Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 6. schůze Senátu
(2. den schůze – 17.03.2011)

(Jednání zahájeno v 9.01 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 6. schůze Senátu.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Alexandr Vondra, Přemysl Sobotka, Radek Sušil, Jiří Lajtoch, Tomáš Töpfer a Alena Dernerová.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami a pro vaši informaci připomenu, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu. (Velký hluk v Jednacím sále.) Prosím o klid. Vážení kolegové, zahájili jsme jednání!

Následujícím bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 61/1997 Sb., o lihu a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb.,

o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona České národní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů,

(zákon o lihu), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 44

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 44. Návrh uvede ministr financí Miroslav Kalousek, kterého mezi námi vítám a zároveň jej žádám, aby nás s návrhem zákona seznámil.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, dovolte, abych předložil z pověření vlády novelu zákona o spotřební dani z tabákových výrobků. Hlavním důvodem je implementace směrnice Evropské unie o daních tabákových výrobků, kde musíme k 1. lednu 2014 dodržet předepsanou hranici.

Abychom se vyhnuli větším cenovým otřesům, navrhujeme dvě fáze, a sice k 1. lednu 2012 a k 1. lednu 2014.

Další navrhované změny, které se už netýkají sazeb, vyplývají z praktických zkušeností daňových subjektů a správce daně. Jedná se zejména o zrušení regulace předzásobení v případech očekávané změny sazeb. Také nově je upraveno osvobození tabákových výrobků od spotřební daně při jejich zničení pod dohledem správce daně. Návrh tak reaguje na rozsudek Nejvyššího správního soudu, který se týkal praktického uplatňování trvalé výjimky pro úpravu pěstitelského pálení v České republice, která byla dohodnuta při jednáních o přistoupení České republiky k EU.

Úprava obsažená v návrhu zákona neznamená změnu sazeb spotřební daně z lihu, pouze zajišťuje splnění podmínek uložení v přístupové smlouvě.

V oblasti spotřební daně z minerálních olejů pak předloha navrhuje osvobodit výroby tepla na palubách lodích v rámci vnitrostátních i mezinárodních plaveb a nově bude také zajištěna spotřební daň u metylesterů mastných kyselin, které budou dopravovány od výrobce metylesteru k výrobci směsné pohonné hmoty.

Vzhledem k tomu, že z důvodu délky projednávání nebyla naplněna povinná transpoziční lhůta k 31. prosince 2010, navrhujeme, aby zákon nabyl účinnosti první den kalendářního měsíce následující po jeho vyhlášení.

Děkuji vám za pozornost a za projednání této předlohy.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste se posadil u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 44/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Pakosta, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Pakosta:  Dobré ráno. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, samotnou novelu zákona o spotřebních daních a dalších souvisejících zákonů tady představil pan ministr. Já se omezím na konstatování, že díky této novele jsem se dozvěděl, že když si můj soused posbíral ovoce pod mojí hrušní a posléze ho nechal vypálit, tak se vlastně dopouštěl trestného činu. Změna zákona o lihu toto napravuje. Jako na pěstitele se bude pohlížet i na tu fyzickou osobu, která ovoce obdržela jako naturální plnění.

Dále bych zkonstatoval, že i tato novela se nevyhnula některým možným legislativním pochybením. Tak např. v článku I. bod 6 novely, který se týká § 13 odst. 6, že se tam doplňuje procesní postup, jehož úprava je pravděpodobně nadbytečná, protože vlastně primárně pro tento proces platí správní řád.

Dále v článku I. bodu 58, který se týká § 101 odst. 3 písm. c) je spojka "a", která vlastně trochu boří smysl té věty a mohlo by to být zdrojem výkladových problémů.

Pak v článku I. bodu 67, který se týká § 103 odst. 4, může ministerstvo stanovit vážený průměr cen cigaret a je otázkou, zda toto nové oprávnění by se nemělo zahrnout do zmocnění ministra financí vydat právní předpis podle § 131 tohoto zákona. Jinými slovy, zda pod oprávnění stanovit postup při zpracování cen pro konečného spotřebitele a při změnách těchto cen podle § 131 písm. j) bude možné podřadit i stanovení váženého průměru cen cigaret.

A potom v článku II. v přechodných ustanovení by podle mého názoru bylo vhodné doplnit standardní úpravu přechodu staré úpravy na novou. Například formulace "práva a povinnosti vzniklé do účinnosti zákona se řídí dosavadními právními předpisy, pokud není dále stanoveno jinak". Toto je věc, kterou jsme tady řešili například už tehdy, když jsme projednávali novelu zákona o účetnictví a tehdy to pan ministr zdůvodňoval vlastně tak, že toto platí automaticky a že to je názor legislativy ministerstva financí. Můj názor je opačný a myslím si, že do budoucna by to mohlo způsobit výkladové problémy. Měli bychom se možná touto věcí ve spolupráci třeba s legislativci z ministerstva financí zabývat a tuto záležitost si vyjasnit.

Při projednávání na hospodářském výboru jsem navrhoval, abychom přijali pozměňovací návrh, který by v případě změny cen tabákových výrobků, kdy změna vzniká z podnětu dovozce nebo výrobce tabáku. Může nastat situace, kdy je stará zásoba cigaret, která by se musela úředně zničit, přestože daně jsou z ní řádně odvedeny, nebo překolkovat, tak navrhoval jsem pozměňovací návrh, který by toto dával do souladu s logikou věci.

Pozměňovací návrh nebyl přijat. Možná proto, že byl v té chvíli poněkud nešťastně vysvětlen. Avizuji, že vystoupím v rozpravě jako senátor a tento návrh předložím ještě jednou.

A nyní už vás pouze seznámím v rámci svého vystoupení s usnesení VHZD. č. 65, ze 6. schůze tohoto výboru, konané dne 15. března 2011

Po úvodním slově zástupce předkladatele RNDr. Ladislava Minčiče, CSc., MBA, po zpravodajské zprávě senátora Petra Pakosty a po rozpravě výbor

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Pakostu.

III. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

To je ode mě v této chvíli vše, děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil u stolku zpravodajů a plnil úkoly, které vyplývají z práce zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak.

Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedo, pane ministře, jak jsem pochopila ze zpravodajské zprávy, hospodářský výbor navrhuje Senátu, abychom schválili ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Pozměňovací návrh pana zpravodaje byl uplatněn na hospodářském výboru. Hospodářský výbor zřejmě zvážil, že to, že uplynula transpoziční lhůta, kterou jsme byli povinni splnit do 31. 12. je vážnějším problémem, než řešení starých zásob cigaret. Já si to myslím také.

Navíc návrh pozměňovacího návrhu nereaguje na legislativní připomínky, které mi také připadají, že nejsou zásadního rázu, takže si myslím, že bychom měli zvážit a přijmout návrh zákona ve změní, postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Petr Pakosta.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo. V prvních větách bych měl reagovat na to, co řekla kolegyně Paukrtová. Za prvé pozměňovací návrh, který vám byl rozdán, reaguje na připomínky legislativy.

Za druhé hospodářský výbor nezvažoval, zda je problém to, že uplynula transpoziční lhůta, ale jak jsem říkal ve svém úvodním slově, návrh nebyl připraven úplně nejšťastněji.

Jsem přesvědčen, že pozměňovací návrh, který vám byl rozdán, by měl být schválen, a sice proto, že novela zákona o spotřebních daních obsahuje omezení pro vývozce a dovozce, uvádět tabákové výrobky pouze do okamžiku zveřejnění nové ceny tohoto výrobku v cenovém věstníku ministerstva financí.

V důvodové zprávě ministerstva financí, které předložilo tuto novelu zákona o spotřební dani, se k tomuto bodu uvádí: Vzhledem k tomu, že cena pro konečného spotřebitele je spolu se sazbou daně rozhodující pro správné stanovení výše daně, je důležité, aby k výpočtu výše daně u cigaret byla použita aktuální cena pro konečného spotřebitele. To je cena, která byla stanovena cenovým rozhodnutím, zveřejněným v cenovém věstníku. A to od data účinnosti daného cenového rozhodnutí do posledního dne účinnosti tohoto cenového rozhodnutí. Pouze tak bude zaručeno, že spotřební dań bude přiznána a zaplacena ve správné výši.

Uvedení do volného oběhu znamená dopravení tabákového výrobku na daňové území ČR, nebo jeho výrobu na území České republiky. Vzhledem k tomu, že k výběru spotřební daně dochází pomocí odběru tabákových nálepek a úhrady jejich hodnoty, která se stanoví v okamžiku odběru tabákových nálepek, není uvedení do daňového oběhu relevantní pro výpočet daně nebo pro jejich úhradu.

Daňovým přiznáním v oblasti spotřebních daní je objednávka kolku, kterou zasílá výrobce tabákových výrobků příslušnému celnímu úřadu. Pověřenému celnímu úřadu.

Na základě tohoto daňového přiznání je spotřební daň poplatníkovi vyměřena a do 60 dnů musí být uhrazena. Jen pro úplnost, váže se na to i daň z přidané hodnoty. Neexistuje žádná spojitost mezi daňovým přiznáním ke spotřební dani a zveřejnění ceny pro konečného spotřebitele v cenovém věstníku ministerstva financí.

Zákon ukládá povinnost prodeje cigaret za cenu, vytištěnou na tabákové nálepce. Tato cena musí být základem výpočtu daňové povinnosti. Za tuto cenu musí být výrobek prodán konečnému spotřebiteli. Cena zveřejněná v cenovém věstníku naproti tomu není základem daně a ani není cenou, za kterou musí být výrobek prodán konečnému spotřebiteli. Proto je závěr, že dochází k nesprávnému výpočtu spotřební daně jednoznačně chybný.

Kombinací prvků, které jsou pro výpočet daně a prodej konečnému spotřebiteli naprosto irelevantní, nemůže dojít k chybné úhradě daně. Zároveň je třeba upozornit na to, že pouze výrobce, nikoli státní orgán má dle platné legislativy EU právo stanovit prodejní cenu svých tabákových výrobků. Směrnice 95/59/EC čl. 9 odst. 1, věta 2 zní: "Výrobci, případně jejich zástupci nebo zmocněnci ve společenství a dovozci tabáku z 3. zemí mají právo určit nejvyšší maloobchodní prodejní cenu každého svého výrobku pro každou členskou zemi, ve kterých jsou příslušné výrobky určeny k propuštění pro domácí spotřebu. Konec citace."

Proto je předložená novela zákona o spotřební dani v tomto bodě problematická a toto omezení výrobců a dovozců tabákových výrobků s největší pravděpodobností odporuje legislativě EU. A proto by tato změna měla být z novely zákona vypuštěna.

Omlouvám se, že já jako člověk, který velmi kriticky pohlíží na právní akty EU, tady cituje a odvolává se na evropský předpis.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážení kolegové a kolegyně, já bych se připojil ke kolegyni Soně Paukrtové s tím, že výbor tuto situaci zvážil a podle mě není důvod k tomu, jestli zůstane na cestě do republiky jeden kamion s cigaretami viset, důvodem pro to, abychom dělali změnu zákona. Po konzultaci s pracovníky ministerstva financí tato situace bude vždy ošetřena, a proto bych vás žádal, abyste podpořili závěr výboru a schválili předloženou novelu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Není tomu tak, rozpravu uzavírám a ptám se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit. Ano. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji. Chci poděkovat za rozpravu hospodářskému výboru i Senátu. rád bych dodal, že nejenom samozřejmě datum implementace, které je důležité, ale dovoluji si nesouhlasit s tím pozměňovacím návrhem i po věcné stránce.

Prosím, abychom si uvědomili, že cena je stanovena cenovým rozhodnutím cenového orgánu na základě návrhu odběratele tabákových nálepek. Tzn. že jak datum, tak cenu a četnost změn, odkdy to bude platit, si stanovuje subjekt sám. To je jeho rozhodnutí. Ale pak je důležité, aby rozhodnutí bylo závazné a platilo a pochybení mohlo být nejenom zjištěno, ale také sankcionováno.

Snadno si umím představit, myslím, že si to asi dokážeme představit všichni, že může dojít k technické závadě na vozidle, může dojít k mimořádné události, nedej bože zemětřesení, ale že také může dojít k velmi výrazným spekulativním konáním a nápadům daňového subjektu.

V této souvislosti bych rád uvedl přerozdíl 2 Kč na krabičku, to znamená na kamion 280 000, tak to už možná za nějakou tu spekulaci stojí. Navrhuji, abychom se tomu vyhnuli. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane zpravodaji garančního výboru, vyjádříte se k rozpravě? Prosím.

Senátor Petr Pakosta:  Nejprve krátce zareaguji na to, co tu zaznělo. Padlo tady, že prodej cigaret by měl být za cenu, která je uvedena v cenovém věstníku, ale když vyjde v cenovém věstníku nová cena, tak na daňovém území České republiky se nacházejí zásoby cigaret, které se postupně doprodávají, tzn. že ještě několik týdnů, několik měsíců se doprodávají za cenu, která není uvedena v cenovém věstníku. Čili je na nás, zda tu čáru mezi to, co ještě může být prodáno a co už nesmí být prodáno, jestli ji povedeme tam, kde je přechod do daňového území ČR, a nebo tam, kde vlastně jsou okolkované cigarety, které by ještě mohly být zde do volného oběhu propuštěny.

To je na nás, a proto ten pozměňovací návrh byl předložen, protože mi ta varianta druhá připadá logičtější. Jinak omezím se na konstatování, že v rozpravě vystoupili 3 senátoři. Je zde návrh hospodářského výboru schválit a je zde avizován pozměňovací návrh, který – pokud bude tento tisk propuštěn do podrobné rozpravy, bude předložen. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 33. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 46 bylo registrováno 65 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí 33. Pro návrh se vyslovilo 42, proti 4. Návrh byl schválen.

Takže končím projednávání tohoto bodu.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu části rozpočtovaného schodku státního rozpočtu České republiky na rok 2011

Tisk č. 45

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 45. Návrh uvede ministr financí M. Kalousek, kterého nyní žádám o jeho úvodní slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo, pane předsedo, dámy a pánové, v návrhu státního rozpočtu, který sněmovna schvalovala v roce 2010 na rok 2011 je již přímo v zákoně uvedeno, jakým způsobem bude rozpočtovaný schodek, který je pro letošní rok rozpočtovaný ve výši 135 mld., jakým způsobem bude uhrazen. Ve výši 131,589.908 mld. bude uhrazen z prodeje státních dluhopisů a zbytek, to je otázka dlouhodobých úvěrů a operací na státních finančních aktivách. Nicméně ČR může emitovat své dluhopisy pouze na základě schválení zvláštního zákona, nikoli pouze zákona o státním rozpočtu. Proto si dovoluji tento zvláštní zákon předložit. Děkuji za jeho projednání a schválení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk 45/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážení kolegové a kolegyně. Myslím si, že pan ministr jasně vysvětlil, proč bude Senát hlasovat o tomto zákonu. Já bych chtěl jenom říct, že postoupený návrh zákona řeší zabezpečení finančních prostředků na úhradu části schodku státního rozpočtu převyšujícího rozpočtový schodek v roce 2011.

Náš výbor na 6. schůzi, konané dne 15. března, přijal následující usnesení:

Po úvodním slově zástupce předkladatele dr. Minčiče, náměstka ministra, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy a po rozpravě výbor

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS.

2. Určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mě a uložil předsedovi výboru předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil u stolku zpravodajů a plnil poslání v plném rozsahu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Ano, pan senátor Jan Hajda.

Senátor Jan Hajda:  Vážené kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, co zde bylo řečeno v úvodu, využívám uvedeného paragrafu a navrhuji zákonem se nezabývat.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Takže budeme hlasovat.

Vzhledem k tomu, že zazněl návrh, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat, budeme o tomto návrhu hlasovat. V sále je aktuálně přítomno 67 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 34. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 47 bylo registrováno 67, kvórum pro přijetí 34, pro návrh se vyslovilo 55, proti 3. Návrh byl přijat.

Projednávání tohoto bodu tímto končí. Děkuji navrhovateli i zpravodaji.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon

č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství),

ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 46

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 46. Návrh uvede opět ministr financí Miroslav Kalousek. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, život přináší různé kuriózní situace. Jednou z nich je tento okamžik, kdy já jako bývalý – za mlada – vášnivý pytlák v bývalých schwarzenberských rybnících vám mám předložit návrh zákona, který by měl zásadním způsobem pomoci v potírání nelegálního rybolovu. To je hlavní motiv tohoto návrhu zákona, který jsme zpracovali s panem ministrem zemědělství. Vedle tohoto motivu využíváme také té příležitosti k některým technickým úpravám stávající předlohy, zejména přizpůsobení vnitrostátní úpravy právu EU, redakce na problémy spojené s uplatňováním některých ustanovení celního zákona, zohlednění judikatury Soudního dvora EU, a upravujeme ustanovení o správních deliktech v souladu se zásadami správního trestání. Prosím tedy o laskavé projednání a schválení této novely.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane navrhovateli. Návrh projednal ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 46/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 46/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, kterého zastoupí pan senátor Jan Hajda. Prosím nyní o předložení zpravodajské zprávy.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Po úvodním slově pana ministra, který to jasně vysvětlil, bych řekl pouze následující. Cílem předloženého vládního návrhu, kterým se novelizuje celní zákon, a jak se uvádí v důvodové zprávě, je zejména reagovat na dosavadní poznatky z uplatňování celního zákona v praxi a přizpůsobit terminologii zákona předpisů EU, zejména nařízení Rady 1913/1992, kterým se vydává celní kodex společenství.

Náš výbor projednal tento zákon na 6. schůzi 15. března a přijal následující usnesení:

Po úvodním slově zástupce předkladatele Dr. Minčiče, po zpravodajské zprávě senátora Petra Šilara a po rozpravě, výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi pana senátora Šilara, kterého zastupuji, a pověřil předsedu výboru, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se posadil u stolku zpravodajů a plnil funkci zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit pan zpravodaj ÚPV. Ano, je tomu tak, bude hovořit pan senátor Miroslav Antl.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedo Senátu, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem si vyžádal tento zákon do ÚPV, abychom se podívali, zdali splňuje veškeré náležitosti a zdali tam není něco závadného. Nic takového jsme neshledali. Pokud jde o dnešní doznání pana ministra, tak ani z pohledu právníka nic neshledávám, protože veškeré skutky, které on nespecifikoval, jsou promlčeny. ÚPV přijal 30. usnesení na svém jednání 15. 3. 2011 s tím, že doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. To je všechno – ve stručnosti, pane předsedo. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane kolego. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli, návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Takže přistoupíme k obecné rozpravě, kterou otevírám. Kdo se hlásí do rozpravy? Zájem není, rozpravu končím. Protože ve zprávě zpravodajů zazněl jediný návrh, to je návrh zákona schválit, předpokládám, že pan navrhovatel ani zpravodaj nechtějí vystoupit, takže přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh, schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 67 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování číslo 48 se z přítomných 67 pro návrh vyslovilo 59, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji navrhovateli i zpravodajům.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému

a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Zdanění finančního sektoru

Tisk EU č. K 003/08

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K3/08 a K3/08/01. Prosím pana ministra financí Miroslava Kalouska, aby nás seznámil s tímto návrhem.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji. Dámy a pánové, dovolte, abych vás informoval, že Evropská rada na svém jednání 28. a 29. října 2010 přijala závěry k otázce zdanění finančního sektoru, podle kterých je třeba posoudit jednotlivé možnosti zdanění finančního sektoru.

Komise ve svém sdělení 20. října uvádí, že finanční krize zdůraznila potřebu zlepšení stability a fungování finančního sektoru, aby se omezily vlivy působící na zbytek ekonomiky. V úvodu sdělení byly zdůrazněny také další související cíle, jako například potřeba konsolidace veřejných financí v souvislosti s řešením dopadů finanční krize.

Jako hlavní argumenty, proč by finanční sektor měl být postižen nějakou další daní a měl tak přispívat do veřejných rozpočtů, Komise uvádí ve svém sdělení následující body: Zvažované daně by spolu s reformou finančního sektoru měly přispět k posílení efektivnosti a stability finančních trhů, zabránit finančnímu sektoru v nadměrně rizikových činnostech. Nové daně mohou sloužit jako zdroj dodatečných příjmů. Finanční sektor podle všeobecného mínění, uvádí komise, nese významnou měrou odpovědnost za vznik a rozsah krize a její negativní dopad na výši veřejného zadlužení po celém světě. Finanční sektor by se měl tak více než kdokoli jiný podílet na splácení dluhu ve veřejných prostředcích.

Dalším významným argumentem pro úvahy o formách zdanění je osvobození většiny finančních služeb v EU od daně z přidané hodnoty.

Pro dosažení cílů komise jsou zvažovány následující dva nástroje: Buď daň z finančních transakcí, anebo daň z finančních činností.

První ze zvažovaných daní je daň z finančních transakcí, která by byla určena ke zdanění hodnoty jednotlivých transakcí.

V širším pojetí by se měla vztahovat na širokou škálu finančních instrumentů, to znamená akcie, dluhopisy, měny, deriváty. Tato forma daně by přinášela výnosy zejména v omezeném počtu zemí, v nichž je obchodování soustředěno.

Dalším možným nástrojem je daň z finančních činností – tu navrhuje Mezinárodní měnový fond – a ve svém nejširším pojetí by se vztahovala na veškeré zisky a mzdy finančního sektoru.

Územní rozložení příjmů by přitom reflektovalo skutečné rozložení finančního sektoru v EU, kdy na rozdíl od daně z finančních transakcí jsou příjmy v tomto případě rozloženy mnohem rovnoměrněji.

Pozice České republiky je k tomuto sdělení a k tomuto nástroji od expertních diskusí až po politická stanoviska konzistentně odmítavá.

Za prvé, důvody, kterými zdůvodňujeme svoji odmítavou pozici a nesouhlas se zavedením těchto daní, jsou následující skutečnosti.

Daňové zatížení bank existujícími obecnými daněmi je dostatečné a nevidíme důvod zavádět v bankovním sektoru selektivní daně, kde by tento sektor byl zatížen jinými odvody, než některé jiné. Především však ale toto daňové zatížení by jednak mohlo do značné míry ohrozit zatím velmi křehký hospodářský růst, protože to by to samozřejmě ztížilo přístup soukromých subjektů k úvěrovým zdrojům a především by se to stejně promítlo do cen.

Mohu-li říci svůj názor. Je zřejmě pro celou řadu politiků v zemích postižených finanční krizí mnohem jednodušší říkat, zaplatí to banky a nezaplatí to lidé. A pod čarou už zůstává ukryto, že to stejně zaplatí ti lidé, protože banky a pojišťovny to logicky promítnou do cen svých produktů a on to nakonec nikdo jiný než lidé nezaplatí, a přitom to může do značné míry přibrzdit cestu, kterou už jsme snad vykročili z hospodářské recese.

Seznámil jsem vás jak se sdělením, tak s pozicí vlády ČR. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane ministře. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 003/08/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Pan ministr mne ve svém úvodu hodně ulehčil práci, protože část mé zpravodajské zprávy v podstatě už objasnil. Já bych se jenom soustředila na to, co už jsme probírali tady v Senátu.

Senát projednal Sdělení Komise s názvem "Fondy pro řešení problémů bank" a ve svém usnesení nepodpořil zavedení těchto daní a odvodů.

Výbor pro záležitosti Evropské unie se také zabýval otázkou zdanění finančního sektoru, ve svých odpovědích na dotazník zvláštního výboru Evropského parlamentu pro finanční, hospodářskou a sociální krizi doporučil nepodpořit daně z finančních transakcí.

Sdělení, které dnes projednáváme, projednával i hospodářský výbor, který přijal usnesení, ze kterého vlastně potom vychází usnesení výboru pro záležitosti Evropské unie.

Shrnula bych závěr. Musíme konstatovat, že finanční sektor je vysoce citlivý na úpravy daňových pravidel. Jednostranné zavedení daně z finančních transakcí pouze v Evropské unii lze proto považovat za iracionální krok, který povede pouze k přesunu realizace finančních transakcí mimo finanční centra EU.

Existuje oprávněná obava, že dodatečné zdanění finančního sektoru povede vzhledem k tlaku akcionářů na udržení ukazatele výnosnosti vlastního kapitálu u finančních institucí k přesunu těchto nákladů na klienty finančních institucí v podobě vyšších poplatků za finanční služby, tak jak to tady už zmiňoval pan ministr.

Nový zdroj příjmů se může zdát na první pohled velmi snadným řešením fiskálních problémů a Sdělení neřeší, kam by měly být příjmy směřovány. Přitom se uvažuje, že vybraná daň z finančních transakcí by mohla sloužit k financování cílů mezinárodní politiky, což je rozvojová pomoc a ochrana klimatu.

Česká republika nemusela během krize vynaložit žádné prostředky na sanaci finančního sektoru a vyjednaná výjimka z června 2010 spočívá v právu bankovní odvody či daně nezavést.

Já jsem ve svém návrhu doporučila také nepodpořit jednostranné zavádění finanční daně z transakcí či daně z finanční činnosti.

A teď bych obrátila vaši pozornost k doporučení, které je hodně obsáhlé, a máte ho v příloze, ale jenom bych k němu chtěla říct krátký komentář.

Senát Parlamentu ČR říká, že je otevřený racionální debatě o míře zdanění finančního sektoru. To znamená, že jsme ochotni debatovat, mimo jiné i kvůli tomu, že většina finančních služeb je osvobozena nebo vyňata ze systému daně z přidané hodnoty.

Nejsme přesvědčeni o vhodnosti zavádění daní z finančních transakcí či daní z finanční činnosti za účelem regulace spekulativních a rizikových obchodů a posilování stability finančního systému. V doporučení jsou uvedeny úvody.

V doporučení je poukázáno na zkušenosti Švédska z 2. poloviny 80. let 20. století, kde došlo k jednostrannému zavedení daně z finančních transakcí, které mělo za následek značnou relokaci finančních služeb mimo Švédsko, a daňový výnos z této daně byl minimální.

Doporučení není jenom kritické, ale v podstatě se snaží ukázat i cestu. A při té příležitosti Senát vyzývá Evropskou komisi, aby své úsilí zaměřila na rozpracování původního Tobinova konceptu daně z cizoměnových transakcí, kterou Senát považuje za vhodnější nástroj pro získání dodatečných zdrojů pro financování rozvojové a klimatické politiky Evropské unie, a to především s ohledem na další vymezené argumenty.

Tolik k doporučení.

Nyní bych přečetla usnesení, které přijal výbor pro záležitosti EU, je to 53. usnesení z 6. schůze konané dne 2. února 2011 ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Zdanění finančního sektoru – senátní tisk č. K 003/08:

Po úvodní informaci Ladislava Minčiče, prvního náměstka ministra financí, zpravodajské zprávě senátorky Jany Juřenčákové a po rozpravě výbor

I. Přijímá ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Zdanění finančního sektoru doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

II. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Zdanění finančního sektoru, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

III. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátorku Janu Juřenčákovou.

IV. Pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Doporučení máte všichni v příloze k usnesení, takže si myslím, že není nutné je celé číst, a žádám vás o podporu tohoto usnesení. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní senátorko, a prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž se můžete po skončení rozpravy vyjádřit.

Tiskem se zabýval také výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Táži se zpravodaje výboru pana senátora Adolfa Jílka, zda si přeje vystoupit? Nepřeje si vystoupit.

Přistoupíme nyní k rozpravě. Otevírám rozpravu a jako první je do ní přihlášen pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo. Hezké dopoledne. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, zhruba ve stejné době, kdy pan ministr seděl, tuším v pondělí nebo v úterý, na ECOFINu, bylo jednání ECONu, výboru, který je ekonomický v Evropském parlamentu, a tam zaznělo právě mnoho informací ohledně daní z transakcí. Já vím, a náš výbor to dlouhodobě sleduje a děkuji paní senátorce Juřenčákové, která skutečně velice pečlivě s týmem z oddělení pro evropské záležitosti, velice bedlivě sledují všechny věci týkající se krize eura a týkající se také toho, jak tuto krizi řešíme. My už jsme dříve upozornili na to, že je nevhodné zavádět daň z převodu, z transakcí, protože jednostranné zavedení by vedlo k tomu, že by se odlily ty transakce, jak říkal pan ministr, do jiných zemí. A pokud by tato transakce měla mít smysl, musela by být zavedena alespoň v celé G20, a to úplně jednoduché není.

Navíc ta transakce má mít výši zdanění nula celá nula nic, a to samozřejmě neochrání od eventuálních spekulativních převodů.

Z toho důvodu my i do budoucna tvrdíme, že není vhodné tuto daň zavádět. Jediným argumentem, ale bohužel velmi slabým argumentem je, že bankovní sektor není zdaněn, nemá daň z přidané hodnoty, ale to je diskuse úplně jiná.

Chci se zeptat pana ministra. Protože vím, že vlády jiných zemí si uvědomují, že ČR má vyjednanou výjimku, a myslím, že bylo velmi rozumné si tuto výjimku vyjednat, nakonec i my v našem usnesení upozorňujeme na špatné zkušenosti Švédska se zavedením transakční daně, jednostranné transakční daně v 80. letech, kdy došlo k tomu, že se odlil počet transakcí do jiných zemí mimo Švédsko a výběr daně byl mizivý.

Mám tedy dotaz. Tuším, že země eurozóny i jiné země ve snaze jakoby potrestat, nesmyslně potrestat bankovní sektor, který se choval jenom tak, jak jsme mu my politici dovolili, a mnohdy se choval tak, že skutečně riskoval nad rámec, ale k tomu jsou jiná opatření a my jsme k tomu přijali usnesení. Je taková idea, že se tato daň bude vybírat u "matek". A protože v ČR jsou téměř všechny banky kromě České národní banky, tuším zahraničními bankami, malé banky nebo kampeličky nepočítaje, ty jsou mizivé, je zřejmě konstrukce daně vybudována tak, aby daň byla daněna vlastně mimo území ČR, i kdyby ČR využila té výjimky. Chci se zeptat, jakým způsobem bude česká vláda a pan ministr postupovat, pokud tento návrh Evropská unie a Komise bude propracovávat a bude ho řídit tím směrem, že by se povinnost platby transakční daně vyhýbala České republice.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní vystoupí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková, připraví se pan senátor Jiří Pospíšil.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Přiznávám se, že od těch devíti hodin, kdy jsme jednání začali, tak si říkám, že je zde nějaká nepochopitelná logika, protože minulý bod byl návrh vlády na zvýšení daně z tabáku a lihu. To se dá podpořit. Tabák a líh mají docela závažné dopady na zdraví lidí, mají dopady do sociální sféry. A jestliže máme nástroje, jak těmto dopadům zamezit, tak je potřeba to podpořit. I když ten návrh je překvapující, protože tato vláda tvrdila, že žádné daně zvyšovat nebude, a naopak přijala kroky, aby snížila příjmy státního rozpočtu. Teď dělá pravý opak. Ale říkám, u daně z tabáku a z lihu se to dá podpořit.

Na druhou stranu se zvyšuje zdanění potravin, léků, knih a dalších komodit, které jsou základními potřebami pro každého jednoho člověka, ať má příjem sedm tisíc nebo sedmdesát tisíc. Tento návrh narušuje samozřejmě sociální smír, a to už vidíme a cítíme ve společnosti. Ale podvazuje zvýšením daně u knih a tiskovin také konkurenceschopnost země. Ale to tato vláda podporuje.

Přitom, jak už zde bylo řečeno, loni v červnu na Evropské radě si vláda vyjednala výjimku spočívající v právu nezavést bankovní odvody a daně. A jak zde řekl pan senátor Sefzig, není jediná banka, kromě České národní banky, která by byla českým kapitálem, která by byla v českých rukou. To znamená, že všechny zisky, dividendy ze země prostě a jednoduše odplývají. A my zde můžeme udělat jednu jedinou věc, jak výnosy z banky zde zadržet, tj. zavést nebo resp. nesnižovat odvody na sociální a zdravotní pojištění, protože to zde prostě v zemi musí zůstat, ať už je to kapitál odkudkoliv.

Musím k tomu připomenout ještě jednu věc. Krize, problémy dopadu v ČR nebyly způsobeny tím, že by banky nebyly zdravé, jak se používá ekonomický termín. My jsme je totiž vyléčili už za sociálně demokratických vlád, kdy se sanaci bankovního sektoru v podstatě věnoval téměř celý státní rozpočet. Ale krize byla prohloubena do fáze hospodářské krize chováním bank v roce 2008 a 2009, kdy banky znemožnily, resp. velmi ztížily přístup ke kapitálu, kdy ošetřováním kurzových rizik, které přenesly na firmy, skutečně způsobily zvýšení nezaměstnanosti, a nebojím se říci, skutečně velmi výrazné hospodářské potíže mnohých firem.

Pan ministr tady řekl, že zvýšení zdanění zaplatí lidé promítnutím do produktů. A já se tedy ptám, protože vždycky jsme slyšeli, že neviditelná ruka trhu funguje. Zde nebude fungovat nevítaná ruka trhu, která prý snižuje ceny?

Vážené kolegyně a kolegové, nejsme nejchytřejší na zeměkouli. Návrh Evropské komise vychází ze zkušeností, analýz a prognóz. A jestliže s návrhem zdanění finančního sektoru souhlasily, při vědomí odpovědnosti vůči dalšímu vývoji společnosti – a teď mluvím o Evropě jako takové – i evropské banky, a to ty, které mají dceřiné společnosti u nás v ČR, nevidím žádný jediný racionální důvod, proč my bychom měli být jakýmkoliv způsobem proti tomu a tento návrh odmítali.

Dávám proto návrh vzít na vědomí Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Zdanění finančního sektoru.

Stejné usnesení mimochodem přijala i Poslanecká sněmovna. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a než vystoupí pan senátor Jiří Pospíšil, jen pro opravu v záznamu, pan senátor Jiří Lajtoch byl omluven, ale pan senátor je na jednání přítomen. Provést opravu.

A nyní vystoupí pan senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil:  Pane ministře, pane předsedo, dámy a pánové, mně chvíli trvalo, než jsem si dal dohromady, jakým způsobem souvisely argumenty s projednávaným materiálem.

Pokusím se být poněkud koncentrovanější. Ve skutečnosti to, že říkáme v 1. bodě, že jsme otevřeni jednání, říkáme zjednodušeně i to, že bereme s drobnými námitkami návrh na vědomí. To je jedna věc.

Druhá věc je, také zkusím obecně argumentovat, ale ne konkrétními věcmi z ČR, protože se přece jenom jedná o zdanění finančního sektoru v celé EU, tak použiji takové obecné tvrzení, které se dá doložit, a já to teď dělat nebudu. Každé takovéto zdanění způsobuje složitost a prodražuje zúčastněným jednání na trhu. Každá složitost a zdražení zúčastněným na trhu znamená nevýhodu proti ostatním, kteří to nezavedou. Každá nevýhoda znamená úpadek.

Čili toto zdanění finančního sektoru, pokud ho provede jen EU, nemůže vést k rozvoji EU a vůbec nic nevyřeší, naopak ublíží každému, kdo je v EU. Myslím si, že nad tím by se měli zamyslet zvláště ti, kteří mají EU rádi. Já k nim nepatřím. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Pan senátor Jan Hajda.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, domnívám s, že probíráme velice citlivé téma. V rámci rozpravy bych měl pouze dotaz na pana ministra. Já bych chtěl vědět, jestli považuje za normální, že v období hospodářské krize, pokud se vezmou výsledky skupiny bank, kdy zanikají podniky, zvyšuje se nezaměstnanost, a u bank dochází např. když vezmu skupinu ČSOB, k 20% nárůstu zisku, tak jak vyčíslily Hospodářské noviny, a těch 13 miliard plně odteče mimo republiku. To je za prvé.

A za druhé, myslím si, že všichni chodíme mezi voliči apod. a dennodenně připomínky, které jsou na jakoukoli transakci při výběru z účtu apod., jaké poplatky si dávají banky. Myslím si, že potom svým způsobem jim velice zlehčujeme situaci a potom mohou tvořit takové zisky.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím a předpokládám, že pan navrhovatel bude reagovat na dotazy, které byly vzneseny. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Dovolte mi jen velmi stručně. Panu senátoru Sefzigovi chci odpovědět, že konzistentně odmítavě argumentujeme ve všech diskusích, a právě proto chceme u těchto diskusí být. Ono to do značné míry souvisí s tím, co říkala paní senátorka Gajdůšková. My jsme se tak rozhodli, stát i banky, na základě analýz.

Obávám se právě, že z těchto diskusí vyplývá, že nikoliv, že to bylo jednoznačné politické rozhodnutí ať jednotlivými analýzami a studiemi narážíme na celou řadu možných negativních důsledků, problémy s dvojím zdaněním, a narážíme i na možné negativní kolize s novými regulatorními nástroji, které jsou zaváděny ať už v rámci solvence – CRD. Já neumím říci, jak ta diskuse dopadne, pane senátore, budeme vás pravidelně informovat.

Uvědomuji si také jisté riziko pro ČR v případě, že se daň bude odvádět za konsolidované celky. I tam, což není naším záměrem. Nevíme, jak to dopadne. A ta diskuse je složitá a možná že nebudeme jediní, že celá řada dalších zemí přichází na to, že to možná není úplně šťastné rozhodnutí, zejména z hlediska konkurenceschopnosti. Nemůže to mít jiný dopad, než že se zdraží financování podniků a že se zdraží financování státních dluhů. A vzhledem k tomu, že oba fenomény jsou velmi palčivé pro Evropu, jsem stále ještě optimista, že to možná nedopadne až tak úplně špatně.

Také nerad platím, pane senátore, vysoké poplatky. Na druhou stranu, podíváme-li se do zemí, které měly mnohem měkčí podmínky pro své klienty, a ty země si prošly finanční krizí, tak to, co daňoví poplatníci do bank museli nalít, to bohatě vynahradilo újmu, kolik my platíme na poplatcích, ale do bank jsme nemuseli dát ani korunu. Vždy to má dvě ostří.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní se ptám zpravodajky, zda se vyjádří k proběhlé rozpravě, a také by měla připomenout, o čem a v jakém pořadí budeme hlasovat.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Děkuji za slovo, pane předsedo. V rozpravě vystoupili 4 kolegové, 1 senátorka a 3 senátoři. Padl jeden návrh, vzít sdělení na vědomí. Chtěla bych jen připomenout, že doporučení, které přijal VEU, je stejné, totožné doporučení, které přijal VHZD. Tady nebyl žádný rozpor.

Pak bych také chtěla připomenout, že VEU v Poslanecké sněmovně bere evropské tisky ve většině případů na vědomí, a já si myslím, že my nemusíme dělat to samé, co dělá Poslanecká sněmovna, protože jsme vždy byli jako komora svéprávní a hlasovali jsme podle toho, jak jsme chtěli.

Doporučovala bych postup hlasování takový, že bychom nejdříve hlasovali o návrhu paní místopředsedkyně Gajdůškové, vzít na vědomí. Pokud toto usnesení nebude přijato, hlasovali bychom o usnesení VEU, které, znovu opakuji, je i usnesením VHZD.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej předložila paní senátorka místopředsedkyně Gajdůšková: Vzít na vědomí Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Zdanění finančního sektoru.

Aktuálně je přítomno 70 senátorů a senátorek, kvórum pro přijetí je 36. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 49, v okamžiku hlasování bylo registrováno 70, kvórum pro přijetí 36, pro návrh 34, proti 6, návrh byl zamítnut.

Budeme nyní hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesla paní garanční zpravodajka a jak je zapsán v usnesení výborů.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 50, registrováno 70, kvórum pro přijetí 36, pro návrh se vyslovilo 27, proti 14, návrh byl zamítnut.

Končím projednávání tohoto bodu s konstatováním, že Senát nepřijal usnesení.

Děkuji a my se vystřídáme.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážené kolegyně, kolegové, budeme pokračovat dalším bodem dnešního jednání, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol mezi Českou republikou a Státem Kuvajt o změnách Dohody mezi Českou republikou a Státem Kuvajt o podpoře a ochraně investic, podepsaný dne 31. října 2010 v Kuvajtu

Tisk č. 5

Všechny vás poprosím, abychom vytvořili opět kultivované prostředí v horní komoře, abychom mohli pokračovat. Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 5 a uvede ho ministr financí Miroslav Kalousek, kterému uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji. Dámy a pánové, v pravidelných intervalech vás vláda zásobuje protokoly, kterými plní svůj závazek vůči EU a harmonizuje dohody o ochraně investic s evropským právem. Toto je opět jeden z nekonečného dílu seriálu. V roce 1996 jsme uzavřeli Dohodu o vzájemné ochraně investic s Kuvajtem, v roce 2004 nám vznikla povinnost tuto dohodu harmonizovat s evropským právem. Dovolím si vám ji předložit ke schválení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane navrhovateli, opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 5/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení,jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 5/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, pan ministr nám objasnil podstatu zmiňovaného protokolu ČR a Kuvajtem, a proto svoji zpravodajskou zprávu omezím pouze na to, abych vás seznámil s usnesením našeho výboru, které bylo jeho členy přijato jednomyslně.

VHZD svým 28. usnesením ze 4. schůze, konané dne 25. 1. 2011 Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Jana Gregora, náměstka ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jaromíra Strnada a po rozpravě

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Protokolu mezi Českou republikou a Státem Kuvajt o změnách Dohody mezi Českou republikou a Státem Kuvajt o podpoře a ochraně investic, podepsaný dne 31. října 2010 v Kuvajtu;

II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada;

III. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

To je v tuto chvíli ode mě vše, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB pan senátor Jaroslav Sykáček. Přeje. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové, pouze konstatuji, že VZVOB doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s ratifikací Protokolu mezi Českou republikou a Státem Kuvajt o změnách Dohody mezi Českou republikou a Státem Kuvajt o podpoře a ochraně investic, podepsaný dne 31. října 2010 v Kuvajtu. To je vše, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane kolego. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám.

Musím se zeptat pana navrhovatele, zda chce ještě něco doplnit. Pane ministře? Ne, děkuji. Pan garanční zpravodaj také ne.

Dobře, můžeme tedy přistoupit k hlasování. Byl podán návrh vyslovení souhlasu s ratifikací protokolu. Svoláme se tedy k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 66 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 34. Budeme hlasovat o vyslovení souhlasu s ratifikací protokolu mezi ČR a státem Kuvajt.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 51 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli, děkuji zpravodajům i vám a tento bod končím.

Následujícím bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol mezi Českou republikou a Kazašskou republikou o změnách a doplnění Dohody mezi Českou republikou a Kazašskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsaný dne 25. listopadu 2010 v Astaně

Tisk č. 10

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 10 a uvede ho opět ministr financí Miroslav Kalousek, kterého prosím o uvedení návrhu.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji, paní předsedající, dámy a pánové, jedná se o naprosto stejnou materii i důvod jejího předložení, jako v bodě předcházejícím. S tím jediným rozdílem, že tentokrát to není vztah s Kuvajtem, ale s Kazašskou republikou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane navrhovateli. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 10/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Lebeda.

Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 10/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Pana zpravodaje nemáme, byli jsme rychlejší. Je schopný pana zpravodaje někdo zastoupit?

Vyhlašuji tedy přestávku pět minut, abychom měli zpravodaje, abychom mohli postoupit dál v projednávání tohoto bodu. Přestávku do 10.25 hodin.

(Jednání přerušeno v 10.20 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 10:26 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážené kolegyně, kolegové, budeme pokračovat v přerušeném jednání. Jak jsem už řekla, garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 10/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Šilar:  Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové, kolegyně. Nejprve se omlouvám, dopravní zácpa u nás venku a hlavně v Praze způsobila, že jsem to opravdu nestihl. Takže mi dovolte, abych předložil návrh na usnesení, které přijal náš výbor.

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Protokolu mezi ČR a Kazašskou republikou o změnách a doplnění Dohody mezi ČR a Kazašskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsaný dne 25. listopadu 2010 v Astaně.

Pověřil předsedu výboru Senátu senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. To je všechno, co bylo, na závěr k tomu nebyly žádné připomínky a legislativní proces byl projednán a schválen. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane garanční zpravodaji. Poprosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Pavel Lebeda. Avizuje, že ne. Děkuji. Otevírám tedy obecnou rozpravu k tomuto bodu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Není k čemu se vyjadřovat ani ze strany navrhovatele ani ze strany zpravodajů. Můžeme přistoupit k hlasování? Dát souhlas k ratifikaci Protokolu mezi ČR a Kazašskou republikou?

V sále je aktuálně přítomno 65 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 33. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro vyslovení souhlasu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 52 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli, děkuji panu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a Evropské investiční bance - Závěry páté zprávy o hospodářské, sociální a územní soudržnosti: budoucnost politiky soudržnosti

Tisk EU č. K 016/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K20/08 a K20/08/01. Prosím opět pana ministra financí Miroslava Kalouska, v zastoupení ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Paní předsedající, dámy a pánové. Dovolte, abych vás v zastoupení pana ministra práce a sociálních věcí seznámil se Sdělením Komise Evropskému parlamentu, radě, výboru regionů – agenda pro nové dovednosti a pracovní místa. V úvodu bych rád zdůraznil, že postoj vlády České republiky ke sdělení Evropské komise k této agendě je v plném souladu se stanoviskem Senátu České republiky. Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa usiluje o flexibilnější trh práce, podporu pracovních podmínek, tvorbu pracovních míst a dovedností, odpovídajících potřebám trhu práce. Iniciativa se zaměřuje na strategická opatření vedoucí k plné zaměstnanosti v Evropě, její konkurenceschopnosti v souladu s cíli formulovanými ve strategii Evropa 2020. V tomto duchu považujeme sdělení Komise za pokračování diskuse k této strategii. Česká republika souhlasí s identifikovanými hlavními projevy této iniciativy. Podporujeme realizaci aktivit v oblastech flexicurity, vybavení zaměstnanců odpovídajícími dovednostmi, zlepšení pracovních podmínek a kvality pracovních míst a podpory tvorby pracovních míst, i když v řadě případů jsou aktivity formulovány jen obecně a konkrétní postoj k nim můžeme zaujmout až po jejich zveřejnění. V rámci výboru pro zaměstnanost členských států EU se Česká republika hodlá zapojit do vypracování metodologie k monitorování provádění politik flexicurity.

Podporujeme pokračování široké diskuse o dalším posilování politik flexicurity zejména se sociálními partnery. Nicméně je třeba zdůraznit, že aktivity navrhované v rámci EU by neměly být příliš preskriptivní. Politiky flexicurity vycházejí z podmínek priorit a potřeb jednotlivých členských států, konkrétní mixpulty tedy nelze stanovit pro celou EU, je zapotřebí individuálních přístupů. S ohledem k tomu, že diskutovaná opatření v oblasti sociálního zabezpečení patří do působnosti národních politik a národních norem, budeme navrhovaná opatření zvažovat rovněž v návaznosti na budoucí konkrétní návrhy akcí.

Česká republika vítá, že sdělení klade důraz na rozvoj celoživotního učení, kariérního poradenství, celoživotní perspektivě a zároveň zdůrazňuje roli poradenství k získání zaměstnání a cílených vzdělávacích a rekvalifikačních programů pro nezaměstnané. Správně je kladen důraz také na zavádění programů pracovní praxe. Pozitivně lze hodnotit cílený přístup k specifickým cílovým skupinám, mezi kterými sdělení uvádí nekvalifikované nezaměstnané, osoby se zdravotním postižením, starší osoby a rodiče pečující o dítě a vracející se na trh práce.

Klíčovým přínosem je snaha účinně propojit jednotlivé nástroje aktivní politiky zaměstnanosti a přistupovat tak k aktivaci nezaměstnaných komplexně. Tomu ostatně odpovídá i právní rámec v České republice. V zákoně o zaměstnanosti je zakotvena zvýšená péče, která je těmto skupinám poskytována. Strategie celoživotního učení schválená usnesením vlády č. 761/2007 je základním dokumentem pro ostatní průřezové a dílčí koncepce a politiky v oblasti počátečního všeobecného i odborného vzdělávání, terciárního vzdělávání a dalšího vzdělávání. Je to ucelený koncept celoživotního učení, promítá se zde nový přístup jak k dalšímu vzdělávání, tak i reforma počátečního a terciárního vzdělávání.

Tato strategie je pro Českou republiku velmi dobrým nástrojem, jak dosáhnout co nejširšího zapojení všech věkových skupin do procesu celoživotního učení a je tedy v souladu s navrhovanými opatřeními v této oblasti. Podporujeme koncepci společenství spojující firmy se vzdělávacími institucemi za účelem vývoje nových učebních osob, řešících dostatek dovedností a zohledňujících potřeby trhu práce. Toto téma úzce související s budováním nových partnerství mezi školami a zaměstnavateli navazuje na partnerství jako jednu z priorit českého předsednictví v Radě EU a Česká republika ji jednoznačně podporuje. V této souvislosti je nicméně důležité klást důraz nejen na zajištění flexibility a transparentnosti, ale především kvality, bez které není možné vybudovat důvěru mezi zaměstnavateli a vzdělávacími systémy.

Rezervovaně se stavíme k některým aktivitám v rámci priority kvalita pracovních míst. Jedná se zejména o aktivity přezkoumání účinnosti některých směrnic s cílem jejich případné revize. Obecně bude potřeba důkladně zvážit přínosy eventuální revize směrnic a problémy spojené s jejich změnou. Podporu tvorby pracovních míst považujeme za důležitou prioritu politiky zaměstnanosti. V národním programu reforem si Česká republika stanovila i národní cíl snižování administrativní zátěže. Proto vítáme návrh vypracování vodítek pro podporu tvorby pracovních míst se zaměřením na snižování administrativní zátěže, snižování nemzdových nákladů práce a podporu přechodu z práce na černo na standardní zaměstnání. Děkuji vám pěkně za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Také děkuji, pane předkladateli. Výbor, který se zabýval tímto tiskem je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K20/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Trpák, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Pavel Trpák:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Pan ministr téma popsal velmi vyčerpávajícím způsobem. Já tady nebudu rekapitulovat problematiku a přečtu vám jenom návrh na usnesení - 55. usnesení z 6. schůze, konané 2. února 2011. Výbor přijímá ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů – agenda pro nové dovednosti a pracovní místa, evropský příspěvek k plné zaměstnanosti doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Doporučuje Senátu Parlamentu České republiky, aby se ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů – agenda pro nové dovednosti a pracovní místa, evropský příspěvek plné zaměstnanosti vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Pavla Trpáka a pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. To doporučení kompletně číst nebudu, máte ho všichni před sebou, tedy máte jak návrh usnesení, tak návrh doporučení. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore a také vás požádám, abyste se posadil u stolku zpravodajů a případně mohl zaujmout stanovisko k proběhlé rozpravě. Tiskem se zabýval také výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Táži se zpravodaje výboru pana senátora Milana Pešáka, zda chce vystoupit. Ano, prosím pane senátore, máte slovo.

Senátor Milan Pešák:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, dámy a pánové, v několika větách si dovolím komentovat projednání strategie, kterou nám EK předkládá ke zvyšování zaměstnanosti, tak jak ji probíral a projednával výbor pro zdravotnictví a sociální politiku na své druhé schůzi 19. ledna 2011.

Vlastní stanovisko je přílohou usnesení, které jste všichni dostali. Já si jenom stručně dovolím vypíchnout z něho skutečnost, že výbor pro zdravotnictví a sociální politiku jednoznačně podpořil pozici České republiky formulovanou ministerstvem práce a sociálních věcí jakožto zpracovatele materiálu a schválenou vládou. Poukázal také na určité problematické otázky. Jsem rád, že většinou je zmínil v předkládací zprávě také pan ministr.

Tou první je otázka kompetencí, kde výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se domnívá, že metoda otevřené koordinace, kterou zdůvodňuje komise svou ingerenci do oblasti sociálního zabezpečení, důchodového zabezpečení apod., je poněkud nadužívána, neboť jak všichni víme, a jak pan ministr také připomínal, je v kompetenci národních zákonodárců.

Za pozitivní označuje sociálně zdravotní výbor skutečnost, že značná pozornost je věnována ochraně skupin ohrožených na trhu práce. Současně však konstatuje, že všechna tato opatření musí rovněž podporovat vzrůst ekonomické efektivity podniků na území EU, neboť bylo-li by tomu jinak, byla by z hlediska konkurenceschopnosti Evropa značně znevýhodňována.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se zabýval také těmi cíli, které předkládaná směrnice zmiňuje v oblasti vzdělávání, zejména vzdělávání terciárního, kde dle našeho názoru až příliš velký důraz je kladen na konkrétní specifické, technické vzdělávání. Vyjádřili jsme jistou obavu, že přece jenom z hlediska dynamiky vývoje technologií apod. není reálné předpokládat, že s tím, co se člověk naučí v rámci první vzdělávací cesty, by zejména v oblasti technologií vystačil po celý svůj profesní život, to znamená po celou dobu 40 – 45 let.

Na druhé straně EU podporuje celoživotní vzdělávání. Je zmíněno i v tomto dokumentu, což tento aspekt poněkud vyvažuje. Nicméně myslím, a v této souvislosti si neodpustím poznámku, že by nemělo být podceňováno také klasické univerzitní vzdělávání, které je možná trošku v materiálu umenšováno.

A nyní, abych nezdržoval příliš dlouho, dovolím si vás seznámit s vlastním usnesením výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, které bylo na druhé schůzi tohoto výboru přijato jako jeho 6. usnesení.

Po zdůvodnění zástupce předkladatele náměstka ministra práce a sociálních věcí Mgr. Karla Machotky, zpravodajské zprávě senátora Milana Pešáka a po rozpravě výbor

I. Projednal na žádost předsedy výboru pro záležitosti EU Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa: evropský příspěvek k plné zaměstnanosti.

II. Zaujímá stanovisko k tomuto návrhu, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

III. Určuje zpravodajem projednání schůze Senátu senátora Milana Pešáka.

IV. Pověřuje předsedkyni výboru senátorku Danielu Filipiovou, aby předložila toto usnesení předsedovi výboru pro záležitosti EU.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane kolego. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Ptám se, zda se někdo chce přihlásit do rozpravy. Do rozpravy se hlásí pan místopředseda Zdeněk Škromach, prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, já bych si dovolil jenom krátce reagovat na některé věci, spousta věcí už tady zazněla, ale myslím si, že je potřeba vypíchnout přístup naší vlády k problematice zaměstnanosti, byť na první pohled by to mohlo vypadat, že je to postoj, který je správný.

Bohužel to tak není. Často se tu opakuje pojem flexicurity, který je vyzvedáván panem ministrem Drábkem, ale i dalšími, kteří však zapomínají na to, že to slovo je složeno ze dvou částí. Jednak flexibilita, jednak i zabezpečení. Ukazuje se to i v návrzích, které jdou konkrétně z ministerstva práce a z vlády po procesu úprav, tak aby došlo k maximální flexibilitě, řetězení pracovních poměrů, omezování zajištěnosti zaměstnanců, dokonce placení zaměstnanců z odstupného své nezaměstnanosti, což řešíme momentálně teď od nového roku.

Je paradoxní, že právě na jedné straně chceme vybavit občany dovednostmi, znalostmi, schopnostmi, náš vzdělávací systém dneska na středoškolské i vysokoškolské úrovni produkuje poměrně hodně studentů. Na druhé straně, když potom se hovoří o tom, že u lidí, kteří jsou kvalifikovaní, vzdělaní, kteří svou práci ovládají, mělo dojít ke zlepšení pracovních podmínek a kvalitě pracovních míst, tak tady najednou je už vláda rezervovaná. Proč bychom zlepšovali podmínky lidem, když je tady konkurence na Východě! Tam lidé dělají bez nějakých bezpečnostních předpisů. Tam dělají za podmínek, které jsou takové, že řekněme za jednoho zaměstnance České republiky tam pracuje třeba pět lidí. Těmto podmínkám se budeme chtít přibližovat? Já myslím, že tak to ani Evropa nemyslí. Ale bohužel naše vláda si z toho vybírá jenom to, co se hodí.

Což se dá dokumentovat – slova a činy, budeme podporovat aktivní politiku zaměstnanosti, budeme podporovat vzdělávání, terciární a další. Je pravda, že člověk nevydrží se vzděláním, které získal na základní škole, ve střední nebo na vysoké, celý život. Dneska jsou odhady, že každých minimálně 7 let by si měl člověk znovu obnovovat kvalifikaci. Ale to všechno stojí finanční prostředky. A jestliže u nás je výdělková úroveň přibližně na třetině průměrné úrovně EU, nebo ve srovnání s okolními státy – Německo, Rakousko, a přitom k tomu není objektivní důvod? Tady ve stanovisku se zohledňuje – ano, vzdělávat, zlepšovat podmínky a zvyšovat produktivitu. To je v pořádku. Ale co brání zvyšování produktivity českých firem, když mají naprosto stejné podmínky, dokonce mají velkou výhodu v tom, že mají levnou pracovní sílu. Přesto tady hovoříme o tom, že české firmy nedosahují produktivity firem kousek za hranicemi, Německa, Rakouska. V čem je rozdíl? Jeden ekonomický prostor, dokonce teď vlastně končí i přechodné období ve volném pohybu osob, služeb na pracovním trhu i v Německu, Rakousku, a ten prostor se stává jednotným. Energie jsou srovnatelné. Jsou srovnatelné náklady, jsou srovnatelné technologie, které mohou firmy využívat.

A přesto tady neustále hovoříme o tom, že chceme větší flexibilitu, chceme snižovat náklady na pracovní sílu za situace, kdy náklady už dneska jsou třetinové proti jiným srovnatelným firmám třeba v Německu, v Rakousku. Pak se bavíme o tom, že snížíme – a nakonec státní rozpočet to říká jasně, došlo k výraznému snížení prostředků na aktivní politiku zaměstnanosti. A naopak na jiné výdaje se peníze mnohdy najdou. Pan ministr financí určitě bude vědět proč tato vláda neinvestuje do zaměstnanosti. Protože nejlepší sociální politikou je, kdy má člověk práci a kdy ji má slušně zaplacenou. Není přece správná cesta, vzdělávat lidi, vychovat, rekvalifikovat a pak je platit na podporách v nezaměstnanosti nebo na sociálních dávkách.

Když hovoříme o systému flexicurity, často se ukazuje na Dánsko, na jedné straně se říká ano, tam je možné ukončit pracovní poměr rychleji, člověk se dostává na úřad práce, ale už se neřekne, že to zabezpečení v situaci, kdy člověk ztratil zaměstnání, je dvojnásobně vyšší než v České republice. Mnohdy je to na úrovni předchozího výdělku. Česká republika chce motivovat lidi chudými mzdami a tím, že je bude vlastně dostávat do role nevolníků.

Stejně tak je tady zpochybňována otázka, zda lidé, kteří přicházejí na pracovní trh do ČR z jiných lokalit, mají mít – nebo nemají – stejné podmínky jako naši zaměstnanci v Česku. Přece tento dumping na pracovním trhu, který je jednoznačně proti zájmům zaměstnanců v České republice, který tlačí na snižování pracovních podmínek, je v rozporu s touto směrnicí a s těmi kroky, které doporučuje EU. Protože určitě je nezbytné, aby lidé, kteří sem přijdou za prací, měli jednoznačně stejné podmínky jako naši. Protože pokud to tak nebude, tak tito lidé budou vlastně vytlačovat naše lidi z pracovních míst.

Otázkou je, že ministerstvo práce říká – ano, budeme na to dohlížet. Ale když se zeptáte třeba na úřadu práce, které teď úspěšně pan ministr Drábek a celá vláda ruší a zřejmě budou jezdit kontroly až z Prahy, od pana ministra nebo nevím odkud, možná, že to budou kontrolovat finanční úřady – černé zaměstnávání. O tom se hovoří, chceme ho zlikvidovat. Jak? Jestliže na kontrolním odboru na úřadu práce jsou dvě, tři pracovnice, a pak mi pan ředitel říká – představte si, že ty tři pracovnice obkličují staveniště, aby to zjistily. Samozřejmě, že spolupracovaly s cizineckou policií apod., ale i tam se ukazuje, že už dneska dochází benzin, docházejí další podmínky a kontrola bude zřejmě velmi složitá.

Čili Česká republika, ale hlavně tato vláda deklaruje mnohé věci, ale ve skutečnosti je neplní. Ve skutečnosti vlastně dělá zcela opak. Místo podpory aktivní politiky zaměstnanosti, což by se mělo projevit i ve státním rozpočtu položkou na tuto aktivitu, došlo k výrazné úspoře. V uvozovkách. Takže raději budeme platit lidi na podporách, než abychom lidem dali práci. Stejně tak je to v návaznosti veřejných investic, které tato vláda výrazně omezila, a to má samozřejmě vliv na růst nezaměstnanosti.

Myslím si, že je to trošku farizejství, které vláda předvádí ve svých jakoby pozitivních stanoviscích, ale vybírá si z toho jenom to, co se jí hodí. Proto já musím říci, že s těmito postoji zásadně nemohu souhlasit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane místopředsedo. V této chvíli nemám přihlášeného nikoho dalšího do rozpravy. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit. Nevidím nikoho, takže rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit. Ne. Pan zpravodaj? Také ne. Můžeme tedy přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení výboru pro záležitosti EU, tak jak jej přednesl pan senátor Pavel Trpák. Připomínám, že tento názor je v podstatě identický s návrhem výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 53 se ze 75 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 38 pro vyslovilo 53, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli, děkuji panu zpravodaji. S panem ministrem se v této chvíli loučím a ukončuji tento bod.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích

a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů,

a některé další zákony

Tisk č. 50

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 50. Návrh uvede senátor Karel Korytář, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Senátor Karel Korytář:  Vážená paní místopředsedkyně, paní senátorky, páni senátoři, návrh senátního návrhu zákona, to je novela zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, který v sob tradičně skrývá jedno velké úskalí, a to, že všichni jsme řidiči a všichni mu rozumíme, je výsledkem dlouhodobé diskuse jak na půdě Senátu, tak i v Poslanecké sněmovně, v příslušných výborech a podvýborech, se spoluúčastí ministerstva dopravy, Policie ČR, Asociací pojišťoven a dalších dopravních odborníků a odborných skupin.

Jeho ambicí bylo a je, tuto diskusi nezaložit ad akta s odcházející minulou Poslaneckou sněmovnou, ale naopak v ní pokračovat a nabídnout nové Poslanecké sněmovně produkt vhodný k finální diskusi a schválení. Navíc jde o opatření očekávaná a každý jejich odklad zhoršuje situaci na našich silnicích.

Novela nemá za cíl zmírňovat pravidla, respektive bodový systém, ale naopak přitvrdit v případech ohrožujících bezpečnost silničního provozu a zdraví jeho účastníků. Velmi významným prvkem je zvýšení motivace spojené s bodovým systémem a rovněž další z cílů – zpřehlednit jednak bodový systém a vůbec zákon jako takový.

Návrh senátního návrhu zákona upřesňuje pojmy a definice, zpřesňuje, co nesmí řidič vůči chodcům na přechodu pro chodce, případně při odbočování na pozemní komunikaci apod., dává možnost policii provádět kontrolu technického stavu vozidla na silnici a definuje, které náklady s kontrolou související platí řidič a které stát. Zakazuje ilegální závodní akce na všech druzích komunikací, pokud ohrožují bezpečnost silničního provozu a pokud nejsou v souladu s povolením příslušného správního orgánu. Napravuje absenci mezinárodního označení pro invalidy. Tady náš současný parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením dnes v zahraničí neplatí. A zpřísňuje podmínky pro vydání parkovacího průkazu pro osoby se zdravotním postižením. Dnes jezdí hodně těch, kteří používají toto označení neoprávněně. Dále dává pravomoc policistů, povolit okamžitou výjimku z místní a přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích, pokud to bezpečnost silničního provozu vyžaduje. Dosud pouze po předchozím a administrativně déletrvajícím schválení příslušného správního úřadu. Dále ukládá řidiči, který žádá o vrácení řidičského oprávnění, podrobit se dopravně psychologickému vyšetření. Projednává ve společném řízení přestupky, kdy bodově je postižen pouze nejzávažnější přestupek. Tady jde o významný motivační prvek bodového systému, kdy má řidič šanci na nápravu.

Ze 44 původních položek bodového systému je navrhováno nově 27 položek. Přitom jde zejména buď o sloučení nebo zpřísnění, to znamená navýšení, u přestupků výrazně ohrožujících bezpečnost silničního provozu jako například řízení vozidla po požití alkoholu či návykové látky, otáčení či jízda po dálnici v protisměru, vyjíždění na železniční přejezd v případech, kdy je to zakázáno, vše navýšeno ze 6 na 7 bodů, či nepoužití dětské autosedačky.

Vše je navíc doloženou statistikou dopravních nehod. A to platí pro všechna opatření, o kterých jsem již hovořil.

Nově je zařazeno udělení 7 bodů za neposkytnutí účinné první pomoci či nepřivolání pomoci pak při nehodě.

Zvýšení ze 3 na 5 bodů za ohrožení jiného řidiče při přejíždění mezi pruhy. Tady se reaguje na vám již mediálně známé piráty silnic.

Za malé překročení rychlosti (v obci o 5 km, mimo obec o 10 km/h), sice bude hrozit i nadále pokuta, body však nikoliv.

A v neposlední řadě zrušeny byly body (nikoli finanční postih) za nesvícení ve dne, neoprávněné užití vyhrazeného jízdního pruhu, užití zvláštního výstražného světla modré nebo oranžové barvy, porušení povinností vyplývajících ze zákazové nebo příkazové značky a řízení motorového vozidla bez držení platného posudku o zdravotní způsobilosti.

Při projednávání ve výborech Poslanecké sněmovny, Podvýboru pro dopravu či na semináři za účasti odborné veřejnosti byla navrhovaná opatření buď potvrzena, nebo navržena na změnu předloženými pozměňovacími návrhy, které byly ve 3. čtení na 13. schůzi dne 4. února 2011, tak jako novela zákona, přijata. Naopak neprošly senátní návrhy týkající se postupu při zjištění 0,3 promile alkoholu v krvi, časově omezená jízda kamionů v levém jízdním pruhu nebo umožnění výjimky z povinnosti cyklistů užívat cyklostezku těm, kteří by vzhledem ke své rychlosti či sportovnímu charakteru jízdy byli ostatními cyklisty omezováni. A nebyla rovněž přijata naše navrhovaná verze, označení vozidel osob zdravotně či tělesně postižených.

V Poslanecké sněmovně byla nově stanovena povinnost užívat zimní obutí od 1. 11. do 31. 3. všude tam, kde bude na silnici sníh, led nebo námraza, nebo, kde by se to vzhledem k počasí dalo čekat, a dále možnost Horské službě dopravit svými homologovanými dopravními prostředky zraněnou osobu po komunikaci až k vozidlu záchranného systému. Odstraněna byla povinnost Městské policie upozornit na měření rychlosti značkou, přičemž měření samotné může provádět pouze v součinnosti se státní policií.

Při projednávání v Poslanecké sněmovně byli přítomni naši předkladatelé, kteří měli možnost se vyjádřit ke změnám, a věřte mi, že se nevzdali naší verze senátního návrhu zákona. Přesto dochází ke kompromisům, a vždycky se říká, že výsledek je umění možného, takže nelze je podezřívat, že by přijali to, co si Sněmovna přála.

Totéž se samozřejmě odehrávalo i ve 2. a 3. čtení, kdy jsem se účastnil osobně. Ve 2. čtení jsem vyzval poslance, aby vážili předložené změny, o kterých jsem tady již hovořil.

Na závěr vás chci pouze požádat o dodržení základní filosofie návrhu a nerozšiřovat novelu o další témata. Zejména v případě, kdy se jedná o změnu, která neprošla širokou diskusí odborníků a odborných útvarů či výborů Parlamentu.

Chci připomenout, že když začínal celý tento proces téměř před 2 lety, na stole bylo více než 700 návrhů, námětů, podání. Výsledek máte na stole. Jako jeden z posledních předkladatelů jsem poslední dny a týdny vystaven dost značnému tlaku na další náměty. Můžete mi samozřejmě vyčítat, že moje stanoviska budou možná proti některým námětům, které vracejí zpět naše senátní návrhy, ale budu se snažit maximálně o to, abychom podpořili usnesení hospodářského výboru, kdy vlastně řešíme legislativně technické nepřesnosti. A tento zákon takto bychom chtěli vrátit v pořádku a správně. A nechci samozřejmě také, řekl bych, znehodnotit nebo nějak napadat vaše nové náměty. Je již na cestě další novela, která má takový nosný pilíř, a to je osoba blízká. A dostanu-li důvěru jako zpravodaj i po dnešním klání, věřte, že i vaše náměty nezůstanou stát. Myslím, že se budu snažit je, pokud opravdu vylepšují tento zákon, uplatnit a promítnout do další novely.

Chci podotknout, že tento zákon bude vždycky v určitých intervalech novelizován, tak jako roste hustota silničního provozu, tak jako se vyvíjí dopravní nehody, případně se vyvíjí technika. Čili obava, že novel je až moc, není myslím zcela na místě.

V závěru vás, paní senátorky, paní senátoři, žádám o citlivý a racionální přístup k této novele. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal ústavněprávní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 50/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý.

Následně návrh zákona projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 50/3. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Daniela Filipiová.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 50/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Pakosta, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jak samotný tisk č. 50, tak i změny, které učinila Poslanecká sněmovna, zde představil zástupce předkladatele. Já se omezím na konstatování, že v předloženém tisku se objevila jedna velmi vážná legislativní chyba nebo pochybení, a sice v článku 1, v bodu 45, který se týká § 125c, odst. 4 a 5, kdy změna provedená v senátním návrhu zákona, která se týkala právě již zmíněného, jak zde říkal již zástupce předkladatelů, vyřazení tolerance na alkohol, tak tato změna nebyla dost důsledně promítnuta do sankcí, do následných ustanovení o výši pokut či sankcí, co se týče zákazu činnosti. Tohle pochybení může mít za důsledek, že pokuty uložené podle uvedených ustanovení, by mohly být zpochybňovány jak v odvolacím řízení, tak následně i samozřejmě v soudním řízení. A tenhle absurdní stav by mohl vyústit až v nemožnost pokuty za tato porušení vůbec ukládat. Což je jistě stav, který asi bychom neměli dopustit, a který bychom určitě měli opravit.

Přesto konstatuji, že se jedná o senátní návrh zákona, který Poslanecká sněmovna dotvořila ne vždy nejšťastnějším způsobem, ale drtivá většina z toho, co jsme v tom návrhu schválili, tak ta zůstala zachována.

V Poslanecké sněmovně padla řada námětů na změnu toho zákona, ale naštěstí tam ten tisk zůstal takový, jaký je.

Při projednávání ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, tak zejména v jeho podvýboru pro dopravu, jsme diskutovali také řadu témat s tímto zákonem spojených.

Jak už jsem se zmiňoval o tom pochybení v § 125c, diskutovali jsme o zrušení povinnosti označení úseku, kde Městská policie měří rychlost dopravní značkou, problematiku parkovacích průkazů označujících vozidla přepravujících osoby se zdravotním postižením. Diskutovali jsme i o zimních pneumatikách. Samozřejmě těch témat byla celá řada.

Shodli jsme se na tom, že základní premisou, na které by veškeré úpravy zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, měly být postaveny, by měly směřovat k posílení přirozené autority tohoto zákona. Ten zákon je určen široké veřejnosti, měl by proto být srozumitelný a jednoznačný.

Já jsem přesvědčen, že ta projednávaná novela k tomu určitě přispívá. Krokem, který k tomu vede, je určitě již zmíněné zvýšení důrazu na trestání zvlášť nebezpečných přestupků.

Souhlasím proto s tím, co tady řekl zástupce předkladatelů, že bude vhodné velmi pečlivě zvažovat, zda a které pozměňovací návrhy přijmeme.

Na půdě výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a jeho dopravního podvýboru padly pozměňovací návrhy dva. A to oprava již zmíněného § 125c, umožňující ukládání sankcí za alkohol, a navrácení označení úseku s měřením rychlosti Městskou policií dopravní značkou.

Ten první z těch dvou pozměňovacích návrhů byl výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu schválen, ten druhý – za sebe říkám bohužel – nikoliv. Já jsem ale přesvědčen o jeho správnosti, a proto avizuji, že pokud bude projednávaný návrh propuštěn do podrobné rozpravy ve smyslu návrhu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, jsem připraven jej předložit znovu.

A nyní dovolte, abych vás seznámil s 63. usnesením ze 6. schůze výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu ze dne 15. března 2011, kdy po úvodním slově zástupce skupiny navrhovatelů senátora Karla Korytáře, po zpravodajské zprávě senátora Petra Pakosty a po rozpravě výbor

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátora Petra Pakostu.

III. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

To je ode mne v této chvíli jako od zpravodaje vše. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miloš Malý? Ano, prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Malý:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Jde o technickou novelu, a jak všichni víme, tento zákon byl mnohokrát novelizován. Sám jsem si napočítal, že to bylo 21krát za deset let účinnosti této novely.

Když si vezmeme podrobně všechna ustanovení, která tam jsou, tak dospějeme k názoru, že je třeba udělat některé drobné úpravy, tak jak už bylo naznačeno. Jedná se speciálně o § 125c, který byl špatně nastaven. Tady máme shodný názor se všemi ostatními výbory.

Některé další drobnosti jsme navrhli taktéž upravit. V původním senátním návrhu bylo ustanovení, které omezuje vozidla nad 3,5 tuny a nad 7 metrů délky v určité dny a v určité hodiny v provozu. Ústavně-právní výbor navrhl vrátit toto ustanovení na návrh paní senátorky Paukrtové.

Další bod, který je trošičku kontroverzní, je právě zavedení zimních pneumatik. A zde jsme dospěli k názoru, že ustanovení tohoto zákona je interpretačně velmi složité. Pokud je uvedeno, že něco má být provedeno za předpokladu, že nastanou určité okolnosti, je to vždycky složité interpretovat, zda ty okolnosti nastaly už nebo ještě ne. A je velmi složité v rámci správního řízení potom příslušnou sankci udělit, případně neudělit, protože je to velmi složité na zjišťování všech podkladů, zda byla souvislá vrstva nebo zda byl led nebo zda se dalo předpokládat v rozumné míře, že tato situace nastane.

Proto jsme navrhli, aby se tento bod v § 40a zjednodušil a vypustili se tam podmiňující podmínky a bylo tam pouze nastaveno, že pneumatiky zimní se používají od 1. listopadu do 31. března včetně. Tím dojde k velmi jednoduchému kontrolnímu mechanismu, kdy při běžné silniční kontrole se pouze zkonstatuje, kolikátého je a zda má vozidlo předepsané pneumatiky.

Velmi kontroverzně se k tomu postavili někteří občané se slovy, že je to příliš drahá záležitost, že mít dvě sady pneumatik je příliš drahé a že obvykle vyjíždějí jenom v době, kdy je sluníčko a najedou třeba jenom 300 km, 400 km za zimu. To není žádný velký problém, protože výrobci pneumatik mají ve své nabídce pneumatiky celoroční označené M+S a tyto pneumatiky splňují podmínky pro zimní pneumatiky a nejsou cenově jiné než speciální letní nebo speciální zimní pneumatiky.

Další věcí je otázka stacionárních radarů, protože některé městské policie používají stacionární radary pro měření rychlosti v určitých úsecích. Ne proto, že bychom jim v tom chtěli zabránit, ale z toho titulu, že pokud jde o stabilní monitorování daného území, také dochází k tomu, že nejsou zabírány jenom osoby, které řídí vozidlo, ale všechno kolem. To znamená, bylo by třeba, aby tyto úseky byly označeny pevnou klasickou značkou, která upozorňuje na to, že v tomto úseku se měří pevným stacionárním radarem se záznamovým zařízením. Netýká se to těch obyčejných radarů, které jsou umístěny na vjezdech do obcí, které upozorňují řidiče, aby snížili rychlost. Těch se to netýká, ty nemají záznamové zařízení. Ale klasika je případ Prostějova, klasika je, když vjíždíte do Prahy, vidíte kamery, které mají záznamové zařízení a které jsou umístěny v určitém úseku a mají za cíl udržet rychlost 50 km z hlediska hluku v dané lokalitě a zároveň zabránění tomu, aby nebyl porušován předpis, který toto jasně říká, že na území obce je nezbytné dodržovat maximálně 50km rychlost.

Nyní bych vás rád seznámil s usnesením našeho ústavně-právního výboru. Je to 32. usnesení z 8. schůze konané dne 15. března 2011. Jde o senátní tisk č. 50.

Výbor

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedené v příloze,

II. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miloše Malého,

III. Pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane kolego. A táži se, zda si přeje vystoupit zpravodajka výboru pro zdravotnictví a sociální politiku? Paní zpravodajka Daniela Filipiová si přeje vystoupit. Prosím, máte slovo.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se překvapuje také zabýval touto novelou, protože silniční zákon řeší přiznávání znaků 01, což jsou ony modré znaky symbolizující vozíčkáře, které tak často vidíte na autech a eventuálně na místech, která jsou vyhrazena pro osoby s postižením.

Z tohoto důvodu se výbor tímto zákonem, jak už jsem řekla, zabýval a na výboru jsem předložila pozměňovací návrh, který byl vlastně v původní senátní verzi, tak jak odešla do PS, s drobnou menší úpravou. Výbor však nepřijal žádné usnesení a já si tudíž dovolím potom vystoupit ne jako zpravodaj tohoto zákona, ale jako senátorka sama za sebe. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji vám také, paní senátorko. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nevidím nikoho, kdo by měl toto přání.

Můžeme tedy pokročit a zahájit obecnou rozpravu. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásila paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní předsedkyně klubu, máte slovo. Pardon, já se velice omlouvám paní předsedkyni klubu, ale je tu písemná přihláška pana senátora Jaroslava Kubery, a písemná přihláška má přednost před všemi ostatními přednostmi. Pane senátore, máte tedy přednostní slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Samozřejmě že bych dal dámě přednost, ale nechce.

Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, moc se omlouvám, ale budu dnes tak dlouhý, jako jste byli včera při evropských tiscích, kterým jsem stejně nerozuměl.

Tomuto rozumíme všichni. Pokusil jsem se to strukturovat, protože to, co jsme dostali, a vůbec záležitosti kolem tohoto zákona, je pěkná bramboračka, takže jsem se snažil to nějak systémově seřadit.

První, co řeknu, je obecné. Tady jsou pamětníci doby, kdy se zaváděl bodový systém. Mnoho z nás bylo jeho odpůrci a praxe ukázala, ač někteří tvrdí, jak byl výborný, jak klesly nehody, jak je všechno v pořádku, jak přispěl. Podle mého názoru kromě obrovských nákladů, které jsou s bodovým systémem spojené, k ničemu zvláštnímu nepřispěl. On se choval, tak jako kdysi ministr Gross, když zvýšil hranici trestnosti na 5000 a vydával to za to, že se snížila kriminalita, protože ukradená barevná televize byla pouhým přestupkem. Dnes se nehody do vysoké částky vůbec nehlásí, jen pojišťovny o nich mají přehled.

Nehody s alkoholem se zaznamenávají tak, že když se zjistí při nehodě alkohol, byť ten nabouraný měl alkohol, a ten, co ho naboural, ho neměl, tak se do statistiky uvede nehoda pod vlivem alkoholu.

Zásadní pro pravidla silničního provozu je pravidlo, aby byla trvalá. Aby měla platnost alespoň fotbalových, hokejových, volejbalových, pingpongových či jiných pravidel, aby se neměnila každé čtvrtletí, protože to vnáší chaos do hlav řidičů, i policie, těch, kteří s těmito předpisy pracují.

Mě pobavilo, že pan senátor Korytář, my to tady projednáváme a on už hlásí, že bude další novela. Uvědomte si, co to znamená. My jsme tehdy říkali, chtěli jsme alespoň 18 bodů, právě proto, aby nemuselo docházet stále k těmto změnám.

Bohužel pravidla silničního provozu jsou jedním ze zákonů, kterému rozumí úplně všichni. Přesto mě ovšem překvapilo, že budeme zřejmě znovu vyměňovat lékárničky, protože těm také rozumím všichni, ale ukázalo se, že ač byly údajně připravovány za účasti odborníků, jak tady bylo řečeno, tak odborníci zřejmě spali, protože tam dali jakési zařízení, které nefunguje, a teď je otázka, jestli se vyhodí jen zařízení, anebo jestli bude znovu velký byznys za 2,5 miliardy, tzn. nové lékárničky.

Abych nebyl negativní, pozitivním jevem bylo, že staré lékárničky jsme odevzdali a slouží dětem v Africe, takže i nová výměna bude mít pozitivní.

Kdyby do toho stát nemluvil, rád bych věděl, kolikrát kdo z vás použil lékárničku. Myslím si, že to byly naprosté výjimky a pokud jste ji použili, já jsem ze staré použil bezvadnou lepicí pásku. Nevěděl jsem, k čemu, ale hodí se mi v dílně.

Kdyby se jen řeklo, co zhruba by lidé měli s sebou vozit pro svoji bezpečnost, protože oni mohou být zraněni, a stát do toho takto rigidním způsobem nemluvil, protože se vždycky obklíčí, nůžky nestříhaly, teď stříhají, ale jsou dražší, zase nefunguje ono dýchací zařízení, které neumí používat často ani odborníci. O tom jsem mluvit nechtěl.

Chtěl jsem mluvit o tom, že to jsou jenom důkazy toho, jak se chováme a že do věc vnášíme chaos a pravidla silničního provozu neslouží ani jenom policii, a ostatně k tomu poznamenám, že už za pana plukovníka Bambase jsme se dostávali do sporu s tím, že mocenské složky a policie ingerují do věci více, než jim přísluší, protože lékař léčí, lékař nezkoumá, jak si pacient způsobil nehodu, jestli svojí neopatrností, nebo byl pod vlivem alkoholu, a neřekne mu, vy jste se opil, tak vám tu ruku do sádry nedám, když jste si ji zlomil.

Přesně tak policista, ten postupuje podle zákona, měří či koná, ale není to ten, kdo by měl určovat, co v zákoně má být. Vzpomínám si, jak pan plukovník Bambas nás přesvědčoval, že nemůžeme mít antiradar, ačkoliv my zákonodárci jsme věděli, že jsou dva druhy antiradaru, tzv. aktivní a pasivní, a zákonem byl zakázán pouze ten aktivní. On přesto tvrdil, že nesmíme mít ani ten pasivní. To je jen takový jednoduchý příklad.

Postoupená novela obsahuje základní chybu, o které mluvil pan senátor Pakosta. Pokud bychom ji přijali v nezměněném stavu, byl by to hezký trest pro poslance. Alkohol, který je metlou lidstva, je nosnou nití celého zákona, tak paradoxně by v jistých případech nebylo vůbec možno vybírat pokuty za alkohol.

Stačí přečíst, a já vám ji přečtu, případná argumentace o absurdnosti takového členění sazeb pokut v daném případě jen stěží obstojí, neboť nebude v konkrétním případě zřejmé, v jakém rozmezí může být přestupci při naplnění společné skutkové podstaty pokuta uložena. Navíc by mohly být pokuty, uložené podle uvedených ustanovení, zpochybňovány v odvolacím řízení, tak následně v soudním řízení, což by mohlo vyústit až v nemožnost za tato porušení pokuty vůbec ukládat.

Vzhledem k těmto důvodům, k četnosti páchání takových přestupků, jako i zajištěná právní jistoty všech zainteresovaných subjektů při kontrole silničního provozu, je více než žádoucí tento nedostatek odstranit. Pokud bude Senát akceptovat provedenou věcnou změnu, doporučuje se proto odpovídajícím způsobem formálně přesně promítnout nové znění odst. 1 písm. b) do textu ustanovení odst. 4 a 5,s tím že bude současně zachováno stávající rozpětí pokuty, zda tato protiprávní jednání o 2,5 tisíce do 20 tisíc korun. Ve stejné logice zachování původního záměru by rovněž sankce zákazu činnosti za požití alkoholického nápoje měla být vázána jen na zjištění alkoholu v krvi řidiče, které je vyšší než 0,3 promile a za užití jiné návykové dávky.

Takže vlastně to, co žije médii, a o tom chci teď mluvit, bulvární argumentace, že Čechovi dovolíš pivo, a on vypije 2, nemůže v seriózní argumentaci obstát. Stávající stav je následující. Existuje tzv. nulová tolerance, ale ta ve skutečnosti neexistuje, protože ministerstvo dopravy k tomu vydalo takto tlustou knihu. To všechno je jen o tom 0,3.

Malý kousek z toho vám ocituji: V případě, kdy naměřená hodnota, nižší než 0,25 promile g na kg, tedy 0 – 0,24 promile, je nutno ve smyslu uvedené metodiky považovat výsledek za negativní.

Pokud tedy takovým výsledkem bylo doloženo oznámení o podezření z přestupku, učiněné Policií ČR či obecní policií vůči správnímu orgánu lze podle názoru ministerstva dopravy z uvedené metodiky dovodit, že výsledkem takového měření nelze s jistotou prokázat požití alkoholického nápoje řidičem, resp. ovlivnění řidiče alkoholem. Bez dalšího důkazu je podle názoru ministerstva dopravy, odboru provozu silničních vozidel na místě odložit podezření z přestupku ve smyslu § 66 zákona o přestupcích.

Zkusím to přeložit do normálního jazyka. Policie chytí řidiče, pošle jeho přestupek správnímu orgánu, a ten s ním udělá víte co? Toto: hodí ho do koše. Takto vypadá pokrytecká nulová tolerance v českém prostředí.

Aby eurofilové byli spokojeni, tak vám přečtu, jak to funguje v jiných státech EU, že v případě, že necháme do 0,3 beztrestně z důvodů technických, o kterých jsem mluvil, budeme stále nejpřísnější zemí EU, protože Belgie 0,5, Dánsko 0,5, Finsko 0,5, Chorvatsko 0,5, Itálie 0,5, Německo 0,5, Polsko - nad 0,2 je řidič považován za nezpůsobilého. Tam to bylo z důvodů, které známe, v Polsku se hodně pilo. Prý už je to lepší. Rakousko 0,5, Švýcarsko, 0,5, Velká Británie a Severní Irsko 0,8. Nijak se nevymykáme průměru zemí EU. Ti, co touží po sjednocení, chystá se směrnice, kdy bude sjednocena hladina do 0,5. Pak tady všichni ti, kteří dnes budou hlasovat proti a kteří tak horují, tak budou horoucně podporovat směrnici EU s 0,5, protože když to řekne Brusel, je to určitě správně.

Já to ale navrhovat nebudu. Nebudu to navrhovat z toho důvodu, že Poslanecká sněmovna je sice teď ve velmi prekérním postavení, protože pokud by nás přehlasovala, zůstane platit chyba a můžeme pít a jezdit vesele, protože to nebude postižitelné.

Druhá možnost je, že nechá ten zákon úplně spadnout, bude platit to, co platí dosud a počká se na avizovanou další novelu.

Nedokončil jsem, pardon, k alkoholu vám přečtu ještě něco. Přečtu vám závěry nejvyššího správního soudu k nulové toleranci.

Řidič se dopustí přestupku podle § 22 zákona 200/1990, o přestupcích, pokud byla zjištěna hladina alkoholu v jeho krvi v době odběru nejméně 0,24. Vychází-li právní rámec z tzv. nulové tolerance k hladině alkoholu v krvi, není jeho odpovědnost vyloučena tím, že se zjištěná hladina alkoholu jeví po odečtení tzv. fyziologické hladiny, tzn. 0,2, za marginální.

Ing. Petr V. proti Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, o uložení pokuty a o kasační stížnosti žalovaného. MÚ Kopřivnice rozhodnutím ze dne 16. 9. 2009 uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, podle § 22 písm. b) zákona o přestupcích, a uložil mu pokutu ve výši 12 000,- a zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Žalobce se měl dopustit přestupku tím, že dne 21. 4. v 9.31 v obci Kopřivnice řídil motorové vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo v takové době po jeho požití, kdy ještě mohl být pod jeho vlivem, přičemž rozborem odebraného vzorku krve metodou, plynové chromatografie a Widmarkovou zkouškou byla u žalobce zjištěna hladina alkoholu v krvi v době odběru 0,24.

Žalobce se proti rozhodnutí MÚ odvolal, žalovanému, který toto odvolání rozhodnutím dne 3. 12. 2009 zamítl. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě. Ten rozsudkem ze dne 11. 6. 2010 toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Krajský soud shledal důvodnou námitku, podle které žalobce nebyl pod vlivem alkoholických nápojů, protože dané ráno požil pouze několik nealkoholických piv. Protokolem o lékařském vyšetření sice byla bez pochybnosti prokázána hladina alkoholu 0,24, to je hodnota, překračující tzv. fyziologickou hladinu alkoholu ve výši 0,2. Na druhé straně ovšem z protokolu vyplynulo, že žalobce nevykazoval při vyšetření známky ovlivnění alkoholem a krajský soud konstatoval, že sice do určité míry souhlasí s názorem žalovaného, že to nic nemění na tom, že u žalobce byla zjištěna v krvi hladina alkoholu v uvedené výši, ale na straně druhé podle postupu Českého metrologického institutu je fyziologická hladina alkoholu v krvi stanovena s ohledem na současné poznatky s dovětkem, že v budoucnu může být na základě nově získaných výsledků tato hodnota změněna.

Z toho podle Krajského soudu nelze dovodit nic jiného, než to, že uvedená fyziologická hladina alkoholu má do jisté míry s přihlédnutím k dalším aspektům, které byly při jejím stanovení vzaty v úvahu, charakter orientační, průměrný, a to s ohledem na obecně známou skutečnost, že tato hladina může u různých osob různě kolísat, a že je individuální.

Dále Krajský soud považoval za nutné zohlednit to, že výsledky metodou plynové chromatografie a zkouškou jsou přesné oproti výsledkům, získaným dechovou zkouškou, kde při zjištění alkoholu v dechu lze za průkaznou považovat až hodnotu 0,25 a nikoliv již 0,24. Vzhledem k citovaným závěrům a vědomí, že i v době posuzovaného jednání platila tzv. nulová tolerance, Krajský soud uzavřel, že za situace,kdy žalobce již od samého počátku popíral požití alkoholických nápojů před jízdou, resp. to, že by mohl být pod jejich vlivem, a kdy dále po odečtu fyziologické hladiny alkoholu ve výši 0,2 činí tato hladina v krvi žalobce pouze 0,04, což je poměrně zanedbatelné množství, a kdy předem žalobce při lékařském vyšetření, které nebylo provedeno v dlouhém časovém odstupu, nevykazoval žádné jiné známky požití alkoholu, resp. toho, že by byl pod vlivem alkoholu.

Žalovaný stěžovatel brojil proti rozsudku Krajského soudu, a já to nebudu číst celé, abych vás nezdržoval, a přečtu vám jen závěr, kdy Nejvyšší správní soud řekl, že tímto způsobem nelze postupovat, že nelze odečítat, protože jsme se rozhodli pro nulovou toleranci, a proto že onen řidič přestupek spáchal.

Dokumentuji jenom tím, do jakého chaosu jsme se dostali. Policie nemá peníze na benzín, a představte si, že žádný řidič nechce být postižen, takže když to bude pro něj výhodné, vždy požádá o to, aby se jelo do nemocnice na krevní zkoušku, kde spoléhá na to, že při tak nízké hladině, než dojede do nemocnice, hladina bude prakticky nulová.

Závěr toho je samozřejmě ten, že rozumným řešením bylo do 0,3 nepostihovat žádným způsobem, nechat 0,3 jako to, kdy společnost ještě toleruje, a od 0,3 pak postupovat velmi tvrdým způsobem, 7 bodů, odebrání řidičského průkazu, protože samozřejmě shoda na tom, že alkohol je nebezpečný, způsobuje tragické dopravní nehody a společnost se těmto lidem musí bránit. Neměla by jít ale za hranu rozumnosti, protože pak sama sebe obklíčí a neví si s tím rady.

Samostatnou kapitolou jsou zimní gumy. Zde opět ocituji naši legislativu, kdy legislativa popisuje, že vozidla ozbrojených sil 2016, vozidla jednotek požární ochrany 2021, čili do roku 2021 a do roku 2016 tato vozidla nás budou v zimě ohrožovat, protože budou jezdit na hladkých pneumatikách, a ono narazit do takové cisterny není úplně snadné.

Důvod, proč k tomu bylo přistoupeno, je poměrně jasný. Stát nemá peníze, takže ty, občánku, tobě to nařídíme hned, starej se, vem si peníze, kde vem, to je tvůj problém, ale my, protože peníze nemáme, protože jsme je utratili za něco jiného, my si sami sobě dáme výjimku.

Legislativa oprávněně namítá, proč nebylo obdobně postupováno i k dalším vozidlům veřejné služby, veřejná hromadná doprava, na druhé straně není jasné, z jakého důvodu se v logice předloženého návrhu tato povinnost netýká také trolejbusů, které také jezdí na gumách, přestože je to podle zákona drážní vozidlo.

Zde s pobavením ocituji našeho největšího experta pana poslance Humla, který 4. 2. řekl v televizních novinách v 19.16 hodin, že pokud bude sluníčko a 15°C, tak vás nikdo nebude pokutovat. A já jsem omdlel a říkal jsem si, takhle s tím právním vědomím daleko nedojdeme. Jestli budeme takto postupovat dále, a že tak velmi často postupujeme i v jiných zákonech, viz včera výměna bytů, kdy všichni musí, pokud nejsou zcela tupí, rozumět tomu, že § je tam zbytečný, a přesto hlasují pro to, aby tam zůstal, čímž občany znejistí, místo aby jim zajistili jistotu, stačí si to rozmyslet, oni nebudou vědět a budou nejistí. Kdyby to tam nebylo, tak budou vědět, že se musí dohodnout, ale to nic, to s tím nesouvisí.

Takže to mě opravdu pobavilo. Zítra jedu do Prostějova. Má padat sníh, ale tady ne. Tak já nevím, jak to bude. Ale co když na chvilku vysvitne sluníčko, zrovna když mě budou stavět? Já se odvolám na pana poslance Humla, řeknu, pane policejní, ne prezidente, pane policisto, já vám nic platit nebudu.

To je jen ukázka toho, jak obklíčíme sami sebe a potom nevíme, jak z toho ven. Že zimní gumy mají svůj význam, to je evidentní. Velmi mě pobavil článek v novinách, kdo zodpovídá za díry v silnicích. Ať se obce starají, ať ŘSD se stará, ať se stát stará.

No přece za to odpovídají řidiči, za díry v silnicích. A nebude se jim to líbit, co řeknu, oni si přejí, abychom ve městě vysypali 1300 tun soli oproti 600 v minulém roce, protože chtějí mít černé silnice, městská doprava chce všude jezdit, řetězy nemají, a samozřejmě solení a změny teplot způsobují to, že jsou díry.

A když se díry opraví, dostaneme petici občanů, že se tam má dát zpomalovací práh, protože tam jezdí rychle. Můj argument je, když se díry neopraví, výrazně se zvýší bezpečnost silničního provozu, protože vyšší než 20 km rychlostí dnes mnohá města vůbec neprojedete.

A je to skutečně tak, že jakmile uděláte nádherný asfalt, řeknou, už tady jezdí jako blázni, dejte tam práh, takže my za 30 tisíc koupíme práh,a u školy dejte dva, protože jeden nestačí, oni ho přejedou a za ním zrychlí. To je ale překvapení.

To je, pokud jde o zimní pneumatiky. A teď přecházím k tomu nejpopulárnějšímu, a to je měření rychlosti pomocí městských policií. Zopakuji znovu, jaký je stav. Obrovský byznys zejména pro ty, kteří pronajímají obcím radary a berou si až polovinu vybraných pokut od obcí za to, že jim půjčí radary. To samozřejmě vede k velké motivaci, i někteří starostové vedou policii k motivaci, protože peníze nejsou. Jestli si chcete vydělat, někdo jsou strážníci úkolováni a kontrolováni, zda odtáhli potřebný počet aut a dali potřebný počet pokut a změřili.

Druhým nešvarem je to, že mnohé obce už mají tabule obce dnes několik kilometrů za intravilánem. Důvod je prostý, tam se vybírá bezvadně. Je to bezpečné, protože 3 km v polích máme omezenou rychlost na padesátku, ačkoli tam není barák.

Druhý příběh je pražský a mnozí ho znáte. Když přijíždíte ku Praze po dálnici D8, tak tam objevíte značku 80 km, kde je napsáno z důvodu hluku. A když se rozhlédnete doprava a doleva, kam vaše oko dohlédne, jsou jen a jen pole, takže můžete rušit jen srnky, nebo chocholouše, nebo co to ekologové chrání. Žádné lidi tam rušit nemůžete.

Když ale podíváte, kolik stála ta silice, tak je vám to divné, protože za miliardu postavíme silnici a pak po ní jezdíme osmdesátkou. Často dokonce i padesátkou, protože prý je to dobré pro bezpečnost silničního provozu.

Jsem přesvědčen o tom, že městská policie má zcela jiné úkoly, než měření rychlosti. K tomu byla určena Policie ČR. A neobstojí argument, který často slyším, že vidět bílou čepičku je skoro jak kominíka, držte si knoflík, viděl jsem bílou čepičku. Myslím tím toho policistu, co má, aby byl vidět, bílý ovál na čepici.

Je jich málo, nestačí ani na nehody, ale to není žádná výmluva, oni jsou ti, kteří mají měřit. Mimochodem osoba blízká – to je také velmi frekventované téma, jak se řidiči vymlouvají na osobu blízkou. Víte dobře, jakou nervozitu vyvolal zásah Policie České republiky, ale byl naprosto logický a normální, protože my každý den dáváme mocenským složkám více a více pravomoci, ony je mají rádi. Za chvíli tady budeme mít návrh BIS totální dálkový přístup GPS, telefonům a my to tady schválíme, protože přece to je proti té zločinnosti a pak se tomu budeme divit. Kdybychom zakázali měření kamerami, úsekové měření a mělo se měřit jenom tak, jak se měřit má, že policie změří, zastaví to vozidlo a říká, pane řidiči, jel jste tady sedmdesátka a tady je padesátka, tak kdybych se zbláznil, tak se nebudu vydávat za moji ženu. To mi prostě nezblajznou. Kdežto když jedu a oni mě někde natočí, tak dělám všechno proto, že vypadám skoro jako ona a občas mi to projde. Druhá finta je ta, že si nevyzvedávám obálky tak dlouho, až ten přestupek je promlčen. Zákonodárci na to reagují, jak je v Čechách zvykem, nevadí mi, prodloužíme na dva, tři, čtyři roky – mimochodem Senát už to prodloužení tady projednával a z důvodu jasného ho odmítl, protože nic neřeší, jenom to, že štosy těchto skutků budou vyšší. A abyste se neradovali, to, že vůbec ten přestupek dojde na ten správní orgán, ještě nic neznamená. Už to, že po roce řidič se dozví, že jednou jel v Praze rychleji, je zvláštní a určitě nepřispívá k tomu, že trest má být okamžitý. Když se to dozví právnická osoba za čtyři roky, tak to bude obzvlášť pikantní, to už možná bude po několika konkurzech, takže už ji ani nenajdou. Prostě toto nejsou cesty k řešení. Cesty k řešení jsou ty, které jsem naznačil, ať policie koná, ať policie jezdí v provozu, protože v provozu se dějí věci přejíždění z pruhu do pruhu bez blinkru, dlouhé předjíždění kamionů. Bohužel, tam to stojí benzín. Ale ten benzín by se ušetřil zase jinými těmito způsoby.

Další věc je, že pokutu uložíte, ale ještě ji nemáte, to zapomeňte. To ji teprve uložíte. A nastává to samé kolečko. Máte dvě možnosti – buď ji dát do záznamu a stále posílat dopisy a dopisy, on to nevyzvedne a nevyzvedne, nebo můžete najmout exekutora, který dokáže udělat z pokuty 500 Kč pokutu 25 tisíc, velmi jednoduše, protože tam hned nabíhají obrovské náklady na exekuci. A v krajním případě, když ten člověk opravdu má životní minimum, nemá peníze, no tak to zaplatíte tomu exekutorovi vy. Takže to je ten výsledek. Samozřejmě existují jiné metody běžně používané ve státech Evropské unie jako například, že když občan přijde na radnici a chce stavební povolení, tak se úřednice podívá do databáze a říká – mraveneček, mraveneček, dobrý, dobrý, všechno vám vyhovíme, ale zastavte se nejdříve v pokladně a zaplaťte tam patnáct stovek a přineste nám ukázat stvrzenku a hned se vám budeme věnovat. A už slyším ombudsmana, lidské právníky, všichni jak budou křičet, co si to dovolujete spojovat, jistě děláte neoprávněnou databázi osobních údajů. V Anglii udělali takovou soutěž, tam pozvou lidi, oni se vždycky nachytají, že můžou vyhrát tisíc nebo dva tisíce liber, oni tam jdou, soutěží a místo toho tam stojí policie, tam ty lidi vychytá, buď mají peníze na místě, nebo je venku naloží do antona a odveze je na policii. No představte si u nás, co by se dělo v médiích, kdyby si někdo toto úplně normální – přitom v zákoně o veřejných zakázkách je to naprosto běžné – tam požadujeme na každém dodavateli, aby řekl, že nedluží berňáku, nedluží obci. Tam to nikoho nepobuřuje. A proč bychom to nemohli vzít u člověka, který po radnici chce nějakou službu, jakoukoliv, takže nemůže mít k radnici dluhy. A když má dluhy, tak prostě tu službu nedostane. Co je na tom? Už to vidím, ani to nenavrhuji, jenom to zmiňuji.

Nicméně to všechno není nic proti tomu, co nás v budoucnu čeká. Bude novela – a ne jedna. Jenom tak, co jsem zaznamenal v tisku – zákaz hands free. Samozřejmě neskutečná hloupost, protože se nedá postihnout, s bídou se dá postihnout, když člověk ten telefon drží, on říká, že se škrabal v uchu a netelefonoval. Když bude mluvit hands free, tak si zrovna zpíval. Mimo jiné – navigace? Okamžitě zakázat. Zkoušeli jste někdy, když vám Anča říká špatně a vy to potřebujete někde přehodit? Nebo zvětšit obrázek? Co to je, jak se nedíváte na cestu, protože koukáte na ten – ať to máte kde to máte – dole to je úplně špatně, to koukáte dolů, nahoře to zase nesmí být, protože to policie říká, že to brání ve výhledu, takže si to někam dáte a furt tam s tím matláte. Rádio také pořád matláte, přelaďujete. Teplota – dneska máte ty klimatizace, takže si to může obstarávat každý sám, takže to je dobrý, řidič si to tam matlá na té svojí, dívá se kolik stupňů mu to ukazuje, nedívá se – čili klimatizace zakázat, navigace je potřeba také zakázat, rádio – to je úplně, protože v rádiu vám říkají, kde jsou ty mikrovlnky, takže to je naprosto trestné, že vám už hlásí dopředu, kde máte dávat pozor. To také bych zakázal.

Pak ještě sex – to je velká móda sex v automobilu, to je úplně konec, to tam musí být výslovně v zákoně zapsáno, že sex se zakazuje, protože to velmi, velmi vyrušuje. (Smích.)

Věruško, nezlob se, já to musím říci, já jsem ze tří popelnic – u nás má každý tři popelnice: hnědou, šedou a na pet flašky a noviny. A dneska byl odvoz té šedé a já jsem vyndal tu hnědou. Takže ji neodvezli logicky, tu neberou, protože to je bio odpad. Takže ji máme narvanou a teď potřebujeme o víkendu tam dávat. Takže jsem byl velmi zpeskován a já jsem celou cestu byl velmi nervozní a evidentně jsem ohrožoval silniční provoz, že jsem byl naštván. Zapoměl jsem říci, že jedním z těchto nápadů je také zákaz kouření. Tam naštěstí máme na své straně paní doktorku Králíkovou, protože kuřákovi zakázat kouření v autě, tak je z něj silniční pirát, horší než když má 4,5 promile. To vám garantuji a zeptejte se každého chudáka, kteří kouří v autě, že kdyby nekouřil, tak se vůbec jet nedá, to by ani nezařadil rychlost. A ujišťuji vás, že my máme svoje metody a takové povídky, že vám vajgl někam spadne, my už to máme za ta léta tak vypracované, že to umíme dokonale, opravdu to nám vadí nejmíň, to nám vadí jiné věci.

Zajímavé na tom zákoně je to, že je tam sice neurologické vyšetření pro jeho neskutečnou nepotřebnost, ale byl to jenom lobbing a je to lobbing pořád. Je to stejný lobbing, jako že ten řidič, když mu vezmou ty papíry, pak se musí učit na tom autodromu, ale já nevím proč, když třeba jenom přejel na červenou, kdo ho bude psychologicky zkoumat, on prostě přejel na červenou, tam nic nevyzkoumáte. Můžete zkoumat psychologicky, neurologicky, přejel na červenou. Ostatně červená je velký problém. Já už jsem tady možná říkal příběh z Německa, kdy si policie nastavila semafory tak, že přeskok mezi oranžovou a červenou byl tak rychlý, že oni vždycky toho řidiče vyfotili a vybírali – mimochodem ti policisté šli sedět ne podmíněně za toto. Tady když jedete kolem ministerstva směrem do Holešovic, tak je normální semafor a vedle něj je zelená šipka v pravém pruhu, která směřuje rovně. Představte si situaci – přijíždíte k tomu, je zelená šipka, jste dva metry od toho místa, šipka zhasne a přejeli jste na červenou, protože nejste schopni na těch dvou metrech – a už jste natočeni na kameru a přejeli jste na červenou. Přispívá toto nějak k bezpečnosti silničního provozu?

A na druhé straně vozidla opuštěná, nalezená do dnešního dne nemáme žádné stanovisko z žádného ministerstva, kdy je to vozidlo opravdu opuštěné, co s tím vozidlem máme dělat, když si ho ten člověk nevyzvedne, protože oni tvrdí, že člověk musí dát najevo – dobře poslouchejte – že musí dát najevo, že tu věc opouštíte. To je ale blbost, co? Ale takový je výklad. A dokud to nedá najevo, tak musíte konat všechno pro to, aby to auto dostal zpátky, ale on ho třeba kolikrát nechce, protože ono už je v takovém stavu, že si ho nevyzvedává a výsledkem je rozsudek soudu, že když myjete vozovku, auto odtáhnete, šup, vraťte ho pěkně zpátky tam, kde bylo. To je výsledek těchto našich snah o vylepšování bezpečnosti silničního provozu.

Takže já přeji všem bezpečnou jízdu, nic nenavrhuji, protože v atmosféře honu na čarodějnice je to zbytečné a jak to dopadne ve sněmovně, si umím živě představit, úplně klidně nás přehlasují a nechají tam tu chybu a budou čekat na tu novelu, která nepochybně přijde. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, avizoval jste, že vaše vystoupení bude dlouhé a skutečně bylo, ale vzhledem k tomu, že bylo pořád k věci, tak jsem nemohla zasáhnout. Prosím paní senátorku Paukrtovou, která má právo přednosti.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedající, dámy a pánové, musím říci, že jsem se těšila na projednávání zákona o pozemních komunikacích a po panu kolegovi Kuberovi se vystupuje opravdu hodně těžko, takže vás zřejmě tak dobře nezaujmu, ale to je už osud. Já jsem se chtěla zmínit o dvou věcech, které jsme diskutovali na ústavně-právním výboru. Jedna z nich je jízda kamionů v levém pruhu, respektive předjíždění kamionů na dálnici, to je první věc a ta druhá se týká zimních pneumatik. Pan předkladatel tady řekl, že ten senátní návrh si kladl za cíl zvýšit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Pan kolega Kubera říkal, že by měl být stálý. Já s oběma těma tvrzeními souhlasím, na druhou stranu však, pokud Poslanecká sněmovna jaksi oproti původnímu našemu senátnímu návrhu vypustila specifické podmínky pro provoz nákladních vozidel a jízdních souprav na dálnici, já předesílám, že se nejedná o zákaz předjíždění, ale pouze o omezení předjíždění v určitých hodinách.

Já jsem přesvědčena o tom, že předjíždění kamionu na dálnicích působí velké problémy všem řidičům, kteří používají D1, ani nemusím říkat, o čem mluvím, že to prostě dobře není. Takže pozměňovací návrh, který jsem předložila, se týká toho, abychom vrátili tento návrh do naší původní senátní verze, tzn. že se omezuje provoz kamionů na dálnicích.

Druhá věc se týká zimních pneumatik. Já pocházím z kraje, kde hodně sněží a každoročně se stane, že sanitka nedojede do místa, kde to občané potřebují a každý rok tam z důvodu řidičů, kteří jezdí ve sněhu na zimních pneumatikách někdo bohužel zemře. Já to považuji za velmi špatné. A na druhou stranu to, co Poslanecká sněmovna vytvořila, že když tedy svítí sluníčko, tak se jede na letních gumách a když chumelí, tak to přehodím na zimní, to mi připadá jako absurdita nejvyššího stupně. U nás se to praktikuje tak, že já nevím kdy - 28. října – už máme všichni zimní gumy a ty zimní gumy odstraňujeme 1. dubna a nikdy to nečiní žádné obtíže. Dělá to každý, kdo v tom sněhu jezdí. Takže to je myslím smysl pozměňovacího návrhu, který schválil ústavně-právní výbor.

Pan předkladatel nás tady svým způsobem varoval, abychom nedávali pozměňovací návrhy neprojednané. Já bych ráda řekla, že předjíždění kamionu na dálnici, resp. jeho omezení, je záležitost, která projednána byla. Pokud jde o to, že Poslanecká sněmovna nás přehlasuje, s největší pravděpodobností to udělá. Na druhou stranu však přesto vám tento pozměňovací návrh navrhuji, protože považuji předjíždění kamionů na dálnici a nepoužívání zimních pneumatik při jízdě do hor a ve sněhu za natolik nebezpečné, že jsem přesvědčena o tom, že to své opodstatnění má. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Nyní vystoupí pan senátor Vícha, předseda klubu.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové. Na úvod musím říct, že bychom měli změnit jednací řád a přiřadit přednostní právo také kolegovi Kuberovi, protože on je vždycky oživením jednání, aby to nemusel obcházet písemnými přihláškami. Jako druhou věc tu chci říci, je ohlásit střet zájmů a to v podstatě dvojí. Za prvé jsem starostou města, které má městskou policii. Musím říci, že naše městská policie neměří, protože si nemyslím, nebo my si to nemyslíme, zastupitelstvo o tom rozhoduje, že by městská policie měla být určena k tomu, aby měřila rychlost. K tomu máme Policii České republiky. Ta ale naopak neměří, protože už brzy jí dojde benzin a naše město je od okresu vzdáleno asi 15 kilometrů, čili si dovedu představit, že jsou obce v zoufalé situaci, kdy si občané stěžují na nedodržování rychlosti a nikdo jim to není schopen zajistit, obracejí se na města a města pak mají dohodu, jestli zřídí nebo nezřídí měření městskou policí. V našem okrese bylo několik měst, která měla městskou policii, která měřila, měla radary, ale radary již darovala Polici České republiky poté, co jsme zavedli ty značky, protože každý logicky uzná, že když se naměří jenom tam, kde je značka, tak všichni zpomalí jenom mezi těmi značkami a jinde se jezdí rychle. Ale darované radary Policie České republiky neužívá, protože nemá ten benzin. A nemůže se dostat do města samého.

Ten druhý střet zájmů, který mám a který by mě opravňoval k tomu, být naštvaný na městskou policii a na měření. Stalo se to v roce 2009, v říjnu jsem dostal předvolání tady v Praze na městskou policii, protože jsem se údajně v květnu dopustil a to v průběhu dvou dnů dvakrát, v pátek a sobotu, porušení rychlosti. Podíval jsem se do diáře, ano, tehdy jsem byl v Praze, tudíž jsem se dostavil na Policii České republiky, tam mi dali přečíst poučení, které v podstatě by se dalo říci, že bylo návodem k tomu, abych se vymluvil na osobu blízkou, neobtěžoval je a odešel. Vzhledem k tomu, že – myslím si, že mnozí z nás jsou bojovníci proti tomuto zneužívání osoby blízké – tak jsem samozřejmě řekl, že na tohleto nehraji a ty čtyři body za dva přestupky, kdy jsem jel o 10 km rychleji, než jsem měl, jsem zaplatil. Už mi to vrátili v říjnu roku 2010, protože od té doby jsem jel hodně opatrně. Ale tady musím dát za pravdu panu kolegovi Kuberovi, že toto nemá smysl, takový trest, který přijde po pěti měsících, protože se zděšením jsem se zeptal, jestli v průběhu těch pěti měsíců jsem se nedopustil nějakých přestupků, protože pak už bych byl velmi brzy bez řidičského průkazu. Čili ano, jednoznačné řešení by mělo být, že Policie České republiky měří, měří na místě samém, zastaví vozidlo po sto metrech, kdy ho změřila, nikdo se nemůže na nic vymluvit. Takto by to mělo být. Zajímavé – přijedete do Rakouska, tam všichni dodržují rychlost. Takže přesto, že bych mohl být naštvaný na městskou policii, mohu být naštvaný jenom sám na sebe, že jsem nedbal těch značek začátek a konec, když přijíždíme do Prahy to všichni známe. Když jedou 90, je značka, zpomaluj na 50, všichni se tam plouží, protože se řeklo, že je třeba snížit hlučnost v tom daném místě, značka končí a všichni přidají. Má to smysl?

Takže já jsem – a mnozí z nás asi jistě budou vystupovat pro to, že bychom měli ty tabule zachovat, tak já jsem zastáncem toho, že ty tabule smysl nemají. Protože jestliže v obci se má jezdit 50, tak máme všichni jet 50. Dneska policie nevybere ani korunu pokuty, když všichni budou dodržovat zákony a předpisy. Jestliže jsou ty značky nesmyslné a v místech, kde nejsou vůbec žádné domy, tak je to chyba zase značení. Ale ne chyba městské policie, která tam měří. Takže jsem zastáncem toho, aby to bylo na samosprávě, aby se rozhodovala, jestli má městskou policii, aby to bylo na samosprávě, aby se rozhodla, jestli má nebo nemá měřit a aby tam nebyly ty nesmyslné cedule.

Druhá věc, kterou jsem chtěl říct, také rozhodně s kolegou Kuberou považuji za nefér od státu, když řekne, všichni mějte zimní gumy, ale my, stát, zimní gumy budeme mít až za 10 roků, protože je to drahé. Přesto, protože to byl dlouhý proces, byl to původně senátní návrh, který šel do sněmovny, oni jako vždycky z toho udělali bramboračku, a my teď musíme vyřešit, jak z toho, přesto podpořím návrh hospodářského výboru a jimi navrhované úpravy a prosím kolegy, aby to tak učinili také. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Nyní paní senátorka Filipiová.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji paní předsedající. Kolegyně a kolegové, jak jsem již říkala coby zpravodaj, když jsem informovala o jednání výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, který se také zabýval novelou tohoto zákona, tak jsme probírali v podstatě systém přidělování znaků 01, což je onen symbol vozíčkáře, který se dává na vůz, je-li v něm přepravována nebo sama se přepravuje osoba, která má určitý hendikep. Musím říci, že dlouhodobě, v podstatě od té doby, co jsem přišla do Senátu, což už je deset let, bojuji za to, aby se tento systém změnil, protože okruh osob, kterým je tento znak přiznáván, je opravdu obrovský a podle aktuálních informací to vypadá, že v republice je vydáno až 350 tisíc těchto znaků. Já si myslím, že to všichni vnímáte zejména ve městech, kde vidíte vyhrazená parkovací místa na konkrétní SPZ, protože to je jedna z těch výhod, které ovšem já často dávám do uvozovek, které z držení tohoto znaku vyplývají. Musím říci, že díky tomuto se už jednou stalo, že na mě nějaká paní začala křičet, že kvůli nám normální lidé nemají kde zaparkovat a já se přiznám, že se jí ani moc nedivím.

Proto opět jsem předložila tento pozměňovací návrh, který ale byl součástí senátního návrhu, který vlastně dnes tady projednáváme, protože ten návrh, který tady je, tak to je vlastně původní senátní, který ale – dovolím si parafrázovat předřečníky – z něj se stala bramboračka v Poslanecké sněmovně a teď se tady snažíme alespoň částečně napravovat chyby, které se tam staly.

Já vás nebudu - byť by se dalo o tom mluvit dlouze, a já bych o tom chtěla mluvit dlouze, protože to je téma, které opravdu mě a lidi, kteří mají postižení pohybového aparátu, velmi trápí, protože vám to neskutečným způsobem komplikuje život – zatěžovat, myslím, že hodně času tady vybral kolega Kubera. Nicméně mu to nevyčítám, bylo to zajímavé poslouchat, bylo to osvěžující. Ale chtěla bych jenom říci k principu mého pozměňovacího návrhu toto:

Tento pozměňovací návrh v podstatě upravuje přiznávání znaku tak, jak je to ve všech zemích EU. V zemích EU se tyto znaky vydávají osobám s postižením pohybového aparátu bez ohledu na to, zda tyto osoby mají eventuálně i jiné diagnózy, které jsou tzv. nosné nebo jsou tzv. hlavní.

V některých zemích tyto znaky jsou dávány ještě i osobám s mentálním postižením. Na to myslí i můj pozměňovací návrh. Myslím, že ve Francii a ještě v jedné zemi – myslím, že i v Británii – trošku obdobné znaky mají váleční veteráni s tím, že ten znak je trochu jiný, ale mají veškeré výhody.

Můj pozměňovací návrh ještě myslí na osoby s postižením zraku, kdy umístění onoho symbolu na vozidle, který jistě také znáte, je to stylizovaná bílá postava se slepeckou holí na modrém poli, znamená, že toto vozidlo by mělo mít stejné výhody, jako má vozidlo označené symbolem vozíčkáře, na modrém poli.

Na závěr chci říci, že tento můj návrh, stejně tak jako celý senátní návrh, byl konzultován tehdy se zástupcem ministerstva dopravy. Ministerstvo dopravy s tímto návrhem souhlasilo. Dovolím si ještě poznámku, že na jednání výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, který projednával tento můj pozměňovací návrh, s tímto návrhem souhlasil i zástupce MPSV. Já vás tudíž velmi žádám o podporu tohoto pozměňovacího návrhu, protože věřte, situace je velmi dramatická a budete-li mít někdy zájem se s ní seznámit, ráda vás provezu po Praze a ukážu vám, jak to vypadá v reálu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Homolka.

Senátor Václav Homolka:  Vážená paní předsedající, pane předkladateli, kolegyně, kolegové. K projednávanému senátnímu tisku bych měl několik poznámek.

Hned ta první vychází z toho, že máme rok 2011 – a k dnešnímu dni tento zákon již prošel 21 novelami, což je alarmující a zarážející, především z pohledu na oblast, které se to dotýká. Vzhledem k velmi širokému záběru působnosti a dopadu tohoto zákona na občany by bylo žádoucí, aby novela vydržela nezměněná v platnosti alespoň několik let. Myslím si, že bychom měli být schopni takovýto zákon vytvořit, ale dnes to ještě pravděpodobně nebude.

Popravdě. Kdo z nás ví přesně, jaká je nyní povinná výbava vozidla, když byla již tolikrát změněna?

Přestože Poslanecká sněmovna nám tuto novelu značně upravila, mám spíše takový názor, aby byl v této fázi zákon schválen. Vycházím z toho, že ministr dopravy slíbil, že tento zákon projde v letošním roce kompletní revizí a také širší diskusí. Myslím tím nejen diskusi zástupců obou komor Parlamentu, ale hlavně diskusí odborníků. Dle mého jsou zákony, do kterých by politici až tak neměli přinášet své individuální připomínky a náměty a měli by nechat návrhy ve znění podaném z řad odborníků. Takovým je podle mě právě tento zákon.

Proč si myslím, že stávající úprava doplněná Poslaneckou sněmovnou by mohla prozatím postačovat? V návrhu, který vzešel ze Senátu, byla část duplicitních návrhů nebo návrhů, které se ukázaly v pozdější době kontroverzní. Některé bych připomenul.

Jedná se např. o povolení k požívání alkoholu za volantem, o tom už hovořil i pan předkladatel i další, respektive povolení 0,3 promile alkoholu v krvi. I když po včerejší minipřednášce profesora Žaloudíka jsem poněkud změnil názor, nebo spíš pohled na tuto věc, tak si myslím, že není vhodné, aby v době, kdy se přitvrzuje, se měnila takto zásadní věc. Už ten slogan – povolíme jedno pivo a bude jich několik, třebaže malých – tady zpochybnil pan senátor Kubera těmi příklady z ciziny, dal i návod možná do budoucna, že se to bude řešit v rámci EU komplexněji, a to si myslím, že by mohlo být určitým řešením.

Dále se jedná o návrh na časový zákaz předjíždění pro vozidla nad 3,5 tuny, tedy kamionů. Zde to byl duplicitní návrh, protože již nyní existuje v zákoně § 36 a v jeho odstavci č. 4 se říká: "Řidič nákladního automobilu o celkové hmotnosti převyšující 3500 kg a řidič jízdní soupravy, jejíž celková délka přesahuje 7 metrů, nesmí předjíždět jiné vozidlo, pokud k jeho předjetí nemá dostatečnou rychlost, tak, že by omezil ostatní vozidla svou výrazně nižší rychlostí jízdy." Proto se domnívám, že návrh na doplnění odstavcem 5 v senátním znění byl již nadbytečný, přestože – a je mi líto – se o to zasazuje i kolegyně senátorka Paukrtová.

V neposlední řadě bych se rád vyjádřil ke zrušení dopravní značky měření rychlosti v § 79a. Domnívám se, že obecní policie by měla mít možnost postihovat řidiče, kteří překročí rychlost i na jiných místech, než takto ohraničených. Chci ovšem podotknout, že by nemělo docházet k tomu, aby např. obecní policie měřila rychlost pár metrů před koncem obce, kdy řidič před sebou vidí táhlý kopec a jaksi přirozeně reaguje přidáním rychlosti. Obecní policie má ze zákona jinou povinnost, a to starat se o bezpečnost a pořádek v obci, a nikoli doslova šikanovat řidiče za každou cenu.

Pokud byl záměr značky myšlen jako represivní, pak toto lze řešit jiným způsobem. Ovšem pokud to bylo myšleno tak, jako ohraničení určitého místa, kde obecní policie může měřit a jinde ne, tak si myslím, že to není zcela správné. Z mého volebního obvodu k tomuto mohu říci, a jsem rád, že žádná obec nepřistoupila k těmto praktikám. Od zavedení novely v roce 2009 si totiž žádná z obcí tyto značky nepořídila, a proto ani rychlost neměřila. Obce se raději věnovaly pořádku a bezpečnosti občanů.

Co ovšem velmi vítám, a zde by mělo dojít ke shodě obou komor Parlamentu, je povinnost podle § 40a, provoz vozidel v zimním období. Tato nově doplněná povinnost nás řadí po bok ostatních okolních států, kde tato úprava již platí. Měl jsem problém s řidiči, kteří si nepořídili zimní pneumatiky s odůvodněním "je to zbytečné" nebo "na to nemám" a vzápětí způsobili zbytečnou kolizi, na kterou doplatili hlavně oni, a nejen finančně. Jsou to absolutně liché argumenty a jsem rád, že zde zvítězil zdravý rozum, nebo vítězí, a hlavně prioritně zájem o bezpečný provoz. Již dnes má drtivá většina řidičů zimní pneumatiky a po stránce ekonomické nic neprodělají. Protože po dobu zimního období šetří letní pneumatiky, které jim logicky vydrží déle. Nebo – jak už někdo řekl přede mnou, připomněl – jsou i celoroční pneumatiky.

Další příklady už uvádět nebudu. Nebudu to rozebírat, bylo by toho hodně.

Rád bych se podělil o některé náměty z řad pisatelů i žadatelů o podporu, především odborníků, ohledně řešení různých nedostatků, které myslím budou na pořadu dne při slibované revizi tohoto zákona ministrem dopravy. Asi již každý z vás se setkal s označenou zastávkou, kde zastavil autobus vybavený speciálním označením O4, oranžová čtvercová značka a na ní dvě děti. Podle zákona, tak jak je to upraveno, musí řidič jiného vozidla zastavit a pokračovat v jízdě až po odjezdu autobusu ze zastávky. Tento odstavec by měl dostát určité úpravy, protože na příklad v Chomutově na mezinárodní silnici 1. třídy o 2 jízdních pruzích v jednom směru jízdy, kde není přechod a k dostání se na druhou stranu slouží nadchod či podchod, je realizace této povinnosti nesmyslná.

Také se vám určitě stalo, že jste se táhli za cyklistou nebo traktorem či jiným pracovním strojem a nemohli jste ho předjet, a to i přes to, že jste měli dostatečný rozhled i prostor pro předjetí. Bylo to z důvodu umístění podélné čáry – souvislé, kterou je řidiči zakázáno předjíždět nebo kterou nesmí nákladem přesahovat, pokud to není nutné k objíždění. Bohužel pomalu pohybující se překážka není objíždění, což by se dalo řešit výjimkou pro cyklisty a vozidla specifikovaná jako pracovní stroje.

Další věc, která by stála za změnu, je ta, že se ukládá školícím střediskům v § 51 zákona č. 247 zaslat nejpozději pět pracovních dnů před zahájením výuky nebo výcviku v rámci vstupního a pravidelného školení seznam přihlášených účastníků. Ovšem již se neukládá povinnost školícímu středisku, aby po uskutečněním školení nahlásilo úřadu seznam skutečných účastníků, což vidím jako nedostatek. Možná ne tak podstatný, proto v tuto chvíli ani nenavrhuji pozměňovací návrhy. Je to i v duchu vyjádřené prosby pana předkladatele.

Veškeré změny a úpravy se provádějí pro bezpečnost silničního provozu. Ale jak toto dostat k řidičům! Řekněme si, kdo z řidičů absolvuje školení a seznámení se s těmito novelami. Jen vybrané skupiny řidičů profesionálů, řidiči nákladních automobilů a autobusů a někteří řidiči referentských vozidel, kteří chodí na povinná roční školení. Tedy řidiči, kteří jsou přímo v oboru a vlastní praxí se zdokonalují a sebevzdělávají. Ostatní řidiči se od získání řidičského průkazu nikdy žádného školení nezúčastnili a řidičské oprávnění mají 10, 20, 30 a více let. Stále jezdí podle toho, co platilo v době, kdy dělali autoškolu, a z toho znají sotva polovinu. Občas se spíše nahodile seznamují s novými předpisy. Proto leckdy právě tito řidiči předvádějí podivné manévry, jako je přeprava osob, jízda v jízdních pruzích, stání, zastavení, vlečení motorových vozidel, osvětlení atd. Proto by bylo vhodné zamyslet se nad určitou variantou proškolení těchto řidičů. Mohlo by se jednat o automatické povinné školení při výměně řidičského průkazu po deseti letech, nebo by se to týkalo řidičů, kteří se dostaví po určených letech pro nový řidičský průkaz a bude jim prokázáno, že v posledních řekněme třech, pěti letech se dopustili konkrétních přestupků.

Samozřejmě své hraje i nedostatečný postih. Zůstanou-li drobné prohřešky bez postihu, rychle nabudou řidiči dojmu, že je to normální a nic se neděje. Proto si myslím, že není příliš dobré, že v nynější úpravě bodového systému se na tyto prostředky nepamatuje. Naopak jako přehnané vidím odebírání tří bodů za nepřipoutání se bezpečnostním pásem.

Věřím tedy, že zamýšlené úpravy či změny budou projednány v širším okruhu odborníků tak, aby další novela byla opravdu komplexní a vydržela několik let a tím se lépe dostala do povědomí řidičů a všech dalších účastníků silničních provozu.

Nic to nemění na mém deklarovaném názoru směřujícím spíše ke schválení senátního návrhu s úpravou provedenou v Poslanecké sněmovně. Nicméně tento návrh nepodávám a nechávám to na jiných autoritách. Zároveň jsem připraven podpořit pozměňovací návrhy, především ty, obsažené v příloze usnesení VHZD, tedy garančního výboru. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Na řadě je pan senátor Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, budu velice stručný, protože je nás velká řada přihlášených. Protože nebudu také nic navrhovat, chci být stručný. Přesto – v několika posledních letech my velmi tane na mysli několik zásadních připomínek. Předně bych chtěl podpořit typ, kteří chtějí zrušit trestnost telefonování mobilním telefonem v průběhu jízdy. Považuji to za nesmysl, kolega Kubera o tom hovořil, těch argumentů by mohlo být ještě daleko více. Jsou věci, které odvádějí daleko více pozornost, než telefonování a je na každém, aby individuálně uvážil, do jaké míry je telefonování riskantní podle dané situace. Už paradoxně působí, že nemohl telefonovat, když používám automobil s automatickou převodovkou, kdy pravou ruku vůbec nepoužívám a mohu potom při tom klidně telefonovat. To je stejné, jako když mluvíte se spolujezdcem. To byste museli zakázat tisíce dalších věcí. Věřte tomu, že jsou daleko nebezpečnější věci.

Mezi takovou nebezpečnou věc patří například čtení novin, jestli si myslíte, že řidiči nečtou noviny během jízdy, tak jste na omylu. Podívejte se někdy do zpětného zrcátka, když jedete do Praha a stojíte v těch kolonách, kolik lidí za vámi čte noviny, nebo si v nich listuje. Ty noviny jsou dobře vidět, protože jsou veliké. Nebo si listují v mobilním telefonu, píší SMS apod. To je první věc.

Druhou věcí, kterou mám na mysli je – a ta se týká jedné věci – odbočování vpravo při světlech na červenou. Když svítí červená, v některých zemích, i v zemích EU, je možné odbočovat, samozřejmě s předností jízdy zleva, odbočovat doprava. Významně to urychlí provoz. Urychlí ho to ne tak, jako kruhový objezd, ale zhruba polovinou. I to je věc, kterou bych dal jako námět kolegům z dopravního podvýboru, aby se touto možností zabývali.

Jsem pro to, aby byla u nás zvýšena tolerance pro alkohol, jestli ten, kdo to považuje za rozumné, tu toleranci udělat na hranici fyziologické hrany, třeba 0,25-0,30 – podporuji to, nejenom z těch důvodů, které mají vyjádření, jak říkal kolega Kubera, o tom, že to de facto nelze zjistit, když je to pod tuto hladinu. Přece vůbec nezáleží české povahy a říci o všech lidech, že když si dá jedno pivo, že si jich dá více, když se povolí jedno pivo, to není pravda. Takto se chová jenom určitý vzorek našich spoluobčanů. Věřím tomu, že většina spoluobčanů se takto nechová. Většina si uvědomuje riziko provozu pod vlivem alkoholu a alkohol nepije.

Zase na druhou stranu, pokud někdo počítá, že EU nám toto nadiktuje, tak se mýlí. EU, pokud si dobře pamatujete, ti starší, dokázala, a pravděpodobně by určitě neudělala více, pouze tři největší prohřešky, jeden z nich je třeba jízda na červenou, tak dokáže přenést, rozšířit i mimo území vlastního státu, na to jsme přijímali směrnici. Ale ostatní prohřešky řešit určitě nebude. Bude to na úvaze národních zákonodárců. Já si myslím, že je to tak dobře.

Přesto říkám, že je dobré se poučit a toleranci na alkohol, na tu fyziologickou míru, která může vzniknout požitím různých druhů potravin, zvýšit, už jen z důvodů, že je to neprokazatelné, takové navýšení.

To jsou tři aspekty, které jsem chtěl zmínit. Berte je jako podnět pro jednání podvýboru nebo výboru. Nenavrhuji žádné pozměňující usnesení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil:  Páni navrhovatelé, paní místopředsedkyně, dámy a pánové. Nejsem takový eurooptimista. Evropská unie zreguluje všechno, co se zregulovat dá. Koho by napadlo, že třeba zakáže žárovky. A jsou zakázány. Ale já se chci bavit k tomuto zákonu. Mě zaráží na tomto zákoně už delší dobu to, že je velmi využíván k tomu, aby jakýmikoliv prakticistními řešeními, bez ohledu na ústavu, bez ohledu na lidská práva prostě prosadil jednoduché zájmy, jako že to bude bezpečnější, anebo že to bude lepší – pro někoho. Třeba pro výrobce značek. Nebo pro obce. Cítím tam řadu takových korporativistických tendencí, nechci tomu říkat tím jiným názvem.

Například to, na co naletěl už i velký kritik Kubera, který předstírá, že vypadá jak manželka, a naletěl na tzv. výmluvu na osobu blízkou. Ale to přece není žádná výmluva na osobu blízkou. To je jednoduché uplatnění zásady, kterou máme v Listině práv, máme ji v trestním zákoně, máme ji prostě všude, že nikdo nemusí vypovídat, pokud by tím mohl usvědčit nebo přitížit sobě nebo osobě blízké. Jenom blbec přijde k policajtům a říká, já jsem neřídil, to řídila osoba blízká, protože si četl noviny. Každý normální člověk by řekl: nezlobte se, já bych svou výpovědí mohl přitížit sobě nebo osobě blízké, a proto vypovídat nebudu, protože je věcí toho, kdo žaluje, aby prokázal nade vší pochybnost, že ten a právě ten se přestupku dopustil. Není žádný důvod, aby občan pomáhal vyšetřovacím orgánům proti sobě.

A takové ty představy, že ho postihneme jako majitele vozidla, vypovídají za prvé o tom, že většina z nás neumí rozlišovat mezi odpovědností trestní a odpovědností hmotnou, a nelze stanovit přestupek vozidla, věc se nemůže dopustit přestupku, věc může zbourat sloupek, a samozřejmě už dnes je majitel hmotně odpovědný za to, aby ten sloupek uvedl do původního stavu nebo zaplatil odškodné. To je hmotná odpovědnost, vyplývá to z občanského zákoníku a je to věc, která platí v právním světě snad odjakživa, co se píší zákony.

Ale pozor! Máme Listinu práv a svobod, kde je napsáno, že nikdo nesmí být postižen za využití svých práv. A když ten člověk využije své právo, nevypovídat proti sobě nebo osobě blízké, tak prostě nemůže být tato věc obejita tím, že se mu dá pokuta za to, že má auto, anebo se prostě dá jeho manželovi, protože to odporuje právě té naší listině.

Mně vadí takové tendence, jako jsem už slyšel – odposlouchávejme všechno, kdo nedělá nic špatného, tomu to nemusí vadit. Nebo měřme všude, když budeme jezdit jen padesát, nikdo nebude potrestán. Tak to přece není. To je ten podivný přístup, který je právě poněkud korporativistický, a jako každý má být tím článečkem společnosti zařazen na správné místo a má se chovat přesně podle předpisů, jinak dostane do držky. Kdo se zařadí a bude tam, kde jsme ho určili, tak ten může být klidný, tomu se nic nestane, prostě bude makat a bude akorát.

Stejně tak poslední nápad o tom, že budeme pokutami přísně trestat bohatství. To se taky připravuje. No, prostě zrušme rovnost občanů před zákonem, prostě vyhlašme, že lidé si nejsou rovni a že bohaté je třeba trestat, jsou to svině! To už tu bylo. Jednou to bylo o rase, jednou to bylo o třídě, teď to bude zase o bohatství. Kdysi šlechtic mohl být jenom sťat, zatímco řadového chudáka, který neměl ten stav, jsme mohli klidně oběsit nebo já nevím co. A prostě černoši nesměli jezdit dopravními prostředky.

Zrušme tedy rovnost před zákonem, dejme seznam značek nebo dejme povolení, aby se nahlédlo po pokutě do daňového přiznání – jsi nad hranicí, platíš hodně. A nedá se to obejít tím, co jsem od takového tvořivého ministra, který řekl: Ty pokuty budou pro všechny velké, ale ti chudí dostanou slevu. Ani to není řešení.

Já nevím, proč zrovna tento zákon budí takovéto tendence, proč, když projednáváme tento zákon, tak zapomínáme na to, že jsme v právním státě, že demokracie s občanskými právy je v podstatě také hodnota, kterou musíme chránit a měli bychom ji hájit i přesto, že prostě policajti by se museli zvednout od svých obrazovek a museli by to auto zastavit, a pak by neměli důkazovou nouzi, protože by prostě viděli, kdo přestupek přímo spáchal a zastavili by pachatele přímo hned na místě.

To je věc, která mě trápí. I já nakonec přispěji určitým prakticistním nápadem, není můj, mám ho od pana kolegy, který říká: Chceme-li, aby obce opravdu pokutovaly a aby to dělaly opravdu pro bezpečnost svých občanů, aby nebyly podezírány z toho, že chtějí prostě vydělávat, tak to udělejme tak, přestože by to bylo legislativně obtížné, ale šlo by to, samozřejmě napsat, že tyto pokuty jsou příjmem státního rozpočtu. Pak obec, která bude měřit, tak bude samozřejmě měřit tam, kde to bude zvyšovat bezpečnost jejích občanů, protože prostě jí to bude stát peníze. A nikdo ji nebude podezírat, že na tom chce vydělávat, naopak ona bude prodělávat, ale co by obec neudělala pro bezpečnost svých občanů, bude to dělat před školou, bude to dělat tam, kde jsou nebezpečná místa. Nedovedu si představit starostu, který by poslal měřit do polí k ceduli své obce své městské policajty jenom proto, aby na tom prodělal. Já bych věřil tomu, že pokud bychom to zavedli takhle, tak každý starosta, když už by se měřilo, tak by se měřilo před školou.

Ale jinak, pokud si opravdu zavedeme všechny ty věci, které jsou tu navrhovány, tak se rozlučme s právním státem a vítejte v báječném novém světě!

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, vážení páni předkladatelů, slovutný Senáte, jak říká náš bývalý kolega senátor Schwarzenberg. Když jsme tady měli tuto novelu, tak jsem vystoupil a varoval jsem. Varoval jsem před tím, co nastane, až se to dostane do Poslanecké sněmovny.

Tady mými předřečníky bylo prakticky všemi řečeno, že tato novela je velmi, velmi kontroverzní. Já se nebojím říci, že to je určitý právní paskvil, to, co se nám sem dostalo na naše stoly. A tady už to zaznělo, že to je bramboračka.

Ale mě na tom zaráží nejvíce to, co tady řekla naše kolegyně, že se nepostupovalo ani citlivě vůči našim tělesně postiženým spoluobčanům. A to by nemělo být, protože to není politická záležitost, to by mělo jít napříč politickými stranami. Přesto ani to se nestalo.

Někdy méně znamená více. A to, ať se na mne kolegové předkladatelé zlobí nebo nezlobí, platí i pro iniciativu Senátu a některých našich senátorů.

Chtěl bych se vyjádřit k tomu, že někteří odborníci, ano, někteří odborníci jsou dokonce nebo možná budou dokonce vydáni Policii ČR k tomu, jak odborně se vyjadřovali k některým posudkům, právě z odboru dopravy. Policie se tím zabývá. Takže zaštiťovat se některými odborníky je módní, ale je otázka, kdo a co je odborník. Nechci se vyjadřovat k tomu, kdo musel odejít a za jakých podmínek od Policie ČR.

Samostatnou kapitolou je popírání vědy právem. Já jsem tady minule jasně říkal, jak je to s fyziologickou hranicí. A je to poměrně jasně dáno. Přesto se to nerespektuje a tato novela vlastně uznává to, proti čemu musí každý z nás vystoupit, to znamená s určitou tolerancí alkoholu. Přitom na druhé straně se neupřesňuje, že hladina do 0,25 promile, pokud je zjištěna, pokud viník nepřizná nebo přizná, že má určité onemocnění, že užívá určité léky, že vypil nějaké ovocné šťávy, a doloží se to i posudkem lékaře, který přezkoumá jeho stav, takže se neuznává, že požil alkoholické nápoje. Někteří právníci si myslí, že jsou chytří více nežli vědci.

Celoroční pneumatiky. Doporučoval bych některým odborníkům, aby se podívali na některé testy, které hovoří o tom, jak je to s celoročně užívanými pneumatikami, jestli jsou nebo nejsou bezpečnější. Celá civilizovaná Evropa říká – jasně letní gumy, jasně zimní gumy.

Domníval jsem se, že novela se dělá proto, že je alarmující stav na českých silnicích. A ejhle! Pro vaši informaci, o 121.526 přestupků se událo v roce 2010 méně než v roce 2009. Proto je třeba přitvrdit?

Ke kolegovi Kuberovi prostřednictvím paní předsedající. Rozčílením se snižuje schopnost řídit ještě více, než když požijete a bude vám v krvi naměřeno 0,5 promile alkoholu, zjistili někteří dánští odborníci. Jestli to jsou vědci nebo ne... A sex opravdu vyrušuje za jízdy, pane poslanče Kubero, pardon, pane senátore, promiňte mi. A jízda na červenou. Vážení, doporučuji město, které mám ve svém senátorském obvodu, to je Hradec Králové, kde Městská policie určuje čas mezi naskočením červené, oranžové a zelené. Mohu vám říci, že na to doplácí velká většina občanů, a možná bude ještě více doplácet, až bude nainstalováno těch 120 radarů, jak se domluvila radnice s určitou firmou, které budou rozmístěny po celém městě.

Chce-li se někdo zalíbit Věcem veřejným, já to jako člen ČSSD v žádném případě, v žádném případě dělat nebudu. Možná na rozdíl od některých, kteří nechtějí slyšet názory svých voličů nebo názory široké motoristické veřejnosti a spíše se uzavírají do svého takového úzkého kroužku odborníků, přesvědčeni o tom, že pouze oni a nikdo jiný mají pravdu. A těm, a jsou to lidé, kteří mi posílají e-maily, i různě mi píší, i telefonují, těm se iniciativa, kterou tady máme schvalovat, pranic nelíbí. Oni se totiž bojí, a já s nimi, že pod určitou pokličkou a zástěrkou zlepšení dopravní situace se tady začíná a nebo se snaží nastolit další represe a šikanování řidičů, možná ve stylu firmy ABL, která si možná, prostřednictvím nějaké nastrčené dceřiné firmy nebo jiné instituce, bude od obcí pronajímat radary a znova vydělávat. Při jejich neprůhledné majetkové struktuře se ani není čemu divit.

Chtěl bych se ještě vrátit k jiným věcem.

Přesto – a to vás upozorňuji – že chybějí analýzy dosavadních účinků bodového systému, které by mohly v odůvodnění navržené změny nebo pochybnosti, tak se tady znova mění zákon. V Senátu se přijalo 16 pozměňovacích návrhů hospodářského výboru, výbor pro zdravotnictví a sociální politiku 6 a při druhém čtení bylo poslanci předloženo dalších 32 pozměňovacích návrhů! Asi vidíte, jak to vlastně je.

Chtěl bych se vrátit k jedné věci, která pálí hodně moc lidí. V červenci 2006 získala obecní policie pravomoc měřit rychlost vozidel v silničním provozu. Záměrem bylo, tím bohulibým, aby obce mohly zajistit dodržování pravidel silničního provozu na nebezpečných místech – u škol, poblíž přechodů pro chodce. Brzo však některé obce se rozhodly tuto pravomoc využívat jinak, a to k výběru prostředků do obecních rozpočtů pomocí tzv. rychlostních pastí, tedy míst s nesmyslně nízkým rychlostním limitem a stacionárním měřením. Výrok starosty Moravských Budějovic z roku 2008 – místní o tom budou vědět, pojedou pomalu, má to být past na ty neukázněné přespolní řidiče – mluví za vše.

V některých městech a obcích – a to je daleko horší – obecní policie rezignovaly na většinu svých dosavadních úkolů a věnovaly se pouze skrytému měření rychlosti, a to na úkor jiných činností, pro které byly původně – a zákon o městské policii to jasně říká – vytvořeny, tedy k tomu, aby ochránily především občany před drobnou násilnou a majetkovou kriminalitou a k dodržování veřejného pořádku.

Popsané excesy vyvolaly negativní reakce mezi veřejností. A vzpomeňme si na to! A proto se na podzim 2008 přikročilo k tomu, že obecní policii hrozilo, že by jí pravomoc měřit rychlost měla být odňata. Právě iniciativou Senátu v roce 2008 však byly nastaveny takové podmínky, které zajišťovaly určitou rovnováhu mezi zájmem obcí zajistit dodržování pravidel silničního provozu a právem řidičů nebýt vtahován do těch rychlostních pastí. Obecní policie získaly to právo, ale řidič měl právo vědět – a tak to je, vážení, ve všech civilizovaných zemích kolem nás, dokonce i v Jižní Africe máte úseky, kde je jasně označeno, že se tam bude měřit radarem, a to je Afrika – že strážníci provádějí měření. To byly ty značky upozorňující na úseky, ve kterých strážníci měří rychlost.

Přitom – a to zdůrazňuji – na měření prováděné Policií ČR se tato povinnost nevztahovala. To znamená, že ten, kdo argumentuje tím, že se nedá měřit, není to pravda, může měřit, ale státní policie. A teď se to znova všechno vrací. Proč? Já jsem neslyšel, že ze strany občanů by byla iniciativa nebo volání po tom, abychom to znova zavedli. Proto se ptám, na čí popud, kdo, s jakým zájmem ekonomickým toto chce?

To, v čem já vidím nebezpečí, je, že tato navrhovaná úprava zvětšuje prostor pro již probíhající skrytou privatizaci výkonu státní správy, kdy obce přenechávají prosazování přestupků soukromým subjektům. Tyto subjekty obcím pronajímají měřící zařízení za obvykle nadpoloviční podíl na vybraných pokutách. Je správné tyto tendence podpořit? Chce to ČSSD?

Pokud je cílem měření rychlosti prevence nepřiměřeně rychlé a nebezpečné jízdy a nikoliv tedy výběr peněz na pokutách, pak by měly značky určitý nezpochybnitelný preventivní význam.

Ale nepředložila se tady žádná změna. Žádný argument, kromě účelového tvrzení, účelového tvrzení, že řidiči pak opět šlápnou na plyn, to ale ani není podloženo žádnými fakty, ani žádnými analýzami.

Soustavně, a já jsem to tady zdokumentoval, klesá počet nehod i úmrtí na českých silnicích.

Stacionární radary, jak už jsem tady řekl, jsou označeny dopravními značkami ve Velké Británii, Francii, Rakousku a tam musí být dopravními značkami značena i úseková měření.

Dostatečným výmluvným faktem, proč by mělo dojít ke zrušení těchto značek, je to, že to podpořili především ti poslanci Parlamentu, kteří jsou nějakým způsobem činní v komunální politice. Je to, nebo není to střet zájmů?

Měření rychlosti, prováděná Policií ČR, jsou oddělena od výběru pokut. To je velký rozdíl! V tom smyslu, že vybrané pokuty se nestávají příjmem organizace, která pokuty uděluje. Naproti tomu máme pokuty udělené městskou policií obcí, přezkoumávají se ve správním řízení téže obce a inkasují se do rozpočtu této obce. Pokuty jsou tedy udělovány, vybírány a je o nich rozhodováno jedinou organizací, která z nich má navíc ještě prospěch, a to nikoli zanedbatelný. Což vytváří podle mého názoru velmi nestandardní postupy složek obce.

Proč při tom posilování, a tady by to bylo, pravomocí městské policie, nejsou tedy aplikovány některé protikorupční mechanismy, jak tomu je třeba u Policie ČR?

Chceme, a to doufám my všichni, co tady sedíme, aby obecní policie sloužila svému účelu, tj. aby zajišťovala bezpečnost v obcích, kde působí, anebo chceme budovat státy ve státě na úkor právních jistot občanů? Městská policie by se neměla stát dopravákem s prvořadým úkolem, který bude mít, tj. plnit městskou kasu. Je to totiž jednodušší, postávat a číhat s radarem, než plnit jiné úkoly. Zejména to je dodržování veřejného pořádku.

Není to ale asi tak jednoduché, potýkat se s páchnoucími opilci a bezdomovci, kteří obtěžují a páchají přestupky či dokonce drobnou trestnou činnost. Dohadovat se s pejskaři ohledně jejich kálejících mazlíčků, dohlížet na dodržování nočního klidu, dopadení sprejerů, dohlížet na dodržování zákazu kouření na zastávkách, kontroly popíjení alkoholických nápojů a pokuřování marihuany mladistvými na veřejnosti, znečišťování veřejného prostranství a další věci.

Vím, že jsem mluvil poměrně dlouho, ale chtěl bych se ještě vrátit k tomu, jakým způsobem se v této novele je snaha o obcházení toho zákona a vlastně i zákonné normy, dané ústavou, o osobě blízké, a další je prodlužování ze 2 na 4 léta projednávání nějakého správního deliktu.

Co mě ale jako lékaře velmi, velmi zajímá, to je moje otázka předkladatelům, co to je poskytnutí účinné pomoci? Co to je? Kdo to bude hodnotit? Kdo bude říkat, co je to účinná pomoc? To přece musí být jasně definováno.

A pokud to není, dopadne to jako s těmi lékárničkami. Také jsme viděli odborníky. Stálo nás to všechny dvě miliardy. Odborníci, kteří za to mohou, se k tomu nehlásí, pletou se a dávají své odborné posudky do dalších a dalších návrhů na různé zákonné normy. Jak dlouho ještě to těmto tzv. odborníkům budeme trpět? Já nepodpořím tuto novelu už z důvodů, jak jsem řekl, a zpronevěřil bych se svým voličům, kdybych to udělal.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným je pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážení navrhovatelé, dámy a pánové, na úvod bych chtěl říci, že považuji střízlivý přístup VHZD, který přichází pouze s jedním pozměňovacím návrhem za velmi rozumný. Pokud bychom dnes jen odstranili tu beztrestnost za alkohol, myslím si, že by to bylo to nejlepší, co můžeme udělat.

K dalším věcem, kterých byla řečena spousta, mám za sebe dvě poznámky. První je, jako Hejtman Vysočiny mám docela velké zkušenosti s dálnicí D1, a pan bývalý hejtman Juránek na mě kývá, neboť má zkušenosti obdobné. Jsem přesvědčen, že problém kamionů by se spíše měl řídit jakýmsi liniovým řízením pomocí proměnných informačních tabulí, než tím, že něco budeme dávat do zákona. Situace se mění z hodiny na hodinu, a je to potřeba dělat jinak. Tolik moje poznámka a řekněme nějaká životní zkušenost.

Druhá věc, naváži na to, co tady naznačil už pan kolega Vícha v zákoně kromě jiných paragrafů máme také § 123c), odst. 2, který se změnil. Původně to bylo tak, že pokud jsme se v rámci jednoho skutku, to je důležité, jednoho skutku dopustili více přestupků nebo trestných činů, za které za všechny nám mohly býti přiděleny body, tak potom ve správním řízení jsme dostali body pouze za nejzávažnější přestupek nebo trestný čin.

Ale bylo tomu tak, že za každý skutek zvlášť jsme takto byli odměněni, a tudíž pokud někdo udělal dva skutky, dostal dvakrát nejvyšší počet trestných bodů. Dobré na tom bylo to, že pokud jste jeli rychle, zároveň jste nebyli přivázáni a zároveň jste telefonovali, dostali jste jen body za nejzávažnější přestupek.

Novela, která je navrhována, toto odstraňuje, a pak se nemůže stát, že dostanete, když uděláte v jednom dni dva skutky, obdržíte dvakrát trestné body. Na druhé straně, způsob, jak to je navrženo, zase způsobuje jiný problém. Pokusím se ho popsat.

Problém, který vzniká, spočívá v tom, že pokud dnes spácháte v rámci jednoho skutku několik přestupků nebo trestných činů, a stane se vám to v určitém správním obvodě, tak pokud vy odmítnete zaplatit a budete čekat na správní řízení, tak pokud do doby, než proběhne správní řízení, budete tyto skutky páchat opětovně, tak pokud to správní řízení bude projednáváno ve společném řízení, tak nastane situace, že budete potrestáni jen za nejvyšší přestupek nebo trestný čin jenom jednou, a můžete celé období udělat nekonečně mnoho přestupků nebo trestných činů.

To je věc, která není dobrá, protože si myslím, že pro ty, kteří tomuto porozumí, potom bude platit jedna zásada, a to znamená vůbec blokové pokuty neplatit, počkat si na projednání ve společném řízení, a tam zaplatit pouze jednu pokutu, a tam dostat pouze body za nejvyšší přestupek, resp. trestný čin. To způsobuje novela, kterou máme, kterou projednáváme. Přesto nenavrhuji změnu, protože by to bylo docela komplikované. Jen upozorňuji, že tento problém tam také máme. A byl bych rád, kdyby v budoucnu, až přijde komplexní novela, která vydrží delší dobu, jsme i toto dokázali odstranit. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Další přihlášenou je paní senátorka Zvěřinová.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, já tady, tak jako kolega Vícha,musím říci také, že jsem asi ve střetu zájmů, protože jako starostka a také velitelka městské policie asi budu považována za velkého lobbistu.

Nicméně si dovolím vám říci v tomto bodě několik poznatků. Já jsem starostkou města, které má 24 tisíc obyvatel. Takže nemůžete očekávat, že máme nějakou mega městskou policii. Kolik myslíte, že máme policejních hlídek?

Ale ti, kteří říkají, jestli měřit nebo neměřit, minimálně třikrát – čtyřikrát za týden máte telefon, proč tam se jezdí rychle, proč támhle se neměří apod. My máme velkou spolupráci s Policií ČR a oni vždy ví, kam půjdeme, jak to bude řešeno.

Ale také musím říci jednu věc. Kdyby všichni jezdili, jak mají, my tam rozhodně nebudeme měřit. Řešíme určitou situaci. Někdo přece nebude chtít po městské policii, ani já jako velitel, a vůbec ne v rámci rozpočtu, prosím vás, aby stáli někde a tam nikdy nikoho nechytli. Jak dlouho si myslíte, že na tom úseku budou městští policajti čekat a měřit, když tam týden nikoho nechytnou.

Nebudou tam, ale nemusí být vůbec nikde, budou převádět babičky přes přechody, budou hlídat parky, budou hlídat pejsky, ale prostě tam být musí, protože bohužel nárůst dopravy je velký, jezdí se čím dá rychlejšími auty, zrychlilo se to všechno, máme poměrně velký počet mladých, nevyježděných řidičů, přiznejme si, že rádi zrychlí i přes město, zvlášť když tam máte větší komunikaci. A ty babičky neumí rychleji chodit přes přechody. To je jedna stížnost za druhou.

Musím říci, že – nepodezírejte všude městskou policii, že to dělají z důvodů výdělku. Nechci právě říkat, že absolutně ne, protože za všechny policisty mluvit nemohu, ale uvědomte si, že ty, které pokutujeme, jsou také naši voliči a občané. Proč bychom to dělali takhle represivně? ale když už to musíme dělat, tak to děláme proto, že potřebujeme zklidnit nějakou situaci. Když dáme policii pokyn jiného charakteru, jdete řešit nějakou situaci,nebo se vám něco v lokalitě děje, a potřebujete to dořešit, vyřešit.

Jestli budeme měřit, jen když dáme cedule, tak budou jezdit jinde rychle, protože řeknou, dnes tady cedule není. To nemůžeme takhle dělat.

Nešťastná varianta před tím situaci hodně paralyzovala. Tím, že máme spolupráci s městskou policií, jsme okresní město, máme přes dva průtahy první třídy, tak se to dá. Ale máte problémy i na sídlištích, kde je páteřní komunikace, a nemyslete si, že se tam někdo neprojede rychleji.

Tady bych chtěla spíš odpovědět svým kolegům, že to není zas tak úplně s policií a s měřením tak strašné a že se nemusí být policii dát pravomoc.

Co se týče střetu zájmů a korupčního jednání, my jako trojková obec řešíme přestupky. Na odpověď kolegy, že bychom to měli dělat zdarma, možná ano, možná ne. My už děláme hodně věcí zdarma, když nám stát dluží 7 milionů za výkon státní správy. Myslím, že už dnes to děláme zdarma.

Ještě musím říci, že jsem minulý týden řešila úsměvnou věc. Budeme dostávat cédéčka s přestupky ze státní policie, ale my to neumíme přečíst. Protože je to v jiném programu. Přišel mi dopis, že si mám za 16 tisíc koupit program. To je jedno za druhým. Dnes už to stejně platíme, zadarmo a rádi.

Co se týče dalších záležitostí, tím, že jsem z Vysočiny jako můj předřečník pan kolega Vystrčil, chtěla bych říci zimní gumy. U nás nikdo nejezdí na letních gumách, protože by nedojel ani za chalupu. Ale musím říci, že řidičů na letních gumách máme opravdu plné zuby. Když je zákaz na Vysočině na letních gumách, tak nám všichni sjížděli na okresní silnice, ty nám okamžitě zacpali a my jsme je chodili vytahovat. Nám nedojely autobusy do škol, nedojeli pekaři, nedojely sanitky, protože tam byl někdo na letních gumách.

Pan kolega Kubera tu není, ale nevadí. Přesto mu vzkáži jednu věc, že pořád máme zimní období, pořád může na Vysočině napadnout sníh. Pokud jede o víkendu na Moravu, přece jen zimní gumy, jinak ať to vezme jinudy, protože už máme i teď řidičů na letních gumách, co nám způsobili nehody, přeplněnou statistiku, ať už nám ji zbytečně nezvyšuje.

Myslím si, že tato novela zákona, která je předkládána, pochopitelně jsme si všichni představovali, že bude trošku jiná. Ona než se nám vrátila, dost věcí z toho vypadlo, vyznělo jinak, ale všichni, já osobně cítím, že je potřebná, není ideální. Ale přece jenom některé záležitosti řeší.

A proto ji podpořím, i když bych měla k určitým bodům výhrady. Myslím si, že přece jen některé věci posune dopředu a že tam bude určitá nejasnost. On každý zákon nese určité pochybnosti, určité jiné pohledy. Možná to není poslední novela, přijdou jiné, napraví, třeba některé jiné pohledy se tam promítnou.

Velice podporuji ten pohled na kamiony i ohledně otázky právě zdravotně postižených. Na městech to vnímáme velice citlivě, aby spoluobčané měli kde parkovat, měli určité výhody, moc mě mrzí, že to tam nebylo zohledněno, ale přesto i pro tento nedostatek tuto novelu podpořím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko, dalším přihlášeným pan senátor Sykáček.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, řečeno už bylo snad vše, proto opravdu jen několik stručných poznámek, a to pouze k některým projednávaným bodům. Říkám otevřeně dopředu, že jsem rovněž starostou obce, máme svou městskou policii a rovněž, jak už bylo řečeno, neměříme,

Přesto k tabulím, resp. k dopravní značce o měření rychlosti snad jen tolik, že pokud bude moci fungovat Policie ČR, tak jak má, což dnes opravdu a zjevně nemůže, potom ji nebude muset dublovat policie městská. Bohužel situace je dnes taková, že když na 40 km vzdálené okresní město na oddělení Dopravní policie nepřivezu alespoň dva kanystry pohonných hmot, tak ji v našem městě neuvidím, natož pak aby tam měřila rychlost.

Včera i dnes jsme se mohli dozvědět, že pokud nejsou všichni tupí, vypustí nesmyslný a nadbytečný § z občanského zákoníku. Lze snad tedy oprávněně očekávat, že budeme chtít vypustit i nadbytečnou dopravní značku.

Anebo ne. Schvalme tuto novou tabuli, ale uzákoňme, že bude mít alespoň dvakrát dva metry a případně že tam bude pořádně blikající majáček, ať si toho každý všimne, protože sice máme na začátku každé obce dopravní značku začátek obce, ale mohli bychom ji přehlédnout a mohli bychom zapomenout, že v obci se má jezdit maximálně 50 km/h.

Co se týče poznámky našeho kolegy ve věci nesmyslnosti zákazu handsfree, s tou naprosto souhlasím, ale možná by bylo lepší, abychom si ještě uzákonili povinnost mít v každém osobním vozidle u místa řidiče cedulku zákaz hovoru za jízdy s řidičem, anebo mít povinnost v autě pro všechny členy posádky ochrannou přilbu, případně některá další zlepšení.

Dámy a pánové, to je vše, děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan kolega Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Paní předsedající, kolegyně, kolegové. Já začnu možná méně vesele. A to z toho důvodu, že v mé rodině jsou dva případy, kdy mojí sestru přejelo auto a zemřela, a můj táta zemřel ve chvíli, kdy v autě při nehodě, kdy předjíždějící řidič do protisměru do něj narazil. Stalo se to vždy v zimě. Přesto mě nikdy nenapadlo, a ani v těch chvílích, že bych požadoval nějaký tvrdší trest, protože to vždycky byla náhoda, přehlédnutí, chyba, naopak jsem vždy za rodinu vyjádřil to, aby v zásadě ten řidič dostal spíše ten mírnější trest, a to přes advokáta.

Takže možná bych měl být ten z vás, kdo chce, aby se přitvrdily předpisy, aby se jezdilo v obcích 5 km/h, a všude jinde po ČR 10 km/h, pak se vlastně nic nestane. Všimněte si, že my k tomu směřujeme, ačkoli je rozvoj dopravy, tak naopak, jak říkali předřečníci, v mnoha místech, kde můžeme jet velmi bezpečně rychleji, tak my podle cedulí z nepochopitelných důvodů musíme jet pomaleji.

Když přijedete na Nový Zéland – nemyslím teď, po zemětřesení, ale byl jsem tam dříve – tak zjistíte, že v zásadě téměř nikde nemusíte přestupovat zákon, protože přijedete do obce a tam, kde je cedule z nějakých důvodů v místech, kde nejsou domy či nějaký větší pohyb občanů, tak tam je u té cedule někde 90, někde 80, 70 – cedule, že se zvyšuje rychlost z 50 – až tam, kde opravdu ty domy jsou vedle cesty, tak tam ta padesátka je. My postupujeme úplně jinak. Také na západ od našich hranic, kam jezdíme všichni, a věřím, že mnozí z vás ještě více než já, se téměř nestane, že vás zastaví policie, aniž by k tomu měla nějaký důvod, to znamená, že jste jeli šejdrem a očividně jste byli opilí nebo jste jeli na červenou atd. Naopak se mi víckrát stalo, že mě zastavili a vysvětlili mi důvod – jednou to bylo asi před měsícem – že hledají nějakého uprchlého vězně, a proto kontrolují osádku vozidlo, a nic jiného. A v jiném případě to bylo, kdy v Rakousku kontrolovali dálniční známky. Jinak vás nezastaví.

Naopak minulý týden se mi stalo, když jsem jel tady od Staroměstského náměstí v 11 hodin večer, že s blikajícími majáky mě zastavili na mostě, za námi se vytvořila kolona vozidel, jezdily kolem tramvaje, naprosto nepřiměřené místo, a dali mi dýchnout. Zjistili, že mám nulu, a aniž by mi vysvětlili, že mi doklady vhodili okénkem, i když jsem dýchal, tak jsem musel vyběhnout, zastavit je a říct, ať mi vrátí doklady. Oni řekli, že ty mně dali, když jsem zrovna dýchal, tak jsem si toho nevšiml.

Jinými slovy – policie tady obtěžuje občany z naprosto nepochopitelných důvodů. Možná proto, že pod vlivem televizních obrazovek skandujeme, abychom byli hlídáni úplně naprosto všude. Jedinou věc, kterou bych řekl tady na závěr – my pořád mluvíme o tom, že bují byrokracie, že přenášíme naši odpovědnost, kterou máme vyřešit jednoduchým způsobem, přenášíme na soudy. Ústavněprávní výbor byl v Jihokorejské republice, mnozí kolegové si to pamatují, a tam jsme zjistili, že tam je soudců na počet našich obyvatel tedy by měla být jedna třetina. To znamená, jestli my máme přes 3000 soudců, tak měli bychom mít někde kolem 1000 v tom porovnání. No jak můžeme mít, když vytváříme takové zákony? Už teď tady bylo naprosto jasně řečeno, že do nula celá, když ne tři, tak nula celá dvacet čtyři, jak senátoři navrhovali, právě pro odstranění jakýchkoliv administrativních problémů dáme tuto hranici. Ale ne! My se smíříme teď, že to tam zase nebude. A všichni víme, do jednoho, jak jsme tady, proč to je? Protože v televizi vysílali, že my chceme podporovat zabijáky silnic, a to proto, že nula celá tři povolujeme, uvolňujeme, atd., co už tady bylo řečeno.

Ale co tím způsobíme? Opět způsobíme to, že samozřejmě nikdo si to nenechá, byl by blázen, tzn. bude to odkládáno v nějakém řízení. Tady mluvili starostové, tak se podívejte, kolik stojí jeden úředník. Jeden úředník dnes, i po snížení platu, když to započítáte – kanceláře, všechno – stojí půl milionu korun. No, ten jeden úředník stojí jenom tady toto, a pak jsou k tomu soudy. Kolega Kubera přečetl, kolik soudů zaměstnal ten jeden stěžovatel, nehodnotím, jestli po právu, nebo v neprávu, ale jistě po právu, když měl 0,24. A pak je tady metodický pokyn, který v rozporu s tím, co říká nějaký soud, tak říká, že se to nemá odkládat, protože jsou s tím problémy. Ale odoží to vždycky, ti policisté? Možná nevím. Možná jsem to měl zkusit, že jsem mohl nadýchat nula celá něco. A možná bych zjistil, jestli ten metodický pokyn je v platnosti nebo není.

Ale my k tomu přispíváme. A to je hrozné pro mě, který je zásadně proti tomu, abychom všechno, co se nám zdá, že z důvodů televizních obrazovek neumíme vyřešit nebo se chceme vyhnout odpovědnosti, tak předáme, ať to rozhodne ten dnešní Pánbůh, a to je soud, který ví všechno a rozhoduje v této zemi naprosto všechno. A z toho důvodu velmi váhám, jestli tuto novelu, která byla kolegou Korytářem, bývalými kolegy Žákem atd., připravena skutečně dobře? Ale opět tady máme schvalovat nějakou – ona to není mršina, ale bohužel žije – předlohu, která opět bude komplikovat to právní prostředí v České republice. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dalším je pan senátor Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, nebojte se, nebudu mluvit tak obsáhle jako mí předřečníci, protože už i já mám hlad, že cítím, jak hubnu.

Chtěl bych vám říct pár slovu k tomu svému pozměňovacímu návrhu, který vám byl rozdán. Než se dostanu k tomu, přece jenom, nemyslím si, že policie obtěžuje občany, jak tady řekl kolega Čunek. Já si myslím, že policie postupuje právě podle legislativy, kterou my jim ukládáme tu jejich činnost a oni jenom to naše chování – podle legislativy, kterou my schvalujeme – kontrolují.

Přiznám se vám, že ty nesmyslné značky, jak byly označeny, značky na měření v jejich úsecích, já za nesmyslné nepovažuji. Já si myslím, že jsou velmi účinným preventivním opatřením právě v těch úsecích, kde potřebujeme snížit rychlost, kde potřebujeme, aby se jezdilo tak, jak je určeno. Stejně tak se nemohu smířit a nikdy nezvednu pro byť teda fyziologické množství alkoholu v krvi. Ty důvody tady byly řečeny.

A teď k tomu pozměňovacímu návrhu, který vám byl předložen na stůl. Mimochodem je tam špatně označený bod 14. Jedná se o bod číslo 13.

Ten pozměňovací návrh jsem měl připraven s dvěma body. První bod byl bodem, kterým jsem navrhoval právě odstranění těch podmínek používání zimních gum. Poté, když jsem se dočetl, že tato věc je řešena pozměňovacím návrhem ústavněprávního výboru, jsem samozřejmě tenhle bod z toho svého pozměňovacího návrhu vyškrtl.

Tím druhým pozměňovacím návrhem, který jste dostali na stůl, jsem chtěl řešit jeden problém. A to je problém použití modrého majáku s výstražným světelným zařízením vozidel Policie ČR, Hasičského záchranného sboru a Záchranné zdravotní služby, kdy chodec bude mít přednost před těmito vozidly a ta budou v určité nepříjemné situaci v podstatě povinna na každém přechodu zastavit.

Tuto věc jsem chtěl odstranit, ale po ujištění, že v následující novele zákona, která by měla být komplexnější než ta naše, tento pozměňovací návrh nepodávám a stahuji ho. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a nyní je přihlášena s přednostním právem paní místopředsedkyně Alena Palečková. Paní místopředsedkyně, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní předsedající. Já se omlouvám, ale skutečně budu velice, velice stručná. Mám tady 3 body, 3 poznámky. Zaprvé k tomu 0,3 promile. Já jako člověk, který strávil čtvrt století v laboratořích, tak vím, že každá laboratorní metoda – a tím spíše orientační – má svoje limity. Zadruhé vím, že fyziologické hodnoty u různých lidí se mohou nějakým způsobem pohybovat. Proto tedy, ačkoli jsem zásadním odpůrcem alkoholu za volantem, tak myslím, že ta hodnota 0,3 promile byla stanovena velmi dobře. Z toho důvodu, že právě vyeliminuje laboratorní, nebo jiné chyby měření a vyeliminuje vyšší fyziologické hodnoty, které nejsou způsobeny alkoholem. Pokud by se tam náhodou dostal někdo, kdo by skutečně měl tuto hladinu alkoholu, ať už zbytkového nebo nějakého třeba vypitého malého piva, tak je to hladina, která v podstatě provoz neohrozí.

Takže nemusíme mít obavy z toho, že bychom umožňovali, tak jak se psalo v médiích – může se vypít jedno pivo nebo dvě deci, takto to vůbec není myšleno. Zůstává skutečně, nebo měl by zůstat zákaz alkoholu před jízdou a tato hladina 0,3 promile má jenom vyeliminovat omyly a fyziologické hodnoty. Druhá stránka věci je, že hodně dopravních nehod skutečně už začínají způsobovat drogy. Na toto bychom se měli v tuto chvíli zaměřit, aby bylo možno změřit, zjistit požití jakékoli drogy před řízením motorového vozidla.

Druhá poznámka, která mě napadla už při projednávání původně, jestli se skutečně v autoškolách vyučuje dobře, jestli je dostatečná průprava skutečně toho praktického řízení motorového vozidla, ale také, jak jsou udělány třeba zkušební testy a výuka. Jestli se příliš nezaměřuje na nějaké technické záležitosti – délka vlečného lana a nějaké vozíky a takovéto věci, které si v podstatě nikdo stejně nepamatuje a nejsou potřeba, protože v okamžiku, kdy si chci za auto pověsit nějaký vozík, tak si to prostě přečtu, zjistím, nebo si ho vypůjčím, prostě není potřeba tuto věc znát nazpaměť a zanášet si tímto mozkové závity.

Takže bych zdůrazňovala to, aby skutečně výuka byla zaměřena na rizikové chování, na řešení dopravních situací, křižovatky atd., viz např. teď pořad v televizi Autoškola národa, kde je vidět, co z těch důležitých věcí nám uniká. Třetí věc, kterou bych tady chtěla zdůraznit – hodně dopravních nehod s velmi tragickými následky se stává na vlakových přejezdech. A skutečně na některých přejezdech to je ruská ruleta, protože není vidět ani na jednu, ani na druhou stranu. Člověk stahuje okénko, aby slyšel, jestli nic nejede, jestli vlak houká, nehouká, to ale není věc tohoto zákona. Není to věc, kterou v tuto chvíli řešíme, je to věc, které by měla být věnována velká pozornost. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní místopředsedkyně. Pan senátor Kubera s technickou poznámkou.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážená paní místopředsedkyně, chtěl bych uklidnit vaším prostřednictvím pana senátora Doubravu, mezitím jsem se také připravil – poté, co jsme utratili poměrně velké peníze za modré majáky, došlo k mimořádnému objevu a všechny majáky hasičů, policistů se budou měnit za červenomodré majáky, protože vědci objevili, tady u nás – v Americe už to objevili někdy v roce 1915 – že červená a modrá, když bliká, je to lépe vidět, než když bliká modrá. Takže všechna auta se budou předělávat, takže se tím teď nemusíme zabývat. Bude to zase dobrý byznys pro firmy, které dodávají majáky.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za tu faktickou poznámku. Další přihlášený je pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Já bych chtěl poděkovat prostřednictvím paní předsedající za to, co tady řekla o tom – alkoholické praxe. Protože skutečně ani jeden z nás nechce podporovat alkohol za volantem, ale na druhé straně si musíme uvědomit, že prostě příroda – nelze přírodu předělat nějakým zákonem, i když si to někteří zákonodárci z dřívějších dob myslí. Prostřednictvím paní předsedající ke kolegovi Čunkovi, víte, ani ten červený praporek by to nevyřešil, protože první nehoda byla v Anglii, když šel člověk s červeným praporkem před autem a ten automobil ho přejel, pane senátore. Takže nehody se dějí, budou dít i do budoucna. A žádný sebedokonalejší zákon jim nezabrání.

A ke kolegyni Zvěřinové prostřednictvím paní předsedající. Je to o prioritách. Já se divím, proč někomu vadí ty značky! Vždyť to tady přece bylo jasně řečeno, že dochází ke zklidnění. Je to určité i korektní jednání, je to všude v civilizovaném světě normální, a nevím, proč to vadí starostům některých obcí! Já děkuji za to, že ti, kteří tady sedí, říkají, že u nich to tak nechodí, ale já vám dám příklad z praxe, jak je to v jiných městech. Již se mnozí městští strážníci a mnohá města těší na to, že pustíme tento zákon, hlásí se a říkají, že budou zadarmo dělat přesčasové hodiny při měření rychlosti městskou policií. Zadarmo! Je to velmi zvláštní.

A druhá věc – ty pasti, o kterých jsem mluvil – je zase jiné lázeňské město, mnozí z vás – je to ve východních Čechách – mnozí z vás se s tím setkají, kde přesně na hranici, kde končí cedule konec obce, tak přesně tam stojí městský strážník a měří radarem vaši rychlost, když opouštíte toto lázeňské město. Praxe přece ukázala, že ta označení, ty úseky nevedly k tomu, že se zvýšila nehodovost v městech a obcích. A já jsem vám to tady četl. Senát říká jednou ano, pak zase ne, pak zase ano, za 3 roky, až se změní politická situace, tak zase to bude jinak? Uvědomme si, že bychom měli být konsensuální. A to je všechno. Mně nevadí, že městská policie to bude měřit, ale nevím, proč městské policii vadí to, že to bude označeno cedulemi! Řekněte mi někdo, co je na tom tak problémového, na těch cedulích? Tak je tam dám a pak, ať si měří.

Vždyť tady nikdo nezakazuje městské policii, aby měřila, ale říkáme jasně, to by mělo být korektní i vůči řidičům – dejte tam tu ceduli. A vy najednou říkáte, že ne. Zase si hrajeme na to, co tady bylo dřív, za každou cenu někoho za bukem potrestat. Obecní drábové – se jim říká, těm městským policistům.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Zatím poslední přihlášenou do debaty je paní místopředsedkyně Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážená paní předsedající, pane navrhovateli, paní senátorky, páni senátoři. Musím přece jenom říci repliku na adresu městských policií. Pracovala jsem čtyři roky jako vedoucí odboru školství a kultury v magistrátním městě, ve statutárním městě. Musím říci, moje zkušenost s městskou policií byla jenom ta nejlepší. Ať už se to týkalo ochrany městského majetku, ať se to týkalo jejich práce kolem škol, podpory práce bezpečnosti na cestách, atd.

Můžeme mít každý jinou zkušenost a asi to v každé obci, respektive v každém městě je jinak. Ale já si myslím, že bychom neměli, skutečně neměli, kvůli třeba marginální, špatné zkušenosti dehonestovat a oslabovat autoritu těch, kteří mají dohlížet na pořádek, kteří mají dohlížet na dodržování práv.

Repliku k cedulím. Ustanovení o tom, že úseky měřené městskou policií musí být označeny naprosto transparentně tím, že měření v těchto úsecích probíhá, bylo kompromisním řešením, když se přijímal zákon, který zakotvoval bodový systém. My jsme na to tenkrát přistoupili proto, že politika je uměním možného a bez tohoto požadavku bychom asi nedokázali tenkrát nastavit ta pravidla tak, jak jsme si přáli.

Musím říci, že silniční zákon z roku 2005, to je ten, který zakotvoval bodový systém, do dneška považuji za jednu z nejužitečnějších norem, jaké jsme v tomto Parlamentu přijali. A ne, že si to jenom myslím. Podívejme se na statistiky. V okamžiku po přijetí zákona, to bylo, jestli si to dobře pamatuji, od náběhu zákona, od 1. července 2005, klesla úmrtnost na českých silnicích o 50 %. Měli bychom si položit otázku, co se stalo, že to trvalo jenom těch několik měsíců, dva, tři měsíce, a situace se dostala zpět do stejných kolejí.

To, co se stalo a to, co je zásadní, a to slovo už tady dnes zaznělo také, je podrytí autority práva, omezení vymahatelnosti právní normy. Jestli si dobře vybavujete situaci, v okamžiku, kdy někteří spustili křik, že je to příliš přísné, v tom okamžiku mnozí politici začali, řeknu to lidově, couvat a vykládat něco o amnestiích, případně jiných opatřeních, kterými tu normu změkčí. Známá pedagogická zásada je, že jestliže chci být úspěšný v pedagogickém působení, čímž je i prevence v jakékoli oblasti, tak musím být důsledný. Jestliže přestanu být důsledný, tak nemůžu být v této činnosti, v oblasti prevence, úspěšný.

Mělo by to být velkým ponaučením pro nás. Filozofie této novely, kterou projednáváme, je podle mého názoru velmi správná. Více trestat konání, které skutečně ohrožuje zdraví a život na cestách. Případně povolit tam, nebo nebýt tak přísný tam, kde tyto fatální dopady ten přestupek, nebo konání nemá.

Jak jsem říkala, norma je umění možného. Do toho zahrnuji i to, aby byla respektována po celou dobu účinnosti, a to všemi účastníky. Aby byla také ale vymahatelná, protože bez vymahatelnosti práva nemůže mít právo autoritu a nemůže být účinné.

Ještě bych si dovolila k těm záležitostem konkrétní povahy připomenout, že bychom se měli nadále zabývat – v souvislosti se silničním zákonem – také výukou v autoškolách, k tomu, aby účastníci silničního provozu znali nejenom svá práva, ale také své povinnosti, znali případně mechanismy, znali postupy, jak pomoci v případě, že dojde k nějaké kolizi. To, co je potřebné při kolizi znát, jsou zásady první pomoci. Nestačí si to teoreticky přečíst na příbalovém letáku v lékárničce. To musí mít člověk zažité, nacvičené. Vím, o čem mluvím. Myslím si, že bychom se měli také zabývat tím, jak zkvalitnit výuku první pomoci v autoškolách. Myslím si, že se tu nabízí skutečně velký prostor a velmi fungovaný aktér, který by mohl být tím stěžejním, kdo by tuto kvalitní výuku zajistil, to je Český červený kříž.

Chtěla bych na závěr ocenit práci všech, kteří se na této novele podíleli. Chtěla bych připomenout, že to byla zejména práce senátorů, kteří se této problematice věnovali a dotáhli ji do té situace, že novela může být přijata, včetně pozměňovacího návrhu hospodářského výboru, který je legislativně technickým vylepšením normy.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, měli bychom udělat změnu vždy, jsme-li přesvědčeni, že ta změna bude k lepšímu. U této novely jsem přesvědčena, že navrhovaná změna včetně pozměňovacího návrhu hospodářského výboru zlepšením bude a přimlouvám se za to, abychom takto učinili závěr z dnešního jednání. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je opět pan senátor Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, já sice nejsem učitel, ani jsem jím nikdy nebyl, ale vždycky mě učili, že prevence je lepší, nežli represe. Pokud tady někdo chce prosazovat represi a ne prevenci, tak si myslím, že to je cesta do pekel. A vymahatelnost práva je dána také tím, jak často se mění právní normy. Tato právní norma se mění xkrát a budeme ji dál měnit pomocí dalších změn. A ani ti policisté, a pomalu už ani soudci se nevyznají v tom, co my tady produkujeme.

Snížení počtu mrtvých nebylo vyvoláno zavedením bodového systému, ale zavedením bezpečnostních prvků do vozidel a modernizací vozového parku. A první pomoc při dopravních nehodách? Kdo nezažil dopravní nehodu - a máme tady lidi, kteří ji určitě zažili - tak ví, že to není nic jednoduchého, poskytovat první pomoc, a vůbec se k tomu zraněnému, nebo k těm zraněným dostat, abyste mohli poskytovat první pomoc. Navíc, a tady to vidíte, a tady to je, i v té novele, abychom pak nebyli stíháni za to, že jsme neposkytli účinnou první pomoc. To je bohužel jedna z chyb novely.

Ještě by mě zajímalo – od předkladatelů zákona, co to je držení v ruce nebo jiným způsobem těch zvukových zařízení, jaký jiný způsob si předkladatelé představují pod tím bodem. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan předseda klubu Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní předsedající, kolegyně kolegové, nebudu přispívat do další debaty o značkách a provokovat kolegu Drymla k jeho čtvrtému vystoupení. Chci jen požádat po podrobné rozpravě před hlasováním o pětiminutovou přestávku na jednání klubu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Ano, pane senátore. Zdá se konečně, že už máme kolonku prázdnou, do diskuse už není nikdo přihlášen. Končím obecnou rozpravu a táži se pana navrhovatele, který se samozřejmě chce vyjádřit.

Senátor Karel Korytář:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, kdo se chce zabývat dopravou, musí projít martyriem diskuse kolem zákona 361. Nemyslím tím ani dnešní diskusi, ta byla věcná, odborná, apolitická. Myslím si, že tak bychom měli k tomu přistupovat.

Nebudu dodržovat pořadí, začnu panem senátorem Kuberou a jeho vystoupením. Vnímám ho jako člověka, který je hlasem lidu a určitým způsobem tady tlumočil řadu názorů z toho prostoru. Úvodem musím říci, že žádný zákon není dokonalý. Naším národním specifikem, ale to není jenom Česká republika, je, zákony nedodržovat. Ten, kdo je dodržuje, je smeten, zraněn, zabit tím, který je nedodržuje. Proto je tady určitá snaha zákon zpřehlednit, vylepšit, aby byl účinný pro všechny účastněné v procesu, který se odehrává na silnici.

Není to ale jenom zákonem. Děkuji paní místopředsedkyni Palečkové, že otevřela otázku autoškol. Uvědomte si, a já to číslo klidně řeknu, že velké procento autoškol vám dá dneska řidičák za peníze. Prostě neučí se. Takže lidé ani neznají pravidla, neumějí dodržovat pravidla. To je velký problém, který určitě budeme řešit v následujícím období.

K tomu, že bylo 21 novel. Některé byly jenom odstavcové, některé byly menší, některé větší. Za posledních dvou ministrů dopravy, pana Řebíčka a Slamečky – já jsem byl tehdy ve sněmovně a pak v Senátu – probíhala novela tím způsobem, že zástupci jednotlivých politických frakcí, kteří se zabývali dopravou, řekli svůj názor. Když řekl někdo ne, šlo to ze stolu. Tolik asi k novelám.

Co se týká novel, o kterých hovořil pan senátor Kubera, já nemůžu za našeho pana ministra, protože on skutečně sází dnes a denně do novin na první stranu vždycky nové a nové objevy. Opravdu je potřeba s tím takto citlivě zacházet. I když říkám, že bude řešit osobu blízkou, na to budou navěšena i další témata, o kterých se tady hovořilo. Není to můj podvod. Než jsme začali tady jednat, 10 minut před tím jednáním jsem dostal další podnět. Takže proto existuje podvýbor pro dopravu, proto existuje zpravodaj, který se tím zabývá. Je namístě, když tyto náměty předáte nám.

Pan senátor Kubera hovořil o lékárničkách. Nejsou předmětem této novely. Já si myslím, a mé přání je, aby další obměna se už obešla bez peněz, byla zdarma výměna resuscitační roušky, která je nefunkční.

K tématu, kterého se dotklo více diskutujících, označení úseku měření rychlosti. Musím začít tím, co tu několikrát zaznělo, že před obcí je označení "začátek obce" a na konci "konec obce", když se z ní vyjíždí. To znamená, že tady platí 50kilometrová rychlost. Označení začátek a konec měření radarem pro městskou policii vzniklo tady v Senátě poté, co sněmovna odmítla tuto pravomoc městské policii dát. Takže jsme skutečně tento návrh podali a s touto podmínkou městská policie mohla měřit. Když jsem hovořil s několikerými městskými policiemi, které měří, samy říkají, že cedule jsou kocourkovsky velké, neskladné, nepřevozitelné běžnými auty, která mají k dispozici, v měkkém podložení nestabilní. Tam, kde mají měřit – před školou nebo v těch místech, která jsou frekventovaná – je obvykle tak úzký chodník, že buď překážejí dětem nebo překážejí automobilům. Velice často se stává, že tato objemná cedule je sražena kamionem, sražena náporem větru. Takže není s tím šťastná zkušenost. Na jednání hospodářského výboru vystoupila i zástupkyně ministerstva vnitra, která upozornila, že toto označení znamená milionové náklady nejen pro město, ale i další. Znovu opakuji, označení měření rychlosti, a také to tady zaznělo, skutečně vymezuje prostor, kde se jezdí padesátkou. Tam, kde cedule nejsou, se jezdí rychleji.

Tady zaznělo, že celý zákon vznikl jenom z přání politiků, nebo z přání některých rádoby odborníků. Vše je podloženo statistikou nehod a celého vývoje vzniku tohoto zákona. Copak nemůžeme reagovat na situaci, kdy nejméně ve třech případech vyjel řidič do skupiny osob, kdy srazil celé rodiny apod.! Je to reakce i na toto.

Ještě jeden aspekt, který je potřeba zdůraznit u tohoto měření. Státní policie opravdu nepůjde s počtem nahoru. Už tady bylo hovořeno o benzínu, o úsporách. To znamená, že její možnost je daleko omezenější, stačí jenom objíždět nehody, ale už zdaleka ne měřit. Takže státní policie nám nevyřeší tento problém. Já jsem také zastupitel, máme také městskou policii ve městě, kde jsem. Máme spíše problém s tím, že vybírají pokuty za parkovné před poliklinikou, před bazénem, před tělocvičnou. Tam se snažíme ten proces zklidnit, protože máme obrovský negativní ohlas od občanů a hlavně tlačíme na policii, aby zaujala pozici strážníka pro určitý obvod, "náš strážník", který se bude starat o veřejný pořádek. To je tendence a směr většiny obcí. Jsem rád, že řada starostů tady naznačila, že ne všude slepě poslouchají dikci tohoto zákona s tím označením měřeného úseku.

Pokud jde o to, co řekl pan senátor Kubera, který naznačil, co se může stát v Poslanecké sněmovně, že tento zákon bude přehlasován a bude v podobě s těmi chybami, byla by to věčná škoda - nebo že bude odsunut dál. Pozměňovací návrh hospodářského výboru byl vlastně vyžádán poslanci: Ano, stala se chyba při přijetí zákona, opravte to. Je to také naše úloha, nejen ústavní čistota, ale i úloha, na které se podílí naše legislativa a my samotní.

Já osobně situaci, že tam to označení úseků nebude, nepovažuji za něco, co by zabránilo řádné práci městské policii, chceme-li dodržovat zákon, jezděme padesátkou.

Co se týká psychologického vyšetření u dopravních psychologů, já osobně u řidičů osobních automobilů vidím ten moment v tom, že většinou ten řidič páchá stejnou chybu. Buď má potíže se zrakem, nebo je hazardér, nebo je cholerik, nebo je cokoliv. Ale v podstatě je potřeba, aby si promluvil s dopravním psychologem, protože některé chyby se opakují zcela pravidelně.

Co se týká paní senátorky Filipiové, dalšího navrhovatele, oceňuji její iniciativu v této věci, když se snaží zpřesnit celý proces přidělování označení pro řidiče zdravotně – pohybově postižené. Jak jsem řekl i na výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, já bych ten záměr podpořil, tak jak jsme ho podpořili v našem senátním návrhu, ale nenašel jsem spojence – ani hospodářský, ani sociální výbor v Poslanecké sněmovně, ani Sjednocená organizace nevidomých, slabozrakých, ani Národní rada osob se zdravotním postižením, ani MPSV se k této úpravě nepřihlásily. To je jeden z návrhů, o kterém si myslím, že není špatný, je dobrý, ale je k diskusi. Ta diskuse bude pokračovat poté, co MPSV oznámilo, že bude zcela překopávat vydávání průkazů pro osoby určitým způsobem postižené. To znamená, bude jeden průkaz. Všechno bude úplně jinak. Myslím si, že kdybychom tuto diskusi přenesli dále, že ani paní senátorka Filipiová se na mě nebude zlobit, když bychom v ní pokračovali. Já v tom samozřejmě budu rád pokračovat také.

Tady odpovídám současně panu senátorovi Drymlovi, že není necitlivé to, co jsem tady sdělil, kdo a jak se k čemu přihlásil. I ta stávající úprava tím, že tam je nahrazena mezinárodní značka pro označení těchto vozidel, že bude provedeno nové vydávání a revize všech těch, kteří ji používají, že to je jedině prospěšné v současné situaci, kdy tu jezdí statisíce řidičů, kteří nemají nárok na toto označení.

Pokud se týká ústavně-právního výboru, je tam jedna část, která je totožná s výborem hospodářským. O té nebudu už hovořit, je to výslovně technická úprava. Je tady otázka podmínek u zimních pneumatik. Otázka – jenom termín, nebo klasifikace zimního období. Tu jsme pojali podle západních evropských zemí, některé věci z nich.

A je to určitý kompromis vůči situaci, kdy nám vyjíždí nějaký ten náš bych řekl sváteční řidič, takže policista v prvním případě s vymezením termínu musí zákonitě a povinně trestat. Tady v tomto případě je řekl bych sankcí i napomenutí. Nastane-li týden, kdy je patnáct, šestnáct stupňů nad nulou, policista tuto možnost tímto dostane, jinak ji nemá.

Jestli to bude dobře nebo špatně, připouštím, že po prvním zimním období, které nastane od 1. listopadu, možná si to potvrdíme, možná také řekneme, nebylo to nejlepší řešení. Ale já se spíš přimlouvám, aby tam zůstala stručná definice, co zimní období je a co se dá předpovídat.

Co se týká kamionů. Když jsme začali s touto novelou zákona, návrhů bylo snad osm, dva, tři byly od nás, čtyři byly z Poslanecké sněmovny, z toho dva, které téměř totálně zamezovaly jízdě kamionů ve svátky, o nedělích a sobotách, prázdninách. Byly ze Strany zelených. Odtud možná pramení taková averze, že všechny tyto návrhy byly tehdy smeteny ze stolu, nezůstal ani jediný. A mrzí mne to, i když diskuse kolem kamionů probíhá, a probíhá snad ve všech frakcích, které jsou v Poslanecké sněmovně i zde v Senátu. Otázka omezení jízdy kamionů v druhém pruhu v době špiček se skutečně dá pro tento okamžik nahradit jednak už dikcí zákona, to znamená rychlostní omezení předjíždění. Ale máme v této novele i řekl bych piráty silnic, kteří nebezpečně předjíždějí do druhého pruhu. A myslím si, že i kamion, který nedává znamení o směru jízdy nebo záměrně zdržuje levý proud nebo druhý jízdní pruh, tak je to stejné chování a může se to uplatnit do doby, než se otázka kamionů zcela vyřeší. Toto je otevřená diskuse a žádám vás takto k tomu i přihlédnout.

Pokud jde o další vystoupení, pan senátor Vícha a bylo to zde řečeno i paní místopředsedkyní Palečkovou nebo některým z dalších řečníků – společné řízení skutečně umožňuje, že řidič dostane jednou body u stejného přestupku nebo za nejvíce nebezpečný přestupek.

K panu senátorovi Vystrčilovi bych řekl, že trochu se mýlil, když tady uvedl, že řidič nebude platit pokuty. Ano, při společném řízení se přidělí jednou body, ale za každý přestupek se platí. To znamená, že má-li někdo desetkrát překročení rychlosti, tak desetkrát platí. Tady tedy nikdo neomezuje udělování pokut.

Na pana senátora Homolku už jsem reagoval, proč 21 novel. Poslanecká sněmovna značně pozměnila náš návrh. Ona ho nepozměnila značně, jenom možná z deseti nebo dvaceti procent významu toho, co tam navrhla nově. Myslím si, že 90 procent toho původního v návrhu zůstalo, a to si držme, je to pořád senátní návrh a nikterak tam nepřevažuje poslední názor Sněmovny.

Pan senátor Sefzig – zrušit sankce za telefon. Také mu děkuji za tento námět. My jsme si dovolili dost drze snížení ze tří bodů na dva body, na víc jsme odvahu neměli. Ale zrušit úplně tuto sankci za telefon nelze, protože jak tu bylo řečeno, stejně nebezpečné je kouření, jídlo, pití, kosmetické úpravy a další a další podněty, které v autě jsou. A i k tomuto je otevřena diskuse a myslím si, že příští novela na to bude muset reagovat.

0,3 promile. Mám avizováno, že i když bude příště předmětem novely osoba blízká, tato hodnota 0,3 se k nám znovu vrátí do diskuse.

Je potřeba, abychom znovu k tomuto návrhu vedli diskusi. Není to o překročení nulové tolerance, je to o tom, že jsme chtěli snížit administrativu jak policie, tak správních úřadů.

Nápad pana senátora Pospíšila, aby pokuty byly příjmem státního rozpočtu, ale chce to samozřejmě svoji diskusi.

K panu senátorovi Drymlovi. Trochu mě mrzí, že nazývá tuto novelu právním paskvilem. Ještě, než začnu na toto reagovat, bych chtěl uvést, že jsem v úvodu našeho vystoupení jako předkladatele neuvedl mezi zúčastněnými, kteří se zúčastnili diskuse, Asociaci krajů, Sdružení měst a obcí, jednotlivé starosty a občany. Na ty se nezapomnělo. Bylo 700 návrhů a nápadů a tyto náměty nikdo nezahazuje. Všichni se tedy účastní, není to nic proti občanům, nikterak jsme občany z této akce nevyřadili. Sami dnes vidíte, jaké jsou zkušenosti jednotlivých měst a míst. Jsou různé. Každý máte jinou bolístku a je potřeba praxi sjednotit.

Pokud existuje názor, že jde o právní paskvil, je to trošku znehodnocení práce i naší legislativy, legislativy sněmovní, případně všech, kteří se přípravy zúčastnili. Byli to odborníci z ministerstva dopravy, z Policie ČR, z pojišťoven a dalších. Je to názor pana senátora Drymla, nechci mu ho brát.

Méně znamená více. Tato novela vznikala dva roky. Myslím si, že tu není tak častá změna a po dvou letech se dokončí.

Byl zde dotaz, pokud jde o neposkytnutí účinné pomoci. Myslím si, že definice není nutná. V autoškole se učíme první pomoc, osvěta vám uvádí, jak se dělá první pomoc. My bychom ji měli poskytnout. Ale my neomezujeme těch sedm bodů na to, že jsou lidé, kteří nemohou vidět krev, kteří nejsou schopni pomoci tímto způsobem, ale musí okamžitě zavolat pomoc jinou, to znamená záchranný systém. Když toto neudělá, tak je to daleko hlubší přestupek. Sedm bodů je tedy zcela namístě. Nebudete trestáni za to, že nejste schopni ošetřit zraněného. Ne každý to dokáže a umí.

Je alarmující stav na našich silnicích? Na to budu muset reagovat následně. Myslím si, že máme statistiky nejen o počtu přestupků, ale i o nehodách a druzích nehod, které vyvolaly ta opatření, která jsme tady navrhli. Máte tedy statistiky, pane senátore Drymle, které nám to podloží. Nechybějí tedy analýzy.

Ještě k paní místopředsedkyni Palečkové k vlakovým přejezdům. Souvisí to všechno i s modernizací železniční sítě. A myslím si, že je to taková spojená nádoba, jak řešit dopravní situaci, nejen na silnici, ale i na železnici.

Tolik k připomínkám, které jsem si zaznamenal.

Poděkuji všem těm, kteří podpořili Městskou policii, kteří vymezili její činnost, že to není pouze spekulativní činnost měst a obcí, ale že to je činnost, která se dá provádět i pokud podpoříte a schválíte usnesení hospodářského výboru. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji vám, pane navrhovateli, a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru? Nechce. Stejně se ptám paní senátorky Filipiové jako zpravodajky výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Také nechce. A pak je zde garanční zpravodaj, který samozřejmě vystoupit chce.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Já si mohu dovolit být stručný, protože kolega Korytář velmi vyčerpávajícím způsobem zhodnotil diskusi. Jistě jste si všimli, že přesto, že se shodujeme ve většině věcí, které zde byly diskutovány, tak v jedné nikoliv. A to je ta populární povinnost označení úseků, kde Městská policie měří rychlost dopravní značkou. Také proto je zde z mé strany avizován pozměňovací návrh.

Omezím se na konstatování, že v diskusi vystoupilo 17 senátorů, z toho jeden třikrát. Zejména kolega Kubera byl tentokrát v mimořádné formě.

Zazněla celá řada podnětů, o nichž jsem přesvědčen, že by neměly zapadnout, budeme s nimi určitě pracovat dál.

A konstatuji, že v této chvíli nemáme ani návrh zamítnout, ani návrh schválit, pouze jsou avizovány pozměňovací návrhy. Paní předsedající, já se tedy domnívám, že teď nám nezbývá, než otevřít podrobnou rozpravu, o což vás prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji za pomoc, pane zpravodaji. Já tak učiním a otevírám tedy podrobnou rozpravu a vás pak poprosím, abyste nás provedl pozměňovacími návrhy, které budou nebo už byly předloženy.

Otevírám obecnou rozpravu. Prosím pana senátora Petra Pakostu, který se jako první přihlásil do podrobné rozpravy.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji. Můj pozměňovací návrh je velmi stručný, a sice v článku I navrhuji upravit znění bodu 23 takto:

"23. V § 79a odst. 2 se slovo "přenosnou" vypouští.

Důvod je zřejmý. Jedná se o obnovení nebo znovuzavedení do předkládaného tisku povinnost označit úseky, kde Městská policie měří rychlost projíždějících vozidel dopravní značkou, s tím, že vnímám argumenty, které říkají, že ta přenosná značka je problematická, a proto se vlastně zavádí obecné označení "značka", což ve svých důsledcích bude znamenat značku stálou.

Chtěl bych vyjádřit své přesvědčení, že označení měřených úseků dopravní značkou výrazně přispívá k bezpečnosti silničního provozu a prosím vás proto, kolegyně a kolegové, o podporu tohoto pozměňovacího návrhu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Další přihlášenou do podrobné rozpravy je paní senátorka Daniela Filipiová.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji, paní předsedající. Předkládám pozměňovací návrh, který jsem avizovala v podrobné rozpravě. Je to tedy k návrhu zákona, který nyní projednáváme:

1. V čl. I za bod 3 vložit nový bod 4 tohoto znění:

"4. V § 5 odst. 1 písm. d)se slova "nebo osobu těžce zdravotně postiženou" nahrazují slovy "nebo osobu těžce pohybově postiženou nebo osobu zrakově nebo sluchově postiženou".

Následující body odpovídajícím způsobem přeznačit.

2. V čl. I v bodu 19 v § 67 odstavce 1 a 2, včetně poznámky pod čarou č. 24a upravit takto:

"(1)Parkovací průkaz označující vozidlo přepravující osobu s těžkým pohybovým nebo mentálním postižením (dále jen "parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením"), označení vozidla řízeného osobou sluchově postiženou (dále jen "označení O 2")nebo označení vozidla přepravující osobu zrakově postiženou (dále jen "označení O 3")nebo označení vozidla lékaře konajícího návštěvní službu stanovené prováděcím právním předpisem smějí užívat jen osoby, jímž parkovací průkaz nebo označení vydal příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo oprávněný orgán v zahraničí.

(2)Parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením se vydá osobě, které jsou přiznány mimořádné výhody II. nebo III. stupně podle jiného právního předpisu, pokud jde o případ postižení pohybového aparátu nebo mentálního postižení. Postižení pohybového aparátu se příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností dokládá potvrzením odborného lékaře se specializací v oboru ortopedie nebo neurologie, u mentálního postižení potvrzením odborného lékaře se specializací v oboru psychiatrie. Bližší podrobnosti pro vydání lékařského potvrzení a jeho obsahové náležitosti stanoví prováděcí právní předpis.

3. V čl. I v bodu 19 v § 67 odst. 3 slova "vydá příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností" nahradit slovy "se vydá".

4. V čl. I v bodu 19 v § 67 vložit za odstavec 3 nový odstavec 4 tohoto znění:

"(4)Označení O 3 se vydá osobě, které byly přiznány mimořádné výhody II. stupně nebo III. stupně podle jiného právního předpisu, pokud jde o případ zrakového postižení.".

Dosavadní odstavce 4 až 11 označit jako odstavce 5 až 12.

5. V čl. I v bodu 19 v § 67 odst. 6 (dosavadní 5)upravit takto:

"(5)V jednotlivých případech a je-li to naléhavě nutné, nemusí po dobu nezbytně potřebnou řidiči motorového vozidla označeného parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením, řidiči motorového vozidla přepravujícího osobu zrakově postiženou s označením O 3 a lékaři konající návštěvní službu podle odst. 1, dodržovat zákaz stání a zákaz stání vyplývající z dopravní značky "zákaz stání"; přitom nesmí být ohrožena bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích.

6. V čl. I v bodu 45 v § 125c odst. 1 písm. f)bod 11 nahradit slova "§ 67 odst. 4" slovy "§ 67 odst. 5".

7. V čl. I v bodu 47 v § 137 odst. 2 slova "§ 67 odst. 11" nahradit slovy "§ 67 odst. 12".

8. V čl. I za bod 47 vložit nový bod 48 tohoto znění:

"48. V § 137 odst. 3 se za slova "§ 6 odst. 6" vkládají slova "§ 67 odst. 2".

Následující bod odpovídajícím způsobem přeznačit.

9. V čl. VI odpovídajícím způsobem promítnout přeznačení bodů v čl. I.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Další pozměňovací návrh byl stažen, takže do podrobné rozpravy v tuto chvíli není už nikdo přihlášen. A já se zeptám pana navrhovatele, chce-li se v tuto chvíli vyjádřit? Nechce. Pan garanční zpravodaj se už chystá vyjádřit k průběhu hlasování. V tom případě se ještě zeptám zpravodajů zbývajících výborů. Pan zpravodaj ústavně-právního výboru chce v této chvíli vystoupit.

Senátor Miloš Malý:  Paní předsedající, pane navrhovateli, protože jsou načteny některé pozměňovací návrhy, a jak bylo tady řečeno, jeden návrh, který je uveden v písemném materiálu, je totožný, tak s tím si poradí pan garanční zpravodaj.

A chtěl jsem říct ještě jednu věc, že bychom o jednotlivých návrzích mohli hlasovat samostatně o každém, abychom si nekomplikovali duplicitu návrhů. To je všechno, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Ptám se paní zpravodajky výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, zda se ještě chce v tuto chvíli vyjádřit? Nechce.

Nyní na přání předsedy klubu sociální demokracie ohlašuji pětiminutovou přestávku na jednání klubu.

(Jednání přerušeno ve 13.56 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.02 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Prosím garančního zpravodaje, aby nás provedl hlasováním k rozjednanému zákonu o pozemních komunikacích.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji. Paní předsedající, konstatuji, že zde máme 4 různé zdroje pozměňovacích návrhů. Jedním z nich je pozměňovací návrh VHZD, který odstraňuje ona legislativní pochybní, která jednak znemožňují trestání za alkohol, jednak napravují, že nebylo uvedeno překročení nejvyšší dovolené rychlosti v tabulce, která upravuje body, nebyly tam konkrétní číselné hodnoty.

Další návrh je návrh ÚPV, který má více bodů. První, druhý a třetí bod jsou body, resp. body 3, 4, 5, 6 a 7 jsou obsahově totožné s pozměňovacím návrhem VHZD. Body 1, 2 a 3 jsou odlišné, s tím že bod 3 upravuje stejný okruh problémů, jako pozměňovací návrh, předložený mnou. Jako čtvrtý samostatný bod nebo samostatné pozměňovací návrhy jsou kolegyně Filipiové, které se týká označení vozidel, která přepravují osoby zdravotně postižené.

Navrhuji následující proceduru. Navrhuji, abychom nejprve hlasovali o pozměňovacích návrzích VHZD a domnívám se, že o těchto pozměňovacích návrzích vzhledem k tomu, co zde zaznělo, můžeme hlasovat en bloc. Potom bychom hlasovali o pozměňovacích návrzích ÚPV, a sice o bodu 1 a 2. Body 4 – 7 by byly v případě přijetí návrh ÚPV již nehlasovatelné. A pozměňovací návrh č. 3 ÚPV bych navrhl zařadit k hlasování poté, co bude hlasováno o mém pozměňovacím návrhu, protože ten návrh ÚPV je řekněme podmnožinou mého návrhu. V případě přijetí mého pozměňovacího návrhu by tento návrh ÚPV již byl nehlasovatelný.

A potom navrhuji, abychom hlasovali samostatně o pozměňovacích návrzích v jednom bloku, o pozměňovacích návrzích kolegyně Filipiové. Myslím si, že tvoří ucelenou část, čili by o nich bylo vhodné hlasovat en bloc. Toto je můj návrh hlasovací procedury.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. A teď tedy první hlasování bude o návrhu VHZD.

Senátor Petr Pakosta:  První hlasování bude o pozměňovacích návrzích VHZD, které vám byly rozdány jako příloha tisku 50/2.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Zeptám se pana navrhovatele. (Doporučuji.) Pan zpravodaj? (Doporučuji.)

Zahajuji hlasování bez znělky, všichni jsme, zdá se, přítomni. Kdo je pro přijetí tohoto pozměňujícího návrhu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V sále bylo přítomno 69 senátorek a senátorů. Hlasování pořadové číslo 54, kvórum bylo 35, pro se vyslovilo 67, proti 0, tento návrh byl přijat.

Senátor Petr Pakosta:  Nyní bychom hlasovali o bodu 1 pozměňovacích návrhů, které jsou z pera ÚPV a byly nám rozdány jako příloha tisku 50/2. Je to pracovně řečeno předjíždění kamionů.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Zeptám se pana navrhovatele. (Nedoporučuji.) Pan garanční zpravodaj? (Nedoporučuji.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento pozměňovací návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 55 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 22, proti bylo 17, návrh nebyl přijat.

Děkuji a další.

Senátor Petr Pakosta:  Další pozměňovací návrh by byl ten, který je bodem č. 2 přílohy tisku 50/2, čili jedná se o návrh ÚPV, pracovně snad mohu říci úprava podmínek pro zimní pneumatiky.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Zeptám se pana navrhovatele. (Nedoporučuji.) Pan zpravodaj? (Nedoporučuji.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento pozměňovací návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 56 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 19, proti bylo 23, návrh nebyl přijat.

Další.

Senátor Petr Pakosta:  Nyní bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu, předloženém mojí osobou, pracovně snad mohu říci, že se jedná o znovuzavedení povinnosti pro městskou policii označit měřené úseky dopravní značkou.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Ptám se pana navrhovatele. (Nedoporučuji.) Zpravodaj samozřejmě doporučuje. (Doporučuji.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento pozměňovací návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 57 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 32, proti bylo 28, návrh nebyl přijat.

Senátor Petr Pakosta:  Vzhledem k tomu, že tento návrh k mé velké lítosti nebyl přijat, je hlasovatelným návrh ÚPV, který nám byl předán jako bod 3 přílohy tisku 50/2. Pracovně snad mohu říci, měření rychlosti, označení měřených úseků při použití stacionárního radaru.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Ptám se pana navrhovatele. (Nedoporučuji.) Pan zpravodaj?

Senátor Petr Pakosta:  Obávám se, že tato problematika vůbec nebyla diskutována, tzn. že netušíme, jak to Poslanecká sněmovna případně přijme. Proto nedoporučuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji a zahajuji hlasování. Kdo je pro tento pozměňovací návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 58 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 30, proti bylo 25, také tento návrh nebyl přijat.

Senátor Petr Pakosta:  Nyní nám, paní předsedající, nezbývá, než abychom hlasovali o pozměňovacích návrzích naší kolegyně Daniely Filipiové, která se týká označování vozidel, přepravujících osoby se zdravotním postižením.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Zeptám se pana navrhovatele. (Nedoporučuji.) Pana garančního zpravodaje. (Je mi to líto, ale bohužel také nedoporučuji.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento pozměňovací návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 59 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 21, proti bylo také 21, ani tento návrh nebyl přijat.

Senátor Petr Pakosta:  Přestože, kolegyně a kolegové, nedopadlo hlasování, tak jak jsem si představoval, děkuji vám za spolupráci.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme nyní k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Spustím v tuto chvíli znělku. V sále je aktuálně přítomno 69 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je v tomto případě 35.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, abychom vrátili Poslanecké sněmovně návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 60 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 49, proti byli 3. Tento návrh byl přijat.

Nyní nám zbývá pověřit senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátoři Petr Pakosta jako náš garanční zpravodaj a senátor Miloš Malý jako zpravodaj ÚPV. Ptám se, oba souhlasí s pověřením, takže přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh, pověřit senátora Petra Pakostu a senátora Miloše Malého odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je aktuálně přítomno 66 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro pověření těchto senátorů, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 61 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 64, proti 0, návrh byl přijat.

Tím končíme projednávání tohoto dlouhého bodu. Přihlášen je předseda klubu ODS pan senátor Svoboda s procedurálním návrhem.

Senátor Richard Svoboda:  Dámy a pánové, pan ministr životního prostředí Tomáš Chalupa požádal, aby jeho předlohy, které jsou navrženy jako body 30 a 31 dnešní schůze byly projednány až na schůzi příští, takže si dovoluji navrhnout, abychom senátní tisk č. 4, Zpráva o životním prostředí v roce 2009, a senátní tisk č. 7, Vládní návrh – Mezinárodní úmluva o regulaci velrybářství, probrali až na příští schůzi. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Necháme o tomto návrhu hlasovat. Kdo je pro tento procedurální návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 62 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 60, proti 0, tento procedurální návrh byl přijat.

Vidím dalšího přihlášeného, pana předsedu Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, chci upozornit a informovat členy Organizačního výboru, že poté, co projednáme poslední tisk naší dnešní schůze, což bude tisk K 141/07, tak 15 minut po ukončení projednávání svolávám Organizační výbor do Frýdlantského salonku. Prosím, 15 minut po skončení schůze zasedá Organizační výbor. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Teď už tedy mohu otevřít poslední bod našeho programu dnešního i programu této schůze, a to je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020 - Unie inovací

Tisk EU č. K 141/07

Senátní tisk K 141/07. Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 141/07 a K 141/07/01. Prosím pana ministra školství, mládeže a tělovýchovy Josefa Dobeše, aby nás seznámil s těmito materiály, a kolegy poprosím, aby umožnili rychlé a plynulé projednávání tohoto bodu.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš:  Dobrý den, vážení paní předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové. Já mám radost, že Senát na svém plénu se zabývá strategickým materiálem pro výhled v Evropě na roky 2020. Asi víte, z těch materiálů jste si nastudovali, že v dubnu 2010 vznikl výbor, v jehož čele byla předsedkyní Marie Ginová, která zodpovídala za vzdělávání, výzkum a inovace, a bylo tam 8 klíčových komisařů. V říjnu 2010 bylo vyhlášeno ono sdělení Unie inovací, které mělo klíčové sdělení, jak se vyrovnat se společenskými výzvami pro Evropu pro toto období, a ty výzvy jsou dvě klíčové. Jednak je to konkurenceschopnost a jednak je to zajištění pracovních míst v Evropské unii.

V České republice toto připadlo do gesce ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, a to společně s ministerstvem průmyslu vypracovalo rámcovou pozici, kterou vy máte u sebe. Zde je 34 klíčových úkolů a jsou rozdělené různé gesce a zodpovědnosti za ty úkoly. Teď je potřeba udělat harmonogram a ten harmonogram vláda má nastavený tak, že se tvoří společně mezi ministerstvem školství a ministerstvem průmyslu strategie inovací, která právě teď v březnu bude předložena do vlády.

Tato strategie inovací by měla být podkladem pro souhrnný připravovaný dokument, který se jmenuje Strategie mezinárodní konkurence české konkurenceschopnosti ČR. Tento materiál předkládá ministr průmyslu a podílí se na něm několik ministerstev. Vedle průmyslu je to MPSV, MŠ a velmi výrazně do tohoto materiálu vstupuje NERV.

Já svůj dílčí materiál ke konkurenceschopnosti pro vaši informaci předkládám vládě v dubnu tohoto roku. Když jsem se díval na to, jak Senát ČR má římskou II, kdy identifikuje některé problémy, tak bych si dovolil velice krátce ještě v tom svém vystoupení zareagovat na vaši identifikaci problémů, protože musím konstatovat, že ve většině případů zde je trefa do černého. Poukazujete na věci, které úplně nejsou v pořádku a které se s kolegy snažíme napravovat, tak bych to rád dokumentoval.

Římská II, arabská 1 Senát identifikoval neexistenci víceleté národní strategie. Vláda se řídí současnou národní politikou výzkumu vývoje inovací, která je z let 2009 a 2015 – to bych rád řekl k tomuhle bodu – a v tuto chvíli ji aktualizuje a doplňuje. Přístup vlády je nebourat nějakou strategii, kterou sdělila, ale aktualizovat ji dle nových trendů.

Pak tady je odrážka – "nízká míra realizace dříve přijatých národních strategií pro oblast výzkumu". To je potřeba sdělit, že tohle identifikování je přesné a trefné. Když jsem si říkal, v čem to je, tak je to dáno v minulých letech roztříštěností správy výzkumu, protože v minulých letech to bylo rozděleno mezi 22 kapitol a byla zde špatná koordinace. V tuhle chvíli to o něco pokleslo, těch kapitol je – jestli se nemýlím – 11, jsme zhruba na polovině, ale kooperace stále není taková, aby byla efektivní.

Určitou roli zde ještě sehrává Rada pro vědu a výzkum a inovace jako poradní sbor vlády. V tuto chvíli pan premiér uvažuje o rekonstrukci téhle Rady vlády pro vědu, výzkum a inovace, aby byla výrazně efektivnější a nebyly zde víceméně parciální zájmy a tahanice.

Další bod, který mě zaujal, je nedostatečné využívání mezinárodního hodnocení výzkumu a mezinárodního srovnávání. Ano, to je opět celkem trefné identifikování problémů. My máme náš český kafemlejnek, který rozděluje peníze na vědu a výzkum, kdy porovnává neporovnatelné obory mezi sebou. Toto je věc, která je třeba změnit na naší úrovni. My v tuto chvíli máme připravený národní individuální projekt, který by měl to porovnávání řešit formou oborové metodiky. To znamená pro každý obor nastavit pravidla, protože není možné napříč obory jednotlivé obory objektivně porovnávat a podle toho rozdělovat peníze.

Souhlasím s tím, že mezinárodní hodnocení je krokem správným, i když má své úskalí. Je potřeba zvažovat, že toto hodnocení je výrazně drahé. Nemůže být každým rokem, může to být třeba v horizontu jednou za pět let. Ale i tímto směrem by se měla dívat nově složená Rada pro vědu, výzkum a inovace.

Zaujala mě odrážka "malý podíl absolventů technických škol" a to, jak to dále pokračuje. Zde já toto vnímám naprosto stejně. A za školství a za vzdělání, které v tomto materiálu má klíčovou roli, razím trend podporu matematiky exaktním vědám. Vy sami víte, že pravděpodobně doufám, že připravují srovnávací zkoušky na základních školách, kdy by měly být 3 předměty velmi jednoduše porovnávány. Vedle národního jazyka a anglického jazyka by to měla být matematika v 5. a 9. třídě. Státní maturita má nyní volitelnou matematiku oproti cizímu jazyku. Já bych rád, až si v období 2 – 3 let zvykneme na tu podobu státní maturity, aby matematika byla povinným předmětem. Věřím, že se toto podaří prosadit, ač uznávám, že matematika byla v minulosti politikem státní maturity.

Ale tato podpora je nezbytně nutná. Ministerstvo školství – pro vaši informaci – vypsalo za půl miliardy projekt, tzv. Návrat, kde se snažíme vytvořit naším mladým vědcům, zejména z technických a přírodovědeckých směrů, kteří odešli do zahraničí, srovnatelné podmínky pro vědu a výzkum, tak aby se mohli vrátit a založit si své týmy v ČR.

Stejně tak souhlasím s vámi v době arabská 2, kdy vyzýváte vládu, aby připravila dlouhodobou strategii konkurenceschopnosti. Zde jenom harmonogram. Tento materiál má být předložen na vládu v červnu. Můj dílčí materiál bude v dubnu, stejně tak ministr průmyslu pan Kocourek předloží svůj materiál. A v tuto chvíli jeden koncepční materiál zastřešuje poradní orgán NERV a probíhají jednotlivé workshopy.

Já v tuto chvíli, pokud bude zájem, se rád vyjádřím i k vašim dalším postřehům a bodům, co vidím v tom materiálu. Na závěr chci ve svém vystoupení ocenit, že na plénu Senátu se věnujete sdělení Unie inovací, protože já cítím spolu s vámi, že toto je strategický materiál a strategický směr pro Evropu, pro Českou republiku. Já, když jezdím po školách – a to dělám velice rád – po středních školách, tak se snažím studentům, maturantům i jejich profesorům vysvětlovat, že situace se za poslední roky výrazně změnila.

Oni už nesoutěží jenom na území České republiky, oni soutěží na území celé Evropy. Ba co hůř, oni soutěží už v dnešním světě na poměrně větším území. A konkurence pro tu Evropu, která si to uvědomuje, jsou zejména asijské země. A právě tento materiál a nastavené mantinely dává šanci, že i ČR dovede v této konkurenci, doufejme, uspět. Zatím děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane ministře. Pane předkladateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K141/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča. A toho nyní prosím, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji. Dámy a pánové, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Předchozí řídící paní místopředsedkyně Palečková nás vyzvala, abychom byli rychlí a struční. Pan ministr si to vzal k srdci a skočil rovnou k doporučení, které předkládá výbor pro záležitosti EU na dnešní plénum Senátu. Takže já se pokusím být stejně racionální a stručný a doplním jen tu vatu před tím.

Když nastalo určité rozčarování z výsledků a dopadů Lisabonské strategie, přišla EU s novou strategií, a to strategií Evropa 2020, jejíž součástí je mj. i 7 stěžejních iniciativ. Jedna z těch stěžejních iniciativ je právě Unie inovací. Dneska jsme se zabývali další z těchto stěžejních iniciativ, dvě jsme projednávali na výboru pro záležitosti EU a vzali je na vědomí a 3 nás ještě čekají. Takže Unie inovací jako jedna ze sedmi stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020.

Komise ve svém sdělení definuje 34 oblastí nebo 34 závazků, na které reaguje rámcová pozice České republiky zpracovaná ministerstvem školství. Já tu musím uvést to, co pan ministr možná takticky opomněl, že na začátku toho procesu vznikl určitý gesční spor mezi ministerstvem školství a ministerstvem průmyslu a obchodu, které také usilovalo být gestorem tohoto materiálu. Výsledkem je, že hlavním gestorem je ministerstvo školství, spolugestorem ministerstvo průmyslu a obchodu. Ale na reakci a vypracování materiálů, které by řešily přístup ČR k těm 34 závazků, se podílí celkem 12 orgánů státní správy – ministerstva a další instituce, další orgány.

Touto materií se zabýval i partnerský výbor PS, výbor pro evropské záležitosti, který jej vzal na vědomí. Požádal o informování o konkrétních krocích. Požádal i pana ministra, aby přišel a informoval je o stavu čerpání evropských fondů a postoupil dalším výborům PS. V tisku 141/07/02 je vám předkládáno usnesení výboru pro záležitosti EU s příslušným doporučením. Na formulaci toho doporučení se podílely i takové subjekty, jako je Česká konference rektorů, Společnost vědeckotechnických parků, Asociace inovačního podnikání a další. A výsledný text je v podstatě kompilátem názorů, kritiky a doporučení všech těchto subjektů. A já doporučuji plénu Senátu, aby přijal toto doporučení jako své usnesení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, poprosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. A já otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Pospíšil:  Pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové. Já sem jdu hlavně proto, aby kolegovi Sefzigovi připomněl, že jeho naděje na to, že EU nebude některé věci regulovat, jsou marné. Za tu dobu, co to sleduji, tak už jsme zažili zprávu Kochovy komise, a je to od té doby jenom horší. Pak to byla Lisabonská strategie – ta úplně selhala. Vědecké projekty jako Galileo, ze kterých odstoupí úplně kdokoli, staly se nejdražšími vědeckými produkty. Ta nová GTSka měla být v roce 2008, a vypadá to, že když do toho přidáme ještě hodně peněz, tak možná jednou bude, proto abychom měli druhou, tu samou.

Vidíte, teď jsme u toho, že si rozdělila to, co ještě neznáme, Evropská unie do řady kapitol a naplánovala si regulovat i to, co ještě nebylo vymyšleno. A jediné, k čemu to přispěje, je počet zaměstnanců EU. To bylo jasně řečeno, že se zvýší zaměstnanost v EU a bude to stát další a další peníze. Mezitím úroveň vysokých škol klesá, úroveň maturantů klesá, státní maturita klade maturantům otázkou, za kterou by se normální maturant mé doby urazil – jako jestli je půl větší než jedna třetina. To jsem si nevymyslel, to tam bylo. A má rodina, já bezvěrec, mně je to celkem jedno, ale má evangelická rodina se strašidelně urazila nad otázkou z historie v těch nových testech, které byly poslány na přezkoušení, kde bylo jako správná odpověď napsáno, že papež je hlavou všech křesťanů.

Tak a zato se bude plánovat dál a dál. Dál a dál, bude to čím dál víc stejné. Tento projekt dopadl stejně jako zkoumání komise, stejně jako všechny strategie, které už byly, bude stát další a další peníze, zaměstná spoustu lidí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, a slovo má místopředsedkyně Senátu paní Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Vystoupení mého předřečníka by si asi zasloužilo repliku na téměř každou větu, řekla bych ale pouze, že neodpovídá realitě, neodpovídá faktům.

Paní místopředsedkyně vyzvala ke krátkosti. Já bych byla velmi ráda krátká a pokusím se o to být racionální. Nicméně myslím si, že právě strategické dokumenty, dokumenty, které budou nás ovlivňovat na dlouhé roky dopředu, to, jak se jimi dokážeme inspirovat nebo naopak, zda se jimi necháme svázat či omezovat nějak jinak, takovéto dokumenty by si naopak zasloužily dlouhou a hlubokou diskusi. Protože minimálně takovýto dokument může být inspirací.

Přiznávám se, že z tohoto důvodu mě také mrzí, že pan ministr se sice vyjádřil k námi navrhovanému usnesení, ale již méně nebo respektive nijak nepředstavil pozici vlády. Takže my v této chvíli můžeme pracovat jenom s tou písemnou pozicí, kterou jsme měli, a která je velmi stručná.

Pan ministr se také nevyjádřil k dokumentu samotnému. Ten dokument prostě zde představen nebyl. A vím, že ne všechny výbory se jím zabývaly. Dovolím si tedy proto přece jenom, přes všechny ty apely, být přece jenom trošku podrobnější a upozornit na některé věci, které v dokumentu Unie inovací stěžejní iniciativa Strategie EU 2020 jsou zakotveny. Ony totiž skutečně jsou důležité. A mohou být pro nás významným vodítkem pro další naši hospodářskou a sociální politiku rozvoje, pokud tedy vláda by byla schopná něco takového přijmout. Nicméně jako společnost o hospodářský a sociální rozvoj usilovat určitě musíme.

V tom dokumentu samotném se říká, že Evropa nemá nedostatečný potenciál. Máme výzkumné pracovníky, podnikatele a společnosti světové úrovně. A jedinečné výhody spočívající v našich hodnotách, tradicích, kreativitě a různých možnostech. Vytvořili jsme největší domácí trh na světě. Možná by bylo přesnější říci nejsilnější. Musíme se však postavit naším slabostem, kterými jsou nedostatečné investice do znalostní základny, nevyhovující rámcové podmínky – těmi jsou přístup k financím. Nedostačující. Náklady na práva duševního vlastnictví jsou vysoké. Normalizace je pomalá a využívání veřejných zakázek málo účinná.

Další bariérou je příliš velká roztříštěnost a nákladné zdvojování činností. Pro dosažení cílů, které si klade Unie inovací, je zapotřebí těchto konkrétních kroků. Pořád cituji z onoho dokumentu respektive shrnuji ten dokument. V době fiskálních omezení musí EU a členské státy nadále investovat do vzdělávání, výzkumu a vývoje, inovací a informačních a komunikačních technologií.

Tyto investice by měly být chráněny před rozpočtovými škrty a pokud možno by měly být ještě navyšovány. Komentář k tomu - česká vláda dělá pravý opak.

Dále je podle tohoto dokumentu třeba modernizovat naše vzdělávací systémy na všech úrovních. Výzkumní pracovníci a novátoři musí mít možnost pracovat a spolupracovat na úrovni EU stejně tak, jako ve svých státech. Do čtyř let musí být dokončen evropský výzkumný prostor. Domnívám se, že bychom měli začít doma a pokusit se vytvořit český výzkumný prostor. Pro ty, kteří nevědí, o čem hovořím, je to spojení akademické sféry, vysokoškolské sféry s hospodářskou sférou.

Dál se v dokumentu říká, že na základě našeho výzkumu musí vznikat více inovací, že je nutné zjednodušit přístup k programu EU a zvýšit jejich podpůrný účinek na investice soukromého sektoru především do výzkumu, vývoje a inovací. Je třeba také odstranit překážky pro podnikatele, které jim brání v uvádění nových nápadů na trh. Tady se hovoří samozřejmě nejen o administrativních bariérách, ale také o nákladném uznávání patentů a užitných vzorů.

Je třeba zahájit evropská inovační partnerství, aby se urychlil výzkum, vývoj a uvádění inovací na trh. Aby se řešily základní společenské výzvy, sdílely odborné znalosti a zdroje, aby se posílila konkurenceschopnost průmyslu EU nejprve v oblasti zdravého stárnutí.

Na konferenci, která zde byla k podpoře vědy, výzkumu a inovací především v oblasti energetiky, zazněl námět o tom, vytvořit české inovační partnerství právě s cílem, dosáhnout zrychlení, dosáhnout větší efektivity vynakládaných prostředků. To by měl být pro nás rámec.

Toto, co říkám, co říkají společně státy EU, by mělo být pro nás inspirací. Já jsem už některé body okomentovala. Dovolím si komentář rozšířit o realitu v ČR. Tou realitou nepodpory výzkumu a vývoje, nebo nedostatečné podpory výzkumu, vývoje a inovací, je například ukončení činnosti center základního a aplikovaného výzkumu ke konci tohoto roku. To, co vláda přijala, to je vznik center excelence, není dostatečné. To by mělo být navíc k tomu, co ji zde již dobře fungovalo a dobře existovalo. To jsou výzkumné týmy, které mají výborné výsledky.

Schválení center excelence není saturováno ani dostatečnými finančními prostředky, ani nezohledňuje kontinuitu nutnou právě ve vědě.

Dále česká vláda, já už jsem o tom zde hovořila, vyjednala výjimku proti ujednání na úrovni EU, investovat do výzkumu, vývoje a inovací do roku 2020 tři procenta HDP, Česká republika si dojednala výjimku, že může investovat snížené procento, tedy pouze 2,7 %. Možná se vám to zdá nepodstatné. Můžu vás ujistit, že nejenom vědcům, ale i hospodářské sféře se to zdá docela významné, protože to znamená, že nebudeme ani na průměru EU, tudíž podvazujeme naši konkurenceschopnost, a to na dlouhou dobu, až do roku 2020.

Další věc, další problém v této oblasti v ČR je, že struktura financování výzkumu, vývoje a inovací je v opačném gardu než všude jinde. Dovolte mi čísla. Česká republika věnuje 1,4 % HDP do této oblasti. Proti 1,86 % věnovaných do oblasti vědy v EU 15. Přitom soukromé zdroje v ČR činí 51 % proti 56 % na úrovni EU. A výsledek? Proti 19,7 % exportu v high technologiích na úrovni EU je v ČR pouhých 14,6 %. To znamená, že za více peněz, které věnujeme z veřejných zdrojů do soukromého sektoru, dostáváme nižší výsledek, než je obvyklé, nebo průměrné na úrovni EU. To jsem citovala z materiálu Respekt Institutu.

Tyto údaje jsou dokladem neefektivity českého systému podpory financování inovací v soukromém sektoru.

Mělo by být naším zájmem získat pro podporu výzkumu, vývoje a inovací soukromé finance. My ale skutečně děláme opak. Znovu odkazuji na dojednanou výjimku. Tam je rezerva k tomu, abychom dokázali být minimálně na průměrné úrovni EU.

Za samotnou diskusi by stálo vyhodnocení 7. rámcového programu, efektivity programu v oblasti výzkumu, vývoje a inovací a naše zapojení v tomto programu. A samozřejmě to, co je zásadní, je diskuse, která musí probíhat v přípravě 8. rámcového programu, který bude jednak rámcem, jednak šancí pro naši vědu a naše vědce a pro konkurenceschopnost České republiky.

Za velkou kritiku by stálo čerpání financí z evropských fondů, které jsou v gesci ministerstva školství. Ozývá se zde velká nespokojenost samozřejmě nejenom od těch, kteří by finance mohli čerpat, ale myslíme si, že oprávněná nespokojenost i obecná.

To, co nám chybí, je čas. Proto jsem přesvědčena o tom, že se musíme věnovat diskusi o strategických dokumentech, jako je Unie inovací. Jestliže dokážeme být připraveni, jestliže dokážeme zachytit směřování celého prostoru, ke kterému patříme, a doufám, že patřit nadále budeme, to je EU, dokážeme také využít všeho toho, co nám nabízí, nejenom finančních prostředků, ale také trhu o půl miliardě obyvatel. A také toho, že pracoviště například v oblasti výzkumu a vývoje jsou přece jenom dále, než jsou mnohá naše, a zapojení našich vědců do společné práce na této úrovni samozřejmě posouvá úroveň a kvalitu života i v České republice.

Zapojení se do diskuse a realizace Unie inovací si myslím, že může být prospěšné nám všem, a to nehovořím jenom o oblasti vědy, výzkumu a inovací. Doufám, že ministerstvo školství udělá vše pro to, abychom to, k čemu tento dokument směřuje a k čemu se zaváže na EU, doma skutečně realizovali a nedělali pravý opak toho, jak je bohužel za poslední léta v kraji zvykem.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Slovo má pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, moji kolegové, kolegyně mi říkala, abych sem nechodil. Já jsem přesto přišel, protože si dovolím říci takovou věc, kterou myslím, že je potřeba, abychom si vždycky, když se bavíme o EU, uvědomili, a věřím, že si to uvědomuje i česká vláda. Aspoň z toho, jaké zaujímá pozice, se mi zdá, že tomu tak je.

Nemůžeme sedět pořád u televize a zároveň být fyzicky zdatní a hubení. Nemůžeme jíst sladkosti a zároveň si myslet, že budeme štíhlí. Tak toto nejde a kdo si myslí, že to takto jde, tak se krutě mýlí, a někteří z nás jsou toho důkazem.

Já si myslím, že není možné dotahovat dotační politiku do úplné dokonalosti a zároveň si myslet, že bude fungovat pokrok, inovace a rozvoj. Protože obecně dotace jako takové a vyrovnání disparit nevede k pokroku, nevede k rozvoji z hlediska hledání nových technologií inovací. S tím se nedá nic dělat, tak to v životě je. Nemůžeme mít všechno.

Proto v tomto směru si pouze dovolím upozornit, že strategie EU 2020 do jisté míry působí proti konkurenceschopnosti a proti inovacím jako takovým. Je to přesně ten případ, kdy chceme pořád sedět u televize a zároveň mít výbornou fyzickou kondici. Já bych byl velmi rád, kdybychom si to uvědomili, že není možné chtít všechno, že buď je jedno nebo druhé. Pokud si řekneme, že tu budeme mít v roce 2020, případně 2025 méně CO2 o 20 %, o 20 % více energie z obnovitelných zdrojů a o 20 % větší úspory, tak v tom okamžiku ztrácíme konkurenceschopnost vůči těm, co tak nečiní. Takže si to, prosím vás, uvědomme a nechtějme po té vládě, aby zařídila úplně všechno. To znamená, abychom měli všichni co nejvíce a zároveň ještě abychom se perfektně rozvíjeli, aby elity měly prostor, aby mohly zkoumat.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  O slovo se přihlásila paní místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Předstihla kolegu Sefziga, který bude mluvit po ní.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně kolegové. Jednom jednu repliku. Myslím si, že vítězný a úspěšný je ten, kdo dokáže vybalancovávat různé zájmy, kdo dokáže spolupracovat. Poznámka, kvůli které jsem využila svého přednostního práva, je, že dynamicky se rozvíjející ekonomiky podle světových ekonomik, jako je Čína, jako je Indie, staví svůj hospodářský růst právě na inovacích, právě na inovacích v oblasti ekologie.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Slovo má pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Nechci naši bohatou diskusi na téma EU košatit, ale k jedné věci bych se rád vyjádřil. To je, abych upřesnil číslo, které je dáváno a doporučeno Evropskou unií, do vědy a do výzkumu. To není tak, že by si česká vláda vyjednala nějakou výjimku. Je celkově doporučený cíl 3 %, ale to platí pro celou EU. Tam jsou země, které mají něco víc než 3 %, země, které mají něco méně, než česká vláda. Já musím říci, že 2,7 % je minimálně o 50 % více, než všechny předchozí vlády do tohoto šly. Mějme to, prosím vás, na paměti. Kvůli tomu jsem sem přišel.

Je to výrazné, významné zvýšení prostředků do vědy a výzkumu. Uznávám, a paní místopředsedkyně Gajdůšková to ví, protože byla dokonce na jednání našeho výboru, když jsme ten bod probírali, my jsme měli ten bod přerušený, že to nejsou jenom finance, které jdou z veřejných prostředků, to je jenom část toho. Další část – počítají se i soukromé finance, které jdou na vědu a výzkum. Dosáhneme-li 2,7 %, je to vynikající číslo. Je skutečně prokázáno statisticky, že velikost výzkumu, jak v inovacích, tak i v základním výzkumu, a úspěšnost tohoto výzkumu je přece jenom závislá na prostředcích, které do vědy a do výzkumu jdou. Čeští lidé byli často mimořádní tím, že díky své improvizační schopnosti, zejména v dobách nedostatku, byli schopni vymyslet v různých oblastech, nejenom v oblasti základního výzkumu, kde je to věcí systematičnosti přístupu, také často někdy náhody, ale víme, že náhoda přeje připraveným, ale také v oblasti inovací dokázali vymyslet mnoho světových unikátních receptů, jak něco zlepšit, vylepšit, zdokonalit, zlevnit. A to právě souvisí i s efektivitou výzkumu a vědy. Ta už tolik na těch prostředcích závislá není a věřím tomu, že tím vylepšením financí se zlepší nejenom to, že zleniví lidé ve výzkumu a vědě, ale naopak, že se jim zlepší přístup i k tomu, aby byli ještě více inovativnější a více schopní přijít s nějakým zajímavým nápadem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní promluví pan senátor Miroslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři. Já se jenom stručně dotknu věci, o které jsem tady minimálně dvakrát hovořil na plénu. Ale to jen proto, že je to jakási reakce na jakési nepravdy, nebo na nějaké fikce, o kterých kolegyně Gajdůšková zase opakovaně hovoří. Takže o co běží. Jde o to, že pokud jde o výdaje na vědu a výzkum, tak řada západních států je na tom lépe než my, ale v absolutní hodnotě je před námi pouze Slovinsko – z těch východoevropských států, v roce 2007 jsme byli i před Slovinskem.

Pokud jde o celoevropské státy, jsme někde uprostřed pelotonu. Nicméně vítězíme pokud jde o výdaje ze státního rozpočtu. Data z Eurostatu v roce 2008 ukazují, že před námi je pouze Island, Německo, Slovinsko. Takže je to otázkou výdajů z rozpočtu ze soukromých firem, a to nelze tak snadno ovlivnit nějakým usnesením Parlamentu. Tomu svědčí úplně jiné věci. Tomu svědčí například daňové úlevy, volnost podnikání atd. Flexibilita pracovních míst, index ekonomické svobody. Takže toto je velice povrchní srovnávat nás s tím, že oni dávají víc, my méně, a kvůli tomu tu vládu nějakým způsobem sankcionovat, nebo jí něco vyčítat. Prostě je to složitější problém. My jsme měli pouze dvacet let na to, aby se tady vyvinul nějaký podnikatelský systém, podnikatelská etika, kumulace kapitálu. Západoevropské státy na to měly daleko více času.

Takže ještě jednou – toto je velice zavádějící a neměli bychom to tady opakovat.

Ještě bych se chtěl zmínit o jedné věci. Já jsem četl, že v rámci materiálů ohledně Unie inovací byla také konference rektorů, která se k tomu vyjádřila. Ta se vyjádřila poněkud skepticky. Vyjádřila se v tom smyslu, jestli se nebude jednat náhodou o další podobný byrokratický proces, nebo projekt, jako Lisabonská strategie. Nicméně je to důležitá věc. Myslím si, že podpora vědy a výzkumu je důležitá, ale nemůžeme to vylepšit jenom nějakými frázemi. To je dlouhá mravenčí práce, na které by se měla podílet naše vláda a ministerstvo školství. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Nikdo, takže rozpravu končím. Táži se pana předkladatele, zda si přeje k rozpravě se vyjádřit. Ano, pan ministr si přeje se vyjádřit a má slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Josef Dobeš:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já jsem si tady psal poznámky tak trošku chaoticky a pokusím se, aby reakce nebyly tak chaotické.

První poznámka byla, jestli je více dvě třetiny nebo jedna polovina, tak zněla ta otázka. A přesto jedna třetina odpověděla špatně. Tak to bylo v generálce. Skutečně. (Ohlas v sále.)

Druhá věc, která mě k tomu napadla jako ministra školství, je konkurenceschopnost. My to vidíme v mezinárodních výsledcích. I když já je nedémonizuji, že je to to hlavní, ale přesto je to nějaký trend, který něco ukazuje. A pokles od roku 1994 z šestého místa je poměrně dramatický a je potřeba na něj reagovat.

Co je podstatné pro tuto vládu a co já tam jako ministr školství vidím, je že my máme jedinečnou šanci, na tom materiálu konkurenceschopnosti ČR postavit jednotnou linii, jednotnou shodu na vzdělávání, vědě a výzkumu. A to je velká šance. Podle mě je to něco nového, co tu nebylo.

My s ministrem průmyslu, s ministrem práce a sociálních věcí v tuto chvíli neřešíme 0smý rámcový program. Neřešíme v tuto chvíli, kam budou nastaveny toky evropských operačních programů. Ale snažíme se spolu domluvit - a jsme zaštítěni NERVEm - nad klíčovými strategickými věcmi pro Českou republiku.

Jako ministr školství cítím, že poprvé – a to tady říkám znovu – poprvé za posledních dvacet let je v tomto dokumentu šance, že vláda řekne, že konkurenceschopnost; já dodávám potažmo věda a výzkum, je pro tuto vládu priorita. Pro celou vládu v čele s premiérem republiky.

O tom by měl být materiál v červnu 2011, který bude předložen do vlády.

To je to nadějné.

Pak jsem tady slyšel o centrech, která se ruší. O centrech excelence. Nebudu sdělovat, že peněz pro školství, pro vědu a výzkum je extrémně mnoho. Já mohu říct celkem jistě jako ministr školství, že se velmi nehospodárně s penězi za ty roky nakládalo.

Myslím, že ČR má nějaký potenciál, který je dán počtem obyvatel, možností excelence ve vzdělávání, v počtu vysokoškoláků, v počtu výzkumníků. A my nemůžeme na všech vysokých školách dělat vědu a výzkum. Nemůžeme v různých výzkumných pracovištích dělat stejný výzkum.

Problém ČR je, že vzdělávací systém, výzkumný systém nemáme diverzifikovaný. Tam naopak ta centra excelence vidím jako nutná. Musíme si říct, co je to bakalářský stupeň, magisterský, vysokoškolský stupeň, kde je možné dělat kvalitní výzkum – a tam peníze dát.

Připouštím, že je tu poměrně nešťastná metodika hodnocení výzkumu (onen "kafemlejnek"); a že tato vláda připravuje oborové metodiky. To je věc, která by měla objektivně hodnotit kvalitu výzkumu. Tolik poznámka.

2,7 % – tady tedy musím říct, že to je cíl, kde budeme mít co dělat, abychom ho dosáhli;, 2,7 % HDP. Žádná vláda v minulosti se zdaleka nepřiblížila tomuto procentu. Tato vláda má před sebou tento úkol. Problém nebude ani tak institucionální podpora – tady dám zapravdu tady napravo hovořícímu panu senátorovi Škaloudovi; ta je relativně vysoká. Ale problém je nezapojení soukromých zdrojů. To je problém našeho výzkumu. Takže vinit vládu, že nedosáhne 3 % – nikdy vláda nepřekračovala 1 % HDP, to je potřeba říct. A my máme dosáhnout 2,7 %.

Můžeme to dosáhnout jedině při zintenzívnění spolupráce se soukromým sektorem. To je šance, že toho dosáhneme. Za ministerstvo mohu říct, že velmi úzce spolupracuji, hodlám spolupracovat s ministerstvem průmyslu. Připravujeme – vy ty projekty asi znáte - s CzechInvestem, s firmami tzv. pre-seed fondy, na které naváže ministr Kocourek seed-fondy. Je to vytvoření podnikatelského prostoru na školách pro nové vědce a nastartování těchto inkubátorů firem. Toto bude jedno ze zajímavých témat materiálů konkurenceschopnosti, na kterých pracujeme s CzechInvestem, s ministerstvem průmyslu.

Čerpání evropských fondů. Ano, to je vedle státní maturity možná můj druhý největší úkol, "strašák", to říkám trošku humorně. Tam jsme ztratili poměrně tři roky. Tam je potřeba tohle akcelerovat. Nebojím se čerpání peněz ve "vavin" (věda, výzkum a inovace), protože tam je nastartováno šest velkých projektů. Máme třicet miliard závazkovaných z padesáti, to je potřeba říct. Ale možná větší problémy budou ty "měkčí peníze", to vzdělávání pro konkurenceschopnost. Protože tam se zpoždění dohání hůř, protože částky, které čerpáme, jsou mnohem menší. Ale je to moje priorita a moje tendence – toto zrychlit.

Připouštím, že tam byla malá podpora aplikovaného výzkumu. Toho efektivního. Propojení s firmami. Výzkum doposud, a čerpání evropských fondů, nebyl v celé České republice vyrovnaný. Byly regiony, kudy peníze plynuly, a byly regiony, kam se na peníze nedostávalo. To je jedna z věcí, kterou já měním a nastavuji. I ČR by měla být vyvážená. Pokoušíme se vyjednat a vymyslet, jak poslat peníze do Prahy. Tam je 40 % výzkumu, to jenom pro vaši informaci; a ona je vyňata z těch fondů. Jedna z věcí je nedávat peníze do staveb. Nezatěžovat udržitelnost. Dávat to na jiné projekty; do přístrojů a vědeckých týmů. Odstranění byrokracie. Vidím tady pana Hejtmana Palase a další z vás – ano, to je to, co je problém čerpání evropských peněz. Sám o sobě způsob je poměrně byrokratický. My jsme na ministerstvu v minulých obdobích ho nastavili ještě byrokratičtější. To je ono, tomu já rozumím.

Stanovisko České konference rektorů – tomu také rozumím; mj. je tendence a obava, jak budou nastaveny nové operační programy po roce 2013. Tady já chci uklidnit a říct strategii vlády. My se nejdříve s klíčovými ministry domluvíme na filozofii, na prioritách, a pak teprve budeme rozdělovat peníze do operačních programů či prioritních os. V tom vidím naději, že nejdříve ukážeme priority ve filozofii, a pak se budeme bavit o penězích.

Když to shrnu. Ke všem těmto výhradám, které zazněly, myslím, že je třeba tuto tendenci unie inovací podpořit. Na tendenci reagovat i v České republice, a o to bych vás požádal. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím pana zpravodaje, aby se k proběhlé rozpravě vyjádřil...Pardon, pan senátor Palas se hlásil... Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji za slovo. Komise v tomto dokumentu konstatuje určité zaostávání Evropy za okolním vyspělým světem, hlavně za Spojenými státy, za Japonskem. Ale i to, že Evropské unii na záda dýchá Rusko, Indie, Čína, Brazílie. My jsme na tom ale v rámci EU poněkud hůř, protože při srovnání na základě 25 relativně objektivních kritérií zaujímá ČR v oblasti inovací 17. místo ze 27 zemí Evropské unie.

Proto i to doporučení, které jsme připravili a na kterém jsme se shodli ve výboru pro záležitosti EU nesměřuje ani tak ke komisi, nesměřuje ani tak k orgánům EU, ale směřuje k naší vládě. Identifikuje problémové oblasti a apeluje na vládu, aby na tyto problémy konkrétním způsobem reagovala.

Dovolil bych si teď okomentovat diskusi, která tady proběhla.

Pan senátor Pospíšil vyslovil určitou kritiku na regulaci čehokoliv ve EU. Paní senátorka Gajdůšková naopak zvýraznila nebo zdůraznila význam strategií. Provedla určité bilancování podpory výzkumu, vývoje a inovací v ČR a zdůraznila malou efektivitu této podpory. Zmínila se o Sedmém rámcovém programu, který jsme projednávali v Senátu v roce 2009 a který je v podstatě východiskem pro Unii inovací. Ale zmínila se zde o připravovaném Osmém rámcovém programu, který bude naopak hlavním nástrojem realizace Unie inovací.

Pan senátor Vystrčil hovořil o dotační politice, o strategiích EU. Já jenom připomenu, že včera jsme tady probírali pátou zprávu. A kohezní politika musí sehrát výrazně větší roli i v oblasti výzkumu, vývoje a inovací v nadcházejícím plánovacím období 2014-2020.

Paní místopředsedkyně Gajdůšková pak měla krátkou repliku na předchozí vystoupení.

Pan senátor Sefzig tady zdůvodnil výši podílu HDP na výzkumu a vývoji.

Poslední, kdo vystupoval, byl pan senátor Škaloud, který opět hovořil jako předřečník o výdajích na výzkum a vývoj a zmínil se tu o stanovisku České konference rektorů.

My jsme po celou dobu, když jsme projednávali materiál Unie inovací ve výboru, velice těsně spolupracovali a konzultovali s Českou konferencí rektorů, kterou zastupoval její místopředseda pro výzkum a vývoj, rektor UK Václav Hampl. Na začátku byla z jejich strany velká skepse. V závěru jsme se ale v podstatě do slovíčka shodli na doporučení, které je vám dnes předloženo. K té finální podobě byla pouze jedna jediná připomínka ze strany České konference rektorů, a tu jsme akceptovali.

Senátor Miroslav Krejča:  Takže finální usnesení je plně v souladu s jejich stanovisky, stejně tak se stanovisky ostatních aktérů, které jsme do diskuse při projednávání Unie inovací ve výboru pro záležitosti EU přibrali.

To je okomentování předchozích vystoupení. Zopakuji, co jsem říkal už v tom svém úvodním vystoupení – žádám vás o podporu doporučení, které vám postoupil výbor pro záležitosti EU k dnešnímu projednání a schválení v Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám. Doporučení máme všichni před sebou. Po znělce budeme o něm hlasovat.

V Jednacím sále je přítomno 56 senátorek a senátorů. Znamená to, že kvorum je 29. Hlasujeme o návrhu, tak jak ho přednesl pan senátor Miroslav Krejča.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce.

Poslední hlasování spořadovým číslem 63 skončilo schválením návrhu. Registrováno 56 přítomných, kvorum bylo 29. Pro 51, proti nakonec nebyl nikdo. Děkuji panu předkladateli, panu ministrovi i zpravodajům.

Děkuji vám všem a pro dnešek se loučíme, na shledanou!

(Jednání ukončeno v 15.13 hodin.)