Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 6. schůze Senátu
(1. den schůze – 16.03.2011)

(Jednání zahájeno v 9.02 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 6. schůzi Senátu Parlamentu České republiky.

Dovolte mi, abych hned úvodem vás všechny požádal, abychom minutou ticha uctili všechny oběti zemětřesení v Japonsku. (Přítomní povstávají.) Děkuji vám. (Přítomní usedají.)

Tuto schůzi jsem svolal na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána v pondělí 28. února 2011.

Z dnešní schůze se omluvili senátoři Přemysl Sobotka, Radek Sušil, Jiří Lajtoch a Tomáš Töpfer.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci připomenu, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 6. schůze Senátu byli senátoři Josef Táborský a Jaromír Štětina. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Žádné nevidím. Přistoupíme tedy k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 6. schůze Senátu byli senátoři Josef Táborský a Jaromír Štětina.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 1 se z 58 přítomných pro návrh vyslovilo 56, proti nikdo. Návrh byl schválen a ověřovateli se stali senátoři Josef Táborský a Jaromír Štětina.

A nyní přistoupíme ke schválení pořadu 6. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Pan senátor Pavel Lebeda, prosím.

Senátor Pavel Lebeda:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Kolegyně a kolegové, přeji vám všem dobrý den.

Žádám o zařazení následujícího bodu: Schválení volby předsedy výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Prosím, aby Organizační výbor tento bod zařadil až po mimořádné schůzi výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, která se uskuteční dnes v polední přestávce. Žádám tímto současně všechny členy výboru, aby se dostavili v polední pauze do Růžového salonku. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Dovolte mi, abych se k tomu z procedurálních důvodů vyjádřil. Dnes ráno jsme to konzultovali. Prosil bych navrhovatele, zda by nebylo možné tento bod navrhnout zařadit až poté, co se výbor usnese. Kdyby se náhodou výbor neusnesl, měli bychom to na pořadu a nemohli bychom o tom nechat hlasovat. Prosím tedy, jestli by bylo možné tento návrh přednést až poté, co proběhne schůze výboru. Tak jsem to ráno konzultoval i s organizačními pracovníky Senátu.

Senátor Pavel Lebeda:  S tím samozřejmě souhlasím. Nelze to vyloučit, usnesení výboru nelze předjímat, takže bych si dovolil v tomto případě navrhnout zařazení tohoto bodu až po uskutečněné schůzi. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře. O doplnění pořadu bychom hlasovali až poté, co skončí schůze výboru, předpokládám při zahájení odpolední části jednání.

Vidím paní předsedkyni Paukrtovou, jak se hlásí, prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedo, dámy a pánové, mám za to, že Senát nevolí předsedu výboru.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pouze v případě komisí. To znamená, že my budeme informováni o tom, jakým způsobem se k tomu postaví výbor. V tom případě souhlasím.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Doufám, že tak to bylo i navrhováno, předsedu samozřejmě volí výbor.

Mohu tedy z toho v tuto chvíli vyrozumět, že oproti návrhu Organizačního výboru není návrh na změnu a doplnění pořadu, ale je avizováno, že pro odpolední část bude pravděpodobně předloženo rozšíření pořadu o bod, který uvedl pan senátor Lebeda.

Je to tak? Děkuji.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování o návrhu a pořadu dnešní 6. schůze. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh schůze, tak jak byl předložen, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č . 2 bylo registrováno 66, pro návrh 65, proti nikdo, návrh byl schválen.

Přistoupíme k 1. bodu dnešního jednání, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu podle § 109i písm. b) zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny ve znění pozdějších předpisů, a § 119k písm. b) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu ve znění pozdějších předpisů návrh Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro

Tisk č. 42

Tento návrh vám byl rozdán jako senátní tisk č. 42 dne 18. února letošního roku. Bezprostředně po jeho obdržení jsem ho podle § 119 jednacího řádu Senátu přikázal k projednání VEU jako garančnímu a jedinému výboru.

Senát projednal tento tisk na své 5. schůzi dne 3. března letošního roku a svým usnesením odročil na další schůzi Senátu. Návrh dnes uvede ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, kterého nyní prosím, aby nás s ním seznámil. Nyní vystoupí pan ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, kterého prosím o vystoupení.

1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg:  Pane předsedo, slovutný Senáte, vláda předkládá Senátu k vyslovení tzv. předchozího souhlasu smlouvy - Návrh rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění čl. 136 smlouvy o fungování EU, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měna je euro. Jeho text byl na politické úrovni předjednán na zasedání prosincové Evropské rady. Jde o první využití tohoto postupu, označovaného někdy jako vázaný mandát. Materiál podrobně představil pan ministr Vondra na schůzi Senátu dne 3. března.

Připomenu proto jen několik nejdůležitějších obsahových a procesních aspektů. Cílem předkládaného materiálu je připravit Českou republiku na Evropskou radu, která se bude konat ve dnech 24. – 25. března 2011. Tato Evropská rada bude poprvé přijímat rozhodnutí podle čl. 48 odst. 6 Smlouvy o EU.

Toto rozhodnutí by mělo umožnit státům, jejichž měnou je euro, v budoucnu zařídit evropský mechanismus stability. Tento mechanismus by měl sloužit k posílení finanční stability EU jako celku.

ČR sice není členem eurozóny, nicméně kvůli provázanosti ekonomik a jednotnému trhu EU je pro náš stát udržení stability eurozóny velmi důležitý.

Proto vláda ČR myšlenku přijetí tohoto rozhodnutí podpořila. Souhlas s přijetím rozhodnutí nicméně ještě žádným způsobem nepředznamenává budoucí účast České republiky na vlastním mechanismu. Rád bych zdůraznil, že přijetím rozhodnutí nedojde k rozšíření pravomocí, svěřených unii zakládajícími smlouvami.

Cílem navrhované změny čl. 136 smlouvy o fungování EU je pouze umožnit vznik evropského mechanismu stability. Samotný mechanismus však bude vytvořen mezivládní dohodou mezi státy eurozóny, nikoliv aktem institucí unie. V souladu s jednacím řádem obou komor parlamentu je nyní nezbytné, aby s rozhodnutím před jeho přijetím Evropskou radou vyslovil parlament tzv. předchozí souhlas. Bez tohoto souhlasu by nemohl český zástupce na Evropské radě pro rozhodnutí hlasovat.

I když ještě neočekáváme, že by v průběhu jednání na Evropské radě došlo ke změně navrženého textu rozhodnutí, nelze takovouto eventualitu zcela vyloučit.

Velmi proto vítáme usnesení, které přijal ústavně-právní výbor Senátu na svém včerejším zasedání, doporučit Senátu vyslovit předchozí souhlas s návrhem rozhodnutí Evropské rady, ale též doporučit vymezit mantinely pro jednání delegace ČR na Evropské radě.

Velmi bychom ocenili, kdyby plénum Senátu udělilo vládě širší mandát, který by ponechával delegaci ČR prostor pro vyjednávání. Zárukou, že vláda ČR nevybočí z daných mantinelů, je ostatně to, že bude rozhodnutí Parlamentu předloženo ještě jednou po jeho přijetí Evropskou radou. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste se posadil u stolku zpravodajů. VEU určil zpravodajem senátora Luďka Sefziga a přijal usnesení,které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 42/1. Nyní prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Luděk Sefzig:  Hezké dopoledne, pane předsedo, se zpravodajskou zprávou jsem vás seznámil při minulém zasedání, protože toto je pokračování. My jsme naše jednání odročili do příští schůze. Nebudu vás znovu zdržovat dlouhým výkladem, který měl dva aspekty. Jeden právní a jeden obsahový.

Pan ministr nás seznámil s tím, jak projednával tuto materii, tuto žádost včerejší ÚPV. Děkuji kolegům, že se této materii právě z důvodu odročení, to byl důvod pro odročení, že se této materii věnovali. Přijali odlišné usnesení, než přijal VEU.

Měl jsem možnost se včera a předevčírem účastnit dvou podstatných a důležitých výborů, které se týkají stability eurozóny v Bruselu, výboru CRIS, který byl speciálně vytvořený, a výboru ECON. Měl jsem možnost se i zeptat nejvyšších hlav, tzn. předsedů euroskupiny pana bývalého premiéra Junckera, pana Olliho Rehna, komisaře zodpovědného za hospodářství a stabilitu eurozóny. Přítomen byl také premiér Maďarska.

Já jsem se zeptal, jaké změny lze předpokládat při přijímání této změny primárního práva na jednání, které čeká premiéra, resp. pana ministra zahraničí 24. a 25. a svoji větu jsem uvedl slovy, že bych nechtěl být v kůži premiéra, který se bude muset mezi desátou hodinou v noci 24. do jedné hodiny ráno 25. rozhodnout o nějaké změně, o které zatím nemám velké tušení, a jestli by mě někdo z představitelů mohl informovat, jaké změny budou navrhovány.

Ještě upozorňuji, že o celé materii bude jednat ještě Evropský parlament zřejmě 22. března, tedy těsně před schůzí. A celým tím dvoudenním jednáním se jako červená nit táhla velká ambice Evropského parlamentu do této materie, která je typickou mezivládní – mezivládní materií – do toho ingerovat. Ať už cestou kontroly, protože v té další části my při změně primárního práva – my teď - jen umožňujeme změnu primárního práva tak, abychom vytvořili právní základ pro změny budoucí, pro změny konkrétní a my zatím o těch konkrétních změnách nic nevíme. Tam je cítit, že Evropský parlament se cítí a má pocit, že by měl svoji konzultační roli posílit. A já přesně nevím, co Evropský parlament bude navrhovat? Neví to nikdo, nevěděl to ani nikdo ze tří včerejších představitelů, ani paní předsedkyně výboru ECON, ani ostatní kolegové. Lze tušit, že zřejmě bude v intencích toho, co navrhuje a na co se odvolává i ústavně-právní výbor a komise ve svém usnesení, to je sice, že se bude odvolávat na závěry z euroskupiny, kterou vedl Jean-Claude Juncker, a kde je pro nás velice důležitý článek, který říká, že nesmí být a nesmí vybočit návrh, který bude včleněn do primárního práva ve smyslu, že by měnil mezivládní povahu, ten nástroj eurostability by neměl být pouze a výhradně na mezivládním principu.

To je do určité míry důležitá záruka, to považuji já za podstatné. Jinak nechci blíže komentovat návrh komise a výboru. Liší se snad jen tím, že vládě do určité míry rozšiřuje manévrovací prostor a já – je to jen věcí výkladu – evropský výbor se vyjadřuje jenom k tomu, k čemu já považuji, že se vyjádřit má. To znamená k nadržené změně. Svým způsobem je to větší jistota pro vládu, že neudělá chybu, když bude souhlasit se změnou, o kterou se teď jedná, o kterou nás žádá, a to, co skutečně vznikne někdy mezi 22. – 24. zasedáním rady, bude mít více času na přemýšlení. My budeme mít více času také na zvažování, zdali je to cesta správným směrem, zdali je to v intencích toho, co např. tvrdí výbor náš, zdali je to v intencích ECONu, zdali je to v intencích té euroskupiny, zdali to nevybočuje – ten mezivládní princip – a další věc, také nevíme, jakým způsobem tam bude začleněna záruka, nebo vtažení soukromého sektoru do boje s krizí eura, do nestability eura.

Dovolte mi ještě jeden malý politický aspekt. Česká republika přijala závazek, že vstoupíme do eurozóny. My jsme země, která je z 80 % závislá na exportu, a to převážně na exportu do zemí eurozóny. A je vcelku logické, že bychom měli mít eminentní zájem na tom, abychom měli vliv na vytváření návrhu euro. My prostě zatím nevíme, jaké změny budou, jaké budou podmínky pro zajištění stability eurozóny, tak jsme v takové velmi složité situaci – na jedné straně je naším eminentním zájmem, aby eurozóna byla stabilní, abychom měli vliv i na diskusi o příštích nástrojích na zajištění stability. Na druhé straně dosud nevíme – a předpokládám, že to budeme vědět tak 23., 22., možná až skutečně 24., jaké změny budou, které budou následovat po přijetí právního rámce. My už se nyní budeme muset vyjadřovat, zdali budeme součástí záchranné skupiny, záchranných opatření eurozóny. A moje otázka je, jestli si zbytečně nevytváříme komplikovaný přístup, zdali bychom neměli skutečně jenom přijmout tu změnu primárního práva a teprve v té druhé fázi – a já chápu, že to je fáze naléhavá, kde je odklad o několik měsíců, velmi problematický, protože finanční trhy nervózní jsou se zárukami, zdali bychom neměli tedy spíše tlačit na to, aby byl urychleně diskutován, urychleně konzultován Evropský parlament, aby Evropská rada mohla předložit ve velice krátkém termínu konkrétní opatření, která povedou k zajištění stability eurozóny a pak se k nim eventuálně přihlásit a podporovat je tak, aby nevybočovala z toho, co budeme očekávat od opatření, která povedou ke stabilitě eurozóny.

Dovolte mi ještě, abych navrhl způsob hlasování. Domnívám se, že bychom měli hlasovat o všech těch usneseních všech výborů. Výbor evropský se vyjadřuje pouze k nejzásadnějšímu, to je zdali souhlasí se změnou primárního práva, výbor ústavně-právní se vyjadřuje k šíři mandátu, navrhoval, aby se hlasovalo o tom druhém usnesení ústavně-právního výboru odděleně. Pokud projde usnesení evropského výboru, tak můžeme pak už jen hlasovat o té druhé části, tzn. o rozšíření mandátu pro jednání vlády. A je na každém z vás, paní senátorky a páni senátoři, zdali vládě toto rozšíření takto explicitně umožníte, a nebo zdali ho ponecháte jenom k úvaze a úradku vedení České republiky na Radě EU, zdali bude v intencích toho, co 3/5 prosím, protože o finálním návrhu tady budeme hlasovat zvýšeným kvórem třemi pětinami a určitě by byla velká blamáž, kdybychom poté, co změny budou přijaty, tady třemi pětinami nepřijali takovou změnu, která bude vypracována a přijata.

Domnívám se, že by Rada Evropské unie měla hlasovat pouze o tom jednom aspektu, o který nás vláda žádá, tedy umožnit rozšíření právního rámce stability eurozóny ten článek 136, a teprve v druhé době by nás vláda měla požádat po těchto jednáních už o konkrétních krocích, ke kterým se pak vyjádříme, zdali budou přijatelné či nebudou přijatelné. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já také děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Po odročení jednání projednal tento tisk rovněž ústavněprávní výbor. Zpravodajkou pro jednání Senátu určil senátorku Jiřinu Rippelovou a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 42/2. Nyní prosím zpravodajku ústavně-právního výboru, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Dobré dopoledne, milé kolegyně a kolegové. My jsme na minulé schůzi Senátu odročili senátní tisk č. 42, tedy naše rozhodnutí k vyslovení předchozího souhlasu s návrhem rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability. Rozhodli jsme proto z toho důvodu, aby se tímto tiskem mohl zabývat také ústavně-právní výbor. V tu dobu, kdy jsme o tom rozhodovali, totiž existovala dvě odlišná ustanovení.

To první ustanovení bylo to, o kterém mluvil pan předseda Sefzig, bylo to usnesení evropského výboru. A to druhé bylo usnesení výboru pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny. Jak tady zaznělo, ta usnesení byla odlišná. Usnesení evropského výboru ten mandát pro vládu, která bude na Evropské radě jednat ve dnech 24. a 25. března, byl širší.

On se nevyslovoval pouze k předchozímu souhlasu k rozhodnutí, ale zároveň uložil vládě, aby v případě nutnosti jednat o pozměňovacím návrhu měla nějaké určité limity. Neumím si totiž dost dobře představit, že pan premiér Nečas na jednání Evropské rady bude mít pouze od Senátu souhlas k rozhodnutí, o které nás vláda žádá. Ona nás mimo jiné žádá také o souhlas se směrnicí. Nebude mít souhlas v případě, že by došlo k jakémukoliv pozměnění, k jakémukoliv odklonu od možného jednání, nebude mít žádný manévrovací prostor. Premiér Nečas – je škoda, že tady dnes není – se bude muset sebrat a odjet zpátky do ČR.

Přiznám se, že ČR by měla být v tomto seriozním partnerem a vzhledem k tomu, že jednání Evropské rady je jednání, kde se Evropská rada usnáší jednomyslně, neumím si představit, že bychom jednání Evropské rady zablokovali.

Pokud se týká těch dvou usnesení, nemyslím si, že by ta usnesení měla být totožná, mluvím o usnesení PS a o usnesení Senátu. Nicméně bylo by velmi vhodné, aby ta usnesení spolu minimálně korespondovala. Vezměte si, že PS o návrhu usnesení bude jednat dnes, poté, co bude jednat Senát. Je velký předpoklad, že usnesení, které přijme PS, bude ve znění evropského výboru. Pan premiér v podstatě bude mít mandát od Poslanecké sněmovny, ale nebude ho mít od Senátu. Myslím si, že to není správné. Navíc o konečné podobě návrhu usnesení, jak tady řekl pan předseda, budeme jednat jako o mezinárodní smlouvě, která bude muset být schválena v obou komorách Parlamentu kvalifikovanou většinou. Poté smlouvu bude ratifikovat pan prezident.

Na včerejším jednání jsme se tedy rozhodli, musím říci, že jednomyslně, o tom, že bychom měli vládě dát určitý manévrovací prostor vzhledem k tomu, jak procedury v Evropském parlamentu fungují. Kromě toho, že jsme doporučili Senátu Parlamentu ČR vyslovit předchozí souhlas s návrhem rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování EU pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro, doporučili jsme dále Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s tím, aby v případě nutnosti jednat o změnách návrhu rozhodnutí usilovala delegace ČR o nalezení kompromisního řešení, které 1. se nebude podstatným způsobem odchylovat od původně navrhovaného textu rozhodnutí, za 2. bude v souladu se základními liniemi pro zřízení mechanismů obsažených v prohlášení euroskupiny ze dne 28. listopadu 2010, za 3. bude v souladu s článkem 48 odst. 6 Smlouvy o fungování EU.

Chtěla bych vám ještě říci, co je součástí a jaké jsou obrysy budoucího evropského stabilizačního mechanismu. Tady jde o to, že poslední krize ukázala, že současné mechanismy kontroly dodržování Paktu stability nejsou dostatečnými nástroji, pomocí nichž by Unie jako celek, potažmo členské státy ve vzájemné součinnosti mohly účinně reagovat.

Po konzultacích a po jednání euroskupiny se shodla euroskupina, což jsou ministři financí členských států, dne 28. listopadu 2010 na obrysech budoucího evropského stabilizačního mechanismu, který má celkem sedm bodů. Měl by být založen na principech evropského nástroje pro finanční stabilitu. Měl by mít tedy mezivládní povahu. Dále poskytování finanční pomoci z evropského stabilizačního mechanismu bude striktně podléhat daným podmínkám, umožní, aby se na řešení finanční krize členského státu Unie podílel taktéž soukromý sektor, ovšem s tím omezením, že jeho účast se bude posuzovat případ od případu a nebude možná dříve, než od poloviny roku 2013. Splátky půjček z evropského stabilizačního mechanismu budou mít přednost před půjčkami od soukromého sektoru a vyšší prioritu splacení v případě insolvence budou mít jen půjčky od Mezinárodního měnového fondu.

Ministři euroskupiny budou o pomoci konkrétnímu členskému státu rozhodovat jednomyslně. V bodě 6 je dohoda o tom, že standardizovaná a jednotná opatření kolektivní akce budou zařazena do všech nových emisí dluhopisů států euroskupiny od června 2013. V roce 2016 komise ve spolupráci s Evropskou centrální bankou vyhodnotí celkovou efektivitu tohoto mechanismu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, jak jsem řekla, myslím si, že by pan premiér Nečas měl mít určitý manévrovací prostor, že bychom neměli vykládat procesní ustanovení jednacího řádu tak striktně. Neumím si opravdu představit, jak jsem řekla, že pan premiér by odjel z jednání Evropské rady a přišel si do Senátu pro nový souhlas, notabene on ten souhlas bude mít zcela určitě od Poslanecké sněmovny. Jde o to, abychom Senát nestavěli do té role, že bude jakoby mimo hru. On samozřejmě mimo hru být nemůže, nicméně pan premiér Nečas tady není, abychom se ho mohli zeptat na to, jak bude postupovat. Mě určitě nikdo nechce osočovat z toho, že chci ulehčit panu premiérovi jednání na Evropské radě, ale já si myslím, že to je o nějaké serioznosti a o postupu české vlády, o postupu pana premiéra na tomto jednání.

Proto si vás dovolím požádat o podporu usnesení, které přijal ÚPV. Toto usnesení, jak jsem řekla, je doplněno o článek II. Pan zpravodaj garančního výboru řekl, že navrhuje, aby se hlasovalo odděleně o těch dvou bodech. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní senátorko. Nyní otevírám obecnou rozpravu. Jako první se přihlásil pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji ještě jednou za slovo. Tentokrát se hlásím ne jako zpravodaj garančního výboru, ale jako senátor. Předně bych chtěl říci, že nechci situaci kolem procedury příliš dramatizovat, ale na druhou stranu ji nechci zlehčovat. Těší mě, že se tím zabývali kolegové z ÚPV a komise. Je dobře, že ještě jednou přišla na přetřes procedurální diskuse. Není pravda, že by pan premiér Nečas zablokoval jednání. To, o čem se jedná a na čem se představitelé vlád členských států dohodli, k tomu my, stejně jako Poslanecká sněmovna, dáváme souhlas.

Paní kolegyně, páni kolegové, máme přece nedobré zkušenosti s tím, když se právo – teď hovoříme i primárním právu – mění na poslední chvíli, když máte jeden, dva dny na jednání. Je to velmi často na velmi složitém osobním rozhodnutí několika málo jednotlivců, tady to bude premiér plus jeho poradní sbor. Pan ministr zahraničí zřejmě do toho bude také hovořit. Jsem rád, že Senát zvažuje možnosti dávat manévrovací prostor pro delegaci. To je jistě správné. Domnívám se jenom, že bychom měli mít konkrétní návrh, s kterým vláda přichází do této komory a s kterým buďto budeme souhlasit, nebo nebudeme souhlasit.

A vzhledem k tomu, že zde bude ještě příští hlasování, protože se budeme ještě jednou k této změně vyjadřovat před tím, než budeme rozhodovat, zda doporučíme prezidentovi k podpisu ratifikovat tuto dohodu primárního práva či nikoliv, takže budeme mít možnost se ještě jednou k tomu vyjádřit. Ale toto kvórum bude vyšší, bude dvoutřetinové. I pro vládu je teď důležité, jak se o jednotlivých návrzích bude hlasovat, protože si pak může spočítat, zda-li získá tuto finální podporu. Byla by jistě daleko větší blamáž, kdyby pan premiér se změnami pod dojmem širšího manévrovacího prostoru vyslovil souhlas, a až když všichni budou podepisovat a ratifikovat vlastní listinu, doplněk smlouvy, tak dojde k tomu, že některá z komor Parlamentu ČR s tím nebude souhlasit. Je přece daleko lepší to vyjednat tak, aby už vlastní ratifikační proces proběhl hladce.

Je to mimo jiné také o snižování demokratického deficitu, který už tolik let Evropskou unii trápí.

Těší mě, že s tím vyjadřují souhlas senátorky a senátoři z opozice. To je jistě dobrým signálem, že neuvažujeme o tom, že tady vytváříme spíše vyřizování si vlastních účtů v ČR a přenášíme tuto politiku na Evropskou unii. To je velmi dobré a cením si toho od kolegů, kteří umožňují vládě manévrovací prostor. A domnívám se, že vláda manévrovací prostor má tím, že my se k té směrnici nevyjadřujeme. Navíc si myslím, že buď se máme vyjádřit jenom ke směrnici a nepříliš ji modifikovat zřejmě v době, kdy nemáme přesný návrh, který Rada předloží. A myslím si, že není svázána vláda, jde jenom o to, aby měla představu, co tady v Senátu těmi třemi pětinami projde či neprojde. To je pro vládu důležité, už to, jakým způsobem o tom rozhodoval ústavně-právní výbor a evropský výbor, i to vládě dává velmi důležité informace o tom, jak se má na jednání 24. a 25. března 2011, tedy za necelých deset dnů, chovat a jednat.

Jaké budeme mít potom možnosti? Pokud bude změna přijata, bude přijata třípětinovou vůlí Senátu, tak všechno proběhne v pořádku, ať tam premiér domluví, co tam domluví, ať se odchýlí i nad rámec našeho usnesení. Rozhodující bude to finální usnesení.

A chci ještě říci, že se osobně nedomnívám, že toto by mělo mít nějaký precedenční charakter k tomu, že vláda i do budoucna bude mít vždycky širší manévrovací prostor, než dává vlastní text. To se nedomnívám. Právě tím, že se vyjadřuje k manévrovacímu prostoru, k mandátu, tak tím de facto říkáme, toto je pro jedno použití, není to navždycky, není to na pořád, že vláda si pořád může de facto vyjednávat, co chce. Vláda by měla vždycky žádat už o konkrétní situaci, předstupovat před obě komory Parlamentu ČR se znalostí konkrétního návrhu. A tady tento náš kompenzační nebo vázaný mandát má ten význam. Proto jsme o něj žádali před ratifikací Lisabonské smlouvy a proto také máme ještě vliv z národních parlamentů na evropskou agendu.

Jenom upozorňuji, že hovoříme teď skutečně jenom o právním rámci. Do něho budou zasazovány procedury, které budou zajišťovat stabilitu eurozóny, a tam už vliv takový mít nebudeme. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A nyní v rozpravě vystoupí paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedo, pane ministře. Já musím říci, že podporuji usnesení ústavně-právního výboru, protože se domnívám, že je reálné, protože je možné reálně pro vládu v tomto rámci jednat. Vnímám to tak, že dáváme vládě mandát a ona pak musí se tak příliš neodchýlit, tak aby získala třípětinovou většinu souhlasu Senátu. Pokud by se vláda odchýlila, tak nepovažuji za blamáž, pokud bychom to třípětinovou většinou neschválili.

Ale přihlásila jsem se ještě z jiného důvodu. Pan předseda Sefzig má jistě pravdu v tom, že toto naše hlasování a toto naše jednání je jistým precedentem do budoucna, protože tyto situace se mohou opakovat. A musím říci, že i na jednání ústavně-právního výboru zaznělo, že by bylo velmi žádoucí, kdyby Poslanecká sněmovna a Senát vytvořily platformu o tom, aby mohly jednat a dohodnout se jaksi předem, protože je jistě nesprávné, kdyby v podobných situacích Senát dával vládě jiný mandát než Poslanecká sněmovna. A myslím si, že bychom měli o to usilovat i z toho prostého důvodu, že vláda se odpovídá Poslanecké sněmovně. A pokud bychom byli jaksi příliš striktní, tak ona by si potom musela zodpovědět, že se bude řídit jiným usnesením, tedy Poslanecké sněmovny než naším. Čili myslím si, že by bylo žádoucí, abychom se pokusili o tomto jednat, a zřejmě přes velkou nechuť Poslanecké sněmovny, se pokusili vysvětlit, že chceme reálně řešit podobné situace. Myslím si, že návrh ústavně-právního výboru reálně popisuje situaci a dává vládě mandát vyjednat a potom přijít sem do této komory a získat třípětinovou většinou náš souhlas k ratifikaci, a tak podporuji toto usnesení. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A prosím o vystoupení paní místopředsedkyni Alenu Gajdůškovou.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře. Chtěla bych také podpořit návrh usnesení a proceduru, tak jak ji navrhla paní senátorka Rippelová. To, že je to vidění reálné, jenom podtrhuje tento návrh.

Chtěla bych k tomu ale dodat ještě jiný aspekt a chci trošku reagovat na to, co zde říkal pan senátor Sefzig. I když je evropská agenda z povahy věci dneska vlastně již vnitřní agendou, vnitřní politikou České republiky, tak procedurálně je pořád vedena podle pravidel zahraničních vztahů. To znamená, že v této oblasti má Senát stejnou váhu jako Poslanecká sněmovna. A to znamená dvě věci. Za prvé to, co zde už říkala paní senátorka Paukrtová a co jsem já říkala včera na ústavně-právním výboru, že by bylo skutečně důležité najít mechanismus, jak naplnit ustanovení, které je v Ústavě ČR, a to je možnost zřízení společného evropského výboru Parlamentu ČR. Dá se to udělat skutečně institucionálně, dá se to udělat i tak, že lze svolávat společná jednání obou evropských výborů obou komor, případně najít jiné mechanismy.

V každém případě – a to je moje reakce na vystoupení pana senátora Sefziga – se domnívám, že v evropské agendě, stejně tak jako v mezinárodní pozici, v mezinárodní politice České republiky je nezbytně nutná diskuse napříč politickými stranami, a to dopředu. Nemělo by se tudíž stát, aby premiér nevěděl, co mu v Parlamentu ČR projde či neprojde. On by měl mít dopředu prodiskutovány pozice, dopředu prodiskutovány varianty napříč politickým spektrem tak, aby měl jakýsi self-mantinel, vnitřní mantinel, kde by si byl jistý, že to, co odsouhlasí na Evropské radě, také bude schopen obhájit a prosadit v Parlamentu ČR. A to nemusí být nijak formalizováno. To je o diskusi napříč politickým spektrem. A tyto dvě oblasti, evropská agenda a zahraničně politická agenda spolu s hospodářským a sociálním rozvojem země, by měly být ty oblasti, kde bychom skutečně měli vést hluboké odborné diskuse a znát dopředu to, kam chceme směřovat. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane předsedo, paní senátorky, kolegové, chtěl bych obrátit vaši pozornost velmi krátce k praktickému dopadu toho, co dnes vlastně poprvé konáme. Ten praktický dopad je takový, že není přece možné, a drtivá většina z nás si to dokáže představit, protože jsme byli starostové, zkrátka představitelé nějakých institucí, abychom vyslali na jednání ministrů bezrukého, v zásadě bezduchého premiéra, který přijde a na jednání – to není podpis, to je jednání o něčem – položí papír a řekne, takhle se to schválí, a nebo tady nemám co dělat. To řekl pan předseda velmi dobře k nám všem, že chápeme, že takhle premiéra, ať je z kterékoliv části politického spektra, svázat nemůžeme, protože on tam takto jet nemůže.

Navíc ta jednání se konají v nějakém reálném čase, a ten čas je odlišný od tohoto našeho reálného času. To znamená, když se vysloví Poslanecká sněmovna, vysloví se Senát a pak premiér odjíždí na jednání, tak se mezitím stane mnoho věcí, tak jak to vidíte teď. V Japonsku se něco stalo, na základě toho okamžitě se odstavují elektrárny, zkrátka řeší se situace, která se ale může dostat i do konkrétní podoby nějakého řešení, kterého se bude dotýkat jednání, ke kterému my jsme se vyslovovali.

Závěrem mám stejnou připomínku, jakou jsem měl včera na ústavně-právním výboru, který o této záležitosti jednal. Myslím si, že je naprosto bezpodmínečně nutné, aby stejně jako je to dnes vždy usnesení, tedy mandát z Poslanecké sněmovny byl totožný s mandátem, který dává Senát. Může tam být samozřejmě pouze jiné sloveso, že někteří ukládají, jiní mohou, my můžeme jenom doporučovat, ale jinak text musí být vždy stejný.

A pak – a to dávám za pravdu kolegovi Sefzigovi – určitě musí samozřejmě obě komory vědět a jaksi určovat linii a rámec, o kterém se vlastně jedná, jaký je zhruba cíl jednání. A jsem přesvědčen, že když pak přijede premiér nebo vláda a přinesou nějaký konkrétní text vyjednané dohody a zdůvodnitelně v tom rámci, který jsme pro jednání my vytyčili, to bude, nebudeme mít důvod, aby zde dvě třetiny pro schválení nebyly, protože ten kapric z naší strany, ze strany Senátu, a doufám i ze strany Poslanecké sněmovny nebude.

Doporučuji tedy v tuto chvíli schválit to, co bylo navrženo ústavně-právním výborem. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak, rozpravu končím. Ptám se zpravodajky ústavně-právního výboru, zda si přeje vystoupit? Není tomu tak. A nyní prosím zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a připomenul způsob hlasování, který už ve své úvodní zprávě zmínil. Děkuji.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Situace je v podstatě jednoduchá. Máme usnesení dvou výborů, garančního výboru a výboru ústavně-právního, které usnesení garančního výboru rozšiřuje. Nejsou to protichůdná hlasování.

Ještě jednou oceňuji kolegy z opozičních stran, že je podporují a dávají této vládě manévrovací prostor. Já osobně s těmi body nemám obsahový problém.

Velice si vážím toho, že je tam podtrženo, že i do budoucna mají změny v právním rámci primárního práva pro zajištění stability eurozóny být na mezivládní úrovni, protože jedině tak lze dosáhnout kompromisu. To je určitě správné. Jakým způsobem pak budou jednotlivé změny probíhat, to už bude ta agenda, jak říkala paní místopředsedkyně Gajdůšková, ta "vnitrostátní". Tam dokonce o tom už budou rozhodovat hlavně ministři, už to nebudou rozhodovat národní parlamenty. Ale v oblasti změn primárního práva je logické, že je to přece jenom pořád ještě zahraniční agenda se způsobem ratifikace změny smlouvy prezidentského typu.

V podstatě vám mohu ulehčit hlasování. Nejdříve budeme hlasovat o návrhu garančního výboru, tedy o první části návrhu ústavně-právního výboru, a pak budeme hlasovat o druhé části ústavně-právního výboru, a podle toho, jak se každý kdo z vás vyjádří, se pak bude i vláda orientovat na jednání Rady.

Chtěl bych jenom upozornit na malý detail, který vznikl jistě nepozorností při automatickém přepisování. V usnesení ústavně-právního výboru je technická chyba v první větě: 34. usnesení z 9. schůze konané dne 15. března 2011, kde je k návrhu zákona, tak má být k vládnímu návrhu zákona. To bych doporučil opravit. V usnesení garančního výboru je to uvedeno správně, protože to není návrh zákona, ale je to vládní návrh, kterým žádá vláda o předchozí souhlas.

To je jenom pro stenozáznam úprava dvou slov.

Nechme tedy nejdříve hlasovat, pane předsedo, o návrhu mého výboru, a pak o druhé části ÚPV.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, pane senátore. Oba výbory nám shodně doporučily vyslovit souhlas. Jiný návrh nezazněl. A pokud projde návrh o rozšíření, budeme hlasovat o usnesení v duchu návrhu ÚPV.

Přizveme k hlasování nepřítomné senátorky a senátory do sálu.

Senát bude hlasovat o tomto návrhu:

Senát Parlamentu ČR vyslovuje předchozí souhlas s návrhem Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění čl. 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro.

Je to návrh, který je v souladu s návrhem obou výborů, které se tímto tiskem zabývaly.

V sále je aktuálně přítomno 70 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 36.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování č. 3 registrováno 70 senátorek a senátorů, pro návrh se vyslovilo 70, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní budeme hlasovat o návrhu, který je obsažen v návrhu usnesení ÚPV a byl přednesen zpravodajkou tohoto výboru. Je to návrh pod bodem II. Je všem jasné, o čem budeme hlasovat? (Všeobecný souhlas.) Bude se tím rozšiřovat, pokud to přijmeme, námi před chvilkou přijaté usnesení.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 4, registrováno 71 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí 36. Pro návrh se vyslovilo 47, proti 7. Návrh byl schválen.

Vzhledem k tomu, že usnesení byla schválena, nepovažuji za potřebné hlasovat o usnesení jako celku, protože to stejně tvoří jeden celek. Nejsou nějaké námitky? Nejsou. Děkuji všem aktérům a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem Dohoda o výsadách a imunitách Mezinárodního trestního soudu,

přijatá dne 9. září 2002 v New Yorku

Tisk č. 382

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 382 a uvede ho ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, jemuž nyní uděluji slovo.

1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg:  Pane předsedo, slovutný Senáte, nejdřív bych rád poděkoval za způsob, jak byl návrh vlády před tím vybaven velmi silným mandátem pro jednání v Bruselu. Myslím, že to budeme potřebovat, a že tady byla jednomyslnost Senátu, za to bych vám rád velice poděkoval.

Teď se ale budeme zabývat Mezinárodním trestním soudem. Dovolte, abych vás jménem vlády požádal o vyslovení souhlasu s přístupem ČR k Dohodě o výsadách a imunitách Mezinárodního trestního soudu. Jedná se o mezinárodní smlouvu, která je navázána na římský statut mezinárodního trestního soudu, jehož se Česká republika stala smluvní stranou dne 1. října 2009.

Cílem této dohody je zaručit Mezinárodnímu trestnímu soudu efektivní výkon jeho funkce na území ČR a ve vztahu k českým občanům, kteří by vstoupili do právního vztahu se soudem tak, aby byla zaručena nezávislost Mezinárodního trestního soudu.

Mezinárodní trestní soud je samostatná a na Organizaci spojných národů nezávislá mezinárodní organizace, tudíž na její činnost nelze přímo aplikovat výsady a imunity v rámci mezinárodních dokumentů, týkajících se OSN. Výsady a imunity se týkají zejména soudu samotného, žalobce, soudců Mezinárodního trestního soudu, tajemníka soudu, obhájce dalších osob, které se účastní řízení před soudem.

Ustanovení dohody nejdou nad rámec obdobných dohod, které Česká republika s mezinárodními institucemi uzavírá. Česká republika tak učiní v souladu s čl. 23 písm. a) a písm. b) prohlášení, kterým omezí určité výsady a imunity pro české občany a pro osoby s trvalým pobytem na území ČR.

Text prohlášení zní: V souladu s čl. 23 písm. a) a b) dohody o výsadách a imunitách mezinárodního trestního soudu Česká republika prohlašuje, že občané ČR nebo osoby s trvalým pobytem na území ČR používají na území ČR výsady imunity v rozsahu čl. 23 Dohody.

Dohoda o výsadách a imunitách Mezinárodního trestního soudu vstoupila v platnost dne 22. července 2004. Současnost je smluvní stranou dohody 64 států. Z EU ještě není smluvní stranou pouze ČR a Malta.

ČR učinila na revizní konference římského statutu Mezinárodního trestního soudu, která se konala ve dnech 31. května – 11. června 2010 v ugandské Kampale čestný závazek, do konce roku 2010 zahájit vnitrostátní proces projednávání přístupu k této dohodě. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 382/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Tomáš Kladívko. Garančním výborem je ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 382/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedo Senátu, ctihodný pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, vzal jsem si stručnější verzi své zpravodajské zprávy, a v té jsem při vystoupení pana ministr musel stejně škrtat, protože on tady řekl vše podstatné. Přesto se nevyhnu pár poznámkám přehledu dat, resp. k chronologii a legislativnímu procesu.

Přistoupení k Dohodě o výsadách a imunitách Mezinárodního trestního soudu, připravila vláda ČR, ta nám předložila smlouvu 18. 11. 2010 jako senátní tisk č. 382. Organizační výbor nám coby garančnímu výboru, tzn. ústavně-právnímu výboru přikázal věc dne 10. 12. 2010 a dále přikázal tisk k projednání VZVOB. Šedesátidenní lhůta k projednání mezinárodní smlouvy ve výborech je dle § 117 odst. 1 Jednacího řádu od rozhodnutí o jejím přikázání Organizačním výborem uplynula dnem 7. února. Stačili jsme dne 12. 1. 2011 projednat tento senátní tisk a přijali jsme usnesení č. 12, které vám bylo rozdáno jako tisk č. 382.

Pokud jde o obsahové poznámky, všichni víme, že Mezinárodní trestní soud se sídlem v nizozemském Haagu ustanoven na základě mnohostranné mezinárodní smlouvy, nazvané zkráceně římský statut, která vstoupila v platnost dne 1. července 2002. ČR podepsala tento statut dne 13. dubna 1999 a až v roce 2008 vyslovil souhlas s ratifikací Parlament ČR, konkrétně Senát na svém plenárním zasedání dne 16. 7. 2008 a prezident ČR pak smlouvu po ročním váhání podepsal 8. 7. 2009, tzn. desetiletý ratifikační proces.

Pokud jde o č. 23, pan ministr ho tady přečetl. Dodávám, že dohoda má roční výpovědní lhůtu a platnost dohody, dohoda pro ČR vstoupí v platnost 30. dne po uložení listiny o přístupu u generálního tajemníka OSN, který je depozitářem dohody.

Pokud jde o legislativně právní poznámky, mám tři velmi stručné. Dohoda je z pohledu českého ústavního pořádku smlouvou prezidentskou, tzn. že přistoupení ČR k této dohodě je potřeba souhlasu obou komor Parlamentu ČR, ustanovení dohody jsou charakterizována jako přímo použitelná bez nutnosti přizpůsobovat vnitrostátní legislativu jejím nadřazeným pravidlům.

Třetí poznámka, poněkud cynická, Senát má vyslovit toliko souhlas s přistoupením, nikoli s ratifikací, to by mohlo trvat dalších deset let.

Ještě jednu poznámku. My jsme v rámci rozpravy v ÚPV diskutovali otázku, zda jde v daném případě o prohlášení či zda jde o výhradu, a zda, pokud jde o sepětí prohlášení s mezinárodní smlouvou, se buď musí dát souhlas s přistoupením ke smlouvě a vyslovit, resp. udělit jako celku, včetně prohlášení, resp. výhrady, či zda pouze vyslovíme souhlas s přistoupením k dohodě jako takové, tzn. formulace prohlášení, resp. výhrady ponecháme zcela na exekutivě.

Nakonec jsme se přiklonili k tomuto druhému závěru s tím, že postačí dát souhlas s přístupem k dohodě, a proto činím návrh na usnesení, aby Senát parlamentu ČR dal souhlas s přístupem k Dohodě o výsadách a imunitách Mezinárodního trestního soudu, přijaté dne 9. září 2002 v New Yorku. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, vaše místo je u stolku zpravodajů. Děkuji. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB pan senátor Tomáš Kladívko. Ano, je tomu tak. Prosím, pane senátore,

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo. Pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, VZVOB projednal na své 4. schůzi dne 9. března 2011 vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu Dohoda o výsadách a imunitách Mezinárodního trestního soudu, přijatá dne 9. září 2002 v New Yorku.

Po zprávě předkladatele Ing. Tomáše Duba, náměstka ministra zahraničních věcí, a zpravodajské zprávě výbor přijal usnesení, ve kterém doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s přístupem k Dohodě o výsadách a imunitách Mezinárodního trestního soudu, přijaté dne 9. září 2002 v New Yorku. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Zájem o vystoupení není, rozpravu končím.

V usneseních výborů, která byla přednesena, byl shodně návrh, abychom vyslovili souhlas s přístupem k dohodě. Nyní budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o usnesení, které zní: Senát dává souhlas s přístupem k Dohodě o výsadách a imunitách Mezinárodního trestního soudu, přijatá dne 9. září 2002 v New Yorku. V sále je přítomno 66 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že při hlasování č. 5 bylo registrováno 67, pro návrh 55, proti 1, návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli a zároveň děkuji i zpravodajům.

Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcová dohoda mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na straně jedné

a Korejskou republikou na straně druhé

Tisk č. 6

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 6 a uvede ho opět ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, kterému uděluji slovo.

1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg:  Pane předsedo, slovutný Senáte, Rámcová dohoda mezi EU a jejími členskými státy na straně jedné a Korejskou republikou na straně druhé je vyjádřením záměru členských států EU rozvinout a formalizovat spolupráci v Korejskou republikou. V praxi EU, která ekonomickou spolupráci standardně podmiňuje předchozí navázání spolupráce politické, je rámcová dohoda rovněž předpokladem pro výrazné prohloubení hospodářské spolupráce s touto významnou asijskou zemí.

Korejská republika je pro ČR a EU jednou z podobně smýšlejících zemí, hájící lidská práva, mezinárodní právo, principy demokracie, svobody a multilateralismus, zemí, jejíž význam na mezinárodní politické scéně trvale vzrůstá.

Spolupráce EU s Korejskou republikou byla poprvé kodifikována v rámcové dohodě o obchodu a spolupráci, která vstoupila v platnost v dubnu 2001. Tato dohoda však nedostatečně reflektovala některé novodobé výzvy, jako je boj proti terorismu nebo šíření zbraní hromadného ničení.

V roce 2007 proto bylo využito probíhajícího dialogu o sjednání dohody o volném obchodě k zahájení jednání o nových potřebách lépe vyhovující dohody. V rámcové dohodě, která byla podepsána 10. května 2010 v Bruselu.

Rámcová dohoda se věnuje širokému spektru společných zájmů a cílů v následujících oblastech: politický dialog a spolupráce v posuzování lidských práv, boj proti terorismu a proti šíření zbraní hromadného ničení.

Spolupráce v regionálních a mezinárodních organizacích v oblasti hospodářského rozvoje, udržitelného rozvoje, vzdělávání a kultury, spravedlnosti, svobody a bezpečnosti a dalších oblastech.

Význam rámcové dohody tkví především v tom, že společně s Dohodou o volném obchodu tvoří jeden pomyslný rámec pro spolupráci s Korejskou republikou. Dohoda o volném obchodu byla podepsána dne 6. října 2010 v návaznosti na podpis rámcové dohody. Tím se Korejská republika stala v pořadí 10. státem, strategickým partnerem EU.

Právě v kontextu Dohody o volném obchodu je třeba vnímat i rámcovou dohodu mezi EU a Korejskou republikou, jejichž obchodní výměna ve zboží dosáhne ročně zhruba 53 miliard eur a 12 miliard eur ve službách. Podle aktualizované dopadové studie, vypracované Evropskou komisí, by mohl úplné aplikaci dohody o volném obchodu a export do EU vzrůst o 38 %, zatímco export z EU do Korejské republiky až o 82 %.

V neposlední řadě se podpis obou zmíněných smluv s Korejskou republikou stal dobrým příkladem a výrazným podnětem ostatním zemím, aby usilovaly o uzavření dohod o volném obchodu s EU, a to i v případech, kdy byl dosavadní dialog s těmito země obtížný.

Rámcovou dohodu je třeba vnímat jako vyjádření našeho uznání Korejské republice, která se během krátké doby dokázala proměnit v dynamický prosperující stát, sdílející naše základní hodnoty, svobody, respekt k lidským právům a demokracii, a mimo toho dosáhla mimořádného hospodářského úspěchu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane navrhovateli. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VEU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 6/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Josef Táborský. Garančním výborem je VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 6/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Töpfer, který je omluven, a zastoupí ho pan senátor Tomáš Kladívko, jehož nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji, pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolte mi několik slov k návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcová dohoda mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na straně jedné a Korejskou republikou na straně druhé.

Předkládaná dohoda vytváří smluvní základnu pro vzájemné vztahy mezi EU a jejími členskými státy a Korejskou republikou. Ty jsou v současné době postaveny na rámcové dohodě o obchodu a spolupráci, platné od dubna 2001, která však již neposkytuje dostatečný souhrnný rámec smluvních vztahů, a z těchto důvodů předpokládaná rámcová dohoda nahrazuje stávající.

Dochází zde k vytvoření vhodného smluvního základu pro vytvoření či posílení spolupráce v širokém spektru oblastí, ke spolupráci nejen ekonomické, ale i politické, a pro řešení globálních problémů. V souladu s praxí byla sjednána k této dohodě suspenzivní klauzule, tzn. že ustanovení pro možné zastavení rámcové dohody s okamžitou platností byl v případě porušení některých podstatných náležitostí této dohody např. dodržování demokratických zásad a lidských práv nebo boj proti šíření zbraní hromadného ničení. Velký důraz je kladen na pravidelný politický dialog uskutečňovaný v různých formách. Je sjednána na dobu neurčitou a lze ji vypovědět písemným oznámením výpovědi druhé straně.

Podle předkládací zprávy je rámcová dohoda v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky. Nepředpokládá se, že by provádění dohody s sebou neslo finanční či rozpočtové dopady.

Nyní bych vás seznámil s usnesením VZVOB z jeho 4. schůze, konané dne 9. března 2011. Výbor po odůvodnění zástupce předkladatele Ing. Tomáše Duba, náměstka ministra zahraničí, zpravodajské zprávě senátora Tomáše Töpfera a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací předložené rámcové dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na straně jedné a Korejskou republikou na straně druhé.

Děkuji ze pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Ptám se, zdali si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro záležitosti EU, pan senátor Josef Táborský. Ano, je tomu tak, tak prosím, pane senátore.

Senátor Josef Táborský:  Pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Výbor pro EU projednal návrh rámcové dohody na 5. schůzi 19. ledna tohoto roku. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací rámcové dohody mezi EU a jejími členskými státy na straně jedné a Korejskou republikou na straně druhé. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane kolego. A nyní otvírám obecnou rozpravu. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Není tomu tak. Obecnou rozpravu končím. Předpokládám, že pan navrhovatel a zpravodajové nechtějí vystoupit. Takže můžeme přistoupit k hlasování a usnesení obou dvou výborů s malinkou změnou slovíčka je dát souhlas. Takže přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas k ratifikaci rámcové dohody mezi EU a jejími členskými státy na straně jedné a Korejskou republikou na straně druhé. V sále je aktuálně přítomno 64 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 33. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 6 bylo registrováno 64 senátorek a senátorů, pro návrh 53, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli a děkuji i zpravodajům. S panem ministrem se rozloučíme a my se vystřídáme v řízení schůze. Bude ji řídit paní místopředsedkyně Palečková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Vážené kolegyně a kolegové, dalším bodem našeho dnešního jednání je

 

Návrh usnesení Senátu ke kontrole zahraniční a obranné politiky EU

ze strany národních parlamentů

Prosím pana místopředsedu výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Tomáše Jirsu, aby nás s tímto návrhem usnesení seznámil. Toto usnesení vám bylo rozdáno na lavice.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážená paní předsedající, paní místopředsedkyně, dámy a pánové, kolegyně a kolegové. Byl jsem pověřen výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost jako místopředseda při dosavadní neexistenci předsedy, abych přednesl naše usnesení. K čemu to usnesení má sloužit? V letošním roce zanikne organizace Západoevropská unie, které jsme byli členy, a tím také zanikne možnost národních parlamentů v rámci parlamentního shromáždění této organizace, provádět kontrolu společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie. Náš pan předseda Senátu a paní předsedkyně Němcová pojedou 4. a 5. dubna na Konferenci předsedů Parlamentu EU, která se má zabývat otázkou, jak nahradit mezinárodní diskusi o zahraniční politice EU. Na stole leží návrh belgického předsednictví, které – a teď řeknu, jak postupuje projednávání ve výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost – jednak jsme probrali problematiku Západoevropské unie, agendu, probrali jsme belgické předsednictví, vzali jsme existující usnesení z Poslanecké sněmovny a z těch jsme se orientovali k našemu usnesení, které máte před sebou.

Belgický návrh jsme označili za nepřijatelný, neboť podle našeho názoru v podstatě dává obrovskou moc Evropskému parlamentu kontrolovat zahraniční politiku Evropské unie, hlavně zřizuje sídlo nové organizace opět v Bruselu a účast členských států redukuje na 4 členy z každého členského státu, zatímco Evropskému parlamentu dává 54 míst.

My jsme přijali po diskusi a projednání usnesení, které si dovolím přečíst a podotkl bych, že bylo přijato všemi členy výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, tudíž i z pravého i levého politického spektra, takže myslím, že to je návrh všeobecně přijatelný.

Takže čtu:

1. Senát Parlamentu ČR je přesvědčen o potřebě zachovat po ukončení činnosti evropského bezpečnostního obranného shromáždění – shromáždění Západoevropské unie – platformu pro kontrolu společné zahraniční a bezpečnostní politiky a společné bezpečnostní a obranné politiky EU ze strany národních parlamentů, která nahradí současnou Konferenci předsedů zahraničních výborů a předsedů obranných výborů.

2. Navrhuje, aby se Konference scházela pravidelně dvakrát ročně ve složení 6 zástupců ze zahraničních a obranných výborů z každého národního parlamentu.

3. Navrhuje, aby zasedání Konference probíhala v zemi aktuálně předsedající Radě EU.

4. Vyjadřuje přesvědčení, že za účelem komplexnosti debaty by mělo být možné přizvat na jednání Konference i zástupce evropských zemí, které nejsou členy EU.

5. Navrhuje, aby byl na jednání Konference pravidelně zván vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a 6 zástupců Evropského parlamentu.

6. Považuje návrh předložený belgickým předsednictvím pro účely jednání Konference předsedů Parlamentu EU ve světle výše uvedených vyjádření za nepřijatelný, zejména pokud se jedná o navrhované vystoupení Evropského parlamentu na jednání Konference.

Celé toto usnesení směřuje k tomu, že pověřujeme předsedu Senátu Parlamentu ČR, aby toto stanovisko přednesl na Konferenci předsedů Parlamentu EU, která se uskuteční ve dnech 4. a 5. dubna 2011.

Paní předsedající, byl jsem pověřen výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na jeho 4. schůzi, konané 9. března, abych tady přednesl toto usnesení, a prosím, abyste asi otevřela debatu a pak nechala hlasovat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A otevírám rozpravu, do které se přihlásila jako první paní senátorka Rippelová.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Já bych se ráda zeptala pana místopředsedy zahraničního výboru prostřednictvím paní předsedající, protože předložený návrh belgickým předsednictvím obsahuje některé body – a zejména k tomu bodu "navrhuje ustavit meziparlamentní konferenci pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a společnou bezpečnostní a obrannou politiku" s tím, že delegaci z každého parlamentu budou tvořit 4 členové, celkem tedy 108 zástupců, plus tedy – a o tom hovořil – zastoupení Evropského parlamentu nepřekročí 54 delegátů.

V tom našem návrhu je tedy to, že ta konference se bude scházet dvakrát ročně ve složení ze šesti zástupců zahraničních a obranných výborů z každého národního parlamentu, takže šestkrát dvacet sedm. A co v případě, že bude odsouhlaseno to, že tam bude ještě plus 54 delegátů z Evropského parlamentu, nevznikne nám tady nový orgán místo shromáždění Západoevropské unie, které bude naprosto bezzubé?

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Já děkuji. Ten dotaz jistě pan místopředseda výboru zodpoví. A teď je přihlášen pan senátor Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, musím přiznat, že mně ten návrh, který předkládá zahraniční výbor, přijde správný. Zejména s ohledem na primární právo. Nemůže mít přece tak vysoká účast evropských poslanců oporu v primárním právu, když v Lisabonské smlouvě zcela explicitně je vypsáno, že zahraniční politika je věcí mezivládních dohod. Tudíž kontrola národními parlamenty je zde podstatná. Navíc to vychází i z logiky transformace ZEU na nový orgán, jakýsi "CODAC" nebo "CODFAC", nebo jak se bude nazývat.

Ze zkušenosti z agendy, která se ale týká komunitárního práva, kde na setkání předsedů evropských výborů je část evropských poslanců, 1/3 – vysoký počet, kteří mají hlasovací právo, a musím říct, že často zastávají trochu jiný postoj než poslanci národních parlamentů. A kde ta přítomnost evropských poslanců je zcela oprávněná, protože má oporu v primárním právu, tak tady je to, že budou přizváni, myslím si, že v dostatečném počtu – 6 poslanců z Evropského parlamentu – na jednání zřejmě budou mít – a to je můj dotaz na místopředsedu výboru – budou mít zřejmě nehlasovací právo. Budou mít právo jakéhosi stálého hosta jednání s možností vystupovat, ale hlasovat by pravděpodobně mít neměli. Stejně tak jako ten statut speciálních hostů, který navrhujete.

Ten statut speciálního hosta si může pozvat zástupce kandidátské země nebo země sousední, nebo země, která ze strategického důvodu může být významná, to si myslím, že je správný institut. A nám se na setkání předsedů evropských výborů velmi osvědčil.

Takže můj dotaz, zdali budou mít poslanci Evropského parlamentu hlasovací právo či nikoliv. A jinak podporuji ten návrh usnesení a přikláním se k tomu, aby to hlasovací právo měli skutečně jenom poslanci národních parlamentů. A senátoři, samozřejmě.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Vzhledem k tomu, že nevidím, tak rozpravu ukončím. A poprosím pana senátora Jirsu, aby se vyjádřil, a zejména zodpověděl dotazy, které mu byly položeny.

Senátor Tomáš Jirsa:  Ano. Děkuji. Tak samozřejmě to naše usnesení je návod pro našeho předsedu, který se zúčastní té debaty předsedů parlamentu 27 zemí, jakým směrem by se ta debata o zahraniční politice měla vyvíjet. Čili není pravděpodobné, že by byl schválen ten návrh přesně tak, jak ho schválíme my tady. Je to doporučení.

K tomu, co říkala kolegyně Rippelová. Ten belgický návrh dneska navrhuje těleso 162 členů hlasovacích, zatímco ten návrh 27 krát 6 plus 6 nehlasovacích je 140 celkem, kteří tam budou sedět. A protože potvrzuji to, co říkal pan kolega Sefzig, že je to Konference národních parlamentů, a ne Evropského parlamentu, takže oni by byli bez hlasovacího práva. Nicméně my jsme o tom opravdu velmi debatovali na zahraničním výboru. Musím podotknout, že by měli nárok na chlebíčky a kávu během jednání.

Děkuji, že jsem to zodpověděl a znovu říkám, že doporučuji to naše usnesení přijmout jako podklad pro jednání pana předsedy Štecha, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. A můžeme přistoupit k hlasování. Znovu zopakuji, že návrh usnesení jste dostali na lavice, a já pustím fanfáru, abych přivolala kolegy.

V sále je přítomno 66 senátorů, aktuální kvórum je 34. Já zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Návrh byl přijat a konstatuji, že v okamžiku hlasování bylo přítomno 66 senátorek a senátorů. Pro se vyslovilo 54, proti bylo nula.

Děkuji panu senátorovi a projednávání tohoto bodu končím. A vidím přihlášenou paní senátorku Paukrtovou, zároveň poprosím pana senátora Víchu, aby si vymáčknul, pokud tedy nechtěl vystoupit. Paní senátorko.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Paní předsedající, dámy a pánové. Dovolte mi, abych vás požádala procedurálním návrhem o změnu programu. Vzhledem k tomu, že pan ministr dopravy Vít Bárta přijde až po 11.30 hodině, tak jsem vám chtěla navrhnout, abychom teď, do té doby, než se dostaví, projednali bod č. 28 a 29, to znamená Návrh usnesení Senátu k realizaci dopravně-preventivního projektu "PŘEŽIJ" a dále Zprávu o peticích doručených Senátu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Tak to je procedurální návrh, já se ptám, kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Ze 67 přítomných při kvóru 34 pro tento návrh bylo 57 senátorek a senátorů. Návrh tedy byl přijat. A já tedy zahajuji projednávání tohoto navrženého bodu - a je to:

 

Návrh usnesení Senátu

k realizaci dopravně-preventivního projektu "PŘEŽIJ - linka života 112" - Mobility club

Usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu bylo rozdáno na lavice a já poprosím pana senátora Pakostu, aby nás seznámil s tímto usnesením. Zastoupí ho pan senátor Korytář.

Senátor Karel Korytář:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, v usnesení hospodářského výboru jsme uvedeni rovnou měrou, jak pan senátor Pakosta, tak i já, a dohodli jsme se, že základní úvodní slovo bych přednesl já.

Neprojednáváme návrh zákona, který by postupoval do Poslanecké sněmovny. Přijetím usnesení hospodářského výboru, kterým doporučujeme pokračovat v dopravně preventivním projektu "PŘEŽIJ – linka života 112" – Mobility club, projektu, který v podstatě doplňuje celou škálu určitým způsobem osvěty a cestu za zvýšení bezpečnosti na našich silnicích u různých věkových kategorií. To znamená projekty, ať je to ministerstvo dopravy, BESIP, ať jsou to projekty, které vidíte na obrazovkách televizorů apod.

Tento projekt vznikl v hospodářském výboru a původně v podvýboru pro dopravu zejména proto, že jako senátoři, kteří známe svůj obvod dokonaleji, máme přece jenom stotisícový obvod, jsme schopni vytipovat a pomoci Mobility clubu, který zajišťuje samotnou prezentaci, režii celé této akce. Proto se objevuje partnerem senátor, že jsme schopni vytvořit podmínky pro to, aby tato akce mohla probíhat.

O jakou akci jde? Pokud jde o projekt samotný, jak už jsem řekl, jeho partnerem je Senát ČR, nebo senátoři, radnice měst, BESIP, Policie ČR, Český červený kříž a Mobility club. Tato dopravně preventivní akce má za cíl, zábavnou formou upozornit na dopravní prevenci v tématech Vidět a být viděn, Bez alkoholu a drog, Předvídavost, ohleduplnost a záchrana života. Tento projekt probíhá na náměstích vybraných měst, letních táborech. Je to de facto celodenní akce. Jak už jsem uvedl, moderátory této akce jsou konkrétně Standa Berkovec a Upír Krejčí, které znáte mediálně určitě i vy.

Cílovou skupinou jsou předškoláci 3 až 6 let, dále jsou to základní, střední školy 6 až 15 let, pak jsou to dospívající 15 až 20 let. Tato akce – máme ji ve svém volebním programu – je zaměřena právě na děti, které na odpolední program přivedou své rodiče, případně dědečka či babičku, seniory. Takže to oslovuje širokou skupinu. Zatím měl tento dopravní projekt velice dobrý ohlas.

Diskutovali jsme, proč se k tomu máme přihlásit. Ano, my tímto, pokud přijmeme usnesení hospodářského výboru, oznamujeme veřejnosti, že nám není lhostejná bezpečnost na silnicích a že chceme svou aktivitou přispět k celé osvětě a k celé prevenci.

Není to pro nikoho z vás povinnost, ale je to nabídka, abyste ji využili, abyste ve svých volebních obvodech zařadili tuto akci do kteréhokoli období roku tak, abyste oslovili co nejširší skupinu dětí, mládeže do 25 let a samozřejmě i dospělé. Je přece jenom vždycky lepší, že si může člověk na místě osahat skutečnosti, co to je, jezdit na dopravním prostředku, dodržovat pravidla, poskytovat první pomoc. Je to také akce, která by měla vést a upozorňovat mladé lidi na potřebu ohleduplnosti, určitého gentlemanství na silnici.

Nyní vás seznámím s usnesením našeho hospodářského výboru, který na svém zasedání, na čtvrté schůzi konané dne 25. ledna 2011 na základě informace místopředsedy podvýboru pro dopravu a po rozpravě vyjadřuje souhlas s 5 usnesením podvýboru pro dopravu ze dne 18. ledna 2011 k realizaci senátního dopravně preventivního projektu "PŘEŽIJ – linka života 112" – Mobility club, doporučuje Senátu PČR, aby přijal usnesení, které je uvedeno v příloze a pověřuje senátory Petra Pakostu a Karla Korytáře, aby s tímto usnesením seznámili plénum Senátu PČR, žádá předsedu Senátu PČR, aby bod realizace senátního dopravně preventivního projektu "PŘEŽIJ – linka života 112" – Mobility club byl zařazen na jednání schůze Senátu. Za poslední – pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Příloha usnesení zní:

Senát Parlamentu ČR

I. Doporučuje pokračovat v realizaci dopravně preventivního projektu "PŘEŽIJ – linka života 112" – Mobility club prostřednictvím senátorů v jednotlivých volebních obvodech ve vazbě na plnění závazku ČR vůči EU týkajícího se Strategie snižování počtu obětí dopravních nehod.

II. Oceňuje aktivity sdružení Mobility clubu v podpoře tohoto projektu s cílem snižování počtu obětí dopravních nehod a podpory bezpečnosti silničního provozu.

Na závěr bych chtěl říci, že existuje určitý prezentační materiál, který máme k dispozici a kdokoli z vás projevíte zájem, je možné se s ním seznámit. Jenom ještě konkrétně upozorním, že pan senátor Lajtoch už tuto akci absolvoval a připravuje tuto akci ještě jednou v okrese Přerov. Takže i on může poskytnout konkrétní informace o této akci. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu, do které se přihlásil pan senátor Pakosta, kterému dávám slovo.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jenom svého kolegu předřečníka doplním v tom, že se jedná o navázání na předchozí volební období, zejména na aktivity dopravního podvýboru, že to je věc, která se velmi osvědčila a bylo by velmi dobré v tom pokračovat.

Zdůrazním ještě jeden aspekt – proti jiným dopravně bezpečnostním akcím má tato akce minimální dopady na státní rozpočet, což je jistě velmi pozitivní. I já vás prosím o podporu návrhu usnesení, tak jak zde bylo předřečníkem přečteno. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Ptám se – ano, přihlásil se další, pan senátor Juránek.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jenom vznesu dotaz na předkladatele. Zajímá mě, jakým způsobem je možno se do tohoto projektu zapojit. To je první otázka. Protože tam bylo uvedeno, že se bude uskutečňovat v jednotlivých volebních obvodech prostřednictvím senátorů.

Druhá věc – zajímá mě, odkud se berou prostředky ve státním rozpočtu na tento projekt. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli ještě někdo má zájem. Zdá se, že ne, takže obecnou rozpravu končím. Prosím pana senátora Korytáře, aby se vyjádřil k rozpravě, respektive zodpověděl dotaz.

Senátor Karel Korytář:  Děkuji. Kolegyně a kolegové, odpovím panu senátorovi Juránkovi na jeho dotaz. Já jsem to teď chtěl rychle najít, v materiálu je kontaktní číslo na moderátory, to je Mobility club, je to pan Upír Krejčí a Berkovec. Pana Berkovce znáte určitě z "Rad ptáka Loskutáka", to je pořad, kde ho vidíte častěji. Náklady tady nejsou, samotní moderátoři jsou hrazeni z prostředků Mobility clubu. Naším úkolem je napomoci třeba tím, že pomůžeme v záborech, případně v poskytnutí – ve spolupráci s městem – potřebných prostor, když venku prší, třeba v tělocvičně, v kulturním domě nebo kdekoliv jinde. Takže případné následné náklady právě tím, že jsme partnerem, můžeme korigovat na minimální míru, eventuálně je naším úkolem pomoci sehnat sponzora apod. Samozřejmě být takovým idealistou, že to je zcela bez nákladů, nelze, ale nevyvolává to nějaký základní poplatek či náklady, které by od vás inkasoval Mobility club.

Tolik na vysvětlenou. Samozřejmě, že potřebné údaje poskytnu hned po tomto bodu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Můžeme přistoupit k hlasování. Přivolám kolegy. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Korytář. V sále je přítomno v tuto chvíli 68 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí návrhu je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 9 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 54, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji. Projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem, který jsme si zařadili v tuto chvíli na projednávání, je

 

Zpráva o peticích doručených Senátu Parlamentu České republiky, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2010

a Výroční zprávě o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, za rok 2010

Tisk č. 51

Jedná se o senátní tisk č. 51. Zprávu jste obdrželi spolu s usnesením výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice jako senátní tisk č. 51. Přednesením zprávy je pověřen pan senátor Jermář. Prosím, aby nás s touto zprávou seznámil.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, hezké dopoledne. Celou zprávu jste obdrželi, takže budu velice stručný. Senát obdržel v roce 2010 celkem 23 peticí, což je srovnatelné s rokem minulým i předcházejícími. Z toho tři petice měly více než deset tisíc podpisů. Tady bych snad zmínil petici k nesouhlasu s opětovným zprovozněním spalovny nebezpečných odpadů v Rybitví, kterou podepsalo 47 818 občanů.

Součástí tisku 51 je i usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Máte ho také před sebou, takže já bych z něho ocitoval pouze tři základní pasáže.

Výbor

I. Schvaluje zprávu o peticích doručených Senátu PČR, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. ledna do 31. prosince 2010, která je přílohou tohoto usnesení,

II. Výbor bere na vědomí

a) výroční zprávu o podávání informací dle zákona č. 106/1999 Sb. a přehled podaných peticí a ostatních podání a dotazů za rok 2010, která je přílohou č. 2 tohoto usnesení,

b) výroční zprávu za rok 2010 pro mediální oblast, která je přílohou č. 3 tohoto usnesení.

III. Výbor doporučuje Senátu PČR zprávu o peticích doručených Senátu PČR, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. ledna do 31. prosince 2010 a výroční zprávy o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím za rok 2010 vzít na vědomí.

IV. Výbor určuje zpravodajem pro projednávání senátního tisku na schůzi Senátu PČR senátora Jaromíra Jermáře.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval případnou rozpravu a zaujal k ní po skončení stanovisko. Otevírám rozpravu a ptám se, jestli se chce někdo k této zprávě vyjádřit. Zdá se, že nikoliv, takže rozpravu končím. Domnívám se, že ani pan senátor Jermář se nechce znovu vyjádřit. Přistoupím tedy k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení, vzít zprávu na vědomí. Můžeme tedy hlasovat.

Kdo je pro to, abychom vzali zprávu na vědomí, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatování, že v hlasování pořadové číslo 10 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 58, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

Děkuji. Projednávání tohoto bodu končím.

Vzhledem k tomu, že v tuto chvíli není ještě přítomen ministr Bárta, který dorazí v 11.30 hodin, nezbývá nám nic jiného, než abych vyhlásila do 11.30 hodin přestávku.

(Jednání přerušeno v 10.56 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 11.31 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, doufám, že další senátorky a senátoři do sálu doběhnou. V tuto chvíli bych otevřela další bod našeho pořadu schůze, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 49

Návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 49. Návrh uvede ministr dopravy Vít Bárta, kterého vítám a prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr dopravy ČR Vít Bárta:  Dobrý den. Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi v úvodu tohoto bodu jednání pléna Senátu jen velmi stručně představit vládní návrh zákona.

Základním cílem předloženého návrhu zákona je zapracování několika směrnic Evropské unie do práva České republiky. Tyto směrnice prohlubují harmonizaci pravidel v oblasti drážní dopravy a podporují přeshraniční poskytování služeb, pohyb dopravních prostředků i zaměstnanců. Tomu odpovídají i tři základní oblasti úpravy:

Za prvé přístup na drážní infrastrukturu v mezinárodní osobní dopravě, za druhé harmonizace technických požadavků na dráhu, její součásti a kolejová vozidla. Za třetí harmonizace systému odborné a zdravotní způsobilosti strojvedoucích na celostátních a regionálních drahách.

Jedná se tedy o návrh zákona transpoziční povahy, který je nezbytné přijmout.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal na svém včerejším zasedání komplexní pozměňovací návrh k předložené novele, který obsahuje soubor změn legislativně-technické povahy a nemění věcný obsah návrhu. Tyto změny jsou pro ministerstvo dopravy přijatelné.

Děkuji vám za pozornost a prosím o schválení předloženého návrhu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení bylo rozdáno jako senátní tisk č. 49/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Korytář:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, pane ministře.

Návrh zákona, jak již uvedl pan ministr, náleží svou povahou mezi tzv. transpoziční právní předpisy. A tento návrh také vyplývá z Třetího evropského železničního balíčku.

Cílem projednávané novely, jak již bylo řečeno, je za prvé otevření trhu mezinárodní osobní železniční dopravy v rámci EU, za druhé zavedení jednotné právní úpravy podmínek způsobilosti k řízení drážního vozidla v rámci EU a za třetí provedení změn týkajících se vymezení evropského železničního systému, udělování výjimek z uplatňovaní technických specifikací interoperability, včetně notifikační povinnosti vůči Komisi v případě využití těchto výjimek a povolování provozu drážních vozidel.

Účinnost návrhu zákona je stanovena na den jeho vyhlášení, s výjimkou bodů týkajících se transpozice směrnice 2007/59/ES – ty nabudou účinnosti dne 1. ledna 2012.

Stručně k hlavním změnám zákona o drahách.

V tomto zákoně dochází k zařazení všech drah celostátních do evropského železničního systému. Přeformulovány a doplněny jsou podmínky provozování osobní a nákladní drážní dopravy na dráze a nově je vymezena definice přeshraniční osobní drážní dopravy.

Zasahováno je i do ustanovení týkajících se provozuschopnosti drážních vozidel. Podle dosavadní úpravy lze na drahách provozovat drážní vozidlo mimo jiné za předpokladu, že jeho technická způsobilost byla prokázána shodou se schváleným typem. Je-li žádost o takové schválení podána současně ve více členských státech EU, počítá návrh z důvodu zjednodušení tohoto postupu nově s povinností drážního správního úřadu spolupracovat s příslušnými orgány těchto členských států.

Významné změny zaznamenává část zákona o drahách týkající se způsobilosti k řízení drážních vozidel.

Dosud platný průkaz způsobilosti k řízení bude platit i nadále, ale pouze pro tramvajovou, trolejbusovou, speciální, lanovou dopravu a dopravu na vlečkách.

Pro ostatní, to znamená pro celostátní a regionální dráhy, je zaveden systém dvou harmonizovaných dokladů, a to je licence strojvedoucího a osvědčení strojvedoucího. Licence udělená úřadem jiného členského státu EU bude platit i na území ČR, budou-li splněny podmínky pro toto udělení.

Pozornost si dále zaslouží úprava poskytování výuky a výcviku žadatelů o licenci nebo osvědčení vedoucí k získání znalostí a dovedností potřebných k řízení drážního vozidla.

Dalším významným zásahem do zákona o drahách je změna ustanovení o provozní a technické propojenosti evropského železničního systému.

Novela obsahuje též přechodná ustanovení, jež ponechávají v platnosti povolení k uvedení do provozu udělená drážnímu vozidlu zahraničního dopravce před 19. červencem 2008 a stanovují nutná přechodná období pro postupné a plynulé nahrazování dokladů osvědčujících způsobilost k řízení drážního vozidla na dráze celostátní a regionální.

Je měněn rovněž zákon o správních poplatcích, jak bylo uvedeno. Změnou zákona o správních poplatcích je reagováno na vydávání nového dokladu – licence – a udělování akreditace k provádění školení pro získání licence a osvědčení, za něž má být vybírán správní poplatek – v prvním případě 500 Kč a ve druhém případě 3000 Kč.

Poslanecká sněmovna vyslovila s vládním návrhem zákona dne 1. února 2011 na své 13. schůzi souhlas, ve znění schváleného pozměňovacího návrhu hospodářského výboru. V hlasování se pro návrh vyslovilo ze 167 přítomných poslankyň a poslanců 142. Z toho je patrno, že tento zákon je obsahově a významem zcela bezkonfliktní a potřebný.

Naše legislativa vznesla k novele celou řadu připomínek vedoucích k upřesnění některých pasáží novely a samozřejmě i k odstranění různého možného výkladu, k aktualizaci pojmů či správnosti textu. Jedná se o legislativně technické připomínky, které, jak již uvedl pan ministr, nemění její podstatu. Všechny úpravy tvoří komplexní pozměňovací návrh, který je přílohou následujícího usnesení:

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který doporučuje plénu Senátu Parlamentu ČR vrátit Poslanecké sněmovně vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nevidím nikoho takového, takže otevírám obecnou rozpravu. Ani do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Táži se tedy v tuto chvíli pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k návrhu pana zpravodaje. Nechce. A pan zpravodaj garančního výboru se v tuto chvíli chce vyjádřit.

Senátor Karel Korytář:  Děkuji. Kolegyně a kolegové, jenom zopakuji, že jsem přečetl návrh na usnesení, který máte na svých lavicích jako senátní tisk č. 49/1, takže o tomto budeme hlasovat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Jiný návrh podán nebyl, zahájíme tedy hlasování.

Omlouvám se kolegům, kteří přiběhli na hlasování, ale vzhledem k tomu, že v návrhu garančního výboru je pozměňovací návrh, je nutné otevřít podrobnou rozpravu, kterou tedy tímto otevírám. Ptám se, jestli se do podrobné rozpravy někdo hlásí s případným dalším návrhem? Zdá se, že tomu tak není. Končím tedy podrobnou rozpravu.

Předpokládám, že ani teď se nechce vyjádřit pan navrhovatel ani pan zpravodaj, který již své řekl. Pozměňovací návrhy máme v písemné podobě, takže není potřeba je zde ústně přednášet.

V tuto chvíli tedy můžeme začít hlasovat. Aktuálně je přítomno 59 senátorek a senátorů, kvórum je 31.

Zahajuji hlasování o pozměňovacím návrhu garančního výboru. Kdo je pro přijetí tohoto pozměňovacího návrhu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování skončilo. Konstatuji, že v tomto hlasování pořadové číslo 11 ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 se pro vyslovilo 48, proti nikdo. Návrh byl tedy přijat.

Další pozměňovací návrhy nemáme. Přistoupíme tedy k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatého pozměňovacího návrhu. V sále je v tuto chvíli přítomno 63 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 12 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jedním z nich byl pan senátor Karel Korytář. A prosím ještě o návrh druhého. (Z pléna navržen senátor Petr Pakosta.) Oba souhlasí se svou rolí. Přistoupíme tedy k hlasování o souhlasu s pověřením.

Byl podán návrh pověřit senátora Karla Korytáře a senátora Petra Pakostu odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Aktuálně je přítomno 65 senátorek a senátorů, kvórum je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s pověřením, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování skončilo. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 13 ze 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 se pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Konstatuji, že můžeme ukončit tento bod. Děkuji panu navrhovateli i zpravodaji.

Přistoupíme k dalšímu bodu pořadu jednání, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Austrálie o leteckých službách

Tisk č. 381

Návrh máme jako senátní tisk č. 381. Návrh opět uvede ministr dopravy Vít Bárta, kterému uděluji slovo.

Ministr dopravy ČR Vít Bárta:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Česká republika a Austrálie doposud nemají upraveny vzájemné vztahy v oblasti civilního letectví. Vláda České republiky souhlasila se sjednáním dohody mezi vládou ČR a vládou Austrálie o leteckých službách svým usnesením ze dne 30. května 2007. Dohoda byla podepsána dne 24. září 2010 v rámci Valného shromáždění Organizace spojených národů v New Yorku.

Dohoda stanovuje jednotné podmínky pro výkon dopravních služeb leteckými dopravci obou států. Má liberální charakter a vymezuje například přepravní práva na určených linkách, obsahuje ustanovení o spolupráci a postupech v důležitých oblastech, jako je provozní bezpečnost a ochrana civilního letectví před protiprávními činy.

Dohoda je přínosná pro rozšíření dvoustranné spolupráce mezi oběma zeměmi.

Dovoluji si tímto požádat Senátu Parlamentu České republiky o vyslovení souhlasu s ratifikací této dohody. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  I já děkuji, pane navrhovateli. Prosím, posaďte se opět ke stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 381/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa.

Garančním výborem byl určen výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 381/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Veronika Vrecionová, kterou žádám v tuto chvíli, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Paní senátorka pravděpodobně přednese společné usnesení obou výborů.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Ano, bude to společná zpráva. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážený pane ministře. Vzhledem k tomu, že navrhovatel vás již plně informoval o obsahu tohoto vládního návrhu, dovolím si jenom pár poznámek.

Sjednání této dohody bylo iniciováno australskou stranou za účelem vytvoření rámce pro budoucí provoz leteckých služeb mezi ČR a Austrálií. Obsahové vymezení smlouvy je standardní pro smlouvy tohoto typu o civilním letectví. Smlouva je v souladu s ústavním pořádkem ČR, nevyžaduje změny v českém právním řádu a v závazcích vyplývajících z členství v EU. Sjednání smlouvy nebude mít dopad na státní rozpočet. Sjednání dohody naopak představuje možnost, jak nadále rozvíjet vzájemné bilaterální vztahy a proto bude její přijetí přínosné.

Za výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu navrhuji vyslovit souhlas s ratifikací. Bylo to společné usnesení obou výborů.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Vzhledem k tomu, že bylo společné usnesení obou výborů, mohu v tuto chvíli otevřít obecnou rozpravu a ptám se, jestli se do této rozpravy někdo hlásí. Zdá se, že nikoliv, a protože máme jediný návrh, a to, aby Senát dal souhlas k ratifikaci této smlouvy, přistoupíme k hlasování o tomto návrhu.

Hlasujeme o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody mezi vládou ČR a vládou Austrálie o leteckých službách. V sále je přítomno 67 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, aby Senát dal souhlas k ratifikaci, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo s tímto návrhem nesouhlasí, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 14 ze 68 přítomných senátorů při kvóru 35 pro se vyslovilo 55, proti bylo 0, návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu, děkuji panu navrhovateli i zpravodajům.

Můžeme přistoupit k dalšímu bodu, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikacemi Protokol mezi vládou České republiky a vládou Státu Kuvajt o změně Dohody o letecké dopravě mezi vládou České republiky a vládou Státu Kuvajt, podepsané v Praze

dne 3. července 1997, a Dohoda o letecké dopravě mezi vládou České republiky

a vládou Státu Kuvajt, podepsaná v Praze dne 3. července 1997

Tisk č. 2

Senátní tisk má č. 2 a uvede ho ministr dopravy Vít Bárta.

Ministr dopravy ČR Vít Bárta:  Vážená paní předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, na základě zájmu obou stran stávající dohodu více liberalizovat a zajistit její soulad s právem EU je základní cíl, který si z tohoto hlediska dáváme.

Je připravena změna dohody ve formě protokolu, který obsahuje doplnění či změny vybraných ustanovení stávající dohody. Vláda vyslovila souhlas se sjednáním protokolu svým usnesením dne 15. září 2010 č. 657 a protokol byl následně podepsán 13. října 2010 v Praze.

Provádění protokolu nebude mít dopad na výdaje státního rozpočtu a nevyžaduje změny v právním řádu.

Současně s protokolem se Parlamentu ČR předkládá k vyslovení souhlasu s ratifikací také stávající Dohoda o letecké dopravě, která byla uzavřena jako mezinárodní smlouva vládní kategorie. Protokol o změně dohody je však třeba podle současných ústavních požadavků ratifikovat.

Aby byla celá stávající dohoda ve změní protokolu bezprostředně závazná, s přednostní aplikací před zákony, je třeba, aby byla také ona ratifikována a povýšena na mezinárodní smlouvu prezidentské kategorie.

Dovoluji si tímto požádat Senát Parlamentu ČR o vyslovení souhlasu s ratifikací předkládaného protokolu a samotné dohody. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím, posaďte se opět ke stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 2/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Töpfer. Garančním výborem byl VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 2/1, zpravodajem výboru je pan senátor Josef Řihák, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou, a zároveň se ptám, jestli tato zpráva je společná za oba výbory, protože pan senátor Töpfer je na dnešek omluven. Není tomu tak, vystoupí za něj náhradník. (Vystoupí pan kolega Kladívko.) Takže prosím.

Senátor Josef Řihák:  Děkuji za slovo, paní předsedající, kolegyně, kolegové, pane ministře, kuvajtská strana iniciovala jednání o změně dosavadní dohody o letecké přepravě mezi oběma státy z roku 1997, a o tom, že je potřeba více liberalizovat, už mluvil pan ministr. K vyslovení souhlasu k ratifikaci jsou Senátu předkládány dva dokumenty. Je to Dohoda a Protokol ji měnící.

Dohoda se skládá z 23 článků a seznamu linek, který je nedílnou součástí této dohody a obsahově je srovnatelná s obdobnými dvoustrannými mezinárodními smlouvami o leteckých službách a letecké dopravě, které má ČR sjednána zhruba s 80 státy.

Protokol se skládá z 12 článků a upravuje znění dohody. Pouze bych vás krátce informoval o projednávání na výboru a o přijatém usnesení.

VHZD se senátním tiskem č. 2 zabýval dne 25 ledna 2011 a po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Ivo Vykydala, náměstka ministra dopravy, a mé zpravodajské zprávě výbor:

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací senátního tisku č. 2.

2. Určil mě zpravodajem k projednání na plénu.

3. Pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, a ptám se, zda si přeje vystoupit. Vidím, že si přeje vystoupit pan senátor Kladívko za omluveného pana senátor Töpfera.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji, paní místopředsedkyně, opět zastoupím pana kolegu Töpfera a seznámím vás s usnesením VZVOB, který na své schůzce dne 9. března 2011 přijal usnesení k Vládnímu návrhu, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikacemi Protokol mezi vládou České republiky a vládou Státu Kuvajt o změně Dohody o letecké dopravě mezi vládou České republiky a vládou Státu Kuvajt, podepsané v Praze dne 3. července 1997, a Dohoda o letecké dopravě mezi vládou České republiky a vládou Státu Kuvajt, podepsaná v Praze dne 3. července 1997.

VZVOB po odůvodnění zástupců předkladatele, senátorské zprávě senátora Tomáše Töpfera doporučuje Senátu Parlamentu České republiky dát souhlas k ratifikaci Protokol mezi vládou České republiky a vládou Státu Kuvajt o změně Dohody o letecké dopravě mezi vládou České republiky a vládou Státu Kuvajt, podepsané v Praze dne 3. července 1997, a Dohoda o letecké dopravě mezi vládou České republiky a vládou Státu Kuvajt, podepsaná v Praze dne 3. července 1997. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji, a já v této chvíli otevírám obecnou rozpravu. Ptám se, jestli se do ní někdo hlásí. Zdá se, že nikoliv, takže můžeme přistoupit k hlasování, a to k hlasování o souhlasu k ratifikaci. Svolám kolegy.

Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu mezi vládou České republiky a vládou Státu Kuvajt o změně Dohody o letecké dopravě mezi vládou České republiky a vládou Státu Kuvajt, podepsané v Praze dne 3. července 1997, a k ratifikaci Dohody o letecké dopravě mezi vládou České republiky a vládou Státu Kuvajt, podepsané v Praze dne 3. července 1997.

V sále je přítomno 67 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 34, a já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 15 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro souhlas vyslovilo 60, proti bylo 0, návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli a děkuji zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dalším bodem, kterým budeme projednávat, je bod

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o spolupráci v oblasti družicové navigace mezi Evropskou unií a jejími členskými státy a Norským královstvím

Tisk č. 3

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 3 a uvede ho ministr dopravy Vít Bárta, kterému opět dávám slovo.

Ministr dopravy ČR Vít Bárta:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vláda ČR předkládá do Parlamentu ČR Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o spolupráci v oblasti družicové navigace mezi Evropskou unií a jejími členskými státy a Norským královstvím, jak tady zaznělo.

Dohoda o spolupráci v oblasti družicové navigace s EU jsou sjednávány se zeměmi, které se z celosvětového hlediska významně podílejí na vesmírném programu a disponují velice kvalitní technologií pro tuto oblast. Smyslem předkládané dohody je zajistit úzké zapojení Norska do fází budování a provozu evropských programů globálních družicových navigačních systémů GALILEO a EGNOS.

Zapojení Norska do evropského programu globálního navigačního družicového systému je považováno za politicky i ekonomicky velmi vhodné. Jedná se o významného partnera, jenž je členem NATO i Evropské kosmické agentury.

Dohoda byla dne 22. září 2010 podepsána v Bruselu na úrovni velvyslanců členských států EU. Dohoda je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR, se závazky vyplývajícími z členství ČR v Evropské unii, se závazky, převzatými v rámci jiných platných smluv a z obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva.

Provádění dohody nebude mít dopad na výdaje státního rozpočtu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane navrhovateli. Návrh projednal VZVOB, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 3/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Lebeda.

Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 3/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Řihák, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Josef Řihák:  Paní předsedající, kolegyně, kolegové, pane ministře, cílem projednávané dohody je především další posílení spolupráce mezi EU, jejími členskými státy a Norským královstvím, realizované doplněním ustanovení Dohody o Evropském hospodářském prostoru, která se vztahuje na družicovou navigaci. Norsko poskytuje nejdůležitější technologii pro program GALILEO a hostí dvě významná pozemní zařízení na Špicberkách a v Antarktidě, která přispívají k řádnému fungování systému.

Dohoda má stanovit obecné zásady spolupráce a hlavně práva a povinnosti Norska v příslušných oblastech, jako je např. bezpečnost. Touto dohodou se zabýval náš VHZD a na svém zasedání dne 25. ledna 2011 po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Ivo Vykydala, náměstka ministra dopravy a mé zpravodajské zprávě výbor přijal usnesení, ve kterém 1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Dohoda o spolupráci v oblasti družicové navigace mezi Evropskou unií a jejími členskými státy a Norským královstvím, 2. určil mě zpravodajem pro jednání na schůzi Senátu, 3. pověřil předsedu výboru pana kolegu Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane zpravodaji, také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB pan senátor Lebeda. Nepřeje, děkuji. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, jestli se chce ještě vyjádřit. Pan navrhovatel evidentně nechce, pan zpravodaj asi také ne.

Byl tedy podán jediný návrh, a to je dát souhlas k ratifikaci dohody. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o usnesení Senát dává k ratifikaci Dohoda o spolupráci v oblasti družicové navigace mezi Evropskou unií a jejími členskými státy a Norským královstvím.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 16 ze 68 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 se pro vyslovilo 62, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli, děkuji panu zpravodaji. Nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Petice proti zastavení výstavby silnice I/11 mezi Ostravou a Opavou

Tisk č. 383

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 383. Petici projednal VHZD. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Petra Pakostu. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 383/2.

Petici také projednal VVVK, ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Karla Kapouna. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 383/1.

Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv podle § 142a odst. 2 zákona o Jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu.

V tomto případě jsou to: Zdeňka Jordánová, Martin Dostál a Pavel Vítek, který je uveden v usnesení VVVK. K tomu musíme dát souhlas hlasováním. Opět svolám kolegy.

V sále je aktuálně přítomno 67 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 34.

Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro to, aby se jmenovaní mohli zúčastnit schůze Senátu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Konstatuji, že hlasování pořadové č. 17 ze 68 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 se pro vyslovilo 61, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Výše jmenovaní se tedy mohou zúčastnit dalšího projednávání. Dovolte mi, abych je zde přivítala.

Dále Senát hlasováním rozhodne, kteří z představitelů orgánů veřejné samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. Seznam těchto osob vám byl rovněž rozdán v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Zmocněnec vlády pro liniovou výstavbu František Kopecký, ředitele Státního fondu dopravní infrastruktury Gustava Slamečku zastoupí náměstek sekce pro realizaci zdrojů Tomáš Křeček a generálního ředitele Ředitelství silnic a dálnic ČR Jiřího Švorce zastoupí Jan Hoření a jako poslední náměstek ministra dopravy Ivo Toman – po odchodu pana ministra.

Navrhuji, abychom hlasovali v této chvíli o všech najednou. Přistoupíme k hlasování, nebudu již spouštět znělku, protože hlasujeme těsně po sobě. Zahajuji tedy hlasování.

Kdo souhlasí s účastí výše jmenovaných, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že hlasování pořadové č. 18 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dovolte mi tedy, abych také přivítala zástupce stran dotčených peticí.

Podle článku 3 našich podrobnějších pravidel se praví, že může každá z těchto osob vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše na 10 minut. To teď pro ty, kteří budou účastni našeho dalšího projednávání. Nyní uděluji slovo zpravodaji garančního výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice panu Karlu Kapounovi. Prosím, pane senátore.

Senátor Karel Kapoun:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně a kolegové. Byl jsem pověřen naším výborem, abych uvedl tento bod dnešního programu. Petice proti zastavení výstavby silnice I/11 – I/57 byla podána Sdružením pro výstavbu komunikace 3. listopadu 2010 našemu předsedovi výboru, senátoru Jaromíru Jermářovi. A cílem našeho veřejného slyšení, které následně proběhlo 17. 1. 2011, bylo projednat rozhodnutí ministra dopravy ČR o zastavení realizace výstavby silnice I/11 mezi Ostravou a Opavou na základě odůvodnění argumentace zástupců petentů toto rozhodnutí změnit.

Občané důrazně požadovali obnovení výstavby komunikace I/11 mezi Ostravou a Opavou a zajištění finančních prostředků na její realizaci. Petici podpořilo svými podpisy více než 28 tisíc občanů Moravskoslezského kraje. Po proběhlém veřejným slyšení došlo ještě k takové pracovní schůzce obou stran, tzn. jak petentů, tak zástupců ministerstva dopravy, a na základě této pracovní schůzky a jejich výstupu došlo ke křehké dohodě, kdybych to tak řekl, kterou máte ve svém návrhu usnesení pro Senát Parlamentu ČR. Máte ho přílohou našeho usnesení našeho výboru.

Já bych ještě teď přečetl usnesení z 5. schůze, konané 2. března 2011, k projednání této petice.

Výbor po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře po informaci senátora Karla Kapouna, místopředsedy výboru k Petici 19/10 proti zastavení realizace výstavby silnice I/11 mezi Ostravou a Opavou, která byla předmětem veřejného slyšení výboru 17. ledna 2011, v souladu s ustanovením § 142a zákona č. 107 1999 Sb., o jednacím řádu Senátu a Podrobnějšími pravidly projednávání peticí v Senátu a po rozpravě:

I. Oznamuje Organizačnímu výboru Senátu, že šetření ve věci petice č. 19/10, senátní tisk č. 383 "Proti zastavení realizace výstavby silnice I/11 mezi Ostravou a Opavou bylo ukončeno.

II. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, na základě zevrubného seznámení a projednání senátního tisku č. 383 – petice "Proti zastavení realizace výstavby silnice I/11 mezi Ostravou a Opavou na veřejném slyšení výboru dne 17. ledna 2011, přijmout návrh usnesení, který je uveden v příloze č. 1 tohoto usnesení.

III. Navrhuje Organizačnímu výboru Senátu zařadit na pořad následující schůze Senátu bod: Senátní tisk č. 383 – petice "Proti zastavení realizace výstavby silnice I/11 mezi Ostravou a Opavou".

IV. Určuje, že osobami zastupujícími petenty, kteří požívají práv podle § 142a odst 2 jednacího řádu Senátu jsou mluvčí petičního výboru petice uvedení v příloze č. 2 tohoto usnesení.

V. Doporučuje, aby se projednávání na schůzi Senátu dále zúčastnili představitelé Vlády ČR a Ministerstva dopravy ČR, Státního fondu dopravní infrastruktury, Ředitelství silnic a dálnic Ř, jež výbor považuje za peticí dotčené, a kteří jsou uvedeni v příloze č. 2 tohoto usnesení.

VI. Určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 383 na schůzi Senátu senátora Karla Kapouna.

VII. Pověřuje předsedu výboru senátora Jaromíra Jermáře toto usnesení předložit předsedovi Senátu Parlamentu ČR a Organizačnímu výboru Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Ptám se, zda chce někdo vystoupit . Paní Zdeňka Jordánová, starostka obce Hrabyně a předsedkyně petičního výboru. Prosím, paní starostko, máte slovo.

Zdeňka Jordánová:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři, dámy a pánové. Petiční výbor ve spolupráci se Sdružením pro výstavbu komunikaci I/11 – I/57 uspořádal koncem loňského roku petiční akci proti zastavení realizace výstavby silnice I/11 mezi Ostravou a Opavou, a to v úseku Mokré Lazce, Hrabyně, Velká Polom, Hranice v okresu Opava, Ostrava.

Na tuto petici bezprostředně navázala petiční akce občanů proti zastavení téže silnice v navazujícím úseku prodloužená Rudná. Co nás vedlo k zorganizování těchto petičních akcí? Naším cílem bylo upozornit zodpovědné instituce v resortu dopravy a dlouhodobě neutěšenou dopravní situaci mezi Ostravou a Opavou. Na této životně důležité dopravní tepně v západní části Moravskoslezského kraje jsme denně svědky dopravních nehod s těmi nejtěžšími následky. Neúnosná je bezpečnost dopravy v části Ostravy-Poruby a dále v obcích Velká Polom a Hrabyně, kterými silnice I/11 prochází.

Alarmující je rovněž stav životního prostředí a negativní dopad nadměrné dopravy na život našich obyvatel. Obě tyto petiční akce měly obrovský ohlas u občanů žijících v západní části Moravskoslezského kraje.

Občané svými více než 35 tisíci podpisy dali jednoznačně najevo svůj nesouhlas s dalším oddalováním realizace této klíčové dopravní tepny. Domníváme se, že tento počet občanů musí začít brát ministerstvo dopravy a jím zřízené instituce vážně.

Tato iniciativa byla z naší strany ještě vstřícná. Já a členové předsednictva Sdružení pro výstavbu komunikace I/11 a 1/57 jsme denně mezi našimi občany. Reakce pobouřených občanů a jejich naprostí deziluze se nedá popsat. Občané volají – a právem - po razantnějších krocích. I přesto máme nadále zájem s ministerstvem dopravy jednat. Velmi obtížné však jsou obhajitelné kroky ministerstva dopravy. Rozumíme tomu, že než si rozhněvat 14 regionů, tak je lepší si rozhněvat jen jeden. A to vlastně ještě nejdál od Prahy.

Zásadní omezení výstavby dopravní infrastruktury v našem kraji je však o to problematičtější, že stav životního prostředí, jehož zhoršování neřešení dopravy významně přispívá. Je u nás nejen nejhorší v celé ČR, ale v některých parametrech zřejmě v celé Evropské unii. Náš kraj přitom nečeká se založenýma rukama. Naopak jsme se vždy snažili a snažíme se státu pomáhat. Ze svých rozpočtů dokonce uvolňujeme finanční prostředky na činnosti spojené např. s výkupy pozemků či náklady na projektovou činnost, které by jednoznačně měl dělat stát. Tak si nejen představujeme spolupráci mezi státem a samosprávou, tak ji i reálně realizujeme.

Naše snahy a vstřícné kroky jsou však po zásluze odměňovány zastavováním staveb, prodlužováním termínů jejich dokončení, některé stavby – např. obchvat Opavy či Krnova – nehodlá stát v dohledné době realizovat vůbec, ačkoli jsou obchvaty sídel prioritou ministerstva.

Takovéto postupy jsou pro nás a pro občany absolutně nepřijatelné. Ze strany resortu dopravy byla doposud pramalá ochota diskutovat, hledat skutečná řešení aktuálních problémů, které evidentně Moravskoslezský kraj v oblasti dopravní infrastruktury má. Jsme si vědomi stavu veřejných financí a možností státu financovat dopravní infrastrukturu. Sdružení pro výstavbu komunikace I/11 a I/57, které koordinovalo tyto petiční akce, je připraveno jednat. Výsledkem těchto jednání budou určitě kompromisy. My jsme k nim připraveni. Z naší strany snaha po kompromisech však nesmí být vnímána ministerstvem jako slabost.

Petiční akce, které jsou předmětem vašeho dnešního jednání, byly projednány jak na půdě Senátu, tak i Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Naše petice zde na půdě Senátu získala podporu. A to jak od výboru pro dopravu, tak i ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Na půdě výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se uskutečnilo se zástupci resortu dopravy a Státního fondu dopravní infrastruktury jednání, jehož výsledkem je usnesení, které je součástí senátního tisku č. 383.

Tento kompromisní návrh usnesení byl přijat po dohodě obou stran. Po dlouhé době zde musím ocenit konstruktivní přístup zejména 1. náměstka ministra dopravy Sýkory. Tento kompromis však bereme jako základ k dalším jednáním, ke kterým bychom chtěli ministerstvo dopravy vyzvat.

Moravskoslezský kraj je po Praze a Středočeském kraji třetím největším regionem u nás. V našem kraji je platná koncepce hlavních dopravních tepen, zvaná Slezský kříž. Tuto koncepci donedávna respektovalo i ministerstvo dopravy. Bohužel musím konstatovat, že v minulosti i dnes jsou na území kraje realizovány výstavby, které v tento koncepci nejsou a nebyly. A navíc jsou i financovány z operačního programu Doprava, což je zvlášť zajímavé.

Na druhou stranu ve zpracované superstrategii klíčové dopravní stavby do roku 2025 stále schází dnes již zmiňované obchvaty Opavy a Krnova. Nevíme, co k tomu ministerstvo dopravy vede. Mohu však říci, že nezařazení klíčových staveb do tohoto dokumentu svědčí o neznalosti našeho kraje a základních potřeb, které v oblasti infrastruktury má.

Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři. Moravskoslezský kraj se nachází na křižovatce. Jedna cesta z ní vede přes postupný útlum průmyslu, vzdělanosti a dalších arbitrů, k vyklidňování a zhoršování podmínek k existenci, druhá pak k postupnému pokračování transformace, rozvoji a konečnému cíli, kterým je trvalé zlepšení kvality života a spokojenosti jeho obyvatel. Pokud máme skutečně všichni eminentní zájem na tom, aby tento kraj přestal být regionem problémovým, a naopak byl regionem prosperujícím, musíme říkat také méně slov a více konat.

Máme chytré a tvůrčí lidi s nápady, na kterých dokáží velmi tvrdě pracovat. Tato budoucí prosperita však stojí a padá s kvalitní dopravní infrastrukturou. Jen tak mohou být vytvořeny předpoklady pro investice soukromého sektoru, který následně může vytvořit nová pracovní místa na Osoblažsku, Bruntálsku, Krnovsku a Opavsku, které jsou dlouhodobě postiženy vysokou 15 – 30% mírou nezaměstnanosti. Neprosazujeme nic menšího, než oprávněné zájmy občanů Moravskoslezského kraje. A za ty budeme vystupovat i nadále.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní předsedkyně petičního výboru. Ptám se, kdo další chce vystoupit, ať už z petentů či ze senátorek a senátorů. Případně pan ministr? Pan ministr. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr dopravy ČR Vít Bárta:  Vážená paní předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři. Vážení zástupci Moravskoslezského kraje. Já musím říci, že myslím na Karlovarský kraj, myslím na Ústecký kraj, myslím na Jihočeský kraj, myslím na Jihomoravský kraj, myslím na Pardubický kraj, myslím na Hradecký kraj, nezapomínám na Olomoucký kraj, nezapomínám na Vysočinu. Promiňte, nedovolím si vás zdržovat ostatním výčtem třinácti krajů.

Je zapotřebí připomenout to, že Česká republika v minulých letech naplánovala a rozestavěla stavby za 1,5 bilionu investičních záměrů v následujících 25 letech.

V současné době investiční rámec do roku 2025 – v situaci, kdy budeme počítat velmi odvážnou myšlenku, 130 miliard Kč projektů PPP, přesto proti tomu 1,5 bilionu by disponovala částkou něco méně než půl bilionu Kč. Jinými slovy řečeno, jsme na třetině toho, co bychom potřebovali. A to přesto žádám po panu ministrovi financí a po vládě navyšování svého rozpočtu v době, kdy se podle koaliční smlouvy mají všechny rozpočty mrazit. A přesto žádám PPP 130 miliard Kč.

Mám ambici zavzpomínat na svá dětská léta, tady za rohem jsem chodil do školky, a tam mě učili takové hezké dětské poříkadlo, že kde nic není, ani kuře nehrabe. Můj Sýkora – náměstek jednal - a má ambici hledat shodu. Nicméně přesto ambice o shodu v sobě nese něco, co já mám ambici tady popírat. Slibuji, že velmi rád pozvu zástupce Moravskoslezského kraje k tomu, aby se podíleli mezi green paper a white paper na multikriteriální analýze, která řekne a která přesně zhodnotí, že když máme postavit jenom jednu třetinu toho, co jsme občanům ČR v minulých letech slibovali, tak ta jedna třetina, kterou jsme vybrali, je správně navržena. Já vůči Moravskoslezskému kraji s maximální pokorou říkám, že si samozřejmě nemůžu být jist tím - bez ohledu na to, že jsme složitě po jednotlivých krajích několik měsíců, i s Asociací krajů, velmi složitě debatovali o tom, co stavět a co nestavět, jednali jsme na ministerstvu dopravy, co stavět a co nestavět – že si nemůžeme být jisti tím, jestli máme tady postavit nějaký obchvat či nikoli. V rámci multikriteriální analýzy – já budu vděčný za krvavou debatu o tom, co tam má být a co tam nemá být. Přesto mám potřebu rovnou říci, i když to říkám nepopulárně, i když to říkám tak, že se na mě mnozí budou mračit, že nechci, aby tím, co tady dneska zažíváme, vznikl dojem "my tady v Senátu, my tady peticí jsme dokázali to, že se bude stavět". Nedávejme zbytečné naděje. Neslibujme, pokud si tím nejsme jisti.

Občané ČR v posledních letech trpí neustále tím, že jim tady něco slibujeme – "bude lépe, budou nižší daně, větší státní výdaje, bude na všechno". Nebude. Já slibuji to, že budu dělat maximum pro to, abychom v následujících letech přidali finanční prostředky na výstavbu dopravní infrastruktury v ČR. Ale jestli něco nemůžu slibovat, tak to je, jestliže Moravskoslezský kraj byl v posledních letech kraj, kam šlo nejvíce prostředků na výstavbu dopravní infrastruktury v ČR, budeme říkat, že je těžká situace Moravskoslezského kraje - tak já říkám, že je těžká situace Karlovarského kraje, který nemá jako krajské město rychlostní komunikaci. Přesto je to kraj s největší nezaměstnaností. Máme Ústecký kraj, kde jsme sice rozestavěli megalomansky několik velkých dopravních tepen – přesto je to kraj, který potřebuje horizontální tepnu ke Karlovarskému kraji jednoznačně stavět, protože to dělá veliké problémy. Umírají tam lidé stejně jako v Moravskoslezském kraji, v tom Ústeckém kraji. Stejně tak je to zásadní tepna z hlediska infrastruktury.

Dámy a pánové. Musím říci, když jsem viděl návrh teze materiálu, který připravil NERV, z hlediska konkurenceschopnosti ČR, je tam věta o Moravskoslezském kraji. Ale není tam věta o I/11. Je tam věta o tom, že Moravskoslezský kraj a ČR, pokud má být konkurenceschopná, musí prioritně postavit druhou páteřní komunikaci mezi Čechami a Moravou, a to právě v podobě spojení mezi Hradcem Králové a Olomoucí. Jestliže nepostavíme tuto páteřní komunikaci, ano, hrozí to, že se průmysl v Moravskoslezském kraji bude stěhovat do Polska. To je věta, která je o Moravskoslezském kraji v dokumentu konkurenceschopnosti.

Jinými slovy řečeno, já jsem si se vší pokorou vědom toho, že I/11 a spojení mezi Opavou a Ostravou je potřeba. Jsem si toho vědom! Stejně jako jsem si vědom mnoha potřebných obchvatů kolem českých měst a obcí. Přesto nechci vyvolávat iluzi, že tím, že tady tuto petici projednáváme, tím, že budeme revidovat, provádět multikriteriální analýzu, je dáno, že v superstrategii v tomto směru dojde k zásadní změně.

Naopak se vší pokorou děkuji Ústeckému kraji, Karlovarskému kraji, Jihočeskému kraji a řadě dalších krajů za to, že i když v porovnání s Moravskoslezským krajem do těchto krajů v minulých letech šlo výrazně méně finančních prostředků, tak jednání, která vedeme s těmito kraji, jsou bez peticí v Senátu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také za vystoupení. Dalšími přihlášenými do diskuse jsou senátoři – pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Horník:  Dobré poledne, pane ministře, paní předsedající, kolegyně a kolegové, já bych navázal tam, kde pan ministr skončil. Ona už běží – já nevím, jestli pan ministr to ví – petice za R6 směrem Praha – Karlovy Vary. Já bych jenom krátce řekl, že tato iniciativa vychází v podstatě z toho důvodu, že doopravdy všichni slibovali. Když pan Topolánek jako premiér otevíral průtah Karlovými Vary, čtyřpruh, tak mluvil o roce 2013. Je špatně, když dáváme nesplnitelné sliby, jednoznačně. Bohužel letos, v roce 2011, měla být dodělána R6 z Chebu do Karových Varů. Jak jsme se dozvěděli z posledních materiálů na podvýboru pro dopravu v Senátu, tak to nebude v roce 2011, ale bude se dokončovat v roce 2011, 2012, 2013.

Karlovarský kraj je zase odsouván skutečně úplně až na konec. A co se týká silnice Karlovy Vary – Praha, respektive Nové Strašecí, tak tato silnice do roku 2025 se nebude budovat, pouze se mají budovat obchvaty tří nejvýznamnějších obcí. A je otázka, jestli to bude čtyřpruh nebo dvoupruh.

Cítíme se skutečně podvedeni. Protože Karlovarský kraj měl tu smůlu – je sice nejmenší – byl po staletí skutečně rabován. Českým královstvím, Českou a Slovenskou Federativní Republikou. Bohužel ty škody nebyly do dnešních dob odstraněny. Vezměte si – pokud bychom bývali tehdy prodali vytěžené haldy v Jáchymově, tak nám za to Američané dávali finance na postavení dálniční sítě v ČR.

Budeme čekat asi ještě hodně dlouho, bohužel Američané už asi nepřijdou. A po tom co se děje právě v Japonsku, je otázka, jak se vůbec budeme stavět k atomové energii a k případnému znovuotevření a možnosti vyčerpání zdrojů, které jsou do dneška na oněch haldách v Jáchymově.

Obdobná situace je v Horním Slavkově, ale i v hnědouhelném sokolovském revíru, kde tyto rány do přírody, které jsme zadali, snášíme s pokorou, protože všichni tam jsme naplaveniny, jelikož po válce první odcházeli sudetští Němci z Karlovarska, takže nemáme historii, nemáme tradici, nemáme spojení s hlavním městem Praha. A co je ke škodě celé ČR, nemáme bohužel ono napojení západ – východ, velmi důležité, protože to nemůže nahradit dálnice, která vede z Rozvadova do Prahy. Potřebujeme i tu severní část – napojení na Durynsko, na severní část Bavorska i na část Saska.

Takže petice u nás je v běhu. Nevím, kolik nasbíráme podpisů, jestli se dostane před toto plénum. Chceme tomu věřit, ale je nás málo – obyvatel, cca 350 tisíc. Budeme dělat, co budeme umět. Vítáme iniciativu našeho kolegy Chládka, který bude mít v této záležitosti 24. března tiskovou konferenci v Lubenci. Tato stavba byla také zastavena.

Proto bych už jenom na konec požádat – zvažte potřeby karlovarského regionu, zvažte ale i potřeby České republiky na propojení se západní Evropou. Zvažte také to, že tento kraj jako jediný nemá dostatečné dopravní propojení ani železniční. Do Prahy jedete 3,5 až 4 hodiny vlakem. Čili nic jiného než silnice nám nezbývá. A to přesto, že tam nevycházejí ona čísla – také kdo by po této silnici smrti jezdil. Takže tu budeme raději objíždět, budeme zatěžovat více životní prostředí. Chci požádat, abychom stejně jako u silnice I/11 vešli v jednání, hledali možné úpravy na stavební dokumentaci, to znamená, že horizontální vyrovnání dálnic nemusí až takové, které je projektováno. Možná bychom měli zredukovat poloměry oblouků silnice, udělat další opatření. Při znalosti současné situace, kdy víme, že stavební firmy jsou schopny dodávat zakázky o 25 až 30 % nižší, hledejme společné řešení nejenom pro I/11, ale i pro R6. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dál se do diskuse přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo. Pan ministr se musí vzdálit. Chcete ještě vystoupit? (Nikoliv.) Děkuji. Takže děkujeme za spolupráci. Prosím pana senátora Drymla. Má slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, odcházející pane ministře, je to škoda, já jsem vám chtěl položit několik otázek. Asi příště. Petiční právo je totiž právo občanů. Je to demokratické, a myslím si, že napadat to, aby někdo dělal nebo nedělal petice, není správné.

Druhá věc je, že pan ministr tady vyjmenoval všechny ty, na které myslí. Podle mě by bylo velmi zvláštní, kdyby pan ministr nemyslel. I když u něj člověk nikdy neví. Když nebude ekologická zakázka, bude na silnice a tím i na řešení nezaměstnanosti ve stavebnictví.

Chtěl jsem požádat pana ministra, který asi nemá čas, aby dal čísla na stůl. Aby s péčí řádného hospodáře jasně řekl, co je výhodnější pro stát. Ostatně je to i jeho povinnost. Kolik tedy bude stát zakonzervování stavby, která je zastavena. Kolik stál výkup pozemků. Kolik stála projektová dokumentace a jak to bude s těmi smlouvami ve stavebnictví, s těmi stavebními firmami, které tuto silnici měly stavět, jestli tady hrozí státu nějaká arbitráž nebo penále.

Velmi se omlouvám, kolegyně a kolegové, ale chování pana ministra mě naplňuje tím, že pan ministr asi pohrdá Senátem ČR.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za vystoupení. Jinak musím upozornit, že hned na začátku bylo avizováno, že pan ministr se vzdálí a zastoupí ho pan Ivo Toman, náměstek ministra dopravy. Takže je možné v této chvíli případné dotazy směřovat na pana náměstka. Dalším přihlášeným do diskuse je pan Miroslav Nenutil. Prosím, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, hosté z Moravskoslezského kraje, nebojte se, nebudu tady obhajovat R6, přestože patřím společně s kolegou Čáslavou, Horníkem k iniciátorům petice. Tady jde o něco jiného. Je tady 81 senátorských obvodů. Dokážu si představit, že v naprosté většině, možná i ve všech jde vždycky o nějakou stavbu dopravní, jestli je to silnice první nebo druhé nebo třetí třídy, nebo nějaký železniční koridor či jiná trať, to je bezpředmětné. Smutné na tom je, že musí povstávat naši občané v jednotlivých částech republiky a upozorňovat kompetentní orgány, v tomto případě ministerstvo dopravy, aby něco systematicky dělalo. Nevím, kdo z vás jste měl možnost seznámit se s tou superstrategií rozvoje dopravy v ČR do roku 2025. Nejsem technik, ale když se podíváte na mapu vývoje staveb v silniční dopravě, pak i laik pochopí, že nejde jet 20 km po čtyřproudé dálnici, potom se zúžit na dvojku silnici, abyste po dalších možná 50 km opět nastoupili buď na nějaký obchvat nebo zase na nějaký úsek dálnice či rychlostní silnice. Nepřipravenost, možná i nelogičnost toho projektu – neříkám, že je to teď všechno na současném panu ministrovi dopravy, ale to je důvod toho, proč musí jezdit po celé republice a proč někde přidá, aby zase jinde ubral. Teď mám na mysli jednotlivé kraje.

O petici k R6 tady hovořil pan kolega Horník. Věřím, že do té doby snad ministerstvo představí koncepci, která samozřejmě neuspokojí všechny naše potřeby, ale která bude alespoň nějak systematická. S tím, že budeme moci říci, že po roce 2025, na tu dobu, do kdy je koncepce připravována, tady bude alespoň základní nepřerušovaná, nevyzobaná, nebo já nevím, jakými ještě přívlastky bych to nazval, síť, ať už silniční nebo železniční.

A pokud jakýsi systém v konání ministerstva dopravy bude chybět nadále, pak tedy se budeme muset připravovat na to, že se takovýmito akcemi, takovýmito peticemi asi budeme muset zabývat častěji. Ptám se, je to nutné? Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. V této chvíli je s přednostním právem přihlášen pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, vážení hosté. To, co tu dnes ve své podstatě řešíme, to je nedostatek finančních zdrojů pro údržbu a výstavbu dopravní infrastruktury, je mimo jiné z velké části dopad batohu, který jsme tady tak neslavně řešili v roce 2008, kdy některým nám nebylo umožněno říci ani námitky a prognózy, co to způsobí, a toto je jeden z příkladů, co to způsobilo, abychom ty námitky vůbec tady mohli vyslovit.

Víte, někteří lidé po tzv. reformách, které se v poslední době udělaly, i právnické osoby mají skutečně poznatelně víc peněz v kapse. To se nechá doložit, to je spočítáno. Kdo to chce vidět, může mu to být k dispozici. Ale mám obavu, že mnoho lidí, zejména ti, co tvoří vládní koalici a podporují ji, to vidět nechtějí.

Ano, na těch tzv. reformách velmi významně v ČR vydělaly právnické osoby. Skutečně efektivní míra zdanění právnických osob je v ČR 14 %, zatímco například v Německu je to 27 nebo 28 %, a tak tomu je i v řadě dalších zemích.

Majetkově silní z řady převodů majetků nezaplatí ani korunu daní, je to také ráj pro tyto osoby. Některé skupiny OSVČ, které mají příjmy v desítkách, lépe řečeno ve stovkách tisíc korun měsíčně, neplatí ani to, co platí průměrný zaměstnanec a jeho zaměstnavatel v ČR. A nejsilnější skupiny zaměstnanců, které vydělávají měsíčně přes 100 tisíc Kč také na těch tzv. reformách vydělaly.

Všichni máme z děr na silnicích a z toho, že nemáme dostavěné dálnice, rozbitá auta. Doufám, že to není jeden z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, aby autoopraváři měli dost práce. A když se podívám na další věci nebo na další oblasti, jak vypadají, tak je to žalostné.

Armáda se neustále redukuje. Pamatuji si, když tady paní ministryně Parkanová hájila rušení záchranných praporů. Když vidím to neštěstí, které postihlo Japonsko, chraň bůh, aby něco, i v menší míře, postihlo nás. Tak my záchranné prapory už nemáme, spoléháme na ženisty, které také vlastně nemáme. Na to, jako byly předchozí vlády docela "dobré", to dokázaly všechno zrušit.

Armáda je schopna akorát udělat přepadení České televize, a to si to ještě poplete, že neví, kam má jít.

Myslím si, že tento stav, který tady vidíme, a zhoršující se postavení třeba rodin s dětmi, zhoršující se situace v tom, že se zastavily v řadě případů investice, stavební investice ve zdravotnictví, ale i ve školství, to všechno znamená, že se způsobuje poměrně velký vnitřní dluh, který, pokud budeme chtít být konkurenceschopnou ekonomikou, budeme muset stejně řešit.

Jsem samozřejmě zastáncem výstavby infrastruktury, protože z praxe víme, že tam, kde není dobrá infrastruktura, tak investoři tam nepůjdou, i kdyby tady neplatili žádné daně. A myslím si, že i nestabilita, která je pak k tomu přiřazena, je právě to, co pak ty investory odrazuje.

Na závěr si dovolím říci, že problém vidím v tom, že jestliže má tzv. skupina EU 15, bývalá patnáctka, průměrnou daňovou kvótu přes 38 % a my ji máme 32 %, to znamená, když jedno procento je výpadek pro veřejné rozpočty 40 mld. Kč, tam je potřeba hledat příčinu.

Je dobře, že petice jsou, je dobře, že se lidé ozvou, že pozvednou hlas. Ale pokud se neodstraní příčina, tak všechny petice, bohužel, budou, řekl bych, málo efektivní iniciativou a nedojdou naplnění, protože nakonec ministři, kteří si to takhle udělali, snížili si daně, nemají ani prostor, aby tyto problémy mohli řešit, pokud nechtějí výrazně zadlužovat Českou republiku.

A na konec řeknu, i kdybychom zrušili všechny sociální dávky v naší zemi, což snad nikoho nenapadá, tak stejně na investice prostředky a objemy nebudou, protože potřeby jsou daleko vyšší. My to musíme mimo jiné řešit i na příjmové straně veřejných rozpočtů. Tím samozřejmě neříkám, že se na výdajové stránce nemá šetřit, šetřme, ale proškrtat se k prosperitě prostě nemůžeme.

Považuji za důležité, abychom v budoucnu zbytečně neřešili desítky petic, a přijdou určitě i z dalších koutů republiky, když neřešíme příčiny, a tyto příčiny jsou naprosto zřejmé a doložitelné. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dále je přihlášen pan senátor Marcel Chládek.

Senátor Marcel Chládek:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Vzhledem k tomu, že tato problematika se mě úzce dotýká, tak už tady bylo řečeno, že jedna ze staveb, která byla zastavena, je i v mém regionu, a myslím si, že mnoha senátorek a senátorů se tato problematika také týká. Ptal jsem se i odborníků na danou problematiku, jak je to se zastavováním staveb. A ti mi řekli, že zastavení a zakonzervování stavby je mnohdy mnohem dražší, než tu stavbu dokončit. A pan ministr tady především hovořil o tom, že jedním z důsledků, proč zastavuje tyto stavby, jsou finance. A já bych velice rád věděl a znal kompetentní odpověď na tuto otázku, je-li toto pravda, co říkají odborníci, že zastavení a zakonzervování stavby je v konečném důsledku mnohem a mnohem dražší, než dokončení této stavby.

Ale co je mnohem horší, je to, že zastavení stavby je zároveň i zastavení rozvoje regionu. A to, co pro mě jako pro senátora je ještě mnohem horší, je to, co tady předvedl pan ministr. On tady zcela jednoznačně staví všechny regiony proti jednomu regionu. Co to je za slova a za výrazy – děkuji všem krajům, že nedělají petice, tak jako v Moravskoslezském kraji, proč jenom Moravskoslezský kraj se proti tomu staví. Ale ono to není jenom v Moravskoslezském kraji. Už jsme se dozvěděli, že i v Karlovarském kraji vznikají petice a budou vznikat dále. Chtěl bych vzkázat prostřednictvím pana náměstka panu ministrovi, že ta petice bude i v Ústeckém kraji, petice bude i ve Středočeském kraji, na který zapomněl ve svém vyjmenování díků. A možná by i pan Bárta mohl vědět, že petiční právo je základní právo všech občanů. A naprosto souhlasím s mými předřečníky – je opravdu nutné, abychom k takovéto základní věci, jako je kvalitní silnice, museli podepisovat petice? Vždyť i řidič pana ministra, jestli si vzpomínáte, překročil rychlost v jedné obci, aspoň to tvrdil pan ministr, právě proto, že už se nemohl dívat na dopravní zácpu a v čem ti obyvatelé žijí, když se jel podívat na vybudování a nedokončení R7.

Byl bych velice rád, abychom nestavěli jednotlivé regiony proti sobě, protože každý region má nějakou silnici, kterou nutně potřebuje dokončit, a abychom si uvědomili, že pokud nedokončíme tyto základní stavby, a je jedno, jestli v Moravskoslezském, Karlovarském nebo Ústeckém kraji, tak v podstatě zastavíme rozvoj těchto částí republiky. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dále se o slovo přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky a senátoři. K tomu, co tady zaznělo, řeknu několik obecných věcí. První se týká již tady zmiňované superstrategie neboli tzv. green paperu. Kdo z vás ho četl nebo studoval, tak kromě jiného si musel uvědomit, že pokud bychom superstrategii v plném rozsahu realizovali, tak bychom na tom byli v roce 2025 tak, že by to bylo horší než dnes z hlediska stavu komunikací, protože peníze prostě nejsou. A nyní je otázka, jestli budeme hledat řešení pro jeden kraj nebo pro všechny kraje, a nebo je tedy otázka, zda vůbec jsme schopni při udržení současné šíře silniční sítě řešení nalézt.

Pokud k tomu má něco říci ze svého pohledu, tak jedna možnost, jak si významně pomoci, tady existuje, ale byla by k tomu potřeba spolupráce senátorů, poslanců a dalších představitelů politické scény napříč stranami.

My v období 2014 plus budeme mít k dispozici 400 nebo 500 miliard korun, které Evropská unie poté, co my je tam zaplatíme, nám nazpátek bude vracet a bude po nás chtít, abychom realizovali nějaký počet operačních programů.

Pokud dokážeme Evropskou unii přesvědčit, že je potřeba vyrovnávat disparity v tom smyslu, že území ČR je dopravně velmi zanedbáno a je tudíž potřeba ho dostat na úroveň Rakouska, Německa nebo jiných zemí tím, že budeme spravovat silnice, může se nám podařit, pokud s tím budeme souhlasit, že třeba 60 %, 70 % z těch 500 mld. Kč dáme do silnic. A to je jiná částka než 115 mld. Kč, která je uváděna například ve zmíněné superstrategii.

A aby se toto povedlo, potom se musí možná někteří hejtmani, někteří primátoři, někteří jiní ministři smířit s tím, že na své programu, své brožurky, své jiné akce, vzdělávací a podobné, peníze mít nebudou. A my to buď dokážeme a potom nějakým způsobem se v dopravě, kterou si vezmeme jako prioritu, pohneme dopředu. Anebo to nedokážeme a budeme mít všude nějaké peníze a všude jich bude málo.

To je věc, o které také budeme rozhodovat. Byl bych rád, abychom si to při příležitosti dnešní diskuse uvědomili a možná potom tomu nějakým způsobem se konstruktivně přizpůsobili a "kopali" více za celou Českou republiku a její silniční síť, než za své lokální zájmy. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Také děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Pavel Čáslava. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Čáslava:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Pan ministr tady v podstatě, jak už si všiml kolega Chládek, slova, která tady zazněla od zástupkyně petentů o pobouření a deziluzi občanů převedl na jakési regionální sobectví. V odpovědi nebo ve snaze jaksi zmírnit hroty těchto emocí mluvil o slibech předcházejících vlád nebo politiků. Mluvil ve velice technicistních termínech, jako multikriteriální analýza, superkoncepce silniční sítě apod.

No, vraťme se zpátky k těm emocím. My, když jsme připravovali petici "Dostavme R6", která pléduje za rychlostní silnici Karlovy Vary – Praha, tak jsme se probírali různými vládními usneseními, které se dají datovat do roku 1999. Tato usnesení, tak jak to má být, cosi – a já se ptám – slibují občanům.

Tato usnesení měla být určitým plánem vlády – a teď nebudu říkat jaké, byly tam socialistické i nesocialistické vlády – které prostě říkaly, co je tento stát schopen a ochoten udělat pro naši dopravní síť v té a té oblasti.

Myslím si, že je naprosto normální, že občan očekává, že tyto "sliby", tyto plány vlád, budou plněny. A ony nejsou.

A teď tady máme dalšího ministra a ten přichází se superkoncepcí atd. atd. atd. Ptám se: Můžeme mu věřit, že tyto jeho plány, které jsou určitě velmi odborně podložené a podložené velmi dobrými úmysly, budou nakonec splněny?

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Václav Vlček. Prosím, pane kolego.

Senátor Václav Vlček:  Paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi krátké poznámky. Nechci rozvíjet diskusi, která se myslím dneska už dostala za rámec, od kterého bychom si mohli slibovat nějaké věcné řešení. Jako senátor za Opavu však si potvrdit slova paní starostky Orgánové, že uvedená komunikace Ostrava – Opava je životně důležitou pro náš region. Já jako dlouholetý chirurg v opavské nemocnici bych potvrdil i tu skutečnost, že v současném stavu je neustálým zdrojem častých nehod, často se smrtelným koncem.

Proto bych vás rád poprosil a požádal o podporu této petice. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Karel Korytář.

Senátor Karel Korytář:  Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, chci se vrátit k petici trochu z jiného pohledu. Mnohokrát tady zaznělo, že nám chybí důkladný rozbor právě ekonomiky, na co máme či nemáme, co znamená zakonzervování staveb apod. Mám velkou obavu, když existuje superkoncepce a definují se stavby, které se budou stavět, abychom zase nezůstali stát na majetkových nevyjasněnostech, to znamená, že budeme sice mít peníze, ale nebudeme stavět, tak jak bylo zvykem u paní Havránkové či jiných takových problémů, které nastaly u D11 apod.

Můj dotaz je k náměstkovi Tomanovi, aby vyřídil panu ministrovi, zdali je nějaké pořadí staveb, a to může být třeba i silnice I/11, která je třeba připravena do té míry, když nastane taková situace u jiných vybraných staveb, zdali existuje řešení, že by ji nahradila nebo mohlo se na ni pracovat.

To nám možná chybí při rozhodování. V tom je možná i šance pro tuto petici, případně pro R6 apod. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. A nyní jsou přihlášeni dva senátoři s přednostním právem, pan předseda Vícha dává přednost panu místopředsedovi Zdeňku Škromachovi. Ale ten požaduje zachování pořadí, takže nyní vystoupí pan senátor Petr Gawlas, oba páni senátoři se vzdali svého přednostního práva.

Senátor Petr Gawlas:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Jako senátor nejvýchodnějšího obvodu, senátor z Moravskoslezského kraje, plně podporuji petici týkající se silnice I/11, prosím vás o totéž.

Co se týče diskusí, proč petice vznikají na severní Moravě, tak je to prostě tím, že tam je infrastruktura nejhorší. A my jsme na té I/11 směrem od Třince na slovenskou hranici už šli dál, vstoupili jsme prostě do tzv. občanské neposlušnosti, začali jsme chodit po přechodu v obci Hrádek. A pan ministr si uvědomil, že situace tam je nejhorší. Já si toho vážím, i když mám samozřejmě také slova kritiky nebo výrazná slova kritiky k superkoncepci. To není superkoncepce, to je prostě zmetek, to je paskvil. A jestliže první cesta pana Bárty po nástupu do funkce mimo region byla právě na Třinecko, tak si myslím, že to vyhodnotil správně, a že tam skutečně situace na cestách je velice špatná. Podporuji petici. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Nyní předseda klubu sociální demokracie pan senátor Petr Vícha, prosím.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, vážení petenti, jen pár poznámek.

Za prvé ohlašuji také jistý střet zájmů, protože jsem také z Moravskoslezského kraje, a možná ještě střet zájmů také z toho důvodu, že jsme s panem ministrem měli po jeho nástupu a po jeho zastavení mnoha staveb také určitý střet, kdy nám zastavil rozestavěnou stavbu mostu uprostřed města.

Také deset tisíc občanů v průběhu jednoho týdne podepsalo petici, ale pan ministr přijel a stavbu mostu pustil. Věřím, že podobně se zachová i u jiných zastavených staveb.

Cením si solidarity zástupců jiných krajů, kteří tady vystoupili v tom smyslu, že není možné stavět jednotlivé kraje proti jiným krajům, že je třeba skutečně mít celkovou koncepci a podporovat se navzájem.

Pan ministr pochválil ty, kteří nedělají petice, a zástupci Karlovarského kraje se tady pochválili, že také bojují, aby potřebný počet měli. Myslím, že všichni tady jsme za to, že právo petiční je jedním ze základních práv. Bylo by dobré, kdyby lidé nemuseli psát petice a neměli k tomu žádný důvod.

Chtěl bych vysvětlit jednu věc. Pan ministr právě v té chvíli, kdy stavěl Moravu proti ostatním, řekl a zopakoval to dvakrát, že tam se dalo v posledních letech více prostředků, a přesto píšeme petice.

Proč se tam dalo v posledních letech více prostředků? Protože se stavěla dálnice D47, která měla být rok tomu zpátky hotová. A nepomohlo ani to, že se pan ministr Šimonovský prošel pěšky po dálnici, protože nedodržel žádné termíny.

Infrastruktura tam skutečně zanedbaná je. Ironií osudu bylo, když pan ministr Drobil tehdejší přijel na Moravu, řekl, že s ovzduším, kterým se tam trápíme, je třeba něco dělat a že na to uvolní 4 mld. korun, mj. na obchvaty, a týden na to přijel pan ministr Bárta a zastavil stavbu obchvatu.

Co považuji za důležité, je, že zatímco na mnoha místech bojujeme za to, aby se stavba vůbec zahájila, a je to určitě na těch místech oprávněné, tak tady se bojuje za to, aby se stavby, které jsou započaty, vůbec dokončily. Dávám za pravdu, že analýzy tam byly udělány, že zakonzervování skutečně v mnoha případech stojí stovky milionů korun a blíží se v mnoha případech nákladům na dokončení stavby.

Poslední poznámka, ano, nezávidím panu ministrovi a říkal jsem to i tehdy, když nám zastavil vlastní stavbu mostu. Dostal se do potíží, jestliže je rozestavěno za 1 a půl bilionu a peněz není, chápu to, ale pak tedy je třeba hledat také zodpovědnost, kdo za to může.

Tehdy jsem možná v emocích, když nám tu stavbu zastavil, řekl, je třeba nezastavovat stavbu mostu, nezavírat stavbu mostu, a je třeba zavřít toho, kdo za to může. A tady přece někdo musel vědět, že stříhá pásky a rozestavuje stavby v mnohem větším objemu, než na co má finanční prostředky. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Také děkuji a zatím poslední je přihlášen pan místopředseda Zdeněk Škromach. Prosím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, dámy a pánové, připojil bych se k těm, kteří podporují tuto petici, protože jsem měl možnost osobně po této silnici jet. Vím, jak vypadá situace, a je to skutečně oblast, která potřebuje novou silnici.

Ale na druhé straně musím říci, že pan ministr Bárta tady hovořil o tom, Morava, Čechy, Slezsko možná zapomněl, a já nevím, na co bych ještě mohl vzpomenout. Je pravda, že čím dále od Prahy, tak těch investic jde méně. Nakonec kdybychom měřili délku dálnic, jaké jsou na Moravě a jaké jsou v jiných krajích, určitě by to nebylo úplně ideální, ale ta podstata přece není v tom to rozeštvávat jedny proti druhým, ale chápu, že panu ministrovi to může vyhovovat.

Ale přece základem infrastruktury, která není dobudována a kterou je potřeba dobudovat, tam kam nevede pořádná cesta, nepřijde žádná investice. Nepřijdou tam firmy, nepřijdou tam podnikatelé, nepřijde tam práce. A podívejme se, jak vypadá nezaměstnanost na moravsko-slovenském pohraničí odshora až dolů. Hovořilo se tady o Třinci, v jakých podmínkách lidé žijí kolem "tepen" rozbitých, které vedou středy měst, kdy musí dýchat výpary z kamionů a hluk, otřesy a všechno, co k tomu patří. Já jsem přesvědčen o tom, že tady je to výrazně vyloženě špatná koncepce vlády, v tom, že v době, i ekonomické krize, a právě možná v této době je potřeba tyto infrastrukturální stavby dobudovat.

Nakonec už Karel IV. stavěl hladovou zeď tady kousek, možná, že pan ministr Bárta by si tam mohl udělat špacír a mohl by se podívat, jak už tenkrát panovníci uvažovali, že v situaci, kdy privátní sektor omezuje investice, protože má ekonomické problémy, tak tím investorem by právě měla být veřejná sféra, stát. A je to nakonec investice do budoucna. Stejně ty silnice a dálnice musíme postavit. Chápu, že třeba může se to někomu hodit, že řekne, tak toto zastavíme a ušetříme.

Ale ušetříme opravdu? Navíc snaha, která s tím souvisí, že se zastavuje i projekce, příprava, tzn. že ani příští vlády, které přijdou, nebudou moci postavit ani metr, protože to nebude připraveno. Spíš to považuji za jakýsi náznak terorismu. Tento postup je naprosto nepřijatelný. Jak z hlediska ekonomického, z hlediska zaměstnanosti, tak samozřejmě i určitého komfortu pro lidi, kteří cestují, ať už cestují auty, možná že někdo může říci, mohou více jezdit vlakem, to je fajn, ale situace je taková, jaká je a my na ni máme, musíme reagovat. Mohl bych jmenovat další, R55, R49, které by měly do okrajových regionů přinést zaměstnanost, protože jakýkoli investor, který přijde do České republiky, a je potřeba, aby přicházeli, protože bez těch práce do těchto regionů nepřijde, tak pokud se tam nedostane rozumným způsobem, a řekněme jasně, že autem, tak bude uvažovat o tom, že raději investici zrealizuje někde u Prahy, nebo tam, kde dálnice navazuje i na německé silnice atd.

Jsem smutný z toho, že tento postup víceméně v klidu prochází, že musí docházet k tomu, až lidé začnou sbírat podpisy, až začnou blokovat provoz, aby upozornili na to, že problém tady existuje. Přece vláda a ministerstvo dopravy v první řadě by mělo hledat cesty, jakým způsobem dobudovat infrastrukturu tak, aby sloužila ekonomickému rozvoji. Protože miliony a miliardy, které jsou do tohoto systému vloženy, se samozřejmě potom vracejí v ekonomické prosperitě regionů, ve vybraných daních. Ale když tam nebude práce, žádné daně nebudou. Kdo je bude platit?

Z tohoto hlediska jednoznačně podporuji tuto petici, myslím si, že je potřeba se navzájem podpořit, nespoléhat na to, oni s tím přišli dnes, tady od Opavy, neschválí jim to ostatní, protože mají své priority. Myslím si, že každý jsme z nějakého regionu, všude je nějaká podobná rozestavěná silnice, která je potřeba dostavět, ale v této věci bychom měli být solidární a takovéto iniciativy podporovat, když už to není schopno ministerstvo dopravy a vláda reflektovat v normálním, realistickém přístupu, tak aby to vedlo k výstupům, které nakonec budou podporovat ekonomický rozvoj dnes mnohdy slabších regionů.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Mám nyní přihlášeného pana Františka Kopeckého, zmocněnce vlády pro liniovou výstavbu silnice I/11, I/57.

František Kopecký:  Dobrý den, dámy a pánové, vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi dvě krátké poznámky k tématu, které dnes projednáváte. Velmi vám děkuji za to, že se tímto zabýváte, a že v Senátu bylo také veřejné slyšení, které si myslím, že našlo některé závěry.

V prvé řadě bych chtěl říci, že I/11 není jen silnice z Ostravy do Opavy, ale že její délka je 160 km a je součástí páteřní sítě Moravskoslezského kraje, který prochází bouřlivým vývojem, a tato silnice je podmínkou rozvoje celé opavské oblasti.

Dále bych chtěl říci, že tato silnice, konkrétně část Opava – Ostrava je nejvíce zkoušenou stavbou, kterou na té I/11 máme. Tak jak bylo vzpomenuto, základní kámen byl poklepán v roce 2009, stavba byla zařazena do operačního programu Doprava, financování bylo založeno na financování z Evropské unie.

Nesešel se ani půlrok a najednou po přehodnocení operačního programu byla tato stavba vyřazena a financování bylo nezajištěno a čekalo na financování ze státního rozpočtu.

Myslím si, že v té době skutečně vynaložili všichni obrovské úsilí k tomu, by se ta stavba vůbec nezastavila již v té době, a za to je třeba poděkovat zejména sdružení 1/11, dále bych řekl, že velkou mírou k tomu přispívají města Opava a Ostrava, která podporují svými prostředky výkupy a přípravu celé akce. Do této stavby již bylo dáno několik desítek milionů z rozpočtu měst a obcí. Myslím si, že je třeba také v této chvíli říci, že zhotovitel této stavby, firma EUROVIA, nabídla určitý způsob řešení překlenutí konzervačního roku, kdy jednak snížila cenu, jednak nabídla určitý způsob financování pro toto období. Myslím si, že tato jednání dále probíhají, protože první návrh s pevnou cenou nebyl přijat Úřadem pro hospodářskou soutěž.

Já osobně vidím odpovědí na tyto otázky, které tady padly, jestli je výhodnější konzervovat, nebo jestli pokračovat v této stavbě v tom duchu, že na stavbě doposud proinvestováno 700 milionů korun a konzervace bude v řádech řekl bych kolem desítek milionů, kolem stovky milionů. Celá stavba stojí samozřejmě 4 a něco miliard. Toto jsou základní čísla, která si myslím, že vám mohou sloužit pro vaše rozhodnutí, a věřím, že se rozhodnete správně.

Druhá moje poznámka bude asi kratší a obecnější. V pondělí jsem byl na druhé straně 1/11, v Třinci, kde v souvislosti s rozjezdem Hyundai je situace katastrofální.

Myslím si, že třinecký obchvat, který se začíná budovat a který skutečně pan ministr Bráta otevřel jako svoji prioritní záležitost, vstupuje do fáze vykupování pozemků a město Třinec otevřelo informační kancelář, kde občané mohou přijít a kde můžou být informováni a svým způsobem jim může být pomoženo, ovšem většina vlastníků se snaží se svými advokáty vykoupit pozemky až cestou vyvlastňování, a to si myslím, že je velká škoda a velká chyba našeho zákonodárství.

V této chvíli a z této pozice bych vás rád vyzval, zvláště ty, kteří se zabývají problematikou liniových staveb, zejména ekonomické výbory, zda by se tato legislativa v tomto duchu mohla určitým způsobem přehodnotit, abychom skutečně vyvlastňování neměli výhodnější než výkupy.

Děkuji za pozornost a přeji vám pěkné odpoledne. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. V této chvíli je přihlášen pan senátor Jaroslav Kubera a o vystoupení požádal také pan náměstek ministra dopravy pan Toman.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, já nebudu mluvit k petici. Tady jsou jistě ještě pamětníci, když jsme 6 hodin zasypávali důl Frenštát, až nás tady všechny bolely ruce.

Chci na vás apelovat, abychom při první příležitosti změnili Jednací řád, protože smyslem, proč v Jednacím řádu jsou petice, je to, aby to byly petice, které se zabývají zásadními věcmi typu bezletová zóna nad Libyí apod. a nikoli zasypáváním dolů, ani stavbou silnic.

Jestli si přejete, přinesu vám petici, podepsanou 200 000 Severočechů, kteří plédují za rychlou dostavbu dálnice D8, a když uděláme mediální kampaň, už nic jiného nebudeme nikdy projednávat, než podobné petice, jako je zrušení nebo sloučení dvou středních škol. Také jsme to tady dlouho projednávali. Zrovna teď se střední školy různě slučují a ruší, takže počítám, že přijde hora petic. Obrana proti tomu je číslo pro petice stanovit tak vysoké, aby se řešily jenom celospolečenské problémy, ne partikulární zájmy.

Nemířím proti petičníkům. Je to legitimní zájem, legitimní lobby, to je v pořádku. Ale nemyslím si, že je právě Senát tou institucí, která má tyto věci projednávat. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za vystoupení a poprosím pana Ivo Tomana, náměstka ministra dopravy, který požádal o slovo.

Ivo Toman:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovole, abych vás i já pozdravil za sebe a za resort ministerstva dopravy. Pozorně jsem poslouchal a chtěl bych říci ještě pár svých postřehů nebo pár informací, které tady nezazněly.

Za prvé řešíme petici, která se týká silnic 1/11 Mokré Lasce a 1/11 Ostrava, Prodloužená Rudná. Chtěl bych pro vás, kteří se nepohybujete tak konkrétně v těchto stavbách, říci několik čísel.

Za prvé k silnici 1/11 Mokré Lasce, hranice okresů Opava, Ostrava, v letošním roce 2011 v rozpočtu, který byl schválen a o kterém víte a který je veřejně dostupný, je vyčleněna částka 30 milionů korun. Odpovídám těm, kteří se zde ptali, kolik bude stát letos konzervace této stavby, kolik letos to bude stát.

Investor počítá maximálně s částkou 30 milionů korun. V roce 2012 je v rozpočtu navržena částka na tuto stavbu, která je rozestavěná, to tady dnes zaznělo, a bylo zde proinvestováno řádově 800 milionů korun, tak v roce 2012 počítá resort, a je to též schváleno jako výhled Parlamentem ČR, částka 700 milionů korun v roce 2013, miliarda a půl.

Proč to tady říkám? Z mého pohledu, protože se řadu let pohybuji kolem dopravy, silnic a dálnic, z mého pohledu tato silnice patří mezi ty šťastnější, ta má alespoň rodné číslo v rozpočtu, je rozestavěna a jasně s ní počítá rozpočet, jak letošní, sice s částkou na údržbu, ale s jasnou částkou na příští a přespříští rok.

My jsme i s kolegy z Moravskoslezského kraje o tom hovořili ve sněmovně, kde jsem účasten, zastupoval jsem Ministerstvo dopravy, čili v té situaci, v jaké se nacházíme, z mého pohledu tato stavba patří mezi ty šťastnější a má velmi reálnou naději, že se dostaví.

Byla v petici poznámka a je to i dnes v návrhu na usnesení, že by tato silnice měla být jasně popsána, zakotvena v superstrategii, v nějakém koncepčním materiálu, který teď na ministerstvu, na kterém pracujeme, o kterém je diskutováno.

V našem strategickém materiálu je jasně uvedeno, že tato silnice bude nejdéle dokončena v roce 2015. To je pár informací k 1/11. Mokré Lasce, Opava, Ostrava.

Silnice 1/11, Ostrava, Prodloužená Rudná, tam chci říci číslo též zakotvené v rozpočtu, který byl schválen s výhledem na 2012 – 2013, že v roce 2013 se jasně počítá u této stavby s částkou 800 milionů korun, a též v superstrategii je jasně popsáno, že termín dokončení této stavby je nejdéle v roce 2017.

Nerad jsem vás chtěl obtěžovat čísly, jen jsem chtěl, aby to tady zaznělo, že tato stavba se bude stavět a tato stavba se dokončí. Jsem o tom plně přesvědčen.

Chtěl jsem vám též zdůraznit, že návrh na usnesení, který vám je předkládán, vychází z dohody, která byla uskutečněna, a z jednání mezi zástupci petice a našim ministerstvem. My se k tomu plně hlásíme a usnesení je výsledek nějakého kompromisu, nějaké dohody. To bych chtěl, aby tady jasně zaznělo, že jsme už věnovali spoustu času této petici a náš resort se k tomu staví vstřícně, kompromisně, a jsme si vědomi těžké situace, která je v Moravskoslezském kraji a v této oblasti, které se petice týká.

Též tady byla trošku narážka na mého ministra, že snad zpochybňuje petici, která sem přišla. Já bych chtěl říci, že si myslím, že to tady tak nezaznělo. Ministr naopak, jak já jsem ho poznal, a neznám ho dlouho, tak petice je pro něj pojem, který nezpochybňuje ani náhodou. Jen zde chtěl naznačit, že petice a systém petic, můj předřečník pan senátor Kubera to tady řekl, petice za jednotlivé silnice i z mého pohledu není systémové řešení.

My přece se nacházíme v situaci úplně jiné, že máme zde postaveno zhruba polovinu silnic, dálnic a rychlostních silnic, potřebujeme ještě minimálně 1000 km. Jsme tranzitní zemí uprostřed Evropy a je to největší handicap, který teď máme ve srovnání s ostatními zeměmi v EU. Proto jsme i dali a pustili do světa a věděli jsme, že to bude střetový materiál, kde budou emoce, materiál, kde jsme jasně chtěli občanům v této zemi i vám popsat, v jaké se nacházíme situaci a že je potřeba něco zásadně udělat pro to, abychom se za našich životů dožili toho, že dostavíme dálniční síť.

Já sám pocházím, nebo jsem z Pardubického kraje. Někteří tady mí bývalí kolegové ze zastupitelstva mohou potvrdit, že Pardubický kraj možná by mohl být první, kdo by začal psát petice, respektive kraj, kde se za minulé roky nepostavilo téměř nic. Pokud jde o dálnice a rychlostní silnice, jsme tranzitní region a máme ani jeden kilometr dálnice a máme pouze 4 km R35, odbočka z D11. A právě to zaznělo od mého ministra, že systémové řešení je i pro ekonomiku této země, abychom udělali druhý tah a pomohli přetížené D1 a napojili Moravskoslezský kraj s Prahou přes Pardubický kraj.

Byla tady poznámečka, že je ohrožena i příprava dalších staveb. Já jsem za resort v tripartitě a tam jsem – a na Svaz průmyslu a dopravy jsem zpracoval několik materiálů, které se týkají přípravy výstavby dálnic a rychlostních silnic a silnic 1. třídy. V rozpočtu, který byl schválen, je jasně popsáno a jsou tři jasné a čitelné položky, kolik je peněz na přípravu "jedniček", kolik je na přípravu "erek" a dálnic. Když to sečteme, jen tato tři čísla, která se týkají silnic, jsme letos zhruba na miliardě. Já jsem teď v tuto chvíli toho názoru, že miliarda si myslím, že není zas tak malé číslo. Naopak si myslím, že možná zase budeme mít velký problém ke konci roku vyúčtovat a uplatnit všechny ty prostředky, co byly vyčleněny a co byly schváleny.

S čím ale maximálně souhlasím, a to je největší problém naší země, co tady zaznělo naposled, je potřeba se jasně podívat na to, co udělat, abychom zefektivnili celou přípravu výstavby silnic a dálnic, abychom zrychlili majetkoprávní záležitosti. Jestliže jinde ve světě se připravují dálnice a v Evropě v průměru 5 let, u nás je to minimálně dvakrát tolik. Máme dálnici D11 ve východních Čechách, kde se dohadujeme skoro už 20 let o výkupu pozemků. Tady z mého pohledu je ten největší problém, kterým musíme zefektivnit celý chod přípravy silnic a dálnic a po dohodě s MŽP připravujeme několik zákonů, které přijdou i k vám, abychom ten největší bolák, který je v přípravě, napravili a zrychlili přípravu a tím i ušetřili a přestali se trápit s dálnicemi, které v naší zemi máme, kde řadu let máme tu věc zakonzervovanou a nemůžeme se posunout dál.

To byla poznámečka ještě k té legislativní přípravě. Děkuji vám za pozornost, že jste mě vyslechli a věřte tomu, že tato petice, o které dnes mluvíme, tak to není ještě ten nejhorší případ v zemi, a ta má opravdu velikou, reálnou naději, že se postaví a příští rok se naplno rozjede. Děkuji vám za pozornost. A pokud byste měli ještě nějaký dotaz, jsem připraven odpovědět. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Ještě se o slovo přihlásil pan senátor Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Já bych chtěl reagovat na to poslední, co tady zaznělo z úst pana náměstka dopravy. Oni to vědí, my to také víme. Je to ten problém liniových staveb a nového zákona. Ale promiňte, přece ministerstvo dopravy je od toho, aby udělalo zákon co nejrychleji, obzvláště když ví, že to brání rychlejší výstavbě a tudíž i zlevnění výstavby dálnic. A pokud to ministerstvo dopravy neumí, stačí jenom opsat německý zákon o liniových stavbách. Myslím si, že to by úplně stačilo k tomu, aby to dál pokračovalo.

A pokud tady zaznělo, že úsek dálnice nebo silnice I/11 mezi Ostravou a Opavou bude dokončen až v roce 2017, tady zaznělo, obávám se, že nezaměstnanost tam nebude čekat do roku 2017.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pan senátor Dryml byl poslední přihlášený. Ptám se, zda ještě někdo se chce přihlásit do rozpravy. Nikoho nevidím, rozpravu tedy uzavírám. Prosím pana zpravodaje, aby rozpravu v této chvíli shrnul.

Senátor Karel Kapoun:  Vážená paní předsedající, vážení kolegové, kolegyně. Ke shrnutí rozpravy – myslím, že vystoupení pana ministra tady vyvolalo řadu polemik, především prohlášení o tom, že si váží toho, že ostatní kraje nereagují stejnou formou jako Moravskoslezský kraj. Vidíme, že to ještě vyplynulo asi z následujících prohlášení jiných senátorů, že to tak asi úplně nebude. Přesto bych tam vypíchl asi 3 základní věci, které tam byly, především většinová podpora senátorů této petici. Potom já bych řekl – prohlášení o tom, že pozastavení investic do komunikací tohoto charakteru bude znamenat pozastavení rozvoje regionů. To je myslím opravdu zásadní záležitost. A potom k vyjádření pana Ivo Tomana o tom, že stavba má reálnou šanci na její dokončení. Padlo tady nějaké datum. V diskusi vystoupilo celkem 13 senátorů, z toho jeden dvakrát, dva zástupci vlády a jeden zástupce petentů.

V příloze našeho materiálu z výboru máte Návrh usnesení Senátu Parlamentu ČR. Nevím, jestli ho zde musím číst? Já myslím, že asi ani ne, takže dal bych návrh, aby se o něm hlasovalo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobře, takže děkuji, pane senátore, pane zpravodaji. Samozřejmě, protože je to výborové usnesení, není potřeba ho znovu číst. Můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Kapoun, jak je v písemném usnesení. Já si dovolím všechny svolat.

V sále je aktuálně přítomno 58 senátorek a senátorů. Aktuální kvórum je 30. Budeme hlasovat o usnesení k petici proti zastavení výstavby silnice I/11 mezi Ostravou a Opavou, jak bylo formulováno výborem. A předneseno panem zpravodajem, senátorem Kapounem. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 19 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu zpravodaji, děkuji vám všem vystupujícím. Děkuji petentům a zástupcům dotčených institucí, že se zúčastnili tohoto projednávání.

Končím dopolední část jednání a vyhlašuji přestávku do 14.45 hodin.

(Jednání přerušeno ve 13.39 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.47 hodin.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Vážené paní senátorky, páni senátoři, zahajuji další část našeho dnešního jednání a připomenu, že následujícím bodem je

 

Informace vlády České republiky

o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala dne 4. února 2011

Ještě než začneme, tak se o slovo přihlásil předseda klubu ODS pan senátor Richard Svoboda. Má slovo, prosím.

Senátor Richard Svoboda:  Děkuji, pane místopředsedo, dámy a pánové. Já jsem chtěl požádat, protože máme na 13.00 hodinu fixně zařazené body, abychom udělali drobnou změnu a projednali teď všech šest bodů pana ministra Vondry, který má potom další naléhavé povinnosti, takže chci poprosit, kdybychom mohli body, které tady předkládá pan ministr Vondra, projednat jako celek. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Ale je tu nějaký konkrétní návrh, já myslím, že to tak předpokládá program.

Senátor Richard Svoboda:  Máme na 15.00 hodinu zařazeny fixně body pana ministra Jankovského, tuším, proto jsem chtěl požádat, jestli by to bylo vyřešeno tímto způsobem.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Konkrétní návrh je?

Senátor Richard Svoboda:  Můj návrh je, abychom teď projednali všechny body, které na této schůzi předkládá pan ministr Vondra. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, byl podán procedurální návrh. O procedurálním návrhu se okamžitě hlasuje.

Kdo je pro tento návrh, ať prosím zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítko NE.

Aktuálně bylo přítomno 48 senátorek a senátorů, znamená to, že kvórum bylo 25. Pro procedurální návrh, který rozhodl o tom, že všechny body pana ministra Vondry projednáme v kuse, hlasovalo 40, proti nebyl nikdo. Procedurální návrh byl schválen.

Takže pokračuji v zahájení tohoto bodu, s informací o výsledcích jednání v Evropské rady, která se konala 4. února 2011 vystoupí Alexandr Vondra, kterému uděluji slovo. Prosím.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Děkuji. Dámy a pánové, pane předsedající, v rámci tohoto bodu bych vás rád v zastoupení premiéra ve stručnosti informoval o průběhu a výsledcích Evropské rady, která se uskutečnila v Bruselu 4. února t. r. Agenda této rady se skládala ze čtyř tématických okruhů – energetika, inovace, hospodářská situace a pak – tak jako vždy – vnější vztahy.

V oblasti energetiky Evropská rada zdůraznila nutnost správného zavedení všech stávajících předpisů, které mají za cíl dokončit řádně, efektivně fungující a plně propojený energetický trh. Proti původnímu návrhu se České republice podařilo do závěrů prosadit, že kritérium energetické účinnosti by se mělo vztahovat pouze na relevantní, nikoli na všechny veřejné zakázky. Na jednání zazněla řada pozitivních ohlasů na zahájení činnosti skupiny na vysoké úrovni k severojižnímu propojení, která se sešla v předvečer Evropské rady na společné pracovní večeři s představiteli zemí Visegrádské čtyřky – Bulharska, Rumunska a také s předsedou Evropské komise José Barrosem.

Co se týká energetické účinnosti, naše země podpořila směřování k naplnění ambiciozního cíle, ale vyzvala k odpovědné diskusi o konkrétních a realistických cestách, jak se tohoto cíle dobrat. Shodli jsme se, a to podtrhuji, i s Francií, na některých společných specifických prioritách, jimž musí EU věnovat pozornost. Jde také o širší využití jádra, jakožto nízkoemisního zdroje v přechodu právě na nízkoemisní ekonomiku. Jde také o to, že jádro a jaderný výzkum významně přispívají ke konkurenceschopnosti evropské energetiky.

V otázce inovací Evropská rada vyzvala k uplatňování strategického a integrovaného přístupu na podporu takových inovací. To by mělo přinést prospěch nejenom občanům, ale zejména malým a středním podnikům a také výzkumným pracovníkům. Pokrok v této oblasti bude rada sledovat v rámci Strategie Evropa 2020. Mělo by být také zahájeno společné programování. Evropská rada považuje za nutné k roku 2014 dokončit evropský výzkumný prostor. Ke zlepšení by mělo dojít zejména v oblasti mobility a kariérních možností pracovních sil.

Evropská rada dále vyzvala komisi, aby pokročila v oblasti digitálního hospodářství tak, aby do roku 2015 mohl být vytvořen jednotný digitální trh.

Hlavním tématem pracovního oběda byla ekonomická situace a zejména diskuse o posílení stability a důvěryhodnosti eurozóny. Státy eurozóny avizovaly na jednání svůj záměr, užší koordinaci svých hospodářských a fiskálních politik v podobě nové strategie, která navazuje na již ujednaný mechanismus evropského semestru. Dohody by mělo být dosaženo na březnové Evropské radě, která se koná za týden. Balík lze rozdělit na tyto hlavní části: 1. legislativa ke správě hospodářských záležitostí, 2. zátěžové testy bank, 3. priority pro fiskální politiku a strukturální reformy po roce 2011, 4. příprava stálého záchranného mechanismu, reforma stávajícího stabilizačního fondu, to je to IFSF, a také posílená koordinace eurozóny, někdy nazývaná hospodářskou vládou, Economic Governments eurozóny.

Na Radě byl také předložen známý, dnes již německo-francouzský návrh na vytvoření onoho Paktu pro konkurenceschopnost, který se dnes spíše nazývá Paktem pro euro. Šlo o první návrh obrysu budoucí ekonomické koordinace v eurozóně, kdy se diskuse vedla o třech indikátorech konkurenceschopnosti – měření cenové konkurenceschopnosti, stability veřejných financí a minimální výše investic do výzkumu, vývoje a vzdělání a o na ně navazující dílčí opatření. Tento návrh prošel určitým vývojem, v konečné podobě byl pak schvalován 11. 3. na summitu eurozóny. Více informací budeme projednávat, až budeme diskutovat o březnové Evropské radě.

V oblasti vnějších vztahů Rada přijala prohlášení k Egyptu a středomořskému regionu, v němž odsoudila násilí a vyzdvihla právo všech občanů, svobodně a pokojně demonstrovat. Evropské orgány byly vyzvány, aby reagovaly politickou reformu. Unie podpořila změny, které směřují k demokratické správě věcí veřejných, pluralitě, zlepšení podmínek pro hospodářskou prosperitu a posílení regionální stability. Byly také potvrzeny závěry Rady pro zahraniční vztahy k Bělorusku, a to včetně uvalení omezujících opatření. Situace v Bělorusku je Radou nadále sledována. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane ministře, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU, kterého se ptám, zda se svou rolí souhlasí. O tomto návrhu budeme bezprostředně hlasovat.

Kdo jste pro tento návrh, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE.

Při hlasování bylo přítomno 53 senátorek a senátorů, kvorum bylo 27, pro 47, proti nebyl nikdo.

Takže nyní má slovo předseda výboru pro záležitosti EU pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo i za důvěru, vážené kolegyně a kolegové. Pan ministr, jistě velmi dobře erudovaný ministr, který zastupuje právě v oblasti evropského práva, protože byl dříve vicepremiérem vlády a měl právě na starosti evropskou agendu, nás velmi podrobně informoval o tom, co se začátkem února na Radě dělo. Informoval nás i o pracovním setkání skupiny, která se shromáždila kolem Visegrádské čtyřky. Toto jednání považuji za nesmírně důležité, protože jestli ČR má své silné postavení, a ostatní země bývalé střední Evropy, tak je to právě v seskupení V4. Byly přizvány i další země s podobnou historií. Myslím si, že to je cesta jak docílit prosazení našich zájmů na evropské úrovni efektivní, než kdybychom tam vystupovali sami a vytvářeli koalice ad hoc.

Rada se skutečně nesla v duchu dvou klíčových slov, to je společná energetická politika a inovace. Je dobře, že to jsou dvě klíčová slova. Senát k těmto agendám přijal důležité usnesení. Jednání se neslo v duchu – a nebyl nikdo proti těm usnesením, která jsme přijali. Co se týká zahraniční agendy, je zajímavé, jak doba strašně rychle postupuje. To uvidíme při projednávání dalších informací vlády.

Já si jenom dovolím poděkovat panu ministrovi obrany, bývalému vicepremiérovi a ministrovi pro evropské záležitosti, že nás v zastoupení pana premiéra velmi podrobně informoval. Doporučuji vám, kolegyně a kolegové, abychom tuto zprávu vzali na vědomí.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane kolego. Prosím, posaďte se rovněž ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu a konstatuji, že se do ní s právem absolutní přednosti, totiž písemně, přihlásil pan senátor Martin Tesařík. Prosím.

Senátor Martin Tesařík:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Pěkné odpoledne. Dovolte mi využít možnosti pohovořit právě k tomuto bodu. Tak jak tady hovořil pan ministr, Evropská rada se zaměřila na dvě hlavní odvětví, a to energetiku a inovace. Dovolte mi tedy, abych se v krátkosti zmínil k té druhé oblasti, a to inovace.

Obě dvě oblasti jsou komentovány tak, že mají pro budoucí růst a prosperitu Evropy klíčový význam. My budeme na jednání této schůze ještě projednávat jeden materiál, a to senátní tisk K141/2007, a to Sdělení Komise: Stěžejní iniciativa a strategie Evropa 2020 – Unie inovací.

Protože vláda ČR sama hodnotí inovace jako klíčový nástroj na cestě k dlouhodobému úspěchu v globální znalostní ekonomice, tolik cituji z materiálu, který jsem před chvílí představil, tak bych se chtěl zeptat – prostřednictvím předsedajícího – pana ministra, jak vláda ČR bude pracovat s výstupy, které přijala Evropská rada na avizovaném zasedání 4. 2. 2011. Jenom připomínám, že v podkladovém materiálu se o inovacích hovoří na str. 6. Je tam celkem devět bodů, které hovoří právě o implementaci, inovaci jakožto nástroji pro rozvoj ekonomiky. Chci podotknout, že řada krajů a regionů je v současné době buďto v situaci, že už má zpracovánu svou vlastní regionální inovační strategii, nebo na ní usilovně pracuje. Tyto projekty jsou navíc podporovány z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. A protože - přes deklarativní zájem - o nutnosti mít vlastní národní inovační strategii se hovoří již ve zmíněném senátním tisku 141, například v komentáři technologického centra, že v České republice chybí národní strategie, domnívám se, že by vláda ČR skutečně měla využít doporučení Evropské rady, která se zabývala touto situací a přijala již zmíněných, mnou připomenutých, 9 bodů, k vlastní inovaci a aby čas, který má k dispozici, věnovala zpracování národní strategie v oblasti inovace. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane kolego. Slovo má místopředsedkyně Senátu paní Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, v duchu senátora Cato začnu své vystoupení: Ostatně soudím, že bychom neměli o konání Evropské rady dostávat pouze informaci o tom, co proběhlo, ale že by nám vláda ČR měla také říci, jak bude to, na čem se na evropské úrovni dohodla, implementovat, realizovat v ČR.

Otázky bychom v tomto duchu mohli mít ke každému z odstavců závěrů Evropské rady. Soustředím se na dvě klíčová témata, tak jak zde byla označena i panem ministrem, to jsou témata energetiky a témata inovace.

K energetice se v závěrech Evropské rady praví: Energie, jež by byla bezpečná z technického hlediska i z hlediska spolehlivosti dodávek, jež by byla udržitelná a cenově dostupná a jež by přispívala k evropské konkurenceschopnosti, je pro Evropu i nadále prioritou. Já se musím ptát, jakou váhu této prioritě přikládá vláda ČR. Energetická koncepce byla přijata v roce 2004. Nebyla od té doby aktualizována. Tu snahu měla pouze Fischerova vláda, ale po nástupu Topolánkovy vlády všechno opět usnulo.

My jsme přijali a dávali stanovisko zde v Senátu k SET Plánu, což je vize EU v oblasti energetiky nejenom do roku 2020, ale také do roku 2050. Je to rámec a cesta, kterou se Evropa bude ubírat, ať už s námi, nebo bez nás. Domnívám se, že je velká škoda, aby to bylo bez nás. Přitom v této oblasti, v oblasti energetiky, Česká republika měla vždycky jak know how, tak strojírenství, tak lidi, kteří byli v této oblasti odborníky, a to odborníky na světové úrovni. K tomu ale, abychom se dokázali minimálně zapojit do toho, kam Evropa směřuje, bychom ale museli mít skutečně rozmyšleno, a museli mít zpracováno a zanalyzováno to, kam chceme směřovat. Shodou okolností jsme zde včera měli velkou konferenci za účasti odborníků ze všech oblastí energetiky. Byl zde jasně a zřetelně formulován požadavek na to, aby na úrovni ČR byla přijata strategie podpory energetiky z veřejných zdrojů. Aby byla přijata energetická koncepce – aktualizovaná energetická koncepce.

Požadavek pro tuto oblast, a nejen pro tuto oblast, ale celou oblast výzkumu, vývoje, inovací, byl na to, aby byly legislativně uzpůsobeny podmínky pro lepší spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem, především v oblasti ochrany duševního vlastnictví. A další zcela konkrétní požadavky na to, aby česká energetika byla skutečně tou prioritou, ke které se hlásí i EU.

To všechno velmi souvisí s podporou výzkumu, vývoje a inovací. V závěrech Evropské rady k oblastí inovací se hovoří, zase cituji: Investice do vzdělávání, výzkumu, technologií a inovací jsou jedny z hlavních hnacích sil růstu a inovativní myšlenky, které je možno převést do podoby nových produktů a služeb uplatnitelných na trhu napomáhají k vytváření růstu a kvalitních pracovních míst.

Evropská rada vyzvala k uplatňování strategického a integrovaného přístupu k podpoře inovací a plnému využití intelektuálního kapitálu Evropy, což přinese prospěch občanů, podnikům, zejména malým a středním podnikům a výzkumným pracovníkům.

Evropská rada bude pokrok v této oblasti sledovat v rámci činností navazujících na Strategii Evropa 2020.

Dále se v závěrech jasně formuluje, že při provádění fiskální konsolidace by se členské státy měly prioritně zaměřit na výdaje podporující udržitelný růst, jako jsou výdaje v oblasti vědy a inovací, vzdělávání a energetiky.

Domnívám se, respektive fakta hovoří o tom, že česká vláda postupuje právě opačným směrem. Připomínám finance do oblasti výzkumu, vývoje a inovací. Připomínám to, že byly omezené finance na centra základního a aplikovaného výzkumu, respektive že z rozhodnutí vlády, nebo spíš neschopností vlády tato centra ke konci roku by měla skončit. A to, co je má nahradit, což jsou centra excelence, zdaleka nemá tolik financí, které by bylo potřeba, aby skutečně byla nejen doplňkem toho, co zde již existovalo a co tato vláda ruší, ale aby naopak oblast vědy, výzkumu a inovací rozvíjela.

Dále se v závěrech Evropské rady píše: "Toto úsilí by mělo být spojeno s jasnými reformními opatřeními zaměřenými na zvýšení účinnosti systému v oblasti výzkumu a inovací členských států. Pokud jde o vnitrostátní úroveň, členské státy připomínají svou ochotu věnovat přinejmenším 50 % příjmů ze systému pro obchodování s emisemi na financování opatření týkajících se klimatu včetně inovativních projektů. Členské státy by rovněž měly zlepšovat využívání stávajících strukturálních fondů určených pro výzkumné a inovační projekty".

Musím zase podotknout dvě závažné skutečnosti. Za prvé, že finance z evropských fondů směřované do oblasti výzkumu, vývoje a inovací pod gescí ministerstva školství zdaleka nejsou čerpány tak, jak by měly být. A vzhledem k personálním a administrativním změnám na ministerstvu školství je otázka, zda vyčerpány budou. To je jeden problém.

Druhý problém je v oblasti teplárenství. To, co jsme přijali v rámci zákona o podpoře fotovoltaiky, se projevilo také tak, že teplárenské společnosti budou muset dodanit povolenky, které jim byly poskytnuty, což znamená další velké náklady. Ale ony tyto finance měly podmíněné právě tím, že je budou směřovat do inovací v oblasti teplárenství, v čímž jsme jim to v podstatě tímto zákonem zamezili.

Závěrem mi nezbývá než znova říci: Ostatně soudím, že vláda by měla, pokud jde o to, co slíbí na evropské úrovni, to, co na evropské úrovni přijme, měla by současně říci, jak to bude naplňovat doma. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní místopředsedkyně. A ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu tedy končím. Ptám se pana navrhovatele, zda si přeje vyjádřit se? Pan ministr si to nepřeje. A pan zpravodaj? Také se nechce vyjádřit.

Přistoupíme tedy k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Luděk Sefzig. Konstatuji, že v sále je v této chvíli přítomno 60 senátorek a senátorů, to znamená, že kvórum je 31. Hlasujeme o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Luděk Sefzig.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. A kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že návrh usnesení Senátu byl přijat v hlasování č. 22. Aktuálně bylo přítomno 60 senátorek a senátorů, kvórum 31. Pro hlasovalo 45, proti dva. Návrh byl schválen. Děkuji panu navrhovateli i panu zpravodaji.

A nyní zahajuji další bod, kterým je

 

Informace vlády České republiky o výsledcích mimořádného jednání Evropské rady,

která se konala dne 11. března 2011

S informací vystoupí opět ministr obrany Alexandr Vondra. Uděluji mu slovo, prosím.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Pane místopředsedo, dámy a pánové, jedna Evropská rada měsíčně, to je tempo, kterým Evropská unie nyní jede. Nyní bude krátce řeč o mimořádné Evropské radě, která se konala, jak si možná pamatujete, minulý pátek v Bruselu a v zásadě byla svolána proto, že byla poptávka po tom, jaká je reakce EU na vývoj ve Středomoří, zejména v Libyi.

Byla svolána narychlo. Za ČR se této akce po dohodě s premiérem zúčastnil prezident republiky Václav Klaus.

Závěrem tohoto povýtce monotématického jednání přijala Evropská rada deklaraci, kterou máte samozřejmě k dispozici, já tady ve stručnosti shrnu některé body.

Za prvé. Evropská unie především potvrdila, že nehodlá nikterak zasahovat do rozhodování obyvatel v regionu a do rozhodování o její budoucnosti, nýbrž že podpoří veškeré kroky těchto lidí na cestě k transformaci. Míra naší podpory se pak samozřejmě bude odvíjet právě od tempa této transformace, čili jakási podmíněná podpora.

V souvislosti s reformou evropské politiky sousedství by mělo dojít k přehodnocení stávajících programů spolupráce a v delším horizontu k vytvoření jiného, kvalitativně lepšího partnerství s celým regionem. Jeho základním rysem bude diferencovaný přístup – a teď mluvíme o jižním sousedství – k jednotlivým zemím, který je vlastní v samotné deklaraci.

V případě Maroka EU ocenila jeho záměr revidovat Ústavu. To je jakýsi druhý bod této deklarace.

Co se Tuniska týče, EU je připravena poskytnout nezbytnou podporu pro červencové parlamentní volby a následně tak přispět také k řešení palčivých ekonomických a sociálních problémů, s nimiž se tato země potýká.

Obdobný tón pak volí deklarace i u Egypta, jehož představitele povzbuzuje v jejich úsilí o politické reformy směrem k přechodu k demokracii, včetně logicky zrušení výjimečného stavu.

A konečně za třetí hlavní pozornost, jak jsem již řekl, dokument přirozeně věnuje situaci v Libyi. EU odsuzuje násilné represe režimu plukovníka Kaddáfího, k jehož odstoupení deklarace přímo vyzývá. Dále deklarace upozorňuje, že členské státy EU prozkoumají všechny možnosti – teď doslova cituji – "jak zajistit ochranu civilního obyvatelstva za předpokladu, že bude pro takový krok existovat jednak jasná potřeba, za druhé jasný právní základ a za třetí zřetelná podpora v regionu". Nic takového, podotýkám, od té doby nenastalo.

A konečně aktuálně asi nejnaléhavější otázka, kterou Unie usoudila jako hodnou k projednávání je humanitární krize v Libyi, resp. možných migračních toků z Libye směrem ven. Většinu občanů EU se podařilo evakuovat v prvních dnech krize. Nicméně EU i jednotlivé členské státy, právě ve spolupráci s dalšími aktéry, chtějí i nadále poskytovat humanitární pomoc i do Libye. Těm členským státům EU, kterých se pak migrační toky směrem do Evropy dotýkají nejvíce, je EU připravena poskytnout potřebnou pomoc, zvláště prostřednictvím agentury FRONTEX, jejíž kapacity by za tímto účelem měly být navýšeny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane navrhovateli, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Opět nejdříve určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím opět stal pan senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU. Pane kolego, souhlasíte s tím?

Senátor Luděk Sefzig:  Pane místopředsedo, děkuji za vaši důvěru. Já s tím budu souhlasit, pokud někdo z kolegů ze zahraničního výboru se nechce tohoto zpravodajského úkolu uchopit. V tom případě s tím souhlasím. Pokud někdo se zahraničního výboru o to požádá, tak samozřejmě mu dám přednost a mohu vystoupit jako senátor v rámci rozpravy.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Ano, je, prosím, zájem z výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost o roli zpravodaje? Není, takže tím pádem máme souhlas pana senátora Sefziga, ale musíme ho zvolit. O tom, zda bude či nebude zpravodajem, dám hlasovat.

Zahajuji hlasování. Prosím, kdo jste pro to, aby zpravodajem byl opět pan senátor Luděk Sefzig, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo s tím nesouhlasí, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

V hlasování č. 23 se pro zpravodajování pana kolegy Sefziga vyslovilo 47 senátorek a senátorů, nikdo nebyl proti. Aktuálně bylo přítomno 61, kvórum bylo 31.

Prosím, pane senátore, ujměte se své role.

Senátor Luděk Sefzig:  Ještě jednou děkuji za důvěru. Pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, tato agenda je převážně agendou zahraničně-právní, nicméně je tam část, která je myslím nejzajímavější a asi momentálně i nejproblematičtější, kterou tady už pan ministr zmínil, a to je agenda migračních toků uprchlíků z Libye, a k tomu já pak budu směřovat i můj dotaz.

Vidíte, že v pátek zasednuvší Rada přijala velmi závažný dokument. Od pátku se situace změnila. Vidíme, že politicky oficiální vládní vojska, Kaddáfího, dobývají některá území, která dříve byla dobyta, pokud se tak dá říci, občanskými hnutími, která chtějí zemi demokratizovat. Nechtějí zřejmě tak centrální vládu, kterou Kaddáfí představuje. Evropská unie přijala vyvážený dokument, ale je kolem něj mnoho otázek. Víte, že EU má například readmisní dohodu s Libyí. Readmisní dohodu, o které teď nevíme, zdali platí nebo neplatí. Osobně se domnívám, že by bylo velmi problematické vracet lidi, kteří utíkají z válečného konfliktu a ze země, kde je ostrá občanská válka, vracet tyto lidi na základě readmisní dohody zpátky na území Libye. Naopak si myslím, že to, co je v dokumentu přijato, je správné, podporovat ty státy, ty okolní státy, kam je největší přísun uprchlíků, aby uprchlíci žili v humánních podmínkách, a důraz na humanitní podporu je určitě správným směrem.

Můj dotaz je, jak bude postupováno dále. Určitě to bude jeden z bojů jednání řádné následující Rady 24. a 25. března 2011. A osobně nevím, jak probíhají nyní jednání o readmisní dohodě a zdali skutečně je Evropská unie dostatečně tolerantní a nevrací uprchlíky, například z území Itálie, Sicílie zpátky na území Libye, tak jak se ještě donedávna podle dohody mezi EU a Kaddáfího režimem dělo. To je můj dotaz.

Jinak opět doporučuji, abychom tuto informaci vlády opět vzali na vědomí. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane zpravodaji, a otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo, rozpravu končím. A pan navrhovatel patrně bude si přát odpovědět. Ano, takže má slovo, prosím.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Já se teď přiznám, že na to odpověď nemám a určitě to panu senátorovi dodáme.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Nezbývá nám než hlasovat o návrhu usnesení, tak jak jej přednesl pan senátor Luděk Sefzig. Konstatuji, že v sále je v této chvíli přítomno 61 senátorek a senátorů, kvórum je 31. Je tu návrh usnesení, o němž zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

V hlasování č. 24 jsme schválili návrh usnesení, vzali jsme tedy informaci na vědomí. Přítomno bylo 61, kvórum bylo 31, pro hlasovalo 49, nikdo nebyl proti.

Děkuji panu navrhovateli i panu zpravodaji.

A nyní zahájíme další bod, kterým je tentokráte

 

Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady

konané ve dnech 24. a 25. března 2011

S informací opět vystoupí ministr obrany Alexandr Vondra. Prosím, má slovo.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Dámy a pánové, nyní tedy pár slov k Evropské radě, která se bude konat příští týden 24. a 25. března 2011.

První návrh závěrů zatím by měl být k dispozici dnes s tím, že samozřejmě probíhá také příprava pozice ČR a bude vrcholit v následujících dnech. Zítra bude poprvé diskutován návrh závěrů na COREPERu, ale závěry budou pak samozřejmě ještě projednávány zejména na Radě pro všeobecné záležitosti v pondělí příští týden.

Avizovaný program nepřináší žádná zásadní překvapení. Anotovaná agenda se bude soustřeďovat na tři základní témata: Za prvé na hospodářskou politiku, za druhé na jižní sousedství a za třetí na nominaci člena Výkonné rady Evropské centrální banky.

Nyní pár poznámek k jednotlivým tématům. Pokud jde o hospodářskou politiku, tak hlavním tématem bude nepochybně právě tato část agendy a v rámci ní by se šéfové státu a vlád měli zabývat pěti hlavními oblastmi hospodářské politiky. Za prvé ukončením první fáze Evropského semestru včetně dohody o prioritách pro strukturální reformy a fiskální konsolidaci právě na základě roční zprávy o růstu vypracované Evropskou komisí a přípravných pracích Rady.

Tady v úvodu bych rád poznamenal, že jedním z cílů maďarského předsednictví v oblasti hospodářské politiky bylo právě zajištění hladkého naplnění prvního cyklu Evropského semestru.

Za druhé. Přijetí rozhodnutí pozměňujícího Smlouvu o fungování EU v souvislosti s budoucím evropským stabilizačním mechanismem. To je věc, která tu byla, konec konců, projednávána i dnes ráno, když byl projednáván mandát pro premiéra. Víte, že v prosince se členské státy EU dohodly na změně článku 136 Smlouvy o fungování EU za účelem vytvoření tzv. stálého krizového mechanismu pro zajištění finanční stability eurozóny jako celku.

Právě tato změna bude přijata na nadcházejí březnové Evropské radě a měla by vstoupit v platnost po schválení všemi členskými státy Unie v souladu s předpisy, tzn. i nečleny eurozóny.

Cílové datum pro její vstup v platnost je 1. leden 2013. Detaily jste projednávali, já si je odpustím, abych je tu rekapituloval. Snad bych se měl ještě zmínit o stanovisku Evropského parlamentu, kterým musí být při změně smlouvy konzultován, ačkoliv nemá v této věci právo veta. Evropský parlament zatím své usnesení v rámci konzultační procedury neschválil, hlasování pléna se má uskutečnit až 24. března, tedy vlastně v předvečer zahájení jednání Evropské rady, a to logicky vytváří prostor pro velice silný politický tlak.

Prozatím máme zprávu výboru pro ústavní záležitosti ze 7. března. Podle ní by Evropský parlament akceptoval mezivládní podobu ESM, ale bude požadovat alternativně buď přepracování návrhu rozhodnutí rady podle určitého pozměňovacího návrhu, nebo za druhé závazek rady, zaručující zahrnutí komise a Evropského parlamentu do postupu při dojednávání konkrétní podoby ESM.

Změna textu rozhodnutí Evropské rady v duchu navrženého pozměńovacího návrhu Evropského parlamentu by pro Česko i při vymezení širších koridorů byla jen těžko akceptovatelná, protože by znamenala přenos pravomocí na orgány unie, a Česko by tím pádem podle mandátu s ní nemohlo souhlasit.

Zároveň nemůžeme v tuto chvíli podpořit ani jakékoli prohlášení, jímž by se Evropská rada de facto zavazovala k témuž, byť by de jure o kompetenční transfer nešlo. Problém je i samotné načasování hlasování. Vláda se podobně jako většina dalších rozhodně nenechá tímto tlakem Evropského parlamentu manipulovat a bude zastávat postoj, který bude plně v souladu s právem unie.

Třetím bodem v oblasti hospodářské politiky je dokončení prací na legislativních návrzích k hospodářskému řízení s výhledem na jejich přijetí do konce června. Zde ECOFIN zatím schválil začátkem tohoto týden obecný přístup k legislativnímu balíčku Economy governments nebo chcete-li k jejich hospodářskému vládnutí. Rada nyní pravděpodobně pouze ocení dosažený pokrok a vyzve ECOFIN k další spolupráci s Evropským parlamentem a zdůrazní nutnost dohody do června.

Vláda přijetí balíčku k hospodářskému řízení podpořila, své zájmy během jednání prosadila v dostatečné míře.

Čtvrtou oblastí hospodářské politiky je dokončení prací na budoucím Evropském stabilizačním mechanismu a na posílení Evropského nástroje finanční stability. Zde již zmiňovaný ESM byl měl do poloviny roku 2013 nahradit dočasný evropský nástroj finanční stability, to ESF. Příslušný mezinárodní smlouvy se nyní dokončuje. Jak víte, na ESM se budou podílet státy eurozóny. Ostatní se budou v budoucnosti moci rozhodnout vždy ad hoc o účasti na operacích, prováděných tímto mechanismem.

Na pátečním summitu eurozóny, který se konal u příležitosti mimořádné Evropské rady, o které jsem mluvil v předcházejícím bodu, byly dohodnuty některé další parametry ESM. Reálná úvěrová kapacita mechanismu bude v celkové výši 500 miliard EURO, tedy zhruba 12 bilionů korun, a bude zajištěna vhodnou kombinací splaceného kapitálu, kapitálu splatného na požádání a také ze záruk.

Ačkoliv jde o věc eurozóny, bude se v budoucnosti ESM týkat i nás. Vláda má proto zásadní problém zejména s kapitálovým klíčem u splaceného kapitálu. Nesouhlasí s tím, aby příspěvky jednotlivých států byly rozpočítány dle počtu obyvatel, podle něhož na nás vychází přímý příspěvek ve výši 40 miliard korun.

Dle našeho názoru by bylo vhodné proto zohlednit nejenom počet obyvatel i HDP, zadluženost a také velikost finančního sektoru. V tomto podporujeme naše slovenské i estonské kolegy, a dále také trváme na tom, že ESM bude užíván jen v nezbytných případech, neměl by sloužit k trvalému nákupu špatných dluhopisů ani k vydávání eurobondů.

Co se týče navýšení evropského nástroje finanční stability, diskuse probíhají zatím uvnitř euroskupiny. Ta se minulý pátek právě dohodla, že bude dosaženo disponibilní úvěrové kapacity EF SF ve výši 440 miliard EURO do doby, než nový mechanismus, o kterém jsem předním mluvil, vstoupí v platnost. Tzn. nutnost navýšení garancí nebo alternativně přímé kapitálové injekce.

Eurozóna by se o tom měla dohodnout ještě před březnovou radou, zřejmě příští pondělí.

Tady my zastáváme přístup, že ES FS by neměl sloužit k permanentnímu vydávání dluhopisů. Disponibilita kapitálu by měla být zajištěna až ve chvíli, kdy to bude aktuálně zapotřebí. Podle všeho změny v ES FS budou z této pozice vycházet.

A konečně za páté je tu rozhodnutí o konkrétním postupu k dosažení nové kvality koordinace hospodářských politk v eurozóně, což je vlastní pakt o euro.

Na minulém zasedání Evropské rady, jak jsem již zmínil, byl představen francouzsko-německý návrh, který měl krásný lyrický překlad s pojmenováním Pak pro konkurenceschopnost, který si klade za cíl prohloubit hospodářskou koordinaci v rámci eurozóny. Vychází z teze, že k udržení stability eurozóny nestačí jen rozpočtové restrikce, ale je zapotřebí i zvýšení konkurenceschopnosti členských států unie.

Ten původní francouzsko-německý neformální návrh byl ovšem následně nahrazen společným návrhem stálého předsedy Evropské rady a předsedy Evropské komise. Ten byl postupně několikrát aktualizován.

Na jeho finální podobě se nakonec shodli minulý pátek nejvyšší představitelé eurozóny bez účasti jak ČR, tak ostatních nečlenů eura. Dnes právě při této peripetii už oficiální název není Pakt pro konkurenceschopnost, ale pak pro euro. A právě jeho verze bude předložena této březnové Evropské radě.

Pakt je postaven na principu 4 společně stanovených cílů. Stabilizace veřejných financí, stabilizace finančního sektoru, zvýšení zaměstnanosti a zejména pak posílení konkurenceschopnosti členských států. S ohledem na ně obsahuje několik indikátorů jeho dosahování, ovšem nikoli v kvantifikované podobě. Konkrétní možná opatření dosahování jsou uvedena příkladem. Není zde již zrušení indexace mezd ani povinné věkové pásmo pro odchod do důchodu. To si státy, které s tím měly problém, prosadily.

Státy, které budou participovat, si naopak samy určí, jak uvedených indikátorů budou chtít dosahovat. Své závazky sdělí na Evropské radě a napíší do svých národních programů reforem.

Nejasná ovšem zůstává právní forma a role institucí. Česko spolu s dalšími státy odmítalo použití tzv. otevřené metody koordinace, jenž se využívá např. ve strategii Evropa 2020. V té má totiž Evropská komise nejen monitorovací, ale i doporučující kompetence.

Podle schváleného paktu nakonec komise bude hrát silnou centrální roli v monitoringu jeho plnění. S tím až takový problém nemáme. O pár odstavců dál se ale říká, že monitoring bude politickou záležitostí a bude prováděn Evropskou radou.

Otázkou je, zda nebude Evropská komise moci členským státům nakonec sama doporučovat vhodná opaření. Tak totiž může činit v rámci národních programů reforem, neboť ty naplňují právě strategii Evropa 2020.

Pokud státy budou pakt implementovat prostřednictvím těchto programů, může komise ve výsledném efektu plnit stejnou úlohu, jako ve zmíněné strategii. Vzhledem k tomu, že všechny indikátory směřují do sféry mimo kompetencí EU, odmítá vláda možnost, aby šlo o skryté posílení kompetencí komise nebo Evropského parlamentu.

V tomto sdílíme postoj s celou řadou dalších států, namátkou Německo, Británie, ale také konce konců Rakousko nebo Maďarsko. Přesto role institucí není dle návrhu zcela zřejmá a musí být ještě vyjasněna.

K paktu se zatím přihlásily státy eurozóny. Ty buď na Evropské radě nebo v národní programech reforem vyjmenují své konkrétní závazky. Ostatní státy mají možnost se dobrovolně připojit nyní v březnu a sdělit své závazky.

Fakticky ale bude možno připojit se také kdykoli později. S ohledem na krátkou lhůtu zatím preferujeme, mám na mysli Českou republiku, se pokud připojit, tak až později, ale ani to není, myslím, ještě jisté.

S plněním paktu bychom sice neměli problém, protože patříme k těm fiskálně disciplinovanějším zemím, nechceme ale nechat komisi, aby nám něco nad rámec svých kompetencí doporučovala. Navíc je vhodné vyčkat, jak se pak osvědčí. Jsou v něm nadále i mnohé nejasné věci o další koordinaci v oblasti daní, mířících i na evropskou úroveň z finančních transakcí, kdy je rovněž třeba čekat, co konkrétního tu státy či komise ještě navrhnou.

Co se týče harmonizace daňového základu korporátních daní, zde pak pouze konstatuje, že Evropská komise přijde s návrhem v krátké době. Ale tato věc běží v normálním legislativním procesu EU. Jistě se mnou budete navíc souhlasit v tom, že před připojováním se k tomuto závažnému dokumentu Unie by vláda měla konzultovat i parlament a nakonec i sociální partnery.

Vláda již o dokumentu diskutovala o jedné z jeho průběžných verzí. Naše pozice je ta, že tam, kde má unie kompetence, lze užívat klasické metody rozhodování a nehledat nic nového. Přitom hlavním příspěvkem pro konkurenceschopnost je vnitřní trh.

Pokud chceme jít nad rámec kompetencí Unie, je další koordinace jistě možná, ale bez převodu pravomocí. Proto jsme i proti rozšiřování tzv. otevřené metody koordinace a preferujeme volnou mezivládní spolupráci na principu politických závazků.

Touto cestou se pak dá jít, ale jak jsem naznačil, s celou řadou otevřených otázek.

Závěrem ještě dodávám, že finální pakt pro euro je formulovaný velmi obecně. Kvantifikace jednotlivých společných cílů by měla probíhat každoroční politickou dohodou o společných národních závazcích pro následující rok. Není tedy možné v současnosti kvantifikovat dopady případného připojení se ČR k paktu, neboť ty se budou odvíjet od toho, k čemu bychom se my sami byli ochotni nebo chtěli zavázat.

To je k hospodářské politice, což je skutečně jádro jednání Evropské rady. Dál bude na programu také politika jižního sousedství v návaznosti na mimořádné zasedání 4. února. Tady nebudu nic rozebírat, protože bych fakticky opakoval, co již tu bylo řečeno, a jediným snad dalším dosud avizovaným tématem v rámci extrabodu bude nominace člena výkonné rady Evropské centrální banky. My tady souhlasíme se shodou na úrovni ECOFIN k nominaci pana Praeta do výkonné rady. V dřívějších fázích projednávání jsme podporovali slovenskou kandidátku paní Kohútikovou, což je bývalá viceprezidentka Národní banky Slovenska, ale proti Peteru Praetovi, který je výkonným ředitelem Belgické centrální banky, nemá šanci. Čili tady jsme postoj posunuli. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Také vám děkuji, pane navrhovateli, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Musíme opět určit zpravodaje. Navrhuji vám, aby se jím stal senátor Luděk Sefzig, jestli nemá námitky. Tentokráte nemá vůbec žádné. Předseda VEU. O návrhu na jeho roli zpravodaje budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítka ANO. Stále 61 přítomných, kvórum 31. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE.

Pan senátor byl schválen usnesením Senátu do své role zpravodaje 49 hlasy. Proti nebyl nikdo.

Prosím, pane předsedo VEU, abyste nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Tentokrát je to skutečně evropská agenda s naprosto převažující náplní, týkající se komunitárního práva, tedy to, co přísluší výboru, který mám tu čest vést. Pan ministr nás velmi podrobně informoval o jednání, které bude probíhat 24. - 25. On byl informován o tom, že mu Senát schválil předběžný mandát k vyjednání změny č. 136, zajištění stability eura, dokonce Senát přijal usnesení v druhém bodě, které umožňuje určitý manévrovací prostor, který nejde nad rámec nad mezivládní úroveň. Nejde na komunitární úroveň, a proto já si cením postoje vlády, která tuto pozici obhajuje, a chce ji chránit.

V případě, že by na poslední chvíli, a my víme, že Evropský parlament bude tuto agendu projednávat 22., předpokládá se, že teprve 24. někdy v dopoledních hodinách nebo odpoledne při hlasování vydají závěrečné resumé, při krátkém zasedání Evropského parlamentu v Bruselu vydají závěrečný postoj, který má konzultační význam, radě.

My si přejeme, aby tato agenda, která je výslovně mezivládní agendou, aby zůstala v rukou představitelů jednotlivých členských států. S možností přihlášení se k zodpovědnosti zemím, které nevlastní euro, nemají euro.

Z pohledu ČR, budu jen opakovat, je účast na stabilitě eurozóny žádoucí, potřebná. Jak vidíte, bude to asi něco stát. Náklady nejsou malé a my budeme mít možnost v druhé době diskutovat o tom, zdali se ke stabilizující eurozóně připojíme, či nikoli. Na jednáních, která probíhají na společných parlamentních jednáních, jak jsem byl účasten v pondělí a v úterý, tak bych řekl, že nejenom alfou a omegou, ale převažující diskusí byla diskuse, která by měla akutně zachránit problémy kolem poskytování půjček zadlužením zemí, tím, že EU vytvoří fond, který by měl čítat něco mezi 460 – 500 mld. euro, s tím, že na dluhy bude poskytnuta jenom polovina, tak aby všichni, kteří kryjí bondy, ať jsou poskytnuty Řeckem, vypsány Řeckem, nebo jinou zemí, aby měly jistotu finanční instituce, že jistota splacení tu je.

Proto je to právě polovina. Jenom o tom, o čem diskuse není, diskuse bude také, jak zajistit, aby se země nezadlužovaly. Tady vidíme, že byl téměř doslovně převzat text, který navrhla Spolková republika Německo ve formě tzv. Paktu konkurenceschopnosti. Ten Pakt konkurenceschopnosti byl jenom přejmenován na Pakt o stabilitě eura nebo Europakt. To mělo dva důvody. První důvod, že přece jen došlo k diskusi, která nebyla omezena jenom na Francii a Německo. A druhý významný, že pro některé slovo konkurenceschopnost – pro některé evropské politiky je slovo konkurenceschopnost příliš neoliberální a nepřijatelné, proto změna toho názvu na Europakt.

Já osobně s postojem vlády souhlasím. A co se týče mandátu, který schválila dnes komora, a to musím říci i do konce převažující silou opozice, a já jí za to chci poděkovat při tom jednání, podle mého soudu nad rámec našeho jednacího řádu, že o změně mezinárodní smlouvy nemůžeme jednat o nějakých doplňujících, pozměňujících návrzích, nicméně v rámci projednávaného mandátu je to i z hlasování vidět, vůle, aby vláda neměla svázané ruce pouze na odstavec článku 136, o který žádala, ale aby měla vyjednávací prostor v intencích, které navrhuje euroskupina, a se kterou i vláda je v souladu.

Takže já si dovolím opět navrhnout, abychom vzali postoj vlády na vědomí a díky tomu předchozímu usnesení i podpořili pozici vlády při tomto mimořádně důležitém vyjednávání 24. a 25. března letošního roku. Děkuji vám za pozornost. Návrh tedy zní: Vzít i tento dokument na vědomí.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane kolego, pane zpravodaji, a otevírám rozpravu. Do rozpravy se přihlásila paní místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. I když jsem hlasovala a jsem přesvědčena o tom, že to bylo hlasování správné, o jakési šíři mandátu, který dáváme vládě k článku 136, tak zde při projednávání toho, s čím pojede vláda ČR respektive premiér na jednání Evropské rady, musím říct, že odmítám prostě dát bianko šek. Protože jestliže se dozvíme, že dnes večer budou teprve návrhy závěrů a že mandát vlády se bude tvořit, tak si myslím, že by nebránilo vůbec nic tomu, abychom tento bod, který nyní projednáváme, projednali zítra a měli trošku přesnější kontury toho, o čem se bude jednat a jaká stanoviska česká vláda bude zastávat. Tím spíš, že se jedná o záležitosti, které se skutečně týkají každého jednoho občana České republiky. A to nejenom v krátkodobých horizontech, ale skutečně na hodně dlouho dopředu, v tomto případě kohezní politiky až do roku 2020.

Jestliže máme stanovovat takové záležitosti a vláda má vyjednávat záležitosti jako priority kohezní politiky, jestliže má dojednávat něco jako hospodářské vládnutí v rámci Evropské unie, tedy společné hospodářské vládnutí, tak se domnívám, že pozice je bytostným národním zájmem České republiky, a to znamená, že by tyto pozice měly být dojednány na politické úrovni dávno dopředu, že by měly být skutečně dojednány průřezem politických stran. Stejně tak je závažné rozhodnutí o tom, zda budeme vyčkávat připojení se k Paktu stability nebo zda budeme spolupracovat od počátku. To je totiž zásadní rozhodnutí o tom, jestli chceme být u věci nebo se chceme jenom zpovzdálí dívat. Je to rozhodnutí také o tom, zda budeme tvůrci evropské hospodářské politiky a evropské agendy vůbec, a nebo jestli budeme skutečně čekat na to, co nám z Bruselu přijde. Je to rozhodnutí také o tom, jestli budeme blíž na Západ, nebo blíž na Východ. A znovu říkám, toto jsou věci, které musí být předmětem diskuse napříč politických stran, protože je to národní zájem. A bude to rozhodnutí na dlouho dopředu.

Třetí věc, ke které chci mít poznámku, to je politika sousedství, a v podstatě se dotýká toho, o čem jsem hovořila doposud. V této chvíli ve světle toho, co se děje v Severní Africe, co se děje v Libyi, je skutečně problém i pro Českou republiku azylová a migrační politika. My si nemůžeme myslet, že se nás to netýká. A zde je jediná možnost, jak se na případnou migrační vlnu připravit, respektive jak jí předejít. My musíme přemýšlet o tom, co udělat, abychom těmto problémům, které se dají očekávat, v důsledku toho, co se ve světě děje, jak tomu předcházet. A to jsou dvě věci – zaprvé příprava České republiky a opatření české vlády v oblasti azylové politiky a migrační politiky. A zadruhé – skutečně si myslím, že ač je prioritou i sociální demokracie politika východního partnerství, my jsme se vždycky k této věci hlásili, tak v této chvíli ale musíme zapřemýšlet o tom, zda přece jenom trošku nepřehodnotit, bez toho, že bychom se vzdávali sousedských vztahů, a dobrých sousedských vztahů, směrem na východ od nás, zda se nemusíme – já se domnívám, že musíme – v této chvíli připojit k tomu, abychom posílili politiku sousedství směrem na jih, tak, abychom skutečně zabránili velkým migračním vlnám, které se mohou dotknout i nás, ač to vypadá, že jsme geograficky vzdáleni.

Z těchto všech tří důvodů, o kterých jsem hovořila, skutečně si myslím, že nemůžeme vládě dát bianko šek a neodmítám samozřejmě diskusi, naopak po té diskusi volám. Myslím si, že toto jsou všechno natolik závažné věci a natolik dlouhodobé věci, že je potřeba je diskutovat, a to dlouhodobě a dlouhodobě dopředu jako strategické pozice napříč politickým spektrem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Jestli se nemýlím, paní místopředsedkyně, podala jste návrh na odročení. (Připomínka místopředsedkyně Gajdůškové z místa.) Já jsem slyšel, že jste řekla, že chcete, abychom o tom jednali zítra. (Domluva obou místopředsedů na místě.) Dobrá, já se domnívám, že podle § 60, odst. 2, písm. C je možné v projednávané věci navrhnout odročení, návrh musí obsahovat lhůtu, do kdy musí být projednávaná věc znovu navržena na pořad schůze. Já jsem slyšel slovo zítra. Takže z toho to vyvozuji, já se omlouvám.

Takže prosím, paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové. Upřesňuji svůj návrh – navrhuji, abychom přerušili projednávání tohoto bodu a dokončili ho zítra, poté, kdy budeme seznámeni s konkrétním návrhem závěrů Evropské rady.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Je to procedurální návrh. Podle mého názoru nejde o přerušení. Přerušit lze schůzi. Je to skutečně návrh na odročení. Je to procedurální návrh, o kterém budeme po znělce bezprostředně hlasovat. Ona lhůta je zítra. (Hlásí se ministr Vondra.)

Člen vlády může kdykoli vstoupit do rozpravy, a to se právě děje. Pan ministr Vondra, prosím.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Dámy a pánové, já to samozřejmě nechám plně na vašem uvážení, ale my, co víme, co přichází, ten týden předtím v písemné podobě z Bruselu, tak vám řeknu jednu věc – to, co bude k dispozici zítra, nebude o moc více, než je k dispozici dneska. Ta faktická práce tak jako vždy probíhá v zásadě – pátek, sobota, neděle, pondělí, úterý – čili jestli chcete ještě jednou absolvovat tento výklad, tak proti gustu žádný dišputát, ale garantuji vám, že zítra nebudeme příliš moudřejší než dnes. Je to samozřejmě vaše svobodná volba.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Procedurální návrh byl podán. V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, kvórum je 31. Byl podán návrh na odročení projednávání tohoto bodu, a to na zítřejší část schůze. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti tomu návrhu, stiskněte tlačítko NE a zdvihněte ruce.

Pro návrh se vyslovili 4 senátorky a senátoři, proti 21. Registrováno bylo 64 senátorek a senátorů, kvórum bylo 33.

Pan senátor má technickou.

Senátor Jaromír Štětina:  Jenom pro záznam, já jsem se přehmátl a zmáčkl jsem tlačítko ANO, místo tlačítka NE. Omlouvám se.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Dobře, bude zaznamenáno. Takže pokračujeme v projednávání bodu. Jsme uprostřed rozpravy. Kdo se prosím dále hlásí do rozpravy? Nikdo, takže rozpravu končím. Pro jistotu se ptám pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit – on se vlastně před chvílí vyjádřil. Takže nechce. Pan zpravodaj, pan senátor Luděk Sefzig se také nechce vyjádřit, takže po znělce budeme hlasovat o návrhu, který předložil zpravodaj pan senátor Sefzig.

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Luděk Sefzig. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, kvórum je 32. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro návrh, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce.

Končí hlasování pořadové číslo 27.. Skončilo přijetím návrhu – zopakuji: v sále 63 přítomných, kvórum 32, pro 50 hlasů, proti nebyl nikdo.

Začneme projednávat bod, kterým je

 

Návrh směrnice Rady o bezpečném nakládání s vyhořelým palivem a s radioaktivním odpadem

Tisk EU č. N 006/08

Materiály jsme obdrželi jako senátní tisky číslo N 6/08 a N 6/08/01. Prosím pana ministra obrany Alexandra Vondru, který opět zastoupí předsedu vlády Petra Nečase, aby nás s těmito materiály seznámil.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Ano, pane předsedající, dámy a pánové. Téma svým způsobem aktuální, protože bezpečnost jaderné energetiky v souvislosti se situací v Japonsku je skutečně více než aktuální. Evropská rada, aniž by tuto situaci předvídala, tak dne 4. února ve svých závěrech upozornila na důležitost zachování a prosazování nejnáročnějších norem v oblasti jaderné bezpečnosti. Unie stanovila společný závazný rámec pro jadernou bezpečnost během českého předsednictví, kdy ve spolupráci s Danou Drábovou a dalšími jsme přijímali směrnici o branné bezpečnosti a zaštítili se právě principy Mezinárodní agentury pro atomovou energii a také závazky vyplývajícími z Úmluvy o jaderné bezpečnosti. Jednání o návrhu směrnice o bezpečném nakládání s vyhořelým palivem a s radioaktivním odpadem se dostala do listopadu loňského roku až do 5. kola.

Další jednání by bylo asi trošku poznamenáno vývojem v Japonsku zvláštní radou pro energetiku, která se uskuteční příští pondělí. A pak také zasedáním Asociace západoevropských jaderných dozorů, která proběhne v 2. polovině příštího týdne v Helsinkách. Výhrada Senátu k omezení možnosti spolupráce v této oblasti pouze na členské státy, což by vyloučilo možnost využívat úložiště třetích zemí pro potřeby České republiky, je i výhradou vlády. Spolu s Velkou Británií, Polskem a Slovinskem doporučujeme toto ustanovení vypustit a danou problematiku směrnicí vůbec neupravovat.

Většina členských států je ochotna přistoupit na kompromis a vývoz povolit s tím, že třetí země budou muset prokázat dodržení určitých standardů pro nakládání s radioaktivním odpadem. Další kolo jednání se otevře

23. března – předsedající Maďarsko předpokládá, že projednávání návrhu směrnice dokončí ještě během svého předsednictví.

Právním základem pro její vydání bude smlouva o založení evropského společenství pro atomovou energii, čili EURATOM. Evropský parlament má při schvalování směrnice konzultační roli. Pro vládu je klíčové v návrhu v co nejširší míře využít stávající mezinárodní zavedené a používané terminologie a principy v přijatých dokumentech mezinárodních organizací. Z hlediska praxe v České republice je pravděpodobné, že nová směrnice nepřinese žádné podstatné věcné změny. Nepředpokládáme proto, že bychom chtěli přijetí této směrnice blokovat. Jádro, jakožto nízkoemisní zdroj energie, značnou měrou přispívá k přechodu na nízkoemisní ekonomiku ke konkurenceschopnosti a k cílům souvisejícím s redukcí emisí CO2. Česko spolu s Francií před únorovou Evropskou radou, jak jsem již řekl, deklarovalo podporu energetické bezpečnosti unie a nejvyšším standardům jaderné bezpečnosti v evropském i mezinárodním měřítku. Čili tolik asi stručná informace k této směrnici.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane předkladateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 006/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Škaloud. Toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky, vážení senátoři, pane ministře, stručně vás seznámím se stanoviskem našeho evropského výboru a s několika poznámkami k tomuto návrhu směrnice.

Návrh směrnice stanovuje právní rámec pro zacházení s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem v členských státech EU. Principy a požadavky, které jsou stanoveny v bezpečnostních standardech Mezinárodní agentury pro atomovou energii a v Úmluvě o jaderné bezpečnosti, by se nyní měly stát závazné a právně vymahatelné. Směrnice mimo jiné zakládá povinnost členských států vytvářet vnitrostátní programy, v nichž uvedou, kdy a jak vybudují a jak budou spravovat úložiště vyhořelého paliva a radioaktivního odpadu. Dále členské státy musí zajistit, aby informace týkající se nakládání s vyhořelým palivem a s radioaktivním odpadem byly dostupné pracovníkům a široké veřejnosti.

Za nejvhodnější a nejbezpečnější způsob ukládání komise považuje hlubinná geologická úložiště.

Směrnice také počítá s možností vytváření společných úložišť, na kterých se může dohodnout více členských států. Avšak vývoz vyhořelého paliva mimo EU zakazuje. To je v návrhu. Tento předložený návrh vychází v řadě ustanovení ze směrnice o jaderné bezpečnosti přijaté za českého předsednictví v Radě EU. Tato navazující směrnice se dotýká jen specifického tématu, a to zacházení s vyhořelým palivem.

Pokud jde o stanovisko výboru pro záležitosti EU, ten zde identifikuje jedno sporné ustanovení, které se týká článku 4, a to zákazu vývozu vyhořelého paliva. Domníváme se, stejně jako vláda, že by členským státům měla být ponechána možnost vývozu vyhořelého paliva na přepracování nebo pro jeho případné uložení i mimo země EU. Ministr zde předeslal, že by stálo za to, kdyby vůbec nebyl tento odstavec použit.

Tento zákaz vývozu radioaktivního odpadu je stabilně projednáván na pracovní skupině v rámci celé této projednávané směrnice. K ukončení projednávání ještě nedošlo, přestože se tato skupina schází zhruba každých 14 dní, a již je na stole asi šestá verze tohoto návrhu směrnice.

Náš výbor přijal následující usnesení, je velmi stručné, dovolím si ho přečíst, i když ho máte na stole.

Pozitivně hodnotí stanovení jednotného právního rámce EU a základní společný bezpečnostní princip, a požadavku pro odpovědné nakládání členských států s těmito materiály, přičemž konstatuje, že se Česká republika vyznačuje vysokou úrovní bezpečnostních postupů a norem uplatňovanými orgány státní správy v dané oblasti. Nesouhlasí s formulací článku 4 odst. 3 návrhu ve znění předloženém Komisí, protože omezuje možnost spolupráce v této oblasti pouze na členské státy EU, čímž například v budoucnosti prakticky vylučuje jakoukoli možnost využívat pro potřeby České republiky regionální úložiště ve třetích zemích. Další bod – podporuje v této věci stanovisko vlády.

To je vše za výbor pro záležitosti EU. Žádám vás o schválení tohoto stanoviska výboru. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Tiskem se zabýval také výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Pan senátor Pavel Eybert – přeje si vystoupit? Ano. Má slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já už jenom doplním pár poznámeček, které nezazněly. Náš výbor se touto problematikou také zabýval. Museli jsme konstatovat, že je to jedna ze směrnic, které jsou nám sympatické, na rozdíl od celé řady jiných směrnic EU, které nám tak příliš sympatické nejsou. Mohl bych zmiňovat problematiku zakřivení banánů, rušení žárovek apod.

Tato směrnice byla z valné části připravována Českou republikou a dokonce pod vedením pana Krse, který dělá zástupce paní Drábové na Úřadu pro jadernou bezpečnost ČR. Z toho také vychází to, že české předpisy pro tuto oblast jsou promítnuty do návrhu této evropské směrnice, a že Česká republika splňuje bezezbytku všechny body, které nám směrnice ukládá.

Byl tady zmíněn jeden problém, to je právě to ukládání, nebo možnost ukládání, možnost spolupráce mimo země EU. Dovedu si zcela dobře představit, že vznikne úložiště použitých jaderných materiálů například v Rusku nebo v některé postsovětské zemi a tímto bychom byli vyloučeni z možnosti ukládat u nich tyto materiály. Zrovna tak by se to mohlo stát například se Švýcarskem, které má také dobré geologické podmínky pro takovouto záležitost. Výbor také doporučil tuto směrnici k přijetí, pověřil mě přednesením zpravodajské zprávy a předsedu výboru pana Bárka, aby seznámil předsedu Senátu s tímto návrhem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, a otevírám rozpravu. Jako první se do ní přihlásil pan senátor Jiří Bis. Má slovo. Prosím.

Senátor Jiří Bis:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři, já jako zastánce využívání jaderné energetiky si jsem plně vědom toho, že mírové využívání v jaderných elektrárnách je spojeno s produkcí radioaktivních materiálů a jejich bezpečné uložení a likvidace je dost zásadní, je součástí celkové bezpečnosti jaderných elektráren a jaderných zařízení.

Je nutné si říci, že cílem toho je, zamezit, aby lidé, zvířata, voda, vzduch, byli kontaminováni a aby se dále produkty štěpení mohly šířit.

Bezpečné ukládání radioaktivních odpadů je nezbytné v celém procesu, to znamená v okamžiku, kdy je palivo jako vyhořelé nebo částečně vyhořelé vytaženo z reaktoru, stává se už radioaktivním odpadem a celý proces by měl být bezpečný. Teď se ukazuje – třeba v Japonsku, v té nejnovější problematice – že tam, kde to bylo považováno za bezpečné ukládání v dochlazovacích bazénech, se vyskytl problém, s kterým asi nikdo moc nepočítal.

Důležité z tohoto hlediska jsou také mezisklady, kde je po určitou dobu vyhořelé jaderné palivo uloženo. To, co předpokládáme na trvalé úložiště, by mělo být to, až co zbude po přepracování paliva. To je jedna otázka bezpečného nakládání s tímto vyhořelým palivem.

Druhá otázka, která je teď neméně vážná, je otázka světového terorismu. Předpokládá se, a všechny systémy se tím zabývají, aby se k tomuto vyhořelému palivu nemohli dostat teroristé, protože vyhořelé palivo obsahuje značné množství plutonia. Pomocí získání plutonia se dá tím nejjednodušším způsobem vytvořit atomová bomba. Nakonec víte, že jedna z těch původně svržených bomb, které byly svrženy ke konci druhé světové války, byla na bázi plutonia.

Je 400 reaktorů v nějaké činnosti ve světě a skutečně pohlídat všechno vyhořelé palivo z těchto reaktorů představuje významný problém. Je to problém toho, aby se k němu nedostali teroristé, aby nemohli vyrobit atomovou bombu, případně to, co je také diskutováno, špinavou bombu. I z tohoto pohledu se dost často teď na mezinárodních konferencích vyskytuje určitý požadavek na vývoj thoriového cyklu, který by byl zajímavý stejně jako uranový. S tím, že meziprodukt, který tam je, mezi produkt toho štěpení, nemá tu schopnost jako plutonium, že by se z něho daly vytvořit atomové zbraně. Samozřejmě, že podporuji novou směrnici, vítám ji a budu pro ni hlasovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má pan senátor Vítězslav Jonáš.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, já si dobře vzpomínám, jak se řešil v Dukovanech problém s vyhořelým palivem a jak jsme nutili ČEZ k tomu, aby skladování nebylo v bazénech a aby se použila co nejmodernější technika ke skladování. Nakonec se podařilo společným tlakem přinutit provozovatele k tomu, aby se skladovalo tou nejmodernější dostupnou technikou, to bylo skladování v přepravních a skladovacích kontejnerech typu Castor firmy GNS Nukem. Myslím, že to bylo velice dobré řešení. Ukazuje se – to, co nastalo v Japonsku – že právě proto, že to jsou kontejnery, které vydrží obrovské nápory, jsou konstruovány na tlak, na pády letadel, a hlavně jsou to zároveň kontejnery přepravní, to znamená, kdyby došlo k jakékoli havárii, je možno je rychle přepravit někam jinam.

My jsme také argumentovali tím, aby v blízkosti jaderných zařízení nebylo skladování, ať už dočasné. A to nejen proto, že to brání dalšímu rozšíření elektrárny, ale také kvůli tomu, že jsme upozorňovali na kumulaci rizik, která spočívají v tom, že jsou dvě nukleární zařízení vedle sebe. V případě Dukovan jsou tři. Ale o tom nechci mluvit.

I já tuto směrnici také vítám, přispívá k bezpečnosti řešení uložení vysoce radioaktivních odpadů. Také si myslím, že by bylo dobře, aby se uspíšilo řešení. To znamená správa úložišť radioaktivních odpadů, která má řešit konec palivového cyklu, to je, aby uložení bylo urychleno, aby ty miliardy, které už jsou na jaderném účtě, byly nějakým způsobem investovány co nejrychleji do dalších úložišť. Protože v případě, že bychom chtěli rozšířit Temelín a Dukovany, už v povolovacím řízení musíme doložit, že máme kam uložit odpad, že konec spalovacího cyklu a definitivní úložiště máme vyřešeno. Upozorňuji jenom na to, že jedna věc je, mít nějakou směrnici a druhá věc je vyvinout tlak, aby správa úložišť a ministerstvo s tím pohnulo dopředu, protože zatím není souhlas v žádné lokalitě. Průzkumy se na čas zastavily a bylo by nutné s tím pohnout. Je to minimální riziko pro region. Je potřeba jenom osvěta, protože provoz jaderných elektráren je podstatně nebezpečnější – několikanásobně – než uložení vyhořelého paliva. To je jenom poznámka z mé zkušenosti. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Ještě někdo si přeje vystoupit v obecné rozpravě? Nikdo, takže rozpravu končím. Ptám se pana předkladatele, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Ani pan zpravodaj si nepřeje se vyjádřit.

Slyšeli jsme návrh na usnesení, včetně doporučení. Po znělce o tomto návrhu budeme hlasovat.

Ještě jednou – budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Miroslav Škaloud.

V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť, prosím, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji. A nyní – kdo je proti tomuto návrhu, má možnost stisknout tlačítko NE a zvednout ruku.

Hlasování skončilo. Schválením předneseného návrhu, 63 zaregistrovaných, kvorum bylo 32, pro 52, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji pánům zpravodajům.

Pan předkladatel zůstává, protože nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí Rady 2008/203/ES ze dne 28. února 2008, kterým se provádí nařízení (ES) č. 168/2007, pokud jde o přijetí víceletého rámce

na roky 2007-2012 pro Agenturu Evropské unie pro základní práva

Tisk EU č. N 022/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N22/08 a N22/08/01. Prosím pana ministra obrany Alexandra Vondru, aby nás s těmito materiály seznámil.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Děkuji. Dámy a pánové, Agentura EU pro základní práva byla zřízena nařízením Rady č. 168/2007. Náplň její činnosti vymezuje rozhodnutí rady č. 203/2008, o víceletém rámci činnosti, které ve vztahu k zakládacímu nařízení je oním prováděcím předpisem.

Komise nyní navrhla změnu víceletého rámce činnosti tak, aby se agentura mohla zabývat i otázkami justiční a policejní spolupráce v trestních věcech, tedy agendou, jež jí původně nebyla svěřena. Argumentovala přitom tím, že působnost agentury se o tuto oblast automaticky rozšířila v důsledku přijetí Lisabonské smlouvy, a to v souvislosti s novým zněním tak zvané doložky flexibility.

Podle Komise tak není nutné pozměnit zakládací nařízení a uvedenou pravomoc agentuře výslovně svěřit.

Vláda měla od začátku pochybnosti o tom, zda uvedený výklad není v rozporu s obecnou zásadou svěření pravomocí. Podle této zásady může Unie vykonávat jen ty pravomoci, které jí členské státy svěří. Požádala proto o vypracování expertního stanoviska právní službu Rady. Ta ve svém stanovisku konstatovala, že k automatickému rozšíření působnosti agentury nedošlo. Za jediný možný způsob jejího rozšíření pak právní služba Rady označila změnu zakládacího nařízení. Toto stanovisko tedy potvrdilo právní názor vyjádřený v pozici české vlády.

Na tomto místě chci zdůraznit, že Česká republika oceňuje činnost i výsledky Agentury EU pro lidská práva, jež prostřednictvím svých odborných aktivit významným způsobem přispívá k monitoringu a zlepšení ochrany lidských práv v EU. Nicméně právní základ její činnosti musí být naprosto nezpochybnitelný. Vláda proto vítá usnesení výboru pro záležitosti EU Senátu, jež je s názorem vlády v souladu a podporuje náš zdrženlivý postoj k této věci. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 22/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Sefzig, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, seznámím vás se zpravodajskou zprávou a zároveň také uvedu důvody, které vedly k usnesení, jež máte k dispozici.

Jak už pan ministr zmínil, Agentura byla ustavena v roce 2007. A musím tady doložit a vzpomenu pamětníky, že Senát nebyl velkým příznivcem otevření této Agentury, a to nikoliv z důvodů, že by podceňoval lidskoprávní agendu, ale z důvodů, že nebyly příliš vyjasněny hranice této Agentury a dosah této Agentury a hranice ostatních lidskoprávních evropských institucí, jako je Rada Evropy, jako je Soud pro lidská práva ve Štrasburku. To všechno jsme tehdy uváděli. Z toho důvodu jsme byli velmi rezervovaní ke vzniku této Agentury a zároveň jsme také upozorňovali, že si nepřejeme, aby Agentura dělala něco jiného než monitoring. A musím doložit, že Agentura skutečně nic jiného nedělá, pouze monitoruje.

Nyní v souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy a s rozšířením komunitárního, tedy evropského práva i na oblasti třetího pilíře se zástupci některých států, řekl bych všech států snad s výjimkou České republiky, která jediná uvedla nevhodnost použití právního rámce, tedy rozšíření tímto způsobem působnosti Agentury i na oblast třetího pilíře, logicky tedy tuto oblast chtěly rozšířit dohledu Agentury i na oblast policejní a justiční spolupráce. Ale my se domníváme, stejně tak, jako se domnívala vláda, a hlavně, co je důležité, jako se domnívá i právní služba Rady, že takovýmto způsobem působnost Agentury rozšířit nelze, už jen z toho důvodu, že při ustavení Agentury právě postoj českého Senátu a některých dalších dotázaných komor vedl k tomu, že přímo v zakládající smlouvě je citace, že žádná část tehdejšího nařízení by neměla být vykládána způsobem, který by předjímal otázky, zda oblast působnosti Agentury může být rozšířena i na policejní a soudní spolupráci v trestních věcech. Takto zní doslovná citace ze zakládací smlouvy pro Agenturu.

Z toho důvodu považujeme za správné, že Agentura by měla měnit svoje portfolio nikoliv dodatkem, ale cestou změny základního rozhodnutí. To je také to, na co v našem usnesení upozorňujeme.

Musím říci, že kritiků bylo více, ale pouze ČR s touto kritikou vystoupila otevřeně. A poté, co projednala situaci i právní služba Rady, je velmi pravděpodobné, že Komise návrh nařízení stáhne a předloží je správnou cestou, to znamená, že předloží novou změnu zakládající listiny pro tuto Agenturu. Agentura bude mít určitě dále pouze monitorovací účinek. Moc bychom si nepřáli, aby to bylo cestou komitologickou podle článku 291 Smlouvy o fungování EU, která je pro nás nepřijatelná, ta obchází kompenzační klauzuli jednacích řádů ve věci unijního práva, a proto bychom si přáli, aby byla vytvořena nová zakládací listina pro Agenturu.

Vláda nás informovala o svém negativním postoji k této změně. A my jsme diskutovali na našem výjezdním zasedání, kde byli přítomni zástupci ústavně-právního výboru a Stálé komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury, zdali musí vláda seznámit Senát i v případě, že nás nežádá o souhlas, že chce mít zamítavé stanovisko. A domluvili jsme se, že by bylo vhodné a že je dobré, aby vláda i toto odmítavé stanovisko komorám zaslala a seznámila nás s tímto zamítavým stanoviskem. Vláda tak i učinila.

To je můj komentář k navrženému usnesení, které nebudu citovat, máte je všichni k dispozici, a doporučuji, abychom přijali usnesení, na kterém jsme se domluvili a odhlasovali jsme ho jednomyslně na našem výboru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A otevírám v tuto chvíli rozpravu, do které není nikdo přihlášen. Zdá se, že to je setrvalý stav a tudíž obecnou rozpravu končím. Zeptám se pana předkladatele, jestli chce vystoupit? Zřejmě nechce vystoupit, pan zpravodaj taktéž ne.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování o návrhu. V tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu, tak, jak jej přednesl a doporučil Luděk Sefzig, tj. usnesení výboru pro záležitosti EU.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 29 ze 60 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 se pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji a můžeme tento bod ukončit.

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá

Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva o kazetové munici

Tisk č. 11

Vládní návrh máte jako senátní tisk č. 11 a uvede ho ministr obrany Alexandr Vondra, který má slovo.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Pane předsedající, dámy a pánové, po pěti věcech, kdy jsem tu navrhovatele zastupoval, mám tu poslední šestou jako bonbonek ze svého resortu, a sice vládní návrh, kterým předkládáme Senátu k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluvy o kazetové munici.

Mezinárodní společenství dlouhodobě usiluje o zákaz některých druhů zbraní, jejichž použití ve válečných konfliktech má velké negativní dopady na civilní obyvatelstvo. Mezi takové zbraně patří i kazetová munice, kterou se rozumějí kontejnery, které obsahují výbušnou submunici. Tyto kontejnery jsou shazovány z letadel nebo odpalovány ze země, aby rozptýlily řádově desítky až stovky kusů této submunice, která pak při dopadu na zem vybuchuje.

Kazetová munice je ze své podstaty zbraní s velkým prostorovým účinkem a její obětí se proto v případě nevhodného používání velmi snadno stávají civilisté.

Za účelem úplného zákazu kazetové munice byla pod záštitou OSN sjednána předkládaná Úmluva u kazetové munici, která byla přijata v Dublinu dne 30. května 2008 a pak následně v Oslu otevřena k podpisu. Slavnostně byla podepsána dne 3. prosince 2008 zástupci 94 států včetně České republiky a většiny spojenců v Severoatlantické alianci. V současné době je Úmluva již v platnosti pro ty signatářské státy, které ji ratifikovaly a u depozitáře, kterým je generální tajemník OSN uložily ratifikační listiny.

Mezi signatáře Úmluvy v současné době nepatří největší výrobci a uživatelé této kazetové munice, například Rusko, USA, Čína, lze však předpokládat, že široká podpora Úmluvy v rámci mezinárodního společenství přiměje i tyto země omezit používání a výrobu tohoto typu zbraně. Ratifikací Úmluvy tak ČR výrazně přispěje k rozvoji mezinárodního humanitárního práva.

Zároveň bych vás rád informoval, že Parlamentu ČR byl souběžně s tímto materiálem předložen také návrh na vydání zákona o zákazu použití, vývoje, výroby, skladování a převozu kazetové munice a o jejím zničení. Jedná se o sněmovní tisk č. 214.

Jeho účelem je zajistit, aby právě závazky obsažené v této Úmluvě, kterou tu máme dnes, jako například zákaz výroby této kazetové munice, se vztahovaly i na fyzické a právnické osoby, které dlí na území ČR.

Na základě výše řečeného vás tímto žádám o souhlas s předloženým materiálem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Garančním a zároveň jediným výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 11/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Kladívko, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, pan ministr tady řekl podstatu návrhu k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluvy o kazetové munici. Já bych k tomu dodal jen některé postřehy z projednávání ve výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Úmluva vstoupila v platnost dne 1. srpna 2010. Pro Českou republiku, kde dosud probíhá proces ratifikace Úmluvy, vstoupí tato případně v platnost prvním dnem šestého měsíce po datu, ke kterému uloží svou ratifikační listinu u depozitáře Úmluvy. Jak bylo již řečeno předkladatelem, jedná se o generálního tajemníka Organizace spojených národů.

Česká republika již v okamžiku podpisu Úmluvy byla zemí, která kazetovou munici nadále nepoužívá. Všechny typy této munice, které byly v minulosti součástí výzbroje Armády ČR, byly vyřazeny a nyní již i ekologicky zlikvidovány. Likvidace byla dle předkládací zprávy dokončena v průběhu roku 2010. Z tohoto důvodu se také nepředpokládá dopad provádění Úmluvy na státní rozpočet ČR.

Z pohledu českého ústavního práva je Úmluva tzv. mezinárodní smlouvou prezidentské kategorie ve smyslu článku 49 písm. c). Další věc, jejíž úprava je vyhrazena zákonu, ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 395/2001 Sb., a k její ratifikaci prezidentem republiky je potřeba souhlasu obou komor Parlamentu ČR.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 4. schůzi konané dne 9. března 2011 přijal k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu Úmluva o kazetové munici, usnesení, ve kterém doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené Úmluvy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Otevírám tímto obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan senátor Jaromír Štětina a uděluji mu tímto slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji vám, pane předsedající. Kazetové bomby jsou stejně jako raketové systémy URAGAN a jiné podobné moderní kaťuše používány v Čečensku, resp. byly používány. A jelikož jsou to zbraně, které ničí živou sílu nepřítele tím širokým rozprostraněním, tak byly používány ruskou armádou. A jsou to právě tyto zbraně, které se podílely na tom, že ruská armáda zabila v Čečensku skoro 100 tisíc civilních obyvatel a z toho 40 tisíc dětí.

Je bohužel pravda, jak říkal pan ministr, že hlavní hráči, jako je Čína, USA, Izrael a Rusko, tuto smlouvu neratifikují. Ale my bychom ji měli ratifikovat už jenom proto, abychom alespoň nějaký tlak na tyto velmoci učinili. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jaroslav Doubrava. Tímto mu uděluji slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, na vlastní oči jsem v době bombardování Jugoslávie viděl účinky této strašné zbraně. Tyto účinky jsou stejně strašné, jako je tato zbraň. I já se přikláním a vyzývám vás k tomu, abychom dali souhlas k ratifikaci této dohody. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy? Ale protože nikoho nevidím, tak rozpravu uzavírám. Zeptám se pana navrhovatele, zda chce ještě vystoupit? Nechce, pan zpravodaj také ne.

Bylo doporučeno ke schválení usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a přistoupíme tudíž k hlasování.

Budeme hlasovat o usnesení: Senát Parlamentu ČR dává souhlas k ratifikaci Úmluvy o kazetové munici. V sále je v tuto chvíli přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 30 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi jako navrhovateli a zároveň děkuji i panu zpravodaji.

Tím končí blok pana ministra Vondry.

Přistoupíme k dalšímu návrhu v rámci našeho programu, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě,

ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 47

Senátní tisk č. 47. Návrh uvede ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský, kterého nyní žádám, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pan ministr je přítomen, už delší dobu čekal, takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský:  Dobrý den, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, novela zákona 360 o výkonu povolání autorizovaných architektů a výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků, činných ve výstavbě, je návrhem novely zákona, která má určitým způsobem zlepšit a zvýšit kontrolní pravomoci státu při udělování autorizací. Tento materiál byl zpracován na základě usnesení vlády č. 411/2009, kterým vláda uložila ministrům spravedlnosti, financí, pro místní rozvoj a ministryni zdravotnictví vypracovat a vládě předložit návrhy legislativních opatření ke zkvalitnění státního dohledu nad činností profesních komor.

Domníváme se, že přijaté řešení, tzn. způsob, kterým se posiluje kontrolní vliv státu prostřednictvím účasti zástupců státu v autorizačních komisích nebo v autorizační radě, je řešení, které respektuje princip přiměřenosti k povaze závažnosti daného problému, resp. k riziku ohrožení veřejného zájmu v případě zachování stávajícího stavu.

Návrh zákona je v souladu s českým právním řádem a je plně slučitelný s právem Evropské unie. Navrhovaná úprava nemá dopady na obyvatelstvo, podnikatelskou sféru, ani nezvyšuje požadavky na finanční prostředky z veřejných rozpočtů.

Návrh zákona byl dne 15. března projednán v ÚPV a dále ve VUZP. Tolik moje úvodní slovo na začátek. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 47/2. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Čunek.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona VUZP, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 47/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Marta Bayerová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, pan ministr zde objasnil podstatu návrhu zákona zcela vyčerpávajícím způsobem, a mně nezbývá, než vás seznámit s usnesením našeho výboru.

21. usnesení z 6. schůze, konané dne 15. 3. 2011, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů. Senátní tisk č. 47.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Miroslava Kalouse, náměstka ministerstva pro místní rozvoj ČR, po přednesení zpravodajské zprávy senátorky Marty Bayerové, zastoupené předsedou výboru Ivo Bárkem, a po rozpravě výbor

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.

2. Určuje zpravodajem výboru projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátorku Martu Bayerovou.

3. Pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, zaujměte svoji pozici u stolku zpravodajů. Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru. Pan senátor Čunek nechce vystoupit.

Tudíž se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh neregistruji, děkuji. Tudíž otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Je přihlášen pan senátor Pavel Eybert, která má slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, je určitě dobře, zvýší-li se dohled státu nad tím, kdo a v jaké kvalitě získá právo vykonávat funkci autorizovaného architekta nebo autorizovaného inženýra technika. Proto tuto předkládanou novelu považuji za přínos, a také ji podpořím. Zůstává však ve mně otázka, zdali zřízení této instituce, která supluje svým způsobem výkon státní správy, stavební úřady, je tím správným krokem, který jsme před časem učinili. Vlastně celý nový stavební zákon, platný od 1. 1. 2007, který jsme schválili, je normou, která místo zjednodušení procesu územního, stavebního řízení, ale zejména pro tvorbu územních plánů a jejich změn přinesl znepřehlednění procesu, jejich zdražení, ale také prodloužení dob, potřebných k získání kýžených výsledků, získání územního plánu, stavebního povolení, územního rozhodnutí.

Projektantům architektům pak přinese spoustu dalších zakázek, což ani nestíhají v časem potřebném plnit.

V současné době vzniká na ministerstvu pro místní rozvoj nový stavební řád. Budeme muset velmi pozorně sledovat a reagovat na navrhovanou změnu. Nedojde-li schválením příštího stavebního zákona k výraznému snížení doby, nezbytně nutné k získání stavebního povolení, bude konkurenceschopnost České republiky nadále významně klesat, a to si v dnešním světě nemůžeme bez následků dovolit. Aby tomu tak nebylo, je třeba určitě rasantní změny.

Proto využívám této možnosti a apeluji na pana ministra, aby rázně čelil nápadům, které by sice jedné skupině přinesly hodně práce, pro celou republiku pak škodu v nemožnosti pružně reagovat na potřeby měst, obcí a podnikatelské sféry. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, jako další se přihlásil do rozpravy pan senátor Jiří Čunek, kterému tímto uděluji slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, pane ministře. určitě jako bylo předřečníkem řečeno, je dobře, aby stát měl vliv tam, kde vliv má mít. Jestli si možná mnozí z vás vzpomenou, tak v zásadě to, co tady uvedl pan ministr, tzn. důvod rozhodnutí vlády, tak ten nebyl samovolný, ten byl na základě toho, jaké problémy vláda musela řešit a především jaké problémy dopadaly na občany ČR s komorou exekutorů. A tam vznikl největší problém, protože exekutoři, kteří zasahují do soukromí, zabavují majetky, dokonce ty majetky, které zabavovat nemají, nevinných osob atd., tak to byl, o tuto záležitost byl po právu velký zájem i mediálně a vláda na to zareagovala s tím, že uložila jednotlivým ministerstvům, aby stát zvýšil svou ingerenci do některých oblastí. Potud v pořádku.

Návrh zákona, který tady je, by i pro mě byl v zásadě přijatelný, protože jak se dočtete v bodě 4. čl. I., tady je jasně napsáno, že v případě, že autorizační rada závažným způsobem poruší autorizační řád komory, může ministr pro místní rozvoj z vlastního podnětu nebo na návrh komory zasáhnout.

Potud si myslím, že to je správně. Dokonce je správně, že zástupci dotčených ministerstev jsou členy autorizační rady, kterou jmenuje ministr pro místní rozvoj.

Nicméně co podle mě není v pořádku, a to je obsahem pozměňovacího návrhu, který máte na svých lavicích, je to, že zatímco u toho bodu B u autorizační rady České komory autorizovaných inženýrů a techniků, činných ve výstavbě, je jeden zástupce ministerstva pro místní rozvoj, pak je tam doprava, zemědělství a průmyslu a obchodu, tzn. 4 zástupci ministerstev, plus je tam jeden zástupce, navržený Českou komorou architektů, to je pět a proti tomu stojí 11 členů komory, kteří – této komory, kteří jsou tam jmenováni na základě, jak zákon říká, za jednotlivé obory, a těchto oborů je 11. Jsou to pozemní stavby, dopravní stavby, mosty, technologická zařízení atd. Je to 11 lidí, jmenovaných komorou, proti těm 5.

Zatímco u bodu A u Autorizační rady České komory architektů je zástupce ministerstva pro místní rozvoj, ministerstva kultury, životního prostředí, pak je tam zástupce Komory autorizovaných inženýrů a jenom tři lidé z Komory architektů, což v zásadě pozbývá podle mého názoru absolutně smysl, protože jestliže je to Komora architektů, měla by tam mít většinu svých zástupců, tak jak je to v Komoře autorizovaných inženýrů.

To je jeden důvod, proč jsem navrhl pozměňovací návrh, a prosil bych vás, abyste ho podpořili, kdy navrhuji, aby v tomto bodě A byla nahrazena slova "po jednom zástupci navržených", aby tam byli dva zástupci. Tím pádem tam komora získá majoritu, která jí zcela jistě přísluší, přičemž se samozřejmě státní správě, ani ministerstvům nevezmou jejich práva, navíc to velké právo při tom, když se děje nějaké porušení atd., tak právo pana ministra zůstává.

A pak je ještě jeden důležitý důvod. Když jsem jednal s Komorou architektů, protože jsem byl zpravodajem tohoto bodu pro ÚPV, tak jejich největší problém je v tom, že v této autorizační radě oni chtěli mít a měli lidi, kteří byli plošně z celé republiky, tzn snažili se, aby tam byla parita jednotlivých zástupců z jednotlivých krajů, a také se snažili, aby vtáhli do procesu architekty z akademické sféry, tedy z vysokých škol, což samozřejmě při tom, když by byli jen tři zástupci, nemohou plnit.

Vzhledem k tomu, že to stát nic nestojí, a oni to chtějí, protože oni nedostávají refundaci mzdy od státu atd., tak se moc přimlouvám za to, abyste podpořili tento můj pozměňovací návrh, a myslím si, že tím dostojíme také tomu, že by vůbec takovéto autorizační rady jednotlivých komor měly smysl, protože komora tam má své postavení. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další je přihlášen pan senátor Jaroslav Doubrava. Má slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já měl připraven a chtěl jsem podat stejný nebo velmi podobný pozměňovací návrh, který, předložil těsně přede mnou pan kolega Čunek, a tím mě předběhl.

Plně souhlasím, o čem tady hovořil, plně souhlasím s odůvodněním tohoto jeho pozměňovacího návrhu. Říkám jenom to, že ho nepodám jen proto, že je podstatně velmi podobný.

Podobnost je v tom, že v bodu 1 v § 29 jsem chtěl vás požádat, abychom vložili před slova "po jednom zástupci" "nejméně po jednom zástupci", ale v podstatě to řeší i ten pozměňovací návrh kolegy Čunka. Jen se přimlouvám za to, abychom tento pozměňovací návrh přijali. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, ještě se znovu hlásí do rozpravy pan senátor Jiří Čunek. Prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Velmi rychle, moc se omlouvám, zapomněl jsem dát návrh, abychom neschválili předložené znění a postoupili tedy tím pádem, přistoupili k podrobné rozpravě, kde načtu pozměňovací návrh. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Do rozpravy se v tuto chvíli nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Táži se navrhovatele, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Pan ministr se chce vyjádřit. Prosím, máte slovo.

Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský:  Vážený pane předsedající, reagoval bych jen velmi krátce na ty dvě poznámky, které tady zazněly. Omlouvám se, třemi větami zareaguji na poznámku, která se týká stavebního zákona.

Stavební zákon, který v tuto chvíli platí, není nejšťastnější zákon, který tato republika kdy měla. Já mám samozřejmě na stole u sebe doma stavební povolení, které se dávalo za první republiky, na jeden výkres. Nicméně my se budeme snažit, aby velká novela stavebního zákona skutečně některé věci urychlila. Je nepochybné, že v některých lhůtách jsme vázáni i stanovisky ostatních resortů, zvláště co se týká ministerstva životního prostředí, projednávání EIA, ale věřím, že to, co jsme připravili, skutečně čas potřebný pro zahájení stavby zkrátí.

A já k tomuto – ten návrh, tak jak ho předkládáme, byl projednán s komorami. Ve sněmovně požadavek na posílení počtu členů v komoře nezazněl. Já se nedomnívám, že argument, že by měly být v té autorizační radě zastoupeni plošně, je relevantní. Autorizační rada není o tom, aby byl plošně zastoupen každý kraj. Nebo část území. To je ryze odborná záležitost. Počet vycházel, tak jak je napsáno, vždy po jednom zástupci podle příslušných oborů.

To je za mne všechno a samozřejmě je to na vašem rozhodnutí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, takže pan senátor Jiří Čunek si přeje vystoupit. Prosím.

Senátor Jiří Čunek:  Děkuji, pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Ještě k tomu – když jsem studoval, jak vznikl tento návrh z dílny ministerstva, tak ministerstvo, pane ministře, v zásadě ten úmysl nemělo, že by chtělo trumfnout komoru, jenomže došlo k tomu, že při připomínkovém řízení se přihlásilo ministerstvo životního prostředí a požadovalo po ministerstvu pro místní rozvoj, že chce mít v této komisi svého zástupce a tím došlo vlastně takto jakoby bezděky k tomu přečíslování.

Jinak jsem neřekl, nebo připomínám jednu věc, kterou jsem tady nezmínil – že oproti tomu, co autorizovaní inženýři mají 11 oborů, to znamená volí tam 11 lidí, tak autorizovaní architekti mají pouze 3 obory. To znamená architekturu, územní plánování a krajinářskou architekturu. Z toho vyplývá, že mohou navrhnout jenom tři. Takže já bych řekl, že to nebyl nijaký úmysl zcela jistě, protože kdyby byl, tak byste ho projevili i v té druhé komoře. Ale já bych tento nedostatek, kdy skutečně odebíráme jaksi určitou hodnotu té komoře, která ji má spravovat, a je to vlastně úmysl zákonodárce při tvorbě komor jako takových, tak ten bychom tímto napravili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Paní zpravodajko garančního výboru, vyjádříte se prosím k proběhlé rozpravě? Paní senátorky Bayerová.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já bych jenom stručně shrnula diskusi. V celé diskusi vystoupili po panu ministrovi a po mně jako zpravodajce kolega Eybert, který v podstatě žádný pozměňovací návrh nepodával, pouze zdůraznil některé důležité aspekty tohoto zákona, kolega Čunek třikrát vystoupil. Ve svém vystoupení dal pozměňovací návrh, který máte, předpokládám na stole, a kolega Doubrava vlastně - to jsem neřekl - že jeho návrh by byl shodný, takže nevím, jestli bude předkládat. Ne. Děkuji vám.

Přesto jako garanční zpravodaj doporučuji schválit zákon tak, jak jsme ho schválili ve výboru, ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji vám, paní zpravodajko. Oba výbory doporučují schválit, tudíž přistoupíme k hlasování o návrhu schválit.

V sále je přítomno v tuto chvíli 63 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 32. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo s tímto návrhem nesouhlasí, nechť stiskne tlačítko ne a zvedne ruku.

Konstatuji, že hlasování pořadové č. 31 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 28, proti bylo 10.

Návrh nebyl přijat a tudíž vzhledem k tomu, že tento návrh nebyl schválen v navrženém znění, otevírám podrobnou rozpravu, do které se písemně nikdo nepřihlásil. Už se přihlásil pan senátor Jiří Čunek, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Rád bych načetl text pozměňovacího návrhu, který jsem avizoval. To znamená v článku 1, bod I, bod 1, § 29, odst. 3, písm. a, bod 3 nahradit slova "po jednom zástupci navrženém" slovy: "po dvou zástupcích". Takže to je takto jednoduchý pozměňovací návrh. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Přeje si ještě někdo vystoupit? Není tomu tak. Nikdo se nehlásí, tudíž podrobnou rozpravu končím. Přeje si vystoupit zástupce navrhovatele pan ministr? Svoje už pan ministr řekl, takže ptám se, jestli chce vystoupit zpravodaj ústavněprávního výboru pan senátor Čunek – ten svůj názor už také sdělil. Takže nyní to zbývá na paní zpravodajce garančního výboru, která by se měla vyjádřit k proběhlé rozpravě. Také se nevyjádří, ale požádal bych ji přesto, aby přednesla v souladu s jednacím řádem pozměňovací návrhy tak, jak zazněly, abychom o nich mohli hlasovat. Ale já jí to ulehčím, protože padl pouze jeden návrh, který byl přednesen panem senátorem Čunkem, takže bych pouze požádal o stanovisko pana navrhovatele – pana ministra, zda doporučuje nebo ne? Pan ministr nedoporučuje. A paní zpravodajka? Také nedoporučuje.

Takže můžeme přistoupit k hlasování.

V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je tudíž 32. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto pozměňovacím návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí s tímto pozměňovacím návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že hlasování pořadové č. 32 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 37, proti bylo 5. Návrh tudíž byl přijat.

Vzhledem k tomu, že jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy, přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Stále je přítomno 64 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 33. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 33 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 49, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátorka Marta Bayerová a senátor Jiří Čunek. Zároveň se ptám, zda se svojí rolí souhlasí? Kývají, že ano, to je významný souhlas, takže přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh pověřit senátorku Martu Bayerovou a senátora Jiřího Čunka odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Stále je přítomno v tuto chvíli 65 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 33. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí s těmito senátory, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 34 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh tudíž byl přijat.

Tím jsme projednali tento bod, děkuji panu ministrovi jako navrhovateli a zároveň děkuji oběma zpravodajům za aktivní přístup k tomuto bodu.

Dále budeme pokračovat bodem

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 48

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 48. Návrh uvede ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský, kterého nyní žádám, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, máte slovo.

Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský:  Děkuji, pane předsedající, takže, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vám v krátkosti uvedl Vládní návrh novely občanského zákona a zdůvodnil vlastně jeho předložení. Novela občanského zákoníku, tak jak je předložena, reaguje na to, že v části naší republiky skončila regulace ke konci letošního roku a bylo třeba napravit stav, kdy stávající právní úprava neřešila, jakým způsobem postupovat v případě, kdy na neregulovaném trhu nedojde k dohodě mezi nájemníkem a majitelem bytu. Z toho důvodu tato novela na toto reagovala, to znamená, že je v této novele popsán způsob, jakým jedná nájemník a majitel v případě, že nedojde k dohodě o výši nájemného.

Současně jsou v této novele občanského zákoníku rovněž promítnuty některé změny, které posunují na jedné straně práva majitelů domů a majitelů bytů, na druhé straně však zachovávají dostatečnou ochranu nájemníků. Proto do této novely občanského zákoníku nebyla zahrnuta např. výpověď ze strany majitele bez udání důvodu. V této novele se řeší přechod práva nájmu po smrti nájemce. A domníváme se, že tak, jak je tato novela připravena, představuje vyvážený nástroj, který nezvýhodňuje ani majitele, ani nájemce. Takže to je na úvod ode mne všechno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte opět místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 48/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Eva Richtrová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavněprávní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 48/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jiřina Rippelová, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Vážený pane místopředsedu, kolegyně a kolegové. Já začnu nejprve pár čísly. V České republice je v současné době cca 920 tisíc nájemních bytů, z toho je přibližně 670 tisíc bytů s regulovaným nájemným, to jsou ty, o kterých hovořil pan ministr. Regulovaný nájem se dosud týká z krajských měst, velkých měst ve Středočeském kraji, v Praze a v těchto městech bude regulace ukončena k 31. 12. 2012.

Novela občanského zákoníku, kterou máme před sebou, respektive její asi nejsledovanější část, která řeší úpravu stanovení nájemného po tzv. uvolnění regulace, se ale týká zbylých necelých 400 tisíc bytů, kde skončila regulace nájmů k 31. 12. loňského roku. V těch výše uvedených městech, ve velkých městech se dle článku II bodu 5 přechodných ustanovení se ustanovení § 696 stávajícího odstavce 2 – 4 dotkne až po 1. 1. 2013. Více než polovina z tohoto množství bytů je nadále ve vlastnictví měst a obcí.

Když se podíváte na stránku Svazu měst a obcí, tak Svaz měst a obcí s touto novelou vyslovil souhlas a tuto novelu podporuje. Tato novela tedy mj. znamená, že nebude možné uplatňovat některá ustanovení zákona 107/2006 Sb. o jednostranném zvyšování nájmů. Tuto novelu mnozí z vás znají, protože z pozic starostů jste se s ní zcela určitě setkali a v tomto bodě přináší posílení pozice nájemníků v případě, že na výši nájmu dojde k dohodě. Respektive pronajímatel nebude moci navýšit u těchto bytů nájem bez toho, že by se dohodl s nájemcem. To, jakým způsobem bude napříště nájem stanoven – já jsem si pro zajímavost stáhla několik článků – ministerstvo pro místní rozvoj připravuje tzv. cenové mapy, nicméně tyto cenové mapy jsou zatím zpracované na velmi malém vzorku měst a obcí, tak jenom pro vaši představu – jak se budou pohybovat ceny nájmů. Pokud je tady někdo ze Zruče nad Sázavou, tak cena nájmu stanovená podle města a času obvyklého se bude pohybovat mezi 61,50 – 75 Kč/m2.

Nebo třeba Mimoň, kterou tady mám, 68 až 78 Kč za metr čtvereční. Pokud je tady někdo z Třeboně, nebo za Třeboň, tam to bude 92 až 105 Kč za čtvereční. To jsou – jenom pro vaši představu – ceny, které se budou pohybovat, v případě, že dojde k dohodě na nájemném v místě a čase obvyklém, toto bude nějaké vodítko, které bude stanovovat výši nájmu.

Pokud tomu tak nebude, tak bude rozhodovat soud.

Chtěla bych vám říci, co je kromě výše nájmu a co řeší hlavní body této novely. Nejprve bylo upraveno pravidlo, které umožňovalo sjednat nájemní smlouvu na dobu výkonu práce pro pronajímatele. Napříště budou moci strany sjednat nájemní smlouvu na dobu výkonu určité práce nájemce. Vazba k práci pronajímatele byla péčí Poslanecké sněmovny odstraněna. Ruší se kategorie služebních bytů. To je jedna z velkých novot tohoto návrhu. Ruší ve smyslu zákona 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., což je související zákon. Úprava služebních bytů se z tohoto zákona vypouští. Možná je tady trošku kolize s novým návrhem občanského kodexu, kde je pojem služební byt pořád zakomponován. Nicméně toto je odstranitelná záležitost, pokud se týká nového kodexu.

Kvůli zrušení části druhé souvisejícího zákona dochází k přesunu bytů zvláštního určení do občanského zákoníku. Byty zvláštního určení jsou byty zvlášť upravené pro bydlení zdravotně postižených osob a byty v domech zvláštního určení. Zákonem vyjmenovaní uživatelé těchto bytů mají po smrti či rozvodu s nájemcem dva roky jistotu, že bez přiměřené bytové náhrady nebudou vystěhováni. Osoby, které jsou zdravotně postižené, nebo osoby nad 70 let jsou chráněny bezpodmínečně. Tady došlo ke změně, v Poslanecké sněmovně byl ten věk snížen na 70 let. Původně ve vládním návrhu bylo 75 let.

Rozsáhlejších změn má doznat také § 689, který se týká obsazenosti bytu. To je myslím důležité ustanovení, kdy napříště byt má být užíván přiměřeně podle jeho velikosti.

Další novotou, nebo novinkou – zákonná výluka v obsazenosti bytu – může si vyhradit právo souhlasu, nebo řeknu to lépe, zákonná výluka vyhradit si právo souhlasu pronajímatele se nemá týkat blízké osoby. To znamená, pronajímatel může hovořit do obsazení bytu do počtu osob, ale pokud se to týká osoby blízké, tam je zákonná výluka – výhrada.

Nájemce má mít vůči pronajímateli oznamovací povinnost, lze-li mít za to, že změna potrvá déle než dva měsíce, a to je, pokud se týká počtu osob. Nově je také upraveno to, že v pronajatém bytě je potřeba, a musí nájemce hlásit i dlouhotrvající nepřítomnost, pokud je tato nepřítomnost delší než dva měsíce a pokud o ní předem věděl. Na jeho straně je povinnost zajistit umožnění vstupu osoby, kterou on určí. Není tam vstup pronajímatele, toto bylo změněno v Poslanecké sněmovně.

Asi nejsledovanější částí návrhu zákona je určitě úprava nájemného po tzv. uvolnění regulace, to jsou ty byty, kde byla uvolněna regulace k 1. lednu letošního roku. To řeší § 696 odst. 2. Vládní konstrukce byla postavena tak, a teď cituji – nedojde-li ke sjednání nájemného dohodou a neodpovídá-li nájemné v místě a čase obvyklému nájemnému, obvyklé nájemné je takový terminus technikus, který upravuje ne přímo tento návrh zákona, ale důvodová zpráva k tomuto návrhu zákona, která mluví o tom, že nájemné v místě a čase obvyklé se bude posuzovat podle zákona 151/1997 Sb., a bude tam analogie podle zákona o oceňování majetku.

Ještě bych vám doporučila, pokud někoho zajímá problematika nájemného, nájmu, tak dnes jsme dostali do našich mailových schránek studii Parlamentního institutu, její název je K naléhavým právním otázkám nájemního bydlení. Myslím si, že jsou tam velmi kvalitně popsány celé okolnosti, nálezy Ústavního soudu a právě ta část, která se týká výší nájemného.

Pokud se týká toho, co doputovalo do Poslanecké sněmovny, v Poslanecké sněmovně vládní návrh byl pozměněn, § 696, v tom směru, že mezi sjednáním nájemného dohodou a rozhodnutím o jeho výši byl vřazen ještě mezistupeň, tj. jakýsi návrh pronajímatele na zvýšení nájmu. Z právního hlediska si myslím, že byl čistější návrh, který předkládalo ministerstvo pro místní rozvoj. Když si na druhé straně vezmeme ochranu nájemce, tak návrh, který k nám docestoval z Poslanecké sněmovny, říká, že nedošlo-li ke sjednání nájemného dohodou, může pronajímatel písemně navrhnout nájemci zvýšení nájemného. Souhlasí-li nájemce s návrhem na zvýšení nájemného, zvyšuje se nájemné počínaje třetím kalendářním měsícem od doručení návrhu. Tady vidíte, že je nájem stanoven až počínaje třetím kalendářním měsícem od doručení návrhu a nesdělí-li nájemce pronajímateli písemně do dvou měsíců od doručení návrhu, že se zvýšením nájemného souhlasí, má pronajímatel právo navrhnout ve lhůtě dalších tří měsíců, aby výši nájemného určil soud. Takže tady Poslanecká sněmovna – ne asi úplně příliš logicky – vkládá lhůtu dvou měsíců, kde, když si to převedeme, když se nedohodnou – když souhlasí, tak nesouhlasí. Takže je to taková nelogická formulace. Nicméně vnímám to tak, že je to určitý posun dvou měsíců, kdy nájemce má možnost rozhodnout si o tom a oznámit pronajímateli, jestli se zvýšením nájemného souhlasí nebo nesouhlasí.

K tomuto paragrafu budeme – pokud projde tento návrh zákona do podrobné rozpravy – jako garanční výbor předkládat pozměňovací návrh, kdy chceme, aby dikce byla upravena podle vládního návrhu. Tady upozorňuji na to, že ke stejné problematice se vyjadřoval výbor pro veřejnou správu, životní prostředí, který přijal pozměňovací návrh v tom směru, že ponechává text návrhu zákona tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny. Nicméně oba výbory se shodly na jedné důležité věci. Když soud bude stanovovat, od kdy se nájemné určuje, v té verzi, která k nám doputovala z Poslanecké sněmovny, je dáno to, že nájemné se bude stanovovat ke dni podání návrhu k soudu. Oba výbory navrhují, aby tato dikce byla změněna tak, že to bude nejdříve ke dni podání návrhu k soudu a chceme tam zachovat to moderační právo soudu a možnost soudu, aby rozhodl, k jakému datu ten pravděpodobně zvýšený nájem – protože on se na soud samozřejmě může obrátit i pronajímatel – k jakému datu výši nájmu stanoví.

Jak jsem řekla, může to být například dnem vydání rozsudku, může to být dnem nabytí právní moci rozsudku.

Pokud bychom akceptovali návrh vzešlý z Poslanecké sněmovny, může se stát to, že vzhledem k tomu, že soudní řízení v ČR trvají tři a více roků, pokud navrhovatel uplatní všechny řádné i mimořádné opravné prostředky, na straně nájemce v případě, že by bylo stanoveno nájemné striktně ode dne podání návrhu, dojde ke dluhům, resp. k tomu, že nájemné bude vyměřeno a doměřeno zpětně. Víme, že kromě nájemného je povinen nájemce zaplatit i poplatek z prodlení, který činí minimálně 25 Kč na jeden kalendářní den. Ale dluh se navyšuje i o poplatek z prodlení, který je podle výše dlužné částky. Myslím, že taková situace by nepřispěla ani k rozvoji skutečně fungujícího trhu, který by měl v oblasti bytové fungovat.

Nově je také upraven přechod nájmu po smrti nájemce. Nájem bytu skončí pro zákonem vyjmenované osoby nejpozději uplynutím dvou let od okamžiku přechodu nájmu. V případě, že se nejedná o osoby, na které přechází nájem, starší 70 let a mladší 18 let, v takovém případě končí nájem nejpozději dnem, kdy tato osoba dosáhne věku 20 let, pokud se pronajímatel s nájemcem nedohodnou jinak. Osoby starší 70 let a mladší 18 let jsou chráněny do 20 let.

Pokud se týká zániku nájmu, nadále platí to, že výpověď z nájmu musí být nájemci doručena. O tom byl velký spor v Poslanecké sněmovně, jestli to má být písemným doručením. Tato varianta zvítězila, takže musí být písemně doručena. A to jak u výpovědi bez ingerence soudu, tak i v případě, kdy musí soud k výpovědi z nájmu přivolit. Byly také rozšířeny zániku nájmu podle § 713 odst. 1 ve spojení s odst. 3.

Pokud se týká bytových náhrad, je navrženo v tomto případě zrušit moderační právo, nebo možnost soudu, aby v případě, že výpověď bude podána podle § 711, to je bez přivolení soudu, bylo poskytnuto přístřeší.

Pokud se týká výměny bytů, na ÚPV bylo většinově odhlasováno vypustit tento institut z návrhu novely občanského zákoníku. Můžeme o tom diskutovat. Z mého pohledu směny bytů, výměny bytů podle této novely předpokládají, že s výměnou bytů souhlasí všechny strany. Pokud to bude vícestranná dohoda, více nájemců, jeden pronajímatel, prostě musí všichni souhlasit. Není tam možné to, že nájemcovo ne soud změní na ano. Pokud nedojde k souhlasu, není možné byt směnit.

Pan senátor Kubera navrhl tento institut vypustit. Asi se nic nepřihodí. Nicméně institut směny bytů nebude v občanském zákoníku řešen. Mohlo by to vést k určité nejistotě jednotlivých stran. Tak to uzavřu.

Takže to byla výměna bytů.

Podle přechodných ustanovení se právní vztahy vzniklé před nabytím účinnosti navrhovaného zákona mají řídit podle ustanovení nových, avšak vznik a nároky vzniklé před nabytím účinnosti se budou posuzovat podle dosavadní právní úpravy.

Ještě řeknu jednu informaci. My jsme na ÚPV a současně i na výboru pro veřejnou správu navrhli třetí změnu. Tato změna se má týkat přechodných ustanovení, článku II bod 3. ÚPV v souladu s dalším výborem navrhuje tento bod vypustit. Tady říkáme, že se jedná o zásah do nabytých práv těch, kteří žili s nájemcem ve služebních bytech a dle současné platné právní úpravy mají právo na náhradní byt. K tomu potom více řeknu v podrobné rozpravě.

Účinnost tohoto zákona je navrhována na první den šestého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení s výjimkou článku I bod 14, který nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Návrh zákona byl předložen vládou dne 24. 11. 2010. Vláda nebyla vyslyšena, aby byl návrh zákona projednán ve zrychleném čtení. Bylo podáno několik pozměňovacích návrhů. V závěrečném hlasování se z přítomných 174 poslanců 100 vyslovilo pro a 60 proti návrhu.

ÚPV projednal návrh zákona dne 2. 3. na své 7. schůzi a doporučil plénu Senátu vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou v příloze a které jsem tady stručně uvedla, a tímto je avizuji. Mě určil zpravodajkou a pověřil předsedu výboru, předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko za "stručnou" zpravodajskou zprávu. (Veselost.) Požádám vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, paní senátorka Eva Richtrová. Vidím, že ano. Prosím, máte slovo.

Senátorka Eva Richtrová:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já už ani nemám, co bych doplnila. Bylo to tady řečeno velmi podrobně. Snad bych připomněla ještě jednu oblast, která s tím také souvisí. V § 689 jsme na našem výboru diskutovali potřebnost, která se týká obsazenosti bytů, ale narazili jsme zde ještě na potřebu, upravit zákon o evidenci obyvatel, protože na obcích nám dělá velkou potíž to, že s trvalým bydlištěm se nám hlásí stále více a více občanů, obcí na magistráty nebo na městské úřady. Samozřejmě to způsobuje hodně velké problémy s tím vším, co se k tomu dále váže. Takže já bych ráda poprosila pana ministra, zda by bylo možné uvažovat o novelizaci zákona o evidenci obyvatel.

Tak jak už tady bylo řečeno, i náš výbor přistoupil k tomu, že budeme podávat pozměňovací návrhy. Jsou trošku jednodušší než navrhl ÚPV, takže mi zbývá jenom ocitovat, že náš výbor doporučuje Senátu PČR vrátit projednávaný návrh Poslanecké sněmovně PČR s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou usnesení, máte je na stole. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátorku Evu Richtrovou a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím. Otevírám tudíž obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dámy a pánové, přestože to tady moje kolegyně paní senátorka Richtrová už řekla, tak já se pokusím to zopakovat, protože si nejsem úplně jist, že nám ten rozdíl mezi návrhem výboru pro územní rozvoj a návrhem ÚPV je jasný. A zejména z hlediska, což ode mě bude znít možná zajímavě, sociální únosnosti.

Protože dva návrhy, které máte před sebou, jsou totožné v tom smyslu, že body 2 a 3 výboru pro územní rozvoj jsou totožné s body 3 a 4 ústavně-právního výboru. A pak je tam bod 1 v případě výboru pro územní rozvoj a body 1 a 2 v případě ústavně-právního výboru, kde je odlišnost. A tato odlišnost spočívá v tom, že výbor pro územní rozvoj akceptoval návrh Poslanecké sněmovny s tím, že ho dále změkčil zavedením slova "nejdříve". To znamená akceptoval to, že Poslanecká sněmovna – a zde se s paní kolegyní Rippelovou rozcházíme – řekla svým doplněním vládního návrhu, že by bylo dobré, aby pronajímatel i nájemce při dohadování získali nějaký čas na to se dohodnout. A pokud se nedohodnou, aby měl ten, kdo je nájemcem, ještě dva měsíce čas na nedohodu připravit. A tento prostor je v případě návrhu ústavně-právního výboru nájemci brán, aby měl dva měsíce na to, aby se mohl připravit na to, že mu může být zvýšeno nájemné.

A proto já považuji – a možná je to historické – návrh poslanců za správný. A jediné, co tam chybí, je slovo "nejdříve". A proto bych velmi plédoval za to, abychom hlasovali pro návrh výboru pro územní rozvoj, jehož jsem členem, tak co jiného můžete asi čekat, ale není to proto, že jsem jeho členem. Je to proto, že tam je to dvojí změkčení. Je tam změkčení, které se týká možnosti oddálit vlastní řešení a připravit se na něj, a pak to druhé změkčení, které tady bylo velmi pěkně paní senátorkou Rippelovou popsáno, a to je změkčení slovem "nejdříve", aby soud mohl říci, dobře, budete platit nové nájemné, ale až od tehdy, jak já si myslím, že to je správné, a ne od okamžiku, kdy byla podána žádost o rozhodnutí.

Tolik z mé strany. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, já budu velmi stručný.

Pamětníci vědí, že za zrušení institutu výměny bytů tady bojuji dlouhá léta, a teď se naskytla jedinečná příležitost konečně tento konečný paragraf, kdy někdo určoval ... Já jsem vždycky uváděl ten příklad. Je to, jako když si naleasují dva majitelé auta a pak si ta naleasovaná auta vymění, tak by se to asi těm leasingovým společnostem příliš nelíbilo. A my jsme byli v tom stavu, že soud mohl rozhodnout proti vůli pronajímatelů o tom, že prostě do jejich bytu se nastěhuje někdo jiný.

To teď zmizelo tím, že soud už tuto pravomoc nemá. A pak je ovšem jasné, že tento paragraf je tam zbytečný. A námitka, že sice je zbytečný, ale že nevadí, to je jedna z věcí, proč máme zákony tak dlouhé, protože máme spoustu paragrafů, které nevadí, jsou zbytečné, a my je přesto v zákonech necháváme.

To, co říkala paní senátorka Rippelová, že dojde k jakési nejistotě, s tím se nemohu ztotožnit, protože by mi musela říci, k jaké nejistotě dojde. Pokud se dva pronajímatelé a dva nájemci dohodnou, takže ač je to s podivem, k tomu nepotřebují stát ani zákon. My máme pocit, že ke všemu potřebujeme stát a zákon, kupodivu nepotřebujeme. Lidé se mohou dohodnout také sami. Když tam tedy tento paragraf nebude, tak se budou byty vyměňovat dál, jako se vyměňovaly, akorát se budou muset ty čtyři strany dohodnout. Což budou muset stejně, i když to tam bude.

Já tedy velmi prosím, hlavně s ohledem na čistotu našich zákonů, abychom nenechávali zbytečné paragrafy v zákonech.

Pokud jde o to opatření, tak i když jsme v ústavně-právním výběru se také snažili to udělat co nejlépe, ale text druhého výboru je lepší, chrání nájemníky. Ony ty dva měsíce, jak namítá ministerstvo, že to je jako ještě jedna možnost. Ta možnost je vždycky, na to také nikdo nic nepotřebuje. Pronajímatel nemusí hned běžet k soudu, ani nájemce nemusí hned běžet. A ono to v praxi funguje tak, že oni nejprve licitují a teprve, když ta licitace nevyjde, tak teprve jdou k soudu. A zatím se ukazuje, že zdaleka to není tak dramatické, že by se všichni soudili. Ale naopak, toto je cesta k tomu a chrání nájemce bytů v tom, že majitelé domů ztrácejí teď obrovský klacek v tom, že pokud bude trh s byty, tak když bude majitel chtít víc než je v kraji zvykem, tak ten nájemník mu řekne: Pane, víte, co je nového? Já tady bydlet nemusím, já se tamhle mrknu, tam mám 10 bytů.

Teď bohužel on tu možnost nemá, protože volné byty na trhu nejsou. Už se to projevuje v Praze, to, co jsme vždycky tvrdili, že ti majitelé, kteří pořád viděli nějaké bohaté Angličany, Němce nebo manažery, tak už je jaksi nemají, protože oni už si postavili domy, a teď se musí obracet na nájemce bytů, kteří sice nejsou tak bohatí, ale zase zárukou je, že platí. A nejlepším nájemcem bytu je vždycky senior, protože senior je zvyklý. A je to obrovská výhoda. Je krásné pronajmout byt Ukrajinci, který nabídne obrovské nájemné, zaplatí ho první měsíc a pak už ho z toho bytu nedostanete, kdežto senior, když se na nájmu dohodnete, takže on je tak zvyklý, že prostě nájemné se platí, tak ho platí. Ne všichni jsou tak zvyklí.

Určitě je to tedy posun k tomu, aby skutečně vznikl trh bytů, aby si lidé na trhu mohli vybrat bydlení. A žádné kategorie opravdu nepotřebujeme, protože každý, kdo přijde do bytu, tak se na něj podívá a zjistí, jestli je první, druhé nebo třetí kategorie.

A s čím tady hluboce nesouhlasí, ať je to daň z nemovitosti nebo nájemné z bytů, s nějakým polohováním, že se má stanovovat něco podle polohy. Pro někoho z vás bydlení v Pařížské ulici může být velmi prestižním, a někdo by tam nešel bydlet ani zadarmo, protože samozřejmě každý má jednak jiný názor na to, kde chce bydlet, a to, co se jednomu zdá jako velký luxus, tak druhému se zdá ... Já bych třeba nikdy nechtěl bydlet v panelovém domě, a znám lidi, kteří tam bydlí naprosto spokojeně, protože teplá voda teče, oni jsou celý den v práci a je to jak na ubytovně v Jinonicích, je to pohoda. Někdo zase se chce trápit s tou šílenou zahrádkou od jara do zimy, což je obrovská práce. Prostě každý člověk je jiný. Jsou lidé, kteří si postavili za městy tzv. to podnikatelské baroko a dnes se stěhují zpátky, protože zjistili, že tam nemají žádnou školku, žádné služby, a když babička onemocní, tak nemá kdo děti odvést do školky nebo do kroužku. Takové bydlení je vhodné pro manžele, kteří už takovéto povinnosti nemají. A já to mohu posoudit u nás, jak se postupně zase stahují zpátky do města, kde jsou služby dostupné.

Budu tedy podporovat stručnější návrh, nikoliv návrh ústavně-právního výboru, ale jsou velmi podobné, je to opravdu jenom malý detail a ten první návrh je podle mého názoru lepší. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se přihlásil do rozpravy pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, milé kolegyně a kolegové, pane ministře. Na lavicích je rozdán pozměňovací návrh, kterým navrhuji, aby v případě, že nájemní smlouva, tedy nájemní poměr je skončen výpovědí pronajímatele, a to z důvodu, že nájemník neplatí, to znamená nezaplacení nájemného a služeb atd., tak aby ochranná lhůta pro nájemníka, která pokračuje mimo normální ochranné lhůty, i tím, že tomuto nájemníkovi je poskytnuto přístřeší na dobu šesti měsíců, aby těchto šest měsíců bylo zkráceno na dva měsíce.

Proč to navrhuji? Jestli někdo neplatí a díky tomu se s ním chcete rozejít, a je to pochopitelné, tak on samozřejmě platit ani dalších šest měsíců, když neplatil předtím, tak nebude platit ani potom.

To, co říkám, není moje domněnka, je to opřeno o zkušenosti, které mám stejně jako vy mnozí jiní při správě majetku měst a obcí neboli obecního majetku, obecních bytů. Pokud se s někým nedalo domluvit a on skutečně dlouhodobě neplatil, tak jak předpokládá zákon, po sobě ty tři měsíce, tak pak nikdy ani neplatil přístřeší.

Problém je také v tom, že poskytnout přístřeší není tak jednoduché, protože mnoho měst jako takových, tím samozřejmě nemyslím městských úřadů, žádné přístřeší nemá. Mají hotely, mají penziony, ale přístřeší, které by bylo velmi levné atd., určitě nemají.

A abych vás, kteří s touto problematikou nemáte takovou osobní zkušenost, řekněme naštěstí, uvedl do problematiky příkladem, tak je to asi takto:

Přístřeším, tedy podle platného občanského zákoníku, se rozumí provizorium do doby, než si nájemce opatří řádné ubytování a prostor k uskladnění jeho bytového zařízení a ostatní věci domácí a osobní potřeby. Přístřeší je provizorium, je tedy pro něj charakteristická dočasnost, na rozdíl od národního ubytování.

A co dovozuje judikatura. Ta dovozuje, že musí umožnit lidsky důstojné bydlení, musí obsahovat standardní kvalitu. Z hlediska stavebně technického má přístřeší být celoročně obyvatelné, přímo osvětlené, větratelné, vytápěné, má mít přístup k sociálnímu zařízení, byť může být ve společných prostorách, to znamená pro více uživatelů. Úhrady za přístřeší mohou být sice vyšší než obvyklé nájemné, nesmějí však být nepřiměřené místním poměrům. Nemusí se nacházet ve stejné obci jako vyklizovaný byt.

To je jediné, co je řekněme nátlakové směrem k neplatiči, k nájemníkovi. Ale jinak sehnat přístřeší není vůbec jednoduchá věc. A když tedy vy jste tím pronajímatelem a máte neplatiče, tak co se stane, když mu sháníte přístřeší? Buď máte vlastní, což je samozřejmě nesmysl. Pokud jste fyzické osoby a pronajímáte jeden byt, anebo máte celý dům, tak ale na ten dům, kde máte dvacet bytů, nebudujete přístřeší. To znamená, že pokud něco skutečně levného najdete, tak vy samozřejmě to musíte tomu, kdo přístřeší poskytne, musíte zaplatit, to znamená, že nájemník vám zcela jistě dluží dalších 6 měsíců.

Proto jsem přesvědčen, že ochrana nájemníka nemůže být tak velká.

Kdyby někdo náhodou namítl, že lze člověka vystěhovat velmi rychle, to znamená sdělí mu tedy ukončení nájemního poměru a on okamžitě jde, tak je to samozřejmě jinak. Podle stávající i podle nové úpravy to bude takto.

Předpokládejme, že je to nová nájemní smlouva, kterou uzavřete již podle nového občanského zákoníku, to znamená, že si zřídíte kauci na dobu tří měsíců. To znamená, že nájemník vám zaplatí kauci na dobu tří měsíců, stane se tedy nájemníkem a okamžitě přestane platit. Vy to zjistíte po prvním měsíci a strhnete mu nájem z kauce. Poté on má měsíc na to, aby zaplatil, a pak vy mu teprve můžete dát výpověď, to znamená ve třetím měsíci, takže už jsme ve třetím měsíci. Tím třetím měsícem vy už také máte vybranou tu kauci a on neplatí. Pak mu čtvrtý až šestý měsíc, další tři měsíce, běží výpověď. A potom nastává to, že on je vypovězen z bytu, má ještě 15 dní na vyklizení po těch třech měsících. A pak nastává 6 měsíců, kdy vy mu musíte zaplatit a poskytnout přístřeší.

Přitom, když všechno poběží tak, jak má, to znamená bez soudu, tak přijdete k tomu, že když jste si zřídili s někým nájemní smlouvu na dobu jednoho roku, tak z tohoto jednoho roku jsou vám zaplaceny tři měsíce. A o ten zbytek už se můžete léta soudit.

Chtěl bych tímto posílit správnou vazbu mezi pronajímatelem a nájemníkem. Jak to tady bylo v dobách pánů domácích, to znamená prvorepublikových? Většina smluv nebyla na dobu určitou, byla na dobu neurčitou. Vztah mezi pronajímatelem, "panem domácím" a nájemníkem byl samozřejmě v té době vztahem naprosto standardním a většinově tam byla doba neurčitá. Dnes vám řekne každý, kdo je pronajímatelem: no, to bych byl blázen, kdybych dal smlouvu na dobu neurčitou, která je v rámci ochrany, kterou poskytujeme nájemníkům, velmi těžce vypověditelná. A to dnes skutečně nechci hovořit ani o dalších věcech, které by bylo dobré změnit. Jsem samozřejmě rád, že ministerstvo přistoupilo k tomu, aby aspoň některé změny vyplývající z nových skutečností měnilo.

To znamená, že tím, že bychom schválili tento pozměňovací návrh, si myslím, že můžeme jedině přispět k tomu, abychom posílili vztahy, aby byly rovnoprávnější vztahy mezi pronajímatelem a nájemníkem.

Rád bych vám jenom řekl, což jsem si zpracoval spolu s právní kanceláří, která se zabývá těmito věcmi, jak to vlastně je, ještě jednou tedy, když skutečně uzavřete nájemní vztah na dobu jednoho roku, ale pozor! Nebudete ten ideální případ, o kterém já jsem mluvil, to znamená, že nájemce využije všech svých práv bez soudu a pronajímatel využije všech svých práv bez soudu. Došli jsme k tomu jednomu roku, kdy pronajímatel utrpí škodu ve výši devítiměsíčních nájmů.

Ale když se využije našeho právního systému, tak dojde ještě k jiné absurdní situaci, a to například, když s nájemcem uzavřete smlouvu na dobu určitou jednoho roku a on přestane po měsíci platit nájemné. To znamená, pronajímatel musí čekat další tři měsíce, a to pozor, to se může také stát, že na rozdíl od měst, kde je těžko seznat nájem, tak dneska je mnoho měst, kdy sehnat nájem již není žádný problém. A díky tomu, že klesly ceny nemovitostí v důsledku krize, tak klesly významně také ceny nájmů, takže to, co teď v zásadě přichází, to znamená deregulace, tak ta přišla do úžasné doby. Já samozřejmě nepléduji pro to, aby byla krize, ale vezměte si, že kdyby krize nepřišla, tak daleko více současných nájemníků, kteří budou a jsou postiženi deregulací, bude mít větší problémy. Teď to tak velký problém není a skutečně zbylo jenom těch deset krajských měst, kde deregulace nastane až v příštím roce. Jinak u ostatních měst to zatím nevyvolává vůbec žádný problém, a to přesně díky krizi a díky snížení nájmů. To znamená, že mnohde se ani nedává kauce tří měsíců.

Když přestane platit ten, kdo si pronajme byt na dobu jednoho roku, tak pronajímatel musí čekat tři měsíce, aby mu dal výpověď, výpovědní lhůta činí další tři měsíce, což je samozřejmě více než polovina nájmu. A pokud nájemce podá žalobu, tak vyklidí byt samozřejmě až poté, kdy bude pravomocné rozhodnutí soudu.

A když to pravomocné rozhodnutí soudu padne po několika letech, tak ten, který si pronajal byt na dobu jednoho roku, tak ten samozřejmě vyklidí byt až třeba po dvou letech. Dostáváme se do absurdních situací, které ještě teď ani neumíme řešit, dokonce je ani nebudeme řešit tímto občanským zákoníkem, tzn. pronajímatelům, městům i ostatním mrzne úsměv, na rozdíl od nás.

Já bych žádné další pozměňovací návrhy, i když by bylo dobře je předložit, nedával, protože problematika je velká. Vyhovím předsedovi sociálních demokratů a skončím s příklady. Prosím jen o tuto – já jsem to už předznamenal, bude sjezd. To jen abych některým způsobil problémy samozřejmě. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Sedačky jsou tak příšerné, že bych pana architekta do nich na celý den posadil.

Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, nepřicházím obhajovat nebo předkládat pozměňovací návrh, já bych jen chtěl požádat o vysvětlení, a to v tom předloženém návrhu se říká v § 689, pronajímatel má právo požadovat, aby v bytě žil jen takový počet osob, který je přiměřený velikosti bytu a nebrání tomu, aby všechny osoby mohly řádně využívat byt a žít v hygienicky vyhovujících podmínkách.

Za svého dlouhodobého působení ve funkci starosty obce jsem se setkal samozřejmě při pronajímání obecních bytů s řadou případů. V jednom případě jsem se zbláznil, když jsem tříčlenné rodině nabídl k pronájmu byt o velikosti 2 + 1, ale v druhém případě jsem zase věděl, že, sice to nebylo v naší obci, ale že se stejně velký byt obývala 17členná skupina cikánů. Pro vás, kdo raději používáte výraz Romové, potvrzuji, že se jedná o stejnou komunitu. Ti stejně velký byt považovali za přiměřený, a nejenom to, ještě si tam dokázali vzít slovenskou návštěvu.

Tady si myslím, že bude trošku zakopaný pes, a rád bych slyšel vysvětlení. Kdysi platil bytový zákon, který říkal, že na jednoho člověka, tuším, 8 m2 a víc ani ťuk, víc se tam nastěhovat nemohlo. Myslím si, že takováto formulace by pro takovou úpravu tohoto problému byla podstatně vhodnější, než formulace, kterou v tom návrhu čteme.

Jinak bych si dovolil ještě reagovat na Jardu Kuberu k polohování bytu. Tak docela bych s ním nesouhlasil. Vezmu-li příklad ze své obce, pak okrajové části jsme nemohli plynofikovat, protože plynaři se k tomu postavili natolik zamítavě, že jsme plynofikovali aglomeraci, která byla pohromadě, a ta část, kam už jsme nemohli s plynem, zůstala bez plynu, ale oni by měli platit naprosto stejný nájem bez ohledu na polohu bytu, ve kterém bydlí, a to si myslím, že by dobře nebylo.

S čím s ním ale naprosto souhlasím, je otázka zahrady, protože i já považuji za nejlepší zahradu za zahradu vybetonovanou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také a zatím poslední přihlášenou do rozpravy je paní senátorka Marta Bayerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, mně se nelíbí způsob, jakým současná vláda předkládá a současná sněmovna schvaluje návrhy zákonů v poslední době.

Nyní projednáváme návrh zákona, kterým se mění občanský zákoník, a některé zákony další. Současně ale všichni víme, že je připravovaná tzv. velká novela občanského zákoníku. Dalo by se tedy očekávat, že dnes projednávaná novela je v souladu s připravovanou velkou novelou.

My dnes projednáváme verzi, kterou v oblasti úpravy nájemního bydlení připravovaná velká novela zásadně změní. Navíc si nejsem úplně jistá, že ji musíme přijmout proto, že jinak by nebylo možné řešit spory mezi pronajímateli a nájemníky o výši nájemného. Jak se tyto spory dnes řeší? Řeší se u soudu, stejně tak, jak navrhuje projednávaná novela.

Ostatní ustanovení z projednávaného návrhu zřejmě odkladu snesou. Proč se tak spěchá na přijetí této novely? Není to z obavy, že příprava velké novely bude trvat velmi dlouho? Možná pan ministr ví něco, co my nevíme, protože vládní koalice přece ve sněmovně má 118 hlasů, a schválení velké novely občanského zákoníku by pro ni neměl být problém. Tím spíše, že je to úkol z vládního prohlášení.

Ať tak či onak, já opravdu nevidím důvod, proč bychom měli projednávaný návrh schválit a vytvářet tak další zmatky v našem právním řádu. Navrhuji proto projednávaný návrh zamítnout. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, byl to poslední, kdo byl přihlášen do diskuse. Ptám se, zda chce ještě někdo vystoupit. Nevidím nikoho. Rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k právě proběhlé obecné rozpravě. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský:  Jen velice v krátkosti bych zareagoval na některé připomínky, které tady zazněly. Jak jsem zaznamenal, řada připomínek je k tomu, co jsme jako ministerstvo dávali jako náš původní návrh, který šel do Poslanecké sněmovny. To jsou např. ty dodatečné dva měsíce, o které se natahuje lhůta, kdy má nájemník právo se rozmyslet a následně reagovat.

Nicméně v průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně jsme si toto řešení osvojili a v tuto chvíli ho považujeme za účelné.

Stanovení placení nájmu soudem ke dni podání návrhu nebo formulace nejdříve ke dni návrhu, opět, formulaci jsme měli volnější, následně v Poslanecké sněmovně při projednávání se to dostalo do explicitního vyjádření, že se platí ke dni návrhu.

Já úplně rozumím připomínkám o tom, že se za tu dobu může nakumulovat relativně velký dluh, který by nájemník musel zaplatit.

Samozřejmě protiargument bude, že pokud se soud potáhne dlouho, majitel příslušného bytu bude po dobu třeba 2 let opět dostávat nižší nájemné, než které by příslušelo.

Je to skutečně na rozhodnutí vás.

Co se týče ustanovení o počtu osob, už v Poslanecké sněmovně byla velká diskuse o tom, kdy jsme do zákona prosadili to, že majitel má právo se vyjádřit k tomu, kdo se do bytu stěhuje. Samozřejmě netýkalo se to osob blízkých, ty jsou ze souhlasu majitele vyjmuty.

Nicméně úprava směřovala k tomu, aby se nestalo to, že majitel bude jen přihlížet tomu, jak se mu začne zvyšovat neúměrně počet nájemníků v bytě, byt bude postupně vybydlován a majitel s tím nebude moci nic dělat. Takže k tomu bylo i toto ustanovení jako doprovodné.

Co se týče velké novely, která má platit. Velká novela, velký kodex se samozřejmě připravuje, nicméně já v tuto chvíli nedokážu říci, kdy bude přijat, a myslím, že to nedokážete říci ani vy. My jsem považovali za nesmírně důležité, aby úprava, která nějakým způsobem aspoň narovná vztahy mezi majiteli a nájemci, byla přijata co nejdříve. A domnívám se, že se nám to povedlo, protože v tuto chvíli skutečně musím říci, že jednáme ve shodě jak se zástupci majitelů domů, tak se zástupci nájemníků, tzn. například se Sdružením na ochranu nájemníků.

To je všechno, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka VUZP. Nepřeje. Děkuji. Paní zpravodajko garančního výboru, vás prosím, abyste se vyjádřila k právě proběhlé rozpravě.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Kolegyně, kolegové, jen stručně. V obecné rozpravě vystoupilo 5 senátorek a senátorů, já jsem avizovala ve zpravodajské zprávě pozměňovací návrh. Byl podán návrh na zamítnutí návrhu zákona paní senátorkou Bayerovou, a já si myslím, že o návrhu na zamítnutí bychom měli teď hlasovat.

V případě, že neprojde návrh na zamítnutí, protože návrh na schválení nebyl dán, tak se posuneme do podrobné rozpravy.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Je to přesně tak. Budeme tedy hlasovat o návrhu zamítnout návrh zákona.

V sále je aktuálně přítomno 66 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 34. Budeme hlasovat o návrhu, zamítnout návrh zákona, tak jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování č. 35 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 7, proti 29. Návrh nebyl přijat.

Znamená to, že postupujeme do podrobné rozpravy. Prosím paní zpravodajku.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Já se hlásím do podrobné rozpravy. Mám ped sebou tři pozměňovací návrhy. Jeden pozměňovací návrh je ÚPV, jeden pozměňovací návrh je VUZP, třetí pozměňovací návrh je pana kolegy Čunka.

Navrhuji, protože ÚPV byl garančním výborem, abychom hlasovali nejprve o pozměňovacích návrzích ÚPV, k čemuž podotýkám, že čl. 1 a čl. 2 se mohou hlasovat společně. Je to úprava § 696. Je to úprava, která je právně čistší, nicméně tam není ochranná lhůta 2 měsíců.

O tomto návrhu doporučuji hlasovat. Je to návrh ÚPV, bod I. a bod II. společně.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, jistě, ale my musíme absolvovat podrobnou rozpravu. Měla jsem za to, že se hlásíte, paní senátorko, do podrobné rozpravy. Je otevřena podrobná rozprava. Já se ptám, kdo se hlásí do podrobné rozpravy, kromě paní senátorky. Přihlásila se paní senátorka Eva Richtrová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Eva Richtrová:  Ještě jednou bych se chtěla vyjádřit k návrhu VUZP, a to z toho důvodu, že bych znovu chtěla připomenout, že dva návrhy, ten náš a ten, který vzešel z ÚPV, jsou opravdu velmi podobné, ale ten, který byl diskutován u nás, je jednak formulačně jednodušší, a jednak je to to dvojí změkčení, jak o tom hovořil kolega Vystrčil, a já bych se tedy spíš přimlouvala k tomu, abychom podpořili tuto verzi.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dalším přihlášeným do podrobné rozpravy je pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Takže s našimi právníky dohodnutý text, který působí komplikovaně, ale údajně je nejlepší. V čl. 1 bodu 35 v § 712 odst. 5 za slova 6 měsíců doplnit slova "a v případě skončení nájemního poměru výpovědí pronajímatele z důvodu nezaplacení nájemného a úhrady za plnění, poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za plnění, poskytované s užíváním bytu, nejdéle na dobu 2 měsíců. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Další přihlášeno je paní senátorka Marta Bayerová.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, omlouvám se, že jsem svůj pozměňovací návrh nedala včera na výboru, protože jsem se ho ze zdravotních důvodů nemohla zúčastnit. Dostali jste ho na stůl, ale je tam drobná změna, která se při opisování stala, proto bych si ho dovolila přečíst. V § 696 odst. 2 v pozměňovacím návrhu ÚPV navrhuji změnit takto: Nedošlo-li ke sjednání nájemného dohodou, rozhodne soud na návrh pronajímatele nebo nájemce o určení nájemného.

A teď je ta změna. Nájemné se stanoví jako cena, obsahující jak nutné náklady na pořízení, provoz a modernizaci bytu, tak i přiměřený zisk. Rozhodnutí soudu též stanoví, od kdy se nájemné určuje, ve výši nájemného soud určí nejdříve ke dni podání návrhu k soudu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Nemám v této chvíli nikoho přihlášeného. Ptám se, zda chce ještě někdo vystoupit v podrobné rozpravě. Nikdo. Děkuji. Podrobnou rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k podrobné rozpravě. Pan ministr nemá tu potřebu.

Ještě se musím zeptat paní zpravodajky Richterové. Chce se vyjádřit k podrobné rozpravě? Nechce. Teď požádám paní garanční zpravodajku, aby nás seznámila v souladu s Jednacím řádem Senátu, aby přednášela pozměňovací návrhy, které zde zazněly, abychom o nich mohli hlasovat.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Omlouvám se za předchozí nedopatření, já už jsem hodně chvátala. Prosím vás pěkně, teď byl načten další pozměňovací návrh paní senátorky Marty Bayerové, který nicméně je pozměňovacím návrhem k pozměňovacímu návrhu ÚPV.

V případě, že přijmeme pozměňovací návrh paní senátorky Marty Bayerové, můžeme hlasovat o pozměňovacím návrhu ÚPV.

Nejprve, paní předsedající, navrhuji hlasovat o pozměňovacím návrhu paní senátorky Marty Bayerové. V případě, že tento bude schválen, tak tento pozměňovací návrh bude potom součástí pozměňovacího návrhu ÚPV.

Takže nejprve navrhuji hlasovat o pozměňovacím návrhu paní senátorky Marty Bayerové.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, svolám k hlasování, takže spustím znělku.

Než zahájím hlasování, tak se musím zeptat na stanovisko pana navrhovatele – pana ministra. Pan ministr nesouhlasí s tímto pozměňovacím návrhem, nebo nedoporučuje. Paní garanční zpravodajko, prosím vaše stanovisko. (Nedoporučuji.) Také nedoporučuje, můžeme přistoupit k hlasování. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 36 se z přítomných 65 senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovili 4, proti bylo 18. Návrh nebyl přijat.

Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Teď navrhuji jako garanční zpravodajka ústavně-právního výboru, abychom hlasovali společně bod 1 a 2 návrhu ústavně-právního výboru.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Zeptám se na stanovisko pana ministra. Nedoporučuje. Paní garanční zpravodajka?

Senátorka Jiřina Rippelová:  Paní garanční zpravodajka je neutrální.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobře, děkuji. Takže zahajuji hlasování k tomuto návrhu.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že hlasování pořadové č. 37 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovili 4, proti bylo 7. Návrh nebyl přijat.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Další pozměňovací návrh bude návrh výboru pro veřejnou správu a bude to bod I, kde se vkládá v § 169, odst. 2 ve větě první za slovo "určí" dá se slovo "nejdříve". Takže prosím paní předsedající o tomto dát hlasovat – je to bod I.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Prosím, pane ministře, o stanovisko. Neutrální. Paní zpravodajko, vaše stanovisko? (Ano, souhlasné.) Dobře, zahajuji hlasování k tomuto návrhu.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 38 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 64, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Dalším pozměňovacím návrhem je návrh výboru pro veřejnou správu – ten návrh je totožný s ústavněprávním výborem a týká se zrušení § 715 a 716 včetně nadpisu, a to je institut výměny bytů.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, zeptám se pana ministra na jeho stanovisko. Nesouhlasné. Paní zpravodajko, vaše stanovisko? (Neutrální.) Neutrální. Děkuji, zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 39 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 25, proti bylo 18. Návrh nebyl přijat.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Prosím pěkně, posledním návrhem je v článku II vypustit bod 3 a pak se následně přečíslují body 4 a 5 – označí se jako body 3 a 4. A to se týká přechodných ustanovení a týká se to služebního bytu v případě, že zemře nájemce služebního bytu, tak osoba blízká má právo v bytě bydlet, ovšem vyzve-li ji pronajímatel, aby byt vyklidila, je povinna byt vyklidit do 3 měsíců. V případě, že toto vypuštění bude schváleno, bude se toto přechodné ustanovení řešit klasicky § 713 občanského zákoníku. Jedná se o článek II, vypuštění bodu 3.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Prosím, pane ministře, vaše stanovisko? Neutrální. Paní zpravodajka? (Souhlasím.) Ano, děkuji. Zahajuji hlasování o tomto návrhu.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 40 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 60, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Já se moc omlouvám panu kolegu Čunkovi. Pan kolega Čunek předložil ještě pozměňovací návrh, který tady velmi detailně popsal a týká se § 712, odst. 5. Týká se toho, že se zkracuje doba 6 měsíců na dobu 2 měsíců, takže omlouvám se, ještě prosím tento pozměňovací návrh.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, zeptám se pana ministra na jeho stanovisko. Nesouhlasí, nedoporučuje. Paní zpravodajko? (Neutrální.) Děkuji. Takže zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 41 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 47, proti byli 3. Návrh byl přijat.

Děkuji. Tím jsme skutečně vyčerpali všechny pozměňovací návrhy. Neutíkejte, protože musíme ještě odhlasovat vrácení zákona Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů a pověření tomu, kdo předloží sněmovně. Zahajuji hlasování ještě o vrácení návrhu zákona s pozměňovacími návrhy.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že hlasování pořadové č. 42 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 59, proti bylo 5. Návrh byl přijat.

Nyní, v souladu s usnesením Senátu č. 65 z 28. ledna 2005, pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byla senátorka Jiřina Rippelová a senátorka Eva Richtrová. Zároveň se ptám, zda s tímto pověřením souhlasí paní senátorky. Obě dvě? Ano.

Přistoupíme k hlasování.

Kdo souhlasí s pověřením paní senátorky Rippelové a paní senátorky Richtrové na předložení návrhu na schůzi Poslanecké sněmovny, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 43 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 60, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Velmi děkuji panu navrhovateli, velmi děkuji paní zpravodajce za složité projednávání a provedení nás hlasováním. Děkuji druhé paní zpravodajce, děkuji vám všem a končím projednávání tohoto bodu.

Posledním bodem dnešního programu je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a Evropské investiční bance - Závěry páté zprávy o hospodářské, sociální a územní soudržnosti: budoucnost politiky soudržnosti

Tisk EU č. K 016/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky K16/08 a K16/08/01. Prosím nyní pana ministra pro místní rozvoj Kamila Jankovského, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení senátoři. Já bych chtěl krátce promluvit o tom, jakým způsobem nebo v jakém stavu se nacházíme z hlediska budoucnosti kohezní politiky. Jsem rád, že mohu na tomto fóru o tom říci pár slov, i když už je řekněme pokročilá doba. A slibuji, že se zaměřím na to nejpodstatnější.

Jak dobře víte, budoucnost kohezní politiky, která nás čeká od roku 2014, je něco, co samozřejmě bude mít obrovský význam pro českou ekonomiku, protože je to věc, která bude ovlivňovat na dalších řekněme pět, sedm, deset let ekonomiku naší země a rozvoj naší země. V listopadu vyšla 5. kohezní zpráva, která nastavila základ pro diskusi o tom, jak bude budoucnost kohezní politiky vypadat. Po tomto listopadovém vydání 5. kohezní zprávy začalo projednávání na úrovni bilaterální, na úrovni např. Visegrádské čtyřky, a samozřejmě na základě této 5. kohezní zprávy ČR, nebo my jsme připravili výchozí pozici ČR, která byla potom na konci ledna schválena vládou.

Následovalo 5. kohezní fórum, kde opět byla diskuse o tom, co a jak by mohlo vypadat v dalším programovacím období. A já bych na tomto místě chtěl říct, že je to věc, která je nesmírně složitá, málo se o ní mluví a je tam řada věcí, s kterými my v tuto chvíli těžko můžeme souhlasit. Jedna z těch věcí, o které se domníváme, že nepatří do podmínek pro to budoucí období, je tzv. kondicionalita, kde je úvaha o tom, že by vlastně ten stát byl hodnocen – nebo bylo by to zahrnuto do toho vyjednávání – na základě plnění parametrů v oblastech, které s kohezní politikou nesouvisí. A to je např. plnění určitých legislativních norem, které nemají vztah ke kohezní politice.

A jestliže kohezní politika – a tak to bylo vždy na začátku, když to bylo formulováno, tak kohezní politika má odstraňovat nerovnosti mezi regiony. My samozřejmě v tuto chvíli velmi vnímáme, že dochází k určitým snahám o to, aby v návaznosti na strategii 2020 došlo k určité sektorizaci jednotlivých priorit. A to je věc, kde my se musíme velmi bránit, protože my jako ČR samozřejmě jsme v situaci, kdy jsou mezi jednotlivými regiony nerovnováhy. Nedostatek základní infrastruktury je něco, co tady potenciálně existuje, a proto se domníváme, že kohezní politika by měla i v tom dalším období klást důraz právě na tohle.

Samozřejmě na to, že jednotlivé cíle budou zřejmě navázány nějakým způsobem na strategii 2020, o tom nebude řeč. O tom nebude řeč, protože to tak prostě být musí. Ale ten základ té kohezní politiky, ta nerovnováha těch regionů, to je to, co my chceme dosáhnout.

Další věc, o které se mluví, je na příklad pro budoucí programovací období možnost dělení toho programovacího období. Uvažujeme o programovacím období např. 5 plus 5. My prosazujeme jedno období, tzn. jako je teď, sedmileté, protože se nedomníváme, že nastavit ty podmínky tak, že budeme vlastně v polovině období vyhodnocovat a následně podle toho mít vytvořeny alokace pro to další období, je něco, co by bylo pro ČR dobře. My bychom chtěli, aby ten systém byl od začátku jasný, transparentní na celou dobu.

Další věc, o které se mluví, to je také věc, s kterou máme trochu problém, je jakási výkonová rezerva, kde by vlastně část těch prostředků byla čerpána v závislosti na úspěšnosti toho daného státu. V tuhle chvíli samozřejmě jednání probíhají. My připravujeme v průběhu jara, začátku léta materiál, kde bychom chtěli definovat priority České republiky a následně se budeme bavit i o tom, jak bychom chtěli to budoucí programovací období mít uspořádáno tady u nás v ČR.

Debata to určitě nebude jednoduchá. Já za sebe musím říct, že stav, tak jak bylo naplánováno stávající programové období, je naprosto nevyhovující. Obrovský počet operačních programů s nepříliš dobře nastavenými prioritami a jednotlivými osami, je něco, co samozřejmě nás brzdí v čerpání evropských fondů, nepřispívá to k efektivnímu čerpání evropských fondů, a proto já za sebe se budu velice snažit o to, aby počet programů byl pro to další období dramaticky, ale opravdu dramaticky snížen, aby bylo možno čerpat opravdu efektivně, rychle a hlavně, abychom si ty programy dokázali nastavit tak, abychom je rychle čerpat dokázali. To je totiž ten stávající problém. Řada programů je nastavena tak, že čerpání nám někdy tak moc úplně nejde.

To je za mě v tuto chvíli v krátkosti vše. Pokud budete mít nějaký dotaz, tak jsem připraven, když budu vědět.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji vám, pane ministře, opět vás poprosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. V tuto chvíli se přihlásil s přednostním právem pan místopředseda Zdeněk Škromach, takže má slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, jenom procedurální návrh, abychom mohli tento bod dojednat, takže abychom odsouhlasili, že budeme hlasovat i po 19.00 hodině. Je to po dohodě s řídící paní místopředsedkyní.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Musím dát hlasovat o tomto návrhu, a to hned.

Svolávám vás k hlasování. Byl podán procedurální návrh, abychom mohli dojednat tento bod a hlasovat o něm i po 19.00 hodině.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 44 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 53, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji vám za vstřícnost a můžeme pokračovat v projednávání tohoto bodu.

Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K16/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Koukal, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Václav Koukal:  Dobrý večer. Děkuji za slovo, paní předsedající. Pane ministře, kolegyně a kolegové, kohezní politika je téma, které v Parlamentě, obou komorách, i u nás v Senátu se probírá často. Domnívám se, že není nutné se k němu vracet. Já trošku zrekapituluji to, jak probíhá diskuse nad tímto materiálem, který je vlastně materiálem k diskusi.

Do této diskuse je zapojen Parlament, ministerstvo vytvořilo expertní komisi, a také komisi parlamentní, v které pak je z naší komory zastoupen pan kolega Sefzig, pan kolega Vystrčil, pan kolega Šebek a já. Obdobně je tam zastoupena také dolní komora, expertní komise je také zastoupena. Stanoviska k tomuto materiálu také poskytuje Svaz měst a obcí, také kraje jsou partnery té diskuse, čili je to diskuse, která je poměrně široká a z toho vychází i usnesení, které máte k dispozici.

Řekl bych, že to je diskuse, která probíhá velmi kompetentně. Chtěl bych také ministerstvo za to pochválit, protože se domnívám, že takováto zevrubná diskuse může směřovat k tomu, k čemu by měla vyústit česká pozice – nějaké doporučení a podklady pro jednání naší vlády.

Požádali jsme také výbor pro životní prostředí pro stanovisko. Chtěl bych jenom poznamenat, že stanovisko, které je doporučením našeho výboru je v podstatě ve shodě se stanoviskem, které nám dal dožádaný výbor, pouze v jedné části se odlišuje, to je část, která se týká regionální investiční strategie, kde se domníváme, že to je důležitým prvkem právě v naplňování cílů kohezní politiky.

Nebudu vás příliš zdržovat tím tématem. Je to téma, které je vám velmi dobře známo. Musím říci, že Česká republika v tomto období byla příjemcem, a myslím, že na hlavu největším příjemcem, dotací z kohezní politiky. Předpokládám, že to bude i do budoucna výhodné pro ČR. Kolega Vystrčil také mluvil v té části, kdy jsme mluvili o dopravní infrastruktuře, o tom, že je to možná také téma, abychom přemýšleli, zda neposílit právě to téma, které se týká dopravní infrastruktury, v našich záměrech pro období po roce 2013.

Usnesení našeho výboru, nebo doporučení našeho výboru máte k dispozici. Máte ho v lavicích. Předpokládám, že ho nemusím číst, že jste s ním seznámeni a já bych považoval toto sdělení za to, které by bylo potřeba k tomuto materiálu pro plénum Senátu říci. To je z mé strany všechno. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Poprosíme vás, abyste se posadil také ke stolku zpravodajů a sledoval případnou rozpravu, tak abyste k ní mohl zaujmout stanovisko. Tiskem se zabýval také výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Táži se zpravodaje výboru, senátora Miloše Vystrčila, zda chce vystoupit. Ano. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, velmi stručně naváži na svého kolegu. Potvrdím, že skutečně debata o prioritách České republiky k následujícímu období probíhá. Zatím mu říkáme období 2014+. Jsem rád, že jsem tady slyšel, že pan ministr prosazuje sedmileté období. My jsme v tomto směru stejného názoru. Zároveň bych chtěl říci, že většinou to bývá v českých zemích tak, a já věřím, že pan ministr bude hodně statečný, a celá vláda, že široká diskuse má snahu vést k širokému konsensu, a tím následně k velkému počtu operačních programů.

Já jsem kdysi, a byla to částečně legrace, částečně myšleno vážně, navrhoval: Dobře, zarámujme dopředu širokou diskusi počtem programů. Je to možná podivné, ale nevím, jestli něco jiného může vést k takovému cíli, o kterém tady pan ministr mluvil. Takže tolik ještě nějaký dodatečný komentář za výbor územního rozvoje, veřejné správy a životního prostředí.

Úplně na závěr si ještě jednou dovolím zdůraznit věc, která tady rovněž už byla řečena. Myslím si, že pokud se hlásíme k tomu, aby hlavním účelem dalšího plánovacího období byla konvergence – cíl konvergence, tak pokud vezmeme Českou republiku, a ona zase není až tak moc velká, jako jeden region, tak skutečně je to infrastruktura technická, zejména infrastruktura dopravní, která je hlavní disparitou vzhledem k ostatním, zejména vyspělým zemím. Pokud bychom k tomu přistoupili tímto způsobem, tak potom je evidentní, že je to právě Operační program Doprava, případně regionální operační programy, opět zaměřené na technickou infrastrukturu, které by mohly této zemi velmi pomoci. Všechny ostatní programy, byť jsou sebelépe myšleny, tak právě proto, že jsou dotovány, zejména mám na mysli měkké operační programy, řekl bych podle svých zkušeností, že jsou daleko méně efektivní. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji vám, pane kolego. Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda chce ještě vystoupit. Pan ministr chce. Prosím, máte slovo.

Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský:  Jenom krátkou reakci, jednu větičku. Nebo dvě. Počet operačních programů by skutečně měl být co nejmenší. Když někam přijetu, tak říkám, že bych chtěl, nebo umím si představit, že počet by neměl přesáhnout číslo šest. Ono to samozřejmě někdy vyvolává trochu debatu o tom, jaké. My v tuto chvíli neříkáme jaké operační programy. Říkáme, že teď musíme vydiskutovat priority a současně zjistit, co je vlastně z hlediska budoucího vyjednávání s Bruselem možné.

My samozřejmě nemůžeme zase udělat to, že budeme mít jeden operační program – doprava, který bude mít 95 % alokace, tak to by nám taky samozřejmě neprošlo. Ale disparita v oblasti základní technické infrastruktury je tady prostě evidentní, jasná. Na tom my trvat musíme. O počet operačních programů já se samozřejmě budu prát. Prát z toho důvodu, že snížení počtu operačních programů je naprostým – podle mě – jediným předpokladem pro to, abychom snížili administrativní náročnost, aby se nám zjednodušil monitoring operačních programů, aby se daly nastavit flexibilnějším způsobem jednotlivé prioritní osy. V tu chvíli republika by přínos peněz z evropských fondů pocítila možná citelněji než teď.

Je třeba si uvědomit, že peněz nebude rozhodně více, než v tomto období, to znamená, jestliže víme, že peněz bude méně, musíme se snažit, aby operační programy byly nastaveny pokud možno co nejefektivněji.

Já za sebe říkám – budu se snažit udělat maximum pro toto. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Požádám pana garančního zpravodaje. Nechce se vyjádřit? Děkuji tedy.

Byl předložen návrh. Hlasovat o návrhu usnesení VEU tak, jak nám byl předložen. Svoláme se tedy k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 59 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 30. Budeme hlasovat o usnesení VEU k tomuto Sdělení Evropské komise.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 45 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 57, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli, panu ministrovi, děkuji panu zpravodajovi. Děkuji vám všem. Končím dnešní jednání.

Zítra zahájíme pokračování této schůze v 9.00 dopoledne.

Děkuji a přeji vám všem hezký večer.

(Jednání ukončeno v 19.03 hodin.)