Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.


(2. den schůze - 18. března 2010)

(Jednání zahájeno v 9.02 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobré dopoledne, kolegyně a kolegové, dosáhli jsme magického čísla, abychom mohli zahájit pokračování naší 15. schůze Senátu.

Z dnešní schůze se omlouvají senátoři Jaroslav Sykáček, Pavel Lebeda, Jiří Pospíšil, Jiří Dienstbier a Karel Schwarzenberg.

Systém identifikačních karet znáte, kdo ji nemá, jsou k dispozici náhradní karty v předsálí Jednacího sálu.

V úvodu schůze tu mám návrh na změnu pořadu. Navrhuji, abychom projednali senátní tisk č. 189, což je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Austrálií o sociálním zabezpečení, podepsaná v Canbeře 16. září 2009, a to jako bod 23. v bloku pana ministra Juraje Chmiela, jehož body jsou na pořadu jako druhý až šestý bod dnešního dopoledního jednání.

O tomto návrhu nechám hlasovat.

Hlasujeme o změně pořadu schůze. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 29 ukončeno, registrováno 45, kvorum 23, pro 43, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A zahajujeme prvním bodem, a tím je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči

a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Návrh zákona máme jako senátní tisk č. 220. Návrh uvede ministr zemědělství Jakub Šebesta, kterého v Senátu vítám. Pane ministře, máte slovo.

Ministr zemědělství Jakub Šebesta: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych v Senátu Parlamentu ČR uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon o rostlinolékařské péči.

Hlavním cílem předloženého návrhu je transpozice směrnice komise 2008/61/ES. Tato směrnice stanoví podmínky, na základě kterých lze pro pokusné nebo vědecké účely a pro práci ve šlechtění odrůd dovážet některé škodlivé organismy, rostliny, rostlinné produkty a jiné předměty uvedené v přílohách 1 až 5 směrnice Rady 2000/29/ES do společenství nebo některých chráněných zón společenství nebo je na těchto územích přemisťovat. Jde o kodifikované znění zahrnující původní směrnici 95/44/ES a 97/46/ES.

Účelem navrhované úpravy je umožnit rostlinolékařské správě vydat rostlinolékařský pas pro přemísťování karanténního materiálu z České republiky na území jiného členského státu Evropské unie. Karanténním materiálem jsou škodlivé organismy, rostliny nebo rostlinné produkty a jiné předměty pro pokusné a vědecké účely nebo jako pro práci a šlechtění odrůd. Rostlinolékařský pas bude vydáván na základě informací uvedených v příslušném oprávnění za současného dodržení podmínek karanténní izolace při přemísťování materiálu.

Dílčí transpozice změn v souvislosti s přijetím směrnice komise 2008/61/ES byla provedena vyhláškou č. 159/2009 Sb., kterou se mění vyhláška č. 215/2008 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů.

Evropské komisi byla zaslána notifikace částečné transpozice a z její strany je již očekávána notifikace plné transpozice.

Urychlené dokončení transpozice uvedené směrnice bylo uloženo vládou v říjnu 2009 s tím, že transpoziční návrh zákona má být co nejrychleji předložen vládě k projednání, což bylo v lednu letošního roku splněno.

Návrh zákona byl projednán Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR a schválen v prvém čtení dne 4. února 2010.

Návrh zákona byl projednán dne16. března 2010 ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu Parlamentu ČR a tento výbor svým usnesením č. 278 doporučil Senátu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

S ohledem na výše uvedené si vás dovoluji požádat o podporu. V případě, že by bezodkladně nebyla provedena navrhovaná změna zákona, byl by tento nedostatek při notifikaci plné transpozice této směrnice do vnitrostátního právního řádu ČR ze strany Evropské komise zjištěn a následně iniciováno zahájení řízení vůči České republice pro porušení Smlouvy o fungování Evropské unie. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Garančním a jediným výborem byl určen výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a přijal usnesení, které máme jako tisk č. 220/1. Zpravodajem je pan senátor Adolf Jílek, který má nyní slovo.

Senátor Adolf Jílek: Děkuji, pane předsedo. Pane ministře, milé kolegyně a kolegové, máme před sebou zákon, který se mění snad ze všech nejčastěji, za šest let je to 20. změna, takže vedle něho živnostenský zákon se zdá jako stálice. Ale je to dáno charakterem zákona, který se zabývá vlastně živou přírodou, rostlinami a věcmi, které se kolem nich dějí, a lze očekávat další změny.

Pan ministr tady řekl, že se jedná o transpozici evropské směrnice. Naše legislativa tam našla dvě drobné změny. Na výboru jsme se domluvili se zástupci ministerstva zemědělství, že tyto dva drobné nedostatky se odstraní při další novelizaci, kterou lze očekávat nejpozději do roka, takže výbor se usnesl na své schůzi dne 16. března 2010 na tomto usnesení:

Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Stanislava Kozáka, náměstka ministra zemědělství ČR, po zpravodajské zprávě senátora Adolfa Jílka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Adolfa Jílka a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. I vy se posaďte ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda podle § 107 jednacího řádu někdo navrhuje, abychom se nezabývali touto normou. Nikoho nevidím, tak otvírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím a budeme za chvilku hlasovat o jediném návrhu a to je schválit. Vzhledem k tomu, že obecná rozprava nebyla, tak není důvodu, aby pan ministr nebo zpravodaj se vyjadřovali k něčemu, co neexistuje. Takže znělka a budeme hlasovat o návrhu schválit.

Zahajuji hlasováníÍ. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování číslo 30 ukončeno, registrováno 55, kvorum 28, pro 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen. Tím končím projednávání tohoto bodu. Děkujeme panu ministrovi i kolegovi zpravodajovi.

Jsme u dalšího bodu a tím je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Španělským královstvím o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací

Máme to jako tisk č. 200. Vládní návrh uvede ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel, který zastupuje předsedu vlády Jana Fischera. Máte slovo, pane ministře.

Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Děkuji, pane předsedo. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Bilaterální smlouva o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací je nástrojem pro zajištění ochrany utajovaných informací zmíněných v mezinárodním styku. Návrhy na sjednání mezinárodních smluv tohoto druhu jsou připravovány pouze s těmi státy, u kterých vznikla nebo v budoucnosti se lze důvodně domnívat, že vznikne potřeby výměny utajovaných informací.

Vzhledem k rozvíjejícím se vztahům politickým, ekonomickým a kulturním je takovým státem bezpochyby Španělsko. Sjednání smlouvy o výměně a vzájemné ochraně se v tomto kontextu jeví jako výhodné pro obě strany. Španělsko jako členský stát NATO a Evropské unie dodržuje přísné standardy ochrany utajovaných informací stanovené těmito organizacemi. Proto lze konstatovat, že španělská strana zajišťuje ochranu utajovaných informací na odpovídající úrovni a zachovává stejné základní principy přístupu k utajovaným informacím jako Česká republika.

Předkládaná smlouva byla v souladu se vzorovou směrnicí pro expertní jednání o návrzích smluv a výměně vzájemné ochrany utajovaných informací. Při sjednávání byly plně prosazeny zájmy ČR. Navrhovaný text smlouvy je v souladu s ústavním pořádkem, s ostatními součástmi právního řádu ČR i mezinárodními závazky ČR. Smlouva dále reflektuje obecně uznávané principy a uzance mezinárodního práva. Smlouva upravuje standardní instituty v oblasti ochrany utajovaných informací jako rovnocenné skupiny stupně utajení, podmínky přístupu k utajovaným informací a nakládání s nimi, předávání utajovaných informací, uznávání bezpečnostních oprávnění, spolupráce mezi bezpečnostními úřady obou zemí, režim utajovaných smluv, režim návštěv vyžadujících přístup k utajovaným informacím a princip původce. To znamená, původce vždy sám rozhodne, zdali bude informace poskytnuta či ne.

Smlouva byla podepsána v Madridu dne 8. října 2009 ředitelem Národně bezpečnostního úřadu Ing. Dušanem Navrátilem a Felixem Voldánem, tajemníkem státního ředitele španělského národního zpravodajského centra.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR projednal návrh dne 21. ledna 2010 a přijal usnesení číslo 120, kterým doporučil Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním a jediným výborem pro tuto normu byl výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, přijal usnesení, které máme jako tisk číslo 200/1. Zpravodajem je pan senátor Rostislav Slavotínek, který má slovo.

Senátor Rostislav Slavotínek: Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Důvod, proč je předkládána smlouva mezi Českou republikou a Španělským královstvím o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací, je zřejmý. Španělsko je součástí NATO a členskou zemí EU, součástí Schengenského prostoru. Se Španělskem máme velmi dobré obchodní vztahy, které se dále rozvíjejí, čili všechno to, co bylo řečeno, jsou závažné důvody pro uzavření takovéto smlouvy. Obsahově je smluvní ujednání v podstatě shodné s podobnými dokumenty v této oblasti, které byly uzavřeny v nedávné minulosti s jinými evropskými i mimoevropskými státy.

Do současné doby byla sjednána řada takových smluv, v posledních měsících jsme tady projednávali například podobné smlouvy se skandinávskými zeměmi, s Gruzií, Slovinskem, Řeckem, atd. Předkládaná smlouva obsahuje pouze takové závazky, které jsou v těchto smlouvách obvyklé. Smlouva je uzavírána na dobu neurčitou s šestiměsíční výpovědní lhůtou. Je vytvořena v národních jazycích a v jazyce anglickém, který je rozhodující v případě rozdílnosti výkladu.

Náš výbor přijal usnesení, kterým doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací této smlouvy. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Posaďte se ke stolku zpravodajů a já otvírám obecnou rozpravu. Do té se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím a budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak nám přednesl garanční zpravodaj.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování číslo 31 ukončeno.

Registrováno 53, kvorum 27, pro 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu a přistoupíme k dalšímu.

Tím bodem je

Informace vlády České republiky o výsledcích mimořádného jednání

Evropské rady, která se konala dne 11. února 2010

Slovo má opět ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel.

Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás nyní stručně informoval o průběhu neformálního zasedání hlav států a předsedů vlád, které se konalo ve čtvrtek dne 11. února 2010. Evropská rada mimořádná byla poprvé svolána stálým předsedou Evropské rady Hermanem Van Rompuyem, tedy již plně podle pravidel Lisabonské smlouvy. Původní plán byl, aby se premiéři při svém jednání dotkli tří tématických okruhů. Finanční a ekonomické otázky včetně Strategie EU 2020 a veřejných financí Řecka, změna klimatu follow up jednání v Kodani a situace na Haiti.

Z časových důvodů však nakonec nebylo diskutováno téma změny klimatu a debata k této otázce proběhne na nejvyšší úrovni až na následující březnové Evropské radě. V části ekonomických záležitostí byla hlavním a z našeho pohledu nejdůležitějším tématem příprava nové ekonomické strategie EU, tzv. Evropa 2020 nebo také postlisabonská strategie.

Jednomyslnost mezi členskými státy panovala především ohledně klíčové role Evropské rady při řízení naplňování strategie, naopak diskuse o obsahu a cílích byla spíše obecnější. Premiéři se zabývali aktuální situací v Řecku. K tomuto tématu přijali deklaraci, v níž podpořili úsilí řecké vlády, přijmout další opatření pro dosažení cílů, obsažených ve stabilizačním programu na rok 2010 a následující roky.

Současně vyzvali radu Ecofin, aby na svém zasedání 16. února přijala v Řecku doporučení, založená na návrhu Evropské komise a další opatření, oznámených Řeckem.

Posledním diskutovaným tématem byla aktuální situace po katastrofálním na Haiti. Stálý předseda Evropské rady poukázal na setkání s generálním tajemníkem OSN, který požádal o zvýšení angažmá EU v zemi a shrnul opatření, která EU přijala na pomoc postižené zemi.

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, stolek už znáte. Nejprve musíme určit zpravodaje pro jednání tohoto bodu. Navrhuji, aby se jím stal pan senátor Luděk Sefzig, předseda VEU. Předpokládám, že s tím souhlasí. O tomto mém návrhu nechám za chvíli hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tohoto zpravodaje, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 32 ukončeno, registrováno 55, kvórum 28, pro 50, proti nikdo, návrh byl schválen. Zpravodaje, kterého jsme určili v této chvíli, pan senátor Luděk Sefzig, má slovo.

Senátor Luděk Sefzig: Hezké dopoledne, děkuji za slovo, pane předsedo, a vám, kolegové, děkuji za důvěru. Hezké dopoledne, pane ministře. Pan ministr nás seznámil poměrně podrobně s neformálním setkáním Rady. Upozornil na to, že je to poprvé, kdy se Rada i neformálně setkává při plné platnosti Lisabonské smlouvy, která určuje této radě právní subjektivitu. Ta rozhodnutí mají poněkud jiný charakter, než jsou rozhodnutí doporučující, udávající směr, tzv. motor celého evropského činění, který doposud Evropská rada měla.

Z neformálních setkání nebývá nikdy pořizován formální zápis a nebývají ani přijata žádná formální usnesení. Všichni vystupující se v těch diskusích často shodli na tom, že bude dobré se setkávat častěji, než to bylo doposud. Hovořili nejčastěji o termínu jednoho měsíce.

Pan ministr nás seznámil s ambicí, kterou neformální rada měla. Byly to tři obory, tři oblasti, jedna ekonomická včetně cílů 2020, druhou oblastí byla diskuse, která se měla týkat stavu životního prostředí po Kodani, Follow up Kodaňského summitu, a tou třetí oblastí byla pomoc Haiti.

Téma životního prostředí a Follow up Kodaňského procesu nebylo nakonec diskutováno, bylo odsunuto až na formální radu. O ní budeme informováni při další informaci vlády.

Také bych připomněl, že vystoupil na tomto setkání Jerzy Buzek, předseda Evropského parlamentu, který odůvodnil to, že byl odmítnut návrh komise, který se týkal předávání dokumentů mezi Evropskou unií a Spojenými státy s tím, že bude vypracován nový tento dokument. Předpokládám, že vypracování tohoto nového dokumentu bude postoupeno i k nám, to bude podle všech správních jednacích postupů, a že i náš výbor jej vybere k projednání a pověříme komisi pro ochranu osobních údajů, aby se tímto dokumentem zabývala.

To je asi všechno, co bych chtěl doplnit. Na závěr mi ještě dovolte jednu větu týkající se toho, že celé to jednání bylo v souladu s mandátem, která vláda měla, nenarazilo ani na žádný problém, týkající se usnesení Senátu, a proto mi dovolte, abych doporučil plénu Senátu, aby vzalo tuto informaci na vědomí. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Posaďte se i vy ke stolku zpravodajů, a já otevírám rozpravu, do které se přihlásil pan senátor Bedřich Moldan. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, já musím konstatovat, že jsem s potěšením zaznamenal, že nejvyšší orgán Evropské unie konečně zjistil, že je potřeba Lisabonskou strategii, která do velké míry selhala, nahradit něčím novým, tzn. novým dokumentem Evropa 2020, který vyzývá k tomu, aby se Evropa stala kontinentem, založeným na vzdělanostní ekonomice, na inkluzivitě, a na trvalé udržitelnosti.

Já bych se rád prostřednictvím vás, pane předsedo, zeptal pana ministra, do jaké míry vláda v současné době reflektuje materiály, které byly připraveny komisí, které budou zřejmě diskutovány ve větší hloubce na jarním summitu EU, na jarní Evropské radě, a do jaké míry se tyto věci budou reflektovat u nás, jestli už je nějaký plán. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se nehlásil. Přihlásil, přece jenom. Paní první místopředsedkyně Alena Gajdůšková má slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, myslím si, že tak, jak nám byla předložena zpráva o konání mimořádné Evropské rady, si můžeme dovodit to, jaká se věnuje pozornost tomu, co se děje na evropské úrovni. Teď to neberte jako kritiku pana ministra. Dal informaci.

Domnívám se ale, že je na nás, abychom se více zajímali o to, co se na evropské úrovni děje. Jedním ze zásadních bodů jednání Evropské rady byla Agenda EU 2020. Tato agenda, tento dokument je zásadním dokumentem. Je doktrínou pro EU, pro konání EU, evropských institucí, ale i členských států do roku 2020. Pro vaši informaci konzultace k tomuto dokumentu byly zahájeny 24. října 2009, probíhaly do února. Těchto konzultací se zúčastnily všechny instituce EU. Všechny členské, ale i mnohé nečlenské státy EU. Daly svá stanoviska k tomuto dokumentu. Účastníky těchto konzultací veřejných byly samozřejmě sociální partneři na evropské úrovni, ale i neziskové organizace a další.

Je to skutečně rámec, který bude ovlivňovat nejenom fungování EU, ale i život v členských zemích, život každého jednoho občana.

Pan kolega Moldan řekl, že Lisabonská strategie selhala. Ona to není až tak docela pravda, ale je pravda, že nebyla naplněna tak, jak si členské země, Evropská rada, Evropský parlament představovaly. A proč? Z jednoduchého důvodu. Protože ji za svou nevzaly všechny členské státy. V Evropě se nemůže stát nic, pokud se na tom neshodnou a pokud skutečně ty věci neodpracují občané, neodpracují vlády, neodpracují parlamenty členských zemí. Prostě bez toho to fungovat nebude. A já to tady teď rozvykládám proto, že dokument EU 2020 je skutečně zásadní. A teď se k němu máme vyjadřovat, teď si dejme připomínky, teď řekněme, co se nám líbí a co se nám nelíbí a přijděme se svou troškou do mlýna a řekněme, co v Evropě chceme, řekněme, jakou Evropu si představujeme. V této chvíli v České republice mlčíme. Nikdo k tomu nic nenamítá, jsme spokojeni. Až tento dokument začne platit, tak se zase objeví spousta těch, včetně nejvyšších představitelů státu, kteří budou říkat, jak je to špatné a jak nám Evropa zase něco nařizuje.

Vážené kolegyně a kolegové, není to tak. My jsme Evropa. A buď si k těm věcem budeme říkat věci v čase, které je potřeba říkat a nebo potom bychom měli mlčet. Protože jestliže kritizujeme až ex post, jak je u nás zvykem, znedůvěryhodňujeme Českou republiku a věřte tomu, že to má velké dopady nejen morální, ale má to i dopady zcela konkrétní, ekonomické.

Já si dovolím proto navrhnout Senátu PČR, resp. evropskému výboru, který zřejmě by tyto věci měl zorganizovat, abychom se vrátili k metodě národního fóra. Pan předseda Sefzig kýve hlavou, protože si dobře pamatuje, byl to formát pravidelných setkávání jednak členů evropských výborů, ale i dalších zájemců včetně instituce orgánů, kteří měli nějaký vztah k evropské agendě, kde se projednávaly právě takto strategické dokumenty, resp. národní fórum bylo sestaveno a svoláváno při jednání o smlouvě o Ústavě pro Evropu v době, kdy jednal Evropský konvent.

Myslím si, že agenda EU 2020 si zaslouží a je skutečně velmi důležité, abychom se zde v Parlamentu o tomto dokumentu bavili. Abychom si jasně řekli své podmínky, své požadavky, které potom může přenést jak česká vláda, tak samozřejmě my jako národní parlamenty. Dnes máme posílenou pozici a můžeme své stanovisko přímo předkládat Evropské komisi, přímo jednat s dalšími evropskými parlamenty a tak naše požadavky prosadit. Ale dělejme to teď, nedělejme to až ex post. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Jan Hajda.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Chtěl jsem vystoupit k dalšímu bodu, ale paní místopředsedkyně otevřela téma, ke kterému se považuji za nutné připojit. A jedná se podle mne o tom, že bychom měli jasně vždycky říkat, co chceme, aby náš postoj byl jasný.

Asi před třemi týdny se ve Varšavě konalo setkání ministrů zemědělství nově přistoupivších a závěrem tohoto setkání ministrů byla přijata deklarace za rovné podmínky zemědělců nově přistoupivších a zemědělců původní E15. Jediný, kdo se nepřipojil k této deklaraci, byl zástupce České republiky, což vyvolalo, řekl bych, velké zděšení mezi ostatními zeměmi a my bychom si měli říci, co chceme. Zástupce České republiky snad měl pokyn z vlády se k tomuto nepřipojit.

Já bych chtěl k tomu říci, že v současném období se začínají formovat cíle společné zemědělské politiky od roku 2013 do roku 2020, a to, co říkala paní senátorka, my bychom měli mít jasno v tom, co chceme. Ono se může stát, v květnu budou volby, ale že vláda se ustanoví až o mnoho později, a protože cíle společné zemědělské politiky do roku 2020 se mají zformovat do podzimu letošního roku, když za to bude odpovídat tato vláda, tak já mám dotaz na pana ministra, ale myslím si, že možná nebude to schopen říci hned, zda má tato vláda zájem na tom, aby čeští zemědělci měli po roce 2013 srovnatelné podmínky se zemědělci původní E15.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Miroslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážení kolegové, já bych zareagoval jen velice krátce na jedno sdělení, které řekla kolegyně Gajdůšková. Jednak tento bod by měl být v tom následujícím, který se bude týkat Strategie EU 2020. Já souhlasím s tím, že Lisabonská strategie se neuplatnila proto, protože závisela na vůli členských států. Na jedné straně ještě podotknu, že slovo, že nebyla naplněna, je věc názoru. Ale v čem je problém? Proč se neuplatnila? Proč je členské státy nerealizovaly? Především proto, že členské státy neměly zájem provádět reformní kroky, protože by ztratily v řadě případů své voliče. Nadále bude zřejmě problém sjednotit se navzájem k nějakým reformním cílům. To totiž závisí hlavně na vnitropolitické situaci, a ta většinou neumožňují nějaká reformní opatření.

Naše situace v České republice je toho zářným příkladem. Takže pozor, Unie si může dát nějaké proklamace, členské státy se na tom mohou shodnout, ale bude to jenom na nich. Takže nedělejme si zbytečné iluze a nedělejme reformy kvůli tomu, že to chce nějaká strategie, ale že na tom budeme záviset my osobně a blahobyt nás všech. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Protože se nikdo nepřihlásil, tak končím rozpravu a poprosím pana ministra, aby se vyjádřil, protože byly otázky na něj.

Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Děkuji, pane předsedo. S vaším dovolením bych otázky týkající se Strategie EU 2020 a pozice české vlády odsunul na následující vystoupení, které se bude právě tímto tématem zabývat. Další konkrétní dotaz padl na zemědělství. Samozřejmě tato vláda České republiky má eminentní zájem, aby měli zemědělci stejné podmínky jako státy E15, tedy stará patnáctka. A na stanovisku a pozicích velice precizně pracuje zejména Ministerstvo zemědělství.

Ohledně připojování se k různým aktivitám a deklaracím, my všechno pečlivě zvažujeme a připravujeme si naši pozici tak, aby opravdu zemědělci měli co nejlepší výchozí postavení, takže proto se nepřipojujeme v současné době ke každé iniciativě, která je.

Já bych, pane předsedo, s vaším dovolením ukončil a otázky na EU 2020 bych zahrnul do další části mého vystoupení.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji a ptám se pana zpravodaje Sefziga, už se zvedá. Máte slovo.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Velice krátce okomentuji diskusi, protože spíše byla určena následujícím bodům, což asi i kolegové tuší. Trochu mne mrzí, že pan předseda VHZD nevyužil přítomnosti pana ministra zemědělství a přímo se jej nezeptal při minulém bodu na to, proč zaujal jaké stanovisko na setkání ministrů zemědělství.

Já bych jen stručně okomentoval poznámky paní první místopředsedkyně Senátu týkající se národních fór. Skutečně bylo zvykem v době konání Konventu, kde se diskutovalo o institucionálních změnách v EU, pořádat v Senátu právě široká diskusní fóra nazývaná národními fóry. My jsme v těchto, byť ne tak nazývaných diskusích pokračovali při četných seminářích, při konferencích, dokonce i několik veřejných slyšení jsme na téma evropské politiky učinili. A máme i řadu usnesení týkajících se ekonomiky EU a týkajících se pokračující Lisabonské strategie i postlisabonského procesu. Usnesení myslím mají dodnes velkou trvalou platnost a jen si je stačí připomenout, což uděláme a já beru tyto poznámky na vědomí, abychom nepřestávali v diskusích s veřejností. Já jenom připomenu, že minulý týden jsme právě s panem ministrem pro evropské záležitosti pořádali společně v této komoře a v tomto jednacím sále jednu takovou profesionálně veřejnou diskusi na téma spolupráce mezi Parlamentem a vládou. Po přijetí Lisabonské smlouvy, já jenom pro ty, kteří tady nebyli, tento sál byl naplněn. Byl tu také mimořádně velký počet velvyslanců evropských zemí a pozornost, kterou tento seminář vzbudil, byla skutečně mimořádná.

Já jsem se ještě rozhodl, že uděláme krátkou anotaci, přeložíme ji do angličtiny a pošleme kolegům z jiných evropských výborů všech čtyřiceti komor tak, aby bylo vidět, že my skutečně parlamentní kontrolu rozhodnutí evropských institucí myslíme vážně. A že ta kontrola v našem případě začíná skutečně v dobré komunikaci s vládou. Koneckonců i o tom jsme si přijali změny jednacích řádů.

Jinak jenom opakuji, že jsem doporučil vzít tento dokument na vědomí.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji a o tom budeme také hlasovat. Zahajuji hlasování, abychom vzali na vědomí informaci vlády. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 33 ukončeno, registrováno 56, kvórum 29, pro 48, proti nikdo, návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu.

Zahajuji další bod

Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady

ve dnech 25. - 26. března 2010

Opět má slovo ministr Juraj Chmiel.

Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, nyní bych vás rád informoval o přípravě Evropské rady, která se uskuteční, jak už bylo řečeno, 25. až 26. března. Úvodem bych chtěl zdůraznit, že mandát na jednání bude schválen na základě závěrů Rady pro obecné záležitosti a předpokládáme schválení mandátu ve středu 24. března. Jedná se o první řádné jednání Evropské rady, které proběhne pod vedením stálého předsedy Evropské rady Hermana Van Rompuye.

Zasedání se připravuje a připravujeme na různých úrovních již více než měsíc. Návrh závěrů rady byl distribuován toto úterý ve večerních hodinách, nicméně na základě jednání Rady pro obecné záležitosti ještě může dojít ke změnám. Program rady bude mít dvě základní témata. Prvním je strategie EU pro růst a zaměstnanost Evropa 2020, Strategie EU 2020 včetně souvisejících otázek týkajících se dalších finančních a ekonomických záležitostí, například Exit Strategie. A druhou bude Follow Up Kodaňské konference ke změně klimatu.

Novinkou, která souvisí se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost je, že rozhodnutí Evropské rady mají nejen politickou, ale i právní závaznost.

Jak už jsem říkal, samotný postup přípravy rady se nijak zásadně nezměnil. Návrh závěru bude v následujících několika dnech tradičně intenzivně projednáván a připravován tak, aby ho Evropská rada mohla příští týden schválit. Na jednání rady budou kromě již zmíněných témat k diskusi také schváleny či formálně potvrzeny některé akty či úkony, k nimž by podle informací, které dosud máme k dispozici, neměla probíhat diskuse. Jedná se o schválení strategie Evropské unie pro vnitřní bezpečnost, která prošla i schválením na radě Justice and Home Affairs a druhá bude jmenování viceguvernéra Evropské centrální banky, kde se předpokládá, že do funkce bude uveden a potvrzen pan Konstantinov, který je z Portugalska, současný šéf portugalské Centrální banky.

Pokud se týká strategie EU pro růst a zaměstnanost, jarní Evropská rada by měla v reakci na příslušné sdělení EK Evropa 2020 odsouhlasit celkové zaměření strategie a věnovat se diskusi o hlavních kvantifikovaných cílech. Současně zahájí proces stanovených klíčových výzev a nedostatků, a to jak na úrovni ekonomik jednotlivých členských států, tak na úrovni komunitární. Evropskou radou by měl být zároveň odstartován proces stanovení tzv. integrovaných směrů a stanovení diferencovaných kvantifikovaných cílů pro jednotlivé členské státy.

Integrované směry budou představovat společné vodítko při stanovování a naplňování národních reformních programů v jednotlivých členských státech. Diferencované cíle pak pomohou lépe reagovat na přece jen odlišné podmínky v každém jednom členském státě.

Rada bude klíčová i z hlediska procedurálního, jelikož by měla finalizovat i strukturu řízení celé strategie.

Česká republika vítá, že se Evropská rada bude věnovat uvedeným otázkám, které považujeme za mimořádně důležité pro budoucí rozvoj, stabilitu a v širším slova smyslu bezpečnosti EU. Podrobněji mohu k našemu postoji v popsaném procesu vyjednávání říci, že ne všechny kvantifikované cíle tak, jak je navrhuje EK ve svém sdělení, považujeme za realistické. Přičemž právě nenaplnění stanovených cílů výrazně přispělo ke kritice minulé Lisabonské strategie. Z tohoto důvodu budeme rozhodně patřit k těm státům, které povedou hlubší debatu o tom, jak a proč byly hlavní cíle resp. jejich výše stanoveny. Nejsme také příliš spokojeni s nedostatečným důrazem na klíčový význam strukturálních reforem a na nutnost růstu produktivity práce.

Jsme rovněž proti plošné kvantifikaci cílů a budeme prosazovat, aby byla zohledněna národní specifika v jednotlivých oblastech. Dále bychom uvítali větší důraz na zlepšení podnikatelského prostředí a detailnější rozpracování problematiky vnitřního trhu.

V návaznosti na diskusi, která tady proběhla, jen pro informaci dodávám, že na duben plánujeme opět ve spolupráci s Parlamentem ČR připravit veřejný seminář právě na téma Strategie EU 2020.

Po jarní Evropské radě bude opět pokračovat série jednání v již pokročilém agendě na úrovni jednotlivých příslušných sektorových rad. Definitivní podoba jak obsahu tak řízení strategie by poté měla být stvrzena letní červnovou Evropskou radou. Pokud se týká follow up Kodaňské konference ke změně klimatu, nadcházející Evropská rada by se měla zaměřit především na vybraná témata související s dalším vyjednáváním o mezinárodní dohodě o boji proti změně klimatu tzv. Postkjótský systém.

Z hlediska vnitrounijního se jedná především o otázku, zda a jak by EU měla přehodnotit svou dosavadní vyjednávací taktiku. Stávající negociační model totiž zjevně nebyl pro ostatní globální partnery dostatečným impulsem pro to, aby se připojili k závazkům EU a podpořili tak pozici EU. Pro Českou republiku a některé další, především nové členské státy bude důležitá i diskuse o související otázce vnitřního přerozdělení finančního závazku EU.

Česká republika nepovažuje výstup z Kodaňské konference za uspokojivý a rozhodně i nadále podporuje uzavření závazné redukční dohody na příští konferenci smluvních stran, rámcové Úmluvy OSN o změně klimatu a Kjótského protokolu, neboť jen celosvětový systém, v němž budou zavázáni všichni klíčoví hráči, neoslabí konkurenceschopnost ekonomiky EU.

Neúspěch jednání v Kodani může mít přímý vliv na ekonomické prostředí v EU, protože zatímco EU už si své závazky schválila, ostatní prozatím s obdobným krokem váhají. Interní redukční cíl bude platný v EU již od roku 2012 a z tohoto pohledu je třeba přimět hlavní světové emitenty k odpovídajícím redukčním závazkům co nejdříve.

Česká republika si uvědomuje, že nová redukční dohoda bude také zahrnovat princip finanční solidarity mezi rozvojovými a rozvinutými státy. S ohledem na to je pro nás velmi důležité, aby se jarní Evropská rada vyjádřila i k budoucí roli zvláštní skupiny na vysoké úrovni, France of presidents, která má za úkol najít způsob, podle nějž bude příspěvek EU rozvojovým státům rozdělen uvnitř Unie.

My v současnosti podporujeme zachování činnosti této pracovní skupiny a nesouhlasíme s těmi, kteří zpochybňují smysl dalšího fungování této skupiny. V tomto tématu se shodujeme i s dalšími členskými státy, např. Slovenskem, Maďarskem, Litvou a Lotyšskem, a zdůrazňujeme, že otázka vnitřního přerozdělení příspěvku EU je stále relevantní i po neúspěchu v Kodani.

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, pane ministře, své místo u stolku zpravodajů jste již zaujal.

Nyní potřebujeme určit zpravodaje k tomuto bodu. Navrhuji, aby se jím stal pan senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU. Ptám se ho, zda souhlasí? Ano, souhlasí.

O tomto návrhu musíme hlasovat. V sále je aktuálně přítomno 53 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 34 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní má tedy slovo předseda výboru pro záležitosti EU pan senátor Sefzig, prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně a vážení kolegové, teď dopoledne projednáváme tři body, které vyplývají z našeho jednacího řádu, a sice povinnost vlády informovat nás o tom, co se děje na Evropských radách a na dalších summitech EU.

Tento prostřední bod je ten, ze kterého je pořizován oficiální zápis, včetně závazných usnesení.

Nyní po přijetí Lisabonské smlouvy má takové usnesení i výslovnou oporu v primárním právu a rozdíl oproti dřívějším setkání a tohoto setkání hlav států a vlád členských států EU je právě v opoře v primárním právu a v právní zodpovědnosti, v právní závaznosti, tedy nikoliv pouze politické závaznosti.

Českou republiku by měl zastupovat na tomto jednání pan premiér, přítomen bude jistě i pan ministr a další členové delegace, kteří budou prezentovat výsledky jednání naší vlády.

Pan ministr nás seznámil s některými aspekty tohoto jednání. Já jenom připomenu, že nejdůležitější bude téma Evropa 2020, tedy nový název pro evropskou strategii pro zaměstnanost a růst, a další témata, především tzv. Exits Strategies. Dalším bodem bude Follow up kodaňské konference o změně klimatu. Dále se počítá, že v dalším oddíle bude diskutována strategie pro vnitřní bezpečnost. Diskuse proběhla na Radě pro spravedlnost a vnitřní věci a Evropská rada by měla dohodnutý dokument pouze formálně potvrdit. Tím bude také, jak jsme byli informováni, jmenován i viceprezident Evropské centrální banky. A i o těchto bodech by neměla být vedena diskuse, neboť ta již proběhla.

Datum zveřejnění návrhů závěrů Evropské rady prozatím nebylo formálně oznámeno, pravděpodobným termínem měl být termín 16. března večer nebo ve středu 17. března. Návrh závěrů následně projedná čtvrteční COREPER a poté v pondělí 22. března Rada pro všeobecné záležitosti.

Evropa 2020. Toto téma je základem pro to, aby příští strategie pro ekonomický rozvoj spojený s vysokým stupněm zaměstnanosti, tedy sociální politikou a také politikou životního prostředí, měla tři názvy. Jednak by byl Smart, tedy inteligentní, pak by byl Sustenable, tedy udržitelný, a také by byl Inkluzivní, což je nový pojem, který se začal objevovat a já jej za chviličku vysvětlím.

Tento výchozí dokument by měl nahradit dosavadní Lisabonskou strategii, protože její časový horizont vyprší v roce 2010. Sdělení je rozpracováním konzultačního dokumentu vydaného Komisí 24. listopadu 2009, a to jak v oblasti obsahové, tak v oblasti řízení strategie.

Návrh strategie stojí tedy na třech pilířích. Inteligentním růstem se rozumí opatření na podporu výzkumu a vývoje, na podporu kvalifikace většího počtu mladých lidí, zvýšení jejich mobility a zaměstnanosti a na podporu propagace a rozšíření digitálních technologií. Udržitelným růstem opatření v oblasti energetiky, dokončování společného trhu, zlepšování podnikatelského prostředí, využívání nízkouhlíkových technologií a inkluzivním růstem se rozumí podpora vysoké míry zaměstnanosti, sociální a teritoriální koheze.

V jednotlivých oblastech navrhuje Evropská komise konkrétní kvantifikované cíle, které by měly být naplňovány buďto na komunitární úrovni či na úrovni jednotlivých členských států.

Březnová Evropská rada bude první příležitostí diskutovat jednotlivé aspekty strategie na nejvyšší úrovni. Rada by se měla shodnout na základních principech strategie, naopak o konkrétních vyjádřeních a stanovení jednotlivých cílů, o jejich kontrole a hodnocení budou v následujících třech měsících probíhat intenzívní jednání, která by měla být završena na červnové Evropské radě schválením nové strategie. Součástí diskuse bude i příprava summitu G 20.

Druhou oblastí, tedy následkem po ne příliš úspěšném kodaňském summitu týkajícího se politiky životního prostředí, bude právě Follow up kodaňské konference. Počítá se, že bezprostředně po skončení kodaňské konference bude zahájena diskuse o jejích výsledcích a o roli, kterou EU i jednotlivé členské státy při vyjednávání sehrály. Tato debata bude tedy pokračovat i na březnové Evropské radě.

To je asi vše, co bych ještě zopakoval, nebo částečně doplnil po vystoupení pana ministra.

A také mi dovolte, abych navrhl usnesení pléna Senátu, a to je opět, abychom tento dokument vzali na vědomí a hlavně tedy zprávu pana ministra vzali na vědomí.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Otevírám k této věci obecnou rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové senátoři. Slyšel jsem v jedné interpelaci ve Sněmovně předsedu vlády Fischera, myslím, že to bylo 11. března 2010, kdy vyjadřuje jakousi diplomatickou skepsi k novým ukazatelům, které nám předkládají tvůrci nebo navrhovatelé nové strategie EU 2020, s tím, že je to možná jistá přehnaná ambice, podobná jako u předchozího lisabonského procesu, a s tím, že do debaty na Radě půjde s tímto vědomím nebo dokonce i s výhradami, což oceňuji.

O ukazatelích kolega Sefzig už hovořil, jedná se o zvýšení významu vědy, zaměstnanosti, o vyšší investice do vědy a zvýšení podílu vysokoškoláků, atd.

Myslím si, že by stálo za to si říci, proč byly problémy s Lisabonskou strategií. Věnovali jsme tomu, aspoň na našem výboru, velké množství času. Některá ministerstva určitě také při zpracovávání různých akčních plánů. A teď najednou jakoby nic. Myslím, že bychom to mohli aspoň několika větami zhodnotit, abychom dali zpětnou vazbu ministrovi a aby se ty chyby neopakovaly, nebo abychom zbytečně neutráceli energie nad zbytečnostmi.

Připomeňme si, jak zněla hodnotící Cookova zpráva v poločase Lisabonské strategie. Vyplynulo z ní to, co bylo některým kritikům jasné už od samého začátku, a to, že je tam mnoho cílů a jdou proti sobě, že lisabonský proces je o všem a o ničem. Já připomínám, že tam bylo 28 hlavních cílů, 120 dílčích cílů a117 různých indikátorů. Tato víceméně dobrovolná snaha evropských států, která v rámci jakési otevřené metody koordinace přiměla členské státy maximálně k vytváření tzv. národních akčních plánů, kterými bylo popsáno hodně papíru a které jenom popisovaly, co by bylo vhodné učinit. Ale k realitě, k nějakým změnám příliš nedošlo. Přestože každoroční počet hodnotících zpráv včetně zpráv z jednotlivých členských států představoval přes 300 reportů ročně, nebyla implementace reformních doporučení jednotlivými členskými státy dostatečná, otázka je, byla-li nějaká.

Stálo by možná za příklad uvést, jak jsme se k tomu stavěli my jako Česká republika. Vzpomínám si na zprávu České republiky o plnění akčního plánu v roce 2005. Tato zpráva se vyznačovala poměrně značným rozporem mezi proklamovanými ušlechtilými cíli a reálnou politikou vlády. Možná, že to nechtěla nebo neměla možnost nebo si dala příliš velké cíle, ale pokud mohu zacitovat z této zprávy, například:

„Česká republika zintenzívnila diskusi o reformě systému důchodového zabezpečení a systému zdravotní péče.“ My jsme tedy zintenzívnili diskusi, úžasný úspěch. Pak se samozřejmě popisuje, že společným jmenovatelem je snaha odstranit nadměrné deficity veřejných rozpočtů, atd.

Sami víte, k čemu jsme v reformách dospěli a k čemu takovéto národní akční plány mohou být.

Právní závaznost této nové strategie samozřejmě předurčuje, že cíle asi budou poněkud vágnější než u Lisabonské strategie.

A dále je vhodné připomenout, že ani samotná Lisabonská strategie a následné strategické dokumenty nedodávaly členským státům k reformám dostatek odvahy. Vysvětlím, o co běží. Příkladem je dokument, který následoval po Cookově zprávě, po té hodnotící zprávě, a věnoval se strategickým cílům 2005 až 2009 s podtitulem „Evropa 2010 - Partnerství pro evropskou obnovu“. To byl další pokus, jak tuto strategii pozměnit a nasměrovat Evropu k větší konkurenceschopnosti. Mimo to, v tomto roce už měla být dostižena produktivita USA a předstižena podle této zprávy.

V této nové zprávě, jakési obnovené Lisabonské strategii v poločase, tak když jsem si podrobně přečetl zprávu, což byla i naše povinnost, byly tam samozřejmě jakési akcenty na konkurenceschopnost a hospodářství oproti tzv. sociální kohezi a ochraně životního prostředí. Nicméně na jedné straně toto posilování bylo patrné, ale vzápětí se zjemňovalo, až popíralo. Podpora hospodářství jako prvé priority se projevovala například v požadavcích typu odlehčit břemeno regulace na všech úrovních, v rovných právech na založení firmy, v odstraňování překážek při otevírání trhů se zbožím a službami, nebo v omezování úzkých hrdel v dopravních, telekomunikačních a energetických sítích. Barroso také chtěl, aby Evropa investovala 3 % HDP do výzkumu. To se myslím replikuje do nové strategie.

Na druhé straně v tomto dokumentu byly hospodářské priority ihned kompenzovány odkazy na sociální model nebo na solidaritu, popřípadě na to, že navržené priority v hospodářství neznamenají znevážení ostatních cílů. Neustále bylo zmiňováno udržení a posílení oddanosti Evropy solidaritě, sociální spravedlnosti, nebo že ekonomika má sloužit lidem a nikoliv naopak. Opět tedy množství cílů navzájem protichůdných a bez skutečných priorit.

Nyní tedy závěr, jakási zpětná vazba k vládě. Pokud bude nová strategie 2020 používat stejnou rétoriku, asi se nikam dál nedostaneme. A naprosto důležité je stanovit si priority.

To bylo jen několik málo poznámek. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Nikdo další se do rozpravy nehlásí, přesto se zeptám, jestli ještě někdo chce c rozpravě vystoupit? Přihlásil se pan senátor Alexandr Vondra. Prosím, pane senátora.

Senátor Alexandr Vondra: Dobrý den, dámy a pánové. Já celkem nemám žádný komentář k těmto dvěma hlavním formálním bodům, které jsou na programu Evropské rady, protože si myslím, že za vážnější komentář evropské plánování v této komoře nestojí. Nicméně tak, jako pokaždé, se u méně formálnějších částí summitu, zpravidla u večeří, diskutují jiné věci. A můj dojem je, že dvě klíčová témata, mimo toto formální pořadí, jsou následující:

Za prvé, belgický premiér včera oznámil, že hodlá na summitu v neformální diskusi nastolit otázku ekonomické vlády v Evropské unii, což přímo souvisí s řeckým problémem, prostě tlaky na koordinaci fiskálních, daňových politik. Dá se očekávat, že v diskusích kolem Řecka, Portugalska a dalších problémových zemí budou tyto tlaky růst.

Doporučuji si přečíst toto belgické stanovisko, myslím, že už je na papíře. A tady mám jenom otázku, jakou má vláda k této citlivé věci pozici?

A druhá věc. Baronka Catherine Ashtonová dolaďuje prvního pavouka Evropské služby vnější akce. V kabinetních jednáních probíhá obrovský souboj mezi členskými zeměmi, kdo urve klíčová manažerská místa u Evropské služby vnější akce. A vím, že v tomto druhém bodě to není asi primárně otázka na ministra Chmiela, ale spíše na ministra zahraničí Kohouta, který tu není. Nicméně i tady se chci zeptat, zda vláda se těchto soubojů nějakým způsobem aktivně účastní, anebo spíše přihlíží? Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Ptám se, zda ještě někdo chce pokračovat v diskusi? Nikoho nevidím, takže rozpravu uzavírám. A je řada na vás, pane ministře, vyjádřit se k proběhlé rozpravě. Prosím, máte slovo.

Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, jenom ke končící Lisabonské strategii bych chtěl uvést, že ano, opravdu některé její cíle byly velice úsměvné, zejména ty v první polovině, kdy doženeme USA, předeženeme je. Připomínalo mi to trošičku 50. léta.

Nicméně jsme si vědomi, nejenom Česká republika, ale z dosavadních diskusí všechny členské státy, že se strategie EU 2020 musí od Lisabonské strategie diametrálně lišit. A opravdu atmosféra současnosti je ta, že by agenda měla být co nejjednodušší, cíle co nejužší, ale zároveň velice účinné. Nicméně jde o partnerství 27 zemí, takže pochopitelně každá země tam něco drobného přinese a bude opravdu ještě trvat vyjednávání ohledně našeho cíle, mít to co nejjednodušší, hodně dlouho, a proto se počítá až s červnovým summitem, že se dospěje k výsledku.

Prioritou České republiky jsou vlastně tři cíle. Je to zaměstnanost, ale kvalitativní, růst také kvalitativní a konkurenceschopnost. To jsou tři věci, které jsou opravdu naší prioritou.

V souvislosti s včerejším vystoupením belgického premiéra, je to čerstvá záležitost. My na tom od rána pracujeme, jak jsem říkal mandát. Nemáme ještě definitivně schválena témata na neformální část nebo na večerní část, nicméně už na tom pracujeme a vyhodnocujeme celou situaci.

Ohledně ESVA, je pravda, že je to v gesci pana ministra zahraničí, nicméně i můj útvar velice úzce pracuje, protože je to i součástí agendy pro obecné záležitosti, kde zastupuji Českou republiku já. Pracujeme na ESVA, zapojujeme se do diskuse. V současné době tlačíme, a nejsme sami, na to, ať tento proces probíhá opravdu transparentně. Je tam velký problém. V úterý jsem měl neformální oběd v Bruselu, kde řada členských zemí upozornila, že ESVA nebo to, co se děje v ESVA, působí více méně ne jako jednotná zahraniční politika, ale jako boj jednotlivých členských zemí s Parlamentem, s Radou, s Komisí. A tomu se chceme vyvarovat.

Paní baronka Ashtonová má do konce března předložit první road mark včetně s organogramem. Bude to jedno z hlavních témat, která se budou probírat na pondělní Radě pro zahraniční záležitosti a Radě pro všeobecné záležitosti. Věnujeme tomu tedy náležitou pozornost a snažíme se pro Českou republiku dosáhnout, co nejvíce bude možné.

Paní předsedající, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře. Poprosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Luděk Sefzig: Jenom malou korekci. Dozvěděl jsem se, a pan ministr to také připomněl, že už na tomto dokumentu pracují, je už od včerejšího večera. My jsme končili poměrně pozdě a já už jsem se potom po té informaci nepídil, ale teď jsem se dozvěděl, že už od včerejšího večera je k dispozici návrh závěrů. Ty budou teď podrobeny diskusi a schvalovacímu procesu.

K rétorice Lisabonské strategie, že doženeme a předeženeme USA. Vzpomínám si na jeden z komentářů našeho předního komentátora ekonomiky, který tvrdil v době, kdy se projednávala právě revize Lisabonské strategie, že to skutečně začínalo, že předeženeme, potom to bylo - doženeme, nakonec to bude tak, že udržíme tempo a na závěr, že neztratíme stopu. Jenom doplním ta hesla. Skutečně to tak je, ale musím říci, že náš Senát nebyl pasivní. My jsme velice kontrolovali, jezdili jsme na parlamentní setkání, kterých bylo několik, bylo jich více než pět, kdy se diskutovalo a bylo přesně vidět, jak EU z původně společných, velmi odvážných, od zeleného stolu vytvářených strategií nakonec zjišťuje, že v každém státě bude lepší, když každý stát vytvoří své akční plány, což jsme jasně viděli jako velmi zajímavé kritérium právě pro posouzení, na jaké úrovni se má rozhodovat. Čili po takové funkci subsidiarity v pravém slova smyslu. V praktickém použití jsme nakonec viděli, že členské státy si akční plány vytvořily velmi kvalitně, a možná z mnoha cílů, které byly často přirovnávány k dítěti, které, když se dostane do cukrárny a vidí tolik laskomin v regálech, tak najednou chce všechno najednou. A kdyby to bylo všechno najednou snědlo, tak by mu dobře nebylo. A stejně tak to vypadalo i s mnohozacíleným názorem původních rozhodnutí EU. Později byly tyto cíle zúženy vlastně na tři, týkající se životního prostředí, týkající se zaměstnanosti a týkající se ekonomického růstu. Tyto cíle byly základem a budou jistě základem i pro následující debatu Evropa 2020.

K diskusi, kterou tady zmínil pan kolega, místopředseda výboru pro záležitosti EU Alexandr Vondra. To je velmi důležitá poznámka, protože právě personální obsazování generálních sekretariátů jednotlivých komisařů a zejména pak toho pro vnější akci je nepochybně možná tou kuloárně nejzajímavější částí. A byl bych velmi rád, kdyby naše vláda tím, že se může opřít o kvalitně fungující parlamentní diskusi, využila svých aktivit. A jenom připomínám, že tato komora patří mezi ty čtyři nejaktivnější při Barrosově iniciativě, tedy při diskusi s Komisí. My máme řadu kvalitních usnesení, což svědčí o tom, že tady jenom nepřijímáme rozhodnutí, která vytvoří jiní, ale že je tady skutečně zpracováváme, podrobíme kvalitní oponentuře, a také zpátky na ně reagujeme, dokonce vyzýváme často Komisi, aby tyto naše reakce zhodnotila a znovu na ně stejně kvalitně odpověděla.

V řadě politik se nám to daří, v řadě politik se to nedaří, podle toho, jak který komisař naše poznámky zpracovává.

Využijte, pane ministře, této velmi dobře fungující zpětné vazby k tomu, abyste eventuálně dokázal i zástupce ČR dosadit na místa jednotlivých generálních sekretariátů.

Jinak opět dávám návrh na usnesení, že plénum Senátu bere informaci pana ministra na vědomí.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane kolego. A nyní tedy můžeme přistoupit k hlasování, tak jak ho navrhl pan kolega Sefzig.

Opět svolám kolegyně a kolegy do sálu k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 56 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 29. Hlasujeme tedy o návrhu pana kolegy Sefziga informaci pana ministra vzít na vědomí.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 35 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli, děkuji panu zpravodaji.

A dalším bodem je opět bod pana ministra Chmiela. Je to

Zelená kniha o Evropské občanské iniciativě

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. K 90/07 a K 90/07/01. Prosím nyní pana ministra pro evropské záležitosti, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Dovolte mi, abych vás teď stručně seznámil s pozicí vlády k Evropské občanské iniciativě.

Tento institut je zakotven v článku 11 odst. 4 Smlouvy o EU, ve znění Lisabonské smlouvy, jako nový nástroj, jak přiblížit Unii občanům. Tato úprava včetně stanovení minimálního počtu států, z nichž musí pocházet občané předkládající iniciativu, má být přijata nařízením Evropského parlamentu a Rady v rámci řádného legislativního postupu.

Za účelem zahájení debaty nad novým institutem evropského práva Evropská komise vydala Zelenou knihu, jež byla adresována vládám a všem zainteresovaným skupinám i jednotlivcům, kteří se mohli k textu vyjadřovat do 31. ledna 2010. Její jednotlivé kapitoly obsahovaly různé otázky podrobné právní úpravy, na něž měli adresáti odpovídat. Podobně jako Senát poslala i česká vláda oficiální cestou své odpovědi, které vycházely ze schválené rámcové pozice. Ačkoliv se vláda vyjádřila ke všem otázkám, identifikuje platná rámcová pozice několik klíčových problémů budoucí úpravy občanské iniciativy, jejichž řešení považuje za klíčové. Ačkoliv mediálně nejzajímavější, z pasáží Zelené knihy, je otázka nutného minimálního počtu členských států, z nichž musejí pocházet občané podporující určitou iniciativu, panuje mezi členskými státy celková shoda na navrhované jedné třetině zemí a tato otázka není příliš diskutována.

Závažnější je ale minimální počet podporujících občanů v jednotlivých státech. Vláda nesouhlasí s komisí navrhovaným počtem 0,2 procenta. Ten považuje za příliš nízký, otevírající prostor ke zneužití. Většina států má v národních systémech podobné minimální počty stanoveny daleko výše, někdy jdoucí nad deset procent populace.

Navržené číslo se v celoevropském srovnání nachází na úplném okraji a nepředstavuje rozhodně kompromisní řešení. Vláda nemá samozřejmě nic proti usnadnění iniciativy, nicméně není důvod, proč by stanovené podmínky měly být podstatně výrazně odlišné od běžného úzu členských států. Ostatně právě zkušenosti zemí s dlouhou tradicí občanských iniciativ jsou nejlepším východiskem pro modelování tohoto institutu na nadnárodní úrovni. S ohledem na to vláda navrhuje zvýšit potřebnou mez na jedno procento, byť i toto je poměrně nízké číslo, dokáže předejít možnému zneužití ze strany extrémních společenských sil. I podle komise je zapotřebí, aby každá iniciativa zastupovala autentický zájem Unie.

Dalším souvisejícím problémem je kontrola přípustnosti iniciativ předem - ex ante. Evropská komise zatím takovou kontrolu odmítala. Nicméně to by znamenalo riziko, že by bylo možno dokonce na webové stránce Evropské komise volně propagovat například extremistické cíle. Na základě této argumentace ze strany ČR a několika dalších států komise, jak se zatím zdá, postoj zmírní a pravděpodobně jistou formu přípustnosti navrhne.

Česká republika, Německo a Rakousko navrhují přitom, aby ex ante byla přezkoumána formální a materiální přípustnost iniciativy z hlediska kompetencí Evropské unie a ex post politická vhodnost posouzená z hlediska zájmu komise. Rozhodně nelze připustit, aby ex ante přezkum byl zaměněn s politickou kontrolou nebo aby se předem zjišťoval pouze soulad s Listinou základních práv EU. I taková iniciativa, jež by mířila na oblast mimo kompetence unie jakkoli by byla v souladu s Listinou, by přesto byla odsouzena k neúspěchu. S ohledem na princip právní jistoty a koneckonců i šetření finančních prostředků předkladatelů je proto nutné, aby se přípustnost zjišťovala předem.

Vláda v této souvislosti též navrhuje doplnit do budoucího nařízení určení věcného rozsahu občanské iniciativy (opět v komparaci s instituty lidových iniciativ v ústavních řádech evropských států), které v Zelené knize nebylo blíže nastíněno. Tedy například vyloučit iniciativy ve fiskální a rozpočtové oblasti či institucionálních záležitostí. To je běžné i v systémech lidových iniciativ většiny států.

Není tak možné, aby v rámci tohoto institutu bylo možno navrhovat například změny daňových sazeb či řešení některých orgánů.

Konečně poslední významnou prioritou vlády je vyloučení možnosti podpory iniciativ z veřejných zdrojů. Zde ČR podporuje postoj EK o nepřípustnosti takové podpory, ovšem zdůrazňuje, že vyloučena musí být i podpora nepřímá. Za občanskou společnost, z níž mají iniciativy vycházet, lze těžko považovat instituce, jež jsou ve svém financování závislé na veřejných zdrojích.

Obsah české rámcové pozice byl dne 29. ledna zaslán Evropské komisi formou odpověď na dotazy kladené v Zelené knize. EK v současnosti vypracovává návrh nařízení, s jehož zveřejněním se předběžně počítá koncem dubna 2010. Následně by mělo být nařízení přijato řádným legislativním postupem Evropským parlamentem a Radou. Během tohoto procesu bude vláda nadále hájit stávající pozici a pokoušet se prosazovat zmíněné priority. ¨

Děkuji za pozornost. Dovolte mi ještě, v rámci toho co se řeklo předtím, že bych chtěl skutečně ocenit spolupráci, kterou máme s Parlamentem ČR, vláda, jak se Senátem, tak Sněmovnou. Chtěl bych k tomu, dodat, že jsme začali velice úzce spolupracovat i s europoslanci. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Opět vás poprosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které bylo rozdáno jako senátní tisk číslo K 91/7/02. Zpravodajem výboru je senátor Luděk Sefzig, kterého opět prosím…

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Pokusím se velice stručně okomentovat tuto Zelenou knihu, tedy komunikační dokument, který vychází z primárního práva, ve kterém je stanoveno, že bude možno, aby jeden milion obyvatel měl zákonodárnou iniciativu. I přestože funguje velmi živá komunikace na základě Barrosovy iniciativy mezi parlamenty členských států a mezi komisí, tak musím říci, že národní parlamenty tuto iniciaci legislativní nemají. To je pro nás zajímavé porovnání. V primárním právu je skutečně stanoveno, že jeden milion hlasů občanů členských států EU může vytvořit iniciační stimul pro komisi, aby vypracovala legislativní návrh, ale není tam stanoveno jak. Není tam, stanoveno, z kolika států je pouze uvedeno z významného počtu států. A právě Zelená kniha začíná diskusí o těch jednak obecných pohledech, ale také o kvantifikaci, o upřesnění, z kolika států jaké procento občanů může mít tuto velmi závažnou legislativní iniciativu.

Jenom připomínám, že Česká republika je postavena tradičně na zastupitelské demokracii. I když probíhá po celou dobu co demografická politická situace v bývalém Československu i České republice je velmi živá diskuse o demokratických postupech, tak tradice po mnoho desítek let v naší zemi je skutečně tradice zastupitelská. V čem je hlavní výhoda té zastupitelské. Nepochybně v tom, že daleko adresněji určíte kdo koho, kdo změnu inicioval, ale také určíte kdo má za tyto legislativní změny odpovědnost. V tom je hlavní změna. Já osobně jsem znám tím, že - jako zpravodaj v tomto bodu jsem to při jednání výboru zdůraznil, že preferuji zastupitelský subjekt demokracie právě proto, že při tomto způsobu je daleko větší odpovědnost a hlavně je možno zpětně dohledat, kdo za změny, když se ukáže že jsou pozitivní nebo když se ukáže že byly negativní v této společnosti, kdo za tyto změny zodpovídá. To je nesporná výhoda, to je výhoda adresnosti odpovědnosti.

Velká diskuse na výboru také probíhala o tom, jaké procento má být v jednotlivých členských státech, jaký počet těchto členských států má být a musím říci, že v závěrech, které jsou obsaženy v našem návrhu usnesení, které vám za chviličku celé ocituje nejen pro stenozáznam, ale abych zbytečně neprotahoval tuto zprávu, tak vyplývá, že jsme volili takový kompromis mezi tím co předpokládáme, že bude přijatelné pro komisi a ostatní státy a co nám připadalo jako vhodné kritérium.

To je asi hlavní přístup, který výbor zvolil, a po diskusi vám předkládáme návrh usnesení, který teď přečtu pro stenozáznam a možná i krátce okomentuji.

Senát Parlamentu ČR

I.

vítá vydání zelené knihy o Evropské občanské iniciativě ještě před předložením návrhu prováděcího právního aktu;

tak aby ta diskuse, ještě než bude přijat právní akt, vycházející z primárního práva, o možnosti referenda milionu obyvatel z podstatného počtu členských států, aby byl podroben diskusi v jednotlivých členských státech.

II.

  1. upozorňuje

na tradici dominance prvků zastupitelské demokracie v politickém systému ČR, jejíž nespornou a žádoucí charakteristikou je adresnost zodpovědnosti za politická rozhodnutí;

Tady mi dovolte jenom krátký komentář, jistě to znáte i z místních zastupitelských orgánů, kde se často hlasuje většinovým způsobem a nehlasuje se po jménech, že se po několika letech přijetí jednoho usnesení někdy marně člověk pídí po tom, jak toto kolektivní rozhodnutí bylo přijato, protože se často později ukáže, že to bylo chybné rozhodnutí.

Úplně nejzajímavější je, když chce některý rozhodující orgán, ať je to na místní nebo státní nebo evropské úrovni, rozhodnout, a nechá rozhodnout v plebiscitu, tak často i to plebiscitní rozhodnutí, které se může jevit jako rozhodnutí momentálně výhodné, v budoucnosti se ukáže, že to výhodné nebylo, že to dokonce bylo velmi chybné, někdy i principiálně chybné rozhodnutí, tak už nikdy viníka nedohledáte, protože viník není, rozhodnutí bylo rozhodnutí kolektivním a v minulosti jistě víme, že řada takových kolektivních rozhodnutí byla velmi, velmi špatnými rozhodnutími.

Upozorňujeme tedy v tom prvním oddílu na důležitost té zpětné vazby, i na žádoucnost této zpětné vazby. Budu pokračovat v návrhu usnesení.

  1. se domnívá,

  • že s organizací občanské iniciativy je spojena řada rizik, kterým by měl připravovaný návrh prováděcího právního aktu předcházet;

  • že k těmto rizikům náleží možnost zneužití občanské iniciativy radikálními hnutími a extrémními politickými silami k propagaci principů směřujících k potlačení základních lidských práv a svobod;

  • že organizace občanské iniciativy v rámci tak rozsáhlého geografického celku, jakým je v současnosti Evropská unie, si bude žádat značných finančních a lidských zdrojů;

  • že se z důvodů potřeby překonat geografickou vzdálenost stanou významnými nástroji organizace Evropské občanské iniciativy nástroje elektronické komunikace;

Pan ministr tyto oblasti již zmínil, protože i vláda si uvědomuje rizika toho, že v některých extrémních náladách může tento nástroj být i zneužit. Zároveň komise by měla nejdříve tu iniciativu posoudit tak, aby občané zbytečně nevynakládali prostředky na něco, co už a priori je odsouzeno k neúspěchu. Hovořit o elektronické komunikaci z důvodu rychle se rozvíjející této oblasti a jejích velkých výhod při komunikaci občanů z geograficky vzdálených oblastí je nadbytečné.

  1. zdůrazňuje

s ohledem na výše zmíněná rizika a nároky na organizaci kampaně:

  • význam kontroly přípustnosti občanské iniciativy ještě před registrací iniciativy a zahájením sběru podpisů;

  • potřebu vyloučit předložení občanské iniciativy v oblasti finančních záležitostí, institucionálních otázek, individuálních záležitostí a společné zahraniční a bezpečnostní politiky;

  • důležitost ochrany osobních dat včetně ochrany osobních emailových schránek před jejich zneužitím;

  • zastává názor,

    • že by s ohledem na reprezentativnost zájmu Unie neměl být minimální počet členských států, z nichž mají občané podporující občanskou iniciativu pocházet, v žádném případě nižší než jedna třetina všech členských států;

    • že by s ohledem na převažující politickou tradici členských států minimální počet podpisů z jednoho členského států neměl být nižší než 1 % obyvatel daného členského státu;

    • že by minimální věk podporovatelů občanské iniciativy měl být v souladu s podmínkami jednotlivých členských států pro účast ve volbách do Evropského parlamentu;

    • že by měla být stanovena lhůta pro sběr podpisů, která by začala běžet až poté, kdy Komise provede kontrolu přípustnosti iniciativy a kdy bude iniciativa odpovídajícím způsobem registrována;

    • že lhůta pro sběr podpisů by z důvodů proveditelnosti neměla být kratší než jeden rok a z důvodu zachování aktuálnosti neměla být delší než 18 měsíců; neměla by být tedy nekonečná.

    • že by ověřování podpisů a prokazování jejich pravosti mělo probíhat podle odpovídající legislativy jednotlivých členských států;

    • že by měla být zavedena lhůta pro předložení rozhodnutí Komise ohledně návrhu vyplývajícího z občanské iniciativy, která by neměla být delší než šest měsíců od ukončení sběru podpisů;

    • že by rozhodnutí Komise ohledně občanské iniciativy mělo obsahovat konkrétní harmonogram následných kroků, případně dostatečné odůvodnění v případě zamítnutí iniciativy;

    • že by neměla existovat omezení ohledně předkládání iniciativ na stejné téma;

    • že by z důvodu zachování občanského charakteru iniciativ neměly být kampaně na jejich podporu financovány z veřejných zdrojů;

    • že by s ohledem na zvýšení transparentnosti financování občanských iniciativ ze strany organizovaných zájmových skupin mělo dojít k propojení údajů v Rejstříku zástupců zájmových skupin s údaji uvedenými na zvláštní internetové stránce zřízené za účelem registrace občanských iniciativ;

    • Těmito spíše kvantifikačními pohledy jsme se vyrovnali s oblastí jednotlivých kvantitativních faktorů a ukazatelů, tak aby vláda mohla a měla představu o tom, co je pro horní komoru přijatelné v oblasti dopracování primárního práva.

      Další body našeho usnesení už jsou obligatorní body, tzn.:

      III.

      1. vyzývá vládu ČR,

      • aby Senát PČR seznámila s odpovědí, kterou po zohlednění stanoviska Senátu pošle v reakci na zelenou knihu o Evropské občanské iniciativě Evropské komisi;

      • aby zohlednila stanovisko Senátu také v průběhu následného projednávání prováděcího právního aktu;

      2. pověřuje

      předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

      To je tedy moje zpravodajská zpráva a zároveň návrh usnesení plénu Senátu, které si může plénum Senátu osvojit a které přijal jednohlasně VEU Senátu. Děkuji vám za pozornost.

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Sefzigovi, otevírám rozpravu k tomuto bodu. Hlásí se paní senátorka paní místopředsedkyně Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

      Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, jenom skutečně velmi krátce. Je sice pravda, že Česká republika nebo demokracie v České republice má spíše tradici v zastupitelské demokracii, ale nicméně myslím si, že by bylo žádoucí, abychom se posunuli v souladu s moderním světem spíše k přímé demokracii, protože zase jenom tak můžeme být úspěšní, když se nám podaří oslovit občany. Když občané budou mít pocit, že mohou do věcí mluvit a že jejich názor je brán vážně. Z tohoto důvodu samozřejmě vítáme i Evropskou občanskou iniciativu jako sociální demokracie.

      Nemám žádné velké výhrady k usnesení, tak jak ho navrhuje VEU. Chtěla bych se ale zeptat pana ministra, resp. i pana zpravodaje, jak bude vysvětlována odrážka, kterou si dovolím ocitovat. Je uvedeno, že zastává názor, že by z důvodu zachování občanského charakteru iniciativ neměly být kampaně na jejich podporu financovány z veřejných zdrojů.

      Tak jak to pan ministr tady formuloval, tak jsem tomu rozuměla, že vláda se domnívá, že jakákoliv organizace, jakákoliv skupina, která existuje za podpory veřejných financí, by se neměla mít právo této evropské občanské iniciativy zúčastnit, což by ale v praxi znamenalo, že by to vyloučilo všechny nevládní neziskové organizace, protože ty všechny jsou, některé více, některé méně, ale všechny jsou podporovány z veřejných zdrojů. Předpokládám, nebo jsem hluboce přesvědčena o tom, že by to šlo proti cíli evropské občanské iniciativy, protože právě s občanským sektorem, právě na občanský sektor je evropská občanská iniciativa směřována a jim otevírá prostor k tomu, aby se mohli vyjadřovat k dění na úrovni EU, vznášet své připomínky, případně klást své požadavky. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní místopředsedkyně, dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jaromír Jermář. Prosím, pane senátore, máte slovo.

      Senátor Jaromír Jermář: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, já budu stručný. Navážu na slova první místopředsedkyně Senátu paní Aleny Gajdůškové. Já jsem stoupencem přímé demokracie a troufám si tvrdit, že je to i většinový názor sociální demokracie. Ano, my jsme země s tradicí parlamentní zastupitelské demokracie, ale jak zde již bylo řečeno, i svět se posouvá jinam.

      My si v současné době často stěžujeme na to, že občané nejeví zájem o veřejné věci, a zejména o politiku. A já jsem přesvědčen o tom, že právě prvky přímé demokracie a právě proto i občanské iniciativy, občanská společnost, pomůžou k tomu, aby se tato situace zlepšila.

      Proto i sociální demokracie tolikrát a často podporuje různé instituty referend a myslím si proto, že přímá demokracie by měla mít stále více a více místa v našem politickém systému. Děkuji.

      Místopředseda Senátu JiříŠneberger: Děkuji panu senátoru Jermářovi. Hlásí se pan senátor Sefzig jako senátor. Ne jako zpravodaje. Prosím, pane senátore, máte slovo.

      Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, já jsem se přihlásil jako senátor, aby mohlo být na mě reagováno, protože jako zpravodaj bych měl závěrečné slovo a kolegové, kteří se mnou nebudou souhlasit, by neměli možnost eventuální repliky na moje vystoupení.

      Úmyslně jsem v úvodní řeči zdůraznil bod, kdy výbor schválil otázku tradice naší zastupitelské demokracie. Nedomnívám se, že to je otázka modernosti nebo nemodernosti. Každý z nás je trochu podstatou jiný, je možná někdo více konzervativní, jako jsem já. Někdo si myslí, že moderní je více podléhat většinovému názoru.

      Myslím si, že je velký rozdíl v tom, jestli obhajuji přímou demokracii tím, že je to moderní metoda. Já se to nedomnívám. Domnívám se, že je to trochu jinak, to že někdo zastupuje někoho, ještě neznamená, že nevnímá ty názory většiny obyvatel. Naopak naší povinností, a v zastupitelské demokracii to tak naprostá většina, ne-li všichni tak činí, že vnímáme většinový názor a dovedeme jej posoudit, a také za něj ale, pokud jej dále prosazujeme nebo korigujeme, tak za to rozhodnutí neseme zodpovědnost. V tom je výhoda zastupitelské demokracie, že je tam vysoký stupeň zodpovědnosti.

      I práce politiků při politickém rozhodování je vysoce odbornou záležitostí. Víte, že jako lékař už jsem jednou tady uváděl to srovnání a přirovnání. I politická práce, já to mohu posoudit, odborná práce lékaře je srovnatelná s prací politika. Musíte studovat řadu materiálů nejenom v evropské agendě, ale ve správě státu, studovat, zabývat se tím, vést o tom diskuse a také potom za jednotlivá rozhodnutí nést zodpovědnost. Stejně tak činí řada odborníků a profesionálů v jiných oblastech. A já si nedovedu představit, že bych jako lékař využíval metody tzv. přímé demokracie, že bych přímo posílal lidi na ulici a říkal jim, zjistěte si, jaký je většinový názor, to bude určitě to nejsprávnější a podle toho vás budeme léčit. Pochybuji, že byste, kolegové, k takovým lékařům vůbec chodili.

      A přitom ta vědeckost a způsob rozhodování je v politice úplně stejný, jako ve všech jiných oborech, včetně toho lékařského oboru, který je mi profesionálně nejbližší. Ta modernost skutečně netkví v tom, jestli se obracíte přímo na většinu a necháváte rozhodovat jenom ten většinový názor, anebo jestli jí tento většinový názor nepodrobíte nějaké analýze, zkušenosti, syntéze a rozhodnutí.

      Proto já velmi preferuji ty zastupitelské způsoby rozhodování, protože je považuji za profesionálnější a také spojené se zodpovědností. V tom si myslím, že tkví modernost, a nikoliv modernost v tom, že nekriticky přijmete většinový názor, který nemusí být ten nejsprávnější, a o tom nás přece historie mnohokrát poučila.

      Mimochodem nedávno jsme vzpomněli datum narození našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka, kterého já osobně si nejvíce cením, že dokázal často vystoupit i proti tomu ne nevětšinovému názoru a že jej dokázal i obhájit a za několik let nebo desetiletí se ukázalo, že se mýlil jen velmi málokdy. V tom si myslím, že je hlavně modernost, že někdo dokáže odlišit správného od nesprávného, a že k tomu využije i ty nejmodernější vědecké metody a že k nim přistoupí s určitou znalostí a zkušeností analýzy. To jsem chtěl říci na adresu předchozích vystoupení.

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Hlásí se do rozpravy pan místopředseda Štěch. Prosím, pane místopředsedo.

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, pan předseda Sefzig vyzval k tomu, abychom případně na něj reagovali, tak já se to pokusím učinit. Já si myslím, že to, co on řekl, že každý vnímáme problematiku přímé a zastupitelské demokracie, třeba rozdílně na základě svého postavení a hodnot, které upřednostňujeme, to je naprosto namístě.

      Ale domnívám se, že není přece vhodné srovnávat některé věci např. s prací lékaře. Samozřejmě že lékař a výkony, které on směrem k pacientu a ke klientu poskytuje, jsou výkony velice specifické a odborné. Je zcela zřejmé, že v atomové elektrárně nemůže pracovat člověk bez znalosti problematiky, jak odborné, tak praktické. Přece se v tom shodneme.

      Ale v občanském životě v době rychle se rozvíjejících informačních technologií, kdy to, co dříve lidé neshromáždili jako informace za celý život, dnes se dozví během několika hodin, můžou si ty názory vyměňovat přes elektronická média, tak ty občanské záležitosti, věci veřejného dění, od obcí přes regiony až po stát, je naprosto nutné, aby byly záležitostí širší veřejnosti. Pokud nebudou, budeme se potkávat s tím, že lidé budou lhostejní, a když budou lhostejní, budou snadno manipulovatelní. A vždycky manipulace lidí vede k tomu, že se z toho dříve či později vyvine nějaký extra směr, resp. nějaký střet. Myslím si, že to si můžeme každý vykládat jinak.

      Co se týká Masaryka, samozřejmě nejsem žádný znalec Masaryka, ale je pravda, že Masaryk se nadčasově stavěl proti některým velice povrchním přístupům, a zejména měl velký cit pro to, když bylo ubližováno nebo odsuzována nějaká skupina na jakémkoliv základě, to je naprosto jasné. Ale Masaryk podle mého přístupu byl člověk, který se také nevázal úzce na politické strany, měl k nim velké výhrady a nebyl to podle mého vyznavač zastupitelské demokracie. Já bych ho spíše chápal jako zastánce v našem pojetí občanské společnosti, velmi různorodé, a on byl ochoten vyslechnout každého, zejména toho, koho ti ostatní nechtěli slyšet.

      A to často bývá právě u občanských iniciativ. Ty většinou se prosazují jako minoritní názor a trvá dlouho, než ten jejich názor jsou ochotni někteří další, zejména v parlamentních lavicích, vyslechnout a případně do svých rozhodnutí promítnout. Takže z tohoto pohledu si myslím, že bychom k těmto otázkám měli přistupovat s určitým nadhledem, rezervací, tzn. ne za každou cenu se vyhraňovat, ale určitě je to věc, která je na každém z nás, abychom se podle toho orientovali. Já sám jsem zastáncem občanské společnosti a myslím si, že zastupitelská demokracie je správná, ale není určitě dokonalá, zejména v systému, kdy politické strany mají málo členů, samotné procesy uvnitř politických stran neprobíhají příliš důvěryhodně, velrybaření a další věci jsou toho příkladem. Děkuji.

      Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také panu místopředsedovi. Dalším je pan místopředseda Jiří Šneberger. Prosím.

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážený paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, nechci tady citovat tu debatu, už si myslím, že jsme se dostali někam úplně jinam, než o čem byl původní bod programu. Jenom na podporu pana senátora Sefziga, dnes jste všichni dostali do pošty reprezentativní výzkum o daních, a tam se dočtete, že se občané fundovaně vyjadřují k různým tématickým daňovým otázkám.

      A poslední otázka zní, jestli rozumí ti občané daňovému systému. 80 % občanů mu nerozumí. Myslím si, že to hovoří za vše.

      Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane místopředsedo. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaromír Jermář. Prosím, pane senátore, máte slovo.

      Senátor Jaromír Jermář: Vážená paní místopředsedkyně, nebudu dlouho hovořit. Pokud jsem hovořil o prvcích přímé demokracie, tak že to neznamená, že ve všech oblastech. Určitě bych nebyl stoupencem referenda v otázce trestu smrti, v otázce daňových věcí. Ale myslím si, že právě v době, kdy volit chodí tak malé procento lidí, že bychom měli podporovat co nejvíce prvky přímé demokracie. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Jermářovi, je zatím posledním přihlášeným do diskuse. Končím tedy diskusi k tomuto bodu. Požádám pana předkladatele, pana navrhovatele, aby se přišel vyjádřit k proběhlé diskusi. Ano, pane ministře, jste to vy.

      Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Pane předsedající, děkuji za slovo, opravdu jen velice stručně. Vláda vítá občanskou iniciativu jako velice důležitý nástroj přiblížení Unie občanům. Já tomu říkám, že unie by měla být čím dál tím víc user friendly, a toto je jedním z kroků.

      Nicméně se domníváme, že ta diskuse by měla být podrobná a dlouhá, také vítám tuto diskusi tady, kterou máme. Rychlost by určitě neměla být upřednostněna na úkor kvality a efektivity, protože se jedná skutečně o velice důležitou součást primárního práva, a pokud něco přijmeme na úrovni EU, tak to bude velice pak problematické novelizovat. Říkám ještě jednou, rychlost by neměla být upřednostněna na úkor kvality a efektivity, proto se zapojme do diskuse.

      Česká republika má jednu z nejpropracovanějších rámcových pozic k této otázce. Abych zodpověděl jeden konkrétní dotaz paní senátorky Gajdůškové, a to ohledně zapojení veřejných zdrojů, vláda si nedokáže představit, že by iniciativa byla podporovaná z veřejných zdrojů. Je to z důvodu zajištění transparentnosti a demokratické přípustnosti. Děkuji vám, pane předsedající.

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Jestli je to vše, požádám garančního zpravodaje pana senátora Sefziga, aby se i on vyjádřil k proběhlé rozpravě.

      Senátor Luděk Sefzig: Děkuji. Já se vyjádřím k tomu bodu, který nakonec zmínil pan ministr. Upřesním samozřejmě, že se mohou občanské iniciativy, nevládní organizace, účastnit, ale nemohou kampaň platit z veřejných zdrojů. Nejsou jenom občanské iniciativy, které jsou napojené na penězovody z veřejných prostředků. Řada z nich má soukromé sponzory, a dokonce bych si troufl tvrdit, že je jich většina takových občanských iniciativ a takových neziskových organizací. Samozřejmě se mohou zúčastnit této občanské iniciativy a asi to budou i oni, kteří se jich budou nejčastěji účastnit, a jen nemohou platit kampaň z veřejných prostředků.

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Sefzigovi.

      Senátor Luděk Sefzig: Pane předsedo, vy ode mě chcete jistě slyšet, jakým způsobem doporučím hlasování.

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já to od vás slyšet nechci, protože vy jste ve svém vystoupení obhájil návrh, který přijal výbor, takže bych dal hlasovat o usnesení ve znění výborového usnesení. Stačí to takhle, teď nejsme u pozměňovacích návrhů, tady bylo přijato výborové usnesení. Vy jste neřekl, že byste v něm žádal nějakou změnu, a tudíž já bych o něm nechal hlasovat.

      Senátor Luděk Sefzig: Skutečně změnu nežádám, jen bych předeslal, pokud někdo má problém s tím, hlasovat o celém usnesení jako celku, tak aby tento problém vznesl, tuto námitku vznesl, a my bychom potom mohli hlasovat po částech.

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: To jsem chtěl říci, myslím si, že jsou zde všichni příčetní a svébytní, takže pokud někdo ten problém má, zcela nepochybně se ozve.

      Kolegyně, kolegové, přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu a posléze po znělce budeme hlasovat.

      Kolegyně, kolegové, budeme hlasovat tak, jak přednesl garanční zpravodaj pan senátor Sefzig, a tak jak máte uvedeno v tisku K 090/07/02 usnesení VEU k Zelené knize o Evropské občanské iniciativě. Zeptám se, jestli někdo chce hlasovat po částech, tzn., abychom po jednotlivých částech s ohledem na to, že to usnesení je poměrně dlouhé, hlasovali o některých částech odděleně. Není tomu tak, takže budeme hlasovat o tomto návrhu usnesení. Aktuálně je přítomno 59 senátorek a senátorů, kvórum je 30.

      Dovolte mi, abych zahájil hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 36 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 42, jeden byl proti, návrh byl přijat.

      Nyní budeme projednávat bod, kterým je

      Informace vlády ČR o zahájení a průběhu jednání o změně smluv,

      na nichž je založena Evropská unie

      S informací vystoupí ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel, kterému uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

      Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, rád bych vás informoval o zahájení řádného postupu pro přijetí změny Smlouvy o Evropské unii, ve znění Lisabonské smlouvy podle jejího čl. 48 odst. 2.

      Španělská vláda předložila v souladu s článkem 48 odstavec 2 Smlouvy o EU před zasedáním Evropské rady v prosinci 2009 návrh na změnu smluv, pokud jde o přechodná opatření týkající se složení Evropského parlamentu, který vychází z dřívější dohody uzavřené na jednání Evropské rady v prosinci 2008 a v červnu 2009. Předložený návrh má podobu protokolu, kterým se mění protokol č. 36 o přechodných ustanoveních, jenž byl Lisabonskou smlouvou připojen ke Smlouvě o EU, Smlouvě o fungování EU a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

      V této souvislosti připomínám, že dle zmíněné politické dohody Evropské rady mají být uvedená opatření vyvolávající nutnost změny primárního práva přijata co nejdříve. Proto se také ER na zasedání 11. až 12. prosince 2009 rozhodla v souladu s postupem podle článku 48 odstavec 3 Smlouvy o EU konzultovat Evropský parlament a komisi, aby mohl být tento návrh urychleně posouzen.

      V případě, že po uvedené konzultaci Evropská rada podle článku 48 odstavec 3 Smlouvy o EU příjme prostou většinou kladné rozhodnutí ve vztahu k posouzení navrhovaných změn, měl by za normálních okolností předseda svolat konvent složený ze zástupců vnitrostátních parlamentů, hlav států nebo předsedů vlád členských států Evropského parlamentu a komise.

      Podle ustanovení článku 48 odstavec 3 pododstavec 2 nicméně Evropská rada může po obdržení souhlasu EP rozhodnout prostou většinou, že konvent nesvolá, pokud toto svolání není odůvodněno rozsahem navrhovaných změn. Vzhledem k tomu, že právě o tuto situaci se nyní jedná, použije se postup bez svolání konventu. Lze tedy očekávat, že v nejbližší době bude v souladu se článkem 48 odstavec 3 a 4 Smlouvy o EU svolána konference zástupců vlád členských států, tzv. mezivládní konference za účelem dohodnutí změny smlouvy. Tato konference bude mít pravděpodobně v praxi podobu zasedání COREPER, jehož zástupci budou mít zvláštní pověření od svých vlád ke sjednání změny primárního práva. Změna vstoupí v platnost po ratifikaci všemi členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy.

      Pro ČR z toho vyplývá, že bude třeba vypracovat mandát pro jednání mezivládní konference. Hlavním gestorem je útvar ministra pro evropské záležitosti coby gestor implementace Lisabonské smlouvy.

      Vzhledem k tomu, že se jedná o změnu mezinárodní smlouvy přijaté podle článku 10a Ústavy České republiky, uplatní se na její sjednání i ratifikaci režim článek 10a Ústavy, a to v souladu se článkem 49 a článkem 63 odstavce 1 písmena b) Ústavy.

      Případné spojení s tzv. českou výjimkou z Listiny základních práv EU, o němž se v minulosti mluvilo, není bohužel v současnosti možné, neboť dle schválené politické dohody z říjnové Evropské rady, jejíhož zasedání se zúčastnil i zástupce Kanceláře prezidenta republiky, bude český protokol připojen k Lisabonské smlouvě až v rámci příští přístupové smlouvě. Stejně jako tzv. irské záruky. Spojení této věci se španělským návrhem v tuto chvíli tak není možné. Španělský návrh projednala a schválila Evropská rada již před třemi měsíci a návrh byl projednán již v EP. Každá další změna primárního práva by musela projít stejnou procedurou.

      Pane předsedající, děkuji za pozornost.

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane ministře. Nejdříve bychom si k tomuto tisku měli určit zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Luděk Sefzig, předseda VEU. Ptám se, jestli je připraven na tuto roli. Pan senátor kýve, že připraven je. Dal bych, jelikož se jedná o procedurální usnesení, bez znělky hlasovat, protože to si musíme odhlasovat bezprostředně.

      Aktuálně je přítomno 57 senátorek a senátorů, kvorum je 29. Zahajuji hlasování.

      Kdo souhlasí s tím, aby se zpravodajem stal pan senátor Sefzig? Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

      Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 37 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 44, nikdo nebyl proti, návrh byl přijat. Požádám tedy o slovo pana senátora Luďka Sefziga. Prosím, pane senátore, máte slovo.

      Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Potřetí dostávám důvěru, za kterou vám děkuji. Budu velice stručný, protože tuto informaci podal pan ministr úplně vyčerpávajícím způsobem. Připomínám, že na ni podle našeho jednacího řádu máme nárok, při každé změně primárního práva je vláda povinna předstoupit před naši komoru a o této změně nás předem informovat. Změna primárního práva je vyvolána tím, že poslední volby byly prováděny ještě podle bývalé Niceské smlouvy, kde byl stanoven počet členů EP jiným klíčem. Jen připomínám, že tento klíč k Niceské smlouvě byl při našich prvních volbách v roce 2004 po vstupu ČR do EU modifikován, protože tehdy ještě nebyly členy Rumunsko a Bulharsko, tak v té době ČR měla po přerozdělení o dva členy nadstandardně více. Později, tedy v posledních volbách byly opět o tyto dva členy sníženy, v roce 2009. Letos situace byla vyvolaná tím, že Lisabonská smlouva připouští maximální počet 750 členů EP.

      Je tam výjimka, která byla daná jako úlitba Italům, jeden člen navíc, 751, je to včetně předsedy Evropského parlamentu. A protože volby proběhly podle Niceské smlouvy, tak překročil počet parlamentů o 18 a z toho důvodu je třeba na přechodnou dobu, a to zdůrazňuji, na toto volební období, zvýšit počet členů právě o 18 členů. Některé státy mají tedy přidaný počet členů, shodou okolností je to Španělsko, které v době svého předsednictví má největší přidání, to je o čtyři, Bulharsko o jeden, Francie o dva, Itálie o jeden, Lotyšsko o jeden, Malta o jeden, Nizozemí o jeden, Rakousko o dva, Polsko o jeden, Slovinsko o jeden, Švédsko o dva, Spojené království o jeden. Ta čísla jsou dána způsobem algoritmem výpočtu. Není to předmětem vyjednávání, ale vychází to skutečně z algoritmu, který je ve smlouvě o fungování EU.

      Tato změna je tedy institucionální změnou, ale je to změna na přechodné období, tedy rok 2009 až 2014. Vítal jsem i snahu o diskusi o změně primárního práva ve smyslu českých výjimek a irské výjimky, irského dodatku v průběhu ratifikace Lisabonské smlouvy. Je logické, že členské státy EU, které slíbily a přijaly závazek, že tyto změny, které si vyžádaly jak Irsko před referendem, tak Česká republika před podpisem prezidenta, že byly diskutovány kuloárně, ale závazek zněl až při přístupové smlouvě, a tudíž tyto změny se nepodařilo prosadit, aby byly právě v souvislosti se změnou primárního práva, ačkoliv v případě České republiky se právě věci spíše týkají institucionálního uspořádání než rozšiřování EU a někdo by mohl vnímat, že ty naše podmínky a podmínky Irska budou přidány k přístupové smlouvě a tudíž se ten přistupující může stát jakýmsi rukojmím těch našich změn. Přesto vnímám to, že ten závazek byl dán při přístupové smlouvě a z toho důvodu ani nenavrhuji, abychom více tlačili na vládu, protože je nereálné. Vláda se pokusila tyto vědy zapracovat do institucionálních změn, ale Rada nechce revokovat své předchozí usnesení a vzhledem k tomu, že se nikdy nestalo, že by Rada nesplnila své předchozí usnesení, tak se domnívám, že není nutné, aby česká vláda byla zavazována navíc k tomu, aby tyto postupy urychlovala. I když do určité míry osobně vnímám vhodnost právě zapracování těchto změn do institucionálních změn než do politiky rozšíření.

      To je můj stručný komentář a já doporučuji, abychom zprávu pana ministra a zprávu vlády vzali na vědomí.

      Děkuji vám za pozornost.

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane garanční zpravodaji. Hlásí se někdo do rozpravy, kterou právě otevírám? Hlásí se pan Jan Hajda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

      Senátor Jan Hajda: Pane předsedající, pane ministře, vzhledem k tomu, že se týká posledního bodu evropských záležitostí, dovolím si dvě poznámky. Vaším prostřednictvím odpovědět panu senátoru Sefzigovi, který mi říkal, že jsem se měl přímo zeptat ministra zemědělství. Toho jsem se ptal, a poněvadž to byl pokyn z vlády nepodepisovat, což potvrdil pan ministr, takže tolik, ale chtěl bych říci, že v Brně na Salimě před 14 dny byli ministři nově přistoupivších zemí, byli tam velvyslanci a tímto postojem České republiky jsou všichni maximálně znervózněni.

      Pokud tady byla řeč o přístupových smlouvách, já mám požadavek na pana ministra. V příštím roce končí v rámci přístupových smluv výjimka z devizového zákona prodeje státní půdy cizincům. Já se domnívám, že ve vztahu k českým zemědělcům a souvisí to s tou první poznámkou o srovnatelných ekonomických podmínkách - dokud nebudou mít stejné ekonomické podmínky jako jejich kolegové v původních zemích E15, tak by česká vláda do té doby, tak jak to budou dělat slovenská a další vlády, měla požádat o prodloužení této výjimky, aby tato půda se především dostala do rukou českých zemědělců.

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji panu senátoru Hajdovi. Do rozpravy se už nikdo další nehlásí, končím tedy rozpravy. Zeptám se pana ministra, jestli se k proběhlé rozpravě vyjádří? Není to nutné, pane ministře, záleží jen na vás. Takže se chce vyjádřitt pan ministr. Prosím, pane ministře.

      Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Nebude to přímo k rozpravě, jen odpovím panu senátorovi, budu tlumočit vládě ohledně vašeho požadavku prodloužit výjimku.

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Pan garanční zpravodaj nehodlá vystoupit k proběhlé rozpravě. Já tedy přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu, abychom mohli hlasovat o návrhu usnesení tak, jak ho přednesl garanční zpravodaj.

      Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o usnesení tak, jak ho přednesl garanční zpravodaj pan senátor Sefzig. Aktuálně je přítomno 60 senátorek a senátorů, kvórum je 31. Zahajuji hlasování.

      Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

      Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 38 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 47, jeden byl proti. Návrh byl přijat.

      Následujícím bodem je

      Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Austrálií

      o sociálním zabezpečení, podepsaná v Canbeře 16. září 2009

      Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 189 a uvede ho ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel, který zastoupí ministra práce a sociálních věcí Petra Šimerku. Panu ministru Chmielovi právě uděluji slovo. Je to váš tuším tady poslední bod dnes, takže prosím, pane ministře.

      Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Ano, děkuji, pane předsedající, opravdu mne slyšíte dnes naposledy. Nicméně tato smlouva je mi shodou okolností blízká, protože jsem ji podepisoval já.

      Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi úvodem několik slov k předloženému návrhu na sjednání smlouvy o sociálním zabezpečení s Austrálií. V rámci snahy České republiky vytvořit síť moderních smluvních vztahů, které by podpořily především ekonomickou spolupráci, sleduje předložený návrh dva hlavní cíle. Vyloučit, aby pracovník migrující mezi oběma státy platil sociální pojištění z téže činnosti jak v Austrálii, tak v České republice. A umožnit osobám, které určitou dobu bydlely a pracovaly v Austrálii, získat a zachovat si nárok na australský starobní důchod i v případě, že natrvalo opustí Austrálii.

      Na tomto místě je možno zmínit výraznou českou komunitu v Austrálii, z nichž řada uvažuje nebo se již rozhodla pro návrat do vlasti. Všem těm by bez smlouvy nároky na australské dávky zanikly.

      Po nedávno sjednaných smlouvách s Korejskou republikou, Spojenými státy americkými a Japonskem jde o další smlouvu, která se v současnosti sjednává s významným zámořským partnerem. Bližší informace o smlouvě jsou podrobněji obsaženy v předkládací zprávě a byly podrobněji rozebrány při projednávání ve třech senátních výborech, které se vyslovily pro sjednání smlouvy.

      Navrhuji proto i schůzi Senátu vyslovit s předloženým návrhem na její ratifikaci souhlas. Jen na osobní notu - česká krajanská komunita v Austrálii podpis této smlouvy nesmírně přivítala. Děkuji za pozornost.

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu ministrovi. Návrh projednal VZVOB, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk 189/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Dryml. Návrh dále projednal VHZD, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 189/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Liana Janáčková. Garančním výborem je VZSP. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 189/1. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Nenutil, jehož právě požádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

      Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové. To úplně nejpodstatnější pan ministr tady přednesl. Já jenom dodám, že podle mých informací v současné době se počet našich krajanů žijících v Austrálii odhaduje zhruba na 20 tisíc. A pokud vyslovíme souhlas s ratifikací, vytvoříme tím jistoty pro lidi, kteří se tam z různého důvodu vystěhovali ať z bývalého Československa nebo i z České republiky. Není to ani nijak zvlášť finančně náročné v porovnání s dávkami, jež se vyplácí našim občanům takto působícím v Kanadě, se to odhaduje asi tak na 10 miliónů korun ročně.

      Seznámím vás se 45. usnesením výboru pro zdravotnictví z 9. prosince loňského roku, kde po úvodních procedurách výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci a určuje zpravodajem výboru pro jednání o této smlouvě mne.

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane senátore. Zeptám se nyní, jestli se chce vyjádřit jako zpravodaj Vladimír Dryml, který je zpravodajem VZOB. Pan senátor se vyjádřit chce, takže mu dávám slovo. Prosím, pane senátore.

      Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. VZVOB dne 17. února 2010 projednával vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací smlouvy mezi ČR a Austrálií o sociálním zabezpečení, která byla podepsána v Canbeře 16. září 2009.

      Výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci této smlouvy. Určuje zpravodajem výboru k pojednání na schůzi Senátu senátora Vladimíra Drymla a pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Zeptám se, jestli se chce vyjádřit zpravodajka VHZD. To by tady ovšem musela být, takže se asi vyjádřit nechce. Otevírám tedy tím pádem obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

      Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, Austrálie se stala po druhé světové válce i po roce 1968 velmi významnou imigrační zemí, už to tady pan ministr zmínil. Je tam velké množství našich bývalých občanů. Je to určité gesto vůči těmto lidem, kteří mají velmi dobré vztahy k České republice.

      K té odborné stránce - mnozí z vás to asi četli - česká strana to uplatní nejen pro starobní důchody, ale i pro invalidní a pozůstalostní. Omezuje se to pouze na osoby s trvalým pobytem v ČR a tyto závazky budou prakticky stejné a nedotknou se zabezpečení osob, které se stanou invalidní nebo jejichž partner zemře.

      To je tak všechno, když tady paní zástupkyně zdravotního výboru nebyla. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já jsem chtěl říci, že zástupce zdravotního výboru tady byl. To byl pan kolega Nenutil. Paní Janáčková je zástupkyní hospodářského výboru. To jenom na upřednostnění pro steno. Chce se ještě někdo další vyjádřit v obecné rozpravě? Nikoho přihlášeného nemám, končím tedy obecnou rozpravu. Zeptám se pana ministra, jestli si přeje k této rozpravě vyjádřit. Nepřeje. Pan garanční zpravodaj také nepřeje. Byl dán návrh na souhlas s ratifikací.

      Přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu, abychom mohli hlasovat.

      Takže kolegyně a kolegové, Senát dává souhlas s ratifikací smlouvy mezi ČR a Austrálií o sociálním zabezpečení podepsané v Cambeře 16. září 2009. V sále je aktuálně přítomno 58 senátorek a senátorů, kvorum je tedy 30.

      Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

      Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 39 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 48, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

      Rád bych poděkoval panu ministru Chmielovi za jeho první představení v Senátu. Pane ministře, děkuji.

      Budeme pokračovat následujícím bodem, kterým je

      Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

      k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou

      a Slovenskou republikou o údržbě a opravách silničních mostních objektů

      a úseků silnicna česko-slovenských státních hranicích

      Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 191 a uvede ho ministr dopravy Gustáv Slamečka, jemuž teď uděluji slovo. Prosím, pane ministře, máte slovo.

      Ministr dopravy Gustáv Slamečka: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo… (Hovoří od stolku zpravodajů.)

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane ministře, je zvykem, že když je vám uděleno slovo, že přijdete k pultíku. Prosím, tady máte pultík, který je mnohem významnější pro takovou osobu, jakou je ministr, než mluvit z lavice.

      Ministr dopravy Gustáv Slamečka: Takže vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji za slovo a omlouvám se za to úvodní faux pas.

      Co se týká smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o údržbě dálničních mostů, mostních objektů a úseků silnic na česko-slovenských státních hranicích, tak v současné době neexistují na údržbu a opravy hraničních mostů a společných úseků silnic na česko-slovenských hranicích písemné smlouvy a dohody se slovenskou stranou.

      Jedná se celkem o 12 mostních objektů a 4 společné úseky silnic. Jenom pro zajímavost, největším mostním objektem je most na dálnici D 2 přes řeku Moravu, který má délku téměř kilometr. Dále jsou to tři delší mosty na silnicích první třídy a další objekty na silnicích nižších tříd. Na základě místního šetření a po projednávání s dotčenými subjekty v ČR, které jsou Státní fond dopravní infrastruktury, Ředitelství silnic a dálnic, krajský úřad Jihomoravského a Zlínského kraje, Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje a obecní úřad Starý Hrozenkov, obecní úřad Žídková a se slovenskou stranou bylo dohodnuto rozdělení údržby a oprav hraničních mostů a úseků silnic.

      Současně byla respektována skutečnost, že údržbu dálničního mostu na dálnici D 2 přes řeku Moravu, pět mostů na silnici číslo 3/05751 do osady Sidónie a silnici číslo 3/05751 do osady Sidónie bude i nadále zajišťovat česká strana. Rozdělení údržby těchto objektů mezi českou stranou a slovenskou stranou je neekonomické. Je to z důvodu, že není možné, aby se vozidla údržby točila v polovině mostu a nebo v polovině nějaké komunikace.

      Podle nového rozdělení údržby silničních objektů bude česká strana zabezpečovat údržbu menší plochy hraničních mostů a úseků silnic oproti současnému stavu. Nový stav znamená to, že bude zajišťovat údržbu čtyř mostů a dvou úseků silnic.

      Konečný text smlouvy byl odsouhlasen se slovenskou stranou ještě v roce 2008. Ministr dopravy ČR a ministr dopravy, pošt a telekomunikací SR podepsali tuto smlouvu 17. června minulého roku. Sjednání této smlouvy je podmínkou, která umožní provádět údržbu a opravy hraničních mostů a společných úseků silnic organizací jednoho smluvního státu na území druhého smluvního státu. Návrh smlouvy obsahuje zásadu, že údržbu a opravy konkrétního hraničního mostu či konkrétního společného úseku silnice bude zajišťovat pověřená organizace sídlící v jednom smluvním státě i na území druhého smluvního státu.

      Tímto způsobem, jen pro vaši zajímavost, je už prováděna údržba hraničních mostů a silnic na státních hranicích s Polskem podle platné smlouvy z roku 1998.

      Sjednáním smlouvy nevzniknou dopady na státní rozpočet a přijetím smlouvy budou vytvořeny základní předpoklady pro zajištění údržby hraničních ú)seků a silnic na česko-slovenských státních hranicích. Děkuji za pozornost.

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu ministru Slamečkovi. Návrh projednal VZVOB, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 191/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 191/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Nedoma, kterého žádám o zpravodajskou zprávu. Prosím, pane senátore, máte slovo.

      Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Jak už tady pan ministr sdělil ten rozsah té smlouvy, já bych přece jenom zopakoval, že česká strana doposud zabezpečuje devět z dvanácti mostů, včetně dálničního mostu přes řeku Moravu na dálnici D 2 a tři ze čtyř společných úseků silnice, tedy zhruba tři čtvrtiny těch dotčených mostů a komunikací, o kterých je tady řeč, na základě místního šetření byly odsouhlaseny údržbové plochy hraničních mostů a úseků silnic tak, že česká strana by nyní měla udržovat plochu hraničních mostů na českém území o výměře 19 316 metrů čtverečních a slovenská strana by pak měla udržovat plochu hraničních mostů na slovenském území o výměře 5030 čtverečních metrů. Takže ten poměr zhruba plus minus zůstává stejný pouze s tím, že skutečně se zde přesně určuje co je na české a slovenské straně a že tento stav bude uzavřen smlouvou nikoli jenom vzájemným tolerováním stávajících zvyků. Je tam důležitá z hlediska výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu otázka finančního dopadu, kterou jsme se zabývali a konstatovali jsme, že předložená smlouva nemá dopad na státní rozpočet.

      Náklady na údržbu a dopravu budou hrazeny z rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury a z rozpočtů krajů a také z rozpočtů některých obcí.

      Jedná se o smlouvu mezinárodní prezidentského typu. Smlouva se proto předkládá před ratifikací prezidentem republiky oběma komorám Parlamentu ČR. Platnost této smlouvy by měla být zahájena prvním dnem druhého měsíce následujícího po dni výměny ratifikačních listin.

      Celou tuto záležitost projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 19. schůzi dne 20. ledna 2010. Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Ivo Vykydala, náměstka ministra dopravy ČR, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o údržbě a opravách silničních mostních objektů a úseků silnic na česko-slovenských státních hranicích, určuje mě zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

      Toť vše, děkuji za pozornost.

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Pan senátor Jirsa jako zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, si přeje vystoupit. Prosím, pane senátore.

      Senátor Tomáš Jirsa: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Na začátku bych chtěl ocenit češtinu pana ministra, i když občas sklouzl do rodné slovenštiny. A zároveň bych mu pogratuloval, že je ministrem v Čechách, protože ve slovenském parlamentu by se možná dopustil přestupku, ne-li rovnou trestného činu.

      Nicméně velmi dobře tady zdůvodnil mezinárodní smlouvu. Pan zpravodaj dopsal všechny podrobnosti a tak já bych jenom řekl, že výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal tuto smlouvu dne 21. ledna 2010 a všemi hlasy doporučil Senátu dát souhlas k ratifikaci. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Jirsovi. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, končím tedy tímto obecnou rozpravu. Nepožádám ani pana ministra, ani zpravodaje o vyjádření se k rozpravě, která neproběhla, a rovnou přivolám znělkou nepřítomné senátorky a senátory do sálu.

      Budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o údržbě a opravách silničních mostních objektů a úseku silnic na česko-slovenských státních hranicích.

      V sále je aktuálně přítomno 55 senátorek a senátorů, kvórum je tedy 28.

      Dovolte mi, abych zahájil hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

      Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 40 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 49, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

      Dalším bodem je

      Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Akční plán pro městskou mobilitu

      Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 078/07 a K 078/07/01. Prosím pana ministra dopravy Gustáva Slamečku, aby nás seznámil s tímto materiálem. Pane ministře, máte slovo.

      Ministr dopravy Gustáv Slamečka: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Akční plán pro městskou mobilitu je dalším krokem pro přijetí Zelené knihy o městské mobilitě dne 25. září 2007, která stanovila pět hlavních úkolů v oblasti městské mobility a zahájila rozpravu o přidané hodnotě akce na úrovni EU na podporu místních, regionálních a celostátních orgánů při řešení těchto úkolů.

      Předložený Akční plán navrhuje praktická opatření v krátkodobém i střednědobém horizontu, která by měla být do roku 2012 postupně zahájena a která integrovaným způsobem řeší konkrétní otázky týkající se městské mobility. Evropská komise nabízí místním, regionálním a celostátním orgánům partnerství založené na dobrovolném závazku spolupracovat ve vybraných oblastech společného zájmu. K úzké spolupráci vyzývá i jiné zúčastněné strany v členských státech, občany i odvětví.

      Důvodem zpracování Akčního plán pro městskou mobilitu na úrovni EU je, že celá řada měst v EU čelí společným problémům souvisejícím s udržitelnou městskou mobilitou, jako je například vysoká hustota dopravy a její přetížení, škodlivé emise a nevyvážený rozvoj, které mají dopad na sociální vyloučení a hospodářský růst.

      K dosažení stanovených cílů Akčního plánu bylo předloženo 20 návrhů pro možné akce na úrovni EU, které jsou zařazeny do šesti tématických celků.

      Jsem velmi rád, že výbor pro záležitosti EU svým usnesením č. 225 doporučil Senátu Parlamentu ČR vyjádřit podporu stanovisku vlády ČR.

      Předložené stanovisko vlády uvádí především, že ČR může obecně s předloženým Akčním plánem souhlasit, neboť se ztotožňuje s názorem Komise, že je vhodné, aby se evropská dopravní politika zabývala rovněž problémy městských aglomerací. ČR je toho názoru, že by na evropské úrovni mělo docházet zejména k vytvoření určitého metodického rámce nelegislativní povahy. Pro ČR by nebylo přijatelné, pokud by tato současná iniciativa Evropské komise, vyústila v budoucnosti k předložení legislativních návrhů, které by představovaly sjednocení v oblastech, které jsou doposud ponechány v souladu s principem subsidiarity na jednotlivých místních orgánech. ČR podporuje výměnu dobrých zkušeností a v určitých oblastech i zlepšení propojenosti například informačních systémů.

      Formulaci Akčního plánu pro městskou mobilitu lze obecně vnímat pozitivně. Akční plán ve svých tématech postihuje hlavní problémy dopravy v evropských městech, které významně ovlivňují kvalitu života občanů ve městech. Řešení jednotlivých akcí by mělo respektovat princip subsidiarity, tedy řešení na optimální rozhodovací úrovni z hlediska výsledků řešení dané problematiky a z hlediska aplikovatelnosti nástrojů k jejich řešení.

      K řešení uvedených akcí je nezbytná spolupráce orgánů veřejné správy a jejich kvalitní komunikace s ostatními účastníky dopravy ve městech. Při řešení všech akcí by mělo být bráno v úvahu, že role EU by neměla spočívat ve stanovování harmonizovaných pravidel pro oblast městské dopravy tam, kde potřeby jednotlivých měst jsou dokonce i v rámci jednoho členského státu často velmi odlišné a někdy i protichůdné a jen stěží lze najít řešení, které by mohlo těmto odlišným potřebám vyhovět.

      Při řešení jednotlivých akcí je také třeba zohlednit, že ekonomické rámce v jednotlivých státech a regionech městských aglomerací EU jsou odlišné. Akční plán pro městskou mobilitu vytváří rámec pro možná budoucí opatření na úrovni EU a zavádí nelegislativní opatření, která mají zvýšit znalosti, podpořit dialog a výměnu osvědčených postupů a vytvářet pobídky pro města.

      Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, závěrem svého vystoupení vás chci ujistit, že ministerstvo dopravy jako gestor Akčního plánu pro městskou mobilitu si je vědomo závažnosti a významu projednávaných témat a věnuje jim pozornost například při projednávání návrhu legislativních změn v oblasti veřejných služeb v přepravě cestujících, při podpoře obnovy vozidel ve veřejné dopravě nebo také při zadávání projektů výzkumu a vývoje, kde je v současné době zpracován projekt využití tzv. čistých vozidel. Děkuji za pozornost.

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu ministrovi. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 078/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Škaloud, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

      Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji. Vážené senátorky, senátoři, řeknu zhruba dvěma větami, proč jsme dospěli k přijatému usnesení a pak vám ho přečtu.

      V tomto materiálu se Komise snaží prosadit jak legislativními, tak nelegislativními opatřeními to, jak má vypadat městská doprava, například kvalitní a cenově dostupná, jaká mají být práva cestujících, jak provádět školení, kde získávat úspory, jaké další regulační poplatky bude zapotřebí přijmout v městských oblastech v zájmu omezení dopravního přetížení, atd. A to vše pod záminkou společné dopravní politiky a politiky EU v oblasti životního prostředí.

      Komise navrhuje řadu opatření v oblastech, které v ústavních podmínkách ČR patří výlučně do kompetencí městských samospráv.

      Výbor pro záležitosti EU dává tedy najevo, že takovéto ovlivňování rozhodování městských samospráv není vhodné a ve svém usnesení připouští maximálně nelegislativní opatření typu platforem pro diskusi, vzdělávání a výzkum vozidel pro městskou dopravu.

      Doporučení výboru k vyjádření Senátu je tedy následující.

      Výbor

      1. se seznámil

      s Akčním plánem pro městskou mobilitu a považuje ho za podklad k diskuzi o aktuálních otázkách městské dopravy a o návrzích řešení ekonomických, sociálních a environmentálních problémů spojených s dopravním přetížením, jakými jsou rostoucí kongesce, hluk, vysoké riziko dopravních nehod či vysoká míra znečištění ovzduší;

      1. zdůrazňuje

      • že problematika městské dopravy spadá v ústavních podmínkách ČR do kompetence samospráv;

      • že vláda může do výkonu pravomocí samospráv zasahovat pouze nepřímo a v omezené míře;

      II.

      1. zastává názor

      • že problematika městské dopravy je typickou oblastí uplatnění principu subsidiarity, neboť řešení těchto otázek se nejlépe nalezne a prosadí na úrovni měst a obcí, kde problémy vznikají;

      • že by role Evropské komise v oblasti městské mobility měla spočívat v podpoře a šíření nástrojů nelegislativní povahy založených na dobrovolné bázi, nikoliv v navrhování právní regulace, která by se mohla setkat s překážkami v průběhu procesu implementace;

      • že by zapojení Evropské komise při řešení problémů městské mobility mělo primárně vycházet z podnětů samospráv;

      vyjadřuje podporu

      následujícím nelegislativním iniciativám zmíněným v akčním plánu, u nichž je prokázaná přidaná hodnota řešení na evropské úrovni:

      • tvorbě a rozvoji platforem pro diskuzi, výměně dobré praxe, tématicky zaměřeným vzdělávacím seminářům pro představitele samospráv;

      • projektům v oblasti výzkumu a vývoje vozidel s nižšími a nulovými emisemi;

      • zlepšení výměny informací o městské dopravě v různých evropských městech;

      vyjadřuje podporu

      stanovisku vlády ČR;

      III.

      1. žádá

      vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o navazujících iniciativách;

      To je vše pokud jde o doporučení k vyjádření Senátu.

      Pak bych měl k tomuto materiálu jenom jednu připomínku a hlásím se jako senátor do diskuse. Děkuji za pozornost.

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dále se tímto senátním tiskem zabýval výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Zpravodajem výboru je pan senátor Bedřich Moldan. Ptám se ho, jestli chce vystoupit? Je tomu tak. Prosím, pane senátore, máte slovo.

      Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, náš výbor byl požádán o stanovisko k tomuto materiálu a důkladně se celou záležitostí zabýval.

      Dospěli jsme k závěru, že doprava ve městech, neboli městská mobilita, je jedním z velmi význačných faktorů, a to především ze strany negativního působení na životní prostředí ve městech, protože je zdrojem hluku, prašnosti a celé řady dalších negativních jevů. Proto jsme celkem uvítali s potěšením, že se EU na své úrovni zabývá touto záležitostí. Je samozřejmé, že nemůžeme doporučit, ale ono se to také v tom materiálu celkem nedoporučuje, že by se vytvořily nějaké nástroje legislativní povahy. Jde skutečně o doporučení výrazně nelegislativní. A v tomto případě jsme usoudili, že ty věci, které tam EU uvažuje, navrhuje různá doporučení, jsou vcelku namístě.

      My jsme tedy tento materiál uvítali a hlavně jsme chtěli, a proč to vůbec říkám, je to, že jsme chtěli doporučit vládě, resp. se zeptat vlády, jakým způsobem se řeší na centrální úrovni tato věc. My totiž velmi dobře víme, že situace v mnoha městech po dopravní stránce je velmi špatná. V našem výboru zasedá několik primátorů a starostové a všichni se shodli na tom, že doprava je jedním z nejzávažnějších problémů, které ve svých městech mají. Jestliže platí princip subsidiarity v rámci EU, tak platí pochopitelně v určité podobě také v rámci ČR, a je jasné, že vláda má minimum nástrojů, má-li vůbec jaké, jak zasahovat do pravomocí samospráv, ať se to týká čehokoliv, a dopravy samozřejmě zvláště.

      Ale nejde snad ani o zasahování do práv, do kompetencí samospráv, ale jde o určitou pomoc, o určitý koordinovaný postup tak, aby na celostátní úrovni, na národní úrovni, se našly nějaké nástroje, jak pomoci samosprávám. A my jsme na výboru měli řadu námětů, které by bylo možno v praxi využít, protože upřímně řečeno, nejen samosprávy obecní, městské, ovlivňují dopravu, ale jsou v mnohem závislé právě na těch národních aktivitách.

      Jsou to třeba aktivity v příhraničních oblastech celní správy, které mají velký význam pro dopravu, jsou to různé aktivity, které se týkají dopravní infrastruktury, která i ve městech často má svůj základ v národní infrastruktuře.

      Čili věcí je celá řada a my jsme navrhli toto usnesení a jsem velmi rád, že bylo v zásadě převzato evropským výborem, abychom podpořili tuto spolupráci a tuto aktivitu ze strany naší vlády, aby skutečně městským samosprávám pomohla při řešení často velmi obtížných problémů. Děkuji za pozornost.

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: I já děkuji. Zeptám se pana senátora Igora Petrova, jestli si přeje vystoupit jako zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu? Ano, je tomu tak, prosím.

      Senátor Igor Petrov: Vážené dámy, vážení pánové, doporučení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu je v souladu s usnesením výboru pro záležitosti EU. Měl bych možná jen dvě poznámečky.

      Tuto problematiku projednával také podvýbor pro dopravu, který v usnesení, na rozdíl od toho, které tady budeme schvalovat, doporučoval ještě stanovit národního koordinátora pro využití kosmických technologií pro rozvoj inteligentních dopravních systémů. A řeknu proč. Ono se to v závěrečném návrhu na usnesení neobjevilo, ale chtěl bych upozornit na to, že to není jenom problematika městské hromadné dopravy nebo veřejné dopravy, tak jak by si mohli někteří myslet, ale je to v podstatě problematika dopravních systémů ve městech a obcích, která zahrnuje samozřejmě i nákladní dopravu, koordinaci řízení apod. A víme dobře, že tyto technologie postupují úžasným způsobem a že výrazným způsobem zasáhnou do této problematiky.

      Přesto všechno to tedy doporučuji tak, jak navrhuje výbor pro záležitosti EU. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego, a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil jako první pan kolega Miroslav Škaloud. Ale teď vidím místopředsedu Senátu pana kolegu Jiřího Šnebergera, který vystoupí s přednostním právem. Promiňte, pane kolego.

      Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já bych toho nezneužíval, tady bych asi přednostní právo neuplatnil, protože nechci vystupovat s něčím přednostně, ale protože chci dál řídit schůzi, tak mi dovolte, abych si svůj příspěvek řekl nyní.

      Já jsem tedy až tak úplně nepochopil to, co nám tady říkal garanční zpravodaj a o čem je ta zpráva, protože mi není dost dobře jasné, jestli je o městské mobilitě, to znamená nejenom o městské hromadné dopravě… Pakliže je o městské mobilitě, to znamená o dopravě ve městech obecně, pak já se závěry evropského výboru nemohu ani náhodou souhlasit. Přece dobře víte, že doprava ve městech není závislá jenom od rozhodnutí samospráv, ale s ohledem na anomálii, kterou jsme si tady schválili, je závislá na krajských zastupitelstvech, protože část městských komunikací je městských, část krajských a část státních. To bych raději evropské komisi ani nesděloval, aby se úplně nezděsili, protože to je snad anomálie, kde jsme jediní ve světě, kdy toto nemáme.

      Nicméně faktem je, že já si myslím, že to podstatné, co bychom měli chtít, je vzájemná koordinace této dopravy mezi všemi třemi složkami, jak státem, krajem, tak městy. A to je to, co nám v tuto chvíli nejvíc chybí. Děkuji za pozornost.

      Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane místopředsedo, ještě jednou se omlouvám.

      Slovo má senátor Miroslav Škaloud.

      Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji. Vážené senátorky a senátoři. Měl jsem připravené jenom tři malé poznámky, ale ještě zareaguji na kolegu Šnebergera. Ano, je možné, je to tak, jak on říkal. Ale toto usnesení evropského výboru se týká spíš toho, že v tom státě, ať už to jsou kraje, které jsme tam nezmínili, a hlavně města, že je to hlavně jejich pravomoc a jejich znalost této problematiky, ne nějaké Komise nebo nějakého generálního ředitelství v Bruselu.

      A ještě jedna malá poznámka k tomu bodu, který se do usnesení výboru nedostal ohledně národního koordinátora přes nějaké kosmické záležitosti, jestli tomu dobře rozumím. Myslím, že to má dost daleko k městům a k městské dopravě. Tak jsme to chápali jako jakýsi přílepek, který tam tematicky nějak nepřísluší, ale vůbec proti němu nic nemáme.

      Nyní mé krátké poznámky. Mám několik poznámek, jako obvykle mívám, ke struktuře a k jazyku dokumentu. V tomto dokumentu, podobně jako v mnoha jiných programových dokumentech, a v tomto je to také docela hezky zvýrazněno, jsou namísto konkrétních sdělení jakési patetické a frázovité pojmy, například zaměření na občany, jakoby městská doprava sloužila někomu jinému, nebo čas rozhodnutí, nebo Evropa v pohybu, udržitelná mobilita pro náš kontinent, nebo na cestě k nové kultuře městské mobility.

      Já to samozřejmě chápu, důvod je jasný. Čím nesrozumitelnější jsou výrazy, aspoň v těch titulcích a podtitulcích, tím méně připomínek od lidí, kteří čtou jenom ty titulky, ale nic jiného, a tím také lze dosáhnout lepší shody. To chápu, ale není to vhodné.

      Dále řada návrhů, které jsou v důvodové zprávě k tomuto Akčnímu plánu uvedeny, tak ty vystupují pod rouškou boje proti globálnímu oteplování. To ale není přesvědčivý důvod. Opatření související se zmírňováním klimatických změn jsou prostřednictvím příslušných směrnic, např. o podílu obnovitelných zdrojů nebo o úsporách, přenášeny vládou do legislativ národních států a kterou musí poté i samosprávy respektovat. Domnívám se tedy, že není zapotřebí další regulatorní linka z Komise na místní samosprávy, aby se pracovalo ve prospěch zmírňování klimatických změn.

      A poslední poznámka k těm tzv. přidaným hodnotám. To je věc názoru. Můj názor je ten, že tvorba a podpora platforem pro diskusi, výměna odborné praxe, atd. si mohou daleko lépe zajistit města sama, pokud to budou považovat za potřebné. To je podobné, jako by si nějaké ministerstvo u nás organizovalo setkávání absolventů škol po jistých letech. Analogicky školy si to dělají daleko lépe a flexibilně.

      Pokud jde o druhou již zmíněnou přidanou hodnotu, to je podpora výzkumných a demonstračních projektů v oblasti vozidel s nižšími a nulovými emisemi, zde si inovativní firmy poradí lépe s propagací a nebudou k tomu potřebovat unijní peníze. Pokud nějaká firma vyvine nějakou inovaci pro městskou dopravu, která přinese úspory, sama jí ve svém zájmu bude věnovat propagaci a takovou iniciativu, které nemůže konkurovat nějaký úředník v Bruselu. Pro jejich motivaci slouží již strukturální fondy a fond soudržnosti a více než 8 mld. eur pro oblast čisté městské dopravy z fondů EU.

      A třetí přidaná hodnota, ke které bych se chtěl vyjádřit, je informace o městské dopravě v různých evropských městech, kterou by chtěla Komise koordinovat. Tu je totiž možné zajistit přece z veřejných zdrojů. Řada dopravních institucí a vysokých škol navíc vyrábí a vytváří různé porovnávací studie, nebo v případě potřeby je možné jejich zpracování zadat, aniž by bylo předem v rámci unijního rozpočtu potřeba nějaké plánování jako nějaká trvalá aktivita s trvalým rozpočtem.

      To byly mé poznámky. Děkuji za pozornost.

      Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má pan senátor Jiří Nedoma.

      Senátor Jiří Nedoma: Vážení přátelé, i když tady už kolega Petrov za hospodářský výbor a vlastně i jako člen podvýboru pro dopravu zmínil některé věci, tak já bych tady rád zdůraznil, že podvýbor pro dopravu, který se tím zabýval a z jehož výsledků se hlavně odvíjí návrh na dnešní usnesení, se zabýval Akčním plánem nejenom z pohledu ryzí dopravy. Je potřeba si uvědomit, že tento plán je diskusí o návrzích řešení ekonomických, sociálních a environmentálních problémů spojených s dopravním přetížením, jakými jsou rostoucí gesce, hluk, vysoké riziko, dopravních nehod či vysoká míra znečištění ovzduší. Není to zdaleka jenom třeba o městské dopravě. Je to vůbec o koncepci počínaje i územními plány, toho, aby byla zajištěna a předem předvídána mobilita lidí, občanů žijících v městech, to znamená z velké části je to diskuse o pohybu pěších, nikoliv o motorizované dopravě, vedle toho i o cyklistice a všech dalších možných dostupných věcech, stejně tak jako o bezbariérových přístupech apod. Čili je to kompletní otázka mobility. A k ní pochopitelně také mimo jiné patří i rozvoj inteligentních dopravních systémů. A to je to, co bych chtěl prostřednictvím pana předsedajícího sdělit kolegovi Škaloudovi, proč se to tam do toho dostalo. Proto, že podvýbor vede delší dobu diskusi o rozvoji těchto inteligentních dopravních systémů, a víme, že u nás jsou především zastoupeny tyto systémy rozvojem kosmických technologií, kterých se zúčastňuje celá řada našich republikových výrobců. A protože víme, že je neustále problém, kompetenční problém mezi ministerstvem školství, ministerstvem dopravy a ministerstvem průmyslu a obchodu, proto jsme kladli takový důraz na stanovení národního koordinátora pro využití těchto kosmických technologií, které mají v první řadě u nás dopad na rozvoj inteligentních dopravních systémů.

      To, že to z usnesení vypadlo, je mi líto, ale vůbec to ničemu nevadí, protože my budeme mít samostatné jednání podvýboru, které se bude věnovat pouze těmto inteligentním dopravním systémům, a můžeme to tam do toho znovu zahrnout.

      Tolik jenom pro vysvětlení. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. A ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy? Do rozpravy se přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera, prosím.

      Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já mám trošku problém, že kdykoliv si přečtu tyto materiály, tak se mi dělá fyzicky špatně. Takže se mi o tom i špatně hovoří, protože to je ten evropský jazyk, jak mě poučila moje studující asistentka, že je to učí ve škole, že je to psáno tím evropským jazykem, což se tak snadno část nedá. Mně to pořád evokuje ty doby minulé, strategie, plánování a teď jsme byli svědky, jak ztroskotala lisabonská strategie, jak ztroskotala globální. My máme obrovské problémy s infrastrukturou, což pan ministr může potvrdit, jaké to jsou problémy finanční, ale my místo toho jsme udělali 25 programů Evropské unie, protože všichni si chtěli přihřát svoji polívčičku. Já jsem měl kladné stanovisko všech starostů, kraje. Všichni říkali - vezměte ty peníze a dejte je na infrastrukturu, protože to je základ a pak si můžeme hrát s věcmi typu muzeum piva, muzeum chmele, tu aréna jedna, aréna dvě, aréna tři, které po roce 2014 přinesou obrovské náklady obcím, a budeme svědky krachujících obcí. Protože už i EU se vyčerpává a nastoupila nový systém, který spočívá v tzv. vracení dotací. Čili dám dotaze, ty udělám tak, aby to v podstatě ani nebylo možné dodržet, a pak chci ty dotace zpátky pro porušení nějakých povinností. Kdybyste viděli ty věci, nebudu tady zmiňovat případ, kdy v jednom městě přišla kontrola a oni měli z EU dotaci na židle. Měli ty židle červené a jedna byla modrá, protože jednu červenou měli v opravě. A skončilo to tak, že jim vytkli, že neudrželi - jak tam je ta udržitelnost po určitou dobu - a vraceli prosím, celou dotaci. Stejně tak jiná obec, která místo devíti bytů postavila deset, tak nedodržela podmínky a vrátila celou dotaci. Nikoliv pouze za jeden byt. Jistě víte o tom, co se teď děje v regionu jihozápad, protože ty dotace jsou prostě svinstvo. Svinstvo z principu, který je mimochodem - když tady tak všichni bojujete proti korupci - pak dotace jsou největším zdrojem korupce, který v této zemi existuje. Vždycky jsou v tom kámoši, nekámoši, soukromí apod. Kdyby se lidem ty peníze nechaly a těm obcím nechaly, tak nebudou muset žebrat o dotace. Že se za ty dotace dělají naprosté nesmysly, to si můžete přečíst ve všech možných médiích - občas - myslím že teď Hospodářské noviny to sledovaly u porcování medvěda, ale to je porcování medvěda stejně jako EU.

      Ve sněmovně teď leží nový zákon o tom, jak bude financována doprava. Myslím, že tam zůstává zachován systém prokazatelné ztráty, to je naprosto špatně, protože prokazatelnou ztrátu vám každý říká, že do výše, kterou chce prokázat. Každou ztrátu lze prokázat. Řeknu příklad, jak jsme to měli, než nám do toho vnikly směrnice. Dotovali jsme městskou dopravu, začínali jsme korunu na korunu tržeb. Kolik dopravní podnik utržil, tolik korun dostal. Další rok dostal 90 haléřů na korunu, skončili jsme na 45 haléřích, pak přišla prokazatelná ztráta a jsme zase zpátky, kde jsme začali, protože je velmi obtížné to kontrolovat. Kromě toho ten podnik, který tu jezdí pro nás, a druhou smlouvu má s krajem, ale ta doprava jede přes nás, samozřejmě platí ji kraj a my platíme kilometry, které projedou přes nás. Pochopitelně je to pro nás velmi nevýhodné, protože to není žádný výpočet, to se vydělí kilometry, nikdo neví, kolik jelo kam cestujících. Teď připravuje tzv. integrovanou dopravu, to jsou veliké úvahy, jak na jednu open kartu pojede ten člověk od Šumavy k Tatrám. Samozřejmě to je možné a země, které to mají, tak tam ten kdo financuje, musí mít nad nimi. Jistě znáte ty případy, jak se nemohou kraje dohodnout, kdo bude jak financovat železniční dopravu pokud jde přes hranice kraje. Čili to není možné. Oni se nikdy nemohou rozumně dohodnout. Tam to musí platit ten, kdo je nad tím, který to může zkoordinovat.

      Kromě toho tady panuje utkvělá představa, že si myslíme, že lidé chodí rádi pěšky. Opak je pravdou, lidé rádi jezdí auty. Jestli je to správné nebo není, to si netroufnu hodnotit, ale přece všechny ty země dávaly šrotovné a proč dávaly to šrotovné? Aby lidé jezdili autem, aby si kupovali nová auta nebo já tomu nerozumím, proč ho dávali, když chtěli, aby lidé chodili pěšky. Kolik jsme utratili peněz za nesmysly typu biomasy, šťovíčkáři a podobné věci, které se dnes ukazují jako nesmysl, viz elektrovoitaika, a teď si nevíme rady, jestli jsme to hezky nastavili - byla to paní poslankyně z ČSSD, když se tady mluví kdo co navrhl tehdy pozměňovací návrh - tuším že to byla paní Šedivá, jestli se pamatuji, a dnes přemýšlíme, jak to rychle udělat v legislativní nouzi, abychom tomu udělali konec. Tak proč jsme to vůbec dělali?

      Já jsem tady absolvoval jednou besedu se šťovíčkářkou a s větrníkářem. Neuvěřitelné, to by stálo za seminář. Tik by se povraždili. Šťovíčkářka říkala, že jedině pálení šťovíku je správně, že to nejméně zatěžuje životní prostředí a větrníkář říkal - ne, ne, ne. No pak z něho vypadlo, že to není tak, že vyroste šťovík a hodí se do kotle. Ale vyroste šťovík, šťovík se usuší, pak se slisuje a spotřeba energie na slisování toho šťovíku je větší než z toho topení potom vytáhneme. Dobře víte, že ČEZ hází štěpky do elektráren, které mu zamořují komíny, protože se kdosi zavázal, že uděláme osm - nevím kolik - procent obnovitelných zdrojů. To jsou ty evropské tisky. Evropa se do toho zamotá sama. Její žádná strategie nevyjde. Samozřejmě, že je zatím ekologický byznys, to není tak, že to je kvůli oteplování, to je kvůli obrovskému byznysu. Normální firmy normálně vyvinou nové technologie - jak známo jejich množství od mobilních telefonů, za které včera chtěli, abychom platili rozhlasový poplatek až po další věci, a zrovna tak vyvinou elektromobily, ale ne proto, že jim to někdo nařídí, protože technologie přirozeně postupuje. Takže já myslím, že tohle jsou přesně deklarace, bláboly, jenom aby úředníci v Bruselu měli co dělat, tak si vymýšlejí a vymýšlejí. My se tady tím zabýváme, nota bene ono to nikoho nezajímá. Já nevěřím tomu, že pan senátor Štěch četl jediný tento dokument, které tady jsou, když nečetl ani benefity, že to nikdo nečte, ani nikdo z vás to nečte, a my co to čteme, tak je nám z toho potom špatně. Nemůžeme se k tomu ani vyjádřit. Takže já si myslím, že nemáme být úplně - a to není problém naší země. Já vám říkám, že s kýmkoli mluvíte ze zemí EU, tak říká úplně totéž. A když mu řeknete - pojď sem na ten empaire, řekni to tady, tak řekne - to já nemůžu, já mám strach. Z čeho má strach? Z pravdy? Z toho má strach. Protože by ho ti oteplovací blázni oblékli do oteplovaček a svázali mu ruce dozadu, protože oni nepřipustí žádný argument. Oni jsou vládci světa, kteří nejlépe vědí, jak máme žít, jestli máme jezdit, jestli máme chodit do hypermarketů v sobotu nebo v neděli, oni si myslí, že nemáme, jestli mají lidé jezdit auty. Já vždycky naším občanům říkám - až mi dovolíte vydat vyhlášku co Tepličák, to jedno auto, nebudete mít problém. Vy máte někteří i tři a samozřejmě zabíráte parkovací místa, táta, máme, kteří vozí dítě do školy a pořád jezdí. Pak ovšem nemohou chtít, že jim musím zajistit tolik parkovacích míst, kolik mají doma aut.

      A kromě toho je to ještě komplikovanější, protože když jim chceme postavit v sídlišti parkoviště, tak se najde nějaká teta, která auto nemá a spunktuje petici - oblíbené petice - kterou jí každý podepíše, že je nechce. A pak večer stojí na trávě. Takže ono je to i velmi složité. Teď tam máme příběh - dva paneláky, mezi nimi plocha, tam je značka zákaz stání. Polovina - jeden panelák říká, no tady nám bouchají těmi dveřmi, ať sem nejezdí a ti co nemají kde parkovat, říkají - dejte tu značku pryč. Já říkám - až se dohodnete, přijďte - uvidíte, že se nikdy nedohodnou. Takže já si myslím, že nepodléhat panice, oni to stejně dělají jenom proto, aby něco udělali. Uděláme si to tak, jak budeme potřebovat. A žádná cesta, že by nám z Bruselu nařídili, jak to bude v kterém městě, to je věta z ministerské směrnice - když se má vybírat podnik bez výběrového řízení na dopravu, tak to musí být průměrně dobře řízení evropský podnik. Jestli mi někdo umíte tuhle definici přeložit do češtiny, já vám garantuji, že se nám to nepodařilo. Že každé místo má jiné podmínky, jiné linky, jiné trasy. Hradec Králové asi cyklistické stezky - bomba, ale v Liberci už je to problém, protože kdo z vás to vyjede. Já sám jezdím na kole jenom proto, že to mám na jednu stranu z kopce, na druhou do kopce, když jedu z kopce, tak zpátky musím do kopce, to nevyjedu, že jo? Takže já si myslím - nechte lidi alespoň trošku žít a pořád jim nediktujte.

      Druhá věc, která je, že doprava musí být dotovaná. Zkuste někdo říct, že doprava vůbec nemusí být dotovaná. Nechte lidem peníze, ať si tu dopravu zaplatí, ale to nikdo nechce slyšet. Dotace samozřejmě vede k odvodu, protože je to drahé. Mimochodem správná cena jízdenky v městské dopravě přece přesně odpovídá jednomu litru nafty. Jeden litr nafty, to je veličina, podle které můžete stanovit cenu naprosto přesně. Je pohyblivá podle toho, jak cena nafty stoupá nebo klesá. Proč by ji měl někdo platit, vám taky nikdo neplatí - vám jo, vy jste na tom dobře, vám to zaplatí, ale normálně vám nikdo naftu nebo benzin, když jezdíte do práce, nezaplatí, že? A na dopravu platit, protože to někdo vymyslel - my v Teplicích nejsme schopni vyfotografovat žádnou památku, protože vždycky je na ní trolejbus. Nevím, jak je to možné. To je neuvěřitelné, když chceme udělat nějaký leták, aby tam nebyl, protože tam chceme ten morový sloup, on tam vždycky je.

      S tou směrnicí to souvisí tak, že tím chci říct, ať se na nás vykašlou a nepokoušejí se nám z Bruselu řídit městskou dopravu v ČR. Děkuji za pozornost. (Veselí v sále.)

      Místopředseda Senátu Petr Pithart: Slovo má pan senátor Igor Petrov.

      Senátor Igor Petrov: Dámy a pánové, jsem si naprosto jistý, že pan senátor Kubera tu směrnici nečetl. On mluvil úplně o něčem jiném. Já tady nevystupuji často, ale doprava je můj obor, můj koníček. To je naprosto odborný materiál. Pravda je, že já společně s panem Kuberou k některým evropským tiskům mám podivný pocit, ale tady je úplně mimo, poněvadž to je odborný materiál, který se zabývá úplně něčím jiným, než o čem on tady mluvil, a on dokonce odbočil k dotacím, ke své fyzické kondici, já nevím, k čemu všemu. Neuvěřitelné.

      Možná v jedné větě se pokusím říci, on to totiž trošku způsobil i bohužel pan zpravodaj garančního výboru. To není o městské dopravě, to je o městské mobilitě. Městská hromadná doprava je malinká součást městské mobility. Městská mobilita je úplně o všem. Proto tady byla řeč o financování, proto tady byla řeč o systémech, o strategii apod. Věřím tomu, že nám to nemusí diktovat EU, ale kdyby kolega Kubera četl ten materiál, tak nám nikdo nic nechce diktovat. A dokonce ten návrh na usnesení je o tom, že to posouváme do oblasti výměny zkušeností, poněvadž my chceme projet tou Evropou jako lidé, a je to úplně jedno, jestli autem, autobusem, vlakem, chceme se projít pěšky po městě, chceme v těch městech žít, o tom je městská mobilita. Městská hromadná doprava, veřejná doprava, to je jenom malinká součást té městské mobility.

      Dovolte, abych ocitoval jenom jednu větu. Akční plán navrhuje praktická opatření v krátkodobém a střednědobém horizontu, která by měla být do roku 2012 postupně zahájena, a která integrovaným způsobem řeší konkrétní otázky, týkající se městské komunity. Důraz je kladen především na oblast výměny informací a způsob financování rozvojových aktivit v rámci platné legislativy EU. Pan Kubera to fakt nečetl ten materiál prosím vás.

      Možná jen na závěr, my zjistíme, že je zle, až když se nám ucpou města. Městská mobilita je o tom, abychom to věděli deset roků předem, abychom věděli, že máme stavět obchvaty. Když tady mluvil pan Nedoma o kosmonautice, tak měl především na mysli ty integrované systémy, které fakt budou schopny řídit třeba i světelné křižovatky apod., které budou upozorňovat na to, co se v tom městě děje, a budou schopny odklonit dopravu dřive, než se doprava doopravdy ucpe. Stačí, děkuji.

      Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, o slovo se přihlásil místopředseda. Technická - uvedení věcí na pravou míru. Prosím.

      Senátor Jaroslav Kubera: Samozřejmě že vím, pane senátore, prostřednictvím pana předsedajícího. Teplice vybudovaly 55 km bezbariérových chodníků. Takže velmi dobře víme, co je to mobilita. A také vím, že toto je dílčí část.

      Ale nezkoušejte mě přesvědčit, tak to totiž v Evropě chodí. Vladimír Špidla řekl v Českém rozhlase, že jesle nejsou povinné, že to je jenom takové doporučení, aby všechny děti šly do jeslí. Ale už se pracuje na směrnici a později na nařízení, kdy budou povinné. Ono to jde vždycky tou cestou. Ozkouší se terén, a když se to nesetká s odporem, tak to pokračuje dál.

      Možná jste zaregistrovali minulý týden, jak Ústav pedagogický vymyslel, jak to bude s těmi školkami. Protože už jesle neumí, tak udělají školky. Něco naprosto šíleného. Všichni odborníci, na které tak stále spoléháme, řekli, že je to naprostá hovadina, a uvidíte, že se toho dočkáme.

      Četl jsem to a vím, ale já jsem řekl, co mě z toho trápilo. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Petr Pithart: Dobrá. Nebyla to sice faktická poznámka, ale nevadí. Místopředseda Senátu Milan Štěch.

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, pane ministře, omlouvám se za to, co tu sledujete. Vážené kolegyně, vážení kolegové, stává se zvykem, že někteří jednotlivci tady z nás tráví velkou část v kuřárně nebo v restauraci nebo místní pivnici a pak sem vlétnou, některé z nás urazí, poplivají, co se poplivat dá, a odeberou se k výkonu svých převážných činností. Jsou to obdivuhodní lidé, protože mezi tím zvládnou 100 km od výkonu jedné své funkce, několik dozorčích rad, správních rad, a pak Senát včetně čistoty legislativy, např. v Ústavně-právním výboru Nic proti tomu, rozhodnou o tom pouze a jen jejich voliči.

      Ale chtěl bych říci, že bych skutečně doporučoval zvážit, a to nemyslím ze srandy, možná vůbec v parlamentu o nějakém období roku, dvou, nebo při vstupu do Senátu ověření duševní způsobilosti k výkonu funkce. Protože tím, že si možná v tomto nejsme úplně jisti, vystavujeme parlamentní systém v ČR velkým rizikům a nedůvěře od občanů.

      Takže bych chtěl říci, že samozřejmě čtu ty tisky jako každý jiný, o který mám zájem a který se cítím, že jsem fundovanější, a u těch dalších tisků spoléhám na své fundované a velice odborně zdatné kolegy, případně odborné zázemí, a tak to dělá každý. A prosím, všímejme si každý, pokud možno, svojí práce, a urážky nechme tedy na jiné prostory, než by k tomu měl být určitě parlament, zejména horní komora, Senát. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má senátor Jiří Čunek.

      Senátor Jaroslav Kubera: Na tyto urážky, pane předsedající, musím reagovat, protože pan Štěch tady jedním dechem řekne, že nechce být urážen, nerozumí nadsázce, a pak celou dobu uráží. Já jsem, prostřednictvím pana předsedajícího, pane senátore, na rozdíl od vás, jel večer těch 100 km tam a dnes ráno zpátky, abych si mohl udělat věci, které dělám na radnici, a v žádných dozorčích ani správních radách nesedím. Tak si tyto poznámky laskavě nechte.

      Místopředseda Senátu Petr Pithart: Senátor Jiří Čunek.

      Senátor Jiří Čunek: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, já mám dobrou zprávu pro kolegu Kuberu. Agentura Reuters uveřejnila před chvílí, že Severokorejská lidová republika popravila svého tajemníka, který nezvládl finanční reformu, za to, že ji nezvládl. Nějaké řešení takové rychlé, jednoduché, oblíbené, tady je. Mě tak napadá, že u nás by nikoho nepopravili, protože my jsme ještě žádnou reformu neudělali. Ale možná je to taky tím, že není trest smrti.

      Zcela vážně k materiálu. Bylo by skutečně lepší, kdybychom ten způsob projednávání nepodřizovali Poslanecké sněmovně. Každý ať si přebere slova svého kolegy, aniž by ho musel nutně označovat, pokud to vyloženě nemíří na nás osobně.

      K materiálu chci říct jednu věc. K němu je povolána drtivá většina z nás se celkem kompetentně vyjádřit, protože je tady tolik starostů či bývalých starostů a primátorů, že je to problematika, kterou se drtivá většina z nás musela někdy zabývat. Faktem je, že ten materiál, jedna věc mu schází a mnoho věcí mu přebývá. Přebývá mu samozřejmě možná ten jazyk, možná ten způsob, dokonce se domnívám, že mnoho věcí v tomto materiálu je skutečně nadbytečných, jsou to zbytečné rady, protože jediný způsob, jak se ten materiál může realizovat nejenom v naší zemi, ale kterýchkoli jiných členských zemí EU, je, že je podpořen nějakou zajímavou dotací.

      Pravdou je, že s tím máme zkušenosti každý z nás, věřím, protože pokud by tyto dotace, ať už národní nebo evropské, obce a města nedostávaly, tak by mnoho věcí nebylo zrealizováno. Tím chci říci, že ne všechno z EU podle mého názoru, abych nebral názor někomu jinému, je úplně špatně. Že kterékoliv finanční prostředky, které jdou, ať z obcí, nebo ze státu, nebo z EU, jsou zneužitelné a jsou zdrojem korupce, protože jsou to veřejné peníze obecně, tak o tom víme všichni, nicméně s korupcí asi musíme bojovat jiným způsobem, nejenom tím, že budeme bojovat proti tomu, že někdo nedostane dotaci. Zatím si myslím, že kromě těch vyloženě zcela nerozvinutých států nikdo nevymyslel nějaký systém, jak udržet občany v regionu a přitom jim nedat dotaci na to, aby se dostali někam jinam do ráce a zase se do toho regionu vrátili.

      Takže to si myslím, že víme všichni. Další věc je, že dnes, a teď pominu korupci, dnes máme programy, ropácké programy v EU plus ty ostatní programy, které spravuje ministerstvo dopravy, a já nemůžu říct, a teď se chci vyhnout tomu, zda je dálnice stavěna draze, dvakrát dráž než v ostatních zemích Evropy, ale skutečně faktem je, že všechny země realizují nějaký podpůrný program, především na doplnění infrastruktury.

      Co mně v tomto materiálu skutečně přebývá, myslím si, že je možná v některých částech zbytečný, v jiných částech je možné tento program vzít na vědomí, ale on se uplatní jenom tehdy, když se vytvoří z národních nebo evropských zdrojů podpůrné modely, tedy finanční, jak některým městům, mimo těch měst, která si pomohou sama, tak jak jim pomoci.

      Samozřejmě v ČR není žádné město, a myslím si, že v EU, nechci se splést, ale myslím si, že není žádné město, které hospodaří jenom se svými zdroji, aby např. ta ohromná dálniční křižovatka, která se dělá ne za pražské peníze vedle Prahy, tzn. to křížení dálnic, aby vůbec mohla stát a v Praze bylo dýchatelno. Jistě mě nikdo nepodezírá z toho, že bych byl velký fanda pro pražskou dopravu jako takovou. Já jsem fanda pro regiony, to je pravda, nicméně jestliže z regionů chce někdo projet mimo Prahu, musíme dát ty peníze tam.

      A to jsou všechno prostředky, které i v obcích samozřejmě musí zabezpečit stát, podle toho, čí ta komunikace je, a dokonce i na městské komunikace, okruhy apod., které se týkají jenom těch příslušných obcí a měst, tak nakonec ty evropské dotace přišly.

      Jenom poslední věc je číslo. My jsme získali, záleží na kursu samozřejmě, ale řeknu to raději v Eurech. My jsme získali přes 26 miliard Euro na jednotlivé programy, o kterých, ano, to je pravda, mnohých si myslím, že jsou úplně nesmyslné. To je pravda. Ale přece jen těch 700 miliard korun plus mínus do České republiky přichází. Nevím aktuální číslo, vím číslo v době, kdy jsem byl ve vládě, tzv. necelých 30 miliard dáváme. Jestliže 700 miliard dostaneme, 30 miliard dáváme, tak si spočítejme, jak to dlouho bude trvat.

      Druhá věc je, že po roce 2013 by měly být směrem k chudším regionům po celé Evropě dále směřovány dotace, a já jsem přesvědčen, že bychom se měli spíš bavit o tom, jestli některý materiál je skutečně zbytečný, anebo je z něj něco dobré, a to by se mělo zachovat.

      Jestli pan ministr, který je tady přítomen, nám může říct něco o tom, jak se ministerstvo připravuje nejenom na to, co už probíhá, to je ta zpráva o programu teď, a to, co bude obsaženo pro regiony po roce 2013, a jestli tento materiál, a to je otázka moje na pana ministra, jestli tento materiál je v zásadě podkladem a určitým návodem Evropské komise směrem k jednotlivým členským zemím pro to, aby se mohly dobře připravit na dotační politiku, která se chystá, zcela jistě se chystá po roce 2013 pro nás. A pak posoudíme, jestli je to pro nás přínos, nebo ne. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, je tady přihlášený pan senátor Škaloud, ale on bude vzápětí mluvit jako zpravodaj. Chcete mluvit zvlášť. Prosím.

      Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, už nebudu extendovat, jen krátce zareaguji. Kdybychom tady měli mluvit zejména k věci, měli bychom hovořit o tom, jestli jsme pro usnesení výboru nebo proti, a nějakým způsobem to argumentovat. Znovu - nikdo nezpochybňuje problémy s dopravou, ale k tomu nepotřebujeme řízení od komise. Koordinačním aktivitám se nebráníme, to je v usnesení. Takže si myslím, že může panovat absolutní shoda.

      Bylo tady zmíněno od kolegy Kubery, že evropský jazyk je málo srozumitelný. Mou ambicí je přeložit to do srozumitelného jazyka, říci vám, o co v návrhu konkrétně jde, a to jsem, doufám, učinil. Vzpomeňte si, je jsou tam práva cestujících, provádět školení a tak podobně.

      Ještě bych zareagoval na kolegu Petrova, ano, není to jenom o městské dopravě, samozřejmě, ale ty konkrétní věci se z větší části týkají nebo více než z poloviny městské dopravy. Když se podíváme do detailů, tak je tam platforma o právech cestujících v městské dopravě, je tam zlepšení dostupnosti pro osoby se sníženou mobilitou do městské dopravy. Je tam výměna informací o režimu tvorby cen v městské dopravě. Takže týká se to městské dopravy.

      Samozřejmě uznávám, že je tam řada věcí, které se jí přímo netýkají, a to je například energeticky účinné řízení vozidel jako součást školení řidičů. Teď mluvím o konkrétních věcech. Ty ostatní věci jsou proklamace. Dá se očekávat, že přijede nějaká směrnice, nebo že by se státy dohodly dobrovolně, to nevěřím, že bude povinnost, aby řidiči v autoškolách byli školeni o tom, jak efektivně řídit s malou spotřebou. Dále je zmíněna internetová příručka o čistých a energeticky účinných vozidlech nebo městská nákladní doprava, souhlasím, to souvisí s mobilitou a ne s tou veřejnou dopravou. Ale v rámci zjednodušení jsem vzal městskou dopravu jako hlavní téma.

      Dále bych chtěl říci, že další dimenze tohoto dokumentu, o které hovořil kolega Nedoma, tzn. ekonomické, sociální, environmentální důsledky dopravy na obyvatele atd., to jsou klišé, které se objevují v téměř každém materiálu a nemají žádný efekt. Před nimi bych varoval. Věnujte se konkrétním věcem, které materiál obsahuje, a ty jsem vám, doufám, sdělil.

      Takže usnesení je, jak už jsem řekl, doprava patří městům popř. krajům, jak tady zmínil kolega Šneberger, mají ji možnost ovlivňovat, a my souhlasíme s tím, že koordinační aktivity Unie jsou vítané, přikláníme se k nim, i když já s tím příliš nesouhlasím.

      Ještě jednou bych vás na závěr požádal o odsouhlasení usnesení VEU. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy. Paní první místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

      Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, pan senátor Škaloud žádal o podporu usnesení VEU. To určitě lze, myslím si, že to usnesení je naprosto v kontextu s materiálem, o kterém se jedná, ale také reflektuje poněkud skeptický postoj horní komory Parlamentu ČR k Evropě jako takové.

      Ale je věcné a já si myslím, že tak je potřeba, aby to vypadalo. Nikdo nám náš názor nebere. Je potřeba ho říkat. A toto usnesení je takto navrženo.

      Teď se omlouvám, že nebudu mluvit až tak v souvislosti s materiálem, ale jen pár faktických připomínek na to, co zde bylo řečeno. Zaznělo zde, že máme 23 naprosto nesmyslných nebo do vysoké míry nesmyslných operačních programů. Souhlasím, do vysoké míry to tak skutečně je. Těch 23 programů, které jsou skutečně raritní, ten počet je raritní v EU, v členských zemích si prosadili hejtmani tenkrát v té době za ODS. A já to tady teď neříkám jenom proto, že chci připomenout fakta, ale chci také upozornit na to, že budeme mít velký problém, resp. již v této chvíli máme docela velký problém s čerpáním fondů.

      Vláda tenkrát Jiřího Paroubka dojednala nejvyšší částku na hlavu na jednoho občana ČR právě z těchto evropských fondů. Ale my to neumíme příliš čerpat. Jsou dobře čerpané strukturální fondy, je bídně čerpaná ta část, související s Evropským sociálním fondem. Upozornění od lidí, kteří mají vztah k evropským institucím, je, že jestliže počítáme s tím, že se nám podaří převést peníze z těch měkkých projektů, které jsou směřovány do rozvoje lidských zdrojů, do vědy a výzkumu, případně podobné, že se nám je podaří převést do betonu, že s tím nemáme příliš počítat.

      Myslím si, že je skutečně potřeba velmi rychle se nad tím zamyslet a velmi rychle přijmout opatření, abychom tu věc zvládli a využili šance, které máme.

      Další řeč byla kolem fotovoltaiky. Tady jen musím říct, že návrh tenkrát ministra Urbana na cenu za energii z fotovoltaických článků byla 7 korun. Energetický regulační úřad navrhl nějaký systémem vyhlášek tu částku, s kterou je problém.

      Také bych chtěla vědět, s kým se tedy pan senátor Kubera baví v EU, protože já slyším něco úplně jiného. A musím se vždycky stydět, když slyším, no vy byste peníze chtěli, ale Evropskou unii ne. A to se může vztáhnout i k tomu, o čem se bavíme teď.

      A věci kolem jeslí a školek, ty si vyřídím s panem senátorem Kuberou osobně a mimo tento pultík. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, slovo má pan senátor Luděk Sefzig.

      Senátor Luděk Sefzig: Nechtěl jsem zneužívat technickou. Děkuji za slovo. Jenom chci pro úplnost dodat, že to, že náš systém dotací a programů je tak komplikovaný, nemůžou regiony. Hlavní zodpovědnost měla za to vláda Vladimíra Špidly, která domlouvala a je garantem, všechna ministerstva jsou garantem za čerpání operačních programů, a to, jakým způsobem jsme je přijali, bylo především zodpovědností vlády.

      Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Dále se přihlásil do debaty Jiří Čunek.

      Senátor Jiří Čunek: Omlouvám se, jen pro úplnou informaci, ano, je pravda, že počet programů, který byl nastaven před rokem 2006, byl naprosto neúměrný a je nesmyslný, a to především proto, aniž bych označil vládu, tak to byla megalomanská chuť, která v každém z nás je, tedy i v ministrech, ovládat ty své peníze, které mohu rozdělovat. Všechno ostatní, myslím, že jsme politici, známe, co s tím souvisí.

      A proto jsme si vytvořili model, který je dražší o zhruba 7 miliard korun, tzn. my minimálně bychom ušetřili 7 miliard korun. Ušetřili jsme zřejmě víc. Tolik stojí ta správa programů. Kdo je zná, tomu věří. To je první věc.

      Druhá věc je, že když jsem přišel nepolíben centrální politikou coby starosta a stal jsem se hned ministrem, tak jsem nechal spočítat nebo vytvořil jsem tým, abychom si spočítali, co nám předepsala Evropa a co jsme si udělali sami. Tak jenom ano, máte mnozí pravdu, já souhlasím s tím, že Evropa mnohdy chce úplně nesmyslné věci a v těch materiálech to je vidět, ale pravdou je, že pětkrát víc jsme si tam přidali my těch předpisů. Někdy za prvé, že jsme museli, a to proto, že náš systém daňový, zkrátka systém zákonů je takový, že jsme museli ty kontrolní systémy nějak nastavovat, nicméně mnoho věcí jsme si tam přidali my a za tím tkví jediná věc. Žádný úředník, který se usadil a chce sedět na své židli, nechce být vystaven krizím a já nevím, čemu všem jsou vystaveny podnikatelské subjekty a zaměstnanci mimo veřejnou správu. A proto si vytvoří mnoho věcí a mnoho předpisů pro to, aby zdůvodnili, že tam sedět právě oni mají. A věřte mi, že u některých, řekněme inteligentních, tato snaha je jednoduše dohledatelná, když vidíte, jaké další věci přidávají do programu.

      Nenechme se tím mýlit, šestkrát víc jsme si toho přidali my. Pravdou je, že Senát má velmi malé možnosti, jak tyto věci ovlivnit, ale myslím si, že jsme nastoupili dobrou cestu minimálně tím, že např. včera jsme vrátili ten zákon, kdy se bude vykazovat jeden mobil. Pro zaměstnavatele to jistě není žádná ztráta 45 korun, ale to všechno ostatní kolem, to jsou daleko větší peníze.

      Tímto prizmatem se dívejme možná na všechno, co tady přes nás prochází, a pak možná tomu státu také Senát ušetří velké peníze.

      Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy. Nikdo, rozpravu končím. Takže se táži pana předkladatele, zda se chce k rozpravě vyjádřit. Pane ministře, prosím, máte možnost.

      Ministr dopravy Gustáv Slamečka: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, třikrát zazněl pojem subsidiarita. Myslím si, že byl použit ve všech třech souvislostech velmi trefně a velmi správně. Třikrát byl spojen s přístupem vlády k tomuto sdělení komise, kde jsme jasně deklarovali, že chceme a trváme na tom, aby subsidiarita byla zachována, právě aby byla respektována všechna naše specifika, která máme nejen jako národní specifika, ale i specifika, která vyplývají z toho, zda ta doprava je na území obce, města, kraje atd.,

      Je třeba říci, že to sdělení komise je obecný evropský materiál. Nevyřeší problémy mobility ani v České republice, ani nám nedá žádné finanční nástroje, kterými bychom měli tyto problémy řešit.

      Podruhé byl zmíněn pojem subsidiarity ve vystoupení pana senátora Petrova, kde bylo velmi správně řečeno, že veřejná doprava je jen částí té městské mobily, protože ta městská mobilita je podstatně širší pojem. Ale veřejná doprava je jeho nedílnou a velmi podstatnou částí.

      Potřetí zazněl pojem subsidiarity už při řešení a načrtnutí určitých problémů, které máme s veřejnou dopravou a s mobilitou v rámci České republiky, a tam to právě vyplývá z toho, že rozpočtovým určením daní byly dané prostředky a byli určeni ti, kteří jsou zodpovědní za organizaci veřejné dopravy. Každý má svůj segment. Města, kraje i stát.

      Bylo zmíněno čerpání evropských fondů, myslím, že v tomto se doprava nemá za co stydět, a ten náš operační program Doprava je už jednak skoro celý přezávazkovaný a jednak to vlastní čerpání probíhá nejúspěšněji ze všech operačních programů, a já vás chci ubezpečit a s plnou vážností deklarovat, že my rozhodně nebudeme ti, kteří by prostředky nedočerpali, a naopak budeme ti, kteří se budou snažit, aby ještě nějakým způsobem získali z těch programů, které nepreformují správně, se pokusili o relokaci těchto prostředků.

      Nechci zabředávat do podrobné nebo důkladné debaty, která nesouvisí s tímto bodem, ale přesto mi dovolte reagovat na pár věcí. Byla tu zmiňována neprovázanost doprav podle objednavatelů. Tam vás chci ubezpečit, že právě v tom zákoně o veřejné dopravě, který je momentálně předložen do Poslanecké sněmovny, tak je provázanost měst, krajů a národní mobility, a to tím, že mají být vytvořeno dopravní plánování, má tam být zabezpečen integrovaný dopravní systém.

      A v závěru jsou tam dány i standardy kvality, které mají tito dopravci, kteří budou dotovaní z veřejných prostředků, tyto standardy budou povinni respektovat.

      Dále bych chtěl reagovat, v novém zákoně už se s prokazatelnou ztrátou neoperuje. Zákon je založen na moderním způsobu výpočtu kompenzace a v podstatě dopravci, pokud nebudou schopni naplnit výnosy, které mají z dopravy, to znamená, pokud neprodají jízdenky v předpokládaném objemu, tak to půjde na jejich triko. Je TO systém koncesní. Takže ten zákon se posouvá do úplně jiné roviny.

      Skutečně ještě jednou na závěr zopakuji jen to, a to je odpověď panu senátorovi Čunkovi, že ten materiál je obecným přístupem a jeho cílem je dávat určité návody, co se týče zevšeobecnění a zkušeností z Evropy. Věnuje se oblasti vědy a výzkumu a není to materiál, který by zakládal dotační tituly. Samozřejmě, že myslím přímo. Pokud se dnes bavíme o novém programovacím období a novém finančním balíku, tak hlavní diskuse je o financích do dopravní ínfrastruktury. To je to podstatné. Když se podíváme na současný operační program Doprava, tak vidíme, že ty miliardy jsou primárně do infrastruktury. Samozřejmě jsou tam i další programy na podporu pražského metra nebo na nákupy určitých vozidel. To tam samozřejmě je, ale principiální peníze půjdou i v příštím období do infrastruktury.

      A tam bych zase chtěl všeobecně ubezpečit, že samozřejmě peněz nebude dostatek pro uspokojení všech zájmů. A je to samozřejmě velmi složitá problematika, protože se v současnosti definuje právě oblast základního tzv. nettworku, tzn., do kterého bude Evropa primárně směřovat své finanční zdroje. A tam je právě naše úloha, tam chci ubezpečit, že jsme velmi prosazovali zájmy České republiky během našeho předsednictví. Podařilo se nám vytvořit koncept tzv. kornettworku a komprenzitnettworku, jinými slovy, nemělo by to být tak, a my budeme zastávat pozice, aby byly respektovány národní zájmy České republiky pro dokončení dopravní obslužnosti, aby nebyly směrovány jen zájmy EU.

      Tím bych své vystoupení ukončil. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane předkladateli a pane zpravodaji, prosím, abyste se vyjádřil k proběhlé rozpravě a potvrdil váš návrh na to, o čem budeme hlasovat.

      Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji. Vážené senátorky a senátoři, kromě předkladatele a zpravodaje vystoupilo 6 senátorů. Ukázalo se, že doprava je magické slovo a provokuje k řadě příspěvků. Podle mého málokdo hovořil k věci. Takové dlouhé příspěvky by byly vhodné spíše ke zdůvodňování nebo k nějaké modifikaci usnesení. Nicméně ode mne je to jakýsi apel. Můj osobní.

      Takže na závěr bych chtěl, abyste odsouhlasili usnesení VEU. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, o tom budeme hlasovat po odeznění fanfár. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Miroslav Škaloud. V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, kvorum je 29.

      Zahájil jsem hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

      Konstatuji, že končí hlasování pořadové číslo 41. Skončilo schválením návrhu. Přítomných 57, kvorum 29, nikdo nebyl proti, 51 hlasů bylo pro.

      Následujícím bodem je

      Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu „Návrh na přístup České republiky k Dodatkovému protokolu k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) týkajícího se elektronického nákladního listu“

      Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 210 a uvede ho ještě jednou pan ministr dopravy Gustáv Slamečka, kterému uděluji slovo.

      Ministr dopravy Gustáv Slamečka: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, úvodem mi dovolte konstatovat, že tento návrh přednáším velmi rád. A to z důvodu, že je tento návrh velmi podporován podnikatelskou veřejností a jeho přijetím bude znamenat připojení se České republiky k modernímu systému elektronických nákladních listů, který už funguje v Evropě. Nemá žádné rozpočtové dopady, nepřináší žádnou administrativu pro podnikatele a v podstatě je to návrh, kterým se dopravci mohou nebo nemusí řídit, je to na jejich uvážení.

      Jen krátké představení: je to návrh na přístup ČR k dodatku do aktuálního protokolu k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě, to je již vzpomenutá CMR. A tato byla sjednána už v roce 1956. Vzhledem k vývoji elektronických systémů se v roce 2007 sjednal dodatkový protokol k této úmluvě, který se týká elektronického nákladního listu. Tento elektronický nákladní list, tím se rozumí nákladní list obsahující údaje pocházející z jednoho nebo vícero elektronických záznamů dat dopravců, odesílatele a nebo jiné osoby, která se podílí na plnění smlouvy o přepravě, která podléhá té úmluvě.

      Elektronický nákladní list, splňující podmínky protokolu o elektronickém nákladním listu, odpovídá nebo nahrazuje nákladní list, jak ho upravuje úmluva a má tím pádem stejnou důkazní hodnotu a stejné účinky, jako klasický nákladní list.

      Protokol o elektronickém nákladním listu nestanoví povinnost používat tuto elektronickou formu nákladního listu. Hlavní předností je určitě informovanost, protože víme, že si potom může každý v procesu přepravy podívat, kde náklad momentálně je a jak probíhá.

      Závěrem mi dovolte uvést, že protokol o elektronickém nákladním listu už podepsali s výhradou ratifikace následující země: Belgie, Finsko, Litva, Lotyšsko, Švédsko a Norsko. A s ratifikováním už jer v Nizozemí a Švýcarsku. S ohledem na to, že už jsem uvedl, že podnikatelské prostředí tento protokol vítá, mi dovolte doporučit, abyste to schválili. Děkuji za pozornost.

      Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli, pane ministře. Prosím, posaďte se znovu ke stolku. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk číslo 210/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vlastimil Sehnal. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, ten přijal usnesení, to jste obdrželi jako senátní tisk číslo 210/1, zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář. Toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

      Senátor Karel Korytář: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři. Faktografické údaje o problematice, kterou tady dneska projednáváme, což je Dodatkový protokol k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, uvedl již pan ministr. V podstatě jde tímto dodatkovým protokolem o modernizaci nákladního listu. Vzhledem k datům, která tady také odezněla, že smlouva byla sjednána v roce 1956 v tehdejší ještě ČSSR a vstoupila v platnost 3. prosince 1974. Modernizace znamená samozřejmě uvedení veškeré problematiky vystavování a dalšího řízení nákladního listu na stav vědomosti i techniky, která odpovídá dnešní době.

      Zásadní přednost elektronického nákladního listu lze spatřovat v možnosti, že v době, kdy dochází k předání zásilky dopravci, je možno, aby o této skutečnosti byli současně informováni formou elektronického nákladního listu všichni zúčastnění a zainteresovaní na předmětné přepravě, tj. odesilatel, dopravce a příjemce zásilky. Tímto způsobem je pak dosažitelné, aby dopravce ještě ve stadiu, kdy je možno provést potřebná opatření, mohl posoudit skutečnou skladbu zásilky, která je zaznamenána v nákladním listě a případě udělit řidiči, jako svému zástupci, instrukce k případným výhradám, které má učinit do nákladního listu. Tento postup by měl vést ke zkvalitnění přejímky zásilky dopravcem a tím i ke zmenšení rizika reklamací.

      Provádění Protokolu budou na základě dobrovolnosti zajišťovat dopravci se sídlem na území ČR. Jak tady řekl pan ministr, jedná se o mezinárodněprávní dokument, který je přímo vykonatelný, tudíž k jejímu provedení není třeba přijetí zákona.

      A co tady bylo také řečeno, a co je velmi důležité, proč se máme vyslovit pro ratifikaci Dodatkového protokolu, je že k tomuto protokolu se vyjádřili i zástupci českých dopravců, kteří jeho přijetí dlouhodobě podporovali a na formulaci Protokolu se prostřednictvím Mezinárodní unie silniční dopravy i podíleli. Na základě tohoto lze předpokládat i pozitivní dopad přijetí protokolu na podnikatelské prostředí.

      Dámy a pánové, vzhledem k významu tohoto dokumentu navrhuje Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu plénu Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Dodatkového protokolu k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, týkajícího se elektronického nákladního listu. Děkuji za pozornost.

      Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji. A protože jsem dostal zprávu, že pan zpravodaj VZOB, kolega Vlastimil Sehnal si nepřeje vystoupit, otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Obecnou rozpravu končím a přistoupíme k hlasování o návrhu, který byl podán.

      Byl podán návrh, abychom odsouhlasili, že dáváme jako Senát souhlas k ratifikaci návrhu na přístup České republiky k Dodatkovému protokolu k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), týkajícího se elektronického nákladního listu.

      V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, znamená to, že kvorum je 27. O návrhu, který jsem přečetl, dávám hlasovat. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvednětě ruce. Toto bylo 42 hlasování na této schůzi a skončilo schválením návrhu na usnesení. Přítomných 53, kvorum 27, 45 pro, nikdo nebyl proti.

      Ve 13.30 se sejde na krátkou schůzi Organizační výbor, ve 14.30 budeme pokračovat v jednání pléna.

      (Jednání přerušeno ve 12.56 hodin.)

      (Jednání opět zahájeno ve 14.30 hodin.)

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat v jednání. Dalším bodem je

      Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Evropskou organizací pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT) týkající se přístupu

      České republiky k Úmluvě o založení Evropské organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT) a souvisejících podmínek a s přístupem k Úmluvě o založení Evropské organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT) a k Protokolu o výsadách a imunitách

      Evropské organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT)

      Tisk 201. Úvodní slovo přednese ministr životního prostředí Jan Dusík, kterého vítám a uděluji mu slovo. Prosím, pane ministře.

      Ministr životního prostředí Jan Dusík: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, dobré odpoledne. Ministerstvo životního prostředí předkládá na základě usnesení vlády číslo 132 ze dne 9. února 2009 Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohodu mezi Českou republikou a evropskou organizací pro využívání meteorologických družic EUMETSAT, týkající se přístupu ČR k úmluvě a založení evropské organizace pro využívání meteorologických družic EUMETSAT a souvisejících podmínek a s přístupem k úmluvě a založení evropské organizace pro využívání meteorologických družic EUMETSAT a k protokolu o výsadách evropské organizace pro využívání meteorologických družic EUMETSAT. EUMETSAT vznikla jako samostatná mezinárodní organizace již v roce 1986 vyčleněním z evropské vesmírné agentury. S evropskou vesmírnou agenturou ESA, jejímž členem se stala 12. listopadu 2008, EUMETSAT úzce spolupracuje na programech vývoje a provozu družic.

      Vzhledem k tomu, že obě organizace se ve své činnosti doplňují, je vstup do EUMETSAT logickým krokem po vstupu do ESA. Česká republika vstupuje do EUMETSAT jako její 25. členský stát. Hlavním posláním organizace je zajištění nepřetržitého toku dat z meteorologických družic, které EUMATS vyvíjí a provozuje. Využití těchto dat, to je snímků je široké. Družicové snímky jsou společně s radarovými daty a numerickými modely základními nástroji moderní předpovědní a výstražné služby. Jsou využívány mj. pro potřeby zajištění leteckého provozu, silniční dopravy, zemědělství, energetiky a telekomunikací, turistického ruchu a jiných. V případě mimořádných živelných událostí jsou jedním z klíčových informačních zdrojů pro potřeby krizových štábů a vlády ČR.

      Ratifikace předkládané dohody je velice důležitým a nezbytným krokem, neboť k 31. prosinci 2009 vypršela platnost dohody o statusu spolupracujícího státu, na jejímž základě Česká republika a EUMATS dosud spolupracovali.

      Ačkoliv na základě gentlemantské dohody mezi EUMETSAT a ministerstvem životního prostředí pokračuje výměna meteorologických dat i v současném mezidobí platnosti obou smluv je z právního hlediska nanejvýš vhodné, aby změna členského statutu České republiky v EUMETSAT byla dokončena co nejdříve. Brzké ukončení ratifikačního procesu je také přínosné s ohledem na podnikatelské příležitosti pro české výrobní a výzkumné společnosti, neboť EUMETSAT začne po zahájení programu vývoje meteorologických družic METEOSAT třetí generace v březnu 2010 vyhlašovat veřejné zakázky na komponenty a vývoj družic, kterých se mohou zúčastnit výrobní a výzkumné subjekty členských států organizace.

      Text dohody mezi Českou republikou a EUMETSAT, stejně tak i úmluvy EUMETSAT a Protokol o výsadách a imunitách je plně v souladu s ústavním pořádkem a platným právním řádem ČR a nevyžaduje žádnou další legislativní úpravu.

      Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky dne 28. ledna 2010 vyslovila souhlas s ratifikací Dohody. Oba výbory Senátu Parlamentu ČR, ve kterých byl návrh projednáván, tj. výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučili Senátu dát souhlas k ratifikaci Dohody. Děkuji za pozornost.

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane navrhovateli. Vaše místo máte u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 201/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vlastimil Sehnal. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 201/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ivo Bárek, jehož nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

      Senátor Ivo Bárek: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, já myslím, že pan ministr tady vcelku dobře popsal problematiku. Já ho možná jenom krátce doplním.

      Česká republika je v současnosti smluvním stranou dohody o statutu spolupracujícího státu mezi vládou České republiky a EUMETSAT, která byla podepsána dne 31. května 2004 a v platnost vstoupila dne 21. března 2005. Jako spolupracující stát má sice stejná práva a povinnosti jako členské státy EUMETSAT, nemá však hlasovací právo a nemůže se tak podílet na rozhodování o budoucím směřování a využívání produktu organizace. Proto není jakýkoli odklad plnohodnotného členství ČR v EUMETSAT technicky ekonomicky zdůvodnitelný a ani politicky vhodný. Z toho důvodu byl v ČR zahájen ratifikační proces, jehož jednou z fází je vyslovení souhlasu obou komor parlamentu v ratifikaci či přístupu k následujícím mezinárodním dokumentům a my tím dneska snad takto učiníme.

      Články 3 a 4 Dohody upravují pravidla pro poskytování příspěvku do rozpočtu EUMETSAT, vstupní poplatek České republiky do povinných programů bude činit pět milionů 76 tisíc euro, do ročních rozpočtů EUMETSAT začne ČR přispívat počínaje dnem 1. ledna 2010 a pro rok 2010 by měl činit členský poplatek cca 2 miliony 466 tisíc euro.

      V souladu s článkem 5 Dohody vstoupí Dohoda v platnost a Úmluva nabude účinnosti dnem uložení Listiny o přístupu k Úmluvě u depozitáře vlády Švýcarské konfederace. Protokol o výsadách a imunitách nabude pro ČR účinnosti třicet dní po tomto datu.

      Dovolte, abych vás seznámil s 85. usnesením VUZP, která se konala dne 13. ledna 2010. Po úvodním slově zástupkyně předkladatele Veroniky Hans Šafránkové, náměstkyně ministra životního prostředí, zpravodajské zprávě senátora Bárka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Dohody mezi ČR a Evropskou organizací pro využívání meteorologických družic, týkající se přístupu ČR k Úmluvě o založení Evropské organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT) a souvisejících podmínek. Za druhé výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k přístupu k Úmluvě a založení EUMATSAT. Za třetí výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k přístupu k Protokolu o výsadách a imunitách EUMETSAT.

      Za čtvrté výbor určuje zpravodajem mne a za páté pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore, a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Vlastimil Sehnal. Není tomu tak. Takže přistoupíme k rozpravě. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Vladimír Dryml bude hovořit. Prosím, pane senátore.

      Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já bych se chtěl zeptat pana ministra, jak je možné, že EUMETSAT neposkytuje žádné záruky na služby a produkty, které jsou nebo mají být poskytovány touto úmluvou. Mně to jako připadá zvláštní, že neposkytuje žádnou záruku na to, co nám bude za ty velké peníze dávat. A druhá věc je, že tady je otázka výsad a imunit. Imunit zaměstnance EUMETSATu. Jestli by nám mohl k tomu něco říci, protože to nejsou diplomaté.

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo dále se chce přihlásit do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit? Byl tázán, takže ano, pane ministře, máte slovo.

      Ministr životního prostředí Jan Dusík: Děkuji, pane místopředsedo. K těm dvěma vzneseným otázkám. Co se týče záruk za produkty a služby, tak bych chtěl říci, že tím, že vlastně vlastníky této organizace v přeneseném slova smyslu jsou členské státy, tak oni vlastně disponují těmi službami, které organizace poskytuje. A vztah k zárukám za produkty a služby já vnímám jako ve vztahu k třetím subjektům, to znamená ve vztahu k nějaké odpovědnosti, nikoliv k tomu, že by ty produkty a služby nedosahovaly kvalitu, kterou od nich členské státy očekávají. Je to spíše výraz právní odpovědnosti ve vztahu k třetím subjektům.

      Co se týče otázky protokolu o výsadách a imunitách, tak toto bylo téma, které bylo také diskutováno na výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a lze k tomu říci, že protokol byl podepsán v roce 1986. Stal se nedílnou součástí Úmluvy o založení EUMETSAT, jíž ratifikovalo 24 členských států bez výhrad. Je to standardní proces pro práce v tomto typu mezinárodních organizací. Výhody, které jsou součástí toho protokolu, výsady a imunity, nepřesahují v žádném případě výsady a imunity obecně přiznávané mezinárodním organizacím. My jsme tuto otázku diskutovali s ministerstvem zahraničních věcí. Jedná se o standardní úpravu, a pokud se podíváme na aplikaci podmínek nebo těch výsad a imunit, tak primárně se jedná o vztahy, které jsou ve vztahu k hostitelské zemi, což nebude Česká republika, naopak lze očekávat, že v budoucnu by se mohl některý občan České republiky stát zaměstnancem organizace a jako takový by mohl požívat i těchto výhod. Čili podle stanoviska ministerstva zahraničních věcí tato úprava není nadstandardní, je to imunita funkční, vztažená k výkonu funkce organizace a odpovídá úpravě výsad a imunit OSN a jiných organizací s tím, že naopak v některých aspektech jsou výsady a imunity v rámci protokolu EUMETSAT užší.

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Ptám se, zda pan senátor Bárek jako zpravodaj chce vystoupit? Ano, prosím, pane zpravodaji.

      Senátor Ivo Bárek: Já bych, pane předsedající, nevystupoval v obecné rozpravě, spíše k hlasování, protože pokud se podíváte na ten tisk, sice má dlouhý název, ale de facto obsahuje tři názvy tří smluv, to znamená tak, jak jsem četl usnesení, je potřeba dát souhlas s ratifikací dohody, dát souhlas k ratifikaci úmluvy a dát souhlas k přístupu k protokolu o výsadách a imunitách.

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji za upřesnění, jak budeme hlasovat. Já to ještě pak dokončím. Takže proceduru jsme prakticky ukončili, přistoupíme k hlasování.

      Budeme hlasovat o usnesení - já to raději ještě jednou přečtu. Za prvé, Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody mezi Českou republikou a Evropskou organizací pro využívání meteorologických družic EUMETSAT, týkající se přístupu ČR k Úmluvě o založení Evropské organizace pro využívání meteorologických družic EUMETSAT a souvisejících podmínek. Za druhé, dává souhlas k přístupu k Úmluvě o založení Evropské organizace pro využívání meteorologických družic EUMETSAT a za třetí, dává souhlas k přístupu k Protokolu o výsadách a imunitách Evropské organizace pro využívání meteorologických družic EUMETSAT.

      Táži se, souhlasíte s tím, abychom o všech třech částech usnesení hlasovali najednou, nebo jsou nějaké výhrady? Pokud nejsou, tak navrhuji, abychom hlasovali o všech třech najednou. Můžeme? Ano. Takže děkuji, zahajuji hlasování.

      Kdo je pro přijetí usnesení, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

      V okamžiku hlasování č. 43 registrováno 60 senátorek a senátorů při kvóru 31.

      Pro 48, proti 1. Návrh byl přijat.

      Děkuji navrhovateli a samozřejmě děkuji i zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu.

      Dalším bodem je

      Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2008

      Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 208. Prosím pana ministra životního prostředí Jana Dusíka, aby nás seznámil s touto zprávou. Prosím.

      Ministr životního prostředí Jan Dusík: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, předkládaná zpráva je stěžejním informačním materiálem prezentujícím stav životního prostředí v České republice. Zpráva zpracovaná v roce 2009 za rok 2008 byla zpracována dle nové metodiky. Zpráva je tak nyní tvořena standardizovanou prezentací a vyhodnocením 37 klíčových indikátorů, tj. přesně popsaných ukazatelů vztažených k cíli státní politiky životního prostředí a dalším národním a mezinárodním závazkům.

      Současně je zpráva součástí komplexního reportingového systému, jehož součástí je i dobová aplikace, která umožňuje prezentovat indikátory ve vyšší úrovni podrobnosti hodnocení s častější aktualizací dle dostupných dat a přesným popisem metodiky vyhodnocení a konstrukce indikátorů.

      Materiál připravuje pro ministerstvo životního prostředí Xenia - Česká informační agentura životního prostředí ke spolupráci s řadou rezortních i mimorezortních institucí. Zpráva se zaměřuje na stav a zátěže životního prostředí, ostatní informace například přehled zahraniční spolupráce, aplikace nástrojů politiky životního prostředí a jiné, tj. především podklady pro operativní rozhodování, byly pro přehlednost a větší vyprofilování materiálu eliminovány. Budou však součástí i jiných materiálů zpracovávaných resortem životního prostředí.

      Dle závěrů zprávy za rok 2008 je možné konstatovat, že stav životního prostředí v ČR se postupně zlepšuje, není však v řadě ohledů stále optimální. Měrná zátěž životního prostředí na jednotku ekonomického výkonu zaznamenává pokles. Její absolutní hodnoty, reprezentované například emisemi skleníkových plynů na obyvatele, jsou však nadále ve srovnání se zeměmi EU 15 i s průměrem všech zemí EU velmi vysoké. Zejména po roce 2005 je zřetelný pokles energetické náročnosti ekonomiky. ČR ve většině parametrů zaznamenává tzv. relativní oddělení křivky zátěže životního prostředí a vývoje ekonomiky, což značí, že i přes poměrně značný růst ekonomiky v úvodu 21. století zátěže stoupaly jen velmi mírně, případně stagnovaly.

      Absolutní oddělení těchto křivek, to znamená pokles zátěží i při růstu ekonomiky, se však zatím nedaří dosáhnout. V souvislosti s globální ekonomickou krizí se již v roce 2008 projevil pokles zátěží životního prostředí, který však nelze spojovat s efektivností přijímaných opatření, ale spíše s poklesem národního hospodářství.

      Mezi největší problémy stavu životního prostředí a v ČR patří aktuálně zhoršená kvalita ovzduší v hustě obydlených územích, zejména pokud jde o znečištění suspendovanými částicemi malé velikostní frakce, nebezpečné pro lidské zdraví. Toto znečištění, jehož značná část pochází z dopravy a místního vytápění, je problémem i menších sídel, která však nejsou monitoringem dostatečně pokryta. Znečištění ovzduší rovněž nepříznivě působí zejména prostřednictvím sekundárních znečišťujících látek, hlavně ozon, na vegetaci a ekosystémy.

      Neuspokojivý stav přírodních stanovišť a pokračující úbytek biologické rozmanitosti patří také mezi nepříznivá zjištění. Naopak příznivá je lepšící se jakost povrchových vod vybavenost obyvatel vodohospodářskou infrastrukturou.

      Velmi dynamickou zátěží životního prostředí je silniční doprava, která je zdroje emisí do ovzduší, hluku i narušení krajiny, hlavně fragmentace dopravní infrastrukturou. Parametry a vývoj dopravy v ČR, charakterizovaný dominancí silniční a zejména individuální automobilové dopravy, je srovnatelný s ostatními zeměmi EU. Problematické však zůstává stáří vozového parku silničních vozidel, které patří mezi nejvyšší v Evropě. To ovlivňuje energetické a hlavně emisní parametry dopravy. Více než třetina osobních automobilů a okolo poloviny nákladních automobilů nesplňuje žádnou emisní tzv. euronormu.

      Dalším aktuálním tlakem na životní prostředí je rozvoj měst spojených nejen s nárůstem zastavěných a ostatních ploch, ale i funkčním využitím území v souvislosti s tzv. urbanizací. Tento fenomén, typický hlavně pro rozvoj širšího okolí Prahy, ale i dalších větších měst, vytváří zvýšené nároky hlavně na dopravu, vodohospodářskou infrastrukturu a služby a ve svém důsledku přináší i negativní dopad na životní prostředí.

      Hlavními environmentálními tématy ČR pro nadcházející období zůstávají otázky ochrany klimatu, udržitelné energetiky, dopravy, biodiverzity a devastace krajiny. Velký poklesový potenciál zátěží lze očekávat v oblasti spotřeby ve smyslu spotřebních vzorců chování obyvatel, úspor tepla a energií, dopravního chování apod. Tyto skutečnosti reflektuje i připravovaná nová státní politika životního prostředí ČR. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této zprávy výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 208/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Bedřich Moldan, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

      Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené senátorky a senátoři. Náš výbor se zabýval touto zprávou o stavu životního prostředí v ČR dne 17. února 2010 a vyslechli jsme obsáhlou prezentaci, kterou nám poskytla paní náměstkyně Ing. Ruth Bísková.

      Pan ministr obsáhle charakterizoval obsah zprávy. Já bych snad doplnil nebo zdůraznil, protože už to bylo řečeno, že v řadě parametrů pořád ještě nejsme se stavem životního prostředí spokojeni, a myslím si, že by bylo dobré, abychom si toto velmi dobře uvědomili. Naše veřejnost, a obávám se, že mnoho z nás, žije v takovém určitém, řekl bych útlumu nebo v takovém sebeuspokojení, že se životní prostředí u nás naprosto bezprecedentně zlepšilo po roce 1989. Ale musíme si uvědomit, že to byla spíše jenom 90. léta a že vlastně v novém tisíciletí už zdaleka k takovému zlepšení nedochází, v některých případech je stagnace, v některých dokonce se parametry mírně zhoršily. To je dáno tím, že možnosti nástrojů na ochranu životního prostředí, které byly uplatněny v 90. letech, se vyčerpaly. Byly to především metody, které nazýváme koncovými technologiemi, to znamená, že se v zásadě příliš neměnily výrobní technologie, ale jenom se instalovala různá filtrační a jiná zařízení, jako třeba odsiřovací jednotky, které nepochybně přispěly k okamžitému a velmi masivnímu zlepšení. Ale v současné době už si velmi dobře uvědomujeme, a tato zpráva to dokumentuje zcela jasně, že tyto metody, které bych si dovolil nazvat metodami první generace, prostě je nutno nahradit dalším stupněm, dalším přístupem, a to už zdaleka nebude tak jednoduché.

      Pan ministr zmínil, že znečištění ovzduší u nás je dnes způsobeno převážně zejména v těch kritických oblastech, hodně zalidněných a hodně zatížených, jako je Moravskoslezský kraj a konkrétně oblast Ostravy, že je způsobeno z velké části dopravou a zejména lokálními topeništi.

      Pokud jde o podniky, právnické osoby, tak je docela dobře představitelné možné, a také se to osvědčilo, že je možno nastavit různé limity a různá regulační opatření, která jsou poměrně jednouše vymahatelná zákonem a kterým se dokáží tyto podniky přizpůsobit a zároveň prostředí se zlepší. Ale když si představíme ty miliony automobilů a miliony domácností, které používají nejrůznější způsoby k vytápění, pak samozřejmě nemusím vůbec vykládat o tom, jak obtížné je s tímto se vyrovnat. Ne, že by to bylo nemožné, nechci jít do detailů, ale rozhodně je to velmi obtížné. Musíme samozřejmě dbát na to, že lidé jsou svobodní občané, kteří se nějak rozhodují, kteří mají nepochybně právo nějak se rozhodovat, a to všechno se musí samozřejmě respektovat.

      To je jenom taková ilustrace té věci, která je nepochybně velmi obtížná. Ale před námi tento úkol je, protože se prostě nemůžeme smířit s tím, že naše ovzduší je nadále zatěžováno látkami, které prokazatelně mají negativní důsledky na nemocnost, prokazatelně i na úmrtnost a je potřeba tomuto energicky čelit.

      Tuto zprávu jsme velmi ocenili na výboru, protože je skutečně zpracována moderním způsobem. Je to nový formát proti minulosti, velmi přehledný, velmi čtivý a skutečně obsažný, dobře vypovídající.

      Nicméně jsme přijali k tomu usnesení, které zejména obsahuje jistá doporučení pro zpracování zpráv v příštím období.

      Dovolte mi nyní, abych toto usnesení přečetl:

      Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Ruth Bískové, náměstkyně ministra životního prostředí, a zpravodajské zprávě senátora Bedřicha Moldana a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR

      1. Vzít na vědomí zprávu o životním prostředí ČR v roce 2008.

      2. Doporučuje vládě ČR, aby do zpráv o životním prostředí ČR v následujících letech zahrnula i informace o uplatňovaných ekonomických a právních nástrojích, naplňování právních předpisů a vymáhání jejich dodržování, včetně příslušné judikatury, dále zhodnocení efektivity uplatňovaných nástrojů, dále působení občanské společnosti, činnosti nevládních organizací a postojích občanů v oblasti životního prostředí, a konečně plnění mezinárodních závazků plynoucích z mezinárodních smluv v systematickém členění podle jednotlivých složek životního prostředí.

      3. Navrhuje vládě ČR, aby v rámci prezentace zprávy o životním prostředí za minulé období Senát Parlamentu ČR rovněž informovala o aktuálním stavu životního prostředí a určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Bedřicha Moldana, pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

      Pane předsedající, dovolte mi ještě doplněk k tomuto usnesení, že pan ministr si byl nepochybně vědom tohoto usnesení, takže nám poskytl řadu aktuálních informací o stavu životního prostředí v současné době, nikoliv jenom v roce 2008, a že také pan ministr se už předem vyjádřil o tom, že ty informace, které jsme v bodu 2 doporučili vládě tam naopak začlenit, tak zmínil, že naopak byly eliminovány z důvodu, aby zpráva byla přehledná a jasná. My jsme naopak toho názoru, že by tam v nějaké formě měly být obsaženy, ale je to doporučení a vláda s tímto doporučením nepochybně naloží tak, jak sama uzná za vhodné. Děkuji za pozornost.

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane zpravodaji. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Kdo se hlásí do rozpravy jako první? Pan senátor Miroslav Škaloud bude hovořit. Prosím, pane senátore.

      Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, mám pár poznámek k této zprávě. Zpráva je poměrně dobře zpracována, bohatě, ale moje připomínka je k jednomu klíčovému indikátoru, a to je teplota a jeho komentář. Je tam například jedna věta v první kapitole, že z hlediska lidského zdraví dochází k ohrožení určitých skupin obyvatel neobvykle vysokými teplotami v letním období.

      Myslím, že by bylo korektní uvést, že v našich zeměpisných šířkách se ukazuje, že lidí, kteří umrznou při nízkých teplotách nebo v jejich rámci, je daleko víc řádově než těch, kteří mají problémy s vysokou teplotou. Právě takovéto zprávy vytvářejí potom jakési podhoubí pro různé mediální katastrofické kampaně, ale je to naprosto zanedbatelné.

      Když už jsem u teplot a mám slovo, chtěl bych jenom dodat, že je sice pravda, že rok 2008 byl 10. nejteplejším rokem od roku 1850. Nicméně na druhé straně zase, s výjimkou roku 2000, to byl nejchladnější rok od roku 1998, za posledních deset, jedenáct let. A to také je v souladu se skutečností, že dochází k jistému globálnímu ochlazování v poslední době, které vykazuje od roku 2002 negativní trend mínus 0,12 stupňů za dekádu. Ale není to statisticky významné.

      Ale zrovna tak není ani statisticky významné oteplování od roku 1995 dosud. To potvrdil také profesor Philip Jones pro BBC v únoru tohoto roku. To je šéf agentury, která dává podklady pro IPCC. To je asi také nezpochybnitelná doplňující informace.

      Děkuji vám za pozornost.

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkujeme. Kdo další se hlásí do rozpravy? Není zájem, takže rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, zdali se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě? Ano. Prosím, pane ministře.

      Ministr životního prostředí Jan Dusík: Děkuji pěkně, pane místopředsedo. Nejprve k usnesení výboru, které prezentoval pan zpravodaj pan senátor Moldan. Když jsme připravovali novou koncepci zprávy o životním prostředí, tak jsme zvažovali to, aby byla vlastně co nejlépe prezentovatelná ve svých datech ve vztahu k veřejnosti. A existuje samozřejmě další poměrně obsáhlý objem dat a informací, které jsou k dispozici, ať už prostřednictvím internetu nebo různých dalších buď koncepčních, nebo informačních materiálů ministerstva životního prostředí. My jsme tuto úroveň detailů záměrně vyhodnotili tímto způsobem. Zaměřujeme se na ty indikátory a ty oblasti obecné ve vztahu například k zahraniční spolupráci nebo k ekonomickým nástrojům nebo k trendům, které by měly být postihovány třeba politikou životního prostředí. Tyto informace jsou také k dispozici, ale právě s ohledem na to, co jsem uvedl, do zprávy nejsou začleněny.

      Budeme se samozřejmě zamýšlet nad diskusí a nad usnesením, které výbor přijal a budeme samozřejmě vyhodnocovat, jak zpráva je vnímána a jaké jsou vlastně ohlasy veřejnosti na její obsah. A nevylučuji, že se k některým prvkům, tak jak byly dříve obsaženy ve zprávě, vrátíme, ale základní koncept bychom chtěli dodržet, to znamená sledování pomocí indikátorů.

      K otázce teplot a vůbec k připomínce pana senátora Škalouda. To je samozřejmě celá debata o dopadech změny klimatu, která je vlastně tím vědeckým panelem IPCC. Je dokázáno, že klima se mění, že se mění poměrně dynamickým způsobem, a ono to bude mít různé dopady v čase a v prostoru. A zpráva komentuje některé faktory, a souhlasím s tím, že extrémní teploty, ať už letní nebo zimní, jsou závažné a musíme si jich všímat, a toto je samozřejmě jeden ze segmentů zprávy, který na to reaguje. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Ptám se pana zpravodaje garančního výboru, zda si přeje vystoupit? Není tomu tak.

      Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak jak jej přednesl zpravodaj garančního výboru pan senátor Bedřich Moldan a jak je nám navrženo i usnesení výboru pod č. 208/1.

      Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

      Konstatuji, že v hlasování č. 44 bylo registrováno 60 senátorek a senátorů, kvorum 31, pro návrh 54, proti nikdo. Návrh byl schválen.

      Děkuji navrhovateli, děkuji zpravodajovi a projednávání tohoto bodu končím.

      Nyní budeme projednávat bod, kterým je

      Informace vlády České republiky o výsledcích Konference smluvních stran UNFCCC ke změnám klimatu v Kodani

      S informací vystoupí ministr životního prostředí Jan Dusík, kterému tímto uděluji slovo.

      Ministr životního prostředí Jan Dusík: Děkuji. Dámy a pánové, 15. zasedání Konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a 5. zasedání Konference smluvních stran Kjótského protokolu proběhlo ve dnech 7. až 18. prosince 2009 v dánské Kodani. Této konference se zúčastnilo 194 států OSN, na úrovni hlav států a vlád to bylo 110 účastí. Čili z pohledu životního prostředí, ale domnívám se, že i celkově nejvyšší účast na této nejvyšší úrovni v historii.

      V Senátu jste měli 3. března 2010 seminář, který se zabýval právě výstupy kodaňské konference, který zorganizoval výbor pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí a který byl myslím velmi informativní, velmi dobře navštívený a díval se na různé aspekty toho, jak konference proběhla a co z ní vyplývá.

      Delegace ČR byla vedena předsedou vlády panem Fischerem a respektovala při svém vystupování mandát jak schválený vládou ČR, tak mandát schválený pro delegaci EU.

      Přestože tato konference byla dlouho připravována a byla s ní spojována poměrně velká očekávání, nejprve v tom, že tam bude přijata právně závazná dohoda, která nahradí Kjótský protokol, jehož platnost vyprší na konci roku 2012, posléze s tím, že bude přijata alespoň politická dohoda, která následně vyústí v přípravu a přijetí právně závazného textu, tak nakonec objem otázek, které zůstaly otevřené, a rozporných názorů různých delegací vedl k tomu, že v samotném závěru konference byla přijata tzv. Kodaňská dohoda, Copenhagen Accord, což je vlastně ujednání pouze některých států, které se konference zúčastnily. Tato Kodaňská dohoda byla zasedáním pouze vzata na vědomí, ale nebyla převzata vlastně všemi účastnícími se státy konference.

      Na druhou stranu je třeba říci, že počet států, které se přihlásily ke Kodaňské dohodě, je poměrně významný. Je to již více než 100 zemí a reprezentují 80 % světové ekonomiky a také přes 80 % emisí skleníkových plynů na světě. Čili všichni ti zásadní přispěvovatelé k emisím skleníkových plynů se k této dohodě přihlásili.

      Dohoda obsahuje přihlášení se k cíli, omezit globální růst teplot na 2 stupně Celsia, obsahuje závazky jednotlivých signatářů, které deklarovali na Kodaňské konferenci a které následně stvrdili svým písemným přihlášením se k dohodě. Tady bych uvedl, že EU se k této kodaňské dohodě přihlásila jako celek na základě rozhodnutí Rady EU a přihlásila se tam se závazkem, který je obsažen v dlouhodobé pozici EU, a sice snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 20 %, případně o 30 % v porovnání s rokem 1990, za předpokladu srovnatelných závazků ze strany ostatních partnerů. Takto je tedy formulován příspěvek EU a plně vychází ze schválených závěrů Evropské rady.

      Kodaňská dohoda obsahuje také závěry týkající se uvolňování finančních prostředků na opatření proti postupující změně klimatu v rozvojových zemích. Jednak jsou to peníze, které by měly být k dispozici již vlastně po dobu účinnosti Kjótského protokolu v letech 2010 až 2012. Tyto prostředky jsou ve výši 30 mld. dolarů jako celek, z toho EU se přihlásila se svým příspěvkem 7,2 mld. euro a v rámci toho ČR na Evropské radě v říjnu 2009 se přihlásila se svým příspěvkem 12 mil. eur, což je vlastně součást české zahraniční rozvojové pomoci. Tento příspěvek je k bezprostředně přístupným penězům.

      Následně je v Kodaňské dohodě potvrzeno číslo, že ročně by mělo být po roce 2012 na změnu klimatu rozvojovým zemím poskytována částka ve výši 100 mld. dolarů ročně, nicméně to neobsahuje žádnou specifikaci ani co do příspěvků jednotlivých zemí, ani co do oblastí, kam budou tyto prostředky směřovány.

      Byl vytvořen tzv. Kodaňský zelený fond pro změnu klimatu, jehož prostřednictvím by měly být tyto prostředky administrovány. Podrobnosti toho, jak bude fungovat, budou teprve rozpracovány a měly by být přijaty rozhodnutím smluvních stran na příštím zasedání.

      Tolik tedy k obsahu Kodaňské dohody.

      Závěrem bych vám podal informaci, jak se předpokládá další jednání. Další konference smluvních stran se bude konat v mexickém Cancúnu na přelomu listopadu a prosince letošního roku a očekávání ohledně výstupů této konference je, že by mělo být dosaženo politické dohody všech účastníků na co možná nejvíce aspektech. Připouštím, že očekávání je výrazně nižší než bylo očekávání před Kodaňskou konferencí. A na jedné straně je zřejmé, že k tomu, na konci roku 2012, kdy vyprší platnost Kjótského protokolu, byl pokračovatel toho procesu, na druhé straně otázky, které zbývají dořešit, bude potřeba dále rozpracovat. Všichni signatáři Kodaňské dohody se přihlásili k tomu, že chtějí vlastně pokračovat rozšiřováním toho rámce a vlastně propojováním s vyjednávacím procesem, ale nelze nyní odhadnout, kolik z otevřených bodů se podaří uzavřít na zasedání v Cancúnu.

      Další zasedání na konci roku 2011 by se mělo konat v Jižní Africe a s ohledem na termín, který jsem uvedl, konec roku 2012, vypršení platnosti Kjótského protokolu, je toto asi nejzazší termín, kdy by právně závazný následovník Kjótského protokolu měl být přijat. I tak tento termín je poměrně pozdní s ohledem na to, že bude muset následovat ratifikace v jednotlivých smluvních státech, a budeme samozřejmě sledovat, jak rychle budou pokračovat jednání. Je možné, že třeba někdy v průběhu roku 2011 by tato dohoda mohla být uzavřena.

      Jeden komentář ve vztahu k hostitelům konference. Domnívám se, že skutečnost, že následující dvě konference se budou konat v rozvojových zemích, to znamená v Mexiku a následně v Jižní Africe, což jsou současně země, které jsou velmi aktivní v mezinárodním vyjednávání a snaží se být vlastně tvůrčí v nalézání dohody, by mohla být pozitivním momentem ta skutečnost, že se zasedání konalo na půdě EU a pod předsednictvím Dánska, mohla hrát svoji úlohu a působit negativně pro některé země z rozvojového světa.

      Poslední poznámka je ve vztahu k EU. Tam samozřejmě platí schválená evropská legislativa, tzv. klimaticko-energetický balíček, který obsahuje cíle pro snižování emisí a nástroje, které jsou k tomu určené. Tento samozřejmě dále platí ministerstvo životního prostředí. Nyní pracuje na návrzích legislativy, které by zapracovaly tyto směrnice do českého právního řádu, samozřejmě společně s ministerstvem průmyslu a obchodu, kde máme sdílenou kompetenci, takže v tomto procesu pokračujeme dále. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane navrhovateli, a nyní určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Bedřich Moldan, kterého se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasím. Ano, je tomu tak, takže budeme hlasovat. V Jednacím sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 31.

      Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 45 pro návrh 48, proti 1, kvórum bylo 31, návrh byl schválen.

      Prosím pana senátora Bedřicha Moldana, aby se ujal slova.

      Senátor Bedřich Moldan: Pane předsedající, děkuji za slovo. Pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, pan ministr jasně vysvětlil výsledky důležité Kodaňské konference o změně klimatu. Já bych snad doplnil nebo zdůraznil bych skutečnost, že ta zmíněná kodaňská shoda obsahuje velice důležitý element, totiž všeobecnou shodu na tom, že by se v žádném případě nemělo dopustit, aby průměrná teplota na planetě Zemi se zvýšila o více než 2°C ve srovnání s předindustriální dobou.

      Není docela přesně známo, kdy by se mělo takovéto teploty dosáhnout, protože ty scénáře nejsou úplně přesné, a není v tom úplná shoda, nicméně se předpokládá, že kdyby se neučinila žádná rasantní opatření, že by k tomu mělo dojít rozhodně dříve než před koncem současného století. Rovněž není úplně jasné, jaká opatření, teď myslím principiálně jaká opatření by se měla podniknout, tzn., jak by se měly snížit emise skleníkových plynů, aby nepřesáhly určitou kritickou hodnotu jejich koncentrace v atmosféře, a ty koncentrace, také není úplně přesně známo, jak by měly být vysoké, hovoří se o 450 PPM nebo o 350 PPM.

      Takže toto jsou pořád věci, které je nutno dále zkoumat a zpřesňovat, ale je důležité, že této základní shody na těch 2 stupních, eventuálně dokonce 1,5 stupně, pokud se ukáží nové vědecké výsledky. Toho bylo dosaženo. Jinak pan ministr zdůraznil ty různé aspekty finanční pomoci apod., závazky EU, to už jsme tady několikrát o tom hovořili, protože ty závazky EU byly známy již dávno před kodaňskou konferencí, a v současné době se nijak nemění.

      Ještě bych rád zmínil, že ty zmíněné závazky jednotlivých zemí, které byly potvrzeny písemně v průběhu ledna tohoto roku, že jsou sice dnes na papíře, ale rozhodně nejsou kompatibilní s předpokládanou potřebou snížit emise skleníkových plynů až o 40 % do roku 2020. To zřejmě zatím naprosto toho není dosaženo, protože ty závazky znamenají snížení světových emisí něco mezi 10 a 15 %, což je rozhodně velice málo.

      Omlouvám se, že jsem vás zdržoval těmito doplňky, mou úlohou je v podstatě jen doporučit vám, abyste svým hlasováním vzali na vědomí zprávu pana ministra. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Ano, vaše místo je u stolku zpravodajů. A nyní otevírám rozpravu. Jako první se do rozpravy přihlásil pan senátor Tomáš Jirsa. Prosím, pane senátore.

      Senátor Tomáš Jirsa: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, chraň pánbů, že bych chtěl rozvíjet debatu na toto téma, protože ta debata je nekonečná. Vy jste si v Kodani ozkoušeli, že jste o tom mluvili týden a nedospěli jste vlastně k ničemu. Jen bych se chtěl zeptat vaším prostřednictvím, pane předsedo, váženého kolegy Moldana, kde bere tu jistotu, že se nesmí zvýšit teplota o víc než 2 stupně, když je prokázáno, že ve středověku už ta teplota o dva stupně na zemi byla vyšší. V Anglii se pěstovalo třeba víno. A nevedlo to k žádným tragédiím, ale naopak to vedlo k rozkvětu společnosti. Kde bereme tu jistotu, že to je tragédie a že musíme vynakládat obrovské finanční prostředky na pokusy tomuto zabránit.

      Ale protože téměř vím, že odpověď je zase nekonečná, tak ani nevyžaduji odpověď. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím a ptám se navrhovatele pana ministra, zda si přeje vystoupit. Není tomu tak. Táži se, zda pan zpravodaj si přeje vystoupit. Pane zpravodaji, také si nepřejete vystoupit. Otázka, tak jak se předpokládalo, nebude úplně zodpovězena.

      Budeme hlasovat tak, jak navrhl pan zpravodaj senátor Bedřich Moldan. V  sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 32.

      Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 46se pro návrh vyslovilo 44 senátorek a senátorů, proti bylo 5 při kvóru 32, návrh byl schválen.

      Děkuji předkladateli, děkuji zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

      Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosil bych o pozornost. Děkuji panu ministrovi za předložené body. Budeme nyní projednávat

      Petice proti demolici nádražní budovy v Ústí nad Orlicí

      Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 81. Petici projednal VHZD. ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jiřího Nedomu. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 81/1. Podle našich pravidel Senátu při zahájení projednávání petice vezme na vědomí Senát, které osoby zastupují petenty a mají požívat práv podle § 142a) odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost účastnit se schůze Senátu.

      V tomto případě je to pan Martin Kadrman, který je uveden v usnesení VHZD. Přistoupíme k hlasování o jeho účasti. V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 30.

      Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 47 se z přítomných 60 pro vyslovilo 48, proti nikdo, návrh byl přijat.

      Dovolte, abych zde přivítal zástupce petentů. Dobrý den.

      Dále Senát hlasováním rozhodne, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu.

      Seznam těchto osob vám byl rovněž rozdán v usnesení VHZD. Ministerstvo dopravy zastoupí náměstek Jaroslav Král, ministerstvo kultury zastoupí náměstek František Mikeš, a za Pardubický kraj zde vystoupí Jan Chvojka, který zastoupí pana Radko Martínka, hejtmana Pardubického kraje. České dráhy, a.s., zastoupí náměstek generálního ředitele Jiří Kolář. Správu železniční a dopravní cesty reprezentuje Jan Komárek, generální ředitel, a městský úřad Ústí nad Orlicí starosta města Richard Pešek. Dobrý den, pánové.

      Navrhuji, abychom hlasovali o všech najednou. Jsou nějaké připomínky? Nejsou. Přistoupíme k hlasování. V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí usnesení je 31.

      Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko Ano a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko Ne a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování pořadové číslo 48, registrováno 60, pro přijetí 47, proti nikdo, návrh byl schválen. Ještě jednou vítám zástupce stran dotčených peticí.

      Podle čl. 3 našich podrobnějších pravidel se může každá z těchto osob vyjádřit, vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše v délce 10 minu. Nyní uděluji slovo zpravodaji VHZD panu Jiřímu Nedomovi. Prosím, pane senátore, máte slovo.

      Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedající, vážení hosté, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás v krátkosti provedl historií této petice. Tato petice byla zaslána VVVK již 12. března loňského roku jako petice proti demolici nádražní budovy v Ústí nad Orlicí, petice čítající 15 035 podpisů.

      VVVK v souladu s jednacím řádem podstoupil tuto petici VHZD, který zaúkoloval shromážděním všech faktů kolem této petice podvýboru pro dopravu. Říkám záměrně shromážděním všech faktů, neboť není účelem ani tohoto podvýboru, ani výboru jakéhokoliv Senátu, ani nakonec našeho dnešního setkání, abychom vynášeli nějaký rozsudek, kdo má v té věci pravdu, ale objektivně shromáždit všechny postoje a shrnout je k dnešnímu dni, o což se nyní pokusím.

      Začnu tedy nejprve vlastní peticí proti plánované demolici nádražní budovy v Ústí nad Orlicí, která žádá o provedení modernizace trati, počítající se záchranou této budovy. Původně, a teď cituji z té petice, že původně dvojnádraží rakouské společnosti Státní dráhy, Rakouské severozápadní dráhy bylo postaveno roku 1874 podle návrhu architekta Rudolfa Freye v oblíbeném historizujícím stylu. Tato stanice je ideálním případem výjimečně zachovaného původního stavu uzlové stanice Rakouské severozápadní dráhy a její autentický stav dochování se v rámci České republiky řadí k předním příkladům historické nádražní architektury.

      Správa železničních dopravních cest chtěla v letošním roce, a stále věřím, že chce zahájit realizaci stavby s názvem Průjezd železničním uzlem Ústí nad Orlicí, jenž počítal v původním projektu s demolicí předmětné nádražní budovy. Na jejím místě mělo být kolejiště, které de facto mělo narovnat tu trasu, kdy dnes to tam vypadá tak, že budova stojí mezi dvěma kolejišti, z jedné strany je hlavní tah a z druhé strany odbočka do jiného směru.

      Již 28. listopadu roku 2007 podal zde přítomný pan ing. Martin Kadrman na ministerstvo kultury ČR podnět na prohlášení nádražní budovy v Ústí nad Orlicí za kulturní památku. Ve správním řízení se ve prospěch prohlášení vyjádřily instituce, jako Krajské úřad Pardubického kraje, odbor kultury a památkové péče, Městský úřad Ústí nad Orlicí, odbor školství, kultury, mládeže, tělovýchovy, Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště v Pardubicích, Národní památkový úřad, Ústřední pracoviště v Praze, Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT v Praze.

      V neprospěch tohoto prohlášení ve správním řízení se vyjádřily České dráhy jako vlastník této budovy a Správa železniční dopravní cesty, jakožto investor plánované stavby.

      6. 8. 2008 vydalo ministerstvo kultury rozhodnutí v tomto řízení o neprohlášení budovy za kulturní památku, což se potom později obnovilo toto řízení a nakonec podle posledních práv tedy bylo vyhlášeno za kulturní památku, ale k dnešnímu dni stále nemám informace o tom, že by to nabylo právní moci, neboť se obě dotčené organizace proti tomuto odvolaly.

      My jsme šli cestou, kterou nám nařizuje Jednací řád, tzn., byli jsme povinni se seznámit se stanovisky dotčených institucí, které se k tomu vyjádřily. V první řadě jsme tedy oslovili město Ústí nad Orlicí, resp. zastupitelstvo, které je samosprávným orgánem v tom místě. Zastupitelstvo nám odeslalo 23. listopadu loňského roku stanovisko svoje, v kterém konstatuje, že město Ústí nad Orlicí nemá využití pro tuto budovu nádraží v Ústí nad Orlicí, a to pro případ, že by majitel, České dráhy, byly ochotny na město tu budovu předat, a za druhé, že podporuje realizaci výstavby podle platné dokumentace, včetně demolice budovy nádraží v Ústí nad Orlicí.

      Vedle toho jsme kontaktovali písemně hejtmana Pardubického kraje, protože jsme viděli určitou vstřícnost ze strany českých drah a SŽDC vyhovět, ale s tím, kdo se o tu budovu postará, kdo s ní potom majetkově naloží a kdo především do ní bude investovat potřebné finanční prostředky na její údržbu, které jsou v řádech desítek milionů korun.

      Odpověď nám přišla od pana hejtmana Radko Martínka, kde uvádí, že z historického pohledu jde jednoznačně o velmi cennou budovu, že v otázce jejího možného využití se však domnívá, že v tomto směru dosud neproběhla ještě dostatečná diskuse, nebyl nalezen zájemce, který by byl ochoten se o tuto budovu starat nebo jakkoli dále využívat, a že rekonstrukce železničního koridoru v úseku Choceň - Ústí nad Orlicí včetně rekonstrukce nádraží v Ústí nad Orlicí patří z pohledu železniční dopravy bezesporu mezi celorepublikové priority.

      SŽDC nic nenamítá, a to nám oznamuje i prostřednictvím hejtmana, nic nenamítá proti zachování budovy a má připraveno řešení rekonstrukce tratě i nádraží i při zachování dané budovy.

      Dále uvádí pan hejtman, že je třeba více času věnovat na diskusi a aktivitám směřujícím k jejímu využití, včetně nazelení potřebných finančních zdrojů. Z tohoto důvodu je kraj v tuto chvíli, kdy nám posílá dopis, proti demolici této budovy.

      Potom jsme obdrželi vyjádření ministerstva dopravy, to bylo z prosince loňského roku, kde uvádí, že v rámci modernizace železničních uzlů na prvním tranzitním železničním koridoru, tedy Choceň - Ústí nad Orlicí, odstranění té stávající výpravní budovy, které je v majetku akciové společnosti České dráhy a její náhrada novou odbavovací halou je v souladu s jejich pravomocným územním rozhodnutím, které vydal Městský úřad Ústí nad Orlicí již v srpnu roku 2007.

      Bylo ověřeno, že by mimoúrovňové řešení příjezdu k výpravní budově při jejím postavení mezi kolejišti a při jejím ponechání ve stávající poloze vyžadovalo několikasetmilionové investiční náklady a zaznamenalo by úplnou likvidaci prostoru současných parkovacích míst před touto budovou.

      Dále se zde uvádí, že majitel výpravní budovy nemá zájem o její další využití, tedy České dráhy, především z důvodu omezené dopravní dostupnosti a nutnosti vynakládat značné finanční prostředky na její rekonstrukci a provoz. Kromě toho ani po nabídce bezúplatného převodu objektu, bezúplatného, zdůrazňuji, výpravní budovy k širšímu využití veřejnosti, neprojevil v tu dobu nikdo žádný zájem.

      Město Ústí nad Orlicí nemá využití pro nádražní budovu, podporuje realizaci výstavby, to jsme nakonec slyšeli už v přímém vyjádření městského zastupitelstva, a v tomto uvedeném smyslu tedy ministerstvo dopravy se přiklání v té době k názoru provést demolici stávající výpravní budovy v železniční stanici, neboť vychází z pravomocného územního rozhodnutí a z věcné potřeby nejvýhodnějšího uspořádání kolejiště v nové stavbě, která tady byla citována

      To se odehrálo v prosinci loňského roku a mezi tím, myslím si, jediná výhoda celého toho protahování té situace byla v tom, že tyto subjekty mezi sebou nadále jednaly, čili probíhala diskuse. A poslední zprávu, kterou mám, nebo stanovisko Správy železničních dopravních cest, která je velmi čerstvá, tak ta zpráva říká, že na základě aktivit občanského sdružení Nádraží nedáme a následných správních řízení ministerstva kultury České republiky ve věci vyhlášení památkové ochrany objektu úvodní výpravní budovy předložila SŽDC na ministerstvo dopravy návrh na úpravu původní projektové dokumentace. Tento návrh respektuje při splnění kvalitativních parametrů železničního koridoru, tedy za prvé zachování objektu původní výpravní budovy, za druhé soulad toho upraveného řešení s dosud právoplatným územním rozhodnutím.

      Ministerstvo dopravy na základě toho vydalo 8. února tohoto roku souhlas s přepracováním projektové dokumentace nebo toho projektu stavby ve smyslu těch dvou citovaných zásad, a nyní probíhá zadávací řízení na uvedené přepracování projektu stavby ve smyslu toho, co původně petenti chtěli.

      To, co však zůstává zde otevřené, je to, kdo a za jaké finanční prostředky bude s touto budovou hospodařit, což není v rozporu s návrhem na usnesení Senátu, které po zjištění všech těchto věcí projednal VHZD na své 18. schůzi 9. prosince a přijal k tomu následující usnesení:

      Výbor po odůvodnění a informaci předsedy podvýboru senátora Jiřího Nedomy v souladu s § 142a zákona č. 107/1999 Sb., o Jednacím řádu Senátu a podrobnějšími pravidly projednávání peticí v Senátu a po rozpravě

      1. Oznamuje Organizačnímu výboru, že šetření ve věci petice proti demolici nádražní budovy bylo ukončeno.

      2. Doporučuje Senátu PČR na základě zevrubného seznámení a projednání senátního tisku č. 81 petice proti demolici nádražní budovy v Ústí nad Orlicí přijmout usnesení, jehož návrh je uveden v příloze č. 1 tohoto usnesení.

      Příloha č. 1 říká, je to návrh usnesení Senátu PČR a říká, že Senát PČR

      1. Bere na vědomí Petici proti demolici nádražní budovy v Ústí nad Orlicí,

      2. Doporučuje Ministerstvu dopravy ČR, Českým drahám a.s., Správě železniční dopravní cesty Městu Ústí nad Orlicí, Pardubickému kraji a Ministerstvu kultury ČR, společně najít řešení jak se stávající budovou naložit.

      Teď už k tomu říkám vlastními slovy, pokračovat v této diskusi, k jakému účelu, případně ponechanou budovu využít a z jakých finančních prostředků bude nutná rekonstrukce budovy financována.

      Myslím, že tedy bylo vyhověno ve dvou základních věcech petentům ze strany majitele budovy a ze strany SŽDC, že bude trať modernizována s tím, že je připraveno budovu ponechat. Ovšem druhá část toho, jak naložit s budovou a za jaké finanční prostředky zůstává v tomto okamžiku otevřena. To je z mé strany zatím všechno, coby zpravodaje této petice. Děkuji za pozornost.

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji, za vaši zprávu, za uvedení do problematiky. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Nyní otevírám rozpravu. Jako první se do rozpravy přihlásil pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore, máte slovo.

      Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové, již zhruba dva roky sleduji občanskou iniciativu zaměřenou na záchranu historické budovy nádraží v Ústí nad Orlicí. Několikrát jsem se zúčastnil shromáždění občanů usilujících o zachování nádražní budovy a také jsem podepsal petici vyzývající k jejímu dalšímu využití.

      Dnes ráno jsme, dámy a pánové, na plénu diskutovali o občanské společnosti, o přímé a nepřímé demokracii. Myslím si, že petiční snahy občanů jsou zjevným projevem snahy obyvatel této země podílet se na řízení věcí obecných a představují jednu z cest, kterak v budoucnu přímou demokracii v zemi posílit. O to víc jsou tyto snahy důležité v situaci, kdy jsou občané unaveni a otráveni neustálým politikařením, nekonstruktivním vzájemným očerňováním na politické scéně a projevy mocenských opojení některých politických lídrů.

      Nádražní ústecká petice je projevem občanské zralosti a výrazem vůle nebýt jako občan opomíjen. Podepsalo ji sedmnáct tisíc petentů. Obrátili se na Senát Parlamentu České republiky s důvěrou a já si dovoluji vás poprosit, vážené dámy a pánové, abychom jejich hlasu naslouchali a schválili výborem navržený text.

      Děkuji vám za pozornost.

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Jako další je přihlášený pan senátor Adolf Jílek. Upozorňuji, že se předpokládá vystoupení zástupců, kteří jsou peticí dotčeni. Takže, prosím, pane senátore Jílku, máte slovo.

      Senátor Adolf Jílek: Děkuji, pane předsedající. Já jsem předpokládal, že jako první vystoupí zástupce petičního výboru. Zatím se tak nestalo, tak jenom několik připomínek. Kolega Štětina tady říkal jiné číslo, než říkal zpravodaj. Já si myslím, že zpravodaj by to měl mít přesnější. To jen k mé poznámce, na kterou reagoval.

      Druhá věc, kterou chci k tomu říci: Občas se nám nelíbí, jestliže do věcí, které se dějí na jedné straně republiky, mluví občanské sdružení o počtu tří lidí v jiné části a bývá kolem toho velký křik. To víte dobře, že je to tady občas na tapetě, že k těmto věcem dochází.

      Petice Zachraňme nádraží nebo Nádraží nedáme, nevychází z města Ústí nad Orlicí. To je první věc. Je třeba si to uvědomit. Adresa zástupce petičního výboru je Červená Voda.

      První koridor od České Třebové do Prahy je kompletně hotový kromě úseku Ústí nad Orlicí - Choceň. První, kdo zbrzdil tento úsek, byli zástupci životního prostředí. Když se našlo řešení, je tu opět zdržení o další roky díky této petici. Takže máme tady krátké úzké hrdlo.

      Toto nádraží je ostrovní, to je základní problém. Druhý problém je, že nikdo neví, jak tuto budovu využít. České dráhy ji nepotřebují. V majetku SŽDC není a ani ta ji nepotřebuje pro provoz dráhy. Město ji nechce, protože je daleko za městem.

      Dobře, jsou tady petenti, kteří chtějí budovu zachovat. Již na výboru jsem se jich ptal - tu budovu vám kdokoliv dá, a slyšeli jste to, že už byla nabídka na bezúplatný převod. Ale najdete někoho, kdo ji bude smysluplně využívat. A chtěl bych se zeptat zástupce petentů, jestli toto využití mají. To je totiž daleko důležitější, než prohlášení za kulturní památku. Už jsem viděl mnoho budov prohlášených za kulturní památku, které neměly využití, a do deseti let z nich byla ruina.

      A uvědomme si jednu věc: My nemůžeme dávat hospodářskému subjektu povinnost, aby se staral o něco, co nepotřebuje. Co ke své činnosti nepotřebuje a co by ho zatěžovalo. A zvlášť ne subjektu, který je dotován. Nemůžeme chtít po Českých drahách, aby dotovali toto nádraží, když jsou dotovány na svou vlastní činnost, to znamená na přepravu cestujících.

      Takže základní problém, který tady je, není, jestli budova zůstane nebo ne, ale jestli zůstane, tak jak bude využita. Protože pokud zůstane a nebude využita, tak budeme mít všichni z ostudy kabát, především obě organizace. Petenti se už k tomu hlásit nebudou, i když tam ta ruina bude.

      Takže můj dotaz prostřednictvím předsedajícího na zástupce petentů: Máte využití pro tuto budovu tak, jak jste slíbili na hospodářském výboru při projednávání? Jestli máte, předejte toto zástupcům Českých drah, aby mohlo dojít k převedení budovy a k jejímu dalšímu využití.

      Děkuji za pozornost.

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. K osobám přizvaným a ministrům můžeme hovořit přímo, takže předkladatelé petice, petenti, slyšeli tento dotaz. Nyní bych si dovolit vyhovět žádosti o vystoupení zástupce petentů a to je pana Martina Kadrmana. Prosím, pane Kadrmane, máte slovo.

      Martin Kadrman: Dobrý den, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté. Když dostalo město Ústí nad Orlicí v roce 2004 od Správy železniční dopravní cesty na výběr, zda modernizovat v části jeho města trať s možností zachování historické nádražní budovy nebo bez ní, město si vybralo variantu demoliční. Bohužel město tuto na výsost důležitou otázku opomnělo podrobit veřejné debatě.

      Občané Ústí nad Orlicí byli po další léta ujišťováni, že modernizovat trať bez demolice budovy nelze. Budovu z roku 1874 měla nahradit budka supermarketového typu, kterých jsou podél trati postaveny desítky, a které svým typem nerespektují místo ani region, ve kterém mají další desítky let stát.

      Když jsem se já posléze s Olgou Sommerovou, která je tady se mnou, tehdejším děkanem Přírodovědecké fakulty University Karlovy Pavlem Kovářem, proděkanem Fakulty architektury a umění Technické univerzity v Liberci panem profesorem Jiřím Suchomelem s buldočím odhodláním pustili do boje za záchranu této úžasné budovy, jejíž kvality ocenil nejen Benjamin Fragner z Výzkumného centra průmyslového dědictví, ale i Jan Rivich ředitel festivalu Techné Ostrava. A profesor Stanislav Januszewski, vedoucí polského výboru Mezinárodní komise pro ochranu průmyslového dědictví, setkali jsme se v naší snaze s nezájmem téměř všech úřadů cokoliv pro záchranu této budovy udělat.

      Byli jsme si vědomi, že nestačí jen zmobilizovat odbornou a laickou veřejnost, ale hledat varianty, jak modernizovat trať a budovu při tom nezbourat. V bývalém vedení ministerstva dopravy jsme nalezli partnera, který byl ochoten hledat konsensus. Ten byl nalezen v únoru minulého roku, kdy ministerstvo dopravy osobně zastoupené panem tehdejším ministrem Petrem Bendlem a Správy železniční dopravní cesty, ohlásili skutečnost, že nádražní budova novým kolejím ustoupit nemusí. Pro občanskou veřejnost byl toho dne vyslán velmi důležitý signál. Cítíte-li sounáležitost se svým regionem a jeho památkami, jsme připraveni tuto skutečnost zohlednit v plánování našich projektů.

      Dalším naším úkolem bylo budově zajistit prohlášení za kulturní památku, abychom ji tímto způsobem zaručili ochranu pro další léta. Navíc jsme si byli už tehdy vědomi, že pakliže nezůstane budova výpravní a bude postavena budova nová, plánovaná, ta historická bude mít velmi problematickou budoucnost.

      V květnu roku 2009 tehdejší ministr kultury pan senátor Václav Jehlička podepsal prohlášení budovy za kulturní památku. Zda jí skutečně bude, se Ministerstvo kultury ČR s Českými drahami pře dodnes.

      A jak to dopadlo s naší snahou, aby současná budova zůstala jako výpravní? V únoru tohoto roku vydalo MD pokyn SŽDC, aby zpracovala dokumentaci, která bude počítat se zachováním současné budovy jako výpravní. SŽDC dnes říká, že plánovanou budovu, kritizovanou laickou i odbornou veřejností, stavět nebude. Jaký je náš další cíl? Tak jako jsme společně nalezli způsob vedení kolejí, které nebudou protínat budovu, tak jako jsme společně nalezli způsob, jak zachovat budově její původní účel, pevně věřím, že společně, budeme-li chtít, nalezneme způsob, jak zajistit financování rekonstrukce budovy v rámci modernizace tratě.

      Velmi si vážím náklonnosti ministerstva dopravy, stejně tak upřímný zájem SŽDC na hledání kompromisu. Také velmi děkuji ministerstvu kultury, které již téměř rok deklaruje zájem na zapsání nádražní budovy do seznamu kulturních památek. Co mne však velmi mrzí, je postoj města Ústí nad Orlicí, které nejdříve vybralo demoliční variantu, posléze vyjádřilo radost nad zachováním budovy. Pan starosta Pešek si dokonce na stránkách města v únoru roku 2009 připsal její záchranu na svůj účet, aby posléze naprosto obrátil a v listopadu 2009 usnesením zastupitelstva města vyjádřil podporu původní variantě přestavby trati včetně demolice budovy.

      Když se všechny relevantní státní orgány dohodli na tom, že budova zůstane stát, a nová se stavět nebude, týden poté 8. března pan starosta pro ČTK uvedl, že pokud vy senátoři na dnešním jednání neseženete potřebné peníze na opravu budovy, bude sám jako starosta tohoto města požadovat její demolici a stavbu nové budovy. Město Ústí jde ve svém válečném tažení proti záchraně budovy bohužel i za hranice vkusu. Předevčírem vydalo zprávu, že nová výpravní budova nakonec bude postavena.

      Před deseti minutami jsem osobně hovořil se zde přítomným generálním ředitelem SŽDC panem Janem Komárkem, který tuto informaci dementoval. Prosím pana starostu, aby pokud veřejnosti nechce pomáhat, a naopak plánuje vypouštět dezinformace a bludy, aby se na následující čtyři měsíce odmlčel. Všichni potřebujeme na jednání klid.

      Je mi nesmírně líto, že žádné ze stran jednání není město partnerem, naopak se začíná vymezovat proti ministerstvům, státním orgánům i občanské veřejnosti. Naše sdružení navrhlo 15 bodů o možném využití volných prostor v nádražní budově, které jsou k diskusi. Byly předloženy hejtmanovi Pardubického kraje Radko Martínkovi, byly konzultovány předběžně i se SŽDC. Jistě však uznáte, že pakliže budova ve stavu, kdy do ní nebylo investováno po desítky let, debata nad konkrétními projekty, i přestože jsou navrženy, je v tuto chvíli naprosto irelevantní.

      Co si však uvědomujeme, je její významný a dosud nevyužitý potenciál pro podporu cestovního ruchu nejen pro město Ústí nad Orlicí, ale tím, že je toto nádraží branou do východní části Orlických hor, dále do Polska i pro oblast Podorlicka, zde bude velmi záležet na aktivním přístupu města, který dnes však chybí. Mandát současného vedení města vyprší na podzim. Všichni pevně věříme, že nově složené vedení města Ústí nad Orlicí bude mít větší úctu k historii svého města a v budově uvidí další možnost, jak město samotné i oblast kolem něho více zatraktivnit.

      Vím, paní senátorky a páni senátoři, že tento složitý propletenec nemůžete rozplést. Prosím vás jen jménem patnácti tisíc, dnes již sedmnácti tisíc, občanů, podpořte návrh usnesení VHZD v předloženém znění. Těm z vás, kteří nám budou chtít z pozice zákonodárce pomoci jednat s úřady, budeme velmi zavázáni.

      V naší zemi není obvyklým úkazem výhra občanské veřejnosti nad plány developerů. Naše nádraží je malým symbolem toho, že má smysl bojovat za dobrou věc. Tomuto národu chybí pozitivní příklady a já jsem moc rád, že díky Ministerstvu dopravy ČR a SŽDC jsme již dnes pro mnoho sdružení v této země morální posilou.

      Děkuji vám za pozornost, stejně tak za projednání petice za věc, která byla na svém počátku marným donkichotským bojem. Děkuji vám.

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji za dodržení limitu. Jako další, který by měl podle seznamu, který jsem obdržel, vystoupit, a to je zástupce dotčených institucí, je pan náměstek ministra dopravy Jaroslav Král.

      Jaroslav Král: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Děkuji za udělení slova a možnost vyjádřit se k této složité problematice. Ministerstvo dopravy se zabývá touto otázkou již dlouhou dobu a prakticky můžu říci, že velmi pečlivě zvažovalo všechna pro a proti. Samozřejmě, že z čistě ekonomického hlediska zachování budovy prakticky nemá smysl, protože je ve velmi špatném technickém stavu a její rekonstrukce a poté opravy, udržování, provoz, by byly značně nákladné.

      Na stranu druhou samozřejmě jsou tady faktory mimoekonomické, faktory jakéhosi kulturního dědictví, i když i tady musíme konstatovat, že tato budova zase nepředstavuje nějaký výjimečný architektonický klenot z toho hlediska, že prakticky stejná budova od téhož architekta, vlastně identická budova, v podstatě existuje v daleko lepším technickém stavu. Tedy nedá se říci, že by demolicí této budovy vznikla nějaká nenahraditelná kulturní škoda.

      Nicméně samozřejmě nechceme bránit nikomu takříkajíc v štěstí. Čili pokud by se našel někdo, kdo by byl ochoten si budovu vzít, rekonstruovat ji na své náklady a starat se o ni, tak má samozřejmě zelenou. V tomto smyslu jsem pověřen panem ministrem Slamečkou, abych zde jednoznačně deklaroval rozhodnutí o tom, že ministerstvo dopravy po dohodě s akciovou společností České dráhy zajistí, že zájemci o tuto budovu bude tato budova předána a převedena za jednu korunu českou, za symbolickou hodnotu jedné koruny české. Čili je to výzva jak pro občanské sdružení, které podalo tuto petici, aby si tuto budovu vzalo za jednu korunu, nebo pro kohokoliv, zdůrazňuji pro kohokoliv, kdo projeví o tuto budovu zájem.

      Čili pokud se najde někdo, kdo se o ni bude chtít starat a zajistit její využití, tak samozřejmě tato cesta má naprosto zelenou.

      To je vše, co jsem tady byl dnes pověřen říci. Děkuji, pane předsedající, za slovo.

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane náměstku. Jako další zástupce dotčených institucí by nyní měl vystoupit pan náměstek ministra kultury, pan František Mikeš.

      František Mikeš: Pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, já si omezím jenom na krátké konstatování, ke kterému jsem byl v podstatě vyzván zpravodajem. Bylo tady řečeno, že není dosud rozhodnuto o některých technických záležitostech prohlášení nádraží za kulturní památku. Jednání probíhá, je rozhodováno o obnově řízení, pravomocné řízení, rozhodnutí o obnově řízení je v právní moci. Následně je účastníkům doručováno a pak také bude rozhodnuto. Jenom tady chci upozornit, že rozhodnutí o kulturní památce nemá naprosto žádnou vazbu na její budoucí využití.

      Ministerstvo kultury ovšem má ve svém systému podpůrné prostředky, jak napomáhat vlastníkům při obnově a opravách kulturních památek. Mám teď na mysli programy jako je Program záchrany, Architektonické dědictví, Havarijní program nebo Program pro obnovu památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností. Takže jednání probíhá a správní řád nám určuje lhůty, které nepochybně dodržíme. Děkuji za pozornost.

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane náměstku. A jako další zástupce dotčených institucí vystoupí generální ředitel SŽDC Jan Komárek.

      Jan Komárek: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení páni senátoři, já za SŽDC, tedy za investora stavby modernizace koridorové trati chci tady několik navazujících poznámek, přičemž většina už tady beztak řečena byla. My jsme opravdu prověřili technickou možnost koexistence staré původní výpravní budovy s novou tratí a dá se. Společně s projektantem jsme si potvrdili, že i při zachování šech podmínek interoperability z hlediska EU je tato koexistence možná.

      Dneska tedy pracujeme na novém projektu té dotčené části a ta vlastně vychází z toho, že kolejiště, včetně nástupišť respektují objekt původní výpravní budovy, respektují tento objekt. Příjezd a přístup ke stanici zůstává shodný s původním projektem stavby. Komunikační řešení vyvolaných investic zrušením úrovňových křížení zůstává shodné dle původního projektu stavby. Tady je potřeba si uvědomit, že v této stanici není možno zachovat úrovňová křížení trati. Rychlost bude až 160 km/hod. a to je neslučitelné se zachováním toho přejezdu. Čili ani u zachované budovy nebude umožněno parkování jakýchkoli vozidel s výjimkou přístupy v případech mimořádných.

      SŽDC, abych uvedl na pravou míru diskusi, zda budeme stavět budovu, nebudeme stavět budovu - my skutečně nepočítáme se stavbou nové výpravní budovy, nicméně bude na jižní straně vybudován jakýsi minimální provozně technologický technický objekt nepřístupný veřejnosti, ve kterém bude umístěna technologie. Technologie v současných parametrech je bohužel neslučitelná s budovou, na tom jsme všichni víceméně ve shodě. Bude to veřejnosti nepřístupná část, nebude to původní plánovaná budova, jak to tady už bylo řečeno. Bude to jakýsi minimální provozně-technologický objekt.

      Zahájili jsme určitá jednání o možném využití původní budovy. Myslím si, že jsme na začátku, takže budeme v jednáních určitě pokračovat. Při vyústění podchodu pro cestující, tam bude navržen určitý vstupní objekt, který by umožnil základní odbavení, protože přístup bude z jižní strany. Tam bude také parkoviště Park and Right, které bude napojeno na nově budovanou komunikaci do města, takže z hlediska logiky, pohybu cestující veřejnosti, určitě bude dobré, aby třeba nějaké automaty byly hned na vstupu do podchodu.

      Podchod a veškeré veřejně přístupné prostory stanice budou důsledně bezbariérové. Budou tam umístěny výtahy a rampy\. Podchod bude umožňovat lehkými vozítky běžné zásobování a obsluhu původní budovy. Jak už jsem tady řekl, přístup vozidly bude prakticky nemožný.

      Přístup k objektu původní výpravní budovy pro vozidla integrovaného záchranného systému a při mimořádných událostech bude po neveřejném přejezdu letohradské skupiny kolejí od provozních objektů SŽDC.

      Takže to jsou zhruba parametry zadání, se kterým dnes pracujeme. A pokud se nám toto všechno podaří, tak bychom rádi dotáhli projektovou dokumentaci včetně všech možných vyjádření. A ještě v letošním roce bychom chtěli vypsat tendr, v závěru roku, zřejmě dřív než v prosinci to nestihneme, tendr na zhotovitele této stavby. Takže pokud se všechno podaří, v první polovině příštího roku chceme začít stavět. Takže tolik asi z naší strany.

      Děkuji za pozornost.

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane generální řediteli. A další zástupce dotčených subjektů je náměstek generálního ředitele Českých drah a.s. Jiří Kolář.

      Jiří Kolář: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Moji předřečníci tady stručně shrnuli stav staniční budovy v Ústí nad Orlicí. Já chci deklarovat za České dráhy, že opravdu ČD nemají pro tuto budovu užití. Tato budova vyžaduje rekonstrukci, která je odhadnuta zhruba na 50 milionů. Je tam osm prázdných bytů, výnos z pronájmů vlastně mizivý. To znamená, že brána do města, jak tady bylo deklarováno jedním předřečníkem - tato budova je 1,5 km od města. To znamená, že využití této budovy pro jakoukoli bránu do města nebo do kraje si myslím, že je velmi diskutabilní.

      Bylo tady řečeno panem náměstkem Králem, že podobná budova existuje i na síti Českých drah. Ano, pan architekt Rudolf Frej postavil skoro stejnou budovu nádraží Všetaty, tzn., že ani z historického hlediska není tato budova nijak zvláštní nebo jinak zásadní možnost ji chránit.

      Pan generální ředitel SŽDC Jan Komárek tady řekl, že po stavbě koridoru bude k této budově přístup pouze podchodem. To znamená, že opravdu nebude mít tato budova silniční spojení. Takže myslím si, že její využití je také diskutabilní. Nicméně mám tady víceméně zplnomocnění konstatovat, že akciová společnost České dráhy je ochotna tuto budovu prohlásit za zbytný majetek a prodat ji jakémukoli zájemci, který se vyskytne, opravdu jen za symbolickou korunu. To znamená, že opravdu se nebráníme jejímu dalšímu využití.

      Děkuji za pozornost.

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane náměstku. Dalším zástupcem dotčených je zástupce Pardubického kraje Jan Chvojka.

      Jan Chvojka: Dobrý den, dámy a pánové, jsem tu z pověření pana hejtmana Mgr. Radko Martínka. Budu také mluvit krátce, ať nezdržuji. Od listopadu se náš názor na věc podstatně nezměnil. Jak jsme již psali pánům senátorům na konci listopadu, tak Pardubický kraj si uvědomuje, že jde o velmi cennou budovu. Vyplývá to ze souhlasu, který jsme dali do prohlášení budovy za kulturní památku. Na druhou stranu si uvědomujeme, že smysluplné využití nebo respektive najití smysluplného využití v dnešní době není úplně jednoduché. Je potřeba najít potřebné finanční zdroje na využití té budovy a tak jak jsme řekli v listopadu, nebo napsali, určitě nelze za ty tři měsíce považovat diskusi za uzavřenou. Jak jsem již řekl na začátku, náš názor se nezměnil. Myslíme si, že je ještě potřeba věnovat nějaký čas diskusi a aktivitám směřujícím k využití této budovy. Takže dnes 18. března postoj nebo respektive názor Pardubického kraje je stále stejný. Z tohoto důvodu jsme stále proti demolici budovy. Děkuji za pozornost.

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji za vaše vystoupení. Zatím poslední ohlášený zástupce dotčených je starosta Ústí nad Orlicí Richard Pešek. Pane starosto, máte řečniště k dispozici.

      Richard Pešek: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, vážení hosté, senátorky, senátoři. Dobré odpoledne. Já mám mandát. Vy víte, že starosta nikdy nemůže mluvit za sebe, takže mám mandát zastupitelstva Ústí nad Orlicí. To bude to jediné, co tady přečtu z toho papíru, který myslím máte každý sám na svém stole, a to vůle zastupitelstva města je postavit novou plnohodnotnou budovu nádraží na kerhartické straně se vším, co k ní patří. Dále neprodleně začít budovat koridor a vše ostatní, to znamená příjezdové cesty od Mendriku atd., je to na tom papíře, udělat podle platné dokumentace. Já bych vám chtěl říct, že cíle občanského sdružení a cíle vedení města jsou trošku odlišné, proto je odlišný i pohled na celou věc. Víte, občanské sdružení zachraňuje jednu budovu. My ji máme v Ústí nad Orlicí všichni rádi, my nevíme, jestli to je kulturní památka, my ji máme rádi, je to náš sentimentální vztah k této budově. Ale my máme zároveň strach, aby se nestala jedna věc, která je také popsaná na tomto papíře. Vy jste slyšeli, že do této budovy nikdo, nikdo nedá ani korunu. Já bych se také přikláněl k tomu, aby pan Kadrman a jeho sdružení tuto budovu dostalo za korunu a uvidí se, co tam je schopen udělat, protože jestliže v jejich návrhu jakéhosi programu této budovy je kupříkladu jakási literární kavárna nebo zkušebna různých kapel nebo půjčovna kol - víte, to tam mohlo být už dvacet let. Ta budova je úplně prázdná a kapely tam mohly zkoušet, ale žádná kapela vám nepůjde mimo centrum. Prostě všechny návrhy - je tam jeden z návrhů tuto budovu nabízet zahraničním produkcím pro natáčení historických filmů, to znamená, že někdo chce, aby to nádraží vypadalo jako, že včera v pět hodin skončila druhá světová válka. Takže to jsou cíle občanského sdružení.

      Já vám teď řeknu cíle a obavy vedení města Ústí nad Orlicí, které jsou velmi aktuální. My bojujeme za to, aby město Ústí nad Orlicí mělo kvalitní železniční stanici, kvalitní železniční dopravu na úrovni první dekády 21. století s bezpečným nádražím. On vám tady nikdo neřekl, že to nádraží naše je šíleně nebezpečné. Že senioři od 50 roků výše, když se dostanou na tu správnou hloubku koleje, tak z toho vlaku vůbec na našem nádraží nevylezou anebo do vlaku nevyšplhají, neboť nejsou horolezci. My chceme bezpečné nádraží, protože když ho nebudeme mít a zároveň stejně tak bojujeme za dobrý a kvalitní přivaděč z R35 od Vysokého Mýta přes Choceň do Ústí nad Orlicí. Protože jste všichni zkušení a víte, že když nebudeme mít kvalitní železniční dopravu, jak nákladní, tak osobní a když nebudeme mít kvalitní přivaděč, tak tato politická reprezentace bude mít odpovědnost za to, že v roce 2030 bude z Ústí nad Orlicí město duchů. Prostě investoři pryč, nic se tam nebude dělat, lidé se budou stěhovat pryč. Z tohoto důvodu město nemá využití pro tuto budovu, a kdyby mi dneska někdo řekl, jestli chci zachránit budovu anebo jestli chci to město duchů, tak já tady říkám, že když to bude město duchů, tak ani na tu budovu se nebude nikdo jezdit koukat. Já jsem přesvědčen a za tu dobu, co kolem toho chodím, tak jsem přesvědčen, že těch 50 milionů na rekonstrukci této budovy nikdo nikdy nedá.

      A teď ještě drobná komplikace s kulturní památkou. Víte, odhad rekonstrukce současné budovy, ne kulturní památky, je 50 milionů. A my všichni, kdo se trošku motáme kolem památek, tak víme, že jakmile to bude vyhlášeno kulturní památkou, tak to bude 200 milionů. Děkuji. Na shledanou.

      Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane starosto. Tím jsme dali možnost vystoupit zástupcům dotčených institucí a pokračujeme v rozpravě. Nyní vystoupí pan senátor Adolf Jílek, připraví se paní senátorka Ludmila Müllerová a my se vystřídáme s panem místopředsedou Liškou v řízení schůze.

      Senátor Adolf Jílek: Děkuji, pane předsedající. Já bych na začátek chtěl říct, že jsem pokládal dotaz panu Kadrmanovi, jestli má nebo nemá ty investory, jak to říkal na hospodářském výboru při projednávání petice. On mi neodpověděl. První věc. Druhá věc - pan Kadrman tady říkal a dával úkoly SŽDC, že to má už být výpravní budova. Jasně slyšel a slyšeli jste to všichni od generálního ředitele, že výpravní technologie nebo technologie, aby mohla dráha jezdit, bude v malém domečku. Ono už nejsme za c.k. monarchie, nemáme ústřednu manuální, nemáme manuální zvedání semaforů, nemáme manuální zvedání závor a tyto záležitosti, které zabírali obrovskou plochu nádraží. To není. Teď jsou to elektronické technologie většinou, takže opravdu potřebují jenom minimální plochu nebo minimální objem. Takže výpravní budova to nebude. Není plánována, a to jsme slyšeli. Takže já bych opravdu rád slyšel, jestli má nebo má investory a případně, nebo hlavně bych se chtěl pozastavit nad návrhem usnesení, který tady četl zpravodaj. Já si myslím, že úkoly k tomu využití té budovy měl dostat kraj, město a petiční výbor. Dráhy, ministerstvo říkaly, že ji dají za korunu. Ano, tak proč oni mají hledat někoho, proč mají mít tento úkol, když tady jasně deklarovali tuto svoji ochotu.

      Takže navrhuji změnit usnesení v této části, to znamená, aby se dohodl kraj, město a petiční výbor o dalším využití budovy. Děkuji vám.

      Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego a prosím paní senátorku Müllerovou.

      Senátorka Ludmila Müllerová: Vážený pane předsedající, vážení hosté, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych předeslala, že jsem v určitém střetu zájmů, protože nádraží v Ústí nad Orlicí patří do regionu, který zde v Senátu zastupuji. Znamená to, že to nádraží znám velmi dobře. Tak jak tady bylo popisováno, že to je mnohdy horor pro seniory - i já se počítám již k seniorům, protože je mi nad 50 let, potvrzuji, že je to za prvé horor s nastupováním. To si všichni uvědomujeme, kdo tam vlak používáme. Ale je to také horor z pohledu dopravního, přijet ráno po sedmé hodině je umění zaparkovat. Je to v poslední době o to větší horor, že teď je v rekonstrukci nádraží v České Třebové a tlak na ústecké nádraží je ještě výraznější.

      Proto mne osobně velmi mrzí, že jsme v prodlení s rekonstrukcí koridoru, který by jednak zrychlil dopravu, ale i s řešením, co s budovou nádraží, tou historickou budovou.

      V petici, která k nám byla směřována do Senátu, která je nazvána „Peticí proti demolici nádražní budovy v Ústí nad Orlicí“, se praví, že se žádá modernizace trati, která počítá se záchranou budovy. Já bych velmi chtěla poděkovat všem zástupcům státní správy, to znamená úřadům, SŽDC, dopravě, ministerstvu dopravy, Českým drahám, ale chci poděkovat také za různě vymezená stanoviska samosprávy, to znamená města Ústí a Pardubického kraje.

      V těch stanoviscích jsme slyšeli, že demolice nebude nutná, že ji vlastně dneska nikdo nepožaduje. O tom, k čemu dneska budova nádraží slouží, jste zde také slyšeli. Prázdné prostory, prázdné byty a neútulné prostředí, které čekající cestující je nucen využívat. Jedna taková podobná budova velkého rozsahu je zrekonstruována na nádraží v Chocni. A pokud dobře vím, tak zdaleka nemá využití, a přesto byla požadována její rekonstrukce. A volné prostory, nevyužité prostory, se i v této zrekonstruované budově nacházejí. Já jsem velmi potěšena, že tady bylo řečeno, že České dráhy jako majitel objektu nemá pro tuto budovu využití a je ochotno v dohodě s ministerstvem dopravy ji přepustit novému nabyvateli za hodnotu jedné koruny.

      Samozřejmě sleduji tuto kauzu velmi intenzivně a také noviny a novináři v regionu Ústecko-Orlicka se tímto tématem velmi intenzivně zabývají. Novináři nazvali v jednom svém článku ústecké nádraží starou dámou. To je problém. Spojení stará dáma je komplikované a problém té staré dámy je v tom, že je stará. Petenti požadují, aby se z této staré dámy stala nová sličná a hlavně užitečná nová dáma. To je asi velmi složité, ale přesto věřím, že se petentům podaří najít cestu, jak z této prekérní situace ven. Pan Kadrman, zástupce petentů, novinářům sdělil dne 10. 3.: Zachování budovy je teď zajištěné. Na tom se ale nechceme zastavit. Budeme usilovat o peníze na její rekonstrukci. Budeme jednat s Českými drahami i Správou železniční dopravní cesty o tom, jak zahrnout opravu do rekonstrukce trati.

      Já myslím vážené dámy, vážení pánové, že není v kompetenci Senátu o těchto záležitostech rozhodovat, že vyjádření státních úřadů a státních orgánů jsme slyšeli, a proto plně podporuji návrh, aby o dalším využití rozhodovaly místně příslušné samosprávy, to znamená město, kraj, případně petiční výbor. Děkuji za pozornost.

      Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Prosím pana senátora Kuberu.

      Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážení hosté, musím říct, že ke starým budovám, aby bylo jasno, mám mnohem vřelejší vztah než k peticím. Staré budovy lahodí mému oku, o peticích mám jisté pochybnosti, protože jsem jich za svůj život už pár zažil. Jestli bychom se dnes měli něčím zabývat, tak co dál, protože už jsme tady zasypávali důl ve Frenštátu, tuším, že to trvalo šest - sedm hodin a výsledek samozřejmě byl takový, jaký byl. Tady přece žádného výsledku nemůžeme dosáhnout. Já nevím, nepochopím z té petice, co bychom měli udělat, jestli bychom měli jít na brigádu nějak tu budovu zrenovovat. Prostě petice jsou v Čechách velmi snadné. Já velmi ctím právo, aby se každý mohl obrátit na kohokoliv s peticí. Petenti ovšem velmi často zaměňují právo s nárokem. Oni mají dojem, že když napíší nějakou petici, tak jediné správné řešení je to, které oni chtějí. A pokud někdo jim řekne, že nesouhlasí a nevyhoví, tak prostě se nic neděje. Musím říct, že petice za dostavbu dálnice D8 obsahuje dvě stě tisíc podpisů. A k čemu to bylo? Petici za příchod jara podepsalo milion lidí a představte si, jaro nepřišlo, až teď, ale to nebylo výsledkem petice, ale protože se cosi stalo - asi globální oteplování - a jaro přišlo.

      Mimochodem to, co tu řekl pan starosta, prohlášení za kulturní památku je častý trik různých občanských sdružení, protože se domnívají, že v tu chvíli je to zachráněné, netuší, že se dostali do největšího problému. Že to není jenom o tom, že to je 50 milionů a dvě stě milionů, ale ono je to ještě horší. Já mám konkrétní případ s jednou budovou, starou budovou městských lázní, která chátrala a chátrala a byli investoři, kteří chtěli z ní udělat něco jiného, ale památkáři k tomu přistoupili tak, že řekli buď tam bude to, co tam bylo, nebo ať to spadne. Je to podobný přístup jako má Inspektorát lázní a hřídel, který říká: My budeme chránit prameny, kdyby pacientů nebylo. My jsme tady od toho, abychom chránili prameny a ne lidi. To je takový zvláštní přístup.

      Kromě toho památkáři mají jenom razítka, oni nedisponují žádnými penězi. Oni rádi řeknou plastová okna v žádném případě, byť v Louvru jsou mimochodem všechna okna plastová a představte si ty petice, kdyby někdo chtěl na nádvoří Pražského hradu postavit tu pyramidu nebo něco podobného. My se prostě tady chováme, jako když máme všechno hotové.

      Připomenu příhodu trumpetisty Laca Déčiho, kterého za totality zastavili esenbáci a chtěli občanku. On tam neměl zaměstnavatele. A oni se ptali, prosím vás, pane Déči, jak to, že nemáte zaměstnavatele, to je příživa. Vy nemáte žádné zaměstnání? Vždyť tady nemáte žádné razítko. A Laco Déči s humorem jeho vlastním řekl: Já už mám všechno hotový. A to je přesně příběh České republiky, kde si všichni už myslí, že je všechno hotové.

      My jsme tady plakali nad tím, kolik stojí dálnice. Ale řekněme si b) - dálnice stojí tolik proto, že šest tisíc obcí v České republice sice dálnici nechce, radši, aby byla kousek vedle, ale všichni chceme přejezd, příjezd. Já vždycky říkám, my vám ji postavíme vedle, ale najíždět na ni budete po 60 kilometrech. To je jediné léčivo. Nezmiňuji se ani o tom, že velmi často petenti jsou zastupováni lidmi, kteří s vlastním problémem nemají nic společného, jenom mají možná oprávněnou touhu, aby se staré budovy zachránily, kterou samozřejmě je potřeba respektovat, ale kdyby oni petenti ještě chvíli pokračovali a sehnali místo 15 000 podpisů 150 000 a každý dal nějakou sumu, počínaje tisíci korunou, což by měla být základní cena za podpis petice, protože lidé se nepoučili. Já jsem podepsal jednou Dva tisíce slov a od té doby se obávám už všechno podepsat. Ale petici vám podepíše každý každou, ačkoliv je úplně z druhého konce republiky. Stačí se podívat do různých petic, kdo všechno je podepisuje. Ono to totiž nebolí. Já klidně tu petici podepíšu, protože nic platit nebudu, to ať si zaplatí Ústí, ty náklady. Takže ono to není tak, že my něco chceme - ono to je tak: Tohle chceme zachránit, a vy to zaplaťte, vy ostatní to zaplaťte. Já respektuji to, že staré budovy pokud to je jenom trochu možné, tak by se měly zachovat, ale budova, která bude obklopena celkem - a zástupci drah mi prominou - nevzhlednými trolejemi, sloupy a podobnými věcmi z hlediska krásy - jinak technologicky jsou ty věci samozřejmě velmi potřebné. A dnes už to nejsou jednokolejky, jako to bylo kdysi. Mně také mrzí, že všechna stará nádraží ve Spojených státech dřevěná už tam nejsou, protože ty krámy shnily, byla krásná a už tam nejsou. Mě opravdu mrzí každá budova.

      Ale tady pan senátor Jehlička by řekl, že takovýchto budov, jestli nejsou stovky, tak jich jsou v ČR tisíce. A byly také prohlášeny za kulturní památku, a pak přišli památkáři a ty budovy stojí, protože bohužel naši památkáři jsou parta velmi tvrdá, a oni jsou oslněni tím svým přístupem k památkám a v podstatě nechtějí povolit vůbec nic.

      Já tedy vůbec nechápu, co by měl Senát rozhodnout. A jediné, co si myslím, že by měl v budoucnu rozhodnout, že se bude zabývat peticemi, které mají celospolečenský význam, ne sloučením dvou škol někde, protože to sice může být zajímavé, ale co my tady můžeme rozhodovat? Je to jako když se bavíte s rozvedenou manželkou a manželem, tak nepochybně od manžela dostanete informace, že s tou děvkou už nemůže žít, a od manželky dostanete informaci, a to každý starosta ví, no, ten hajzl, on mě pořád tluče. A vy máte být ten arbitr, který má říci, na které straně je pravda.

      Pokud tedy přijde petice, která řeší odposlechy, celospolečenské záležitosti, tak si myslím, že Senát je kompetentní, aby ji projednával, protože on může aplikovat takovou petici do zákona. Nevím, jaký zákon by měl z této petice vzniknout, například zákaz bourání všech budov. To by byl cíl nebo to asi by nebyl cíl.

      Já si tedy myslím, že Senát není vůbec kompetentní, a proto také pro žádné usnesení v tomto smyslu nebudu hlasovat. A opakuji znovu, jsem milovníkem všech starých věcí, kromě starých dam, ale i ty ostatně miluji, jak vědí moje kolegyně. Děkuji za pozornost. (Oživení v sále, smích.)

      Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. S přednostním právem vystoupí předsedkyně klubu paní senátorka Paukrtová.

      Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, dámy a pánové. Já se také necítím oprávněna rozhodovat o tom, na čí straně je pravda. Ale na druhou stranu, jestliže skupina deseti, patnácti, sedmnácti tisíc lidí podepíše petici, tak my jsme prostě ze zákona povinni se tím zabývat. A dokud se zákon nezmění, tak se tím zabývat budeme, i když se týká sloučení dvou středních škol v Jablonci nad Nisou, shodou okolností. A je zřejmé, že Senát tady rozhodnout nemůže.

      Na druhou stranu mi připadá, že hospodářský výbor se zabýval situací velmi důkladně a usnesení mi připadá rozumné, protože ono nemá žádnou rozhodovací funkci, ono prostě vyslechlo a doporučuje.

      A pokud bych mohla říci svůj vlastní názor. V Jablonci nad Nisou, když je tady mluveno o těch památkářích a prohlašování budov kulturními památkami, v 60. a 70. letech padlo rozhodnutí, že se celé centrum města zbourá. Je pravda, že tehdy ministerstvo kultury prohlásilo všechny ty objekty kulturními památkami a město Jablonec proto dneska vypadá tak, jak vypadá. A já musím říci, že mám velkou úctu k panu architektu Suchomelovi, bývalému děkanovi architektury Technické univerzity. Já jsem s ním často spolupracovala. A pokud tento pán prohlašuje, že stojí za to tuto budovu zachovat, tak bych se nad tím minimálně zamyslela.

      A pokud jde o nepotřebné budovy. Myslím, že všichni jezdíte do Paříže a víte, že jedna nádražní budova je dnes muzeum d´Orsay. Než bych tedy jakýmkoliv způsobem měla ovlivnit to, že ten objekt bude zbourán, tak bych se nad tím minimálně zamyslela. A toto zamyšlení je obsaženo v doporučení hospodářského výboru, takže já toto usnesení podpořím. Děkuji vám.

      Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a prosím pana senátora Korytáře. Pane kolego, máte slovo.

      Senátor Karel Korytář: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já chci reagovat na návrh kolegy Jílka, aby se usnesení změnilo v tom, že by některé subjekty zde nebyly zahrnuty, myslím tím ministerstvo dopravy, Správu železniční dopravní cesty a České dráhy. Existuje prohlášení Českých drah, že něco postoupí za korunu, že bude pokračovat v projektu a zachová nádraží. Domnívám se, že v celém procesu, ve kterém zůstane role Českých drah, nabídka za korunu, že bude pokračovat v projektu atd., by měli zůstat všichni zúčastnění, protože je zde jen jeden cíl, a to, že se musí najít smysluplné využití. A tady ta nabídka je, a s touto nabídkou budou pokračovat i tyto tři subjekty v dalším jednání.

      Proto budu hlasovat pro usnesení, které je navrhováno výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a prosím kolegu Balína.

      Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, milí vzácní hosté. Poznámka pro hosty. Já jsem členem mimo jiné i petičního výboru, který se problematikou petic zajímá, a přiznám se, že mám vždy radost - a touto cestou chci poděkovat příslušnému výboru, který nám předložil návrh na usnesení - když o té petici rozhodujeme svým způsobem racionálně a smysluplně, v duchu litery zákona petičního i v duchu našeho jednacího řádu.

      Byl jsem velmi potěšen, když jsem si návrh na usnesení přečetl, protože na rozdíl od jiných petic - pro vaše připomenutí, jenom například, když jsme tady projednávali petici k etické výchově mládeže, reality show a některé další týkající se morálky - tak jsme se tady zůstali pouze na to, že jsme vzali tu předloženou petici na vědomí, protože jsme se jí zabývali jenom skrze dikci jednacího řádu, neboť ona obsahovala více než deset tisíc podpisů, takže jsme liteře zákona udělali zadost, ale velmi hrubým způsobem, zdůrazňuji hrubým způsobem, jsme jaksi, mírně řečeno, šlápli na smysl petičního práva.

      Přiznám se, když jsem tady slyšel některé své kolegy mluvit na adresu práva občana prostřednictvím petice se obracet k různým kompetentním orgánům, tak mi běhal mráz po zádech. Běhal mi mráz po zádech i z toho důvodu, že se holedbáme tím, že jsme komorou, která by měla dbát na určitou čistotu legislativního procesu, posuzujeme legislativu v rámci legislativního procesu, která k nám jaksi dorazí, a velmi často ji naplňujeme. Ale, milé kolegové a vážení kolegové, pokud jde o náš dotyk na petice, myslím si, že mnoho našeho kvalitnějšího přístupu petentům dlužíme.

      Tahalo mě doslova za uši, když tady slyším takové ataky směrem k petentům, aby oni tedy řekli, co s tím. Proboha, vždyť oni využili svého práva, a volají, obracejí se k těm kompetentním orgánům v té zastupitelské demokracii, chcete-li, aby oni, nevědouce třeba to, že tady určité penzum, velmi významné penzum lidí chce určitou budovu prostě zachovat, tak my jim to vrátíme jako bumerang, a vážení, a přijďte s nějakým vaším návrhem, a jinak asi nemá cenu se tím zabývat.

      Z tohoto důvodu si myslím, že je velmi smysluplný návrh tohoto usnesení, protože on „vrací“ kompetentní a všechny zainteresované k tomuto problému k jednacímu stolu.

      Velmi rád jsem poslouchal zástupce obou ministerstev, zástupce Správy dopravních cest, ministerstva dopravy, s jejich vstřícností. A možná by tato vstřícnost chtěla i větší od zástupců kraje. Sice na jedné straně chápu pana starostu, velmi ho chápu, ale možná, že by stálo za to i některé ty své přístupy přehodnotit. A na nás se přece nechce, abychom rozhodli. My doporučujeme, aby se dále jednalo.

      Z tohoto důvodu, milé kolegyně, vážení kolegové, já vůbec nemám žádný problém podpořit doporučené usnesení, nehledě na to, že jedna strana, my senátoři, kteří to posuzujeme, druhá strana, všichni zainteresovaní, vyjádřili naprosto konkrétní vstřícnost, že chtějí o tomto problému dále jednat. I jim je totiž jasné to, co tady zaznělo, a asi správně, že dneska problém je o tom, jak bude budova využita, kdo se v konečném důsledku o ní postará. A já si myslím, že toto si asi velmi dobře uvědomuje příslušné občanské sdružení, a když se ke stolu zasedne, tak si myslím, že je šance, aby nějaké řešení bylo nalezeno. Děkuji vám za pozornost.

      Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Jako další je přihlášen pan senátor Jermář.

      Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně a vážení kolegové, vážení hosté. I já podpořím návrh, který vzešel z hospodářského výboru, protože mi přijde také dobrý a nemám problém s ním souhlasit.

      Zaznělo tady mnoho názorů právě o peticích, o jejich zbytečnosti, že by se mělo platit za podpis. Budeme projednávat ještě zprávu o peticích za minulý rok. Tam uvidíte, kolik jich bylo, kolik bylo petic, které podepsalo více než deset tisíc petentů. Pouze několik, dvě, tři desítky ostatních peticí. A to si myslím, že není mnoho a měli bychom se jimi zabývat.

      My chodíme tady každý den okolo busty T. G. Masaryka, často se jím oháníme. Já se přiznám, že mně je také velice blízký, také často o něm hovořím. Ale co řekl Tomáš Masaryk? Demokracie je diskuse. Tak se té diskusi nebraňme a diskutujme.

      A pokud tady s petenty hovoříme, oni nám opravdu jenom doporučují. A my jsme hovořili o přímé demokracii, o občanské společnosti. Já vždycky říkám, umějme aspoň naslouchat těm lidem. Ano, my máme povinnost rozhodovat, dejme tomu nějakým způsobem máme i mandát od občanů, i když často od nízkého procenta občanů, ale máme ho. My budeme rozhodovat.

      Projednávání stojí určitý čas, prostředky, prostředky to stojí samozřejmě především petenty, kteří do toho dávají svůj volný čas. A já bych proto chtěl všem lidem, kteří projevují nějaký zájem o veřejné dění, ať už s nimi souhlasíme nebo nesouhlasíme, poděkovat. Říkal jsem, že demokracie je diskuse a myslím si, že i při mnohých projednáváních peticí tady v Senátu docházelo ke kompromisům, to znamená, že i z toho důvodu je dobré slyšet tady různé hlasy, různé postoje a snažit se najít řešení.

      Pokud si někdy veřejnost a i my sami stěžujeme na úroveň politické scény, tak já si myslím, že je především o tom, že navzájem spolu málo mluvíme. A myslím si, že i formou petic a dalších podání je dobrá k tomu, abychom spolu více mluvili, i když spolu nebudeme souhlasit. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a prosím nyní paní kolegyni Venhodovou.

      Senátorka Alena Venhodová: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, vážení hosté, vážené kolegyně a kolegové. Já bych chtěla k tomu jenom říci moji krátkou zkušenost z minulosti. Když už tady zazněla jméno prezidenta Masaryka, já zastupuji oblast Hodonína. Hodonín řešil před lety v rámci komunální politiky, táhlo se to od roku 1996 až do roku 2000, problém tzv. Redlichovy vily. Byla to vila, která byla součástí cukrovarnického areálu, postavil ji původní majitel cukrovaru, ta vila byla krásná, původně krásná secesní stavba. Město ji chtělo zachovat a získat, protože k této vile se nejenom vázala historie i Masarykovy rodiny v rámci nějakých osobních kontaktů a vztahů, ale dokonce Gustav Mahler tam psal svoji Píseň o zemi. Byla i historicky vnímána v rámci Hodonína.

      Nicméně v rámci privatizace a areálu cukrovaru přišla do soukromých rukou. Probíhá jednání, město nemělo možnost získat ji symbolicky za korunu. Jednalo se o docela vysokou částku, za kterou byla nabídnuta. Ale přesto i tuto částku by město dalo, ale náklady na rekonstrukci byly příliš vysoké.

      V tomto probíhalo také petiční jednání, protože účastnili se toho dokonce i krajané z Ameriky, kteří měli vztah jak k těm osobnostem, které tam pobývaly, tak k objektu samotnému. A přesto se ji nepodařilo zachránit, Zastupitelstvo muselo také těžce rozhodovat.

      Majitel pak vilu zboural, byť tam také byla snaha krýt ji nějakým zařazením mezi národní kulturní památky. A proběhla rekonstrukce nádraží a dnes veřejnost, která tehdy byla silně rozpolcena, je velmi spokojena s tou kvalitou nádraží, s úpravou přednádražního prostoru, s rekonstrukcí nádražní budovy, tak jak proběhla. A záležitost, která byla tehdy velmi vyhrocená, se zklidnila.

      Chci jenom říci, že všechno je vnímáno nějak v kontextu doby, ale chápu i pana starostu z obav, že město bude stagnovat, že se nebude rozvíjet, protože aspekt rozvoje dopravy a rozvoje regionu je závislý v prvé řadě na dostupnosti služeb. A já si také vážím obětavé práce petentů a chápu jejich stanovisko, protože já také, jako kolega Kubera, mám velmi ráda staré budovy, necítím se tolik v těch nových. A vím, že co tady říkal on, vždycky myslí trochu s nadsázkou, čili je potřeba tak vnímat i jeho slova. Ale já mu rozumím v tom, že on říká, že jestliže se řekne a), je nutno říci i b). A jestliže rozjedu nějakou petiční akci, je to i o tom, že musím mít představu a chci se podílet i na zodpovědnosti, co s tím dál. Nejde jenom o to, podat podnět a něco rozpoutat, ale myslím, že vstřícnější nabídka a levněji dostat budovu než za korunu, opravdu nejde. A teď jde jenom o to, najít další lidi, kteří vymyslí to využití a prostě vymyslet projekt skutečně a zajistit financování a realizaci, na kterou opravdu třeba nemůže mít provozovatel nebo město, protože musí investovat do jiných věcí.

      Národních památek a vůbec historických památek má tento stát hodně. Je pochopitelně důležité, aby se jich co nejvíce zachovalo. Ale finance úplně na všechno prostě nejsou, takže někdy se musí i vybírat. A jestliže někdo jiný má názor, že je potřeba právě tuto budovu, která se jiným jeví jako zbytná nebo na níž nemá ani ministerstvo kultury, ani Národní památkový ústav, ani současný vlastník peníze, tak potom jde o to, aby občanská iniciativa šla dál a přemýšlela opravdu i o té zodpovědnosti, o dalším využití, o tom, jak se podílet a jak převzít dejme tomu do vlastnictví a provozovat.

      A já proto podpořím usnesení výboru, protože se mně také zdá jako rozumný kompromis, protože z našeho pohledu víc udělat nejde. A myslím si, že nejde víc udělat ani ze strany těch, kteří to dávají za jednu korunu, a je to otázka dalšího jednání, jaký bude podíl na dalším využití. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Jiří Liška: A prosím pana senátora Stříteského. Pane kolego, máte slovo.

      Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, vážení hosté. Já považuji za svou povinnost promluvit k tomuto tématu už jenom z toho důvodu, že pocházím z tohoto regionu, tj. z Pardubického kraje. Ale na druhou stranu se to více méně příčí s mým vědomím a svědomím v tom, že strašně nerad dávám rady někomu, kdo je někde jinde, kdo řeší úplně jiné problémy, protože si myslím, že každý region, každá oblast, každé město, by mělo svoje problémy řešit tak, aby se to líbilo všem, kteří v této oblasti žijí.

      Proto já podpořím stanovisko našeho výboru, ale přesto jsem přesvědčen o tom, že hlavní roli by zde mělo hrát roli město Ústí nad Orlicí se svými řádně zvolenými orgány. Jejich názor by měl být rozhodující. A ten bychom měli podporovat. Prostě tak, jak si to ti občané tam udělají, takové to budou mít. A my všichni ostatní, orgány, bychom jim buď měli pomoci, a nebo prostě nějakým způsobem řešit to, co oni si navrhnou. A proto si myslím, že bychom měli velkou váhu klást na to, co zde přednesl starosta města Ústí nad Orlicí. Já vám děkuji za pozornost.

      Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, a prosím o slovo pana senátora Jehličku.

      Senátor Václav Jehlička: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, vážení hosté. Já bych se také krátce chtěl zmínit k této problematice, protože v určité době jsem byl ministrem kultury a o tuto věc jsem se i zajímal.

      Byl bych rád, aby zde bylo vzpomenuto mého kolegy Petra Bendla, který byl ministrem dopravy. Ve stanovisku vedení města k budově nádraží se píše: Dostal jsem dopis, pan ministr Řebíček, o zachování nádraží a udělení statutu kulturní památka. Po zamítavých odpovědích obou ministrů, atd.

      Ministerstvo kultury nemohlo dát jiné stanovisko, než zamítavé v té době, protože tam byl schválený veřejný zájem vést tam dopravní koridor, a nemohou být dva veřejné zájmy v rozporu. Schválený veřejný zájem byl zbourat staré nádraží a vést tam koleje a nemohl tam být uplatněn druhý veřejný zájem památkové ochrany objektu, která byla navržena a schválena vlastně k demolici. Já jsem na to upozornil kolegu Bendla a požádal jsem jej. On velice, řekl bych ochotně, jel do Ústí nad Orlicí a přijel a říkal, že si myslí, že to není potřeba zbourat. To byl rozhodující okamžik. A v tom momentě, kdy zde zmizel veřejný zájem dopravní, mohlo ministerstvo kultury uplatňovat veřejný zájem ochrany této památky.

      Nicméně byl bych nerad, abychom se upínali k tomu, že na něčem bude viset cedulka „Kulturní památka“, protože na ministerstvu kultury jsem měl katalog, který jsem používal při projednávání rozpočtu 200 naprosto zdemolovaných, rozpadlých kostelů, které jsou kulturními památkami. Některé z nich jsem navštívil ve zvláštním území, o kterém jsem neměl ponětí, někde na rozhraní Středočeského, Ústeckého a Karlovarského kraje. A něco tak otřesného jsem vůbec neočekával, že u nás je.

      A na druhé straně člověk viděl na jižní Moravě kostely, které byly až příliš opraveny a ještě tam na to chtěli peníze.

      Vždy to tedy souvisí s prostředím, s lidmi v tom území, jestli oni to cítí, že je to památka nebo není, a musíme se smířit. A já to říkám nerad, s tím, že některé památky zaniknou, kdybychom se rozkrájeli. A samozřejmě, pišme a ať jsou petice, a jsem pro, aby se tady udělal experiment, zachovejme to nádraží a sejděme se za deset let a uvidíme, co s tím bude. Já jsem poměrně skeptický, protože největším problémem naší památkové péče je to, že my sice umíme všechno opravit, ale využití je největší problém památek. A skutečně - a to souhlasím s kolegou Kuberou - a památkáři byli mými podřízenými, někdy jejich rigidní přístup k ochraně památek vede k jejich zániku.

      Přál bych si tedy upřímně, aby zůstalo toto nádraží stát, myslím, že jsme pro to s kolegou Bendlem a se spolupracovníky z ministerstva kultury udělali všechno, co jsme mohli, ale jaksi klíč k úspěchu je v Ústí nad Orlicí, maximálně v tom regionu. A jestliže k tomu něco přibude, bude to dobře, ale myslím si, že to bude velký problém a nejsem si úplně jist, že to využití se najde. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, a prosím paní senátorku Müllerovou.

      Senátorka Ludmila Müllerová: Vážený pane předsedající, vážení hosté, dovolte mi ještě jednu spíše poznámku, protože tady jsme diskutovali teď o tom, kdo má mít jaké odpovědnosti, kdo s kým má diskutovat, kdo s kým má zasednout a dále jednat.

      Musím říci, že petice vznikla zhruba před rokem a půl. Já jsem ve svém úvodním vystoupení hovořila o tom, a říkala jsem, že jsem velmi potěšena, že se dnešního projednávání zúčastnili všichni dotčení, všichni zúčastnění a že jejich stanoviska byla poměrně srozumitelná, že jsme všichni slyšeli od nich představu o tom, jak by to mělo dále vypadat.

      Co nás určitě zajímalo, bylo stanovisko ministerstva dopravy, bylo to stanovisko Českých drah jako vlastníka budovy a bylo zajímavé si poslechnout i stanovisko Správy železniční dopravní cesty, investora stavby. A zástupci petentů dnes mají vlastně dojem, že by právě dvě poslední zmíněné instituce měly být oním nositelem záchrany historické budovy.

      Promiňte mi to, při vší úctě k jednání výboru, já se to nedomnívám. Já si skutečně myslím, že tím, kdo by měl rozhodovat o dalším osudu nádraží, historické budovy, by měla být místní samospráva, to znamená město Ústí nad Orlicí a Pardubický kraj.

      Někteří z mých kolegů tady hovořili o tom, že máme každý svoji roli. Máme. My máme moc zákonodárnou, zástupci ministerstva a Českých drah atd., tam je role exekutivní. A jinou úlohu mají samozřejmě zastupitelé a zástupci samosprávy. Byla bych ráda, abychom si tyto role nepletli, a budu skutečně potěšena, když se znovu, a já předpokládám, po roce a půl, vrátíme všichni k jednacímu stolu. Nicméně nevím, jestli úvaha zástupců Českých drah a Správy železniční dopravní cesty zatím byla nějaká neodpovědná nebo zda chtěli nějakým způsobem petenty napínat a zda tedy jsou ještě schopni situaci přehodnotit. Budu ráda, pokud tomu tak bude, ale v opačném případě se domnívám, že samosprávám přísluší tato kompetence, o níž jsem před chvílí hovořila. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. A ptám se petentů a osob dotčených stran, zda má někdo z nich zájem vystoupit. Mám pocit, že se hlásí pan Martin Kadrman, pokud dobře vidím, a potom pan starosta. Prosím, pane Kadrmane, máte slovo.

      Martin Kadrman: Děkuji vám, pane předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, byl jsem několika z vás přímo či nepřímo vyzván k některým odpovědím na jasně položené otázky. Dovolím si začít od konce, od projevu pana senátora Kubery.

      Myslím si, že mezi peticí, námi a panem senátorem Kuberou došlo k jistému nedorozumění, protože petice byla podávána Senátu již před rokem. To bylo v době, kdy budova byla skutečně existenčně ohrožena. Dneska, jak jsme slyšeli, tomu tak již není. Proto je v tomto smyslu znění proti demolici nádražní budovy v Ústí nad Orlicí.

      Příslušný výbor navrhl usnesení. Je samozřejmě přirozeně na vás, o kterém z předložených návrhů rozhodnete.

      Předevčírem to bylo, jestli se nemýlím, 25 let, co byla zdemolována nádražní budova v Těšnově. Byla zdemolována v zájmu pokroku, modernizace. A dneska lidé, kteří se na té demolici přímo podíleli či ji měli na starost, říkají, že problém hlavně tkvěl v tom, že zástupci památkářů a milovníků historie patřičným způsobem neuměli předložit důvod k záchraně této budovy příslušnému ústřednímu výboru KSČ, protože stačilo říci, že je to nejcennější část této budovy, z níž by mohl být krásně výstup z metra Florenc, a krásně by se mohlo argumentovat: Soudruzi, až nás imperialista napadne, jaký je nejbližší úkryt do protiatomového krytu? No přece vchodem do metra na Těšnově.

      My dneska samozřejmě už nejsme v té fázi, doba se zaplaťpánbůh posunula a doufám, že se nevrátí, kdy nemusíme hledat ideologické důvody k záchraně nádražní budovy.

      Nádražní budova zůstane stát i přesto, že stát neměla a údajně to technicky ani nebylo možné. Způsob jsme našli. A znovu se opakuji, tak jako jsme našli způsob, jak budovu zachránit, trať modernizovat, tak jako jsme našli způsob, jak budově zajistit její smysluplnou existenci, a to je v tom smyslu, že nová nádražní budova se stavět nebude, protože pakliže by se stavěla, tak jakékoliv další debaty na téma, co se starou nádražní budovou, by byly naprosto nesmyslné.

      Co se týče návrhů, těch návrhů bylo 15. Jedním z návrhů, já vás s nimi nebudu samozřejmě zatěžovat, pakliže byste někdo měli zájem, rád vám je zašlu, máme je na webových stránkách. Máme několik návrhů, napojení na cyklostezku, informační centrum Podorlicka, hostel, půjčovna kol atd., ale znovu říkám, my nejsme občanská iniciativa, a znovu směřuji k panu senátoru Kuberovi, my nejsme občanská iniciativa, která by křičela zachraňte, zachraňte, ve chvíli, kdy by došlo k jakémusi projevu vůle ji zachránit, tak by se po nás slehla zem.

      My jsme v době, kdy jsme neměli informace o tom, za jakých podmínek je budovu možné zachránit, tak jsem i hledali se vzpomínaným panem profesorem Suchomelem, tak on zajistil studentskou práci na téma využití a zakomponování nádražní budovy do modernizace tratě. Skutečně k tomu přistupujeme velmi odpovědně, a já vám tady říkám s naprostou jistotou a vážností, že pakliže bude zájem na všech stranách s tou budovou nějakým rozumným způsobem naložit, tzn. že nejen že bude zachována, ale my se snažíme o to, aby byly nalezeny prostředky, a já jsem přesvědčen o tom, že ty prostředky možné na její rekonstrukci uvolnit v rámci modernizace trati, ale znovu říkám, to je všechno předmětem dalších jednání, která nás čekají v nejbližších měsících. A o tom tady vy nemůžete rozhodnout, a proto jsem prosil, aby původní návrh, předložený návrh příslušným výborem hospodářským byl přijat v tom znění, v jakém byl, protože neříká, je potřeba, aby město, kraj a občanské sdružení Nádraží nedáme hledalo využití, ale všechny zainteresované strany hledaly využití, jak s tou budovou dále naložit a jak jí zachovat smysluplnou budoucnost. Protože je samozřejmě nesmysl, aby se trať zmodernizovala za 2,4 mld korun, budova zůstala v žalostném stavu, v jakém je, a to v jakém je, tak samozřejmě je důvodem, aby České dráhy, a přiznal se k tomu v pořadu reportéři ČT tiskový mluvčí Českých drah Šťáhlavský, že ta budova byla záměrně do ní nebylo investováno, aby mohl být nalezen důvod, proč ji demolovat.

      Proč by občanská veřejnost dneska měla sklízet tyto hořké plody? Tedy občanská veřejnost vyvinula nějakou iniciativu a my máme zájem na to se podílet na jejím dalším osudu. A co se týče paní senátorky Müllerové, já jsem samozřejmě velmi rád za to, že paní senátorka Müllerová podporuje zachování nádražní budovy, já pevně věřím, že nám i bude nápomocna v dalších jednáních a koneckonců je senátorka za náš okres a bydlí přes kopec, takže já pevně věřím, že se tady nevidíme naposled a vám všem ostatním bych chtěl skutečně velmi poděkovat, protože jsem mile překvapen a nesmírně si toho vážím, jaký čas věnujete našemu problému, který je vlastně problémem nás všech. Děkuji vám.

      Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a prosím pana starostu Peška, který se hlásil. Pánové, ještě někdo z vás bude mít zájem vystoupit v rámci rozpravy? Takže nikoho tam nevidím, takže pane starosto, máte slovo.

      Richard Pešek: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, vážení hosté. Já bych vám chtěl jenom velmi krátce sdělit, že pan Kadrman občanské sdružení, proti kterému my nic nemáme, má sebráno údajně já nevím, jestli 15 000 nebo 17 000 hlasů. Jsou to hlasy občanů z celé zeměkoule. Já tady zastupuji 15 000 obyvatel Ústí nad Orlicí, z nichž možná 1 500 lidí to podepsalo také. Můj syn, který bydlí tady v Praze na Malvazinkách, to klidně podepíše také, protože na našem nádraží už dávno nebyl a nejezdí. Víte, kdybych bydlel v New Jersey a někdo mně poslal krásnou fotku našeho krásného nádraží, tak bych to podepsal a panu Kadrmanovi bych sehnal ještě 200 000 hlasů Američanů.

      Ale my se potýkáme s tím problémem přímo na místě a jenom abyste věděli, jak velký zájem tato záležitost má na místní televizi, která je velmi sledovaná, OIK se jmenuje, běží už 14 dní anketa - co říkáte tomu, že ústecké nádraží bude zachráněno. Ano, 520 hlasů, ne 390, a je mi to lhostejné 210. Takže se toho dohromady zúčastnilo asi 1 200 lidí, tak je to zajímavé, ale vesměs ta mlčící většina chce mít moderní nádraží a my jsme se teď dostali tady na vaší půdě do zajímavého nového stadia této věci. Město Ústí nad Orlicí skutečně bazíruje na výstavbě nové výpravny nebo odbavovací, nebo jak se tomu říká, budovy na kerhartické straně.

      Jestli někdo sežene těch 200 mil. na kulturní památku a zachová nám tam starou dámu, tak budiž, ale my chceme bezpečné nádraží a jestli tam skutečně bude tato historická památka, nám nevadí, a já vám jenom řeknu, naváži na pana Kuberu, ta památka nebude vidět, víte. Tam budou nástupiště a tam budou sloupy, tam budou tróje, nebo jak se to jmenuje, a tato památka nebude vidět, protože k ní nebude příjezd automobilem z nějakého pohledu, bude k ní příchod zespoda, to znamená, když někdo podchody dojde dovnitř, tak si k ní stoupne, takhle se podívá nahoru, a když si to někdo bude chtít vyfotit, tak ta budova úplně zmizí technicky. Čili já chci jenom říct, že zájmem 15 000 obyvatel Ústí nad Orlicí je, abychom měli novou výpravní budovu na kerhartické straně a na tom budeme trvat. A jestliže tady dneska někdo říká, že se to veřejně neprojednávalo, víte, projednávalo se uzemko tak zvané. A to byla veřejná debata, do toho se mohl přihlásit úplně každý, i paní režisérka, i pan Kadrman. Děkuji.

      Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane starosto, a nikoho nevidím, že by se hlásil do rozpravy, takže rozpravu končím a prosím pana zpravodaje.

      Senátor Jiří Nedoma: Dámy a pánové, dovolte mi, abych tady shrnul to, že vystoupilo celkem 7 hostů v této záležitosti, z toho dva vystoupili dvakrát, dvakrát vystoupil představitel petentů pan Ing. Kadrman, který v podstatě volá po nalezení způsobů nejenom tedy zachování té budovy, ale nalezení způsobu opravy té budovy, a jestli jsem tomu dobře rozuměl, tak hledá způsob financování státu nebo státem zřízených institucí, s čímž já osobně tedy nemohu souhlasit, nebo si nemyslím, že by toto bylo řešení vhodné. Co se týká vystoupení pana starosty Peška z Ústí nad Orlicí, tak ten naopak vnesl nový prvek do toho, že požaduje kvalitní novou nádražní budovu a realizaci rekonstrukce železničního koridoru jako přínos pro město. Co se týká vystoupení senátorů, tak vystoupilo 11 senátorů, z toho dva senátoři dvakrát, resp. dvakrát vystoupila kolegyně senátorka Müllerová a dvakrát kolega senátor Jílek. Z těchto všech vystoupení krom přiklánění se k různým názorům a postojům považuji za nejzásadnější tedy vystoupení senátora Jílka, který vlastně podává protinávrh na znění bodu č. 2 našeho usnesení. Rozdíl v těchto usneseních mezi usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a návrhů usnesení senátora Jílka je v tom, zatímco výbor doporučuje, aby společné nalezení řešení pro stávající budovu, o které již v tomto okamžiku se dá říci, že se nalezl konsensus v tom, že zůstane stát na svém místě, tak toto řešení budou hledat společně všechny doposud dotčené instituce. Je pravda, že tady v tom vůbec v usnesení z hospodářského výboru nejsou jmenováni petenti, čili zástupci petentního výboru.

      Naproti tomu v tom doporučení, které navrhuje senátor Jílek a které podpořila řada vystoupení senátorů se doporučuje Pardubickému kraji, městu Ústí nad Orlicí a v původním návrhu chybějícímu petenčnímu výboru společně najít řešení, jak se stávající budovou po jejím převedení na nového majitele naložit, což reflektuje ten vstřícný návrh, který tady padnul ze strany Českých drah, že jsou ochotny převést tuto budovu za symbolickou jednu korunu z řad na toho, kdo nalezne to řešení a kdo především nalezne finanční prostředky jako potřebné na opravu a využití této budovy. Takže je tady usnesení Senátu. To má dva body. První, že Senát bere na vědomí petici proti demolici nádražní budovy v Ústí nad Orlicí a druhé je to pouze doporučení. To usnesení je připraveno v souladu s jednacím řádem v Senátu, to znamená, že skutečně Senátu nepřísluší určovat to řešení, ale pouze nám přísluší vyslechnout všechny zainteresované strany, což jsme udělali v rámci jednání podvýboru a výboru a vystoupení hostů na dnešním jednání Senátu pouze potvrdilo, že to šetření tomu odpovídalo, že ty skutečnosti se nezměnily. Takže v tomto smyslu odevzdávám věc do rukou řídícího jednání, aby o tom nechal hlasovat.

      Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji. Ještě prosím jedno upřesnění. Pochopil jsem správně, že doporučujete, aby usnesení výboru v tom odstavci 2 doporučení byl zahrnut i petiční výbor?

      Senátor Jiří Nedoma: Určitě bych to doporučoval.

      Místopředseda Senátu Jiří Liška: Paní kolegyně Paukrtová?

      Senátorka Soňa Paukrtová: Jestli jsem správně poslouchala, tak já mám za to, že návrh kolegy Jílka a návrh hospodářského výboru prostě vůbec nejsou v rozporu. Já si dokonce myslím, že nalezení té budovy nebo využití té budovy se bez města Ústí nad Orlicí vůbec neobejde a bez kraje také ne, takže já nevím, jestli kolega nějak nesouhlasí, ale já mám pocit, že to není v rozporu.

      Místopředseda Senátu Jiří Liška: Kolega Jílek to jistě upřesní, ale mohu to upřesnit i já. Kolega Jílek vypouštěl ministerstvo dopravy, České dráhy, Správu železniční cesty.

      Senátor Adolf Jílek: Ano, já jsem vypouštěl tyto orgány, to znamená ministerstvo, České dráhy a SŽDC, protože tady jasně deklarovaly, že budovu za korunu, kdo ji bude chtít a že se v žádném případě budova podle nového projektu nebude bourat. Ale o naložení by se měly domluvit místně příslušné orgány kraj, obec a zástupci petentů.

      Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dobře, já myslím, že teď je nám to jasné. Spustím hlasovací znělku.

      Vážené kolegyně, kolegové, budeme hlasovat o návrhu usnesení. Jako poprvé v návrhu budeme hlasovat o návrhu pana kolegy Jílka. To znamená, dobře, rozdělíme to na dvě části.

      To znamená, že teď budeme hlasovat o tom, že Senát bere na vědomí petici proti demolici nádražní budovy.

      Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem usnesení? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 49, registrováno 59, pro 52, návrh byl schválen.

      To znamená, teď budeme hlasovat o bodu II. doporučuje a budeme hlasovat o návrhu kolegy Jílka, to znamená, doporučuje městu Ústí nad Orlicí, Pardubickému kraji a petičnímu výboru společně najít řešení, jak se stávající budovou naložit.

      Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 50, registrováno 59, pro 21, návrh byl zamítnut.

      Teď budeme tedy hlasovat o návrhu, tak jak byl předložen výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu doplněný panem zpravodajem o petiční výbor.

      Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 51, registrováno 59, pro 36, kvórum 30, návrh byl schválen. Ukončili jsme projednávání tohoto bodu našeho programu. Děkuji všem zástupcům petentů a osobám dotčených stran. Děkuji vám, na shledanou.

      A my, vážené kolegyně, kolegové, budeme pokračovat v dalším bodu našeho odpoledního jednání, a to je bod

      Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Žáka, Jiřího Nedomy

      a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb.,

      o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů

      Týká se prodloužení lhůty pro projednání návrhu senátního návrhu zákona senátora Jiřího Žáka, Jiřího Nedomy a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na provozních komunikacích

      Jedná se o senátní tisk č. 150. Já prosím pana kolegu Jiřího Žáka, aby nás seznámil s tímto návrhem.

      Senátor Jiří Žák: Dobré pozdní odpoledne, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Asi si pamatujete, že před určitou dobou byl předložen senátní návrh zákona tisk č. 150, který mění zákon 361/1997 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. My jsme už v minulosti požádali o prodloužení lhůty na projednávání tohoto návrhu a minulý týden jsem požádal pana předsedu Senátu znovu o další prodloužení o 60 dnů. Důvod je velmi prozaický. To, co nás brzdilo v práci, byl postup Poslanecké sněmovny ke stejnému tisku a nechtěli jsme v tom dělat větší zmatek. Teď je víceméně jasné, že Poslanecké sněmovně už nic nevznikne, takže nám tady vzniká prostor pro to, abychom mohli převzít některé smysluplné věci a dobrat se o to formou pozměňovacího návrhu. Žádám tedy nebo prosím vás, abyste podpořili usnesení z 15. schůze Senátu dne 18. března 2010, který říká, že Senát prodlužuje lhůtu pro projednávání návrhu senátního návrhu zákona senátora Jiřího Žáka, Jiřího Nedomy a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a o změnách některých zákonů do 31. května 2010. Děkuji vám.

      Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Vaše řeč byla naprosto jasná, přesto ale jsem povinen zahájit diskusi a vy prosím sedněte si ke stolku zpravodajů.

      Do diskuse se nikdo nebo do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím a budeme hlasovat o návrhu, tak jak nám jej předložil pan kolega Jiří Žák.

      Vážené kolegyně, kolegové, hlasujeme o návrhu prodloužit lhůtu pro projednání návrhu senátního návrhu zákona kolegy Jiřího Žáka, Jiřího Nedomy a dalších do 31. května 2010.

      Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 52, registrováno 55, pro 30, návrh byl schválen. Děkuji, pane kolego.

      A přistupujeme k poslednímu bodu našeho dnešního programu, a to je

      Zpráva o peticích doručených Senátu, jeho orgánům a funkcionářům

      o jejich obsahu, způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2009

      Jedná se o tisk č. 216 a prosím pana kolegu Jaromíra Jermáře, aby nás seznámil s usnesením výboru vzdělání, se zprávou a s usnesením výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

      Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Myslím, že celý ten tisk máte před sebou, tak nebudu ani citovat celé usnesení, zprávu o peticích i o způsobu jejich vyřízení, výroční zprávu, o činnosti v oblasti poskytování informací a o svobodném přístupu k informacím projednal výbor na své 13. schůzi dne 28. ledna 2010 a přijal následující usnesení:

      Výbor:

      1. Schvaluje zprávu o peticích doručených Senátu Parlamentu ČR a informaci funkcionářům o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2009, která je přílohou tohoto usnesení.

      2. Bere na vědomí výroční zprávu o podávání informací dle zákona č. 106/1999 Sb., a přehled podaných peticí a ostatních podání a dotazů za rok 2009, která je přílohou č. 2 tohoto usnesení, bere na vědomí výroční zprávu za rok 2009 pro mediální oblast, která je přílohou č. 3 tohoto usnesení.

      3. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR zprávu o peticích doručených Senátu Parlamentu ČR, orgánům a funkcionářům a o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2009 a výroční zprávy o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím za rok 2009 vzít na vědomí.

      Výbor ve svém usnesení dále určil zpravodajem toho projednání senátního tisku na schůzi Senátu Parlamentu ČR Jaromíra Jermáře a pověřil mě, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

      Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego a vás kolegyně, kolegové, prosím, prosím o klid, blížíme se k závěru.

      Takže to byla zpráva zpravodaje a já otevírám k diskusi, otevírám rozpravu k této zprávě, k těmto informacím.

      Do diskuse se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím a budeme tedy hlasovat o návrhu, tak jak nám jej předložil pan kolega Jermář.

      Děkuji, vážené kolegyně, kolegové, blíží se poslední hlasování, to hlasování bude o tom, zda bereme na vědomí zprávu o peticích doručených Senátu Parlamentu ČR.

      Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 53, registrováno 51, pro 46, návrh byl schválen.

      Tím jsme vyčerpali program našeho jednání. Vidím kolegu Sefziga, že se hlásí o slovo - ještě s technickou poznámkou.

      Senátor Luděk Sefzig: Já se všem omlouvám, moje poznámka je namířena pouze ke členům výboru pro záležitosti EU. Moc jej prosím, aby zítra přišli na krátký výbor, který se bude týkat hlasování o procedurách, o výběru materiálu k projednání výboru a svolal bych na 8:30, tedy půl hodiny před schůzí do Černínského salonku v Kolowratském paláci, děkuji vám.

      Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano, a prosím, pane předsedo, abyste jednání ukončili do 9.00 hodin., protože zítra zahajujeme v 9.00 hodin. Děkuji vám, na shledanou.

      (Jednání přerušeno v 17.33 hodin.)

      186