Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.


(2. den schůze - 27. března 2009)

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na pokračování 5. schůze Senátu.

Nejprve omluvy. Omlouvají se Petr Vícha, Karel Schwarzenberg, Václav Jehlička, Otakar Veřovský, Jan Horník, Jaromír Štětina. Tomáš Jirsa, Jaroslav Kubera, Liana Janáčková, Božena Sekaninová a Miroslav Nenutil.

Prosím, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami.

Nejprve dovolte, abych navrhl změny pořadu 5. schůze Senátu. Během včerejšího dne jsme nezvládli projednat z časových důvodů senátní tisk č. N 136/06 ministra Nečase a tisky N 23/07 a N 24/07 ministra Langera. Protože se těchto tisků ujal ministr Alexandr Vondra, navrhuji, abychom je zařadili jako 10. až 12. bod dnešního jednání.

Hlásí se pan senátor Jiří Stříteský.

Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, jsem chtěl požádat, jestli by senátní tisky č. 44 a 45 byly jako první v bloku pana ministra Vondry.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Máme návrhy, které zazněly ode mne a návrh, který zazněl od kolegy Stříteského. Nikdo další se nehlásí s eventuální změnou programu. Nemáte-li námitek, nechal bych o těchto změnách, tak jak zazněly ode mne nebo od kolegy Stříteského nechat hlasovat en bloc. Námitku žádnou nevidím, takže k prvnímu dnešnímu hlasování svolám nepřítomné senátorky a senátory.

Budeme hlasovat o změnách pořadu schůze. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 32 ukončeno, registrováno 52, kvórum 27, pro 49, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Jsme u prvního bodu, kterým je

Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Výboru regionů a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru: Zelená kniha o územní soudržnosti - Učinit z územní rozmanitosti přednost

Materiál jsme obdrželi jako tisky č. K 137/06 a č. K 137/06/01. S tímto materiálem nás seznámí ministr pro místní rozvoj Cyril Svoboda, kterého vítám a předávám mu mikrofon.

Ministr pro místní rozvoj ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo Senátu, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte, abych stručně uvedl tento bod, to znamená bod Zelená kniha o územní soudržnosti.

Tento dokument zveřejnila Evropská komise v říjnu roku 2008 a tím reagovala na výzvu Evropského parlamentu a členských států, ale i nevládních organizací.

Dovolte mi však zmínit, že pojem území soudržnosti v žádném případě není pojmem novým, i když chybí jeho přesná definice. Je obsažen již v primárním evropském právu smlouvy v kontextu se službami obecného zájmu. V tzv. obecném nařízení pro čerpání evropských fondů je výslovně uvedena hospodářská, sociální a územní soudržnost. Zdůrazňuji také, že Česká republika má v rámci stávajícího programového období jako jeden z cílů uveden vyvážený rozvoj území, čímž je akcentován i aspekt územní soudržnosti.

Lisabonská smlouva také obsahuje pojem územní soudržnosti a definuje jej jako pojem, který se týká hospodářské a sociální soudržnosti. Zvláštní pozornost je v textu věnována venkovským oblastem, oblastem postiženým průmyslovými přeměnami a regionům, které jsou závažně a trvale znevýhodněné přírodními nebo demografickými podmínkami, jako jsou například nejsevernější regiony, regiony s nízkou hustotou obyvatelstva, ostrovní, přeshraniční a horské regiony.

Tato definice je pro nás velmi problematická, protože je výsledkem tlaků starých členských zemí, neboť rozdílnost daná geograficky je rozdílnost daná, a samozřejmě, že na tom je založen zájem bohatších nebo starých členských zemí, aby peníze šly do tohoto typu regionů.

Z mého pohledu je tento přístup přístupem, se kterým musíme vést vážnou polemiku, protože má-li se ukázat soudržnost, tak soudržnost musí být mezi lidmi, nikoliv mezi regiony. Z tohoto důvodu budeme vždycky tlačit na to, aby peníze šly spíše do regionů méně rozvinutých, protože peníze mají jít tam, kde jsou zapotřebí, kde lidé si vědí rady a kde lidé mohou tyto peníze s úspěchem vyčerpat.

Bohaté a velké země EU samozřejmě budou chtít, aby peníze šly buď do regionů, které se liší fyzikálně nebo geograficky, a nebo do regionů nejrozvinutějších, s argumentem, že nejrozvinutější regiony jsou motorem dalšího vývoje. Ale znovu opakuji, že náš přístup je, že peníze mají jít především do regionů, které jsou méně rozvinuté.

Druhý aspekt novosti, který přináší tato politika, je snaha EU vytvářet větší regiony a aktivity, které se týkají velkých regionů.

Je to například projevem tzv. baltské strategie, kterou Evropská komise plánuje představit v závěru českého předsednictví, protože bude tendence vytvářet větší regiony, aby se mohlo kumulovat více prostředků.

Úkolem, který je před námi v debatě o budoucnosti kohezní politiky, tedy politiky soudržnosti, je najít definici, co to soudržnost je, a najít vyvážený přístup. My samozřejmě neuspějeme s tím, kdybychom řekli, že peníze nemají jít do těch nejrozvinutějších regionů nebo do regionů, které jsou postiženy, jak jsem řekl, třeba nízkou hustotou obyvatelstva, množstvím jezer nebo množstvím ostrovů. Ale musíme svést zápas o to, aby peníze především šly do regionů, které jsou postiženy, ať už dnes hospodářskou krizí nebo které to potřebují ke svému dalšímu rozvoji, tzn. do regionů méně rozvinutých.

Tento zápas o definici budoucí kohezní politiky je před námi. Zelená kniha je instrumentem pro zahájení a pokračování této debaty, která je před námi, a je naprosto jasné, že politika soudržnosti i územní soudržnosti bude klíčovým tématem budoucnosti Evropské unie. Tuto debatu musíme zahájit a vést intenzivně i vzhledem k tomu, že ještě nezačala vážná debata o budoucím rozpočtu a samozřejmě, že i mým zájmem je, abychom na setkání ministrů pro místní rozvoj, které proběhne v dubnu v Mariánských Lázních, připravili komuniké a text v duchu, jak jsem o tom mluvil. To znamená, že má být soudržnost mezi lidmi, že peníze z kohezní politiky mají jít především do regionů méně rozvinutých a že soudržnost je soudržnost, která má politický pojem.

Uvidím, jestli to budu já, nebo někdo jiný, kdo přijede do Mariánských Lázní, v dubnu tohoto roku, protože nikdo neví, jak to dopadne, 21. a 22. dubna, proto oznamuji pouze svůj úmysl. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je VEU. Přijal usnesení, které máme jako tisk K 137/06/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Koukal, který má nyní slovo.

Senátor Václav Koukal: Pane předsedo, pane ministře, paní kolegyně, páni kolegové, sdělení komise k Zelené knize je podle mého soudu mimořádně obecný dokument, nicméně startuje diskusi, která by měla směřovat k cíli, který pan ministr naznačil. Já krátkou charakteristiku cíle, ke kterému by měla směřovat územní soudržnost, bych citoval:

Územní soudržnost má zabezpečit rozvoj všech míst Evropské unie a zajistit, aby lidé, kteří v nich žijí, mohli z jejich charakteristických rysů vytěžit maximum. Má být tedy prostředkem, který činí z rozmanitosti výhodu, jež přispívá rozvoji EU. To je citace.

Komise ve svém sdělení položila členským státům šest otázek, které by měly členské státy odpovědět. Co by měla být definice územní soudržnosti, rozsah a působnost územních opatření, lepší spolupráce, lepší koordinace, nová územní partnerství a lepší porozumění územní soudržnosti. Na tyto otázky členské státy odpověděly do konce února, taky odpověděla vláda. Já potom v usnesení na to budu reagovat.

Ta stanoviska, jak naznačuje pan ministr, jsou velmi rozdílná, například Dánsko říká, že hlavním kritériem pro podporu má být úroveň bohatství, naproti tomu Francie by ráda korigovala a regulovala většinu těch opatření.

Z toho sdělení, které komise poslala a také ze stanoviska vlády vyplývá i usnesení našeho VEU, které je přílohou tohoto materiálu, který projednáváme. Já bych si dovolil v tomto okamžiku to doporučení, které dal náš výbor Senátu, odcitovat.

Doporučení zní:

I.

  1. Senát podporuje stanovisko vlády na Zelenou knihu formulované jako reakce na otázky v ní vznesené. To bylo do 28. února.

  2. Souhlasí zejména s pojetím územní soudržnosti jako integrovaného rozvoje území, tedy měst i venkovských oblastí s důrazem na dostupnost infrastruktury a služeb pro všechny obyvatele.

II.

  1. Domnívá se, že pro patřičné směřování debaty o územní soudržnosti a od ní neoddělitelné soudržnosti hospodářské a sociální, je vhodné, aby EU vydala Bílou knihu, ve které by vyvodila závěry z probíhající debaty jak o konceptu územní soudržnosti, tak obecně o budoucnosti kohezní politiky po roce 2013.

  2. Doporučuje, aby v konceptu územní soudržnosti bylo patřičným způsobem zohledněno udržitelné využívání krajiny při zachování biologické rozmanitosti.

III.

  1. Žádá vládu, aby jej informovala o tom, jak zohlednila toto stanovisko a o navazující legislativě.

  2. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

To je tedy text doporučení, který přijal náš výbor.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů a slovo má paní senátorka Ludmila Müllerová jako zpravodajka výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který se rovněž tímto tiskem zabýval.

Senátorka Ludmila Müllerová: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Dovolte, abych i já vás seznámila s projednáváním tohoto evropského tisku v našem výboru. Je celkem logické, že se jím náš výbor zabýval, protože už z názvu výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí je patrné, že právě ta územní soudržnost se nás velmi intenzívně dotýká.

Já se nebudu vracet k tomu, co tady říkali mí kolegové, chtěla bych jenom říci, že je zcela pochopitelné a logické, že se tímto materiálem a tímto sdělením také zabývaly i české a moravské kraje. Že se vyjadřovaly k Zelené knize a musím říci, že podle informací, které máme k dispozici prostřednictvím našeho senátního oddělení pro evropské záležitosti, takže vlastně ty názory se nijak výrazně neodlišují od názoru centrálního, to znamená od stanoviska vlády. Jsem tomu opravdu ráda a myslím si, že takto by měla směřovat potom i debata.

Bylo tady konstatováno, že vlastně zahajujeme debatu na toto téma. V regionech samozřejmě hospodářská, sociální, územní soudržnost je velmi výrazné a zásadní téma. A jak již bylo zase naznačeno, je to zatím velmi obecné, a proto jak náš výbor, tak i VEU požaduje, aby EK přistoupila ke zpracování tzv. Bílé knihy pro tuto oblast, která by měla být samozřejmě konkrétnější.

Ještě jedno doporučení, které z našeho výboru zaznělo, a které by v rámcové pozici vlády mělo být akceptováno. Pan ministr hovořil o tom, že se budou setkávat ministři EU právě v Mariánských Lázních v průběhu dubna. Myslím si, že by bylo dobré, aby se pozice, kterou jsme zpracovali, aby byla propracovaná dále z hlediska možných dopadů hospodářské krize právě na regiony a územní soudržnost.

Nyní mi dovolte, abych vás seznámila s usnesením výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který toto sdělení projednával 18. února 2009.

V návaznosti na 330. usnesení výboru pro záležitosti EU, po úvodním slovu Mgr. Emila Horčičky, ředitele sekce Ministerstva pro místní rozvoj ČR, zpravodajské zprávě senátorky Ludmily Müllerové a po rozpravě výbor zaujímá na žádost výboru pro záležitosti EU stanovisko ke sdělení, které je přílohou a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toho usnesení předsedovi výboru pro záležitosti EU a předsedovi Senátu,

Musím konstatovat, že stanovisko, které je přílohou, nebudu číst, protože v bodu 1, 2 a 3 je identické s tím, které tady četl pan senátor Koukal. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Otevírám obecnou rozpravu. Připravil se senátor pan Miroslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, dovolte mi jednu jazykovou připomínku k předkladateli. Jazyk EU a komise je někdy velice zvláštní, nicméně zde překračuje do dalších dimenzí. V materiálech vidíte, že je problém, jak nejlépe definovat územní soudržnost.

Dovolte, abych se pozastavil nad tím, že léta používáte pojem územní soudržnost a v tomto okamžiku se ptáte, co tím máte na mysli.

Je to nelogické a uráží to lidi, kteří mají exaktní vzdělání. Když chci něco říci a nemám pojmy, zjistím si to, a potom to řeknu. Nebylo by lepší, kdybyste řekli, že chcete podporovat regiony, které nejsou tak rozvinuté a nyní hledáme klíč, jak tyto peníze rozdělovat. Neříkejte, že hledáte význam pojmu, který se už léta používá.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se nehlásí, rozpravu končím. Chce se k něčemu vyjádřit pan ministr?

Ministr pro místní rozvoj ČR Cyril Svoboda: Drobnou reakci. Doufám, že to nevyvolá velkou debatu, protože debata není možná, jsem rád, že to mohu svobodně říci. Jako neexistuje definice terorismu a s tímto pojmem zacházíme, protože pro někoho terorismus je akt násilí, nebo pro jiného je to akt národního sebeurčení nebo osvobození, tak se ukazuje, že pracujeme s pojmem, ale nemáme ho přesně definovaný. Proto trvám na tom, co jsem řekl na začátku, že pro mne je územní soudržnost - soudržnost s méně rozvinutými regiony. Chápu realitu, že velké a bohaté země nebudou s tímto souhlasit a budou říkat, že územní soudržnost je také s regiony, které trpí demografickými nebo jinými odlišnostmi. Proto tam není pojem dobře uchopen. Beru to jako připomínku. Jsem ochoten jinak o tom debatovat, jen konstatuji, že budu usilovat o to, aby pojem soudržnost znamenal pouze podporu méně rozvinutých regionů.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Ptám se paní senátorky Müllerové a garančního zpravodaje senátora Koukala, zda chtějí vystoupit. Nechtějí. Jsme v této chvíli u hlasování, které bude kopií usnesení výboru pro evropské záležitosti. Ptám se paní senátorky Müllerové, zda je to shoda, že toto usnesení je podporováno i vaším výborem.

Všem je jasné, o čem budeme hlasovat. Je to usnesení Senátu Parlamentu ČR se třemi římskými body a s arabskými podbody, které máte před sebou. V této chvíli svolám všechny na hlasování.

Zahajuji hlasování, kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 33 skončeno, registrováno 58 senátorek a senátorů, kvórum 30, pro 54, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji, pane ministře, děkuji i zpravodajům a jednání o tomto bodu je ukončené.

Jsme u dalšího bodu

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,

a některé další zákony

Senátní tisk č. 35. Prosím paní ministryni zdravotnictví Danielu Filipiovou, aby nás seznámila s tímto návrhem zákona.

Ministryně zdravotnictví ČR Daniela Filipiová: Vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych v krátkosti uvedla předkládaný vládní návrh novelizace zákona o návykových látkách a s ním související novelizaci zákona o správních poplatcích.

Jedná se o jeho již třináctou novelizaci, jejímž nejčastějším důvodem bylo začlenění nové omamné nebo psychotropní látky do seznamu těchto látek, uvedeného v přílohách k tomuto zákonu, a to na základě rozhodnutí Komise OSN pro omamné látky, jejímž členem je i Česká republika.

Důvodem pro dnes předkládanou novelizaci zákona o návykových látkách je rovněž nutnost reagovat na rozhodnutí Komise OSN pro omamné látky o zařazení látky oripavin na Seznam 1 omamných látek Jednotné Úmluvy o omamných látkách. Dále bylo třeba reagovat na rozhodnutí Rady ES a zařadit do seznamu psychotropních látek, látku benzylpiperazin. Mimo již uvedené důvody bylo rovněž nutné reagovat na změny v legislativě ES, které zavádějí nový režim pro zacházení s prekursory drog podle nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 273/2004 Sb., o prekursorech drog, dále podle nařízení Rady č. 111/2005, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekursory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi, a podle nařízení Komise č. 1277/2005, kterým se stanoví prováděcí pravidla k výše uvedeným nařízením.

Jedná se zejména o nový režim povolování při zacházení s prekursory u osob provozujících lékárnu, veterinární ordinace, u orgánů veřejné moci, ozbrojených sil a výzkumných pracovišť a laboratoří uvedených ve vyhlášce č. 83/2002 Sb., kterou se stanoví seznam právnických a fyzických osob s uvedením jejich pracovišť, pro jejichž činnost se nevyžaduje povolení k zacházení s návykovými látkami, přípravky je obsahujícími a prekursory. Podle platné legislativy Evropských společenství již nelze nadále zachovat dosavadní režim podle stávajícího zákona, tj. zacházet s prekursory bez povolení k zacházení.

Jak z výše uvedeného vyplývá, je v současné době problematika prekursorů drog již plně pokryta výše uvedenými přímo použitelnými předpisy Evropských společenství. Stávající znění zákona, tak jak bylo koncipováno při nabytí jeho účinnosti v roce 1998, však s touto skutečností nepočítalo a došlo proto k propojení problematiky prekursorů drog s problematikou omamných a psychotropních látek, jejichž právní úprava vychází především z Jednotné Úmluvy o omamných látkách a Úmluvy o psychotropních látkách.

Vzhledem ke stále se zvětšující obsáhlosti a komplikovanosti této problematiky je stávající znění zákona velice nepřehledné. Jediná možnost, jak tento nežádoucí stav napravit, je vypracování dvou samostatných zákonů, a to zákona, který by řešil prekursory drog v souladu s příslušnými přímo použitelnými předpisy Evropských společenství, tj. stanovení příslušných dozorových orgánů státu, včetně stanovení sankcí za porušení příslušných dozorových orgánů státu, včetně stanovení sankcí za porušení povinností obsažených v přímo použitelných předpisech Evropských společenství, a druhého samostatného zákona řešícího problematiku omamných a psychotropních látek.

Toto navržené řešení si však vyžádá delší časové období, a proto cílem předkládané novelizace zákona, tak jak je výše uvedeno, je především řešit časově neodkladné záležitosti, kterými jsou zařazení dvou nových návykových látek a v oblasti prekursorů provést jen ty opravdu nejnutnější úpravy, aby znění zákona nebylo v rozporu s příslušnými přímo použitelnými předpisy Evropských společenství. Tento záměr byl konzultován v rámci meziresortního řízení s odborem kompatibility Úřadu vlády, který s tímto přechodným řešením vyslovil souhlas a rovněž tak proti tomuto přechodnému řešení neměl námitek ani výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, kterému byl návrh zákona v souladu s legislativními pravidly vlády předložen k předběžné konzultaci.

V rámci projednávání posuzovaného návrhu zákona v Poslanecké sněmovně bylo k němu uplatněno několik pozměňovacích návrhů, které byly Poslaneckou sněmovnou schváleny a následně do návrhu zákona předkládaného Senátu i zapracovány. Pokud se týká pozměňovacích návrhů legislativně technické povahy a výjimky z placení správních poplatků, lze s těmito pozměňovacími návrhy vyslovit souhlas. Pokud se však jedná o pozměňovací návrh týkající se § 1 odst. 1 písm. c) a § 13 odst. 1, promítnutý do senátního tisku č. 35 jako bod 2, kterým se z citovaného ustanovení vypouští množstevní vymezení obsahu pseudoefedrinu v jednotce lékové formy, nemůžeme zcela souhlasit z následujících důvodů:

Navržená změna není v souladu se závěrem pracovní skupiny zřízené při ministerstvu zdravotnictví, která se zabývala snížením rozsahu zneužívání léčivých přípravků s obsahem pseudoefedrinu, jak vyplynulo z Akčního plánu realizace Národní strategie protidrogové politiky. Tato pracovní skupina byla složena ze zástupců Státního ústavu pro kontrolu léčiv, Národní protidrogové centrály, České lékárnické komory, Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti a ministerstva zdravotnictví. Konečným výstupem této pracovní skupiny bylo doporučení omezit výdej těchto léčivých přípravků ve smyslu § 39 odst. 3 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, to je vydávat takovýto léčivý přípravek s omezením. Omezení spočívá v množstevním, časovém a případně i věkovém limitu.

Stávající řešení tohoto problému, které je obsaženo v § 39 odst. 3 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, nelze pro krátkou dobu jeho účinnosti - tedy od 1. 1. 2009 - jednoznačně objektivně vyhodnotit.

Navrženým řešením by oproti dosavadní právní úpravě došlo k výraznému ztížení dostupnosti léčivých přípravků s obsahem nižším než 30 mg pseudoefedrinu v jednotce lékové formy. Dosud jsou tyto léky vydávány v lékárnách bez receptu. Podle pozměňovacího návrhu by každý výdej tohoto léku byl vázán na lékařský předpis, což by rovněž znamenalo zvýšené zatížení ošetřujících lékařů, kteří by museli na každý léčivý přípravek z uvedené skupiny vypsat recept.

Dne 18. 3. 2009 byl posuzovaný vládní návrh zákona projednán senátním výborem pro zdravotnictví a sociální politiku, který rovněž dospěl k závěru, že by měl být tento poslanecký pozměňovací návrh z textu posuzovaného vládního návrhu zákona vypuštěn, s čímž za předkladatele vyslovuji souhlas.

Závěrem bych vás chtěla požádat, dámy a pánové, o podporu předkládaného vládního návrhu zákona při jeho následném legislativním projednávání, aby mohl nabýt účinnosti s ohledem na - v něm obsaženou - transformaci právních předpisů ES - co možná nejdříve. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, paní ministryně. Organizační výbor určil garančním a jediným výborem výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, a ten přijal usnesení, které máme jako tisk č. 35/1. Zpravodajem je pan senátor Pavel Sušický a ten má nyní slovo.

Senátor Pavel Sušický: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené paní kolegyně, vážení kolegové. Paní ministryně nás srozumitelně seznámila s 13. novelou zákona o návykových látkách, jejímž hlavním cílem je, jak již bylo řečeno, zařazení dvou nových látek do seznamu psychotropních látek, a dále pak s potřebou pružně zareagovat na změny v legislativě Evropského společenství, jež zavádějí nový režim pro zacházení s prekursory drog.

Pro vysvětlení si dovolím říci, že prekursory jsou výchozí látky, z nichž chemickou přeměnou vzniká výsledný produkt, v našem případě, o kterém hovoříme, tedy droga.

Předkladatelka rovněž popsala, co navrhovaná předloha zejména řeší a já to nebudu opakovat. Domnívám se rovněž, že vzhledem k obsáhlosti a společenské závažnosti této problematiky související se zneužíváním drog budou potřeba v budoucnosti dva samostatné zákony. První by byl zákon o prekursorech drog a druhým pak samostatný zákon řešící přímo problematiku drog. Jak již ale bylo řečeno, k tomu bude zapotřebí větší časový prostor a současná úprava tak řeší ty nejnutnější věci, aby tento předkládaný zákon byl v souladu s předpisy Evropského společenství.

Při konečném hlasování doznala vládní předloha několika většinou legislativně technických změn. Ani já k nim nemám většinou závažnější připomínky. U jedné, se kterou nesouhlasím, se ovšem musím zastavit déle. Je to pozměňovací návrh, který řeší úpravu zacházení s přípravky obsahujícími pseudoefedrin, a to tím způsobem, že v lékárnách se mohou tyto léčebné přípravky, které obsahují jakékoli množství pseudoefedrinu, tedy i pod 30 mg, to byla norma, která platila dosud, vydávat pouze a jen na lékařský předpis anebo žádanku.

Pro vysvětlení bych tady udal, že pseudoefedrin je látka, která slouží právě jako prekursor, jako surovina k výrobě pervitinu, nechvalně známé a oblíbené drogy českých toxikomanů, kteří tomu říkají perník. Z oficiálních webových stránek SÚKL, to je Státní ústav pro kontrolu léčiv, jsem se dozvěděl, že se u nás jedná o čtyři léčebné přípravky, je to modafen, panadol plus, paralen plus a nurofen stopgrip. Musí tam být to plus, pokud tam není to plus, tak ty přípravky pseudoefedrin neobsahují.

Zajímavé je, že za rok 2007, to je poslední údaj, se těchto léčebných přípravků u nás prodalo téměř 5 milionů balení, což je asi polovina balení na každého z nás, včetně kojenců. Co je ovšem velmi zarážející, celou polovinu tohoto množství, celou polovinu z těch 5 milionů, prodalo pouze 22 lékáren z celkového množství 2240, které v současné době v České republice jsou.

Myslím, že tady je evidentní, kam tato balení jdou. Jdou zřejmě přímo nebo přes nějaké překupníky do varen, kde z nich vaří drogu.

Zjišťoval jsem si to. V průměru se v běžných lékárnách prodává zhruba tak 100, 150 balení měsíčně, a jsou to ještě ze dvou třetin malá balení po 12 tabletách. Tyto lékárny samozřejmě prodávaly balení, která obsahují co nejvíce tablet.

Je naprosto evidentní, že tyto lékárny porušily již stávající zákon o léčivech. Je to ze dvou důvodů: za prvé, naprosto ignorovaly povinnost, aby výdej a vedení evidence léků byly v souladu s pravidly správné lékárenské praxe, a za druhé zcela opominuly možnost nevydat lék při podezření na jeho zneužití, tak jak jim to již dnes umožňuje zákon o léčivech.

Přesto, co jsem nyní uvedl, se ale domnívám, že navrhovaná úprava, aby se tyto léčebné přípravky vydávaly pouze na lékařský recept nebo žádanky, má svá značná úskalí. Není také v souladu se závěrem pracovní skupiny při Ministerstvu zdravotnictví, která se zabývala právě snížením rozsahu zneužívání léčebných přípravků s pseudoefedrinem, jak o tom hovořila již paní ministryně.

Jako dvě hlavní námitky si dovolím uvést. Za prvé, budou zbytečné návštěvy lékařů pacienty, kteří mají banální onemocnění horních cest dýchacích. Budou přicházet do ordinací pouze pro předpis těchto léků a lék by neměl nebo nesmí lékař předepsat, pokud pacienta nevyšetří. Povede to tak k větší časové zátěži lékařů, ale i k větší finanční zátěži pro zdravotní pojišťovny, protože ty pacienty pochopitelně vykáží. O riziku šíření nákaz v čekárnách ani nemluvě. Je to prostě trend, který jsme nechtěli. Naopak jsme chtěli, aby se počet pacientů v čekárnách lékařů snížil a měli na ně víc času.

A za druhé. Já si docela dobře dovedu představit podstatně vyšší počet krádeží a falšování lékařských receptů a také větší vykrádání lékáren, aby toxikomani získali látku potřebnou pro výrobu své oblíbené drogy.

Všichni se jistě shodneme v tom, že volné vydávání těchto léků, které jsou tak často zneužívány pro výrobu drog, se musí výrazně omezit a limitovat. Rovněž je potřeba, aby Státní ústav kontroly léčiv šel tvrdě po těch lékárnách, které ve velkém množství tyto léčebné přípravy nakupují a neřídí se přitom pravidly správné lékárenské praxe, jak jsem již uvedl. Rovněž tyto látky musí být uvedeny v zákoně o návykových látkách, a to ať se už jedná o jakékoliv množství, které obsahují. Pak budou takovéto lékařsky neodůvodněné velké prodeje trestným činem.

Dobrou možností je zařazení těchto léčebných přípravků do skupiny léčebných přípravků s omezením, která již existuje v současném zákonu o léčivech, a probíhají správní řízení.

Je nutno omezit výdej těchto léků na jedno, maximálně dvě balení, a myslím si, že i na nutnost podle mě předložení nejlépe občanského průkazu a tedy jmenovitou osobu a možnost dohledání těch, kterým byl lék obsahující pseudoefedrin vydán. To určitě výrazným způsobem zneužívání léků narkomany a bohužel i některými lékárníky výrazně omezí.

Předem upozorňuji, že v podrobné rozpravě bude podán pozměňovací návrh. Ten původní, který jsem podal na výboru, je modifikován, podá jej senátor Julínek a předběžně to ohlásil již na zdravotním výboru a konzultovali jsme to i s většinou členů zdravotního výboru, kteří k tomu neměli zásadní námitky.

Na závěr si dovolím vám ocitovat 14. usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku z 5. schůze, která se konala 18. března 2009 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 35):

Výbor

  1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení.

  2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Pavla Sušického.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

A já se ptám, zda někdo podle § 107 navrhuje, aby se Senát tímto zákonem nezabýval. Nikdo se nepřihlásil, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Tomáš Julínek a připraví se senátor Vladimír Dryml.

Senátor Tomáš Julínek: Pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi jenom krátce okomentovat tento návrh zákona. O tom, že dosavadní zákon už nevyhovuje, tady bylo řečeno, že je potřeba jej novelizovat. Hovořili o tom jak zpravodaj, tak i paní ministryně, takže se soustředím pouze na tu část, která se týká pozměňovacího návrhu z výboru a také pozměňovacího návrhu, který jste dostali ode mne na lavice.

Jenom malou rekapitulaci opatření, která se připravila pro boj se zneužíváním této látky pro výrobu drog.

Komise, která tady byla zmíněna, zasedá již dlouhou dobu, ale nebyly z ní žádné výstupy, takže se její složení znovu obnovilo v roce 2007 a zároveň se tehdy udělala změna zákona o léčivech, kde se přidal další institut možného výdeje léčiva, a to výdej léčiva ve volném prodeji s omezením, s nějakými omezujícími parametry. To znamená, že nyní máme v právním řádu léky, které se vydávají na recept, na žádanku, samozřejmě s omezením a jsou volně prodejné.

Tento režim byl zřízen právě proto, aby se mohly podchytit látky typu pseudoefedrinu, které jsou zneužívány k výrobě drog, popřípadě k nějakým jiným léčivům, která potřebují omezení, ale není vhodné je dávat na recept, ale stačí upravit režim, to znamená, že například je potřeba omezit množství, které se vydá konkrétně pacientovi, aby nedošlo k nějaké újmě u pacienta.

V průběhu jednání komise se potom tedy jednalo pouze o režimu, jaké omezení a jaké podmínky mají být stanoveny pro pseudoefedrin, aby bylo možno zabránit účinně výrobě drog z běžných léčiv, která používají lidé, a aby také kriminální policie měla indicie, pokud by se chtěla dostat k pachateli těchto činů, protože doposud s tím měla problém.

Tendence běžná léčiva, jako je modafen, neurofen, dávat na recept, je trošku nepromyšlená záležitost, protože recept sám o sobě není přísnější režim pro výdej léčiva, to je jenom určitý konkrétní režim, který jednak popisuje zákon o léčivech v § 39, a jednak recept samozřejmě také slouží k tomu, aby se mohla zúčtovat úhrada od zdravotní pojišťovny. Ne vždy tedy tento režim vyhovuje tomu, aby kriminální policie mohla konat, a ne vždy vyhovuje tomu, aby se mohlo zabránit zneužívání takovýchto běžných léčiv, která lidé běžně užívají k samoléčbě.

Proto tento režim s omezením podle toho, jaká omezení a jaké podmínky se do něho dají, může být přísnější než režim na recept. A zároveň nedochází k znepřístupnění běžných léčiv tohoto typu tak, aby se lidé mohli léčit. O tom hovořil již zpravodaj, aby nemuseli zbytečně chodit k lékaři a zbytečně čerpat peníze z veřejného zdravotního pojištění a využili tyto léky k samoléčení.

Proces od roku 2007 až do dnešních dnů trval dlouho proto, že je složitá procedura daná směrnicemi EU při přijímání registrace léčiva. A registrace léčiva se provádí ve správním řízení a trvá to prostě dlouho. A jsme konečně před jasně stanovenými opatřeními, protože od 1. 5. SÚKL vydá podmínky pro omezený výdej léčiv modafenu, neurofenu a těchto podobných léků, tak, aby mohl účinně zasáhnout proti výrobcům drog a samozřejmě i proti lékárníkům, kteří se na tom účastnili a zatím byli i problematicky trestně odpovědni. Vysvětlím dále.

To znamená, že 1. 5. nastoupí režim s omezením, kde budou jasně stanoveny podmínky, že se musí ten, kdo si to kupuje, identifikovat u lékárníka. Jsou tam limity, které se sledují, množstevní limity, které se sledují u konkrétní osoby na konkrétní rodné číslo, jsou tam povinnosti lékárníka zaevidovat výdej modafenu do centrální evidence SÚKLu a tím pádem se dá odkontrolovat přesně konkrétně na jméno, komu se a jakým způsobem vydala tato léčiva. Tady vidíte, že tento režim je vlastně přísnější než režim na recept, který může být zneužit.

Snad se, zaplať pánbůh, se posuneme dál a budeme moci eliminovat tuto praxi.

Pozměňovací návrh, který přišel z výboru, řeší pouze pseudoefedrin a řeší pouze to, že zabraňuje a nebo ruší nápad poslankyně Konečné, která chtěla dát tato běžná léčiva na recept.

Můj pozměňovací návrh je obdobou tohoto, to znamená má stejný efekt, jak jsem ho teď popsal u pozměňovacího návrhu zdravotního výboru, ale má ještě další přidanou hodnotu, je proveden trošku jiným způsobem obecněji. Obecněji mění zákon o návykových látkách tak, že vypouští 30miligramový pseudoefedrin, který by nespadal pod zákon o návykových látkách, kdežto větší množství spadá pod tento zákon, a tím nechává pseudoefedrin z logiky věci jako jednu látku spadající pod tento zákon. Pseudoefedrin tudíž z logiky věci je jenom jeden, ne podle toho, kolik ho je, ale je jenom jeden a je to prekursor drogy, jak je vidět, jestliže jeho 30 mg nebo 20 mg či 100 mg, záleží jenom, kolik si takového pseudoefedrinu vezmete.

Můj pozměňovací návrh, který tímto avizuji, tedy jasně říká, že pseudoefedrin je prekursor bez rozdílu množství. A protože na konci tohoto zákona jsou odkazy na trestní zákoník, každý lékárník, který bude zacházet s modafenem, bude větší příležitost toho dostat na tom, že manipuluje nějakým nesprávným způsobem s modafenem, který obsahuje pseudoefedrin, který spadá pod tento zákon a také pod trestní zákoník. Nepůjde tudíž jenom o jakousi nesprávnou lékárenskou praxi, za kterou může dostat lékárna nanejvýš pokutu, ale půjde o konkrétní možnost postihnout dotyčného pracovníka lékárny.

Zároveň, protože je to obecný princip, neboť vkládá do tohoto zákona princip možnosti některých látek, obsažených v tomto zákonu, dát do režimu s omezením, dává možnost SÚKLu rozhodnout o jiných léčivech, která se dostala na recept v minulosti, právě proto, že obsahovaly nějakou látku, která sama o sobě v konkrétním balení a v konkrétní tabletce je neškodná, naopak velmi podporuje účinek léčiva. Vzpomeňme alnagon, dinyl, korylan, které se dostaly na recept, nebo efedrin, který byl součástí v malém množství například některých kapek, a byl s výhodou užíván, ale dostal se na recept a tím se znepřístupnil pro samoléčení. Tyto látky je možné - podle tohoto zákona - dát do volného prodeje. S omezením, ale jenom podle rozhodnutí SÚKLu a ministerstva zdravotnictví, neotevíráme to tímto zákonem, jenom dáváme možnost, že když se ukáže, že režim s omezením je lepší než na recept, že to tak bude možné a že se tam zase stanoví specifické podmínky pro příslušné látky, jako je třeba kodein nebo efedrin.

Proto bych avizoval, a mohu snad říci i ve shodě se zdravotním výborem, že by bylo lepší odhlasovat můj pozměňovací návrh jako alternativu k návrhu zdravotního výboru.

Proč jsem ho nestihl předložit na zdravotním výboru? Stačil jsem to tam jenom avizovat, protože jsem ho v té době neměl legislativně zpracován, takže ho předkládám na plénu.

Děkuji za podporu.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Jsem rád, že konečně se řeší nařízení EU z roku 2004. Slyšíte dobře - 2004. V roce 2006, když jsem byl na ministerstvu, se tento problém řešil především s distributory těchto léků, protože není to tak jednoduchá otázka, neboť se jim samozřejmě sníží jejich zisky, a především s Lékárnickou komorou. A poslouchejte dobře - tehdy to byla Lékárnická komora, která se stavěla proti některým omezením. Přitom protidrogová centrála s tehdejším plukovníkem Komorousem jednoznačně tlačila na ministerstvo, aby došlo ke změně.

Jsem rád, že v roce 2009 se konečně návrh tohoto zákona dostává do Senátu. A je jenom škoda, že dlouho to trvalo.

I když s těžkým srdcem, tak musím připustit, že konečně ze strany pana senátora Julínka se jedná o rozumný návrh, a myslím si, že je potřeba, aby se jeho návrh podpořil.

Jde o to, že skutečně se tady ocitáme v době krize, a to je i záležitost toho, jak mnoho návštěv by bylo u lékařů a jak by to zatížilo zdravotnický rozpočet, který je velmi napjatý. Je to skutečně otázka lékárníků, ti mají tyto povinnosti. A kdyby si je plnili řádně už předtím - a pan senátor Julínek to tady řekl, že je pouze 22 lékáren, které s tím mají problémy z více než dvou tisíc - tak bychom nemuseli tyto věci řešit.

Jediné, co bych se chtěl paní ministryně zeptat, je otázka toho, proč je tam určitá diskriminace, že ne všichni platí za vydávání povolení k zacházení s prekursory stejné částky.

A ještě bych chtěl dodat, že samozřejmě i doufám, že většina mých kolegů ze sociální demokracie se přikloní k návrhu senátora Julínka. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Petr Guziana.

Senátor Petr Guziana: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Vše v podstatě bylo řečeno. Tíži na srdci necítím, abych tento návrh potvrdil. A pouze bych chtěl ještě uvést jeden aspekt.

Tyto léky jsou v podstatě i vedeny v takové pseudokategorii preventivních léků. A jak víme, prevence je nejlepší a nejlepší terapie. Samozřejmě i nejlevnější.

Víme také podle Murphyho zákonů, že choroba přichází v nejméně vhodnou hodinu a den, takže si nedovedu představit ke konci týdne, o sobotách a nedělích fronty pacientů, kteří stojí před dveřmi a žádají recept na tyto léky.

Toto tedy plně podporuji. A víme samozřejmě dobře, že i z ekonomických důvodů mnoho lidí dneska tzv. přechází chřipky, nemohou si dovolit nemocenskou atd. A právě i z těchhle viróz vznikají velmi vážné komplikace ve smyslu zánětu průdušek, zápalu plic, které mohou vyústit v další komplikace, tzn. k různým empiemům, nahromadění hnisu v hrudníku, vyžadující drenáže hrudníku, operace, které mohou skončit i invaliditou.

I toto všechno má tedy jednak medicínský, jednak ekonomický aspekt, takže tento návrh podporují.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Nikdo další už není přihlášen, končím obecnou rozpravu. A ptám se paní ministryně, zda se chce vyjádřit. Ano, máte slovo.

Ministryně zdravotnictví ČR Daniela Filipiová: Děkuji. Jsem velmi ráda za rozpravu, která tady proběhla. Musím říci, že nesmírně podporuji pozměňovací návrh pana kolegy Julínka, který více méně jakoby nahrazuje pozměňovací návrh výborový, který jej sice vlastně rozšiřuje, ale v podstatě nahrazuje a zahrnuje do těchto léků s omezením ještě dalším.

Myslím si, že návrh, který přišel ze Sněmovny, byl možná veden dobrým úmyslem zabránit zneužívání těchto látek, ale obávám se, že by to vedlo k tomu, že 99 % poctivých občanů, kteří tyto léky opravdu potřebují k samoléčbě, by tím byl nesmírně zkomplikován život.

Současně je ještě k tomu potřeba poznamenat jednu věc, pan kolega Julínek to tady zmínil, že vlastně Státní ústav pro kontrolu léčiv povede evidenci množství výdeje léků, které obsahují tyto látky. Teď se bavíme konkrétně o pseudoefedrinu, ohledně pozměňovacího návrhu pana kolegy Julínka tam půjde i o další látky. Je tady tedy možnost vždycky v okamžiku, kdy se neosvědčí praxe výdeje léků s omezením, může Státní ústav pro kontrolu léčiv spolu s ministerstvem zdravotnictví opět zavést výdej na recept, kdyby se zjistilo, že výdej s omezením nefunguje a dochází i tak k nějakým únikům a zneužíváním těchto léků.

A musím říci, že navíc mě nesmírně potěšilo, že shoda nad pozměňovacím návrhem kolegy Julínka je tak široká, protože věřím tomu, že opravdu tento pozměňovací návrh je správný a jako zástupce ministerstva zdravotnictví jej naprosto podporuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Chce se vyjádřit kolega Sušický jako zpravodaj? Zvedá se, takže má slovo.

Senátor Pavel Sušický: Jenom velice krátce. Já také děkuji za připomínky. Hovořili tři senátoři. Všichni tři se vyslovili pro přijetí pozměňovacího návrhu kolegy Julínka. Myslím si, že je správné přijmout tento pozměňovací návrh, který rozšiřuje skupinu látek a že to je cesta správným směrem.

Jenom u jedné bych se tady zastavil. Nechci dělat lékařský seminář, ale nečetl jsem žádnou věrohodnou práci, která by tvrdila, že léky typu paralenu mají nějaký preventivní účinek na virózy. Naopak si myslím, že jsou to léky, které je také potřeba brát s rozumem, že by se neměly nějakým způsobem zneužívat, protože mají prostě vedlejší účinky.

Ale určitě si myslím, že je tady cesta pro firmy a že půjdou tím směrem, že nakonec ta látka, ten pseudoefedrin zmizí a že bude nahrazen nějakou jinou látkou v budoucnu, že je to látka, která nemá absolutně žádný protivirový účinek, ale pouze způsobí odkrvení sliznic, umožní průchodnost nosu od kašlání, ale s viry to nemá nic společného.

To je všechno, co jsem chtěl říci, děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkujeme za medicínskou vložku.

A protože nezazněl žádný návrh na hlasování, než z hlediska pozměňovacího návrhu, tak otevírám podrobnou rozpravu. Do té se přihlásil pan senátor Tomáš Julínek. Předpokládám, že nás seznámí s textem svého pozměňovacího návrhu, aby byl ve stenozáznamu.

Senátor Tomáš Julínek: Děkuji, pane předsedo. Kolegyně a kolegové, jestli dovolíte, neposlechnu a návrh nebudu číst, protože ho mají všichni na lavicích.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Ale steno jej nemá.

Senátor Tomáš Julínek: Steno jej nemá, ale máme jej v tisku. Ale dobře, když pan předseda je pan předseda, nezbývá mi nic jiného, než vám návrh přečíst, chtěl jsem zkrátit čas.

Je to pozměňovací návrh k senátnímu tisku č. 35:

  1. V čl. I bod 2 zní:

„2. V § 1 odst. 2 písm. c) se slova „větší množství než 30 mg pseudoefedrinu v jednotce lékové formy“ nahrazují slovy „pseudoefedrin“.“

(Tím se nebude rozlišovat zákonem malý a velký pseudoefedrin, ale jenom jeden.)

  1. V čl. I se za bod 13 vkládají nové body 13a a 13b, které znějí:

„13a. V § 13 odst. 1 se věta první nahrazuje větou „Léčiva6)obsahující návykové látky a léčiva obsahující efedrin a pseudoefedrin mohou být vydávána v lékárně osobě, které nebylo vydáno povolení k zacházení, pouze na recept, žádanku nebo bez receptu s omezením6a).“

Poznámka pod čarou 6a zní:

„6a) § 39 odst. 3 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech)“.

(Tady se jenom napravuje odkaz.)

Dosavadní poznámky pod čarou č. 6a a 6b se označují jako poznámky pod čarou 6b a 6c, a to včetně odkazů na poznámky pod čarou.

13b. V § 13 odst. 1 větě druhé se slova „recept nebo žádanka“ nahrazují slovy „vydány pouze na recept nebo žádanku“ a slovo „označený“ se nahrazuje slovem „označené“.“

(To jsou technické změny. To znamená, že druhá část, kterou jsem nyní četl, má vlastně stejný efekt jako pozměňovací návrh zdravotního výboru.)

Tento návrh je hlasovatelný vcelku a je alternativou k návrhu výborovému. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Vidíte, jak vám to šlo.

Kdo další se hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo, takže končím podrobnou rozpravu. Ptám se paní navrhovatelky, zda se chce vyjádřit k tomuto pozměňovacímu návrhu, souhlas - nesouhlas.

Ministryně zdravotnictví ČR Daniela Filipiová: Já už jsem se jednoznačně vyjádřila, že podporuji pozměňovací návrh kolegy Julínka. Myslím, že v podstatě bylo řečeno vše.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan zpravodaj kolega Sušický.

Senátor Pavel Sušický: Tak jak jsem to řekl, souhlasím.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Máme tedy před sebou hlasování o pozměňovacím návrhu kolegy Julínka a tím se stává výborový návrh nehlasovatelným.

Dovolil bych si znělkou svolat všechny nepřítomné senátorky a senátory.

Ale hlásí se kolega Julínek s faktickou poznámkou. Pane kolego, tak trochu nevím.

Senátor Tomáš Julínek: Moc se omlouvám, ale udělal jsem v návrhu, který jsem četl pro stenozáznam, chybu, kdybyste mě nenechal to číst, tak se to nestalo. Ale bohužel tato chyba je i v rozdaném návrhu na lavice.

Jedná se o odkaz pod čarou, který jsem přečetl špatně. Chtěl bych, aby byla zmocněna legislativa to upravit do správné formy. Jedná se jenom o přepsání odkazu pod čarou, tak aby bylo všechno v pořádku. Omlouvám se.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře. Všem je jasné, o čem budeme hlasovat. Je to písemný materiál, který máme před sebou.

Zahajuji hlasování o pozměňovacím návrhu kolegy Julínka. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 34 ukončeno, registrováno 65, kvórum 33, pro 64, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o celku, ve znění pozměňovacího návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 35 ukončeno. Registrováno 65, kvorum 33. Pro 65, proti nikdo. Návrh byl schválen. Tím je jasné, že tento návrh zákona, ve znění pozměňovacího návrhu budeme vracet Poslanecké sněmovně.

Potřebujeme další usnesení, a to je, že senátoři nám odůvodní tento návrh v Poslanecké sněmovně. Navrhuji, aby to byl pan senátor Pavel Sušický. Ještě mu položím otázku, jestli má někoho ze zdravotního výboru, kdo by event. byl druhý. Myslím, že kolega Julínek, který zákon vytvořil. Tudíž máme dva senátory, které bychom pověřili. Pavel Sušický a Tomáš Julínek.

Zahajuji hlasování o tomto pověření. Kdo je pro, tlačítko ANO. Kdo je proti, tlačítko NE.

Hlasování č. 36 ukončeno. Registrováno 63, kvorum 32. Pro 63, proti nikdo. Návrh byl schválen. Tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji paní ministryni i zpravodajovi.

Jsme u dalšího bodu, kdy předám řízení schůze kolegovi Šnebergerovi.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Hezké dopoledne, kolegyně, kolegové, dalším bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 178/2005 Sb.,

o zrušení Fondu národního majetku České republiky a o působení

Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky

(zákon o zrušení Fondu národního majetku),

ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 46. Prosím paní ministryni zdravotnictví Danielu Filipiovou, aby nás seznámila s obsahem návrh tohoto zákona. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně zdravotnictví ČR Daniela Filipiová: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych v krátkosti uvedla předkládaný vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 178/2005 Sb., o zrušení Fondu národního majetku České republiky a o působení Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky, tzv. zákon o zákon o zrušení Fondu národního majetku, ve znění pozdějších předpisů.

Hlavním důvodem pro vypracování předkládaného vládního návrhu zákona je zabezpečení dalších finančních zdrojů, mimo přidělované prostředky resortu zdravotnictví prostřednictvím státního rozpočtu, zabezpečení potřebného financování investičních akcí prioritního a strategického významu s cílem zajistit poskytování specializované a vysoce specializované zdravotní péče v moderních zdravotnických zařízeních na odpovídající technické úrovni srovnatelné s vyspělými státy EU.

Jedná se zejména o tyto investiční akce:

  • pokračování rekonstrukce dětské části FN Motol v Praze,

  • vybudování velkého onkologického centra v Plzni, nebo

  • projekt stavby mezinárodního centra klinického výzkumu ICRC v Brně.

Pro zabezpečení finančních prostředků na tyto investiční akce se předkládaným vládním návrhem zákona navrhuje z výnosu z prodeje majetku určeného k privatizaci uvolnit pro resort zdravotnictví opakovaně v roce 2009 a 2010 vždy částku 1,5 miliardy korun.

Aby bylo možno navržené finanční prostředky čerpat co možná nejdříve, vláda navrhla na základě ustanovení § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, aby PS PČR vyslovila s vládním návrhem zákona souhlas již v prvém čtení. Bohužel tento návrh na zkrácení legislativního procesu nebyl Poslaneckou sněmovnou schválen.

V rámci projednávaní citovaného vládního návrhu zákona v PS, byly k němu uplatněny a následně do něj zapracovány dva pozměňovací návrhy.

Jedná se jednak o úpravu novelizačního bodu 1, ve kterém byla nahrazena slova „ministerstvem zdravotnictví“ slovy „výčtem strategických investic navržených ministerstvem zdravotnictví a schválených vládou, včetně uvedené předpokládané finanční částky“. S tímto navrženým doplněním lze ze strany předkladatele vyslovit souhlas.

Pokud se jedná o doplnění vládního návrhu zákona o nový novelizační bod 2, máme za to, že došlo při jeho zpracování k omylu, protože se jedná o výnosy z velké privatizace, nikoliv o prodeje majetku MZ. Rovněž tak z hlediska stávající struktury posuzovaného zákona je navrhované doplnění § 5 o nový odst. 5 nadbytečné, protože ze stávajícího znění 5 odst. 1 zákona pro MF vyplývá, že obecná povinnost hospodařit s nabytým majetkem, pod kterou lze začlenit i povinnost specifikovat veškerý takto spravovaný majetek včetně jeho oceňování při prodeji.

Z výše uvedených důvodů nelze ze strany předkladatele s novelizačním bodem 2 doplňujícím do § 5 nový odst. 5 vyslovit souhlas.

Nicméně, dovolím si k tomu, co jsem teďka řekla konkrétně o tom druhém pozměňovacím návrhu, říct následující věc. Bohužel, situace v PS je taková, jaká je. Musím říct, že tady je reálná hrozba, že pokud bychom vrátili PS tento návrh zákona s pozměňovacím návrhem, o kterém jsem teď mluvila, mohla by celá věc, resp. průběh projednávání novely tohoto zákona dopadnout tak, že by PS nepřijala žádné usnesení. Návrh zákona by tzv. spadl pod stůl. Ministerstvo zdravotnictví by přišlo o dvakrát 1,5 miliardy na investice majetku, který MZ schvaluje.

Proto bych si vás dovolila požádat, abyste tento návrh zákona propustili, resp. schválili, ve znění takovém, jaký přišel z PS, a ne včetně pozměňovacího návrhu, který byl přijat v rámci projednávání ve VZSP.

Navíc je samozřejmě nesmírně důležité z pohledu MZ, aby tento zákon byl přijat co nejdříve, aby bylo možné ty stavby, které jsem jmenovala a které nutně čekají na finanční prostředky, aby se mohly dokončit nebo zahájit rekonstrukce objektů, aby to tedy prošlo co nejrychleji.

Proto - jak už jsem řekla - vás žádám, abyste schválili návrh zákona tak, jak přišel z PS. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji paní ministryni. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č 46/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Radek Sušil, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radek Sušil: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, paní ministryně vás seznámila velice podrobně s navrhovaným zákonem. Byl bych rád, aby vás moje čtení nevedlo v určitý omyl, protože nová informace je ta, že bychom měli tento zákon vlastně - schválit. Poněvadž VZSP zní trošku jinak.

Mé zpravodajství tedy musím zkrátit, tedy jenom faktograficky.

Zákon byl do Senátu předán 6. 3. Garančním výborem byl VZSP, kdy 18. 3. na svém 5. zasedání, na své páté schůzi, jsme tento zákon projednali.

Přijali jsme k němu usnesení, pozměňovací návrh, ve kterém žádáme, abychom tento zákon vrátili.

Abych to zkrátil, dovolil bych si jenom přečíst toto usnesení.

13. usnesení VZSP z 5. schůze konané 18. 3. 2009. Po odůvodnění zástupce předkladatele, náměstka ministryně zdravotnictví Bc. Marka Šnajdra, zpravodajské zprávě senátora Radka Sušila a po rozpravě výbor:

  1. Doporučuje vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení.

  2. Určuje zpravodajem výboru pro projednání návrhu zákona mě.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu zpravodaji. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo přihlášen není, tudíž otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se místopředsedkyně Senátu paní Alena Gajdůšková a další.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, paní senátorky, páni senátoři. Máme před sebou návrh, kterým se posilují finanční prostředky v oblasti zdravotnictví. Zdravotnictví je nejvýznamnější částí veřejných služeb. A veřejné služby jsou to, co je základní částí toho, čemu říkáme sociální stát. Zdravotnictví, školství, ale i celý sociální systém, zajištění bezpečnosti, hromadná doprava atd.

Tyto veřejné služby jsou důležité nejenom pro nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, ale i pro lidi, kteří se hlásí a příjmově patří do tzv. střední vrstvy. Pro ty jsou důležité veřejné služby dvakrát. Protože tito lidé se do vysoké míry rekrutují z řad zaměstnanců ve veřejné správě. Veřejné služby jim tedy nesou jistotu zaměstnání. Ale přinášejí jim také jistotu, že nespadnou do bídy v případě, že jejich život trošičku vybočí z každodenních kolejí. Ať už je to tím, že se dostanou do nemoci, do nějakého problému v zaměstnání anebo budou chtít, aby jejich děti šli studovat, případně z jiných důvodů.

Proto sociální demokracie vždycky bude podporovat to, aby šly do oblasti veřejných služeb, samozřejmě tedy i do zdravotnictví, významné finanční prostředky tak, aby sociální stát skutečně fungoval tak, jak má. V této chvíli je to dvakrát důležité. Jsme v období finanční hospodářské krize a omezit sociální dopady této krize na občany můžeme do vysoké míry právě zachováním a dobrými efektivními veřejnými službami. Proto tedy strategické investice do zdravotnictví, tak jak je navrhováno v této chvíli je potřebné podpořit. Ale není tajemstvím snaha o privatizaci mnohých zdravotnických zařízení. O rozprodeji mnohých stávajících objektů. Z pohledu státu pak tento krok, převod peněz do těchto oblastí jdou proti tomu. Samozřejmě z pohledu možných privatizátorů je na lití peněz do této oblasti velmi žádoucí.

Mne tedy velmi zajímá, jaké jsou záměry nejen v podpoře nebo ve směřování peněz do těch zařízení, o kterých mluvila paní ministryně. Z jednání na zdravotním výboru vím, že byl předložen seznam konkrétních akcí. Kam by ty peníze měly směřovat. Mne zajímá, jak je tento seznam ale závazný. Ale také mne zajímá to, jaké jsou záměry ministerstva se stávajícími zařízeními. Konkrétně třeba s pražskými nemocnicemi.

Také bych ráda slyšela, jak se promítne a jakou vazbu na převádění těchto peněz má záměr stanovení zdravotnických standardů. Ono to může mít souvislost. A další otázka, jak jsou zapojeny evropské peníze k těm, které jsou směřovány na konkrétní zařízení ze seznamu, který by měl být podle mého názoru ale přílohou návrhu zákona. Případně musí být odkaz na podzákonnou normu. Jinak ty věci nejsou kontrolovatelné a nejsou dohledatelné.

Já prosím paní ministryni, aby zodpověděla mé otázky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji paní místopředsedkyni. Nyní je přihlášen do rozpravy pan senátor Miloš Janeček. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Janeček: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Zcela nepochybně je nutné přivítat možnost získat ze státního rozpočtu peníze tak, jak to tady bylo paní ministryní řečeno, to znamená dvakrát jedna a půl miliardy. Jsou to velké prostředky a jsou to prostředky, které jistě pomohou. Ale tak jak tady řekla moje předřečnice paní místopředsedkyně Gajdůšková, je otázkou, která je velmi důležitá, a sice, kam ty peníze půjdou.

Byla zde vyjmenována čtyři velká centra, která by měla valnou část tohoto rozpočtu získat. A to, že není řekněme vždy o průběhu těchto financí jasno, bych si dovolil vám prezentovat na tzv. ICRC neboli výzkumném centru, což je původní záměr, který se vleče v Brně ve Fakultní nemocnici u sv. Anny už několik let. Vznikl původně jako návrh spolupráce se světově známým střediskem Mayo klinikou. Bylo zde původně řečeno, že tento projekt bude zaměřen na kardiologii, že bude zaměřen na společný výzkum v oblasti implantátů, event. operačních postupů apod.

Dovolil bych si poznamenat, že tak, jak ten projekt původně byl řečený, tak každý, kdo v této oblasti tomu trošku rozumí, tak ví, že v dnešní době ke spolupráci nepotřebuji stavět nové obrovské centrum za miliardy korun, že mi na to stačí několik dobře vybavených místností s počítači a event. s videomostem a jednou za půl roku výměnou pracovníků na jednotlivých pracovištích. Ale budiž.

Potom vznikla druhá varianta, a sice, že ICRC bude centrum, které vyroste a zaměří se na částečně spolupráci a částečně už se hovořilo o tom, že se tam přesunou i některá jiná pracoviště. Vznikl další ředitel v nemocnici, mimo ředitele fakultní nemocnice se zde objevil najednou ředitel pro ICRC neboli takový stát ve státě, který má tuto práci na starosti.

Poslední verze, kterou jsem slyšel při otevírání nových kardiosálů, kde mimo jiné byla paní ministryně, když jsem se ptal pana doktora Táry, který je tím ředitelem, jak to tedy vlastně bude vypadat, tak nebyl schopen na jasnou otázku jasně odpovědět a v zákulisí - podotýkám, že to není oficiální verze - se hovoří o tom, že mimo jiné součástí tohoto centra budou nové centrální operační sály. Dovoluji si k tomu poznamenat, že v nemocnici u sv. Anny kromě myslím urologie byly v posledních pěti letech všechny chirurgické operační sály totálně zgenerálkovány.

Další bod, pokud by tomu tak mělo být, stavět v nemocnici pavilonového typu centrální sály znamená převážet denně pacienty na vozíku v dešti, ve sněhu apod., což je v dnešní době zcela nemožné a neúnosné.

Neboli abych to nenatahoval, já s tím, aby ze státního rozpočtu přišly do zdravotnictví tyto peníze, plně souhlasím. Jenom bych byl velmi rád, aby tyto peníze byly využity zcela jasně, zcela transparentně a zcela smysluplně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Pavel Lebeda.

Senátor Pavel Lebeda: Děkuji za udělení slova, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, že je naše zdravotnictví žalostně podfinancované 6,8 procenta HDP je všeobecně známá věc. Že funguje na evropské kvalitě a úrovni, je jenom pro to, že jsou žalostné mzdové náklady na kvalifikované zdravotníky. Je samozřejmě proto třeba přivítat a všemi deseti být pro, když se najde významná suma peněz, která do zdravotnictví přijde. Že předem taxativně vyjmenované aktivity, na které tyto prostředky budou směrovat, ve mně budí trošku pochybnosti. Nicméně chci říci především to, že jsem plný naděje, že budeme znovu a znovu nalézat finanční zdroje, které dáme do našeho zdravotnictví tak, abychom našemu podfinancovanému zdravotnictví nemuseli pomáhat peněženkami našich nemocných spoluobčanů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Ivo Bárek. Prosím.

Senátor Ivo Bárek: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Paní ministryně, kolegyně, kolegové, já samozřejmě také podporuji investice do zdravotnictví. Ale spíš jako technokrata mne zaráží jedna věc a podle mě by stálo za to se tímto zabývat. Dokonce i náš legislativní odbor na toto upozorňuje. Hrozí to, že by peníze do zdravotnictví vůbec nemusely přijít. Převod peněz se váže na určitá léta, to je 1,5 mld. v roce 2009 a 1,5 mld. v roce 2010. A může se stát, že pokud nedojde k převodu finančních prostředků například pro nedostatek finančních prostředků, může toto omezení především i s ohledem na připomínku bodu 2 návrhu znamenat, že finanční prostředky nebudou moci být převedeny vůbec. A já se k té připomínce dostanu.

Poslanecká sněmovna schválila pozměňovací návrh, v němž bylo uloženo Ministerstvu financí specifikovat majetek, který má být prodán, protože až prodejem bude převedena částka na Ministerstvo zdravotnictví. Nehledě na to, že není zřejmé, do kdy, v čem a jak má být tato povinnost MF splněna. Ustanovení budí dojem, jako kdyby finanční prostředky měly být pro Ministerstvo zdravotnictví teprve získány budoucím prodejem. Pokud se má teprve po účinnosti návrhu zákona rozhodovat, který majetek bude prodán, aby budoucí výnos mohl být převeden na Ministerstvo zdravotnictví, pak hrozí reálné nebezpečí, že minimálně v roce 2009 nebudou takové prostředky, znovu opakuji, cca 1,5 mld. Kč k dispozici, neboť proces privatizace majetku takové hodnoty je procesem dlouhodobým. A že k převodu v jiných letech s ohledem na znění bodu 1 návrhu zákona nebude moci dojít.

Pokud bude stát, resp. MF nuceno majetek prodat v příslušném roce za všech okolností, aby splnil povinnosti dané zákonem, značně to zhorší jeho vyjednávací pozici ohledně ceny, kterou za takový majetek bude požadovat. Byl bych rád, kdyby paní ministryně, a znovu opakuji, nemám žádný problém s penězi do zdravotnictví, ale mám problém s tím, aby tam vůbec ty peníze v letech 2009 a 2010 došly. Kdyby se mi k tomu mohla vyjádřit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, cesta do pekel je dlážděna samými dobrými předsevzetími. O tom, že je potřeba více peněz do zdravotnictví, o tom snad nemá cenu vůbec diskutovat a souhlasí se mnou každý. Otázkou je, za jakou cenu a tady nastupuje to, co je nejasné. Jaký majetek vlastně bude prodán, za jak dlouho to bude a nebude se to třeba náhodou týkat privatizace hygienických stanic, zdravotnických ústavů, ozdravoven nebo lázní, ještě těch zbytkových? To jsou všechno otázky, které se tady neřeší.

Další záležitostí je, že tyto peníze mají být věnovány na strategické cíle. Ale ty strategické cíle, dobře víme, že tato vláda už prakticky je v demisi, strategické cíle se mění. Přijde nová vláda, mohou nastoupit jiní lidé, a ty strategické cíle se budou měnit. To znamená, pokud teď ministerstvo říká, a tady jsme slyšeli čtyři dlouhodobé strategické cíle, tak postupem nejen politických změn, ale i vědeckého poznání můžou ty cíle být jiné. A tady je další nebezpečí, že se řekne ano, tady něco bylo schváleno, na tyto čtyři projekty a tam musí tyto peníze jít za každou cenu.

Já osobně se domnívám, že to není správné, ale že spíš by měl být nějaký pozměňovací návrh, aby se těmto okolnostem a těmto nebezpečím, protože my tímto vystavujeme vlastně určitý bianko šek pro Ministerstvo zdravotnictví, aby se tomu zabránilo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji panu senátoru Drymlovi. Přihlásil se do rozpravy pan senátor Tomáš Julínek. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Julínek: Já už jsem nechtěl vystupovat, ale teď mne vyprovokoval kolega, protože vůbec neporozuměl tomu zákonu. Ten zákon hovoří jenom o zdrojích peněz. Já zopakuji tu historii. V roce 2007 došlo k významným škrtům pro rozpočet roku 2008, Ministerstvu zdravotnictví bylo škrtnuto mínus 27 procent. A aby mohly naplánované popř. běžící strategické investice běžet, tak se domluvil a přijal tento zákon, který má omezenou platnost, úmyslně, protože je jenom na krytí jakýchsi průběžných peněz, které jsou potřeba do rozběhlých strategických investic, které jsou uvedeny v důvodové zprávě. Ale to nejsou účelově určené peníze na tyto akce, ty jsou tam uvedeny jako příklad. Ty se řídí normálně investičním plánem a isprofiny.

Takže tady nejde o to, že odsouhlasujete nějaký konkrétní peníze na nějakou konkrétní akci, ale odsouhlasujete jenom potenciální zdroj ze státního rozpočtu a jeho cestu, jak se dostane do zdravotnictví tak, aby jiný resort si nemohl o tyto peníze říci. Protože normálně peníze z privatizace samozřejmě jdou do státního rozpočtu a ty jsou tam potom alokovány podle zase rozhodnutí státního rozpočtu. Tady je to prostě výjimka pro zdravotnictví, kdy zdravotnictví si tyto peníze rezervovalo, aby mohlo pokračovat ve strategických investicích při rozpočtových škrtech, které neznají jednotlivé subkapitoly a prostě zasáhly samozřejmě do profinancovaných a naplánovaných a nasmlouvaných akcí. Takže opravdu nemějte strach, že to jde nějakým způsobem o nějakou mimořádnou částku typu, co jsme tady odsouhlasovali na některé akce typu Motola, to v žádném případě. I když teď je tam Motol uveden, ale prosím vás, tak to není. To je normálně běžná akce profinancovaná z příslušné kapitoly a ta kapitola je jenom těmito zdroji posílena. O nic jiného nejde.

stopředseda Senátu Jiří Šneberger: Ještě jednou pan senátor Vladimír Dryml. Já děkuji panu senátoru Julínkovi za jeho příspěvek.

Senátor Vladimír Dryml: Dovolte mi, abych reagoval na pana senátora Julínka. Já bych byl velmi rád, abych tento zákon nepochopil, ale jednoznačně tady bylo řečeno, že to bude na tyto čtyři akce. A to tady zaznělo z úst paní ministryně. Motol, Plzeň, Brno a tu čtvrtou nevím, ale byly to jenom tyto čtyři akce. A já jsem jednoznačně řekl, že strategické cíle se mohou měnit. A pokud celá investiční činnost Ministerstva zdravotnictví stojí a padá na těchto třech miliardách, tak to ve mně vzbuzuje vážné pochybnosti, jak se vlastně celý ten plán investic dělá.

A za druhé, navrženo Ministerstvem financí. To znamená, že podle toho se ty peníze budou používat. Podle toho, co tady v § 5 je to odst. k). Tam je to jasně napsáno. To znamená, že nevím, jestli jsem porozuměl dobře nebo špatně. Já bych tomu rozuměl, kdyby tři miliardy přišly a Ministerstvo zdravotnictví si s tím mohlo nakládat podle svého uvážení, co je pro ně lepší. Ale tady se říká: ne, ne, ne, tady tyto peníze půjdou pouze na investice a pouze na investice, které my nyní tady určíme, a to jsou ty čtyři projekty, které tady byly citované. To mne na tom zaráží. Nic jiného.

Protože tady někdo plánuje něco, s čím se pak nemusí souhlasit. A je otázkou, jestli by ty peníze měly jít na investice anebo kupříkladu na něco jiného, na hrozící propady někde jinde. Ostatně ta onkologická centra, pokud se to má investovat, Onkologické centrum Plzeň nejsem nic proti tomu, ale ta investice bude trvat několik let. Přitom onkologická léčba se může diametrálně lišit. A na druhé straně vidíme, že onkologická centra jako třeba v Pardubicích se zcela zbytečně likvidují.

Tak proto já mám pochybnosti nad tím, jak ta investiční činnost ministerstva funguje a jestli ty peníze budou nebo nebudou efektivně vynaloženy. Obzvláště v době, kdy nebude mnoho peněz na investice.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Hlásí se ještě pan senátor Julínek ručně, to také lze, i když je to neobvyklé a já jsem to tady za čtyři roky ještě nezažil.

Senátor Tomáš Julínek: Dřív tam ještě nebyla ta tlačítka. Já se omlouvám. Tak ještě jednou, pane kolego Drymle, prostřednictvím předsedajícího: Toto je jenom odsouhlasení zdrojů peněz. Ty akce jsou uvedeny v důvodové zprávě. Kdyby byly uvedeny v zákoně, tak vaše připomínka je relevantní. Ale ony jsou uvedeny v důvodové zprávě jako příklad. Jsou to akce, které začínala vláda sociální demokracie. ICRC, Motol, je to jenom zajištění zdrojů peněz ze státního rozpočtu speciálně cestou přímo pro zdravotnictví. Je to protekce pro zdravotnictví, aby tam natekly tyto peníze a tyto akce mohly být pokryty. Není to navázáno, neodsouhlasujete peníze na tu akci a podmínky. Ty jsou dány isprofiny, jsou dány normálním investičním plánem, který schvaluje Ministerstvo zdravotnictví, který je kontinuem vašich investičních plánů, které jsme tam zdědili, když jsme tam přišli. Takže opravdu se nejedná o nic záhadného.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pan exministr Julínek byl posledním přihlášeným do rozpravy. Já končím rozpravu. Požádám o vyjádření paní ministryni, která byla několikrát požádána o vysvětlení k některým sporným věcem. Prosím, paní ministryně.

Ministryně zdravotnictví ČR Daniela Filipiová: Ano, děkuji vám, pane předsedající. Já chci tady vaším prostřednictvím říci paní místopředsedkyni Gajdůškové, že tady nejde o peníze, které by měly jít z privatizace zdravotnických zařízení. Jde o peníze, které byly získány z Fondu národního majetku, a ze zákona část jich je přímo alokována pro Ministerstvo zdravotnictví na investiční akce.

Jak již tady řekl předřečník pan kolega Julínek, jsou to akce, které byly schváleny již za vlády sociální demokracie. Ty příklady, kam ty peníze jdou, jsem říkala. Navíc ten seznam investičních akcí je podle schváleného plánu investičních akcí celého Ministerstva zdravotnictví. Tím, tak jak je to teď v tomto návrhu, tak z toho vyplývá, že my bychom ty peníze dostali teprve až by opět do FNM přišly nějaké další peníze. Tudíž v tom případě se budou muset pozastavit investic, které jsou třeba teď v Dětské nemocnici v Motole. Myslím si, že všichni známe situaci, jaká tam je.

Já jsem řekla už v úvodu, že s tímto pozměňovacím návrhem mám velký problém a původně jsem opravdu chtěla, aby výbor pro zdravotnictví přijal pozměňovací návrh v tom slova smyslu, že by odstranil tento pozměňovací návrh. Nicméně mám velké obavy z toho, že jaká je situace ve Sněmovně, kde se nehlasuje logicky, ale kde se hlasuje apriorně, tak zde hrozí, že Ministerstvo zdravotnictví o ty přislíbené 2x 1,5 miliardy absolutně přijde a bude muset pozastavit veškeré rozjeté investiční akce.

Já vím, že to je zde teď opravdu na zvážení nás všech, zda podstoupit to riziko, že se tento zákon vrátí do Poslanecké sněmovny a tzv. spadne pod stůl, protože se Sněmovna nedohodne na tom, aby byl zákon přijat v senátní verzi. Nedohodne se na tom, aby byl přijat v poslanecké verzi, a tím pádem zákon končí.

Co se týče standardů, které tady zmiňovala paní místopředsedkyně Gajdůšková, tento zákon nijak nesouvisí se standardy, které mají zajistit péči pacientů při jejich léčbě. Pokud ji zajímají standardy, tak jak se vytváří, tak ji odkazuji na stránky Ministerstva zdravotnictví. Předevčírem jsme měli tiskovou konferenci k těmto standardům a myslím, že tam najde velmi krásné informace, které ji určitě potěší, protože standardy jsou nastaveny tak, že nepůjde pouze o léčbu pro bohaté a že chudí se k léčbě nedostanou. Ale teď jsem si dovolila odbočit.

Co se týče toho, co tady říkal pan senátor Janeček, že tady vlastně vznikl jakýsi stát ve státě, co se týče ICRC, obávám se, že trošičku střílel do vlastních řad, protože toto odčlenění právě vzniklo za vlády sociální demokracie a dnes tento institut spadá prostě pod Nemocnici sv. Anny a je to celek jako takový.

Já opravdu už k tomu téměř nemám co dodat. Já mám pocit, že tady se bojuje za to, aby - a teď si dovolím být skutečně naprosto otevřená - aby čím hůř, tím lépe. Aby se prostě nedařilo vůbec nic a řeklo se, že tato vláda je naprosto neschopná, že nebyla schopná sehnat peníze na potřebné investice.

Až se objeví reportáž, jak dětem v motolské nemocnici doslova padají stropy na hlavu a děti tam v zimě mrznou, protože je potřeba izolovat okna nějakými hadry, tak to půjde opět na hlavu této vlády.

Já skutečně teď to tady asi nechám na úvahu vás všech, zda chcete podstoupit to riziko a vrátit tento návrh do Sněmovny s tím, že se vyjímá pozměňovací návrh, který tam byl vložen, o kterém se teď bavíme. Anebo jestli tento návrh schválíme ve znění přijatém zdravotním výborem.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Paní ministryně, jestli to vnímám dobře, tak jste dala návrh na schválení.

Ministryně zdravotnictví ČR Daniela Filipiová: Já osobně dávám návrh na schválení ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: V pořádku, děkuji. Pokud je to vše, tak já požádám garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Radek Sušil: Rozprava k této drobné technické novele zákona byla velice zajímavá, týkající se financování zdravotnictví. V rozpravě nezazněl žádný protinávrh, takže bychom měli hlasovat o usnesení, které bylo přijato zdravotním výborem.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane kolego, protinávrh ne, ale byl přijat jiný návrh, než byl návrh přijatý výborem, tudíž budeme nejdříve hlasovat o schválení. Pokud neprojde. Já jsem to asi špatně pochopil, tak se omlouvám. Do rozpravy se ještě přihlásil s právem přednosti místopředseda klubu ČSSD pan senátor Jermář.

Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane místopředsedo, já bych si dovolil požádat o pět minut přestávky pro schůzku senátorského klubu sociální demokracie.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane kolego, jestli budete souhlasit, pět minut, to byste ani nedošli někam a zpátky, tak já navrhuji, abychom přerušili …

Senátor Jaromír Jermář: Tak opravuji, deset minut, ať máte i ostatní přestávku.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já navrhuji, abychom se sešli v 11.00 hodin. Ano? Děkuji. Přerušuji jednání schůze.

(Jednání přerušeno v 10.49 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 11.00 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně a kolegové, nebudete mi dávat za zlé, že ji zahájím, protože ti, kteří mohli přijít, zcela jistě přišli. Dávám slovo paní ministryni Daniele Filipiové, která je přihlášena s právem přednostním, stejně jako paní místopředsedkyně Gajdůšková. Paní ministryně, pouze zpozorňuji, že se vaším vystoupením znovu otevírá obecná rozprava. Prosím, máte slovo.

Ministryně zdravotnictví ČR Daniela Filipiová: Děkuji, pane místopředsedo. To je to, oč jsem chtěla požádat, abychom opět otevřeli obecnou rozpravu.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: To jste otevřela již tím, že jste se přihlásila. Prosím vás o příspěvek.

Ministryně zdravotnictví ČR Daniela Filipiová: Zdůvodním, proč jsem se přihlásil a otevřela tím obecnou rozpravu. Chtěla bych požádat plénum, aby schválilo předloženou novelu, ve znění přijatém PS.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Tím, že paní ministryně otevřena obecnou rozpravu, dala návrh schválit a návrh je tudíž hlasovatelný. Po domluvě s legislativou, že tím, že paní ministryně návrh na schválení dvakrát opakovala, jednou při svém představení návrhů zákona a po druhé při závěrečné zprávě, ale nebylo takto učiněno v obecné rozpravě, jak nám to ukládá jednací řád, tak paní ministryně dle jednacího řádu otevřela obecnou rozpravu a dala návrh schválit. V tuto chvíli budeme moci po ukončení obecné rozpravy o tomto návrhu hlasovat.

Požádám paní místopředsedkyni Gajdůškovou, aby předstoupila.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně a kolegové, chci v této chvíli z pověření klubu sociální demokracie se trochu ohradit proti výrokům paní ministryně v tom smyslu, že nám jde jen o věci - čím hůře, tím lépe. Nikdo z nás, kteří jsme tady vystupovali, ve svém vystoupení neřekli, že si nepřejeme, aby finanční prostředky do zdravotnictví vedly. Naopak, pan kolega Bárek naprosto přesně a jasně formuloval, že se ze znění, jak je návrh zákona formulován, obává právě opaku, právě toho, že formulace otevírá prostor, který možné doputování finančních prostředků do oblasti, o níž jsem mluvila, znemožní. Nám se ne úplně všechno líbí, tomu směřovaly naše otázky. Já jsem ve svém vystoupení v úvodu řekla, že zdravotnictví jako jedna z nejvýznamnějších veřejných služeb má v každém případě naši podporu. My samozřejmě chceme, aby tuto podporu vyjádřil stát a my jako Parlament ČR také svým postojem a převodem finančních prostředků, které do zdravotnictví dostat můžeme.

My jako klub sociální demokracie i s těmito otázkami a nebezpečím, kterého jsme si vědomi ať už proto, že peníze tam doputovat nemusí, nebo že nemusí být úplně transparantní jejich čerpání, ale to se dá určitě dohlídat jinak, i s vědomím těchto velkých otazníků návrh podpoříme, ve znění postoupeném PS.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji paní místopředsedkyni Gajdůškové. Přihlášena je ještě paní senátorka a ministryně Filipiová.

Ministryně zdravotnictví ČR Daniela Filipiová: Děkuji, pane předsedající. Ráda bych vaším prostřednictvím vyřídila paní místopředsedkyni Gajdůškové, že to, co jsem říkala, neplatilo o Senátu, ale o Poslanecké sněmovně. Musím říci, že jednání v Senátu napříč politickým spektrem vždycky bylo a je konstruktivní a nesmírně si toho vážím. Hovořila jsem o situaci v PS, kde jsem poslední dobou strávila mnoho hodin. Tam je situace diametrálně rozdílná od toho, jaká je v Senátu. Na adresu sociální demokracie zde v Senátu musím říci, že si velmi vážím jejích konstruktivních postojů a byla bych velmi ráda, kdy totéž probíhalo v PS.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, že si obě dámy situaci vyřešily. V tuto chvíli není nikdo přihlášen do obecné rozpravy, obecnou rozpravu již po druhé končím. Požádám zcela formálně paní ministryni, zda se chce ke druhé otevřené obecné rozpravě vyjádřit. Nechce, pan garanční zpravodaj také ne.

Přivolám nepřítomné senátory a senátorky do sálu a budeme hlasovat o návrhu- schválitnávrh zákona tak, jak byl postoupen Poslaneckou sněmovnou.

Kolegyně a kolegové, v této chvíli je aktuálně přítomno 64 senátorek a senátorů, kvórum je 33. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 37 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 63, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Děkuji.

Vystřídáme se v řízení. Děkuji garančnímu zpravodaji a paní ministryni.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat senátním tiskem č. 346

Zpráva o životním prostředí České republikyv roce 2007

Prosím ministra životního prostředí Martina Bursíka, aby nás seznámil s touto zprávou.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky a páni senátoři, přicházím před vás s pravidelným zprávou o stavu životního prostředí v ČR za rok 2007. Stručně bych vás provedl zprávou, která je asi jeden palec tlustá a měli jste ji k dispozici. Kdo by chtěl podrobnější informace, jsou k dispozici na webových stránkách ministerstva www.mzp.cz. Jsou tam i v elektronické formě ke stažení.

Podstatné na zprávě je to, že negativní trendy, které jsme pozorovali v letech 2005 a 2006 především v oblasti zhoršení kvality ovzduší a kvality vod, se ukázalo, že byly přechodnými trendy a neznamenaly zásadní zvrat ve vývoji životního prostředí. Stále zůstávají největší hrozby, na které se orientuje politika ochrany životního prostředí, a to je především zvýšení emisí skleníkových plynů a našeho příspěvku ke globálním změnám klimatu, a to především ze zdrojů, které jsou obtížně regulovatelné, což jsou mobilní zdroje znečištění především z dopravy. Je to dáno dynamickým rozvojem dopravy.

Mezi pozitivní zjištění, která jsme zaznamenali, patří skutečnost, že se zmenšila plocha území ČR z 29 na 6,3 procenta, co je plocha definovaná jako území se zhoršenou kvalitou ovzduší. Je to významné zlepšení. Přesto je potřebné upozornit, že na této ploše žije 32 procent populace ČR. Jedná se především o městské aglomerace a historicky zatížené regiony jako je Moravskoslezský a Ústecký.

Velmi pozitivní je, že PS i Senát přijaly novelu zákona o ovzduší. V návaznosti na to jsme vydali smogovou vyhlášku. Neznám případ v Evropě, kde by se podobným přístupem prolnul princip emisní a imisní. Upravili jsme do zákona princip, že v postižených oblastech, jestliže podniky vypouštějí nad limit polétavého prachu, tak krajský úřad nikoli může, ale nově musí zahájit správní řízení s těmito znečišťovateli. Výsledkem správního řízení musí být minimálně snížení emisí jemného polétavého prachu o 30 procent v perspektivě následujících sedmi let. Jestliže to nedokáže znečišťovatel lineárně snižovat, je možné, že to udělá skokem třeba po pěti letech, než instaluje technologie, pak snížení musí být o 50 procent. Je to podstatný princip, který dává lidem v nepostiženějších regionech světlo na konci, že si dovedou představit, že tam dojde v perspektivě sedmi letech k podstatnému zlepšení stavu životního prostředí, hlavně zátěže ovzduší. Stejně tak klesají emise stran znečišťování vod.

Státní fond životního prostředí měl za cíl napojit na vodovod přes 90 procent obyvatel, což se podařilo. 92 procent obyvatel ČR je napojeno na zásobování pitnou vodou. Současně provozovatelé z důvodů především ekonomických snižují ztráty v sítích.

Podstatné je, že stouply výkony železniční dopravy o 3,3 procenta a zároveň se snížily objemy nákladní dopravy i v souvislosti se situací. To ještě ale není v této zprávě postiženo.

Roste podíl nákladní dopravy na železnici, rozvíjí se ekologické zemědělství, je poptávka po bioproduktech, narůstají plochy, které jsou obhospodařovány ekologickým způsobem hospodaření. Podstatné je, že i v hospodaření v lesích se zvyšuje podíl listnatých dřevin. Způsob obnovy lesa nikoli holosečí a výsadbou dominantně hospodářských dřevin - jehličnanů - se postupně mění.

Jsou tady negativní trendy. Hovořil jsem o mobilních zdrojích znečištění, tzn. automobilové dopravy, kde se automobilová doprava podílí 13 procenty na celkových emisích, v Evropě je to v průměru 20 procent. Doprava je také odpovědná zhruba za třetinu emisí oxidu dusíku, 23 procent organických znečišťujících látek, 33 procent jemného polétavého prachu a dokonce nejmenšího 46 procent.

Podstatné je nutné také zdůraznit, že vytápění pevnými palivy se podílí na emisích jemného polétavého prachu celkem 30 procent a podíl tuhých paliv při vytápění klesá velmi pomalu. Pro vaši informaci - v pondělí budu podepisovat poslední kontrakt s japonskou vládou na prodej přebytků emisních povolenek z období kjótského obchodování. Bezprostředně poté by měl na účet Státního fondu přijít obnos zhruba 10 mld. Kč.

7. dubna startuje Program energetické úspory a obnovitelné zdroje pro domácnosti. Jsou i dohody s bankami a na konci dubna měl by být program přístupný pro žadatele, aby si lidé v letním období mohli požádat o komplexní zateplení domu nebo o částečné zateplení půdy nebo sklepa. Mohou žádat o všechny typy vytápění z obnovitelných zdrojů v náhradě za uhlí nebo topný olej. Budeme podporovat i nízkoenergetické bydlení, to znamená novostavby, které lidé staví v pasivním standardu, budeme podporovat obnovitelné zdroje energie nejen při náhradě za uhlí, ale je to širší spektrum možností. Podstatné je, že žadatelé mohou kombinovat úspory s obnovitelnými zdroji. Není to tak, že by žádali na dvou místech o dvě různé žádosti, mohou si to uživatelsky změnit. Je to nejjednodušší systém, který se dá v Evropě najít. Inspirovali jsme se v Rakousku a myslíme, že je to ještě uživatelsky komfortnější. Nehledě od toho, že to nebude dělat Státní fond životního prostředí, ale hlavními kontaktními místy budou pobočky bank, pravděpodobně pěti, což by bylo vytvořit síť zhruba 4 000 míst na území ČR, kde by lidé mohli požádat o takovou podporu.

Ve Sněmovně máme v tuto chvíli 7 zákonů, které jsou podstatné. Týkají se ochrany přírody a známého fenoménu kácení alejí podél silnic, který se podařilo vyřešit dohodou s ministrem dopravy a pozitivní reakcí hejtmanů. Myslím, že další nebezpečí kácení je zažehnáno.

Máme tam novelu horního zákona, která by měla vyřešit odpis zásob, kde převažuje zájem životního prostředí, kde o tom dále rozhoduje Ministerstvo průmyslu, ale nahrazuje se díra v zákoně, která nedávala lhůtu, ve které těžební společnost musí předložit podklady pro odpis zásob.

Máme tam i novelu zákona o zemědělském původním fondu, která je podstatná, protože dává konečně České inspekci životního prostředí kompetenci k ochraně půdy. Zatím tato kompetence není stanovena. Zároveň valorizuje poplatky za vynětí zemědělské půdy, ze zemědělského půdního fondu až na úroveň téměř jeden milion Kč za jeden hektar nejbonitnější půdy tak, abychom chránili půdu před zástavbou a záborem pro různá parkoviště. Když je to nezbytné, ať je to příslušně ekonomicky zhodnoceno.

Máme tam i novelu zákona o přístupu k informacím a další. Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet.

Těsně před předáním do vlády je také nová politika ochrany klimatu ČR, což si myslím, že je podstatné. Jistě vás s tím rádi seznámíme, protože se blíží prosinec, kdy bude v Kodani konference o globální dohodě o klimatu. ČR se aktivně jako předsednická země podílí na mezinárodním vyjednávání. Máme za sebou vyjednávání s africkými státy, Ruskem, Brazílií, Japonskem, USA a před sebou máme jednání v jižní Americe. Budou to témata, která budou diskutována i při návštěvě prezidenta Obamy v Praze i při summitu EU Japonsko, Čína apod. Téma životního prostředí v tomto roce by mělo být silně slyšet a mělo by být výrazné. Jsem rád, že ČR může v době předsednictví tematizovat toto téma a že i díky dlouhodobému postoji Senátu se podařilo postupně vydefinovat pozice ČR, které jsou velmi progresivní a náš hlas v tomto má autoritu. Za toto bych vám chtěl jako Senátu poděkovat.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této zprávy je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení pod č. 346/1. Zpravodajem výboru je kolega Karel Šebek. Prosím, pane senátore, seznamte nás se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Šebek: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, vyčerpávající zprávu pana ministra si dovolím shrnout do několika řádků.

Zpráva o životním prostředí je obsáhlý třistastránkový dokument, který podrobně na základě monitorovacích a statistických metod dokládá stav, změny a trendy životního prostředí v ČR za kalendářní rok 2007. Na základě analytických rozborů vyhodnocuje jak negativní zjištění a hrozby pro budoucí vývoj, tak i pozitivní zjištění a žádoucí trendy. Ještě bych k tomu dodal, že podle mého názoru je to věcně i formálně dobře zpracovaný dokument, který doporučuji vaší pozornosti jako jistou literaturu faktu. Je to i velmi významná pomůcka pro další rozhodování na komunální krajské i státní úrovni.

Nyní vás seznámím s 27. usnesením výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí z jeho 5. schůze, která se konala 18. 2.2009 ke zprávě o životním prostředí ČR v roce 2007.

Po úvodním slovu zástupce předkladatele Ing. Rut Bízkové, náměstkyni ministra životního prostředí a zpravodajské zprávě senátora Karla Šebka a po rozpravě výbor

  1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí zprávu o životním prostředí ČR v roce 2007.

  2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Karla Šebka.

  3. Pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Jako první se hlásí pan kolega Moldan.

Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, zprávu o stavu životního prostředí dostáváme pravidelně, pravidelně ji diskutujeme a pravidelně si stěžujeme na to, že je plná zajímavých informací, ale poněkud zastaralých, protože je za rok 2007, a shodou nejrůznějších okolností projednáváme téměř ve druhém čtvrtletí roku 2009.

Pan ministr tento nedostatek velmi dobře napravil tím, že nám sdělil některé nové skutečnosti, které např. co se týče úspěšného sjednání možností zateplování domů a zlepšení energetické účinnosti budov je věc zcela nová a myslím, že je to nesmírně pozitivní záležitost, která lidem pomůže. Náš výbor na tuto věc už velmi dlouho upozorňoval. To jsme rádi, že se povedlo.

Stejně tak jsme rádi, že se povedlo dokončit jednání s Japonskem a že budou k dispozici peníze na další akce.

Dovolte mi několik poznámek k vlastní zprávě a k trendům, o nichž víme, že pokračují i v dalších letech v roce 2008 a dokonce i teď. Především je to znečištění ovzduší. Ve znečištění ovzduší jsme na začátku nového režimu po Listopadu dosáhli v 90. letech velkých úspěchů, ale potom se pozitivní trendy velmi zpomalily. Podobné je to se znečištěním vod. Obojí má společného jmenovatele v tom, že opatření, která bude potřeba učinit na výrazné další zlepšení situace, jsou jak po technické, tak po organizační, ani ne tak po finanční stránce, ale zejména po stránce institucionální a zajištění veškerých předpokladů, aby to fungovalo, je velmi náročné - i když finančně také. Jde totiž o velké množství malých zdrojů, ať už to jsou zdroje mobilní nebo stacionární jako např. v malých a v nejmenších obcích. Je velmi obtížné se na to zaměřit. Pan ministr hovořil o vytápění domů v malých sídlech. To je jedna z věcí. Samozřejmě také doprava. Jde ale také o znečišťování vod z malých a nejmenších obcí. Toto je práce, která je před námi. Byl bych velmi rád, kdyby se Ministerstvo životního prostředí zaměřilo tímto velmi obtížným, ale potřebným směrem.

Významnou injekcí a stimulem pro zlepšení životního prostředí v poslední době jsou fondy EU, které se daří v této oblasti velmi dobře využívat. Velmi rád jsem slyšel informaci o tom, že budou do toho také zapojeny banky, protože tím se umožní flexibilita a rychlé čerpání těchto peněz.

Celkově si myslím, že zpráva podává svědectví byť o pomalém, tak přece jen zlepšujícím se stavu našeho životního prostředí.

Pan ministr zmínil některá negativa. Řekl bych, že mezi ně rozhodně patří zatím nedostatečný důraz na snižování emisí skleníkových plynů, které naopak v poslední době spíše rostou. To je špatná věc, stejně jako sice klesající, ale zase stále ještě absolutně vysoká energetická náročnost naší ekonomiky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Prosím pana senátora Škalouda, aby se ujal slova.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, rád bych využil této příležitosti ke stručné otázce pro pana ministra. Jedná se o kodaňské konferenci, která by měla nahradit Kjóto. Četl jsem, že USA dali najevo, že rozvojové země musí podepsat významné snížení emisí uhlíku. Mám dotaz, zda ministr v rámci EU jednal i s Čínou a s Indií, dále jsem zachytil, že existují jakési plány, že EU, aby motivovala tyto státy, bude jim věnovat zhruba asi 175 mld. eur ročně do roku 2020. Zajímalo by mě, jak je chce motivovat, a pokud s nimi jednala, tak jaké byly výsledky. Další otázka: Zda bez angažování těchto států by kodaňský summit byl podle mého názoru neúspěšný.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Prosím paní kolegyni Zvěřinovou.

Senátorka Dagmar Zvěřinová: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky a páni senátoři, předem sděluji, že proti zprávě o životním prostředí ČR za rok 2007 nemám žádné výhrady, a velice dobře jsem se s tím seznámila, neboť je to i můj obor.

Chtěla bych se spíše zeptat pana ministra, zda si myslí, že zpráva za rok 2008 bude optimistická. Rozhodně věřím tomu, že nebude konstatovat nějaké zhoršení životního prostředí a určitě tam bude i proces zlepšení. Pochybuji ale, že bude výrazně lepší z jednoho důvodu, že signály, které dostávám od různých starostů a investorů v oblasti životního prostředí, kteří počítají s poměrně velkými finančními prostředky z evropských fondů, nemohou se moci dočkat. Nemyslím proces v oblasti různých posudků, analýz, případně i informačních center, ale jde o reálné profinancování.

Vím, že to prochází složitým procesem schvalování. Realizuji některé tyto projekty a vím, jak je to složitý proces a jak se tam někdy různé věci dopřesňují. Je potřeba dalších posudků a analýz. Mluvím ale o investorech, kterými jsou obce nebo sdružení obcí. Tyto obce na základě jakési prognózy Ministerstva životního prostředí, že se budou rámcově financovat podpory pro určité oblasti a určité projekty, zaměřily na tuto přípravu. Tato příprava je obrovsky složitý proces z hlediska majetkoprávního, z hlediska projektování, jsou v tom utápěny milionové částky a obce se nemohou dočkat vyhlášení titulů. Včera jsem kvitovala to, co předložil pan ministr Gandalovič. Je to obrovský posun pro některé investory. Třeba ale v oblasti vodního hospodářství leží kvanta projektů, ve kterých jsou milionové prostředky obcí, které na to daly třeba poslední peníze. Čekají, zda se to vůbec bude realizovat. V zastupitelstvech neustále zdůvodňují, zda k realizaci dojde, občané se jich ptají. V případě, že to bude procházet touto formou, byla bych ráda, aby proces od schvalování projektu k realizaci a ke konkrétní formě čerpání byl trochu zrychlen, pane ministře. Pokud jsou projekty schváleny a než dostanou smlouvu o financování, tak aby proces byl trochu rychlejší. Vím, že mnoho investorů není tak zběhlých v této oblasti, ale prosím, aby celý váš resort Ministerstva životního prostředí byl trochu více nápomocen těmto drobnějším investorům. Věřte, že pro životní prostředí ve svém mikroregionu dělají maximum. Mnohdy musí zdůvodňovat, proč právě do toho chtějí investovat značné sumy z obecních peněz a nebo třeba do něčeho jiného. Je to jejich podíl a výraz na životní prostředí. Važme si toho a zkusme v tomto resortu pro ně hodně udělat. Předem děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Přihlášen je kolega Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Pane ministře, mám jeden dotaz, který se týká obchodu, který jste prezentoval jako úspěšný obchod s povolenkami, kdy máme získat 20 mld. Vím, že začátek obchodování s povolenkami je spojen s tím, že se povolenky rozdaly a trh tam zatím nefunguje. Je logické, že v naší ekonomice po recesi budeme počítat spíše s rychlejším růstem, protože byl podkapitalizován rozvoj továren a v této oblasti bude záviset i na množství povolenek, které budeme mít k dispozici. Zmínil jste, že povolenky, které jsou z úspor v prostoru, kde se s povolenkami obchoduje, je určen i do prostoru, kde se s povolenkami neobchoduje, byť určitě ekologie bude závislá od této investice, tedy to zateplování rodinných domů, což určitě občané přivítají, ale v této oblasti se s povolenkami neobchoduje. Je to určeno jen pro průmysl. Jsme dostatečně opatrní na to, abychom nepromrhali povolenky, které jsme na začátku dostali?

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Kolega Sefzig byl posledním přihlášeným do rozpravy. Nikdo další se nehlásí, obecnou rozpravu končím. Prosím pana ministra, aby se ujal závěrečného slova.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Vážené senátorky a senátoři, toto je balzám na duši, to z PS neznám. Moc vám za to děkuji.

Bedřich Moldan jako expert doplnil zprávu, kterou jsem ve zkratce říkal. Jen ještě krátké repliky.

Pokud se týká operačního programu Životní prostředí, to že investujeme masivní peníze do ochrany životního prostředí, musí se to projevit v budoucích letech ve zprávách. Jsme v situaci, kdy máme investováno 30,5 mld. Kč. Máme největší počet projektů schválených ze všech operačních programů. Co do objemu prostředků nás předbíhá operační program Doprava. Je to proto, že tam projekty mají daleko větší objem, čili je to méně projektů s většími prostředky. Co se týká administrativy, zprávy finančních prostředků, Státní fond životního prostředí v tomto běží nejrychleji a nejefektivněji, uzavírá největší počet kontraktů.

Upozornění na rostoucí emisi skleníkových plynů je vážná věc. Včera prošla PS ve druhém čtení novela zákona o spotřebních daních. Do novely zákona jsme promítli víceletý program vysokoprocentních biopaliv s tím, aby se u nás otevřel trh i pro E85, když Škoda vyrábí octavie, které dodává do Švédska.

Pro řadu obcí je možností využití biologicky rozložitelného odpadu. Podle nového zákona by měly obce povinně zajistit sběr biologicky rozložitelného odpadu. Jedna z možností kromě kompostování je také využití energetické formou výroby bioplynu, který lze čistit a využívat v dopravě. Máme návazný zákon, který stanoví nulovou spotřební daň ze stoprocentních biopaliv a u vysokoprocentních vždy podíl biosložky je osvobozen od spotřební daně. Je to další ekonomický nástroj ve prospěch snížení naší závislosti na ropě. Víte, že i automobilový průmysl pod tlakem jde do modernizací. Škoda auto nám bude příští týden dodávat k testování auta na stlačení zemní plyn. Snaží se zapojit do tohoto segmentu a testují, zda bude poprávka veřejnosti, zda se síť rozšíří dostatečně rychle, jak stanoví dobrovolná dohoda vlády RWE jako dominantního dodavatele plynu.

Pan senátor Škaloud se ptal na mezinárodní vyjednávání a na Kodaň. Situace je taková, že jsme na jarní radě ministrů životního prostředí přijali závěry, které mají 17 stran. Jsou velmi podrobné a naznačují poměrně precizně, jak si EU představuje, že dohoda v Kodani bude vypadat. Důležité je zdůraznit to, že to, co se bude podepisovat v Kodani, musí být připraveno půl roku předem. Od příštího týdne jednají experti v Bonnu, budou tam sedět 14 dnů, je to několik pracovních skupin, které vede naše předsednictví. Věci se budou dolaďovat. V den, kdy skončí Bonn, zahajuje naše neformální dubnová rada v ČR, která se bude zabývat klimatem, adaptací i výstupy z Bonnu.

Podstatné je, že už to není jen věcí ministrů životního prostředí, ale vtáhli jsme do toho ministry financí. Mám dohodu s naším ministrem financí. ECOFIN přijal 10. března závěry ke klimatu, které korespondují se závěry, společně jsme je připravovali, pozvali jsme ředitele odborů z Ministerstva financí celé Evropy do Prahy, abychom s nimi konzultovali klima. Na minulé Evropské radě byly také přijaty závěry, které se týkají klimatu.

Filozofie vychází z toho, že státy, které jsou země Kjótského protokolu, členské státy EU, potenciální kandidáti EU - všechny tyto vyspělé země přijmou pevné závazky snižování emise skleníkových plynů ve střednědobém horizontu - myslí se tím rok 2020. Evropa udělala v prosinci klimaticko-energetickým balíčkem, kdy jsme si řekli, že budeme mít evropský strop pro obchodování, snížení o 20 procent ve srovnání s rokem 1990, což je zhruba o 14 procent ve srovnání s dneškem, a když se přidají další vyspělé ekonomiky jako USA a další, automaticky se závazek zvyšuje na minus 30 %. Toto je závazek přijatý v prosinci v klimaticko-energetickém balíčku.

S touto pozicí, což je pozice jediné skupiny států, která přijala pevné závazky a s tím jezdíme po světě. Většinu vyjednáváme spolu s evropskou komisí a následujícím švédským předsednictvím. Situace vypadá tak, že jsme byli v Indii, jednali jsme s čínským ministrem i s dalšími. Ptal jste se speciálně na Indii a Čínu. Obě tyto země jsou připraveny a věří v úspěch Kjóta. Není nikdo, kdo by blokoval a říkal, že toto nemá smysl. Stále tam platí vyčkávací strategie, kdy politické rozhodování je vedeno závěrečnými zprávami mezivládního panelu pro klimatickou změnu, který říká, že vyspělé státy by měly snížit o 25 až 40 % do roku 2020 a rozvojové země by měly přistoupit k viditelné akci snížení. Není tam konkrétní závazek v podobě čísla. To, co jsme přijali do závěrů naší rady, je snížení mezi 15 až 30 % proti tomu, jak by vývoj vypadal, kdyby nedělaly vůbec nic.

Země mají své strategie. Je to docela zajímavé. Indie má svoje ministerstvo pro nové a obnovitelné zdroje, má svůj plán 20 tisíc vesnic, kam nemá cenu dodávat elektřinu distribuční přenosovou soustavou, vlastně vybavit je obnovitelnými zdroji energie. Stejně tak Čína má svůj pětiletý plán, v kterém chce zvýšit energetickou účinnost o 20 %. Čína je výrobcem č. 1 ve větrných elektrárnách, začíná dominovat na trhu s fotovoltaikou. Ty země v tomto jdou dopředu, mají přísnější emisní normy pro automobily nežli Spojené státy, ale vyčkávají, co udělají Spojené státy.

Takže teď to v podstatě všechno závisí na vývoji ve Spojených státech. Tam jsme jednali úplně se všemi, kteří okolo Obamy dělají klima, počínaje Toddem Sternem, což je mezinárodní vyjednávač, od Hillary Clinton přes Carol Braun, která je přímo poradkyní Bílého domu, Obamy, přes šéfku jejich ministerstva životního prostředí, jednali jsme s Johnem Curry, senátorem, který zjevně v Senátu potáhne tuto iniciativu.

Ten plán je zcela zřejmý. Obama chce nainvestovat 100 miliard dolarů do zelené energetiky, do inteligentních distribučních sítí, do nových pracovních míst v oblasti environmentálních technologií - obnovitelné zdroje - úspory. On jednoznačně podporuje systém keep trade, to znamená emisního obchodování, a chce ho zavést. A k tomu potřebuje v Senátu 60 hlasů, což je pro demokraty problém. Takže přišli s takovým procesem nebo návrhem, že prosadí tento systém jako součást procedury schvalování rozpočtu, kdy k tomu stačí 51 hlasů v Senátu. A oni vlastně vsadí do příjmové strany rozpočtu Spojených států příjmy z emisního obchodování a tím uvedou systém v život. Kongresman Waksman, který to má na starosti, by s tím měl přijít 31. března do Kongresu.

Teď jde o to, jak rychle ta procedura půjde. Protože oni mají negativní zkušenost s tím, že podepsali Kjóto a pak se nepodařilo Clintonově administrativě to prosadit v Kongresu. Takže nechtějí toto zopakovat. V každém případě chtějí přijmout tento systém obchodování, prosadit ho ve Sněmovně reprezentantů. Což se nejspíš podaří, a jestli se to podaří před Kodaní, v Senátu, to není zřejmé, ale když se jim podaří, a teď jde o ten střednědobý závazek, kdy řekli, že do roku 2020 sníží emise na úroveň 1990, což je o 14 - 16 % proti dnešku, a je to málo, je to srovnatelné se závazkem Evropy 20 %. Ale když Evropa půjde na 30, když se přidají Spojené státy, tak je to málo.

Teď jde o to, jak se podaří administrativě prosadit další snížení, protože to bude bezpochyby ten moment, který odblokuje Čínu a Indii, že do toho Čína a Indie půjdou. A tam je veliká příležitost v tom, že Spojené státy doposud podceňují flexibilní mechanismy, mají s nimi negativní zkušenosti. Tak jako my, tak jako rozvojové země, ty CDN mechanismy. My je přepracováváme, modernizujeme, zveme Spojené státy k intenzivnějšímu partnerství. Třeba Evropa jednu třetinu toho závazku chce zajistit tím, že to bude realizovat v rozvojových zemích, které na to čekají a které to potřebují, protože tam je potřebné poslat peníze, a bude to levnější pro firmy ze západu, investovat do těch rozvojových zemí.

Já myslím, že ten proces běží velmi dobře. Tempo ve Spojených státech je teď zhruba dvojnásobně rychlejší nežli v Evropě. Mají respekt, uznávají to, kam my jsme se dostali. Jednání v tom je velmi delikátní. Stejně tak v Japonsku mají šest scénářů snížení emisí skleníkových plynů a čeká se do konce dubna, než premiér a kabinet vyberou jeden z těchto šesti scénářů. Dva se vejdou do toho, co žádají vědci, čtyři scénáře jsou mimo. Takže čekají na to, jak se bude vyvíjet situace ve Spojených státech.

Já nechci říkat, že jsem v tomto optimista nebo pesimista, ale ta jednání běží velmi dobře. Moderujeme je, budou pokračovat. Takto zhruba vypadá situace. S tím, že to - a tím to zakončím - co je nejdůležitější, je debata ve Spojených státech, jestli daň z uhlíku, nebo emisní obchodování. Jsou tam různé názory. Menšina kongresmanů si myslí povolit daň z uhlíku. Při té debatě oni jednoznačně berou argumenty, že cílem Evropské unie je evropský trh s uhlíkem, o kterém jste tady také hovořili, který je teď postaven na rozdávání povolenek zdarma. Osahali jsme si negativa toho trhu, to, že se přealokovalo a najednou cena uhlíku padla skoro k nule.

Od roku 2013 začneme aukce. Očekává se, že tento systém bude fungovat daleko lépe. Uhlík dostane cenu a už v roce 2015 podle těch závěrů bychom tady chtěli mít robustní trh s uhlíkem OECD a chtěli bychom propojit tento systém obchodování s Austrálií, Spojenými státy, Japonskem. V budoucnu - dokonce píšeme v těch závěrech v roce 2020 - počítáme s tím, že Čína a Indie se přidají. A to je nejlepší ochrana před hrozbou konkurence ze zemí, které by dodávaly do vyspělých zemí, které budou mít trh s uhlíkem a budou promítat cenu uhlíku do ceny výrobků, nejlepší obranou je, když i tyto silné ekonomiky rychle rostoucí zavedou také trh s uhlíkem. Po tu dobu se budeme muset chránit před únikem uhlíku tím, že některá senzitivní odvětví nevystavíme té povinnosti a dáme jim emisní povolenky například zdarma. Což jsou závěry klimaticko-energetického balíčku. Ale cílem je, mít tady trh s uhlíkem celosvětový, který tento problém vyřeší. Takže toto je zhruba cesta, kterou jdeme.

K paní senátorce Zvěřinové - kde vás mám? - ano, jsem rád, že tady je další spojenec v životním prostředí, že to je váš obor. Ptáte se, jak bude vypadat zpráva za rok 2008. To já nevím, asi už se tam promítnou také dopady finanční a ekonomické krize. Takže i toto se promítne do životního prostředí vlastně zlepšením. Určitě se tam promítnou investice, které máme v oblasti Operačního programu Životní prostředí. To, na co čekáme nejvíce, je, jaká bude teď reakce, jaká bude odezva v říjnu na vypsaný program, GIS, výnosy z odprodeje povolenek v Japonsku. Máme těsně před dojednáním se Světovou bankou, tam by to mělo být viditelné. Protože máme připravenu novelu zákona ovzduší, někdy k roku 2014 by měly platit přísnější emisní limity pro malé zdroje znečištění. Tuto přechodnou dobu by měli občané - a věříme, že ji využijí - využít k tomu, že nainvestují. Takže vlastně i tlak ekonomické krize povede lidi k tomu, aby přemýšleli, kde ušetřit na nákladech za vytápění a za energie. To je samozřejmě velmi atraktivní program a věříme, že zabere.

Pokud hovoříte o tom, že pomalu administrujeme prostředky, já si to nemyslím. My jsme tam měli jeden problém, který byl dán tím, že ministerstvo financí okolo nového roku zastavilo možnost čerpání, vytvářela se pětiprocentní rezerva. Za druhé jsme tam měli malé projekty zateplování především škol a veřejných budov. To byl takový objem projektů, že tam skutečně došlo ke zpoždění. Toto už jsme vyřešili, stůl už je vyčištěn. Vypisujeme další výzvu. Myslím si, že Státní fond životního prostředí v tomto funguje velmi efektivně a velmi dobře. Zároveň pět procent nákladů je možné využít na technickou pomoc. To znamená, my jsme z velké části odstranili šedou zónu různých konzultačních firem, resp. pseudokonzultačních firem. Z velké části to dokáží žadatelé s technickou pomocí ze státního fondu realizovat sami.

Pokud jde o aukce a otázku pana senátora Sefziga, my odprodáváme přebytky, za obchodovací období Kjótského protokolu, druhé období 2008 až 2012, snížili jsme emise skleníkových plynů o 25,4 %, 8 % byla naše povinnost. Ponecháváme tam rezervu do budoucnosti. Já nemohu přesně říci, jaký objem jsme vydefinovali pro prodej, když říkáme, jaký je výnos, protože v tu chvíli by z toho byla zřejmá cena povolenky, za kterou prodáváme. A to je informace, která je diskrétní, protože trh není příliš velký. Zatím tam jsou Poláci, snaží se o to další bývalé východoevropské země. My jsme dojednali cenu úplně nejlepší ve srovnání s informacemi, které máme k dispozici. Ale vydefinovali jsme pouze část rezervy, kterou odprodáváme v tom objemu, který by nám měl vynést podle toho, jak se budou vyvíjet ceny povolenek, zhruba 20 - 25 miliard Kč, teď v té první tranži to bude zhruba 10 miliard Kč. Pokud máte zájem, tak vám k tomu mohu poslat nějakou podrobnější zprávu.

Děkuji vám pěkně za pozornost i za příležitost vést s vámi takovouto debatu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Pane zpravodaji Šebku, vaše závěrečné slovo?

Senátor Karel Šebek: Vážené senátorky a senátoři, v rozpravě vystoupili 4 senátoři a senátorky, prakticky všichni s tématem doplňujících dotazů na přítomného ministra životního prostředí, který je vyčerpávajícím způsobem zodpověděl. Nezazněl zde jiný návrh, než zprávu o životním prostředí České republiky za rok 2007 vzít na vědomí.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. O tomto návrhu budeme po znělce hlasovat.

Vážené kolegyně a kolegové, hlasujeme o návrhu vzít zprávu na vědomí.

Zahajujeme hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování číslo 38 registrováno 51, pro 43. Návrh byl schválen. Děkuji, pane ministře.

Vážené kolegyně a kolegové, přistoupíme k dalšímu bodu. Předávám řízení kolegu Pithartovi.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dalším bodem je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu

a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), ve znění pozdějších předpisů,

a další související zákony

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 44. Návrh uvede místopředseda vlády Alexandr Vondra, který zastupuje předsedu vlády Mirka Topolánka. Pane místopředsedo, prosím, máte slovo. (Hluk a pohyb v sále.) Prosím, páni kolegové, zaujměte svá místa.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vládní návrh novely zákona o podpoře výzkumu a vývoje a některých souvisejících zákonů je komplexním pozměňovacím návrhem systému podpory výzkumu, vývoje a inovací z veřejných prostředků, který vychází zejména z nutnosti sladit pravidla pro poskytování podpory v oblasti výzkumu a vývoje s pravidly evropskými, a to včetně vymezení klíčových pojmů. A je také snahou o efektivnější využívání veřejných prostředků vynakládaných do této oblasti.

V rámci systému podpory výzkumu, vývoje a inovací znamenají navržené změny zejména rozšíření předmětu působnosti zákona do oblasti inovací, pro něž je nutno stanovit podmínky podpory v souladu s rámcem Evropských společenství. Dále snížení počtu rozpočtových kapitol v oblasti vědy, výzkumu a inovací v České republice a tím i zjednodušení systému podpory a snížení administrativy. Znamená také založení nové technologické agentury, která bude působit v oblasti aplikovaného výzkumu, stejně tak jako působí v oblasti základního výzkumu grantová agentura.

Znamená také změnu způsobu institucionální podpory výzkumných organizací, která nyní bude více zaměřena na konkrétní dosažené výsledky. Znamená rovněž změnu podpory výzkumu vědy a výzkumu na vysokých školách, která bude účelově zaměřena na skutečné provádění. Znamená rovněž stanovení podmínek pro podporu infrastruktury ve vědě, výzkumu a inovacích a mezinárodní spolupráci v této oblasti, včetně operačních evropských programů.

A konečně přináší větší důraz na důslednou úpravu vlastnických a duševních práv k výsledkům výzkumu, vývoje a inovací, ochranu duševního vlastnictví a odstranění překážek pro komercionalizaci výsledků.

Návazně na navržené změny se v rámci zjednodušení systému podpory ruší dva ze tří prováděcích předpisů, jejichž některá ustanovení jsou zapracována v textu novelizovaného zákona.

Dále se navrhují změny souvisejících zákonů, zákona o vysokých školách, zákona o veřejných výzkumných institucích, zákona o veřejných zakázkách a zákona koncesního, kde změny navazují na změny zákona o podpoře výzkumu a vývoje.

Chci zdůraznit, že vládní návrh byl v rámci příprav konzultován se všemi zúčastněnými partnery, včetně zástupců vysokých škol, ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Akademie věd, grantové agentury a je možné říci, že byl Parlamentu předložen na základě konsensu všech zúčastněných.

Navržené změny vycházejí z programového prohlášení vlády a z vládou zpracované reformy systému výzkumu, vývoje a inovací, jejichž charakter však není politický, neboť zlepšení systému v oblasti podpory výzkumu, vývoje a inovací je v zájmu této republiky a její konkurenceschopnosti ve světě.

Chci poděkovat senátnímu výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který navrženou novelu podrobně projednal na své včerejší schůzi a s jeho usnesením plně souhlasím.

Vážené senátorky, vážení senátoři, žádám vás tímto o podporu doporučení výboru Senátu a tím i předloženého návrhu zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VVVK. Tento výbor přijal usnesení a to nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 44/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hálek a toho nyní prosím, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil. Prosím, pane kolego.

Senátor Jan Hálek: Pane předsedající, pane místopředsedo vlády, dámy a pánové. Máme před sebou novelu zákona, která je velmi důležitá, a to nejen pro vědeckou obec. Současný zákon, který se působí, o podpoře výzkumu a vývoje, nabyl účinnosti k 1. 7. 2002. Proč vznikla tato novela? Uvedu jen nejdůležitější body.

Dlouhodobě se potvrdily nízké přínosy výzkumu a vývoje pro ekonomický a společenský rozvoj České republiky. Selhává současný systém podpory výzkumu a vývoje. Systém podpory výzkumu a vývoje je složitý. Jsou problémy s využíváním prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie. Je komplikované zapojování České republiky do evropského výzkumného prostoru. Velmi nepříjemnou záležitostí je odliv vědeckých talentů. Dále tato novela vznikla proto, že je nízká vazba mezi základním výzkumem a aplikovaným výzkumem a vývojem. Více než polovinu aktivit pohltí komunikace, vypracovávání žádostí, reportování a samotné udržování stávajícího systému výzkumu a vývoje.

To jsou stručně alespoň nejdůležitější body, proč se dnes zabýváme novelou zákona č. 130.

Celou novelu lze rozdělit na dva logické kroky. Ten první je technická část, která obsahuje 80 % textu, a druhá, koncepční, zbývajících 20 % textu.

V technické části předložená novela představuje reakci na změnu evropských pravidel pro poskytování veřejné podpory v oblasti podpory výzkumu a vývoje. Česká republika je podle článku 87 Smlouvy o Evropské unii těmito pravidly vázána.

Jsou nově definovány potřebné pojmy a principy:

Problém může způsobit změna, která byla přijata Evropskou unií novou definicí aplikovaného výzkumu. Nová definice vypouští zmínku o tzv. průmyslovém výzkumu. Dosud byl aplikovaný výzkum sloužící k podnikání označen jako průmyslový výzkum a vztahovala se na něj pravidla o podílovém financování z veřejných a neveřejných zdrojů a na neprůmyslový výzkum nikoli.

Kromě takzvaných výzkumných organizací je nyní je nyní u celého aplikovaného výzkumu povinné podílové financování. A to je problém, který musí řešit Grantová agentura České republiky, protože uvažovat veškerý neprůmyslový výzkum jako základní by zase znamenalo, že neprůmyslový výzkum by mohl být podporován jen grantovými prostředky a nikoli programy formulovanými poskytovateli. A zmizela by tím vazba na využití jeho výsledků. Podle mých posledních informací se Grantová agentura České republiky tímto problém zabývá a našla kroky, jak ho řešit.

V té technické části bych uvedl, že se zde kladl důraz na inovace tak, aby platilo: Věda dělá z peněz znalosti a inovace dělají ze znalostí peníze.

Proto se důsledně rozšiřuje celý zákon o inovacích.

Pokud se týká druhé části, pak zde patří k nejdůležitějším především - jak už bylo uvedeno - snížení počtu poskytovatelů. V důvodové zprávě k této novele byly diskutovány tři možnosti, a to zůstat u 22 poskytovatelů, druhá možnost bylo snížení na 11, čili o 11 poskytovatelů, a třetí možnost byla 5 poskytovatelů.

Kdybych uvažoval, tak bych uvažoval ještě o jedné změně, a to, aby byl jeden poskytovatel. Bylo by to optimální, ale to by chtělo, aby se zřídilo ministerstvo vědy a vysokých škol, což zatím bohužel není možné, i když jsme o to několikrát usilovali.

Z těchto tří možností, které uvedla rada, se ukázala jako nejúspornější a nejúčinnější varianta první, která vede k vyššímu počtu pracovní administrace, to varianta 11 poskytovatelů. Vede k roční úspoře 79 milionů, většímu vtažení soukromých zdrojů, rozvoji aplikované vědy a výzkumu a jeho využití v praxi, přidělování institucionálních prostředků podle výsledků atd.

Druhou důležitou koncepční oblastí je zřízení Technologické agentury České republiky, která již zde byla uvedena. Já bych jen chtěl doplnit, že se bude skutečně zabývat aplikovaným výzkumem, protože zatím se aplikovaným výzkumem zabývalo 20 institucí, které vytvořily svůj projekt, do kterého ostatní vědci nemohli zasáhnout. Takže docházelo k velkým finančním ztrátám. Dnes, když to bude pod jednou agenturou, když to bude Technologická agentura České republiky, tak se to téma rozmělní, zmenší a zruší.

Chtěl bych ještě dodat, že zřízením technologické agentury, která má být asi stejně velká jako Grantová agentura ČR, nedojde paradoxně k navýšení počtu pracovníků, protože ti budou doplněni z těch 11 zrušených poskytovatelů.

Dalším velmi důležitým a významným bodem je zavedení normativního rozdělování prostředků na vývoj a výzkum. Bylo to již zmíněno. Já bych to jen velmi krátce komentoval tím, že finance budou rozdělovány blíže uživateli. Dnes ten výzkumný záměr bylo schopno uchopit jen pár institucí a ti ostatní byli celou dobu bez možností ty institucionální prostředky využívat a užívali je z jiných kapitol.

Další části novely obsahují změny jiných zákonů, o něčem už bylo hovořeno, takže já jen doplním, že se mění zákon o vysokých školách a zavádějí se vysokoškolská stipendia na výzkum a vývoj. Dochází ke změně zákona o veřejných a výzkumných institucích. Zjednodušuje se schvalování právních úkonů těchto institucí a umožňuje se jim zakládat sdružení ucházející se o veřejnou podporu. V návaznosti se rozšiřuje zákon o veřejných zakázkách a koncesní zákon, o tom bylo hovořeno, o příslušné výjimky pro vědu a výzkum. Stanoví se podmínky čerpání ze strukturálních fondů a programů Evropské unie atd.

Poslaneckou sněmovnou byl navržen a přijat paragraf, který však zásadně mění režim pracovního poměru akademických pracovníků. Dle dnes platného § 39 zákoníku práce, který zde nebudu celý citovat, jsou umožněny výjimky ze zákona stanovené zvláštními právními předpisy

V roce 2004 Senát ústy tehdejšího senátora Zlatušky právě takovou výjimku prosadil do § 70 vysokoškolského zákona. Byl to odstavec 4 a já vám ho přečtu: Pracovní poměr akademických pracovníků lze sjednat na dobu určitou, zpravidla v délce pěti let. Pracovní poměr na dobu určitou lze sjednat opakovaně nebo dohodou účastníků prodlužovat na dobu delší, než je uvedena v předchozí větě.“

Tato dosavadní úprava se osvědčila a nebyly proti ní žádné námitky. Když měl akademický pracovník 50 nebo 55 let, tak se mu prodloužila pracovní smlouva do 65 let a nebyl s tím žádný problém.

Ve třetím sněmovním čtení byla navržena poslancem Ohlídalem a odsouhlasena následující změna § 70 vysokoškolského zákona: Pracovní poměr akademických pracovníků lze sjednat jen na dobu určitou v délce od dvou do pěti let. Pracovní poměr na dobu určitou lze sjednat opakovaně u téhož zaměstnavatele nejvýš dvakrát za sebou, poté sjednat u téhož zaměstnavatele pracovní poměr jen na dobu neurčitou. Sjedná-li zaměstnavatel s akademickým pracovníkem pracovní poměr na dobu určitou, ačkoli nebyly splněny podmínky stanovené ve větě prvé nebo druhé, a oznámil-li akademický pracovník před uplynutím sjednané doby písemně zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, platí, že jde o pracovní poměr na dobu neurčitou. Ustanovení věty prvé až třetí neplatí pro docenty a profesory. Pracovní poměr akademických pracovníků starších 65 let lze sjednat na dobu určitou i opakovaně podle § 39 odst. 2 zákoníku práce, a ten se v tomto případě nepoužije.

Jak tomu rozumět? Podle tohoto bodu existují tři typy pracovních smluv pro akademické pracovníky. Pro určitou část akademických pracovníků, to znamená, akademičtí pracovníci mimo docentů a profesorů a akademických pracovníků starších 65 let, by navrhovaná úprava měla omezit možnost sjednávání pracovních poměrů na dobu určitou, a to za zcela jiných podmínek, než je tomu podle dosavadní právní úpravy.

Pro určitou část akademických pracovníků, to jsou akademičtí pracovníci, kteří jsou docenty a profesory, by navrhovaná úprava měla zrušit uplatňování dosavadní odchylné úpravy stanovené v § 70 odst. 4 zákona o vysokých školách, takže ve vztahu k této části akademických pracovníků by se měla uplatňovat obecná úprava omezující sjednávání pracovního poměru na dobu určitou, stanovená v § 39 zákoníku práce.

A třetí - pro určitou část akademických pracovníků, to znamená, akademičtí pracovníci starší 65 let, by navrhovaná úprava měla zrušit jak uplatňování dosavadní odchylné úpravy stanovené podle § 70 odst. 4 zákona o vysokých školách, tak i uplatňování obecné úpravy omezující sjednávání pracovních poměrů na dobu určitou stanovené v § 39 zákoníku práce.

Dovolte mi, abych uvedl některé legislativní výhrady. Za pravé: Pracovní poměr akademických pracovníků lze sjednat jen na dobu určitou v délce od dvou do pěti let. Tedy podle této věty s akademickým pracovníkem nelze sjednat pracovní poměr na dobu neurčitou. Patrně by zde měl být jiný slovosled. Kdyby tady bylo, že pracovní poměr akademických pracovníků na dobu určitou lze sjednat jen v délce od dvou do pěti let, tak by to bylo pochopitelnější.

Druhá věta první větu neguje. Někteří právníci sice tvrdí, že je možno uvažovat obě věty komplexně, ale přinejmenším je to velmi problematické.

Třetí věta Ohlídalova návrhu je duplicitní. Vyplývá z již existujícího § 39 odst. 5 zákoníku práce, který je úplně stejný a nebudu ho číst.

Třetí legislativní poznámka: Navrhované znění znamená, že nelze do budoucnosti sjednat s docenty a profesory pracovní poměr na dobu určitou. Zároveň se navrhuje, aby všechny pracovní poměry docentů a profesorů a všech ostatních akademických pracovníků, se kterými vysoká škola uzavřela pracovní poměr na dobu určitou více než dvakrát za sebou, se přeměnily na dobu neurčitou, pokud by na jeho návrh tak určil soud, a to bez ohledu na to, jestli je vysoká škola potřebuje či nikoli. To znamená, že zákon o vysokých školách ukládá zaměstnavateli zaměstnat akademického pracovníka, i když pro něho vlastně nemá práci, například když má projekt a ten projekt skončí, pracovník tam zůstane, ale nejsou na to finance. Něco takového dosud právní řád nezná. Jde o velmi závažnou a nebezpečnou změnu, která může být i protiústavní. Nejde o samotnou regulaci trvání pracovního poměru. Jde o rozlišování mezi habilitovanými a nehabilitovanými akademickými pracovníky, navíc ve vazbě na pojetí habilitačního, respektive jmenovacího řízení.

Především část akademických pracovníků vybraná na základě řízení, které ne zcela zaručuje rovný přístup k výkonu povolání, získává na základě tohoto řízení, které obsahuje významné elementy diskrečního veřejnoprávního rozhodování s omezenou možností přezkoumání, výhodnější pracovněprávní pozici - viz nález ÚS z 90. let, že vědecká rada tehdy definovaná není orgánem veřejné moci.

K tomu mám další věcné výhrady. Akademičtí pracovníci do 65 let, pokud nejsou docenti nebo profesoři, nemohou pracovat na dobu určitou víc než dvakrát za sebou, a to vždy jen na dva až pět let. Povinné rozmezí jejich smluv na dobu určitou je tedy od dvou do deseti let. Není prostě možné sepsat pracovní smlouvu s žádným akademickým pracovníkem s věkem s nižším než docentským titulem na dobu kratší než dva roky. Zaměstnavatelé potom takového akademického pracovníka spíše nezaměstnají, než aby potom pro něj neměli práci. Je to možné tak, že přijmou akademického pracovníka na jeden rok a na další rok už nemají finance. Takže ti mladí vědci, kterých je spousta, kteří se zaměstnávají na určitý pracovní poměr, tak by nemohli tuto smlouvu uzavřít. Protože je to od dvou do pěti let a to pracoviště má peníze jenom na jeden rok. Podobný případ je rozvojový projekt dvouletý, přijmou pracovníka a potom dostanou ten projekt prodloužený. Ale já už budu mít obavy smlouvu s tím pracovníkem prodloužit, protože tím, jak bych ho prodloužil na jeden rok, už tam zůstává až do penze, co do penze, do konce života, protože bych ho tam odsud nedostal. Takže to jsou ty problémy.

Další problém se týká pracovníků nad 65 let. Tady není problém s pracovníky v důchodu, smlouva na dobu určitou, jeden rok atd., každý rozumný vedoucí pracovník si kvalitního profesora na pracovišti rád ponechá. Ale jde o to, jak ty pracovníky do důchodu dostat. Je to smutné, ale někteří akademičtí pracovníci nad 65 let, 75, 80 již příliš aktivní nejsou, ale mají smlouvu na dobu neurčitou a na žádnou jinou dohodu nepřistoupí. Já si pamatuji - a možná i vy, kteří jste ve školství, si pamatujete na prof. Stránského, který byl dlouholetým členem akreditační komise ministerstva školství. Ten rozlišil profesory na žijící a tím myslel, že to je profesor, který pracuje, který přednáší, vědecky bádá a publikuje, a na ty ostatní. To je právě ten problém.

Dosud všem akademickým pracovníkům, kteří dovršili 65 let věku, se smlouvy na dobu neurčitou končily a dále se postupovalo v režimu smlouvy na dobu určitou, individuálně. Zde v senátní lavici sedíme s prof. Moldanem a spadáme přesně do této kategorie, pravidelně podepisujeme smlouvu na dobu určitou a ani jednomu, ani druhému to nevadí.

Nyní mi dovolte, abych se zabýval odůvodněním návrhu pana poslance Ohlídala, který ho postavil na dvou bodech. Zaprvé, že dochází k údajné diskriminaci akademických pracovníků s pracovními smlouvami na dobu určitou u bank, zadruhé, že možnost neomezeného opakovaného obnovování pracovní smlouvy na dobu určitou s akademickým pracovníkem není nikde jinde v Evropské unii, kromě České republiky.

K tomu prvnímu bodu: Já jsem se zeptal několika největších bank České republiky a odpovědi, které mám k dispozici, kdybyste se o to zajímali, je možno shrnout, že půjčku je možné získat i s pracovní smlouvou na dobu určitou, pokud byla prodloužena aspoň jednou a zároveň má žadatel určitou dobu, aspoň tři měsíce, do ukončení aktuálního pracovního kontraktu nebo byl tento kontrakt sjednán na dobu delší než jeden rok apod. Vše u těch bank závisí především na příjmech, výdajích klienta a jeho rodiny a na hodnotě nemovitosti, kterou většinou klient ručí. Takže tato otázka je, myslím, zodpovězená.

K tomu druhému bodu - výroku poslance Ohlídala a jeho tvrzení, že v Evropské unii neexistuje případ opakovaného předkládání podpisu smlouvy na dobu určitou u akademických pracovníků, jsem poslal dotaz na Parlamentní institut, aby provedli analýzu tohoto tvrzení. V odpovědi bylo zdůrazněno, že akademičtí pracovníci na vysokoškolských institucích podléhají různým právním režimům v každém členském státě EU a že i model používaný v ČR je v některých státech EU běžný.

Tak například v německy mluvící části Belgie byl vydán dekret, jehož cílem bylo umožnit větší diverzitu a flexibilitu v najímání akademických pracovníků. Na základě výše uvedeného předpisu mohou univerzity od roku 2005 zaměstnávat takzvané hostující profesory na kontraktační bázi s platností smlouvy na pět let, přičemž kontrakt je vždy po dohodě obnovitelný.

V řadě zemí je pak vyjednávání o uzavření smlouvy mezi vysokoškolskou institucí a akademickým pracovníkem plně v kompetenci dané vysoké školy, čímž je dána naprostá svoboda dané instituce v tom, jakým způsobem, koho či na jakou dobu nebo za jakých podmínek si daného pracovníka najme. Toto schéma funguje mimo jiné v Dánsku, Estonsku, Maltě, Slovinsku, Lichtenštejnsku, ale také například v Norsku.

Chtěl bych k tomuto bodu ještě upozornit, že v minulém měsíci byl v pracovní skupině pro přípravu věcného záměru zákona, kde jsou zastoupeni členové Rady vysokých škol, České konference lektorů apod., o terciárním vzdělávání, představen pracovní návrh zásad věcného záměru. Návrh počítá s tím, že pozice docentů a profesorů budou mít charakter funkčních míst. Nově tak budou i profesoři ustanovováni rozhodnutím příslušných orgánů školy, a to na základě jasných hledisek daných kariérním řádem, jehož evaluace bude součástí hodnocení školy v procesu akreditace.

Pokud byly nějaké rozpory v této části, to znamená v přípravě věcného záměru, tak zde byla shoda v celé oblasti všech lidí, kteří tam byli.

Tímto opatřením by se sladila pravidla s naprostou většinou evropských zemí i zemí OECD. Tady se samozřejmě předpokládá vypsání smlouvy na dobu určitou.

V dalším bodu je problém, který se týká § 60, kam se vkládá nový § 60a, jmenuje se: Vzdělávání v mezinárodně uznávaném kursu. V rámci své vzdělávací činnosti může veřejná vysoká škola poskytovat bezplatně nebo za úplatu vzdělávání v mezinárodně uznávaném kursu orientovaném na zvýšení odbornosti studentů nebo absolventů zahraniční vysoké školy - dále jen kurs. Bližší podmínky kursu stanoví vnitřní předpis. Účastníci kursu s ním musí být seznámeni předem.

Za druhé: O absolvování studia v rámci kursu vydá veřejná vysoká škola jeho účastníkům osvědčení. Úspěšným absolventům kursu může veřejná vysoká škola udělit mezinárodně uznávaný titul.

Návrh, který byl navržen a posléze přijat v Poslanecké sněmovně Parlamentu, je zcela mimo terminologii zákona o vysokých školách. Zákon o vysokých školách používá pro kursy, které jsou v nově navrhovaném § 60a popsány, pojem „programy celoživotního vzdělávání“. Aktivity, které jsou navrženy v tomto ustanovení, jsou proto již obsaženy v § 60 zákona o vysokých školách, a není třeba navrhovat doplnění zákona o vysokých školách o nový § 60a. A navíc je navržené znění zcela právně nesrozumitelné. Co se považuje za „mezinárodně uznávaný kurz“?

Žádné „mezinárodně uznávané kurzy“ nebo programy neexistují. Vzdělávací program je uznáván vždy v určitém státě. „Mezinárodní uznání“ má v tomto případě pouze takovou faktickou povahu. V příslušných některých oborech se titul neformálně uznává, i když držitel nepodstoupí žádnou úřední proceduru.

Jde o profesní uznávání v neregulovaných profesích - typickým příkladem je titul MBA. Tyto činnosti vysoké školy mohou provozovat i dnes, zákon na tom zřejmě nic nezmění.

Kromě toho navrhovaná novela vysokoškolského zákona, tj. nový § 60a, věcně nesouvisí se zákonem č. 130/2002 Sb., neboť programy celoživotního vzdělávání nesouvisejí s výzkumnou a další činností upravenou zákonem č. 130/2002 Sb. A toto, co jsem řekl, platí samozřejmě i pro výše uvedený § 70.

Navíc navrhovaná formulace diskriminuje soukromé vysoké školy - proč by také nemohly organizovat „mezinárodně uznávané kurzy“?

K novele zákona č. 130/2002 Sb., přišla ještě před několika dny připomínka k § 7 odst. 6, ke které však zatím nebyla konsensuální shoda a bude potřeba tuto připomínku ještě prodiskutovat v široké vědecké obci.

Tím skončila moje výborová zpravodajská zpráva. V následující otevřené veřejné rozpravě jsem provedl rozbor o pěti bodech, co by se stalo, kdyby tato novela přijata nebyla:

  1. Dojde k dalšímu nečerpání prostředků na výzkum a vývoj ze strukturálních fondů EU - jde o částku 100 mld. Kč - a reálně hrozí použití v jiné oblasti nebo dokonce v jiné zemi.

Na výzkum a vývoj v letech 2007 až 2013 mělo být ze strukturálních fondů čerpáno cca 100 mld. Kč. Stávající znění zákona ale explicitně neumožňuje použití prostředků ze státního rozpočtu ČR na výzkum a vývoj na povinné 15procentní kofinancování z národních zdrojů; a i u novely zákona č. 171/2007 Sb., je tato možnost uvedena jen v důvodové zprávě a záleží na výkladu zákona.

Chybějící jasná právní úprava je jedním z řady důvodů, proč zatím nejsou čerpány zejména na operační program Výzkum a vývoj pro inovace žádné prostředky. V polovině období 2007 až 2013 bude Evropská komise hodnotit čerpání a hrozí využití v jiné oblasti nebo dokonce v jiné zemi než v ČR.

  1. Od roku 2010 se výrazně omezí a v řadě případů možná i zastaví podpora výzkumu a vývoje ze státního rozpočtu ČR na výzkum a vývoj - a jde tady o 27 mld. Kč ročně - vzhledem k tomu, že stávající zákon a zejména jeho prováděcí předpisy jsou v rozporu s právem EU.

Uvedu zde tři důvody:

  1. Účelová podpora programů, kde programy musí být schváleny neboli notifikovány Evropskou komisí podle článku 87 Smlouvy o EU. Již nyní trvá schválení více než dva roky, tj. od schválení programu vládou uplynou cca tři roky do chvíle, než začnou být projekty financovány. To byl jeden z bodů, o kterých pan ministr také hovořil. Bez zásadní změny tohoto zákona je situace prakticky neřešitelná.

  2. Institucionální podpora (právní aspekty) - bude pokračováno v podpoře výzkumných závěrů, kde bude jednak nutné tento režim podpory rovněž nechat posoudit Evropskou komisí a hlavně ho pak dodržovat. To znamená, jestliže budu mít výzkumný záměr, pak si ho musím nechat schválit v Bruselu a teprve potom s ním mohu dál pracovat. Každý řešitel by musel jet s tímto schvalováním do Bruselu.

  3. Institucionální podpora (věcné aspekty) - bez ohledu na právní aspekty systém hodnocení výzkumných závěrů v roce 2004 jak na resortní, tak na meziresortní úrovni částečně sehnat. Řada výzkumných organizací, resp. fakult, já už jsem o tom hovořil, byla často z formálních důvodů sedm let bez institucionální podpory a jejich situace byla suplována např. programem Centra základního výzkumu.

  1. Rozdělování zejména institucionálních prostředků na výzkum a vývoj bude nadále výrazně diskriminovat vysoké školy, které z výdajů na vzdělávání budou dále dotovat výzkum asi 2,5 mld. Kč ročně. Dosavadní způsob přípravy rozpočtu stanovený stávajícím zákonem vychází ze základu zvýšeného o meziroční růst. Tím je zafixována řadu let trvající situace z 90. let. Dochází také k absurdní situaci, že vysoké školy s omezených prostředků na vzdělávání doplácejí na výzkum a vývoj.

  2. Nevznikne Technologická agentura ČR, už jsem o tom hovořil.

  3. Je třeba říci, že již nyní státní správa nezvládá své povinnosti. Na většině ministerstev dochází ke snižování pracovníků a ono se to vždy provádí na úkor vědy a výzkumu.

Dámy a pánové, omlouvám se za obsáhlý referát, ale chtěl jsem, abyste byli seznámeni s celou problematikou předkládané novely zákona č. 130/2002 Sb.

V dalším jednání výboru byla diskutována otázka, jakou šanci má v současné době přijetí novely s pozměňovacími návrhy, které mám stejně jako několik dalších senátorů připraveny, jaké tedy má šance v Poslanecké sněmovně být přijata tato novela, když ji vrátíme zpět s pozměňovacími návrhy, jestli nehrozí nebezpečí, že se v Poslanecké sněmovně třeba nenajde ani 101 hlas na zamítnutí návrhu.

Je třeba také uvážit časový limit, kdy musí Rada vlády pro vědu a výzkum připravit rozpočet, musí začít s konstituováním Technologické agentury ČR, atd.

Při vrácení tisku do Poslanecké sněmovny by došlo k dalšímu zdržení, resp. k zablokování novely. Potom skutečně hrozí situace, kterou jsem výše popsal, a byla by velká chyba, kdyby novela takto skončila jen díky dvěma paragrafům, které navíc s novelou nesouvisejí.

Vzhledem k této situaci zazněl návrh, zákonem se nezabývat. Chtěl bych zdůraznit, že se tímto aktem jedná o nejvyšší formu souhlasu a o zodpovědný krok senátorů. Paragrafy 60a a 70 je možno odstranit pomocí novely k tomuto zákonu, kterou společně s mými kolegy podám a na které se již pracuje.

A nyní mi dovolte, abych přečetl 27. usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice z 5. schůze konané dne 25. března 2009 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony:

Po úvodním slově předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře, po odůvodnění návrhu zákona Dr. Miroslavou Kopicovou, první místopředsedkyní Rady pro výzkum a vývoj, po zpravodajské zprávě prvního místopředsedy výboru senátora Jana Hálka a po rozpravě výbor

  1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyjádřit vůli návrhem zákona se nezabývat.

  2. Určuje zpravodajem výboru pro projednávání senátního tisku č. 44 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jana Hálka.

Podepsán předseda výboru Dr. Jaromír Jermář.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore a pane zpravodaji, za zprávu obsáhlou, ale mohu-li si dovolit to komentovat odůvodněně, důležitou, protože jde o obrovské prostředky a zároveň o vnitřní problém tohoto zákona.

Byl tedy podán procedurální návrh a o tom budeme hlasovat bezprostředně.

Paní předsedkyně klubu může samozřejmě vystoupit kdykoli, paní senátorka Soňa Paukrtová, prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové, já se omlouvám, ale jistě víte, jaký mám já vztah k institutu nezabývat se.

Chtěla bych říci svůj pohled na celou věc. Poslaneckou sněmovnou prošel velmi potřebný zákon, který umožní české vědě, aby získala nemalé finanční prostředky, které nutně potřebuje. Pan poslanec Ohlídal do toho vpravil věc, která sice není přílepkem, ale možná je přílepkem v širším slova smyslu, ale není to klasický přílepek. Nicméně po faktické stránce je to záležitost, která prostě vůbec nemusela býti řešena. A musím říci, že pokud jsem se s tím vším seznámila, tak opravdu to bylo tak, že naše úprava, kterou jsme tady přijali, je podstatně, podstatně lepší.

Výbor se tím zodpovědně zabýval, zpravodaj se tím zodpovědně zabýval, takže pan poslanec Ohlídal nás teď vmanévroval do situace, kdy nám píše Předsednictvo Rady vysokých škol, ať tento zákon opravíme. A my to fakticky nemůžeme, protože situace v Poslanecké sněmovně je taková, jaká je.

Všichni asi chápeme, o jaký problém jde. Přesto tedy promiňte mi mou smělost, ale já nemohu hlasovat pro institut nezabývat se. Myslím si, že to prostě pro mě není možné. Uvítala bych jinou legislativní techniku, jak tento kontroverzní zákon díky panu poslanci Ohlídalovi Senátem projde. A budu opravdu velmi ráda spolupracovat na podání novely tohoto zákona, aby byly opraveny nápady pana poslance Ohlídala. Děkuji Vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Slyšeli jsme výhradu svědomí.

Chce ještě někdo využít svého přednostního práva? Nikdo.

Po znělce budeme hlasovat o tomto důležitém návrhu zákona.

Já vás, s dovolením, odhlásím. Prosím, znovu se přihlaste.

Byl podán návrh návrhem zákona se nezabývat. V sále je přítomno v této chvíli 50 senátorek a senátorů.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Skončilo hlasování pořadové číslo 39 schválením návrhu. Bylo 50 přítomných, kvórum tedy bylo 26. Nikdo nebyl proti tomuto návrhu, 48 hlasů bylo pro.

Děkuji vám, pane zpravodaji. Pan místopředseda Vondra bude pokračovat, s tím se neloučím.

Dalším bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb.,

o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně

zákona o podpoře výzkumu a vývoje, zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství,

ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla),

ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 45. Návrh uvede místopředseda vlády Alexandr Vondra, který zastupuje předsedu vlády Mirka Topolánka. Pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Problematika veřejné podpory je komplexně upravena komunitárním právem, články 87, 88 a 89 Smlouvy o založení Evropského společenství.

Poskytování veřejné podpory, tedy selektivní podpory podnikatelům, která může narušit hospodářskou soutěž a vnitřní trh, je obecně zakázáno, nicméně existují výjimky, na jejichž základě lze poskytnutí takové podpory ospravedlnit a oblast podpory vědy a výzkumu je jednou z nich.

V současné době je v českém právním řádu systém této veřejné podpory upraven zákonem o veřejné podpoře. Z něj vyplývá, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže plní roli centrálního koordinačního, poradenského, konzultačního a monitorovacího orgánu v celé oblasti veřejné podpory, mimo oblast zemědělství a rybolovu.

Dílčí úprava veřejné podpory v oblasti zemědělství jel též obsažena v zákoně č. 252/1997 Sb., o zemědělství.

Tato roztříštěnost úpravy je nežádoucí pro zefektivnění splnění povinností ČR plynoucích z komunitárního práva. Proto je nutno vytvořit ucelený systém, v jehož rámci bude jasně vymezena působnost jak úřadu tak ministerstva zemědělství.

Navrhovaná právní úprava rozšiřuje působnost zákona také na oblast zemědělství a rybolovu a pro tuto oblast stanovuje kompetenci ministerstva zemědělství.

Navrhovaná úprava dále odstraňuje nedostatky, které vyplynuly ze čtyřletého uplatňování zákona v praxi a nově upravuje správní trestání v souladu se zásadami právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů, tj. výše pokut apod. Z těchto důvodů se zavádí nový pojem, koordinační orgán veřejné podpory, jenž je legislativní zkratkou, která souhrnně označuje úřad a ministerstvo zemědělství.

Novela zavádí také povinnost vyžádat si stanovisko koordinačního orgánu, který bude vydávat stanovisko k podáním poskytovatele v řízeních před Evropskou komisí ve lhůtě pěti pracovních dnů, v případě zemědělství a rybolovu do patnácti pracovních dnů. Navrhovaná úprava tak fakticky odráží stav, kdy poskytovatelé diskutují většinu svých podání s úřadem před jejich zasláním Evropské komisi.

Konečně novela také upravuje postup poskytovatele v rámci vymáhání protiprávní veřejné podpory a s tím souvisejících sankčních oprávnění onoho koordinačního orgánu.

Zcela nově je upravena působnost koordinačních orgánů v oblasti evidence a kontroly využívání podpor malého rozsahu, tj. podpor nižších než 200 tisíc eur, kde se předpokládá vytvoření centrálního registru. Ministerstvo zemědělství se bude na společném registru podílet a z tohoto důvodu nechalo vypracovat funkční analýzu registru.

Navrhuje se, aby náklady na realizaci registru byly kofinancovány z Integrovaného operačního programu (IOP), kde je umožněno financovat až 85 % celkového rozpočtu projektu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane místopředsedo vlády, pane navrhovateli.

Konstatuji, že návrh projednat výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 45/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Igor Petrov.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 45/1. Zpravodajem výboru je opět pan senátor Jan Hálek. A toho prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Hálek: Pane předsedající, pane místopředsedo vlády, dámy a pánové, mohu vás uklidnit, že má zpráva bude velmi krátká, protože většinu z toho, co jsem měl na srdci, řekl pan místopředseda vlády.

Snad bych jenom doplnil, že registr si nevyžádá nová pracovní místa a bude realizován stávajícími pracovníky úřadu a náklady na něj budou asi 20 mil. Kč. Ale stojí to za to, že se podstatně zrychlí administrace poskytování podpory malého rozsahu a hlavně zjednoduší.

Dovolte mi, abych Vám přečetl 28. usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice z 5. schůze konané dne 25. března 2009 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů /senátní tisk č. 45/:

Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře, po odůvodnění návrhu zákona Ing. Martinem Pecinou, MBA, předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, po zpravodajské zprávě 1. místopředsedy výboru senátora Jana Hálka a po rozpravě výbor

  1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou ČR.

  2. Určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 45 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jana Hálka. Podepsán předseda výboru PhDr. Jaromír Jermář.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Přeje si vystoupit pan senátor Igor Petrov jako zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu? Přeje, prosím.

Senátor Igor Petrov: Vážené dámy, vážení pánové, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu měl přikázaný tento návrh zákona především proto, aby posoudil ekonomické dopady, o nichž se tady už zmínil zpravodaj garančního výboru.

Přesto bych zopakoval, že i v rozpravě zaznělo, že navrhovaná právní úprava by se s výjimkou nákladů na zřízení a provoz centrálního registru podpory malého rozsahu neměla mít dopad na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty. Maximální náklady na vytvoření tohoto registru by pak neměly překročit částku 20 mil. Kč, kde asi 15 mil. Kč je jakoby na technické vybavení a zbývajících 5 mil. Kč na softwarové vybavení. Naopak lze očekávat, jak již tady bylo také řečeno, úspory veřejných prostředků spojené se zjednodušením a zrychlením administrace poskytování podpory malého rozsahu. Tolik z jednání našeho výboru.

A teď dovolte, abych jenom ocitoval usnesení výboru:

Po úvodním slově zástupce předkladatele pana Ing. Martina Peciny, MBA, předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, po zpravodajské zprávě senátora Igora Petrova a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Igora Petrova a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám také děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje - podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Je tu takový návrh? Není.

Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se do rozpravy nepřihlásil. Rozpravu končím.

Konstatuji, že byl podán jenom jeden návrh, a to z obou výborů - návrh na schválení návrhu zákona, ve znění postoupeném PS.

Budeme hlasovat o návrhu - schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V Jednacím sále je v této chvíli 40 přítomných, tzn. kvorum je 22. O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Končí v pořadí 40. hlasování. Skončilo schválením návrhu zákona - 47 přítomných, kvorum 24. Nikdo nebyl proti, 44 hlasů bylo pro.

Přistoupíme k projednání dalšího bodu. Tím je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Evropskou unií a Austrálií o zpracování údajů jmenné evidence cestujících (PNR) ze zdrojů Evropské unie

leteckými dopravci a o jejich předávání Australské celní správě,

podepsaná v Bruselu dne 30. června 2008

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 314. Uvede jej místopředseda vlády Alexandr Vondra, kterému uděluji slovo.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, předkládáme Senátu návrh Dohody mezi EU a Austrálií o PNR, o zpracování údajů jmenné evidence cestujících. Předesílám, že soustavný přístup k údajům PNR cestujících k posílení své vnitřní bezpečnosti požaduje celá řada zemí, zejména Spojené státy a Kanada. Od teroristických útoků 11. září byla na celém světě zavedena řada bezpečnostních opatření, která mnohdy zahrnují systematické shromažďování a sledování osobních údajů občanů, zejména údajů o převodech peněz, telekomunikačních údajů a údajů o cestujících.

Získávání a zpracování těchto údajů spolu s dalšími dostupnými prostředky je jedním z nástrojů v boji proti mezinárodním terorismu a závažné kriminalitě.

Ve všech těchto opatřeních vždy půjde o správnou rovnováhu mezi rozsahem a způsobem zpracování dat na straně jedné a zárukami proti zneužití a dovolání a nápravy na straně druhé.

Dohody o poskytování údajů PNR, které EU uzavírá s třetími státy, mají dát těmto postupům jistý právní rámec a zvýšit tak právní ochranu osobních údajů občanů v Evropě.

Jsou přitom státy, které údaje PNR či jejich část od leteckých dopravců vynucují stejně, i bez specifické smluvní úpravy s EU, a to na obecném základě mezinárodní úmluvy o civilním letectví.

Proto je sjednávání specifické právní úpravy pro poskytování údajů PNR z hlediska ochrany dat pokrokem, byť třeba jen postupným.

Dohoda s Austrálií je výsledkem jednání, které probíhalo na jaře 2008. Jeho účelem bylo poskytnout právní jistotu leteckým dopravcům s rezervačními a odbavovacími systémy v rámci EU cestujícím - při předávání Australské celní správě, přičemž je v souladu s příslušným právem EU o ochraně údajů.

Na základě dohody budou letečtí dopravci z unie, kteří provozují přepravu cestujících do Austrálie, předávat 19 druhů údajů o leteckých cestujících Australské celní správě. Austrálie v jednání o dohodě přistoupila na požadavky EU v otázce metody předávání údajů. Ode dne podpisu této dohody po dobu 2 let bude použit stávající systém předávání údajů PNR, který umožňuje australským úřadům přímý přístup do databází leteckých dopravců. Jde o přístup pouze pro čtení, aniž by docházelo k jejich ukládání. Po 2 letech budou evropští letečtí dopravci sami předávat údaje Australské celní správě, aniž by tato měla nadále přístup do databází dopravců. Dohoda také vymezuje účely, k nimž Austrálie tyto údaje využívá. Je to předcházení a boj proti terorismu a související trestné činnosti, včetně organizované trestné činnosti a vyhýbání se soudním příkazům či vazbě na výše uvedenou trestnou činnost. Dohoda upravuje i zacházení s tzv. citlivými údaji. Tedy takovými, které by daly najevo zejména politické přesvědčení, náboženské vyznání či sexuální orientaci cestujícího občana, které se Austrálie zavázala vymazat bez dalšího zpracování.

Pokud jde o další předávání získaných údajů třetím subjektům, Austrálie může provádět jen případ od případu. Celní správa musí vést záznamy o takto sdělených informacích.

Doba uchovávání předaných dat byla podstatným předmětem jednání. Na základě požadavku, který EU důrazně uplatnila a který byl promítnut do této dohody, bude moci Austrálie uchovávat údaje po dobu 3,5 let od data obdržení - s možností jejich archivace po dobu 2 let, avšak pouze pro účely vyšetřování. Je třeba také upozornit na to, že v případě Austrálie, její vnitrostátní předpisy omezují přístup PNR co do rozsahu, času a množství údajů. V případě pochybení je občanům z EU umožněno dovolání k soudnímu orgánu.

Evropské orgány pro ochranu údajů mohou navíc uplatnit své stávající pravomoci k pozastavení toku údajů, s cílem ochránit fyzické osoby, občany z EU, pokud jde o zpracování jejich osobních údajů, dojdou-li k závěru, že porušována jsou ustanovení dohody.

Dohoda je sjednávána na dobu 7 let. Ode dne svého podpisu je průběžně prováděna členskými státy. V případě Česka je to formálně vzato možné pouze po dokončení ratifikace.

Doufám, že Senát posoudí dohodu s uvážením stanoviska vlády i zájmů ČR v rámci EU i ve vztahu k Austrálii a vysloví souhlas s ratifikací. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednala Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí. Nepřijala žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl nicméně rozdán, jako senátní tisk č. 314/3. Zpravodajem komise byl určen pan senátor Tomáš Töpfer. Návrh projednal VZVOB, který rovněž nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 314/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Töpfer. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 314/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Korytář: Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, po teroristickém útoku ve Spojených státech dne 11. září 2001 zpřísnila Austrálie, jak už bylo řečeno panem ministrem, svou legislativu týkající se předávání údajů jmenné evidence cestujících (PNR). V rámci novely australského celního zákona došlo k zakotvení zákonné povinnosti pro letecké dopravce, kteří provozují leteckou přepravu cestujících do a z Austrálie. Umožnit Australské celní správě přístup do databází s údaji o cestujících. Posláním dohody je tedy zajištění bezpečnosti a předcházení terorismu a nadnárodní trestné činnosti a zároveň, a to především, zajištění adekvátní ochrany osobních údajů. Smyslem předkládané novely je současně zajistit dlouhodobé řešení zpracovávání a předávání údajů PNR leteckými dopravci australským úřadům.

Jak už řekl pan ministra, dohoda je sjednána na dobu 7 let od jejího podpisu, pokud nedojde k jejímu nahrazení. Příloha dohody upravuje podrobně možnosti sdílení údajů PNR Australskou celní správou a ostatními australskými úřady, které jsou taxativně vyjmenovány v příloze této smlouvy. Dále je v této smlouvě vymezeno 19 typů údajů PNR, které budou předávány dopravci. Délka uchování dat, a to je důležité, tady se uplatňují připomínky EU včetně ČR, je zkrácena australskou stranou z požadovaných 7 let na 3,5 roku od data obdržení. Dále mohou být archivována po dobu 2 let, avšak tyto lze využít pouze v konkrétních případech za účelem vyšetřování.

Z hlediska právního řádu ČR se jedná o mezinárodní smlouvu tzv. prezidentské kategorie, k jejíž ratifikaci je třeba obou komor Parlamentu ČR.

Dohoda je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR se závazky vyplývajícími pro ČR z členství v EU.

Vzhledem k významu této smlouvy navrhuji plénu Senátu PČR vyslovit souhlas s ratifikací dohody mezi EU a Austrálií o zpracování údajů jmenné evidence cestujících ze zdrojů EU leteckými dopravci a o jejich předávání Australské celní správě, která byla podepsána 30. června 2008.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB a Stálé komise Senátu pro ochranu soukromí, pan senátor Tomáš Töpfer. Ano.

Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, já se pokusím být objektivní, protože můj vztah k průlomu do soukromí a k neustálému ukrajování našeho soukromí je poměrně znám. Takže ani komise pro ochranu soukromí, ani VZVOB nepřijal žádné usnesení.

Chtěl jsem jenom říci, že v dobré víře - už podle vnitrostátního práva - předávání těchto údajů probíhá, aniž bychom takovou úmluvu ratifikovali. Probíhá to podle zákona č. 147/1947 Sb., pro civilní letectví.

Jedná se o 19 položek, které se předávají Austrálii. Jak víte, je to už třetí smlouva, kterou tady ratifikujeme. Jedna byla se Spojenými státy, jedna byla mezi EU a třetími státy. Teď jde o Austrálii. Těch 19 položek, které o vás bude vědět každý letecký dopravce - nejde o to, že by ministerstvo vnitřních věcí Austrálie nebo Spojených států je nějak zneužívalo. Jde o to, že je bude mít letecký dopravce. Znáte a víte, jak se ochrana dat a ochrana soukromí u nás prolamuje a jek je to velmi nejisté.

Takže 19 položek, které o vás jsou, jsou specifikovány tak, že jde o různé skupiny informací. Veškeré dostupné informace o platbě nebo fakturaci, veškeré dostupné informace o členství ve věrnostních programech a výhodách, situace cestujícího či veškeré informace o zavazadlech.

To jsou tak široké pojmy, že u takových údajů může být i číslo vaší kreditní karty a tak dále. Takže to je velmi pestrý počet osobních údajů, samozřejmě včetně vašich stravovacích návyků, zda chcete sedět u okénka, nebo ne. Ta australská smlouva, je, zdá se, nejmírnější z těch tří, které tady schvalujeme. Mimochodem my nemůžeme ani vypovědět takovouto smlouvu, protože my ji jenom ratifikujeme a potom nás zastupuje EU, čili jednotlivý stát ani takovou smlouvu vypovědět nemůže. Pravda je, že žádný český letecký dopravce se nechystá létat do Austrálie - aspoň podle mých informací - a přímé lety do Austrálie nepodnikáme, ale možná že příštím vládám se podaří privatizovat České aerolinie a třeba Aeroflot o vás bude mít ty informace; do Austrálie bude létat. Takže to je jenom moje čistě zpravodajská zpráva, že náš výbor ani naše komise nepřijaly k tomuto žádné usnesení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, protože nezazněl jiný návrh konkrétní než je v usnesení 316/1 - žlutý tisk, a to je abychom dali souhlas s ratifikací, přesto se ptám ještě předkladatele a garančního zpravodaje, zda si přejí vystoupit. Nepřejí si vystoupit, takže přistoupíme k hlasování. Já pozvu k hlasování kolegyně a kolegy.

Ještě se omlouvám, já jsem přebral řízení a ani jsem si neuvědomil, že nebyla otevřena rozprava, takže promiňte, nebude vadit fanfára navíc. Ptám se, kdo chce vystoupit v obecné rozpravě? Tomáš Töpfer.

Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji za příležitost. Bude to jenom jedna věta, která do zpravodajské zprávy nepatřila. Eventuálním přijetím Lisabonské smlouvy o takových věcech už nebudeme nikdy rozhodovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do diskuse? Nikdo, takže obecnou rozpravu končím. Předpokládám, že navrhovatel a zpravodaj nechtějí vystoupit a můžeme přistoupit k hlasování.

Přednesu návrh: Senát dává souhlas k ratifikaci dohody mezi Evropskou unií a Austrálií o zpracovávání údajů jmenné evidence cestujících (PNR) ze zdrojů EU leteckými dopravci a o jejich předávání Australské celní správě, podepsané v Bruselu dne 30. června 2008.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

hlasování pořadové č. 41 registrováno bylo 42 senátorů a senátorek, kvórum 22. Pro 33. Návrh byl schválen. Takže děkuji.

Dalším bodem je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o stabilizaci a přidružení

mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně

a Bosnou a Hercegovinou na straně druhé,

podepsaná dne 16. června 2008 v Lucemburku

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 18 a uvede jej místopředseda vlády Alexandr Vondra, kterému uděluji slovo.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, předkládaná Dohoda o stabilizaci a přidružení mezi Evropským společenstvím a Bosnou a Hercegovinou je standardní stabilizační asociační dohodou zcela obdobnou jiným, které unie už uzavřela s Chorvatskem, Makedonií, Albánií, Černou Horou a Srbskem. Ve smyslu čl. 49 Ústavy se jedná o smlouvu prezidentskou, k jejíž ratifikaci prezidentem republiky je zapotřebí souhlasu obou komor Parlamentu.

Unie přislíbila Bosně a Hercegovině, podobně jako všem zemím západního Balkánu perspektivu členství v Unii. K dosažení tohoto cíle má mimo jiné napomoci stabilizační a asociační proces, jehož nedílnou součástí je tato Dohoda. Dohoda upravuje formy politického dialogu Unie s Bosnou a Hercegovinou, včetně posílení regionální spolupráce. Přispěje tak k dalšímu posílení stabilizace nejen Bosny a Hercegoviny, ale i širšího regionu. Úprava pohybu pracovníků, svobody usazování, poskytování služeb, běžných plateb a pohybu kapitálu, to vše je předmětem této Dohody. V oblasti pohybu pracovníků Dohoda obsahuje ustanovení o vzájemné nediskriminaci v porovnání se státními příslušníky domácího státu v záležitosti pracovních podmínek, odměňování či propouštění.

Důležité je ustanovení umožňující aplikovat právní a správní předpisy členského domácího státu, upravující vstup, pobyt, práci, pracovní podmínky, usazování fyzických osob a poskytování služeb. V oblasti běžných plateb a pohybu kapitálu Dohoda umožňuje státním příslušníkům EU nabývat nemovitý majetek v Bosně a Hercegovině a do čtyř let od vstupu Dohody v platnost jim zajistí stejné zacházení jako občanům v Bosně.

Spolupráce v oblasti spravedlnosti a bezpečnosti se zaměřuje na posílení nezávislého soudnictví, zlepšení práce policie a orgánů činných v trestním řízení a potírání korupce. Zahrnuje opatření k ochraně osobních údajů, vízové politice, organizaci hraničních kontrol, azylu a migrační problematice, jakož i prevenci a kontrolu nelegální migrace, předávání a zpětného přebírání osob neoprávněně pobývajících na území jedné ze smluvních stran. Zahrnuje také boj proti terorismu a jeho financování, organizovanému zločinu a legalizaci finančních výnosů v trestné činnosti.

Dohoda zřizuje tak jako jiné Radu pro stabilizaci a přidružení, příslušné výbory včetně výboru parlamentního. V souladu s běžnou praxí se od 1. července 2008 uplatňuje prozatímní Dohoda o obchodu a obchodních záležitostech. Ta se týká především spolupráce a institucionálního rámce v ekonomické a obchodní oblasti.

Platná bude do doby než Dohoda, která je nyní předkládána k ratifikaci, tady u nás, vstoupí v platnost. Její sjednání je v zájmu všeobecném, jak našem tak i EU. Vstup její v platnost podpoří rozvoj bilaterárních vztahů včetně ekonomických a přispěje k celkové stabilizaci celé jihovýchodní Evropy. Nemá dopad na státní rozpočet. Čili doporučuje vláda vyslovit souhlas s ratifikací této Dohody.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane místopředsedo vlády. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 18/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Alena Venhodová. Byl jsem informován, že vystoupí za ni pan kolega, předseda Sefzig. Garančním výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 18/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dienstbier, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Dienstbier: Milé kolegyně, kolegové. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučil schválit Smlouvu o přidružení a stabilizaci mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy. Já tu nechci opakovat to, o čem už mluvil tady pan místopředseda vlády, a nechci zdržovat unavený Senát přílišnými podrobnostmi.

Chci říct jenom několik věcí. Podpora připojování zemí Balkánu a postjugoslávských nástupnických států je dlouhou dobu prioritou české zahraniční politiky. Je to pochopitelné, protože máme staleté vztahy, rozumíme si lépe než mnozí jiní. Mimochodem to dokazovalo v posledních 20 letech fyzicky působení české armády ve všech vážných balkánských konfliktech, a to od 90. let. Dodnes tam patří k nejlepším našim, nejen našim zástupcům, ale k nejlepším složkám mocenských sil.

Nástupnické státy bývalé Jugoslávie jsou v různém stadiu transformace, ale všechny si stanovují jako svůj cíl začlenění do evropské integrace. Chorvatsko je dnes státem jednoho národa, Srbsko je jediným multietnickým státem a Bosna a Hercegovina má zcela zvláštní charakter. Cílem je sice vytvořit multietnický stát, ale ve skutečnosti je zatím rozdělena na tři národní entity. Když jsem v roce 1998 přijel jako zpravodaj OSN poprvé do Sarajeva a ptal jsem se představitelů Daytonské dohody, jaký je její hlavní úkol, tak mi říkali to je jednoduché, Borutu rozdělil Bosnu a my ji máme dát dohromady. Do dneška se to tak úplně nepovedlo a já jsem přesvědčen o tom, že perspektiva sjednocení s Evropou nesmírně pomáhá překonávat zbytky špatných vztahů, které se právě projevovaly v první polovině 90. let.

Takže pokud se budete chtít na něco zeptat, tak mohu jako zpravodaj odpovídat, ale teď bych vám jenom navrhl, aby Senát přijal usnesení, že dává souhlas k ratifikaci dohody o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Bosnou a Hercegovinou na straně druhé, podepsané dne 16. června 2008 v Lucemburku.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. Nyní vystoupí zpravodaj výboru pro záležitosti EU, zastupující zpravodaj kolega Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Stejně tak náš výbor projednal tuto smlouvu a je to smlouva, která patří do té skupiny smluv - Dohoda o přidružení - Evropská dohoda o přidružení. Jednu takovou máme nyní vystavenou z roku 1996 v našem foyer v Senátu. Doporučuji vám ji k nahlédnutí včetně senátních dokumentů - to když vstupovala ČR, nebo Dohoda o stabilizaci a přidružení, to jsou dohody, které jsou na základě článku 310 Smlouvy o založení Evropského společenství a 101 článku na základě Smlouvy o založení Euroatomu, tj. smlouvy, kterými se rozšiřuje působnost evropského prostoru. I v této komoře převládá názor, že rozšiřování prostoru stability a společného trhu vede ku prospěchu Evropských společenství, resp. EU.

Proto také náš výbor po jednání a po odůvodnění zástupcem ověřovatele pana náměstka Jana Kohouta doporučil plénu Senátu dát souhlas.

Dovolil jsem si zastoupit paní senátorku Alenu Venhodovou, která je na lékařském vyšetření. Zároveň jsme toto usnesení předložili plénu Senátu.

Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, takže obecnou rozpravu končím. Táži se navrhovatele a garančního zpravodaje, zda si přeje vystoupit? Není tomu tak. Zazněl jediný návrh od obou našich výborů, které se zabývali touto předlohou, a to je dát souhlas k ratifikaci. Přizvu kolegyni a kolegy. Upozorňuji, že se nacházíme na hraně hlasovatelnosti.

Přistoupíme k hlasování. Návrh usnesení je následující: Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Bosnou a Hercegovinou na straně druhé, podepsanou dne 16. června 2008 v Lucemburku.

V sále je přítomno 32 senátorek a senátorů, kvórum je 17. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Registrováno bylo 36 senátorek a senátorů, kvórum je 19, pro 34. Návrh byl schválen. Děkuji navrhovateli a oběma zpravodajům.

Dalším bodem je

Informace vlády o výsledcích jednání neformálního setkání hlav států nebo vlád, které se konalo 1. března 2009 a o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 20. a 21. března 2009 v Bruselu

S informací vystoupí místopředseda vlády pro evropské záležitosti Alexandr Vondra, kterému tímto uděluji slovo.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, jak je již tradicí, abych vás informoval o programu Evropské rady, která se uskutečnila 19. a 20. března tohoto roku. Byla to první řádná Evropská rada, která se odehrála pod taktovkou českého předsednictví. Byla to rada, na které se České republice před očima celého světa podařilo dokázat to, co někteří dosud zpochybňovali, a to, že i středně velká země, nota bene, země z bývalého východního bloku, může být důstojným partnerem, akceschopným lídrem půlmiliardového kolosu. Česká republika si na této radě získala pověst země schopné vést, usměrňovat a dosáhnout výsledků, a to ve velmi nelehkých časech, kdy Evropou zmítá celosvětová hospodářská krize.

Komentář předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa, který tuto Radu označil za summit výsledků, na kterém se velkou měrou podílela předsednická země, hovoří za vše. Byla to rada velmi úspěšná a velmi pomohla reputaci Česka v Evropě. O to víc mě mrzí, že nám není přáno na ní stavět dále. Události posledních dnů - mám na mysli vyslovení nedůvěry vládě v úterý v PS - jedním šmahem zničily nejen plody tvrdé práce stovek lidí za poslední tři měsíce, ale na dlouho potřásly naší důvěryhodností do budoucnosti v Evropě. Pozice, kterou jsme si tak tvrdě budovaly, nový sebevědomý styl, který si získal respekt partnerů, to vše jsme dali všanc, aniž bychom měli věrohodnou alternativu.

Osobní mocenské ambice zvítězily nad národním zájmem, nízké politikaření potlačilo státnické uvažování. Problém není v tom, že opozice vyslovila vládě nedůvěru. To je v demokracii běžné. Problém spočívá v tom, kdy a za jakých okolností se to stalo.

Mám obavy nikoli z toho, co bude s ministerskými posty, ale z toho, co tato krize důvěry udělá s motivací stovek našich lidí od úředníků po diplomaty, kteří za úspěch naší země v čele Unie dýchali a bojovali už od podzimu po nocích a po víkendech. A mám také obavy, co tato akce udělá se soudržností Unie už beztak dost otřesenou ekonomickou krizí. Nyní ale zpět k Evropské radě.

Jak jistě víte, Rada měla na programu jednání řadu politicky a ekonomicky citlivých témat. Úkolem bylo nalézt shodu v dalším postupu a sladit pozice názorově protichůdných a relativně stejně velkých skupin členských zemí. Ekonomické a finanční otázky dominovaly programu Rady. Vedle nich se pak řešila otázka zejména energetické bezpečnosti.

V oblasti vnějších vztahů Rada schválila koncept východního partnerství a potvrdila následné zahájení této iniciativy na summitu v květnu letošního roku. České předsednictví také informovalo o přípravách nadcházejícího summitu mezi EU a Spojenými státy. Nejprve ekonomický a finanční otázka. Jak všichni víme, v boji proti krizi byla dosud přijata celá škála opatření, ať už na evropské úrovni nebo na úrovních národních. Zabránili jsme totálnímu kolapsu finančního systému a nyní jde především znovu obnovit důvěru bankovního sektoru a posílit jeho finanční stabilitu.

Finanční stabilita byla tehdy vyzvednuta jako základní prvek pro obnovení důvěry a řádného fungování trhu. Konkrétně - členské země se shodly na následujících principech: V prvé řadě zavládla široká shoda, že k nastartování ekonomiky je bezpodmínečně nutné obnovit úvěrové toky. Peníze v bankách jsou, musí se však obnovit jejich vzájemná důvěra. V této souvislosti je nutno řešit otázku závadných nebo toxických aktiv. Rada se rozhodla, že s nimi má být zacházeno koordinovaně v souladu s vodítky vydanými Evropskou komisí a pravidly o hospodářské soutěži.

Evropská rada se také shodla na tom, že je potřeba reformovat globální makroekonomické řízení a regulační rámec finančních trhů a zlepšit regulaci finančních institucí v Unii a dohled nad nimi. V této souvislosti jsme apelovali na to, aby EP do konce svého funkčního období završil schvalování legislativy týkající se ratingových agentur, solventnosti pojišťoven, k tomu mj. došlo včera v EP, kapitálových nároků bank, přeshraničních plateb a elektronických peněz. Evropská rada rovněž vzala na vědomí zprávu, která se zabývala možnostmi dohledu nad finančními trhy. Vyzvala zároveň, aby se začalo pracovat na jejím přetavení do legislativní podoby a aby červnová Evropská rada přijala první rozhodnutí v tomto směru.

Další oblastí, kterou se v rámci ekonomické kapitoly rada zabývala, bylo znovunastartování reálné ekonomiky. Krátkodobá stimulační opatření, která členské státy přijaly při provádění plánu obnovy, nyní dosahují výše 3,3 % HDP v celé Unii. Vyjádřeno tedy číselně, je to přes 400 mld. eur. Je to celkem dvakrát tolik, než se na podzim předsevzalo. Nemáme-li však z krize vyjít jako rekonvalescent, který má zaděláno na mnohem vážnější chronickou nemoc, je třeba veškerá opatření koordinovat a zejména je provádět v souladu s dlouhodobými reformními cíli, v souladu s paktem růstu a stability a pravidly vnitřního trhu.

Jsme rádi, že se nám podařilo toto hlavní poselství Evropské rady do závěrů prosadit včetně závazku, že členské státy budou respektovat principy vnitřního trhu, budou odmítat protekcionismus a že se co nejdříve vrátí k dodržování paktu růstu a stability včetně fiskální obezřetnosti.

Pozitivním vzkazem z Evropské rady je také dosažení kompromisu ohledně balíčku ve výši 5 mld. eur, který je určen na projekty v oblasti energetiky, širokopásmového internetu a kontroly provádění obnovy venkova.

Předsednictví se po dvou velmi složitých měsících ve velmi těžkém vyjednávání podařilo dosáhnout finančně i zeměpisně vyvážený kompromis. Úspěchem je také to, že se 200 miliónů eur z tohoto balíčku přisuzuje projektu Nabucco, který podle našeho přesvědčení přiblíží Evropu ke snížení jednostranné energetické závislosti v oblasti plynu.

Pětimiliardový balíček, přestože se jedná o kapku v moři, je tak důležitou strategickou odpovědí Unie na lednovou plynovou krizi. Je také signálem dodavatelům i tranzitním zemím a v neposlední řadě i byznysu, aby se všichni připravili na sebevědomější energetickou politiku Unie, která bude zbavena iluzí.

Rada rovněž přivítala dohodu o snížených sazbách DPH. Jeden z dalších úspěchů českého předsednictví, který se podařilo dojednat po dlouhých deseti letech. Rada také přivítala záměr komise navrhnout zdvojnásobení limitu podpůrného systému unie na pomoc platebním bilancím členských států na celkovou výši 50 miliard pro případ, že se některé členské státy Unie mimo eurozónu dostanou do platebních potíží, jako případ Lotyšska či Maďarska.

A konečně zazněl akcent i na sociální dopady krize, které jsou velmi znepokojivým projevem hospodářského poklesu. Vyústěním debat je shoda na uspořádání summitu k zaměstnanosti počátkem května. Velmi detailně byla diskutována příprava summitu G20 v Londýně a společná pozice zemí Unie. Shodli jsme se, že jsme připraveni na dobrovolném základě poskytnout ve prospěch úvěrové kapacity MMF rychlou dočasnou podporu v podobě půjčky až do celkové výše 75 mld. eur.

Energetická bezpečnost byla označena za zásadní téma, které zůstane významné i v dalších letech. Byla vyslovena široká podpora druhému strategickému energetickému přehledu, který stanovuje hlavní pilíře vývoje energetické politiky. Těmi jsou budování infrastruktury a využití mechanismů, jakožto našeho základního poučení z plynové krize. Dále podpora energetické účinnosti, neboli čím méně spotřeby, tím méně závislosti. Za třetí dokončení vnitřního trhu s energiemi, tzv. třetího liberalizačního balíčku, kde mimochodem informuji, že se zase českému předsednictví podařilo tento týden doladit kompromis v EP. Byla to ta složitá problematika s unbundlingem a výsledný kompromis je zároveň v podobě, který je čistě v souladu se zájmy naší energetické politiky tady doma.

A konečně energy review se zasazuje za diverzifikaci zdrojů také s odkazem na kaspický region, co se zemí týče, a pestrost energetického mixu, co se samotných zdrojů týče. Mimochodem, poprvé se nám ve velmi otevřené formě podařilo do závěrů prosadit zmínku o tom, že jaderná energie je důležitou součástí energetického mixu a posilování energetické nezávislosti v Evropě.

Evropská rada také zahájila debatu na nejvyšší úrovni ve společné pozici Unie pro konferenci o změně klimatu v Kodani a potvrdila, že Unie je připravena dál hrát svou vedoucí úlohu. Očekává ale zároveň od rozvinutých zemí, že se zaváží ke snižování emisí a od rozvojových zemí převzetí odpovídacích závazků. Tomuto tématu se budeme věnovat dále na červnovém zasedání.

Čeká nás celá řada nevyřešených otázek. Kolik by měla přispět Unie k poměru k ostatním znečišťovatelům, jako jsou Spojené státy, Čína nebo Rusko? Má Unie stanovit výši svého příspěvku dokud není jasné, zda a kolik jsou ochotni investovat ostatní? Pokud ano, jak se tento závazek rozdělí mezi členské státy?

O těchto a dalších otázkách se bude rozhodovat před kodaňskou konferencí ještě letos.

Předsednictví v této kapitole přispělo k reakci na lednovou krizi seznamem tzv. short fixes rychlých opatření, která mají pomoci řešit krizi v dodávkách, pokud by náhodou nastala.

Evropská rada také schválila projekt východního partnerství, jednu z našich dlouhodobých priorit. Věříme, že tato iniciativa nejen přiblíží naše východní sousedy k západu, ale v konečném důsledku přispěje k upevnění stability a prosperity na celém kontinentě.

Před Evropskou radou panovala shoda zemí na schválení iniciativy, ale relativně vzdálené byly názory na míru zahrnutých závazků v textu závěru i příslušné deklarace. V debatě nakonec převážily hlasy prosazující silnější a konkrétní vyznění. Část věnovaná financování zahrnuje tak konkrétní částku 600 mil. eur, na připravené projekty.

V mobilitě osob zmírnila silnou kondicionelitu a došlo k posílení jazyka u vízové liberalizace. Samotná iniciativa bude zahájena summitem se zúčastněnými zeměmi, to je Arménií, Ázerbájdžánem, Gruzií, Běloruskem, Moldavskem a zejména Ukrajinou.

Jak jistě víte, ministři zahraničí minulý týden schválili, že se po šestiměsíčním zkušebním období zatím nevrátíme zpět k vízovým omezením pro Bělorusko, ale otázka, zda pozvat prezidenta Lukašenka zůstává a do poslední chvíle zůstane otevřena.

Irský předseda vlády Brian Cowen informoval o aktuálním vývoji ve vztahu k implementaci závěrů prosincové Evropské rady, tedy o budoucnosti irských garancí a referenda.

Předseda vlády Mirek Topolánek v této souvislosti informoval o stavu ratifikace Lisabonské smlouvy v Česku. Ve svém vystoupení informoval o schválení smlouvy v PS a ve svém vystoupení zdůraznil význam principu subsidiarity a zákazu retroaktivity. Odvolávka na doprovodné usnesení, které přijala Sněmovna, se stala součástí závěrů Evropské rady.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane navrhovateli, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nejprve určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Luděk Sefzig, předseda VEU, kterého se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasí. Ano, souhlasí a nyní budeme o tomto návrhu hlasovat.

V sále je přítomno aktuálně 34 senátorů a senátorek, kvórum je 18, takže můžeme hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Registrováno 35, kvórum 18, pro 32, takže usnesení bylo přijato a pan senátor Luděk Sefzig se může ujmout své úlohy. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig: Už tak činím, pane místopředsedo, děkuji za slovo i za důvěru. Vzhledem k pokročilé době a hlavně vzhledem k tomu, jak podrobně nás pan místopředseda vlády informoval, mi dovolte tři doplňující poznámky. Dvě budou obecné a jedna bude skutečně doplňující.

Ukázalo se, že i jednání předsedů výborů evropských výborů těch členských a kandidátských zemí, které proběhlo v únoru, bylo součástí i diskuse na Evropské radě, zejména v souvislosti s evropskou politikou sousedství, a to sice s tzv. východním partnerstvím. Toto setkání na březnové radě potvrdilo správnost našich postupů, vyváženost středomořského iniciativního rozšiřovacího prostoru směrem na východ, takže my velice úzce navazujeme na práci rady jednak tím, co jsme předpřipravili při přípravném setkání předsedů, a jednak s ním budeme pokračovat v květnu, kdy bude v Praze velké setkání delegátů, předsedů a jejich zástupců na COSAC. To je poznámka, kterou myslím, že je dobré, abychom si my uvědomili.

Ta obecná poznámka druhá je v tom, že se ukazuje, jak velmi kvalitní byla příprava našeho předsednictví a že se nám skutečně podařilo trefit do černého, resp. naší vládě trefit do černého s programy a také s náplní, která byla připravována necelé dva roky před touto dobou a kdy skutečně všechna ta energetická, ekonomická i zahraničně politická témata byla a jsou navýsost aktuální.

Třetí obecnou poznámkou je ta úvaha, kterou tady pan místopremiér zahájil tím jeho jistě oprávněným pocitem, povzdechem, nad tím, že je vládou v demisi. Já jenom k tomu dodám fakt, že aniž bych to nějak osobně hodnotil, protože jsem členem koaliční politické strany, tak jenom bych vám chtěl potvrdit, že jsem tento týden po vyjádření demise vlády resp. po vyjádření nedůvěry dolní komory vládě měl setkání s více než polovinou evropských velvyslanců a všichni byli velmi překvapeni. Jednak jsem je ujistil o tom, že naše konstituce, naše Ústava je velmi rigidní a že k nějakým dramatickým otřesům nedojde. Nicméně na druhou stranu jsem musel uznat jejich velké podivení právě nad tím načasováním tohoto vyjádření nedůvěry. Protože je logické, že všichni aktéři jednání musí sami mít pocit určitého oslavení, je to velmi silný psychologický fakt…

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane zpravodaji, sám uznáte, že bod je program jednání Rady a výsledky 20. a 21., takže jenom doporučení.

Senátor Luděk Sefzig: Dovolte mi, abych reagoval na to, co říkal pan místopředseda vlády. Myslím, že mohu tím ukončit, myslím, že všichni si domyslí, co jsem měl na mysli a je velkou chybou, že jsme nedopřáli našim úspěšným aktérům, aby podobná jednání rad ministrů a evropských rad, aby vedli s pocitem velmi silného zázemí, které jim nepochybně přísluší.

Takže dovolte mi, abych na závěr doporučil, abychom tuto zprávu pana ministra Vondry vzali na vědomí. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Já také děkuji a nyní přistoupíme k rozpravě. Zahajuji rozpravu. Kdo se do ní hlásí? Josef Řihák se hlásí. Prosím, máte slovo, pane senátore.

Senátor Josef Řihák: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem měl podobnou připomínku k tomu, jak vystoupil pan ministr a pan zpravodaj, protože já opravdu čtu, je to Informace vlády o výsledcích jednání neformálního setkání hlav států nebo vlád, které se konalo 1. března 2009. Tady pokud bychom hlasovali, že něco beru na vědomí, já pro to nemůžu hlasovat, protože bych hlasoval o tom, že jste si tady pěkně postěžovali, jak vláda byla odvolána. A jestliže pan ministr tady mluví o tom, co budou úředníci, kteří za nás v Evropě dýchali za ČR, já myslím, že tam za ČR budou ti úředníci dýchat dál. Pouze tam nebudou dýchat časem za tuto vládu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane kolego, i vás bych poprosil, abychom toto téma nerozvíjeli…

Senátor Josef Řihák: Já si myslím, že mám právo, pane předsedající, k tomu vystoupit. A jestliže to opravdu měla být informace, jak vláda jednala, neměly by tu být informace o tom, že vláda byla odvolána. A jestliže nemám písemný materiál, o čem teď mám hlasovat, že beru na vědomí? To je ten můj problém.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji, děkuji za to, že to takhle proběhlo, a prosím, vraťme se k obecné rozpravě, k výsledkům jednání Rady.

Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, takže rozpravu končím. Prosím přece jen ještě jednou zpravodaje pana Sefziga, a ptám se ještě předtím pana místopředsedy vlády, jestli chce vystoupit.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Já jenom jednou větou: Já samozřejmě beru na vědomí, že vy nechcete vzít na vědomí tu tvrdou práci úředníků a dneska ještě jim to po návratu do práce vyřídím.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Technická pan kolega Řihák.

Senátor Josef Řihák: Pane ministře, nepřevracejte moje slova. Já beru na vědomí tvrdou práci našich úředníků, a věřím, že za ČR budou dál dýchat, nebudou dýchat pouze za tuto vládu. A já mám opravdu problém, protože není písemný materiál. Když budu hlasovat pro to všechno, co jste řekl, tak já hlasuji pro to, že souhlasím s tím, že vy jste byli odvoláni, že s tím máme problémy. To je ten můj problém. A tu diskusi jste tady zavedli vy, vážení přátelé.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Teď nám pan zpravodaj zopakuje návrh na hlasování, protože obecná rozprava byla ukončena.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, já to panu senátorovi Řihákovi významně ulehčím a ulehčím to i ostatním s tím, protože jste všichni dostali na svůj e-mail materiál písemný, který je nazván Závěry předsednictví, je vydán Radou EU a má tisk 7880/09 a doporučuje, abychom vzali na vědomí tyto písemné závěry předsednictví, které zde velmi podrobně přednesl pan místopředseda vlády. Čili navrhuji, abychom vzali na vědomí závěry předsednictví.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji vám, slyšeli jsme zcela jasně návrh na hlasování, takže přizvu kolegyně a kolegy k hlasování a budeme hlasovat.

Vážené kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu, jak jej přednesl senátor Luděk Sefzig. Přítomno 40, kvórum 21. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování č. 44, registrováno 44, kvórum 23, pro návrh 29, proti 1. Návrh byl schválen.

Takže děkuji panu místopředsedovi vlády a děkuji i zpravodaji a tento bod končím.

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění směrnice Rady 92/85/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu

nebo kojících zaměstnankyň

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. N 136/06, N 136/06/01 a N 136/07/02. Prosím pana místopředsedu vlády Alesandra Vondru, aby nás s materiálem seznámil.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovoluji si uvést návrh směrnice v zastoupení Petra Nečase. V prvé řadě mi dovolte říci, že rodinná politika resp. slaďování pracovního, soukromého a rodinného života je pro Ministerstvo práce a sociálních věcí prioritním tématem. Je ovšem i významnou otázkou pro EU, která čelí složitému demografickému vývoji, jenž vyžaduje zvyšování prestiže rodičovství.

V návaznosti na obnovenou sociální agendu z léta loňského roku proto komise připravila balíček iniciativ v oblasti slaďování pracovního a rodinného života, jehož součástí je také návrh revize této směrnice o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň.

Balíček byl po projednání komisí zveřejněn v říjnu 2008.

Jednou z dílčích priorit, pokud kde o právo Unie, je projednávání návrhu revize uvedené směrnice. Cílem návrhu je zlepšit ochranu poskytovanou těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním krátce po porodu a kojícím zaměstnankyním, pomoci zaměstnankyním zotavit se z bezprostředních následků porodu a zároveň jim usnadnit návrat na trh práce po ukončení mateřské dovolené.

Ačkoliv směrnice č. 92/85 vychází z článku 118a smlouvy o založení Společenství a jedná se o samostatnou směrnici v rámci směrnice týkající se bezpečnosti při práci a zdraví, byl k právnímu základu tohoto návrhu přidán článek 141 smlouvy o založení Společenství.

Návrh směrnice obsahuje zejména následující změny. 1. Prodloužení délky mateřské dovolené ze 14 na 18 týdnů s volitelnou dobou nástupu na mateřskou dovolenou. 2. Zvýšení ochrany zaměstnankyň před propuštěním z důvodů těhotenství nebo mateřství. 3. Návrh na výši odměňování, tedy dávky v mateřství, srovnatelnou s výší předcházejícího příjmu, není-li stanoven strop ve výši dávky v nemoci. 4. Nediskriminace těhotných zaměstnankyň a matek při práci a přesunu důkazního břemene v případech rovného zacházení na zaměstnavatele.

Nyní mi dovolte shrnout jednak postoj českého předsednictví a pak se vrátit k pozici národní.

Pokud jde o předsednický postoj, 9. března tohoto roku se uskutečnilo v Bruselu řádné zasedání Rady pro zaměstnanost a sociální politiku za účasti ministrů práce a sociálních věcí. Předsednictví připravilo na jednání ministrů členských států k diskusi několik otázek. Jejich cílem bylo zjistit pozici členských států k nejproblematičtějším oblastem návrhu. Diskuse na této úrovni přinesla mimo jiné tuto podstatnou skutečnost. Totiž, že nepřehlédnutelný důraz, který kladou členské státy na zachování principu subsidiarity se zřetelnou snahou o zachování co největšího podílu specifik složitě budovaných národních sociálních systémů.

Všechny tyto poznatky se odrazily při přípravách na další jednání pracovních skupin pro sociální otázky, které probíhají tento týden.

Co se týče národní pozice, mohu konstatovat, že v současné době česká právní úprava vysoce překračuje standardy obsažené v návrhu revize směrnice. Konkrétně například z hlediska délky mateřské dovolené Česko poskytuje zaměstnankyním 28 resp. 37 týdnů mateřské dovolené, nikoliv jen minimální délku dovolené, kterou nyní komise navrhuje prodloužit na 18 týdnů.

Výjimkou je výslovné zakotvení institutu dodatečné mateřské péče pro širší okruh případů, než jsou pouze vícečetné porody.

Ačkoliv Česko zajišťuje v této oblasti zaměstnankyním vnitrostátními právními předpisy vysoký standard, nebrání se samozřejmě zlepšování právní úpravy ve většině oblastí. Vychází z principu rodin a preferuje ponechat rozhodnutí o způsobu péče na rodinách samotných. Rozhodnutí o domácí péči o dítě by nemělo být automaticky nahlíženo jako nesprávné.

Návrh revize směrnice byl projednán ve výborech obou komor Parlamentu, začátkem března byl projednán také zde ve výboru v Senátu pro záležitosti EU.

Takže já bych asi úvod k tomu skončil a děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane předkladateli, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je VEU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 131/06/03. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo, pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, má zpravodajská zpráva obsahuje hodně z toho, co už přede mnou řekl pan ministr, takže to nebudu moc zdržovat. Chtěla bych jen upozornit, že v případě přijetí této směrnice by se naše právní úprava dostala do kolize jen v několika ustanoveních zákoníku práce. V oblasti nemocenského pojištění by bylo třeba novelizovat zákon o nemocenském pojištění. Tam, kde se upravuje peněžitá pomoc v mateřství, včetně jeho výpočtu. Náš právní řád zaručuje, že mateřská dovolená je vyšší než nemocenské dávky, takže v této oblasti je to splněno.

Náš VEU projednal návrh této směrnice na svém zasedání konaném 25. března 2009 a vyjádřil se k senátnímu tisku N 032/07, to je návrh nařízení rady, kterým se zřizuje postup pro sjednávání a uzavírání dvoustranných dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi, o odvětvových záležitostech a vztahující se na soudní příslušnost uznávání a výkon rozsudku a rozhodnutí ve věcech manželských, rodičovskou zodpovědnost a vyživovací povinnosti a na rozhodné právo ve věcech týkajících se vyživovacích povinností.

Já se omlouvám, vzala jsem si špatný tisk. Návrh směrnice byl projednán na 7. schůzi konané dne 4. března 2009 a výbor přijal 80. usnesení k návrhu směrnice EP a Rady, kterým se mění směrnice Rady 92/85/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň. Senátní tisk č. N/136/06

Po úvodní informaci Michala Sedláčka, náměstka ministra práce a sociálních věcí, zpravodajské zprávě senátorky Jany Juřenčákové a po rozpravě výbor za prvé přijímá k návrhu směrnice EP a Rady, kterým se mění směrnice Rady 92/85 EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň, doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

Doporučení má následující text, je to doporučení k vyjádření Senátu PČR k návrhu směrnice EP a Rady, kterým se mění směrnice Rady 92/85/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň.

Senát PČR

I.

1) Podporuje vysokou úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň, přičemž připomíná tradičně vysokou úroveň ochrany zmíněných kategorií osob v ČR.

2) Vnímá potřebu přijímat opatření, která by zajišťovala skutečnou možnost individuální volby při slaďování rodinného a pracovního života.

3) Připomíná však nutnost respektování efektivní dělby kompetencí mezi společenstvím a členskými státy.

II.

1) Senát se nedomnívá, že by harmonizované prodloužení mateřské dovolené o čtyři týdny mohlo mít účinky, které komise v návrhu zmiňuje, zejména pokud jde o dřívější návrat ženy do práce a rozhodnutí nečerpat rodičovskou dovolenou.

2) Nesouhlasí s rozšiřováním principů obráceného důkazního břemene do dalších oblastí právního řádu článek 12 a).

3) Vítá, že s výjimkou šesti týdnů po porodu je čerpání mateřské dovolené v návrhu chápáno jako právo matky, nikoli její povinnost.

4) Vyzývá vládu, aby při projednávání návrhu podporovala takové znění, jehož následná implementace v žádném ohledu nesníží standardy bezpečnosti a ochrany zdraví ani neomezí možnost volby, zejména pokud jde o střídavou péči o dítě mezi matkou a otcem od počátku 7. týdne ode dne porodu, což nyní právo ČR umožňuje.

III.

1) Žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila, a o dalším vývoji projednávání.

2) Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil EK.

Usnesení výboru pokračuje dále bodem II. Výbor pro záležitosti EU doporučuje Senátu PČR, aby se k návrhu směrnice EP a Rady, kterým se mění směrnice Rady 92/85/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. III. Určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátorku Janu Juřenčákovou. IV. Pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

To je přijaté usnesení. Já se ještě jednou omlouvám za ten přehmat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, paní senátorko, a prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. A v tuto dobu otevírám rozpravu. Kdo se hlásí? Paní senátorka Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, kolegyně, kolegové, nebojte se, nebudu zdržovat dlouho. Chci jenom dát jeden návrh k bodu II. odst. 2. Ten se týká rozšiřování principů obráceného důkazního břemene do dalších oblastí právního řádu. A tento odstavec usnesení reaguje na článek 16 směrnice, který říká:

Ve snaze zlepšit účinnou ochranu těhotných zaměstnankyň, zaměstnankyň krátce po porodu a kojících zaměstnankyň by pravidla týkající se důkazního břemene měla být upravena pro případy, kdy se jedná o zjevné porušení práv této směrnice. Aby tato práva mohla být uplatňována účinně, mělo by v případě, že poskytne důkaz takového porušení důkazní břemeno příslušet žalovanému.

Já se domnívám, že toto ustanovení, tento návrh směrnice je naprosto správný. V podstatě ho už máme zakotven v našem právním řádu, a to v případě tzv. sexuálního harašení a také je částečně v antidiskriminačním zákoně, který i tento Senát přijal. Navíc se domnívám, že nevím, kdo by si zasloužil větší ochrany a větší podpory společnosti než matky malých dětí a o ty se v tomto případě jedná.

Dávám návrh na vypuštění bodu II., odst. 2 z návrhu zákona.

Děkuji za pochopení.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Kdo se další hlásí? Nikoho nevidím, rozpravu končím. Prosím pana předkladatele, zda se chce vyjádřit. Myslím si, že je to návrh usnesení výboru, měla by se spíše vyjádřit paní zpravodajka.

Senátorka Jana Juřenčáková: Navrhuji, abychom hlasovali o doporučení, které bylo přijato v našem výboru.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Postup bude následující. Nejdříve budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu předneseném paní kolegyní Gajdůškovou, která navrhuje v bodu II. vypustit bod 2. Pokud návrh projde, budeme hlasovat ve znění tohoto přijatého pozměňovacího návrhu, pokud neprojde, budeme hlasovat ve znění navrženém s výborem. Myslím si, že je to správný postup. Legislativa kývá, že navrhuji správný postup.

Přivoláme kolegyni a kolegy fanfárou.

Zopakuji: Paní zpravodajka nás seznámila ve svém vystoupení s doporučením výboru pro evropské záležitosti. K tomuto doporučení paní senátorka Gajdůšková vznesla námitku a navrhuje v doporučení, které máme písemně a bylo zde přečteno, bod II. - nesouhlasí s rozšiřováním principu obráceného důkazního břemene do dalších oblastí právního řádu (článek 12a ) - tento bod vypustit. O tom budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh kolegyně Gajdůškové, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Registrováno 39, kvórum 20, pro návrh 14, proti 19. Návrh byl zamítnut, budeme pokračovat v hlasování.

Nyní budeme hlasovat o doporučení, jak bylo paní zpravodajskou předneseno a jak máme písemně k dispozici v oranžovém tisku.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 46 registrováno 39, kvórum 20, pro 26. Návrh byl schválen, jak bylo navrženo výborem.

Než zahájíme další bod, vystřídáme se u řídícího stolu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dalším bodem je

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady,

kterou se stanoví minimální standardy při přijímání žadatelů o azyl

Návrh směrnice jste obdrželi jako senátní tisk č. N 023/07. Stanovisko vlády vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 23/07/01. Prosím pana vicepremiéra Vondru, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: (Tentokrát vystoupím v zastoupení pana ministra Langera.)

Dámy a pánové, návrh směrnice nyní v současnosti platnou směrnici č. 9/2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl, jež je označována jako tzv. směrnice přijímací. Hlavním cílem návrhu je dosáhnout zvýšení minimálních standardů uplatňovaných při přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu a dále další harmonizací dosáhnout rovného zacházení s žadateli o mezinárodní ochranu napříč členskými státy Unie a tím napomoci k omezení jejich druhotných pohybů.

Návrh směrnice je součástí druhé fáze budování společného evropského azylového systému, jehož cílem je zvýšit dosud dosažené minimální standardy. Změny obsažené v návrhu lze rozdělit do pěti tematických okruhů:

Za prvé terminologické změny, za druhé zcela nová úprava zajištění žadatelů o mezinárodní ochranu, za třetí zvýšení úrovně materiálních standardů poskytovaných žadatelům, za čtvrté usnadnění přístupu žadatelů na trh práce, za páté komplexní úprava zacházení s osobami, které mají zvláštní potřeby.

S ohledem na vývoj judikatury Evropského soudu pro lidská práva a vzhledem k častému užívání institutu zajištění členskými státy návrh směrnice zavádí zcela novou komplexní úpravu zajištění žadatelů o mezinárodní ochranu. Zajištění bude nařizováno soudními orgány a pouze v naléhavých případech orgány správními s obligatorním následným přezkumem orgány soudními. Zadržený žadatel o mezinárodní ochranu bude mít právo na přístup k právní pomoci, která bude v případě, když si nebude moci dovolit úhradu jejích nákladů, bezplatná.

Za účelem dosažení ekonomické soběstačnosti a potažmo integrace žadatelů o mezinárodní ochranu Evropská komise navrhuje usnadnit žadatelům o mezinárodní ochranu přístup na trhy práce členských států. Členské státy budou muset podle návrhu žadatelům zajistit přístup na své trhy práce do šesti měsíců ode dne podání žádosti o mezinárodní ochranu a nebudou moci aplikovat další omezující opatření v takové míře jako dosud.

Návrh je jednou z hlavních agend českého předsednictví v oblasti azylu a první projednávání bylo zahájeno na pracovní úrovni v únoru letošního roku. Bude-li návrh směrnice přijat, bude třeba její obsah vtělit do vnitrostátního právního řádu, a to zejména do zákona o azylu, případně i do zákona o zaměstnanosti.

Pokud jde o závěry výborů v záležitosti EU Senátu, Ministerstvo vnitra souhlasí s pozicí prezentovanou u výboru a nemá s tím problém. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předkladateli. Prosím, abyste se opět posadil ke stolku zpravodajů.

Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 23/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajkou zprávou.

Senátor Tomáš Grulich: Milé kolegyně a kolegové, nerad bych zdržoval, přejdu rovnou k usnesení, které přijal na svém zasedání výbor pro záležitosti EU.

Po úvodní informaci Lenky Ptáčkové - Melicharové, náměstkyně ministra vnitra a po zpravodajské zprávě senátora Tomáše Grulicha a po rozpravě výbor přijímá k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl, přepracované znění, doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl, přepracované znění, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Tomáše Grulicha a pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předložil předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Dovolím si přečíst doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl, přepracované znění.

Senát Parlamentu ČR

  1. Vnímá návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady jako důležitý směr vedoucí k harmonizaci norem pro přijímání žadatelů o azyl členskými státy EU

  2. 1. Domnívá se, že nová úprava zajištění si vyžádá nemalé zásahy do právního řádu ČR a soudní potvrzení zajištění do 72 hodin je v praktické rovině těžko proveditelné.

2. Je toho názoru, že přístup žadatelů o azyl k materiálním podmínkám je dostatečně chráněn současnou směrnicí a není tedy nutné je měnit.

3. Žádá, aby přístup žadatelů o azyl na trh práce byl ponechán s ohledem na administrativní zátěž na rozhodnutí členských států EU a aby tato oblast nebyla harmonizovaná.

III. 1. Žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko

zohlednila a o dalším vývoji projednávání.

2. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Nyní otevírám obecnou rozpravu. Jako první se přihlásil pan senátor Dryml. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky a senátoři, nechci zdržovat v toto pozdní páteční odpoledne, ale chtěl bych vás upozornit na to, že tento návrh nebyl členskými státy přijat a ani se neprojednával v Poslanecké sněmovně ČR a přitom to jde do Senátu.

Dalším problémem je absence obecné právní normy o přístupu k bezplatné právní pomoci.

Dále je zde otázka toho, jak se bude celá tato věc financovat. Pokud nejsou známy pozice členských států EU, navrhoval bych určitou opatrnost. Zvláště tady je jedna zvláštní věc, že nezletilí bez doprovodu nesmí být zajištěni vůbec. To bude zvláště pikantní pro některé státy.

Velmi zvláštní je, že při zajišťování ubytování žadatelů musí členské státy zohlednit pohlaví, věk a speciální potřeby žadatelů. Jde o to, aby nebyla diskriminace našich občanů, když bychom azylantům umožňovali jejich speciální potřeby, které tady také nejsou definovány.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Hlásí se někdo další do rozpravy? Pan senátor Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené paní senátorky a senátoři, nemám nic proti usnesení našeho výboru, souhlasím s ním. Jen na vysvětlenou kolegovi Drymlovi, že tento materiál nebyl ve Sněmovně. On tam nemusel být. Toto jsou typy, které jdou paralelně do obou komor - každý týden akty EU a evropské výbory si z nich vybírají podklady, které chtějí projednávat, a pak je dávají do pléna. Tolik jen k technické záležitosti.

Dále k tomu, že nemáme stanovisko ostatních členských států. Bývá to v materiálu, pokud je nám to prezentováno předkladateli. Nedomnívám se, že je to akutní vědět to předem, protože členské státy to projednávají paralelně.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji panu senátorovi. Táži se, zda chce ještě někdo další vystoupit k tomuto bodu. Není tomu tak. Uzavírám rozpravu. Táži se pana předkladatele, zda se chce vyjádřit. Nechce. Prosím pana zpravodaje o vyjádření.

Senátor Tomáš Grulich: Myslím si, že to vyjádřil kolega Škaloud velmi dobře. Doporučil bych Senátu, aby přijal usnesení tak, jak jej předložil výbor pro EU.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich.

V sále je aktuálně přítomno 39, kvórum je 20.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Kvórum se změnilo, v hlasování pořadové č. 47 se ze 41 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 21 pro vyslovilo 32, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Děkuji panu předkladateli a zpravodaji.

V programu jsme měli zafixován bod Petice „Zachraňte Ondráš“ po 14.00 hod. Organizátoři avizovali, že zde nemáme všechny lidi, není tu zástupce ministerstva. Doufám, že když je to po 14.00 hod., neporušíme své vlastní usnesení, když ještě v této chvíli projednáme

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví kritéria

a mechanismy pro určení odpovědnosti členského státu za posouzení žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem

třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v jednom ze členských států

Návrh nařízení jste obdrželi jako senátní tisk č. N 024/08. Stanovisko vlády vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 24/07/01.

Předkladatelem bude opět pan vicepremiér Vondra. Prosím, aby nás seznámil s materiálem.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Paní předsedající, dámy a pánové, jsem rád, že mi umožníte dokončit maratón v jednom kuse a předložit poslední nařízení, kterým se mění v současnosti platné nařízení č. 343, jímž se stanoví kritéria a postup pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států, tzv. Dublinské nařízení.

Cílem Dublinského nařízení je zabránit zneužívání azylové procedury členských států, ke kterému dochází tím, že cizinci žádají o udělení azylu v několika státech současně či postupně a současně garantovat jednotlivci, že jeho žádost o azyl bude posouzena, pokud jde o meritum věci. Za tímto účelem Dublinské nařízení stanoví, že žádost o azyl bude posuzována pouze jedním členským státem, který bude určen podle objektivních kritérií uvedených v nařízení.

Předložený návrh vychází ze stávajících zásad Dublinského nařízení. Evropská komise deklarovala, že hlavním cílem jejího návrhu je zvýšení efektivity aplikace Dublinského nařízení, zabezpečit vyšší standard ochrany pro osoby spadající do rámce nařízení a v neposlední řadě zajistit soulad Dublinského nařízení s posledním vývojem komunitárního práva v oblasti azylu.

Zmíním některé nejdůležitější z navrhovaných změn.

Evropská komise navrhuje přijetí institutu dočasného pozastavení provádění transferů žadatelů o mezinárodní ochranu do členského státu, který je příslušný k posouzení žádosti. Smyslem návrhu je reagovat na situace, kdy bude jinak odpovědný členský stát čili zvlášť velkému náporu žadatelů o mezinárodní ochranu. O pozastavení transferu má rozhodovat komise, přičemž rada bude moci kvalifikovanou většinou zvrátit či změnit její rozhodnutí.

Návrh Evropské komise také nově upravuje režim přezkumu rozhodnutí o transferu žadatelů pod mezinárodní ochranu do příslušného členského státu.

Návrh zavádí zásadně soudní přezkum rozhodnutí o transferu, přičemž na rozdíl od současného znění Dublinského nařízení a platné české právní úpravy zavádí počáteční odkladný účinek opravného prostředku podaného proti rozhodnutí. O trvání či zrušení odkladného účinku má podle návrhu rozhodnout soud do 7 pracovních dnů.

Zcela nově je navrhovaná úprava podmínek pro zajištění žadatele o mezinárodní ochranu za účelem provedení transferu. Evropská komise dále v návrhu usiluje o zajištění efektivnější ochrany nezletilých žadatelů o mezinárodní ochranu, akcentování potřeby zohlednění nejlepších zájmů dítěte.

V návrhu je ještě mimo jiné obsažena přesnější úprava a rozšiřování procesních práv žadatelů o mezinárodní ochranu, a to konkrétně úprava práva na podrobně specifikované informace o aplikaci Dublinského nařízení a práva na přístup k osobním údajům týkající se žadatele.

Stát, který vede nařízení o určení členského státu příslušného k posouzení žádosti, bude mít povinnost s žadatelem provést osobní rozhovor.

Česká republika v rámci svého předsednictví zahájila projednávání tohoto návrhu na úrovni pracovní skupiny v únoru. Další projednávání probíhalo tento týden. Intenzivní debata se týkala zejména navrhované úpravy dočasného pozastavení provádění transferů, úpravy zajištění a úpravy opravných prostředků proti rozhodnutí o transferu.

Bude-li návrh nařízení ať už v jakékoli podobě přijat, bude zřejmě třeba provést příslušné změny ve vnitrostátním právním řádu, zejména v zákoně o azylu. K dispozici je stanovisko výboru pro evropské záležitosti Senátu, které je ještě zdrženlivější než v předchozím případě a Ministerstvo vnitra s tímto stanoviskem nemá žádný problém. Souhlasím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předkladateli. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk N 24/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Tomáš Grulich: Vážená paní předsedající, milé kolegyně a kolegové, kdybych měl shrnout tento materiál do jedné věty, dal bych příklad, který jsem viděl na jedné reklamě na whisky Black and White, kdy výrobce slibuje svým zákazníkům, že už je nebude zlepšovat.

Aplikoval bych tuto reklamu na tento návrh nařízení Evropského parlamentu, protože Dublinský systém je velmi dobrý systém, fungující systém a každé zlepšení podle mého názoru přináší určité komplikace.

Toto jsme se pokusili vtělit do doporučení vyjádření Senátu. Dovolím si přečíst usnesení.

Po úvodní informaci Lenky Ptáčkové - Melicharové, náměstkyně ministra vnitra, zpravodajské zprávě senátora Tomáše Grulicha a po rozpravě výbor přijímá

  1. K návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o poskytování mezinárodní ochrany podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

  2. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o poskytování mezinárodní ochrany podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

  3. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Tomáše Grulicha.

  4. Pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu.

Nyní doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR.

  1. 1. Senát Parlamentu ČR nepovažuje návrh v obecné rovině za systémové řešení, které by mohlo přispět ke zvýšení míry efektivity Dublinského systému, což je deklarovaným cílem.

  2. 1. Domnívá se, že úprava pozastavení transferu jde proti logice Dublinského systému, který dosud stanovil jasná kritéria, jak určit odpovědnost státu za posouzení žádosti o azyl. Tato pravidla by podle návrhu byla méně jasná. Návrh snižuje též právní jistotu žadatele ohledně toho, která země se má jeho žádostí zabývat.

2. Není mu zřejmé, na jakém základě by Evropská komise vyhodnotila, že jedna ze členských zemí nemá dostatečnou možnost zabývat se žádosti, jelikož návrh není v tomto ohledu dostatečně rozpracován.

3. Je toho názoru, že plošné zavedení odkladného účinku opravného prostředku proti rozhodnutí o transferu by vedlo k vyšší míře užívání opravných prostředků a soudy by bez dalších opatření zřejmě nebyly schopny rozhodovat ve lhůtách stanovených návrhem.

4. Domnívá se, že procesní práva žadatele jsou již nyní dostatečně ošetřena v rámci stávající úpravy a jejich rozšíření v rámci návrhu by vedlo ke zbytečnému navýšení administrativní zátěže.

5. Má zato, že současná praxe zajištění detence žadatele o mezinárodní ochranu, jenž je ponechána na rozhodnutí členského státu EU, je dostatečná a není třeba ji měnit.

III.

  1. Žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a o dalším vývoji projednávání.

  2. Pověřuje předsedu senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

Dovolím si dodat, že při jednání o tomto materiálu v Bruselu, za tento materiál se staví výrazně pouze Itálie a Malta, ostatní státy mají výrazné připomínky podobné těmto připomínkám, které jsem měl já. Tato změna také přichází v době, kdy žádosti o azyl dlouhodobě klesají. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane zpravodaji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Zeptám se pana předkladatele, zda chce něco dodat. Nechce, pan zpravodaj také ne.

Můžeme přistoupit o hlasování o předneseném návrhu usnesení, které přednesl pan senátor Grulich.

V sále je aktuálně přítomno 40 senátorek a senátorů, kvórum je 21.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 48 se ze 41 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 21 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji.

Budeme pokračovat bodem, kterým je

Návrh nařízení Rady ze dne, kterým se zřizuje postup pro sjednávání

a uzavírání dvoustranných dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi

o odvětvových záležitostech a vztahujících se na soudní příslušnost,

uznávání a výkon rozsudků a rozhodnutí ve věcech manželských,

rodičovskou zodpovědnost a vyživovací povinnosti a na rozhodné právo

ve věcech týkajících se vyživovacích povinností

Návrh směrnice jste obdrželi jako senátní tisk N 032/07. Stanovisko vlády vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 32/07/01.

Prosím pana ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, aby nás seznámil s tímto materiálem. Pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, stručně vás seznámím s tímto materiálem, avizuji, že mé úvodní slovo k tomuto materiálu je analogické i k dalšímu materiálu, který zde předkládá vláda a je původně z dílny Ministerstva spravedlnosti. Budu hovořit jednou ke dvěma bodům.

Jedná se o nařízení, které se dotýká sjednávání a uzavírání dvoustranných dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi. Nechci zde složitě popisovat právní problém, který spočívá ve střetu komunitárního a mezinárodního práva veřejného, ale pouze stručně řeknu, že princip střetu je postaven na judikatuře Evropského soudního dvora, který konstatoval a zastává praxi, že pokud určitou výlučnou oblast například civilního práva upraví EU svým komunitárním právem, například otázky rodinného práva, pak se má automaticky za to, podle teorie implicitních kompetencí, že veškeré mezinárodní smlouvy k tomuto tématu, které si dosud sjednávaly členské státy vůči třetím zemím, může sjednávat pouze EU. Jinými slovy - máme-li např. smlouvy, které se týkají spolupráce v oblasti rodinného práva, což je typ mezinárodní smlouvy, které země mezi sebou běžně sjednávají, např. je to smlouva o spolupráci v oblasti rodinného práva, každý stát jako suverén může smlouvu uzavřít s jiným státem, a pak ve chvíli, kdy se rodinné právo stalo předmětem komunitárního práva, jednotlivé členské země ztratily tento díl své suverenity a nemohou samy se třetí zemí např. s Libyí, s Amerikou sjednávat dvoustranné bilaterální smlouvy, ale pouze EU jako celek může takovýto typ mezinárodní smlouvy sjednávat. To je nejvíce laicky popsaný relativně složitý problém, který je v tomto návrhu nařízení řešen.

V zásadě praxe, tato filozofie, že implicitně přechází na EU i působnost v oblasti mezinárodních smluv, pokud se uplatní problém v komunitárním právu, způsobuje v praxi velké problémy, protože celá řada zemí má specifické bilaterální vztahy s jinými třetími zeměmi, které jsou mimo EU, a to na základě svých specifik, historie atd. Typické je to pro bývalé koloniální velmoci, které mají celou řadu smluv se zeměmi, které byly buď jejich koloniemi, nebo tam měly určitý mocenský vliv a smluvní vazba je tam výraznější než k jiné třetí zemi. Takto bychom mohli najít celou řadu smluv, např. Francie ve vztahu k některým africkým zemím nebo ve vztahu Velké Británie k některým zemím v Asii.

Dnes dochází k problémům, kdy tyto země bilaterální vztahy nezrušily, existují dále, ale protože rodinné právo řeší EU, tak tyto staré historické bilaterální smlouvy nemohou tyto země novelizovat, upravovat a přizpůsobovat novým potřebám a trendům.

Proto máme před sebou návrh nařízení, který je připraven komisí a který v zásadě stanovuje postup v takovýchto případech pro sjednávání a uzavírání dvoustranných dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi u jednotlivých odvětvových záležitostí. Teď probíráme otázky rodinného práva.

Jinými slovy - tento návrh nařízení velmi podporujeme jako předsednická země, protože to v žádném případě není omezení suverenity jednotlivých národních států a posílení komunitární úrovně, ale naopak to řeší praktický problém a vrací to suverenitu členským státům v oblasti sjednávání a novelizace dvoustranných smluv. První nařízení teď projednáváme, je to rodinné právo, druhé nařízení, o kterém budu hovořit, se týká smluvního a nesmluvního práva, resp. závazků.

Prosím o podporu tohoto návrhu, který Česko jako předsednická země výrazně podporuje. Chtěli jsme, aby za českého předsednictví byl tento návrh doprojednán a schválen, protože to pomáhá jednotlivým zemím lépe upravit své bilaterální smlouvy, které mají jednotlivé země k třetím zemím.

I pro ČR je toto důležitá úprava, protože ČR patří v rámci Evropy k těm zemím, které mají nadstandardní velký počet bilaterálních smluv, a to již historicky z doby první republiky, kdy Československo bylo velmi aktivní ve sjednávání bilaterálních smluv i v oblasti civilní právní pomoci. Proto je třeba, aby tyto staré smlouvy, které jsou často platné 80 a více let, byly podrobeny určitým novelizačním trendům a byly upravené. Nařízení, o kterém hovoříme, k tomu přispěje.

Omlouvám se, že jsem hovořil trochu déle, ale jde o velmi složitý právní problém, o kterém bych mohl hovořit několik hodin.

Pokusil jsem se stručně popsat schéma toho, o čem se tady jedná. Je jasné, že když slyšíte název nařízení, které zřizuje postup při sjednávání a uzavírání dvoustranných dohod atd. pro neprávníky to není zcela jasné.

A proto jsem si dovolil schéma toho problému popsat. V každém případě - tím to uzavírám - je to důležitá věc, která neposiluje evropskou úroveň, neposiluje komunitární právo, ba naopak, posiluje úroveň jednotlivých národních států v oblasti sjednávání smluv, a proto návrh v určitých oblastech naráží třeba na určité frakce v Evropském parlamentu. Ale pro nás je klíčové toto projednat a dotlačit to do zdárného konce, protože to řeší velmi významné praktické problémy.

Dámy a pánové, já vás prosím o podporu tohoto návrhu a jsem připraven odpovědět vaše případné dotazy. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N32/7/02. Zpravodajem výboru je opět pan senátor Tomáš Grulich, kterého opět prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. (V sále zvuky z počítače.)

Senátor Tomáš Grulich: Dámy a pánové, vystupuji za salev smíchu od kolegy z jeho počítače.

Já bych vás také poprosil o to, že bych hovořil k oběma materiálům najednou, protože ony jsou prakticky totožné, co se týká té techniky. Chtěl bych vás upozornit na jednu důležitou věc. Nejsem sice dlouhým pamětníkem této komory našeho Parlamentu, nicméně se domnívám, že je to první příklad oboustranné flexibility, o které tady často slyšíme a teď tady máme konkrétní příklad, kdy Evropská unie má právo, které předává zpátky členským státům. Což já jako konzervativní politik velmi vítám.

Ztotožňuji se samozřejmě s tím, co říkal pan ministr. My jsme přijali usnesení a toto usnesení nestojí rozhodně proti tomuto návrhu, jenom jej upřesňuje a žádá o určitá vysvětlení určitých nejasností.

Já bych přešel rovnou k usnesením.

Po úvodní informace Tomáše Bočka, náměstka ministra spravedlnosti, zpravodajské zprávě Tomáše Grulicha a po rozpravě výbor:

  1. Přijímá k návrhu nařízení rady ze dne, kterým se zřizuje postup pro sjednávání a uzavírání dvoustranných dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi o odvětvových záležitostech a vztahujících se na soudní příslušnost, uznávání a výkon rozsudků a rozhodnutí ve věcech manželských, rodičovskou zodpovědnost a vyživovací povinnosti a na rozhodné právo ve věcech týkajících se vyživovacích povinností doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

  2. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby k návrhu nařízení rady ze dne, kterým se zřizuje postup pro sjednávání a uzavírání dvoustranných dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi o odvětvových záležitostech a vztahujících se na soudní příslušnost, uznávání a výkon rozsudků a rozhodnutí ve věcech manželských, rodičovskou zodpovědnost a vyživovací povinnosti a na rozhodné právo ve věcech týkajících se vyživovacích povinností vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

  3. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu České republiky senátora Tomáše Grulicha.

  4. Pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

A nyní, prosím, doporučení, tady si snad mohu dovolit vynechat ten dlouhý název:

Senát PČR:

  1. Vítá návrh komise, neboť je toho názoru, že by mohl přispět k ujasnění dělby kompetencí a jejich výkonu mezi komisí a členskými státy a zároveň vytvořit prostor pro větší autonomii členských států v případech, kdy se Společenství rozhodne samo nejednat.

II.

1. Je toho názoru, že návrh dostatečně neobjasňuje, zda bude navrhovaný mechanismus použitelný též k modernizaci tzv. širších dohod zahrnujících jak civilní, tak trestněprávní justiční spolupráci, kteroužto variantu by Senát preferoval.

2. Domnívá se, že by bylo vhodné přesněji vymezit kritéria, na základě kterých bude komise rozhodovat o splnění podmínek nutných k povolení zahájení jednání, jelikož i s ohledem na přezkoumatelnost rozhodnutí je nutné, aby bylo patrné, jaké vazby bude komise považovat za dostatečně úzké, aby zahájení jednání povolila a jaké naopak nikoli.

3. Požaduje, aby rozhodování komise o povolení zahájení jednání o dohodě bylo maximálně transparentní, což zahrnuje především řádné odůvodnění výsledného rozhodnutí.

4. Je toho názoru, že komise by měla mít povinnost povolit, nikoli právo volby vyplývající z článku 5 odst. 1, zahájení vyjednávání, dojde-li k názoru, že na základě splnění podmínek uvedených v článku 4 neexistují překážky bránící dohodě. Stejně tak by měla v zájmu právní jistoty tato povinnost komise vyplývat i ze článku 7 odst. 2, který hovoří o povolení členskému státu uzavřít vyjednanou dohodu.

5. považuje za nešťastné ukončení mechanismu již v roce 2014, a to vzhledem k poměrně krátké době, která do té doby uplyne od účinnosti mechanismu, a navrhuje, aby byl namísto toho po pěti letech účinnosti mechanismus revidován a pouze v případě, že se neosvědčil, nahrazen novým legislativním aktem.

6. Domnívá se, že je třeba v návrhu vymezit pojem „blízké budoucnosti“ při plánování uzavření dohody Společenstvím, jelikož se může jednat o překážku povolení zahájení jednání. Zvláště nejasný je tento pojem s ohledem na poměrně krátkou navrhovanou dobu platnosti nařízení.

III.

1. Žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila, a o dalším vývoji projednávání.

2. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

My jsme toto usnesení udělali takto dlouhé také proto, že máme vědomost, že někteří poslanci EU považují předání části společného práva z EU směrem k členskému státu za nepřiměřené. My to naopak považujeme za přiměřené.

Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane zpravodaji. Opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám nyní k předloženému návrhu obecnou rozpravu. Nikdo není přihlášen a nevidím ani ze sálu, takže rozpravu uzavírám v této chvíli. Ptám se pana předkladatele, zda ještě chce něco dodat k neproběhlé rozpravě. Nechce. Pana zpravodaje? Také ne. Nemělo by to logiku. Takže můžeme přistoupit k hlasování. Opět se svoláme.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich.

V sále je aktuálně přítomno 42 senátorek a senátorů, potřebný počet tedy je 22.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh usnesení, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji vám. Kdo je proti návrhu, prosím, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 49 ze 42 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 se pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Děkuji vám.

Budeme pokračovat návrhem, ke kterému jsme již udělali úvod, takže by to mělo být velmi rychlé. Dalším bodem je:

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje postup

pro sjednávání a uzavírání dvoustranných dohod mezi členskými státy

a třetími zeměmi o odvětvových záležitostech a vztahujících se

na rozhodné právo ve smluvních a mimosmluvních závazkových vztazích

Návrh směrnice jste obdrželi jako senátní tisk č. N33/07. Stanovisko vlády vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N33/07/01. Prosím opět pana ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji, paní předsedající. Já řeknu pouze jednu větu. Týká se to jiné materie, princip byl úplně stejný. Tentokrát se to netýká rodinného práva, ale týká se to práva, které upravuje smluvní a nesmluvní závazky. To znamená, je to jiná oblast komunitárního práva, takzvaný Řím I a Řím II. Důvod, proč je to rozděleno do dvou nařízení, je ten, že jiným způsobem se na evropské úrovni přijímají prameny komunitárního práva, které upravují rodinné právo, tam je třeba jednomyslnosti. Jiný princip, jiný způsob, režim, proces přijímání je u zbylého práva, to znamená u smluvních a nesmluvních závazků, kde je v zásadě princip spolurozhodování mezi radou a Evropským parlamentem. To rodinné právo je takto ošetřeno, protože tam by si státy, když jej sjednávaly, mohly šoupnout princip jednomyslnosti a z toho důvodu, aby byly respektovány, dodržovány tradiční principy, na kterých jednotlivá národní rodinná práva stojí. To jen na vysvětlení, abyste vnímali, proč je to rozdělené. Jinak princip opět stejný, snaha, dát pravidla tomu, aby ty země, které mají bilaterální smlouvy tradiční v oblasti smluvního práva, mohly tyto vztahy novelizovat nebo naopak je nově dojednávat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je opět Výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N33/07/02. Zpravodajem výboru je opět pan senátor Tomáš Grulich, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Grulich: Děkuji za slovo. Paní předsedající, kolegové, já se omezím zase jenom na usnesení našeho výboru, protože to, co jsem říkal před tím, platí i o tomto materiálu.

Po úvodní informaci Tomáše Bočka, náměstka ministra spravedlnosti, zpravodajské zprávě senátora Tomáše Grulicha a po rozpravě:

Výbor:

  1. Přijímá k návrhu nařízení Evropského parlamentu a rady, kterým se zřizuje postup pro sjednávání a uzavírání dvoustranných dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi o odvětvových záležitostech a vztahujících se na rozhodné právo ve smluvních a mimosmluvních závazkových vztazích doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

  2. Doporučuje Senátu PČR, aby k návrhu nařízení Evropského parlamentu a rady, kterým se zřizuje postup pro sjednávání a uzavírání dvoustranných dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi o odvětvových záležitostech a vztahujících se na rozhodné právo ve smluvních a mimosmluvních závazkových vztazích vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

  3. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Tomáše Grulicha.

  4. Pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

A nyní, prosím, doporučení, které vám přečtu.

Senát PČR:

  1. Vítá návrh komise, neboť je toho názoru, že by mohl přispět k ujasnění dělby kompetencí a jejich výkonu mezi komisí a členskými státy a zároveň i vytvořit prostor pro větší autonomii členských států v případech, kdy se Společenství rozhodne samo nejednat.

II.

1. Je toho názoru, že návrh dostatečně neobjasňuje, zda bude navrhovaný mechanismus použitelný též k modernizaci širších dohod zahrnujících jak civilní, tak trestněprávní justiční spolupráci, kteroužto variantu by Senát preferoval.

2. Domnívá se, že by bylo vhodné, přesněji vymezit kritéria, na základě kterých bude komise rozhodovat o splnění podmínek nutných k povolení zahájení jednání, jelikož i s ohledem na přezkoumatelnost rozhodnutí je nutné, aby bylo patrné, jaké vazby bude komise považovat za dostatečně úzké, aby zahájení jednání povolila a jaké naopak nikoliv.

3. Požaduje, aby rozhodování komise o povolení zahájení jednání o dohodě bylo maximálně transparentní, což zahrnuje především řádné odůvodnění výsledného rozhodnutí.

4. Je toho názoru, že komise by měla mít povinnost, povolit nikoli právo volby vyplývající z článku 5 odst. 1, zahájení vyjednávání, dojde-li k názoru, že na základě splnění podmínek uvedených v článku 4 neexistují překážky bránící dohodě. Stejně tak by měla v zájmu právní jistoty tato povinnost komise vyplývat i z článku 7 odst. 2, který hovoří o povolení členskému státu uzavřít vyjednanou dohodu.

5. Považuje za nešťastné ukončení mechanismu již v roce 2014, a to vzhledem k poměrně krátké době, která do té doby uplyne od účinnosti mechanismu, a navrhuje, aby byl namísto toho po pěti letech účinnosti mechanismus revidován a pouze v případě, že se neosvědčí, nahrazen novým legislativním aktem.

6. Domnívá se, že je třeba v návrhu vymezit pojem „blízké budoucnosti“ při plánování uzavření dohody Společenstvím, jelikož se může jednat o překážku povolení zahájení jednání. Zvláště nejasný je tento pojem s ohledem na poměrně krátkou navrhovanou dobu platnosti nařízení.

III.

1. Žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila, a o dalším vývoji projednávání.

2. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

Já vám děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane zpravodaji. V této chvíli otevírám rozpravu k předloženému bodu programu. Nikdo se do rozpravy nehlásí, uzavírám tedy rozpravu. Zeptám se pana ministra, pana předkladatele. Nechce se vyjádřit, pan zpravodaj také ne, takže můžeme přistoupit k hlasování o navrženém návrhu usnesení. Opět se svoláme.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich.

V sále je aktuálně přítomno 38 senátorek a senátorek, potřebný počet k souhlasu je 20.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh usnesení, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji vám. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 50 se z 39 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 20 pro vyslovilo 35, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Velmi děkuji panu ministru Pospíšilovi za předložení těchto tisků. Velmi děkuji panu Tomáši Grulichovi, který dnes odvedl skutečně téměř řetěz, seriál zpravodajských zpráv.

Děkuji mu a loučím se s vámi, my se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Hezké odpoledne, kolegyně a kolegové. Nyní budeme projednávat bod, kterým je petice Zachraňte Ondráš!. Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 13. Šetření ve věci této petice prováděl VVVK, ten určil jako svoji zpravodajku paní senátorku paní Hanu Doupovcovou a přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 13/1. Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupují petenty, mají požívat práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě je to Zdeněk Pšenica a Vlastimil Fabišík, jak je uvedeno v usnesení VVVK. Přistoupíme tedy k hlasování. (Námitka.) Ano, prosím, pan předseda.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, dámy a pánové, já mám před sebou program a teď máme jednat o podvýboru hospodářského výboru. Jestliže se to nedostalo do materiálů, tak mě to mrzí, ale my jsme nezměnili program. Takže v této chvíli navrhuji, abychom se vrátili k našemu programu a jednali o podvýboru hospodářského výboru. Omlouvám se ostatním, ale měli bychom to dodržet.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane předsedo, nezlobte se na mě, ale pokud je někde napsáno, že se bod projednává po 14. hodině a je po 14. hodině, tak má přednost před bodem, který nemá pevné zařazení.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, já s vámi nechci polemizovat, ale před chvílí jsme projednávali body ministra a záměrně tam bylo napsáno „po 12. hodině“, projednávali jsme to ve 14.35 hodin. Toto je „po 14. hodině“. Nezlobte se, tamto není fixovaný bod na 14.00 hodin.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Hlásí se paní místopředsedkyně Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, navrhovala jsem zafixovat bod na 14. hodinu a tak to bylo usneseno. Respektovala jsem to, že se celý program trošičku posunul s tím, že po 14. hodině bude petice projednána. Že tam byly ještě body zafixované po 12. hodině, to se stalo tím, jak probíhal program. Ale v této chvíli si myslím, že skutečně v souladu s usnesením Senátu o programu má být zařazena petice. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Takže pan předseda dal návrh, abychom v tuto chvíli projednávali body dle schváleného programu. To znamená, nejdříve návrh na vyslovení souhlasu Senátu se zřízením podvýboru, poté senátní tisk č. 13, Petice Zachraňte Ondráš! Abychom tady nevedli diskusi - paní senátorka Palečková je přihlášena? Ale bohužel, paní senátorko, vy nemáte přednostní právo, tak vám nemohu dát slovo. Můžete oslovit předsedu nebo místopředsedu klubu, ať se vyjádří za vás. Pokud tak bude učiněno, rád to zvládnu. V tuto chvíli ovšem dávám hlasovat o návrhu pana předsedy, aby bod, který budeme projednávat následně, byl Návrh na vyslovení souhlasu Senátu se zřízením podvýboru, a poté senátní tisk č. 13, Petice Zachraňte Ondráš!

Vážení přátelé, já vás poprosím o klid. Myslím si, že na závěr naší schůze si nebudeme kazit hezký dojem z dvoudenní schůze podle mého názoru lehkou marginalitou. Takže dávám hlasovat.

Kdo je pro návrh, tak jak jsem ho přednesl, ať zvedne ruku nad hlavu a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku nad hlavu a stiskne tlačítko NE. Vážení přátelé, konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 51 ze 36 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 se pro vyslovilo 20, proti byli 2. Návrh by přijat.

Takže v tuto chvíli budeme projednávat bod:

Návrh na vyslovení souhlasu Senátu se zřízením podvýboru

V § 42 odst. 1 se praví: Každý výbor může zřídit pro řešení určité otázky nebo souboru otázek se souhlasem Senátu podvýbor. Usnesení výboru vám bylo rozdáno. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu ve svém usnesení č. 72 ze dne 25. února 2009 požádal Senát o vyslovení souhlasu se zřízením podvýboru pro energetiku VHZD. Prosím pana senátora Jana Hajdu, aby nás s tímto usnesením seznámil. Pan senátor Hajda již přichází. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, kolegyně, dovolte mi, abych vás seznámil se 72. usnesením VHZD ze 6. schůze konané dne 25. února 2009. Týká se zřízení podvýboru pro energetiku.

VHZD Senátu po úvodním slově předsedy výboru senátora Jana Hajdy a v souladu s ustanovením § 42 odst. 1 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu a po rozpravě:

Výbor:

  1. Usnesl se zřídit podvýbor pro energetiku.

  2. Zvolil ve veřejném hlasování předsedou podvýboru senátora Jiřího Bise.

  3. Schválil statut podvýboru, který je přílohou tohoto usnesení - a všichni jste ho obdrželi.

  4. Pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu toto usnesení předložit předsedovi Senátu a požádat organizační výbor Senátu o zařazení bodu: Vyslovit souhlas se zřízením podvýboru pro energetiku na pořad nejbližší schůze Senátu - což se právě stalo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, končím tedy rozpravu. Budeme hlasovat, kolegyně a kolegové, o tom, že Senát zřizuje podvýbor pro energetiku VHZD. Já si myslím, že od posledního hlasování uplynula relativně krátká doba, pokud nikdo nemá jiný názor, v tuto chvíli dám hned hlasovat.

Kdo je pro názor, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Kolegyně a kolegové, konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 52 se z 36 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 34, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Já vám děkuji a v tuto chvíli projednáváme ten bod, který už jsem začal, takže znovu ještě přečtu, že projednáváme bod:

Petice „Zachraňte Ondráš“

Senátní tisk č. 13. Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 13. Šetření ve věci této petice prováděl VVVK, ten určil jako svoji zpravodajku paní senátorku Hanu Doupovcovou a přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 13/1. Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupující petenty mají používat práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě je to pan Zdeněk Pšenica, jak je uvedeno v usnesení VVVK. Přistoupíme tedy k hlasování, kolegyně a kolegové.

Dávám hlasovat o tom, aby pan Pšenica mohl zastupovat petenty.

Kdo je pro tento názor, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku nad hlavu. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 53 se z 37 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 37, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Dovolte mi, abych zde přivítal zástupce petentů pana Pšenicu.

Dále Senát hlasováním rozhodne, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních orgánů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. Jedná se o paní Vlastu Parkanovou, ale pochybuji o tom, že by tady paní ministryně byla, která je z dnešního jednání omluvena, už to tady mám, a ministerstvo obrany tak bude zastupovat pan náměstek Radek Šmerda. Pan náměstek tady je. Takže pokud nemá někdo připomínku, budeme hlasovat, aby se našeho jednání mohl zúčastnit i náměstek paní ministryně pan Radek Šmerda.

Takže mi dovolte, abych zahájil hlasování.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 54 se z 37 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 35, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dovolte, abych přivítal i pana náměstka Šmerdu.

Článek 3 našich podrobnějších pravidel praví, že nestanoví-li Senát jinak, může každá z těchto osob vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to nejvíce 10 minut. Já v tuto chvíli uděluji slovo zpravodajce VVVK paní Haně Doupovcové. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Hana Doupovcová: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážený pane náměstku, milé kolegyně, vážení kolegové. Petice Zachraňte Ondráš! Vznikla v Brně jako spontánní reakce na rozhodnutí ministryně obrany v červnu roku 2008, zrušit tento vojenský umělecký soubor. Petici podepsalo za 4 měsíce celkem 20 tisíc občanů. Petiční výbor doručil petici do Senátu do rukou předsedy Senátu v prosinci minulého roku. VVVK 20. ledna zorganizoval k tomuto problému veřejné slyšení, na kterém vystoupili kromě zástupců petentů i významné osobnosti společenského života, pan doc. Voznica, Monsignor Holub, ředitel Českého rozhlasu Kasík, kteří podpořili petenty v jejich snaze vojenský umělecký soubor zachovat. Za protistranu vystoupil zástupce ministerstva obrany, náměstek dr. Šmerda, který vysvětlil postoj ministerstva obrany. Obě zúčastněné strany se shodly na významu souboru Ondráš pro českou kulturu i pro českou armádu. Z úst zástupce Ministerstva obrany ČR zazněl veřejný příslib napomoci souboru, pokud bude vyčleněn ze struktur ministerstva obrany nejen při krocích, které povedou k převedení pod jiného zřizovatele, ale i příslib materiální pomoci a příslib další spolupráce Armády ČR se souborem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, paní senátorko. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Zeptám se, jestli chce vystoupit pan Pšenica. Pan Pšenica chce vystoupit, takže jak jsme si odhlasovali, dáme slovo panu Pšenicovi. (Pan Pšenica přichází k řečnickému pultu.) Já tady vítám pana Pšenicu. Prosím, pane Pšenico, podle jednacího řádu máte 10 minut.

Zdeněk Pšenica: Vážený pane místopředsedo Senátu, vážené paní senátorky, páni senátoři, dámy a pánové, příjemný den. Vojensko-umělecký soubor Ondráš je jediné profesionální těleso, které v České republice existuje. Je to těleso, které má vysokou uměleckou úroveň a chtěl bych zdůraznit, že obdobná tělesa jsou v jiných zemích podporována státem v daleko větším počtu. Dokonce i jiné armády, nejenom východoevropské, mají své folklórní soubory.

Vojensko-umělecký soubor Ondráš v letošním roce slaví 55. výročí. Je to 49 profesionálů, 50 amatérů, kteří ve svém volném čase se věnují lidové kultuře a napomáhají vlastně reprezentovat Armádu ČR.

V červnu loňského roku nás všechny překvapil článek pana Gazdíka, následně na to byl vojensko-umělecký soubor zrušen. Ta první argumentace byla, že toto těleso hraje generálům na jejich různých oslavách. Postupem doby se argumentace zkvalitnila - finanční prostředky, personální zdroje. Já musím kvitovat, že desítky ústavních činitelů, představitelů kraje, i třeba pan náměstek Šmerda, který je tady přítomen, měli snahu zachovat soubor Ondráš.

Rovněž musím zdůraznit, že v rámci Petice Ondráš podepsalo tuto petici, která vznikla spontánně na hradu Špilberk v Brně, 20 osobností. Paní ministryni Parkanové psalo rovněž několik desítek známých osobností, mezi nimi i Petr Dvorský. Mohu i podle své osobní zkušenosti konstatovat, že tyto osobnosti, ani já jsme se nedočkali odpovědi.

Nechci vás, vážené paní senátorky a páni senátoři, okrádat o čas. Chtěl bych v závěru svého krátkého vystoupení konstatovat, že vojenský umělecký soubor Ondráš představuje 35 setin tohoto resortu. Rovněž kvituji vstřícnost pana ministra Ivana Langra převzít tento soubor pod resort ministerstva vnitra.

Děkuji vám za pozornost. Rovněž děkuji předsedovi Senátu, že převzal petici. Děkuji osobně paní senátorce Doupovcové a panu předsedovi výboru Jermářovi za práce na této petici. Přeji vám příjemný den a děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji panu Pšenicovi. Požádám pana náměstka Šmerdu, jestli chce také vystoupit s krátkým vystoupením. Pan náměstek Šmerda kývá, že vystoupit hodlá. Takže prosím, pane náměstku, máte slovo.

Radek Šmerda: Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážené senátorky, nechci vás dlouho zdržovat. Musím reagovat na některé skutečnosti, které zazněly z úst pana Pšenici. Zejména vyvrátit to, že na ty dopisy nebylo odpovězeno. Pokud na ně nebylo odpovězeno nebo nedorazily, tak já musím garantovat, že aspoň ty, které byly adresovány na stranu ministryně, tak na ně odpovězeno bylo.

Pokud se týká důvodů, které vedly k rozhodnutí, ty byly čistě ekonomické a zároveň i symbolické. Protože vojenský umělecký soubor Ondráš je souborem folklórním a my jsme zvažovali v té době, někdy v období dubna až června roku 2008, zda ponechat jednu vojenskou hudbu, která vykonává klasickou činnost, byla to vojenská hudba v Hradci Králové, anebo ponechat vojenský umělecký soubor Ondráš. To rozhodnutí padlo z mého pohledu logicky, protože vnímám, že činnost armádní hudby je armádě mnohem bližší, než folklórní soubor, i přes to, že si vážím jeho velké profesionality. Ale v zásadě to rozhodnutí ohledně 30 milionů Kč padlo na to, preferovat vojenskou hudbu a ponechat tuto vojenskou hudbu v Hradci Králové.

Na základě toho, že jsme zaznamenali zájem z Jihomoravského kraje někdy v srpnu předloňského roku, nebo 2008, tak jsme jednali s Jihomoravským krajem, konkrétně s tehdejším hejtmanem Juránkem, který v zásadě přislíbil, že se bude velmi intenzivně zabývat tím, zda by tím novým zřizovatelem nemohl být Jihomoravský kraj. Z toho důvodu rozhodnutí ohledně časového zrušení se posunulo do konce června letošního roku. Tím byl vytvořen prostor šesti měsíců pro jednání o další existenci tohoto souboru.

V tuto chvíli jsou určité náznaky ze strany ministerstva vnitra, že by stálo o to, být zřizovatelem tohoto souboru. Jednání nejsou u konce. A poslední věc, kterou chci říci, je ta, že ministerstvo obrany trvá na tom rozhodnutí, neprovozovat tento soubor, nicméně do jeho další existence je připraveno poskytnout veškeré věci, které tento soubor v tuto chvíli užívá, ať už se týká movitých věcí, jako je mobiliář, kroje apod., zároveň jsme připraveni tomuto soubor poskytnout i stávající prostory, které užívá.

Ve zkratce řečeno, co se týká prostorových záležitostí, nástrojů a vůbec mobiliáře, jsme připraveni to bezúplatně převést na nového zřizovatele. Když se vrátím k tomu rozhodnutí, rozhodli jsme se nadále provozovat jednu vojenskou hudbu a nikoli folklórní soubor. To je z mé strany v tuto chvíli vše. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Do rozpravy je přihlášen ještě pan Ivo Bárek. Vážení, už je vás přihlášeno relativně hodně. Nyní tedy pan senátor Jiří Bárek, prosím.

Senátor Ivo Bárek: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, přiznám se, že mě ani ve snu nenapadlo, že tady budu stát v Senátu, budu tady řešit petici „Zachraňte Ondráš“, protože to si prostě považuji za absolutní urážku tohoto souboru a řekl bych urážku armády jako takové a vojáků.

Jsem z Vyškova, Ondráš tam samozřejmě fungoval, vystupoval. Vojáci samozřejmě Ondráš milují, a je to i jakási image armády; a vojáci jsou hrdí na Ondráš.

Vůbec nedovedu pochopit, že si z ničeho nic najednou někdo vzpomene, někde v novinách se vyskytne nějaká informace a za půl roku takovýto orchestr, který tady funguje 55 let, má být zlikvidován. Já vůbec nevěřím tomu, že armáda nějakým způsobem chce na záchraně spolupracovat. Myslím si, že by bylo už úplně do nebe volající, kdyby jim nějak sebrali nástroje nebo kroje, to už bych asi snad nepřežil.

Zajímavé je možná to, že právě tento soubor účinkoval třeba před deseti lety, když jsme vstupovali do NATO, v americkém Norfolku a my jsme se jím pyšnili. Po deseti letech, když jsme tady oslavovali deset let našeho vstupu do NATO, tak prostě po těchto deseti letech my Ondráš likvidujeme, ničíme, zadupáváme. Musím to tak bohužel říci.

Ti vojáci - znovu opakuji - s velkou nelibostí nesou rušení tohoto souboru. Znovu říkám, že když se takovýto soubor ruší, tak si myslím, že by vždycky mělo být velkou slušností, aby se ten soubor o něčem dozvěděl nebo slyšel to dopředu. Ale podle mne tady tomu tak nebylo. Tady došlo k zásadním rozhodnutím okamžitě, nikdo se s tím nepáral, nikdo neřešil další záležitosti, jak Ondráš bude fungovat.

To, že se o to začínal teprve zajímat pan hejtman Juránek, a teď se o to samozřejmě zajímá hejtman Hašek, považuji za velmi slušné, a chtěl bych za to oba hejtmany pochválit, že se k tomuto problému aspoň takto postavili a hledali nějaké řešení, ale hledali řešení, které prostě oni neměli ve své náplni práce. Ve své náplni práce to měl někdo naprosto jiný, který za to nese plnou odpovědnost, a já vždycky říkám, má příplatek za vedení. A vůbec nebyl schopen to vedení nějakým způsobem zvládnout. Bohužel. A je mně to velmi líto, že to takhle tady musím říci.

Mnoho osobností se staralo o to, aby Ondráš zůstal. Nikdo nic, nikdo se s nimi ani nebavil. Myslím si, že úcta vůbec k nějaké výchově k vlastenectví, k národním tradicím a k lidovému umění, tady naprosto, naprosto ze strany armády v tuto dobu chybí. Je mi to velmi líto.

A k tomu, že se teprve po velkých tlacích vůbec pochopilo, že Ondráš není možné zlikvidovat za pár měsíců, ale že se tedy muselo tlačit, a to se tlačilo všemi kouty, aby se vůbec Ondráš nějakým způsobem vzpamatoval a byl schopen to nějakým způsobem řešit, tak k tomu takhle nedošlo.

Musím říci, že mně je to velmi a velmi líto. A chtěl bych samozřejmě podpořit alespoň usnesení, které tady máme nachystané, protože si myslím, že v tuto chvíli nám nic jiného už nezbývá.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Miroslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, budu velice stručný. Nezpochybňuji, že Ondráš má svůj význam kulturní a jiný, ale nepovažuji za vhodné, abychom zde v této komoře se chovali nezodpovědně, to znamená tak, že zde budeme vyjadřovat pouze nějaké emoce, například s jakou nelibostí ten či onen toto zrušení vnímá, nebo tuto změnu, nebo jak je dobrý nebo není dobrý.

Z podobného soudku je i část usnesení výboru, které tvrdí, že mají být použity veřejné prostředky. Říkám, že to je nezodpovědné a je to málo důstojné. Tak řekněte konkrétně, nechť tedy výbor řekne, z jakých prostředků to má být hrazeno. Ubereme sociální věci, ubereme přídavky na děti, nebo prodejem několika tanků z armády? Ale myslím si, že taková proklamace, dejme něco z veřejných prostředků, není profesionální. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, Dalším přihlášeným je pan senátor Vlastimil Balín.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane místopředsedo, vážený pane náměstku, vážení petenti, milé kolegyně, vážení kolegové, pokusím se, aby to nebylo v těch emocích.

Ono to totiž nebylo o těch emocích ani při projednávání jak na veřejném slyšení, kde jsem se bohužel musel omluvit, a nebylo to o těch emocích ani, když jsme se tím zabývali ve výboru. Dokonce si myslím, že jak zástupce a představitel ministerstva obrany, tak i zástupce petentů tam nebyli v takovém náznaku animozit, jako se to mohlo zdát z jejich vystoupení dnes při projednávání petice na schůzi Senátu.

Jsem velice rád, že kolega Bárek zde vystoupil na podporu usnesení, které vzešlo z jednání našeho výboru. A já vystupuji právě proto, abych rovněž plédoval za přijetí tohoto usnesení. Proč? Vzpomeňte si v minulosti, kolika peticemi podobného charakteru se stejným dobrým úmyslem a záměrem něco zachránit nebo něco negativního z našeho života odstranit, jsme se tu zabývali. A bohužel na očekávání petentů, a byly tam podpisy, co já vím, dokonce více než dvacetitisícové i více početné, a dostali jsme se pouze ke konstatování, že bereme petici na vědomí.

Čili dali jsme signál těm, kteří mají ze zákona jakýsi institut petice jako poslední zvonění pro řešení svých problémů a sbírají podpisy, protože očekávají a obracejí se na nás jako na druhou komoru nebo na první komoru Parlamentu České republiky, jak kdo chcete, v dobré víře, že pomůžeme.

A my jim sdělíme, že jsme jejich petici vzali na vědomí.

Dneska je tady naprosto konkrétní usnesení, kterým můžeme něco vyřešit. Navíc jste slyšeli, minimálně z úst představitele ministerstva obrany, že je tady možná napříč některými ministerstvy, včetně souladu se souborem Ondráš, jaksi určitý konsenzus, že bychom mohli toto kulturní dědictví - a já se nebojím to nazvat kulturním dědictvím - zachránit.

Na výboru jsme se mimo jiné dohadovali, jaké by mělo být systémové řešení. Je hezké, a určitě jsme to na výboru ocenili, že pan ministr Langer nabídl „schovat“ pod perutě ministerstva tento soubor. To je jistě chvályhodné. Ale domnívali jsme se, a domníváme se, a myslím, že i členové souboru a současný nebo dosavadní zřizovatel, ministerstvo obrany, tu konec konců ústy pana náměstka vyjádřilo, že nejsystémovějším řešením by bylo, aby se o takovýto soubor a o takovéto kulturní dědictví staralo ministerstvo kultury. To by prostě mělo být systémovou záležitostí.

Ale my tady nabízíme usnesením výboru myslím docela excelentní řešení toho, jak něco zachránit, aby to mohlo pokračovat. A proto bych vás chtěl požádat, abyste toto usnesení, které jsme tady z výboru doporučili k projednání, pokud možno podpořili.

A nyní mi dovolte jednu osobní poznámku. Já vím, že vůbec o nic nešlo. My jsme zdrželi jednání směrem k petentům o nějakých možná pět minut, ani ne. Ale když bych chtěl být stejný „cimprlich“ - s prominutím za ten výraz - jako náš pan předseda, tak bych musel konstatovat, že se nám krásným způsobem podařilo porušit náš jednací řád Senátu hned dvakrát. Poprvé tím, že jsme nedodrželi schválený pořad jednání, protože tak, jak předsedající správně avizoval a oznámil, že budeme projednávat senátní tisk č. 13, tak jsme potom odhlasovali, byť těsnou většinou, ale odhlasovali, že se vrátíme ke schválenému pořadu. My jsme ho, vážení, podruhé nedodrželi, protože schválený pořad byl o tom, co předkládal řídící schůze. To znamená, že jsme měli schvalovat a projednávat vlastně senátní tisk č. 13.

Já se vám omlouvám, ale tuto poznámku jsem musel učinit, a byť pan předseda se petentům a přizvaným omluvil, on tu omluvu myslel určitě jinak, než ji myslím teď já. Promiňte nám tento exces.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Já skutečně tady nechci jednání protahovat, abychom si na slovíčka dokazovali, že já jsem řekl, jaké nové pořadí schůze bude, takže možná, že jsem to neřekl úplně přesně.

Teď je přihlášen pan senátor Jiří Lajtoch.

Senátor Jiří Lajtoch: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Já bych chtěl taktéž tady podpořit vojenský umělecký soubor Ondráš. Jsem z Přerovska a on dlouho letět pozpátku jezdíval na naši vrtulníkovou základnu, a přijeli do Přerova vlastně se rozloučit, že končí naši činnost. Já jsem říkal, že si myslím, že to určitě nebude tak žhavé. Nicméně po diskusi mi jich bylo opravdu líto. A byli to samí mladí lidé, kteří nějakým způsobem ctí naši historii nebo prostě mají zájem o lidové zvyky a vůbec o naše tradice.

Jejich vystoupení byla opravdu profesionální a věřím tomu, že se najde cesta, aby umělecký soubor Ondráš zůstal. A myslím si, že by samozřejmě mohl zůstat pod armádou. A myslím, že vždycky diskuse ohledně finančních prostředků není úplně tak správná, protože si nemyslím, že to je tak zásadní rozpočet tohoto souboru, aby nemohl spadat pod armádu.

Nicméně je to úplně jedno, jestli bude pod armádou nebo pod ministerstvem vnitra, ale podpořme tímto usnesením, aby vojenský umělecký soubor Ondráš opravdu zůstal a ti mladí lidé mohli pokračovat ve svých vystoupeních, která jsou opravdu krásná. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil: Já se, s dovolením, také vyjádřím, a možná v tom budou i emoce, protože si myslím, že emoce sem patří, na rozdíl od kolegy. Pokud bychom měli jednat jen racionálně, tak bychom mnohdy neměli o čem jednat.

Já soubor Ondráš znám hodně dlouho. Už dokonce jednou se stalo, že jsem ho zachraňoval v době rozpouštění Armádního uměleckého souboru. A tehdy byl právě zařazen pod velení brněnské. Také se tehdy přejmenovával z Jánošíka na Ondráše.

Ze svých soukromých prostředků jsem jim dokonce pomohl s vydáním prvního CD, a všechny peníze mi vrátili. Protože to nějak nešlo z rozpočtu, tak jsem do toho vložil své vlastní peníze.

A tady řeknu několik věcí. Mám dlouhodobé zkušenosti se sledováním působení různých vojenských prostředků, a to i hudby. Není vojenská hudba vojenštější dechovka než hudba lidová. Existují armády, kde s tím nemají problémy. A chápu to, že Radeckého marš zahraje lépe dechovka než cimbálovka.

To je tak vše.

Jinak co se týče pověsti Armády České republiky, tak soubor Ondráš nikdy ostudu neudělal, vždycky přispíval k dobré pověsti této armády, reprezentoval mnohokrát v zahraničí, měl úspěchy při různých veřejných vystoupeních od Písku až po, já nevím, konec světa…

A je to problém rozpočtový. Jestli se současné velení ministerstva obrany domnívá, že prostě dává preferenci jiným věcem, tak vlastně tato petice je směřována na nesprávné místo. My o tom ale vůbec nijak rozhodovat nemůžeme.

Přimlouvám se tedy za to, aby hodnota tohoto souboru byla zachována, přičemž nemohu říkat, že to má být pod ministerstvem obrany nebo pod jiným rozpočtovým, veřejným či jiným vedením, které to udrží. Ale v každém případě zde mohu vyslovit své přesvědčení o tom, že zrušit tento tradičně dobrý soubor by bylo špatně a byla by to škoda nejen pro armádní kulturu, ta asi vznikne, ale pro kulturu České republiky vůbec.

To je tak vše, co mohu říci. A mohu slíbit, že se budu přimlouvat tam, kde to jde. Ale my jako orgán s tím moc nenaděláme, protože nemáme vůbec žádný vztah k rozpočtu.

Čili podpořím tuto rezoluci, protože ta je v podstatě přímluvná a nic nerozhodne. Ale tuto přímluvu si připadám dlužen pověsti tohoto souboru a kvalitě tohoto souboru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátorovi Pospíšilovi. Dalším přihlášeným je pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane místopředsedo, paní senátorky, páni senátoři. Za prvé. Ano, je to o symbolech. Pokud někomu nepřipadá vhodné, že přes dvacet tisíc občanů podepíše petici, tak by si měl uvědomit, že tady sedíme proto, abychom prezentovali zájmy občanů České republiky. Dvacet tisíc občanů je pro mě dost velká síla.

Za druhé. Tradice se má podporovat. Tady se jedná o 55letou tradici, vážení! O 55letou tradici. A je to tradice armády. V armádě se vždy tradice dodržovaly, nejen v zahraničních armádách, ale i v české. A je chyba, že náhle s novým vedením se tato tradice mění.

Zazněly tady věci, kde na to vzít. Jednoznačně z prostředků ministerstva obrany. Pokud někdo nedokáže vylepšit cenu při nákupech vozidel dingo, o kterých jsem se tady bavil, a ta úspora mohla být až 370 mil. Kč, nebo nyní při nákupech vozidel pandur, tak si myslím, že není něco s ekonomikou naší armády v pořádku.

Ano, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, tam se dá ušetřit a Ondráš by měl zůstat součástí armády.

A ještě jednu poznámku mi dovolte. Divím se lidovcům. A teďka to nemyslím proti nim, tak jak si někteří z nich v duchu myslí. Lidovci vedou ministerstvo obrany a mají velkou podporu v Jihomoravském kraji i na Moravě, a přitom možná pohrdají míněním lidí na Moravě. A snad, doufám, že nové vedení ministerstva obrany přistoupí k Ondráši jinak, než současná, zdůrazňuji, lidovecká ministryně obrany.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Zatím posledním přihlášeným je pan senátor Jaromír Jermář. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Usnesení výboru je jednak doporučující. A myslím si, že my senátoři máme právo doporučit, sdělit svůj názor. A já bych tady chtěl sdělit svůj názor.

Tady se jedná o folklorní soubor, o soubor, který je důležitou součástí české lidové kultury. Česká lidová kultura je nedílnou součástí naší národní kultury. My často vyslovujeme obavy o tom, že se bojíme, že ztratíme ve sjednocené Evropě národní identitu. A právě, když budeme podporovat naši tradici, podporovat českou lidovou kulturu, tak si myslím a jsem o tom přesvědčen, že se ztráty národní identity obávat nemusíme.

I já se tedy velice přimlouvám, abychom přijali usnesení, jak ho schválil náš výbor. A byl bych velice rád, aby naše doporučení nalezlo úrodnou půdu na příslušných místech.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Zatím posledním přihlášeným je pan senátor Vítězslav Jonáš. Prosím, pane senátore.

Senátor Vítězslav Jonáš: Děkuji, já jenom, prosím vás, krátce.

Reaguji přes předsedajícího na pana senátora Drymla. Mně to připadalo tak, jako kdyby oslovoval nás, slovutné senátory.

Uvidíte naším hlasováním, že jsme za podporu Ondráše. Vypadalo to, že se to týká nás. Ne, my jsme všichni pro a uvidíte, že to podepřeme hlasováním.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Výborně, vše se vysvětlilo a je báječné. Pan senátor Dryml se ještě hlásí, zcela jistě s drobnou poznámkou.

Senátor Vladimír Dryml: Ježišmarjá, to je dobře.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Výborně. Mám jenom obavy, kdybychom jednali do sedmi večer, že už bychom se vyjadřovali jednoslabičně. (Oživení v sále - smích.)

Kolegyně a kolegové, do rozpravy se již nikdo nehlásí. Končím tedy rozpravu. Budeme hlasovat o usnesení tak, jak je v příloze k materiálu č. 13/1.

Paní senátorka Doupovcová chce promluvit k rozpravě, takže jí dám samozřejmě slovo. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Hana Doupovcová: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já bych jenom zkonstatovala, že v rozpravě vystoupilo osm senátorů, ani jedna senátorka, a jeden senátor, pan senátor Dryml, dvakrát.

Z těchto vystoupení se dalo vystopovat, že všichni mají zájem na tom, aby folklorní soubor Ondráš byl zachován.

Myslím si, že se dá říci, že je tady shoda na tom, že tento soubor je vysoce profesionální a je vlajkovou lodí české lidové kultury a Českou republiku vždycky reprezentoval.

Shoda je i na tom, že Senát nemá vztah k rozpočtu a že naše usnesení je pouze doporučující.

Usnesení máte na svých lavicích. Mám ho přečíst?

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Paní senátorko, myslím si, že usnesení všichni mají v příloze, materiály dostali. Ještě jednou, je to příloha č. 1 k usnesení č. 13/1. Usnesení je poměrně dlouhé a věřím tomu, že všichni si usnesení jistě přečetli.

Senátorka Hana Doupovcová: A ještě k panu senátorovi Škaloudovi. Měl poznámku k usnesení v bodě 5 - doporučuje, ale žádný pozměňovací návrh nepodal, takže usnesení je ve znění, jak bylo předloženo.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, paní senátorko, můžete si sednout i do lavice s ohledem na to, že to není projednávání klasického bodu.

Přivolám znělkou nepřítomné senátorky a senátory do lavic.

Kolegyně a kolegové, aktuálně je přítomno 34 senátorek a senátorů, kvórum je tedy 18.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku nad hlavu a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 55 se z 35 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 18 pro vyslovilo 33, nikdo nebyl proti.

Návrh byl přijat.

Děkuji vám. Tímto jsme vyčerpali pořad 5. schůze Senátu.

Končím schůzi.

Děkuji a na shledanou, hezký den!

(Jednání ukončeno v 15.47 hodin.)