Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

Těsnopisecká zpráva

z 2. schůze Senátu

Parlamentu České republiky

(1. den schůze – 10. prosince 2008)

(Jednání zahájeno ve 13.03 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, milí hosté, dovolte mi, abych zahájil 2. schůzi Senátu. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 jednacího řádu Senátu. Pozvánka vám byla zaslána dne 28. listopadu 2008.

Z dnešní schůze se omluvil pan senátor Karel Schwarzenberg.

Prosím, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, kdo ji zapomněl nebo ztratil, tak v předsálí si může vyzvednout náhradní kartu.

Nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby to byli senátoři Tomáš Grulich a Jaromír Štětina. Má někdo připomínku k tomuto návrhu? Nikoho nevidím, takže svolám kolegyně a kolegy znělkou k prvnímu hlasování této schůze.

Zahajuji hlasování o ověřovatelích. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 1 bylo ukončeno, registrováno 64, kvorum 33, pro 63, proti nikdo. Návrh byl schválen a jako ověřovatelé 2. schůze Senátu byli schváleni senátoři Tomáš Grulich a Jaromír Štětina.

V této chvíli můžeme jednat o pořadu 2. schůze Senátu a návrzích na změny, tak jak vám byly předloženy v souladu s usnesením Organizačního výboru. (Hluk v předsálí i v Jednacím sále.)

Poprosil bych, kdybyste se v předsálí zklidnili a všichni, kteří jsou v jednacím sále, by si měli uvědomit, že nejsme v Poslanecké sněmovně, ale v Senátu. Senátorky a senátoři jsou ukáznění. Poprosil bych, aby se zajistil klid.

Navrhuji dvě změny pořadu 2. schůze:

1.? a) doplnit na pořad 2. schůze Senátu bod „Návrh na vyslovení souhlasu Senátu se zřízením podvýborů“, a to na 40. místo.

Senátní tisk č. N 125/06 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a rady o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie – a senátní tisk č. N 132/06 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 717/2007 o roamingu ve veřejných mobilních telefonních sítích ve Společenství a směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací a projednat je po senátním tisku č. K 114/06,

b) senátní tisk č. N 126/06 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady pozměňující směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s tím souvisejících, a to na 43. místo.

2.? Vyřadit z pořadu 2. schůze Senátu bod „Senátní tisk č. 314 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Evropskou unií a Austrálií o zpracovávání údajů jmenné evidence cestujících (PNR) ze zdrojů Evropské unie leteckými dopravci a o jejich předávání Australské celní správě, podepsaná v Bruselu dne 30. června 2008.

Ostatní pevná zařazení bodů jsou v rozdávaném programu, jak je máte na stole.

Jenom pro vaši informaci. Pouze devět bodů není pevně zařazeno a z toho vyplývá jednoduché, že stejně budeme v průběhu schůze měnit program.

Ptám se, kdo má další návrh na změnu a doplnění pořadu schůze? Hlásí se pan předseda klubu ODS Jiří Stříteský.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, na žádost ministra zdravotnictví Tomáše Julínka tady vznáším požadavek, zda by senátní tisk č. 360 nemohl být pevně zařazen na zítřejší 14. hodinu. Je to vzhledem k zaneprázdnění pana ministra.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře. Dále se hlásí pan senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedo, dámy a pánové, já bych si dovolil navrhnout vyřazení senátního tisku č. 316, což je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky s vyslovením souhlasu s ratifikací Regionální dohoda o plánování šíření zemského digitálního rádiového a televizního vysílání v Regionu 1 (v té části regionu 1, která se nachází západně od 170 stupňů východní délky a severně od 40 stupňů jižní šířky, kromě teritoria Mongolska) a v Íránské islámské republice v kmitočtových pásmech 174-230 MHz a 470-862 MHz, a Protokolu týkajícího se revize některých částí Regionální dohody pro Evropskou rozhlasovou oblast (Stockholm, 1961).

Vzhledem k tomu, že nebyly dodány veškeré materiály, výbor přerušil projednávání tohoto bodu. Předkladatel slíbil dodání materiálů a výbor se usnesl na tom, že v projednávání tohoto bodu bude pokračovat poté, co materiály budou dodány. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Prosím senátora Miloše Janečka.

Senátor Miloš Janeček: Vážený pane předsedo, žádám vás na žádost předkladatele poslance Haška o pevné zařazení senátního tisku č. 360 – návrh zákona o převodu Úrazové nemocnice na město Brno na 18.00 hodinu dnešního dne. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Jan Hajda

Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal vládní návrh jako senátní tisk č. 315, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Ústavy mezinárodní telekomunikační unie a změna Úmluvy mezinárodní telekomunikační unie s tím, že doporučil předkladateli jeho projednání výboru do 30. června pro neúplnost údajů. Proto navrhujeme na vyřazení ze zasedání Senátu.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Kdo se další hlásí? Nikdo. V této chvíli končím diskusi o programu. Máme před sebou několik hlasování. Nejprve se budeme bavit o vyřazení. Jsou to návrhy kolegy Pospíšila vyřadit tisk č. 316 a kolegy Hajdy tisk č. 15 (zřejmě 315). O tom bychom hlasovali nejprve.

Nyní budeme hlasovat o tiscích 315 a 316 najednou na vyřazení.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tlačítko ANO. Kdo je proti, tlačítko NE.

Hlasování pořadové číslo 2 ukončeno. Registrováno 75, kvórum 38, pro 73, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o návrhu kolegy Stříteského zařadit tisk č. 360 pevně ve 14.00 hodin. Navrhuji po 14. hodině, protože teď nejsme schopni nic určit.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování pořadové číslo 3 ukončeno. Registrováno 75, kvórum 38, pro 39, proti 28. Návrh byl schválen.

Omlouvám se, konzultujeme něco, co se týká návrhu kolegy Janečka.

Situace se vyjasnila, číslovky jsem nevnímal. Tímto návrhem, který jsme schválili, je návrh kolegy Janečka nehlasovatelný.

Nyní budeme hlasovat o návrzích, které jsem přednesl za Organizační výbor. Součástí návrhu je také zařazení bodu o Lisabonské smlouvě. Je to bod, který by byl zařazen jako číslo 10 dnešního programu po bloku místopředsedy vlády Vondry.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro změny Organizačního výboru, včetně Lisabonské smlouvy, jak jsem je přednesl, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování pořadové číslo 4 ukončeno, registrováno 74, kvórum 38, pro 70, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Budeme hlasovat o návrhu našeho programu, ve znění schválených pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování, kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 5 ukončeno. Registrováno 74, kvórum 38, pro 73, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Hlásí se předseda klubu ODS Jiří Stříteský. Má slovo.

Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedo, omlouvám se, ale ve vašem úvodním slovu nezaznělo, že omluven je i náš kolega Pakosta. Prosím, aby to bylo zapsáno do záznamu.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Prosím do stena další omluvenku.

Přistupujeme k prvnímu bloku z velkého seriálu místopředsedy vlády Alexandra Vondry. Prvním bodem je

Informace vlády ČR o pozicích vlády

na jednání Evropské rady ve dnech 11. – 12. prosince 2008

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, jako již tradičně v předvečer Evropské rady si dovoluji plénum Senátu informovat o programu této Evropské rady. Proběhne zítra a pozítří, tedy 11. a 12. 12. v Bruselu. Samozřejmě vždy je zde na místě říci několik slov na jedné straně k agendě a na druhé strany k českým pozicím.

Bude to rada tentokrát zvláště obtížná. Obtížná proto, že nás čekají témata, z nichž i každé zvlášť by mohlo vydat na samotný summit. Jednak se bude jednat o budoucnosti evropské integrace, protože podle předcházejících závěrů Evropské rady je Irsko zaúkolováno a Irsko tento úkol akceptovalo, přinést jakousi cestovní mapu k řešení důsledků irského „ne“.

Čili čeká nás debata o Lisabonské smlouvě. Dále se bude hovořit o tom, jakou metodou se Evropa dále bude vyrovnávat, jak s finanční krizí, tak z ní vyplývající ekonomickou recesí. Možná stručně řečeno debata se povede o tom, zda jít do budoucna nadále cestou strukturálních reforem a fiskální disciplíny nebo cestou určité redefinice kapitalismu, o které často mluví stávající předseda Evropské rady Nicolas Sarkozy. Není žádným tajemstvím, že pokud se Evropa dostává do ekonomických potíží, tak názory na to, jak z ní ven, se často velice liší. Jsou státy, které to chtějí řešit tím, že se napumpuje více peněz do ekonomiky, jsou státy, které chtějí povzbudit ekonomický růst nějakým snížením třeba daňové zátěže a pak jsou státy, které navzdory všem těmto opatřením důsledně dbají na to, aby ta domácnost, veřejné rozpočty zůstaly v nějakém elementárním pořádku a abychom se nedostali na práh celkové fiskální katastrofy.

Je evidentní, že tento trojúhelník, který jsem narýsoval, by se dal geograficky narýsovat na jakési pomyslné lince Paříž-Londýn a Berlín. Mezi těmito vrcholy se povede diskuse a bude se dělat kompromis. Kompromis nad vším, nad evropským plánem pro obnovu a růst, jakýsi pakt obnovy, který nedávno z pověření Evropské rady zveřejnila Evropská komise.

Dále třetí významný bod agendy – bude se také rozhodovat o budoucnosti energeticko-klimatického balíčku. Balíček předložený komisí byl v lednu v nějakém znění, vy to znění velmi dobře znáte, protože jste se s ním seznámili. Dlouho se nic nedělo a teď zhruba od září za, řekl bych, velkého přičinění a z našeho pohledu i pozitivního se francouzské předsednictví přece jenom podjalo hledat nějaký kompromis nebo řešení, které by nezanechalo na konci té cesty na některé straně vítěze a na jiné straně poražené.

Evropská rada kromě tří zásadních bodů a témat bude zlomová z našeho hlediska i v jiném smyslu. Předurčí totiž, co z aktuální evropské agendy se skutečně podaří do konce roku uzavřít a co od francouzských partnerů zdědíme my. Předurčí také, do jaké míry budeme moci prosadit některé naše vlastní iniciativy. Znění závěrů připraví půdu pro naše priority zde, kupříkladu politiku, tzv. východního partnerství čili rozvíjení vztahů se zeměmi jako je Ukrajina, Zakavkazsko, prostě ten pás mezi Ruskem a EU.

A koneckonců v neposlední řadě to bude také Evropská rada, na které budeme moci hájit stále ještě důsledně naše zájmy. Od 1. ledna 2009 se z nás na šest měsíců stanou na summitech moderátoři diskuse, katalyzátoři a hledači kompromisů mezi tou sedmadvacítkou. Čili začne šestiměsíční doba, kdy nebude pro nás příležitost v souladu se zvyklostmi a pravidly hry se patlat s nějakými ideologickými svaly nebo vyhraněnými názory. Čili na té agendě bude – a bude otázka Irska. Tady chci zdůraznit, že platí to, co jsem tady mnohokrát říkal. My patříme k těm, kteří se rozhodně staví proti tomu, aby byl na Irsko a také na kterýkoliv jiný stát vyvíjen jakýkoliv nátlak v souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy. Dlouhodobě prosazujeme názor, že ratifikační proces je interní záležitostí každého členského státu. Měli bychom proto odmítat vměšování do způsobů a rozhodování takové ratifikace, včetně načasování.

S čím irský premiér přijde, není asi na mně, abych tu dával nějaké zásadní sdělení. Musíme počkat, nicméně soudíme, že bude vycházet ze závěrů té parlamentní komise, která byla v Irsku v létě zřízena a před cca dvěma týdny zveřejnila své závěry, že ke zvlášť citlivým otázkám při posuzování v Irsku patřily otázky zachování neutrality Irska, zachování daňové suverenity Irska, otázka potratů a princip jeden komisař – jeden stát. Samozřejmě bude se také asi diskutovat – a zase to závisí na tom, s čím Irsko přijde – pokud by měla být přijata jakákoliv deklarace nebo prohlášení, tak do jaké míry by byla právně závazná či nebyla. Stručně řečeno jestli by bylo třeba přinést nějakou novou skutečnost, která by vyžadovala ratifikaci ve všech členských státech nebo tak jako je celá řada prohlášení ke smlouvě již dnes připojených, prostě vypíchnout, konstatovat něco a politicky to zdůraznit. Tady je to myslím zatím otevřená záležitost.

Pokud jde o ekonomiku, Evropská rada nepochybně vyzve k pokračování realizace cílů dohodnutých ve Washingtonu a k nepovedenému dokončení opatření, která Evropa koordinovaně stanovila jako nezbytná pro obnovení řádného fungování finančního systému a důvěry v něj.

Návrh závěrů již nyní oznamuje dohodu na plánu evropské hospodářské obnovy v duchu sdělení komise. Ten spočívá ve svém jádru ve fiskálním stimulu ve velikosti 1,5 % HDP zemí EU, vztaženo tedy k celku s tím, že provádění takové monetární politiky centrálními bankami bude důležité, která zohlední recesi a prioritní akce, přizpůsobení ekonomik EU aktuálním výzvám.

My se tady v zásadě kloníme k tomu, že koordinovaný přístup, pokud jde o řešení finanční krize je nezbytný, koneckonců po něm jsme volali v momentě, kdy jednotlivé státy reagovaly samy za sebe a způsobovaly jakousi lavinu rozhodnutí, která Unii stavěla před situace, které budou všichni řešit, typ diskuse a rozhodnutí na téma bankovních garancí. Z druhé strany pokud jde o vlastní pakt stability, nebo pak obnovy, tak my patříme k těm, kteří se domnívají, že není možné jaksi na dost oktrojovat přesné provádění opatření v jednotlivých členských zemích, že je nutno těm státům ponechat dostatečnou svobodu, míru flexibility, neboť situace není ve všech státech stejná. Čili ta hodnota 1,5 % HDP může být vnímána jako jakýsi určitý politický deklaratorní cíl, ale ta vlastní opatření v jednotlivých zemích musí mít reálný základ a neměla by narušovat stabilitu v rámci onoho paktu stability a růstu v EU.

Pokud jde o energeticko-klimatický balíček, tak tam naše pozice je stále stejná. Návrh, se kterým přišla komise v lednu, vykazuje zásadní nedostatky a pokud by návrh byl schválen v podobě Komisi předložené, tak by mohl mít vážné dopady na ekonomiky, zejména ve střední a východní Evropě, naši ekonomiku nevyjímaje. Zápas je veden převážně na dvou možná třech frontách. Jednou je otázka případného odchodu energeticky náročného průmyslu z Evropy úplně ven v důsledku zvýšení nákladů, pokud by byly povolenky pro tento průmysl nakupovány v aukcích. To se jedná o typy průmyslu jako ocelářství, sklárny, cementárny, prostě všechno to, co je energeticky náročný průmysl a tady my společně s některými dalšími zeměmi – výhodou je, že máme na své straně Německo – žádáme, aby od roku 2013 nebylo nutné povolenky nakupovat v aukcích, ale byly z velké většiny 80 nebo optimálně 100 procent přidělovány v tom období až do roku 2020 zdarma.

Druhá oblast je oblast elektroenergetiky, která je pro nás velice důležitá jako pro určitou energetickou mocnost i v evropských měřítcích. I zde my prosazujeme velmi konzistentně od začátku roku, aby ani tady od roku 2013 nebyl stoprocentní outshining.A tady samozřejmě máme problém, protože v komisním návrhu bylo sto procent aukcí od roku 2013. Kam jsme se dostali, my prosazujeme metodu postupného náběhu aukcí v letech 2013 až 2020, ale abychom mohli konstatovat, že máme řešení, které nepoškodí naši elektroenergetiku, tak budeme muset svést ještě značný souboj. To bude oblast, kde soustředíme zejména náš tlak během jednání zítra a pozítří.

Pak je ještě oblast, která je důležitá spíše pro chudší východoevropské země, větší míru solidarity při přerozdělování některých aukčních práv, to je zase zápas, který vede primárně Polsko.

A nyní krátce ještě ke dvěma tématům na Evropské radě. Společná zemědělská politika, jak vás možná již informoval Petr Gandalovič, kolega ministr zemědělství, na poslední Radě ministrů zemědělství byl projednán a schválen help check jakási zdravotní prohlídka společné zemědělské politiky v mezidobí. Výsledek byl kompromis, nikoli samozřejmě ideální, do značné míry ovlivněno tím, že předsedala Francie a ta má silný názor na společnou zemědělskou politiku. A nyní se svého končícího předsednictví pokusí využít k tomu, aby do závěru naznačila, že výsledky help check by měly zakládat i nějaké skutečnosti nebo by měly být zohledněny v nové rozpočtové periodě po roce 2013. Tady samozřejmě naráží na nesouhlas v některých zemích, ke kterým se přikláníme i my, protože my nejsme spokojeni se současným stavem společné zemědělské politiky.

A poslední oblastí je oblast vnějších vztahů. Očekáváme schůzku brzy na jaře za našeho předsednictví na rovině Evropská unie a Pákistán, to je jeden ze závěrů pondělí, který bude určitě diskutován i na Radě. A pak to, co nás zajímá, je ustavení onoho programu východního partnerství s celkově šesti zeměmi: Ukrajina, Moldávie, Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie a také Bělorusko. Je jasné, že není atmosféra na to, aby byla nějakým způsobem urychlena jejich integrace do EU. Na druhé straně čelí poměrně značnému tlaku z té druhé strany. Máme tedy my, Poláci, Švédi a další země eminentní zájem na tom, abychom nějakým způsobem podpořili jejich jednak suverenitu a pak samozřejmě také ekonomické, obchodní a jiné propojení s Evropou. Čili předpokládáme, že v těch závěrech bude pasáž o rozhodnutí Ústavy pro východní partnerství a na nás během našeho předsednictví pak bude jednak to rozpracovat do hloubky a jednak uspořádat jakousi akci, která řekne: Jsme tady. Čili analogie k tomu, co Francie postavila vzhledem ke Středomoří letos v létě.

Čili dámy a pánové, toto je ve zkratce shrnutí postojů, které budeme obhajovat. Jak jsem již v úvodu zmínil, naše role se po Novém roce výrazně změní. Budeme vystupovat nejenom v souladu s mandátem české vlády, ale také s mandátem dalších 26 vlád. Budu muset vysvětlovat evropskou politiku tedy nikoli doma, ale v celé EU, a cokoli řekneme tady, bude samozřejmě vnímáno jako hlas EU i v zahraničí. Nebude to samozřejmě úplně jednoduchá situace, bude to prostě změna a já vás dopředu trošku prosím o porozumění.

Ujišťuji vás samozřejmě, že Mirek Topolánek zůstává Mirkem Topolánkem, Saša Vondra zůstane Sašou Vondrou, čeští ministři zůstanou českými ministry, jen budou prostě muset vystupovat také ústy 27 zemí. Neznamená to, že nemůžeme mít politické diskuse tady doma, že nebudeme skládat účty, ale nebude to prostě doba ukazování nějakých velkých ideových svalů. Tak to prostě je. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane místopředsedo vlády, posaďte se ke stolku zpravodajů. My musíme určit zpravodaje na tento bod. Navrhuji, aby se jím stal pan senátor Luděk Sefzig, předseda VEU. Ptám se ho, zda s tím souhlasí. Kýve, takže pokud není námitka, tak o tomto návrhu budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování číslo 6 ukončeno, registrováno 72, kvórum 37, pro 68, proti nikdo, zpravodajem se stává po našem hlasování pan senátor Luděk Sefzig, který má nyní slovo.

Senátor Luděk Sefzig: Dobré odpoledne, vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, vážená paní místopředsedkyně a páni místopředsedové Senátu, vážené kolegyně a kolegové. Pan místopředseda vlády nás velice podrobně, a řekl bych více než standardně, seznámil s celým obsahem jednání po jednotlivých oddílech, tedy od toho nejcitlivějšího, a tak mi dovolte jen spíše tezovitý komentář, aby to pro vás ještě bylo zajímavé, abych vás ještě zaujal a ne abych pouze opakoval slova, která zde pan vicepremiér přednesl.

První moje poznámka se týká bodu asi nejvíce zajímavého a nejcitlivějšího, na který je celá Evropa zvědavá, to je to, s čím Irové přijdou v souvislosti s jejich referendovým NE ve vztahu k Lisabonské smlouvě. Očekávat lze několik scénářů, od toho nejpravděpodobnějšího, že dojde na opt outy, tedy, že Irsko bude mít dojednány výjimky na ony čtyři body, tedy zachování principu jednoho komisaře pro každý členský stát. Tady musí být každému členskému státu sympatické, že Česká republika nebude zastávat komisaře pro Irsko, ale pro každý členský stát.

Dále je to bod zachování neutrality Irska, zachování daňové nezávislosti Irska a za čtvrté věc, která je zvláště citlivá pro některé země, je to otázka potratů.

Domnívám se, že Česká republika a česká delegace ve velice výjimečné pozici, protože bude mít volné ruce stran toho, že vyjednávací sílu má pořád ještě Francie, ale přitom bude v pozici očekávaného budoucího manažera při těchto dohodách, a proto si myslím, že to bude krátký okamžik, kdy budeme mít velice silnou pozici a zároveň nebudeme mít svázané ruce tím úkolem managementu.

Proto bych velice popřál naší delegaci, aby tohoto krátkého období, které pravděpodobně už nebude v době našeho předsednictví, protože tam budeme mít pochopitelně svázané ruce, budeme mluvit za všechny země, využila a eventuálně věci týkající se Lisabonské smlouvy ve vztahu k citlivosti českých specifik se pokusila vyjednat. Opt-outy či jiné způsoby.

V úvahu připadá, zdali se bude diskutovat, zda nevytvořit takové změny, jakými legislativními nástroji tyto změny umožnit, aby v budoucnu Irsko nemuselo ratifikovat Lisabonskou smlouvu prostřednictvím referenda, ale prostřednictvím parlamentu, což je velice specifickou věcí pro irské právo, ale možná i na to dojde. Nemám tady žádné informace, jen to jeden z důvodů, o kterém se mluvilo při setkání předsedů, zdali vůbec je možné takové změny do Lisabonské smlouvy prosadit tak, aby irský lid už příště tuto smlouvu neratifikoval. To znamená, že ty pravomoci předávané by byly omezeny. Nevím, zdali je vůbec takový pohled možný. Je velmi málo pravděpodobný, ale úplně jej vyloučit podle mého soudu nemůžeme. Jenom připomínám, že kromě Irska ratifikace neproběhla v České republice. My se budeme ratifikaci Lisabonské smlouvy později, o tom hovořit nebudu. Ale zároveň není ratifikační proces ukončen v Německu, tam chybí podpis prezidenta, a v Polsku také chybí podpis prezidenta. V Německu chybí podpis prezidenta z ústavních důvodů, protože zatím se nevyjádřil Spolkový ústavní soud.

Co se týká toho druhého bodu, tedy otázky energeticko-environmentálního balíčku, to je bod, který je pro nás výjimečně citlivý a já zde za chviličku připomenu usnesení našeho pléna Senátu a dám jej k dispozici vicepremiérovi, protože ho určitě má k dispozici jeho doprovod, jeho kolegové. My jsme zdůrazňovali, že je třeba při diskusi o energetickém balíčku stanovit kritéria efektivnosti biopaliv pro snižování emisí, dalších významných dopadů na životní prostředí. Požadovali jsme od vlády, aby specifikovala dopady přijetí směrnice a její následné převedení do legislativy České republiky - na české podniky s ohledem na předpoklad, že zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na spotřebované energii povede ke zvýšení cen energií, a také jsme doporučovali, aby zástupci na jednání příslušné formace Evropské unie se zasazovali za uplatnění konceptu nízkouhlíkatých, neboli čistých zdrojů, na místo konceptu obnovitelných zdrojů. Toto pojetí více respektuje směřování v oblasti snižování emisí CO2v atmosféře a ochraně přírodních zdrojů a v podpoře biodiverzity. Je logické, a jasně to ukazuje postoj české vlády, že naše usnesení respektovali a že velice stojíme o ten postupný náběh k hospodaření a obchodování s emisními směnkami tak, abychom se mohli na změny, před kterými jsme varovali, připravit.

V oblasti evropského plánu hospodářské obnovy chci jen připomenout, že Evropská komise vyjádřila naději a podporu, aby 1,5 % hrubého domácího produktu Evropské unie, což je 200 miliard, bylo investováno do obnovy a ochrany ekonomiky před riziky globalizace, před riziky vznikajících krize nejdříve v bankovním sektoru, později v ekonomice. Trochu nás zneklidňuje při diskusích s kolegy, že se tak činí hlavně cestou zvýšení spotřeby, čímž se doufá, že se udrží nastartovaná ekonomika, místo toho, aby se více investovalo do inovací, vědy a výzkumu, i když i tato část má v podobě akčních plánů komise svoje místo. Věřím tomu, že za našeho předsednictví ty důrazy budou více v tom, co ekonomickým krizím předchází, tedy ve zvyšování efektivity výroby a nikoliv v roztáčení spotřební spirály.

Dalším, a už posledním bodem je oblast zahraniční politiky. Musím říci, že Senát, tak jak dojednali včera a předevčírem naši představitelé, místopředsedové obou komor Parlamentu, si velice váží, respektuje a vnímá snahu naší vlády a našeho budoucího předsednictví ke zvýraznění důrazu na takzvanou východní, nebo východoevropskou dimenzi rozšiřování a sousedství. Připravujeme také, že jedno z našich parlamentních setkání se bude týkat tohoto tématu. I na setkání předsedů evropských výborů bude toto jedním z hlavních bodů odborné diskuse.

To je můj stručný komentář a na závěr mi dovolte, abych navrhl usnesení, že bereme informaci vlády na vědomí. Děkuji všem za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se přihlásila paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážený pane vicepremiére, kolegyně a kolegové, nebudu se vyjadřovat příliš k tomu, co zde zaznělo z úst pana vicepremiéra, ani z úst pana zpravodaje. Chtěla bych se ale dotknout toho, co bylo ve velmi stručném, nicméně písemném podkladu. Nevím, jak jste ho kdo obdržel, já jsem ho obdržela dneska v poledne.

Chtěla bych v úvodu položit panu vicepremiérovi otázku. Ráda bych slyšela, jak bude formulována informace české vlády k bodu jednání Evropské rady o lisabonské strategii. Téma lisabonské strategie máme na programu jako samostatný bod. Ale myslím si, že bychom měli jasně slyšet to, co bude česká vláda předkládat Evropské radě. Informaci o průběhu projednávání lisabonské strategie zde v České republice a zdůvodnění toho, jak tento proces probíhá.

K tomuto bodu bych řekla ještě tolik, že v písemném materiálu je – a pan vicepremiér to tady řekl také – že stanovisko české vlády je, že je potřeba respektovat právo členských států zejména na čas a způsob ratifikace Lisabonské smlouvy. S tím samozřejmě můžeme jen souhlasit. Ale já si myslím, že toto právo mělo být vymáháno před rokem, před podpisem Lisabonské smlouvy. Protože součástí dojednávání Lisabonské smlouvy, součástí podpisu Lisabonské smlouvy i závazek členských států NATO, že Lisabonská smlouva bude ratifikována, nebo ratifikační proces proběhne do konce tohoto roku.

Já se domnívám, a říkám to zde proto, že i tato relativně drobnost je to, co způsobuje nedůvěryhodnost České republiky v očích evropské veřejnosti, mezi ostatními členskými státy. A kdo jste sledoval včera Události a komentáře, byla tam vystoupení dvou zahraničních novinářů, tak jeden z nich to říkal naprosto otevřeně a natvrdo. A myslím si, že skutečně je to škoda a že jsme schopni těchto kroků se vyvarovat a věci formulovat jinak.

Dalším bodem, který je na programu jednání Evropské rady, je zemědělská politika. V písemném materiálu je zase věta, že Česká republika nechce, aby bylo předjímáno směřování zemědělské politiky po roce 2013. Já se domnívám, že toto je opět velmi krátkozraký postoj české vlády. Zemědělství je v České republice ve srovnání s ostatními zeměmi EU na velmi vysoké úrovni. Vzhledem k tomu, že se dojednávala přístupová smlouva, již s vizí toho, že bude společná zemědělská politika reformována v EU, tak postavení našich zemědělců je v podstatě už nyní takové, jak se předpokládalo, že bude po reformě společné zemědělské politiky. My máme zkušenosti, my máme know-how, a já se tedy ptám, proč již v této chvíli Česká republika nemá zformulovaný návrh na to, jak si představujeme reformu společné zemědělské politiky. Vždyť to by mohl být úžasný přínos České republiky celé Evropské unii. A myslím si, že by to byl dobrý přínos.

Ale my zase spíš děláme obstrukci a místo abychom řekli, co chceme a formulovali to naprosto jasně, tak naše pozice je taková, že prostě nechceme nic předjímat.

Závěrem bych chtěla říci tolik. Formálně tímto bodem, tedy Informací vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady, plníme povinnost vlády projednat tato stanoviska a národní pozici v českém Parlamentu. Ale každé jedno téma nadcházející Rady je strategickým tématem. Rozhodnutí Evropské rady pak bude úkolem pro všechny další evropské instituce, pro Evropskou komisi, bude tématem i pro Evropský parlament, bude tedy tím, co zadává příjímání opatření, které potom i my budeme muset plnit.

Dá se ale očekávat, že poté, tak jak zvláště zde v Senátu je zvykem, že zde bude křik, Brusel nám něco nařizuje. Opak je pravdou. My se podílíme na tvorbě evropských politik. Pokud ovšem k jednání Evropské rady, která zadává strategické úkoly, přistupujeme tímto způsobem, pak se ale, vážení kolegové a kolegyně, nedivme a nebuďme překvapeni. Nerozčilujme se, cože nám to zase evropské instituce zase předkládají. Ony totiž předkládají pouze to, co my spolu s nimi vytvoříme.

Jestliže čeští euroskeptici hovoří o demokratickém deficitu EU, pak ten deficit je nyní a tady, když vláda komunikuje zásadní stanoviska pro Evropskou radu našemu Parlamentu způsobem, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Promiňte mi tento trošku hovorový výraz na závěr. Ale domnívám se, že skutečně bychom za prvé měli dostávat jasná stanoviska a s časovým předstihem, že by témata jednání Evropské rady měla být dlouho dopředu předjednávána jak ve výborech, a nejenom ve výboru pro záležitosti EU, ale i na odborných fórech tak, aby Parlament, ať už je to Senát nebo Poslanecká sněmovna, skutečně měly fundovanou pozici české vlády a česká vláda zastávala pozici, která je v souladu s míněním českého Parlamentu.

Děkuji vám za trpělivost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, paní kolegyně. Nikoho dalšího nemám přihlášeného, takže končím rozpravu a ptám se pana navrhovatele, pana místopředsedy vlády, zda chce vystoupit. Nechce, ale já se omlouvám, pane kolego, ale paní místopředsedkyně položila otázku směrem k vám, a ta zněla, jak bude česká vláda formulovat současnou situaci ratifikace Lisabonské smlouvy v České republice.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Ano. Předseda vlády podá stručnou informaci na Evropské radě, v jakém stavu je ratifikační proces u nás. Podá informaci o rozhodnutí Ústavního soudu - toto rozhodnutí přivítá a řekne, že ratifikační proces pokračuje, že se nalézá na půdě Poslanecké sněmovny a Senátu – my tady, koneckonců, o tom budeme mluvit – že včera Poslanecká sněmovna rozhodla o tom, že v příslušných výborech, to znamená zejména v ústavně-právním výboru budou nyní prohloubeny a urychleny práce na novele jednacího řádu sněmovny, pro nás je to také informace i na novele stykového zákona, tak aby mohla být ošetřena problematika vázaného mandátu v pasarelách, že je to důležitá věc, pokud tato smlouva vstoupit v platnost, a myslím, že o tom tady později budeme mluvit. Čili podá informaci, že ratifikační proces pokračuje, není jakkoli uměle zdržován.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Ptám se zpravodaje pana senátora Luďka Sefziga, zda chce vystoupit. Zvedá se, máte slovo, pane kolego.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji, pane předsedo. Máte výjimečnou schopnost vnímat to, co chce předkládající nebo řečník říci, aniž by to vyslovil, protože tam došlo skutečně k přeřeknutí. Paní místopředsedkyně hovořila o Lisabonské strategii, ale také jsem se domníval, že jde spíše o Lisabonskou smlouvu a proces její ratifikace. Jsem rád, že to bylo upřesněno.

Co se týče vlivu národního parlamentu a tvorby a kooperace národních parlamentů s vládou, tak si myslím, že tyto věci jsou jednacími řády institucionalizovány a že jsou dobře institucionalizovány. Svědčí o tom řada usnesení, která speciálně náš výbor a výbory odborné ve spolupráci s námi připravují pro vládu, a já nemám pocit, že by je naše vláda nerespektovala, naopak mnohokrát vznáší právě naše parlamentní výhrady. Nestalo se tak pouze jednou, to bylo v případě jedné směrnice antidiskriminační u paní ministryně pro lidská práva, a ta nám to pak dodatečně vysvětlila písemně i ústně. Nemám tedy pocit, že by byl nějaký deficit v komunikaci mezi naším národním Parlamentem a mezi naší vládou.

O demokratickém deficitu, koneckonců, nehovoří jenom čeští euroskeptici, ale hovoří o něm všichni v EU.

To je jenom můj krátký komentář k diskusi. Děkuji za otázky i za diskusi paní místopředsedkyni Senátu.

A znovu opakuji doporučení, abychom informaci pana vicepremiéra vzali na vědomí. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. A my v této chvíli po znělce budeme hlasovat o návrhu usnesení vzít tuto zprávu na vědomí.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 7 ukončeno. Registrováno 69, kvórum 35, pro 58, proti nikdo. Návrh byl schválen. Končím projednání tohoto bodu.

Vyměníme se zde.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně a kolegové, nyní budeme projednávat bod

Informace vlády České republiky o programu předsednictví České republiky

v Radě Evropské unie

S touto informací vystoupí jako v předešlém případě místopředseda vlády Alexandr Vondra. Prosím, máte slovo.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, výbor pro EU na vládní úrovni dnes ráno schválil dokument pracovní program českého předsednictví v Radě EU pro pololetí 2009 pod názvem Evropa bez bariér. Jedná se o dokument po obsahové stránce předsednictví k jeho agendě – toho co Česká republika ústy premiéra představí na zasedání Evropského parlamentu druhý týden v lednu. Upozorňuji, že zatím ještě nejde o text konečný, a proto ho nemáte k dispozici, i když byl diskutován na pracovním výboru pro EU. Zástupce Senátu je tedy jistě informován. Není konečný proto, že ho musíme aktualizovat s přihlédnutím k závěrům Evropské rady, o nichž jsme tady mluvili – např. bude-li schválen klimatický balíček, má to relevanci v jednom směru, nebude-li schválen, musíme s programem ještě dále pracovat, totéž se týká rady ECOFINU, která bude ještě před Vánoci a některých dalších schůzek. Předpokládáme, že finální verze bude schválena na pracovním výboru pro EU 22. prosince a začátkem ledna bude představena i veřejnosti.

Program má dvě části. Jedna je soubor základních priorit a na to následuje podrobný výčet agendy podle jednotlivých sektorálních rad. K výčtu agendy – zde není čas, abychom šli do detailů.

Pokud jde o priority, hovoříme dnes o třech – Ekonomika, energetika a Evropa ve světě, nebo Evropa a svět.

Pokud jde o ekonomiku, jsou tam tři důležité pilíře. Především to jsou opatření za účelem obnovy finanční stability v dnešní krizi. Druhý pilíř bude naplňování plánu pro obnovu, o kterém jsem mluvil před několika minutami, když jsem informoval o Evropské radě. Pokud Evropská rada plán schválí, budou z toho vyplývat konkrétní opatření.

Pokud jde o energetiku, bude-li schválen energeticko-klimatický balíček – upozorňuji, že z našeho pohledu k tomu může dojít jen tehdy, když tam dojde k potřebným změnám, má to své implikace. Počítáme s tím, že hodně bude první tři až čtyři měsíce k problematice energetické bezpečnosti jak uvnitř EU, což znamená propojování sítí ropovodů, plynovodů, elektrického vedení, řešení problematiky izolovaných energetických ostrovů atd. – to je jedna větev, a druhá větev je efektivita v oblasti energetiky – úspory, zateplování apod. To vše souvisí s určitým souborem legislativních návrhů, s nimiž přišla komise letos na podzim s tím, že bude schvalován strategický energetický přehled, který mapuje poprvé v rámci EU poptávku, tzn., kolik energie budeme potřebovat v dlouhodobějším horizontu.

Třetí oblast jsou vnější vztahy směrem na západ, posilování transatlantických vztahů ve vazbě na novou americkou administrativu. To bude téma začátkem dubna, kdy se předpokládá příjezd amerického prezidenta do Evropy.

Východním směrem jsou dvě větve, budou pokračovat v jednání s Ruskem o nové partnerské dohodě a na druhé straně je to otázka ustanovení východního partnerství, o nichž jsem tady hovořil.

Předpokládám, že jakmile bude finální verze programu k dispozici, určitě tady v Senátu k tomu budeme připraveni si sednout a diskutovat. Praktické naplňování programu včetně účasti komory na některých akcích – zdůrazňuji, že včera jsme měli pod vedením předsedy Senátu Přemysla Sobotky a za účasti jeho kolegy Vlčka z Poslanecké sněmovny sezení, kde se domlouvaly formy organizační spolupráce a koordinace aktivit mezi exekutivou na jedné straně a parlamentem na druhé straně. Například zdůrazňuji, že tato vláda je ochotna na akce, které bude pořádat na území ČR a mají neformální charakter – znamená to, že si můžeme určit pravidla hry, zvát i zástupce Senátu, aby tam mohli vystoupit a ke konkrétní agendě se vyjádřit. Chceme, aby naše předsednictví bylo po této stránce transparentní, otevřené i vzhledem ke spolupráci s parlamentem.

Bude to mít symbolický rámec. Předsednictví se bude odehrát v době 20. výročí pádu železné opony. Předpokládáme, že se i tato linka tímto obsahem ponese v některých konkrétních skutečnostech. Připomeneme si, že uplyne pět let od velkého rozšíření. Předpokládáme velkou akci ve spolupráci s Barrosem a komisařem Almuniou. Na studii, na které pracujeme společně v komisích, chceme ukázat, že rozšíření v době, kdy z něho panuje určitá únava, bylo prospěšné nejen pro nové členské státy, ale i pro staré členské země.

Mohl bych tady o tom mluvit dlouho. Vezměte to jako elementární základní informaci. Nepochybně je to téma, ke kterému se budeme příští rok vracet. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Nyní určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU. Táži se ho, zda se svou rolí souhlasí?

Nyní budeme o tomto návrhu hlasovat. Znělkou přivolám nepřítomné senátory a senátorky do sálu a bezprostředně poté začneme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 80 z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 56, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Takže kolegyně a kolegové, dáme slovo zpravodaji panu senátoru Sefzigovi. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig: Ještě jednou hezké odpoledne. Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Je logické, že česká vláda pokud se připravuje na předsednictví, ta příprava trvá už více jak rok a půl, časově řečeno, připravuje se velice zodpovědně, protože to bude naše první předsednictví, začalo s přípravou dříve, než některé jiné předsednické země. Jenom pro vaši informaci, když jsme tady asi před čtvrt rokem hovořili s našimi následníky, tedy se švédskou delegací, tak jsem byl překvapen, že oni se svým předsednictvím zatím přípravu nezačali, což je dáno tím, že vždycky předsednictví, které přichází, musí reagovat na aktuální potřebu, na změny, na nedojednané některé texty z předcházejících předsednictví, a proto země, které již absolvovaly předsednictví, nemají těsně před nebo těsně po volbách, tak se mohou připravovat poměrně kratší období, než tomu bylo u nás.

Vláda k nám, specielně pan místopředseda vlády, k nám do výboru chodil několikrát, vždycky každý čtvrt rok nás podrobně informoval – buďto jeho náměstci nebo dokonce on sám – o přípravě předsednictví. Tak jak se postupně témata zužovala – pět velkých témat – tak jak se blížilo předsednictví, tak dostáváme více přesnější informace, ale nemůžeme říci, že to bude úplně finální program našeho předsednictví. Chci jen popřát vládě mnoho úspěchů. Myslím, že jsou témata neobyčejně zajímavá. Všichni víme, že naše předsednictví bude v době, které bude velmi složité, nejde teď jenom o tu krizi bankovní důvěry a na to nasedající ekonomickou recesi, ale jde zejména o to, že v době našeho předsednictví měly proběhnout velmi důkladné diskuse o revizi rozpočtu v polovině finanční perspektivy, tedy toho šestiletého plánu. To je věc, která bude moci proběhnout za našeho předsednictví nebo začít probíhat během našeho předsednictví.

Já vás již teď seznámím s tím, jak náš Senát, český Parlament, to znamená Senát a Poslanecká sněmovna chtějí kooperovat při našem předsednictví s naší vládou a s našimi kolegy – komorami členských a kandidátských zemích EU. První setkání nastane 19. – 20. ledna, bude v Bruselu a pro vaši informaci tématem bude vývoj v oblasti svobody, bezpečnosti a práva, transparentnost a rozhodovací proces – tak zvaný posthaagský program. Bude to setkání výborů LIPPE – evropského výboru a výborů, které mají tuto agendu na starosti v členských státech. Druhé setkání, které bude organizovat Senát, bude 25. – 26. ledna, kdy budeme diskutovat na téma bezpečná a udržitelná energetika pro Evropu, to je jeden z těch „éček“, jak vláda představila asi před 14 dny program tři E.

První zasedání všech předsedů evropských výborů, členských, kandidátských zemí a speciálních hostů proběhne v tak zvaném malém COSACU 9. – 10. února. Bude to u nás v Senátu a budeme se kromě běžné agendy také zabývat plánem a tím, co budeme projednávat v květnu na tak zvaném velkém COSACU.

Další akce se týkají Poslanecké sněmovny, takže nebudu prezentovat, jsou koneckonců k dispozici na parlamentních stránkách, kde se s nimi můžeme podrobněji seznámit. Dovolte mi, abych vládě popřál hodně úspěchů. Věřím tomu – hlavní úloha předsednické země je dobrý management. Myslím, že naši úředníci i naši politici jsou na tuto úlohu dobře připraveni. Je mi jasné, že někdy se hodnotí kvalita tohoto předsednictví ne od výsledků, ale od toho, jak vlastní proces probíhal, jak jsme zvládli roli hostitele, a jak jsme zvládli roli přípravy a přátelskosti ve vztahu k ostatním členským zemím. Ještě jednou děkuji za pozornost. Navrhuji, abychom i tuto informaci vzali na vědomí.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se paní senátorka, paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím, paní místopředsedkyně, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane vicepremiére, paní senátorky, páni senátoři. Tentokrát budu velmi stručná. Myslím si, že je škoda, že priority nebyly více komunikovány průřezem politických stran, ale o tom už debata dlouho byla a myslím si, že je v této chvíli zbytečná. Jenom mi trošičku vadí, a na to chci upozornit, že v tom jednom E, kde je titulek ekonomika, pod kterým se skrývá, jak pan vicepremiér o tom hovořil, plán pro obnovu, není ani čárka, není ani zmínka o sociální dimenzi k celé věci. Globální finanční krize ale má především sociální dopady a sociální dimenze je to, co je potřeba v této souvislosti řešit.

Česká republika má navíc eurokomisaře, jehož portfolio se týká právě této oblasti – komisaře pro sociální věci, zaměstnanost a rovné příležitosti. Vladimír Špidla je navíc mezi čtyřmi komisaři, kteří tvoří pracovní skupinu, která má právě za úkol na evropské úrovni za evropskou komisi hledat a navrhovat řešení pro předcházení dopadům globální krize. Myslím si, že je škoda, že nevyužíváme potenciálu, který máme, protože navíc my zde v ČR máme už finanční krizi v podstatě za sebou. Bankovní krizi jsme dokázali před lety zvládnout a dokázali jsme – sociálně demokratické vlády – ji dokázaly zvládnout tak, že jsme dokázali udržet minimální procento lidí, kteří se dostali pod hranici chudoby. Jestliže říkám minimální procento, tak 8 % je to nejnižší procento v rámci celé EU. Říkám to proto, že ČR má know how. Know how, znalosti má zkušenosti.

Máme dokonce příslušného komisaře v této oblasti. Myslím si, a opakuji to znovu, že je škoda, že nevyužíváme celý potenciál, který máme, protože to je cesta, jak dosáhnout skutečně důstojného postavení a respektu v EU. Kverulantstvím to nezajistíme.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, hlásí se ještě někdo další do rozpravy? Nikoho přihlášeného nemám, končím rozpravu a dám slovo navrhovateli, jestli si přeje vystoupit. Pan ministr Vondra si přeje vystoupit, prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Jenom jednu větu. Tady nejde o žádné kverulanství, ale o odpovědnou práci. Každá země, pokud vrcholí přípravy na předsednictví, si mezi priority dá věci, které jednak považuje za důležité, a jednak vidí perspektivu něčeho na tomto poli také něčeho dosáhnout během šesti měsíců. Navzdory kvalitní práci pana komisaře Špidly v tom jeho portfoliu se žádný průlom na jaro nechystá. Myslím si, že budeme rádi, když doděláme směrnici o pracovní době. Čili v prioritách ta tři E jsou jasně stanovena tam, kde doba k akci vyzývá a kde zároveň věříme, že zároveň budeme mít i výsledky.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře, požádám o slovo zpravodaje pana senátora Sefziga. Prosím, pane senátore, a na závěr nám řekněte návrh usnesení, o kterém budeme posléze hlasovat.

Senátor Luděk Sefzig: Ano, děkuji, jen malý komentář. Pan místopředseda vlády i vzhledem k našemu času a dlouhému programu schůze nešel do všech detailů programu, ale my často hovoříme s ministry buď na výboru anebo na schůzkách, jako jsme měli dnes dopoledne, detailněji o těch programech. A jenom chci ujistit paní místopředsedkyni, že by tam našla mnoho velice závažných tezí týkajících se právě sociální dimenze, například dnes dopoledne jsme hovořili o termínu, který jsem já zatím do této doby neznal, s panem náměstkem ministerstva školství, a to sice o tzv. sociální inteligenci. Že je třeba skutečně učit, mít edukativní programy k tomu, aby lidé se učili vycházet ze sociálních výkyvů, tak aby je dokázali zvládat, zvládat sociální stres. Čili když se jde do detailů programů, tak se tam najde mnoho týkajícího se sociálních programů. Zjednodušují se i programy pro čerpání z Evropského sociálního fondu.

To jsem chtěl jenom říci na okraj a jinak zopakuji můj návrh, abychom informaci pana místopředsedy vzali na vědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. V tuto chvíli přistoupíme k hlasování o návrhu tak, jak ho přednesl zpravodaj. Já přivolám znělkou nepřítomné senátorky a senátory do sálu.

Kolegyně, kolegové, zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 9 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací dohoda o účasti Bulharské republiky

a Rumunska v Evropském hospodářském prostoru,

podepsaná v Bruselu dne 25. července 2007

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 308a uvede jej místopředseda vlády Alexandr Vondra, kterému uděluji slovo. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, vláda předkládá Parlamentu žádost o vyslovení souhlasu s ratifikací dohody o účasti Bulharska a Rumunska v Evropském hospodářském prostoru. Tato dohoda byla podepsána 25. července 2007 v Bruselu na jednání COREPER. Vláda ČR schválila předmětný návrh na ratifikaci této dohody v březnu tohoto roku. Dohoda o účasti Bulharska, Rumunska v EHP se sjednává samozřejmě na základě členství ČR v EHP resp. na základě článku 128 Dohody o Evropském hospodářském prostoru.

Evropská komise zahájila vyjednávání s Bulharskem a Rumunskem v roce 2006. Rozhovory byly úspěšně dokončeny rok následující, načež došlo k onomu podpisu. Dohoda o EHP je jak víte založena na teritoriálním rozšíření účinku komunitárního práva v oblasti vnitřního trhu. Po obsahové stránce jde tedy převážně o adaptaci smluvních podmínek na rozšířený počet smluvních stran.

Vláda vlastní jednání o přistoupení Bulharska a Rumunska zaměřila zejména do oblasti finančních instrumentů k vyrovnání některých sociálních a ekonomických nerovností. Státy ES volného obchodu poskytnou tak pro Bulharsko asi 41 miliónů euro a pro Rumunsko 98 miliónů euro a to prostřednictvím jednak finančních mechanismů EHP a Norska. Tyto finanční prostředky se poskytují na základě čtyř souvisejících právních instrumentů, které byly Evropským společenstvím společně s dohodou sjednány. Jejich uzavření spadá do výlučné pravomoci ES a nejedná se tudíž o mezinárodní smlouvy uzavírané Českou republikou.

Vzhledem ke stěžejnímu charakteru dohody pro plnohodnotné fungování Bulharska, Rumunska coby členských států EHP si tedy dovoluji Senát požádat o podporu předkládané dohody.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 308/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Rostislav Slavotínek. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 308/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Stříteský, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, budu velmi stručný. Pan místopředseda vlády uvedl tento tisk, a já bych vás jenom seznámil s 11. usnesením výboru pro hospodářství zemědělství a dopravu, kdy po projednání zástupce předkladatele, které přednesl ing. Martin Čermák, náměstek MZV, a po zpravodajské zprávě, kterou jsem přednesl já za kolegu Pakostu, výbor doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas k ratifikaci dohody o účasti Bulharské republiky a Rumunska v EHP, kdy tato smlouva byla podepsaná v Bruselu dne 25. července. Určuje zpravodajem výboru pro jednání mne a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Toť vše.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane zpravodaji. Zeptám se pana Slavotínka. Pane senátore, máte potřebu vystoupit se zpravodajskou zprávou?

Senátor Rostislav Slavotínek: Děkuji za slovo, nebudu vystupovat se zpravodajskou zprávou, omezím se také pouze na přednes usnesení našeho výboru, protože všechno podstatné, co bylo potřeba k té smlouvě říci, už řekl pan místopředseda vlády. Takže usnesení našeho výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost zní v té podstatné části: Výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci předložené dohody. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, končím tedy rozpravu. Zdá se mi být bezpředmětné se ptát pana ministra, aby se vyjádřil k rozpravě. Asi ne. Pan zpravodaj garančního výboru také ne, takže přistoupíme k hlasování. Já pozvu nepřítomné senátorky a senátory do sálu znělkou.

Kolegyně, kolegové, Senát dává souhlas k ratifikaci dohody o účasti Bulharské republiky a Rumunska v EHP podepsané v Bruselu dne 25. července 2007.

V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, kvórum je tedy 32 a já zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 10 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 46, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Budeme pokračovat dál ve schváleném pořadu schůze. Nyní budeme projednávat bod, kterým je

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokoly o přístupu Albánské republiky

a Chorvatské republiky k Severoatlantické smlouvě,

podepsané v Bruselu dne 9. července 2008

Jako v předchozím případě, obdrželi jste tento tisk jako tisk č. 329a uvede ho pan ministr Vondra. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Dámy a pánové, pane předsedající, další ze série smluv – já tu nebudu příliš dlouhý – je asi nejdůležitější z těch všech smluv, které tu dneska schvalujeme. Budeme totiž hlasovat o vyslovení souhlasu s ratifikací Protokolů o přístupu Albánie a Chorvatska k Severoatlantické smlouvě, čili o jejich členství v NATO. To rozhodnutí bylo vlastně učiněno už dříve, v dubnu v Bukurešti na summitu NATO. Tehdy si – možná si ještě někteří pamatujete – byla ve hře ještě třetí země, společně s Albánií a Chorvatskem byla posuzována také Makedonie. Ale Makedonie díky svému sporu o název země s Řeckem tehdy neprošla. Následoval po tom rozhodnutí podpis protokolu o přístupu v Bruselu dne 9. července. Vláda pak následně s těmi protokoly vyjádřila souhlas 1. října.

My jsme vstup těchto dvou zemí do NATO podporovali a podpořili i v rozhodující chvíli. Vidíme to jako krok k posílení stability v celé jihovýchodní Evropě. Vidíme to jako příspěvek k postupné integraci celého balkánského regionu. A vidíme to koneckonců jako příspěvek k posílení ekonomického a investičního prostředí. Čili je to důležitý krok, který se těšil a těší podpoře České republiky.

Není to zároveň jenom krok formální. Až budeme hlasovat, uvědomme si, že tím samozřejmě budeme hlasovat pro to, že budou-li tyto dvě země napadeny, tak jako řádný spojenec jim budeme pomáhat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 329/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Jirsa, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. (Jmenovaný nepřítomen.) Mně nezbývá nic jiného, vážení přátelé, než udělat pětiminutovou přestávku a sehnat předkladatele pana senátora Jirsu, když už neví, kdy má předkládat svoji zpravodajskou zprávu. Děkuji vám. Za pět minut se tady sejdeme.

(Jednání přerušeno ve 14.33 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.38 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v přerušené schůzi. Pan senátor Jirsa již doběhl. Já ho požádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Jirsa: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já se opravdu omlouvám, ale zrovna jsem vítal oficiální návštěvu z italské Monzy. Těm čtyřem dámám jsem zrovna potřásal rukou a neuměl jsem prostě v ten okamžik je zanechat samotné v předpokoji. Takže se omlouvám za pětiminutové zdržení.

Rozhodnutím summitu NATO v Bukurešti byly Albánská republika a Chorvatská republika pozvány k zahájení rozhovorů o přístupu k Severoatlantické smlouvě. Podpis protokolů se uskutečnil v Bruselu dne 9. července 2008. Za členské státy protokoly podepsali jejich stálí představitelé při NATO. Pozvání k přístupu bude vládám Albánie a Chorvatska předáno při vstupu protokolů v platnost, což se stane tehdy, až všichni signatáři Severoatlantické smlouvy oznámí vládě Spojených států jeho schválení.

Protokoly mají z hlediska vnitrostátního práva charakter prezidentských smluv, neboť jsou změnou původní prezidentské smlouvy. Jejich ratifikace Českou republikou je v souladu s jejími mezinárodními závazky, právem Evropských společenství i v souladu s vnitrostátním právním řádem.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost tento vládní návrh projednal a doporučil Senátu Parlamentu ČR jeho schválení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore a pane zpravodaji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, končím tedy rozpravu. Je zřejmé jako v minulém případě, že je zbytečně požádat pana ministra, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě, která neproběhla, pan garanční zpravodaj je na tom stejně. Přivolám tedy znělkou nepřítomné senátorky a senátory do sálu a budeme hlasovat.

Kolegyně a kolegové, Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu o přístupu Albánské republiky a Chorvatské republiky k Severoatlantické smlouvě, podepsané v Bruselu dne 9. července 2008.

Aktuálně je přítomno 63 senátorek a senátorů, kvórum je tedy 32 a já zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 11 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 42, jeden byl proti. Návrh byl přijat.

Dalším bodem je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s přístupem Smlouva mezi státy, které jsou stranami

Úmluvy o založení Evropské kosmické agentury

a Evropskou kosmickou agenturou o ochraně a výměně utajovaných informací

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 317a uvede jej jako v předchozím případě místopředseda vlády Alexandr Vondra. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Dámy a pánové, jak víte, před několika dny se Česká republika stala členem ESA, Evropské kosmické agentury neboli European Space Agency. Tato ESA je mezinárodní organizací zřízená Úmluvou o Evropské kosmické agentuře, která byla podepsána 30. května 1975. Hlavním cílem této organizace je podpora a rozvoj kosmického výzkumu a technologií pro mírové účely. Z tohoto hlediska je ESA rovnocenným partnerem dalších, zejména národních kosmických agentur. Po přístupu ČR je členem ESA 18 evropských států.

Přistoupení k této smlouvě, tzn. ke Smlouvě o ochraně a výměně utajovaných informací, je z hlediska našich zájmů důležité nejenom kvůli samotnému členství v ESA a spolupráci v oblasti kosmického výzkumu, ale také vzhledem ke kandidatuře ČR na umístění sídla dozorčího úřadu GALILEO. Tento úřad má spravovat evropské navigační systémy EGNOS a GALILEO a vzhledem k roli ESA v těchto programech se předpokládá vzájemná úzká spolupráce, která bude vyžadovat také výměnu utajovaných informací. Proto je uzavření smlouvy důležitým prvkem úspěšné kandidatury ČR na sídlo ESA.

Smlouva ve vztahu k ČR vstoupí v účinnost 30 dní poté, co uloží své listiny o přistoupení u depozitora, kterým je v tomto případě francouzská vláda. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu místopředsedovi vlády. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 317/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Töpfer.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 317/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Nedoma, kterého žádám o zpravodajskou zprávu. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Nedoma: Děkuji. Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, pan ministr zde velice přesně řekl, čemu tato smlouva slouží a hlavně, jaký bude mít efekt pro Českou republiku.

Já bych jenom připomněl, že samotný režim nakládání s utajovanými informacemi je upraven tak, že utajovaná informace může být použita pouze ke stanovenému účelu, nelze ji poskytnout třetí straně bez předchozího písemného souhlasu původce a bez souhlasu původce rovněž nelze změnit stupeň jejího utajení. Bude to mít i vliv na zajištění bezpečnostního prověření osob před umožněním jejich přístupu k utajovaným informacím.

Smlouva též obsahuje závazek smluvních stran vyšetřit všechna podezření na kompromitaci nebo ztrátu utajované informace a vzájemně se informovat o jejich výskytu a výsledcích vyšetřování.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednával tento materiál dne 9. prosince 2008 na své 3. schůzi. Po úvodním slově zástupce předkladatele, které přednesl lng. Jan Marek, ředitel odboru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s přístupem ČR ke Smlouvě mezi státy, které jsou stranami Úmluvy o založení Evropské kosmické agentury a Evropskou kosmickou agenturou o ochraně a výměně utajovaných informací, určuje mne zpravodajem na dnešní schůzi Senátu a pověřil předsedu výboru Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji garančnímu zpravodaji. Nyní požádám zpravodaje výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pana senátora Tomáše Töpfera, aby nám přednesl usnesení výboru. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Töpfer: Kolegyně a kolegové, přednesu vám usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost z jeho 3. schůze konané dne 10. prosince 2008.

Také tento výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s přístupem ČR ke Smlouvě mezi státy, které jsou stranami Úmluvy o založení Evropské kosmické agentury a Evropskou kosmickou agenturou o ochraně a výměně utajovaných informací.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, končím tedy rozpravu. Znovu jako v předchozích případech se nebudu ptát ani pana ministra, ani pana garančního zpravodaje, jestli se chtějí vyjádřit, a znělkou přivolám nepřítomné do sálu a budeme hlasovat.

Kolegyně a kolegové, Senát vyslovuje souhlas s přístupem České republiky ke Smlouvě mezi státy, které jsou stranami Úmluvy o založení Evropské kosmické agentury a Evropskou kosmickou agenturou o ochraně a výměně utajovaných informací.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Kolegyně a kolegové, konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 12 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní budeme projednávat bod

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o změně Dohody mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o vzájemné ochraně utajovaných skutečností.

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 318. Uvede jej jako v předchozích případech pan senátor a místopředseda vlády Alexander Vondra. Prosím, máte slovo.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Dámy a pánové, dohoda mezi vládou ČR a vládou Slovenské republiky o vzájemné ochraně utajovaných skutečností byla podepsána 3. února 2005 v Bratislavě. Od té doby se však projevila nutnost úpravy vzájemné součinnosti příslušných orgánů při provádění bezpečnostního řízení, zejména řízení o vydávání osvědčení fyzické osobě nebo osvědčení podnikatele pro přístup k utajovaným informacím. To dohoda z roku 2005 neřešila. Absence úpravy zejména spolupráce národních bezpečnostních úřadů v dohodě se ukázala být zásadním problémem. Zatímco zákon 412 umožňuje na NBÚ zpracovat dožádání zaslané úřadem cizí moci, slovenský analogický zákon č. 215/2004 o ochraně utajovaných skutečností poskytnutí součinnosti neupravuje. Za tím účelem se dohoda doplňuje o článek 3, o ustanovení, které explicitně stanovuje, že příslušné orgány v souladu s vnitrostátními právními předpisy na vyžádání si poskytují součinnost před vydáním takového osvědčení a potvrzením a dále po dobu jejich platnosti.

To je klíčová změna. Smlouva byla podepsána v Brunovcích 25. června 2008 ředitelem našeho NBÚ Dušanem Navrátilem a ředitelem slovenského Národního bezpečnostního úřadu Ing. Františkem Blanárikem.

¨

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 318/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Rostislav Slavotínek. Požádám ho o zpravodajskou zprávu. Prosím, máte slovo.

Senátor Rostislav Slavotínek: Vážený pane předsedající, pane místopředsedo vlády, pan místopředseda ve svém představení tohoto materiálu se zmínil o důležitějším bodu, kterým se mění dosud platná dohoda. Existuje tam ještě změna ve druhém bodu, který není tak podstatný, ale zmíním se o něm. Je to pravidlo, které dosud dovolovalo zpřístupnit utajované informace poskytnuté druhou smluvní stranou těm osobám, u nichž byla provedena bezpečnostní prověrka. Toto pravidlo je nahrazeno v této dohodě měkčím pravidlem, které dovoluje zpřístupnit tyto informace osobám k tomu oprávněným podle vnitrostátní právní úpravy.

To jsou dvě změny, které jsou důvodem ke změně dosud platné dohody.

Je možno konstatovat, že dohoda odpovídá svým obsahem většině podobných smluv, které má Česká republika uzavřeny se smluvními státy v této oblasti. Přečtu návrh usnesení našeho výboru.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučuje Senátu Parlamentu ˇČR vyslovit souhlas s ratifikací Dohody mezi vládou ČR a vládou Slovenské republiky o změně dohody mezi vládou ČR a vládou Slovenské republiky o vzájemné ochraně utajovaných skutečností. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji garančnímu zpravodaji. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Nikdo se nehlásí, rozpravu tímto končím. Přivolám nepřítomné senátorky a senátory k hlasování.

Kolegyně a kolegové, Senát dává souhlas s ratifikací dohody mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o změně dohody mezi vládou ČR a vládou Slovenské republiky o vzájemné ochraně utajovaných skutečností.

Aktuálně je přítomno 65 senátorek a senátorů, kvorum je 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že hlasování č. 13 z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro 58, nikdo nebyl proti.

Návrh byl přijat. Děkuji vám. Vystřídáme se.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Dámy a pánové, budeme pokračovat v jednání. Budeme projednávat

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Bezpečnostní smlouva mezi Českou republikou

a Švédským královstvím o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 319a uvede jej jako předtím pan místopředseda vlády Alexandr Vondra. Pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, nyní velmi rychle podnikneme výlet do ochrany utajovaných skutečností se Skandinávií, kdy tady budeme mít velmi analogické a téměř shodné smlouvy o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací se Švédskem, Finskem a Norskem. Musíme to ale projednat zvlášť.

Začnu tím, že bohužel neexistuje multibilaterální smlouva, která by to mohla pojmout najednou, jediným nástrojem jsou v tomto případě smlouvy bilaterální, aby to mohlo být upraveno v souladu s naším zákonem č. 412/2005.

Smlouva mezi Švédskem a Českou republikou, kterou projednáváme nyní, je klasickou standardní smlouvou, která upravuje všechny standardní instituty v oblasti utajovaných informací od rovnocennosti stupňů utajení přes podmínky přístupu k těmto informacím až po jejich předávání režimy jednotlivých smluv, režimy návštěvy, přístupu k dokumentům. Smlouva byla podepsána v Praze 30. května 2008 ředitelem NBÚ Dušanem Navrátilem a velvyslankyní Švédska v Praze paní Catharine von Heidenstam.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 319/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Rostislav Slavotínek, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Rostislav Slavotínek: Vážený pane předsedající, pane místopředsedo vlády, kolegyně a kolegové, pan místopředseda vlády uvedl, že nás čeká série tří smluv, které jsou si velmi podobné. Ve všech případech pramení tyto smlouvy z toho, že závazky, které má ČR vůči zemím, které jsou jako my členy NATO nebo EU a další vztahy v oblasti politické, ekonomické a vojenské přinášejí nutnost stanovit režim pro ochranu a výměnu utajovaných informací.

V této sérii smluv se jedná o tři severské státy. V případě Švédska, což je první smlouva, se jedná v podstatě o náhradu dosavadní rezortní bezpečností dohody, která byla uzavřena mezi ministerstvy obrany a nyní se povyšuje na smlouvu kategorie vládních. Ve všech smlouvách se jedná o standardní smlouvy, které jsou velmi podobné již s uzavřenými smlouvami, a myslím, že tam u žádné z nich není problém, ale budeme je muset projednávat postupně, čili přečtu usnesení našeho výboru k první z nich, to znamená k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Bezpečnostní smlouva mezi Českou republikou a Švédským královstvím o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací této smlouvy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže přistoupíme k hlasování. Zeptám se ještě předkladatele, jestli chce vystoupit, zpravodaj, předpokládám, že také ne.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování bylo registrováno 66 senátorek a senátorů, kvórum 34, pro 54, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli a samozřejmě děkuji i zpravodaji.

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky

a Finskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací

Senátní tisk č. 320. Vládní návrh jste obdrželi a uvede ho místopředseda vlády pan Alexandr Vondra. Pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Děkuji. Vláda předkládá, jak bylo řečeno, návrh smlouvy mezi ČR a Finskou republikou, tentokrát o výměně a vzájemné ochraně utajovaných skutečností. Já bych se tady opakoval, takže si dovoluji říci jediný rozdíl oproti – před chvílí řečenému, že tato smlouva s Finskem byla podepsána dne 26. května 2008 ředitelem NBÚ Dušanem Navrátilem a velvyslancem Finska v Praze panem Hannu Kyröläinen, a vláda tímto prosí Senát o vyslovení souhlasu i nad touto smlouvou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji a prosím o zaujetí místa u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 320/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Rostislav Slavotínek, kterého žádám opět, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Rostislav Slavotínek: Děkuji za slovo. Na rozdíl od předchozí smlouvy v případě smlouvy s Finskem se jedná o první dohodu tohoto druhu. Jinak se omezím jenom na usnesení výboru, které v podstatné části zní: Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací. To je všechno.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. A přistoupíme opět k hlasování. Opakuji, že Senát dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Finskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování bylo ukončeno.

Registrováno 67, kvórum 34, pro 53 senátorek a senátorů, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky

a vládou Norského království

o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 321. Opět ho uvede místopředseda vlády Alexandr Vondra. Pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Dámy a pánové, poslední ze série těchto analogických smluv o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací je Smlouva mezi vládou ČR a vládou Norska. Tady snad nad rámec již dříve řečeného stojí za to konstatovat, že Norsko je jedním z významných producentů kryptografických prostředků a vzhledem k této skutečnosti má intenzívní spolupráce mezi námi a Norskem v této oblasti svůj vlastní význam a dodatečné opodstatnění, proč takovou smlouvu uzavřít. Čili je to návrh smlouvy, který byl iniciován českou stranou a Smlouva byla podepsána v Praze 27. června letošního roku ředitelem NBÚ Dušanem Navrátilem a velvyslancem Norska v Praze panem Peterem Raederem. Takže vláda tímto prosí Senát o vyslovení souhlasu se zmíněnou smlouvou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Prosím o zaujetí místa u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 321/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Rostislav Slavotínek, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Rostislav Slavotínek: Děkuji. V případě této smlouvy se jedná zase o náhradu dosavadní rezortní bezpečnostní dohody, které byly uzavřeny mezi Ministerstvem obrany České republiky a Norska. Jinak parametry té smlouvy jsou zase velmi podobné předchozí, takže jenom přečtu usnesení: Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Smlouvy mezi vládou ČR a vládou Norského království o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore a otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Není tomu tak, obecnou rozpravu končím. Předpokládám, že opět navrhovatel a zpravodaj nebudou chtít vystoupit, není tomu tak. Přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci smlouvy mezi Českou republikou a vládou Norského království o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování bylo ukončeno, registrováno 71, kvórum 36, pro 65 senátorů a senátorek, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, budeme projednávat

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Lisabonská smlouva pozměňující

Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství

Senátní tisk č. 181. Nejprve mi dovolte malou rekapitulaci projednávání tohoto senátního tisku. Senát tuto mezinárodní smlouvu projednal na své 13. schůzi dne 24. dubna 2008 a přijal usnesení, kterým podal Ústavnímu soudu návrh na posouzení souladu Lisabonské smlouvy, pozměňující smlouvy o EU a smlouvy o založení ES s ústavním pořádkem. Nález ústavního soudu jste obdrželi jako senátní tisk č. 181/5. Prosím nyní pana navrhovatele místopředsedu vlády Alexandra Vondru a zpravodaje garančního výboru, to je VEU pana senátora Luďka Sefziga, aby zaujali svá místa u stolku zpravodajů.

Už se tak stalo, a protože se nacházíme na základě už rozjednaného bodu v obecné rozpravě, takže tuto obecnou rozpravu … pardon, hlásí se pan předseda.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane ministře, já se omlouvám vám všem a předsedajícímu za poněkud mylnou informaci. Obecná rozprava byla ukončena a nyní máme jednou možnost, buď otevře někdo z ministrů obecnou rozpravu anebo to udělá usnesením plénum Senátu. Není možný postup, že jsme uprostřed obecné rozpravy.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ano, takže se ptám, jestli některý z ministrů otevře, ano, je to pan místopředseda vlády Vondra. Má slovo.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Ano, já žádám Senát o otevření rozpravy.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Takže děkuji, aby bylo jednacímu řádu učiněno zadost, tak se tak stalo, a nyní otevírám obecnou rozpravu. Jako první se do rozpravy přihlásil pan Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Přihlásil jsem se jako senátor, využil jsem toho, že je znovu otevřena obecná rozprava, protože bych chtěl navázat na svoji předchozí řeč, při které jsem upozornil, že naše podání, podání VEU v žádosti o přezkum Ústavního soudu vychází z jednání našeho výboru. My jsme rozdělili krok ratifikace Lisabonské smlouvy na několik částí. Tou první části je ústavněprávní aspekt této smlouvy a v té další části pak bude další rozhodnutí, řekl bych včetně politického, zdali si přejeme změny institucionální ve smyslu Lisabonské smlouvy či naopak.

Dovolte mi, abych jako přímý účastník jednání Ústavního soudu vás jen velice stručně informoval o některých poznatcích, tak jak se můžete dočíst v abstraktu rozhodnutí ve věci Lisabonské smlouvy a jak se samozřejmě můžete dočíst i v originální odpovědi, tedy v rozsudku Ústavního soudu. Já, protože ten text je velice dlouhý, tak avizuji, že má citace je jen z toho důvodu, aby bylo vám všem senátorkám a senátorům zřejmé, že výsledek je velmi závažný a že je třeba se mu ještě věnovat. A já předesílám, že vás chci požádat, abyste toto jednání odročili a umožnili alespoň našemu výboru, pokud se o to nepřihlásí ještě jiné výbory, aby se zabývaly tímto dokumentem. Jednak odpovědí Ústavního soudu a jednak pak také některými aspekty, které jsou i v dané Lisabonské smlouvě naznačeny.

Nejdříve dovolte krátkou citaci jen ze dvou nebo tří odstavců odpovědi a rozsudku, resp. abstrakta rozhodnutí ve věci Lisabonské smlouvy.

Ústavní soud píše: V této souvislosti Ústavní soud vyjádřil názor, že ani po ratifikaci tzv. přístupové smlouvy se normativně vrcholné postavení ústavního pořádku nevyprázdnilo a že výjimečně lze dovodit nesoulad mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem i ex post, následně, po její ratifikaci cestou individuální ústavní stížnosti. Přihlásil se znovu k principu eurokonformního výkladu českého ústavního práva, poznamenal však, že v případě jasného konfliktu mezi domácí Ústavou, zejména jejím materiálním jádrem, článek 9, odst. 2 a 3 Ústavy, a evropským právem, který nelze zhojit žádnou rozumnou interpretací, musí mít přednost ústavní pořádek České republiky, zejména tedy jeho materiální jádro.

Pokud však jde o referenční hledisko preventivního přezkumu souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem, lze jako referenční kritérium uplatnit ústavní pořádek jako celek, byť i v tomto případě hraje pochopitelně materiální ohnisko Ústavy stěžejní a klíčovou roli.

Dovolte mi krátký komentář k tomuto odstavci, a to sice komentář, kde Ústavní soud podle jednoduchého pohledu konstatuje, že nenastal rozpor s ústavním pořádkem, a to z toho důvodu, že se zatím žádné kompetence ve smyslu účinnosti a přímého účinku Lisabonské smlouvy neuplatnil. Lisabonská smlouva ale umožňuje přenos kompetencí, a protože není jistota, zda nakonec při přenosu kompetencí někdy v budoucnosti dojde ke sporu a tento spor bude znovu řešen před Ústavním soudem, Ústavní soud konstatuje, že toto jednání může proběhnout i v budoucnosti a že on bude patrně tím, který bude mít konečné slovo.

Já v tomto okamžiku komentář k rozhodnutí ÚS přeruším, jednak proto, abych zvýšil vaši pozornost na moji řeč, a jednak proto, abych vás upozornil na to, že to není jen věc senátní komory a věc odborníků, právníků na oblast ústavního práva, ale že dostávám e-maily a jeden z nich si vám dovolím ocitovat.

Velice mne překvapil jeden můj kamarád, příbuzný, známý, který se nikdy evropským právem nezabýval, tak mi včera napsal článek, ze kterého cituji:

Zkusil jsem číst Lisabonskou smlouvu, protože si myslím, že nějaké základy znám, například pilíře politiky EU, komunitární unijní právo, její prameny a znaky, legislativní proces, instituce v EU atd. – bez pomoci přesnějšího výkladu tomu neporozumím. Například hned při čtení preambule (to myslí preambuli v modrém tisku, který nám připravil vicepremiér, že je tento text dokumentačním nástrojem a EU za něj neodpovídají) mne napadají otázky: je to myšleno stejně tak jako princip supremace komunitárního práva, který není ve smlouvách výslovně řečen, ale je deklarován vyjádřením Evropského soudního dvora.

Je někde skutečně takový zdroj deklarace? Já si myslím, že veřejnost – i neodborná veřejnost – velmi citlivě vnímá, že nemáme žádnou jistotu ani z Lisabonské smlouvy o tom, zdali skutečně jednotlivé ústavní soudy budou těmi posledními instancemi, při kterých se bude rozhodovat.

Já jsem požádal o výklad naše poradce. Požádal jsem paní Dr. Bělinovou a vím, že je to na hlubší, delší diskusi, a proto mi dovolte, abych vás požádal, abyste nám tuto možnost dali a procedurálním rozhodnutím tento bod odročili tak, abychom měli dostatečný prostor k tomu, abychom se mohli seznámit s celým rozsudkem, abychom jej mohli i studovat a diskutovat na našem výboru. Já vás všechny, které Lisabonská smlouva zajímá, na toto jednání zvu.

Dovolte mi tedy, abych podal procedurální návrh na odročení tohoto bodu do projednání ve výboru pro záležitosti Evropské unie. Dalším důvodem, proč by toto mělo nastat, je i konstatace našeho Ústavního soudu týkající se toho, že probíhají jednání o změně jednacího řádu a o stykovém zákonu za tím nebylo dokončeno a že nemáme nástroje, kterými bychom mohli upřesnit a naplnit naši kontrolní roli ve smyslu přijaté Lisabonské smlouvy, ve smyslu kontroly subsidiarity a proporcionality. Ústavní soud to cituje například v odstavci, který bych si dovolil citovat: Primární smlouvy si nad takto přijímanými akty podrží vyšší právní sílu, nad to je zakotvena možnost národních parlamentů takové akty blokovat. Ústavní soud však kritizoval absenci právní úpravy umožňující realizovat na vnitrostátní úrovni rozhodovací procedury podle článku 48 Smlouvy o Evropské unii de legis renda vyslovil určitá kritéria, jaká by takové procedury měly splňovat.

Víte, že v současnosti probíhá jednání o stykovém zákoně a o jednacím řádu. I to by mělo být velmi závažným faktem pro kvalitní posouzení toho, zdali politický obsah Lisabonské smlouvy bude pro nás přijatelný či nikoliv. To změní to, jakým způsobem budou jednací řády a stykový zákon přijaty a jaká bude jeho konečná verze. Proto mi dovolte, abych i na toto vás upozornil, protože pokud budeme hlasovat o Lisabonské smlouvě před přijetím stykového zákona, tak nevíme ještě, jaké bude právní prostředí pro to, v jakém momentu bude Lisabonská smlouva účinná. Jaké bude mít skutečně právní mantinely, právní rámec, když bych to řekl velice zkráceně. Pokud ztížíme, nebo budeme hlasovat proti stykovému zákonu, jako bychom hlasovali proti parlamentární demokracii u nás, zejména pak proti horní komoře. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Pane senátore, ještě bych vás prosil, abyste se vrátil. Pane senátore Sefzigu, vy jste ve svém vystoupení navrhl odročení, to je v pořádku, ale neuvedl jste termín do kdy. Aby to bylo v souladu s jednacím řádem, tak vás prosím, abyste uvedl termín.

Senátor Luděk Sefzig: Domnívám se, že to nelze teď stanovit. Garantuji vám, že termín určíme tehdy, až dostaneme odpovědi a to, jaké bude naše právní prostředí, to znamená, zdali bude přijat stykový zákon či nebude a po té době, co budeme mít jasné stanovisko k rozhodnutí Ústavního soudu. Já si netroufnu nad devadesátistránkovým textem stanovit datum, při kterém budeme schopni ve výboru, který je desetičlenný, byť s kvalitním zázemím, kdy budeme schopni tuto agendu kvalitně projednat. Myslím si, že díky irskému ne zatím ten prostor pro jednání máme.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Nezlobte se, ale byť jsem tady nováček v řízení schůze, tak nemohu, než trvat na tom, abyste termín, ač asi od boku, určil. Protože musím trvat na naplnění jednacího řádu, paragrafu 117 b odst. 3 a bodu 2 stejného paragrafu. Vyhlašuji pětiminutovou přestávku na upřesnění návrhu navrhovatele, aby diskuse byla plnohodnotná. Děkuji.

(Jednání přerušeno v 15.25 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.28 hodin.)

Místopředseda Senátu Milan Štěch:Dámy a pánové, budeme pokračovat. Předpokládám, že pan senátor Sefzig si vezme slovo. Ano, má slovo.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane předsedající. Omlouvám se, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, za ne úplně dokonalou znalost našeho jednacího řádu, ale po poradě s naší legislativou bych chtěl nejdříve vzít zpět svůj návrh na odročení a žádám vás o podporu návrhu na vrácení materie do výboru. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, budeme pokračovat v rozpravě. Máme přihlášených šest senátorek a senátorů. Je tady několik, kteří mají přednostní právo. Je tady paní senátorka Gajdůšková s přednostním právem, ale i pan Jiří Dienstsbier, ale ten se přihlásil jako první, takže bych dal slovo po dohodě panu senátorovi. (Hlas z pléna: Předseda výboru nemá přednost.) Nemá. Paní senátorka Gajdůšková chce vystoupit? (Vysvětlující poznámka od předsednického stolu mimo mikrofon.) Dobře, s přednostním právem vystoupí paní místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane vicepremiére, paní senátorky, páni senátoři. Já jsem sice netrvala na svém přednostním právu, ale jelikož mi bylo uděleno slovo, tak se ho ujímám.

My zde máme jasné stanovisko Ústavního soudu, kterým byl podmiňován souhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy. Přesto je opět navrhováno další odročení.

Jestliže vláda vedená nejsilnější stranou ODS dojednala a premiér Topolánek Lisabonskou smlouvu podepsal, pak by to být především členové Parlamentu za vládní koalici, kteří nás teď budou přesvědčovat o tom, že Lisabonská smlouva přináší České republice a jejím občanům to nejlepší řešení pro jejich budoucnost. Místo toho slyšíme z řad některých členů ODS další ideologická tvrzení, která podle mého soudu svědčí o neznalosti nejen historie, procesu a kompetencí v EU, ale i základních faktů a textu dokumentu, který projednáváme, nemluvě o jeho faktických dopadech.

Kdyby tato vláda byla odpovědná a kompetentní, tak by se na mezinárodní scéně nemohla nikdy zavázat k něčemu, co doma nechce prosadit. To nebyl případ ani francouzské, ani holandské, ani irské vlády. A není to ani případ Německa, kde nikdo nepochybuje o tom, že německý prezident smlouvu podepíše. Není to ani případ Irska, jehož premiér již oznámil záměr vlády konat nové referendum.

Očekávala bych, že nám vláda bude tak, jako ostatní evropské vlády, svým občanům zdůvodňovat potřebu ratifikace Lisabonské smlouvy nutností větší schopnosti EU chránit bezpečí, životní úroveň, sociální standardy, základní práva a životní prostředí v Evropě, i v rámci globalizovaného světa. Že nás bude přesvědčovat nutností přesněji vymezit kompetence evropských institucí tak, aby dokázaly fungovat i v počtu 27, případně více zemí při dalším rozšíření.

Očekávala bych, že tak jako vlády v ostatních 25 státech, velkých i malých, česká vláda i členové největší vládní strany by měli nyní říci:

Za prvé, že povaha EU se podle Lisabonské smlouvy kvalitativně neliší od povahy dosavadní EU. I dál se jedná o originální nadnárodní organizaci, nikoliv federativní stát. Žádné ustanovení Lisabonské smlouvy neohrožuje podstatu státní svrchovanosti. Naopak, Lisabonská smlouva proti stávajícímu stavu princip svrchovanosti posiluje, protože podle článku 50 konsolidované verze Smlouvy o EU může členská země z EU vystoupit. To doposud zakotveno nikde nebylo.

Za druhé, že Lisabonská smlouva znamená posílení principů demokracie. Potencí je snaha odstranit tzv. demokratický deficit v EU posilováním:

a) všeobecně a přímo voleného Evropského parlamentu s jeho kompetencemi,

b) spolupůsobením národních parlamentů při tvorbě evropské legislativy,

c) účastí občanů v rozhodovacím procesu i mimo volby, tzv. lidová iniciativy podle článku 11 odst. 4 Smlouvy o EU.

Za třetí, podle článku 6 odst. 1 Smlouvy o EU v konsolidovaném znění se stává závaznou součástí primárního práva EU se stejnou právní silou jako Smlouva o EU také Listina základních práv Evropské unie, to znamená posílení úcty k právům a svobodám člověka a občana, k nimž se hlásí také článek 1 odst. 1 Ústavy ČR.

Lisabonská smlouva byla podepsána před rokem spolu se závazkem dokončit ratifikační proces do konce roku 2008. Je neseriózní a nezodpovědné jak vůči občanům ČR, tak celé evropské veřejnosti, že vláda ČR teprve nyní, poté, kdy Ústavní soud potvrdil souhlas s Ústavou ČR, přichází podle mého názoru s další obezličkou v podobě stykového zákona a ratifikaci Lisabonské smlouvy opět odkládá.

My jsme si však vědomi toho, že bytostným českým národním zájmem nyní i v budoucnu je fungující a integrovaná EU a naše rovnoprávné členství v tomto jedinečném projektu. Česká republika bude vždycky osmkrát menší než Německo, šestkrát menší než Francie a Itálie, čtyřikrát menší než Polsko atd. A jen pravidla klubu zvaného Evropská unie nám zajišťují, že i s těmito zeměmi jednáme jako rovný s rovným a příští půlrok budeme i pro tyto země lídrem.

Vážené kolegyně a kolegové, o tom se nesnilo – ani Jiříkovi z Poděbrad, ani T. G. Masarykovi – kteří sen o mírové a spolupracující Evropě snili, jak víme z historie. Integrace Evropy, další fungování EU je skutečně bytostným a fundamentálním národním zájmem ČR. Lisabonská smlouva je nástrojem této integrace. To je příliš cenné na to, abychom s tím hráli jakékoliv politické hrátky.

Chce-li tedy Občanská demokratická strana odklad, respektuji to, i když podle mého názoru vydání souhlasu s ratifikací dnes nic nebrání.

Chci jen věřit, že je to myšleno vážně a férově a že v únoru 2009 bude souhlas s ratifikací vydán a občanům ČR se tak dostane záruky stejných práv a garancí jako všem ostatním občanům Evropy.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Do rozpravy jsou připraveni ještě čtyři senátorky a senátoři, z toho tři mají přednostní právo, a budu tedy ty v pořadí, jak byli s přednostním právem přihlášeni, je vyzývat k diskusi. Nyní tedy vystoupí paní senátorka Soňa Paukrtová, ale netrvá na přednostním vystoupení, takže vystoupí pan senátor Rostislav Slavotínek a připraví se s přednostním právem pan senátor Jiří Stříteský.

Senátor Rostislav Slavotínek: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych se krátce vyjádřil k projednávanému bodu.

My často zde na půdě Senátu říkáme, že jsem samostatná suverénní komora českého Parlamentu. Jsem přesvědčen o tom, že tomu tak skutečně je. Dokázali jsme to mj. i tím, že jsme na naší poslední schůzi zařadili a projednali smlouvy o umístění prvků protiraketové obrany na území ČR, a to bez ohledu na stav projednávání v PS. Jsem rád, že to tak bylo, a také jsem rád, že byly schváleny.

Dnes projednáváme návrh na souhlas s ratifikací tzv. Lisabonské smlouvy. Poslanecká sněmovna, jak víme, odročila projednávání na začátek února 2009. Jsem přesvědčen o tom a věřím, že také řada z vás, že by bylo velmi pěknou podporou úspěšnosti našeho začínajícího předsednictví Evropské unii, kdyby Lisabonská smlouva byla podpořena rozhodnutím aspoň jedné z komor Parlamentu ČR, tou naší. Máme k tomu dnes příležitost.

KDU-ČSL je jednoznačně pro souhlas s ratifikací. Toto naše stanovisko je navíc podpořeno jasným výrokem Ústavního soudu.

Klub KDU-ČSL v Senátu je připraven hlasovat pro souhlas s ratifikací třeba dnes, zítra, za týden, za měsíc. Naše podpora není na čase závislá. Přesto, co jsem řekl o přínosu okamžitého projednání, chápeme okolnosti, které vedou některé kolegy k návrhu vrátit tento materiál spolu se stanoviskem Ústavního soudu do našich výborů k novému projednání. I když jsme tedy přesvědčeni, že naše suverénní komora může suverénně rozhodnout již dnes, nebudeme v návrhu na vrácení k doprojednání výborům bránit.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí s přednostním právem pan předseda klubu ODS Jiří Stříteský, připraví se pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Chtěl bych navázat na řeč naší paní místopředsedkyně kolegyně Gajdůškové. Řekla věci, s nimiž samozřejmě můžeme souhlasit, ale přesto bych si některé momenty z její řeči dovolil opravit.

My tady nežádáme o odložení projednávání Lisabonské smlouvy, ale právě vědomi si své vysoké odpovědnosti a zodpovědnosti za tuto smlouvu, která možná změní náš život na budoucí desetiletí a vědomi si toho, že zde jsou stanoviska Ústavního soudu, považujeme za naprosto fér, aby se tato stanoviska projednala zároveň s Lisabonskou smlouvou, aby při jejím schvalování nám všem bylo jasné, co schvalujeme.

Proto žádám jménem klubu Občanské demokratické strany podle § 117b odst. 2 vrácení mezinárodní smlouvy výborům k novému projednání – lhůtu samozřejmě říká náš jednací řád, nemusím ji opakovat – a to do výboru pro evropské záležitosti, výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, ústavně-právnímu výboru a Komisi Senátu pro Ústavu a ústavní procedury.

Žádám vás, abyste podpořili toto naše stanovisko, a já věřím, že společně, jak je to v našem ctihodném shromáždění zvykem, dojdeme k výsledku, který si všichni přejeme. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Dienstbier a připraví se paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátor Jiří Dienstbier: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vzhledem k tomu, že projednáváme něco, co je tak podstatné pro budoucnost naší republiky, tak když se jenom podíváme tady do prořídlých řad našeho Senátu, tak vidíme, jak se k tomu asi přistupuje.

Nechci tady opakovat všechno, co tu bylo řečeno. Mám zde usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost z 12. března 2008. Dnes máme 10. prosince a už 12. března výbor doporučil Senátu vyslovit souhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy. Tak abychom se bavili o tom, že nebyl čas na to, abychom všichni o tom přemýšleli a zabývali se těmito věcmi, je vlastně nesmyslné, protože toho času už jenom tady přímo v Senátu tři čtvrtě roku.

Myslím si, že by nám nic nemělo bránit v tom, abychom dnes schválili Lisabonskou smlouvu. Ale je mi jasné, že k tomu není dostatečná vůle. Přitom Senát žádal Ústavní soud, aby odpověděl na otázky, které mu byly odsud položeny. Na tyto otázky jsme dostali odpověď a nevím tedy, proč chceme dále diskutovat a dále zpochybňovat to, co nám Ústavní soud poslal, protože na naše otázky odpověděl zcela jasně.

A už jenom poslední poznámka, a ta je obecného charakteru. Jsme už léta členy Evropské unie a takovou českou vlastností už léta je, že neustále diskutujeme o tom, co je špatně a co nám hrozí a čeho se máme obávat. Takhle se samozřejmě nikdy nikam nedostaneme a budeme ohrožováni, ale ohrožujeme se sami tím, že nejsme schopni zaujmout aktivní tvůrčí postoj. A my se musíme rozhodnout, jestli tedy chceme v evropské integraci patřit k těm, kteří sedí za volantem. A neříkejte, že ne, že to třeba pro malý stát není možné. Podívejte se, Jean-Claude Juncker, premiér Lucemburska, je jednou z nejvýznamnějších evropských osobností a předseda eurozony atd., takže ono to záleží jenom na nás, jak se tam prosadíme.

A vždycky, bez ohledu na to, co my zjistíme dalším rýpáním se v různých bolístkách a otázkách, tak to bude vždycky, jestli takto se chceme neustále rýpat a neustále se někde potácet, místo toho, abychom s plnou energií a tvořivostí se podíleli na vývoji evropské integrace a tedy také na našem postavení, na naší prosperitě a všem, tak „holt“ můžeme pokračovat tak, jak se to v naší zemi bohužel často děje.

Jsem si vědom toho, že navrhnout, abychom to tady dnes schválili, asi nemá význam. Budu tedy podporovat všechno, co bude nějakým způsobem přispívat k tomu, abychom to nejdřív schválili. Já jsem si skutečně myslel, a kolega Slavotínek to tady řekl, že když jsme samostatná instituce a když nejsme závislí na Poslanecké sněmovně a když dokonce to, co kongres ODS odhlasoval, že členové ODS mají právo se rozhodnout podle svého, a pak dal nějaké doporučení týkající se radaru, tak já jsem sice nerad, že jsme schválili radar, nicméně byl tady schválen, takže Senátu by nemělo vůbec nic bránit v tom, a členům za ODS by nemělo nic bránit v tom, abychom Lisabonskou smlouvu schválili.

Ale nebudu dávat žádný návrh, protože návrhy tady již byly podány, takže nejspíš se to asi bude muset vrátit do výborů, i když jsem si jist, že v našem výboru k žádné změně nedojde.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí paní senátorka Soňa Paukrtová a připraví se paní senátorka Jiřina Rippelová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane místopředsedo vlády, dámy a pánové, velmi dobře si pamatuji na projednávání Lisabonské smlouvy v dubnu letošního roku. Tehdy jsme nediskutovali Lisabonskou smlouvu věcně, ale bavili jsme se o tom, zda ji odešleme k posouzení Ústavnímu soudu či nikoli. Za klub Otevřené demokracie jsem navrhovala její ratifikaci. Tehdy jsme byli přesvědčeni o tom, že Lisabonská smlouva není v rozporu s Ústavou ČR.

Na druhou stranu musím říci, že jsme bohužel věcnou debatu o Lisabonské smlouvě nevedli. Nic to nemění na tom, že klub Otevřené demokracie je připraven vyslovit souhlas s ratifikací dnes nebo za měsíc, až proběhne debata, která měla podle mého názoru nastat již na jaře letošního roku. Realita je ale taková, že dnes máme v rukou rozhodnutí Ústavního soudu. Měla jsem možnost si přečíst celé vyjádření Ústavního soudu a mám za to, že je to mimořádně zajímavý materiál.

Souhlasím s tím, aby Lisabonská smlouva byla znovu projednána ve výborech již mimo jiné proto, že souhlas s Lisabonskou smlouvou vyžaduje ústavní většinu. Ústavní většina také vyjadřuje postoj velké většiny Senátu k Lisabonské smlouvě. Jestli další projednání povede k tomu, že budeme schopni ústavní většinou Lisabonskou smlouvu schválit, bude tomu ráda, protože to bude znamenat, že i ti kolegové, kteří mají pochybnosti, během projednání se přesvědčili, že pochybnosti nejsou tak velké. Pevně doufám, že během poměrně krátké doby dokážeme schválit Lisabonskou smlouvu ústavní většinou.

Klub Otevřené demokracie se k ní hlásí proto, že jsme přesvědčeni o tom, že je to dohodnutý kompromis. To je první věc. Druhá věc: Ztotožňujeme se s cíli a s myšlenkovým rámcem EU. Budeme rádi i jako členové EU, že schválíme Lisabonskou smlouvu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Vystoupí paní senátorka Rippelová a jako poslední se přihlásí paní senátorka Alena Venhodová.

Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, musím předně říci to, že jsem přesvědčena, že si myslím, že nic nebrání tomu, abychom dnes hlasovali pro to, aby Senát dal souhlas s ratifikací k této mezinárodní smlouvě. Pan předseda evropského výboru tady ovšem navrhl podle jednacího řádu vrácení této smlouvy k novému projednání. Myslím si, že se Ústavní soud dostatečně a velmi důkladně vypořádal se všemi pochybnostmi ve vztahu k ústavnímu pořádku ČR, zejména s pochybností, která byla zmiňována a která se týkala omezení suverenity ČR.

Evropský výbor nepřijal meritorní usnesení v této věci, zabýval se otázkou ústavnosti, otázkou odeslání této smlouvy k posouzení Ústavnímu soudu. Proto budu hlasovat pro tento návrh. Není mi dost jasné, proč by se touto smlouvou měl znovu zabývat zahraniční výbor, který přijal ve věci meritorní usnesení. Ústavní soud pouze potvrdil, že smlouva není v rozporu s ústavním pořádkem. To je věc, která už byla jednou rozsouzena, a mělo by se o ní jednat znovu. Budiž.

Odmítám tady ale argumentaci, která také zazněla, že k ratifikaci Lisabonské smlouvy je zapotřebí schválení stykového zákona a novelizovat jednací řád Senátu. Není tomu tak. Lisabonská smlouva může být ratifikována i bez schválení těchto dvou materiálů, protože tato novela a stykový zákon pouze provádějí některá ustanovení, která jsou v Lisabonské smlouvě obsažena.

Pokud se týká vrácení komisi pro ústavu a parlamentní procedury, oslovili jsme téměř všechny akademické kapacity na ústavní právo a celou řadu dalších odborníků. Připravili jsme stanovisko pro plénum Senátu. Naše stanovisko bylo citováno i u Ústavního soudu. Domnívám se, že není potřeba, aby komise pro Ústavu a parlamentní procedury, která stanovisko ústavnosti Lisabonské smlouvy již jednou dala, aby o tomto materiálu a této mezinárodní smlouvě znovu jednala.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Alena Venhodová a připraví se Jiří Pospíšil.

Senátorka Alena Venhodová: Pane předsedající, vážené dámy a pánové, vážené kolegyně a kolegové, uvedu několik poznámek k projednávané problematice. Spousta důvodů pro a proti byla uvedena. Podnět a žádost o předběžné posouzení k Ústavnímu soudu bylo dáno v šesti bodech jen s cílem, zda tam nedochází k rozporu s Ústavou a nebude-li potřeba úprava ústavního zákona před projednáváním Lisabonské smlouvy. Tento účel to splnilo. Jinak to není o bolístkách, ale o zodpovědnosti. Lisabonská smlouva jako taková znamená významný posun v přenosu národních kompetencí na komunitární úroveň. To není záležitost, o které by se mělo rozhodovat zbrkle a bez důkladného posouzení. Senát jako parlamentní komora si musí zachovat ve vztahu k exekutivě jasné právo souhlasu s použitím přechodové klausule, s použitím klausule flexibility. To umožní pouze úprava stykového zákona. I v Německu, když se projednávala Lisabonská smlouva, projednávala se souběžně s prováděcím předpisem, který tyto nesrovnalosti a nejasnosti v kompetencích upravoval.

Proto bych vás chtěla požádat, abychom materiál ještě důkladně zvážili ve výborech, aby se tato úprava stykového zákona provedla, abychom se nedostali do legislativních pastí.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko. Pan senátor Pospíšil zmizel z displeje, přihlášen je jako poslední pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Nebojte se, bude to asi deset vteřin. Vaším prostřednictvím, pane předsedající, bych vzkázal panu senátoru Dienstbierovi, že ve chvíli, kdy mluvil o prázdných lavicích, bylo přítomno 75 senátorů z 81, to je 93 %. Chtěl bych mít takový volební výsledek.

Pokud jde o váhavost českého národa, vždycky váhám, když někdo řekne „myslíme to s vámi dobře“. Jak někdo toto řekne, skoro jistě vím, že chystá nějakou lotrovinu. Zkušenost českého národa je totiž jiná než v jiných zemích s tím, s kým, kde a kdy se kamarádit. Leckdy jsme se kamarádili. Je zvláštní, že dnes nechodí petice ani rezoluce pracujících, abychom urychleně ratifikovali Lisabonskou smlouvu. Není to zvláštní?

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Pokud tomu tak není, končím obecnou rozpravu.

Nyní se ptám pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Hovoří pan místopředseda vlády Alexandr Vondra.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi říci několik poznámek jménem předkladatele, tzn. vlády.

Vláda smlouvu společně s 26 členskými státy EU vyjednávala, vláda se ke smlouvě svým hlasováním přihlásila, vláda rukou premiéra smlouvu podepsala a vláda smlouvu letos předložila oběma komorám Parlamentu ČR k ratifikaci. Vláda má samozřejmě zájem na tom, aby to, co podepsala, s čím se hlasováním ztotožnila, bylo nakonec schváleno. To platí o Lisabonské smlouvě i o smlouvách o radarové základně, které tato komora schválila na své poslední schůzi a vláda vám za to ještě jednou velmi děkuje. To je má první poznámka.

Druhá poznámka. Vláda nemá zájem na tom, aby ratifikační proces byl jakkoli uměle odročován. Tvrdíme, a totéž budu říkat zítra na Evropské radě, pokud se mě na to někdo bude ptát, že v České republice ratifikační proces probíhá řádným způsobem, kontinuálně.

Moje třetí poznámka. Výrok Ústavního soudu je důležitý. Je to 50stránkový dokument, o který by měli mít všichni senátoři zájem si ho podrobně prostudovat. Je naprosto legitimní, aby se s ním seznámili a diskutovali ho ty výbory, které o to mají zájem a které tuto možnost dosud neměli, protože nález je znám několik týdnů. Na vládu byl doručen teprve minulý týden.

Má čtvrtá poznámka se váže k tomu, co bylo včera diskutováno na půdě Poslanecké sněmovny a co bylo otevřeno na půdě výborů Poslanecké sněmovny, což je otázka, která souvisí s novelou stykového zákona a s novelou o jednacích řádů obou komor. I k této problematice se vláda vyjadřovala, neboť Senát tady hraje velmi důležitou roli a náš kolega Luděk Sefzig spolu s dalšími se zabývá již delší dobu otázkou vázaného mandátu.

Je pravda, že smlouva přináší některé novinky v podobě klausule flexibility a přechodových můstků. To jsou ustanovení, která umožňují další přenos kompetencí na evropskou úroveň třeba v podobě dalšího hlasování kvalifikovanou většinou. Pokud Lisabonská smlouva vstoupí v platnost, a když ji ratifikujeme, tak musíme předpokládat, že v platnost vstoupí, není to žádná hra jako na něco, tak umožňuje, aby k přesunu kompetencí došlo i z rozhodnutí exekutivy. Samozřejmě aktivně může do hry vstoupit tím, že by vystavil v tomto případu jakousi červenou kartu, ale musí tady být aktivní krok Parlamentu. Není to tak, že exekutiva by musela jít do Parlamentu se žádostí o souhlas jako s podmínkou dalšího převodu kompetencí. Toto je vážná věc. Mám již více než dvouleté zkušenosti s jednáním na evropských radách. Všichni si umíme představit tlak, jemuž je tam český premiér nebo ministr na jednotlivých radách ustaven a není jednoduché, pokud by nastala situace, která každý den nenastává, ale jednou za čas nastane, kdy jste sami proti všem a máte s něčím problém. Jedni si mohou představit, že vznikne diskuse o tom, že je třeba přesunout pravomoci třeba v oblasti rodinné politiky, jiný třeba v oblasti sociální politiky. Vázaný mandát, který ve formě zákona o jednacím řádu umožní, aby příslušný člen exekutivy řekl „omlouvám se, musím si jít nejdříve pro souhlas do Parlamentu“, je opatření, které pro zemi menší nebo střední velikosti má smysl. Pokud něco takového přijmeme a oceňuji, že se tím Senát zabývá, a vláda, když příslušný návrh zákona projednávala, vyslovila s tím souhlas, nerozporovala to, ačkoli sama si tím svazuje do jisté míry ruce. Je to opatření, které má smysl a nebudeme jediní, kteří se rozhodneme takové opatření udělat. Připomínám, že společně s ratifikací Lisabonské smlouvy stejnou cestu volilo Nizozemí, Finsko a Velká Británie. Není to proces nestandardní, nemá cenu, abychom jednali pod jakýmkoli tlakem kohokoli. Rozhodnutí o ratifikaci děláme především kvůli sobě, kvůli České republice. Opakuji, že se vláda hodlá přičinit o to, aby byl proces zdárně dotažen do konce, ale má to smysl v tom okamžiku, kdy většina obou komor Parlamentu bude připravena pro to s klidným svědomím zvednout ruku. Nedomnívám se, že čas je příliš vzdálený, ale podle mne má smysl komfort ve smyslu svědomí každého poslance a senátora poskytnout.

Jménem vlády mohu říci, že nemáme problém s tím, že se to vrátí k projednání příslušným výborům.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Táži se pana senátora Sefziga, zda si přeje vystoupit na závěr.

Senátor Luděk Sefzig: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, omlouvám se za zmatek, který jsem způsobil. Myslím, že to je poprvé v historii Senátu, kdy se některá smlouva vrátila po projednání Ústavním soudem.

Dovolte, abych přečetl návrh, jak by měl správně podle našeho jednacího řádu znít:

Senát vrací mezinárodní smlouvu výboru pro záležitosti EU, zahraničnímu výboru a ústavně-právnímu výboru a žádá komisi pro Ústavu a parlamentní procedury, aby materii projednaly výbory.

Děkuji za podporu tohoto procedurálního návrhu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Přistoupíme k hlasování. Pozveme senátory a senátorky do Jednacího sálu. Budeme hlasovat o usnesení, které formuloval zpravodaj předseda výboru Luděk Sefzig:

Senát vrací mezinárodní smlouvu výboru pro záležitosti EU, výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a výboru ústavně-právnímu a žádá o projednání komisi pro Ústavu ČR.

Takový je návrh k našemu hlasování. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Registrováno 77 senátorek a senátorů, kvórum 39, pro hlasovalo 73, proti nebyl nikdo. Usnesení bylo přijato.

Děkuji předkladateli, děkuji zpravodaji. A my se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené kolegyně, vážení kolegové. Budeme pokračovat v jednání a to projednáním bodu, kterým je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší

a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší),

ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 350. Prosím navrhovatele, ministra životního prostředí Martina Bursíka, aby nás s návrhem zákona seznámil.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Předkládám vám novelu zákona o ochraně ovzduší, která se týká primárně hlavy III. a IV. zákona, která upravuje podmínky provozování zařízení, které používají tzv. estrimy a regulované fluorované látky, které poškozují ozonovou vrstvu země a klimatický systém země. Novela byla vypracována z důvodu nezbytnosti adaptace nařízení Evropského parlamentu a rady z roku 2006 s tím, že stanoví povinnosti provozovatelů kontrolovat těsnost zařízení, znovuzískávat, to znamená recyklovat fluorované skleníkové plyny a získávat je za účelem recyklace, regenerace nebo zneškodnění. Také je tam povinnost podávat zprávy o výrobě, dovozu a tak dále. Celkový segment estrimů se dostává pod podrobnější regulaci na základě tohoto nařízení Evropského parlamentu a rady.

V průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně – Poslanecká sněmovna doplnila tento zákon o další dva principy, o další dva pozměňovací návrhy, přičemž na obou pozměňovacích návrzích se Ministerstvo životního prostředí velmi úzce podílelo a spolupracovalo na jejich konkrétní formulaci. Jeden návrh se týká provozovatelů zvláště velkých spalovacích zdrojů, především elektráren, který jim umožňuje, aby plnily celkový emisní limit pro celou Českou republiku, to znamená, sečetli emisní limity v jednotlivých regionech. Je to návrh, který především má umožnit celý projekt modernizace elektrárenství v České republice a konvenční změnu hnědouhelných elektráren, kde s postupem realizace jednotlivých reprofitů, modernizací nebo výstavby nových energetických zdrojů jiné energetické zdroje budou využívány více a poté v momentě, kdy celý tento manévr bude ukončen, dojde k celkovému a výraznému snížení emisí znečišťujících látek. My jsme o tomto pozměňovacím návrhu také vyjednávali s tím, že jsme do toho ještě vsunuli podmínku, že není možné, aby došlo ke zhoršení emisní situace v regionech, které patří do takzvaných oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší. Čili každopádně v těchto regionech, jako je Moravskoslezský kraj, Ústecký kraj, hlavní město Praha, není možné, aby v průběhu této modernizace došlo někdy ke zvýšení emisí znečišťujících jemného poletavého prachu, byť jenom na nějaké krátké časově omezené období.

Druhý pozměňovací návrh je možná ještě důležitější. My jsme svědky situace, kdy především v Moravskoslezském kraji podniky a znečišťovatelé plní podmínky v povolení, plní emisní limity, ale zároveň emisní limity jsou překračovány o řády a stávající samospráva, respektive státní správa na krajské úrovni má možnost stanovit přísnější emisní stropy, ale děje se tak pouze velmi zřídka, protože tam je to velmi obtížné z důvodů politických takové snížení vyjednávat.

Tento pozměňovací návrh proto právě a pouze pro oblasti se zhoršenou kvalitou oblasti stanoví princip, podle kterého pokud dojde k překročení přípustné úrovně znečištění jemným polétavým prachem TM10, tak dojde ke stanovení emisního stropu. Podstatné na tom je, že krajský úřad musí, jestliže dojde k této situaci, zahájit správní řízení a zákon přímo navádí krajský úřad k tomu, aby v perspektivě následujících osmi roků stanovil emisní strop, který bude nejvýše ve výši 70 % emisí jemného polétavého prachu toho kterého zdroje s tím, že mezi znečišťovatele, kteří budou tímto ustanovením dotčeni, patří pouze ty, kteří emitují více než 30 tun tuhých znečišťujících látek ročně. Konkrétně podle statistik se jedná o 52 zdrojů znečištění v rámci celé ČR, z toho 33 je umístěno v Moravskoslezském kraji, kde odpovídají za 60 % emisí tuhých znečišťujících látek a je zcela zřejmé, že úplně největší vliv tento pozměňovací návrh bude mít na vylepšení stavu ovzduší v Ostravě, kde se nachází 23 z těchto zdrojů, které emitují 1500 tun tuhých znečišťujících látek. To znamená, že podle našich propočtů lze s jistotou očekávat, že v samotné Ostravě dojde ke snížení emisí o více než 12 %. Je to návrh, který řeší ten nejaktuálnější problém v ČR – emise jemného poletavého prachu v území, která jsou nejpostiženější, ale přitom dává provozovatelům zdrojů dostatečnou přechodnou dobu, aby se mohli na tuto změnu zákona adaptovat. K tomu ještě podotýkám, že tak jako tak už nyní existuje pravomoc krajského úřadu, aby stanovil přísnější emisní stropy, jak jsem uváděl, ale toho je skutečně využíváno pouze ve výjimečných případech. Ale to zmocnění je podle zákona o integrované prevenci, kde jestliže dojde například ke zlepšení nebo standardu nejlepších dostupných technik, které umožní významné snížení emisí, tak poté je možno tento emisní strop snížit. Dnes byl tento návrh projednáván ve výboru pro životní prostředí, takže k tomu vám více řekne bezpochyby zpravodaj.

Já mám za vládu, jako předkladatel tohoto zákona za to, že oba dva tyto pozměňovací návrhy, které vznikly v průběhu projednávání ve sněmovně, tento zákon zkvalitňují a navíc se dotýkají další problematiky, kterou původní návrh neřešil. K tomu ještě dodávám, že pracujeme na veliké novele zákona o ochraně ovzduší, která by měla být účinná maximálně respektive dvou roků a pak se podíváme i na ostatní území ČR, ale toto je problém, který je akutní a máme za to, že tento instrument je instrumentem, který je únosný a zvladatelný pro znečišťovatele, pro hospodářství a na druhé straně přinese někde nějakou viditelnou perspektivu pro obyvatele těchto postižených oblastí. Děkuji pěkně.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež vám bylo srovnáno jako senátní tisk č. 350/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Šebek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Senátor Karel Šebek:Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já si dovolím vyčerpávající přehled, který přednesl pan ministr, jenom doplnit několika věcmi z legislativního procesu. Návrh tohoto zákona předložila vláda Poslanecké sněmovně 22. května 2008. V rámci prvého čtení byl návrh přikázán k projednání výboru pro životní prostředí a výboru hospodářskému. Výbor pro životní prostředí přijal k vládnímu návrhu 16 pozměňovacích návrhů a hospodářský výbor jeden pozměňovací návrh.

Při druhém čtení bylo jednotlivými poslanci k návrhu vzneseno dalších osm pozměňovacích návrhů. Při konečném hlasování ve třetím čtení byl návrh zákona schválen ve znění 25 podaných pozměňovacích návrhů, a to v hlasování, ve kterém se ze 142 přítomných poslanců vyslovilo 128 pro, a nikdo nebyl proti.

Obdobně podrobně projednával tuto materii i výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, kdy byly vyslechnuty bezpochyby všechny zainteresované strany a posléze jsme dospěli k obdobně konsensuálnímu rozhodnutí, kdy ze všech přítomných členů bylo deset pro usnesení, a jeden se zdržel.

Usnesení si vám dovolím nyní přednést: 6. usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí ze 2. schůze konané dne 10. prosince 2008 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o znění některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk 350.

Po úvodním slovu zástupce předkladatele dr. Františka Pelce, náměstka ministra životního prostředí ČR, zpravodajské zprávě senátora Karla Šebka a po rozpravě výbor:

1.? Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.

2.? Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR mne.

3.? Pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám také děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli se návrhem zákona nezabývat? Nikdo takový tento návrh nepodává, takže otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Milan Štěch s právem přednostním a pan senátor Jan Horník. Takže pan senátor vůbec? – Potom. Dobře, Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Horník: Dobrý den, pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já musím vystoupit, mně nic jiného nezbývá. Já tady u toho pultíku už stojím poněkolikáté, vždycky je to o oblasti CO2 , povolenky a podobně.

Pan ministr určitě ví, o čem mluvím. A zhruba před rokem mi slíbil, že budeme řešit spolu situaci včetně lidí nebo zástupců Svazu podnikatelů ve stavebnictví ČR. My jsme se dokonce tady v předsálí setkali a domluvili jsme si termín – je to přes půl roku, ještě déle – a pan ministr tento slib nesplnil, protože dokonce na plénu zde mi řekl, jestli má pan senátor Horník nějaký problém, tak ho vyřešíme bilaterálně. Tento problém není vyřešen dodneška, přes opakované prosby Svazu podnikatelů ve stavebnictví ČR. Dneska s tou novelou, kterou máme před sebou, která nebyla v tom rozsahu předkládána, ale byla doplněna vlastně pozměňovacími návrhy ve výboru panem poslancem Chytkou, tak zjišťujeme, že dopad této novely může mít do budoucna možná pro některé společnosti průmyslu velmi tvrdý dopad a firmy, které nejsou velké, které nemají velké zázemí finanční, mohou kleknout na kolena. Já jsem před rokem taky upozorňoval a mluvil o Karlovarském porcelánu. Na jedné straně se zde mluví – ano, Ostravsko, Ostravský region – já mám vedle region Ústecký, znám tu problematiku a vím, že se životním prostředím je zapotřebí něco dělat. Nám se podařilo od roku 93 snížit nejpodstatnější věci až o 70 %. Každé další snížení, to znamená z těch zbývajících 30 % bude horší a horší, ale zejména nákladnější. A když jsem před rokem mluvil o Karlovarském porcelánu, tak se mi zdálo, že se tady na mě všichni dívají se znepokojením. Já jsem upozorňoval na situaci, že čím víc budeme firmy, zejména středního charakteru, zatěžovat různými povinnostmi mimo to, co na ně doléhá, a to je zejména cena energií, takže nám ty firmy začnou padat. Jsem z regionu, kde je v současné době ohroženo 2400 pracovních míst lidí ze sociálně slabší struktury, lidí, kteří těžko najdou na trhu práce další případné své uplatnění. Bohužel, dneska Nejvyšší soud rozhodl o konkursu Karlovarského porcelánu. To je výsledek arogance naší vlády, která není ochotna naslouchat podnikatelům. Je to s podivem, že to je vláda středopravicová a že jsem očekával, že právě tato vláda bude ochotna konzultovat své kroky s podnikatelskou sférou.

Nemluvíme ale pouze o Svazu podnikatelů ve stavebnictví, ale také o Asociaci hutnictví železa, o Svazu průmyslu a dopravy ČR. Víte, nejdříve je zapotřebí vytavit železo, pak z toho železa něco ukout a pak teprve přichází ten proces, na kterém všichni chtějí hrozně vydělávat, to znamená zobchodovat to, ve službách a podobně, ale zejména musíme mít ten první článek. Pokud nám kleknou tyto firmy, budeme donuceni dovážet, staneme se jako republika naprosto nekonkurence schopní a povede to ke ztrátě dalších pracovních míst. Chci upozornit na to, že se nejedná pouze o Ostravsko, jedná se i o okolí tady středních Čech, Berounsko, kde jsou například cementárny. V tom výkladu a v tom, co jsem se všecko dočetl, tak je zmiňováno, že tato záležitost se týká samozřejmě asi 35 nebo 53 regionů v ČR vytypovaných těmi největšími problémy. Ano, my likvidujeme nesmyslné škody, které byly napáchány před rokem 89 tím, že se fabriky umisťovaly uprostřed aglomerací nebo aglomerace je obrůstaly. Proto dneska máme tento velký problém.

Chápu obyvatelstvo Ostravska, že chce mít životní prostředí jako snad má dneska většina z nás. Jenom bych chtěl upozornit na to, že emisní limit na ČR je na úrovni 40 miligramů na metr krychlový. A na Ostravsku, jak mi dneska bylo potvrzeno zástupci Ministerstva životního prostředí, je to cca kolem 63 miligramů na metr krychlový. To znamená, že s tímto stavem samozřejmě nemůžeme být spokojeni, ale na druhé straně se toto životní prostředí a čistota ovzduší o mnoho zlepšila, než tomu bylo v 90. letech.

Já chci apelovat na pana ministra, chci apelovat na rozum všech těch, kteří mají za úkol vést naši společnost, naše hospodářství. Stavte se k podnikatelské sféře čelem. Komunikujte s ní. Já mohu zodpovědně říci a mohu to doložit, že nekomunikujete. A já vás o to žádám. Protože paradoxní situace nastává, kdy vám pravicoví politici říkají: Nejlíp bylo za vlády sociální demokracie, protože ty nás vždycky vyslechly a snažily se pomoci. Mám dojem, že zejména ODS by se nad tímto měla zamyslet a tudy by měla vést cesta její vnitřní změny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, slovo má místopředseda Senátu Milan Štěch.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já kdybych vystoupil před panem kolegou Horníkem, tak bych hodně věcí, které on uváděl, také použil, ale pokusím se být věcný a nebudu to opakovat. Ale musím začít, dnes v 7 hodin ráno, kdy jsem shodou okolností se účastnil jednání na Úřadu vlády za účasti pana ministra Bursíka o horním zákoně. A teď to, čím pan Horník končil, tím tam podnikatelé začínali. Ne takhle úplně, ale bylo to o komunikaci. Samozřejmě jsem k tomu vystupoval, protože nechci dělat soudce ani se necítím, že jsem ten spravedlivý v tomto ani nemám tolik informací, ale chci říci jednu věc.

Na mne se také obrátily některé firmy, ale především se na mne obrátila poměrně reprezentativní skupina zástupců zaměstnanců ze severní Moravy, kteří ve svém stanovisku projevili obavy, že jim tento návrh, zejména ta část, která byla panem poslancem Chytkou dopracována a předložena v PS, může zkomplikovat život, otevřeně hovoří o nebezpečí ztráty mnoha pracovních míst.

Já jsem včera na druhou stranu vyslechl v našem klubu diskusi zástupců senátorů, kteří se pohybují v komunální politice a ti hovořili jinak. A můj závěr je takový, že bohužel to máme v té proceduře přijímání takto důležitých návrhů. Možná kdyby to bylo v návrhu zákona z MŽP od pana ministra, tak to prošlo řádným připomínkovým řízením, jehož účastníkem jsou i samozřejmě takové subjekty, jako je Svaz průmyslu a dopravy, a myslím si, že by se vedla diskuse a aspoň bychom měli pocit, že to proběhlo řádnou diskusí, a buď by došlo ke shodě anebo by zůstaly rozpory.

Vzhledem k tomu, že taková záležitost byla doplněna v PS, protože původně se ten návrh týkal především oblasti skleníkových plynů a ne emisí jemného prachu, ale já to nechci nijak zlehčovat a samozřejmě pro občany, kde emise jsou, je to velice vážný rizikový faktor, tak bychom v tom přece jen měli nějakou proceduru, která je nejenom legitimní, ona i tato je samozřejmě legitimní, ale byla by asi objektivnější a mohla by eliminovat některé excesy.

Víte, já se obávám jednoho. Nechci se stavět na stranu ani těch ani těch, ale obávám se jednoho, že to může být zneužito. Že to může být zneužito, tato část zákona, která je jistě míněna dobře, zlepšit životní prostředí, že firmy, které mají dnes velké problémy, budou se do určité míry možná za to schovávat a říkat: Kdyby toto nebylo, tak jsme nemusely tolik lidí propouštět, tak jsme nemusely odejít apod.

Já nevím, samozřejmě nikdo to nebude soudit, ale může to v mínění lidí, kteří třeba teď tomu budou z větší části fandit, protože budou vidět to lepší ovzduší, které snad v horizontu několika let z toho bude, to si všichni přejeme, ale když dojde k nezaměstnanosti a budou obtíže třeba brzy a nemusí být hlavním faktorem tento návrh zákona a jeho dopady, ale můžou to být jiné a za toto schovávané, tak si myslím, že to může proti takovým změnám lidi spíše popudit.

O co mi tedy jde? Jde mi o to, aby takové věci, které mají poměrně velké dopady do hospodaření, byly projednávány standardním způsobem, aby se eliminovaly různé pochybnosti, nepravdy, polopravdy, aby nebyl potom zneužívaný, některé skupiny lidí, informací, která je pro ně samozřejmě velice bolestivá, aby se v tomto postupovalo standardním způsobem. Já z tohoto důvodu zákona nepodpořím, mám z toho špatný pocit, byť se jedná jistě o dobrou věc, a to je snížení emisí jemného prachu. Připomínám názor naší legislativy, že se tím může založit určitý přístup nerovnosti, protože pravomoci, které jsou svěřeny krajům, de facto mohou znamenat, že jedna firma bude mít lepší podmínky jen proto, že druhá je v jiném kraji, bude mít horší podmínky z tohoto pohledu, to si myslím, že i z pohledu rovné hospodářské soutěže je minimálně ke zvážení.

Takže děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane místopředsedo. Do rozpravy jsou přihlášeni senátoři Eybert, Šebek, Bárek. Pane senátore Eyberte, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovolím si také pár poznámek k tomuto zákonu.

Připomenu znovu důležitou součást této projednávané novely, kterou už tady zmínil pan ministr. Energetická bezpečnost ČR závisí do značné míry na schopnosti přesunu výroby elektrického proudu v době rekonstrukce tepelné elektrárny na některou jinou tepelnou elektrárnu. Aby nedošlo k pokutování výrobce, tak je nutné povolit přesunutí limitů vypouštění ze zdroje, který je odstaven, na zdroj, který bude vyrábět proudu více, a tedy logicky bude také produkovat více emisí.

Pokud toto nebude možné, čeká nás další problém, a to jak s dostatkem elektrického proudu, jeho dodávkou, ale také s nárůstem ceny, pokud ho budeme muset dovážet. Měl-li by producent elektrického proudu projít časově náročnou procedurou velké změny integrovaného povolení pro svá zařízení, které nemá jistý výsledek ani co do výsledku ani co do času, dostane se výrobce do problémů časových skluzů při harmonogramech obnovy tepelných elektráren.

Návrh, který znamená pravomoc krajů možnost uložit přísnější podmínky pro vypouštění emisí, také vítám, neboť může znamenat alespoň zčásti určitou diverzifikaci výroby do míst s menším zatížením a menšími emisemi než je v těch krajích nebo místech, kde je zátěž dneska veliká.

ČR má dnes nastaven systém emisních limitů velmi přísně. Přesto se domnívám, že navrhovaný zákon včetně pozměňovacích návrhů přijatých v PS s tím, že jeho účinnost je rozkládána do devíti let, je pro mne přijatelný i v době dnešních ekonomických problémů. Proto budu hlasovat pro jeho přijetí, a jestli se pan senátor Štěch bojí dopadů rozhodování krajů, tak má určitě možnost obrátit se na své stranické kolegy, kteří dnes vedou kraje a nesou za svá rozhodování svou politickou zodpovědnost. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Do rozpravy se dále přihlásil senátor Karel Šebek.

Senátor Karel Šebek: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych jenom chtěl doplnit, že při projednávání tohoto tématu jsem se opravdu snažil vcítit do situace obou stran a na jednu stranu chápu obavy provozovatelů z toho, že opatření, která budou muset provést, samozřejmě přinesou další náklady, které budou muset hradit ze svého zisku, na druhou stranu, pokud jsou v republice lokality, kde krátkodobé překročení limitů nastane téměř 200 dní v kalendářním roce, tak je tady skutečně namístě potřeba něco s tím dělat a nedivím se iniciativě pana poslance Chytky.

Co bych chtěl říci z toho, co proběhlo při projednávání na našem výboru, myslím, že všechny zainteresované strany, a to zejména zástupci MŽP, projevily značnou erudovanost v této oblasti a myslím si, že to téma je projednáváno naprosto bez emocí a skutečně pokud je tady oboustranná snaha něco s tím udělat, tak si myslím, že bezprostřední chod podniků ohrožen není. Již proto, že chápeme, že ta opatření se musí naplánovat, musí se na ně najít zdroje a že tady je prostor pro to, aby to bylo rozloženo v čase. Ale zároveň to není žádný důvod, abychom celé tyto úvahy odložily až zase o několik let později.

Čili já si myslím, že pokud se najde vůle na všech stranách, jak by to ve společnosti mělo být, tak to může být jenom ku prospěchu této věci a že zákon je v podstatě správný. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Pane místopředsedo, přejete si vystoupit s přednosti? Ano. Pan místopředseda Štěch, po něm promluví pan senátor Ivo Bárek a pak pan senátor Bedřich Moldan.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane místopředsedo, pane ministře, já si myslím, že toto téma nemusí být vůbec politické, stranickopolitické a myslím si, že bychom to dělat neměli. Já jsem tady nehovořil o tom, že by kraje v tomto přistupovaly nějak se záměrem poškodit podnikatele. Já jsem tady hovořil, ani se těch krajů nebojím, já jsem tady hovořil o něčem, co se všeobecně nazývá rovné podmínky hospodářské soutěže. A myslím si, že ty by měl de facto spravovat na celém území unitárního státu skutečně stát, tzn. jeho exekutiva a samozřejmě i formou zákonů.

A na odlehčení, jestli ten náběh je tam devět let, jak tady bylo hovořeno, jestli pan kolega senátor Eybert je přesvědčen nebo doufá a věří, že ještě za osm, devět let budou na těch krajích žluté koalice nebo koalice se zastoupením oranžové barvy, tak je to pro mne velice sympatický názor. Děkuji za něj.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, slovo má pan senátor Ivo Bárek. Prosím.

Senátor Ivo Bárek: Děkuji, pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, už mí předřečníci myslím řekli skoro všechno, co jsem chtěl říci. Milan Štěch to tady podle mne taky vyjádřil. Já jsem chtěl samozřejmě prostřednictvím pana předsedajícího Pavlovi Eybertovi říci, že si myslím, že to prostě není o politických zásazích na krajích. Tato materie je významně odborná.

Chtěl bych se připojit k tomu, co tu říkal pan kolega Šebek, že opravdu na našem výboru se probírala tato materie velmi odborně. Myslím si, že jsme dali prostor všem stranám, které do tohoto problému zapadaly, a že se všichni vyjádřili. Dokonce bych řekl, kolegové a kolegyně mi to asi potvrdí, že někdy náš výbor přecházel v nějaký odborný seminář, kdy jsme si nechávali vysvětlit některé věci.

Poslanecký návrh poslance Chytky dokonce MŽV nějakým způsobem, řekl bych, korigovalo, když to jednoduše řeknu, a myslím, že ten návrh, který je předložen, že splňuje to, co myslíme, že by měl splnit. I s ohledem na těch devět let. Když si představím, že snížení je asi o 30 %, to znamená každé tři roky by mělo být snížení asi o 10 % a myslím, že i ty firmy, pokud do toho půjdou a ten úřad, znovu říkám, krajský úřad může nařídit, tzn. může se to nějakým způsobem řešit, takže to bude řešeno ve správním řešení, myslím, že ten prostor je natolik dostatečný, že se ta problematika dá vyřešit, vykorigovat tak, že všichni zainteresovaní z toho vyjdou vítězně.

Takže já bych doporučoval, abychom tento návrh podpořili na schválení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Pan senátor Petr Vícha si přeje vystoupit přednostně? Nepřeje. Pan senátor Bedřich Moldan.

Senátor Bedřich Moldan: Pane předsedající, děkuji za slovo. Pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych velmi stručně vyjádřil svou podporu tomuto zákonu. Myslím si, že je připraven, prodiskutován dobře, shodla se jak PS, tak exekutiva na tom, že pozměňovací návrhy, které byly dodány, ten zákon zlepšují. A já jsem o tom přesvědčen rovněž.

Velmi vítám skutečnost, že se tímto způsobem zákon zaměřuje na velmi akutní záležitost, tzn. znečištění ovzduší jemnými částicemi, což jak víme, je po zdravotní stránce, po stránce rizika pro lidské zdraví tou vůbec největší hrozbou životního prostředí v ČR a speciálně v Moravskoslezském kraji, ale specificky úplně v Ostravě. Podle posledních výzkumů, které právě v těchto lokalitách byly provedeny, skutečně tam to je velmi vážné. V posledních letech je to jedna z mála věcí, které se nejenže nedaří zlepšovat, ale dokonce se zhoršuje. Takže tady opravdu je namístě tato iniciativa a toto opatření rovněž myslím, že je velmi dobré, že tady je dlouhé období, kdy se mohou podniky připravit na účinnost zákona.

Víme velmi dobře, že v minulosti právě takovéto dlouhé období prospělo ke správnému uplatnění a zlepšení ovzduší v případě toho vůbec prvního našeho polistopadového zákona na ochranu ovzduší. Tam bylo tuším sedm let a opravdu po skončení této doby se zjistilo, že míra uposlechnutí zákona je více než 90 %, což byl obrovský úspěch a já pevně doufám, že i tento zákon bude mít takový úspěch a výrazně přispěje ke zlepšení ovzduší.

Rovněž velmi vítám informaci pana ministra o tom, že se připravuje komplexní nová úprava, protože těch skutečností, které jsou nové a které je třeba zapracovat, je skutečně mnoho a víme všichni velmi dobře, že jednotlivé novely nepřispívají k transparentnosti a účinnosti našeho právního řádu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji a zatím jako poslední přihlášený do obecné rozpravy pan senátor Petr Vícha. Prosím.

Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem tady u pultíku proto, abych ohlásil střet zájmů. Jsem totiž ze severní Moravy a spolu s dalšími statisíci obyvateli více než 200krát v roce dýcháme vzduch, který překračuje někdy i desetinásobně povolené normy.

Bohumín leží na té straně od Ostravy, kde bez toho, abychom cokoli mohli ovlivnit, ze 70 % je ovzduší ovlivňováno spadem z Ostravy, kde je 23 těchto zdrojů. Jednotlivé všichni dodržují všechny normy. Přesto občané nemají to, co by zákonem měli mít stanoveno.

Na druhé straně se na mne a možná i na některé z vás obrátili zástupci Svazu obchodu a průmyslu a hutních podniků s tím, že to bylo nestandardním způsobem schváleno pozměňovacím návrhem, neměli možnost oponovat. A mají také svou pravdu. Protože takové normy by měly být z pera MŽP, měly by projít řádným připomínkovým řízením, aby i podniky byly zapojeny do diskuse a mohly se na to připravit.

Považuji tedy za chybu MŽP, že ten návrh musel podat poslanec. Ale když po důkladné diskusi dnes ve výboru člověk má pro a proti, tak přestože jsem hlásil střet zájmů, tak budu hlasovat pro tento zákon, protože doba, po kterou se podniky mají možnost na to připravit, je velmi dlouhá a zástupci MŽP dnes na výboru řekli, že v příštím roce má být připravována novela a pevně věřím, že tam to bude uvedeno všechno do správného stavu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Nikdo, takže rozpravu končím.

Táži se pana navrhovatele, zda si přeje vyjádřit se k obecné rozpravě. Samozřejmě, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Děkuji, pane místopředsedo. Velmi stručně, protože šlo o obecnou rozpravu. Já jsem přicházel do Senátu trochu s takovým napětím, nakolik se tady změní případně atmosféra, kterou jsem vždy považoval za velmi věcnou a konstruktivní, v podstatě všechny návrhy resortu životního prostředí tady byly posuzovány věcně a ne ideologicky. Jsem rád, že nad touto normou se prokazuje, že tento charakter – mohu-li si vůbec troufnout a dovolit toto takto hodnotit – v Senátu zůstává zachován. Když to řekne pan Štěch, tak si myslím, že to je v tomto smyslu jistě ta největší hodnota, jsa zároveň vysoce postaveným odborovým předákem. Tak za to děkuji.

Na tomto pozměňovacím návrhu jsme pracovali velmi dlouho. Je-li nám vyčítáno, že to není z pera MŽP, já vás mohu ubezpečit, že ten návrh je jak z pera pana poslance Chytky, tak z pera MŽP, že to je mnohaměsíční týmová práce, kdy já jsem panu poslanci vděčný.

Důležité na tom je, že dáváme jasnou perspektivu všem firmám, které emitují více jak 30 tun jemného, poletavého prachu ročně a které se nacházejí v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší, které jsou vymezeny. To znamená, obavy nějakých podniků střední velikosti, nebo Karlovarského porcelánu, to je téma samo pro sebe, které jsme projednávali samozřejmě ve vládě i na poradě ekonomických ministrů, těch se to netýká. Týká se to skutečně velikých zdrojů znečištění, především z oblasti hutnictví železa. My máme za to, že návrh, který jim dává přechodové období, umožňuje postupné plnění sníženého emisního stropu, zároveň dává občanům aglomerací a regionu jasnou perspektivu, výhledu zlepšení stavu ovzduší. Zároveň tam dokonce máme dva modely. Jeden model je lineární snižování, 30 % snížení toho stropu, druhý model je skokové snížení, jestliže se rozhodne firma snížit skokově, udělat tam technologické zlepšení, tak může takto učinit v průběhu 9letého období. Poté ovšem se ten emisní strop snižuje ze 70 % na 30 % – v perspektivě 9 roků.

Máme za to, že to je návrh, který skutečně rok od roku přinese tomu postiženému regionu zlepšení emisí jemného polétavého prachu. A nezdůraznil jsem, že jemný polétavý prach je prekurzorem, je nosičem polyaromatických uhlovodíků, což je výrazný problém, který se projevuje na zdravotním stavu obyvatelstva. Pro ministerstvo životního prostředí pan prof. Švanda nám dlouhodobě dělá studie, které ukazují na větší incidenci nádorových onemocnění, kratší střední délku života atd. Je tam zcela zřejmá vazba kvality ovzduší, dáno právě touto znečišťující látkou, a zdravotním stavem obyvatelstva. Dělali jsme v tomto, co jsme mohli a myslím, že jsme splnili úkol, který je v rezortě životního prostředí vkládán.

Zároveň bych chtěl závěrem upozornit nebo poukázat na to, že přistupujeme k řešení těch problémů systémově. To znamená, vedle řešení v postižených oblastech se snažíme přispět impulsy k rychlejší obnově vozového parku, který je 14,5 roku starý v průměru. Už se nám podařilo prosadit nulové silniční daně pro ekologická vozidla, která patří do kategorie nízkoemisních vozidel. Víte, že teď jsme prosadili nepříjemnou záležitost. Týká se přeregistrace vozidel. Zase – ten hlavní impuls se týká zlepšení stavu životního prostředí. Stejně tak, a to je asi nejdůležitější, jsme na velmi nadějné cestě, zobchodovat přebytek emisních povolenek z období kjótského obchodování v hodnotě cca 10 miliard Kč. A tyto prostředky, které budou příjmem Státního fondu životního prostředí, tak jak vy jste schválili tady v Senátu, využít pro zvláštní program, který by se zaměřil na energetické úspory v domácnostech. Máme za to, že to je správnou odpovědí na finanční krizi, na ekonomický tlak, který je na veřejnost daleko větší. To správnou odpovědí jsou investice do úspor. Toto je přesně oblast, kterou se budeme zabývat v prvním pololetí příštího roku. Máme tím pokryty hlavní sektory ekonomiky, resp. hlavní sektory znečišťování ovzduší jemným polétavým prachem. Takže bych vás velmi rád poprosil o to, abyste tento návrh ve znění Poslanecké sněmovny podpořili a abyste tím přispěli naší iniciativě, zlepšit stav ovzduší v ČR.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli, pane ministře. Ještě než budeme hlasovat, dáme možnost zpravodaji garančního výboru, aby se k proběhlé rozpravě vyjádřil a zopakoval nám, o čem budeme hlasovat.

Senátor Karel Šebek: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, v obecné rozpravě vystoupilo 7 senátorů, z toho jeden dvakrát, a jediný návrh, který tady zazněl, byl – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Takže po znělce budeme o tomto jediném návrhu hlasovat.

Byl podán návrh, schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.V sále je přítomno 66 senátorek a senátorů. Znamená to, že aktuální kvórum je 34.

Hlasujeme. Kdo je pro tento návrh, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Vy, kteří jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Děkuji vám. Končí 18. hlasování v pořadí, přítomno 68 senátorek a senátorů, kvórum bylo 35, 58 hlasů pro, 2 hlasy proti. To znamená, že návrh byl schválen.

Děkuji panu zpravodaji, panu ministrovi poděkujeme až posléze, protože dalším bodem je:

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu Návrh na ratifikaci Protokolu o registrech úniků

a přenosů znečišťujících látek (Kyjev, 21. května 2003)

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 295a uvede jej ministr životního prostředí, kterému uděluji slovo. Prosím.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Děkuji pěkně. Dámy a pánové, vládní návrh na ratifikaci Protokolu o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek vyplývá z Úmluvy o přístupu k informacím, která byla přijata v roce 1998 v Dánsku. Článek 5 odstavec 9 této úmluvy ukládá smluvním stranám postupně zavádět integrovaný celostátní systém inventur nebo registrů znečištění prostředí ve formě veřejně přístupných databází.

Tento protokol je prvním mezinárodně právním závazným dokumentem o registrech úniků a přenosůznečišťujících látek. Plnění tohoto protokolu je v ČR zajištěno samostatnou právní úpravou, která je poměrně čerstvá. Je to zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí. Tento zákon nabyl účinnosti 12. února tohoto roku a 29. dubna nabylo účinnosti nařízení vlády, kterým se stanoví seznam znečišťujících látek a prahových hodnot a také údaje, které jsou požadovány pro ohlašování do tohoto registru.

Nepředpokládá se žádný nárok na povinné osoby, resp. provozovatele, to proto, že ty dané povinnosti jsou jim už v tuto chvíli stanoveny vnitrostátním právem, resp. nařízením, které bylo implementováno v již zmíněném zákoně. Tento protokol patří do kategorie smluv, jejichž úprava je vyhrazena formou zákona a podle článku 49 ústavy vyžaduje protokol před ratifikací souhlas obou komor Parlamentu. Jedná se o smlouvu prezidentské kategorie. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministře. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB, přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk 295/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Töpfer. Garančním výborem je VUZP. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 295/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Vlček, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Václav Vlček: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové. Dovolte, abych konstatoval, že s naprostou většinou údajů a informací, které jsou obsaženy i v mé zpravodajské zprávě, vás již seznámil pan ministr. Proto nebudu celou zprávu číst. Zároveň děkuji panu ministrovi za vyčerpávající zprávu.

Dovolím si vás seznámit pouze s obsahem jednoho článku protokolu. To je článek 7 protokolu – abyste se seznámili s povinnostmi vlastníků, provozovatelů zařízení. Dovolím si citovat. Článek 7 protokolu zavádí ohlašovací povinnost pro vlastníky či provozovatele zařízení, která vykonávají činnost dle přílohy jedna protokolu, anebo v nichž dochází k únikům znečišťujících látek uvedených v příloze dvě. Dotčenými zařízeními jsou např. rafinérie, tepelné elektrárny, chemické a těžební podniky, spalovny odpadů, dřevozpracující nebo papírenské závody. Osoby plnící ohlašovací povinnost jsou povinny příslušnému orgánu poskytnout zejména následující informace: název, adresu, zeměpisné umístění, činnost nebo činnosti ohlašovatele, název a číselné označení znečišťujících látek, množství ohlašované znečišťující látky, včetně rozlišení, do které ze složek životního prostředí látka unikla, množství každé znečišťující látky nebo odpadu přenášeného mimo lokalitu. U odpadu pak včetně rozlišení, zda jde o nebezpečný odpad či jiný odpad a dále s uvedením buď R, pokud má být odpad dále využit, nebo D, pokud má být odstraněn. A nakonec množství každé ohlašované znečišťující látky v odpadních vodách.

Ohlašovatelé jsou povinni příslušné údaje shromažďovat a vést jejich evidenci po dobu nejméně 5 let od konce ohlašovacího roku, jehož se týkají. Přístup veřejnosti k údajům v registru má být zásadně bezplatný a bez nutnosti prokazovat zájem na získání těchto údajů.

Jinak vše důležité bylo řečeno. Snad jenom, že ekonomické dopady implementace samotného protokolu na státní správu, stejně tak i na podnikatelský sektor a státní rozpočet budou minimální.

Z protokolu nevyplývá pro smluvní strany povinnost hradit členské příspěvky.

A nyní mi dovolte, abych vás seznámil 106. usnesením VUZP z 32. schůze konané již 9. září 2008 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu Návrh na ratifikaci Protokolu o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Karla Bláhy, náměstka MŽP ČR, zpravodajské zprávě senátora Vlčka a po rozpravě, výbor

1.? Doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci protokolu.

2.? Určuje mne zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu.

3.? Pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Přeje si vystoupit pan senátor Töpfer? Nepřeje. Takže mohu otevřít obecnou rozpravu, což tímto činím. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Obecnou rozpravu končím. Ani pan navrhovatel, ani pan zpravodaj se tedy nemohou vyjádřit, neboť mají k čemu. My budeme vzápětí hlasovat o návrhu, který bude znamenat, že Senát dá souhlas k ratifikaci.

V jednacím sále je přítomno 66 senátorek a senátorů, to znamená, že kvórum je 34. Hlasujeme o návrhu usnesení, které bude znít:

Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek (Kyjev, 21. května 2003).

O návrhu dávám hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskněte, prosím, tlačítko ANO a zvedněte ruce. Děkuji vám. A nyní – kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Končí hlasování pořadové číslo 19. Skončilo schválením návrhu, dát souhlas k ratifikaci.

Teď tedy poděkuji nejen panu zpravodaji, ale také panu ministrovi. Přejeme mu dobrou noc.

My budeme projednávat bod, kterým je:

Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2007

Nejdříve vám navrhnu, abychom podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedkyně Rady Ústavu pro studium totalitních režimů Naděždy Kavalírové na našem jednání. O tomto návrhu budeme bezprostředně hlasovat.

V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, kvórum je 33. Hlasujeme o vyslovení souhlasu s účastí paní předsedkyně Naděždy Kavalírové.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, prosím, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Návrh byl přijat, nakonec 65 přítomných, kvórum 33, 50 hlasů pro, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Dovolte, paní kolegyně, páni kolegové, abych zde přivítal předsedkyni Ústavu pro studium totalitních režimů paní Naděždu Kavalírovou.

Zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 330. Prosím nyní paní předsedkyni, aby nás se zprávou seznámila. Prosím.

Naděžda Kavalírová: Vážení přítomní, než vás seznámím se zprávou, dovolte, abych vám řekla na okraj:

Tuto zprávu a toto prostředí považuji za tak důležité, že jsem přijela z Hostýna, kde jsem na několikadenní duchovní obnově a zase se tam večer vracím. K té duchovní obnově patří bobřík mlčení, takže tam musím být zticha. Dovolte, abych si to tady vynahradila. Děkuji. (Oživení v sále.)

Vážený pane předsedající, vážené předsednictvo, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři. Je mi ctí obeznámit horní komoru Parlamentu České republiky s první poněkud atypickou výroční zprávou Ústavu pro studium totalitních režimů. Tato zpráva vás informuje o úspěšném završení vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů a archivu bezpečnostních složek tak, jak předpokládá zákon č. 181/2007 Sb., přijatý v polovině loňského roku.

Rada Ústavu pro studium totalitních režimů, kterou jste zvolili v prosinci 2007, navázala na činnost zmocněnce vlády a prozatímního ředitele Archivu bezpečnostních složek Dr. Pavla Žáčka a podpořila tak úsilí o řádnou delimitaci pracovních míst, finančních prostředků, movitého i nemovitého majetku, včetně archiválií bezpečnostních složek z období let 1945–1990. Z těchto důvodů je podstatná část výroční zprávy věnována přípravným krokům zmocněnce vlády a jeho pracovního týmu, včetně činnosti bývalého odboru Archiv bezpečnostních složek Ministerstva vnitra ČR, který byl de facto platformou pro vznik těchto nových institucí.

Nejdůležitějším aktem Rady ústavu na jejím druhém řádném zasedání bylo jmenování ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Členové Rady ústavu se z důvodu posílení mandátu zmocněnce vlády a prozatímního ředitele Archivu bezpečnostních složek v závěrečné fázi delimitace v souladu se zákonem rozhodli jmenovat Dr. Pavla Žáčka k 1. lednu 2008 do funkce.

Ústav a archiv vznikly delimitací movitého i nemovitého majetku v celkové hodnotě cca čtvrt miliardy korun, archivních dokumentů v rozsahu okolo 20 běžných kilometrů, včetně statisíců kusů mikrofiše a převodem 273 systemizovaných pracovních míst z ministerstva vnitra, ministerstva obrany, včetně Vojenského zpravodajství, Úřadu pro zahraniční styky a informace, ministerstva spravedlnosti a Bezpečnostní informační služby.

Zároveň je nutné zdůraznit, že tento proces probíhal za plného chodu zúčastněných stran a za zvýšeného zájmu laické i odborné veřejnosti o předmětné archiválie.

Přestože proces vzniku byl definitivně završen až k 1. únoru 2008 a bude tudíž prezentován až ve výroční zprávě Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2008, mohu již nyní konstatovat, že se nám podařilo postavit základy pevné a solidní instituce, která bude plnit zákonem předepsanou roli v našem veřejném životě.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Paní předsedkyně, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Zprávu projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 330/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Hálek.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor ústavně-právní. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 330/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Kubera, a toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaroslav Kubera: Pane místopředsedo, zpravodajem byl původně určen pan senátor Petr Pakosta, který mě poprosil z Jižní Ameriky, zda bych ho nezastoupil.

84. usnesení ústavně-právního výboru z 25. schůze konané dne 29. října 2008 k výroční zprávě Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2007:

Po úvodním slově Dr. Naděždy Kavalírové, předsedkyně Ústavu pro studium totalitních režimů, a po vyslechnutí zpravodajské zprávy senátora Petra Pakosty a po rozpravě ústavně-právní výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2007 na vědomí. Zpravodajem určuje Petra Pakostu a pověřuje předsedu výboru senátora Jaroslava Kuberu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Nyní možná uvede moje slova na pravou míru pan senátor Jan Hálek, jak to tedy s oběma výbory bylo a který plnil který úkol. Prosím.

Senátor Jan Hálek: Pane předsedající, paní předsedkyně, dámy a pánové. Garančním výborem byl výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Dovolte mi tedy, abych přednesl svou zpravodajskou zprávu.

Po přijetí zákona č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek byly k 1. 8. 2007 vytvořeny dvě nové organizační složky státu.

Co se týče předání dokumentů, cituji z výroční zprávy:

„Předání zhruba 17 km archiválií představuje zřejmě největší přesun archiválií v moderních dějinách České, resp. Československé republiky. Již v průběhu legislativního procesu bylo varováno před tím, že podobná akce ochromí na řadu měsíců vlastní badatelský přístup k uvedeným materiálům a dokumentům a že se mnohé může ztratit. Nesporným úspěchem přípravného období je, že ani jedna z jmenovaných hrozeb se nenaplnila.“

V České republice bylo tedy dosaženo fungující období specializovaných institucí, jaké jsou v Německu, Polsku, Maďarsku, Rumunsku, na Slovensku, v Bulharsku, Litvě, Lotyšsku, Estonsku a na Ukrajině. Dovolte mi, abych připomenul cíle ústavu:

Ústav zkoumá období komunistické totalitní moci, antidemokratickou a zločinnou činnost orgánů státu, zejména jeho bezpečnostních složek, a zločinnou činnost Komunistické strany Československa i dalších organizací založených na její ideologii. Analyzuje příčiny a způsob likvidace demokratického režimu v období komunistické totalitní moci, dokumentuje účast domácích a zahraničních osob na podpoře komunistického režimu a odporu proti němu. Získává a zpřístupňuje veřejnosti dokumenty vypovídající o době nesvobody a období komunistické totalitní moci, zejména o činnosti bezpečnostních složek a formách pronásledování i odporu, a převede bez zbytečného odkladu převzaté dokumenty do elektronické podoby, dokumentuje nacistické a komunistické zločiny, poskytuje veřejnosti výsledky své činnosti, zejména zveřejňuje informace o době nesvobody, o období komunistické totalitní moci, o činech a osudech jednotlivců, vydává a šíří publikace, pořádá výstavy, semináře, odborné konference a diskuse.

Archiv bezpečnostních složek zabezpečuje péči o archiválie, jejich odborné a vědecké zpracování a zpřístupňování, využívání k vědeckým a jiným účelům, shromažďování archiválií v archivech, přebírání archiválií od jiných původců nebo nabývání od jejich vlastníků, jejich ochranu, bezpečné ukládání a evidenci, zpřístupňování a zveřejňování a poskytování informací a pomoci státním orgánům.

A nyní stručně chronologicky k dosavadní činnosti Ústavu.

V průběhu října 2007 byla s ministerstvem vnitra vyřešena otázka nájmu, neboť Archiv i Ústav disponovaly majetkem i personálem v té době ještě nedelimitovaným.

S ministerstvem vnitra byla v prosinci téhož roku probírána otázka převodu osobních evidenčních karet bývalých příslušníků komunistických bezpečnostních složek, která byla následně vyřešena jejich převodem na Archiv.

V průběhu prosince 2007 až ledna 2008 byl na pořadu převod materiálů utajované povahy. Po dohodě s ministerstvem vnitra, Úřadem pro zahraniční styky a informace a ministerstvem obrany byly převedeny – a stále vlastně jsou převáděny – všechny materiály uvedené v § 14 zákona č. 181/2007 Sb., vyjma materiálů označených stupněm utajení, které instituce nadále potřebují podle § 14 odst. 2 téhož zákona.

Jak již bylo řečeno, byla zvolena Rada Ústavu. Prvním ředitelem Ústavu byl jmenován Pavel Žáček.

V lednu 2008 došlo k inventarizaci majetku a zásob.

Ředitelem Archivu byl jmenován Ladislav Bukovský.

Dne 31. 1. 2008 byl podepsán zápis o předání a převzetí archiválií mezi odborem archivu bezpečnostních složek ministerstva vnitra a Archivem bezpečnostních složek, kterým byly převedeny archiválie bezpečnostních složek z resortu ministerstva vnitra.

Jak již bylo také řečeno, dne 1. 2. 2008 vstoupil v účinnost v celém rozsahu zákon č. 181/2007 Sb., a Ústav i Archiv byly konstituovány.

V únoru 2008 Archiv převzal archiválie od Vojenského zpravodajství ministerstva obrany.

A ještě několik slov ke struktuře, postavení, a výsledkům činnosti Ústavu.

Ústav má postavení samostatné organizační složky státu, do jejíž činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. Ústav je účetní jednotkou. Činnost Ústavu je hrazena ze samostatné kapitoly státního rozpočtu – je to rozpočtová kapitola č. 355. Nejvyšším orgánem Ústavu je Rada a dalším orgánem ze zákona je ředitel Ústavu.

Odbor - archiv bezpečnostních složek ministerstva vnitra - v jistém smyslu čelný předchůdce Archivu, v roce 2007 převzal některé zaměstnance z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a Služby kriminální policie a vyšetřování, delimitoval archiválie hlavní správní rozvědky z Úřadu pro zahraniční styky a informace, předal Správnímu archivu ministerstva vnitra archiválie z období po roce 1991, modernizoval pražskou badatelnu Na Struze, vybudoval novou v Brně – Kanicích, uspořádal osvětové akce, založil časopis Paměť a dějiny.

Ústav pro studium totalitních režimů zaznamenal narůstající zájem odborné i laické veřejnosti o archiválie předlistopadových bezpečnostních složek. Celkem předložil skoro 30.000 svazků, kartonů či digitalizovaných materiálů. Konečně, převedl do elektronické podoby evidenci zájmových osob Státní bezpečnosti – bylo to 890.000 evidenčních karet – čímž zahájil úkol digitalizovat archivní sbírky.

Na závěr mi dovolte poznamenat, že znám několik badatelů, kteří si zřízení Ústavu velmi pochvalují. Mají dnes přístup k materiálům potřebným ke své výzkumné činnosti, který jim byl dříve znesnadňován nebo zcela odepřen. I když došlo k několika poněkud diskutabilním krokům Ústavu, které je možno v dalších krocích napravit, podařilo se zajistit základy instituce, která je schopna plnit důležitou roli v naší společnosti.

A nyní mi dovolte, abych přečetl 9. usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice z 2. schůze konané dne 3. prosince 2008:

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2007 vzít na vědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji, ale prosím pěkně, abyste se posadil na své místo, protože pan senátor Kubera zůstane sedět u stolku zpravodajů, protože podle usnesení Organizačního výboru skutečně garančním výborem je výbor ústavně-právní. Pan předseda Senátu mně před chvílí doručil 257. usnesení Organizačního výboru a tak to je.

Otevírám rozpravu. Kdo se, prosím, hlásí do rozpravy? Do rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Dienstbier, po něm promluví pan senátor Jaromír Jermář. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier: Pane předsedající, paní předsedkyně, já jsem velice rád, že se konečně podařilo shromáždit všechny materiály a všechny dokumenty a že se na nich začalo pracovat. Ovšem to, co my tady máme, je jakýsi byrokraticko-výpočetní administrativní papír, který nám vypráví o tom, jak se co organizovalo, kolik to stojí, jaké jsou platy atd.

Paní předsedkyně Kavalírová říkala, že se podařilo vybudovat pevnou a solidní instituci, která je, jak víme, určena k archivování, zkoumání a k analýze. Já se obávám, že k něčemu takovému zatím moc nedochází.

Nechci tady mluvit o tom, že jsme zřídili ústav, který není nezávislou vědeckou institucí, ale vlastně státní organizaci. Dobře, i ve státní organizaci je možno dělat solidní výzkum. Zatím bohužel jsme svědky výstupů nejrůznějšího druhu bez analýzy toho, o co ve skutečnosti jde.

Já si to mohu dovolit říkat, protože vím, a znám spoustu lidí i v těchto všech složkách a vím od nich, že se na mě také snažili sehnat co se dalo a nikdy na mě nic nesehnali, protože na mě se prostě nic sehnat nedá z minulosti, takže já jsem úplně v pohodě a mohu si dovolit tedy kriticky vystupovat, protože někteří lidé se toho bojí, poněvadž mají obavu, aby se třeba na ně něco nenašlo v těch archivech.

Chci tedy říci, že jsme tady vytvořili něco, co se dokonce chtělo jmenovat Ústav paměti národa, jakoby paměť Státní bezpečnosti byla pamětí národa, protože paměť národa je přece mnohem bohatší a obsahuje také paměti dosti statečných činů nebo i tichého odporu a paměti obrovského kulturního rozvoje v některých obdobích i toho režimu, který je tady, jehož období je tady zkoumáno.

Myslím si tudíž, že tohle samo o sobě není trochu šťastné. Vím také, že někteří solidní historici to velice ostře kritizují a že jsme měli přece jenom zůstat u toho, že shromáždíme archivy a budou se velice pečlivě zkoumat třeba v Ústavu soudobých dějin atd.

Toto všechno se stalo. Pokud bychom měli jen tak říci ano, toto je všechno v pořádku, aniž bychom vyslovili jakýkoliv kritický soud k tomu, co z ústavu dnes vychází, ať už je to skandalizace Milana Kundery na základě jednoho papírku bez analýzy všech souvislostí, které jsou při vědecké práci naprosto nutné. Ba dokonce pan Žáček dnes uznává, že byla chyba, že pan Hradílek mohl něco takového pustit bez zkoumání do časopisu místo toho, aby se to zkoumalo v ústavu a tak dále.

Nechci se bavit o meritu věci, ale myslím si, že bez kritického slova, na které asi tady nebudeme mít prostor, nemohu pro to, abych vzal na vědomí tuto výroční zprávu, hlasovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Slovo má senátor Jaromír Jermář. Dále jsou přihlášeni páni senátoři Grulich a Vlastimil Balín.

Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane předsedající, vážená paní předsedkyně, v úvodu bych chtěl říci jen to, že jsem pro to, aby se období nesvobody, ať už to bylo období 1939 – 1945 a po roce 1948, studovalo a aby závěry z těchto bádání byly publikovány a aby především znalost tohoto období historie sloužila k tomu, abychom se poučili a aby se už nikdy tragické události z těchto let, které postihly mnoho nevinných lidí, nemohly nikdy opakovat.

Když jsme se tady rozhodovali o vzniku ústavu, měl jsem názor, že podstatně levnější by bylo vypsat různé dotační tituly pro historiky na zpracování tohoto období. Proto i dnes považuji tento ústav, který vznikl v letošním roce, ale o kterém jsme rozhodli v loňském roce, za drahý a nadbytečný.

Měl bych několik jiných otázek. Zajímalo by mě, zda by mi paní předsedkyně mohla říci, když jsem zjistil, jaká je směrnice o komunikaci s médii a účasti na oficiálních akcích. Ocituji:

Pokud se na někoho ze zaměstnanců či spolupracovníků ústavu obrátí novinář se žádostí o mediální výstup týkající se činnosti ústavu dle ustanovení § 4 zákona 181/2007 Sb., je oslovený zaměstnanec povinen odkázat ho na komunikaci s tiskovým mluvčím ústavu. Tiskový mluvčí dohodne požadované informace s novinářem, zejména obsah rozhovoru, případně konkrétní dotazy na dané téma. Po dohodě s ředitelem příslušného odboru, který určí kompetentní osobu pro další komunikaci, dále řídí kontakt obou zainteresovaných osob. Má přehled o termínech rozhovorů, datech mediálních výstupů a po vzájemné dohodě zajišťuje podporu osob, které vystupují v médiích.

Protože jsem profesí také historik, chci se zeptat, zda je tady svoboda badatelů a historiků působících v tomto ústavu, zda by ústav, který má ambici stát se vědeckým ústavem, měl takto komunikovat s médii podobně jako státní úřady. O tom tady mluvil kolega Dienstbier.

Měl bych dotaz. Tato zpráva je za rok 2007, činnost se vyvíjela až v letošním roce, takže je pochopitelné, že veškeré události, které se staly v letošním roce, budou ve zprávě příští. Zastavím se u případu Milana Kundery, zda byl postup ústavu v tomto případu skutečně vědecký. Nedošlo k vyjádření Milana Kundery ještě před zveřejněním těchto informací, byly nedostatečně podloženy jen na základě jednoho dokumentu. To zde také pan senátor Dienstbier zmiňoval.

Navíc mnoho odborníků – lidí znalých svazků StB zpochybňuje pravost některých svazků. Proto jsem přesvědčen o tom, že jsou potřebná daleko podrobnější zkoumání.

V preambuli ústavu je, že vzdělání občanů o těchto tématech přispívá k upevňování demokratických tradic a k rozvoji občanské společnosti a současně napomáhá naplňování ideálů spravedlnosti a popsání zločinů a pojmenování jejich organizátorů a vykonavatelů.

Chci se zeptat, zda může na základě jedné informace zveřejnění a neodborné zacházení s takto nalezenou informací přispět k rozvoji občanské společnosti a k napomáhání naplňování ideálů spravedlnosti. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr PithartDěkuji, pane senátore.Slovo má pan senátor Tomáš Grulich.

Senátor Tomáš Grulich: Kolegyně a kolegové, divím se, že si nikdo neotevřete „www stránky“ tohoto ústavu a nepodíváte se, že ústav existuje od ledna a během letošního roku byla napsána jedna monografie, vyšla tři čísla Paměti a dějiny, v edici Prameny a studie vyšlo pět publikací.

Co se týče vědecké a výzkumné práce, je tam šest badatelských projektů, tři dokumentační projekty, které se plní. Uvědomte si, že tato instituce existuje jeden rok. Dovedete si někdo představit, že někam svezete dvacet kilometrů papíru? Hovořím nejen jako senátor, ale jako badatel, který do tohoto archivu chodí. Jsem velmi rád, že od března je zpřístupněna poměrně široká část. Archiv je velmi slušně zpracován, dá se v něm velmi dobře hledat. Takové archivy nejsou na okresech a tak dále. To, co se podařilo udělat těmto pracovníkům, je obrovský kus práce ve zpřístupnění základních materiálů.

Pokud jde o Kunderu, to je marginální záležitost celého ústavu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Slovo má pan senátor Vlastimil Balín.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane místopředsedo, vážená paní předsedkyně, milé kolegyně a kolegové, chtěl bych vaším prostřednictvím, pane předsedající, kolegovi Grulichovi vzkázat, že jsem byl jeden z těch, který si dal tu práci, a stránky si otevřel. Každý historik může být spokojen s výstupem za tak krátkou dobu, ale celá společnost jsme vnímali výstupy, které byly předmětem mediální prezentace a ty nebyly z mého pohledu příliš šťastné.

Nechtěl bych opakovat některé myšlenky, které tady zazněly zejména ve vystoupení kolegy Dienstbiera a Jermáře, protože bych je mohl jen zdůraznit, a to je zbytečné. Toto není první zpráva, předtím jsme minimálně dvakrát na toto téma při ustanovování této instituce zde hovořili. Hovořil jsem zde již v první verzi, kdy to měl být Ústav paměti národa. Tehdy bývalý kolega senátor Brýdl mi oponoval v některých mých charakteristikách toho, co vznikalo. Nemohu si ubránit dojmu, že zejména řada uvedených medializovaných výstupů ústavu, kdy byly skandalizovány některé osobnosti z řad disentu, mi dala trochu za pravdu.

S kolegou Dienstbierem mám také pocit, že paměť StB nebyla a není pamětí tohoto národa, je jen velmi nešťastnou epizodou v životě našeho národa. Obávám se, zda jsme nešťastným fungováním ústavu nepostavili jakýsi pomník Státní bezpečnosti.

Pane předsedající, vaším prostřednictvím bych se chtěl zeptat předsedkyně doktorky Kavalírové, co je pravdy na tom, co jsme vnímali přes sdělovací prostředky – u nás ve výboru informace nebyla – na chystané změně na postu ředitele ústavu. Je-li to pravda, obávám se, že takovouto zásadní informaci bylo slyšené při projednávání minimálně ve výborech říci.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Pořadí dalších diskutujících: Milan Bureš, Jiří Liška, Jaromír Štětina. Pokračujeme v obecné rozpravě.

Senátor Milan Bureš: Pane předsedající, paní předsedkyně, dámy a pánové, úvodem chci říci, že jsem tady v podobném postavení jako pan senátor Dienstbier tedy v postavení svobodném a těžko by na mne mohl někdo něco najít, dokonce ani ne nemanželské děti.

Považoval bych za férové, pokud je zpráva za rok 2007, bavit se o skutečnostech, které proběhly v Ústavu pro studium totalitních režimů v roce 2007. Nechme debatu o tom, co se událo v roce 2008. Za rok budeme tuto zprávu probírat. Nevím, zda jste v posledních měsících nebo možná i v delší době zaslechli informaci o tom, že mladí lidé, kteří vycházejí ze škol, mají velmi malé znalosti o době nesvobody, totality. Na různých odborných fórech se rozebírají příčiny neznalosti studentů a dětí odcházejících ze základních škol. Často si pletou výroky o roku 1968, 1948 a dokonce 1918. Upozorním na jeden důvod. Učitelé často říkají, že období je příliš krátké na historické hodnocení a netendenční a že je to hlavní důvod, proč učivo je v základních školách a v nižších ročnících víceletých gymnázií probíráno těsně před prázdninami, kdy děti o to příliš nejeví zájem. Myslím si, že v Ústavu pro studium totalitních režimů by mohl v této situaci do určité míry napomoci. V tom smyslu, jak se tam bude bádat, zkoumat, vyhodnocovat, analyzovat a především zveřejňovat informace, které mohou mít často zajímavý charakter, považuji celou činnost ústavu za velmi potřebnou zvlášť pro mladou generaci. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má místopředseda Senátu Jiří Liška.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážená paní předsedkyně, kolegyně a kolegové, dnešní diskuse nad zprávou ústavu je rozdělena do dvou částí. První, která je podstatou zprávy, hovoří o období, kdy ústav ještě neexistoval. Bylo to přechodové období, které se zabývalo pouze technickými záležitostmi. Myslím si, že tady kolega Dienstbier nebyl příliš informován, protože ústav vznikl od 1. února 2008. Znamená to, že zpráva hovoří o tom, jak probíhaly přípravné práce ke vzniku ústavu.

Nejdůležitější ve zprávě je to, že ústav zvládl všechno, co se od něho očekávalo. Mám na mysli především diskuse v Poslanecké sněmovně a argumenty všech, kteří chtěli zabránit ústavu – všichni tvrdili, že není možné přestěhovat archiválie, není možné zvládnout v tak krátkém termínu všechny kroky, které jsou nutné ke vzniku ústavu, všechno bude ohroženo. Dokonce tady mohu citovat názor ze sněmovny některého z levicových poslanců, kteří bránili vzniku ústavu: protokolární předání písemností, ale i převzetí takového množství archiválií v krátkém časovém intervalu a vzápětí jejich uvedení do provozuschopného stavu je úkol gigantický, nemožný a je naivní se domnívat, že by se jednalo jen o dobu několika měsíců. Rozsah archiválií je obrovský a bude blokovaná činnost archivů minimálně na tři až čtyři roky.

To se nestalo, během půl roku ústav všechno zvládl v poměrně malém počtu lidí. Myslím si, že bychom měli ocenit to, co se lidem z tohoto pohledu v ústavu podařilo.

Dovolte mi ještě několik poznámek k tomu, co tady kriticky zaznělo. Tím mám na mysli hodnocení ústavu, které už nesouvisí s výroční zprávou, která byla zprávou o přípravném období. Je pravda, že v naší společnosti běží dlouhodobá kampaň proti ústavu. Začala v okamžiku, kdy se začalo poprvé diskutovat o možnosti vzniku tohoto ústavu a prakticky pokračuje do dnešních dnů. Nechci věřit tomu, že kampaň by probíhala i na půdě naší horní komory.

Jsem jeden z předkladatelů zákona o Ústavu pro studium totalitních režimů. Byl jsem u začátku vzniku tohoto ústavu a dovolím si připomenout především našim novým kolegyním a kolegům, co bylo při tvorbě této zcela nové právní normy naším hlavním záměrem. Chtěli jsme především co nejvíce otevřít přístup k archiváliím a k dokumentům bývalých bezpečnostních složek a změnit tehdejší stav, kdy archiváři ministerstva vnitra, případně jejich nadřízení, rozhodovali o tom, co a jak komu předloží. To se podařilo, potvrdí to každý a hovořil o tom kolega Grulich, že kdo se s jakoukoliv žádostí obrátí o informace na archiv bezpečnostních složek. Cílem zákona, který byl přijat, bylo také vyjmout archiválie o zkoumání období totality z působnosti a kompetence exekutivy tak, aby nemohlo docházet k zneužití dokumentů Bezpečnosti k různým mocenským a politickým potřebám. Také jsme zdůrazňovali, a kolegové si na to jistě vzpomenou, že ústav se neměl stát arbitrem pravdy, ale historickým pracovištěm zaměřeným na jedno konkrétní dějinné období. Čím více se my jako politici vyjadřujeme k tomu, co ústav má a co nemá dělat, případně co je a není dobrá historická práce, nebo zda a co bylo správně zveřejněno, tím více popíráme to, o co jsme usilovali.

Tedy o odpolitizování a o nezávislost studia totalitních režimů. A upozorňoval jsem již při přijímání zákona, že se musíme připravit na to, že mnohá zjištění a poznatky nebudou příjemné, ale že je nutné pro naše vlastní dobro tímto procesem projít a nezakrývat a neutajovat nic. Odkrýt a popsat nejen systém, ale i roli jednotlivců v tomto systému. Já nejsem a nikdy nebudu příznivcem jakéhokoli skandalizování osob, to ať dělají média. Na druhou stranu ale odmítám nedotknutelnost kohokoli. Odmítám představu, že některé archiválie a dokumenty by bylo lepší zničit nebo navždy schovat. Historický výzkum, a hovořili zde historici, má-li mít smysl, se nesmí bát dokonce i různých mýtů. Na tomto principu je ostatně historie jako věda založena, stejně jako jakýkoli jiný obor poznání se ale může mýlit.

Občas mám pocit, že jenom my politici jsme přesvědčeni, že jsme neomylní. A to také přece, kolegyně a kolegové, neplatí.

Chtěl bych říci, že kritika z úst našeho komunistického kolegy je zcela logická, protože kdo jiný než komunisté případně bývalí komunisté si přejí, aby se vlastně i na jejich minulost zapomínalo. Já to chápu. Já bych se choval pravděpodobně stejně, to tady přiznávám. Ale pokud chceme skutečně pokročit v poznání naší komunistické minulosti, tak to musíme zvládnout i s tím, že občas jsou to bolestivá zjištění osobně pro řadu lidí, kteří aktivně v té době s režimem spolupracovali.

A nakonec všichni ti, kteří chtěli zabránit vzniku Ústavu, argumentovali tím, že chtějí otevřít archívy, kriticky hodnotit naši komunistickou minulost, ale jinak. A to jinak bylo ve skutečnosti vždy, že vše dělali pro to, aby se to nikdy nepodařilo. To jsou moje zkušenosti z několikaleté přípravy a projednávání zákona o vzniku Ústavu, o Ústavu, který dnes možná s nějakými vnitřními problémy, ale to je řekl bych normální při každé nově vzniklé instituci. Dobře pracuje a je zárukou skutečně svobodného bádání.

A já děkuji paní předsedkyni nejen za zprávu, ale za to, jak Rada jsem přesvědčen, že moudře vede Ústav. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane místopředsedo. Slovo má senátor Jaromír Štětina.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, paní předsedkyně, dámy a pánové, já bych na tomto místě chtěl zdůraznit jeden moment, a to je to, že Ústav, který tady představuje paní Kavalírová, velmi těsně spolupracoval zejména v posledním roce se Senátem. Bylo to zejména při přípravě zprávy senátní komise pro zkoumání ústavnosti Komunistické strany Čech a Moravy, kterou schválilo plénum Senátu a kterou pan předseda Senátu Sobotka předal 13. listopadu panu premiérovi a která se v dohledné době bude projednávat na zasedání vlády. A já jsem chtěl využít toho, abych paní Kavalírové poděkoval, že jsme od pracovníků Ústavu dostali celou řadu bohatých materiálů, které jsme mohli do zprávy dát, celou řadu rad. A myslím si, že tato spolupráce svědčí o tom, jak užitečný je Ústav a že všechny snahy na Ústav z jakéhokoli úhlu zaútočit, jsou liché.

Děkuji vám, paní Kavalírová. Děkuji vám, pane předsedo.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, o slovo se přihlásil pan senátor Tomáš Töpfer.

Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, já budu velice stručný. Na rozdíl od pana senátora Dienstbiera by se na mne možná v archívu něco našlo, protože na mne Státní bezpečnost vedla svazek od roku 1977. Dochovalo se pouze 374 stran, zbytek byl skartován. Upozorňuji, že na mne byl veden svazek jako na nepřátelskou osobu s podezřením z podvracení republiky. Takže v tom máme asi část společného osudu.

Ale chtěl jsem říci něco o paměti. Paměť, a lékaři v tomto sále mi potvrdí, že paměť je velice zrádná věc. Naše paměť umí vytěsňovat to nepříjemné. Dokonce naše vlastní paměť to nepříjemné v našem vlastním životě a především v našem vlastním svědomí. Mně je strašně líto, že se ten ústav nejmenuje Ústav paměti národa, nicméně jmenuje se Ústav pro studium totalitních režimů. A zazněla tady taky zmínka o tom, že paměť národa není pamětí archívů StB. Je. Je to část té nepříjemné části naší paměti. Je to ta nepříjemná část, kterou nechceme vědět, kterou chceme zapomenout, a musím vám říci, že i tento archív StB obsahuje i mnoho statečných lidí.

Já jsem zaslechl i od pana senátora Dienstbiera, který bagatelizoval stranickou knížku, že to byla vlastně knížka pracovní, ale já znám mnoho lidí, kteří si tuto pracovní knížku neopatřili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji a je to zatím poslední přihlášený. Zeptám se pro jistotu, kdo se hlásí do rozpravy. Nikdo. Takže rozpravu končím. A ptám se paní navrhovatelky, zda se chce k rozpravě vyjádřit. Prosím.

Naděžda Kavalírová:Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, především využívám této situace, abych poděkovala těm, kteří se loni zúčastnili klání a bojů o přijetí zákona 181, vám všem, kteří jste zvedli ruku, aby byl zákon přijat, děkuji jménem politických vězňů. A věřte tomu, že mám k tomu mandát. Jsem jejich předsedkyní.

Ten zákon odstartoval Ústav, díky vám. Zaznělo tady „epizoda StB“. Bohužel. To byla dějinná skvrna v historii tohoto národa, zapsaná, uložená v archivech. A věřte, přátelé, ty archívy nejsou úplné. To, co se podařilo zachránit, je doopravdy jenom torzo. V této zemi se pravda odhaluje velmi, velmi těžce. My ji nechceme slyšet.

A můj třetí bod. Na ony všechny mediální útoky, které jsou vedeny s jedinou snahou zrušit Ústav, a to tady bylo od začátku, a bude to i dál, odpovídám: Rada neuvažuje a nebude uvažovat o změně ředitele, který doopravdy vzniku Ústavu dal duši a pomalu svůj život. To je moje stanovisko, které vyjadřuji nejenom za Radu, ale také, odpusťte, i za politické vězně. Znovu zdůrazňuji, mám k tomu mandát a děkuji, že jsem to mohla vyslovit na této půdě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní předsedkyně, a prosím zpravodaje garančního výboru, aby zhodnotil průběh rozpravy a přednesl návrh usnesení, abychom mohli přistoupit k hlasování.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, v rozpravě vystoupilo osm senátorů, z toho pět vyslovilo podporu správě, tři měli výhrady nebo dotazy a jeden řekl, že vzetí na vědomí nepodpoří.

Já si neodpustím, že jsem se nechtěl hlásit kvůli jedné větě, ale přesto ji musím říci. StB byla z hlediska paměti národa skutečně malou epizodou, ale ze škod, které tato epizoda napáchala, se budeme vzpamatovávat ještě mnoho let.

Návrh usnesení zní, že Senát Parlamentu ČR bere výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2007 na vědomí.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, můžeme přistoupit k hlasování.

Všechny vás odhlásím a prosím, abyste se přihlásili znovu, abychom měli jistotu, kolik je nás skutečně v Jednacím sále. Takže prosím, přihlaste se znovu. V sále je přítomno 67 senátorek a senátorů, kvórum je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro návrh usnesení, jak zazněl, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO.

Kdo jste proti tomuto návrhu usnesení, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji.

Končí 21. hlasování v pořadí, skončilo schválením návrhu na vzetí na vědomí. 45 hlasů, dva hlasy proti. Přítomno nás bylo 67, kvórum 34.

Tím projednávání tohoto bodu skončilo, děkuji paní předsedkyni, děkuji oběma zpravodajům. Paní předsedkyně si nás přeje ještě oslovit. Prosím.

Naděžda Kavalírová: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já vám z celého srdce děkuji a přeji vám hezké Vánoce (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Následujícím bodem pořadu této schůze je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2000 Sb.,

o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích,

ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 351. Prosím pana ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, aby nás seznámil s návrhem zákona. Ale znělo to jako pokyn, abyste opustili Jednací sál, to jsem skutečně neřekl. Nedá se nic dělat. Pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych velmi stručně odůvodnil novelu trestního řádu, kterou dnes máte projednávat. Předem říkám pro ty z vás, kteří třeba přesně nevědí, co se projednává, že nejde o novelu, která upravuje mediálně atraktivní téma odposlechů. Předem říkám, je to téma naprosto nesporné, to co dnes projednáváte. Jedná se o novelu, která reaguje na nález Ústavního soudu, kdy Ústavní soud v polovině roku konstatoval, že ta část trestního řádu, která upravuje vydávání pachatelů do ciziny k trestnímu řízení – zdůrazňuji pachatelů cizinců, protože podle Ústavy nelze vydávat občany ČR – tak tato část je v rozporu s Ústavou, a to v té pasáži, kdy ministru spravedlnosti je dáno oprávnění pozastavit nebo přerušit vydávání takovéhoto pachatele do zahraničí.

Toto vydávání je jasné, je podezření, že dotyčný páchal v zahraničí trestnou činnost a cizí země požádala o vydání takovéhoto pachatele. Česká republika, pokud to dvoustranné smlouvy upravují, tak takováto vydávání realizuje, ovšem současně je v takovýchto smlouvách stanoveno, kdy ta země vydávací proces může přerušit. V zásadě jde o případ, kdy dotyčný páchá trestnou činnost také na území České republiky, a pak logicky, když nějaká země požádá o vydání takovéhoto pachatele, tak my ve chvíli, kdy dotyčný páchá trestnou činnost i v České republice, jej nevydáme. Rozhodneme o vydání, přerušíme vydávací proces a potrestáme jej nejprve v ČR. To je zcela logické. Každý stát trestá nejprve za trestné činy spáchané na území své republiky.

A toto rozhodnutí o přerušení vydání do zahraničí z důvodu, že dotyčný páchal trestnou činnost i v ČR, příslušelo dosud ministrovi spravedlnosti. Tzn., činil tak ministr spravedlnosti. Ústavní soud došel k závěru, že toto je v rozporu s Ústavou, protože ministr jako představitel moci výkonné nemá činit takovéto rozhodnutí, že to má činit soud, protože jde o zásah do osobních, Ústavou zaručených, práv dotyčného.

Já teď nehodnotím ten nález, zda je oprávněný či není, nicméně Ústavní soud nám zkrátka a dobře zrušil během tohoto roku část tzv. vydávacího řízení v trestním řádu a my tedy musíme rychle reagovat na to, protože pokud bychom rychle nereagovali, pak by od 1. ledna ČR nemohla řešit vydávací řízení pachatelů trestných činů do zahraničí. A nastal by v této oblasti kolaps, protože by se dotyční mohli v zásadě volně pohybovat po území ČR a my bychom je nemohli vydávat.

Proto jsem apelovat na to, aby tato novela byla rychle projednávána, tak aby mohla být účinná od 1. ledna příštího roku a žádný kolaps v této oblasti nenastal.

Takže prosím, tato věc je v zásadě naprosto nesporná. My úpravou reagujeme na nález Ústavního soudu. Jediné, co zde je naléhavé, je čas, je třeba to projednat tak, aby návrh mohl být účinný od 1. ledna.

A ještě jedna věta ke druhé části této novely, kdy je implementováno další rámcové rozhodnutí rady z října r. 2006, které je ovšem velmi důležité, protože přispívá k potrestání mezinárodní, zvláště hospodářské a majetkové trestné činnosti, kdy se evropské státy dohodly, že si budou vzájemně uznávat rozsudky, kdy je uložen peněžitý trest, a tyto rozsudky si budou vzájemně vykonávat.

Já osobně to považuji za velmi důležité, protože ve chvíli, kdy odsoudíte Němce v Německu za spáchání trestné činnosti a uložíte mu trest propadnutí majetku a takovýto německý státní občan přesune svůj majetek na území ČR, tak jej nelze v ČR vykonat. Ovšem po přijetí této úpravy budeme moci takovýto rozsudek německého soudu na území ČR vykonat a tedy pachatelé trestné činnosti, kterým hrozí, že budou odsouzeni ke ztrátě tohoto majetku, nebudou mít důvod s tímto majetkem volně se pohybovat po Evropě a přesuny z jedné země do druhé země chránit tento majetek před spravedlností v tom či onom státě.

Vidíte sami, že to má svůj přínos, je to věc, která přispívá ke spolupráci v rámci trestních politik jednotlivých členských států EU, a já to tu velmi podporuji a vítám, protože to není o přenosu působnosti z národních států na centrum v Bruselu. Je to ovšem o větší kooperativnosti a spolupráci mezi jednotlivými národními zeměmi Evropské unie. Takže i ti z vás, kteří jsou více eurorealističtější, by mohli s klidným svědomím tento návrh podpořit. Protože – jak jsem řekl – je to o větší spolupráci mezi zeměmi ne o přenosu působnosti z národních států na centrum v Bruselu.

Dámy a pánové, prosím vás o podporu tohoto návrhu už z důvodu, který jsem zmiňoval, že od 1. ledna má být tento návrh účinný a má být do té doby vyhlášen ve Sbírce zákonů. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 351/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jiřina Rippelová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane ministře, paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já budu velmi stručná. Pan ministr tady novelu trestního řádu, myslím, dostatečně odůvodnil. Jenom shrnu to, že první část reaguje, jak tady bylo řečeno, na nález Ústavního soudu a je potřeba, aby k 1. 1. 2009 tato novela nabyla účinnosti. Ta první část – to tady také bylo řečeno – reaguje na to, že o tzv. odloženém vydání pachatele a související vydávací vazbě nebude rozhodovat napříště ministr spravedlnosti, ale příslušný soud. Ústavní soud říká, že v případě rozhodování ministrem spravedlnosti se jednalo o zásah do právní pozice vydávané osoby. A druhá část této novely upravuje náš postup při uznávání a výkonu rozhodnutí soudu jiných členských států Evropské unie, kterými byla uložena konfiskace majetku, který se nachází na území České republiky, a zároveň i opačný postup, při předání takového rozhodnutí soudu České republiky do států Evropské unie. V podstatě jde o to, aby tady neunikal majetek konfiskaci tím způsobem, že by byl skryt v jiné zemi.

Ještě doplním, že tato novela trestního řádu svým způsobem vyvolala velmi nepatrnou novelu zákona 219/2000 Sb., o majetku České republiky.

Účinnost je stanovena k 1. 1. 2009.

Tolik ode mne. Pokud se týká ústavně-právního výboru, ústavně-právní výbor 3. prosince na své 2. schůzi přijal usnesení, kterým doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny, určil mě zpravodajem tohoto tisku a pověřil předsedu našeho výboru, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Toť vše.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám, paní senátorko, a prosím vás, abyste se také posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli, návrhem zákona se nezabývat. Nevidím nikoho, takže otevírám obecnou rozpravu. Ptám se, zda se někdo hlásí do obecné rozpravy. Nikdo zájem neprojevil, takže se zeptám ještě pana navrhovatele, zda má touhu se vyjádřit. Není tomu tak. Paní zpravodajka – předpokládám – také nechce ještě jednou vystoupit.

Byl podán návrh jediný, pokud si dobře pamatuji, návrh výboru, a to schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Přistoupíme k hlasování. Konstatuji, že v sále je aktuálně přítomno 56 senátorů, aktuální kvórum je 29. Můžeme tedy přistoupit k hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 22 z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 se pro vyslovilo 50, proti nikdo.

Návrh byl přijat. Děkuji vám.

Nyní budeme pokračovat bodem, kterým je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů

Senátní tisk č. 352. Návrh zákona uvede ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Prosím, pane ministře, máte teď slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já to velmi stručně uvedu, protože opět jde o drobnou technickou novelu insolvenčního zákona, která musí být ve sbírce tak, aby mohla být účinná od 1. ledna. V tomto případě jde o úpravu lhůty, ve které je insolvenční soud povinen reagovat na návrh na zahájení konkursního nebo jiného insolvenčního řízení. Jde o lhůtu, ve které musí od podání návrhu na soud vyhotovit vyhlášku a umístit ji na insolvenční veřejný rejstřík a informovat veřejnost o tom, že je zde návrh na zahájení insolvenčního řízení.

Původní zákon počítal s tím, že od doručení návrhu na soud se takováto informace musí objevit na insolvenčním rejstříku do dvou hodin od doručení, což je samozřejmě ideální lhůta, ale brzy se ukázalo, že praxe není schopna realizovat dvouhodinovou lhůtu, která by se počítala během dne, noci, víkendů, svátků atd. Ukázalo se, že bohatě postačuje – a bylo stanoveno přechodné ustanovení – pokud tato dvouhodinová lhůta se počítá v rámci úředních hodin soudů. To znamená, během víkendů ta lhůta stojí, stejně tak stojí během noci či během svátků. Pokud bychom tu lhůtu počítali permanentně, bez odvislosti na den, noc, svátky, volné dny, pak by to z pohledu nákladů na personální zajištění soudů přineslo obrovské výdaje. Praxe jasně ukazuje, že tolik návrhů zase nechodí, abychom museli platit o třetinu větší množství zaměstnanců na insolvenčních odděleních, tedy krajských soudech.

Takže důvodem není snížit komfort insolvenčního zákona vůči občanům, ale stanovit pravidla, která budou pro občany komfortní, ale ekonomicky nebudou ruinovat českou justici.

A proto vy zde dnes máte návrh, který má v zásadě prodloužit přechodnou úpravu, která říká, že dvouhodinová lhůta na dobu, kdy insolvenční soud je povinen reagovat na návrh podaný k soudu a vyvěsit návrh na insolvenčním webu, se počítá pouze po dobu úředních hodin. Jak jsem řekl, celý jeden rok platila tato doba, kdy se vázala dvouhodinová lhůta pouze na úřední hodiny a praxe jasně ukázala, že to je dostatečná úprava. Proto novela přichází s tím, že vázání dvouhodinové lhůty na vyvěšení informací na úřední hodiny by platilo dále, i po novém roce, a původní úprava, to znamená, nevázat to na úřední hodiny, by se odstranila. Proto tedy musí vyjít úprava 1. 1. nejpozději ve Sbírce zákonů tak, aby dosavadní stav byl zachován. Z mého možná příliš složitého výkladu jste, doufám, dámy a pánové, pochopili alespoň to, že jde zásadně o technickou novelu, která upravuje lhůty, v rámci kterých je insolvenční soud povinen reagovat na podaný návrh a zveřejnit podání na webu. Prosím vás tedy, abyste tuto technickou novelu podpořili tak, aby mohla být účinná od 1. 1. příštího roku.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane navrhovateli. Zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona byl přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Igora Petrova a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 352/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 352/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Nádvorník, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Nádvorník: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové, opravdu se jedná o jednu jedinou větu, která do tohoto insolvenčního zákona bude zapracována. Já myslím, že pan ministr všechno vysvětlil a že od 1. ledna příštího roku může tento zákon platit, pakliže pro to zvednete ruku. Já věřím, že ano. Nyní vás seznámím – máte sice tisk na stole – s 8. usnesením ÚPV z 3. prosince, kde ÚPV doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednaný návrh zákona schválit ve zněním postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste také sledoval rozpravu a zaujal místo u stolku zpravodajů.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VHZD pan senátor Igor Petrov. Ano.

Senátor Igor Petrov: Dámy a pánové, všechno už bylo řečeno, takže jenom ocituji usnesení výboru. Po úvodním slově zástupce předkladatele, které přednesl Mgr. František Korbel, náměstek ministra spravedlnosti ČR po zpravodajské zprávě senátora Igora Petrova a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Igora Petrova a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nevidím nikoho. Otevírám obecnou rozpravu. Ani do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže se jen pro formu zeptám pana zpravodaje, pana navrhovatele. Naznačují, že se nehodlají vyjadřovat znovu.

Můžeme přistoupit k hlasování. Byl podán návrh, schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 58 senátorů, aktuální kvórum je 30. Můžeme tedy přistoupit k hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 23 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Vážené paní senátorky, páni senátoři, tímto bodem jsme vyčerpali dnešní program jednání. Přerušuji tuto schůzi, a to do zítřka do 9.00 hodin. Sejdeme se zítra ráno v 9.00 hodin. Děkuji vám. Hezký večer!

(Jednání přerušeno v 18.26 hodin.)