Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.


(2. den schůze - 2. listopadu 2006)

(Jednání zahájeno v 10.18 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Kolegyně a kolegové nyní budeme pokračovat v přerušené 14. schůzi Senátu.

Z této schůze se omluvili následující senátoři a senátorky: Soňa Paukrtová, Ondřej Feber, Milan Špaček, Adolf Jílek, Jan Hálek, Václav Roubíček, Vladimír Schovánek, Milan Štěch, František Kopecký, Josef Kalbáč a Jiří Žák.

Návrh pořadu pokračování 14. schůze Senátu, ve znění navržených změn, vám byl rozdán na lavice.

V souladu s usnesením Organizačního výboru č. 291 ze dne 31. října 2006 navrhuji tyto změny programu:

  1. doplnit na pořad 14. schůze body

  1. Senátní tisk č. 391 - Volba kandidátů na funkci zástupce Veřejného ochránce práv - a projednat jej ve čtvrtek 2. listopadu 2006 jako poslední bod před polední přestávkou,

  2. Senátní tisk č. 154 - Petice www.zrusmekomunisty.cz - a projednat jej ve čtvrtek 2.listopadu 2006 jako první bod po 14.00 hodině,

  3. Senátní tisk č. 389 - Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 215/2005 Sb., o registračních pokladnách a o změně některých zákonů (zákon o registračních pokladnách), a to na místo 22.

Senátní tisk č. 390 - Návrh zákona, kterým se mnění zákon č. 574/2002 Sb., o přijetí rámcového úvěru Českou republikou od Evropské investiční banky na financování odstranění povodňových škod 2002 na místo 23.

Potom Senát navrhuje, aby senátní tisk č. 359 - Petice proti výstavbě rychlostní komunikace R43, byla projednávána ve čtvrtek 2. listopadu jako první bod po 15. hodině.

Za třetí. Senát navrhuje vyřadit z pořadu bod Návrh na změnu ve složení orgánů Senátu.

Má někdo další doplnění? Hlásí se mi kolega Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, já bych si dovolil doplnit program o další bod, kterým bude senátní tisk č. N91/05, který se týká rozhodnutí nařízení Rady, kterým se mění nařízení o vývoji schengenského informačního systému druhé generace SIS II a k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se změní rozhodnutí 2001 o vývoji schengenského informačního systému druhé generace.

Důvod je takový, že probíhá velmi důležité jednání, při kterém by bylo dobré, aby se jednak ministerstvo a jednak i vy, pane předsedo Senátu, mohl o usnesení pléna Senátu opřít, protože příští týden máte jet na jednání tuším do Bruselu, které se bude dotýkat schengenského prostoru.

Byl bych rád, kdybychom na konec programu mohli zařadit tento bod. Předběžně je to konzultováno s ministrem, s ministerstvem a vypadá to,že pan ministr by po 19. hodině měl mít čas. Má tam čas i krátce po 17. hodině a problém by to činit nemělo. Děkuji vám.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Hlásí se pan senátor Josef Jařab.

Senátor Josef Jařab: Vážený pane předsedo, já si dovoluji přijít s návrhem o dodatečné zařazení tisku 386 - Vládní návrh působení sil a prostředků Armády ČR v zahraničních operacích v roce 2007. My sice máme v tuto chvíli, jak bych to řekl, úřadující stínovou vládu a samozřejmě vidíme, že i naplňování ústavy prezidentem je málo efektivní zatím, ale máme zahraniční závazky a pan ministr obrany Šedivý přišel k nám včera do výboru a výbor zodpovědně projednal tento vládní návrh a já bych byl rád - za výbor navrhuji, aby byl zařazen na pořad této schůze. Abych byl konkrétní, protože ministr Šedivý přijede z Vyškova po 15. hodině prosím, jestli by to bylo možné jako druhý bod po 15. hodině. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Hlásí se senátor Milan Balabán.

Senátor Milan Balabán: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, chtěl bych poprosit po dohodě s panem ministrem Petrem Nečasem, který bude předkládat senátní tisk číslo 389 o registračních pokladnách, aby s ohledem na jeho časové možnosti byl tento bod zařazen jako prvý po polední přestávce. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Senátor Václav Jehlička.

Senátor Václav Jehlička: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, chtěl bych říci, že 5. října jsme schválili svým usnesením konání 9. veřejného slyšení, které se týká právního posouzení vyhánění zemědělských rodin z půdy v 50. letech minulého století, a protože z organizačních důvodů musí dojít ke změně termínu konání veřejného slyšení a rovněž jsme ještě doplňovali některé účastníky, žádám proto, aby jako druhý bod dnešního dopoledního jednání byl zařazen Návrh na změnu termínu konání 9. veřejného slyšení Senátu a na doplnění účastníků. Je to pouze velmi krátké, proto si myslím, že to může být druhý bod.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře. Jako další pan senátor Jaromír Štětina.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 35. schůzi, která se konala včera, přijal usnesení k vývoji situace vztahů mezi Gruzií a Ruskou federací. Jak jistě víte, ty vztahy jsou stále napjaté a každý krok, který by tyto vztahy mohl usmířit, je nyní velice důležitý. Náš výbor přijal toto usnesení, které se navrhuje našemu ctěnému plénu, jednomyslně, a proto vás prosím, abychom kdykoliv dnes zařadili na dnešní program tento bod. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Termín kdykoliv není jasný. Buďte tak hodný, upřesněte, jestli to má být poslední bod našeho jednání, protože už jeden poslední byl. Toto by byl po posledním bodu. Nějaký termín musíte určit, jinak není o čem hlasovat.

Senátor Jaromír Štětina: Já jsem vám chtěl, pane předsedo, jenom usnadnit situaci v té obtížné záležitosti, sladit veškeré programové body. Prosím, aby to byl poslední bod dnešního jednání.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Už se mi nikdo nehlásí. Nejprve bychom hlasovali o návrhu organizačního výboru, protože ten byl odsouhlasen většinou a potom bychom postupně doplňovali body, které byly tady v rozpravě navrženy.

Nejprve budeme hlasovat o návrhu organizačního výboru. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 37 ukončeno, registrováno 59, kvorum 30, pro 50, proti 1. Návrh schválen.

Budeme postupně, jak bylo navrhováno, jestli mohu kolegu Sefziga posunout jako předposlední bod, jestli s tím souhlasí. A je to text N95/05, zjednodušeně informace o Schengenu, jako předposlední bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 38 ukončeno, registrováno 59, kvorum 30, pro 56, proti nikdo. Návrh schválen.

Návrh kolegy Jařaba, abychom tisk č. 386 - zahraniční účast vojáků v roce 2007 - projednali jako druhý bod po 15. hodině, to znamená po petici na R43. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento bod, zvedne ruku a tlačítko ANO. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 39 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 51, proti nikdo. Návrh schválen.

Jsme u návrhu kolegy Balabána - tisk č. 389, registrační pokladny, vzít jako první bod po obědě - čili časová fixace.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 40 ukončeno. Registrováno 60, kvórum 31, pro 57, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Jsme u dalšího bodu, který navrhl kolega Jehlička - otázka veřejného slyšení jako druhý bod dopoledne.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 41 ukončeno. Registrováno 60, kvórum 31, pro 48, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Kolega Štětina navrhl, abychom projednali bod včerejšího usnesení zahraničního výboru týkající se Gruzie jako poslední bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 42 ukončeno. Registrováno 60, kvórum 31, pro 31, proti jeden. Návrh schválen.

Tím máme vyčerpány kompletně všechny návrhy a budeme nyní hlasovat o celkovém znění všech přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 43 ukončeno. Registrováno 60, kvórum 31, pro 52, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Jsme u prvního bodu. Tímto bodem je

<A NAME='st331'></A>

Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republikya jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, vrácený Senátu Poslaneckou sněmovnou k dopracování.

Jde o tisk č. 331. Vzhledem k tomu, že jsme si minule schválili pravidla pro projednávání těchto návrhů, můžeme přistoupit k diskuzi. Nyní uděluji slovo senátorovi Robertu Kolářovi, aby nás seznámil s vývojem celého projednávání.

Senátor Robert Kolář zde není. Táži se předsedy výboru, zda jde zde někdo, kdo ho zastupuje. Máme zapeklitou situaci, protože nemáme zpravodaje. Prosím, aby nám kolega Balabán, předseda výboru, sdělil, kdo bude zpravodajem.

Na malou chvíli přerušuji schůzi. Prosím, abyste zůstali na místech. Budeme pokračovat po krátké přestávce.

O slovo se přihlásil předseda výboru senátor Milan Balabán.

Senátor Milan Balabán: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, z toho důvodu, že se zpravodaj tisku nedostavil a neznáme důvody, navrhuji vyřazení tohoto bodu z dnešního pořadu jednání a zařazení na další schůzi.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Návrh je jasný. Prosím znělku, budeme o tom hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro vyřazení tohoto bodu a přeřazení na další schůzi, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 44 ukončeno. Registrováno 58, kvórum 30, pro 46, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Jsme u druhého bodu, kterým je

Návrh na změnu termínu konání

9. veřejného slyšení Senátu a na doplnění účastníků

5. října jsme usnesením č. 529 schválili konání 9. veřejného slyšení na téma Právní posouzení vyhánění zemědělských rodin z půdy v 50. letech. Prosím senátora Václava Jehličku, aby nás seznámil se změnami.

Senátor Václav Jehlička: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, nejprve bych vás seznámil s usnesením výboru, který se konal včera. Výbor doporučuje Senátu změnit termín konání veřejného slyšení na téma Právní posouzení vyhánění zemědělských rodin z půdy v 50. letech minulého století na 28. listopadu tohoto roku od 10:00 hod.. Mne určil zpravodajem.

Nyní si dovolím předložit návrh usnesení. V těchto okamžicích se vám návrh usnesení rozdává do lavic.

Senát

  1. ruší usnesení Senátu č. 529/06 ze dne 5. října tohoto roku

  2. svolává na úterý 28. listopadu 2006 v 10:00 hod. veřejné slyšení Senátu

  3. projedná otázky

  1. Historické zhodnocení vyhánění zemědělských rodin a jeho politických souvislostí, komplexní pohled v kontextu politického dění.

  2. Lze posuzovat a šetřit deportace a přesuny zemědělských rodin v době totality jako zločiny proti lidskosti?

  3. Projednávaná otázka k bodu III Dopady zločinů kolektivizace na současnou podobu českého venkova.

  4. Zve k vystoupení na veřejném slyšení k projednávaným otázkám a zde je dlouhý seznam pozvaných hostů a referujících. Já to zde nebudu číst, měli byste to mít již ve svých lavicích.

5) Stanoví řečnickou dobu - pro hlavní vystoupení 15 minut, pro vystoupení doprovodná 5 minut a pro vystoupení v rozpravě, která následuje po projednání otázky č. 2, do 3 minut. Do rozpravy se účastníci hlásí písemně, pořadí vystupujících bude dáno pozvánkou, právo senátorů vystoupit v rozpravě samozřejmě není dotčeno. Prosím vás o schválení tohoto návrhu usnesení.

Pane předsedo, to je z mé strany vše.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů, protože je to v této chvíli v části „obecná rozprava“ nebo „rozprava na toto téma“. Do rozpravy se nikdo nehlásí, končím ji a budeme hlasovat o usnesení, tak jak máte všichni na svých stolcích nebo na svých lavicích, jak bylo přečteno kolegou Jehličkou.

Zahajuji hlasování o usnesení jako celku. Kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 45 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 50, proti nikdo, návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

<A NAME='st333'></A>

Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000Sb.,o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech, a o dnech pracovního klidu, ve znění zákona č. 101/2004, vrácený Senátu PS k dopracování.

Tisk č. 333. I tento návrh nám PS vrátila. Uděluji nyní slovo senátorovi Martinu Mejstříkovi.

Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové, pokud si pamatuji, jsem zde již potřetí se stejným návrhem, tedy právě proto, že již zde byl probírán poměrně podrobně, tak mi dovolte, abych byl s jeho předkladem stručný.

Počátkem loňského roku jsem vám předložil návrh na zřízení nového svátku, kterým se měl stát Velký pátek, jakožto jeden z nejvýznačnějších dnů křesťanské nauky a křesťanské kultury vůbec. Jakožto země, která stojí na židovsko-křesťanských základech, tak jsem pokládal za vhodné zdůraznit jeho význam. Senát náš návrh, nás předkladatelů bylo více, projednal ve výborech, garanční výbor, kterým se stal VVVK, podpořil s tím, že jej ovšem rozšířil, a to o zrušení Mezinárodního dne žen jakožto dne významného. V této podobě byl Senátem návrh schválen a poslán do PS, kde byl, pokud se nepletu, při její poslední schůzi před volbami projednán s výsledkem, že nám jej PS vrátila zpátky k projednání do Senátu, resp. k dopracování.

Co na tomto návrhu máme dopracovat, sděleno nebylo a já osobně jakožto předkladatel nevidím důvod, proč a co bychom na něm měli dopracovávat, takže vám, vážené kolegyně a kolegové, navrhuji návrh schválit tak, jak jsme to již jednou učinili. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Zatím zazněl jediný návrh, a to je schválit naše původní znění. Žádný jiný návrh nebyl.

Hlásí se pan senátor Vlastimil Balín.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, kolega Mejstřík řekl, že neví, proč PS naši předlohu neschválila. Já se obávám, že to ví on, vím to i já. Já jsem vás chtěl požádat, abychom postoupili tento návrh do 2. čtení. Měl bych k němu velmi drobný, jednoduchý pozměňovací návrh, o němž si myslím, že to byl ten pravý důvod, proč naše novela nebyla schválena.

Se Zeleným pátkem já nemám vůbec žádný problém, podporoval jsem to při projednávání ve výboru, ale myslím si, že to čertovo kopýtko je právě v tom MDŽ.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, přihlásila se senátorka Alena Gajdůšková.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, možná nevíte, že jsem jednou z těch, kteří se přidali jako předkladatel k návrhu zákona, kterým bychom zaváděli jako den volna Velký pátek.

Když jsme to projednávali poprvé, tak jsem zde hovořila o tom, že Velký pátek považuji za skutečně významný den vzhledem na naši historii, že ho považuji také za významný den, který se nedá zkomercionalizovat tak jako jiné svátky a je to tedy příležitost hovořit o hodnotách, které bychom měli ve společnosti vnímat a ke kterým bychom měli vést i děti.

Stejně tak jsem hovořila o tom, že děti tento den mají prázdniny a bylo by tedy dobré ze strany společnosti vytvořit prostředí a vytvořit podmínky pro to, aby si své prázdniny mohly užívat s rodiči. To je takový ten pragmatický důvod.

Bohužel se nám tento návrh zákona spojil s MDŽ. Já si myslím, že to je úplně jiná debata a mrzí mě, že tento mezinárodní svátek, a zdůrazňuji mezinárodní svátek a nehodlám zde dělat přednášku o jeho historii ani o tom, kde se slaví jinde ve světě, svátek, který deklaruje alespoň trochu příznivě naklonění společnosti rovným příležitostem, které jsou zakotveny ve smlouvě o založení ES už z roku 1957.

Článek 2 zásady ES hovoří o tom, že posláním společenství je vytvoření společného trhu hospodářské a měnové unie a provádění společných politik nebo činností uvedených v článcích 3 a 4 a podpora harmonického, vyváženého a udržitelného rozvoje hospodářských činností, vysokou úroveň zaměstnanosti a sociální ochrany a rovného zacházení pro muže a ženy atd.

A dokonce v odstavci 2 zásad se hovoří, že při všech činnostech uvedených v tomto článku usiluje společenství o odstranění nerovnosti a podporuje rovné zacházení pro muže a ženy. Říkám to tady proto, abychom si uvědomili, že bojem proti mezinárodnímu dni jsme poněkud anachroničtí ve vztahu k Evropě a přimlouvám se za to, abychom nespojovali tento návrh zákona s významným dnem, který původně byl Mezinárodní den žen, a přimlouvám se za to, abychom návrh postoupili dále k projednání. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Hlásí se pan senátor Josef Pavlata a připraví se pan senátor Schwarzenberg.

Senátor Josef Pavlata: Pane předsedo, dámy a pánové, já bych chtěl jen připomenout, které významné dny v současné době jsou významnými dny. Významnými dny České republiky je 27. leden, Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinu proti lidskosti, 8. březen, Mezinárodní den žen, 12. březen, Den přístupu ČR k Severoatlantické smlouvě, NATO, 5. květen, Květnové povstání českého lidu, 27. červen, Den památky obětí komunistického režimu, Den popravy Milady Horákové a 11. listopad, Den válečných veteránů. To jsou významné dny. Já si myslím, že tam všechny patří s výjimkou Mezinárodního dne žen, který nemá s Českou republikou nic společného. Na rozdíl od ostatních jmenovaných. To není boj proti ženám, to není ani proti oslavám Mezinárodního dne žen, kdo chce, bude ten svátek samozřejmě slavit. Významný den pro každého z nás je něco jiného. Pro spoustu lidí je to Mezinárodní den žen. O.K., řečeno ústy amerických bojovnic za tato práva. Ale není to významný den, který má cokoli společného s Českou republikou. Neboli já doporučuji, abychom poslali zpátky do sněmovny původní návrh, který doporučuje Velký pátek jako ostatní svátek a vyřazuje z významných dnů Mezinárodní den žen. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Karel Schwarzenberg.

Senátor Karel Schwarzenberg: Pane předsedo, slovutný Senáte. Přiznávám, že významné dny a podobná poznamenání v kalendáři mi mnoho neříkají. Nicméně musíme uznat, že očividně pro významnou část našeho obyvatelstva významný den něco opravdu znamená. A dle mého názoru je opravdu důležité, abychom zavedli Velký pátek jakožto svátek a chce-li velká část obyvatelstva zachovat MDŽ, tak já bych řekl, že prosím, mně to osobně tolik nevadí a myslím, že bychom v zájmu toho, aby smysl zákona o zavedení Velkého pátku nebo vrácení Velkého pátku jako svátku, poněvadž po staletí to byl právě ten Velký pátek, to byl ten velký svátek v roce. V zájmu toho bychom klidně mohli ponechat i Mezinárodní den žen a já osobně budu potom jenom doufat, že jednoho dne dostanu sám flašku na MDM, na Mezinárodní den mužů, ale toho už se asi nedočkám. Ale opravdu bych řekl, že bychom to neměli spojit spolu, že když si lidé chtějí ponechat MDŽ, tak ho necháme, ale prosím, zaveďme Velký pátek, tak jak to po staletí u nás bylo. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, nikdo další se nehlásí, končím rozpravu. Slovo má pan kolega Mejstřík jako zpravodaj.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, přiznám se, nepočítal jsem vystupující, ale jestli se nepletu, vystoupili čtyři s komentářem v obecné rozpravě s tím, že padl jeden návrh propustit návrh novely tohoto zákona do druhého čtení do výborů.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Ještě zazněl návrh schválit, vy jste ho dávali jako zpravodaj, kolega Pavlata ho potom specifikoval.

Senátor Martin Mejstřík: Ano, děkuji za doplnění.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže v této chvíli budeme hlasovat o návrhu schválit. Přednostní právo - já vás beru, máte slovo pane předsedo klubu, ale prosím příště elektronicky.

Senátor Jiří Šneberger: Já vím, já mám někdy s elektronikou potíže, děkuji. Dámy a pánové, já bych požádal o přerušení jednání, aby se mohl sejít klub ODS. Pět minut, déle ne.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Přestávka pět minut.

(Jednání přerušeno v 10.56 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 11.03 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Kolegyně a kolegové, budeme po krátké přestávce pokračovat a budeme hlasovat. Máme návrh na schválit návrh v původním znění tak, jak ho přednesl kolega Mejstřík a doplnil tuto podporu kolega Pavlata v rozpravě. Takže ještě jednou znělku.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh schválit, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování číslo 46 ukončeno, registrováno 62, kvorum 32, pro 41, proti 5. Návrh schválen.

Tím končím projednávání tohoto bodu. Přihlásil se mi pan senátor Brýdl - pan senátor Brýdl se nehlásí elektronicky. Už se nehlásí.

Jsme u dalšího bodu, a tím je

<A NAME='st365'></A>

Zpráva o činnosti Českého telekomunikačního úřadu za rok 2005

Máme to jako tisk č. 365.

Nejprve budeme hlasovat, takže vás uvedu do toho bodu, protože nám předkladatel v daném okamžiku chybí, již ho někde nahánějí.

Takže nejprve navrhuji, abychom podle § 50, odstavec 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí ředitele odboru regulace sítí a služeb elektronických komunikací Českého telekomunikačního úřadu Marka Eberta na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tuto účast, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 47 ukončeno. Registrováno 59, kvorum 30, pro 47, proti nikdo. Návrh byl schválen. Pana předkladatele ještě hledáme, ale já bych se s dovolením omluvil nejprve za nedokončení minulého bodu, protože potřebujeme ještě odsouhlasit znění podle našeho paragrafu 130, odstavec 2 jednacího řádu, abychom pověřili za prvé předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání a za druhé pověřit senátora Martina Mejstříka a senátora Josefa Pavlatu, aby tento návrh odůvodnili v Poslanecké sněmovně. Takže o tomto návrhu budeme nyní hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování číslo 48 ukončeno, registrováno 57, kvorum 29, pro 40, proti nikdo. Návrh byl schválen. A již zde máme předkladatele, takže já vítám pana Marka Eberta a prosím, aby nás seznámil s výroční zprávou.

Marek Ebert: Dobrý den, pane předsedo, dobrý den vážené dámy senátorky a vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych v zastoupení pana předsedy Českého telekomunikačního úřadu pana Pavla Dvořáka provedl krátký úvod k projednávání naší zprávy o činnosti našeho úřadu v období roku 2005.

Já bych rád zdůraznil, že v tom roce 2005 se celý sektor elektronických komunikací a pošty - celého sektoru - dotkly povinné zásadní změny, které samozřejmě měly i velký vliv a dopad na činnost našeho úřadu. Především k 1. dubnu loňského roku v souvislosti s přijetím zákona číslo 95/2005 Sb., kterým se měnil zákon o poštovních službách, se Český telekomunikační úřad stal ústředním orgánem státní správy. V té souvislosti také na něj přešla kompetence ve vztahu k regulaci poštovních služeb. Další zásadní změnou bylo přijetí a zejména vstup účinnosti zákona o elektronických komunikacích, tj. zákon číslo 127/2005 Sb., kterým byl do českého právního řádu transponován regulatorní rámec Evropské komise pro elektronické komunikace. Touto změnou samozřejmě došlo k poměrně zásadním úpravám i ve struktuře Českého telekomunikačního úřadu, když asi na první pohled nezřejmější je to, že v čele Českého telekomunikačního úřadu stojí rada úřadu, která by měla být v optimálním případě pětičlenná - v tuto chvíli jsou obsazena pouze čtyři místa. Předseda rady je současně výkonným orgánem vůči samotnému Českému telekomunikačnímu úřadu.

Samozřejmě v souvislosti s přijetím tohoto zákona došlo tedy nejenom k úpravě postavení úřadu a jeho organizace, ale i k zakotvení zcela nových činnosti, kterými se úřad musel v tom roce 2005 zabývat a zabývá se jimi vlastně i do současnosti.

Já bych asi za ty hlavní věci, nebo za ty hlavní body, které jsou potom samozřejmě dále rozpracovány v předložené zprávě o činnosti úřadu zmínil následující: Především jsme v roce 2005, na začátku roku, udělili třetí telekomunikační licenci pro síť UMTS, kterou ve výběrovém řízení získala společnost Vodafone Česká republika. Tím vlastně byly vytvořeny podmínky pro konkurenční prostředí i v poskytování těchto nových moderních mobilních služeb, zejména tedy rychlého přístupu k síti internet a nových datových služeb.

V souvislosti s přijetím toho nového zákona došlo také k nastartování procesů analýz relevantních trhů, které úřad dokončil v létě letošního roku a já bych rád upozornil na to, že Česká republika vlastně byla třetí členskou zemí Evropské unie, která úspěšně ty analýzy dokončila a myslím si, že to je docela věrohodný velký úspěch.

Úřad samozřejmě vydal celou řadu prováděcích předpisů formou opatření obecné povahy, kterými stanovil konkrétní podmínky a pravidla pro výkon komunikačních činností.

Zde bych zmínil možná jedno poměrně zásadní opatření obecné povahy, kterým byly stanoveny podmínky pro přenositelnost telefonních čísel a mj. byly nastaveny i podmínky pro možnost úspěšného zavedení přenositelnosti telefonních čísel do mobilních sítí. Jak jistě víte, k této skutečnosti došlo k 15. lednu 2006.

K dnešnímu dni - pro vaši informaci - je v rámci mobilních sítí přeneseno cca 100.000 telefonních čísel.

Úkolem úřadu bylo samozřejmě i zahájení prací na přípravě procesů digitalizace televizního vyslání v ČR a náš úřad v průběhu r. 2005 zahájil společná jednání s dotčenými subjekty, jehož výsledkem vlastně bude ve finále vydání technického plánu přechodu z analogového na digitální vysílání. Možná, že někteří z vás i zaregistrovali, že k 31. říjnu letošního roku jsme zveřejnili na naší internetové stránce k diskuzi aktualizovaný nebo upravený návrh takového opatření, které by mělo vlastně zajistit přechod na digitalizaci do r. 2010.

Pokud jde o poštovní služby, tak tam bych rád zmínil zejména vyhlášení seznamu základních poštovních služeb k 1. dubnu loňského roku a rozhodnutí úřadu o udělení nové poštovní licence pro Českou poštu, současně se stanovením konkrétních požadavků a parametrů na tyto služby tak, aby došlo ke zvýšení kvality poštovních služeb a uspokojení oprávněných požadavků zákazníků.

Myslím si, že vůbec oblast zákazníků a jejich ochrana, resp. uživatelů služeb elektrických komunikací a poštovních služeb je jednou z hlavních náplní Českého telekomunikačního úřadu, a nejinak tomu bylo samozřejmě i v r. 2005.

Pro ilustraci bych možná uvedl, že v tomto období náš úřad ve správním rozhodování řešil 76.000 sporů mezi konkrétními uživateli služeb elektronických komunikací a jejich poskytovateli.

Náš úřad se v r. 2005, tak jako doposud a jako i v minulosti, zapojil samozřejmě do celé řady mezinárodních aktivit, ať se jednalo o aktivity v rámci mezinárodních organizací úzce zaměřených na problematiku elektronických komunikací, ale velkou aktivitu a velké úsilí vyvinuli samozřejmě i ve spolupráci s orgány EU i s ostatními národními regulátory ostatních členských států.

Pokud jde o hospodaření Českého telekomunikačního úřadu, tady bych rád zdůraznil, že úřad splnil všechny stanovená kritéria a parametry jeho rozpočtu, snad pouze s výjimkou příjmů, kde jsme vysoce přeplnili příjmy, a to z toho titulu, že v r. 2005 byla provedena splátka za UMTS licenci ze strany společnosti Vodafone, a proto došlo vlastně k přeplnění těchto příjmů o cca 500 mil. Kč. Všechny příjmy jsou samozřejmě příjmem státního rozpočtu a byly odvedeny.

Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, věřím, že tato krátká rekapitulace přispěla k přiblížení činnosti Českého telekomunikačního úřadu v r. 2005, tak jak je podrobněji dokumentováno v projednávané zprávě, a samozřejmě i k objasnění pozice našeho úřadu v oblasti regulace služeb elektronických komunikací a poštovních služeb.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Pane řediteli, děkuji vám a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 365/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová, která je omluvena a zastoupí ji senátor Ivo Bárek, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Ivo Bárek: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, projednávaný materiál lze hodnotit jako mimořádně obsáhlý a předkládaná zpráva vychází z rekapitulace hlavních principů implementace nového regulačního rámce a jeho dopadů do činnosti i organizace Českého telekomunikačního úřadu.

Zpráva hodnotí jednotlivé činnosti Českého telekomunikačního úřadu a jejich výsledky v odborných oblastech, které Český telekomunikační úřad zajišťuje, včetně vyhodnocení jeho mezinárodních aktivit.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se tímto materiálem zabýval na své 43. schůzi a po obecné rozpravě přijal následující usnesení:

Po úvodním slově zástupce Českého telekomunikačního úřadu, po informaci senátorky Soni Paukrtové a po rozpravě výbor bere na vědomí výroční zprávu Českého telekomunikačního úřadu za rok 2005, doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí výroční zprávu Českého telekomunikačního úřadu za r. 2005, určuje zpravodaje výboru pro jednání na schůzi Senátu senátorku Soňu Paukrtovou a pověřuje předsedu výboru senátora Milana Balabána předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikoho přihlášeného nemám, tak rozpravu končím.

A vzhledem k tomu, že rozprava nebyla, tak nepředpokládám, že by se pan ředitel nebo pan zpravodaj chtěli vyjádřit.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu, tak jak jej navrhl senátor Ivo Bárek, že bereme zprávu na vědomí.

V sále je přítomno aktuálně 50 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 49 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 38, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli i zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím. (Předsednictví se znovu ujímá předseda Senátu Přemysl Sobotka).

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: V jednání budeme pokračovat bodem

<A NAME='st379'></A>

Návrh senátního návrhu ústavního zákona senátorů Jiřího Pospíšila, Jaroslava Kubery, Přemysla Sobotky, Daniely Filipiové, Milana Balabána a dalších, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR,

ve znění pozdějších ústavních zákonů.

Tento návrh máme jako tisk č. 379. Za navrhovatele bude hovořit senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedo, dámy a pánové, já se budu muset napřed vyjádřit k tomu, co bylo řečeno při projednávání poslaneckého návrhu, a to, že tento návrh je podáván prostě proto, aby nebyl přijat. Není to tak.

Nevím, co bych k tomu dále říkal. Jsou lidé, kteří vidí do chování jiných lidí. Já si myslím, že bychom se tomu měli vyhnout a neříkat to, co my si myslíme, že si druzí lidé myslí.

Důvody k podání tohoto návrhu jsou v podstatě dva. Jeden je teoretický. Není žádný mravně zdůvodnitelný důvod, aby ve vztahu k obecné trestné činnosti bylo zacházení s občany vzhledem k zákonu různé.

A druhý je praktický - imunita tak, jak je koncipována dodnes, ve skutečnosti nikoho nechrání a je pouze zdrojem různých konfliktů. Imunitu dle ústavy mají zákonodárci již dnes přísně diferencovanou. Za hlasování v komoře a jejích orgánech nemohou být nijak postiženi, za projevy, a to nejen za verbální, nemohou být postiženi trestně. To jsou věci, o kterých se nehlasuje a v podstatě to je ta část imunity, která má zdůvodnění, dá se zdůvodnit svobodným počínáním zvoleného zástupce tak, aby mohl prosazovat mínění dle svého svědomí a dle mínění těch, kteří ho do orgánu zvolili.

Není ale už dnes to, že za tyto projevy by nemohl být postižen nijak. Může být postižen samozřejmě disciplinárně, což je stanoveno jinde, a může být postižen i obecným soudem. Pokud zákonodárce například někoho uráží, tak uražený se může domáhat satisfakce už dnes, například před obecným soudem pro ochranu osobnosti. A je to tak v pořádku, zákonodárce se má zabývat věcmi obecnými a není žádný důvod umožnit mu chovat se jakýmkoliv jiným způsobem než způsobem slušným.

A teď k imunitě, co se týče obecné trestnosti. My, když jsme začali přemýšlet nad tím zákonem, tak jsme dospěli k několika zjištěním:

Za prvé, za dobu od roku 1989 nebyl ani jeden zákonodárce právoplatně odsouzen v době trvání svého mandátu. Ani jednou se to nestalo. To znamená, že není žádný důvod odkládat jeho trestní stíhání na dobu po skončení, protože by se tím vůbec nic nezměnilo.

Druhá věc je, že jenom jednomu bylo znemožněno hlasovat, protože byl zadržen. To je známý Sládkův případ. Je to jeden případ, kdy nebylo umožněno; kdy nebylo zákonodárci umožněno hlasovat. Je pravda, že to bylo hlasování velmi důležité. Pravděpodobně by muselo proběhnout další kolo prezidentské volby, takže dá se říci, že toto zadržení ovlivnilo. Ale je to jeden den ve srovnání s tisíci dny doložitelnými, kdy zákonodárce nemohl hlasovat z různých důvodů - některé byly způsobeny vyšší mocí jako např. nemoc, některé byly způsobeny dokonce tím, že byl někým odeslán jako např. zahraniční cesty a řada důvodů byla i subjektivní jako např., že prostě nepřišel na hlasování.

Když to porovnáme, tak jsou to tisíce, možná desetitisíce už dnů, kdy zákonodárce nehlasoval z nějakých důvodů, v porovnání s jedním jediným dnem, který by v konečném důsledku, když si to zhodnotíme, výsledek té volby stejně neovlivnil.

Přesto máme připraveny i návrhy, kterými se dá, pokud kolegové uznají při projednávání za důležité to, že by měli rozhodovat hlasováním o zadržení svých kolegů, tak i to se dá upravit, ale to se dá upravit právě v projednávání tohoto zákona. I tato verze je do jisté míry připravena a právě si myslím, že při projednávání může být zhodnocena.

V podstatě náš návrh vede k tomu, že zákonodárci s výjimkou svých činů před orgány Parlamentu by na tom byli stejně, co se týče obecné trestné činnosti, jako ostatní lidé. Já se domnívám, že to tak v podstatě má být. Argumenty, že někteří zvolí člověka, který pak páchá trestnou činnost, a přesto má hlasovat, jsou teoreticky velmi pochybné a domnívám se, že o nich můžeme diskutovat při projednávání tohoto zákona.

Já se domnívám, že prostě co se týče imunity tak, jak funguje, tak tím, že ji zrušíme, tak se v podstatě vůbec nic nezmění - dá se to doložit na různých hlasováních, všichni budou moci hlasovat tak, jak hlasovali doposud a dokonce lze v případě, že by na tom kolegům příliš záleželo, já nevím, kdyby chtěli řešit i ten jeden případ za 15 let, tak se dá upravit to, aby rozhodovali ostatní kolegové hlasováním o tom, jestli jejich kolega má být zadržen nebo nemá být zadržen, to znamená, jestli jeho stíhání má být vedeno na svobodě nebo vazebně.

I za normálních okolností, když si to proberete, tak v podstatě většina trestních stíhání probíhá na svobodě. Dá se doložit, že politické stíhání v naší republice nehrozí, dá se to doložit na zcela rozdílných případech, počínaje případem Hučín a konče případem, třeba obráceně můžeme vzít i ten případ Sládek. Našim soudům se dá vytknout kdeco, včetně pomalosti, ale myslím, že politické zacházení s obviněnými se jim vytknout nedá. To nás vedlo k tomu, že věc, která v podstatě není využita nijak, není potřebná, a proto jsme ty dva odstavce z ústavy navrhli vyškrtnout.

Já prosím, aby ten zákon byl propuštěn do projednávání a na výborech myslím, že budeme mít důkladnou příležitost, a na komisi pro ústavu, probrat jednotlivé možné námitky a nebudeme se už nikdy zabývat věcmi, které v podstatě na smyslu a účincích imunity, která se dá doložit, že je nepatrná, v podstatě vůbec nic nemění. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jiřího Stodůlku, který má nyní slovo.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Já bych chtěl zopakovat obecně známou poučku, že imunita poslance a senátora slouží k ochraně Parlamentu, nikoliv k ochraně osobnosti poslance a senátora. Možná, že tomu pořád někdo málo rozumí, této teorii. Jistě, můj předřečník řekl, že je řada hlasování, kdy poslanec a senátor se neúčastní schůze z jakéhokoliv důvodu a ve své podstatě se vůbec nic neděje.

Na druhou stranu zadržení a vazba poslance v této době může zcela zásadním způsobem proměnit jednání v Poslanecké sněmovně. Víme všichni, že hovoříme o volebním patu, kdy se shání poslanec na tu nebo na onu stranu, zda se někdo nepřechýlí, anebo se tomu dá také pomoci tím, že bude vykonstruována trestní odpovědnost některého z poslanců, a tím zcela zásadním způsobem ovlivníme rozhodnutí nebo rozhodování Poslanecké sněmovny. Já bych to nechtěl příliš zveličovat, ale je třeba vzít to i v úvahu.

I příklad, který kolega Pospíšil uváděl, kdy na volbu prezidenta nebyl přítomen 1 z poslanců a přitom volba dopadla právě o 1 hlas, je dostatečným varováním pro to, abychom s těmito věcmi zacházeli velmi opatrně.

Chápu, že se nemusí líbit zákon, který nám zde poslali poslanci a o kterém se hovořilo před několika hodinami s tím, že trestní stíhání bude zahájeno u poslance nebo senátora po skončení jeho mandátu. To také není dobrá cesta. Měl jsem včera možnost číst velmi obsažné pojednání o imunitě, jak se s tím těžce vypořádávají ve slovenském parlamentu. Nám dobře známí kolegové Slováci jsou již poněkolikáté postaveni před nutnost něco dělat s tím, co mají v ústavě. Několikrát se pokusili a stále nedošli na správný model, kterým by imunita poslance měla být definována. Je to situace ne příliš jednoduchá. Přiznávám tomuto tisku pouze zatím zákonodárnou iniciativu Senátu, což znamená, že tento tisk bude zcela jistě projednáván v ústavně-právním výboru. Všechny tyto námitky je možné vzít na vědomí při jeho projednávání, abychom se nedopustili případně přehmatu, který by pak mohl ohrozit i parlamentní činnost.

To je možná strašení, ale na druhou stranu si myslím, že je zcela reálné. Když se podíváme na dnešní text ústavy, kdy je poslanec nebo senátor zadržen při spáchání trestného činu, musí se k tomu vyjádřit do 24 hodin předseda komory. To je jakási pojistka, že o tom někdo ví.

Na druhou stranu tento návrh novely ani neinformuje parlament, že někdo z jeho členů byl zadržen, že na něj byla uvalena vazba a budeme se to možná dozvídat pouze z novin. To není také úplně dobře.

Byl bych velmi opatrný při hodnocení této velmi krátké cesty škrtnutí 2 či 3 odstavců v ústavě, abychom náhodou nezpůsobili problém, který dnes ještě ani nevidíme.

Bylo tady také řečeno, že nám v dnešní době nehrozí politické stíhání. Je to dobře. Pochopitelně, že jsem tomu rád a že jsme již ve společnosti, která snad nebude zneužívat politiky a politiku k tomu, aby byl někdo pronásledován a trestně stíhán, zvláště ne ze zákonodárců. Neotvírejme tomu ale příliš vehementně cestu. Sám jsem byl spokojen s tím, co nám sem poslali poslanci a možná, že se po projednávání v Senátu k tomu ještě rádi vrátíme nad touto novelou.

Jako zpravodaj pro jednání bych doporučil, aby tento tisk byl dán do projednání zcela jistě ústavně-právnímu výboru, aby byl propuštěn do projednávání do výborů.

Děkuji vám.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji vám. Posaďte se ke stolku. Otevírám rozpravu. Písemně se přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, pokud bychom vycházeli ze současné reality ČR, zřejmě bychom museli přijmout úplně jiný zákon, který by velmi zpřísnil imunitu zákonodárců, protože stav ČR je takový, že má jeden z největších odposlechů na světě vzhledem k počtu obyvatel, že jsou zde stíháni poslanci za hlasování v PS, jmenovitě V. Mlynář, nejnověji pan poslanec Vidím a jeden poslanec ČSSD za to, co pronesli v branně-bezpečnostním výboru, a další věci - že tady odposlechy putují po médiích každým dnem, dokonce i poslední, který říká, že inspekce min. vnitra začala vyšetřovat ministra vnitra, ale ve stejnou vteřinu tato zpráva, která je zjevně interní, putuje médii, je na internetu a nikomu to nevadí. V takovém případě bychom vůbec nemohli o tomto zákonu jednat. Předpokládám ale, že toto není standardní stav. Chceme-li být příkladem občanům ČR, kteří v této situaci žijí, že jsou odposloucháváni, stíháni za nesmysly, tak potom v jakém stavu jsou proti nám oni?

To byl jediný důvod, proč jsme navrhli přísnější zákon. Zcela odmítám napadání, které zde předvedla paní senátorka Rögnerová a kde nás obvinila z toho, co udělala PS. PS je samostatná komora, která rozhoduje samostatně, byť za stavu, který tam je, ale to není náš problém. My jsme Senát a hlasujeme jako Senát. A priori předpokládat, že jsme vedeni nějakou nízkou pohnutkou, protože víme, že to PS neodsouhlasí, není férové.

Pokud jde o zamítnutý zákon, má jednu zásadní vadu, která tady panuje už z totality. Když za totality zjistili, že řezník či nějaký obchodník kšeftuje s vratnými obaly, nechytili ho v momentu, kdy to zjistili, ale počkali si několik let, aby to stálo za to. To dělá policie dosud a při cestách ústavně-právního výboru nám policie potvrdila, že existuje tzv. salámová metoda. Za úplatek 10.000 Kč nikoho nepovýší, za úplatek 10 mil. je to zajímavé. Čeká se, sbírá se a ne, aby se trestala kriminalita hned v jejím zárodku, ale teprve když je to pro policii nebo orgány činné v trestním řízení zajímavé.

Myslím si, že musíme jít příkladem v tom, že budeme věřit. Soudy mají dost stupňů. I když jeden soud rozhodne chybně, je tady velká možnost nápravy v dalších jednáních. Jiná věc je, že lidé jsou taháni. Vzpomeňte si, koho jsme tady vydali. Alexandr Novák - už 4 volby, před každými volbami se objeví v novinách „už máme fakturu z Kypru“, ale nikdy žádnou fakturu nemají a dodnes neproběhlo žádné soudní jednání.

Obdobné je to v případě Vladimíra Železného, kde už jednou proběhlo, ale zásadní kauzy, pro které jsme ho vydali, vůbec neproběhly. K čemu to bylo, že jsem je vydali? Smyslem bylo, aby se buď očistili, ale ne aby je někdo popotahoval léta. Umíte si představit, co to znamená pro rodiny těchto lidí, které tahají po novinách a potom se jim ani neomluví - viz poslední případ člověka, který byl ve vazbě a teď dostane pochybnou částku za to, že ve vazbě byl téměř 2 roky nevinně. Včera TV odvysílala případ Černocha, který byl vězněn 20 let za znásilnění a teprve testy DNA prokázaly, že se znásilnění nedopustil. Přejde se to jako by nic. 2 roky vazby někomu připadají jako nic, ale jen tomu, kdo to nezažil. Ti, kteří to zažili, vědí, že je to zásadní zásah do rodiny. Lidé stejně nevěří, že když je někdo osvobozen, že je nevinný. Říkají - bůh ví, jak to bylo, jaké měl známé.

Myslím si, že toho se chytit nemůžeme, tento zákon musíme schválit. Má to i jiný důvod. Žijeme ve 2 realitách: virtuální, mediální a skutečné. Skutečným problémem je, že jsou např. rodiny zadluženy 0,5 biliónem Kč. To jsou skutečné problémy této země, ale toto je mediálně velmi zajímavé. I kdybychom schválili částečnou imunitu, není to konec akce. Akce bude trvat, je to stejné jako s platy poslanců a zákonodárců. Teprve do momentu, kdy bychom si je odebrali a neměli žádné, na chvíli by to vypadalo, že je to dobré, ale pak by někdo přišel s tím, že bychom mohli každý měsíc nějakou částku nosit, aby stát ušetřil. Jsou to populistické záležitosti, vytahují se zásadně vždy před volbami.

Těm, kteří se obávají, že to PS neschválí: buďte si jisti, že pokud to bude projednávat těsně před mimořádnými volbami, máme velkou šanci, že to PS schválí. Vzpomeňte si, co všechno před volbami schválila.

Děkuji vám za podporu tohoto zákona.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Přihlásil se senátor Rakušan a po něm senátorka Helena Rögnerová.

Senátor Jan Rakušan: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, budu velmi stručný. Dnes jsem souhlasil se vším, co říkal kolega Stodůlka. Myslím si, že tuto iniciativu je třeba propustit do 2. čtení, do práce ve výborech a dále se tím zabývat. Řekl to i zpravodaj, že jsou připraveny různé verze. Neobával bych se toho, jsme demokratický sbor a budeme mít možnost to korigovat tak, jak to bude vyhovovat parlamentu a ne nám osobně. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má senátorka Helena Rögnerová.

Senátorka Helena Rögnerová: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, jsem ráda, že tato iniciativa tady je a že se o ní bude hovořit. Omlouvám se kolegům, kteří mě v minulých letech svým hlasováním přesvědčovali o tom, že nechtějí s imunitou nic dělat, jsem nyní ráda, že změnili svůj názor a sami přicházejí s touto iniciativou. Budu moc ráda, když tento návrh přijde do mandátového a imunitního výboru, protože tam patří jeho projednávání, protože mandátový a imunitní výbor má i praktické zkušenosti s projednáváním různých případů imunity. Samozřejmě bych se podepsal pod vystoupení pana senátora Stodůlky. Byli jsme nyní v té skupině zemí, která měla imunitu tak rozsáhlou, že byla oprávněně kritizována. Je to imunita, která je doživotní a opravdu v současných společnostech demokratických své místo nemá.

Ale i já abych chtěla varovat před tím, abychom přijali tento návrh, který nechrání ani náš sbor, protože opravdu jestli něco může být zneužito, tak to může být nějaké zadržení senátora nebo poslance. Myslím si, že v takové úrovni a kultuře naší společnosti bohužel ještě nejsme, ale domnívám se, že jednotlivý takovýto akt může nastat v jakékoliv společnosti, takže pojďme propustit tento návrh do dalšího čtení, zabývejme se jím ve výborech a hledejme optimální cestu, jak ochránit sbor jako celek a ne dávat neoprávněná privilegia jednotlivcům. Děkuji vám.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan senátor Jaromír Volný.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, také já samozřejmě podporuji propuštění návrhu zákona do jednání ve výborech a k dnešnímu jednání mám pouze dvě faktické připomínky. Jde o známý filozofický spor, který jsem měl již s kolegou Skalickým a nyní ho tedy budu mít s kolegou Stodůlkou, který říkal, že institut imunity má sloužit k ochraně parlamentu nebo komory parlamentu, a nikoli k ochraně osoby poslance nebo senátora.

Dámy a pánové, to nelze od sebe oddělit, protože co je to komora parlamentu bez členů tohoto parlamentu. To jsou přece jen budovy, lavice, takže na to musíme nahlížet tak, že ochrana parlamentu nebo komory parlamentu je zároveň ochranou člena komory parlamentu a ochrana osoby člena parlamentu je zároveň ochranou komory parlamentu.

Druhá moje poznámka se týká situace, která před lety vznikla v souvislosti s vazbou tehdejší poslance Miroslava Sládka, v důsledku čehož došlo ke zvolení prezidenta republiky, za situace, kdy bylo lze z politických názorů pana poslance Sládka soudit, že kdyby ve vazbě nebyl, takže prezident by zvolen nebyl.

Pak bych upozornil na to, že poslanec Miroslav Sládek byl vzat do vazby, ovšem poté, co se několikrát opakovaně nedostavoval buď k vyšetřovateli nebo dokonce myslím už i k soudnímu jednání, takže to nebyl žádný akt, kdy najednou, z ničeho nic, by policie přišla a zadržela pana poslance Sládka a navrhla jeho vzetí do vazby, ale skončil tam z těch důvodů, že prokazatelně několikrát se buď k vyšetřovateli nebo k soudu nedostavil. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pan senátor Luděk Sefzig má slovo.

Senátor Luděk Sefzig: Pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, já chci jen upřesnit diskusi, spíše terminologii, kterou zde teď vedl kolega Volný s panem kolegou Stodůlkou. Imunita neslouží k ochraně parlamentu nebo osob, ale slouží k ochraně mandátu, to přece všichni dobře víme. Byl jsem jedním z navrhovatelů tohoto zákona, těším se, že jej budeme projednávat ve výborech a musím říci, že to projednávání bude určitě velmi složité při vědomí toho, že nesmí legislativní moc zasahovat do moci soudní. Mohu říci, že jestli mě něco trápí při ochraně toho mandátu, tak je to doba, kterou naznačil již kolega Kubera, po jakou je senátor, pokud je vydán naším imunitním výborem, vyšetřován, protože v této době ten člověk se nemůže zcela soustředit na svou práci. Přemýšlí, jak bude odsouzen, a to si myslím, že tak dlouhá doba se procedurálně musí projednat a prošetřit, i když vím, že ten průnik a zásah legislativní moci do moci soudní není možný v demokratických zemích, tak přesto bychom tomuto měli věnovat velkou pozornost. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, nikdo další se nehlásí, končím rozpravu a ptám se zástupce navrhovatelů pana senátora Pospíšila, jestli se chce vyjádřit.

Senátor Jiří Pospíšil: Všichni, kteří vystoupili, v podstatě doporučují propustit návrh do dalšího projednávání a k jednotlivým námitkám se vyjádřím samozřejmě při tomto projednávání. Myslím, že to není třeba řešit právě teď. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Určený zpravodaj Jiří Stodůlka má slovo.

Senátor Jiří Stodůlka: Já jen zrekapituluji, že v rozpravě vystoupilo pět kolegů a také všichni podporují další projednávání v orgánech Senátu. Chtěl bych rozšířit návrh na projednání ve výborech. Řekl jsem jen ústavní výbor, takže to rozšiřuji na mandátový a imunitní výbor a komisi pro ústavu a parlamentní procedury.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Všichni víme, o čem se bude hlasovat, to znamená, že Senát přikáže jednotlivým výborům s návrhem, a to nebylo řečeno, aby garančním výborem byl ÚPV, dále to byl MIV a komise.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE, rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 50 ukončeno, registrováno 61, kvorum 31, pro 56, proti nikdo, návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu a předávám řízení schůze.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Následujícím bodem našeho jednání jsou

<A NAME='st391'></A>

Návrhy kandidátů na funkci zástupce Veřejného ochránce práv

Návrhy vám byly rozdány jako senátní tisk č.391. Na minulém jednání, připomínám, jsme kandidátkou na zástupce zvolili senátorku Jitku Seitlovou. Jelikož Senát Poslanecké sněmovně navrhuje dva kandidáty, budeme dnes ve volbě pokračovat. Navrhuji v souladu s § 50, odstavce 2 jednacího řádu Senátu, abychom vyslovili souhlas s účastí kandidátů na funkci zástupce Veřejného ochránce práv při projednávání senátního tisku číslo 391. Jedná se o pana Jana Litomiského, pana Jana Rumla a paní Simeonu Zikmundovou. Prosím, budeme hlasovat o vyslovení souhlasu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro vyslovení souhlasu s účastí, zdvihněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. A vy, kteří nechcete tento souhlas udělit, stiskněte tlačítko NE a zdvihněte ruku.

Hlasování skončilo, bylo to 51. hlasování této schůze, přítomných 57, tzn. kvorum 29. Pro bylo 48, nikdo nebyl proti, takže vítám paní Simeonu Zikmundovou v tomto sále, pana Jana Litomiského a pana Jana Rumla.

Vzhledem k úkolům, volební komise, která přebírala návrhy a ověřovala předpoklady, že kandidáti splňuji podmínky volitelnosti a neslučitelnosti funkcí, uděluji nejprve slovo předsedovi volební komise panu senátoru Josefu Pavlatovi. Prosím, pane předsedo.

Senátor Josef Pavlata: Já děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, musím splnit svoji povinnost, abych vás informoval, že 17. října t.r. přijal Organizační výbor usnesení 287, kterým stanovil lhůtu pro podávání návrhů na kandidáta na funkci zástupce Veřejného ochránce práv do 27. října 2006. V této souvislosti připomínám, že podle článku 6a bod 1 jsou oprávněni navrhovat kandidáty jednotliví senátoři, nestanoví-li zvláštní předpis jinak. Vzhledem k tomu, že podle § 2 zákona 349 z roku 1999 může Senát navrhnout Poslanecké sněmovně dva kandidáty na funkci zástupce ochránce a jednoho jsme již zvolili při první volbě dne 5. října, byla to paní kolegyně Seitlová, konstatuji, že dnes budeme volit pouze jednoho kandidáta na zmíněnou funkci. Nyní vás musím seznámit s návrhy, které volební komise obdržela ve stanovené lhůtě a konstatuji, že tyto návrhy jsou obsaženy v usnesení volební komise číslo 19 ze dne 30. října, kde volební komise konstatuji, že ve lhůtě stanovené usnesením Organizačního výboru obdržela komise návrhy na kandidáta na funkci zástupce Veřejného ochránce práv včetně dokladů ověřujících splnění podmínek stanovených zákonem 349 pro výkon uvedené funkce a ty návrhy jsou Jan Litomiský, navržen senátorem Miroslavem Škaloudem, Jan Ruml navržen místopředsedou Senátu Edvardem Outratou a Simeona Zikmundová, kterou navrhuje paní senátorka Ludmila Müllerová.

Komise dále konstatovala, že navržení kandidáti splňují podmínky volitelnosti stanovené zákonem číslo 349 a za třetí pověřila komise předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem, tajným hlasováním. To jsem v této chvíli provedl, takže usnesení je naplněno a já se domnívám, že po rozpravě a pravděpodobném vystoupení kandidátů vás seznámím se způsobem samotné volby. Prozatím děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pane předsedo volební komise, děkuji vám. Senátním tiskem se také zabýval výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a přijal usnesení jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 391/1, a určil zpravodajem pana senátora Václava Jehličku, kterému nyní uděluji slovo.

Senátor Václav Jehlička: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Vzhledem k tomu, že náš výbor je mj. výborem pro lidská práva a petice, což úzce souvisí s institucí Veřejného ochránce práv, cítili jsme jako nutnost a svou povinnost se blíže seznámit s kandidáty na funkci zástupce Veřejného ochránce práv. Vzhledem k tomu, že každý z vás bude rozhodovat o tom, volba je tajná, nečiníme žádná doporučení a usnesení našeho výboru se omezuje pouze na konstatování, že jsme projednali senátní tisk č. 391, seznámili jsme se s podkladovými materiály k jednotlivým kandidátům a vyslechli je, a já jsem byl určen zpravodajem. Pane předsedající, dámy a pánové, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane předsedo.

Do zápisu, prosím, doplnit: Další tři senátoři jsou nepřítomni a přitom se omluvili. Jsou to Jaroslav Mitlener, Adolf Jílek a Milan Špaček.

Otevírám k tomuto bodu rozpravu. V abecedním pořadí uděluji slovo panu Janu Litomiskému. Pane inženýre, prosím.

Jan Litomiský: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři. Ucházím se o vaši nominaci namísto zástupce Veřejného ochránce práv a děkuji vám, že jste mi dali možnost před vámi vystoupit. V uplynulých dnech jsem se většině z vás představil během jednání sněmovních klubů. Nebudu tedy opakovat své osobní údaje. Stručně bych se chtěl zmínit o motivech, které mě vedou k tomu, proč se ucházím o tuto funkci. Domnívám se, že úřad Veřejného ochránce práv si v našem systému demokratických institucí našel své místo. Jeho postavení je dáno zákonem, ale je také výsledkem práce jeho dosavadních představitelů, pana doktora Motejla a paní Šabatové. V případě, že bych byl zvolen, chtěl bych na tuto práci navázat.

Rád bych přispěl tomu, aby úřad byl i nadále účinným pomocníkem pro lidi, kteří nemohou dosáhnout svých práv buď proto, že se nevyznají v úředních postupech, bojí se obrátit na soud, nemají peníze na drahé advokáty nebo proto, že úřady jednají těžkopádně a stereotypně, či dokonce podjatě a ve zlé vůli nebo velkopansky panovačně. Ale neváhal bych ani zastat se úředníků, pokud je stěžovatelé bezdůvodně napadají ve snaze získat neoprávněné výhody. Zákon říká, že veřejný ochránce má působit k ochraně osob nejen před zjevnou nezákonností, ale také před jednáním, které neodpovídá zásadám demokratického právního státu a dobré správy, a také před nečinností.

Úkolem veřejného ochránce práv je tedy morálně vést úřady k tomu, aby nesledovaly jen formální plnění předpisů, ale aby dbaly na to, aby každý občan bez ohledu na své společenské postavení došel svého práva v co nejkratší době a aby nikdo nebyl zbytečně šikanován. Významným úkolem veřejného ochránce práv je nejnověji také provádět dozor nad místy, kde jsou umístěny osoby zbavené svobody. Nabízím republice své zkušenosti, které jsem získal jako úředník, jako zákonodárce, ale také jako obhájce lidských práv a politický vězeň v komunistickém režimu.

Pokud mne budete nominovat a pokud budu Poslaneckou sněmovnou zvolen, budu vykonávat funkci veřejného ochránce práv nestranně a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane Litomiský a uděluji slovo panu Janu Rumlovi.

Jan Ruml: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já jsem již asi před měsícem, kdy byla první volba kandidáta na veřejného ochránce práv, tak jeho zástupce, hovořil o tom, v čem podle mě spočívá podstata a smysl funkce veřejného ochránce práv a dovolím si pro vás ty, kteří jste tady nebyli - považuji to za slušné - velmi stručně tyto své myšlenky zopakovat a pak se pokusím o jednu paralelu.

Já si myslím, že smysl funkce veřejného ochránce práv spočívá v tom, že hledá řešení primárně v těch mimoprávních postupech a jeho síla že spočívá právě v tom, že představuje určitou alternativu a dokonce i protiváhu těch formalizovaných prostředků k ochraně práva, aniž by sám tím prostředkem byl, tzn. on stojí mimo soustavu rozhodovacích orgánů veřejné správy a tato jeho poloha je jedině možná a správná, aby mohl splnit svoji funkci. Jeho rolí je indikovat stávající problémy a iniciovat její řešení a v těch konkrétních případech odstraňovat překážky, provází člověka tím velmi složitým světem různých procesních právních předpisů v dnešní právně přeregulované společnosti, v níž právo ztratilo - nebo místo toho, aby bylo prostředkem, tak se stalo mnohdy cílem usilování zákonodárných sborů a těch, kteří potom toto právo používají, aplikuji.

Mnohdy se stává, že  správní orgán na místo toho, aby rozhodl, tak s ulehčením hledá důvod, proč řízení z procesních důvodů nezahájit, odmítnout či zastavit, aby se i tímto způsobem mohl vyhnout toho břímě věcného rozhodování.

Druhá funkce spočívá - o tom už jsem tady hovořil - v hledání jisté rovnováhy mezi mimořádnými prostředky, které mají za cíl - a mnohdy oprávněně - zpochybnit již pravomocné rozhodnutí různých orgánů veřejné správy na jedné straně a tou jistotou nabytých práv na straně druhé. Důležitá podle mne je působnost, která umožňuje veřejnému ochránci práv vstupovat do různých detenčních zařízení, kde jsou lidé omezováni na své svobodě, ale dokonce i do typu různých ústavů sociálního, zdravotního zaměření, kde se lidem dostává nějakého typu péče, na které jsou závislí a ombudsman tam sleduje tu velmi důležitou věc, a to je zda-li je v těchto zařízeních, v těchto ústavech různého typu zachovávána lidská důstojnost.

Nyní se pokusím o jednu paralelu, která samozřejmě jako všechny paralely trochu kulhá, pokusím se hovořit o Senátu, jehož jsem byl šest let členem a o veřejném ochránci práv. Samozřejmě víme, že obě tyto instituce byly přijaty veřejností - a Senát funguje 10 let a ombudsman šest let - s otevřenou náručí. Samozřejmě každá ta instituce má jiné zakotvení, jiné poslání. Senát je v soustavě orgánů veřejné moci a je součástí dělby, té horizontální dělby moci, představuje především komoru revizní, představuje jiný pohled na legislativní proces, je to komora diskusní. Ombudsman, který je vytvořen prostým zákonem, představuje takový doplněk všech těch prostředků nebo požadavků na dobrou správu, na právní jistoty, na to, aby skutečně byly dodržovány principy demokratického a právního státu.

Volá se po větších pravomocech jaksi obou těch institucí. O těch senátních jsme mnohokrát diskutovali a co se týče ochránce veřejných práv, tam já bych žádné vyšší pravomoci nedoporučoval, právě proto, že ta instituce má být co nejvíc odformalizovaná. A víme, že obě ty instituce kromě svých působností, které mají ze zákona, daných ústavou, zákony tedy, provozují celou řadu dalších aktivit - veřejných slyšení, konferencí, fór, seminářů - velmi zajímavých a je v tom úctyhodná práce, ale ani to pozici těchto institucí zvláštním způsobem neusnadňuje.

Nyní jsme byli svědky toho, že v letních měsících po patovém výsledku volební situace Senát velmi překvapivě vystoupil z té většinou pasivní role a navrhl změnu ústavy, která by mohla vést k tomu, že Poslanecká sněmovna může v určitých situacích navrhnout své vlastní rozpuštění. Já nyní ponechám svůj názor na obsah tohoto rozhodnutí, se kterým nesouhlasím, ale to mi nepřísluší a nepatří to sem, na toto fórum, ale tím se Senát stal součástí řešení té složité politické situace, a to jenom proto, že využil do důsledku té pravomoci, kterou má danou už ústavou, tzn. legislativní iniciativy. Já si myslím, že samozřejmě v trošku jiném duchu by mohl takto postupovat i veřejný ochránce práv, který by mohl ve větší míře využívat i ty skromné působnosti, které ze zákona má. V § 22 se můžeme dočíst - zákona o veřejném ochránci práv - že ochránce je oprávněn doporučit vydání, změnu nebo zrušení právního nebo vnitřního předpisu, a to doporučení podává úřadu, jehož působnosti se to týká a jde-li o zařízení nebo zákon, tak toto doporučení podává vládě. A tady já si myslím, že by mohl veřejný ochránce práv být daleko aktivnější, protože dnes sice může veřejný ochránce práv podle zákona o Ústavním soudu podat návrh na zrušení podzákonného předpisu není-li v souladu s ústavou, nicméně to se netýká situace, kdy ten předpis je nadbytečný. A tady já si myslím, že by mohl veřejný ochránce práv provést, a to zatím neudělal, jakousi revizi stávajícího celého právního systému, revizi nadbytečnosti, že - přeruším - těch vnitřních podzákonných předpisů a ještě vnitřních předpisů různých úřadů, revizi duplicit, kde na jedné straně - nebo máme správní řád, stavební řád, celou řadu procesních zákonů, jejichž obecné instituce jsou v podstatě totožné a jedině v té zvláštní části pak se liší. Tato legislativa by se dala sjednotit, právě tak legislativa občanského soudního řádu a soudního řádu správního.

Mohl bych udělat revizi, která by vedla ke zjednodušení některých zákonů. Mluvil jsem tady minule již o zákonu o správním řízení, který v předminulé podobě měl, myslím, 84 paragrafů na 12 stránkách, dnes má 185 paragrafů na 45 stránkách, nikdo se v tom valně nevyzná, nebo zákon o pobytu cizinců, kterému rozumí v podstatě jen jeden jediný člověk na světě, a to je ten, který ten zákon psal. A nevyznají se v něm ani úředníci, kteří jej mají aplikovat, ale především se v něm nevyznají ani cizinci, kteří by se měli v tomto zákonu orientovat.

Myslím si tedy, že zde je nová úloha pro Veřejného ochránce práv, a pokud bych se stal jeho zástupcem, tak bych se snažil v této oblasti být velmi aktivní.

Dále by Veřejný ochránce práv mohl více využívat svého práva a je-li úřad nečinný a jestliže opatření k nápravě těch pochybných neprovádí, tak více používat tu jedinou sankci, kterou vlastně Veřejný ochránce práv má, a to zveřejňovat jednotlivé konkrétní případy velmi důrazně a vlastně vyvozovat z nečinnosti úřadů prostě určitá poučení.

Veřejný ochránce práv tudíž by měl být aktivní, a zdůrazňuji, nikoli aktivistický. Proto také si myslím, že by neměl mít vyšší pravomoci, než má nyní. Měl by zobecňovat ty poznatky, které má a účinně konat. Přispěje tím ke kvalitě demokracie a především k důvěře občanů v právo, ve spravedlnost a v instituce veřejné správy a k provádění veřejné správy, které se říká správa dobrá.

My jsme se bavili na výboru i o tom, co to vlastně ta dobrá správa je. Dnes je zmíněna i v novém správním řádu. Já si myslím, že dobrá správa souvisí s principy té právní jistoty, se srozumitelností těch právních stanovisek. Jedním z důležitých atributů dobré správy je předvídatelnost práva, což znamená, že rozhodnutí nemohou být libovolná. Veřejná správa musí v obdobných případech rozhodovat obdobně a ne se chovat libovolně. Veřejná správa musí být přiměřená, tzn. že na účastníky řízení nemohou být kladeny větší nároky než je zapotřebí.

Rovnost účastníků řízení, samozřejmě transparentnost tohoto řízení, součinnost úřadů, která zajišťuje, aby občan skutečně nemusel lítat od jedněch dveří ke druhým. A pak samozřejmě přesvědčivost, to znamená přesvědčivost odůvodnění právních rozhodnutí, dodržování lhůt, to znamená včasnost. To všechno patří k principům dobré správy, tak jak je známe v demokratických a právních státech jinde na světě.

A to právě vytváří onu důvěru občana v právo, ve spravedlnost a v instituce našeho státu.

Dámy a pánové, při minulé volbě mně scházel 1 hlas. Já věřím, že jej v této ctihodné komoře naleznu a předem vám za něj děkuji.

Znovu říkám, že jestliže usiluji o to být zástupcem Veřejného ochránce práv, tak je to proto, že mám poměrně jasnou představu, co by měl člověk, který v této funkci bude, fungovat a co má dělat.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. A nyní uděluji slovo paní Simeoně Zikmundové.

Simeona Zikmundová: Vážený pane předsedající, vážení místopředsedové, paní senátorky, pánové senátoři, přeji vám všem pěkné poledne a chci velmi pěkně poděkovat za tu trpělivost a pozornost, kterou nám, jednotlivým kandidátům věnujete.

Já bych ráda čas, který jste mi dali k dispozici, využila ke svému představení, a to tak, abych se prezentovala jinak než ve svém životopise.

Ochránce práv a jeho zástupce po svém zvolení budou skládat slib. Posuďte sami, zda bych tomu slibu mohla dostát.

Ochránce i jeho zástupce mají slíbit na svou čest a na své svědomí. Já bych vám ráda řekla, že mé svědomí se neřídí podle momentálních nálad a momentálních potřeb, nýbrž vykazuje trvalé zakotvení v hodnotách, kterým v evropském prostoru říkáme spravedlnost, milosrdenství, pokora a vděčnost.

Svou čest jsem uhájila v době totálních nároků a také v dobách nových, které leckdy chápeme jako dobu bez jakéhokoli omezení.

Ochránce i jeho zástupce budou slibovat, že funkci budou vykonávat nezávisle a nestranně. A já vám chci říci, že jsem závislá. A to hodně závislá na svobodě, na svobodě zejména té vnitřní, ale i na té kolem mě.

Jsem závislá na smysluplnosti svého života, na smysluplnosti práce, kterou dělám. Jsem závislá na potřebě domluvit se s lidmi.

A straním řadě věcí. Straním slušnosti, zdvořilosti, odbornosti. Straním slabým, straním těm potřebným a také těm, kteří si sami pomoci nemohou.

Nejsem spojena s žádnou politickou stranou minulosti ani současnosti, jsem spojena pouze s lidmi, kterým vadí nespravedlnost, útisk a násilí těla i duše.

Posuďte sami, zda takováto závislost a takovéto stranění je pro vás přijatelné.

Ochránce i jeho zástupce slibují, že to vše budou činit v souladu s Ústavou a s ostatními zákony.

Pak bych vám chtěla říci, že jsem velmi šťastná, že již 15. rokem jsem občanem státu, který nejen že veřejně deklaruje snahu o zákonné chování, o zákonné a poctivé chování, ale že takové chování také podporuje a vyžaduje. A jsem šťastná, že už nemusím hledat paralelní struktury, které pečují o lidská práva, ale mohou patřit k těm oficiálním veřejným strukturám takového státu.

Pravda, při čekání na reálnou plnost naší demokracie se obrňuji trpělivostí, a jsem přesvědčena, že budeme-li mít dostatek času, tak dospějeme ke spontánnímu dodržování psaných i nepsaných norem.

To poslední, ve slibu je slib, že ochránce či jeho zástupce bude chránit neporušitelnost práv.

Pak vám chci nabídnout své vzdělání právníka, právníka s praxí především po listopadu. Nabízím odbornou erudici, dlouhodobou zkušenost v nesnadném a ne úplně přehledném prostředí veřejné správy. Troufám si říci, že znám zákony, znám potřeby lidí v jednání s orgány veřejné správy. Mám dlouhodobou zkušenost s prací s lidmi, kterým jejich život leccos komplikuje. A vím o velkém riziku, riziku nejen pro člověka, ale i pro náš stát, které porušování práv jednotlivce působí. A také myslím, že mé dosavadní pracovní zkušenosti napovídají, jak s takovým konkrétním porušováním práv nakládám.

Vážený Senáte, na cestě za kultivací české státní byrokracie je nepochybně potřeba učinit mnoho kroků. Jeden z nich teď máme před sebou.

Přeji nám všem vaši šťastnou volbu.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Slyšeli jsme vystoupení kandidujících v rámci rozpravy, takže se ptám, kdo z přítomných se hlásí do rozpravy?

Nikdo, protože rozpravy jsme zřejmě absolvovali ve svých klubech, takže rozpravu končím a uděluji znovu slovo předsedovi volební komise panu Janu (správně Josefu) Pavlatovi, aby nám sdělil, jaký bude další postup. Pane předsedo. (Upozornění na špatné křestní jméno.) Omlouvám se vám - slepě jsem přečetl.

Senátor Josef Pavlata:Já děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, za chvilku začne volba kandidáta na funkci zástupce ochránce. pro volbu jednoho kandidáta na funkci zástupce ochránce se použijí příslušné body článku dvě volebního řádu upravující volbu předsedy Senátu, a sice:

1. V prvém kole první volby je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů.

2. Nezíská-li žádný z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů, koná se druhé kolo volby.

3. Do případného druhého kola postupují dva kandidáti, kteří získali v prvém kole nejvyšší počet hlasů. Je-li více kandidátů na prvém nebo druhém místě, kteří získali stejný počet hlasů, postupují do druhého kola všichni takoví kandidáti.

4. Ve druhém kole potom je zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů.

5. Nebyl-li zvolen kandidát ani ve druhém kole, koná se nová volba podle volebního řádu a lhůtu pro případné podávání návrhů na nominace prováděné Senátem stanoví organizační výbor.

A teď k samotné volbě. Volba proběhne opět v Prezidentském salonku tak, jak jsme už zvyklí poslední léta a na hlasovacím lístku, který obdržíte, jsou uvedena tři jména s pořadovými čísly. Jako číslo 1 Jan Litomiský, číslo 2 Jan Ruml, číslo 3 Simeona Zikmundová.

Volíme pouze jednoho kandidáta na funkci zástupce ochránce a svůj souhlas s jedním kandidátem vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem, přičemž pořadová čísla před jmény ostatních dvou kandidátů přeškrtnete písmenem X. Nesouhlas se všemi kandidáty vyjádříte přeškrtnutím pořadového čísla před jmény všech kandidátů písmenem X. Jiný způsob označení nebo neoznačení způsobí, že volební lístek bude neplatný.

Neboli přeloženo do češtiny: Tři čísla před jmény kandidátů musí být označena. Jedno z nich kroužkem, zbývající dvě křížkem. Kroužek dostává ten, kterého si přejete, aby byl navržen na zástupce ochránce. Druhá možnost je, všechna tři čísla křížkovat, to znamená, že si nepřejete, aby nikdo z nich tímto zástupcem ochránce byl. Jakmile nebudou všechna tři čísla označena, bude výsledek neplatný.

Volební místnost je připravena, jak už jsem se dříve zmínil. Poprosím členy volební komise, jestli by se odebrali do těchto prostorů a jenom bych chtěl připomenout, že se domnívám, že na vydávání lístků a hlasování bude potřeba 20 minut a vyhodnocení provedeme maximálně do 10 minut. Takže 30 minut je celková doba, kterou na tu práci potřebujeme. Jakmile pan předsedající vyhlásí začátek volby, tak okamžitě začneme.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pane předsedo, Josefe Pavlato, děkuji vám. A protože jsme hlasováním zafixovali některé odpolední body na určitou hodinu, tak si dovolím poprosit vás, abychom se sešli za tři čtvrtě hodiny, za 50 minut. To znamená ve 13.15. Do té doby přerušuji schůzi. Volba začíná za minutu.

(Jednání přerušeno ve 12.25 hodin.)

(Jednání zahájeno ve 13.15 hodin.)

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Zahajuji přerušené jednání a dávám slovo předsedovi volební komise, aby nás informoval o výsledku prvního kola první volby. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Josef Pavlata: Dámy a pánové, seznámím vás se zněním zápisu o volbě kandidáta na funkci zástupce veřejného ochránce práv, první kolo první volby.

Počet vydaných hlasovacích lístků 63, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 63, počet neodevzdaných hlasovacích lístků nula.

Pro kandidáta Jana Litomiského bylo odevzdáno 34 hlasů, pro kandidáta Jana Rumla bylo odevzdáno 14 hlasů, pro kandidátku Simeonu Zikmundovou bylo odevzdáno 12 hlasů. Znamená to, že v prvním kole byl zvolen kandidát Jan Litomiský. Jako první mu k tomu blahopřeji. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Pane předsedo, děkuji. Pan kandidát požádal o slovo, uděluji mu ho. Prosím, pane kandidáte.

Jan Litomiský: Vážené paní senátorky a senátoři, děkuji za projevenou důvěru a slibuji, že v případě, že mě sněmovna zvolí, budu se snažit, abych vaši důvěru nezklamal. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Také děkujeme a blahopřejeme. Končím projednávání tohoto bodu.

Budeme projednávat bod, kterým je

<A NAME='st389'></A>

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 215/2005 Sb., o registračních pokladnách a o změně některých zákonů(zákon o registračních pokladnách)

Tyto materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. 389.

Prosím pana ministra Martina Římana, který zastupuje skupinu poslanců, aby nás s návrhem zákona seznámil.

Ministr vlády ČR Martin Říman: Dámy a pánové, pane předsedající, děkuji za slovo. Dovolte, abych vás ve stručnosti seznámil s touto velejednoduchou novelou zákona, kterou se nedělá nic víc a nic méně, než že posunuje účinnost tohoto zákona, tzn. posunuje povinnost mít registrační pokladny pro některé druhy živnostenských činností o jeden rok, tedy z 1. ledna 2007 na 1. leden 2008.

Krátké zdůvodnění tohoto návrhu. Pokud vím, Poslanecká sněmovna návrh zákona o registračních pokladnách zamítla, nicméně byl tento návrh Senátu přehlasován, stejně jako veto prezidenta republiky Poslaneckou sněmovnou v minulém volebním období. Jako zástupce předkladatelů jsem se nikdy netajil negativním stanoviskem k registračním pokladnám. Pak si položíte otázku, proč nenavrhuji zrušení registračních pokladen, ale pouze odložení platnosti zákona. Je to proto, že politická situace v Poslanecké sněmovně je taková, jaká je po volbách, tedy sto obhájců registračních pokladen, sto odpůrců registračních pokladen. Kdybych předložil zákon o zrušení této povinnosti úplně, dopadlo by to tak, že by platily registrační pokladny od 1. ledna příštího roku. Proto jsem zvolil tuto kompromisní cestu, pod kterou se podepsali i zástupci některých obhájců v čele s předsedou sociální demokracie Jiřím Paroubkem. Období jednoho roku chci věnovat analýzám a argumentům, kterými budu chtít přesvědčit existující zastánce registračních pokladen o tom, že vhodné je nejen roční odklad, ale odklad navždy, tedy zrušit tuto povinnost.

Tolik k zákonu, který přivítá zejména živnostenské veřejnost, drobní podnikatelé.

Chtěl bych poděkovat Senátu za vstřícnost spočívající v tom, že zařadil tento bod na svůj program velmi rychle tak, aby mohl jít co nejrychleji k panu prezidentovi a aby živnostníci získali nejen 99procentní jistotu, že nemusí kupovat registrační pokladny na příští rok, ale stoprocentní jistotu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, pane navrhovateli a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 389/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Robert Kolář, kterého nahradí předseda výboru pan senátor Balabán. Prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Milan Balabán: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, z hlediska věcného pan ministr Říman popsal naprosto přesně situaci, takže já k tomu nemám téměř co dodat, ale chci pouze připomenout, že vývoj odpovídá našim postojům, jak na úrovni garančního výboru, který zákon v minulosti projednával, tzn. výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, tak i na celém plénu tohoto Senátu. Myslím ale, že stejně jako pan předkladatel - je nám líto, že v tuto chvíli předkládáme posunutí termínu o jeden rok, a nikoli zrušení celého tohoto zákona. My jsme se na výboru v podstatě bavili pouze o dvou variantách, které přicházejí v úvahu, jestli zákon schválit nebo se jím nezabývat. Na výboru převládl názor doporučit plénu Senátu tímto návrhem se nezabývat jako doklad nebo snahu Senátu co nejrychleji urychlit tento proces v podstatě tak, aby zákon vstoupil v platnost. Tomu nakonec odpovídá i průběh projednávání ve výboru a tady na plénu Senátu, protože tento tisk jsme ob drželi zhruba před týdnem, tzn. máme v tuto chvíli maximálně krátkou lhůtu k tomu, aby tento zákon vstoupil v platnost. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu navrhl, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat, přistoupíme po znělce k hlasování.

V sále je přítomno aktuálně 45 senátorek a senátorů a potřebné kvorum pro přijetí návrhu je 23. Budeme hlasovat o tom, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování číslo 53 nebylo příliš pozitivní. Konstatuji, že ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 se pro vyslovilo 16, proti byl jeden, tento návrh nebyl přijat, a proto otevírám obecnou rozpravu. Jako první se přihlásil pan senátor Šneberger. Prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Šneberger: Vážený pane předsedající, příliš dlouho vás nezdržím. Klub ODS navrhuje schválit tento návrh zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, kdo se další hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím, ani v lavicích ani elektronicky, proto končím obecnou rozpravu.

Zazněl zde návrh schválit návrh zákona tak,jak byl postoupen a o tomto budeme hlasovat. Znělku pouštět nebudu, protože si myslím, že jsme hlasovali před chvilkou. Aktuálně je přítomno 49 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro přijetí návrhu schválit návrh zákona je 25.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

V hlasování 54 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu, děkuji panu ministrovi a děkuji panu zpravodaji.

Nyní bychom měli podle našeho programu přistoupit k projednávání petice Zrušme komunisty, ale protože jsme si odhlasovali, že začneme ve 14.00 hodin, musíme odhlasovat změnu programu. (Prosím o dvě minuty na poradu.)

Omlouvám se, dopoledne jsme neprojednali jeden bod, kterým byla

<A NAME='st246'></A>

Petice k Reality show.

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk 246, takže přistoupíme k projednávání tohoto bodu.

Šetření ve věci této petice prováděl výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určuje jako svého zpravodaje pan senátora Vlastimila Balína a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 246/1 a 246/2. Senát při zahájení projednávání petice podle článku 1 vezme na vědomí, které osoby zastupující petenty, mají používat práv podle § 142a, odstavec 2, zákona o jednacím řádu Senátu tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice navrhuje, aby jím byla paní Marie Nováková. Přistupme k hlasování.

Budeme hlasovat o tom, že vyslovujeme souhlas, aby zástupkyně petentů, paní Marie Nováková, se zúčastnila našeho jednání. Přítomno je aktuálně 41 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 21. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Návrh byl schválen. Konstatuji, že v hlasování č. 55 se ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 33, návrh byl přijat a zástupkyně petentů, paní Marie Nováková, může být přítomna našemu jednání.

Zástupcům petentů bylo oznámeno, že petice bude projednávána dnes, nikdo se neozval, zatím zde nejsou, takže budeme projednávat bez jejich přítomnosti, ale byli uvědoměni, že jejich petice bude projednávána.

Dále by měl Senát hlasováním rozhodnout, které z fyzických osob a představitelů právnických osob, správních úřadů nebo orgánů územní samosprávy dotčených projednávanou peticí se mohou zúčastnit schůze. Seznam těchto osob vám byl rovněž rozdán v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a ve 2. příloze. Jedná se o předsedu Rady pro rozhlasové a TV vysílání Václava Žáka, ředitele TV NOVA Petra Dvořáka a programového zástupce TV Prima Martina Havlíčka. Navrhuji, abychom hlasovali o všech jménech najednou. Máte někdo nějakou připomínku? Nemáte, takže budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o tom, aby tito 3 jmenovaní byli přítomni. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Také tento návrh byl schválen. V hlasování č. 56 ze 41 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 se pro vyslovilo 32, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Já bych rád přivítal zástupce petentů, ale zatím z nich nikdo nedorazil, přestože byli uvědomění, že budeme tuto petici projednávat. Článek 3 našich podrobnějších pravidel praví, že nestanoví-li Senát jinak, může každá z těchto osob vystoupit nejvýše 2x a to nejvýše na 10 minut.

A nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, panu Vlastimilu Balínovi.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, přestože zatím tady nikdo z přizvaných není, jsou tu ale jiní hosté, takže i vážení hosté. Jak jste slyšeli, mám za úkol jako zpravodaj uvést senátní tisk č. 246 Petice k reality show. Předložený senátní tisk č. 246 obsahuje její plný text a je k němu přiloženo i osobní stanovisko k danému problému od zástupkyně petentů, paní Ing. Mgr. Marie Novákové. Možná i s ohledem na to, že zatím nikdo z petentů nedorazil a zřejmě asi nechtějí vystoupit a již i vzhledem k určité nejednobarevnosti problému k reality show, s ohledem na počet petentů a bohužel i časový odstup od uzavření šetření petice Výborem pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu PČR se trošku dopředu omlouvám, protože se dopustím širšího uvedení senátního tisku č. 246.

Odborník na masovou komunikaci Denis McQuile v knize Úvod do teorie masové komunikace píše: „Dokáží-li média předat příjemcům dojem o prioritách a výběrově usměrňovat pozornost k různým tématům a problémům, dokáží toho i mnohem více.“

V tomto smyslu je třeba, jak se domnívám, také zacházet s relativně novým úkazem na české mediální scéně, jakým reality show bezesporu je. Od loňského léta započaly 2 komerční TV, NOVA a Prima, vysílat velmi podobné projekty druhu Big Brother a Vyvolení, k němuž lze zařadit ještě pořad TV NOVA Výměna manželek a vím, byť typ těchto pořadů nesleduji, neboť mne neoslovují, že zřejmě v zájmu komerce se rozrostly do dnešního dne o další tituly. V okolním světě dnes již prakticky nic neobvyklého. Za připomenutí možná stojí, že jednu z prvních reality show, jež souvisí se současným pojetím, odvysílala v USA nezisková TV Publish Broadcasting Service pod názvem An American Family, Americká rodina.

U nás vyvolaly zmíněné pořady dvou komerčních TV poměrně širokou odezvu čítající jak pozitivní hlasy, tak vlažné až hlasy odsuzující tento druh zábavy. Měl-li bych se pokusit kvantifikovat, jevilo by se rozložení takového vnímání z mého pohledu zhruba 50 na 50. K těm, kteří se postavili proti vysílání podobně koncipovaných pořadů, především z důvodu morálního, etického a duchovního ohrožení vývoje mladé generace, patřili i autoři petice k reality show, ke které proběhlo již 20. 1. 2006 veřejné slyšení v prostorách Senátu PČR. Garantem slyšení byl Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu PČR v zastoupení senátorů Zdeňka Bárty a Vlastimila Balína, který jednání moderoval. Za petenty se zúčastnily Marie Nováková a Radka Novotná. Za obě jmenované TV Petr Dvořák, ředitel TV NOVA, Martin Dvořák, tehdejší ředitel TV Prima. Dále rovněž tehdejší předseda RRTV Petr Pospíchal, předseda Rady ČT Milan Horálek, náměstkyně ministra kultury Petra Smolíková, náměstek ministryně školství Jaroslav Müllner a byla rovněž přítomna celá řada zástupců odborné veřejnosti z oblasti psychologie, pedagogiky, organizátorů volnočasových aktivit dětí a mládeže. U posledně jmenovaných náměstků se trochu omlouvám, nejsem si totiž jist a samozřejmě je to nepochybně moje vina, zda nejde pod tlakem jiné, té skutečné reality show, již též o to, že jsou náměstky bývalými.

Ve svém úvodním vystoupení Ing. Mgr. Marie Nováková na tomto veřejném slyšení sdělila důvody, které vedly k vytvoření petice, v níž je veřejnost upozorňována na některá rizika spojená s uvedenými pořady. Autoři petice se opírají mj. o vlastní profesní nemalé pedagogické zkušenosti, na základě kterých soudí, že reality show jsou svým pojetím ve vážném rozporu s tím, co lze nazvat dobrými mravy a mají negativní dopad na výchovu mladé generace.

Právě v prostředí školy, kde jak zdůraznila Ing. Mgr. Nováková, se tato negativa projevují nejvíce. Podle jejího názoru se pod vlivem těchto pořadů zvyšuje agresivita dětí a mládeže. TV tak přestává být spojencem při výchově mladých lidí. Realita zde přestává být dosud známou realitou, resp. zasahuje ne zcela probádaná místa lidské psychiky. Nabízí jakýsi únik, který je však v důsledku jen další hrozbou morálního života dětí a mládeže. Petice si proto klade za cíl ve spolupráci škol, rodičů, státních orgánů a zejm. médií změnit podle nich nezdravé společenské klima.

Petici k uvedenému datu veřejného slyšení podepsalo 16.985 občanů. Ředitelé obou komerčních TV na tomto veřejném slyšení apelovali především na úhel pohledu, který podle jejich názoru autoři petice opomíjejí. A tím je fakt, že komerční TV nemohou suplovat úlohu rodiny. Tyto debaty probíhaly i v jiných zemích světa, kde se reality show začala vysílat a kde např. státy se silným katolickým vlivem vykazovaly poměrně velkou míru sledovanosti.

Zástupce Rady pro televizní a rozhlasové vysílání Pavel Pospíchal uvedl opatření, která vedle udělených pokut rada navrhla, například odsunout vysílací čas za 22. hodinu. Připomenu nutnost debatovat také s těmi, na něž je show zaměřena nejvíce, tedy s mladou generací. V jednání zazněly také apely jako zvednout hlas proti mediálnímu otroctví - autorem výroku pan Horálek, stejně akcentovat svobodu slova před cenzurou - kolega Zdeněk Bárta. Poslanec Nájemník, který se veřejného slyšení rovněž zúčastnil, poukázal na příčinnou souvislost problematiky krizí myšlení a celkového systému hodnot západu.

Z dalších diskutujících režisér Kotek neopomněl připomenout, že přes veškeré kritické poznámky na adresu reality show je třeba vnímat nejméně závažný kontext, kterým je tzv. ventil úzkosti, který v konečném důsledku snímá rozdíly mezi komerčními médii a veřejnoprávní službou. Tento ventil úzkosti je možné vnímat jako jakousi šokovou terapii stresující každodennosti, která se stává antistresovým dopingem.

Odborník na dětskou psychologii doktor Šturma upozornil na to, že pokud společnost nazná reality show jako nevhodné téma, je potřeba přijmout některé regulativy. V tomto smyslu bych však byl poněkud skeptický. Metoda jakéhosi vytěsnění toho, co tzv. je či není vhodné, se tak či onak po čase v jiné formě vrací, koneckonců alegorie a symboly jsou dnes a denně nabízeny v celé řadě pořadů v mnohem řekněme agresivnější podobě než je přímo tato diskutovaná.

Cenzura sděleného, čili chcete-li vhodné - nevhodné, už je jakousi podreakcí na něco, co v jisté nadsázce jako světlo světa spatřilo a stalo se součástí našeho života. Omezení nebo zákaz často jen navodí atmosféru zvědavosti, proč se tak stalo a může probudit novou vlnu zájmu o dané téma.

Jedním ze závěrů, vážené kolegyně a kolegové, veřejného mínění bylo i určité doporučení, které jsme oslyšeli a provedli, abychom se podívali na to, jak je tato záležitost ošetřena v právních řádech některých okolních zemí. Přiznám se, že jsme se dostali k informacím z Francie a Maďarska. Musím konstatovat, že ty regulativy zvolené v těchto dvou státech jsou velmi podobné těm našim, jde pouze o určitou míru vymezování prostoru v rámci toho příslušného regulativu pro ta média, která ten typ pořadu reality show uvádějí.

Abych provedl určitou rekapitulaci daného tématu, chtěl bych nabídnout ještě několik poznámek k trochu širšímu, možná hlubšímu zamyšlení právě proto, jak dlouho vlastně jsme odkládali projednávání této záležitosti, což podle mého názoru může být trošku i možná nevhodnou reakcí ze strany petentů v podobě toho, že zatím k tomu projednávání nedorazili.

Domnívám se, že tak či onak tuto formu zábavy, za jakou lze reality show označit, nelze omezit, vytěsnit ani nějakým způsobem zrušit. Problém spočívá v tom, jak se naučit podobné téma racionálně uchopit, reagovat na ně, protože emoce nebývají vždy dobrým rádcem. Reality show je v prvé řadě součástí našeho života, úrovně společnosti, její kultury, její autorství přináší právě realita, kterou žijeme, o které a kterou se zřejmě bavíme, ale v řadě případů možná s jistou mírou opatrnosti, aby nás někdo další, proboha, neslyšel.

To však v žádném případě neznamená, že rizika s tím spojená nejsou. Bouráme společenská tabu a často zároveň spoluvytváříme nová. A tak jako filmová nahota byla na plátně svlékána po několik desetiletí, společnost již měla za sebou řadu velmi choulostivých skandálů a morálka své doby jistě zažila nejeden otřes. Svět zákazů, tabu a trestů však také dokázal přinést své oběti, plynoucí často z nedostatečné informovanosti, nepochopení, dezinterpretací, ty účelové nevyjímaje, neschopnosti komunikovat a především snažit se rozumět.

Sociolog Thomas uvádí - cituji, že pokud lidé definují situace jako reálné, pak tyto situace ve svých důsledcích reálné jsou - tolik citace. Teorie komunikace upozorňuje nejen na fakt, že média informace zprostředkovávají, ona také realitu strukturují způsobem, který je často určován vlastními potřebami a zájmy. Děsit se proto jejich vlivu znamená děsit se způsobu interpretace, resp. pověstnému zrcadlu, které nastavují a pravda, mnohdy velmi nevybíravě, naší vlastní existenci.

Není snadné nalézt doklady o skutečném působení médií na to, jak lidé rozpoznávají a pojmenovávají realitu, poznamenává v tom vzpomenutém v úvodu díle MacTwai. Studie zabývající se vlivem médií na společnost dokládají, jak tzv. antisociální tak i prosociální účinky. Např. vliv násilí, promítající se na obrazovkách, není možné oddělit od toho, kdo je tomuto vlivu vystaven. Je však poměrně složité nastavit charakter tohoto vztahu, tedy podat jednoznačný závěr ve prospěch stanoviska pro či proti, na jehož základě by zřejmě nastala snaha regulovat jejich vliv.

Ve Spojených státech amerických např. existují výzkumy Waltera Lipmanna, hovořící o rostoucím antisociálním vlivu médií. Snaha zevšeobecnit výsledky těchto výzkumů má za následek to, že je přehlížena schopnost jednotlivců reagovat v daných případech naprosto individuálně a tudíž jinak. Dosavadní teorie, např. teorie silných účinků, teorie minimalistických účinků, teorie kumulativních vlivů a teorie účinků třetí strany nedaly jednoznačnou odpověď na to, jaký vliv mají média na růst násilí ve společnosti. S rostoucí mírou nejistoty, vědomých i nevědomých rizik se evidentně zvětšuje i snaha regulovat. Jsou-li média vnímána jako potencionální riziko způsobující znejistění naší každodenní konformity, objevují se tendence volající po obhajobě veřejného zájmu. Přesto, jak tvrdí MacTwai veřejný zájem není nikdy jednou provždy daný, ale stále se mění, vyvíjí a je třeba se o něm neustále dohadovat. Toto pojetí dospívá k závěru, že v demokratické společnosti by měly existovat podmínky k tomu, aby bylo možné odkázat na všeobecně sdílené hodnoty. Tolik citace.

Východiskem v souvislosti s problematikou reality show může být diskuse mezi regulátorem, tzn. Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, což koneckonců, jak jsem upozornil, jsme zjistili v té legislativní úpravě minimálně ve Francii a v Maďarsku, prostě diskuse mezi regulátorem - v našem případě Radou pro rozhlasové a televizní vysílání a těmi, jež podobné projekty připravují a realizují a těch, jichž se na výstupu dotýkají, coby příjemců této formy jakéhosi sociálního dialogu. Domnívám se, že komerce by neměla nahrazovat slušnost, původnost a tvořivost.

Byť jsem jako zpravodaj na jednání výboru předkládal obsáhlejší usnesení, zejména v doporučující části pro jednání schůze Senátu, výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice přijal na svém jednání 19. dubna 2006 pod pořadovým č. 172 usnesení, které je předloženo v tisku, který, předpokládám, máte s označením č. 246/2. Já bych nechtěl po tom obsáhlejším úvodu recitovat celé to usnesení, jenom to podstatné. Doporučuje výbor v bodě pět Senátu Parlamentu ČR na základě zevrubného seznámení a projednání na veřejném slyšení výboru toho 20. února 2006 senátní tisk č. 246 - petice k Reality show - vzít na vědomí. Tolik do úvodu moje zpravodajská zpráva.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane senátore, otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Pan kolega Mejstřík je přihlášený. Prosím, má slovo.

Senátor Martin Mejstřík: Pane předsedající, dámy a pánové. Chtěl jsem vaším prostřednictvím, pane předsedající, poprosit pana kolegu Balína, je-li platný ten jeho pozměňovací návrh, který jsem našel ve složce. Je platný. Byť jsem členem výboru, jehož usnesení nám pan kolega Balín přednesl, pak skoro bych se odvážil vám doporučit pozměňovací návrh kolegy Balína, který se mi zdá možná méně alibistický a není zas tak až tolik odvážný, abychom ho nemohli podpořit.

On si ho v podstatě asi představí vám, ale chtěl bych jenom konstatovat, že ten problém, který zde byl popsán, je poměrně vážný. A pokud Senát by měl podpořit kroky Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, aby tento druh pořadů posunula dále hlouběji do nočních hodin, a o to samé bychom měli žádat provozovatele televizních stanic.

Myslím si, že toto přání bychom mohli projevit svým usnesením.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane kolego. Do rozpravy se dále přihlásil pan kolega Vlastimil Balín, dávám mu slovo.

Senátor Vlastimil Balín: Chtěl bych poděkovat kolegovi Mejstříkovi za avizovanou podporu pozměňovacího návrhu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem chtěl udělat určité stručné zdůvodnění; nebojte se, nebudu hovořit už tak dlouho jako v případě zpravodajské zprávy.

Víte, já ten problém vidím takto. Zúčastnil jsem se za ty dva roky, co jsem v Senátu, několika veřejných slyšení, ale na tomto veřejném slyšení jsem měl prostě pocit, ale mnohem důležitější je, že tento pocit měli petenti a účastníci tohoto veřejného slyšení, že přišli na jednání, které chce nastavený problém nějakým způsobem řešit. A vůbec neaspirovali na to, aby byl důsledně řešen prostě v rámci té petice. Oni otevřeli problém, chtěli o něm diskutovat. A myslím, že i závěry, které jsem se snažil tam vyjádřit v původní zprávě, byly skutečně konsensuální, na veřejném slyšení celkem přijaty, dokonce k tomu měli vstřícný přístup i ti, kterých se to týkalo, jednak regulátor, protože tam byli zástupci, jak jste slyšeli, Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, ale co bylo podstatnější, celkem přívětivě se na to tvářili a přistoupili i ti vrcholoví představitelé soukromých televizí, které tam byly, ať už TV NOVA nebo TV PRIMA.

A to, co tady říkal kolega Martin Mejstřík. Víte, já se domnívám, že tak složitý problém by Senát jako horní komora českého parlamentu neměl odbýt jen suchým konstatováním, že bere na vědomí tuto petici nebo předložený senátní tisk č. 246.

Já se domnívám, že kreditu Senátu by více slušelo přijmout mnohem konkrétnější usnesení a zaštítit autoritou Senátu jistě potřebný trend snah po morální etické kultivaci české společnosti, nejen dětí a mládeže, i když asi se mnou budete souhlasit, že těch především.

Pozměňovací návrh - znovu říkám, že to máme už počtvrté k projednání za celou tu dobu - jsem se osmělil dát, byť jsem zpravodajem a vázán usnesením, ale myslím, že v rozpravě lze tlumočit svůj názor, byť pro někoho to může být kolizní s funkcí zpravodaje. Ale myslím, že řada z vás jste byli ve stejné pozici a měli jste s tím možná stejný problém, a já si myslím, že to chyba není.

Čili návrh, který předkládám opakovaně, samozřejmě platí, a já bych vás s ním jenom ve stručnosti seznámil.

Jenom předesílám, že jsou to skutečně konsensuálně přijaté body na veřejném slyšení.

Doporučuji, aby Senát Parlamentu ČR

  1. konstatoval, že

  • přes různorodost vnímání televizních pořadů typu tzv. Reality show společností, vysokou sledovanost těchto pořadů je apel petice k Reality show oprávněný,

  • vývoj společnosti přináší změnu hodnotových kritérií, morálních zásad a standardů a nové morální imperativy jsou formulovány za pochodu. Proto často chybí pozitivní osobní příklady chování a jednání, zejména pro mladou generaci,

  • tzv. Reality show jsou součástí našeho života, úrovně společnosti a jejich kultury. Tím spíše všichni, kdo mohou etiku a morálku pozitivně motivovat a spoluutvářet, by si měli být vědomi rizik plynoucích z bourání dosavadních společenských tabu a spoluvytváření nových mravních standardů,

  • v tomto procesu je úloha rodiny, vztahu rodičů k dětem a jejich prvořadá odpovědnost za výchovu dětí nezastupitelná. Nemůže ji plnohodnotně nahradit jiný subjekt, jako např. škola nebo sdělovací prostředky, byť by měly takový dosah a vliv jako televize,

  • v rámci volné soutěže a podnikatelského prostředí v oblasti mediálního trhu s informacemi a zábavou není jiná možnost řešení problému, na který petice k Reality show upozorňuje, než důsledné dodržování zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších změn, nebo jeho případná novela.

  1. Doporučuje se Senátu Parlamentu ČR záležitost, byť si odporuje, kroky Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, které činila a činí v souvislosti s kontrolou dodržování zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

Třetí otázkou je dvoubodová záležitost týkající se toho, že Senát žádá

  1. ředitele TV NOVA a TV PRIMA - tady předesílám, že tento bod se osmělím upravit, byl by ve znění - aby při vysílání pořadů typy Reality show důsledněji respektovali platné legislativní vymezení dané zákonem č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

I v úvodu jsem totiž upozorňoval, že už vůbec nejde o nějaké anonce třeba jenom z vily Vyvolených a další pořady typu Reality show, protože jich vyrostlo jako houby po dešti, je jich mnohem víc, takže spíš bych doporučoval takto zobecnit tuto část žádajícího usnesení.

  1. V části žádá požádat Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Ministerstvo vnitra ČR a Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, aby v případě potřeby, s přihlédnutím ke zkušenostem s legislativním vymezením pro vysílání pořadů typu Reality show v jiných zemích EU, iniciovaly novelu zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

Tolik návrh mého pozměňovacího návrhu.

Vážené kolegyně a kolegové, kdybych se mohl ještě osmělit a požádat vás o případnou podporu tohoto pozměňovacího návrhu, protože se skutečně domnívám, že by mohl takovou malou kapičkou přispět trošku k autoritě druhé komory Parlamentu ČR, Senátu, jak kolega Schwarzenberg velmi často říká, úctyhodné komory.Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane kolego a ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, rozpravu tedy končím.

Pane kolego, váš pozměňovací návrh nemáme písemně. A vzhledem k tomu, že je tak rozsáhlý, ptám se, jestli bychom ho neměli dostat rozmnožený.

Senátor Vlastimil Balín: Jestli mohu jenom technicky. Já jsem připomínal, že jsem ho už předkládal na první části naší 14. schůze a tak jsem předpokládal, že všichni si ho vzali s sebou, protože on skutečně byl rozdán všem na lavici počátkem října.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Já si stejně myslím, že pozměňovací návrh je tak rozsáhlý, že bychom měli projednávání tohoto bodu přerušit do doby, než se rozmnoží pozměňovací návrh, abyste ho měli všichni na lavicích, a potom budeme o něm hlasovat.

Nevidím, že by někdo nesouhlasil. Proto přerušuji projednávání tohoto bodu do doby, než bude rozdán rozmnožený pozměňovací návrh kolegy Vlastimila Balína.

Blíží se 14.00 hodina a měli bychom projednat další petici, takže budeme ve 14.00 hodin pokračovat.

Předchozí bod jsme přerušili a budeme pokračovat projednáváním bodu, kterým je

<A NAME='st154'></A>

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 154. Šetření ve věci této petice prováděl výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Martina Mejstříka a přijal usnesení, která vám byla rozdána jako senátní tisky 154/1 až 154/4.

Senát při projednávání petice podle článku 1 vezme na vědomí, které osoby zastupující petenty mají používat práv podle § 142a, odstavec 2 zákona o jednacím řádu Senátu, kterým je možno zúčastnit se schůze Senátu.

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice navrhuje účast pana Ladislav Smoljaka. Mám zde napsáno, že nemůže přijít, protože je hospitalizován. Ptám se, zda výbor má někoho jiného. Nemá, takže nebudeme hlasovat. Zástupci petentů se stávají pan senátor Štětina a pan senátor Mejstřík, o jejichž přítomnosti nemusíme hlasovat.

Dále Senát hlasováním rozhodne, které z fyzických osob a představitelů právnických osob správních úřadů nebo orgánů územní samosprávy dotčených projednávanou peticí se mohou zúčastnit schůze Senátu. Jedná se o předsedkyni petičního výboru Poslanecké sněmovny paní Zuzku Nebarovou-Rujbrovou a dále členy tohoto výboru a také o předsedu ústavně-právního výboru pana Marka Bendu a dále členy tohoto výboru.

Navrhuji, abychom hlasovali o všech najednou. Má někdo nějakou připomínku? Nemá. Takže přistoupíme k hlasování. Svolám senátory.

V sále je přítomno 40 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro přijetí návrhu je 21. Budeme hlasovat o tom, aby dříve jmenovaní mohli být přítomni našemu jednání.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 57 ze 40 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 se pro vyslovilo 29, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Dále výbor navrhl účast ministra spravedlnosti. O tom samozřejmě nebudeme hlasovat, pokud by byl přítomen, tak jej vítáme.

Článek 3 našich podrobnějších pravidel praví, že nestanoví-li Senát jinak, může každá z těchto osob vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to vždy na deset minut.

Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kultur, lidská práva a petice panu Martinu Mejstříkovi. Pane zpravodaji, prosím, máte slovo.

Senátor Martin Mejstřík: Pane předsedající, dámy a pánové, je mi ctí vás seznámit s výsledkem šetření našeho výboru, který se zabýval peticí www.zrusmekomunisty.cz. Tato petice vám byla předložena v říjnu loňského roku. Výbor se k projednávání této petice sešel celkem čtyřikrát. Usnese se uspořádat na toto téma veřejné slyšení, kterého se zúčastnili jednak zástupci petentů, ale také odborné veřejnosti, zejména v oboru právním, příp. ústavně-právním.

Dovolte mi připomenout v krátkém vystoupení, nebudu vás zdržovat, o čem vlastně ta petice byla, protože uplynul přece jen více než rok od jejího předložení.

Petice žádala poslance a senátory, byly osloveny obě komory parlamentu a chtěla po nás

za prvé, abychom dosáhli zákazu komunistické strany. Bylo konstatováno, trvá-li KSČM na názvu komunistická, trvá tím na třídním boji, diktatuře proletariátu, na omezení vlastnických práv občanů a

za druhé nás vyzývá k tomu, abychom zakázali symboly komunismu.

Musím říci, že v podstatě v tom prvním bodě se petenti jakoby nabourávali do otevřených dveří, protože ve stejné době v podstatě jsme předkládali s kolegy návrh novely trestního zákona, kde jsme požadovali zákaz komunistické strany a zákaz propagace komunismu. Na to druhé téma, které se týká požadavků zákazu symbolů komunistické diktatury, bylo uspořádáno veřejné slyšení.

Omlouvám se, ale díky těm zmatkům ohledně té petice k reality show, nevím, zda jsem vzal to správné usnesení. Snad ano.

Náš výbor na svém veřejném slyšení dospěl k názoru, že by bylo vhodné, aby se senátoři zabývali pečlivě požadavkem zákazu symbolů komunismu a připravili jeho novelu.

V závěru toho slyšení bylo konstatováno, že některé evropské státy tento zákaz mají. Mohu sám za sebe říci, že rozšíření našeho původního návrhu zákazu propagace komunismu na zákaz propagace i symbolů komunismu budu iniciovat a mohu zde avizovat tuto novelu, která bude inspirována maďarským vzorem. Maďaři mají taxativně v zákoně vyjmenováno, které symboly nacismu a komunismu není dovoleno veřejně propagovat. Z těch, které nás v tuto chvíli zajímají, je to srp a kladivo, pěticípá rudá hvězda.

Toliko úvodem, dámy a pánové. Ještě bude chtít vystoupit kolega Štětina. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane zpravodaji. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu, do které se písemně, tedy s právem přednosti, přihlásil pan kolega Štětina, kterému dávám slovo.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, pane předsedající. Milé dámy a vážení pánové, toto je dvanáct tisíc podpisů oné petice z celkového počtu 70 000 a několik set k dnešnímu dni.

Kolega Mejstřík tady už citoval tu nejzákladnější větu z oné petice, kterou 70 tisíc lidí podepsalo, a tj. souvětí: Trvá-li KSČM na názvu "komunistická", trvá tím na třídním boji, diktatuře proletariátu a omezení vlastnických práv občanů jako na ideologii, kterou je třeba uskutečnit v praxi. Pak je nutné požadovat její vyloučení z demokratické soutěže politických stran.

Sedmdesát tisíc občanů v naší vlasti vyjadřuje důvodné podezření, že Komunistická strana Čech a Moravy nepostupuje v souladu s naší ústavou. Chtěl bych vás upozornit, že mezi signatáři této petice je mnoho osobností z našeho kulturního, veřejného i politického života, kteří s plnou autoritou stojí za tímto názorem, který jsem před chviličkou přečetl.

Já jenom namátkou, abyste věděli, jaká společnost mezi signatáři je, vás upozorním na některé z nich. Za tímto názorem, že Komunistická strana Čech a Moravy může podléhat podezření, že je neústavní, stojí například: Ivan Medek - publicista, Ivan Moravec - profesor AMU, Jiří Bělohlávek - dirigent, Ivan Klíma - spisovatel, Jiří Stránský - spisovatel, Jiří Gruša - velvyslanec, prezident Mezinárodního PEN clubu v té době, Josef Škvorecký - spisovatel, Zdena Škvorecká, Ivan Wilhelm - rektor Univerzity Karlovy, profesor Jiří Hořejší, profesor doktor Martin Černohorský, profesor Vojtěch Cepl, Martin Kocáb - hudební skladatel, Jiří Pehe - politolog, Alexandr Vondra - politik, tehdy ještě nebyl ministrem zahraničních věcí, Jiřina Šiklová - socioložka, Jaroslava Moserová - lékařka, diplomat a naše někdejší kolegyně, na kterou rádi vzpomínáme, Petr Duchoň, Jana Hybášková, Petr Bratský - poslanec, Svatopluk Karásek - poslanec, doktor Jiří Gryga, Leo Pavlát - ředitel Židovského muzea, Luboš Dobrovský - diplomat, Petra Procházková - novinářka, Chramostová Vlasta - herečka, Martin Dejdar, Jan Potměšil - herec, Jiří Stivín, Vladimír Just, Jiří Dědeček, Jan Špáta - dokumentarista, přeskakuji, Olga Sommerová, Jaroslav Hutka, Tereza Brdečková - spisovatelka, Daniel Landa - zpěvák, Petr Čtvrtníček - herec, Doubravka Svobodová - ředitelka divadla, Vladimír Čech - herec a moderátor, Filip Blažek - herec, Jan přeučil - herec, David Ondříček - filmový režisér, Jarmila Balážová - předsedkyně sdružení ROMEA, Ladislav Hejdánek - profesor filosofie, profesor MUDr. Skala - profesor dětského lékařství, Jan Rejžek - novinář, Jirka Černý - novinář atd. atd.

Ta upozornění, že existují validní důvody podezření, že Komunistická strana Čech a Moravy porušuje ústavu nejsou jenom v této petici. Už při projednávání změn trestního zákona, které jsme schválili, co se týkalo propagace nacismu a komunismu, na půdě dolní sněmovny vystoupilo několik poslanců dolní sněmovny, kteří na tento problém také upozornili. Nemluvím už o té konferenci, kterou zmiňoval kolega Mejstřík, kde to podezření z porušování ústavy padlo nejednoukrát.

Ta nejpregnantnější podezření můžete vysoudit z této knihy. (Ukazuje.) Ta se jmenuje Dokumenty 6. sjezdu KSČM. Toto je základní dokument a podle stanov Komunistické strany Čech a Moravy, tuším, že je to paragraf 54, je toto oficiální dokument Komunistické strany Čech a Moravy, který patří do příštího 7. sjezdu KSČM, který se bude konat za dva roky.

Když si otevřete toto programové prohlášení, zjistíte, že se velice často liší od slov jednotlivých představitelů Komunistické strany Čech a Moravy a já se domnívám, že jedině toto je oficiální dokument, který musíme brát v platnost, pokud chceme posuzovat ústavnost Komunistické strany Čech a Moravy. Najdete tam těch podezření celou řadu. Především si myslím, že jedním z nejpalčivějších a nejdiskutabilnějších článků tohoto oficiálního dokumentu je teze Komunistické strany Čech a Moravy, že za základní příčinu stupňujících se problémů světa i naší společnosti považuje KSČM kapitalismus a žádá jeho odstranění. Jestli si vezmete Základní listinu lidských práv, která je součástí našeho ústavního řádu, zjistíte, že kapitalismus je postaven na soukromém vlastnictví. Komunistická strana Čech a Moravy požaduje odstranění soukromého vlastnictví a to je podle mého soudu jedno z nejtěžších porušení ústavy, ale nejen to.

Když si vezmete další teze v tomto materiálu ze 6. sjezdu, zjistíte, že Komunistická strana Čech a Moravy je důvodně podezřelá z toho, že porušuje čl. 5 hlavy první české ústavy. Já si dovolím vám ho odcitovat. Tam se hovoří, v naší ústavě, o tom, že politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran, respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek prosazování svých zájmů. Odmítajících násilí!

Zde v tomto materiálu najdete důkazy toho, že Komunistická strana Čech a Moravy neodmítá násilí ani vzhledem k minulosti, ani vzhledem k budoucnosti. Vzhledem k minulosti tady jasně píše, že komunistická strana se nebude omlouvat za činy své předchůdkyně KSČ. Jestliže někteří členové komunistické strany říkají něco jiného, je to ve vztahu k tomuto základnímu dokumentu nerelevantní. Tady to stojí.

Co se týče budoucnosti, tak KSČM samozřejmě nechce zrušit kapitalismus tím, že vezme kalašnikovy a půjde vystřílet Parlament nebo půjde vystřílet Sněmovnu nebo udělá něco jiného, ta se v mnoha místech odvolává na své základní guru, a to je Karel Marx a Vladimír Iljič Lenin. A já jsem schopen vám odcitovat ty výzvy k nejhrubšímu násilí, k tomu nejzákladnějšímu dokumentu, jako je např. Komunistický manifest Karla Marxe anebo k té nejpregnantnější příručce teroru, kterou napsal V. I. Lenin. V tom i v onom druhém základním materiálu, o které se opírá činnost Komunistické strany Čech a Moravy, se vyzývá k násilí.

My jsme došli na základě toho, že těch důvodných podezření již je tolik, k myšlence, že by stálo za to se zabývat otázkou, zdali Komunistická strana Čech a Moravy je ústavní a zda ta podezření důvodná jsou skutečná a mohla by znamenat to, že náš právní řád přijde k závěru, že Komunistická strana Čech a Moravy je skutečně protiústavní stranou v našem systému.

Proto jsem si dovolil využít této příležitosti a navrhnout, dámy a pánové, našemu slovutnému Senátu přijmout usnesení, které pravděpodobně už znáte, poněvadž jsem vám ho jednak posílal emailem. Minule jsme ho měli projednávat, ale z nedostatku času jsme ho odložili na dnešek a dovolili jsme si ho rozmnožit i dnes. Máte ho před sebou. A já kvůli záznamu bych si ho dovolil přečíst.

Je to návrh usnesení Senátu o zřízení dočasné komise Senátu pro posouzení ústavnosti Komunistické strany Čech a Moravy. Senát:

1. Zřizuje dočasnou komisi Senátu pro posouzení ústavnosti Komunistické strany Čech a Moravy, která bude ustavena podle zásady poměrného zastoupení a v souladu s paragrafem 43 jednacího řádu Senátu.

2. Stanoví, že dočasná komise Senátu pro posouzení ústavnosti Komunistické strany Čech a Moravy bude mít 11 členů.

3. Stanoví dle § 43 zákona 107/1999 Sb., o Jednacím řádu Senátu dočasnou komisi Senátu pro posouzení ústavnosti KSČM úkoly, které jsou uvedeny v příloze a ukládá dočasné komisi, aby o splnění těchto úkolů informovala jednou za rok Senát.

Příloha je na 2. straně tohoto papíru. Nebudu to celé číst, jen chci upozornit na to, že komise by měla zkoumat, zda je dodržován zákon o sdružování v politických stranách, především § 4, kde se hovoří o tom, co je porušení ústavy. Komise by měla zkoumat článek 2, hlavu 1, kterou jsem zmiňoval.

Dovolím si k tomu poznamenat, že návrh zřízení této dočasné komise vycházel z praxe zřízení poslední komise. Formulace je naprosto přesná, jako když jsme zřizovali dočasnou komisi o Bělorusku. I z jednání s legislativci vyplývá - ale alespoň se tak domnívám, že je formálně tento návrh zcela správný.

Vážené kolegyně a kolegové, dovoluji si vás poprosit, abyste tento návrh o zřízení komise podpořili. Postupujeme stejně jako v případě běloruské komise, kdy jsme nejdříve zřídili komisi a teprve na dalším zasedání jsme komisi volili. Upozorňuji na to, že podle jednacího řádu mohou být v komisi i zástupci veřejnosti. Kdybychom to dnes odhlasovali, na příští schůzi bychom nějaké kandidáty navrhli.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane senátore. Kdo další se hlásí do rozpravy? Přihlásil se senátor Mejstřík, potom senátor Volný.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, jako zpravodaji je mou povinností dostát formálním věcem, které ke zpravodajování náleží. Dovolte mi přečíst stručně závěr našeho výboru.

Výbor oznamuje Organizačnímu výboru Senátu, že šetření ve věci petice č. 21/05, senátní tisk č. 154 - petice k www.zrusmekomunisty.cz, bylo ukončeno. Doporučuje, aby zde na schůzi Senátu se vedle senátorů a senátorek zúčastnili zástupci petičního výboru - bohužel to dopadlo tak, jak to dopadlo. A také osoby a instituce peticí dotčené. Naše představa byla, že zde budou zástupci min. spravedlnosti.

Pro Senát je důležité, že výbor doporučuje Senátu PČR na základě zevrubného seznámení a projednání na veřejném slyšení výboru dne 27. 3. 2006, senátní tisk č. 154 - petice Zrušme komunisty připravit návrh senátního návrhu novely trestního zákona ve vztahu k symbolům 2 totalit - komunismu a nacismu. Určuje mne zpravodajem.

To je to podstatné, k čemu dospěl náš petiční výbor.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane zpravodaji. Kolegyně a kolegové, zazněly dva návrhy. Jeden návrh podal pan kolega Štětina, je to návrh usnesení Senátu o zřízení dočasné komise. Návrh jste obdrželi písemně. Pak je zde návrh, který přednesl pan senátor Mejstřík jako zástupce petičního výboru.

Omlouvám se, pan senátor Volný je ještě přihlášen do rozpravy, rozprava nebyla ukončena. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, chtěl bych se s vámi podělit o své pocity nad návrhem usnesení Senátu ke zřízení dočasné komise pro posouzení ústavnosti KSČM, jak to zde předložil pan senátor Štětina. Nebudu mluvit k ideologickému náboji, obsaženému v tomto návrhu usnesení a přidržel bych se čistě formální stránky. Tento návrh je problematický ze 3 důvodů.

Za prvé - podle tohoto návrhu usnesení má Senát zřídit dočasnou komisi Senátu k posouzení ústavnosti KSČM. K posouzení ústavnosti čehokoli je u nás kompetentní ústavní soud a žádný jiný orgán.

Za druhé - pokud se podíváme na 2. stranu návrhu pana kolegy Štětiny, kde jsou úkoly této dočasné komise, praví se v bodě 1, že komise prozkoumá, zda KSČM řádně dodržuje příslušný paragraf zákona o sdružování v politických stranách a politických hnutích. Prozkoumání toho, zda politické strany či politická hnutí řádně dodržují ustanovení zákona o sdružování v politických stranách, přísluší kompetentním státním orgánům, typicky orgánům min. vnitra, které příslušným způsobem postupují. V poslední době jsme jako příklad analogického postupu viděli postup min. vnitra ve věci Komunistického svazu mládeže. Zdůrazňuji „analogického“, neboť KSM není politická strana.

Za třetí - uvědomme si, že jsme necelý měsíc před koncem funkčního období a v nastávajícím funkčním období bude Senát znovu rozhodovat o zřízení výborů, komisí a o jejich počtu. V tomto okamžiku zřizovat další komisi by znamenalo zřídit ji na 3 týdny, protože pak se to bude muset dělat znovu.

Ze všech těchto 3 důvodů, a jak jsem výslovně u vedl, jsou to důvody formálně právní. K tomuto návrhu usnesení se nepřikláním.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Mejstřík. Připraví se pan senátor Štětina.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, dovolte mi říci něco, na co jsem zapomněl. Dovolte mi poděkovat, že jste věnovali takovou energii a tolik času projednání záležitostí, které petice rozjela a na které upozornila. Naše komora se více než rok problémem komunismu, existence KSČM a její role v minulosti v této zemi zabývá kontinuálně velmi pečlivě. Ještě jednou mi dovolte vám za to poděkovat.

To, co zde předkládá pan kolega Štětina na rozdíl od kolegy Volného, si myslím, že je správné i z toho formálně právního hlediska. Souhlasím s kolegou Volným, že načasování není možná vhodné, protože končí jedno volební období a za 2 - 3 týdny budeme volit nové obsazení komisí. Potud souhlasím. Možná počkejme, až se sejde nový Senát a budeme rozhodovat o komisích v novém složení.

Jinak velmi podporuji zřízení této komise právě proto, a zde si vezmu úplně stejný příklad, na který upozornil kolega Volný, právě proto z důvodu postupů ministerstva vnitra při registraci Komunistického svazu mládeže, kdy ministerstvo vnitra bez problémů toto sdružení zaregistrovalo a teprve na základě našeho trestního oznámení, které jsme na toto občanské sdružení podali s kolegou Štětinou, tak se ministerstvo vnitra tomuto tématu a problému začalo věnovat hlouběji. Teprve na základě našeho upozornění se dostali k programu, ne ke stanovám, které schválily Komunistický svaz mládeže, ale začaly si všímat i jiných dokumentů, začaly si všímat činnosti tohoto sdružení a dokonce až na podruhé, protože napoprvé se jim snažily domluvit, pak napodruhé, když ministerstvo vnitra vidělo, že to nestačí, tak je zakázalo. Takže se domnívám, že naše komora Parlamentu má plné právo hlídat věci, které se týkají ústavnosti, a bezesporu toto je věc, která je pro ústavnost našeho státu a každého demokratického státu velmi důležitá, takže podporuji tento návrh kolegy Štětiny.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, slovo má kolega Štětina.

Senátor Jaromír Štětina: Pane předsedající, dámy a pánové, ve všech třech punktech souhlasím s panem Volným. Formálně je to správně, že ústavnost má schvalovat Ústavní soud, posuzovat má ministerstvo vnitra a že by mohlo být výhodnější komisi ustanovit později. Ale ani v jednom bodu se nevylučuje, že bychom to nemohli udělat my, tzn., že je to pouze vhodnější, ale když ji dnes ustanovíme, tak nepřestupujeme žádný punkt práva, a proto vás prosím, abyste můj návrh i návrh příslušného výboru, který zastupuje pan Mejstřík, dnes schválili. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji. Ptám se, kdo se ještě další hlásí do rozpravy. Nemám nikoho přihlášeného, rozpravu končím a ptám se pana zpravodaje, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, v rozpravě bohužel z důvodu nemoci, resp. zdravotních problémů, nemohl vystoupit zástupce petentů, které jsme zde reprezentovali nakonec my s kolegou Štětinou. V obecné rozpravě vystoupili tři senátoři - kolega Štětina, kolega Volný a já. Padly dva návrhy, resp. máme na stole návrh výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který doporučuje Senátu Parlamentu ČR připravit návrh senátního návrhu novely trestního zákona. Ve vztahu k symbolům dvou totalit - komunismu a nacismu, a návrh, který předložil kolega Štětina a který doporučuje Senátu zřídit dočasnou komisi, která by prozkoumala, zda KSČM řádně dodržuje zákony této země. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane zpravodaji. Jak jsme slyšeli, jsou předloženy dva návrhy usnesení Senátu. Oba jsou předloženy písemně a budeme o nich následně hlasovat. Dovolím si vás svolat.

Jako o prvním nechám hlasovat o návrhu usnesení Senátu o zřízení dočasné komise Senátu pro posouzení ústavnosti KSČM, tak jak jste jej dostali písemně od kolegy Štětiny. V sále je přítomno 42 senátorů a senátorek, potřebné kvórum pro přijetí tohoto návrhu je 22.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Tento návrh byl přijat. V hlasování č. 58 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro vyslovilo 31, proti byli tři. Tento návrh byl přijat.

Nyní bychom měli hlasovat o návrhu usnesení, který máme předložen v návrhu výboru pro vzdělávání, vědu a kulturu, lidská práva a petice, máte jej písemně v tisku 154/4.

O tomto zahajuji hlasování. Kdo jste pro přijetí tohoto usnesení, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že tento návrh byl přijat. V hlasování pořadové č. 59 se ze 46 přítomných při kvóru 24 pro vyslovilo 34, proti byli dva. Tento návrh byl přijat.

Já vám pane zpravodaji děkuji a končím projednávání tohoto bodu.

Nyní bychom se mohli vrátit k projednání přerušeného bodu „Petice k Reality show, protože usnesení, tak jak jej předložil pan senátor Balín, jste již všichni dostali, máte je na stole.

Předpokládám, že váš návrh je jako pozměňovací návrh, budeme o něm hlasovat jako o prvním, ale, pane zpravodaji, prosím, řekněte nám, jak budeme hlasovat.

Senátor Vlastimil Balín: Pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, předpokládám, že jste dostali návrh na stůl a máte jej před sebou, protože je tam jen úprava v bodu 3 „žádá“ pod písm. a). Ten bych přečetl znovu, aby to bylo naprosto jasné.

Senát žádá

  1. ředitele televize Nova a ředitele televize Prima, aby při vysílání pořadů typu tzv. reality show důsledně respektovali platné legislativní vymezení dané zákonem č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

Pokud jde o způsob hlasování, myslím, že by bylo nejčistší, abychom hlasovali o jednotlivých bodech, tzn. I., II., III.. Nechtěl bych aspirovat na to, aby se to hlasovali jako en bloc.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Předpokládám, když přijmeme váš pozměňovací návrh, už bude nehlasovatelný …

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Jsou námitky proti způsobu hlasování? Nejsou. Dovolím si vás ještě svolat. Aktuálně je přítomno 42 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 22. Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Balína, a sice o části I. Pane zpravodaji, je to tak?

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Tento návrh nebyl přijat. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 60 ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 22 se pro vyslovilo 11, proti byli dva, návrh nebyl přijat.

Nyní budeme hlasovat o bodu II. Předloženého pozměňovacího návrhu. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Také tento návrh nebyl přijat. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 61 ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 se pro vyslovilo 15, proti nebyl nikdo, návrh nebyl přijat. A nyní budeme hlasovat o části pozměňovacího návrhu pod bodem III. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Také tento návrh nebyl přijat. V hlasování pořadové číslo 62 ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 se pro vyslovilo 12, proti nebyl nikdo, návrh nebyl přijat.

Senátor Vlastimil Balín: Takže nyní bychom měli hlasovat, pane předsedající, o návrhu výboru, to znamená vzít petici k Reality show na vědomí.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Takže budeme hlasovat o materiálu, který nám byl předložen jako materiál VVVK 246/2.

Takže zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Tento návrh byl přijat. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 63 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl přijat a končím projednávání tohoto bodu. My se vystřídáme v řízení.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Kolegyně a kolegové, ještě prosím moment, abychom se dohodli na pokračování schůze. Pan předseda má slovo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, kolegyně, kolegové. Dovolte, abych vám přečetl dopis ministra financí, který jsem před chvilkou dostal do ruky.

Pane předsedo, dovolte mi, abych se omluvil z účasti na jednání 14. schůze Senátu Parlamentu dne 2. listopadu k bodu 23, což je návrh zákona, kterým se mění zákon o přijetí rámcového úvěru Českou republikou od Evropské investiční banky. V původním programu schůze tento bod nebyl. Moje zahraniční cesta byla dlouhodobě naplánovaná a nyní se již nemohu přizpůsobit změně programu. Zároveň uvádím, že mě nemůže zastoupit jiný člen vlády. Závěrem vás žádám, aby tento bod byl zařazen na nejbližší jednání Senátu Parlamentu ČR.

My jsme hledali lhůtu, protože to je zákon, ta uplyne 24. tohoto měsíce a vzhledem k tomu, že máme už pracovně naplněnou schůzi na 16.11., tak já bych v této chvíli procedurálně navrhl vyřadit tento bod z dnešního programu a zařadit ho na příští schůzi 16.11.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedo. O tomto vašem návrhu dám teď hlasovat. Vážené kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu pana předsedy, abychom vyřadili bod č. 25, senátní tisk č. 390 z programu dnešní schůze a zařadili jej na příští schůzi, která bude 16. listopadu. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování č. 64 pro 37, návrh byl schválen.

Kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že další bod našeho programu je projednávání petice proti stavbě rychlostní komunikace R 43 a tento bod jsme zařadili na 15.00 hodinu, takže vyhlašuji čtvrthodinovou přestávku. Zahájíme jednání přesně v 15.00 hodin.

(Jednání přerušeno ve 14.46 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 15.00 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, je 15.00 hodin, pokračujeme v našem dnešním jednání. Pokračujeme bodem, který se nazývá

<A NAME='st359'></A>

Petice proti stavbě rychlostní komunikace R43 po trase tzv. německé dálnice na úseku Kuřim-Bystrc-Troubsko

Senátní tisk č. 359. Šetření ve věci této petice prováděl výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jiřího Zlatušku a přijal usnesení pod číslem 359/1.

Senát při zahájení projednávání petice podle článku 1 vezme na vědomí, které osoby, zastupující petenty, mají požívat práva podle § 142a) odstavce 2 o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu.

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice navrhuje, aby jí byla paní Jana Pálková. Přistoupíme k hlasování o tomto návrhu.

Vážení kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování číslo 65 se vyslovilo pro 31. Návrh byl schválen.

Takže dovolte mi, abych zde přivítal zástupkyni petentů. Dále Senát hlasováním rozhodne, které z fyzických osob a představitelů právnických osob, správních úřadů nebo orgánů územní samosprávy dotčených projednávanou peticí se mohou zúčastnit schůze Senátu. Seznam těchto osob vám byl rovněž rozdán v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice v příloze. Jedná se o hejtmana Moravskoslezského kraje Stanislava Juránka, primátora města Brna Richarda Svobodu, prezidenta NKÚ Františka Dohnala a navrhuji, abychom hlasovali o všech jménech najednou.

Má někdo, kolegyně a kolegové, nějakou připomínku? Nemá. Zahajuji hlasování. Takže omlouvám se - samozřejmě Jihomoravského kraj. Jsem jako kolega Pithart, čtu, co tady je napsáno. Omlouvám se. Takže zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování číslo 66 registrováno 47, pro 34. Návrh byl schválen.

Dovolte mi, abych zde také přivítal zástupce dotčených petic, mezi které patří také ministr pro místní rozvoj Petr Gandalovič a ministr dopravy Aleš Řebíček.

Článek 3 našich podrobnějších pravidel praví: Nestanoví-li Senát jinak, může každá z těchto osob vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše na deset minut. Nyní prosím o slovo zpravodaje výboru pana kolegu Zlatušku.

Senátor Jiří Zlatuška: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážení petenti, kolegyně a kolegové. Podle článku 4 podrobnějších pravidel projednávání peticí přijatých v loňském roce je mým úkolem jako zpravodaje výboru provádějícího šetření seznámit Senát s obsahem petice a s průběhem a výsledky provedeného šetření a navrhnout způsob jejího vyřízení.

Projednáváme zde petici, která v oblasti řešení dopravy svou velikostí, čítající 35 tisíc podpisů, nemá v Senátu precedens. Jedná se o záležitost druhého největšího města v republice a o kauzu, která hýbe městem Brnem už více než deset let.

Náš výbor se předloženou peticí zabýval na dvou zasedáních a zejména uspořádal v červnu celodenní výjezdní zasedání v Brně, jehož doslovný přepis je všem k dispozici mj. i na webových stránkách našeho výboru.

Několik slov úvodem. Když slyšíme o peticích proti dálnicím a rychlostním komunikacím, mnoho z nás očekává, že se bude jednat o petici nějakým způsobem negativistickou. Po provedeném šetření mohu konstatovat, že v daném případě toto není negativistická petice. Není to petice proti budování dálnic. Je to petice, která obsahuje konstruktivní a všem lehce srozumitelný návrh řešení, kdy místo dálničního průtahu hustě obydlenými oblastmi Brna o velikosti okresního města a významnou rekreační oblastí Brněnské přehrady, petenti navrhují vybudování plnohodnotného obchvatu města Brna. Takový obchvat město Brno nemá a na rozdíl od mnoha dalších velkých měst jako Praha, Olomouc, Plzeň i stovek dalších jej doposud ani nestaví, ani neplánuje. To samo o sobě je alarmující.

Toto konstruktivní řešení ze strany petentů jen vzrostlo na svém významu po vstupu České republiky do Evropské unie, kdy jsme v Přístupové smlouvě přijali závazek vybudovat spojení sever - jih v dané oblasti a směr R43 se stal součástí nejvyšší dálniční a silniční sítě Evropy, tzv. TransEuropean Network, nebo krátce sítě TEN.

Kdo jste v posledních letech byli v Brně víte, že je v něm doprava neúnosně přetížená. Při neexistenci obchvatu města musí veškerá tranzitní doprava projíždět městem. Při neustále narůstající tranzitní dálkové nákladní dopravě je jednoduše pochopitelné, že je nutné hledat zavčas řešení, jak oddělit tranzitní dopravu od dopravy místní. Je třeba hledat konstruktivní řešení, jak nejen zajistit kvalitní dálkovou dopravu v evropském měřítku, ale i maximálně odlehčit vnitřní části města Brna a hustě obydlenou městskou aglomeraci od hluku a prachu, kde již dnes jsou překračovány závazné limity.

Názory petentů mají racionální jádro. Cíle petice, tzn. vybudování plnohodnotného obchvatu města Brna, zachování kvality bydlení pro desetitisíce obyvatel v oblastech s hustou a souvislou zástavbou, docílení a zachování zdravého životního prostředí v západním a jižním sektoru města Brna a zachování rekreační oblasti celoměstského významu v prostoru Brněnské přehrady, to jsou požadavky petice, které jsou požadavky ryze občanskými a jsou prosté jakýchkoliv politických a ekonomických zájmů.

Petiční výbor předložil na jednání v Brně kvalitně připravené dokumenty vysoké technické a právní úrovně. Prezentace petentů, včetně řečníků, kteří jsou zjevně erudovanými právníky, nebyla nijak emotivní, naopak byla krok za krokem dokumentována oficiálními dokumenty, posudkem soudního znalce, detailním výsledkem prověřování situace z úrovně úřadu vlády a 10minutovým filmem s leteckými záběry, který jste při minulé části tohoto zasedání měli možnost shlédnout v předsálí.

Petenti přesvědčivě dokladovali, že státními orgány prosazovaná trasa R43 není závazně schválena v platném územním plánu, velkého územního celku brněnské sídelní regionální aglomerace. Následně bylo přesvědčivě poukázáno na prokazatelně sporné postupy kraje a města Brna ve věcech územního plánování. Citací z dopisu premiéra ČR bylo doloženo, že v roce 2005 předložilo min. dopravy do vlády návrh usnesení č. 989/2005, kde si nesprávně vyložilo stavební zákon a nepřípustně ignorovalo platný územní plán velkého územního celku. Bylo doloženo, že ani po 7 letech nebylo splněno vládní usnesení č. 741/1999, které požadovalo určit koridor pro R43 v územním plánu velkého územního celku. Stejný požadavek obsahuje i dokument Politika územního rozvoje schválený vládou letos v dubnu.

Je stěží pochopitelné, proč orgány kraje, města a min. dopravy prosazují vedení R43 v úseku Kuřim - dálnice D1 v 65 let staré trase Troubsko - Kuřim, tedy v trase tzv. „Hitlerovy dálnice“, procházející středem současné městské části Brno-Bystrc o velikosti okresního města a přes další městské čtvrti, čímž ignorují, že v této historické trase R43 vzniklo od té doby, tedy od doby, kdy byly přijaty německé plány, husté osídlení 2. největšího města republiky.

Zástupci orgánů státní správy, kraje a města na rozdíl od petentů zjevně nevěnovali pozvání Senátu k účasti na jednání v Brně dostatečnou pozornost. Totéž se stalo na minulé části tohoto zasedání, a pokud jsem si mohl všimnout, stalo se tak i dnes.

Toto bylo korunováno předčasným odchodem na výjezdním zasedání v Bystrci, náměstka primátora městka Brna a reprezentantů odborů územního plánování kraje i města, což můžete dobře vidět z přepisů z tohoto jednání. I ta stanoviska, která zástupci státní správy, kraje a města přednesli, pouze dokumentovala, že petenti zjevně poukazují na velmi závažné otázky, ke kterým orgány kraje a města přistupují z politického hlediska a legislativní a technické otázky jsou buď zcela ignorovány nebo výrazně podceněny. Zástupci kraje i města nebyli schopni čelit věcným a jasně formulovaným bodům předneseným petenty a konkrétně reagovat na jejich argumenty a nezúčastnili se plánované diskuse. Stanoviska Státního fondu dopravní infrastruktury a Ředitelství silnic a dálnic byla nekonkrétní a věcně nedokázala reagovat, natož pak odmítnout dokumenty petentů. Zástupce min. dopravy se stanoviskem ani nevystoupil.

Zjevná neprůhlednost postupu orgánů státní správy a samosprávy v této věci navíc nevylučuje pokus o zneužití prostředků státu na vybudování městské komunikace (místo použití prostředků kraje a města), nebo dokonce pozadí s nejasnými ekonomickými vazbami v oblasti provázanosti státní správy a samosprávy s velkými podnikatelskými subjekty.

Je nepochybně alarmující, že Ředitelství silnic a dálnic investovalo v letech 2000 - 2005 přes 20 mil. Kč z veřejných prostředků na přípravu trasy R43, která není závazně schválena v územním plánu velkého územního celku a pro kterou neexistoval ani schválený investiční záměr.

Z argumentace zástupců občanských sdružení vyplývá požadavek, aby městské i krajské orgány územního plánování, péče o životní prostředí a zdraví občanů, min. dopravy, Státní fond dopravní infrastruktury, Ředitelství silnic a dálnic a jiné instituce striktně dodržovaly postupy dle platných zákonných norem. Tomuto požadavku nelze než přisvědčit.

Občanská sdružení dokázala, že jsou přístupná jednáním s orgány státní správy a samosprávy o závažných otázkách rozvoje města, a to jako rovnocenní partneři.

Závěrem lze konstatovat, že situace v městě Brně, v Jihomoravském kraji, na min. dopravy, ve Státním fondu dopravní infrastruktury a v Ředitelství silnic a dálnic se jeví z hlediska dané problematiky jako vysoce problematická a zasluhující hloubkovou kontrolu NKÚ.

Situace je z hlediska zájmů republiky závažná i v tom, že Programové období 2007 - 2013 v EU umožňuje, velmi pravděpodobně naposled, České republice čerpat mimořádné prostředky na stavby dopravní infrastruktury. Pokud nebudou do Evropské komise předkládány v rámci strukturálních fondů a zejm. operačního programu DOPRAVA skutečně kvalitní a dokonale prověřené projekty, mohlo by dojít k velmi nežádoucí situaci, kdy stát nebude moci efektivním způsobem, popř. vůbec použít na jižní Moravě až desítky mld. Kč a tím by došlo k zásadnímu propadu v rozvoji této části ČR, resp. nárokům na tuzemský státní rozpočet.

Senát se svou právní i odbornou erudicí musí posoudit tuto závažnou záležitost v plných souvislostech a využití situace, kdy jsme byli osloveni v této záležitosti k tomu, aby bylo posíleno prosazování zákonů, posílení právní jistoty občanů a současně, aby rozvoj dopravní infrastruktury ČR probíhal efektivně s maximálním kladným dopadem a současně maximálně šetrně k obyvatelstvu.

Po prošetření všech okolností výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice předkládá plénu Senátu vyvážený návrh usnesení, kde se požaduje, aby jak po linii územního plánování, tak po linii dopravního plánování byla učiněna zjevně potřebná kontrolní opatření a opatření k nápravě situace a aby se věcí zabýval v patřičných souvislostech také nezávislý orgán kontroly, tj. NKÚ.

Toto navržené usnesení nepředjímá žádnou konkrétní trasu vedení dálnice, čili rychlostní komunikace R43, takže se nejedná o to, že by zde Senát suploval roli územního plánování.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji. Kolegyně a kolegové, otevírám rozpravu a jako první vystoupí zástupkyně petentů, paní Jana Pálková. Prosím, paní Pálková, máte slovo.

Jana Pálková: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Ocenili jsme a děkujeme výboru, že výbor Senátu pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice uspořádal výjezdní zasedání v Brně. Umožnilo to mnoha občanům se zúčastnit.

V Brně jsme předložili detailní technické a právní argumenty. Toto jednání bylo vyhodnoceno petičním výborem při přípravě návrhu usnesení, který je zde dnes předložen, a proto budu co nejstručnější. Dovolili jsme si vám rozdat 2 krátké materiály - výtah z grafické prezentace a shrnující tabulku. V grafické prezentaci máte bližší popis problému a zejm. kopie klíčových oficiálních dokumentů. Ve shrnující tabulce jsou v prvních 2 sloupcích klíčové body a naše tvrzení. Ve 3. sloupci je odkaz na zákon, závazný právní dokument EU, usnesení vlády, dopis premiéra, stanovisko ministerstva apod., dokladující naše tvrzení.

V dalších sloupcích jsme se pokusili z našeho pohledu charakterizovat postup dotčených orgánů.

Po krátkém úvodu do problematiky se soustředím na doplnění nových a zásadních informací z posledního období.

Trasa tzv. „Hitlerovy dálnice“ byla připravována již za 2. světové války. Tenkrát vedla šetrně daleko za městem. Nyní však historická trasa prochází několika hustě obydlenými městskými částmi a nejnavštěvovanější částí rekreační oblasti Brněnské přehrady.

I když se podmínky za 65 let výrazně změnily, někteří veřejní činitelé města a kraje nechtějí akceptovat, že ve 21. století není možné vůbec uvažovat o takto vedené transevropské komunikaci, protože toto trasování je nejen v rozporu s kritérii platnými pro tento typ komunikací, ale zejm. proto, že by došlo k nevratnému poškození prostředí pro desetitisíce obyvatel a ohrožení veřejného zdraví.

Předložili jsme doposud největší petici týkající se dopravy. Přes 35 000 občanů vyjádřilo svůj nesouhlas s dálničním průtahem Brna a současně i požadavek na vybudování obchvatu města.

Ráda bych zdůraznila, že se nejedná o petici proti dálniční komunikaci, ale o petici za vybudování obchvatu, tzn. systémové řešení, které by odlehčilo celému Brnu od současné i budoucí tranzitní dopravy. Jsme si vědomi, že kvalitní komunikaci od Brna na sever je potřebná a v žádném případě nestojíme proti její rychlé výstavbě.

Petici podepsali nejen ti, kteří bydlí v blízkosti dosud úřady prosazované, téměř 70 let staré trasy, tzv. Hitlerovy dálnice v oblasti Brna, ale mnoho dalších z celého Brna a okolí, kteří využívají brněnskou přehradu ke sportu, odpočinku a rekreaci. 35 000 podepsaných představuje množství obyvatel z většího okresního města. Všichni tito lidé takto vyjádřili obavy o své podmínky k bydlení a životu. Řada z nich jistě myslela i na své děti, které ještě petice podepisovat nemohou.

Pokládáme za přijatelné, že vedení R 43 přes hustě obydlené území města je prosazováno politickými prostředky, bez žádného věcného zhodnocení všech souvislostí, a dokonce i za cenu porušování zákonných norem.

Nic na tom nemění ani víceméně kosmetické návrhy zastřešit část úseku v Bystrci. V samotné podstatě se jedná o plýtvání veřejnými finančními prostředky na řešení problému, který by nevznikl, kdyby se postupovalo korektně.

Komunikace sever-jih na Moravě byla po vstupu ČR do EU zařazena do nejvyšší transevropské dálniční a silniční sítě Evropské unie a stala se tak součástí významného tranzitního tahu přes střední Evropu. Zařazení R 43 do této evropské sítě je potvrzeno i v přístupové smlouvě k evropské unii.

Podle závazné legislativy EU komunikace tohoto typu mají jen hlavní sídelní útvary. Toto je doslovná formulace korigovaného překladu závazného rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady publikovaná v úředním věstníku EU ze srpna letošního roku.

Léta probíhá diskuse o tom, zda je koridor R 43 v platném územním plánu velkého územního celku brněnské aglomerace. Léta nám úředníci tvrdí, že R 43 musí být v územních plánech Brna, dalších obcích a dokonce v novém zadání územního plánu města Brna, protože jim to nařizuje územní plán brněnské aglomerace, a naše protiargumenty arogantně odmítají.

O těchto otázkách už nyní neexistují pochybnosti. Jsou zodpovězeny kompetentními orgány, které potvrdily, že jsme byli nejen my, ale i místní zastupitelé, celou dobu uváděni v omyl. Co jsou tyto nové důkazy?

1) Ministerstvo pro místní rozvoj v červenci tohoto roku konstatovalo - koridor R 43 není v platném územním plánu velkého územního celku brněnské sídelní regionální aglomerace ani závazně, ani směrně schválen, není dokonce ani jeho součástí.

2) Šetřením na úrovni vlády bylo zjištěno, že ministerstvo dopravy zřejmě nesprávně interpretovalo stavební zákon, když tvrdilo, že je možné budovat hlavní koridory dopravy pouze na základě územních plánů obcí, a tedy nebrat v úvahu platný a nadřazený územní plán velkého územního celku. A konečně

3) Politika územního rozvoje, schválená letos vládou, ponechává stanovení koridoru R 43 dalšímu výhledu. Z toho plyne, že koridor R 43 dosud není určen. Nestanovuje ho územní plán velkého územního celku, tudíž ho nemohou určovat územní plány obcí a Ředitelství silnic a dálnic není oprávněno připravovat neschválenou trasu.

Obchvaty jsou moderní a všeobecně přijímaná řešení, které je z dopravního hlediska výhodnější a umožňuje profesionálním projektovým řešením dosáhnout ochrany obyvatel a životního prostředí v nepoměrně vyšší míře než v husté a souvislé zástavbě.

Brno dosud obchvat nemá, přestože je oficiální studií prokázáno, že je reálný a může být realizován šetrně k životnímu prostředí. Nerozumíme, proč někteří představitelé města a kraje odmítají hledat konstruktivní řešení, jak odlehčit celému Brnu včetně všech jeho městských částí od tranzitní dopravy plnohodnotným obchvatem.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, pokud bude nadále prosazována nezákonná trasa pro R 43, bude poškozeno nejen Brno a Jihomoravský kraj, ale my všichni. Brno bude další desetiletí bez obchvatu. Tranzitní doprava, místo na obchvat mimo město půjde přes hustě obydlené a dopravně přetížené Brno. Jihomoravský kraj nedostane možná 20, možná více miliard Kč na výstavbu dálnic z historicky unikátních zdrojů z EU.

Vyčerpali jsme možnosti věcných jednání v Brně a kraji, a proto se nyní s důvěrou obracíme na Senát naší republiky jako na zdroj práva pro tento stát. Věříme, že petici nejen pouze formálně vyslechnete, ale i věcně projednáte a přijmete takové usnesení, které napomůže plnému dodržování zákonů na úrovni ministerstev, kraje i města.

Za všechny podepsané občany pod peticí vyjadřuji naději ve vaši pomoc a podporu, aby proces plánování a příprav ke stavbě R 43 proběhl zákonným postupem, jak je vyjádřeno i v návrhu usnesení.

Věříme, že při poctivém přístupu k územnímu plánování a při dodržování všech zákonů bude uplatněn konstruktivní přístup k přípravě R 43 jako obchvatu celého města, pro dobro této i dalších generací. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji vám, paní Pálková. Kolegyně a kolegové, dámy a pánové, kdo se dále hlásí do rozpravy? Pan kolega Slavotínek a připraví se pan kolega Mejstřík.

Senátor Rostislav Slavotínek: Dobré odpoledne vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Od r. 1990 jsem nepřetržitě členem zastupitelstva města Brna, řadu let jsem byl členem rady města Brna a také členem zastupitelstva Jihomoravského kraje. Z tohoto důvodu cítím povinnost vystoupit k tomuto tématu. Na navrženém usnesení, které předkládá výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice mě zaráží nejvíc to, že obsahuje výzvu orgánům samosprávy a státní správy města Brna a Jihomoravského kraje, aby nedocházelo k porušování zákonů a k problematickému čerpání veřejných prostředků. Současně s tím návrh usnesení obsahuje žádost, aby ministerstva prověřila postup příslušných institucí.

Je tedy zřejmé, že přijetím tohoto usnesení by Senát vyjádřil podezření, že k nezákonnostem a k plýtvání veřejnými prostředky skutečně docházelo. A to je pro mne jako pro člověka, který celý vývoj v této věci posledních 17 let sledoval velmi zblízka, nepřijatelné.

Během posledních týdnů jsem si znovu jednáním s pracovníky magistrátu města Brna i Jihomoravského kraje a také s vedoucími pracovníky Ředitelství silnic a dálnic ověřil a připomenul vývoj celé kauzy. Má podobně, jako mnoho podobných záležitostí, věcnou a formální stránku.

Nejprve k té věcné. Význam severojižního propojení této části Evropy je zřejmý. Obrovský význam má i z čistě našeho vnitrostátního pohledu. Dnešní silnice propojující Vídeň a jižní Moravu s oblastí Pardubicka a dále až k severovýchodní části Čech kapacitně už dávno nestačí.

Projekt silničního propojení Vídně s Wroclaví byl zpracován v r. 1938. S výstavbou se započalo začátkem války a v okolí Brna bylo během války rozestavěno celkem 85 km z celkových 320 km dálnice, která se nazývá do dneška německá.

V okolí Brna ta trasa dálnice včetně vybudovaných náspů atd. je na mnoha místech velmi zřetelně vidět. Majetkově byl celý tento úsek vyřešen. Samozřejmě za léta od té doby pravděpodobně došlo ke změnám, ale územními plány je celou tu dobu tato trasa chráněna.

Jakékoliv jiné řešení, tj. vedení jinou trasou, například tzv. Boskovickou brázdou, neřeší to zásadní, čímž je racionální propojení kapacitní silnice Vídeň-Brno na R43 v připravené stopě. Řešení tzv. Boskovickou brázdou je nevýhodné, protože je mj. výrazně delší a bylo by pravděpodobně méně využíváno pro tranzitní dopravu.

Nejvíce kritizovaná část přes městkou část Brno-Bystrc je už dnes do značné míry hotová, je tam čtyřpruhová komunikace a s příslibem nejmodernějších technických opatření ke snížení negativních vlivů. Doposud nerealizovaná část přes Bystrc byla předmětem variantních studií, ze kterých byla vybrána radou města Brna velmi šetrná, ale také samozřejmě drahá varianta.

K formální stránce věci. Ve schválených územních plánech města Brna z roku 1994, který byl velmi důkladně projednán s veřejností, i platného územního plánu tzv. velkého územního celku Brněnské sídelní regionální aglomerace je zakotveno vedení trasy R43 v trase německé dálnice. Bylo tady citováno z dokumentů, že tomu tak není. Já jsem si ověřoval ta stanoviska. Samozřejmě existují další stanoviska orgánů veřejné správy, která jsou jiná než ta, která zde byla citována, zejména pokud jde o platnost a závaznost vedení trasy v územním plánu vyššího územního celku. Demokraticky zvolené orgány města Brna i Jihomoravského kraje svými rozhodnutími opakovaně takové řešení potvrdily.

Možná stojí za zmínku, že tak, jako existuje občanská iniciativa proti výstavbě R43 přes Bystrc, existuje také sdružení obcí a měst - formálně ustavené, má řadu členů ze samospráv obcí, kterým záleží na vybudování trasy R43, a toto sdružení obcí a měst podporuje výstavbu předpokládanou trasou. Existuje také občanské sdružení, které protestuje proti řešení tzv. Boskovickou brázdou. Myslím, že jejich dopis jsme dostali a máme ho k dispozici.

Neodpustím si ještě dodat, že jako pamětník sleduji, že problém vedení trasy R43 pravidelně kulminuje v období voleb. Zřejmě některé politické skupiny velmi oslovilo těch 30 tis. podpisů pod peticí. K tomu jen malá poznámka. V době, kdy Brněnská přehrada ještě nebyla postižena sinicemi - pro nezasvěcené je třeba připomenout, že podpisy se shromažďovaly asi 10 let a o letních víkendech k přehradě přicházely desítky tisíc lidí, stávaly zejména v předvolebních rocích na příchozích trasách stolky s iniciátory petice a kladli příchozím sugestivní otázky, zda chtějí, aby kolem jejich oblíbené pláže vedla dálnice. Mnoho podpisů pod peticí je, jsem o tom přesvědčen, od lidí, kteří o problému nevěděli zhola nic.

Při veškeré úctě ke kolegům z výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice doporučuji jejich návrh usnesení nepřijmout. Dovolil jsem si předložit vlastní návrh usnesení, který máte rozdán. Já bych si jenom dovolil opravit mírně ten návrh, a to tak, že ve druhé odrážce - přečtu ji radši celou nebo přečtu celé usnesení v upravené podobě:

Senát PČR:

- bere na vědomí petici občanů „Petice proti stavbě rychlostní komunikace R43 po trase tzv. německé dálnice v úseku Kuřim-Bystrc-Troubsko“;

- konstatuje, že rozhodnutí o vedení trasy rychlostní komunikace je plně v kompetenci orgánů Jihomoravského kraje, města Brna a dotčených obcí.

Bylo tam tedy vypuštěno slovo „samosprávných“ orgánů, protože se jedná i o orgány veřejné správy, které mají právo do tohoto mluvit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Jako další je přihlášen do diskuse pan kolega Mejstřík. Prosím, máte slovo.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, začnu závěrečnými slovy kolegy Slavotínka, který konstatuje ve svém návrhu, že rozhodnutí o uvedení trasy je plně v kompetenci orgánů kraje, města Brna a dotčených obcí. ale to je právě to, proč jsem se tolik zlobil na naší poslední schůzi, že nám z toho rozhodování jakoby vypadává veřejnost a já jsem rád, že zástupci té veřejnosti jsou tady a že v těchto procesech jejich hlas musí být slyšen. A kdyby nebyl slyšen a nebyl respektován, tak bychom se vraceli o více než 17 let zpátky. To jenom úvodem.

Ještě několik poznámek k vystoupení pana kolegy Slavotínka. Já jsem členem výboru, který vám předkládá návrh usnesení, byl jsem jedním z těch dvou, kteří opravdu se vypravili do Brna, aby se seznámili s problematikou. Jenom v tom Brně jsme strávili několik hodin na jednáních. Výbor se posléze opakovaně zabýval touto peticí a musím říci, že jednání výboru byla naprosto korektní, veřejná, nic jsme neutajovali, všechno bylo zveřejňováno na internetu, a pokud se nepletu, máte všichni, vážené kolegyně, kolegové, na něj přístup, takže náš postup jste mohli sledovat, korigovat, příp. nás upozornit na chyby. Nic takového se nestalo a narazili jsme v podstatě na určité protesty při posledním jednání pléna Senátu. To mě samozřejmě mrzí, protože to není věc, která by spadla z nebe včera. Výbor se jí zabýval několik měsíců.

Dovolím si vás přece jenom ještě seznámit s historií toho problému, něco málo tady padlo. Padla zde řeč o tzv. německé dálnici a ta německá dálnice byla Hitlerova dálnice. To, jak Němci plánovali trasy dálnic v Evropě, proti tomu asi nic nemůžeme namítat. Prostě byli to odborníci. Ano. Ale tenkrát ta dálnice vedla daleko za hranicemi města Brna a je smutné, že my navazujeme na projekt, který byl započat v roce 1938, jak zde padlo.

Já se domnívám, že to je velmi důležitý fakt. To, že nějaká varianta je rozpracovávána od roku 1938 přeci neznamená, že ji musíme schválit a musíme ji podpořit, že prostě vyhovuje v roce 2006.

Já jsem při práci na té petici došel k závěru, že prostě naopak je nutné, abychom tuto Hitlerovu variantu opustili. Slyšeli jste zde zástupkyni petentů. Ona vám řekla některé z důvodů, proč se tak domnívá. Já k nim přidám další.

Mám v ruce studii, o které také nebyla řeč na jednání našeho výboru. Bohužel prostě proto, že jsme o ní nevěděli. Dostal jsem ji také až později a je to alternativní studie, která byla zpracována ekologickými sdruženími. Já upozorňuji na to, že petice je věcí občanskou, tam se ekologové do toho, pokud vím, nemontovali a nemají s tím nic společného, protože s ní nesouhlasí. Ekologická sdružení si nechala zpracovat studii, která hovoří o tom, že jakákoliv trasa, ať bystrcká nebo boskovická v podstatě nemá smysl, protože dopravě v Brně nepomůže.

Ocituji několik vět z tiskového prohlášení organizace ochránců přírody, hnutí DUHA, Děti země, Brno:

Zprovoznění R 43 přes Bystrc přineslo snížení dopravního zatížení pouze v ulicích jako je Hradecká či Žabovřeská, avšak jen dočasně, neboť v průběhu pěti až osmi let by zde doprava opět dosáhla původních hodnot kvůli rostoucí vnitroměstské dopravě.

Konstatuji a znovu upozorňuji, že to není výmysl, který by si vycucali z palce, nechali si to zpracovat od odborníků na dopravu.

Vyjádření pana ředitele Hnutí Duha: To, že Brno potřebuje k řešení své vnitroměstské dopravy dálnici přes Bystrc a Brněnskou přehradu, je mýtus. Dopravní modely ukazují, že R 43 centrum města od aut nepomůže. Vedení města by si mělo uvědomit a nevyvolávat v lidech falešný pocit, že nová dálnice je lékem na auty ucpané ulice.

To jsou věci, které přišly ex post, o nichž jsme nevěděli, ale na výboru jsme došli k podobným závěrům.

Vyjádření pana Patrika z Dětí Země:

V roce 1993 vláda očekávala, že výstavba R 43 mezi Troubskem a Kuřimí začne za sedm let, ale stavební náklady budou asi 1 mld. Kč. Po 13 letech vláda očekává, že s výstavbou se začne za 6 let a stavební náklady přesáhnou 10 miliard. Místo toho se má začít již o dva roky dříve, stavba navazujícího úseku z Kuřimi do Svitav je typický případ salámové metody - nejprve postavit bezproblémové úseky dálnice a problémové nakonec postavit v nevhodných trasách s argumentem, že náporné vody jsou již dávno schválené a vybudované.

O tomto názoru hovořím jen proto, že je to také návrh nestavět nic. Je to návrh, který má své racio. Naproti tomu jsme na minulém jednání Senátu dostali těsně před jednáním protest občanské iniciativy, podepsané Ing. Daliborem Kolesou. Jsou to lidé z obcí, které jsou v Boskovické trase. Rozumím tomu, také tam nechtějí dálnici. Když se ale podíváme na čísla, které oni uvádějí ve svém dopise, tak argumentují, že jejich protesty podepsalo 4 tisíce lidí, což je 80 % obyvatel starších 15 let, žijících v Boskovické brázdě. Je mi jich líto, nechtěl bych tam bydlet, také bych asi protestoval, kdybych bydlel v dobrém zdravém prostředí a hrozilo by mi, že se ta dálnice má postavit. Klademe zde ale na misky vah to, co je menší zlo. Budeme-li trvat na Hitlerově trase přes Bystrc, kde se Bystrc ukázala, že je to hustě zastavěná oblast Brna a kde boskovická brázda je několik vesniček, samozřejmě budu zvažovat, která trasa je lepší. Vyvažujeme mezi dvěma zly: Extrém je nestavět nic, druhá poloha je stavět to Bystrcí, což je prosazováno některými úřady a institucemi, a potom je zde variantní řešení, které jde obchvatem Brna přes boskovickou brázdu.

Přečtu návrh našeho výboru. Výbor dospěl k tomu, že považuje za žádoucí, aby Ministerstvo pro místní rozvoj ČR jako nejvyšší orgán územního plánování prokazatelně prověřilo postup Jihomoravského kraje ve věcech pořizování územních plánů velkých územních celků a postupů schvalování územních plánů obcí zejména z hlediska plánování hlavních koridorů dopravní infrastruktury, dálnic a rychlostních silnic, a to včetně možnosti vybudování R 43 jako obchvatu města Brna vedeného mimo katastrální území města při splnění všech požadavků EU na R 43 jako součást …

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Promiňte, pane kolego, všichni máme …..

Senátor Martin Mejstřík: …. Transevropské dálniční a silniční sítě dle přístupové smlouvy EU. Nebudu protahovat.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Máme návrh usnesení před sebou.

Senátor Martin Mejstřík: Výbor dospěl k tomu, že při plánování této trasy došlo ke zjevným pochybením. Trváme na tom, že by měla být prošetřena.

V této věci jsem komunikoval s EU a viceprezident EU Jacques Berrot mě ujistil, že komise bude v každém případě verifikovat plné dodržování legislativy EU včetně provedení konzultací s veřejností. Dostáváme se na začátek. Zde byla první chyba.

Ve věci technických specifikací je závazné rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1692/96. Je jistě důležité, že v Úředním věstníku EU ze srpna tohoto roku byla uveřejněna korekce oficiálního českého překladu, kdy nový překlad je v přesném souladu s dalšími jazykovými verzemi. Tento překlad říká, že transevropské komunikace, které EU požaduje na svých členech musí být vedeny mimo městské aglomerace.

Domnívám se, že návrh usnesení předložený naším výborem je správným a vyváženým usnesením. Na jedné straně trvá na dodržování zákonů a kontrolování jejich správné aplikace, na druhé straně nepřekračuje mandát daný Senátem pro vyřizování petic. Požaduje pouze, aby se kraj a město při posuzování variant E 43 zabývaly i variantou, kterou logicky požadují petenti a který je v souladu se závaznou evropskou legislativou, tj. trasou, která by míjela sídelní útvar v řeči běžného občana je to obchvat města Brna.

Oceňuji, že petenti nepřicházeli s emotivními argumenty, ale s argumenty věcnými, technickými a právními a svá tvrzení dokládají dokumenty, které mají svou hodnověrnost. Bohužel toto nelze říci o zástupcích kraje a orgánů města, kteří z veřejného slyšení, které jsme pořádali, chtěli nejdříve odejít ihned poté, co se seznámili s argumentací petentů, aniž by vyčkali na naše dotazy, které jsme jim chtěli položit. Poté se ukázalo, že nejsou připraveni odpovídat konkrétní otázky a jejich postoj byl opravdu tristní. Je mi to líto, měli stejnou šanci. Místo odpovědi na věcné argumenty zástupci dotčených orgánů uváděli informace, které byly prokázány jako ne zcela hodnověrné nebo byly nepřesné. Vzhledem k řadě prokazatelně dokumentovaných pochybení z úrovně města jsem přesvědčen, že tam dochází a došlo k pochybení města, kraje i ministerstva dopravy. Je pochopitelné, že se petenti obrátili na naši komoru jako vrcholný zákonodárný orgán a předložili petici Senátu. S informacemi, které byly Senátu předloženy, nemůžeme dle mého názoru naložit jinak, než přijmout usnesení, které máte před sebou a které by v maximální možné míře přispělo k nápravě při řádném dodržování všech právních norem v ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Prosím paní senátorku Venhodovou. Máte slovo.

Senátorka Alena Venhodová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové. Chtěla bych učinit jen pár poznámek k projednávanému bodu. Protože tu zazněla spousta argumentů, některé v uvozovkách argumentů, protože si myslím, že i mnozí z vás pochopili, že se nezakládají na reálném podkladě. Trasa R43, tak jak je projektována po stránce technické, je vedená v územních plánech dotčených území a územních celků.

Chtěla bych říci, že trasa boskovické brázdy neřeší problém shodný s R43, protože neodlehčí dopravě města Brna, které je dopravně přetíženo. Také neřeší problém dopravně tak, jak R 43. Navíc neprošla územním řízením a narazila na nesouhlas samospráv obcí dotčené trasy, takže není šance na to, že by se tato záležitost mohla vyřešit v územním řízení s kladným výsledkem v dohledné době. Čili nejsou to srovnatelné varianty. Jedna je reálná, schválená, platná, druhá je hypotetická a pochybná. To na začátku abychom si tuto věc vyjasnili.

Další záležitost, co se týče technického řešení, myslím, že všechny ty náležitosti probíhaly i probíhají ještě v současnosti podle platných právních předpisů a zákonných norem, například na ministerstvu životního prostředí se projednává nebo dojednává EJA pokud tady mám nález hlavního hygienika, je tam vyjádření, že z daných variant, které byly předloženy , byla tato trasa R 43 při důsledném dbaní realizace jako nejvíce citlivá k životnímu prostředí a nejpřijatelnější. Také nejšetrnější k nově dotčeným územím.

Co se týče čerpání evropských peněz. Nenechme se mást, že dochází k nějakému zneužívání. Tyto peníze podléhají přísnému schvalování a navíc jsou následně důsledně kontrolovány, jejich čerpání, takže nevidím, proč my bychom měli řešit a dopředu předjímat nějaké řešení za orgány EU, které to mají na starosti a také za naše ministerstva a nadřízení orgány, které určitě při posuzování těchto projektů a těchto řešení tyto záležitosti hlídají.

Také bych nechtěla, aby Senát figuroval v nějakých sporech mezi ekologickými aktivisty a orgány státní správy. Myslím si, že toto není úloha Senátu, že úlohou Senátu je skutečně dbát svých povinností daných ústavou, peticí se jistě zabývat, projednat, ale nemyslím si, že bychom měli předjímat nějaká řešení, která vstupují nepatřičně do těchto sporů. Od toho jsou jiné instrumenty, jiné nástroje.

Co se týče historických faktů, které tu byly uváděny, nazývání tzv. německou dálnicí začátkem budování v 38. roce, je trochu zavádějící, protože tato trasa byla trasována v územních plánech již v roce 1926. Myslím, že toto nemůžeme připisovat německým orgánům, byť tyto potom využily plánovanou trasu, protože i jim se pochopitelně zdála územně nejvýhodnější. Takže varovala bych před takovýmto zaváděním cíleným a chtěla bych, abychom se na tento problém dívali racionálně a posuzovali se zodpovědností.

Osobně velmi souhlasím s pozměňovacím návrhem, který předložil kolega Slavotínek, protože si myslím, že toto je usnesení, které Senátu sluší a které mu přísluší a žádala bych vás o velkou rozvážnost při projednávání a při přijímání usnesení. Myslím si totiž, že čím méně člověk o tom problému ví, tím je mnohdy aktivnější a možná potom přijímá věci bez faktické argumentace a bez faktického základu. Osobně jsem se také o tuto záležitost velmi zajímala, projednávala jsem ji jak s krajskými úřady, tak jsem to konzultovala na některých ministerstvech a myslím si, že návrh podaný kolegou Slavotínkem je naprosto odpovídající situaci a chtěla bych jej podpořit. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a prosím kolegu Horníka, který je přihlášen. Prosím, máte slovo.

Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážené dámy a vážení pánové, je dobře, že občané vyjadřují svou vůli něco měnit a do něčeho zasahovat, co dělají samosprávy, ať nejnižší nebo krajské nebo co dělá státní správa. Je dobře, že se tomu tak děje v celé republice. Veřejnost konečně začala vnímat věci veřejné a začala se jimi zabývat a dokonce je ochotná se svými podpisy na některých věcech podílet. Za to určitě čest všem, kteří takto činí ve svých územích.

Nicméně máme dnes za sebou tři petice, třetí projednáváme. Ptám se, co v těchto záležitostech může udělat Senát. Máme petice dvojího druhu. Jedna petice je právě před námi, týká se regionálního problému. A potom máme petice, které jsou celospolečenské, celorepublikové, to je to, co jsme dnes probírali, jako petice „zrušme komunisty!“ Bohužel, ty regionální nám nedávají moc velké možnosti, protože my jednotliví senátoři pocházející z různých částí republiky nemáme dostatek informací. Dnes byli přede mnou předřečníci, vesměs ti, kteří se měli možnost seznámit se situací v daném území, kde bydlí. Myslím si, že nejsme schopni posoudit, co se skutečně v Brně děje. My nejsme schopni posoudit, jestli v pozadí těchto záležitostí nestojí místní lobbyistické podnikatelské skupiny, jestli to nejsou politické záměry, ať na úrovni samosprávy krajské, možná i státní, ale i samozřejmě malých místních. K tomu například může vést potřeba prodat pozemky samosprávou dnes velmi výhodně. Od 1. 1. začíná platit nový zákon. Možná tam jde o veřejné zakázky, které samozřejmě také mohou vytvářet korupční prostředí atd. Jsou zde věci v této republice, které jsme nebyli schopni řešit za celou dobu a já se některými zabývám dva roky co tu jsem, například problém NP Šumava. To je obrovský celospolečenský problém, nicméně je také regionální. Domnívám se tedy, že u takovéto petice, která tu dnes je, a teď nechci soudit ani jednu ani druhou stranu, která tu přednesla kromě logické záležitosti, ke které bych se, kdybych byl schopen, kdybych měl jen tu jednu stranu, se kdykoliv vyjádřit. Myslím, že nikdo nemůže zvednout ruku ani pro jednu z těchto věcí, že se to musí udělat v regionech.

Proto chci předem říci, že se zdržím hlasování, protože nám nepřísluší rozhodovat o místních záležitostech, když se týkají regionů.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Hovoří kolega Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Souhlasil bych s kolegou Horníkem. Ono nejde o to, omlouvám se, jestli jsem byl takto pochopen, že by Senát nebo výbor Senátu protěžoval jednu variantu vůči druhé. Mohu říci zde svůj osobní názor, ale upozorňoval jsem vás, kolegyně a kolegové na to, abyste si přečetli, co výbor navrhuje. Neříkáme v žádném případě, že by trasa dálnice R 43 měla vést tudy nebo jinudy.

My jsme prostě vznesli pochybnosti o správném postupu, a to si myslím, že je výsostné právo Senátu, naopak je to naše povinnost se takto zachovat, dojdeme-li k závěru, že mohlo dojít nebo došlo k pochybení a požadujeme v tom usnesení, aby některé skutečnosti byly přešetřeny. A byli-li jsme zde vyzýváni k tomu, že možná někteří z nás nejsou úplně in v tom problému, dobře, bylo to vzneseno na obecné rovině, ale já vám řeknu jako člověk, který opravdu není z Brna, kterému to může být celkem ukradené, kde ta dálnice povede, tak jen selským rozumem, když se na věc podíváme jakožto na záležitost evropského významu, že má jít o transevropskou dálnici, která má splňovat jednoznačná pravidla, a já si přečtu normu, která je součástí našeho právního řádu, norma ČSN 736101, která říká: „Průtahy dálnic sídelními útvary se souvislou a hustou zástavbou se zásadně nenavrhují“ a nebo na jiném místě: „Průjezdní úseky dálnic a rychlostních silnic obcemi se navrhují zpravidla pouze okrajem velkých měst, v oblasti s nesouvislou zástavbou,“ tak potom samozřejmě si říkám, kde se stala chyba, proboha, to se v tom Brně zbláznili? A tady nejde o dálnici našeho lokálního významu, to je transevropská dálnice, která má splňovat jednoznačné podmínky a já vám je připomenu.

Silnice této evropské kategorie se má řídit touto zásadou - má míjet hlavní sídelní útvary. Mně se tedy nezdá, že by míjela aglomeraci, které se říká Brno. Pokud je mi známo, Bystrc je součástí Brna a nechci říci, že je v centru, ale samozřejmě je to aglomerace, která má několik desítek tisíc obyvatel, takže nejsem in, opravdu nejsem Brňák, ale natolik mám selský rozum, abych si řekl, abych získal jakési pochybnosti o správnosti rozhodnutí dotčených orgánů.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Kolega Zlatuška jako zpravodaj nebo se hlásí kolega Julínek? Kolega Zlatuška má slovo.

Senátor Jiří Zlatuška: Já jsem se hlásil jako senátor, takže děkuji.

Dámy a pánové, já si myslím, že ta věc nestojí takovým způsobem, že toto je jen místní petice a že se týká toho místa a z toho důvodu, že by se k tomu Senát musel vyjadřovat, tak jak říká kolega Horník. Pominu fakt, že nám přísluší povinnost projednávat petice, které jsou podepsány tímto počtem petentů. Ale zdůraznil bych také, že ten místní problém, který se má řešit, bude stát nějaké částky na vybudování té silnice a jestliže např. nesplníme podmínky, které nám ukládá EU pro čerpání financí z operačních programů a z financí EU, tak je budeme muset zaplatit z našich veřejných rozpočtů. Ať již to bude rozpočet kraje nebo rozpočet státní.

Tyto peníze budou nepochybně chybět v jiných místech ČR, tam, kde bude potřeba budovat obchvaty obcí, tam, kde bude potřeba zkvalitňovat podmínky pro dopravu nebo tam, kde se budou budovat komunikace za čistě tuzemské peníze.

Jestliže utratíme nehorázné sumy, větší, než jsou potřeba, z našich vlastních zdrojů v Brně, tak to, že to bude chybět jinde, bude problém, který se bude týkat nejen obyvatel Brna, ale obyvatel ČR jako takových, takže si myslím, že to není čistě lokální problém.

Padly tu některé argumenty, které jsou značně problematické. Kolega Slavotínek, velice si ho vážím, ale v řadě věcí bych s ním silně polemizoval. Ta trasa alternativní, kterou petenti požadují, aby se jako variantní řešení zpracovala, nepožadují nekompromisně, aby dálnice vedla boskovickou brázdou, ale požadují korektní posouzení této varianty před tím, než bude závazně zanesena do územních plánů kraje, ta není výrazně delší. Ta je zhruba o 5 km delší. Navíc řešení té křižovatky s D1 v oblasti Ostrovačic, což je oblast, ve které se sjíždí na brněnskou Velkou cenu, by bylo pravděpodobně výrazně jednodušší než v oblasti Bosonoh již proto, že dálnice D1 tam Ostrovačice míjí po severovýchodní straně, nikoli protíná tak, jak je to v oblasti Bosonoh a Troubska, kde má stát kombinovaná dálnice toho tahu z Vídně a D1.

Kolega Slavotínek se zmínil, že v tom řešení průtahu Bystrcí se navrhuje šetrná, leč drahá varianta. Tam zhruba Ředitelství silnic a dálnic plus příslušné orgány, ať již samosprávy nebo veřejné správy navrhly poměrně dlouhý úsek vedený v tunelu. Ten tunel by ústil v tom místě, kde pod korunou hráze Brněnské přehrady by ta trasa překračovala řeku Svratku. Tunelové stavby jsou obecně zhruba trojnásobkem ceny staveb, které se vedou po povrchu. Již toto samo o sobě by mělo být problematickou záležitostí. Navíc musím říci, že v okamžiku, kdy s takovýmito řešeními přicházejí projektanti těch silnic, tak nevěřím těmto slibům již z toho důvodu, že ty sliby se velice snadno pronášejí ve chvíli, kdy se občanům slibuje, že řešení bude báječné, protože jsme zvážili všechny okolnosti, vypořádáme se se všemi negativními vlivy, postavíme tam obrovský tunel, ale až se to bude stavět, tak se zjistí, že finance, které na to jsou, jsou limitované, že se musí přijímat zjednodušující technická řešení a výsledek bude nepochybně mnohem horší než to, co se dnes slibuje.

Připomněl bych notoricky známou situaci na dálnici D1. Vzpomeňte si, jak snadno ministr dopravy Šimonovský sliboval, jak nebude trvat dlouho a rozšíří se na 3 pruhy. Jezdím po té dálnici poměrně často a všímám si, jak se tam dnes staví mýtné brány a všímám si, kde jsou umístěny patky těchto mýtných bran. Žádná z těch bran nepočítá s tím, že by se dálnice D1 měla v dohledné době rozšiřovat.

Mezi těmi sliby toho rozšíření a tím, kdy je vidět, že s tím nikdo nepočítá, uběhlo odhadem 10 měsíců, nejvýše rok a je evidentní, že takovým slibům není radno věřit a že je lepší mít robustní řešení, která nevyžadují nějaké technické fantasmagorie.

Osobně, když jsem poprvé o té petici slyšel, byť jsem obyvatel Brna, tak jsem si říkal, že je smutné, že kdykoli se má vybudovat nějaká potřebná komunikace, tak se kolem toho strhnou občanské protesty a to budování je velmi komplikované.

Jak jsem měl možnost se podívat na argumenty těch petentů a to, co se tam opravdu odehrává, tak si myslím, že toto není ten případ. Toto je konstruktivní řešení, pouze říká „neveďte tuto komunikaci středem silně osídlené části Brna“.

Dostalo se mi také od občanů některých podání nebo informací, které ukazují, že postup Ředitelství silnic a dálnic i v jiných částech republiky vypadá takovým způsobem, že slibům není radno věřit a v okamžiku, kdy tomu občané uvěří, tak poté, co jsou učiněna nevratná rozhodnutí, takže toho mohou velmi litovat.

Mám zde namátkou malý spisek, který se týká vedení dálkové trasy I 50 kolem Bučovic, kde si paní Mgr. Fíglerová stěžuje, že zdědili dům, který stál tři metry od silnice. Uvažovali o tom, jestli ho opravit nebo neopravit, dostali informace od Ředitelství silnic a dálnic, že se tam plánuje stavba průtahu silnice I 50 za tratí a že tedy nepovede tři metry od jejich domku, o kterém uvažovali, že bude renovován. Poté investovali své peníze do opravy, poté se ta silnice kolem začala upravovat a po opravě trasy těsně kolem jejich domu se nic nestalo, obchvat se nestaví a veškerý provoz je veden těsně kolem. V květnu 2005 narazilo do čelní stěny jejich domu auto, polovina domu byla vybourána. V současné době mají ten dům znova zdevastován vzhledem k hluku, otřesům, výfukovým plynům ze tři metry vzdálené státní silnice, je prakticky neobyvatelným a neprodejným. Opakovala dotazy na Ředitelství silnic a dálnic, aby se dozvěděla, kdo je odpovědný. Má posudky soudních znalců, kteří říkají, že ta věc není v pořádku, ale žádného přirozeného práva v této věci už se nyní vůči Ředitelství silnic a dálnic nedobere. Obrátila se také na veřejného ochránce práv a ten 11. dubna 2006 musel konstatovat, že v té věci náhrady škody - samozřejmě působnost veřejnosti ochránce práv není dána, nicméně v druhé části dopisu konstatuje, že správně ve svém podání uvádí, že by se tomu měl věnovat …

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Promiňte pane kolego, ale to vypadá, že je trochu jiný případ, i když chápu ty logické souvislosti, ale myslím si, že jsme z toho pochopili, že se nemusí vždycky ředitelství důvěřovat.

Senátor Jiří Zlatuška: Konstatuji - dobře, jestli je to dostatečné - já jsem chtěl - jestliže budu tvrdit, že Ředitelství silnic a dálnic nevěřím v takovýchto věcech ani slovo, tak aby to nebylo bráno jako příliš silné tvrzení, tak jsem to chtěl doložit praktickými vyjádřeními, ale jestli toto stačí, tak jsem rád. Je to opravdu jiný případ.

Kolega Slavotínek poukazoval na rozhodnutí demokraticky zvolených orgánů, které to potvrdily. Těsně před volbami se zastupitelstvo Bystrce usneslo nesouhlasně k tomuto vedení trasy R 43. Také kolegyně Venhodová zde zmiňovala, že ta trasa byla plánovaná dříve předtím, než s tím přišel Hitler. Já se domnívám, že to není tak zcela pravda, protože po anexi Rakouska - po anšlusu Rakouska Německem se tehdy před plánovanou válkou na východ začalo velice rychle stavět spojení Vídně a Bratislavy, což byly obojí německé oblasti. Ta dálnice měla být postavena za velice krátkou dobu, uvažovalo se s dobou řádově pěti let a bylo to řešení, které bylo evidentně narychlo realizovaným řešením po záboru Rakouska s potřebou spojení těch dvou částí německého území, které byly na sever a na jih kolem tehdejšího Československa. To, že se dálnice R 43 stavěla, bylo tehdy součástí dodatkového protokolu k mnichovské dohodě a podotýkám, že ani tehdy Němce nenapadlo v tom tažení té dálnice přes protektorátní území ignorovat sídelní celky. V té době vedli tuto trasu mimo oblasti, které byly hustě zalidněné. Teprve za komunistického Československa se v Bystrci postavilo rozlehlé sídliště a dneska se chceme tvářit, že jako kdyby se toto nestalo - vzít si ty staré plány a podle nich bez dívání se nalevo, napravo postavit lidem přímo pod okny tady tuto trasu.

Ještě bych podotkl, že v rozporu s tím, co tady konstatoval i kolega Slavotínek a kolegyně Venhodová, se domnívám, že je tato trasa zachycena v územních plánech, resp. v územním plánu kraje. Mám zde dopis z ministerstva pro místní rozvoj s usnesením - je to ze 14. července 2006, č.j. 18520/2006-64, podepsaném Ing. arch. Petrem Kalivodou, ředitelem odboru územních vazeb a k němu příloha jsou výsledky šetření ministerstva. Tyto výsledky šetření ministerstva říkají: ministerstvo akceptuje argumentaci a závěry občanského sdružení obsažené v částech I. a), I. b), I. c), I. d), II. a) a II. b). K tomu se dodává - potom pokračuje se dál - přeskočím dva odstavce, abych nezdržoval moc dlouhým textem a začátek třetího odstavce zní: Výše uvedené potvrzuje, že vedení ani koridor R 43/D 43 nebyly ve schváleném územním plánu velkého územního celku závazně ani směrně vymezeny a nejsou proto ani jeho obsahem. Dále se pokračuje, že na tom nic nemění, zda jsou zakresleny v grafické části nebo zmíněny v textové nebo v tabulkové části dokumentace neschválené části a prvky dokumentace lze využít obdobně jako územně plánovacích podkladů pro zpracování územních plánů obcí atd.. Nicméně nejsou v územním plánu velkého územního celku závazně ani směrně vymezeny.

Toto jsou ty rozpory, na které petenti v petici upozorňují, to jsou ty rozpory, které byly probírány na tom výjezdním zasedání a jsou to ty rozpory, které byť jsou samozřejmě vázány místně, tak jste se všichni měli možnost s nimi v tom plném přepisu toho výjezdního zasedání seznámit.

Kolega Horník zde uvedl, že ta petice týkající se reality show, je jakoby celorepubliková, ale ona je celorepubliková jenom z toho důvodu, že všichni máme doma televizi a měli jsme příležitost, pokud jsme chtěli, se podívat na to, co se vlastně v té televizi vysílá.

Co se tohoto problému týče, máme stejnou možnost se seznámit s podklady, s tím, jak to bylo projednáváno i s postojem těch místních orgánů na tom výjezdním zasedání, ten transcript je k dispozici, i tyto dokumenty jsou k dispozici. Odtud to usnesení, které pokud si je projdete, tak v části I. a) konstatuje jenom důsledky rozporů mezi tím, co EU závazně ukládá pro trasování takovýchto komunikací ve sporu s tím, co zde prochází středem sídliště Bystrc. V části b) se to týká těchto problémů s územním plánováním, které jsem právě přečetl a u části z toho a v části c) se to týká částek, které evidentně Ředitelství silnic a dálnic vydávalo. A zdůrazňuji, že je to ten problém, že tyto finance budou chybět jinde a že jsou to finance z našeho státního rozpočtu, byť se Senát samozřejmě rozpočtem přímo nezabývá.

Část II. významným způsobem navazuje na problém zapojení veřejnosti a obecně problém konzultace rozhodovacích pravomocí s postojem veřejnosti k těmto věcem, což je zároveň důvod, proč má Senát za povinnost takto velké petice projednávat, a to je také to, proč tuto petici projednáváme.

Proto bych se jako senátor velmi přimlouval k tomu, abychom nepřijali za své pozměňovací návrh kolegy Slavotínka. Ten by v zásadě pouze říkal, je hezké, že to 34 nebo 35 tisíc lidí podepsalo, je hezké, že jsme je zde minule nechali čekat a poslali domů před projednáním. Dneska konstatujeme, že se s tou peticí vlastně nemuseli vůbec zabývat, protože Senát nehodlá s tím víc dělat, než vzít to na vědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a prosím pana kolegu Tomáše Julínka.

Ministr vlády ČR Tomáš Julínek: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já jenom krátce.

Sídliště Bystrc je v mém volebním obvodu, já na sídlišti Bystrc bydlím, problematiku znám velmi dlouho, prožil jsem si ji jako občan Bystrce, potom jako senátor, všechny diskuse znám.

Občanskou iniciativu, která vznikla v Bystrci, jsem ze začátku podporoval a měla bezvadný efekt, že vznikl onen tunel, který jde vlastně teďka pod tímto sídlištěm, takže nejde tou aglomerací, o které už se zmínil pan senátor Zlatuška.

A já vůbec nechci tady vyvracet nebo komentovat argumenty. Já vám chci jenom sdělit, že ta problematika je tak široká, že to, co říkal pan senátor Horník, to znamená, že se míchají v této akci různé zájmy, to, že to má několik alternativ, vždycky s nějakým špatným dopadem, to, že zároveň můj otec bydlí v Sečkovicích, což je místo, kudy prochází nyní tah z jihu na sever a je tam údolí, které je zahlceno auty a je tam plno exhalací, vás nutně musí vést k tomu, abyste takové rozhodnutí nechali na krajském regionálním orgánu, který zahrnuje víc než město Brno, protože těch dopadů je tam obrovské množství a efektů také.

A já si nedovedu představit nic lepšího, než když se petenti vrhnou do volební kampaně, protože za dva roky je volba do kraje a kraj bude muset komunikovat s lidmi a vysvětlit jim, co zamýšlí, a vysvětlit to všem občanům všech částí města Brna a celého okolí města Brna.

Proto bych vás prosil, abyste podpořili usnesení, které předložil náš kolega Slavotínek, protože tady je ta situace neposouditelná, věřte mně to.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. O slovo se přihlásil pan kolega Jiří Stodůlka.

Senátor Jiří Stodůlka: Pane předsedající, dámy a pánové, já možná jenom několik málo slov k tomu, proč jsme do jednacího řádu Senátu zařadili svého času tuto pasáž o projednávání petic v Senátu.

Bylo to na popud anebo inspirováno rakouským modelem, kde je něco podobného a v Parlamentu se projednávají takovéto velké petice s tím, že si toho zřejmě všimnou sdělovací prostředky, že existuje nějaký problém a Parlament k tomu by měl zaujmout stanovisko týkající se změny zákonů. Pokud ten problém je až tak velký, že už přesahuje jistou mez místního problému, tak je zřejmě nějaká chyba třeba také v zákonodárství, v zákonech, v legislativě.

To bylo uděláno tady z tohoto důvodu. Myslím si, že u tohoto bychom měli zůstat, že bychom neměli rozhodovat věci, které stejně nemůžeme rozhodnout. My můžeme možná něco doporučit, ale to by mělo vyvolat nějakou diskusi o tom, co vlastně je špatně v našem zákonodárství, podle čeho se dějí věci, proč si lidé ztěžují v takovém velkém množství, v takovém objemu. To bychom si měli z těchto petic brát. Nic víc, nic míň. My tady skutečně nejsme ti, kdo budou měnit územní plány měst a obcí.

Tento vážný problém tady můžeme skutečně vzít na vědomí, a dál by to měli řešit ti, kteří to mají ve své kompetenci. A pokud jako zákonodárci cítíme, že je třeba něco změnit v zákonech, tak konejme, ale ne na tomto konkrétním případu.

Já vím, že Senát není místo, kde by zrovna sdělovací prostředky chtěly rozvířit nějakou veřejnou diskusi na toto téma. Je to škoda. Ale tento brněnský problém je třeba vzít na vědomí a skutečně nechat rozhodovat lidi, kteří jsou k tomu kompetentní.

A já bych se za to velmi přimlouval, abychom to nechali těm kompetentním lidem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. A znovu se hlásí pan kolega Martin Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové. Vůbec nezpochybňuji, že ten problém není složitý a ať se zvolí jedna nebo druhá varianta, vždy to bude někomu vadit. Ale nemohu souhlasit se závěry pana kolegy Stodůlky, že jsme tu od toho, abychom se věnovali jenom legislativě a toto není ten případ. Já se domnívám, že senátor a Senát má i jinou úlohu než legislativní.

Když jsem nastupoval do Senátu, tak tu ještě někteří z vás jsou z doby, kdy jsme neměli ustanovený úřad ombudsmana, a stěžovali si někteří z vás, vy jste zažili tu dobu a senátor v té době měl daleko víc práce, protože tu roli ombudsmana suploval.

Mezitím úřad Veřejného ochránce práv byl zřízen a ombudsman z nás sňal mnohé břímě.

Nicméně my máme petiční výbor a já se domnívám, že petiční výbor hraje podobnou roli, jako hraje v některých věcech ombudsman. A toto je prostě ona záležitost. Na nás se obrátili občané, my jsme se s tím problémem seznámili, zjistili jsme, že máme pochybnosti o tom, že je dodržován český právní řád. A my nic nepožadujeme na kraji nebo neprosazujeme jako Senát tu nebo onu variantu; já už jsem o tom hovořil.

V návrhu usnesení konstatujeme, že Senát Parlamentu ČR považuje za žádoucí, aby ministerstvo přešetřilo, jedno ministerstvo, druhé ministerstvo, aby Nejvyšší kontrolní úřad zahrnul do své činnosti prověření přípravy operačního programu DOPRAVA, atd. Máte to před sebou, nebudu to číst.

My si samozřejmě nemůžeme nic vynutit, nicméně Senát pokládá za nutné upozornit na to, že jistý problém existuje a žádáme ministerstva a patřičné úřady, aby se tomuto problému patřičně věnovaly.

Myslím si, že by k tomu jistá váha horní komory Parlamentu mohla přispět, aby pochyby jisté části občanů, jichž se tento problém dotýká, a není to malá část občanů, jsou to desítky tisíc lidí, byly příslušnými institucemi vyvráceny. My to za ty instituce neděláme, ani nechceme dělat, ani nemůžeme dělat.

A v bodu II. našeho návrhu zase vyzýváme ústřední orgány státní správy, prostě my nic nediktujeme, nic nerozhodujeme, k ničemu se nepřikláníme, tam ani onam, ale chceme, aby byly vyvráceny pochyby. A k tomu institut petic a petičního výboru a i tento institut, který, zaplaťpánbůh, sem byl zaveden, veřejné projednávání petic, má sloužit.

To je zase můj názor. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, byl jste poslední přihlášený. Chtěl bych se zeptat, jestli některý z našich hostů, kterých se dotýká projednávaná petice, se chce přihlásit o slovo? A ještě se přihlásil pan kolega Slavotínek.

Senátor Rostislav Slavotínek: Vážené kolegyně a kolegové, jen několik slov. Chtěl bych navázat na to, co říkal teď naposledy kolega Mejstřík, že pouze vyjadřujeme pochybnosti. To je právě ten problém. Myslím si, že pochybnosti mohou být vyjádřeny na základě znalosti té věci. To, co zde zaznělo např. z vystoupení pana kolegy Zlatušky nebo pana kolegy Mejstříka, o každé té věci se dá polemizovat. Hovořilo se zde o křižovatce, zda je lepší v Bosonohách nebo v Ostrovačicích, jak je to s tím tunelem zaústěným do břehů řeky Svratky atd.

Hovořilo se o tom, že trasa R43 jde přes hustě zastavěnou obec. To jsou věci, které nejsou pravdivé. Kdo situaci zná, nemůže s takovými výroky souhlasit. To je právě ten problém. Zná to několik z nás, kteří přímo v Brně bydlíme, nebo jsme se s tím eventuálně seznámili jako pan kolega Mejstřík. Přestože je z Prahy, jel na to veřejné projednávání. Naprostá většina vás kolegů, při vší úctě, ten problém nezná. Domnívám se, že právě z toho důvodu bylo navrženo to usnesení takové, které říká, že konečné rozhodnutí v tomto by měly udělat orgány, které jsou místně obeznámené a místně příslušné, tzn. veřejnosprávní orgány Jihomoravského kraje, města Brna a určených obcí.

Čili znovu bych apeloval na to, abychom přijali toto usnesení.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Je přihlášen pan kolega Sehnal.

Senátor Vlastimil Sehnal: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, nechtěl jsem vstupovat, ale to, co zde říká pan kolega Slavotínek, to je přesně ten moment, že jsme někteří, kterých se to týká… Já jako představitel obce Lipůvka na Blanensku znám celou situaci, jaká je, tak na druhé straně vnímám petenty, že řeší problém, který se jich nesmírně dotýká. Zrovna tak se dotýká mé obce, ale nelze, abychom řešili technickou dokumentaci nebo technické problémy samotné výstavby. Od toho je krajský úřad, od toho jsou jednotlivé obce, od toho je Magistrát Brna. A já mám za to, že tam se to přesně děje.

Pan kolega Mejstřík říká, že přijel do Brna na pár hodin a že se s tím dostatečně seznámil, že do ničeho nezasahuje a zasahovat nechce, ale v diskusi řekl, že zde dálnici nelze vést. To není pravda, já jsem byl na těch jednáních, zúčastňoval jsem se jich asi od roku 1985, čili ještě za dob komunismu se řešila trasa výjezdu z Brna s Italy. Když do toho zasahuje jak kraj, tak města i jednotlivé obce, tak to je přesně ten moment, k tomu patří i ti petenti a jednotlivé obce určitě na trase od Svitav až do Brna nebo naopak. Zrovna tak vznikají další petice, které nejsou k ničemu jinému, než aby řešily ten obchvat dálnicí apod. a zrovna tak, aby to co nejméně postihlo ty občany, kteří tam žijí.

Myslím si, že to, co navrhuje kolega Slavotínek, je přesně ten moment. Věřím, že ty orgány spolupracují s petenty nebo s ostatními občanskými sdruženími. Náš společný zájem je vybudovat tuto komunikaci. Jak jste jistě slyšeli, plánuje se to od roku 1941, resp. 1926. Já už tam chodím 21 let. Byl bych hrozně rád, aby se to začalo řešit, aby skončily diskuse, aby se našla řešení, řešení Bystrce, řešení Lipůvky, Svitávky nebo Svitav.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. O slovo se hlásí zástupkyně petentů, paní Pálková. Prosím, máte slovo.

JanaPálková: Děkuji za možnost vystoupit s reakcí k dosavadnímu průběhu projednávání petice. Chtěla bych zdůraznit, že nejsme ekologičtí aktivisté, zastupuji zde občany.

Předložením petice do Senátu jsme neměli v úmyslu požadovat po této komoře, aby rozhodla o trase této komunikace, ale aby hlavně napomohla, aby byly dodrženy zákonné postupy v územním plánování těch orgánů, které jsou k tomu kompetentní.

Ráda bych se vyjádřila k některým tvrzením, která zde padla. Na některá již reagoval pan senátor Zlatuška, já bych se tedy soustředila na ty, na které ještě reagováno nebylo.

K těm tvrzením, která zde přednesl pan senátor Slavotínek, bych ráda upřesnila, že majetkově není trasa, která je doposud prosazována, vypořádána. Bylo by nutno jednat s přibližně 1380 vlastníky, a to v úseku Kuřim - Troubsko. To, že je čtyřpruh částečně vybudován, je pravda, ale tato část komunikace slouží městu a v žádném případě to není komunikace tranzitní.

Pan senátor Slavotínek zde tvrdil, že má informace o tom, že R43 je v územním plánu velkého územního celku. To zcela vyvrací stanovisko MPO z července letošního roku.

Je mi velmi líto, že pan senátor zde zpochybnil to, že petici podepisovali informovaní lidé. Vlastně tím zpochybnil i svéprávnost petentů. Já mohu potvrdit, že lidé tuto petici podepisovali po dobrém zvážení situace a po tom, kdy jsou velmi dobře obeznámeni, jakého problému se týká.

K tomu, že tento průtah zasahuje jen malou část obyvatel, bych chtěla upřesnit, že Bystrc má v současnosti 25.000 obyvatel a tento počet poroste, protože se buduje další část této městské části.

K tomu, co zde uvedla paní senátorka Venhodová, bych chtěla doplnit, že dopravní generel potvrzuje, že po obchvatové trase by jezdilo přibližně 16 - 20.000 vozidel, což jistě není malý počet na to, aby nebylo odlehčeno Brnu.

Bystrcká trasa nikdy nebyla doposud porovnána s jinou variantou.

K tomu, co zde uvedl pan senátor Horník, bych chtěla upřesnit, že R43 není místní záležitost, protože je zařazena do sítě TEN, a tím je předurčena pro mezinárodní tranzitní dopravu.

Na stole je návrh usnesení navržený petičním výborem Senátu, návrh zjevně vypracovaný po prostudování materiálů, které jsme předložili na jednání v Brně. Domníváme se, že tento návrh ukazuje správný směr tím, že požaduje, aby na všech úrovních územního plánování, včetně plánování hlavních koridorů dopravy, a to jak v resortu MMR, tak i v resortu min. dopravy, byly prokazatelně prověřeny dosavadní postupy, a to zejm. na úrovni Jihomoravského kraje, města Brna a Ředitelství silnic a dálnic.

Věříme, že jsme předložili dostatečné množství argumentů, včetně výsledků prověřování z nejvyšších úrovní v tomto státě, které toto dobře zdůvodňují.

Návrh usnesení nepředepisuje, kudy má předmětná komunikace vést. Toto zcela v souladu se zákony ponechává k projednání v procesech řízených zákony. Je však logické, že návrh poukazuje na to,a by byla posouzena možnost vybudování R43 jako obchvatu města Brna vedeného mimo katastrální území města při splnění všech požadavků EU na R43 jako na součást transevropské dálniční a silniční sítě TEN podle přístupové smlouvy k EU.

Domníváme se, že tento požadavek je logický i proto, že vedení této komunikace TEN jako průtahu městem Brnem je vyloučeno vylučovacími kritérii. Prvním z těchto vylučujících kritérií je samotná definice sítě TEN v závazné legislativě EU. Je to jasně vidět i z korigovaného českého překladu této legislativy, který byl publikován v srpnu letošního roku v úředním věstníku EU. Opravený text jednoznačně stanovuje, že síť TEN zahrnuje komunikace, jež míjejí hlavní sídelní útvary.

Pokud ČR chce splnit svůj závazek k EU a směr R43 vybudovat v souladu s přístupovou smlouvou, pak je nutné hledat takové trasy, které skutečně budou míjet hlavní sídelní útvar, kterým Brno je. V hustě osídlené brněnské aglomeraci musí být dodrženy zákonné normy v hlučnosti a prašnosti. Již dnes je dobře známo, že v jižní části brněnské aglomerace, např. v Bosonohách a Troubsku jsou vysoce a dlouhodobě překračovány nejen zákonné limity, ale i jejich meze tolerance. Je tedy zákonnou povinností pro orgány státní správy, aby realizovaly účinný program pro snižování imisí. Toto se však neděje.

Je tedy vyloučeno, aby v oblastech, kde jsou zákonné limity překročeny místo snižování zátěže hlučnosti a prašnosti byly budovány další velké dopravní stavby, které hlučnost a prašnost nevyhnutelně dále nad zákonné limity zvýší. Z těchto důvodů je dnes již vyloučeno umístit křižovatku R43 a D1 do prostoru Troubska a Bosonoh. Je to skutečně závažný problém.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Promiňte, vašich deset minut se blíží ke konci.

Jana Pálková: Ano. Pokud má R 43 nejen sloužit jako transevropská komunikace, ale má mít také přínos pro druhé největší místo republiky, pak R43 musí být vybudována v relativní blízkosti Brna. Pouze pak může nejen míjet hlavní sídelní útvar Brno, ale i sloužit jako jeho plnohodnotný obchvat.

V každém případe bude potřeba věci udělat transparentními a poskytnout veřejnosti jasné a věcné odpovědi. Jinak je nebezpečí, že se za netransparentním procesem může skrývat například propojení státní správy a nejen státní správy na podnikatelské subjekty, což je jistě nepřípustné.

Jsme si vědomi, že kvalitní komunikace od Brna na sever je potřebná a v žádném případě nestojíme proti její rychlé výstavbě.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Prosím o vaši poslední větu.

Jana Pálková: Potřebujeme dobrou infrastrukturu i finanční prostředky z Evropské unie. Abychom ale na tyto miliardy dosáhli, je třeba předkládat kvalitní projekty a neplatí to jistě jen o miliardách z EU. Věříme, že jako nejvyšší zákonodárci přijmete takové usnesení, které napomůže plnému dodržování zákonů na úrovni ministerstev, kraje i města. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji vám a prosím pana kolegu Sequense.

Senátor Richard Sequens: Milé dámy, vážení pánové, možná si řeknete, co Plzeňák nám tady Brňákům bude povídat, kudy má jít obchvat či průtah. Já to nebudu činit, ale jako Plzeňák mám docela dobrou zkušenost s takovýmto jednáním o plzeňském obchvatu a myslím si, že řada z vás, kdo zde působí déle než já, tak jistě o tom také ví své.

Ale paní Pálková tak hezky začala a pak bohužel to zase sklouzlo k detailům ryze brněnským. Tady je podle mě, a tak to cítím tedy, otázka, jestli jsme už tak daleko, že si můžeme dovolit vzít tu petici jenom na vědomí a spoléhat na to, že všechno proběhne tak, jak má podle principu demokracie, ale já se domnívám, že ta demokracie u nás je pořád ještě trošičku formální a občas mám obavu, ono to sice působí, že je všechno v pořádku, ale ve skutečnosti to nemusí být úplně v pořádku, takže z toho takový ten závan pochybnosti přece jenom vane. A to je to druhé usnesení našeho výboru.

Já se domnívám, že jsme všichni dostatečně zkušení a slyšeli jsme spoustu argumentů. Kdo chtěl si obstarat nějaké další argumenty, tak si je obstaral a nezbývá, než se rozhodnout pro jedno z těchto dvou doporučení. Buď je to usnesení, které navrhuje pan kolega Slavotínek, anebo je to usnesení, které tady tlumočil Martin Mejstřík anebo pan kolega Zlatuška. Já osobně spíš bych se přiklonil po zkušenostech z té Plzně k usnesení, které předkládal výbor.

A jenom ještě pár glos na závěr. Já jsem moc rád, že se zde projednávají petice, jsem strašně rád, že si lidé nenechají všechno líbit a když se jim zkrátka něco nelíbí, tak se o to začínají sami starat. To je ten zárodek, a doufejme, že už to není zárodek, že už je to něco trošičku vzrostlejšího, občanské společnosti, takže děkuji všem těm petentům, že k nám chodí a nutí nás k takovýmto debatám.

Další věc je, že to je skutečně závažný problém. My jsme první na světě v rakovině třeba, a teď zase mi asi vytknete, že se pouštím na půdu, kde se cítím dobře, do oblasti medicíny. Vedou se debaty, proč to je, proč máme tolik nádorů a třeba to je proto, že tady je zkažené životní prostředí a že tu dýcháme špatný vzduch a pijeme špatnou vodu a toto je třeba taková situace, kdy to můžeme nějakým způsobem ovlivnit. Já si dovedu docela dobře představit rozdíl mezi průtahem a obchvatem, ale tím bych se vrátil k tomu, co jsem tady na začátku trošku kritizoval. Nechci o tom debatovat. Ale ten problém je skutečně závažný.

Přistupme k tomu podle našeho nejlepšího svědomí a vědomí, ukončeme debatu už a pojďme si vybrat jedno z těch usnesení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a prosím paní kolegyni Seitlovou.

Senátorka Jitka Seitlová: Pane předsedající, dámy a pánové, debata už je velmi dlouhá, nicméně myslím, že jsme se dostali tam, kam jsme si asi nepřáli se dostat.

Víte, já si myslím, že je důležité, abychom si uvědomili, že v České republice máme samosprávné orgány na určité úrovni. Ty samosprávné orgány jsou voleny, máme zastupitelskou demokracii. A tyto samosprávné orgány mají právo rozhodovat o kompetencích, které jsme jim svěřili. Tedy potud, a jestliže se město X rozhodne, že povede dálnici vpravo, není v žádném případě namístě, aby Senát, který nemá žádnou kompetenci v této věci, debatoval o tom, jestli má vést silnice vlevo.

To je první premisa, kterou bychom měli respektovat za každé situace. Jistě, že se v tom městě X - našli bychom i další města, kde se objeví problémy podobného typu, ale proto máme systém samosprávy, který jsme si ústavně schválili a který budeme respektovat.

Pak je ale druhá věc, kterou bych také chtěla zdůraznit, že se tady objevily názory, které říkají, že tato samospráva porušila ale zákon. Slyšela jsem petenty, poslouchala jsem je velmi pozorně, slyšela jsem předkladatele, slyšela jsem zastupitele města a dalšího zpravodaje, který prověřoval situaci, ale pokaždé bylo řešeno něco zcela jiného. Existuje tu jakési stanovisko ministerstva dopravy, ale proč tedy ministerstvo dopravy, když zjistilo porušení zákona, nepodalo trestné oznámení nebo nepředložilo tuto věc soudu. To se dostávám do další úrovně. Existuje preambule, která říká: Pokud zastupitelstvo jako právnická osoba poruší zákon, pak na to máme zase jiný systém, který řeší tyto situace se všemi nástroji, které k k tomu má. Znamená to, že má právo vyžádat si všechny doklady, vyslechnout kohokoliv a prověřit takovou situaci.

Dámy a pánové, seznámili jste se s oběma peticemi a musím dát za pravdu tomu, že petice, kterou přijal výbor, do určité míry zejména ve druhé a třetí části předpokládá, že k pochybení došlo. V tuto chvíli to nejsem schopna z informací, které mám skutečně posoudit. Dokonce jsem jednala i s řadou místních lidí a slyšela jsem naprosto protichůdné informace.

Pokud se týká usnesení, které je před námi cosi jakýmsi směrem naznačuje. Je velmi obtížné dohodnout se, které z usnesení je správné a které správné není. Myslím si, že obě by měla být do určité míry upravena. Já osobně ani s jedním z nich se nemohu plně ztotožnit.

Nechci tady na plénu zdržovat a vést další dohady, nebylo by jistě účelné, abychom to přerušovali a odkládali. Domnívám se, že bychom jako Senát neměli přijímat usnesení, o kterém se domnívám, že určitý politický střet, který byl místního až krajského charakteru, se přenáší až na půdu Senátu. Nemyslím si, že je to dobře. Myslím si, že tady máme instituce a mechanismy, které by takové situace podle toho, jak máme řazenu samosprávu, jak máme systém soudů řešili. Věci by měly být prověřeny, abychom v jednom nebo v druhém usnesení něco za ně fakticky rozhodovali nebo dávali někomu z nich v tuto chvíli za pravdu, aniž k tomu máme dostatek informací.

Dámy a pánové, zvažte, jak se k těmto oběma návrhům postavíme. Domnívám se, že v tuto chvíli je na zváženou, jestli se vyjádřit ve prospěch té nebo oné strany. Myslím si, že bychom takto neměli do věci jako Senát vstupovat.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní kolegyně. Dále se přihlásil kolega Rostislav Slavotínek, připraví se kolega Jaroslav Kubera.

Senátor Rostislav Slavotínek: Omlouvám se, že ještě jednou vystupuji, ale chtěl bych reagovat na to, co říkal kolega Sequens, když určitým způsobem vyslovil také pochybnost o demokratických postupech některých orgánů kraje a města. Chtěl bych demonstrovat, že postupy jsou demokratické a jsou v pořádku, na jednom případu. Nechci debatovat o některých polemických věcech, které tady zazněly z úst paní Pálkové. Poměrně nedávno bylo zpochybněno to, že v územním plánu vyššího územního celku brněnské regionální aglomerace je zakotvena skutečně trasa R 43. Zpochybnění bylo učiněno poměrně nedávno představiteli petentů a krajský úřad na to reagoval tím, že písemně požádal ministerstva o metodické posouzení územního plánu, jestli je pravda ve schváleném územním plánu, nebo zda je to zpochybnění oprávněné. To jen na podporu toho, že demokratické principy fungují. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se přihlásil jako poslední kolega Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Pevně doufám, že jako poslední, pane předsedající, pokusím se nikoho nevyprovokovat. Vůbec nebudu mluvit o silnici, ale o peticích. Od roku 1990 jsem viděl tolik petic, z nichž většina nebyla ani správně napsaná, protože mnozí petičníci nesplnili to, co petice má obsahovat. S peticemi se nakládá velmi lehkovážně.

Vzpomínám si, kdy 35 tisíc lidí podepsalo petici proti utrácení psů v útulcích, ale nikdo z nich si nevzal psa z útulku. Když je totiž petice zadarmo, podepíše ji i ten, kdo na tom zvláštní zájem nemá. Kdyby byl poplatek tisíc korun za podpis, lidé by se rozmýšleli.

Kromě toho petičníci jsou vždycky přesvědčeni, že když napíší petici, tak musí být tomu, co si přejí, vyhověnu. Připomenu dálnici D 8, kde máme dvě petice: jedna je pro rychlou dostavbu dálnice D 8 a má 200 tisíc podpisů, druhá je proti a má 198 tisíc podpisů. Která je správná, kdybychom ji poslali sem, což by nás ani nenapadlo, jak bychom rozhodovali v takovém případě?

Problém bude vždycky, kdykoliv se bude cokoliv stavět, vždycky se najdou lidé, kteří s tím budou mít problém. Někomu se nelíbí, když sto metrů od jeho nemovitosti má vést dálnice či silnice, ale každá by si měl také uvědomit jinou věc. Uvedu to na kamionech. Všichni hojně navštěvují hypermarkety a odvážejí odtud po malých vozících, ale do hypermarketů musí někdo zboží, které si kupují dovést. Ekoteroristé velmi často využívají všech výdobytků civilizace, a to i těch, proti kterým protestují.

Myslím si, že nám vůbec nepřísluší zde rozhodovat, zda silnice D 43 bude či nebude, je to věc místních orgánů. Paní senátorka Seitlová řekla větu: Proč ministerstvo nepodalo trestní oznámení? Proč by ministerstvo mělo podávat trestní oznámení, paní senátorko? To jsou všechno spory občansko-právní, obchodní. My jsme se pomátli a na všechno, kde dojde k porušení zákona všichni houfně podávají trestní oznámení.

Zabývejme se petičním zákonem, zabývejme se tím, zda tak snadno se dá podepsat. Vzpomínám si na petici v Dánsku. Protože petiční arch měla krásná blondýna, tak jsem ho podepsal, ale netuším, o čem byl a jak petice dopadla. Petice není o tom, že bude větší demokracie, protože vždycky je to tak, že polovina je pro a polovina proti. Mám teď na stole jednu petici proti výstavbě parkoviště v sídlišti a petičníci mluví jménem všech pracujících, nejraději říkají, že mluví jménem všeho pracujícího lidu, ale pak se zjistí, že je jich jen osm, kteří to nechtějí před svým domem. Nejraději by chtěli parkoviště jen pro svá auta. Představme si ovce, které vždycky protestují proti tomu, aby něco jelo kolem jejich obce. Představte si, kdybychom tam postavili dálnici dostatečně daleko a neudělali tam úžasně drahé mosty, které všechny obce chtějí, aby to měly na dálnici co nejblíže, lidé by museli jet sto kilometrů, aby na dálnici mohli najet. To by se jim velmi nelíbilo. Navrhuji, abychom se peticemi příliš nezabývali, protože je stejně nevyřešíme, vzali je na vědomí a spíš nutili, aby nám je petičníci neposílali. Ať je posílají tam, kde jsou síly, které mohou na věci něco změnit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím.

Pane zpravodaji, vyjádřete se, prosím, k proběhlé rozpravě.

Senátor Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, konstatuji, že v rozpravě zaznělo 18 vystoupení od 13 senátorů včetně jedné senátorky, vystoupila i zástupkyně petentů paní Pálková. Jejich protiargumenty, které zazněly, vše to, co bylo po věcné stránce týkající se technického řešení potřeba říci, zřejmě zaznělo.

Ve dvou vystoupeních senátorů, Slavotínka a Kubery, zaznělo zpochybnění petentů jako takových. Konstatuji, že je dobře, že od nás obecně nezaznívá ani třeba zpochybnění našich voličů, to bychom možná ani nevěděli, proč jsme zde. V jednom případě kolegyně Seitlová se vyslovila proti přijetí jakéhokoli usnesení, pan kolega Kubera zde řekl, že má návrh nezabývat se, ale pravděpodobně to nebyl návrh nezabývat se podle jednacího řádu, protože to při projednávání petic vůbec není možné. Zhruba dvě třetiny vystupujících se stavěly zdrženlivě k tomu návrhu, který předložil výbor, a zdálo se mi, že se klonili k návrhu kolegy Slavotínka. Ve vystoupení senátora Sehnala padla jedna velmi podstatná věc, kterou bych si dovolil z té debaty vypíchnout. On totiž řekl, že kompetence je na příslušných orgánech a použil přímo formulace, že příslušné orgány spolupracují s petenty. Dovolil bych si zdůraznit, že z toho, jak byla tato petice projednávána, jak byli zástupci příslušných orgánů zváni a jakým způsobem vystupovali, myslím si, že to je přesně bod, který není splněn, a že toto je bod, který odpovídá i na výhradu, kterou měl kolega Stodůlka k tomu, jestli vůbec zaujímat postoje tam, kde navrhujeme přímo změnu zákonů. Orgány evidentně s petenty nejsou ochotny transparentním způsobem jednat. Zaznělo zde to, s jakými potížemi se zástupci petentů setkávají v okamžiku, kdy po samosprávě nebo veřejné správě vyžadují informace, které by jim měli být podle zák. č. 106 poskytovány. Objevili se zde dříve dokonce formulace o tom, že je to jakási sabotáž fungování úřadů, konkrétně takováto a podobná vyjádření zazněla z Jihomoravského kraje. Problém je, že ani projednávání petice samotné v okamžiku, kdy jsme jednali na místě samém, nebyli schopni zástupci samosprávy zaujmout rozumný postoj do té míry, že by si dokonce rezervovali čas na jednání, který byl předem stanoven. Náměstek brněnského primátora se rozhodl po 13.00 hod. jednání, poté, co odezněly prezentace petentů, že prostě nemá další čas a že bude odcházet. Víceméně se k němu připojila krajská radní, která tam byla z pověření krajského hejtmana. Na jednání samotném jsem musel zrušit plánovanou 10minutovou přestávku a žádat náměstka primátora, aby se alespoň vyjádřil k tomu, oč se tam jedná. Máte možnost si to přečíst v přepisu, že on je politik a nemůže se vyjadřovat k dopravním a právním kompletům, které tam zazněly. To vše je v přepisu. Problém tedy spočívá v tom, že není pravda, že by příslušné orgány spolupracovaly a není pravda, že součinnost orgánů veřejné správy a veřejnosti je taková, jaká by měla být, resp., že jsou rozumným způsobem vynutitelné vazby, které zákon předpokládá. Připomínám, že usnesení, se kterým z výboru přicházíme, se nesnaží rozhodovat tento problém vedení R 43, pouze apeluje na to, aby se postupovalo ve shodě se zákonnými normami, které předkládá, a je zde výzva k tomu, aby při plánování a realizaci hlavních koridorů dopravy nedocházelo k porušování zákona nebo problematickému čerpání veřejných prostředků. Proto doporučuji Senátu, aby schválil návrh usnesení v tom znění, jak ho předkládá výbor. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Ještě budeme hlasovat. Máme dva návrhy. Musíme hlasovat tak, jak předpokládá jednací řád. Za prvé o pozměňovacím návrhu, čili o návrhu kolegy Slavotínka, a potom o návrhu z výboru. Nezaznělo zde nic, co by výborový návrh nějak kouskovalo, takže bych navrhoval nejprve hlasovat o pozměňovacím návrhu kolegy Slavotínka jako o celku a poté o návrhu usnesení tak, jak přišel z výboru. Děkuji. Budeme tedy považovat návrh kolegy Slavotínka za pozměňovací návrh k návrhu výboru.

Senátor Jiří Zlatuška: Myslím, že tak byl formulován, tak jsem tomu rozuměl. Je to pozměňovací návrh k návrhu výboru nebo alternativní návrh k druhému usnesení?

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Je to pozměňovací návrh. Budeme napřed hlasovat o něm. Můžeme přistoupit k hlasování.

Zahajuji hlasování. Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu k návrhu výboru, který podal kolega Slavotínek, který nám tu přečetl. Kdo je pro tento pozměňovací návrh, ať stiskne tlačítko ANO, kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE. Pozměňovací návrh byl schválen. V hlasování pořadové č. 67 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 37, proti byli tři. Návrh byl přijat.

Teď budeme tedy hlasovat o návrhu výboru pozměněném pozměňovacím návrhem.(Hlasy ze sálu: Zmateční hlasování.)

Pane kolego, takovýmhle způsobem to navrhl zpravodaj, tak to navrhl pan kolega Slavotínek a já jsem se vás dvakrát ptal, jestli někdo proti tomu něco namítal. Tak si to takhle odhlasujeme. Všichni jste byli pro v tom okamžiku. Pane zpravodaji přečtěte znění na mikrofon.

Senátor Jiří Zlatuška: Já se domnívám, že už je zde četl kolega Slavotínek, ale je to petice: Senát PČR bere na vědomí petici občanů, „petici proti stavbě rychlostní komunikace R 43 po trase tzv. německé dálnice v úseku Kuřim - Bystrc - Troubsko“. Konstatuje, že rozhodnutí o vedení trasy RK je plně v kompetenci orgánů Jihomoravského kraje, města Brna a dotčených obcí. Toto je znění pozměňovacího návrhu, který předkládal kolega Slavotínek a já bych jen doplnil čárky mezi ty body a tečku nakonec, ale jinak toto jsme teď schválili jako modifikaci toho usnesení.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Takže o tomto budeme teď hlasovat. Kolega Slavotínek se hlásí.Já bych rád, aby pánové tady vpravo, kteří vykřikují ze svých sedadel, si rozmysleli, co opravdu chtějí. Byla příležitost říci, že to jsou dva různé návrhy. Teď je na to trochu pozdě, ale nic se nestalo, budeme hlasovat dvakrát. Prosím, pane kolego.

Senátor Rostislav Slavotínek: Já jen technicky, možná je to v rozporu s jednacím řádem, ale skutečně to je jiný návrh usnesení, to není pozměňovací návrh k návrhu výboru.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Tak proč jste odpovídal, že to je pozměňovací návrh, když jsem se vás specificky ptal?

Senátor Rostislav Slavotínek: Asi jsem špatně slyšel. Omlouvám se.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Hlasujeme o návrhu tak, jak byl teď přednesen. Nemusíme, my to vezmeme jako pozměňovací návrh celého textu, jenom se musí hlasovat o jednou víc. Budeme hlasovat o tom, abychom schválili ten návrh ve znění pozměňovacího návrhu kolegy Slavotínka.

Budeme hlasovat o návrhu ve znění pozměňovacího návrhu kolegy Slavotínka. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE. V hlasování pořadové číslo 68 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 35, proti byli dva. Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu.

Ke slovu se hlásí předseda volební komise kolega Pavlata, který má významné sdělení.

Senátor Josef Pavlata: Takže se vrátíme z Kyjevské univerzity do reálu a já bych, pane předsedající, dámy a pánové chtěl oznámit sdělení volební komise. Na dnešní schůzi totiž Senát zřídil svým usnesením dočasnou komisi pro posouzení ústavnosti Komunistické strany Čech a Moravy. Volební komise proto v této souvislosti přijala usnesení, kterým

  1. stanovuje lhůtu pro podání návrhu na členy a návrhu kandidátů na předsedu dočasné komise Senátu pro posouzení ústavnosti Komunistické strany Čech a Moravy do čtvrtka 9. listopadu 2006 do 16.00 hodin.

  2. Pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát, což jsem právě provedl, a jenom bych dodal, že komise bude mít 11 členů a podle principu poměrného zastoupení by mělo její složení vypadat následovně: ODS 5 členů, KDU-ČSL 2 členové, KOD 2 členové, ČSSD 1 člen a SNK 1 člen. Tolik mé sdělení a děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Máme lhůtu do 9. listopadu.

Přejdeme k projednávání dalšího bodu, kterým je

<A NAME='st386'></A>

Vládní návrh působení sil a prostředků Armády České republiky

v zahraničních operacích v roce 2007

Senátní tisk č. 386. Vítám mezi námi pana ministra obrany Jiřího Šedivého a prosím, aby se ujal slova.

Ministr vlády ČR Jiří Šedivý: Dobrý večer, pane předsedající, vážené dámy a vážení pánové. Dovolte mi přednést k vašemu zvážení a případně projednání návrh působení sil a prostředků Armády České republiky v zahraničních operacích v příštím roce.

Já bych začal spíše obecným konstatováním, že působení zahraničních misí se pro nejenom naši armádu, ale i armády našich spojenců stává v zásadě již takovým ústředním úkolem. Není to jakýsi nadstandard k těm tradičním funkcím ozbrojených sil. Vycházíme z toho, že jakkoli vitální nebo životní národní zájmy zůstávají, změnilo se v novém bezpečnostním prostředí místo jejich hájení, které je mnohdy daleko za hranicemi naší země. V našem návrhu vycházíme také z kontinuity české zahraniční a bezpečnostní politiky a pokrčujeme v působení ve třech základních místech nebo oblastech, tzn. západní Balkán, Irák, Afghánistán.

Zároveň tedy vycházíme z určitých dlouhodobějších závazků, které máme vůči Organizaci spojených národů, vůči Evropské unii, vůči Atlantické alianci a chtěl bych také zdůraznit, že všechny operace, do kterých se chystáme, vyslat své vojáky, jsou řádně mandátovány Organizací spojených národů.

Oproti loňskému roku mírně zvyšujeme celkový limit nebo strop našich vojáků, které můžeme v těchto mantinelech vyslat do zahraničí, asi o 120, čili celkové číslo může dosáhnout až 1125 vojáků.

Dalším novým momentem je to, že připouštíme možnost v případě zájmu vyslat kontingent do počtu 10 vojáků resp. vojenských expertů, připravujeme pro tuto operaci pyrotechniky do mise UNIFIL v Libanonu. Co se týče západního Balkánu, budeme pokračovat v naší přítomnosti v misi KFOR v Kosovu a zároveň v misi AFIA nebo EUFOR v Bosně a Hercegovině, tzn. to je mise Evropské unie. V Iráku by měli i nadále působit naši vojenští policisté v počtu kolem jedné stovky, kteří tam cvičí místní policejní síly. V Afghánistánu hodláme působit na dvou místech, na severu v okolí města Fajzabád, kde ochraňujeme provinční rekonstrukční tým, který se zabývá v zásadě již takovými rozvojovými aktivitami, buduje školy, irigační zařízení apod. A zároveň budeme mít již od 1. prosince a bude to pokračovat i v příštím roce na starosti provoz mezinárodního letiště v Kábulu.

Zároveň ten materiál také obsahuje náš příspěvek do pozorovatelských misí OSN, resp. informuje o připravenosti ČR vojensky přispět do systému pohotovostních ujednání Organizace spojených národů. A poslední bod, který bych rád zmínil je, že v tomto materiálu je také uvedena skutečnost, že pro první polovinu příštího roku jsme vyčlenili do pohotovosti pro jednotky rychlé reakce Atlantické aliance naši chemickou jednotku.

Jde o to, že tato jednotka bude připravena pro nasazení v případě potřeby a případné náklady vyplývající z jejího nasazení budou hrazeny podle usnesení vlády ze zdrojů mimo rozpočet min. obrany. Jinak ostatní činnosti jsou hrazeny z rozpočtu min. obrany.

Vážený pane předsedající, vážené dámy a vážení pánové, chtěl bych vás poprosit o zvážení a případné projednání předloženého materiálu.

Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane ministře, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Chtěl bych požádat senátory, aby neodcházeli, resp. se vrátili do sálu. Tento bod potřebuje schválení polovinou senátorů, takže je velice důležité, abyste zde při projednávání a hlasování byli.

Garančním a zároveň jediným výborem, který se uvedeným návrhem zabýval, je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 386/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Štětina. Máte slovo, pane zpravodaji.

Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, v našem výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost jsme projednávali tento text včera. Dovoluji si vás informovat, že jsme jednomyslně dospěli k závěru a k doporučení pro naše ctěné plénum, které si vám dovolím přečíst a potom eventuálně v rozpravě odůvodním, proč jsme tak učinili.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 35. schůzi, konané dne 1. 11. 2006 k vládnímu návrhu působení sil a prostředků Armády ČR v zahraničních operacích v roce 2007. Senátní tisk č. 386.

Po odůvodnění zástupce předkladatele J. Šedivého, ministra obrany ČR, zpravodajské zprávě mé a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas. A teď bych vám jen řekl strukturu usnesení, hovořil tady o tom už pan ministr, o regionech, ve kterých působí naše jednotky. Naše usnesení jsme tedy rozdělili podle všech teritorií, kde naše jednotky působí a toto rozdělení odpovídá jednotlivým odstavcům, které vám přečtu a týkají se Balkánu, Afghánistánu, Iráku, NATO - NRF a Libanonu.

Výbor I. doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s

  • prodloužením působení sil a prostředků AČR v operacích Organizace Severoatlantické organizace (NATO) a EU na Balkáně v celkovém počtu do 730 osob na dobu od 1. ledna do 31. 12. 2007,

  • prodloužením působení sil a prostředků AČR v silách ISAF (International Security Assistance Force) pod vedením Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) v Afghánistánu v celkovém počtu do 225 osob na dobu od 1. 1. do 31. 12. 2007,

  • prodloužením působení sil a prostředků AČR v rámci mnohonárodních opatření v Irácké republice v celkovém počtu do 100 osob na dobu od 1. 1. do 31. 12. 2007,

  • působením sil a prostředků AČR v operacích Sil rychlé reakce Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO Response Force - NRF) mimo území ČR v celkovém počtu do 400 osob na dobu od 1. 1. do 15. 7. 2007 a do 35 osob na dobu od 1. 7. 2007 do 15. 1. 2008 s tím, že o případném vyslání do konkrétní operace rozhodne vláda, která o takovém rozhodnutí neprodleně informuje obě komory Parlamentu ČR,

  • vyčleněním specialistů AČR v počtu do 10 osob pro případné nasazení do mise UNIFIL (United Nations Interim Forces in Lebanon) v Libanonu.

II. žádá ministra obrany, aby žádal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost o nasazení sil a prostředků AČR v zahraničních operacích v roce 2007, a to nejpozději do 30. 6. 2008;

III. pověřuje předsedu výboru senátora Josefa Jařaba, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi.

Pan ministr se tady zmínil o tom, že nárůst počtu našich vojáků v zahraničních operacích bude zhruba o 110 mužů i žen, poněvadž i naše vojákyně slouží v zahraničí. Zmínil bych se o jednom případu, který představuje největší navýšení oproti současnému stavu, a to je Afghánistán. Především půjde o navýšení počtu našich vojáků na letišti v Kábulu o 50 mužů. Je to velmi těžká služba. Na kábulském letišti jsou to naši sapéři, kteří tam pracují, tedy neodminovávají, jak se někdy nepřesně říká, ale ničí tu munici, kterou minéři tam získávají.

Na severním okraji letiště v Kábulu se budou budovat nové budovy a nová základna mezinárodních sil a mezi starou základnou, která praská ve švech, a mezi nově zamýšlenou základnou, je něco, když to vidíte na vlastní oči, co skutečně vzbuzuje hrůzu. Když ustupovala Sovětská armáda, tak ve 4 bunkrech těsně vedle letištní plochy v Afghánistánu zanechala několik tisíc tun munice. Před odchodem a ústupem z Kábulu se pokoušela tuto munici vyhodit do povětří, ale udělala to, řekl bych, dosti nekvalifikovaně, poněvadž ty bunkry byly pouze podminovány, všecko se to zvedlo a zase to spadlo, aniž by to vybuchlo, zpátky v neuvěřitelné změti, kterou je potřeba likvidovat kousek po kousku. A na tom se právě budou podílet naši vojáci.

To je vlastně jeden z důvodů, proč zvýšení počtu našich vojáků je o několik desítek.

Dovolil bych si v závěru své řeči poděkovat panu ministrovi a říci, že si velmi vážím práce našich jednotek v zahraničí a doporučuji, dámy a pánové, abychom toto usnesení, které předložil výbor, schválili.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do ní se hlásí kolega Josef Jařab.

Senátor Josef Jařab: Kolegyně a kolegové, vážený pane předsedající, vyslechli jsme si, že usnesení bylo předáno a teď jsem předsedou výboru, Josef Jařab, a rád bych k tomu ještě něco řekl.

Co chci k tomu říci? Jde samozřejmě o jednu ze závažnějších norem, které tady projednáváme, vládní návrh o tom, že vysíláme lidi do nebezpečných situací, že to stojí peníze. A to je apel sice spíše na poslance, ale samozřejmě i na nás. Myslím, že je důležité, abychom hlídali i my plnění našich aliančních a mezinárodních závazků, a to pokud jde o plnění také přípravou těch prostředků finančních.

Ve výboru, jak říkal pan zpravodaj, jsme projednávali celou záležitost včera a myslím si, že velmi zodpovědně.

Řeknu-li zodpovědně, tak musím připomenout, že skoro všichni členové výboru v různých časových momentech navštívili naše vojáky např. v Bosně a Hercegovině, v Kosovu, v Afghánistánu, v Iráku a minulý týden jsme byli na libanonské hranici, kde ještě nemáme vojáky vlastní, ale kam směřuje naše pozornost a kde bychom mohli být požádáni Evropskou unií o pomoc.

Při návštěvě Norfolku a NATO a velitelství, jsou naši vojáci velmi oceňováni jak diplomatickými zástupci jednotlivých aliančních zemí, tak vojáky, kteří jsou veliteli i našich vojáků. A víme, že některé ty mise jsou dokonce pod naším velením. Myslím si, že mezinárodní prestiž naší armády, ale i prestiž našich vojáků doma, je nesrovnatelná s tím, jaká byla před deseti lety, patnácti lety. Myslím si, že na to můžeme být hrdi.

Já podpořím tento návrh vlády a prosím vás všechny, abyste tak učinili také.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se hlásí kolega Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové, kolega zpravodaj zde řekl jen velice stručně, že považuje jistou část za důležitou, a to je ta část, kde máme vyslovit předběžný souhlas s případným vysláním sil rychlé reakce.

Samozřejmě při striktním čtení ústavy bychom tento souhlas dopředu dávat nemuseli. Já se domnívám, že právě to, a chtěl bych za to vládu ocenit, že si uvědomuje, že její mandát není plný, a že v situaci, kdy nemá plný mandát, si říká o předběžný souhlas i s věcí, kterou by podle ústavy mohla rozhodnout sama. Mně se to líbí a chtěl bych doporučit, abychom toto usnesení přijali. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nikoho nevidím, takže rozpravu končím. Pane ministře, chcete se vyjádřit k rozpravě? Nechce. V tom případě poprosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil.

Senátor Jaromír Štětina: Pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové, po vystoupení pana ministra a po mém vystoupení jako garančního zpravodaje vystoupili dva senátoři, a to pan předseda zahraničního výboru Jařab a pan senátor Pospíšil. Oba dva shodně usnesení výboru podpořili a doporučili, abychom návrh, který jsem přečetl, přijali.

Znovu doporučuji, abychom přijali tento návrh, o kterém jsem vás informoval. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Budeme moci přistoupit k hlasování.

Všechny jsem vás odhlásil, prosím, přihlaste se všichni znovu.

Můžeme přistoupit k hlasování. Připomínám, že k vyslovení souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech senátorů, tj. 41 z nás.

V sále je přítomno 47 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 41.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE.

Hlasování pořadové číslo 69 - ze 49 přítomných senátorek a senátorů, pčři kvoru 41 pro hlasovalo 48, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji, pane ministře, a končím projednávání tohoto bodu.

Přecházím k dalšímu bodu, kterým je

<A NAME='stN91/05'></A>

Návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 2424/2001 o vývoji Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) Návrh rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí 2001/886/SVV o vývoji Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II)

Návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. N 91/05. Stanovisko vlády vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 91/05/01.

Vítáme mezi námi pana ministra vnitra Ivana Langera a prosím, aby nás seznámil s tiskem.

Ministr vlády ČR Ivan Langer: Vážený pane místopředsedo, milé paní senátorky, milí páni senátoři, já budu ve svém vystoupení stručný, neboť materiál je jasný, srozumitelný, přehledný. Řeknu, že novelizace bodů, která je obsažena v tomto dokumentu, se týká výslovné charakteristiky toho, že ústřední jednotka Schengenského informačního systému SIS II bude během vývoje systému umístěna ve Štrasburku, záložní jednotka bude v Sankt Johann im Pongau v Rakousku, že se ukládá Francii a Rakousku povinnost během vývoje systému SIS II připravit vhodnou infrastrukturu a použitelnost nařízení, a to je důležité, se prodlužuje o jeden rok, tj. do 31. 12. 2007, což umožňuje čerpání finančních prostředků z rozpočtu EU na vývoj SIS II v roce 2007. Doporučuji proto přijetí. Měl jsem možnost seznámit se s usnesením výboru, který projednával tento materiál, a to výbor pro záležitosti EU. Velmi vřele doporučuji přijetí i toho doporučení, které zde je navrhováno, tak, aby se Senát ČR velmi razantně vyjádřil k prodlužování onoho harmonogramu na spouštění tzv. SIS II.

Byl bych rád, kdybych mohl využít této chvíle a podat ještě obsáhlejší informaci, protože se obávám, že ani navrhovaný harmonogram na SIS není reálný a konečný. Dovolím si jistou míru nadsázky a řeknu, že SIS II připomíná Yettiho, tedy všichni o něm mluví, ale nikdo ho nikdy neviděl. Obávám se, že obdobné to bude i v případě SIS I, že ani navrhované termíny, které jsou obsaženy v novém harmonogramu, nejsou příliš reálné. České republice, stejně jako všem novým členským zemím, hrozí, a to zdůrazňuji, že účast v tzv. schengenském informačním systému II, tj. ten obohacený o biometrická data, bude výrazně později, než je v tuto chvíli předpokládáno. Domnívám se, že tyto lhůty jsou někdy na rok 2010, možná ještě později.

To je věc, která je pro nás nepřijatelná. Myslím si, že všichni jsme přesvědčeni o tom, že postavení člena Evropské unie znamená dvě věci.

A tj., že sdílíme nejen povinnosti, ale také práva a jedním z těch základních práv a svobod je také volný pohyb našich občanů. Já jsem přesvědčen, že toto je téma, které by nás všechny mělo sjednocovat bez ohledu na to, jakou reprezentujeme politickou stranu.

V této chvíli probíhá jednání o realizaci tzv. projektu SIS one for all, což je portugalská iniciativa, která by umožnila přistoupení nových členských zemí na základě aplikace národního informačního systému, který mělo Portugalsko a má Portugalsko. Portugalci navrhli tento projekt pro všechny členské země. V tuto chvíli probíhá velmi intenzivní jednání na podobě toho projektu, na jeho harmonogramu, na jeho nákladech a jeho případná úspěšná realizace by umožňovala České republice vstoupit do stávajícího Schengenského informačního systému SIS I v tom původním termínu tak, jak bylo navrhováno, tedy podzim roku 2007.

A já bych chtěl moc poprosit vás všechny, kdybyste na všech jednáních, která budete vést v zahraničí, se zahraničními partnery, zdůrazňovali, že jedna věc je samozřejmě pevný, závazný, neměnný harmonogram SIS II, ale vedle toho je zde podle mne obrovská příležitost, a nechci používat příliš expresivní výrazy a říkat, že to je jediná příležitost, jak v dohledné době sdílet ta práva a svobody, a to je projet SIS one for all. A my potřebujeme podporu zejména starých členských zemí EU, aby pochopily, že to myslíme vážně s realizací tohoto projektu, aby nám pomohly a aby při respektování svých národních zájmů, to znamená zájmů bezpečnosti svých občanů, umožnily těm zemím, které budou připraveny, a to technicky, finančně, personálně na účast na projektu SIS one for all, aby se ho také zúčastnily.

Domnívám se, že to je jedinečná šance, jak v dohledné době dát našim občanům to, co si zaslouží a na co mají právo, coby občané členské země EU. Tedy podporuji jak to doporučení Senátu vyjadřující se k harmonogramu SIS II, tak prosím o pomoc v rámci diplomacie a osobních kontaktů na podporu realizace projektu SIS one for all. Děkuji a jsem připraven, pokud máte zájem, tak i dát bližší informace k projektu SIS one for all. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane ministře. Sedněte si prosím ke stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 91/05/02. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Hadrava. Zastoupí ho tady kolegyně Gajdůšková a prosím ji tedy, aby tak učinila.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, jak bylo řečeno, jsem zastupující zpravodaj, budu tedy velmi stručná. Nicméně informaci, kterou dal pan ministr k tomuto nařízení, si dovolím doplnit o zcela obecnou charakteristiku k dokumentu, který projednáváme.

Schengenský informační systém je společný informační systém zemí schengenského prostoru, který obsahuje databázi hledaných osob a věcí a databázi nežádoucích osob, kterým má být odepřen vstup na území členských států. Potřeba zásadní přestavby stávajícího Schengenského informačního systému vyvstala zejména v souvislosti s rozšířením EU, resp. předpokládaným rozšířením schengenského prostoru o nové členské státy.

Nařízení ES 2424/2001 a rozhodnutí 2001/886/SVV, které jsou navrhovanými předpisy měněny, představují právní základ pro vývoj Schengenského informačního systému druhé generace SIS II. Hlavním účelem těchto předpisů bylo určení orgánu zodpovědného za vývoj SIS II, kterým je Komise EU a potažmo umožnění čerpání prostředků EU na financování vývoje SIS II. O tom, které jsou novelizační body nařízení a rozhodnutí, o tom hovořil již pan ministr. Já to nebudu opakovat.

Debata na výboru k této věci byla velice zajímavá, byla to debata i na odborné úrovni o tom, jak je potřebné plnit a jak jsou plněny technické podmínky zavedení systému SIS II. Nakonec ale jsme se výrazně shodli, myslím, že to hlasování bylo jednomyslné, na tom, že prioritou pro ČR je vstup do schengenského systému a že tedy je potřeba udělat vše pro to, a že je potřeba podpořit také usnesením výboru stanovisko vlády v tomto směru.

Dovolte mi tedy, abych nyní přečetla usnesení, které bylo k této věci přijato a současně s tím doporučení, které pro plénum Senátu výbor přijal jako součást tohoto usnesení. Tedy výbor pro záležitosti EU po úvodní informaci Ing. Jaroslava Salivara, 1. náměstka ministra vnitra, zpravodajské zprávě senátora Jana Hadravy a po rozpravě:

- přijímá k návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 2424/2001 o vývoji Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II), k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí 2001/886/SVV, o vývoji Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) doporučení, které je přílohou tohoto usnesení;

- doporučuje Senátu PČR, aby se k návrhu nařízení Rady, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. Určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Jana Hadravu, který je ale v této chvíli omluven a já tedy mám tu čest ho zastoupit.

Doporučení k vyjádření Senátu je následující:

Senát PČR pokládá za prioritu vstup do schengenského prostoru. Vyjadřuje politování nad nedodržením harmonogramu příprav rozšíření schengenského prostoru v souvislosti s rozšířením EU v roce 2004.

Považuje za nutné stanovení nového realistického harmonogramu pro SIS II s jasně stanovenou odpovědností za dodržení termínů jednotlivými aktéry. Ustanovení kontrolního orgánu, který by nezávisle na Komisi dohlížel na striktní dodržování tohoto harmonogramu. Vytvoření finančního nástroje určeného ke krytí dodatečných nákladů vzniklých novým členským státům následkem zpoždění SIS II.

Žádá vládu ČR, aby jej informovala o tom, jakým způsobem tato stanoviska zohlednila a dále o dalším vývoji projednávání, zejména o definitivním schválení dalšího postupu na prosincové Radě pro spravedlnost a vnitřní věci.

Přimlouvám se za to, abychom tento návrh usnesení schválili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní kolegyně. Posaďte se prosím se stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Prosím kolegu Luďka Sefziga, který se přihlásil, aby se ujal slova.

Senátor Luděk Sefzig: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, náš výbor tuto problematiku sleduje velice intenzivně již několik let a já musím říct, že jsme měli v pozdním létě výjezdní zasedání a neposuzovali jsme jenom tu záležitost volného pohybu osob, který samozřejmě potom, co máme restrikce a přechodná období ve volném pohybu služeb, je mimořádně senzitivní pro naše občany, a proto jsme věnovali té problematice velmi vysokou pozornost.

Posuzovali jsme ji i z pohledu ochrany osobních dat, na tom výjezdním zasedání. To je druhý rozměr tohoto systému SIS I nebo SIS II anebo teď toho nového systému portugalské iniciativy, která je nazvaná SIS for all. Já bych to spíš nazval SIS for somebody, protože tato iniciativa umožňuje, aby země mohly vstoupit odděleně, aby byly - a já to teď nechci nazvat vůbec premianty, ale aby byly některé země, které jsou již lépe připraveny, aby mohly vstoupit odděleně.

Myslím si, že by to mohl být dobrý příklad pro ostatní. Věřím, že to bude právě ČR, které se to podaří. Velmi bych doporučil, abychom v usnesení přivítali portugalskou iniciativu a tím ji podpořili.

Dovolte mi několik poděkování. Děkuji ministerstvu, které sice nezískalo důvěru, o to více si ale cením toho, že předstoupilo kompetentně při jednání našeho výboru. Diskuse byla mimořádně kvalifikovaně vedena. Velmi bych chtěl poděkovat panu senátorovi Hadravovi, který zde bohužel není, ale který po několik let tuto problematiku velice pečlivě sledoval a byl mimořádným odborníkem v oblasti vnitřní bezpečnosti. Tyto mé dva díky vyslyšte. Rád budu, že budou zaznamenány ve stenozáznamu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se přihlásil kolega Josef Jařab.

Senátor Josef Jařab: Pane ministře, pane místopředsedo, dámy a pánové, náš výbor se zabýval celou záležitostí samozřejmě dlouhodobě, protože oba pilíře, které spadají do našeho sledování, jsou samozřejmě pilíře, které souvisejí s problematikou Schengenu. Pan ministr nás vyzval, abychom ho podpořili. Informoval bych ho rád o tom, že na konferenci předsedů výborů pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost v Helsinkách před dvěma měsíci jsem byl během jednání pověřen všemi novými členy EU z tzv. sovětského bloku, kromě Lotyšska, abych za ně promluvil ve dvou věcech, a to k ministru zahraničí Finska, aby nebylo učiněno žádné politické rozhodnutí na odložení SIS 1 a jakýsi závazek z naší strany, tzn. z naší, z polské, maďarské, slovinské, slovenské, litevské a estonské, že se pokusíme udělat všechno, abychom se doma připravili na to, co nás čeká a co je náš domácí úkol.

Byla zajímavá odpověď finského ministra zahraničních věcí, že tuto výzvu přijímá a že nám říká, že se máme obrátit na naše ministry vnitra, aby se činili. Činím to a vzkazuji, i když víme, že máme vládu úřadující, tak doufám, že je činná, může činit a že to bude ku prospěchu věci.

Myslím si, že portugalská iniciativa není k zahození a určitě bychom o to měli usilovat.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Kolega Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Zformuloval jsem dodatečný bod týkající se mého návrhu, že vítáme portugalskou iniciativu, kterou bychom mohli zařadit pod druhou odrážku našeho usnesení - vítáme portugalskou iniciativu SIS for all a považujeme ji za příležitost k umožnění vstupu do schengenského prostoru pro jednotlivé země v dohodnutém termínu podzim 2007. Je to doplnění stávajícího usnesení výboru.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Hlásí se pan ministr Langer.

Ministr vlády ČR Ivan Langer: Chtěl bych poděkovat panu senátorovi Sefzigovi za toto doplňující usnesení a panu senátorovi Jařabovi za dobrou diplomacii. V tuto chvíli je situace vážná. Nechci zbytečně strašit, ale z individuálních jednání s ministry, které jsem absolvoval, vyplývá vysoká míra skepse i směrem k navrhovanému upravenému termínu pro SIS 2. Příležitost je v rámci projektu SIS 1 for all je jedinečná. Mohu vás ujistit, že ač ministr vlády v demisi, toto považuji za absolutní prioritu. Tomu také odpovídá intenzita jednání, kterou vedeme v rámci resortu ministerstva vnitra i policie ČR a směrem k zahraničí. Jsem v tomto velmi aktivní, absolvoval jsem řadu jednání se svými resortními kolegy jak ze starých, tak z nových členských zemí.

Vedle toho také platí, že projekt se jmenuje SIS 1 for all, ale nemusí být pro forr all. Na jedné straně je logické rozumět obavám a důrazu starých členských zemí s jejich vlastní bezpečností, s bezpečností jejich občanů, a na druhé straně z toho vyplývající požadavky pro nové členské země, které musí splnit. Projekt je postaven na tom, že buď splníme požadavky, které jsou a pak máme šanci a pak je to o politickém rozhodnutí kdo ano a kdo ne, ale jestli nesplníme předpoklady, tak politické rozhodnutí v žádném případě učiněno nebude.

Dokonce se připravujeme v rámci analýzy možného vývoje na různé scénáře, které mohou vést v rámci realizace projektu SIS 1 for all. Scénáře mohou znamenat v nejoptimističtějším pohledu, že Česká republika bude mít jen vnitřní hranice, což znamená všichni budou sousedit. Samozřejmě, že existují takové varianty, že Česká republika bude vně, to je ta nejhorší varianta, ale potom také varianty, že ČR bude mít částečně vnější hranici EU a z toho plynoucí ekonomické, personální, ale i zahraničně politické dopady. Myslím si, že každý z nás, kdo zná geografii Evropy, zná naše sousedy ví, co za tímto mým diplomatickým vyjádřením se může také skrývat. Můžeme se dostat do situace, kdy budeme činit zásadní politické rozhodnutí v tom, že jdeme a chceme bez ohledu na to, co to bude znamenat na hranicích s našimi sousedy. Domnívám se ale, že v tuto chvíli odpovědnost, kterou máme vůči našim občanům, je jednoznačná. Ještě jednou všem děkuji za podporu návrhu usnesení.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane ministře. Hlásí se ještě někdo do rozpravy. Rozpravu končím. Pane ministře, chcete se vyjádřit k rozpravě. Ně. Prosím paní zpravodajku, aby se vyjádřila k rozpravě a hlavně aby nás seznámila s tím, jak budeme v této situaci hlasovat.

Senátorka Alena Gajdůšková: V rozpravě se kromě pana ministra vyjádřil jeden senátor, kolega Sefzig. Současně dal návrh na doplnění usnesení. Domnívám se, že bychom měli hlasovat ve dvou částech. Za prvé odsouhlasit doplnění usnesení, a potom usnesení jako celek.

V této chvíli bychom měli vyjádřit svůj souhlas či nesouhlas hlasováním k návrhu doplnění usnesení, které předkládal výbor. Doplnění zní: Senát Parlamentu ČR vítá portugalskou iniciativu SIS 1 for all a považuje ji za příležitost umožnění vstupu do schengenského prostoru v dohodnutém termínu - podzim 2007.

Doplňuje se to jako třetí odrážka do výborového usnesení.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Máme malý problém, že to nemáme vytištěno. Myslím si, že to není třeba. Je-li zde někdo, kdo chce, abychom počkali na vytištění, ať se přihlásí. Budeme vědět o čem hlasujeme? Ano. Budeme výjimečně hlasovat na základě orálního doplnění.

Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, který přečetl kolega Sefzig a který zopakovala zpravodajka.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento pozměňovací návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto pozměňovacímu návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Návrh byl přijat. V hlasování pořadové č. 70 se z 42 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 22 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Senátorka Alena Gajdůšková: Nyní bychom tedy měli hlasovat o usnesení, tak jak bylo předloženo výborem. Domnívám se, že už ho číst nemusím, protože ho máte v písemné podobě, včetně doplnění, které již bylo odhlasováno.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Ano, budeme hlasovat o návrhu výboru doplněném o pozměňovací návrh, který jsme právě schválili.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Návrh byl přijat. Hlasování pořadové č. 71 se z 42 přítomných senátorů a senátorek při kvóru 22 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi a paní zpravodajce, že laskavě převzala funkci kolegy Hadravy.

Máme ještě jeden bod, ke kterému nyní přejdeme. Bod se jmenuje

Vývoj situace vztahů mezi Gruzií a Ruskou federací.

Usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost bylo rozdáno na lavice. Prosím teď pana senátora Jaromíra Štětinu, aby nás s tímto usnesením seznámil. Kdepak je kolega Štětina? Poprosíme pana ministra, aby nezdržoval kolegu Štětinu.

Senátor Jaromír Štětina: Omlouvám se, pane předsedající, i vám se omlouvám, kolegyně a kolegové. Zkusím to vzít rychle, je to poslední bod našeho pořadu.

Usnesení našeho výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost jsme přijali včera a nabízíme ho Senátu. Jen bych chtěl upozornit, že toto usnesení bylo projednáváno na můj popud. Ale abych splnil povinnost garančního zpravodaje, tak vám nejdříve řeknu, co jsme přijali, a poté se pokusím vám vysvětlit, proč jsem se odvážil tento návrh našemu výboru a plénu představit.

Znamená to, že je to 198. usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na 35. schůzi, která se konala včera 1. listopadu k vývoji vztahů mezi Gruzií a Ruskou federací na základě návrhu senátora Jaromíra Štětiny po vyslechnutí mimořádného a zplnomocněného velvyslance Gruzínské republiky v Praze pana Karla Karolidze, pana Tomáše Pojara, 1. náměstka ministra zahraničních věcí ČR, a paní Hany Hubáčkové, ředitelky teritoriální sekce MZV ČR ze dne 20. září a po pokračující rozpravě 1. listopadu za přítomnosti politického ředitele MZV ČR Martina Povejšila výbor:

  1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby přijal toto usnesení:

  1. Senát Parlamentu ČR vyjadřuje znepokojení nad eskalací napětí mezi Gruzií a Ruskou federací

  2. Vyjadřuje znepokojení nad opatřeními, která (v našem návrhu je mluvnická chyba, doufám, že to opravíme, je tady „které“) přijala Ruská federace proti Gruzii nad jejími ekonomickými, politickými a humanitárními výsledky.

  3. Senát Parlamentu ČR podporuje opatření vedoucí k úzké spolupráci mezi Gruzií a Ruskou federací

  4. Senát Parlamentu ČR odsuzuje snahy zdiskreditovat mladý demokratický systém Gruzínské republiky

  5. Senát Parlamentu ČR podporuje snahy soustředit se na dosažení mírového řešení konfliktu v Abcházii a Jižní Osety při plném respektování suverenity a územní celistvosti Gruzie

  1. Výbor určuje zpravodajem výboru pro jednání senátora Jaromíra Štětinu, atd.

Rád bych vás informoval, kolegyně a kolegové, že jsme tento bod projednávali u nás neobyčejně dlouho a neobyčejně zodpovědně. Už to vyplývá z té preambule tohoto usnesení. My jsme se skutečně především radili s odborníky, a to je naše MZV, a po včerejším posledním jednání za přítomnosti politického ředitele MZV Martina Povejšila jsme dospěli k tomu, že to, co předkládáme Senátu, je skutečně oficiální mínění našeho ministerstva zahraničních věcí, což nám pan ředitel včera potvrdil. Nebylo to pro něj těžké, protože tento návrh našeho usnesení vychází z textů, které přijímala EU, a v podstatě vyjadřuje to nejzásadnější, jak se Evropa i organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě k tomuto konfliktu staví, tj. podporuje snahy, aby konflikty v Abcházii a Jižní Osety byly vyřešeny mírově a byla přitom respektována teritoriální celistvost Gruzie.

Když se konflikt začal, tak mě tak znepokojil, že jsem přijal pozvání pana Koto Gabašviliho, což je předseda zahraničního výboru Gruzínského parlamentu, navštívil jsem Gruzii, kde jsem měl jednání jak s paní Ninou Burčana, to je předsedkyně Parlamentu, tak s panem prezidentem Gruzínské republiky Michaelem Saakašilim. Zjistil jsem, že v podstatě podstata celého konfliktu, a to, co by nás mělo nejvíce zajímat, je existence energovodů, které nyní vedou přes území Gruzie z oblasti Kaspiku směrem k Evropě. Uvědomme si, prosím, že dnes již teče ropa v ropovodu Baku - Tbilisi - Džejchán do Turecka. Funguje stále stálý ropovod v Baku - Tbilisi - Poty na pobřeží Černého moře a ve výstavbě je velký a zásadní plynovod z Baku přes právě Tbilisi do tureckého Erzeronu. Energovody se dnes stávají samozřejmě strategickou zbraní, zejména kohoutky k nim, a jako všude, kde se vyskytuje ropa, nastávají konflikty. Myslím si, že bychom měli soustředit všechny síly k tomu, aby konflikt nekončil nějakým ozbrojeným konfliktem. Myslím, že můžeme spojit síly, poněvadž právě tuto vizi např. měl i pan senátor Sobotka, když navštívil s oficiální delegací Tbilisi. Chtěl bych naší oficiální delegaci tímto návrhem, který jsem předložil, podpořit. Prosím, abyste, dámy a pánové, pro tento návrh hlasovali. Děkuji, pane předsedající.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Hlásí se do ní někdo? Hlásí se kolega Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Vážení pánové místopředsedové, kolegyně a kolegové, mezinárodní právo vychází vždy ze suverenity jednotlivých států. My tady nehovoříme o suverenitě jednotlivých států, hovoříme o tom, že jedna země nemá suverénní demokracii uvnitř své země. A ta demokracie je ohrožena. Proto si myslím, že toto podpůrné usnesení, tento návrh může lidem, kteří se snaží zavést cela normální evropskou nebo euroatlantickou demokracii, že jim může být ku pomoci a i když ty jednotlivé body možná nejsou perfekcionalisticky vypracované, tak přesto si myslím, že bychom je měli schválit. A já se k nim přihlásím a podpořím je.

Jen se domnívám, že v bodu 3, a to bych požádal vás a hlavně pana navrhovatele ke zvážení, zda nemáme přímo určovat, jestli Gruzie s Ruskou federací mají mít úzké vztahy či úzkou spolupráci. Myslím, že je dostatečné, když tam bude „podporuje opatření vedoucí ke spolupráci mezi Gruzií a Ruskou federací“. A jak spolu úzce budou spolupracovat, to už nechme na nich, to už není o té demokracii v té či oné zemi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se přihlásil kolega Karel Schwarzenberg.

Senátor Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, slovutný Senáte, minulý týden pod vedením předsedy Senátu navštívila delegace českého Senátu Gruzii. Nemohu zapomenout na to, jak jsme byli vřele přijati a s jak velkým přátelstvím všichni gruzínští představitelé naši návštěvu v té situaci uvítali. A opravdu byli srdečně potěšeni podporou, přátelstvím a solidaritou, kterou jsme jim tím prokázali. Myslím, že toto velmi vyvážené prohlášení, které je nám předloženo, je další podpora zemi, která je ve svízelné situaci, kde se tam mladá demokracie velice úspěšně rozvíjí, kde město Tbilisi se během krátké doby značně změnilo k dobrému, země je plná naděje a můžeme jen doufat, že se vše podaří a myslím, že každá podpora, kterou jim poskytneme, je nutná a bude s velkým povděkem přijata.

Děkuji za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Hlásí se ještě někdo další do rozpravy? Nehlásí. Takže rozpravu uzavírám. Pane zpravodaji, vyjádřete se, prosím, k rozpravě a řekněte nám, jak budeme hlasovat. Bude tam pozměňovací návrh.

Senátor Jaromír Štětina: V rozpravě mimo mne jako garančního zpravodaje vystoupil pan senátor Sefzig. Tam jsem pochopil, že k bodu č. 3, ten návrh považuji za pozměňovací návrh k tomu, co přijal včera výbor. Já s tím souhlasím, jen pro úplnost bych dodal, že jsem se striktně držel formulací, které měla ve svých dokumentech EU, ale souhlasím s tím, že těmto dvěma státům nemusíme doporučovat, jestli mají spolupracovat úzce nebo široce. Takže váš pozměňovací návrh budu respektovat.

Potom vystoupil pan Schwarzenberg, který tento dokument podpořil a já bych navrhoval, abychom hlasovali o celkovém znění toho návrhu, který předkládá náš výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost s tím, že tam bude zabudován ten pozměňovací návrh pana senátora Sefziga, poněvadž on je vlastně velice jednoduchý a nemyslím si, že bychom museli hlasovat zvlášť. Jde tam o to, že v bodu 3 bude vyňato pouze slovo „úzké“ a místo „k spolupráci“ bude „ke spolupráci“, aby to znělo dobře česky. To je můj návrh.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Já myslím, že budeme muset hlasovat o pozměňovacím návrhu, protože nám to ukládá jednací řád. Je to nepatrné zdržení.

Senátor Jaromír Štětina: V tom případě budeme hlasovat o tom pozměňovacím návrhu.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu kolegy Sefziga k navrženému usnesení, který spočívá v tom, že v bodu 3 vypouští slovo „úzké“. Bod 3. pak zní „podporuje opatření vedoucí ke spolupráci mezi Gruzií a Ruskou federací“. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Návrh byl přijat. V hlasování pořadové číslo 72 se ze 36 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 32, proti nebyl nikdo.

Teď budeme hlasovat o celém návrhu ve smyslu tohoto pozměňovacího návrhu. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Návrh byl přijat. V hlasování pořadové číslo 73 se ze 37 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 34, proti nebyl nikdo.

Končím projednávání tohoto bodu a tím, vážené senátorky a senátoři, jsme projednali všechny body schváleného pořadu 14. schůze, proto schůzi končím.

Prosím však členy Organizačního výboru, aby se hned dostavili do Frýdlantského salonku, kde proběhne krátké jednání, jehož cílem je svolat 15. schůzi Senátu na 16. listopadu 2006. To je poslední pracovní den v tomto složení.

Děkuji všem za pozornost a na shledanou.

(Jednání ukončeno v 18.18 hodin.)

47