Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.


5. den schůze

(5. srpna 2005)

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Dámy a pánové, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na 5. jednacím dnu 7. schůze Senátu. Prosím o klid a prosím, abyste zaujali svá místa. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Milan Štěch, Jiří Pospíšil, Milan Šimonovský, Rostislav Slavotínek a Jan Hadrava a po 14.00 hodině se omlouvá Vlastimil Balín. Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak ještě neučinili. Pro informaci připomínám, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

Dámy a pánové, navrhuji předřadit bod, kterým je Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Zdravější, jistější a sebevědomí občané: Strategie ochrany zdraví a spotřebitele Návrh Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady zřizující Program akcí Společenství v oblasti ochrany zdraví a spotřebitele na období 2007 až 2013, senátní tisk č. K 21/05, a to jako bod 32, to je do bloku ministra vnitra, který bude tento blok předkládat, aby sem nemusel zvlášť chodit. Na konec jeho bloku - správně. Opravuji se - jde tedy o bod 37., nikoliv 32.

Čili navrhujeme zařadit tento bod K 21/05 jako bod 37 na konec bloku ministra vnitra, který bude tento blok předkládat. Přistupme k hlasování.

Mám tady přihlášku kolegy Miroslava Škalouda. Ne, to je jenom chyba.

V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí tohoto návrhu je 30. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko NE, nefunguje. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 152 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dávám slovo předsedovi Volební komise, aby nás informoval o výsledku včerejšího hlasování.

Senátor Josef Pavlata: Pane předsedající, dámy a pánové, seznámím vás se zápisem o volbě kandidáta na funkci předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Počet vydaných hlasovacích lístků 75, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 75, počet neodevzdaných hlasovacích lístků nula. Při potřebném kvoru 38 bylo pro kandidáta Karla Neuwirta odevzdáno 32 platných hlasů a pro kandidáta Igora Němce 38 platných hlasů, což znamená, že ve druhém kole první volby byl zvolen kandidát Igor Němec a já mu k tomu blahopřeji. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane předsedo Volební komise, za podanou zprávu. Gratuluji panu Igoru Němcovi ke zvolení. O slovo požádal pan doktor Němec, prosím ho, aby přišel k mikrofonu.

Igor Němec: Pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych poděkoval za vámi vyslovenou mi důvěru svojí poslední větou ze včerejšího projevu. Je to pro mne čest a velký závazek. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji a hodně úspěchů ve vaší práci.

Budeme pokračovat bodem, kterým je:

Postup Ministerstva vnitra ve věci zásahu proti účastníkům CzechTek.

Usnesení Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice vám bylo rozdáno.

Nyní uděluji slovo předsedovi tohoto výboru panu senátorovi Václavu Jehličkovi, aby nás seznámil s výsledkem jednání výboru.

Senátor Václav Jehlička: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením našeho výboru z 1. mimořádné schůze, která se konala 3. srpna, k postupu Ministerstva vnitra České republiky ve věci zásahu proti účastníkům CzechTek.

Výbor po úvodním slovu předsedy výboru a odůvodnění senátorem Josefem Pavlatou a jím přizvaným zástupcem organizátorů CzechTek Václavem Šroubem a po rozpravě vyjadřuje pochybnosti nad tím, zda policejní zásah proti účastníkům CzechTek byl veden v souladu s právem.

Dále se usnáší:

  1. Požádat ministra vnitra České republiky Františka Bublana o vysvětlení, zda zásah Policie České republiky nešel nad rámec Listiny základních práv a svobod, připomíná přitom zejména článek 2 druhého odstavce Listiny, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon, dále připomíná článek 2 třetí odstavec Listiny, podle něhož každý může činit co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit co zákon neukládá, a dále článek 19 první odstavec Listiny, který zaručuje právo pokojně se shromažďovat.

  2. Požádat ministra vnitra České republiky o prošetření zákroku Inspekcí Ministerstva vnitra České republiky a postoupení úplné zprávy výboru.

  3. Ukládá senátoru Josefu Pavlatovi, aby postupu řešení tohoto případu průběžně věnoval náležitou pozornost a o výsledku informoval členy výboru.

  4. Navrhuje Senátu zařadit na pořad 7. schůze Senátu bod Postup Ministerstva vnitra České republiky ve věci zásahu proti účastníkům CzechTek.

  5. Pověřuje předsedu výboru zaslat toto usnesení s dopisem ministru vnitra České republiky, předsedovi vlády České republiky a ministru spravedlnosti České republiky a informovat o něm senátory na 7. schůzi Senátu.

To je text schváleného usnesení, vážené kolegyně, vážení kolegové. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a sledoval rozpravu a zaznamenával další návrhy.

Dále bylo rozdáno usnesení Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který se touto problematikou zabýval také.

Uděluji tedy slovo předsedovi Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost panu senátoru Josefu Jařabovi, aby nás seznámil s projednáním ve výboru.

Je tu pan senátor? (Ne.)

Senátor Václav Jehlička: Pan předseda Jařab mě požádal, abych přednesl i toto usnesení, protože se nemůže z vážných důvodů zúčastnit.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Dobře. Předneste ho za kolegu Jařaba.

Senátor Václav Jehlička: 70. usnesení Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost z 15. schůze konané dne 3. srpna 2005 k zásahu Policie České republiky proti účastníkům CzechTeku na Tachovsku.

Výbor:

  1. Je přesvědčen, že zásah Policie České republiky proti účastníkům CzechTeku na Tachovsku byl nepřiměřený.

  2. Doporučuje Senátu Parlamentu zařadit na pořad 7. schůze bod Projednání nepřiměřeného zásahu Policie České republiky proti účastníkům CzechTeku na Tachovsku.

  3. Se rozhodl pozvat na příští schůzi výboru ministra vnitra České republiky a policejního prezidenta k projednání postupu Policie České republiky při problémových masových shromážděních.

  4. Pověřuje předsedu výboru senátora Josefa Jařaba, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi.

To je vše. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Otevírám k tomuto bodu rozpravu.

Mám řadu písemných přihlášek. Písemně se přihlásili kolega Jan Rakušan, potom kolega Jaromír Štětina, dále kolega Karel Tejnora, kolega Vlastimil Balín, kolegyně Alena Gajdůšková, kolega Ladislav Macák, a také se mi písemně přihlásil s právem přednosti kolega Tomáš Julínek.

(Hlásí se senátor Jan Rakušan.)

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Kolega Rakušan se také hlásí s právem přednosti.

Senátor Jan Rakušan: Jsem předseda klubu.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Dobře. Jistěže oba jsou předsedové. Kolega Rakušan neoznačil svou přihlášku jako takovou.

Také se hlásí předseda Senátu, kterému teď uděluji slovo jako prvnímu z těch, co mají přednost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, jsem rád, že se plénum Senátu rozhodlo v řádném bodě jednat o víkendové akci, která měla název CzechTek. Za normálních okolností by to zřejmě zůstalo na okraji zájmů médií a tím i veřejnosti.

Na úvod chci poznamenat, že nejsem milovníkem technomuziky, jsem zastáncem demokracie včetně ochrany soukromého majetku, a také nemám rád lidi, kteří nedodržují zákony a vyhlášky ČR. To nám totiž při některých minulých technoparty účastníci předvedli.

Tentokrát jsme byli svědky poněkud něčeho jiného, navíc velmi agresivního zákroku policie a jejích těžkooděnců. To, co bylo organizátorům minulých akcí vyčítáno, bylo najednou jinak. Měli řádnou smlouvu na pronájem pozemku, včetně zajištění mobilních toalet a vše tedy na první pohled vypadalo, že by neměly nastat žádné velké právní problémy. Nicméně věci se vyvíjely poněkud jinak.

Policie v pátek zablokovala účastníkům příjezd z dálnice a tím vytvořila dopravní kolaps. Zhruba ve stejnou dobu se dozvídáme prostřednictvím ČTK zprávu premiéra Paroubka: Je potřeba co nejrazantnější zákrok, případně je odvezte za hranice. Ptám se: České republiky nebo Unie?

Poté policie jako by vymizela a zasáhla až proti lidem na soukromém pozemku s důvodem, že se pohybovali na jiných pozemcích. Proč je ale nevytlačila pouze tam, kde měli být? Tak by bylo možno pokračovat, ale to všichni již znají.

Jsem přesvědčen, že zásah byl nepochybně vyvolán veřejnou výzvou premiéra a ten také nese plnou odpovědnost za způsobené škody. Evidentně mu nedělá problém vydávat silácká gesta a unáhlené návrhy řešení, které někdy nestabilizují problém, ale vytvářejí obraz razantního politika, který vše vyřeší.

Je evidentní, že chyběla strategie na ochranu, policie měla hlídat a ne poškozovat nepřiměřeným zákrokem. O tom, že zákrok byl neadekvátní, dnes asi již nikdo nepochybuje. Svědčí o tom jeden mrtvý a 100 zraněných na obou stranách oproti pošlapané trávě.

Také není zanedbatelné, že pan ministr Bublan minimálně třikrát nemluvil pravdu a dezinformoval tak veřejnost: ve věci pronájmu, přítomnosti státního zástupce a podání trestních oznámení v noci.

Od pátku celou policejní akci sleduji z médií a následně jsem kontaktoval i účastníky technoparty, kteří mi poskytli informace z druhé strany. Vše vyústilo v úterý setkáním s nájemcem inkriminovaného pozemku a organizátorem protestních akcí v Praze. Ti mě seznámili s celou situací a dali mi k dispozici nájemní smlouvu.

Ve stejné době jsem písemně požádal o vysvětlení premiéra Paroubka a ministra vnitra Bublana. Odmítám, že kauza je zpolitizovaná, osobně mi jde pouze o fakta a o rychlé vysvětlení všech rozporných momentů, protože jedině tak se dá zabránit manipulaci veřejného mínění.

Senát by měl dostat odpovědi a vysvětlení řady vzniklých problémů, z nichž namátkou vyjímám:

  • kdo nařídil blokádu dálnice, a také v tomto okamžiku upozorňuji, že neodsuzuji příslušníky policie, protože jednali na rozkaz, ale zajímalo by mě, kdo a jaké rozkazy jim dal,

  • ptám se, kde je vyhodnocení všech služebních záběrů, které byly jistě pořizovány,

  • vysvětlení, odkud měl ministr vnitra informace, které se následně ukázaly evidentně nepravdivými,

  • jakou odpovědnost za celou akci přebírají představitelé vlády, to znamená ministr vnitra a premiér,

  • moje poslední otázka: Jaká byla spolupráce a zda ministr Bublan poslouchal pokyny premiéra Paroubka při přípravě a vlastní policejní akci? To se asi ale nikdy nedozvíme.

Mnohé signály a vyjadřování premiéra Paroubka ukazují, že hrál jednu z hlavních rolí.

Na závěr mám návrh. Bylo by dobré, aby

  1. Senát přijal usnesení o přiměřenosti zásahu, což kopíruje to, s čím přišly výbory,

  2. Senát by měl požadovat jasné vysvětlení celého zákroku od vlády,

  3. navrhuji, abychom v Senátu otevřeli v budoucnu diskusi o strategii a regulaci podobných akcí, aby se nic podobného již neopakovalo.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane předsedo. Dále s právem přednosti se přihlásili kolega Jan Rakušan a kolega Tomáš Julínek. V pořadí, jak se přihlásili, dávám slovo kolegovi Rakušanovi.

Senátor Jan Rakušan: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Jak jistě víte, včera neprošel můj návrh na odročení tohoto bodu. Motivem bylo, abychom získali čas, abychom získali skutečné informace, motivem nebylo zametat tento problém pod koberec.

Celý tento bod mi připadá velmi nešťastný. Nemyslím si, že si máme hrát po tak krátké době na vyšetřovatele, ale měli bychom se věnovat své legislativní práci. Docela bych chápal, kdyby byl býval zařazen bod „Jakým způsobem budeme podobné akce řešit v roce 2006“.

Omlouvám se za to, že vás zdržím tentokrát déle, než je mým zvykem, ale připravil jsem si dva citáty, které bych chtěl říci. Domnívám se, že pokud nemáme dostatek informací, jsou objektivní postřehy Jana Krause na všechna naše usnesení. Dovolte uvést první citát:

„Zásah proti technoparty se stal vítanou bitkou také pro naše politiky, což se nelze divit. Nemám nic proti technoparty, naopak ať mladí tančí a duní jak potřebují, ovšem se zodpovědností jako každý, tedy s řádným povolením, zodpovědností za hygienické předpisy a případné škody. Policie by neměla pokud možno nikdy zasahovat brutálně, ale nesmí nečinně přihlížet nezákonnosti.

Kdesi jsem četl, že policie měla hledat formu dialogu. Právo a zákon dialog často vylučují. Nebyl jsem ovšem na zmíněné technoparty a mám jen zprávy zprostředkované v médiích. Zatím jsem od nich nedostal podstatné informace: jak technoparty probíhají v ostatních zemích, jaký zásah tam případně volí policie, jak případně řeší problém formou zákonů. Zatím jsem nabyl dojmu, že u nás málokdo hledá podstatu problému. Varianta nevinných mladých tanečníků a zločinné policie mi přijde poněkud laciná a nereálná, stejně tak, jako svaté policie a poskakujících, vše ničících lidských sarančat. Ale zatím jiné varianty úvah než těch nereálných kolem sebe nevidím.“ Podepsán Jan Kraus. Omlouvám se, že jsem si ho dovolil ocitovat aniž jsem se ho na to zeptal.

Dále mám ještě jednu citaci, která je z loňska. Nazval jsem si ji pracovně „Co se stane, když se rok s rokem sejde“.

Plzeňský deník 11. 8. 2004. Tachov - Praha.

Inspekce ministra vnitra prověřuje, zda policisté nepochybili při zákroku proti nepovolené technoparty CzechTek u Boněnova na Tachovsku. Vyšetřování začalo na popud soukromého zemědělce Libora Ludika, hospodařícího na pozemcích, kde se technoparty konala.

Společně s jednatelem společnosti Italinvest Praha Konstantin Plesky podal trestní oznámení na neznámého pachatele z řad policie: „Žádáme o zjištění, zda jednáním či nečinností odpovědných pracovníků policie nedošlo k porušení povinností uložených jim zákonem o policii, případně ke spáchání trestného činu maření úkonu veřejného činitele z nedbalosti, jak je uvedeno v trestním oznámení.“

Lúdik a Plesky tvrdí, že „policisté mohli konání technoparty zabránit a nemuselo dojít ke škodám na soukromém majetku. Odmítají argumenty policejních špiček, že nedokonalá legislativa zabránila zásahovým jednotkám zakročit už v pátek, kdy CzechTek na jejich půdě začínala. Viní policisty, že pustili na louky u Boněnova odhadem 20 tisíc lidí, stovky aut a nezabránili vzniku škod“. Tolik citát.

A nyní několik poznámek. Nemám důvěru v tajné anonymní akce svolávané internetem. Například závody aut při normálním silničním provozu, oslavy narozenin, které končí hajlujícími skiny a CzechTek, bohužel, má všechny rysy, znaky výše uvedených akcí. Překvapuje mne jako lékaře, i když nejsem psychiatr, rozdvojení osobnosti některých mých kolegů, zejména z pravicového spektra, kteří jedním veletočem se mění ze zásadového konzervativce a ochránce soukromí v aktivistického anarchistu. Odmítání dialogu s premiérem Paroubkem a ministrem Bublanem ukazuje, že cílem pořadatelů není demokratická společnost, ale anarchie se všemi důsledky, které nejsme schopni ani domyslet. Jediným rozumným řešením je návrh zákona, který do budoucna podobné akce vymezí podobným způsobem, jak je to běžné na západ od našich hranic. Prosba na závěr, nedovolme, aby dnešní jednání se změnilo na laciný politický mítink. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dalším s právem přednosti je kolega Tomáš Julínek.

Senátor Tomáš Julínek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové. Dovolte mi několik úvah a poznámek k aktuální situaci. Při politických přestřelkách padají dva hlavní argumenty týkající se ochrany soukromého majetku a svobody jednotlivců. Jsem přesvědčen, že jsou to argumenty zástupné.

Hranice mezi svobodami jednotlivců vystihuje známá definice: Kde začíná moje svoboda, končí tvoje. Posuzování této hranice z hlediska aplikace práva musí být velmi citlivé. Připomínám parlamentní debaty například o vstupu myslivců nebo rybářů na soukromé pozemky či poslední snahy státu omezit soukromá práva občanů. Demonstrace svobody mladých typu CzechTek je akcí davovou, neomalenou, překračující onu ideovou hranici svobod. Oba příklady se však liší jen svou urgentností, přičemž ten druhý bohužel vyžaduje asistenci pořádkových sil.

Chci zdůraznit, nešlo o sraz zločinců ani protidemokratických sil. Proto bychom se měli v naší debatě zabývat třemi okruhy otázek. Přiměřeností zásahu od samého počátku, odpovědností jednotlivých vrcholových funkcionářů a zda státní moc nezneužila této akce k politické demonstraci síly. Vážené kolegyně a kolegové, rád bych se vyjádřil aspoň k poslednímu aspektu. Všechny indicie svědčí o tom, že tato akce byla premiérem pojata jako politikum. Od samého počátku. Tudíž nemůže být z logiky věci politizována.

Kdo pozorně sledoval obsah projevu premiéra na pohřbu svého kolegy, musí konstatovat, že jeho osobní ambice i prostředky neznají mezí. Při masových akcích typu CzechTek platí, zasáhnout tak, aby škody na majetku a zdraví byly co nejmenší. Vyžaduje to nepochybně perfektní přípravu a profesionální velitelský výkon. Dokážu si představit i selhání dobře připravené policejní asistence. Analýza takového selhání je pak relativně snadná a nepotřebuje nějakou advokátní kancelář zvenku. Takzvané nezávislé vyšetřování i zpětné zdůvodňování brutality zásahu nedostatkem záchodků o profesionalitě přípravy nesvědčí.

Byli jsme svědky asistence policie při válkách anarchistů a neofašistů, která se vyznačovala jednoznačně klidem a právě pravidlem neudělat více škody. Mnozí z nás by si přáli, aby policie rozehnala Grebeníčkovy srazy kvůli propagaci komunismu, ale i zde byl s určitou výhradou zachován klid a rozvaha. Proto také odmítám, aby odpovědnost za Paroubkův pokyn z Rakouska a neschopnost či nestatečnost ministra Bublana, popřípadě dalších vysokých funkcionářů nesli řadoví policisté. Jsem přesvědčen, že v případě tohoto zásahu by měla být vyvozena politická odpovědnost a nemůžu souhlasit s obětováním pěšáků. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se písemně přihlásil kolega Jaromír Štětina, kterému dávám slovo.

Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové. Zásah policie na Tachovsku byl neadekvátní a protiprávní. Policie ČR se dodatečně snaží nepravdivými tvrzeními brutální zásah ospravedlnit. Snaží se nyní vyvolat zdání, že se policisté dopustili jen jednotlivých excesů, že to nebyla koncipovaná akce k zastrašení lidské svobody a důstojnosti. Příliš mnoho lží doprovází tuto kauzu. Smutné je, že se vyskytují na vysoké politické úrovni, nevyjímaje premiéra našeho státu. Dovolte mi, vážení kolegové, abych připomenul za všechny první a zásadní pochybení pana premiéra Paroubka.

29. července, to byl pátek, když jsme zasedali, pan premiér ČTK řekl - dávejte bedlivý pozor: Je zřejmé, že účastníci technoparty chtěli obsadit majetek, který jim nepatří a který jim nikdo nechtěl pronajmout. A to je ten zásadní problém. Očekávám od policie, že bude konat velmi rázně. V pátek 29. července.

Za těchto smutných okolností se domnívám, že by jak premiér, který brutální a nesmyslný zásah nařídil, i ministr vnitra, který jej provedl, vyvodili ze situace svou politickou odpovědnost.

Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové. Náš Senát je pojistkou demokracie a paritního jednání a přemýšlení. Navrhuji proto, abychom hlasovali o tomto mém návrhu: Podle § 50 odst. 2 jednacího řádu připustit dnes na jednání Senátu pana Stanislava Pence, jednoho z aktérů rozsáhlých demonstrací proti zásahu proti účastníkům CzechTek. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego, padl návrh dovolit účast pana Pence na našem zasedání. Tak můžeme učinit, jestliže s tím bude souhlasit Senát. Kolegyně Gajdůšková s technickou poznámkou.

Senátorka Alena Gajdůšková: Než o tomto návrhu rozhodneme, myslím, že bychom měli vědět přesný statut pana Pence, čili moje otázka zní, zda pan Penc je pořadatelem této akce nebo svolavatelem akce tak, jak tento termín stanoví zákon o právu shromažďovacím?

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Prosím kolegu Štětinu, jestli chce odpovědět na tuto otázku, protože to je důležité pro naše hlasování.

Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pan Penc je občanem České republiky právě tak, jako my, pan ministr a pan premiér. Pan Penc je dlouholetý obránce lidských práv a bojovník proti komunistickým manýrům v této zemi.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji. S právem přednosti se hlásí kolega Rakušan.

Senátor Jan Rakušan: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, musím proti tomuto návrhu důrazně vystoupit. Netušil jsem, že dnes budeme mít veřejné slyšení. Jestliže máme veřejné slyšení, umím si představit ještě spoustu dalších lidí, kteří by byli pozváni, byli by pozváni občané obcí, starostové, státní zástupci, policisté. Toto není systémové řešení. Není veřejné slyšení, probíráme navíc zařazený bod, a toto je cesta do pekel.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego, ale návrh byl postupovat podle § 50 odstavec 2, který to umožňuje. Kolega Julínek se hlásí s předností.

Senátor Tomáš Julínek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové. Kolega Štětina je v Parlamentu krátce, řekl bych mu, že je velmi dobré držet parlamentní debatu v mezích zákonodárců. Tato debata je parlamentní a neměli bychom rozšiřovat počet účastníků, byť o tom rozhodneme hlasováním. Máme tady požadavek například od pana ministra Bublana, abychom si promítli film, pak je tady kontrafilm. Nespusťme lavinu účasti osob. Jsme tady všichni řádně zvoleni většinovým způsobem a jsme schopni si sehnat informace. Vykonávejme zastupitelskou demokratickou roli a nechme si to na přípravu veřejného slyšení, o kterém už jsme s kolegy diskutovali. Je nepochybné, že Senát bude jistě pro to, abychom to pečlivě připravili a aby debata byla vyvážená.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. O návrhu, aby se naší schůze mohl zúčastnit pan Penc, dám hlasovat. Dávám hlasovat o tom, zda se naší schůze může účastnit pan Penc. Zahajuji hlasování. Kdo jej pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE. V hlasování pořadové číslo 153 z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 se pro vyslovilo 9, proti bylo 19. Návrh nebyl přijat.

Budeme pokračovat v jednání o našem bodu. Další se písemně přihlásil kolega Karel Tejnora. Uděluji mu slovo.

Senátor Karel Tejnora: Vážený pane předsedající, pane předsedo, kolegyně a kolegové, již dnes je to šestý den po události CzechTek, a proto mohu vystoupit s chladnou hlavou.

První kontakt, že se něco děje nad rámec běžných událostí jsem dostal od vlastní dcery v sobotu ráno. Objevila se mi v paměti paralela scénáře zásahu. Byl určen kolektivní viník, skupina účastníků obsahující tvrdé jádro, a tak podle pana premiéra i skupinu noviců.

Za druhé se začaly shánět důkazy, které by opodstatnily krok třetí, ať už je to zpochybnění nájemní smlouvy, blokace cest atd.

Za třetí přišel exemplární tvrdý trest kolektivní skupině občanů. Nechci to tady rozvíjet, všichni víme, jak se tyto akce plánovaly a bohužel plánují v roce 2005. Musím říci, že jsem přesvědčen, že Česká policie má hlavní úkol chránit majetek a zdraví všech občanů. Říkám všech občanů. Výsledkem tohoto postupu dnes je možno říci, že došlo ke škodě na zdraví a majetku jak usedlíků, tak účastníků párty i občanů v uniformě. Tento výsledek podle mého názoru jde zcela proti smyslu fungování České policie. V případě, že výsledek této akce ve škodách na majetku a zdraví všech občanů včetně zraněných policistů bude větším debaklem než výsledek loňského roku, myslím si, že je to na odpovědnosti všech účastníků, od nejvyššího až do úrovně okresní.

Nakonec bych chtěl říci, že ze stran účastníků techna byla pociťována největší křivda v tom, že po loňských událostech chtěli vyjít vstříc státu. Obstarali si nájemní smlouvu a chtěli uzavřít jakýsi konsensus se státem. Odměnou za to, že se chtěli podřídit alespoň širším pravidlům, byl nářez daleko intenzivnější než vloni. Z toho je také důsledek opakujících se demonstrací, které trvají celý týden. Myslíte, že byl účel, aby byly demonstrace i týden po akci? Myslím si, že toto řešení není.

Na závěr mohu říci, že podpořím usnesení předkládané výbory. Ostatní je na lidech, kteří mají vliv na výkonnou moc, aby vyvodili závěry, které by uspokojily celý Parlament ČR, občany ČR a Senát nevyjímaje. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se písemně přihlásil kolega Vlastimil Balín, kterému dávám slovo.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedající, chtěl jsem oslovit také pana ministra, kterého nevidím, ale vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, před chvílí zaznělo, že sice šest dnů poté už je, můžeme mít chladnou hlavu a pevně věřím, že ji všichni máme, ale…

To první „ale“ je o tom, že se mi zdá poněkud netradiční přístup k uchopení bodu, který byl na základě doporučení dvou výborů Senátu a na základě našeho včerejšího hlasování zařazen k projednání jako samostatný bod. Bod zněl: Postup Ministerstva vnitra ČR ve věci zásahu proti účastníkům CzechTek. Jsem zde nový, zvyklosti zřejmě neznám, jako to bylo vytknuto před chvílí kolegovi Štětinovi, ale domníval jsem se, že jestliže někoho zveme, pana ministra, který je za tento úsek činnosti fungování vlády odpovědný, nebudeme se třeba rozhodovat a posuzovat tyto záležitosti pouze pod dojmem nějakých zprostředkovaných komentářů ve sdělovacích prostředcích, třeba i z rozhovoru, ale že budeme chtít znát konání Ministerstva vnitra ČR.

Pak by měla podle mého názoru odeznít ta doporučení, která jsou celkem logická a objektivizují pohled na tu situaci a její řešení případně v tom budoucím čase z jednotlivých výborů, a pak, si myslím, měla být otevřena rozprava.

Já chtěl, se přiznám, otevřít to svoje vystoupení dnes k této problematice trochu jinak. Nepochybně i vám dorazil na mail dopis doktorky Taťány Kuncové z Brna, kterou jsem dodnes neznal. Nebojte se, já nebudu recitovat celé ty čtyři stránky, protože je tam řada zajímavých věcí, s některými se dá velmi vážně polemizovat, ale já bych si půjčil pouze tu úvodní větu z toho mailu.

Cituji: „Politici na veřejnosti v posledních dnech konečně přestali přežvýkávat účtenky nad 50 korun a byt expremiéra a s o to větší vervou se vrhli do sporu o událostech kolem CzechTeku.“ Vážení, můžete říct, jeden hlas, ale on není až tak osamocený, volajícího na poušti, podle mého názoru. Já nevím, jak vám, ale mně takových hlasů na e-mail i na mobil v SMSkách přišla celá řada a já si myslím, že naše odpovědnost v souvislosti s tím, když už jsme ten problém na projednávání v Senátu nastolili, je v tom, aby to naše dnešní jednání nebylo vnímáno veřejností jako jakési přežvýkávání jiného, teď mě neberte za slovo, dávám tam velmi silné uvozovky dopředu i dozadu, „zástupného problému“. Já si nemyslím, že je to zástupný problém, jsem toho dalek.

A z tohoto důvodu, aby to nebylo přežvýkání, chtěl bych na úvod připomenout, že považuji skutečně v tuto chvíli za celkem nepříliš adekvátní posuzovat míru oprávněnosti, či neoprávněnosti zásahu policie proti účastníkům CzechTek. Myslím, že těmito otázkami by se měla skutečně zabývat k tomu ustavená vyšetřovací komise, složená ze zástupců státní moci, právníků a samozřejmě i účastníků Czech Teku. Jejím úkolem by mělo být nejen projednání samotné akce, zásahu policie a dalších souvislostí, ale především by měla být vedena snahou nastavit takovou úpravu zákona, která by v případě konání dalších akcí tohoto typu, ale nejen jich, dala nezbytný zákonný rámec, jako je tomu standardně v některých zemích západní Evropy.

Pokud se k celé záležitosti máme dnes vyjádřit, myslím si, že by to mělo být především ve smyslu otevřít konkrétní prostor pro nastolení otázek a hledání odpovědí událostem, jichž jsme byli přímo, nebo nepřímo svědky a které takovým silným způsobem rozvířily veřejné mínění.

Chtěl bych, vážené dámy a pánové, dále připomenout to, co jsem si během události uvědomil, a možná, že někteří z vás máte stejný pocit, jak je velmi jednoduché zvednout hlas kritiky, odsouzení až nenávisti, jenž mohou dojít až ke zpochybnění samotných základů občanské společnosti, o kterou se, i když nikoliv bez chyb, snažíme v této zemi posledních 15 let.

Na straně kritiků se tak ocitají ti, kteří ještě před časem vyzývali společnost k jakémusi smíru napříč společností. A nyní dělají dokonce paralely s rokem 1989, a tady se přiznám, a já jsem to vyjádřil i při projednávání této záležitosti na Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, nevím, jak vás, ale mě osobně tato paralela, toto srovnání se docela dotklo, minimálně ze dvou důvodů. Především si myslím, že to muselo urazit studenty a disent, kteří byli tím spouštěcím mechanismem listopadu 89, ale na druhé straně se domnívám, že toto srovnání muselo urazit i dnešní Policii ČR.

Zřejmě bychom si měli všichni položit otázku, zda je skutečně nezbytné a čemu slouží podobné sebemrskačství, vedoucí spíše než k objektivnímu vyhodnocení událostí, ke zpolitizování, byť to někteří zpochybňujeme, a možnému pochybnému politickému profitu, a já se domnívám, a dokonce jsem o tom hluboce přesvědčen, že zejména odpovědnost ústavních činitelů, poslanců, senátorů, členů vlády, prezidenta, ale i sdělovacích prostředků je nezastupitelná. Měla by být v poloze uklidnění situace, hledání konsensu, měla by být o větší odpovědnosti, než jen prizmatu nějakého dočasného politického profitu v případě těch prvních, či sledovanosti nebo zvýšeného nákladu u těch druhých.

Další otázku si, dámy a pánové, kladu v případě role a fungování represivních složek státu. Zda zde náhodou neprosvítá skrze celou záležitost a priori snaha o snižování jejich významu a role. A to opět v úzce politickém zájmu. Zda samotní činitelé celé akce nebyli a nejsou již nyní zneužíváni právě pro jakýsi politický zájem nebo dočasný profit. A zda nakonec podstata podobných akcí, jejich logika a způsob konání neukazují taky na neschopnost organizátorů zvládnout podobné akce a využít zkušeností z podobných akcí v jiných evropských zemích.

Dnes se totiž můžeme obeznámit s naprosto konkrétními legislativními opatřeními v zemích jako je Francie, Velká Británie, kde se akce tohoto typu také pořádají a kde existuje naprosto zřetelný rámec pro jejich konání a je dána míra odpovědnosti jak na straně státu, tak i na straně organizátorů a účastníků techno-party.

V souvislosti s událostmi posledních dnů se objevuje diskuse kolem dodržování lidských práv v ČR. Zda bylo, či nebylo porušeno právo shromažďovací, zda byla omezena svoboda projevu apod. Chtěl bych, vážené kolegyně a kolegové, v tomto kontextu připomenout ono známé, a ukázal na to v jiné nebo podobné souvislosti kolega Julínek. A já totéž budu parafrázovat. Že svoboda jednoho člověka končí tam, kde svoboda toho druhého začíná. A nechci být podezříván z jakékoliv ironie nebo zlehčování tohoto tvrzení. Podle mého názoru jde o jakýsi modus vivendi chování, ale i myšlení lidí v civilizované sociálně a kulturně determinované společnosti.

Chtěl bych proto věřit, že přívrženci CzechTek chtějí skutečně nabídnout kulturní a sociální alternativu, která hranice kvality života lidí v dnešní společnosti má šanci skutečně obohatit a případně posunout např. i v odpovědích na ožehavé otázky dneška, jako je koexistence odlišných kultur. Tady si troufám tvrdit i kyberkultur, drogové problematiky, sounáležitosti s menšinami, ale na druhé straně i respekt těchto minorit k zákonům, plynoucím z vůle většiny.

Pro státní strukturu pak by celá věc měla být zdrojem sebereflexe, že nikdy není pozdě vést dialogy s těmi, a možná právě především s těmi, kteří mají výhrady k současnému stavu, anebo se jen chtějí od složitosti dnešního světa odreagovat. Právě schopnosti komunikace i s těmi, se kterými nemusím nutně souhlasit, nebo mám k nim výhrady, je ukázkou vyspělosti systému a společnosti jako takové.

Odpovědnost politické pozice já osobně spatřuji ne ve využívání nebo zneužívání situace, ale v jakési zprostředkovatelské misi a kontrole, zejména u takovýchto citlivých, pro společnost doslova rozbuškových akcí.

Chtěl bych proto v závěru apelovat napříč politickým spektrem, abychom více než silnými slovy a rádoby nezpochybnitelnými závěry se snažili vytvořit prostor k diskusi a vzájemnému kompromisu. A jen pro přesnost upřesňuji: aby mělo naše jednání smysluplný výstup a nemělo jakousi pachuť tendenčního zpolitizování, doporučuji, abychom vedle podnětu pro vytvoření zvláštní vyšetřovací komise, která by objektivně vyhodnotila pozici obou stran v událostech u Mlýnce na Tachovsku, vyzvali vládu ČR, jmenovitě premiéra Paroubka, ministry vnitra a spravedlnosti pány Bublana a Němce, aby urychleně vypracovali vládní návrh zákona, který by upravoval pravidla pro konání akcí typu CzechTek a způsoby postupu Policie ČR. Obdobně, jak jsem vzpomenul, je to upraveno ve Velké Británii a Francii.

Myslím si, vážené kolegyně a kolegové, že Boněnov a Mlýnec stačily. Mohly by být, a já věřím, že jsou dostatečnou výzvou pro takovouto legislativní iniciativu vlády.

Ne snad ve smyslu jakéhosi zákazu takovýchto akcí, ale ve smyslu stanovení naprosto jasných a konkrétních pravidel. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji vám, pane kolego. Další písemně přihlášená je kolegyně Alena Gajdůšková.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, ctěný Senáte, domnívám se, že kdybychom nechtěli věc zpolitizovat, tedy za každou cenu odsoudit především premiéra a ministra vnitra a skutečně věcně a seriózně se chtěli zabývat událostí, která proběhla v závěru minulého týdne v Mlýnci u Tachova, neměl by být název právě projednávaného bodu „Zásah policie“, ale „Konání CzechTek“. Protože konání policie nelze vydělit z celého kontextu. Tím kontextem je právní stát. Před rokem 1989 jsme zpívali „ …až se k nám právo vrátí“. A právní stát byl snem většiny lidí v této zemi.

Nemohu a nechci vynášet soudy o přiměřenosti, či nepřiměřenosti prostředků použitých policií. Nebyla jsem na místě. Nevím, jak se věc vyvíjela, jaké měli informace ti, kteří rozhodovali, na co reagovali a co museli řešit. A vím, že taková situace je obtížná. Protože každý, kdo se s podobnou akcí setkal kdekoliv na radnici ví, že jsou to věci velmi složité.

Tady tyto věci, doufám, vyhodnotí inspekce Ministerstva vnitra a další experti. Pokud došlo k jakémukoliv neprofesionálnímu kroku nebo porušení kompetencí, doufám, že budou vyvozeny tvrdé důsledky vůči konkrétním viníkům. Protože takovéto kroky samozřejmě poškozují jak dobré jméno policie, tak orgánů státu, ale i důvěru v demokracii samotnou. Ale domnívám se, že právo musí platit pro všechny. A chceme-li splnit sen o právním státu, o bezpečné a svobodné společnosti, musí zde být mechanismus a nástroj, který dokáže zajistit to, aby právo nikoho a nikým nebylo porušováno. A nikdo, komu skutečně jde o právo a pořádek, nemůže potřebné mechanismy a instituce podrývat a zbavovat autority tím, že bude z čistě politických důvodů jejich každý krok zpochybňovat.

Dovolte mi citaci: „Jestliže je pravda vyjádření, které jsem se v tisku dočetl, že policie tvrdila, že neměla dostatek lidí ani technických prostředků na to, aby zasáhla již dříve a že musela čekat do úterý, tak se nabízí otázka, na co tu policii máme a jestli by takto postupovala, kdyby ta nepovolená party se konala třeba na Václavském náměstí, kde určitě je prostředí ještě daleko rizikovější k rozhánění demonstrací a jestli by se taky čekalo několik dní, a čekalo na to, jak jsem slyšel, až škody budou případně ještě vyšší.“ A ještě kousek citace: „Víme, že v minulých letech se podobné akce odehrávaly v podstatě legálně, tzn. domluvily se s nájemcem či majitelem nějakého daného prostoru, a to je věc, která je pro mě velmi zásadní. Prostě já bych se nechtěl dožít toho, aby někdo z mých blízkých, aby skutečně komukoliv z nás se to běžně stávalo, a stávalo beztrestně. V tom já vidím ten problém. Stačilo celou věc zlegalizovat anebo stačil zásah policie, který by tu věc neumožnil.“ To jsou citace slov Miroslava Ouzkého z ODS v programu Sedmička dne 8. 8. 2004 k tématu CzechTek v minulém roce.

Občané si platí nás i policisty. Nás proto, abychom vytvářeli právní rámec pro respektování jejich práva, spravedlnosti, bezpečí a důstojného života. Policii proto, aby jim dodržování těchto jejich práv zajistila. To ovšem nemůže splnit, pokud se policisté u nás budou bát udělat jakýkoliv krok. Protože ať udělají cokoliv, jedni a ti samí, křičí, že postupuje špatně.

Domnívám se, že ten, kdo je skutečně odpovědný za celou situaci kolem CzechTek, je pořadatel akce.

V této souvislosti by bylo nutné zodpovědět otázky:

  1. Kdo skutečně byl, kdo vůbec je svolavatelem této akce?

  2. Zda tento svolavatel byl také přímým účastníkem akce?

  3. Jak měli svolavatelé zajištěnu organizaci akce, pořadatelskou službu včetně bezpečnosti účastníků a hygienických podmínek?

  4. Jak v průběhu akce spolupracovali s představiteli veřejné správy a s policií, aby předešli konfliktu, který vznikl?

  5. Jaká opatření učinili svolavatelé, aby zajistili konání akce ve svém prostoru a zamezili ničení prostoru a majetku, ke kterému neměli žádný právní vztah?

Každý, kdo kdy organizoval obecnou vesnickou zábavu, jakýkoliv koncert nebo třeba politický mítink, ví, že musí splnit spoustu podmínek a nese odpovědnost za průběh akce.

Trvám na tom, aby byl přešetřen nejen postup policie, ale také činnost organizátorů.

Oznamuji také, že Klub sociální demokracie se rozhodl převzít zákonodárnou iniciativu a připraví v průběhu září návrh legislativní úpravy konání velkých hudebních produkcí. Tento návrh v říjnu předložíme Senátu.

Ke spolupráci vyzýváme všechny, kteří ctí svobodu a spravedlnost, ale jde jim také o pořádek a právo. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní kolegyně. S právem přednosti se přihlásil 1. místopředseda Senátu kolega Petr Pithart.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážený pane předsedající, paní kolegyně, páni kolegové, nebudu na vás, ani na kohokoliv jiného apelovat. Budu mluvit jenom za sebe a má řeč bude věru stručná.

Řeknu, jaké vidím před sebou možnosti, vzhledem k tomu, že rozprava v jednu chvíli skončí a před námi bude zřejmě několik návrhů na usnesení. Mohu udělat jen jednu, nebo druhou věc. Vynést hodnotící soud, anebo žádat vysvětlení, přešetření, přičemž mohu být velmi specifický. Mohu specifikovat, co chci přešetřit, kým, dokdy. Toto všechno mohu. Ale nemohu udělat obě věci zároveň. Nemohu zároveň vynést hodnotící soud a žádat vysvětlení a přešetření. Pokládal bych to za pokrytectví a za cosi, co je proti zdravému rozumu a elementární logice. To je a bude můj přístup. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata:Děkuji, pane kolego. Dále se přihlásil, a to je poslední písemná přihláška, kolega Ladislav Macák.

Senátor Ladislav Macák: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jsem přesvědčen, že nelze vytrhávat jednotlivé části z kontextu celku, že nelze zaměňovat následky za příčinu. Nevím, kdo z vás zná Tachovsko, kdo z vás tam byl, a především tam byl teď v těchto dnech. A to nejenom na místě konání, ale myslím i v těch ostatních obcích, které jsou kolem, aby si uvědomil, že i tam žijí lidé. Je to můj obvod volební. Jsem starostou města Tachova, kdo to neví. Zažil jsem loni Boněnov, zažil jsem letos Mlýnec.

Já se chci zeptat především, jestli lidé na Tachovsku mají stejná práva jištěná Ústavou a Listinou základních práv jako ostatní občané republiky, anebo mají jenom povinnosti.

Protože vloni se tam konala podobná akce, letos znova. Konají se různé akce, koná se spousta akcí jak na Tachovsku, tak v celé republice - sportovních, kulturních, společenských, konají se v objektech, konají se v zastavěných částech obcí, konají se na veřejných prostranstvích. Já nevím o tom, že by Senát někdy musel řešit takovouto akci, jakoukoliv, protože je znám organizátor, vždycky jsou známi pořadatelé a dopředu připraví a zajistí průběh konání akce. Když ničím jiným, tak aspoň tím, že mají jasně a konkrétně vymezené místo, na kterém se akce koná, buď jsou to zdi objektu, nebo je to plot, nebo případně ohraničený pozemek. Přijeďte se k nám podívat a zkuste - a to by mě zajímalo i od organizátorů, pokud jsou, protože zatím jsem slyšel stále jenom o nájemci pozemku - jestli dokáží vymezit hranice pozemku, který si pronajali. Já jsem přesvědčen, že ne, bez geodeta to nikdo neudělá, protože tam nejsou hranice, ani že by to bylo ohraničeno lesem, komunikací, čímkoli. To je část pozemku, který je uprostřed dalších pozemků, a když se zamyslíte nad tím, že v loňském roce na Boněnově tato akce obsadila území větší než 30 ha, tak mě překvapuje, že by si někdo mohl myslet, že akce podobného rázu a podobné velikosti se vejde na pozemek 13 ha. A to je vlastně ten kámen úrazu, to je to, že se ze začátku ozvali majitelé ostatních pozemků, že chtějí chránit vlastní vlastnictví. A jestliže se někdo ohání Listinou základních práv a svobod, tak bych chtěl upomenout na článek 11 odstavec 1 vlastnické právo a jeho ochrana.

Mrzí mě a odmítám slova účelový hřích a hlavně pokládám minimálně za neetické oběť dopravní nehody, která se stala 20 km zhruba od místa konání, spojovat s touto technoparty. Pak tam spojme všechny účastníky dopravních nehod, které se v té době v okolí staly. Já jsem tam zažil v noci, kdy se mi objevily stíny na silnici a objevily se - já nevím - 5, 6 km a byl někdy problém, a to asi znáte, ubrzdit a vlastně zastavit. Protože ne ty stíny vždycky šly po kraji, ne ty stíny dodržovaly pravidla dopravní, daná zákonem. Já bych připomněl jenom když jsem vzpomněl Boněnov a zabrání toho území, které tam bylo - a je to ve vztahu k policii, protože si připomeňme, nebo uvědomme, že letos zasahovali stejní policisté, pod stejným vedením jako vloni. A vloni například Lidové noviny 31. 7. psaly: Viníkem je stát, s technoparty se nelze smířit, není přírodní jev. Supervíkend zažijí občané obce, která se jmenuje Boněnov na Tachovsku. Bude se tu konat technoparty, tedy mejdan pod širým nebem trvající několik dní. Nikdo by nikdy nic takového nepovolil. Společenská nebezpečnost je malá, vzkazuje policie. Rozuměj, ať se mládí vydovádí. Odhadovaná škoda milion korun na hospodářství zatím jediného farmáře, který se ozval. Podal trestní oznámení na neznámého pachatele. K smíchu. Pachatel je přece znám. Je to stát, který není schopen ochránit majetek svých občanů, i když je každému jasné, co by to znamenalo policejně rozehnat sešlost několika tisíc mladých lidí. Není přece možné se smířit s technoparty jako s přírodním jevem - něčím mezi útokem kobylek a tornádem. Což takhle zažalovat český stát u štrasburského soudu, že nekoná své povinnosti při ochraně práv soukromých vlastníků a samozřejmě také při ochraně přírody. Třeba by se pak nějaké řešení našlo.

A zase závěr - inspekce zkoumá, zda policie při technoparty nepochybila. Takže vloni se noviny, veřejnost trefovaly do policie, že nekonala. Letos se snažíme trefovat do policie, že konala. Já zase nesouhlasím s tím, když policajt tam klečí na některém účastníkovi nebo vidím zkrvavenou tvář, ale uvědomme si, že to už byl vždycky závěr. Tomu předcházelo něco jiného a ať mi nikdo nevykládá o klidném konání nebo respektive bezúhonnosti jednotlivých účastníků technoparty. Když je policajti propustili mezi sebou, naprosto bezproblémově je z druhé strany zezadu napadli. To přece není čisté a korektní jednání. Uvědomme si, že policie má také v podstatě statut ochrany veřejného činitele. Nedošlo tady náhodou k trestnému činu? My se zajímáme jenom o to, že ten policajt třeba praštil pendrekem, ale uvědomme si, co tomu předcházelo. Já se domnívám, že policii máme především proto, aby chránila zdraví, majetek, nás a zajišťovala pořádek. A jestli chceme z policajtů dělat ovce, které se budou bát jakkoliv zakročit a nejdřív se budou ptát poslanců, zákonodárců, iniciativ - já nevím, třeba umělců, kohokoliv - tak ji zrušme, potom ji nepotřebujeme. Já si myslím, že právo patří každému a každý by se měl podle toho chovat a měl by ho respektovat. Tady nejde jenom o škody, které vznikly pošlapáním trávy, to, co teď čtu a slyším. Prosím vás, tam jsou škody na lesní zvěři, protože vždyť je slyšet to techno 10, 15 km daleko. Zažili jsme to vloni u Boněnova, to je dál než Mlýnec letos - od Tachova, mám na mysli. Jsou tam škody především na vztahu lidí, kteří tam žijí, v podstatě k zákonodárné moci, k policii, protože řeknou, vždyť nejste schopni ochránit nás a naše právo na klidný život.

Takže já bych apeloval, kdybychom spíše opravdu přemýšleli o přijetí zákonných a legislativních opatření tak, aby tyto akce měly daný rámec, aby se k nim musel někdo přihlásit. Já věřím, že ten, kdo to připravoval, je schopný organizátor, protože ono dostat během - já nevím - několika hodin několik tisíc lidí najednou na jedno konkrétní určené místo, tak před těmito organizátory já smekám. Mě pouze mrzí, že se nepřihlásí dopředu a neřeknou: My tuto akci chceme dělat a za těch a těch podmínek. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Tím jsme vyčerpali písemné přihlášky. Elektronicky se hlásí jako první kolega Petr Fejfar, připraví se kolega Jaroslav Mitlener.

Senátor Petr Fejfar: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Po té diskusi bych se asi mockrát opakoval, ale nezbude mi nic jiného. To, co tady říkal před chvílí pan kolega Macák, je pravdou. My jsme několik let viděli a četli v našich médiích o tom, jak policie je neschopná, jak nedokáže zakročit. Teď zakročila. Problém toho zákroku je ale v jeho, podle mého soudu,  neadekvátnosti. Tak, jak už tady říkal pan kolega Julínek a dal to srovnání, tu paralelu, která se možná mnohým z vás nelíbila, k zákroku policie 1. května na Letenské pláni proti rušení komunistické manifestace a zákroku tohoto, je svým způsobem dobrým srovnáním, protože tam se projevila podle mého soudu správná taktika, protože tam policie vytáhla z toho davu někoho, kdo tam rušil a kdo mohl zapříčinit, že prostě ta akce se tam strhne v nějaký nekontrolovatelný problém, který bude muset policie řešit zásahem tvrdším. Ale to, co se stalo právě v Mlýnci na Tachovsku, je právě tou ukázkou, že tam to policie nezvládla a nezvládli to jednotliví členové, nebo příslušníci policie, o kterých se teď tady budeme dohadovat, jestli prostě tím pendrekem mu dal správně, nebo ne. Samozřejmě, tam má vlastní konkrétní odpovědnost každý člověk. Ale nezvládlo to to vedení. A myslím si, že ani ředitel okresní policie nebyl tím, kdo ten zásah nějakým způsobem měl plánovat nebo plánoval. Nebo kdo možná pak nakonec bude potrestán, protože skutečně mu bude prokázáno nějaké zavinění, protože podle mne ten zákrok byl plánován dopředu. Přece jsme tady seděli, věděli jsme, že se na hranicích tvoří kolony, že cizinecká policie nebo celní správa kontroluje auta, možná, že se dívali, jestli nemají sjeté pneumatiky, jestli je mohou pustit do republiky, jestli auto má technické podmínky. Potom další problém na dálnici. Bylo vidět jasně, že prostě již to bylo naplánováno, již se té akci mělo zamezit a k tomu to všechno směřovalo. Podle mého soudu nehrozil takový problém, takové škody, které opravňovaly k tomu, aby se zvedla celá armáda policistů, těžkooděnců, vodní děla a přijeli prostě rozehnat mladé lidi. Za našich mladých let jsme říkali, kdo si hraje, nezlobí. Tak prostě byla by tam nějaká škoda v řádu několika set tisíc korun, ale kolik ten vlastní zákrok stál? Nebylo to několik milionů? Prostě zvednout zálohy, zvednout příslušníky policie a dát je do toho zákroku, to podle mne je zásadní problém. Čili já bych byl rád, kdybychom se ve svém jednání dobrali toho konce, že nebudeme tady hodnotit a dívat se, aby dehonestování - jak je nové slovo - na nějaké zákroky konkrétních policistů.

Já si myslím, že to tak je. V tom davu jak na jedné straně, tak na druhé straně nějaká davová psychóza tam působí a člověk podlehne. Samozřejmě policista by měl být lépe na tuto situaci připraven.

Ale prostě pojďme hledat toho, kdo skutečně ten zásah takto naplánoval a takto ho dovedl do toho konce, který teď máme řešit.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Slovo má kolega Jaroslav Mitlener.

Připraví se kolega Jiří Liška.

Senátor Jaroslav Mitlener: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, vážený pane ministře, byť v tuto chvíli nepřítomný.

V diskusi už zazněla asi zásadní fakta o tom, co o zásahu víme, o jeho přiměřenosti, o jeho plánování a o ostatních věcech.

Proto mi dovolte, abych zde přednesl čtyři otázky, které pokládám panu ministrovi a na které čekám odpověď. Jsou napsány tak, aby na ně bylo možno odpovědět ano - ne, ale osobně přijmu i každou jinou odpověď, ve které toto ano nebo ne bude možno najít.

Dovolte mi otázku číslo 1, pane ministře.

Věděl jste před začátkem zásahu o přání premiéra Paroubka, aby zákrok byl razantní?

Otázka číslo 2, pane ministře.

Považujete vzniklou škodu, škodu na zdraví uniformovaných i neuniformovaných občanů, škodu na majetku i právním vědomí za menší škodu než by byla škoda, kterou se podařilo zákrokem odvrátit?

Otázka číslo 3 pro pana ministra.

Považujete za vzniklou škodu i skutečnost, že u tisíců mladých lidí je vyvoláván pocit, že nejsou součástí naší společnosti, že stojí mimo a že tito lidé odcházejí do života s vědomím, že je premiér vlády republiky, které jsou občany, považuje za nežádoucí skupinu, za posedlé lidi s anarchistickými sklony?

Otázka číslo 4 pro pana ministra.

Objasníte do dvou měsíců všechna fakta a souvislosti zásahu proti technoparty u Mlýnce na Tachovsku?

Děkuji. Poněvadž tady pan ministr není, mám samozřejmě otázky písemně a předám mu je písemně. Děkuji ještě jednou.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Slovo má kolega Jiří Liška.

Připraví se kolega Jiří Oberfalzer.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já tady nebudu hovořit o přiměřenosti nebo nepřiměřenosti zákroku, o tom, jak se má, případně nemá chránit soukromá louka, soukromý majetek, ani na čí straně je v tomto případě víc viny nebo nezodpovědnosti.

To se určitě všechno rychle prošetří a dozvíme se, jak to vlastně je. Pro mě v tomto konkrétním případě je daleko důležitější můj pocit, který hraničí téměř s jistotou, samozřejmě konkrétní důkazy zatím pro to nejsou, ale jsem přesvědčen, že se také určitě brzy objeví, že tato policejní akce má od počátku politický základ. A to je podle mého názoru ten hlavní problém a dokonce si myslím, že to je ten hlavní důvod, proč to dnes projednáváme.

Ta motivace je více než průhledná. Pan předseda vlády chtěl a chce občanům naší země dokázat, že je silným mužem, který dokáže vyřešit problémy, které jeho předchůdci vyřešit nedokázali, že je silným mužem, který dokáže nastolit řád a pořádek. Že je tím silným mužem, který nás může vést a kterým se můžeme nechat vést.

To je v naprostém pořádku, takový by měl být předseda vlády a takového předsedu vlády bych také chtěl mít.

Ale proti přáním pana premiéra stojí realita. Je možná silným mužem, ale jsem přesvědčen, že by bylo nebezpečné nechat se jím vést. Metody, které používá, přece nemohou být politickým stylem České republiky.

Základem politiky českého státu nemohou být průzkumy veřejného mínění. A následná reakce na ně. Možná, že to přináší krátkodobě politické úspěchy, ale dlouhodobě se to otáčí proti politice, proti nám politikům a ve své podstatě i proti demokracii.

Jsem přesvědčen, že daleko nebezpečnější než vlastní zásah policie by bylo pro naši budoucnost přejít mlčením a bez reakce metody, které jsou za tímto zásahem skryty.

Využívám této příležitosti a chci říci politikům, kteří chtějí získávat tímto způsobem úspěch, že to je nezodpovědné a nebezpečné a že takovou politiku nemohu podporovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Slovo má kolega Jiří Oberfalzer.

Připraví se kolega Adolf Jílek.

Senátor Jiří Oberfalzer: Dámy a pánové, padají tady vážné otázky, a já doufám, že nebudou zapomenuty a že na ně uslyšíme odpověď anebo alespoň příslib, kdy tu odpověď uslyšíme.

Já budu trošku nesourodý a nesouvislý, protože vycházím z poznámek, které jsem si tady v průběhu té debaty udělal a budu reagovat právě na věci, které mě v té debatě zaujaly.

Myslím si, že o celé věci hovoříme z několika důvodů, ale tím hlavním je právě otázka motivu celé té akce. Já tady trošku jinými slovy zřejmě řeknu to, co bylo před chvilkou obsahem vystoupení pana místopředsedy Lišky.

My prostě máme velmi vážné, a já bych skutečně nepodceňoval vážnost tohoto podezření, že zde byl motivem politický kalkul.

Politický kalkul, že je možno se zavděčit většinové konformní části společnosti, která samozřejmě není na straně pořadatelů takovýchto akcí a není na straně vyznavačů této hudby, ani účastníků těchto party. Pokládá je za nezodpovědné, pokládá, a to citujeme pana premiéra, za osoby se sklonem k anarchizmu, neukázněné, zkrátka uličníky.

Hezké bylo v dokumentu televize Nova vystoupení pana pokrývače, jehož jméno jsem zapomněl a který upozorňoval na to, že to je většinou klasický generační problém a že se nám různé formy chuligánství objevují v každých generacích. Je to zkrátka generační konflikt.

Nechci hájit žádné formy neukázněného chování, ale naopak chci hájit všechny formy svobodného počínání, které neubližují nikomu jinému.

Premiér Paroubek v různých vysvětleních a dovysvětleních a ve svých nekonečných článcích, které nyní produkuje každý den v novinách, operuje stále stejnou politickou psychologií. Upozorňuje nás na nebezpečí terorizmu například.

Přečetl jsem si včera, jak nebezpečné je zastávat se takto svobodomyslných lidí v době, kdy nám hrozí terorizmus. Já bych si strašně rád představil, jak teroristé se shromáždí na louce a tam budou připravovat své atentáty.

Myslím si, že to je opravdu manipulace s veřejným míněním a masáž veřejnosti, aby se ospravedlnilo něco, co bylo z mého pohledu podle dostupných informací, a to neberte jako konečný soud, ale nemohu se ubránit dojmu jasným zneužitím represivních orgánů.

Rozum, odvaha, odpovědnost, rozvaha, to jsou slova, kterými pan premiér operuje. A já se nemohu ubránit dojmu a zejména reminiscencím z minulého režimu, kdy po rozumu, odvaze a odpovědnosti nejčastěji volali ti, kteří jej ztráceli.

A já se obávám, že se to tady děje.

Jeden z předřečníků napadl příslušníky pravého křídla této komory, že se ze zastánců práva a pořádku najednou stávají anarchističtí aktivisté. To je skutečně nehorázný výrok!

Tady přece vůbec nejde o žádnou podporu anarchizmu a vůbec si myslím, že v daném případě o žádné vysoké znaky anarchizmu v praxi nešlo.

Nicméně uvědomme si jednu věc. V tuto chvíli jsme jedinou fungující částí Parlamentu. Senát dosud zasedá. A nemůže nereagovat na takovouto událost, která takovýmto způsobem pohnula veřejným míněním a vylekala jinak pokojné občany. To, že se věcí zabýváme, není žádný aktivismus, je to naše odpovědnost.

Slyšel jsem tady slova o tom, že když se to takhle nepovedlo, je třeba nastavit nějaká pravidla. Nemohu se ubránit dojmu, že jde o klasický postup: dobrá, něco se stalo, co jsme si, to jsme si, vezmeme si ponaučení a zapomeneme. Příště to uděláme lépe.

Nikomu nechci bránit v tom, aby formuloval nějaká pravidla, ale domnívám se, nějaký právní řád tady je nastaven a že v něm pravidla jsou, že není třeba přijímat žádný zvláštní zákon o technoparty a o jejím pořádání a náležitostech. Myslím si, že mnozí z vás by dokázali zkompilovat přesné postupy a přesná pravidla, jaká se mají dodržet.

Nejhorší ovšem je, a tady se tím také operuje, že v minulosti jsme kritizovali policii pro nečinnost a nyní ji kritizujeme pro činnost. V minulosti jsme kritizovali policii proto, že nekonala tam, kde skutečně šlo o neoprávněný zábor pozemků bez jakéhokoliv právního podkladu. Tady čelíme jiné situaci. Tady některé základní kroky pro přípravu této akce podniknuty byly a byly, jak se zdá, v souladu se zákonem. To znamená, že zde policie zakročovala způsobem, který se snažíme rozklíčovat, kterému se snažíme porozumět, protože naše dojmy a všechny ohlasy, které dostáváme, nasvědčují spíše tomu, že tento zákrok byl skutečně neadekvátní a chceme se dohledat na jakých právních základech se akce uskutečnila, a na jakých právních základech se uskutečnil tento zákrok.

Hovoříme o tom, jaké zákony měli, či neměli pořadatelé dodržet, ale moje otázka zní, jestli jim to bylo skutečně umožněno, jestli náhodou nebyla vytvořena taková situace, aby se konečně našel nějaký zákonný důvod a mohla se spustit mlátička, kterou chtěl, teď nebudu nikoho jmenovat, někdo předložit veřejnosti na doklad své rozhodnosti a své obrany jejích veřejných zájmů.

Skutečně považuji za důležité, abychom zde hledali odpovědi na otázky. Je jich spousta. Zatímco se ozývá z úst našich veřejných představitelů, všechno působí jako docela intenzivní mlčení a odvádění pozornosti od podstaty věcí. Nechci opakovat otázky, které zde zazněly, ale jenom prosím, aby je někdo evidoval, abychom mohli zkontrolovat, zda jsme na ně dostali odpověď. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se do rozpravy přihlásil kolega Adolf Jílek, připraví se kolega Václav Jehlička.

Senátor Adolf Jílek: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, již tady kolega místopředseda Pithart na závěr říkal, že máme dvě možnosti, kromě třetí, že neuděláme nic:

  • buď tak, jak je v návrhu usnesení předsedy Senátu, jednoznačně odsoudíme akci tak, jak byla, a tady si myslím, že na to, abychom dělali soud, máme málo informací nebo informace pouze z veřejných zdrojů, ale nemáme informace ověřené, jsou to informace pouze z médií, já jiné další nemám,

  • a nebo budeme žádat pořádné prošetření a vysvětlení toho, co proběhlo tady, na půdě Senátu, na jeho řádné schůzi.

Myslím, že se musíme rozhodnout o tom, jestli budeme chtít to, nebo ono, to je základ, na kterém se musíme shodnout.

Včera kandidátka na ústavní soudkyni na otázku, co si myslí o této akci, řekla, že společnost se musí rozhodnout, zda chce svobodu, nebo bezpečnost. Svoboda bez práva, bez bezpečnosti se blíží anarchii. Jestliže vezmu v úvahu jenom bezpečnost, dostáváme se k totalitě. Vzhledem k tomu, že jsme si jí všichni užili až dost, máme spíše tendenci na druhou stranu. Naštěstí paní kandidátka k tomu dodala ještě jednu část věty: Jedno nemůže být na úkor druhého.

Je potřeba, abychom si to uvědomili. Chceme žít ve státě, kde budeme mít svobodu, demokracii, ale kde bude platit také právo, a právo bude vymahatelné.

Jsou tady akce, které probíhají, i když právní rámec, který tady je, pamatuje spíše na akce drobné, malé, na které se dobře napasuje. Dal by se napasovat i na ty velké, ale musela by to být kompilace několika právních předpisů, a to už přesahuje většinu schopných právníků tak, aby byli schopni sladit všechny kroky, protože se to týká činnosti mnoha orgánů. Proto si myslím, na rozdíl od svého předřečníka, že je potřeba, jako je tomu v okolních státech, v těch, kde demokracie je už dlouhou dobu, aby i tyto děje, tyto velké masové akce byly nějakým způsobem ošetřeny. Nebyl bych rád, kdybychom to dělali až tehdy, jako Francie, která to udělala poté, kdy při podobné akci zemřelo pět lidí. Ne proto, že by tam zasáhla policie, ale v důsledku toho, co se tam dělo a že tam nebyl zajištěn pořádek.

Toto jsou věci, o kterých si myslím, že bychom se k nim měli vyjádřit. Jako protinávrh usnesení pana předsedy Senátu za Klub KDU předkládám návrh tohoto usnesení:

Senát PČR

  1. je silně znepokojen průběhem CzechTek 2005 a vyjadřuje přesvědčení, že zásah policie proti účastníkům, způsob, jakým chránila zájmy vlastníků pozemků a uživatelů veřejných komunikací, vyžaduje důkladné a objektivní vyšetření,

  2. žádá proto ministra vnitra o prošetření důvodnosti a přiměřenosti policejního zákroku a předložení závěrů šetření na nejbližší schůzi Senátu,

  3. žádá vládu ČR o zpracování návrhu zákona, který by stanovil právní rámec masových akcí tohoto druhu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se přihlásil kolega Václav Jehlička, připraví se kolegyně Jitka Seitlová.

Senátor Václav Jehlička:Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, chci vás seznámit s usnesením devíti senátorek a senátorů k této záležitosti.

Dříve, než vám přečtu text tohoto návrhu usnesení, chtěl bych velmi krátce promluvit.

Nežijeme v imaginárním prostoru, ani v poušti, ani na skládce odpadků, ale žijeme v kulturní krajině, podobně jako lidé na Tachovsku. V této krajině lidé mají své domovy, své majetky, hospodaří na nich, vytvářejí tam hodnoty, mají tam své rodiny, žijí tam děti, mají tam svůj dobytek, žije tam zvěř, ptactvo, teče tam voda, rostou tam květiny.

Myslím si, že policie má dostatek právníků a představitelé technokultury mají také dostatek svých advokátů, ale tito lidé, o kterých hovořím, představují tu nejslabší společenskou skupinu, které se to týká, a přitom se jich to týká nejvíce. Z těchto důvodů tři senátorky a šest senátorů, dovolím si říci senátorů venkovských, se selským rozumem, majících vztah ke konzervativním hodnotám a soukromému vlastnictví, předkládají tento návrh usnesení, který dostáváte právě do svých lavic:

Senát PČR

1) vyjadřuje rozhořčení nad tím, že Policie ČR nedostatečně chránila soukromý majetek, vlastnická práva a životní prostředí občanů v oblasti konání CzechTek na Tachovsku,

2) žádá proto ministra vnitra České republiky o prošetření policejního zákroku a o předložení závěrů šetření na nejbližší schůzi Senátu,

3) žádá vládu České republiky o urychlené zpracování návrhu zákona, který by masové akce s podobným negativním dopadem zakázal.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego, slovo má kolegyně Jitka Seitlová, připraví se kolega Jan Horník.

Senátorka Jitka Seitlová: Pane předsedající, dámy a pánové. Dovolte, abych se dotkla v souvislosti s projednávaným tématem jednoho mýtu, který zaznívá velmi často, zaznívá z našich veřejnoprávních médií a který má podle mého názoru velmi nepříznivý vliv na to, abychom skutečně řádně, poctivě a s konstruktivním výsledkem řešili věc, kterou se nyní zabýváme. Dovolte, abych citovala, co zaznělo v jednom z veřejnoprávních médií včera večer:

Redaktoři se domnívají, že je to jakési zbytečné dohadování. A to dohadování se míjí s podstatou celé věci. Zdá se, že i tato událost jako konečně celá řada jiných byla různými politiky zneužita k tomu, aby se zase už začaly vyřizovat účty mezi sebou, že nejde o zájem občanů, nejde o věc samotnou, ale aktivita Senátu, kde se mimochodem výraznou většinou projevuje ODS, tak převažuje v rozhovorech o tomto případu.

To znamená, že se dostáváme do tohoto tradičního sporu ČSSD - ODS, který se tady projevuje díky té přihlouplé nulové toleranci ODS a je monotónní, otravuje to lidi a dokonce to vrhá potom špatné světlo na tu samotnou událost.

Dámy a pánové, to je citace z toho, co zaznělo na našich veřejnoprávních médiích a já se domnívám, že je to snad záměrná bagatelizace problému, kterým se už delší dobu dnes dopoledne zabýváme. Pro ty, kteří takto hovoří, bych chtěla zcela reálně, zcela exaktně uvést, že těmi prvními, kdo se začali zabývat problémem zásahu jako možná protiprávním nebo možná špatným z hlediska svého principu, nebyla ODS, ale byli to senátoři Mejstřík a Štětina, kterým jistě nikdo nemůže podsouvat, že jsou spojeni s ODS nebo že jsou jejími příznivci. Já se domnívám, že to, co řešíme, není problém vysloveně stranický a kdo ho tak chápe a kdo tak vystupuje, tak nevnímá tu zásadní politickou věc, to obrovské politikum věci veřejné, kterou se nyní zabýváme.

Jestliže tisíce lidí se střetnou s dalšími tisíci těžkooděnců, jestliže dojde k zásahu, který se koná, a jestliže vidíme na televizních záběrech, jak několik desítek policistů v konečném důsledku mlátí jednoho bezbranného, který leží na zemi, tedy já to nepovažuju za normální a považuji to za velmi nebezpečné a velmi vážné. A děkuji všem, kteří podpořili to, že se touto problematikou zcela aktuálně v tuto chvíli tady zabýváme.

Ta debata tak, jak plynula, tak z ní vyplývají dva určité názory, které se podle mého názoru míjí. Jeden říká, že když dříve policisté nezasáhli v loňském roce, tak v tom případě byli kritizováni. Druhý říká, že právě když zasáhli, tak jsou kritizováni. Ale výsledek byl stejný. Ať policisté zasáhli, nebo nezasáhli, v obou případech došlo k poškození soukromého majetku. Z tohoto pohledu podporuji ten návrh, který přednesl pan senátor Jehlička, tzn. konstatuje, že došlo k poškození soukromého majetku. A pak si musíme nutně položit otázku, jestli ten postup policie byl správný a všechny ty otázky, které tady padaly, už jsou namístě. Ale já jsem nepodpořila to usnesení, které tady zaznělo v konečném důsledku, protože tím posledním bodem je, že má být připraven zákon, který zakáže takovéto akce, nebo dokonce KDU přednesla návrh, že má být připravena nějaká právní úprava konání takových akcí. Ale jestliže tedy tvrdíme v jiných usneseních, že policie nezasahovala podle platného práva nebo překročila své pravomoci, pak se dopouštíme opět logického omylu. Tak buď tady máme právo, které je dostatečné, které funguje, a pak není potřeba žádného nového práva, anebo takové právo, takový zákon, nemáme. A pak je namístě moje otázka na pana ministra, když tedy v loňském roce měli zkušenosti s tím, že zásah v případě Boněnova nebyl možná namístě nebo by byl protizákonný, jak je možné, že za celý rok toto kompetentní ministerstvo nebo vláda nepřišla s takovouto právní úpravou, která by jistě byla nadmíru potřebná. Nebo máme dostatek právních předpisů, které umožňují zasáhnout tak, aby bylo dosaženo toho kýženého cíle, tzn. ochrana majetku, ochrana klidného a bezpečného života občanů a přitom takovéto excesy, které jsme viděli, by nebyly realizovány. To je moje otázka. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní kolegyně. Přihlásil se dále kolega Jan Horník, připraví se kolega Martin Mejstřík.

Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegové, kolegyně. Záležitost, kterou zde projednáváme, byla vyvolána konáním akce CzechTek na Tachovsku. Jelikož pocházím z této oblasti, myslím tím západní Čechy, tak mi snad nikdo nebude podsouvat, že ta místa neznám, je pravda, že při tom zákroku jsem tam nebyl. Nicméně ta oblast se mne velmi dotýká. To podstatné řekli všechno už mí předřečníci. Já se chci na tuto věc podívat z jiného úhlu.

V našem státě se už stalo folklórem, že bohužel nemalý počet osob ve služebním poměru u různých složek, na různých postech Policie ČR páchají kriminální činnost. Já mám totiž obavu o budoucnost našeho státu a o udržení demokracie v něm, což si většina z nás tak přála po listopadu 1989. Je třeba si však uvědomit, v jakém stavu vlastně naše policie je. Tady je to jádro toho pudla. Mne mrzí, že pan ministr tady zrovna není a neposlouchá mne, ale možná že si to potom přehraje nebo mu to dám písemně.

Vystřídala se celá řada ministrů vnitra, celá řada policejních prezidentů. V podstatě celá plejáda těchto lidí tolerovala ten stav, který zde byl a byl nevyřešen. Ne nadarmo se říká, že ryba smrdí od hlavy. Domnívám se, že pro velení naší policie to platí dvojnásob a předem se omlouvám všem těm slušným a profesně zdatným, na které to neplatí.

Jak jinak si vysvětlit vznik takové kriminální situace, vznik takové kriminální policejní skupiny navázané na Berdycha na Sokolovsku, která byla loni odhalena, a jak je možno, že tato fungovala pod velením sokolovského ředitele, bývalého policejního prezidenta pana Tomáška a jak to, že z toho nebyly vyvozeny žádné důsledky? Jak si vysvětlit úplatkářství v řadách policistů u Cizinecké policie v Karlových Varech? Jak si vysvětlit maření vyšetřování případu přepadení pošty v Karlových Varech, do kterého bylo zataženo skoro celé velení karlovarské policie? Já se to pokusím vysvětlit. Přes občanské komise, které lustrovaly policii počátkem 90. let minulého století, se bohužel nepodařilo oddělit plevy od zrna. Oddělily se zřejmě jenom ty největší.

Ptám se pana ministra na konkrétní věci. Chci se pohybovat pouze v Západočeském kraji, protože o této oblasti mluvíme. Říkám úmyslně Západočeský kraj, protože Policie ČR, neboli Ministerstvo vnitra nerespektuje nové krajské uspořádání, máme tam kraj Karlovarský a Plzeňský. Nedivím se tomu, že policie s takovým velením, jaké dnes v Plzni má, se chovala tak, jak se minulém víkendu chovala. Pane ministře, po odchodu oblastního ředitele Oblastního ředitelství pro cizineckou a pohraniční policii pana Imiga je pověřen prozatímním velením pan Vošický, bývalý velitel pohraniční stráže, té stráže, která bránila pevnou hráz socialismu, té stráže, na kterou byly nakontaktovány občanské hlídky, té, která pomáhala zabíjet lidi na hranicích.

Tyto staré struktury a mnozí jimi vychovaní nástupci nejsou tím největší nebezpečím pro naši zatím křehkou demokracii.

Pane ministře, kde byla policie v noci z pátku na sobotu minulého víkendu, když větrná smršť řádila na vrcholcích Krušných hor a v našich okolních obcích? Byla odvelena nevím na čí popud, ale zřejmě na popud krajského velení v Plzni, z větší části na CzechTek, zčásti byla také na dovolené. Řadoví policisté byli obléknuti do drahých těžkooděneckých obleků s minimálními zkušenostmi. Je třeba si uvědomit, že máme pouze dvě oblasti specialistů, kteří jsou cvičeni na tyto zásahy. Je to v Praze a v Ostravě. Zbytek byli obyčejní řadoví policisté, které potkáváme denně na silnicích a kteří řeší naše problémy, kteří jednou za měsíc jsou speciálně na takovéto věci cvičeni, ale jak je vidět, nedostatečně. Nedivím se, že podlehnou panice, vytáhnou pistoli, řežou do bezbranných lidí, čehož jsme byli svědky naštěstí v dnešní době zaznamenané mnohými digitálními přístroji. Zatímco lidé v Krušných horách potřebovali pomoc, na Tachovsku byly policejní manévry. Policie ČR nebyla vůbec připravena na případnou přírodní katastrofu, kterou avizoval Český hydrometeorologický ústav a jejíž sílu bylo možno sledovat z německých televizí a rozhlasových zpráv.

Nevím, jestli nakonec paradoxně silný vítr a bouřka nebyly nápomocny snížení většího násilí a vyvrcholení této akce.

Vážený pane ministře, jsem v Senátu teprve krátce, ale za tuto krátkou dobu náš klub již dvakrát žádal o vysvětlení nastalých situací. Sám jsem vás o uplynulém víkendu požádal potřetí. Jednou to byla záležitost týkající se policejního týmu Mlýn, podruhé to bylo po akci na Letné, ke které se domnívám, že jste Senátu nedal do dnešního dne vysvětlení nebo jsem to ještě nezaznamenal.

Chtěl bych pana ministra požádat o odpovědi na tyto otázky: Jak jsou připravováni „neprofesionální“ těžkooděnci, kteří jsou v nich z řad obyčejných obvodních policistů? Kolik stál tento zákrok, tyto manévry na CzechTek, kolik bylo policistů účastno akce, a to včetně těch, kteří je střídali? Jaká tam byla celkově nasazená technika, jaký úkol měl nenasazený vojenský transportér, který mnozí z vás viděli z fotodokumentace? Dále chci požádat o vydání filmového materiálu, byl-li natočen z helikoptéry, která monitorovala tento prostor.

Vážený pane ministře, ministr této republiky a každý vrcholný politik má tu smůlu, že jeho obličej je znám a že se ve svém prostředí nemůže anonymně pohybovat, že si nemůže ověřit stav svého resortu, který řídí, protože vždycky se všichni velmi včas dozvědí, kam míří, co bude dělat a jakým způsobem je zapotřebí se na jeho návštěvu připravit. Proto se domnívám, že i pro vás je velmi těžké dostat se do podhoubí té rakoviny, která v naší policii je.

Chtěl bych ještě dodat, že má slova nebyla namířena proti všem ještě poctivým policistům, kteří v každodenním nelehkém nasazení mnohdy slouží pod nekvalitním a neschopným velením Policie ČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Slovo má kolega Martin Mejstřík, připraví se kolega Vladimír Schovánek.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, pane ministře, úvodem se pokusím glosovat dvě věci, které zazněly v dosud probíhající rozpravě.

Úvodem bych chtěl zdůvodnit, proč jsem hlasoval pro povolení přítomnosti pana Stanislava Pence. Už jen žádost byla velmi nestandardní a byl jsem si ověřovat u naší legislativy, je-li to vůbec možné. Bylo by to možné, ale je pravda, že toto příliš běžná záležitost není a jisté problémy bychom tam mohli cítit.

Hlasoval jsem ale pro, protože si myslím, že situace, ve které se nalézáme a ve které se nalézá Parlament ČR, je zcela mimořádná. Domnívám se, že na mimořádnou situaci by měl Parlament umět zareagovat. Proto jsem chtěl, aby zde byl slyšen i Stanislav Penc, který by byl schopen vyvrátit některé další nepravdy, které od tohoto mikrofonu zazněly. Chtěl bych reagovat na pana místopředsedu Pitharta, kterého si velmi vážím a vážím si jeho racionálního přístupu. Dovolím si s ním ale tentokrát nesouhlasit. Řekl, že nelze vynést hodnotící soud a zároveň žádat vyšetření a přešetření zásahu. Zní to logicky, ale velmi dobře víme, že jsou situace, kdy je třeba naopak vynést hodnotící soud a zároveň žádat, aby skandální přečiny nebo kritická situace, která nastala, byla přešetřena. Domnívám se, že se v takové situaci nalézáme.

Ctihodný Senáte, když jsem si poprvé přečetl v novinách úvahu o tom, že zásah proti CzechTek je srovnatelný se zásahem proti studentům na Národní třídě, a zde to rozhořčeně opět připomněl pan senátor Balín, pomyslel jsem si, že autor tohoto výroku upadl na hlavu. Co měla protikomunistická demonstrace studentů společného s křepčícími dětmi při technoparty? Pak jsem se probral desítkami fotografií z CzechTek, viděl videozáznamy policejního zákroku a v duchu se autoru tohoto výroku omluvil. My jsme byli tenkrát mladí a neměli jsme rádi komunisty. Chtěli jsme se zbavit těch tupých „komančů“, kteří všechno věděli nejlíp, věděli, co máme jíst, co máme zpívat, co si máme myslet, co máme číst, koho máme obdivovat, koho máme vypískat, věděli, jak máme mít dlouhé vlasy a co nosit na sobě, věděli nejlépe, jakou hudbu máme poslouchat a na jaké obrazy se dívat, jaké se učit jazyky a jaké se neučit, kam máme cestovat a které země naopak jsou pro nás nebezpečné. Věděli všechno nejlépe, jen se pod jejich vládou nedalo dýchat, nedalo se tam normálně žít. My jsme je nechtěli, chtěli jsme žít v normální zemi, chtěli jsme být svobodní. Byli jsme mladí, byli jsme možná děti.

„Děti“ z CzechTeku už ve svobodné zemi vyrostly, jsou inteligentní, je jim něco mezi 15 a 25 lety a nemohou se srovnat s vládou konzumu.

Politikou jsou znechuceni a neřeší ji a na nás a na naši kulturu, s odpuštěním, kašlou. Na druhou stranu jsou dosti sociálně citliví. Mají svou komunitu, mají svůj styl, svou hudbu, svou subkulturu. V drtivě většině jsou to lidé neagresivní, tzv. pohoďáci, kteří tento svět, byť s jeho stavem nejsou třikrát spokojeni, mají hodně rádi. Nechtějí nikomu ubližovat, nechtějí nikomu nic vnucovat, nechtějí nic ničit, chtějí jenom to, aby jim tento svět, ten náš svět umožnil jednou za čas se sejít a prožit spolu pár dní za zvuku jejich strašlivé hudby. Není toho tak moc, co po nás chtějí tyhle tančící děti. My jsme na ně poslali tisíc policajtů, dělobuchy, slzný plyn, vodní děla, obušky, desítky antonů, vrtulník a pásový obrněný transportér.

60. léta měla své květinové děti. 70. léta měla big beat a underground. 80. léta punk a novou vlnu. Teď naše léta mají techno. Je to přece úplně normální. V každé generaci se najde část, která tak či onak revoltuje. Dámy a pánové, mnozí z nás nebyli jiní.

Srovnal jsem zásah u Mlýnce se zásahem policajtů na Národní třídě. Jistě, jsou tu rozdíly, a já se zmíním o tom nejdůležitějším. Bolševičtí velitelé tehdejšího zákroku ozbrojených složek měli jasnou taktiku. Čelo průvodu na Národní uzavřít a zmasakrovat. Nekompromisně, programově. Policisté na CzechTek tento cíl určitě neměli. Přesto se jim podařilo totéž.

Paralelu s Národní nicméně vidím v jiné věci. Tehdy i teď chtěla vládnoucí moc demonstrovat sílu. Demonstrovat to, kdo je v zemi pánem. U totality to člověk pochopí. Demokratická vláda však má dbát toho, aby byla chráněna ne většina, aby byl uchován prostor i pro menšinový názor. Nelíbilo se mi, když bolševičtí policajti pronásledovali máničky a nemusel jsem proto nosit dlouhé vlasy. Nelíbilo se mi, když bolševici zavírali členy českého a slovenského undergroundu a nemusel jsem být proto obdivovatelem Plastic people. Hnusilo se mi, když buzerovali pankáče, a nemusel jsem proto nosit na hlavě cherokee, mít kožené boty a cvoky na pásku.

Vše se ve mně bouří při pomyšlení na letošní zásah proti technoparty a nemusím proto kouřit trávu a být vyznavačem techna. Stejně tak, jako v listopadu 1989, jde nyní o víc než o rozbité hlavy, zlámané ruce a rozkopané hřbety. Ti mladí lidé to intuitivně vycítili. Proto je dnes máme tady, obrazně řečeno pod našimi okny a ne na nějaké louce. Odmysleme si, jak vypadají, odhlédněme od toho, čemu říkají hudba, a zaposlouchejme se do toho, co nám chtějí sdělit.

Cítím a jsem přesvědčen o tom, že velitelé, kteří rozhodli o zákroku na CzechTek, jsou ze stejného kadlubu jako ti, co vymysleli zákrok proti nám, tehdejším studentům a mladým lidem na Národní třídě. A běhá mi mráz po zádech.

Nejsem vyznavač techna, jak jsem řekl, a vždy jsem soucítil s překvapenými majiteli pozemku, na jejichž půdě se tato party konala. Mám k půdě velmi blízko a generace mých předků byli sedláci. Vaše právo na zábavu končí tam, kde začíná právo onoho sedláka, říkal jsem si. Letos bylo ale vše jinak. Nejen policie se snažila poučit z let předchozích. Pořadatelé CzechTeku taktéž. Na rozdíl od předchozích ročníků měli nájemní smlouvu a další nezbytnosti, o kterých už byla řeč.

Policejní velení se přesto rozhodlo CzechTek rozehnat. Proč? Přišlo jim líto nechat si ujít příležitost, na níž se tak dlouho speciální komanda připravovala? Čím víc informací jsem získával, tím víc mne rozhodnutí zasáhnout šokovalo. CzechTek byl legální. Byla to akce deklarovaná jako soukromá, a měla se odehrát na soukromém pozemku. Souhlas vlastníka byl orgánům veřejné moci prokázán. Aby byl ospravedlněn zásah policie, byla policie a nakonec i ministr vnitra a premiér této republiky donuceni lhát.

Naopak. Policie neoprávněně bránila účastníkům technoparty ke vstupu na pozemky po veřejných komunikacích. Nejdříve zablokovala sjezd z dálnice, takže dosáhla kolapsu na dálnici, pak zablokovala všechny přístupové cesty. Jsou na to očitá svědectví. Jsou na to obrazové dokumenty. Existují reporty našich médií z této situace, kdy policie blokuje přístupové cesty. Přesto nás pan premiér bude přesvědčovat o opaku.

Tímto tedy donutila účastníky CzechTeku vstoupit na cizí pozemky, čehož následně zneužila k zásahu proti nim. Znovu se ptám: Je to možné v demokratické společnosti? Čí práva policie chránila? Na čí podnět? Zásah tedy byl nejenom nelegální, ale byl také neadekvátní situaci. K donucovacím prostředkům smí policie sáhnout v zájmu ochrany bezpečnosti osob, své vlastní, ochrany majetku a veřejného pořádku. K ohrožení bezpečnosti osob nedocházelo. Pozemky, kde se CzechTek měl odehrát, byly pronajaty. Můžeme zde polemizovat o tom, zda byly dostatečně velké, nicméně na ten počet účastníků, který nakonec na CzechTek přijel, jsem přesvědčen, že 15 hektarů bohatě stačí.

Za 10 let konání CzechTeku se nestalo, že by účastníci CzechTec použili násilí vůči jiným osobám, či ničili něčí majetek, pominu-li pošlapané louky. Veřejný pořádek nikdo neohrožoval, nedocházelo ke kontaktu mezi účastníky a jinými osobami. Šlo o louky uzavřené mezi les a dálnici. Výskyt opilých osob byl nižší procentuálně než na jakékoliv klasické standardní vesnické nebo jakékoliv zábavě. Ano, policie nakonec musela chránit sama sebe. Vzduchem lítaly klacky a láhve. Šlo ale o konflikt vyprovokovaný samotnou policií. Někteří policajti akci psychicky nezvládli, byli vystresovaní, agresivní, vulgární, účastníky verbálně i fyzicky ponižovali, vydávali protichůdné příkazy, čímž dále dav stresovali, viděli jsme i DVD nahrávku, na níž policajt mimo jakoukoliv sebekontrolu pobíhá zmateně po lesní cestě a mává bouchačkou, přičemž mu nic nehrozí. Možná před tím, ale v té situaci už mu vůbec nic nehrozilo. Viděli jsme případ, kdy policisté brutálně kopou do již zpacifikovaného technaře, ležícího na zemi a nekladoucího odpor. Těch případů bylo několik. Viděli jsme zbité mladé ženy.

Někteří policisté, a není to náhoda, že to byli ti nejagresivnější, odmítali nést za své jednání zodpovědnost. Fotografie a videozáznamy, dokumentující, jak si zakrývají služební čísla, někteří je neměli vůbec. Počítali s tím, že budou jednat protiprávně? Počítali s tím, že budou jednat beztrestně?

Pořád mi chybí motiv. Zákrok by snad mohlo odůvodnit podezření na trestný čin poškozování cizí věci, kdy v tomto případě je sazba do jednoho roku. Dle právních předpisů je ale policista povinen dbát, aby použitím donucovacích prostřeků nezpůsobil osobě nebo osobám újmu nepřiměřenou povaze a nebezpečnosti jejího protiprávního jednání.

Kvůli teoretickému podezření ze spáchání trestného činu s maximální sazbou do jednoho roku byla spuštěna masivní policejní akce, při níž bylo nasazeno proti neagresivním mladým lidem tisíc těžkooděnců.

Chci, aby nám pan ministr vnitra sdělil, proč policie proti CzechTeku vůbec zasáhla. Čí chránila práva a jaká? Chci, aby nám sdělil, proč klamal veřejnost a kdo mu poskytl informace, z nichž při svých veřejných vyjádřeních, nepravdivých vyjádřeních, vycházel. Chci, aby nám sdělil, kdo vydal k zásahu rozkaz a zda a jakou tento člověk ponese zodpovědnost. Byl bych rád, kdyby byly vyvozeny závěry ze všech excesů zasahujících policistů. Byl bych rád, kdyby byla naopak zastavena veškerá stíhání účastníků CzechTeku.

Jsem přesvědčen o tom, že jejich jednání bylo vyprovokováno neoprávněným a neadekvátním zásahem policie.

A konečně bych byl velmi rád kdyby se pan ministr vnitra omluvil účastníkům CzechTek party a české veřejnosti za nesmyslné policejní manévry a za škody, které napáchaly, ale i za to jak jsme byli o akci informováni.

Řekl jsem, že se mi technozábava nelíbí. Nerozumím jí. Na druhou stranu se za ta léta účastníci CzechTeku projevili jako neagresivní pozitivní lidé.

Průběhem doby se dolaďovala nepsaná pravidla, která letos vyústila do té smlouvy o pronájmu. Jsem bytostně přesvědčen, že nepotřebujeme žádný nový zákon, který by upravoval pořádání těchto akcí.

Pokusíme-li se tuto akci sešněrovat do zákonů, do pravidel, do paragrafů, dosáhneme přesně toho, čeho nechceme. Dosáhneme dalšího pendrekového zákona v intencích komunistického režimu. Dosáhneme toho, aby ten policajt konečně dostal zákonný prostředek pro to, aby ty mladé lidi mohl pronásledovat a tlouct.

Podstata této subkultury je právě v opaku. Podstata tohoto hnutí je prostě v tom, že mají jiný názor na svět a já pozitivně hodnotím, že se snaží s tou většinovou společností sžít a pokud to jde respektovat její pravidla.

Proboha nepřijímejme žádný zákon o CzechTek party. Budeme se chovat jako komunisti.

CzechTek, domnívám se, neselhal. Myslím, že ve své většině neselhali ani policisté. Zasahovali ve složité situaci a většina z nich si dokázala udržet nadhled a přiměřeně korektní přístup.

Co ale naprosto selhalo, bylo velení policie. Nechci velitelům podsouvat, že jednali na rozkaz politiků, i když zde dělám veliký otazník. Bezesporu však špatně vyhodnotili situaci, z neznámých důvodů hledali jakoukoliv záminku pro útok, dopustili se lží, dezinformací, blamáží a nakonec zbytečného stresujícího zásahu, který nepomohl ničemu.

Neochránil majetky, nepřispěl k zachování pořádku, nepřispěl k větší důvěře v policii. Naopak, opět nevyčítám to pěšákům. Policii České republiky však velí, a obávám se, že u všech složek a téměř na všech úrovních lidé, kteří nedokáží odlišit důležité od podružného, kteří o demokracii a jejích základních principech netuší vůbec nic a jejichž jedinou předností je studium na VŠ SNB, VUMLu, nevzdělanost, služebnost, absence morálních zásad a někdy dokonce přímá provázanost na podsvětí.

16 let poté máme policii, z níž jde strach. Slušní policisté odcházejí do civilu, gangsteři unikají z policejních stanic a obklíčených domů, nebezpeční extrémisté nalevo a napravo požívají ochrany policie, elitní jednotky spolupracují s podsvětím.

Tady připomenu nedávný případ, kdy se zástupce ředitele policejní správy hlavního města Prahy několikrát smrtelně pobodal a pak se šel oběsit. Policie bez mrknutí oka prohlásí, že šlo o sebevraždu a projde jí to!

A pak nám zde předvede velkolepé manévry proti bezbranným lidem, kteří šlapou po trávě.

Dělají si z nás srandu, vážené senátorky a senátoři! Něco tu smrdí!

Ta ryba smrdí od velitelského sboru! Zodpovědnost za rezort policie, pokud se nepletu, má pan ministr vnitra.

Pan premiér chce oddělovat zrna od plev, jak nám včera sdělil.

Já vás, vážený pane ministře, v zájmu všech svobodných občanů této země, kteří si chtějí své policie vážit a mít v ní důvěru, žádám odstupte!

Úplně na závěr bych chtěl poděkovat všem těm policistům, kteří si přes nesmyslný rozkaz a v komplikované situaci, v níž se při zásahu ocitli, dokázali zachovat chladnou hlavu a alespoň trochu profesionální přístup.

Děkuji za pozornost. (Potlesk na galerii veřejnosti.)

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. S právem přednosti žádá o slovo místopředseda Senátu Petr Smutný.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, pane ministře, dovolte, abych i já vám sdělil svůj osobní názor, který je trošičku odlišný a jsem k tomu zmocněn i tím, že můj volební obvod je vedle obvodu Tachovska, takže ty místní poměry znám.

Na rozdíl od některých mých předřečníků bych rád poděkoval Policii České republiky za tentokrát včasný zásah ve prospěch obyvatel venkovského prostoru. Je to pořád stejná písnička - o nás, bez nás.

Pražský jednatel italské firmy vlastnící pozemky na Tachovsku se dohodne o pronájmu s pražským nájemcem a vůbec se neobtěžuje rozsah akce oznámit alespoň místní samosprávě.

Místním obyvatelům nezbývá než celou akci strpět, znamená to týden nespat. To totiž není koncert, který začíná ve 20.00 hodin a končí ve 2.00 hodiny ráno. Hraje se, pokud všichni účastníci nepadnou vysílením, a to trvá alespoň týden.

Dodržování nočního klidu snížením intenzity hluku po 22.00 hodině, jak to i příslušný zákon nařizuje, v přírodě zřejmě neplatí.

Venkovští obyvatelé asi nejsou lidmi. Ostatně noční klid si zaslouží nejen lidé, ale i volně žijící živočichové a příroda vůbec.

Po týdenním nespaní pak venkovany čeká několikatýdenní úklid odpadků a odstranění inženýrského znečištění. Vlastník pozemku pak má rok na to, aby obnovil kvalitu půdy a travní porost.

Chtěl bych vás ubezpečit, že žádný opravdový sedlák, takový, o kterém mluvil včera kolega Schwarzenberg, který se opravdu živí zemědělstvím, by půdu k podobným akcím nepronajal.

Bohužel jsou u nás firmy, které z celého zemědělství znají pouze inkasování zemědělských dotací, a to, co se děje na jejich pozemcích, je už moc nezajímá.

Závěrem musím říci, že jsem v Mlýnci osobně nebyl. Tamní situaci znám jen z médií, ale podobnou osobní zkušenost mám. V mém volebním obvodu u obce Bukovec se podobná akce, i když v menším rozsahu přihodila před dvěma lety.

Osada, kde trvale žije asi 60 obyvatel byla počastována nájezdem pěti set lidí s padesáti psy. Nájemce místního koupaliště místo pronajal a pro všechny případy odjel na dovolenou do Chorvatska.

Celou situaci měl vyřešit nebohý starosta a 12 policistů z okresní služebny. Po ukončení akce byla hygienicky znečištěna i jediná místní studna. Na žádost pana starosty jsem se jednání o ukončení akce zúčastnil, takže vím, o čem mluvím.

Proto bych všem zastáncům takových akcí doporučoval, aby něco podobného zorganizovali, ale za svými humny. Začal bych Lány, Hrádečkem, eventuálně Valdštejnskou zahradou.

Těším se na vděk, který od svých spoluobčanů organizátoři takových akcí sklidí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Přihlásil se dále kolega Vladimír Schovánek. Připraví se kolegyně Alena Gajdůšková.

Senátor Vladimír Schovánek: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, někteří mí předřečníci v tom mají naprosto jasno. Mají svého poškozeného a mají svého viníka.

Já chci konstatovat, že já se domnívám, že nic není tak černé a zároveň nic není tak bílé. Pokud se otočím napravo, zeptám se, cožpak si někdo z nás opravdu myslí, že pořadatelé akce učinili vše, co ze zákona učinit měli? Například, že oznámili obecnímu úřadu konání akce?

Když se otočím nalevo, tak se zeptám, cožpak si někdo z nás myslí, že pokud by tak učinili a oznámili toto, že by jim obecní úřad povolení vystavil nebo akci nezakázal?

Jsem přesvědčen, že nenajdeme v České republice jediného starostu, který by stál o to, aby na svém území měl část tohoto území pokáleno a poházeno injekčními stříkačkami.

Takže jsme v bludném kruhu. Já vítám iniciativu Klubu sociální demokracie, že se chtějí pokusit toto vyřešit nějakým právním rámcem, ale domnívám se, že spíš by to příslušelo legislativcům Ministerstva vnitra. Ještě lepší řešení bych viděl v tom, abychom nehledali právní rámec, ale abychom hledali prostor. Existují území, která jsou daleko od civilizace, kde nebudou občané zatěžování touto pro někoho možná podivnou hudbou. Já jsem přesvědčen, že zákrok policie byl oprávněný, ale nejsem přesvědčen o tom, že byl přiměřený. To prostě nejsem schopen posoudit. Paní kolegyně Seitlová tady hovořila o tom svém zážitku, který viděla patrně v televizi, kde tři policisté poměrně brutálně mlátili poškozeného občana, chudáka. Já jsem ten záběr viděl také a mohu potvrdit, že na mne to zanechalo také poměrně silný dojem a stejně tak to cítím, že to byl chudák mlácený těmi policisty. Ale já jsem neviděl záběr, co se dělo předtím. Možná, že kdybych viděl, že ten poškozený a chudák před tím házel kamenem a nebo mlátil tyčí některého policistu, případně ho zranil, tak bych už v něm neviděl toho chudáka, ale viděl bych jen darebáka, možná bych si vnitřně řekl - měli mu naložit víc.

Proto si netroufám tuto situaci posuzovat tak, jako někteří předřečníci. Co si však troufám posuzovat, je úroveň české policie. A jsem přesvědčen, že v řadách vedení české policie dodnes působí, bohužel i po patnácti letech, bývalé struktury, tzv. aparátčíci, bez jejichž zkušeností bychom se prý nedokázali obejít. Já jsem přesvědčen, že bychom se bez těchto zkušeností naopak obejít měli. Myslím si, že vedení policie by mělo mít dostatečné právní vědomí nebo by mělo mít vytvořenu složku, která by byla schopna poradit zasahujícím jednotkám, a to nejen v případě technoparty, ale například i zasahujícímu jednomu řadovému policistovi v místě X, který neví, jak má v daný moment postupovat. Aby se nestávalo to, co vidíme dodnes, že policista postupuje v rozporu se zákonem a nebo - a to je ještě častěji - nepostupuje raději vůbec a nechá proběhnout akci až do konce a dělá, že se nic neděje.

Mrzí mě, že řada předřečníků a řada kolegů zde zastává stejný názor, že v řadách policie jsou tyto struktury a bohužel i ve vedení a zároveň tito moji kolegové jsou ochotni navrhovat omezení imunity a vystavovat se tak v šanc těmto aparátčíkům. Měli by si v tom udělat kolegové jasno.

Závěrem mi dovolte konstatování, že jsem toho názoru, že tentýž tribunál, který dneska ukazuje na policii, jak chybně konala tím, že konala, tak tentýž tribunál by tady na tomto místě i jinde ukazoval na tutéž policii v případě, že by nekonala. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Slovo má kolegyně Alena Gajdůšková, připraví se kolega Jiří Zlatuška.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Mně je skutečně velmi líto, že debata o tak vážné věci, jako je bezpečnost lidí, obyvatel Tachovska, ale také účastníků technoparty, sklouzla do politické roviny a na to samozřejmě musím reagovat. Plnění povinností a vědomí odpovědnosti vůči občanům této země ze strany premiéra a ministra vnitra bylo zde několikrát nazváno politickým kalkulem. Faktickým politickým kalkulem ale však je to, co dnes veletočem dělají ti, kteří toto slovo použili, především představitelé ODS proti tomu, co jinak deklarují jako své hodnoty, a proti tomu, co doposud říkali, jak jsme zde již doložili.

A ještě mi dovolte odpověď paní kolegyni Seitlové, ale i kolegovi Mejstříkovi prostřednictvím pana předsedajícího. Máme dostatek práva pro ty, kteří právo respektovat chtějí. Shodou okolností před čtrnácti dny v mém volebním obvodu ve Vizovicích se konal rockový festival. Prý tam bylo účastno 22 tisíce lidí, což je ještě zřejmě více než to, co bylo na CzechTeku. Ale tam organizátoři spolupracovali s místní samosprávou, spolupracovali s místní policií a nikdo o této akci v podstatě neví. Vše proběhlo v klidu a v pořádku. Ale nemáme dostatek práva pro ty, kteří hledají, jak povinnosti dané zákonem obejít a z tohoto obcházení a z revolty vůči establishmentu si dělají adrenalinový sport, a to bez ohledu na to, že tím poškozují zájmy ostatních. Proto Klub sociální demokracie se chce legislativou k této věci zabývat.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní kolegyně. Přihlásil se kolega Jiří Zlatuška, připraví se kolega Zdeněk Bárta.

Senátor Jiří Zlatuška: Dámy a pánové, toto jednání se koná ze zřejmého důvodu, že událost, která se odehrála při zásahu na CzechTeku, zjitřila emoce celé veřejnosti, že měla charakter, který budí řadu pochybností. Já osobně myslím, že ty pochybnosti jsou velmi silné a velmi oprávněné, nicméně v celé té diskusi kolem toho zaznívá řada tvrzení a protitvrzení, která by neměla být řešena silnými vyjádřeními na politické půdě, ale prozkoumáním argumentů, prozkoumáním toho, kde se vlastně stanoviska jedné nebo druhé strany zakládají na pravdě, kde je zpochybňování jednoho nebo druhého podložené, co jsou informace, které jsou třeba v dobré víře sdělovány mylně a kde je se znalostí věci pravda deformována tak, že se té věci říká lež nebo lhaní.

Ta debata, kterou zde vedeme, je podle mého soudu debata, která svou povahou na půdu horní komory Parlamentu patří, zejména v tom aspektu, ve kterém se týká toho, co zde již připomněl kolega Jílek, rovnováhy mezi svobodou a bezpečností. Víme, že tato rovnováha je velmi křehká a již zde padlo připomenutí ze včerejška, ve kterém bylo zcela oprávněně konstatováno, že ani jednu z těchto stran nemůžeme nadřadit té druhé, musíme najít kompromis, ve kterém jsme schopni si svobody užívat a jsme zároveň schopni zajistit pro toto užívání svobody bezpečnost. Mluvíme-li o svobodě v takto rozjitřené atmosféře, je velmi snadné drobnými posuny formulací používat vyjádření, která na první pohled mohou znít dobře a dokonce jsem zaregistroval, že je kolegové mohou mít připraveny i v písemných podkladech.

Drobným posunem dikce celou problematiku posunují do úplně jiné polohy. Jenom bych opravil to, co zde zaznělo ve druhém vystoupení v této debatě. Jde o známou charakteristiku svobody: moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda tvoje, nikoliv v opačném gardu, který to posunuje trochu někam jinam.

Na tomto drobném příkladu bych rád zdůraznil to, že při debatě na půdě horní komory v takto zjitřené atmosféře je velmi pochopitelné, že to, co zde padá, jsou především emoční soudy a nikoliv soudy racionální, které by se na tuto komoru hodily.

Velmi bych se ztotožnil s tím, co zde již řekl kolega Pithart o tom, racionální aktéři legislativního procesu, zejména by to mělo platit pro Senát, nemohou současně vynést hodnotící soud a ve stejné dikci žádat vyšetření. Nemůžeme vynést rozsudek před tím, než jsme posoudili argumenty.

Osobně mám pochybnosti o tom, jestli kterákoliv z komor Parlamentu je skutečně předurčena k tomu, aby vynášela rozsudky v konkrétních věcech a nevěnovala se podstatnější záležitosti, která pro to vytváří podmínky, totiž vytváření právního prostředí, ve kterém v případě, že je právo porušeno, je možné se rozsudku domoci a vidět ho také vykonaný.

Připomněl bych, že ústavy některých států mají dokonce ustanovení, že Parlamentu nepřísluší přijímat zákony, které se týkají konkrétních jednotlivých příkladů. Byl jsem velmi rád, když jsem nedávno při vynášení výroku Ústavního soudu odkaz na tuto pasáž americké ústavy slyšel od našich ústavních soudců zmiňován při odůvodňování toho, když byla rušena jedna část zákona, se kterou tato komora Parlamentu již před tím vyslovila nesouhlas.

Domnívám se, že postup, kterým se zde snažíme, nebo alespoň někteří z nás apelovat na to, že se má urychleně přijmout právní norma, která by řešila nebo dokonce zakázala takovéto akce, je příkladem takovéhoto legislativního konání nebo alespoň snahy o to v případě jedné konkrétní věci. Myslím si, že jednání o zákonech tak, jak jsou nám postupovány dolní komorou, co znamenala spěšná legislativa a jak strašné důsledky má na obsah našeho právního řádu, na právní kulturu, a z tohoto místa se velmi často ozývají nářky nad tím, jak nekvalitní zákony jsou v tomto spěchu přijímány.

Myslím, že bychom ani v této atmosféře neměli podlehnout tomu, abychom se domnívali, že jeden konkrétní případ, jakkoli viditelný a jakkoli mediálně odstrašujícně působící, by měl být automaticky popudem k tomu, abychom řekli, že tato situace se má rychle řešit, nikoliv že se má analyzovat a přijmout řešení, které bude kvalitní. Toto v návrzích na usnesení, které volají po rychlé legislativě, nebo dokonce nekompromisně žádají zákaz takové věci, mi přijde jako těžko přijatelné.

Ve vystoupení kolegy Oberfalzera zaznělo několik apelů, které bych rád velmi podpořil. Kolega Oberfalzer používal formulace o tom, že se máme snažit dohledat, jaké zákony se měly použít a zdůrazňoval potřebu hledání odpovědí na otázky. Domnívám se, že toto by měl být základní výstup, který by z tohoto jednání Senátu měl vzejít.

Otázky, které jako Senát vzneseme na činitele, kteří jsou k tomu příslušní tím, co dělali nebo patřičnou mírou nestrannosti, a poté, co tyto otázky dostaneme, bychom měli na legislativní úrovni z toho vyvodit závěry.

Naše komora není tou komorou, které je přímo odpovědná vláda, takže se domnívám, že z hlediska nebezpečí prodlení zde není žádný problém v tom, jak vláda či někteří její členové mají, nebo nemají reagovat na nějaké výzvy o svém dalším setrvání ve vládě.

Celá tato situace se odehrála před týdnem a nehrozí nebezpečí z prodlení v tom, že by se v tuto chvíli měli postupující jednotky zastavovat. Tato akce se odehrála, odehrála se v ročním intervalu a to, co bychom měli udělat, je v nikoliv dlouhé době analyzovat to, co se tam skutečně odehrálo, jaké závěry z toho plynou, nikoliv se zastavit nad tím, že díky tomu, že máme možnost udělat viditelná politická gesta, spokojíme se se silnými prohlášeními. Jestliže to vyčítáme jedné straně, neměli bychom to dělat na straně druhé.

Dovoluji si v tomto případě zdůraznit obsah těch částí usnesení obou výborů, které se tím zabývaly, které mohou být, podle mého názoru, dobrým východiskem pro usnesení Senátu v této věci, s drobným posunem v jednom bodu z toho, co žádal Výbor pro vědu, vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice, kde jsme požádali pana ministra vnitra, aby zadal prošetření inspekci Ministerstva vnitra. Je zřejmé, že inspekce Ministerstva vnitra není chápána v tomto směru jako nestranný orgán, což konec konců na veřejnosti zaznělo.

Vzhledem k tomu, že se této věci již poměrně iniciativně chopil Veřejný ochránce práv, domnívám se, že to je instituce, která má nejen takovouto činnost v popisu své práce, ale že to je arbitr, o kterém je možno se domnívat, že je dostatečně nestranný k tomu, aby v okamžiku, kdy se podívá na to, co se stalo, a zároveň na to, jak bylo naloženo se stížnostmi občanů, proti tomu co se stalo, včetně toho, jak zafungovaly vnitřní mechanismy na Ministerstvu vnitra, chyby zjevné, nebo nezjevné byly efektivně odstraněny a případně potrestány.

Takže toto je náležitá instituce, které tuto část důvěry můžeme dát jak my, tak veřejnost v širším smyslu. Dovoluji si proto předložit návrh na usnesení k postupu Ministerstva vnitra ve věci zásahu proti účastníkům CzechTek v tomto znění:

Senát Parlamentu ČR za prvé vyjadřuje pochybnosti nad tím, zda byl policejní zásah proti účastníkům CzechTek při ochraně soukromého majetku a udržení veřejného pořádku veden v souladu s právem či užitím přiměřených prostředků. A za druhé usnáší se, za a) požádat ministra vnitra ČR o vysvětlení, zda zásah Policie ČR neporušil rámec Listiny základních práv a svobod, připomíná se zejména článek 2, odst. 2 Listiny, podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Článek 2 odst. 3 Listiny, podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. A článek 19 odst. 1 Listiny, který zaručuje právo pokojně se shromažďovat. Za b) požádat Veřejného ochránce práv o nestranné prošetření zákroku i následného uplatnění mechanismů kontroly uvnitř resortu Ministerstva vnitra ČR ve vztahu k tomuto zákroku a postoupení úplné zprávy Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego, s právem přednosti se přihlásil především první místopředseda Senátu pan Petr Pithart, kterému teď dávám slovo, a potom také pan ministr, kterému dám slovo okamžitě potom.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pane předsedající, paní kolegyně, páni kolegové. Já bych rád reagoval na kolegu Zlatušku, a proto jsem využil tohoto práva, což nedělám často. Také bych chtěl reagovat na kolegu Oberfalzera, Mejstříka a možná některé další, kteří všichni dosti vehementně odmítli to, co obsahují dva návrhy ze čtyř, dva návrhy na usnesení, to je vytvořit nějaký právní rámec pro tyto situace. Lapidárně to bylo formulováno: hledat pro ně louky nebo právní rámec. Já určitě nejsem pro rychlé řešení, protože jak vyplyne z toho, co řeknu, nevěřím, že nějaké rychlé řešení existuje. Protože stojíme před obrovským neznámým problémem, snad se mi to podaří naznačit. Rozhodně ten právní rámec, jehož smyslem by nemělo být zakázat to, co se dělo, a už vůbec ne legitimovat to, čeho se určitě někteří policisté dopouštěli, možná jich byly desítky, možná stovky. Ale problém budeme muset řešit a je to civilizační problém, který sotva tušíme a zpravidla ho neumíme ani pojmenovat.

Tady se prostě setkal tradiční svět hierarchií, to je svět, ve kterém žijeme a na který jsme zvyklí, a svět, který je vytvořený internetem a je plochý. To adjektivum neznamená nějaký soud, není to nedostatek, není to konspirace, je to prostě svět sítí. Ale tím vzniká nečekaná asymetrie světa hierarchizovaného a světa sítí, který se vyznačuje anonymitou, nedefinovatelnou odpovědností, ale to nejsou odsudky, to je jiný svět, ve kterém mnozí lidé chtějí žít a už žijí. Ale ty dva světy se v takovýchto situacích musí nějak porovnat. Já nevím jak, proto říkám, že žádné rychlé řešení si nedovedu představit. Ale vyzývám vás, abychom to neodmítli šmahem, protože my nemáme až dosud, a tato situace to dokázala, prostředky k řešení takovýchto setkání, tradičního hierarchizovaného světa, světa definovatelné odpovědnosti a světa sítí, který chce žít úplně jinak.

Několik z vás připomnělo rockové festivaly. Na světě jsou jich stovky, mnohé jsou větší co do počtu účastníků a patrně i co do prostoru, který zaujímají, ale takovéto problémy tam prostě nevznikají. Tam je vždycky organizátor, vždycky jsou tam nějaké dohody, vždycky se ví, s kým je možné jednat, ale tohle přestává platit. A rozdíl není v té hudbě. Ta rocková hudba může být ještě divočejší a pro uši některých z nás ještě nepřijatelnější, ale to je svět úplně jiného životního stylu. Já znovu říkám, že ho neodsuzuji. Stává se realitou, někteří autoři se ho dneska snaží pojmenovat ve světě, je to něco úplně nového, nezavrhujme tu myšlenku, že bude třeba takováto setkání takovýchto světů řešit prostředky, které dosud k dispozici nemáme.

Jinak instinkt Senátu, který naštěstí zesiluje, odmítat speciální zákony, viz paragrafy proti sprejerům, je správný. Já sám si vyčítám, že jsem už dřív měl tohoto instinktu poslechnout. Ta intence je správná. Já se ptám, jestli tady nejde o něco úplně jiného. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego, s právem přednosti se přihlásil ministr vnitra pan Bublan, tomu teď udělím slovo.

Ministr vlády ČR František Bublan: Děkuji, pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, já jsem chtěl počkat až nakonec, ale to množství těch podnětů, množství otázek a množství různých argumentů a protiargumentů se množí a já se přiznám, že už to nestíhám všechno zapisovat, resp. abych si v tom udělal pořádek. Možná tím, že nějaké věci objasním, tak způsobím to, že třeba naše jednání bude o něco kratší a předejdu  dalším otázkám.

Já si dovolím, pane předsedající, požádat, nechci zde promítat žádné filmy, tím bych zase vyvolal reakce, aby se promítaly jiné filmy, to bychom se zdržovali, ale myslím si, že pro ilustraci by bylo dobré, kdybychom si zde aspoň promítli mapu toho území, kde se všechno odehrálo. Ono vám to trošku osvětlí některé skutečnosti. Tak ptám se, zda bych mohl alespoň tu mapu zde nechat promítnout.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Poradím se s aparátem. Film bychom skutečně neměli promítat, ale mapu, pokud to půjde, ano.

Pane ministře, chcete promítat, připraví se to. Jde o promítnutí mapy, promítání filmu nepřipustíme. Zatím pane ministře pokračujte.

Ministr vlády ČR František Bublan: Dámy a pánové, bylo zde připomenuto několika senátory a senátorkami, to, co se stalo před rokem v Boněnově. To je základ, z kterého vycházela policie, když uvažovala o tom, jak přikročit k případným dalším podobným akcím.

Chtěl bych zdůraznit a chtěl bych, abyste to vzali na vědomí, že když se policie připravovala na tuto technoparty, nepřipravovala zásah. To nebylo o zásahu. Příprava byla o tom, zajistit vše tak, aby se neopakoval loňský rok. Loňský rok spočíval v tom, že účastníci technoparty se dostali na určité místo, bylo jich tam velké množství a pak byl problém je z tohoto místa dostat. Z toho byla kritika, že policie nekonala, že neochránila soukromý majetek atd.

Před rokem ještě můj předchůdce vykonal určité jednání s panem Johnem Bockem a panem Pencem, který je zde na galerii přítomen, a tam bylo dohodnuto, že až bude příště nějaká technoparty, organizátoři oznámí tuto věc a že se dokonce Ministerstvo vnitra pokusí vyhledat nějakou lokalitu, nějaký vojenský újezd nebo nepoužívané letiště, prostě cokoli, co by bylo vhodné pro konání této akce. Taková byla ústní dohoda. Později se ukázalo, že tito pánové velký vliv na tyto aktivity nemají, nikdo se neozval, nikdo od nich nepožádal, opět to dostalo stejný scénář jako loni, tzn. utajovat akci do poslední minuty, konat klamné czechteky. V noci ze čtvrtka na pátek policie zaznamenala několik klamných czechteků. Někde byl roztažen transparent a bylo tam napsáno CzechTek 2005. Účel byl jediný, aby se odlákala pozornost, aby tito lidé mohli zase obsadit nějakou louku a opakovat to, co se stalo před rokem. K tomu došlo v jednu hodinu v noci ze čtvrtka na pátek, několik účastníků se začalo shromažďovat na louce u obce Mlýnec. Když to policie zjistila, nevěděla, zda je to legální, nebo ne. První kroky a první opatření byly k zamezení toho, aby se neopakovalo to, co bylo před rokem. Proto byla blokáda cesty, nehledě na to, že původní blokádu způsobil jeden nákladní vůz těchto účastníků, který tam měl poruchu nebo sjel z příjezdové cesty a celou ji zablokoval. To bylo to nejpůvodnější. Ostatní se začali shromažďovat za tímto nákladním vozem a zůstávali stát na silnici. Došlo dokonce k tomu, že vozidla opouštěli a už se přesunuli na louku, kde začala nějaká produkce a tančení. Vozidla tam stála naprosto opuštěná a blokovala dálnici. Víme, jaký z toho byl problém.

Policie měla dva problémy: především jak je to s loukou, s obsazením tohoto místa a uvolnit dálnici. Nebylo to jednoduché. Musely se shromažďovat potřebné síly apod.

Chtěl bych uvést jednu věc k tomu, co zde zaznělo, a sice, že byla nájemní smlouva. Žádná nájemní smlouva nebyla. Většina těch, kteří o tom mluví, toto ví. Byl pouze povolen vstup na pozemek panu Šroubovi a jeho přátelům. Tak je to koncipováno. Neplatil se za to žádný poplatek, pouze povolení vstupu na pozemek společnosti Italinvest, kterou zastupoval pan Plesky.

Problém je v tom, že vstup na tento pozemek nelze učinit přímo z dálnice nebo z nějaké cesty, ale je potřeba projít dalšími pozemky. Na mapě to vidíte, to červeně ohraničené je pozemek pana Pleskyho těsně u dálnice, dálnice je modrá. Cesta vede z pravého horního rohu kolem lesa, takže se musí přejít přes dva další pozemky, které patří jiným majitelům. Tito majitelé o tom nevěděli, nebyli upozorněni na to, že přes ně bude někdo chodit. Později vyjádřili nesouhlas, že nechtějí, aby se někdo pohyboval přes jejich pozemky nebo dokonce aby tam jezdilo velké množství vozidel. To byl první základní problém.

Když se v ranních hodinách dostavil pan Šroub a přinesl nikoli smlouvu, ale pouze vyjádření, že pan Plesky souhlasí s tím, aby vstoupil na jeho pozemek, byl požádán policií, aby nějakým způsobem ohraničil, jaké území má k dispozici. Toto pan Šroub odmítl. Domnívám se, že to přesně ani nevěděl.

Bohužel v té době už nastalo to, že se účastníci na toto místo dostat chtěli a začali využívat různých lesních cest nebo dokonce si je sami vytvářeli tím, že tam byly pokáceny stromy a přes toto zelené se dostávali do horní části louky, která samozřejmě patřila někomu jinému. Tam byla také soustředěna většina účastníků CzechTeku. Na té spodní louce, na té nepravidelné nudli, bylo účastníků minimálně. Když jsem mluvil se starostou obce Přimda, říkal, že tam byli jednotlivci, ale převážná část byla v horní části. Tam se všichni utábořili, rozdělávali ohně apod. Byl stejný problém jako v Boněnově. Situace se opakovala a bylo to způsobeno tímto.

Mezitím probíhaly dohady, zda povolení vstupu je platné. Byl kontaktován pan Plesky, který se také k tomu vyjadřoval, byli kontaktováni majitelé ostatních luk, kteří vyjádřili nesouhlas, že nechtějí, aby se na jejich pozemcích něco konalo nebo aby někdo přes ně chodil. Už nastal jakýsi protiprávní stav. Toto bylo v sobotu. Policie věděla, že bude muset situaci nějak řešit. Byl pozván soudní znalec, aby odhadl současnou škodu a případnou škodu do budoucna, pokud by akce trvala pět dní. Doznal, že škoda bude vyšší než pět tisíc korun, mohla být třeba půl milionu nebo vyšší. To byl jeden argument.

Byla provedena konzultace. Chci upozornit na to, že jsem osočován ze lži. Nikdy jsem ale neřekl, že státní zástupce dal k něčemu souhlas, řekl jsem, že byla provedena konzultace se státním zástupcem, aby o situaci věděl. Byl přesně informován, co se tam děje, kolik je tam lidí, jaká může nastat situace. Bylo s ním konzultováno, zda může policie zabavit aparaturu. To bylo to, co tam lidi drželo. Toto by byl způsob, jak akci ukončit nebo přesunout na správné místo. Upozorňuji, že správné místo nebylo ohraničeno.

To je jedna velká louka, která je také jaksi najednou obdělávána, resp. to seno je tam sklízeno nebo tráva je tam sekána jedním člověkem, a ten to dělá najednou, a nejsou tam žádné hranice nebo nějaké vymezení. Takže to je skutečně chyba těch, kteří to organizovali, že toto vymezení neudělali. Ono to už zde zaznělo. Já mám pocit, že skutečně to udělali schválně, protože museli vědět moc dobře, že těch 13 ha jim stačit nebude, to bohužel. Navíc to místo u dálnice není nijak příjemné, příznivé. Já, kdybych tam chtěl někde stanovat, tak si taky udělám stan u toho lesa, tam je to lepší. Takže to je další věc.

Státní zástupce se k tomu zabavování aparatury vyjádřil tím způsobem, že policie má možnost ze zákona požádat o vydání věci. A pokud ten, kdo bude žádán, tu věc nevydá, tak potom státní zástupce řekl, že vydá jednotlivé příkazy na jednotlivé osoby, aby tu věc vydaly. Takže to byla dohoda se státním zástupcem. Tolik jenom na vysvětlenou, jestli tedy dal k něčemu příkaz, nebo nedal. Bylo to takto dohodnuto. Policie tímto způsobem postupovala. Můžu říct, že asi šest aparatur bylo tímto způsobem policii vydáno, že o to požádala a ti lidé to vydali. Ty ostatní aparatury, na to už potom nebyl čas. Stále ještě byla naděje na to, že ti lidé, kteří jsou tam shromáždění, že se nějakým způsobem umoudří a že se přesunou do té dolní části a ta akce může pokračovat tam, kde by měla být. Bohužel jaksi těch účastníků přibývalo. Přibývalo čím dál více. V tu noc ze čtvrtka na pátek jich tam přijelo asi tisíc, v sobotu už to potom bylo pět tisíc možná i více. Dostávali se tam tím lesním porostem, nechávali auta zaparkovaná v okolních vesnicích, chodili přes dálnici apod. Bylo to dosti nebezpečné. Bylo jasné, že je situace těžko zvládnutelná.

V sobotu odpoledne přijel pan starosta města Přimdy a požádal policii, aby nastolila právní stav, což byl určitý podnět. Potom, tuším, čtyři majitelé těch ostatních pozemků podali trestní oznámení, protože tam skutečně bylo podezření z trestného činu obsazení a jaksi zneužívání jiných pozemků, takže bylo podáno trestní oznámení. Trestní oznámení podala také správa silnic, protože ještě docházelo k tomu, tím, že cesta byla zablokovaná, tak účastníci se přímo z dálnice - to bylo někde ve středu toho pozemku nebo tam někde na kraji - rozbili svodidla, rozbili to oplocení, které je tam kvůli zvěři a těmi vozy sjížděli vlastně z dálnice na ty louky. Takže správa silnic podala trestní oznámení. Teď nevím, jestli to řeknu přesně, ale správa lesů nebo něco takového, protože v lese byly rozdělávány ohně a ještě štěstí, že bylo jaksi trošku vlhčí počasí a také zapršelo, protože tam hrozilo nebezpečí nějakého velkého požáru.

Takže toto je možná odpověď na některé otázky, jestli měla policie právní důvod k tomu, aby zasáhla.

V sobotu odpoledne přišly první výzvy. Policie tam měla čtyři tlumočnice (tlumočilo se to do angličtiny, němčiny, italštiny a francouzštiny). Tyto vozy objížděly celý ten prostor a lidé byli vyzýváni k tomu, aby to místo opustili. Musím říct, že někteří účastníci uposlechli této výzvy a odešli nebo odjeli. A byla to docela velká část, takže to nebylo bez nějakého výsledku. Nicméně značná část lidí samozřejmě zůstávala. A podle odhadů policie - ono tam bylo asi 30 % cizinců. Proto také to tlumočení. A zvlášť ještě ti cizinci byli dosti agresivní. Někdo z nich, jak dostávám ty informace, tak mám pocit, že tak trošku jako přijeli se sem vyřádit. Protože když někdo jede tančit, jak zde zaznělo, a má zápalnou láhev nebo basebalovou pálku, tak nevím, jestli je to zrovna pomůcka na to tančení. Z těch předmětů potom byly zajištěny sekery a jiné věci, protože zase těmi sekerami byly třeba rozbíjeny policejní auta. Tím chci říct, že to nebyly děti, které si chtěly zatančit, ale těch agresivních jedinců tam byla velká spousta. A ti také vlastně způsobili to, o čem se teď bavíme, jestli to bylo přiměřené, nebo to nebylo přiměřené.

Takže ty výzvy začaly, myslím, kolem šestnácté hodiny. Dostali na to hodinu, aby opustili. Ono se tak nestalo. Zase možná někteří odešli, odešlo jich dost, jiní zase přicházeli. Skutečně tam byl dosti velký zmatek, takže ta výzva se potom zopakovala. Po té šestnácté hodině se policie pokusila je vytlačit. To byl ještě moment, kdy nedocházelo k žádným velkým potyčkám, protože policie vytvořila rojnici, a tam v tom místě, jak vidíte, postupovala směrem dolů. Nicméně policejní síly v tu chvíli nebyly dostatečně silné, takže je nedokázala vytlačit. Musely se stáhnout. Oni ti účastníci dělali to, že zase utíkali zpátky do toho lesa a zezadu policisty napadali. Já tím nechci omlouvat žádné ty excesy, které tam potom nastaly, ale když vás zezadu někdo praští kamenem, tak ono - i když je sebelepší policista - přece jenom to s ním asi trošku zacloumá. Taky po jednom tom úderu kamenem ten policista zůstal ochrnutý, aspoň na nějakou dobu - naštěstí už se z toho dostal. Potom byla situace zase znovu opakovaná. Zase znovu výzvy - opusťte, odejděte. To už bylo v těch večerních hodinách, tak nějak kolem té osmé hodiny, a tam zase hodně lidí odešlo. Skutečně musím říct, že hodně lidí poslechlo, odjíždělo. Mohu říct, nechci rozdělovat ty účastníky na slušné a neslušné, ale takoví ti, kteří pochopili, že to tady skutečně nepůjde, že ta policie neustoupí, tak odešli. Taková tisícovka účastníků tam zůstala. Já si dovolím tvrdit, že v tom množství lidí byli někteří, kteří se chtěli skutečně prát, kteří o to stáli, pro které to bylo trošku i takovou motivací. Potom tam bylo bohužel mezi nimi mnoho těch, kteří tam přímo na tom nebyli, byli někde ve stanech, ale tam už za ty dva dny už byli zmožení alkoholem a drogami. Na to jsou skutečně důkazy. Protože potom, když byli někteří ošetřováni v nemocnicích, tak když zjistíte, že je to jaksi nezletilé dítě a má v sobě 3,2 promile alkoholu, tak je to špatné. Tady potom vznikají otázky na rodiče atd. To, že se nalezly drogy na místě, že byly nalezeny drogy u těch zadržených osob, protože několik osob bylo zadrženo, tak to jsou další poznatky, které policie může časem dodat a budou předmětem dalšího šetření. Nicméně situace taková byla.

Potom ten druhý zátah, který byl po té dvacáté hodině, tak ten už byl jakoby definitivní. Přiznávám, že asi některé ty snímky, které jsme viděli, jsou asi z toho druhého zátahu. Policie zase postupovala zase v té rojnici. Ale když lidé neustupovali před nimi a začali se prát, tak potom vznikají ty osobní potyčky, a tam nastaly možná nějaké excesy, budou se šetřit jednotlivě a budou z toho vyvozeny důsledky. To já nepopírám. Ale i té zodpovědnosti se nechci žádným způsobem zříct.

Já se ještě podívám, tady mám nějaké poznámky z toho, co zde zaznělo. Ještě tedy k těm drogám a k tomu alkoholu. Víte, já vím, že teď máme dva pohledy. Jestli tedy přijmout nějakou právní úpravu, anebo nepřijmout. Ty samé otázky si kladli ve Velké Británii koncem 80. let.

To byly podobné podniky a úplně stejné problémy. Drogy, alkohol, potyčky s policií, obsazování nějakých míst, která jim nepatřila a úplně stejný stav. Nakonec přijali tu docela přísnou úpravu a dnes je to ve Velké Británii zakázáno, takové ty akce pod otevřeným nebem se konat nesmějí. Jsou povoleny pouze ty komerční technoparty, nakonec u nás jich letos proběhlo asi devět. Devět, nikdo o ničem nevěděl, že by se někde něco stalo, klasická, objednám si stadion, je tam vstupné, je vše domluveno, hygiena, občerstvení atd., lidé mohou tančit, mohou se v nějakém společenství bavit a není s tím velký problém.

Problém je v tom, že k tomuto hnutí je trošku přidána ta svoboda. Ono to tady zaznělo od pana senátora Mejstříka jako ta touha po té svobodě, po tom nespoutání s něčím. Já to celkem dovedu pochopit, možná mám podobné nějaké sklony, ale víte, on je rozdíl, jestli chci svobodu jako svobodu proto, abych se mohl vyjádřit, abych mohl svobodně žít, abych mohl se nějak realizovat, anebo jestli ta svoboda je pouze v tom, že udělám něco, co tomu druhému vadí, a já si budu trvat na tom, že to udělat chci za každou cenu. Tady mně připadá, že tím motivem je to, že někoho poškodím, nebo udělám něco, co té ostatní společnosti vadí. Ti lidé se snaží upozornit na sebe, že jsou jiní, než jsme možná my všichni ostatní, že se vymykají tomu většinovému názoru, že nechtějí chodit do supermarketů, nechtějí jezdit v drahých autech apod., že chtějí být jiní.

Ale tím, že my už tu demokracii máme - my jsme se tenkrát, pane Mejstříku, jaksi vymezovali vůči té společnosti, která žila v té nedemokracii, té nesvobodě, a mluvili jsme o té demokracii, mluvili jsme o tom, že chceme spravedlivou společnost. Kdežto dneska se domnívám, že tu společnost aspoň částečně spravedlivou máme nebo ji chceme mít a nikdo nám v tom nebrání, abychom ji měli. A oni teď se chtějí vymezit, ale hledají vůči čemu nebo jak najít tu polohu, takže v tom určité pochopení mám, ale nemám pochopení v tom, že se budu vymezovat tím způsobem, že budu porušovat zákony a budu způsobovat to, že nastane nějaký neprávní stav, což jak bylo vidět na té mapě, neprávní stav tam nastal a byla požadována náhrada.

Ještě k tomu, co zde zaznělo hodně na stranu policie. Já nemám radost z toho, když někdo z policistů nějak pochybí, nemá identifikační číslo nebo se nechová tak, jak se chovat má, ale chci říct jedno. Od vedení policie, a to jsem byl ubezpečen, nezazněl žádný rozkaz, aby docházelo k tomu, že ti lidé budou biti nebo že budou za něco trestáni apod. Rozkaz zněl, vytlačit lidi z prostoru, na kterém nemají co dělat. To, že dochází k těm potyčkám, to je pochopitelné, protože ti policisté se musí taky bránit, nemohou nechat do sebe tlouct, i když dost dlouhou dobu při tom prvním zátahu do sebe tlouct nechali. Já jsem viděl poškozené uniformy, roztrhané rozbité přilby, které jsou dosti silné, rozbité štíty, rozbitá auta apod. Nechali do sebe hodně tlouct. Máme asi 80 zraněných policistů, jsou tam také zlomeniny, jsou tam popáleniny, protože třeba tam byla kola sklizeného sena, tak oni ti účastníci do toho lili benzín a ta kola na ty policisty pouštěli. Je tam hodně popálenin nohou apod. Nebylo to jednostranné, nelze tady mluvit o tom, že policisté někoho zbili. Možná těch ztrát nebo zranění na straně policie je daleko více. To chci, abychom nějak vzali na vědomí.

Já se teď ještě trošku vrátím k tomu, co zde zaznělo. Ono je to přesouváno do politiky. Že premiér pan Paroubek to nějakým způsobem inicioval, že já jsem tu akci nařídil apod. Víte, není to pravda. Policie se na to připravovala z věcného hlediska. Nevědělo se, kde to bude. Ta příprava byla celorepubliková, protože se nevědělo, jestli to bude v Plzeňském kraji, anebo to bude v Ostravě. Všichni byli instruováni a byli instruováni tím způsobem - zabránit nelegálnímu konání této akce. Zabránit takovým způsobem, aby byly včasné informace, což je docela velký problém, protože ti lidé se skutečně spojili pomocí internetu, mobilních telefonů atd., neřeknou si „sejdeme se zítra tam a tam“. Oni si to řeknou minutu před tím. Skutečně minutu těsně před tím. Je to součást té hry. Ono to k tomu patří. Kdyby si to neřekli tu minutu před tím, tak by je to tak nebavilo. Já to trošku chápu, ale z hlediska policie je potom problém, jak se k tomu postavit a už je tam ten podtext toho - to bude zase nelegální, to bude zase Boněnov, protože takto konspirují a takto se chovají. Pochopme i tuto stránku.

To byla skutečně policejní záležitost, ta příprava. Ministr vnitra policii neřídí, jestli to tady někdy zaznělo. Já mám pouze personální odpovědnost vůči policejnímu prezidentovi a policie je jaksi v rámci resortu vnitra, ale já policii nemůžu řídit, natož abych řídil nějakou akci někde, takže to velení bylo svěřeno potom, až se to rozběhlo, tomu okresnímu řediteli, kde se ta akce konala, tzn. to byl okres Tachov, dohlížel nebo konzultace byly s krajským ředitelem v Plzni, samozřejmě potom bylo zapotřebí poslat posily, takže se do toho zapojilo i policejní prezidium. Ale politický vliv tam nebyl vůbec žádný.

Premiér Paroubek se o tom dozvěděl možná někdy, teď přesně nevím, dva dny před tím, že se něco někde bude konat, a to jenom na základě toho, že sem ti cizinci začali přijíždět, že byli na hranicích určité problémy, někteří museli být vraceni, protože neměli v pořádku vozidlo, doklady, byly u nich nalezeny drogy nebo nějaké jiné nebezpečné předměty, takže z toho důvodu se o tom premiér dozvěděl a ptal se mě, o co jde, protože zase on samozřejmě si nevybavil ten předchozí rok, tak jsem mu vysvětlil technoparty a vysvětlil jsem mu, jaká situace nastala, jaká kritika byla na policii za to, že neochránila soukromý majetek, a z toho byl tedy výrok „musíme postupovat rasantně a nesmíme dopustit, aby se ta situace opakovala“. A to já nepovažuji za nějaký politický vliv nebo politické úkolování policie a ani se nedomnívám, že by policisté, kteří tam zasahovali, že by slyšeli v duchu tato slova a řekli „musíme postupovat rasantně“. Ne, oni se řídí rozkazy velitele, a ty zněly postupovat v rojnici a vytlačit účastníky ven.

Ještě já tady mám před sebou otázky, teď se omlouvám, na vaše jméno si nevzpomenu, pane senátore, a mám tady otázku od pana senátora Horníka na ten obrněný transportér. Ten tam skutečně byl přivezen a byl tam přivezen na to, aby zablokoval tu příjezdovou cestu z dálnice. Bylo to v době z pátku na sobotu, resp. spíš v noci v pátek, a v sobotu v 11.00 hodin byl zase odvezen, protože už tam byl zbytečný. Tam už to bylo stejně všechno zablokováno, takže v sobotu v 11.00 hodin ten transportér zmizel a už byl odvezen kamsi zpátky. Tzn. že v době těch dvou zásahů, toho odpoledního v sobotu, a toho večerního v sobotu ten transportér už byl mimo a ani tam neměl sehrát žádnou roli. To jenom na vysvětlenou.

Potom otázky, jestli jsem věděl předem zásahu o přání premiéra Paroubka, aby zákrok byl rasantní. To jsem před chvilečkou vysvětlil.

A teď - a to je docela pro mne jako závažné - zda považuji vzniklou škodu, škodu na zdraví atd., škodu na majetku za menší škodu než byla škoda, kterou se podařilo zákrokem odvrátit. No podívejte se, já mám na to takovýto pohled. Pokud by policie před každým zákrokem - a teď si můžeme vzít technoparty nebo si můžeme vzít nějaký jiný případ - já nevím - zadržení nějakého zločince nebo šetření krádeže aut, nebo krádeže psa - také šetří policie takové případy. Kdyby si ta policie vždycky měla vzít kalkulačku a říci si: Tak vyplatí se nám to, nebo se nám to nevyplatí? Vynaložíme na to tolik prostředků, tolik lidí a zachráníme třeba jednoho psa, kterého někdo ukradl nebo kolo, nebo něco podobného a řeknou, tady je ta hodnota malá a my na to vynaložíme tolik finančních prostředků. Já myslím, že takto postupovat nemůžeme, že tady jsou daleko jaksi jiné hodnoty a tou hodnotou je, že policii máme na to, aby nás ochránila, aby ochránila soukromý majetek, jak zde už několikrát zaznělo - a to bylo to primární, protože tam byla podána trestní oznámení, abychom věděli, že si policie nebude počítat, kolik ji to bude stát, ale aby vždycky za tím občanem stála. Takže já odmítám jaksi takovéto spekulace, že tam vznikla škoda za 500 tisíc a policii to mohlo stát třeba pět milionů. To odmítám, skutečně o tom to není a ani bych nechtěl, aby policie takto postupovala, že bude vždycky vážit a zkoumat, co je výhodnější a když se to nevyplatí, tak půjdeme od toho pryč. To v žádném případě nelze.

Teď jde o tu škodu a ta samozřejmě je na úvahu - škodu morální. Protože teď se ta naše společnost jaksi rozdělila, možná generačně, možná nějak jinak názorově a mě to osobně trápí, i když já dostávám denně tolik kladných odezev, tolik mailů a esemesek a dopisů a telefonátů, že to ani nemohu všechno pojmout, jak jaksi občané na to reagují kladně, z čehož mohu mít radost a může mě to trošku povzbudit v tom, abych reagoval na nějaké výzvy na odstoupení, nicméně vnitřně mě to trápí, protože nejsem rád, že vzniká taková situace, kdy třeba se národ nějak generačně, názorově rozdělí nebo když jako proti sobě stojí nějaké skupiny a za nimi třeba ještě stojí politické strany. To nepovažuji za dobrý stav, tady jaksi určitá škoda vzniká. My jí můžeme zamezit tím způsobem, že tu politiku od toho oddělíme. Skutečně oddělíme a já nechci nikoho z ničeho osočovat, ale jeví se mi to tak, že některé politické subjekty využívají toho, aby zaútočily na vládní stranu nebo některé jedince. Je to takové, jak se říká mezi lidmi, jaksi modré z nebe, tento CzechTek, aby vznikla nějaká politická krize. Pokud to budeme podporovat tímto způsobem, tak potom nastane ta morální škoda na celém národě, že to budeme nějak dělit a budeme proti sobě stavět třeba rodiče a děti nebo jiné skupiny lidí. Tak to bych nechtěl. Nechme tu debatu věcnou.

Já jsem udělal takovou výzvu na nějakou nezávislou právní kancelář - ne, aby posuzovala trestné činy policistů, to skutečně musí udělat státní zástupce ve spojení s inspekcí nebo pokud se Parlament rozhodne na nějakou vyšetřovací komisi - mně to nevadí, ale krátký rozbor té situace tak, jak jsem ji popisoval na začátku, ta smlouva nebo to povolení vstupu na pozemek, zda to mělo všechny náležitosti, zda s tím neměli souhlasit i ostatní majitelé, když to byl vstup přes jejich pozemek. Toto nechat rozebrat. Potom samozřejmě nechám rozebrat celou tu policejní akci, nechám, aby se prošetřily jednotlivé excesy těch policistů. Zase si myslím, že to nebylo nějaké velké číslo, protože tam zasahovalo asi tisíc příslušníků policie. Tady těch excesů asi nebude takové velké množství, ale i kdyby byl jeden, tak mě to bude také mrzet. Takže toto nechme všechno vyšetřit, oddělme tu politiku od této kauzy a můžeme vést debatu, jestli přijmeme nějaký zákon, nebo nepřijmeme, nebo jestli upravíme zákon o shromažďování, ale tady bych vám chtěl jenom připomenout, že na tyto akce se zákon o shromažďování nevztahuje. To už mám takový právní pohled, že skutečně takto to pojmout nelze, to bychom museli ten zákon obohatit o jakési speciální ustanovení, kde by se skutečně mluvilo o technoparty, ale ono za pět let může vzniknout nějaká jiná party a zase budeme měnit zákon. Anebo to dejme obcím, aby svou vyhláškou si mohly stanovit, zda na svém katastru chtějí takové akce, nebo nechtějí. Těch možností je samozřejmě několik. Nechme tuto debatu, abychom jaksi ten další rok neměli Mlýnce a zase nějakou další vesnici. Myslím si, že to je cesta, jak z této takové trošku pseudokrize můžeme vyjít ven. Dámy a pánové, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane ministře. Do rozpravy se přihlásil písemně kolega Jaromír Štětina. Okamžik, hlásí se předseda Klubu ODS Tomáš Julínek.

Senátor Tomáš Julínek: Pane místopředsedo, já se chci ohradit vůči vašemu postupu, protože jste porušil § 52 a nedal jste hlasovat o přítomnosti osob v tomto sále. Tak přinejmenším to bylo řečeno v tom mém prvním vystoupení a teď se tady promítalo bez toho, aniž by s tím Senát souhlasil, s osobou, která nebyla odsouhlasena Senátem.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Která osoba byla v sále, která nebyla… (Domluva z místa se senátorem Tomášem Julínkem.)

Já jsem si nevšiml toho, že by tady byl někdo, kdo je zde neoprávněně. (Domluva z místa.) Co navrhujete? (Připomínky z místa.) Aby odešel? Dobře, to snad udělá. (Šum v sále.)

Senátor Tomáš Julínek: To byste si ze mě dělal legraci. Vy jste nepřijal moji námitku, když jsem se tady o ni snažil, byť jsem dobíhal, ale teď už samozřejmě je to pasé.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Tu námitku jsem nepřijal, skutečně, protože my jsme se nedomluvili na tomhle tom. Ale podívejme se potom do zápisu, uvidíte to tam. Já jsem se o tom přesvědčil mezitím. Pane ministře?

Ministr vlády ČR František Bublan: Já si dovolím to vysvětlit. To byla pouze obsluha toho technického zařízení. Nechci říci, že to bylo nějaké moje dlouhé ukazovátko, ale těžko bych mohl mluvit z tohoto místa a ukazovat tam na tu mapu. Takže omlouvám se, že jsem neřekl, že chci promítnout mapu s tím, že někdo u té mapy bude stát a bude případně obsluhovat to technické zařízení. Ale nebyla to osoba - je to můj pracovník.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane ministře. Prosím, aby ta mapa byla teď stažena a kdokoliv, kdo nemá oprávnění, aby okamžitě opustil sál. Děkuji. Jste přihlášen v pořadí, pane Mitlenere. Slovo má teď kolega Jaromír Štětina, který se přihlásil písemně. Dále se přihlásil písemně kolega Josef Pavlata, který bude mít slovo hned potom.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, pane předsedající. Dámy a pánové, já jenom v krátkosti. Na začátku naší diskuse jsme negativně zhodnotili moji žádost, aby mohl vystoupit pan Penc. Pan Penc mě mezitím poprosil, abych tady reprodukoval dvě jeho poznámky. Já je pokládám za velmi důležité a chtěl bych, abyste je vyslechli.

V první poznámce pan Stanislav Penc říká: „Není pravda, že jsem slíbil oznámit místo letošního CzechTeku, jak řekl před několika minutami pan ministr. Naopak jsem opakovaně žádal o jednání, které do doby demonstrací neproběhlo. To, co řekl pan ministr, je jeho další lež.“ Tolik pan Stanislav Penc.

Druhá poznámka pana Stanislava Pence, a oslovuje přitom naše slovutné shromáždění: „Je potřeba si uvědomit, že tímto vaším jednáním neřešíte techno, ani případné excesy policistů, ale zklamanou důvěru v demokratický systém velké části mladé generace.“

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se písemně přihlásil kolega Josef Pavlata.

Senátor Josef Pavlata: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, jsem rád za to, že pan kolega Štětina přednesl stanovisko pana Pence. Chtěl bych však upozornit ještě na jedno stanovisko, které můžete najít na internetu, nebo je u mě k dispozici. Je to stanovisko Českého helsinského výboru k průběhu CzechTeku ze dne 3. srpna, tzn. ze včerejška.

Nicméně jsem přihlášen především proto, že jsem chtěl položit několik dotazů panu ministrovi. Ovšem tím, že před chvílí vystoupil, na některé z těchto dotazů, byť ne tak, jak jsem si představoval, odpověděl, takže tyto dotazy vynechám a vrátím se jenom k těm, které jsou podle mě důležité.

Chtěl bych se zeptat pana ministra: V rozhovoru pro MF Dnes ze 31. 7. jste na otázku „Proč policisté účastníky technoparty jen neobklíčili?“, odpověděl: „Bylo těžké vymezit, která louka byla pronajatá a která ne.“

Znamená to tedy, že policie v době zásahu nevěděla, na jakém pozemku se účastníci technoparty nacházejí?

Byla uzavřena smlouva, resp. byl dán souhlas vlastníka pozemku se vstupem na pozemek. Kopii tohoto souhlasu mám tady. Budu vynechávat údaje jako je DIČ, IČO, adresy, jenom shrnu, že společnost Italinvest, s. r. o., dále jen společnost, jejímž jménem jedná pan Konstantin Plesky, tímto výslovně a neodvolatelně uděluje svůj souhlas panu Václavu Šroubovi, jakož i dalším, blíže nespecifikovaným osobám, určeným dle uvážení pana Šrouba, k opakovanému a neomezenému přístupu na pozemek a k pobytu na pozemcích parcelní číslo 919/13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, typ parcel: katastr nemovitostí v katastrálním území Mlýnec pod Přimdou, zapsaný pod číslem 109, které jsou ve výlučném vlastnictví společnosti, dále jen jako s pozemky, a to za účelem soukromé oslavy ukončení první poloviny letních prázdnin, srazu posluchačů elektronické hudby. Tento souhlas je panu Šroubovi udělen pro časové období od 29. 7. 2005 do 5. 8. 2005. Tento souhlas v tuto chvíli ještě trvá.

Je tam dodatek, že pan Šroub se zavazuje udržovat na pozemcích pořádek a následně po ukončení svého pobytu na pozemku uvést pozemek do původního stavu k přihlédnutím k běžnému upotřebení, a to na své vlastní náklady. To v podstatě nebylo umožněno naplnit.

To byla první otázka na pana ministra a svým způsobem zároveň i odpověď na jeho konstatování v jeho projevu.

Vynechám další otázky, nicméně se zeptám pana ministra, jaký byl účel služebního zákroku policie. Pokud nějaký účel existoval, chtěl bych se ho zeptat, jestli se domnívá, že byla, nebo nebyla překročena při zákroku míra nezbytná pro dosažení tohoto zákroku.

To jsou v podstatě všechny otázky, i když i dovolím ještě jednu víceméně soukromou. Vzhledem k tomu, že možná patří do oblasti utajovaných skutečností, nebudu trvat na odpovědi, nicméně by mě zajímalo, pane ministře, kdy jste se s panem premiérem dohodli na přípravě zákroku proti technařům. Nechci znát přesný termín, den či hodinu, stačí mi měsíc, zda to bylo v květnu nebo až v červnu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se do rozpravy písemně přihlásil kolega Josef Novotný.

Senátor Josef Novotný: Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, jednalo se o nelegální akci, o tom nikdo z nás nepochybuje, která omezila práva a svobody majitelů okolních pozemků a občanů sousedních obcí.

Jistě víte, že jsem kritikem nepořádků u policie, ale v tomto případě se jí musím zastat, protože policie pouze splnila svou povinnost zasáhnout. Je možné, že během zásahu došlo k pochybení jednotlivých policistů, ale účastníci technoparty nebyly žádné tancechtivé děti, ale výtržníci, kteří odmítali dodržovat jakékoli zákony a výzvy policie. Hlavními viníky jsou pořadatelé akce, kteří ukázali, že jim vyhovuje anarchie daleko víc než demokracie.

Jsem přesvědčen, že nám v této oblasti chybí legislativa podobná legislativě ve vyspělých zemích. Tam jsou takovéto akce zakázány, a proto se exportují k nám. U nás jsou povolené při dodržení všech norem, a v tom je problém této akce.

Přirovnal bych to k represím, které v souvislosti s kouřením všude vedly k výsledkům. Podobně je tomu i u těchto akcí, kde je legislativa potřebná. V EU už na to dávno přišli, my na to hledíme. Tolerance k těmto akcím je projevem slabosti. Ukazuje se to například v pronikání islámu a dalších jevů, které jsou s ním spojené.

Zaráží mě postoj pravicových politiků. Právě pravicoví politici hájí tady řádění levicových extremistů a z technoparty se tak stávají předvolební technohrátky různých skupin a různých politických stran.

Odmítám názor, že technoparty byla, abych to přesně přečetl, autentická, spontánní pospolitost, která obohacuje občanskou společnost. Patřím k těm, kterým import městské technozábavy do venkovských regionů vadí a věřím, že toto není zábava, kterou bychom v regionech potřebovali, zvláště když tanečníci potřebují k tanci tyče, kostky, drogy a už vůbec nepotřebují zákony.

Zástupci technařů by jistě nebyli tak tolerantní, kdyby se pořadatelé rozhodli takovouto akci pořádat v blízkosti jejich obydlí nebo na jejich území, na jejich pozemcích.

Tuto diskusi jsem nemohl z neodkladných důvodů sledovat od počátku a účastnit se této debaty, takže nevím, jestli tady padlo to, co občas od pravicových politiků slýchám, a sice to, že u našeho vzoru - USA - je možno soukromý majetek bránit se zbraní v ruce, osobní a soukromé vlastnictví je tam nedotknutelné.

Jsme mistry v neřešení problémů. Hledáme zástupné problémy, abychom se na nich zviditelňovali, a to hlavní odsouváme pod koberec. Do toho zahrnuji i pana premiéra, takže se ho nechci zastávat, nejsem zástupce vládní strany.

Proto na závěr bych chtěl jenom říci, že se přikláním k návrhu usnesení senátora Jehličky a dalších, kteří tuto situaci v tomto duchu popisují. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Tím jsme vyčerpali nové písemné přihlášky do rozpravy a prosím proto kolegu Zdeňka Bártu, kterého jsem již před dlouhou dobou vyzval k připravování se, aby se ujal slova. Dále nechť se připraví kolega Karel Schwarzenberg.

Senátor Zdeněk Bárta: Už jsem zcela „upřipravovaný“, pane předsedající. Děkuji za slovo.

Můj subjektivní pocit je, že tento zákrok policie byl především neprofesionální, nezvládnutý, ale to samozřejmě prokáže vyšetřování celé této věci.

Nicméně myslím si, že ta neprofesionalita pramenila také z toho, že skutečně nám chybí nějaký legislativní rámec, podle kterého by se policisté mohli pohybovat.

Já bych se rád obrátil na Standu Pence, mého, doufám, že ne bývalého, přítele z disentu, který tady vzkázal prostřednictvím kolegy, že policie, vláda, zklamaly důvěru v demokracii. Ale demokracie je přece hra, kde všichni musí dodržovat pravidla. Právě když se dlouho nedodržují pravidla, tak se vytvoří prostor pro nějaký autoritativní autokratický režim. To zažila už Evropa mockrát. Jsme svědky jevu, kdy to nejsou samozřejmě žádné tančící děti, jsou to lidé, kteří jsou anarchisté, tady padlo několik po mém soudu demagogických frází, jako že nešlo o vysoké znaky anarchismu, anebo dokonce od kolegy Mejstříka, že oni se pokoušejí sžít s většinovou společností, to myslím, že není pravda. Právě ta anarchie k tomuhle druhu života patří. A tohle, čemu se anglicky říká rave, to prošlo už celou Evropou, před dvaceti lety to začalo a protože ty státy na západ od nás s tím také neměly zkušenosti, prošly si stejnými debatami jako my tady teď, stejnou diskusí ve sdělovacích prostředcích, tak na to reagovaly. To nebylo jednou - ke kolegovi Zlatuškovi - dílčí zákon proti sprejerům, proti kterým jsem samozřejmě hlasoval také, ale tady se jedná o určitou ochranu té etablované společnosti. Nenamlouvejme si, že my tady nejsme zástupci establishmentu, jsme, bohužel, i když mnozí třeba kdysi z disentu. Přijde mi trošku legrační, že debata o přiměřenosti, nebo nepřiměřenosti zásahu se vede v budově, která je střežená policií, rámy atd.

Abychom jenom věděli, o co se jedná, ty akce - jako rave - prošly celou Evropou a začali to v Británii, kde už to bylo neúnosné. A tam v roce 1994 britská vláda schválila nový zákon o trestním soudnictví a veřejném pořádku jako reakci společnosti na tenhle těžko pojmutelný jev spousty lidí, kteří nehodlají dodržovat ta většinová pravidla. A odstavce 63, 64 a 65 zakazují akce typu CzechTek. Rave je definován jako shromáždění více než sta osob, při němž se hraje v noci na volném prostranství zesilovaná hudba, která vážně obtěžuje místní lidi. Tyto odstavce zmíněného zákona poskytují britské policii pravomoci nařídit účastníkům, aby pozemek opustili. Pokud policie posoudí, že buď připravují rave dva nebo více lidí, nebo čekají, až rave začne, deset nebo více lidí anebo se účastní rave, deset nebo více lidí. A pokud někdo neuposlechne příkazů policie či se vrátí během nadcházejícího týdne na pozemek, dopouští se v obou případech trestného činu, kdy je trestem tříměsíční vězení, anebo pokuta 2 500 liber, zhruba 125 tisíc korun. Anebo obojí.

Paragraf 65 umožňuje každému uniformovanému policistovi, který dospěje k názoru, že určitá osoba jde či jede na rave, jim v tom do vzdálenosti osmi kilometrů od místa konání zabránit a donutit je, aby opustili oblast. Pokud osoba policistu neuposlechne, natož aby na něj zaútočila, zaplatí pokutu tisíc liber.

Tím éra rave skončila v Británii, oni se přesunuli do Francie, ve Francii podobný zákon udělali 2001, a teď jsou tady u nás. Podotýkám, že tato norma vznikla v kolébce demokracie, ve Velké Británii. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego, dále se přihlásil kolega Karel Schwarzenberg, připraví se Jitka Seitlová.

Senátor Karel Schwarzenberg: Slovutný Senáte. Před týdnem se staly události, které poněkud pohnuly českou zemí. Když se na to ale s odstupem podíváme, tak musíme zjistit, že to není něco úplně nového. Bohužel jsem jeden ze starších pánů v této slavné síni a žil jsem taky dlouho v zahraničí, tak si velice dobře pamatuji na obdobné střety s policií v roce 1968 v Německu a v pozdějších letech, v Rakousku před 10 lety, kolem Openvalu atd. Musíme se prostě smířit s tím, když se objeví nový fenomén, tak obyčejně policie nejdřív si neumí s tím úplně poradit, dojde k násilí, dojde k střetu.Po nějakém čase se obě strany naučí s sebou vycházet a demonstrace proti jadernému ložisku v Německu nebo proti Openvalu ve Vídni, po druhém, třetím pokusu potom už proběhly relativně klidně a policie znala ty největší násilníky a zabránilo se velkému násilí.

Přiznejme to tak: většina lidí, kteří jedou na takový koncert, opravdu chtějí tancovat, zajisté chlastat, ten či onen si dá trávu nebo něco jiného, atd. Ale zkušenost mezinárodní, nebylo to poprvé u nás, je, že když se sejde 15, 20 tisíc lidí při takových příležitostech, přijede tam 200, 300 lidí z celé Evropy, kteří opravdu tam jedou, aby se s těmi policajty poprali. Kteří milují násilí, kteří házejí cihlami, lahvemi atd. To si musíme uvědomit a ti ovšem vyprovokují taky velké střety. Proto říkám, policie se musí naučit s těmi lidmi zacházet, mít seznam takových osob atd. To prostě je věc, kterou se musíme naučit.

Co se týče CzechTech jako takového. Přiznejme si, že sice jsme měli v roce 1989 zde změnu režimu, ale to bohudíky proběhlo velmi klidně, ale samozřejmě v Evropě a všude ve světě po 15, 30 letech pravidelně dochází ke generačnímu střetu. A že my nechápeme svět této hudby, svět této mládeže, že nám to připadá tak anarchistické, jako na západě, kdy jsem zažil studentské demonstrace v 60. letech, naše generace připadala našim otcům a dědečkům tehdy naprosto anarchistická. Dlouhovlasí, nečesaní, nemytí, kouřili trávu, připadali jsme jim stejně anarchističtí, stejně blbí, stejně nepřizpůsobiví, aby byli z nich jednou řádní občané. Celkem většina z nás se jimi stala.

Takže samozřejmě musíme zamezit těm jevům, samozřejmě musíme chránit majetek, ale samozřejmě taky musíme přitom vědět, že tohle se bude v různých formách v každé generaci objevovat a musíme taky vědět, jak zacházet s touto generací. A uvědomit si, většina z nich násilníci nejsou, ale že při takových věcech sem tolik a tolik násilníků přijede.

S tím si musíme poradit. To je umění, které se policie teprve musí naučit. Naše policie není horší než jinde, také v zahraničí se s těmito jevy naučili zacházet teprve po nějakém čase. Doufám, že se to zde stane také.

Jelikož je přítomen pan ministr vnitra, mám vůči němu jednu výtku. Při vší úctě - že to bude velké střetnutí, bylo známo. Policie měla zprávu o tom, že tam přijdou různí násilníci, že to bude velká konfrontace, bylo očekáváno. Tato věc, kde jde o tisíce lidí, jak jsme se učili ve filosofii, způsobí skok v kvalitě. Kvantita se změní v kvalitu. Při takových příležitostech se to nesmí přenechat místnímu policejnímu veliteli, ale ústavní činitel by měl být přítomen a sám se podívat na situace a posoudit jak dále, nikoliv z daleké Prahy, ale být tam přítomen.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji pane kolego. Další je přihlášená kolegyně Jitka Seitlová, které dávám slovo, připraví se pan Martin Mejstřík.

Senátorka Jitka Seitlová: Pane předsedající, dámy a pánové, hovoříme již dlouho, ale dovolte mi krátce jedné věci, která zde zazněla, oponovat. Tento názor nezazněl jen na plénu, ale i v kuloárech. Obávám se, že jak tady zazněl, mohl by budit dojem, že je oprávněný.

Jestliže se stane, že dojde k jakémukoliv střetu policie, a toho, kdo páchá něco, co je protizákonné, policie není vykonavatelem trestu. Nesmí jím být. To bychom se vraceli hluboko za civilizační zemi, kdybychom připustili, že budeme postupovat tak, že se někdo dopustí nějakého trestného činu a policie ho namístě zmlátí a zkope, jak jsem to viděla na záběrech. Policie má jasně řečeno, jak má postupovat. Má zabránit dalšímu násilí, musí zabránit tomu, aby docházelo k dalšímu poškozování majetku. Má právo hájit také své zdraví a svou bezpečnost. Jestliže ale stojí 6 nebo 7 policistů a mlátí do člověka, který je na zemi, domnívám se, že je to nad kompetence, které má. V tu chvíli nehrozilo, že některý z policistů bude napaden, člověk se zdaleka nebránil. Toto bych chtěla zdůraznit, protože kolega Schovánek řekl, „když on předtím“ ano, ale máme právní stát a v tomto právním státě musí platit, že trest nemůže vykonávat policista na místě, protože je to velmi nebezpečné a zneužitelné.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní kolegyně. Dále se přihlásil Martin Mejstřík, připraví se kolega Václav Jehlička.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, musím se ohradit proti výrokům pana kolegy Bárty, že jsem se vyjádřil tak, že se účastníci technoparty nebo vyznavači této subkultury pokoušejí sžít s většinovou společností. To jsem neřekl, řekl jsem, že se v rámci svých možností pokusili respektovat pravidla, která my vyznáváme. V tomto kontextu jsem to myslel. Kdyby se pokoušeli sžít s většinovou společností, přestanou být technaři.

Domnívám se, že i vyjádření Stanislava Pence, které přečetl kolega Štětina, je přesně to, o co nyní jde. Proto se domnívám, že situace je opravdu mimořádná, proto jsem ji srovnal se situací v listopadu 1989. Je to velká část mladé generace, která naším postupem ztrácí důvěru v demokracii. Proto se mi tato situace zdá velmi nebezpečná. Proto se domnívám, že projednávání jednotlivých excesů policajtů je důležité. Je důležité, že jsme zde měli pana ministra, že nám ukázal mapku, ale o to až tak nejde, o to jde až v druhé řadě.

Důležité je to, co jsem řekl ve svém prvním vystoupení, že demokracie má chránit menšinový názor. Přečtu vám poslední odstavec Českého helsinského výboru:

Každá totalita začíná eliminací nějaké minority. Jen v uplynulém století jsme podobných případů zažili více, od 30. let 20. století to byli Židé, Romové, po 2. světové válce podnikatelé, sedláci, umělci, inteligence, studenti, v 70. letech každý, kdo se beze slova nepodrobil režimu, muži s příliš dlouhými vlasy, lidé poslouchající divnou hudbu, tedy rockovou hudbu a dnes příznivci techna. A kdo po nich? Podstata se nemění. Budeme-li v demokratické společnosti a v právním státě bez hlesu tolerovat to, že určitá menšina je vytlačována ze společnosti přes její okraj, jednoho dne se probudíme bez demokracie.

Naše rozprava se blíží k závěru. Proto se chci nyní krátce zastavit u návrhu pana senátora Zlatušky na usnesení, které nám předložil. Souhlasím s ním, ze všech těch, které máme na stole se mi zdá nejpřijatelnější. Jen bych rád upozornil na to, co pan ministr Bublan už ví, totiž že kolega Zlatuška navrhuje, abychom se usnesli požádat ministra vnitra ČR o vysvětlení, zda zásah Policie ČR neporušil rámec Listiny základních práv a svobod. Připomíná se zejména - v posledním odkaze je článek 19 odstavec 1 Listiny, který zaručuje právo pokojně se shromažďovat.

Domnívám se, že v tomto bodu jsme vedle. Přečtu právní rozbor, který mám k dispozici a který se tohoto tématu týká:

Shromažďovací zákon se zde uplatňovat nedá. Jde o akci, která není na veřejném pozemku, je deklarovaná jako soukromá. Jeho účelem není primární - následuje citace z Listiny práv a svobod - využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společenských záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek. To opravdu technoparty není.

Poslední dvě poznámky k panu ministrovi. První se týká jeho argumentů, že k pozemkům nevedly žádné přístupové komunikace. Mám zde jiné právní vyjádření. Na pozemek vedly místní komunikace, později se měnily na tzv. účelové, to je polní cesty upravené pro průjezd vozidel. Ze zákona má každý právo tyto komunikace užívat k jízdě a k chůzi. V případě polních cest by tomu tak nebylo, kdyby vlastník pozemku, přes něž vedou, požádal silniční správní úřad o rozhodnutí, jímž by na nich omezil či zakázal přístup veřejnosti. Takové rozhodnutí se vydává ve standardním řízení, kde se posuzují důvody, podmínky, stanoviska případných dalších účastníků atd. Nelze o tom ale rozhodnout ad hoc policií, která se rozhodne zakročit.

Úvodem jsem řekl, že se mi zdá, že policie u velké části mladé generace, ale nejen u ní zpochybnila náš pocit, že dokážeme respektovat principy demokratického státu a demokracie.

Proto jsem navrhl, aby pan ministr vnitra, který je mně jinak celkem sympatický, odstoupil. Sympatický mi je, ale dle mého názoru evidentně nezvládá rezort, který má řídit. A to je to hodnotící stanovisko, o kterém jsem hovořil. My máme právo tento názor vyjádřit, ale zároveň je naší povinností prověřit všechny excesy, ke kterým ze strany policie, nebo i z druhé strany došlo. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Do rozpravy se dále přihlásil místopředseda Senátu kolega Outrata. Má slovo.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Dámy a pánové, myslím, že proběhlá diskuse ukázala, že bylo důležité se touto věcí zabývat na této schůzi. Na začátku o tom zazněly pochyby. Myslím si, že Parlament, věc, která se tímto způsobem vlastně dotýká vlastně celé země, se takto projednávat má. Všichni cítíme, že se to týká všech, že to není jenom okrajová záležitost, ať už to bereme z té strany anebo druhé.

Chtěl bych k tomu dál říct, že já aspoň nevidím žádný důvod pro to, abych se domníval, že prvotní podnět byl politický. Já si nemyslím, že to vzniklo proto, že by někdo chtěl získávat politické body. Jsem skoro si jist opakem - přesně podle toho, jak to proběhlo.

Na začátku zazněly některé hlasy ve směru, že šlo o špatnou vůli vlády, že to bylo nějak připraveno politicky. Myslím, že nikoliv. Tam je právě v tom jeden zvláštní bod, na který bych chtěl upozornit. Mně připadalo, a pan ministr mi sice doplnil několik bodů způsobem, který ovlivňuje trochu toto moje přesvědčení. Ale nevyvrátil mi představu, že při přípravě - celý rok naše policie se připravovala na jedno určité schéma, které potom, když nevycházelo, tak měla policie problém - aspoň ve způsobu, v jakém se prezentovala, měla problém z něho sestoupit a jít směrem jiným podle faktů. Zejména tam hrají roli některá prohlášení na začátku.

A zase tady bych chtěl říct. Několikrát tady zaznělo, že byla lživá. Já myslím, že bychom to slovo neměli užívat způsobem, jakým ho užíváme. Protože lež je vědomá nepravda. Myslím, že o toto vůbec nešlo. O co myslím, že šlo, bylo, že všechno bylo tak dobře připraveno na to, např. že se to bude konat na nějaké půdě, bez dohody. Že automaticky se už chrlily informace o tom, že tam není žádná dohoda, a toto mělo ospravedlňovat akci.

Dovedu si krásně psychologicky představit situaci, ve které k tomu dojde, k takovému závěru, že se tímto způsobem má šířit dezinformace, člověk přímo odpovědný za zásah. A dovedu si taky krásně představit, jak se to opakuje potom. Ale je to vážná věc. Protože důvěra v to, že řízení je kompetentní, anebo zase poctivé - často záleží na takových maličkostech. A tohle chci podtrhnout. Na jedné straně ne lež, ale schéma, podle kterého jedu, a nevím, v kterém bodu už ho mám opustit, nebo jestli mám dávat pozor. Možná to tak není. Trochu předbíhám vyšetřování. Ale byl bych rád, kdyby se vyjasnilo, jak to s tímto bylo. Protože důvěra vždycky záleží na tom, jak se člověk vyjadřuje a jakých užívá slov.

Druhá věc, u které jsem se chtěl zastavit, bylo, že na začátku diskuse tady někdo mluvil o dilematu mezi svobodou a bezpečností a jak budeme volit mezi jedním a druhým. Myslím, že je to chyba, možná to byla jenom otázka formulace.

Nicméně na to chci reagovat. My prostě musíme trvat na tom, že můžeme mít svobodu v bezpečí. Já vím, že někdy jedna věc trochu kompromituje druhou. Ale to spíš v situacích bezprostředního překvapení apod. Ale náš systém musí zajišťovat, abychom byli bezpečni ve svobodě, a musíme tím způsobem uvažovat. Myslím, že tady jde jenom o terminologickou věc, ale je důležité si takové věci zdůrazňovat. Např. potřebujeme odbornost policie takovou, aby takové dilema nemusela řešit. Jakkoliv je to obtížné. A obecně potom potřebujeme toleranci mezi lidmi.

Zvláštní otázka je tam specifická legislativa. Já jsem zezačátku byl toho názoru, že nemáme ji mít, tj. že problém byl v exekuci, nikoliv v legislativě. Nejsem si tím tak úplně jist. To, co tady říkal pan ministr, mě potěšilo, že s tím nemíní začít. Měli bychom zjistit, do jaké míry ji máme mít, do jaké míry nám stačí současná legislativa, do jaké míry můžeme se v rámci ní pohybovat. Jestliže skutečně ale potom je třeba něco řešit, tak to máme udělat s rozmyslem a s plným vědomím toho, jaké jsou důsledky. Zavádění nové legislativy pod dojmem bezprostřední aféry vede téměř vždycky ke špatnému zákonodárství.

Myslím si, že ta debata nás k tomuto přivedla. Mě aspoň ano. Já bych byl dřív negativnější kolem té legislativy. Všeobecně, co jsem tady zejména chtěl říct, a proč jsem se původně hlásil, řekl kolega Schwarzenberg. Pravděpodobně proto, že oba máme trochu zkušenosti mimo tuto republiku. A z obou stran cítím velice silný dojem nenormálnosti toho, co se stalo. Ale ono je to nenormální jenom v jistém smyslu. A je dobře, že to tak cítíme, protože tím pádem všichni s tím asi udělají o něco víc, než kdyby to tak necítili. Nicméně spíš se mi tady projevuje skutečnost, že v některých věcech teprve doháníme. Západní země měly možnost, a užily ji bohatě k tomu, aby své policie vyvinuly k profesionálním výkonům. V dobách, kdy u nás k takovému vývoji nedocházelo. A teďka když to doháníme, tak doufám, že neprojdeme všemi zkušenostmi, kterými oni prošli. Doufám, že se budeme umět poučit. Ale samozřejmě úplně to nemůže být pravda. Takže to máme trochu brát v úvahu v té situaci, která nastala.

V podstatě je to obecnější problém toho, že transformace našich institucí musí být ještě dotažena, a skutečnosti, že změny tak dalekosáhlé, jako nastaly od komunismu k demokracii, se nestanou přes noc a nestanou se ani za 15 let.

Je důležité ale, abychom se tímto neomlouvali a skutečnost, že pocit je daleko intenzivnější v naší zemi kolem toho, než jsem teď říkal, je, myslím, velice dobrý, protože povede k tomu, že se postaráme, doufám, o to, aby se to příště nestalo. Já nemám strach z naší policie, padlo to, ten strach z policie. Já mám dojem, že skutečně se něco zvláštního děje, ve kterém všechna ta přechodová hrůza začíná vylézat na povrch, a tím pádem to vypadá, že věc se zhoršila. To jsme měli podobnou situaci s korupcí, myslím, v naší zemi, že v jednom okamžiku, když všechno vyhřezlo, tak to vypadalo, že se zhoršuje korupce, jestli se pamatujete. Podobně mám dojem, že teď máme tento pocit kolem policie. Doufám, že mám pravdu a že skutečnost, že víme víc těch některých hrůz, nemyslím teď specificky tuto akci, ale že v těch ostatních případech, že to je proces, kterým přecházíme k další části transformace, ve kterém se věci začnou zlepšovat. Já jsem optimista v takovýchto věcech a rád bych to tímto způsobem viděl.

Pan ministr má velice těžkou práci v tomhle ve všem. Ale přece jenom jsem chtěl tady říct to, co přede mnou řekl kolega Schwarzenberg a snad to tedy tím pádem trošku podtrhnu. Ono to bylo poprvé, co se dělal takovýto zásah tímto způsobem, po přípravě, která byla specifická. To je velice citlivá věc u každé akce. U policie je to věc nesmírně citlivá pro celý národ a samozřejmě má to důsledky na důvěru lidí. V takové situaci, ačkoliv si jistě nesmírně vážím toho příslušníka policie, který akci velel a jistě má důvěru svých nadřízených, když mu to velení nechali, ale myslím si, že měla být přítomnější ta složka řízení, která přímo bere politickou odpovědnost, ale i vysokou odbornou odpovědnost. Ne proto, že by to udělali lépe, to zdaleka ne asi, co já vím. Ale možná by pomohli v jedné věci. Viděli by okamžitě politické důsledky některých malých akcí a v každém případě by nevznikl zvláštní pocit, že protože tam nebyli a nemají vlastní bezprostřední zkušenost, jenom hezky stojí za podřízenými, které poslali do šlamastyky. Tento postup je lepší než ten, s kterým jsem se tady taky setkal a často, že totiž nadřízení hážou všechno na podřízené. To se tady ještě nestalo. Ale nicméně bych tomu všemu věřil líp, kdyby tam byli. Ta akce byla plánovaná včas na to, aby to bylo možné.

Opakuji tady tezi, kterou tady nanesl kolega Schwarzenberg, ale je zajímavé, že právě on a já máme intenzivně tenhle pocit. Možná že to spočívá v tom, jakým způsobem fungují demokracie v zemích, v nichž jsme byli. A nemyslím, že je to tak podstatné samo o sobě, je to podstatné politicky. To by byly body, které jsem chtěl říct. Opakuji, je velice důležité, že jsme to tady diskutovali, že se to diskutovalo v Parlamentu, a to hned, ne až po chvíli. I když samozřejmě nemůžeme dělat závěry. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane kolego, za váš názor, do rozpravy je dále přihlášen kolega Jehlička. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Václav Jehlička: Vystupuji, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, jako zpravodaj, ale jako senátor, prostý venkovský senátor. Protože zde dochází k relativizaci hodnot a času, tak prohlašuji, že budu mít dlouhý příspěvek. Českým cestám příliš nevěřím, dost často vedou z bláta do louže, mnohdy ještě do něčeho horšího. Všichni obdivujeme britskou demokracii. Můj osobní názor, že jí nesaháme ani po kolena. Návrh, který jsem podal já a dalších osm senátorů, nazývám britská cesta. Žádám vás o jeho přijetí, abychom zde za rok nebo za dva nestáli v tom blátě či ještě v něčem horším, nechci být vulgární. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je kolega Oberfalzer, připraví se kolega Kalbáč.

Senátor Jiří Oberfalzer: Chtěl bych předložit návrh na usnesení. On se v některých bodech podobá návrhu, který předložil předseda Senátu, ale jako pozměňovací návrh k jeho návrhu by to bylo složité, proto ho dávám jako alternativní. Návrh by zněl:

Senát 1. vyjadřuje přesvědčení, že zásah na technoparty CzechTek byl nepřiměřený a neodpovídal situaci, 2. požaduje urychlené a důkladné vyšetření všech okolností zásahu a požaduje, aby předseda a ministr vnitra seznámili Senát se závěrečnou zprávou tohoto šetření, 3. a tady se shodujeme, doporučuje Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice uspořádat veřejné slyšení o strategii při regulaci podobných akcí, jako je například technoparty.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, slovo má kolega Kalbáč, další přihlášený není.

Senátor Josef Kalbáč: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, byl bych rád, kdybych byl poslední v tomto maratonu. Jedno staré české přísloví říká, že z malé jiskry velký oheň bývá. Tuto malou jiskru jsem zažil osobně jako přednosta okresního úřadu ve Strakonicích, když ve dnech 29. dubna až 1. května roku 2000, tedy před více než pěti lety, se konala první technoparty v Jihočeském kraji. Byla to vlaštovka. Nikdo o tom příliš nevěděl, protože vtrhla skupina asi 600 lidí s automobily, motocykly, karavany, přívěsy na záložní letištní plochu do Tchořovic na bývalé vojenské letiště bez souhlasu, bez povolení, bez oznámení.

Tato poklidná blatenská krajina, lemovaná rybníky a lesy, se ze Stehlíkovy Země zamyšlené zakrátko stala Šolochovovou Zemí rozrušenou. Spíše bych řekl zemí rozloženou. Obrovský vřískot tlampačů se šířil do širokého okolí, lidé si ucpávali okna a dveře peřinami, psi s utrženými řetězy létali po vsi a někteří chtěli vzít spravedlnost do svých rukou, chtěli brát vidle jako ve 13. století.

A já jsem tehdy jako přednosta okresního úřadu byl v půl druhé v noci telefonem vyrušen jedním ze starostů, který mě žádal, abych okamžitě přijel řešit situaci, neboť jsem byl jako přednosta předsedovi vlády nebo vládě odpovědný za veřejný pořádek ve svém regionu. Samozřejmě jsem se spojil s policií a musím říci, že strakonická policie tuto věc řešila velmi pregnantně, velmi profesionálně, tolerantně a kvalifikovaně. Nikdo nebyl pořadatel, nikdo se k tomu nehlásil, každý odkazoval na toho druhého.

Bylo tam několik cizinců, nebyly to stovky, byly to desítky, ale byli to zřejmě provokatéři, kteří v této chvíli přinesli do české země nový prvek netolerance, ne tolerance, ale násilí, a ten se zakotvil i u některých jedinců. Naši mladí lidé jsou jistě slušní, schopní, vychovaní, ale máme jich také několik nevychovaných.

Za to mohou rodiče, možná škola. A tito nevychovanci jsou následníky právě těch, dobrodruhů, kteří sem přišly z ciziny, která se s tím dávno vypořádala. A já jsem tehdy, když jsem tu věc vyřešil tím způsobem, že jsme tolerovali tři dny, kdy jsme přesvědčovali lidi, aby vydrželi - oni se vlastně znemožnili sami. Při těch tancích, které se podobaly tanci sv. Víta, což lékaři vědí, co je, nebo se ty tance podobaly spíše padoucnici, ne jak včera kolega Kocáb napsal, že to byly krásné tance a zpěvy. To mělo hodně daleko do kultury, to bylo dál než z Chebu do Vladivostoku. (Smích v sále.) Ale, přátelé milí, na to do smrti nezapomenu. A kdyby dneska novináři se přijeli zeptat do této blatenské krajiny, zda souhlasí ještě někdy s technoparty, tak jim lidé řeknou: Raději krupobití než technoparty.

Takže, prosím vás, je třeba skutečně přijmout takovou zákonnou normu, která by upravovala tyto věci tak, aby to mělo svůj nějaký řád. Jedno přísloví praví: „Zachovej řád a řád zachová tebe.“ A pak nebude potřeba se tady tři hodiny dohadovat a dělat po bitvě generála. Já si myslím, že to, co tady pan ministr říkal, já jsem přesně prožíval před pěti lety. Ten průběh byl téměř skoro totožný, i když důsledky byly jiné. Skutečně policisté tehdy tolerovali, byli trpěliví, vyčkávali a oni se znemožnili tím, že začali pak opilí a zfetovaní jezdit po letišti, stáli na střeše aut, a když jeden z účastníků spadl pod auto a byl přejet, tak rázem všechny přešla zábava. Odtáhli jako poraženi křižáci od Sudoměře. Byl pokoj a klid. Ale upozornění, které jsem tehdy vládním činitelům a poslancům dal, nebylo vzato v potaz. Ovoce sklízíme do této chvíle a bude se stupňovat, pokud skutečně, přátelé, nepřijmeme normu, která vyčlení tolerantní lidi od těch, kteří si svobodu a demokracii pletou s něčím jiným. Byl bych rád, kdybychom to takto pochopili. Děkuji, že jste mě vyslechli a mrzí mě, že jsem musel vystupovat. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, pane kolego. Nikdo další do rozpravy přihlášen není, v lavicích také ne, tak proto rozpravu končím. A nyní se ptám pana předsedy výboru, zda chce vystoupit?

Senátor Václav Jehlička: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já bych chtěl konstatovat, že v rozpravě vystoupilo 29 senátorek a senátorů a jeden ministr - pan ministr Bublan. Bylo předneseno pět návrhů usnesení, nepočítám v to návrhy usnesení výborů, ty Senát o nic nežádají, ty to řeší samy. Poté byla přednesena řada otázek na pana ministra. Kdo tyto otázky měl - já jsem je samozřejmě nestačil zapisovat - nechť to udělá po vzoru pana senátora Mitlenera a napíše je, buď je osobně předá panu ministrovi nebo využije Kanceláře Senátu. Já to řešit nebudu. Navrhuji nebo žádal bych o krátkou přestávku, abychom se připravili na hlasování tak, aby proběhlo rychle a úspěšně.

Těch usnesení je šest, nyní jsem dostal usnesení od pana senátora Oberfalzera, omlouvám se. To je vše, pane předsedající.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane předsedo. Vzhledem k tomu, že jednáme od devíti hodin, tak přerušuji schůzi na půl hodiny, tzn. do 13.55, kterou využijte na oběd. Přeji vám dobrou chuť.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Kolegyně, kolegové, budeme pokračovat v našem jednání. Měli bychom pokračovat projednáváním bodu: Postup Ministerstva vnitra ve věci zásahu proti účastníkům CzechTek.

Uzavřeli jsme rozpravu. S přednostním právem se hlásí kolega Julínek, dávám mu slovo.

Senátor Tomáš Julínek: Děkuji, pane místopředsedo. Mám procedurální návrh týkající se schůze ještě předtím, než budeme pokračovat v jednání. Navrhuji, abychom přerušili 7. schůzi Senátu a pokračovali v ní 15. 9. v 9.00 přičemž vyjmenuji body, které by měly být na této schůzi dokončeny:

  • je to senátní tisk č. N 1/05 - nařízení Evropského parlamentu,

  • senátní tisk č. K 21/05,

  • senátní tisk č. 49, jehož jednání je přerušeno a ve kterém bychom pokračovali na této schůzi,

  • senátní tisk č. 65, Návrh na vyslovení souhlasu se zřízením podvýboru,

  • senátní tisk č. 130,

  • Návrh na konání 8. veřejného slyšení Senátu.

Opakuji, že navrhuji termín pokračování 7. schůze ve čtvrtek 15. září v 9.00 hodin. Poté by pravděpodobně pokračovala 8. schůze s body, které dostaneme z Poslanecké sněmovny.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Pane předsedo, rozumím tomu správně tak, že body, které mají lhůtu v srpnu, projednáme dnes, zbytek bude odložen na pokračování této schůze dne 15. 9. od 9.00 hodin? (Ano.)

Všichni víme, o čem budeme hlasovat. Má někdo proti tomuto procedurálnímu návrhu námitky? (Nikdo.) O tomto návrhu budeme tudíž po znělce hlasovat.

Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s předloženým procedurálním návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 154 ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 se pro vyslovilo 58, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Nyní se vrátíme zpět k projednávanému bodu, u kterého jsme, jak už jsem říkal, ukončili rozpravu. Během rozpravy zaznělo několik návrhů usnesení, takže prosím pana předsedu Výboru pro vědu, kulturu, lidská práva a petice, aby nám navrhl způsob hlasování a přijetí usnesení. Pane předsedo, máte slovo.

Senátor Václav Jehlička: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Na stole máme pět návrhů usnesení, platné může být pouze jedno, což znamená, že jeden návrh schválíme, o ostatních už hlasovat nebudeme.

Navrhuji, abychom hlasovali v pořadí, v jakém tyto návrhy byly předloženy:

  • jako první byl předložen návrh panem předsedou Senátu,

  • jako druhý byl předložen návrh křesťanských demokratů,

  • třetí je návrh 9 senátorek a senátorů, tzv. selský návrh,

  • čtvrtý je návrh pana senátora Jiřího Zlatušky a

  • poslední návrh je návrh pana senátora Jiřího Oberfalzera, který je určitou modifikací návrhu pana předsedy.

Prosím, abyste si seřadili jednotlivé návrhy usnesení a budeme o nich postupně hlasovat.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Ještě se přihlásil pan kolega Outrata, dávám mu slovo.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Promiňte, ale jsou dvě usnesení výborů.

Senátor Václav Jehlička: Pane místopředsedo, usnesení výboru od Senátu nic nepožadují, v podstatě končí na úrovni výboru.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Takže tato námitka byla vysvětlena. A nyní budeme hlasovat. Kolegyně Seitlová, prosím.

Senátorka Jitka Seitlová: Já jen prosím pana zpravodaje, aby nám sdělil, jestli je nutné hlasovat o každém usnesení dohromady, nebo zda mohou být hlasovány jednotlivé body z jednotlivých usnesení.

Senátor Václav Jehlička: Bude se hlasovat o usnesení en bloc, nebudeme hlasovat o bodech.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Takže nyní budeme hlasovat postupně o jednotlivých usneseních tak, jak byla podána. Jakmile bude jedno usnesení přijato, hlasování se ukončí.

Senátor Václav Jehlička: Nyní, pane předsedající hlasujeme o návrhu, který předložil předseda Senátu Přemysl Sobotka. Budu číst:

Senát za prvé konstatuje, že zásah policie na technoparty byl nepřiměřený a neodpovídal situaci. Za druhé požaduje urychlené vysvětlení předsedy vlády Jiřího Paroubka a ministra vnitra Františka Bublana o zásahu. Za třetí doporučuje Výboru pro zahraničí věci, obranu a bezpečnost a Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice uspořádat veřejné slyšení o strategii při regulaci podobných akcí jako je například technoparty.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Takže víme, o čem budeme hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 155 z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 se pro vyslovilo 34, proti bylo 16, návrh nebyl přijat.

Kolega Zlatuška se přihlásil s technickou.

Senátor Jiří Zlatuška: Pane předsedající, já se omlouvám, ale kontroloval jsem si to ve stenozáznamu a to usnesení nebylo předloženo předsedou. To jsem zde slyšel až teď od pana zpravodaje přečtené. Pan předseda navrhl, aby bylo přijato usnesení, nicméně nepředložil to usnesení na tom jednání. Takže já se domnívám, že to jednání bylo zcela zmatečné.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Já nevím, já jsem do lavice návrh usnesení dostal, nicméně svým hlasováním jsme už o tom návrhu rozhodli, měli bychom pokračovat dál. Pane kolego, prosím.

Senátor Václav Jehlička: Já bych chtěl konstatovat, že všechna usnesení byla mně jako zpravodaji předložena písemně v řádném čase.

Druhý návrh, vzhledem k tomu, že jsem přečetl první návrh usnesení, budu číst i další, aby zde nedošlo k nějaké nerovnosti. Návrh senátorského Klubu KDU-ČSL: Senát PČR za prvé je silně znepokojen průběhem CzechTek 2005 a vyjadřuje přesvědčení, že zásah Policie ČR proti účastníkům, způsob, jakým chránil zájmy vlastníků pozemků a uživatelů veřejných komunikací vyžaduje důkladné a objektivní vyšetření. Za druhé žádá proto ministra vnitra ČR o prošetření důvodnosti a přiměřenosti policejního zákroku a o předložení závěrů šetření na nejbližší schůzi Senátu. Za třetí žádá dále vládu ČR o zpracování návrhu zákona, který by stanovil právní rámec masových akcí tohoto druhu.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Takže usnesení zaznělo a o tomto usnesení budeme hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 156 se ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 19, proti bylo 13, návrh nebyl přijat.

Senátor Václav Jehlička: Nyní přistoupíme k návrhu devíti senátorek a senátorů. Senát Parlamentu ČR:

  1. vyjadřuje rozhořčení nad tím, že Policie ČR nedostatečně chránila soukromý majetek, vlastnická práva a životní prostředí občanů v oblasti konání CzechTek na Tachovsku,

  2. žádá proto ministra vnitra ČR o prošetření policejního zákroku a o předložení závěrů šetření na nejbližší schůzi Senátu,

  3. žádá vládu ČR o urychlené zpracování návrhu zákona, který by masové akce s podobným negativním dopadem zakázal.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: O tomto návrhu budeme nyní hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování poř. č. 157 se ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 21, proti bylo 14. Návrh nebyl přijat.

Pane kolego, prosím.

Senátor Václav Jehlička: Nyní hlasujeme o návrhu senátora Zlatušky.

Senát Parlamentu ČR

  1. vyjadřuje pochybnosti nad tím, zda byl policejní zásah proti účastníkům CzechTek při ochraně soukromého majetku a udržení veřejného pořádku veden v souladu s právem či užitím přiměřených prostředků,

  2. usnáší se

a) požádat ministra vnitra ČR o vysvětlení, zda zásah Policie ČR neporušil rámec Listiny základních práv a svobod. Je to článek 2 odst. 2 Listiny, podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, článek 2 odst. 3 Listiny, podle něhož každý může činit co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, a článek 19 prvního odstavce Listiny, který zaručuje právo pokojně se shromažďovat,

b) požádat Veřejného ochránce práv o nestranné prošetření zákroku i následného uplatnění mechanismů kontroly uvnitř resortu Ministerstva vnitra ČR ve vztahu k tomuto zákroku a postoupení úplné zprávy Senátu.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: O tomto návrhu usnesení dám nyní hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování poř. č. 158 se ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 23, proti bylo 6. Návrh nebyl přijat.

Pane kolego, prosím další usnesení.

Senátor Václav Jehlička: Poslední návrh usnesení je návrh senátora Oberfalzera: Senát

  1. vyjadřuje přesvědčení, že zásah CzechTek byl nepřiměřený a neodpovídal situaci,

  2. požaduje urychlené a důkladné vyšetření všech okolností zásahu a požaduje, aby předseda vlády a ministr vnitra seznámil Senát se závěrečnou zprávou tohoto šetření,

  3. doporučuje Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice uspořádat veřejné slyšení Senátu o strategii při regulaci podobných akcí jako je například technoparty.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji. Toto je poslední usnesení, o kterém budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování poř. č. 159 se ze 73 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 36, proti bylo 8. Návrh byl přijat. Tím končíme projednávání tohoto bodu.

Následujícím bodem našeho jednání je:

<A NAME='st106'></A>

Návrh zákona, kterým se mění zákon 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 106.

Prosím ministra vnitra Františka Bublana, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr vlády ČR František Bublan: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Cílem tohoto návrhu o pobytu cizinců na území ČR je zejména regulovat problematiku spojenou s umisťováním cizinců do zařízení pro zajištění cizinců. Dílčí kritika dnešní právní úpravy zazněla ve zprávě Evropského výboru pro zabránění mučení americkému…

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Pane ministře, promiňte. Prosím o klid v sále a v předsálí, abychom se důstojně vyrovnali s touto schůzí.

Ministr vlády ČR František Bublan: … či ponižujícímu zacházení nebo trestání, která vyplynula z návštěvy ČR v roce 2002.

Výhrady vůči platnému znění hlavy 12, která upravuje umisťování cizinců do našich zařízení pro zajištění cizinců, uplatnily organizace zabývající se ochranou lidských práv.

Ministerstvo vnitra jako gestor zákona připomínky vznesené k ustanovením obsaženým v hlavě 12 v předkládaném návrhu zohlednilo. Současně návrh obsahuje úpravy směřující k posílení zabezpečení právních jistot zajištěných a vyhošťovaných cizinců s tím, že součástí řízení o správním vyhoštění bude i posouzení existence překážky vycestování.

Kromě toho se ve smyslu Úmluvy o právech dítěte stanoví zvláštní podmínky pro zajištění dětí ve věku mezi 15 - 18 lety, pobývajících na území bez doprovodu zákonného zástupce. Převedením oprávnění ke zřizování a provozování zařízení, kde budou cizinci umístěni z Policie ČR na Ministerstvo vnitra, kde se předpokládá také využití již Ministerstvem vnitra zřízené organizační složky státu, tj. Správy uprchlických zařízení, se vytváří podmínky k tomu, aby zařízení svým pobytovým režimem byla srovnatelná s přijímacími středisky azylových zařízení.

S ohledem na účel zajištění i nadále nebude moci cizinec zařízení pro zajištění cizinců volně opustit a Policie ČR bude nadále zabezpečovat ostrahu zařízení a provádět eskortu cizinců v zákonem daných případech.

Do návrhu zákona bylo také transponováno právo ES. Jde o směrnici Rady o právu na sloučení rodiny, která stanoví podmínky pro uplatňování práva na sloučení rodiny se státními příslušníky třetích zemí, kteří oprávněně pobývají na území členských států.

Návrh zákona obsahuje opatření k omezení šedé ekonomiky. V případě žádosti o vízum za účelem podnikání cizinec předkládá potvrzení finančního úřadu ČR o stavu daňových nedoplatků a potvrzení okresní správy sociálního zabezpečení o zaplacení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Návrh zákona se také pokouší zajistit důstojné podmínky pro ubytování cizinců na našem území. Princip navrhované právní úpravy spočívá ve stanovení povinnosti ubytovateli při ubytování cizince poskytnout takovou kvalitu ubytování, která odpovídá přiměřené kvalitě ubytování poskytovaného ostatními ubytovateli v místě ubytování.

S pozměňovacími návrhy Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a Ústavně-právního výboru si dovoluji vyslovit nesouhlas. Děkuji vám za pozornost.

Dovoluji si vás požádat, abyste návrh zákona schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán Ústavně-právnímu výboru. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Ondřeje Febera a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 106/2. Dále byl návrh zákona přikázán Výboru pro záležitosti EU. Ten určil jako svou zpravodajku paní senátorku Alenu Gajdůškovou a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 106/3. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 106/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Štětina, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, prosím.

Senátor Jaromír Štětina: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, novela zákona, o které hovořil pan ministr Bublan - č. 326 - o pobytu cizinců na území ČR a o změně dalších zákonů, která se běžně nazývá „cizinecký zákon“, byl předložen poprvé Poslanecké sněmovně v březnu letošního roku. Je to velmi rozsáhlá novela. Obsahuje 200 novelizačních bodů. Rozvíjí několik dílčích témat, která též souvisejí s transponováním závazků z práva ES.

Návrh zákona má upravovat poměry zařízení pro zajištění cizinců. Současná právní úprava byla kritizována ve zprávě Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení a trestání. Ve smyslu Úmluvy o právech dítěte se stanoví zvláštní podmínky pro zajištění dětí od 15 do 18 let, povinná školní docházka pro děti do 15 let, to je druhá věc. Dále novela zákona obsahuje body týkající se práva na sloučení rodiny, témata ochrany tuzemských poměrů v oblasti sociální, zaměstnanosti, podnikání, sjednocování vízové EU. Dále chce řešit správní delikty - např. změny v povinnostech ubytovatele cizinců. Do návrhu novely byla rovněž transponována směrnice ES upravující vyžadování dokladů o zdravotním pojištění. Je toho tam celá řada, je to asi 200 bodů, nestačím je všechny vyjmenovat. Tudíž alespoň ty nejdůležitější.

Navrhovaná novelizace zákona je v mnohém krokem vpřed, ale přesto v ní najdeme řadu míst, kde by se měla legislativa zpřesnit či bychom se měli zamyslet nad obsahem a dosahem některých navrhovaných paragrafů, ke kterým přináším pozměňovací návrhy. Ty pozměňovací návrhy budou návrhy z výborů. A budou tu i návrhy, které ve výborech neprošly, a budu je navrhovat jako Jaromír Štětina.

Senátní zahraniční výbor se zabýval čtyřmi pozměňovacími návrhy, z nichž dva doporučil. Je to usnesení č. 57, neboli senátní tisk č. 106/1. Tyto pozměňovací návrhy, ke kterým se vrátím v rozpravě, se týkaly - první z nich, aby žádost o udělení víza nemusela být pouze podávána na českém zastupitelském úřadě ve státě, v němž je cizinec občanem nebo kde má povolen trvalý či dlouhodobý pobyt. Tady zbystřete, to je podstata věci. Myslím, že pan Kubera, pokud tady je, by nám k tomu mohl ještě v obecné rozpravě něco říct, když tento návrh podporoval v rozpravě na výborech.

Výbor tento pozměňovací návrh přijal, aby tento bod byl zrušen, a tím mohla existovat dosavadní praxe, díky níž mohou cizinci žádat o vízum na kterémkoliv českém zastupitelském úřadě. Podotýkám, že ve většině civilizovaných zemí, i v takových zemích jako býval Hongkong, který si velmi zakládal na tom, aby reguloval příliv cizinců, dával víza a prodlužoval víza na svém území, a nehnal cizince zpátky do Evropy, například.

Druhý schválený pozměňovací návrh se týkal bodu 74, § 65 odst. 1a) bod 3. Je to návrh paní senátorky Seitlové. Já ji potom poprosím, jestli by mohla tento návrh, který výbor také schválil a doporučil Senátu ke schválení, jestli by ho mohla objasnit později sama.

Já se k těm dvěma pozměňovacím návrhům ještě vrátím v podrobné rozpravě. Potom se na výboru diskutoval bod, který se týkal překážky ve vycestování. Je chvályhodné, že novelizace cizineckého zákona zohlednila, že policie, než vydá rozhodnutí o správním vyhoštění, musí nově zkoumat tzv. překážku k vycestování. Diskutovalo se o tom jak u lobbistů, tak na výborech, zda tato navrhovaná úprava je dostatečná. Protože v okamžiku, kdy policie zjistí, že se na cizince vztahuje překážka vycestování, by vůbec neměla rozhodnutí o správním vyhoštění vydat. To je samozřejmě logické, když zjistí policie, že je nějaká překážka, neměla by vydávat rozhodnutí o tom, že ten cizinec musí opustit naše území.

Dále se na výboru diskutovalo o § 124, o zajištění cizince neboli o stanovení věkové hranice cizince, od které může nastat detence cizince. Jedná se o mladistvé, resp. o nezletilé mezi 15 a 18 lety. Podle navrhované novelizace zákona, která k nám přišla z Poslanecké sněmovny, detence nezletilého cizince bez doprovodu může nastat už od 15 let, tzn. že v podstatě do vězení v tom středisku, nebo je omezena svoboda toho mladého člověka mezi 15 a 18 lety. Z hlediska Úmluvy o právech dítěte by měly být detence těchto cizinců možné až od 18 let. I k těmto dvěma návrhům bych se potom rád vrátil v podrobné rozpravě.

Mimo garanční výbor tento návrh zákona projednával Ústavně-právní výbor, který přijal usnesení pod č. 39, je to senátní tisk č. 106/2 - vrátit projednávaný vládní návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Jedná se o usnesení senátního tisku č. 106/2. Tento pozměňovací návrh budu podporovat.

Cizinecký zákon také projednával jako třetí výbor - Výbor pro záležitosti EU, který přijal usnesení č. 156, senátní tisk č. 106/3 a doporučuje schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, tj. bez pozměňovacích návrhů.

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, garanční Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučuje - vrátit vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, a o změně některých dalších zákonů Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou usnesení č. 57 jako senátní tisk č. 106/1 a které jsem tu již zmiňoval. To je moje zpráva, pane předsedající, garančního zpravodaje. A jestli mohu, tak na ukončení se zároveň hlásím do obecné rozpravy.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Obecnou rozpravu jsem ještě neotevřel, pane kolego. Děkuji vám, pane senátore. A prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodajka Výboru pro záležitosti EU paní senátorka Gajdůšková. Přeje. Prosím, má slovo.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, musím vystoupit, protože náš návrh usnesení je odlišný od návrhů ostatních výborů. A považuji za svou povinnost přece jenom pár větiček na zdůvodnění.

Výbor pro záležitosti EU projednával navrhovaný zákon především z pohledu souladu s právem ES. Návrh novely je transpozicí směrnice Rady č. 2003/86 ES, která stanoví podmínky pro uplatňování práva na sloučení rodiny se státními příslušníky třetích zemí, kteří oprávněně pobývají na území členského státu.

Dále směrnicí Rady 2003/110 Evropských společenství o pomoci při tranzitu za účelem vyhoštění leteckou cestou. Dále bylo transponováno rozhodnutí Rady 2004/17 Evropských společenství upravující vyžadování dokladů o zdravotním pojištění jako náležitost udělení jednotného schengenského víza.

V oblasti sjednocování vízové politiky Evropské unie je v novele odkaz na přímo použitelný v Unii předpis ES, nařízení ES 239/2001. Další mezinárodním dokumentem, který novela reflektuje, jak už zde bylo řečeno, je Úmluva o právech dítěte. Impulsem k předložení této rozsáhlé novely byla především změna hlavy XII., která upravuje otázky související s umisťováním cizinců do zařízení pro zajištění cizinců a výhrady organizací, zabývajících se ochranou lidských práv. To spolu s faktem, že novela reflektuje potřeby praxe a je v souladu s právem Evropských společenství, vedlo Výbor pro záležitosti EU k přijetí následujícího usnesení: Po odůvodnění zástupce předkladatele pana Mgr. Miroslava Koudelného, náměstka ministra vnitra, mé zpravodajské zprávě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, paní zpravodajko a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj Ústavně-právního výboru pan senátor Ondřej Feber? Přeje. Tak prosím, máte slovo, pane kolego.

Senátor Ondřej Feber: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Také Ústavně-právní výbor zkoumal tuto velice obsáhlou právní normu, a to ve smyslu její ústavnosti s naším právním řádem a dospěl k závěru, že je třeba podat pozměňovací návrh, a to k bodům, které se týkají ubytování. Přesto, že se jedná o zákon, který je komplexním receptářem pro policii ve vztahu k cizincům, Ústavně-právní výbor je názoru, že co se týče ubytování zbytečně nadměrně ingeruje do práce jiných orgánů, které jsou příslušny kontrolovat stav ubytování, jakými jsou například hygiena, nebo orgány na úseku živnostenském a zbytečně subsiduje jejich činnost. Také dochází k tomu, že by občané například naší země byli diskriminováni tím pojetím, jak bylo vsunuto do návrhu zákona pod bodem 101, to znamená, že by úroveň ubytování těchto občanů ČR oproti úrovni ubytování cizinců nebyla tak důsledně kontrolována jako pomocí tohoto zákona. Proto je zde návrh na vypuštění bodu 100 a 101. Na tom se usnesl Ústavně-právní výbor dne 20. července na své 39. schůzi a všichni máte k dispozici usnesení tohoto výboru 106/2, kde v příloze je návrh na vypuštění těchto bodů, jak jsem již řekl a také souvisejících bodů v oblasti správních deliktů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane senátore. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo se nehlásí, takže otevírám obecnou rozpravu. Jako první avizoval do diskuse přihlášku pan senátor Štětina, takže mu dávám slovo jako senátorovi.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, pane předsedající. Dámy a pánové, já bych si dovolil říci krátkou preambuli, která se týká tohoto zákona a jelikož budeme jako další projednávat zákon o azylu, považujte ho dopředu jako preambuli i k tomu zákonu, abych to nemusel opakovat a ušetřil čas. Týká se obou. Ještě vás chci poprosit o strpení a o to, abyste mi věřili, že to, co vám budu říkat, je relevantní k tomu zákonu.

My jsme se pustili do projednávání těchto dvou zákonů a obě ty novely se týkají pobytu cizinců na našem území. Obě byly vypracovány a předloženy Poslanecké sněmovně Ministerstvem vnitra. Obě novely zpřísňují a konkretizují legislativu týkající se cizinců a zohledňují tím situaci, v níž se náš stát, stejně jako jiné země, ocitatá díky rozvíjejícímu se terorismu. Přísnější kontrola, přísnější podmínky, přísnější a podrobnější zkoumání cizinců, jejich pohybu, registrací, udělování azylu atd. Život sám si vyžaduje tvrdá legislativní opatření a měli bychom tuto skutečnost ať se nám líbí, či nelíbí, uvítat.

Přesto však bych si dovolil upozornit na jeden velmi důležitý aspekt této tvrdosti a potřebu postupovat uvážlivě a s výhledem do budoucnosti. Já bych vás upozornil, dámy a pánové, na kontext, v němž se mohou obě zmiňované novely ocitnout. Dovolte mi několik, resp. dva příměry, které pomohou objasnit, co mám na mysli. Jistě si vzpomínáte na masakr, k němuž došlo před několika týdny v uzbekistánském Andijonu. Vojáci tam na náměstí postříleli najednou takřka tisíc lidí. Palba byla namířena proti cizím osobám, mezi mrtvými bylo mnoho žen a dětí. Svět tento masakr zaznamenal, média jej sdělila čtenářům, divákům a posluchačům, politici se k němu nevyslovili nebo jen opatrně zvedli lehce kárající prst - a tím to skončilo. Zavzpomínejte, dámy a pánové, ještě hlouběji do historie. V roce 1947 britští vojáci v Amritsaru postříleli na podobném náměstí 500 lidí ze strojních pušek. Svět se otřásl a americarské vraždění znamenalo začátek konce britské nadvlády nad Indií. Jakoby odstup mezi Andijonem a Amritsarem přinesl zásadní posun hodnotových měřítek.

Před několika dny zákeřné teroristické údery v Londýně připravily o život několik desítek lidí, Evropa se otřásla odporem nad barbarskou zákeřností a londýnské vraždy se staly na dlouho tématem č.1 pro politiky, média i občany. Odlišné posuzování obou nedávných masakrů andijonského a londýnského opět už pokolikáté znamená nebezpečné vytváření obrazu občanů světa druhé kategorie. A to znamená vítr do plachet pekelných mesiášů, kteří chtějí brát tíhu na svá ramena, s planoucíma očima volají: Jsme jim lhostejní, záleží jim jen na nich samotných, přestože jsou mocní a bohatí, nic pro ně neznamenáme. Cesta do pekel je dlážděna altruismem. Obvykle už pak stačí málo ideologické zdůvodnění, vymytí mozků autoritou, rychlá přeměna nadšení ve fanatismus. Spasitelský fanatik si naloží na záda několik kil semtexu a jde vyhodit metro, autobus, kostel ve jménu národa, víry, velkého učitele, předků, či čehokoliv jiného, jen když je důvod k sebeobětování, které povznáší duši k mesiášovi.

Je čím dál tím jasnější, že proti teroru musíme použít ruku v ruce dvě metody - eliminování silou, policejními i vojenskými postupy, ale zároveň jeho prevencí. Bez prevence teroru nebudou k ničemu žádné bombardéry B 52, raketové systémy, helikoptéry Chinook a základny v Quantanamu.

K prevenci teroru patří více než co jiného úcta k jinakosti, ohleduplnost k cizí kultuře a víře, neustálá přítomnost humanistických principů v politických postupech i legislativách, odumření euroatlantické nadřazenosti a cílevědomé a nerozlišované chránění lidských práv bez ohledu na to, je-li to v Anglii či Střední Asii, v Americe či Africe. Tato zásada se týká i našich dvou novel zákonů. Jejich zvýšená restriktivnost podle mého názoru nesmí odporovat již nastíněným principům prevence. Samozřejmě se můžeme jako stát bránit proti přílivu uprchlíků a vidět v každém z nich potencionálního vrhače bomb. Můžeme se uzavřít a počet cizinců drasticky snižovat tím, že podmínky jejich pohybu ztížíme a uměle zkomplikujeme. Jistým způsobem se to našemu Ministerstvu vnitra daří umělým vytvářením pověsti České republiky, kde nemá cizinec na růžích ustláno. Nedopusťme však, abychom získali pověst státu, který zvolil xenofobii za prostředek obrany svých zájmů.

Aplikace novel tak, jak je máme před sebou, by pomáhala u řady cizinců do Česka přijíždějících a v Česku žijících vytvářet tentýž pocit, že jsou tu považováni za občany světa druhé kategorie. To odporuje zásadě prevence terorismu, o níž jsem hovořil. Děkuji vám, dámy a pánové, za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane kolego, a dále se do rozpravy přihlásila paní kolegyně Janáčková, které dávám slovo.

Senátorka Liana Janáčková: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, neumím tak vzletně hovořit, jako můj předřečník pan senátor Štětina, o lidských právech. Já to vidím z té druhé stránky, a sice z patnáctileté praxe starostky v městském obvodě Mariánské Hory a Hulváky, a sice jak benevolence přináší problémy do každodenního života. Já se pokusím udělat nějaký takový malý exkurs do příkladu.

Tím, že se vstupem do Evropské unie otevřely hranice, tak se otevřely i netušené možnosti pro občany z Evropské unie, pro které jsme my třeba na nějaké vyšší úrovni společenské i ekonomické, a proto se k nám rádi přemisťují. Budu mluvit konkrétně. Ostrava je v současné době asi půl - tři čtvrtě roku záchytným místem pro slovenské rodiny, pro početné slovenské rodiny z východu Slovenska, které sem jezdí za účelem sloučení rodin. Ono není těžké samozřejmě v Ostravě najít kohokoliv příbuzného pro tyto slovenské rodiny. My v Ostravě těch slovenských rodin tam máme víc. Opravdu podmínka sloučení rodiny tam v tom případě existuje.

Další postup těchto lidí, kteří sem přicházejí, a opravdu, jedná se o deseti, dvanáctičlenné rodiny, je takový, že přijdou na cizineckou policii a řeknou: „Tam a tam se nám líbí, tato adresa, tam chceme, ať nám napíšete pobyt.“ Cizinecká policie, aniž by zjistila vlastníka bytu nebo té nemovitosti, kde se rodina chce hlásit, podívá se jenom pouze do tzv. registru bytového fondu, zdali to není nebytový prostor nebo skladový prostor nebo průmyslový objekt. Pokud zjistí, že to opravdu v souladu je a uvedená adresa nějakým způsobem odpovídá tomu, že se jedná o bytový objekt, tuto rodinu do kteréhokoliv bytu napíše.

Znamená to potom, že pokud jsou slušní ti občané, že přijdou na radnici na ohlašovnu, a tak se stane, že ve dvoupokojovém bytě místo pěti dekretovaných lidí je najednou patnáct. Sami si umíte představit všechny dopady ve všech strukturách, ve všech možnostech života, které to přináší, nejenom jim samozřejmě, ale i okolí, sousedům atd.

My jsme se obrátili na oblastní ředitelství cizinecké a pohraniční policie s požadavkem, aby rozhodnutí o pobytu cizince podle § 73, což je v tomto současném zákoně, aby součástí toho správního řízení byl rovněž vlastník bytu nebo nemovitosti, kde se ta rodina bude hlásit. Odpověď byla taková, že to nejde, protože to není v zákoně. Přestože oni se řídí pouze právním výkladem tohoto zákona a myslíme si, že ve správním řízení je možné, aby byl přizván vlastník. Přesto se tak dosud nedělo, a proto si myslím, že v tomto případě, který nejenom obcím, prosím vás pěkně, nevystupuji teď pouze za obce, ale za všechny vlastníky, za všechny z vás, kterým se může stát to samé, že se vám do bytu ubytuje někdo a vy o tom vůbec nevíte a nemáte právo k tomu něco říct.

Takže za vás všechny bych chtěla, abychom udělali pozměňovací návrh v § 73, kde se jedná o povolení pobytu a následně § 87g, kde se jedná o povolení k trvalému pobytu, což časově je mezi prvním a druhým tři roky pro členy států Evropské unie, a kde za slova „policie vydá povolení k pobytu formou správního rozhodnutí“ bychom vložili slova „kde účastníkem správního řízení je majitel domu či bytu, kde se cizinec k pobytu hlásí“. Paralelně potom v § 87g policie vydá povolení k trvalému pobytu formou správního rozhodnutí a chci vložit „kde účastníkem správního řízení je majitel domu či bytu, kde se cizinec k trvalému pobytu hlásí“.

Chtěla bych upozornit, že to není jenom ta skutečnost, že vlastník je odsunut úplně na druhou kolej, že to, že dostanou cizinci tzv. trvalý pobyt nebo vůbec pobyt nebo průkaz k pobytu, opravňuje je to k tomu v souladu s českým zákonem, aby šli tzv. na sociální dávky. A jenom pro ilustraci, tato slovenská rodina, která je desetičlenná, a není to jedna rodina, je jich samozřejmě daleko víc, se nastěhovali do toho dvoupokojového bytu na Slovensku, měli 10 000 slovenských korun, tady šli na 26 800. Myslím si, že nejsme tak bohatí, abychom si toto mohli dovolit.

Já nechci tímto samozřejmě zároveň říct, že podporuji rasismus, xenofobii a všechny další věci. Ne. Jenom uvážlivé rozhodnutí, zdali vlastníci mají, nebo nemají právo hovořit do toho, kdo v jejich majetku bydlí nebo se zdržuje. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám a ptám se, kdo ještě se hlásí do rozpravy. Pan ministr Bublan, takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr vlády ČR František Bublan: Děkuji, pane předsedající. Jen několik poznámek k tomu, co už zde zaznělo v těch pozměňovacích návrzích, anebo co je v usnesení výborů. Začnu paní senátorkou Janáčkovou, abych to nezapomněl.

Já o tom problému vím a samozřejmě mám takovou trošku výhodu v tom, že jsem v té praxi pracoval a my jsme narazili na případ, že jsme na jedné adrese našli asi 35 Vietnamců bydlících a oni nám ještě v něčem podnikali nekalém, tak jsme si říkali, to mají asi nějaký velký dům nebo vilu a nakonec se zjistilo, že je to garsonka. Takže chápu tyto problémy.

Nicméně tady je takový trošku problém, a ten je v tom, že cizinec, který dostává správní rozhodnutí o povolení buďto k trvalému nebo dlouhodobému pobytu, tak to nedostává na tu konkrétní adresu od policie, ale dostává to na pobyt na území České republiky. A z toho důvodu si myslím, že ten majitel nemovitosti nemůže být účastníkem toho správního řízení o udělení pobytu. On by si to měl ověřit, nějak ošetřit, smlouvou nebo jiným způsobem, ale policie nerozhoduje o tom, kde ten člověk bude bydlet, a to správní řízení není o tom, kde bude bydlet, ale že bude pobývat na území České republiky. S tím názorem nemohu souhlasit.

Ještě k tomu, co zde zaznělo od pana senátora Štětiny. Nedomnívám se, že nejenom náš azylový zákon, ale i ten způsob udělování azylu, pobytu cizinců že je tvrdý. Naopak tento zákon změkčuje některé věci. Samozřejmě zpřísňuje ty podmínky pro to udělení některých statutů, ale současně k těm cizincům je hodně otevřený.

Oni budou mít v budoucnu daleko lepší podmínky pro ubytování, protože bude odpovídat třeba azylovým podmínkám. Přitom jsou to cizinci, kteří k nám přišli nelegálně, překročili tzv. zelenou hranici a přesto se k nim chováme velmi dobře. Navíc, protože znám podmínky a praxi ostatních států EU, s ostatními ministry vnitra to často konzultuji, myslím si, že jsme na tom co do úrovně velmi dobře a jsme na tom lépe než jiné státy, resp. vycházíme jim velmi vstříc.

Zaznělo tady, že bychom měli udělovat víza na každém našem zastupitelském úřadu, ale pouze v zemi, kde člověk má trvalý pobyt. Rozpor je v tom, že by tomu tak mělo být i v jiných zemích, kde máme zastupitelský úřad.

Uvedl bych vám jednu skutečnost, která možná není příliš známá, ale už dnes je praxe taková, že naše zastupitelské úřady nechtějí udělovat víza občanům z některých třetích zemí, a to z jednoduchého důvodu. Jedná se o země z oblasti Středního a Blízkého východu, o některé středoafrické republiky. Ne všichni jsou schopni rozpoznat pravost dokladů, platnost víz apod. Jsou to velice složité otázky. Přitom to neděláme jenom my, ale i další země EU, že to zkrátka omezily. Existuje jakýsi nepsaný seznam, ale jsou země, kterým se to nedělá, a to vyloženě z hlediska bezpečnosti, nic jiného v tom nehraje roli.

Nevidím to proto jako omezení těchto cizinců, nebude se to vztahovat na všechny, ale budou to skutečně jednom vybraní. Na tom bych trval, protože bychom si zvyšovali bezpečnostní riziko.

Na jakýsi náš seznam jsme se dostali ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí a se zpravodajskými službami a dohodli jsme se, že těmto občanům bychom víza chtěli vydávat pouze v místě jejich trvalého nebo dlouhodobého pobytu.

Ještě k umístění dětí ve věku mezi 15 - 18 lety. To není tak, že by byly jako ve vězení, že jde o něco, co je omezuje, ale my tam toto ustanovení máme úmyslně z toho důvodu, že vycházíme z praxe. Jsou to děti v tomto věku, které zde nikoho nemají, jsou zde naprosto samy, bez rodičů, a dnes a denně jsou zneužívány ke krádežím, k prostituci, jde zkrátka o obchod s lidmi. Pokud tyto děti v tomto věku necháme volně, pak je skutečně vystavujeme daleko většímu riziku a nebezpečí, než když budou v zařízení pro cizince, i když je to zařízení hlídané policií a jsou tam různá omezení. V tomto případě se ale domnívám, že minimálním zlem je to, že devadesát dní budou muset v tomto zařízení pobývat. Navíc je tato doba zkrácena pouze na 90 dnů.

Pokud je pustíme volně do světa, předhazujeme je různým mafiím a skupinám, které je sem vlastně i dostaly, zvláště z balkánských zemí. Tyto děti jsou sem importovány účelově, jsou využívány především k drobným krádežím, k prostituci a podobným jevům, které jsem zde vypsal. Tudíž i s tímto návrhem si dovoluji nesouhlasit.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane ministře. Stále ještě je otevřená obecná rozprava. Slovo má paní kolegyně Seitlová, připraví se kolegyně Gajdůšková.

Senátorka Jitka Seitlová: Pane ministře, pane předsedající, dovolte, abych odůvodnila pozměňovací návrh, který je ve vašem tisku 106/1 pod bodem 2. Je to pozměňovací návrh, který přijal Výbor pro obranu, zahraniční věci a bezpečnost. Tento návrh jsem předkládala ve výboru proto, aby mohl být řádně projednán, abych nepřekvapovala na plénu, a také proto, abyste právě měli možnost se s ním dostatečně seznámit.

Tento pozměňovací návrh se dotýká bodu, který je novelou otevírán, upravován, je to tedy pozměňovací návrh, který je obsahem modrého tisku v usnesení, nicméně dotýká se věci, o které pan ministr nehovořil nebo není součástí cílů, pro které byla novela předkládána. Týká se doplnění znění § 65, který stanovuje, kdy může být cizinci uděleno rozhodnutí k trvalému pobytu bez předchozího dlouhého pobytu.

Proč s tímto návrhem přicházím? Dámy a pánové, jestli si vzpomenete, že jsme tady, v Senátu, před nedávnem přijímali zákon, který se týkal možnosti nabývání občanství těch Čechů, kteří odešli do zahraničí, tím, že jsme prodlužovali termín, do kdy mohou prohlášením opětně nabýt zpět české občanství, aniž by ztratili občanství, které nyní mají v zemi, kde třeba dlouhodobě pobývají. Tento návrh leží v Poslanecké sněmovně, je po prvním čtení, takže si myslím, že je jistá naděje, že by mohl být i přijat.

Je ale řada těch, kteří by se dnes rádi stali českými občany, jsou ochotni se vzdát svého občanství, které nabyli, a fakticky doba, která je ze zákona jednoznačně dána, je doba osmi až deseti let, aby mohli získat trvalý pobyt, pokud nejsou občany EU, tam jsou to tři roky, a teprve poté, co získají trvalý pobyt, mohou nabýt české občanství ve zkráceném termínu, pokud se narodili na území ČR. To je samozřejmě doba velmi dlouhá.

Na toto téma jsem debatovala, měla jsem řadu konsultací se zástupci a odpovědnými pracovníky, kteří se zabývají touto agendou, včetně pana náměstka, ale bylo mi řečeno: my dáváme trvalý pobyt velmi rychle. Pak je ale otázka, podle jakého paragrafu. A pan náměstek mi citoval paragraf 65 písmeno b), ve kterém se říká, že vydání takového povolení k trvalému pobytu může být uděleno bez předchozího osmi nebo desetiletého nepřetržitého pobytu v ČR, a to z důvodů humanitárních nebo jiných důvodů hodných zřetele, zejména byl-li v minulosti státním občanem ČR.

Českou republiku máme od roku 1993. Podle konzultace s právníky naší legislativy v tomto případě nemůže být řeči o tom, že je tam nějaké právní nástupnictví, je to prostě tak, že je tam jasně řečeno „Česká republika“.

Dobrá, může se stát, že zahraniční Čech, který se bude chtít vrátit do České republiky a bude chtít české občanství, si řekne: Aha, mohl bych být tím, kdo je hoden zvláštního zřetele, nicméně jistě uznáte, že taková formulace je velmi nejasná a já osobně mám několik případů z poslední doby, kdy se lidé na mě obracejí a ptají se: Prosím vás, jak můžeme tedy získat české občanství? Z toho zákona se to nedovím. Nehledě k tomu, že v tomto paragrafu je vyjmenováno deset zcela speciálních, zvláštních případů, poměrně velmi ojedinělých, kdy je možné právě takovéto občanství získat. To znamená, že jsou přesně definováni.

Dámy a pánové, myslím si, že to není nic v rozporu s tím, co má Ministerstvo vnitra na mysli. To, co navrhuji, je skutečně upřesnění a navození takového právního stavu, který by byl jednoznačný a jasný jak pro postup ministerstva, tak také pro ty, kteří jsou uživateli práva, tzn. pro druhou stranu, aby občan jasně věděl: ano, s odvoláním na tento paragraf se mohu obrátit na cizineckou policii a žádat, abych mohl mít udělené zpětné občanství v kratším termínu, než je oněch osm nebo deset let.

Je možná pravdou, já jsem dostala odpověď od pana ředitele Urbana, že se bude zkracovat ta doba osmi let na pět let, nicméně zatím ani v Poslanecké sněmovně takový návrh není, možná je ve vládě, ale i to by byla jistě velmi dlouhá doba. Takže to je obsah mého pozměňovacího návrhu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, připomínám, že jsme v obecné rozpravě. Slovo má kolegyně Gajdůšková, připraví se kolegyně Janáčková.

Senátorka Alena Gajdůšková: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, budu jenom velmi stručná. Jen bych chtěla upozornit na to, že body 100 a 101 předlohy hovoří o ubytování, definují ubytovatele a definují podmínky, které jsou potřebné k tomu, aby byl navázán vztah ubytovatel. Na toto ustanovení, na tuto definici a na toto vymezení v praxi velmi čekají a já si myslím, že je to je jedna z věcí, kterou ten zákon přináší jako pozitivní. Stejně tak u těch dalších pozměňovacích návrhů, které přišly z výborů, především z Ústavně-právního výboru, se jedná o vypuštění kvality toho ubytování se zdůvodněním, že bychom měli mít srovnání s tím, co je poskytováno občanům České republiky. Ale já se domnívám, že to je všechno trošku jinak, že je to o něčem jiném. Protože v ubytovacím zařízení pro cizince, azylovém zařízení, jsou klienti jenom po dobu, než se rozhodne o udělení azylu. Čili je to o něčem úplně jiném než o tom, že by občané České republiky měli státem zajištěnu nějakou úroveň ubytování, nebo ne. Takže já se přimlouvám za to, abychom schválili ten návrh zákona tak, jak je nám předložen.

A ještě k té době trvání o rozhodnutí azylu. Tak, jak jsem měla možnost hovořit s lidmi, kteří v těchto zařízeních pracují, je skutečně trošku problém právě v délce rozhodování soudů o udělení, či neudělení azylu, protože ti klienti jsou skutečně v tomto zařízení pouze po tu dobu, než se o azylu rozhodne, pak už je na nich, jak se v republice budou chovat a co zde budou podnikat a jak se o sebe postarají. Nicméně každý den, který v azylovém zařízení cizinci stráví, samozřejmě hradíme my jako stát. I když ty částky nejsou enormní, ale když je načítáme, samozřejmě je potřeba i o tomto mluvit. To je trošku apel jednak na pana ministra vnitra, ale také na pana ministra spravedlnosti.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, slovo má kolegyně Janáčková, připraví se kolega Schovánek.

Senátorka Liana Janáčková: Já nechci mluvit dlouho, ale pan ministr řekl, že to cizinecká policie dává souhlas s tím, že ti cizinci mohou být na území České republiky. Já jsem viděla ten pas, který oni dostávají, je to fialové a stejně velké jako pas, je to průkaz pro pobyt cizince na území, ale je tam kolonka pobyt a v tom pobytu je konkrétní adresa. A s tou konkrétní adresou oni jdou na ty sociální dávky. Podmínka trvalého pobytu není podmínkou sociální potřebnosti, ale podmínkou vstupu do systému, resp. podmínkou nároku na dávku a její výplatu. Citováno z § 103 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, takže to je evidentní. Sice námitka je, že to je evidenční charakter de facto jenom těch lidí a oni možná, že tam bydlí a možná, že tam nebydlí. Ale to jsou konkrétní věci, kdy oni se opravdu nastěhují do bytu, jdou na radnici a jdou na dávky. A vlastník s tím nemůže nic dělat. Takže ne, že to je povolení, že mohou na našem území být, ale oni nežijí ve vzduchoprázdnu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, kolega Schovánek má slovo, připraví se kolega Feber.

Senátor Vladimír Schovánek: Vážené kolegyně, vážení kolegové, paní kolegyně Janáčková mne předběhla, já jsem chtěl vystoupit na podporu jejích pozměňovacích návrhů. Mne rovněž znepokojilo vyjádření pana ministra, že se vydává povolení k trvalému pobytu jaksi na neurčito na území České republiky. Já se domnívám, že vydávat povolení k trvalému pobytu někde pod mostem, to je absurdní záležitost a velmi mne to znepokojilo. Myslím si, že když někdo chce trvale bydlet na našem území, tak asi má představu, kde chce trvale bydlet, a pak by ten vlastník toho objektu měl o tom vědět, že se mu někdo chce do jeho objektu nastěhovat.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, slovo má kolega Feber.

Senátor Ondřej Feber: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, kolegyně Gajdůšková zde před chvíli zpochybnila určitým konkrétním způsobem návrh Ústavně-právního výboru na vypuštění ustanovení týkajícího se ubytování a já považuji za svou povinnost jako zpravodaj k tomu taky něco říci, vrátit se k tomu. Já si nemyslím, že by skutečně mělo docházet k diskriminaci. Ubytování je ubytováním a vztahují se na něj obecné předpisy a zvláště předpisy z oblasti hygieny, živnostenství, jak jsem již tady řekl. A nerozlišujme tedy. Navíc policie má tímto ustanovením, které my navrhujeme, aby bylo vyňato, možnost sankcí toho ubytovatele, pokud zjistí nějakou jinou úroveň než vůči jiným občanům. A není tam žádné ustanovení, které by zařizovalo dohled té policii. Protože první je dohled a upozornění příslušných orgánů, které to mají ve své kompetenci hlídat, aby tam byly dodrženy hygienické podmínky a další. A teprve pak nastávají sankce, ale ty sankce by měly být prostřednictvím těch příslušných orgánů, nikoliv policie. Čili na to upozorňujeme a myslíme si, že tady je rezerva v řadách policie, aby činnost dohledu prováděla, nikoliv aby hned přistupovala k nějakým zvláštním opatřením pomocí zvláštního zákona. Dochází taky tímto k nepřímé novele ostatních zákonů, a to z hlediska ústavně-právního nepřímými novelami nemůžeme podporovat.

Navíc v dnešním zákoně ubytovatel je jasně definován, jeho povinnosti jsou tam také definovány, tak si nemyslíme, že bychom to měli rozšiřovat a měnit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, do rozpravy se dále přihlásil kolega Volný, má slovo.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, pan ministr má samozřejmě pravdu v tom, že to rozhodnutí je na trvalý pobyt v České republice. Ono nemůže být na nějakou konkrétní adresu, protože pak by se ten člověk nikdy už nemohl nikam přestěhovat, protože by to bylo v rozporu s tím povolením. Takže povolení skutečně musí mít jen na pobyt v České republice a kolikrát on se za tu dobu, kdy tady bude mít povolený pobyt přestěhuje, musí být jeho věcí.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, byl jste posledním přihlášeným, kdo se další hlásí? Nikdo. Rozpravu končím a pane ministře já se vás ptám, jestli se na závěr rozpravy chcete vyjádřit? Takže prosím, vyjádřete se.

Ministr vlády ČR František Bublan: Já jen k tomu, co požadovala paní senátorka Seitlová, tam je pouze demonstrativní výčet toho zvláštního zřetele, tzn., že to může být i jinak, a ta praxe skutečně taková je, že to není pouze Česká republika, ale jsou to i ty předchozí názvy. Takže považuji to trošku za nadbytečné, ale jinak k tomu mám celkem neutrální stanovisko. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane ministře. Nikdo už se nehlásí, takže končím obecnou rozpravu a ptám se pana ministra, jestli se na závěr rozpravy chce vyjádřit? Nechce, děkuji. Ptám se zpravodaje Ústavně-právního výboru Febra? Nechce. Ptám se kolegyně Gajdůškové, jestli se chce vyjádřit? Nechce. Takže pan kolega Štětina jako garanční zpravodaj má slovo. Také nechce.

V rozpravě zazněl návrh schválit. O tomto návrhu budeme hlasovat. Dovolím si vás svolat.

Kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že se počty v lavicích změnily, dovolím si všechny odhlásit. Znovu se přihlaste. Příchozí upozorňuji, že jste byli odhlášeni, proto se znovu přihlaste.

Budeme hlasovat o tom, že schválíme zákon ve znění, ve kterém byl postoupen z Poslanecké sněmovny. Je přítomno 48 senátorek a senátorů, kvorum je 25. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 160 ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 se pro vyslovilo 7, proti 10. Návrh nebyl přijat.

Vzhledem k tomu, že nebyl podán návrh zákon zamítnout, otevírám podrobnou rozpravu. Do rozpravy se přihlásil kolega Feber, připraví se kolega Štětina.

Senátor Ondřej Feber: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, mám ještě jeden pozměňovací návrh, který vyplynul až ze studia zákona po jednání výboru. Jedná se o zcela jednoduché záležitosti spíše technického charakteru.

Cizinecký zákon je velice obsáhlá norma. Aby bylo jasno, protože každou chvíli prochází nějakými změnami a aby s tímto zákonem mohly řádně pracovat orgány policie, navrhuji, aby byl vložen nový článek 3, kterým se zmocňuje vyhlášení ve Sbírce zákonů úplného znění zákona, protože ne všichni, kteří budou zákon používat, mají k dispozici elektroniku.

V posledním článku návrhu zákona je ustanovení, kterým se pozbývá platnost ustanovení novely. Jestliže novela ruší platnost ustanovení, která jsou v novele, je třeba, aby tam bylo znění, jak je v novele. Vkládají se tam pouze slova navíc, nic to nemění na podstatě věci. Je to ale legislativně-technicky správné. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, pane kolego. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Štětina - jako senátor. Máte slovo.

Senátor Jaromír Štětina: Dámy a pánové, chtěl bych říci více podrobných slov o některých pozměňovacích návrzích, které jsem avizoval.

První pozměňovací návrh, který je v usnesení č. 57 Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, senátní tisk č. 106/1, se týká § 52 odstavec 1 písmeno c). Jde o víza.

V zájmu ochrany bezpečnosti státu stojí v návrhu zákona, který k nám přišel: …udržení veřejného pořádku, ochrany veřejného zdraví nebo v zájmu plnění smlouvy může být požadováno, aby žádost o udělení víza byla podána na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je cizinec občanem, popřípadě jenž vydal cestovní doklad, jehož je cizinec držitelem, nebo ve státě, ve kterém má cizinec povolen trvalý či dlouhodobý pobyt.

Toto znění náš výbor napadl. Znění se mi zdá také nesmyslné. Jde tam o základní slovíčko, že to může být. Kdybych chtěl přednést, jaké důsledky to bude mít, musel bych upozornit na to, že se to sem dostalo z podnětu Ministerstva zahraničních věcí. Je samozřejmě odůvodněno také bezpečnostními hledisky a mezinárodním terorismem, o kterém jsem již hovořil. Tím možná bude i pan ministr argumentovat, pokud ještě nastoupí k tomuto zákonu. Z právního hlediska se jedná o neurčitý termín - může být. Může to být vykládáno různě a tím se nahrává korupčnímu podhoubí. Bude zcela na pravomoci příslušného úředníka, zda člověka pošle někam do tramtárie, nebo nikoliv.

Současná praxe je taková, že žadatelé o pobytové vízum mohou tak učinit na kterémkoliv českém úřadu v zahraničí, a nemusí jezdit ze země svého původu. Prakticky se to velice často řeší tím, že lidé zajedou do Bratislavy, tam o vízum požádají a zase se vrátí zpátky.

Proti tomuto návrhu jsou asi tyto argumenty: ne všechny osoby, které chtějí o vízum požádat, se mohou vrátit do země svého původu. Nezapomeňte, že je spousta zemí, které jsou ovládány terorem, lidé sem přijíždějí a nemohou se vrátit. Znám několik případů běloruských obránců lidských práv. Když si pro vízum budou chtít jet do Minska, tak je tam posadí za mříže. To ale není jediný důvod. Hovořil jsem o poznámce pana senátora Kubery, která se mi velice líbila. Když si vezmete, že tady budet obchodník z Peru a bude potřebovat změnit nebo prodloužit vízum, nepoletí přes celý oceán do Limy. Když tento návrh přijmeme, tím vysloveně budeme tvořit negativní ovzduší zejména pro byznysmeny, pro obchodníky, kteří chtějí u nás působit.

Proto navrhuji odstavec c) bod 1 § 52, neboli bod 65 vypustit. To je můj návrh v souladu s návrhem, který jsme projednávali na našem výboru.

Dále je druhý pozměňovací návrh, který se týkal paní senátorky Seitlové. Nebudu se k němu vyjadřovat, protože ho dostatečně objasnila. Až se mě budete pane předsedající ptát, jaké je mé stanovisko, bude kladné.

Třetí pozměňovací návrh je ten, který předložil Ústavně-právní výbor jako usnesení č. 39/106/2. Týká se posuzování úrovně ubytování a sankcí. Až budeme hlasovat celý pozměňovací návrh, navrhuji hlasovat společně všechny body, které máte před sebou.

Dále mi dovolte, abych mimo tyto tři pozměňovací návrhy, o nichž jsem hovořil a které byly schváleny na příslušných výborech, ještě předložil za sebe a za ty, kteří mi to pomáhali vytvářet a kteří tomu rozumí, to jsou většinou lidé, kteří dělají s cizinci v různých pobytových střediscích, žijí tam a problémy je pálí, další návrh. V předloženém návrhu z Poslanecké sněmovny se nově stanovuje povinnost policie vyjádřit se k překážce vycestování v případě, kdy je cizinci vydáno rozhodnutí o vyhoštění.

Já už jsem to naznačil, že v případě, kdy policie zjistí, že se na cizince vztahuje překážka vycestování, by se neměla vůbec rozhodnutí o správním vyhoštění vydat. Totiž takové rozhodnutí postrádá svůj smysl. Zákon neřeší, jak má správní orgán naložit se situací, kdy dojde ke stanovisku, že existuje překážka vycestování. Dovedu si představit praxi, ve které, přestože se zjistí, že překážka je natolik závažná, že ohrožuje sám život žadatele, nebo ohrožuje jeho zdraví mučením, vydá policie rozhodnutí o správním vyhoštění, protože litera zákona mu neumožňuje jinak. Z této úpravy prostě nevyplývá, že pokud se vyskytne překážka vycestování, tou nejzávažnější je samozřejmě ohrožení života, nesmí býtí rozhodnutí vydáno. Kromě toho, že řadě lidí, a já znám desítky takových případů, nejen hrozí mučení nebo přímo smrt, když budou vydáni do země odkud přišli, odporuje tento návrh Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jedná se o čl. 3 - zákaz mučení a nelidského zacházení. Jestli bychom to přijali, tento zákon, aniž bychom se k němu vyjádřili, tak bychom ty lidi vystavili skutečně vážnému nebezpečí.

Konečně pátý pozměňovací návrh - je to vlastně pozměňovací návrh druhý mimo ty, které schválily výbory - týká se těch dětí mezi 15 a 18 lety. Já jsem to viděl. Není to pravda, že ta detence je něco příjemného. Ve velké části případů vůbec není pravda, že ta děcka jsou vystavena nějakému nebezpečí, že se zvrhnou k prostituci, nebo ne. Já bych si prostě nedovolil paušalizovat. A skutečně si myslím, že bychom těm dětem mohli dát možnost, aby nebyly neustále prostě zavřeny v tom, co se vězení velice podobá.

Proto navrhuji to, co máte před sebou. Máte před sebou takovýto papír (abyste se v tom vyznali, já se vám pokusím to ukázat). Je to papír, který je potištěn z obou stran, na rozdíl od všech těch papírů. Já to nechci číst, pane předsedající, jakým způsobem by se ta záležitost měla řešit. Je to ten delší text na oboustranně potištěném papíře. To je zhruba všechno, děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Vzhledem k tomu, že jsme předložené pozměňovací návrhy dostali až nyní na stůl, já se domnívám, že by měly zaznít, že byste je přečíst měl.

Senátor Jaromír Štětina: Mohu je přečíst, pane předsedající. Ale celá řada z nich jsou procedurální a v podstatě se jedná jenom o přečíslování.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Stejně si myslím, že by měly zaznít, přečtěte je.

Senátor Jaromír Štětina: Dobře, jestli si myslíte, že je to tak důležitější, já to tak udělám.

Čili pátý pozměňovací návrh. Pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 106)

  1. V čl. I bod 128 upravit takto:

128. V § 124 odst. 1 se za slovo „cizince“ vkládají slova „staršího 18 let“.

  1. V čl. I body 129 až 132 vypustit. Následující body přečíslovat.

  2. V čl. I bodu 134, v § 135 odst. 2 vypustit. Následující body přečíslovat.

  3. V čl. I bodu 134, v § 138 odst. 1 písm. i) vypustit a následující písm. j) označit jako písm. i).

  4. V čl. I bodu 134, v § 141 odst. 2 písm. a) vypustit a zrušit označení písm. b).

  5. v čl. I bodu 134, v § 141 odst. 3 vypustit slova „cizinec mladší 18 let nebo“.

  6. V čl. I bodu 134, § 142 vypustit. Následující § 143 až 149 označit jako § 142 až 148.

A konečně

8. V čl. I bodu 134, v § 143 odst. 1 vypustit slova „ v případě dětí do 18 let pětkrát denně“.

Jelikož jste dostali i ten druhý pozměňovací návrh z těch tzv. nevýborových, já se ještě vrátím - je to ten pozměňovací návrh, který se týká překážky vycestování. Přečtu ho také. Ten se týká bodu 124 neboli překážky vycestování. Přečtu ho také. Pozměňovací návrh k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 106). Text tohoto pozměňovacího návrhu je:

V čl. I bodu 124, v § 120a na konci odst. 1 doplnit větu „Rozhodne-li policie, že se překážka vycestování na cizince nevztahuje, uvede tuto skutečnost v odůvodnění rozhodnutí o správním vyhoštění“.

Jen krátce dovolte, abychom se v tom vyznali. Teď jsme se seznámili s tím, co jste dostali od výborů, se třemi pozměňovacími návrhy a se dvěma pozměňovacími návrhy, které jsem předložil. A ještě budeme - až budeme probírat hlasování - budeme mít ty dva nové pozměňovací návrhy přišlé z pléna. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, pane kolego. Ptám se, kdo ještě další se hlásí do podrobné rozpravy? Pan ministr. Pane ministře, máte slovo.

Ministr vlády ČR František Bublan: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já si dovolím reagovat na ten pozměňovací návrh týkající se § 52, tj. udělování víz. Abychom to zbytečně nedramatizovali, jak má někdy pan senátor Štětina ve zvyku. To je pouze o udělení víz, a nikoliv prodlužování. Pokud tady bude někdo z Peru, a bude chtít prodloužit vízum, tak ho nikam zpátky nepoženeme. To je jedna věc. A druhá věc. Nebude to na libovůli rozhodnutí nějakého úředníka, jak by to třeba zavdávalo důvod ke korupci. Ale bude to rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí, které třeba ve spolupráci se zpravodajskými službami vymezí určité země, kde bychom skutečně měli dodržet ta pravidla, že to musí být ve své domovské zemi nebo v zemi, kde má dlouhodobý pobyt apod. A jsou to bezpečnostní důvody. Dělají to i ostatní země, má to svůj důvod, věřte mi.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane ministře. Nemám nikoho přihlášeného do podrobné rozpravy. Takže rozpravu končím. Ještě kolegyně Janáčková chce zřejmě přečíst svůj pozměňovací návrh. Prosím.

Senátorka Liana Janáčková: Pan předsedající se zrovna na mě nepodíval, když jsem se hlásila, takže se omlouvám. Chápu, že jsou možná nějaké dohady, zdali to je, anebo není legislativně správně. Možná, že se dopouštíme nějakého průlomu. Možná si někdo myslí, že věci nesouvisejí spolu.

Přesto podávám tento pozměňovací návrh.

V § 73 odstavec 1 za slova „policie vydá povolení k pobytu formou správního řízení“ vložit slova „kde účastníkem správního řízení je majitel domu či bytu, kde se cizinec k pobytu hlásí“. Za druhé v § 87g odstavec 1 za slova „policie vydá povolení k trvalému pobytu formou správního rozhodnutí“ vložit slova „kde účastníkem řízení je majitel domu či bytu, kde se cizinec k trvalému pobytu hlásí“. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji. Jiného přihlášeného nemám, takže podrobnou rozpravu končím a nyní se ptám postupně zpravodajů jednotlivých výborů, jestli se chtějí vyjádřit. Pan kolega Feber - nechce, paní kolegyně Gajdůšková - nechce. Takže bych nyní žádal kolegu Štětinu, aby nás seznámil… pardon, pan ministr by se měl vyjádřit k proběhlé podrobné rozpravě. Nechce. Takže pan zpravodaj z garančního výboru by nám řekl, jakým způsobem budeme hlasovat.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji. Jenom v krátkosti ten průběh rozpravy, abychom si to ujasnili, pane předsedající. Vystoupila paní senátorka Gajdůšková, která navrhla vrátit ve znění Poslanecké sněmovně, což naše ctěné plénum neodhlasovalo, potom vystoupil senátor Feber, který ten svůj pozměňovací návrh, který je již v pořadí šestý z těch pěti, které jsme měli, paní senátorka Janáčková, která přednesla ten pozměňovací návrh, jak tady mluvila před chviličkou. Pak vystoupil pan ministr Bublan, pak paní senátorka Seitlová vysvětlovala svůj pozměňovací návrh, který je v té základní pětici. Paní senátorka Gajdůšková znovu apeluje vrátit ten zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, znovu vystupuje senátorka Janáčková, senátor Schovánek, pan senátor Feber brání návrh Ústavně-právního výboru, pan senátor Volný se vyslovuje, znovu pan ministr Bublan a tím skončila podrobná rozprava. Padly v ní další dva pozměňovací návrhy.

Já bych si dovolil, pane předsedající, provést tím hlasováním.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Dobře, takže já vás svolám. Pan garanční zpravodaj bude potom předčítat jednotlivé návrhy, o kterých budeme následně hlasovat.

V sále je přítomno 51 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 26. Pane kolego, nyní vás prosím, abyste řekl, v jakém pořadí budeme hlasovat a četl jednotlivé pozměňovací návrhy.

Senátor Jaromír Štětina: Jako první pozměňovací návrh číslo 1 usnesení číslo 57 Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost - to je ten zákon - děkuji, já se omlouvám, já jsem tady ještě nikdy nehlasoval. Už to svítí. Je to ten, který se týká žádostí o udělení víz. Já už to nebudu znovu zdůrazňovat, jenom charakterizuji ten zákon. Čili nechme hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Stanovisko pana ministra? Negativní. Stanovisko pana zpravodaje? Kladné. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování poř. č. 161 z přítomných 56 senátorek a senátorů při kvoru 29 se pro vyslovilo 33, proti bylo 8. Tento návrh byl přijat. Pane zpravodaji, další návrh.

Senátor Jaromír Štětina: Pozměňovací návrh č. 2 - usnesení č. 57 Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, senátní tisk 106/1 - je to onen pozměňovací návrh, který vám tady objasnila paní senátorka Seitlová. Budeme oba dva tyto body, které předložila, doporučuji hlasovat dohromady.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Je to tedy návrh dvě a tři dohromady. Pane ministře, vaše stanovisko? Negativní. Pan zpravodaj? Kladné. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování poř. č. 162 z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro se vyslovilo 42, proti byli dva. Také tento návrh byl přijat. Pane kolego, další návrhy.

Senátor Jaromír Štětina: To je pozměňovací návrh č. 3, který předložil Ústavně-právní výbor jako usnesení č. 39. Je to ten, který tady obhajoval, pan kolega senátor Feber a týká posuzování úrovně ubytování a sankcí.

Já navrhuji, vážení kolegové, aby celý ten pozměňovací návrh byl hlasován společně, to znamená máte ho před sebou jako senátní tisk 106/2.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Dobře, pan ministr - stanovisko? Stanovisko pana ministra je negativní. Stanovisko pana zpravodaje garančního - kladné. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování poř. č. 163 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 47, proti byli 4. Také tento návrh byl přijat. Pane kolego, další návrh pozměňovací.

Senátor Jaromír Štětina: Je to ten čtvrtý, který už není výborový, to je ten, který jsem předkládal já. Týká se překážky ve vycestování. Připomenu, že tam navrhuji doplnit větu: Rozhodne-li policie, že se překážka o vycestování na cizince nevztahuje, uvede tuto skutečnost v odůvodnění rozhodnutí o správním vyhoštění.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji. Stanovisko pana ministra? Negativní. Stanovisko pana zpravodaje? Kladné. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Tento návrh nebyl přijat. Konstatuji, že v hlasování poř. č. 164 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 16, proti 4. Pane zpravodaji, další návrh.

Senátor Jaromír Štětina: Pátý pozměňovací návrh se týká § 124, zajištění cizince. Jde tam, jestli v detenci bude člověk už od 18, nebo jestli tam bude už od 15 let. Pozměňovací návrh říká, že by to mělo být až od 18 let.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, pane…

Senátor Jaromír Štětina: Já bych navrhoval, abychom těch osm bodů hlasovali dohromady.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Takže budeme hlasovat o všech osmi bodech.

Senátor Jaromír Štětina: V podstatě tam jde o přečíslování těch odstavců, tak bych doporučoval pro urychlení, abychom hlasovali dohromady.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Ano. Stanovisko pana ministra? (Ministr: Všech osm negativních.) Pan ministr nesouhlasí se všemi osmi body návrhu. Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Všech osm kladné.) Děkuji a zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování poř. č. 165 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 17, proti byli 4. Tento návrh nebyl přijat. Pane kolego, další návrh.

Senátor Jaromír Štětina: Teď bychom hlasovali o návrzích, které přišly dnes z pléna, a když dovolíte, já bych dal přednost dámě, a je to ten pozměňovací návrh paní senátorky Janáčkové.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Budeme hlasovat o obou bodech najednou?

Senátor Jaromír Štětina: Ano.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Stanovisko pana ministra?

Ministr vlády ČR František Bublan: Negativní.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Stanovisko zpravodaje?

Senátor Jaromír Štětina: Negativní.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Také negativní. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 166 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 23, proti bylo 5, tento návrh nebyl přijat. Další návrhy prosím, pane kolego.

Senátor Jaromír Štětina: A nyní zde máme dva návrhy z pléna pana senátora Febera. Já se přiznám, že nevím, který mám nechat hlasovat dřív a nevím ani, pod jakými čísly jsou. Jestli bych mohl poprosit pana Febera, aby nám je připomněl. Můžu, pane předsedající?

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Prosím jako technickou pan kolega Feber.

Senátor Ondřej Feber: Pod číslem 1 je vydání plného znění toho nového zákona, aby to měla policie k ruce, a to druhé je úprava pozbytí platnosti ustanovení, které je v novele tak,aby bylo legislativně-technicky správné.

Senátor Jaromír Štětina: To jsou oba dva ty pozměňovací návrhy, nebo ten první?

Senátor Ondřej Feber: První je úplné znění a druhý je technický.

Senátor Jaromír Štětina: Budeme hlasovat najednou, doporučujete? Najednou. Také doporučuji najednou.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Na návrh garančního zpravodaje budeme hlasovat najednou o těchto bodech. Stanovisko pana ministra?

Ministr vlády ČR František Bublan: Neutrální.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Stanovisko pana zpravodaje?

Senátor Jaromír Štětina: Kladné.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Kladné. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 167 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo, tento návrh byl přijat. Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy, pane zpravodaji?

Senátor Jaromír Štětina: Ano, pane předsedající.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Vyčerpali a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Já si dovolím vás ještě znovu svolat.

Přítomno 57 senátorek a senátorů, kvorum je 29. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 168 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 49, proti byl 1, návrh byl přijat.

A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 z 28. ledna letošního roku pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátor Jaromír Štětina a senátor Feber, a zároveň se jich ptám, zda se svou rolí souhlasí.

Senátor Jaromír Štětina: Ano.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Oba souhlasí, takže přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh pověřit senátora Štětinu a Febera odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Je přítomno v sále 56 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 29. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 169 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo, tento návrh byl přijat.

Tím končím projednávání tohoto bodu, děkuji panu navrhovateli, všem třem zpravodajům a přejdeme k dalšímu bodu.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, dámy a pánové.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat dalším bodem, kterým je:

<A NAME='st107'></A>

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 107 a prosím pana ministra vnitra, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, máte slovo.

Ministr vlády ČR František Bublan: Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych uvedl tento návrh zákona, kterým se mění zákon o zvláštní ochraně svědka a dalších osob. Předloženým návrhem zákona, který byl Poslaneckou sněmovnou schválen dne 24. června, je ve vztahu k zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením reagováno na dvě skutečnosti.

Za prvé právním řádem není vymezeno oprávnění policie provádět operativní šetření ve vztahu k chráněné osobě z důvodu kontroly dodržování podmínek ochrany, a za druhé v režimu poskytování zvláštní ochrany je nedostatečně upravena mezinárodní spolupráce. Návrh zákona obsahuje i novelu zákona o soudech a soudcích, kterým je stanoveno, že sídlem Justiční akademie, tedy Ministerstva spravedlnosti, je Kroměříž.

Zákon v současné době vymezuje podmínky, které musí chráněná osoba dodržovat, aby jí byla poskytnuta zvláštní ochrana. Ale policii nedává možnost dodržování těchto podmínek efektivně kontrolovat. Proto se navrhuje, aby Policie ČR byla oprávněna v nezbytně nutném rozsahu a po nezbytně nutnou dobu získávat poznatky utajovaným způsobem pomocí technických nebo jiných prostředků.

Kontrolu těchto policejních opatření bude vykonávat předseda senátu Vrchního soudu, který také musí k tomu dát souhlas, což je velmi důležité a je to změna, která nastala ve Sněmovně, protože v tom vládním návrhu to nebylo, ale jako předkladatel jsem uvítal, aby ta kontrola tímto způsobem byla ošetřena.

Vzhledem k tomu, že geografické a také demografické podmínky České republiky nejsou příliš široké, tak je zapotřebí posílit mezinárodní spolupráci, abychom mohli využívat i ostatních zemí, a ty chráněné svědky umístit v těchto zemích. Samozřejmě zase recipročně jsme ochotni a schopni poskytnout jiné zemi stejnou službu.

K obsahu pozměňovacích návrhů výborů Senátu k návrhu zákona, které nemají dopad na působnost Ministerstva vnitra, zaujímám neutrální stanovisko, a vzhledem k tomu, že však v důsledku vrácení návrhu zákona Poslanecké sněmovně PČR s pozměňovacími návrhy dojde k nežádoucímu zpoždění nebo oddálení nabytí účinnosti zákona, dovoluji si vás požádat o jeho schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, žádám vás o vstřícnost při projednávání předloženého návrhu zákona a jeho podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Návrh zákona byl přikázán Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, a ten určil jako svého zpravodaje pana kolegu Tomáše Jirsu a přijal usnesení, které bylo rozdáno pod číslem 107/2. A zároveň ale určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Ústavně-právní výbor, který přijal usnesení pod č. 107/1, zpravodajem výboru byl určen pan kolega Pavel Janata, kterého nyní žádám o jeho zpravodajskou zprávu. Pan kolega Jirsa počká. Pane kolego Janato, máte slovo.

Senátor Pavel Janata: Děkuji. Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, pokusím se být stručný. Institut zvláště chráněného svědka je širší kategorií než pojem tzv. utajeného svědka, kterého upravuje trestní řád. Trestní řád pojednává pouze o ochraně svědka v průběhu trestního řízení, jsou tam takové věci jako zastření jeho totožnosti užitím smyšleného jména apod., zatímco zákon o ochraně svědka se aplikuje i před zahájením a po skončení trestního řízení a prostředky ochrany jsou mnohem propracovanější: udělení nové identity, zajištění jiného místa pobytu, dohled atd.

Tato novela, jak už řekl pan ministr, přináší dvě změny:

  • jedna se týká mezinárodní spolupráce, kdy do budoucna bude nezbytné, abychom mohli svědky, které chceme my chránit, umístit v zahraničí, a aby tomu mohlo být případně samozřejmě i naopak,

  • druhou změnou je zavedení kontroly chráněné osoby, zda dodržuje režim ochrany, tj. své povinnosti ze zákona a ze svého úkonu, kterým souhlasila s postavením zvláště chráněného svědka.

Kontrola dodržování těchto povinností ze strany policie je v tuto chvíli nedostatečná, neboť chybí zákonem daný prostor pro účinné jednání státních orgánů v této věci.

Na druhé straně velká část takto chráněných svědků, předkladatel uvedl ve Sněmovně, že je to až 90 %, své povinnosti neplní, čímž ohrožuje nejen sebe, ale maří práci policie a zvyšuje náklady na další, finančně často náročné úkony policie: přestěhování, další změna identity, apod.

Ve znění předloženém v Senátu jsou zřetelně dány podmínky pro provádění kontroly chování svědka policií. Tato kontrola totiž spočívá v odposlechu telefonních hovorů, ve skrytém natáčení osoby či zjištění si údajů o komunikaci osoby, kdy, kam, komu telefonovala, posílala e-mail, atd., případně použití dalších technických prostředků.

Omezení pro provádění těchto úkonů vůči chráněné osobě, resp. pojistky proti zneužití či nadužívání jsou tyto:

  • nejdříve musí existovat podezření, že osoba nedodržuje své povinnosti,

  • dále toto podezření nelze prošetřit jiným způsobem, to znamená v praxi těmi způsoby, kterými se to případně zjišťuje a prošetřuje dnes, kdy prostředky zpravodajské techniky používány být nemohou,

  • další podmínkou je, že skryté používání vyjmenovaných technických prostředků se musí dít v nezbytně nutném rozsahu,

  • poslední důležitou podmínkou je, že celá věc podléhá předchozímu souhlasu soudce Vrchního soudu, stejně jako je tomu u těchto úkolů v trestním řízení.

V dosavadním legislativním procesu se projevily rozdílné pohledy na tuto novelu pouze v jediné záležitosti, a to v možnosti odposlouchávat či jinak monitorovat chráněné svědky.

Shoda panovala ohledně potřeby nějaké kontroly, zejména ve světle oné nekázně chráněných svědků, o kterých jsem mluvil, avšak vládou původně navržené znění poskytovalo pro kontrolu svědků technickými prostředky velmi široký a nejasně ohraničený prostor.

V Ústavně-právním výboru, resp. už v prvním čtení byla razantně vyjádřena kritika těchto kontrolních oprávnění policie, zejména s ohledem na absenci soudního povolování a absenci jasně daných pravidel, kdy policie může k nasazení těchto prostředků narušujících soukromí osoby, která není ani pachatelem, ani podezřelým v trestním řízení, přikročit.

Tento nedostatek návrhu zákona se snažil napravit Ústavně-právní výbor svým pozměňovacím návrhem a nutno říci, že uspěl, protože tento pozměňovací návrh nalezl ve Sněmovně drtivou podporu, ze 167 přítomných hlasovalo 145 pro a proti nikdo, a konec konců s tímto řešením souhlasil i předkladatel.

Můžeme se tudíž dostat k věci, kterou chci zmínit, což je záležitost, že Poslanecká sněmovna rovněž přijala pozměňovací návrh, který byl ve druhém čtení vznesen zpravodajem a který mění zákon o soudech a soudcích, a to ve věci, která zjevně s meritem ochrany svědka prostě nesouvisí. Už to tady zaznělo, tato změna se týká sídla Justiční akademie v Kroměříži.

Ústavně-právní výbor Senátu, když se zabýval touto novelou, tuto novelu prodiskutoval vcelku zevrubně a nakonec výsledkem tohoto jednání je usnesení, kterým Ústavně-právní výbor doporučuje Senátu vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně PČR s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze. Je jich tam šest, ale v podstatě všechny se týkají pouze jedné jediné věci, a to vypuštění oné nesouvisející novely zákona o soudech a soudcích, neboli jak jsme si zvykli říkat, přílepku.

Myslím, že veškeré ostatní věci, které se týkají obsahu návrhu zákona, byly po úpravách, které provedla Poslanecká sněmovna, shledány přijatelnými s tím, že lze mít za to, že novela zavádí potřebnou kontrolu v rozumných proporcích vzhledem k ohledu na základní práva chráněných osob.

Jediný problematický bod je skutečně onen přílepek, který jsme navrhli vypustit. Dámy a pánové, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji, a teď prosím kolegu Jirsu, aby nás seznámil s usnesením a jednáním ve Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Tomáš Jirsa: Děkuji. Pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, náš výbor projednal tento návrh zákona 27. července a doporučil ho Senátu přijmout s tím, že vynecháme onen přílepek, o kterém už mluvil pan kolega přesně ve stejném znění.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji. Kolegyně, kolegové. Ptám se, zda někdo z vás navrhuje, abychom se nezabývali návrhem tohoto zákona. (Nikdo.) Otevírám proto obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se hlásí kolega Tejnora.

Senátor Karel Tejnora: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, to, co již bylo zmíněno v usnesení výboru, je přílepek, nad kterým jsme již hodně diskutovali. Chtěl bych tady ale spíše vzpomenout otázku věcnou.

Tento pokus takovýmto přílepkem, jenž je už čtvrtým v řadě, je, jak přemístit sídlo Justiční akademie ze Stráže pod Ralskem do Kroměříže. Chápu důvody Kroměřížanů, ale chtěl bych, abyste si poslechli i důvody moje, resp. ředitele Justiční akademie, které jsou věcné.

Justiční akademie je v podstatě ústav, který doškoluje soudce. Justiční škola je školou normální, která vychovává vyšší soudní úředníky, takže je to rozdíl asi jako mezi IKEM a mezi zdravotnickou školou, bakalářem na nějakou techniku. To za prvé.

Za druhé Justiční akademie byla zřízena zákonem v roce 2000 nákladem přes 80 milionů korun. Dovolil jsem si poslat na vaše maily fotografie tohoto zařízení. Justiční akademie funguje více než tři roky. Toto malé drobné sunutí slova by znamenalo, že investice před 80 milionů zůstane zmařená, budovy opuštěné. Mně v celém materiálu navrhovatelů tohoto přílepku chybí to druhé. Dobře, v Kroměříži, ale co bude se Stráží? Necháme to prázdné? Necháme psát noviny o tom, že je to výsledek jednání koaliční vlády a celého Parlamentu? Z tohoto důvodu vás prosím o podporu usnesení našich výborů s tím, že lze diskutovat o Justiční akademii, ale trochu věcně s ohledem na vynaložené investice a historii. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Přihlásil se kolega Janalík, pokud se nemýlím, senátor za Kroměříž.

Senátor Zdeněk Janalík: Nemýlíte se, pane místopředsedo. Vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, kolega Tejnora řekl spoustu věcí, které jsou samozřejmě pravda. Chtěl bych jen říci, že tento přílepek neříkal, že bude zrušena ta část ve Stráži pod Ralskem, nebo aspoň tomu tak nerozumím. Myslím si, že je zbytečné, abych vás teď zdržoval vysvětlováním, čím je Kroměříž lepší, nebo není lepší. Domnívám se, že norma, která je tady předložena, nebyla zpochybněna. Je velice důležitá, obsahuje tento nešťastný přílepek. Z tohoto místa bych navrhl, abychom předložený materiál schválili.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Kdo se další hlásí do obecné rozpravy? Pan kolega Bárek.

Senátor Ivo Bárek: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, chtěl bych říci, že návrh kolegy Janalíka podpořím. Podpořím ho z toho důvodu, že pravděpodobně zná situaci v Kroměříži.

Vrátil bych se o rok zpátky, když jsme jednali o Univerzitě obrany a kdy jste mnozí hlasovali pro to, aby byla v Brně. Myslím si, že padla nějaká slova kolem této problematiky. Chtěl bych vás ale seznámit s tím, že vaše rozhodnutí bude stát daňové poplatníky pravděpodobně 1 miliardu 100 milionů korun. Je to z článku z Mladé fronty z minulého týdne.

Univerzitu obrany čeká velké stavění a stěhování. Na přelomu příštího a přespříštího roku začne v Králově Poli růst studentské městečko pro vojáky za více než 850 milionů korun. Kromě kolejí, které už na místě jsou a potřebují rekonstrukci, postaví se zde blok učeben, laboratoří i aula, dále zde vznikne knihovnické informační centrum, menza, sportovní areál s halou a bazénem. Dalších 250 milionů půjde do oprav historických budov univerzity. Myslím si, že co jsem zde kdysi říkal, měl jsem asi pravdu. Z tohoto důvodu já návrh nepodpořím.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Kdo se další hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, obecnou rozpravu končím.

Chce se pan ministr vyjádřit k obecné rozpravě? Prosím o vaše vyjádření.

Ministr vlády ČR František Bublan: Mým cílem je, aby zákon prošel, i když vnitřně nesouhlasím s přílepkem, mám stejný názor, že se to nedělá. Dominantní pro mě je to, aby novela zákona o azylu prošla. V tomto mám kladné stanovisko.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Chce se vyjádřit kolega Jirsa? Nechce. Prosím pana zpravodaje Janatu.

Senátor Pavel Janata: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, jak bývá zvykem nediskutovalo se o meritu věci, o novele zákona o ochraně svědka, ale o přílepku. Myslím, že rozpravu, ve které vystoupili tři kolegové, nemusím rekapitulovat. Bylo to krátké a jistě to máte ještě v paměti. Pro pořádek chci připomenout, že v rozpravě zazněl návrh schválit.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Toto je návrh, o kterém dám hlasovat po znělce.

Kdo souhlasí s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V hlasování č. 170 z přítomných 58 pro 34, proti 6. Návrh byl schválen. Tím končím projednávání tohoto bodu našeho programu.

Přistoupíme k dalšímu bodu a to je:

<A NAME='st118'></A>

Novela zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR.

Tento návrh zákona jsme obdrželi jako senátní tisk č. 108. Prosím pana ministra vnitra Františka Bublana, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr vlády ČR František Bublan: Pane předsedající, dámy a pánové, ten-to návrh zákona navazuje na tzv. euronovelu zákona o azylu, kterou jste schválili jako senátní tisk č. 9 v lednu letošního roku.

Na nyní projednávaném návrhu novely zákona o azylu zůstalo zejména odstranění aplikačních problémů. Jde o zpřesnění dikce některých ustanovení, která mohou vést k nejednoznačnému výkladu. Zpřesnění postupu správního orgánu za účelem efektivnějšího a transparentnějšího provádění azylového řízení a odstranění aplikačních potíží doplněním potřebných institutů, které v azylovém řízení dosud nebyly upraveny. V součinnosti s Ministerstvem spravedlnosti a Nejvyšším správním soudem jsou v návrhu zákona navrženy i změny usnadňující projednávání azylových žalob při zachování ústavních principů soudní kontroly veřejné správy.

Nutno říci, že azylová agenda v současné době velmi zatěžuje kapacitu správního soudnictví na úkor řešení ostatních věcí týkajících se soudní kontroly veřejné správy.

Z tohoto důvodu je navrhováno projednávání všech žalob proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ve věci azylu samosoudcem krajského soudu. Jak jsem předpokládal, největší diskuse v rámci projednávání této novely zákona o azylu v Poslanecké sněmovně vzbudil návrh nepřipustit kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu ve věci azylu. Výsledkem této diskuse především ve výborech Poslanecké sněmovny bylo nalezení vhodného řešení tohoto problému, majícího podporu i ze strany nevládního sektoru, které pak bylo přijato Poslaneckou sněmovnou na základě uplatněného pozměňovacího návrhu a je součástí vám k projednání předložené novely.

Podle Poslaneckou sněmovnou schváleného návrhu novely azylového zákona tedy zůstává zachována možnost podávat kasační stížnosti proti rozhodnutí krajských soudů o žalobách proti rozhodnutí Ministerstva vnitra o věcech azylu, a tyto stížnosti budou mít i ze zákona odkladný účinek. Dále se v této souvislosti novelizuje soudní řád správní v tom smyslu, že do soudního řádu správního zavádí nový institut tzv. nepřijatelnosti kasační stížnosti. Na základě tohoto institutu by podanou přípustnou kasační stížnost ve věci azylu Nejvyšší správní soud podrobil zkoumání z hlediska širších dopadů, než jsou vlastní samotné zájmy stěžovatele.

Pokud jde o problematiku tzv. odkladného účinku žalob, ten byl také předmětem zájmu poslanců, předkládaný návrh počítá se zachováním odkladných účinků žalob s výjimkou žalob směřujících proti rozhodnutím a pozastavení řízení a žalob, proti rozhodnutím o žádosti zjevně nedůvodné v případě tzv. bezpečných zemí a v případech cizinců s více než jedním státním občanstvím.

Významná je i nová úprava poskytování ubytování, stravy, základních hygienických prostředků a kapesného žadateli o udělení azylu hlášenému k pobytu v azylovém zařízení. V přijímacím středisku se budou služby žadateli o udělení azylu poskytovat bezplatně. Vítám doporučení Ústavně-právního výboru a Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a velice bych uvítal, kdyby se obdobně vyjádřilo i toto ctěné plénum. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Návrh zákona byl přikázán Ústavně-právnímu výboru, který určil jako svého zpravodaje pana kolegu Ondřeje Febera a přijal usnesení pod číslem 108/3. Návrh zákona byl dále přikázán Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který určil jako svou zpravodajku paní kolegyni Lianu Janáčkovou a přijal usnesení pod číslem 108/2. A Organizační výbor určil garančním výborem Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Výbor přijal usnesení pod číslem 108/1 a zpravodajem výboru byl určen pan kolega Jaromír Štětina a pane kolego, já vás žádám, abyste nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaromír Štětina: Dobrý den, pane předsedající, dámy a pánové, ještě jednou. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 325 o azylu. Máme ho poněkud jednodušší než ten zákon cizinecký. Ten vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 325 o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR , tzv. azylový zákon, předložila vláda Poslanecké sněmovně už v lednu letošního roku. Je to návrh zákona, kterým se mění zákon o azylu a některé další zákony, také navazujeme tou novelou zákona, která byla projednávána v Senátu začátkem tohoto roku.

Novelizací zákona jsou navrženy změny a projednávání azylových žalob, tzv. kasačních stížností. Garančním výborem byl určen zahraniční výbor. Dále byl tento zákon projednáván v Ústavně-právním výboru. Oba tyto výbory schválily návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Rozhodujícím tématem tohoto azylového zákona je soudní přezkum rozhodnutí ve věci azylu, které bylo také nejvíc diskutováno jak v Poslanecké sněmovně, tak ve všech výborech, které tento zákon projednávaly. A to v našem výboru, ve Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a konečně v Ústavně-právním výboru. Jednalo se o návrh a doporučení ombudsmana JUDr. Motejla, který se týkal dvou bodů. První byl požadavek, aby kasační stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele, a druhým byla skutečnost, že rozhodnutí o nepřijatelnosti kasační stížnosti nemusí být odůvodněné. Ani jeden z výborů pozměňovací návrh týkající se těchto bodů nepřijal. Já bych se k němu ale rád vrátil v podrobné rozpravě.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost však přijal jiný pozměňovací návrh týkající se práva nahlížet do spisu účastníka azylového řízení vedeného Ministerstvem vnitra. Takže stanovisko garančního a zahraničního výboru je vrátit vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem, který je přílohou usnesení č. 58, neboli senátní tisk č. 108/1. Pokud vím, můžeme očekávat ještě pozměňovací návrhy z pléna. To je všechno.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji, ptám se paní kolegyně Liany Janáčkové, zda si přeje vystoupit jako zpravodajka Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu a lidská práva a petice. Paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Liana Janáčková: Kolegyně, kolegové, my jsme projednali tuto novelu zákona v našem výboru a inkriminované označení, do kterého jsou vkládány pozměňovací návrhy, jsme nechali ve znění tak, jak bylo v Poslanecké sněmovně, tzn. že podle nás není nutné odůvodňovat. Bod 3, bychom ponechali v tom znění, v jakém to je. Každopádně znění schválené Poslaneckou sněmovnou výboru vyhovovalo a schválilo doporučení Senátu, aby tento zákon schválil.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně, a prosím kolegu Febra, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou Výboru ústavně-právního.

Senátor Ondřej Feber: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, velmi stručně. Ústavně-právní výbor se zabýval danou problematikou 20. července. Poměrně obšírná diskuse byla kolem § 104, kde se střetly dva názory. Jednak Veřejného ochránce práv a jednak předsedy Nejvyššího správního soudu. O tom tady bylo i diskutováno. Nakonec výbor přijal usnesení, kdy doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění, jak nám bylo postoupeno z Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Ptám se vás, kolegyně a kolegové, zda někdo navrhuje, aby se Senát tímto návrhem zákona nezabýval. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan kolega Štětina a připraví se pan senátor Schwarzenberg.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, pane předsedající, dámy a pánové. Vím, že už jsme unaveni, a tak abych upoutal vaši pozornost, tak se zmíním o tom jednodušším bodu, který bychom měli projednávat z těch dvou, pokud k tomu dojde. A to je bod, který schválil náš Výbor pro zahraničí a branně-bezpečnostní a doporučil ho, abychom ho jako pozměňovací návrh dali.

Jedná se o právo nahlížet do spisů účastníka azylového řízení vedeného Ministerstvem vnitra. Podle nového správního řádu je s právem nahlížet do spisů spojeno také právo na to, aby správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části. V praxi to znamená, že je vždy na místě účastníka, kteří požadují materiály, na jejich žádost - okopírovat. Případně až za zaplacení správního poplatku za prováděné kopírování, pokud nejde o protokoly k hlasování.

Já to vezmu krátce. Tato formulace, která v tom zákoně je ještě z doby, kdy se na úřadech používal pravděpodobně brk, který se namáčel do inkoustu, a to samozřejmě nemohl po úředníkovi nikdo chtít, aby ty opisy dělal. Ale dneska, když už jsou ty kopírky, tak navrhuji, abychom tu větu, která prostě nepřipouští to kopírování, vypustili a úředníci, kteří to tam mají, aby si ušetřili práci, to těm lidem udělají, a ušetří spoustu trampot žadatelů, kteří mají jiné starosti, než se starat o to, aby měli kopii. Takže se velmi přimlouvám, abyste - pokud se dostaneme do podrobné rozpravy - přihlédli k tomto bodu. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Prosím pana senátora Karla Schwarzenberga, aby se ujal slova.

Senátor Karel Schwarzenberg: Slovutný Senáte, dovoluji si přece jenom na to upozorniti, že vymizením možnosti kasace zavádíme opravdu závažný systémový zásah do českého právního řádu. Návrh schválený Poslaneckou sněmovnou totiž ve svém důsledku znamená, že i když rozhodnutí krajského soudu bude vadné a nezákonné a budou tak dány obecné předpoklady k podání kasační stížnosti, přesto - bude-li se jednat o věc azylovou nebo bude muset být stížnost přijata - prostě soudci Nejvyššího správního soudu budou moci, v pětičlenném senátu jednomyslně usnést, že tato konkrétní stížnost svým významem nepřesahuje podstatné zájmy jednotlivce. Myslím, že v právním řádu - podstatný zájem jednotlivce - by měl mít své místo.

Toto ustanovení vlastně vzešlo z doby, kdy opravdu Nejvyšší správní soud byl zavalen opravdu velkým počtem těchto stížností. Nicméně legální migrace žadatelů o azyl a udělení azylu v ČR klesá velmi významně. Od roku 2000, kdy jich bylo 8 000, 8 700; teď 5 459 v roce 2004. Takže důvod vlastně už neexistuje. Může se stejný účel, aniž bychom udělali tak závažný právní zásah, usadit tím, že umožníme úpravu, která by Nejvyššímu správnímu soudu dala možnost v zjednodušeném řízení konstatovat, že konkrétní stížnost je zjevně opodstatněná, tedy se zjevně neopírá o jediný důvod, který soudní řád správní vymezuje jako podmínku pro přípustnost podání stížnosti.

Velice slovutný Senát prosím, aby dbal o čistotu českého právního řádu a nedělal z něho ementál, kde z jedné situace, poněvadž před několika lety bylo příliš mnoho stížností - nakonec se celý správní řád v jedné jediné věci, totiž azylové, se úplně mění. Děkuji mockrát.

Já bych proto navrhl pozměňovací návrh. V čl. III, bod 5 upravit takto: Bod 5. Za § 104 se vkládá nový § 104a, který včetně nadpisu zní: § 104a „Nepřijatelnost. Jestliže se stěžovatel kasační stížnosti ve věcech azylu domáhá zřejmě bezúspěšně práva, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. K přijetí usnesení podle odst. 1 je třeba souhlasu všech členů senátu.“ Děkuji za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. I když musím konstatovat, že ten konkrétní pozměňovací návrh by patřil až do podrobné rozpravy. Ptám se vás, kolegyně, kolegové, zda ještě někdo do obecné rozpravy? Pane ministře, vy budete mít slovo po ukončení obecné rozpravy. Bude to možná lepší. Pokud se nikdo nehlásí, tak obecnou rozpravu končím. Pane ministře, teď máte možnost se vyjádřit.

Ministr vlády ČR František Bublan: Děkuji. Já bych jenom reagoval na některé věci, které zde zazněly. Jenom tak pro pořádek. Návrh z Ministerstva vnitra - novely tohoto zákona - šel v podobě, že obsahoval kasační stížnost. Ve vládě došlo ke změně, protože už tam byl vliv Nejvyššího správního soudu, který skutečně 80 % své agendy musel věnovat těmto kasačním stížnostem azylantů. A celý tento úsek byl z toho jaksi vyňat. Tzn. z vlády odcházel ten návrh zákona bez možnosti kasační stížnosti.

Potom zase ve Sněmovně došlo k tomu kompromisu, který máte před sebou. Já sám to považuji za velmi vhodné, že budou naplněny všechny podmínky pro to, aby ten, kdo ten azyl si skutečně zaslouží, tak aby ho dostal. A naopak, aby se zamezilo toho zneužívání u těch azylantů, kteří skutečně ten azyl stejně nemohou dostat, protože třeba pochází ze států EU apod. Takže tam je možnost z tohoto důvodu. Ale využívají všech těch opravných prostředků k tomu, aby jaksi pobírali ty potřebné dávky a mohli zde pobývat. Takže to považuji za velmi dobré.

A potom k tomu, že u nás jaksi klesá počet azylantů. Klesá. Ale on klesá v celé Evropě. A to číslo je úměrné k těm ostatním státům. My ta čísla sledujeme a skutečně není to jenom věc České republiky. Počet azylantů zvláště z těch východních zemí klesá, protože jsou jiné možnosti. Lidé sem cestují na v podstatě legální pobyt. Cestují sem za prací nebo na nějaké dlouhodobé pobyty, na studia. A počet azylantů klesá, a pravděpodobně i klesat bude.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Pane zpravodaji Ondřeji Febeře, chcete vystoupit? Nechcete. Paní senátorka Janáčková také pravděpodobně nechce vystoupit. Prosím, pane kolego Štětino, jako zpravodaj garančního výboru. Chcete vystoupit v rozpravě? Ne.

Bylo navrženo - schválit návrh tohoto zákona. O tom budeme za malou chvilku hlasovat.

Kolegyně, kolegové, budeme hlasovat o tom, zdaschválíme návrh zákona o azyluve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V hlasování č. 171 z přítomných 58 pro bylo 44, proti 5. Návrh byl schválen.

Děkuji vám kolegové zpravodajové, děkuji vám, pane ministře, za den, který jste tady s námi v Senátu strávil.

Kolegyně a kolegové, přistoupíme k poslednímu bodu našeho dnešního jednání a tím je:

<A NAME='st121'></A>

Návrh zákona o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů.

Jedná se o senátní tisk č. 121. S návrhem zákona nás seznámí pan poslanec Jaromír Talíř. Pane poslanče, prosím, ujměte se slova.

Poslanec Jaromír Talíř: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Před více než rokem neprošel schvalovacím procesem vládní návrh novely zákona o koncesionářských poplatcích. Tehdy Senát vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy tuto předlohu a Sněmovna nenašla ani dost sil schválit znění Senátu, ani přehlasovat svůj původní návrh. Tehdy skupina poslanců se rozhodla předložit návrh nového znění tohoto zákona.

Toto znění, které prošlo Poslaneckou sněmovnou, je vám předkládáno jako tisk č. 121. Předkladatelé v tomto návrhu chtěli nejen vyřešit výši poplatků, které už 7 let nebyly veřejným sdělovacím prostředkům upraveny, ale také jsme se zabývali dalšími věcmi, jako je jejich výběr, definice poplatníka, druh osvobození od poplatků, vedení evidence poplatníků a podobné záležitosti. (Značný šum a hluk v Jednacím sále.)

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Promiňte, pane poslanče. Myslím, že kolegové se tady snaží pro vás vytvořit domácí prostředí, abyste měl pocit, že jste v Poslanecké sněmovně. (Smích.) Ale myslím si, že bychom se přece jenom mohli ztišit.

Poslanec Jaromír Talíř: Děkuji vám, pane místopředsedo. Já jsem naprosto zvyklý, takže mně to nečiní nejmenší problém. V průběhu projednávání tohoto návrhu v Poslanecké sněmovně z něj vypadla jedna záležitost, kterou původně předkladatelé měli na mysli, a to je valorizace toho poplatku v závislosti na inflaci. Naopak byla zařazena věc, která se týká reklamy, a to postupné navyšování koncesionářského poplatku pro Českou televizi, související s postupným snižováním objemu vysílané reklamy, až na nezbytné minimum.

Vážené paní senátorky, páni senátoři, nebudu říkat, že návrh tohoto zákona je ideálním řešením uvedeného problému, ale i v Poslanecké sněmovně se z různých poslaneckých stran hledal konsensus, a byli lidé, kteří z různých důvodů měli výhrady, ale podle mého názoru je to tím minimálně potřebným konsensem pro to, aby veřejnoprávní média nebyla odsouzena k živoření a vůbec mohla plnit své poslání dané zákonem. Mám na mysli zejména podporu původní české dramatické tvorby a zejména proces digitalizace rozhlasového a televizního vysílání, které před nimi stojí.

Z tohoto důvodu vás, vážené paní senátorky a páni senátoři, žádám o podporu tohoto zákona a o umožnění průchodu vaší komorou Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane poslanče. Kolegyně, kolegové, návrh zákona byl přikázán Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který určil svého zpravodaje pana senátora Ivo Bárka a přijal usnesení pod číslem 121/3. Návrh zákona projednala Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky, která určila jako svého zpravodaje pana kolegu Adolfa Jílka a přijala usnesení pod číslem 121/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání byl rozdán jako senátní tisk č. 121/1. Zpravodajem výboru byl určen pan předseda výboru Václav Jehlička, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Václav Jehlička: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně a kolegové. Jak už bylo řečeno, návrh zákona reaguje na neslavný osud vládního návrhu novely z roku 2002, kterou jsme zde před rokem projednávali - před rokem na jaře projednávali poslanci, v červnu 2004 ho nepřijali ani s našimi pozměňovacími návrhy, ani v té původní verzi, kterou si předtím schválili. Já to připomínám proto, že opakované, dosud marné snahy o úpravu rozhlasových a televizních poplatků jsou velmi důležitým rozměrem projednávaného návrhu. Jako zpravodaj a jako již loňský zpravodaj garanční musím tento kontext připomenout. Vzpomeňme si, kolik energie vloni Senát věnoval například tomu, aby se tehdejší návrh, který využíval evidenci obyvatel Ministerstva vnitra, dostal do souladu s principy ochrany osobních údajů, kolik energie jsme věnovali tomu, aby nemuseli platit ti, kteří televizi nemají z principiálního postoje ke stylu života, anebo jak se hledala formulace pro případy, kdy někdo sice přístroj nevlastní a nedrží, ale fakticky ho užívá. Připomínám to proto, že kolegové poslanci nelenili a návrh zákona výrazně zlepšili. Mnoho těch problematických bodů upravili přinejmenším o dost lépe než tomu bylo před rokem. Myslím si, že je potřeba jim za to poděkovat a pochválit je, protože nikdo jiný se tímto zákonem nezabýval. Samozřejmě bychom si dovedli představit řadu jiných návrhů, třeba lepších, žádné zde nemáme. Je zde pouze tento poslanecký, který je lepší než ten loňský vládní návrh.

Oproti předchozímu návrhu tato verze nově koncipuje možnost dohledání nepřihlášených poplatníků, zatímco v předchozím návrhu se používaly údaje z informačního systému evidence obyvatel, v předloženém návrhu zákona se porovnávají s evidencí odběru elektrické energie. Nově je formulováno osvobození od poplatku. Již nemají být osvobozeny některé dosud osvobozené subjekty - Policie ČR, Armáda ČR, Bezpečnostní informační služba, Vězeňská služba - to bylo pokud si vzpomínám zde v Senátu v loňském roce také kritizováno, takže zde to je již v pořádku. Do okruhu ze zákona osvobozených subjektů se doplňují školy zařazené do rejstříku škol podle školského zákona, bohužel tam nejsou školská zařízení, na což jsme upozorňovali, ale je to tak. O zvyšování poplatků, zvyšování sazby poplatků již pan poslanec hovořil, o tom se zmiňovat nebudu. A o dopadu na změny v zákoně o provozování rozhlasového a televizního vysílání rovněž ne, to se týká denního vysílacího času reklamy a s tím, že v roce 2008 se pro provozovatele televizního vysílání ze zákona zakazuje reklama a teleshoping zcela. Chtěl bych říci, že v Poslanecké sněmovně zákon podpořili poslanci Klubu křesťanských demokratů, poslanci Klubu sociální demokracie, významná část Klubu občanských demokratů. Proti se postavili komunisté a poslanci Unie svobody. V Senátu návrh, jak už říkal pan předsedající, projednal náš výbor, který ho projednával ve velkém časovém předstihu a nepřijal žádné usnesení, ale nikdo nebyl pro zamítnutí, nikdo nenavrhl zamítnutí, nikdo nenavrhl žádné pozměňovací návrhy. Dále projednala návrh zákona komise. O tom bude hovořit zajisté předseda komise. Podpořila jej a naposledy podpořil všemi hlasy tento návrh zákona hospodářský výbor. Tolik zpravodajský popis předloženého zákona a jeho souvislosti. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedo. Pane kolego Ivo Bárku jako zpravodaji Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Přejete si vystoupit? Prosím, máte slovo.

Senátor Ivo Bárek: Pane místopředsedo, pane poslanče, kolegyně, kolegové, nebudu již hovořit o obsahu tohoto návrhu zákona, zmíním se jen velmi krátce o průběhu jednání našeho výboru, které proběhlo dne 3. srpna 2005. Při projednávání této materie byly na výboru za přítomnosti zástupců Českého rozhlasu a České televize diskutovány finanční dopady na rozpočty veřejných médií, a to zvláště České televize ve smyslu navyšování poplatků a snižování procenta reklamy.

Výbor se rovněž zabýval složitostí a finanční náročností přechodu na pozemní digitální vysílání v České republice a zabýval se také časovým horizontem zavedení digitálního vysílání. Taktéž bylo diskutováno v případě ČT postupné omezování reklamy a její přenesení na komerční televize. Zástupci potravinářské komory při projednávání této části zákona upozorňovali na možné výrazné navýšení ceny reklamy, a tím na pravděpodobnost omezení dostupnosti této reklamy pro menší podnikatelské subjekty.

Výbor se shodl na tom, že tento zákon, který sice nenaplňuje v úplnosti představy nikoho z těch, jichž se dotýká, představuje rozumný kompromis, který umožňuje zvláště České televizi zajistit stabilní financování v kritické době přechodu na pozemní digitální vysílání takovým způsobem, který umožní České televizi řádně plnit úkoly veřejné služby. Tento názor výboru se potvrdil při hlasování o usnesení výboru, kdy všichni přítomní senátoři hlasovali pro návrh zpravodaje výboru schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

A nyní mi dovolte, abych vás s tímto usnesením výboru seznámil. Je to 152. usnesení Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Po úvodním slově poslance Ladislava Skopala, po zpravodajské zprávě senátora Ivo Bárka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Ivo Bárka a pověřuje předsedu výboru senátora Milana Balabána předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Zpravodaj Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky Adolf Jílek má teď slovo.

Senátor Adolf Jílek: Děkuji. Pane předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové, stálá komise projednávala tento návrh zákona také 27. července ve večerních hodinách. Naše jednání probíhalo téměř dvě hodiny, kdy se při něm mohli vyjádřit jak představitelé veřejnoprávních médií, tak byli přítomni různí zástupci odborné veřejnosti, kterých se tento zákon dotýká. Všeobecně bylo řečeno, že ten zákon nenaplňuje představy jedné, druhé, třetí, čtvrté strany vždycky z některé jiné, ale nakonec, až na jednu výjimku, všichni přiznali, že je to kompromis, který je pro všechny přijatelný.

Takže komise na závěr tohoto jednání dospěla k tomu, že po rozpravě komise doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a pověřuje mě, abych s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Ptám se, kolegyně, kolegové, zda někdo navrhuje, aby se Senát tímto návrhem zákona nezabýval. Hlásí se kolega Jílek.

Senátor Adolf Jílek: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že ten zákon se probíral mnoho hodin na jednotlivých výborech i v komisi, kde vystoupili jak zástupci odborné veřejnosti, tak zástupci veřejnoprávních médií, kromě senátorů, ať už členů, tak nečlenů, kteří se dostavovali na jednotlivá projednávání, a myslím si, že ten zákon jsme probírali zprava, zleva, shora, zespodu, občas jsme se točili v kruhu, a ve dvou výborech prošel návrh schválit, v jednom tedy nedošlo k usnesení, já navrhuji, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Padl tedy návrh zákonem se nezabývat. Kolegyně Paukrtová se hlásí o slovo. Bereme to jako technickou poznámku, ano, protože mám pocit, že o tomto návrhu…

Senátorka Soňa Paukrtová: Já využívám § 69 a ráda bych se vyjádřila k tomu návrhu nezabývat se. (Nesouhlas v sále.)

Já mám pocit, že podle § 69 mám právo vystoupit kdykoli.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dobře, paní kolegyně, máte slovo. Prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová: Jenom drobnou poznámku, já vás dlouho nezdržím. Institut nezabývat se znamená, že se hlasuje bez rozpravy. Já nepamatuji, že by Senát přijal takové usnesení, pokud neznal názor garančního výboru, a garanční výbor v této chvíli nemá usnesení. Nepřerušil své jednání, pouze nepřijal usnesení. Já to považuji za zvláštní a možná to přičítám trochu pozdní době, nicméně myslím si, že v tuto chvíli přijímat „nezabývat se“ a nedebatovat mi nepřipadá úplně správné. A promiňte, že jsem vás zdržela.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně, ještě pro úplnost, než nechám hlasovat o tomto návrhu, omlouvají se z dnešního jednání kolegové Hálek a Novák. Budeme hlasovat o návrhu.

Budeme hlasovat o tom, zda se budeme, nebo nebudeme zabývat návrhem zákona. Kdo je pro návrh nezabývat se, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Pardon. Zahajuji hlasování. Takže teď, kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Z přítomných 59 pro bylo 41, proti 10, návrh byl schválen.

Kolegové, kolegyně, tím jsme naplnili program našeho dnešního jednání. Přerušuji 7. schůzi do 15. 9. do čtvrtka do 9.00, tzn. 15. září v 9.00 hodin budeme pokračovat, mějte se hezky, hezkou dovolenou.

84