Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

4. den schůze

(31. května 2002)

Předseda Senátu Petr Pithart:Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 18. schůze Senátu. Seznámím vás s písemnými omluvami na tomto jednání. Z dnešní schůze se omlouvají tito senátoři: Richard Falbr, Antonín Petráš, Martin Dvořák. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici v předsálí Jednacího sálu. Prosím, aby k seznamu písemně omluvených byl připojen ještě senátor Vladimír Schovánek.

Dalším bodem pořadu této schůze je Návrh zákona o financování pořízení 24 nadzvukových letadel JAS 39 Gripen a o změně některých souvisejících zákonů.

Předpokládám, že s procedurální poznámkou se hlásí kolega Šubrt.

Senátor Vlastimil Šubrt: Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Dávám procedurální návrh znovu zařadit na program této schůze Senátu původní bod č. 1 Návrh na propůjčení a udělení státních vyznamenání. Protože tu před týdnem při jednání o proceduře zazněla zcela zásadní dezinformace, omlouvám se, že budu mluvit trochu déle, než je u procedurálních návrhů obvyklé, ale nelekejte se, prosím, bude to pouze devět vět.

Nejprve ocituji stenozáznam z vystoupení kolegy Hadravy ze dne 24. května t. r.: Navrhuji, aby byl vyřazen bod č. 1 z programu této schůze, tj. návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání, senátní tisk č. 336, a byl zařazen na pořad příští schůze Senátu. Důvod je jednoduchý - máme na této schůzi velice mnoho bodů a pokud vím, datum, kterému jsme povinováni, je 17. červenec 2002. Konec citátu.

Tolik tedy mylné tvrzení, kterým jste se při hlasování o vyřazení tohoto bodu zřejmě nechali ovlivnit.

Teď pro změnu fakta. Jednání o státních vyznamenáních po ověřené zprávě z Kanceláře prezidenta republiky začnou příští týden. A bez mandátu tohoto ctihodného pléna si takové jednání nedovedu představit, navíc výrazně znevýhodňuje naše kandidáty, např. vědce a diplomata Vlastimila Kubala, šéfdirigenta České filharmonie Václava Neumanna, československé důstojníky ruské a ukrajinské národnosti zavlečené v květnu 1945 do Sovětského svazu, kde beze stopy zmizeli a další hrdiny, kteří neváhali obětovat život za tuto zemi, které říkáme vlast.

Jak jste si mohli prostudovat senátní tisk č. 336, jde o 36 návrhů a o 35ti jsem přesvědčen, že jsou neproblematické. Nicméně to 36. jméno je pro mnohé kolegyně a kolegy patrně nepřijatelné. O tom můžeme rozhodnout demokratickým hlasováním.

Dovolím si vám, vážení, prostřednictvím pana předsedy sdělit, že u Řádu Bílého lva I. stupně jako zpravodaj navrhnu hlasování o jednotlivých kandidátech. Už 21. května jsme se o tomto korektním postupu s předsedou Senátu a zároveň předsedou Podvýboru pro státní vyznamenání panem Petrem Pithartem dohodli.

Tolik věcná stránka problému. Pouze dovršení dlouhodobé práce a snaha neznevýhodnit při dalších jednáních námi navrhované kandidáty v časové tísni. Nic víc a nic míň. Původní bod 1 navrhuji zařadit na závěr 18. schůze a jak dalece důstojně proběhne, zda jako vloni, předloni, před třemi či čtyřmi lety, to jest bez rozpravy, to záleží jen na nás.

Vážený pane předsedo, vaším prostřednictvím se obracím na kolegyně a kolegy, aby můj návrh podpořili. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego a já vám teď pro upřesnění přečtu druhý a třetí odstavec § 57. Odst. 2: Výbor, senátorský klub nebo senátor mohou navrhnout změnu nebo doplnění pořadu, anebo změnu způsobu projednání bodu pořadu. O pořadu, případně návrhu na jeho změnu nebo doplnění nebo změnu způsobu projednání bodu pořadu rozhodne Senát bez rozpravy.

Třetí odstavec: Schválený pořad lze během schůze Senátu rozšiřovat jen výjimečně. Návrh na doplnění schváleného pořadu schůze Senátu nelze projednat, vznese-li proti němu námitku nejméně jeden senátorský klub nebo deset senátorů. Pro podání takového návrhu platí ustanovení odst. 2.

Takže byl podán procedurální návrh. O slovo se hlásí předsedkyně klubu US-ODA paní senátorka Moserová.

Senátorka Jaroslava Moserová: Pane předsedo, vážení kolegové, kolegyně. Podle § 57 odst. 3 podávám jménem klubu Unie Svobody - ODA námitku proti znovuzařazení, dodatečnému zařazení tohoto bodu. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji, takže tím je podaný procedurální návrh nehlasovatelný a budeme pokračovat v pořadu schůze.

Znovu opakuji, že dalším bodem je:

Návrh zákona o financování pořízení 24 nadzvukových letadel JAS 39 Gripen a o změně některých souvisejících zákonů.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 334.

Prosím pana ministra obrany Jaroslava Tvrdíka, aby nás seznámil s návrhem zákona a vítám ho v Senátu.

Ministr vlády ČR Jaroslav Tvrdík:Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi uvést návrh zákona o financování nákupu nadzvukových letadel poznámkami, které bych rád strukturoval do několika oblastí.

1) Je to zdůraznění obsahu dopisu, který jsem vám adresoval a který byste měli najít na svých místech. Uvedený dopis je reakcí na mé diskuze s vámi, ať již v senátních klubech politických stran či v příslušných výborech. Při těchto velmi otevřených jednáních, kterých si vážím, řada z vás poukázala mimo jiné i na to, že blízkost parlamentních voleb brání tomu, abychom se při jednání o zabezpečení našeho vzdušného prostoru soustředili výlučně na věcný charakter diskuze.

Protože jsem se s tímto názorem ztotožnil, inicioval jsem dohodu mezi vládou ČR a konsorciem SAAB British Airspace Systems o prodloužení platnosti sjednané ceny a dalších podmínek nákupu nadzvukových letadel Gripen do 30. září 2002. Cílem bylo, aby kontrakt byl posouzen a podepsán ministrem obrany nové vlády, zformované po červnových parlamentních volbách, s jasným mandátem, aby došlo k požadovanému výraznějšímu oddělení legislativního a exekutivního procesu, aby o kontraktu rozhodla nová vláda ve stejnou dobu, kdy má schválit reformu ozbrojených sil a koncepci profesionalizace armády ČR, a aby byla zdůrazněna skutečnost, že vyzbrojení Armády ČR vlastními moderními nadzvukovými letadly a ochrana vzdušného prostoru nejsou a nemohou být záležitostí pouze jedné končící vlády.

2) V této oblasti mi dovolte připomenout, o čem vlastně dnes budete rozhodovat. Budete rozhodovat o návrhu zákona, o financování, kterým se umožní čerpat prostředky z privatizace k nákupu nadzvukových letadel. Novelizují se relevantní zákony, aby takovéto financování prostřednictvím českých institucí bylo možné. Vytvářejí se podmínky, aby vojenský materiál strategického charakteru mohl být nakupován přímo Ministerstvem obrany bez jakýkoliv prostředníků a provizí. Nerozhodujete o nákupu Gripenů, a není náhodou, že v návrhu zákona se označení Gripen vůbec nevyskytuje. O jejich nákupu, jak už jsem řekl, v tuto chvíli nerozhoduje ani tato vláda, ale vláda příští.

3) V této oblasti jde o připomenutí některých důležitých aspektů z našich předcházejících diskuzí. Jsem si vědom toho, že vám neřeknu po našich diskuzích nic nového, přesto jenom krátká rekapitulace.

Nadzvuková letadla nekupujeme pro Alianci, ale zejména pro sebe, pro ochranu našeho vzdušného prostoru v době míru a v prvních hodinách případné krize. Aliance dnes nemá prostředky pro naši ochranu v těchto stavech. Nemá je dnes a nebude je mít ani zítra. Nic na tom nezmění blížící se pražský summit ani nedávno uzavřené ujednání mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskou federací. Žádná z členských zemí Aliance ani na minutu nezpomalila své ambiciózní programy nákupu supermoderních nadzvukových letadel a ani je nehodlá zpomalit. Všechny jsou totiž přesvědčeny o naprosté nezpochybnitelnosti významu takovýchto letadel pro obranu své vzdušné suverenity a vedení vojenských operací tam, kde si to vyžádá řešení krizové situace.

V případě, že návrh zákona zamítnete, vydělíte jednu zemi, Českou republiku, z tohoto směru. To není příklad vize, jak si někdo může myslet. To je příklad nepochopení možných bezpečnostní hrozeb, které nemusí přijít hned zítra, ale pozítří.

Do třetice nikdo z nás není nadšen z toho, že o tak důležité otázce jednáme již v době předvolební kampaně. Je to ale kontinuita procesu, která nás přivedla až sem, a ne nějaké svévolné rozhodnutí té které vlády. Byla to již předchozí pravicová vláda, která v březnu 1997 odpovídajícím a korektním způsobem odrazila diskuze o náhradě zastaralé a neodpovídající ruské nadzvukové techniky za techniku novou, za nové schopnosti.

4) Ten, kdo volá po odkladu dnešního rozhodnutí, ten odsouvá termín nasazení moderních letounů daleko za horizont našeho současného vnímání bezpečnostních rizik. Jaký to může mít důsledek? Prostý. V době, kdy takovéto moderní prostředky můžeme potřebovat, tak je jednoduše mít nebudeme. Nebudeme mít technické prostředky, nebudeme mít vycvičené piloty, nebudeme mít technický personál či další předpoklady.

5) Letadla Gripen budou plně interoperabilní s požadavky Severoatlantické aliance. Při tom interoperabilní budou nejen stroje, ale také výcvik pilotů. Letadla budou navíc připravena ochránit nás nejen proti dnešním, ale i zítřejším hrozbám. Tato vysoká míra interoperability zajistí, že česká nadzvuková letadla se budou moci zúčastnit jakékoliv mírové mise, ať již v rámci Severoatlantické aliance či Evropské unie.

Opakuji znovu a důrazně, že naše zapojení do těchto operací nebude determinováno technickými možnostmi strojů, ale politickými rozhodnutími vlády či Parlamentu. Navíc NATO jasně a logicky říká, že naše Gripeny využije v těch specifických oblastech, kde přes vysoký počet letadel existuje značný nedostatek kvalitních, odpovídajícím způsobem vybavených nadzvukových letounů.

6) Odpovědnost za zajištění vzdušného prostoru z nás nesejme očekávané členství Slovenska v Severoatlantické alianci. Pokud tomuto pokušení podlehneme, tak to budeme my, kdo přispěje k erozi základních principů Severoatlantické aliance a kdo přispěje k vytvoření šedých zón uvnitř samotné Aliance. Přispěje k tomu, že bude více těch, kteří budou chtít bezpečnost přijímat, a méně těch, kdo ji budou schopni a ochotni poskytovat.

7) Nákup Gripenů bude mít pozitivní vliv na úspěšné dokončení programu L 159. Obě letadla budou v maximální míře sdílet společnou logistiku a infrastrukturu. Zbraně kupované pro Gripeny budou do velké míry využitelné i pro L 159. Prostředky za případný odprodej nepotřebných 36 letadel L 159 budou využity tak, aby letadla, která zůstanou ve výzbroji Armády ČR, splnila očekávání Aliance a plnohodnotně plnila úkoly lehkého bitevníku. Bude tak umožněn nákup několika dvoumístných verzí bitevníku L 159/B, což bude mít mimořádně pozitivní vliv na exportní schopnosti Aero Vodochody. Naopak finanční náročnost jakýchkoliv snah, aby L 159 alespoň z části nahradily chybějící nadzvuková letadla, odhadujeme bez pozitivního efektu na více než 20 miliard korun.

8) Odmítám pochybnosti o nedostatečných schopnostech rezortu obrany realizovat takovýto složitý projekt, jakým nákup nadzvukových letadel bezpochyby je. Již příprava celého projektu dokazuje, že nákup a provozování těchto letadel bude součástí systémového přístupu k naší činnosti. Reforma ozbrojených sil a profesionalizace Armády ČR nastavují prostředí, které vylučuje opakování dřívějších problémů.

Vypracovali jsme strategické, ekonomické dílčí dokumenty a vytvořili struktury, které jsou předpokladem dalšího úspěchu.

9) Mechanizmus financování je po řadě složitých jednání nastaven tak, že plně odpovídá představám Ministerstva financí o nejvhodnější a nejefektivnějším způsobu. Přitom zájmy Ministerstva financí se netýkají jen potřeb armády, ale především potřeb celé naší společnosti, její ekonomiky a jejího rozpočtu. Sjednali jsme konečnou transparentní cenu bez eskalační mechanizmů. Jsme chráněni proti kurzovým rizikům či dalším negativním dopadům, které postihly kontrakt bitevníku L 159.

10) Offsety mají částečně kompenzovat, ne nahradit, výdaje vynaložené na nákup nadzvukových letadel. Není třeba jejich dopad podceňovat ani přeceňovat. Na vyhodnocení offsetů budou využívána česká kritéria. Monitorovací sankční mechanizmus je nastaven tak, že dává české straně vysokou míru kontroly a vymahatelnosti. Offsety budou přinášet ekonomický přínos i daleko za stanoveným časovým horizontem deseti let. Není náhodou, že Asociace obranného průmyslu a Asociace leteckých výrobků plně podporují předložený offsetový program a zdůrazňují jeho přínos pro obranný a letecký průmyslu.

Letadlo Gripen je optimální volbou pro potřeby Armády ČR. Má všechny výhody letadel čtvrté generace: levný provoz a univerzálnost. Na jeho kvality upozornili piloti a experti Armády ČR již v roce 1997, kdy jej označili ve srovnávací studii za nejvhodnější nadzvukový letoun pro Českou republiku. Odmítat jej jen proto, že toto moderní letadlo není zařazeno ve výzbroji ostatních členských zemí Aliance, je ignorováním maďarské volby, ale především odrazen pokřivené logiky, že vhodnější je například zastaralý Fantom F4 jen proto, že jej ještě používá několik členských zemí NATO.

Na samotný závěr mi dovolte ještě říci několik následujících poznámek.

Dnes máte vytvořit podmínky pro rozhodnutí o ambicích tohoto státu. Snahou vlády bylo zajistit bezpečnost naší země a přispět ke schopnosti Aliance. Vy ale také můžete rozhodnou o zcela jiných ambicích, o těch, které se neopírají o naše schopnosti, ale o schopnosti ostatních. Pokud snad řeknete ne financování a ne letadlům, pak také řekněte, jak si v takovém případě představujete plnohodnotnou ochranu vzdušného prostoru, resp. jestli si ji vůbec představujete jako plnohodnotnou.

A pokud ne, jestli jsme připraveni vzít na sebe odpovědnost, že bezpečnost a obranu zajistíme jen zčásti.

Někteří tvrdí, že nákup nadzvukových letadel je proti našim zájmům v Alianci nebo snad dokonce proti zájmům Aliance samotné. Opak je pravdou. NATO je pilířem bezpečnosti a stability. Je to ale Česká republika a její další spojenci, kdo tvoří pevnost tohoto pilíře.

Nákup letadel bude nezpochybnitelným příspěvkem k výraznému zvýšení českých schopností. Schopností euroatlantické komunity bránit a rozvíjet společné hodnoty.

Vážené senátorky, vážení senátoři. Ve smyslu mého dopisu vás prosím, abyste svým pozitivním přístupem přispěli k vytvoření odpovídajícího legislativního prostředí pro následné rozhodnutí nové vlády o zajištění ochrany našeho vzdušného prostoru, po vyřazení zastaralé techniky vlastními moderními prostředky.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane navrhovateli a prosím vás, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Návrhem zákona se zabýval Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor určil jako svého zpravodaje pana senátora Milana Balabána a přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 334/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 334/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Michael Žantovský, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego, ujměte se slova.

Senátor Michael Žantovský:Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové.

Jen několikrát ve své historii stál Senát před rozhodnutím tak vážným a zásadním, jako je rozhodnutí o vládním návrhu zákona o financování pořízení 24 nadzvukových letadel JAS 39 Gripen a o změně některých souvisejících zákonů, senátní tisk č. 334.

Jak již vyplynulo z rozhodnutí i z rozpravy v Poslanecké sněmovně, v tomto tisku zdaleka nejde jenom o financování. Jde o rozhodnutí, které bude mít dalekosáhlý dopad na bezpečnost České republiky, na budoucnost Armády České republiky, na naše postavení v rámci Severoatlantické aliance, na ekonomickou situaci České republiky, na důvěryhodnost jejího právního systému a její státní správy, dost možná i na některé další věci.

Pokud se někomu toto tvrzení zdá přehnané, stačí mít na paměti, že má jít o největší zbrojní zakázku v dějinách České republiky. Ba, pokud si pamatuji, o největší veřejnou zakázku v dějinách České republiky vůbec.

Jde také o jeden z nejrozpornějších projektů v dějinách České republiky.
Jak ukázala rozprava a hlasování v Poslanecké sněmovně, kde byl návrh zákona nakonec schválen většinou pěti hlasů, o této největší zakázce v dějinách státu neexistuje politická shoda. Na řadu vojenských, technických, ekonomických i politických aspektů projektu existují nespočetné argumenty pro i proti. Mnohé z nich vyžadují podrobnější technickou expertizu, ke které zde, v Senátu Parlamentu České republiky, nejsme ani vybaveni, ani kvalifikovaní. Omezím se proto na skutečnosti, které se zdají být nesporné, které jsou doložitelné z materiálů předložených předkladatelem anebo z jiných materiálů, jejichž hodnověrnost je mimo jakoukoli pochybnost. A také na argumenty, které obstály v rozpravě ve Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, které Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost svým hlasováním podpořil. Nejsou to tedy argumenty osobní, ale argumenty, které přijal Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Hodlám později v rozpravě vystoupit ne jako zpravodaj, ale se svým vlastním stanoviskem, a proto vás prosím, abyste rozlišovali mezi tím, co budu říkat jako zpravodaj výboru a co budu říkat poté.

Na základě skutečností, se kterými byl Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost seznámen, se jako jediný možný závěr jeví nutnost předložený návrh zákona zamítnout. Jedná se o následující skutečnosti:

1) Tento návrh nebyl historicky diktován potřebami vyplývajícími z vojenské strategie České republiky, koncepce reformy Armády České republiky či potřeb obranného plánování NATO. Naopak. Vojenská strategie České republiky, koncepce reformy Armády České republiky a další strategické dokumenty se přizpůsobovaly během posledních měsíců již učiněnému rozhodnutí tyto letouny nakoupit. Vojenská strategie ČR z roku 1999 se o nákupu nadzvukových letounů vůbec nezmiňuje. Dokument "Reforma Armády České republiky" z loňského roku vypracovaný týmem generála Škopka řadí modernizaci nadzvukového letectva do třetí skupiny priorit v časovém horizontu po roce 2008. Opakuje se tak situace z minulých let, kdy jednotlivé a často neúspěšné modernizační projekty byly zdůvodňovány následnými změnami koncepčních dokumentů, místo aby z koncepčních dokumentů vyplývaly.

Pokud jde o rozhodnutí vlády, předchozí vlády z března 1997, to bylo učiněno před definitivním rozhodnutím o přijetí České republiky do Severoatlantické aliance před summitem NATO v Madridu v červenci 1997 a bylo učiněno v jiné strategické situaci.

2) Návrh nákupu nadzvukových letounů nevyplývá z požadavku Severoatlantické aliance. Návrh cílů výstavby sil NATO 2002 neobsahuje požadavek vyčlenění nadzvukových letounů ze strany České republiky. Jak uvádí dokument "Zabezpečení vzdušného prostoru České republiky", tedy dokument, který je v režimu utajení, ale z kterého, myslím, mohu citovat tuto větu, která byla citována již několikrát:

"Aliance při nejrůznějších příležitostech opakuje stanovisko, že nejméně v příštích šesti letech nic takového od Armády České republiky neočekává, neboť se obává, že tak rozsáhlý modernizační program může zásadním způsobem ohrozit rozvoj Armády České republiky v jiných, pro Alianci prioritnějších oblastech."

Toto konstatování odpovídá i poznatkům z našich častých kontaktů s politickými představiteli Aliance. Nemáme žádné poznatky o tom, že Aliance se chce nebo si přeje využít nákupu navrhovaných letounů. Z poslední cesty senátorů Parlamentu ČR do sídla Aliance 15. - 18. května t.r. do Bruselu, které jsem se já osobně nezúčastnil, vyplývá, že při rozhovorech s nejvyššími představiteli Aliance, se zástupcem generálního tajemníka padla informace, že pokud Česká republika tato letadla nakoupí, Aliance se bude snažit pro ně hledat využití. Pokud je nenakoupí, nebude se pro ně muset snažit hledat využití.

To je to, co jsme z Aliance slyšeli my.

3) Uvažovaný nákup nemůže žádným významným způsobem přispět ke společným aliančním operacím. NATO má v Evropě velký nadbytek stíhacích letounů, nehledě na problémy s interoperabilitou uvažovaného typu. Je velmi nepravděpodobné, že uvažovaný typ by v rámci operací NATO nahradil chybějící průzkumné prostředky nebo prostředky pro umlčení protiletadlové obrany. Z kosovské operace i z operace "Trvalá svoboda" je zřejmé, že tuto roli přebírají a v budoucnu zcela přeberou v případě prvním bezpilotní prostředky a v případě druhém prostředky se sníženým radarovým profilem, tzv. steos prostředky.

Vzhledem ke kratšímu doletu, ve srovnání s jinými typy letadel, by tento typ naopak kladl velmi vysoké nároky na nedostatkovou techniku pro tankování ve vzduchu, a to i za předpokladu, že bude pro tuto funkci upraven.

4) Uvažovaný nákup nereaguje na zásadní změny, k nimž dochází ve strategickém prostředí v souvislosti s událostmi 11. září, očekávaným rozšířením Severoatlantické aliance i důležitým posunem ve vztazích NATO - Rusko. Bezpečnostní doktrína České republiky i všechny ostatní koncepční dokumenty hodnotí hrozbu klasického typu, které má nadzvukové stíhací letectví čelit, jako vysoce nepravděpodobnou v horizontu 10 - 15 let.

Na druhé straně dochází k růstu pravděpodobnosti i vážnosti netradičních hrozeb někdy nazývaných asymetrické, jako je terorizmus, masová nelegální migrace, možnost použití zbraní hromadného ničení ze strany teroristických států nebo skupin. Úterní podpis dohody NATO - Rusko nadále snižuje potenciální nebezpečí, kterou by pro Evropu představoval návrat k ruské imperiální politice. A konečně rozšíření Severoatlantické aliance o Slovensko a Slovinsko znamená výrazné snížení pravděpodobnosti i ojedinělého nebo náhodného ohrožení vzdušného prostoru ČR a výrazné prodloužení doby varování před takovým ohrožením.

5) Argument, že nadzvukové stíhací letectvo představuje zásadní záruku suverenity země, tedy argument velmi často opakovaný, není systémový a lze ho zvažovat výhradně v souvislostech k zajištění bezpečnosti země jako celku, jejího mezinárodního postavení a bezpečnostního prostředí, ve kterém existuje. Ve střetu s velkou vojenskou mocností by 24 letounů jakéhokoliv typu samo o sobě těžko dokázalo zajistit suverenitu země. Na druhé straně ve stabilním bezpečnostním prostředí, jaké momentálně existuje v této části Evropy, samotné provozování 24 letounů jakéhokoliv typu k suverenitě země žádným významným způsobem nepřispívá. Suverenita ČR je dána v první řadě její vnitřní stabilitou, uznanými mezinárodními hranicemi, členstvím v instituci kolektivní obrany jakou je Severoatlantická aliance a smluvně zakotvenými vztahy s jinými státy a mezinárodními organizacemi. Jenom v těchto souvislostech je podstatná i schopnost bránit území a vzdušný prostor ČR ozbrojenou silou. Nesystémové zdůrazňování ozbrojené síly či dokonce jednotlivých zbraní jako záruky suverenity nakonec vede nutně k jedinému závěru, totiž že jedinou skutečnou zárukou suverenity země je vlastnictví jaderných zbraní. ČR tuto cestu nezvolila. A doufám, že nezvolí.

6) Vzdušný prostor členských zemí Aliance zabezpečuje i v mírové době systém "Natinea", tedy integrovaný systém obrany vzdušného prostoru evropských zemí Severoatlantické aliance. Integrovaný charakter systému znamená, že podléhá regionálním a vyšším složkám vedení Aliance. Tento systém v mírové době vyžaduje hlídkování nadzvukovými stíhacími letouny, ale neklade velké nároky na jejich počet či technickou vyspělost. V současné době je zajišťován z naší strany 4 letouny typu MIG 21. V našem nejbližším sousedství, tj. ve východní a jižní části Německa a v Polsku je tento systém zajišťován letadly F4 Fantom, stroji, které zažily vietnamskou válku resp. letadly MIG 29. To je jenom pro srovnání a pro informaci. Nic z toho, co bylo řečeno na Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, ani co je řečeno tady nemá znamenat, že ČR by měla nakupovat zastaralé letouny Fantom F4. To bylo, obávám se, nedorozumění pana předkladatele. Samotná služba "Natinea" tedy nemůže být důvodem pro nákup většího počtu mimořádně drahé techniky.

7) Budoucí potřeby obrany vzdušného prostoru je třeba řešit v rámci společného obranného plánování Severoatlantické aliance. Nadzvukové letadlo zde není absolutním požadavkem. Dvě z členských zemí Aliance nadzvukovým letadlem již v této chvíli nedisponují, bude-li v listopadu k členství v Alianci přizváno dalších sedm zemí, přibudou k nim nepochybně čtyři další. Zbylé tři země budou stát v dohledné době před stejným rozhodnutím, jako je ČR. Naléhavě se tedy vnucuje představa, že by bylo podstatně efektivnější a nepoměrně levnější řešit obranu vzdušného prostoru nových členských zemí NATO na nadnárodní úrovni v rámci celého regionu. ČR by díky své centrální poloze mohla v takovém systému hrát klíčovou roli. Jedním z největších nedostatků uvažovaného projektu je, že tato alternativa nebyla seriózně zvážena. ČR nikdy neoslovila NATO s návrhem, podnětem ba ani vážně míněnou otázkou v tomto směru. Namísto seriózní úvahy opřené o alianční konzultace, zazněly v PS populistické narážky na český vzdušný prostor. Vůbec nejde o jedinou nebo nejlepší možnost. Bez ohledu na diskuze, které vedeme se sousedními zeměmi o jiných otázkách, hovoříme zde navíc o letectvu spojenecké země, země, kterou jsme smluvně zavázáni bránit v případě jejího napadání a která je smluvně zavázána bránit nás v případě našeho napadení.

8) Navrhovaný typ letounu je bezesporu funkčním a relativně moderním zbraňovým systémem. Nízké náklady na provoz a obsluhu ho řadí mezi špičkové letouny této třídy. V jiných důležitých technicko-taktických parametrech jako je taktický dolet, stoupavost, nosnost a schopnost identifikovat a vyhodnocovat podle priority větší počet cílů však nedosahuje výkony jiných moderních letounů této třídy.

9) Cena letounu je neobyčejně vysoká a to zvláště vzhledem k její užitné hodnotě. Jeví se jako výrazně vyšší než ceny letounů, které v poslední době nakupovala nebo o kterých uvažují letectva evropských členských zemí NATO včetně nejmodernějších typů a jako několikanásobně vyšší než použitá letadla modernizovaná na špičkovou současnou úroveň. V souvislosti s cenou se navíc vytváří otázka, zda po vstupu ČR do EU bude ČR muset platit daň z přidané hodnoty ve výši více než 10 mld. Kč, která by v takovém případě mohla nastat. V diskuzi ve Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost se nám nepodařilo tuto otázku vyjasnit; doufám, že se tak podařilo našim kolegům z hospodářského výboru.

10) Nová členská země NATO by neměla ignorovat fakt, že žádná členská země NATO v této chvíli neprovozuje letadla tohoto typu a žádná se je v dohledné době nechystá nakupovat. Maďarsko, které má obdržet 14 letounů tohoto typu v příštím roce, je pořizuje na leasing na dobu deseti let. Nikdo ani v rozpravě ve Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost ani v tomto dokumentu neignoroval fakt, že Maďarsko si pronajímá letadla na dobu 10 let. Ale v tuto chvíli je neprovozuje a v dohledné době se je nechystá nakupovat ani žádná jiná členská země Aliance.

11) Není nijakým snižováním kvality nabízených letounů konstatovat nesporný fakt, že jde o techniku neprověřenou v bojových podmínkách a v podmínkách společných aliančních operací. Interoperabilita s leteckými silami NATO a to nejen interoperabilita technická, ale i interoperabilita operační, tj. schopnost společně fungovat s jinými silami členských zemí NATO v leteckých operacích, existuje v této chvíli pouze v záměrech a v teorii, nikoliv v reálném světě. Je jistě suverénním právem Švédského království budovat své ozbrojené síly jako síly neutrální neangažované země. Je volbou ČR, že se stala členem NATO, které zakládá svou sílu na vysokém stupni interoperability, kompatibility a součinnosti ozbrojených sil členských zemí.

12) Modernizaci českého nadzvukového letectva nepovažuje za prioritní cíl ani vládou schválený materiál "Reforma ozbrojených sil ČR" ani obranné plánování NATO. Modernizace pozemních sil, zvýšení jejich mobility, obrana proti zbraním hromadného ničení, zvýšení zpravodajských schopností atd. naopak patří k prioritním oblastem z hlediska NATO i z hlediska schopností ČR. Na ministerské schůzce ministrů zahraničních věcí členských zemí Aliance v Rejkjavíku v tomto měsíci byla znovu konstatovaná nutnost specializace a dělby práce mezi jednotlivými členskými zeměmi.

13) Schopnost Armády ČR absorbovat rozsáhlé modernizační programy je doposud nízká a dosavadní zkušenosti v tomto směru velmi varovné, ať již jde o projekt štábního modernizačního systému, projekt modernizace tanku T 72 či jiné projekty. Obtíže při zavádění programu L 159 jsou všeobecně známé a nelze je jednostranně přičítat jenom výrobci.

Paralelní zavádění dvou tak náročných programů modernizace letectva je mimo naši zkušenost i mimo naši představivost. Současné zavádění těchto dvou typů a navíc obřích transportních letadel AN 70 a helikoptér MI-35, jejichž pořízení překvapivě oznámil premiér Zeman po své návštěvě Ruska, je z oblasti hororového žánru.

Pan ministr nás ujišťuje, že situace v rezortu obrany je dnes úplně jiná, že rezort obrany je schopen bez problémů absorbovat dva tak náročné modernizační programy současně. Tomu se často říká „slavná poslední slova“.

14) Podpis smlouvy v případě schválení tohoto návrhu znamená s pravděpodobností hraničící s jistotou nejen konec projektu L-159, ale také zánik samostatného českého leteckého vojenského průmyslu. Projekt společného podniku, v němž se na podporu exportu nadbytečných letounů L-159 angažuje největší konkurenční výrobce tohoto typu letounu, jemuž v případě neúspěchu rovnajícího se zániku továrny nehrozí nic horšího než ztráta 10 milionů půjčených dolarů, tedy zlomku ceny jediného letadla L-159, se nejeví jako příliš perspektivní.

15) Vzhledem k těmto a mnoha dalším pochybnostem, nejasnostem a otázkám se jeví jako naprosto nepochopitelná a nepřijatelná úpornost, s níž se odcházející vláda za každou cenu snaží prosadit projekt, který má ovlivnit budoucnost Armády České republiky i celé republiky na dvě generace. Nemění na tom nic ani středeční rozhodnutí vlády, který je vstřícnou úklonou vůči Parlamentu, ale věcně situaci vůbec nemění.

Premiér Zeman v této souvislosti prohlásil: „Vzhledem k tomu, že 30. září má nová vláda projednávat definitivní verzi koncepce, která byla připravena týmem ministra Tvrdíka, považujeme za seriózní, aby nejpozději do 30. září tato nová vláda také definitivně podepsala smlouvu o nákupu 24 Gripenů, samozřejmě za předpokladu, že tuto smlouvu, resp. omlouvám se za nepřesnou formulaci, zákon o finančním zabezpečení, schválí na svém pozítřejším zasedání Senát Parlamentu České republiky."

Nejde tedy v žádném případě o odklad rozhodnutí, což by byla racionální varianta, ale pouze o odklad podpisu. Je zásadním nepochopením, že vláda nerespektuje omezenost svého mandátu vnucovat Parlamentu tváří tvář základním námitkám rozhodnutí, za jehož realizaci mají nést odpovědnost vlády příští. Věcné důvody pro nákup těchto letadel budou existovat stejně půl roku po volbách jako důvody proti.

16) Domnívám se, že je naší povinností i povinností Poslanecké sněmovny tento návrh zamítnout. Pokud se ve svých námitkách mýlíme, může náš omyl napravit a pochybnosti vyjasnit příští Parlament, aniž dojde k zásadnímu poškození naší obranyschopnosti nebo ekonomické situace. To ostatně dokumentoval předkladatel tím, že posun data 30. června, které se do této chvíle jevilo jako nedotknutelné a po kterém, jak říkal premiér Zeman v Poslanecké sněmovně by hrozilo zvýšení cen této zakázky o 10 až 15 mld. korun, což by mimochodem přiblížilo cenu jednoho letounu v ceně 100 mil. dolarů, tedy ceně, za kterou se technika tohoto typu nikde na světě nenakupuje, doufám také nakupovat nebude.

Může tedy náš omyl a pochybnosti vyjasnit příští Parlament, aniž dojde k zásadnímu poškození naší obranyschopnosti nebo ekonomické situace. Pokud máme ale pravdu, znamenalo by schválení tohoto projektu katastrofu, která již napravit nepůjde.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pane předsedo, na své 20. schůzi 29. května t. r. přijal usnesení, ve kterém navrhuje Senátu Parlamentu České republiky zamítnout tento návrh zákona. Děkuji vám.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Nyní má příležitost vystoupit zpravodaj Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Milan Balabán. Prosím, pane senátore.

Senátor Milan Balabán: Děkuji. Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, pan předseda Žantovský svým způsobem ve své řeči nastínil celý okruh problémů, který byl diskutován i na našem výboru, já se ale soustředím především na ty otázky ekonomické, i když si dovolím jedno odbočení k otázce systémové.

Tou zásadní otázkou v té oblasti systémové, kterou jsme diskutovali i u nás na výboru, je zasazení tohoto kontraktu do koncepce obrany České republiky a plnění našich aliančních závazků. Zde je pro mě systémově odlišný názor na zajištění obrany našich odpovědných orgánů, čímž mám na mysli vládu, armádu nebo generální štáb oproti názoru politického vedení a vojenského plánování NATO docela problémem a pan předseda Žantovský už tady toto naznačil.

Já se obávám, že ignorování tohoto rozporu a signálů přicházejících z Bruselu povede jen k další marginalizaci České republiky uvnitř i vně Aliance. Z toho vyplývá i konstatování, které už tady zaznělo, že akvizice Gripenů, a tento název je z nadpisu tohoto zákona, proto se o tom zmiňuji, nemá s NATO nic společného a je čistě českou záležitostí, a proto se představitelé Aliance k tomuto problému ani nevyjadřují.

Ale přejdu k ekonomice celé transakce. Z hlediska rozpočtového hospodaření je nejdůležitější zajištění finančních prostředků pro nákup a provoz. Obojí lze shrnout do analýzy a vyčíslení nákladů na životní cyklus dané kapitálové investice v průběhu jejího života jako ceny za zvýšení bojové hodnoty systému obrany státu. A jelikož důležitým prvkem celé transakce jsou offsety, je nutné do přijatých kalkulací zahrnout i odhady příjmů státní pokladny.

Tyto výpočty je nutné provést na základě metodiky současné hodnoty budoucích finančních toků, a takto získanou hodnotu je pak nutno konfrontovat s možnými alternativami podrobenými stejné metodice. Jako alternativy při zachování stejné úrovně bojové hodnoty předmětné investice pak můžeme hodnotit různé úrovně plnění offsetových programů, akvizice různých typů letounů nebo jiného typu ochrany vzdušného prostoru České republiky.

A pokud tyto analýzy nejsou předloženy, kriticky zhodnoceny, a teď zdůrazňuji nezávislým orgánem, není se o čem rozhodovat. Je třeba brát striktní investiční postupy v komerční sféře za jedině použitelné, byť zákazníkem a koncovým uživatelem je český občan, tedy daňový poplatník, nebo možná právě proto.

Dále je zde otázka provozních nákladů. Neprošlo bez povšimnutí, že se cena letové hodiny v čase měnila, přičemž metodika výpočtu nebyla nikterak průkazně specifikována. Barevné sloupečky vedle sebe, které mají demonstrovat provozní náklady, jsou sice velice hezké, ale pro mne nepřesvědčivé, a proto všechny ty podpůrné informace, které jsme dostali, byly pro mě nespolehlivé, protože neumožňují kvalifikovaný odhad provozních nákladů a jejich vliv na rozpočtovou kapitolu Ministerstva obrany v průběhu příštích deseti let.

Je na místě tvrzení, že tato investice bude realizována na úkor jiných dlouhodobě plánovaných aktivit a organizačních změn, z nichž nejdůležitější bude oblast mandatorních výdajů, tím myslím zejména osobních výdajů v důsledku profesionalizace.

Pan předseda Žantovský hovořil o hodnocení ze strany Aliance a jejích obav ze zařazení tohoto programu. Já si myslím, že bychom se nemuseli obávat tohoto pohledu, kdyby naše hodnocení v rámci Aliance nemělo známku PUR. Zásadně je třeba, aby Ministerstvo obrany poskytlo komplexní finanční model struktury svých střednědobých výdajů založených na svých zákonných potřebách, na potřebách výstavby sil, včetně závazků přijatých ČR vůči Alianci.

Jen po prezentaci a obhajobě takového modelu obsahujícího i výdaje na nákup nadzvukových letounů bude možné jeho financování zodpovědně projednat. Vlastní ekonomika nebo financování, které je navrhováno v materiálu, tak samozřejmě vykazuje určité výhody nebo vyšší efektivnost proti původnímu návrhu financování, kdy vlastně původní nabídka dodavatele letounů představovala částku 76,9 mld. Kč a při připočtení všech poplatků jsme se dostávali na hodnotu 85,6 mld. Kč. To znamená varianta, která je předkládána, která je vlastně podporována Českou exportní bankou, snižuje náklady na financování zhruba o 20 mld. Kč. Ale chci zdůraznit, že z hlediska dlouhodobého přístupu k uvolnění finanční prostředků na vlastní nákup letounů je zcela nepodstatné, jestli se tento realizuje jednorázově z rozpočtu nebo z prostředků získaných privatizací nebo z úvěrů. Současné hodnoty těchto alternativ jsou stejné, i když opticky a politicky platby rozložené do budoucnosti a realizované jinými vládami a jinými parlamenty tak asi moc nebolí.

A ještě několik poznámek k offsetům. Už jsme tady hovořili o offsetových optimistech a pesimistech. Jsou někteří, kteří si od offsetů slibují novou hospodářskou revoluci v ČR. Ale dá se říci, že z objektivního hlediska,jsou offsety ekonomickou alchymií. Tím jediným významným příkladem, úspěšným příkladem offsetů, je Finsko, kde došlo po offsetovém programu k hospodářskému růstu.

Já bych tady možná upozornil, že se jednalo o dodávky F18, kde byl dodavatel Boeing a tím efektem byla Nokia. Ale dopovím i výsledek, který tady toto mělo - a ten bych chtěl docela zdůraznit. Vláda Spojených států na základě právě tohoto projektu postavila offsety mimo zákon jako prostředek narušující podmínky otevřené obchodní soutěže na primární objekt offsetů. Oznámené investiční portfolio spojené s Gripeny nesvědčí o nastupující technické revoluci. Hightech tvoří cca 3 % objemu a v případě realizace spíše věští investiční dumping výrobních procesů s nízkou přidanou hodnotou a řadu projektů, které se budou realizovat a některé se realizují již dnes - ať už k transakci dojde nebo nedojde.

Myslím si na druhou stranu, že je to pochopitelné, protože dodavatel má jen konečné množství offsetových prostředků, zejména v té oblasti "Hightechu", tak jimi velice šetří. Já bych ještě možná k té problematice ve vazbě na offsety a na Spojené státy zdůraznil jednu věc. Vzhledem k tomu, že nejsilnějším proponentem legislativní prohibice ve Spojených státech byly zaměstnanecké odbory a zájmové organizace daňových poplatníků, tak je otázkou, jak se tyto skupiny budou tvářit ve Velké Británii a Švédsku až zjistí, že jejich země budou kráceny o investice a s nimi spojené pracovní příležitosti a daňové příjmy, zejména když budou samy pokrývat 40 - 50 % hodnoty zakázky, která je tvořena ve Spojených státech. Myslím, že George Bush starší kdysi označil podobný příklad v ekonomii za příklad "woodoo ekonomiky".

To vše, co jsem vám řekl, vedlo Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na jeho 34. schůzi dne 29. května t. r. ke stanovisku, ve kterém doporučuje Senátu Parlamentu ČR návrh zákona zamítnout. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane zpravodaji a ptám se, zdali někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový tady není, a proto otevírám obecnou rozpravu. Mám tu tři písemné přihlášky do rozpravy. Promluví postupně senátoři Vladislav Malát, Josef Zieleniec a senátor Pospíšil. Pan ministr může promluvit kdykoliv. Prosím.

Ministr vlády ČR Jaroslav Tvrdík:Já využiji svého práva jenom s jednou technickou poznámkou. Já se potom pokusím reagovat na některé připomínky zpravodajů, ale přece jenom minimálně jedna mě skutečně zvedla k tomuto pultu. Já jsem doposud žil v domnění, že je třeba oddělovat zpravodajské zprávy jako objektivní dokumenty od svých vlastních názorů a pocitů a že by zpravodajové měli být fundovaní a kompetentní. Nemohu nereagovat na to, co řekl pan senátor Balabán. Jestliže vláda Spojených států amerických postavila offsetový program mimo zákon, tak se potom ptám, kdo se uchází s offsetovými programy ve vypsaných tendrech v Rakousku, Polsku. Uchází se tam vláda Spojených států - firma "Loggie". A základními požadavky těchto dvou mocností jsou offsetové programy. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane ministře. Slovo má senátor Vladislav Malát.

Senátor Vladislav Malát: Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já mám oproti zpravodajům tu výhodu, že mluvím sám za sebe a proto věnuji několik slov pozicím, z jakých já, mírumilovný člověk, ekonomikou se nezabývající, zde vystoupím.

1,5 roku jsem členem delegace naší republiky v Parlamentním shromáždění NATO. Předtím jsem byl 2 roky členem analogické delegace v Západoevropské unii. Z posledního shromáždění, mám na mysli plenární shromáždění NATO, konaného v Sofii, jsem se vrátil v úterý. Účastníky těchto shromáždění jsou politikové orientovaní na obranu, nikoliv vojenští specialisté. K takovým politikům se tedy neskromně řadím i já.

Na všech třech zasedáních Parlamentního shromáždění NATO, kterých jsem se zúčastnil, byla vždycky jako jeden bod projednávána jakási zpráva o stavu Aliance, která také vždy obsahovala kapitolu o situaci ve třech nových členských zemích, tedy Polsku, Maďarsku a u nás. Ani jednou tam nebyla zmínka o tom, že bychom byli slabým místem Aliance v oblasti zabezpečení svého vzdušného prostoru nadzvukovým letectvem. Mimochodem - ze tří nových členských zemí tam byla - mluvím teď o zprávě poslední - kritická slova jen na adresu Maďarska, a to za příliš malý podíl HDP věnovaný na obranu. Našich 2,2 % je přijímáno dobře.

Toto je moje přímá zkušenost z Parlamentního shromáždění NATO, a ta mě spolu s faktem, že vím, že peníze potřebujeme také jinde, vede k tomu, že já tento návrh nepodpořím. Děkuji vám.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego. Nyní se písemně přihlásil do rozpravy pan senátor Josef Zieleniec.

Senátor Josef Zieleniec: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Málokdy projednáváme tak závažnou normu, jakou projednáváme dnes. To už bylo zdůrazněno ve zprávách zpravodajů. Ale také málokdy projednáváme věc, která je tak jednoznačná.

Většinou vážíme jako na lékárnických váhách různé aspekty problému. Pokusím se ukázat, že problém, který dnes projednáváme, je mimořádně průhledný, a to přes jeho technickou složitost, a že rozhodnutí, které je navrhováno vládou, je mimořádně špatné.

Začněme od poměrně jednoduché věci, která dnes ještě nebyla zmiňována, a to od takové drobnosti, že z původního výběrového řízení, do kterého se přihlásily věhlasné firmy jako Lockheed Martin, Boeing, Tasolt, Eurofighter, SAAB, všechny ostatní firmy odstoupily s poukazem na neprůhlednost tohoto řízení. Kdybyste kdokoliv z vás stavěli třeba rodinný domek a požádali architekta, aby vám zařídil věci, aby uspořádal výběrové řízení, tak poté, co by za vámi přišel s tím, že z pěti firem, které jste vybrali, že mají být vyzvány k předložení nabídek, čtyři odstoupily, pak pro vás to bude nepochybně signál, v lepším případě, k nařízení architektovi, aby zopakoval výběrové řízení, ale spíše pro povahy rozhodnější by to byl důvod k tomu tohoto architekta vyhodit.

Nemusíme zkoumat žádné technické detaily. Už sám fakt, že jsme byli zbaveni možnosti porovnat nabídky, postavit proti sobě konkurenci a v tvrdém vyjednávání právě s využitím konkurujících si nabídek vyjevit pravdu, tak my jsme byli postaveni před alternativu jednoho jediného dodavatele.

Kdyby takto probíhalo jednání v libovolné obci a o to se pokusil starosta, tak v lepším případě ho sesadí, v horším na něj podají trestní oznámení.

Zdůrazňuji to proto, že celý problém nákupu systému nadzvukových stíhaček má poměrně jednoduché a průhledné souvislosti a mechanizmy, a vůbec se nemusíme trápit tím, že nerozumíme technicko taktickým parametrům letounu, nerozumíme těm či onem souvislostem.

Toto je první důvod, a stačil by k tomu, abychom dnes každý s čistým svědomím zamítli předložený návrh. Takových problémů je tam ale samozřejmě mnohem víc a všechny jsou podobně průhledné a jednoduché. Kupujete-li pračku nebo ledničku, pak první, co uděláte je, že se zeptáte svých přátel a známých, jak jim slouží lednička či pračka, kterou si chcete koupit. Není jednoduššího způsobu, jak si ověřit v návalu reklamy jednotlivé parametry takového výrobku. My to udělat nemůžeme, a to z jednoduchého důvodu. Nikdo takový totiž není, na koho bychom se mohli obrátit. Není nikdo mezi našimi přáteli, tzn. ve státech Severoatlantické aliance, přestože tam probíhalo několik tendrů a tyto stíhačky tam byly nabízeny. Není dokonce, až na výjimku, kterou zmíním, nikdo na světě, s výjimkou země, která to vyrábí, a tou je Švédsko.

Jediný nákup, který se uskutečnil, byl v Jihoafrické republice, nákup, který mimochodem provázel i na africké poměry nebývalý korupční skandál. Nemůžeme použít ani další běžný způsob, kterým se při kupování složitějších věcí řídíme. Uvědomme si, co kupujeme. Moderní systém letecké obrany, který se opírá o nadzvukové stíhačky, je jedním z nejsložitějších technických děl, jaká člověk kdy vymyslel. Kdybychom je položili vedle sebe, napíšeme několik položek: raketoplán, kosmická stanice, moderní letadlová loď, a hned vedle toho napíšeme moderní systém obrany, který stojí na nadzvukových stíhačkách.

Už jsme slyšeli, že je to největší zakázka v dějinách země, zakázka, jejíž finanční důsledky jsou mnohem větší než předpokládaných 50 miliard korun. My jsme se tento systém rozhodli koupit v podmínkách, kdy nemáme srovnání konkurenční, uživatelské. Jsem přesvědčen, že je velmi důležité, abychom si přeložili do běžného jazyka, co vlastně tímto děláme. Každý, kdo hospodaří, jsou mezi vámi starostové, podnikatelé, ví, co to je 20 milionů korun, mnozí vědí, co to je 150 milionů korun. Sto miliard, protože o takové částce v průběhu příštích deseti, patnácti let jednáme, je z tohoto hlediska částka, kterou si myslím, každý z nás, musí přeložit na deseti či třistamilionové částky, které souvisejí s jeho starostováním, podnikáním atd., na částky soukromé kapsy je to samozřejmě nepřeložitelná suma.

Pojďme dál. Jak vidíte, vůbec se nepouštím do problémů technických, do problémů kvality tohoto stíhacího letounu. Nemyslím si, že je to problém zásadní. Zásadním problémem je, aby Česká republika, daňoví poplatníci, když stojí před faktem, že mají vynaložit takovouto částku a udělat takovéto rozhodnutí, věděli, že byly uvedeny do chodu všechny mechanizmy, které nám pomohou takovéto rozhodnutí učinit. Jsem přesvědčen, že nebyl uveden do chodu ani jeden takovýto mechanizmus. Lze se jen ptát, jak je možné, že s takovou vehemencí se prosazuje tak průhledně špatně připravené rozhodnutí pokud jde o fungování tohoto obraného systému v rámci Aliance.

Víte, že se mluví o interoperabilitě, kompatibilitě a spolupráci. To jsou důležité pojmy, ale jsou to pojmy především technické, které jsou zaříditelné nákladným, ale technickým vybavením. Nechci se přít s kolegou Tvrdíkem, že tyto letouny příslušná zařízení budou mít na své palubě, že pozemní systémy budou pro to vybaveny. Ale existuje něco, co je, podle mého názoru, z hlediska interoperability závažnější než tyto parametry, něco, co vůbec nebylo zmíněno ani panem ministrem, ani nikým, kdo tento nákup obhajoval. Je to otázka spolupráce naší armády, našeho letectva s letectvy spojeneckých zemí.

Vy víte, že provozování nadzvukových systémů vyžaduje složité školící zázemí, vyžaduje pilotní školy, vyžaduje důkladné bádání v oblasti taktiky a vyžaduje zkušenosti. Všechny tyto věci nám, bohužel, přesně řečeno našim pilotům, budou uzavřeny, protože náš pilot nebude moci absolvovat výcvik v žádné z proslulých leteckých škol v členských zemích NATO, právě proto, že je to kvalifikace unikátní, velmi těsně spojená s konkrétním typem stroje.

Zbude nám tedy už jenom ta technická kompatibilita, která, jak říkám, není klíčová.

Letoun JAS Gripen, který se takto dostal na naše stoly, aniž jsme měli možnost se podívat na fungování standardních mechanizmů při koupi a prodeji, je také letoun, který má jiné takticko-technické parametry a tudíž i otázky taktiky boje budou muset být předmětem téměř od začátku nového bádání, vývoje a budou to otázky, pro něž budeme mít jen málo pevných bodů.

Zatímco letouny, které létají v zemích NATO, jsou vyráběny v tisících kusech, prošly válečnými konflikty, tak my jsme se odhodlali jako malá země, která počítá skutečně korunku ke korunce, zkoušet prototyp jednoho z nejsložitějších technických děl na světě, zkoušet ho bez možnosti komparace a využití zkušeností našich spojenců.

Nevím, zda má smysl jít do dalších podrobností. Jsem přesvědčen, že už tyto věci, které jsem předložil, každého člověka, který je jen zběžně obeznámen s technikou jakéhokoliv nákupu čehokoliv, musí varovat proti tomuto ukvapenému rozhodnutí.

Chtěl bych se vyjádřit k problému offsetu, který je často používán jako dodatečný argument pro nákup. Už o pochybnosti celé filozofie offsetu se zmínil přede mnou kolega Balabán. Má pravdu. Buď chceme zajistit obranu země dané kvality, nebo nechceme. Chceme-li, tak musíme k tomu koupit zbraňový systém. A to, co je k tomu přibalováno, z tohoto hlediska není důležité.

Chci ještě upozornit, že celý argument doprovodných investic, tedy offsetu, je matoucí i z ekonomického hlediska a je pokaždé, kdy je používán v jakékoliv zemi, je předmětem velkých střetů. A jen málokdy se offsetový program osvědčí. Nikdy, nikdy a nikde se neosvědčil a nenaplnil offsetový program řádu 150 % transakce v té velikosti, v jaké je navržen vládou České republiky pro schválení zde.

Jsme nejenom ti, kteří budou zkoušet jedno z nejsložitějších technických děl na světě jako první či jedni z prvních. Jsme také ti, kteří si naplánovali offsetový program, který nemá obdoby, který se nikdy v takovém rozsahu z hlediska objemu kontraktu nepovedlo uvést do života.

Celý smysl offsetového programu je věc, která je známa z marketingu, a vy, kteří chodíte nakupovat, o ní také dobře víte. Vidíte-li někde dva šampony a přibalenou k tomu štětku na záchod, tak víte, že zde něco nehraje, že tady se někdo pokouší vám prodat něco, co možná nepotřebujete, ale především způsobem, který vám znemožní racionální kalkulaci.

To je jedna stránka věci. Offset tohoto typu je pro ty, kteří neumějí počítat nebo nechtějí počítat.

Existuje offset jiného druhu pro ty, kteří umějí až moc dobře počítat. A já ho přirovnám k tomu, když benzinová čerpadla, která prodávají nejdražší benzin, tomu, kdo si tam natankuje, dají guláš. Tam počítají s tím, že ten člověk neutrácí vlastní peníze. Ten člověk utrácí peníze svého zaměstnavatele a velmi dobře vědí, proč mu ten guláš dávají.

Každopádně v obchodech, které jsou zaměřeny pro profesionály, kde nakupují ti, kteří musejí počítat a musejí přemýšlet vážně o tom, co dělají, žádné štětky na záchod k šamponu nebalí.

Jestliže se tedy podíváme na náš offsetový problém z tohoto hlediska, tak si musíme uvědomit, že platí staré přísloví, které Angličané formulují slovy, že není oběda zadarmo, že offsetové programy jsou z něčeho pořízeny. Buď jsou to investice, protože ten, kdo investuje, má pocit, že se mu to vyplatí. Pak nemusí nic dostat a nemusí mít k tomu žádné nákupy letadel. Nebo ten, kdo investuje, má pocit, že by mohl investovat jinam, ale investuje tady. A potom musí něco dostat. A nedostane to z peněz, které spadnou z nebe. To jsou ty peníze, o kterých dneska hlasujeme. To nejsou žádné jiné peníze.

Každý ví, že chce-li mu obchodník nabídnout nějakou výhodu, tak nežádá přibalit štětku na záchod, ale žádá rabat, žádá slevu. A tu slevu případně použije pro něco, co si potřebuje pořídit, co má pod plnou kontrolou, co je přesně zúčtovatelné podle zvyků a účetnictví jeho firmy. V našem případě podle zvyků účetnictví našeho státního rozpočtu a jeho předpisů. Tento rabat by mohl být použit třebas podle politického rozhodnutí na investiční pobídky, na daňové úlevy, na cokoliv. A jsem přesvědčen, a vyplývá to z prosté úvahy, že by přinesl mnohem, mnohem víc.

Na závěr se chci zmínit o jedné věci, která je možná v tomto případě ne klíčová, ale jsem přesvědčen, že to musíme vzít na vědomí. Skutečnost, že zástupci výrobců ze zemí Severoatlantické aliance odstoupili od tendru z důvodu jeho malé průhlednosti, není věc, která je zadarmo z hlediska zahraničně politických vztahů, není věc, která se zapomene, která nevrhne stín na to, jakým způsobem je republika, její serióznost, její angažovanost pro věc společné obrany vnímána. A to, že se to děje v nervózním spěchu, bez politického souhlasu, jak se sluší v případě tak závažné koupě dotýkající se tak nadstranické věci, jakou je zbrojní program, který ovlivní celé generace. Já jsem přesvědčen, že neexistuje možnost, aby vedla úvaha jinam, než k tomu, co doporučuji já - k zamítnutí tohoto předloženého návrhu. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane senátore. Nyní promluví senátor Jiří Pospíšil. Po něm budou mluvit senátoři Vítězslav Matuška, Milan Balabán a Mirek Topolánek. Prosím.

Senátor Jiří Pospíšil:Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, napřed jedna poznámka. Pan ministr ve své úvodní řeči řekl něco v tom smyslu, že vlastně v materiálu se slovo Gripen nevyskytuje, nevím přesně, jak to řekl. Ale pan ministr se mýlí, když říká, že se to slovo tam nevyskytuje. Vyskytuje se v návrhu zákona 12krát, z toho 2krát v poznámce, což pravda není úplně součást textu, dále 9krát přímo v textu a jednou přímo v názvu. Přečtu vám jméno toho zákona - je to "Návrh zákona o financování pořízení 24 nadzvukových letadel JAS 39 Gripen", a pak to nějak pokračuje.

Teď k mému příspěvku. Budu vycházet ze situace protivzdušné obrany naší země v NATO a také z ekonomické situace naší země a priorit, na kterých jsme se dohodli. Znám aspoň povrchně požadavky integrované protivzdušné obrany NATO, znám aspoň povrchně některé strategické studie NATO. Zato mi chybí některé odpovědi na nedopracované otázky obrany této země. A jedna věc, která bude v mém příspěvku nejdůležitější - to, že vůbec nevíme o tom, že bychom se rozhodli změnit prioritu rozdělení nákladů v naší zemi, tzn. nikdy jsem neslyšel o tom, že by kdokoliv jednal s kýmkoliv v této zemi o tom, že zvýšíme prostředky na obranu této země. Zatímco o hladině, na které jsme se domlouvali, proběhla diskuze velmi seriózní, velmi vážná, slíbili jsme to svým partnerům, určitou hladinu na obranu této země jsme slíbili svým partnerům v NATO - a dodržujeme ji. O jejím překročení vlastně není řeč ani teď. Přestože je toto zákon o překročení této hladiny.

Integrovaná protivzdušná obrana NATO počítá s pohotovostí čtyř nadzvukových letadel pro zajištění této obrany nad územím ČR. Nepředepisuje žádné zvláštní podmínky pro typ a stáří letadel. V současné době tyto podmínky plníme. Je pravda, že do budoucna mohou nastat problémy. Ostrých vzletů v rámci tohoto systému není mnoho. Jsou však potřebné. Pokud si vzpomínám, nejzávažnější v posledních letech byl vzlet ke kontrole boeingu, který se neidentifikoval. Za celou dobu našeho členství systém fungoval tak dobře, že nemusel padnout jediný výstřel. A to je nesporně pozitivní fakt. NATO nepočítá s žádnými dalšími nadzvukovými letadly, které by nadto měla ČR vyčlenit pro potřeby NATO. NATO samo o sobě v této kategorii letadel, tzn. nadzvukových stíhaček, má přebytek letadel, i když jim chybí jiné druhy zbraní, dokonce i některé druhy letectva. Část stíhaček odpočívá v amerických pouštích a mohou být kdykoliv do vojenských jednotek NATO začleněny. Dle strategických studií nehrozí žádné nebezpečí vojenského útoku proti území členských zemí NATO v nejbližších x-letech.

Snižuje se nadále pravděpodobnost vojenského konfliktu na území členské země NATO, zvyšují se samozřejmě jiná nebezpečí, o tom už tady mluvil pan předseda výboru, tj. nebezpečí terorizmu a tzv. asymetrických hrozeb, a to i na území členských zemí. Nadzvuková stíhačka v tomto případě není efektivním druhem zbraně, jak se prokázalo i při největším teroristickém útoku. Neznám případ, kdy nadzvuková stíhačka efektivně zasáhla proti teroristům.

Z toho, co jsem tady řekl, pro nás vyplývá, že pro nás bude potřeba zajistit, ať už smluvně v kooperaci s jinou armádou nebo samostatně - osm letounů, které budou moci operovat nad územím našeho státu v reálném čase. Tohoto úkolu se samozřejmě lze zhostit různým způsobem. Pokud bychom toto chtěli zajistit samostatně, bylo by zapotřebí zakoupit nejméně deset letadel, spíše však čtrnáct (nemusím říkat, proč), letový simulátor, testovací a opravárenské soubory a zbraně pro tento počet letadel a jiné méně drahé produkty do systému.

Letoun JAS Gripen, pokud bude vyvinuta jeho verze vyhovující interoperabilitě, protože zatím taková verze nelétá, by mohl samozřejmě tento požadavek splnit, stejně jako řada jiných letadel. Nákup, řekněme v té větší mé variantě - čtrnáct letadel - by byl poněkud dražší na jedno letadlo, celkově však výrazně levnější než nákup dvacetičtyř letounů.

Já si dovedu představit, že prostě nakupuji i věci; tady byly krásné analogie, které nevyužiji úplně, ale dá se taky nakoupit věc, kterou budu používat společně s někým nebo ji budu pronajímat na dobu, kdy ji nepotřebuji anebo si ji budu pronajímat. Náklady by tedy šlo snížit v kooperaci s některou zemí, která by provozovala nebo bude provozovat stejný typ letadla. Testovací a opravárenské soubory by samozřejmě mohly být využívány společně. Mimo popsaný způsob zajištění existuje řada jiných možností, jako jsou leasingy apod. Co se týče počtu letadel, myslím si, že mou úvahu docela podporuje to, že Maďarsko si právě zapůjčuje čtrnáct těchto letadel. Co se typu letadla týče, je otázkou, zda nakoupit starší dnes zakonzervovaná jiná letadla, která by stála méně a někdy i významně méně než nová, zatím neexistující britsko-švédská letadla.

Tady bylo řečeno, že by se problém vyřešil na 30 let. Já se obávám, že problém vyřešit na třicet let, že je to bláhová úvaha při prudkosti vývoje a i změnách vývoje nebezpečí v dnešním proměnlivém světě. A že řešení, která budou levnější a budou budoucnost předvídat na kratší dobu, se ukáží jako efektivnější, než se rozhodnout, že na třicet let to zajistíme nějakým způsobem, který se pak může ukázat jako zcela jdoucí mimo vývoj, který mezitím uhne.

Prosím vás, nejdůležitější argument, teď to trošku rozeberu. Naše země vydávala v 90. letech na obranu méně. Když jsme se hlásili do NATO, tak jsme slíbili, že rok co rok budeme zvyšovat o 1/10 HDP naše výdaje na obranu, až na hladinu 2,2 % HDP. A to opravdu plníme, i když se skřípajícími zuby lidí, kteří vidí i jiné priority. Každá desetina procenta HDP by mohla řešit jiné problémy v jiných, stejně, řekl bych, potřebných oblastech. Ale my ty 2,2 % plníme.

Neproběhla vůbec žádná debata mezi významnými politickými silami o tom, že z ničeho nic zvýšíme po dobu 30 let toto procento. To může být řešeno dvojím způsobem. Buďto opravdu provedeme to zvýšení a zůstanou nám výdaje na kapitolu obrana stejné, pak můžeme provádět reformu armády a můžeme si říct, ano, rozhodli jsme se obecně a celkově zvýšit výdaje na obranu naší země.

Ale pak už nemluvíme o 2,2 % HDP, to budou pouze v té kapitole, anebo se rozhodneme, že budeme držet náklady na úrovni 2,2 %, pak budeme provozovat dva typy letadel a jinak v podstatě už nic.

Protože pak by musela při dodržení této úrovně kapitola Ministerstva obrany výrazně poklesnout. To je ale debata, která se měla vést a nevedla. To je debata, která mi připadá klíčová. To je debata, jaké postavení bude mít obrana ve struktuře našich výdajů, protože problémem naší země není jenom obrana.

My tady můžeme vyřešit problémy obrany naší země, když na to dáme 4, 2,5 nebo kolik peněz, ale především se domnívám, že prostě to nesmí proběhnout ve skrytu právě tímto zákonem, ale že se o tom musí vést seriózní debata a ta se prostě nevedla a do teď se nevede a teprve teď ji tady otevíráme. Jsme připraveni zvýšit výdaje na obranu této země, jsme připraveni snížit výdaje na dálnice, na školství, na výzkum, jestli ano, pak schvalme tento zákon. Jestli ne, pak ho neschvalujme.

Vláda udělala vstříčný krok. Odsunula své rozhodnutí, já myslím, že bychom mohli udělat další vstřícný krok a dopřát vládě další prostor ne k tomu, aby podepsala za několik měsíců tu smlouvu ve stejné podobě. Dopřejme jí další prostor k jednání, a to tím, že tento zákon neschválíme. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego. Nyní má slovo senátor Vítězslav Matuška.

Senátor Vítězslav Matuška:Já vám děkuji. Pane předsedo, vážený pane ministře, vážené a milé kolegyně senátorky, kolegové senátoři, bylo zde řečeno, že dnešní projednávání tisku č. 334 je velice důležité, jak se to stává zřídkakdy v tomto tělese. Jedná se o návrh zákona o financování pořízení 24 nadzvukových letadel JAS 39 Gripen a o změně některých zákonů s tím souvisejících.

Celá tato situace s nákupem víceúčelových nadzvukových letadel – supersoniků – vlastně vznikla u předchozí vlády, kdy poprvé reagovala v březnu r. 1997, tedy před více než pěti lety na tento problém a od té doby byla učiněna celá řada kroků.

Ten poslední krok učinila současná vláda před dvěma dny a informoval nás o tom dopisem, kde je dnešní datum, pan ministr obrany Jaroslav Tvrdík. Já velice kvituji z hlediska politického i z jiných hledisek, že vláda České republiky svým rozhodnutím před dvěma dny umožňuje další vládě, která vznikne nepochybně v brzké době, za několik týdnů po volbách nejpozději, aby završila, aby se dále zabývala a ukončila tuto dlouholetou a velice významnou záležitost náročnou z hlediska rozhodnutí politického, z hlediska rozhodnutí strategického, vojenského i finančního.

Já to kvituji zejména proto, že tuto dohodu inicioval pan ministr obrany s konsorciem SAAB Systém Švédsko-Anglie o prodloužení platnosti dojednané ceny a dalších podmínek nákupu nadzvukových letadel Gripen do 30. září 2002, tedy o přesně tři měsíce déle – prodloužení lhůty – tak aby kontrakt mohl být posouzen a podepsán ministrem obrany nové vlády zformované po červnových parlamentních volbách, tj. citace z dopisu.

Dále ovšem je tu ještě jedna možnost, že o kontraktu může rozhodnout nová vláda a je zde uvedeno, že to není pro svou složitost krok pro jednu vládu této země, což je zcela jistě pravda, aby nová vláda o kontraktu rozhodla ve stejnou dobu, kdy má schválit reformu a koncepci profesionalizace Armády ČR, tj. koncem září t. r.

My stojíme před hlasováním, které je velice očekáváno s velikým zájmem, ale nepochybně toto hlasování ovlivňují dva faktory dle mého názoru. Ten první, o tom jsem se před chvílí zmínil, to je to, že je to dlouhodobá záležitost. Značná část veřejnosti si neuvědomuje, že od výběru partnera, od podpisu smluv uplyne několik let, čtyři, pět, než dostaneme první letadla a první letadla dostaneme možná do deseti let nebo dvanácti let, a dále budou následovat offsetové programy ještě dalších několik let nebo celou řadu let, a protože volby jsou jednou za čtyři roky, není možné, aby tatáž vláda s velikou pravděpodobností od začátku do konce řešila ve stejném složení tento problém.

Další věc je, dobře víme, že za 14 dní jsou volby do Parlamentu České republiky – do Poslanecké sněmovny. Jsou to volby důležité a nepochybně dovoluji si poznamenat, že řada z nás by možná hlasovala jinak, než bude hlasovat dnes, kdyby to bylo bývalo před půl rokem, před rokem nebo za rok. Ale říci a vinit někoho, proč to není, to je otázka nemožná, protože vláda České republiky celou řadou postupných kroků řešila tuto situaci, která skončila před dvěma dny a o níž nás pan ministr obrany informoval dopisem s datem dnešního dne.

Já bych chtěl dále říci, že noví členové NATO, kteří byli přijati do Aliance v březnu r. 1999, všichni mají zájem o vybavení svých armád nadzvukovými letouny, ať jsou to Maďaři, ať jsou to Poláci, ať je to Česká republika, ale samozřejmě každá země, každá vláda je zcela v jiné situaci. A řeší tento problém nebo tuto složitou otázku v rámci svých možností.

Maďaři zvolili cestu pronájmu, leasingu, dobrá, je to uvedeno v materiálech, které nám dal pan ministr obrany Jaroslav Tvrdík a které jste si zajisté prostudovali. Já se domnívám, že se může stát, že za pět let zjistí, že to byla záležitost ještě nákladnější, než kdyby si to koupili sami. Poláci jednají samozřejmě rovněž s příslušnými partnery o vybavení nadzvukových letadel své armády a mají svá specifika a mají své zájmy a totéž se týká České republiky.

Jak jsme informováni, a padlo to i na schůzi Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost před dvěma dny, kdy jsme se tímto problémem zabývali 3.20 hod., tak padla otázka spolupráce vrchního velení Armády České republiky s maďarskou stranou, s polskou stranou atd. Jsme informováni a nejen na výboru našem zahraničním před dvěma dny, ale již dříve, že vrchní velení české armády - a možná o tom bude hovořit pan ministr obrany - podniklo celou řadu kroků a jednání a zahájilo jednání pokud jde o spolupráci i v leteckých silách atd.

Samozřejmě, že tato jednání jsou velice složitá, jsou to jednání dlouhodobá, ale mezi těmi našimi dvěma sousedy a Českou republikou jsou shodné stránky a ta spolupráce bude pokračovat.

V Poslanecké sněmovně padl názor - dobrá, nadzvuková letadla ano, ale za několik let, ne hned, protože na to nemáme peníze a není na to vhodná doba. Kdy tedy? Možná za pět let anebo déle! Já nemohu souhlasit s tímto názorem, protože nepochybně o něm bude asi hovořeno rovněž dále, protože za pět let nemusíme mít piloty, nebudeme mít letadla, ta, která máme, už budou v důchodu, už nebudou funkční a vlastně my jsme na dobré cestě k zániku tradičního velice kvalitního vojenského letectva Armády České republiky, a to jistě není cesta, kterou bychom chtěli a kterou bychom se chtěli dát.

Já jsem byl jedním ze tří senátorů zahraničního výboru před dvěma týdny v centru NATO a v Monzu jsem byl u vrchního velení spojeneckých sil NATO v Evropě. Tam jsme se dozvěděli řadu cenných věcí od styčných pracovníků NATO, ale dvě věci zajímavé - vztah Spojených států k offsetům. Já o offsetech budu hovořit ještě následně.

Spojené státy trvale přehodnocují svůj vztah k offsetům, ve smyslu pozitivním uznávají offsety a budou se jim věnovat, a to vidím jako klad.

Pokud jde na dotaz - nadzvukové letouny v Armádě ČR - NATO nebude zasahovat, protože vláda ČR rozhodla o nadzvukových letounech, NATO nemíní zasahovat do této problematiky. To je věcí vlády ČR a ČR a bylo řečeno, že když ČR bude mít nadzvuková letadla, že se v NATO najde jejich uplatnění.

Já osobně jsem zahraničnímu výboru dal návrh na schválení tohoto materiálu, o kterém dlouho hovoříme a možná budeme ještě dnes dlouho hovořit. Chyběly dva nebo tři hlasy, aby byl tento návrh schválen. Mne k tomu vede to, že já musím dát přednost řešení kvalitnímu, řešení profesionálnímu, řešení perspektivnímu a finančně odpovídajícímu.

Já jsem zde, vážené kolegyně a kolegové, slyšel od předřečníků celou řadu názorů většinou kritizující senátní tisk č. 334. Některé tyto závěry, které jsem slyšel, mě vedou k zamyšlení, některé mě vedou k úsměvu, ale bohužel já je musím v této chvíli vnímat v tom smyslu, že se mi zdají velice zjednodušené ve svém výraze, minusovém výraze k té problematice, o kterém hovoříme, ať se jedná o pět letadel, o financování, o klady, o offsety atd. atd.

JAS 39 Gripen je letadlo z několika typů letadel, které by mohly být eventuálně k dispozici. Letadlo nové a letadlo 4. generace - na rozdíl od těch ostatních. A já dávám přednost v každém případě řešení, které při schválení tohoto materiálu bude pokrývat perspektivu a zajišťovat perspektivu leteckých sil ČR na dobu několika desítek let, tzn. 30 let nebo více a ne v případě leasingu, anebo v případě neodsouhlasení na dobu pěti let - a co bude potom, to nikdo neví.

Já bych se chtěl ještě chvíli zabývat vyjádřením švédského ministra obrany Björn von Sydowa, který v dnešním deníku Právo - já budu citovat jeho dvě odpovědi na dvě otázky, které mu byly kladeny - vystoupil. Před dvěma týdny rovněž navštívil náš Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Pan ministr obrany pan Björn von Sydow byl dotázán otázkou: "Gripeny pro Česko vytvořily dojem, že mezi USA a Švédskem, resp. mezi Washingtonem a ČR panuje určité napětí. Je podle vás ve hře politika nebo obchodní soutěž?"

To je citlivá stránka. Hovořilo se tu o lobby - to letadlo nebo jiné letadlo, kolik letadel atd., kdy, proč a za jakých podmínek offsety atd., co za tím je.

Švédský ministr obrany odpovídá - cituji: "Takový typ velkého rozhodnutí o nákupu vede k silným konkurenčním tlakům. Je to tak vždycky. Tak či onak je důležité vědět, že Švédsko má s USA výborné vztahy, jak všeobecně, tak i v kontextu programu Gripen. Konec konců přes 40 % hodnoty každého Gripenu je amerického původu a spolupracujeme úzce s klíčovými dodavateli z USA, jako jsou General Electric - motory -. a Raytheon poskytující zbraně, jež budou pravděpodobně vybrány českým Ministerstvem obrany jak pro Gripeny, tak pro letadlo L159.

Všichni účastníci uznávají, že rozhodnutí musí udělat Češi a budou jej respektovat."

Dále byla švédskému ministrovi obrany položena další zajímavá otázka, a to je otázka týkající se offsetů a mně osobně velmi zajímá, kde a jak tyto offsety budou za několik let po dlouhou dobu realizovány, v kterých oblastech ČR. Např. severozápadní Čechy - nezaměstnanost 20 % a více, severní Morava, odkud pocházím - průměrná nezaměstnanost 16 % a někde - Karviná atd. více než 20 %.

Prosím, otázka na švédského ministra obrany byla následující: "Jednou z obav je realizace dohody o doprovodných programech - offsetech, přičemž někteří experti tvrdí, že jich nelze čekat více než polovinu."

Odpověď - cituji: "Jak společnost SAAB, tak britská BAE Systems - partneři Gripen International - mají skvělou a zdokumentovanou 30letou pověst dodávek offsetů podle přijatých závazků. Nezávislí konzultanti pracující pro Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR prostudovali jejich nabídku a navštívili všechny české offsetové partnery. Jejich závěrečná zpráva naznačuje, že průmyslová účast - offsety Gripenu - přesáhne hodnotu kontraktu během 10letého programu dodávek. Ti, kdo tvrdí něco jiného, prostě ignorují realitu."

Pokračuji a závěr citátu pana ministra obrany Švédska Björn von Sydowa: "Řekl jsem vašemu ministrovi obrany a svému kolegovi Jaroslavu Tvrdíkovi, že švédská vláda sehraje svoji úlohu, aby společnosti dodaly vše, co podle závazků mají. Už nyní - ještě před kontraktem o Gripenech - poskytují vaší zemi velmi reálný průmyslový prospěch, což se dále rozvine po kontraktu."

Dámy a pánové, kolegyně a kolegové. To, co jsem zde řekl, a já nemám důvod nevěřit odborníkům, profesionálům, gentlemanům z Anglie, Švédska nebo jiných zemí - je něco jiného, než jste slyšeli v předcházejícím vystoupení.

Z důvodů, které jsem zde řekl, já v každém případě podpořím senátní tisk č. 334.

A na závěr, prosím, mi dovolte ještě jedno přirovnání. Mně to připadá - to naše rozhodování se v nelehké době a poměrně komplikované situaci jako bychom si dlouhou dobu předpláceli, objednávali vstupenku na nějaký expres. A my jsme tu vstupenku dostali, my jsme ji dostali v kvalitní cestovní třídě, my jsme ji dostali za cenu, která není malá a ten expres nás má dovézt do cíle. Ten cíl není blízký, ale ten cíl je významný a není zase až tak vzdálený. A mnozí z nás nevědí, zda mají do toho expresu nastoupit, někdo váhá a říká si, bude jiný expres, který bude lacinější, který bude pozdější a možná, který předjede ten první expres. A já se tam dostanu možná lépe a laciněji.

Já se naopak domnívám, že nebude jiný expres a že bychom měli využít toho, co teď máme a vybrat si to nejlepší, co tady je řečeno. A dát na argumenty, na fakta a ne na dohady a na nepodložené názory. Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Nyní zde mám dvě písemné přihlášky, které mají přednost, pokud nechce s právem přednosti vystoupit předseda klubu ODS Mirek Topolánek. Nikoliv. Takže první z těch písemně přihlášených je pan senátor Miroslav Coufal. Prosím.

Senátor Miroslav Coufal: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, úvodem bych chtěl říct, že Českolipsko a část Liberecka, což je můj volební obvod, nemá v kolonce plánovaných offsetových programů žádnou položku, tzn., že nejsem vázán nebo nemám přímý zájem na tom, aby zde tento návrh zákona prošel.

Úvodem bych chtěl ještě říci, že jsem neměl štěstí letět v F 18 jako kolega Žantovský a tudíž ani v tomto bodě se necítím být předpojatý.

Slyšel jsem dnes a ještě pravděpodobně uslyšíme k tématu nákupu nadzvukových letounů různé názory. Nikdo zde ale nepopsal skutečnou podstatu toho, proč proti projektu vystupuje skupinka zavilých, zejména pak, jak jsme toho byli svědky v Poslanecké sněmovně, poslanců z řad ODS, kteří ještě před začátkem vlády sociální demokracie podporovali projekt pořízení nadzvukových letounů, a již před začátkem vlády sociální demokracie nyní vehementně proti a různými rádoby argumenty strhli na svou stranu prosazení tříhvězdičkového hlasování další své kolegy, kteří byli záměrně dezinformováni prezentováním různých polopravd o širších souvislostech tohoto projektu, který se svou komplexností daleko vymyká běžnému armádnímu nákupu.

Rád bych nyní popsal jednotlivé argumenty pro i proti a nakonec se dostal k samotnému jádru problému.

Nejčastějšími argumenty, které slýcháváme od odpůrců nákupu, jsou následující: Česká republika představuje v rámci NATO malý prostor, a proto by měla přenechat obranu svého vzdušného prostoru spojencům a sama by se měla zaměřit na vytvoření specializovaných jednotek, jako je jednotka protichemické obrany nebo jednotky rychlého nasazení. Tento názor je velmi rozšířený.

Opak je však pravdou:

1) Česká republika, pokud porovnáme počet obyvatel a počet lidí v armádě, je kolem desátého místa ze současných 19 členských států NATO. Nejsme skutečně tak malí, jak o sobě sami rádi tvrdíme. Každý suverénní stát investuje do ochrany svého vzdušného prostoru, aby mohl zaručit občanům bezpečnost. Z 19 členských zemí NATO nadzvukové letectvo nemá pouze Lucembursko a Island.

2) Pokud bychom přenechali obranu svého vzdušného prostoru většímu aliančnímu sousedovi, byla by to podle názoru Bruselu německá Luftwafe, která by s největší pravděpodobností náš vzdušný prostor chránila.

Toto samo o sobě nepřijatelné hledisko z hlediska vlastní suverenity má v sobě další dva aspekty: bezpečnostní a ekonomický.

Nejprve hledisko bezpečnosti. Uvedu příklad. Nedokáži si představit, jak v případě narušení českého vzdušného prostoru, např. uneseným velkým dopravním letounem plným pasažérů mířícím na Temelín, dává německá vláda pokyn k sestřelení tohoto letounu nad územím České republiky.

Nyní hledisko ekonomické. Německá ochrana by nás paradoxně stála pravděpodobně více než pořízení a provoz vlastních letounů. Víme, že Německo se v příštích letech bude vybavovat letouny typu Eurofighter, které stejně jako Gripen patří mezi letouny nové generace, jsou však dvakrát dražší. NATO žádné alianční letouny navíc nemá. Proto by si Německo muselo nakoupit letounů o minimálně jednu letku více, což by nám samozřejmě přeúčtovalo. Cena by tedy byla minimálně stejná, jako by stálo pořízení vlastních stíhaček s tím rozdílem, že bychom nedostali ani korunu zpětných investic, jako je tomu u Gripenů, případně offsetových programů.

3) Co se týče přednosti vytvoření jednotek rychlého nasazení před vlastním letectvem, chci říct, že při posledních vojenských akcích NATO, ať už se jednalo o Kosovo či Afghánistán, se útočilo zejména ze vzduchu. Pokud by se totiž bojovalo i na zemi a do bojů by se zapojily i pozemní síly včetně jednotek rychlého nasazení, byly by to právě tyto jednotky, které by utrpěly nejvíce ztrát na životech. Tedy prosazením priority vybudování jednotek rychlého nasazení před nadzvukovým letectvem říkáme vlastně českým matkám, aby se připravily na to, že se jejich synové začnou vracet domů v pytlích, na rozdíl od jejich aliančních kolegů, kteří budou dále létat v nadzvukových letounech nad vyčištěným vzdušným prostorem protivníka.

Nyní popíšu druhý protiargument, který opět často zmiňují oponenti nákupu. Krátkým rozborem tohoto protiargumentu bych se chtěl dostat i k samé podstatě celého problému. Tento protiargument je následující: ČSSD chce záměrně nákup prosadit před volbami, mělo by se počkat až po volbách, a dosáhnout většího politického konsenzu, navíc výběrové řízení bylo netransparentní a ostatní účastníci z něho odstoupili. Jak víme, vláda před dvěma dny tuto možnost nabídla.

K pochopení rozboru tohoto pro laiky opět poměrně stravitelného tvrzení, je třeba krátce zmínit několik faktů. Česká republika se na rozdíl od bývalých zemí střední a východní Evropy v letech 1993 a 1994 zbavila svých stávajících nadzvukových letounů MIG 29, a proto tehdejší vládní koalice ODS, KDU a ODA vyslala zcela správně signály o zájmu na pořízení nových letounů, tentokrát západní provenience.

Na základě toho se tehdejší vláda a následně i odpovědné státní instituce, jako je např. Ministerstvo obrany, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo financí, začaly seznamovat s tím, jakým způsobem v demokratickém světě podobné projekty probíhají, byla iniciována řada zahraničních cest do zemí, kde již zkušenosti s touto problematikou mají, ať už na úrovni vládních a státních institucí nebo na úrovni výrobců této techniky.

V této činnosti byla učiněna řada kroků, byla to i vláda Tošovského i Zemanova, které v této činnosti pokračovaly, a vznikla offsetová legislativa. Byla učiněna řada dalších kroků a po důkladných analýzách vznikla zadávací dokumentace a bylo vyhlášeno výběrové řízení. Celý proces má tedy určitou časovou osu a jeho realizace trvá několik let, pokud nechceme nějaké polovičaté řešení.

V případě zrušení stávajícího procesu by opět trvalo několik let, než bychom se dobrali k nějakému výsledku, a znovu by tato země stála před volbami a znovu by se volalo po tom, že by se mělo počkat až po volbách. Jak známo krátce před volbami je velmi složité dosáhnout jakéhokoliv politického konsenzu. Ale i kdyby při odložení tohoto projektu o několik let by bylo pro letectvo a obranu českého vzdušného prostoru, jakož i pro řadu českých a moravských průmyslových podniků, které čekají na injekce ze zahraniční spolupráce v rámci tohoto projektu, již pozdě.

Nyní k tzv. netransparentnosti. Poukázal bych na podstatu problému. Je potřeba říci, že se zde jedná hlavně o střet dvou koncepcí, a to evropské a americké. Opět bych poukázal na následující skutečnosti.

Prakticky všechny západoevropské země využívají při pořizování strategických obranných prostředků programů mezinárodní ekonomické integrace a programů zpětných investic v rámci tzv. offsetů. Na rozdíl od evropských zemí Spojené státy jsou při pořizování vlastních obranných prostředků prakticky soběstačné, a proto se na offsetové programy dívají spíše jako na přítěž, v některých případech jako na nutné zlo. Česká republika je prakticky první evropskou zemí v historii, kde se v marketingovém souboji střetává evropská a americká koncepce, tedy v užším výběru starý americký, bojem prověřený letoun F 16 proti novému letounu Gripen evropských výrobců.

Přesto, že oba letouny obsahují komponenty výrobců jednoho i druhého kontinentu, je to právě rozdíl koncepcí a přístupů, jež obě řešení od sebe výrazně odlišuje. Podstatou je totiž to, že česká vláda zdůraznila důležitost ekonomické výhodnosti nákupu pro ČR formou kompenzačních investic, tzn. offsetů. Podrobná pravidla byla každému uchazeči známa již od 1. 1. 1999 a každý z uchazečů měl tedy dostatečně dlouhou dobu se na výběrové řízení připravit. Není tedy pravda, že by kritéria výběrového řízení znevýhodňovala ostatní uchazeče vůči jednomu, jak tu i dnes zaznělo. Spíše to však vypadá jakoby si zbrojařská lobby Spojených států uvědomila, že by poprvé v historii ji mohl porazit letoun Gripen ve výběrovém řízení, tedy nový evropský produkt, a proto přesvědčila některé americké státní úředníky, aby se výběrové řízení v Čechách zprofanovalo tím, že americké firmy odstoupí.

Odstoupivší Francouzi se netransparentně nechovají a respektují důraz české strany v otázce kompenzačních investic s tím, že se k případu oficiálně ani neoficiálně nevyjadřují, na rozdíl od USA, u kterých by případná prohra v České republice proti Gripenům mohla zkomplikovat budoucí prodej amerických, dnes již nepotřebných, levných a zastaralých rezerv letounů F 16 a F 18 ostatním případným zájemcům.

Vláda Spojených států dnes totiž investuje peníze do nových letounů, které mají nahradit dnes již překonané letouny, které Spojené státy nabízejí některým ekonomikách třetího světa a České republice. V minulých dnech jsme dokonce byli svědky dalšího pokusu amerických činitelů o to nabídnout nám 25 let staré stíhačky F 16 přes odstupující belgickou pravicovou vládu. Podrobnosti tohoto zdánlivě výhodného obchodu se můžete dočíst na internetových stránkách www.army.cz a udělat si vlastní představu.

USA přesto, že v České republice samy nákup letounů prosazovaly řadu let, nyní tvrdí, že Česká republika letouny nepotřebuje a že by měla budovat jiné armádní priority, jako je například již mnou citovaná "potrava pro děla", tedy jednotky rychlého nasazení.

V ostatních zemích střední a východní Evropy však letadla nabízejí, v Polsku a donedávna i v Maďarsku USA naopak tvrdily, že tyto země letadla potřebují a dokonce krátce po amerických prezidentských volbách do Varšavy a Budapešti přijeli George Bush a Colin Powell, aby zdůraznili důležitost právě amerického nákupu.

Do Prahy tentokrát nepřijel nikdo, protože Česká republika za svůj postoj, kterým ovšem chrání vlastní bezpečnost a ekonomické zájmy, toho není hodna, neboť si nevybrala amerického výrobce.

Je velmi smutné, že Spojené státy jakožto nejmocnější člen NATO místo aby šly příkladem novým členským zemím právě v otázkách transparentnosti, se samy chovají opačně při prosazování lobbistických zájmů některých amerických politiků a průmyslníků, a ještě smutnější je, že někteří novodobí svazáci současné české politické scény, kteří pod pláštíkem demokracie prosazují zájmy nového velkého bratra, nehledí přitom na zájmy země, kterou mají sami reprezentovat.

K otázce štětek a šamponů bych chtěl tady říci, že to se jmenuje vázaný prodej a je to jistě nesprávné. Ale chtěl bych připomenout otázku, a také by mě zajímal postoj proklamátorů k výměně Migů 29 za polské vrtulníky Sokol, které dodnes stojí někde na letišti.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. S faktickou poznámkou vystoupí pan senátor Michael Žantovský.

Senátor Michael Žantovský:Pane předsedající, mám faktickou otázku vašim prostřednictvím ke kolegovi Coufalovi.

Rád bych se ho zeptal, jestli by nám mohl bez porady s kolegy říci, kolik tedy stojí letadlo Eurofighter, abych věděl, zda mluvil svými vlastními ústy nebo zda z něj promlouvala jiná ústa. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:To nebyla faktická poznámka, pane kolego.

Nyní se o slovo přihlásil předseda Senátu pan Petr Pithart.

Předseda Senátu Petr Pithart: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní kolegyně, páni kolegové.

Tak jako nepochybně mnozí z vás, věnuji se otázce potřebnosti či nepotřebnosti supersoniků již delší dobu. Byl jsem v továrně Aero Vodochody, mluvil jsem se zkušebními piloty, s generály i s diplomaty, našimi i cizími, s nejvyššími funkcionáři NATO.

Na toto téma jsem na základě všech svých poznatků napsal před několika měsíci dva články do Hospodářských novin, z nichž je zřejmé, že pro mne byly a jsou priority seřazeny takto:

Na prvním místě armáda, její celková úroveň, postup její reformy, použitelnost pro spojence, její renomé doma i ve světě.

Na druhém místě české letectví, k němuž počítám i český letecký průmysl s jeho tradicemi.

A teprve na třetím místě supersoniky.

Nevyslovil jsem se tedy proti stíhačkám zásadně, ale trvám na tom, že jejich pořízení nesmí ohrozit stav armády a její reformu, ani náš letecký průmysl.

Odmítám se zalíbit tvrzením, že za stíhačky by bylo možné pořídit tisíce kilometrů silnic, počítačů do škol, zbrusu nových nemocnic a drahých lékařských přístrojů.

Jsem dodnes hrdý na to, že Československo se v 30. letech minulého století jasnozřivě i za cenu obrovských obětí odhodlalo vyzbrojit se, na rozdíl třeba od Velké Británie a Francie, proti Hitlerovi. My jsme byli tehdy připraveni nacizmu čelit. Dokázali jsme to totiž starostí o armádu, o jejího bojového ducha a v neposlední řadě o její materiální připravenost. Řeknu dokonce, že my jediní jsme byli už tehdy připraveni opravdu bojovat. Za sebe i za Evropu.

O to víc mne pak také dodnes trápí, že jsme si tyto zbraně nechali vyrazit z ruky.

Od naší armády proto i dnes očekávám, že bude užitečná pro nás i pro naše spojence, že nebudeme, jak se říká, jen konzumenty bezpečnosti, ale že budeme s to nabízet pohotově kvalitní prostředky k jejímu zajištění i jinde, pro jiné. Za to bude naše armáda ceněna. Již je za to ceněna. A jedině tak také stoupne její prestiž doma. Má-li být užitečná pro naše spojence, očekávám, že jim nabídneme především to, co nyní potřebují, o co si explicitně řeknou. A to bude nejspíše to, v čem jsme dobří, ba vynikající, nemusíme to teprve začít zjišťovat.

Víme, o co si spojenci říkají, není to žádné tajemství.

Podle toho jsem byl dlouho rozhodnut hlasovat. Středeční rozhodnutí vlády o tom, že to bude až příští vláda, která eventuálně podepíše kontrakt na supersoniky, není ovšem pouhým gestem či dokonce prázdným gestem, jak někdo tvrdí. Vláda za toto rozhodnutí zasluhuje uznání, a to i přesto, že je to v zavedené demokracii, kterou ovšem ještě nejsme, vcelku samozřejmé rozhodnutí, respektující nejen literu, ale i ducha parlamentní demokracie.

Vláda si prostě v poslední chvíli odmítla uzurpovat možnost rozhodnout něco, za co už neponese odpovědnost, protože je nanejvýš nepravděpodobné, že po volbách bude vládnout tatáž vláda.

Rozhodnutí vlády teď nerozhodnout mne nyní nenutí, abych byl proti projednávanému zákonu, který jen přispívá svobodě rozhodování příští vlády, nepředurčuje však její konkrétní rozhodnutí. Vláda, která vzejde z příštích voleb, není tímto zákonem, bude-li schválen, nikterak vázána. Může připravovaný kontrakt uzavřít, ale také jej vůbec nemusí uzavřít. Dokonce ani vládou zmiňované datum 30. září 2002, v rozporu s tím, co tato vláda dnes naznačuje, nikterak budoucí vládu nezavazuje.

Podle mého by však budoucí vláda měla definitivně rozhodnout nejdříve po listopadovém summitu v Praze, kdy budou určitě redefinovány cíle i prostředky NATO, kdy bude ještě zřejmější, co se od nás očekává a co si eventuálně můžeme uložit jako úkoly navíc. Kdy bude také zřejmé, jak bude NATO v budoucnu vypadat na mapě světa.

Ať nikdo neříká, že v listopadu se v Praze nic nerozhodne, nic nezmění. A tak každé dřívější než dejme tomu prosincové rozhodnutí bude ve mně vyvolávat zásadní otázku: Jak to, že mi něco jiného říká, resp. zcela srozumitelně naznačuje v otevřeném face to face rozhovoru mezi čtyřma očima generální tajemník NATO Robertson a něco jiného, podle všeho, kompetentní ministr obrany pan Tvrdík.

Dodávám ještě - a teď zase ve prospěch vlády - že ta si svým středečním rozhodnutím znemožnila přivlastnit si efekty, které s sebou přinesou, možná přinesou, možná nepřinesou, offsety. I tuto předvolební zdrženlivost nelze neuznat než jako pozitivum.

Postoj k projednávanému zákonu se tak v posledních dnech stal postojem spíše k technické než k politické otázce. Mimochodem, kdyby byla svého času Sněmovnou schválena Senátem navrhovaná novela Ústavy, nepadaly by nedoprojednané návrhy zákonů, myslím s našimi pozměňovacími návrhy, v létě volebních roků pod stůl. Nově zvolená Sněmovna by je mohla rozjednané převzít a dnešním zbytečně zdramatizovaným situacím - myslím tím schůzi Sněmovny těsně před volbami - bychom se mohli všichni vyhnout.

Je to poučení, ale nevím, bude-li kdo ochoten si je vzít za své.

Při zaujetí přiměřeného odstupu, což je od středy tohoto týdne možné, lze tedy vnímat problém projednávaného návrhu zákona jako více méně technický. To je nemalá úleva. Pro voliče dnes nestojíme před dilematem, které by bylo lze demagogicky vyhrotit tak, že rozhodujeme, zda podpoříme koupi chybějících sér proti smrtelné nemoci, anebo kovových oblud určených konec konců k zabíjení.

Je to podle mého krok dobrým směrem, krok k tomu, abychom si už brzy osvojili celou abecedu politické odpovědnosti, jak ji předpokládají také nepsaná pravidla parlamentní demokracie.

Po středě sice nemusím hlasovat proti, ale v této části rozpravy o projednávaném návrhu zákona konstatuji, že stále pro mne zůstávají argumenty pro slabší.

Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane předsedo. Já jsem chtěl jenom říci, že některými z vás jsem byl poučen, že vystoupení pana senátora Žantovského mělo parametry faktické poznámky, takže se panu senátorovi omlouvám. Dalším přihlášeným písemně je pan senátor Josef Jařab.

Senátor Josef Jařab: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, pane ministře, i já jsem uvažoval o tom, zda mám vystoupit. Šlo o záležitost spíše jakési poznámky pod čarou a v tomto seriózně viděném a vedeném způsobu debaty o velmi důležité politické otázce jsem si myslel, že by to nebylo ani vhodné. Nakonec jsem se rozhodl přece jenom poznámku uvést. Víme, že celé naše jednání je možno sledovat. Občané této země se mohou opravdu seznámit s tím, co se tady říká, a to je dobře. Nicméně ne každý je připraven učinit tak ve čtyři hodiny ráno.

O čem se chci zmínit, je zpravodajská relace z 29. května 2002, která byla vysílána na televizní stanici NOVA po zasedání senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který došel po dlouhém jednání k závěru - předložený návrh zákona o nákupu Gripenů zamítnout, resp. doporučil Senátu PČR jej zamítnout.

Zpravodajové ze stanice NOVA byli jednání přítomni, mohli a měli - soudím podle udělené licence - podat naší veřejnosti pravdivou informaci. Stalo se však něco zcela jiného. Už název senátního výboru nebyl ani jednou označen správně a plně. A pro nás ve výboru, a myslím, že pro celý Senát, je důležité pro celou záležitost nejen to, že jde o výbor bezpečnostní, o výbor, který se zabývá obranou a bezpečností, ale také výbor pro zahraniční záležitosti. Já bych to nerad tady rozebíral, já si myslím, že nám všem je to jasné, a z toho důvodu jsme také vytvořili takovýto výbor, se širším záběrem. To, co bylo vysloveno v průběhu jednání jako možné alternativy v diskuzi o daném problému, bylo v relaci označeno za alternativní návrhy výboru (např. základna amerického letectva na našem území), což nebyla pravda. A ani vzhledem k projednávanému tisku pravda být nemohla. Tady šlo o nákup Gripenů. Ne o to, jak zajišťovat vzdušný prostor nad naším územím. Přesto se diváci TV NOVA dozvěděli, že k těmto údajným návrhům výboru se vyjádřila dokonce vláda.

Chci věřit, že i tato informace byla jen nepřesnou informací. Další nepřesnou informací z dílny široce sledované televizní stanice NOVA.

Poslední maličkost, kterou chci zmínit, je spíše osobní. Po svém vystoupení v senátním výboru jsem navrhl předložený návrh zákona zamítnout. Tak jsem také hlasoval. To jsem také zopakoval redaktorovi z TV NOVA. Diváci relace však museli nabýt dojmu, že jsem v dané chvíli nerozhodnut, a to jen zásluhou účelové manipulaci s otázkami a odpověďmi. Chci tedy zopakovat své jasně vyjádřené stanovisko, že k předloženému návrhu je můj postoj jednoznačně zamítavý. Bylo tomu tak na výboru. Bude tomu tak i při dnešním jednání v plénu Senátu.

Důvody, kromě těch, které shrnul zpravodaj garančního výboru, jsou i jiné. Souvisejí s určováním priorit, financování naší budoucnosti, budoucnosti této země a její konkurenceschopnosti v moderní Evropě a v moderním světě. Řekl to kolega Pospíšil - problémem naší země není jen obrana. Já se domnívám, že nejde jen o technické problémy, jak před chvílí naznačil předseda Senátu Petr Pithart, ale jde o záležitost vysoce, vysoce politickou.

Proč to všechno říkám? Chci upozornit na atmosféru a možná si postěžovat na atmosféru, ve které se jedná o tak důležité investici. Ptám se proto, je-li potřeba vytvářet právě takovouto atmosféru a komu vlastně slouží. Ptám se, co vede televizní stanici NOVA k tomu, aby tak neeticky a neprofesionálně zkreslovala skutečnost. Dovoluji si zapochybovat, že je k tomu vedena obavami o údajně bezpečnostně nezajištěné nebe nad územím ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane senátore. Další písemně přihlášenou senátorkou je paní senátorka Jaroslava Moserová.

Senátorka Jaroslava Moserová: Vážený pane předsedající, pane předsedo, pane ministře, kolegové, kolegyně, já si také vážím toho vstřícného kroku, který vláda učinila, ale na mém názoru, musím říct, se nemění nic. Protože v každém případě bych byla proti schválení tohoto návrhu zákona, který nás zavazuje, kde se upisujeme k obrovské částce, kterou ještě budou splácet naši vnuci a pravnuci, aniž bychom měli jistotu, že je to optimální řešení k zabezpečení našeho vzdušného prostoru.

Od roku 1997, kdy se o této věci začalo jednat, tak došlo ve světě k velkému posunu. Došlo k různým změnám uvažování. Došlo k teroristickým útokům na Spojené státy. A v tomto roce, jak už říkal pan předseda, dojde k velmi důležitým rozhodnutím o tom, kdo budou našimi partnery a spojenci v Severoatlantické alianci a v Evropě. Jistě si všichni přejeme, aby se stalo i Slovensko našim oficiálním spojencem, ale nemáme tu jistotu. Je zde tedy řada věcí, které se budou rozhodovat na podzim tohoto roku. A já považuji za nezodpovědné uvázat se k tak obrovské finanční zátěži pro budoucnost, aniž by řada těchto neznámých byla zjevná. Domnívám se, že bychom dostali lístek do expresu na úseku trati, kde se mění koleje. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, paní kolegyně. Zatím posledním písemně přihlášeným senátorem je senátor Egon Lánský. Pak budeme pokračovat podle pořadí elektronického přihlášení. S právem přednosti se nyní přihlásil předseda klubu ODS Mirek Topolánek. Pane kolego, buďte tak laskav a pojďte mluvit, pan senátor Egon Lánský chvilinku počká.

Senátor Mirek Topolánek: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, budeme muset změnit jednací řád v tom, že písemná přihláška je s právem přednosti, protože mi to nepřipadá korektní. Proto jsem využil práva přednosti, přestože mé stanovisko nebude stanovisko klubové. Bude to mé osobní stanovisko.

Tady padla celá řada argumentů. Některé byly úsměvné. Některé byly závažné. Když člověk vystupuje jako 12. nebo 13. k tak závažné materii, tak už fungují pouze hrdelní výkřiky nebo sarkastické poznámky. Já se jich zdržím. Pokusím se být velmi krátký.

Nebudu hovořit ani o typu letadla, ani o způsobu financování, ani o míře potřebnosti, nepotřebnosti offsetů, nebudu hovořit ani o interoperabilitě a podobných aspektech. Já si myslím, že každý z nás je schopen na stranu „pro“ posadit desítky argumentů a na stranu „proti“ také. Tato diskuze měla proběhnout ovšem podstatně dříve a měla se v podstatě promítnout i do našeho hlasování.

Budu hovořit o dvou aspektech, které jsem zvažoval já před tím, než jsem se rozhodl tuto normu nepodpořit. Ten první aspekt byl aspekt já bych skoro řekl filozofický nebo velmi nadhledový, a to je postavení nebo upevňování euroatlantického spojení tak, jak ho chápe i naše strana ve svém programu.

Já jsem si kladl otázku, co tento krok poměrně bezprecedentní udělá s pozicí Severoatlantické aliance v bezpečnostním a obranném systému tak, jak je nastaven, jakým způsobem tím podpoříme mnou nepodporovaný systém vlastní evropské obrany v tom pojetí, v jakém se zatím razí atd.

Na závěr jsem si odpověděl, že Česká republika je sice významným členem Severoatlantické aliance, je potenciální člen Evropské unie a nebudeme my, kdo bude mít zásadní slovo při rozhodování o těchto věcech. A tato otázka se nestala při tom mém rozhodování tím klíčovým problémem, pro který bych návrh nepodpořil.

Klíčovou se nakonec stala věc, kterou už tady popsalo několik předřečníků. Když Ronald Reagan nastoupil do svého prvního funkčního období, tak vyhlásil velmi výrazný ekonomický program a ze Spojených států amerických jeho prvního funkčního období tekla krev – blood and tears. Všichni prorokovali, že ani nedokončí to první funkční období. Byl zvolen podruhé.

Míním to, že vláda, která v posledních 14 dnech svého funkčního období chce realizovat kontrakty typu prodej Nové Huti, sloučení ČEZu a distribučních společností, výstavbu dálnice D47 za těch podmínek, jak jsou nastaveny, nákup nebo schválení financování nákupu stíhaček JAS Gripen a celou řadu dalších věcí, které jsou pod hladinou, tak si to taková vláda prostě nemůže dovolit a musí počítat s tím, že v posledních 14 dnech svého funkčního období je ta podpora úplně jiná než věcná.

To znamená, že vláda nás dostala do situace, že se rozhodujeme politicky, vede i k tomu, že já nebudu hlasovat a nepodpořím tento návrh zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Nyní pan senátor Egon Lánský.

Senátor Egon Láns: Děkuji, pane předsedající, vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, já jsem se také nechystal vůbec vystoupit a skutečnost, že tady velmi krátce vystoupím je podmíněna tím, že jsem zde vyslechl celou řadu tvrzení, která nebyla příliš věcně podložená.

Chtěl bych mezi ně zařadit např. tvrzení mého předřečníka, se kterým mimochodem úplně souhlasím, že tuto debatu jsme měli vést dávno mnohem déle a myslím si, že není ani jeho vinou ani mou vinou, že ji vedeme až teď. Na druhé straně se domnívám, že vláda, která byla demokraticky zvolena a demokraticky nastolena Parlamentem, může až do posledního dne svého funkčního období, a dokonce musí, fungovat tak jako plnoprávná vláda.

Ale samozřejmě o tom tato diskuze není. Myslím si, že tato diskuze by měla být o tom, že v demokratické zemi otázky zahraniční politiky a otázky bezpečnosti země by měly být problematikou širokého konsenzu a nikoliv problematikou ostrého politického boje, protože o politický boj tady šlo a šlo o něj v jedné komoře Parlamentu, kde došlo k různým pokusům a machinacím přesunout a případně odsunout projednávání a hlasování a mimochodem k podobným pokusům došlo i v této naší komoře. Já jsem rád, že tomu tak není a že ta debata probíhá aspoň teď.

Nicméně doslechl jsem se také v této debatě, že od 97. roku, kdy se otázka, kterou dnes tady projednáváme, poprvé nastolila, se situace v mezinárodně-politickém nebo situace bezpečnostní, to mi nebylo úplně jasné, ve světě výrazně změnila.

To je docela možné, já jenom nevím nakolik se změnila ve smyslu, že se tím najednou bezpečnost České republiky a jejích občanů stala natolik nepodstatnou, příp. natolik zajištěnou, že bychom měli polemizovat s těmi, kdo koho jsme si zvolili, aby o tuto bezpečnost pečoval, a to bez ohledu na to, mimochodem, která vláda vládne.

Já bych chtěl tady připomenout, že v tom 97. roce, a to 26. března v usnesení vlády České republiky č. 179 vláda souhlasí se záměrem nákupu nadzvukové letecké techniky v zahraničí tak, aby operační nasazení bylo realizováno nejpozději v r. 2003. Vláda také ukládá ministru obranu ve spolupráci s místopředsedy vlády a ministry financí a zahraničních věcí a ministrem průmyslu a obchodu zpracovat a předložit vládě návrh kritéria a postupu výběru dodavatele pro nákup nadzvukové letecké techniky podle bodu II/2 tohoto usnesení. Podepsán předseda vlády Prof. ing. Václav Klaus, CSc. a jeden z předřečníků, které jsem tady slyšel, byl právě místopředsedou této vlády a ministrem zahraničních věcí této vlády. V té diskuzi, ve které vystupoval, jsem slyšel něco o offsetech a o nemožnosti takovéto offsety vyčíslit.

Myslím si, že ta možnost tady je, jsem přesvědčen o tom, že z 19 členských zemí Atlantické aliance by 17 nemělo offsetovou legislativu, kdyby tady šlo o nesmysl, myslím si také, a jsem si jist, a neslyšel jsem tady žádný jiný argument, který by mně toto přesvědčení zpochybnil, jsem si jist, že v hospodářské stránce tohoto nákupu, o kterém tady dnes diskutujeme, nejde vůbec o to, že nám nebyla dána možnost – nám České republice tedy – možnost výběru. V tom výběrovém řízení, které vláda České republiky vypsala, bylo přihlášeno pět účastníků, z nichž čtyři dobrovolně odstoupili, to znamená pokud jsme neměli možnost výběru, nebylo to vinou ani české vlády ani českého Parlamentu ani českých politických sil.

Co jsem také slyšel v této diskuzi dnes zde, je, že tato nadzvuková technika je pro nás zbytečná, stojí nás velké peníze a tyto peníze můžeme použít jinde. Já se domnívám, že cena této nadzvukové techniky byla vyčíslena jak vládou, tak Ministerstvem obrany České republiky a ozbrojenými složkami a hodnota toho byla vážena protihodnotě těch offsetových programů 150%, z nichž se již 14 uskutečňuje.

Já jsem mimochodem byl přítomen v severozápadních Čechách před několika týdny při otevření jednoho takového projektu. Podstatné ovšem je, že podle mého názoru po odborně-technické, bezpečnostní otázce se tady nepochybně vysloví s argumentací ministr obrany, který to určitě umí lépe než já. Já jsem přesvědčen o tom, že žádná vláda, spojenecká či nespojenecká v demokratickém světě by nám určitě nechtěla a nemohla zabránit, abychom se rozhodli tak, jak se demokraticky zvolená vláda a demokraticky zvolený Parlament ČR sám rozhodne pro svoji obranu a pro obranu svých spoluobčanů.

Byla zde malá zmínka také o minulosti Československa. Já bych chtěl jen poukázat, že souhlasím i s tím předřečníkem, protože Československo v r. 1938 opravdu bylo připraveno se bránit a bylo připraveno jak vojensky, tak co do politické vůle a opravdu bylo také členem dvou aliancí - přinejmenším Malé dohody a Velké dohody, které nebyly ochotny a připraveny se postavit na naši stranu. Proto to tak dopadlo. A proto se domnívám, že jakkoliv jsme členy Aliance a mimochodem Washingtonská smlouva nikde neříká, že nám některý ze členů má předepisovat, co si ČR má pořídit za zbraně a za jakou cenu. Také Washingtonská smlouva nikde neříká, že nás na začátku konfliktu bude bránit Aliance, ale naopak vyžaduje, aby každý členský stát byl schopen, pokud je napaden, ubránit se po určitou dobu, aby posléze potom v dalším období prostě mohlo dojít k politickým a vojenským rozhodnutím, která budou směřovat k jeho ochraně. To jsem vám chtěl připomenout.

Proto budu hlasovat pro schválení návrhu vlády, a proto se domnívám, že by tento Senát také měl uvážit, že je správné za daných okolností tento návrh schválit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Další přihlášený do rozpravy je pan senátor Milan Balabán. Připraví se pan senátor Rostislav Harazin.

Senátor Milan Balabán: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Budu velmi stručný, protože chci reagovat jenom na dvě věci. Tou první je možná určité nedorozumění v tom, když jsem hovořil o legislativní prohibici offsetů ve Spojených státech. Možná jste to někteří nepostřehli. Pan ministr určitě. Já jsem hovořil o tom, že Spojené státy zakázaly offsety, které se nevztahují k primární investici offsetu. To, co říkal pan ministr, znamená, že "Loggie" ve svých nabídkách v Rakousku nebo v Polsku nabízí offsety. Jsou to offsety vůči primárnímu objektu offsetů. To znamená - je to něco naprosto jiného a nedá se to srovnávat s těmi offsety, které jsou v našem programu.

A ještě bych možná reagoval na jednu věc, která vystihuje tu obrovskou potřebu, které ty materiály nemají - vypovídající - o které jsem hovořil, tzn., že u těchto projektů chybí srovnání na základě současné hodnoty budoucích finančních toků. Ekonomové, abych to ještě zkomplikoval, tomu říkají "Present value of the future cash-flow", a to je tvrzení, které říkal pan senátor Matuška, ale které se objevuje i různě v tisku, a to že hodnota offsetů přesahuje hodnotu kontraktů.

Já vím, že to je trošku ekonomický problém, ale přesto bych vám to chtěl přiblížit. Zatímco samozřejmě náklady na stíhačky jsou úročeny, v podstatě existuje určité příslušenství, které je s nimi spojeno, tak o ničem takovém nehovoříme ve vztahu k offsetům. Měli bychom tuto částku diskontovat, protože se jedná o součtovou hodnotu v čase tak, jak je uváděno v materiálech. Já jsem si provedl velice jednoduchý propočet zhruba 5 % diskontem, který je velice reálný na hodnotu těch deseti let a dostáváme se na hodnotu offsetů srovnatelnou v době něco přes 50 mld. Kč, tzn. - řekněme si na rovinu - skutečnost, ale bohužel říkám, ta v podkladových materiálech chybí. Jen to jsem chtěl doplnit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Vystoupí nyní pan senátor Rostislav Harazin, připraví se pan senátor František Mezihorák.

Senátor Rostislav Harazin: Pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Nejsem zastáncem nějakých dlouhosáhlých vystoupení, ale dovolte mi, abych v krátkosti řekl i svůj názor, i když vím, že dnes už je předem jasné, jak dopadne hlasování, protože myslím, že rozhodování není osobní, ale politické a sám mohu za sebe hovořit, že já se nějakých politických rozhodnutí nedržím. Držím se - možná pro vás to bude úsměvné - selským rozumem, vlastním rozumem, ale hlavně vycházím z toho, že v žádném případě nereprezentuji tady, jak se říká, svoji politickou stranu, že jsem byl zvolen za KSČM, ale hlavně jsem senátorem pro celý svůj volební obvod a z toho vychází i to moje rozhodnutí, protože asi všichni teď zvažujete, proč to říkám. Protože moje jednoznačné rozhodnutí by mělo být hlasovat proti Gripenům, ale protože i přesto, že můj kolega Doubrava - já mu nechci brát jeho vystoupení - učinil určitý krok, že se obrátil na voliče, mohu říci, že je to velice poučné zjistit názory, i když třeba v rychlém sledu časovém, zjistit názor některých voličů, kteří formou SMS, popř. e-mailem poslali své názory. Já se jich opravdu chci držet. A na druhé straně bych chtěl říci, že se plně shoduji i s vystoupením svého kolegy senátora Coufala, protože si myslím - a nechtěl bych být špatným prorokem - že ne do roka a do dne, ale do půl roku budeme řešit problém nákupu jiných stíhaček s americkým výrobcem. Děkuji vám, že jste mě vyslechli.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Dalším přihlášeným je pan senátor František Mezihorák. Připraví se pan senátor Jiří Liška.

Senátor František Mezihorák: Ctěný Senáte, pane ministře, při mém osobním světě hodnot, ideálů a priorit je rozhodování v takové věci pro mne obzvláště těžké. Hodně jsme o tom hovořili, a to velmi otevřeně, s kolegy ze senátní delegace v minulých dnech v Gruzii. My lidé z akademické půdy máme někdy sklony jisté, řekl bych bezelstně naivní nepraktičnosti. Já bych ovšem nechtěl být tak bezelstně naivním, abych se stal případně figurkou v politických kalkulech průhledných i neprůhledných, v nichž je možno slyšet za krátký čas něco, co dnes má znaménko minus, totéž se znaménkem plus.

Udělal na mne v Gruzii silný dojem jeden bod našeho programu, kdy jsme s kolegy zavítali na gruzínsko-čečenskou hranici a tam jsme měli možnost poznat práci vojenské mise, v níž jsou také naši vojáci. Aby pan ministr slyšel dnes i něco radostného, tak mu chci sdělit, že účast našich členů v té misi je hodnocena mimořádně vysoko. Ještě včera, když jsem na letišti slyšel o rozhodnutí vlády, měl jsem pochybnosti, jestli to rozhodnutí je dostatečné k tomu, abych dobojoval svůj vnitřní boj.

Dnes jsem si je přečetl, stejně jako všichni, v onom osobním odpise pana ministra, a nabyl jsem pocitu, že v onom předvolebním bludišti, v němž se nám kolem Gripenů zamotala hlava, přináší toto stanovisko Ariadninu nit z tohoto bludiště a pro mě nabízí čestné a odpovědné východisko z onoho bolestného dilematu. Dávám na zvážení i vám, kteří eventuálně smýšlíte podobným způsobem, zda i pro vás to není takovéto odpovědné a čestné východisko.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane senátore. Dále vystoupí pan senátor Jiří Liška a připraví se pan senátor Eduard Outrata.

Senátor Jiří Liška: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, v dnešní rozpravě několikrát zaznělo, že o nákupu nadzvukových letadel vlastně rozhodla vláda v roce 1997, a tak z tohoto pohledu by se zdálo, že vlastně běh událostí je logickým vyústěním původního rozhodnutí a že teď bychom neměli udělat nic jiného než toto rozhodnutí, které padlo již před pěti lety, schválit.

Chtěl bych ale připomenout, že v roce 1997 vláda rozhodovala za zcela jiné vojensko-politické a bezpečnostní situace, která tehdy panovala. Od té doby se mnohé změnilo a ještě mnohé se změní. Teď bych si vám dovolil připomenout ty nejdůležitější věci, ke kterým došlo za uplynulých pět let, a to, co se samozřejmě týká i nás:

- Česká republika se stala členem Severoatlantické aliance,

- došlo k vojenskému zásahu NATO v Jugoslávii,

- došlo k teroristickým útokům ve Spojených státech,

- došlo k vojenskému zásahu v Afghánistánu,

- v minulých dnech došlo k uzavření dohody mezi NATO a Ruskem,

- na podzimním summitu v Praze bude schvalováno výrazné rozšíření Aliance,

- připravuje se budování společných evropských vojenských sil,

- navíc naše armáda by se měla ve velmi krátké době plně profesionalizovat.

To jsou ty nejdůležitější změny, ke kterým v uplynulém období došlo, ke kterým dojde, a já jsem přesvědčen, že my musíme na tyto změny reagovat. Mám pocit, že rozhodujeme jako bychom byli stále v roce 1997. Chceme nakoupit nejmodernější nadzvuková letadla, která by podle informací, které máme, měla být funkční nejméně 30 let.

Z tohoto pohledu se musím ptát, zda právě tato letadla potřebujeme. Zkušenosti z vojenských akcí Aliance jasně ukazují, a teď prosím to neberu tak, že bychom se měli cítit jako ti menší a slabší, k vojenskému zásahu jsou používány letecké síly právě v uvozovkách těch vojensky silných členů Aliance. A těmito členy my, ač bychom si to třeba přáli, nikdy z důvodu, že jsme malá země, nebudeme.

Situace se skutečně určitě nezmění. Navíc připravované rozšíření Aliance o dalších sedm států střední a východní Evropy z vojenského hlediska Alianci určitě neposílí. Je to spíše rozhodnutí politické než rozhodnutí vojenské v tom smyslu, že tyto země by byly výraznou vojenskou posilou stávající aliance. Mám pocit, že možná i toto je důvod, proč Rusko v poslední době přestalo protestovat proti rozšíření Aliance o další státy.

Na řadu let jsme ztratili velkého nepřítele. Největším bezpečnostním rizikem v současné době se stává mezinárodní terorizmus, etnické, náboženské nepřátelství, obchod s drogami, nezákonná migrace obyvatel. Jsem přesvědčen, že tady nám tato nejmodernější nadzvuková letadla vůbec nepomohou.

To, co je samozřejmě vážné a důležité, je, že je potřeba hájit vzdušný prostor naší republiky, i když možná tady se také díváme očima roku 1997. Jsem přesvědčen, že i tady musíme hledat jiná řešení, především řešení méně finančně náročná, aby drahý nákup nadzvukových letadel, o kterém se tady mnohokrát hovořilo, neochromil budoucnost dalších složek armády, které budou z pohledu očekávaných bezpečnostních rizik pro obranu a bezpečnost nikoliv našeho státu, ale celého prostoru Evropy, důležitější. Tímto řešením může být uzavření spolupráce s okolními státy a nakonec to může být i nákup jiných, lacinějších nadzvukových letadel.

Vážené kolegyně, kolegové, posuzuji vládou předložený návrh zákona na financování nákupu nadzvukových letadel především z pohledu změněných vojensko- politicko bezpečnostních poměrů v Evropě a z těchto důvodů nemohu s předloženým návrhem zákona souhlasit.

Dovolte mi na závěr, abych ocenil přístup vlády. Je to, podle mého názoru, mimo jiné i mistrovský taktický tah, který umožňuje říkat ne a zároveň souhlasit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane senátore. Nyní je přihlášen pan senátor Eduard Outrata, připraví se pan senátor Oldřich Dočekal.

Senátor Edvard Outrata:Pane předsedající, pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, můj problém s tímto návrhem nebyl samozřejmě ve sféře technické. I v celé řadě dalších oblastí, o nichž jsme mluvili, se dá argumentovat jedním nebo druhým způsobem, a slyšeli jsme tady argumentaci oběma směry. Od začátku jsem měl jako laik v této oblasti na to jiný pohled. O co mi šlo v celé této záležitosti, bylo, že schválíme-li tento zákon, který je poměrně velikou věcí, jde o poměrně hodně peněz, je to v mnoha směrech poměrně zavazující věc, omezujeme příští vládu v její schopnosti se rozhodovat o prioritách. Teď bych chtěl říct, že nejde o to, zda se vláda vymění. I kdyby tam byla přesně stejná vláda, ona přece teď bilancuje a uzavírá, ale ona by znovu měla otevřít všechny knihy, měla by si znovu stanovit všechny svoje priority, a to i tato vláda, ministr od ministra.

Bude tam pravděpodobně aspoň trochu jiná vláda, možná výrazně jiná. V každém případě na začátku tohoto období bude třeba se rozhodnout o prioritách. Nejsme bohatá země a věci si v této věci vedeme způsobem, že nemáme moc možností, moc volby, ani tolik, kolik bychom měli mít, takže vláda bude mít v tomto směru poměrně hodně práce. Schválení tohoto zákona omezuje jasně tuto možnost, možnost volit priority. Nevím, jestli v tomto okamžiku máme dát peníze sem nebo tam, a pravděpodobně to neví nikdo sám, protože to vyjde teprve z toho, jaká to vláda bude, a jakékoliv omezení její schopnosti se takto rozhodovat, je pro mne špatně přijatelné.

Velice si vážím toho, jakým způsobem zejména pan ministr osobně a vláda také se snažili tuto věc vyřešit. Ovšem jsem velice smutný, že musím říci, že mně to nestačí v argumentaci, totiž takhle: Ono to formálně vytváří skutečně situaci, ve které nová vláda může celou věc zamítnout. Jenomže nová vláda je v situaci, ve které bude muset toto rozhodnutí udělat relativně velice rychle. A tudíž ve špatné vazbě na své priority; toto rozhodnutí vyroste jako ohromný strom vepředu. A myslím, že to je špatně.

Nechci specificky kritizovat, už vůbec ne pana ministra, který je tam poměrně krátce a za tu dobu udělal vynikající práci. Nechci ani kritizovat tuto vládu, protože jsem tady neviděl ještě vládu, která by toto udělala opravdu pořádně. Ale doufám, že to příští vláda udělá a že si budeme říkat, kam jaké peníze napřeme a že to dokáže vidět celé globálně. Omezení tohohle, i tím způsobem, jak je navrhován, je pro mě přílišné. A proto budu hlasovat proti.

A je mi to v jednom směru líto, protože velice oceňuji komunikativnost pana ministra a všech jeho lidí v dané době. Je mi líto, že to vypadne tak, jako kdybych toto neocenil. Ale myslím si, že je tam hledisko vyššího principu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Oldřich Dočekal, připraví se pan senátor Michael Žantovský.

Senátor Oldřich Dočekal:Paní senátorky, páni senátoři, tak, jak již zde řekl pan senátor Topolánek, když už člověk vystupuje dvanáctý, není toho mnoho, co nového říci. Navíc pak to má výhodu, že člověk může reagovat na to, co třeba již bylo řečeno.

Ale pokusil bych se obrátit naši pozornost i tam, co tady ještě nezaznělo.

Mnohokrát se jaksi zaříkáme tím, že NATO, Aliance, je tou organizací, která nás ochrání. A tak, jak již zde řekl pan senátor Liška, ztratili jsme velkého nepřítele, říkáme, že v období deseti, patnácti let nevznikne žádný velký konflikt. A tuto otázku si neklademe jenom my, ale kladou si ji všechny členské státy Aliance a klade si ji i Aliance sama. A dnes Aliance jako taková, je v krizi, hledá svoji vlastní tvář a smysl své vlastní existence.

Taková, je prosím vás, skutečnost. A to nejdůležitější, co čeká Alianci na summitu v Praze, je, aby tuto tvář Aliance prostě našla.

To je jedna věc.

Druhá věc, o akceschopnosti Aliance. Aliance vyhlásila podle článku 5 aktivitu. A Američané místo toho, aby použili NATO k potlačení terorizmu, se této akce ujali sami.Tady si kladu otázku, proč tohle tak udělali.

Další věc. Mnohokrát tu zaznělo, a i ústy pana senátora Žantovského, že Aliance nemá na nás takové požadavky. Kdysi dávno jsem se zúčastnil školení, jakým způsobem probíhá vojenské plánování v NATO. A to probíhá právě úplně jiným systémem. To není Varšavská smlouva, která nadiktuje shora: koupíte si tolik a tolik letadel a budete dělat to a to. Ale plánování Aliance prostě přináší na stůl jakousi nabídku, z které si pak Aliance vybírá to, co bude potřeba.

Na to bych chtěl také upozornit.

Další věc, kterou bych zde chtěl říci, je to, že je nutné si zajistit naši vzdušnou obranu.

Podívejte, žiji v Hruškách. A přes Hrušky je letecký koridor Hrušky do Prahy. V tomto koridoru létá mnoho dopravních prostředků. A tak, jak jsme zažili, v současné době největší hrozbou jsou právě dopravní letadla. A tento koridor probíhá několik desítek kilometrů od Temelína, od Dukovan. Letadlo letí ve výšce asi 8 - 10 kilometrů rychlostí asi 800 km za hodinu. A nedej Bože, kdyby tohleto letadlo na Temelín nebo na Dukovany spadlo. Prosím vás, polovina Evropy je pryč.

Naštěstí v Náměšti nad Oslavou máme letiště. A když na toto letiště dáme rotu rychlého nasazení nebo chemickou jednotku, nevím, jestli zabrání tomu, aby nám toto dopravní letadlo na Dukovany nespadlo. A nemyslím si ani, že by to byly třeba helikoptéry, nevím, byla-li by možnost využít L-159, ale rozhodně, možná že se špatným výsledkem, je možné použít nadzvukového letadla.

A z těchto a mnoha dalších důvodů, které bych tady už neopakoval, si myslím, že je naší prioritou zajistit vzdušný prostor z vlastních peněz, z vlastních prostředků, budu hlasovat pro.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane senátore. Nyní promluví zpravodaj Michael Žantovský jako Michael Žantovský a připraví se pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Michael Žantovský:Děkuji, pane předsedající. Zdůrazňuji, že tentokrát vystupuji jako senátor Michael Žantovský, nikoli jako zpravodaj Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Ve své zpravodajské zprávě jsem zapomněl zdůraznit jednu pozitivní věc, za kterou si navrhovatel a předkladatel rozhodně zaslouží uznání. A to je část třetí navrhovaného zákona - změna zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem. To je změna, po které jsme pět let volali a která poprvé umožňuje, aby nabytí vojenského materiálu strategického charakteru schválené vládou České republiky a které souvisí s členstvím České republiky v organizaci Severoatlantické smlouvy, se neprovádělo podle zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, tj. nevyžadovalo nevládního soukromého prostředníka.

Jenom si nejsem jistý, zda tato novela, pozitivní novela, souvisí s navrhovaným projektem nákupu nadzvukových stíhacích letounů, protože ten podle mého názoru, pokud souvisí s členstvím České republiky v organizaci Severoatlantické smlouvy, pak pouze negativně.

V rozpravě tady zaznívaly názory, které se objevovaly i ve sdělovacích prostředcích a které já považuji za vysoce nekorektní, tj. že ti, kdo brání přijetí návrhu zákona o financování pořízení 24 nadzvukových letadel JAS 39 Gripen, za půl roku budou navrhovat koupi jiných nadzvukových letounů.

V této rétorice mají samozřejmě velký vzor. Premiér Zeman řekl při projednávání předlohy tohoto zákona v Poslanecké sněmovně doslova toto:

"Jsou lidé, kteří říkají, ano, kupme stíhačky, ale nekupujme Gripeny, kupme americká letadla, například F-16. Vím, že se dokonce vytvořila velmi silná lobbistická skupina tohoto typu, a vím, že i pan senátor Žantovský, s nímž mám některé drobné terminologické spory, nedávno vystoupil v tomto směru." Konec citátu. Já bych si nedovolil vést s panem premiérem žádné terminologické spory. Rozhodně ne na jeho myšlenkové úrovni. Zrovna tak nehodlám zdůrazňovat, že vztah výroků pana premiéra k realitě je neobyčejně volný, stejně jako jeho kontakt s realitou, zvláště v poslední době. Protože to je všeobecně známo. Chci jenom kategoricky prohlásit, že v žádném takovém směru jsem nikde nevystoupil.

Jsem totiž toho názoru, že ČR by v současnosti neměla nakupovat žádné nadzvukové stíhací letouny. A pan premiér to dobře ví. Pan premiér se snaží odvést pozornost od skutečných argumentů, které nemají nic společného s letadly jako takovými. Ale s bezpečnostními zájmy ČR, její koncepcí obrany a vývojem bezpečnostního prostředí, ve kterém existuje.

Jde o to, zda chceme i nadále koordinovat svoje obranné plánování v rámci Severoatlantické aliance a přihlížet k jejím názorům anebo nikoliv. Severoatlantická aliance nám samozřejmě nemůže a nebude nic diktovat. Jak už tady bylo řečeno, není to Varšavská smlouva, jiná vojenská organizace, která se specializovala výhradně na napadání svých vlastních členů.

Ale neuváženými kroky, jako je nákup letounů, o kterých se Aliance domnívá, že je nepotřebujeme, na úkor jiných potřebných kroků - přispíváme k oslabení významu Aliance jako systému kolektivní obrany, k posilování odstředivých tendencí, o kterých tady mluvil kolega Dočekal a k vytváření pochybností o jejím vnitřním smyslu. Není divu, že navzdory praktickému a významnému podílu Armády ČR na aliančních a jiných mírových operacích, který já také pozitivně oceňuji, kredit ČR jako nového člena Aliance není, mírně řečeno, vysoký. Vůbec to nesouvisí s dimenzí Amerika - Evropa, ale s dimenzí alianční - nealianční. Aliance po celou dobu své existence čerpala výhradně z vlastních zdrojů, ať už z evropských nebo z amerických. A to se týká i vyzbrojování. I tento aspekt je nedílnou součástí alianční soudržnosti.

Proto já jsem pevně přesvědčen, že tento navrhovaný nákup by nejenom neprospěl naší bezpečnosti, ale ve skutečnosti by vážně poškodil bezpečnost ČR a její národní zájmy.

Za druhé. Předkladatel nás přesvědčuje, že nemáme jinou volbu, než vyslovit souhlas s navrhovaným zákonem, protože v opačném případě nebude zajištěna ochrana vzdušného prostoru země. S tímto názorem lze velmi úspěšně polemizovat. Kolega Matuška zde říkal, že pokud by se proces zastavil nebo odsunul, ta doba celého procesu je velice dlouhá. První letadla dostaneme do 12 let. Stručné zhodnocení výsledku jednání o nákupu těchto letounů, což je materiál předkladatele, jasně uvádí, že schválení procesu výběrového řízení bylo učiněno 16. října 2000, rozhodnutí vlády, počítejme. Od 16. října 2000 uběhlo 20, 21 měsíců, bude tam určitě nepřesnost, ale ať mě kolegové opraví přesně, o kolik. Tedy rozhodně méně než 2 roky. První letouny má ČR dostat v říjnu 2004, tj. za necelé 2 roky od této chvíle. Tedy žádných 12 let. Je ve schopnostech a v moci vlády, pokud by k tomu byla ochotna, zahájit celý proces tak, aby ochrana vzdušného prostoru země nebyla ohrožena. Ale tato situace je výsledkem - podle mého názoru - zcela nezodpovědného postupu vlády, která nestále vytváří realitu v terénu, je hotovo kontraktační jednání, rozbíhají se některé offsetové programy, které jsou součástí této dohody. Má být schválen nákup o financování nákupu právě tohoto typu letadel a vláda namísto toho, aby se snažila vytvořit několik alternativ řešení, z nichž pak zvolí tu optimální, tak postupuje cílevědomě tak, aby ji nezbývala žádná jiná varianta.

Jenom rekapituluji. Navzdory nesouhlasu značné části odborné veřejnosti i části samotného vedení Ministerstva obrany vláda omezila výběrové řízení pouze na nákup nových nadzvukových letounů.

Za druhé. Podmínky a průběh výběrového řízení byly formulovány tak, že ze soutěže odstoupili všichni ostatní uchazeči z Evropy a z Ameriky a zbyl jeden jediný uchazeč. A vláda nikdy, navzdory tomu, co zde bylo řečeno, nikdy nejednala s Aliancí o možnostech zajistit obranu vzdušného prostoru jiným než navrhovaným způsobem.

Kolega Coufal zde řekl, že pokud bychom zvolili nějakou jinou variantu, dělala by to podle názoru Bruselu německá Luftwave. Já se musím pozastavit nad tímto tvrzením, stejně jako nad některými dalšími tvrzeními kolega Coufala. Nevím, co má na mysli - podle názoru Bruselu. Jestli má na mysli sídlo Severoatlantické aliance, sídlo EU, belgickou vládu, bruselského starostu případně toho symbolického "čůrajícího chlapečka", který Brusel reprezentuje, ale podle mých informací žádný takový názor v Bruselu neexistuje. Ve včerejším rozhovoru BBC s velvyslancem ČR u Severoatlantické aliance Karlem Kovandou moderátor cituje můj názor, že problém je v tom, že vláda ČR podle mých informací nikdy ani nepoložila dotaz Severoatlantické alianci, zda by potřeby ochrany českého vzdušného prostoru mohly být řešeny v součinnosti s Aliancí nebo pouze samostatně národními silami. A ptá se velvyslance Kovandy: "Je pravda, pane velvyslanče, že ČR neučinila v centrále NATO takový dotaz?." Odpovídá Karel Kovanda, velvyslanec ČR při NATO: "Otázka, jestli by český vzdušný prostor mohl být kryt odjinud je otázka jednak vojenskopolitická, a pokud já vím, tak v této věci má pan senátor Žantovský pravdu. Já si nejsem vědom, že bychom byli tuto otázku Alianci kdy položili."

Ani středeční krok vlády, která ponechává samotný podpis smlouvy na příští vládě, nemá za cíl poskytnout vládě, Parlamentu a ČR možnost volby. Nejde, jak už jsem říkal, o odklad rozhodnutí, ale o odklad podpisu. Citoval jsem už v tomto směru mého oblíbeného politika pana premiéra Zemana.

Budeme-li mít schválený návrh zákona, budeme-li mít ukončena kontraktační jednání, budeme-li mít rozběhlé offsetové zakázky, je myslím jasné, že budoucí vládě nezbude, než se zachovat tak, aby postupovala podle tohoto zákona. A já se domnívám, že ti, kteří dnes v tom symbolickém kroku vlády vidí prostor, jak změnit svoje zamítavé stanovisko vůči tomuto zákonu, propadají masivnímu sebeklamu. A jsem-li již u toho, musím říci ještě jednu věc.

Jsme zde ve společnosti dospělých žen a dospělých mužů, jsme zde již dlouho, známe velmi dobře aritmetiku hlasování o návrzích zákonů.

Můžeme se dnes rozhodnout, zda budeme hlasovat pro schválení tohoto zákona anebo pro jeho zamítnutí. Jakékoliv jiné hlasování je hlasováním pro schválení tohoto zákona. To je neúprosná logika legislativní procedury, a ti, kteří chtějí využít tohoto prostoru, dokazují, a někteří z nich opakovaně, že nejsou schopni nést zodpovědnost, že nejsou schopni na sebe přijmout zodpovědnost za rozhodování v kritických situacích.

Já plně respektuji kolegy, kteří zvednou ruku pro tento zákon. Je to jejich názor, budiž. Já budu hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona a tertium non datur, kolegyně a kolegové, není žádné třetí volby.

Nyní se dostanu k momentu, který je velmi bolestivý, ale moment, který nemůže zůstat nepovšimnut. Celý tento projekt od samotného začátku provázejí nejasnosti a podezření, které se den ode dne násobí a posilují. Výběrové řízení probíhalo od samého začátku sporně a neprůhledně. Jak známo, z původních uchazečů odstoupili kromě navrhovaného projektu všichni, tj. evropské firmy EAADS, výrobce evropského projektu Eurofighter, Tasolt Aviation, výrobce letadel Mirage a americké firmy Lockheed Martin a Boeing, výrobce letadel F 16 a F 18.

Jde vesměs o přední světové firmy obchodující po celém světě, které rozhodně neodstoupily kvůli požadavkům na českou dokumentaci. Naopak, své odstoupení od projektu někteří z těchto uchazečů jednoznačně zdůvodnily neprůhledností výběrového řízení. Pro případ, že by někdo předstíral nechápavost, je toto slovo zdvořilým eufemismem pro přítomnost korupčních vlivů. Výběrové řízení skončilo vítězstvím jediného zbylého uchazeče. Výsledkem je návrh obchodu, který v nepřítomnosti konkurence vedl k návrhu nákupu za cenu, která se vzhledem k cenám obvyklým na trhu a k užitné hodnotě zakázky nejeví jako racionální a zdůvodnitelná.

Nelze se zbavit podezření, že tato cena skrývá i odměny pro blíže neznámé prostředníky. Důvodem k podezření je i nepochopitelné naléhání vlády, aby tento zákon byl přijat dva týdny před koncem volebního období, stejně jako neustále se měnící zdůvodňování takového spěchu. Bylo nám řečeno, že 30. června je nepřekročitelná hranice. Nyní už to není nepřekročitelná hranice, nyní je nepřekročitelná hranice 30. září. A já se táži, zda není ta nepřekročitelná hranice 30. prosince, tedy po summitu Severoatlantické aliance anebo možná 30. června příštího roku nebo nějaké jiné datum. Jak máme věřit tomu, co nám bylo rok vštěpováno do hlavy a co najednou neplatí. Jak máme věřit tomu, že cena, která v případě nepřijetí rozhodnutí do 30. června by se zvýšila o desítky miliard korun, se najednou nezvýší.

Jde zde v první řadě o financování, a to samozřejmě je často spojeno i s určitými pochybnostmi.

Mohl bych pokračovat ve výčtu zvláštních a podivných okolností, které provázejí celý tento projekt. O některých se zmiňoval kolega Jařab. Ale vím, že bych se střetl s voláním po důkazech, kterým se často zaštiťují ti, kdo se považují za nepostižitelné. Úkolem politiků je ukazovat věci v souvislostech, shromažďovat důkazy je úkolem jiných institucí. Spokojím se proto citací politika, který je pro každého slušného, zdvořilého, střízlivého a poctivého politika nekonečným zdrojem inspirace. Jmenuje se Miloš Zeman a ten citát, který obvykle komolí, zní správně, cituji: „Když to chodí jako kachna, kváká jako kachna a vypadá jako kachna, tak je to kachna." Konec citátu.

Svou historií, finančním objemem, snahou o dosažení interoperability původně nekompatibilních technologií, sporným ekonomickým efektem, i svým dlouhodobým dopadem připomíná tento projekt nápadně jiný technický monument České republiky – jadernou elektrárnu Temelín.

Tak jako ona téměř jistě povede k prodražování, prodlužování, technickým poruchám i k politickým turbulencím. Jsou zde však dva podstatné rozdíly. Pithartova vláda před volbami v r. 1992 vědoma si slabosti svého dohasínajícího mandátu neučinila rozhodnutí o jaderné elektrárně Temelín a přenechala ho na příští vládě. Tato vláda nás nutí, abychom dnes učinili v této věci rozhodnutí a s jejím laskavým svolením ponechali na příští vládě pouze podpis smlouvy.

Ten druhý rozdíl je ještě podstatnější. Demokratické vlády zdědily projekt Temelín od předchozího režimu a mohly tak pouze rozhodovat o nejlepším ze všech špatných řešení. V otázce létajícího Temelína, tedy nákupu nadzvukových letounů máme ještě dnes, ale už jenom dnes, naprosto volnost rozhodování. Zítra tomu tak již být nemusí. Rozhodnutí, které učiníme, poznamená naši budoucnost, naši armádu, naše hospodářství i naše postavení ve světě na desetiletí dopředu.

Rozhodněme se každý svobodně, jak uznáme za vhodné, ale s tím, že za toto rozhodnutí, ať bude jakékoliv, poneseme každý z nás osobní zodpovědnost. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Doubrava a připraví se pan senátor Daniel Kroupa.

Senátor Jaroslav Doubrava:Pane předsedající, kolegyně, kolegové, omlouvám se za zdržení. Jsem pro nákup stíhaček a s nimi přijdou investice. Pro naši téměř 13 let zmrzačovanou ekonomiku je zakoupení stíhaček nejpřijatelnější šance. Hlasujte pro nákup, nechci, aby vzdušný prostor naší země hlídala německá letadla. Myslím, že byste měli hlasovat pro nákup, jinak otevřete cestu Žantovského Američanům, ale také Gripeny ne, je to příliš velký dluh pro potomky, až si našetří, budou mít lepší, offsety jsou solidní, ale šly by asi i jinak. Myslím si, že v dnešní Evropě jsou nadzvukáče pro Českou republiku příliš velkým luxusem. Skoro do dvou hodin v noci jsem seřazoval názory 327 těch, kteří mi sdělili svůj názor na tento návrh zákona. Při své přestřelce s panem ministrem Tvrdíkem přes sdělovací prostředky jsem mu sdělil, že budou-li záporné argumenty a hlasy sdělené mi občany v tom, co sdělovací prostředky nazvaly soukromým referendem, převažovat nad kladnými, nikdo a ničím mě nepřesvědčí, dokonce ani obrovská úcta k těm, jejichž létání jsem jako voják základní služby zabezpečoval, ani těm, kteří s nasazením vlastních životů za války pokládali základní kameny té nejlepší tradici našeho letectví, naší armády, z nichž se většina do svých domů již nikdy nevrátila a nevrátí.

Výsledky referenda, mohu-li to tak nazvat, vyzněly jednoznačně ve prospěch podpory nákupu včetně vyjádření těch, kteří již mají své zkušenosti, říkají, že bez projektů poskytnutých v rámci offsetů by nemohli zaměstnávat 120, 280 atd. lidí, a to s předpokladem výrazného zvýšení tohoto počtu.

Přišla mi různá vyjádření. Já si dovolím odcitovat dvě z nich. Víme, že záležitost bude projednávána na půdě Senátu v nejbližší době a z toho důvodu bychom vás chtěli požádat o chvíli pozornosti v této věci. Zakladatelé, investoři naší společnosti, která vznikla v loňském roce, díky svým celoživotním zkušenostem hledali po celém světě místo pro svou základnu na opravu a údržbu letadel. Díky společnosti BAE Systems jsme dostali šanci investovat právě zde, v zemi s vysokým technickým potenciálem na všech úrovních. Vybrali jsme si region, kde lidé s technickými zkušenostmi existují a chystáme se jim tuto pracovní příležitost nabídnout.

Několik specialistů jsme již zaznamenali, pokud naše plány proběhnou dle očekávání, během tří let naše společnost přijme až 250 zaměstnanců, převážně v profesi leteckých mechaniků. Naše nejoptimističtější verze je tento počet i zdvojnásobit. Tento hangár zároveň poskytne ve svých prostorách aktivity jiným společnostem a také vzájemnou spolupráci, což počet pracovních příležitostí ještě zvýší. Oživíme provoz na mezinárodním letišti v Ostravě a tím pomůžeme zachovat jeho existenci, což je opět velký přínos pro regiony atd.

Vynechám úvod - po období hledání vhodných míst v ČR byl závod RURAC vybrán jako provoz ČKD v Hradci Králové. Jedná se o výrobu ve stávajícím průmyslovém areálu na pozemku, který byl odkoupen ČKD. Výstavba závodu byla zahájena v r. 2001, první brzdové kotouče na export byly expedovány letos v květnu. Oficiální otevření závodu - a tak dále - v první fázi se předpokládá vytvoření 120 pracovních míst, pokud se bude plán rozšiřování realizovat podle předpokladů, jejich počet se výrazně zvýší. Očekává se, že objem vývozu za deset let trvání offsetového programu dosáhne přes 90 mil. dolarů, přičemž export bude překračovat v dalším období atd., bych mohl pokračovat.

Bylo to jen několik příkladů, které jsem obdržel. Přesvědčily mě však, že offsety začínají fungovat. Ověřil jsem si, že poskytnutí offsetů je kryto 20% penalizací pro případ nedodržení.

Byl jsem členem zmíněné delegace v Bruselu. Ano, bylo tam i k mému překvapení konstatováno, co zde bylo citováno. Naše letadla NATO v podstatě nepotřebuje. Co také ale bylo konstatováno, je, že každý stát si musí zajistit ochranu svého vzdušného prostoru. Zda to udělá pořízením si vlastních letadel či se s touto povinností vyrovná tak, že si tuto službu objedná a také zaplatí u těch, kteří letadla mají, je věcí toho kterého státu. A tady souhlasím se vznesenými obavami o cizích letadlech nad naší hlavou.

Je jasné, že stíhačky musíme mít a budeme je mít. Máme-li se rozhodovat mezi novými letouny a letouny uskladněnými nějakých 15 let kdesi v poušti, musím si položit otázku - kdo ví, v jakém stavu, po takové době tyto letouny jsou, kdo ví, kdy se a za jakých podmínek závady projeví. Napadá mě otázka, zda je třeba právě 24 těchto letadel, zda by nestačilo např. 12. Nejsem a nemohu být odborníkem natolik fundovaným, abych toto mohl posoudit. To udělali povolanější a nám nezbývá, než na názor těchto odborníků dát.

Přiznám se, že mám velké dilema, problém spalující mé nitro. Moji kolegové ve Sněmovně z valné části hlasovali proti. Znám názory svých spolustranníků, řekl jsem, že jsem proti nákupu, řekl jsem však také, že se chci řídit názory svých voličů, a to chci. Tak, ač vnitřně zcela nepřesvědčen, považuji za svou povinnost hlasovat pro přijetí tohoto návrhu zákona. Nemohu jinak. Nejen proto, že ze zmíněných 327 názorů bylo 246 pro nákup a 81 názorů proti nákupu. Lehkým propočtem zjistíme, že to je trojnásobek. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego, za soudružskou upřímnost. Nyní promluví pan senátor Daniel Kroupa, připraví se pan senátor Josef Pavlata.

Senátor Daniel Kroupa: Paní senátorky, páni senátoři, v úterý na jednání senátorského klubu jsem panu ministrovi řekl velmi jasně a tvrdě, že budu hlasovat proti tomuto návrhu zákona, protože považuji za nepřípustné, aby odstupující politická reprezentace zavazovala politickou reprezentaci následující. Tedy aby zabránila nové vládě, která ponese hlavní odpovědnost za obranu země v rozhodnutí o tom, jakými prostředky tuto obranu chce zajišťovat.

Stalo se pro mne v tuto chvíli neuvěřitelné, že vláda své stanovisko změnila, ustoupila od požadavku, že tato věc musí být rozhodnuta před volbami a ponechala následující vládě a následující politické reprezentaci plnou svobodu rozhodnout, zda přijme předchozí rozhodnutí vlády, totiž nakoupit Gripeny, nebo zda celou tuto zakázku zastaví. A ta zakázka končí pouze tím, že vláda nepodepíše smlouvu a rozhodne se vypsat nový tender nebo se rozhodne nadzvukové stíhačky nekupovat.

Z tohoto hlediska tak trochu nerozumím názoru pana kolegy Outraty, jeho názorů si velmi vážím a v mnoha věcech je pro mne názorem směrodatným, protože ho považuji za člověka zkušeného a člověka, který je schopen vzít do hry hlediska získaná nejen zde, zevnitř, ale i zvenku. Nerozumím názoru, jakým způsobem by nadcházející vláda byla ve svém rozhodnutí omezena. Naprosto nechápu. Tedy myslím si, že není žádný "fait accompli", resp. pokud je, pak za něj nenese odpovědnost tato vláda, ale i vlády předchozí. "Fét a complie", že předchozí vlády nerozhodly o nákupu stíhaček. K tomuto nákupu, resp. k tomuto rozhodnutí mělo dojít nejpozději v polovině 90. let. Místo toho naše vláda lhostejně přihlížela rozpadu našeho vojenského letectva, dopustila zakázky, které z dnešního hlediska se jeví mírně řečeno jako nepochopitelné a zejména - a to jí vyčítám nejvíce - odebrala perspektivu lidem, kteří pro naše letectvo dýchali.

Já, na rozdíl od mých kolegů, jsem přesvědčen, že tím, co nejvíce garantuje obranyschopnost země, nejsou mašiny, není technika, ale je odhodlání a schopnost našich lidí. To je ten nejvzácnější materiál, který naše armáda k dispozici má. A s tímto naše předchozí vlády těžce hazardovaly.

Dámy a pánové, já jsem obecně znám, který nechová sympatie k sociálně demokratické politice a také se domnívám, že bych chtěl v této souvislosti říci, že nepovažuji postup vlády ve věci nákupu stíhaček za správný. Výběrové řízení je vystaveno takové pochybnosti, jak o ní hovořil pan senátor Zieleniec, že k tomu není téměř co dodat. Myslím si, že má téměř stoprocentní pravdu. Je velmi problematické rozhodnutí, že přijmeme stíhačku, která neprošla žádnou bojovou zkušeností a není ověřena.

Kdybychom měli letectvo vybaveno třemi typy nadzvukových stíhaček a měli koupit čtvrtou, tak jistě podpořím myšlenku, že to má být stíhačka nová, moderní, která zavádí nové technologie. Pro nás tento problém stojí jinak. Stíhačka Gripen je zcela nová a nevyzkoušená stíhačka v bojových situacích, a jestliže uděláme chybu v tomto případě, bude to chyba fatální. Toto je, myslím, nejzávažnější důvod, který bychom měli zvažovat, kdybychom rozhodovali o tom, zda si koupíme, či nekoupíme Gripeny. O tom ale my nerozhodujeme. My dnes rozhodujeme pouze o tom, zda nová vláda bude mít k dispozici prostředky v případě, že se rozhodne Gripeny nakoupit, to učinit rychle. O tom dnes rozhodujeme. A to je věc, kterou já jsme připraven podpořit, protože jestliže se nová vláda rozhodne, že Gripeny potřebujeme, pak ať se to stane rychle. Jestliže se rozhodne, že Gripeny nepotřebujeme, pak tento zákon nebude konzumován a naše rozhodnutí nebude mít pro další rozhodování vlády žádný význam.

K otázce, kterou jsem zmínil, že vláda dospěla k nákupu stíhačky, která nebyla vyzkoušena v boji, bych chtěl upozornit na problém takových stíhaček, jako je Tornádo, které bylo podobně zaváděno do výzbroje jako nejmodernější technika, ale v Perském zálivu v bojovém nasazení se ukázalo, že toto letadlo svými kvalitami neodpovídá těmto potřebám, když to řeknu mírně, že je to letadlo vlastně příliš nepotřebné. Pro armádu, pro kterou by to byla jediná nadzvuková stíhačka, by to byla katastrofa. To je tedy argument na misku vah proti nákupu Gripenů, ale tento argument by měla zvažovat nová vláda, nikoliv my dnes.

Jsem více než pět let členem parlamentní letecké komise, nejsem tedy o těchto otázkách neinformován. Měl jsem možnost hovořit s lidmi jak z armády, s lidmi z vojenského průmyslu, s piloty, kteří létali na rozmanitých typech stíhaček, i s piloty, kteří létali na Gripenech. Vím, jak obtížné je rozhodnout mezi jednotlivými typy z hlediska potřeb obrany, jak obtížné je porovnat jednotlivé vlastnosti, a myslím si, že měla být brána do hry i další hlediska, která možná byla dnes zanedbána, totiž nástup nových technologií, to, že se dnes nacházíme v situaci, kdy dochází k technologické změně v oblasti vzdušné obrany, nástup bezpilotních letadel, která se stávají hitem. Nicméně z mého hlediska to nemění nic na tom, že jsem i nadále přesvědčen, že rozhodujícím činitelem v každém boji bude nakonec člověk.

Řekl bych, že vláda těžce pochybila z politického hlediska. Myslím, že byla těžká chyba, které se dopustila neprůhledností výběrového řízení a tím, že vážným způsobem poškodila naše vztahy se Spojenými státy americkými. Je to vážná politická chyba a toto politické hledisko mělo být zvažováno ve chvíli, kdy jednotlivé společnosti odstoupily z tendru, a mělo být vypsáno nové výběrové řízení. Nová vláda bude stát před otázkou, zda toto nové výběrové řízení vypíše, či nikoliv. Myslím si, že toto hledisko by rozhodně měla vzít v úvahu.

Pokud se týče offsetů, dámy a pánové, řekněme si, že offsety nejsou a nemohou být důvodem, proč kupujeme stíhačky. Takový nesmysl si jistě nikdo z nás nemyslí a všichni chápeme, že se jedná, řekněme, o jakýsi prášek na uklidnění ve chvíli, kdy musíme vynaložit takové miliardové částky na nákup nadzvukových stíhaček.

Offsety mohou přispět určitým způsobem k rozvoji našeho hospodářství, a pochybnosti, které se v této věci vyskytují, jsou, myslím, rovněž oprávněné. Chtěl bych upozornit na jednu otázku, kterou mně položili mí přátelé, kteří se zabývají ekonomickými otázkami. Je výše offsetů skutečně reálná tak, jak je v našich materiálech obsaženo? Dostane naše republika skutečně tu částku, o které se hovoří, anebo do ní nejsou započítány ony investiční pobídky, různé daňové úlevy a podobné věci? Rozhodne-li se příští vláda nakoupit Gripeny a přijmout offsety tak, jak byly připraveny, rozhodně by na tuto otázku měla odpovědět.

Druhé téma, které bych chtěl zmínit, se týká naplnění těchto offsetů. Je nebezpečí, že vláda, která bude právě u moci v době, kdy offsety budou probíhat, bude motivována k tomu, aby dokládala veřejnosti své hospodářské úspěchy, a bude tedy zavírat oči nad jejich případným neplněním. Nestálo by za to přijmout v této situaci nějakého nezávislého auditora ze zahraničí, který by posoudil, zda skutečně offsety byly naplněny?

Tato otázka je samozřejmě otázkou pro příští vládu a věřím, že se jí zabývat bude. Možná, že je to cesta, jak tyto offsety učinit reálnými a ne pouze fiktivními.

Dámy a pánové, Masaryk říkal, že vzduch je naše moře. Jsme zemí, která neleží u moře, jsme zemí, která v minulosti prokázala, že dokáže svůj vzdušný prostor bránit, že dokáže vyškolit vynikající letce, kteří své kvality morální i odborné prokázali ve válce, a myslím, že v našem rozhodování bychom měli na tuto tradici navazovat.

Na rozdíl od některých kolegů si přeji, abychom měli stíhací letectvo. A právě proto, že si přeji, abychom měli stíhací letectvo, přeji si, aby rozhodnutí padlo co nejdříve. Vítám, že vláda ustoupila ze svého požadavku rozhodnout ještě před volbami, a na základě toho jsem se rozhodl, že podpořím předložený návrh zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. S faktickou poznámkou se přihlásil pan senátor Doubrava. Po něm vystoupí pan senátor Pavlata, připraví se pan senátor Ladislav Svoboda.

Senátor Jaroslav Doubrava: Pane řídící, vaše invektivy vůči mé osobě považuji za nehoráznost, která mě u vás nepřekvapuje. Musím se proti nim ohradit a požádat vás, abyste se jich napříště zdržel.

Rád bych věděl, jestli ve vašem klubu dojde k tomu, že by některý z vašich členů vystoupil proti vašemu společnému usnesení.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Panu senátorovi Doubravovi se omlouvám za nejapnou poznámku, která ze mě bezděky vyklouzla.

Slovo má pan senátor Pavlata.

Senátor Josef Pavlata:Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, v dnešní, téměř čtyřhodinové rozpravě tady padla velká spousta dobrých důvodů, proč hlasovat pro nepřijetí tohoto zákona. Já rovněž tak budu hlasovat.

K oněm dobrým důvodům bych chtěl přidat ještě jeden svůj osobní, je to jakási retrospektiva, jakási vzpomínka na dětství, protože v případě nepřijetí by ještě tato retrospektivní vzpomínka mohla dojít uplatnění.

Bylo to někdy v době karibské krize, kdy mně bylo něco kolem deseti let a můj otec poslouchal rádio, pravděpodobně Hlas Ameriky nebo Svobodnou Evropu, a sténal zoufalstvím při zprávách, které se z té oblasti dovídal. Já jsem ho žádal o vysvětlení, proč je tak rozrušen. A on mně to chtěl jednoduše vysvětlit, a řekl: "To je prostě tak, že na Kubě teď budou mít Rusové své základny a budou mít Američany svým způsobem v šachu." A já jsem říkal: "A jak je ta Kuba daleko?" On říkal: "Bohužel velmi blízko." A já jsem říkal: "No tak, když my jsme tak blízko Ruska, tak proč si Američané u nás nepostaví také takovou základnu nebo takové základny?" A otec mě pohladil po hlavě, zakýval hlavou a říkal: "Hochu, běž se učit."

Tak já jsem odešel do svého pokojíku, tam jsem se učil a vzpomínám, že jsem se tehdy učil básničku, ze které jsme druhý den byli zkoušeni ve škole. A začátek té básničky si pamatuji, mám tak trochu pocit, že i ta báseň souvisí s naším dnešním rozhodnutím, takže nyní bude následovat krátká recitace:

Vidíme město Petrohrad, je sedmnáctý rok.

Zde běží voják, námořník a střílí krok co krok.

Ulicí táhnou dělníci, do boje nyní jdou,

pryč s vládou, plakát v ulici volá, pryč se šlechtou.

A pod prapory rudými oddíly milice ...

Dál si to naštěstí nepamatuji, takže vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane senátore. Předposledním přihlášeným je pan senátor Ladislav Svoboda, a posledním, který se připraví k vystoupení, je pan senátor Edvard Outrata.

Senátor Ladislav Svoboda:Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové senátoři.

Z pověření klubu ČSSD, po vyslechnutí zpráv předkladatele, zpravodajů a příspěvků v obecné rozpravě, předkládám návrh schválit návrh zákona o financování pořízení 24 nadzvukových letadel, který je obsahem senátního tisku č. 334/2002.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. A posledním přihlášeným je již avizovaný pan senátor Edvard Outrata.

Senátor Edvard Outrata:Pane předsedající, cítím povinnost reagovat na poznámku pana kolegy Daniela Kroupy. Kde vidím ten problém? Z textu zákona samotného se může vláda samozřejmě hned na samotném počátku vrátit do bodu nula. V tomhle smyslu formálně má pan senátor Daniel Kroupa skutečně pravdu.

Myslím, že problém je politický. Jestliže hrozí velice blízký termín, takto závazně, nemůže dojít k úvaze, kterou tady pan senátor předestřel ve svém dlouhém projevu, který by byl vedl podle mého názoru k opačnému závěru.

A tudíž ani rozhodnutí samo nemůže vláda snadno kompetentně udělat, bude-li jiná než přesně tato.

Navíc toto rozhodnutí bych rád viděl zahrnuto do všeobecného rozhodnutí o prioritách. A na to nebude vůbec čas. Bude tudíž pod velikým politickým tlakem udělat něco bez pořádného podkladu.

Tím nechci vůbec říci, že by toto bylo záměrem vlády, zdaleka ne. Zcela jasně šlo o pokus vlády přistoupit do té míry, do které to bylo možné, na naše námitky. A to je vynikající precedent v naší praxi. Nicméně v tomto smyslu mi to nestačilo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane senátore. Nebyl jste poslední, předposlední je pan senátor Šenkýř, předseda klubu KDU-ČSL, poslední pan senátor Daniel Kroupa. Pánové, nechci vám brát slovo, ale nemohli byste si to vyříkat sami mezi sebou?

Senátor Jiří Šenkýř:Pane předsedající, pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, omezím se skutečně jen na několik poznámek, takže se nebojte.

Nemohu hlasovat o snížení obranyschopnosti naší země, protože k tomu mně voliči mandát nedali. Za hlavní považuji bezpečnost našich občanů, a té podle všeho nebude dosaženo bez nadzvukových stíhaček.

Rozhodnutí o tom, jaké konkrétní stroje koupit, je podle mého názoru věcí exekutivy. A vláda byla ustanovena podle článku 68 Ústavy vůlí poslanců Poslanecké sněmovny.

Naše diskuze se má zabývat suverenitou země a obranyschopností, které jsou v každé době prioritami státu.

Znovu opakuji: Nemohu hlasovat o snížení obranyschopnosti země. Proto se připojuji k návrhu na schválení zákona o financování pořízení 24 nadzvukových letadel JAS 39 Gripen, tisk 334.

A navíc já patřím k těm, co považují za reálný prospěch offsetových programů.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Posledním přihlášeným je pan senátor Daniel Kroupa, který se odhlásil a vyřeší si svůj problém s panem senátorem Edvardem Outratou osobně.

Kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy? Pokud nikdo, obecnou rozpravu končím.

V této chvíli je na řadě vyjádření pana ministra, a myslím si, že ho absolvujeme, pak ještě vyjádření zpravodaje a poté buď budeme hlasovat, nebo pokud nebude nějaká přestávka z vůle klubů, šli bychom pak na oběd.

Prosím, pane ministře.

Ministr vlády ČR Jaroslav Tvrdík: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři.

Když jsem před chvilkou dostal z České tiskové kanceláře SMS, že Občanská demokratická strana vylepila své plakáty s názvem "Zastavíme Gripeny a dáme vám každému 10 tisíc korun", tak kdybych nebyl ministrem obrany, kdybych neměl přístup k informacím, ke kterým přístup mám, začal bych vážně přemýšlet o tom, jestli nepůjdu volit Občanskou demokratickou stranu, abych slíbených 10 tisíc korun obdržel.

Bohužel, jsem ministrem obrany, bohužel cítím odpovědnost za rezort, který řídím. Naštěstí mám poměrně krátkou dobu a nevím, jestli budu mít odpovědnost za svůj rezort i v budoucnu.

Chci se vám všem omluvit za to, že tuto debatu vedeme v této době. Mne to skutečně mrzí. Je to problém, protože skutečně se z toho stala politická debata a nikoliv věcná konstruktivní debata.

Cítil jsem při diskuzích s vámi skutečný zájem o podstatu problému. Musím říci, že v dobách, kdy jsem vystupoval na vašich klubech nebo kdy jste sami navštívili ministerstvo a nepřáli jste si, aby se o tom hovořilo, vás zajímalo to, co skutečně Armáda České republiky v budoucnu potřebuje, či nepotřebuje, jak vypadá reforma ozbrojených sil, jak je to s požadavky Severoatlantické aliance, či jak je to se zabezpečením vzdušného prostoru.

Časem se však, řekl bych, nálady a podmínky na jedné straně fanatických příznivců, na druhé straně fanatických odpůrců, dostaly do stavu, že diskuze tu věrohodnost ztratila.

Včera jsem předstoupil před vládu České republiky, před jednáním výborů, které pro mne potom znamenaly nepříjemnou diskuzi, která dnes ještě pokračuje, a požádal jsem členy vlády, aby vláda udělala gesto a jasně řekla, že smluvní vztah ve svém funkčním období nepodepíše, že nezaváže své nástupce a že pouze bude deklarovat kontinuitu celého procesu.

Neměl jsem to jednoduché, přesto všechno vláda s tímto souhlasila. A je potřeba jednoznačně říci, že nová vláda nebude vázána ničím, naprosto ničím k podpisu uvedených smluvních vztahů. Nebude vázána blížícími offsetovými programy tak, jak zde dnes zaznělo. Offsetové programy mají tzv. předoffsetové transakce, které prostě běží, a tyto předoffsetové transakce jsou převoditelné.

Naše offsetová legislativa takovouto možnost připouští. My máme zakotveny offsetové transakce, podobně jako 140 jiných zemí ve světě, 140 států používá offsetové transakce. A neslyšel jsem vystoupení, které by říkalo, že to je absolutně ekonomický nesmysl. Já na to mám prostě trošku jiný pohled.

Máme tedy tzv. předoffsetové transakce, a ty lze převést na jakéhokoliv jiného dodavatele, který se bude ucházet o zakázku u státní správy v České republice.

Nové offsetové transakce se nezahajují a nebudou se zahajovat do doby podpisu smluvního vztahu. Výrobce by byl v tuto chvíli sám proti sobě, protože sám cítí tu napjatost politické diskuze, a také proto reagoval na moji doslova a do písmene pokornou prosbu o prodloužení termínu do 30. září.

Nová vláda bude mít možnost jednoznačně kontrakt odmítnout a říct veřejnosti naprosto jasně, jak si představuje budoucnost ozbrojených sil. Nebo také bude mít prostor pro další vyjednávání a bude mít možnost vyřešit to zásadní, oč vlastně v tomto procesu jde. Jde o národní odpovědnost za obranu vzdušného prostoru v roce 2005. Já si myslím, že to bohužel v tom všem zaniká. Já jsem byl včera na Slovensku. Hovořil jsem se svým slovenským kolegou ministrem Stankem. Podobně jako ČR připravuje reformu ozbrojených sil. Reformu ozbrojených sil jim připravili odborníci ze spojených států financovaní z tzv. pomoci FMS a připravili to odborníci z týmů, ve kterých jsou hlavní funkcionáři nebo přední činitelé armády Spojených států, kteří armádu postupně opustili. Slovensko má ve své reformě zakomponován nákup 24 nadzvukových stíhacích letounů. Když tam byl minulý týden na návštěvě náčelník generálního štábu Německé republiky, nový velitel vojenského výboru Severoatlantické aliance, tak se ho ministr obrany a náčelník generálního štábu zeptali na názor i v této zásadní věci. S vědomím toho, jaké politické konsekvence má tato otázka do sousedního státu. Pan generál na to odpovídal: "Nikdo se nezbaví vyvážené univerzální armády, specializace je nepřijatelná a nelogická, jestliže by měla narušit nevyváženost vlastních národních armád. Národní armády chceme vyvážené, složené ze všech druhů vojsk, za současného rozvoje některých specializací rozdělených do národních států. Je nemyslitelné, aby se některý stát specializoval na ženisty, jiný na lékaře či chemiky, a neměl vlastní suverénní vyváženou armádu." Já bych řekl, že postoj generála je postojem Severoatlantické aliance.

Já zde nechci reagovat na všechny připomínky z diskuze, které tu padly. Bylo by to hodně nedůstojné. Některé argumenty byly hodně demagogické a mne hodně mrzely. Jiné byly relevantní. Myslím, že přestože jsem ministr obrany a politik sociálně-demokratické vlády, tak by se k nim přiklonil.

Přesto všechno fakta zůstávají. Chci upravit akorát úvodní vystoupení zpravodaje, který říkal, že kontinuita nebyla dána už v roce 1999 vojenskou strategií. Vojenská strategie nehovoří o nákupu nadzvukových stíhacích letounů, protože o tom vojenské strategie prostě nejednají. Vojenská strategie nemůže říkat, jestli se něco nakoupí, či nenakoupí. Ale vojenská strategie říká, že máme suverénní Armádu ČR opírající se o vlastní nadzvukové stíhací letouny, a to má strategie v roce 1999 jednoznačně zakomponováno. Já jsem převzal armádu před rokem a přizval jsem si kolegy, kterým věřím, abychom se společně pokusili po těch dvanácti letech utrpení dát Armádě ČR novou perspektivu, perspektivu, kterou si tato země zaslouží.

Za ten rok pracovalo několik týmů. Pracoval tým pro reformu ozbrojených sil vedený náměstkem Škopkem, pracoval tým vedený mým 1. náměstkem, který měl na starosti jako vládní vyjednavač nákup nadzvukových stíhacích letounů. V obou těchto týmech pracovalo v každém téměř 100 odborníků. V tom jednom byli odborníci ze čtyř ministerstev (obrany, průmyslu a obchodu, financí a zahraničních věcí). Většinu odborných námitek, které jsem dnes slyšel, tak jsme znali také, a dokázali jsme na ně ve vlastním kontraktu či v dalších materiálech reagovat. Mne překvapuje, že dokážete být takovými odborníky, že dneska zpochybňujete výpočty např. metodologie ceny jedné letové hodiny, jestliže dneska desítky nebo stovky lidí, kteří své práci rozumí prostě říkají něco jiného. Druhý tým připravoval reformu ozbrojených sil a dělaly se tyto věci jako spojené nádoby v komplexu. Reforma je na stole. Vzala ji na vědomí vláda ČR a i na moje přemlouvání vláda ČR reformu neschválila, ale vzala ji na vědomí a posunula ji k 30. září letošního roku. Jsou to oba dva dokumenty, jak reforma, tak nákup nadzvukových stíhacích letounů, které skutečně zásadním způsobem budoucnost této země ovlivní.

My jsme se snažili respektovat jak kontinuitu našich rozhodovacích procesů, tak zájmy v Severoatlantické alianci, které ČR má, tak národní zájmy. A věřte mi, že výsledkem je poměrně unikátní sbírka dokumentů, které oceňuje Severoatlantická aliance. Já jsem dneska slyšel mnoho o signálech z Bruselu, které říkají něco jiného, než to cítím já. Nedávno tu byl generální tajemník Severoatlantické aliance a jasně říkal, že ministr Tvrdík a jeho lidé - a já to neříkám proto, abych se chválil, já to říkám, jako fakt, který prostě zazněl, ministr Tvrdík a jeho lidé jdou správným směrem. Jasně zazněl fakt, že hodnocení ČR ze strany Severoatlantické aliance už není "poor", slabé, ale uspokojivé. Jasně zazněl fakt, že jsme akceptovali cíle výstavby sil na 46 %, tzn. jsme nad průměrem Severoatlantické aliance.

Jestliže dnes rozhodnete negativně, já budu vaše právo respektovat. A budeme si s tím muset prostě pro budoucnost poradit. Nebude to pro nás jednoduché, nebude to pro nás příjemné. Vždy v minulosti když měla politická reprezentace rozhodnout o nepříjemných věcech v Armádě ČR, tak vždy to rozhodnutí buď neučinila nebo odložila. Takto to bylo v době, kdy vojáci přišli s požadavkem na prodloužení životnosti MIG 21 a my bychom dnes zde neseděli. Takže tento MIG byl v Poslanecké sněmovně resp. v příslušných výborech zamítnut a modernizace byla odložena s tím, že do tří let bude mít Armáda ČR nové letouny. V roce 1997 se opakovala podobná skutečnost. A já nechci hodnotit, jestli to bylo před přizváním, po přizvání, jestli jsme nevěděli, co chceme v národních zájmech tehdy nebo dnes, ale v každém případě i tehdy zazněly jasně výroky, že v roce 2003 musíme mít nové nadzvukové stíhací letouny a že si to ekonomika této země může dovolit a že je to prostě naší národní prioritou. A neříkali to představitelé sociálně-demokratické vlády, ale říkal to tehdejší předseda vlády, dnešní předseda výboru pro obranu a bezpečnost, tehdejší ministr obrany či řada dalších. Členem té vlády byl i pan ministr zahraničních věcí pan Zieleniec, kterého si neobyčejně vážím, a proto mne dneska docela mrzelo jeho vystoupení.

Na jedné straně mě mrzí, když jsou zde citována vystoupení ministra obrany Švédského království, na druhé straně prostě některé citáty dneska hodně připomínaly vystoupení generála Walterse ze Spojených států. Spojené státy se chovají naprosto legitimně. Nedělají nic jiného, a já už jsem to říkal jednou, než náš velvyslanec v Indii, který v tuto chvíli vysvětluje Indům, že náš bitevník L 159 je nejlepším možným řešením pro jejich armádu. Podobně se logicky chová i konsorcium, podobně se chová britský ministr obrany. Podobně se chovají někteří další lobbisté, se kterými, jak jsem slyšel, jste možná měli některé nepříjemné zkušenosti, a to mě hrozně mrzí.

Já nevím, jestli se mi vás dnes podaří přesvědčit. Není to podle té diskuze příliš pravděpodobné. Přesto všechno platí jedna věc. Máme před sebou období, kdy nám dožívají letouny, které jsou poslední schopny zajistit suverenitu vlastního vzdušného prostoru. Po roce 2005 budeme vlastnit jeden jediný typ letounu, bitevní L 159, který v současné době není ještě zcela dozbrojen, který má svoje drobné provozní problémy, který zůstane jediným typem v Armádě ČR. Já zde nechci vznášet nové odborné důvody. Ty jste měli možnost slyšet. Já zde nechci říkat, že se provoz letounů zastavuje v momentu, kdy se cokoliv stane, a to nejsou žádné hrozby, když se cokoliv stane na jednom bitevníku L 159, tak se zastavuje vždy - a někteří z vás jsou odborníci na letový provoz - zastavuje se vždy provoz všech typů podobného letounu, který prostě tu poruchu měl. Čili my se odkazujeme na jeden jediný letoun, který navíc nemá odpovídající parametry pro to, co ochrana vzdušného prostoru v tom systému obnáší.

My nedokážeme pořídit nový nadzvukový stíhací letoun do roku 2005. To vám musí být všem jasné. My jsme vám na slajdech, které jste měli možnost vidět, jasně říkali, že se jedná o jakýsi proces. Termín duben 2005 nevyplývá z toho, že bychom ty letouny nechtěli mít v roce 2003, 2004. Ten vyplývá z toho, že součástí dodávky nadzvukových letounů musí být dodávka celého systému.

Výcviku, přípravy, školení, logistiky, výzbroje apod., čili ten proces má jakési časové rámce. Ten rámec je 18 až 24 měsíců. V r. 2005 naše armáda pravděpodobně bude bez nadzvukových stíhacích letounů a já pevně věřím tomu, že si po roce 2005 svou schopnost, nikoliv toho politického rozhodnutí, které můžeme učinit kdykoliv, ale tu schopnost vojenskou, že si ji snad naše Armáda České republiky zachová.

Slyšel jsem od vás mnoho uznání na naše vojáky v Kuvajtu, na naše vojáky v Afghánistánu, na naše vojáky v Jugoslávii či jinde. Jste na ně hrdí při povodních, jste na ně hrdí při jiných příležitostech. Dnes vám stejní vojáci říkají, že pro to, jak má vypadat podle jejich představ budoucnost ozbrojených sil, potřebují nadzvukové stíhací letouny, potřebují novou moderní techniku. Vojáci nechtějí být vyzbrojeni jenom obrněnými transportéry, které stojí u Svobodné Evropy, nechtějí, aby si z nich společnost dělala srandu za to jak ta armáda ve skutečnosti vypadá.

Letci byli do r. 1990, já se nechci vracet k emocím, elitní složkou ozbrojených sil české armády a české společnosti. Armáda v té době měla 360 nadzvukových stíhacích letounů a my během 12 let z těch 360 jdeme v podstatě na nulu, což je skutečně extrém nevídaný.

Vy se nemůžete zlobit na piloty, jestli se rozhodnou po vašem politickém signálu z Armády České republiky odejít. Já bych chtěl vidět smělce ministra, který by po volbách za situace, že dojde dnes k zamítnutí tohoto senátního návrhu nebo tohoto návrhu, tak bych chtěl vidět smělce ministra, který by před vás s něčím podobným předstoupil. Jestli to prostě zamítnete, tak to bude jasný signál, že se bude jenom těžko bude hledat jakýkoliv konsenzus.

Já mám o tom své pochybnosti. To je politické gesto, nejen jak vy říkáte, pozitivní k Alianci, ke všemu, co jsem tu dneska slyšel, ale je to politické gesto negativní, že prostě nadzvukové stíhací letouny pro budoucnost tato země pravděpodobně nechce. Podle mého soudu variantu, kterou jsme se pokusili jako vláda nabídnout, variantu odkladu a nikde není řečeno, jak říkal pan předseda Pithart, jestli o měsíc, o dva, o tři, do 30. září, ne, tam žádné takováto omezující podmínka není.

Nabídka platí do 30. září. Možnost využít financování z příjmů z privatizace, možnost využít přímé kontraktace, ta se otevírá neomezeně. Ta může být k 31. 12. Vláda má 30. září možnost projednat reformy a nadzvukové stíhací letouny. Má možnost předstoupit na summitu Severoatlantické aliance s jasnou vizí. Máme dnes jasnou představu o tom, jak mají vypadat naše ozbrojené síly společně s Velkou Británií na žádost Aliance připravujeme budoucí model pro armády typu Česká republika.

My tam můžeme předstoupit s vizí, která bude provázaná komplexně a možná již na summitu se dozvíme ano, i Aliance má na ten dnešní problém jiný pohled. Vy nám tu možnost nedáváte, pojďme o tři, pět, sedm měsíců dále a pak začneme znovu celý proces výběrového řízení, celý proces parlamentního schvalování, a to jsme již nikoliv v letech 2004 až 2008, to jsme v letech dejme tomu v r. 2005, 2007 až 2012, 2013. Já to sám prostě nevím.

Zaznělo tu dneska mnoho tendrů. Já nevím, jak bude postupovat nová vláda. Já jsem to zdědil a považuji za nešťastné zrovna tak jako vy. Ale umíte si představit, že nová vláda vypíše tendr na nákup nadzvukových stíhacích letounů. Kdo se do něj přihlásí? Myslíte si, že tam nově dáme nové či pronajaté či staré či použité, když to mám říci jednoduše. Já myslím, že si to nikdo nedovolí. Ten oficiální problém, proč se odhlásily Spojené státy americké, byl kvůli české měně a českému jazyku a nemohu než říci, že mě to mrzí, protože na české měně jsme prodělali v kontraktu na nákup bitevníků L-159 několik desítek miliard, a co se týká českého jazyka, to snad je suverénním právem každé země.

V Polsku mj. je polský jazyk v tendru akceptován. Ten hlavní problém byl v tom, že se tam nezařadily použité či starší letouny. V tom byla podstata problému. V tom je také podstata belgické nabídky. V tom je podstata toho tlaku, který zde dnes existuje a je to naprosto relevantní – nové či starší? Já nevím, jak bude postupovat nová vláda a neumím si to dost dobře představit. Jestliže jasně řekneme ne, nová vláda problém nadzvukových stíhacích letounů podle mého soudu bude otevírat jenom těžko.

Jestliže dnes necháme prostor otevřený, jsou tam všechna možná rozhodnutí daná vládě mandátem voličů – občanů této země. Já už nebudu dále hovořit. Myslím, že jste od nás slyšeli spoustu informací. Balík, který před sebou má pan předseda Žantovský, je z 90 % z dílny Ministerstva obrany, 10 % z dílny někoho jiného.

I to dokazuje to, že jsme to připravili naprosto zodpovědně. My jsme zvažovali alternativy. Vy máte v Senátu k dispozici zprávu o zabezpečení vzdušného prostoru. V té zprávě jsou přece varianty, po kterých jste volali. Tam se přece říká, že máme možnost chránit si vlastním letectvem, chránit vzdušný prostor bitevníkem L-159. Tam je přece možnost spolupracovat s jiným státem Severoatlantické aliance, tam jsou další možnosti a my jsme přece jednoznačně vyhodnotili tuto možnost jako nejlepší.

Jestliže jsme chtěli diskutovat o těch jiných možnostech, proč jsme se nevrátili k té zprávě, proč jsme to nechali všichni společně dojít až sem a já nevím, skutečně mě to mrzí.

Vadí mi to o to víc, že jsme se dostali jako vláda do této složité křižovatky svou vlastní vinou a mrzí mě to o to víc, že jsem od řady z vás slyšel a řada z vás mi zavolala a nejenom z levých, ale i z pravých lavic, zavolala a řekla: „Stala se z toho politická událost, jsme pod tak obrovským tlakem, že nemůžeme jinak, nezlobte se na nás, pane ministře." Já vám všem říkám, že já se na vás nezlobím. Hlasujte podle svého vlastního uvážení, podle svědomí a vědomí a věřte mi, že jsme se společně na Ministerstvu obrany všichni pokusili udělat maximum pro nejlepší možnou variantu, kterou jsme si dokázali představit.

Budeme na druhou stranu legitimně akceptovat jiná rozhodnutí. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane ministře. Nyní se táži pana senátora Balabána, jako zpravodaje hospodářského výboru? Nechce vystoupit. Garanční zpravodaj pan senátor Žantovský.

Senátor Michael Žantovský: Děkuji, pane předsedající, myslím si, že by bylo zbytečné, abych znovu procházel všechny argumenty, které padly ve zprávách zpravodajů a v původní zprávě pana předkladatele. Zastavím se jenom u několika málo, které padly v rozpravě.

V rozpravě, pokud jsem počítal správně, vystoupilo 21 senátorů, někteří opakovaně, z toho 12 senátorů se vyslovilo pro zamítnutí tohoto zákona, 7 senátorů se vyslovilo pro schválení tohoto zákona a 2 senátoři zaujali postoj, který nemohu charakterizovat jinak než postoj chytré horákyně.

Byla tady zmiňována problematika offsetů. Té se zpravodajská zpráva Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost vyhnula. Je to rozhodně důležitá problematika, já jsem vděčen kolegovi Balabánovi, že mi připomněl pojem woodoo ekonomika, který razil prezident Bush starší. Myslím si, že v našich zeměpisných poměrech, protože to je přece jenom termín, který pochází z Haiti a ze západoindických ostrovů, bychom měli mluvit o drákulovské ekonomice. Je to něco podobného. Já se nechci vyjadřovat k tomu, nakolik je ta nabídka offsetů reálná, nakolik je nereálná. Z pozice Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost to však není rozhodující úvaha. Offsety mohou dělat velmi krásné věci, mohou vytvářet zaměstnanost pro některé regiony, mohou přinášet investice do České republiky, ať už investice do high-tech části průmyslu nebo investice do zastaralých přežitků socialistické ekonomiky. Ale jednu věc nemohou dělat. Nemohou významným způsobem přispět k ochraně ČR, a proto prohlašuji, že toto nemůže být zřetel, který bude rozhodující pro naše rozhodnutí.

Pokud se týká kolegy Coufala, podle mého názoru uvedl několik nesprávných a nepravdivých tvrzení, asi byl mylně informován. Jednak nám sdělil, že pokud bychom se nerozhodli pro nákup letounů, dělala by to podle názoru Bruselu německá Luftwaffe. Já se domnívám, že takovýto výrok není dokazatelný. Jednak prohlásil, že ochrana vzdušného prostoru v případě zvolení nějaké jiné alternativy, než je nákup nadzvukových letounů, by nás stála více než pořízení stíhaček. Já se domnívám, že tento argument také není prokazatelný. A jednak přes otázku, kterou jsem položil, nás tedy neinformoval, jaká je cena letounu Eurofighter, když mají být podle jeho slov dvakrát dražší než Gripeny. Čili i toto tvrzení považuji za neprokázané.

Pokud se týká vystoupení pana ministra Tvrdíka v jeho závěrečném slově - tam si myslím neprávem přiznal zásluhu jedné politické straně přítomné v této Sněmovně a upřel zásluhu jiné politické straně. Šlo o ODA. Já se samozřejmě nechci zaplétat do volební rétoriky, jenom bych doplnil, že naše stanovisko není, že bychom dávali občanům 10 000 korun na dlaň. Naše stanovisko je, že 10 000 korun, které na každé dítě, muže a ženu ušetříme, pokud nenakoupíme nadzvukové stíhací letouny, je možné věnovat na jiné důležité programy, jako reformu vzdělávacího systému nebo reformu penzijního systému.

A to je otázka, o které někteří kolegové mluvili a která jaksi souvisí s tím, kolik financí spotřebuje naše armáda a z jakých zdrojů tyto finance pocházejí. Já jsem zastáncem zákona o zachování peněz. Já si myslím, že existují jen jedny peníze - neexistují peníze z privatizace, z jiných zdrojů atd., jsou to stále jedny a tytéž peníze. A privatizační peníze mají jedinou specifickou funkci. Je to velká suma peněz, která přichází jednou a jenom jednou. A neopakuje se to. Je to jako suma peněz, kterou jsme zdědili po zemřelém příbuzném nebo kterou nám někdo daroval. A právě přítomnost této velké jednorázové sumy umožňuje z ní financovat velké strategické manévry, a to ze státního rozpočtu často možné není.

Konečně nesouhlasím s panem ministrem Tvrdíkem, že pokud zamítneme tento návrh zákona, je to negativní gesto vůči Alianci. Myslím si, že ze všech signálů a výroků, které jsme od Aliance slyšeli, je pravdou pravý opak. Pokud zamítneme tento návrh zákona, je to pozitivní gesto vůči Alianci. A stejně tak doufám, že už naposledy musím nesouhlasit s tvrzením, že odložení tohoto rozhodnutí a hledání dalších alternativ, dalších variant, znamená zdržení o 5 - 8 - 12 let.

Opakuji, výzva k podání nabídky na veřejnou zakázku byla schválena usnesením vlády č. 27 ze dne 3. ledna 2001. Dnes máme 31. května 2002 a první letouny mají být dodány v říjnu 2004. Celková doba tedy nepřesahuje 4 roky, činí 3,5 roku, a to od okamžiku, kdy je schválena výzva k podání nabídky na veřejnou zakázku.

Ten nejvážnější spor, který zde, myslím, panoval, je spor o to, co znamenalo nebo neznamenalo středeční gesto vlády v podobě odložení podpisu té smlouvy. Já si myslím, že nejlépe to opačné stanovisko, se kterým nemohu souhlasit, vyjádřil kolega Kroupa, který řekl, že pokud schválíme tento návrh zákona, bude mít vláda - cituji: "Plnou svobodu rozhodnutí v této otázce." Já s lítostí musím říci, že kolega Kroupa byl kdysi ambicióznější, co se týká pojmu "plná svoboda". Plná svoboda rozhodování je volba mezi několika alternativami. Tyto alternativy musí existovat, tyto alternativy nesmí být v nějakém ohledu srovnatelné. Pokud máme uzavřené kontraktační jednání, připravenou smlouvu k podpisu, schválený návrh zákona o financování nákupu nadzvukových letounů JAS 39, schválenou novelu zákona o Fondu národního majetku, která umožňuje tyto prostředky použít pro nákup letadel JAS 39 Gripen a pro žádný jiný účel. A na druhé straně máme teoretické alternativy, kreré nikdo s nikým nikdy nekonzultoval, o kterých nebyla činěna žádná jednání, tak já si myslím, že to není rozhodování mezi alternativami. Je to jiné pojetí svobody, ve kterém žádné alternativy neexistují. Je to pojetí svobody jako poznané nutnosti, to je pojetí svobody marxismu-leninismu. Děkuji vám, pane předsedající.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Nyní se přihlásil - pardon, pane ministře - předseda Senátu Petr Pithart, který může vystoupit kdykoliv, pak pan ministr Tvrdík s faktickou poznámkou.

Předseda Senátu Petr Pithart: Já se omlouvám. Já jsem to nikdy neudělal, a proto to teď jednou udělám. Já bych byl rád, aby statistika pana senátora Žantovského byla úplná. Já jsem poslouchal rozpravu a určitě tady nebyli všichni předem rozhodnuti a určitě nebylo všechno předem dohodnuto. Můj názor se vyvíjel, já jsem v poslední větě řekl: "Po středě sice nemusím hlasovat proti, ale v této části projednávání návrhu zákona stále pro mne zůstávají argumenty pro slabší. A to platí i na konci této debaty.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji, pane ministře, přejete si vystoupit? Otevřete tím obecnou rozpravu. Já bych to nedoporučoval.

Ministr vlády ČR Jaroslav Tvrdík:Já věřím tomu, že senátoři teď v dané chvíli budou respektovat moji prosbu a už nevystoupí, protože já jim tím svým způsobem dávám možnost. Já chci říct jenom říci dvě věty, nejsou už politické a nejsou už k debatě. Omlouvám se ODS za to, že jsem se v debatě spletl a označil jsem je za autory těch pro mne poněkud neuvěřitelných plakátů - a). Za b) nechtěl jsem tak, jak řekl pan předseda Žantovský, říci, že je to negativní signál směrem k Alianci, ale k Armádě ČR. A za c) chci vám říci jen informaci, že v případě, že to dnes zamítnete, tak já již nepředstoupím před Poslaneckou sněmovnu s návrhem na znovuzvážení tohoto zákona. Toť vše.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji. Tím je otevřena obecná rozprava, takže se táži, kdo se do této rozpravy hlásí? Ano, pan senátor František Kroupa.

Senátor František Kroupa: Pane předsedající, nepřihlásil jsem se do rozpravy, ale mám faktickou připomínku.

Velmi mě mrzí, že v jedné části závěrečného slova zpravodaje se jeho vystoupení změnilo v politickou agitaci a předvolební kampaň, a ještě víc mě mrzí, že ze svého postu předsedajícího schůze jste tomu nedokázal zabránit.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Ano. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Ne.

Rozpravu proto končím a dříve než dám slovo panu předsedovi klubu sociální demokracie, bych chtěl odpovědět na to, co říkal pan senátor František Kroupa.

Samozřejmě jsem si toho všiml, ale když někdo umně vplete několik vět do závěrečné zpravodajské zprávy, které do ní nepatří, měl by samozřejmě předsedající být pohotovější, aby ho zarazil. Pokud je to ale součástí zpravodajské zprávy, nejde to vždycky přesně odlišit. S kolegy jsme tady o tom hovořili. Nepovažoval jsem za technicky možné přerušit pana zpravodaje.

Nyní má slovo předseda klubu sociální demokracie.

Senátor Ladislav Svoboda: Pane předsedající, žádám o přerušení jednání do 14 hodin.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Ano, ale ještě s faktickou poznámkou se přihlásil pan senátor Žantovský. Potom vyhlásíme přestávku do 14 hodin a spojíme ji s obědem.

Senátor Michael Žantovský:Pane předsedající, chtěl bych se jenom všem kolegyním a kolegům omluvit, že jsem se zmínil o něčem, co se dotýkalo politické strany, ale bylo to v reakci na prohlášení pana ministra, které se této strany dotklo. Nemohl jsem činit jinak, nezlobte se.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Vyhlašuji přestávku do 14 hodin.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Kolegyně a kolegové, polední přestávka skončila.

V této chvíli přistoupíme k hlasování o návrhu zákona o financování pořízení 24 nadzvukových letadel JAS 39 Gripen a o změně některých souvisejících zákonů. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

V této chvíli zahajuji hlasování. Kdo je pro schválení návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti schválení, zmáčkne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 94 je ukončeno. Registrováno 76 senátorek a senátorů, kvorum 39, pro 31, proti 34. Návrh byl zamítnut.

Vzhledem k tomu, že zde zazněly připomínky, že vás mám odhlásit, tak vás všechny v této chvíli odhlašuji a prosím, abyste se opět všichni zaregistrovali.

Přistoupíme k dalšímu hlasování, a to o návrhu zamítnout znění návrhu zákona tak, jak nám byl předložen Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnutí návrhu zákona, zmáčkne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, zmáčkne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 95 je ukončeno. Registrováno 77 senátorek a senátorů, kvorum 39, pro 45, proti 26.

Znění předloženého návrhu zákona bylo zamítnuto. Projednávání tohoto návrhu zákona je tím pádem ukončeno.

Děkuji panu ministrovi, děkuji rovněž oběma zpravodajům.

Dalším bodem, který budeme projednávat, je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poprosil bych nyní pana poslance Petra Mareše, aby nás s návrhem zákona seznámil.

Poslanec Petr Mareš: Pane předsedající, pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři.

Novela zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, kterou vám Poslanecká sněmovna tímto předkládá, neobsahuje tak ambiciózní požadavek, jakým by mohl být požadavek na 80 miliard korun na rozvoj českého školství, je bohužel mnohem skromnější.

Je to novela, která má především řešit situaci, která nastala v naší vzdělávací soustavě poté, co se Sněmovna rozhodla zamítnout návrh školského zákona.

Základ této novely vznikl již před dvěma lety a původně to byla novela skromná, týkala se úpravy vztahů mezi obcemi a jejich školami. Byl to pokus několika opozičních poslanců naznačit vládě, kterým směrem by se měl ubírat budoucí zákon o vzdělávání.

Musím zde zdůraznit, že zásady, které jsme původně v novele měli, se skutečně v zákonu, který vláda předložila, objevily. Bohužel celá řada dalších věcí, které zákon obsahoval, nenašla takovou shodu Poslanecké sněmovny, a proto bylo třeba tuto novelu doplnit tak, aby se zamezilo problémům, které vzniknou v souvislosti s tím, že tzv. "tlusťoch", ten velký návrh zákona o reformě veřejné státní správy, prakticky neobsahuje otázky vzdělávání, otázky školství.

Vedle původního obsahu této novely, tj. návrhu na nový způsob jmenování ředitelů obecních škol a návrhu na převedení všech typů škol do právní subjektivity, obsahuje novela, kterou v tuto chvíli projednáváme, několik dalších významných bodů:

1) Především uvádí naši vzdělávací soustavu do souladu s reformou veřejné, resp. státní správy. Jde zde především o kompetence obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a kompetence krajských úřadů v této oblasti.

2) Poněkud upřesňuje a také rozšiřuje pravomoci školní inspekce, rozšiřuje poněkud popis její práce, protože vedle kontroly činnosti vzdělávací přidává také kontrolu činnosti výchovné.

3) Je zde pak velmi významná část, která zajišťuje současné postavení církevních škol v našem vzdělávacím systému.

4) V neposlední řadě je zde několik odstavců, které jsme ve Sněmovně nazývali euroodstavce, které umožňují jednak vzdělávání dětí osob se státní příslušností ze zemí Evropské unie na území České republiky.

Senátor Jiří Brýdl: Pane předsedající, měl byste zjednat klid v Jednacím sále, myslím, že takovéto prostředí je neslušné vůči panu poslanci.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Omlouvám se, pane poslanče, prosil bych, aby se všichni posadili a přestali hovořit. A když už jsem vás, pane poslanče, přerušil, omlouvám se moc.

Výrazně nesouhlasím s tím, aby byly nyní distribuovány materiály do lavic, protože to nejsou žádné materiály, které by předkládal senátor. Myslím si, že je to proti našemu jednacímu řádu. Když je dostaneme do "kastlíku", je to něco jiného než zde na plénu na lavice.

Pane poslanče, omlouvám se, můžete pokračovat.

Poslanec Petr Mareš: Děkuji vám, pane předsedající. Já jsem ze Sněmovny zvyklý na mnohem horší podmínky pro přednášení takovýchto projevů.

Který upravuje možnosti pro vzdělávání dětí a osob se státní příslušností zemí Evropské unie a naopak možnost pedagogického působení na území ČR osob, které získaly vzdělání v zemích EU nebo v zemích, se kterými je tato otázka upravena na základě bilaterálních smluv.

Vedle toho obsahuje novela několik drobných, ale také, podle mého názoru, velmi významných ustanovení, např. zde uvedu otázku vzájemného vyrovnávání neinvestičních výdajů a mzdových prostředků mezi obcemi, které mají zřízeny základní školy a jejich děti z té jedné obce navštěvují školu v obci druhé.

Já se domnívám, že k detailům navrhované novely se budu moci přihlásit v průběhu nadcházející rozpravy, a proto tímto svoji zpravodajskou zprávu zakončím. Domnívám se, že o postoji Sněmovny, případně návrhu Senátu vás budu informovat ve svém závěrečném slově. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane poslanče. posaďte se ke stolku zpravodajů. Zákon byl přikázán Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor má zpravodaje pana senátora Ladislava Svobodu a usnesení č. 329/2.

Garančním výborem je Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Má usnesení jako tisk č. 329/1 a zpravodajkou je paní senátorka Irena Ondrová, kterou žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Irena Ondrová: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně a kolegové. Jsem v nelehké úloze, když vystupuji jako garanční zpravodaj po tak dlouho a podrobně diskutovaném zákonu. Proto se budu snažit být co nejstručnější.

O tom, co je podstatou předlohy zákona, hovořil pan poslanec Mareš. Já bych chtěla jenom podotknout něco k tomu, co předcházelo, k tomu jaký byl vývoj tohoto zákona. Je pravdou, že ta původní podoba měla pouze 8 bodů. Byla velmi stručná a vznikla před více než rokem. V Poslanecké sněmovně doznala podstatné změny po zamítnutí školského zákona - to tu ostatně už také zaznělo. A vlastně k té původní úzké verzi se připojilo dalších 57 nových bodů, které vlastně tu úzkou verzi podstatně rozšiřují. Zejména v článcích 2, 3, 4 a 5 byly promítnuty novely dalších čtyř zákonů. Ve Sněmovně byl tento zákon projednáván více než rok. Poslední čtení - 3. čtení proběhlo 3. května t. r., a to tak, že v konečném hlasování bylo pro 115, proti 32, ze 159 přítomných poslanců.

O nejdůležitějších a nejobsažnějších částech zákona hovořil pana kolega Mareš. Nyní k projednávání zákona v garančním výboru, jímž je náš výbor. To proběhlo na 26. schůzi dne 23. května 2002. Během velmi, rozsáhlé diskuze, při které byl přítomen zástupce předkladatelů pan poslanec Mareš, zástupci církevního školství, zástupci Ministerstva školství, zejména ředitel jeho legislativního odboru, byly podrobně diskutovány více než jiné, problémy týkající se např. stanovení konkrétní výše neinvestičních prostředků na jednoho žáka, zcela netypické proti ostatním rezortům - podotýkám - potvrzení jmenování vedoucího odboru školství na úrovni obcí, kontrasignace kraje, zavedení zcela nového pojmu do školské legislativy, a tím je církevní právnická osoba.

Dále byly posuzovány jednotlivé velmi četné - a jak můžete vidět z materiálu legislativního odboru Senátu - velmi četné připomínky, které zachytily množství legislativně-technických chyb, nepřesností a některé vnitřní neprovázanosti s jinými dalšími zákony.

Snahou členů garančního výboru bylo uvést alespoň některé nedostatky, zejména ty, na které poukázal legislativní odbor, do přijatelného stavu. V tomto ohledu bylo přijato celkem 20 pozměňovacích návrhů, které jsou obsaženy v příloze usnesení našeho výboru.

Problémem jsou existující problémy věcného rázu, a to je např. celá oblast církevního školství. Musím se přiznat, že ještě dnes ráno, kdy náš výbor dostal stanovisko zástupců církevních škol, jsem byla rozhodnuta podat v tomto ohledu pozměňovací návrh. Protože nedošlo k jednoznačné shodě mezi Ministerstvem školství, zástupci církví a našeho výboru o tom, jak by měl takový pozměňovací návrh vypadat a protože jde o velkou provázanost s církevním zákonem a s dalšími plánovanými legislativními změnami, tak jsme od tohoto záměru odstoupili.

Já sama bych se přimlouvala za to, pokud projde rozprava do části podrobné, omezit se pouze na ty pozměňovací návrhy, které jsou v příloze usnesení Výboru pro vzdělávání, vědu a kulturu, případně v příloze Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, kde je obsažen jeden pozměňovací návrh. Ostatní pozměňovací návrhy, které zasahují velmi významně - do věcné stránky zákona - domnívám se, že budou velmi těžko prosaditelné v této fázi v Poslanecké sněmovně.

Pokud projdeme do podrobné části rozpravy, seznámím vás podrobně s pozměňovacími návrhy, jichž je doposud 21.

Usnesení Výboru pro vzdělání, vědu a kulturu ze 26. schůze ze dne 23. května 2002 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 329, zní takto: Výbor po úvodním slově místopředsedy výboru pana senátora Josefa Kani, po odůvodnění návrhu zákona panem poslancem Petrem Marešem, po zpravodajské zprávě paní senátorky Ondrové a po podrobné rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně ve znění schválených pozměňovacích návrhů, které jsou přílohou tohoto usnesení.

Za druhé určuje zpravodajkou výboru pro projednání senátního tisku č. 329 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátorku Irenu Ondrovou.

Prozatím vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, paní kolegyně, posaďte se ke stolku zpravodajů. Chce vystoupit zpravodaj Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí? Chce, takže máte slovo pane senátore Ladislave Svobodo.

Senátor Ladislav Svoboda:Děkuji, pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové senátoři. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na své 35. schůzi, která se konala 28. května letošního roku, projednal návrh zákona, kterým se mění zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů.

Po zpravodajské zprávě a hlasování dospěl k usnesení, ve kterém doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby byl návrh zákona vrácen zpět Poslanecké sněmovně ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou přílohou senátního tisku č. 329. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Ptám se, zda podle § 107 jednacího řádu někdo navrhuje, aby se Senát tímto návrhem zákona nezabýval. Na displeji nikoho nemám, žádnou ruku nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Pan senátor Pavel Eybert se přihlásil jako první.

Senátor Pavel Eybert:Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, milé kolegyně, kolegové, máme před sebou novelu školského zákona, která, jak jsme slyšeli, vznikla poněkud nestandardně způsobem, kdy k poslanecké novele, řešící věcné otázky, byla přidána víceméně technická část, kdy kompetence zanikajících okresních úřadů a jejich školských referátů budou rozděleny mezi obce pověřené rozšířeným výkonem veřejné správy a mezi krajské úřady.

Stalo se tak ve velmi velkém chvatu, když nebyl Poslaneckou sněmovnou schválen nový školský zákon, který měl tuto problematiku řešit. Proto předložený návrh novely zákona trpí řadou nepřesností, které by bylo potřebné odstranit. Proto garanční výbor připravil celou sadu pozměňovacích návrhů, které by konzumovanost tohoto zákona vylepšily. Já mu za to jako bývalý učitel velmi děkuji a s jejich pozměňovacími návrhy se ztotožňuji.

Vidím však v tomto návrhu zákona ještě několik věcných problémů, které bych rád spolu s vámi řešil. Pokusím se vám je přiblížit.

Schválíme-li tento návrh novely zákona, nařizujeme školským zařízením, že se musí stát právními subjekty. Z toho vyplývá povinnost nechat se registrovat u obchodního rejstříku, což kromě nákladů na administrativu spojenou s přípravou všech požadovaných podkladů znamená, že každá zapisovaná organizace musí uhradit poplatek 5000 korun.

Neumím sice kvantifikovat počet zařízení, kterých se to bude skutečně týkat, ale při více jak 6000 školských zařízení v naší republice to jistě bude velký počet. Je to tedy dost značný počet prostředků, kterými opět zatížíme obce a města. Proto doporučuji, abychom do zákona přidali ustanovení, kterými bychom tuto povinnost platit poplatek vypustili.

Za druhé. Reforma veřejné správy tak, jak byly dosud zákony, které se jí týkají, přijaty, říká, že všichni vedoucí pracovníci referátů městských úřadů, měst a obcí, pověřených rozšířeným výkonem veřejné správy, jsou navrhováni a schvalováni orgány obcí a měst. Pouze vedoucí referátu školství je dle navrhované novely instalován do své funkce nebo odvoláván z této funkce na základě rozhodnutí z úrovně krajského úřadu.

Můžeme mít modely různé, ale mít v jednom systému modely dva pro instalování těchto zaměstnanců, nepovažuji za šťastné. Proto bych rád tuto dichotomii odstranil a sjednotil tak způsob jmenování a odvolávání vedoucích pracovníků úřadů měst a obcí třetího typu. Pokud zákon postoupí do podrobné rozpravy, podám v tomto smyslu druhý pozměňovací návrh.

Třetí pozměňovací návrh, který bych rád podal, je nejzávažnější. Týká se financování mateřského a základního školství. Všichni jistě chápeme, že financování je nejenom pro školství základní podmínkou možnosti dobrého fungování. Od roku 1994 dostávají obce příspěvek na provozní náklady svého školství. Tenkrát stát pomocí schváleného státního rozpočtu Poslaneckou sněmovnou přiznal obcím příspěvek ve výši 1000 korun na jednoho žáka a rok. Od té doby se napřed příspěvek poněkud zvyšoval až na 1221 korun v roce 2000, ale posléze se snížil v roce 2002 na 904 koruny na žáka a rok.

Při schvalování státního rozpočtu z důvodu hledání vyrovnaného státního rozpočtu alespoň v daných mantinelech byly již navrhovány částky ještě nižší, např. kolem 500 korun na žáka a rok. Dnešních 904 korun na žáka a rok není už ani 20 % nákladů, které obce s provozem svých škol mají. Nemohu vám říci přesný průměrný náklad na korunu za celou republiku, ale když vyslovím částku 5000 korun na žáka a rok jako provozní náklad, nebudu daleko od pravdy, a ta bude ve skutečnosti ještě vyšší než mnou uvedená částka.

Příspěvek, který tak stát do obecního školství dává, dnes tedy 904 korun na jednoho žáka a rok, považuji za velmi poddimenzovaný a ohrožující existenci a kvalitu tohoto sektoru školství. Již dnes jsou obce, které po zavedení nového daňového přerozdělení příjmů obcí mají velké problémy, jak uhradit sousednímu městu nebo obci čtyři a půl, čtyři tisíce korun na žáka, který tam do školy dojíždí.

Schválíme-li obcím větší a hlavně definovaný příspěvek, zmenší se pro tyto obce, ale i pro všechny ostatní obce a města náklady, které musí především za povinnou školní docházku, kterou stát nařizuje, hradit ze svých ostatních příjmů, které mají. Školy pak budou mít zajištěno přibližně alespoň 40 % příjmů a tím jistotu, že budou mít alespoň prostředky na teplo, elektrický proud, vodu a další nezbytnosti, a to i v případě, že některé obce budou insolventní. My pak budeme mít jistotu, že kvalita vyučovacího a výchovného procesu nebude někde výrazně klesat a sektor tohoto školství nebude ohrožen ve své existenci.

Proto bych chtěl v podrobné rozpravě podat pozměňovací návrh, který by v logice věci, vývoje cen a inflace, posunul původní příspěvek, který byl ve výši 1000 korun na žáka v roce 1994 na příspěvek po deseti letech, a to v roce 2003 ve výši 2000 korun. Vím, že jde zhruba o 1,2 miliardy korun ze státního rozpočtu oproti letošnímu objemu a také vím, že Sněmovna nemá ráda, když Senát zasahuje do mandatorních výdajů státního rozpočtu, ale už jsme to několikrát udělali, takže to není neobvyklé. Ostatně velmi často tady v Senátu rozhodujeme o zákonech, které mají výrazně větší dopad do státního rozpočtu, do státních financí.

K obavě, co se stane, když Sněmovna nepřijme naši verzi a spadnou tak pod stůl technicky vylepšující pozměňovací návrhy garančního výboru, jenom řeknu, že jsem přesvědčen, že zlepšení podmínek pro naše obecní školství ve finanční stránce je pro mne větší prioritou. Ony technické nepřesnosti, které zákon obsahuje a které garanční výbor opravuje, nejsou nepřekonatelné, aby podle něj nemohlo školství i tak fungovat.

Na otázku, kde vzít onu 1,2 miliardy korun, o kterou by se navýšil takto mandatorní výdaj státu v příštím roce, vám také odpovím. Senát svým zásahem do mandatorních výdajů státu ušetřil zhruba čtyři miliardy tím, že odmítl zákon na vyplácení plošných přídavků na děti. Tento zásah do mandatorních výdajů, do státního rozpočtu, Sněmovna akceptovala. Vraťme tedy prostřednictvím příspěvku do obecních škol alespoň část z této sumy dětem zpět.

Děkuji vám za pozornost a za podporu.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Slovo má pan senátor František Bartoš.

Senátor František Bartoš:Vážený pane předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové, v rámci obecné rozpravy budu mít konkrétní dotaz na předkladatele, a to k § 14 odst. 2, kde touto novelou nařizujeme obcím, aby jako příspěvkové organizace zřídily se souhlasem krajského úřadu předškolní zařízení, zařízení školská atd. Proč tady tímto zákonem dáváme toto nařízení? Obávám se, abychom se nedostali do stejné situace, jako když jsme v zákoně o odpadech nařídili obcím, aby tuto záležitost řešily poplatkem na hlavu, a při této schůzi jsme pak přiznali, že je dobré nechat obcím volbu.

Myslím, že by obcím mělo být také umožněno, aby se mohly rozhodnout, zda toto řešit jako příspěvkové organizace nebo jako organizační složky svého úřadu.

Zastupuji volební obvod, kde pouze tři školy v současné době jsou v právní subjektivitě. Já si nejsem jistý, jestli tímto, že to ustanovíme v zákoně jako povinnost, děláme dobrou věc.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Slovo má paní senátorka Irena Ondrová.

Senátorka Irena Ondrová: Vážení kolegové, dovolte, abych vás seznámila se schválenými pozměňovacími návrhy výboru.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Paní kolegyně, já se omlouvám, jsme v obecné rozpravě. Můžete vystoupit s návrhem, ale ne je číst.

Senátorka Irena Ondrová: To jsem ani neměla v úmyslu. Já jsem chtěla seznámit s bloky a s odůvodněním. Pokud projde tento zákon do podrobné rozpravy a označíte ty schválené pozměňovací návrhy jako variantu A, tj. variantu našeho výboru, potom bych chtěla, abyste se podívali na čísla a k pozměňovacím návrhům, které jsou pod č. 5, 6, 7, 8, 9, 16, 17 a 18 jde o jedno. Jde o to, že pojem "orgán kraje" se v dotčených zákonech nahrazuje pojem "krajský úřad" všude tam, kde to opomenul učinit postoupený návrh zákona.

K pozměňovacím návrhům č. 1, 10, 11, 13, 14, 15 a 19 - tam se členění zákona uvádí do souladu s legislativními pravidly. K pozměňovacím návrhům č. 2, 3, 4, a 12 - tady se jedná o nápravu zjevných legislativně-technických nepřesností postoupeného návrhu zákona. Konečně k poslednímu pozměňovacímu návrhu č. 20 tolik, že ustanovení účinnosti zákona se uvádí do souladu se záměrem předkladatele, který se v postoupeném návrhu zákona nepodařilo zcela přesně vyjádřit. Zároveň se tím reaguje i na nově vkládané body související s přečíslováním stávajících bodů. Tolik odůvodnění.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Kdo další se hlásí do obecné rozpravy? Pane senátore Rychetský, máte v této chvíli slovo. Připraví se pan senátor Josef Kaňa.

SenátorPavel Rychetský, místopředseda vlády ČR:Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, i já se přimlouvám za to, aby předložený návrh zákona byl vrácen Poslanecké sněmovně ve znění přepracovaném Senátem.

Kromě pozměňovacích návrhů z obou výborů, které podporuji, se do toho zákona omylem z iniciativy paní poslankyně Šojdrové ve 2. čtení ve sněmovně dostala jedna věta, která z hlediska právního, legislativního je naprosto nesmyslná. Jde o čl. II návrhu zákona, bod 13, ve kterém se navrhuje doplnit do § 57b odst. 1 větu, že církevní školy se pro účely tohoto zákona považují za církevní právnické osoby. Chtěl bych říci, že věta nemá žádný smysl, protože v tom zákoně se nikde neoperuje s církevní právnickou osobou, takže pro účely toho zákona to nemá absolutně žádný význam. Já vím, jaký byl její úmysl, ale ten úmysl vyřešil někdo jiný z poslanců ve Sněmovně - bodem 65 v čl. I, který jasně říká, že církevní školy, církevní vyšší odborné školy, církevní předškolní zařízení a církevní školská zařízení zařazená do sítě podle dosavadních předpisů se považují za zařazené do sítě podle tohoto zákona. Ty jsou vyřešeny. Je tady navíc ta jedna věta, která nemá absolutně žádný smysl, protože pro účely tohoto zákona nelze s církevními právnickými osobami pracovat. Dostane-li se tedy zákon do podrobné rozpravy, navrhnu pouze vypustit tento bod 13.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Slovo má pan senátor Josef Kaňa. Znovu opakuji, jsme v obecné rozpravě, nejsme v podrobné rozpravě.

Senátor Josef Kaňa: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, přesto všechno co bylo řečeno v rozpravě - s ohledem na projednávání návrhu zákona o státní správě a samosprávě ve školství, senátní tisk č. 329 v klubu KDU-ČSL navrhuji návrh zákona schválit ve znění postoupeném PS.

Klub vidí rizika při opětovném projednávání zákona v PS. Pozměňovací návrhy vnímáme. Zvláště ty, co jsou garančního výboru, jsou ale spíše legislativně-technické povahy. Tento návrh zákona je často označován jako překlenovací můstek k novému školskému zákonu. Počítáme s tím, že je nutné v co době nejkratší přijmout nový školský zákon, který je do značné míry připraven a nová vláda by jej měla mít jako svou prioritu. Tam by řešení mělo být komplexní a všechno udělat co nejdokonaleji. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Slovo má pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, tohle předchozí vystoupení bylo jediné, kdy jsme nevyjadřovali své nadšení na to nebo neplédovali za to, abychom pustili zákon do podrobné rozpravy. Já se přiznám, že i já se za to moc přimlouvám, protože bych vás chtěl velmi poprosit, abyste podpořili ten avizovaný pozměňovací návrh kolegy Eyberta. Jsem starostou malé obce a vím, jak obrovskou zátěží zejména pro malé obce provozování škol je. Velmi bych se přimlouval za to, abychom pomohli přijetím tohoto pozměňovacího návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Brýdl.

Senátor Jiří Brýdl: Pane předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové, navážu na to, co říkal kolega Kaňa. Tento zákon není jen můstek, ale trošku nechtěné dítě. A je třeba ho vnímat i významně v souvislosti se zákony o reformě veřejné správy, protože taktikou Ministerstva školství, které předpokládalo, pokud nebudou ve zmiňovaném zákoně ta ustanovení o školství, tak vyvíjí tlak na to, aby byl podpořen školský zákon, kde to bylo. Na to museli reagovat poslanci - pan poslanec Mareš a pan poslanec Bartoš a vyvést to ze slepé uličky. Větší ambice si tento zákon v podstatě nedělal, než aby ze slepé uličky byl vyveden. Tuto úlohu splnil. Proto si myslím, že navěšovat na tento zákon další ambice je skoro nadbytečné, ne, že bych nesouhlasil s tím, co tady třeba říkal kolega Eybert.

Poslední poznámka k právní subjektivitě. Ano, co říkal kolega Bartoš, se může i stát, když schválíme tento zákon, že to nakonec revokujeme, že se ukáže ta právní subjektivita jako věc, která může být problémová. Ale ve skutečnosti je to principiálně jednoduché. Jde o to, že někteří předpokládají více práce, více zodpovědnosti. A to je stav, který se samozřejmě nemusí líbit. V této chvíli je takový absurdní stav, že škola, když nemá právní subjektivitu a ředitel-neředitel činí rozhodnutí, tak odpovědný je statutární zástupce, tedy starosta obce nebo přednosta okresního úřadu - podle toho, jak jsou konfigurovány pracovněprávní vztahy, což je samozřejmě v podstatě hloupost. Ale právní subjektivita má jednu významnou úlohu, a to bezesporu. My víme a čteme fámy o financování školství, o tom, že tam je zřetelný algoritmus, který je způsoben možností otevřeného systému a silou postavení některých lidí. Já to říkám ve velmi obecné poloze, to je pravda. Tahle přesně definované školy, i na konci, znamenají, že musí vygenerovat v nejbližší době velkou změnu ve financování škol. To je docela závažná otázka. Jsou připraveny varianty k takovémuto financování škol, které nejenže nepoškodí malé školy, ale dokonce zamezují poškozování malých škol.

A to jsou věci, které teď také vážíme, je to možná jednodušší nebo je to určitě jednodušší než ten zákon předcházející a já si myslím, že schválení znamená, že to, co chybí ve zmíněném zákoně, bude signál pro to, že se musí udělat další zákon. Samozřejmě se fundamentálně musí řešit financování školství. Poznámku k Pavlu Eybertovi a nechci zdržovat, to, co říkal Pavel Eybert má silnou logiku a není to průlomová záležitost, protože v okamžiku, kdy obce dostaly daňové výnosy v r. 1992, tak se řeklo, že ty daňové výnosy jsou určené, aby mohly zvládat své základní funkce. Mezi ně patří i péče o školství a již v této chvíli stát řekl, že to nestačí a již v této chvíli v r. 1992 přiznal tu dotaci na žáka tenkrát v částce 1000 korun. Po letech se ta částka snížila. To, co říká Pavel Eybert je legitimní a není průrazem, navazuje to na systém, který byl ve financování obcí vytvořen již v r. 1992. Problém je v tom, že je ta špatná chvíle. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:O slovo se přihlásil do obecné rozpravy pan poslanec Mareš jako předkladatel.

Poslanec Petr Mareš:Děkuji, pane předsedající, já bych chtěl zareagovat na návrh pana kolegy Kani. Já si myslím, že je to návrh velice rozvážný, který reflektuje situaci, ve které novela, kterou máte v tuto chvíli před sebou v Poslanecké sněmovně vznikla.

Vznikla ve chvíli, kdy bylo velmi obtížné hledat souhlas a soulad při formulování textu této novely. Víte, že souboj o školský zákon byl velmi těsný, rozhodovalo se většinou jenom několika málo hlasy a najít text novely, která potom našla velmi širokou podporu ve Sněmovně, a to napříč politickými stranami, bylo skutečně velmi nelehké. Proto musím říci za nás, jako za Sněmovnu jako celek, že nejjednodušším krokem v tuto chvíli, chceme-li přejít po tom oslím můstku, jak to správně tady formuloval pan senátor Brýdl a my po něm přejít musíme, protože to, co v tuto chvíli vzniká, je skutečně nebezpečná propast pro naši vzdělávací soustavu, pro naše školství, tak je tato cesta nejrychlejší.

Věřte mi, a já myslím, že přece jenom za ty čtyři roky ve Sněmovně mám za sebou určitou historii, že bych byl velmi vzdálen jakémukoliv kroku, který by bránil tomu, aby obecní školy dostaly více než kolik dostávají. Já myslím, že všichni víte, že se naopak snažím celé ty čtyři roky, aby tomu bylo naopak, ale musím v této souvislosti říci při všech sympatiích pro tento krok, že je to skutečně krok pouze dílčí, velmi dílčí, který by mohl, protože nedokážeme v tuto chvíli odhadnout, kdo bude za měsíc sedět v Karmelitské ulici, mohl způsobit velmi zajímavý pohyb uvnitř kapitoly školství.

Přece jenom ukládáme provést změny a věřte tomu, že tak, jak jsme schválili tuto kapitolu ve Sněmovně, ona je už v tuto chvíli hodně napjatá a nechci komentovat čím vším to vzniklo. Víte jaká je situace v tuto chvíli. Na krajských školách v otázkách platových, víte jaká byla situace na podzim pokud jde o provozní prostředky právě obecních škol atd., nejsem si jist, zda by tento dílčí krok přes všechny sympatie k němu měl skutečně pouze pozitivní důsledky.

Proto bych se přimlouval za ten krok, který zde navrhl pan kolega Kaňa, pokud se na něm neshodnete, pak bych se k těm ostatním pozměňovacím návrhům vyjádřil až budou předloženy v konkrétní podobě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Slovo má paní senátorka Irena Ondrová.

Senátorka Irena Ondrová: Já tentokrát vystupuji ne jako zpravodaj, ale jako senátorka. Já po posouzení těch pozměňovacích návrhů a po posouzeních reálných možností, jak s těmi pozměňovacími návrhy naložit, se připojuji k návrhu pana kolegy Kani, to znamená schválit zákon ve znění, ve kterém nám byl postoupen z Poslanecké sněmovny.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Dobře. Kdo další se hlásí do obecné rozpravy? Na displeji nikoho nemám. Žádnou ruku nevidím. Pan senátor Pavel Eybert se mi ještě přihlásil.

Senátor Pavel Eybert:Vážený pane předsedají, pane poslanče, kolegyně, kolegové, já samozřejmě také chci být zodpovědným zástupcem, který byl do Senátu zvolen. Právě proto, že chci být zodpovědným zástupcem, tak musím na dané problémy také upozornit a nemůžu je jenom přejít s tím, že bohužel je teď taková chvilka, že se to zrovna někde někomu nějak nehodí.

Prosím vás, vnímejte to oboustranně. Já si myslím, že i Poslanecká sněmovna by to měla vnímat při svém posuzování na své závěrečné schůzi oboustranně a musí si být vědoma toho jaké kroky udělá, když zákon nepřijme a nebyl by v oblasti školství režim po ukončení činnosti okresních úřadů a jejich referátů školství. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Pan senátor František Bartoš.

Senátor František Bartoš:Pane předsedající, já se všem omlouvám, ale nedostal jsem odpověď na moji otázku od pana předkladatele.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Pan předkladatel ještě nemá závěrečné vystoupení po ukončení obecné rozpravy. Teď už opravdu na displeji nikoho nemám a nebudu zdržovat a končím obecnou rozpravu. Ptám se pana navrhovatele, zda se nyní chce vyjádřit k obecné rozpravě? Máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Petr Mareš:Já budu jenom velice stručný, já bych chtěl zareagovat na dotaz pana kolegy Bartoše. Ta moje odpověď je velmi stručná. Ta podoba, která je v tuto chvíli v novele, je podoba, na které se shodla Poslanecká sněmovna. Já pro ni moc argumentovat neumím, protože jsem pro ni osobně nebyl, ale přistoupil jsem na ni jako na tu formu, která byla přijatelná. Říkám to zcela upřímně.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Dobře. Ptám se pana zpravodaje Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pana senátora Svobody, zda se chce vyjádřit? Nechce. V tom případě má slovo garanční zpravodaj paní senátorka Irena Ondrová.

Senátorka Irena Ondrová: Chtěla bych shrnout rozpravu, která byla vedena v duchu dvou závěrů a sice jeden postoupit do podrobné rozpravy a schválit návrh zákona s pozměňovacími návrhy dvou výborů a dalších, které byly individuálně podány a druhý návrh byl schválit. Tento návrh dal pan kolega Kaňa a připojili se k němu další senátoři. V rozpravě vystoupilo sedm kolegů, takže to je prozatím vše.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Dobře. V této chvíli znělkou svolám k hlasování.

Budeme hlasovat o tom schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro souhlasné stanovisko, ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž ruku nahoru.

Hlasování č. 96 ukončeno. Registrováno 61, kvorum 31, pro 46, proti 4. Návrh byl schválen a tím končíme projednávání tohoto bodu. Děkuji zpravodajům, děkuji navrhovateli panu poslanci Marešovi a myslím si, že se může s dobrým pocitem dostat mimo naše území. Vydržel tady od božího rána. V této chvíli se hlásí, předpokládám, že s faktickou paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:Vážený pane předsedající, vážení kolegové, dovolte, abych navrhla procedurální změnu.

Posledním bodem, bodem č. 40 je žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky s jmenováním soudce Ústavního soudu.

Samotná volba i její vyhodnocení probíhá poměrně dlouho, a proto v zájmu šetření i vašeho času navrhuji předřadit tento bod před bod č. 38, to znamená teď, pokud bude schválen s vaším souhlasem, hned na projednání a volbu tak, abychom při projednávání bodů č. 38 a 39 mohli provést vyhodnocení volby a schůze nebyla zbytečně prodlužována.

Dávám procedurální návrh na předřazení bodu č. 40 před body č. 38 a č. 39. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Vím, že je to procedurální návrh. Jenom se zeptám: v momentu, kdy se budou volby vyhodnocovat, bude celá volební komise mimo jednací sál a nezúčastní se projednávání dalších bodů?

Nicméně je to procedurální návrh o tom, abychom nyní projednávali bod Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky s jmenováním soudce Ústavního soudu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tuto změnu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zmáčkne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 97 skončilo. Registrováno 58, kvorum 30, pro 40, proti jeden. Návrh byl schválen.

Budeme nyní projednávat bod:

Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky s jmenováním soudce Ústavního soudu.

Navrhuji, abychom podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí dr. Františka Duchoně na našem jednání.

O tomto návrhu budeme nyní hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zmáčkne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, zmáčkne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Skončilo hlasování č. 98. Registrováno 55, kvorum 28, pro 43, proti nikdo.

V této chvíli dovolte, abych zde uvítal pana dr. Františka Duchoně.

Žádost prezidenta republiky máme jako tisk č. 335. Žádostí o vyslovení souhlasu se zabýval Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, které má své usnesení jako tisk č. 335/2 a zpravodajem je pan senátor František Bárta.

Garančním výborem je Ústavně-právní výbor, který má usnesení jako tisk č. 335/1 a zpravodajem je pan senátor Ondřej Feber, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Ondřej Feber: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové.

V úvodu hned řeknu, že moje zpráva bude zprávou společnou, tedy zprávou obou výborů.

V poměrně krátkém časovém rozpětí Senát Parlamentu České republiky v souladu s naší Ústavou projednává žádost prezidenta České republiky na vyjádření souhlasu s jmenováním soudce Ústavního soudu.

V této souvislosti si dovoluji připomenout, že v této době uplyne devět let od doby, kdy byl přijat zákon o Ústavním soudu, který nabyl platnosti dne 16. června 1993 a následně prezident republiky jmenoval všech patnáct soudců této významné a pro posttotalitární zemi, jakou je naše republika, potřebné instituce. Byly tak vytvořeny hlavní předpoklady pro existenci nejvyššího orgánu ochrany ústavnosti v České republice.

Faktické naplnění článku 83 Ústavy a hlavně možnosti její přímé aplikace sloužící k ochraně lidských práv a svobod posílily významným způsobem i ochranu samotného demokratického systému naší země.

V případě předchozího jmenování na 15. schůzi Senátu dne 14. března 2002 jsme si vyslechli poměrně podrobnou zprávu mého kolegy garančního zpravodaje k historii, úloze a smyslu Ústavního soudu jako pevného článku našeho soudnictví v rámci jeho ústavního postavení.

Dovolím si proto upustit od tohoto exkurzu do oblasti problematiky funkce a poslání této neopomenutelné instituce, když bych se nemohl neopakovat, a o dobré paměti senátorů si ani v nejmenším nedovolím pochybovat.

Ústavně-právní výbor projednával návrh prezidenta ČR na jmenování do funkce soudce Ústavního soudu dr. Františka Duchoně na své 48. schůzi včera, dne 30. května 2002. Za účasti kandidáta návrh přednesla ředitelka odboru legislativy a práva Kanceláře prezidenta republiky paní dr. Chrastilová. Ústavně-právní výbor se seznámil s obsahem jednotlivých částí prezidentova návrhu, s osobním a odborným profilem kandidáta a posuzoval, zda jsou splněny všechny předpoklady pro výkon funkce soudce Ústavního soudu, vyslechl si řeč kandidáta, v tom také odpovědi na otázky, a mou zpravodajskou zprávu.

Průběh rozpravy, která ve výboru proběhla, stanoviska a odpovědi kandidáta týkající se především hodnocení stavu našeho soudnictví, srovnání s úrovní soudnictví jiných států, v tom také Ústavního soudu, potvrdil v očích výboru vhodnost volby kandidáta dr. Duchoně.

Dále se výbor, stejně jako v případě březnového projednávání kandidatury soudkyně Ústavního soudu, usnesl na tajném hlasování k předloženému návrhu.

Výbor neshledal žádné důvody, jež by bránily jmenování kandidáta dr. Františka Duchoně soudcem Ústavního soudu a v tajném hlasování se usnesl doporučit Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s jmenováním dr. Františka Duchoně soudcem Ústavního soudu. Z přítomných 8 členů Ústavně-právního výboru pro hlasovalo 6 členů, 2 hlasy byly neplatné.

Ústavně-právní výbor doporučuje dále Senátu, aby o vyslovení souhlasu se jmenováním kandidáta na soudce Ústavního soudu bylo hlasováno tajně. Určil zpravodajem, pro projednání návrhu Ústavně-právního výboru jako garančního na této schůzi Senátu, mne.

Stejně tak doporučuje Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, aby dr. František Duchoň byl doporučen Senátem ke jmenování soudcem Ústavního soudu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Vaše zpráva byla společná. Přesto se ptám zpravodaje Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice zda si přeje vystoupit? Nepřeje.

Musím omluvit navrhovatele tohoto bodu, pan prezident se našeho jednání, jak jste jistě postřehli, neúčastní.

V této chvíli otevírám rozpravu. Ptám se, kdo se hlásí do této rozpravy? Nikoho nevidím, nikdo se nehlásí elektronicky ani rukou, takže rozpravu končím.

Tím pádem si myslím, že otázka ke garančnímu zpravodajovi, jestli chce vystoupit je zbytečná, nemá se k čemu vyjadřovat.

Budeme nyní hlasovat o návrhu, aby se hlasovalo tajně. Podle § 71 odst. 2 jednacího řádu nechám hlasovat, ale předtím znělkou svolám kolegyně a kolegy. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh tajného hlasování, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru.

Hlasování č. 99 je ukončeno. Registrováno 54, kvorum 28, pro 45, proti 1. Návrh byl schválen.

Já v této chvíli předávám slovo předsedkyni naší Volební komise, aby řídila následující volbu.

Senátorka Jitka Seitlová:Pane předsedající, vážení kolegové. Volební komise se dnes sešla a projednala usnesení Ústavně-právního výboru tisk č. 335/1 a Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice tisk č. 335/2. Oba tisky jsou k žádosti prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu ČR se jmenováním soudce Ústavního soudu.

Vzhledem k tomu, že bylo nyní plénem rozhodnuto o tajném hlasování o doporučení obou výborů a jediným kandidátem je dr. František Duchoň, je na hlasovacím lístku vyžadován z vaší strany pouze souhlas, nebo nesouhlas. Znamená to, že až budou zahájeny volby, dostanete všichni po vašem podpisu hlasovací lístky a hlasující senátor musí v případě souhlasu zakroužkovat číslo před výrokem, v případě nesouhlasu přeškrtnout toto číslo písmenem "x".

Hlasování, jak jsme zvyklí, je připraveno v prezidentském salonku. Hlasování bude zahájeno v 15.05 hod. a bude probíhat 15 minut, tzn., že bude ukončeno v 15.20 hod. Volební komise pak provede vyhodnocení a v průběhu dalšího jednání, zhruba za 10 minut, budete seznámeni s výsledky hlasování.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Jestli jsem to dobře postřehl, komise bude potřebovat 10 minut na vyhodnocení výsledků, takže když si sečtu body, tak budeme pokračovat v 15.30 hod. Protože já si myslím, že pokud se Volební komise, senátorky a senátoři dobrovolně chtějí vzdát přítomnosti tady, to je možné, ale já si myslím, že tento návrh tady nezazněl. Já musím korektně dát všem možnost, aby se zúčastnili jednání a Volební komise má právo na to, aby sečetla naše hlasy.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Kolegyně, kolegové, předsedkyně volební komise má slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámila s výsledky tajného hlasování k žádosti prezidenta republiky o souhlas se jmenováním soudce Ústavního soudu.

Počet vydaných hlasovacích lístků byl 56.

Počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků byl stejný, tzn. 56.

Počet platných odevzdaných hlasů pro navrženého kandidáta byl 41.

Počet neplatných hlasů byl 3.

V tajném hlasování byl vysloven souhlas se jmenováním navrženého kandidáta soudcem Ústavního soudu.Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji předsedkyni Volební komise a blahopřeji panu JUDr. Františkovi Duchoňovi ke zvolení ústavním soudcem. Tím končím projednávání tohoto bodu a předávám řízení schůze.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Budeme pokračovat dalším bodem pořadu, kterým je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech - branný zákon, ve znění zákona č. 238/2000 Sb., a zákona č. 128/2002 Sb.

Tento návrh je obsažen v senátním tisku č. 327.

Předkladatelem je ministr obrany pan Jaroslav Tvrdík, kterého prosím, aby nás do tohoto zákona uvedl.

Ministr vlády ČR Jaroslav Tvrdík:Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych jménem vlády ČR několika slovy uvedl návrh zákona, kterým se mění branný zákon.

Hlavním obsahem předkládané novely zákona je snížení počtu vojenských správních úřadů prvního i druhého stupně. Současných 86 územních vojenských správ se navrhuje snížit na 35 a místo dosavadních osmi velitelství územní obrany se navrhuje vytvořit jeden hlavní doplňovací úřad. Tento záměr je jedním z postupných dílčích kroků reformy ozbrojených sil.

Navrhovaná struktura je pouze přechodným řešením. Cílový stav reformy ozbrojených sil předpokládá zrušení základní služby a v návaznosti na to i zrušení vojenských správních úřadů.

Návrh, který je předmětem projednávání, znamená finanční úspory za jeden rok, a to v průměru na platech 422 milionů korun, na nájemném za objekty 10 milionů korun a na provoz a údržbu objektů 20 milionů korun. Tyto finanční prostředky budou využity na realizaci reformy ozbrojených sil.

Dalším okruhem navrhovaných změn branného zákona jsou dílčí změny, které souvisejí s přijetím zákonů z jiných oblastí veřejné správy, a také jsou vyvolány poznatky z jeho dosavadní realizace. Změny v návaznosti na jiné právní úpravy se týkají např. zpřesnění institutu vojenské evidence v návaznosti na zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

Pokud jde o poznatky z dosavadní realizace branného zákona, navrhuje se například, aby osoby, které dobrovolně převzaly brannou povinnost, mohly na základě jednostranného prohlášení brannou povinnost také ukončit. Tento problém se týká v převážné míře žen.

Při projednávání novely branného zákona v Poslanecké sněmovně se široce diskutovalo o problému posuzování zdravotní způsobilosti k vojenské činné službě, který byl do značné míry mediálně zproblematizován v důsledku vytržení ze souvislostí. Ve vládním návrhu se doporučovalo zúžit taxativní vymezení případů, kdy se občané nepovolávají k odvodu v důsledku vážných zdravotních postižení, a rozhodnutí o neschopnosti k vojenské činné službě odvodní komise vydává pouze na základě písemných dokladů bez jejich osobní účasti.

Smyslem tohoto návrhu bylo zamezit vyhýbání se osobní účasti při odvodu i v případě lehké formy, sice nevyléčitelného onemocnění, které však občana nijak v životě neomezuje ani nevyžaduje jeho trvalé léčení. Toto řešení žádným způsobem možnost stanovení trvalé neschopnosti k vojenské činné službě při vlastním odvodu neovlivňuje. Zdravotní způsobilost brance posuzují při odvodu dva civilní lékaři podle podrobného seznamu nemocí a vad, který je obsahem vyhlášky Ministerstva obrany č. 256/1999 Sb., vydané v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví. Seznam je zpracován podle mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů.

Aby bylo zcela zřejmé, že návrh novely zákona se týká pouze rozhodování o neschopnosti k vojenské činné službě na základě předložených dokladů, doplnila Poslanecká sněmovna do novely bod 12. Zde se výslovně stanoví zproštění občanů, kteří jsou ze zákona zcela neschopní vojenské činné služby, povinnosti dostavit se k pravidelnému odvodu.

Dne 22. května 2002 projednal návrh novely Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost s tím, že ve svém usnesení doporučil Senátu návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Vážený pane předsedající, senátorky, senátoři, žádám vás o projednání novely branného zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Dámy a pánové, Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Ten přijal usnesení, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 327/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Pospíšil.

Pane senátore, buďte tak laskav a seznamte nás se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Pospíšil:Vážený pane předsedající, pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, pan ministr nás seznámil s obsahem tohoto zákona. Výbor tento zákon projednal a zjistili jsme, že jediný problém, který tam máme, je změna, kterou jsme provedli my, a to že v čl. 45 jsou vymezeny územní obvody vojenských správních úřadů katastrálními územími obcí s rozšířenou působností.

My jsme tento seznam změnili, takže současný stav je nejistý. Přesto jsme se rozhodli dát přednost tomu navrhnout schválit tento návrh zákona, a pokud Sněmovna přijme tyto rozšířené obce v našem znění, pak se udělá stručná a jednoduchá novela. Pokud bychom dělali cokoliv jiného, mohlo by to způsobit větší právní zmatek.

Doporučení našeho výboru tudíž je tento návrh zákona schválit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane kolego, a prosím, abyste zaujal místo garančního zpravodaje a plnil tuto úlohu.

Nyní je mou povinností se zeptat, zda někdo podle § 107 jednacího řádu navrhuje, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat.

Hlásí se pan senátor Jaroslav Doubrava. Pane kolego, prosím, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:Pane předsedající, využívám svého práva a podávám návrh na nezabývat se tímto návrhem.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám. Pan senátor Doubrava tento návrh předložil a proto o něm budeme po znělce hlasovat.

Pro přesnost si dovolím nás všechny odhlásit a prosím, abyste se znovu přihlásili svými identifikačními kartami. Děkuji vám.

Budeme hlasovat o návrhu, aby Senát vyjádřil vůli nezabývat se návrhem zákona obsaženém v senátním tisku č. 327.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, prosím, aby zvedl ruku a stiskl tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, prosím, aby zvedl ruku a stiskl tlačítko NE.

Skončilo hlasování č. 100. Přítomno bylo 53 senátorek a senátorů, pro návrh se vyslovilo 49, proti byl jeden. Při kvoru 27 to znamená, že návrh byl schválena projednávání tohoto bodu tím končí.

Děkuji panu ministrovi, děkuji i panu zpravodajovi.

Dalším a posledním bodem našeho jednání je:

Návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu výdajů spojených s vysláním 6. polní nemocnice do Afghánistánu.

Tento návrh zákona je obsažen vsenátním tisku č. 333.

I ten předloží ministr obrany pan Jaroslav Tvrdík, kterého prosím, aby se ujal slova.

Ministr vlády ČR Jaroslav Tvrdík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové.

Předkládám vám návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu výdajů spojených s vysláním 6. polní nemocnice do Afghánistánu v rámci mise mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil ISEF realizované v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1386/2001.

Podrobněji jsme o vyslání 6. polní nemocnice do Afghánistánu v rámci mise jednali v této síni dne 18. dubna 2002. Vše podstatné o úloze naší 6. polní nemocnice při jejím nasazení v rámci mise ISEF bylo již řečeno. Jsem přesvědčen, že pro vaše dnešní rozhodování bude mít větší význam, když vás seznámím se současným stavem, s kroky, které jsme učinili v rámci rezortu Ministerstva obrany pro zabezpečení a financování mise a v neposlední řadě s výhledem, jak chceme řešit financování zahraničních misí Armády České republiky v budoucnu.

Předtím mi však dovolte zmínit čtyři podle mého názoru nikoliv nepodstatné skutečnosti.

Česká republika se veřejně hlásí k upevňování stability a bezpečnosti v celosvětovém měřítku včetně boje proti mezinárodnímu terorizmu ve všech jeho dimenzích a podobách. Nemůžeme a ani nejsme lhostejní k bezpráví a potlačování lidských práv a svobod. Své deklarace podporujeme skutky, ať už v podobě vyslání 9. zesílené roty chemické a biologické ochrany nebo 6. polní nemocnice. Česká republika tímto jasně deklaruje, že není pouze jakýmsi černým pasažérem ve vleku událostí spojených s celosvětovým bojem proti terorizmu.

Naše polní nemocnice není bojovou jednotkou, ale účastní se humanitární operace v zemi, kde již téměř třicet let zuří občanská válka a kde mimo jiné pomáhá i místnímu obyvatelstvu. Operace i účast v ní se opírá o mandát Rady bezpečnosti OSN.

Již v prvních dnech svého působení dokázala 6. polní nemocnice své mimořádné schopnosti a kvality v době, kdy byla 34. britská polní nemocnice paralyzována neznámou infekcí a její úkoly dočasně převzala. A byli to právě čeští lékaři, kteří se rozhodujícím způsobem podíleli na identifikaci příčin tohoto infekčního onemocnění.

Jak je vám známo, v současné době 6. polní nemocnice je zcela rozmístěna v prostoru nasazení a dnem 20. května 2002 zahájila oficiálně svoji činnost.

V současné době tak již chybí pouze poslední krok k jejímu efektivnímu a bezproblémovému fungování. A tím je váš souhlas s formou financování jejího působení.

Promiňte mi moji otevřenost, ale neumím si představit, jak bychom se mohli podívat do očí našich spojenců, ale i trpícím Afgháncům a všem lidem, jimž nejsou lhostejné základní lidské hodnoty a jejich obrana, kdybychom nebyli schopni najít způsob, jak tuto nemocnici financovat.

V rámci rezortu Ministerstva obrany jsme usilovně hledali cesty ke snížení nákladů na působení 9. zesílené roty v operaci "Trvalá svoboda" a 6. polní nemocnice v misi ISEF. Samozřejmě v žádném případě na úkor bezpečí našich vojáků. Byly přehodnoceny a sníženy některé nároky na účast v operacích. Z prostředků rezortu plně pokrýváme mandatorní osobní výdaje. Na úkor ostatních jednotek Armády ČR jsme vybavili nemocnici potřebným investičním materiálem. Čerpali jsme zdroje z existujících armádních zásob materiálu, které jsou již tak pod hranicí únosnosti.

Výsledkem je, že jsme pokryli značnou část finančních prostředků na mise z rezortních zdrojů. Z původního požadavku 1 mld. 700 mil. Kč došlo po získání upřesňujících informací a po maximálním přehodnocení výdajů spojených s působením obou jednotek misí ke snížení o půl miliardy korun. Vzhledem k napjatosti rozpočtu ministerstva se dále intenzivně hledaly rezervy ve státním rozpočtu. Výsledkem je, že vláda České republiky našla v rozpočtu prostředky na krytí výdajů spojených s působením 9. zesílené chemické roty v operaci "Trvalá svoboda". Nebyli jsme však schopni pokrýt celou potřebu z těchto zdrojů a pro zbývající část spojenou s vysláním 6. polní nemocnice do mise ISEF vás tímto žádám o podporu ke schválení jejího financování formou dluhopisového programu.

Rozpočet rezortu není v současné době připraven k plnému financování mise z vlastních zdrojů. Přes značné změny v rezortu v posledním období na nás stále doléhají negativní důsledky minulých rozhodnutí. Jsou vám známy potíže, které máme například s financováním projektu L-159 pohlcujícímu více než 70 % investičních výdajů. V současné době již skutečně v rozpočtu ministerstva neexistuje prostor, odkud se dá brát.

Otázka financování působení jednotek Armády České republiky mimo území ČR byla i jedním z hlavních motivů pro reformu ozbrojených sil. Mohu vás ujistit, že připravovaná reforma počítá ve střednědobém horizontu s krytím výdajů na účast armády v podobných operacích z rozpočtové kapitoly rezortu Ministerstva obrany. V budoucnu již tedy nebude nutné řešit financování vojenských misí formou, o níž vás dnes žádám.

Předkládaný návrh zákona o dluhopisovém programu projednala Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR na své 50. schůzi dne 7. května 2002 a přijala k němu usnesení č. 2310, kterým vládou navržený způsob financování 6. polní nemocnice v misi ISEF schvaluje.

Výdaje spojené s nasazením 6. polní nemocnice do konce roku 2002 budou činit cca 600 mil. Kč. V případě účasti 6. polní nemocnice v misi ISEF i v roce 2003 budou výdaje s ní spojené zahrnuty standardním způsobem do návrhu státního rozpočtu na tento rok.

Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Naše republika se vysláním 6. polní nemocnice do mise mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil přímo zapojuje do celosvětového boje proti terorizmu, brání základní lidské hodnoty uznávané celosvětovým společenstvím a v praxi osvědčuje svou oddanost zásadám humanizmu.

Nyní je na vás, vážený pane předsedající, senátorky a senátoři, učinit zásadní rozhodnutí o způsobu financování. Ve jménu hodnot, které jsem vám zmiňoval, vás prosím o vytvoření podmínek pro činnost českých vojáků 6. polní nemocnice s tím, že podpoříte předložený návrh zákona.

Děkuji za pochopení.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane ministře. Prosím, abyste ještě setrval na svém místě u stolku zpravodajů.

Návrh zákona byl přikázán Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Výbor určil jako svého zpravodaje pana senátora Jiřího Pospíšila. Výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání je obsažen v senátním tisku č. 333/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení obsažené v senátním tisku č. 333/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Milan Balabán.

Pane kolego, prosím vás, abyste nás se svojí zprávou seznámil. Prosím.

Senátor Milan Balabán: Děkuji. Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Myslím si, že mohu být velice stručný, protože všichni známe danou problematiku a pan ministr některé údaje doplnil.

Proto bych možná jenom sumarizoval dva okruhy problémů, které jsme diskutovali na našem výboru při projednávání tohoto zákona.

Tím prvním byl určitý rozpor v tom, že ze strany vlády je tato mise prohlášena za prvořadou politickou prioritu a současně je řešena na úkor budoucích období.

To byl jeden problém. Druhý problém byl problém technický, protože když jsme si sečetli údaje, které byly uvedeny ve vládním návrhu, tak jsme jim nerozuměli, protože vládní návrh hovořil o nákladech na obě mise v úrovni 1,251 mld. Kč, z čehož z textu vyplynulo, že 900 mil. Kč bude financováno k tíži jiných položek státního rozpočtu a 600 mil. Kč by mělo být kryto dluhopisy. Z toho vycházel nesoulad v objemu cca 250 mil. Kč.

Byli jsme ujištěni, že to je trošku jinak, než je to ve vládním návrhu - tento údaj máme samozřejmě verbálně - že skutečně náklady jsou takové, že náklady na vyslání chemické roty jsou 580 mil. Kč, výdaje na polní nemocnici jsou 670 mil. Kč, z čehož z účtu Ministerstva obrany bude hrazeno 70 mil. Kč, takže zbývá pro polní nemocnici 600 mil. Kč.

Pokud ty údaje jsou správné a pokud, jak jsme byli informováni, došlo vlastně k chybě při přepisu v tomto vládním návrhu proti původnímu, kdy se hovořilo o nákladech 1,7 mld. a podílu státního rozpočtu 900 mil. Kč, pak konstatuji, že vláda svou angažovanost snížila zhruba o 300 mil. Kč pro podporu tohoto projektu. Současně jsme konstatovali, že se pravděpodobně jedná o nejmenší emisi obligací, které kdy Česká republika vydala.

Přes všechny tyto, bych řekl, nejasnosti, rozpory, jsme nakonec diskutovali dva návrhy. Návrh schválit a návrh nezabývat se. Nezabývat se nikoliv z důvodu, který někdy volíme a který jsme volili během tohoto pléna, protože se jedná o normu jednoznačně jasnou, jednoduchou, ale spíš proto, že vidíme v tom určité problémy materiálu, ale na druhou stranu potřebnost toho, aby se ten problém ve finálním stádiu dořešil a abychom tuto záležitost uzavřeli. Proto usnesení našeho výboru a doporučení tomuto plénu je předloženým návrhem zákona se nezabývat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane kolego a prosím, abyste zaujal místo garančního zpravodaje.

Dámy a pánové Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost nepřijal žádné usnesení. Pan zpravodaj tedy nemá co zdůvodňovat. Přesto se ho ptám, zda si přeje vystoupit. Pan zpravodaj pan senátor Jiří Pospíšil si nepřeje vystoupit.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu navrhl, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. O tom budeme hlasovat. Budeme hlasovat o návrhu, aby Senát vyjádřil vůli nezabývat se návrhem zákona obsaženém v senátním tisku č. 333. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Bylo to hlasování č. 101. Přítomno bylo 56 senátorek a senátorů, pro návrh se vyslovilo 53, proti 1. Při kvoru 29 návrh byl schválen.

Projednávání tohoto bodu tím končí. Děkuji panu ministrovi, děkuji oběma zpravodajům.

Milé kolegyně, vážení kolegové, pan ministr si ještě přeje závěrečné slovo. Prosím.

Ministr vlády ČR Jaroslav Tvrdík:Vážený pane předsedající, vážení senátoři, dovolte mi upřímně vám poděkovat, že jste nadřadili v tuto chvíli skutečně zájem České republiky nad zájmy politické. Upřímně vám děkuji. Hodně jste nám pomohli. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:I my vám děkujeme, pane ministře.

Milé dámy, vážení pánové, tím jsme vyčerpali všechny body pořadu 18. schůze Senátu. Všem vám děkuji za odvedenou práci a 18. schůzi Senátu končím.