Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 11.10.2017

(1. den schůze – 11.10.2017)

(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  (Velký hluk v Jednacím sále.) Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím, ukončete rozhovory a věnujte svoji pozornost právě zahajované 10. schůze Senátu Parlamentu České republiky. Vítám mezi námi samozřejmě i naše hosty. (Budu si muset pořídit žluté karty, červené v Ústavě nejsou...)

Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 20. září 2017.

(Stále přetrvává velký hluk v Jednacím sále.) Prosím pracovníky našeho organizačního odboru, aby v předsálí upozornili, že schůze byla zahájena a že místo pro jednání je zde, a ne v předsálí.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: František Bublan, Hassan Mezian, Zdeněk Brož, Tomáš Czernin, Tomáš Grulich, Milada Emmerová, Luděk Jeništa, Jan Horník, Peter Koliba, Jaroslav Zeman, Miroslav Antl, Miroslav Nenutil a František Čuba.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili. A připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 10. schůze Senátu byli senátoři Pavel Štohl a Lumír Kantor. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Připomínky nejsou, můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 10. schůze Senátu byli senátoři Pavel Štohl a Lumír Kantor.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám.

Hlasování č. 1 registrováno 63, kvorum 32, pro návrh 63, proti nikdo. Návrh byl schválen a ověřovateli této schůze byli určeni senátoři Pavel Štohl a Lumír Kantor.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 10. schůze Senátu. Změněný návrh pořadu 10. schůze Senátu v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Prosím, věnujte pozornost pořadu, aby nedošlo k nějakým zmatkům.

Nejprve návrhy Organizačního výboru na vyřazení z pořadu této schůze. Prezident republiky nepředložil návrh na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, takže Organizační výbor navrhuje tento bod vyřadit.

Senátor Libor Michálek požádal o přesunutí senátního tisku č. 130 na příští schůzi Senátu, takže i tento bod se navrhuje vyřadit.

Předseda Úřadu na ochranu hospodářské soutěže také požádal o vyřazení výroční zprávy ústavu.

U senátního tisku č. 165 výbory doposud nepřijaly usnesení. Organizační výbor tedy navrhuje tento bod vyřadit.

Organizační výbor navrhuje zařadit nový bod, a to Informace předsedy vlády ohledně průzkumu a možné těžby lithia v České republice, a to jako první bod po 17.00 hodině.

Dále Organizační výbor navrhuje vyhovět žádostem předkladatelů, a to ministra vnitra zastoupí ministryně práce a sociálních věcí, jeho bod navrhuji zařadit za body paní ministryně, tj. na úvod schůze.

Jako první bod odpoledne požádal projednat své tisky guvernér České národní banky. Připomínám, že je to tisk č. 162.

Jako druhý bod odpoledne navrhujeme projednat senátní tisk č. 199 a poté senátní tisk č. 195. O projednání senátního tisku č. 200 po 18.00 hodině požádal pan poslanec Martin Plíšek.

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? A chci jenom připomenout, že navrhuji, abychom o návrzích Organizačního výboru hlasovali en bloc, takže pokud někdo navrhujete, abychom o některých z návrhů Organizačního výboru hlasovali samostatně, prosím, uplatněte tuto námitku.

Jako první s přednostním právem vystoupí kolega senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vystupuji s návrhem, abychom o návrhu Organizačního výboru, kterým je vyřadit podle materiálu, který máme k dispozici, z programu jednání bod 31, což je senátní tisk č. 165 – Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb., veřejnosti známý jako zbraňový zákon, hlasovali zvlášť, a to z toho důvodu, že senátorský klub ODS vyřazení tohoto bodu z programu pléna nepodporuje. A důvodů, proč to nepodporujeme, je několik.

Za prvé. Senát obdržel návrh na změnu tohoto zákona už 24. července 2017, to znamená, že návrh tohoto zákona tady máme už téměř tři měsíce. Tři měsíce tady máme návrh zákona, přesto z důvodů, které si myslím, že nejsou věcné, včera Organizační výbor schválil, abychom tento návrh zákona dnes neprojednali. Jsme dokonce v takové situaci, že 19. září Organizační výbor navrhl zařazení tohoto bodu na program jednání dnešního pléna, abychom následně poté, co dle mého názoru si výbory Senátu – mám tím na mysli ústavně-právní výbor i výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost – vzaly plénum Senátu jako rukojmí, na Organizačním výboru ne hlasy senátorů za ODS, ale hlasy ostatních senátorů, navrhli tento bod vyřadit. To znamená, že i v tomto směru se Organizační výbor chová schizofrenně, to znamená poté, co navrhl 19. září zařazení tohoto bodu, tak 10. října pak navrhl vyřazení tohoto bodu. A pokud budeme říkat, že je to jenom z toho důvodu, že výbor nekonaly, tak nekonaly proto, že nechtěly konat, ale ne proto, že nemohly konat. Konat mohly, ale nekonaly.

Velmi prosím, aby o tomto bodu, o zbraňové novele bylo hlasováno z hlediska jejího vyřazení samostatně. A zároveň si vás dovolím požádat, abyste toto vyřazení nedopustili a abychom voličům byli schopni sdělit ještě předtím, než proběhnou volby do Poslanecké sněmovny, jaký je skutečný názor jednotlivých stran, resp. jejich zástupců na tuto novelu. Není možné se chovat ve smyslu pohádky Ani nahá, ani oblečená, ani pěšky, ani na voze. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, zaznamenal jsem, bude hlasováno samostatně. Dále vystoupí s přednostním právem pan kolega Jan Horník. Beru to v pořadí, jak jste se hlásili.

Senátor Jan Horník:  Dobré dopoledne, dámy a pánové. Mám jeden návrh, aby byl vyřazen bod č. 23, což je Informace předsedy vlády ohledně průzkumu a možné těžby lithia v České republice , kde by na 17.00 hodinu měl přijít předseda vlády.

Domníváme se jako klub STAN, že to je těžké politikum, které na plénum Senátu vůbec nepatří, a tak, jak je to dnes v tisku různě projednáváno, jsou tam naprosto mylné informace, a to jak od předsedy vlády, ale třeba i od pana Babiše, který straší naše občany, nebo spíše jim dává jakousi naději, že když se bude těžit lithium, tak dva biliony, o kterých se mluví, budou použity nebo mohly by být použity na jejich důchody a že by z toho byly důchody dvojnásobné na čtyři roky.

To jsou tak nesmyslné řeči. A pokud si pamatujete, před rokem jsme tady měli horní zákon. A v rámci horního zákona jsme mluvili o úhradách. A v tom je celý začarovaný pes. Čili to je důvod, že to sem nepatří, a že je to záležitost zákona a mělo by se to řešit zákonem. A my žádný návrh horního zákona nebo novelu horního zákona nemáme, čili ať si to politici vyříkají někde jinde, ale ne na půdě Senátu, sem to nepatří. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. O tomto bodu dám samozřejmě hlasovat samostatně, protože to je nový návrh na zařazení. A chci jenom říci, že říkáte, že o tom nemáme diskutovat, ale vy už jste tuto diskusi zahájil.

Kdo další se hlásí? Pan kolega Jiří Šesták.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři. Chtěl bych se vrátit k navržení vyškrtnutí ústavního zákona, senátní tisk č. 165, na kterém se včera dohodl Organizační výbor. A chtěl bych i zdůvodnit, proč jsem to navrhl.

Nevím, jestli si výbory vzaly Senát jako rukojmí nebo ne, to nechci posuzovat. Ale současná situace je taková, že to neprojednaly dva odpovídající výbory. Zároveň nemáme v ruce prováděcí zákony, takže de facto nevíme, jaký bude dopad. A myslím si, že to nesmíme připustit ani při projednávání normálních zákonů, natož při projednávání ústavního zákona. Proto si myslím, že bychom měli o tomto zákonu jednat, až budou všechny náležitosti vyřízeny a budeme moci seriozně přistoupit k projednávání tohoto zákona, ať už je před volbami nebo ne. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Jsme v projednávání programu schůze, prosím, aby to bylo stručné. Je zde věcná faktická připomínka.

Senátor Miloš Vystrčil:  Faktická poznámka. Vážený pane místopředsedo Šestáku, prostřednictvím pana předsedajícího. K bodům pořadu se podle jednacího řádu nevede rozprava.

Předseda Senátu Milan Štěch:  V době, kdy se hlásí kdokoliv z vás, nemohu samozřejmě tušit, jestli chce vést rozpravu nebo má nějaký návrh. Upozorňuji, že jsem to vystoupení pana místopředsedy udělal. Nyní pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, rád bych navrhl zařazení nového bodu – Stanovisko Senátu k projevu prezidenta republiky na Parlamentním shromáždění Rady Evropy dne 10. října 2017.

Můj návrh je zařadit to za bod č. 23, a sice proto, že je šance, že by se projednávání mohl zúčastnit i předseda vlády, kterého se to velmi zásadně týká. Pokud by bod 23 byl vyřazen, navrhoval bych tento bod na jeho místo.

Důvod je ten, že projev prezidenta republiky obsahoval, dovolím si říci, poměrně velmi problematické pasáže, byť ne příliš dlouhé, které se týkají mezinárodní situace na Ukrajině, o Rusku. A formulace, které použil, nebo myšlenky, které tam sdělil, jsou ve velmi příkrém rozporu se zahraniční politikou České republiky a jsou také v přímém rozporu se stanoviskem Senátu, tak jak ho vyjádřil svým usnesením zhruba před rokem, pokud si dobře pamatuji. A myslím si, že je zcela namístě, aby se Senát v této situaci vyjádřil.

Navrhuji to ještě z jednoho docela konkrétního důvodu. Delegace evropského výboru tohoto Senátu se včera vrátila z Ukrajiny. Navštívili jsme i východní část Ukrajiny blízko okupovaných území, jednali jsme s představiteli ukrajinské vlády i parlamentu. A to, jak se pozice České republiky v této věci stává zcela nečitelnou a velmi problematickou v mezinárodním kontextu, je něco, co si myslím, že nás opravdu nemůže nechat klidnými.

Dovolím si připravit stručné usnesení, tak abychom měli i možnost se v závěru k tomu vyjádřit. Pokud schválíte zařazení tohoto bodu, o což vás prosím, rozdám vám svůj návrh usnesení, tak abychom měli čas do odpoledne se na to podívat a případně tento návrh ještě upravit. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní pan senátor Ivo Valenta.

Senátor Ivo Valenta:  Dobrý den, dámy a pánové, pane předsedo. Obrátil jsem se na Organizační výbor s žádostí o pevné zařazení bodu na plénum Aktuální otázky v oblasti financování sportu, což pokládám dnes za velmi aktuální, důležité a velmi palčivé.

Přestože Organizační výbor nedoporučil a nevyhověl mé žádosti, dovolím si svoji žádost znova zopakovat a zařadit. Jestli bych mohl, tak bych navrhl zařazení tohoto bodu jako bodu 18. Je to balíček dokumentů ke vzdělávání a bude tady i pan ministr Stanislav Štech. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Zaznamenal jsem. Budeme hlasovat. Paní senátorka Eliška Wagnerová vystoupí.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedo. Vlastně chci podpořit návrh na vyřazení bodu 23, pokud jde o lithium a diskusi kolem toho. Rovněž se domnívám, že Senát v tomto ohledu není vůbec oprávněn se tímto zabývat. A víte, ono je vůbec nešťastné, že je to právě před volbami, protože vztah k vládě má Poslanecká sněmovna. Ta ji může penalizovat. A je-li tedy 14 dní do voleb, tak penalizace jsou iluzorní, čili to je celé hodně, hodně nešťastné, že je to tak blízko před volbami.

A tím odůvodňuji návrh na to vyřazení bodu.

A připojuji se k návrhům na vyřazení bodu 31, to je ústavní zákon. Senát nemá lhůtu na projednání ústavního zákona. Pokud jde o doprovodné nebo prováděcí zákony, byla to právě strana pana senátora Vystrčila, vaším prostřednictvím, pane předsedo, která trvala na tom, když tady byla změna, byl oprávněný NKÚ, že chce vidět prováděcí zákon. Měla by být trochu konzistentní. Navrhuji vyřadit. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Zaznamenal jsem. Pan místopředseda Jaroslav Kubera nyní vystoupí.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Dobré ráno, vážené kolegyně, vážení kolegové. Poznámku vaším prostřednictvím paní senátorce. Kdo tady bude určovat, čím se Senát může nebo nemůže zabývat? Senát se může zabývat opravdu věcmi, kterými by se třeba nemusel zabývat, např. šestihodinovým zasypáváním dolů Frenštát a podobnými věcmi, a peticemi, které často bývají pochybné. Ale Senát se opravdu může zabývat i dojivostí krav. To není možné, aby to někdo určoval. Může se hlasovat o tom, že se tím nebude zabývat, to je v pořádku, ale nemůže se říct, čím se smí anebo nesmí zabývat.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Jenom malinkou poznámku, snad mi ji prominete. Jsme v době, kdy Poslanecká sněmovna už skoro nefunguje. Takže ta situace je drobet atypická. Tak. A nyní vystoupí pan senátor Václav Homolka.

Senátor Václav Homolka:  Děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, také uplatňuji námitku k bodu č. 23 návrhu pořadu dnešní schůze s tím, aby se hlasoval tento bod zvlášť. Navrhuji, ne, abychom se tím nezaobírali, to určitě ne, ale abychom odložili bod na příští jednání. Nejdříve si myslím, že by to mělo proběhnout v dolní komoře, tak jak se to chystá, takže až Poslanecká sněmovna projedná odborně, všechnu problematiku vysvětlí, prošetří, vydiskutuje a potom následně i v našich orgánech se toto projedná, tak bychom mohli k tomu odborně přistoupit. Dnes by to byla jen politická debata a myslím si, že mu to nepřísluší. Proto navrhuji odložit na příští jednání. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Budeme hlasovat o tomto bodě samostatně. Bod zatím nebyl zařazen, tak o odložení hlasovat nemůžeme. Budeme hlasovat o tom, že zařadit. Pokud ho zařadíme, tak potom by mohl být ještě návrh na odložení, ale nedává to logiku, protože hlasováním senátoři vyjádří svůj návrh předchozí.

Tak. Pan senátor Jirsa.

Senátor Tomáš Jirsa:  Pane předsedo, dámy a pánové. K těm, co navrhují vyřadit bod lithia, tak také souhlasím s tím, že nemáme k tomu co říct. Ale bude-li to zařazeno a budu pro, tak bychom měli přijmout usnesení, že vyzýváme předsedu hnutí ANO, aby přestal šířit poplašné zprávy. A jak si připomínáme zásadovost o přijímání ústavních zákonů pouze, když jsou prováděcí zákony k dispozici, tak všem, co hlasovali pro přímou volbu prezidenta, bych připomněl, že jsme také neměli prováděcí zákony a takovou ptákovinu jsme také prohlasovali. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak. A ještě pan senátor Michael Canov k pořadu této schůze.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedo, vážení kolegové, kolegyně. Dovolím si také vyjádřit k bodu 165 Ústavy č. 31. Tento návrh zákona nebyl zařazen před minulým plénem Senátu a přitom byl na programu ústavně-právního výboru. Ale právě proto, že nebyl zařazen na programu Organizačním výborem, tak byl dodatečně z této schůze vyřazen. Naopak. Před tímto plénem byl zařazen na program Organizačním výborem, a přesto nebyl ústavně-právním výborem projednán. Nalijme si čistého vína. Nejde o prováděcí zákon, nejde o nic víc, než o to, že se to nemá projednat před volbami. Buďme upřímní. Jde o to, jestli se ústavní zákon bude projednávat před volbami, nebo nebude. Neodkazujme to bokem na jiné důvody.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedající, pane předsedo, kolegyně, kolegové. Připojuji se k návrhu, aby o vyřazení senátního tisku č. 165 bylo hlasováno samostatně. A jenom vaším prostřednictvím bych chtěl pana kolegu Vystrčila upozornit, že není pravdivá informace, že výbor pro obranu a bezpečnost neprojednal. Výbor zařadil, projednal a věcně se rozhodl, že jednání přeruší. Takže ta informace, že neprojednal, že se na to vykašlal, není správná.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pana senátorka Zdeňka Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobrý den, vážení kolegové. Právě proto, aby nezaznívaly informace o šíření poplašné zprávy, tak si myslím, že je dobře, abychom zařadili informaci předsedy vlády v souvislosti s těžbou nebo případnou těžkou lithia na program tohoto pléna. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A ještě se hlásí pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, ještě jednou. Vážený pane předsedo, milé kolegyně, milí kolegové. Také chci podpořit separátní hlasování o senátním tisku č. 165 a můj názor byl ještě posílen tou informací, že ani novela Ústavy ohledně volby prezidenta nebyla doprovozena návrhem prováděcího předpisu. Myslím, že je to o důvod víc neprojednávat změnu Ústavy bez prováděcího předpisu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Dovolím si učinit poznámku. Už se nepředkládají nové návrhy, akorát se odůvodňuje, proč ano, proč ne. Myslím si, že už je to drobet za hranou. Tak. Ještě se někdo hlásí? Nikdo se nehlásí, takže budeme nyní hlasovat. A prosil bych vás, abyste s trpělivostí jistě vám vlastní sledovali, co budu navrhovat a případně mě upozornili, kdybych něco opomněl, nebo jsem hlasování navrhl nesprávně.

Teď bychom měli hlasovat – jako první bod - dovolím si o návrhu pana kolegy Vystrčila, a to je, zda vyřadíme bod 31. Protože návrh byl minulým Organizačním výborem zařazen, takže v tisku pořadu schůze, který jste obdrželi domů, ten bod byl, a včerejší Organizační výbor navrhuje vyřadit. Dám znělku, a potom zopakuji, o čem hlasujeme.

Prosím, soustřeďte se. Budeme hlasovat o tom, aby se bod 31, tisk č. 165, z pořadu schůze vyřadil. To znamená, kdo bude souhlasit s vyřazením... Prosím vás, hlasování řídím já. Pokud máte nějaké námitky, tak je uplatněte.

Kdo souhlasí s tím, aby se bod vyřadil, stiskne tlačítko ANO. Kdo s tím nesouhlasí, stiskne tlačítko NE. Nejsou námitky? Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s vyřazením, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 2, registrováno 69, kvórum 35, pro návrh 43, proti 17. Návrh byl schválen. Bod 31 se z pořadu vyřazuje.

Teď budeme hlasovat o dalším návrhu, a to je, aby na pořad schůze byl pevně zařazen po 17. hodině jako první bod ten, který máte v aktuálním tisku pořadu na vašich lavicích uveden pod číslem 23, je proloženě, to je informace předsedy vlády ohledně průzkumu o možné těžbě lithia v České republice. O tomto návrhu budeme hlasovat tak, že kdo souhlasí zařadit, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Rozumíme si všichni? Ještě jednou? Ještě jednou opakuji tedy. Kdo souhlasí se zařazením, stiskne tlačítko ANO, kdo je proti... (Padají dotazy z pléna.) Já jsem vám říkal, že ten bod, ten pořad, vůči kterému hlasujeme, je to, co jste dostali domů písemně, návrh, to je to, co vy víte, to je ten pořad poslední. Včera organizační výbor navrhl změny a my o těch změnách, pokud jste požádali, hlasujeme samostatně. Pokud jste nepožádali, pak je odhlasujeme en bloc, ten zbytek. Teď se musím soustředit, abych neudělal chybu. Zopakuji to. Kdo je pro to, aby se nový bod 23 zařadil na pořad této schůze, stiskne tlačítko ANO. Kdo je opačného názoru, stiskne tlačítko NE. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí se zařazením tohoto bodu, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 3, registrováno 69, kvórum 35, pro návrh 36, proti 27. Návrh byl schválen. Tento bod se bude projednávat. Je zařazen.

Dalším návrhem je návrh pana kolegy Valenty, to je nový návrh, abychom jako nový bod číslo 19, to znamená po bodu 18, zařadili bod Aktuální otázky ve financování sportu. Budeme hlasovat tak, že kdo je pro zařazení tohoto bodu, stiskne tlačítko ANO, kdo je proti, stiskne tlačítko NE. Nejsou námitky? Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 4, registrováno 69, kvórum pro přijetí 35, pro návrh 24, proti 13. Návrh nebyl přijat. Bod nebude zařazen.

Dále tady byl návrh pana senátora Hampla, abychom zařadili nový bod, řeknu ho ve zkrácené verzi, Stanovisko Senátu k projevu prezidenta republiky na jednání Rady Evropy, navrhuje tento bod zařadit za bod 23, to znamená jako nový bod 24. Může takto být? (Předkladatel souhlasí.) Ano, tak. Kdo bude s tímto návrhem souhlasit, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE. Rozumíme si? Nejsou námitky? Můžeme zahájit hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 5, registrováno 69, kvórum pro přijetí 35, pro návrh 38, proti 9. Návrh bude zařazen, bude zařazen za bod 23. (Z pléna zní: Za lithium.) Za lithium, správně.

Tak, vážené kolegyně, vážení kolegové. Hlasovali jsme vaše všechny dílčí požadavky? Hlasovali. Takže bych si dovolil nyní dát hlasovat o pořadu této schůze... (Jiří Dienstbier se dotazuje k dané problematice.) Já jsem si chtěl dovolit vám dát návrh, který byste snad mohli přijmout, že bychom hlasovali o návrhu, který byl včera schválen organizačním výborem, ve znění přijatých návrhů v předchozích hlasováních. Může to tak být? Může. Takže si dovolím zahájit hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Já vám děkuji.

Hlasování č. 6, registrováno 69, kvórum 35, pro návrh 61, proti 1. Návrh byl schválen. Budeme se výsledkem tohoto hlasování při pořadu této desáté schůze řídit. Děkuji vám.

A my přistoupíme k projednávání prvního konkrétního bodu naší schůze, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva Mezinárodní organizace práce o práci na moři, přijatá v roce 2006

Tisk č. 135

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 135. Uvede ho ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Paní ministryně, vítám vás, máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené senátorky a senátoři. Tato úmluva se zabývá poměrně specifickým postavením námořníků. Předmětem Mezinárodní organizace práce je už dlouho, od roku 1920 bylo přijato více než 30 úmluv, které se věnují pracovním podmínkám v tomto odvětví. A teď tato předkládaná úmluva sjednocuje a aktualizuje soubor mezinárodních pracovních standardů s cílem reagovat na měnící se podmínky v globalizující se ekonomice. Stanoví minimální požadavky pro námořníky pracující na lodi, obsahuje základní pravidla pro podmínky zaměstnávání, pracovní doby a odpočinku, ubytování, stravování, ochrany zdraví, lékařské péče, jakož i sociálního zabezpečení. Ta úmluva ovlivnila relevantní legislativu na evropské úrovni, kde existuje řada směrnic v oblasti dopravy, například směrnice o státní přístavní inspekci, směrnice o některých povinnostech těch států. V tuto chvíli je ČR vázána dvěma úmluvami Mezinárodní organizace práce z roku 1987. Obě budou přijetím této nové úmluvy automaticky vypovězeny. (V sále stále panuje značný hluk.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Paní ministryně, promiňte... Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím o klid. Děkuji.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Samozřejmě, trošku otázkou je, proč zrovna ČR se zabývá úmluvou o práci na moři, i když v tuto chvíli už je to odvětví pro ČR méně významné, než tomu bylo dříve, tak pořád ještě je skupina českých občanů, která není úplně zanedbatelná, kteří pracují jako členové posádek námořních lodí. Takže ratifikace úmluvy je tak žádoucí, jak pro tyto naše lidi, tak také kvůli potřebě reagovat na zmíněné směrnice EU, ale taky s cílem zajistit do budoucna relevanci vnitrostátní úpravy pro vydávání osvědčení pro námořní lodě nebo oprávnění pro výkon funkce člena posádky podle zákona o námořní plavbě. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, paní ministryně. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 135/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Lubomír Franc. Garančním výborem je VZSP. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 135/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Lumír Kantor. Prosím, pane senátore.

Senátor Lumír Kantor:  Vážený pane předsedo, paní ministryně, milí kolegové a kolegyně. Dovolím si dát zpravodajskou zprávu o vládním návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva Mezinárodní organizace práce o práci na moři, přijatá v roce 2006.

Část byla řečena, bylo i paní ministryní zdůvodněno, proč se tím zabývá ČR. Vláda předložila Senátu návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací dne 7. června 2017. Předcházející den byl vládou stejný návrh předložen i Poslanecké sněmovně. Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s ratifikací dne 7. 9. 2017.

Z formálního hlediska je úmluva zásadní revizí existujícího systému námořních smluv Mezinárodní organizace práce, přijímaná od roku 1920, dneska čítajících 36 mezinárodních úmluv. V obecném smyslu je úmluva jakýmsi sjednocením a aktualizací roztříštěného mezinárodního systému pracovních standardů v oblasti zaměstnávání námořníků a novou komplexní úpravou.

Je to členěno na pět hlav, dle jednotlivých typů věcných oblastí. Ustanovení označená jako standardy a pokyny tvoří tzv. kodex. Z hlediska předmětu se jedná zejména o formulaci základních práv námořníků, ustanovení minimálních požadavků pro námořníky pracující na lodi, podmínky k zaměstnání, pracovní doba, doba odpočinku, ubytování, stravování, ochrana zdraví a sociálních podmínek.

Návrh usnesení Senátu neobsahuje pouze vyslovení souhlasu s ratifikací, ale je též doprovázen prohlášením v následujícím znění. S odkazem na odst. 2 a 10 standardu a 4.5 Úmluvy o práci na moři 2006 se stanoví následující oblasti sociálního zabezpečení, v nichž se námořníkům poskytuje ochrana v souladu s odst. 1 téhož standardu: lékařská péče, dávky v nezaměstnanosti, dávky při pracovních úrazech, rodinné dávky. Čili závěrem z Úmluvy o práci na moři nevyplývají pro ČR žádné mezinárodně právní či vnitrostátní povinnosti, vše je v souladu se zákony ČR. Je žádoucí v souladu se stanoviskem vlády ČR tuto Úmluvy o práci na moři ratifikovat Senátem.

Návrh usnesení: Senát PČR souhlasí s ratifikací Úmluvy Mezinárodní organizace práce o práci na moři, přijaté v roce 2006. S odkazem na odst. 2 a 10 standardu a 4.5 Úmluvy o práci na moři 2006 se stanoví následující oblasti sociálního zabezpečení, v nichž se námořníkům poskytuje ochrana v souladu s odst. 1 téhož standardu: lékařská péče, dávky v nezaměstnanosti, dávky při pracovních úrazech, rodinné dávky. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já vám taky děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit VZVOB, pan senátor Lubomír Franc? Ano, přeje, prosím, pane senátore.

Senátor Lubomír Franc:  Pane předsedo, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já si vám dovolím dát velmi stručnou informaci o projednání této úmluvy v našem výboru. Tuto úmluvu jsme projednávali 12. července 2017 a přijali jsme k tomu 72. usnesení. Toto usnesení říká:

Výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Úmluvy Mezinárodní organizace práce, s tím, že bude učiněno prohlášení doprovázející tuto ratifikaci. To prohlášení je identické s prohlášením garančního výboru. Dále byl určen zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Lubomír Franc. A pověřili jsme předsedu výboru, senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí. Vše bylo posouzeno ve výborech, takže rozpravu uzavírám. Ptám se, zda si přeje paní ministryně vystoupit? Předpokládám, že ne. Zpravodajové, předpokládám, že také ne. Takže můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, který je shodně v usnesení obou dvou výborů, to je, Senát dává souhlas k ratifikaci. Pardon, nejdřív přizveme.

To, co se objevilo na displejích, je neplatné, samozřejmě. Budeme hlasovat teprve nyní. A to je usnesení následující. Senát dává souhlas k ratifikaci Úmluvy Mezinárodní organizace práce o práci na moři, přijaté v roce 2006, s tím, že bude učiněno prohlášení doprovázející ratifikaci uvedené úmluvy v tomto znění. S odkazem na odst. 2 a 10 standardu a 4.5 Úmluvy o práci na moři 2006 se stanoví následující oblasti sociálního zabezpečení, v nichž se námořníkům poskytuje ochrana v souladu s odst. 1 téhož standardu: lékařská péče, dávky v nezaměstnanosti, dávky při pracovních úrazech, rodinné dávky. O tomto nyní zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 8, registrováno 67, kvórum 34, pro 53, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji zpravodajům, paní ministryně pokračuje.

Nyní projednáme

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Opční protokol k úmluvě Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením

Tisk č. 163

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 163. Opět ho uvede paní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Paní ministryně, prosím o úvodní slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky a senátoři. ČR ratifikovala před 8 lety úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, jejímž hlavním účelem je zajistit osobám se zdravotním postižením možnost aktivního zapojení do života společnosti a plné uplatnění jejich základních práv a svobod ve všech oblastech života. Opční protokol, který je předmětem tohoto materiálu, je procesní normou k této lidsko-právní úmluvě. Jeho ratifikace umožní jednotlivcům i skupinám předkládat příslušnému výboru OSN stížnosti na porušení práv vyplývajících z úmluvy. K těmto oznámením nebo k těmto stížnostem mají pak vlády půlroční lhůtu pro vyjádření. A pak výbor přijme určité návrhy k řešení situace, které následně sdělí státu i stěžovateli. Výboru také protokol dává právo v hodně závažných případech porušování úmluvy konat šetření i formou návštěvy daného státu, což už se, myslím, stalo v případech jiných, takových protokolů, v jiných oblastech, že tady ten výbor byl.

Jinak se jedná o významný prostředek mezinárodní kontroly dodržování lidských práv. V tomto případě v ČR. A vlastně jde o to, že ratifikace tohoto protokolu postaví ochranu práv osob se zdravotním postižením na stejnou úroveň jako jiné mezinárodní závazky v oblasti jiných lidských práv, protože my již máme takový systém např. u mezinárodního paktu o občanských a politických právech, u úmluvy proti mučení a u úmluvy o právech dítěte.

Jinak, pokud samozřejmě výbor OSN přijme stanovisko k nějaké takové stížnosti, tak se samozřejmě nejedná o žádný formální soudní rozsudek. Jde spíš o taková jakási politická doporučení. A potom ta plnění mají nějaký dopad na obraz ČR v oblasti dodržování lidských práv. A pokud tedy toto bude schváleno, tak se ČR zařadí k 92 zemím, které jsou už nyní smluvními stranami protokolu, včetně 21 členských států EU. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní ministryně. Předpokládám, že pan senátor Větrovský si omylem zapnul přihlášení. Je to tak? (Senátor přikyvuje.) Ano. Tak. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 163/2. Zpravodajem výboru by určen pan senátor Hassan Mezian, který je omluven. Zastoupí ho pan senátor Lubomír Franc. Garančním výborem je VZSP. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 163/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodajka tohoto výboru, paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobré dopoledne, vážený pane předsedo, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Má zpráva k vládnímu návrhu, který se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Opční protokol k úmluvě Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením.

Senátu PČR se v souladu s § 115 jednacího řádu Senátu předkládá k vyslovení souhlasu s ratifikací Opční protokol k úmluvě Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením. Samotná úmluva o právech osob se zdravotním postižením je integrální součástí systému lidsko-právních úmluv OSN. Byla přijata na zasedání Valného shromáždění OSN 13. prosince 2006 a pro ČR vstoupila v platnost 28. října 2009. Hodnotovým východiskem úmluvy je princip rovnosti, od něhož jsou odvozovány dva základní aplikační účely. A to zaprvé uplatnění všech lidských práv osob se zdravotním postižením a zadruhé podpora jejich aktivního zapojení do života společnosti. Úmluva je doprovázena opčním protokolem, který byl přijat na stejném zasedání Valného shromáždění OSN. Jako úmluva samotná ale ČR doposud nebyla ratifikován. Jeho rámcovým obsahem je uznání pravomocí výboru pro lidská práva osob se zdravotním postižením, zabývat se stížnostmi jednotlivců nebo skupin jednotlivců na porušení práv, vyplývajících z jednotlivých ustanovení úmluvy a vytvoření k tomu nutného, adekvátního, procedurálního rámce.

Vlastní text opčního protokolu tvoří 18 článků. Např. jeden z nich, uznání příslušnosti výboru přijímat a posuzovat oznámení osob nebo skupin v jurisdikci státu, pokud tyto tvrdí, že se staly obětmi porušení ustanovení úmluvy, povinnost státu předložit do 6 měsíců od informování o přijetí oznámení ze strany výboru písemné vysvětlení nebo prohlášení objasňující věc a informující o případné nápravě atd.

Co se týká počtu oznámení, tak v letech 2010 – 2015 bylo 34 oznámení, nejvíce z Austrálie, nejméně pak z Litvy, z Mexika. Dosavadní podání byla zaměřena na věcné okruhy typu diskriminace osob se zrakovým postižením ze strany soukromé kreditní společnosti, podpora začleněné osoby se zdravotním postižením na trh práce nebo například nevydání stavebního povolení pro hydroterapeutický bazén s odkazem na schválený plán rozvoje města, diskriminace v oblasti politických práv, aktivního volebního práva například, nebo dále nábor pracovníků a úprava pracoviště, propouštění zaměstnanců, zbavení způsobilosti k právním úkonům v trestním řízení, nakládání s vazebně stíhanými, dále přeložení zaměstnance na nižší pozici po delší nemoci, právo neslyšících jakožto porotců u soudu na přiměřenou úpravu ve formě účasti tlumočníka znakového jazyka, na uzavřeném jednání zajištění okamžitého stenozáznamu a podobně.

Na závěr bych jenom chtěla sdělit jednu takovou důležitou věc, že návrhy a doporučení výboru nejsou pro stát právně závazné. Podání oznámení ze strany jednotlivců tvrdících porušení práva garantovaného úmluvou není spojeno s omezující časovou lhůtu po vyčerpání všech opravných vnitrostátních prostředků. Lze tedy uvažovat obtížnou důkazní situaci v případě, že stěžoval využije svého práva po excesivně dlouhé době. Dále vláda ve své předkládací zprávě pro parlament nepředpokládá legislativní změny v důsledku samotné ratifikace opčního protokolu, a to z důvodu presumpce, souladu úmluvy s domácím právním řádem. Na případná negativní rozhodnutí výboru by tedy mělo být reagováno v budoucnu a jednotlivě.

Zdravotní výbor vyslovil souhlas k ratifikaci opčního protokolu. Takže výbor po odůvodnění zástupce předkladatele a mé zpravodajské zprávě doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Opčního protokolu k úmluvě Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením, určuje zpravodajkou mě a v podstatě toto se dělo na 8. schůzi konané 15. srpna roku 2017, jako 64. usnesení. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, paní senátorko. A prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, plnila úkoly garanční zpravodajky. A ptám se, zda si přeje vystoupit pan senátor Lubomír Franc? Ano, prosím, máte slovo.

Senátor Lubomír Franc:  Pane předsedo, paní ministryně, kolegové, kolegyně, já za kolegu, senátora Meziana, vás seznámím s usnesením našeho výboru. Toto usnesení bylo přijato 15. srpna 2017. A říká, že výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas s ratifikačního Opčního protokolu k úmluvě Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením, určili jsme zpravodajem výboru senátora Hassana Meziana a pověřili jsme předsedu Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Paní senátorka Daniela Filipiová má slovo.

Senátorka Daniela Filipiová:  Pane předsedo, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já k této úmluvě chci říct asi tolik, že dokud nebude vůle ve společnosti, v hlavách lidí, tak se nic nezmění. Žádná úmluva či další jiná proklamace, další papír opravdu nic nezmění. Máme již ratifikováno několik dokumentů. Situace je v podstatě stále stejná nebo se mění velmi pomalu. Máme listinu základních práv a svobod, kde také je uveden zákaz diskriminace, kromě jiného, i osob se zdravotním postižením. Musím říct, že tento opční protokol k úmluvě je pouze další papír v řadě, který je naprosto k ničemu. A z tohoto důvodu se při hlasování zdržím. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pan senátor Jiří Dienstbier nyní vystoupí.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Mně nezbývá, než reagovat na to, co tady zaznělo, že tady projednáváme nějaký zbytečný papír. Já ze své předchozí pracovní zkušenosti vím, že organizace, které zastupují zdravotně handicapované spoluobčany, stály velmi o to, aby Česká republika přistoupila k tomuto opčnímu protokolu. Aby právě získaly další možnost, jak se brát za svá práva. A myslím si, že se tedy přihlásíme k tomu nejvyššímu standardu ochrany v této oblasti. Pokud jim tuto možnost dáme, obracet se s individuálními možnostmi. Se všemi těmi okolnostmi, tak, jak tady zpravodajka před chvílí popisovala. Čili já naopak bych chtěl podpořit k přistoupení k tomuto opčnímu protokolu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji vám. Kdo se hlásí ještě do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Promiňte, omlouvám se. Ne, teď je ještě prostor pro paní ministryni. Nechce... takže garanční zpravodajka.

Senátorka Alena Dernerová:  Já jsem chtěla jenom říct, že naprosto chápu postoj paní kolegyně Filipiové, že řada věcí je na papíru, ale já si myslím, že tenhle papír je důležitý aspoň proto, že je to třeba poslední možnost záchrany a pomoci lidem, kteří jsou na tom mnohonásobně třeba hůř než v České republice. Takže to beru z globálního pohledu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Takže už to byla závěrečná zpráva, nebylo to v rámci rozpravy. Tak děkuji.

A my můžeme přistoupit k hlasování.

Je nás přítomno 65, kvorum pro přijetí je 33.

Budeme hlasovat o usnesení „Senát dává souhlas k ratifikaci Opčního protokolu k Úmluvě Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením“.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. A kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 66, kvorum 34, pro návrh 53, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

Děkuji zpravodajům a paní ministryně pokračuje...

Tak následujícím bodem je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropské agentuře pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva, a o změně nařízení (ES)1987/2006 a rozhodnutí Rady 2007/533/SVV a o zrušení nařízení (EU)1077/2011

Tisk EU č. N 065/11

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. N 065/11 a N 065/11/01.

A já opět prosím paní ministryni Michaelu Marksovou, která v tomto bodě zastupuje pana ministra vnitra Milana Chovance a samozřejmě žádám o úvodní slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Já děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené senátorky a senátoři.

Hlavním cílem tohoto návrhu je rozšíření stávajícího mandátu Evropské agentury pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody bezpečnosti a práva. Tato agentura, která je zvaná též eu-LISA, provozuje v současné době evropské informační systémy, jako např. vízový informační systém, nebo schengenský informační systém. A mandát této agentury by měl být podle tohoto návrhu nově rozšířen také o úkoly související s plánovanými systémy, jako je systém vstupů a výstupů nebo třeba Evropský informační systém pro cestovní povolení, či Dublinský alokační systém a případně další informační systém, který by měl sloužit k provádění relokačního mechanismu.

Tato agentura by také měla být odpovědná za vývoj toho, aby mezi sebou jednotlivé informační systémy komunikovaly, za zajištění kvality dat. Dále se také počítá s účastí této agentury v rámcovém programu pro výzkum a inovace v oblasti informačních systémů, v tomto prostoru soubory bezpečnosti a práva. A součástí návrhů jsou též změny institucionálního charakteru agentury, jejího vnitřního uspořádání.

A Česká republika vítá tento návrh nařízení, podporuje je v obecné rovině. A pokud by byl tento návrh přijat, tak nebude nutné provádět v souvislosti s tím žádné změny v českém právním řádu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji vám, paní ministryně, za úvodní slovo. A výbor, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 065/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, který je omluven - a zastoupí ho pan senátor Václav Hampl. Pane senátore, prosím o vaši zpravodajskou zprávu.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Já, jakožto zastupující zpravodaj, bych si dovolil jen velmi stručně parafrázovat to usnesení, které máte před sebou. Podstatou usnesení evropského výboru v této věci je předložit vám doporučení k vašemu usnesení. A v tom doporučení se iniciativa v zásadě vítá, stejně tak jako se vyslovuje souhlas s pozicí, kterou se v této věci rozhodla zastávat vláda. Jsme toho názoru, že sjednocení řízení vývoje a správy těchto rozsáhlých informačních systémů na evropské úrovni je namístě, aby za to odpovídala jedna agentura. Byť je tam samozřejmě ta výhrada i jisté pochyby, zda to zvládne, zda to na ni nebude příliš velké sousto. Což v sobě implicitně obsahuje návodnou myšlenku, aby se ta agentura případně posílila, bude-li to potřeba.

Zdůrazňujeme to, že je potřeba dát pozor na kvalitu těch údajů. Vždycky je dobré údaje nejen mít, ale také si být jistí, že jsou ze spolehlivých zdrojů. A také zdůrazňujeme ohled na ochranu osobních údajů, dostatečnou ochranou, a tím pádem i zabezpečení těch databází jako takových. A konečně jedna věc, která se nám také výslovně líbí, je posílení poradenské role té agentury vůči členským státům. V tomto smyslu vás tedy prosím o podporu usnesení ve smyslu doporučení evropského výboru. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. A otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Předpokládám, že paní ministryně nechce už vystoupit. Pan zpravodaj právě dohovořil, takže také ne. A my můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Václav Hampl a jak je uvedeno v tisku N 065/11/02. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 10. Registrováno 65, kvorum 33, pro návrh 52, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A já děkuji panu zpravodaji i paní ministryni za předložení návrhů.

Dalším bodem našeho jednání je

 

Návrh zákona o platebním styku

Tisk č. 196

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 196. A já mezi námi vítám pana ministra financí Ivana Pilného a zároveň jej žádám o představení návrhu zákona.

Ministr financí ČR Ivan Pilný:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte, abych vám stručně představil návrh zákona o platebním styku.

Nový zákon o platebním styku je transpozicí nové evropské směrnice o platebních službách, jejíž transpoziční lhůta uplyne 13. ledna 2018, a která přináší řadu změn oproti současnému stavu regulace. Zákon nově reguluje moderní způsoby placení prostřednictvím mobilních a internetových aplikací. Tyto způsoby placení jsou alternativou k platbě kartou a ve srovnání s klasickým bankovním převodem dávají vyšší záruku, že platba bude skutečně provedena. Obchodník tedy může již v okamžiku zadání platebního příkazu expedovat zboží nebo poskytnout službu.

Spotřebitelé dále získají možnost prostřednictvím internetu centrálně spravovat údaje o svých platebních účtech, což má umožnit větší přehled o rodinných financích. Navrhují se vyšší standardy bezpečnosti plateb prostřednictvím takzvaného silného ověření uživatele. Silné ověření zahrnuje vždy alespoň dva ze tří bezpečnostních prvků, kterými jsou znalost určitého údaje, držba určité věci nebo biometrické údaje uživatele. Rovněž se posilují práva spotřebitelů v případě ztráty, odcizení nebo zneužití platebních karet. Spotřebitelé nebudou nově muset platit poplatek za kartu, který byl účtován u některých čerpacích stanic nebo při internetovém prodeji letenek. V ostatních oblastech návrh zákona ve velké míře zachovává stávající pravidla, což má přispět ke stabilitě právního prostředí.

Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, s ohledem na mnou uvedené argumenty vás žádám o podporu tohoto zákona. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já také děkuji, pane ministře, samozřejmě máte k dispozici místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 196/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Cieńciała, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Cieńciała:  Dobrý den, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane předsedo.

Já si dovolím na úvod se trochu omluvit, protože člověka občas potká indispozice a mě to potkalo v oblasti zubní... Tak jsem se včera trochu předopoval známými prášky, a dneska jsem, jako by mě praštil někdo do hlavy. Ale zkusme to, já myslím, že to zvládneme. Potom si dáme o přestávce komentář...

Já myslím, že pan ministr to uvedl úplně výstižně a přesně. Je to v podstatě pokračování transpozice evropských zákonů do našeho zákonodárného prostředí. Já myslím, že zákon, který bude schválen, když ho schválíme, tak nahradí dosavadní zákon 284/2009. Myslím si, že tady zpřehledníme naši zákonodárnou a legislativní soustavu. Dovolím si doplnit pana ministra k obsahu navrhovaného zákona, který se téměř shoduje s obsahem stávajícího zákona, ale doplňuje o nové věci. Jednak silného ověření uživatele, snížení limitu odpovědnosti uživatele, blokace peněžních prostředků, informování o platebním účtu, nepřímé podání platebního příkazu, potvrzení o zůstatku peněžních prostředků a elektronického osvědčení totožnosti.

Myslím si, že tyto prvky, které se objevují v tom zákonu, posílí bezpečnostní platebního styku a různé transformace finančních prostředků. Myslím si, že to je dost významný faktor, protože kdo se potkal s nějakými nekalostmi v oblasti financí, tak mi dá zapravdu. Já nechodím nikdy daleko a nehledám příklady na jiných, ale mně se to stalo. Čili já všemi deseti podporuji tady tento zákon.

Jaký byl legislativní proces? Já myslím, že byl standardní – ve třech kolech, myslím si, že to je standard, který tady máme v našich zákonodárných útvarech. Čili na 1. čtení vláda doporučila vyslovit souhlas už v 1. čtení. Samozřejmě to se nepovedlo. Přišla námitka. Rozpočtový výbor a ústavně-právní výbor dostal za úkol se na tyto věci podívat, na tento zákon. Ale oba dva po projednání v těchto výborech doporučují návrh zákona schválit a přijatého pozměňovacího návrhu.

V 2. čtení se objevily další podané pozměňovací návrhy. A 3. čtení bylo finální, kde i připomínky a pozměňovací návrhy pánů poslanců Raise a Bendy byly zkooptované a zapracované. Výsledek skóre hlasování – ze 132 přítomných vyslovilo 118 poslanců souhlas a 1 byl proti. Legislativní souvislosti budeme projednávat za chvíli dalším zákonem č. 127, který řeší dopady do technikálií provádění tady tohoto zákona a jeho uplatňování.

Návrh usnesení hospodářského výboru zní: Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal tento zákon dne 4. 10. t. r. A návrh zákona o platebním styku, senátní č. 196, a doporučuje Senátu PČR jeho schválení, ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji. A prosím, aby se pan garanční zpravodaj posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. A já se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh není podán, proto otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Paní senátorka Zuzana Baudyšová má slovo.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, (poznámka – správně má být osloven ministr financí); pardon, teď jsem trošku zaspala... – ani zuby mě nebolí, vážení kolegové.

Já bych určitě vyslovila souhlas, pokud platební styk bude lépe chráněn jak u fyzických, tak i právnických osob. Tak proti tomu určitě nemůžeme nic namítat.

Využívám účasti pana ministra na dnešním jednání a dovolím si jenom jeden dotaz. Na Václavském náměstí se objevila Bank of China, v podstatě nějaká čínská pobočka, a chci se zeptat, jak se platební styk této začínající organizace s naším, popere dohromady. Nebo co lze od toho očekávat. Děkuji za vysvětlení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Pane ministře, na vás byl dotaz, máte zároveň možnost jako předkladatel reagovat. Takže pan ministr.

Ministr financí ČR Ivan Pilný:  Tak já děkuji za ten dotaz, ale já nevím, co to je Bank of China. Ale všechny banky v České republice podléhají dozoru České národní banky, je jim standardně udělovaná licence, takže se opravdu nemohu vyjádřit k tomu, jestli to je nějaký stánek, který se takhle označuje, nebo ne. Ale od toho jsou tady dozorové orgány České národní banky, aby to regulovaly. Tento zákon s tím nemá nic společného. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Pan garanční zpravodaj asi nechce vystoupit? Nechce. Zazněl jediný návrh, a to jak ve vystoupení zpravodaje, tak v písemném usnesení výboru, a to návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Budeme hlasovat.

Je nás přítomno 64, kvorum 33. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 11, registrováno 64, kvorum pro přijetí 33, pro návrh 49, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Já děkuji jak předkladateli, ten bude pokračovat, tak garančnímu zpravodaji. A my se vystřídáme v řízení schůze.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré dopoledne i ode mě. A naše schůze pokračuje bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku

Tisk č. 197

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 197. Prosím opět pana ministra financí Ivana Pilného, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr financí ČR Ivan Pilný:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Dovolte mi, abych vám stručně představil návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku.

Účelem zákona o platebním styku je transpozice Evropské směrnice o platebních službách. V této souvislosti vyvstala potřeba novelizovat některé další předpisy. Tyto změny jsou obsahem nyní projednávaného návrhu zákona. V podrobnostech pak odkazuji na to, co bylo řečeno k Návrhu zákona o platebním styku.

I zde si vás dovoluji požádat, abyste s tímto návrhem zákona vyslovili souhlas. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, zaujměte opět místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 197/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Cieńciała, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Cieńciała:  Děkuji, paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já myslím, že ve stručnosti podstata a smysl zákona byl přednesen panem ministrem. Pokračuje série zákonů a transpozice legislativy EU do našeho právního legislativního prostředí. Zákon o platebním styku řeší dvě důležité věci. V podstatě definuje a vysvětluje pojmy, jako jsou platební služby a vydávání elektronických peněz. Jsou to nové věci, za kterými se naše společnost a my všichni, jak firmy, tak jednotlivci, občané budou muset souhlasit. Nad rámec výše uvedeného účelu je z důvodů sjednocení s novým zákonem o platebním styku, § 254 a § 3, odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele, je stanoveno, že prodávajícímu náleží úhrada pouze přímých nákladů, které mu v souvislosti s použitím platebního prostředku vznikly.

Dále – s ohledem na existenci nového subjektu správce informací o platebním účtu dle nového zákona o platebním styku je do zákona o správních poplatcích doplněn poplatek za správní řízení o povolení jeho činnosti a jsou provedeny další změny související s pojmoslovím nového zákona o platebním styku. Takže tak docela zdarma to nebude a každá služba něco stojí.

Legislativní proces probíhal, jak říkám, standardně, tříkolově. Byl předložen do sněmovny 28. dubna na 56. schůzi. Návrh byl přikázán rozpočtovému výboru a ústavně-právnímu výboru. Rozpočtový výbor souhlasil, doporučil i den další. 2. čtení se uskutečnilo 11. července na 59. schůzi, kdy byl vedle výborových pozměňovacích návrhů podány pozměňovací návrhy poslance pana Skopečka. Ve 3. čtení dne 8. září byly zapracovány připomínky výboru a pan Skopeček se vzdal svého pozměňovacího návrhu. Takže došlo k hlasování, celkem hladkému, a ze 134 přítomných se vyslovilo 111 poslanců a žádný nebyl proti. Čili bezproblémový zákon. Respektive tak se k tomu postavila sněmovna.

Legislativní souvislosti, to jsme se zmínili, to je ten zákon, který jsme projednávali před chvílí, a proto návrh na usnesení: Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal 4. 10. tento předmětný návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku. A to je tisk č. 196. A doporučuje Senátu PČR jeho schválení, ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou PČR. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já vám také děkuji, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Předpokládám, že se není k čemu vyjádřit ani stran pana ministra, ani stran zpravodaje, takže si vás dovolím svolat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je nyní přítomno 63 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 12 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Já ukončuji projednávání tohoto bodu a děkuji jak navrhovateli, tak zpravodaji. A my pokračujeme

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 198

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 198. Opět prosím ministra financí Ivana Pilného, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Ivan Pilný:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Tentokrát bude můj úvod trochu delší, protože se jedná o problematiku, která vyvolala určitou diskuzi ve vaší komoře. Takže podle názoru odborníků na správní řád je poskytování dotací a návratných finančních výpomocí ze státního rozpočtu výkonem veřejné moci, a proto je tato činnost podřízena správnímu řádu. A to i přes fakt, že rozpočtová pravidla dosud obsahují právní úpravu, která použití správního řádu vylučuje a vylučuje i soudní přezkum.

Na základě některých okolností, jakou jsou výše uvedené názory některých odborníků, a rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. 9ads83/2014-46, byl vypracován návrh novely rozpočtových pravidel, tedy zákona č. 218/2000. Cílem tohoto návrhu je upravit vztah správního řádu k poskytování dotací a návratných finančních výpomocí ze státního rozpočtu. Týká se to tedy těch dotací a návratných finančních výpomocí, jejichž poskytovatel je, prosím o pozornost, ústřední orgán státní správy, Úřad práce, Akademie věd, Grantová agentura, Technologická agentura, případně jiná zákonem stanovená organizační složka státu, nikoli dotací poskytovaných v kraji a obcemi podle zákona č. 250/2000 Sb. Pro kraje a obce se nic nemění. Budou poskytovat dotace stejně jako doposud.

Na proces poskytování dotací a návratných finančních pomocí ze státního rozpočtu se podle návrhu použije správní řád, s tím, že některé otázky jsou upraveny odlišně, například účastenství a použití některých ustanovení správního řádu je vyloučeno. Proces poskytování dotací a návratných finančních výpomocí ze státního rozpočtu je koncipován jako jednostupňový, nebude možné odvolání ani rozklad, vyloučena je také obnova řízení a omezeno je rovněž použití přezkumného řízení. Žadatel o dotaci nebo návratnou finanční výpomoc bude moci podat proti rozhodnutí správní žalobu k soudu.

Vládní návrh předložené novely neobsahuje možnost poskytovat dotaci nebo návratnou finanční výpomoc ze státního rozpočtu bez předchozí výzvy. Důvodem je to, že tento postup je značně netransparentní, potenciálně prokorupční a nerovný, protože všichni potenciální žadatelé o dotaci by měli mít stejné ex ante podmínky.

Je ovšem potřeba zdůraznit, že rozpočtová pravidla jsou obecnou právní normou. Pokud jiný speciální právní předpis upravuje proces poskytování dotací a návratných finančních pomocí odlišně, použije se tato speciální úprava. Podle zvláštního zákona je tedy možné poskytnout dotaci nebo návratnou finanční pomoc i bez výzvy. V případě, že by byla zachována současná právní úprava, je zde nebezpečí, že neúspěšní žadatelé o dotaci nebo návratnou finanční výpomoc ze státního rozpočtu budou podávat žaloby k soudu a na základě soudních rozhodnutí vzroste tlak na používání správního řádu při poskytování těchto dotací a návratných finančních výpomocí v jeho plném rozsahu. To znamená, že by se na tento proces vztahovaly všechny opravné prostředky upravené ve správním řádu – odvolání, rozklad, obnova řízení, přezkumné řízení. Takovýto stav by mohl vést nejen ke zvýšení administrativní náročnosti procesu, ale až ke kolapsu poskytování uvedených dotací, včetně dotací spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie.

Navržená novela obsahuje i změnu zákona č. 248/2000 Sb., o potřebě regionálního rozvoje, která umožňuje doručovat písemnosti týkající se dotací poskytovaných ze státního rozpočtu spolufinancovaných z Evropské unie prostřednictvím systému MS14+.

Další změnou obsaženou v novele je změna zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, která na proces poskytování některých těchto specifických dotací vylučuje použití postupu, který je navrhován v novele rozpočtových pravidel. Cílem je zachovat v požadovaných případech smluvní princip poskytování dotací v oblasti vědy a výzkumu.

Poslední změnou obsaženou v novele je změna zákona č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí, která byla doplněna pozměňovacím návrhem v Poslanecké sněmovně a jejímž cílem je upravit postup při zamítnutí žádosti o poskytování prostředků ze Státního fondu životního prostředí. V tomto případě se navrhuje použít přiměřeně ustanovení rozpočtových pravidel.

S dotacemi a návratnými finančními výpomocemi nesouvisí pouze body 16 a 18 článku 1 – novela rozpočtových pravidel. Bod 16 doplněný v Poslanecké sněmovně upravuje působnost Poslanecké sněmovny vůči vybranými kapitolám státního rozpočtu při provádění rozpočtových opatření, bod 18 mění na základě kontrolního nálezu NKÚ ustanovení rozpočtových pravidel upravujících vládní rozpočtovou rezervu.

Účinnost zákona se navrhuje k 1. lednu 2018.

Rád bych ještě doplnil a znovu zdůraznil, že toto je novela zákona č. 218/2000 Sb. Není to novela zákona č. 250/2000 Sb., to znamená nejedná se o dotace poskytované obcemi, městy nebo kraji. Rozdíl mezi těmito zákony je ten, že zákon č. 218, který novelizujeme, je jednostranný akt a aktuální rozpočtová pravidla neupravují, co by měl poskytovatel dělat v případě nevyhovění žádosti. Tento zákon o rozpočtových pravidlech výslovně vylučuje použití správního řádu, což je ovšem překonané judikaturou Nejvyššího správního soudu. Správní řád by se proto měl aplikovat v plném rozsahu, proto tuto novelu považujeme za nezvyklou.

Chtěl bych tady zdůraznit především to, že tzv. malých rozpočtových pravidel se to opravdu vůbec netýká, týká se to dotací poskytovaných ze státního rozpočtu. V současné době díky judikatuře Nejvyššího správního soudu je možné, aby jakýkoliv neúspěšný žadatel, který by neuspěl s touto žádostí, se obrátil na správní soud. Správní soudy to zahltí tak, jako to zahltilo v určitých případech Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Velice se zkomplikuje poskytování dotací. A pokud tuto novelu nepřijmeme, budeme čelit obrovskému administrativnímu nárůstu v této oblasti a tím zpomalíme i proces poskytování dotací, který už takhle je administrativně náročný.

Znovu zdůrazňuji, že se to netýká zákona č. 250/2000 Sb., to znamená, že tam to je dvoustranný akt, který neuzavírá s žadatelem veřejný správní soud, takže tam užití správního řádu při poskytování dotací se nevylučuje. Ale tento zákon nenovelizujeme, my novelizujeme zákon č. 218/2000 Sb.

Zároveň bych se chtěl omluvit jako ministr financí za to, že ministerstvo financí nevěnovalo zřejmě dostatečnou pozornost vysvětlení těchto základních skutečností, který byl projednáván ve dvou výborech. My jsme podcenili projednávání ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a věnovali jsme se projednávání v hospodářském výboru, kde to prošlo bez problémů, stejně jako bez problémů to prošlo sněmovnou.

Pokud tato novela nebude přijata, vzniknout opravdu obrovské nároky, protože u Nejvyššího správního soudu u neúspěšných žadatelů prakticky vždycky se žadatel domůže nějakého opravného procesu, protože už takhle víte, že poskytování dotací je obrovský problém svázaný s velkou administrativou a odvolávat se proti jednotlivým částem tohoto postupu je snadné a u Nejvyššího správního soudu žadatel uspěje, to že budeme opravdu čelit velkému nárůstu v této záležitosti.

Neznám přesně pravidla vašeho jednání, ale pokud by byly ještě nějaké konkrétní otázky, dovolil bych si přizvat k tomuto jednání pana ředitele Tyla z ministerstva financí, pokud je to možné.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  My dotazujeme vás, pane ministře, tady bohužel už není možné, aby vás někdo zastoupil.

Ministr financí ČR Ivan Pilný:  Dobře, děkuji, budu se s tím tedy muset vypořádat sám.

Děkuji vám za pozornost a poprosím vás o schválení tohoto zákona. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 198/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Nytra.

Organizační výbor dále určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máte jako senátní tisk č. 198/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Holeček. Nyní vás prosím, pane zpravodaji, abyste nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Holeček:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Jsem postaven tak trošku do pozice řekl bych žáka, protože pan profesor již téměř všechno řekl. Zpráva pana ministra byla skutečně velmi podrobná, a je vidět, jak řekl pan ministr, že občas možná někde podcenili vysvětlování. Je skutečně pravda, a já jako starosta města, když jsem dostal tento návrh zákona do ruky, tak jsem si říkal, že to je další zákon, který trochu zaplevelí náš systém zákonů, a začal jsem ho zkoumat podrobně. Čerpal jsem nejenom z informací ministerstva financí, ale i jsem se zeptal na ministerstvu pro místní rozvoj a teď ještě před zahájením schůze jsem byl i kontaktován zástupci ministerstva zemědělství, kteří mi říkali – a pan ministr to tady zdůraznil – že se to skutečně nebude týkat obcí a samosprávných celků, což je zpráva, která mě samozřejmě uklidnila.

Na druhou stranu jsem byl informován o tom, že pokud schválíme tento zákon, tak do toho takového trochu bezbřehého systému přidělování dotací vneseme určitý pořádek a řád. A to je samozřejmě velmi dobrá informace pro všechny, kteří dotace přijímají a kteří s dotačními pravidly pracují.

Vysvětlení, čeho se přímo tento zákon týká, jste tady asi slyšeli poměrně velmi perfektně od pana ministra. A slyšeli jste také, že i ministerstvům na tom poměrně hodně záleží, aby tento zákon byl přijat.

Jsem samozřejmě i rád, že část toho se týká i eventuálního soudního řízení, které právě dotantovi poskytuje možnost, aby viděl, že přijetí dotace je čisté, v případě, že by se tam vyskytly nějaké pochybnosti.

Tato novela zákona byla také velmi dobře projednána v Poslanecké sněmovně, myslím, že to pan ministr řekl, zabývaly se tím dva výbory, byly tam i některé menší pozměňovací návrhy, které byly akceptovány. A Poslanecká sněmovna novelu schválila bez toho, aniž by někdo proti tomuto návrhu byl, to znamená schválila to velmi velkou většinou.

Zákon byl předložen výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu na schůzi konané dne 4. října 2017. Po úvodním slově zástupce předkladatele pana Petra Pavelky, náměstka ministra financí, a po zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, dále určuje mě zpravodajem výboru, abych zpravodajskou zprávu zde přednesl, což jsem učinil, a zároveň pověřil předsedu výboru pana senátora Jana Hajdu, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu.

Kolegyně a kolegové, to je ode mne zatím všechno. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou další rozpravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Zdeněk Nytra. Vidím ho, jak se zvedá. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobrý den. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, v tuto chvíli se omezím pouze na usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal své 73. usnesení na 10. usnesení dne 4. října 2017.

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky zamítnout projednávaný návrh zákona, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu České republiky senátora Zdeňka Nytru a pověřuje předsedu výboru senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Zdůvodnění tohoto návrhu pak předložím v rámci diskuse. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu, do které jako první se hlásí pan senátor Radko Martínek. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji mnohokrát paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně a kolegové. V zásadě s ideou tohoto zákona souhlasím, protože jsem přesvědčen o tom, že dotace jsou dnes bohužel skoro sprosté slovo a působí víc zla než užitku v mnohých případech a zavést pořádek do tohoto systému je jenom správně.

Akorát s tím mám jeden velký problém, a to je právě to, o čem tady pan ministr sice hovořil, ale nicméně rád bych viděl právní rozbor, který ho opravňuje k tomu, aby říkal to, co říkal. Možná, že jsem tento zákon špatně četl, ale explicitně tam není zcela určitě řečeno to, že se týká vlastně vztahu státu a státních dotací a nikoliv ostatních dotací. To tam explicitně není uvedeno. A bohužel se obávám, že jestliže to tam není uvedeno a jestliže se hovoří o veřejných financích, tak veřejná správa samozřejmě zahrnuje jak státní sektor, tak všechny ostatní veřejné sektory. A dnes jsme bohužel v situaci, kdy nemůžeme podat pozměňovací návrh, protože, jak známo, sněmovna v zásadě už není , resp. nebude, a rozhodujeme se buď ano nebo ne. K idei tohoto zákona bych řekl ano, ale na druhé straně si musíme uvědomit, že pokud bychom to přenesli právě do systému krajských, dejme tomu obecních dotací, dostaneme se do dalších problémů. A musím říci, že už jsme tady měli několik zákonů, které tuto záležitost místo toho, aby ji zprůhlednily, tak ji zkomplikovaly do té míry, že například v minulosti, kde bylo zřejmé, že zatímco mašinérie státu pracuje poměrně zdlouhavě a v některých odůvodněných nebo velmi naléhavých případech, jako je např. požár v nějakých záležitostech nebo nějaké katastrofy, tak než stát zasáhne, vždycky to dlouho trvá. Ale bylo pravidlem, že jak kraje, tak obce mohly reagovat okamžitě. Bohužel ty zákony, které jsme tady přijali, už nám to v zásadě znemožňují, nebo na druhé straně, když neřeknu znemožňují, tak nám to komplikují do té míry, že zastupitelstva se vystavují poměrně velkému riziku, když chtějí záležitost řešit okamžitě. A musím říci, že v některých případech rychle znamená více jak kolik. A já se obávám, že pokud bude platit to, z čehož mám, upřímně řečeno, obavu, to znamená, že se tento zákon vztahuje i na obce a kraje, bude to dál komplikovat celkovou situaci.

Abych pro to mohl s čistým svědomím hlasovat, což bych rád, potřeboval bych vidět, nebo aby nás pan ministr odkázal na výklad, který právník jakým způsobem na základě jakých fakt podpořil to, co on tady ve svém projevu říkal.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Ještě jednou dobrý den. Nyní k důvodům, proč jsem jako zpravodaj na výboru navrhl a poměrem hlasů všech přítomných, to znamená 7 : 0, jsme navrhli zamítnutí tohoto zákona.

Tato novela je určitě potřebná, v tom lze určitě s panem ministrem souhlasit, ale bohužel ne v této podobě. Je určitě vhodné zmínit klady této novely, to znamená omezení účinnosti správního řádu na poskytování dotací nebo návratných finančních výpomocí, to znamená jednorázové správní řízení bez možnosti odvolání, rozkladu nebo obnovy řízení. Účastníkem řízení může být pouze poskytovatel dotace. Nevím, jestli to pan ministr zmínil ve svém projevu. Zamítavé rozhodnutí bude možné doručit veřejnou vyhláškou.

Na druhou stranu to, co tady bylo diskutováno, obce, kraje ano – ne. Je pravdou, že není novelizován zákon č. 250, který se týká dotací krajů a obcí, ale to pouze ve samosprávné působnosti, protože tady je bohužel velká část dotací, které jdou z ústředních orgánů státní správy na kraje a ty to potom přerozdělí. A bohužel dikce tohoto zákona, rozhodnutí může vydat jen poskytovatel, nebude možná stávající praxe. Je to záležitost sociálních služeb, je to záležitost školství, ale je to také záležitost dobrovolných hasičů. V tom se vyznám naprosto pregnantně. Generální ředitelství jako ústřední orgán státní správy vydalo 14 rozhodnutí na 14 krajů, přidělilo finanční prostředky, nevím, od čtyř do deseti milionů korun, a kraj svým rozhodnutím, rozhodnutím svého zastupitelstva už to pak v několika vrstvách přerozděloval na jednotlivé obce, kdy kryly náklady spojené se zásahovou činností jednotek Sboru dobrovolných hasičů. To nebude možné, protože jednoznačně rozhodnutí může vydat jenom poskytovatel.

Druhý zásadní problém je v tom, a tady se musím zastat ministerstva financí. Původní návrh nebyl tak přísný, to znamená, že umožňoval poskytnout dotaci, případně návratnou finanční výpomoc i bez vyhlášené výzvy. Bohužel po zásahu Legislativní rady vlády došlo k tomu, že výzva musí být minimálně třicet dnů dopředu. Jinými slovy, když v populární obci Horní, Dolní spadne střecha tělocvičny, obec ani kraj nemá finanční prostředky na sanaci této události, a ministerstvo financí, případně ministerstvo školství by chtělo poskytnout obci finanční prostředky, ale to nebude možné, protože není vypsána výzva. A jestliže ministerstvo financí nebo ministerstvo školství vypíše výzvu, tak do této výzvy se zase bude moci přihlásit kterákoliv jiná obec a ne ta cílená. To je další problém.

Dalším problémem je, že částka v dotaci musí být uvedena přesně, přesně na korunu, nebo jako maximální. Všichni víme z praxe, že málokdy se tyto projekty dají odhadnout opravdu na korunu, a teď tady nezmiňuji banku a podobné nesmysly, ale běžné projekty.

Jsou tam vždycky dva parametry. Dneska – maximální částka, maximální procento. Jestliže bude částka uvedena zpětně, ano, je tam opravný prostředek, že si žadatel o dotaci požádá, např. když to pořídil levněji, o snížení dotace a poskytovatel mu následně svým rozhodnutím vyhoví. Ale vždyť je to naprosto šílená administrativa.

Vůbec není vyřešeno, co se stane, když některý donátor, tzn. ústřední orgán státní správy, rozdělí na dotacích veškeré finanční prostředky, pak někdo z neuspokojených žadatelů po 30 dnech nebo do 30 dnů musí dostat vyrozumění - a on se odvolá k soudu, což tento zákon nevylučuje, a soud mu dá za pravdu. Vůbec netuším, co bude potom dělat, jestli dojde k navýšení rozpočtu na dotace nebo ne.

Byla tady řeč o administrativní náročnosti, že když nepřijmeme tuto novelu, tak že to bude velký administrativní nárůst. V důvodové zprávě je, že tato novela způsobí nárůst počtu funkčních míst minimálně o 78, tzn. o 50 milionů korun ročně. To znamená, ať už tu novelu přijmeme nebo ne, tak nárůst tady asi bude ve všech případech. Ještě jednou chci zdůraznit. Základní dva problémy nebo tři problémy, které s dotací jsou. Není úplně přesné, že se to netýká krajů, protože dotace by už dnes vůbec nemohly být podle těchto pravidel, které jdou cestou krajských zastupitelstev, a tam už to není rozhodnutí. Jinými slovy, na každou obec, to, co jde dnes prostřednictvím krajů, by muselo být rozhodnutí ústředního orgánu státní správy. Protože nikdo jiný vydat rozhodnutí nemůže. To je jeden problém.

Druhý problém je velice problematická jednorázová ať už dotace anebo finanční výpomoc, protože je obec v nouzi. Takže bohužel musím trvat na své zpravodajské zprávě, a proto navrhuji zamítnutí tohoto zákona. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Zaznamenali jsme a nyní s přednostním právem pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Pouze volně naváži na mého kolegu Zdeňka Nytru, který se zákonem velmi podrobně zabýval. Připomenu obsah jednání v našem výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, kde v úvodu jednání padl dotaz na příslušné zástupce navrhovatele, proč dochází ke změně velkých rozpočtových pravidel. A odpověď byla: Ke změně dochází proto, protože existuje judikát Nejvyššího správního soudu, který říká, že je nutné v případě státních dotací je poskytovat prostřednictvím správního řádu. A řekl jsem, proč to není napsáno v důvodové zprávě. Odpověď byla: V důvodové zprávě to napsáno skutečně není, protože jsme považovali věc za tak jasnou a tak známou, že jsme ji do důvodové zprávy nenapsali. Tím pádem nebylo možné zjistit, kde je hlavní důvod. Takto to široce dokládám proto, protože úprava byla vyvolána tím, že někteří z příjemců státní dotace, který obdržel rozhodnutí, si následně stěžoval, a Nejvyšší správní soud dospěl k názoru, že je potřeba dotace udělovat prostřednictvím správního řádu. S tím, že upozorňuji, že i ten současný zákon, tak jak ho dnes máme navržený, dělá to, že nejsou respektovány některé paragrafy správního řádu. Nejsou. V zákoně přímo je napsáno, že není uplatněn např. § 37, 41, 45, 71, 80, 140 a 146. To znamená, v zákoně je napsáno, že sice státní dotace budou poskytovat podle správního řádu, s výjimkou paragrafů, a teď tam ty paragrafy jsou. To je první taková zvláštní věc, tzn. naplňujeme usnesením Nejvyššího soudu nějakým způsobem.

Co je ale daleko podstatnější, je, že dotaz další byl. A prosím vás, to usnesení Nejvyššího správního soudu samozřejmě se týká případu, který se týká dělení státní dotace, nějakou státní institucí, a vy jste přemýšleli o tom, co by se stalo, kdyby se našel někdo jiný, kdo si stejným způsobem bude stěžovat na poskytnutí dotace z úrovně kraje nebo obce? A oni řekli: Tím jsme se nezabývali. A my jsme řekli: A opravdu o tom nepřemýšlíte a vy si myslíte, že rozhodnutí správního soudu by v těchto případech bylo jiné? A oni říkali: Nevíme, myslíme si, že se nás to netýká, tudíž to děláme jen v případě státních dotací. A já říkám: Vy si z nás opravdu snad děláte legraci. Tak buď je tady nějaká chyba, a budeme respektovat Nejvyšší správní soud i s nějakou predikcí toho, co by se případně mohlo stát. Anebo to děláme jenom tak, že to v tuto chvíli někdo rozhodl, aniž bychom uvažovali o tom, co to udělá s celým systémem. A celý systém to samozřejmě velmi narušuje a způsobuje to problémy, které dle mého názoru nás čekají potom i v oblasti poskytování dotací s úrovní krajů i s úrovní obcí. Protože člověk nějaký se v nějakém okamžiku najde, ale nedovedu si představit, že by tam bylo nějaké jiné rozhodnutí správního soudu, neboť jde pořád o veřejné peníze. To znamená, je to potřeba řešit nějakým jiným způsobem. Říct si, že není možné, aby tímto způsobem např. přidělování dotací fungovalo a není možné, aby ministerstvo financí nebo školství nebo jiné v nějakém okamžiku, kdy to fakt není jinak možné, nemohlo rozhodnutím bez vyhlášení programu nebo výzvy udělit peníze na to, aby byla opravena střecha tělocvičny nebo odstraněn jiný typ havárie. Protože fakt potom tu dochází k tomu, že úřad a vůbec stát a obce přestanou fungovat. Takže přístup ministerstva financí přijde velmi neprofesionální a velmi mě mrzí, že tímto způsobem se k tomu přistoupilo místo toho, aby se tím někdo hluboce zabýval a snažil se najít nějaké rozumné řešení. Tolik můj další komentář k tomu a na závěr znovu zdůrazním jednu věc, které ale vůbec nerozumím, protože nevím proč se tak stalo.

Když se podíváte na bod 6 návrhu, který máme k dispozici, kdy z nějakých důvodů nějaký úředník vynechal část věty, která umožňovala poskytnout dotaci do výše. A nechal tam jenom – poskytl dotaci v přesné výši. A teď my všichni, co jsme na obcích. Dostaneme dotaci do výše 20 mil. Kč na čistírnu odpadních vod. Tak ji dostaneme ve výši 20 mil. Kč. Zároveň v podmínkách dotace je napsáno, že výše dotace nesmí přesáhnout 15 % celkových nákladů. Teď je veřejná soutěž. Ve veřejné soutěži dojde k tomu, že cena realizace stavby je nižší než se předpokládalo, jinými slovy 15 % je méně než 20 mil. a obec si nemůže vzít méně než 20 mil., protože to rozhodnutí je přesně ve výši a nikoliv do výše, a podle úředníků ministerstva financí, kteří tam seděli, řekli, že obec bude muset psát přípis: Prosím vás, my jsme vysoutěžili levněji rekonstrukci čistírny odpadních vod. Nechceme 20 milionů, chceme jenom 18 milionů, protože to je 15 %. Mohli byste prosím vás měnit své rozhodnutí a poskytnout tam dotaci ve výši 18 milionů? Poté, co oni poskytnou podle zákona, protože to tam odsud vyhodili, dotaci ve výši 18 mil., pak se něco stane a ono to bude 18,3 milionů. A oni budou znovu psát, a my budeme psát a psát a psát... Udělal to někdo, vůbec nechápu proč, nikdo na to nedokáže odpovědět, a my tady máme takový zákon schválit, to přece nemůžeme obcím udělat. Prosím pěkně.

Hlasujte pro zamítnutí tohoto zákona. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Pan ministr se hlásí o slovo, chce reagovat. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Ivan Pilný:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Jenom bych znova se pokusil rozlišit to, co správní řád upravuje a neupravuje v současném znění zákona č. 218 a 250.

Takže pokud se týká zákona 250, to jsou ta malá rozpočtová pravidla, tak já odcituji: V případě, že poskytovatel žádosti o poskytnutí dotace vyhoví, uzavře s žadatelem veřejnoprávní smlouvu. To je dvoustranný akt. V případě nevyhovění žádosti poskytovatel sdělí žadateli důvody nevyhovění podle části 4 správního řádu. Žadatel má pak v případě nesouhlasu možnost obrany před správním soudem, kde soud přezkoumává, zda důvody neposkytnutí dotace byly žadateli dodatečně, konkrétně a srozumitelně sděleny a zda byly opřeny o hodnotící kritéria.

Dále, pokud se týká zákona 250/2000, o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, výslovně nevylučuje použití správního řádu při poskytování dotací, to je, subsidiárně se použije. Jeho aplikace je však v určitých případech vyloučena z podstaty věci, jelikož o poskytnutí dotace rozhoduje zastupitelstvo nebo rada obce, kraje, tedy kolektivní orgán, který na základě zákona o obcích, krajích a hlavním městě Praze rozhoduje usnesením, nejedná se tedy o rozhodnutí podle správního řádu. Tento zákon nenovelizujeme, to zůstává tak, jak je. Jestli se někdo v tomto případě obrátí na Nejvyšší správní soud a dojde tam k nějakému rozsudku, který to opravuje, to je čistě spekulativní, nic takového se nestalo. Správní soud se vyjádřil k zákonu č. 218/2000, že v případě, že poskytovatel žádosti o poskytnutí dotace vyhoví, vydá rozhodnutí, tedy jednostranný akt. Aktuální rozpočtová pravidla neupravují, co by měl poskytovatel dělat v případě nevyhovění žádosti. Je tady ta judikatura Nejvyššího správního soudu, která to překonala, která říká, že by se to tam uplatnilo v plném rozsahu, to je, odvolání, rozklad, obnova řízení, přezkumné řízení. Ta novela tohoto zákona to zjednodušuje a vylučuje plné použití toho správního řádu podle věcí, které tady jsou. To je ten rozdíl.

Pokud se týká těch ostatních záležitostí a pokud samozřejmě necháme ten zákon tak, jak je, tak ten poskytovatel, který to poskytuje těm krajům, tak se bude muset řídit tím rozhodnutím správního řádu, to znamená, tím rozhodnutím nejvyššího správního úřadu, to znamená, v plném rozsahu se to bude přezkoumávat. To znamená, že ta situace bude daleko horší.

Pokud se týká těch dalších připomínek, které se týkají toho vyhlašování bez výzvy a tak dále, na tom ta novela tohoto zákona vůbec nic nezmění. To je pořád stejné. Tam není napsáno... Ten pozměňovací návrh Poslaneckou sněmovnou, který umožňoval to poskytnutí bez výzvy, byl v Poslanecké sněmovně zamítnut. Takže tato novela to vůbec, ale vůbec neřeší. To je naprosto stejné, tak, jak to bylo.

Takže jsou věci, které v té novele toho zákona nejsou, možná, že to je špatně, ale každopádně je to tak. V těchto věcech se nic nezmění.

A jestliže nebudeme ten zákon novelizovat, tak ten správní řád se v plném rozsahu uplatní na všechno, kde budou poskytovatelem organizace, které jsem jmenoval, to znamená, znova opakuji, odvolání, rozklad, obnova řízení, přezkumné řízení. Zákona 250/2000 se to vůbec netýká. Může mít jenom nepřímý dosah, protože pokud budou ty dotace poskytovány poskytovatelem, kterým je tedy státní správa, tak na to samozřejmě bude možné se odvolat v plném rozsahu, podle toho, jak rozhodl Nejvyšší správní soud.

Takže to je asi všechno, co v tomto případě mohu říct. Řešme věci, které v tom zákoně jsou a které tam nejsou. Ale obcí a krajů, pokud nepřijmeme tu novelu, tak se to dotkne pouze negativně.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. Nyní do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Carbol.

Senátor Jiří Carbol:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já bych chtěl říct, že ten zákon asi je potřebný, nicméně, je také zřejmé, že by bylo potřeba jej, to znění, které tady máme předloženo, upravit, tak, aby vyhovělo se všem připomínkám, které už dneska zazněly. V tom je problém, protože pokud bychom měli vracet tento návrh s pozměňovacími návrhy, tak nemáme kam. A proto jsme v té situaci, která je mnohem jednodušší, že pan senátor Nytra navrhuje zamítnutí.

Já mám k němu také konkrétní výhrady. A to z toho důvodu, že celý systém výzev je nekoncepční, zaprvé proto, že nemůže pružně reagovat na individuální potřeby žadatelů o dotace, zadruhé by mohla vzniknout situace, kdy se neúspěšní žadatelé budou domáhat nápravy u soudů. Pokud u soudů uspějí, budou muset být tito žadatelé uspokojeni z již vyčerpaných prostředků, nebo si bude muset poskytovatel nechat pro podobný případ rezervu, což je v rozporu s rozpočtovými pravidly.

Problematický je za daných okolností i pojem nenárokové dotace. Zákon stanoví, že na dotaci není nárok. Na druhou stranu, na rozdíl od současného stavu, mohou výzvy obsahovat konkrétní podmínky pro udělení dotací. Pokud budou podmínky naplněny, nemůže se poskytovatel rozhodnout, že někomu udělí dotaci a jinému ne. Platí zásada rovnosti a stejného postupu v obdobných případech, z čehož vyplývá, že budou dva dopady: a) buď podmínky naplní mnoho žadatelů, a těm budou poskytnuty dotace v poměrném, to znamená nižším než předpokládaném rozsahu, b) nebo naroste počet soudních sporů o dotace, čímž opět nastane situace dle toho, co už jsem říkal.

Pokud by měl být zaveden systém výzev, měla by být i povinnost stanovit, jak budou žádosti vybírány, což v tomto zákoně není. Proto může vzniknout chaos a bohužel i korupční prostředí při přidělování dotací. To je konkrétně moje výhrada k tomuto zákonu. K tomu, že to schválila Poslanecká sněmovna, snad úplnou většinou všech přítomných poslanců, bohužel, pane ministře, já musím říct, že pro mě už to není argument... (Miluše Horská: Prostřednictvím...) Protože tady jsme měli zákon o kontrole veřejných financí, který sněmovnou taky prošel 100 procenty, tady jsme jej zamítli a pak už z těch 100 procent poslanců se k němu přihlásilo asi jenom 20. To už pro mě není argument. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní opět s přednostním právem pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já nechci zdržovat, pan ministr se projevil jako dobrý politik a já jako špatný politik. To znamená, napadl tu část, kterou nikdo z nás nemůže dokázat, a to část spekulativní, kterou já jsem ve svém projevu řekl. Je to moje chyba. Naletěl jsem. Ty věci konkrétní, které jsem zmiňoval, na ty pan ministr nereagoval, čili já si ho dovoluji požádat, aby tak učinil. A to jsou dvě.

První je, jestli považuje za správné, že v případě, že to bude nutné a žádoucí, pokud spadne střecha tělocvičny nebo spadne někde nějaký most a bylo by možné, aby ministerstvo financí, školství nebo průmyslu a obchodu, nebo já nevím, pro místní rozvoj poskytlo dotaci nebo návratnou finanční výpomoc na to, aby se tam okamžitě dalo jezdit nebo aby se tam okamžitě dalo zase cvičit, že to nebude možné bez předchozí výzvy. A jestli to tak není, tak jak to bude uděláno bez předchozí výzvy, aby tato pomoc ze strany státu mohla přijít. To je můj první dotaz.

A ten druhý je ještě pregnantnější, spočívá v tom, že když se podíváte, prosím vás, pokud si najdete tu část, je to bod 6, my to z toho materiálu nenajdeme, ale ten celý bod 6 říká, navazuje na § 14 odst. 4. V odst. 4 se říká: Vyhoví-li poskytovatel žádosti o poskytnutí dotace, to znamená, když ten poskytovatel vyhoví, nebo návratné finanční výpomoci, vydá písemné rozhodnutí, které obsahuje, dvojtečka... A v tom bodu c) je napsáno: poskytovanou částku nebo částku, do jejíž výše může být dotace nebo návratná finanční výpomoc poskytnuta. A ta druhá část má vysokou logiku, protože skutečně se stane, že někdy z důvodu soutěže je potřeba nižší částka než ta částka, která je poskytnuta. Toto se v tom bodě 6 škrtá. Jinými slovy, skutečně dochází k tomu, že se dá poskytovat pouze přesná částka, a ten problém, který jsem popisoval, skutečně vznikne. A můj dotaz na pana ministra je, zda to přiznává, že ten problém tam existuje, nebo zda to nepřiznává a je to jinak. A pokud je to jinak, tak ať řekne jak a nevykládá tady nějaké věci, co by kdyby... Což já samozřejmě chápu, ale bylo by dobře, kdy odpověděl na ty konkrétní věci, které jsem říkal, ne na ty spekulace, což jsem se nechal nachytat.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Pan ministr chce reagovat. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Ivan Pilný:  Děkuji za slovo, paní předsedající. První věc, já jsem nikdy nezmiňoval ve svém projevu, jakým počtem hlasů to bylo přijato v Poslanecké sněmovně, to bylo ve zprávě zpravodaje. Takže chápu, že to rozhodně není důvod k tomu, abyste z Poslanecké sněmovny, odkud opravdu odcházejí občas nepříliš dobré věci, tak abyste na to nereagoval jenom proto, že to přijala většina Poslanecké sněmovny. To jsem nikdy nezmínil. Bylo to pouze ve zprávě zpravodaje.

Druhá věc, pokud se týká toho poskytování bez výzvy, tak ten zákon na tom nic nemění. To je pořád stejné. Ten zákon neříká, že se to nesmí udělat, to znamená, ta praxe je stejná, bude dodržována stejně tak, jako byla. Ty tělocvičny se opraví, když jsou nějaké povodně nebo katastrofy, tak se prostě jedná. Tento zákon ničemu nebrání, aby to tak bylo. Prostě nepřipustil pozměňovací návrh, aby to bylo možné dělat bez výzvy. Ale jinak ta situace právně a jinak zůstává přesně stejná, jaká je.

K té otázce toho průniku těch paragrafů, které se vztahují k tomu, že může vzniknout jistý problém s tím, že ta částka bude jiná, než která tam byla stanovena, nejsem právník, nedovedu se k tomu vyjádřit. Myslím si, že to je asi otázka, která se bude řešit na místě, protože nedává smysl. Je možné, že to přinese nějaké papírování, aby se to zdůvodnilo, lituji, je to možné. Tohle jsme možná v tom zákoně opravdu přehlédli. Ale není to něco, co by ten zákon nějakým způsobem diskvalifikoval. Je to jenom možná to, že se to bude muset nějakým způsobem zdůvodnit, což samozřejmě není dobře.

Jinak obecně k tomu zákonu, ten zákon přece neřeší všechny problémy, které jsou spojeny s dotacemi, proboha živého, to by byla diskuse k úplně něčemu jinému. Ten zákon jenom kromě těch věcí, které jsou velmi konkrétní, které tady napadány nebyly, které se týkají vědy, výzkumu, inovací, Státního fondu pro životní prostředí a tak dále, tak tento zákon řeší jednu jedinou věc, aby ke správnímu soudu se nemohl obrátit kdokoli a to správní řízení neprobíhalo v úplném rozsahu, což je prostě úplná katastrofa. Nic jiného ten zákon neřeší. Všechny ostatní věci zůstávají tak, jak byly. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. Nyní má slovo pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, paní místopředsedkyně, pane ministře. Já bych chtěl zdůraznit jednu věc. Pokud mě paměť neklame, tak pokud byla předkládána velká rozpočtová pravidla, tak zpravidla byla předkládána taky malá rozpočtová pravidla. A to proto, že ty dva zákony spolu úzce souvisí. Malá rozpočtová pravidla, to znamená, pro ty, kteří to nevědí, tak to jsou ta pravidla, podle kterých se řídí právě financování měst, obcí, krajů a tak dále, tak jsou odvozeny od velkých rozpočtových pravidel. Po přijetí tohoto zákona, je třeba to říct precizně, pokud dojde k tomu, o čem jsme se tady bavili, k soudu, tak rozhodnutí toho soudu je zcela jasné. Po přijetí tohoto zákona. To znamená, že pokud si nepřeje ministerstvo, jak jsem vyrozuměl z pana ministra, aby se to netýkalo měst, obcí a krajů, tak by to muselo být explicitně uvedeno, když to není uvedeno v tomto zákoně, tak v malých rozpočtových pravidlech. Tudíž mám-li já hlasovat pro tento zákon, tak minimálně bych chtěl slyšet od pana ministra, uvědomuji si, v jaké je situaci, bůhví co tady bude později, ale nicméně ministr je ministr, měli bychom doufat, že snad kontinuita nějaká pokračuje. Tak bych chtěl poprosit, aby ministerstvo urgentně připravilo změnu malých rozpočtových pravidel, tak, abychom se nedostali do této situace.

A jinak, paní místopředsedkyně, prosím na poradu klubu ČSSD 5 minut před hlasováním.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Beru na vědomí, děkuji, pane senátore. A nyní má slovo pan senátor Ivo Valenta. Nemá, nechce. Takže pan senátor Jiří Vosecký... Pan ministr chce reagovat, prosím, pane senátore, pan ministr reaguje.

Ministr financí ČR Ivan Pilný:  Já děkuji. Jenom velmi stručně. Ta připomínka je určitě oprávněná, ale žádný rozsudek, který by se týkal zákona 250/2000, já jsem tady citoval přesně, co v této oblasti mohou a nemohou dělat ti poskytovatelé, obce a kraje, tam ten správní řád platí v omezeném rozsahu už teď. Je možné, že někdo u Nejvyššího správního soudu napadne i tato rozhodnutí, pak budeme muset nějakým způsobem reagovat, můžeme reagovat i preventivně, to znamená, že se pokusíme ten zákon novelizovat. Ale zatím není důvod, protože ten správní řád je tam jasně omezen, v tom zákoně 250. Na tom se nic nemění. Tam je to omezení jasně stanoveno. Je to jinak než u těch velkých rozpočtových pravidel. Přímý důvod k tomu, aby se novelizoval ten zákon 250, teď momentálně není, protože tam je ten správní řád omezen, tak jak jsem tady už říkal ve svém příspěvku. Nebudu to znova opakovat. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. Nyní s přednostním právem paní senátorka Zdeňka Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji, já mám jenom rychlý dotaz ještě v rámci toho, co tady zaznělo. Pan ministr uvedl, že poskytování dotací v režimu veřejné moci podléhá správnímu řádu. Mluvil o poskytování dotací ze státního rozpočtu. Já se ale domnívám, že analogicky poskytování dotací z krajských rozpočtů a z obecních rozpočtů podléhá také režimu veřejné moci. Toto je můj dotaz a moje obava. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Nyní už pan senátor Jiří Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, vážená předsedající, dámy a pánové. Já jsem v podstatě toto chtěl říci, pak jsem chtěl upozornit na jednu věc, která je... Ano, souhlasím s tím, že je možno požádat ministerstvo kterékoli dopisem, že chceme něco upravit, zařídit a podobně. A to je v období, kdy prostě je běžný stav, kdy se relativně nic neděje, kdy něco stavíme, budujeme, svítí sluníčko. A vlastně máme klid. To je běžná práce, kterou děláme, děláme běžně. S tím problém nemáme. Ale pak přijdou věci, nazval bych to vyšší moc, kdy nevíme, kam dřív skočit. Nevíme, co dřív dělat. A peníze potřebujeme rychle. Bavme se o tom, jsou to větrné kalamity, povodně a bůhví co ještě může přijít. To v tomto není vůbec ošetřeno. Jestliže to tady takto bude, tak se dostaneme do problémů, že ministerstva budou chtít, vláda bude chtít a přijde jeden úředník, který řekne: Ale tady je to napsané. A to, že se udělá někde nějaká novelizace... Jo, tak to už jsem tady slyšel mockrát. Dost často se to pouze řeklo a nic se neudělalo. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Zdeněk Nytra, prosím.

Senátor Zdeněk Nytra:  Ještě jednou dobrý den.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pardon, pane senátore. Pan ministr chce reagovat, já se omlouvám. Pojďte si to poslechnout napřímo. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Ivan Pilný:  Já se velice omlouvám, ale znova musím říct k připomínce paní senátorky, že ten zákon 250/2000 má už speciální úpravu, vzhledem k tomu správnímu řádu. Já jsem ji tady citoval. Ten proces je úplně jiný. To je první věc.

Druhá věc, pokud mluvíme o těch katastrofách, o tom zrychleném jednání a tak dále, tak si uvědomte, že jestli to neschválíme, tak i na toto se může vztahovat v plném rozsahu správní řád. Že ta situace je mnohem horší po té judikatuře nejvyššího správního úřadu, protože kdokoli se může i v těchto případech podle toho správního řádu v plném rozsahu odvolat, tak jak to určila ta judikatura. Takže ta situace je horší. Na tom zjednodušení nebo nezjednodušení, to je prostě věc, která je irelevantní. Jenom v tomto okamžiku, i na toto budeme v plném rozsahu uplatňovat správní řád.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. Nyní tedy pan senátor Zdeněk Nytra. Máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Ještě jednou tedy dobrý den. Já bych chtěl vaším prostřednictvím vzkázat panu senátorovi Voseckému, nelze požádat, protože ani s poníženou žádostí nejde na to ministerstvo... Jde, ale nic nedostanete. Já vám řeknu, proč. Protože v § 14 v odst. 3 byla touto novelou vyškrtnuta věta: O poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci rozhoduje poskytovatel na základě žádosti příjemce. Tato věta už tam nebude. A naopak je tam písm. g), v tomto odstavci, kde žadatel, aby mu mohlo být vyhověno, ta žádost musí obsahovat identifikaci výzvy, na jejímž základě je žádost podávána. Bez výzvy nebudou peníze. Nebudou! Bohužel... Já musím konstatovat, že ta novela je potřebná, ale ne v této podobě, je prostě napsaná špatně. A my máme dvě možnosti. Já souhlasím s panem ministrem, že může tady nastat, ale mezi námi je to taky spekulace, dosud nic takového nenastalo, může tady nastat vlna žalob, ale taky nemusí. Takže stejně když to přijmeme, tak budeme to okamžitě novelizovat, pak se ptám, proč si to nenapíšeme rovnou znovu a pořádně. Proč opět chceme zaplevelovat náš právní řád. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Pan ministr chce reagovat. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Ivan Pilný:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Prosím vás, rozlišujte dotace od toho, když se stane někde nějaká katastrofa, Vrbětice nebo cokoli jiného, na to je přece veřejná pokladní správa, na to jsou státní rezervy, krizové věci, které na to prostě reagují. To nemá s dotacemi vůbec nic společného. Pokud dojde k nějaké události, tak to prostě řeší státní rozpočet v rámci státního rozpočtu, který na to má vyhrazené položky. Kdybychom měli řešit Vrbětice tím, že budou tam žádat o dotace, kam bychom dospěli, to je úplně něco jiného.

Mluvíme tady o dotacích, ne o katastrofách a věcech, které se musí vyřešit ve státním rozpočtu. Na to mechanismy jsou. Je možné žádost podat a reaguje se na ni i přidělením příslušných prostředků státního rozpočtu. To je úplně něco jiného a s tímto zákonem to nemá nic společného. Mluvíme o dotacích, nikoli o řešení náhlé příhody, která tady je. To má úplně jiné mechanismy a s tímhle zákonem to vůbec nesouvisí.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a nyní se o slovo hlásí pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Dobrý den vám všem. Já doplním jenom pana ministra. Já vím, jak kolega Vosecký, coby starosta, to myslel. My samozřejmě všichni víme, že starostové, hejtmani atd. mohou vyhlásit stav nebezpečí. A ten stav je mimořádný a pak padají všechny záležitosti, žádosti. Dokonce samozřejmě je velmi zjednodušeno také řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Neboli některé zakázky vůbec nemusíte soutěžit apod. Ano, patří to pod veřejnou pokladní správu a ministerstvo financí pak tyto prostředky po prověření přiděluje.

A já si myslím, že pan kolega to nemyslel tak, že jde až o ty povodně, že to je o vyhlášení tohoto stavu, ale že ten běh věcí někdy je rychlejší, to znamená, není vyhlášen žádný stav nebezpečí, nicméně příslušný starosta má té práce víc. A pak dodržet všechny podmínky, které tady jsou stanoveny, tak je náročné. Já tím chci říct jenom, že myslím, že tato diskuze je skutečně jen o vyhlášeném stavu nebezpečí, o ničem jiném. Já tady tento zákon o rozpočtových pravidlech přes to všechno podpořím, protože se domnívám, že to není jediný zákon, který by bylo potřeba upravit proto, abychom snížili administrativu. A jak snížit administrativu? Dát jedině větší důvěru voleným zástupcům. Což zase jsme úplně někde jinde – a to je ten protikorupční boj, který nás přivedl na cestu takové administrativy, protože mnohdy neuděláme nic.

Ale to je o něčem jiném, než o čem teď je tato rozprava, takže děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a nyní má slovo pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já tedy nevím, já jsem zažil povodně v roce 2010, a kromě okamžité pomoci jsme pak řešili desítky a desítky dotací a dotačních titulů. Tak nám pak na to přišel finanční úřad, který nám všechno kontroloval atd. Těch dotací byly skutečně desítky a desítky jenom u nás v obci. Plus krajské dotace, které se u nás konaly. A dále, těch dotací po takovémto stavu byla řada, dotačních titulů. Takže já tomu nerozumím, že se tam pak neřeší nic skrz dotace. Řeší a velice. A také dokonce přes ty evropské dotace.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, ptám se, jestli se ještě někdo hlásí? Pan ministr chce ještě v rámci rozpravy, prosím.

Ministr financí ČR Ivan Pilný:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Jenom krátkou poznámku. Samozřejmě to je pravda. Na druhou stranu si uvědomte, že pokud budou následovat tyhle dotace, tak pokud neupravíme ten zákon 218/2000, tak budete čelit ještě plnému projednávání u Nejvyššího správního soudu a u správních soudů podle plného rozsahu správního řízení. Takže to bude ještě o to komplikovanější.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane ministře, já vám děkuji a táži se, jestli se někdo ještě do rozpravy hlásí? Nikoho takového nevidím, obecnou rozpravu končím. A nyní, pane ministře, máte právo se vyjádřit k celé té proběhlé rozpravě, jestli chcete? Nějaké závěrečné slovo. Nechcete, dobře. Takže ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj pro územní rozvoj, veřejnou správu pan Nytra. Nechce, taky už všechno řekl, takže je to na garančním zpravodaji. Prosím, pane zpravodaji, vyjádřete se k proběhlé rozpravě.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Můžu pouze konstatovat, že v diskuzi k danému bodu vystoupilo 8 senátorek a senátorů. Většinou k jejich dotazu nebo připomínkám vystoupil pan ministr, okamžitě na ně reagoval. Takže já asi jinou koncovku k tomu dát nemůžu. Jenom podotýkám, že je tady doporučující stanovisko hospodářského výboru, o kterém bychom pak měli hlasovat.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  No ale on padl návrh, takže budeme zřejmě hlasovat.

Senátor Petr Holeček:  Jistě, dobře.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Takže nejprve schválit? Ano, jistě.

Senátor Petr Holeček:  Takže je tady návrh schválit zákon.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Schválit, později zamítnout. Ale výbor sociální demokracie požádat o pětiminutovou přestávku. Je 11.25, v 11.30 se sejdeme k hlasování.

(Jednání přerušeno v 11.25 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 11.30 hodin.)

Kolegyně, kolegové, náš čas vypršel, ano, a budeme hlasovat. Já si vás dovolím svolat a pak asi odhlásit.

Já vás ale nejdříve odhlásím, takže vytáhněte svoje karty a znovu je vložte do hlasovacího přístroje. Mně to zatím nejde... Tak... V pořádku. Takže, kolegyně, kolegové, zazněl návrh schválit. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Já zahajuji hlasování. V sále je přítomno 53 senátorek, senátorů, kvorum pro přijetí 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a ruku nahoru. A kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Je zamítnuto.

Konstatuji, že vhlasování, pořadové č. 14 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 23, proti bylo 16. Návrh nebyl přijat.

Budeme tedy hlasovat o návrhu zamítnout. Takže přistoupíme k hlasování.

Kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO a ruku nahoru. A kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru.

Takže bylo též zamítnuto. Takže končím projednávání tohoto bodu a proběhne marná... Aha, tak já myslela, že nemáme kam. Takže dobře. Protože nebylo ani přijato, ani zamítnuto, takže otevírám obecnou rozpravu. Podrobnou rozpravu, do které nevidím, jestli se někdo hlásí? Nehlásí, takže podrobnou rozpravu uzavírám. A v tuto chvíli ukončuji projednávání tohoto bodu, protože uplyne po třiceti dnech marná lhůta. A, pane ministře, pro vás je to zpráva, že zákon bude platit.

Děkuji za tento zpravodajský blok panu ministrovi. A ještě si ho tady chviličku podržíme.

Následujícím bodem je

 

Diskusní dokument o budoucnosti financí EU

Tisk EU č. J 064/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. J 064/11 a J 064/11/01.

Prosím opět pana ministra financí Ivana Pilného, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr financí ČR Ivan Pilný:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři, Evropská komise představila na jaře letošního roku takzvanou Bílou knihu o budoucnosti Evropy, která má být příspěvkem k diskuzi o budoucím směřování Evropské unie. Jako podpůrný materiál připravila komise celkem 5 diskuzních dokumentů. Diskusní dokument o budoucnosti financí EU je posledním z nich a byl zveřejněn na konci června 2017. Evropská komise tímto dokumentem již chce zahájit diskuzi členských států evropských institucí o budoucím rozpočtu EU 27 na období po roce 2020.

Nyní bych vám rád představil hlavní návrhy komise, obsažené v Diskusním dokumentu. Dle komise by se financování mělo soustředit na oblasti s nejvyšší přidanou hodnotou na úrovni EU. To je, evropský rozpočet by neměl nahrazovat výdaje národních rozpočtů. Z hlediska priorit budoucího rozpočtu EU je dle komise zapotřebí navýšit prostředky na financování nových výzev. To je např. řešení otázek vnitřní a vnější bezpečnosti, ochrany hranic, otázky spojené s migrací, výzkumem a vývoji v rámci obrany. V případě kohezní politiky navrhuje posílit vazbu na Evropský semestr a na doporučení Rady zvýšit míru národního spolufinancování. Evropská komise rovněž dává na zvážení, aby místo dosavadního sedmiletého období byl zaveden model 5 + 5, tj. revizí po 5 letech.

Nedílnou součástí rozpočtu EU je jeho příjmová strana, tj. platby do rozpočtu EU, která by měla být výrazně zjednodušena. Měly by se odstranit veškeré korekce, tzn. slevy na odvodech na příjmové straně rozpočtu EU. Diskutovat by se znovu mělo o možnostech zavedení nových vlastních zdrojů.

Pozice České republiky je v tomto okamžiku následující. Ministerstvo financí ve spolupráci s Úřadem vlády zpracovalo k Diskusnímu dokumentu o budoucnosti financí EU rámcovou pozici, kterou schválila vláda dne 25. září 2017. Nyní bych vás rád s hlavními body rámcové pozice seznámil.

Česká republika dlouhodobě podporuje zachování relativního objemu rozpočtu Evropské unie ve výši 1 % hrubého národního důchodu Evropské unie. S ohledem na vystoupení Spojeného království z Evropské unie, které by při zachování této relativní výše mohlo znamenat snížení celkového objemu rozpočtu EU v období po roce 2020 a na potřebu navýšit financování nových výzev, je fakt, že je Česká republika připravena diskutovat podmínky, za jakých by rozpočet EU mohl být vyšší než 1 % HDP EU.

Česká republika obecně podporuje, aby se v budoucnu posílily prostředky na financování nových výzev, např. vnitřní, vnější bezpečnost EU, ochrana hranic, řešení otázek spojených s migrací, posílení vnější činnosti EU. Na navýšení prostředků na tyto priority panuje v rámci EU obecná shoda.

Kohesní politiku považuje Česká republika za jednu z klíčových priorit pro vyjednávání budoucího rozpočtu EU. Prostředky by měly být primárně zaměřeny na rozvoj méně rozvinutých a přechodových regionů a méně rozvinutých členských států. Česká republika je připravena diskutovat propojení kohesní politiky s Evropským semestrem, nesmí to však mít vliv na hlavní zaměření kohesní politiky a ztížit její implementaci a programování. Společná zemědělská politika by stejně jako politika kohesní měla zůstat jednou z hlavních výdajových politik rozpočtu EU. Česká republika zde odmítá národní spolufinancování přímých plateb a zavedení jejich povinného zastropování.

Česká republika podporuje zachování sedmiletého finančního rámce a podporuje diskuzi o zjednodušení a sladění pravidel pro implementaci programů financovaných z rozpočtu EU. Česká republika podporuje reformu a zjednodušení příjmové strany rozpočtu, včetně odstranění všech korekcí, to znamená slev na odvodech, které mají vybrané členské státy. Financování rozpočtu EU by mělo být primárně založeno na tradičních vlastních zdrojích, tj. výběru cel na vnějších hranicích EU a zdroji z hrubého národního důchodu. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře, a posaďte se prosím opět ke stolku zpravodajů.

Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, jež máte jako senátní tisk č. J 064/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Vladimír Plaček, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Vladimír Plaček:  Pěkné dopoledne, vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

Já chci poděkovat panu ministru za zcela vyčerpávající výklad k tomuto tisku. A obrátím tedy vaši pozornost k textu usnesení, které přijal výbor pro záležitosti EU na své 15. schůzi 4. října 2017 jako své 125. usnesení k tomuto diskuznímu dokumentu o budoucnosti financí EU.

Po úvodní informaci Petra Pavelka, náměstka ministra financí, zpravodajské zprávě senátora Vladimíra Plačka a po rozpravě výbor I – přijímá k Diskusnímu dokumentu o budoucnosti financí EU doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. II – doporučuje Senátu PČR, aby se k Diskusnímu dokumentu o budoucnosti financí EU vyjádřil ve smyslu doporučení přijatém výborem. III – určuje zpravodajem výboru pana senátora Vladimíra Plačka a pověřuje pana předsedu výboru, senátora Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Možná k tomu textu doporučení jedno drobné vysvětlení k bodu I/3, kdy zastává názor, že zemědělská politika by měla být zaměřena na podporu technického pokroku a racionálního rozvoje ekologicky udržitelné zemědělské výroby, zajištění plynulého zásobování kvalitními a bezpečnými potravinami za rozumné ceny. A zajištění odpovídající životní úrovně zemědělského obyvatelstva.

Proto v souladu s návrhem komise by mělo být zváženo i omezení přímých plateb pro velké zemědělské podniky. Tady na této poslední části jsme hodně diskutovali, zda tedy podpora zemědělců má být bez ohledu na velikost. Tzn. malým, středním i velkým. A většinou se výbor přiklonil k tomuto doporučení. I když já jako zpravodaj jsem hovořil o tom, že český národ je značně kreativní a z jednoho velkého zemědělského podniků se dá účelově vytvořit několik podniků malých. Takže jsem považoval tady toto upřesnění za nadbytečné, nicméně výbor tento text přijal. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. A já nyní otevírám rozpravu. Jako první se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

Já jenom zareaguji na vystoupení pana ministra, který, pokud jsem tomu dobře rozuměl a trochu se zároveň i ptám, tak se vyjadřoval v tom smyslu, že Evropské unie poté, co jejím členem již nebude Velká Británie, tak nehodlá nijak snižovat svůj celkový rozpočet a chce si ponechat ten stávající. Což samozřejmě, protože nebude v příjmové části rozpočtu příspěvek Velké Británie, by znamenalo, že by se příspěvky všech států musely zvýšit. Jak pan ministr říkal, ten příspěvek je zhruba v úrovni 1 % HNP. To znamená, v případě České republiky to dneska může být nějakých 45 miliard Kč. Pokud v EU žije řekněme zhruba půl miliardy lidí a Velká Británie je jednou desetinou, tak by to znamenalo, že příspěvek České republiky by se zvýšil zhruba o 4 – 5 mld. Kč. Tak se ptám, jestli skutečně je logické a rozumné, abychom v okamžiku, kdy se útvar zmenšuje, počet předpokládaných poslanců v Evropském parlamentu se snižuje, území, o které je potřeba se starat, se také snižuje, jsme zachovali stejně vysoký rozpočet a tím navyšovali výdajovou stránku českého rozpočtu z hlediska příspěvku pro fungování Evropské unie o 4 – 5 mld. Kč. Děkuji za odpověď.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a nyní má slovo pan ministr. Může reagovat, ano, samozřejmě, vy máte slovo, kdykoli o něj požádáte.

Ministr financí ČR Ivan Pilný:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Já budu asi reagovat okamžitě.

Ono to není tak jednoduché. Protože máme aktivní saldo peněz, které přicházejí z Evropské unie, a je v zásadě jedno, jestli nám dají méně peněz, nebo jestli budeme víc přispívat. To aktivní saldo, počítejte s tím, se rozhodně zmenší. To není jenom výstup Velké Británie, to je to, že Evropa má jiné priority, zejména v otázce bezpečnosti, a vytváří tlak na evropské zdroje. To vyjednávání bude velmi složité. A je třeba si uvědomit, že zatím nejsme v takzvaném tvrdém jádru Evropské unie. O to je naše pozice slabší. Protože jsme vnímáni trochu jako pasažéři a travelmakeři. Takže to jednání bude velice složité, bude probíhat na jednání všech ministrů.

Ale pokud mám být – a nejsem pesimistický, ale jsem realistický, tak musíme počítat s tím, že to aktivní saldo, ať už tím či oním způsobem, se rozhodně sníží. Bude to pomalá cesta k tomu, že evropské dotace a snad mohu říct, že konečně i po té diskuzi k tomu minulému bodu, zmizí. Ale bohužel je to tak. S těmi evropskými penězi v tom aktivním saldu musíme počítat, že se zmenší. Zemědělská politika samozřejmě není jedinou prioritou, kterou budeme muset hájit. Ale naším cílem bude určitě, aby to aktivní saldo, které tam je, zůstalo zachováno buď ve stejné výši, nebo se snížilo jenom nepatrně. Ale je to jedno, jestli tam budeme dávat víc peněz, nebo méně dostaneme. Výsledek bude stejný.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane ministře, za vaši reakci. Slovo má nyní pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Já bych jednak také chtěl zareagovat na tu poznámku kolegy Vystrčila, vaším prostřednictvím, paní předsedající, pokud je to potřeba. Na to právě v tom jednom bodě odkazuje, nebo reaguje to naše usnesení, na ten jistý rozpor mezi tím, že se asi dá čekat, že těch peněz nemusí být úplně stejně a přitom ty hlavní výdajové žrouty, když to tak řeknu, toho rozpočtu, to je ta kohesní a zemědělská politika, tak vlastně se v pozici vlády s nimi kalkuluje jako obvykle. Čili v tom je jistý rozpor, na který my tam poukazujeme, že by bylo dobře, aby si vláda nějakým způsobem ujasnila, kde by se tedy mělo ušetřit, pokud těch peněz bude méně.

Ale primárně jsem se přihlásil, protože jsem vás chtěl poprosit o podporu toho usnesení tak, jak je předložené evropským výborem. Jistě je pravda, že Češi jsou kreativní, zejména někteří jsou kreativnější, dokonce ani nemusí být původem z České republiky, ale jak se ukazuje, tak někdy se na to i přijde, že ta kreativita není úplně v pořádku. Takže já si myslím, že zemědělská politika by skutečně měla pomáhat malým a středním zemědělcům překonávat obtíže, které s jejich postavením souvisí. Zatímco velké až nadnárodní organizace tuto potřebu z veřejných prostředků tolik nepotřebují. Je to mimochodem dosti konzistentní postoj velké části hráčů v Evropě. Není to výmysl evropského výboru. Takže pokud vás mohu poprosit i o podporu tohoto bodu. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a nyní s přednostním právem pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Já musím reagovat na pana ministra, protože říci, že je jedno, jestli peníze zůstanou v rozpočtu českého státu, a nebo zda budou přiděleny z Bruselu, bych řekl, že je vyjádření úplně neuvěřitelného optimismu v to, že do budoucna budeme schopni dobře a správně čerpat evropské dotace. Zrovna nedávno jsem dostal graf, ze kterého je zřejmé, že čerpání evropských dotací v tomto programovém období je na úrovni zhruba necelých 5 % toho, co nám bylo přiděleno. A jsme v roce 2017, a čerpat jsme měli začít v roce 2014. S tímhle výsledkem jsme daleko za Finskem, Rakouskem a dalšími zeměmi a těsně, já nevím, před Maďarskem. Čili je ten výsledek naprosto jasný. A já jsem si vždycky myslel – a aspoň jsem tak vyjádření ministerstva financí i pana ministra vnímal, že samozřejmě pro nás jednodušší a lepší je, když si o těch penězích rozhodujeme z úrovně České republiky. Nebo ještě lepší je, když je necháme přímo v peněženkách těch lidí, kteří je na svých daních musí odvádět.

A říci, že je jedno, jestli to bude tak, že ty peníze tam neodvedeme a zůstanou nám a potom je dostaneme, a nebo jestli je tam odvedeme a potom více dostaneme, což mimochodem není vůbec jisté, mi připadá jako vyjádření bezbřehého optimismu od člověka, od kterého jsem to, pane ministře, fakt nečekal. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a nyní obecná rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Jiří Čunek, prosím.

Senátor Jiří Čunek:  Paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já myslím, že v reakci na diskusi, která se směřuje k zemědělské politice, k podpoře malých zemědělců a nepodpoře těch velkých samozřejmě pořád trvá ten stav, kdy pro ČR by vůbec nebylo fatální, kdyby evropské dotace do zemědělské politiky se zrušily, nešly nikam, protože když se podíváte na to rozdělení, kolik mají ostatní státy EU a kolik máme my, tak pro nás by bylo jistě lepší řešit situaci sami. Navíc ještě máme tu jednoznačnou komparativní výhodu stále levnějších potravin z různých důvodů, které umíme ve stejné kvalitě vyrobit. Myslím ale, že tady bychom měli, abychom byli spravedliví, říci, že bychom museli změnit jiný dokument a jiné dokumenty, které jsme přijali v letech 2006-2012, tuším. A to jsou všechno dokumenty o snižování nebo o větším zapojení obnovitelných zdrojů. A to je zásadní věc. Tam jsme slíbili, že zapojíme tak velkou část těchto zdrojů, do kterých se samozřejmě počítala i biopaliva. Ne jen solární, vítr atd., větrné elektrárny. Ale jsou tam právě i biopaliva, takže my bychom museli změnit koncepci v tomto smyslu energetické politiky, pak bychom museli změnit naše závazky, které jsme podle mě neuváženě slíbili o tom, kolik vyrobíme tzv. ekologických obnovitelných zdrojů do ní zapojíme. A pak se tato část podpory biopaliv a podpory velkých výrobců, které s sebou nesou všechna ta v tuto chvíli diskutovaná negativa s pesticidy apod., tedy s tou žlutou republikou. Tím se nemyslí lidovecký bohužel, ale řepkový, tedy žlutou republikou, o čem se teď diskutuje. A to samozřejmě tento dokument klidně obsahovat mohl. Myslím v části toho vysvětlení. Ale jinak, dokud necháme tyto závazky v platnosti, tak s tím nemůžeme nic udělat. V tom je ten problém.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Jan Hajda.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, já bych chtěl reagovat na proběhlou rozpravu, poněvadž VHZD se tímto dokumentem zabýval se vší vážností. Chtěl bych poukázat na dvě věci. Zaprvé hospodářská a měnová unie má stále nedostatky ve třech oblastech. Zaprvé prozatím není schopna dostatečně zvrátit sociální a hospodářské rozdíly, které vyplynuly z krize, a to jak mezi členskými státy eurozóny, tak i v rámci jednotlivých států. Tím chci říci, že ti nově přistoupivší k životní úrovni nepřibližují se tomu, jak my říkáme, k tomu jádru. A naopak, pokud by tu vznikla dvourychlostní Evropa, ty problémy se budou ještě prohlubovat a napětí v Evropě se bude zvyšovat. Zadruhé za tyto odstředivé síly platí politicky vysokou cenu. Pokud se nebudou řešit, budou nejspíše oslabovat podporu občanů pro euro a vést k odlišným pohledům na řešení problémů, nikoli ke konsensuální představě o budoucnosti. A zatřetí přestože je hospodářská a měnová unie silnější, nedokáže zatím zcela odolávat otřesům. To je první stanovisko předloženého materiálu hospodářského výboru.

A nyní k tomu, co tady bylo řečeno k problematice zemědělství. Chtěl bych říci, že jak to tady bylo řečeno, debata malí, střední a velcí je absolutně zavádějící. Jsou dva druhy zemědělců bez ohledu na to, jestli jsou velcí nebo malí. Ti, kteří produkují, vyrábějí, přispívají k výživě tohoto národa. A ti, kteří by jen chtěli dotaci. A tady se domnívám, že my musíme jednoznačně podporovat ty, kteří produkují na zemědělské půdě potraviny a kteří zaměstnávají lidi. V současném období v rámci přípravy společné zemědělské politiky a odpoledne všem vám zašlu rozbor stanoviska do vašich e-mailů, je, pokud se týká toho zastropování velkých, je to opět velice chytrý tah EU ve vztahu k ČR. Pokud jsme si doposud museli snížit stavy prasat a skotu na 50 %, znamenalo by to další rapidní zvýšení, protože ti velcí, kteří mají 80 % zvířat a mají 80 % zaměstnanců z celkového zemědělství, tak by v podstatě museli ustoupit od další produkce výroby mléka a výroby masa. Toto by mělo fatální dopady především na půdu v ČR. Pan senátor Čunek tady hovořil o tom žlutém, řekl bych, rozložení na polích, které dosahuje 10 % řepky, ale pokud by došlo k dalšímu snížení živočišné výroby, tak si položme otázku, co by ti zemědělci pěstovali, jak by postupovala eroze, jak by postupovalo znehodnocení zemědělské půdy a co bychom tady budoucím generacím zachovali? My musíme mít úplně jiný přístup. A doporučuji, abychom tomuto problému věnovali velkou pozornost, protože si přiznejme, v této fázi, ať je to otázka dvojí kvality potravin apod., jsme se stali odbytištěm přebytku některých států EU. A vážené kolegyně, kolegové, v tomto chceme pokračovat? Nebo chceme být rovnocennými partnery proti Německu? Na 1 ha zemědělské půdy vyrábí 10x více masa a mléka než naši zemědělci, zaměstnávají si lidi na vesnicích a u nás se vesnice vylidňují apod. Proto z tohoto pohledu usnesení tak, jak bylo formulováno výborem pro EU, nemohu podpořit.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A o slovo se nyní hlásí pan senátor Jaroslav Větrovský, prosím.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si dovolím tady mít pouze apel na pana ministra tak, aby on přenesl na své pracovníky na Ministerstvu financí dva zásadní okamžiky, které nepochybně souvisí s budoucím programovacím obdobím prostředků z EU, tedy v tom programovacím období 2021 plus. Myslím si, že velká pozornost by měla být věnována potřebám měst a obcí a že města a obce by měly být velmi úzce přizvány k tomu, jak se budou domlouvat budoucí podmínky jednotlivých operačních programů a zejm. tedy k tomu, jak budou města a obce moci využívat.

A druhým bodem, který bych tu chtěl zmínit a poprosit pana ministra vaším prostřednictví, paní místopředsedkyně, o to, aby on svou osobní ingerencí pomohl Ministerstvu zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem financí vhodnou aktivitou podpořit české zemědělce už i v tomto programovém období. A to zejména v oblasti, kde zemědělci hospodaří na znevýhodněných půdách, na tzv. půdách LFA. A aby tomuto problému, velmi zásadnímu, byla věnována patřičná pozornost v roce 2021 a dále. Pane ministře, děkuji vám za to.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. A o slovo s přednostním právem se přihlásil pan senátor Jan Veleba, jestli ho uplatňujete, pane kolego? Ano, máte slovo.

Senátor Jan Veleba:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, já cítím svou povinnost podpořit stanovisko předsedy VHZD. Nebudu to rozvádět, protože to tady řekl stručně a z našeho pohledu. Jenom snad poznamenám, že české zemědělství má určité reálie. U začátku těch reálií jsem nebyl ani já, ani pan, vaším prostřednictvím, paní předsedající, ani pan Hajda. Prostě zemědělství má takovou strukturu, jakou má. A pokud bychom na západ v těch starých zemích, např. ve Francii se dělá vše pro to, aby se zemědělské podniky zvětšovaly a mají velkou výměru. V západním Polsku, v severozápadním Polsku jsou megapodniky atd. Takže já podporuji stanovisko předsedy VHZD.

A pokud půjdeme tímto směrem, pokud reálie nevezmeme v potaz, tak se samozřejmě zemědělci přizpůsobí, budou tady další dovozy potravin, bude tady dál snížena zaměstnanost, vepřového masa už dovážíme my Češi více než 50 %, vyvážíme surovinu, z kterého se to vepřové maso "vyrábí", tzn. rok co rok je tady po žních bez ohledu na to, jaká je situace, jestli je sucho nebo mokro nebo něco mezi tím, tak je tu situace, kdy je tady zbytečných nebo nemá 1,5-3,5 milionu tun obilí nemá svého uživatele. A nemá ho proto, že jsou nízké stavy tzv. malogastrů, což jsou prasata a drůbež. To jsou hospodářská zvířata, která jsou hlavními konzumenty obilí. Ne přímého obilí, ale z obilí se dělají krmné směsi. A ty stavy tady nejsou, u prasat jsou nejnižší stavy vůbec, kdy ČSÚ, tuším, že od roku 1924 nebo 1926 začal statisticky sledovat stavy hospodářských zvířat. Jsou tady nižší stavy, jsou tady stavy kolem 1,5 milionu. Kdysi se tato země uživila. Já neříkám, že to bylo správné, takto přehnaná výroba, 5,1 milionu prasat, je jich tady 1,5 milionu. A my to obilí vyvezeme, tu surovinu, mluvím o krmném obilí, zejm. do Německa, do Polska. V případě Polska je tam spousta šedé ekonomiky. A tam se z toho obilí vyrobí krmné směsi a zaměstnají se lidé, vykrmí se prasata, nakrmí se drůbež, tedy slepice, které snáší vajíčka nebo drůbeží brojleři, a doveze se to sem. Touto cestou jdeme. Tato cesta se prohlubuje přes všechny proklamace. A zejm. ti naši partneři v EU výrobu nejenže nesnižují, ti ji dokonce zvyšují. V Německu mají Zelení velký problém s neustálým navyšováním výroby vepřového masa. A my jsme prostě na stavech, na kterých jsme.

Poslední blok mé poznámky, sucho. Stále poslední dobou je sucho jedním z nejfrekventovanějších slov v hospodářském prostoru. Nemluvím o politice. Politici se toho pouze chápou, když cítí příležitost něco uplatnit ze své politiky. To sucho, připouštím, že loni bylo zcela mimořádné, že ta republika už nebyla rozdělena na ty jižní oblasti, kde bývá sucho skoro každý rok, ale byla rozdělena tak nějak napůl co do šířky republiky. A bylo to skutečně tím, že byl extrémní počet tropických dnů. A to nevydrží, ať ta půda je v pořádku, nebo není v pořádku. Ale už je stálý jev ten, že třeba na jižní Moravě téměř každý rok je sucho. A přesouvá se zemědělská produkce směrem na sever, směrem na severozápad. A Vysočina se začíná stávat takovou obilnicí naší republiky. Dřív to na Vysočině tak nebylo. A je to dáno vláhou, srážkami. A víte, proč v těch oblastech je tak často sucho a jsou tak často nízké výnosy? Je to proto, že tam není dobytek. Je to proto, když tam není dobytek, je tam obilí, je tam řepka. Ale pozor, řepka je zúrodňující plodina v osevním postupu a může za to, že má žlutou barvu a že ji zpracovává Babiš, mimo jiných zpracovatelů. To je prostě úděl řepky. Když půjdeme touto cestou, dobytka bude pořád méně a méně, nic se dít nebude, všechno to dovezeme, budeme mít menší a menší a menší zaměstnanost ve venkovském prostoru, bude menší a menší objem našeho zpracovatelského průmyslu, politici budou spokojeni, že velké firmy to tady nějakým způsobem rozpustí, tu výrobu, přizpůsobí se, ale doplatí na to stát. Mluvil jsem více, než jsem původě chtěl, chtěl jsem podpořit pana kolegu, ale pokládám za znovu potřebné to tady bez přípravy takto říci, ale připadám si jako volající na poušti, protože toto jsem říkal už panu ministrovi Kalouskovi, když byl ministrem. Všichni pokývali hlavou, nikdo neudělal nic. Zemědělci se přizpůsobí, ale doplatí na to stát, zaměstnanost atd. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A zatím poslední se do rozpravy hlásí pan senátor Petr Orel. Máte slovo.

Senátor Petr Orel:  Děkuji. Dobrý den, paní místopředsedkyně, pane ministře, dámy a pánové. Já bych chtěl podpořit usnesení evropského výboru. Domnívám se, že v podstatě nejde o nic jiného, než umožnit diskusi nad společnou zemědělskou politickou, protože se bavíme, a to zdůrazňuji, o diskusním dokumentu o financích EU. A my tím vycházíme vstříc návrhům Evropské komise, která se navrhuje bavit o dotacích, o společné zemědělské politice jako takové. Já ji v žádném případě nepovažuji za optimální, víme, že tam jde obrovské množství finančních prostředků. Já nijak nezpochybňuji naše velké zemědělce, velké farmy. Nicméně se domnívám, že ta diskuse je nutná a správná a měla by se vést velice hluboce. Bezesporu si myslím, že ty velké farmy mají kapitálovou výhodu oproti těm středním a malým farmářům. A není asi nic proti ničemu tu zemědělskou politiku dále diskutovat. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A ještě se o slovo hlásí pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane kolego, máte slovo. Pan ministr chce reagovat, tak dáme přednost? Necháte pana senátora, dobře.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, po dohodě s výborem pro evropské záležitosti je to usnesení hlasovatelné s tím, že v bodě 3 vypustíme poslední půlvětu, tj. proto by v souladu s návrhem komise mělo být zváženo i omezení přímých plateb pro velké zemědělské podniky. Navazuji na svého předřečníka a vyzývám Evropskou komisi, abychom té zemědělské politice věnovali pozornost společně.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A pan ministr chce ještě vystoupit v rozpravě, předpokládám. Máte slovo.

Ministr financí ČR Ivan Pilný:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Já jen krátce k tomu, co tady bylo řečeno. První věc, tak úplně nerozumím poznámce pana senátora Vystrčila, protože já jsem tady mluvil o saldu těch evropských peněz, které je vždy kladné. Jestliže se evropské peníze nečerpají, a já se teď nebudu vyjadřovat k tomu, jak rychle nebo pomalu, ono se to lepší, ale ne příliš výrazně, tak prostě žádné prostředky ze státního rozpočtu tam nejdou. Rozpočet na rok 2018 je konstruován tak, že pokud se budou čerpat evropské peníze, přijdou tam samozřejmě peníze ze státního rozpočtu. Pokud ne, tak tam prostě nepřijdou.

Jediný problém je cash flow, protože ty peníze ze státního rozpočtu obvykle musí přijít o něco dříve, aspoň jejich část, jinak je to pořád stejný problém. A to, co je ta špatná zpráva, je to, že objem prostředků nebo to aktivní saldo, to plus, které máme na straně z EU, se zcela nepochybně bude zmenšovat. To je unii zcela jedno. Prostě když nečerpáme evropské peníze, nečerpají se peníze ze státního rozpočtu. Není předmětem dnešního jednání, jak se potom s těmi penězi ze státního rozpočtu zachází, to je druhá věc. Tady se mluví hodně o zemědělské politice. Je to samozřejmě jedna z priorit, ale není to priorita bohužel nebo bohudík jediná. Takže ČR se k tomu musí postavit tak, že prostě bude ty priority definovat. Já jsem jich zatím moc neviděl ani jako předseda hospodářského výboru, ani na zasedání vlády. Takže to není jen zemědělská politika, je to prostě část, která je zasazena do celkových rámcových financí EU, které jsou nám přidělovány.

To volání po větším zapojení měst a obcí vnímám spíše v tom, protože ty také mají různé priority, že by se měla zjednodušit pravidla a zvětšit se transparentnost. Pravidla jsou složitá, transparentnost je velmi nízká, takže v této oblasti bychom určitě měli rozhodně něco udělat. Takže to asi k té proběhlé diskusi. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře. My jsme ji neuzavřeli, protože vy jste vystoupil v rámci rozpravy, takže dále má slovo pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já musím bohužel reagovat, protože sic se zabývám čerpáním evropských dotací více než 10 let a vypadá to podle slovo pana ministra, že mi něco uniklo. Já žiji doposud v přesvědčení, že naše platba členského příspěvku, nebo jak to budeme nazývat, EU, což je zhruba 1 % hrubého národního produktu, není závislá na tom, kolik prostředků vyčerpáme. Pokud je toto jinak, tak se nechám rád poučit, ale já to vnímám tak, že to je nezávislá platba, která pokud vystoupí Velká Británie z EU a přestane platit tento příspěvek a zároveň má příjmová částka rozpočtu EU zůstat stejná, tak musí nutně znamenat, že náš příspěvek se zvýší, pokud se celkový rozpočet EU nesníží. Takže pokud počítám s tím, že je Velká Británie zhruba desetinou EU, tak by se měly zvýšit o jednu desetinu, což je z nějakých 45 mld. na 50 mld. plus minus, neznám ta čísla přesně, nepřipravoval jsem se na tuto debatu.

Druhou věcí je, kolik peněz, které nám EU nabízí čerpat v rámci strukturálních a jiných fondů a podpory zemědělské politiky atd., dokážeme vyčerpat. Že se nám to příliš nedaří, je pravdou. Je to způsobeno více fakty. Jedním z nich je naše vlastní neschopnost, druhým z nich je to, že ta pravidla pro čerpání jsou velmi komplikovaná. A moje reakce spočívala v tom, že jsem vycházel z mylné představy, nebo já jsem si myslel, že není mylná, a to je, že pokud bychom snížili platby všichni do EU a snížil by se rozpočet EU, protože už tam není Velká Británie, tak tím pádem by se třeba i snížily celkové prostředky, které jsou poskytnuty na čerpání v rámci operačních programů, což by znamenalo, že by se to samozřejmě dotklo i nás tím, že bychom měli nárok na menší čerpání s tím, že vím, že do budoucna to bude ještě menší, protože naše hospodářská výkonnost stoupá, čímž ten nárok na čerpání dotací se snižuje. Ale to mé vyjádření směřovalo k tomu, že považuji za lepší a efektivnější využít ty prostředky, které bychom jinak odvedli jako příspěvek do EU, zhruba ty 4-5 mld. Kč, na naše potřeby. Úplně nejlepší je, kdybychom je nechali třeba přímo v kapsách našich občanů a snížili daně, než je tam dát a počítat s tím, že si je vyčerpáme v rámci čerpání evropských fondů, kde to není vůbec jisté, což vy jste, pane ministře, dle mého názoru tím svým vystoupením potvrdil. Ale já tady tím nechci zdržovat. Pokud je to nějaké komplikovanější a vy budete třeba ochoten se o tom se mnou pobavit jinde, tak jsem samozřejmě k tomu přístupný, ale tady se mi evidentně zdá, že se v těch tvrzeních míjíme, nebo si nerozumíme. Tolik ode mě.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak. Rozpravu tedy uzavírám. A teď celková reakce, pane ministře, nechcete? Takže poprosím pana zpravodaje.

Senátor Vladimír Plaček:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, dámy a pánové, já si dovolím na základě vyjádření a všeobecné dohody nechat hlasovat nejprve zvlášť o tom návrhu pana senátora Hajdy, tzn. vypuštění poslední věty z doporučení I3, tedy ponechat kreativitu tak, aby tam zůstala. A pak na základě tohoto hlasování hlasovat o doporučení, resp. usnesení jako celku.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře, děkuji za vaši zprávu. A my se svoláme a přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jen přednesl senátor Vladimír Plaček. Nejprve o té změně. Aktuálně je přítomno 57 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 30. Mění se nám to. Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Vypustit, ano, jak pan zpravodaj řekl, dávejte pozor, prosím. A kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Bylo zamítnuto, takže konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 16 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 25, proti bylo 11. Návrh nebyl přijat, takže teď hlasujeme o tom původním návrhu. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, tlačítko ANO a ruku nahoru. A kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Návrh byl přijat. Pro 32, proti bylo 5. Já ukončuji projednávání tohoto bodu, děkuji panu ministrovi i zpravodajovi. A pana ministra si tu ještě podržíme. My se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Milé kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat dalším bodem. A budeme pokračovat bodem, který se nazývá

 

Návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní ve vztahu k přeshraničním opatřením, která se mají oznamovat

Tisk EU č. N 060/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 060/11 a N 060/11/01. Poprosím opět pana ministra financí Ivana Pilného, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Ivan Pilný:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi uvést několik slov k návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní ve vztahu k přeshraničním opatřením, která se mají oznamovat. Návrh navazuje na doporučení OECD v rámci projektu BEPS, konkrétně akce 12 týkající se povinného oznamování daňově optimalizačních schemat.

Cílem tohoto návrhu je zajistit, aby mezi členskými státy docházelo k automatické výměně informací, které pomohou ochránit jejich vnitrostátní základ daně z příjmů a nedocházelo tak k odlivu příjmů do jurisdikci s příznivějším daňovým systémem. Navrhované opatření má za úkol předcházet agresivnímu daňovému plánování, a to formou speciální oznamovací povinnosti. Na rozdíl od ostatních opatření míří též na samotné zprostředkovatele těchto schémat, jako jsou například daňoví poradci, advokáti a další subjekty, kteří budou mít povinnost oznámit daňovým úřadům daňová optimalizační schémata.

Zároveň návrh předkládá, že neexistuje-li zprostředkovatel nebo je-li zprostředkovatel podle vnitrostátních právních předpisů vázán povinností mlčenlivosti, přenáší se oznamovací povinnost přímo na daňový subjekt. Návrh obsahuje i výše transakcí, které představují znaky signalizující vyhýbání se daňovým povinnostem.

Automatická výměna informací je klíčovým prvkem navrhovaného právního předpisu, neboť předpokládá, že informace, které zprostředkovatelé poskytnou daňovým orgánům, si budou automaticky vyměňovat s jinými příslušnými orgány v Evropské unii.

Pokud jde o pozici České republiky k návrhu, dlouhodobě podporujeme boj proti daňovým únikům, jenž je rovněž jednou z klíčových priorit současné vlády. V obecné rovině vnímáme celkové zaměření návrhu pozitivně. Jako svou výchozí pozici Česká republika uplatňuje podporu návrhu směrnice za předpokladu, že bude splňovat zásadní požadavky České republiky, přičemž klíčovou prioritou České republiky je maximální možná automatická strojová zpracovatelnost předávaných informací a jasné vymezení charakteristických znaků zprostředkovatelů.

Česká republika se domnívá, že v předmětné oblasti může návrh přinést užitečné informace pro další činnost správců daně i pro případnou úpravu právních předpisů a pomoci tak v boji proti daňovým únikům. Přidanou hodnotu návrhu lze spatřovat i v navrhované změně těchto informací napříč členskými státy, což by mělo daňovým správám přinést ucelenější a komplexní pohled na vliv přeshraničních transakcí na daňové povinnosti poplatníků a mít tak i silnější odrazující efekt pro poplatníky využívající agresivní daňové plánování napříč státu.

Další dopady jsou potom rozebírány v rámcové pozici České republiky. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výbor, který projednal tento tisk, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 060/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Libor Michálek, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Vzhledem k tomu, že pan ministr už meritum vlastního návrhu směrnice představil, tak si dovoluji doplnit pouze informaci, že se Senát již touto problematikou historicky zabýval a konkrétně projednal balíček dokumentů k prevenci finanční kriminality, a to návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o předcházení zneužití financí v systému praní peněz a financování terorismu, návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o informacích doprovázejících převody peněžních prostředků a také balíček k daňové transparentnosti.

Dovolím si tedy přímo přečíst návrh usnesení, jak jste jej obdrželi. Doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu České republiky k návrhu diskutované směrnice zní, že Senát Parlamentu České republiky

I. 1. souhlasí s rámcovou pozicí vlády, to znamená podporuje návrh směrnice za předpokladu, že bude upravena podle připomínek vlády,

2. konstatuje, že v předmětné oblasti může návrh přinést užitečné informace pro činnost správců daně,

II. 1. je toho názoru, že formulace některých ustanovení návrhu je nejasná a těžké uchopitelná a existují i oblasti, které bude nutno dořešit. Jedná se především o jasné nastavení a vymezení identifikace možných daňových režimů dle holmarks, definovaných v příloze návrhu, a samotné definice zprostředkovatele,

2. doporučuje zavést do návrhu určitý limit či pravidla, které omezí reportování běžných transakcí z důvodu nadměrného zatěžování dotčených subjektů,

III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto usnesení o dalším vývoji projednání, a to v okamžiku dosažení politické shody potřebného počtu členských států na hlavních prvcích návrhu nebo již předtím, pokud by se výsledky projednávání v Radě začaly výrazně odchylovat od postoje České republiky vyjádřeného v rámcové pozici vlády,

2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Materiály také projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit pan senátor Pavel Štohl. Vidím, že přichází. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Štohl:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal návrh směrnice Rady dne 19. září se stejným výsledkem, jako výbor pro záležitosti Evropské unie. A nyní vás seznámím s usnesením výboru:

Výbor

1. přijal usnesení, které podporuje rámcovou pozici vlády České republiky,

2. pověřuje mne zpravodajem výboru pro jednání na plénu Senátu,

3. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby s tímto stanoviskem seznámil předsedu výboru pro záležitosti Evropské unie. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. A nyní otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Předpokládám, že se nikdo vyjadřovat nechce. Budeme tedy hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Libor Michálek, to znamená tak, jak je uvedeno v tisku č. N 060/11/02.

Dovolím si sezvat senátorky a senátory k hlasování. V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh usnesení tak, jak jej přednesl pan senátor Libor Michálek, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování pořadové č. 18 registrováno 58 kvorum 30, pro návrh 42, proti nikdo. Tento návrh byl schválen a končím projednávání tohoto bodu a děkuji také panu ministrovi Pilnému, že tady strávil dostatek času. Na shledanou !

Budeme pokračovat dalšími body. Seznámím vás s tím, že plán je takový, že bychom projednali body pana ministra Jana Chvojky a přede přestávkou bychom ještě provedli hlasování neboli volbu člena Národní rozpočtové rady, poté by byla vyhlášena polední přestávka. Tolik informace, abyste věděli, jak naše jednání bude pokračovat.

Budeme nyní pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 194

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 194. Prosím pana ministra Jana Chvojku, který už je mezi námi, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, vítejte mezi námi, a máte slovo.

Ministr ČR Jan Chvojka:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, rád bych vám dnes představil návrh zákona, kterým se mění zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů, a dalších souvisejících zákonů.

Cílem návrhu je implementovat směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/54/EU o opatřeních usnadňujících výkon práv udělených pracovníkům Evropské unie v souvislosti s jejich volným pohybem, která jim má zajistit rovný přístup k zaměstnání, k sociálním a daňovým výhodám, k bydlení a také rovný přístup jejich dětí ke vzdělání, stejně jako občanům České republiky. Stejně tak občané České republiky mají mít rovný přístup k těmto statkům, pokud pobývají v jiné členské zemi Evropské unie.

Do českého práva je uvedená směrnice transponována novelizacemi antidiskriminačního zákona, procesních předpisů a také zákona o veřejném ochránci práv. Podle antidiskriminačního zákona mají pracovníci Evropské unie a jejich rodinní příslušníci být v České republice i chráněni před diskriminací na základě státní příslušnosti, stejně jako jiné oběti diskriminace.

Změny v občanském soudním řádu a také v soudním řádu správním mají umožnit, aby specializované nevládní organizace mohly poskytnout pomoc pracovníkům Evropské unie v soudních řízeních. Veřejný ochránce práv bude orgánem na podporu volného pohybu pracovníků Evropské unie a bude sledovat, jak jsou zde jejich práva realizována, a dále bude doporučovat případné kroky ke zlepšení a poskytovat jim poradenství při životě v České republice.

Občané České republiky budou moci samozřejmě využít služeb stejných orgánů v dalších zemích Evropské unie.

Cílem návrhu je tedy zajistit všem občanům Evropské unie, včetně občanů České republiky, kvalitní možnost využít jejich svobody pohybu a pobytu v zemích Evropské unie bez překážek na úroveň ochrany ve všech zemích včetně České republiky, bude prospěšná všem občanům Evropské unie, tedy i našim občanům při práci a životě v zahraničí.

Děkuji vám za pozornost a prosím o schválení tohoto návrhu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane navrhovateli, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 194/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Čunek.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně.právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 194/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Eliška Wagnerová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, pane ministře, vzhledem k tomu, že právě pan ministr představil tento útlý zákon tak zevrubně, už se k jeho obsahu dál vyjadřovat nebudu, protože bych tady opakovala už to, co řekl on.

Vyjádřím se snad jenom k procesu, kterým byl zákon přijímán. Tento zákon byl předložen vládou do Poslanecké sněmovny 23. prosince 2015. Ovšem ve výborech byl projednáván až v dubnu 2017, potažmo ještě později ve druhém výboru 3. května 2017, s takovým velikým zpožděním. Nerozumím tomu, proč, protože tam opravdu žádný problém nebyl. Ale faktem je, že v důsledku tohoto opožděného projednávání uplynula lhůta pro implementaci, která byla stanovena na 21. května 2016. A v současné době, jak mě informoval náměstek ministra zahraničních věcí, Komise zahájila proti České republice řízení, které se skládá z penalizace rozložené do dvou částek, a tyto částky jsou poměrně významné. To je apel na to, aby byl zákon schválen.

Ale abych přednesla to, proč tu vlastně jsem, tedy usnesení ústavně-právního výboru. Tímto usnesením ústavně-právní výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky, aby schválil projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, a pak jsou tam další dva obligatorní body.

Žádám vás, zejména z toho důvodu, který jsem uvedla, abyste toto usnesení podpořili a potažmo i zákon. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko, a prosím, abyste se rovněž posadila ke stolku zpravodajů a sledovala rozpravu. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor Jiří Čunek. Přeje. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. I já jsem samozřejmě četl článek v novinách, kde píší, že díky neschválení tohoto zákona nám hrozí sankce milion korun denně, věřím však tomu, že Komise dále postupovat nebude, pokud tento zákon schválíme.

Myslím, že tak, jak implementace směrnice zní, tento zákon můžeme schválit. Rizika však vidím, a přednesl jsem je na výboru ve své zpravodajské zprávě, v něčem jiném, a to je v zásadním rozšíření řekněme pravomocí a povinností, které ombudsman bude mít. Toto rozšíření bude stát v prvním roce zhruba 5,2 mil. korun, v dalších letech pak 4,5 mil. korun. Mělo by to odpovídat zhruba navýšení počtu sedmi pracovníků v kanceláři ombudsmana, nebo v kanceláři veřejného ochránce práv, jak chcete. Znamená to, že by to měla zaplatit všeobecná pokladní správa, tedy státní rozpočet.

Nejsou bohužel ještě dopracovány všechny ostatní předpisy, které s tím souvisejí. Jisté však je, že právo občanů České republiky obracet se na veřejného ochránce práv tady je. Tento zákon by měl pokrývat to, že občané České republiky se mohou dožadovat stejných práv jako občané Evropské unie, a to v každé evropské zemi, totéž jim zajišťujeme a máme zajistit u nás.

Nelze si samozřejmě nevšimnout toho, že by některé povinnosti měly přejít na specializované nevládní organizace, které by mohly poskytnout pomoc pracovníkům Evropské unie v soudních řízeních. Vidím velké riziko v tom, a nevládní organizace už jsme tady zmiňovali například v souvislosti se stavebním zákonem, kdy stát platí či dotuje některé organizace, které potom proti němu velmi účinně bojují, takže stát to pak stojí mnohokrát víc, samozřejmě i se všemi dopady, které zde jsou.

Tady je nevýhodou, a myslím si, že to je praxe, která se v budoucnosti bude muset změnit, že stát tyto nevládní organizace platí, poskytuje jim tedy příspěvek na tyto pomoci cizím pracovníkům, nicméně dále už na ně stát nemá žádný vliv, neboli je ani neřídí, ani je nijakým způsobem nemůže usměrňovat v jejich chování. V tomto smyslu vidím určitá rizika, přesto všechno však doporučuji tento zákon schválit.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. A než budeme pokračovat, tak dovolte, abych přivítal mezi námi skupinu gruzínských onkologů a organizátorů z WHO, Partnership Fund... Pánové, vítejte mezi námi! (Potlesk.)

Jsou doprovázeni panem senátorem Žaloudíkem. Myslím si, že tou nesprávnější osobou, takže samozřejmě děkujeme za návštěvu tady u nás v Senátu.

Budeme pokračovat. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, a tím pádem otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka a paní místopředsedkyně Miluše Horská.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Jen krátce. Zase bych naopak od svého milého klubového kolegy Jiřího Čunka viděla právě plus jisté dělby práce mezi státem a odbornými neziskovými organizacemi, protože jak známo, nejsou všechny ani černé ani bílé, a ty, které si stát dokonce vybere a peníze tam dá, tak on je moudrý. Protože on ušetří a ví, že odbornost jednotlivých organizací, kteří třeba mohou i soustřeďovat i velké odborníky v dané oblasti, že je dobře a že stát, když by to on sám všechno sám dělal, tak by to trvalo všechno hodně dlouho, a tady on už se potom může jenom rozhodnout na základě odborných informací.

Takže pro mě je zákon i po této stránce v pořádku. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Další do obecné rozpravy je přihlášena paní senátorka Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Ještě jednou, pane předsedající, dámy a pánové. Považuji za svou povinnost také odpovědět panu senátorovi Čunkovi, a sice že to, co on kritizuje, tak je obsahem právě té směrnice, která má být implementována. Čili to není rozhodnutí ani českého zákonodárce, ale je implementace evropského práva a je to tak běžné tudíž ve všech ostatních evropských zemích. Takže chceme-li být součástí Evropy, tak se hold musíme také tak chovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji a ptám se ještě, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím, takže obecnou rozpravu končím a ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k rozpravě? Nechce. A ptám se paní zpravodajky, také nechce. Myslím si, že závěry jsou jasné. Máme tady tedy jediný návrh z výboru, a to je návrh na schválení, dovolím si vás přizvat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí 28. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 19 , registrováno 56, kvorum 29, pro 40, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

A já končím projednávání tohoto bodu. A budeme pokračovat dalším bodem pana ministra Chvojky, a tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Prozatímní dohoda o hospodářském partnerství mezi Pobřežím slonoviny na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsaná v Abidžanu dne 26. listopadu 2008 a v Bruselu dne 22. ledna 2009

Tisk č. 136

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 36 (poznámka: správně má být uveden senátní tisk č. 136) a uvede ho, jak jsem konstatoval, ministr Jan Chvojka, který zastupuje ministra zahraničních věcí, Lubomíra Zaorálka. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jan Chvojka:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Rád bych vás zde požádal o vyslovení souhlasu s ratifikací Prozatímní dohody o hospodářském partnerství s Pobřežím slonoviny. Předkládaná dohoda je součástí balíčku dohod o hospodářském partnerství alias Economic Partnership Agreements. Tyto dohody představují komplexní pojetí obchodně ekonomické a rozvojové spolupráce mezi EU a zeměmi Afriky, Karibiku a Tichomoří. Výrazná rozvojová dimenze těchto dohod podtrhuje jejich mezinárodně politický význam a zvyšuje také prestiž rozvojové spolupráce EU. Vzhledem k tomu, že podpis dohody mezi státy západní Afriky, Hospodářským společenstvím států západní Afriky a Západoafrickou hospodářskou a měnovou unií na jedné straně a EU a jejími členskými státy na straně druhé žádá dostatečný čas, je žádoucí, aby ČR přistoupila k ratifikaci této Prozatímní dohody s Pobřežím slonoviny. Prozatímní dohoda poskytne právní jistotu a také zaručí Pobřeží slonoviny bezcelní přístup na trh EU do doby, než regionální smlouva vstoupí v platnost. Prozatímní dohoda bude prováděna pouze dočasně, dokud nebude nahrazena plnohodnotnou smlouvou. Prozatímní smlouva z Pobřeží slonoviny zavazuje smluvní státy k respektování základních lidských práv, ale také demokratických principů vládnutí. Cílem dohody je posílit transparentní a nediskriminační hospodářskou a obchodní spolupráci při respektování pravidel světové obchodní organizace. Důležitým účelem dohody je také rychlejší rozvoj regionální emigrace Pobřeží slonoviny. Evropská unie patří mezi hlavní obchodní partnery Pobřeží slonoviny. Hlavním obchodním partnerem a investorem mezi zeměmi EU je již tradičně Francie. Pobřeží slonoviny dále významně exportuje i do Německa a Nizozemí a mezi významné neevropské investory patří především Indie a také Čína. V posledních letech se obchodní výměna s ČR lehce zvyšuje, především pak export ČR do Pobřeží slonoviny. Mezi hlavní vývozní artikly ČR patří stroje, vozidla a chemikálie. Hlavní dovozní položkou je kaučuk a výrobky z kaučuku. Dohoda je tzv. smíšenou smlouvou, což znamená, že její smluvní stranou se vedle EU stanou rovněž jednotlivé členské státy EU. A z hlediska právního řádu naší republiky se jedná o tzv. smlouvu prezidentské kategorie. Dohoda je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR, dále je v souladu se závazky, které vyplývají z členství v EU, jakož i se závazky, které jsou převzaty v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Dohoda nebude mít přímý dopad na státní rozpočet ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane navrhovateli. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 136/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 136/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Ladislav Kos.

Senátor Ladislav Kos:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Pan ministr tady podal vyčerpávající věcnou podstatu tohoto tisku, této smlouvy, tudíž se omezím jenom na konstatování, jak se s touto smlouvou vypořádal výbor. Ten projednal tisk na své 13. schůzi 15. srpna a po úvodním slově zástupce předkladatele pana Václava Kolaji, náměstka ministra zahraničních věcí ČR a po mé zpravodajské zprávě doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci této Prozatímní dohody s Pobřežím slonoviny. Děkuji vám za podporu tohoto tisku.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost? A pan senátor Tomáš Jirsa již stojí za mikrofonem, má slovo.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Já bych jenom upozornil, že mezi těžbou lithia a peskováním pana prezidenta je smlouva s Pobřežím Slonoviny takový hezký bod. Tak to schvalme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. A otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy nikoho nevidím, že by se hlásil, takže obecnou rozpravu končím. A máme tady jediný návrh a to dát souhlas k ratifikaci. Já si vás dovolím sezvat všechny.

A budeme hlasovat o následujícím usnesení – Senát dává souhlas k ratifikaci prozatímní dohody o hospodářském partnerství mezi Pobřežím Slonoviny na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsané v Abidžanu dne 26. listopadu 2008 a v Bruselu dne 22. ledna 2009.

V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů. Aktuální počet pro přijetí návrhu je 29. A já zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové č. 20, registrováno 59, pro návrh 50, proti nikdo. Tento návrh byl schválen. A já končím projednávání tohoto bodu.

A dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Prozatímní dohoda o hospodářském partnerství mezi Ghanou na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsaná v Bruselu dne 28. července 2016

Tisk č. 137

Návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 137. A opět ho uvede pan ministr Chvojka, který dnes zastupuje pana ministra zahraničních věcí. Prosím, pane ministře.

Ministr ČR Jan Chvojka:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Zde to bude velmi podobné tomu předchozímu bodu. Dovolte mi, abych vám nyní představil druhou předkládanou dohodu, kterou je Prozatímní dohoda o hospodářském partnerství s Ghanou. Ta je stejně jako dohoda s Pobřežím Slonoviny součástí zmíněného balíčku dohod o hospodářském partnerství.

Vzhledem již k tomu zmíněnému odkladu podpisu regionální dohody je žádoucí, aby Česká republika také přistoupila k ratifikaci Prozatímní dohody s Ghanou. Také v tomto případě bude prozatímní dohoda prováděna pouze dočasně, dokud nebude nahrazena plnohodnotnou regionální smlouvou. Prozatímní dohoda s Ghanou sleduje úplně stejné cíle jako dohoda s Pobřežím Slonoviny, kterou jsme schválili před chvílí, a zavazuje smluvní strany k respektování základních lidských práv a demokratických principů vládnutí.

Tato dohoda, stejně jako předchozí, zaručuje Ghaně bezcelní přístup na trh EU do doby, než regionální dohoda vstoupí v platnost. Mezi hlavními obchodními partnery Ghany zůstává Evropské unie s třetinovým podílem na obratu.

Ačkoli je obchodní výměna mezi Ghanou a Českou republikou velmi nízká, existují zde jisté příležitosti. Nové možnosti pro český export lze nalézt v oblasti energetiky, infrastruktury, enviromentálních technologií a dodávek pro ropný průmysl. Dohoda je z hlediska unijních kompetencí taktéž tzv. smlouvou smíšeného typu a z hlediska právního řádu České republiky smlouvou takzvané prezidentské kategorie. Je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi našeho právního řádu a také se závazky, které vyplývají z členství v EU, jakož i se závazky, které jsou převzaty v rámci jiných platných smluv a obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Dohoda, stejně jako ta předchozí, nebude mít přímý dopad na státní rozpočet České republiky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 137/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 137/1. A se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Ladislav Kos.

Senátor Ladislav Kos:  Děkuji za slovo, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já opět nebudu nosit dříví do lesa, takže vám jenom přečtu usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, které na své schůzi konané 15. srpna doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Prozatímní dohody o hospodářském partnerství mezi Ghanou na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé. Podepsané v Bruselu dne 28. července 2016. A poprosil mě kolega Jirsa, který je v současné době nepřítomen, abych přednesl stanovisko výboru pro VZOB, které rovněž doporučuje Senátu dát souhlas s ratifikací. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a nyní otvírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. A opět tady máme jediný návrh, a to dát souhlas k ratifikaci. Já si vás dovolím sezvat.

A budeme hlasovat o následujícím usnesení. Senát dává souhlas k ratifikaci Prozatímní dohody o hospodářském partnerství mezi Ghanou na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé. Podepsané v Bruselu dne 28. července 2016.

V sále je přítomno 56 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 29. A já o tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové č. 21, registrováno 56, pro 48, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A já končím projednávání tohoto bodu. A budeme pokračovat dalším bodem, kterým nyní projednáme, a tím je

 

Informace vlády ČR o pozicích vlády a programu jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 19. - 20. října 2017

Tisk č. 203

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 203. A s informací nás seznámí pan ministr Jan Chvojka, který opět zastoupí, ne, ne, ne, ne... a tady zastoupí pana předsedu vlády pana Bohuslava Sobotku. Prosím, pane ministře.

Ministr ČR Jan Chvojka:  Přesně tak, děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, nyní budu o trošičku delší než u těch předchozích dvou bodů. Ale je to potřeba. Dovolte mi, abych vám stručně představil program pravidelného zasedání Evropské rady, které se uskuteční ve dnech 19. a 20. října. Před samotným vydáním Evropské rady se uskuteční tradiční koordinační schůzka zemí Visegrádské skupiny a také pracovní večeře předsedů vlád V4 s předsedou Evropské komise.

Tématem tohoto setkání budou otázky spojené s budoucím směřováním Evropské unie. První jednací den Evropské rady bude věnován tématu migrace, digitální Evropy a obrany. V rámci zahraniční politiky by měla Evropská rada neformálně diskutovat o vztazích s Tureckem, případně o aktuální situaci v KLDR. Následující den se uskuteční zasedání Evropské rady ve formátu 27 členských států, tedy bez zástupců Spojeného království.

A nyní mi prosím dovolte pohovořit o jednotlivých tématech s větší mírou detailů. Pokud jde o téma migrace, v oblasti migrace by měla Evropská rada provést zhodnocení aktuální situace a dosaženého pokroku. Zaměřit by se měla především na vnější aspekty migrace, tedy na spolupráci se třetími státy s cílem zastavit nelegální migrační toky do Evropy. Prioritou je v tomto ohledu spolupráce s Libyí a budování kapacit libyjské pobřežní a taktéž pohraniční stráže. Dosavadní aktivity Evropské unie v této oblasti přinášejí výsledky a dovolují nám hledět na migrační situaci optimisticky. I nadále je však třeba posilovat spolupráci s Libyí a i s dalšími státy severní Afriky a SAHELU.

Vláda ČR vítá zaměření diskuze na Evropské radě na spolupráci se třetími státy a ochranu vnějších hranic, což je v souladu s naší dlouhodobou pozicí. Podporujeme spolupráci s Libyí a domníváme se, že se ve vztazích s africkými státy musíme ještě důrazněji věnovat efektivitě návratové a readmisní politiky. Co se týče reformy azylového systému, diskuze stále pokračují na pracovní úrovni. A na Evropské radě proto neočekáváme žádný průlom. V zájmu dlouhodobé stability azylového systému musíme pokračovat v hledání takového řešení, které bude přijatelné pro všechny státy Evropské unie.

Pokud jde o téma digitální Evropa. Evropská rada se bude i dále věnovat digitální agendě a naváže tak na digitální summit, který se uskutečnil na konci září v Tallinnu. Hlavnímu tématy tohoto summitu byly kybernetická bezpečnost, digitální ekonomika, e-Government a digitální vzdělávání. Vláda ČR patří mezi aktivní zastánce budování jednotného digitálního trhu. Za klíčové považujeme zejména podporu přeshraničního elektronického obchodu či zajištění efektivní ochrany před kybernetickými hrozbami.

Co se týče tématu obrany, Evropská rada se rovněž vrátí k tématu prohlubování spolupráce v oblasti obranné politiky. Evropská rada by měla podpořit přípravu na zahájení stálé strukturované spolupráce, tzv. PESCO, které umožní některým členským státům prohloubit vzájemnou spolupráci. A k formálnímu spuštění tohoto mechanismu by mělo dojít v prosinci tohoto roku. Vláda vítá diskuzi k obraně na Evropské radě. Domníváme se, že unie musí být aktivní v zajišťování bezpečnosti v Evropě. V prohlubování obranné spolupráce proto považujeme za jednu z klíčových priorit pro budoucí směřování Evropské unie a chceme být v této oblasti velmi aktivní.

Pokud jde o jednání Evropské unie ve formátu 27 států, jeho hlavní náplní bude zhodnocení dosavadního vývoje jednání se Spojeným královstvím o podmínkách jeho vystoupení z Evropské unie. Tento týden v Bruselu probíhá v pátek kolo těchto jednání. A v tuto chvíli není pravděpodobné, aby se Evropská rada shodla na tom, že byl dosažen dostatečný pokrok v základních otázkách, které souvisejí s vystoupením. Právě to je ale podmínkou pro zahájení té druhé fáze vyjednávání.

Na jednání EU 27 by měla rovněž proběhnout diskuze o přemístění unijních agentur ze Spojeného království a dále by měl předseda Evropské rady představit plán dalších kroků v diskuzi o budoucnosti EU. Očekáváme, že tato diskuze bude pokračovat na Evropské radě v prosinci. Tehdy by mělo proběhnout i zasedání eurosummitu k otázkám budoucnosti eurozóny.

Jsme připraveni vás i nadále o průběhu těchto jednání informovat a děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také já vám děkuji, pane ministře. Informaci projednal výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 203/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl a má slovo. Prosím, pane předsedo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové.

Evropský výbor to projednal trochu s předstihem minulý týden. A ještě i teď jsme v relativně dost velkém předstihu vůči zasedání Evropské rady. Bude za víc než za týden. Čili my jsme byli v situaci, kdy jsme neměli příliš mnoho faktografických podkladů k dispozici. Ještě v tuto chvíli formální mandát vlády, pokud vím, v definitivní podobě neexistuje. Čili evropskému výboru v zásadě nezbylo myslím nic jiného, než vzít tu informaci tak, jak byla k tomu dni, na vědomí. A tím pádem implicitně vám navrhuje totéž, vzít tu informaci na vědomí. S tím, že předpokládám, že budeme mít možnost k nějaké podrobnější případné rozpravě následně po proběhnutí té Evropské rady.

My bychom to asi takto nepojali, kdybychom měli z těch informací, které jsme měli k dispozici, nějaké podezření, že se třeba vláda chystá zaujmout nějaké stanovisko, které by bylo problematické. Ale tak, jak jste to teď slyšeli od pana ministra, tak ty postoje, tak, jak nám byly předloženy, tak jsou v souladu už s tím, co tady Senát zastává dlouhodobě. Ať už je to migrační téma, ten důraz na externí dimenzi, podpora digitálního trhu, opakovaně jsme se v tomto smyslu vyjádřili.

Možná bych ještě využil této příležitosti velmi stručně k tomu, že bych vám poděkoval za zařazení, nebo za schválení návrhu organizačního výboru zařadit na dnešní zasedání ty dva evropské materiály, které se týkají obrany. Balíček ke společné evropské obraně a Diskusní dokument ke společné evropské obraně. Protože, jak vidíte, nebo jak pan ministr řekl tady, klíčové rozhodnutí tyto věci rozjet předpokládá už na nadcházející Evropské radě. Čili pokud Senát chce vůbec mít šanci něco k tomu připodotknout, tak dneska bude ten moment.

Poslední věc, také jsme samozřejmě opakovaně zaregistrovali zájem České republiky na to, aby z těch dvou agentur, které bude potřeba v rámci vyjednávání o brexitu přesunout z Velké Británie do některé z členských zemí, takže Česká republika má velmi vážný zájem o Evropský bankovní úřad. Což samozřejmě podporujeme, ale nenavrhujeme to podpořit explicitním usnesením, protože to je skutečně záležitost spíše relativně delikátního vyjednávání. Delikátního i proto, že tady vlastně běžíme trošku proti některým svým tradičním spojencům typu Slovenské republiky, nebo i Polska, protože tam je zájem o tu druhou agenturu, tu lékovou agenturu. A je celkem jisté, že do nového členského státu může jít nejvýše jedna z těch agentur.

Čili pokud by Slovensko nebo Polsko uspělo, pokud jde o lékovou agenturu, tak my takříkajíc máme smůlu. Takže tam samozřejmě je obecná přátelská úroveň vzájemné podpory, ale v této věci samozřejmě my primárně usilujeme o to, abychom uspěli. Mimochodem, ta naše šance je asi větší, protože ta bankovní agentura je podstatně štíhlejší, nebo podstatně menší než ta léková. Čili ochota předat to s velkým počtem zaměstnanců do vzdálenějšího státu, když to tak řeknu, možná trochu eufemisticky, tak bude možná ta ochota lepší u té menší agentury.

To je jenom stručný komentář rekapitulující debatu, která o tomto běžela na evropském výboru. Ale pokud jde o usnesení, tak, jak už jsem řekl, navrhujeme vzít na vědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, také děkuji a otevírám rozpravu. Hlásí se někdo do rozpravy? Nikoho takového nevidím. Takže budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Václav Hampl. Takže já si vás dovolím sezvat.

Takže ještě jednou, budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Václav Hampl. To znamená tak, jak je uvedeno v senátním tisku č. 203/1. V sále je přítomno 51 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 26. A já o tomto návrhu zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 22, registrováno 53, pro 45, proti nikdo. Tento návrh byl schválen. A já končím projednávání tohoto bodu.

A dalším bodem, který nyní projednáme, je

 

Diskusní dokument o prohlubování hospodářské a měnové unie

Tisk EU č. J 057/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. J 057/11 a J 057/11/01. A já opět poprosím pana ministra Jana Chvojku, který dnes zastupuje pana předsedu vlády, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr ČR Jan Chvojka:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi nejprve, prosím, abych vám za Vládu ČR poděkoval za vaše aktivní zapojení do debat o budoucnosti eurozóny a Evropské unie jako celku.

Rozhodnutí Spojeného království opustit Evropské unii poskytl impuls pro reflexy o budoucím směřováním Evropské unie. Zároveň se mění strategická situace. Výrazně se zmenší váha států Evropské unie, které neplatí eurem. Po odchodu Spojeného království budou neeurové státy Evropské unie představovat jen čtvrtinu obyvatel Evropské unie a pouze 15 % HDP Evropské unie. Evropská komise dne 31. května t. r. vydala v návaznosti na Bílou knihu o budoucnosti Evropy a zprávu pěti předsedů Diskusní dokument o prohlubování hospodářské a měnové unie. Ten je také předmětem tohoto bodu jednání.

Rámcová pozice vlády k Diskusnímu dokumentu byla schválena 10. července t. r. Česká republika považuje prohlubování za přínosné. Další stabilizace fungování hospodářské a měnové unie je s ohledem na provázanost našich ekonomik dle vlády ČR velice výhodná. Existuje však bohužel riziko oslabení vlivu České republiky na rozhodování v případě institucionálního osamostatnění eurozóny. Vláda ČR při jednáních s evropskými partnery o budoucnosti hospodářské a měnové unie vystupuje aktivně a konstruktivně, s cílem udržet jednotu 27 států a zajistit České republice možnost podílet se na rozhodovacím procesu a prosazovat zájmy České republiky.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře, a konstatuji, že výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie. A ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. J 057/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Vladimír Plaček, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

Já děkuji panu ministru za zase téměř vyčerpávající výklad tématiky, nicméně já si ještě dovolím pár poznámek, ale budu maximálně stručný. Já bych chtěl upozornit, nebo vaši pozornost obrátit na to, abychom si uvědomili, že pro Českou republiku je naprosto zásadní, aby ten proces prohlubování zůstal otevřen všem členským státům. Zachoval tedy integritu jednotného trhu a princip spolupráce a rovného zacházení se všemi členskými státy. To si myslím, že je velice důležité jako stanovisko České republiky taky vyzdvihnout a tím pádem tedy opravdu ta diskuze o záležitostech eurozóny ať tedy potom nadále probíhá v rámci institucí zřízených pro všechny státy Evropské unie. Jinak řečeno, abychom se opravdu neobjevili na vedlejší koleji.

Co se týká projednávání tohoto tisku, výbor pro záležitosti EU si dožádal stanovisko výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který projednal tento dokument na své schůzi dne 19. září 2017. A zpravodajem byl pan senátor Jan Hajda. A přijal stanovisko, se kterým se výbor pro záležitosti EU plně ztotožnil. A je tedy přílohou návrhu usnesení, které přijal výbor pro záležitosti EU jako 124. usnesení z 15. schůze ze 4. října 2017. A to po úvodní informaci Aleše Chmelaře a Jiřího Pelána. Já to zestručním – po zpravodajské zprávě Vladimíra Plačka výbor I – přijímá k Diskusnímu dokumentu o prohloubení hospodářské a měnové unie doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. II – doporučuje Senátu PČR, aby se k Diskusnímu dokumentu o prohlubování hospodářské a měnové unie vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. III – určuje zpravodajem výboru senátora Vladimíra Plačka. IV – pověřuje předsedu výboru pana senátora Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

V příloze je to doporučení zase o těch bodech, jak máte k dispozici. Děkuji zatím.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Materiály, tak, jak už jste konstatoval, projednal také výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A já se ptám, kdo si přeje vystoupit? Zpravodaj, pan senátor Jan Hajda? Ano, chce. A má slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, výbor pro hospodářství, zemědělství, dopravu na žádost výboru pro záležitosti EU na své 14. schůzi 19. září projednal, pokud se týká Diskusního dokumentu o prohlubování hospodářské a měnové unie, přijal usnesení, přijal stanovisko k Diskusnímu dokumentu, které bylo přidáno výboru pro záležitosti EU. Takže pokud se týká usnesení z našeho výboru, výbor projednal na žádost výboru pro záležitosti EU Diskusní dokument o prohlubování hospodářské a měnové unie, přijal stanovisko k tomuto dokumentu, určil mě zpravodajem na jednání na schůzi Senátu a pověřil mě, abych tento dokument a naše usnesení předal předsedovi výboru pro záležitosti EU Senátu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane senátore, a otevírám rozpravu, do které se zatím nikdo nehlásí. Takže rozpravu končím. A budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Vladimír Plaček. To znamená tak, jak je uvedeno v tisku J 057/11/02. Já si vás dovolím sezvat.

Takže v sále je přítomno 55 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 28. A já zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 23, registrováno 55, pro 44, proti 3. Tento návrh byl schválen. A já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji všem zpravodajům a děkuji samozřejmě za blok panu ministrovi Chvojkovi.

A je tady přihlášen na mé obrazovce pan senátor Radko Martínek. Předpokládám, že je to jen omyl? Ano, děkuji.

A my budeme pokračovat posledním bodem před polední přestávkou. A tím je

 

Volba kandidáta na člena Národní rozpočtové rady

Tisk č. 205

Je to senátní tisk č. 205. Návrh kandidáta na člena Národní rozpočtové rady vám byl rozdán, jak jsem uvedl, jako senátní tisk č. 205. A uděluji slovo místopředsedovi volební komise, panu Jaromíru Strnadovi, který nás seznámí s výsledkem jednání volební komise.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, konstatuji, že organizační výbor svým usnesením č. 91 z 15. srpna 2017 stanovil lhůtu pro podávání návrhů na osobu navrhovanou Senátem ke zvolení do funkce člena Národní rozpočtové rady do 30. září letošního roku. Návrhy byly oprávněni podávat senátoři volební komisi Senátu podle článku 6A volebního řádu pro volby Senátem a pro nominaci vyžadující souhlas Senátu. Pro úplnost dodávám, že podle § 25, odst. 2 zákona č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti dva členy rady volí Poslanecká sněmovna. A to jednoho člena na návrh Senátu a druhého na návrh České národní banky. Nyní si vás dovoluji informovat, že volební komise obdržela ve stanovené lhůtě následující návrh.

Richard Hindls a navrhl ho senátor Milan Štěch. Konstatuji, že součástí návrhu byly i další dokumenty, které byly nutné k ověření, zda jsou splněny podmínky volitelnosti osoby navrhované Senátem ke zvolení do funkce člena rady. Těmito dokumenty byly podepsaná kopie platného občanského průkazu, čestné prohlášení kandidáta, že nebyla omezena jeho svéprávnost, lustrační osvědčení, originál či ověřená kopie a čestné prohlášení podle § 2, č. 451/1992 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a slovenské federativní republiky, České republiky a Slovenské republiky. Dále součástí dokumentu bude aktuální výpis z evidence rejstříku trestu, ověřená kopie dokladu o ukončeném vysokoškolském vzdělání, čestná prohlášení kandidáta o neslučitelnosti funkcí, činností a o tom, že v uplynulých třech letech nevykonával funkce uvedené v § 27, odst. 2 zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. A dále životopis dokládající, že kandidát je v oboru financí či makroekonomie uznávanou a zkušenou osobností s praxí v oboru v délce nejméně 10 let.

Konstatuji, že předložený návrh obsahoval potřebné dokumenty, a proto volební komise mohla a také ověřila, že navržený kandidát splňuje podmínky stanovené v § 26 a 27 zákona č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Nyní vás tedy seznámím se 16. usnesením, které v této souvislosti přijala volební komise na své 8. schůzi dne 10. října 2017.

Komise 1) konstatuje, že obdržela ve lhůtě stanovené usnesením Organizačního výboru č. 91 ze dne 15. srpna 2017 tento návrh na osobu navrženou Senátem ke zvolení do funkce člena Národní rozpočtové rady. Richard Hindls. 2) konstatuje, že obdržela všechny dokumenty potřebné k ověření, zda navržený kandidát splňuje podmínky volitelnosti stanovené v § 26 a v § 27 zákona č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. 3) konstatuje, že navržený kandidát splňuje podmínky volitelnosti stanovené zákonem. 4) pověřuje místopředsedu komise, senátora Jaromíra Strnada, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem tajným hlasováním.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. A nyní navrhuji, abychom nejprve podle § 50, odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas účasti kandidáta, pana prof. Ing. Richarda Hindlse na našem jednání. Já musím teď v této chvíli spustit znělku a přizvat všechny k hlasování. V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, nyní už 56 a 29 kvorum, takže zahajuji o tomto návrhu hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. A kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. V hlasování pořadové číslo 24 registrováno 56, kvorum 29, pro 47, proti 1. Tento návrh byl schválen. A já otevírám k tomuto bodu rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Václav Hampl. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já nechci už zdržovat před obědem v situaci, která myslím, že je reálně velmi jednoduchá, máme jednoho kandidáta, který splňuje všechna potřebná kritéria, čili není mnoho co řešit. Nicméně u takovéhoto bodu si myslím, že kromě kvalifikačních kritérií může mít jistou hodnotu i osobní svědectví o osobnosti toho člověka jako takové někoho, kdo ho delší dobu zná. A to jsem např. já, protože jsme spolu osm let sloužili jako rektoři. Ve stejnou dobu já na Univerzitě Karlově, on na Vysoké škole ekonomické. A také jsme spolu sloužili v rámci předsednictva České konference rektorů, kde měl Richard Hindls na starosti ekonomické záležitosti. A mohu potvrdit, že to vždycky dělal s velkou svědomitostí, pečlivostí a poctivostí. To je, myslím, ten aspekt, kterého si u něj velmi cením. Myslím si, že to prostě je osoba, která je nejen odborně v pořádku, ale také charakterově v pořádku. Děkuji vám za pozornost a za podporu jeho kandidatury.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. A do rozpravy je přihlášen rovněž pan kandidát na člena Národní rozpočtové rady, pan profesor Hindls. Takže pane profesore, prosím. Pane profesore, vítejte v Senátu, máte slovo, prosím.

Richard Hindls:  Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, senátorky a senátoři, děkuji za možnost tady vystoupit. Já jsem se rozhodl k tomuto kroku, kandidovat na nominanta za člena Rozpočtové rady ČR po zralé úvaze. Jde o problematiku, ve které já se pohybuji prakticky možná 20, možná 25 roků. Vždy jsem měl odborný i profesní zájem o makroekonomické vztahy, o fiskální záležitosti, o měnovou politiku. Jsem autorem velkého množství publikací. Možná bych pro dokreslení uvedl, že jsem autorem nebo spoluautorem první české původní publikace, která se týká národního účetnictví jako hlavního zdroje výpočtu nebo sestavování makroekonomických agregátů typu hrubého domácího produktu. Úzce spolupracuji s Českým statistickým úřadem, s Ministerstvem financí, podílel jsem se na auditu metodiky, pomocí kterého se stanoví základní ukazatel makroekonomických vztahů. Spolupracuji s Ministerstvem financí na konstrukci makroekonomických prognóz apod.

Je mi ta problematika blízká, je to věc, ve které jsem se opravdu pohyboval dlouhou dobu, publikoval jsem značné množství textů. A nyní předstupuji před vás s žádostí, abych mohl být nominantem za člena Národní rozpočtové rady.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane profesore. Do rozpravy se hlásí pan předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane profesore, dámy a pánové, proč jsem se rozhodl ten návrh na pana profesora Hindlse dát, sdělím. Obdržel jsem před časem dopis pana ministra financí Pilného, ve kterém žádá, aby Senát konečně provedl nominaci, aby mohla rozpočtová rada začít fungovat. Měl jsem informace, že pokud Senát nevyužije právo nominace, že se pravděpodobně stane to, že sněmovna navolí stávající počet z těch nominací, které byly dány jinými subjekty. A domnívám se, že přesto, že velká část senátorů má výhrady k části zákona, kterým se zřizuje Národní rozpočtová rada, který se ovšem týká určitých možných dopadů v případě větších schodků veřejných rozpočtů na obce, ale to je jedna dílčí záležitost, která ale nebrání tomu a vůbec by neměla bránit tomu, aby Národní rozpočtová rada začala fungovat, protože my se jistě v drtivé většině shodujeme v tom, že máme zájem, aby naše veřejné rozpočty, státní rozpočet, dluhy byly pod kontrolou a aby nedošlo k tomu, že se bude muset dluhová brzda použít a bude to nějakým způsobem komplikovat chod naší země. Pan profesor Richard Hindls je všeobecně známý a uznávaný odborník, nakonec už to tady zaznělo. Já jen chci připomenout, že před dvěma nebo třemi roky, bylo to v roce 16, vlastně před rokem, obdržel i od Senátu stříbrnou pamětní medaili. Jeho morální vlastnosti jsou obsaženy i v tom, že se stal v roce 2014 čestným občanem městské části Praha 4. Jinak ten seznam ocenění máte k dispozici. I já vás žádám o podporu tohoto našeho kandidáta. Nakonec konečnou volbu provede Poslanecká sněmovna. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane předsedo. A ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikoho takového nevidím, takže rozpravu končím a můžeme přistoupit k hlasování o usnesení volební komise. Já si vás dovolím sezvat. V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí návrhu je 30 a já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. V hlasování pořadové číslo 25 registrováno 58, pro návrh 46, proti nikdo. Tento návrh byl schválen. A já nyní uděluji slovo místopředsedovi volební komise, panu senátorovi Strnadovi, prosím.

místopředseda volební komise Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo. Dovoluji si vás informovat, že osoby navrhované Senátem do funkce podle zvláštních předpisů se volí většinovým způsobem, tajným hlasováním. Pro volbu jediné osoby se použije přiměřené ustanovení číslo 2 volebního řádu týkající se volby předsedy Senátu. Nyní vás tedy seznámím s průběhem samotné volby. Na hlasovacím lístku je uvedeno jméno navrhované osoby, konkrétně tedy pana Richarda Hindlse. Před jeho jménem je uvedeno pořadové číslo 1. Souhlas s tímto kandidátem vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem. Nesouhlas s kandidátem vyjádříte přeškrtnutím pořadového čísla před jeho jménem. Neplatný je hlasovací lístek odevzdaný na jiném než vydaném tiskopise a ten, který bude upraven jiným způsobem, než jsem před chvílí uvedl. V prvním kole je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Nezískal-li kandidát nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů, koná se druhé kolo volby, do něhož postupuje nezvolený kandidátem. Ve druhém kole je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Nebyl-li zvolen kandidát na funkci člena rady ani ve druhém kole, koná se do 10 dnů nová volba. Volební místnost je tedy připravena, žádám členy volební komise, aby se ihned dostavili do volební místnosti. Vydávání lístků a hlasování potrvá 15 minut. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji panu místopředsedovi a přerušuji jednání pro konání tajné volby do 13.50, pokud to takhle vidím. A zároveň vyhlašuji polední přestávku do 14.40.

(Jednání přerušeno v 13.36 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.43 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dámy a pánové, budeme pokračovat v odpoledním zasedání pléna Senátu. A jako bod k dokončení je vyhlášení výsledků volby. Prosím, uděluji slovo místopředsedovi volební komise.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil s výsledky volby kandidáta na funkci člena Národní rozpočtové rady konané dne 11. října 2017. Počet vydaných hlasovacích lístků 51. Počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 51. Z toho neplatných 4, počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0. Pro Richarda Hindlse bylo odevzdáno 44 hlasů. V prvním kole první volby byl tedy zvolen Richard Hindls a já mu tímto blahopřeji ke zvolení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji panu senátoru Strnadovi. A nyní se ke změně programu přihlásil pan místopředseda Ivo Bárek. Prosím, pane kolego.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dobré odpoledne, milé kolegyně, vážení kolegové, já jsem byl požádán panem ministrem Štechem, zdali by šlo posunout jeho bod. A tím je bod č. 18, což jsou senátní tisky K 052/11, K 053/11 atd., nazývající se Balíček dokumentů ke vzdělání. Pokud by šly zařadit jako 4. bod dnešního odpoledního jednání, tzn. za první tři pevně zařazené body dnešního jednání. Takže tímto to navrhuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji za návrh. Má někdo k tomuto návrhu, chce vystoupit? Pan Václav Hampl. Prosím, pane kolego.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Já jen upřesnění. Tzn. mezi ty dvě obranné věci? Že by byl čtvrtý. Tzn. teď je pátý v odpoledním zasedání.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pane kolego, první zařazené body na odpolední jednání máme... (Omlouvám se, děkuji.) Ano, děkuji, v pohodě.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Prosím vás, je všem jasné, o čem budeme hlasovat? Ještě poprosím pana místopředsedu Ivo Bárka, aby ještě jednou zopakoval svůj návrh. A prosím, dávejme pozor a udělejme si poznámky.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já navrhuji, abychom bod č. 18, který máme schválený v dnešním programu, zařadili za bod č. 21, tzn. senátní tisk, který uvede pan ministr školství Štech, abychom zařadili jako bod č. 4 dnešního odpoledního jednání. A připomínám, že v programu máte pevně zařazené body. Tzn. dnešním prvním bodem odpoledního jednání je senátní tisk č. 19, pak následuje bod č. 20 jako druhý bod odpoledního dnešního jednání. Pak je bod č. 21. A pak by následoval bod pana ministra školství Stanislava Štecha. Rozumíme si?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Teď je to jasné. Takže dám znělku a vyzvu k přípravě hlasování. Budeme hlasovat o změně odpoledního programu podle návrhu pana senátora a místopředsedy Ivo Bárka. Aktuálně je přítomno 51 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 26. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 26 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 44, proti bylo nula, návrh byl přijat. Číslo 18 budeme projednávat po číslu 21.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2016

Tisk č. 162

Senátní tisk č. 162. Navrhuji, abychom nejprve podle § 50, odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka na našem jednání. Protože to následuje hned vzápětí, tak dám s vaším svolením hlasovat.

Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 27 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Žádám tímto pana guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka, aby přišel k řečnickému pultíku. Dobrý den, pane guvernére, máte slovo, prosím.

Jiří Rusnok:  Děkuji vám. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Česká národní banka v souladu se svou zákonnou povinností vám předkládá k informaci zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem za rok 2016. Tato zpráva se zabývá jednak vlastním výkonem dohledu, pojednává také o vývoji regulace finančního trhu, českého i evropského, informuje o dohledu nad dodržováním pravidel ochrany spotřebitele, o zapojení České národní banky do činnosti evropských a mezinárodních institucí a v neposlední řadě popisuje také vývoj v jednotlivých sektorech finančního trhu České republiky v tomto roce.

S dovolením stručně k některým částem zprávy dodám snad jen to podstatné.

Bankovní sektor byl v roce 2016 stabilní, ziskový, likvidní a dobře kapitálově vybavený. Celkový kapitálový poměr v tuzemsku působících bank dosahoval ke konci roku 2016 výše 18,4 % celkových aktiv. Aktiva bankovního sektoru se meziročně navýšila o 9 %, přitom celkový objem úvěrů a pohledávek tohoto sektoru meziročně vzrostl o 14,5 % a čistý zisk sektoru bank se zvýšil o 11,4 % na celkových 73,9 miliardy korun.

Výkon dohledu České národní banky zahrnoval 22 tuzemských bank včetně pěti stavebních spořitelen a dále jedenácti družstevních záložen. Licence byla odebrána jedné bance – ERB bank, a.s. V omezeném rozsahu Česká národní banka dohlížela také 23 poboček zahraničních bank působících s příslušnou registrací a schválením působení pobočky na našem trhu. Dohled byl zaměřen zejména na dodržování pravidel obezřetného podnikání úvěrových institucí a jejich finanční situací. Bylo provedeno celkem 13 kontrol na místě.

Přecházím k pojišťovnictví. Pojistný trh byl ziskový cca na úrovni posledních let a dohlížené subjekty disponovaly dostatečným množstvím kapitálu.

Pokud jde o medián poměru použitelného kapitálu tuzemských pojišťoven k tzv. solventnostnímu kapitálového požadavku, ten dosahoval 214 %.

Bilanční suma sektoru se meziročně zvýšila o 2,4 %. Nový regulatorní režim, tzv. solventnost 2, přinese zásadní změny v řízení rizik v pojišťovnách a také v dohledových postupech České národní banky. Česká národní banka vykonávala dohled nad 28 tuzemskými pojišťovnami a v omezeném rozsahu nad 24 pobočkami zahraničních pojišťoven.

V oblasti obezřetnostního dohledu byly provedeny dvě dílčí kontroly na místě a dvě kontrolní šetření.

Přecházím ke kapitálovému trhu. Zde Česká národní banka dohlížela osm penzijních společností, které spravovaly 27 účastnických a 8 transformovaných penzijních fondů, dále dohlížela 32 subjektů s povolením k činnosti obchodníka s cennými papíry, 27 investičních společností, 108 investičních fondů s právní osobností a 201 podílových fondů.

Česká národní banka rovněž vykonávala dohled nad držiteli povolení k činnosti směnárníka. Zde provedla celkem 54 kontrol, resp. 408 místních šetření. Dále vykonávala také dohled nad platebními institucemi, dále nad tzv. institucemi elektronických peněz, dále nad vydavateli elektronických peněz, stejně tak nad poskytovateli platebních služeb malého rozsahu, investičními a pojišťovacími zprostředkovateli; těch je u nás mimochodem více než 150 tisíc registrováno, a nově nad poskytovateli a zprostředkovateli spotřebitelských úvěrů.

K ochraně spotřebitele – mám teď především na mysli oblast nekalých praktik cen služeb nebo diskriminaci spotřebitele – Česká národní banka přijala 733 podání souvisejících zejména s činností úvěrových institucí, pojišťoven a pojišťovacích zprostředkovatelů. Uskutečnilo se 12 kontrol na místě.

Z oblasti regulace bych zmínil podíl České národní banky na přípravě novely zákona o bankách, dále zákona o spořitelních a úvěrních družstvech, novely zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu, zákona o spotřebitelském úvěru nebo také novely zákona o podnikání na kapitálovém trhu.

Česká národní banka rovněž vydala řadu vyhlášek a úředních sdělení.

V oblasti mezinárodní spolupráce se Česká národní banka aktivně zapojila do činnosti evropských i mezinárodních institucí působících v oblasti regulace a dohledu finančních trhů. Důležité byly zejména aktivity v rámci evropských orgánů dohledu, tzv. ESAs, a Evropské rady pro systémová rizika. Děkuji vám za pozornost a jsem připraven odpovědět na vaše případné dotazy.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane guvernére, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 162/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Hajda, jehož nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane guvernére, vážené kolegyně a kolegové. Pan guvernér byl prakticky vyčerpávající ve svém úvodním slově. Chtěl bych říci, pokud se týká jednání našeho výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, projednával dohled nad finančním trhem na své schůzi konané 19. září 2017. Přestože pan guvernér byl vyčerpávající ve své zprávě, dovolte mi, abych z pohledu výboru, co výbor hodnotil pozitivně, řekl tyto čtyři body.

Za prvé. Česká národní banka vykonala v roce 2016 dohled nad 22 tuzemskými bankami včetně pěti stavebních spořitelen a nad jedenácti družstevními záložnami. Dále vykonala dohled nad 28 tuzemskými pojišťovnami a ve vymezeném rozsahu i nad činností kanceláří pojistitelů a Exportní garanční pojišťovací společností.

Český pojistný sektor byl v roce 2016 nadále ziskový a bez výraznějších strukturálních změn. Na konci roku 2016 bylo dohlíženo Českou národní bankou osm penzijních společností, 27 účastnických fondů a osm transformovaných fondů.

Významnou oblastí dohledu České národní banky byl rovněž dohled nad dodržováním povinností stanovených zákonem o ochraně spotřebitele, což zahrnovalo především zákaz používání nekalých obchodních praktik.

Tady musím zkritizovat naše kolegy z Poslanecké sněmovny, pokud tam ČNB předkládali některé návrhy. Ne všechny, řekl bych, se setkaly s plným pochopením, poněvadž tlak zprostředkovatelů finančních prostředků, kteří by přišli o své zisky, je obrovský. Závěrem mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením hospodářského výboru. Hospodářský výbor přijal toto usnesení:

Po úvodním slově zástupce předkladatele Vladimíra Tomšíka, viceguvernéra ČNB, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy a po rozpravě:

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2016.

2. Určil mě zpravodajem výboru k projednání na dnešní schůzi Senátu.

3. Uložil mně usnesení předat předsedovi Senátu.

Tolik, pokud se týká usnesení. V závěru bych chtěl říci dvě věci. Za prvé naše spolupráce našeho výboru s ČNB je na velice dobré úrovni, za což chci panu guvernérovi poděkovat a za druhé, myslím si, že celkový efekt ČNB a její efektivní práce je v tom, že český finanční trh je jeden z nejstabilizovanějších v Evropě. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji vám, pane senátore a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

A nyní otevírám rozpravu. Hlásí se někdo do rozpravy? Pan místopředseda Jaroslav Kubera. Prosím. Prosím, pane kolego.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážený pane guvernére, kolegyně, kolegové. To je vždycky zvláštní, mě to vždycky překvapí, že věci, které by si zasluhovaly pozornosti, protože toto je jedna z nejdůležitějších, ač nám to tak nepřipadá, tak procházejí jakoby nic, a věcem, které by si skoro žádnou pozornost nezasloužily, věnujeme enormní množství času. Nemám žádné výhrady, pane guvernére, k té zprávě, ale spíš několik dotazů, které se týkají i veřejnosti, která jim často není schopna porozumět.

Jedna z takových věcí jsou záporné úroky. My, starší ročníky, jaksi nějak úplně nechápeme, že když někomu půjčíme stovku, tak bychom měli dostat 90 Kč. To nám nějak do hlavy nejde. Také tomu tak nebylo. Dříve jste si dal peníze do banky a dostal jste úrok. Úroky se samozřejmě pohybovaly až od enormních po nějaké normální. A teď to, co hrozí už podnikatelům, že komerční banky vyhrožují záporným úrokem, konkrétně ve městě, pokud přesáhne položka na našem účtu miliardu, tak zřejmě dostaneme záporný úrok. Čelíme k tomu s vaší pomocí, že si ukládáme část prostředků u ČNB, čímž se tomuto trestu vyhneme, ale normální mi to nepřipadá. Podle mě záporný úrok ve svých důsledcích musí vést k něčemu podobnému, a teď s vámi budu velmi souhlasit. Systém hypoték, který tady máme, a vy jste správně poznamenali, že aby se nestalo to, co se v jiných zemích stalo, že hypotéky byly sice široce dostupné, ale naivní představa těch, kteří staví na hypotéku, že se nemůže nic stát, protože v případě problémů přece prodají nemovitost, splatí hypotéku, a nic se neděje. Ono to tak ale není. Protože když někdo staví za hypotéku, která často dělá 80 až 90 % té potřebné sumy, tak samozřejmě se chová, jako kdyby to byly tak lehce nabyté peníze, a také ty peníze lehce utrácí. To znamená, že když staví nový dům, tak pod dojmem toho, že to není investice na týden, tak samozřejmě nekupuje české dlaždičky, ale italské dlaždičky. Nekupuje české baterie, ale cizí baterie třeba za 9 000 Kč. Když jsem zjistil, že i klika ke dveřím – jedna klika může stát 3 000 Kč, tak jsem opravdu omdlel, a tak to chodí. To se tam dává. A pak přijde příběh, kdy najednou z ničeho nic přijde krize a už nebude to krásné, jak shání podniky lidé a nemají je, ale naopak. A pak se může stát, že tito lidé se dostanou do velké krize, z některých se stanou bezdomovci, které jako primátor budu mít na krku. A nebudu se jich moct zbavit, protože oni ze světa nezmizí. Takže se ptám, kam až tato situace dál povede? Vím, že politicky je výhodné říkat, aby hypotéky byly co nejdostupnější, ale nikdo neříká, že každý člověk v 25 letech, když se ožení, musí mít rodinný domek. Tak to není. A měl by mít dostupné bydlení, ale nemusí mít hned rodinný domek, notabene na 80procentní hypotéku, kdy nedohlédne, protože ona je třeba na 20 let. A 20 let je tak dlouhá doba, že je velmi obtížné toho dohlédnout.

Druhá věc, která mě trápí. To je takový světový trend ve svatém boji proti korupci. Zmizí hotové peníze, což samozřejmě pro banky je velmi výhodné, šetří náklady. Stát své občany nutí k tomu, že musí mít všechny své prostředky v bankách, protože jim omezuje platby v hotovosti, ale už nedává žádnou záruku. Vím, že můžete odpovědět, že jistá záruka je pojištění vkladů, ale tady asi při větším krachu nestačila. Takže pokud stát chce občany k tomuto nutit, je to v pořádku, ale pak jim také musí dát záruku, že oni někdy své peníze uvidí. Že se může stát, že tak, jak jsme teď všichni nadšeni tím růstem, a vy to dobře víte, že po tom růstu musí nastat úhlový bod a poté sinusoida klesne tak hluboko, jak byla předtím nahoře, to je zákon hospodářského cyklu. A podle mého názoru nejsme vůbec na tu situaci připraveni, stejně jako na to, že jednou dojdou evropské peníze a budeme muset žít za své. Bude to pro nás velmi těžké. A druhá je taková ta posedlost, že můžeme mobilním telefonem zaplatit. Ono to vypadá moc hezky. Zaplatíme v té Hypernově, jenom přiložíme kartu nebo co, a už je to zaplacené. Což také vede k tomu, že jaksi ty peníze přímo nedáváte. Až za měsíc se dozvíte a divíte se – ježíšmarjá, za co nám tolik ubylo, vždyť si vůbec nepamatujeme, že jsme tolik utráceli. Ale co je nejhorší – může nastat situace, že dostanete z banky e-mail, že týdenní limit výběru z bankomatu je 3 000 Kč a na shledanou. A vy co? Vy jste se nepojistil, hotovost nějakou už nemáte, a dostanete se do krize. Nevím – nezaplatíte nájem nebo něco a může to mít poměrně dalekosáhlé důsledky.

Takže to byly mé otázky, ale zejména mě zajímá záporný úrok a samozřejmě ta druhá otázka, jestli si myslíte, že existuje nějaký ekonomický způsob, jak zlikvidovat nejen dluhy států, ale zlikvidovat i dluhy lidí. Protože jestli jsou průměrná rodina, oba pracují a jejich dluh je 2 500 000 Kč, tak je skoro jisté, že oni ho nikdy nesplatí. Stejně je skoro jisté, že se ČR nikdy nedostane ke splácení jistiny, akorát se bude ministr financí chlubit, jak to výborně teď dělá. Dokonce to vede k tomu, že kraje si berou i úvěry, které nepotřebují, že přece jenom blázen by si nevzal ten úvěr, když je to teď tak výhodné. Myslím si, že je to cesta do pekel, a proto bych chtěl i vaše odborné stanovisko, jak může tato situace v budoucnu dopadnout. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji vám a táži se, kdo se ještě hlásí do rozpravy? Protože se nikdo nehlásí, rozpravu končím.

Ptám se pana navrhovatele, jestli chce se vyjádřit k rozpravě? Prosím, pane guvernére.

Jiří Rusnok:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Chtěl bych poděkovat panu předsedovi výboru za milá slova na naši adresu a samozřejmě teď odpovím panu místopředsedovi Kuberovi v rámci svých schopností a možností snad vyčerpávajícím způsobem, jak to bude možné. Ale ne samozřejmě tak, abych vás tady zdržel příliš dlouho. On totiž otevřel řadu velmi zásadních otázek, ale některé z nich jsou skutečně velmi aktuální i z pohledu naší agendy, a myslím, že i celospolečensky.

Tak pokud jde o ty záporné úrokové sazby. Ano, sdílím s vámi pocit jisté frustrace z toho, že jsme se dostali až tak daleko, že dnes tedy reálně existují i záporné úrokové sazby, nicméně naštěstí Česká republika v tomto kontextu je ještě pořád víceméně normální zemí, protože jak naše sazby – tím myslím ty základní úrokové sazby, které stanovuje centrální banka – jsou byť velice v malém procentu, ale jsou kladné, tak sazby u nás na retailovém i korporátním trhu jsou v zásadě také kladné, byť uznávám, velmi nízké. To, že jsou obecně nízké, je dáno tím, jak je nastavena měnová politika, která reagovala na předešlou krizi.

U nás kombinací těch nízkých úrokových sazeb, které však nikdy neklesly do záporu, a použitím toho kurzového závazku ve většině zemí vyspělých v podstatě buď zápornými úrokovými sazbami, tak jak je dneska můžeme vidět ve Švýcarsku, v Dánsku, ve Švédsku, de facto i v eurozóně, protože základní depozitní sazba eurozóny je záporná, tak oni ještě kromě toho používali to tzv. kvantitativní uvolňování, tj. nákup aktiv od veřejných i soukromých držitelů, zejména dluhopisů, jak státních, tak nestátních vydavatelů.

U nás ten problém, který vy jste zmínil, o kterém víme, to znamená, že velcí vkladatelé, čili většinou korporace nebo nějaké veřejnoprávní korporace, jsou penalizováni zejména koncem roku za vysoké zůstatky na svých depozitních účtech, spočívá, resp. je vyvolán tím, že jistá legislativa, která vyplynula z evropské legislativy, která se týká tvorby toho tzv. garančního fondu, do kterého banky dnes přispívají vedle Fondu pojištění vkladů, ten je v zásadě u nás naplněn z minulosti, tak teď se hlavně přispívá do toho garančního fondu, který bude případně použit, doufáme, že nebude potřeba ho použít, kdyby bylo nutno nějaké systémově významné banky sanovat, tak ten odvod do toho fondu se podle evropské směrnice a evropských nařízení BRRD a dalších, Bank Recovery and Resolution Directive, se stanovuje podle ultima roku, to znamená 31. prosince, podle určitým způsobem klasifikovaných depozit. To znamená, banky, když mají velká depozita toho 31. 12., tak potom mají o něco větší odvod do tohoto fondu. Tomu se samozřejmě snaží banky vyhnout, a proto penalizují ty velké vkladatele. Bohužel, problém je v tom, že to je legislativa evropská, která byla takto postavena, pro nás dost nerozumně, protože u nás by bylo rozumné mít třeba průměr roku nebo nějaký jiný ukazatel, který by neovlivňoval toto chování bank, nicméně, to jaksi je dáno, na tom se teď momentálně nedá asi nic změnit, protože navíc prakticky neznáme jiné země, možná snad do jisté míry Slovensko v EU, které by to trápilo, protože ve většině evropských zemí je ta likvidita bankovního sektoru spíše mnohem nižší než u nás, do jisté doby byla dokonce nedostatečná. Takže oni byli rádi za každé depozitum. Nevadilo jim, že se podle toho bude stanovovat tento odvod.

My o tomto problému víme, upozorňujeme na něj tvůrce legislativy, to znamená ministerstvo, ale jak říkám, je to evropská legislativa, navíc jsme v tom problému do jisté míry osamoceni, takže naštěstí pro veřejné instituce, jako jsou obce, existuje tady ta, řekněme, záchrana v podobě přesunu části těch prostředků aspoň na jistou dobu do centrální banky, kde samozřejmě tento problém neexistuje. Pro soukromé, velké vkladatele takový problém bude existovat i nadále. Pravděpodobně, dokud naše sazby nepůjdou dále nahoru, což naše měnová politika předpokládá, pokud bude vývoj takový, jako zatím vypadá, jak ho předpovídáme na to nejbližší období roku, roku a půl, tak naše sazby půjdou nahoru. S tím by postupně měly jít nahoru i ty sazby komerční. Tento problém by měl být menší podstatně, nicméně, do jisté míry bude existovat pořád, protože ten mechanismus toho odvodu do toho garančního fondu tam zůstane. Ty komerční banky samozřejmě nebudou chtít, aby jim tam narůstaly ty zůstatky, zejména v tom období prosince a přelomu roku.

Pokud jde o hypotéky, já s vámi velice souhlasím. My jsme v rámci snahy o novelizaci zákona o České národní bance se snažili získat poměrně silnější nástroje pro limitaci chování bank v oblasti nabízení hypotéčních úvěrů drobným klientům, čili těm retailovým. Zatím používáme v této oblasti naše doporučení. Samozřejmě, ta se vymáhají hůře. Ale musím zaklepat, že naprostá většina bank, jak se ukazuje, poslední čísla naše za to období 3. čtvrtletí a posledních měsíců ukazují, že tady je výrazné zlepšení, že se do jisté míry ten hypotéční boom generovaný na jedné straně, zejména tedy dostupnými úvěry, zpomalil nebo zastavil dokonce, protože ta naše doporučení jsou vesměs respektována. Bohužel, ten legislativní proces, který by nám dal, tak jako i v jiných zemích se to už stalo, v Rakousku, dílčím způsobem v Německu, už dříve na Slovensku a v dalších, dal do ruky silnější nástroje pro ochranu finanční stability, jsme neuspěli v Poslanecké sněmovně s tím odkazem na to, že bychom tím omezili dostupnost vlastnického bydlení, což považuji stejně jako vy za falešné, protože málo platné nám bude vlastnické bydlení, které bude jenom na dluh, a při první finanční krizi to všechno skončí nejenom tragédiemi těch rodin zadlužených, ale samozřejmě také nestabilitou bankovního sektoru, což by nás mohlo stát mnoho peněz a nepříjemných, řekl bych, nákladů.

Takže my budeme dál důsledně tuto novelu prosazovat v příštím legislativním období, budeme samozřejmě v rámci svých možností ten nárůst tlumit na té straně poptávky těmi doporučeními plus kapitálovými přirážkami, tak jak už to bankám předepisujeme, na druhé straně, my nechceme zadusit bankovní úvěrový trh v oblastech ostatních, zejména úvěry pro podniky, ale i jiné úvěry pro domácnosti, než jsou hypotéky. Žádné nezdravé tendence nejsou zatím. Takže, byla by škoda, nemít ty jemnější nástroje, které jsme navrhovali spolu s ministerstvem financí v té zatím nedokončené novele.

Samozřejmě, ta situace na trhu, kdy nám extrémně rostou ceny nemovitostí, což je vyvoláno jednak tou velkou poptávkou, kterou se snažíme na té úvěrové straně zdrojů tlumit, ale je to také u nás bohužel vyvoláno poruchami v té nabídce, což je zejména problematika stavebního řízení ve větších městech atd., tak samozřejmě vede k tomu, že ty ceny nemovitostí jsou, řekněme, neoprávněně vysoké ve vztahu k jiným ekonomickým číslům, ve vztahu k příjmům domácností atd. Vede to k tomu, že to vyžaduje pak větší zadluženost těch domácností a o to rizikovější samozřejmě ta budoucnost v tomto směru může být. A všechny krize v poslední době měly většinou blízko k těmto oblastem finančního trhu. Vzpomeňme tu americkou. Samozřejmě, jejich zárodky vznikají právě v těchto dobrých dobách.

Tak, poslední tam byla otázka na hotovost. My žádným způsobem neovlivňujeme... My se chováme vůči penězům, které jsou k dispozici pro účastníky finančního trhu, to znamená jak ty institucionální, tak ty drobné, my se k nim chováme z hlediska jejich formy zcela neutrálně, čili my v žádném případě neomezujeme dostupnost hotovosti, dostupnost hotovosti nebo její používání je někdy možná omezována jinými normami, které ovšem mají jistě své odůvodnění, to znamená ochrana před praním špinavých peněz a financováním terorismu atd. To je pochopitelné. Ale není to vedeno nějakou snahou centrální banky omezovat hotovost. Mohu vás ujistit, že hotovost je a bude v ČR jaksi vždy k dispozici v požadované kvalitě. Je to jeden z našich klíčových úkolů. My takto na to hledíme, nejsme ti, kteří, je to spíš teoretická diskuse, i když v některých zemích samozřejmě velmi pokročilá praxe, by nějak tlačili nějakou regulatorikou omezování té hotovosti, protože to má složité konsekvence, řekl bych, ekonomické, morální, právní atd. Není to tak úplně jednoduché, zvláště v době, ve které žijeme, jejímž jedním z příznaků zvláštností, té doby, je to, s čím jste začal, například záporné úrokové sazby. Čili v tomto kontextu samozřejmě hotovost zůstane zachována a bude jaksi k dispozici, tak jak má být. Nemluvím teď, jak říkám, o tom omezování, které může souviset s ochranou proti těm negativním jevům, jako je praní peněz atd.

Asi tolik, abych... Ale samozřejmě jsem schopen doplnit, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane guvernére, za vaše vyjádření. Prosím nyní pana zpravodaje garančního výboru, aby zhodnotil průběh rozpravy.

Senátor Jan Hajda:  Do rozpravy se přihlásil jeden senátor se 3 dotazy, které byly panem guvernérem zodpovězeny. Měli bychom hlasovat o materiálu - vzít na vědomí.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ano, děkuji vám, návrh usnesení už jste nám předložil, takže budeme hlasovat o návrhu vzít materiál na vědomí. Můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme nyní hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl senátor Jan Hajda. Aktuálně je přítomno 60 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 28 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 53, proti bylo 0. Návrh byl přijat. Děkuji panu guvernéru České národní banky i panu zpravodaji. Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 212/2009 Sb., kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik, ve znění zákona č. 121/2012 Sb.

Tisk č. 199

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 199. Návrh uvede poslanec Vladislav Vilímec, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Je zde, prosím? Pardon. (Vladislav Vilímec: Už jsem zde.) Vítám vás, pane poslanče. Přišel jste z neočekávané strany, promiňte.

Poslanec Vladislav Vilímec:  Děkuji, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych uvedl obsahem nevelký, leč potřebný návrh novely zákona o zmírnění majetkových křivd občanům ČR za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi.

Ten původní zákon byl přijat v roce 2009. Cílem tohoto zákona bylo odškodnění všech českých občanů, kteří v souvislosti s válečnými událostmi a po válce i postoupením území Podkarpatské Rusi tehdejšímu Sovětskému svazu přišli o majetek na Podkarpatské Rusi.

Na základě zákona sice v roce 54 bylo poskytnuto jakési odškodnění, v 60. a na začátku 70. let bylo celkem vyplaceno asi 13 424 000 korun československých, ta náhrada jednak nebyla adekvátní, a dokonce byla mnohem nižší, než tehdy Sovětský svaz poskytl za účelem odškodnění.

Nakonec ten návrh z roku 2009 byl napříč politickým spektrem přijat, ale ukázalo se při aplikaci toho zákona, že úplně nebylo dobře zvoleno období, ve kterém oprávněné osoby zanechaly majetek na Podkarpatské Rusi, takže aktivitou Senátu na základě senátního návrhu novely zákona bylo toto napravit.

Od počátku, já nebudu dlouhý, protože ona ta novela není nijak obsahově dlouhá nebo velká, ale na začátku projednávání tohoto odškodňovacího zákona i v tom roce 2009 se vedla poměrně složitá debata, zda oprávněné osoby, vedle již nežijících tehdy vlastníků, mají být pouze děti, nebo v posloupnosti i další generace. Zafixování oprávněných osob na děti, vedle nežijících vlastníků, se ukazuje jako velký problém už z toho důvodu, že ne všechny děti se dožily vůbec možnosti podat žádost o náhradu škody.

Z toho důvodu skupina pěti poslanců opět napříč politickým spektrem podala poslanecký návrh novely zákona. Ten návrh v té původní podobě předpokládal rozšíření oprávněných osob na vnuky, aby tady nedocházelo k nějakému znevýhodnění těch potomků, kteří za stávajícího znění vzhledem k úmrtí jejich rodičů nemohli o odškodnění požádat. Jsem přesvědčen, že to by mělo být v daném případě naším konečným cílem, považuji to za smysluplnou a legitimní koncovku těch případů, které se staly na Podkarpatské Rusi před více než 70 lety.

Nakonec ale po dlouhém projednávání v Poslanecké sněmovně ten návrh zákona byl projednáván dva roky a sedm měsíců. Nakonec byla podpořena jen taková minimalistická varianta úpravy, která řeší alespoň ty případy, kdy oprávněná osoba se dožila možnosti podat žádost, tedy děti těch původních vlastníků, žádost podali, ale v mezidobí zemřeli.

Stávající znění zákona je v takovém případě velmi tvrdé a v zásadě neumožňuje odškodnění vyplatit. Konkrétně, aspoň podle údajů ministerstva vnitra, se to týká 37 případů. To sice není velký počet, ale na začátku roku 2015, kdy jsme to podávali, těch případů bylo ještě méně. Takže je vidět, že tento problém nelze přejít, demokratický stát by se měl vůči lidem, kteří prošli složitým obdobím, dramatickými příběhy, zachovat seriózně.

Z toho důvodu, ač se jedná pouze o malou výseč nastíněných problémů, bych vás požádal o podporu návrhu zákona vzešlého z Poslanecké sněmovny.

Chtěl bych také uvést, že nakonec návrh zákona v té minimalistické podobě, v té omezené podobě, byl schválen 88 poslanci, nikdo nebyl proti. Ke schválení oné původní širší varianty scházelo dle záznamu z hlasování 19 hlasů na plénu Poslanecké sněmovny.

Chtěl bych zároveň poděkovat za vstřícnost, kterou vůči poslaneckému návrhu zákona projevuje jak garanční ústavně-právní výbor, tak i VVVK. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal VVVK, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 199/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Jermář. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 199/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Větrovský, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové. Já si myslím, že pan poslanec Vilímec mi parádně ulehčil práci, protože v podstatě tady návrh zákona představil úplně vyčerpávajícím způsobem. Jde tedy skutečně o zákon, kterým se zmírňují majetkové křivdy občanů ČR za nemovitý majetek, který museli občané ČR zanechat na území Podkarpatské Rusi.

A tudíž se jedná o zákon restituční, kdy se bavíme o odčinění majetkových křivd z minulosti a o snaze o jejich napravení, respektive zmírnění těchto křivd. Pan poslanec tady také uvedl, že k nápravě těchto křivd již docházelo za minulého režimu. Jakým způsobem bylo využito této možnosti, také uvedl, takže v současné době před námi je návrh zákona, který je skutečně naprosto minimalistickou variantou. Jedná se tuším o 37 oprávněných osob, které by mohly žádat, když rozšíříme okruh oprávněných osob, tak, jak je navržen v návrhu zákona.

Pro korektnost musím uvést, že jako zpravodaji mi přišel dopis od jakéhosi náměstka ministra vnitra, jehož jméno si nepamatuji, protože on se mnou napřímo nehovořil, na to byl malý chlap, ale posílal za sebe nějakou svou asistentku, která mi přeposílala stanovisko ministerstva vnitra. A kde tedy nejzajímavější, kromě toho, že jsou zásadně proti, bylo to, kde tvrdí, že iniciátorem novely zákona je dle názoru právě té asistentky pana nejmenovaného náměstka jakási advokátní kancelář, která je ve spojení se Společností přátel Podkarpatské Rusi. My jsme se s panem poslancem shodli, že ani jeden z nás není ve spojení s touto advokátní kanceláří, takže tato informace je naprosto irelevantní. Ale pro objektivitu říkám, že ministerstvo vnitra takovéto stanovisko zaslalo.

Já na závěr, abych nezdržoval, pouze poděkuji panu poslanci Vilímcovi za to, že se této agendy ujal. A seznámím vás s usnesením ústavně-právního výboru, které říká, že ústavně-právní výbor, jakožto tedy výbor garanční, doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A já vás o to velmi prosím, děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy. Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor Jaromír Jermář? Přeje si vystoupit, mikrofon je váš, pane kolego.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové. I já tu mám usnadněnou úlohu, protože pan poslanec nás zde podrobně seznámil s tímto zákonem. Já bych zde jenom připomněl, že v roce 1958 tehdejší Sovětský svaz nám právě na to odškodnění poslal dost velkou částku, téměř miliardu tehdejších československých korun. A z toho ani postupně tato částka nebyla vyplacena v dnešní hodnotě.

Takže i já se připojuji k tomu, abychom podpořili tuto minimalistickou verzi a do budoucna bych si přál, abychom podpořili ty ostatní, kteří nestačili požádat děti a jejich potomci na to nárok nemají. Takže za to bych se přimlouval, abychom do budoucna nějakým způsobem i tuto skupinu do toho zahrnuli. Myslím si, že náš stát v ostatních restitučních nárocích byl podstatně benevolentnější.

A nyní už k návrhu usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Je to 78. usnesení ze 4. října. A tam jsme jednomyslně schválili toto usnesení, kde doporučujeme Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určili zpravodajem pro dnešní schůzi Senátu mě a pověřili jsme předsedu výboru pana Zdeňka Papouška, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Takže ještě jednou vás prosím o podporu tohoto zákona.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji vám, pane kolego. A táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím a otevírám tímto obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tímto končím.

Asi se tázat pana navrhovatele či pana zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě nemá moc velký význam. Děkuji vám. A budeme hlasovat o jediném návrhu, a to je schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Dávám znělku, která nás svolá k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně v sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 29. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 29 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 47, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

Gratuluji, pane poslanče, a děkuji vám. Tímto končím projednávání tohoto bodu. Předpokládám, že pan kolega Jiří Oberfalzer se omylem přihlásil? Děkuji vám.

Dalším bodem návrhu je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 183/2017 Sb.

Tisk č. 195

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 195. Vítám pana poslance Víta Kaňkovského a prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane poslanče, dobrý den.

Poslanec Vít Kaňkovský:  Dobré dopoledne, vážený pane... Odpoledne tedy, už je odpoledne. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vás seznámil s důvody, proč se na základě reakce odborné veřejnosti na účinky zákona č. 268/2014 Sb. a po poměrně široké diskuzi se zástupci odborných společností, konkrétně České společnosti pro zdravotnickou techniku a České společnosti biomedicínského inženýrství a informatiky, ale také po diskuzi s pracovníky z praxe, zejména techniky z nemocnic, ale i z privátní sféry, přistoupil k přípravě novely tohoto zákona.

Cílem je změnit některé problematické ustanovení, která se týkají servisů a instruktáží u zdravotnických prostředků, které byly schváleny při projednávání zmíněného zákona v roce 2014. Tato ustanovení totiž dávají zdravotnickým zařízením povinnost provádět servis, tedy opravy a bezpečnostně technické kontroly u zdravotnických prostředků – a je potřeba zdůraznit, že v tomto případě jde hlavně o zdravotnické přístroje – výhradně prostřednictvím výrobců a distributorů. Ještě větším problémem je pak tentýž požadavek u instruktáží. Tedy kdy proškolení nového zdravotnického pracovníka pro práci s konkrétním přístrojem mohou v současné dikci zákona provádět pouze zástupci výrobců a distributorů.

Pokud si uvědomíme počet zdravotnických přístrojů ve zdravotnických zařízeních a významnou fluktuaci pracovníků, jistě si dokážeme představit, jak velký problém pro zdravotnická zařízení je vyhovět tomuto zákonu. V reálu to pak znamená, že zdravotnická zařízení často nedokážou tyto požadavky naplnit. A vím z kuloárů, že celá řada zdravotnických zařízení zřejmě z finančních a personálních důvodů zákon nemůže naplnit.

Je potřeba také hovořit i o finančních nárocích, které toto ustanovení, nebo tato ustanovení na zdravotnická zařízení mají. A netýká se to jenom nemocnic, ale i privátních zařízení a zdravotnické záchranné služby. Předložená novela proto v prvé řadě chce zjednodušit poskytovatelům zdravotních služeb zajištění instruktáží pro práci se zdravotnickými prostředky. Vzhledem k velké obměně pracovníků je právě tato oblast v dikci zákona pro zdravotnická zařízení nejvíce zatěžující. Každé zdravotnické zařízení během roku přijímá, zvlášť lůžkové, celou řadu pracovníků. A ti pracují někdy s desítkami zdravotnických prostředků, přístrojů. Pokud bychom měli dodržet dikci zákona, tak by na každý jednotlivý zdravotnický prostředek měl pracovníka proškolit zástupce výrobce nebo distributora.

Nově bychom se v případě schválení této novely vrátit k dřívější praxi, která dávala možnost proškolit nové zaměstnance pro práci se zdravotnickými prostředky prostřednictvím pověřené kompetentní osoby přímo ze zdravotnického zařízení. Což může být např. biomedicínský inženýr v nemocničním zařízení. Novela ale přináší také změny v provádění servisů, tedy bezpečnostně technických kontrol a oprav, kdy bude nově možno zplnomocnit k této činnosti i jiné subjekty než výrobce a distributory, a to včetně zaměstnanců zdravotnických zařízení, např. právě na postup biomedicínských inženýrů, pokud získají pověření od výrobce.

Přitom ale odborové požadavky na pověřené osoby zůstanou stejné, jaké jsou kladeny na zástupce výrobců. V žádném případě proto nehrozí, že by došlo ke snížení kvality těchto činností a ohrožení bezpečnosti pacientů či personálu, který s přístroji pracuje. Touto úpravou dojde k finančním úsporám na straně poskytovatelů zdravotních služeb. Připomínám, že u nemocnic jde o stovky, u větších nemocnic o tisíce zdravotnických přístrojů a dalších zdravotnických prostředků. Úprava ale také pomůže i fungování zdravotnické záchranné služby a v neposlední řadě i ambulantnímu sektoru včetně privátních ambulancí, protože dneska se moderní medicína už bez přístrojů ani v této oblasti neobejde.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovoluji si vás zdvořile požádat, abyste podpořili tuto novelu zákona o zdravotnických prostředcích. Dosáhneme tím zjednodušení provádění instruktáží i zdravotnických prostředků, ale i části servisních činností tak, abychom na jedné straně zajistili maximální bezpečnost pacientů a obsluhujícího personálu a na straně druhé nekladli zbytečně vysoké ekonomické, ale i personální nároky na zdravotnická zařízení. Jde o konkrétní opatření, která ulehčí provoz našim zdravotnickým zařízením a ušetří jim nejen finanční prostředky, ale také lidské síly.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji vám za pozornost a budu rád za vaši podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji vám, pane poslanče, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Přijaté usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 195/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Dernerová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Dobré odpoledne, pane poslanče, kolegyně, kolegové.

Má zpravodajská zpráva k návrhu zákona, který předkládá pan poslanec Vít Kaňkovský, senátní tisk č. 195. Návrh zákona byl sněmovně předložen 3. února 2017, včetně návrhu, aby sněmovna s navrhovaným zákonem vyslovila souhlas již v 1. čtení. Vláda na své schůzi 27. února 2017 vyslovila souhlas s návrhem, proti návrhu na vyslovení souhlasu v 1. čtení byla vznesena námitka poslaneckými kluby ODS, TOP 09 a Starostové. V 1. čtení ve sněmovně 26. května 2017 byl návrh zákona přikázán k projednání do výboru pro zdravotnictví. A zároveň to byl výbor garanční. Byla zkrácena lhůta pro projednání návrhu zákona ve výborech o 40 dnů. Výbor pro zdravotnictví návrh zákona projednal s usnesením č. 249 ze 14. června 2017. Doporučil sněmovně, aby s vládním návrhem zákona vyslovila souhlas. Při 2. čtení 13. července 2017 byly k návrhu zákona podány 4 pozměňovací návrhy. A 3. čtení, 8. září 2017, byl návrh zákona schválen, ve znění dvou pozměňovacích návrhů. Z přítomných 133 poslanců pro návrh hlasovalo 127 a nikdo nebyl proti.

K vlastnímu obsahu. Takže navrhovaná novela se snaží z mého pohledu velmi správně uvolnit stávající striktní nařízení v případě provádění instruktáží u zdravotnických prostředků. Stávající praxe provádění instruktáže pouze osobou poučenou přímo výrobcem je velmi omezující pro nemocnice a některým firmám otevřela možnost značného přivýdělku za provádění instruktáže nových pracovníků. Provádět instruktáže a servisní školení bude mít možnost větší množství osob. Sníží se náklady dodavatelských firem, jak říkal pan poslanec, u poskytovatelů zdravotní péče. Předpokládá se tedy úspora nákladů na straně poskytovatelů.

Zákon stanoví, že vedle výrobce může rozsah školení v oblasti oprav příslušného zdravotnického prostředku nově provádět také osoba pověřená výrobce, popřípadě zplnomocnění zástupce daného výrobce nebo jím pověřená osoba. Zároveň se zrušuje povinnost zajistit u pracovníků provádějících opravdu zdravotnického prostředků jejich školení výhradně výrobcem nebo osobou autorizovanou. Současná úprava se ale netýká zdravotnických prostředků vyšších tříd, na kterých se provádějí intervenční výkony. Tam může provádět školení pouze výrobce nebo autorizovaná osoba. Novela mění terminologii. Místo pojmu „odborné údržby“ se zavádí pojem „bezpečnostně technická kontrola“. A o ten termín jsem trošku více vedla diskuzi s panem navrhovatelem. Objasnili jsme si, že problém to není, ani pro mě, ani pro ty, kteří budou provádět ty opravy, kontroly.

Výhrady na senátní legislativy byly předkladatelem také objasněny, takže doporučuji schválit návrh zákona, ve znění postoupeném sněmovnou. Na schůzi výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, a to 9. schůze, konané 10. 10. 2017, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích, a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 183/2017 Sb., senátní tisk č. 195, po odůvodnění poslance Víta Kaňkovského a dr. Toma Filipa, náměstka ministra zdravotnictví ČR, zpravodajské zprávě senátorky Aleny Dernerové a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajkou mě a pověřuje místopředsedu výboru senátora Jiřího Voseckého, aby tato usnesení předložil předsedovi Senátu Milanu Štěchovi.

To znamená, je tady jediný návrh, schválit tento návrh zákona, postoupený Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji vám, paní senátorko, a prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Hlásí se pan Kantor. Ne. Není to k tomu? Takže nikdo nenavrhuje se tímto návrhem se nezabývat. Hlásíte se do obecné rozpravy, předpokládám. Dobře. Takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se první přihlásil pan senátor Lumír Kantor. Prosím, pane senátore.

Senátor Lumír Kantor:  Pane místopředsedo, pane poslanče, milé kolegyně a vážení kolegové.

Já jenom právě, paradoxně s tím, co se teď stalo, že bych dal návrh zákonem se nezabývat. To vůbec, naopak bych doporučoval schválit, protože nám to přinese v nemocnicích mnoho úspor, jak finančních, ale hlavně lidských. A ono má logiku ten zákon v tom, že teď v posledních letech vznikl jakýsi nový obor biomedicínský inženýr. A to jsou vysoce kvalifikovaní lidé. A třeba ještě před deseti lety se o nich nedalo vůbec ani uvažovat. Takže tito lidé se věnují konkrétním přístrojům na tom školení atd.

Čili pro mě ten zákon zapadá do kontextu doby, do jejích potřeb. Takže to jsem jenom chtěl říct a požádat vás o podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji vám, pane kolego. A jako další se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Jaroslav Malý. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Malý:  Pane předsedající, pane poslanče, paní a pánové, berte moje přihlášení a přednášení o přihlášení kolegy Kantora jako určitou nedočkavost do obecné rozpravy, protože na tuto novelu jsme skutečně velmi netrpělivě čekali a konečně je tady. Já bych chtěl poděkovat panu poslanci Kaňkovskému, že ji předložil. Protože tak, jak to řekl ve svém doporučení, ta novela nám nejen usnadní práci v nemocnicích, ale u nás ve fakultní nemocnici bude znamenat úsporu několika desítek milionů korun. Což je docela podstatná věc a já budu hlasovat oběma rukama pro tuto novelu. A prosím vás, abyste aspoň jednou rukou hlasovali také.

Jedná se o typický příklad odplevelení některých zákonů. My víme, kdo to tam dal, já ho tady nemůžu jmenovat, ale prostě víme, kdo to tam dal, a byla to chyba. Čili tato novela to odstraňuje. Děkuji a prosím o vaši podporu pro tento návrh.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji vám, pane kolego, a jako další do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Žaloudík:  Asi jenom velmi stručně, protože asi budeme všichni potvrzovat, ale já bych trošku z jiného úhlu, aby nevznikl pocit, že se tady omezuje odbornost nebo něco takového. Je to skutečně o tom, že když budete mít doma sekačku, s kterou děláte 10, 15 let a pak budete sekat s tou sekačkou, tak na to nepotřebujete experta od té firmy, co ty sekačky vyrábí. Notabene když víte, kde na té zahradě máte kde jaké zákoutí, kde to bere a kde ne a kde je kamení. Tak si myslím, že tak jak ne biomedicínští inženýři, ale i ti, co pracují s gastroskopy, lineárními urychlovači, rentgeny umí sami svůj personál dobře proškolit a tam, kde by si nebyli náhodou jistí, tak samozřejmě jako servisní techniky umí pozvat experty.

Poznámka na závěr, prosím vás, my v tom zdravotnictví paradoxně umíme fungovat a běžet docela solidně, teď jsme na 6. místě v European Consumer Index, ještě před státy velmi váženými. A to i když si dáváme koule na nohu. My si je tam umíme navěšovat a pořád ještě běžíme. Tak toto je ustřižení jedné té koule, poběží se nám lépe, nikdo nám to nenařídil, způsobili jsme si to sami. A já jsem na výboru navrhl, abychom si založili zelenou složku, kam budeme vkládat všechny odplevelovací návrhy, kterými jsme si kdysi zaplevelili a teď si to radostně budeme odplevelovávat. A tam si do té složky to budeme dávat a vždy, když budeme v depresi, tak se na to podíváme a řekneme, že naše zákonoberná aktivita má smysl. Aspoň takový jako naše zákonodárná aktivita. Já se za to velice přimlouvám. Prosím vás, hlasujte, uděláte mi radost, když budete pro. A děkuji panu poslanci Kaňkovskému.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji panu senátorovi za jeho výzvu. Jako další do obecné rozpravy se přihlásil pan Ladislav Václavec.

Senátor Ladislav Václavec:  Dobrý den, kolegyně, kolegové, mně také nezbývá, než se přidat, protože pracuji jako ředitel dvou krajských příspěvkových nemocnic. Ten zákon, který vznikl v roce 2014 a nabyl účinnosti od roku 2015, nám nejenže zkomplikoval život v tom, že jsme prakticky nebyli schopni dělat a soutěžit servis, ale jen ukážu na příkladu Opavy, o kolik navýšil cenu těch přístrojů, kterých se to týká. Do té doby jsme platili zhruba 2,9 mil. Kč ročně za tu skupinu přístrojů, kde jsme to mohli dělat. Pak nám to zase zvýšili skokově výrobci na 5,6 mil., což je nějakých 80 %. V nemocnici v Krnově, která je menší, to z 2,5 mil. skočilo na 3,8 mil., takže zase více než 50, 60 %. Tak také bych se pro tu praxi přimlouval za schválení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. A protože se nikdo další do obecné rozpravy nehlásí, obecnou rozpravu tímto končím. Táži se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě? Nechce, děkuji. Paní garanční zpravodajka? Ta využije svého práva, prosím.

Senátorka Alena Dernerová:  Já děkuji za pozitivní příspěvky a myslím, že to odhlasujeme všichni pozitivně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. Byl podán jediný návrh, a to návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Nežli dám znělku, tak optickým pohledem bych se vás dovolil odhlásit. Takže dávám znělku. Prosím, podívejte se, jestli každému svítí modré světélko u vaší hlasovací karty, protože tam máme 29 přihlášených, a to si myslím, že je nás tady víc. Počkám, až se nám počet ustálí. Dobře. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Jste odhlášen, pane kolego? Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 30 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 48, proti bylo nula. Návrh byl přijat. Já vám blahopřeji, pane poslanče, a děkuji vám. Děkuji také paní zpravodajce a končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Balíček dokumentů ke vzdělávání

Tisk EU č. K 052/11

Tisk EU č. K 053/11

Tisk EU č. J 054/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 052/11, K 053/11, J 054/11 a tisky číslo K 052/11/01, K 053/11/01 a J 054/11/01. Vítám tady pana ministra školství, mládeže a tělovýchovy, pana Stanislava Štecha. A prosím, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Stanislav Štech:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, Štecha tedy. (Štecha, pardon, promiňte, omlouvám se.) Mám skvělý vztah k panu předsedovi Štěchovi, ale opravuji. Dovolte mi, abych uvedl stručně tři rámcové pozice k evropským tiskům, které byly Evropskou komisí představeny koncem května 2017. Jedná se o dvě sdělení a jedno doporučení.

EK vycházela při přípravě prvního sdělení, Rozvoj škol a vynikající výuka poskytující výborný start do života, z elementární myšlenky, že kvalitní vzdělání je výchozím bodem úspěšných profesních drah, že je nejlepší ochranou proti nezaměstnanosti a chudobě, podporuje osobní rozvoj, pokládá základy aktivního občanství atd. Členské státy EU ovšem často čelí zásadním problémům, jako jsou nedostatky v rozvoji kompetencí již při školním vzdělávání, školní vzdělávání, které ne vždy ve všech evropských zemích zajišťuje rovnost a sociální spravedlnost, nedostatečná reakce škol na rychlé tempo technologických a digitálních změn a další. Podle EK řešení těchto problémů vyžaduje reformy na úrovni členských států. Komise tedy v tomto sdělení v obecné rovině, a já bych si posteskl, až v příliš obecné rovině navrhuje výčet opatření, která mohou být pro členské státy užitečná a kde může podpora na úrovni EU pomoci při řešení zmíněných problémů. Jen namátkou, řeší se neustále kvalitní vzdělávání dostupné pro všechny. Řeší se podpora rozvoje klíčových kompetencí, řeší se vysoce kvalitní předškolní vzdělávání. Velký problém, kdy roste stále významně počet zemí zavádějících povinný poslední předškolní rok docházky právě proto, že se zjišťuje, že ty přechody, ty prerekvizity, které by měli žáci mít tak, aby hladce překonali ten kritický bod, ten prahový moment vstupu do školního vzdělávání, tak aby byl přeci jen na lepší úrovni než dosud. EK uvádí významně zlepšit podporu a motivaci pedagogů a jejich profesní rozvoj a další vzdělávání vázané na kariérní řád. Jak víte, velice brilantně jsme v této oblasti zabodovali. Důraz na digitální a podnikatelské dovednosti, na kreativní a inovativní myšlení a další a další.

V rámcové pozici Ministerstvo školství v zásadě obecně zaujímá pozitivní postoj, nicméně celkově je náš postoj neutrální, jelikož sdělení ve svém znění nabízí pouze nekonkretizovaný výčet plánovaných aktivit, iniciativ a opatření, kterými chce sama EK v budoucnu nějakým způsobem doplnit či podpořit opatření přijatá členskými státy. Obecně tedy MŠMT souhlasí s hlavními myšlenkami sdělení, vítá, že komise staví zlepšování a modernizaci vzdělávání mezi priority.

Jsme připraveni se aktivně podílet na diskusi, jakým způsobem tyto v tuto chvíli nekonkretizované aktivity dále rozpracovat. To je první sdělení.

Druhé sdělení je sdělení EK o obnoveném programu EU v oblasti vysokoškolského vzdělávání. EK konstatuje, že poptávka po vysoce kvalifikovaných pracovnících narůstá, ale mění se jejich zaměření. Např. samozřejmě i v EK se omílá tematika průlomu digitálních technologií, vzdělávání 4.0 a další. Podle EK bude do roku 2025 v Evropě polovina pracovních míst vyžadovat vysokou kvalifikaci s důrazem na schopnosti pracovat s komplexními informacemi, samostatně a kreativně myslet, využívat zdroje informací, uplatňovat tzv. podnikatelský přístup a účinně komunikovat. A že bude další poptávka po odbornících z oblasti vývoje špičkových technologií. Opět EK ve velmi obecné rovině navrhuje výčet opatření, která mohou členským státům pomoci v tomto úsilí. MŠMT tedy i ke druhému sdělení zaujalo v rámcové pozici neutrální postoj. A to ze zcela stejného důvodu jako v prvním případě. Nabízí se pouze nekonkretizovaný výčet plánovaných aktivit, kterými chce doplnit opatření členských států. I z pohledu tohoto textu očekáváme další diskusi s EK, na které jsme připraveni se aktivně podílet tak, aby tyto věci byly konkretizovány.

Jen namátkou body, které zaznívaly v debatě o navýšení financování vysokých škol. Vyjmenuji první priority, které jsou zdůrazněny v tomto sdělení. Strategická podpora učitelů vysokých škol. Zadruhé podpora studentů doktorských studijních programů a mladých začínajících výzkumníků a pedagogů. Rozvíjení programu Erasmus Plus směrem ke kvalitě, tedy nejen kvanta, měřit, kolik vyjelo, kolik přijelo, ale také co si skutečně přináší. Dále iniciativa na sledování uplatnění absolventů atd.

Třetí, a to už je doporučení, se právě týká toho posledního. A to je doporučení rady o sledování uplatnění absolventů. Jinými slovy, navazuje to na ten obnovený program EU v oblasti vysokoškolského vzdělávání a konkretizuje jedno z těch navrhovaných opatření. Cílem je zlepšit dostupnost informací o tom, co absolventi terciárního vzdělávání v EU dělají poté, co vzdělávání a svou přípravu zakončí. Tyto informace mohou být dle EK využity dále organizacemi, které studentům, kteří se hlásí, pomáhají informovaně se rozhodnout, co studovat. Dále jako zpětná vazba pro pedagogy a vedení vysokoškolských institucí jako jakýsi vstup pro korekci a koncipování akreditovaných vzdělávacích programů. A koneckonců pro decizní vládní orgány, pro rozhodování o tom, jakým způsobem vlastně ovlivňovat systémy vysokoškolského vzdělávání.

Byť se některá doporučení zdají být až velmi ambiciózní, víte, že máme velké problémy teď mimo, mě nebaví to číst vždycky, ty připravené. Tam my víme, že máme už minimálně 15leté úsilí, jak sledovat to, co ti absolventi vlastně dělají, jak se uplatňují. A nejsme schopni za 15 let jít za statistiky míry nezaměstnanosti těch absolventů. Nikoli zaměstnanosti a už vůbec ne kvalitativní analýzy zaměstnanosti, tedy zda a jak dlouho dělají to, co studovali, zda a jak dlouho pokračují alespoň v příbuzném a nebo se uplatňují někde jinde, což ne nutně musí být špatně. Ale my ty analýzy až dosud nemáme.

Co se týče konkrétních doporučení, ta základní sledování my v ČR máme. My sledujeme na té úrovni, jak jsem popsal, která je podle mě ne úplně uspokojivá, tak to děláme už několik let ať už v rámci evropského šetření Reflex a nebo i vlastní šetření, kdy analyzujeme počty lidí na trhu práce s terciárním vzděláváním, ale spíše jejich míru nezaměstnanosti v době do šesti měsíců, do dvou let atd. To ovšem není úplně dostatečné a myslíme si, že právě toto doporučení by nebylo špatné, kdyby se nějakým způsobem i na evropské úrovni při sdíleném know-how dokázalo promítnout a uplatnit tak, abychom třeba, a tím zakončím, nešířili bludy, které se v této zemi šíří. A pak jsme šokování ze statistik OECD. Např. že máme málo techniků a málo lidí, kteří sem směřují. Pak zjistíte, že dostaneme z OECD, že máme bezprecedentně moc a že máme 73 % dětí, které studují dejme tomu v profesní odborné přípravě, že máme nejvíce studentů vysokých škol, kteří jdou na technické školy, že máme nejvyšší počet absolventů těchto oborů. A problém je prostě někde jinde. Klasika, když jsou problémy, tak to vždycky skončí u školy nebo vzdělávání, že je tím vinna. A najednou zjistíme, že náš problém třeba není atrahovat další, motivovat bůhví jak za cenu velkých stamilionů, ale náš problém je prostě zamyslet se nad tím, jak kvalitně je ta příprava orientována, jak je zajištěna, aby nevypadlo 40 % studentů na technice ve 3. Semestru.

Myslím si, že tyto věci, kdyby ta doporučení byla opravdu kvalitně přenesena do našeho prostředí, tak by to bylo velice dobře. Čili MŠMT pozitivní postoj, souhlasí a myslíme si, že určitě tyto věci, které jsem zmiňoval, převzít a inspirovat se jimi by nebylo vůbec špatně. Tyto tři rámcové pozice byly schváleny na výboru pro EU na pracovní úrovni dne 4. července 2017, představeny na senátním výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice 20. září 2017. A senátnímu výboru pro záležitosti EU 4. října 2017. Oba tyto výbory přijaly usnesení nesoucí se zhruba v té linii rámcových pozic MŠMT. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane předkladateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. A přijal usnesení, které máte jako senátní tisky č. K 052/11/02, K 053/11/02 a J 054/11/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Eva Syková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, pan ministr tady velmi podrobně rozebral náplň všech těchto tří tisků. Já bych k tomu jen dodala, mám tady podrobnou zpravodajskou zprávu, ale opakovala bych v podstatě obsah těch dokumentů, které vám pan ministr představil. Jedná se tedy o balíček dokumentů ke vzdělávání. Zahrnuje tři dokumenty, dvě sdělení a jeden návrh doporučení rady. Sdělení Rozvoj škol a vynikající výuka poskytující výborný start do života se zaměřuje na školní vzdělávání. Komise v něm vymezuje tři hlavní oblasti, ve kterých je potřeba přijmout opatření a kde může podpora na evropské úrovni pomoci členským státům řešit aktuální problémy. Mezi tyto oblasti patří rozvoj lepších a inkluzivnějších škol, podpora učitelů a vedení škol a správa školních vzdělávacích systémů. Navrhovaná opatření komise uvedená ve sdělení o obnoveném programu EU v oblasti vysokoškolského vzdělávání se týká čtyř oblastí.

Zaprvé podpory odpovídajících dovedností absolventů vysokých škol, vytvoření inkluzivních systémů vysokoškolského vzdělávání, zajištění toho, aby vysokoškolské instituce přispívaly k inovacím. A začtvrté podněcování účinných a efektivních systémů vysokoškolského vzdělávání.

A předložený návrh doporučení rady vychází z nové agendy dovedností pro Evropu. To je senátní tisk č. 97/10, ve kterém se komise zavázala navrhnout iniciativu pro sledování absolventů terciárního vzdělávání. Dopodrobna to nebudu rozebírat, protože to tady velmi podrobně představil pan ministr.

Výbor pro záležitosti EU se tím zabýval, jak už bylo řečeno, na 15. schůzi dne 4. října. A po úvodní informaci Dany Prudíkové, náměstkyně ministra školství, mládeže a tělovýchovy, s přihlédnutím ke stanovisku výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a zpravodajské zprávě senátorky Evy Sykové a po rozpravě přijal následující usnesení. Výbor si je vědom, že předložená sdělení představují obecné komunikační dokumenty, na jejichž základě probíhá diskuse o dalších krocích EU v oblasti vzdělávání.

Připomíná, že opatření Evropské unie v otázkách vzdělávání by neměla směřovat nad rámec právně nezávazných doporučení s ohledem na podpůrnou koordinační a doplňující roli Evropské unie v dané oblasti.

Je toho názoru, že Komise v předložených sděleních správně identifikovala současné problémy vzdělávacích systémů v Evropské unii, zvláště pokud se týče nedostatků v rozvoji základních dovedností, přetrvávajících stereotypů a nedostatečně rychlé reakce škol na technologický a digitální vývoj.

Poukazuje zejména na to, že stěžejním předpokladem rozvoje školství je kvalitní výuka, jejímž jádrem jsou vysoce kvalitní, motivovaní a oceňovaní učitelé a že je důležité podporovat rovnost ve vzdělávání a dát žákům a studentům se znevýhodněním příležitost účastnit se hlavního vzdělávacího proudu.

Zdůrazňuje skutečnost, že ve srovnání s pomalou transformací vzdělávacího systému probíhá velmi rychle vývoj znalostní společnosti a trhu, a proto je klíčové rozvíjet obecné průřezové dovednosti spíše než centrálně přijímat rozhodnutí týkající se podpory konkrétních oborů.

Zdůrazňuje význam autonomie vysokých škol v rámci organizace výuky a jejich odpovědnost za rozvoj kvalitního vzdělávání.

Zastává názor, že systematický sběr údajů o absolventech a jejich uplatnění po celé Evropské unii vyplývajících z návrhu doporučení Rady může být základem pro vznik platformy pro výměnu informací a dobré praxe, avšak analýza těchto údajů musí zohlednit rozdíly ve vnitrostátních vzdělávacích programech. A proto by se neměla zaměřovat na porovnávání úspěšnosti absolventů z různých členských států.

Doporučuje, aby dotčení jednotlivci a instituce, střední a vysoké školy, zájemci o studium, absolventi a podniky měli odpovídající přístup k podrobným výstupům šetření o uplatnění absolventů podle návrhu doporučení Rady.

Žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto usnesení a o dalším vývoji projednávání.

Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, paní senátorko, a prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů. Materiály také projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj pan senátor Jiří Oberfalzer. Nepřeje. Děkuji vám, pane senátore, a otevírám rozpravu. Jako první se do rozpravy přihlásil pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Podporuji navržené usnesení evropského výboru, sám jsem pro něj samozřejmě hlasoval. Jenom bych chtěl v rozpravě zmínit to, že přece jen si tam trošku žádáme něco, co není úplně snadné obdržet, když to tak řeknu. Jakmile se totiž začnou údaje o absolventech shromažďovat napříč s Evropskou unií, nevyhneme se tomu, že budou použity pro mezinárodní srovnání. To, že s tím je problém, že srovnávat úspěšnost absolventů v zaměstnání v situacích, kdy vzdělávací systémy jsou odlišné, tak systémy sociální podpory, ohledně pracovního trhu jsou pak odlišné, může nám to opravdu z bezpečnosti dávat více nebo méně zavádějící výsledky s krásně přesnými daty.

Nicméně ohrazení se proti mezinárodnímu srovnání právě z těch důvodů, o kterých jsem stručně mluvil, bylo obsaženo už v našem stanovisku ke komunikačnímu materiálu Evropské unie, který jsme tady společně projednávali tuším někdy před prázdninami, a na toto jsme upozorňovali a varovali jsme před tím.

Srovnávání se nevyhneme ostatně i proto, že se dožadujeme toho, aby dotčení jednotlivci a instituce měli výsledky nebo údaje k dispozici a tím pádem i ti si to budou chtít porovnat s jinými institucemi.

Mluvím o tom zejména proto, že mám se snahami sledovat úspěšnost absolventů i konkrétní praktické zkušenosti a vím, že je to velmi netriviální záležitost zjistit, na jaký přesně časový úsek od momentu absolvování se díváme, a zase, jaký je osud absolventů v nějakém časovém okénku, po absolvování se liší mezi jednotlivými zeměmi. Není vůbec jednoduché vymyslet, jak to udělat tak, abychom dosáhli na dostatečně reprezentativní vzorek absolventů, jestli takovou databázi krmit z jiných dotací z jiných databází, jako jsou třeba pracovní úřady, ale to nám samozřejmě poskytne velmi nedokonalé nebo nedostatečné údaje, maximálně jenom o tom, kolik absolventů je nezaměstnaných, ale ne o tom, kolik absolventů pracuje v kvalitních zaměstnáních apod. Alternativou jsou samozřejmě nějaké sociologické průzkumy, ale tam zase velmi narážíme na reprezentativnost takto získaných dat.

Úmysl je nepochybně chvályhodný, je dobře, aby jak vysoké školy, tak uchazeči o studium na nich a studenti a nakonec i absolventi měli k dispozici nějaké kvalitní faktické údaje. Myslím, že jenom je to věk na hodně dlouhou trať a je otázka, s jak velkou mírou použitelnosti nakonec se toho vůbec dá dosáhnout. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Oberfalzer. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Nehlásil jsem se jako zpravodaj, protože naše usnesení bylo postoupeno evropskému výboru a ten ho vzal v úvahu. Proto snad jenom jedinou poznámku osobně za sebe. V oblasti školství nemá Evropská unie pravomoci. A myslím si, že je důležité, a velmi decentně je to v usneseních zdůrazněno, tak to chci jenom zdůraznit trochu méně decentně, upozornit Evropskou unii, že toto je mimo rámec jejích pravomocí a že by měla být v těchto věcech zdrženlivá. Je to nakonec i v souladu se stanoviskem vlády.

A další věc. Kladu otázku, ale je to čistě akademická otázka. Když budeme zjišťovat uplatnění absolventů a jejich úspěšnost, co se pak s tím bude dít, jestli vznikne nějaký evropský úřad, který bude doporučovat, jaké vzdělávání v které zemi se má poskytovat. A tady jsme zdůrazňovali, že přece jenom ve výsledku se o tom, co chce kdo studovat, se rozhoduje sám uchazeč o studium, takže s jistou opatrností vůči nějakým centralizovaným mechanismům, které by chtěly řídit naše životy do všech důsledků.

Tolik moje osobní poznámka.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore. Kdo další se hlásí do diskuse? Nikoho nevidím. Táži se pana předkladatele, chce-li se vyjádřit k rozpravě? Ano. Máte slovo, pane ministře.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Stanislav Štech:  Jenom stručně bych chtěl říci následující: Evropská unie jsme my, čili jako regulovat, ovlivňovat ... Víte, když jedu, dělal jsem v komisi odborníků přes vzdělávání asi 8 let. A když jsem sledoval různé aktivity týkající se těchto oblastí a české reprezentanty nebo odborníky mlčeti jako dub zařezaně, léta, a pak říci, ono něco přišlo, to je opravdu vtipné.

Já osobně si myslím, že to je pro nás samozřejmě něco, vzdělávání je v naší gesci. Ale zrovna tak je naším svatým právem, když komunikujeme s Evropskou komisí, tyto věci říci, co je špatně, co je dobře a k čemu to může sloužit.

To, co říkal pan senátor Hampl, je svatá pravda. My víme, že máme smutné zkušenosti s rankingy a žebříčky univerzit, protože vývoj byl takový, to je jedna z největších věcí, která doznala největšího vývoje metodologického, protože ty první žebříčky jsou prostě nesmysly. Pak se vždycky řekne, 400 univerzita, oj, oj, poskočili jsme o 70 míst. Ale když se podíváme na diferenci, podíváme se na obrácenou křivku, tak zjistíte, že nemá smysl brát rozdíl mezi sto dvacátým a čtyřstým.

Protože ty rozdíly jsou naprosto minimální. Čili já si myslím, že tohle nedopustit, ale hlavně trvat na tom, aby to neskončilo tím, co tady bylo kritizováno a byl tu nějaký centrální registr, ve kterém se budou země řadit podle toho, že v jedné zemi jsou absolventi super úspěšní, kdežto v té druhé ne, a nebrat v úvahu ten kontext. Já si myslím, že to bylo i v tom doporučení jasně řečeno, že by to mělo být především „low stakes“, to znamená, že by to mělo minimálně ve hře mít něco podstatného pro osud institucí a těch lidí. Ale má to být zpětná vazba pro studenty, má to být zpětná vazba pro pedagogy a eventuálně korekce vzdělávacích programů. A má to být zpětná vazba pro lidi v těch zemích. A samozřejmě v porovnání mezi zeměmi by mělo být taky „low stakes“, nikoli tedy s bůhví jakými důsledky a dopady na nějaké bonusy, výhody, nebo atd. A tohle je třeba prosadit v těch jednáních dál v Evropské komisi. A já si troufám říct, že snad bude snaha, aby v těchhle orgánech jezdili lidi, kteří taky mluví. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Paní zpravodajko, vyjádřete se prosím k právě proběhlé rozpravě. Že ten úřad vznikne, to je téměř jisté, ale to by bylo nad rámec mého řízení.

Senátorka Eva Syková:  Vážení, v diskuzi vystoupili dva senátoři. Pan ministr odpověděl svým názorem v podstatě v souvislosti v souhlasu s naším usnesením, takže já vás prosím, abyste hlasovali.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, paní senátorko. A budeme tedy hlasovat o návrhu, jak přednesla paní senátorka Syková. A já zapnu znělku, kdyby někdo ještě měl chuť.

V sále je aktuálně přítomno 55 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je tedy 28. A já zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Nefunguje? Hmm. Tak zkusíme zmáčknout jiné tlačítko. A funguje. Dotykovka funguje. Tak znovu. Kdo je pro... Už to jede, rychle, rychle! Vám to nejede, paní senátorko? Tak je chyba na vaší straně, neboť my začínáme vždycky včas. Tak technika. To už je nad moje síly. Ano, je to zmatečný. Je to v pořádku? Vypadá to z dálky, že je to v pořádku. Nevadí, zkusíme to ještě jednou. (Hlasy z pléna.) A co já mám s tím dělat? Já to nedokážu. Tak vás odhlásím a přihlásím. Už to stejně někteří vytáhli, takže zase pan senátor Větrovský bude mít velký problém. Prosím, paní senátorko, zasuňte mu to tam. Zvítězil, poprvé snad v historii zvítězil, takže se to naučil. Takže můžeme? Takže zkusíme.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 33 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. A návrh byl přijat.

A já končím projednávání tohoto tisku. A přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Dopravní Balíček - sociální aspekty v silniční dopravě, užívání najatých vozidel, kabotáž a podmínky pro podniky

Tisk EU č. N 043/11

Tisk EU č. N 044/11

Tisk EU č. N 045/11

Tisk EU č. N 046/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 043/11, N 044/11, N 045/11, N 046/11/01, N 043/11/01, N 044/11/01, N 045/11/01 a N 046/11/01.

Prosím pana ministra dopravy Dana Ťoka, aby nás seznámil s těmito materiály. Máte slovo, pane ministře.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Tak já jsem tady, abych mluvil o té sabotáži.

Jak jistě víte, Balíček mobility je jedním z nejrozsáhlejších legislativních předpisů, které Evropská komise navrhla. Vydala jej 31. 5. 2017. Jedná se bohužel o velmi zpolitizovaný návrh, neboť zejména vysokopříjmové západoevropské členské státy do něj vtělily své obavy o ztrátu pozic na svých trzích. Což se projevilo zejména protekcionistickým bojem proti neexistujícímu sociálnímu dumpingu. Já sám jsem se zúčastnil velké řady politických debat, jak na úrovni ministrů dopravy, Rady EU, tak s řadou europoslanců. Jsem rád, že někteří čeští europoslanci, zejména paní Dlabajová, se rovněž aktivně spolupodílejí na hájení české pozice.

Příslušná usnesení k Balíčku přijal jak výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, tak i výbor pro záležitosti EU Senátu. Rovněž výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny přijal v září usnesení k tomuto balíčku. A je dobře – a za to bych chtěl poděkovat oběma komorám parlamentu, že se podařilo sladit jak vládní, tak parlamentní pozici k balíčku a umožňuje nám to navenek mluvit jedním silným hlasem. Nejzásadnější problém pro Českou republiku, ale i pro řadu dalších členských států EU je skryt v předpisu novely směrnice k vysílání pracovníků a její vymáhací směrnici. Bude-li řidič vyslán do zahraničí, bude při pobytu delším jak tři dny teoreticky jen osmnáct hodin – třikrát šest hodin, jeden den je od šesti hodin – podléhat požadavku na minimální mzdu, kam je vyslán.

Za takový pracovní den se považuje doba delší než šest hodin. A do této doby se započítává např. i odpočinek, pohotovost nebo jiná práce. Pro Českou republiku je toto nepřijatelný návrh. Představuje podle našeho názoru zásadní kolizi s vizí jednotného evropského trhu bez zbytečné administrativy. Např. dopravci provádějící mezinárodní přepravy na denní bázi, např. Automotiv mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo budou muset vyplácet řidičům německou minimální mzdu, ačkoli řidiči budou každý den spát doma. Naopak ale např. řidič provádějící dálkové přepravy, např. jih Španělska, který bude mimo domov většinu měsíce, nemusí pod minimální mzdu spadnout.

Dále bych se chtěl zastavit zejména u nové regulace přístupu na trh a nových pravidel pro kabotáž. Zde jsou velkým problémem laterboxové firmy, které mají takzvané řidiče nomády, kteří za nízkou mzdu jezdí ve vysokonákladových státech. Zde se zavádí zpřísněná kritéria pro usazení podnikatele v silniční dopravě ve snaze zabránit vytváření takzvaných laterbox společností prostřednictvím přítomnosti personálu v daném členském státu Evropské unie. Zároveň Evropská komise výrazně posiluje přeshraniční vymáhání těchto pravidel povinnou spoluprací mezi členskými státy ve lhůtě 25 dnů.

Česká republika tuto pozici podporuje pouze částečně. Užší spolupráci dlouhodobě prosazujeme. Od roku 2010 se na nás ale obrátilo s žádostí o prošetření domnělého laterboxu pouze Nizozemsko, a to dvakrát. V obou případech byla provedena kontrola dle jejich požadavku a výsledky odeslány. Zásadní problém však vidí Česká republika v tom, že nebylo doposud zodpovězeno, jak velký je to problém. Navíc jsme toho názoru, že již nyní existují účinné nástroje na jejich odhalování. Např. spolupráce živnostenských úřadů a Inspekce práce. Orgány příslušné pro silniční dopravu by neměly vstupovat do působnosti těchto orgánů určených k posuzování podmínek pro podnikání a zaměstnávání.

U kabotáže bylo zrušeno omezení na maximální počet přeprav, původně tři přepravy v sedmi dnech. Počet dní byl však snížen na pět. Problematická je rovněž systematická kontrola kabotáže, stanoven minimální počet zkontrolovaných kabotážních přeprav na 2 %. Česká republika má k tomu zásadní výhradu. Povinnost kontrolovat daný počet přeprav nelze realizovat. Kabotážní přepravy totiž na silnici nelze identifikovat a tedy ani vytipovat.

Na kabotážní přepravu se má rovněž vztahovat minimální mzda a jakékoli další omezení kabotáží tudíž ztrácí smysl. Nejde tak totiž o konkurenční výhodu levnějších dopravců. Původní silniční balíček z roku 2009 navíc obsahoval závazek posoudit dopad úpravy kabotáže a postupně tyto přepravy liberalizovat. Nyní Evropská komise sama uvádí, že k žádnému uvolnění nedochází, ačkoli se neprokázal žádný negativní vliv na trh v silniční dopravě.

Další problém představuje zahrnutí vozidel pod 3,5 tuny. Nově se na ně má vztahovat nařízení 10/71 a 10/72, sice v omezeném rozsahu musí splňovat podmínky usazení a finanční způsobilosti, to je 1800 euro za první auto, 900 euro za každé další. Na tato vozidla se nebudou aplikovat sociální pravidla, ani povinnost mít eurolicenci. Považujeme to za velmi těžko vymahatelné. S obdobně neřešitelnou situací se potýkáme řadu let v osobní přepravě, kde lze těžko prokázat, zda se v dodávce do devíti osob jedná o komerční, nebo soukromou přepravu. Existuje řada dopravců specializujících se na černé linkové příležitostní dopravy, prokázat porušování pravidel pro přístup k povolování na trh silniční dopravy je nemožné. Raději bychom šli cestou úpravy podmínek u odborné způsobilosti, popřípadě splnění podmínek dobré pověsti.

Nejpodstatnější změnou novely k nařízení k jízdám a odpočinkům je zákaz čerpání běžného týdenního odpočinku 45 hodin v kabině vozidla. Řidiči tak mohou v zaparkovaném autě trávit jako doposud pouze zkrácený týdenní odpočinek, je zde navržena určitá míra flexibility, kdy řidiči mají možnost dojet na místo odpočinku za podmínky dodržení délky řízení a doby odpočinku. My tento návrh spíše nepodporujeme a bude záležet na kvalitě celkového kompromisního balíčku. Místo odpočinku mimo kabinu vozidla je však v návrhu komise velmi nepřesně definováno a navíc by nemělo být zpětně kontrolováno. Zákaz trávení pravidelného odpočinku v kabině vozidla je totiž velmi diskriminační. A rovněž, vzhledem k nedostatečné kapacitě přespávacích možností přímo v oblasti dálničních parkovišť, de facto neproveditelný. Navíc dle smluvních ustanovení se řidiči nesmějí vzdálit od vozidla a musí zajistit bezpečnost svého nákladu. S tím bezprostředně souvisí i zabezpečení takových parkovacích ploch, které je na celé silniční infrastruktuře Evropské unie nedostatečné.

Závěrem bych vás chtěl informovat, že ministerstvo dopravy vládní pozici sladilo rovněž se zástupci zaměstnanců, zejména s ČESMAD, a i zaměstnanců a došlo téměř k úplnému zohlednění pozic obou výše zmíněných zainteresovaných subjektů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane předkladateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Mé přeřeknutí kabotáž, sabotáž, zřejmě nebylo úplně od věci. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisky č. N 043/11/02, N 044/11/02, N 045/11/02 a N 046/11/02. A zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Doubrava, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové.

Jak jste vyslechli zprávu pana ministra, myslím, že mi dáte zapravdu, že je k ní těžko něco dalšího dodat. Já tady vypíchnu jenom to nejdůležitější, aspoň co já považuji, ze své zpravodajské zprávy. Na konci května 2017 vydala komise strategii v oblasti mobility s názvem Evropa v pohybu. S cílem zmobilizovat mobilitu a dopravu v Evropské unii. Evropa v pohybu má být soubor opatření, která by měla podle názoru komise zvýšit bezpečnost provozu, podpořit spravedlivější výběr poplatků na silnicích, snížit emise CO2, znečištění ovzduší a dopravní přetížení, omezit administrativní zátěž firem, potlačit nelegální výkon práce a zajistit náležité pracovní podmínky i patřičné doby odpočinku pro pracovníky.

Současně s předložením této strategie komise představila soubor osmi legislativních iniciativ, které se konkrétně zaměřují na silniční dopravu. Výbor pro záležitosti EU rozhodl o rozdělení tohoto balíčku osmi návrhů legislativních aktů na dvě části, každou po čtyřech tiscích. První z těchto částí lze charakterizovat jako sociální aspekty v silniční dopravě, užívání najatých vozidel, kabotáž a podmínky pro podniky. A tvoří jej tyto čtyři senátní tisky, které právě projednáváme. To znamená tisky N 043/11 – N 046/11.

Výbor pro záležitosti Evropské unie se v podstatě ztotožnil jak s připomínkami ztotožněnými v rámci rámcových pozic vlády, tak i se stanoviskem dožádaného hospodářského výboru, který je obsažený v usnesení tohoto výboru č. 123, ze dne 15. 8. 2017. V předloženém doporučení výboru pro záležitosti EU pro usnesení Senátu jsou tady obsaženy jak připomínky z těchto rámcových pozic, tak stanovisko dožádaného výboru a zároveň i další skutečnosti, které výbor pro záležitosti Evropské unie vyhodnotil jako podstatné.

Na základě tohoto projednání pak výbor pro záležitosti Evropské unie přijal usnesení, které máte na svých pracovištích. Je to usnesení výboru pro záležitosti Evropské unie č. 120 ze 14. schůze, konané dne 19. září letošního roku. K návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení ES č. 1071/020/09 a nařízení ES č. 1072/020/09 za účelem jejího přizpůsobení vývoji v odvětví. Senátní tisk č. N 043/11 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2006/1/ES o užívání vozidel najatých pro řidiče pro silniční dopravu zboží, senátní tisk č. N 044/11 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení ES č. 561/20/06.

Pokud jde o minimální požadavky na maximální denní a týdenní doby řízení, minimální přestávky v řízení a týdenní doby odpočinku a nařízení EU č. 165/2014, pokud jde o určování polohy pomocí tachografů senátní tisk N 045/11. A k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2006/22/ES, pokud jde o požadavky na personální... pardon, na prosazování, a stanoví se konkrétní pravidla o vysílání řidičů v odvětví silniční dopravy, pokud jde o směrnici 96/71/ES a směrnici 2014/64/EU, senátní tisk 046/11.

Po úvodní informaci Ladislava Němce, náměstka ministra dopravy, Zuzany Zajarošové, ředitelky odboru EU a mezinárodní spolupráce ministerstva práce a sociálních věcí s přihlédnutím ke stanovisku výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Doubravy a po rozpravě výbor přijímá k návrhu nařízení EP a Rady, kterým se mění nařízení č. 10/71/2009, nařízení je ES č. 10/72/2009 za účelem jejich přizpůsobení vývoji odvětví, k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady se mění směrnice 2006/1/ES o používání vozidel najatých bez řidiče pro silniční dopravu zboží, k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení č. 561/20/06. Pokud jde o minimální požadavky na maximální týdenní doby řízení, minimální přestávky v řízení a týdenní doby odpočinku a nařízení EU č. 165/220/14, pokud jde o určení polohy pomocí tachografů, a návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2006/22/ES, pokud jde o požadavky na prosazování a stanoví se konkrétní pravidla pro vysílání řidičů v odvětví silniční dopravy, pokud jde o směrnici 96/71/ES a směrnici 2014/67/EU, doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu nařízení – mohu říct všech směrnic, které projednáváme, abych nemusel znovu opakovat – vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. Pověřuje předsedu Senátu Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Doporučení k těmto tiskům máte v příloze usnesení výboru pro záležitosti EU. Všichni je máte k dispozici na svých pracovištích. Dovolte tedy, abych je nemusel předčítat. V tuto chvíli vás jenom požádám o podpoření usnesení výboru pro záležitosti EU a jeho schválení a za to vám děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Materiály také projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj pan senátor František Bradáč? Ano, přeje, máte slovo, pane senátore.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pane ministře, kolegyně a kolegové. Už tady zazněla celá řada věcí k tomuto balíčku. Jenom upřesním něco, co tady doposud nezaznělo. Co se týká kabotáže, tak kabotáž není sabotáž, ale kabotážní přepravou se obecně rozumí silniční, nákladní nebo osobní přeprava, kterou provádí dopravce usídleným v jednom státě mezi dvěma místy ležícími ve státu jiném. Tolik definice. Náš výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal tento balíček dokumentů na své schůzi 15. srpna. V návaznosti na usnesení č. 90 výbor pro záležitosti EU ze dne 14. června letošního roku po úvodním slově zástupce gestora Ing. Ladislava Němce, náměstka ministra dopravy a po rozpravě, po zpravodajské zprávě senátora Františka Bradáče výbor projednal tento balíček dokumentů, zaujal k němu stanovisko, které je přílohou tohoto usnesení, mě určil zpravodajem a předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi výboru pro záležitosti EU Senátu. To stanovisko našeho výboru je přejato potom výborem pro záležitosti EU a o tom už tady hovořil pan garanční zpravodaj, takže já to nebudu opakovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore a otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Dienstbier. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Když se podívám na návrh usnesení, který nám předkládá Evropský výbor, tak je tam hezké, že hned v prvním bodě se volá po zajištění spravedlivých sociálních podmínek pro všechny řidiče. Když se ovšem podívám na další body, tak si nejsem jistý, jestli česká pozice doopravdy k tomuto směřuje. Mám také jistou pochybnost o tvrzení předkladatele, že materiál byl projednán a v zásadě schválen jak zástupci zaměstnavatelů, tak zaměstnanců. Mám velkou pochybnost o tom, že by např. odbory souhlasily s tím, co je obsaženo v bodě I. 3, je to návrh usnesení Senátu, ale které vychází z pozice vlády, ale že by odbory souhlasily s tím, že bychom měli být proti prosazování zásady stejné odměny za stejnou práci na stejném místě. Protože pokud vím, tak předseda konfederace odborových svazů Středula naopak velmi kritizoval vládu za tento postoj a právě ten princip stejné mzdy za stejnou práci na stejném místě tvrdě požadoval a chtěl, aby ho i ČR uplatňovala.

V tom vidím také trochu dvojakost pozice ČR, protože v souvislosti s debatou o tom, zda bychom měli usnadnit vstup zahraničních pracovníků na český pracovní trh, se vede poměrně velká debata. O tom, do jaké míry to odráží mzdy pro české zaměstnance a podobná debata se vede samozřejmě i v celé řadě dalších evropských zemích.

Dokonce obdobná debata byla velmi pravděpodobně velkým důvodem toho, proč hlasování v Británii o setrvání v EU skončilo tak, jak skončilo. Protože podstatná část nespokojenosti se situací vyplývala právě proto, že přicházejí lidé, kteří pracují za mnohem nižší mzdy nebo jsou ochotni pracovat za mnohem nižší mzdy, než zaměstnanci v Británii. A samozřejmě to vyvolává sociální napětí. To znamená, docela rozumím tomu, proč některé země volají po tom, aby princip stejné odměny za stejnou práci na stejném místě byl uplatňován. Zřejmě to nejde zcela důsledně, takto bránit se tomu zcela, tak jak činíme my v tom usnesení a vláda v pozici, tak to považuji za velmi problematické. A pak co souvisí s důstojnými sociálními podmínkami, když se kouknu např. na usnesení v bodě II. 9, že tady máme návrh, že nesouhlasíme se zákazem čerpat týdenní odpočinek v délce 45 hodin a více ve vozidle, neboť považujeme toto ustanovení za diskriminační a zvyšující náklady na dopravu atd.

Nejsem si jistý, jestli jsou to důstojné podmínky pro řidiče. Vím, že ti řidiči, kteří jezdí s nákladními automobily po Evropě, tak to považují za velmi těžkou práci, a tohle samozřejmě, byť jsou na to do jisté míry zvyklé, tak je to sociální nekomfort. Zkusme se zamyslet nad tím, kdybychom uplatnili tento princip oproti nám samotným senátorům nebo proti členům vlády, že by třeba pan ministr Ťok jel v karavanu na jednání do Bruselu a tam by nepřenocoval v hotelu, ale v autě.

Myslím, že by to také bylo poněkud nedůstojné, a myslím si, že je to nedůstojné i ve vztahu k řidičům automobilů. Jakkoliv na to mohou být zvyklí, tak takto kategorické odmítání principu, že 45 hodin ve vozidle jsou sociálně důstojné podmínky řidičů. Nejsem si tím jistý. Takže nebudu pro to usnesení hlasovat, těch problematických bodů je tam více a myslím si, že samozřejmě máme usilovat o konvergenci. Nelze ji dosáhnout skokově naráz, ale odmítat principy, které doopravdy vytvářejí napětí v jednotlivých zemích EU, nepokoušet se porozumět situaci v jiných zemích, když mi sami se tomu bráníme tam, kde přicházejí jiní lidé pracovat sem za méně peněz, tak je to řekněme nesolidární. Proto doopravdy to nepodpořím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám a ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí. Ptám se předkladatele, chce-li se vyjádřit. Ano, chce, máte slovo, pane ministře.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já nemůžu než zareagovat na to, co tady bylo řečeno. Nezlobte se na mě, ale to, co jsem slyšel, byla slova salonního politika, který nemá žádný vztah k realitě.

Zaprvé, co my říkáme, je, že doprava je záležitost, na kterou se těžko ta směrnice o vysílání pracovníků dá aplikovat. Dá se na ni aplikovat těžko proto, že prostě ta tranzitní doprava probíhá přes několik zemí. Já už jsem to tady vysvětlil. Proč by měl člověk, který v ČR nebo který vozí třeba díly z Mladé Boleslavi do Wolfsburgu za Volkswagen stráví na té cestě tři hodiny v Německu nebo šest hodin v Německu, spí ve vlastní posteli, většinu času tráví v ČR, podle těchto podmínek brát německou mzdu? Tomu já neříkám úplně stejná mzda za stejnou práci ve stejném místě, protože to prostě není pravda.

Potom máte problémy, jakou minimální mzdu bude dostávat letuška, která poletí přes tři země? To jí budeme každých 20 minut měnit minimální mzdu a mít s sebou všechny dokumenty? To prostě, ta směrnice tak to říká. To je ten princip, pro kterému jsme.

A třetí důvod je, ta mzda těch našich řidičů je, neodkazujme, že je vydíráme, prostě oni mají svoji mzdu, mají k tomu diety, když se to spočítá dohromady, tak to bohatě převyšuje minimální mzdu ve všech státech, kterými projíždějí. Jenomže EU prostě nechce akceptovat, že diety jsou součástí jejich příjmu. Tam je spousta věcí, které musíme brát. A když berete ten odpočinek, ono to taky není tak jednoduché, prostě každá práce má svá specifika. Srovnávat, že bych měl jet do Bruselu v karavanu a tam přespávat, místo v hotelu, je trošku přitažené za vlasy, protože jsem tady říkal, ten problém, o kterém se bavíme, je problém zcela jiný. My dneska říkáme nebo naši provozovatelé, těch kamionů, a provozovatelé té mezinárodní kamionové dopravy tvrdí, že ta auta jsou velmi komfortně vybavena na spaní a na život toho člověka, na ten odpočinek, ale ten problém je ještě jiný, prostě u těch parkovišť, kde takovýto odpočinek mohou dělat, protože se třeba nestihnou kvůli časovým důvodům vrátit do svého bydliště, aby tam těch 45 hodin odpočinku mohli provést, tak prostě nejsou vybaveny dostatkem hotelů, hotelových pokojů, tak, aby se tam dalo přespávat a ten odpočinek dělat ve velmi komfortních podmínkách. Takže bylo to probráno s odbory, odboráři s naší pozicí souhlasí, ne že nesouhlasí, souhlasí s ní i zaměstnavatelé. Zpochybňovat lze všechno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane ministře, copak letuška, ale třeba astronaut... Přeje si vystoupit v zastoupení předsedy klubu pan senátor Jiří Vosecký. Má na to právo. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, já se omlouvám, že k tomuto vystupuji, ale tady padlo několik věcí, které nejsou až tak košér. První je platba řidičů linkových nebo dálkových kamionů, kteří jezdí do Německa, do Francie, do Británie. Ano, je pravda, že mají velké diety. Ale zapomnělo se tady říct, že oni v podstatě oficiálně dostávají minimální mzdu. Všichni zaměstnavatelé se jim to snaží hradit dietami. A to je základní problém, který je, protože v podstatě se jedná o daňový únik, stát přichází o zdravotní a sociální pojištění. To je nutno na rovinu říct, vadí mi, že ministerstvo to hájí. To je první věc, která je. Ministerstvo by mělo hájit to, aby na zdravotní a sociální pojištění přišlo co nejvíce finančních prostředků do ČR, ne aby se obcházel zákon a tyto věci se obcházely. Oni mají pravdu, protože řidiči, kteří jsou u nás, by za minimální mzdu nejezdili, takže mají podstatně daleko vyšší základy, než má dálková doprava. To je podstata věci, která je. Otázka je, jestli se toto schválí, jak tady ministerstvo navrhovalo, tak můžeme čekat, že řidiči dálkových linek nebo dálkových kamionových spojů vstoupí do nějaké stávky. To je jenom otázka času. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Já prosím pana... Pan ministr chce ještě reagovat.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Já jenom, pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci. Nechci tu debatu prodlužovat. (Jaroslav Kubera: Senátoři, pane ministře. My jsme horní komora). Senátoři, promiňte. Omlouvám se. (Jaroslav Kubera: To jenom upozorňuji.) Já jsem se rozvášnil při tomto. Není to pravda, vždyť si zkuste zjistit, pobavte se s těmi speditéry, kolik platí. Není pravda, že se platí minimální mzda. Já bych tu stávku fakt chtěl vidět! Je potřeba říkat fakta. Oni dostávají normální mzdu. Že by dostávali minimální mzdu, já takové informace nemám. Jsem přesvědčen, že to není tak, že by zbytek kompenzovali na ruku nebo kompenzovali v dietách. Já musím tedy hájit to, že ty informace jsou opravdu jiné.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, ale ještě znovu se hlásí pan senátor Vosecký. Rozprava je otevřena.

Senátor Jiří Vosecký:  Pane ministře, nemáte pravdu. Já mám asi deset nebo patnáct dopisů, kdy se na mě právě řidiči dálkové kamionové dopravy obrací, že jsou diskriminováni. Otázka je, že jsem říkal, že to budu řešit, až bude nový ministr dopravy. Takže tady je zapotřebí říci, že to, co tady říkáte, není, nezakládá se na základě relevantních informací. Samozřejmě, že Česmad a ostatní firmy, které dělají spedici, jim to vyhovuje. Ale nevyhovuje to státu. To je podstata věci.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Hlásí se s právem přednosti místopředseda Senátu, senátor Ivo Bárek. Máte slovo, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já nebudu teď přímo k těm řidičům, ale obecně. Já myslím, pane ministře, že vám to asi trošku uletělo, ale říct, že součástí mzdy jsou diety neboli stravné, považuji za naprosto absurdní. To přece nemůžete takhle říct, že my počítáme s tím, že to je součástí mezd. To znamená, prostě mzda je mzda. Diety jsou náhrady za to, že ten člověk se nějak stravuje, něco dělá. Takže jenom spíš obecně, snad doufám, že to bylo nějaké opomenutí.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, diety jsou milé. Nikoho nevidím přihlášeného, takže teď prosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Jaroslav Doubrava:  V diskusi vystoupili kromě onoho salonního politika ještě tři nebo dva kolegové, z toho jeden dvakrát. Já jsem se chtěl vyjadřovat taky k těm dietám, taky odmítám to, aby diety byly součástí příjmu. Ale to už tady bylo v podstatě řečeno. Myslím, že jsou i stanoveny zákonem, takže to ani tak dost dobře nejde. Shrnu-li diskusi, diskuse je uzavřena. Já vás prosím o hlasování a podpoření návrhu usnesení VEU. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane zpravodaji. Budeme tedy hlasovat o návrhu po znělce, tak jak jej přednesl senátor Jaroslav Doubrava. Já spouštím znělku.

V sále je aktuálně přítomno 56 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je tedy 29. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 34 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 vyslovilo 34 pro, proti byli 4. Návrh byl přijat. Já končím projednávání tohoto tisku.

Zkusíme ještě jeden bod, protože pak máme pevně zařazený, a tím bodem je

 

Dopravní Balíček - výběr mýtného a vykazování emisí CO2 u nových těžkých vozidel

Tisk EU č. N 047/11

Tisk EU č. N 048/11

Tisk EU č. N 049/11

Tisk EU č. N 050/11

Senátní tisky č. N 047/11, N 048/11, N 049/11 a N 050/11. Materiály jste obdrželi jako senátní tisky N 047/11, N 048/11, N 049/11, N 050/11, N 047/11/01, N 048/11/01, N 049/11/01 a N 050/11/01. Prosím pana ministra dopravy Dana Ťoka, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Nejprve bych se rád vyjádřil k části týkající se směrnice o výběru poplatků za využívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly. Tato směrnice poskytuje právní rámec pro výběr poplatků za užívání určitých pozemních komunikací určitými vozidly. Specifikuje způsob zpoplatnění s rozlišením podle míry, jakou vozidla zatěžují pozemní komunikace a životní prostředí. Dosud platná směrnice neobsahuje přímé prvky ke snižování emisí CO2 z dopravy, byť již obsahuje rozdělení poplatků za pozemní komunikace dle emisních tříd EURO a poplatky za externí náklady. Emise CO2 byly v roce 2014 o 17 procent vyšší než v roce 1990. Z více než 60 procent se však na tomto podílejí osobní vozidla, stoupá také podíl těžkých nákladních vozidel. Dosavadní stav nebude stačit na splnění cílů EU vytyčených pro roky 2030 a 2050.

Na druhou stranu, je nutné uvést, že silniční doprava se nepodílí nijak zvlášť významně na celkové produkci CO2. V některých členských státech se též zhoršuje stav pozemních komunikací vlivem nedostatečné údržby oprav a rekonstrukcí. Výdaje se v tomto směru snížily mezi roky 2006 a 2013 o 30 procent. To vše vede ke zvyšování negativních jevů, včetně zvyšování provozních nákladů vozidel, emisí CO2, hluku, dopravních nehod apod.

Stávající směrnice se vztahuje pouze na těžká nákladní vozidla, nikoliv na všechna vozidla, kdy především pro vozidla s celkovou hmotností do 3,5 tuny neobsahuje doposud platná směrnice jakoukoliv právní úpravu zpoplatnění užívání pozemních komunikací. Tato vozidla sice méně poškozují pozemní komunikace, jsou však příčinou dvou třetin externích nákladů. Cílem směrnice o zpoplatnění je pokročit v uplatňování zásad – znečišťovatel platí, uživatel platí. Z těchto důvodů komise navrhuje zařadit do působnosti této směrnice i autobusy a v menší míře i vozidla s hmotností do 3,5 tuny.

Směrnice také obsahuje postupné zrušení časových poplatků, nejdříve pro vozidla s celkovou hmotností nad 3,5 tuny, později i pro vozidla s celkovou hmotností do 3,5 tuny a nahradit je poplatky výkonovými. Po získání ověřených údajů od emisí CO2 chce komise použít tyto referenční hodnoty místo stávajícího členění sazeb podle emisních tříd EURO. K tomu je nutné uvést, že veškeré technické průkazy vozidel, resp. doklady související s registrací vozidla, doposud neobsahují množství emisí CO2, ale emisní třído EURO, což se jeví jako rozhodující problém při zavádění jakéhokoliv poplatku odvíjejícího se od emisí CO2.

V obecné rovině lze tento návrh přivítat, neboť představuje posun v procesu internacionalizace externích nákladů. Návrh komise je však dosti ambiciózní a velmi výrazně zasahuje do existujícího právního rámce zpoplatnění v ČR.

ČR bude vůči návrhům komise představujícím významné zásahy do systému elektronického mýtného vystupovat kriticky i v případě, že by některý z těchto návrhů zůstal v textu směrnice zachován, bude ČR usilovat alespoň o podstatný posun nejzazších termínů implementace navržených změn.

K druhé části dokumentu. Evropská služba elektronického mýtného je iniciativou Evropské komise, jíž cílem je zajištění plné interoperability technologií pro elektronický výběr mýtného napříč všemi členskými státy a usnadnění placení poplatků za používání silnic pro přeshraniční uživatele. Byla zřízena směrnicí Evropského parlamentu a Rady o interoperabilitě elektronických systémů pro výběr mýtného ve společenství a následně je definovaná rozhodnutím komise o definici evropské služby elektronického mýtného a jejích technických prvků, kde byly stanoveny základní požadavky na technické specifikace této služby.

Výsledkem provedeného ex post hodnocení právních předpisů komisí týkajících se zavádění interoperability bylo zjištění, že právní předpisy v této oblasti neplní své cíle. V rámci zavádění interoperability bylo dosaženo malého pokroku, a to jak na vnitrostátní úrovni, tak i v rámci tzv. regionální interoperability, která byť byla podporována komisí, nedosáhla významnějšího pokroku. V reakci na tato zjištění se komise rozhodla předložit nový návrh, dne 1. června 2017 vydala návrh směrnice, která stanovuje stejně jako předchozí právní rámec pro zavádění interoperability elektronických systémů pro výběr mýtného. Tento nový návrh směrnice řeší základní problémy, které s sebou zavádění interoperability přináší. Jedná se o diskriminaci poskytovatelů evropské služby elektronického mýtného, především pak nepřiměřeně vysoké požadavky týkající se povinnosti poskytovat tuto službu ve všech členských státech do 24 měsíců od úřední registrace a povinnost obsluhovat trh s lehkými osobními či užitkovými vozidly, drahými palubními jednotkami, využívající družicové určování polohy.

Nad rámec věcí souvisejících se zaváděním interoperability tento návrh řeší obtížné vymáhání platby mýtného od provozovatelů vozidel registrovaných v jiném členském státě a využití potenciálů spolupracujících inteligentních dopravních systémů.

Návrh komise lze v obecné rovině přivítat, neboť reaguje na některé překážky v zavádění interoperability v EU, a tyto překážky odstraňuje. Na druhé straně je nutné uvést, že zavádí institut přeshraniční výměny informací o pachatelích v souvislosti se silničními poplatky. Tento institut je dle našeho názoru nesprávně vložen do návrhu této směrnice, neboť žádným způsobem nesouvisí se zaváděním interoperability a ani s rozvojem systému elektronického mýta, jak je uváděno v preambuli tohoto návrhu. Na druhou stranu, tento institut pomáhá k naplňování zásad – uživatel platí, znečišťovatel platí, což dokládá jeho vhodnější vložení do návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly. Doporučujeme však spíše tento institut vložit do směrnice Evropského parlamentu a Rady o usnadnění přeshraniční výměny informací, o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu, byť tato problematika nesouvisí s bezpečností silničního provozu.

Balíček evropských dokumentů byl projednán v příslušných oborech Senátu, přičemž jak VHZD, tak VEU podpořily stanovisko ministerstva dopravy ve věci přesunu institutu přeshraniční výměny údajů o registraci vozidel mezi členskými státy a za účelem vymáhání nezaplaceného mýtného do jiného právního aktu, nikoli do návrhu směrnice o interoperabilitě elektronických systémů pro výběr mýtného.

VEU současně podpořil stanovisko ministerstva dopravy, stran nesouhlasu se svěřením pravomoci komisi přijímat akty v přenesené pravomoci, týkající se změn seznamu technologií, které mohou být použity pro zajištění interoperability elektronických systémů pro výběr mýtného a dále i podpora ve věci posunutí termínu zásadních změn v systému na 1. ledna roku 2030, a to v souvislosti s obtížnou implementací požadovaných změn do systému elektronického mýta, který bude provozován v letech 2020 až 2029.

Naopak, s čím nesouhlasíme, je část stanoviska VEU, která preferuje využití zejména zařízení využívajících satelitních technologií, protože to je k vývoji v EU těžko obhajitelné.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane předkladateli. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisky č. N 047/11/02, N 048/11/02, N 049/11/02 a N 050/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Doubrava, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Byl jsem upozorněn, abych si pospíšil. Zase jste slyšeli, že pan ministr velmi podrobně celou materii rozebral, takže mi dovolte, abych jenom plynule navázal na předchozí vystoupení v první části těch návrhů legislativních aktů dopravních balíčků.

Tuto druhou část balíčku lze charakterizovat jako výběr poplatků za užívání pozemních komunikací a vykazování emisí CO2. Tvoří tisky N 047/11 až N 050/11.

VEU se v podstatě opět ztotožnil s připomínkami obsaženými v rámcových pozicích vlády, tak se stanoviskem dožádaného výboru hospodářského, které je obsaženo v usnesení tohoto výboru č. 124 ze dne 15. 8. 2017. V předloženém doporučení VEU pro usnesení Senátu. Jsou tady obsaženy opět připomínky těchto rámcových pozic, tak i stanovisko dožádaného výboru a zároveň i další skutečnosti, které VEU vyhodnotil jako podstatné.

VEU k tomuto balíčku přijal... (V Jednacím sále je hluk.)

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Promiňte, pane senátore, uvolnila se nám tady morálka. Já vám zjednám pořádek, pane senátore Martínku, buďte tak laskav, běžte si ven.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Děkuji. Ani já bych to lépe neudělal. VEU přijal k tomuto balíčku své 121. usnesení ze 14. schůze, která se konala 19. září letošního roku. Je to usnesení k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 1999/62/ES, o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly, je to senátní tisk N 047/11, k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o interoperabilitě elektronických systémů pro výběr mýtného a usnadnění přeshraniční výměny informací týkajících se nezaplacení silničních poplatků v unii, senátní tisk N 048/11, k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o sledování a vykazování emisí CO2 a spotřebě paliva u nových těžkých vozidel, to je senátní tisk N 049/11, a k návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 1999/62/ES, o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly, pokud jde o jistá ustanovení o zdanění vozidel, tedy senátní tisk N 050/11.

Po úvodní informaci Jakuba Kopřivy, náměstka ministra dopravy, a Aleny Schillerové, náměstkyně ministra financí, s přihlédnutím ke stanovisku VHZD, zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Doubravy a po rozpravě výbor přijímá, a zase k těm částem, které jsem jmenoval, usnesení: Doporučuje Senátu PČR, aby se k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 1999/62/ES, o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly, k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o interoperabilitě elektronických systémů pro výběr mýtného a usnadnění přeshraniční výměny informací týkajících se nezaplacení silničních poplatků v unii, k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o sledování a vykazování emisí CO2 a spotřebě paliva u nových těžkých vozidel a k návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 1999/62/ES, o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly, pokud jde o jistá ustanovení o zdanění vozidel, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého naším výborem. A za čtvrté pověřuje předsedu výboru Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Doporučení, které výbor přijal, máte opět na svých pracovištích jako součást návrhu usnesení, dovolte mi tedy, abych ho nemusel citovat. Já vás v tuto chvíli jenom poprosím o podporu usnesení VEU. A za to vám vřele děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Materiály také projednal VHZD. Já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor František Bradáč? Přeje. A než vám dám slovo, tak poprosím kolegy, zejména právě odcházejícího pana senátora Martínka, paní senátorku Hamousovou, předtím to nebylo úplně od vás pěkné, nutíte mě k nekorektnímu vyjádření, že je to tady jako v židovské škole. Takže máte slovo, teď už jsem je uklidnil, takže povídejte.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Jenom velmi stručně. Bylo to stejné jako v předchozím balíčku dokumentů, co se týká těch jednotlivých tisků, které už tady byly jmenovány, já je nebudu všechny vyjmenovávat. VHZD, stejně jako v tom předchozím případě, projednal tento balíček dokumentů na své schůzi 15. srpna letošního roku, přijal k němu stanovisko, které je přílohou usnesení. A jak už tady říkal garanční zpravodaj, je potom obsaženo i v usnesení garančního výboru, tedy VEU. Mne určil zpravodajem a předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi VEU. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore. A otevírám rozpravu, do které se jako první přihlásil pan senátor Jaroslav Doubrava. Má slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Dovolte mi, abych využil projednávání této problematiky k tomu, abych vás informoval o dalším evropském tisku z oblasti dopravy, který vybral VEU k projednání. Jedná se o zprávu Evropské komise o pokroku v realizaci transevropské dopravní sítě, tedy TEN-T. V rámci projednávání tohoto evropského tisku byly ministerstvu dopravy zaslány dotazy týkající se klíčových dopravních staveb v ČR, např. dálnice D1, D3, D4, D8, některých staveb v labské a vltavské vodní cesty, koridoru Dunaj-Odra-Labe a podobně. Pakliže by někdo z vás chtěl tohoto využít a též položit gestorovi konkrétní dotaz, můžete toto učinit prostřednictvím mé osoby jako zpravodaje tohoto tisku. Omlouvám se za malé odbočení od projednávaného, ale jsme stále v oblasti evropské dopravy, a proto jsem vás o tom chtěl informovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Jen moje velkorysost, pane senátore, způsobila, že jsem vás neumravňoval, protože je to úplně o něčem jiném, než projednáváme. Nicméně, do rozpravy se přihlásil pan senátor Václav Hampl, ale k tomuto tisku. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážení kolegové, vážené kolegyně, pane ministře. Já jsem podpořil to navržené usnesení v rámci evropského výboru, podporuji ho samozřejmě i tady, nicméně jsem si dovolil připravit lehounký pozměňovací návrh, nebo, řekněme, spíše doplnění toho usnesení. Měli byste ho mít rozdaný na lavicích, nicméně, já to rychle vysvětlím. Tam jde o to, že se v zásadě navrhuje příprava toho, aby poplatky za zejména dálnice byly, řekněme, technicky sjednocené po Evropě, když to hodně zestručním, tak aby když člověk jede napříč Evropou, vystačil s jedním zařízením na placení poplatků, a to výhledově i na osobní auta. Což si myslím, že v principu je iniciativa dobrá, protože si myslím, že je sice hezké, že máme zrušené hranice, nemusíme nikde zastavovat, ale zastavovat na nich musíme, protože si musíme pokaždé koupit jinou dálniční známku, někdy na rok, někdy na 10 dní. Takže toto kdyby se odstranilo, tak si myslím, že by to byla podobně užitečná iniciativa jako zrušení roamingových poplatků.

Nicméně víme, že ta výše poplatků a faktická zátěž poplatků v různých zemích je velmi různá pro projíždějící řidiče. Aspoň to známe jako řidiči osobních aut minimálně. A já proto považuji za důležité k tomu předběžnému souhlasu s tímto bohulibým záměrem, což je už v tom usnesení teď navrženém, tak ještě dodat, a to je podstata toho mého doplnění, že by toto sjednocení nemělo znamenat nějakou zásadně větší finanční zátěž pro uživatele silnic. Budu rád, když tuto drobnou změnu podpoříte.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Do rozpravy se nikdo další nehlásí a já se táži pana předkladatele, zda se chce vyjádřit? Ano, chce. Mnozí z nás tady už nebudou, až bude tento balíček platit. Máte slovo, pane ministře.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Já už budu velmi krátký, vážený pane předsedající. Jenom pro to upřesnění, pokud se bavíme o interoperabilitě, tak pro nákladní vozy je to v pořádku, tam to podporujeme. A už je to dnes v platnosti. Tam je jenom otázka, zdali systém tak, jak je dnes vynucován, povede k tomu, že se zavede nebo nezavede, protože udělat to ve všech státech EU v době stanovené bude nesmírně složité. Takže si myslím, že to bude velká bariéra a o tom se budeme ještě bavit.

Druhá záležitost je zavedení časového nebo výkonového zpoplatnění pro osobní automobily. Tam si myslím, že ta pozice je opravdu hodně jiná. ČR nebo aspoň Ministerstvo dopravy výkonové zpoplatnění nepodporuje stejně jako Německo, Rakousko a další státy. A myslím si, že to bude ještě velká debata. Já osobně si dovoluji odhadnout, že toto neprojde a zůstane to na tom, jak se rozhodne ten který stát, protože představa, že možnost převedení dálniční známky na elektronickou formu bude znamenat, že budeme muset udělat i výkonové zpoplatnění, tím zatížíme řidiče způsobem, který bude enormní. Takže já i vítám, že by se tam na ty náklady mělo dávat pozor. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji a ptám se pana zpravodaje, prosím, aby se vyjádřil k rozpravě. Než dojde, v té době už budou jen elektromobily, takže nevím, proč by se mělo platit mýtné, ale to nic.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Já bych k vaší poznámce, pane předsedající, že mé předchozí vystoupení se netýkalo projednávané problematiky. Na závěr toho vystoupení jsem upozornil, že jsme stále v oblasti evropské dopravy, tudíž jsem přesvědčen o tom, že to vystoupení mělo svůj význam. Pokud jde o další diskusi, vystoupil, jak jste zaregistrovali, jeden náš kolega, tedy předseda výboru pro záležitosti EU Václav Hampl. Avizoval předložení pozměňovacího návrhu. Je na vás, jak s ním naložíte.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Tak jednoduché to mít nebudete, pane zpravodaji, protože já jsem zaznamenal pozměňovací návrh pana senátora Hampla. A ten byste měl do toho nějak implementovat.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Ten pozměňovací návrh je implementován přesně do toho našeho doporučení. A je to jako bod č. 4 v oblasti II na to, kde se zařazuje v části druhé jako bod č. 4 a ostatní by se přečíslovaly.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Říkal jsem vám, že to nebudete mít jednoduché.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Už to vidím, ano, takže se jedná o přeformulování bodu č. 4 ve druhé oblasti, kde bod, který máte v návrhu pozměňovacího návrhu, nahrazuje bod č. 4 v té druhé oblasti, doporučení evropského výboru. Nemusím to předčítat, ten text, je to jasné? Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Všem je to jasné? Ano, dívám se, pane zpravodaji, všem je to jasné. Takže já spustím znělku. V sále je aktuálně přítomnost 60 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je tedy 31. O čem budeme hlasovat? Všichni na mě kývali, že vědí. O usnesení s doplněním, jak ho přednesl pan zpravodaj Doubrava. Není-li tomu tak, ještě jsem to nezmáčkl. Takže místopředseda Ivo Bárek s přednostním právem, zřejmě jen faktická poznámka k usnesení.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  My máme ten návrh usnesení tak, jak přišel z evropského výboru, tzn. my bychom teď měli hlasovat o změně bodu číslo 4 a pak hlasovat o tom celém usnesení.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Pokud by nebylo schváleno původní znění, pak o pozměňovacím návrhu. Je to tak?

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Tak to není. To by muselo být nejprve o tom pozměněném a potom...

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Podle mého názoru tady padl pozměňovací návrh, takže by se asi mělo hlasovat nejprve o pozměňovacím návrhu pana senátora Hampla. Pokud to projde, tak budeme hlasovat o celém tomhle. A pokud to neprojde, tak budeme hlasovat o znění, které je teď navrženo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Dobře, souhlasím s tím.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Takže znělku nespouštím a hlasujeme teď o pozměňovacím návrhu pana senátora Hampla. A technická. Paní senátorka Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Ano, děkuji, ráda bych ještě stanovisko pana ministra.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Stanovisko pana ministra je negativní. Stanovisko pana ministra je hlasovat o tom výborovém návrhu, je to tak, pane ministře? Ale nicméně hlasovat o tom musíme, to je jen stanovisko. Takže to nebudu zdržovat a zahajuji hlasování o pozměňovacím návrhu pana senátora Hampla. Kdo je pro, zmáčkne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 35 ze 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 se vyslovilo 35 pro, proti byli 3, návrh byl přijat. A můžeme hlasovat o znění usnesení výboru včetně pozměňovacího návrhu. Zatím mi to tady nesvítí.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Správně by to mělo být "ve znění pozměňovacího návrhu".

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Já jsem to říkal, ve znění pozměňovacího návrhu pana senátora Hampla. Jo? Můžu? Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 36 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já děkuji panu ministrovi, panu zpravodajovi, končím projednávání tohoto tisku a vystřídáme se, protože budeme projednávat lithium.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Procedurální se hlásí paní kolegyně Zdeňka Hamousová, prosím.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji, už pěkný podvečer. A právě proto, že je podvečer, tak si dovolím podat procedurální návrh vzhledem k tomu, jak se vyvíjí průběh jednání dnešního pléna schůze Senátu a kolik bodů jsme projednali, tak dávám procedurální návrh, aby bod č. 16 a 17, tzn. materiály pana ministra Stropnického, byly zařazeny na zítřejší program jednání jako první bod po 10:30. Takže senátní tisk č. N 055/11, K 056/11 a tisk č. J 058/11 zítra po 10:30. Je to po konzultaci s, neřeknu, že s většinou, ale s kolegy senátory, předsedy klubů, panem předsedou atd. Zatím není předpoklad, že bychom dnes v reálné hodině byli schopni projednat celý program. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, slyšeli jste návrh. Je to procedurální, takže o něm budeme hlasovat bez rozpravy a dovolím si i bez znělky. Takže zahajuji hlasování. Kdo s návrhem souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování č. 37 registrováno 61, kvorum 31, pro návrh 40, proti 1, návrh byl schválen a pořad schůze bude tak upraven. A my nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Informace předsedy vlády ohledně průzkumu a možné těžby lithia v ČR

O úvodní slovo k tomuto bodu bych požádal předsedu vlády Bohuslava Sobotku, kterého mezi námi vítám.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Vážený pane předsedo Senátu, vážené senátorky, vážení senátoři, především bych rád poděkoval Senátu za to, že zařadil bod o lithiu na svou schůzi a otevřel tak prostor pro věcnou diskusi o vážném tématu, kterým nepochybně je česká surovinová politika. Pokud debatujeme o využívání ložisek surovin lithia v oblasti Cínovec, je třeba oddělit dva základní případy. Tím prvním případem je využití lithia z deponií po bývalý těžbě. A tím druhým případem je příprava hlubinné těžby, kterou se chystá otevřít firma Geomet. Ten druhý případ je národohospodářsky mimořádně významný, a proto se následně ve svém výkladu soustředím zejm. na něj. Ale nechci pominout ani ten případ první, takže mi dovolte i ve stručnosti k němu několik základních informací.

Pokud jde o zdroje lithia na odkališti po bývalé těžbě cínovo-wolframových rud, tato těžba byla ukončena v roce 1990. Zůstalo po ní mj. odkaliště s lithnými slídami, které byly při těžbě cínu a wolframu tehdy odpadem. Následně zde potom státní podnik Diamo provedlo sanační a rekultivační práce a odkaliště po provedené sanaci prodalo v roce 2008 za 866 000 Kč, v zásadě za cenu stavebního materiálu, společnosti Cínovecká deponie. V roce 2013 společnost Cínovecká deponie přešla do vlastnictví fondu pana Janečka a byly zde zahájeny kroky k přípravě těžby lithia. Zásoby suroviny na odkališti jsou cca 860 000 tun, což znamená asi 2300 tun kovového lithia. Zde byl již v roce 2016 Obvodním báňským úřadem Most stanoven dobývací prostor a vydáno povolení k hornické činnosti ve prospěch společnosti Cínovecká deponie. Těžba zde podle odhadů bude trvat cca 6 let a bude zřejmě produkovat pouze koncentrát lithných slíd, nikoli karbonát lithia.

Pokud jde o ten druhý případ, tzn. vlastní ložisko Cínovec. Vlastní ložisko Cínovec patří k největším ložiskům lithia na světě. Prognózní zásoby rudy činí 656 milionů tun, cca se odhaduje, že to jsou zhruba 4 % předpokládaných světových zásob lithia. Má však relativně nízké obsahy lithia v rudě, kterou jsou lithné slídy. Ve světě jsou ložiska, která mají i 10x vyšší obsah lithia. Další zásoby, které přímo navazují na ložisko Cínovec v rozsahu cca 200 mil. tun se nacházejí na území Německa. Vedle lithia obsahuje ložisko Cínovec také cín, wolfram, tantal, niob, rubidium a další prvky. Zatím je vyvinuta technologie na získávání z rudy koncentrátu lithia, cínu a wolframu.

Myslím si, že je také zajímavé vědět, že aktuálně společnost Rio Tinto pracuje na otevření ložiska v Srbsku u řeky Jadar. Toto ložisko je jen o něco menší, než je ložisko Cínovec.

Pokud jde o využití lithia, dovolte mi, abych se dotkl jednotlivých účastníků, kteří se podíleli přímo či nepřímo na této věci. Nejprve tedy firma Geomet. Firma Geomet připravuje hlubinnou těžbu v ložisku, byla založena čtyřmi českými geology, kteří v souladu se zákonem získali právo na provádění geologického průzkumu v uvedené lokalitě. Záměr byl kapitálově náročný, firma hledala možnost financování, které získala v Austrálii. Podnikatelským záměrem firmy Geomet je otevřít hlubinnou těžbu ložiska Cínovec cca po dobu 21 let s předpokládaným výnosem cca 500 mil. Kč ročně. To, zda bude možné těžit rentabilně, je stále ještě otevřená otázka. A přesná čísla budou záležet na výsledku podrobného průzkumu ložiska, který bude ukončen pravděpodobně v průběhu následujících měsíců. S vlastní těžbou se zatím počítá zhruba od roku 2022.

Pokud jde o státní podnik Diamo, o kterém se v této souvislosti také hovoří, Diamo je organizace, která realizuje zahlazování následků hornické činnosti po těžbě uranu, rud a části uhelného hornictví v ČR. A v rámci sanace těžbou uranu kontaminovaných podzemních vod produkuje také malé množství uranu. Útlumový a sanační program Diama je financován státem. Ve vztahu k ložisku Cínovec je zásadní, že státní podnik Diamo neprovádí a v posledních cca 20 letech neprováděl žádný geologický průzkum ložisek s výjimkou do průzkumu hlubších částí uranového dolu Rožná. Takovýto detailní průzkum v rámci dolu je ale odlišný od vyhledávání a průzkumu nových či netěžených ložisek. Diamo nepochybně v minulosti mělo možnost požádat o povolení k průzkumu na ložisku Cínovec, a to i vzhledem k tomu, že zde provádělo sanaci dolu Cínovec po jeho uzavření, vlastní zdejší důlní díla a má ve své správě také Archiv rudných dolů, kde by měla být veškerá dokumentace ke geologii a minulé těžbě ložiska Cínovec.

Proč se v minulosti o ložisko Cínovec Diamo nezajímalo, se lze jen dohadovat. Nejpravděpodobnější je odpověď, že v té době, ve které se o tom jednalo před řadou let, v době, která předcházela mandátu současné vlády, neměla od svého zřizovatele, Ministerstva průmyslu a obchodu, žádné takovéto zadání. Ovšem situace se v současné době změnila a já vás o tom budu ve svém následujícím vystoupení informovat.

Pokud jde o pozici ČR. Současná pozice ČR je zásadně určena dosavadními právními kroky, protože stát s těžaři není v obchodním vztahu, je s nimi ve vztahu, který je daný zákonem. Předchozí rozhodnutí vydaná Ministerstvem životního prostředí předurčují současnou pozici firmy Geomet. Vzhledem k celé řadě dezinformací, které dnes kolují, pokud jde o otázku přípravy možné těžby lithia, si vás nyní dovolím podrobně seznámit s vlastním průběhem celého povolovacího procesu tak, jak doposud v předmětných lokalitách probíhal. Firma Geomet podala v souladu s příslušným zákonem na Ministerstvo životní prostředí postupně čtyři žádosti o stanovení průzkumného území pro ložisko Cínovec. Ta první žádost o průzkumné území Cínovec byla podána 1. 10. 2009 společností Geomet na Ministerstvo životního prostředí. Žádost o stanovení průzkumného území Cínovec II byla podána na Ministerstvo životního prostředí 14. 2. 2011.

Žádost o stanovení průzkumného území Cínovec III byla podána na Ministerstvo životního prostředí 21. 6. 2016. A žádost o stanovení průzkumného území Cínovec IV byla podána 13. 2. 2017, rovněž na Ministerstvo životního prostředí. Všechny žádost o stanovení průzkumného území pro ložisko Cínovec byly podány na územní odbor Ministerstva životního prostředí Ústí nad Labem, který také všechny žádosti posuzoval a vydal v této věci příslušná rozhodnutí. První rozhodnutí o stanovení průzkumného území Cínovec pro společnost Geomet bylo územním odborem vydáno 20. 6. 2010 s platností do 31. 6. 2014. Rozhodnutí vydal ředitel územního odboru, čili první rozhodnutí je rok 2010. Druhé rozhodnutí o stanovení průzkumného území Cínovec II pro společnosti Geomet bylo vydáno územním odborem Ministerstva životního prostředí Ústí nad Labem 24. 11. 2011 s platností do 31. 7. 2014. Třetí rozhodnutí o stanovení průzkumného území Cínovec III pro společnost Geomet bylo vydáno územním odborem Ministerstva životního prostředí Ústí nad Labem 23. 9. 2016 s platností do 31. 10. 2021. Čtvrté rozhodnutí o stanovení průzkumného území bylo vydáno 18. 4. 2017 s platností do 30. 4. 2022. Čili všechna tato čtyři rozhodnutí byla vydána územním odborem Ministerstva životního prostředí v Ústí nad Labem. Během tohoto období se na Ministerstvu životního prostředí vystřídali celkem tři ministři. V případě prvního rozhodnutí byl v té době ministrem Pavel Drobil z ODS, v případě druhého rozhodnutí byl v té době ministrem životního prostředí Tomáš Chalupa z ODS, v případě toho třetího rozhodnutí byl ministrem životního prostředí Richard Brabec z ANO a v případě čtvrtého rozhodnutí byl ministrem životního prostředí Richard Brabec z ANO. Čili to jsou ta základní rozhodnutí, kterými byl zahájen ten zákonný vztah mezi společností Geomet a státem. Právě na základě správních rozhodnutí, která byla učiněna územním odborem životního prostředí v Ústí nad Labem.

Vzhledem k tomu, že lhůty, které byly stanoveny v prvních rozhodnutích o stanovení průzkumného území, se ukázaly být pro provedení dostatečného podrobného průzkumu jako krátké, požádala společnost Geomet v souladu s příslušným zákonem o prodloužení platnosti stanovení průzkumných území Cínovec a Cínovec II. Obě žádosti byly podány zase na územním odboru Ministerstva životního prostředí Ústí nad Labem. A tyto žádosti byly posouzeny a byla vydána příslušná rozhodnutí o prodloužení platnosti stanovení průzkumného území Cínovec pro společnost Geomet do 30. 7. 2019. To první rozhodnutí o prodloužení platnosti bylo vydáno 10. 7. 2014. To druhé rozhodnutí o prodloužení platnosti na území Cínovec II pro společnost Geomet do 31. 12. 2020 bylo územním odborem vydáno 31. 8. 2015. V případech obou těchto vydání rozhodnutí o prodloužení platnosti stanovení průzkumného území byl v té době ministrem životního prostředí Richard Brabec z hnutí ANO.

V návaznosti na výsledky geologického průzkumu podala společnost Geomet v souladu s příslušným ustanovením horního zákona první dvě žádosti o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru. Čili to byl další krok, který tato společnost učinila. Žádost o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru na Cínovec II byla doručena 9. 10. 2014. Týká se ložiska Cínovec-východ a části ložiska Cínovec-jih. Žádost o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru Cínovec III byla doručena 16. 2. 2017 a týká se zbylé části ložiska Cínovec-jih. Obě tyto žádosti byly podány na územním odboru Ministerstva životního prostředí, který je posoudil a vydal v této věci příslušná rozhodnutí. V souladu s ustanovením horního zákona byl tento předchozí souhlas Ministerstva životního prostředí vydán po projednání s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Čili to jsou rozhodnutí, která zde v této věci byla vydána.

Celkově lze konstatovat, vážené senátorky, vážení senátoři, že první potřebný krok ve vztahu k využití ložiska Cínovec, tzn. stanovení průzkumného území, byl proveden Ministerstvem životního prostředí, a to v souladu s příslušným ustanovením zákona. Jediné žádosti o stanovení průzkumného území podala právě společnost Geomet. Ministerstvo průmyslu a obchodu v procesu stanovení průzkumného území nijak nefigurovalo. Já to uvádím proto, že v tuto chvíli je veden útok na ministra průmyslu a obchodu Jiřího Havlíčka. A musím říct, že tento útok pokládám za zcela nepravdivý a nekorektní. A k tomu se určitě ještě dostanu, nicméně cítím za povinnost připomenout, že ten proces využití ložiska Cínovec byl zahájen na základě příslušných vyjádření v rámci Ministerstva životního prostředí.

Předchozí souhlas se stanovením dobývacího prostoru pro ložisko Cínovec byl pak vydán rovněž Ministerstvem životního prostředí po projednání s Ministerstvem průmyslu a obchodu. V tomto okamžiku, kdy vzhledem k tomu, že platné horní právo ČR vychází ze základní premisy, že vytěžená surovina už nenáleží státu, náleží těžaři, nemá český stát žádnou možnost ovlivnit užití vytěžené suroviny, což je situace, kterou pokládám jako předseda vlády za situaci, se kterou se nelze smířit a na kterou musíme reagovat a naše vláda na ni reagovala a já se k tomu ještě dostanu. V daném okamžiku jsou totiž přínosy pro český stát závislé na tom, jak dalece se bude lithium zpracovávat v ČR a jak dalece zůstane celý řetězec přidané hodnoty právě tady u nás. Platný stav povolovacího řízení, které bylo provedeno ve struktuře Ministerstva životního prostředí je takový, že společnost Geomet má v současné době právo na ložisko do roku 2025, do kdy platí Ministerstvem životního prostředí vydaný předchozí souhlas se stanovením dobývacího prostoru Cínovec III. Do té doby zde nikdo jiný než společnost Geomet nemůže provádět geologické práce související s využitím ložiska Cínovec. Pokud by se této věci ujal například státní podnik Diamo, ten by mohl na ložisku začít provádět průzkum eventuálně až po roce 2025.

Dovolte mi, abych se nyní vyjádřil k tématu memoranda, které bylo podepsáno ze strany ministra průmyslu a obchodu Jiřího Havlíčka. Memorandum vytváří předpoklady k tomu, aby se surovina využívala u nás. Je to první příklad možné strategické změny, kterou musíme, pokud jde o využití strategických surovin, v ČR uskutečnit. Pokud se záměry, které jsou vyjádřeny v memorandu, zrealizují, postoupí ČR do daleko výhodnější pozice v mezinárodní dělbě práce. Ministerstvo průmyslu a obchodu podle kompetenčního zákona má možnost takováto memoranda realizovat. Stejně jako koneckonců každé ministerstvo. Ve vládní praxi jsou memoranda běžně užívaný nástroj a různých typů memorand, která podepisují a realizují ministerstva, jsou desítky. Důvodem pro uzavření memoranda, které je zmiňováno, bylo hájení legitimních zájmů ČR. Hlavním cílem je, aby lithium bylo nejen získáváno, ale především dále zpracováváno a finalizováno v rámci ČR.

A dále je cílem zajistit, aby se tak stalo co nejšetrněji k životnímu prostředí. Důležitou je i otevřená možnost jednat s těžaři o případném vstupu státního podniku Diamo přímo do těžby.

Předchozí rozhodnutí, která vydalo v této věci ministerstvo životního prostředí, se nezabývala porovnáváním různých variant z hlediska ekonomické výhodnosti pro Českou republiku. Podle analýz, které jsou k dispozici, existují tyto dvě základní alternativy.

První alternativa: Případ se bude vyvíjet mechanicky na základě předchozích povolení, která byla postupně ministerstvem životního prostředí vydána. Potom budou veškerým přínosem pro Českou republiku pouze poplatky z vytěženého nerostu a daně a odvody z mezd pracovníků, kteří se na těžbě budou podílet.

Druhá alternativa, která je pro Českou republiku příznivější: Podaří se rozvinout celý řetězec zpracování lithia a pak budou předpokládané výnosy násobně vyšší. V takovém případě bude v celém řetězci zapojeno také výrazně větší množství pracovníků, než při samotné těžbě. Velmi cenné je, že podstatná část těchto míst by mohla být realizována ve strukturálně postižených regionech.

Právě možnost prostřednictvím memoranda posílit výnos pro Českou republiku je důvodem, proč se ministerstvo průmyslu a obchodu rozhodlo sáhnout k tomuto nástroji. Jiné možnosti mu současný platný právní řád nedává. Memorandum bylo pečlivě konzultováno z hlediska práva. Českou republiku nezavazuje, ale posiluje pozici České republiky.

Vzhledem k tomu, že se kolem tohoto memoranda rozhořel na politické scéně spor, cítím jako povinnost dodat, že ve svém písemném vyjádření k tomuto návrhu memoranda ministr životního prostředí Brabec z hnutí ANO toto memorandum označil jako jeden ze správných kroků. Uvedu konkrétně: Jsem toho názoru, že memorandum je jedním ze správných kroků. Čili nerozumím tomu, proč následně ministr životního prostředí změnil názor, který písemně vyjádřil ve svém dopise panu ministru Havlíčkovi. Tento dopis je samozřejmě zveřejněn na webových stránkách ministerstva průmyslu a obchodu a každý si ho tam může přečíst.

Dámy a pánové, jsem rád, že česká vláda pod mým vedením schválila novou koncepci surovinové politiky. Tuto novou koncepci zpracovalo právě ministerstvo průmyslu a obchodu. Tato surovinová politika konstatuje, že domácí surovinové zdroje mají být přednostně využívány na území České republiky. Při dalších úvahách o strategické politice surovin jsme dospěli k tomu, že je třeba posílit kontrolu státu nad strategickými surovinami ještě nad míru, která je platná v současné surovinové politice.

Vláda proto dnes schválila zprávu o nutnosti zajištění ekonomických zájmů státu v oblasti využití kritických superstrategických surovin Evropské unie a některých dalších surovin. Tento dokument, který dnes vláda přijala, dává do budoucna významnou pozici státnímu podniku pokud jde o využívání významných surovin. Stručně řečeno – státní podnik bude mít právo, pokud to schválí vláda, provést geologický průzkum daného konkrétního ložiska a teprve za předpokladu, že toto právo neuplatní, bude možné toto právo postoupit jiným privátním firmám.

To, co dnes vláda schválila na základě materiálu ministerstva průmyslu a obchodu, je zásadní krok. Tento zásadní krok byl připravován dlouho před tím, než se rozhořela současná debata o strategické surovině lithiu. Chci připomenout, že už v dubnu letošního roku, když jsem uváděl pana ministra Havlíčka do funkce, požádal jsem ho, aby do vlády předložil materiál, ve kterém bude reagovat na ekonomické zájmy státu, v souvislosti s využitím strategických surovin, zejména v souvislosti s otázkou lithia, ale také dalších strategických surovin. Jsem velice rád, že pan ministr Havlíček neprodleně na této věci začal pracovat.

Materiál, který dnes vláda schválila, byl předložen do připomínkového řízení 31. srpna 2017, a připomínkové řízení bylo ukončeno 14. září 2017. Z toho jednoznačně vyplývá, že to, že dnes vláda schválila tuto změnu v koncepci surovinové politiky, není dáno aktuální debatou o kauze lithium, která probíhá v posledních 14 dnech. V době, kdy tato debata byla rozpoutána, tento materiál byl už v základě připraven k tomu, aby mohl být projednán na úrovni vlády. To znamená, že materiál byl připravován v uplynulých několika měsících.

Jsem velice rád, že v tuto chvíli je také uloženo ministerstvu průmyslu a obchodu, aby ve spolupráci se státním podnikem Diamo zpracovalo a předložilo vládě analýzu možností podílet se na případné těžbě a zpracování lithia na území České republiky. Tento úkol má ministerstvo průmyslu a obchodu do 15. listopadu 2017. V případě zájmu v rámci diskuse mohu samozřejmě vážené senátorky a vážené senátory seznámit s tím, jak přesně tento materiál, který dnes vláda schválila, definuje změnu surovinové politiky.

Ale velmi stručně řečeno. Změnili jsme přístup státu od přístupu pasivního k přístupu aktivnímu. Změnili jsme přístup státu v otázce průzkumu a vyhledávání. Poprvé po řadě let, po dlouhé řadě let se vláda rozhodla aktivně vstoupit do oblasti vyhledávání, průzkumu a těžby surovin právě pokud jde o oblast superstrategických surovin. Čili tato změna byla z pohledu vlády učiněna, následně budou učiněny také návazné změny, které ještě upraví surovinovou politiku České republiky. I v tomto smyslu dnes vláda přijala příslušné usnesení.

Vážené senátorky, vážení senátoři. Na závěr konstatuji, že aktuální pozice státu k lithiu na ložisku Cínovec je dána procesem podle platného práva, kde rozhodující akty provedlo ministerstvo životního prostředí v uplynulých letech, v zásadě počínaje rokem 2010 a konče rokem 2017, jak jsem doložil ve svém předcházejícím vystoupení. Role ministerstva průmyslu a obchodu byla v této fázi buď žádná nebo to byla pouze role doplňující, to znamená ministerstva, které poskytovalo stanovisko pro rozhodnutí, ke kterému došlo v rámci struktury ministerstva životního prostředí. Ministerstvo průmyslu a obchodu nemá v této souvislosti a nemělo žádné přímé rozhodovací pravomoci.

Memorandum, které bylo zpracováno a podepsáno ze strany ministra Havlíčka, reagovalo na situaci, která byla založena předchozími rozhodnutími ministerstva životního prostředí. A cílem tohoto memoranda bylo posílit pozici státu ve vztahu k těžbě a zpracování lithia. Cílem tohoto memoranda je otevřít možnost pro jednání o přímém zapojení státního podniku Diamo do těžby lithia a cílem bylo také zajistit, aby na území České republiky byl potom realizován celý následný výrobní řetězec spojený se zpracováním této suroviny.

Memorandum žádným způsobem nemůže zasahovat do práv, která již vznikla z minulosti na základě rozhodování orgánů ministerstva životního prostředí a je právně nezávazným dokumentem.

Domnívám se, že debata, tak jak je ve veřejném prostoru v posledních dnech vedena, je vedena na zcela nesmyslném základě. Diskutuje se o právně nezávazném memorandu, které podepsal ministr průmyslu a obchodu, a nediskutuje se o právně závazných správních rozhodnutích, která byla učiněna na půdě ministerstva životního prostředí mezi lety 2010 až 2017. Tato rozhodnutí nepodléhají žádné diskusi a nepodléhají žádné kritice, ačkoliv právě tato rozhodnutí mohou mít reálné právní následky a mají reálné právní následky směrem do budoucna.

Memorandum, podepsané ministerstvem průmyslu a obchodu žádné takovéto právní následky nemá.

Stejně tak si myslím, že se nediskutuje – a je to chyba – o celkové změně surovinové politiky České republiky.

Jak jistě víte, vláda tuto změnu dnes definitivně odsouhlasila a bude se na ní dále pracovat. Ale přesto si myslím, že bychom i na toto téma měli vést diskusi, protože pokud stát bude aktivnější v této oblasti, bude muset do toho samozřejmě také investovat finanční prostředky tak, aby podpořil státní podnik Diamo, aby mohl realizovat průzkum a vyhledávání a možná v budoucnosti se podílet na těžbě nebo také přímo těžit tyto superstrategické suroviny v České republice. I toto je určitě vážné a důležité rozhodnutí.

Vážené senátorky, vážení senátoři, bude vám to možná připadat zvláštní, ale myslím, že to zapadá do kontextu celé současné veřejné debaty. Materiál pana ministra Havlíčka včetně celého usnesení, tak jak ho pak ministr Havlíček dnes na jednání vlády předložil, byl schválen všemi přítomnými členy vlády. Znamená to, že pro materiál pana ministra Havlíčka, na kterém v uplynulých měsících pracoval, hlasovali jak ministři sociální demokracie, tak ministři hnutí ANO, tak i přítomní ministři KDU-ČSL. Znamená to, že vláda materiál pana ministra Havlíčka schválila jednomyslně.

Myslím, že i tuto informaci je dobré doplnit v době, kdy právě ministra Havlíčka v této věci je permanentně napadána neférovými a nepravdivými útoky.

Vážené senátorky, vážení senátoři, nemohu se zbavit dojmu, že jediným důvodem pro tento útok, tak jak byl veden na pana ministra Havlíčka, s tím, že se zcela opomíjí jakákoliv role ministerstva životního prostředí, je veden pouze s cílem odvést pozornost od jiných problémů, které má předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Jsme prostě několik dnů před volbami, každá takováto věc se hodí. Předseda hnutí ANO je trestně stíhán, hodí se mu, aby odvedl pozornost a vedl diskusi na téma, které reálně jako kauza neexistuje, právě proto, že tento problém vznikl počínaje rokem 2010, nevznikal ve strukturách ministerstva průmyslu a obchodu, ale vznikal na základě rozhodování ve strukturách ministerstva životního prostředí, za které v těchto letech v žádném případě nenesla odpovědnost Sociálně demokratická strana, ani jako součást současné vládní koalice, ani v minulých letech.

Musím říci, že i z tohoto hlediska nepřikládám tvrzením předsedy hnutí ANO žádnou relevanci a žádnou váhu. Pouze pokládám za důležité říci, že tato tvrzení jsou lživá, jsou nepravdivá a jsem přesvědčen, že Andrej Babiš musí vědět, že používá lživé a nepravdivé argumenty.

Tolik alespoň základní fakta k debatě o potenciální těžbě lithia v lokalitě Cínovec. Jsem samozřejmě připraven eventuálně reagovat na rozpravu, která na toto téma v Senátu bude probíhat.

Vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji za vaši pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane premiére, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Pan senátor Michael Canov se hlásí? (Hlásil se do diskuse.) Ještě jsme před ní daleko.

Musíme nyní nejdříve určit zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal pan senátor Miloš Vystrčil, který jako první minulý týden inicioval, aby tento bod byl zařazen na pořad naší schůze. A zároveň se ho ptám, zdali se svou rolí souhlasí. Ano, souhlasí. Nyní budeme o tomto návrhu hlasovat. Přizvu další senátorky a senátory do sálu.

V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 30. Hlasujeme o zpravodajovi k tomuto bodu a navržen je pan senátor Miloš Vystrčil.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 38 registrováno 58, kvorum 30, pro návrh 45, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Pan kolega Miloš Vystrčil je zpravodajem k tomuto bodu. Žádám ho, aby zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával všechny návrhy, a to tak, aby po skončení rozpravy zaujal k ní stanovisko.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Jako první se přihlásil pan senátor Michael Canov. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane premiére, vážený pane předsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové. Celá tato kauza mě donutila pořádně si prostudovat horní zákon. A věc, která podle mého názoru padá vlastně na hlavy nás všech, je ta věc, že ze zákona je obecně stanovená sazba úhrady z doby, kdy dobytí byla příliš nízká.

Paragraf 33k odst. 1 horního zákona zní: Sazba úhrady z vydobytých nerostů pro jednotlivé dílčí základy úhrady činí nejvýše částku odpovídající deseti procentům tržní ceny za jednotku množství pro jednotlivé druhy vydobytých nerostů.

Podle mého názoru je to nízká částka, bylo by dobře, kdyby byla vyšší.

Ale navíc. Tady je uvedeno, že tato částka je nejvýše. A v odstavci 2 má vláda povolení, že stanoví nařízením sazby úhrad pro jednotlivé dílčí základy, takže může jít výš, a v minulosti u různých nerostů šla tu na 8 %, tu na 5 %, tu na 9 %.

V pondělí zasedá Poslanecká sněmovna a byl bych velice rád, kdyby přijala ve zrychleném čtení tu věc, že by tento odstavec zákona změnila, aby slovo nejvýše 10 % se změnilo na nejméně 10 %. Je to jedno slovo a podle mne velmi důležité, pokud bychom ještě nezvedli i těchto 10 %.

A jak jsem studoval materiál dál, tak jsem zjistil, že do 15. března 2016 se skutečně vybírala tato procenta podle množství do 10 % pro jednotlivé druhy vydobytých nerostů. Ale 16. března 2016, to znamená v loňském roce, bylo vydáno nařízení vlády č. 98/2016, kde v bodu 2 přílohy je uvedeno, že u uranu, cesia, lithia, manganu, mědi, rubidia, wolframu, zlata, je stanovena za čistý kov v koncovém produktu těžby. Prosím vás, tato věc je podle mého názoru skandální ze dvou důvodů. Za prvé vláda tady použila definici v rozporu se zákonem. Zákon jednoznačně mluví o nerostech, a čisté kovy nejsou nerosty, to ví každý středoškolák.

Ale pak se stala ještě jedna skandální věc, a sice ta, že částky, co tam byly dříve, přibližně zůstaly za jednu tunu vydobytí. Jenže za jednu tunu nerostu je něco úplně jiného než za jednu tunu čistého kovu, neboť z nerostu z tuny se čistého kovu získá třeba kilogram, sto gramů, pět kilogramů. A částka u lithia byla stanovena na 10.692 korun za jednu tunu. To podle propočtů, které jsem si našel, tak Greenpeace to odhaduje nebo počítá podle nějakých svých údajů, že to činí 0,66 % tržní ceny, takže místo 10 % je to 0,66 %.

Já sám jsem si našel ceny lithia prodávaného na trhu. Našel jsem si firmu, která udává částku 1450 korun za sto gramů, což odpovídá v jedné tuně za 14,5 mil. Kč.

Pokud by tato částka – je to cena prodejní, ne nákupní – se porovnala s cenou, co schvalovala vláda, 10 692 Kč, tak se jedná o sedm setin procenta. Přátelé, zásluhou tohoto usnesení vlády nám tu zem může vyrabovat kdokoliv, jakkoliv za hubičku. Žádných 10 procent, není to ani jedno procento. V nejlepším případě šest desetin procenta, co vypočítalo Greenpeace. Anebo dokonce promile, níž, desetin promile.

Vyzývám tímto vlády, aby své nařízení 98/2016 zrušila z obou důvodů, které jsem uvedl. Jinak z důvodu, že je nezákonné, je v rozporu se zákonem. A za druhé proto, že ta cena je neuvěřitelně a nehorázně nízká.

A ještě se dovolím vyslovit k memorandu. Všechna rozhodnutí byla dána jak říkal i pan premiér, na firmu GEOMET. Podle serveru justice je GEOMET s.r.o., má tři jednatele, dva Čechy, jednoho Australana. Všechna povolení dostala firma GEOMET na těžbu, na průzkumy na prodloužení. Zatímco memorandum není s firmou GEOMET. Memorandum je s australskou firmou, která má společné s firmou GEOMET tu věc, že jeden z jejích tří jednatelů je podepsané na té smlouvě za australskou firmu. A pak také to, že společníkem v uvedeném rejstříku firmy GEOMET je firma stejného názvu téměř, až na to, že to není holding, ale je to její nějaká pobočka ve Velké Británii. Každopádně ne tento holding. To znamená. Jak je možné, že uzavře memorandum s firmou, která nemá žádný, ale vůbec žádný právní vztah do té doby s naším státem, s jakýmkoliv ministerstvem, prostě s nikým. Toto se úplně přešlo. Takže víc dám vládě až zruší memorandum s firmou, se kterou nemáme vůbec, ale vůbec nic společného. A pokud chce, tak ať jedná o memorandum s firmou GEOMET. S ní byla uzavřena rozhodnutí a další věci. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. S přednostním právem vystoupí pan ministr Jiří Havlíček. Pan ministr Jiří Havlíček s přednostním právem.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Havlíček:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Pokusím se stručně vyjádřit k tomuto bodu, který byl dnes zařazen na schůzi pléna Senátu ČR. Chtěl bych na úvod rovněž podotknout, že vítám, že je možno vést na půdě Senátu diskusi o tomto tématu, které bylo ve veřejném prostoru otevřeno.

Na úvod mi dovolte několik poznámek. Chtěl bych na tomto místě jednoznačně odmítnout a vyvrátit všechny dezinformace a lži, které se v posledních dnech objevují ve veřejném prostoru v souvislosti s tématem případné budoucí těžby lithia na území ČR. Tato otázka je zneužívána v předvolebním období. Jedná se o sprostý útok na mne, na mnou řízené ministerstvo a také na sociální demokracii. A to ze strany pana Babiše, Hnutí ANO a komunistů. Tento útok a pokusy o moji skandalizaci názorně ukazují, jak jsou si tyto strany blízké. Není jim cizí vůbec nic. Lhaní, překrucování faktů a házení špíny na své politické protivníky. Každému v této zemi přece musí být jasné, že bylo nějak potřeba zakrýt kauzu Čapí hnízdo a trestní stíhání pana předsedy Hnutí ANO Babiše pro úmyslný dotační podvod. Po celou dobu mého nástupu do funkce ministra jsem se snažil k problematice lithia a strategických surovin přistupovat věcně, otevřeně a bez zamlžování faktů. Jednoznačným cílem mých kroků, a to už tady popsal ve svém dlouhém vystoupení na úvod pan premiér, je jednoznačně posílení pozice státu, aby se do celého procesu případné těžby lithia na území ČR mohl zapojit. Bohužel nebo bohudík na rozdíl od pana Babiše nemám moc uplatňovat v médiích systematickou demagogii a dehonestaci svých politických oponentů. Čeho si ale naproti tomu cením, je ta skutečnost, že já na rozdíl od pana Babiše a jemu podobných nikdy nelžu. Neměním účelově názory, jak se to zrovna komu hodí. Všichni ti, kteří se dnes derou na světla kamer a házejí na mě špínu, zcela bezostyšně a účelově ignorují fakta a platné zákony naší země ČR. Je tedy třeba především hovořit o faktech, ale také o příčinách a jejích důsledcích. Pokud jde o ty příčiny tohoto stavu. Rád bych upřel vaši pozornost do 90. let. V tomto období stát jednoznačně rezignoval na systematický průzkum potenciálních strategických surovin na území ČR. Stát také jednoznačně rezignoval na svoji pozici v oblasti těžby, kdy v zásadě všechny podniky, které kdy těžily, tak byly privatizovány. Jediná těžba, která až do nedávna v ČR v rukou státu probíhala, tak byla těžba uranu na Vysočině na Dolní Rožínce. Je velmi důležité tady jednoznačně znovu potvrdit, že průzkumná povolení ze zákona vydává ministerstvo životního prostředí a ministerstvo průmyslu a obchodu žádná povolení nevydává. Celý povolovací proces má několik fází a já bych vás chtěl s těmito fázemi podrobněji seznámit.

Prvním krokem je stanovení průzkumného území. Toto průzkumné území povoluje ministerstvo životního prostředí. Ministerstvo je v rámci správního řízení pouze vyzváno k vyjádření, zda záměr není v rozporu s platnou surovinovou politikou. Druhým stupněm je předchozí souhlas se stanovením dobývacího prostoru, který opět povoluje ministerstvo životního prostředí, ministerstvo průmyslu a obchodu je v rámci správního řízení pouze vyzýváno k vyjádření, zda záměr není v rozporu s platnou surovinou politikou. Třetím stupněm je souhlasné stanovisko EIA, které opět vydává ministerstvo životního prostředí. Čtvrtým stupněm je stanovení dobývacího prostoru, které povoluje obvodní báňský úřad. A znovu upozorňuji, protože to je také důležité zde sdělit, báňský úřad není podřízeným orgánem MPO. Je to samostatný ústřední orgán státní správy. A konečně pátá, poslední fáze polohovacího procesu, je povolení k hornické činnosti. To opět povoluje obvodní báňský úřad. Jak jsem řekl, celý příběh kauzy lithium je potřeba začít rozplétat od svého začátku, tedy od udělení prvních průzkumných licencí na lokalitě Cínovec české společnosti GEOMET, kterou dnes vlastní australská těžební společnost EMH. Jak už zde bylo panem premiérem popsáno, první licence byla ministerstvem životního prostředí vydána v roce 2010. Tato byla prodloužena v roce 2014. Druhá licence v roce 2011 prodloužena v srpnu 2015, třetí pak v září 2016 a čtvrtá 18. dubna 2017. Dovolím si ocitovat pro ozřejmění jednu pasáž z platné verze horního zákona.

Podle horního zákona § 24 odst. 3 si dovolím citovat tuto větu: Přednost při získání předchozího souhlasu ke stanovení dobývacího prostoru má organizace, pro níž byl proveden průzkum výhradního ložiska, to jest zadavatel. Konec citace této věty.

Jestliže dnes všechny čtyři udělené průzkumné licence vlastní společnost GEOMET, resp. EMH, má tato společnost podle platného zákona přednost před všemi potenciálními zájemci včetně státu, včetně státních organizací na získání předchozího souhlasu ke stanovení dobývacího prostoru.

Společnost GEOMET je kromě toho na dvou částech ložiska právoplatným držitelem druhého stupně licence, tedy předchozího souhlasu se stanovením dobývacího prostoru. Chtěl bych zdůraznit, už to zde také padlo, že dnes neexistuje žádná zákonná možnost, jak tento pro stát nepříznivý stav změnit. A podotýkám k tomu, změnit, aniž by to vyvolalo riziko případných soudních řízení, sporů nebo arbitráží, které by reálně vedly k zastavení nebo k zakonzervování projektu a riziku, že namísto rozvoje českého ložiska Cínovec s potenciálem vybudování zcela nového, moderního průmyslového odvětví v ČR se potenciální investoři přesunou někam jinam, například do konkurenční lokality v Srbsku.

Ministerstvo průmyslu a obchodu proto v předstihu ještě před dokončením samotného geologického průzkumu a ještě před dokončením studie proveditelnosti vstoupilo v jednání s právoplatnými držiteli těchto průzkumných licencí a části předchozích souhlasů ke stanovení dobývacího prostoru, aby zjistilo, jaké mají držitelé licencí představy o dalších fázích osvojení tohoto ložiska, jednalo s nimi také o způsobu akceptace teze, která je obsažena v nové státní surovinové politice, tedy že suroviny dobývané v ČR by měly být v ČR také přednostně zpracovávány a využívány.

Výsledkem těchto jednání bylo uzavření onoho zmíněného memoranda, dnes jsem obdržel od pana Babiše dopis, ve kterém mi klade řadu otázek, snaží se způsob znedůvěryhodnit společnost EMH, resp. společnost GEOMET. Já v této souvislosti bych rád řekl jednu věc. Já nemám žádné pochybnosti o tom, že si před udělením a prodloužením průzkumných licencí ministerstvo životního prostředí prověřilo důvěryhodnost a majetkovou strukturu těchto společností. To je totiž ten hlavní fakt. Ten, kdo vydal průzkumné licence. Od toho se celý problém odvíjí.

Já bych chtěl k této věci ještě poznamenat několik věcí, protože v tom veřejném prostoru, zaznívá to z různých stran, se plate, co je smlouva, co je memorandum. Koneckonců, zaznělo to tady od pana senátora Canova, který také hovořil o smlouvě. Znovu opakuji, nejedná se o žádnou smlouvu, jedná se o právně nezávazné memorandum. Jaký je rozdíl mezi mezinárodní smlouvou a nezávazným memorandem? Mezinárodní smlouva je vyjádřením vůle stran být zavázán. Tedy zakládá práva a povinnosti. Předepsaný způsob projednání a publikace podle směrnice vlády o sjednávání mezinárodních smluv, např. vytvoření směrnice o jednání, o textu smlouvy, expertní jednání, vnější připomínkové řízení apod., projednání ve vládě, příp. parlamentu, podle typu smlouvy. Definičním znakem mezinárodní smlouvy je mj. platnost, tedy vyjádření okamžiku, kdy jsou strany smlouvou vázány. A ustanovení o vypovězení smlouvy obsahuje také lhůty, zakládá např. mezivládní orgány. Obsahuje také typicky smluvní jazyk, např. slovesa musí, je oprávněn, je povinen, zavazuje se, slibuje a některé další. Obsahuje také ustanovení o řešení sporů a vynucování těchto ustanovení. Nic z výše uvedeného v memorandu, které bylo uzavřeno, není. Není! Znovu to opakuji. Není!

Pokud jde o to, jakým způsobem je charakterizováno nezávazné memorandum, memorandum obsahuje pouze úmysly a proklamace svých účastníků. Nesmí obsahovat závazky. To znamená, memorandum nezakládá žádná práva ani povinnosti, a tudíž ze své podstaty nemůže být závazné. Jsou užívány typicky nezávazné formulace, např. bere na vědomí, má v úmyslu, je ochoten, sdílí přesvědčení, shodli se a řada dalších. Nezávazné memorandum rovněž neobsahuje lhůty, neboť stanovení pevných časových lhůt může indikovat závazek, jenž by měl být v rámci lhůty plněn. Memorandum také nemá předepsaný způsob projednání, vzhledem k jeho nezávaznosti nevyžaduje projednání nebo schválení vládou nebo parlamentem.

Takže tímto jsem se pokusil, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, pokusil rozptýlit pochybnosti, které se o závaznosti a případných důsledcích uzavření tohoto memoranda ve veřejném prostoru objevují. Dámy a pánové, já nevím, jestli ještě budu mít příležitosti zapojit se do diskuse, uvidíme, jak bude rozsáhlá, chtěl bych vám tímto ještě jednou velmi poděkovat za možnost, že jsem mohl na plénu Senátu vystoupit. Znovu opakuji leitmotiv mého počínání. Mým jediným a skutečným cílem bylo hájit a posílit zájmy ČR. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedo, vážení páni ministři, vážený pane předsedo vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové. O tom, že bod lithium bude zařazen na dnešní projednání, jsme se dozvěděli včera, resp. teprve dneska byl těsnou většinou odhlasován, proto na přípravu nás senátorů k této debatě bylo poměrně velmi málo času. A protože to téma je závažné, skutečně ta příprava by vyžadovala delší dobu. Já se omlouvám za to, že budu tady čerpat z podkladů, které nejsou zcela možná úplně tak, jak bych já si sama představovala, aby byly připraveny. Nicméně, rozhodla jsem se, že se přihlásím a doplním možná některé informace, které tady zazněly, jenom z jiného pohledu.

V tuto chvíli opravdu nevím, proč bylo memorandum připraveno a podepsáno těsně před volbami. Chci věřit panu ministrovi, který tady vystoupil, že to byla jeho dobrá vůle nějakým způsobem vstoupit do vztahu s firmou, která v tuto chvíli má oprávnění k průzkumu lithiových rud. Nevím ale, a to mě dneska překvapilo z vystoupení pana předsedy vlády, jak je to s jinými firmami, které takovéto oprávnění mají, a to jsou české firmy, které už zřejmě budou těžit, to jsem dosud nevěděla. Ale to je spíš tedy otázka na pana ministra, nevím.

Také jsem se zabývala tím, co zaznělo v médiích. Tam zaznělo riziko, na které poukazuje pan poslanec Babiš, možná i pan ministr Brabec, že tedy dojde k tomu, že memorandum nám způsobí škody a že ty škody způsobí proto, že by mohlo dojít k tomu, že by celý ten proces teď byl pod nějakou sankcí dohody o ochraně vzájemných investic. Seznámila jsem se s touto dohodou o ochraně vzájemných investic. Jsem přesvědčena o tom, že už sama smlouva o sobě stanovuje a definuje body, které jsou v memorandu a které, i kdybychom memorandum napsali, nebo nenapsali, tak by stejně platily.

Dovolím si citovat čl. 3, který je tím zásadním. Podpora ochrany investic. Každá smluvní strana bude podněcovat a podporovat na svém území investice investorů druhé smluvní strany a v souladu se svými zákony a politikou na úseku investic investice umožní. Čili podporovat a podněcovat. Když jsem si přečetla memorandum, tak jsem se tam nedočetla nic jiného, než že je naplněno toto, co tady říká mezinárodní dohoda. Ale to je tedy jenom k tomu, co já se domnívám, že podle mě to memorandum, tak jak je napsané, nemá žádný větší rozsah nebo žádný větší zásah než skutečně memorandum. A ochrana investic nám ze současných platných zákonů a případného jejich očekávaného vývoje tohoto investora plyne stejně. Tak to jenom první poznámka, kterou si dovolím říct.

Teď tedy druhá věc. Myslím si, že určitě bylo chybou, že nebylo toto memorandum i v českém jazyce, že bylo podepsáno v angličtině, to je samozřejmě chybou, byť ji nepovažuji zase za tak zásadní, ale to je určitě chyba.

Chtěla bych ale říct, že otevření otázky těžby lithia zahraniční firmou otevřelo současně jeden starý, velký hřích, horního zákona, který se s námi táhne od roku 90, který nebyl řádně zpracován tak, aby odpovídal situaci, která existuje, a dohnal nás do této situace, o které tady hovořil pan ministr, o které tady hovořil pan premiér.

V zahraničí, v zemích, které si chrání svoje nerostné bohatství, je to úplně jinak. Ano, jsou vyhrazené nerosty, nebo tam to nazývají jinak, bývá to ropa, bývá to zemní plyn, bývá to uhlí, které jsou strategickými nerosty těchto zemí. Ale tyto země neříkají: Musíme to těžit vlastními státními firmami. Oni dají tendr a řeknou: Kdo nám dá nejlepší nabídku... Nestanovují poplatky jako my. Já se k tomu hned vrátím. Ale řeknou: Tak, a tady je tendr. Je tady pravděpodobně nějaké území, kde se něco může těžit. A kdo nám dá víc? A to je úplně jiná strategie, než my máme v zákoně, který nás takto zavazuje a který nás dostává do této zdánlivě neřešitelné situace. A to je velký dluh, který máme, otevřel celou slabinu tohoto systému. Ale proč ta slabina vznikla?

Obávám se, že, bohužel, omlouvám se za to, ale je to můj dojem z dnešního usnesení vlády, že tím usnesením vlády situaci vůbec neřešíme, ale chceme jenom řešit otázku možná lithia tím, že říkáme, bude to tedy státní firma, ale ten základní problém neřešíme. Tady se nemluví jenom o lithiu. Tady víme, že ten problém máme zejména z těžby jiných strategických surovin, které jsou v rukou jiných privátních firem, kde tento stav trvá, a trvá velmi dlouho. Nechci jmenovat ty, kteří za to nesou odpovědnost, to určitě ne, protože se jich vystřídala celá řada. Ale řekněme, že byly chráněny tyto lobbistické skupiny velmi významně až dosud, a teď se nám to vrací, na lithiu.

Musím říct, že v tuto chvíli to je tak, jak bylo popsáno, a bylo popsáno panem ministrem a panem premiérem, že je stanoveno průzkumné území, že to průzkumné území musí být stanoveno, pokud jsou splněny podmínky, a faktem je, že zřejmě nebyla nová strategie surovinové politiky, která stanovila strategické suroviny, tudíž ti, co rozhodovali, nemohli říct, že s tím nesouhlasí. Je to gesce ministerstva životního prostředí, kterou teď ale bude mít při předběžném stanovení, pokud o to bude požádáno, toho dobývacího území. Ten zákon v tom není zcela jasný, ale tam se říká, že předběžný souhlas právě musí být dán s ohledem na strategii vlády z hlediska ochrany strategických surovin. A tam si myslím, že pravděpodobně ještě prostor pro další jednání a vývoj té kauzy bude. Ale to je otázka právníků. Já jenom říkám, že tam vidím tu možnost.

Co tedy teď? Jak jsme na tom? My jsme schvalovali v roce 2016 zákon, horní zákon, velkou novelu. Vy si velmi dobře pamatujete, že právě tato novela se týkala toho jediného nástroje, který zákon má, nikoliv tendr, jak to mají v jiných zemích, a kdo nám dá víc... Ale vláda, předtím to bylo ministerstvo, stanoví poplatek, z majetku státu, protože vyhrazené nerosty jsou majetkem státu, ten kdo těží, hradí ten poplatek, a to je to, co stát za ten majetek, za to, že umožnil těžbu, má. To je ekonomický nástroj, který máme. Je to jednak za území a jednak za vydobytý nerost. A právě při schvalování tohoto horního zákona jsme ještě posunuli tu nevýhodnou pozici státu z hlediska stanovení podmínek. A přesně tady, a nejen tady, ale i v Poslanecké sněmovně se jednalo o tom, jaká bude výše toho poplatku. Byly tu návrhy, je to málo, ty hlasy se velmi silně ozývaly. Ale byl tu návrh na desetinásobek. My jsme řekli: Tak to ne, to bychom ty těžaře opravdu naráz velice zatížili. Bude to dvojnásobek. Ale byl to jenom slib. V zákoně je, že do 10 procent. Navíc, ve sněmovně padlo, že tento poplatek bude stanoven, tak jak je návrh vlády, nařízení vlády, ale musí mít trvání, nesmí být změněn po dobu 5 let. Ve sněmovně se proti tomuto návrhu hlasovalo. Kdo byl proti? Musím to teď říct. Jediný klub, který byl proti, byl klub KDU-ČSL. Jinak všichni řekli: My chceme těch 5 let! Tady v Senátu se znovu ten návrh objevil. Musím říct, že zase byl zamítnut, resp. všechny návrhy, které měly zlepšit ten zákon, včetně tohoto, nebyly připuštěny, protože se většina 32 senátorů rozhodla, že podpoří zákon v tomto znění s touto fixací úhrady poplatků na 5 let, s tím, asi víte, jak jste hlasovali. Já bych řekla, že to nebylo zcela, že by nějaký klub hlasoval pro, některý hlasoval proti, nejvíc hlasů bylo samozřejmě z ČSSD pro tu fixaci, když teď řeknu, ODS, která tady sedí, 2/3 senátorů zmizely, takže jich bylo jenom, myslím, pět, kteří tady byli přítomni. Opravdu to nechci rozebírat, ale opravdu je to velký dluh, který tady je a který způsobili ti, kteří jsou si toho vědomi.

Jak to tedy vypadá s tím poplatkem, nebo s tou úhradou za vydobytý nerost? Pan senátor Canov to řekl velmi přesně, ty podklady jsou k dispozici. Lithium? Lithium, které je na trhu, má cenu, ta cena lithia, já to tady mám přesně, je nějakých 313 500 Kč za tunu. Ale pozor, nikoliv lithia, ale je to za uhličitan lithný. A to je ten problém. Pokud byla tedy stanovena, tak jak už řekl pan senátor Canov, v nařízení vlády nějaká suma, 10 000, a to ještě musím říct, že původně MPO navrhovalo 255 korun za tunu a pak teprve v připomínkovém řízení se to zvýšilo na 10 000, tak teprve tato suma znamená 0,7 % současné tržní ceny. Dámy a pánové, myslím, že k tomu není co dodávat. Mám tedy jednu velkou žádost, kterou tedy ještě nemám v usnesení, ale žádám zástupce vlády, aby uvedli do souladu se zákonem toto nařízení vlády 89 z roku 2016, protože jak už upozornil pan senátor Canov, odkaz, že se bude jednat za cenu čistého kovu, nikoliv nerostu, je skutečně v rozporu se zákonem.

Pokud se k tomu tedy vrátíme, víme, že v tuto chvíli nemůžeme měnit 5 let... 5 let tu má investor a ten, kdo má povolený průzkum, nevím, jak je to u toho povolení č. 1, dobývání, má do té doby takovýto směšný poplatek. Směšný poplatek ale neplatí jenom pro to lithium. Už tehdy, když se tady projednával zákon, tak když si přečtete moje vyjádření, tak jsme na to přesně upozorňovali, že to je špatně, že tady jsou vzácné kovy, že celé to bude významně poškozovat situaci do budoucna. Už v tuto chvíli, pokud někdo začne těžit za dva, za tři roky, může být ve výhodě, pokud nedojde ke změně nařízení, které podle mého názoru je v tuto chvíli protizákonné. Ale stejně, než bude změněno, a pokud už tam tedy probíhá nějaké dobývání, nevím, a je to povolené, tak riziko pro stát hrozí.

Lithium otevřelo tento problém. To je problém celého našeho horního práva, s tím, že s tímto by měla vláda a budoucí představitelé naší země počítat a situaci řešit, protože jinak poškozujeme zájmy, veřejné zájmy. Myslím, že na obci by si nikdo takovouto věc skutečně nemohl dovolit.

Řešení toho, že bude tím, kdo bude těžit nebo průzkumy zajišťovat, státní podnik, v tom já řešení nevidím. Máme řadu státních podniků, které víme, jak dopadly. Vůbec není garancí vyloučení rizika, že opravdu bude hospodařeno správně.

Myslím si, že je to v tuto chvíli jakási pomoc, která je taková jako, dobře, tak rychle něco udělejme, ale strategickým, dlouhodobým řešením to určitě není. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Libor Michálek. (Jeden ze senátorů má technickou poznámku.) Jo, technická, pardon. Pan senátor... Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Prosím s právem přednosti, jako zastupující předseda klubu, chci navrhnout procedurální záležitost, abychom dnes jednali po 19. hodině i po 21. hodině, včetně hlasování, a to až do dokončení tohoto bodu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, nechám o tomto návrhu hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu jednat po 19. i 21. hodině, včetně hlasování. Zahajuji hlasování. (Objevují se dotazy z pléna.) Do ukončení tohoto bodu, samozřejmě. Kdo souhlasí, stiskne ANO, zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne NE a zvedne ruku. Já vám děkuji.

Hlasování č. 39, registrováno 54, kvórum 28, pro návrh 36, proti nikdo. Návrh byl schválen. Budeme jednat do konce tohoto bodu.

Nyní vystoupí pan senátor Libor Michálek. My se na chvilku vystřídáme.

Senátor Libor Michálek:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové. Já si dovolím navázat na svou předřečnici, paní senátorku Seitlovou, a ilustrovat ještě některé další absurdity toho horního zákona, ze kterých čiší, že skutečně se k této problematice dlouhodobě přistupovalo nekoncepčně a stát si, řekněme, nechává brát pod rukama nerostné bohatství, a to opravdu za směšnou hubičku.

My jsme dostali v tom včerejším emailu seznam jednotlivých právních kroků. Když si člověk prochází ta rozhodnutí ministerstva životního prostředí, tak tam je vidět, že to jsou prvostupňová rozhodnutí, rozhoduje tam nějaký ředitel odboru. Jak už tady zaznělo, v podstatě pokud jednou takovéto souhlasné stanovisko je vydáno, v té první fázi, v té počáteční, tak pokud nedojde k nějakému porušení těch podmínek, které jsou stanovené v tom rozhodnutí, ten průzkum probíhá dle předpokladů, tak de facto všechna ta návazná povolení už jsou tím prvním rozhodnutím předurčena. Takže lapidárně řečeno, nějaký ředitel odboru na ministerstvu životního prostředí svým podpisem z roku 2010 rozhoduje o tom, kdo potenciálně dostane do vínku majetek v řádu možná desítek miliard korun, možná stovek miliard korun. To skutečně považuji za něco těžce nekoncepčního.

Nechci tady rozebírat potom ty další aspekty, že v tom horním zákoně je velmi omezen okruh správních deliktů, to znamená, máme tady řadu povinností stanovených, ovšem kdyby reálně došlo k jejich neplnění, tak ta pozice státu vymáhat nebo odebírat ty licence jednou již vydané, je velmi omezená. Bylo tady zmíněno to klíčové ustanovení § 24 odst. 3. Já si ho dovolím jenom parafrázovaně odcitovat. Pokud jde o otázku přednostního práva těžby, vyplývá právě z tohoto § 24 odst. 3, říká, že toto přednostní právo má organizace, která už měla ty příslušné předchozí souhlasy.

Návrh, který tady máte před sebou, je určitou výzvou pro příslušná ministerstva, aby se zamyslela právě nad legislativní úpravou toho ustanovení § 24 odst. 3. A to v tom smyslu, aby vůbec ten horní zákon umožnil zakládání společných podniků, o kterých se právě zmiňuje to příslušné memorandum. Když ještě navážu na to, co tady zmiňoval kolega Canov, proč v tom memorandu figuruje ta australská společnost, proč ne přímo ten GEOMET, dneska opravdu není možné, aby ten předběžný souhlas získala organizace, která by byla společným podnikem typu private partnership, to znamená, není možné, aby ten předchozí souhlas podle platného práva získala kupředu akciová společnost, která by z poloviny byla vlastněna státem, ať už prostřednictvím státního podniku nebo státem ovládané společnosti, a z druhé poloviny právě tou organizací, která byla tím zadavatelem těch průzkumných prací. To není možné dle platné legislativy. Takže prakticky je to o tom, že jedinou možností dneska pro stát je, že se nějakým způsobem dohodne, aby tato australská společnost přepustila část toho podílu ve společnosti GEOMET, samozřejmě, taková dohoda musí být na úrovni akcionářů, nikoli toho příslušného subjektu. Nemá smysl tady asi zabíhat do nějakých dalších podrobností, jaké by byly, nebyly šance českého státu, příp. australské firmy v nějakých arbitrážních řízeních. Každopádně, pokud by byl přijat ten návrh, který se tady týká toho ustanovení § 24 odst. 3, tak díky tomu, že to memorandum bylo podepsáno tou australskou firmou a je v něm uvedeno, odcituji ten bod 3, oba účastníci deklarují svůj záměr projednat a prozkoumat možnosti budoucích dvou dohod mezi českými orgány a společností European Metals Holdings Limited, o rámci budoucí spolupráce v oblasti sektoru lithia, včetně možného zapojení českého státu jako kapitálového účastníka příslušného projektu. Takže tato varianta, že bychom docílili v horním zákoně připuštění, aby tyto předchozí souhlasy byly uděleny těmto společným podnikům soukromého a státního sektoru, by právě takovouto realizaci umožnila.

Samozřejmě, variantou je na veškeré legislativní snahy rezignovat, ale pak už asi není téměř o čem se bavit, protože ten vývoj bude jasně předurčen. Jenom se budeme dívat, jak nějaké s.r.o. tady vytěží lithium nebo rudu, z níž se vyrábí, v hodnotě možná desítek, možná stovek miliard korun.

Takže prosba, zkusme se zamyslet nad tím, jestli takovéto usnesení k tomuto bodu nepřijmout. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jaroslav Větrovský. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení páni ministři, pane premiére. Já se pokusím být maximálně milý, tichý tak, abych nepodněcoval ten hysterický křik, o kterém bylo hovořeno na brífinku před začátkem projednávání tohoto kontroverzního bodu tak, jak tedy představitelé hnutí ANO mají teď na hrbu ten hysterický křik k této kauze. Chci na úvod říci, že Senát je naprosto jasně politickým orgánem a tedy tady je na místě, aby probíhala debata o takto závažné věci. Proto my jsme podpořili zařazení na bod jednání. Nicméně si myslím i při svých chabých právních znalostech, že vláda se zodpovídá Poslanecké sněmovně, protože ta jí vyjadřuje vládu. A já se tedy ptám, proč vláda neprojednala, proč vláda neschvalovala, proč vláda nebrala na vědomí memorandum, které je tady teď tak bagatelizováno? Domnívám se jinak, že kauza lithium je velice odborný problém. Já si tady vůbec nepřisvojuji právo, abych tady vykládal horní zákon, abych tady vykládal strategii vlády. Já si myslím, že na to jsou odborníci na jednotlivých ministerstvech. Ale stalo se z něj politický problém proto, že dva týdny před volbami tady bylo podepsáno memorandum bez projednání ve vládě. To je zásadní message. Proč dva týdny před volbami? To rezonuje ve veřejném prostoru, skutečně. Proč právě tato firma? Jaká bude dále role Diama jako státního podniku?

Já se tady chci vystříhat a chci se vyvarovat jakýchkoli silných slov o tom, jak nikdy nelžu, vždy říkám pravdu. Myslím si, že to je laciné a že to vůbec není hodno projevů na plénu Senátu. Já jsem před volbami, před zahájení volební kampaně velmi přivítal to, když jsem slyšel, jak třeba pan premiér, vaším prostřednictvím, pane předsedající, úplně mi mluvil z duše o tom, jak se budou třeba reprivatizovat vodovody a kanalizace tak, aby přešly opět do českých rukou. Já si myslím, že my na městech tuto politiku děláme. Jen škoda, že stejným způsobem jsme nechránili české zájmy v případě lithia a pan ministr Havlíček, vaším prostřednictvím, třeba u zákonu o elektronických komunikacích, ke kterému já jsem dával pozměňovací návrhy.

A na závěr, zaznělo rovněž, že pan ministr Brabec ve svém dopise souhlasil s memorandem. To přeci není vůbec pravda, ten dopis máte všichni před sebou. Tam je zdvořilostní věta o memorandu. Nicméně tam není vyjádřen vůbec žádný souhlas, ba právě naopak.

Vážené senátorky, vážení senátoři, ode mě zatím všechno, děkuji vám za pozornost, věřím, že jsem dostál tomu, co jsem slíbil na začátku, že se pokusím být nehysterickým, klidným a milým. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, pane senátore, děkuji. Dalším v pořadí s právem přednosti a řekl bych, že vyšší bere, je pan předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane předsedo vlády, vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, bohužel se Senát musí zabývat tématem, který zde nebývá obvykle řešen. Podobná témata se diskutují v Poslanecké sněmovně a myslím, že jsme se rozhodli správně z důvodu, že Poslanecká sněmovna je týden před volbami, a pokud se sejde a to rozhodnutí o svolání Poslanecké sněmovny padlo až poté, co tady byla iniciována tato schůze, resp. tento návrh na zařazení tohoto bodu. Myslím si, že tady v Senátu je větší prostor pro širší, ale zejm. objektivnější a serióznější diskusi, která by měla vyústit v pozitivní postoj, resp. v to, abychom se jako země chovali v záležitosti nerostného bohatství, konkrétně v oblasti lithia s péčí řádného hospodáře. Ale musím na úvod říci, že lithium se nenarodilo nebo resp. lepší využívání nerostného bohatství jako téma, jako cílené téma, ale narodilo se de facto jako předvolební téma. A to kvůli jednomu kroku, který je zveličován, překrucován, je kolem něj mnoho lži. A to je memorandum. Kdyby memorandum nebylo, tak prakticky asi není v tuto chvíli otevřena diskuse o problematice nakládání s nerostným bohatstvím. A byla by prostě věnována pozornost naprosto jiným, samozřejmě předvolebním tématům.

Chci říci, že jsem přesvědčen, že Andrej Babiš, který téma memorandum a lithium otevřel, jako v mnoha jiných případech uchopil nebo zneužil toto téma jako předvolební téma, aby odvrátil pozornost od problému, který řeší sám a jeho firmy. A já si dovolím tvrdit, že ten útok, který vedl na ministra Havlíčka i dokonce s výzvou, že má odstoupit, tak že trefil kozla. Nemusí být nikdo velkým znalcem práva, ale je naprosto jasné, že memorandum, když si otevřeme Wikipedii, jasně hovoří o tom, co tu bylo řečeno panem ministrem Havlíčkem, že je to nezávazné, nezakládá žádné právní ani věcné důsledky a je to projevem jakési dobré vůle. Tady odpovídám předchozímu řečníkovi, proč memorandum neschvalovala vláda. No protože to nezakládá žádné důsledky a není to memorandum na úrovni vlády. Je to memorandum, které je pouze na úrovni ministerstva, které je zodpovědné za to, aby se realizovala tato politika. Ale samozřejmě také se tady objevují právě ty věci, které tady byly řečeny, aby stát mohl toto nerostné bohatství využívat v prospěch ČR, zejm. že se z tohoto nerostného bohatství bude produkovat finální výroba, která pomůže naší ekonomice, ať už to je v oblasti zaměstnanosti nebo tvorby hodnot, zejm. HDP.

Pokud bychom chtěli hledat někoho, koho bychom obviňovali z toho, že z jeho rozhodnutí budou následovat nějaké věcné a právní důsledky, a já to nečiním, já si myslím, že to není na místě, tak je tady pouze jeden subjekt. A to je Ministerstvo životního prostředí. Samozřejmě se domnívám, že Ministerstvo životního prostředí, když licence k průzkumu dávalo, že nemělo zlý úmysl vystavit ČR nějakému nepříznivému stavu. Nejsem člověk, který by a priori každého podezíral. Nakonec se ty licence vydávaly za třech ministrů ze dvou politických stran. Ale samozřejmě se vydávaly v době, kdy se o lithiu ještě tolik nevědělo. A také je potřeba říci, že zase o ten průzkum, aspoň co jsem si přečetl, tady u nás na severu Čech až tak velikánský zájem nebyl. A podle informací, které jsou k dispozici, tak podíl lithia v těch horninách je poměrně nízký, uvádí se číslo 1,6 %, zatímco třeba lithium, které se údajně nachází na území Srbska, má procentuální podíl 3,4 %. Já nevím, jestli toto je absolutně směrující ukazatel, možná že tam jsou ještě další ukazatele, které obsahují nějakou kvalitu a druh lithia, ale to, že se v minulosti, aspoň podle materiálů, které byly k dispozici, pouze objevil jeden zájemce, svědčí o tom, že to asi není úplně tak, řekl bych, rentabilní, protože kdyby to bylo tak rentabilní, tak těch zájemců bude asi daleko více.

Ale opravdu se domnívám, že to je pouze průzkum a že český stát má ještě mnoho možností, i když ne úplně 100%, jak docílit, aby ta rentabilita pro nás pro český stát a následně i napojené firmy byla co nejvyšší. Samozřejmě bychom asi měli také vzít rozum do hrsti a měli bychom se chovat tak, abychom i naším jednáním nevystavili náš stát do nepříznivé pozice. Tzn. abychom ty potenciální investory, kteří jsou schopni do toho peníze dát, a z českých subjektů se k tomu prakticky nikdo moc nehlásí, ani Diamo, tak abychom je neodradili, protože je otázka, že se sice lithium může těžit, zpracovávat, ale nikdo nevíme jak dlouho. Může přijít nový produkt, který bude použit do baterií a nebo bude vyvinuto něco jiného. Především se jedná o automobilový průmysl. Ale zatím se jeví, že by to mohl být dobrý byznys a mělo by se k tomu přistupovat s péčí řádného hospodáře s cílem co nejvíce bohatství, aby zůstalo v ČR a co nejvíce přidané hodnoty u nás do konečných produktů.

Já se domnívám, že to, že se to otevřelo a bylo to směrováno na Ministerstvo průmyslu a opravdu na zcela, řekl bych, právně a věcně nedůležité memorandum, které vlastně dělá jakýsi sumář toho, čeho bylo dosaženo, a byly tam navíc oproti všem předchozím jednáním promítnuty nějaké zájmy a cíle státu. To doposud nikde nebylo, to v těch povoleních, licencích průzkumu nikde nebylo, tak si myslím, že se to prostě zneužilo k tomu, aby se pokud možno poškodil politický konkurent, tzn. v tomto případě přes osobu pana Havlíčka ČSSD. Ale pokud se uchýlím k podobným úvahám, které se tady objevují, že na tom někdo může mít nějaký prospěch, že je to nějaký tunel atd., tak určitě mezi prvními by také člověka mohlo napadnout, že pokud by se podařilo na území naší republiky efektivně zpracovávat lithium, dokázaly by se tady z toho vyrábět nové elektročlánky, tzn. baterie, které by bylo možné využít do automobilového průmyslu a my jako země, která má velký podíl automobilového průmyslu, přešli jsme z benzinu a nafty v těchto autech, z biolihu na elektromobily, tzn. že by se velmi výrazně snížila spotřeba pohonných hmot formou benzinu a nafty, tzn. i jeho složka biolihu, tak kdo by na tom nejvíce prodělal? No ten, kdo tady v ČR v poslední době získal 75% kontrolu nad zpracováním řepky formou biolihu. Mj. v poslední době tím, že se podařilo přes Finanční správu dostat do patové situace jednu firmu, která měla podíl okolo 20, 25 %. Vycházím z údajů a informací, které byly v České televizi. Ale to jen říkám, že by to byla úvaha na místě, pokud bychom chtěli pokračovat a využívat ta podezření, které zejm. používá pan Andrej Babiš.

Já se domnívám, znovu to opakuji, že ve vydávání licencí Ministerstvem životního prostředí nebyl zlý úmysl, ale pokud máme hodnotit právní váhu a důsledky jednotlivých kroků, tak člověk, který se podívá na to, co znamená memorandum a co znamená a jaké důsledky má vydání licence k průzkumu ložisek, tak musí, pokud chce být objektivní, jednoznačně konstatovat, že je tam enormně velký rozdíl váhy těchto dokumentů. Zatímco memorandum je spíše informační a projevující nějakou vůli, tak to rozhodnutí, které bylo dáváno Ministerstvem životního prostředí, má věcné a právní důsledky, které nejsou fatální, jsou podle mě řešitelné. A je ta situace prostě tak. Takže to je to, proč si myslím, že pan Babiš trefil kozla, protože když chce hledat viníka, tak kde se prakticky může hledat viník? Tak jen v podobě osob zodpovědných na ministerstvu životního prostředí.

Já bych chtěl zareagovat na to, co tady zaznělo kolem té cenotvorby. Z tohoto pohledu si myslím, že to ještě asi bude doplněno, připomínky jsou určitě správné a je dobře, že se to tady při tomto jednání otevřelo. Tady jasně zaznělo, že datum první reálné těžby je někdy rok 22. Jestli je možné tu cenotvorbu v podobě vládního nařízení měnit každých pět let, a to nařízení je z roku 2016, tak si myslím, že vláda na tomto může v nejbližším období, tzn. po volbách, zapracovat. A může ty ceny zreálnit. Ale samozřejmě by bylo třeba je zreálnit i s ohledem na to, jaká je asi možná očekávaná výtěžnost těch nerostů. Nejen v lithiu, ale v dalších surovinách na území naší země. A samozřejmě by to zase mělo být s péčí řádného hospodáře, aby co nejvíce zůstalo k dispozici ČR. Já chci, aby toto jednání bylo seriózní, nechci tady ani ministra životního prostředí současného ani bývalé obviňovat, ale pokud bychom přistoupili na rétoriku pana Babiše, a někteří naznačují, že se jí přibližují, tak tedy potom si myslím, že ty výhrady především a obvinění by musely padat k představitelům Ministerstva životního prostředí, byť se domnívám, že to není na místě a že bychom touto cestou neměli jít.

Děkuji za pozornost a věřím, že dnešní jednání bude prospěšné zejm. proto, aby s bohatstvím, kterého v zemi v ČR až tolik nemáme, jsme hospodařili ve prospěch naší země co nejlépe. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane předsedo. A s právem přednosti tady mám tři přihlášené. Vezmu to popořadě. Takže první je pan senátor Jan Veleba. Vidím teď, co je přihlášeno. Pan senátor Veleba, vezmu to popořadě, protože kdybych začal přeskakovat... U pana předsedy Senátu jsem udělal výjimku, protože si myslím, že to je předseda Senátu. Takže můžete, pane senátore.

Senátor Jan Veleba:  Přesto bych rád, kdyby se vyjasnilo, jak je to s pořadím, s právem přednostním, když se hlásí senátor a když se hlásí ministr, který není senátor. Jak to je?

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Všichni mají stejné právo, mohou vystoupit kdykoli. Takže když to vezmu, tak je to na řídícím. A teď jsem se rozhodl, že to budu brát popořadě, takže vy jste, pane senátore, byl první s vykřičníkem a první můžete vystoupit.

Senátor Jan Veleba:  Děkuji za slovo. Já v tuto chvíli se vyjádřím jenom k řepce olejce. Už jsem tady o ní jednou mluvil a chci tady říci následující. V zemědělství jsem dělal dlouhá léta, narodil jsem se tam, narodil jsem se na hektarech a mám tyto kořeny. A ta řepka, mně nebo zemědělcům je úplně jedno, kdo tu řepku zpracuje, kdo ji vykupuje. Je zajímají dvě věci. Je zajímá cena té řepky, kterou pěstují a sklidí. A je zajímá dlouhodobější stabilita, protože ta řepka se tady pěstovala v ČR až docela pozdě, zahájila se docela pozdě. Začátky pěstování řepky byly v 70. letech.

Tehdy se pěstovalo zejména obilí, zejména jetele, brambory, hrách, cukrovka atd. Stali jsme se v poslední době, v posledních 10 letech jsme se stali evropskou velmocí v pěstování řepky. Pěstujeme ji na až 400 000 hektarech a pěstujeme ji, nebo ten výkon je přes milion tun. Je to proto, že se dramaticky snížily stavy dobytka. Ti zemědělci potřebují na těch polích, nebo to mají nechat ladem, potřebují prostě na tom něco pěstovat, potřebují mít nějakou ekonomiku. Ta řepka, mluvím o polních plodinách, je v posledních, řekl bych, 5, 6 letech stabilizátorem ekonomiky. Ti, kteří to pěstují, to zaprvé. A zadruhé, říkám to tady poněkolikáté, řepka má bohužel smůlu, že kvete žlutě, každý to vidí, když začne kvést, tak začne mediální běsnění, když kvete obilí, tak to nevidí nikdo, to vidí jenom odborníci, protože to obilí má takový šedo-zelený kvítek a vidět není. Toho obilí se pěstuje mnohem víc. Omlouvám se, že to takhle polopaticky říkám. Ale chci být pochopen. Nedělám si legraci. Takže ta řepka je zúrodňující plodina v osevním postupu. Zúrodňuje půdu. Takže proto ti zemědělci to taky pěstují. Mně je srdečně jedno, kdo to kupuje, kdo to na co zpracovává, teď mluvím za toho pěstitele. Svaz pěstitelů řepky je jedna z nejvlivnějších organizací Agrární komory. Když se má sejít valná hromada, tak to svolávající do hluku a schází se na stadionu. V místní hale. Sejde se jich tam skoro tisíc. Jsou tam nejenom ti velcí, jsou tam i ti střední, jsou tam i ti malí, protože kdo dělá pole, nehospodaří ve vysokých polohách, ale ta řepka snese od nízké až po vyšší polohu, tak prostě je to jejich tržní plodina. Takže to bych sem vůbec netahal. Dál se vyjadřovat nebudu a počkám prostě na další vystoupení, protože toto jsem potřeboval, chtěl tady říct. Když je valná hromada Svazu pěstitelů řepky, je tam tisíc lidí. A oni mají zájem tu řepku pěstovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další v pořadí s právem přednosti je přihlášen pan ministr Richard Brabec. Má slovo. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Já se omlouvám, pane předsedající, za zpoždění. Vážené senátorky, vážení senátoři, vážený pane premiére, kolegové z vlády. Já bych chtěl reagovat na několik poznámek, které tady padly. Rovnou bych si to dovolil strukturovat do několika základních bodů, základních závěrů.

Já určitě souhlasím s panem ministrem Havlíčkem, což ho možná překvapí, v tom, kde on vidí ten prazáklad toho problému. Ten opravdu vznikl v těch 90. letech, kdy se totálně rozpadly ty velké geologické podniky. Stát ztratil tu odbornost. V zásadě, tam se to jasně ukázalo už v průběhu 90. let, kdy ty licence na zlato podle stejného zákona získávaly také zahraniční společnosti. Těch licencí byla celá řada. Bylo tady celkem osm zahraničních společností, které získaly, myslím, licence na zlato, průzkumné licence. Takže tady toho hodně padlo.

Já bych chtěl opravit některé údaje. Nevím, kdo připravoval podklady panu premiérovi, ale udělal tam chybu. Tu já bych hned uvedl na pravou míru, protože tady padlo, že z hlediska udělení těch průzkumných licencí je to jenom kompetence ministerstva životního prostředí. Není to pravda. Za mě, tedy od roku 2014, na ty vydané i prodloužené licence jednoznačně, já to tam můžu dokumentovat, myslím, že to máte i ve svých dokumentech, vždycky si vyžadujeme stanovisko ministerstva průmyslu a obchodu. Je to totiž naprosto logické, protože ono to vyplývá z toho rozdělení kompetencí, kdy už z názvu ministerstva životního prostředí jasně vyplývá, že ministerstvo životního prostředí posuzuje při vydávání těch průzkumných licencí především možné vlivy těch průzkumných prací na životní prostředí, a ministerstvo průmyslu a obchodu pak při tom svém názoru, který máme vždycky písemně, samostatně, tak by mělo zohlednit, řekněme, strategii a zájmy státu v oblasti nerostných surovin. Takže není to tak, že by ministerstvo životního prostředí, myslím, že to tady zaznělo i od pana senátora Michálka, že by nějaký úředník jen tak se podíval do toho zákona a řekl: Ha, plníš veškerá pravidla. Já ti to dám. Ne. On se ještě zeptá navíc ministerstva průmyslu a obchodu, zda tato firma, resp. tento záměr je v souladu se státní surovinovou politikou. Já se k tomuto tématu ještě vrátím. Opravil bych jenom to, co říkal pan premiér Sobotka. Vždycky, i když musím uznat, že v tomto případě až za mě, až od roku 2014, nejenom při udělení průzkumné licence a prodloužení, také při tom předchozím souhlasu, vždycky je tam významná role ministerstva průmyslu a obchodu. Mají ji tam vlastně rozdělenou.

Ten úředník, já děkuji panu předsedovi Štěchovi za to, že neobvinil ty úředníky, že řekl, že nemají špatnou vůli, vážení, ten úředník, v tomto případě, jak říkal pan premiér, to pracoviště, takzvaný odbor výkonu státní správy, jenom upravím, ne v Ústí nad Labem, ale v Chomutově, ale to nehraje žádnou roli, tak on postupuje podle 25 let stále stejného zákona. Všechny minulé vlády při průzkumných licencích a minulí ministři, to nebyli jenom Brabec nebo Drobil nebo Chalupa, to byli všichni ministři životního prostředí při těch stovkách licencí, které se udělovaly, postupovali podle stejného zákona, tedy podle geologického zákona a podle horního zákona, které v této podobě fungují od roku 1992. Takže ministr ani nikdo jiný samozřejmě nemá žádnou šanci takovou průzkumnou licenci ovlivnit. Když žadatel splní všechny povinnosti, tu licenci dostane, popř. mu ji prodlouží. Ale, a teď se k tomu znovu vracím, nebo ještě udělám tam jednu poznámku, pokud tedy někdo, dnes se to nestalo, já jsem rád za tu věcnou debatu, ale pokud prostě byli dřív kritizováni v těch minulých dnech ministerští úředníci za to, že ty průzkumné licence vydávají, tak to mne velmi mrzelo od kolegů z ČSSD, včetně vládních kolegů, protože oni vlastně říkali, že kritizují ty úředníky za to, že respektují zákon, protože ten úředník opravdu nemůže nic jiného udělat. Jediný, kdo mu může tu jeho roli usnadnit, nebo změnit, je někdo, kdo má v gesci tzv. státní surovinovou politiku neboli surovinovou politiku státu, což je ministerstvo průmyslu a obchodu. Vracím se k tomuto tématu, které je důležité. Tady je opravdu, nebo není vinou pana ministra Havlíčka, protože on je v tom úřadě příliš krátkou dobu, aby stačil toto předložit. On už tam nějakou úpravu předložil, byť jsme se na ní podíleli poměrně významně jako MŽP, ale já to spíš kladu za vinu panu ministru Mládkovi, jeho předchůdci, popř. dalším, že už dřív nezměnili surovinovou politiku státu, protože, vážení, v 90. letech byla vydána, jak jsem říkal, celá řada průzkumných licencí na zlato. A později, někdy v roce 99, se stát rozhodl, že zlato těžit nebude, že bude chránit ložiska zlata. Světe, div se, všechny ty průzkumné licence vypršely, protože nebyly spotřebovány. Ti investoři měli nějakou chuť se soudit, ale nakonec nic nevysoudili, ale nikdo z nich neměl memorandum.

To je totiž důležité. Není to jenom v průzkumných licencích, tady tento precedens už je. Jinými slovy. Pokud by byla surovinová politika tohoto státu změněna už dříve, aby tam jako v případě zlata bylo například napsáno, že v případě lithia nebo superstrategických surovin nemůže průzkumnou licenci dostat soukromá firma, resp. musí spolupracovat se státem, jakkoliv nutno říci, že stát na to nebyl připraven v pozici Diama, v tu chvíli by úředník na ministerstvu životního prostředí podle zákona existujícího už dnes se nemusel měnit zákon, ale on by se podíval jako dneska nebo se zeptá MPO a MPO mu odpoví ne, udělení licence této firmě není v souladu se surovinovou politikou státu a proto ji neudělíme. To by totiž bylo lze, kdyby surovinová politika takovouto možnost umožňovala.

To je jeden důvod. To znamená obviňovat z toho ministerstvo životního prostředí je opravdu – nezlobte se – nestydaté z toho důvodu, že úředník tam hraje svoji roli 25 let podle stejného zákona, který mu nikdo nezměnil. A myslím, že i řada senátorek a senátorů se tady o tom zmiňovala, že asi byly několikrát otevírány horní zákon nebo geologický zákon, ale toto tam prostě zůstává. A on se nemůže chovat jinak a nikdo mu do toho nemůže mluvit.

Jediný, kdo by do toho mohl promluvit, je opravdu ministerstvo průmyslu a obchodu. A my jsme dnes opravdu schválili docela klíčovou změnu, ale myslím si, že příliš pozdě na to. Ale to, co vyvolalo odezvu – a tato debata se tady už objevila a musím se k ní jenom připravit – to, že debata o lithiu plynula celou dobu několik let nebo možná sedm, osm let relativně velmi poklidně a teď se změnila, není to, že by někdo chtěl toto téma zneužít před volbami, kdyby nebylo nešťastného memoranda. A věřte, že Babiš si určitě memorandum nevymyslel. Najednou rozdíl a změna tohoto stavu vyplývá z toho, že tady máme pět majitelů průzkumných licencí na lithium, x–dalších desítek majitelů průzkumných licencí na ropu, zemní plyn, na jakékoliv suroviny. Ale memorandum uzavřené se státem, nebo v tomto případě s ministerstvem průmyslu a obchodu, má jenom společnost European Metals Holdings. A to přece vyvolalo nutně reakci a debatu proč dva týdny před volbami se něco takového stalo, když k tomu není důvod, protože jak tady dnes už zaznělo, tato firma minimálně pět let ještě bude shánět další povolení. Bude potřebovat stanovení dobývacího prostoru, povolení k hornické činnosti, bude dělat velkou EIA, což samo o sobě bude trvat poměrně dost dlouhou dobu, nechci teď říci, abych tak nebyl zaujatý, že někomu říkám, že dlouho bude trvat EIA, ale bude to složitá EIA, protože mimo jiné tyto doly jsou zatopené, bude potřeba vyčerpat miliony kubíků vody. Dneska nikdo neví, co a jakým způsobem se bude s touto vodou dít, bude možná kyselá, bude se muset nějak čistit. Do těžby je minimálně pět let. A příští vláda, která přijde brzy, doufejme, v příští sněmovně, bude mít celou řadu možností diskutovat dále o podmínkách. A my jsme jenom řekli, že za prvé je zvláštní, že memorandum nešlo na vládu, protože vládou prochází celá řada materiálů, které, upřímně řečeno, někdy ani nedosahují zdaleka té důležitosti, jako má myslím toto memorandum, minimálně z politického pohledu. A šlo tam opravdu o velmi zvláštní termín, dva týdny před volbami. A to bylo něco, co vyvolalo tuto debatu. A ona se pak vrátila zpátky nám, nešťastníkům na ministerstvu životního prostředí, na úředníky, kteří 25 let vydávají povolení pořád podle stejného zákona a musí se tak chovat. To je přece tato příčina.

A teď si vezměme situaci, že z pěti firem, které mají průzkumnou licenci na lithium, jenom jedna firma má memorandum. A teď se můžeme ptát, a jsou tady různé právní názory expertů na mezinárodní právo, jestli opravdu toto memorandum v případě nějakých budoucích sporů s firmou nemůže zlepšovat její pozici při nějaké arbitráži, protože, vážení, paragraf horního zákona nebo geologického zákona, který stanoví přednostní právo, za celých 25 let z ní žádná arbitráž nevyplynula, a licencí byly uděleny stovky podle stejného zákona, se stejným přednostním právem. Ale nikdo neměl memorandum.

Proto se nám nemůžete divit, že jsme byli a jsme velmi nervozní, jaké případné riziko hrozí z podpisu tohoto memoranda, protože opravdu to není houska na krámě. To je ten důvod. Jasně, pak jsou tam samozřejmě věci, kdo vlastně stojí za společností EMH, jakou má strukturu, jak tam do ní vstupuje Bakala, nebo někdo další.

Ale to hlavní, a to si nevymyslelo hnutí ANO, aby tím překrylo, já nevím, Čapí hnízdo nebo ty další pseudokauzy, krok k podpisu tohoto memoranda dva týdny před volbami. To byl ten důvod.

Chtěl jsem opravdu jenom rychle zareagovat na některé věci. A jestli pan premiér Sobotka vždycky zdůrazňoval, že ten, kdo rozhodoval, je Richard Brabec a hnutí ANO, tak já musím říci, že nerozhodoval Richard Brabec za hnutí ANO, rozhodoval úředník z ministerstva, který na to má zákon 25 let, 25 let starý, který mnozí z vás, kdo jste nějakou dobu v Senátu nebo Poslanecké sněmovně, samozřejmě znáte a bylo x–možností ho změnit. To kouzlo je v surovinové politice a už se dávno mohla změnit, byla stará od roku 1999. A znovu říkám, není to vina pana ministra Havlíčka, ten na to měl příliš krátkou dobu, a s něčím přišel. My jsme se také významně snažili z ministerstva životního prostředí vylepšit ingerenci státu nebo možnosti státu a ochrany jeho superstrategických surovin a dávali jsme tam také některá usnesení. Ale je to vina jeho předchůdců, pana kolegy Mládka nebo i dalších, že dříve nepřišli se změnou surovinové politiky, která by umožnila při vydání průzkumných licencí lépe zohlednit zájmy státu. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. A jako další s právem přednosti je přihlášena do rozpravy paní senátorka Zdeňka Hamousová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Pěkný večer všem přítomným. Musím říci, že už jsem se vyjadřovala dopoledne na brífinku v rámci dotazu na záležitost v souvislosti s těžbou lithia. Teď tedy některé argumenty, které jsem použila, zazněly od pana ministra Brabce, a některé zazněly i v průběhu debaty. Myslím si, že budu reagovat už jenom na takový ten zbytek, co bych byla ráda, aby ještě zaznělo, nebo aby bylo podtrženo.

Velmi oceňuji to, že zde na půdě Senátu zatím všichni prokazujeme poměrně vyspělou kulturu dialogu, že debata je věcná, a tak, jak přednesl pan premiér, chce vést a my všichni chceme vést věcnou diskusi.

Pan premiér i pan ministr průmyslu a obchodu udělali poměrně detailní chronologický výčet všech aktů a procesů, které probíhaly. Není potřeba je určitě opakovat.

Musím ještě říci a znovu zdůraznit, že to bylo řečeno především jednak panem premiérem, že proces ministerstva životního prostředí probíhal podle platného práva, abych byla přesná při citování pana premiéra. Moje příprava byla v souladu s platnou legislativou, kdy to tady bylo několikrát zopakováno. Pan ministr řekl, že role MPO nebyla žádná nebo doplňující. Myslím si, že toto vyjádření je přiléhavé a přesné, v průběhu debaty už jsme se o něm mohli přesvědčit.

Ale co je důležité? Ministerstvo životního prostředí postupovalo podle platné legislativy. A poukazovat na nedostatky nebo postupy někoho druhého, kdo dodržoval zákon, si nemyslím, že je namístě.

Určitě je ale namístě, abych ještě docitovala dopis pana ministra Brabce, který šel na ministerstvo průmyslu a obchodu, protože pan premiér z něj určitou citaci použil.

Dokončila bych. I ministerstvo životního prostředí si přeje maximální zhodnocení domácího nerostného bohatství ku prospěchu České republiky. Na přípravě tohoto dokumentu se však nijak nepodílel a nebylo k ní přizváno.

Zároveň bych rád připomněl, že v meziresortním připomínkovém řízení je v současné době projednáván materiál ministerstva průmyslu a obchodu Zpráva o nutnosti zajištění ekonomických zájmů státu v oblasti využití kritických superstrategických surovin EU a některých dalších surovin, jehož některé části jsou s připravovaným memorandem v rozporu.

Toto je ne celá úplná citace, ale další citace z dopisu pana ministra Brabce na MPO, když byl přizván ke spolupodpisu memoranda.

Pan předseda Štěch se zmínil ve své řeči o věcných a právních důsledcích memoranda ve smyslu, že jsou napravitelné. Musím tady říci, že se rozhodně neztotožňuji s tím, že poukázáním na memorandum chce někdo odvést pozornost používat nerelevantní tvrzení a další podobná prohlášení. Pokud by nebylo podepsáno memorandum – a už někdo říkal v tom čase atd., všichni jsme to opakovaně slyšeli – tak se domnívám, že by se žádný mediální prostor tak nerozhořel, včetně reakcí dalších sdružení, včetně reakcí veřejnosti. Nikdo si toto nechtěl brát jako předvolební téma. Memorandum bylo vlastně zveřejněno až na základě žádosti pana prezidenta, pokud mám správné informace.

A ráda bych se tedy memoranda držela, ráda bych jej okomentovala z pohledu svého, resp. z pohledu právního zástupce, kterého jsem požádala o stručný základní právní rozbor, protože k textu memoranda jsem se dostala teprve včera. Dovolím si určité citace:

Proklamace pana ministra, že memorandum je jenom určitou proklamací, nemusí být tak naprosto jednoznačná, protože když se oprostíme od určitého politického pozadí, tak memorandum může z právního hlediska problém zakládat. Memorandum není proklamací, ze které by nevyplývaly žádným stranám žádná práva a povinnosti, domnívám se, že na základě právního rozboru, který jsem obdržela včera.

Všechna právní jednání se vždy posuzují podle svého obsahu, nikoliv podle názvu. To znamená, v názvu máme memorandum, memorandu rozumím, a v obsahu memoranda je hned na začátku uvedeno, že Česká republika a E.M.H. Limited dosáhly následující dohody: Dohoda může být vnímána za určitý závazek, resp. je vlastně základem pro jednání, ve kterém se strany dohody zavazují k určitým právům a povinnostem. Další spojení v memorandu. Oba účastníci mají v úmyslu nebo jsou ochotni .... Toto opět navazuje charakter určité smlouvy, smluvního vztahu, smluvní dohody, jelikož účastníci vyjadřují svou vůli podle memoranda jednat.

V celém memorandu se obsahově vyjadřují práva a povinnosti stran spolupracovat, podporovat, prozkoumávat.

Do tisku jsem tedy vyjadřovala otázku, proč, když je pět společností, které vlastně mají udělenou licenci, bylo memorandum podepsáno právě s touto jednou jedinou vybranou společností. Ano, protože má průzkumná práva. Ale může nastat situace, že Česká republika se rozhodne s lithiem na Cínovci naložit jinak. Jak již tady bylo řečeno, těžba může nastat nebo může být zahájena pravděpodobně nejdříve až někdy za pět let, vzhledem k procesům a úkonům, které je třeba učinit. A pokud se Česká republika rozhodne, že s lithiem naloží jiným způsobem, tak je vcelku legitimní požadavek, nebo můžeme očekávat požadavek společnosti, aby v souvislosti s legitimním očekáváním v souvislosti s memorandem požadovala určité náhrady vynaložených nákladů, které těžko dnes někdo vyčíslí, odhadne asi ano, ale striktně je nemůže predikovat.

Problém vidím v tom, že pan ministr Havlíček na sebe vzal pravomoc memorandum odepsat. Zástupci společnosti samozřejmě očekávají, že podepisují memorandum, dohodu s legitimním zástupcem, reprezentantem vlády, s legitimním zástupcem státu, přičemž memorandum, tak jak bývá zvykem, nebylo projednáno vládou, nebylo odsouhlaseno, takže legitimní očekávání společnosti o vymahatelnosti určitých předpokládaných práv plynoucích z memoranda je, jak se domnívám, namístě.

Toto jsou mé postřehy, tak jak vnímám podpis memoranda, a riziko toho, že v budoucnu by mohlo být vyvoláno mezinárodní rozhodčí řízení.

Doufám, že dnešní debata bude nadále pokračovat ve věcném duchu, v zájmu věcné diskuse, tak jak jsme v Senátu zvyklí a že nikdo z nás nebude z této záležitosti dělat přehnaná předvolební témata.

A ještě jednou zopakuji: Nebýt podpisu memoranda v tomto čase, tak se nedomnívám, že by vznikly tyto reakce a tyto požadavky na projednávání na plénu Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. A s právem přednosti se hlásí pan ministr Havlíček. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Havlíček:  Děkuji, pane předsedající. Budu jenom velmi krátce reagovat na některé věci, které tady zazněly, a pokusím se učinit několik málo poznámek zejména pokud jde o vyjádření, o kterých hovořil pan ministr Brabec ve vztahu k ministerstvu průmyslu a obchodu. To se týká stanovisek ministerstva průmyslu a obchodu, která jsou vydávána v souvislosti s tím, jestli tento záměr je z hlediska státní surovinové politiky v pořádku.

Chtěl bych tady jenom doplnit, a on to tady možná i trochu naznačil pan kolega Brabec: Státní surovinová politika byla v minulosti přijata v roce 1999 a řadu let zůstala stále stejná. Ke změně došlo až v červnu letošního roku, kdy byla vládou přijata nová surovinová politika.

Je potřeba dodat také to a vyjádřit se k tomu, proč nebyla změněna dříve. Řeknu vám, proč nebyla změněna dříve, protože tady bylo jedno velké politické téma, které se týkalo územně ekologických limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách. To je ten důvod, proč se neměnila a nebyla k tomu politická vůle surovinovou politiku měnit, přestože pro to byly důvody. Bohužel, nestalo se tak, ale nemůže být tato vina kladena pouze ministerstvu průmyslu a obchodu. Naopak, od roku 2012, což je pět let zpátky, začal proces přípravy zcela nové surovinové politiky, která byla následně schválena, a jsem rád, že tato surovinová politika vznikla. Mimo jiné, je to také společné dílo nejenom ministerstva průmyslu a obchodu, ale i ministerstva životního prostředí a dalších subjektů, které s tímto odvětvím souvisejí.

Zazněla tady otázka, proč nebylo uzavřeno memorandum i s nějakými jinými firmami, které vlastní průzkumné licence. No, důvod je jediný, protože na Cínovci, resp. společnost Geomet vlastní průzkumné licence na jediné ložisko, které může mít národohospodářský význam, o kterém teď skutečně víme. Ostatní projekty jsou ve velmi raném stadiu, a u projektů cínovecké deponie už je vydáno povolení k těžbě, bude se těžit, ale z hlediska národohospodářského význam nemá žádný.

Když tady pan kolega Brabec hovořil o tom, proč se nepřipravovala memoranda také například na jiné suroviny, no protože u jiných surovin už tady zpracovatelský řetězec na území České republiky existuje.

Naším cílem bylo, aby lithium, které se v ČR možná bude těžit, aby se v ČR také zpracovávalo do maximálně možné finální podoby a aby bylo využitelné v rámci průmyslu ČR. Bylo důležité nebo je stále důležité, aby se nám podařilo vytvořit zcela nové moderní odvětví, které může pomoci jak strukturálně postiženému Ústeckému kraji, tak celé ČR. Víte, že téma výroby baterií je poměrně zásadní, ať už z hlediska elektromobility nebo např. uchovávání energie tzv. akumulace. To všechno jsou témata, která jsou tématy budoucnosti a je mým zájmem, aby v ČR v tomto ohledu neujel vlak a aby tyto zpracovatelské kapacity, které mohou být důležité pro ČR a pro českou ekonomiku, zůstaly právě zde v ČR. Pokud jde o poznámku paní senátorky Hamousové, citovala zde i ten závěr dopisu pana ministra Brabce, tak já vám povím, o co šlo, v čem byla ta výhrada. Ta výhrada se týkala toho, aby se nová strategie, kterou dnes vláda schválila, aby se nevztahovala na využívání ložisek, kde již byla určitá povolení v minulosti vydána, nebo kdy již běží správní proces, to je ten důvod. Ale v mezičase jsme se s ministerstvem životního prostředí domluvili, materiál, který dnes schvalovala vláda, byl z tohoto pohledu upraven a nemá žádný vztah k tomu projektu na Cínovci, tak jak o něm tady hovořila paní kolegyně Hamousová. Otázka zveřejnění memoranda. Memorandum bylo podepsáno v pondělí, proběhlo zcela transparentním způsobem, proběhlo za přítomnosti médií, za přítomnosti novinářů, zástupců regionů, představitelů jednotlivých obcí, takže jsme o memorandu nemlčeli. Memorandum bylo otevřeně komunikováno a následně bylo zveřejněno na webových stránkách ministerstva průmyslu a obchodu. Pokud jde ještě o některé citace, které zde paní senátorka Hamousová zmínila, tak bych chtěl zmínit jednu věc. Ona tady říkala mezi Českou republikou. Dovoluji si vás opravit, paní senátorko, vaším prostřednictvím, pane předsedající, mezi ministerstvem průmyslu a obchodu a ne ČR, to za prvé. Za druhé. Účastníci nedosáhli dohody, ale následujícího porozumění. Je to oficiální překlad, který byl potvrzen úředním razítkem, který máte nepochybně také k dispozici. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Dalším v pořadí s právem přednosti je přihlášen pan ministr Lubomír Zaorálek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Dobrý večer, dámy a pánové, paní senátorky, páni senátoři. Považuji si, že mohu tady zareagovat na některé body rozpravy, protože je velmi zajímavá. Zaregistroval jsem tady několik takových jenom reakcí jednoho vystupujícího, který, jak jsem pochopil, má výhrady vůči tomu přednostnímu právu, který se tady poskytuje těm, kteří přijdou do naší země a provádějí výzkum nebo mají tu prospektorskou činnost, protože získají povolení na průzkum. Chtěl bych jenom informovat vážený Senát, že tady toto právo na přednost těžby, pokud na něco narazíte, existuje v této zemi od roku 1247 nebo 1249, abych byl přesný. Je to i dílem krále Václava I. a souvisí s jihlavským horním kodexem, tedy toho krále, který tady leží na Františku. A aby bylo zřejmé, že to v naší zemi má velkou tradici, tak je tady toto právo spojeno s Ius regale montanorum, které bylo přijato v roce 1300, a v tomto případě to byl král Václav II., který potvrdil tady toto právo, že pokud tady někdo začne kopat, přijde na něco, tak to má potom právo těžit. Takže jenom bych chtěl připomenout ctěnému Senátu, že toto je něco, co skutečně má staletou historii. Ale dokonce to není jenom tato země, ale je to něco, co platí v celé řadě civilizovaných zemí světa, že když někde získáte na prospektorskou činnost, tak máte potom právo i těžby přednostní. V tom jsme, si myslím, naprosto standardní země. V zásadě si milí kolegové myslím, že lithium potřebujeme. A ten důvod, proč si myslím, že ho potřebujeme, je, že jak víte, lithium je klíčový prvek v tabletkách určených pro léčení deprese. To je asi známá věc a mně to připadá někdy, když pozoruji debaty, že právě výroba lithia může být pro tuto zemi blahodárná. Možná nejenom v této zemi, ale i jinde budeme potřebovat hodně lithia. Protože situace se, jak vidět, zhoršuje. Takže to je další věc, která mi připadá zásadní k debatě, a doufám, že ji vezmete v potaz.

Rád bych vám řekl, že co se týče problematiky memoranda, která samozřejmě má své mezinárodní aspekty, a proto bych k tomu rád vystoupil, protože jsem to dal posoudit i mezinárodním právníkům ministerstva zahraničí, děláme arbitráže, takže věřím, že bychom také měli mít možnost se vyjádřit. Ale než se k tomu dostanu, abych vás ujistil, že jsem přesvědčen, že nepřijdeme o Cínovec. I Krušné hory zůstanou naše, v zásadě si myslím, nic takového nehrozí. A přesto bych chtěl na úvod říct, co si myslím o tom, jak situace celá vznikla. Podívejte. Proč mluvíme o strategických surovinách? Samozřejmě, že to souvisí s tím, co se děje ve světě kolem nás. V nových technologiích a technologických postupech se ukazuje, že některé vzácné zeminy, některé vzácné prvky mají zvláštní význam. A možná si registrujete – to je pár let zpět – by začaly debaty o tom, že to má geopolitický význam. Připomínám, že třeba Čína v Africe si obsadila celou řadu zajímavých území, které se právě vyznačují tím, že jsou v nich vzácné zeminy podstatné pro budoucí technologie. Takže se začalo hodně mluvit právě o té ochraně těchto prvků, které mohou být klíčové pro budoucí průmysl.

Pokud vím, tak v Evropě to byl první Günter Verheugen, který už v roce 2009 pracoval na takovéto strategii v Evropě právě proto, abychom si ochránili některé své nerosty a bohatství, které se zdálo, že může být stále významnější i pro budoucí pokrok těch zemí. Takže se domnívám, že ta naše strategie surovinová, že když se přijala, tak si nemyslím, že by s ní byl nějaký zvláštní problém, ta se vždycky přijímá na určitou rozumnou dobu. Není třeba ji měnit každou chvíli. Ale je třeba reagovat na tuto situaci. Na to, že se dnes mluví např. v EU o superstrategických surovinách, nerostech, prvcích. A tato debata je v něčem nová. Netrvá tak dlouho. Myslím si, že je pochopitelné, že se dostala i do ČR a myslím si, že je to dokonce i správné. Tady v naší zemi po roce 1999 se hornictví víceméně zprivatizovalo totálně, ideologický průzkum. Stát přestal dělat geologický průzkum. Ono také proto, že je to strašně drahé. Kopete dlouho a ty výsledky jsou často, to je tak desetina těch, co se začne, tak z toho něco je, takže je to velice nákladné a je to docela riskantní. Takže ten postup, který se u nás zvolil, že se dává šance prospektorům, oni mají samozřejmě podle práva povinnost ty výsledky předávat státu. Plus tedy mají to přednostní právo, o kterém se tady mluvilo, ale jinak si myslím, že je to také docela běžná praxe. Ale jenom pro pořádek chci připomenout, že hornictví se u nás zprivatizovalo a v poslední době ve vládě jsme se ve věci řekněme ochrany nerostného surovinového bohatství střetli překvapivě ovšem několikrát. A jenom tady připomenu, abyste viděli ten kontext, jedna situace ta byla kolem OKD, protože díky tomu, že se OKD ocitlo v insolvenci a stát byl klíčový věřitel, tak náhle vznikla možnost, že v OKD je možné mít kontrolu státu. A právě proto se začalo mluvit o podniku DIAMO jako někom, kdo mohl tady tu kontrolu vykonávat. Právě proto, že se provádí útlum a já za sebe jsem přesvědčen, že bych už neriskoval další privatizaci, a kolem toho byl střet. Na jedné straně mohu mluvit já a někteří další ministři. My, kolegové, jsme byli toho názoru, že by bylo dobré, kdyby DIAMO převzalo kontrolu nad OKD a doufám, že se to dokonce povede.

Myslím si, že je to docela zásadní věc do budoucna. A byli jiní, kteří prosazovali privatizaci do budoucna. Nechci to tady stavět konfrontačně, tak nebudu říkat, kdo. Ale to by první střet, kdy se ukázalo, že ochrana nerostného bohatství může být zásadní debata politická, které se pravděpodobně nevyhneme.

Nyní se debata začala odehrávat kolem lithia. Myslím si, že je velice důležitý dokument, který jsme dnes schválili ve vládě. Protože v něm se vlastně mluví o tom, jak si stát chce zajistit svou roli právě při budoucí možné těžbě některých strategických surovin. V materiálu, který jsme přijali, jsou vyjmenované. Jsou to kobalt, zirkon, wolfram. Ale také fosfáty a celá řada dalších nerostů, prvků, které jsou klíčové, mají různou klasifikaci. Některé superstrategické, jiné kritické. Zadali jsme DIAMU a geologickému státnímu úřadu, aby oni zpracovali rešerši na téma, které z těchto prvků v ČR se nacházejí ve významném množství, a bylo by třeba navrhnout nějaké řešení, třeba státní prospekci a určitý postup. Jak vytvořit situaci, že se nedostaneme do takové situace, která nastala, že zjišťujeme, že někdo už je v pokročilém stádiu prospekce nad určitým prvkem, který může být velice významný a zásadní pro budoucí vývoj nějakého odvětví průmyslu.

Tento dokument bych tady rád připomněl, který je dnes přijatý. Tam se vlastně poprvé mluví o tom, že by stát měl mít systémově větší kontrolu v této oblasti. Já tady memorandum k lithiu právě vnímám jako součást těchto debat, kdy i memorandum bylo snahou i v případě, kdy dotyčný prošel fázemi, které není možné zvrátit, protože je to podle zákona – on už má dneska dvě předběžná povolení k vymezení dobývacího prostoru, takže my tady respektujeme zákony. A přesto jediné, co se dá v takové situaci dělat, určitá přátelská gentlemanská dohoda, že i když on je v této fázi, tak souhlasí s tím, aby stát prosadil to, že by zpracování tohoto nerostu, pokud k jeho dobývání vůbec dojde, protože je to pořád otázkou. Ale v této chvíli si už říkáme, tím přátelským způsobem – což je tedy to memorandum, že pokud bude dobývání, těžba možná, tak souhlasíme s tím, že zpracování se bude provádět v ČR a že ten dotyčný nám pomůže ve vytváření výrobní řady, z které by ČR mohla mít poměrně, kdyby to všechno vyšlo, ale v tom je samozřejmě celá řada neznámých, jak jsem viděl jednu studii Vysoké školy báňské, až 740 miliard ve dvaceti letech. To je možná pro stát docela zajímavé. Ale opakuji, jsou to v této chvíli spíš sny. A to je vlastně všechno, co se stalo.

Co se týče posouzení, jak je memorandum rizikové, mohu vás ujistit, podle stanoviska, které mám, že memorandum o porozumění mezi MPO a European Metals Holdings nepředstavuje žádný smluvní závazek pro ČR, neobsahuje žádná práva a povinnosti stran, jejichž porušení nebo nenaplnění by mohlo být předmětem sporu. Memorandum nic nemění na právech a povinnostech daných právním řádem ČR. Ta zůstávají nedotčena. Memorandum samo o sobě k nim nic nepřidává. Ani z nich neubírá.

Jsem přesvědčen, že platí, co jsem tady naznačil v úvodu. Především bych chtěl každého ujistit, že lithium zůstává majetkem ČR. Nikdo ho neprodal. Ani Cínovec. Ani nic většího. Takže věta, která tady kdesi byla ve vzduchu vyřčena, že je to loupež za bílého dne, je tedy z gruntu nepravdivá. Co vláda dělala, nebo postup, který zvolila, má jediný cíl a jediný smysl. Zajistit do budoucna, pokud tady najdeme něco v nerostném bohatství – v prvcích, surovinách, co má význam pro budoucí rozvoj průmyslu, abychom měli možnost zabránit tomu, aby se to jen tak vyvezlo v ČR. Jako kdysi, ještě dnes vyvážíme kulatinu apod. To jsou věci pro zemi velmi neefektivní. Ale jde o to, abychom tyto věci tady zpracovali třeba do formy lithiových baterií, nebo třeba elektromobilů, pokud se ukáže, že vývoj půjde oním směrem, což v tuto chvíli samozřejmě nikdo z nás úplně přesně neví.

Lithium je potenciálně něco, co může být zajímavé. My se snažíme, aby se to zpracovávalo tady v Česku. To je celý smysl toho, co se stalo. Takže to doufám, že není ta „prasárna“, jak to kdosi kdesi označil...

Řídíme se jedinou věcí. Zajistit strategické věci pro budoucí průmysl, pokud se ukáže, že to má takový význam. Zajistit pracovní místa. A dokonce vás chci informovat, že třeba teď v říjnu v Horní Suché u Karviné se otevírá fabrika. Je to miliardová investice právě na výrobu lithiových baterií. Jenom abyste věděli, že výrobní řetězec není jenom nějaký sen. Je to dokonce i realita, o kterou se vláda snaží.

Mohu vám říci, že v téhle věci sám za sebe mám svědomí čisté. Jsem přesvědčen, že jsme postupovali v zájmu tohoto státu. Jenom mi není jasné, k čemu a komu slouží ta bublina, která se kolem lithia vytvořila. Tam si nejsem jist, že je to v zájmu státu a v zájmu lidí, kteří tu žijí. Předstupuji před vámi proto, abych vás ujistil, že já pro to, co se odehrálo v memorandu i v tom, co jsme přijali dneska, nejenže nevidím nebezpečí, ale vidím v tom kroky rozumného hospodáře.

Děkuji za pozornost

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane ministře. Další s právem přednosti s přihlášením do rozpravy je pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, milé kolegyně, vážení kolegové, přiznám se, že je mi trošku smutno při této diskusi. Přiznejme si, nebo možná zvedněme ruku, kdo z nás před týdnem, čtrnácti dny věděl o lithiu a o tomto problému. Skoro nikdo. Ale protože se blíží volby... Kolega Vystrčil ví všechno, samozřejmě... Protože se blíží volby, tak dokážeme udělat problém úplně ze všeho...

Je to velice odborná záležitost, která se dá vyložit spousty způsoby. Koneckonců, o tom tady dneska vedeme diskusi. Je mi líto občanů, kteří musí poslouchat tuto diskusi, a neví, o co přesně jde. Musí si říkat, proč nás zase někdo napálil. Proč tady někdo rozkradl naše zásoby v ČR.

Jen pár poznámek. Myslím, že je naprosto zřejmé, že ten, kdo v roce 2010 rozhodl o průzkumu, a povolil průzkum, tak v podstatě rozhodl o tom, že budou-li splněny všechny další podmínky, tak ten, kdo provedl průzkum, má právo dojít až k tomu postupu – k těžbě. Mám rozhodnutí z roku 2010. Přiznám se vám, kolegyně a kolegové, že i rozhodnutí stavebního úřadu o stavbě plotu je více zdůvodněno, než rozhodnutí, které tehdy bylo učiněno. V podstatě se v něm píše o tom, že se sešli starostové dvou obcí, nikdo z nich proti tomu nic neměl, a proto se rozhodnutí vydává. Od té doby dochází – jak tady bylo popsáno – jen k prodlužování těchto kroků, k postupnému získávání dalších licencí. A to dochází až k domu, kde jsme dneska.

Co chci říci za druhé. Kdo v roce 2010 měl zájem investovat spoustu peněz pro to, aby provedl průzkum s nějakým rizikem, aby šel do budoucí těžby. Měli jsme u nás na klubu kolegy z ministerstva hospodářství. Nemám důvod jim nevěřit. Ti říkali, že nikdo, včetně našich velkých státních podniků nechtěl v té době nic riskovat, nic investovat do průzkumu s tím účelem, aby do budoucna měl možná nějakou možnost těžby.

Teď tady mluvíme o potenciálních bilionech, přestože nikdo nic zatím netěží.

Memorandum je nezávazné. Říkáme, a byli jsme k tomu donuceni politickou debatou, jak asi je v tuto chvíli tomu smluvnímu partnerovi, kolegyně a kolegové? Musím říct analogii. Máme v Bohumíně městskou nemocnici, a jeden ze zastupitelů permanentně na zastupitelstvu vystupuje, jak to tam stoji za prd, jak to tam doktoři dělají špatně... My s tím nemůžeme nic dělat. Nám tam potom nechodí pacienti, když to slyší, a my máme ztráty. Nejsme schopni v té demokracii nic dělat.

A my teď tady vedeme, protože je 14 dní před volbami, diskusi o tom, jak memorandum je nezávazné, jak ta ČR vlastně s někým něco podepsala, ale ve skutečnosti to nemyslí úplně vážně, protože se tím bráníme proti těm nařčením, jak asi je v tuto chvíli těm smluvním partnerům, jak asi my působíme jako ČR, jako partner...

Poslední poznámka, mně je nesmírně líto pana ministra životního prostředí, v této chvíli nepřítomného, že se musel možná pod nátlakem pana Babiše snížit až k tomu, jakým způsobem vystupoval na té tiskové konferenci asi předevčírem, kterou jsem viděl, a v podstatě i teď, kdy popírá elektronický podpis, kdy text, který teď odcituji, jsem toho názoru, že memorandum je jedním ze správných kroků, otevírajících prostor ke spolupráci při těžbě lithiových rud, úpravě této suroviny i umístění zpracovatelských i finálních výrobních kapacit výhodných nejen pro zahraniční podnikatelské subjekty, ale i pro ČR; jak provádí, že tato věta byla větou zdvořilostní, jak tady bylo popsáno, ale ve skutečnosti to vůbec nemyslel vážně, ve skutečnosti je proti tomu všemu. Kolegyně, kolegové, není to komické? Kdyby to nebylo tak vážné, nebylo by to komické?

Já už nemám víc co k tomu dodat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Další s právem přednosti je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, páni ministři, dámy a pánové. Já jsem si říkal, že budu vystupovat až na konci jako zpravodaj, ale Petr Vícha mě k tomu prostě přinutil, já snad poprvé v životě se tady budu zastávat úředníků, musím říct některá fakta, protože to fakt, jak to říkal Petr Vícha, aspoň jak já čtu ten dokument, pokud mám stejný, tak není. To znamená, pokud se podíváme na odůvodnění toho rozhodnutí, které, řekněme, povolilo ten průzkum firmě GEOMET, tak tam došlo k tomu, že bylo svolané, já teď cituji z toho dokumentu, svolané ministerstvo životního prostředí tím orgánem, který vykonává státní správu 8. dubna na Městském úřadě Dubí, vedle žadatele, který tam byl přítomen, který žádal o povolení toho průzkumu, tam byli zástupci MŽP, zúčastnili se také zástupci města. Kladné stanovisko doručil Krajský úřad Ústeckého kraje, to znamená, někdo se tím na krajském úřadě zabýval, tou žádostí toho GEOMETu, vytvořil k tomu kladné stanovisko. Bylo k dispozici na tom jednání. Odbor životního prostředí a zemědělství ten dopis doručil. To byl ten dopis toho krajského úřadu. Magistrát města Teplice dal stanovisko. Opět bylo k dispozici na tom jednání. Byl to odbor životního prostředí a dopravy. Na jednání ocenil starosta města Dubí možnost bližšího seznámení s uvedeným záměrem a přislíbil předložit uvedenou žádost zastupitelstvu města k projednání. V tom odůvodnění se potom uvádí, že ho doručil. Zrovna tak to bylo s druhým úřadem. To znamená, docela to bylo uděláno celé pečlivě, nevím, jestli to šlo ještě pečlivěji, ale není to tak, že to ten úřad, a tentokrát i to ministerstvo životního prostředí, odflákl, aspoň tak to na mě nepůsobí. Nevím, co ještě dalšího měl udělat, ale opravdu si myslím, že tentokrát si to ti úředníci nezaslouží. Trošku je potřeba si to možná dočíst, to odůvodnění, do konce.

Druhá věc, kterou k tomu chci říct, říkám to jenom jako konstatování, protože bych v tomto směru nechtěl nikomu stranit nebo ne, upozorňuji, že v tom odůvodnění je také napsáno, že 3. února 2010, to nebyl ministrem životního prostředí Pavel Drobil, ale já nemám chuť ho hájit nebo něco podobného. Ve věstníku vyšla nabídka, aby ten, kdo chce získat právo na průzkum a vyhledávání nerostů, se přihlásil. A to tam viselo 30 dní. V té době byl ministrem životního prostředí Dusík. Vladimír Tošovský potom byl ministrem průmyslu a obchodu... Nebo on byl ministrem průmyslu a obchodu. Pardon. Ministryní životního prostředí byla Rut Bízková. Takže pokud někdo v nějakém okamžiku se měl starat o to, aby Diamo něco dělalo, tak to bylo zřejmě v době, kdy ta nabídka byla vyvěšena a kdy bylo možné se do toho přihlásit a následně potom by k tomu došlo. Nic takového se nestalo. Pavel Drobil nastoupil do funkce 13. července, vy jste taky starostové, 13. července 2010. Já upozorňuji, že to rozhodnutí, které dával ten úředník ministerstva životního prostředí, bylo vydáno 20. července. Myslíte si, že Pavel Drobil přišel na ministerstvo životního prostředí a díval se, co dělá úředník, který připravil rozhodnutí o průzkumu? Fakt to mu věříme, že to takhle měl vymyšlené a tak dále? Nebo to bylo v kompetenci předchozího ministra, který řídil nějak ten úřad? Když se na to podíváte dopodrobna a podíváte se přesně na ta data, dáte si tu práci, tak se dostáváme k úplně jiným ministrům, k jiným ministryním, k jiným jménům, než na první pohled jsou diskutována. Ale já si nemyslím, že to je podstata té věci, protože tím, co řeknu na konci, vás možná překvapím. Mně se nezdá, že tady někdo z hlediska toho, jak byl dodržován zákon, významně pochybil. Nezdá. Já prostě tomu nerozumím. To je nějaké plácnutí do vody, které tady skutečně někdo vyvolal. A nyní se staví do role obviněného málem a obviňovaného, přitom kdyby byl ticho, tak to funguje. A uznávám, že jediné výhrady, které jsou naprosto v pořádku, které to vlastně otevřelo, jsou ty výhrady, které tady říkala Jitka Seitlová, pan senátor Canov, pan senátor Michálek atd. To jsou výhrady obecného charakteru. Tento případ je obnažuje, protože se o něm začalo mluvit více než o jiných. Ale není to tak, že v tomto případě by se choval někdo nějak významně jinak než u jiných případů. A ten, kdo to říká, tak to prostě dělá z nějakého důvodu. Ale to už několikrát bylo řečeno, takže se k tomu nebudu vracet. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pardon, s přednostním právem pan senátor Petr Vícha vystoupí.

Senátor Petr Vícha:  Kolegyně, kolegové, jen aby bylo jasno, že nejsem s panem kolegou Vystrčilem, v tuto chvíli diskutujícím s panem premiérem, v rozporu. Já jsem hned následující větou pak řekl, že v tom roce 2010 se nikdo o to nehlásil, nikdo se nepřihlásil. My z toho teď děláme vědu, že to rozhodnutí bylo vydáno pro někoho. Ale nikdo jiný to v tuto chvíli nechtěl dělat. Přijímá to pan kolega Vystrčil, prostřednictvím pana předsedajícího, jako omluvu, vysvětlení té záležitosti? (Miloš Vystrčil přikyvuje.) Děkuji za vstřícnost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  A nyní vystoupí pan senátor Ladislav Kos.

Senátor Ladislav Kos:  Dobrý večer, vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážení ministři, kolegyně, kolegové. Já nejsem ani příznivec ČSSD, ani ANO, takže se na celou tu problematiku podívám vyloženě a čistě apolitickým pohledem. Nedovolím si ani hodnotit, jestli memorandum přinese prospěch českému státu, tím, že je v něm deklarováno, že nějaké návazné procesy se ta australská firma bude snažit realizovat přes české firmy, nebo naopak, jestli to memorandum český stát poškodí tím, že umožní té druhé straně možnost arbitráže, to skutečně nedovedu posoudit. Podíval bych se na to z takového ekonomicko-technologického pohledu. Mám vystudovanou chemii. Mnoho let jsem se živil chemickou technologií. Takže si dovolím trošku jiný pohled, abyste věděli, že celá ta záležitost není vůbec jednoduchá, ani po technické stránce.

Lithium se těží v Evropě naprosto minimálně, těžba probíhá v nějakém malém měřítku pouze v Portugalsku, většina těžby probíhá v Austrálii, v Chile a v Argentině. Asi je vám všem jasné, proč. Protože samozřejmě jednak jsou tam ložiska a jednak tyto procesy docela silně zatěžují životní prostředí.

Té těžbě u nás nenahrává ani další skutečnost, a sice že ta ruda, ten nositel toho lithia, který se jmenuje cinvaldit, má pouze 1,6 % lithné složky, zatímco na ostatních nalezištích, kde se těží tím pevným způsobem, těžbou, tak mají ty suroviny lithia mnohem víc, mezi 4, 6 a někdy i 10 %. Ale úplně zásadní věcí je to, že technologie zpracování té rudy, která se vyskytuje na Cínovci, to znamená toho cinvalditu, tak není dosud nikde v provozních podmínkách používaná, existují pouze poloprovozy, jeden z nich je na VŠCHT, kde se tím VŠCHT mnoho let zabývá. A teď postupně snad v letošním roce se chtějí dostat do poloprovozních podmínek. Celý ten proces probíhá tak, že se tady ruda natěžená, to znamená ta směs toho balastu a té lithné složky musí nadrtit pod 0,1 milimetru. Tato nadrcená frakce se potom podrobí magnetické separaci, při které se oddělí cinvaldit. A touto separací se získá ta základní složka pro další postup, která obsahuje 1,2 % té lithné složky pouze. Pořád pracujeme s 99 % balastu.

Tento získaný koncentrát po magnetické separaci se potom spéká s hydroxidem vápenatým a se síranem vápenatým při teplotách 900 až 1000 stupňů, což sami vidíte, že je velice ekonomicky, energeticky náročná operace. Dále se ten koncentrát louží a sráží se uhličitan lithný pomocí uhličitanu draselného.

Takže technologie je velice obtížná. A vzhledem k tomu, že se, tak jak jsem viděl byznys plán té firmy GEOMET, vzhledem k tomu, že se jedná o zpracování několika milionů tun ročně té horniny, tímto způsobem, to znamená, že musíte nadrtit několik milionů tun horniny pod 0,1 milimetru a provést s ním celý tento technologický proces, tak samozřejmě je tato technologie i velice nákladná. Je velká otázka, jestli bude moci nějakým způsobem konkurovat technologiím, které se používají právě v těch zemích, třeba jako je Chile, kde na poušti Atacama se pouze louhují vodou nějaké solné usazeniny, a následně se lithium získává z roztoku, bez všech těch operací, které jsou tady potřeba.

Co se týká té složky ekonomické, tak v novinových článcích i v různých dalších médiích létají biliony, které jsou s tím českým lithiem spojené. Já jsem si zase vzal ten byznys plán, kde tedy firma chce zpracovat každoročně několik málo milionů tun horniny, ze které by se vyrobilo několik set tisíc tun uhličitanu lithného, takže za těch 21 let, na které je ten byznys plán postaven, tak jsou celkové výnosy 101 miliard korun, z toho vlastního lithia, které je natěžené, z toho lithia jako suroviny. Takže se nejedná o nějaké biliony, ale skutečně cca 100 miliard řádově.

Bylo už tady řečeno, že to, co má dostat stát za současných podmínek z té těžby, to znamená z těch poplatků za to vytěžené lithium, že jsou to skutečně drobné, a tady já bych to skutečně nazval krádeží za bílého dne, protože za současných podmínek by český stát dostal 10 000 korun za tunu lithia jako takového, tak jak je to určeno v tom nařízení vlády, nicméně, správně by měla být stanovena cena na jednu tunu uhličitanu lithného a pak by stát místo 10 000 korun za tunu dostal částku řádově větší, což by znamenalo při tom objemu těžby, o kterém jsem se tady zmínil, částku asi půl miliardy korun za rok. Není to žádná horentní částka, ale jak jsem říkal, ta těžba má nejenom svoje výnosy ve formě vytěženého lithia, resp. uhličitanu lithného, ale má samozřejmě svoje náklady, které nebudou malé. Přiznejme si, že někdy poplatek za těžbu, pokud je nějaký smysluplný, je asi mnohem lepší, než nějaká nejistota, s tím, jak vůbec celá technologie proběhne. Já sám musím říct, kdybych byl postaven před takovýto projekt, tak bych si asi velice drbal hlavu, jestli do něčeho takového jít, nebo nejít.

Pak mám tedy ještě poslední dovětek. Ten se vlastně trošku vrací k tomu memorandu, kde v tom bodu 3 právě je nějaká dohoda na tom, že ty české firmy by měly participovat na tom dalším zpracování toho uhličitanu lithného. Jak tady padlo, měli jsme málo času na přípravu, takže jsem jenom letmo si zhlédl ty ceny těch baterií, které se následně z toho uhličitanu lithného vyrábí, ale víceméně z uhličitanu lithného, který se vytěží za rok, tak hodnota autobaterií, která se z něj dá vyrobit, je násobně, resp. řádově větší. Takže určitě požádám členy vlády, pokud budou i ve vládě další období, aby této záležitosti věnovali velkou pozornost, protože ty ekonomické přínosy z toho následného zpracování lithia jsou skutečně mnohem větší než přínosy z té těžby. Takže není až tak klíčové, kdo bude to lithium těžit, ale považuji za mnohem klíčovější, kdo to lithium potom následně bude zpracovávat do těch konečných produktů. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní prosím pana senátora Zbyňka Linharta, aby se ujal slova.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážené kolegyně, kolegové. Mnohé k tématu případné těžby lithia bylo řečeno v předcházejících dnech a mnohé i tady dnes v Senátu. Nechtěl bych toho moc opakovat, ale asi se úplně tomu nevyhnu, i vzhledem k tomu, že jsem v pořadí až někde dvacátý. To, co je zřejmé, je, že vládní strany, tedy odpovědní ministři, namísto racionálního přístupu k takto důležité věci předvádějí neuvěřitelnou mediální přestřelku. Dohady ministrů či bývalých ministrů či předsedů vládních stran probíhají tak, jako by v tak složité věci mohla fungovat jen obyčejná násobilka. To když někdo spočítá množství lithia, miliony tun, vynásobí zjištěnou cenou, jako kdyby to byla ruda připravená ve skladu, a za tu cenu by chtěl prodávat, vychází mu čísla v bilionech korun. Nijak nekouká na všechny složitosti a rizika spojená nejen s těžbou, ale i s následným základním zpracováním, nechce snad ani zohledňovat energetickou a surovinovou nákladnost a také zátěže v oblasti životního prostředí. Je zřejmé, že tak jednoduchý výpočet to nebude. To, co si zaslouží naši pozornost, jak zde již bylo uvedeno, je cena lithia na trhu, což je více jak 10 000 dolarů za tunu karbonátu lithného, prognóza pětiletá je 20 000 za tunu. Ten obsahuje 10 % lithia, ze kterého stát podle platného nařízení vlády má na úhradách 10 000 korun za tunu. Je to nepatrný zlomek, s přihlédnutím ke všem ohromným nákladům zpracování základní suroviny a související je to opět, tak jako v mnoha jiných případech, jen zanedbatelně malá částka pro majitele této suroviny, to znamená pro stát. A to je podstata, čemu bychom se měli věnovat, jak už zde bylo uvedeno. To, co je tedy důležité, co má stát v ruce, jsou právě úhrady z vydobytých nerostů.

Na jaře loňského roku jsme zde projednávali novelu tzv. horního zákona. V něm se měnilo to, že sazby za úhrady z vydobytých surovin, které do té doby byly určovány vyhláškou, se dějí pomocí nařízení vlády. Měl bych v této souvislosti čtyři otázky, na které bych prosil odpověď, pokud možno, dnes nebo následně.

1) Proč vláda navrhla a prosadila v novele horního zákona z loňského roku to, že sazby úhrad z vydobytých nerostů se určují jen nařízením vlády?

2) Jak vláda došla ve svém nařízení č. 98/2016 Sb., ze dne 16. března 2016, k sazbě za lithium ve výši 10 692 korun za tunu?

3) Může vláda zákonodárcům poskytnout expertizu, na základě které byla tato sazba stanovena?

4) Jak bude řešeno vyčíslení poplatků za doprovodné nerosty při těžbě lithia, jako je rubidium a cesium?

Tolik ve stručnosti a děkuji za odpovědi.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Ladislav Václavec.

Senátor Ladislav Václavec:  Pane předsedající, pane premiére, páni ministři, dámy a pánové. Já musím říct, že po třech hodinách jsem se dostal původně jako pátý přihlášený, i jsem tomu rád, že jsem byl tak statečný a vydržel jsem... Ale chtěl jsem jenom říct, já jsem rád, že to memorandum vlastně otevřelo Pandořinu skříňku s touto problematikou.

A pokud opravdu naše zákony umožňují to, že po schválení nějakým územním celkem nebo nějakou územní samosprávou se zbavujeme strategických surovin, tak je jenom dobře, že se to otevřelo, že o tom jednáme a že to povede ke změně těchto zákonů. Myslím si, že to je dobře, že by to měl být věcný výsledek našeho jednání. Sám osobně rád podpořím každé usnesení, které povede k obecné změně těchto zákonů, nebo k výzvě vlády, aby se změnily tyto zákony, které jsou asi nepříliš dokonalé. To, co si myslím dále, já nemám žádné zkušenosti s těmito nerosty, jenom vím, že lithium se používá pro léčbu deprese a ještě více pro léčbu mánie, protože je to stabilizátor, takže spíše pro tu manickou fázi. Jinak žádnou zkušenost s nerosty ani s jejich prodeji nemám, ale jenom bych rád věděl, proč tak spěcháme s prodejem lithia, proč jsme tak spěchali s tím memorandem, opravdu 2 týdny před volbami, nebo před skončením funkčního období vlády.

Rád bych se zeptal a oslovil prostřednictvím pana předsedajícího jak pana premiéra, tak pana ministra Brabce a pana ministra průmyslu, jestli by teď při znalosti věci, protože s odstupem každý je generál, dneska víme, nebo mně připadá, že memorandum nemělo být podepsáno, už s tím, co to vyvolalo za hysterii, jestli teď s odstupem s podpisem toho memoranda souhlasí.

To by mě opravdu zajímalo - jak u pana premiéra, tak u obou pánů ministrů. Děkuji moc za odpověď.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pan senátor Radko Martínek vystoupí.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane předsedo. My bez přednostního práva to máme tedy opravdu těžké, protože někdy se ukáznit, máte něco na jazyku, pak už je to desetkrát přebito všelijakými dalšími věcmi a tak dál...

Já bych navázal... Jednak bych chtěl navázat na svého bezprostředního předřečníka, je to, myslím, trošku omyl a nepochopení. Jenom bych poprosil, abychom do toho netahali aspoň samosprávu, protože samospráva opravdu o ničem nerozhodovala, oni se jenom vyjadřovali, nepochybně se nevyjadřovali vůbec k těžbě toho, ale vyjadřovali se z hlediska toho, jaký to bude mít přínos, eventuálně, bylo to spíše nedorozumění, bych to tak viděl. Ale jenom bych poprosil, aby se toho náhodou někdo jiný nechytil a pak ještě začal vykládat, že to vlastně rozhodla nějaká samospráva. Takže to je jedna věc.

Druhá věc, to zase navážu na své dva předcházející předřečníky. Pan kolega to tady, myslím, pregnantně řekl, protože je chemik. Ale my tady honíme toho proslulého holuba, který je kdesi na střeše. Protože my tady hovoříme, já nebudu opakovat to, co říkal o lithiu, jaké jsou s tím komplikace. Všichni víme, jak probíhá u nás EIA, aniž bych chtěl nijak pana Brabce tady dále dehonestovat, pana ministra Brabce, tak si nedělám žádné iluze o tom, jak dlouho bude trvat EIA v této oblasti, to nemusí být ani v tomto, že jeho stávající šéf vykřikuje, že se postarají, aby nic nebylo. I kdyby postupovali normálně, tak to bude trvat léta.

Ale ta těžba je opravdu velmi složitá. Je samozřejmě dneska úplně ve hvězdách, jestli se vůbec někdy v ČR bude těžit. Ale nicméně, je tady ještě další problém. Automobilový průmysl, jak známo, je jeden z nejrychleji se rozvíjejících se průmyslů vůbec. Než my se rozkýváme a než dojde k té potenciální těžbě, tak je otázka, jestli to lithium bude vůbec potřeba. Nebo resp. ono možná bude potřeba, ale nebude potřeba tak jak teď a budou úplně jiné baterie, které to lithium a tu cenu toho lithia srazí tak, že se ukáže, že nakonec to je úplně nerentabilní a vlastně se v tichosti na všechno zapomene. Možná.

Pak bych chtěl říct ještě jednu paralelu, když jsem byl hodně malý, tak se kdysi v této republice říkalo o uranu, jak je to naše budoucnost, jak tady budeme Švýcarsko... Jak nám uran zajistí budoucnost. Já mám tak trochu po té hysterii, která tady teď propukla, někteří, jak tady hází, jak tady bylo správně řečeno, těmi biliony, že se snaží vzbudit dojem, že to lithium je budoucnost ČR. To si myslím, že v žádném případě není tedy. Můžeme samozřejmě se těšit, jako kdysi s uranem, že bychom byli nebo mohli být nad nějakým Švýcarskem, ale nemyslím si, že to bude právě případ lithia.

Já v zásadě se nebudu vyjadřovat ani ke kolegům, co tady říkali, i když bych měl nějaké dílčí připomínky. A vůbec nebudu mluvit o hnutí ANO jako takovém, už jenom proto, že mí kolegové, kteří sedí v této řadě přede mnou, tak si jich nesmírně vážím, některé mám dokonce osobně rád. A vůbec je nespojuji s tou hysterií, co se tady děje. Mám akorát takovou jednoduchou otázku. My se tady už tři nebo možná ještě víc hodin bavíme, bavíme se velmi rozumně, umírněně, nekřičíme na sebe. Ale garantuji vám, že z toho našeho vystoupení nikde nebude ani čárka. Zatímco v tom samém čase, kdy my tady takhle rozumně se snažíme najít tu podstatu té věci, bavíme se, tak jiní vykřikují, vyhlašují neuvěřitelné věci, chovají se neuvěřitelným způsobem sprostě a arogantně. A těch jsou plné noviny. A to je samozřejmě otázka, která je širší než na tuto debatu. Já se přiznám, že pro mě tento střet ani nebude takový, protože to jádro, všichni víme, že není až tak podstatné, ale mě bude opravdu zajímat výsledek té věci. Jestli ten, který řve, podvádí a lže, jestli nakonec zvítězí proti logickým argumentům.

Pan ministr Brabec, to bude jediný, ke kterému se vyjádřím, nám tady řekl, já musím obecně jako bývalý ministr říct, že mám velké porozumění pro oba ministry, protože jako bývalý ministr samozřejmě vím, jak to tam funguje, musím říct, že někdy ani ten ministr, my tady mluvíme, kdo měl jak předvídat, ale když jste v chodu úřadu a ten nějak funguje, tak vás ani nenapadne mnohdy, že by nějaká věc měla způsobit nějakou velikou reakci, protože prostě vám ti úředníci předkládají nějaké věci, je to v nějakém běhu, nějak to skončilo, vy na to nemáte moc času, takže se tomu věnujete až na poslední chvíli. A pokud shodou okolností tam nemáte někoho, který vám řekne v tom konkrétním okamžiku, z tiskového nebo nějakého mediálního odborníka nebo někoho, který vám řekne, pozor, mohlo by z toho něco být, tak v zásadě nemáte čas tomu ani čelit. Myslím si, že z tohoto pohledu je ta role v zásadě obou ministrů nezáviděníhodná.

Pana ministra životního prostředí bych se zastával, resp. úředníků ještě víc, protože oni postupují skutečně podle zákona. Paní kolegyně Seitlová to tady řekla. Sice řekla, že to byli sociální demokraté, já bych zase zdůraznil, že byli různí sociální demokraté jako já, kteří velmi vehementně proti zákonu hornímu vystupovali, budou proti tomu vystupovat velmi... Nakonec, pan kolega Hampl, myslím, tady uváděl, jestli si dobře pamatuji, příklady z Kanady a další. Já bych poprosil vyzvat pana premiéra i v té době, protože bůhví jak dlouho tam ještě bude, on tam taky může být ještě půl roku, tak já bych ho chtěl vyzvat, prostě ten horní zákon je loupež za bílého dne, jak to tady někdo říkal. A jestli opravdu platí, že se dokonce změnilo to, co tady bylo řečeno, zatím nikdo nereagoval na pana kolegu Canova, jestli to tak skutečně je, nebo není. Tak je to ještě násobek toho. Je potřeba si, prosím, uvědomit, že veškeré nerosty této země jsou tohoto státu a jeho občanů. Nejsou to peníze těch firem, které to budují. Kolik už těch uhlobaronů a dalších si na tom vydělalo miliardy a teď je utrácí po Floridách, jezdí všude možně, a nakonec to vždycky skončí stejně. Nakonec to skončí tak, že když to všechno vyrabují, tak to hodí jako OKD na krk státu a ty se nakonec ještě starej, i když z vlastního majetku jsi neměl téměř nic. Já si myslím, že toto, jestli k něčemu tato aféra je, tak je to k tomu, abychom se opravdu zcela vážně zamysleli a této věci už udělali jednou definitivně, ale jasně konec. Prostě, to je majetek státu, největší profit z toho bude mít stát. Ne žádné firmy, které z toho profitují a odvádějí prostě si ty peníze bůhví kam a bůhví na co.

A abych nebyl nekonstruktivní, tak chci říct jedno. My i my senátoři máme možnost, jak celou záležitost lithia pomoci řešit, a sice tím, že prostě změníme horní zákon. A pokud se k tomu nerozkývá vláda, tak máme nakonec možnost to udělat i my, a když změníme i ty systémy, resp. ty odvody z těch nerostů, tak samozřejmě prostřednictvím zákona. A i firma, která podle těch zákonů má vlastně právo nakonec se dopracovat až k tomu, že se to bude těžit, a vlastně se do toho nikdo nemůže dostat, tak i to můžeme změnit tím, zákonem.

Samozřejmě, že se vystavujeme tím případem eventuálně nějakým teoretickým sankcím potom, resp. jakýmsi zmařeným investicím, ale upřímně řečeno, jestli to uděláme a změníme ten poměr zisků z toho vytěženého nerostu ve prospěch státu, jestli změníme ten proces tak, abychom v každém okamžiku mohli kontrolovat, jestli ta firma, která prostě se tady na tom podílí, tak jestli je to firma, která opravdu směřuje k tomu, co chce ten stát, tak nakonec i ty případné arbitráže mohl přijít velmi levně. Protože jestli platí to, že ten výtěžek bude takový, jak tady bylo řečeno, tak to je tak bagatelní záležitost, že si myslím, že jestli to změníme a vrátíme aspoň ty půl miliardy, ale to není jenom v tom lithiu, to je v celé řadě dalších věcí, zpátky státu, tak se nám to bohatě vrátí.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní má slovo paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedo, pane premiére, páni ministři, kolegyně, kolegové. Já mám z té debaty smíšené pocity, radila jsem se s kamarádem, který tomu trošku rozumí, mám tady otázky, které předám pak panu premiérovi, protože jich je více, nežádám odpověď na ně teď přímo, protože bychom tu seděli dlouho a nemůže to ani všechno vědět.

Mé otázky budou:

Sdělte, prosím, jakým společnostem byla Českým báňským úřadem vydána licence na dobývání lithia nebo licence k provedení průzkumu k dobývání tohoto vyhrazeného nerostu.

Sdělte, prosím, datum, kdy byly podány tyto žádosti o dobývání nebo průzkum uvedenými společnostmi.

Sdělte, prosím, kdy poprvé se australská firma EMH zajímala o uzavření memoranda na dobývání tohoto vyhrazeného nerostu.

Dále, vyjádřete se, prosím, k obsahu koncepce strategického dokumentu ohledně surovinové základny v ČR, vztaženo k těm částem, které se zabývají ložisky vyhrazeného nerostu lithia, který schválila vláda.

Prosím, předlože za sledované období, tj. za roky 2000 až doposud, stav evidovaných zásob lithia výhradního ložiska a jeho změny v dobývacím prostoru Cínovec I.

A poslední, sdělte, prosím, zda zásoby vyhrazeného ložiska lithia v dobývacím prostoru Cínovec I jsou evidovány jako bilanční či nebilanční zásoby.

V této souvislosti, prosím, předložte, uveďte příslušná rozhodnutí, která se vážou k příslušnému rozhodnutí vlády, popř. doplním, kdyby bylo zapotřebí. Děkuji mnohokrát.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Patrik Kunčar.

Senátor Patrik Kunčar:  Dobrý podvečer, vážený pane předsedo, pane premiére, kolegyně, kolegové. Já jsem bedlivě poslouchal. Nezazněla tady ještě jedna informace, byť toho už bylo shrnuto strašně moc. Já jsem dnes objevil rozhovor s ředitelem státního podniku Diamo Tomášem Rychtaříkem, kde on jednoznačně uvádí, že se tady pořád bavíme hlavně o lokalitě Cínovec, že v případě cínovecké deponie jde o odkaliště. Je tam uložena vydobytá rudnina, která zbyla poté, co se z ní vzal cín. Pozemek s odkalištěm patřil Diamu. Ale to ho prodalo zájemci, jež nabídl nejvyšší cenu, protože podle tehdejších propočtů lithium nevycházelo jako lukrativní kov. Počítalo se s tím, že se tam budou těžit stavební suroviny a písky horší kvality, které se budou používat především na stavby.

Teprve poté, co cena lithia stoupla, se z toho stává zajímavý objekt. Lithium je zde obohaceno na 3 %. Pro srovnání, pod zemí má hornina kovnatost, to znamená obsah lithia, pouze 0,2 %. To tedy potvrzuje prostřednictvím pana předsedajícího slova kolegy Kose, který nám tady udělal trošku ten chemický exkurz o tom, jak to s tou horninou je. To znamená, svého času skutečně se nejednalo o nic lukrativního. Stát od toho prostřednictvím státního podniku Diamo dal ruce pryč. Teprve až teď se ukazuje, jaká to byla chyba, že ta surovina je skutečně lukrativní, takže bych se přimlouval za to, co tady zaznělo. Pojďme udělat maximum pro to, aby se do budoucna tyto chyby neopakovaly, abychom i v tomto případě ještě zachránili, co se zachránit dá. To znamená, aby z toho stát svým způsobem měl užitek. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážení, já se přiznám, že jsem trošku zklamán z toho, že ta naše diskuse tady je ve stylu, to my nic, to všechno Babiš a ANO. Přitom si myslím, že ta vina asi bude trošku na obou dvou stranách, a to neříkám proto, že bych byl nějakým nadšeným zastáncem pana Babiše.

Zlehčování toho memoranda, to jsme se tady doslechli mockrát, dokonce jsme se dozvěděli, jak transparentně proběhlo, ale co jsem se nedozvěděl, a doufám, že na to ještě odpověď dostaneme, protože jsem nebyl jediný, kdo tu zvědavost měl, proč proběhlo tak rychle a pár dní vlastně před volbami, které asi tou politickou scénou velmi zamotají.

I tady kolegyně, která řekla, že jsme měli málo času na přípravu toho projednávání bodu, já si tady vezmu na pomoc jenom velmi krátce vyjádření jednoho, myslím, že velmi renomovaného odborníka, který řekl. Senátu i sněmovně by mělo jít především o něco jiného. Přijmout takové usnesení, které by minimalizovalo škody a rizika. To mě hodně překvapuje, že zatím se nehovoří o obsahu a formě příslušných usnesení. Ta by měla být australsko-americké firmě s v hodně vypovídajícím názvem European Metals Holdings, tak, aby si memorandum nemohlo dále vykládat jako závazek našeho státu, ze kterého vyplývá možnost uplatnění mezinárodního práva v oblasti ochrany investic. Jde totiž o arbitráž. Tato firma se pohybuje v arbitráži velmi ráda a velmi tvrdě. Tato arbitráž nás pravděpodobně čeká, a tak jako tak to nebude lehké. Poslanci a senátoři by si měli především uvědomit, že jejich povinností není zachránit, co se zachránit dá, a už vůbec by se neměl kdokoli pokoušet obhajovat neobhajitelné, protože tím může napáchat velké škody, na které by pak nesl odpovědnost přinejmenším občanskoprávní. A já se pod tyto věci plně podepisuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A kolega Jaroslav Doubrava byl poslední. Chce ještě někdo vystoupit? Nechce, rozpravu uzavírám. A samozřejmě pan předkladatel, to je pan předseda vlády, má právo na závěrečné vystoupení. Pane premiére, budete reagovat na průběh rozpravy? Ano.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji. Dobrý večer, vážené senátorky, vážení senátoři. Já jsem tu rozpravu podrobně poslouchal. Děkuji za všechny konkrétní náměty, které se v ní objevily, protože s nimi určitě budu pracovat, byť samozřejmě mandát vlády je omezen, tím, že máme volby do Poslanecké sněmovny, do doby, než bude ustavena vláda nová, na základě výsledků voleb do Poslanecké sněmovny. Nicméně, využiji jak ty písemné podněty, které jsem od vás obdržel, tak i steno z té dnešní schůze, požádám o zpracování konkrétních odpovědí, pokud tady zazněly konkrétní dotazy, tak, aby příslušná ministerstva, ať už je to ministerstvo životního prostředí nebo ministerstvo průmyslu a obchodu dodaly podklady a vy jste se dočkali konkrétních reakcí na otázky, které se zde v rámci rozpravy objevily. Chci znovu připomenout, ta debata se toho týkala jen částečně, že vláda v uplynulých měsících přikročila k úpravě surovinové politiky, to znamená, přijali jsme určitá rozhodnutí, naposledy dnes, která budou mít konkrétní důsledky, pokud jde o aktivitu státu ve vztahu k průzkumu těchto nerostných surovin, to znamená, vláda dnes posvětila návrh ministra Havlíčka v tom smyslu, že stát bude napříště přistupovat mnohem aktivněji ke zkoumání možností průzkumu a následné těžby významných nerostů nebo superstrategických nerostů, tak, aby byly vytvořeny systémové předpoklady. Ty systémové předpoklady budou mimo jiné také vytvořeny tím, že bude ještě upravena surovinová politika. Dnes jsme se dohodli na tom, že návrh na úpravu surovinové politiky bude předkládat ministerstvo průmyslu do konce ledna příštího roku, tak, aby se právě zohlednil ten mechanismus, na kterém se dnes shodla vláda. To znamená, už na základě té práce, která proběhla v uplynulých měsících, dochází k reflexi toho stávajícího, nevyhovujícího stavu, kdy vlastně stát se nikterak neangažoval v minulosti v oblasti průzkumů. A ukazuje se, že to je chyba, protože minimálně stát nemá vlastní ověřené informace, které se týkají těchto významných lokalit, které mohou být důležité i z ekonomického hlediska. To je první poznámka.

Druhá poznámka, chci ocenit ty z vás, kdo zmiňovali význam zpracování lithia na území ČR, protože pokud budou úspěšné ty záměry, které se budou týkat těžby, v příštích letech tato těžba na území ČR bude realizována, ať už soukromým subjektem nebo ve spolupráci soukromého a státního subjektu, tak pro míru přidané hodnoty a ekonomickou rentabilitu pro Česko jako takové, pro naše občany, je skutečně klíčové, aby docházelo ke zpracování lithia na území ČR. A právě v tomto smyslu začalo konkrétní kroky podnikat ministerstvo průmyslu a obchodu. Předpokládám, že v těchto krocích bude pokračovat i po volbách do Poslanecké sněmovny.

Já na základě té dnešní debaty, to je třetí poznámka, samozřejmě zde zazněly konkrétní dotazy a podněty, které se týkají úhrady za vydobyté nerosty, čili já tady požádám pana ministra Havlíčka na základě té dnešní diskuse o určitou analýzu, pokud jde o ty otázky a pochybnosti, které dnes tady byly konkrétně na půdě Senátu vzneseny, a požádám pana ministra, aby se ministerstvo průmyslu k té věci konkrétně vyjádřilo, eventuálně navrhlo úpravy změny pro to období, které je před námi.

Takže tolik alespoň velmi stručně, protože nechci znovu rozpoutávat další kola diskusí. Chci ocenit fakt, že se dnes skutečně v Senátu debatovalo věcně. Má to konkrétní výstupy, se kterými i vláda bude schopna v příštích měsících pracovat. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A prosím pana zpravodaje, aby se ujal slova.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážené kolegyně, kolegové. Na úvod udělám věc, kterou obyčejně nedělám, ale myslím si, že v tuto chvíli je to správně. Já bych chtěl poděkovat kanceláři Senátu alespoň za ty podklady, které jsme v té krátké době, která byla k dispozici, od návrhu tohoto bodu na program jednání Senátu, obdrželi. Já osobně souhlasím s tím, že nám některé informace chyběly, na druhé straně, jsem přesvědčen, neboť jsem to sám učinil, že ta rozhodnutí, případně dopisy, které šly z ministerstva průmyslu a obchodu nebo od pana ministra Brabce, příp. memorandum, nám umožnily se docela dobře z hlediska chronologie vývoje té události a problematiky kolem lithia zorientovat. Myslím si, že to není tak úplně pravda, když říkáme, že jsme byli na tu debatu nepřipraveni. Jak říkám, ten pocit, aspoň já jsem takový neměl.

Co se týká vlastní debaty, vystoupilo celkem 19 vystupujících, z toho to byli tři ministři, jeden z nich dvakrát. A potom na začátku a na konci naší debaty vystoupil pan premiér. Z těch vystoupení, kdybych je rychle prošel, protože si myslím, že si to ti vystupující zaslouží, tak pan senátor Canov upozorňoval jednak na věc, na kterou upozorňovala následně i paní senátorka Seitlová, a to je nedostatek horního zákona, zejména ocenění ceny nerostů nebo těžené hmoty, s tím, že tam ještě položil ještě jeden dotaz, já bych poprosil možná ještě pana premiéra, aby si ho taky zařadil mezi ostatní, proč to memorandum není podepsáno s firmou GEOMET, ale s firmou australskou. Vždycky pan ministr to potom komentoval, vždycky říkal: Firma GEOMET, resp. australská firma, já nevím, co znamená to respektive, my víme, že ta australská firma přes anglickou firmu vlastní tu českou firmu, ale jestli to znamená, že je dobře, že se to memorandum podepsalo s tou firmou, z tohoto mého názoru úplně jasné není. Třeba to bude potom v té odpovědi panu senátorovi Canovovi.

Pak tady vystupoval dvakrát pan ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček, poprvé to bylo k popisu jeho vnímání toho případu, kde, řekl bych, že to hlavní, co zaznělo, kromě toho, jak probíhají ty fáze toho jednotlivého udělování těch různých povolení, že je přesvědčen, že se jedná také překrývání jiných problémů, jiného politického hnutí, a v tom druhém vystoupení, když to vezmu najednou, potom hovořil o důvodech, proč byla tak pomalu, resp. v čase pozdě, přijata změna surovinové politiky, neboť šlo o limity a věci s tím spojené, a to bylo potřeba nějak nejdříve vyřešit. A dokud to vyřešeno nebylo, tak jsme se ke změně surovinové politiky nedostali. Jinak také zdůrazňoval transparentní podpis memoranda. Nejsem si úplně jistý, že z té transparence má pořád stejně velkou radost.

Třetí vystupovala Jitka Seitlová, paní senátorka Jitka Seitlová, která upozorňovala rovněž na nedostatky horního zákona a na to, že na ty věci, které jsme měli dneska projednávat, nebylo dost času. Na druhé straně jsem pochopil, že ona je přesvědčena ze své zkušenosti, že v tom memorandu nejsou žádné závazky, které by nebyly třeba obsaženy v nějakých jiných smlouvách, např. o ochraně investic. S tím, že potom, řekněme, ty názory pana senátora Canova a paní senátorky Seitlové jsou obsaženy stručně v návrhu na usnesení, o kterém se, předpokládám, budeme také bavit.

Dalším vystupujícím byl Libor Michálek, který také přednesl návrh na usnesení. Ten byl nespokojen s tím, že o některých tak důležitých věcech rozhodují úředníci, např. na úrovni vedoucího oddělení, což je věc, se kterou, nevím, jestli něco budeme dělat. A pak se tady zmiňoval o nutnosti tyto věci realizovat v rámci PPP projektu. A v tomto smyslu je i jeho usnesení.

Jaroslav Větrovský nás přesvědčoval o tom, že bude maximálně milý a vstřícný a nebude podněcovat žádný hysterický křik, což se mu podařilo. Jeho dotaz, proč to bylo podepsáno 2 týdny před volbami, tady v nějaké podobě byl zodpovězen. Do jaké míry to je dostatečné, to asi nechám na něm.

Pan senátor Štěch nám sdělil, že pan Andrej Babiš, který má mimochodem dneska svátek, všechno nejlepší, trefil kozla. V době, kdy má svátek. Jinak také upozorňoval na to, že jsou tady možné nějaké souvislosti, které jsou spíš v kontradikci mezi výrobou baterií z lithia a spotřebou biopaliva.

Následně pan senátor Veleba na to reagoval tím, že řepka má smůlu, protože je žlutá. To bylo, myslím všechno.

Pan ministr životního prostředí Richard Brabec tady podrobně popisoval činnost ministerstva životního prostředí a proces, jak docházelo k těm jednotlivým povolením, s tím, že nakonec, jak já jsem tu debatu poslouchal, k výraznému zpochybňování toho, že by ministerstvo životního prostředí a úředníci postupovali nějak nezákonně, nezaznělo. Pokud jsem hledal, to, co nejvíce, řekněme, panu ministrovi životního prostředí vadí na tom memorandu, tak je to jeho jedinečnost, to znamená, jeden subjekt má memorandum, ostatní nemají. Viděl v tom, že memorandum je jedinečné, nebezpečí. A potom tady byla debata o tom dopise, kde každý ho trochu vnímá jinak, ale to asi už tady několikrát řečeno bylo, takže to nebudu opakovat.

Další diskutující byla Zdeňka Hamousová, která má právníky, kteří mají jiný právní názor než právníci ministerstva zahraničních věcí, a je přesvědčena, že memorandum by mohlo mít nějaké negativní právní dopady, zatímco právníci ministerstva zahraničních věcí tento pocit nemají. Mně to celkem nevadí, protože jsou to jenom dva protichůdné názory a obecně se říká, že když se sejdou dva právníci, že vznikají tři protichůdné názory, takže tady jsou jenom dva.

Potom tady mluvil podruhé pan ministr Havlíček, to jsem už říkal. Pan ministr Zaorálek tady provedl určitý historický exkurs. Pak nám řekl, že mu není jasné, k čemu a komu slouží ta bublina, která tady byla nafouknutá. A pak se pokusil, dle mého názoru, to odlehčit tím, že upozorňoval, že lithium se také používá do léků, které se používají proti depresím, takže bylo to takové celkem oživující. Myslím si, že to hlavní co tady ale zaznělo a je důležité, abych tady řekl, vždyť jsem to naznačoval při zmínce u vystoupení paní Hamousové, že nechal prověřit memorandum právníky ministr zahraničních věcí a že neshledali žádné nebezpečí v jeho podepsání, což si myslím, že je věc, která je důležitá, a pak ještě říkal, že jeho vidíme jako součást politiky vlády, kde vládlo ANO a ČSSD společně, ale někdo to tak vnímá, někdo to tak nevnímá.

Petr Vícha, kterému je smutno, říkal, že se v tom občané těžko mohou zorientovat, což tak většinou bývá, když jedná Senát a jedná dlouho, bohužel. A pak jsme si tady vysvětlovali některé věci ohledně vystoupení. Jinak pak ještě mu bylo smutno nejenom z toho, že tomu občané, co my říkáme, nerozumí, ale také z toho, že někteří třeba významní politici popírají sami sebe z nějakých důvodů, které blíže nespecifikoval. Pak četl dopis od pana ministra Brabce a tím to specifikoval.

Pak jsem vystupoval já s tím, že jsem upozorňoval, což souvisí s mým poděkováním Kanceláři Senátu, že skutečně z prvního rozhodnutí o stanovení možnosti průzkumu a vyhledávání ložiska se dá vyčíst, že vlastně v roce 2010 v únoru byla vypsána nabídka ve Věstníku, kam se mohl kdokoliv, kdo chtěl, dělat průzkumy na Cínovci přihlásit, že se přihlásila pouze jedna firma, která následně potom se standardním úřednickém správním řízení tuto možnost dostala. Jiné firmy včetně Diama se nepřihlásily, ty už jsem neřekl a to doplňuji teď, že tehdy v té době v únoru až březnu roku 2010 byl ministrem životního prostředí pan Dusík a ministrem průmyslu a obchodu pan Tošovský.

To jsou zajímavé věci, ale tak to je a v té době někdo měl, pokud chtěl, aby Diamo se do té věci zapojilo, asi s Diamem jednat. Pak je tady pan senátor Kos, který nám vysvětlil, jak to vypadá z hlediska, řekněme nějaké složitosti zpracování, byl to takový chemický exkurs, který říká, že to vůbec není tak jednoduché, načež potom později reagoval pan senátor Martínek velmi trefně, že lithium a celá jeho těžba je takový holub na střeše, a zda se podaří skutečně tohoto holuba chytit a případně ho nějak využít, není vůbec jednoduché, neboť jsou tam například i ekologická rizika.

Zbyněk Linhart položil několik otázek panu premiérovi. Bylo by asi dobré, aby mi je předal písemně také. Viděl jsem, že pan premiér vedle mně si je nepsal, takže buď ze záznamu se to vyčte nebo možná také mně tyto otázky poslat, protože určitě jsou důležité a není pravda, že byly jednostranně zaměřeny vůči jedné straně, jak se tady o tom zmiňoval například pan senátor Doubrava.

Pan senátor Ladislav Václavec kromě toho, že si stěžoval, že přišel pozdě na řadu, říkal, že je jednoduché věci řešit s odstupem, a zajímalo ho, jestli dneska by pan ministr Havlíček toto memorandum podepsal. To je vždycky tak, že kdyby pan ministr Havlíček věděl, co bude dělat třeba zase jiný pán, tak by to možná nepodepsal, on to ale netušil a proto to podepsal a dneska toho lituje. Kdybych já někdy věděl, co bude dělat moje manželka, tak bych to také neudělal.

Jinak Radko Martínek tady měl přirovnání s holubem na střeše, což si myslí, že je velmi příhodné, a skutečně je potřeba si uvědomit, že když někdo investuje do průzkumu nějaké těžby, že také z toho nemusí nic být a on to celé platí. A to tady úplně zřejmé z jiných příspěvků nebylo.

A potom tady byl dle mého názoru velmi trefný povzdech na to, že protože se tady všichni chováme slušně a mluvíme věcně, je naprosto jasné, že z toho v novinách a v jiných médiích vůbec nic nebude. Ale naopak, kdybychom tady mluvili sprostě a chovali se arogantně, tak by toho byly noviny, případně jiná média plná. Tak uvidíme, zda Radko Martínek má pravdu. Moje zkušenost je taková, že Radko Martínek, co se týká našeho výboru, tak má většinou pravdu, bohužel.

Co se týká Aleny Dernerové, ta byla velmi připravená v tom smyslu, že všechny otázky předala panu premiérovi, který si je převzal, aby předpokládám, že nám potom řekne paní senátorka Dernerová, jak dopadla s odpověďmi.

Pan senátor Patrik Kunčar, který upozorňoval na to, jakým způsobem se kdysi dávno prodal nějaký pozemek Diamem někam jinam. To je vždycky o tom, kdyby člověk věděl, jak to potom bude, tak by to možná neprodával.

A pan senátor Jaroslav Doubrava říkal, že se tady všichni naváželi jenom do ANO a do Babiše, že se mu to nelíbí, protože to tak není možné. Já jsem tento pocit neměl, měl jsem pocit, že debata je docela věcná a že si tady jenom vyjasňujeme věci a že je jediné, co lidem v debatě vadí, že někdo z věci, která je standardní, byť nefungující, a byť je tady nefungující horní zákon, se snaží vytřískat nějaký politický kapitál.

A tím se dostávám k úplným závěrům. Tímto závěrem jsou usnesení, která jste dostali k dispozici. Jedno usnesení je usnesení, které jsem navrhl já, a to má dvě části, a ve kterém, pokud by bylo schváleno, Senát Parlamentu České republiky vyzval jednak ministry průmyslu a obchodu a životního prostředí, a mělo by to mít všeobecnou platnost, aby lépe komunikovali a koordinovali činnost právě v oblasti naší politiky, která slouží k využití nerostného bohatství, protože je to potřeba, a je to potřeba pro ta území, kde se toto nerostné bohatství nachází a pro Českou republiku.

Toto usnesení je do jisté míry obecnější a zahrnuje v sobě, řekněme – tím neříkám, že jsem proti němu – i usnesení nebo konkrétnější návrh pana senátora Canova a paní senátorky Seitlové.

A druhé usnesení je takové, jaký já z toho mám pocit, a to je, že někdo tady vytvořil bublinu a tato bublina slouží k tomu, aby se zviditelnil v předvolební kampani a že bychom už spíše jako starší jedinci měli říci, že tímto způsobem bychom se v některých případech neměli chovat, že tím ubližujeme naší vlasti, což je Česká republika.

Je zde usnesení, které navrhuji já, dále je zde usnesení, které navrhuje pan senátor Michálek, který vyzývá ke změně horního zákona. Teď budu říkat zároveň stanovisko zpravodaje. Ale zároveň k tomu usnesení přidává, bohužel z mého pohledu, aby tam nějakým způsobem zakomponovány do zákona společně s majetkovou účastí státu a byly zvýhodněny. Já úplně nevím, jak by se dělalo, ale je to jeho návrh na usnesení. Trošku jsem naznačil, jaký k tomu mám já postoj.

A poslední je návrh na usnesení, který předložila paní senátorka Seitlová s panem senátorem Canovem. Ten řeší nebo vyzývá k řešení toho, co tady oba dva v rámci svých vystoupení popisovali. A za to se já přimlouvám a považuji to za rozumné.

Tolik ode mne, jednak zpravodajská zpráva a zároveň řekněme stanovisko zpravodaje k navrženým usnesením. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, děkuji za odvedenou práci.

A my nyní přistoupíme k hlasování. A navrhuji, abychom hlasovali následujícím způsobem: Nejprve hlasovat o návrhu usnesení, který přednesl zpravodaj. Máte ho písemně před sebou, má dvě odrážky. Poté bychom hlasovali o usnesení, které je společným návrhem paní senátorky Jitky Seitlové a pana senátora Michaela Canova. A jako o třetím bychom hlasovali o usnesení pana senátora Libora Michálka.

Usnesení nejsou v kolizi, takže mohou fungovat vedle sebe a tvořit jako celek jedno usnesení, pokud je přijmeme.

Pane zpravodaji, může to tak být? (Souhlas.)

Teď budeme hlasovat o usnesení, které navrhl pan zpravodaj, senátor Miloš Vystrčil.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 40. Registrováno 27, kvórum pro přijetí 24. Pro návrh se kladně vyjádřilo 34, proti 3.

Návrh byl schválen.

Teď budeme hlasovat o usnesení, které navrhla paní senátorka Seitlová a pan senátor Michael Canov. Máte ho před sebou. Všichni víte, o čem budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 41. Registrováno 47, kvórum 24. Pro návrh 46, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

Poslední je tady usnesení, které předložil pan senátor Libor Michálek. Slyšeli jste k tomu vyjádření zpravodaje. Můžeme tedy hlasovat. Nejsou nějaké dotazy? (Nejsou.)

Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 42. Registrováno 47, kvórum 24. Pro návrh 9, proti 2.

Návrh byl zamítnut.

Dospěli jsme k závěru. Hlásí se ještě pan senátor Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji, pane předsedající. Měl bych jenom procedurální návrh. Požádal mě pan poslanec Plíšek, on má zítra časové problémy, jestli by senátní tisk č. 200, kterým se mění novela zákona o Hospodářské komoře ČR, nemohl být zařazen zítra hned v 9.00 hodin jako první bod. Děkuji za pochopení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře. Budeme hlasovat o této procedurální otázce. Pak uzavřu jednání.

Slyšeli jste návrh, abychom zítra začínali návrhem, který byl přednesen. Víte, o čem budeme hlasovat?

Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Aktuálně je přítomno 47, kvórum 24. Pro návrh 39, proti 4.

Návrh byl schválen.

Děkuji vám za projednávání předešlého bodu i za toto hlasování.

Zítra jednání 10. schůze Senátu bude pokračovat od 9.00 hodin. Přeji vám hezký klidný večer. Zítra na viděnou!

(Jednání ukončeno v 20.04 hodin.)