Původní dokument

(1. den schůze – 16.08.2017)

(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 9. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve čtvrtek 27. července 2017.

Z dnešní schůze se omluvili do této doby tito senátoři: Petr Šilar, Tomáš Czernin, Leopold Sulovský, Jiří Cieńciała a František Čuba, a jak se nyní dozvídám, omlouvá se ještě pan senátor Jan Veleba.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím vás nyní o klid. Dnes odpoledne se koná pohřeb bývalého našeho kolegy senátora pana Josefa Kani. Prosím vás, abyste nyní jeho památku uctili minutou ticha. Prosím, povstaňte. (Přítomní povstávají.) Děkuji vám. (Přítomní usedají.)

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 9. schůze Senátu byli senátor Luděk Jeništa a senátorka Zdeňka Hamousová. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Žádné nejsou, takže přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 9. schůze Senátu byli senátor Luděk Jeništa a senátorka Zdeňka Hamousová.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 1 registrováno 66 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 34, pro návrh se kladně vyjádřilo 64, proti nikdo. Návrh byl schválen a ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátor Luděk Jeništa a senátorka Zdeňka Hamousová.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 9. schůze Senátu. Upravený a doplněný návrh pořadu 9. schůze Senátu v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice.

Jednání bychom měli zahájit body ministra zdravotnictví, který zastoupí v průběhu schůze ministra průmyslu a obchodu, ministra zemědělství a předsedu vlády. Připomínám, že vláda má ještě dovolenou.

Dopoledne ještě projednáme body ministryně práce a sociálních věcí a návrh zákona předložený poslancem Václavem Votavou, který požádal o projednání tohoto tisku dnes dopoledne. Jako poslední bod před polední přestávkou byl dnes, jako v minulých případech, zařazen bod Volba člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

Po polední pauze zahájíme jednání body ministra spravedlnosti. Ministra financí zastoupí ministr dopravy, který má na pořadu své dva body. Ostatní body jsou v návrhu pořadu bez pevného zařazení.

A nyní se ptám: Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu této schůze? Hlásí se pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Dobrý den. Kolegyně a kolegové, navrhuji, abychom do pořadu zařadili také zákon č. 165 o bezpečnosti České republiky, a sice konkrétně jako 25. bod pořadu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí? Pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Já bych jenom v reakci na pana kolegu Oberfalzera chtěla upozornit coby zpravodaj garančního výboru k tomuto návrhu zákona, že zatím nebyl projednán ve výborech, resp. je rozjednán v zahraničním a vůbec neprojednán v ústavně-právním. Takže to považuji za neprojednatelné v tuto chvíli.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pan senátor Oberfalzer se hlásí opět.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Já jsem si to konzultoval, není v rozporu s jednacím řádem, abychom tento návrh projednali. Výbory měly čas, dostaly zákon přidělen. Že ho neprojednaly, nemůže být překážkou.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se do rozpravy nehlásí, takže rozpravu uzavírám k tomuto bodu. Budeme nyní hlasovat, a to tak, že budeme nejdřív hlasovat o návrhu pana senátora Oberfalzera, a to je zařadit tisk č. 165, o bezpečnosti ČR, jako bod č. 25. Je to tedy vlastně ústavní zákon. Slyšeli jsme tady reakci pana Dienstbiera. Přizvu radši k hlasování.

Připomínám těm, kteří přišli pozdě, že hlasujeme o návrhu doplnit na pořad jednání tisk 165, o bezpečnosti ČR, jako bod č. 25. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 2, registrováno 68, kvórum pro přijetí 35, pro návrh 19, proti 32. Návrh byl zamítnut.

Protože jiný návrh podán nebyl, budeme nyní hlasovat o návrhu pořadu schůze jako celku, a to ve znění, jak nám návrh byl rozdán po včerejším organizačním výboru na naše lavice. Všem je jasno, o čem budeme hlasovat? Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 3, registrováno 69, kvórum 35, pro návrh 64, proti 1. Návrh byl schválen. Budeme se tímto pořadem řídit.

Nyní projednáme

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 167

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 167. Návrh uvede ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík, kterého mezi námi vítám a zároveň ho žádám, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík:  Děkuji, pane předsedo, dámy a pánové, dobrý den. Jenom upozorňuji, že teď tady vystupuji jako Ludvík. Bude i chvíle, kdy tady budu vystupovat jako někdo jiný, tak teď jsem tady za sebe.

Dámy a pánové, dovolte, abych uvedl návrh zákona o veřejném zdravotním pojištění. Hlavním cílem tohoto materiálu je snížit spoluúčast pojištěnců, to opravdu zdůrazňuji, to je hlavní důvod předložení tohoto materiálu, a to skupin pojištěnců, které patří do sociálně zranitelných skupin obyvatelstva. Týká se to snížení doplatků na léčivé přípravky. Konkrétně se navrhuje snížit roční limit na tzv. započitatelné doplatky u dětí do 18 let a u seniorů od 65 let věku do 69 let věku, a to z 2500 korun na 1000 korun, s tím, že u seniorů nad 70 let věku by byl tento limit poloviční, to je 500 korun. Poté, co jej pojištěnec dosáhne, uhradí mu zdravotní pojišťovna částku, o kterou byl limit na započitatelné doplatky překročen.

Navrhované snížení limitů si ze strany zdravotních pojišťoven vyžádá za rok částku 440 milionů korun, přičemž na základě makroekonomické prognózy ministerstva financí se pořád ještě oficiálně očekává nárůst výběru pojistného někde kolem 12,5 miliardy. Ale jaksi výhledy, se kterými se už teď nově začíná pracovat, vypadají, že to bude až kolem 15 miliard korun. Čili je možno z tohoto tzv. nadvýběru tuto částku pokrýt a úhradová vyhláška, kterou ministerstvo zdravotnictví připravuje, s tím bude počítat.

V rámci projednávání návrhu v Poslanecké sněmovně se původní vládní návrh rozrostl o několik dalších ustanovení, která řeší aktuální problémy aplikační praxe. Jde například o zajištění předávání informací mezi zdravotními pojišťovnami, o potřebnou legislativně-technickou úpravu nedávno přijaté novely zákona o léčivech, nebo se navrhuje rozšířit očkování hrazená z veřejného zdravotního pojištění pro pojištěnce, u nichž hrozí z důvodu věku nebo zdravotního stavu zvýšené riziko nakažení závažnými onemocněními.

V neposlední řadě je třeba zmínit zakotvení institutu tzv. hospiců do zákona o zdravotních službách, kde zákon č. 48 slouží jako jakýsi nosič.

Na půdě Senátu byl návrh projednán ÚPV a VZSP. ÚPV doporučil upravit návrh v části týkající se úhrady očkování proti pneumokokovým infekcím. VZSP se mimo jiné zabýval také tímto problémem a po rozsáhlé diskusi doporučil schválit návrh ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. Já bych se k tomu chtěl trošičku více vyjádřit. V podstatě ÚPV navrhl úpravu, která je, řekněme, legislativně-technického charakteru a určitým způsobem zčišťuje celý ten návrh zákona. Nicméně, já tady musím zmínit jednu věc. Tento zákon bude předkládán samozřejmě v novém období, ale velmi rychle, do Poslanecké sněmovny znova, protože nám Ústavní soud zrušil část ustanovení týkající se zdravotnických prostředků. To znamená, že tento zákon bude v této části novelizován a upravován. My bychom za ministerstvo zdravotnictví rádi ten návrh, který předložil ÚPV, zapracovali do této novely, která bude předložena, předpokládám, že v Senátu by měla být někdy v prvním, spíš v druhém kvartále příštího roku.

Takže když shrnu ty připomínky, které měly ty jednotlivé výbory Senátu. Já jako za ministra zdravotnictví bych přece jenom plédoval za to usnesení výboru pro zdravotnictví, prostě proto, a to tady můžu normálně veřejně slíbit, ten návrh ÚPV bude zapracován v novele, která přijde na jaře. V podstatě tím pádem se ten proces zjednoduší. Ta novela být musí. Tam je rozhodnutí Ústavního soudu. Z tohoto důvodu tam se zpřesňoval v podstatě návrh ÚPV, předpokládám, že zpravodaj se jím bude zabývat, upřesňoval text tak, aby byl ústavně konformnější. Říkám, my jsme připraveni tuto záležitost řešit.

Já si dovolím v této chvíli své expozé uzavřít s tím, že návrh ve svém souhrnu upravuje nebo podporuje nebo obsahuje soubor opatření, která pomohou zvýšit dostupnost zdravotních služeb. Ale hlavní meritum věci tohoto návrhu je v podstatě snížit to zatížení sociálně citlivějších skupin obyvatelstva na doplatcích. Když se vrátím k diskusi, která proběhla ve zdravotním výboru, tak byla velmi podnětná, velmi za ni děkuji. V podstatě zazněl tam hlavní důvod, který tady možná bude diskutován, a to je adresnost tohoto opatření. Je pravda, že tohle je plošné. Ale nicméně, adresná opatření, to mi věřte, že to znám ze své praxe velmi detailně, jsou většinou dražší, než když navrhnete ta plošnější. Čili ty úspory z té adresnosti bývají většinou bohužel nižší, než když uděláte plošná opatření. Z druhé strany, to platí obecně, tady opět použiji svoji praxi ředitele nemocnice, je prostě pravdou, že nemoci daleko více zatěžují sociálně slabší skupiny obyvatelstva než ty privilegované.

Dámy a pánové, děkuji, jsem připraven zodpovídat vaše dotazy.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Prosím vás, abyste využil místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal ÚPV. Usnesení máte jako senátní tisk č. 167/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Radek Sušil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 167/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Peter Koliba, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Peter Koliba:  Dobré ráno, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře. VZSP projednal tento tisk, tento návrh zákona 48 z roku 1997, na svém zasedání 15. srpna 2017. Konstatoval, tak jak pan ministr tady uvedl, že hlavním cílem je snížit spoluúčast pojištěnců patřících do sociálně zranitelných skupin obyvatelstva, a to na doplatcích na léčivé přípravky, částečně hrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění, navrhuje snížit spoluúčast u dětí do 18 let, což bude finančně odlehčeno rodinám s nemocnými dětmi, a snížena podle návrhu bude spoluúčast i u osob od 65 let do 69 let na částku 1000 korun, nad 70 let na částku 500 korun.

Co je ale nutno konstatovat, že v legislativním procesu návrh zákona byl předložen sněmovně 2. února 2017. Ve třetím čtení 30. června 2017 na 59. schůzi sněmovna schválila tento návrh zákona ve znění, ale celkem přijala dalších 15 pozměňujících návrhů. My jsme to velice široce diskutovali, protože tyto pozměňující návrhy rozšiřují původní záměr taky o povinnost zveřejňovat zvláštní smlouvy, úhradu vakcín proti pneumokokovým infekcím u pojištěnců ve věku nad 65 let, dále jsou tam invazivní meningokokové infekce, očkování, a další věci, především nejvíce kontroverzní byla otázka zavedení identifikátora v rámci předávání informací Národnímu zdravotnímu ústavu. Nicméně, po široké diskusi, jak tady uvedl pan ministr, výbor přijal usnesení, ve kterém doporučuje schválit tento návrh ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Radek Sušil? Ano, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radek Sušil:  Dobré dopoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych se rád vyjádřil k tomuto tisku.

Vážený pane ministře, pane předsedo, děkuji, chtěl bych poděkovat ÚPV, že i tyto zákony, které jsou zdravotnické, které se bezprostředně netýkají ústavně-právního, vyloženě zařazuje na program jednání ÚPV. Jsem za to rád, že jsme se touto věcí zabývali, chtěl bych vás vyzvat k tomu, leč Senát je tady k tomu, abychom respektovali úlohu Senátu, to je Senát, který kontroluje a čistí český právní řád. S tím, že my jsme přišli na jednu věc, kde opravdu je tam významný konflikt, je to konflikt s Ústavou a s Listinou základních práv a svobod. Dovolte, abych vás seznámil se zněním pozměňujícího návrhu, který tady byl lehce glosován panem ministrem. Jednoznačně vám ho tady načtu.

Z legislativní informace vyplynul rozpor předmětného ustanovení a smyslem předkládaného pozměňovacího návrhu je řešení této problematiky, tohoto problému. Podle navrhovaného usnesení jsou hrazenými očkovacími službami očkování a úhrada léčivých přípravků obsahujících očkovací látky pro očkování pojištěnců nad 65 let věku proti pneumokokovým infekcím, hrazené očkovací látky schvaluje ministerstvo zdravotnictví na základě doporučení Národní imunizační komise a zveřejňuje je formou sdělení ve Sbírce zákoně. Navrhované usnesení se stalo součástí návrhu zákona na základě pozměňovacího návrhu v rámci legislativního procesu ve sněmovně v druhém čtení a v třetím čtení bylo schváleno, které vlastně neprošlo řádným legislativním procesem. Ale i přesto, že tento návrh vyplývá z určitého poslaneckého návrhu, z tisku 1042. V důvodné souvislosti lze poukázat na to, že vláda ve svém stanovisku k tomuto sněmovnímu tisku uvedla. Jakkoli vláda podporuje záměr předkladatelů na změnu úhrady v očkování proti pneumokokovým infekcím a onemocněním z veřejného zdravotního pojištění u pojištěnců ve věku nad 65 let, považuje za potřebné, aby v rámci dalšího legislativního procesu byla z textu předloženého návrhu zákona, čl. 2, bod 2, § 30, odst. 2 písm. f), vypuštěna slova „hrazené očkovací látky schvaluje ministerstvo zdravotnictví na základě doporučení Národní imunizační komise a zveřejňuje je formou sdělení ve Sbírce zákonů“. Tato část ustanovení podle názoru vlády neobsahuje žádné zákonné meze a podmínky pro výběr hrazených očkovacích látek ministerstvem zdravotnictví, což by mohlo zakládat na rozpor v čl. 2, odst. 3 Ústavy ČR a v čl. 2, odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V čl. 2, kde je uvedeno, že státní moc lze uplatnit jen v případech, v mezích a způsobech, které stanoví zákon. Dále v čl. 31 u Listiny základních práv a svobod stanoví, že občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Ve shora uvedeném sporném ustanovení návrhu zákona žádné takové zákonné meze nejsou. Proto jsme přijali na ÚPV pozměňovací návrh, se kterým jste byli seznámeni, byl vám rozdán do lavic.

Dovolte mi, abych vás na závěr seznámil s usnesením, se 70. usnesením z 11. schůze, konané dne 9. srpna letošního roku, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 592/92 Sb., o pojistném na veřejném zdravotním pojištění. Ježišmarja, čtu špatně, já se omlouvám. Já se omlouvám, čtu špatné usnesení. To je příští...

69. usnesení, já jsem zbrklý, já jsem si vzal dvě zprávy, abych to měl hned za sebou, já se omlouvám všem přítomným. Děkuji za pochopení. K návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 48/97 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, senátní tisk č. 167, po úvodním slově paní doktorky Lenky Tesky Arnoštové, náměstkyně ministra zdravotnictví, která vystoupila jako zástupce navrhovatele, a po zpravodajské zprávě, kterou přednesl pan senátor Radek Sušil, výbor

I. doporučuje Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Radka Sušila,

III. pověřuje pana předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení panu předsedovi Senátu.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Dobré dopoledne, vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Když se podíváte na návrh pořadu této schůze, tak je třeba se podívat na ni po stránce státotvorného a zejména finančních prostředků, které budeme de facto rozdělovat do různých oblastí, ať zdravotních, sociálních a podobně.

Denně jsme momentálně komunikováni veřejnými prostředky, kde se dozvídáme, kde se komu přidá, je to i správné. Ekonomice se daří, situace je dobrá. Nezaměstnanost je malá. I v našem Karlovarském kraji je jedna z nejmenších, co si pamatuji, po roce 89.

Nicméně, rozdává se hrozně lehce, když je doba blahobytu. A mně u těchto věcí hrozně moc schází, kde se na to vezme. Teď na to jsou finanční prostředky, ale já se ptám, co když se tak dobře nebude dařit, co když v rámci EU dojde k nějakému konfliktu ekonomickému, politickému, závislí jsme zejména na vývozu do EU, do Německa sousedního, co když nastane ten horší scénář, jakýsi ekonomický blackout? Mně schází u všech těchto zákonů, které tady budeme dneska projednávat, taky to, kde na to vezmeme. To znamená, kde vláda ušetří, aby nezatížila ty budoucí vlády tím, co teď všechno krásně slibuje předvolebními sliby.

Já tady u některých těch zákonů budu muset být zdrženlivý, byť bych to chtěl těm dotyčným, kterých by se to mělo týkat, přát, ale já bych chtěl slyšet od všech těch ministrů, kteří tady budou předkládat tyto zákony, odpovědi na to, kde se na to vezme a kde ušetřili. Nabrali jsme během této vlády tisíce nových úředníků a dozvěděl jsem se z médií, že dalších 60 tisíc český stát potřebuje a hledá. Já se ptám, kde na to vezmeme, kde se šetří? To jsem se nikde v žádném zákoně nedozvěděl. A bohužel už ani nedozvím. Nicméně si myslím, že to tady zaznít musí, že to je důležité pro to, aby to bylo na stenu zaznamenáno.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jan Žaloudík.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře. Já bych chtěl jenom zdůraznit jednu věc, určitě jste si toho povšimli, mnohorozměrnosti toho zákona a mnohorozměrnosti této jeho novely, kde od elektronických identifikátorů přes pneumokokové vakcíny řešíme i ten konflikt dvou současných doktrín, tedy doktrína „ano, bude líp“ a „ano, bude hůř“. Tudíž když je líp, vždycky může být hůř. Když je špatně, tak zase nemusí být líp.

Já bych se nevěnoval té třetí. Myslím si, že my teď máme potíže, jak víte, ve zdravotnictví s proinvestováním věcí, které byly schválené a které jsou pozastavené, protože v době konjunktury přece je problém schválené věci profinancovávat, ale tomu bych se nechtěl věnovat. Já jsem spíš chtěl tu vaši pozornost obrátit k té právní čistotě. My jsme ve zdravotnictví všichni vychováváni být strašně čistotní. Nejvíc se bojíme samozřejmě infekcí, anaerobních a antibiotiky rezistentních. A hned na druhém místě právní čistoty všeho. Zákon 48, už jsme ho tady diskutovali kdysi, v tom roce 2013, 2014, tak ten měl i ty aspekty, já jsem tam upozorňoval v té příloze, kde jsme právně čistě říkali, že k věcem nehrazeným ve zdravotnictví patří náplasti na kuří oka. Až tak do hloubky čistoty jdeme. Potom bychom asi měli hlavně vyjasnit, co v tom zákoně musí být dané. Je to věc právní. Já o tom nemohu mluvit. Jenom z hlediska těch pneumokokových vakcín, které mají nějakým způsobem prospět tomu, aby důchodci neleželi po nemocnicích a aby ta léčba nebyla nákladnější, je to forma prevence před velmi častým onemocněním, které bývá i smrtící. Ale bývá i dlouhodobě náročné stran léčby. Abychom se tady někam posunuli v oblasti nějaké takové péče o lidi.

Ta debata je hodně akademická, protože k dispozici bývaly dvě vakcíny, to bychom teď tady mohli udělat seminář, co jsou to tedy karbohydrátové vakcíny a co jsou to konjugované vakcíny, vakcíny proteinové a další. Tam to prostě dopadlo tak, že z toho konfliktu těch dvou levnější a dražší a horší a lepší to vypadá stejně už na tu jednu konjugovanou. Takže ta debata je ryze akademická. Ten výběr bude vlastně z jedné věci. Já si ctím té právní čistoty. Asi bychom ji měli opřít o celý ten zákon. On ten zákon celkově, já ho mám zařazený v kategorii lednička, to znamená, že dá se tam dát prakticky cokoli, vytáhnout prakticky cokoli, hlavně se tam často otevírají dveře. Myslím si, že velmi brzy, zase třeba v příštím roce, bude zákon o 48 znovu otevírán a uzavírán. Budu si vážit toho Achilla, toho hrdiny, který přijde a řekne: Udělejme nový zákon o zdravotním pojištění! To skutečně bude dílo hodné giganta. Já mu budu fandit, budu pro něj hlasovat. Ale určitě to nebude 2 měsíce před volbami. Tady má jít víceméně o pragmatické dílčí posuny stran možností očkování proti pneumokokovým infekcím. Má tady jít o instalaci elektronického indikátora, abychom se posunuli v těch 10 let zpožděných elektronizacích zdravotnictví. Pokud jsou tam nějaké ústupky, které někteří vnímají jako dobro člověka, jiní jako forma pastelkovného, tak o tom tady diskutujte, toho já už se účastnit nebudu.

Jenom jsem chtěl upozornit na to, že ten zákon je velmi mnohorozměrný a že zase pro jednu věc můžeme zabít ty ostatní. A že ta právní čistota není absolutní. Musíme na ni dbát. Souhlasím s tím, že na ni musíme dbát. Vždycky si to tady opakujeme, u každého druhého zákona je řečeno, že jsme pod tlakem, že to není tak právně čisté, jak by to mělo být, tak tam je to spíš o té metodice příprav, aby ta čistota byla univerzální, s čímž souhlasím. Pan ministr nás za to hlídá a hygienici taky. Protože by nás jinak povyhazovali, kdybychom byli nečistí v tom zdravotnictví.

To byla spíš úvaha, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí paní senátorka Anna Hubáčková.

Senátorka Anna Hubáčková:  Přeji krásné ráno a dopoledne všem vám, vážení kolegové a kolegyně, pane předsedo a pane ministře. Mám dotaz. V rámci projednávání a seznamování se s novelou zákona jsem zvažovala podání pozměňovacího návrhu, a to proto, že pojišťovny mají povinnost vymáhat náklady spojené s úhradou za péči od těch, kteří způsobili újmu na zdraví pojištěnce. Zákon stávající dává tuto oznamovací Policii ČR, státním zastupitelům a soudům, nikoli však orgánům, které takovéto delikty taky projednávají, jako jsou například přestupkové komise obcí. Po diskusi s legislativním odborem ministerstva zdravotnictví jsem byla ubezpečována, že tato povinnost se bude zvažovat v rámci buď dalšího jednání s ministerstvem vnitra, příp. jako úpravou tohoto paragrafu, v návaznosti na zapracování rozhodnutí Ústavního soudu. Chtěla bych se jenom zeptat pana ministra, jestli toto stanovisko můžu vzít jako závazné, že se tím ministerstvo zdravotnictví bude zabývat, příp. jestli je nutné podat ten pozměňovací návrh, aby se jím zabývalo. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko. Nyní vystoupí paní senátorka Daniela Filipiová. Prosím.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji, pane předsedo, kolegyně, kolegové, pane ministře. Já mám jenom několik poznámek, víceméně k tomu, co tady říkal pan ministr. On tady říkal, že tímto návrhem zákona snižujeme spoluúčast. Pane ministře, naše spoluúčast, resp. spoluúčast pojištěnců u nás je jedna z nejmenších v rámci zemí EU. Já si nemyslím, že to je úplně v pořádku, protože určitě mi dáte za pravdu v tom, že zdravotnictví peníze potřebuje. Zdravotnictví je víceméně černá díra, teď to nemyslím negativně, kam ty peníze prostě plynou v obrovském objemu všude na světě.

Je to dáno také tím, že se neustále – zaplať pánbu – objevují nové léčby, které jsou samozřejmě nesmírně nákladné a každý lékař chce pochopitelně svému pacientovi poskytnout to nejlepší. Proto si myslím, že spoluúčast pacientů by určitě měla být. Myslím si, a teď budu samozřejmě mluvit i o zrušených třicetikorunových poplatcích u lékaře, jejich zrušení způsobilo, že do zdravotnictví plyne o 5 miliard korun méně. To vede samozřejmě k tomu, že se tyto peníze musejí hledat jinde, takže se navyšují platby za státní pojištěnce – to bude v dalším bodě, který budeme projednávat – a hledá se, kde co by se do zdravotnictví mohlo sehnat.

Myslím si, že spoluúčast by měla být vyšší už jenom z toho důvodu, aby si lidé uvědomovali, že péče stojí nemalé peníze, a vedlo by je to možná i k tomu, aby nějakým způsobem o své zdraví více pečovali a nepřistupovali k tomu, jak tady říkal pan kolega Žaloudík, jako k nějaké ledničce, kam si přijdu, vezmu si, co potřebuji a zase jdu dál.

To je jeden bod.

Další věcí je, že tady bylo zmíněno, že snížením limitu, kdy se budou vracet doplatky na léky, vede k dostupnosti zdravotních služeb. Nechápu tedy jak, protože tady dochází k tomu, že se budou proplácet vlastně již zrealizované služby. Pacient zde už měl vydán lék na základě nějaké zdravotní služby, a v okamžiku, kdy překročí zákonný limit, který nyní byl 2.000 korun, tak mu pojišťovna vrací přeplatky, které tam byly. Čili tady nejde vlastně o zpřístupnění dostupnosti léčby.

A na závěr chci říct jednu věc, a musím říct, že hodně vítr z plachet mi vzal pan kolega Horník, kdy jsem právě chtěla říct, že to je neuvěřitelné, jakým způsobem zatěžujeme státní rozpočet. Nevím, co si počnou příští vlády, kdy ekonomika, a už to nastává, se pohybuje po sinusoidě a v okamžiku, kdy se nám nebude dařit, tak z čeho stát mandatorní výdaje bude platit. Tady se tak navyšují mandatorní výdaje, že část rozpočtu, kde ministr financí může nějakým způsobem lavírovat volně, se neustále zmenšuje, že to je úplně neuvěřitelné a jsem zásadně proti takovémuto postupu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní vystoupí paní senátorka Zuzana Baudyšová.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy a pánové. Jak již bylo v původním vystoupení uvedeno, vládní návrh obsahuje pouze novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění s cílem snížit spoluúčast pojištěnců patřících do sociálně zranitelných skupin obyvatelstva na doplatcích na léčivé přípravky částečně hrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

S potěšením lze konstatovat, že překládaný návrh v zákonu o veřejném zdravotním pojištění snižuje dosavadní limit doplatků, a to u dětí mladších 18 let a u pojištěnců starších 65 let. Zde se stávající limit ve výši 2.500 Kč snižuje na 1.000 Kč a u pojištěnců starších 70 let se nově stanovuje limit doplatků na 500 Kč.

Důležitou změnou je i skutečnost, že nově bude stát plátcem pojistného zdravotního pojištění též za pojištěnce, kteří jsou ve výkonu ústavního ochranného léčení.

Velice příznivě hodnotím i rozhodnutí ve změně přístupu při očkování proti lidskému papillomaviru u dětí. To, že úhrada očkování se bude vztahovat i na chlapce, nám umožní adekvátně reagovat na celosvětový trend při boji proti lidskému papillomaviru mající závažné zdravotní konsekvence nejen pro ženy, ale i pro muže. Rozhodnutí chránit i mužskou populaci nás řadí mezi nejpokrokovější země světa.

Také zakotvení povinnosti pro zdravotní pojišťovny namísto identifikačního čísla pojištěnce předávat do Národního registru agendový identifikátor fyzické úpravy je vítaná úprava v zákoně o zdravotních službách a bude přínosná.

Dovolím si jednu z mého pohledu důležitou poznámku. A to je doporučení Národní imunizační komise, které bude zveřejněno ve Sbírce zákonů. Jde o dotaz na předkladatele a už o připomínku, o které již hovořil kolega Sušil. Podle navrhovaného ustanovení jsou hrazenými službami očkování a úhrada léčivých přípravků obsahujících očkovací látky pro očkování pojištěnců nad 65 let věku proti pneumokokovým infekcím. Hrazené očkovací látky schvaluje ministerstvo zdravotnictví na základě doporučení Národní imunizační komise a zveřejňuje je formou sdělení ve Sbírce zákonů. V uvedené souvislosti se poukazuje, že vláda ve svém stanovisku ke sněmovnímu tisku 1042 uvedla: Jakkoliv vláda podporuje záměr předkladatelů na změnu úhrady očkování proti pneumokokovým onemocněním z veřejného zdravotního pojištění u pojištěnců ve věku nad 65 let, považuje se za potřebné, aby v rámci dalšího legislativního procesu byla z textu předloženého návrhu vypuštěna slova: Hrazené očkovací látky schvaluje ministerstvo zdravotnictví na základě doporučení Národní imunizační komise a zveřejňuje je ve Sbírce zákonů.

Tato část ustanovení podle názoru vlády neobsahuje žádné zákonné meze a podmínky pro výběr hrazených očkovacích látek ministerstvem zdravotnictví, což by mohlo zakládat rozpor v článku II. odst. 3 Ústavy České republiky a s článkem II. odst. 2, článek 31 Listiny základních práv a svobod. V článku II. odst. 3 Ústavy České republiky a v článku II. odst. 2 Listiny základních práv a svobod je stanoveno, že státní moc lze uplatňovat jen v případech v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

Dále v článku 31 Listiny základních práv a svobod se stanoví, že občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.

V navrhovaném sporném ustanovení návrhu zákona žádné zákonné meze a podmínky pro výběr hrazených očkovacích látek proti pneumokokovým infekcím ministerstvem zdravotnictví stanoveny nejsou, ač by být stanoveny měly. A proto je vhodné výše uvedenou část předmětného ustanovení vypustit k odstranění pochybností o souladu návrhu zákona s ústavním pořádkem České republiky.

S odkazem na stanovisko vlády k ustanovení, které je totožné s navrhovaným ustanovením se doporučuje, aby předkladatel podal ve věci vysvětlení a zvážil v navrhovaném ustanovení vypustit slova: Hrazené očkovací látky schvaluje ministerstvo zdravotnictví na základě doporučení Národní imunizační komise a zveřejňované ve Sbírce zákonů.

Domnívám se, že to je docela důležitá připomínka, aby věci byly dány do souladu, a věřím, že v souvislosti s pozměňovacími návrhy se toto dotáhne do zdárného konce. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Lumír Kantor.

Senátor Lumír Kantor:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegové, kolegyně.

Já mám jenom dvě drobné části k tomuto předloženému zákonu. První je, že zastupuji Senát v Radě vlády pro seniory a stárnutí populace. A tam se opakovaně během posledního půl roku mluvilo o očkování osob starších 65 let a ten požadavek je úplně v souladu i s nároky nebo žádostí této Rady vlády pro seniory a stárnutí populace. A možná, že je důležité se zamyslet nad tím, že peníze je jistě jedna věc, a možná i primární, nicméně očkování samo o sobě přináší určitá pozitiva právě pro tu skupinu seniorů.

To je jedna věc, o níž jsem se chtěl zmínit. A předpokládám, že výběr látek a té možnosti, která v současné době je na trhu a bude na trhu, protože se vyvíjí tento systém, tak je mj. i na zodpovědnosti Ministerstva zdravotnictví a pana ministra. Takže určitě ten výběr látek bude řízen těmi pravidly o tom nejlepším hospodaření atd.

Druhá věc – a to bych se chtěl zmínit, považuji za důležité, že se do této novelizace zákona o zdraví lidu dostalo... 372 z roku 2011... Se dostal § 44a ohledně hospicové péče. V této hospicové péči v tomto paragrafu je zakotveno i to, že mohou být a pracují už vlastně mobilní hospicové služby. To je velice závažný okamžik, protože tím se zakotvila hospicová mobilní služba, tedy hospicová ústavní, nebo kamenné hospice. A myslím si, že to je velký kus práce. Je to dejme tomu od podzimu, kdy pan ministr po rozhovoru s panem prezidentem oznámili, že budou pracovat na zákoně o paliativní nebo hospicové službě. Je z toho tento jeden paragraf, ale nicméně pro nás, kteří v hospicové mobilní službě pracujeme, je velmi důležitý. Na to navazují ty další kroky a určitě česká společnost odborná paliativní medicíny tento krok vítá a tento paragraf vítá.

Tak o tom jsem se chtěl zmínit a poděkovat. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a vystoupí pan senátor Miroslav Antl, prosím.

Senátor Miroslav Antl:  Dobrý den všem, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři. Budu velmi stručný.

Já bych chtěl jenom z pozice předsedy ústavně-právního výboru Horní komory českého parlamentu podpořit to, co zde řekl náš zpravodaj. To znamená, že skutečně jsme tu od toho, abychom porovnávali také novely se současným právním řádem a s ústavou. A chci zdůraznit to, že ústavně-právní výbor je tady zejména od toho. Proto my jsme přijali ten pozměňovací návrh, který zde byl i přečten a pak opakovaně přečten z legislativního stanoviska. Já bych chtěl zdůraznit, že skutečně náš výbor odhlasoval všemi hlasy návrh toho pozměňovacího návrhu. Pardon, už se přeříkávám, jak pan senátor Sušil. Toť vše, děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, a nyní je přihlášena paní senátorka Alena Dernerová. Prosím.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, kolegové, pane ministře, já jsem včera dosti dlouze hovořila na margu tohoto zákona. Nebudu se tu opakovat, některé věci mi byly vysvětleny. Že je nutné třeba vyhodit Řecko z toho referenčního koše, že jinak to nejde. I když jsem to považovala za nesystémové, ale jinak to nejde, chápu. Jediné, co mi teď leží na srdci, je to, abychom přijali právě pozměňovací návrh ústavně-právního výboru, protože si myslím, že opravdu se zákony dodržovat musí. A v podstatě pak v tom zákonu, který je skutečně velmi rozličný, protože díky zase poslaneckým aktivitám a iniciativám se k smysluplnému původnímu návrhu vládnímu přidalo 15 pozměňovacích návrhů, které to všechno komplikují.

Takže jak tady říkal kolega Žaloudík – a říkala jsem to včera já také na zdravotním výboru – se tady potácíme od nějakých snížení doplatků přes pneumokoky, přes rozšíření pravomocí obvodních lékařů k preskripci, přes vyřazení Řecka až k IT technologiím. Takže to jsou zákony, které by takto vypadat neměly, protože se v tom už nikdo neorientuje a nikdo nevíme, co je v předchozím zákonu, jak ty zákony na sebe navazují.

Co se týče toho podstatného, ten agendový identifikátor.

Včera jsme vyslechli zástupce pojišťoven, pojišťovny Všeobecné zdravotní, ale je to názor všech pojišťoven, že je velký problém právě s tím agendovým identifikátorem, protože nejsou schopni to takhle vygenerovat. Za dva měsíce, aby ten zákon platil pro pojišťovny, je velká svízel. Bylo řečeno včera náměstkem Policarem, že nebudou žádné sankce vzhledem k pojišťovnám uplatňovány, když agendový identifikátor nebude – nebo celá ta další mašinerie týkající se zaznamenávání do registrů – po těch dvou měsících, jak je v zákoně dáno. Protože problém tkví na Ministerstvu vnitra, které pracuje pomaleji.

Takže já se pokusím spojit s Ministerstvem vnitra, kdo se zabývá touto problematikou, a zeptám se, jaká je reálná šance na to, aby se IT záležitosti mohly dostat do procesu, ale po dvou měsících to asi nebude. Takže si myslím, že bychom si neměli dávat v zákonech limity, které není možné dodržet. Včera to jasně zástupce pojišťovny řekl. Takže ano, můžeme najíždět, ale dejme tam větší legisvakanci, ale ne tyhle měsíce. Myslím, že to je zbytečné, to dělá potom zlou krev. Poprosila bych pro příště, protože všechny zákony týkající se zdravotnictví teď schvalujeme na poslední chvíli, tak skutečně k té původní materii, která má hlavu a patu, je podle mě přidáno několik poslaneckých přílepků a ty zákony jsou nekonformní a já pro ně mnohdy nemůžu zvednout ruku. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko. Nyní se hlásí pan zpravodaj. Chce v rámci rozpravy vystoupit? Ano. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Peter Koliba:  Ještě jednou, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře. Já bych chtěl zdůraznit, že tento tisk skutečně vyvolal velice širokou diskusi i na výboru. Nicméně jako předseda výboru zase musím konstatovat, že většina těch sporných otázek byla víceméně vysvětlena. Mě udivuje, že znovu se otevírají otázky, které byly zodpovězeny. Tam, co se týče zdravotních pojišťoven, jde hlavně o to, aby pojišťovny měly jakousi povinnost spolupracovat s Ústavem zdravotnických informací a statistiky, což je nový Ústav zdravotních informací, aby se dalo postupovat k dalším krokům. Takže zrovna tento bod já nevidím jako velice kontroverzní. Naopak, pokud bychom tuto novelu zamítli, nebo měnili pozměňovacími návrhy, tak celou situaci více zkomplikujeme.

Ještě bych chtěl vaši pozornost nasměrovat směrem, že v podstatě základní smysl této novely je snížení spoluúčasti pojištěnců. A to především zranitelných skupin. Týká se to především starších občanů, kteří nemají dostatek finančních prostředků, a v podstatě doplatky na léky v současné době nejsou malé. Není to otázka, že by se měnily úhrady těchto léků. Je to jenom jakási výpomoc a dostupnost těmto zranitelným skupinám, to znamená rodinám, které mají nemocné děti do 18 let a potřebují léky. To samozřejmě nebude konzumovat někdo, kdo ty léky nevyčerpá. A ty částky si myslím, že pokud je ekonomická situace v celém státě v současné době lepší, tak proč tento aspekt nepromítnout i do této jakési v uvozovkách téměř sociální podpory. I když se to týká právě těch nemocných lidí, starších lidí.

Víme dobře, že stáří je víceméně spojeno s nemocí u mnoha lidí. Ne všichni budeme ve stáří nepotřebovat léky. A tyto doplatky někdy brání starším lidem správnému užívání. Takže já jako předseda výboru se přimlouvám k tomu, abychom podpořili usnesení výboru a schválili tento zákon, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Pane ministře, můžete se k proběhlé rozpravě vyjádřit?

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík:  Dámy a pánové, já bych se asi vyjádřil zhruba ke třem okruhům. Jenom pro paní senátorku Hubáčkovou, ten problém bude vyřešen nelegislativně v dohodě s Ministerstvem vnitra. Máme to předjednané, takže tam problém nevidím.

Já bych tady viděl dva okruhy, které bych shrnul. Nejdřív ten, který definoval pan senátor Horník a paní senátorka Filipi.

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík:  Pardon, Filipiová, omlouvám se. Velice se omlouvám. Takže... Víte, ta otázka zní, kde na to ten stát vezme, až konjunktura spadne. Jako ekonom vím, že se samozřejmě pohybujeme v sinusoidě, a my se z toho bodu plus 1, kde se určitě do toho bodu minus 1 dostaneme, to je zákonitost cyklu. A já bych tu otázku otočil. Ono totiž ve chvíli, kdy se nebude dařit ekonomice, tak se logicky nebude dařit ani lidem. A ta otázka zní, kde ty peníze vezmou lidé při zvyšující se dejme tomu spoluúčasti?

A my se vždycky tváříme, že občané mají pravděpodobně – nebo někdo si to možná myslí, že občané mají přebytek peněz, ale ujišťuji vás, že ono ve zdravotnictví to moc vidět není. A když si vezmete, že skutečně medián příjmu čistého v České republice je dneska někde kolem dvaceti tisíc korun, což znamená, že polovina lidí má k dispozici měsíčně méně než dvacet tisíc korun, a to tedy ne polovina, protože jestliže je to medián a máme přímo čtyři miliony zaměstnanců, tak máme dva miliony lidí, kteří mají příjem pod dvacet tisíc. A k tomu ještě připočítejte šest milionů ostatních, což jsou důchodci, ženy na mateřské, děti... Já prostě ve zdravotnictví moc nevidím prostor pro to, abychom zvyšovali spoluúčast. A dokonce si právě myslím...

Vy jste zmiňovala, že u nás je nejnižší spoluúčast v rámci Evropy. Což je pravda, ale máme zase jedno z nejvyšších zdravotních pojištění. A to je možná to, jak je to u nás postavené. Já vím, že... Já už bych nebyl pro zvyšování zdravotního pojištění, protože je realitou, že podvazuje ekonomiku, pokud se to nějakým způsobem přežene. Takže určitě si myslím, že jsme dneska na limitech. Ale já vždycky budu tvrdit, že stát bude mít vždycky více peněz než ti lidé. A že zrovna zdravotnictví je přesně ten případ, kdy stát – aspoň my Češi jsme na to zvyklí, já jsem dokonce hrdý, že je to takto u nás pojato, který vždycky ty peníze bude mít. Takže já v tomhle případě vždycky tvrdím, že stát je lepším garantem toho, že se k péči dostane každý, než že by tím garantem byla nějaká výše spolúčasti. To já ale uznávám, že to je můj osobní názor a určitě se o něm můžeme ještě dále přít.

Ten druhý okruh problémů, který tady byl otevřen, to je to, jak zmiňoval pan kolega Antl, předseda ústavně-právního výboru, a já jsem ještě druhou polovinou právník, takže já to celkem vnímám. Já znovu říkám, v této chvíli – i z důvodů právě určení vakcíny, určení období apod., já tady říkám, že my vnímáme ten problém, my ho na Ministerstvu zdravotnictví vnímáme. A opravdu tu věc, kterou navrhuje dnes ÚPV, tak tu zahrneme do novely, která povinná je, protože nám ji opravdu stanovil Ústavní soud. A dal nám na to poměrně tvrdé limity. Takže to se tedy opravdu objeví. Ale v této chvíli bych přece jenom, jestli mohu tedy vyjádřit za sebe svůj názor, bych plédoval, aby bylo přijato stanovisko zdravotního výboru, kde to bylo právě poměrně detailně diskutováno.

V té detailní diskusi vyplynulo, že v této chvíli je pro to, jakým způsobem fungují zdravotnické zákony, jakým způsobem funguje zdravotnická logika, tak je lepší to přijmout v tom znění, které navrhuje zdravotní výbor Senátu jako výbor garanční. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře, a nyní má slovo pan garanční zpravodaj.

Senátor Peter Koliba:  Takže ještě jednou, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře.

V obecné rozpravě vystoupilo 6 senátorů a 5 senátorek. Zazněl návrh garančního výboru - usnesením schválit tento tisk, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Dalším výborem, který projednával, byl ústavně-právní výbor, který přijal pozměňovací návrh a doporučuje zamítnout a přijmout pozměňovací návrh...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Nedoporučuje zamítnout, navrhuje pozměňovací návrh.

Senátor Peter Koliba:  Doporučuje vrátit Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, ano, tak děkuji, pane garanční zpravodaji. Ale abych ještě neopomněl, táži se zpravodaje ústavně-právního výboru, zda si přeje vystoupit? Přeje, takže prosím, pane zpravodaji.

Senátor Radek Sušil:  Děkuji za slovo. Není to tradicí, aby se vedlejší výbor vyjadřoval v rámci probíhající rozpravy. Ale já bych vás chtěl vyzvat, proč potom tento zákon poputuje do Senátu, když s ním souhlasíte, projdete ho Poslaneckou sněmovnou, když v podstatě s ním v zásadě nesouhlasíte? Proč nám to sem posíláte? Pak vás prosím, pane ministře, já vás prosím, je to identický příklad, když Ústavní soud vrátil zpátky, když se hlasovalo o tom, že o nadstandardech a co je nadstandardní a nadstandardní péče, Ústavní soud to vrátil. A to je identické meritum věci v tomto zákoně. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, děkuji. Tak slyšeli jsme závěrečné slovo zpravodajů. Byl podán návrh schválit v podobě postoupené Poslaneckou sněmovnou. A o tom budeme po znělce hlasovat.

Paní senátorka Jaromíra Vítková má... To je omyl. Tak to ještě jednou zmáčkněte, nechte to být. Tak a je to v pořádku, děkuji.

Tak budeme hlasovat o návrhu tak, jak ho přednesl garanční zpravodaj, schválit návrh zákona... Prosím, pan senátor.

Senátor Jan Horník:  Můžu technickou? Jelikož vidím, že hodně kolegů tu není a mají zastrčenou kartu, čili tady může být to hlasování neplatné. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, chcete, abych odhlásil a znovu přihlásil. Takže prosím, vydržte a znovu se přihlaste. Tak jste všichni přihlášení? Ještě ne, tak vydržíme, počkáme. Ještě pan senátor dobíhá... Tak můžeme zahájit hlasování? Nikdo neavizujete problémy?

Takže přítomno je 68, kvorum pro přijetí 35, hlasujeme o návrhu schválit.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 4, kvorum 35, registrováno 69, pro návrh 39, proti 6. Návrh byl schválen.

A já děkuji předkladateli i zpravodajům. A budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 168

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 168. A já opět prosím pana ministra zdravotnictví Miloslava Ludvíka, aby nás seznámil s návrhem.

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík:  Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, tohle je velmi jednoduchá novela, která v podstatě řeší navýšení pojistného na veřejné zdravotní pojištění placeného státem za státní pojištěnce a řeší to pro léta 2019 a 2020.

V návrhu zákony jsou výslovně uvedeny částky příslušného vyměřovacího základu, z nichž se v letech 2019, 2020 bude pojistné za státní pojištěnce počítat. Pro rok 2018 je navýšení pojistného již řešeno prostřednictvím nařízení vlády, které vyšlo ve Sbírce zákonů pod č. 140/2017. Navýšení platby za státní pojištěnce si v letech 2018, 2019, 2020 vyžádá vždy kumulativní o 3,5 mld. více korun oproti roku předešlému. Na půdě Senátu byl návrh projednán ústavně-právním výborem a výborem pro zdravotnictví, které je doporučily schválit v předloženém znění.

Dámy a pánové, je třeba říci, že je to poprvé, kdy se navýšení platby za státní pojištěnce řeší zákonem. A je třeba říci, že je to určitá míra kompromisu, protože na jedné straně byl návrh v podstatě zavázat k pravidelné valorizaci o nějakou procentuální část. Druhá část to zase chtěla řešit tak, že se to bude dělat, jako se to dělá teď – každoročním nařízením vlády. Přece jenom si myslím, že ten kompromis, který jsme zvolili, je dobrý z několika důvodů. Je pravdou, že ve zdravotnictví potřebujeme plánovat nějakou dobu dopředu a tady se dá z tohoto opravdu lépe predikovat a odvodit, jaké budou příjmy ve zdravotním systému do roku 2020. Na druhou stranu jako ekonom musím souhlasit s tím, co říkalo Ministerstvo financí, že nelze pevně stanovit pevnou procentní částku na dlouhá léta dopředu, protože opravdu se musí vycházet z konkrétního vývoje ekonomiky a makroekonomické prognózy. Dneska máme poměrně přesné do roku 2020.

Takže opravdu si myslím, že tento návrh je dobrým kompromisem, který v této chvíli s tříletým horizontem ukazuje vývoj příjmů systému veřejného zdravotního pojištění, s kterým bude moci pracovat. Pracuje s tím tato vláda, bude s tím pracovat i ta následující, takže bych poprosil o podporu tohoto návrhu. Dámy a pánové, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane ministře, návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 168/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Radek Sušil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 168/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Milada Emmerová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Milada Emmerová:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážení přítomní.

Chci vás seznámit se 70. usnesením z 8. schůze našeho výboru, která se konala včera, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Po odůvodnění zástupce předkladatele pana ministra Ludvíka a po zpravodajské zprávě Milady Emmerové bylo doporučeno, aby návrh byl schválen ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, paní senátorko, a prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů a plnila úkoly garanční zpravodajky. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Radek Sušil? Ano, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radek Sušil:  Děkuji za slovo, pane předsedo, já bych vás taky rád seznámil s usnesením ústavně-právního výboru. Tímto zákonem se zabýval ústavně-právní výbor, ale předtím, než vám to řeknu, musím si postesknout. V roce 2014 jsme tenhle obdobný tisk projednali na půdě Senátu a byl jsem toho garančním zpravodajem, kdy jsem si už tenkrát posteskl, že jde o nesystémový zákon. Systematičnost bych si představoval v tom, že by byla automatická valorizace, k čemuž se přihlásila vláda ve svém vládním prohlášení.

Nyní mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením ústavně-právního výboru číslo 70, teď už správně, z 11. schůze, konané 9. srpna letošního roku, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 168. Po úvodním slově paní Lenky Tesky Arnoštové, náměstkyně ministra zdravotnictví, která vystoupila jako zástupce navrhovatele, a po zpravodajské zprávě, kterou přednesl senátor Radek Sušil, a po rozpravě výbor I. doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění podstoupeném Poslaneckou sněmovnou. II. určuje zpravodajem výboru pro projednání tyto věci na schůzi senátora Radka Sušila. III. pověřil předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení panu předsedovi Milanu Štěchovi. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore, a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 našeho jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Není zájem vystoupit v obecné rozpravě, takže rozpravu uzavírám.

Pane navrhovateli, pane ministře, chcete využít slova? Ne, nechcete. Zeptám se zpravodajů? Pan zpravodaj Sušil nechce. Paní zpravodajka garančního výboru také se nemá k čemu vyjádřit, takže přistoupíme k hlasování.

Přítomno 69, kvorum pro přijetí 35. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 5, registrováno 70, kvorum pro přijetí 36, pro návrh 51, proti 3. Návrh byl schválen a projednávání tohoto bodu končím.

Děkuji panu ministrovi a děkuji i zpravodajům.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 179

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 179. Návrh uvede paní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová, kterou mezi námi vítám a zároveň ji žádám o úvodní slovo k tomuto návrhu.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Já děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené senátorky a senátoři. Podstatou návrhu tohoto zákona je zavedení nové dávky nemocenského pojištění, a to tzv. dlouhodobého ošetřovného a provedení souvisejících a navazujících úprav zejména v pracovněprávní oblasti.

Účelem této úpravy je především vytvořit prostor pro to, aby lidé, kteří chtějí a mohli v domácím prostředí celodenně pečovat o rodinné příslušníky. Samozřejmě že to dlouhodobé ošetřovné si může vzít jenom člověk, který odvádí pojištění na nemocenském pojištění. Protože nikdo jiný by ho potom nemohl čerpat. A v tomto zákoně, v této novele je tedy definováno, za jakých okolností toto může nastat. To znamená, že může celodenně pečovat o rodinné příslušníky, u nichž došlo k takovému zhoršení zdravotního stavu, které si vyžádalo hospitalizaci, a kteří po propuštění z této hospitalizace po určitou dobu nezbytně potřebují celodenní péči další osoby.

A já myslím, že takhle úplně ve stručnosti to stačí. Jinak nakonec po dlouhých debatách ta hospitalizace, ta podmínka je tam dána alespoň po 7 kalendářních dnů a předpoklad má být, že ten stav bude vyžadovat celodenní poskytování dlouhodobé péče alespoň po dobu dalších 30 kalendářních dnů.

Zároveň v zákoníku práce se nicméně stanoví, že zaměstnavatel nemá povinnost omluvit nepřítomnost zaměstnance, toho, který bude pečovat, v práci, pouze ale v případě, že uvolnění toho zaměstnance nebo zaměstnankyně brání vážné provozní důvody. Ten zaměstnanec nebo zaměstnankyně, ta pečující osoba, pokud na to dlouhodobé ošetřovné půjde, bude tedy pečovat, tak je po tu dobu chráněna před výpovědí a po skončení, po tom návratu, má právo se vrátit na své stejné pracovní místo.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní ministryně. Prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 179/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Božena Sekaninová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Cílem vládního návrhu zákona je doplnění systému dávek nemocenského pojištění o dávku dlouhodobého ošetřovného. Existující dávky ošetřovného, které náleží jako náhrada za ztrátu příjmů z důvodu ošetřování člena rodiny, se vyplácí v současné době po dobu prvních 9 kalendářních dnů, popř. 16 kalendářních dnů u osob osamělých. Navrhovatel považuje dosavadní úpravu jako nedostatečnou. Přistoupil tedy k navržení dávky dlouhodobého ošetřovného s následujícími základními parametry.

Základní podmínkou je péče pojištěnce o osobu potřebující poskytování dlouhodobé péče v domácím prostředí a nevykonávání práce v zaměstnání. Ošetřovaná osoba musí být k pojištěnci v kvalifikovaném, vymezeném sociálním vztahu, být hospitalizována alespoň 7 kalendářních dnů po sobě jdoucích, s předpokladem, že její zdravotní stav bude vyžadovat poskytování péče po dobu alespoň 30 dnů, maximální doba trvání se navrhuje ve výši 90 kalendářních dnů. Výše dávka má činit 60 % denního vyměřovacího základu za kalendářní den. Stanoví se povinnost zaměstnavatele, zařadit zaměstnance na původní práci a pracoviště po jejich návratu z pobírání ošetřovného a zároveň dobu pobírání těchto dávek přidává mezi ochranné doby, kdy je zaměstnavateli zakázáno dát zaměstnanci výpověď.

Dále má platit, že za dobu dlouhodobého ošetřovného nenáleží náhrady mzdy, doba ošetřovného bude posuzována pro účely dovolenou za dobu výkonu práce. A konečně, nástup na dlouhodobé ošetřovné má být důvodem přerušení čerpání dovolené.

Vládní návrh zákona stanovil, že zaměstnavatel může udělit zaměstnanci souhlas s nepřítomností v práci po dobu poskytování dlouhodobého ošetřovného. Znění osnovy postoupené sněmovnou však po přijetí jediného pozměňovacího návrhu stanoví, že není zaměstnavatel povinen tento souhlas udělit, pokud prokáže, že mu v tom brání vážné provozní důvody.

Návrh zákona v upraveném znění byl schválen 78 hlasy ze 132 přihlášených, proti bylo 21 poslanců. Účinnosti má zákon nabýt prvním dnem 9. kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

VZSP se tímto návrhem zákona zabýval a po dlouhé diskusi doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, paní senátorko. Prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů a plnila úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. Pro pořádek se ptám paní ministryně, zda si přeje vystoupit, využít svého práva? Nepřeje. Paní garanční zpravodajka právě domluvila, takže také si nepřeje. My přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, který je v usnesení výboru, to znamená schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno 71, kvórum pro přijetí 36. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 6, registrováno 72, kvórum 37, pro návrh se kladně vyjádřilo 51, proti 5. Návrh byl schválen. Děkuji paní navrhovatelce a paní zpravodajce.

A my projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění zákona č. 93/2017 Sb.

Tisk č. 180

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 180. Návrh uvede opět paní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová, kterou tedy opět žádám o úvodní vystoupení.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Já děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené senátorky a senátoři. Tento návrh zákona obsahuje především komplexní systémovou změnu právní úpravy v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením a je vlastně výsledkem dlouhých diskusí i se zaměstnavateli, kteří tyto osoby zaměstnávají. Ty změny také vyplynuly z potřeby reagovat na současný vývoj v těchto oblastech, na trhu práce, včetně toho, aby se zamezilo zneužívání zaměstnávání osob se zdravotním postižením, aby v budoucnu byli podpořeni ti zaměstnavatelé, kteří skutečně ty lidi zaměstnávají, ne ti, kteří to jenom nějak předstírají. Takže ta navrhovaná opatření jsou především následující.

Dochází zde k jednoznačnému oddělení a pojmovému odlišení volného a chráněného trhu práce. Právě s tím cílem, aby se zabezpečilo, aby do systému podpory chráněného trhu práce vstoupily jen ty zaměstnavatelské subjekty, které budou řádně prověřeny, které ten systém, kde stát tyto zaměstnavatele podporuje, nezneužívaly. V souvislosti s touto změnou dochází také k novému označení příspěvků poskytovaných zaměstnavatelům. Zároveň se zavádí institut uznání zaměstnavatele. Za zaměstnavatele na chráněném trhu práce. A to formou dohody uzavřené s Úřadem práce ČR. Zároveň se snižuje dosavadní 36násobek poskytovaného plnění na 28násobek, protože tím se má právě eliminovat nežádoucí jev tzv. přefakturace výrobků nebo služeb poskytovaných v rámci limitů tzv. náhradního plnění. To znamená, že tam vlastně de facto ta práce zdravotně postižených není. Zároveň se zavádí možnost odstranění tvrdosti zákona ve vztahu k poskytování příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce. A spočívá to v možnosti prominout splnění podmínky bezdlužnosti ve výjimečných případech. Dnes my tuto možnost ani nemáme. Někdy se stává, že někdo opravdu omylem zapomene o pár dnů třeba odeslat pojistné, vznikne mu nějaký úplně minimální, směšný dluh a kvůli tomu přijde na určitou dobu o poměrně významnou sumu na tom příspěvku. A my jim to vlastně dnes nemůžeme ze zákona odpustit.

A dále se zde ještě řeší zefektivnění postupů ministerstva školství při udělování akreditací vzdělávacích programů, akreditovaných podle zákona o zaměstnanosti. Tento návrh obsahuje také změnu zákona o inspekci práce, kde se navrhuje legislativně-technické zpřesnění textu.

A ještě bych ráda dodala, že v Poslanecké sněmovně došlo k tomu, že nebyl přijat pozměňovací návrh, který zvyšoval ten příspěvek na zaměstnávání osob se zdravotním postižením v souvislosti s tím, jak se dorovnala minimální mzda pro zdravotně postižené s tou minimální mzdou klasickou. A to by znamenalo pro ty zaměstnavatele velký problém. Já tady samozřejmě dopředu říkám, protože ten pozměňovací návrh byl podán po dohodě s naším ministerstvem, po dohodě s těmi zaměstnavateli. Jestliže bude podán i tady v Senátu, tak já s ním souhlasím. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, také děkuji, paní ministryně. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 180/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Daniela Filipiová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji, pane předsedo, kolegyně, kolegové. Budu nesmírně stručná. Paní ministryně jasně řekla, o čem tento návrh zákona je. VZSP projednal tento tisk včera na své schůzi. Velmi se tam jednalo právě i o tom pozměňovacím návrhu, který tak nějak napravuje to, co se ve sněmovně pokazilo. Musím říct, že já jsem byla tak trošičku opatrná, co se týká přijetí pozměňovacího návrhu, protože zde je velké riziko, že Poslanecká sněmovna nestihne tento návrh projednat a ten zákon nebude platit vůbec. To si myslím, že by byla škoda, protože tam opravdu pro ty zaměstnavatele, já jim říkám chránění zaměstnavatelé, čili ti, kteří zaměstnávají více jak 50 % osob se zdravotním handicapem, tak tam prostě tento zákon jim pomáhá v tom, že se velmi zjednodušuje ta administrativní práce s tím vyřizováním toho příspěvku na to jednotlivé pracovní místo. Nicméně, na výboru zaznělo, že snad údajně pan předseda Hamáček přislíbil, že určitě se to projedná, že by se prý dokonce udělala mimořádná schůze. Já jsem na toto opatrná. Nicméně, respektuji hlasování výboru, který ve svém usnesení rozhodl, že tento návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně právě s tím pozměňovacím návrhem, který napravuje to nedopatření, které se stalo v Poslanecké sněmovně. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, také děkuji, paní zpravodajko. Prosím, abyste plnila úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Proto nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? S přednostním právem pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Já si dovolím volně navázat na paní senátorku Filipiovou, která tady stručně popsala situaci, ve které se nacházíme, s tím, že já to popíšu trošku podrobněji, a to proto, že skutečně způsob, kterým si počínala vláda, zejména způsob, jakým spolu komunikuje ministerstvo financí, resp. ministr financí, a ministryně práce a sociálních věcí je minimálně na zamyšlení. V současné době je to tak, že v rámci nařízení vlády jsou vydávány předpisy, resp. ustanovení, která garantují nějakou výši minimální mzdy. Zároveň vždy dochází k tomu, že se upravuje zákon o zaměstnanosti takovým způsobem, aby ta dotace na chráněné pracovní místo odpovídala té výši minimální mzdy, a to takovým způsobem, aby pro ty zaměstnavatele, kteří zaměstnávají více než 50 % zdravotně postižených, jsou to většinou družstva invalidů, mohly ty zdravotně postižené zaměstnávat, aby nedocházelo k nějakým sociálním problémům. My sami jsme tu situaci řešili v březnu tohoto roku, kdy jsme zvyšovali tu dotaci na chráněné místo, tuším, o 700 korun, a to z toho důvodu, že se navýšila minimální mzda. My jsme tady většinově rozhodli, že v tom případě je dotaci na chráněné místo potřeba také zvýšit. A z hlediska toho procesu a toho principu je to logické. Můžeme se bavit o tom, zda má docházet k zvyšování minimální mzdy. Ale pokud k ní dojde, tak potom samozřejmě by mělo dojít i k tomu, že ta situace těch zaměstnavatelů těch zdravotně postižených zůstane zachována zhruba ve stejné ekonomické podobě, jako tomu bylo doposud. A pokud musí i oni vyplácet zdravotně postiženým minimálně minimální mzdu, tak samozřejmě by měla být zvýšena dotace na chráněné místo.

A co se teď dělo ve sněmovně v poslední době, je neuvěřitelné. Jednak jsem pochopil, že z nějakých důvodů, které mi nejsou jasné, třeba to paní ministryně vysvětlí, v tom vlastním návrhu zákona, který šel do sněmovny, ministerstvo práce a sociálních věcí, přestože ta minimální mzda je pro rok 2018 (od 1. 1. 2018) naplánovaná na 12 200, každý si o tom můžeme myslet, co chceme, tak zapomnělo k tomu zákonu přidat i navýšení té dotace na chráněné místo, načež následně došlo k tomu, že ministerstvo práce a sociálních věcí se domluvilo s panem poslancem Zavadilem. Pan poslanec Zavadil zapracoval to logické navýšení té dotace na chráněné pracovní místo do svých pozměňovacích návrhů, kterých bylo hned několik. Následně ve sněmovně začala diskuse o tomto zákoně, tam se najednou ukázalo, že pravá ruka neví, co dělá levá ruka. A zatímco ministerstvo práce a sociálních věcí společně s panem poslancem Zavadilem prosazovalo navýšení dotace na chráněné pracovní místo, tak pan ministr financí Pilný prosazoval oddělené hlasování a říkal, že to není možné, že to není správné a že je potřeba s veřejnými prostředky zacházet šetrně, aniž by dle mého názoru rozuměl podstatě té věci. Načež při následném hlasování došlo k úplně absurdní situaci, a to je ta, že sněmovna schválila jen některé pozměňovací návrhy pana poslance Zavadila, které nejenže nezpůsobily to, že od 1. 1. 2018, přestože se zvýší minimální mzda na 12 200, se nezvýší dotace na chráněné pracovní místo, ale způsobily to, že dokonce se ještě o 800 korun sníží, protože to, co my jsme schválili v březnu, přestane platit od 1. 1. 2018. To znamená, absurdní situace a asociální rozhodnutí ze strany Poslanecké sněmovně díky naprosté nekomunikaci mezi ministerstvem financí, ministerstvem práce a sociálních věcí a koaličními poslanci.

My jsme tady dneska od toho, abychom tu věc napravili. Já v tomto případě, byť jsem opoziční senátor, považuji tu snahu, tu nápravu za logickou, rozumím jí. Čemu ale nerozumím, je to, jakým způsobem byla ta práce odpracována ministerstvem práce a sociálních věcí, ministerstvem financí a Poslaneckou sněmovnou. Myslím si, že si zdravotně postižení takový přístup nezaslouží.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážená paní ministryně, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já bych si dovolil snad na paní ministryni pouze dva náměty, které vyplynuly při debatě s pracovníky Úřadu práce, když jsem s nimi konzultoval tento tisk.

První je záležitost, která se týká příspěvku na pořízení dopravního automobilu, kdy v době udržitelnosti, která bude 6 let, dojde ke zcizení tohoto automobilu či k jeho poškození, tak v podstatě ten, kdo obdržel tu dávku, tak ji vrací. To pro něj může být likvidační de facto. Tak zda by tato tvrdost zákona nějakým způsobem mohla být řešena.

A druhý námět, který jsem ještě chtěl tady sdělit, je záležitost, když dostává ten postižený člověk příspěvek na schodolez či výtah, ten člověk zemře, tak poté v podstatě ti pozůstalí nemají možnost vrátit tu pomůcku Úřadu práce, tak, aby on ji mohl poskytnout dál.

To jsou dva náměty, které jsem získal při debatě s těmi, kdo ty dávky poskytují. Chtěl bych poprosit, zda by s nimi mohlo být pracováno. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí první místopředsedkyně Senátu, paní kolegyně Miluše Horská. Prosím.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré dopoledne, pane předsedo, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já chci jenom připodotknout, že děkuji za věcné projednávání na zdravotním výboru, za velkou podporu, protože všichni, jak bylo řečeno, vnímáme, kde se stala chyba. Jenom bych snad ráda připomněla to, tak jako vy i já jsem v kontaktu s Konfederací zaměstnaneckých a podnikatelských svazů ČR, s Asociací zaměstnavatelů osob se zdravotním postižením, Národní radou osob se zdravotním postižením a dalšími organizacemi, které na sebe berou ten nelehký úkol, zaměstnávat lidi s handicapem.

I přes tohle všechno, že my tady napravíme, doufám, že i Poslanecká sněmovna, svojí moudrostí přistoupí k opravě této chyby, že i tak oni nemají na růžích ustláno. Budu tady apelovat, teď před volbami samozřejmě marně, ale i my v Senátu jsme tady věnovali spoustu energie k tomu, aby vznikl zákon o sociálním podnikání, protože máme mnoho dalších skupin, které jsou obtížně zaměstnavatelé. Ti zaměstnavatelé potřebují podporu, protože tomu státu jednoduše dělají službu. Víme, že v jiných zemích jsou nejenom podporováni tak finančně, ale že například dostávají i zvýhodněné veřejné zakázky. A to už je prostě taková vyšší dívčí. Ta debata, my v ní jistě tady v Senátu budeme pokračovat, vybízím k ní. Přimlouvám se za přijetí tohoto návrhu s mým pozměňujícím návrhem zákona. Děkuji. To je všechno.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Táži se, hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Není tomu tak. Rozpravu uzavírám. Ptám se, jestli se paní ministryně chce vyjádřit k obecné rozpravě? Ano, prosím.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Já děkuji za slovo, já bych okomentovala to dění v Poslanecké sněmovně. Víte, ten návrh byl projednáván samozřejmě na výboru pro sociální politiku, hovořilo se o tom několikrát na tripartitě. Nemyslím si, že jsme zanedbali někde nějakou komunikaci. Ale to, co se tam pak odehrálo, bylo velice náhlé, velice překvapující, takový signál, že se něco takového bude dít. My jsme dopředu neměli, a zřejmě to byl možná nějaký naschvál, já nevím, já tomu také dodnes nerozumím, ale nemyslím si, že by tam byla zanedbaná komunikace, že by ti poslanci a poslankyně nevěděli, o co jde. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Paní navrhovatelko, chcete se vyjádřit k obecné rozpravě? Pardon, paní zpravodajko garančního výboru? Ne, nechce se vyjádřit paní zpravodajka. Tudíž my přejdeme, protože nebyl podán návrh ani na schválení, ani na zamítnutí, přejdeme do podrobné rozpravy. Otevírám podrobnou rozpravu. Kdo se chce přihlásit do podrobné rozpravy? Nikdo se přihlásit nechce. Ale byl ve výboru podán návrh. My budeme o tom návrhu hlasovat. Já ještě tedy pro pořádek prosím paní ministryni, zdali chce využít závěrečného slova, v každém případě aby se k tomu pozměňovacímu návrhu vyjádřila, zdali ho doporučuje.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Já děkuji. Jak víte, ten pozměňovací návrh byl v Poslanecké sněmovně vypracován ve spolupráci s ministerstvem práce. Já jsem si vědoma toho, že je tady riziko toho navrácení, nicméně ten pozměňovací návrh já samozřejmě podporuji. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Paní garanční zpravodajka by nám měla říci, o čem budeme nyní hlasovat. Paní garanční zpravodajka by nám nyní měla říci, o čem budeme hlasovat! Tak je to v jednacím řádu.

Senátorka Daniela Filipiová:  Omlouvám se, budeme hlasovat o návrhu, který tady padl, čili usnesení zdravotního výboru, vrátit tento návrh zákona Poslanecké sněmovně ve znění přijatého pozměňovacího návrhu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ne, nejdříve budeme hlasovat o tom pozměňovacím návrhu samotném. Dovolím si opravu. Já přizvu k hlasování.

Nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, který je v usnesení garančního výboru, máme ho ve žlutém tisku č. 180/1. Všem je jasné, o čem budeme hlasovat? Stanovisko paní ministryně bylo kladné, je to tak? (Michaela Marksová přikyvuje.) Paní garanční zpravodajky taky kladné? (Daniela Filipiová přikyvuje.) Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 7, bylo přítomno 71, kvórum pro přijetí 36, pro návrh se kladně vyslovilo 63, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A my přistoupíme k dalšímu hlasování. Předtím ale musíme... Pardon, přistoupíme k dalšímu hlasování. A to je, že Senát vrací návrh Poslanecké sněmovně ve znění přijatého pozměňovacího návrhu. Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Přítomno bylo, registrováno 72, kvórum pro přijetí 37, pro návrh se kladně vyslovilo 64, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A my máme poslední krok při tomto tisku. A to je pověření, to znamená odůvodnění našeho rozhodnutí Poslanecké sněmovně. V podkladech mám zapsáno, že se navrhuje paní senátorka Daniela Filipiová jako garanční zpravodajka, já na ni nevidím... Teď už na ni vidím. (Daniela Filipiová přikyvuje.) Souhlasí. A druhá osoba? Prosím, navrhněte druhého zástupce Senátu. (Z pléna zní: Autorka návrhu.) Tak, autorka návrhu, paní senátorka Miluše Horská, paní místopředsedkyně. Jsou nějaké námitky? Nejsou, takže přistoupíme k hlasování o pověření senátorek Daniely Filipiové a Miluše Horské, aby odůvodnily naše rozhodnutí v Poslanecké sněmovně. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 9, registrováno 72, kvórum 37, pro návrh se kladně vyslovilo 63, proti nikdo. Návrh byl schválen. Já děkuji paní zpravodajce a paní ministryni.

Přistoupíme nyní k dalšímu bodu, kterým je

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU

Tisk EU č. N 036/11

Materiál jste obdrželi jako senátní tisky č. N 036/11 a č. N 036/11/01. Prosím nyní paní ministryni práce a sociálních věcí Michaelu Marksovou, aby nás seznámila s těmito materiály.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, senátorky a senátoři. Návrh této směrnice je součástí dlouho očekávaného balíčku opatření na podporu slaďování pracovního a rodinného života a zároveň je to pokračování záměru, který započal téměř před deseti lety, kdy návrh na revizi v té době zastaralé směrnice předložil v roce 2008 tehdejší eurokomisař Špidla. Nicméně toto projednávání bylo zablokováno a současná paní eurokomisařka Věra Jourová se rozhodla předložit nový návrh směrnice, který by se zaměřoval na rodinu jako na celek. A mohu konstatovat, že naše národní standardy již ve většině případů splňují či dokonce spíše převyšují minimální standardy, které jsou vyžadovány návrhem této směrnice. Nicméně jsou tady dva body, o kterých je potřeba ještě hodně diskutovat a v rámci projednávání dosáhnout výrazného kompromisu.

Prvním je výše příspěvku pro rodiče, kteří čerpají rodičovskou dovolenou, která by měla být nastavena v minimální výši na úroveň dávky nemocenského pojištění, a to i v případě, že by rodičovskou dovolenou souběžně čerpali oba rodiče, což, pokud by to mělo být zavedeno u nás, by mělo významný dopad do státního rozpočtu.

A druhým diskutabilním bodem je možnost rozložit si čerpání rodičovské dovolené až do 12 let věku dítěte, což se domníváme, že by bylo asi administrativně velmi náročné.

Ale jinak celkově si myslím, že tato směrnice opravdu přispívá k lepšímu slaďování. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, paní ministryně. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie, ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 036/11/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Šárka Jelínková, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Šárka Jelínková:  Dobré dopoledne. Pane předsedo, paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové.Dovoluji si zdůraznit, že hlavním cílem návrhu směrnice Evropského parlamentu, jak nás s ním seznámila paní ministryně, je vyšší podíl žen na zaměstnanosti a vyrovnanější sdílení rodinných povinností. Tohoto má být dosaženo těmito čtyřmi body:

1. Je to nárok na otcovskou dovolenou po dobu nejméně deseti pracovních dnů po narození dítěte.

2. Stávající nárok na nejvýše čtyři měsíce rodičovské dovolené bude možné uplatnit ve flexibilní formě na děti do 12 let věku dítěte oproti dnes nezávazně doporučované hranici osm let, jak o tom mluvila také paní ministryně.

3. Zmíněné 4 měsíce nebude možné převést na druhého z rodičů, což by muže mělo motivovat k tomu, aby této možnosti také využívali.

4. Návrh dále nově zavádí nárok na pět dnů pečovatelského volna za rok, které bude možno využít v případě onemocnění příbuzného. Rodiče nebo pečující osoby by mohli v případě čerpání jednoho z těchto typů dovolených nárok na odměnu nebo příspěvek, který je alespoň rovnocenný částce v případě pracovní neschopnosti. Návrh také dává rodičům dětí do 12 let a pečovatelům právo požádat o pružné pracovní podmínky, jako je zkrácená nebo pružná pracovní doba či flexibilita ohledně místa výkonu práce.

Nyní si vás dovolím seznámit s usnesením našeho výboru pro záležitosti Evropské unie. Jedná se o 106. usnesení ze 13. schůze konané dne 15. srpna 2017:

Po úvodní informaci Zuzany Zajarošové, ředitelky odboru Evropské unie ministerstva práce a sociálních věcí, s přihlédnutím ke stanovisku výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, zpravodajské zprávy senátorky Šárky Jelínkové a po rozpravě

výbor

přijímá k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

Nyní si vás dovolím seznámit s návrhem na usnesení:

Senát Parlamentu České republiky

I. 1. je si vědom komplikované situace rodičů a pečujících osob v případě slaďování pracovního a soukromého života, stejně jako skutečnosti, že Česká republika je dle mezinárodních hodnocení státem s největším negativním dopadem rodičovství na zaměstnanost žen v Evropské unii;

2. považuje návrh směrnice za pozitivní krok v oblasti podpory zaměstnanosti rodičů a pečujících osob;

3. upozorňuje, že navrhované prodloužení nároku na čerpání rodičovské dovolené až do 12 let věku dítěte může znamenat nejen zvýšené nároky na flexibilitu národních systémů, ale může také přinést novou administrativní zátěž;

4. doporučuje více flexibilní úpravu v případě nároku na přiměřený příjem při čerpání rodičovské, otcovské či pečovatelské dovolené, které bude lépe zohledňovat specifika členských států v této oblasti;

5. souhlasí s navrženou úpravou pružného uspořádání pracovní doby, neboť flexibilní pracovní podmínky a práci z domova považuje za jedny z hlavních nástrojů pro lepší sladění pracovního a soukromého života rodičů a pečujících osob;

6. domnívá se, že dostupnost a atraktivita rodičovské či pečovatelské dovolení není jediným předpokladem pro úspěšné sladění rodinného a pracovního života rodičů a pečujících osob; důležitou roli hraje také dostatečná kapacita předškolních zařízení a zařízení pro péči o dlouhodobě nemocné;

II. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto usnesení, a o dalším vývoji projednávání, a to v okamžiku dosažení politické shody potřebného počtu členských států na hlavních prvcích návrhu, nebo již předtím, pokud by se výsledky projednávání v Radě začaly výrazně odchylovat od postoje České republiky vyjádřeného v rámcové pozici vlády.

Tolik návrh usnesení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní senátorko, a prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů a plnila úkoly zpravodajky.

Materiál projednal také výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka výboru paní senátorka Božena Sekaninová. Nechce .

Proto otevírám nyní rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem vystoupit v rozpravě, takže rozpravu uzavírám. Předpokládám, že paní předkladatelka nechce vystoupit. Chce nám ještě něco dodat paní zpravodajka? Nechce nám již nic dodat, takže můžeme přistoupit k hlasování.

Přítomno je 71, kvorum pro přijetí je 36. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesla paní senátorka Šárka Jelínková a jak je také zapsáno v tisku č. N 036/011/02 (oranžový tisk,)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 10, registrováno 71, kvorum 36, pro návrh 51, proti 6. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu, děkuji paní zpravodajce i paní ministryni, s kterou se také v tuto chvíli loučím. A my se vystřídáme při řízení jednání.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak ještě jednou dobré dopoledne. Naše schůze pokračuje bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 174

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 174. Prosím zástupce skupiny poslanců, pana poslance Václava Votavu, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane poslanče, vítejte, užijte si Senát před volbami. My na vás budeme hodní třeba. Máte slovo.

Poslanec Václav Votava:  Děkuji za přivítání, vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych zde předložil a odůvodnil tento poslanecký návrh, který jsem předložil společně s poslanci napříč politickým spektrem. To bych tedy rád zdůraznil. Nejde tedy o žádný politický návrh, který by směřoval doprava či doleva, ale jde o návrh poslanců. Ale myslím poslanců, kteří v tuto chvíli zastupují i více než 7,5 milionu motoristů, kteří dodržují zákony a chovají se na silnicích zodpovědně.

Návrh jsme po odborné stránce připravovali s Českou kanceláří pojistitelů a podporu mu vyjádřilo i Ministerstvo financí, do jehož gesce novelizovaný zákon samozřejmě spadá. Návrh novely zákona č. 168/1999 Sb. získal tedy také kladné stanovisko české vlády. Nyní bych rád uvedl důvody pro změnu toho zákona. Myslím, že je třeba zde i zmínit některé excesy, které se staly. Opilý policista, který na pražských Vinohradech zničil 30 vozidel, vybržďovač, kvůli němuž zemřel při nehodě kojenec, to jsou pouze dva příklady ze zhruba 2600 nehod, které loni způsobili řidiči vozidla právě bez uzavřeného povinného ručení.

Přátelé i kolegové se často diví, že někdo jezdí, a nemá uzavřenou zákonnou pojistku, jak je to vůbec možné. Ano, je tomu tak. A zhruba odhadem 130 000 takovýchto jedinců nemá uzavřeno zákonné ručení a pohybuje se na našich komunikacích. A proto tedy i to, že vás někdo nabourá, právě takovýto, který nemá uzavřenou zákonnou pojistku, tak je to poměrně možné, je to poměrně i častá záležitost. Nebo může být častá záležitost. Škody za neplatiče povinného ručení zaplatí samozřejmě Česká kancelář pojistitelů z garančního fondu a bude celou tuto částku vymáhat po nepojištěném viníkovi. Škody mohou jít až do desítek milionů korun a na nepojištěných vinících se daří vymoci pouze zlomek z celkové částky a zbytek tedy zůstává na vrub garančního fondu České kanceláře pojistitelů, který je financován pojišťovnami.

Ročně tak pojišťovny přispějí do garančního fondu na nepojištěné škody částkou asi 250 milionů Kč. A tento náklad si samozřejmě promítají pojišťovny do pojistek všem ostatním účastníkům, těm, kteří jsou tedy pojištěni. Položme si tedy otázku, zdali máme být ochotni dobrovolně přispívat viníkům těchto nehod na úhradu škod, které způsobili. Já tedy rozhodně ne. A doufám, nebo myslím si, dámy a pánové, že také vy nemáte chuť přispívat těmto lidem, nezodpovědným lidem.

Před více než dvěma lety jsme zrušili původní systém financování nepojištěných škod. Ano, byl zrušen, protože ten systém nebyl dobrý, byl špatný. A my jsme ve sněmovně tehdy, respektive v rozpočtovém výboru především, dali slib, že toto nahradíme. A toto také je dnes, to, co vám předkládám, výsledkem toho slibu. A je tady před vámi, ve vašich lavicích máte tento návrh zákona. Nepředkládáme tedy stejný návrh, který byl v roce 2014 zrušen, protože ten starý byl opravdu špatný. Měl mnoho vad, měl i nepřiměřený dopad na některé motoristy. Nechceme také dávat České kanceláři pojistitelů neomezenou pravomoc obtěžovat stovky tisíc motoristů ročně výzvami k úhradě příspěvku nepojištěných.

Za hlavní důvody krachu dnes zrušeného příspěvku nepojištěných považujeme nedostatečnou právní úpravu povinnosti hradit příspěvek nepojištěných, k čemuž se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud. To si myslím, že je také velice důležité. Dále vysokou chybovost v porovnávání dat, na kterých byl původní příspěvek nepojištěných postaven. To se týká registru vozidel. Bylo to způsobeno i tehdy takzvanými polopřevody, které tedy již byly zrušeny a tato věc tedy byla odstraněna.

Cílem našeho návrhu je tedy přimět k odpovědnosti za škody způsobené nepojištěným vozidlem ty, kteří mohou způsobit neplatiči povinného ručení. Nejde však o nějaký trest, jak by mohl někdo namítat, na příspěvek nepojištěných by se naopak dalo pohlížet jako na službu podobnou pojištění se spoluúčastí. Jde o solidární systém mezi nepojištěnými, kteří se budou na nepojištěné škody skládat příspěvky do garančního fondu. Pokud pak způsobí nepojištěným vozidlem škodu, budou muset do garančního fondu hradit pouze 30 % z celkové částky, maximálně však 300 000 Kč.

Díky novému příspěvku nepojištěných nebudou padat do sociální pasti lidé. To je právě to, proč jsme tam dali tu hranici 30 % vymáhání toho regresu, omezenou výší 300.000 Kč. Protože nikdy se nepodařilo vymáhat celou částku. A někdy ty částky, dámy a pánové, jsou opravdu milionové. Jsou případy, kdy škody jsou opravdu milionové. Při provozu motorových vozidel, respektive vozidel, vždy dochází, nebo často dochází k velice velkým škodám. A potom samozřejmě nejsou schopni viníci celou částku stejně zaplatit a upadají do sociálních problémů.

Má-li někdo registrováno své vozidlo pro provoz v registru vozidel, pak se předpokládá, že jej používá. A musí tedy mít vozidlo pojištěno. To je také zásadní rozdíl proti minulosti. Vozidlo, které je v registru vozidel, musí mít zákonnou pojistku. Pokud ho neprovozuje nebo nechce mít pojištěné, nechť odevzdá registrační značky do depozitu a dočasně ho vyřadí, nebo vyřadí ho z provozu. Tato povinnost je v zákoně stanovena již nyní, nicméně není prakticky vůbec vyžadováno její dodržování. Nový příspěvek nepojištěných budou hradit právě ti, kteří mají své vozidlo registrováno pro provoz, avšak nemají ho pojištěné.

Předloni došlo také ke zrušení takzvaných polopřevodů, již jsem o tom hovořil, a tím i k výraznému vyčištění Centrálního registru vozidel o více než 700 000 vozidel, k nimž nebyl v registru evidován majitel. Významně se rovněž zkvalitnila výměna dat mezi Centrálním registrem vozidel a Českou kanceláří pojistitelů, což značně redukuje riziko chybných výstupů z porovnání dat, které budou podkladem pro vygenerované výzvy k úhradě příspěvků nepojištěných.

Česká kancelář pojistitelů nebude mít také možnost zasahovat do výše denních sazeb příspěvků nepojištěných. To bylo předmětem velké kritiky právě i tedy na rozpočtovém výboru i ve sněmovně, kde příspěvky, nebo výše denního příspěvku za nepojištěné vozidlo byly neúměrně vysoké. Nyní tedy bude tento příspěvek stanoven vyhláškou Ministerstva financí. Příspěvky tedy budou plynout do garančního fondu. Z něho budou vypláceny škody. A pokud tam zůstanou z roku na rok příspěvky nevyčerpané, nebo částky nevyčerpané, tak ty potom budou převedeny do fondu zábran škod, ze kterých budou financovány projekty prevence v oblasti silniční bezpečnosti, což se dělo i minule.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, novela zákona nezavádí pro motoristy žádné nové povinnosti spojené s provozem vozidla, nicméně zvyšuje nároky na dodržování dnes platných zákonů. Pojďme tedy společně udělat systém povinného ručení spravedlivý. Spravedlivý pro všechny motoristy. Rád bych zdůraznil, že v Poslanecké sněmovně se pro tento poslanecký návrh vyjádřilo kladně 138 hlasů, 138 poslanců ze 160 přítomných. Je vidět tedy, že to byla velká většina z přítomných poslanců. Byl podán a schválen pouze jeden pozměňovací návrh, který upravuje předložení Výroční zprávy Fondu zábrany škod a její ověření auditorem. S tímto pozměňovacím návrhem předkladatelé také vyjádřili souhlas.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovoluji si vás tedy požádat o vyjádření podpory poslaneckému návrhu novely zákona č. 168/1999 Sb. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane navrhovateli, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 174/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Lumír Aschenbrenner, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Hezké ještě dopoledne přeji, vážená paní předsedající, vážený pane poslanče.

Já jsem měl připraveno několik výňatků z toho materiálu. Pan poslanec jich většinu zmínil, takže pouze ve stručnosti. Ten materiál se skládá ze tří částí. První část se týká změny zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Druhá část znění zákona o dani z příjmů a třetí stanovuje účinnost. Zastavím se krátce jenom u té první části, a to je zákona o pojištění odpovědnosti z vozidla. Ten obsahuje vznik povinnosti pojištění a způsob výše příspěvku, výpočet, který si představuji jako součet dní, kdy byla povinnost porušována. A výše denní sazby, což zde i pan poslanec říkal, že ta denní sazba bude určena předpisem nebo vyhláškou Ministerstva financí.

Asi jediné, co tady nezaznělo a co by možná mohlo zajímat nás, jsou náklady spojené s administrativní a organizační činností z toho vyplývající, a ty jsou stanovovány maximálně do výše 2 % prostředků Fondu pro zábrany škod. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se materiálem zabýval na svém jednání 15. srpna a přijal usnesení, ve kterém doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Lumíra Aschenbrennera a pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  I vám děkuji, pane senátore, a prosím, posaďte se též ke stolku zpravodajů a sledujte případné další kroky.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, tudíž otevírám obecnou rozpravu. jako první je přihlášen pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Vážená paní předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové.

Já anoncuji dopředu, že k tomuto návrhu mám velmi negativní stanovisko. Já připomenu situaci, která tady byla před rokem 2014, kdy tyto příspěvky vybírala Kancelář pojistitelů. Důležité je říct, že Kancelář pojistitelů je ryze soukromý subjekt, a on se tak v té době choval. To znamená, nezajišťoval tady nějaké spravedlivé prostředí, ale choval se tak, aby maximalizoval svůj zisk. Z toho vyplýval přístup, který v té době měl. To znamená, že při vybírání tohoto příspěvku postupoval velmi tvrdě, řekl bych dokonce až arogantně, kdy vůbec nerespektoval podstatné okolnosti, vůbec neposuzoval to, jestli to vozidlo bylo, či nebylo v provozu. Prostě měl generální moc - máte vozidlo registrované, máte platit příspěvek. A velmi, velmi tvrdě to vymáhal. Skutečně ta komunikace – to říkám z pohledu advokáta, který se v té době té problematice věnoval, byla velmi arogantní, velmi tvrdá.

Proto došlo v roce 2014 ke změně, která toto negativum odstranila, kdy skutečně bylo šikanováno plno majitelů motorových vozidel, kteří, byť nebyli v provozu, tak měli tento příspěvek platit, ještě se sankcemi a s řadou dalších věcí. V roce 2014 došlo ke změně, tento negativní prvek se odstranil. A teď tedy, alespoň já tedy před sebou mám návrh zákona, který nás do období před rokem 2014 vrací.

Já k tomu nevidím žádný důvod. Já se velmi reálně obávám toho, že opět nastane situace, kdy Kancelář pojistitelů jako soukromý subjekt bude šikanovat majitele silničních vozidel. I v případech, kdy to není správné. Dovolil bych vaší pozornosti třeba i takovou maličkost, jako je § 4, odst. 4 tohoto návrhu, který říká, že povinnost vlastníka motorového vozidla bude zaplatit i mimosoudní náklady na vymáhání, které bude mít Kancelář pojistitelů. Takže můžete si představit, že až ten vlastník vozidla dostane dopis, což vlastně je mimosoudní vymáhání, výzva, aby zaplatil, tak jsem zvědav, kolik si za to Kancelář pojistitelů bude účtovat. Abychom se nedostali do stádia, že náklady na mimosoudní vymáhání budou třeba vyšší než vlastní příspěvek, který je tam jinak vámi precizně definován.

Já nemůžu jinak, než podat návrh na zamítnutí tohoto zákona.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a nyní se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, vážené dámy a pánové.

Nestává se mi to příliš často, ale souhlasím s panem senátorem Láskou. Protože ani já si nemyslím, že je možné, aby stát fungoval tak, že když nemůže vymoci naplnění zákona, to znamená, když nedokáže dosáhnout toho, aby ti, co mají platit pojištění odpovědnosti, ho neplatí a on je následně nedokáže potrestat, ať už jim vezme řidičský průkaz, nebo odejme auto, nebo cokoliv jiného, tak aby řekl, dobře, já to sice nedokáži, pak na to budu rezignovat. A tomu, kdo ví, že ti odpovědní, ti, co mají platit povinné ručení, neplatí, přisoudím možnost, aby získával příspěvky, ze kterých potom on bude platit škody, které ti, co neplatí povinné ručení, způsobí. Protože jezdí, a přestože nemají zaplaceno povinné ručení, tak případně můžou i spáchat nějakou dopravní nehodu.

Já rozumím, že Kanceláři pojistitelů a pojišťovnám mohou tímto způsobem vznikat škody. Ale nerozumím tomu, proč by to mělo být tak, že my zákonem odsouhlasíme to, že na vymáhání toho naplnění práva na to, aby ti, co mají automobil, platili povinné ručení, stát bude rezignovat a svěří nějakou jinou možnost vymáhání části prostředků těm, kteří jsou potom zase ze zákona povinni ty škody platit. To mi připadá nesprávné a nemyslím si, že tímto způsobem bychom se jako zákonodárci měli ubírat. Neboť to v sobě skrývá množství rizik. Některá z nich tady popsal pan senátor Láska. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, dále má slovo pan místopředseda, senátor Jaroslav Kubera.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane poslanče, kolegyně kolegové.

Já udělám podruhé radost panu senátorovi, protože s ním také souhlasím, ale ještě k tomu něco dodám. My tady také máme na programu jeden zákon, který prodlužuje odebírání řidičského průkazu lidem, kteří neplatí alimenty, a to dokonce do 26 let, když neplatí alimenty. Nechám stranou to, že dávat do souvislosti odebírání řidičáků s alimenty je právní v podstatě nesmysl, nicméně je velmi účinný. Je velmi účinný, je to jeden z účinných zbraní. A těch zbraní, které bychom mohli použít, máme mnohem víc.

Já teď sleduji takový zajímavý seriál z Texasu, který se jmenuje „Neplatíš, nejezdíš“. Kde dva, ježišmarjá, málem jsem řekl černoši, jak se tomu říká! Afroameričané, mohutný pán s paní, kteří mají za úkol odebírat vozidla těm, kteří neplatí. A můžu vám říct, že jsou to někdy scény, kdy kuchtíkovi berou auto, ostatní kuchtíci vyběhnou s kuchyňskými noži... A nejhorší pro ně prý je, když je tam slepá ulice, protože z té se blbě s tím autem ujíždí. A vůbec se s tím nepárají, prostě neplatíš, tak auto bereme. V Rakousku je to podobné. Ač je to země Evropské unie, tak má zřejmě jiné předpisy než my, tam je to něco podobného. U nás jenom, když to řeknete, tak vás začnou lynčovat.

Já už jsem tady mockrát říkal – a budu to znovu opakovat, škoda, že tu není pan ministr Ťok – pokuty za dopravní přestupky v malém městě činí 42 milionů korun! Vymahatelnost je 1 %. Kdo bude vymáhat na těch, co neplatí, ani to zákonné, kdo na nich bude vymáhat jaksi to navíc? Přece to je... Jé, pan ministr tady je. Zdravím, pane ministře, zdravím, zdravím!

Já jsem ho prosil nedávno, aby si udělal analýzu vymahatelnosti, když navrhuje další a další padesátitisícové, stotisícové pokuty právě těm lidem, kteří většinou žijí ze sociálních dávek, takže mu je samozřejmě nikdy nezaplatí. Ale kdyby takový neplatič např. si přišel pro pas, který si zapomněl vybavit, a jede do Turecka, nebo kam, a oni mu řekli: „Milej pane, až přijdete z pokladny, dlužíte tam patnáct stovek, pak vám okamžitě všechno zařídíme,“ tak to by panečku byla vymahatelnost téměř stoprocentní. Ale to už je zřejmě, omlouvám se paní ombudsmance, ta by z toho omdlela a napsala by mi hned padesátistránkový dopis, že tudy tedy cesta nevede.

Kromě toho zákon 56/2001 Sb. říká v § 12, odst. 1a, že se takové vozidlo vyřadí z provozu. A když se takové vozidlo vyřadí z provozu, tak žádnou nehodu způsobit nemůže. Protože není v provozu. Na druhé straně ovšem buzerujeme občany s tím, že jsou lidi, kteří mají třeba dvě auta, v létě jezdí s „cabriem“, ale v zimě nejezdí, tak by rádi odevzdali značky a neplatili zbytečně. Což v některých zemích jde např. tak, že ty značky jsou vyměnitelné, on si je dává na to auto. Ale to by bylo asi na Českou republiku příliš silné. A já se divím tomu, že jednou už to tady bylo, pak se to vypustilo, a teď zase lobby zapracovala. Ale to jenom proto, že stát rezignuje na své povinnosti. Tam, kde je má, tam se jich zbavuje, ale tam, kde mu do nás nic není, tam to do nás panečku pere. V kolik máme chodit spát, co máme jíst, jak se máme chovat... Toto do nás pere horem dolem. Ale tam, kde stát má konat v těch základních věcech, které jsou nezastupitelné, tak tam stát nekoná.

A proto já se musím bohužel připojit k panu senátorovi Láskovi a navrhovat také zamítnutí tohoto zákona. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a nyní má slovo paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych chtěla poděkovat za předložení návrhu zákona, který před námi leží, protože jistě ten princip a ta myšlenka dát věci lépe do pořádku, je správná. Nicméně bez toho, že bych měla jakoukoli informaci o návrhu pana senátora Lásky, nebo o návrhu pana senátora Vystrčila, tak jsem sama měla velké pochybnosti o tom, že v tuto chvíli takovou velmi otevřenou formou chceme svěřit kompetenci státu vlastně právnické osobě. A já to někdy říkám, že už jsem tady pamětník, opravdu jsem, a pamatuji si, jak jsme velmi dlouze napravovali a ještě napravujeme zákon exekuční. Kdy jsme tehdy pod tlakem veřejnosti také pustili obrovské množství kompetencí do rozhodování osob, které jsou fakticky právnickými osobami. A tehdy následně až doteď se s tím potýkáme, protože pokud to není přesně stanovené, samozřejmě ta osoba se chová tak, jak jí to zákon umožňuje. A jenom ten příklad, který uvedl pan senátor Láska, myslím, že je dostatečně výstižný.

Takže skutečně si myslím, že ten zákon tak, jak je připraven, není zralý k tomu, abychom ho přijali. Pouštíme se do velkého rizika. A já samozřejmě chci věřit dobré vůli Kanceláře pojistitelů i, jak jsem říkala, pana zpravodaje, nicméně to riziko je poměrně velké. A ty zkušenosti, které máme s takovýmito převody práv – a musím v tomto případě souhlasit i s panem senátorem, že stát se na jedné straně zbavuje, na druhé straně zase dává ty některé povinnosti, které jsou zbytečné, tak v tomto případě si myslím, že ten návrh není zralý na přijetí. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko, a slovo nyní má paní senátorka Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Paní předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové.

Já se připojuji vlastně k tomu, co tady zahájil svou řečí kolega Václav Láska. Plně se s tím ztotožňuji a domnívám se, že ty příklady, které zde uváděl pan poslanec, ty vůbec nebyly případné. Protože tedy, jestli se nemýlím, tak ten policista, který tam likvidoval ta auta, tak to vůbec nelikvidoval svým autem, ale nějakým, které možná i mělo nějaké pojištění, ale on v každém případě neměl řidičský průkaz atd. Takže ty příklady nebyly dobré.

A potom další věc je, že rozhodoval v této věci opakovaně už Ústavní soud. A ten tedy řekl, že když člověk opravdu nejezdí, tak skutečně být pojištěn nemusí. Pojištěn být nemusí. A s tím, že dokonce mu to musí prokazovat ta pojišťovna, opak, když po něm chce to pojistné, že skutečně jezdil. A tady uvedl pan místopředseda Kubera případ, který po mém soudu je nechci říct častý, ale vyskytuje se. Ano, jsou lidé, kteří mají dvě auta, a s tím jedním jezdí jenom v létě, protože buď je to kabriolet bez střechy, a nebo je to něco tak drahého, že si to nechtějí v zimě ničit v té osolené břečce, tak ti tedy samosebou toto využívají. A když se řekne, tak odevzdejte ty značky a pak si to znovu přihlašujte, tak zaprvé, já nevím, kdy jste naposledy přihlašovat auto, ale stát tam ty fronty pokaždé, to je tedy docela drzost to po někom požadovat, když stát neumí zajistit tu službu tak, aby to šlo raz dva.

To zaprvé, a zadruhé, ona je tam taky myslím zapotřebí pokaždé vždycky u toho nového přihlášení technická prohlídka atd. Takže se to příšerným způsobem tedy prodražuje. Je mi líto, ale ten návrh podpořit rozhodně nemohu a budu podporovat zamítnutí, které navrhl Václav Láska.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, a slovo má nyní pan senátor Jaroslav Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážená paní předsedající, pane poslanče, já bych si dovolil pouze dotaz prostřednictvím vás, paní předsedající, na pana předkladatele, zda existuje nějaký rámcový propočet v případě, že ten zákon bude schválen tak, jak je předložen. Jak bude ovlivněna výše povinného ručení pro ty, kteří poctivě platí? Díky.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, jestli ještě se někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Prosím pana navrhovatele, aby se vyjádřil.

Poslanec Václav Votava:  Tak děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, já bych možná nejdříve reagoval na to, co tady řekl pan senátor Láska. Nezlobte se, pane senátore, ale ten váš projev, a moc se omlouvám, to vypadalo spíš jako – neplaťte povinné ručení, nic se vám nestane.

Je to zákonné, zákonná povinnost, zákonné ručení. To znamená, že každý má povinnost, když jezdí, ano, když nejezdí, ať vezme značky, dá je do depozitu, nebo auto odhlásí z registru. Registr je rozhodující. Vy jste, paní senátorko, nevím, jestli musím říkat prostřednictvím paní předsedající... (Miluše Horská: Ano.) Ano, jako je to ve sněmovně. Vy jste řekla příklad, když ten člověk jezdí třeba jenom v létě. Má to otevřené autíčko, které může používat jenom v létě. Ale on může sjednat pojištění přece jenom na určité období. On nemusí platit v zimě, kdy, předpokládám, že s takovýmto autem jezdit nebude, když sněží a je mráz. I to se dá takto sjednat.

Já si myslím, že jsme řadu těch věcí, které právě byly kritizovány tehdy, já jsem byl jedním z velkých kritiků, i na rozpočtovém výboru, nejen jako předseda rozpočtového výboru, ale říkal jsem tam i osobní zkušenosti s tím, jak postupovala tehdy Kancelář pojistitelů. Řeknu tady i šikanózně postupovala. Dával jsem tam příklad přívěsného vozíku. Za tři roky si... Ten člověk to neudělal úmyslně, že neměl zaplacenou pojistku, to byla žena, která z opomenutí nezaplatila a přišla jí taková částka, která daleko přesahovala cenu toho vozíku. Ano, tak to bylo značně úměrné, Česká kancelář pojistitelů si tehdy stanovovala ten příspěvek podle svého. To odstraňujeme právě tím naším návrhem, kdy to bude vyhláškou ministerstva financí. Tak také aby ministerstvo financí mohlo potom reagovat na různé změny v pojištění a tak dále.

Směrodatný je tady registr. Tehdy, ano, byly problémy s polopřevody, kdy byl zmatek, v registru nebyly všechny věci, dnes je toto odstraněno. Kancelář pojistitelů, která má svůj registr pojištěných, si může v registru vozidel najít, zdali to vozidlo, které je přihlášeno k provozu, je v registru, zdali je také pojištěno. Tady odpadají jakékoli pochybnosti o tom, jak to je. A musím zdůraznit, kdo jezdí, je v registru, musí mít povinné ručení. Kdo nejezdí, nechť dohodne jenom na určitou dobu, nebo jezdí jenom po přechodnou dobu, ať si domluví pojištění po určitou dobu, nebo odevzdá značky do depozitu, nebo auto odhlásí. To přece je jednoduché.

Upravili jsme tam, a to opravdu problém byl, otázka těch, kteří způsobili škody, neměli zákonné ručení uzavřeno. Ty škody přesahovaly milionové částky. Nikdy z nich Česká kancelář nemohla dostat tu částku. Oni padali ti lidé opravdu do sociálních problémů, na celý život byli nějakým způsobem zadluženi, ne vždy to bylo úmyslné. Bylo to i opomenutím, že ti lidé nezaplatili. Takže to jsme odstranili právě tím, že po nich bude vyžadováno jenom těch 30 % do maximální výše 300 000 korun.

Samozřejmě, to se netýká těch, kteří způsobí nehodu pod vlivem alkoholu, drog. Tam bude samozřejmě ta částka vymáhána stále.

Padla tady otázka, proč by to neměl zajišťovat nebo proč to nezajišťuje stát. Ale stát přece nemá registr pojištěných. Ten registr má Česká kancelář pojistitelů. My chceme vytvářet další rejstříky pod státem? Přece kvůli tomu je obrovská debata, když se nějaký rejstřík objeví, že tedy stát chce zase nějaký rejstřík, takže já si myslím, že to správné není.

Snažili jsme se opravdu, aby ta legislativa byla srozumitelná, aby se odstranily ty věci, které tehdy vadily. Je tam i to, že vymáhat lze rok zpátky. Roční promlčecí lhůta. Dříve byla tříletá. Dneska je roční. Ta promlčecí lhůta.

Možná, že jsem na něco zapomněl. Ale já si myslím opravdu, že ten náš návrh, to, co jsme kritizovali, tady dávám panu senátorovi Láskovi za pravdu, to, co se dříve dělo, ano, bylo to špatné, snažili jsme se to napravit. Myslím si, že kdo opravdu se s tím důkladně seznámil, s tím návrhem toho zákona, tak musí uznat, že řada věcí, které tehdy vadily, je vyloučena. A že to dělá Kancelář pojistitelů, je logické, už jsem to tady řekl, má rejstřík. A že nemůže svévolně ty prostředky používat na cokoli, to je přece zcela evidentní. Může je používat jenom pro krytí těch škod, které tady nelze z toho zákonného pojištění krýt. To zaprvé. A pokud ty prostředky tam zbudou, když to takto řeknu, tak je převádí do Fondu zábran. A tam jsou snad smysluplně využity ty prostředky pro integrovaný záchranný systém, pro hasiče, dobrovolné hasiče, pro programy prevence v dopravě. Takže v tom já bych opravdu problém neviděl. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Podotýkám, že obecná rozprava je uzavřena, takže, pane senátore Vystrčile... Ano, je to omyl. Takže ptám se garančního zpravodaje, aby nás seznámil s proběhlou rozpravou a s hlasováním.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji. Ještě než vás seznámím... Byl tady dotaz pana senátora Větrovského na to, jak přijetí či nepřijetí zákona může ovlivnit výši povinného ručení, tak jestli by ještě předkladatel byl schopen na toto odpovědět... Pouze připomínám, že ten dotaz byl.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vy se k zákonu vyjadřujete, vy jste navrhovatel. Takže upřesněno, od garančního zpravodaje, ta výtka je v pořádku. Nikdo jiný už nemůže...

Poslanec Václav Votava:  Tak já se omlouvám, já vám teď samozřejmě neřeknu, jestli to bude 5 %, 10 %, že se sníží, samozřejmě, to je na pojišťovnách. Já můžu předpokládat, protože dnes je vzduchoprázdno, pokud někdo tu škodu způsobí a nemá to vozidlo pojištění, tak to platí všechno pojišťovny a platíme to my ze svých pojistek. A samozřejmě také to máme v té výši toho pojistného. Takže já předpokládám, že pojišťovny na to zareagují, samozřejmě mohou také jít dolů s pojistným. Možná, že se tomu budete usmívat, ale já si myslím, že takto by pojišťovny měly zareagovat. Samozřejmě, také je tady konkurenční prostředí mezi pojišťovnami.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane poslanče. A teď tedy garanční zpravodaj.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji za dodatečné zodpovězení dotazu. Jako garanční zpravodaj mohu konstatovat, že v rozpravě vystoupilo šest senátorů, z toho dvě senátorky, čtyři senátoři. Z těchto šesti navrhuje pět zamítnutí zákona. První, kdo to navrhl, byl pan senátor Láska. Důvody už byly zmíněny. Jsou to špatné zkušenosti s Kanceláří pojistitelů. Paní senátorka Wagnerová zmínila i stanovisko negativní Ústavního soudu. Takže jsou zde dva návrh. První je výborový, schválit, a protinávrh, neschválit.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A budeme tak hlasovat. Já si vás dovolím svolat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru.

Návrh nebyl přijat, je zamítnuto. Pro 31, proti 12, kvórum 36. Takže pokračujeme v hlasování.

A nyní, jak pravil garanční zpravodaj, budeme hlasovat o návrhu zamítnout. Bez fanfáry, jsme tady všichni. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Takže bylo opět zamítnuto, při kvóru 36, pro 24, proti 9. Návrh nebyl přijat.

Vzhledem k tomu, že Senát neschválil návrh zákona v navrženém znění, ani ho nezamítl, otevírám podrobnou rozpravu, do které jako první... Nevidím zatím na displej... Se nikdo nehlásí. Podrobnou rozpravu uzavírám. Končím projednávání tohoto bodu. (Navrhovatel se chce vyjádřit.) Můžete, samozřejmě, máte právo.

Poslanec Václav Votava:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já bych chtěl poděkovat za váš postoj, ať byl takový nebo jiný. Samozřejmě, já si stále myslím, že takovýto zákon opravdu je třeba, že je třeba, abychom napravili to, co tady... I toho špatného bylo. Já jsem tady o tom hovořil. Je třeba, aby každý odpovědný také tu odpovědnost svoji projevil v tom, že si zaplatí zákonné pojištění. Děkuji vám moc. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane poslanče, hodně štěstí. Na shledanou. A my pokračujeme v naší schůzi.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 181

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 181. Nyní prosím ministra dopravy Dana Ťoka, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pan ministr je zde, vítejte v Senátu. Prosím, mikrofon je váš.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předmětem projednání je vládní návrh zákona, který transponuje směrnici Rady EU ze dne 19. prosince 2014, kterou se provádí evropská dohoda o úpravě některých aspektů úpravy pracovní doby v odvětví vnitrozemské vodní dopravy, uzavřená Evropským svazem vnitrozemské dopravy EBU, Evropskou organizací lodních kapitánů ESO a Evropskou federací pracovníků v dopravě.

Hlavním cílem navrhované právní úpravy je bezpečnost a ochrana zdraví pracovníků v odvětví vnitrozemské vodní dopravy, odpovídající reakce na jejich specifické pracovní a životní podmínky a implementace zvláštních pravidel, která jsou pro tyto zaměstnance obsažena v evropské směrnici.

Návrh v souladu s unijním právem upravuje rozvržení pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců ve vnitrozemské vodní dopravě, obsah evidence pracovní doby a vztah navrhované právní úpravy k zákoníku práce. Nad rámec transpozice evropské směrnice je součástí předkládaného vládního návrhu novely zákona o vnitrozemské plavbě i drobná úprava a doplnění některých nevyhovujících ustanovení platného zákona o vnitrozemské plavbě, jejich stávající znění způsobuje problémy v aplikační praxi.

Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila dne 14. července 2017, a to ve znění pozměňovacích návrhů, které se týkají prodloužení dopravně významné vltavské vodní cesty, využívané pro rekreační plavbu, za účelem oživení cestovního ruchu v důsledku umožnění kotvení lodí na soutoku řek Vltavy a Malše, tedy v bezprostřední blízkosti centra města České Budějovice.

Dále je umožněna při vyhlášení druhého a třetího stupně povodňové aktivity plavba plavidlům Českého hydrometeorologického ústavu, s nimiž tato instituce zabezpečuje předpovědní povodňovou službu.

Schválen byl i návrh, který zakládá výslovné oprávnění ministerstva dopravy zřídit státní příspěvkovou organizaci v oblasti vodních cest, přičemž sledovaným cílem návrhu je umožnit transformaci stávající organizační složky státu, Ředitelství vodních cest ČR, na státní příspěvkovou organizaci. Návrh zákona byl projednán VHZD, který doporučuje Senátu jeho schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych vás požádal o vyjádření podpory tohoto návrhu zákona. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, vážený pane ministře, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu zákona VHZD. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 181/1. Zpravodajem výboru je pan senátor František Bradáč, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane kolego.

Senátor František Bradáč:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Pan ministr už tady představil předkládanou novelu zákona, i když, jak tady zmínil, byla původně předkládána jako pouhá transpozice evropských směrnic do naší legislativy, při projednávání v Poslanecké sněmovně došlo k některým úpravám, které tady už také všechny objasnil. Jedná se o možnost zřídit příspěvkovou organizaci pro ministerstvo dopravy, dále prodloužení významné vodní cesty, to se týká především oblasti Jiráskova jezu v Českých Budějovicích, umožnění plavby i pro plavidla Českého hydrometeorologického ústavu při stupních ohrožení.

Při projednávání v hospodářském výboru, který tento tisk projednával na své schůzi 15. srpna, byly vzneseny na předkladatele, který tam byl, pan náměstek Kopřiva, tak byly vzneseny některé dotazy, týkající se zejména té možnosti zřídit státní příspěvkovou organizaci, protože v tom původním návrhu ministerstva to nebylo a dostalo se to tam až při projednávání v Poslanecké sněmovně. Takže tam byl dotaz, jestli to vůbec ministerstvo potřebuje, nebo proč to nenavrhovalo původně. Potom tam byl dotaz na to prodloužení významné vodní cesty v Českých Budějovicích, jestli tam nebudou nějaké technické problémy. Všechny dotazy zástupci ministerstva dopravy zodpověděli.

VHZD na své 13. schůzi 15. srpna přijal toto usnesení. Výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. mne určil zpravodajem,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, i vy se posaďte ke stolku zpravodajů a plňte úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Otevírám tedy obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. Není se k čemu vyjádřit. Můžeme přistoupit k hlasování. Pane zpravodaji, chcete nám jenom zopakovat...? Není třeba. Svolám vás.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 68 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 35. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ruku nahoru a tlačítko NE. Děkuji.

Návrh byl přijat, při kvóru 35, pro 46, proti nebyl nikdo. Já ukončuji projednávání tohoto bodu, děkuji panu ministrovi, navrhovateli i zpravodajovi. A pokračujeme ve schůzi.

Nyní projednáváme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 182

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 182. Opět prosím pana ministra dopravy, pana Dana Ťoka, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předložený návrh zákona obsahuje změny, zejména ve třech oblastech zákona o silniční dopravě.

Zaprvé jde o úpravu licenčního řízení v linkové osobní autobusové dopravě, jde zejména o nahrazení zastaralé úpravy úpravou novou, která lépe reaguje na jednotlivé druhy provozované dopravy. A tam, kde je to možné, zjednodušuje řízení pro vydání licence.

Zadruhé jde o úpravy v oblasti provozování taxislužby, zde návrh především rozšiřuje zmocnění obcí k vydání specifických požadavků na provozování taxislužby na svém území, které má umožnit adekvátní přizpůsobení na situaci toho kterého města. Zejména Praha a jiná velká města se v oblasti taxislužby potýkají s problémy, které nejsou relevantní pro jiné obce, ale které by měla být možnost řešit. Dále návrh umožňuje efektivnější správní trestání zásadních porušení zákonných povinností a černého provozování taxislužby.

Zatřetí návrh obsahuje soubor dílčích, formálních úprav správního trestání v zákoně o silniční dopravě, v návaznosti na přijetí nového zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila dne 14. července 2017, a to ve znění pozměňovacích návrhů, které se týkají zpřesnění návrhu v otázce posuzování spolehlivosti řidiče taxislužby, úpravy prokazování bezúhonnosti u cizinců, vypuštění zmocnění obcí, pro stanovení požadavku na dopravně psychologická vyšetření u řidičů taxislužby a omezení oprávnění zadržovat průkaz řidiče taxislužby pouze pro dopravní úřady, nyní i policie a obecní policie.

S těmito pozměňovacími návrhy ministerstvo dopravy souhlasilo.

Návrh zákona byl projednán VHZD, který doporučuje Senátu jeho schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, rád bych vás požádal o schválení tohoto zákona. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, vážený pane ministře, opět se, prosím, posaďte k místu u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 182/1. Zpravodajem výboru je pan senátor František Bradáč, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor František Bradáč:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové. Pan ministr opět už tady řekl základní věci, které tento návrh zákona obsahuje. I když původně, jak nám bylo řečeno při projednávání na hospodářském výboru, bylo zamýšleno předložit pouze úpravu, co se týká licenčního řízení v linkové dopravě, později bylo přidáno i to rozšíření, co se týká provozování taxislužby.

I o těch změnách v provozování taxislužby už tady pan ministr hovořil. Nicméně ještě doplním jednu věc, protože možná oproti očekávání tento návrh zákona neřeší nebo neobsahuje řešení zprostředkovatelů taxislužby na platformě Uber. Ministerstvo dopravy v této novele o silniční dopravě nepodpořilo konstrukci ustanovení o zprostředkovatelích taxislužby, např. Uber, z toho důvodu, že nyní je u Soudního dvora EU projednáváno několik otázek, týkajících se charakteru služeb poskytovaných platformou Uber. Ministerstvo dopravy proto považuje za vhodné vyčkat rozhodnutí v těchto věcech. Problematika činnosti společnosti Uber a podobně je nyní také projednávána vnitrostátními soudy, nelze vyloučit, že bude judikováno, že k regulaci činnosti je plně dostačující současná právní úprava. Tolik tedy doplnění k tomu, protože i o tomto byla při projednávání na VHZD řeč.

Jak už tady zmínil pan ministr, byla vypuštěna možnost obce stanovit obecně závaznou vyhláškou, aby řidiči taxislužby byla stanovena jako podmínka pro zahájení nebo nabízení přepravy na území obce povinnost podrobit se dopravně psychologickému vyšetření a mít u sebe posudek o jeho výsledku.

Při projednávání ještě na VHZD byl vznesen dotaz, jak je to s přípravou prováděcího předpisu, který se týká ustanovení, u ochrany spotřebitelů, kdy má při provozování taxislužby povinnost vyplývající z provozování standardní formy taxislužby, přičemž bude vydán z výstupu taxametru doklad, jehož náležitosti budou upraveny právním předpisem. Vzhledem k tomu, že účinnost zákona má nabýt 15. den po vyhlášení, tak jsme na VHZD chtěli vědět, jak to s přípravou tohoto právního předpisu vypadá. Byli jsme ubezpečeni, že příslušný právní předpis je prakticky připraven a do účinnosti zákona bude hotový.

Na základě těchto informací, které výbor při projednávání od zástupců ministerstva dopravy dostal, přijal potom usnesení ze 13. schůze, která se konala 15. srpna. Po úvodním slově zástupce předkladatele, Mgr. Jakuba Kopřivy, náměstka ministra dopravy, po zpravodajské zprávě senátora Františka Bradáče a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. mne určil zpravodajem na jednání schůze,

III. pověřil předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Otevírám tedy obecnou rozpravu, do které jako první se hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Děkuji, vážená paní předsedkyně, kolegové, kolegyně, pane ministře. Já jsem při konzultacích tohoto návrhu zákona narazil na dva sice malé, ale významně velké problémy. Ty jsem se vám pokusil sdělit návrhem pozměňovacího návrhu, který vám byl rozdán na lavice.

Jde o to, že už v úvodu toho návrhu se říká, že v každém vozidle používaném k podnikání při provozu aby byly doklad o oprávnění k podnikání nebo kopie, jde-li o vnitrostátní veřejnou linkovou osobní dopravu, nebo atd. Ten můj návrh je ten, abychom před to slovo „kopie“ dali „ověřená kopie“, protože víme, že český človíček dokáže ledacos. To znamená, že se obávám toho, že by se mohly ukázat i kopie, které by nebyly v souladu s tím vydaným originálem. Kontrolní orgány na místě kontroly nemají možnost, pokud vím, ověřit si, že předložená kopie opravdu souhlasí s originálním dokumentem.

Druhá připomínka nebo druhý návrh pozměňovacího návrhu je v § 35d, když se na to podíváte. Odst. 2 říká, že pokud strážník obecní policie nebo dopravní úřad zabrání v jízdě vozidle podle § 35d, a není-li do třech měsíců ode dne zabránění v jízdě vozidlo uvolněno, může jej obecní policie nebo dopravní úřad odstranit na místo vhodné k odstavení vozidla atd.

Můj návrh je na to, abychom část věty – a není-li do tří měsíců ode dne zabránění v jízdě vozidlo uvolněno – vypustili, protože zabránění odjezdu vozidla může být na místě nevhodném. A vezměte si to, že tři měsíce by vozidlo stálo na místě.

Tak, jak říkám v odůvodnění, víme, že celá řada nenechavců by se jednak do tohoto vozidla pustila, zejména bylo-li by na místě, které by nebylo kontrolováno nebo nebylo pod dohledem. Právě proto si myslím, že by bylo dobře tam tyto tři měsíce vypustit, tak aby vozidlo bylo neprodleně odvezeno nebo odtaženo na místo, kde by bylo pod dohledem.

Pokud bychom propustili návrh do podrobné rozpravy, tento pozměňovací návrh bych uplatnil. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, děkuji. A slovo nyní uděluji panu senátorovi Ivo Valentovi. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji. Vážená paní předsedající, senátorky a senátoři. Taxislužba. Taxislužba, jejíž další regulace je předmětem této novely silničního zákona, patří bezpochyby mezi podnikatelské obory, které nemají lichotivou pověst. Nepopírám, že je tomu tak do značné míry oprávněně, neboť v minulosti byla prokázána celá řada případů, kdy se řidiči taxi dopustili podvodů, zejména na cizincích, kdy využili jejich neznalosti, dezorientaci.

Nechci zde tvrdit, že nekalá praxe spojená s taxislužbou je již zcela minulostí. Domnívám se ale, že ony nejvíc divoké doby jsou již dávno pryč a že byla přijata celá řada opatření ať již na legislativní úrovni nebo na úrovni samospráv, která přinesla změnu a která podvody značně eliminovala.

Zároveň s tím došlo k posunu i v praxi samotné, kdy se stejně jako v mnoha jiných odvětvích spolu s moderními technologiemi a rozvojem nových služeb trh začal samovolně pročišťovat a nabízíme širokou škálu možností pro zákazníky a jejich specifické požadavky a očekávání. Hovořím zde zejména o vývoji nových druhů podnikání na poli tzv. sdílené ekonomiky, která v posledních letech zažívá ve světě i u nás boom a bezpochyby má budoucnost.

Na poli taxislužby zde tak vzniká hned několik služeb, kdy lidé k osobní přepravě mohou využívat soukromá vozidla nijak nelicencovaných řidičů, jen po vzájemné domluvě. Zároveň vzniká celá řada aplikací, která umožní zjistit detailně, jak spolehlivý je ten který řidič taxi, jaké s ním mají zákazníci zkušenosti, jakým typem vozidla jezdí a zde si přesně mohou naplánovat trasu. Doba se zkrátka změní, a některé účely, pro které bylo nutné přijmout určitá opatření, již pomíjejí, neboť ten, kdo se neumí těmto trendům přizpůsobit, přirozeně skončí.

V tomto ohledu se mi jeví dnes projednávaná novela zákona o silniční dopravě jako anachronismus, který jakoby zamrzl v době někdy před deseti či patnácti lety.

Nerozumím tomu, proč bychom dnes zrovna měli zpřísnit pravidla pro řidiče taxislužby, proč bychom na ně měli klást meč například ve formě pravidla jednou a dost nebo v podobě nepřiměřeně vysokých pokut, když necháme stranou to, že lidé se dnes mohou vozit auty zcela bez pravidel a bez zákonné garance úrovně služeb.

Aniž bych měl jakýkoliv zájem na tom, aby jakákoliv taxislužba prosperovala, musím objektivně říct, že zpřísnění pravidel, které máme před sebou, se v kontextu toho, co jsem zde popsal, jeví jako zcela neúměrná a neúnosná diskriminace.

Zákon je socialistický v tom, že se existenci nějakého problému snaží řešit regulací namísto toho, aby hledal cesty, jak přirozeně dotčené subjekty navést tam, kde je chceme mít, tedy do kategorie poctivých podnikatelů. Regulace a represe, jak známo, nemají stoprocentní úspěšnost, spíše naopak. Jsou-li přehnané, lidé směřují do ilegality, do černé zóny, kde se stávají nekontrolovatelnými.

A já se domnívám, že právě tento další stupeň regulace taxislužby je již za hranou únosnosti a je celý zbytečný a nesmyslný. Domnívám se, že správná cesta v kontextu dnešní doby směřuje zcela opačným směrem, tedy směrem k uvolnění pravidel. Pokud se na příkladu sdílených služeb jasně ukazuje, že trh, zákazníci a podnikatelé si díky novým technologiím poradí sami, postrádá smysl, aby byla licencovaná taxislužba svazována nějakými umělými pravidly. Nevidím nejmenší důvod, proč by taxikáři měli třeba prokazovat znalost místopisu, když si zákazníci zcela jistě řeknou, že dotyčný řidič ve městě neumí trefit z bodu A do bodu B. Na to zde zkrátka nástroje již existují, a my bychom měli jít s dobou a neměli bychom se snažit na vše vymyslet stále nová pravidla.

Proto s tímto návrhem zákona vyslovuji nespokojenost, neboť princip, na kterém je postaven, je podle mého soudu přežitkem, který do 21. století nepatří.

A proto navrhuji zamítnutí tohoto návrhu zákona, neboť jej považuji za nadbytečný. Taxislužba je právě tou oblastí, kde by díky tomu, co jsem zde uvedl, mohlo a mělo dojít k rozvolnění pravidel a tím i k jejich narovnání mezi těmi, kteří tuto službu vykonávají řádně a legálně, a těmi, kteří ji vykonávají alternativně. Jsem přesvědčen, že zákazníci si s tím poradí. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Ano, pan senátor Jaroslav Kubera.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, mám jenom pár poznámek. Pan senátor Valenta řekl mnohé, ale zaujala mě v návrhu jedna věc, pro kterou nemohu zvednout pro tento zákon ruku, i kdyby všechno ostatní bylo v pořádku.

A touto věcí je, že opět tady dáváme pravomoc možnosti pořizování zvukových a obrazových záznamů bez vědomí řidiče, falešné identity apod. To je cesta, se kterou nemohu souhlasit a nikdy pro takovéto zákony hlasovat nebudu.

My totiž postupujeme přesně obráceně. Namísto, abychom zjednodušili taxikářům podnikání a tím jim umožnili třeba vyšší konkurenceschopnost proti sdíleným službám, tak jim ho ztěžujeme. Opravdu netuším, proč by se měl zkoušet v dnešní době místopis, když navigace jsou stále lepší a lepší, a když se podíváte, tak všichni taxikáři již jezdí na navigace, takže už nepotřebují vůbec to, aby nazpaměť znali všechny pražské ulice. A kdyby je náhodou neznali, tak lidé by na to brzy přišli, že je vozili někudy jinudy.

Kdyby určoval zákon, že všechny taxíky v České republice budou takové nebo makové, ještě bych tomu rozuměl. Ale když takovou pravomoc dáme obci, opět tady dáváme velkou fantazii jednotlivým starostům, kteří si začnou vymýšlet ... Vím, že se dá dneska auto oblepit, sám jsem tomu nevěřil, že je možné celé auto oblepit, takže je úplně jiné, akorát, že toto oblepení stojí tuším 24 tisíc korun a sundání obtisku dalších 20 tisíc, takže to jsou další náklady, které by oni museli vynakládat.

My se prostě z regulací jednou zblázníme, ony většinou nevedou ke kýženému cíli. Pokutománie je naprosto neskutečná a nereálná, pokuty jsou nereálné. Nikdo si to neuvědomuje. To je pořád takové to tvrzení – pro podnikatele tisíc korun není žádná pokuta, musíme mu dát pokutu 50 tisíc, aby ho to citelně bolelo. Většinou pokutu pak nezaplatí a ten, kdo je má v pohledávkách, je zase przněn za to, že nevymáhá pohledávky.

A jsme nepoučitelní, neustále to v zákonech opravujeme. Za půl roku, až jak se to projeví v praxi, zase přijde změna tohoto zákona – viz to, co jsme probírali před chvílí, nejdřív to vypustíme, pak to zapustíme, za chvíli tady bude chudák pan ministr obhajovat jiného ministra, jehož obor nemá, a to bude myslím si kontrola, která se ho samotného dotkne, až mu nějaká účetní řekne, že tato operace za opravu dálnice D8 je nereálná, tak to nepotvrdí, přestože vy jste si už vybrali dodavatele a uzavřeli smlouvu, a paní účetní řekne, já se nenechám zavřít, na tohle vám nedám podpis, abyste to mohli proplatit. To jen tak úplně na okraj.

Ale pane ministře, nemohu odolat. Vy jste teď neřekl žádný nový termín, kdy bude otevřena D8, řekněte nám to ....

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  To sem nepatří. To sem nepatří. Tak děkuji, ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak, obecnou rozpravu uzavírám. Ptám se pana ministra, pana navrhovatele, zda si přeje vyjádřit se k proběhlé rozpravě? Byl jste dotazován...

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážená paní předsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, tak já bych chtěl reagovat na pár věcí, které tady byly. Předně – sice to nepatří do toho zákona, ale příští týden jedu na místo... Tak dálnice je zprovozněna, ona není otevřena, ale jedu na místo a budu jednat s geology, jak to vidí. A už je potřeba udělat nějaké rozhodnutí, takže příští týden by mělo padnout.

Co se týče tohoto zákona, víte, ta oblast sdílené ekonomiky – teď to vezmu k poznámce pana senátora Valenty, to je věc, která je novým fenoménem a velmi těžko se na něj úplně jednoduše reaguje. Protože ona ta sdílená ekonomika sice vypadá hezky, vy si můžete všechno najít na internetu. Ale nenajdete tam např. takovou jednoduchou věc, jestli ten řidič, který vás vede, má pojištěné auto a má pojištěná sedadla. A tady stát má nějaké povinnosti vůči veřejné službě. Nebo službě, kterou poskytuje někdo, a nemůžeme nechat cestující v situaci, kdy... Když se dohodne Pepík s Frantou, že jedou spolu, tak je to jejich věc, ale jestliže to je v oblasti regulované služby, tak asi to úplně jednoduché není. To je první věc.

Co se týče těch poznámek, které tady přednášel pan senátor Doubrava, já se domnívám, že ty věci, které on říkal, by bylo možno vyřešit v té prováděcí vyhlášce a že by nebylo nutno proto tento zákon měnit, ale to je potom na zvážení. Takže já bych vás ještě jednou rád požádal o schválení toho zákona, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře, a prosím garančního zpravodaje.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Jenom krátce shrnu rozpravu. Vystoupili tři senátoři, jeden senátor, pan Jaroslav Doubrava, avizoval pozměňovací návrh, senátor Ivo Valenta podal návrh na zamítnutí. A příspěvek pana místopředsedy Kubery byl bez návrhu na usnesení. Takže je tady návrh z garančního výboru schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a návrh senátora Ivo Valenty na zamítnutí.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji a my můžeme přistoupit k hlasování. Takže vás svolám...

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 69 senátorek a senátorů, potřebné množství pro přijetí je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Návrh byl přijat při kvoru 35 – pro 44, proti byli 3.

Já ukončuji projednávání tohoto bodu, děkuji panu ministrovi i panu zpravodajovi.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 177

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 177. Ministra financí Pilného nahradí pan ministr dopravy Dan Ťok a prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážená paní předsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Tady se dostávám trošku mimo svůj obor, takže finance jsou samozřejmě záležitostí jasnou, ale nebudu možná schopen odpovědět na všechny dotazy. A pokud by bylo potřeba odpovídat na dotazy, tak bych možná navrhl, že je tady náměstek ministra financí. Kdybyste ho zmocnili k tomu, že by mohl na ně odpovídat, tak se o tom dá určitě hlasovat.

Dovolte mi, abych stručně uvedl novelu zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní. V rámci mezivládní spolupráce je na poli Organizace pro ekonomickou spolupráci a pro rozvoj OECD naplňován projekt předcházení erosi základu daně a přesouvání zisku, neboli Bace erosion and profit shifting project, označovaný zkráceně jako projekt BEPS. Cílem projektu je efektivně předcházet agresivnímu daňovému plánování a umělému daňově motivovanému přesouvání zisku. Úspěchem projektu BEPS je vytvoření nástroje, který ukládá nadnárodním skupinám podniků s konsolidovanými ročními výnosy vyššími než 750 milionů eur, povinnost sestavovat zprávy podle zemí, tzv. Country by Country reports.

V těchto zprávách nadnárodní skupiny podniků mj. vykáží své výnosy, daňové povinnosti, počty zaměstnanců v jednotlivých daňových jurisdikcích. Tyto zprávy se budou automaticky vyměňovat mezi státy, ve kterých skupina působí. Česká republika se k výměně zpráv podle zemí přihlásila v lednu 2016 podpisem Mnohostranné dohody příslušných orgánů o výměně zpráv podle zemí. Na projekt OECD navázala Evropská unie, která tuto jeho část převzala do směrnice O správní spolupráci v oblasti daní. Tato směrnice je návrhem zákona transponována. Předložený návrh zákona nejde nad rámec požadavků stanovených ve směrnici a v uvedené dohodě z ledna 2016. Navržená právní úprava posílí mechanismy výměny informací, napomůže k nezbytnému zvýšení transparentnosti v oblasti správy daní. Daňové správy potřebují komplexní a relevantní informace o skupinách nadnárodních podniků, pokud jde o jejich strukturu politiky stanovování převodních cen a jejich interní transakce.

V České republice se samotná povinnost sestavovat zprávu podle odhadů dotkne cca 4 – 11 nejvyšších mateřských entit nadnárodních skupin podniků. V Poslanecké sněmovně byly k návrhu zákona přijaty dva pozměňovací návrhy. Ministerstvo financí s oběma návrhy souhlasí a podporuje je. První pozměňovací návrh se týkal změny účinnosti návrhu zákona – ta byla původně shodná s transpoziční lhůtou, která však v důsledku délky legislativního procesu uplynula. Zákon má proto nabýt účinnosti dnem vyhlášení.

V souvislosti s tím byla druhým pozměňovacím návrhem posunuta lhůta pro podání prvního ohlášení z 30. září 2017 na 31. říjen 2017. Podání ohlášení je první povinností, kterou podle tohoto zákona budou mít společnosti patřící do nadnárodních skupin podniků působících v České republice. Posunutí účinnosti zákona na den vyhlášení tak nebude mít na společnosti působící v České republice negativní dopad.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře, prosím, zaujměte opět místo u stolku zpravodajů.

A jenom pro pořádek podotýkám, že pan ministr nemůže zmocnit svého, ani jiného náměstka z ministerstva, že bychom to museli vzít do rukou my senátoři. Jenom pro pořádek. Máme svůj jednací řád. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 177/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Štohl, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Štohl:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové.

Pan ministr prostřednictvím své zprávy, kterou přečetl, byla tak podrobná, že udělám jenom velice stručnou rekapitulaci.

Je to vládní návrh zákona, který se týká mezinárodní spolupráce při správě daní. Víceméně se tady zavádí okruh informací, které nadnárodní skupiny podniků, jejichž obrat bude větší jak 750 milionů eur, což znamená zhruba asi 20 miliard korun, budou muset nově uvádět určité informace. Jak už tu bylo v té zprávě uvedeno, je to zejména k tomu, aby nadnárodní skupiny podniků si nemohly přesouvat zisky, jak by je napadlo.

V podstatě jediný problém, který už tu taky zazněl, byl z hlediska účinnosti zákona. Původně mělo být 5. června, a to snad ani neproběhlo 1. čtení ve sněmovně, takže se tam udělal ten pozměňovací návrh, že to bude dnem vyhlášení ve sbírce. A s tím, že i to první podání informací samozřejmě bude oddáleno. Na základě toho, že je to opravdu jenom – dá se říci – transpozice evropského práva, tak vlastně nebyl problém návrh schválit. Proto vás jenom seznámím s usnesením výboru.

Po úvodním slově zástupce předkladatele doktora Tomáše Vyhnánka, náměstka ministra financí, po zpravodajské zprávě senátora Pavla Štohla a po rozpravě výbor 1. doporučuje Senátu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. 2. určuje mě, zpravodaje výboru, pro jednání na schůzi Senátu a 3. pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. Předpokládám, že se není k čemu vyjádřit, takže můžeme přistoupit k hlasování. Já si vás svolám.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 15 se ze 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu.

Děkuji panu navrhovateli i zpravodajovi. Nyní nás čeká

 

Návrh zákona o řízení a kontrole veřejných financí

Tisk č. 183

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 183. Prosím opět ministra dopravy Dana Ťoka, který opět zastoupí ministra financí Ivana Pilného, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, opět máte slovo.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Předložený návrh zákona o řízení a kontrole veřejných financí nahrazuje dosud platný zákon o finanční kontrole. Současná právní úprava kontrol hospodaření byla vytvořena v rámci přípravy České republiky na vstup do Evropské unie a je bez významnějších změn účinná 15 let. Praxe ukázala, že platný zákon je v mnohém nevyhovující. Návrh zákona se aplikuje na finanční kontrolu ve čtrnácti různých typech organizací, kterých je více než 18 tisíc, od ministerstva až po malou obec. Je to již několikátý pokus o reformu systému kontroly veřejných financí. V rámci komplikovaného připomínkového řízení se ukázalo, že prostá novelizace o finanční kontrole není možná.

výsledkem jednání s připomínkovými místy bylo dosažení široké shody na tomto textu zákona, a to po více než deseti letech pokusů o novelizaci zákona o finanční kontrole. Předložená verze je tedy konsensuální a zároveň naplňuje cíl zákona, kterým je jasně definovaná odpovědnost za hospodaření v organizacích veřejné správy. Procesy vnitřní kontroly budou podle nové úpravy výrazně jednodušší a bude umožněno jejich přizpůsobení specifikům dané organizace. Dovoluji si vás požádat o podporu tohoto vládního návrhu zákona. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím vás, zaujměte opět místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 183/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Vystrčil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máte jako senátní tisk č. 183/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Hlavatý a nyní ho prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Hlavatý:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

Já bych asi nejdřív začal s legislativním procesem jako takovým, protože ten určitě zajímavý a pro řadu z nás bude možná i taky třeba rozhodující. 1. čtení proběhlo 14. března. V garančním rozpočtovém výboru byl přijat pozměňovací návrh, jehož obsahem bylo vynětí obcí, které nevykonávají rozšířenou působnost, a dobrovolných svazků obcí, jakož i příspěvkových organizací a dále školských právnických osob zřízených obcemi, které nevykonávají rozšířenou působnost, zpracovávat výroční kontrolní zprávy a vkládat je do informačního systému Ministerstva financí.

Začal jsem legislativním procesem proto, protože vlastně celý tento materiál, celý tento zákon trval poměrně hodně dlouhou dobu. A výsledkem bylo, že došlo ke konsensu, který byl projednán se Svazem měst a obcí Asociací krajů a je pro ně přijatelný. Kdybych pokračoval dál v tom legislativním procesu, tak 3. čtení proběhlo 14. července, přičemž byl návrh zákona schválen ve znění pozměňovacího návrhu rozpočtového výboru. A z přítomných 138 poslanců – tak, jak máte v mé zpravodajské zprávě – bylo 91 proti a..., pro, pardon, já jsem se zmýlil, 91 pro a nikdo proti.

V průběhu čtení tohoto zákona a přípravy mé zpravodajské zprávy jsem konzultoval na několika místech. Setkal jsem se samozřejmě s různými názory. S názory, které odmítají tuto normu, s názory, které pramení vlastně z nevůle k jakékoli změně. A samozřejmě jsem se setkal s řadou názorů, které tento zákon podporují. Jak jsem říkal, všem názorům jsem se věnoval. A v mnoha případech, kde byly kritické poznámky, které se mi zdály relevantními, tak jsem zjistil, že byly vypořádány v průběhu legislativního procesu nebo byly zohledněny na jednání Legislativní rady vlády.

Ještě se snad vrátím k tomu, že tento zákon trval hodně dlouho a doufejme aspoň, nebo věřme tomu, že když se něco, jak se říká, nešije rychlou jehlou, takže by to mělo být v pořádku. A podle mě to bylo důkladně zpracováno. Dokonce v rámci připomínkového řízení bylo vypořádáno více jak 2500 připomínek. Právě Legislativní rada vlády se tímto materiálem zabývala skoro dva roky. A jak jsem již řekl taky skoro v úvodu, tak došlo vlastně ke konsensu mezi autory a Svazem obcí a měst a s Asociací krajů.

Co se týká garančního výboru, tak my jsme na garančním výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu to projednávali včera. A se svým usnesením doporučuje plénu schválit ve znění přijatém PS přesvědčivou většinou, sedm senátorů bylo pro a jeden se zdržel. A z těchto důvodů navrhuji plénu Senátu schválit návrh ve znění postoupeném PS. Zatím děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou další rozpravu. Předpokládám, že pan senátor Miloš Vystrčil chce vystoupit jako zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí? Máte slovo, pane kolego.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane ministře, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, dámy a pánové, náš výbor se zabýval poměrně podrobně tím návrhem zákona o řízení a kontrole veřejných financí s tím, že ho posuzoval zejm. z pohledu cíle toho zákona tak, jak si je definoval navrhovatel. Cíl zákona je uveden v důvodové zprávě. Já vám ho přečtu. Základním cílem navrhované legislativy, tím je myšlen ten zákon o řízení a kontrole veřejných financí je – teď, prosím, pozor – zjednodušení, unifikace a rozvoj současné legislativní úpravy systému řízení a kontroly veřejných financí tak, aby tento systém byl efektivní, snižoval byrokracii a umožňoval koordinaci různých systémů ověřování při ochraně vnitrostátních a zahraničních veřejných prostředků na principu jednotného auditu. Když jsme tenhle cíl navrhovatelů vzali jako základ a následně pod prizmatem tohoto cíle posuzovali zákon, tak nám bohužel nezbylo nic jiného, než většinově dát ctěnému plénu Senátu návrh na zamítnutí toho zákona. Já předpokládám, že se k tomu potom dostaneme v obecné rozpravě. Tzn. nyní si již dovolím jenom přečíst přijaté usnesené naším výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Po úvodním slově Tomáše Vyhnánka, náměstka ministra Ministerstva financí ČR, zpravodajské zprávě senátora Miloše Vystrčila a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR zamítnout projednávaný návrh zákona, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Miloše Vystrčila a pověřuje předsedu výboru, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám, pane senátore, děkuji a táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Otevírám tedy obecnou rozpravu, do které jako první se písemně hlásí pan senátor Petr Vícha. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, je to zákon, který se týká obcí a krajů. A nemohu se tedy nevyjádřit k němu, i když hlásím, že mohu být v určitém střetu zájmů jako my všichni, kteří máme zkušenosti z komunálu. Budu se snažit být velmi stručný.

Zaprvé. Nejvyšší kontrolní úřad, zdánlivě to tady s tím nesouvisí, my jsme tady projednávali zákon o tom, aby Nejvyšší kontrolní úřad měl zvýšené pravomoci, aby mohl kontrolovat i nad rámec toho, co již dnes kontroluje obce, tak jedním z důvodů, proč jsme tehdy tu změnu Ústavy tady neschválili, bylo zjednodušení systému kontrol, odstranění duplicit kontrol. Přijali jsme k tomu tady doprovodné usnesení, kterým jsme vyzvali vládu, aby provedla rozbor těchto duplicit. Musím poděkovat vládě a Ministerstvu financí. Analýza systému kontrol územních samosprávných celků je hotová, svou jednoduchostí samozřejmě odpovídá tomu tématu. Ale důležitý je manažerský závěr a shrnutí. Potvrdilo se, že existují duplicity. A velmi pěkně tam bylo popsáno i to, že jsou některé duplicity, které se nedají prostě odstranit, že když obdržíme dotace z EU, tak přijde i nějaký kontrolní orgán, jiný než ty, které tam dnes máme stanoveny. Ale že jsou tam duplicity, které se odstranit dají. Jestli si někdo myslel, že jsme přijímali to doprovodné usnesení proto, aby vznikl tento materiál a ne proto, aby závěry z toho materiálu byly zahrnuty potom do některého zákona a ten systém byl zjednodušen, tak si z nás dělá blázny. Já konstatuji, že tento zákon, který tady máme, neodstraňuje jedinou duplicitu. Už jen toto samo by muselo stačit k tomu, že nemá smysl se jím vůbec dále zabývat.

Druhou věc tady řekl kolega Vystrčil, a on určitě bude ještě vystupovat, protože na výboru se tomu zákonu věnoval velmi podrobně. Snížení administrativy. My jsme na výboru měli velmi pěkně zpracovanou prezentaci, v níž bylo napsáno srovnání stávajícího zákona s tím novým. Ten stávající, považte, řešil kontrolu v devíti paragrafech, zatímco pochvalme se, ten nový, ten to řeší v téměř 30 paragrafech. Tak je toto zjednodušení? Není. Jedním z argumentů bylo k prováděcím vyhláškám. Stávající zákon o finanční kontrole, nesrozumitelná prováděcí vyhláška, zatímco k novému zákonu budou lepší vyhlášky. V podstatě ministerstvo říká, že jeho vlastní vyhláška, která platí, je nesrozumitelná. Lepší přiznání jsem skutečně dlouho neslyšel. A aby to bylo jednodušší, tak se zcela mění všechno pojmosloví k tomu, co dneska platilo.

Další argument, obce vykonávají, kraje vykonávají zejm. v rámci přenesené působnosti spoustu činností. Nikdy jsme se ale ještě nedostali k tomu, aby nám nějakým zákonem bylo řečeno, že řidičáky musí dělat tři lidé. Občanské průkazy čtyři. Matriky dva. Toto nám ještě naštěstí, zatím, myslím si, že také k tomu dojdeme, nikdo nenařídil. Prostě musíme jenom nějakou agendu dělat a my ji děláme. To je první zákon, který nám říká, že když máme rozpočet nad 500 mil. Kč, tak musíme zřídit útvar interního auditu, musíme mít nejméně dva auditory, kteří musí mít určité vzdělání. Já úplně pominu to, že jestli si někdo myslí, že v tuto chvíli v ČR je 500 vysokoškolsky vzdělaných auditorů nahlášených na úřadu práce s dvěma lety zkušeností v této činnosti, kteří jen čekají na tento zákon a my si je pak najmeme, tak není, přátelé. A řešíme to tady každou chvíli. Zákon o státní službě, nemáme pracovníky. Pan předseda Úřadu pro hospodářskou soutěž nám byl na výboru plakat, není schopen sehnat za stávající platy pracovníky s požadovaným vzděláním. A my tady přijmeme zákon, kterým řekneme, že obce musí mít tolik a tolik auditorů. A ony je prostě neseženou.

Dámy a pánové, musím říci, že větší zklamání jsem již dlouho nezažil. Proto se samozřejmě plně ztotožňuji s návrhem našeho výboru tento návrh zamítnout.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a druhá písemná přihláška je od pana senátora Miloše Vystrčila. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, pánové, já vám na rozdíl od pana kolegy Víchy nejsem schopen slíbit, že budu stručný, ale budu se snažit být alespoň věcný. Pokud tady pan kolega Hlavatý mluvil o tom, že v rámci studia toho zákona jednal s poměrně velkým množstvím různých subjektů, kterých se ten zákon týká, já jsem tak rovněž učinil. A kromě Svazu měst a obcí, který skutečně nakonec souhlasil s podobou zákona, který máme před sebou se zdůvodněním, že to bylo předtím mnohem a mnohem horší, takže vzhledem k tomu, jak legislativní proces dneska probíhá, tak zaplaťpánbůh za to, co máme před sebou. Tak Sdružení místních samospráv s touto podobou zákona nesouhlasilo a rovněž tak například některé krajské úřady, které jsem navštívil, minimálně jeden z mého senátního obvodu. A rovněž další instituce státní správy.

Ten zákon vykazuje dvě základní vady. O té první tady už mluvil pan kolega Vícha a já to jen zopakuji. A to je, že neodstraňuje duplicity, nezjednodušuje kontroly a zvyšuje administrativní náročnost aparátu, který se následně těmi řídícími ekonomickými kontrolami a dalšími kontrolami bude muset zabývat, případně vykazovat, že byly provedeny.

Druhá věc, která v tom zákoně se objevuje, a nemyslím si, že je zásadní, ale je potřeba ji také zmínit, je, že ten zákon vykazuje faktické chyby, protože jak byl konzultován skoro dva roky, tak vlastně mezitím vznikaly další úřady a tím pádem například Úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost není zařazen v § 3, byť by tam patřil. A rovněž tak Národní rozpočtová rada chybí zase v jiném paragrafu, kam by také patřila. Tzn. jsou tam nedostatky, ale jak říkám, nepovažuji to za zásadní problémy toho zákona. To je zejm. ten bod 1. Abychom také byli trošku konkrétní, tak já se pokusím alespoň ty největší problémy nebo největší slabiny zákona vysvětlit. Bohužel ta první, která je naprosto zásadní a principiální, se nachází již v samotném začátku. A to je v § 5, kde je definován cíl řízení a kontroly veřejných financí. V tom odstavci 1 je tam napsáno, že cílem řízení a kontroly veřejných financí je zajistit, aby s veřejnými prostředky bylo nakládáno účelně, hospodárně a efektivně. Jinými slovy, pokud bychom dál už nečetli, tak bychom si mohli myslet, že v případě, že dochází ke kontrole řízení a kontrole veřejných financí, tak vlastně nás nezajímá legalita, čili jinými slovy soulad s právními předpisy, nezajímá nás přiměřenost, nezajímá nás transparentnost, nebo jak to je? Když se potom podíváte z tohoto pohledu např. na § 20 nebo na § 9, tak třeba v tom případě toho § 20 tam najdete, že v případě provádění průběžné a následné řídicí ekonomické kontroly dochází k tomu, že kontrolující subjekt kontroluje 1) soulad operace s právními předpisy a 2) soulad operace s cílem řízení a kontroly veřejných financí. Jinými slovy, ten § 20 implicitně dokazuje, že skutečně se navrhovatel zákona domnívá, což mi připadá naprosto absurdní, že cílem řízení a kontroly veřejných financí není zajistit, aby to bylo v souladu s právními předpisy, což je, řekl bych, výklad, který je pro mě jako představitele samosprávy nepřijatelný, protože samozřejmě soulad s právními předpisy je tím základním, co musí každý z nás v případě zacházení s veřejnými financemi dodržovat. A teprve v rámci toho souladu s právními předpisy dochází potom např. ke kontrole toho, zda ve veřejné správě postupujeme účelně, hospodárně a efektivně. A toto vynechat při definici cíle řízené kontroly veřejných financí, znamená, že by teoreticky mohlo dojít k naprostému znejistění toho, zda vlastně my vůbec neporušujeme zákon, když schválíme zákon, že všechny děti musí rok před školní docházkou do školky. Protože je otázkou, jestli to je hospodárné, účelné a efektivní. Ale to by nemělo být vůbec kontrolováno, protože je to v souladu se zákonem, je to v souladu s právem sněmovny a Senátu takový zákon přijmout. A pak ta kontrola efektivnosti, hospodárnosti a účelnosti je nadbytečná. A tady to úplně chybí. Tzn. problém číslo 1, velký problém, definice cíle a kontroly veřejných financí ve smyslu toho, že tam chybí ta legalita, chybí tam přiměřenost a transparentnost, aspoň podle mého názoru.

Druhá věc, která se tam objevuje, tu přeskočím velmi rychle, protože si nemyslím, že je zásadní, je v § 8, kde je definován střet zájmů. A podle názoru dvou, řekl bych, renomovaných institucí je tomu tak, že ten střet zájmů, jak je tady definován, není definován v souladu s tím, jak zní evropské nařízení 966 z roku 2012, jinými slovy ten střet zájmů je zde velmi zúžen. A některé střety zájmů, pokud budou posuzovány podle toho § 8, nenastanou, byť by podle evropského nařízení nastaly, neboť je definováno šířeji a komplexněji. A jak říkám, tuto věc, řekl bych, na rozdíl od té první, kterou jsem popisoval, a to je ta definice cíle, řízení a kontroly veřejných financí, nepovažuji za zásadní.

Třetí věc, která, řekl bych, může být i smrtící zejm. pro malé a středně velké obce, jsem si nazval hodnotitel, ověřovatel a schvalovatel. To je § 13 a paragrafy další. Tam může dojít k absurdní situaci, kterou tady popisoval už kolega Kubera, protože v případě například výdajové operace je u malé obce, která má 500 obyvatel, jeden účetní. A moc jiných možností ten starosta, který bude tím schvalovatelem nebo schvalujícím, nemá, než že ta účetní bude potom tím ověřovatelem. A ten ověřovatel, ta účetní, která chodí na polovinu nebo na celý úvazek, musí při výdajové operaci provést následující. Ověřovatel, což je ta účetní, prosím vás, na půl úvazku, doma má malé děti, před zahájením výdajové operace ověří nezbytnost operace ke splnění úkolu správce veřejného rozpočtu nebo veřejného subjektu, soulad operace s právními předpisy, soulad operace s postupy a podmínkami stanovenými pro zadávání veřejných zakázek, soulad operace s cílem řízení a kontroly veřejných financí, soulad operace s předpokládanými možnostmi veřejného rozpočtu po dobu trvání operace, správné rozpočtové třídění – to bych řekl, že tam patří, to je správně – vyhodnocení rizik souvisejících s operací a soulad se způsobem a podmínkami u hodnotitele. Tzn. ta účetní na půl úvazku by toto měla provést dřív, než zahájí výdajovou operaci. Jinými slovy, kdyby se jí zdálo, že ta operace je riziková, tak by ji podle mého názoru neměla provést. A v tom případě ta smlouva, která je podepsaná a schválená zastupitelstvem, prostě nebude realizovaná, protože zkrátka ověřovatel neověřil.

A já teď říkám jednu věc, že v případě například krajského úřadu se počítá s tím, že pokud ten zákon schválíme, tak krajský úřad bude zřizovat několik ověřovatelů, protože to nezvládne. Jeden se bude zabývat tržními zakázkami, druhý se bude zabývat souladem s právními předpisy, třetí se bude zabývat, zda byly všechny podmínky, čtvrtý vyzkoumá rizika, vznikne zpráva. A pak to vezme ten poslední ověřovatel, ten ty zprávy všechny přečte a pak na to dá razítko, což mi připadá absurdní, ale tak to nějak vypadá a takhle to podle toho zákona bude, pokud to schválíme. A to jsem řekl výdajovou operaci. Podobně je to pro příjmové operace atd. Argument, že dnes to máme podobně v současném zákoně podle mě neobstojí, protože my ty zákony neděláme proto, aby to bylo podobně i v těch následujících zákonech. My je děláme proto, aby se to prostě změnilo, aby někdo tyto věci reálně a realisticky řešil a uvědomil si, že v ČR máme prostě přes 6000 obcí a většina těch obcí je malých a toto vůbec není možné. To jsem ještě, prosím vás, nezmínil hodnotitele, protože každá obec, která nebude chtít, aby každá výdajová operace byla hodnocena hodnotitelem, nebudu vás unavovat tím, co hodnotitel všechno dělá, bude muset přijmout vnitřní předpis, ve kterém si stanoví částku, do které nemusí hodnotitel provádět hodnocení. Jinými slovy, pokud si některá obec náhodou zapomene vydat vnitřní předpis, ve kterém bude uvádět nějakou částku, do které ten hodnotitel nemusí provést hodnocení, tak bude provádět hodnocení teoreticky muset pro všechny výdajové operace a na všechno se budu psát elaboráty, které ten ověřovatel musí prostudovat, aby potom mohl provést ověření. Takže tak to vypadá a takhle dobře je to nastaveno v tom novém zákoně, na kterém se tedy všichni shodli.

A další věc jsou potom nové orgány, o kterých jsem mluvil. Jediné plus, ruší se veřejnosprávní kontrola Ministerstva financí, což si nejsem úplně jistý, že je plus v případě ostatních ministerstev. Co se ale v § 21 zavádí, je vrchní audit. Vrchní audit je orgán, který bude spadat pod Ministerstvo financí a úkolem vrchního auditu bude zkoumat nastavení procesů řízení a kontrol na jednotlivých ministerstvech. Místo toho, aby Ministerstvo financí, které je správcem státního rozpočtu, kontrolovalo, zda jsou peníze vynakládány dle příslušného účelu, který byl schválen v zákoně o státním rozpočet, tak bude mít Ministerstvo financí k dispozici orgán, který se nazývá vrchní audit, a ten bude panu ministrovi dopravy kontrolovat, zda si správně nastavil řídicí a kontrolní systém na svém ministerstvu.

Zda tam má dostatek odborů, zda tam má dostatek náměstků a zda si správně věci předávají z jedné kanceláře do druhé. To má dělat vrchní audit, který spadá pod ministerstvo financí.

A úplně třešničkou na dortu potom je, že samozřejmě vrchní audit, který spadá pod ministerstvo financí, je jedním z auditů, který pod ministerstvo financí spadá, protože tím druhým je interní audit ministerstva financí. Jinými slovy, vrchní audit, který spadá pod ministerstvo financí, bude kromě jiného kontrolovat i fungování interního auditu, který spadá pod ministerstvo financí a následně bude panu ministrovi financí dávat zprávu, jak mu funguje jeho interní audit, protože vrchní audit také pod něj spadá. To znamená, že pokud někdo chce už zřídit vrchní audit, tak by ho proboha měl dát, jestli to je potřeba, pod premiéra nebo něco takového. Tomu bych ještě rozuměl. Ale dát vrchní audit pod ministra financí, je prostě hloupost z těch důvodů, které jsem tady vysvětlil. A opravdu nevím, kdo na to přišel a jaké důvody ho k tomu vedly, protože osobně si myslím, že to, jak je řízeno ministerstvo, je odpovědností ministra a případně premiéra, a nikoliv ministra financí. Toho by mělo zajímat, jak se nakládalo s veřejnými prostředky z hlediska veřejnosprávní kontroly, která je u ministerstev zrušena.

To je další poznámka, která se týká vrchního auditu.

A pak navážu na to, co tady říkal pan senátor Vícha – § 36, výbor interního auditu. To je opravdu, jak by moje dcery řekly, chuťovka nebo husté. Zatímco na jednotlivé interní auditory na těch nevím kolika paragrafech, jsou kladeny poměrně významné nároky z hlediska jejich zkušenosti, vzdělání atd., tak v § 36 se zřizuje vládní výbor pro interní audit, který je poradním orgánem vlády. A pak se ještě zřizují výbory pro interní audit pro jednotlivá ministerstva. A na vládní výbor pro interní audit z hlediska jeho obsazení nejsou kladeny vůbec žádné požadavky, to znamená, klidně tam může být nějaký osmnáctiletý teenager, protože požadavky se vytvoří tím, že bude přijat nějaký statut, který si potom vydává vláda. Co to asociuje z hlediska obsazování výborů pro interní audit, ponechávám na vaší fantazii. A výbory pro interní audit budou vykonávat jakýsi dohled nad interními audity. To znamená ministr dopravy bude mít svůj interní audit, který mu sděluje, jakými lidmi je to řízeno a jeho systém na ministerstvu. A potom bude mít svůj výbor pro interní audit, který mu bude sdělovat, jak mu interní audit pracuje, a pak bude mít ještě vedoucího odboru, který mu zase bude říkat něco jiného. A výbor pro interní audit on zkrátka potřebuje, protože to jinak nejde. A předpokládám, že pokud výbor pro interní audit bude něco říkat, tak by to mohl ještě posuzovat vládní výbor pro interní audit, který bude mít vláda k tomu, aby kontrolovala výbory pro interní audit, které budou kontrolovat interní audity. A takhle to bude vypadat a takhle to máme v zákoně nastaveno, s tím, že ani nevíme, kdo tam může být členem, to tam není nikde uvedeno.

To jsou výbory pro interní audit.

§ 38, za který jsem rád a nerad, a je mi to líto. A to je to, co tady bylo také zmiňováno, a to jsou obce a zpracování výroční kontrolní zprávy, jak tady říkal pan senátor Hlavatý. V § 38, odst. 2 je napsáno, že na Nejvyšší kontrolní úřad – a teď pozor – obec, která nevykonává rozšířenou působnost příspěvkovou organizaci takovou obcí řízenou, dobrovolným svazkem obcí, příspěvkovou organizací řízenou dobrovolným svazkem obcí, školskou atd., se nevztahuje povinnost zpracovat výroční kontrolní zprávu. Jinými slovy, paragrafem 38 vytváříme tady dvě skupiny obcí a dvě skupiny příspěvkových organizací. Jsou tady obce, které nevykonávají rozšířenou působnost, byť třeba mají klidně 20 tisíc obyvatel nebo 15 tisíc obyvatel, a ty nemusí zpracovávat výroční kontrolní zprávu. A jsou tady obce, které vykonávají rozšířenou působnost, jako třeba Telč, která má 5.500 obyvatel, a ta bude odevzdávat výroční kontrolní zprávu. A obec Telč samozřejmě může zřizovat příspěvkovou organizaci, nějakou malou školku, která má deset zaměstnanců, a protože je obcí s rozšířenou působností, bude odevzdávat výroční kontrolní zprávu. Ale potom může být jiná obec, která není obcí s rozšířenou působností, ale má velkou příspěvkovku, která má třeba 100 zaměstnanců a ta nemusí odevzdávat výroční kontrolní zprávu, protože takhle je to tady uděláno a takhle jsme to v zákoně rozdělili, z důvodů jednoduchých v Poslanecké sněmovně, to nedávám za vinu ministerstvu financí, rozhodla se, že aspoň některé obce této byrokracie zbaví, což je, řekl bych chvályhodný počin a řekl bych i nějaký takový, který se dá pochopit. Ale není možné vytvářet dva druhy obcí, dva druhy příspěvkových organizací, dva druhy školských právnických osob. To přece takto nejde, takto zákony nemohou fungovat. A to se v § 38 děje.

Už budu končit, nebojte se.

Pak tady mám – byrokracie. Pokud se ptáte, jak některé věci budou vypadat, co se musí odevzdávat, kontrolní záznamy, výroční zprávy, souhrny atd., to všechno je vždycky napsáno standardně, že bude definováno vyhláškou. Vyhlášky ještě nemáme, ale vyhlášky se tam zmiňují, zachytil jsem jich tam čtyři nebo pět.

A teď poslední věc. Nevím, jestli pan ministr zákon četl, spíš bych byl rád, kdyby řekl, že ne, protože jinak bych nemohl věřit tomu, že to je možné, že nám to sem předkládá. Když jsme se ptali pana náměstka ministra, tak nám řekl: Víme, že to pro obce nebude jednoduché, a začali jsme je už školit. Oni nemají schválený zákon a už se obce školí, a existuje brožura, já jsem ji zapomněl, to mě strašně mrzí. Nemáte někdo tuto brožuru? Je to brožura, která říká obcím, co mají dělat a jak mají některá jmenování a pověření dělat, až zákon bude přijat. Tak se ptám: To je hospodárné, efektivní a účelné, že ministerstvo financí, vzor toho, jak se má zacházet s veřejnými prostředky, v době, kdy nemá schválený zákon, školí lidi. A děkuji, teď jsem dostal tuto vzorovou směrnici. A školí lidi a neví, jestli zákon bude schválen. A je to tedy hospodárné nebo jak to je? Neměl by tam interní audit nějak zasáhnout? Já tomu fakt nerozumím.

A poslední věc. Říkali jsme, dobře, je to potřeba, jsou tam i dobré věci, něco se ruší. Pojďme se tedy pobavit o tom, a říkal to pan senátor Nytra, a možná o tom bude dneska ještě mluvit – pojďme posunout účinnost zákona od 1.1.2019, protože účinnost je od 1.1.2018. Je to nutné, protože jestliže tento zákon bude přijat, musejí se udělat nějaké analýzy současného systému kontroly a řízení. Musíme na krajských úrovních a na ministerstvech si říct, jak to teď nově uspořádají systém šesti očí je nahrazen systémem čtyř očí, to znamená, že všechno to musíme zanalyzovat, dát dohromady. A není možné, aby to začalo fungovat od 1 ledna 2018, jak je tam účinnost nastavena. Pojďme říct, že to dáme od 1. ledna 2019 a třeba se pak můžeme o těchto věcech bavit. Já tomu nevěřím, nenavrhuji to, jen to tady vysvětluji. Ale říkám to jenom proto, že dle mého názoru už je pro mě naprosto nepochopitelné, ani na tento kompromis, pro který já nejsem, to zdůrazňuji, nejsem, není ochotno ministerstvo financí přistoupit, není ochotno ani uznat, že takto obsažný zákon stejně měnící celou strukturu způsobu řízení a kontroly financí, není možné uvést do provozu za tři měsíce. To prostě nejde, říjen, listopad, prosinec nestačí. To je úplně absurdní situace. To znamená, že jediné, co se může stát, že z hlediska řízení a kontroly veřejných financí uvrhneme samosprávy a další instituce do úplného chaosu. A to je výsledek zkoumání výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí tohoto zákona. Proto jsme hlasovali na zasedání pro zamítnutí tohoto zákona, a vás velmi prosím, abyste postupovali stejně, jak náš výbor. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, děkuji vám, byl jste dokonale přesný. Chtěla jsem ve 13.00 hodin vyhlásit polední přestávku.

Dámy a pánové, přerušuji projednávání tohoto bodu, přerušuji naši schůzi a sejdeme se ve 14.00 hodin. Děkuji, dobrou chuť.

(Jednání přerušeno v 12.59 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.00 hodin.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych zahájil odpolední jednání. A předtím, než budeme pokračovat v obecné rozpravě o zákonu o řízení a kontrole veřejných financí, se přihlásil předseda Senátu pan senátor Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Jak jste zajisté zaznamenali, došlo k malému nedorozumění na konci jednání před polední přestávkou. Proto bych si dovolil navrhnout změnu pořadu naší 9. schůze, a to následujícím způsobem:

Za prvé bychom nyní doprojednali senátní tisk č. 183, který zde předkládá v zastoupení pana ministra Pilného pan ministr Ťok. Dále bychom ještě doprojednali senátní tisk č. 184, který také bude předkládat a obhajovat pan ministr Ťok. A poté bychom pokračovali body, jak jsme je měli zařazeny na odpolední jednání, to znamená body pana ministra Pelikána.

A druhá část návrhu je, že bychom bod č. 27, který měl být posledním bodem před polední přestávkou – Volba člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů – zařadili jako poslední bod dnešního jednání.

Tolik můj procedurální návrh.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji za přednesení tohoto návrhu. A protože se jedná o procedurální návrh, budeme o něm hlasovat hned bez rozpravy. Byl zde požadavek, abych vás odhlásil, protože zde ještě všichni nejsou. Všechny vás tedy odhlašuji, a prosím, abyste se opět přihlásili svými kartičkami, než budeme hlasovat. A mezitím vás svolám k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu změny pořadu tak, jak jej přednesl předseda Senátu pan senátor Milan Štěch.

O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování pořadové č. 16 o změně pořadu schůze. Registrováno 46, kvorum 24, pro návrh 43, proti nikdo. Tento návrh byl schválen a budeme se pak následně řídit tímto změněným pořadem.

Pokračujeme v obecné rozpravě k návrhu zákona o řízení a kontrole veřejných financí. Pokud si pamatuji, byl přihlášen s právem přednosti pan senátor Jan Horník. Má slovo, prosím.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Mám tu smůlu, že nemohu navázat na Miloše Vystrčila, protože když jsem chtěl vystoupit, chtěl jsem říct: Kolegyně a kolegové, to je masakr. On to fakt masakr je, legislativní šílený. Moje účetní se mně ptá: Starosto, co to tam v tom Parlamentu schvalujete? Všichni nadáváme na to, jak jsme přebyrokratizovaní, všechny vlády slibují, že s tím něco udělají. A neděje se vůbec nic. Naopak to předáváme ve všech možných oblastech.

Mrzí mě, že tady není pan ministr Pilný, a že ho zastupuje pan ministr Ťok, který se k tomu dostal úplně omylem, i když panu ministrovi Pilnému už to může úplně jedno, protože on se rozhodl, jak se dostal z podnikatelského prostředí do politického marasmu, z toho vystoupit a udělal pro sebe asi jediné rozumné řešení. Ale mrzí mě, že tu není, protože jeho náměstek obhajoval na našem výboru takové věci, z čehož bylo naprosto jasné, že tento člověk nepochází z praxe, že ji nezná. Já jsem panu náměstkovi dokonce navrhl, aby na půl roku zavítal k nám na naši radnici, sedl si s paní účetní a tam by teprve poznal, co je život v reálu a jak dopadají naše usnesení a pak samozřejmě i výmysly třeba ministerstva financí nejenom na podnikatelský sektor, ale třeba i na samosprávní.

Vypadá to tak, že tady dostaneme vzorovou směrnici, v ní najdete 11 příloh, kterými bychom se měli řídit, a jak už zde bylo řečeno, nějakých 1200 osob, úředníků už je proškolených. Přitom vůbec nevíme, jestli to dnes schválíme. Ptám se, kdo nese zodpovědnost za to, že veřejnými prostředky případně takhle plýtvá, kdybychom to dnes neschválili. To jde úplně proti duchu toho, co tady zrovna projednáváme.

Pan náměstek nám to nebyl schopen vysvětlit, a myslím si, že ani na toto vysvětlení v podstatě nemá.

Média přinesla informaci, že tento stát potřebuje dalších 60 tisíc úředníků. Mám dojem, že během této vlády přišly další tisíce úředníků, byť vláda slibovala, jak jejich počet sníží. Čeká nás tedy dalších 60 tisíc úředníků. A to je ten dotaz, kdo vlastně bude pak jednou normálně pracovat. Asi nikdo, úředníci budou živit sami sebe, budou sami sobě vymýšlet předpisy, dávat to svým ministrům a ti nám to budou nosit nejdříve do Poslanecké sněmovny a pak to přijde k nám, protože Poslanecká sněmovna s tím samozřejmě pěkně zatočí a udělá tolik pozměňováků, jako třeba u stavebního zákona.

Víte, dle člověka, který dělá v samosprávě 27 let, ministerstvo financí z mého pohledu je tou největší hydrou v tomto státě. Tato hydra se chová tak, že nám sem posílá tyto nesmysly, které nás budou čím dále tím víc zatěžovat. Všichni, když se tady sejdeme a půjdeme na pivo nebo na víno, tak si budeme stěžovat bez ohledu na to, z jaké strany politického spektra jsme: Tohle je špatně, tohle je špatně. Ale, prosím vás, to špatně děláme my, my tady k tomu zvedáme ruku. A přestože třeba dva členové ústavně-právního výboru nabádají a říkají k návrhu zákona, že je tam v podstatě protiústavnost, ono to tady nikoho nezajímá, my to přece převálcujeme. A tenhle zákon válcuje úplně stejně. My ho nepotřebujeme, garantuji vám, že ho nepotřebujeme, a to i kdyby zatím stála Rekonstrukce státu a chtěla to na vás jako na jednotlivcích čím dál tím víc. Prosím vás, tohle nepřinese žádné dobro. Tento zákon nám nepomůže vůbec s protikorupčními opatřeními.

Mám další vzkaz pro ctěný Parlament a samozřejmě i pro tento Senát: Víte, my starostové nekrademe, my tady nejsme kvůli tomu, abychom kradli, aby se tohle na nás vymýšlelo a kontroly hlídaly kontroly. My jsme tady proto, abychom sloužili lidem.

A když se podíváte do historie od 90. let, tak těch případů, kdy byla zneužita pravomoc samosprávných orgánů, nebo samosprávných činitelů, je minimální na počet obcí, které máme v této republice. O těch se nemluví. Ono se skutečně mluví pouze o tom, kdy někdo nějaký udělat průšvih. Možná to budou desítky obcí během těch let, ale podívejte se na to, kdo byl odsouzen, jak byl odsouzen a jak byl nakonec ve finále třeba i ospravedlněn.

Takže mi tady ? priori nejsme proto, abychom kradli. My chceme sloužit a chceme dělat tomuto státu, našim občanům v obcích dobrou službu. To pouze stát, ona finanční hydra na Ministerstvu financí, se snaží nás srážet do kolen a přidává nám další a další povinnosti. To je nezvládnutelné. A já tady zvu pana ministra Ťoka, protože to předkládá on, ministr financí už asi nebude, pan ministr Ťok asi zřejmě bude v Karlovarském kraji úspěšný, takže já ho zvu na naši radnici. A nemusí to být půl roku. Bude stačit jeden týden, aby s námi strávil v terénu a aby přesvědčil své budoucí případné kolegy na vládě, aby se nad těmito věcmi trošku zamysleli.

Takže nebyly to konkrétní věci tohle, byly všeobecné a mířily do celé oblasti zákonů. Ale tento nesmysl, prosím vás, zamysleme se nad tím. A na tom se my starostové, nebo bývalí starostové, kteří tu jsme, většinou dohodneme. A neříkejme, že to musíme schválit. A že to musíme schválit v tom znění, v kterém jsme to dostali, protože jinak už to neprojde parlamentem. Jsem tady už několikáté období a už to bylo poněkolikáté – nenechme se tímhle zatlačit do kouta. Bohužel i dnešní některá rozhodnutí jdou proti tomuto smyslu. A já mám dojem, že občané od nás očekávají méně byrokracie a více konání pro ně, a nikoli takovéto hydry. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak další v pořadí do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy a vážení pánové, kolegyně, kolegové.

Od minulého týdne po projednávání na výboru přemýšlím, proč zrovna já nejsem až tak zapřísáhlý nepřítel tohoto návrhu zákona. Možná je to tím, že s finanční kontrolou jsem byl sžitý 16 let v rámci organizační složky státu. A z vystoupení některých mých předřečníků mám pocit nebo jisté pochybnosti, jak u nich tři sta dvacítka stávající naplněná je, protože některé změny – já nechci tenhle zákon obhajovat. Určitě není dobrý, je otázka, jestli být dobrý může, protože se snaží postihnout ministerstvo, kraj, obec, malou obec, příspěvkovou organizaci, velké organizační složky státu atd.

Určitě tam jsou chyby, ale podle mě – aspoň tak, jak já jsem si to prostudoval a prokonzultoval, tam jsou i plusy. Jeden za všechny – nebudou potřeba u kontroly veřejných financí tři podpisy, ale dva podpisy. Což si myslím, že zrovna pro malé obce je to veliké zjednodušení, tak, jak o tom mluvili předřečníci, že sehnat toho třetího na podpis je někdy problém, když je tam jenom starosta.

Každopádně ten zákon má chyby, to se shoduji se svými předřečníky. Ale hlavně, o čem chci mluvit, to je to, o čem už tady mluvil kolega Vystrčil, to je účinnost od 1. 1. 2018. Protože pokud ten zákon nezamítneme a měl by začít platit, tak je to v podstatě nerealistický termín. Zkusím uvést jenom stručně tři čtyři důvody. Zaprvé, aplikace toho zákona od 1. ledna příštího roku zakládá některé finanční výdaje už v letošním roce, se kterými počítáno nebylo. Zadruhé, ta úprava nebo aplikace toho zákona znamená nutné úpravy softwaru. To se prostě nedá stihnout. Nedá se to zadat, nedá se to vysoutěžit, přichází s tím peníze atd.

Bylo tady řečeno, že se to týká řádově 18 000 organizací. V těch organizacích se musí udělat analýza, jak to je dneska, jak to chtějí nastavit do budoucna, přijmout lidi, přesunout lidi, propustit lidi, ve spoustě věcí v režimu zákona o státní službě, to se prostě nedá zrealizovat. A ty všechny důvody mě vedou k tomu, že, jak říkám, pokud se dostaneme do podrobné rozpravy, já podám jeden jediný pozměňovací návrh, všichni ho máte před sebou. To zdůvodnění je pochopitelně podstatně širší, ale posunout účinnost o jeden rok, to znamená na leden 2019. Což mimochodem, kromě té podstatnější přípravy, nebo vůbec přípravy, protože za ty čtyři měsíce se to připravit nedá, dát, možná jsem naivní, ale i prostor Ministerstvu financí, aby ten zákon v těch nejvíce chybových pasážích stihlo opravit.

Jinak chci upozornit na závěr, že když zamítneme tenhle zákon, tak platí stávající tři sta dvacítka a ta je horší. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane senátore. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Václav Láska. Prosím, pane kolego.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem v komunální politice nikdy nebyl, nikdy jsem tam nepůsobil, na ten zákon se dívám optikou právníka. Možná i optikou a životní zkušeností vyšetřovatele hospodářské kriminality, přesto se musím ztotožnit s tím, co tu řekli zástupci starostů nebo zástupci samospráv.

Možná byste ode mě očekávali, že budu tedy podporovat to, když stát bude chtít zdůrazňovat tu svoji roli, kontrolní roli, když bude chtít kontrolovat veřejné finance. To já hájit budu, ale ne způsobem, kterým to tady máme předložené. Ten zákon je špatný. Je opravdu hodně špatný. Já jsem měl vytaženo deset bodů, deset konkrétních bodů, které jsou na tom zákoně špatně. Většina z nich už tady byla fundovaně odvykládána, já se s nimi ztotožňuji, takže je nebudu opakovat. A ponechal jsem si jenom tři, které jsou takovým způsobem pro mě signifikantní, jak se zákony dělat nemají.

Prvním bodem je používání nového pojmosloví v zákonech. Prostě nerespektování toho, že právní řád a zákony do sebe musí vzájemně zapadat, musí spolu spolupracovat. A psát si zákon tím, že se nedívám doleva, doprava a začnu si vymýšlet své vlastní pojmosloví, tak se zákony dělat nedají. Ono to způsobuje jednak problémy ve výkladu toho zákona, ale třeba i praktické problémy v tom, že se musí měnit všechny formuláře a dotazníky, když místo jednoho pojmu, který se léta používal, zavedete pojem nějaký jiný. To prostě vůbec nemá logiku.

Druhá věc, která je pro mě velmi signifikantní, je tady už zmíněná definice střetu zájmů. My tu máme zákon, který platí, který má být nahrazen tímto zákonem, kde je definice střetu zájmů velmi dobře zanesená, naprosto koresponduje s tím, jak v evropském právu a v zemích Evropské unie je tato definice dána. Teď máme před sebou návrh zákona, který ten dosud platný zákon má vylepšit. A v rámci toho vylepšení přicházíme s definicí střetu zájmů, která je v rozporu s tím, jak to má být definováno podle evropského vzoru. A to vás možná ještě úplně nezarazí, že je to v rozporu, často se dostáváme do rozporu s tím, co nám předepisuje Evropská unie, ale ona hlavně definici střetu zájmů zužuje. A zužuje ji výrazným způsobem. To, co by se považovalo za střet zájmů podle současného zákona, podle toho nového zákona střetem zájmů nebude. A asi všichni víte, kdo v této zemí má největší konflikt a největší problém střetu zájmů za poslední léta.

A třetí bod, který mi vyplývá z toho zákona v kontextu hned několika věcí, které tu byly jmenovány, na mě ten zákon skutečně působí tak, že on z Ministerstva financí vlastně dělá takového malého premiéra. Že si Ministerstvo financí uzurpuje kontrolní a dohledové věci nad ostatními ministerstvy, které mu ale nepatří, které už se vymykají z kontroly financí, které jdou daleko více a šířeji. Prostě z ministra financí tento zákon dělá malého premiéra.

Ostatní body, které jsem měl k tomu vyjmenované, opakovat nebudu. Byly tady řešeny hned z několika stran. Já se s nimi naprosto ztotožňuji a velmi si přeji, aby tento zákon Senátem neprošel.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, dalším v pořadí s právem přednostního vystoupení je pan místopředseda Jaroslav Kubera.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážený předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Ono mnohé bylo řečeno, ale nejvíc mě na tom mrzí, že si to tady tak všechno hezky řekneme a pak to třeba projde marnou lhůtou. Hezky si to tady dopodrobna všichni budou proti tomu brojit, a nakonec přes všechny tyto výhrady to projde. Já jenom řeknu takové drobnosti. Namísto, abychom říkali „auditní výbor“, tak říkáme „výbor pro interní audit“. V jiném zákoně, který bude za chvíli, je „veterinární správa“, „veterinární správy“ – to je blbost, co? A my to tam klidně takhle necháme, a pak se divíme, že ten zákon nabývá a nabývá a nabývá. Ale ono je tam mnohem vícero roz..., ne tak důležitých rozporů.

Na příklad „schvalující osobou u obce“, u statutárního orgánu města „primátor“, ale u „hlavního města Prahy a kraje ředitel krajského úřadu“. To je nesmysl, co?

Tady jsou třeba vyjmenovány kompetence schvalujících orgánů – a možná jste si toho ani nevšimli, ale tady je napsáno, že podle zákona o obcích rada obce jmenuje a odvolává vedoucí odborů obecního úřadu. Omyl, dámy a pánové. Omyl, protože v jiném zákoně, v zákoně o úřednících je, že vedoucí odborů odvolává a jmenuje tajemník. Takže my to musíme dělat tak, abychom naplnili, takže oba jmenujeme. Nedejbože, kdyby jeden se „cuknul“. Zatím to bylo vždycky ve shodě, tajemník měl stejný názor jako rada, kdyby se jeden z nich cuknul, tak máme problém. A takto se to prolíná těmi patlanicemi, které se šijí horkou jehlou.

Já, díkybohu, znám trošku historii tohoto zákona. Já nevím, jak se ta dáma jmenuje. My jsme měli školení jako primátoři, kdesi v nějakém středisku Ministerstva vnitra, kde o tom byla řeč, a to jsou lidé zaujatí svým oborem. Ta dáma žije audity a tím, ale asi možná v životě nebyla na radnici. Ona netuší – a my často taky netušíme – to, co tady tak lehce odmávneme, co znamená „tam dole“? Protože to si musíte všechno vynásobit šestnácti. Přijde tam z Ministerstva dopravy, přijde tam od paní ministryně práce a sociálních věcí, které neprošlo sociální bydlení, tak to obešla v jednom sociálním zákoně, který jste tu odsouhlasili, a v podstatě ho zavedla. Neskutečná administrativa. Úřad práce vám pošle člověka, vy mu máte zajistit byt. Vy mu ho nemusíte ale zajistit, ale musíte sepsat formulář a oznámit úřadu práce, že nemáte... To musí ale někdo dělat.

Až budeme scházet všechny ty odborníky jenom na přestupky, které jsme tady taky tak slavnostně schválili a výsledek je, že policie ani neví, jestli může vybrat pokutu v hotovosti na ulici, nebo jestli musí všechno dávat na správní řízení? Takhle se zašmodrcháme, za chvíli tady budeme vyškrtávat ze zákona to, že obec musí zveřejnit na úřední desce rozpočtové opatření. Od začátku bylo jasné nám všem zezdola, že je to nesmysl. Ne však těm, kteří to navrhli. Takže my jsme tady takoví opraváři. My pořád opravujeme. Co dneska schválíme, za týden někdo přijde, že v tom spěchu tam byla chyba a máme tady opět novelku. Máme tady novely novel, velmi často jedou ve sněmovně ty novely souběžně, takže se ani neví. Vznikly nám nové úřady, jak tady říkal pan senátor Vystrčil, s těmi jsme ale jaksi nepočítali. Možná, že tady teď ještě nějaké dva schválíme. Ale ony už v tom zákoně nebudou, tak se bude muset udělat novelka. A tak to pokračuje pořád.

A my se potom divíme, že ve společnosti je neúcta k zákonům, že se zákony obcházejí. A co asi ti lidé mají dělat? Přece pro běžného člověka, když už se ani právníci neorientují, vypněte na 14 dní všechny ty elektronické soubory sbírky zákonů. Vypněte je a nechte lidi pracovat podle papírové sbírky. A uvidíte, co se stane. Život se zastaví. Ve chvíli, až bude ten velký blackout a spadne ta síť, tak si vůbec nebudeme vědět rady, co máme dělat. Protože jedině díky tomu, že to někdo opravuje a dává tam současný stav... Teď si ale vezměte, že někdo se podívá... Nám se třeba stává, že schválíme vyhlášku, a ty úřednice tam použijí zákon, který už neplatí. Protože si nevšimly, že už byl mezitím dvakrát novelizován. Samozřejmě pak taková vyhláška je neplatná. Teď se nám to stalo s vyhláškou o odpadech, že jsme ji museli rušit a schvalovat znovu.

Takže je ten důvod. A já bych moc prosil, když už tak dlouho se tím zabýváme, tak to proboha jednou udělejme. Já jsem strašně rád, že tady zastupuje pana ministra ministr dopravy, protože ten musí tady šedivět z toho, když to slyší. A on třeba ani ještě netušil, co ho i v jeho úřadě čeká. Samozřejmě, kdyby tady seděl ministr financí, tak ten bude do krve obhajovat to, že to jeho dítě tak bude říkat: „Schvalte to, to je výborný, udělejte to tak.“ A teprve když pan ministr vyslechne, co ho čeká, jak mu ta účetní zastaví to už konečné otevření té dálnice, protože řekne, že tam to vrtání bylo nadbytečné a stálo moc, tak se snad zase neprojedem, no.

Takže já jenom prosím, zachovejme si, když už tak dlouho se tím tady zabýváme, tak to nenechme projít, jak to často bývá, marnou lhůtou a je vystaráno.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dalším v pořadí je přihlášen pan senátor Patrik Kunčar.

Senátor Patrik Kunčar:  Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové.

Já bych rád souhlasil na tomto místě s většinou mých předřečníků, protože tento návrh zákona opravdu neskutečným způsobem komplikuje život samospráv a mnoha organizací. Tak, jak tady zaznělo, úplně zbytečně se kompletně mění stávající terminologie, že např. stávající zažitý pojem „příkazce operace“, „správce rozpočtu“ atd. se nahrazují novými termíny jako „schvalující orgán“, „schvalující osoba“, „pověřená schvalující osoba“, „hodnotitel“, „ověřovatel“, „schvalovatel“. Tato změna bude opět vyžadovat změnu příslušných formulářů, softwarů. To všechno něco stojí a bude to samozřejmě výrazná finanční zátěž zejména pro malé obce.

Tak, jak už tady zaznělo, bude obrovský problém sehnat na trhu práce dostatečný počet auditorů s příslušnou praxí. Předepsaný postup kontrol je neskutečně složitý a obrovským způsobem narůstá administrativa, složitost a pochopitelně i osobní odpovědnost konkrétních pracovníků. Organizační uspořádání, nastavení řízení kontroly veřejných financí územních samosprávných celků je sice popsáno v přílohách návrhu zákona a jsou doložena schémata řízení kontroly, ale kontrolní postupy nejsou podrobně popsány. Jsou nejasně vymezeny některé pojmy, je pochopitelně nutné nastavit závazná pravidla kontrol, ale měla by být smysluplná. Protože nejasné vymezení vyvolává jen obavy z nesmyslných komplikací u běžně využívaných postupů.

Nejenom že nedojde k odstranění duplicit, tak, jak už tady také zaznělo, ale zavádí se nová funkce takzvaného vrchního auditu Ministerstva financí. Takže v praxi to znamená, že na Ministerstvu financí vznikne nový odbor, který bude auditovat ostatní ministerstva a jím podřízené organizace. Důvodová zpráva argumentuje tím, že v současné době Ministerstvo financí vykonává u ostatních ministerstev a jím podřízených organizací veřejnosprávní kontrolu, která bude zrušena a nově nahrazena vrchním auditem.

Co se týká navrhované účinnosti, také bych se přimlouval, pokud už se bude přijímat nějaký pozměňovací návrh, aby došlo minimálně k posunu účinnosti a bylo možné s tím něco udělat. Protože termín 1. 1. 2018 je naprosto nesmyslný a nereálný. Už teď jsou naši úředníci zahlceni a není možné v takto krátkém čase realizovat tolik náročných a nákladných opatření.

Jak už jsem zmiňoval, samozřejmě to všechno něco bude stát. My to možná nějakým způsobem zvládneme na městech a obcích, ale rád bych připomněl, že prioritně máme využívat finanční prostředky pro rozvoj území města a obce. Ne je investovat do další nabubřelé administrativy. Takto to dopadne, že opět zaplatíme úředníky, zaplatíme si externisty a na rozvoj obcí a měst zůstane méně peněz. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já vám také děkuji, pane senátore. Další v pořadí je přihlášena paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající, kolegyně, kolegové, pane ministře. Já předesílám, že to není můj obor, že jsem lékařka. Ale zeptala jsem se těch, kteří tomu rozumí, jaký je jejich názor.

Jednak mě upozornili na to, že předkladatel deklaroval, že zákonem se bude transponovat evropská směrnice o rozpočtových rámcích, ale tato směrnice požaduje nezávislý audit NKÚ, ten nemáme a zákon ho tím pádem také neřeší. Pak názor těch lidí, kteří se v tom vyznají, že návrh zákona o řízení a kontrole veřejných financí za hlavní otázku považujeme porovnání předpokládaných nákladů a přínosů navrhované právní úpravy. A to jak pro veřejnou správu jako pro celek, tak pro jednotlivé orgány veřejné správy. Předpokládané náklady, zdroj – zpráva RIA, asi 155 mil. Kč. Prokazatelná kladná přidaná hodnota pro nastavení systému ve veřejné správě je nulová. Jedná se pouze o nahrazení stávající právní úpravy obsažené v zákoně o finanční kontrole. V průběhu připomínkových řízení se navrhovaná úprava v klíčových bodech přiblížila stávající právní úpravě. Zavádí však nové pojmy, nová označení funkcí a další administrativní nároky.

Dále celý legislativní proces a změny návrhů zákonů probíhaly nestandardním způsobem. Nové návrhy byly pokaždé v jiném znění. Někdy i v zásadně odlišném bez koncepce, nepodložené žádnou objektivní analýzou současného stavu.

Z dalších bodů ještě vyberu. Navrhovaná změna je složitější než dosavadní postupy a znamenala by dopady do celého přenastavení pravomocí a odpovědností za finanční procesy oproti stávajícímu stavu ve všech orgánech veřejné správy. Jejich novou formalizaci, zvýšenou administrativu, změnu v software a další finanční nároky na zavedení změny. Tyto změny by se týkaly celého chodu úřadu při administraci schvalování, dokladování finančních, majetkových operací. Přidaná hodnota, přínosy a efektivita se v odhadech přesné analýzy, ty nejsou k dispozici, ale můžu říci, že se blíží velmi strmě k nule. Proto se přikláním k tomu, návrh zákona zamítnout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. Další v pořadí je přihlášen pan senátor Jaroslav Větrovský. Prosím, pane kolego.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já se přikláním jednoznačně k tomu, co tady říkali předřečníci, kolegové, starostové. Ale snad jenom několik zásadních sdělení v krátkosti. Obce jsou nejlépe hospodařící složky ve státě, to zaprvé. To je asi to zásadní sdělení, které tady ještě nezaznělo. Za další. Hodnota toho zákona měla být v odstranění duplicit a multiplicit v kontrolách. Nedochází k tomu. Jsme kontrolováni mnohonásobně jednotlivými kontrolními orgány. Domnívám se, že obce vůbec nepotřebují žádnou zákonnou normu, která jim bude říkat, jak mají provádět svůj interní audit. Já se domnívám, že každý osvícený starosta, každý osvícený představitel obce, města dávno takový systém zavedený má a nepotřebuje to nařizovat od státu zákonem. A za další mně celý ten zákon tak, jak ho tady velice podrobně okomentoval Petr Vícha a Miloš Vystrčil, připomíná po jejich vystoupení perpetuum mobile. A co se týče tady toho rozporu, zda posunou účinnost nebo zamítnout. Já tvrdím, že ten zákon je potřeba jednoznačně zamítnout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já také děkuji. Další do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Jaromír Strnad. Ne? Není? Takže zatím posledním je přihlášen pan senátor Jiří Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, pane předsedající, dámy a pánové, od roku 90 jsem v komunální politice. Občas jsem se chytal za hlavu, co nám to z Prahy chodí. Teď, když jsem tady a vidím, co nám sem chodí do Senátu z PS, z ministerstev, kde by měli být lidé schopní, kde by měli, ne měli, oni musí vědět, že když udělají nějaký zákon, tak kde se to promítne, jak se to promítne a tyto věci tak, aby to sloužilo občanům, aby ten zákon byl jednoznačný a dal se jednoznačně vykládat. Prozatím bych konstatoval slova kolegy Horníka, ale ta jsou jaksi nepublikovatelná tady na této půdě, ale 100% s nimi souhlasím. Je to prostě fakt, je to tristní, je to tragédie, že z PS a z ministerstev sem chodí tyto věci. Minule jsem tu měl exces s paní ministryní Šlechtovou. Toto je něco podobného. Prostě my tady řešíme věci a víme, že to sem přišlo špatně. A já se ptám, jak je možné, když ministr, a je to jedno, jestli je to ministr pro místní rozvoj nebo ministr financí, předkládá zákon, tak pokud já vím, a to mě bývalí ústavní právníci mohou opravit, jestli to teď nebudu citovat správně, ministr má přednést zákon a má tu PS a potažmo nás přesvědčit, že ten zákon je správný a že je potřebný. Je to tak, paní senátorko? Nepletu se, že ne? Já říkám, že tento zákon je zmetek, je nepotřebný a nepotřebujeme ho schválit. Ale souhlasím s tím, co tu řekl kolega Kubera, dejme si pozor na marnou lhůtu, aby nám to neuteklo. Takže by bylo dobré před hlasováním udělat přestávku a tento zákon zamést ze stolu, protože zamezíme šikaně obcí, zkomplikujeme to. Já neříkám, že je zapotřebí změnit zákon o finanční kontrole, na tom se shodneme všichni, ale mělo by to jít postupně. Kdo je oprávněn, kolikrát apod., protože já jsem před třemi čtyřmi lety zažil kontrolu, kdy jedna odešla, přišla druhá, která byla z jiného, když to řeknu, auditní orgán "cíle 3", Ministerstvo pro místní rozvoj, pan Ministerstvo financí. Kontrolovaly jednu a tu samou věc. Když říkám: "Tady mám výsledek," "to mě nezajímá." Buď máme něco špatně, což já jsem přesvědčen při tom, co sem chodí, asi je, protože jestliže já mám odkontrolováno a jestli je to auditní orgán z Ministerstva financí, tak ostatní by ho měli respektovat a říci: "Ano, je to v pořádku." Jestliže řeknou: "To nás nezajímá," tak tady běhá spousta kontrolorů. Ono je možné, že ty kontrolory máme. Ale běhají jinde a dělají duplicitní práci a prostě pracují proto, že mohou pracovat. Takže mě nikdo nepřesvědčil, že tento zákon je zapotřebí, že ho potřebujeme. A budu hlasovat proti, ale pozor na marnou lhůtu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Jenom připomínám, že oslovujeme své kolegy prostřednictvím předsedajícího, což se takto nestalo, ale toleruji to. Takže další v pořadí zatím poslední je přihlášen pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Horník:  Ještě jednou bez pozdravu a velmi krátce. Tady kolega Vosecký mě navedl na myšlenku, jestli si někdo z vás dovede představit, co to obnáší, když vám přijde auditní orgán a když jsou ti lidé doslova mnohdy i perzekvováni, že ti lidé nespí, že se to stává před Vánoci. Nemá nikdo představu. Ten pan náměstek ministra, kterému jsem to říkal, ten o tom neví vůbec nic. Ten tam někoho pošle, takhle ho tam frkne a on neví, že celá ta radnice je v pozoru a že všichni s tím mají obrovský psychický problém. To si nikdo nedovede představit. Já bych nepřál, aby v této situaci byli, protože já těch auditních orgánů dostávám jeden za druhým, jen loni jsem měl dva auditní orgány Ministerstva financí, to je ten nejvyšší tedy. Ale co nám nebylo odpovězeno na našem výboru, a to je dotaz na pana ministra, on to asi nebude vědět, ale já bych byl rád, kdyby jeho prostřednictvím, tedy nejdříve prostřednictvím pana předsedajícího, aby zprostředkoval na pana ministra Ťoka, aby zprostředkoval informaci od pana ministra Pilného ve věci toho, kolik nás tato legrace bude stát, protože to se nikde nedočtete a pan náměstek ministra financí nám to nebyl schopen sdělit. Ale teď nejen jaké bude navýšení ve státním rozpočtu, protože přibudou kontroloři a další lidé, kteří se kolem toho budou točit, ale také kolik to bude stát samosprávy. Tzn. krajské a ty na nižším stupni, ty obecné. Jestli bych mohl nebo my jsme mohli dostat tuto informaci od pana ministra Pilného. Ať to dnes dopadne jakkoli, ale toto číslo bychom měli všichni znát a je škoda, že ho neznáme před tím, než vůbec budeme zvedat ruku. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo, budu velmi stručný. Jen bych chtěl konstatovat navazujíc na svého předřečníka, že je to povinná součást každého zákona. Povinná součást každého zákona jsou finanční dopady na státní rozpočet. A prosadili jsme si je, je to také součástí pravidel, že povinná součást jsou také dopady na ostatní rozpočty. Takže já myslím, že tu nemáme co řešit, protože je to povinná součást zákona. A vtipně od Ministerstva financí, které si tu první část prosadilo, aby každý, kdo něco přináší, tak aby se zabýval také, co to bude stát, tak vtipně Ministerstvo financí to nesplnilo u svého vlastního zákona, to je opravdu mimořádné.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Jako zatím poslední je přihlášen do obecné rozpravy pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo, také budu stručný. Jen aby bylo jasno, protože to z té diskuse vypadá, že tady vystupují starostové a brání se kontrole. Takto to bude interpretovat tisk. Nepřijetím tohoto zákona se nezbavíme jediné kontroly, i z těch dnešních duplicitních kontrol. My jenom nechceme být zatěžováni další administrativou a chceme dobrý a lepší zákon o kontrole.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Jako další se hlásí paní senátorka Zdeňka Hamousová. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji, hezké odpoledne. Já bych jen chtěla doplnit ta slova, že určitě starostové obcí se nebrání další kontrole. Takže takové ty praktické dopady, opravdu jen pár praktických postřehů. Takže konkrétně na obci, když máte jednoho interního auditora, nově útvar auditu, tzn. plus jeden pracovník navíc, což je minimálně 350 000 Kč. Ročně. Odložení účinnosti – když jsme projednávali tuto záležitost na výboru, tak jsem věcně argumentovala, protože většina obcí útvar auditu nemá, tak se jedná o změnu organizačního řádu. Změna organizačního řádu, kterou schvaluje zastupitelstvo obce, trvá většinou normálnímu pružnému tajemníkovi, protože když otevíráte organizační řád, tak ještě znovu prověříte princip, mechanismus, tak zhruba tak tři měsíce. Tzn. pokud zákon bude zveřejněn někdy v polovině září, tak máme co dělat, abychom zúřadovali změnu organizačního řádu. Další praktická věc, cituji ze zákona, § 27, asistenti interního auditora. Asistentem se může stát osoba, která má vysokoškolské vzdělání. Asistent interního auditora může provádět pouze dílčí práce pod dohledem vedoucího útvaru. Už vidím, jak na obcích sháníme vysokoškoláka, který bude provádět pouze dílčí práce pod dohledem vedoucího útvaru. Za to finanční ohodnocení, které mu podle katalogu prací budeme moci nabídnout, tak si troufám říci, že vysokoškoláka neseženeme. Toto jsou ty praktické dopady, které vidíme my na obci, se kterými si budeme muset poradit. Není to, že by se starostové bránili kontrole. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, také děkuji. A do obecné rozpravy se ještě hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Pan senátor byl rychlejší než já.

Senátor Miloš Vystrčil:  Já se omlouvám, ale v rámci jakési objektivity jsem se nakonec přihlásil. Možná tím i trochu překvapím. Samozřejmě že v závěrečné zprávě RIA, kterou máme k dispozici, ty náklady předpokládané na to, co by stálo zavedení zákona, jsou uvedené. Druhá věc je, zda jsou nebo nejsou správné. Předpokládá se, že by se to aplikovalo ve třech fázích v částkách 76 milionů, 157 milionů a 211 milionů korun, čili to je po rocích. Jsou to věci, které kdybychom měli ten čas a chuť, tak by bylo možné rozporovat. Ale to tady asi nemá smysl dělat. Na druhé straně říkat, že jsme ty údaje neměli k dispozici, by nebylo fér. Nakonec i moji předřečníci tady upozorňovali na to, že ta debata není o tom, jestli mají být nebo nemají být veřejné instituce, kterých je 18 000, kontrolovány, ale o tom, že by měly být kontrolovány efektivněji, jinými slovy účinně atd., což bohužel pokud schválíme tento zákon, tak se dít nebude. A rovněž tady řeknu jednu věc, nemyslím si, že ten zákon je jednoduše opravitelný. Ten zákon je potřeba napsat znovu. Proto velmi pléduji pro to, abychom ten zákon zamítli. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Do obecné rozpravy nikoho nevidím přihlášeného, takže obecnou rozpravu končím. A táži se pana ministra, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Nechce. Předpokládám, že vyřídí ty dotazy a vzkazy, které tady zazněly, které jsem tu slyšel, myslím si, že to tady padlo. A poprosím, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě pan senátor Vystrčil, který byl zpravodajem výboru pro územní rozvoj? Nechce. Takže poprosím pana garančního zpravodaje, aby se nám vyjádřil k obecné rozpravě, prosím.

Senátor Jiří Hlavatý:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, když to budu počítat, tak rozpravy se zúčastnilo celkem 15 senátorů a senátorek, z toho tři senátoři dvakrát. Já jsem si tady udělal ještě některé poznámky. Pan Vystrčil nakonec první vystoupení říkal: "Pojďme ho dát na 1. 1. 2019." Pan Horník tady mluvil o tom, že tento zákon nepotřebujeme. A mluvil o tom, že neříkejme, že ho musíme schválit. Pan Nytra mluvil o tom posunutí účinnosti do 1. 1. 2019 atd. Pan senátor Kubera mluvil o tom, že zákon je šitý horkou jehlou, že ho nepotřebujeme atd. Pan senátor Větrovský zamítnout, pan senátor Vosecký zamítnout, pan Horník zamítnout, perzekuce lidí. Já bych k tomu jenom dodal malou poznámku, u nás se střídají auditoři a lidi nespí kolem toho, finanční kontroly neustálé. Samozřejmě že i podnikatelé jsou ve velice podobné situaci. A o tom dneska, že jak tady mluvila paní senátorka Hamousová, že sehnat vysokoškoláka, sehnat lidi, jsme ve stejné situaci, abychom měli ty kvalitní lidi také, abychom těmi finančními kontrolami prošli. A na nás jsou zaměřeny nejen finanční úřady a nejen Ministerstvo financí, ale specializované pracoviště. Jsou opravdu specialisti, kteří jsou vyškolení a kteří nám zamotávají hlavu a dělají samozřejmě velké starosti. Nakonec vystoupil pan Vystrčil ještě jednou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, takže já jenom shrnu nějaké závěry z výboru. Máme tu dva návrhy. A to jeden návrh schválit a druhý návrh zamítnout. Nejprve budeme hlasovat o návrhu schválit. Já si vás dovolím sezvat. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. V sále je přítomno 70 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí tohoto návrhu je 36. A já o tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. V hlasování pořadové číslo 17 registrováno 70, kvorum 36, pro návrh 5, proti 54, tento návrh byl zamítnut. A pak tady máme návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona. A já o tom dávám hlasovat. A jen aktuálně je přítomno 71 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 36. A zahajuji hlasování o zamítnutí. Kdo je pro tento návrh, zmáčkne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. V hlasování pořadové číslo 18 registrováno 71, kvorum 36, pro návrh 60, proti 2. Tento návrh byl schválen. A my ještě musíme hlasovat o tom, že když jsme schválili zamítnutí, tak musíme nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna pověřit senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi PS.

Navrhuji, aby jimi byli senátoři Jiří Hlavatý a Miloš Vystrčil, a zároveň se jich ptám, zda s touto rolí souhlasí. Pan senátor Hlavatý nesouhlasí. mohl by to být pan senátor Petr Vícha? Ten souhlasí, takže by to byli páni senátoři Miloš Vystrčil a Petr Vícha. O tomto návrhu nechám hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování pořadové č. 19 registrováno 71, kvorum 36, pro 71, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.

Budeme pokračovat následujícím bodem, který na tento bod těsně navazuje. Je to

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o řízení a kontrole veřejných financí

Tisk č. 184

Je to senátní tisk č. 184 a prosím pana ministra dopravy Dana Ťoka opět za ministra financí Ivana Pilného, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předložený návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o řízení a kontrole financí, obsahuje zejména legislativně technické úpravy související s nahrazením zákona o finanční kontrole zákonem o řízení a kontrole veřejných financí.

Dovoluji si vás požádat o podporu tohoto vládního návrhu zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane ministře. Návrh zákona projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 184/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Vystrčil.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máte jako senátní tisk č. 184/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Hlavatý, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Hlavatý:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Vzhledem k úzkému propojení minulého bodu, kdy jsme projednávali návrh zákona o řízení a kontrole veřejných financí a navazujícího tohoto zákona, to znamená změnového zákona, je namístě, aby oba návrhy zákonů sdílely v legislativním procesu stejný osud. Proto navrhuji zamítnout tento zákon. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pane senátore, vy jste měl přečíst usnesení výboru, a pak se s tím nějakým způsobem vypořádáme.

Senátor Jiří Hlavatý:  Když se vrátím k usnesení výboru, tak garanční výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu návrh zákona projednal včera a svým usnesením doporučuje plénu Senátu tento návrh zákona schválit, a to přesvědčivou většinou, kdy sedm senátorů bylo pro a dva senátoři se zdrželi hlasování. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pane senátore, jenom připomínám, že návrh pak můžete podat třeba v obecné rozpravě, ale předpokládám, že ho tady přednese pan senátor Vystrčil, který byl zpravodajem výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, takže má slovo.

Senátor Jiří Hlavatý:  Panu senátorovi Vystrčilovi se omlouvám za to, že jsem ho předběhl.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, myslím, že mě pan zpravodaj garančního výboru nepředběhl. Já jenom sděluji, že náš výbor si zachoval při hlasování o tomto návrhu zákona logickou i právní kontinuitu. To znamená, že jediné možné usnesení, které jsme mohli přijmout v souvislosti s tím, že jsme navrhli zamítnout senátní tisk č. 183, protože jsme navrhli zamítnout tento zákon. Čili přijaté usnesení zní:

Po úvodním slově Tomáše Vyhnánka, náměstka ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Miloše Vystrčila a po rozpravě

výbor

doporučuje Senátu Parlamentu České republiky zamítnout projednávaný návrh zákona, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Miloše Vystrčila a pověřuje předsedu výboru senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Nejprve se vás musím zeptat, zda někdo navrhuje, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu k tomuto tisku. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím.

Máme zde dva návrhy, a to návrh zákona schválit a zamítnout. Dovolím si vás pozvat k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 70 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 36.

O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování č. 20 registrováno 70, kvorum 36, pro 2, proti 54. Tento návrh byl zamítnut.

A pak tady máme druhý návrh, a to zamítnout tento návrh zákona.

O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování č. 21 registrováno 70, kvorum 36, pro 57, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

A opět stejně jako u předcházejícího bodu musíme nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověřit senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátoři Miloš Vystrčil a Petr Vícha, kterých se ptám, zda se svojí rolí souhlasí. Je tomu tak.

O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování pořadové č. 22 registrováno 70, kvorum 36, pro návrh 63, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu, děkuji opět panu ministrovi, děkuji i zpravodajům těchto tisků.

Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 175

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 175. Vítám v Senátu pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána a prosím ho, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Předkládaný návrh je soubornou a povětšinou technickou úpravou našich civilních procesních předpisů tam, kde se v praxi ukázalo, že současná úprava vytváří problémy vyžadující legislativní změnu.

Stručně shrnu hlavní body.

Je to minimalistická změna úpravy dovolání s cílem odbřemenit – to slovo nemám rád, ale ulevit Nejvyššímu soudu, pokud jde o věci, které k němu ve skutečnosti nepatří, tak, aby se mohl skutečně soustředit na to, co má dělat, to znamená sjednocovat judikaturu a řešit závažné případy. A dále drobné technické změny občanského soudního řádu podle požadavků praxe. Těmi se asi nebudu v tuhle chvíli zabývat. Úpravy nedostatku zákona o zvláštních řízeních soudních, který je poměrně čerstvý. Byl šit dost narychlo v souvislosti s tehdejším prosazováním občanského zákoníku. A už se v něm tedy projevily vady, které je třeba odstranit. Dále implementace některých rozsudků Evropského soudu pro lidská práva ve věcech předběžných opatření a určování otcovství na základě takzvané třetí domněnky otcovství. A změna zákona o soudních poplatcích, tak, aby soudní poplatek mohl odpovídajícím způsobem plnit regulační funkci. A zároveň se navrhují opatření směřující ke zvýšení motivace účastníka k včasnému placení soudního poplatku.

A dvě změny, které vyvolaly větší debatu v Poslanecké sněmovně – posílení práva na zákonného soudce v podobě jednak zpřesnění pravidel pro sestavování rozvrhu práce a jeho změn a po modifikaci, nebo omezení v Poslanecké sněmovně, v insolvenčních věcech zavedení přidělování věcí v rámci rozvrhu práce jednotlivým soudcům s příslušnou specializací náhodně. Tak, aby nebylo možné s tím manipulovat a dostat tu věc k některému konkrétnímu soudci. A konečně zrušení zvláštní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 2 pro trestné činy způsobené na území Prahy v dopravě. To byla úprava anachronická z doby, kdy se v zásadě nikde jinde autem nejezdilo. A v dnešní době vyvolávala pouze korupční potenciál, který se bohužel v tomto případě i – jak možná víte – realizoval a máme tam v tomto směru jednu velmi nepříjemnou trestní kauzu. Nechceme, aby docházelo k dalším, takže tuto zvláštní specializaci chceme zrušit.

Takto na úvod si myslím, že je to všechno. Potom více případně v diskusi. Děkuji a prosím o podporu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 175/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, jehož prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane předsedo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji, vážený pane předsedající, velmi rád to učiním. Vážený pane ministře, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři.

Pan ministr vám řekl úplně vše, pokud jde o obsah novely tohoto zákona, respektive občanského soudního řádu, zákona o zvláštních řízeních soudních a pěti dalších zákonů, z nichž je nutno zmínit zejména zákon o soudech a soudcích. Tím mi ulehčil práci. A já jsem zbytečně celou noc studoval, tak vás aspoň seznámím s legislativním procesem, respektive s poznámkami.

13. prosince 2016 předložen Dolní komoře českého parlamentu. 1. čtení dostal ústavně-právní výbor Dolní komory. 2. čtení – tento výbor přijal pozměňovací návrhy, přičemž se připojilo 5 poslanců. Já zmíním dva z nich, protože ti byli akceptováni později. To znamená, jde o ten generátor přidělování insolvenčních věcí. A pak je to pozměňovací návrh ohledně příslušnosti krajského soudu v řízení o zrušení dozorčího nálezu, jakož i k dalším pozměňovacím návrhům se vyjádřil, doporučil. Pak bylo 3. čtení. Ten návrh byl schválen ve znění právě převážné části pozměňovacích návrhů garančního výboru a těch dvou pozměňovacích návrhů poslaneckých. Ze 147 přítomných 104 pro, 2 byli proti. Pokud jde o sumarizace nejvýznamnějších změn v Poslanecké sněmovně, on je zmínil už pan ministr tím, že vás tady seznámil s obsahem toho zákona.

Takže přeskočím, no, to je silné sloveso, přejdu pomalu... Tak. A pokud jde tedy o jednání, protože já k tomu nemám žádné připomínky. On je neměl ani náš ústavně-právní výbor Horní komory českého parlamentu. Tam totiž ta rozprava proběhla tak, že v obecné rozpravě jsme se zabývali jen velmi stručně. K podrobné rozpravě nedošlo, protože ani nebyl avizován žádný pozměňovací návrh. Akorát já jsem reagoval na dopis Spolku opatrovnických soudců, kteří namítali, že vlastně těch 6 měsíců je pro ně hrozně krátká doba. Že mají spoustu práce, popisovali to jejich zdlouhavé řízení, s tím, že prosí o prodloužení té doby. A alternativně v závěru toho svého společného podání uvedli, že také by se to dalo řešit tím, že by byli posíleni personálně. To znamená jak počtem soudců, tak i kancelářských pracovníků apod.

Tehdy přítomný pan první náměstek váženého pana ministra řekl, že pan ministr vybojoval další peníze navíc a že samozřejmě budou reagovat na kritické situace a přislíbil v tomto směru součinnost. Takže slyšte, slyšte usnesení ústavně-právního výboru, které nese číslo 71, v podstatě je jednoduché. Pod římskou I – doporučuje našemu slovutnému Senátu přijmout návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. II - Antl coby zpravodaj. III - Antl coby předseda ústavně-právního výboru bude informovat předsedu Horní komory českého parlamentu, což jsem učinil hned záhy. Takže děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, já také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu.

A nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím a tím pádem otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové.

Mě velmi mrzí, že jsem nevznesla to, co tady teď budu říkat, už na ÚPV, ale byla jsem ve velmi takové obtížné situaci, protože jsem přecházela mezi ÚPV a Výborem pro veřejnou správu, kde jsem měla tedy ten stykový zákon. A měla jsem hlavu plnou už toho stykového zákonu a tudíž jsem tam nevznesla tu námitku proti zákonu, kterou vlastně vznáším dneska. A vlastně jste v té souvislosti dostali už tedy ten můj pozměňovací návrh.

Ono se to týká jedné věci. A sice zákona o soudních poplatcích, kde tedy až dosud podle tohoto zákona byla osvobozena od soudních poplatků řízení ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem. Čili vidíte, že tady jde o řízení, kde veřejná moc poškodila jednotlivce, poškodila jednoho člověka. Toto bylo dosud nezpoplatněno, dosud to bylo vyňato z poplatkové povinnosti. A teď tedy tento návrh zákona, kde jinak se vším souhlasím, jenom toto tedy mě tam zamrzelo, zpoplatňuje tato řízení. A sice dvěma tisíci.

Já jsem se někde pak dočetla, že pan ministr to zdůvodňoval tak, že vlastně se tím mají vyřadit takoví ti kverulanti, kteří se obracejí na soudy pak pořád. No, já tedy nevím, nikdo nevyčíslil počty těch kverulantů, ale já z vlastní zkušenosti soudce vím, že samozřejmě tací lidé existují. Ale skutečně jich není mnoho. Není jich mnoho. A ti, co jsou, oni stačí, protože ti to pak chrlí jedno za druhým. Ale jinak jich tedy není mnoho. A pravda je, že ovšem to zpoplatnění k jejich bych řekla v uvozovkách, ale ani to nebudu říkat v uvozovkách, prostě k jejich umlčení – chtěla jsem říct k likvidaci, ale to by bylo drsné, tak umlčení stejně nepovede k tomu kýženému efektu, že tedy soudy budou, ošklivé slovo, odbřemeněny. Protože tito lidé obvykle spojují s tím svým návrhem ještě návrh na osvobození od soudních poplatků. Takže tomu soudci nově ještě přibude agenda, rozhodovat před tím, že tohoto odmítne atd., o tom, že vlastně tedy mu nedá ani ten soudní poplatek. A ani to osvobození.

Takže to je celé marná snaha. A já si myslím, že každá společnost, včetně naší, se musí smířit s tím, že tedy existuje jistá porce kverulantů. A marná sláva, s tím se tedy musí žít.

Jinak, proč jsem navrhla v tom svém pozměňovacím návrhu, o který bych vás prosila, abyste poté v podrobné rozpravě podpořili, proč jsem to navrhla. Totiž ono to právo domáhat se náhrady škoda za ta nezákonná rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup je vlastně základním právem, článek 36, odstavec 3, protože Listina říká, že každý má právo právě domáhat se náhrady škody za toto. Jinými slovy, je to prostě základní právo. A tím, že to zpoplatníte, tak vlastně to základní právo omezujete. K tomu ale musí být důvod, omezit to základní právo. A jak jsem tady předtím o tom hovořila, já ten důvod opravdu nedohledávám, respektive ten, co je uváděn, tak mně přijde, že je lichý.

Jinými slovy, není tady prostor pro omezení toho základního práva. A myslím si, pak tedy takový ten praktický, pragmatický argument... No, oni ti lidé, kteří se obracejí vlastně na soud, tak to dělají proto, že Ministerstvo spravedlnosti, u kterého se uplatňují nároky na – já nevím, třeba nároky za nesprávnou vazbu, nebo za nakonec zrušené rozhodnutí o trestu, atd., tak má 6 měsíců na to, aby to vyřídilo.

Ti lidé pochopitelně tam nejdou hned poté, co mohou, protože se to musí připravit atd. Tak 6 měsíců na to, aby to vyřídilo. A ty promlčecí lhůty z pohledu těch lidí jsou relativně velmi krátké. A Ministerstvo spravedlnosti nestíhá. A nestíhalo nikdy. To teď neříkám tady o panu ministrovi. Nestíhalo nikdy tuhle lhůtu nějak dodržet. Tudíž z toho vyvozuji, že ani v budoucnosti stíhat nebude, ať tam bude sedět, kdo tam bude sedět.

Jinými slovy, mně to opravdu potom připadá z tohoto pohledu jako velmi cynické těm lidem uložit placení soudního poplatku, když to vlastně dělají i z toho důvodu, že si musí to právo tou žalobou jistit, aby se jim nepromlčelo, za situace, kdy ten úřad, který má rozhodovat jaksi v 1. linii, tak nefunguje tak, jak mu zákon ukládá. Já nechci posuzovat, jestli jsou dostatečně personálně obsazeni atd. To není moje věc. Ale v tomto případě a za této situace mně přijde to zpoplatnění opravdu cynické.

Takže vás velmi prosím, abyste propustili ten zákon do podrobné rozpravy a ten pozměňovací návrh podpořili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. Další v obecné rozpravě je přihlášen pan senátor Vladimír Plaček.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo, pěkné odpoledne, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

Já bych s dovolením navázal na slova zpravodaje tohoto tisku, pana předseda ústavně-právního výboru, pana doktora Antla, jelikož se zmínil o Spolku v rovině právních a opatrovnických soudců. Já byl právě jimi taktéž zkontaktován a přesně mám tytéž informace, že je tíživý personální nedostatek už za stávající situace. Načež vidí tu šestiměsíční lhůtu jako prakticky nerealizovatelnou. A jsem rád, že jsem tady slyšel ten příslib. Nicméně ten příslib o personálním posílení těchto soudců zazněl na výboru z úst pana náměstka. Já bych chtěl poprosit, abychom to slyšeli přímo z ústa pana ministra. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a zatím poslední do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Václav Láska, prosím.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já se chci vrátit k tomu, o čem tady mluvila kolegyně Eliška Wagnerová.

Já myslím, že za ty čtyři roky, co jsem tady, už jsem několikrát při různých příležitostech narážel na to, že trvale kritizuji a nesouhlasím s tím, jak se český stát staví k tomu, když někomu způsobí škodu. Prostě k omylu může dojít. Při trestním stíhání, při jiných věcech... Může dojít k omylům, ale je třeba se potom s tím omylem vyrovnat. A třeba náhrady, které standardně poskytuje český stát neoprávněně stíhaným osobám, jsou strašně malé. Strašně malé. V zemích na západ od nás, když už se vám stane tak hrozná věc, že jste třeba nespravedlivě rok dva ve vězení, tak potom dostanete takovou náhradu, která vás zajistí na zbytek života. U nás jsou ty náhrady naprosto minimální.

A v kontextu s tím, co říkám, pak přijde takováhle, byť třeba naprosto drobná změna, ale naprosto symbolická. Ještě zpoplatníme to, že se vůbec můžeme, nebo chceme u soudu ucházet o náhradu škody, kterou nám způsobil stát. A ještě o to je to paradoxnější. Já ze své praxe potvrzuji to, co tu kolegyně Eliška Wagnerová říkala, že možná 70 % těch žalob na náhradu škody způsobené státem jsou podány proto, že v zákonné lhůtě ministerstvo nestačí tu žádost vyřídit. Osobně jsem několikrát mluvil s pracovníky odboru, kteří to mají na starosti, a říkal jsem jim: „Za čtrnáct dní, za týden končí promlčecí lhůta, prosím, rozhodněte. Pokud nerozhodnete, my budeme muset podat žalobu. I když třeba se nám chystáte vyhovět.“ Protože třeba u náhrady právního zastoupení většinou nebývá sporu. Ale ten odbor to nestihne, a to, co mi řeknou do telefonu, tak mi řeknou: „No tak hold podejte žalobu, ať se vám to nepromlčí.“ A my podáme žalobu. A teď za ni ještě nově budeme platit. Je to minimální částka, 2000, jak pro koho, samozřejmě, ale v kolotoči těch sporů, které jsou s tím spojené o náhradu škody, je to malá částka. Ale je to obrovský symbol. Je to něco, co se bude velmi negativně vnímat.

A velmi se přimlouvám se za to, abychom tento zákon pustili do podrobné rozpravy a tenhle ten nevhodný vzkaz veřejnosti z něj vypustili.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane senátore, a protože nikoho nemám, tak obecnou rozpravu končím. A samozřejmě, pane ministře, máte hned možnost se v obecné rozpravě vyjádřit a k té problematice, která tam zazněla, prosím.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Nejprve k té výzvě. Pokud jde o ty opatrovnické úseky, mohu to potvrdit. Skutečně posilujeme neustále soudy. Tam, kde je tedy tlačí pata, nebo bota, nebo co tak tlačívá. A opatrovnické úseky jsou to místo. Když se podíváte do naší statistické výroční zprávy, tak uvidíte, že v souvislosti s přijetím občanského zákoníku astronomicky vzrostla agenda soudů v téhle oblasti. Justice se s tím zatím s naší pomocí je si docela dobře schopná poradit, ale víme, že to je problém. A že ten problém musíme řešit a řešíme ho. Takže to mohu slíbit, že jej budeme řešit i nadále.

A teď tedy k tomu, co tady vzniklo za debatu, pokud jde o to odškodňování a zpoplatnění toho odškodňování. Já bohužel s sebou nemám přesné statistiky, ačkoli je jinak máme a zájemcům je moc rád poskytnu. Vedeme si je skutečně dosti podrobně. Ale situace je taková, že úspěšnost těchto žalob se pohybuje kolem 10 %.

A to je myslím něco, co tady musí zaznít a co je důležité. Proč tomu tak je? Protože stát tu byl kritizován, že se špatně k těmto věcem staví, tak minimálně Ministerstvo spravedlnosti, které má většinu téhle agendy, se v posledních letech k tomu staví velmi vstřícně, myslím si. Neříkám, že tam není co zlepšovat, já ještě o tom budu za chviličku mluvit. A v zásadě všechno, co je nesporné v tom směru, že to je tedy skutkově postaveno najisto a pokud jde o částky, odpovídá judikatuře, ustálené už dnes judikatuře soudů, tak ministerstvo dává dobrovolně. A proto také se nám skutečně málokdy stane, že by ty soudy někomu potom přiznaly něco jiného, nebo více.

Je tam problém s tou prekluzí. To je dokonce bohužel prekluze. A my dokonce na něj reagujeme dnes takovým způsobem, že již, když posíláme takový ten registrační dopis, že jsme vůbec dostali tu žádost, tak již v tom upozorňujeme na tento problém a vyzýváme přímo skutečně žadatele, aby, pokud jim nebude vyhověno ve lhůtě šesti měsíců, tak aby z důvodů zachování práv žalobu podali. S tím, že ale ono se to netáhne u nás deset let, ale o několik měsíců déle, takže skutečně po uplynutí těch několika měsíců je žaloba brána v těchto případech zpět. A z hlediska případné poplatkové povinnosti to tady není důležité, protože než by soud vůbec vyzval k zaplacení toho poplatku, tak je ta věc vyřešena. Nemluvě o tom, že kdyby náhodou musel zaplatit ty dva tisíce, tak při tom zpětvzetí dostane zase zpátky ten poplatek.

My se přitom snažíme stále zlepšovat situaci a dosáhnout toho, abychom stíhali tu šestiměsíční lhůtu. A tohle je jedno z opatření v tomto směru. Protože když jsme to analyzovali, tak jsme zjistili, že poměrně velká personální kapacita ministerstva je věnována těm kverulantům a obhajování té pozice u soudů, místo, aby mohla být věnována vyřizování těch žádostí. Jinak pro vaši představu, co ještě děláme, krom toho, že stále ještě personálně posilujeme, ale on se nám tam nikdo bohužel nehlásí, poněvadž tu práci nikdo moc nechce dělat. Ona je moc rutinní. Kdyby někdo o někom věděl, tak nám ho pošlete. Tak např. teď jsme vytvořili první formulář. Je to formulář, který se týká odškodnění v případě vazby, který chceme přímo distribuovat na místa, kam se dostávají lidé po propuštění z nezákonné vazby. Nebo tedy z vazby, když nebyli odsouzeni, tak, aby jim rovnou někdo řekl: „Tady máte formulář, ten si vyplňte.“ A ten formulář je povede tak, aby odpadla třeba ta agenda, kdy my si dožádáme informace, o kterých oni nevědí, že tam mají napsat, a nám to komplikuje vyřizování věcí. Podobně chceme postupovat v dalších typově vhodných věcech, tak, abychom usnadnili lidem přístup k tomuto a nám vyřizování té agendy.

Pokud ctěná paní senátorka zmínila, že jde o základní právo, má naprostou pravdu. Na druhou stranu ale myslím, že ten argument není docela přesný. Já nejsem tedy odborníkem na ústavní právo, na druhou stranu si ale vezměme, že základním právem je také právo, aby moje věc byla projednána u soudu. A přesto máme soudní poplatky odjakživa a nikomu to nepřipadá jako omezení tohoto práva. Navíc si matně vybavuji, a to si nejsem úplně jist, ale matně si vybavuji, že toto právo, o kterém teď mluvíme, tak patří mezi ty, kde podrobnosti o něm stanoví zákon. (Pauza) Ano, dobře. No.

Takže takhle. Myslím si, že to, že je něco zpoplatněno regulačním – zdůrazňuji – regulačním poplatkem, který nepředstavuje faktickou bariéru – protože ten, kdo by neměl ty dva tisíce, tak bude osvobozen. To máme v našem právu. A v případě úspěchu ty dva tisíce dostane, takže to není omezení základního práva, které by bylo nepřípustné. A ty dobré důvody pro něj jsou. Protože i u těch kverulantů – ono je to takové ošklivé slovo – máme různé kategorie. Máme skutečně kategorii lidí, kteří jsou nešťastní, nebo jsou to smutné případy a potřebovaly by nějakou léčbu. A ti nám budou psát stále, a je úplně jedno, kam dáme jaké poplatky. To je pravda. Ale to není úplně to, co nám ten systém nejvíce zatěžuje.

Nám ho nejvíce zatěžují lidé, kteří se chovají poměrně racionálně a říkají si, no jasně, tak ministerstvo už nám tady dobrovolně dalo nějaké ix, tak když mě to nic nestojí, proč já bych si ještě nenapsal o nějaký ypsilon? A co když to dostanu? Asi to nedostanu, ale když to dostanu, tak dobrý to bude, že jo. A vůči těmto lidem má směřovat ten regulační poplatek. Aby si přece jenom zvážili, aby se třeba podívali na tu judikaturu, protože my opravdu jednáme v tomto zcela transparentně. A řekli si, když tady v tisíci případech soud řekl, že tohle je ta částka, která má být, tak by to asi řekli i v tom mém, tak vyhodím zbytečně dva tisíce korun.

Čili je to opravdu klasická role soudního poplatku, tak, jak ho máme ve všech běžných řízeních, včetně těch, kde jsou to lidsky složité případy, typu náhrady škody na zdraví vůči soukromým osobám atd. A opravdu nemyslím, že by to nějakým způsobem omezovalo možnost lidí si o toto říkat a o toto se ucházet a případně i ten stát žalovat. A zároveň si myslím, že tím, že by nám to přece jen omezilo počet těch zjevně nepodložených žalob, tak by nám to umožnilo se lépe soustředit na ty případy, kde ten člověk pomoc potřebuje.

Ještě na závěr, abych se pochlubil, protože se mi to nestává tak často, tak musím říct, že i paní ombudsmanka chválí Ministerstvo spravedlnosti za přístup k odškodňování. Takže není to tak strašné, jak tady možná zaznělo. Takže prosím o podporu i této části. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano a poprosím pana garančního zpravodaje, pana senátora Antla, aby se vyjádřil k obecné rozpravě, prosím.

Senátor Miroslav Antl:  Ano, vyjádřím. Vážení, všichni, já nemám co dodat k tomu, co zde argumentoval vážený pan ministr. Pokud jde o obecnou rozpravu, tak promluvili tři senátoři. Pokud jde o váženého pana senátora Vladimíra Plačka, on navázal na můj dotaz a doufám, že i stejně jako já se cítí býti uspokojen, nikoli panem ministrem, ale jeho odpovědí. Pokud jde o vystoupení paní senátorky Elišky Wagnerové a navazující, vlastně stvrzující vystoupení pana senátora Lásky, já mohu dodat jenom to, co jsem řekl na začátku – v době konání schůze ústavně-právního výboru nás bylo přítomno všech deset. Všech deset souhlasilo. Mně osobně, lidsky i předsednicky, mrzí, že jsme neměli možnost o tom diskutovat. Protože tvrdím, že zásadní legislativní práce je práce ve výborech. Ale chápu, že něco s názvem „stykový zákon“ je určitě lákavější. Prosím proto o podporu usnesení ústavně-právního výboru, děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. A tak, jak říkal pan senátor Antl, máme tady návrh na schválení, takže já si vás dovolím sezvat.

Takže byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 70 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí tohoto návrhu je 36. A já o návrhu schválit zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové č. 23, registrováno 71, kvorum 36, pro návrh 49, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

A já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.

A dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti se zrušením statusu veřejné prospěšnosti

Tisk č. 176

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 176 a opět ho uvede pan ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Takže prosím, pane ministře, seznamte nás s návrhem zákona.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. V tomto případě si dovolím trochu delší úvod, abych vysvětlil genezi celého tohoto návrhu nebo příběhu. Celé to začalo při přijetí občanského zákoníku, kdy jeho autoři také předvídali, že vznikne cosi jako status veřejné prospěšnosti, o který si budou moci neziskové subjekty žádat, budou o tom rozhodovat soudy. A když oni jednou tuhle nálepku získají a pak si ji udrží, tak budou mít snazší přístup k různým výhodám, ať už daňovým úlevám, dotacím atd. Ambice byla taková, že i pro soukromý svět by to mohlo být jakousi garancí kvality takového subjektu. Jak to má vypadat, jaké mají být ty požadavky, jak se to má zkoumat, to měl říci zvláštní zákon. Ten do konce volebního období již nebyl přijat, ačkoli byl v nějaké podobě připraven. S tou podobou celkem nikdo nesouhlasil. A nám po volbách nezbylo, než se tohoto úkolu ujmout a nějaký návrh připravit. Bohužel v rámci příprav se ukázalo, že nikdo z těch, kdo mají v gesci nějaké ty úlevy pro neziskový sektor, v zásadě tuto myšlenku nepodporuje a není ochoten a nemá chuť spojovat udělování té své podpory s takovouto nálepkou. My jsme nicméně museli pokračovat v přípravě a koneckonců jsme si říkali, že snad tedy, když to zavedeme, byť jako prázdnou nádobu, tak časem do ní třeba budou potom nějaké výhody doplněny. Ale byl proti tomu odpor paradoxně nejen poskytovatelů, ale i příjemců. Ti totiž měli obavy zejm. o to, aby nedocházelo k nepochopení tohoto institutu a jeho využívání v případech, pro které myšlen nebyl a vhodný nebyl. Ten institut je totiž v občanském zákoníku zamýšlen jako jakási vyšší kategorie veřejné prospěšnosti. Veřejně prospěšný subjekt si může založit každý a nemusí se nikoho ptát, jestli je ten subjekt veřejně prospěšný. Tohle mělo být skutečně na takové ty větší profesionální organizace, které sbírají větší množství prostředků, a proto je třeba, aby byly nějakým způsobem transparentní atd. A ta obava byla, že tam to fungovat nebude, protože tam byla jasná nevůle těch, kdo ty prostředky poskytují, to s tím spojovat. Ale že by se mohlo naopak stát, že třeba menší obce si budou chtít ušetřit práci a řeknou si: "Ha, je tu jakýsi status veřejné prospěšnosti, tak my od teď dáme peníze na masopust jen spolku, který toto bude mít," a pro takovéhle drobné subjekty by ty požadavky, které jsme tam měli a vlastně jakékoli myslitelné požadavky byly často i likvidační a každopádně nepřiměřeně zatěžující.

Vzhledem k tomuto stavu jsme potom souhlasili v rámci projednávání v PS s tím, že tedy když někdo něco nechce z možných adresátů, tak možná je nejlepší to nedělat. Ale že v takovém případě je nezbytné zase zrušit ten domácí úkol, který si zákonodárce sám dal tím, že v občanském zákoníku řekl, že něco takového bude. Protože by bylo velmi nešťastné, aby občanský zákoník předvídal existenci nějakého institutu, ale záměrně ten institut nevznikl. A z tohoto důvodu tedy nakonec byl připraven komplexní pozměňovací návrh, který to celé úplně otočil a namísto toho, aby vytvořil status veřejné prospěšnosti, tak jej tedy vlastně z našeho právního řádu škrtá a tedy konzervuje a deklaruje dlouhodobé konzervování současného stavu, který se ukázalo v debatách, že všem vyhovuje. Takže myslím, že je to případ vhodné legislativní zdrženlivosti a já prosím o jeho podporuji. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Návrh zákona projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 176/2, zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Jitka Seitlová. Organizační výbor určený garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona je ústavněprávní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 176/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dienstbier, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, pan ministr Pelikán tady řekl ledacos k historii projednávání veřejné prospěšnosti, k legislativnímu procesu vztahujícímu se k právě projednávanému návrhu zákona. Já jen stručně zrekapituluji některé věci. Ústavněprávní výbor tento návrh projednal, na jednání výboru zazněly v zásadě podobné informace nebo víceméně shodné informace od zástupce předkladatele. Je pravda, že dlouhodobě není shoda na podobě legislativy, která by měla upravit zápis statusu veřejné prospěšnosti pro ty subjekty, které by splnily určité podmínky. Ta neshoda není pouze na politické úrovni, ta je doopravdy na úrovni všech adresátů této normy. Skutečně není shoda ani mezi samotnými neziskovými organizacemi, které by typicky mohly být adresáty takovéto normy. Na jedné straně velké profesní organizace zejm. v oblasti sociálních služeb mají představu, že ty podmínky by měly být do jisté míry přísné, že by měly umožnit přiznání jakéhosi výlučného postavení, které by jim zjednodušilo potom ty další procesy zejm. ve vztahu k financování jejich činnosti. Na druhé straně ty menší organizace zase mají naopak obavu, že jakmile to bude příliš přísné a jen pro někoho, že budou zcela vyloučeny z možnosti získat nějaké financování vlastních aktivit. A to, co je společné pro kritiku od všech neziskových organizací je, že ten návrh doopravdy nenabízí jakékoli benefity. Tzn. to přiznání statusu veřejné prospěšnosti, resp. jeho zápisu není spojené s nějakým zejm. daňovým zvýhodněním.

Je naprosto zjevné, že ty rozpory trvají po celou dobu, kdy tato věc začala být projednávána. A nemyslím si, že by to byla doopravdy otázka nějaké momentální politické neshody. Je to širší neshoda, která tady nepochybně přetrvá i v dalších letech. A z tohoto hlediska je asi to řešení, které v komplexním pozměňovacím návrhu zvolila PS, jediné řešení, které v tuto chvíli je způsobilé nějakým relativně definitivním způsobem vyřešit. Já bych tady zdůraznil, že vypustíme-li zápis statusu veřejné prospěšnosti z občanského zákoníku, nebrání to nějaké obdobné úpravě v budoucnu, k tomu ty vypouštěné paragrafy o občanském zákoníku nejsou nezbytné. Na druhou stranu, kdyby tady taková úvaha byla, nemělo by to smysl vypouštět. Ale jak jsem říkal, myslím si, že v dalších letech tady širší shoda na úpravě zápisu statusu veřejné prospěšnosti zejm. ve vazbě na benefity a na ty problémy, které rozdělují i neziskový sektor, nebude. A i s ohledem na tuto argumentaci ústavněprávní výbor, pokud si dobře pamatuji, jednomyslně dospěl k usnesení, že doporučuje Senátu schválit návrh zákona ve znění, v kterém nám ho postoupila PS. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. A prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Předpokládám, že pan senátor Zbyněk Linhart se nedopatřením přihlásil do rozpravy? Ano, je tomu tak. Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodajka výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, paní senátorka Jitka Seitlová? Chce a má slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, asi nejvhodnější formou bude, když vás teď jen velmi krátce budu informovat o usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který mě pověřil k tomu, abych vás seznámila s doporučením výboru schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném PS. Nicméně i na našem výboru byla určitá debata k tomuto návrhu. A já bych až v obecné rozpravě vystoupila s některými dotazy na pana ministra. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, také děkuji, paní senátorko.

A nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy tak, jak avizovala paní senátorka Seitlová, se právě hlásí ona, takže prosím, paní senátorka Jitka Seitlová má slovo v obecné rozpravě.

Senátorka Jitka Seitlová:  Takže ještě jednou bych ráda oslovila pana místopředsedu a pana ministra a samozřejmě všechny vážené a milé kolegyně a kolegy. Na výboru byla k tomu návrhu debata. Ta debata byla ale, řeknu, konečným hlasováním přehlasována na schválení. Nicméně otázka, kterou tady teď položím a kterou už trošku rozebíral pan senátor zpravodaj Dienstbier, leží podle mě neustále na stole. Jistě lze souhlasit s tou řadou výtek proti návrhu zákona, proti návrhu vládního zákona, který byl předložen a který byl úplně opačného charakteru, tzn. on se původně jmenoval "o statutu veřejné prospěšnosti" a my teď máme zákon "o zrušení statutu veřejné prospěšnosti". To je taková zvláštní role pana ministra. Ale i tak to někdy v životě chodí. Faktem je, že ten zákon byl určitě velkou administrativní zátěží, že zejm. ty malé nevládní organizace si stěžovaly, že by prostě nezvládly všechno, co se po nich požadovalo, aby se statut veřejné prospěšnosti naplnil. Byla tam další otázka, která souvisela s určitým přetížením soudů a nedostatečnými nástroji, aby soudy prováděly kontrolu, zda opravdu statut veřejné prospěšnosti je naplňován. Byla tam také výtka, o které už hovořil pan senátor Dienstbier, že vlastně to, že je někdo veřejně prospěšný, by mělo být právě spojeno s nějakými benefity. Ale ty benefity s tím nejsou spojeny. A místo toho má Ministerstvo financí vlastní definici veřejné prospěšnosti, kterou tedy má pro to, aby dále využívalo nějakých benefitů. Nicméně to je otázka zpracování zákona, který nakonec PS v této verzi nepřijala a rozhodla se ke zcela opačnému postupu. Já jen doplním, to tady asi nezaznělo, že statut veřejné prospěšnosti jako takové se využívá v dalších zákonech, využívá se v zákoně o politických stranách, využívá se v zákonech o sociálních věcech, využívá se v zákonech o dalších sportovních zařízeních atd. A ty všechny zákony, v devíti zákonech my tento statut tímto zákonem rušíme. Ale nejen to, že ho rušíme v těchto doprovodných zákonech, ale my ho rušíme zejména v občanském zákoníku, v právním kodexu, na který se nesahá, který by měl být tou právní jistotou, která má jakousi větší trvalou hodnotu než jen běžný zákon. A to je to, že úplně vypouštíme paragrafy, kromě prvního § 146 o veřejné prospěšnosti, z občanského zákoníku. Nejsem zdaleka tak zběhlým právníkem, přesto mě zajímala tato debata, proto jsem konzultovala tuto věc s autory občanského zákoníku, konzultovala jsem je s některými právníky. A ten názor, musím říci, není tak jednoznačný, jak by se zdálo z projednání na výborech nebo z hlasování v PS, kdy část těchto právníků zcela podle mě adekvátně říká: "Tak to chcete vylít dítě i s tou vaničkou?" A teď tedy budu citovat doslovně, někteří říkají: "Tak protože jste nebyli schopni napsat zatím ten zákon, tak to prostě zrušíte?" To je otázka, která tady leží. Já se sama přiznám, že jistotu, jestli je to dobře, také nemám, protože faktem je, že kdybych nad tím přemýšlela, tak teď se může stát jedna věc. Že každé ministerstvo bude mít svůj systém na plnění toho, jak bude se statusem veřejné prospěšnosti nakládat, bude mít samozřejmě své benefity, ale hlavně bude mít rozdílné principy, jak to bude všechno řešit, což podle mě není úplně nejšťastnější. Je pravda, že to vypouštíme, nicméně se dostáváme do rizika, že nebude stejně statut veřejné prospěšnosti. Tak si je pak bude řešit každé ministerstvo samo. Ale já mám ještě jinou informaci, že vlastně by institut veřejné prospěšnosti chtělo řešit jedno Ministerstvo financí. Já to považuji za riskantní. Za riskantní považuji ponechání celkové koordinace a statusu, gesce statusu podmínek veřejné prospěšnosti právnické osoby pouze na Ministerstvu financí, a to již z podstaty jejího obsahu, který spadá do oblasti soukromého práva. Já si opravdu myslím, že to není nejšťastnější, vylévat dítě i s vaničkou. A je to otázka na pana ministra, protože on původně skutečně předložil návrh, dobrá, on se úplně nepodařil, ale je určitě správné postupovat tím způsobem, že zasahuji do kodexu soukromého práva, do základního kodexu, a to s ohledem právě toho, že právě tento kodex má být žádoucí stabilitou právního řádu, která je základním předpokladem fungování právního státu? My víme, že každý zásah do občanského zákoníku je skutečně velmi závažnou věcí a proto se s tím velice šetří. Je to spíše otázka na pana ministra, děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. Další v pořadí je přihlášen pan senátor Ivo Valenta. Prosím, pane kolego.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji. Ještě jednou dobrý den, pane místopředsedo, dámy a pánové, pane ministře, tentokrát jsem nezapomněl jako minule pana ministra Ťoka. Máme před sebou návrh, jehož původním záměrem bylo vytvořit dlouho očekávaný nový návrh zákona o statusu veřejné prospěšnosti, který naváže na platnou obecnou právní úpravu nového občanského zákoníku a napraví tak přetrvávající dluh státu vůči celé společnosti ve vztahu k transparentnosti neziskového sektoru, ale také vůči jednotlivým neziskovým organizacím, které mají potenciál zápisu statusu a chtějí vystupovat vůči svým klientům s určitou značkou kvality. Místo toho zde máme vykuchaný návrh zákona, kterým se z občanského zákoníku bez řádné diskuse s odbornou veřejností vypustil statut veřejné prospěšnosti jako hlavní nástroj, který měl kultivovat prostředí neziskového sektoru po vzoru západních demokracií. Současný stav neumožňuje zřetelně veřejně a jednoduše identifikovat veřejně prospěšné právnické osoby. Neexistují obecně závazné nástroje a postupy, které by deklarovaly a kontrolovaly transparentnost a kvalitu naplňování účelu právnických osob. Veřejně prospěšné subjekty se totiž povětšinou kryjí s množinou neziskových právnických osob, jejichž účel a činnost zůstává pochybná. Uvedu některá čísla, ať máme reálnou představu o tom, o jak velké skupině subjektů se bavíme, ale i o tom, o jak velkém objemu finančních prostředků je řeč.

Počet neziskových organizací za posledních 10 let se více jak zdvojnásobil. V roce 2006 bylo přibližně 62 000 neziskovek a loni jich bylo evidováno více než 128 000. Neziskové organizace za rok 2015 inkasovaly z rozpočtu státu, krajů a obcí okolo 16,5 mld. Kč. Téměř 16 % dotací ze státního rozpočtu v roce 2015 získalo 10 neziskových organizací. Dotace nad 50 mil. ze státního rozpočtu v roce 2015 získalo 29 neziskových organizací. To vše, dámy a pánové, svědčí jednoznačně o tom, že oblastí neziskového sektoru je třeba se zabývat a především je třeba se zabývat tím, zda tyto miliardy ze státního rozpočtu vynakládáme efektivně. S neziskovým sektorem jsou spojené problémy, které pramení především z toho, že většina neziskových organizací vykonává svou činnost s výhradní podporou státu, bez které by se jinak neobešla. O určité kultivaci prostředí nevládního sektoru se hovoří dlouho a právě i kvůli tomu vznikl status veřejné prospěšnosti. Považuji za důležité krátce připomenout historii projednávání zákona, aby bylo zřejmé, že se o problému diskutuje dlouho a že opravdu není správným řešením ze zákona jen tak vypustit statut veřejné prospěšnosti. První pokus o přijetí návrhu zákona o statusu veřejné prospěšnosti byl do parlamentu předložen v již předcházejícím volebním období jako sněmovní tisk č. 989. Provázely ho bouřlivé diskuse s neziskovými organizacemi a byl kritizován zejm. fakt, že návrh nepřicházel s žádnými benefity pro organizace se statutem veřejné prospěšnosti. Zákon o statutu veřejné prospěšnosti byl považován za pouze jakýsi regulatorní zásah do vztahu soukromé povahy. A pokud neumožňoval organizacím se statutem získat daňové nebo jiné benefity, byl vnímán jako zcela neopodstatněný. Výsledkem projednávání tohoto návrhu bylo jeho zamítnutí mj. zde v Senátu v září 2013. O problematice statusu veřejné prospěšnosti byla zahájena opětovná právně-politická diskuse v nadcházejícím volebním období a výsledkem této diskuse je tento legislativní počin, sněmovní tisk 1005, který zde projednáváme pod senátním tiskem č. 176.

Už i Legislativní rada označovala návrh Ministerstva spravedlnosti za doslova, cituji: "Hodnotově neukotvený, koncepčně vadný, formulačně nedokonalý, jakožto i nedostatečně provázaný se zbytkem právního řádu." Ano, Legislativní rada vlády doporučila návrh zákona neschválit, ale pokud vím, nedoporučila ani jeho brutální vykuchání, které doputovalo sem do Senátu. Vypuštění statusu z civilního práva pak považuje za to nejméně vhodné řešení i naše senátní legislativa a ve svém zpravodajském stanovisku našeho územněsprávního výboru se způsob, jakým se s negativním stanoviskem Legislativní rady vlády vypořádali poslanci, nelíbí ani paní kolegyni Jitce Seitlové. Co mě překvapuje, je postup našeho senátního ústavněprávního výboru, od kterého jsem si sliboval větší zájem o projednávaný zákon, nikoli jednohlasné schválení.

Jsem přesvědčen, že právní úprava statusu je nezbytná. Před nějakou dobou jsem si nechal od Parlamentního institutu zpracovat analýzu financování neziskového sektoru, která mě utvrdila v některých kritických názorech na státní politiku neziskového sektoru. Sama analýza dosvědčila značnou roztříštěnost a celkovou neuspořádanost neziskového sektoru. Sám jsem názoru, že v oblasti neziskovky je řada problémů. Rád bych se o některých hlavních problémech nevládních organizací a dotační politiky zmínil.

Jedním z těch zásadních nedostatků systému jsou špatně nastavené podmínky pro poskytování dotací. Jsou nejednotné, obtížně vynutitelné. Podmínky čerpání stanoví stát vágně a benevolentně usnesením vlády, nikoli zákonem. Konkrétní politika je pak plně v gesci jednotlivých rezortů. Individuálnost nastavených podmínek čerpání a hodnocení se projevuje třeba i v tom, že výše a skladba nákladů projektu často není stanovena, dotace bývají pod záminkou odůvodnění případu navyšovány a nedělejme si iluze, že všechna ministerstva důsledně respektují podmínky dané usnesením vlády. Je nepochybné, že nemáme opravdové záruky toho, že se dotace poskytují na úhradu nezbytných nákladů, nikoli na zisk. Nemáme ani záruky, že po skončení projektu ministerstvo důkladně zkoumá využití a případně požaduje vrácení dotace, nebo zda jsou opravdu kontrolovány všechny účetní doklady. Obávám se, že aktuální případy mediálně známých kauz, ve kterých údajně docházelo ke zneužití dotací, pak jednoznačně ukazují, že účelnost využití dotace a jiné podmínky nebývají zdaleka tak svědomitě kontrolovány, jak by měly.

S tím souvisí i další problém, a tím je kvalita programů, které stát dotuje. Jde o programy napříč všemi společenskými oblastmi. Od sportu přes kulturu, různé sociální programy, ekologické projekty, vzdělávání, sociální začleňování až po dotování nejrůznějších azylových programů. Konkrétní smysl a náplň programů však nemá veřejnost šanci se dozvědět, vše je skryto u konkrétních poskytovatelů nebo v nějaké omezené podobě popsané na internetové stránce jednotlivých organizací. V rámci dotační politiky neexistuje jasná koncepce státní správy ohledně toho, čeho má být dotačními prostředky, potažmo dotovanými programy kompletně dosaženo. A není tedy žádnou výjimkou, že jsou v mnoha případech dotovány programy s nejasnou profilací, nejasnými cíli nebo duplicitními projekty. Zásadním problémem dotační politiky státu je ale také opakované a dlouhodobé selhávání kontrolních mechanismů. A to zejm. ve vztahu k hospodárnosti a účelnosti využití dotací. To se prakticky nesleduje.

Z veřejně dostupných zdrojů jsem se dočetl, že některé neziskové organizace často vykazují vyšší náklady projektů, než je skutečnost, resp. neadekvátně dokládají účetnictví, neumí doložit své vlastní náklady. Kontrola chybí u ověřování a případném sankcionování lživých informací, které některé neziskovky uvádějí. Jedná se o počty zaměstnanců, ale i fakta o samotných projektech, které budí pochybnosti.

Samostatnou kapitolou, o které bychom mohli dlouze hovořit, jsou cíle organizací. Neziskový sektor podporuji dlouhodobě, s představiteli mnoha především regionálních neziskovek jsem téměř v každodenním kontaktu, ale vždy spolupracuji zásadně jen s těmi, u kterých mám jistotu, co dělají a kam dávají peníze. Spolky a nadace, se kterými komunikuji, vůbec nemají jednoduchou situaci a velmi těžko se jim shání každá koruna na to, aby mohly financovat opravdu prospěšné projekty. O to více mě rozčilují takové nevládní organizace, které v podstatě suplují politické strany, protože mají převážně politické cíle. Mezi dalšími jsou různí ekoteroristé bránící realizaci potřebných projektů nebo organizace, které se uměle nabalují na módní a mediálně atraktivní témata, jakým je například uprchlická krize.

Kromě toho mezi zdroje jejich financování patří také prostředky ze zahraničních organizací, které finančně podporují ty nejradikálnější nevládní organizace. Pokud se o problematiku začnete zajímat více jako já, zjistíte, že v posledních letech začínají být za neprůhledné financování kritizovány i některé neziskové organizace, které poskytují rozvojovou pomoc, např. Human Right Watch, Open Society a Americký mírový institut.

A v neposlední řadě tady máme odpovědnost státu nad dodržováním pravidel. Kam se poděla? Zákon sice vyjmenovává finanční sankce za porušení rozpočtové kázně, ovšem neznám žádný takový konkrétní případ. Již nějaký čas mám připraven návrh zákona, který vychází z řádné předlohy, ale nastavuje spravedlivější podmínky pro všechny nevládky, které by se chtěly o statut veřejné prospěšnosti ucházet a které v budoucnu s vámi budu chtít konzultovat. Chci zejm., aby statut veřejné prospěšnosti byl na dotace ze státního rozpočtu přímo navázán a aby účast neziskovek na veřejných prostředcích byla ziskem statutu přímo podmíněna. Jsem přesvědčen také o tom, že musíme rozšířit okruh podmínek pro udělení statusu a stanovit tak přísnější pravidla nejen pro udělení statusu, ale především pro správu jednotlivých neziskových organizací se statusem. Statut veřejné prospěšnosti by měl být jakousi značkou kvality a spolehlivosti, takže by mělo být samozřejmostí, že organizacím se statusem stát musí umožnit čerpat určité výhody, jak tu bylo několikrát vzpomínané.

Co říci závěrem? V současné době schází oblasti neziskového sektoru jakási důsledná kontrola hospodaření a nakládání se získanými dotacemi. Většina neziskovek, které mluví nejhlasitěji o transparentnosti, naopak vyvíjí aktivity, které skutečné transparentnosti příliš nepřispívají. Je zajímavé, co se týká tohoto návrhu zákona, nezaznamenal jsem jediné hlesnutí od pánů z Transparency či Rekonstrukce státu, zřejmě se zrušením statutu nemají problém. Nedávno jsem četl zajímavý rozhovor se Stanislavem Berkovcem, který se také poměrně kriticky vyjadřoval na adresu některých neziskových organizací a marně vzpomínal na nějakou pozitivní zkušenost s nimi. Úplně mi mluvil z duše, když říkal, že spoustě mladých lidí, kteří se živí působením v těchto pseudoorganizacích, by prospěla normální práce nebo podnikání.

Předložený návrh navrhuji přednostně zamítnout, ale myslím si, že bychom mohli najít méně radikální způsob, jak se s touto předlohou vypořádat. Tím řešením je přijmout pozměňovací návrh, kterým nedojde k vypuštění statusu ze všech zákonů, které jsou uvedeny v tomto tisku. Navrhuji status ponechat nadále v občanském zákoníku jako v obecné právní normě a vypustit z ostatních zákonů. Statut veřejné prospěšnosti bychom měli nadále v právním řádu ponechat a pokračovat v diskusi o tom, jak systém nastavit tak, abychom zvýšili důvěryhodnost a transparentnost nevládního sektoru. Neziskovky mají být výkladní skříní transparentnosti, nikoli jen vesele požírat státní či evropské dotace. Stát neustále novými zákony znepříjemňuje život všem svobodným občanům, přichází se všemi možnými regulacemi, povinnostmi, snaží se z pracovitých občanů vyždímat každou korunu a je jedno, jestli na daních, poplatcích nebo pokutách. Ale aby sám kontroloval, jak s penězi daňových poplatníků nakládá neziskový sektor, to neřeší. Nechybí nám jen měřítko kvality neziskovek a dotovaných programů, kterým každoročně plynou miliardy korun, ale také vynutitelná odpovědnost státu za umožnění neúčelného využívání veřejných peněz. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do obecné rozpravy je přihlášena paní první místopředsedkyně Miluše Horská. Prosím, paní senátorko.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolte mi pohled člověka, který má svou vlastní neziskovku, léta v ní pracuje, snaží se, aby byla jiná, než jak hovořil můj předřečník, aby byla ta transparentní. A myslím si, že jak mě život zavál do legislativy, tak ten pohled je opravdu ten praktický a měl by být i ten s tím nadhledem. Celá ta debata o veřejné prospěšnosti, o tom, aby si neziskovky zasloužily své místo na slunci, a jsou jistě takové, jak zde zaznělo, já se stýkám, a tím jsem možná trošku podjatá, s těmi poctivými. A ta dlouhá debata o veřejné prospěšnosti vlastně byla o tom, aby ty malé organizace, pro které je třeba např. benefit jen to, že nemusí podat pro ně složité daňové přiznání, protože ty peníze, ten zisk je tam nula, takže je to trápení jak úředníků, tak jich, až po ty velké, které hospodaří s velkými penězi. OPS mají povinný audit, spolky bohužel nemusí zveřejňovat ani svou zprávu o hospodaření. O to více tato debata je důležitá a nutná pro to, aby organizace ukázaly, že tak, jak mají své místo na slunci, jak patří do spolkového života vašich obcí, tak aby měly i pokud možno nějaké slušné podmínky k životu. A o financování tady vlastně byla řeč. Nám se tady stává opakovaně, že se přijímá zákon, který s neziskovkami vůbec na první pohled nesouvisí. A my pak ejhle zjistíme, že přijetím nějakého finančního zákona, byli jsme toho tady svědky, likvidujeme ty své hasiče, sportovce, volnočasovkáře. A vy víte, protože jste každý z krásného kraje naší republiky, že dnes sociální neziskovky nebo ty neziskovky, které čerpají z krajského rozpočtu nebo z městského, tak vlastně za těch necelých 30 let svobody jsme jim poskytli podmínky pro čerpání ještě nerovnější než někde na začátku. A proto ten statut, proto ta dlouhá debata všech neziskovek. A proto i ta jinakost, ten nesoulad, protože neziskovky byly nebo jsou proto doplňkem nebo možná i tím motorem občanské společnosti právě pro tu jinakost. Souhlasím s tím, že o to víc by měly být prospěšnější. Ten můj pohled celou historii, jak tu byla naznačena, tak mi dovolte ho zmapovat mýma očima. V Senátu, pokud si tedy vzpomínáte, tak statut veřejné prospěšnosti si už připomínáme podruhé. Posledně, to bylo na konci vlády premiéra Nečase, tehdy zde převážil názor, že přijetí tohoto zákona mj. příliš zaměstnává soudy. Vzhledem k tomu, že sněmovna v té době již nefungovala, znamenalo to definitivní konec tohoto návrhu. Tenkrát jsme měli před sebou zákon, který stanovoval požadavky na neziskové organizace, nabízel některým vybraným, tedy těm, jež splnily podmínky a nechaly si zapsat tzv. statut do veřejného rejstříku, i nějaké benefity z oblasti daní z příjmu. Ministerstvo financí muselo reagovat rychle, upravilo zákon o dani z příjmů a přestalo zákon ještě z dílny jiného ministerstva zcela potřebovat. Vláda premiéra Sobotky zákon oprášila, Ministerstvo financí při jednáních zopakovalo svůj postoj a všem zúčastněným bylo jasné, že zákon je v této podobě, tedy jen s požadavky bez benefitů k ničemu.

Jak asi víte, jsem původní profesí kantorka a ve svém regionu jsme se pokusili ne povinně, ale spojit a udělat koalici nevládek na Pardubicku, pomáhat organizacím s jejich profesionalizací, s jejich transparentností a do těchto debat se zapojovat. Už jako senátorka jsem se účastnila zasedání rad vlády pro neziskové organizace, které se touto problematikou také zabývaly. A tam se zákon podrobně projednával. Tehdy radě vlády pro neziskové organizace předsedal pan zpravodaj, bývalý ministr Dienstbier. A i on byl tehdy k této formě zákona velmi skeptický. Legislativní rada vlády dala též negativní stanovisko. Vláda přesto zákon podpořila a poslala ho do sněmovny. V ústavněprávním výboru sněmovny byl přijat pozměňující návrh, který měl nakonec i podporu předkladatele, tedy Ministerstva spravedlnosti. Návrh to byl netradiční, radikální, nicméně vzhledem k časové tísni a zároveň nevíře ve spolupráci ministerstev financí a spravedlnosti asi jediný možný. Návrh ruší možnost zapisovat statut veřejné prospěšnosti v občanském zákoníku a upravuje navázané zákony tam, kde se již se statutem počítalo. Jednou z motivací poslanců bylo i použití statutu zákona o politických stranách a hnutích pro možnost získání státního příspěvku na financování politických institutů. Veřejná prospěšnost zůstává v občanském zákoníku i nadále, ruší se jen paragrafy upravující zápis statusu.

Kolegyně, kolegové, považuji za důležité vyslat vzkaz neziskovým organizacím, že když se z dobrého úmyslu stane strašák a nesmysl, dokážeme se za ně postavit a uznat, že institut statutu veřejné prospěšnosti by i v budoucnu byl s největší pravděpodobností nenaplněnou ambicí. Zároveň ale beru vážně stanovisko Asociace veřejně prospěšných organizací ČR, která podporuje sněmovní návrh v tom smyslu, že otevírá možnost, jak v budoucnu zpracovat legislativní úpravu statutu tak, aby byl reálně přínosný pro občany ČR, pro veřejnou správu i samotné neziskové organizace. A prosím, na tom pojďme pracovat, ať ty správné neziskovky nemají stále na rtech otázku "milý státe, chcete nás?". Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další v pořadí do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové.

Mě zaujala tady působivá řeč kolegy senátora Valenty, který plédoval za větší transparentnost a poctivost neziskových organizací. Trošku to evokuje občas zde zaznívající i v tomto sále jakousi generalizovanou nedůvěru k neziskovkám. Já si proto dovolím přečíst z databáze Kapitol státního rozpočtu jména deseti neziskovek, které dostávají největší část peněz, které stát dává neziskovým organizacím.

Tak na 1. místě Fotbalová asociace ČR – 4,4 % celkové částky. Na 2. místě Česká unie sportu – něco přes 2 %. Na 3. místě Člověk v tísni – 1,9 %. Na dalším místě Český atletický svaz – 1,8 %. Na dalším místě Horská služba – 1,7 %. Na dalším Český olympijský výbor – 1,5 %. Na dalším Český svaz ledního hokeje – 1,5 %. Na dalším Sportovní areál Praha – 1,5 %. A to je, jestli jsem dobře počítal, těch prvních deset. Druhá desítka je víceméně obdobná. A když se podíváme na prvních pětadvacet, je ta skladba víceméně obdobná. A tím máme spotřebováno 25 % té částky, která jde na státní podporu neziskových a nevládních organizací.

Takže jenom, když tady zaznívá nějaká generalizovaná kritika neziskovek, tak mějme, prosím pěkně, na paměti, že to první, kde bychom kdyžtak měli čistit, tak jsou skutečně především sportovní instituce, nebo sportovní spolky, pokud jde o částku na to vynaloženou. Takové ty často vytahované příklady nějakých třeba environmentálních obstrukcí v některých případech, tak jsou, pokud jde o ty částky, které do toho stát dává, zcela marginální. Tak na tohle jsem jenom chtěl upozornit, že tady ten pohled na ty neziskovky, jakýsi generalizovaný, negativní, tak skutečně si myslím, že je potřeba se trošičku podívat na detaily toho, jak to doopravdy vypadá. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já, byť zpravodaj, jsem se přihlásil do rozpravy, protože mé vystoupení půjde nad rámec role zpravodaje. Mě k tomu vyprovokovalo vystoupení pana senátora Valenty. Já musím říct, že vystoupení z větší části vůbec nesouviselo s projednávaným návrhem zákona, protože dotační politika schvalovaná vládou a potom jednotlivými resorty s tím tématem souvisí jenom velmi okrajově. Přinejmenším v tom smyslu, jak o tom pan senátor Valenta mluvil.

I mně na tom vystoupení ze všeho nejvíc právě vadila ta stereotypizace, já bych řekl, že až stereotypně nenávistné vyjadřování na adresu neziskového sektoru nebo jeho částí, v některých místech i urážlivé. Já bych připomněl, že některé neziskovky také pomáhají řešit lidem jejich zničené životy díky hazardu, jehož jeden z největších provozovatelů je tady právě pan senátor Valenta. To znamená, řada těch neziskovek dělá velmi prospěšnou činnost a plivat po nich jedovaté sliny doopravdy není to nejlepší. Navíc pan senátor Hampl tady vlastně ukázal, jak je to absurdní, protože vesměs právě na politické scéně podpora těch největších příjemců dotací je dosti všeobecná, právě z oblasti sportu.

Co se pak týče těch částí, které už byly k věci. Tak já bych chtěl zdůraznit, že pan senátor Valenta dělá stejnou chybu jako řada dalších lidí, protože ten návrh neruší statut veřejné prospěšnosti. Veřejná prospěšnost má nadále zůstat definována v občanském zákoníku. Ten, kdo je založen pro to, aby přispíval k dosahování veřejného blaha za účasti bezúhonných osob s poctivým majetkem hospodárně vynakládaným, tak pokud tato kritéria splní, tak stále bude mít statut veřejné prospěšnosti. To, co se vypouští, je právo na jeho zápis do veřejného rejstříku.

A přesně ty požadavky, které tady zazněly, že dotační politika má být navázána na tento statut v podstatě výlučně, že to má být punc kvality pro toho, kdo ten zápis získá, to je to, co vyděsilo neziskový sektor, nebo jeho podstatnou část. Protože to by přesně mohlo vést k tomu, co namítají zejména menší organizace, které nemají profesionální aparát. Často na dobrovolné bázi dělají různé veřejně prospěšné aktivity. Např. letní nebo příměstské tábory, ty, které pracují s dětmi.

Takže kdyby takto byly nastaveny ty podmínky, tak by na to nedosáhli, bylo by to administrativně pro ně tolik náročné, že v případě, kdy by podmínkou přijetí jakékoli dotace byl právě zápis statusu veřejné prospěšnosti, tak tyto organizace by si ani neškrtly. A to by mohlo dopadnout i na ty hasiče, rybáře a další organizace, které typicky zajišťují většinu aktivit na menších obcích. Čili přesně to, co tady pan senátor Valenta požadoval, to přesně neziskové organizace děsí, že by je to vlastně zcela odstřihlo od veřejného financování.

Pak tady další nepravdivá věc zazněla, že naše legislativa označuje za nejméně vhodné to zvolené řešení. Naše legislativa v tomto se chová naprosto korektně. Věcně popsala legislativní proces, důsledky přijetí této normy v případě, že tedy bude i Senátem schválena. Takže bych prosil, abychom nepoužívali nekorektní argumenty tohoto typu.

A ještě poslední poznámka, když už mám slovo, k po mně vystupující paní kolegyni Seitlové. Není to tak, že o tom, co je veřejně prospěšné, bude v případě schválení zákona rozhodovat Ministerstvo financí. Protože, jak už jsem tady řekl, definice veřejné prospěšnosti v občanském zákoníku zůstává. A pokud o tom někdo v konečné platnosti – ale to by platilo, i kdybychom ten zákon schválili v parlamentu v tom původním znění, včetně toho zápisu statusu, tak by konečné slovo stejně měly soudy, při definici toho, co je veřejná prospěšnost, tak, jak je definováno v § 146.

Pravda je to pouze ve vztahu k tomu, jak můžou být v daňových zákonech nastaveny podmínky právě pro nějaké daňové benefity. Ale pak to stejně nebude určovat Ministerstvo financí a parlament, protože to bude obsahem daňových zákonů.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore, a další v pořadí je přihlášena do obecné rozpravy paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, pane ministře, mně také k tomuto vystoupení vyprovokovalo vystoupení pana senátora Valenty.

On se k tomu návrhu, který před vámi leží, skutečně postavil z jiného pohledu. Já bych řekla z větší části, jak už deklaroval pan senátor Dienstbier, úplně o něčem jiném, než ten zákon je. Ale chci říct jednu věc. Osobně se domnívám, že nevládní neziskové organizace jsou solí demokracie této země. Jsou velice významným článkem naší společnosti. Ať už v oblasti sportu, ať už v oblasti kultury, nebo v oblasti environmentality. To je můj silný názor. A myslím si, že nejsem jediná.

Je třeba souhlasit bezpochyby s tím, že mají být transparentní a mají dobře hospodařit, to jistě. Ale ta moje otázka, která byla položena panu ministrovi, a já jsem také proto nepředkládala pozměňovací návrh, je taková – má to být veřejná správa, která má rozhodovat o tom, kdo bude veřejně prospěšnou společností? A to v jednotlivých sektorech, nebo dokonce jenom na ministerstvu financí? A nebo to má být rozložené tak, je tam status a nestranný soud bude pak rozhodovat. Tak, jak to je v současném občanském zákoníku, je pozice té nevládky tím, co má status veřejné prospěšnosti.

Možná, že se tam i podle návrhu pak nevládka dostane přes řadu soudních jednání. Ale ona mezitím taky může skončit, pokud to necháme v tom běžném procesu, o kterém teď hovořil pan senátor Dienstbier.

To je moje otázka. Mám spíš obavu, aby se tak dokonce nestalo nějaké politické zneužití proti určité skupině nevládních organizací, ať už jsou to sportovní, ať už jsou to kulturní, pokud o tom bude rozhodovat ta politická moc, a ne ta moc nestranná. Takto zněla moje otázka, o tohle mi jde, a proto jsem měla tu míru nejistoty, o které jsem tady hovořila, zda to je správné, že to vypouštíme z občanského zákoníku. A bezesporu tahle myšlenka také vycházela z toho, proč to v tom občanském zákoníku je.

Takže to jsem chtěla jenom upřesnit tu svoji otázku, kterou mám. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já děkuji, další v pořadí, zatím poslední, je přihlášen do rozpravy pan místopředseda Jaroslav Kubera.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, cesta do pekel je vždycky dlážděna dobrými úmysly. To prostě jinak není. Já nemám nic proti neziskovým organizacím, a podporujeme je, které se starají o lidi, které trpí Alzheimerovou chorobou, o které se stát postarat neumí. Ale pak tady máme jiné neziskovky, které se nechávají státem platit, a státu škodí.

Já si vzpomínám, když jsme tady probírali slavný registr smluv a opakovaně jsme se pokoušeli, aby i tyto organizace byly stejně transparentní jako všechny ostatní. Aby i ony zveřejňovaly, z jakých peněz žijí a za co peníze utrácejí. Já si vzpomínám, v době, kdy bylo hodně nadací, že některé nadace spotřebovaly až 50 % finančních prostředků na svůj vlastní chod. Bylo by velmi zajímavé se podívat na nějaké neziskové organizace, kolik prostředků spotřebovávají na vlastní chod. Možná, že byste se velmi divili.

Druhá věc je – a ta už souvisí s Čapím hnízdem, a Čapí hnízdo nesouvisí s tímto zákonem, a já vám řeknu proč. Jsou plné noviny Čapího hnízda, ale ještě jsem nikde nečetl souvislost mezi příčinou a následky. Příčina Čapího hnízda je úplně jinde. Příčina Čapího hnízda je tam, že jsme si zvykli, že bez dotace se v této zemi nepohne vůbec nic. Vů nic. Vůbec nic.

Dokonce to jde tak daleko, že na pálení čarodějnic, na které je potřeba akorát trochu dřeva, sirky, nějaké klacky nařezané z chroští, si žádá nezisková organizace 50 tisíc korun, aby mohla opékat buřty. Ačkoli normální by bylo, že děti si přinesou buřty, vedoucí jim nařeže klacky... Ne! On jim koupí v OBI nebo v Baumaxu takové úžasné dráty s rukojetí a na tom si opékají ty buřty. A na to chtějí dotaci. Občas jim ty dráty zůstanou, občas si je vedoucí odnese domů a příští rok kupují znovu ty dráty.

Takže já nejsem žádným nepřítelem neziskových organizací, ale odmítám – a teď to vidíme s imigrační krizí, co se dělo, jak si z toho udělali byznys. A ve chvíli, kdy chtěla Itálie, aby policisté byli na palubě, tak se mohli zbláznit. Protože si z toho udělali obrovský byznys a tahají imigranty do Itálie za peníze daňových poplatníků. Takže ono je potřeba rozlišovat neziskové organizace, které dělají nějakou bohulibou činnost ve smyslu sociální práce apod., nic proti nim. Ale některé neziskové organizace jsou tady proto, aby za nás tady připravovaly zákony, aby za peníze daňových poplatníků hodnotily, jestli tady jednáme správně, jestli tady správně hlasujeme. A kdo nehlasuje správně, tomu při volbách ukážou, zapíšou se do našeho úžasného registru, který jsme tady taky schválili, který si teď neví rady, jestli pan prezident může jet na besedu, pan předseda vlády může do továrny, nebo nemůže do továrny...

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pane místopředsedo...

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  To s tím velice úzce souvisí, pane předsedající. Takže je to samozřejmě diferencovaný přístup. Není dobré vylít neziskovky, všechny je dát do jednoho pytle. Třeba ty, co tady obsazují squateři budovu, a tento stát není během dvou let schopen je z té budovy vymístit, protože se vždycky najde nějaký zádrhel, proč to nejde. Pak chcete úctu veřejnosti k právům, když někdy se právo vymáhá velmi drsně a nikdy jindy to nejde. A to potom vede k tomu, že i veřejnost je docela rozčilená.

Mimochodem, ta slavná D8, o které jsme tady mluvili, tam to byly právě Děti země, které ani v místě nesídlí. Založí si neziskovku, přihlásí se do stavebního řízení a vůbec se netají tím, že vydírají firmy, že jestli chcete postavit ten obchodní dům, dobrá, dejte nám dvě stě tisíc na naši činnost a my nezažalujeme. Když je nedají, tak díky našim úžasným předpisům jsou schopny tu stavbu zastavit. Úplně jednoduše – na rok, na dva, a tu firmu znehodnotit. Takže ta firma řekne: „Hele, dvě stě tisíc při stavbě za půl miliardy, to je legrace, radši jim to dáme.“

Dokonce podnikatelé na jednom fóru před několika lety v Ústí sami přiznali, že to takto dělali. Já jsem se divil. Před médii přiznali, že ty organizace takto podplácejí, aby jim daly pokoj. Takže ony jsou neziskovky a neziskovky. Já nemám opravdu nic proti tomu, aby neziskovky, které suplují stát tam, kde stát nestačí, tak aby byly podporovány. Ale neziskovky, které si udělaly byznys, že už svolávají školení GD PR, které ještě ničím neprošlo, ani jsme ještě nic neschválili, dneska už to tady bylo řečeno – zákon ještě není schválen, ani jeho složení. Já si vzpomínám na stravenky – ještě zákon nebyl schválen a už je nabízely.

Teď bude novinka, kdy bude úřad práce dávat zase stravenky. I třeba těm, kteří jsou na LDN. Copak asi budou s těmi stravenkami dělat na té LDN, ale dobrá, to je jiný příběh. Takže já jenom nabádám k tomu – není neziskovka jako neziskovka.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další v pořadí je pan senátor Ivo Valenta.

Senátor Ivo Valenta:  Takže ještě jednou, dámy a pánové, pane místopředsedo.

Já musím reagovat na některá vystoupení, která tady byla, možná vaším prostřednictvím, na vystoupení pana Hampla. Já samozřejmě velmi dobře vím, že v tom čele těch deseti jsou fotbal a další asociace sportovní. Ve svém vystoupení jsem to dokonce kritizoval. Ne přímo konkrétně, ale hovořil jsem o známých kauzách, které teď jsou vlastně v tisku. A o to víc je třeba tam nastavit takováto pravidla. Jinak by k takovým věcem nedocházelo. Takže sami vidíte, že touto nekvalitní činností, a nebo nastavením zákonů, nebo statusu může docházet k této věci. Kdyby tomu tak bylo, tak by nikdy takové peníze nedostali a šly by ty peníze přímo na sportovce adresně do jednotlivých klubů a nebo do jednotlivých okresů, měst, které si s tím umějí daleko lépe poradit.

Já jsem určitě nekritizoval všechny neziskovky – a v tom vystoupení to jasně zaznělo. Kritizoval jsem hlavně ty – a je jich samozřejmě, zaplaťpánbůh, méně, o kterých tady mluvil i pan senátor Kubera. Já jsem úmyslně je tady nejmenoval, ale určitě jeden obrovský příklad vám můžu dát z praxe. Nedávno ve Zlínském kraji jsme se bavili o situaci, která je spojena s průmyslovou zónou. A byla spojena s velkým úplatkem. Myslím tím v Moravskoslezském kraji, kdy si odsunuli svoji průmyslovou zónu a svůj pohled, že dali jedné neziskové organizaci 20 milionů korun, Moravskoslezský kraj.

Takže takovéto věci se tam dějí a budou dít. A takovéto neziskovky já kritizovat budu, ať si o tom pan, vaším prostřednictvím, pan senátor Dienstbier mluví a může hovořit a nebo dívat se, jak chce. Je pod mojí úroveň, abych mu oplácel stejnou mincí. Nebudu ho kritizovat, nebudu jeho chování nebo vystupování v soukromém životě...

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já se ale omlouvám, já si myslím, že to vůbec k tomuto tématu nepatří, pane senátore.

Senátor Ivo Valenta:  Ta nenávist zněla od něj, ne ode mě.

No a možná na závěr. Já za dvacet let podporuji stovky neziskových organizací ve Zlínském kraji. Ať to jsou ze sportu, ať to jsou samozřejmě environmenální organizace, ať to jsou jiné, a mám velmi dobré zkušenosti, co ty neziskovky potřebují a nebo chtějí. Nebudou se bránit jakémukoli zvýhodnění statusu, tak, aby mohly nadále čerpat prostředky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Tak další v pořadí je přihlášena paní senátorka Renata Chmelová.

Senátorka Renata Chmelová:  Dobré odpoledne. Já musím říct, že k mému vystoupení mě také v podstatě už donutili někteří kolegové přede mnou. Víte dobře, že jsem senátorkou teprve pár měsíců, a musím říct, že nevycházím z údivu z toho, jak se zde neustále opakují nějaké anonymní útoky na neziskové organizace. Že někdo si řekl o úplatek a tak dále. Já bych byla moc ráda, jestli někdo o něčem takovém ví, ať tady uvede konkrétní příklady.

Ten důvod, proč já tady stojím, já jsem pracovala jako ředitelka jedné z největších ekologických organizací v ČR. Jsem hrdá na to, že jsem tam pracovat mohla, vím přesně o tom, jak je těžké sehnat financování. Ti lidé tam pracují mnohdy za téměř minimální mzdu, bez jakékoli záruky toho, že třeba někdy budou mít také nějaký slušný důchod. Já bych byla opravdu ráda, pokud se tady budou uvádět nějaká takováto obvinění, tak uvádějte je, prosím, konkrétně. Já o nich nevím. Nikdy jsem se o nich nedozvěděla, žádné konkrétní příklady se ke mně nikdy nedostaly. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. Dávám slovo panu ministrovi, který se určitě bude chtít vyjádřit k obecné rozpravě. Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, přiznám se, že jsem úplně nečekal, s jak bouřlivým tématem jsem přišel. Také si dovolím nebo neodpustím několik slov obecně. Musím říci, že také znám velice mnoho chvályhodných a prospěšných neziskových organizací a mnoho velice obdivuhodných lidí, kteří v nich pracují. Mnoho z těchto lidí tahá horké kaštany z ohně za stát a za obce. Platíme si je z těch dotací, ty dotace často nejsou jediným zdrojem financování, ale dokonce i tam, kde jsou, aby dělaly za ten stát věci, které stát sám dělat neumí nebo se mu to dělat nechce. Řeknu vám příklad z našeho vlastního ministerstva.

Třeba organizace Rubikon, která od nás má velmi drobné dotace, tak je v podstatě jediný, kdo dokáže dostávat vězně po propuštění zpátky do slušného života, má úspěšnost asi 20 %, což je v této oblasti obdivuhodné. A je to šílená práce!

Takže bych chtěl, aby tady tohle zaznělo, protože opravdu také mi vadí, když se paušálně odsuzuje něco, co by mělo být naopak, když už paušálně hodnoceno, tak hodnoceno pozitivně, protože přece pokud někdo pracuje na altruistických úkolech, tak si zaslouží spíše pochvalu, než odsudek.

Zároveň ovšem ta debata celkem jasně ukázala, proč se nám ten status veřejné prospěšnosti nebo ten zákon o statusu veřejné prospěšnosti ani na třikrát, ono to bylo ve skutečnosti třikrát, protože my jsme to po prvním projednávání v Legislativní radě vlády ještě celé předělali. Ta první verze prostě neměla tam naději vůbec. Ani na třikrát nepodařilo dát dohromady. A proč se to nepodaří podle mě nikdy? Prostor a ten sektor neziskový je tak obrovský a tak různorodý, že se nikdy nepodaří vytvořit takový režim, který by nebyl pro jedny nesmyslně přísný a nevedl k tomu, že místo aby dělali tu dobrou neziskovou práci, tak budou někde vyplňovat nějaké papíry. A pro druhé zcela nefunkčně nekontrolující, to znamená, že někdo, kdo bude chtít ten svůj status zneužívat a někde odčerpávat nekalé dotace, tak si v klidu z těchto takto opatřených peněz zaplatí lidi, kteří mu umožní splnit všechny ty požadavky, které tam budou.

Takže z těchto důvodů i po té proběhlé debatě prosím o podporu. A pokud jde o to, že se to má škrtnout z občanského zákoníku, víte, já to občas slýchám, ale v podstatě jenom od těch hlavních autorů občanského zákoníku, já myslím, že bychom neměli se uzavírat do nějakého dogmatu ukončenosti božího sdělení, prostě občanský zákoník není dokonalý. Holt občas se musí poopravit. Myslím, že ve srovnání nejenom s našimi jinými kodexy, ale i s cizinou, s naší historií se upravuje velmi málokdy a velmi střídmě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. A ptám se, zda si přeje vystoupit paní zpravodajka VUZP? Nechce. Takže poprosím, aby se vyjádřil k obecné rozpravě garanční zpravodaj, pan senátor Dienstbier. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, já jsem se v podstatě už ve svém diskusním příspěvku k rozpravě vyjádřil, pan kolega Kubera, jak bývá zvykem, už k věci nic neřekl, takže není se k čemu dále vyjadřovat. Jsou tady jediné dva návrhy. Pan senátor Valenta navrhl návrh zákona zamítnout. A jsou tady dvě usnesení z výborů, které naopak doporučují Senátu, aby návrh zákona schválil ve znění postoupeném sněmovnou, tedy bychom měli hlasovat nyní v pořadí schválit, nebude-li tento návrh přijat, tak hlasovat návrh zamítnout.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, velice správně, pane senátore. Takže já si vás dovolím sezvat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je přítomno 71 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 36. O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 24, registrováno 72, kvórum 37, pro návrh 54, proti 4. Tento návrh byl schválen. A já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministru spravedlnosti i zpravodajům. A my se vystřídáme v řízení schůze.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Hezké odpoledne, dámy a pánové. Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 186

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 186. Vítám zde pana poslance Zdeňka Ondráčka a žádám ho, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Zdeněk Ondráček:  Dobrý den, pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Předstupuji před vás za skupinu poslanců ze čtyř politických subjektů Poslanecké sněmovny, kteří zpracovali tuto poměrně jednoduchou novelu exekučního řádu.

Jejím cílem je narovnat nebo upravit podmínky i pro děti starší 18. roku věku, které se soustavným studiem připravují na své budoucí povolání. Jak jistě víte, povinnost platit výživné jednoho z rodičů, kterému to bylo přikázáno soudem, neplatí pouze do dosažení zletilosti dítěte, ale až do dosažení, v případě, že takové dítě dál studuje a soustavným studiem se připravuje na své budoucí povolání, až do dosažení maximálních 26 roků věku.

Již současná právní úprava umožňuje v případě toho, že povinný neplatí výživné na své nezletilé dítě, pozastavit řidičské oprávnění. Toto je možné pouze u dětí do 18. roku věku. My se snažíme toto napravit a říci, že pokud má povinný platit výživné až do 26 let věku, měla by taky být možnost pozastavit jeho řidičské oprávnění, v případě, že si svoji povinnost neplní.

Nemluvím o institutu pozastavování řidičského oprávnění, zda je či není v pořádku a zda by měl či neměl být součástí našeho právního řádu. To je mimo tuto diskusi. Samozřejmě, můžeme tu diskusi o tom vést, ale pokud se podíváte do statistik exekutorů, tak vám potvrdí, že i tento institut v případě neplacení výživného u nezletilých dětí do 18. roku věku má úspěšnost, a povinný, pokud si svoji povinnost neplní a dojde k tomu, že by mu mělo být pozastaveno řidičské oprávnění, si svoji vyživovací povinnost na své nezletilé dítě poměrně rychle zaplatí. Pokud to tak může fungovat i u dětí do 18. roku věku, mělo by to fungovat i u dětí, které se soustavným studiem připravují na své budoucí povolání, to znamená dětí mezi 18. a 26. rokem věku, tedy zletilé dítě.

Jak jistě sami víte, dnešní děti nematurují v 18. roku věku, ale až v 19 a ve 20. To, že rodič neplní svoji vyživovací povinnost, je tak často i důvodem toho, že dítě možná dokončí tu střední školu, kterou započalo, ale už nemá z ekonomických důvodů možnost, aby pokračovalo v dalším studiu, např. na vyšší odborné nebo vysoké škole. Takže nehodnotíme institut pozastavení řidičských oprávnění, narovnáváme pouze to, aby pozastavování řidičského oprávnění mohlo být u všech dětí, ať již nezletilých, jako je tomu doposud v zákoně, nebo i zletilých, které se soustavným studiem připravují na svoje budoucí povolání.

Děkuji za vaši podporu.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane navrhovateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 186/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, jehož prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Skutečně jde o novelku, nikoli novelu, takže já přečtu jenom část své zpravodajské zprávičky. Ono je to jednoduché, z hlediska legislativního procesu, jediné, co proběhlo, a to se samozřejmě vymykalo, tak zásadní rozprava byla o teritorialitě soudních exekutorů, resp. místní příslušnosti. To se dalo čekat. Ale samozřejmě výbor nedoporučil vůbec se tím, ta Poslanecká sněmovna se tím nijak dál nezabývala, protože poslanec, který to přednesl, tak vycházel z toho, co my jsme tam poslali jako senátní návrh novely.

Jinak vážený pan poslanec řekl vše z hlediska obsahové stránky, já jenom připomínám, že lhůta pro projednání v Senátu stále trvá. Dovolil bych si zcela zásadní připomínku. Skutečně, pokud jde o teritorialitu soudních exekutorů, tak ta s tímto tématem vůbec nesouvisí. A jakákoli diskuse na toto téma byla zbytečná, resp. je irelevantní.

Já bych ale připomněl, že náš senátní tisk č. 331 v 10. funkčním období, kdy skupina senátorů předložila Senátu návrh novely občanského soudního řádu a exekučního řádu, tam právě se zabývala tímto návrhem, vlastně ten návrh byl u nás schválen 13. 5. 2015, předložen Poslanecké sněmovně, tam byl přidělen ÚPV a od té doby tam v uvozovkách visí, nikdo se jím nezabýval. Takže možná můžu chápat, že se to téma otevírá, ale ne dnes.

Pokud jde o naše usnesení pod číslem 73:

I. doporučuje váženému Senátu PČR schválit tento návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla,

III. pověřuje téhož coby předsedu ÚPV, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Toť vše, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan kolega Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Já jenom velmi stručně upozorním na jeden problém, který jsem zmiňoval u tohoto zákona i při jednání na ÚPV. Já vnímám, že tato novela pouze upravuje to, že se týká exekuce v případě neplacení výživného, když se prodlužuje věk z 18 na 26. Nicméně, já mám problém i s tím institutem, protože vím, že na jedné straně někdy v praxi funguje, tam, kde prostě někdo má ty peníze a jenom se brání jejich zaplacení, tak když se mu sebere řidičák, on často radši pak zaplatí. Na druhou stranu, ti, kteří nemají peníze, tak je to může vystavit do složité situace, že třeba jim to zabrání v tom, aby přijali určité zaměstnání např. ve směnném provozu, pokud tam musejí dojíždět a není tam dostatečně silná veřejná doprava. Takže to někdy může tu situaci např. zhoršit i z hlediska toho sledovaného účelu, že ten člověk definitivně nebude mít na to, aby to výživné na dítě platil. Vím, že tento zákon to bezprostředně neřeší, že ten se týká posunu toho věku, ale ten institut je doopravdy podle mě značně problematický z tohoto hlediska.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. Jako další se do obecné rozpravy nehlásí nikdo, takže obecnou rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Prosím.

Poslanec Zdeněk Ondráček:  Děkuji, pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Je to to, o čem jsem hovořil, nemluvíme o tom, jestli institut ano, nebo ne, mluvíme o tom, jestli narovnat, jestli institut pozastavování řidičského oprávnění máme ponechat pouze u dětí do 18. roku věku, nebo prodloužit do 26. roku věku, pokud se to dítě soustavným studiem připravuje na své budoucí povolání. Výživné se platí do té doby 26 let věku. Pokud jednou dojdeme k názoru, že pozastavování řidičského oprávnění je špatně, tak to pojďme klidně zrušit. Ale to je mimo tuto diskusi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane poslanče. Pane zpravodaji, prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji, ať jsem počítal, jak jsem počítal, vystoupil jediný senátor, pan senátor Jiří Dienstbier. On skutečně s tímto vystoupil i v ÚPV. Byl také jediný, který se zdržel hlasování, jinak 9 hlasy z 10, proto poukazuji na ten náš návrh a prosím o jeho schválení.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. Byl dán jediný návrh, a to návrh garančního výboru, návrh zákona schválit. Přistoupíme k hlasování. Svolám všechny.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 70 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 36. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování č. 25 se z 70 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 58, proti bylo 0. Návrh byl přijat. Děkuji panu poslanci Ondráčkovi.

A budeme pokračovat dalším bodem, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 178

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 178. Prosím paní senátorku Jitku Seitlovou, aby nás seznámila s návrhem zákona. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane místopředsedo, pana ministra tady nemáme. Vážené kolegyně a vážení kolegové, předstupuji před vás již vlastně potřetí s tímto návrhem zákona, protože je to senátní návrh zákona. A jistě si vzpomenete, že to není tak dávno, kdy jsme tady rozhodovali jestli tento návrh zákona propustíme do Poslanecké sněmovny a s vaší laskavou podporou a dobrou vůlí jsme ho podpořili. A musím říct, že jsme měli pro přijetí tohoto návrhu zákona velmi pozitivní atmosféru a že sněmovna přijala tento návrh v prvním čtení v tzv. 90denní lhůtě, a to tak, že neprovedla žádné změny v tomto zákoně, čili tak, jak jsme ho poslali, byl sněmovnou přijat.

Přemýšlela jsem o tom, jestli mám dnes na plénu ještě znovu hovořit o tom, o čem tento zákon je. Ale myslím si, že pro to, abychom si uvědomili význam tohoto zákona, zkráceně přece jenom ještě zásadní věci uvedu.

V České republice je v tuto chvíli registrováno 58 tisíc společenství vlastníků bytů, kteří spravují 1,3 milionu bytových jednotek. Lidé, kteří si zakoupili byt do vlastnictví, byli od roku 2000 povinni vytvořit v domech s počtem nad pět bytových jednotek a se třemi a více vlastníky právnickou osobu, společenství vlastníků, za účelem společné správy domu. I pokud oficiálně nevytvořili takovéto společenství, ze zákona de facto vznikla a musí tuto správu vykonávat buď sami anebo pověřeným správcem.

Právní předpisy stanovují pro společenství a jeho členy společnou majetkovou odpovědnost. Nástroj ochrany vlastníků jednotlivých bytů proti neplatičům, to znamená, že existují někteří vlastníci bytů, kteří ze subjektivních nebo řekněme jiných důvodů neplatí služby poskytované a nezbytné pro správu domu. Poctiví vlastníci nejsou v tuto chvíli proti takovýmto neplatičům chráněni. Právní systém takovou ochranu dostatečně neposkytuje.

Dluhy, které jsou ve společenství vlastníků v důsledku neplacení některých vlastníků, přestože společenství udělá všechno, co mu právní systém umožňuje, aby dluhy vymohlo, tak to nevymůže a ty pak musí platit zbylí poctiví vlastníci. Pro některé to může mít existenční dopady. Částky těchto dluhů se pohybují řádově v tisících až v desetitisících za měsíc, někdy tato doba trvá několik let a pak se jedná o částky kolem dvou set, tří set tisíc. To může dokonce ohrozit i ostatní vlastníky, kteří platí, jejich platové schopnosti a způsobují jim skutečně problémy s jejich platbami.

Jak se to může stát? Může se to stát tak, že jedinou majetkovou hodnotou vlastníka – neplatiče je byt. A při prodeji tohoto bytu, pokud je zastaven zástavním právem, věřitelem se zástavním právem, což jsou většinou hypoteční banky, ale nemusí to být, ale jsou to většinou hypoteční banky, tak podle platných právních předpisů bere všechno zástavní věřitel, kromě nákladů státu a těch, kteří realizují dražbu nebo insolvenci nebo vedou exekuci.

To je, jak jistě chápete a jak jste uznali, velmi nespravedlivé. Situace je taková, že podle analýz, které máme, z hlediska společenství vlastníků bytových jednotek je zhruba 64 % pohledávek těchto společenství z důvodů, které jsem popsala, nevymahatelných.

Proto navrhujeme, aby se dosáhlo nápravy nerovného postavení mezi jednotlivými věřiteli, zástavními věřiteli a věřiteli nedobrovolnými a povinnými. A to je návrh, který před vámi leží. Má tři části.

V první části se navrhuje změna občanského soudního řádu tak, aby pohledávky související se správou domu byly uspokojovány z výtěžku zpeněžení bytu přednostně v pořadí za pohledávkami nákladů státu.

V druhé části se předkládá změna zákona o veřejných dražbách tak, aby pohledávky související se správou domu byly uspokojovány přednostně s pohledávkami první třídy.

Třetí část návrhu se týká insolvenčního zákona a taktéž zařazuje pohledávky za správou domu do skupiny uspokojované přednostně.

Ve všech případech se přednostní uspokojení navrhuje do 10 % výtěžku. To byl i konsensus, na kterém jsme se dohodli tady v Senátu.

Musím říct, že jsme dostali kladná stanoviska i ze strany ministerstva spravedlnosti – pan ministr už odešel, ale určitě v předsálí bude. On podporuje tento návrh. A věřím, že tak, jak jsme původně rozhodli, že se vaše rozhodnutí nemění a že návrh také laskavě podpoříte. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, paní navrhovatelko, a prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máte jako senátní tisk č. 178/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Jiří Carbol.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 178/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Burian, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou výboru. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Burian:  Dobré odpoledne. Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, dovolte mi seznámit vás se zpravodajskou zprávou k senátnímu tisku č. 178.

Návrh zákona má za cíl vyřešit závažný problém týkající se úhrad závazků vlastníků jednotek souvisejících se správou domu a pozemku, kdy nevymahatelné pohledávky vůči některým vlastníkům jednotek jsou nuceni hradit ostatní vlastníci, kteří jinak vlastní závazky řádně plní. Jinak řečeno, návrh zákona je vzhledem k situaci vlastníků bytových jednotek vůči neplatičům potřebný.

Návrh zákona, jak tady řekla předkladatelka paní kolegyně Seitlová, se týká změn tří zákonů – občanského soudního řádu, zákona o veřejných dražbách a insolvenčního zákona. Já už to opakovat nebudu, protože příslušné změny tady byly vysvětleny nebo řekl bych zdůrazněny.

To podstatné: S legislativně technickými připomínkami, s věcnými připomínkami resortu spravedlnosti a názorem bankovního sektoru se plně vypořádal komplexní pozměňovací návrh, který jsme měli pro projednání ve druhém čtení.

Pokud se týká legislativního procesu, uvedl bych, že Senát se na 2. schůzi, která se uskutečnila 1. prosince 2016, zabýval tímto návrhem zákona v prvním čtení, přikázal projednat tento návrh oběma výborům, tak jak zde bylo uvedeno, a na 6. schůzi konané dne 20. dubna 2017 schválil návrh jako senátní návrh zákona a navrhl Poslanecké sněmovně, aby s návrhem vyslovila souhlas již v prvním čtení. Poslanecká sněmovna pak 12. července 2017 na své 59. schůzi vyslovila se senátním návrhem v prvním čtení souhlas.

Moje stanovisko jednou větou: Přes původní skepsi o reálné možnosti projednání návrhu v Poslanecké sněmovně byl návrh beze sněmovnou v prvním čtení schválen.

Pokud se týká ústavněprávního výboru, přijali jsme 76. usnesení na 11. schůzi, která se konala 9. srpna 2017. Zaprvé výbor doporučuje Senátu schválit senátní návrh zákona ve znění schváleném PS PČR. Zadruhé určuje zpravodajem projednání tohoto návrhu mne. A zatřetí pověřuje předsedu výboru Senátu Miroslava Antla, aby s tímto usnesením výboru seznámil předsedu Senátu. To je vše.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, senátor Jiří Carbol? Přeje si vystoupit, prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Carbol:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Milé paní senátorky a milí páni senátoři, je mou povinností, abych vás seznámil s usnesením výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor na svém zasedání doporučil Senátu parlamentu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném PS. Určuje zpravodajem pro jednání na schůzi senátu parlamentu senátora Jiřího Carbola a pověřuje předsedu výboru, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového neregistruji, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím a ptám se, jestli paní navrhovatelka chce vystoupit? Pan garanční zpravodaj také ne, není k čemu. Je zde podán jediný návrh, a to schválit ve znění postoupeném PS. Dávám znělku, která nás sezve k hlasování. Dámy a pánové, byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. V sále je aktuálně přítomno 67 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 34. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 26 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 59, proti bylo nula, návrh byl přijat a gratuluji paní senátorce Jitce Seitlové. Prosím, závěrečné slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Já jsem opravdu ještě chtěla na závěr poděkovat všem těm senátorům, kteří pomohli s tím, že byl návrh přijat i v PS. Je to jejich velká zásluha, byla to společná práce a myslím si, že jsme tím Senátu udělali dobrou prestiž. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, paní senátorko. A my budeme pokračovat v našem programu. Následujícím bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 185

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 185. Prosím pana ministra zdravotnictví Miloslava Ludvíka, který zastupuje ministra průmyslu a obchodu Jiřího Havlíčka, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík:  Děkuji, pane předsedající. Vystupuji zde tedy v roli pana ministra Havlíčka, i když bohužel asi výrazně starší, než abych tady uspokojil dámy senátorky. Vážený pane předsedající, dámy senátorky, páni senátoři, velmi stručně bych uvedl novelu živnostenského zákona, kterou PS schválila 14. července 2017. Hlavním cílem novely živnostenského zákona je pokračovat ve snižování administrativní zátěže podnikatelů a zkvalitňování podnikatelského prostředí v ČR. Návrh odstraňuje povinnost podnikatele oznamovat živnostenskému úřadu identifikační údaje členů statutárního orgánu právnické osoby a vedoucího odštěpného závodu, zahraniční osoby zapisované do obchodního nebo jiného veřejného rejstříku. Účelem návrhu je rovněž vyjít vstříc požadavkům podnikatelské i nepodnikatelské veřejnosti a zavést poskytování informací ze živnostenského rejstříku formou hromadných souborů, tzv. sestav, s aktuálními veřejně dostupnými údaji podnikatelů. Zároveň si klade za cíl zkvalitnit právní úpravu živnostenského zákona v návaznosti na aplikační praxi, například úpravou zmocnění pro vydávání tržních řádů, zajištěním řádného fungování centrálních registračních míst, definováním některých pojmů v návaznosti na znění jiných právních předpisů. Vzhledem k tomu, že změny obsažené v novele zákona přispějí ke zlepšení podnikatelského prostředí v ČR, dovoluji si požádat o jeho podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 185/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Holeček, jehož prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Senátor Petr Holeček:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, pan ministr vám tady velmi stručně řekl, o co se vlastně v novele toho projednávaného zákona jedná. Já bych k tomu jen dodal, že je to návrh novely zákona, kterou předkládá sice vláda ČR, ale při projednávání v PS, konkrétně na hospodářském výboru bylo do tohoto návrhu zasáhnuto poslanci přes celé politické spektrum, kteří do toho návrhu zákona, myslím si, vnesli mnoho dobrého, praktického. A zároveň si myslím, že návrhu zákona hodně pomohli. Chci se zmínit ještě o tom, že při odsouhlasování v PS bylo ze 120 poslanců 100 pro. V novele zákona je tak, jak říkal pan ministr, mnoho definováno. Bylo to opět na žádost hlavně živnostníků, těch, kteří se ozývali, protože v živnostenském zákoně byly chyby a byly tam věci, které tam býti měly. A myslím si, že touto novelou se mnoho věcí napraví.

Na závěr bych asi chtěl říci, že garanční výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 13. schůzi konané dne 15. srpna 2017 doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Dále mě určil zpravodajem výboru pro jednání na této schůzi Senátu. A pověřil pana předsedu výboru Jana Hajdu, aby předložil toto u usnesení předsedovi Senátu. Dámy a pánové, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nehlásí nikdo, obecnou rozpravu končím. A předpokládám, že pan navrhovatel nemá nic, co by dodal, pan garanční zpravodaj také ne, protože obecná rozprava neproběhla. Byl dán tedy jediný návrh, a to schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Dávám znělku ke svolání Senátu.

Dámy a pánové, byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Aktuálně je v sále přítomno 69 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 35. Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 27 se ze 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 58, proti bylo nula. Návrh byl přijat.

Jako dalším bodem bude

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s odstoupením České republiky od Charty Mezinárodního energetického fóra

Tisk č. 131

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 131 a uvede ho opět ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík, který zastoupí ministra průmyslu a obchodu Jiřího Havlíčka. Prosím, máte slovo, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, ČR přistoupila k této organizaci v roce 2011, kdy byla na mimořádném ministerském zasedání Mezinárodního energetického fóra podepsána Charta Mezinárodního energetického fóra. Od členství očekávala především lepší přístup k informacím o dění na mezinárodním energetickém poli. Tato očekávání však nebyla naplněna, světová geopolitická situace prošla za poslední desetiletí výraznou proměnou a Mezinárodní energetické fórum tak již neplní hlavní úlohu zprostředkovatele zásadního politického dialogu mezi státy OECD a OPEC, který se odehrává na jiných fórech, zejm. v mezinárodní energetické agentuře. Navíc informace, které Mezinárodní energetické fórum přináší, jsou volně dostupné na jeho webových stránkách. Dalším argumentem pro vystoupení ČR z Mezinárodního energetického fóra je také platba členského příspěvku ve výši téměř 600 000 Kč ročně. Přičteme-li k tomu skutečnost, že organizace sídlí v saúdskoarabském Rijádu a náklady na vyslání zástupce ČR na její jednání jsou tudíž vysoké, došli jsme k závěru, že vklad ČR není dostatečně zhodnocován a vyvažován přínosy členství. Z těchto důvodů předložilo MPO v únoru tohoto roku vládě ČR návrh na vystoupení z této organizace a tento byl vládou podpořen. Dalším krokem k ukončení procesu vystoupení z této organizace je souhlas obou komor parlamentu. Co se týče Senátu, byl návrh již projednán na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a ve výboru pro zahraniční věci, bezpečnost a obranu. Oba výbory vyslovily s návrhem souhlas. V PS byl návrh projednán v 1. čtení a v zahraničním výboru, přičemž reakce na něj byly více než pozitivní.

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, věřím, že tento návrh vás přesvědčil o tom, že členství ČR v Mezinárodním energetickém fóru není v tuto chvíli pro ČR prioritou a zejm. v rámci efektivního vynakládání s rozpočtovými prostředky budete s návrhem na vystoupení z této organizace souhlasit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 131/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Patrik Kunčar. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 131/1. Se zpravodajskou zprávou nás nyní seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor František Bradáč. Prosím, pane kolego.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, všechny podstatné důvody, které vedou k návrhu vystoupení, už tady pan ministr řekl. Snad jen doplním, že to očekávání se dnes odehrává především v Mezinárodní energetické agentuře. Vzhledem k tomu, že podpisem charty nedošlo k přenosu žádných pravomocí ČR na mezinárodní úroveň ani nebyla tímto podpisem založena práva či povinnosti mezi ČR a jinými členskými státy fóra, dal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu při projednávání souhlas k vystoupení. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu předložený tisk projednal na své schůzi 6. června letošního roku. Po úvodním slově zástupce předkladatele, Lenky Kovačovské, náměstkyně ministra průmyslu a obchodu ČR, a po zpravodajské zprávě senátora Františka Bradáče a po rozpravě výbor I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s odstoupením ČR od Charty Mezinárodního energetického fóra, mě určil zpravodajem a pověřil předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pan senátor Patrik Kunčar. Přeje si vystoupit? Prosím, pane kolego.

Senátor Patrik Kunčar:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, já se nebudu opakovat. Většina věcí, které zde zazněly, byly také obsahem mojí zpravodajské zprávy, takže jenom doplním, že toto odstoupení nebude mít žádný vliv na podnikatelské prostředí v ČR a zároveň nebude mít negativní dopad na státní rozpočet. Naopak tento dopad bude pozitivní, protože dojde k úspoře, kterou tady už zmínil pan ministr. Takže výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal senátní tisk č. 131 na své 7. schůzi dne 12. července roku 2017. Po odůvodnění zástupkyně předkladatele, Lenky Kovačovské, náměstkyně ministra průmyslu a obchodu, mojí zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s odstoupením ČR od Charty Mezinárodního energetického fóra, určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Patrika Kunčara a pověřuje předsedu výboru, senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. A protože se nejedná o návrh zákona, tak rovnou otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nehlásí nikdo, obecnou rozpravu končím. Zřejmě formálně se obrátím na pana ministra, zdali chce vystoupit? Ani pan garanční zpravodaj nechce vystoupit. Takže zde máme shodný návrh z obou dvou výborů, a to, že dává Senát souhlas s odstoupením ČR od Charty Mezinárodního energetického fóra. Dávám znělku ke svolání Senátu. Dámy a pánové, budeme hlasovat, že Senát dává souhlas s odstoupením ČR od Charty Mezinárodního energetického fóra. Aktuálně je přítomno v sálu 69 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 35. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 28 ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 57, proti bylo nula, návrh byl přijat.

Jako další bod je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje jednotná digitální brána pro poskytování informací, postupů, asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů a kterým se mění nařízení (EU) č. 1024/2012

Tisk EU č. N 042/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 042/11 a N 042/11/01. Prosím pana ministra Miloslava Ludvíka, který zastupuje ministra průmyslu a obchodu Jiřího Havlíčka, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík:  Děkuji, pane předsedající. Hlavním účelem této brány je pomoci občanům a podnikatelům v pohybu na vnitřním trhu EU. Hlavní důvody pro vytváření této brány jsou dva. Prvním, že podnikatelé a občané si pravidelně stěžují na netransparentní prostředí a nízkou dostupnost správných informací, případně na obtížnou komunikaci s úřady srozumitelným a předvídatelným způsobem, který by zároveň odpovídal dnešním možnostem digitálních technologií.

Druhým důvodem je, že díky technologickému vývoji a úsilí v rozvoji e-Governmentu se již samotné členské státy snaží na tyto stížnosti reagovat modernizací poskytování informací asistenčních služeb, případně i procedur. Brána se snaží tyto národní strategie zahrnout pod společnou střechu, aby umožnila jejich komplementární propojení. Má dva základní cíle. Fungovat jako internetový rozcestník ve formě jakési malého internetového vyhledávače, který informační, asistenční a procedurální elektronické služby v celé EU integruje do společné platformy tak, aby je uživatelé mohli snadno a rychle vyhledat na jednom místě. A druhým cílem je technicky modernizovat, administrativně zefektivnit a celkově zkvalitnit poskytování informací, asistence a jejích procedur v každém členském státě díky spolupráci členských států s Komisí.

Hlavním výsledkem bude na jedné straně celoevropská informační asistenční infrastruktura, která může pružně reagovat na měnící se poptávky občanů a podnikatelů, a zároveň se pro tento účel průběžně adaptovat na nový technologický vývoj. Na druhé straně by z Brány měl profitovat občan či podnikatel, který nejen v České republice, ale i v dalších členských státech ušetří čas při elektronickém vyhledávání informací a asistence od státní správy, případně při vyřizování administrativních procedur přímo ze svého domova.

Je třeba nakonec také připomenout, že ČR je dlouhodobým zastáncem ambiciózní implementace Brány. ČR iniciovala společným non-paper 7ČS, který předala Komisi v roce 2016. Návrh nařízení plně respektuje principy, které ČR po Bráně požadovala, a proto Česká republika předložený návrh podporuje. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 42/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dušek, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolegou.

Senátor Jiří Dušek:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Výbor pro záležitosti Evropské unie se tímto materiálem zabýval včera na své 13. schůzi. Při formulování doporučujícího stanoviska jsme vycházeli z toho, že Česká republika je jedním z aktivních hráčů této digitalizace. A také, i když to tak na první pohled nevypadá, tak v porovnání s jinými státy patříme mezi premianty. V doporučení si dovoluji jenom zdůraznit to, že tento návrh bychom měli doporučit ve variantě co nejhlubší integrace dané oblasti, protože opatření uvedené v návrhu nařízení budou mít jednoznačně pozitivní vliv na bezproblémové fungování jednotného trhu Evropské unie. A navrhujeme výčet informačních oblastí rozšířit i o nemovitosti, nebo věci související s nemovitostmi, přestože víme, že tato oblast není v Evropské unii příliš harmonizována. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Zřejmě je bezpředmětné se ptát pana ministra i pana garančního zpravodaje, zdali se chtějí vyjádřit k rozpravě, tudíž přistoupíme k hlasování o tomto bodu. Dávám znělku na svolání Senátu.

Vážené kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Jiří Dušek, a jak je uvedeno v tisku č. N 042/11/02. Aktuálně je v sále přítomno 69 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 35. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 29 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 55, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

Tímto končí anabáze pana ministra... Ne, ještě máte jeden bod, pane ministře, tak... Jste statečný, že jste převzal berlu za všechny vaše kolegy. Přehlídl jsem se, omlouvám se. Následujícím bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 169

Senátní tisk č. 169 jste obdrželi. Prosím pana ministra zdravotnictví Miloslava Ludvíka, který dnes zastupuje i ministra zemědělství Mariána Jurečku, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím.

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík:  Děkuji, pane předsedající, je pravdou, že profesně jsem se kdysi pohyboval v oblasti jak průmyslového obchodu, ale zemědělství tak budu prezentovat.

Takže dovolte, abych uvedl tento návrh zákona, který byl zmíněn. Navrhuje se zavedení procesu registrace odrůd s úředně uznaným popisem, který představuje jednodušší proces, než je standardní registrace odrůd podle platného zákona o oběhu osiva a sadby. Změna souvisí s implementací směrnice Rady 2008/90/ES ze dne 29. září 2008 o uvádění na trh rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce. Tento způsob registrace je méně náročný pro žadatele o registraci těchto odrůd jak z hlediska splnění podmínek registrace, tak z hlediska finanční náročnosti.

Dochází k zavedení společného certifikačního schématu s jednotným přístupem k udržování a testování rozmnožovacího materiálu ovocných odrůd a druhů. Rodů a druhů, pardon. Nedílnou součástí transpozice jsou též nová ustanovení, která se týkají označování a náležitostí průvodních dokladů, obalů neboli svazků rozmnožovacího materiálu ovocných výpěstků. Dále předkládaný návrh reaguje na neuspokojivou situaci na trhu při uvádění do oběhu sadby česneku. Ze strany prodejců dochází k nežádoucí záměně sazby česneku podléhající režimu zákona za česnek konzumní. Nastavují se jednoznačná pravidla uvádění sadby česneku do oběhu tak, aby kontrolní a dozorový orgán, kterým je Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, mohl učinit tento proces kontrolovat a v případě jeho porušení ukládat sankce. Navrhované nabytí účinnosti je vázáno na závazky vyplývající pro členské státy z prováděcích směrnice Komise 2014/96/EU, 2014/97/EU a 2014/98/EU.

Navrhované změny zákona o oběhu osiva a sadby jsou nezbytné také z důvodů jeho přizpůsobení nového pojetí přestupkového práva. Jeho doprovodné novely pak zpřesňují a aktualizují některé další související zákony, které jsou důležité z hlediska působnosti resortu Ministerstva zemědělství. Návrh zákona byl projednán dne 15. srpna 2017 na 13. schůzi výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který jako výbor garanční doporučil schválit návrh zákona, ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. Tímto si vás dovoluji požádat o schválení zákona v předloženém znění. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 169/1. Zpravodajem výboru je pan senátor František Bradáč, jehož prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové.

Zpravodajskou zprávu k tomuto návrhu zákona vypracoval kolega Petr Šilar. Ten je ovšem z dnešního jednání omluven, tak já jej zastupuji. Všechny důvody, nebo ty zásadní věci, které tato novela zákona přináší, už tady osvětlil pan ministr. Já je nebudu znovu opakovat, protože jsou shodné, tak, jak jsou uváděny ve zpravodajské zprávě.

Já jenom připomenu, že tento materiál projednal na své 13. schůzi 15. srpna výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a přijal toto usnesení: Po úvodním slově zástupce předkladatele Jiřího Šíra, náměstka ministra zemědělství ČR, po zpravodajské zprávě senátora Petra Šilara, kterou přednesl senátor František Bradáč, a po rozpravě výbor 1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, mne určil zpravodajem na dnešní schůzi Senátu a pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. Pane ministře, zřejmě nemáte důvod se přihlásit? Ani pan garanční zpravodaj. Máme zde návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, takže svolám Senát znělkou.

Takže, dámy a pánové, byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně přítomno v sále je 69 senátorů a senátorek, aktuální kvorum je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 30 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 51, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

Dalším bodem dnešního jednání je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 170

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 170. Prosím opět pana Miloslava Ludvíka, který dnes zastupuje ministra zemědělství Mariana Jurečku, aby nás opět seznámil s návrhem zákona. Prosím.

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík:  Děkuji, pane předsedající. Návrh se týká přípravku na ochranu rostlin. Užívání přípravku na ochranu rostlin je zcela zásadním faktorem, který ovlivňuje kvalitu, taky kvantitu rostlinné produkce. Palčivým problémem na trhu přípravky na ochranu rostlin je uvádění nelegálních, čímž se myslí padělaných či neschválených přípravků na trh. Hlavním cílem návrhu je snížit výskyt nelegálních přípravků na ochranu rostlin na domácím trhu a tím přispět ke zvýšení ochrany životního prostředí a potravinového řetězce. Tento cíl je realizován především těmito opatřeními:

1. posílení kontroly nad distribučním řetězcem přípravků a pomoci prostředků na ochranu rostlin, a to prostřednictvím povinné registrace distributorů přípravků pro profesionální použití nebo omezování přebalování přípravků.

2. zpřesnění úpravy aplikace přípravků na ochranu rostlin.

3. navýšení sankcí ze nejzávažnější přestupky na úseku rostlinolékařské péče.

Další velký okruh navrhovaných změn je spojen s problematikou udržitelného používání pesticidů. V návaznosti na závěry Národního akčního plánu ke snížení používání pesticidů byly do návrhu zapracovány změny směřující ke snížení spotřeby pesticidů, které se týkají zaprvé – zpřesnění regulace letecké aplikace a zadruhé – odborné způsobilosti pro nakládání s přípravky na ochranu rostlin, zatřetí – omezení pro používání přípravků v určitých oblastech, začtvrté – právní úpravy integrované ochrany rostlin a zapáté – snížení rizik spojených s používáním pesticidů pro zdraví lidí, zvířat, rostlin a životního prostředí.

Navrhované znění zákona o rostlinolékařské péči jsou nezbytné také z důvodů jeho přizpůsobení novému pojetí přestupkového práva. Návrh zákona byl projednán 15. srpna 2017 také na 13. schůzi výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který jako výbor garanční doporučil schválit návrh zákona, ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou, o což vás také v zastoupení žádám. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 170/1, zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, jehož prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové.

Pan ministr, přestože, jak zdůraznil nyní, je zemědělec, tak měl velice precizní úvod, takže já to doplním pouze o jediný odstavec. A to, že v souvislosti s navrhovanou novelizací zákona o rostlinolékařské péči je též souběžně novelizován zákon o regulaci reklamy, zákon o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském, příloha k zákonu o správních poplatcích, chemický zákon a rovněž se navrhuje novelizace zákona o zemědělství, jehož cílem je především zakotvení institutu evidence ovocných sadů do právní úpravy České republiky. Ve 3. čtení v Poslanecké sněmovně z přítomných 126 poslanců pro návrh zákona hlasovalo 110.

Na našem jednání výboru bylo přijato následující usnesení: Výbor po úvodním slově zástupce předkladatele Jiřího Šíra, náměstka ministra zemědělství, doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se opět nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. Obracím se na pana ministra i na pana zpravodaje, zdali mají důvod se vyjádřit? Nemají, děkuji. A přistoupíme k hlasování, neboť byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Dávám znělku, která vás má svolat k hlasování.

Vážené kolegyně a kolegové, byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je přítomno v sále 69 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 35. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 31 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 60, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

Jako dalším bodem, který projednáváme, je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon),ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony

Tisk č. 171

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 171. Prosím opět pana ministra zdravotnictví Miloslava Ludvíka, v zastoupení ministra zemědělství, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík:  Děkuji, pane předsedající.

Cílem předkládaného návrhu zákona je zajistit větší ochranu zdraví osob a zvířat a snížit administrativní náročnost pro chovatele v případech, kdy je to při zachování nezbytných veterinárních požadavků na chov a zdraví zvířat a na živočišné produkty možné.

K zajištění větší ochrany osob a zvířat návrh zákona zejména přesunuje některé povinnosti z chovatele hospodářských zvířat na chovatele bez rozdílu toho, zda chovají hospodářská zvířata nebo zvířata v zájmovém chovu, s cílem udržet nebo zlepšit příznivý nákazový stav v chovech hospodářských i zájmových zvířat a volně žijící zvěře. Dále stanovuje úkony, na které je ze státního rozpočtu poskytován příspěvek na jejich provedení, např. alergologický test na tuberkulinaci, odběr vzorků pro laboratorní vyšetření a provedení povinných vakcinací proti vzteklině. Dále doplňuje v souladu s požadavky Českého svazu včelařů do zákona tzv. prohlížitele včelstev, který bude oprávněn v ochranných pásmech v případě potvrzené nebezpečné nákazy včel prohlížet včelstva. Chovatel včel bude mít možnost rozebrání včelího díla svěřit prohlížiteli včelstev nebo si prohlídku svých včel provede sám jako dosud.

Upřesňuje prodej malých množství vlastních produktů z prvovýroby, přičemž rozšiřuje možnost dodávat na trh i malé množství nutrií. Tato úprava je v souladu s přímo použitelným předpisem EU o hygieně potravin živočišného původu. Dále upřesňuje okruh osob, pro které je určeno maso a orgány jatečních zvířat z domácí porážky, přičemž maso a orgány z domácí porážky jsou určeny pro spotřebu osob tvořících domácnost chovatele, jedná-li se o maso a orgány ze skotu, nebo osoby tvořící domácnost chovatele nebo pro spotřebu osoby blízké, jedná-li se o maso a orgány ostatních zvířat.

Dále zvyšuje věk pro domácí porážky skotu ze 24 na 72 měsíců, přičemž omezuje domácí porážku skotu staršího 24 měsíců a mladšího 72 měsíců na tři kusy ročně. Zavádí povinnou registraci útulků pro toulavá zvířata, aby tato zařízení mohla být pod veterinárním dozorem. Zavádí povinnost oznámení chovu pěti a více psů samičího pohlaví starších 12 měsíců. Od roku 2020 zavádí povinné identifikační označení všech psů na území ČR čipem, který umožní jednoznačnou kontrolu očkování proti vzteklině. Dále upřesňuje podmínky pro výkon veterinární léčebny a preventivní činnosti soukromým veterinárním lékařem.

Prodlužuje lhůtu pro podání žádosti o náhradu nákladů a ztrát, které vznikly chovatelům včel nebo včelstev v důsledku provádění mimořádných veterinárních opatření ke zdolání nebezpečné nákazy včel a prodlužuje toto z 12 týdnů na 6 měsíců. Ke snížení administrativní zátěže pak návrh zákona zejména nahrazuje povinnost chovatele požádat o povolení domácí porážky skotu a jelenovitých z farmového chovu povinnosti ohlásit tuto porážku a zkracuje lhůtu pro nahlašování této porážky na 3 dny z dosavadních 7 dnů.

Umožňuje dále chovatelům hospodářských zvířat provádět na svém hospodářství některé veterinární úkoly, jako např. injekční aplikaci léčiv.

Navrhovaná změna zákona na ochranu zvířat proti týrání upřesňuje porážení zvířat, u kterých v důsledku přepravy došlo k závažnému zhoršení zdravotního stavu tak, že musí být poražena na místě.

Související změny navrhované v zákoně o potravinách a tabákových výrobcích a v zákoně o Státní zemědělské a potravinářské inspekci zejména upřesňují kontrolu potravin při přepravě a internetovém prodeji.

I tento návrh zákona byl projednán 15. srpna na 13. schůzi výboru, který jako výbor garanční doporučil schválit návrh ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. Dámy a pánové, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane ministře. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 171/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, jehož prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pan ministr byl opět precizní, takže mi nedal prakticky žádný prostor k doplnění informací. Já bych měl jenom dvě tedy v průběhu tohoto zákona, poněvadž se to týká např. Svazu včelařů, tak tyto organizace maximálně podporují tento zákon, řada i vás, aby byl schválen. Pokud se týká legislativních problémů...

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Prosil bych o klid. Promiňte, pane kolego. Prosil bych o klid! Děkuji vám.

Senátor Jan Hajda:  ...ve třetím čtení, z přítomných 121 poslanců pro návrh zákona hlasovalo 108 poslanců a 2 poslanci byli proti. Náš výbor na svém jednání přijal následující usnesení. Po úvodním slově zástupce předkladatele Jiřího Šíra, náměstka ministra zemědělství, po zpravodajské zprávě senátora Jana Veleby, kterého jsem zastoupil a přednesl tuto zprávu, výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového neregistruji. Takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil po dlouhé době pan kolega Miloš Vystrčil. Prosím, pane kolego. Zpestřil jste jednotvárnost našeho jednání.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Ne že bych se cítil být expertem na ochranu zvířat, ale vlastníme malého psa... Když jsem si ten zákon četl a pak jsem ho konzultoval, tak tam mám dvě takové nejasnosti. Bohužel vzhledem k tomu, že dneska se zdá, že ministr spravedlnosti, dopravy a zdravotnictví by bohatě vystačili na fungování této vlády, tak nejsem si jistý, zda na ně dostanu odpověď.

Ten můj první dotaz se týká § 4 odst. 3, ve kterém je stanovena chovateli povinnost, že pokud chová pět a více psů samičího pohlaví, což jsem tedy pochopil, že je fena, jinak to tedy znamená, že moje manželka je člověk samičího pohlaví, což je, řekněme, nový název pro ženu, který, nevím, jestli se ujme, předpokládám, že spíše ne. Také mě zaráží, proč tady není použito slovo fena, ale třeba mi to pan ministr vysvětlí. Tak v tom paragrafu je napsáno, že ten chovatel, pokud má pět a více psů samičího pohlaví, tak to musí nahlásit. Není tam nijak zajištěna situace, která je poměrně častá v případech, kdy skutečně někdo, řekněme, ve svém domě nebo bytě má jakousi takovou černou množírnu, že... Může to být chovatel, chovatelka. Dítě chovatele, dítě chovatelky. A ti všichni si mohou ty psy rozdělit, toho samičího pohlaví, každý z nich může mít tři nebo čtyři ty feny a dohromady jich bude v tom bytě dvanáct. Oni to vlastně nahlásit nemusí, protože si to rozepíší na sebe. Tak jsem se chtěl zeptat, proč to není uděláno tak, aby to bylo aspoň zároveň vztaženo i na nějaké místo trvalého pobytu, pro to místo trvalého pobytu, resp. byt, by to bylo určeno tak, že i kdyby to v tom bytě bylo, aby se to týkalo i těch osob blízkých, proč se nad tím předkladatel toho zákona trošku podrobněji nezamyslel, když už nějaké omezení chceme zavést, tak aspoň tak, aby to mělo logiku, aby to neumožňovalo celkem velmi jednoduše z té povinnosti uhnout např. tím způsobem, jak jsem říkal. Takže to je můj první dotaz, proč tedy to samičí a samčí pohlaví, proč ne fena nebo pes, a potom proč tedy tam není nějaké ukotvení na trvalé bydliště, protože si myslím, a v případě osoby blízké, protože si myslím, že by to více naplňovalo smysl toho odstavce a toho paragrafu toho zákona. Jsem zvědav, jak se s tímto mým dotazem ministr zdravotnictví vypořádá.

A pak je tady jeden dotaz, který by mohl být ministrovi zdravotnictví bližší, a to je opět § 4 odst. 4, kde je napsáno, že očkování psa proti vzteklině podle odst. 1 je platné pouze tehdy, pokud pes splňuje podmínky na označení zvířat v zájmovém chovu stanovené v čl. 17 odst. 1 předpisu EU, o veterinárních podmínkách. Takže já na rozdíl od běžného občana umím nalézt čl. 17 odst. 1 předpisu EU, pochopil jsem tedy následně, jak zákony píšeme, aby byly všem srozumitelné, že se to týká toho, že očkování psa proti vzteklině je platné pouze tehdy, když je ten pes, česky řečeno, očipován. Jenom pro ty, které by to zajímalo, i když jsem vyhledal ten čl. 17 odst. 1 předpisu EU, tak jsem se to ještě nedozvěděl, protože v tom čl. 17 odst. 1 předpisu EU byl odkaz na přílohu A toho předpisu EU. Takže jsem dohledal přílohu A EU a zjistil jsem, že se to týká nějaké skupiny zvířat, kam patří i psi. Takže takhle my píšeme zákony. Ten člověk, který by chtěl zjistit, s čím jsme spojili očkování psa, že to je spojeno s tím, že má být očipován, tak musí jít do dalších dvou předpisů, resp. do jednoho předpisu EU a následně do jeho přílohy.

A teď k mému dotazu. Mám tomu rozumět tak, že v okamžiku, kdy přijde někdo, kdo nemá očipovaného psa, za veterinářem a bude chtít, aby naočkoval toho psa proti vzteklině, což je velmi důležité, že ten veterinář, pokud on nebude mít očipovaného psa, ho nenaočkuje proti vzteklině? Jinými slovy, mám tomu rozumět tak, že tady zakládáme možnost, že lidé, kteří nechtějí čipovat psy, nebudou mít možnost legálně naočkovat psa proti vzteklině? To je můj dotaz, který se týká toho § 4 odst. 4, což tedy není vůbec legrace, protože jako... To je opravdu vážná věc, neboť existují lidé, já mezi ně nepatřím, my máme očipovaného psa, kteří si nechtějí nechat očipovat psy, neboť jsou přesvědčeni, že jim to škodí. Já si myslím, že to tak není. Ale v tom okamžiku se zdá, že oni je nebudou moci nechat naočkovat proti vzteklině, což tedy je ohrožení zdraví lidí. Já nerozumím tomu, proč tímto způsobem tady nutíme lidi dávat psům čipy.

A spojujeme to s tím, že je nutné je nejdříve naočkovat proti vzteklině, čímž, když se tak nestane, ohrožujeme zdraví lidí, a to už není legrace. To už fakt není legrace. A trošku mi to zavání jakousi domluvou někoho s někým o tom, jak tedy teď zvýšíme to čipování díky tomu, že je povinné očkování. Takže to je ta moje první otázka. A ta druhá je legrační, ale také důležitá.

Pokud se stane, že některý majitel psa přes to všechno, co jsem říkal, nechá psa naočkovat proti vzteklině a bude o tom mít doklad, mě ten pes pokouše a ten pes nebude mít čip, znamená to pro mě, že se mnou bude české zdravotnictví jednat jako s pokousaným psem, který nebyl naočkován proti vzteklině? Přestože byl naočkován proti vzteklině, ale ono vlastně to očkování není platné, protože on nemá ten čip. Takže já můžu být pokousán psem, který byl naočkován proti vzteklině, ale to očkování není platné, tudíž když já přijdu do nemocnice, pokousán psem, který byl naočkován proti vzteklině, ale očkováním, které není platné, tak jak se mnou bude zacházet ta nemocnice? To jsou takové věci, které v tom zákoně vznikají. A je to prostě hrůza. Nechápu, jakým způsobem se ten odstavec dostal do zákona.

Na závěr, aniž bych to chtěl zesměšňovat, dávám dva dotazy. Ten první je, proč odkazy na různé směrnice a přílohy těch směrnic, když to tam šlo normálně, jednoduše napsat. A ten druhý je, jestli skutečně to je tak, že neočipovaný pes nemůže být naočkován proti vzteklině. To je ta základní otázka. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. A s právem přednosti se hlásí do obecné rozpravy pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane senátore.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane ministře, pane místopředsedo, myslím si, že je mojí povinností stranickému kolegovi, panu ministrovi, pomoci v jeho nelehké úloze. Tu druhou část zajisté suverénně zodpoví on, co se týká toho čipování. Ale protože mám při ruce tady elektronický tablet, tak jsem si našel, že psí samice je z latinského canis femina, je to v češtině správně psí samice, bylo převzato z romské fena, někdy v 18. století. Tak si myslím, že předkladatel je češtinářský puritán a asi mu to nemůžeme vyčítat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji panu předsedovi s upřesněním. Nyní do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Ještě jednou dobrý den, vážený pane ministře, dámy a pánové. Já mám taky několik otázek. Tu jednu už za mě vyslovil kolega Vystrčil. Jestli tedy se mnou bude nakládáno, když budu pokousán řádně naočkovaným, ale neočipovaným psem, jako kdybych byl pokousán nenaočkovaným psem, protože bohužel to znění § 4 odst. 4 takhle zní...

Ale v té souvislosti s povinným čipováním mám další tři otázky. Jestli existuje statistika existence množíren, protože důvodem toho povinného čipování má být i omezení, ne-li likvidace těchto nelegálních množíren, zda existuje statistika, o kolik se snížil počet psů v útulcích ve městech, kde to povinné čipování je dneska dáno vyhláškou. Pokud já mám informace z Ostravy, tak v podstatě ten průběh umisťování těch psů se nijak zásadně nesnížil. Ale hlavně, a to jsem se nikde nedočetl, jestli ministerstvo zemědělství uvažuje o tom, že sjednotí databáze těch čipů, protože existuje minimálně pět databází, které se nekryjí. A jestliže nechám načipovat psa, tak, dejme tomu, na území toho mého města ten strážník městský policie nebo někdo, když ho odchytí, tak to čtečkou je schopný toho psa nebo tedy mě jako majitele identifikovat. Ale když přeběhne do jiného města, kde městská policie využívá jinou databázi, tak už toho psa prostě neidentifikuje. A vlastně ten záměr bude zase zhacen a nikde jsem se nedočetl, že by se uvažovalo o tom, že se ty databáze sjednotí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. Jako další do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Chtěl bych jen upozornit, že touto nenápadnou formou zatěžujeme všechny vlastníky psů poměrně značnou finanční částkou. Opět se do toho zákona dostává takto nenápadně. Každému občanovi, který vlastní psa, v podstatě tímto zákonem říkáme, že má utratit, já nevím, 500 korun a nechat si očipovat psa. To bude krásný dárek zejména těm starším babičkám, které mají ty svoje miláčky. Je to perfektní záležitost. Děkuji!

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. Do obecné rozpravy se přihlásila paní senátorka Daniela Filipiová. Prosím.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já jenom velmi krátce k tomuto zákonu. Já se přiznám, že když jsem se tak jako vzdáleně dozvěděla, že má do Senátu přijít, resp. že se ve sněmovně projednává zákon, který by měl nějakým způsobem zamezit množírnám psů, tak jsem byla velmi ráda, protože musím říct, že množírny psů a dodávám i koček mě nesmírně trápí, protože to je opravdu naprosto nehumánní a je to docela šílená situace. Ale když vidím, co se s tím zákonem stalo, jak je to tam stanovené, tak si říkám, proboha, to je snad zákon, který naopak chce, aby ty množírny fungovaly dál. Není jaksi bez logiky i tok, co tady zaznělo u mého předřečníka, že my takhle musíme, resp. ten zákon bude chtít, aby všichni majitelé psů ty psy měli očipované. Já bych chápala, že by ještě ti psi museli být očipováni v tom okamžiku, kdy se jedná o nějakou chovnou stanici. Tam aby bylo možné kontrolovat, jak často ta fena nebo pes jaksi samičího pohlaví, jak často rodí atd., protože i tam jsou stanovené limity, aby se to zvíře tzv. nestrhalo. Ale já se obávám, že tady ten zákon se tváří navenek v této části, to není všechno, co řeší ten zákon, takže jaksi se snaží zamezit těm množírnám, ale ve své podstatě neřeší vůbec nic, jenom zatěžuje ty babičky, jak tady řekl můj předřečník, zbytečným výdajem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní kolegyně. Jako další se s právem přednosti přihlásil pan místopředseda Jaroslav Kubera. Prosil bych pány po mé levé straně nahoře, aby se ztišili. Děkují.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Klidně je nechte, pane místopředsedo, já zvýším hlas a oni přestanou.

Musíme tento zákon ještě vylepšit. Už dlouho jsem takovou bramboračku neviděl. Ptám se jenom jednoduše. Zatím je stav takový, jestli také ti, co to psali, se dívali i do jiných zákonů, třeba do zákona o místních poplatcích. Pane ministře, jak je známo, máme místní poplatek – ale vy za to nemůžete – za psa, který se může pohybovat od 200 Kč, což je u seniorů, až do 1.000 Kč, někde možná, když mají dva psy, až 2.000 Kč. My jsme zvolili cestu nejmenšího odporu. Omlouvám se, pane místopředsedo, vaším prostřednictvím panu senátorovi Dienstbierovi, který bude zase říkat, že to není k věci. My jsme stanovili jednotný poplatek za psa 200 Kč, a světe div se, při výběru zhruba milion korun při poplatku 1.000 Kč, tak při poplatku 200 Kč jsme vybrali 900 tisíc Kč. Vždycky to dávám jako důkaz la tairovy křivky. My jsme pětkrát snížili daň a výběr byl téměř stejný. Kdybychom bývali mohli dát tři stovky, což jsme ale nechtěli, chtěli jsme jednotný poplatek, tak jsme vybrali ještě víc, protože už nikdo si nepsal psa na babičku, už nikdo neříkal, že pes je hlídací, protože za dvě stovky se nikomu nevyplatí pod hrozbou pokuty něco švindlovat.

My vydáme občanovi známku, pes má známku. Ten, kdo se bojí, aby se mu pes neztratil, za deset korun prodávají takové tubičky, do tubičky se dá adresa a telefonní číslo, takže když se pes ztratí, stačí se podívat do tubičky, zavolat na tam uvedené číslo a pejska máme.

Teď tedy nevím, co bude s těmito známkami, ty už se dávat nebudou nebo budou, to tam zákon nějak neřeší. Ale vzhledem k tomu, že brzy budeme očipováni my tady, zřejmě už jsou autoři vedeni tím, že bezhotovostní placení a čipy je ten trend. Všimli jste si, že to je nové slovo, už to není filozofie něčeho, ale teď jsou všechno trendy. Poslechněte si večer televizi, uslyšíte tam dvacetkrát trendy, to je teď trendy, elektromobily jsou trendy, čipy jsou trendy, bezhotovostní placení jsou trendy, prachy si dejte do banky, my vám za ně neručíme.

Ale mně spíš vadí na tomto zákonu, že to je zase příklad té šílené bramboračky, jenom úkoly, co se tam dávají. Jestli někdo je takový prase, že nedává psovi čistou vodu, tak tím, že to napíšete do zákona, on mu nebude dávat čistou vodu, protože je prase, takže to vám nepomůže. Dále tam nemáte vstup do obydlí, tak jak jste to udělali u kamínek, že úředník může, takže když bude mít někdo stanici a vy mu neumožníte, aby tam vstoupil kontrolor do obydlí, je vám to houby platné, protože on prostě zavře dveře, nikoho tam nepustí a stejně nebudete vědět, co tam ti samičí nebo nesamičí psi spolu dělají ...

Myšlenka byla dobrá – musíme nějakým způsobem zamezit tzv. množírnám, protože Česká republika je velkým exportérem. Ale jestli si naivně myslíte, že tímto něčemu zabráníte, tak to ne. A samozřejmě se k tomu přilepí nesmysly typu, že není platné očkování proti vzteklině, když nemáte čip. Mimochodem, je to tuším vynález hlavního města Prahy, jestli se nemýlím. Tady je to ve vyhlášce, a dokonce tam na chvíli odpustí poplatek za to, že nechá psa očipovat.

Ale řekněte mi, kdo bude čipovat kočky. Tady je zvláštní stav, že se psy se dělají psí kusy a kočky si běhají dokonce v naší nemocnici a my to musíme řešit, nikdo neví, co s tím. A proč nejsou kočky evidované? Proč cizí kočka, kočka souseda leze po mojí zahradě, a když mu řeknu, že si to nepřeji, tak řekne, co mám s kočkou dělat. Říkám, to je tvůj problém, nějak si to zařiď.

Já bych chtěl, aby se i kočky čipovaly, aby byly na vysílačce a na čtečce, abychom o nich věděli a abychom mohli majitele koček, které nejsou očipované.

Nevím, jestli někdo už navrhl zamítnutí. (Z pléna: Navrhl.) Navrhl, tak je to v pořádku a jenom se k tomu připojuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. Jako další do obecné rozpravy se přihlásila paní Daniela Filipiová, prosím.

Senátorka Daniela Filipiová:  Jenom s drobnou technickou informací pro pana kolegu. Kočky, které mají být chovné a musí být účastny na výstavách, musí být čipovány. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. Do obecné rozpravy se už nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. Nyní přichází velká chvíle pana ministra, protože má možnost odpovědět na spoustu dotazů, co se týče koček a psů.

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík:  Nejsem veterinář a psa nemaje se mohu vyjádřit opravdu jenom k problematice, kterou pan kolega Vystrčil, a to je pokousání. Tam je vždycky povinnost, aby k psovi, který by vás případně pokousal, byla doložena veterinární osvědčení, že byl očkován. Pokud ne, bude k vám přistupováno jako k člověku, který má příslušnou legitku. Pokud ne, bude k vám přistupováno jako k člověku, který je potencionálně velmi vážně nemocen a bude muset být podle toho léčen.

Jinak se musím přiznat, že otázky jsou velmi podnětné, ale nehodlám tady fabulovat, protože je zde daleko větší počet odborníků, než jsem já. Omlouvám se a děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji panu ministrovi za téměř vyčerpávající odpovědi. A obracím se na pana garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k právě proběhlé obecné rozpravě, prosím.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. V rozpravě vystoupilo 6 senátorů a senátorek, z toho paní senátorka Filipiová dvakrát. Zazněl zde návrh schválit a jednou zamítnout, takže bychom nyní měli hlasovat o návrhu schválit.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane garanční zpravodaji. Znělkou svolám nepřítomné senátorky a senátory.

Jak už bylo řečeno, máme zde dva návrhy, návrh schválit a návrh zamítnout. Jako o prvním budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je v sále přítomno 69 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 35.

Je zde návrh na odhlášení, takže vás prosím, abyste se odhlásili a zároveň se znovu přihlásili. Počkáme na ustálení se počtu přítomných.

Nyní je aktuálně přítomno 61 senátorek a senátorů, tím pádem aktuální kvorum je 31 hlasů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku ... (Z pléna: Hlasovací zařízení nefunguje.)

Vážené kolegyně a kolegové, prohlašuji toto hlasování za zmatečné a budeme hlasování opakovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 33 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 35, proti bylo 15. Návrh byl přijat.

Dalším bodem našeho jednání je

 

Diskusní dokument o sociálním rozměru Evropy a návrh evropského pilíře sociálních práv

Tisk EU č. K 037/11

Tisk EU č. J 038/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 037/11, J 038/11, K 037/11/01 a J 038/11/01.

Prosím pana ministra zdravotnictví Miloslava Ludvíka, který tentokrát zastupuje předsedu vlády, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík:  Děkuji, pane předsedající. Doufám, že nejlepší na konec. Jménem pana premiéra bych tedy chtěl poděkovat za aktivní zapojení dam i pánů senátorů a senátorek do debat o problematice sociálního pilíře a sociálního rozměru Evropy obecně. Jak už asi víte, vláda nejprve přijala obecná východiska pro svou pozici k oběma dokumentům, která následně projednala s hospodářskými a sociálními partnery a také s evropskými výbory jak sněmovny, tak i Senátu. Teprve na základě této debaty přijala vláda dne 30. června k oběma dokumentům rámcovou pozici. Takže nejdříve dovolte diskusní dokument k sociálnímu rozměru Evropy, který Evropská komise zveřejnila 26. února 2017 jako první z pěti dokumentů avizovaných v tzv. Bílé knize o budoucnosti EU. Zveřejnění dokumentu svědčí o tom, že komise považuje sociální oblast za jednu z prioritních oblastí pro budoucnost EU. Podobně jako Bílá kniha nastiňuje i diskusní dokument budoucí evropskou spolupráci v sociálních otázkách v několika scénářích.

Zaprvé omezení sociálního rozměru na volný pohyb, zadruhé umožnění hlubší spolupráce těm státům, které se chtějí angažovat více, zatřetí prohloubení sociálního rozměru všech členských států EU, což by spočívalo v cílenější koordinaci a případné harmonizaci minimálních standardů v této oblasti. Pozice ČR k tomuto dokumentu zní: 1) vláda se nemůže plně ztotožnit s ani jedním ze scénářů. První scénář by byl krokem zpět od současné spolupráce, kterou považujeme za přínosnou. Druhý scénář se vyslovuje k prohloubení spolupráce jen některých států a pouze ve vybraných oblastech. V kontextu předloženého evropského pilíře sociálních práv ČR tuto variantu vnímá jako podporu posílené spolupráce zemí eurozóny, ke které se ČR staví obezřetně, a to i vzhledem k možným dopadům na fungování vnitřního trhu EU. Výhrady má ČR také ke třetímu scénáři. Problematické je v tomto scénáři zejm. stanovení právně závazných referenčních hodnot v sociální oblasti, jejichž nedosažení by mělo být sankcionováno. Dle ČR je nezbytné, aby budoucí spolupráce respektovala stávající dělbu kompetencí mezi EU a členskými státy a nezasahovala do práv členských států v souladu s principem subsidiarity, což se zná s tímto scénářem být neslučitelné. ČR by naopak uvítala rozpracování varianty dělat to, co dnes, ale lépe a efektivněji, která ale bohužel v uvedených scénářích není.

K návrhu interinstitucionálního vyhlášení evropského pilíře sociálních práv se uvádí – pokud jde o druhý projednávaný dokument k sociální tematice, tedy návrh interinstitucionálního vyhlášení evropského pilíře sociálních práv, ten je již úzce navázán na tzv. pilíř sociálních práv. Pilíř sociálních práv je výsledkem debaty, která k problematice probíhala celý loňský rok. Avizován byl taktéž ve zprávě pěti předsedů k prohloubení vydané v roce 2015. A cílem iniciativy je stanovení 20 zásad pro utváření sociálních politik v EU. Na těchto zásadách chce Evropská komise hledat shodu napříč členskými státy a unijními institucemi tak, aby mohly být podpořeny do konce roku.

Výstupem jednání má být podoba meziinstitucionální deklarace, tedy právně nezávazného, ovšem silně politického společného prohlášení jak komise, tak parlamentu i rady.

Zvolená forma společného politického prohlášení nemá garantovat nová práva jednotlivcům ani nedává pravomoc komisi předkládat návrhy v oblastech, ve kterých již tuto pravomoc neuděluje Lisabonská smlouva. Tyto zásady jsou primárně určeny pro země eurozóny. Může se k nim však dobrovolně připojit každý členský stát. Otázka účasti členských států mimo eurozónu se bude řešit v budoucnu u jednotlivých legislativních a nelegislativních návrhů, které bude komise předkládat s cílem naplňování zásad pilíře.

Pozice ČR k obsahu pilíře je následující. Základní linie pozice ČR k dokumentu se opírají o přesvědčení, že sociální konvergence musí probíhat v celé EU, tedy nikoli jen v eurozóně. Primárním nástrojem této konvergence by mohl být Evropský semestr. Novou legislativní aktivitu podpoří ČR v dobře odůvodněných případech při plném respektu principu subsidiarity a proporcionality. Není překvapující, že citlivé jsou zejm. otázky zdravotních a sociálních systémů a stanovování mezd.

Další kroky, které by měly následovat, jsou tyto. Z vyjednávání na úrovni EU je zřejmé, že členské státy nebudou mít připomínky k jednotlivým principům. Měnit se bude jejich preambule, kde si mnohé členské státy včetně ČR přejí zdůraznit garance týkající se právě respektu k rozdělení pravomocí, k dopadu opatření na konkurenceschopnost a fiskální udržitelnost a nebo k principu subsidiarity a proporcionality. ČR také navrhuje doplnění odstavce týkajícího se posílení alokace Evropského sociálního fondu v příštím programovém období za účelem plnění principu pilíře.

Cílem současného a budoucího estonského předsednictví je dosažení shody rady do konce roku 2017. Hlavní očekávaná diskuse proběhne na radě ministrů sociálních věcí, která bude v říjnu. Úpravu jednotlivých principů pravděpodobně nenavrhne ani Evropský parlament, který se ovšem k problematice bude vyjadřovat až v září.

Dámy a pánové, závěrem bych ještě rád zdůraznil, že s ohledem na rizika spojená s projednáváním problematik v sociální oblasti bude vláda při dalším projednávání postupovat velice obezřetně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, abyste zaujal místo. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisky č. K37/11/02 a J38/11/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Šárka Jelínková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Šárka Jelínková:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, pan ministr měl velmi dobrou přípravu, důkladnou a téměř vyčerpávající, tudíž si myslím, že můžu přeskočit čtení znění mých zpravodajských zpráv a přečtu zrovna návrh na usnesení výboru pro záležitosti EU. Jedná se o 108. usnesení ze 13. schůze, které se konalo včera. A to jak k diskusnímu dokumentu o sociálním rozměru Evropy, tak k návrhu interinstitucionálního vyhlášení Evropského pilíře sociálních práv. Po úvodní informace Aleše Chmelaře, státního tajemníka pro evropské záležitosti Úřadu vlády, s přihlédnutím ke stanovisku výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a zpravodajské zprávě senátorky mojí a po rozpravě přijímá výbor k diskusnímu dokumentu o sociálním rozměru Evropy a návrhu interinstitucionálního vyhlášení Evropského pilíře sociálních práv doporučení, které si vám dovolím nyní přečíst.

Senát Parlamentu ČR se 1) seznámil s diskusním dokumentem o sociálním rozměru Evropy, 2) lituje, že ačkoli zmíněný diskusní dokument navazuje na Bílou knihu o budoucnosti EU, jsou v něm uvedeny pouze tři možné budoucí scénáře sociálního rozměru Evropy. Připomínám, že Bílá kniha o směřování Evropy má pět scénářů, takže sociální oblast má tři naznačené, přičemž není nijak detailněji rozpracována např. možnost dělat to co dnes, ale lépe a efektivněji, jak již tady bylo řečeno. 3) souhlasí s názorem vlády ČR, že v debatě o budoucnosti sociálního rozměru Evropy by bylo možné podpořit sbližování, ale nikoli úplnou harmonizaci politik zaměstnanosti, vzdělávání, sociální ochrany a zdravotní péče, přičemž by prioritou mělo být zejm. zachování práva občanů na volný pohyb v rámci EU. Samozřejmě spojený s přenositelností sociálních práv. 4) připomíná své usnesení č. 232 ze 20. července 2017 k Bílé knize o budoucnosti Evropy, ve kterém zdůraznil, že negativní sociální dopady pravidel vnitřního trhu související s ekonomickými rozdíly mezi členskými státy je třeba řešit především výraznější podporou hospodářské konvergence členských států a sbližování standardů v těch oblastech, kde to je možné, a že je třeba se zaměřit na sociální adaptaci, na změny přinášené technologickým vývojem. II., jinak 1) oceňuje předložení konečné podoby Evropského pilíře sociálních práv a souhlasí s uvedenými principy a zásadami. 2) je toho názoru, že pilíř přispěje k zefektivnění fungování vnitřního trhu a zároveň doplní dosud převážně hospodářskou integraci o sociální aspekt.

3) domnívá se v souladu s pozicí vlády ČR, že by se ČR měla k pilíři připojit i v případě, že nebude dosaženo shody nad jeho konečnou podobou mezi všemi 27 členskými státy. Zde si dovolím doplnit, že je to usnesení, návrh ze strategických důvodů mít možnost podílet se na formulaci pravidel v sociální oblasti. A poslední bod, pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko, a prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů. Tímto materiálem se také zabýval výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. A já se táži, zda si přeje vystoupit zpravodajka tohoto materiálu, paní senátorka Božena Sekaninová? Nepřeje si. Má někdo z výboru? Nemá. Dobře, děkuji vám. Takže otevírám rozpravu k tomuto materiálu. První se přihlásil do rozpravy pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, pokusím se stručně vzhledem k času. Nicméně bych se tady chtěl k něčemu, co tu zaznělo a co máme v návrhu usnesení vyjádřit. Já si myslím, že zatím evropská integrace probíhá zejm. v té ekonomické oblasti, máme tady společný trh, čtyři základní svobody, v návrhu usnesení zdůrazňovaná hospodářská konvergence. Já si myslím, že to ale nemůže fungovat a některé situace, ke kterým došlo v uplynulých měsících a letech to potvrzují. Pokud nepůjdeme zároveň i cestou sociální konvergence paralelně, a to si myslím, že je potřeba, nastavovat i závazné standardy na evropské úrovni. A z tohoto hlediska mi přijde trošku nekonzistentní i postoj vlády, který tady byl prezentován a odráží se to i v návrhu usnesení ještě hlouběji, že naše vláda jednak říká, že vlastně nechce moc ty závazné standardy, pak ale říká, že pokud budeme někde nějaké principy nastavovat, tak by to mělo být nikoli jen na půdorysu eurozóny, ale celé EU. Ovšem zároveň vláda nechce, aby některé země postupovaly v nějakém sdíleném postupu. Tzn. my nechceme ty standardy, nechcem ale, aby si je přijímali ani jiní. Ale já si přitom myslím, že bez stanovení i těch závazných standardů to do budoucna nepůjde, pokud nechceme opakovat různé brexity a další situace. Nemůže to fungovat pouze v té hospodářské oblasti a musí to být promítnuto i do té sociální.

Takže mně vlastně přijde ten postoj vlády v tomto směru rozporuplný. A samozřejmě ještě více se to projevuje např. v tom návrhu usnesení I/2, kdy Senát by chtěl další scénář nazvaný "dělat to, co dnes, ale lépe a efektivněji". To, co je dnes, zjevně nefunguje. Tzn. je potřeba postoupit někam dál a ty standardy začít nastavovat na celoevropské úrovni, protože bez toho ta integrace fungovat doopravdy nemůže.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. Dalším do rozpravy se přihlásil pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, ještě jednou dobrý den. Já mám právě rozpor v tom, co prezentoval pan ministr, kdy ta pozice vlády je víceméně kritická, s tou II, kdy v podstatě máme schválit, že oceňujeme, jsme toho názoru, že pilíř určitě ano a i kdyby s ním nesouhlasil nikdo, tak my určitě ano. Tady mi to nějak nesedí, ten návrh usnesení výboru. A chtěl bych jen upozornit na jednu věc nebo na dvě věci, které jsem se tam dočetl. Jsou to pochopitelně všechno zásady, ale ty se postupně stanou vlastně zdrojem legislativy EU. Takže např. mladí lidé mají mít právo na dosažení vzdělání, učňovskou přípravu, stáž nebo na nabídku pracovního místa dobré kvality do čtyř měsíců od ztráty zaměstnání. U nás to v tuto chvíli asi nebude problém, ale v takovém Španělsku, kde se nezaměstnanost mladých lidí pohybuje někde kolem 40, možná i 50 %, tak bych chtěl vidět, jak to udělají.

A druhá odrážka, která mě zaujala, že v tom pilíři je právo na důchod, který odpovídá příspěvkům a zajišťující přiměřený příjem. Znamená to, že pokud ten pilíř začne platit i u nás, tak budeme měnit důchodový systém docela razantním způsobem, ze solidárního na ten, který bude více zohledňovat výši příspěvků do systému. Ale hlavně přiměřený příjem, definici, to by mě tedy zajímalo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu končím. Obracím se na pana ministra, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě, chce-li.

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík:  Děkuji, pane předsedající. Já se přiznám, že jsem trošku na rozpacích. To, co říkal kolega Dienstbier, to je jistě pravda, protože sociální právo nebo sociální rozměr Evropy je nedílně spojen s jejím hospodářským úspěchem a hospodářským rozvojem. Já bych jen chtěl říci k panu kolegovi Nytrovi. Já jsem tady četl, že na zásadách, čili ne na tom, že by to bylo nějak definováno, ale na zásadách chce Evropská komise hledat shodu napříč členskými státy a unijními institucemi, tzn. že v podstatě pořád se tam bude hledat, Evropský parlament o tom bude mluvit v září, Rada ministrů EU k sociální problematice proběhne až v říjnu. A jaksi ta základní pozice ČR je, že sociální konvergence by neměla probíhat jen v zemích eurozóny, ale v celé Evropě. To je ten základní dokument. A ty jednotlivé detaily nebo spíše jednotlivé body, které jste tady zmiňoval, se já domnívám, alespoň jak já si to vybavuji velmi matně z té diskuse, tak to jsou všechno právě věci k diskusi. Já nevidím, že by to zatím bylo závazné. A já jsem i řekl, že pozice vlády ČR právě z důvodu té závaznosti a právě z důvodu toho, aby nedošlo k nějakým základním zásahům do toho, o čem jste mluvil, tak bude velmi, velmi obezřetná. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane ministře. Paní zpravodajko, prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě.

Senátorka Šárka Jelínková:  V rozpravě vystoupili dva páni senátoři. Já bych jen chtěla doplnit, že k Evropskému pilíři sociálních práv a k tomu, že jsou nabídnuty v diskusním dokumentu pouze tři možné scénáře, které dva jsou opravdu krokem zpět a jsou velmi nedostatečné, ten třetí už zase směřuje k úplné harmonizaci tady těchto sociálních systémů, což určitě není s ohledem na jednotlivé státy úplně ten nejvhodnější scénář. Takže proto je tam vyjádřena ta lítost toho, že tam není ještě třeba 4. nebo i 5. scénář. A co se týká k tomu Evropskému pilíři sociálních práv, samozřejmě že my chceme být, jak jsem již říkala, z těch strategických důvodů u toho, když se budou formulovat další zásady a principy, ale tak, jak jsou zatím postavené obecně, tak si myslíme, že je dobře, aby se k tomu ČR připojila. To jen na dovysvětlení. Jinak v debatě nezazněl návrh na žádné jiné usnesení, takže bych požádala o to, aby se hlasovalo o návrhu výboru pro evropské záležitosti, jak byl předložen.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní zpravodajko, takže můžeme přistoupit k hlasování. Dávám znělku na svolání Senátu. Takže vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesla paní senátorka Šárka Jelínková, jak je uvedeno v tisku číslo K37/11/02. Z pohledu do sálu bych si vás ale dovolil nejdřív odhlásit.

Zkontrolujte si prosím, zda všem svítí kontrolky u vašeho hlasovacího zařízení?

Číslo se nám ustaluje. Takže v sále je aktuálně přítomno 58 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 30. Aktuální kvorum je 30, ano.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 34 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 44, proti bylo 10. Návrh byl přijat.

Já děkuji panu ministrovi, že dokázal zastoupit celou řadu svých kolegů a dával dál také určitý návrh na případné úspory ve Vládě České republiky. Děkuji vám.

Vážení kolegové, kolegyně, máme před sebou pět tisků, ale protože jsme se na organizačním výboru dohodli, že nebudeme překračovat 20. hodinu, tak je zřejmé, že nedokážeme to vše projednat dnešního dne, takže bychom přistoupili k poslednímu projednávanému tisku, který jsme si odhlasovali, a to

 

Volba člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů

Tisk č. 187

Je to návrh prezidenta republiky na nového člena rady na místo Naděždy Kavalírové. Vám byl rozdán jako senátní tisk č. 187. A udělil bych tímto slovo předsedovi volební komise panu Luďku Jeništovi a prosím je, aby nás seznámil s usnesením volební komise, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 187/1.

Další čtyři tisky bychom projednali zítra. Prosím, pane předsedo.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové.

Jistě si pamatujete, že pan prezident v minulé době navrhl prvního svého kandidáta, kterým byla paní Lenka Procházková. Po jednání volební komise bylo konstatováno, že splňuje podmínky volitelnosti a tudíž zde v Senátu proběhla klasická volba. Paní Lenka Procházková nedostala dostatečný počet hlasů, tudíž nebyla do Rady ÚSTRu zvolena. Následně poté pan prezident navrhl dalšího kandidáta, kterým je pan Karel Srp.

Ještě několik vět k té proceduře. Zákon o ÚSTRu říká v § 7, že „členem Rady může být zvolena fyzická osoba, která je způsobilá k právním úkonům a je spolehlivá a bezúhonná.“ V § 19 potom se definuje tato spolehlivost a bezúhonnost. Spolehlivost je zde definována takto: „Za spolehlivého se pro účely tohoto zákona považuje ten, kdo v době od 25. února 1948 do 15. února 1990 nebyl a) členem nebo kandidátem Komunistické strany Československa.“

V dokumentech, které přišly s kandidaturou od pana prezidenta, je zároveň čestné prohlášení kandidáta, kde konstatuje, že v roce 1968 byl členem Komunistické strany Československa. Z tohoto důvodu samozřejmě komise neměla jinou možnost, než navrhnout následující usnesení, s kterým vás nyní seznámím. Je to 15. usnesení ze 7. schůze, konané 8. srpna 2017, k předloženému návrhu kandidáta na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Komise 1. konstatuje, že obdržela ve lhůtě stanovené článkem 6, bod 2 zákona č. 107/1999 sbírky o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, tento návrh kandidáta na člena Rady ÚSTR. Karel Srp, navrhovatel, prezident republiky Miloš Zeman.

2. konstatuje, že obdržela všechny dokumenty potřebné k ověření, zda navržený kandidát splňuje podmínky volitelnosti, stanovené zákonem č. 181/2001 sb. o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů. 3. konstatuje, že navržený kandidát nesplňuje podmínku spolehlivosti, uvedenou v § 19, odst. 1 příslušného zákona a z tohoto důvodu nemůže být do uvedené funkce volen. 4. pověřuje mě, abych s tímto usnesení seznámil Senát.

To je ode mě prozatím vše.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. Ředitel Odboru legislativy a práva Kanceláře prezidenta republiky pan Václav Pelikán se vzhledem k posunu projednávání tohoto bodu ze schůze omluvil. Navržený kandidát Karel Srp se rozhodl nezúčastnit schůze Senátu. Nemusíme tedy hlasovat o jejich účasti. Tímto otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím.

Takže nejprve budeme hlasovat o tom, že Senát bere na vědomí usnesení volební komise. O tomto návrhu budeme hlasovat ihned, dávám znělku, kterou svolávám Senát k hlasování.

Vážené kolegyně a vážení kolegové, budeme hlasovat o usnesení komise, jak jej přednesl jeho předseda pan Luděk Jeništa. Aktuálně přítomno je 62 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 32. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro usnesení, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto usnesení, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 35 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 63, proti bylo 0. Návrh byl přijat a tímto projednávání tohoto bodu končí.

Končí i projednávání dnešního dne. Zítra se sejdeme v 9 hodin a budeme pokračovat v programu schůze. Děkuji vám a přeji vám hezký večer, na shledanou.

(Jednání přerušeno v 18.38 hodin.)