Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 18.01.2017

(1. den schůze – 18.01.2017)

(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 4. schůzi Senátu Parlamentu České republiky.(Velký hluk v Jednacím sále.) Nejdříve vás požádám, abyste se ukončili rozhovory a zaujali místa na vašich sedadlech. Prosím, ukončete rozhovory a věnujte se pořadu této schůze.

Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 21. prosince 2016.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: František Bradáč, Ladislav Kos a Daniela Filipiová.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili. A připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 4. schůze Senátu byli senátor Luděk Jeništa a senátorka Zdeňka Hamousová. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Připomínky nejsou, budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování č. 1, registrováno 63, kvórum 32. Pro návrh se kladně vyslovilo 61, proti nikdo. Návrh byl schválen a ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátor Luděk Jeništa a senátorka Zdeňka Hamousová.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 4. schůze Senátu.

Upravený a doplněný návrh pořadu 4. schůze Senátu v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice.

Předseda vlády se ze schůze omlouvá a jeho body převezme ministr zahraničních věcí, který předkládá senátní tisk č. K 003/11. Organizační výbor navrhl projednat tento bod na konci bloku bodů předsedy vlády. Do tohoto bloku je navrženo zařadit dva evropské tisky, které projednal výbor pro záležitosti Evropské unie minulý týden. Jedná se o senátní tisky č. K 079/10 a č. K 002/11. Dopoledne by pokračoval blok třemi návrhy zákonů ministra životního prostředí. Jako poslední body před polední přestávkou navrhujeme zařadit volbu místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu a volbu kandidátů na členy Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí.

Odpoledne bychom po projednání senátního tisku č. 305 projednali body ministra zemědělství a ministra spravedlnosti. Jako poslední bod ve středu by byla zařazena volba členů Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu.

Ministr zdravotnictví požádal o projednání tzv. protikuřáckého zákona jako první bod ve čtvrtek. Ve čtvrtek také doprojednáme body, které bychom nestihli projednat dnes.

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Nikdo se nehlásí, takže vám děkuji a můžeme přistoupit k hlasování.

Upravený pořad schůze, který projednal a navrhl včerejší Organizační výbor, máte písemně na vašich lavicích. Ptám se, zdali o tomto pořadu mohu nechat hlasovat jako o celku, zda nechcete detailně hlasovat o jednotlivých změnách, které navrhl Organizační výbor oproti původnímu návrhu. Takový požadavek není.

Budeme tedy hlasovat o pořadu této schůze tak, jak byl navržen včerejším Organizačním výborem a jak máte písemně na vašich lavicích. Přizveme znělkou další senátorky a senátory k hlasování. Je přítomno 68 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 35.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 2, registrováno 69, kvorum 35, pro návrh 67, proti nikdo.

Návrh pořadu 4. schůze Senátu byl schválen. Děkuji vám.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ze dne 15. prosince 2016

Tisk č. 39

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 39. S obsahem nás seznámí ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek, který zastoupí předsedu vlády. Pane ministře, vítám vás, máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Děkuji, dobré ráno, dámy a pánové. Mám-li shrnout ty výsledky jednání Evropské rady, která se konala 15. prosince, tak si myslím, že úplně nejdůležitější událostí, která se tam odehrála, bylo sestavení vyjednávacího týmu pro jednání mezi EU a Británií, pod vedením pana Barniera. Debata, která se vedla na toto téma, to si myslím, že byla zásadní událost, která vlastně včera měla významné pokračování ve vystoupení paní premiérky Theresy Mayové, kde jsme poprvé slyšeli formulování jakéhosi nástinu pozice Velké Británie. V každém případě, my od toho 15. prosince máme už sestavený vyjednávací tým. Po tom včerejším vystoupení paní premiérky snad víme trochu lépe, jaké jsou ty cíle, na které míří Británie.

K tomu samotnému jednání 16. prosince, tak se domnívám, že ustavení toho týmu bylo jednou ze základních dohod, která tam byla učiněna. Pak si myslím, že významným bodem toho jednání byla také informace holandského premiéra, která se týkala Ukrajiny. To téma Ukrajiny bylo vlastně další významné téma jednání Evropské rady. Jedná se o to řešení, které se zkomplikovalo výsledkem referenda v Holandsku. Evropská rada přijala ono právně závazné rozhodnutí, týkající se asociační dohody s Ukrajinou, které reaguje na nizozemské referendum z 6. dubna roku 2016 a interpretuje význam a některé prvky asociační dohody.

To rozhodnutí, které tam přijala Evropská rada, se věnuje otázkám udělení kandidátského statusu, bezpečnostních záruk, pracovní mobility, finanční podpory, potírání korupce a dodržování základních svobod na Ukrajině. V těch svých závěrech Evropská rada deklarovala, že toto rozhodnutí je plně v souladu s asociační dohodou a s platným evropským právem. A dokončení ratifikačního procesu té asociační dohody s Ukrajinou označila za zásadní cíl EU, poukázala na to, že EU je odhodlána prohlubovat a posilovat partnerství s Ukrajinou.

V této souvislosti, když se projednávala ta dohoda, tak také vyzvala Evropská rada k dokončení procedury směřující ke zrušení vízové povinnosti pro občany Ukrajiny a Gruzie. Kromě Ukrajiny se Evropská rada také věnovala situaci v Sýrii. Tehdy v tom prosinci, když to probíhalo, ta rada, tak také odsoudila útok na Aleppo ze strany syrského režimu, Ruska a Íránu.

Evropská rada vyzvala k ochraně civilního obyvatelstva a uplatňování mezinárodního humanitárního práva. To tehdy byly toho 15. prosince aktuální události.

Takže se domnívám, že to, co tady říkám, jsou asi nejvýznamnější události nebo nejvýznamnější kroky, které tam byly přijaty, samozřejmě, na pořadu rady bylo také projednávání otázky migrace. Tam především se rada soustředila na spolupráci s třetími státy, což je bod, který jsme samozřejmě uvítali, protože to je v souladu s naší pozicí, že my se hlásíme k tomu, že EU musí se snažit řešit tu otázku migrace už v těch zemích původu. Ty kompakty nebo ty dohody činěné s těmi zdrojovými státy migrace jsou podle nás dnes základ způsobu, jak ten příliv migrantů brzdit nebo zastavit.

Mezi první výsledky toho postupu, na němž se ta Evropská rada shodla už na jaře, je to, že se podařilo snížit migrační tok z Nigeru. To je absolutně klíčová země. Dokonce mám pocit, že už jsem to tady v Senátu jednou zmiňoval, že právě Nigérie je země, která má na svědomí desetitisíce migrantů, obrovské zvýšení především tedy toho toku migrantů v poslední době. Když mluvíme o té středomořské migraci, protože ta balkánská, jak víte, se v poslední době poměrně výrazně přibrzdila. Řádově došlo k poklesu, takže ta balkánská cesta je v této chvíli pořád přitlumená, což má hlavní důvod také ve spolupráci s Tureckem. O tom asi nelze mít pochyb, že Turecko odvádí velikou práci právě v tom, že vytváří podmínky pro to, aby především ta vlna ze Sýrie mohla, statisíce těch lidí, pobývat buď v severní části Sýrie, nebo v oblasti Turecka. Dokonce teď nedávno turecký parlament přijal rozhodnutí, které zase dále významně umožňuje těm, kteří přicházejí ze Sýrie, pracovat v Turecku.

Takže vzhledem k tomu, ta informace se týkala především té středomořské cesty na Evropské radě, protože ta je teď nejaktuálnější, tam se zabývali představitelé států také námořní operací Sofie, která je zmocněna k výcviku libyjské pohraniční stráže a námořnictva. Já bych tady nechtěl zakrývat, že ta operace Sofie je v něčem docela problematická, protože mnozí začali poukazovat na to, že ta operace Sofie je svým způsobem od jisté chvíle spoluprací s těmi, kteří vlastně pašují ty migranty. Takže tato část té operace je dnes často kritizována, že je to taková spolupráce s organizovaným zločinem, kterou my vlastně vedeme, což je asi bohužel pravda, ale myslím si, že to, co nelze zpochybnit, to je to, kde se snažíme pomáhat výcviku libyjské pohraniční stráže a námořnictva. Možná se připravujeme také na kroky, které bude možné provádět, až v Libyi se posílí současná vláda a budeme moci připravit daleko dokonalejší program než je ten dosavadní. Situace v Libyi, to je samozřejmě samostatná otázka, tam ten proces posilování té vlády je samozřejmě mimořádně obtížný. Libye je ale dneska jediným legitimním partnerem, nebo ta současná vláda je jediný partner, se kterým my tu komunikaci můžeme vést. Takže ta politika naše je také spojena s posilováním pozice této vlády.

Já sám jsem se sešel nedávno s ministrem zahraničí z Libye, takže vás mohu ujistit, že jsme plně součástí této snahy pomoci tu libyjskou vládu ustavit tak, aby byla plně funkční a umožnila nám rozvinout lepší program spolupráce, než je ten dosavadní.

Toto, co jsem tedy řekl, mohl bych ještě zmínit to, že se zabývala rada také otázkou hospodářského a sociálního rozvoje EU, také otázkou Kypru například, která se mezitím také poměrně výrazně vyvinula. Dá se říct, že především pozitivním směrem. I když to není hotové ještě, to je jasné, protože ta schůzka, která se konala ve věci rozděleného Kypru, byla nakonec přerušena nad některými otázkami, které ještě nejsou dokončené. Nicméně všeobecně panuje názor, že otázka Kypru je v této chvíli na velice dobré cestě, že bychom se mohli dopracovat snad k řešení, o kterém jsme dlouho snili.

Ale tehdy, když tedy byla ta Evropská rada 15. prosince, tak to ještě tak daleko nebylo. Oni se zabývali tou otázkou Kypru ještě ve fázi, která nebyla tak daleko, jak je situace v současné době.

Já myslím, že jsem ty hlavní body, kterým se Evropská rada zabývala, tady vyčerpal, nebo že jsem je vyjmenoval snad přesně. Mohu ještě zareagovat, kdyby chtěl někdo něco doplnit.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane ministře, děkuji. Prosím, využijte místo u stolku zpravodajů. A otevírám... Pardon, žádám předsedu VEU pana Hampla. Ale ten je omluven, takže ho zastoupí pan Tomáš Grulich. Prosím o zpravodajskou zprávu.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, kolegové, pane ministře, já si myslím, že mám celkem jednoduchou roli. Vzhledem k tomu, že se jedná o informaci toho, co už proběhlo, to znamená, že není z naší strany nějaká moc k tomu, abychom tam něco měnili. Nicméně VEU přijal usnesení, kde v některých bodech konstatuje, že probral i předchozí, předtím, než odjížděl pana předseda vlády na radu, tak že jsme mu dávali určité body k projednání, názory Senátu, a je to konzistentní s tím, co jsme přijali před ještě jednáním rady. To usnesení máte k dispozici. Nic tam v zásadě nerozporuje. Jen taková moje osobní poznámka – já nesdílím ten optimismus, co se týče Kypru, ale to je osobní věc. Já si myslím, že to bude ještě velmi dlouho trvat a to jednání bude ještě velmi komplikované.

Já bych z celého toho podtrhl jednu velice důležitou věc, a to je migrace. A to je tlak na spolupráci se zeměmi Afriky, což si myslím, že je ten nejdůležitější a velmi správný směr. Já vám děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, děkuji vám za přednesení zpravodajské zprávy a otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem vystoupit v rozpravě, takže rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan navrhovatel, pan ministr Zaorálek, se nechce vyjádřit, nechce. Pan zpravodaj také ne.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich a jak máme v písemných podkladech, to je usnesení výboru pro záležitosti EU.

Přítomno 72, kvórum 37, hlasujeme o usnesení tak, jak jej navrhl pan senátor Tomáš Grulich.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám, hlasování č. 3 , registrováno 72, kvorum 37, pro návrh se kladně vyjádřilo 65, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji panu ministrovi, děkuji i Tomáši Grulichovi.

A přistoupíme k projednání dalšího bodu, kterým je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Pracovní program Komise na rok 2017 pro Evropu, která chrání, posiluje a brání

Tisk EU č. K 125/10

O vystoupení k tomuto bodu požádala komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví Věra Jourová. Nyní navrhuji, abychom nejprve podle § 50, odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí Věry Jourové na našem jednání. V sále je přítomno aktuálně 72, kvorum pro přijetí je 37, nechám hlasovat bez znělky.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomu návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 4, 72 registrováno, kvorum 37, pro návrh 67, proti nikdo. Takže vám děkuji a vítám mezi námi paní komisařku Věru Jourovou.

Nyní zpět k bodu. Materiály jste obdrželi jako senátní tisk K 125/10 a K 125/10/01. Prosím pana ministra zahraničních věcí Bohumíra Zaorálka, který – jak jsem uvedl – zastupuje předsedu vlády, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, dovolte, abych velmi stručně představil ono sdělení komise s názvem „Pracovní program“. Pan předseda vlastně řekl ten titul „pro Evropu, která chrání, posiluje a brání“, což je tedy ten použitý název pro ten „Pracovní program komise“, který byl zveřejněn dne 25. října ještě v roce 2016.

Asi víte, že komise pravidelně předkládá svůj program, v němž definuje klíčové cíle a priority, jak v legislativní, tak v nelegislativní činnosti pro nadcházející rok. A my se tedy díky tomuto dokumentu můžeme seznámit s těmi deseti hlavními prioritními oblastmi, které vycházejí také z priorit stanovených vlastně na počátku působení komise ještě předsedou panem Jean-Claude Junckerem. A proto tedy mohu jenom připomenout, že komise i v tomto pracovním programu na rok 2017 hodlá pokračovat v těch pro nás také stěžejních tématech, jako je podpora zaměstnanosti, investic a růstu. Což je určitě klíčová věc pro budoucí vývoj a také vnímání EU občany.

Pak je tady také téma implementace, strategie jednotného digitálního trhu, což je určitě z hlediska stavu Unie, její konkurenceschopnosti do budoucna také klíčové téma. Budování efektivního a spravedlivého vnitřního trhu EU, což je samozřejmě další bod, na kterém také České republice velice záleží, neb z tohoto vnitřního trhu do značné míry žijeme také ekonomicky. Nové iniciativy předložila komise k vytváření energické unie, prohlubování hospodářské a měnové unie. V tom plánu říká komise, že bude nadále aktivní v oblasti společné obchodní politiky a oblasti spravedlnosti a základních práv.

Měl bych připomenout, že mezi priority komise samozřejmě patří to, co bude zřejmě také významné v roce 2017, a to je zaměření na řešení migrační krize a na řešení zlepší spolupráce členských států při boji s terorismem. To je bohužel také asi pravděpodobně silné téma. Kdybych tedy měl říct pozici vlády, tak my jsme připravili k tomuto pracovnímu programu rámcovou pozici. Tu schválil výbor pro EU v listopadu loňského roku. A v zásadě mohu říci, že vláda s tím zaměřením a obsahem pracovního programu souhlasí. On je podle nás připraven dobře, odpovídá té realitě, ve které se dnes nacházíme. A pokud bude takto realizován, tak to bude zásadní pro další vývoj EU.

Z těch celkem 21 nových iniciativ, o kterých víme, že je komise plánuje realizovat, vybírá rámcová pozice České republiky ty návrhy, které jsou pro nás stěžejní a které pokládáme za národní priority České republiky. Jenom bych vám ještě řekl, že my jsme za národní priority označili čtyři iniciativy. To je víceletý finanční rámec 2021, který míří až k roku 2021. Ta druhá je iniciativa pro mládež. Ta třetí priorita, to je bezpečnostní unie a čtvrtá je akční plán v evropské obraně. Čímž neříkám, že ty ostatní iniciativy nejsou důležité, ale tyto čtyři my pokládáme za stěžejní. A samozřejmě budeme jim věnovat také zvýšenou pozornost. Mám na mysli třeba evropský pilíř sociálních práv, strategii jednotného digitálního trhu, spravedlivější zdanění firem, prohlubování hospodářské a měnové unie apod.

Ten samotný pracovní program komise – tam rámcová pozice vlády slouží především jako výhled na nadcházející rok a jakmile komise zveřejní iniciativy, tak my k nim zaujmeme ještě podrobnou pozici. Samozřejmě až ji budeme mít hotovou, tak to prodiskutujeme také v evropském senátním výboru a představím to, nebo pan premiér to představí vám senátorkám a senátorům na plénu vaší komory, jakmile to bude časově nejblíž možné.

Takže toto je první informace a k tomu dalšímu vývoji jsme připraveni vám poskytnout podrobnější informaci, jakmile ji připravíme.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře a prosím, abyste zaujal své místo u stolku zpravodajů.

Výbor, který projednal tyto tisky, je VEU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 125/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Hampl a předpokládám, že ho opět zastoupí pan senátor Tomáš Grulich. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, kolegové. Máte před sebou i doporučení na vyjádření Senátu Parlamentu ČR, který připravil VEU k tomuto bodu. Rozhodli jsme se, že samozřejmě přijmeme tento program, nicméně nechceme podepisovat nějaký bianko šek, tak hovoříme hned v tom druhém bodě o tom, že se budeme samozřejmě k jednotlivým návrhům, tak jak přijdou z komise, vyjadřovat a máme právo na to rozporovat i tyto určité návrhy.

Vypíchli jsme zde několik věcí, které považujeme za důležité a které bychom velmi rádi podporovali, a to je v oblasti vzdělávání Erasmus+ tak, aby mohli naši studenti odjíždět nadále do zahraničí. Vítáme i to, že konečně se komise rozhodla, že se bude zabývat občanskou iniciativou Right2Water. Jenom pro vaše vysvětlení. Tuším, že je to možná tři, možná pět let, co byla občanská iniciativa, která není podle Lisabonské smlouvy rozhodně jednoduchou, protože se musí sehnat zhruba milion podpisů minimálně ze sedmi evropských států a musí se to stihnout během jednoho roku. A toto byla první iniciativa občanská, které se to vůbec podařilo, protože bych řekl, že je to nadlidský výkon. Podařilo se jim sebrat milion čtyři sta tisíc podpisů a když to předložili komisi, ta má právo říct, že se tím nebude zabývat a přestane se tím zabývat. Myslím si, že to byla velká rána vůbec Evropské unie jako takové. Jestliže se stanoví tak přísná pravidla pro občanskou iniciativu a pak se na to EU vykašle, tak to samozřejmě mělo velmi nepříznivý pohled na celou EU, tak jsme rádi, že se komise rozhodla zhruba po 4 letech milostivě se tím zabývat.

Dále samozřejmě zdůrazňujeme i to, že jsme rádi, že komise se rozhodla, i když nejsem takový optimista, že by snižovala administrativní zátěž co se týká hlavně investic a podnikání vůbec. Když se to podaří, budeme rádi, ale přeji si to. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Hned na úvod této rozpravy uděluji slovo paní komisařce pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví paní Věře Jourové. Paní komisařko, vítejte v Senátu a máte řečniště k dispozici.

Komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví Věra Jourová:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Jsem velice ráda, že dostávám příležitost tady dnes předstoupit se stručnou, doufám, informací o tom, jaké jsou plány Evropské komise pro rok 2017 a dát vám k tomu možná i svůj osobní komentář, pokud se to bude týkat mého portfolia.

Před časem jsem vystoupila s podobnou zprávou v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, takže jsem ráda, že mohu tady dnes mít tuto příležitost. Pro mě, jako pro komisařku, stejně jako pro kolegy, je nesmírně důležité naplňovat dikci Lisabonské smlouvy, že máme více spolupracovat a více naslouchat a komunikovat a vést dialog s národními parlamenty, proto jsem také dnes tady. Osobně jsem už navštívila takřka všechny národní parlamenty za ty dva roky, co jsem v komisi, a to zejména proto, že mám na stole agendu evropského prokurátora, kde nám národní parlamenty včetně českého Senátu daly žluté karty a kde jsem musela skutečně to vzít velmi vážně a jela jsem na debatu, abych také slyšela námitky národních parlamentů, a tyto námitky jsem postupně zapracovávala do nového textu tohoto nařízení.

Ráda bych zdůraznila na začátku, že Evropa, to není jen Brusel, to je samozřejmě i Praha, je to i Třebíč, odkud pocházím a kde trávím volný čas v ČR a kde slyším různé názory na Evropu. Myslím si, že se shodneme nebo doufám, že se shodneme, že nicméně Evropa jako naše společné dílo je pro ČR obrovskou příležitostí. ČR má být tím silným aktérem, který bude ovlivňovat, co budeme v Evropě dělat.

Jsme někdy kritizovaní jako politici, že se obracíme do minulosti, že říkáme co se stalo, co děláme teď a je velká poptávka po tom, abychom řekli, co budeme dělat, co připravujeme za budoucnost pro občany EU. Proto se také chci tady dnes zaměřit na řešení, která nabízíme. Řešení, která by měla přispět, je znovuobnovení důvěry mezi lidmi v to, že Evropa, společná Evropa nás skutečně dělá silnějšími a nabízí řešení pro dobrou budoucnost, budoucí prosperitu a budoucí bezpečnost. Prosperita, hospodářský růst, inovace, investice a bezpečnost – to jsou věci, které tady ostatně teď zmínil pan ministr Zaorálek jako priority EU pro rok 2017 a další období.

Nebudu tady vyjmenovávat všech 10 priorit, které máme v plánu na letošní rok. Shrnula jsem to, že jsou to dva velké okruhy – bezpečnost a vedle toho otázky hospodářského růstu. Jenom bych chtěla říct a zdůraznit, že není podstatné jen to, co plánujeme věcně, ale i to, jak to chceme dělat. Chtěla bych zdůraznit, že komise – Junckerova komise, jejíž jsem členkou, má v plánu, a už to naplňujeme, abychom razantním způsobem snížili objem regulace. Také si můžete porovnat ta čísla pro letošní rok. Skutečně navrhujeme jen několik málo zásadních priorit, a tímto chci říct, že se velmi snažíme odolat tomu silnému puzení zregulovat si, rozhodovat si o životech lidí a firem apod., snažíme se skutečně přicházet jenom s takovými legislativními návrhy, které jsou zásadně potřeba, pro které máme silnou poptávku z členských států a které skutečně přinesou řešení závažných problémů Evropy a lidí, kteří v ní žijí. To znamená – heslo této komise je méně regulace a více efektivních řešení.

Pokud mám příležitost dnes hovořit tady před vámi před horní komorou Parlamentu ČR, která pracuje na legislativních návrzích, ráda bych apelovala i na vás, abyste odolali takovým některým tlakům, že k tomu, s čím přichází Evropská unie, tedy s tou regulací, aby se k tomu nepřidávali další zátěže a další regulace, protože to samozřejmě kumulativně potom v tom kterém členském státě, tedy i v ČR, dělá problémy v praxi.

Pan senátor Grulich tady zmínil občanské iniciativy. Chtěla bych podotknout, že všechny návrhy na občanské iniciativy, které přišly na stůl naší komisi, byly zohledněny, pracujeme s nimi a byly dány do procesu řešení.

Z posledních průzkumů veřejného mínění vyplývá, že nejdůležitějšími problémy, kterými se Evropská unie potýká, jsou migrace a terorismus. Hospodářská situace zaujímá až třetí místo, a to před stavem veřejných financí členských států a nezaměstnanosti.

Dovolte mi zastavit se krátce u tématu migrace. Migrace je zásadní problém pro Evropu. Je to humanitární krize nebývalého rozsahu, která se dotýká života občanů a evropských států. A je to zároveň úkol nás všech se s ní vyrovnat. Nebudu vypočítávat všechna řešení a všechny postupy, se kterými přišla Evropská unie a které členské státy a Parlament odsouhlasily. Asi jste zaznamenali posun, kdy se zaměřujeme zcela zásadně na ochranu vnější hranice, na pomoc lidem v nouzi vně hranice Evropské unie a na zrychlení azylového řízení, na rychlejší a efektivnější návratovou politiku, ale i na zajištění větší bezpečnosti ve vztahu k migrační vlně.

Chtěla bych říci, že jsme pod palbou kritiky, že neděláme dost. A byla bych velmi ráda, kdybyste se vy jako senátoři, pokud jste tak již neučinili, seznámili se všemi opatřeními, která Evropská unie přinesla, protože jsem přesvědčena, že pokud zafungují v praxi, měli bychom být schopni se s migrační krizí postupem času lépe vyrovnávat.

Je naprosto zřejmé, že mediační krize má potenciál nás v Evropě rozdělovat. Už se tak děje a je to samozřejmě problém, který žádá společné řešení v rámci Evropské unie.

Já mám na starosti ochranu žen a dětí v migraci. Snažím se o to, aby děti, zejména děti, které jsou v Evropě nedoprovázeny rodiči, protože je to obrovské množství, jsou to tisíce dětí, které byly rodiči poslány bez doprovodu do Evropské unie. Tyto děti jsou více či méně obslouženy, jsou více či méně – mohu to říci natvrdo – pod dozorem, aby nebloudily Evropou a aby se třeba nestaly oběťmi trestných činů nebo aby samy nezačaly páchat trestnou činnost, protože bavíme-li se o dětech, jsou to i mladí muži ve věku mezi 16 a 18 lety.

Co se týče terorismu, mohla bych tady hovořit hodně dlouho o tom, jaká všechna opatření jsme učinili a činíme pro budoucí snížení rizika terorismu. Nesmírným způsobem, zásadním způsobem jsme posílili kapacity Europolu, posilujeme kapacity všech informačních systémů, které využívají členské státy, aby měly ony schopnost efektivních kroků proti terorismu ze strany policie, prokuratury, soudů.

Mám ve svém portfoliu na starosti oblast radikalizace. Mohu vám říci, že to, co mě velmi děsí, co je skutečně varující, jak levné a snadné je v Evropě zradikalizovat mladého člověka. Tento mladý člověk nemusí opustit obývák, může zůstat on line, vůbec nemusí jít do mešity, nemusí být bezprostředně vystaven tlaku imámů, kteří v Evropě rozsévají vražedný džihád. Děje se tak z domova on line. Proto jsme také velmi zintenzivnili práci a spolupráci s tzv. IT providery, tedy s firmami, které spravují sociální sítě a internet, pro které je doménou i ovlivňování veřejného mínění přes internet, tak aby spolupracovaly a aby hlásily pokusy o verbování lidí k tomu, aby šli bojovat nebo učit se zabíjet do Iráku a do Sýrie, vrátit se a škodit Evropě, a aby také hlásily případy, kdy už k této radikalizaci došlo.

Druhá otázka je radikalizace lidí ve vězeních. Věřte mi, objela jsem řadu evropských vězení, mluvila jsem s lidmi, kteří tam pracují, s těmi, kteří jsou beznadějně zradikalizováni a u nichž se uvažuje o tom, že je musí izolovat, aby neradikalizovali ostatní. Mluvila jsem i s imámy, kteří tam pracují, a s probační službou, s lidmi, kteří se snaží ty, kteří nejsou beznadějně propadlí myšlence vražedného džihádu, aby se ještě vrátili zpátky a žili normální život a neohrožovali své spoluobčany.

Mohu vám říci, že to je velmi složitá kapitola naší dnešní politiky. Není čas na hrdinství, není čas na to si něco nalhávat. Musíme přicházet s efektivními opatřeními, třeba i s opatřeními, která před několika lety ještě nebyla myslitelná. Před Vánocemi jsem dávala návrh na konfiskace a zmražení majetku nejenom podezřelých osob, ale i těch, kteří jsou podezřelí, že připravují atentáty, ale i těch, kteří jim napomáhají, bez odsouzení soudem. To bylo naprosto nemyslitelné před několika lety, ale musíme se dnes uchylovat i k takto drakonickým řešením.

Musím říci, že otázka radikalizace nemá rychlé řešení a je to nejenom problém, který řeším já z pozice trestního práva. Já vždycky říkám, že jsem na špatném konci, se svou agendou se objevuji až tam, kde je pozdě. Je naprosto zřejmé, že zejména v západní Evropě se musí do systému deradikalizace a prevence před radikalizací zapojit i vzdělávací a sociální systém, že státy musí zmobilizovat všechno, včetně práce s komunitami, zejména muslimskými komunitami, tak aby bylo možno brzo identifikovat mladé lidi, a jsou to zejména mladí lidé, kteří jsou terčem radikalizace a budoucími možnými teroristy.

Chtěla jsem vynechat detaily, protože o terorismu a o opatřeních, která přinášíme, bych mohla hovořit skutečně dlouho, ale nemám tolik času, takže se posunu dál.

Nicméně zůstanu u bezpečnosti. Víte, že o Evropské unii se často hovoří jako o hospodářském gigantu a o zahraničně politickém a obranném trpaslíkovi. Toto musí být minulost. Evropa musí přestat být měkkou silou. A víte, že evropská komise navrhla určité nové iniciativy ve vztahu ke společné evropské obranné politice, k jakési paralele k NATO, chcete-li, kde se samozřejmě očekává, že pro takovéto nové iniciativy bude jednomyslná podpora ze strany všech členských států.

Pan ministr Zaorálek by o tom mohl hodně hovořit, protože to má na stole v rámci jeho agendy, pokud jede na jednání Rady.

Musím zdůraznit, že i v tom, že musíme přestat být měkkou silou, se vypořádat s obrovským množstvím vnějších ohrožení, nejenom vnitřních, o kterých jsem nyní mluvila, například stoupající radikalizace určité části občanů Evropské unie. Musím říci, že se zcela jednoznačně musíme se ctí a nejlépe formátem win win vyrovnat s tvrdým brexitem, který oznámila Theresa Mayová včera. Musíme se také vypořádat se vším, co nám přinese výsledek volby amerického prezidenta. Opět mediální zprávy, rozhovor v Bildu a myslím, že v Timesech, který měl pan budoucí prezident Donald Trump, ukazuje, že bude potřeba obrovské energie a diplomatického nasazení k tomu, abychom udrželi systém silného transatlantického partnerství mezi USA a Evropskou unií, protože to, co naznačil pan prezident Trump, že se svým způsobem raduje z brexitu a že si přeje, aby další státy následovaly, je to jakoby říkal přejí si rozdrobení a zánik Evropské unie. Takhle bychom si to, vážení přátelé, skutečně nepředstavovali.

Nemohu tady mluvit za to, co udělají moji šéfové, co udělá ve vztahu k USA konkrétního Federica Mogheriniová, která je zodpovědná za zahraniční politiku. Za sebe vám mohu říci, že jsem měla v Obamově americké vládě dva partnery., je to ministr spravedlnosti a ministr obchodu, se kterými jsem měla velmi silné, velmi úspěšné vztahy, lze říci skoro osobní, na základě nichž jsme dokázali skutečně společně dělat velké věci ve zlepšení spolupráce v oblasti trestního práva a zajištění bezpečnosti a zároveň zlepšení spolupráce v oblasti obchodu, především ve vztahu k ochraně dat.

Chystám se do Washingtonu co nejdříve, jakmile si „sedne“ americká vláda, abych navázala dialog a abych poprvé zjistila, jak se věci budou dále vyvíjet, nejenom pro celou Evropu, ale i pro moji agendu.

Zastavím se krátce u otázky růstu zaměstnanosti, hospodářství, investic. Víte, že Junckerova komise přišla s ambiciózním plánem na posílení investic, resp. na řešení podinvestovanosti Evropy. Tzv. Junckerův balíček přinesl 300 miliard formou garancí a přizval i soukromé investory, aby přidali své peníze k financování zásadních investičních projektů v Evropě. To všechno platí, letos dokonce máme tento rozpočet navýšit.

Vzhledem k tomu, že jsem na půdě českého Parlamentu, bych se chtěla chvíli zastavit u oblasti strukturálních fondů, což je zásadní otázka pro Českou republiku. Od počátku vstupu do Evropské unie jsme získali o 630 mld. Kč více než kolik jsme přispěli do evropské kasy. Musím říci, že to jsou peníze, které Česká republika dokázala ve většině případů velmi dobře využít. Za rok 2015 byla čistá pozice České republiky 130 mld. Kč. Jsou to obrovské peníze, které ale samy o sobě neznamenají takřka nic, musí se přestavit do projektů, které přinesou skutečnou přidanou hodnotu a které budou mít trvalou prospěšnost pro českou společnost.

Dámy a pánové, v letošním roce Komise začíná vyjednávat nové kohezní politiky pro období po roce 2021. Bude zcela zásadní, jak se Česká republika postaví k vyjednávání a zda obhájí další možnosti masivního financování pokračujících nebo nových projektů pro období po roce 2021.

Nebudu zastírat, že to budou jednání velmi složitá. V tuto chvíli nikdo neví, jak bude vypadat kohezní politika pro nové období. Je tady příliš mnoho neznámých faktorů na stole. Je tady zátěž ve smyslu kritiky kohezních zemí, tedy i České republiky, kvůli nedostatku solidarity v rámci migrační krize. Je tady celá řada problémů v některých zemích, a neříkám, že jenom nebo hlavně v České republice, v oblasti podvodů a korupce, takže máme na stole příliš mnoho zátěží a byla bych ráda, aby jednání, která začnou o nové strukturální politice byla pro Českou republiku výhodná. Říkám to tady plném vědomí toho, že musím být nestranná a že se musím vystříhat nějakého posíleného podporování českých zájmů.

Musím říci, že sama pracuji jak už jsem říkala, na návrhu nařízení evropského prokurátora. Doufám, že se mi podaří to prosadit v tomto pololetí. Jsem si vědoma toho, že tento Senát vyjádřil negativní usnesení proti evropskému prokurátorovi, proto to tady nyní otevírám. Myslím si, že pro nové evropské peníze, budou-li jaké, pro země s nižším HDP, jako je Česká republika, bude zcela zásadní, jestli bude taková země součástí systému evropského prokurátora nebo nebude. A říkám to zcela zřejmě, i v Polsku a v Maďarsku. Polsko je čtvrtinovým příjemcem všech evropských fondů a signalizuje, že se nezúčastní projektu evropského prokurátora. A já na to říkám, že takhle nemůžeme fungovat v Evropské unii, není možné jenom přijímat všechny výhody a nepřijmout i určité závazky. A tímto závazkem je spolupracovat na fungování evropského prokurátora, který má za úkol vyšetřovat velké korupční kauzy a velké kauzy podvodů na evropských strukturálních fondech, na zemědělském fondu, na clech a na přeshraničních podvodech na dani z přidané hodnoty.

To je naprosto zásadní věc – a netýká se to jenom otázky evropského prokurátora – abychom měli v Evropě vyváženost výhod a zároveň závazků. Bez takového vyvážení se nemůžeme v podstatě posunout úspěšným způsobem dále.

Proto mám i velké pochopení pro tzv. tvrdý brexit, kdy Britové řekli: Odcházíme. Je to jasná řeč, nebude to žádné zůstat jednou nohou uvnitř a tlačit Evropu ke kompromisům, které by měly vliv i na členské země.

Ale to je jiná píseň, o brexitu skutečně nechci začínat, to bych tady byla příliš dlouho.

Už jenom stručně k dalším iniciativám, které by měly pozitivním způsobem, a doufám, že se tak stane, ovlivnit Českou republiku a její prosperitu. Víte dobře, že vlajkovou lodí Komise i pro plán pro rok 2017 je dobudování jednotného digitálního trhu. Pro Českou republiku je to enormní šance, protože my jsme skutečně dobří v chytání nových příležitostí, které skýtá digitální éra. Jsem pyšná na český byznys, na české start-up. Jsem pyšná na Seznam cz., jsem skutečně pyšná na české hlavy, které se chopily a budou se chápat příležitostí, které jednotný evropský digitální trh představuje, protože je to řada konkrétních iniciativ, které by měly zprůchodnit i vzájemný byznys mezi firmami, jejichž obchod je závislý na výměně dat a na řadě dalších věcí.

Budu posilovat ochranu spotřebitele ve smyslu lepší regulace. Dělám nyní revizi veškeré spotřebitelské legislativy. Chtěla bych se zbavit složitostí, zastaralostí, chtěla bych zjednodušit legislativu i v tom smyslu, aby byla čitelná pro normálního občana. Spotřebitelé jsme všichni, nejsou to jenom právníci, kteří čtou složité smlouvy.

Budu se snažit v rámci plánu pro rok 2017 pracovat dále na zvýšení zaměstnanosti žen a snížení schodku v odměňování. To je z mé agendy příspěvek k ekonomice Evropy. Budete se divit, když pracuji na politice rovnosti pohlaví, která je někdy v Česku karikována a zesměšňována, a mám o tom tisíceré důkazy v e-mailech a v různých diskusích, jak často se právě v této politice setkávám s tím, že nebudeme-li řešit např. problém nízké zaměstnanosti žen a vysokého schodku v odměňování, jak silný to má vliv na naši ekonomiku. Země, které se nezabývají nízkou zaměstnaností žen, na tom tratí až 5 % HDP. Makroekonomové, které jsem přizvala ke spolupráci na této agendě, byli velmi překvapeni výsledky, ke kterým jsme došli skutečně precizní analýzou.

Ze své řeči jsem vynechala příliš mnoho, možná i zásadních věcí, ale vidím na vás, že už jste možná lehce unaveni, protože jsem se snažila dát skutečně hodně informací. Ale snažila jsem se hlavně tady zanechat určitý dojem, určité poselství, v Bruselu by se tomu řeklo, co si tam dala za message.

Chtěla bych dát jedno poselství sama za sebe i ve vztahu k tomu, co jsem se doslechla ve sněmovně. Tam se totiž rozvinula poměrně výživná debata, kterou spustil jeden komunistický poslanec, který mě pateticky vyzval, ať tam složím účty, jak hájím zájmy České republiky v Bruselu. A debata, do níž už jsem nevstoupila, potom byla na téma – vždyť přece komisař nebo komisařka má zákaz hájení českých nebo jiných zájmů.

Ten kánon, imperativ naprosté nestrannosti je tam skutečně velmi silný, já jsem to přísahala na Lisabonskou smlouvu v Lucemburku. A pak jsem nad tím hodně přemýšlela. Ne nad tím, že někdo neví, co má či nemá dělat komisař, u poslance je to podivuhodné, ale dejme tomu. Přemýšlela jsem nad tím, jestli vlastně hájím, tím, co dělám, zájmy ČR. Já si myslím, že ano, myslím si, že hájím zájmy ČR tím, že hájím a chci udržet společnou silnou Evropu, protože tak budeme i my Češi a lidé, kteří žijí v této republice, silnější a bezpečnější.

Dámy a pánové, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vám poděkovala za vaši pozornost. Těším se na další spolupráci. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní komisařko, přeji vám hodně úspěchů ve vaší práci. My budeme pokračovat v rozpravě. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Miloš Vystrčil, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážená paní eurokomisařko z Třebíče, vážené dámy, vážení pánové, kolegyně, kolegové. Já nevím, jestli bude možné, aby paní eurokomisařka ještě jednou vystoupila, nebo případně to zodpoví pan ministr zahraničních věcí... Já k tomu vystoupení mám několik dotazů. Protože si myslím, že bychom měli přítomnosti paní eurokomisařky využít.

První věc, kterou jsem si tady poznamenal, je, že paní eurokomisařka Jourová říkala, že si dovede představit, že tvrdý brexit skončí tzv. systémem win-win, což znamená, že na tom vydělají obě strany, pokud si to správně překládám. Což já jsem si tedy myslel, že si eurooptimisté myslí, že není možné, aby odchod některého člena EU skončil systémem win-win, protože pokud by to tak bylo, tak by nejlepší bylo celou EU úplně rozpustit, protože by to bylo vždycky možné udělat systémem win-win a pořád bychom na tom vydělávali, až by žádná EU nebyla. Takže můj první dotaz je, jak to bylo myšleno.

Druhá věc, která tady zazněla, je, že EU chce méně regulace a více efektivních řešení. To mě opět vede ke dvěma otázkám. První, které ty regulace budou zrušeny, to znamená, prosím o uvedení konkrétních regulací, které, u kterých se předpokládá, že budou v nejbližší době zrušeny, to znamená, že už nějaká regulace ubude, protože méně regulací znamená, že nějakou regulaci zruším, tak se ptám, které konkrétně měla paní eurokomisařka na mysli.

A více efektivních řešení – tak já se domnívám, že nejefektivnější řešení je snížit přerozdělování, protože přerozdělování a rozdělování dotací je největším zdrojem korupce, největším zdrojem problémů. Tak se ptám, jestli v těch efektivních řešeních je taky záměr snížit přerozdělování, které EU v rámci strukturálních fondů realizuje, kde se chlubí výsledky, přičemž to chlubení těmi výsledky má jeden velký problém, a to je to, že my nevíme, jak by to vypadalo, kdyby to přerozdělování nebylo. Protože to nemůže běžet paralelně. Žít bez přerozdělování a žít s přerozdělováním. Vždycky je tam jenom jeden systém. Potom říkat, že to je lepší než ten druhý systém, je sice možné, ale je to neprokazatelné, protože my nevíme, jak by to vypadalo, kdyby to přerozdělování bylo nižší, kdyby třeba strukturální fondy neexistovaly, nebo byly v menší míře, než je tomu dnes. Takže to je můj druhý dotaz, co tedy regulace, s kterými se počítá, že budou zrušeny. Jaké měla na mysli ta efektivní řešení paní eurokomisařka.

Třetí věc se týká tří priorit nebo těch tří největších problémů EU, migrace, terorismus, sociální problémy. Tady by mě zajímal názor paní eurokomisařky, jak si v těchto věcech vede ČR, jak ona vidí a hodnotí přístup ČR k migrační politice, k boji proti terorismu a případně k řešení sociálních problémů, zda tam vidí nějaké nedostatky, nebo naopak zase jsme premianty, neboť my máme nějaké informace od našich politiků, kteří zejména se zabývají ČR, a její pohled, řekněme, bruselský, by nás také mohl zajímat.

Čtvrtá věc, o které tady byla zmínka, jsou strukturální fondy. Tam mám dvě otázky, jak paní eurokomisařka hodnotí čerpání strukturálních fondů v tomto období z hlediska ČR, to znamená v období 2014 – 2020, co říká tomu, že zatím v případě čerpání v oblasti dopravy podle mých informací, které jsem dostal od ministerstva financí, je to čistá nula. Možná je to už dneska jinak, ale poslední informace, kterou mám, je, že zatím v oblasti dopravy jsme nevyčerpali ani korunu. Jak ona to hodnotí, jestli si myslí, že jsme v této věci skutečně na dobré cestě, mám na mysli období 2014 – 2020, opakuji. A druhá moje otázka je, jestli EU si dělá nějaké hodnocení, zda to investování v rámci strukturálních fondů skutečně naplňuje to, co ty fondy měly jako svůj cíl kromě jiných, a to je, aby docházelo k vyrovnávání rozdílů mezi těmi slabými regiony a těmi silnými regiony. Já když se podívám na ty výsledky, tak se mi pořád zdá, že i v rámci Evropy ty slabší regiony a státy jsou čím dál slabší, čím dál více zadlužené, čím dál s většími problémy. A ty silné regiony jsou čím dál silnější, byť, řekněme, do té společné evropské kasy platí, to znamená, nezdá se mi, že by došlo k vyrovnávání těch rozdílů v oblasti životní úrovně. A rovněž takový pocit mám i v rámci ČR, v rámci NUTS II. Ty slabé regiony jsou pořád slabé, z hlediska těch problémů, které tam mají, byť tam bylo investováno hodně, a ty silné regiony jsou pořád silné, viz Praha, Ústecko a podobně. To znamená, to je moje další otázka.

A poslední, abych zase příliš dlouho nezdržoval, je, že v rámci toho materiálu toho sdělení se počítá s tím, že by měly být realizovány v rámci EU strukturální reformy. Já si pořád neumím představit, jaké konkrétní zásahy se v rámci strukturálních reforem mají na mysli. Zajímalo by mě například, pro ČR provedení strukturální reformy znamená co? Například v oblasti ekonomiky, v oblasti sociální, v oblasti životního prostředí. Co si mám představit pod tím pojmem strukturální reforma za konkrétní věc? Nikoliv, aby tady bylo řečeno, že je potřeba udělat strukturální reformu, to je stejné, jako když se žákům říká, že se mají zlepšit, nebo že se mají chovat slušně, a neřekne se, v čem by se tak mělo stát. Čili to je můj poslední dotaz.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí. Než rozpravu ukončím, ptám se paní komisařky, jestli chce reagovat. Ano, chce reagovat.

Komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví Věra Jourová:  Děkuji panu senátorovi za dotazy, trošku jsem to čekala, protože samozřejmě znám názory pana Vystrčila i na strukturální fondy a na to, jak musíme být přísní v měření efektivity těch vynaložených peněz. Já se k tomu ještě vrátím.

Jak jsem myslela win-win? No, win-win už na základě té situace, ve které jsme. Win-win pro Evropu je, abychom zůstali soudržní a silní. Win-win v situaci, kdy jeden stát řekl, už nechci pokračovat, je, abychom dokázali udělat to, o čem tady mluvím už poněkolikáté, i do médií jsem to říkala, že ve vyjednávání o tzv. brexitu, které asi v březnu začne, pokud Theresa May spustí článek 50, bychom se měli zaměřit naprosto zřetelně na tři věci. Jedna poloha, kde si jdeme každý svou cestou. Paní May včera oznámila, že ten prostor je větší, než jsme očekávali, včetně toho, že vyklízí pole ze společného trhu a nechce volný pohyb osob. Ta středová poloha, kde musíme zachovat strategické partnerství a vytvořit strategické partnerství, což bude velmi pravděpodobně smlouva o volném obchodu, která by měla být tou win-win situací v konečném důsledku, protože by měla být výhodná jak pro státy EU, tak pro Británii. Víte, jistě, že zejména britský byznys na takové řešení velmi tlačí a z velmi dobrých důvodů. A pak je tady otázka, ta třetí poloha, kde musíme být velmi silní společně, a to je otázka bezpečnosti a boje proti terorismu. To jsou věci, které Theresa May potvrdila, že takhle to vidí, že i ona naznačila, že v nastalé situaci, která samozřejmě není win-win, to víme, že ale musíme udělat maximum pro to, abychom neměli příliš velké ztráty, hovoříme-li o tom, že to je něco jako rozvod. Já mám v portfoliu volný pohyb osob a regulaci volného pohybu osob, vždycky říkám, při rozvodu se nejdřív řeší, co bude s dětmi. Já budu velmi tlačit na to, abychom měli co nejdřív odpovědi na otázku, co se bude dít s lidmi, kteří trvale žijí na britských ostrovech a jsou z kontinentu, a opačně, co bude s Brity, kteří žijí na kontinentu a mají britský pas. Myslím si, že to je naprosto zásadní úkol, který bychom měli řešit prvně.

Takže takto jsem, pane senátore, myslela win-win. Tak jak vy jste to tady naznačil.

Co konkrétně bude zrušeno, my děláme tzv. refit práce na legislativě, kdy, jak jsem říkala, třeba ve spotřebitelské legislativě, já teď pracuji na revizi sedmi směrnic pro spotřebitelskou politiku. Počítám, že v konečném důsledku budou tak dvě. Ale zároveň, já bych neměřila tu deregulaci tím počtem těch kusů legislativy, to je přece příliš mechanické uvažování. Já to měřím tím, co v té nové legislativě je. Takže jenom z mého portfolia jenom za loňský rok hlásím, že jsme prosadili zjednodušené řešení přeshraničních dluhů, což je pro firmy naprosto zásadní, aby si nemusely najímat právníka, pokud české firmě dluží někdo z Rakouska, ale aby to mohly řešit daleko rychlejším způsobem. Odbourali jsme celou řadu razítek a úředních překladů, které potřebují lidé, kteří se stěhují za prací do jiného státu. Je to obrovské množství těchto, vy byste mohli říct, drobných kroků, ale v celkovém součtu to dává jasný směr, že se snažíme dívat na všechny věci, které nejsou nezbytné, které otravují lidi v Evropě, které otravují firmy a znemožňují jim volné podnikání v rámci Evropy, a tímto i využívání výhody společného trhu a možnosti podnikání v zahraničí. Tomuto bych se trošku bránila. Mohla bych vám říct číslo, kolik jsme stáhli těch legislativních návrhů, jenom za minulý rok, tuším, že to bylo 61. Ale co vám takové číslo řekne? Nerada bych se uchylovala k takhle mechanickému uvažování.

Čerpání nebudu komentovat, kde je doprava a další resorty v ČR. To je otázka na české ministry, ale obecně vzato, samozřejmě, že pokud nejsou připraveny projekty, což je dlouhodobá práce, tak je potom těžké čerpat peníze. Myslím si, že ty strukturální fondy přes všechnu kritiku, kterou jsme slyšeli a kterou slýcháme i z médií a od lidí, kteří prošli martyriem žádání o peníze, že přinášejí efekt, že zvyšují HDP v zemích, kam masivně směřují, zvýšily zásadním způsobem i HDP a zaměstnanost v ČR. Na to jsou nepopiratelná čísla, jsou to nepopiratelná data. Nebudu vás unavovat počty silnic a železnic a kilometrů dálnic. Mám to v hlavě, nebudu vás tím zatěžovat.

My jsme s panem senátorem Vystrčilem, že jsem takto trošičku osobní, spolu měli hodiny a hodiny debat, i mailové korespondence, někdy i v nekřesťanské noční hodiny, kdy jsme si lámali hlavu nad tím, jak udělat to kouzlo, že veřejné investice přinesou potřebné efekty. Jestli si vzpomínáte, neoslovuji přes pana předsedajícího, ale víme, o kom mluvím, protože pan Vystrčil byl kdysi můj šéf na Vysočině, my jsme si lámali hlavu nad tím, jak vytvořit nějakou veličinu, přes kterou bychom měřili kvalitu rozvoje, nikoliv rozvoj měřený těmi kilometry atd. Pan senátor tehdy navrhoval, že by rád přišel s veličinou, která by se třeba mohla jmenovat jeden jour, tím mi polichotil a já jsem mu napsala v mailu: Obávám se, že jste nechtěně načechral mé, již tak notně zbytnělé, ego. A on mi na to odvětil: Nevím jednu maličkost, že – tisíc jourů je jeden dohnal... A tímto zároveň vzpomínám na dalšího svého bývalého šéfa, už zesnulého, Františka Dohnala. Tím jsem možná neměla končit.

Já jsem velkým obhájcem strukturální pomoci, financování, projektů, které mají smysl. Nemám ráda chlebíčkovné, nemám ráda projekty na nekonečnou řadu konzultantských výplodů, studií a analýz, čeho všeho možného, tohle si ale musí ochránit ten stát, který je zodpovědný za distribuci fondů, aby je vzal a umístil je tam, kde přinesou co největší prospěch. To je otázka na české ministry. Já tady mohu jenom vyjádřit přání, že bych byla ráda, kdyby se tak v ČR dělo.

Děkuji vám ještě jednou za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Takže do rozpravy už se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Táži se, zda se chce vyjádřit pan ministr. Ano.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Já jenom krátce... Já jsem nedávno mluvil s jednou paní, nebylo to v Česku, bylo to v cizině, ona mi říkala: Já mám za sebou rozvod, byl to úžasný rozvod. Opravdu, něco, mohu jen doporučit. Proběhlo to hladce, je to výhodné pro nás oba. Skutečně si nemůžu stěžovat, bylo to něco perfektního...

Přiznám se, že jsem to poslouchal s úžasem, nic podobného jsem neslyšel, zřejmě je to možné, zřejmě se to opravdu někde může stát. Ale vy asi sami tušíte, že rozvod je většinou nepříjemná věc, to je slabé slovo, je to docela pohroma. Většinou to dopadne na oba způsobem, ze kterého se potom ještě těžko vzpamatovávají. Jak možná hodnotově, tak finančně apod.

Já jenom, jakkoliv chápu toto vysvětlení, které tady bylo, rozumím, kam mířilo, přesto já za sebe bych chtěl říci, že si myslím, že pro většinu z nás bude rozvod spíše pohromou. Já se domnívám, že brexit je neštěstí pro obě strany, jak pro Británii, tak pro ČR. Dá se to doložit poměrně snadno. Podívejte se třeba na klesající libru v posledních dnech. Vystoupení paní premiérky Theresy Mayové bylo do určité míry vynuceno také právě touto situací, tím hrozivým poklesem libry. A víte, co to je, když vám takto klesá měna? To vám vlastně chudne země. To vám vlastně chudne to základní jmění té země. To znamená, nic si nenamlouvejte, když vám prostě klesá měna takovýmto způsobem, tak se vám vlastně ztrácí národní bohatství. To všechno, co bylo vytvořeno. Nemá cenu si malovat věci narůžovo, tohle je vývoj, který já jsem si třeba nikdy nepřál, myslím si, že to je vývoj, který je v řadě věcí nevýhodný. Teď spíš jde o to, že zachraňujeme, co se dá. Že to nebude jednoduché. Víte dobře, že rozvody bývají také docela těžký příběh, že se vlečou, že bývají velice komplikované, že řada věcí se vypořádává často velmi obtížným způsobem.

Dnes, když se mluví o brexitu, včerejší vyjádření paní Theresy Mayové bylo první takové jasnější rozvržení toho, co můžeme čekat. Aspoň v obrysech. Kdežto celá řada významných detailů samozřejmě chybí. Ale dnes se mluví o tom, že pravděpodobně i Británie je pod velkým tlakem, aby v březnu zahájila ono notifikační řízení, takže se začal skutečně proces vystupování, kde je přesně stanoveno, že ta smlouva o vystoupení musí být hotová během těch dvou let, ale to, jak víte, neznamená, že bude hotová během té doby ta smlouva o tom, jaká bude podoba těch vztahů mezi EU a Británií. Tady vám kdekdo řekne, že připravení této smlouvy, toho nového uspořádání vztahů mezi EU a Británií, bude mimořádně obtížný proces. Díky tomu se začalo mluvit o tom, že budeme muset počítat s procesem jakési tranzice neboli přechodným obdobím, protože vlastně nebudeme schopni mít tu smlouvu brzy.

Dokonce včera paní Theresa Mayová řekla, že raději žádná zprůva než špatná, žádná zprůva znamená samozřejmě také velice komplikovanou situaci, kdy vlastně by se Británie propadla na úroveň zemí třetího světa, prostě nebyly by žádná.

Takže proto tranzitní smlouva, nebo nějaká přechodná podoba vztahů, která může podle některých trvat dokonce tři až pět let. A neptejte se, jak dlouho někteří v Bruselu říkají, že bude trvat příprava té nové smlouvy. To jsou opravdu léta. Protože my tady máme něco, co se ještě nikdy nestalo. A já mám takový pocit, že odchod z EU je ještě komplikovanější než vstup do EU. A že my dneska zkoušíme tento experiment, ten rozchod, nebo rozvod, jak to tady bylo dnes nazváno, a to bude velmi těžká věc.

A víte, že rozvody mívají devastující dopady na ty, kteří se jich účastní. Já si přeji samozřejmě, aby těch devastujících účinků bylo co nejméně, ale nemá cenu si to malovat. Tohle nebude žádná jednoduchá věc, bude to na dlouho a nedokážeme ani odhadnout tu výslednou podobu. To si myslím, že je opravdu stále velmi obtížné. A vůbec, aby ta dohoda vznikla, tak to chce velké porozumění, které může snadno chybět. Protože, rozumíte, tady je rivalita, tady je konkurence, tady je často něco, co se vzpírá tomu win-win řešení. To je jako požadavek politické kultury, který je podobný, jako když máte skutečný rozvod. A kdybyste chtěli kulturu těch rozvádějících, tak ta často chybí nebo se ztrácí, mizí, protože najednou dochází na lámání chleba, kde každý hájí své vlastní zájmy.

Takže uvědomme si, že tohle je těžká věc, obtížná, a já bych si přál, aby, když to budeme vědět, si každý uvědomil, kdyby příště chtěl něco podobného zkusit, do jak obtížného procesu jde. Který ho samozřejmě také poškodí.

Takže takhle to vzniklo. Evropská unie se tady vytvořila a já si dneska myslím, že odchod z ní je zatraceně těžký a zatraceně obtížný. A my vlastně budeme poprvé zkoušet, jak to jde a jestli to vůbec jde. Ono to zřejmě musí jít, ale řekl bych, že za cenu strádání a let obtížných jednání. A teď si ještě představte tu energii, kterou na to všechno musíte dát. To je zase jako s tím rozvodem. Kolik vás to stojí síly, kolik vás to stojí hodin a práce.

Já jsem tady na začátku řekl, že byl ustaven tým, pod vedením pana Barniera, který má ta vyjednávání vést. Mám takové tušení, že tohle není poslední šéf toho týmu. Takže vlastně to bude opravdu dlouhý proces a i ten tým se pravděpodobně bude proměňovat. Ale já osobně mám takový pocit zmaru, když si představím, kolik síly tomu budeme věnovat, v době, kdy si umím představit řadu dalších jiných věcí, kterým by se Evropská unie měla věnovat.

Já jen tady říkám, že bych to nechtěl malovat narůžovo. Já z toho osobně nejsem spokojený... Mě to naplňuje opravdu obavami a vadí mi, že k tomuto vývoji dochází a bude nás stát strašně sil, a nic si nenamlouvejme.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Ptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit? Ano, takže hovoří pan Tomáš Grulich.

Senátor Tomáš Grulich:  Vystoupili tuším, že dva senátoři, a neposunuli žádný názor na usnesení, které jsem navrhl, ani o milimetr nahoru, ani dolů, takže vás žádám, abyste přijali to usnesení, které máte předloženo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, přistoupíme k hlasování. Děkuji vám, pane senátore.

Budeme hlasovat o usnesení, tak, jak přednesl pan senátor Tomáš Grulich, zpravodaj, a jak je uvedeno v tisku číslo K 125/10/02.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 5, registrováno 69, kvorum pro přijetí 35, pro návrh 60. Proti nikdo, návrh byl schválen.

Děkuji zpravodaji, děkuji paní komisařce a děkuji také panu ministrovi.

A my se v řízení schůze teď vystřídáme.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré ráno i ode mě, milé kolegyně, kolegové, a naše schůze pokračuje. Dalším bodem je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Zahájení veřejné konzultace o evropském pilíři sociálních práv

Tisk EU č. K 079/10

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky K 079/10 a K 079/10/01.

Prosím opět pana ministra zahraničních věcí pana Lubomíra Zaorálka, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Ano. Děkuji, paní místopředsedkyně. Takže máme tady další informaci a další bod, který se týká fungování Evropské unie. A měl by to být vstup vlády České republiky do veřejné konzultace o evropském pilíři sociálních práv. Takže možná první otázka, která by mohla z vaší strany zaznít, je, proč se tím tedy vlastně zabýváme? Pilířem sociálních práv?

Tak já, než vám řeknu tu informaci, pozici, tak bych řekl, že se domnívám, že to téma je docela významné. A kdybych se měl pokusit vás přesvědčit, proč je významné, tak bych na to použil to, že se domnívám, že právě sociální situace dnešních zemí a států je to, co vede k docela bouřlivému politickému vývoji v těch zemích. Protože v současném světě jsou v pohybu poměrně mocné síly, které často rozmetávají to, co drželo státy, integrační procesy pohromadě. Představte si jenom, řekl bych, že to jsou takové tři základní změny v současném světě, to jsou ty, které my strkáme pod nálepku globalizační síly, globalizační pohyby, nové technologie – to jsou ty druhé. A to třetí, to jsou podle mě změny v oblasti komunikace, sociálních sítí a médií. To všechno jsou obrovské nové fenomény, které válcují ty společnosti. A důsledek těch globálních pohybů je třeba takový, že v některých zemích, jako ve Spojených státech, se tématem voleb stává odliv pracovních sil. A to téma je asi velké, klíčové pro výsledek voleb. V jiné zemi se stane velkým sociálním tématem, jako je v brexitu, otázka pohybu pracovních sil a přílivu pracovních sil, na kterými země nemá kontrolu. To je také vlastně zásadní sociální problém. A to pak vede k výsledku hlasování v Británii, kterého jsme byli svědky.

A pokud by vám připadalo, že v České republice takové problémy nemáme, tak si myslím, že to je jenom omyl a klam. To je jenom proto, že v každé zemi ta problematika střetů s globálními silami má jinou podobu. A kdybych měl říct, jakou má podobu v České republice, tak jsou to nízké mzdy a odliv velké části toho nadnárodního kapitálu, dividend do zahraničí. To je těch 300 miliard. To jsou další pohyby, které brání normálnímu sociálnímu vývoji, protože vám chybí ty peníze, protože máte nízkou cenu pracovní a že po 25 České republiky v Evropské unii, když si porovnáváte mzdy v Rakousku, Německu apod., tak člověk je ohromen, jak málo se nám podařilo tu situaci srovnat.

Takže, aby bylo jasné, že to není tak, že by jednak Česká republika byla mimo tyhle procesy a mimo ty globální síly, které nás válcují, ale že podléhají těmto silám stejně tak Američané jako Češi, akorát každý jiným způsobem.

A proto si myslím, že z toho vlastně vyplývá sociální otázka dneška. A že je vážná, to si myslím, že mohu snadno prokázat, protože tyto pohyby vedou k tomu, že dochází k politickým změnám, že se hroutí politické scény v té podobě, jaké byly. Že dochází k takovým změnám, jako např. jsme svědky, mimochodem, ve Spojených státech amerických, kde najednou do pozice prezidenta přichází někdo, kdo vlastně vůbec nebyl politikem. A kdo přichází s tím, že nabízí úplně nové pohledy na leccos. A je to právě proto, že to vypadá, že současná politika není schopná se s těmi velkými globálními pohyby, změnami vyrovnat.

Takže proto si myslím, že sociální otázka, o které, jak víme, kdysi psal Tomáš Garrigue Masaryk, není za těch sto let, nebo ještě déle, kdy o tom psal, není méně aktuální, než byla tehdy. A dneska ji můžeme také položit jako zásadní otázku, jak dál a co si s tím počneme? A jestli nás to náhodou úplně nerozdrtí. Protože změny současného světa jsou takové, že rozmetávají tradiční vzorce uvažování, politického chování. Odpovědi, které v minulosti stačily, tak dnes nestačí. Viditelně nestačí.

Takže proto si myslím, že bylo dobré, že se tady vedly ty veřejné konzultace. Snad jsem vás teď trochu přesvědčil, že to nebylo od věci, pokud Evropská komise otevřela tu veřejnou konzultaci k Evropskému pilíři sociálních práv. Že to rozhodně bylo téma, které si zasloužilo pozornost, a abychom se o něm bavili. A ta otázka, která se měla vyřešit při debatě, byla – co vlastně vůbec dělat? Mají být ty změny, pokud mají být v oblasti legislativní, nebo v oblasti nelegislativní? A čeho se mají týkat? Má se týkat právě mezd, trhu práce, bezpečnosti práce, nediskriminace, vzdělávání, zdravotnictví – to všechno jsou ty otázky. A teď je otázka, co si s tím počít, protože to nejsou věci, které by byly dnes vykonávány podle nějakého jednotného vzoru v Evropě. To je věc národních legislativ. A co si s tím počít, jak na to reagovat, když je to tak vážná oblast, když je to tak dramatická oblast současného vývoje v současném světě.

Takže ta veřejná konzultace, do které se mohly zapojit členské státy, měly možnost, ta probíhala až do konce roku 2016, který právě skončil. A komise se v něm snažila mluvit primárně o pilíři pro země eurozóny, to je pravda, s tím, že se myslelo hlavně na eurozónu a na to, že hospodářskou integraci zemí eurozóny, po které se volá, by bylo třeba doplnit možná i integrací v sociální oblasti. A kdybyste zase řekli proč, tak bych řekl, protože některé země, i eurozóny, což tedy není Česká republika, tak některým těm zemím se nedaří reagovat na hospodářské výkyvy. Trhy práce jsou nestabilní, systém sociálního zabezpečení je v těch zemích také různý. A víte, že v některých zemích eurozóny jsou obrovské propady. V některých zemích jihu je obrovská nezaměstnanost mladých, opravdu nepředstavitelná. Skoro ještě stále, zaplaťpánbůh, tady v České republice na úrovni 40 procent apod. Takže katastrofální. A obecná nezaměstnanost tam je třeba 20 procent. Takže 25 procent.

To jsou samozřejmě nesmírně vážné věci. A i když to je v zemích eurozóny, v tom jádru, tak je vidět, že to je problém, protože to má velké dopady. A když přichází hospodářská krize, tak v takovémto prostředí má samozřejmě ještě daleko silnější dopady než v zemi, která má stabilizovaný pracovní trh a ve které je sociální politika vyváženější. A takovéto nerovnováhy pak ohrožují samozřejmě fungování eurozóny jako celku. Proto se ta debata měla soustředit samozřejmě především na země eurozóny. My jsme se do toho zapojili také, i když nejsme zemí eurozóny, protože nás by to taky mělo zajímat.

Komise navrhla pro tu konzultaci určitou sadu principů, o kterých se mělo mluvit. A to byla ta debata, které my jsme se zúčastnili. Já jenom připomenu, že v České republice jsme učinili kulatý stůl, za účasti komisařky Marianne Thyssenové, a také v rámci tripartity jsme to se zaměstnavateli a s odbory a s účastníky tripartity diskutovali také na vládní úrovni. A ten svůj vstup jsme také zaslali v prosinci 2016 Evropské komisi.

Kdybych měl tedy shrnout, co je postoj české vlády, tak česká vláda zdůraznila význam vzdělání a vytváření kompetencí lidí, pozitivní opatření na trhu práce, psali jsme tam o flexicurity, o rovných příležitostech jako důležitém prvku sociální stability v oblasti bydlení – to je také další významná věc – a dlouhodobá sociální péče. My jsme viděli prostor pro aktivitu vlády a EU v sociální oblasti především ve věci rovných příležitostí na trhu práce, mzdové konvergence – to je to, co říkám, nízké mzdy. Že nás zajímá ta otázka konvergence zemí Evropské unie, protože nám připadá, že je nízká. Když to řeknu zjednodušeně, mezi zeměmi východu a západu je stále poměrně malá konvergence v životní úrovni. Srovnejte si to, životní úroveň, mzdy, příjmy – tady jsou ty rozdíly po letech už dneska našeho členství v Evropské unii stále poměrně vysoké.

Tady byla dneska otázka poučenosti kohezních fondů. To je právě ten problém. Tady byly nástroje, které měly konvergenci posilovat, které měly umožnit zemím se sbližovat. A musíme konstatovat, že ty nástroje zase tak moc nefungují. Ty kohezní fondy a nástroje, které tomu měly pomáhat, tak nepomohly tomu, že by se v těchto ukazatelích ty země sblížily. Ty rozdíly jsou mezi východem a západem stále poměrně vysoké a vývoj je překvapivě pomalý. Otázky minimálního příjmu, otázky sociálního dialogu. Jak už jsem říkal, rovné příležitosti na trhu práce. My hlavně zdůrazňujeme konvergenci mezi členskými státy. Nejen v rámci eurozóny, tam píšeme, ale nám jde o to, aby se posilovala konvergence. Protože to také vytváří nestabilitu v Evropské unii. Samozřejmě pokud ty rozdíly budou přetrvávat, tak to znamená také hrozící nestabilitu v budoucnosti.

Takže my jsme zdůrazňovali, že otázka debaty o sociálním pilíři by se měla týkat všech členských zemí. A diskuze by se měla snažit zahrnout všechny. A na druhé straně bych vás chtěl ujistit, že ani naše závěry nejsou takové, že by jsme tady v oblasti sociální politiky měli něco vynucovat. My to teď stále bereme, že to je spolupráce na bázi spíše dobrovolné, je to spíše vzájemná koordinace. A to, čemu se říká "benchmarking" v rámci evropského semestru, kde se vytvářejí doporučení na sledování určitých trendů.

Myslím si, že dokážeme podpořit některá právně závazná opatření, pokud by vedla k tomu, a byla by na tom shoda, k naplnění některých cílů v sociální stabilizaci. A pokud by tam nebyla rizika přenesení dopadů nějakých sociálních výkyvů na ty další. Ale shrnul bych, že česká vláda zdůrazňuje měkká opatření v sociální oblasti. To si myslím, že je součástí toho doporučení, že jsme tady pro koordinaci, jsme tady pro spolupráci, pro využívání evropského semestru, hodnocení pro určitá doporučení. Ale z toho našeho stanoviska nevyplývá, že by to měly být nějaké zásadní změny legislativní povahy. Je to pořád něco, co my respektujeme, že by mělo zůstat přece jen v ranku kompetencí jednotlivých států. Na druhé straně bychom se měli snažit koordinovat se a snažit se společně vytvářet podmínky pro to, aby tam, kde jsou rozdíly, se odstraňovaly.

Takže to je výsledek debaty, řekněme, první takové veřejné konzultace na téma, které mi připadá velmi žhavé a velmi významné pro budoucno. A může mít na další vývoj Evropské unie zásadní vliv. Takže je to první rok debaty, toto je náš příspěvek, ten jsem vám jenom tak naznačil, a věřím, že tohle bude pokračovat. Protože sociální nerovnováha je něco, co nás musí zajímat i do budoucna.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám, pane ministře, děkuji, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 079/10/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Šárka Jelínková, kterou prosím, aby nás seznámila se svoji zpravodajskou zprávou. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Šárka Jelínková:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážený pane ministře, vážení kolegové, senátorky, senátoři. Dovolte mi, abych vám přednesla doporučení výboru pro evropské záležitosti k této projednávané oblasti evropského pilíře sociálních práv. Dožádaným výborem byl také výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Jelikož jsme se sešli ve stejnou dobu, vycházela obě naše doporučení ze stejných podkladů, takže byť náš výbor má naše doporučení výboru pro evropské záležitosti asi o tři body delší, tak základní linie je stejná.

Dovolím si vám shrnout tuhle základní linii. My jako výbor oceňujeme debatu na tato důležitá témata. Nebo, jak řekl pan ministr, velmi důležitá témata, s důrazem na tvorbu pracovních pozic, na potírání chudoby, na větší ochranu práv pracujících. A tak, jak tady zazněla různá témata už taky z úst pana ministra, a také, že je to v souladu se Strategií Evropy 2020.

Ale přitom jsme toho názoru, že stále je nutno plně respektovat rozdělení pravomocí jednotlivých členských států EU i tedy v oblasti sociálních politik. Také jsme toho názoru, také tak nějak to koresponduje s názorem vlády, že všechna ta opatření na úrovni EU by měla být přijímána spíš zatím ve formě doporučení pro jednotlivé státy. Debata by měla být co nejvíce transparentní a to je také v souladu s názorem pana ministra a vlády, aby nebyly do této debaty zapojeny jenom země eurozóny, ale všechny členské státy, protože je to velice důležitá oblast, o které je potřeba diskutovat a určitě není v zájmu ČR, abychom stáli mimo tady tuto debatu.

Ještě poslední bod, co bych si dovolila shrnout. Považujeme za důležité zapojení sociálních partnerů do této diskuse, do této debaty a také případně sektoru občanské společnosti. Takže to je ve skutečnosti ta linie základní, na které jsme se shodli, jak výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, tak výbor pro evropské záležitosti. Máte v písemné podobě to doporučení výboru pro evropské záležitosti, jak jsem již řekla, který je o trochu rozšířenější, než ten toho výboru prvního. To je zatím z mé strany všechno.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, a i vy se posaďte, prosím, ke stolku zpravodajů. Materiály projednal též výbor pro zdravotnictví, sociální politiku a ptám se, ano, pan senátor Koliba, zpravodaj pro tento tisk, si přeje vystoupit, máte slovo, pane senátore.

Senátor Peter Koliba:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane ministře. Tak, jak již bylo řečeno, výbor pro zdravotnictví a sociální politiku projednal tento dokument 11. ledna na třetí schůzi a přijal 10. usnesení, které jste rovněž obdrželi písemně, a vzhledem k tomu, že ty body se prolínají, obsahově bych to neopakoval a připojujeme se k usnesení podobnému jako je usnesení výboru pro záležitosti EU. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore a nyní otevírám rozpravu, do které jako první se hlásí pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Rád bych se vyjádřil k otázce závaznosti pilíře.

Pan ministr Zaorálek tady mluvil o tom, že sjednocení určitých standardů v sociální oblasti je důležitým předpokladem konvergence jednotlivých zemí EU. To si myslím, že je velmi důležitá poznámka. Ovšem jak v té pozici vlády, tak i v návrhu usnesení vidím některé problematické body a především právě to, že se nepočítá i v naší pozici se závazností tohoto pilíře a s vydáváním následné závazné sekundární legislativy. Myslím si, že tady neobstojí argument subsidiarity, nepochybně pak i u těch jednotlivých předpisů, které by na té sekundární úrovni byly předkládány, by se detailněji otázka subsidiarity v každém jednotlivém případě posuzovala. To co mně však přijde zásadní a dokonce mně to přijde velmi nebezpečné tím, že se sami vzdáváme závaznosti pilíře přinejmenším pro nečlenské země měnové unie, tak tady hrozí velmi podstatné riziko, a sice že posílíme princip nebo že se obecně posílí princip dvourychlostní Evropy, po kterém volají někteří západoevropští politici, naposled nedávno belgický premiér. A myslím si, že není v zájmu ČR zůstat mimo jádro evropské integrace, zůstat nějak na okraji nebo možná dlouhodobě nakonec volně přidružen k tomuto jádru více se integrujících zemí, které může mít základ právě v eurozóně. Myslím si, že i z hlediska našeho zájmu by bylo mnohem výhodnější, kdybychom prosazovali závaznost pilíře i následně vydávání sekundární legislativy, která by nezavazovala pouze členské země měnové unie, ale všechny členské země EU. Protože jinak naopak ten efekt bude opačný, konvergovat budou pouze členské země měnové unie a nebude se to týkat dalších zemí, kam bohužel patříme zatím i my. Překonat toto riziko, že se dostaneme na periferie evropské integrace, bychom samozřejmě mohli vstupem do měnové unie, čímž bychom na sebe vzali všechny závazky, které z toho vyplývají, i případnou následnou závaznost sociálního pilíře. Jenom, abych uzavřel, zopakuji tedy tu základní výhradu. Vadí mi v pozici vlády to, že nepožaduje závaznost evropského pilíře pro všechny země EU včetně vydávání sekundární legislativy, a stejně tak z tohoto hlediska je pro mě nepřijatelný i návrh usnesení, který Senátu předkládá evropský výbor, např. v bodě II, III, kde právě se trvá na tom, že v té sociální oblasti by měla být vydávána pouze doporučení a nikoliv závazná legislativa.

Je to pro nás doopravdy velmi nebezpečné, je naším životním zájmem nedostat se na periferie evropské integrace, ale naopak maximálně posilovat sjednocování celé EU, a nikoliv jenom těch zemí, které přijaly společnou měnu. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore a nyní rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Tomáš Grulich.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové. Nebude překvapením, když mám zcela odlišný názor než kolega Dienstbier. Celkem souhlasím s tím usnesením, které výbor pro EU souhlasil. Jenom vás chci informovat, že jsem hlasoval proti, protože si myslím a je to i v rámci Lisabonské smlouvy a v rámci různých dohod, že právě sociální politika je záležitostí členských států. A rozhodování o sociální politice je výhradně v pravomoci členských států. Chci, se to i více zdůraznilo v tom usnesení, nicméně usnesení bych řekl, že je docela vyvážené, i když jsem hlasoval proti němu, protože si myslím, že není dostatečně rázné k tomu, aby informovalo, aby stálo na tom, že sociální politika je záležitostí členských států. Nedomnívám se jako pan kolega Dienstbier, že se Evropa rozpadne na vícerychlostní Evropu, mohl bych to nazývat jinak, tak jak se to většinou dneska hovoří – o vícevrstevné Evropě a ona ta vícevrstevná Evropa – ono k tomu dojde, protože skutečně kulturní sociální a historické rozdíly v té Evropě jsou. Samozřejmě musíme hledat ta místa, kde se nám tyto množiny prolínají a tyto rozebírat. Není to nic proti EU. Pořád si myslím, že EU je důležitá, ale více Evropy nepovažuji za ten nejlepší budoucí krok, a ta sociální politika je zrovna přesně oblast, která by měla zůstat výhradně v pravomocích členských států. Proto i když budu hlasovat proti, ale podporuji radši toto usnesení evropského výboru, které je celkem vyvážené.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a protože do rozpravy už se, jak vidím, nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám, a pane ministře, předpokládám, že budete reagovat.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Ano, děkuji. Tak to vidíte, kolegové, právě ta rozprava ukázala, v čem je problém. Stanovisko vlády se snaží v něčem i shrnout tady tyto různé pozice.

Na jedné straně si myslím, že obavy, které tady zmiňoval pan senátor Dienstbier, jsou podle mě do značné míry oprávněné. Také se toho obávám, aby nedošlo k tomu, že se bude v tom dalším vývoji vytvářet jádro zemí EU, které budou držet pohromadě, a ty ostatní odsunou na periferii, takže to si myslím, že je legitimní a je to debata vážná. Na druhé straně, nechtěli jsme jít za rámec současných smluv a způsobů, jakým je tam upravena sociální politika.

Jít totiž cestou změny smluv, je také složitá věc a někdy to může vést také k dezintegraci, jakmile začneme otevírat smlouvy a bavit se o tom, že chceme něco posílit a nebude na tom shoda. A to by zřejmě nebyla jednoduchá debata. A víte, že v Evropě jsou ještě i jiné nápady, kde se také chtějí otevírat smlouvy, a my se v tomto snažíme to spíše mírnit, protože teď v této fázi si aktuálně myslíme, že podobné kroky by mohly vést k destabilizaci.

Otevření smluv bych sice nevylučoval, ale až někdy později, až se nám podaří celou Evropskou unii stabilizovat, a teď bych se držel rámce, který máme a v rámci toho se snažíme pohybovat. Proto jsem řekl, že vláda respektuje současné danosti, proto navrhuji měkká ustanovení koordinace v této oblasti a nechce jít dále.

Myslím, že to, co tady začalo a proběhlo, je debata, kterou potřebujeme a v ní si potřebujeme celou řadu věcí podle mě vyjasnit. Je to vlastně hledání místa České republiky i v současné Evropské unii, kam bychom tam chtěli patřit. A bylo dobré, abychom se o tom bavili, protože jde o to, aby nás vývoj nezaskočil. Proto se domnívám, že to je dobrá debata a vláda se snaží v ní hrát roli toho, kdo se snaží předložit pozice, na kterých se můžeme do určité míry sjednotit. Proto tato pozice není řekněme tak tvrdá, tak razantní, jak tady třeba řekl pan senátor Dienstbier, a chceme se spíše o tom bavit, než dělat nyní závěry.

Na začátku jsem zde řekl, že to bylo první kolo veřejné debaty, kterou iniciovala Evropská komise, takže v diskusi je to vlastně i na úrovni Evropy. Účastníme se diskuse a ještě nechceme činit razantní tvrdé závěry, protože jsme na začátku. A jsem rád, že tato debata se vede i tady.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane ministře. A nyní požádám paní zpravodajku. Vyjádřete se, prosím, k proběhlé rozpravě, pak budeme hlasovat.

Senátorka Šárka Jelínková:  V rozpravě vystoupili tři senátoři. Jak sami víme, byly velmi rozdílné názory právě na tvrdost a návaznost tohoto pilíře. Podtrhla bych to, co řekl pan ministr Zaorálek, že jsme teprve na počátku a je zahájena diskuse o evropském pilíři, takže zatím si myslím, že zachování pravomoci členských zemí a spíše jít cestou doporučení ze strany Evropské unie je namístě. Ale to je jenom můj krátký komentář.

Pokud nebylo podáno žádné jiné písemné doporučení, doporučuji, abychom hlasovali o návrhu, který máte v písemné podobě, výbor pro záležitosti Evropské unie, podpořené i výborem pro zdravotnictví a sociální politiku.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, a o tomto návrhu budeme nyní hlasovat. Nejdříve svolám další senátorky a senátory k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesla paní senátorka Šárka Jelínková. V sále je přítomno 70 senátorek a senátorů, aktuální počet pro přijetí je 36.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Návrh byl přijat. Hlasování pořadové č. 6, 70 přítomných senátorek a senátorů, kvorum 36, pro 48, proti nebyl nikdo.

Děkuji panu předkladateli i zpravodajům a končím tento bod.

Dále pokračujeme bodem, kterým je

 

Sdělení Komise Roční analýza růstu na rok 2017

Tisk EU č. K 002/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 002/11 a č. K 002/11/01. Prosím opět pana ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka, který dnes zastupuje předsedu vlády pana Bohuslava Sobotku, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené paní senátorky a senátoři, po sociální politice tady máme ekonomický růst a ekonomiku. Budete jistě souhlasit, že i toto je důležité téma pro Evropu v roce 2017. Vím, že někteří naši filozofii růstu občas proklínají, ale přesto si dovolím tvrdit, že to, jak se bude vyvíjet růst Evropské unie v letošním roce, může být rozhodující faktor i pro politický vývoj Evropy a Evropské unie. O tom jsem přesvědčen. Schopnost Evropy předvést určitý ekonomický výkon může být rozhodující pro udržení dostředivých sil pohromadě a pro budoucí vývoj Evropské unie. Tento silný pocit mám a proto si myslím, že další pohyb evropských ekonomik a evropské ekonomiky jako celku je nesmírně důležitá věc pro stabilitu Evropy vůbec.

I tím snad stojí za to se zabývat. A nyní to, co je předmětem této rozpravy, je to, že Evropská komise vydává roční analýzu růstu na rok 2017, vydala to už v listopadu 2016. Je to proces, kterým se začíná celoroční sledování vývoje jednotlivých národních ekonomik a vlastně určitá forma koordinace, kterou provádí tradičně Komise v hospodářské oblasti. Říká se tomu Evropský semestr a jedná se o proces jakéhosi monitorování, doporučování, podpory plnění cílů, které jsou vytyčeny v hospodářské strategii Evropské unie pro období až do roku 2020. Je to desetiletá strategie 2010 až 2020. A Evropská komise, jak jsem řekl, tady monitoruje a podporuje sledování cílů. A víte, že pak vždycky v létě se vydává celková zpráva, ve které se hodnotí chování jednotlivých národních ekonomik.

Říkám, že vydáním roční analýzy růstu v listopadu 2016 byla zahájena další etapa. A co je obsahem této analýzy? Je tam konstatování, že všechny členské státy vykazují nadále růst, nicméně hospodářské dění je velmi křehké, i oživení, ke kterému, snad můžeme říci, že dochází a došlo v Evropě, je poměrně křehké a je samozřejmě spojeno s určitými riziky.

Dovolím si shrnout, že si myslím, že vývoj v této chvíli je poměrně pozitivní. To je snad možno sdělit, ale velmi jemně, jako že to je opravdu velmi křehký vývoj. A proto doporučení Komise dnes vyznívají v tom, že by členské státy měly znásobit své úsilí především podporou investic, prováděním strukturálních reforem, odpovědnou fiskální politikou.

Ono to jsou trochu podobné priority, které byly stanoveny i v analýze před rokem, pokud si vzpomínám. Je tam tedy stabilita těchto doporučení, to není překvapení, co se tam doporučuje.

V oblasti investic Komise doporučuje také dokončit bankovní unii a unii kapitálových trhů a vyzdvihuje investiční plán pro Evropu. To je zase, jak jsem řekl, podpora investic.

A Komise také podporuje reformy, které by motivovaly k delšímu setrvávání lidí na trhu práce. Vysoce zadluženým zemím Komise doporučuje, aby se rozpočtové schodky snižovaly, ale na druhé straně říká, že by to nemělo být na úkor investic, Nemělo by snižování schodku být na úkor omezování investic.

Komise dokonce doporučuje zemím eurozóny výrazný fiskální stimul, to je důležitá pozice.

A nyní co se týká České republiky, a tedy toho co se týká nás, Česká republika jako první země od doby sledování, kdy jsme byli sledováni, nepřekročila u žádného z indikátorů, v makroekonomických rovinách jsme nikde nepřekročili stanovené prahové hodnoty. To je snad svědectvím určité stability a řekl bych normality české ekonomiky a myslím si, že v některých ukazatelích máme výborné výsledky. Například v zaměstnanosti a v sociální situaci je Česká republika opravdu hodnocena velmi pozitivně a u tří ukazatelů dokonce patříme mezi země s nejlepšími výsledky vůbec v celé Evropské unii.

Ty tři ukazatelé jsou: míra nezaměstnanosti, míra ohrožení chudobou a sociálním vyloučením a míra příjmové nerovnosti. Tyto tři faktory jsou pro ČR mimořádně pozitivní.

Tak se moc neradujme, spíš se snažme, abychom možná posílili ty faktory, kde tak dobří nejsme. Tohle je něco, co souvisí s určitým vývojem, tradicí, kulturou této země, co bychom měli držet.

A samozřejmě ta míra nezaměstnanosti je také výsledkem určitého cyklu, který je v této chvíli pro nás příznivý. Přál bych si, aby vydržel.

Samozřejmě, že my s tímto hodnocením poměrně souhlasíme, souhlasíme také s těmi prioritami té analýzy Evropské komise pro rok 2017. Myslím si, že česká vláda ve svém vyjádření oceňuje ten vyvážený přístup k těm hospodářským a sociálním otázkám, to je nám blízké. Vláda ve svém vyjádření se možná kriticky staví k těm názorům na tu výraznou fiskální expanzi eurozóny, což, možná můj osobní názor je trošku jiný, ale ten si nechám pro sebe, já vám říkám stanovisko vlády. Ta tedy se vůči, jak jsem tady říkal, požadavku výrazné fiskální expanze staví opatrně a s určitými obavami.

Máme také dílčí výhrady k některým konkrétním návrhům, zejména v oblasti bankovní unie. Ty jsou dlouhodobého rázu a jsou EU známy. Mám na mysli ten dřívější termín pro spuštění jednotného fondu pro řešení krizí bank či rychlé ustanovení evropského systému pojištění vkladů. To my připomínkujeme dlouhodoběji.

Tolik tedy ve zkratce ta pozice české vlády.

Informuji vás o tom, že dalším krokem v procesu evropského semestru je příprava národního programu reforem, který vláda musí předložit komisi do konce dubna, to je tedy úkol, který má vláda. To musíme do konce dubna zvládnout. A komise členské státy také vyzývá k silnému zapojení národních parlamentů při přípravě tohoto text.

Tak my to samozřejmě vítáme, tu hlubší spolupráci, my jsme připraveni jako vláda vyjít zde vstříc zájmům ze strany Senátu a výboru, předpokládám, že budete mít zájem, a my tedy ten národní program reforem, který máme předložit do konce dubna, jsme připraveni tady s vámi také diskutovat.

To je snad poslední k růstu a k evropské ekonomice.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane ministře, prosím, opět zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které má jako senátní tisk č. K 002/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Vladimír Plaček, kterého prosím, aby nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové. Projev pana ministra byl naprosto pregnantní a perfektní a zcela vyčerpávající. Z mé zpravodajské zprávy prakticky už není co dodat, protože o těch zásadních doporučeních pan ministr hovořil. Připomněl právě ta zásadní doporučení, jako je podpora investic, provádění strukturálních reforem a zajištění odpovědných fiskálních politik, to je asi opravdu to nejdůležitější z celého tohoto tisku. Takže opravdu dodat není prakticky co.

Dovolím si tedy alespoň odcitovat 23. usnesení z jednání výboru VEU ze dne 11. ledna 2017 k tisku, ke Sdělení Komise Roční analýza růstu na rok 2017, kdy po úvodní informaci Lucie Šestákové, zástupkyně státního tajemníka pro evropské záležitosti Úřadu vlády, a po zpravodajské zprávě senátora Vladimíra Plačka a po rozpravě výbor

I. přijímá ke Sdělení Komise Roční analýza růstu na rok 2017 doporučení, které je přílohou tohoto usnesení, máte to samozřejmě v písemné podobě k dispozici,

II. doporučuje Senátu PČR, aby se ke Sdělení Komise Roční analýza růstu na rok 2017 vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Vladimíra Plačka,

IV. pověřuje předsedu výboru, pana senátora Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám, pane senátore, děkuji. I vy se posaďte ke stolku zpravodajů. Já otevírám rozpravu, do které se, jak vidím, nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Pane ministře, zřejmě se nebudeme dál vyjadřovat, ani zpravodaj, takže můžeme začít hlasovat. Takže vás svolám.

Budeme tedy hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Vladimír Plaček. V sále je přítomno 69 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem zákona... A, ještě jednou... Takže zkusím. Už to běží... (Senátoři z lavic upozorňují, že hlasování neběží.) Tak běží, nebo neběží? Takže ano, kdo je pro, ruku nahoru, a ne... Mně to tady tedy bliká divně... Takže už to proběhlo. Je to v pořádku, prosím? (Senátoři upozorňují, že hlasování neběželo.) Takže budeme hlasovat ještě jednou.

Toto hlasování prohlašuji za zmatečné.

Budeme hlasovat o tomto návrhu ještě jednou. Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem zákona, ruku nahoru a nechť stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ruku nahoru a tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 8 se z 70 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 52, proti bylo 8. Návrh byl přijat. Já se ptám, je to v pořádku, našeho organizačního výboru? (Člen organizačního výboru přikyvuje.) Je to v pořádku.

Já uzavírám tento bod, děkuji panu ministrovi i zpravodajovi.

Další ze série evropských senátních tisků je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Sdělení o politice rozšíření EU pro rok 2016

Tisk EU č. K 003/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky K 003/11 a K 003/11/01. Já opět poprosím pana ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, aby nás seznámil s těmito materiály. Máte slovo, pane ministře.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážení kolegové, toto je tedy můj vlastní materiál, dnes tedy první, kdy nezastupuji, který vám předkládám sám. Jedná se tedy o ono Sdělení Komise o politice rozšíření pro rok 2016.

Tato rámcová pozice vlastně hodnotí pokrok těch jednotlivých aspirantských zemí v roce 2016. Ta přípravná práce, příprava na členství v EU. Mluvíme o zemích, jako je Černá Hora, Srbsko, Turecko, Makedonie, Bosna a Hercegovina a Kosovo, aby bylo jasné. Ten proces rozšíření je podle mého názoru dlouhodobého nesmírně významný pro celou EU. Třeba z důvodu bezpečnosti a stability. Jsem trvale přesvědčen, že stabilita západního Balkánu je skutečně v něčem skoro podmínkou stability bezpečí v Evropě jako celku. Proto nejsem dlouhodobě taky spokojen s pozorností, která se v EU věnuje tomuto regionu.

Kdybyste se mě zeptali přesněji, s čím jsem vlastně nespokojen, tak jsem nespokojen s tím, že v Evropské komisi a v EU často převládá takový postoj, že ty státy západního Balkánu si nějak ty svoje spory a věci mají vyřešit mezi sebou samy. My čekáme na to, až se dohodnou. Mně připadá tento postoj, málo angažovaný postoj, jako chybný. Protože se domnívám, že EU, potažmo Evropská komise má ve svých rukách poměrně silné páky na to, aby mohla pomoci těm vztahům a těm dohodám. To se tak v minulosti dokonce často dělo. Jsou i pozitivní příklady, kdy se ukázalo, jak EU je schopná stabilizovat ten prostor, když dokázala rozumně zacházet s tím, co může nabídnout. Nicméně toto v poslední době moc není. Myslím si, že se spíš chová EU tak, že opravdu nechává ty věci, ať se vyvinou samy. A možná, co je ještě horší, že nejsme schopni úplně někdy splnit to, co se od nás očekává. Klasickým příkladem takového vývoje je vývoj v Makedonii, kde, myslím si, že právě Makedonie je příkladem toho, že jsme nedokázali v případě Makedonie, navzdory opakovaným doporučením Evropské komise, zahájit přístupové rozhovory s Makedonií, tak my jsme vlastně nedokázali ty rozhovory zahájit. Výsledkem bylo zhoršení politické situace v zemi. To je vlastně, ta Makedonie je konkrétní příklad země, kde díky tomu, že jsme nesplnili to, co bylo očekáváno, nebo kde jsme nebyli schopni se chovat dostatečně srozumitelně a předvídatelně, tak jsme se vlastně do určité míry podíleli na politické krizi, která v Makedonii vznikla.

To je takový jenom jeden příklad toho nedostatečného angažmá EU, takový viditelný, který snad těžko někdo zpochybní. Mohl bych uvádět další.

Vždy je ten problém v tom, že ty země mají mezi sebou nějaký problém. My jakoby jenom čekáme, až se to vyvine. Místo, abychom se snažili aktivně pomoci tomu, aby ty země spolu našly jazyk, nebo aby se našel způsob řešení těch sporů a tenzí, které tam existují.

A víte, já vám nic nemaluji, tam skutečně jsou poměrně napjaté vztahy, mezi těmi zeměmi. To je prostě realita, to je fakt. Je tam dokonce velká tendence, aby se ty nahromaděné problémy vracely. Je to dáno také tím, že když se nevyvíjí ta země pozitivně ekonomicky, nebo když přichází migrační problémy, tak vlastně tyhle problémy jenom zvyšují ta napětí mezi těmi zeměmi. Bez snahy pomáhat ty problémy odstraňovat ponecháváme ten vývoj samému sobě, ten nás může někdy potom velmi nepříjemně překvapit.

Proto si myslím, že to je dnes taková složitá věc, že se nám nedaří, nejen ČR, ale třeba zemím Visegrádu, se nám nedaří dostatečně nutit Evropu jako celek, EU jako celek, aby tím problémem se zabývala dostatečně intenzivně, protože samozřejmě EU má své vlastní problémy v této chvíli, brexitem počínaje apod. Takže jako kdyby si vystačí sama, ale nemá chuť se zabývat tím, co se děje na západním Balkánu. Takhle to v kostce stojí. To je to, co mě do určité míry znepokojuje. Protože se nám nedaří vlastně v tom ze strany těchto zemí střední a východní Evropy více ovlivnit tu celkovou politiku unie, aby se západním Balkánem zabývala systematičtěji, hlouběji a, skoro bych řekl, i zodpovědněji.

Máme tam dnes v tom předvstupním procesu sedm zemí, z nichž se třemi, to je Černá Hora, Srbsko a Turecko, probíhají přístupová jednání. Ta Černá Hora je zřejmě nejpokročilejší, ta jednání postupují poměrně dobrým tempem. Role Černé Hory, tu je třeba asi hodnotit v tom regionu dnes pozitivně, jako konstruktivní. Ale vy sami možná asi víte, že v Černé Hoře dokonce proběhl takový velmi podivný pokus o vojenský puč, v souvislosti s posledními volbami, s velmi podezřelým pozadím. To říkám, abyste věděli, že ta situace je tam skutečně křehká. Zaplať pánbůh se podařilo té vládě a silám, policii apod., tu situaci tam zvládnout. Teď se to spíš vyšetřuje, takže se nechci vyjadřovat, myslím, že ještě závěry definitivní nejsou. Ale přesto tedy, co se tady odehrálo, tento podivný pokus o jakýsi puč, tak si myslím, že Černá Hora je stále nejpokročilejší a relativně stabilní zemí regionu.

Dále, i Srbsko pokročilo v tom přístupovém procesu. Tam je vláda, která se ustavila po květnových volbách. Ta vláda označila vstup do EU za svůj strategický cíl. Řekněme, že se snaží podle toho také jednat. Srbsko je klíčová země pro celý region. O tom není pochyb.

Myslím si, že velice dneska diskutovaná věc je otázka Turecka. To je jedinečný případ, který dokonce Turecko samo dalece přesahuje. Jenom tu problematiku rozšíření. Všichni víte, že v Turecku po tom nezdařeném pokusu o převrat vláda přistoupila k některým krokům, které my máme, silný pocit, jsou v rozporu s principy EU. To samozřejmě komplikuje ten přístupový proces Turecka, nicméně já jsem přesvědčen, ČR toto říká hlasitě, že bychom neměli přistupovat na to, co navrhl Evropský parlament nebo Rakousko, kteří navrhli zmrazit ten přístupový proces z Turecka, protože já se naopak domnívám, že ten přístupový proces nám dává příležitost a šanci s Tureckem mluvit právě o těch problematických věcech, které v Turecku vidíme. Tam je přímá možnost to použít. Vést o tom vážné diskuse.

Myslím si, že pro Turecko dnes mluví, pro ty přístupové rozhovory dnes mluví také ten proces, který se odehrává na Kypru, protože, to už jsem dnes, tuším, zmínil, i když je to proces, který ještě má před sebou nějaký vývoj a jednání ještě musí překonat některé rozpory. Pokud by se tento proces vyvíjel úspěšně, tak to znamená zase odblokování některých kapitol, které by mohly být projednávány s Tureckem. Já si samozřejmě jsem vědom toho, že Turecko se dnes nachází ve velmi komplikovaném stavu, že to je daleko od skutečně přistoupení Turecka do EU. To je dnes vidět, že to je dlouhodobá věc. Ale připadá mi, že je důležité o ní mluvit, že je důležité mluvit o těch podmínkách a o těch principech, které bychom si přáli, aby se v Turecku prosazovaly, aby nepokračoval ten proces, ve kterém často eskaluje ta situace v Turecku, především mám na mysli věci, které se týkají práce tisku, médií, žurnalistů. To, že tam v současné době dochází k postihování tisíců lidí v oblasti justice a dalších, že to může vytvářet ve společnosti bariéry, které budou vzdalovat Turecko stabilitě.

Ale to je rozhovor, který s Tureckem vedeme. Já sám jsem měl nedávno možnost při návštěvě Ankary o tom jednat s vrcholnými představiteli Turecka, od ministra zahraničí, premiéra i prezidenta. Je to podle mě naše role. Neměli bychom ale tuto schopnost komunikace ztratit. Její součástí jsou právě i ty rozhovory, které se týkají přistoupení Turecka.

Já se domnívám, že geopolitický a strategický význam Turecka pro Evropu je nezměřitelný, je obrovský. Možná, že jsem to tady řekl minule, ale vojenští odborníci právě poukazují na to, že Turecko je klíčové pro bezpečí Evropy a pro celou tu balkánskou cestu, nejenom z hlediska migrace, ale daleko ještě zásadněji a obecněji. Proto si myslím, že je důležité tu komunikaci vést, i tady držet tyto rozhovory.

O Makedonii jsem mluvil.

Samozřejmě, Bosna a Hercegovina, ta v únoru požádala o žádost o členství v EU, dostala 9. prosince dotazník, který musí vypracovat, takže ti teď vypracovávají tento dotazník. Situace je tam složitá. Víte, jak je složitá struktura státní správy v Bosně a Hercegovině. Jsou tam i dnes, právě teď, poměrně docela výrazné vnitřní rozpory, které nebudu líčit, ale to je také nejednoduchý vývoj. Ale my jsme podpořili tu žádost o členství, přáli bychom si, aby Evropská komise vypracovala to hodnocení co nejdřív.

Myslím si, že Albánie je země, která dosáhla významného pokroku v justiční reformě, o které se dlouze mluvilo jako o problému. To jí umožňuje získat podmíněné doporučení Evropské komise k zahájení přístupových rozhovorů.

Teď proběhla ta zvláštní věc, ta konzultace těch albánských... ze strany makedonské po volbách v Albánii, která vyvolala mnoho otázek. A jednali jsme o tom teď v pondělí na radě ministrů zahraničí v EU. Takže Albánie sama je politicky stabilní, nicméně jde o to také pomáhat politické stabilita Makedonie. Takže i v tom by bylo dobré Albánii získat k tomu, aby nám tam spíš pomáhala. Řešení Makedonie nebude jednoduché, protože víte, že sice byly volby, ale dopadly tak, že se mluví o nebezpečí, že budou muset být zanedlouho předčasné volby znovu v Makedonii. Takže se nepodaří sestavit vládu. Takže politická krize v Makedonii zažehnána není. A tam ten vývoj je poměrně teď těžko predikovatelný.

Takže ta zpráva, kterou vám tady předkládám, je pro mě osobně s řadou otazníků. A já mohu tady garantovat, že Česká republika se bude snažit, aby to téma rozšiřování EU tady v té oblasti západního Balkánu drželi v ohnisku pozornosti Evropské komise EU. Já mám sám za sebe podezření, že ta pozornost, kterou tomu věnujeme, stále není dostatečná. A že nesmíme ten vývoj v této oblasti podcenit, protože jsem už i tady v Senátu mnohokrát zopakoval, že je to pro Evropské unii a pro Evropu jako celek nesmírně důležitá oblast.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane ministře, děkuji, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. A přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K 003/11/02. Zpravodajem výboru je tentokrát pan senátor Tomáš Grulich, kterého prosím, aby nás seznámil se svoji zpravodajskou zprávou. A zastupuje pana senátora Hampla.

Senátor Tomáš Grulich:  Paní předsedající, kolegyně, kolegové, pane ministře, výbor pro EU se ztotožňuje i s názorem Ministerstva zahraniční věcí. A ztotožňuje se s ním dlouhodobě. Senát po celá léta tvrdí, že je důležité rozšířit Evropské unii. A myslím, že není vůbec překvapením, že se zajímá o balkánské země, vzhledem ke své dlouhodobé tradici, dlouhodobým vztahům, které Česká republika s balkánskými státy má.

Já jsem nedávno, kolem Vánoc, na výstavě České krajiny 19. století, a kolik tam bylo obrazů z Balkánu, to bylo velké množství. Samozřejmě ten pozitivní vztah mezi českými zeměmi a balkánskými zeměmi se dá skutečně od toho 19. století, minimálně od národního obrození považovat za velmi pozitivní.

Co se týče Turecka, výbor byl v Turecku na služební cestě v září loňského roku. A myslíme si, že je nutné, ať se děje v Turecku, co se děje, s Tureckem skutečně spolupracovat. A přesně tak, jak řekl pan ministr, není to otázka jenom té migrace, uvědomme si, že v Turecku je asi 3 miliony utečenců. A Turecko samozřejmě tyto lidi tam drží a nepouští je tak úplně do Evropy. A je to samozřejmě i v této oblasti strategický partner NATO. A proto si myslím, že s Tureckem je potřeba udržovat, pokud možno, pokud to jde, určitý kladný vztah. My ho tady nazýváme jako strategického partnera Evropské unie v tomto usnesení. Jestliže se nedaří z jakýchkoli důvodů, ať ze strany Turecka, nebo Evropské unie, narovnat ten vztah, aby mohlo Turecko do Evropské unie vstoupit, vidět alespoň v Turecku strategického partnera. Hledat alespoň některé společné body, třeba v oblasti ekonomiky, ukázat, že o Evropská unie má o Turecko zájem. A tady se zcela shodujeme s Ministerstvem zahraniční věcí. A tak je směřováno i toto doporučení, které vás žádám, abyste přijali.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a posaďte se ke stolku zpravodajů. Já otevírám rozpravu, do které se jako první hlásí pan senátor Jiří Dienstbier. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, paní senátorky, páni senátoři, od doby, kdy výbor projednával tuto věc, se trošku změnila situace na Balkáně. Já myslím, že kdybychom schválili to usnesení tak, jak je navrženo, že bychom tím projevili poměrně výrazný smysl pro poněkud černý humor.

Já bych doporučil vypustit v bodě I bod 5, v kterém se navrhuje, aby Senát ocenil pokračující pokrok v bilaterálních vztazích mezi Srbskem a Kosovem. Protože kdybychom to schválili v okamžiku, kdy si obě dvě země vyhrožují, nebo se obviňují ze snahy vyprovokovat vzájemně válečný konflikt, tak si nejsem jist, jestli by to doopravdy nešlo považovat za trošku černý humor.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak. Rozpravu uzavírám. Tak poprosím asi o reakci pana ministra na ten bod.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Já se omlouvám, já jsem se bavil se zpravodajem, tak se omlouvám, že jsem nezachytil ten návrh. Ale v zásadě, pokud byste tohle podpořili, tak já vím, o čem mluví senátor Dienstbier. A rozumím, že mu to připadá ironické z hlediska reality. Je to pravda. Tak to nebude žádné drama pro mě.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji, pane ministře, a poprosím pana zpravodaje, který je ve stejné situaci, že?

Senátor Tomáš Grulich:  Já se taky omlouvám, protože ze stejného důvodu, že jsme se bavili s panem ministrem. Vypustit, já proti tomu nic nemám, protože se vůbec nic na tom neděje. Já si taky myslím, to má pan kolega Dienstbier pravdu, že bilaterální vztahy mezi Srbskem a Kosovem, to může člověk vidět všelijak. A dá se to i velice těžko predikovat. Takže souhlasím s tím vypuštěním bodu 5.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak, nejprve zaznělo ale schválit v tom původním. Tak jak teď budeme hlasovat? Protože jste přečetl to původní usnesení.

Senátor Tomáš Grulich:  Ano, já jsem si vědom toho, že si nemůžu usurpovat to, že bych tento... Já souhlasím s tím vypuštěním bodu 5, ale jako Tomáš Grulich, nikoli jako zpravodaj tohoto usnesení. A navrhoval bych, paní místopředsedkyně, kdybychom hlasovali nejdříve o vypuštění bodu 5 a potom o samotném usnesení.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře. Takže tak budeme hlasovat, děkuji.

Takže tak, jak řekl pan zpravodaj Grulich, budeme nejprve hlasovat o vypuštění bodu 5.

Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru.

Takže hlasování pořadové č. 9, se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Takže bylo schváleno.

A teď budeme schvalovat nové usnesení bez bodu 5. Takže dám o tom hlasovat už bez znělky.

Kdo souhlasíte s tímto návrhem, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo jste proti tomuto návrhu, prosím, tlačítko NE a ruku nahoru.

Hlasování pořadové č. 10, 72 přítomných senátorek, senátorů, kvorum 37, pro 60, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Já děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji a končí série bodů pana ministra Zaorálka. Na shledanou, pane ministře. A naše schůze pokračuje.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 25

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 25. Prosím pana ministra životního prostředí pana Richarda Brabce, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pana ministra nevidím... Poprosím organizační odbor, aby upozornili pana ministra, že nadešel jeho čas. Kuloáry jsou hlučné v Senátu... Bude to náročný bod, jak všichni předpokládáme z jednání našich výborů. A nakonec i klubů.

Pane ministře, vítejte v Senátu Parlamentu ČR, vaše chvíle přišla. Máte slovo, dobrý den.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Tak dobré dopoledne, vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři.

Já to svoje úvodní slovo zkrátím, protože nepochybně se rozpoutá bouřlivá debata. A já myslím, že poprvé možná tady jsem v pozici, kdy vy asi velmi dobře víte, co řeknu já, a já relativně velmi dobře vím, co řeknou mnozí z vás. Tak abych vám nezkracoval čas.

Návrh novely zákona o ochraně přírody krajiny, jejím hlavním předmětem je komplexní změna právního režimu národních parků a přizpůsobuje platnou právní úpravu současným věcným i právním podmínkám. Ministerstvo životního prostředí je na základě více než dvacetiletých zkušeností s aplikací zákona o ochraně přírody a krajiny přesvědčeno, že je třeba nově nastavit pravidla pro všechny národní parky, a nikoli pouze pro diskutovaný Národní park Šumava. A také v nich reflektovat moderní mezinárodní předpisy.

Co nás k tomu vedlo? Mj. i zkušenosti z nedávné minulosti, kdy bylo několik pokusů o samostatný zákon o NP Šumava, a žádný z těch pokusů nedopadl dobře. Já bych chtěl zdůraznit, a vy to máte ve svých materiálech, že tento zákon rozhodně nevznikal někde v Praze bez diskuze skutečně se stovkami lidí. Na přípravě zákona se podílela pracovní skupina, která byla složena nejen ze zástupců ministerstva a všech správ národních parků, ale také od samého počátku – a ta debata už je víc než dvouletá – byl diskutován opravdu s širokou odbornou i laickou veřejností, s obcemi, kraji, s vědeckou obcí, nevládními organizacemi. Bylo uspořádáno několik kulatých stolů, seminářů... Takže my ten zákon opravdu považujeme za projednaný s velkou skupinou lidí, jakkoli nakonec samozřejmě jsme se na všech věcech neshodli. Ale to už je asi normální v životě lidském.

Navrhuje se tedy jednotná úprava pravidel pro všechny národní parky. Cílem je nastavit opravdu moderní instituty, které vycházejí ze zkušeností mezinárodních nebo zahraničních národních parků. Oproti dosavadní právní úpravě, která už je víc jak dvacet let stará, tento předložený návrh jednoznačně zohledňuje vazby na související právní předpisy, jako je třeba lesní zákon, zákon o myslivosti a další. Nově jsou zákonem definovány dlouhodobé cíle ochrany národních parků a poslání národních parků. Revidují se a zjednodušují základní ochranné podmínky, tak, aby se logicky vymezily ty základní ochranné podmínky, neboli zákazy, chcete-li, které jsou rozlišeny pro celé území národního parku a také pro zastavitelné plochy obcí.

Zavádí se tzv. institut opatření obecné povahy, i po diskuzi s legislativní radou vlády, jako nejvhodnější forma pro regulaci činností na konkrétním území. A zavádí se mj. v rámci zonace, která je nově pojata v návrhu zákona, kdy zóny budou vymezeny podle cílů ochrany a způsobů péče ve vazbě na aktuální míru pozměnění ekosystému. Nově budou tedy čtyři zóny – zóna přírodní, zóna přírodě blízká, zóna soustředěné péče o krajinu a zóna kulturní krajiny. A zcela nově se v rámci zonace zavádí tzv. moratorium.

Moratorium patnácti let na změny zonace. Jinými slovy, tento institut, tato lhůta vychází vstříc logickým požadavkům obcí, krajů i ostatních. Musím říct, že to moratorium byl institut, který byl velmi napadán, třeba právě ze strany nevládních organizací. Kdy my jsme řekli, ano, starostové, hejtmani, máte pravdu v tom, že např. na rozdíl od Národního parku Bavorský les, kde za 45 let jeho existence, jestli se nemýlím, je třetí ředitel parku, tak bohužel např. v Národním parku Šumava je ten ředitel za 25 let možná dvanáctý, nebo třináctý.

Jinými slovy, to moratorium by mělo také vést k tomu, aby s každým novým ministrem životního prostředí nebo s novým ředitelem se neměnily některé základní prvky. Jinými slovy, by se mělo ukázat během těch patnácti let, ale ta lhůta bude pravděpodobně delší, vzhledem k projednávání, co se za těch patnáct let v národních parcích, ve všech národních parcích stalo, jak si příroda poradila nebo neporadila s klimatickou změnou. A naši následovníci, někdy odhaduji třeba v roce 2033-34, po uplynutí toho moratoria potom zhodnotí změny, ke kterým došlo v jednotlivých zónách.

Byla rovněž zavedena – pro nezbytnou regulaci osob na území národního parku – takzvaná klidová území. To je docela revoluční změna, která oproti stávajícímu stavu, kdy je vlastně plošné omezení na území celé první zóny národního parku mimo cesty, bude vymezena s ohledem na skutečnou potřebu regulace pohybu. Jinými slovy, tam, kde se dneska nemůže nikdy vstoupit během celého roku mimo značené cesty, tak třeba v klidových územích, které budou mít určitě, podle dosavadních informací, menší rozlohu, než mají ty první zóny, tak tam třeba bude možno vstoupit na významnou část území. Např. v období, kdy nehnízdí některé přísně chráněné druhy. Podobně to třeba mají v Německu.

Bude rovněž nově pojat návštěvní řád. Nově se zavádí také koncepční odborné dokumenty, jako jsou zásady péče o národní parky. A nově se rovněž pojímá i role obcí v rozhodovacích procesech, kdy kromě Rady NP budou obce nadále moci, nebudou moci, svoje zájmy prosazovat i z pozice dotčených orgánů podle správního řádu při projednávání opatření obecné povahy.

Určitě zpravodajové jednotlivých výborů budou hovořit o tom, jaké pozměňovací návrhy byly přijaty Poslaneckou sněmovnou. Kdy Poslanecká sněmovna poměrně velkou většinou 121 poslanců z přítomných 167 schválila tuto normu s několika pozměňovacími návrhy. Já musím zdůraznit, že jeden z těch pozměňujících návrhů byl schválen proti doporučení Ministerstva životního prostředí. A ten pozměňovací návrh pana poslance Junka se týkal zákazu zcizení pozemků ve vlastnictví státu na území národních parků, který byl rozšířen i na pozemky v zastavěných územích a zastavitelných plochách obcí.

Musím říct, že tento pozměňovací návrh prošel tedy proti našemu doporučení, protože jsme byli přesvědčeni, že toto omezení je striktnější, než je potřeba. A že opravdu může znamenat určitou komplikaci nejen pro obce, ale také např. – a to už se ukázalo – pro stát. Jinými slovy pro Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, kde mu může znemožňovat nakládání s jeho majetkem.

Vážené senátorky, vážení senátoři. Prohlédl jsem si obrázky v předsálí a ony vhodně uvozují debatu, která určitě nastane. Je škoda, že autoři těch obrázků tam nedali i jiné obrázky. Za prvé si myslím, že celá řada fotek není tak úplně recentních nebo řekněme aktuálních; a za druhé by bylo hezké dát tam třeba i obrázky, jak se příroda dokázala obnovit po Kyrillu v řadě oblastí na Šumavě, kde bych chtěl, aby ta debata – určitě bude košatá – byla také objektivní, aby se opravdu vyjádřili i ti, kteří, řekněme, to nepovažují za katastrofu.

Chtěl bych říct, že přijetím tohoto zákona Šumava ani neuschne ani tam nepřestanou jezdit lidé a jezdí tam miliony turistů, a bude jich tam určitě jezdit ještě víc. Možná už dnes je Šumava na samé hraně svých možností. A že ten zákon skutečně přináší větší stabilitu a jsem přesvědčen, že pokud by tento zákon schválen nebyl, včetně těch jeho institutů, které tam dneska má, tak ta situace bude určitě horší a řekněme nebezpečnější pro všechny strany z pohledu stability, než když tato norma schválena bude. Děkuji vám pro úvod za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 25/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Šilar. Dále návrh zákona projednal ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 25/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Větrovský. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 25/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jitka Seitlová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Dovolte, abych vám přednesla informaci o tom, jak probíhalo projednání na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí k návrhu zákona, kterým se mění zákon o ochraně přírody a krajiny – senátní tisk č. 25.

Řekla bych, že pan ministr velice jasně a zevrubně popsal, co ten návrh zákona, novela zákona přináší. Jeho cílem je sjednotit základní pravidla národních parků v jednom zákoně a zejména upřesnit a doplnit ty skutečnosti, které vyšly z praxe už trvání zákona z roku 1992 které mohou být ve prospěch stability a uklidnění v daném území. Při debatě na našem výboru, která byla také velmi bohatá a která se uskutečnila 4. ledna 2017, jsme otevřeli téma toho, zda má být jeden zákon nebo zda mají být čtyři zákony. To je první věc, která byla debatovaná. Pak jenom bych k tomu doplnila to, co už pan ministr řekl, že to, že je v současné době navržen jeden zákon pro všechny čtyři národní parky, je výsledkem několika pokusů v PS, mít pro každý, zejména pro Šumavu zvláštní speciální zákon, kdy nakonec konsensem z PS bylo a lze to vyčíst i z různých vyjádřeních, která byla prezentována na plénu PS, že by to měl být jeden zákon. Takže ministerstvo životního prostředí v tomto případě naplnilo to, co vyšlo z řady jednání v PS. Dále se zejména na našem výboru opět tedy ten zákon přesunul do debaty lex Šumava. Přestože tento zákon není jenom o Národním parku Šumava, tak je předmětem těch debat zejména Národní park Šumava. Proč? Je to dané tím, že je to jediný národní park, na kterém jsou obce, na které mají svá území, je tam pět obcí, sedm obcí celkem, tam má svoje katastrální území a dalších 22 obcí se národní park nějakým způsobem dotýká. Takže to oprávnění takové široké debaty je určitě namístě, nicméně faktem je a to pan ministr řekl, že celý návrh, tak jak před námi leží, je výsledkem dlouhodobé debaty. Ještě před předložením návrhu a pak téměř rok a půl, řekla bych skoro dvou let v PS. Projednávaly se také na našem výboru jednotlivá ustanovení, tak jak jsou navržena v celém zákoně, s tím, že někteří kolegové argumentovali, že tento zákon je neopravitelný, že je tam příliš mnoho nevyvážeností a s tím, že tedy jsou tam i některá ustanovení, která by mohla být v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Při konečném hlasování došlo k tomu, že bylo schváleno naším výborem zamítnutí návrhu zákona. Nicméně to hlasování bylo velmi těsné, šest proti pěti. Takže poměrem jednoho hlasu byl schválen návrh zamítnutí návrhu zákona. V rámci projednání tohoto zákona jsem předkládala na výboru pozměňovací návrhy, které by měly napravit některé řekněme legislativně-technické vady, které vznikly v důsledku toho, že při projednávání v PS víme, že bylo ve třetím čtení přijato 31 pozměňovacích návrhů a 15 legislativně-technických návrhů. A v důsledku toho došlo k nepromítnutí některých ustanovení do toho zákona, do toho zbytku, tak tam jsme našli některé nedostatky. Současně byla projednávaná věc, která se týkala možnosti vstupu horské služby na území parku, pokud by došlo k potřebě zejména na Šumavě nějakých záchranných prací, která ale v tom současném znění, které přišlo ze sněmovny, není také zcela řekněme dobře vyjádřena. S tím návrhem přišel pan senátor Horník. Objevila se ještě řada návrhů ze strany obcí, kdy na výboru zaznělo, že pokud by tedy neprošlo na plénu takovéto ustanovení o zamítnutí návrhu, že tyto pozměňovací návrhy by potom bylo možné projednat s větší podporou na plénu. Takže to je moje zpravodajská zpráva a já se pak ještě blíže vyjádřím k pozměňovacím návrhům, které jsem vám rozdala na stoly jako senátorka. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko a posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy. Ptám se, jestli si přeje vystoupit se zpravodajskou zprávou Petr Šilar, zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu? Ano, prosím, pane senátore.

Senátor Petr Šilar:  Paní místopředsedkyně, vážení kolegové, kolegyně, pane ministře, děkuji za slovo. Moje zpráva bude velice stručná. Na výboru hospodářském a pro dopravu a zemědělství byl tento zákon projednán 11. ledna a měli jsme práci trochu ulehčenou, protože týden předtím ta bouřlivá debata a všechny návrhy, které zazněly na výboru pro územní správu a životní prostředí, tak jsme zaznamenali nebo aspoň já jako zpravodaj jsem s nimi byl seznámen, takže mnohé věci tam zazněly, byly zopakovány, ale byly také při té diskusi na výboru zodpovězeny dotazy, které byly na pana náměstka Manu, a byla tam i vystoupení našich hostů, tzn. zástupci, kteří chtěli vystoupit na výboru.

Po velké diskusi byl potom přijat návrh na usnesení, které vám přečtu. A to, že VHZD doporučuje Senátu Parlamentu ČR návrh zákona zamítnout. Ten poměr hlasů nebyl jasný, byl také těsný, bylo to 6 ku 5 s tím, že nezazněly na našem výboru pozměňovací návrhy, ale byly avizované některé pozměňovací návrhy právě od zpravodajky Jitky Seitlové.

Já nebudu rozebírat teď tu diskusi na výboru, protože si myslím, že diskuse k tomuto zákonu, k této novele bude ještě bohatá, takže se omezím pouze na konstatování a to, co jsem přečetl, to je usnesení našeho výboru. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore, a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Jaroslav Větrovský? Ano. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři, ústavněprávní výbor projednal zmíněnou novelu zákona o ochraně přírody a krajiny na svém 4. zasedání 11. ledna 2017, kdy po úvodním slově náměstka ministra životního prostředí Vladimíra Many schválil usnesení, se kterým vás nyní seznámím. Ústavně-právním výbor Senátu 1) doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedené v příloze. 2) určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Jaroslava Větrovského. A za 3) pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Musím říci, že při jednání ústavněprávního výboru, které vyvrcholilo hlasováním, hlasovalo sedm senátorů pro pozměňovací návrh senátora Větrovského, jedna senátorka se hlasování zdržela a jeden senátor hlasoval proti. S pozměňujícím návrhem, který jsem ústavně-právnímu výboru předložil a který byl sedmi hlasy schválen, vás seznámím v obecné rozpravě. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, děkuji. Otevírám tedy obecnou rozpravu a písemně, takže s přednostním právem je pan senátor Látka, který má přednost. Ale tato přednost, pane předsedo. Pan senátor Horník, prosím. A pak pan senátor Látka.

Senátor Jan Horník:  Dobrý den, vážená paní předsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, bylo tady řečeno panem ministrem, že tento zákon byl dlouhodobě připravován v podstatě mnoho let, možná 10 nebo kolik. Předchozím ministrům a vládám se nepodařilo tento zákon dostat až sem k nám do Senátu. Tyto snahy vždy většinou padly. Ale nemohu souhlasit s tím, co řekl pan ministr, že ten zákon byl velmi podrobně prodiskutován a pečlivě připraven. Možná to je pravda, ale v Poslanecké sněmovně asi doznal dost velkých změn, o tom jsme se tady už dozvěděli. A já to uvedu na dvou příkladech. Jeden případ je, který už zmiňovala kolegyně Seitlová, tj. že při přečtení novely tohoto zákona jsem s hrůzou zjistil, co bude dělat horská služba na Šumavě, protože vím, kdy zasahují v národní přírodní rezervaci třeba u nás na Božím Daru. V podstatě oni by podle toho zákona tam nesměli vjet. Ale oni by tam nesměly vjet ani jiné záchranné složky. Takže jsem se podíval na zákon o integrovaném záchranném systému a zjistil jsem, že je tam naprosto precizně vydefinováno, co to vlastně jsou vlastně jsou základní složky integrovaného záchranného systému a co jsou to ostatní složky integrovaného záchranného systému. Do těch ostatních složek by právě patřila horská služba. A v zákoně je pouze slovo "základních", tzn. hasičské záchranné sbory, rychlá záchranka a tyhle. Ale např. horská služba a další by se tam dostat nemohly. Naopak zákon obsahuje, že tam budou moct přijet ozbrojené síly ČR, Celní správa ČR a další, což je tam zase nadbytečné, protože kdyby pouze ti, kteří ten zákon připravovali, a protože to určitě mělo meziresortní kolečko, věřím, že na tom spolupracovali úředníci z Ministerstva vnitra, tak se ptám, kde je zodpovědnost těch pracovníků, kteří tento zákon připravovali? To je to, co jste mi tu zamítli asi před půl rokem, kdy jsem dával návrh novelizace zákona o zodpovědnosti úředníků, to je přesně ono. Tito lidé odvedli nekvalitní práci a díky tomu jsme se sem dostali do tohoto stavu, kdy by např. horská služba nemohla vyjíždět na záchranné akce. Oni by vyjet asi mohli, protože pro ně je přednostnější zachránit život, než koukat na nějaký nesmyslný zákon, který je špatně znovelizován. Pane ministře, já se ptám, co dělali vaši pracovníci, co dělali pracovníci Ministerstva vnitra, když já laik, nejsem odborník na tu přírodu, nejsem odborník na integrovaný záchranný systém, tak si vezmu novelu zákona a zákon o integrovaném záchranném systému a zjistím, že v § 4 je jasně vyjmenováno, kdo může kam vjíždět, kdo může kde nechávat svá vozidla. Je jasně napsáno, co jsou základní složky integrovaného záchranného systému. A pak, když se podíváte do ostatních složek, tak zjistíte, že tam jsou ty, které tam jsou naopak vyjmenované. Tzn. úředníci fungovali tak, že na co si vzpomněli, to tam dali. Ale protože v tom prostoru nežijí, protože neví, jaký je život, a bohužel tady musím říct, že to je z Václavského náměstí z Prahy a nikoli z toho regionu, protože to se mi v novele této velké i v té menší ukázalo úplně zcela jasně, ti lidé tam nežijí, oni neví, jak probíhá život v chráněných oblastech ať s tou nejvyšší ochranou nebo s tou nejnižší. To byl ten důvod, proč jsem si dovolil dát pozměňovací návrh, který nakonec převzala paní kolegyně Seitlová a dala to do svého komplexního pozměňovacího návrhu. Já si dovolím, pane ministře, tady k tomu dát ten můj pozměňovací návrh i s tím § 4 zákona o integrovaném záchranném systému, kdy i malé dítě pozná, co má převzít a co má dát správně do toho zákona a ne do toho paskvilu, který k nám přišel v tomto ustanovení v článku 1 v § 16.

Pak mám druhou věc, která se týká § 40. Ta se tedy týká hlavně národních parků, ale – a tam je třeba vidět toho schovaného šotka – i některých dalších oblastí, zejm. postupu vyhlašování nových chráněných území. Tady se říká, že pokud ochrana přírody, CHKO, Agentura přírody, vznese požadavek, že by se některá oblast měla začít chránit, tak je to do toho okamžiku, než se to začne skutečně chránit, tak je to na dva roky, kdy ti, kteří tam hospodaří, ti, kteří tam mají své majetky, tak se budou muset podřídit této vůli ochranářů. A to bez ohledu na to, jestli za dva roky chráněná oblast bude vyhlášena nebo nikoli. Ale nedostanou ani korunu náhradu za to, že budou mít třeba omezené hospodaření. Nemluvím teď o údržbě krajiny, kde pokud se tam objeví můj oblíbený chřástal, tak zemědělec dostane ne oněch, nevím, kolik to je dnes 3500 Kč za hektar, za sečení a za obhospodaření těchto pozemků, ale 8500.

Ale když tam nebude mít chřástala a nebude to zemědělec, bude to majitel, který ten pozemek neobdělává, ale jenom ho má, tak v podstatě nemá nárok na žádnou náhradu. A to si myslím, že je zásadní chyba. Můj pozměňovací návrh zněl § 40 vypustit. Paní senátorka Seitlová to upravila a pouze to doplnila tak, že ta náhrada bude povinná. Ať to v budoucnosti bude nebo nebude vyhlášené. Já se ještě do diskuse určitě jednou přihlásím s dalšími poznatky, ale tohle jsou takové ty dva, které ukazují na to, že tento zákon nepřipravovali lidé z území, kde žijí. Tzn. jsou to ti rádoby ochránci z Prahy, od vás z Ministerstva životního prostředí, lidé, kteří jezdí rádi do přírody, např. z organizace Duha, a povyšují se nad nás, kteří tam žijeme. Mně to vadí. Kdyby za mnou někdo za celou tu dobu přišel a zeptal se mě: "Pane starosto, dejte dohromady okolní starosty, Jáchymov, Horní Blatná, Abertamy, a pojďme si říct, jaký bude mít vliv ta novelizace zákona na vaše území," tak bychom jim to řekli, jak tam ten život běží. A věděli by i o té horské službě. Bohužel to se nestalo. Já nevím, já bych docela rád vyzval tady kolegu, prostřednictvím paní předsedající, Linharta, aby mi třeba řekl, jak v národním parku u nich byli starostové seznámeni s tímto zákonem nebo s tou novelu, a jak dalece případně měli možnost do toho se zapojit starostové. Takže bohužel musím říct minimálně v oblasti, kde já žiji, protože to není jenom o Šumavě a o národních parcích, takže je to v podstatě to, na co jsem byl zvyklý před rokem 90, je to o nás, ale bez nás. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. A písemně je do rozpravy přihlášen pan senátor Jan Látka. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jan Látka:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Milé kolegyně, senátorky, vážení kolegové, senátoři, vážený pane ministře, Národní park Šumava je jedno z nejkrásnějších míst ČR. Místo s prvotřídní ochranou přírody, zároveň i místo hojně navštěvované a obdivované turisty. Ale také místo, kde žijí místní lidé. Snahu nás všech, kteří to se Šumavou myslíme dobře, je obnovit v národním parku přirozenou rovnováhu, která byla narušena počátkem roku 2007, kdy se Šumavou prohnal orkán Kyrill, který polámal více než milion stromů. Vyhlášení bezzásahovosti na čtvrtině plochy Národního parku Šumava ministrem Bursíkem pak přineslo dosud největší kůrovcovou kalamitu a uhynutí dalších 30 milionů vzrostlých a zelených smrků. Nespočetněkrát jsem od té doby Šumavu navštívil a každá z těchto návštěv mě obohatila o spoustu nových poznatků v problematice kůrovce neboli lýkožrouta smrkového. V letech 2007-2012 jsem ve svém angažmá v Poslanecké sněmovně interpeloval ministry životního prostředí Bursíka, Mika, Dusíka a následně pak všechny ostatní. Stejně tak jako lesníkům a lesním inženýrům mi vadí především hrubé porušování stále platného lesního zákona číslo 289/95 Sb., v § 32. Ochrana lesa, kde je při přemnožení škůdců, což lýkožrout smrkový v našich lesích jistě je, nařízeno učinit bezodkladná opatření k zamezení jejich šíření. Základní lesnickou poučkou prý je, že čím dříve napadené stromy odkácíme a zlikvidujeme kůrovce, tím méně budeme muset do budoucna kácet. Dřívější vedení Národního parku Šumava spolu s několika vědci se snažilo přesvědčit veřejnost o správnosti bezzásahovosti a ponechání bývalých hospodářských lesů přirozenému vývoji s tím, že příroda si poradí sama. Nikdo však není schopen vyřknout nějaký časový limit. Kolegyně, kolegové, dnes stojíme před novelou zákona čísla 114/92 Sb., O ochraně přírody a krajiny. Jistě si vzpomenete na petici za dobrý zákon o NP Šumava, kterou jsme zde vzali na vědomí v prosinci. Mně se na této petici líbily dvě věci. A to, že chce dobrý zákon, a to tady jistě chceme všichni, ale především to, že to má být zákon o NP Šumava, což bohužel Ministerstvo životního prostředí není ochotno akceptovat. Proč tedy samotný zákon o NP Šumava? NP Šumava je se svými 38 000 hektary mnohem rozsáhlejší než ostatní parky s celkem 44 000 hektary dohromady. Především však proto, že se na území NP Šumava nachází katastry celkem 22 obcí, z nichž většina na protest s připravovaným zákonem vytvořila svaz obcí NP Šumava. Pan ministr Brabec na výboru namítl, že ne všechny obce jsou se zákonem nespokojeny. A má pravdu, protože z celkem 22 obcí pouze Prášily se 152 obyvateli s tím souhlasí. Ty jsou právě v mém senátním obvodu stejně jako Železná Ruda, Kašperské Hory, Hartmanice, Čachrov, Rejštejn, Srní, Modrava či Horská Kvilda s celkem 5500 obyvateli. To jsem ještě ponechal stranou dalších 13 obcí mimo můj senátní obvod, jako je Kvilda a další obce z Jihočeského kraje. Jen ta mimoděk, oba dva kraje na problematice NP Šumava dlouhodobě úzce spolupracují a s vyjádřením obou krajských samospráv jste seznámeni v tom sylabu, který jste dostali a za který bych chtěl moc poděkovat jeho autorům. Mimochodem, pan ministr také na výboru řekl, že všechny subjekty se mohly vyjádřit. Jistě mohly, ale bohužel to nebylo reflektováno. Myslím tím především města, obce, kraje, Lesy ČR, SVOL či další. Vážení, každý lesák vám potvrdí, že se v NP Šumava po staletí hospodařilo. Za posledních minimálně 10 let je však snaha ponechat hospodaření přírodě. Začalo to kůrovcovou kalamitou, která Šumavu začala nekompromisně likvidovat. Bylo řečeno, že si příroda sama pomůže. Zatím však má velký náskok kůrovec, který nám docela spolehlivě mění zelenou Šumavu na hnědou suchou pustinu. Zatímco v Rakousku a Bavorsku si moc dobře uvědomují, že jejich parky a lesy mají sloužit turistům a je třeba jim nabídnout perfektní servis, na Šumavě hrozíme veřejnosti obřími developerskými projekty, hotely, lanovkami, apartmánovými sídlišti a nevím čím ještě. Z předloženého zákona je až příliš patrné, že jeho cílem vůbec není větší otevření parku turistické veřejnosti, ale tu nádhernou lokalitu uzavřít jako prostor pro bádání několika vědeckých pracovníků. Lesy na Šumavě by neměly být pouze místem pro experimenty vědeckých aktivistů. Oni nám totiž nejsou schopni říci, jak se projeví změna zalesnění vrcholových partií Šumavy na četnosti výskytu povodní v podhůří, jak to bude se schopností zadržet vodu v přilehlé krajině, jak se experiment promítne do života lidí, kteří na Šumavě žijí, chtějí se tam uživit, podnikat a věnovat svým zálibám. Jak jsem již řekl, strávili jsme nad návrhy Ministerstva životního prostředí velké množství času. Bohužel se nám však předpokládaný zákon zdá téměř nereformovatelný.

Dovolte mi shrnout nejzásadnější připomínky. Preambule zákona. 1) Preambule zákona je pouze o divočině, nikoli o nejzásadnějším šumavském problému, kterým jsou rozsáhlé uzavřené oblasti, rozsáhlá kulturní krajina a hlavně obce, sídla v národním parku. 2) Rozsah a způsob vyhlašování klidových území. V novele lze klidovým územím vyhlásit jakékoli území v jakémkoli rozsahu a navíc opatřením obecné povahy. Opatření obecné povahy považujeme za nevhodný nástroj. 3) Zonace, ta by měla být základní územní strategií. Nově zaváděnou praxí v NP Šumava je, že základním územním identifikátorem se stávají dílčí plochy, k čemuž budou směřovat budoucí zásady péče, k jejichž vypracování novela vágně zmocňuje orgány ochrany přírody.

4) Rada národních parků vrací dle původního zákon váhou obcí a krajů. Dle judikátu Nejvyššího správního soudu zavádí vypořádání námitek obcí a krajů ve správním řízení dle správního řádu. 5) Ponechává státní pozemky mimo zónu kulturní krajiny. Šlo by o nové znárodňování, se kterým je zejména na Šumavě problém. Dalšími připomínkami jsou – novela nereaguje na globální změny klimatu, sucho, ubývání vody. Další, novela číslo 114 umožní vyhlašovat velkoplošná bezzásahová území na základě rozhodnutí úředníka, ne z moci politické. Novela nezavazuje správce lesů ve zvláště chráněných územích ke zvyšování jejich retenční schopnosti. Novela číslo 114 nerespektuje realitu katastrofálního stavu lesů NP Šumava po orkánu Kyrill. V neposlední řadě i novela způsobí vynucení těžby dřeva v NP Šumava a snížení retenční schopnosti lesů. Na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí jsem navrhl a také prosadil návrh na zamítnutí této novely. Jsem však politický realista a vím, že nějaké pozměňovací návrhy zpracovala paní senátorka Seitlová, další pan kolega Větrovský, pan kolega Nytra a možná ještě někdo další. Rád se s nimi seznámím a jakýkoli, který povede k vylepšení nám předkládaného zákona číslo 114 o ochraně přírody a krajiny, který podle mého názoru vůbec není dobrý, podpořím. Možná se zeptáte, proč vlastně za Šumavu bojuji možná pro některé z vás marný boj. Je to velmi jednoduché. Já jsem senátorem za Domažlicko a Klatovsko a jsem velmi pyšný na to, že zde tyto lidi mohu zastupovat. Jde mi o šumavské lidi, kteří se kvůli špatným zákonům ze svých domovů stěhovat nechtějí. Šumava je totiž jejich skutečným domovem, což by si ti, kteří se k ní velmi rádi vyjadřují, měli uvědomit. Milé kolegyně senátorky, vážení kolegové senátoři, zachovejme Šumavu zelenou, zachovejme ji pro další generaci alespoň takovou, jakou ji známe ještě dnes. Děkuji mnoho za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, za váš příspěvek. A nyní s přednostním právem má slovo pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já se omlouvám, nebudu dlouho zdržovat, ale mám dvě prosby k panu ministrovi. Jednak bych ho chtěl poprosit, aby našel vůli nebo možná i odvahu, aby vystoupil a reagoval v obecné rozpravě a nikoli až v závěrečném vystoupení, protože v tom okamžiku není už možno, aby ostatní senátoři reagovali, aspoň to u nás tady v Senátu není zvykem. Takže já ho prosím, aby tu odvahu nalezl a třeba aspoň v závěru obecné rozpravy vystoupil, aby byla umožněna ještě reakce. Pokud tak neučiní, samozřejmě to znamená, že není odvážný. A druhá věc, kterou mám, aby v rámci toho svého vystoupení v obecné rozpravě nám řekl, protože já ten údaj od něj jsem se nedozvěděl na výboru, jakou procentuální část plochy NP Šumava budou dle názoru Ministerstva životního prostředí zaujímat jednotlivé zóny? Tzn. zóna přírodní, zóna přírodě blízká, zóna soustředěné péče a zóna kulturní, protože já bych velmi rád ten odhad toho, kolik která zóna bude mít plochy z celkové plochy NP Šumava, znal. Je to pro mě docela podstatné, pro mé rozhodování. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní má slovo pan senátor Zdeněk Papoušek.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych zde opravdu krátce vyslovil několik obecných principů, kterým věřím. Mám rád, když je respektována moje svoboda, mohu-li se svobodně rozhodovat, nejsem-li manipulován a vytěžován pro něčí zájmy. A toto chci dopřát i přírodě. Člověk si má přírodu podmanit, má být jejím pánem, ale má být pánem dobrým. Má její dobra vděčně užívat, ale má ji také respektovat a obdivovat, co umí. Proto chci, aby určitá porce přírody byla ponechána sama sobě, abychom mohli pozorovat a nechat se uchvacovat velkým dramatem, které příroda nabízí. Myslím si, že návrh zákona přes některé nedostatky je krok správným směrem, takže návrh zákona podpořím. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Obecná rozprava pokračuje. Slovo má nyní pan senátor Zdeněk Berka.

Senátor Zdeněk Berka:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, na rozdíl od zamítavých návrhů těch výborů, které se zákonem zabývaly, si dovoluji vystoupit na podporu tohoto zákona. Je tomu tak proto, že jsem se zúčastnil výjezdního zasedání výboru pro vzdělávání v září tohoto roku. A součástí tohoto výjezdního zasedání byla diskuse se čtyřmi účastníky, kteří jsou nějakým způsobem svázáni s národním parkem, tzn. že tam byli představitelé národního parku, samospráv, obcí, členové petičního výboru, odborníci a další. Dále jsem prostudoval řadu materiálů týkajících se této tematiky včetně materiálu Národního parku Bavorský les.

Jaké argumenty mě přesvědčily o tom, abych podpořil návrh tohoto zákona? Ve zmíněné diskusi na výjezdním zasedání byla vznesena řada výhrad, ovšem byly to výhrady víceméně dílčí. Na druhou stranu nikdo existenci národního parku nezpochybnil. Vznesené připomínky byly zčásti předkladatelů oprávněné, na druhou stranu zde zazněly i zcela zavádějící informace o tzv. vysychání Šumavy v důsledku proběhlých kalamit. Já jsem při příležitosti projednávání té petice zde v Senátu na toto téma hovořil, dokládal jsem, že mám k dispozici zprávu bavorského hydrogeologa, kde jsou data od roku 70 a že toto tvrzení nelze nějakým způsobem doložit, že ta situace taková není, jak se tvrdí, že Šumava vysychá, čili nebudu se k tomu dále vracet. Je nutno si uvědomit, že vyhovět oprávněným námitkám může znamenat omezení kompetencí dalších zúčastněných stran. Pokud tedy chceme zachovat NP Šumava, pak neexistuje ideální řešení, že zákon bude respektovat představy všech. Vždy se bude jednat o kompromis, který bude všechny zúčastněné strany omezovat. Ovšem ten rozhodující argument pro podporu návrhu zákona jsem získal z materiálů Národní park Bavorský les. Já bych pro tu základní informaci uvedl jen to, že tento park byl založen v roce 1970 svobodným státem Bavorsko, a to na rozloze 13 000 ha. V roce 97 byla tato plocha rozšířena na 24 000 ha, přičemž v této době již původní část národního parku ze 75 % byla bezzásahová. V současnosti se postupně převádí do přírodní zóny ta nová část parku tak, aby v roce 27 byl celý NP Bavorský les ze 75 % bezzásahový.

Já mám k dispozici výnos bavorské vlády, který byl schválen bavorským parlamentem, kde všechny tyto údaje jsou. A to vytvoření přírodních bezzásahových zón na 75 % plochy se většinou rovněž uplatňuje i v nově zakládaných národních parcích v Německu, a to v průběhu 30 let. Pokud tedy porovnám tyto zmíněné údaje se srovnatelnými daty NP Šumava, lze konstatovat, že NP Šumava je výrazně mladší, byl založen v roce 91, na druhou stranu větší, plocha je asi 69 000 ha, tzn. že je 2,5x větší. Ale ta výměra bezzásahových zón, jak jsem si ten údaj nechal spočítat, je přibližně 23 % v současné době. Přičemž v návrhu zákona lze z toho odvodit postupné rozšiřování, ovšem bez bližší specifikace.

Rozšiřování bezzásahových zón v Národním parku Šumava je jedním z argumentů odpůrců tohoto návrhu. Zatímco v Bavorsku je tento trend v současné době přijímán pozitivně, ovšem na druhou stranu je potřeba říci, že při rozšiřování Národního parku Bavorský les v roce 1997 obce také nesouhlasily a výsledkem byla dohoda o odkladu rozšíření přírodních zón na plochu 75 % až do zmíněného roku 2027. Tento termín je závazný, všechny strany ho respektují.

Nejsem odborník na toto téma, nicméně jsem si dal práci a porovnal jsem výnos z bavorské strany s naším návrhem zákona a mohu konstatovat, že normy jsou do značné míry podobné, s tím rozdílem, že v bavorském výnosu je uveden jasně cílový stav. A co je zajímavé, je tam uvedena i zákonná povinnost dodržení okrajové zóny národního parku minimálně 500 metrů, v průměru však 700 metrů, která je údajně dostatečná v zabránění šíření kůrovce.

Rád bych ještě uvedl, jaký důsledek v Bavorsku mělo založení národního parku. Domnívám se, a pan ministr to zmínil, že to má důsledky na rozvoj turismu. V Bavorsku to bylo tak, že před založením v roce 1970 počet turistů byl asi 100 tisíc a v roce založení to bylo už 250 tisíc, v roce 1974 milion a v roce 2014 při přesném sčítání 1,3 milionu turistů, kteří tam utratili 43 mil. euro. Většina návštěvníků tam chápe určitá omezení vyplývající z omezeného pohybu po vyznačených stezkách, 94 % se necítí ochranným statutem národního parku nijak omezeno.

Uvádím to jako příklad dobré praxe parku, který je mnohem starší a který tam v podstatě funguje a který si prošel nějakou historií vývoje, a problémy, které my tady řešíme, se tam zřejmě nějakým způsobem řešily také.

V závěru bych chtěl říci, že předložený návrh zákona, ovšem s korekcemi napravujícími určité nedostatky, které v tomto návrhu určitě jsou, a myslím, že velice přesně je shrnula paní kolegyně Seitlová, dovolil bych si podpořit jak část A, tak i část B, která vlastně navazuje na to, co jsem říkal, na podíl bezzásahových zón a v návrhu zákona by se mělo objevit, do jaké doby očekáváme, že tyto zóny v nějakém podílu ploch vzniknou.

Nemohu však podpořit komplexní pozměňovací návrh ústavně-právního výboru, který zásadně a v mnoha směrech mění smysl předloženého návrhu. Podle mého názoru by to ve svém důsledku vedlo ke zhoršení funkce národního parku a k dalším negativním účinkům. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, děkuji vám. Nyní bude mít slovo pan senátor Jaroslav Kubera, ale kolegyně a kolegové, musím vás upozornit, že ve 12.30 hodin přerušíme tento bod - a přistoupíme k volbám, jak bylo už ráno avizováno. Pan senátor Látka má námitku...

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážená paní předsedající, nebudu hovořit tak dlouho, do půl jedné to v pohodě stihnu...

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, můžete říci jenom vaši námitku?

Senátor Jan Látka:  Ano. Moc se omlouvám panu místopředsedovi Kuberovi. Paní místopředsedkyně, dovolte mi, abych navrhl, abychom v tomto bodu pokračovali po polední přestávce.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ale já to chci říci, berete mi slovo. Přerušujeme tento bod, budou volby a po polední přestávce budeme pokračovat.

Senátor Jan Látka:  A já to chci právě navrhnout, abyste o tom mohla dát hlasovat, protože kdybychom měli, tak jak byl původní záměr, pokračovat v tomto bodě až zítra, považoval bych to za neúctu ke zde přítomným zástupcům měst, obcí a krajů z Plzeňského i Jihočeského kraje. Děkuji mnohokrát.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, pane senátore, pak dám hlasovat. Nyní hovoří místopředseda Senátu pan Jaroslav Kubera, prosím.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře. Já se opravdu nepovažuji za experta přes přírodu, spíše se na to podívám z politického hlediska.

Určitě se shodneme, že bychom si měli nějaké kousky přírody zachovávat v tom stavu, v jakém jsou. O tom není sporu. Problém nastane, když se začneme dohadovat, jak by měl být takový prostor velký. To je problém tohoto parku. Jedni říkají, že by měl být co nejmenší, jenom tak, abychom se tam na to mohli chodit dívat. A ti druzí říkají, že by měl být naopak co největší, nejlépe celou republiku udělat národním parkem, a vzhledem k tomu, že živočichů, jako je páchník hnědý, se kterým já mám jedinou praktickou zkušenost, kterého jistý ekoterorista přinesl na jistý kopec v krabici od sirek, vyfotil ho a v tu ránu se z toho stala Natura 2000 a teď už se tam nesmí dělat vůbec nic a roste tam lysohlávka, která se také nesmí sbírat, což je pro místní narkomany tragédie, ale oni ji klidně sbírají dál, protože tento stát nařizuje, reguluje, provádí, ale není absolutně schopen si vymoci to, co si vymyslí, protože nemá žádnou sílu, aby tam stále 24 hodin někdo hlídal, aby tam někdo náhodou neutrhl lysohlávku. A jsou to naštěstí jediné lesy, které máme, takže se tam vesele kácí dřevo pro topiče v krbech a také není nikdo schopen ty káceče nějak chytit, jezdí po městě se špalky a nabízejí dřevo na topení.

Nehájím zájmy ani jedné z těchto stran, ale zvláštní je, a tady je to typické, a to se týká zejména ministerstva životního prostředí. My si tady ze státního rozpočtu tyto škodiče platíme milionovými částkami, aby oni za veřejné peníze protestovali, přivazovali se a dělali podobné věci.

Kdybych to připodobnil k právě probíhající ptačí chřipce, kde jsem viděl, jak vybili holuby a druhý den se ukázalo, že je vybili zbytečně, protože oni se nikde do styku nedostali. A když jsem viděl ty pány, kteří se tomu věnují, je to jejich obrovský koníček a teď se na ně skládají ostatní holubáři, protože oni řekli, že už se na to vykašlou. A to je přesně to, jak stát humpolácky postupuje. Je to podobné, jako kdyby teď někdo řekl, tak necháme ptačí chřipku vyhnít, to je přece ta příroda. Ptačí chřipka přišla a jednou zase odejde, a možná, že by bylo méně vybitých ptáků než jich vybijeme díky našim hygienickým předpisům. Umíte to odhadnout? Já si dokonce opravdu myslím, že by nám zbyli, že ona přišla, odešla jako chřipková epidemie a pak by zase bylo všechno v pořádku. To ovšem tady nikoho nenapadne, tyto skupiny jsou nesmiřitelné. Chvíli jsem přemýšlel, jestli projednáváme protikuřácký zákon nebo zákon o Šumavě, už jsem se musel zorientovat, že asi to bude přece jenom o Šumavě, takže závěrem bych řekl, že podpořím všechno, co je normální. A normální je návrh pana senátor Větrovského, který se pohybuje v mantinelech normálnosti. Ty dvě skupiny, jedni přivazovači, to je skupina nenormální, druzí obráceně, kteří by nejraději tam všechno vykáceli a udělali tam dálnici, to je druhý extrém. A my se musíme dostat do nějaké normální polohy a nenechat se ovlivnit žádnými e-maily, kdy víte, že před volbou, kterou budeme mít za chvíli na programu, jsme dostali kádrové e-maily co a jak správně, a jedině tak budeme správní senátoři, když budeme volit tak, jak rozhodla Rekonstrukce státu, a když nebudeme, tak oni nám to před volbami připomenou. A je potřeba už jim jednoznačně říci, jestli chtějí, tak ať si založí politickou stranu a pak si tady schvalovat zákon o Šumavě. Ale zatím ho schvalujeme my a já vás moc prosím – hlasujte tak, jak to cítíte, a ne, jak vyplývá z nějakých e-mailů. A já to cítím tak, že pozměňovací návrh, který je normální, není extrémní, je ten správný a proto ho podpořím. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A tak, jak jsem avizovala a pan senátor Látka navrhl, budeme hlasovat o přerušení tohoto bodu a jeho pokračování po obědě, a za chviličku začne volba. Dovolím si svolat další senátorky a senátory do sálu.

Budeme hlasovat o přerušení projednávání tohoto bodu, budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu po polední přestávce, a po tomto bodu, ještě před polední pauzou, proběhnou volby.

Bylo to avizováno ráno. Takže o tom nechávám hlasovat, přerušení tohoto bodu.

Kdo jste pro, prosím, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. A kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Bylo schváleno, přistupujeme k volbě a přerušujeme projednávání tohoto bodu.

My se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Takže budeme pokračovat dalším bodem našeho programu před obědem. A tím je

 

Volba místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu 2. volba I. kolo

Tisk č. 41

Návrhy kandidátů na místopředsedu dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu vám byly rozdány jako senátní tisk č. 41. A já v této chvíli uděluji slovo předsedovi volební komise panu Luďku Jeništovi. Prosím, pane předsedo.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji vám, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové.

Volební komise Senátu obdržela ve lhůtě stanovené usnesením organizačního výboru v termínu do 3. ledna tyto návrhy kandidátů. Jsou to senátor Karel Kratochvíle, navrhovateli jsou senátoři Jan Hajda a Miroslav Nenutil. A potom je to senátor Petr Šilar, kde navrhovatelkou je senátorka Alena Šromová.

Dovoluji si vás také informovat, že volební komise přijala v této souvislosti na své 4. schůzi usnesení č. 10, s kterým vás nyní seznámím.

Usnesení č. 10 ze 4. schůze, konané 17. ledna 2017. K volbě místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu. Komise zaprvé konstatuje, že v souladu s usnesením organizačního výboru ze dne 20. prosince obdržela ve stanovené lhůtě níže uvedené návrhy na funkci místopředsedy dozorčí rady SZIF, a to Karel Kratochvíle a Petr Šilar. Zadruhé, navrhuje Senátu provést volbu místopředsedy dozorčí rady tajným hlasováním. A zatřetí, pověřuje mě, abych s tímto seznámil plénum.

Při volbě místopředsedy dozorčí rady budeme postupovat podle článku 6 volebního řádu, s ohledem na tento článek – tak, jak už jsem avizoval v usnesení – navrhuji, aby volba proběhla tajným způsobem. To je ode mě zatím vše.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane předsedo, a otevírám k tomuto bodu rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím a můžeme tedy přistoupit k hlasování o způsobu volby, tak, jak nám ji navrhl pan předseda volební komise. To znamená, volba tajná. Já vás svolám všechny...

Aktuálně je přítomno 63 senátorek a senátorů, aktuální kvorum 32. A já zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Hlasování č. 12, registrováno 67, kvorum 34. Pro 53, proti nikdo, tento návrh byl schválen.

A já uděluji slovo předsedovi volební komise.

Senátor Luděk Jeništa:  Tak. Volba proběhne jako vždy v Prezidentském salonku. Tato volba bude poměrně jednoduchá. Oproti podpisu obdržíte hlasovací lístek, na kterém jsou v abecedním pořadí ta dvě jména s pořadovými čísly. Platný hlasovací lístek je takový, kde bude zakroužkováno jedno číslo před jménem, druhé číslo bude přeškrtnuto křížkem. Nebo, pokud nesouhlasíte ani s jedním kandidátem, tak budou přeškrtnuta obě pořadová čísla před jmény. Navrhuji, aby k této volbě došlo nyní. Volit bychom měli, navrhuji, aby na volbu bylo vyčleněno 14 minut. To znamená, že bychom volbu ukončili ve 12.50. A volební komisi bude stačit 10 minut na vyhodnocení výsledků.

Takže navrhuji, abychom se ve 13.00 zde opět sešli k vyhlášení výsledků a potom k další volbě.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pane předsedo, já možná budu mít technickou. Podle mě je předpokladem, že by se ta volba uskutečnila dohromady. To znamená, že bychom tento bod teď přerušili. To znamená, já bych udělal další bod a potom bychom udělali obě dvě volby dohromady. Takto by to mohlo býti, nebo máte jiný názor?

Senátor Luděk Jeništa:  Tak teoreticky by to tak mohlo býti, ovšem v té další volbě budou senátoři dostávat tři volební lístky. A možná, jak máme zkušenosti s tou platností a neplatností, tak by mohl nastat problém. Ale teoreticky by to tak uskutečnit šlo také.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Přiznám se, že rozumím vaší připomínce. To znamená, asi raději bych to nechal tak, jak jste to navrhl v té první fázi.

Senátor Luděk Jeništa:  Já myslím, že tahle volba bude opravdu rychlá. Už je 37, opravdu za těch 13 minut, 12 to stihneme. 10 minut nám stačí na vyhodnocení a můžeme hned přistoupit k té další volbě.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dobře, takže já teď v této chvíli přerušuji jednání pro konání tajné volby. A to do 13.00.

Senátor Luděk Jeništa:  Já žádám členy volební komise, aby se ihned dostavili do Prezidentského salonku.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Připomínám jenom, že potom bude další bod a tam budou další volby a teprve potom vyhlásíme polední přestávku.

(Jednání přerušeno v 12.38 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 13.00 hodin.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, zahajuji přerušené jednání a dávám slovo předsedovi volební komise, aby nás informoval o výsledku 1. kola 2. volby. Prosím, pane předsedo.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, výsledky volby místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu jsou následující: bylo vydáno 73 hlasovacích lístků, odevzdáno – platných i neplatných - hlasovacích lístků rovněž 73. Z toho 2 neplatné. Neodevzdáno bylo 0. Pro senátora Karla Kratochvíleho bylo odevzdáno 36 hlasů. Pro senátora Petra Šilara bylo odevzdáno 33 hlasů. A z toho vyplývá, že v 1. kole 2. volby nebyl zvolen žádný kandidát. Do 2. kola 2. volby postupují oba navržení kandidáti. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano. A uděluji nyní slovo předsedovi volební komise panu Luďkovi Jeništovi, samozřejmě, protože nemáme žádného kandidáta. Petr Šilar se hlásí. Ano, promiňte, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo. Vážení kolegové, kolegyně, myslím si, že při volbě místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského fondu není potřeba dělat 2. kolo. Já bych chtěl tady prohlásit, že se vzdávám kandidatury do 2. kola. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ale myslím si, že stejně musí proběhnout volba. To znamená, já v této chvíli dávám slovo panu předsedovi volební komise.

Senátor Luděk Jeništa:  Tak je dáno, že pokud nebyl zvolen žádný kandidát, tak musí proběhnout 2. kolo 2. volby. Třeba pouze s jedním kandidátem, který musí obdržet nadpoloviční většinu přítomných senátorů. Samozřejmě, pokud si odhlasujeme, že 2. kolo 2. volby bude aklamací, tak nevím, jestli by to bylo možné, když už jsme jednou odhlasovali tajnou volbou.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já bych do této formy nešel. To znamená, podle mého názoru je potřeba nachystat volební lístky klasicky a udělat klasickou 2. volbu 2. kola.

Senátor Luděk Jeništa:  Pouze je otázka, kdy by se to 2. kolo uskutečnilo.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, hlásí se pan senátor Vystrčil s technickou.

Senátor Miloš Vystrčil:  Já mám technickou, procedurální návrh, to si myslím, že bychom mohli jako senátoři a senátorky zvládnout, nyní přistoupili k tomu, co vy jste, pane předsedající, navrhoval hned na začátku. A volili bychom nyní najednou, protože věřím, že zvládneme jeden lístek, který tady bude pro volbu místopředsedy fondu, vyplnit tak, aby to nakonec dopadlo dobře. A ty ostatní tři lístky potom snad zvládneme taky. To znamená, navrhuji, abychom nyní pokračovali tím způsobem, pokud s tím bude předseda volební komise souhlasit, abychom nyní provedli obě dvě volby najednou.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, souhlasím s tímto návrhem, ale šel bych cestou, že bychom tento bod nyní přerušili, nachystaly by se volební lístky. Pokračovali bychom bodem, který následuje teď – a to je volba kandidátů na členy Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. A následně bychom tu volbu spojili. Je takovýto souhlas s tímto postupem? Takže já o tomto návrhu nechám hlasovat. Dovolím si vás všechny pozvat, ať nikoho nevynechám.

Takže zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 13, registrováno 65, kvorum 33. Pro tento návrh 57, proti nikdo, takže návrh byl schválen.

A my budeme pokračovat dalším bodem. A tím je

 

Volba kandidátů na členy Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí 1. volba I. kolo

Tisk č. 18

Návrhy kandidátů na členy Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí vám byl rozdán jako senátní tisk č. 18. A já nyní uděluji slovo předsedovi volební komise, panu Luďku Jeništovi. Prosím, pane předsedo.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové.

Na úvod bych chtěl připomenout, že organizační výbor určil, nebo stanovil lhůtu pro podávání návrhů do 30. listopadu 2016. Ale vzhledem k tomu, že Poslanecká sněmovna nestačila provést volbu svých kandidátů, na žádost předsedy Volební komise PS byla tato lhůta prodloužena do 9. prosince. Na minulém plénu v prosinci tady proběhla volba pouze kandidáta na předsedu tohoto Úřadu. Z návrhů jinak konstatuji, že členy Úřadu jmenuje z kandidátů zvolených Senátem prezident republiky.

Kandidáty navrhují prezident Nejvyššího kontrolního úřadu, Poslanecká sněmovna a jednotliví senátoři. Z návrhů předložených prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu zvolí Senát jednoho kandidáta, další dva kandidáty na členy Úřadu zvolí Senát z návrhů předložených Poslaneckou sněmovnou. A jednoho kandidáta na člena Úřadu zvolí Senát z kandidátů předložených jednotlivými senátory.

My jsme obdrželi tyto návrhy: návrhy senátorů – Petr Andráši, navrhovatel senátor Jan Veleba. Lubomír Dohnal, navrhuje senátor Miloš Vystrčil. Vladimíra Dvořáková, navrhuje senátor Václav Hampl, nebo navrhoval. K tomu se ještě dostanu. Tomáš Hudeček, navrhoval senátor Petr Šilar. Jana Juřenčáková, navrhuje senátor Petr Kunčar. Jan Marek, navrhuje senátor Radko Martínek.

Z Poslanecké sněmovny přišly tyto návrhy na kandidáty: Lenka Maštálková, Jiří Navrátil, František Sivera a Zdeněk Varhaník. A prezident NKÚ navrhl tyto kandidáty: Martin Kameník, Michal Pleticha.

Všechny předložené návrhy obsahovaly potřebné dokumenty, a proto volební komise ověřila, že navržení kandidáti splňují podmínky stanovené příslušnými ustanoveními zákona.

Usnesení č. 5 jsem tady četl na minulé schůzi. Volba členů úřadu byla z důvodů dodržení lhůt, stanovených volebním řádem Senátu, odložena až na dnešní schůzi, zatímco volba kandidáta na funkci předsedy úřadu proběhla již 14. prosince. Návrh Senátu – byl navržen pan Outlý. Odesláno to bylo panu prezidentovi, který do funkce předsedy Úřadu jmenoval na šestileté funkční období kandidáta navrženého Poslaneckou sněmovnou, pana Vojtěcha Weise.

Dále si ještě dovoluji informovat, že dne 15. prosince 2016 vzal senátor Václav Hampl svůj návrh zpět. A tudíž na seznamu, na volebním lístku, který obdržíte, není již paní Vladimíra Dvořáková. S touto skutečností jsme se vypořádali na 4. schůzi v 9. usnesení, s kterým vás nyní seznámím.

9. usnesení ze 4. schůze konané 17. ledna 2017. K předloženým návrhům kandidátů navrhovaných Senátem ke jmenování do funkce členů Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Komise zaprvé: bere na vědomí, že senátor Václav Hampl, který navrhl jako kandidáta na člena Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí paní Vladimíru Dvořákovou, vzal dne 15. prosince 2016 svůj návrh zpět.

Zadruhé: konstatuje – s odvoláním na své usnesení č. 5, přijaté na 3. schůzi, že jména ostatních navržených kandidátů na výše uvedenou funkci zůstávají v platnosti a jejich seznam včetně životopisů tvoří senátní tisk č. 18. A zatřetí: pověřuje mě, abych s tímto usnesením seznámil Senát.

To je v tuto chvíli ode mě zatím vše.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji vám, pane předsedo, a já nyní navrhuji, abychom nejprve podle § 50 z odstavce 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas k účasti kandidátů Petra Andrášiho, Lubomíra Dohnala, Tomáše Hudečka, Jany Juřenčákové, Martina Kameníka, Jana Marka, Lenky Maštálkové, Jiřího Navrátila, Michala Pletichy, Františka Sivery, Zdeňka Varhaníka na našem jednání.

Navrhuji, abychom hlasovali o všech jménech najednou. Má někdo jiný návrh? Nevidím nikoho takového, takže já o tomto návrhu dám hned hlasovat, bez znělky, jestli dovolíte. Takže v sále je přítomno aktuálně 66 senátorů a senátorek, aktuální kvorum je 34. A o tomto návrhu zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 14, registrováno 66, kvorum 34. Pro 56, proti nikdo, tento návrh byl schválen.

A hlásí se paní senátorka Zdeňka Hamousová, tady vidím červeně. Omyl. Takže já otvírám k tomuto bodu rozpravu. A do rozpravy se hlásí pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, včera na organizačním výboru jsme se s ostatními členy dohodli, že tady navrhnu, aby vystoupení jednotlivých kandidátů bylo omezeno pěti minutami. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  A vzhledem k tomu, že o tomto návrhu musíme dát hlasovat, tak já nebudu otálet a o tomto návrhu dávám hned hlasovat. Kdo je pro tento návrh, co přednesl pan senátor Petr Vícha?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 15, registrováno 66, kvorum 34. Pro 54, proti nikdo. Tento návrh byl schválen. Připomínám, že jsme v rozpravě. Předpokládám, že pravděpodobně všichni kandidáti budou chtít vystoupit. Je někdo, kdo by nechtěl vystoupit? Nikoho takového nevidím. A dovolte, abych vás pozval, protože je představa, že každý vystoupíte do těch pěti minut, abych vás pozval podle toho, jak vás mám poskládané dle abecedy, jestli dovolíte. To znamená, prvního tady mám Petra Andrášiho, to znamená, pan Petr Andráši má slovo. Připomínám, že jsme schválili pětiminutový rozsah vystoupení. Prosím, pane Andráši.

Petr Andráši:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předstupuji dnes před vás jako kandidát na pozici člena Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Jmenuji se Petr Andráši, je mi 54 let. Jsem absolventem Masarykovy univerzity v Brně, ženatý, mám dvě dnes již dospělé děti.

Ve státní správě, a to v různých institucích a funkcích, včetně těch vedoucích, působím nepřetržitě od roku 1992. Kontrola s různým předmětem zákonem chráněného zájmu, a to včetně kontroly účetnictví a s tím souvisejících činností, je mi profesně blízká. Studiem a nabytou profesní praxí ze státní správy v oblasti kontroly jsem se postupně naučil orientovat ve veřejnoprávních a soukromoprávních předpisech, v jejich výkladu a aplikaci, ve věcné příslušnosti a různé kompetenci státních orgánů. Mám zkušenosti s různými formami komunikace se státními orgány, jejich představiteli, s podnikatelskými subjekty. Jako kontrolor Živnostenského úřadu města Brna jsem vedle státních kontrol fyzických a právnických osob s kontrolovanými osobami vedl různá správní řízení. Při posuzování souladu nebo rozporu dodržování dozorovaného právního předpisu jsem se vůči kontrolovaným osobám choval vždy nestranně, v souladu se zákonem o státní kontrole a souvisejícími právními předpisy.

Koncem roku 2007 jsem byl přijat na pozici inspektora České obchodní inspekce, kde po úspěšném vykonání úřednických zkoušek k zastávanému oboru státní služby vrchní referent, rada, inspektor, jako státní zaměstnanec pod služebním zákonem pracuji doposud.

Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, Úřad pro dohled nad financováním politických stran a politických hnutí je v prvé řadě dohledovým a sankčním orgánem. Žádný úřad ani politická strana však nestojí nad zákonem. A z mého pohledu je třeba vždy důsledně prosazovat uplatňování principu právního státu. Kontrolní činnost Úřadu bude zaměřena na zvýšení transparentnosti financování politických stran a politických hnutí. A to v celém rozsahu jejich hospodaření, včetně kontroly financování jednotlivých předvolebních kampaní.

Ke svému účelu bude Úřad potřebovat v prvé řadě odborníky. Jsem přesvědčen, že v zájmu politických stran a politických hnutí, ale i v zájmu občanů či médií může být např. zveřejňování výkladových stanovisek Úřadu formou doporučení na jeho webových stránkách či plnění analyticko-informační funkce s cílem poskytování ucelených závěrů o systému hospodaření politických stran a politických hnutí.

Vedle sankčních opatření v pravomoci Úřadu je však stejně nezbytná prevence, osvěta, metodická podpora. Jsem přesvědčen, že na základě nabytých profesních zkušeností v oblasti veřejného dohledu a svému víceoborovému záběru se na pozici člena Úřadu, o kterou se nyní ucházím, vhodnou osobou. Ujišťuji vás, že v případě svého zvolení z pozice člena Úřadu nikdy nepřipustím, aby některá politická strana nebo politické hnutí byly jakkoli zvýhodňovány, nebo naopak znevýhodňovány. Vždy se budu zasahovat o výkon dohledu pouze v zákonem omezeném rozsahu v pravomoci Úřadu.

Je však pouze na vás, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, koho si dnes vyberete, že nejvíce odpovídá vašim představám o profilu člena vznikajícího Úřadu.

Ujišťuji vás, že svoji práci a zastávané funkce jsem vždy vykonával čestně, zodpovědně a s plným pracovním nasazením, a věřím, že vaši důvěru, pokud ji dostanu, nezklamu. Děkuji za vaši pozornost a nejlépe podporu mé osoby na pozici, o kterou se nyní ucházím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane Andráši a děkuji za dodržení limitů. Dalším v pořadí je pan Lubomír Dohnal. Prosím, máte slovo.

Lubomír Dohnal:  Dobrý den, pane předsedající, dobrý den, dámy a pánové. V krátkosti bych se představil. V životopise jsou snad všechny věci, které mají být zmíněny v životopise. Jsem ženatý, dvě děti a pobývám na Vysočině, v Jihlavě. Ve veřejné správě pracuji zhruba čtvrt století, státní správu jsem vykonával zhruba 12 let. V současné době zastávám funkci vedoucího úřadu, tajemník Magistrát města Jihlavy. Jedná se o smíšený model, takže tam máme i tu samosprávu. Ve své kompetenci v současné době mám veškeré volební agendy, které probíhají v našem správním obvodu, a tím se zabývám. Spolupráce v průběhu voleb procesně s kampaní registrační úřad, případně jakékoli podněty v průběhu probíhajících voleb; povolené či nepovolené se s tím zabýváme, pracujeme s tím, nabízím v tomto směru své služby nově vzniklému úřadu v pozici nestranné osoby i fyzicky jako nestraník, takže nejsem zavázán nebo vázán jakýmsi politickým směrem, nestrannost práce. Nový úřad je nový, vzniká na základě politického požadavku. V prvním roce si myslím, že to bude velice práce zajímavá, spíš metodická, bádající, protože se musí nastavit pravidla a spolupráce s budoucími kontrolními subjekty, tzn. nějaká oficialita, metodika, která bude říkat politickým stranám, co je potřeba, jakým způsobem.

Samozřejmě ten zákon je dohled. To znamená, říká, že se musí dohlížet, musí se řešit, jakým způsobem – tj. transparentnost, čitelnost, otevřený všem tak, aby bylo vidět, že ten přístup je čistý. Toť asi k této věci. Myslím si, že nemá cenu to prodlužovat. Je to nový zákon, nová věc, nové přístupy, myslím si, že svět ukáže, jakým způsobem se tím budeme zabývat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také vám děkuji, pane Dohnale, a dalším kandidátem je Tomáš Hudeček. Prosím, máte slovo.

Tomáš Hudeček:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Je vždycky obtížné být posledním bodem před polední pauzou, nicméně pokusím se vás zaujmout svojí žádostí o vaši podporu při mé kandidatuře na člena Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí. V krátkosti se vám představím a zejména pak nastíním svoji vizi, kterou bych rád z pozice člena úřadu prosazoval. Formálním vzděláním jsem právník, absolvoval jsem Právnickou fakultu Masarykovy univerzity a politolog, kde jsem absolvoval tamtéž fakultu sociálních studií. Ze svých profesních zkušeností bych rád zdůraznil zejména svoji mezinárodní zkušenost, kdy jsem coby odborný referent ministerstva spravedlnosti působil v pozici vedoucího delegace ČR při pracovní skupině OECD o podplácení zahraničních veřejných činitelů a současně jako člen české delegace při skupině států proti korupci u Rady Evropy. Jsem taktéž hodnotitelem výboru expertů proti praní peněz a financování terorismu a dále ve svých odbornostech, tak myslím, že můj životopis, který je vám k dispozici, hovoří za vše.

Co se úřadu samotného týče nebo mé vize, jak by úřad měl fungovat a co by mělo být jeho posláním. Ano, je neoddiskutovatelné, že se jedná o kontrolní orgán, nicméně jsem přesvědčený, že role úřadu zejména v okamžiku jeho vzniku by měla být především v nastavení rovných podmínek.

Na jedné straně máme zákon, na druhé straně každý si ten zákon čte po svém a je důležité, aby hned ze začátku všichni adresáti té normy - politické strany, případní sponzoři politických stran, volební manažeři, občané věděli, co se po nich chce a jakým způsobem se mají chovat. Je bláhové myslet si, že vznikem úřadu - úřad začne, dejme tomu, kázat nebo bude mít představu – tak a teď dáme ty věci do pořádku, doteď probíhalo financování politických stran a hnutí a jejich volební kampaň netransparentním způsobem, odteď to bude lepší. Myslím si, že je to lichý předpoklad. Jsem přesvědčený o tom, že ve svých prvotních fázích vzniku by nově vznikající úřad měl napnout veškerou svou aktivitu právě ke stanovení podmínek, jak by financování politických stran a hnutí, resp. politických kampaní mělo vypadat. Tak, aby případné rozhodování úřadu bylo předvídatelné a transparentní. Úřad jako takový by měl být zejména transparentní, otevřený a předvídatelný. Je nutné si uvědomit, že úřad, resp. novelizace volebních zákonů a zákona o politických stranách a hnutích není českou cestou. Je nutné si uvědomit, že s tím doporučením, aby nějaký takový nezávislý úřad vznikl, přišla skupina státu proti korupci Rady Evropy a v současné Evropě je dohled nad financováním politických stran nebo hnutí standardem.

Rád bych osobně přispěl zejména svojí mezinárodní zkušeností, tzn. aby úřad ze začátku své existence neztrácel čas znovuobjevováním kola... Aby nastavil podmínky rovné pro všechny, srozumitelné pro všechny, jak pro politické strany, tak pro všechny ostatní aktéry, a smyslem úřadu, podle mého názoru, je zejména zvyšovat důvěru občanů a voličů v politickou soutěž, a tím bych rád přispěl. A za vaši případnou podporu v mé kandidatuře vám předem děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane Hudečku a dalším v pořadí je kandidátka Jana Juřenčáková. Prosím, máte slovo.

Jana Juřenčáková:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předstupuji před vás jako jedna z kandidátů na člena Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Správně bych ale měla říkat jako kandidátka na členku – ale s touto variantou ten zákon nepočítá. Sama dobře vím, že vaše rozhodování není jednoduché, poněvadž jsem v těchto lavicích zažívala podobné volby v letech 2006 – 2012. Vaše úloha je o to dnes těžší, poněvadž se jedná o nový úřad, který si teprve bude muset najít místo v politickém systému ČR.

Něco podobného jsem zažila už v roce 2000, kdy se naše obec po úspěšném referendu o osamostatnění, které jsem se svými kolegy tehdy iniciovala, stala po 20 letech integrace obcí samostatnou. V těchto prvních volbách jsem byla zvolena starostkou, ze své vůle neuvolněnou. Museli jsme začít úplně od začátku, ale měli jsme tu výhodu, že jsme se mohli ptát starostů okolních obcí. Nový úřad tuto výhodu však mít nebude, protože u nás nikdy takový podobný úřad neexistoval. Každý začátek je těžký, ale dobrý tým má šanci vytvořit dobré základy a předpoklady pro naplnění zamýšlených cílů. Mám potřebou odbornou kvalifikaci i dlouholeté pracovní zkušenosti z oblasti účetnictví a daní jako daňový poradce. Díky šestiletému působení v Senátu mám za sebou i politickou zkušenost. Od listopadu 2013 nejsem členem žádné politické strany ani politického hnutí. Splňuji tím vlastně podmínku nezávislosti.

Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, je na vaší svobodné vůli, koho dnes zvolíte členem nového úřadu. Vždycky říkám, že litovat můžeme jenom to, o co jsme se nepokusili. A to, že před vámi stojím, znamená, že jsem se o to aspoň pokusila, být zvolena členem nového úřadu.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také já vám děkuji, naše bývalá kolegyně. Dalším v pořadí z kandidátů je Martin Kameník. Prosím, máte slovo.

Martin Kameník:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dámy a pánové, je mi velkou ctí kandidovat na člena nového úřadu pro dohled nad financováním politických stran a politických hnutí. Profesně se věnuji protikorupční politice, kam samozřejmě automaticky financování politických stran patří, věnuji již 10 let v rámci nevládního sektoru. A od roku 2013 jsem předsedou sdružení Oživení, což je organizace zabývající se problémem korupce a střetem zájmů ve veřejné správě. Zároveň jsem jedním z garantů Rekonstrukce státu, tzn. iniciativy neziskových organizací, které velmi prosazovaly vznik nového úřadu. A jsem také členem rady vlády pro boj s korupcí. V rámci své činnosti jsem se měl možnost seznámit a byl jsem účasten řady jednání o reformě financování politických stran a jsem proto velmi dobře obeznámen s touto problematikou. Vznik nového úřadu vnímám jako významný přelom v dosavadním přístupu státu k financování politických stran. Bylo tomu právě 20 let, co naší demokracií naplno otřásly skandály s financováním politiky a vedly ke snížení důvěry občanů v čistotu a férovost politické soutěže v naší zemi. Právě nový úřad právě proto může dobrým výkonem dohledu nad financováním stran dlouhodobě zvýšit důvěru občanů v politické strany a zároveň podpořit rovnost a férovost politické soutěže. Dle mého názoru by přitom bylo žádoucí, aby nový úřad nebyl vnímán pouze jako kontrolor, ale také jako propagátor transparentního a etického financování politiky, poskytoval efektivní zpětnou vazbu všem aktérům té dané protikorupční politiky a zasazoval se také o osvětu a jednoznačný výklad povinností, které přináší novela skupiny zákonů.

Vzhledem ke svému zvláštnímu poslání musí úřad disponovat vysokým stupněm nezávislosti a odbornosti. Představitelé úřadu by proto měli garantovat nestrannost a odbornost dohledu nad financováním politických stran v mezích zákona. Pro výkon funkce člena úřadu mohu nabídnout nestrannost a bezúhonnost mé osoby, odborné i praktické zkušenosti a flexibilitu nabytou za mého 10letého působení v nevládním sektoru. Z mé odbornosti za zmínku hlavně stojí zkušenosti s řízením týmu, schopnost analýzy problému, znalost systému veřejné správy a dobrou orientaci právě v problematice financování politických stran.

Děkuji vám za pozornost a přeji vám dobrou volbu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také já vám děkuji, pane Kameníku. A dalším kandidátem je Jan Marek. Prosím, máte slovo.

Jan Marek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jmenuji se Jan Marek, mám vysokoškolské ekonomické vzdělání, pracoval jsem v soukromé, firemní i státní sféře, jsem ženatý, mám tři dospělé děti a bydlím ve Slavkově u Brna. Nicméně po tomto úvodu mi dovolte, abych zmínil i jednu nepříjemnou událost. 13. prosince loňského roku a 13. ledna letošního roku, tzn. vždy před hlasováním Senátu, o mně Transparency International otiskla tvrzení ve svých článcích, která označuji za nepravdivá a lživá a budu se proti nim bránit právní cestou, protože mě poškozují a napadají mě. Veškeré doklady, které vyvracejí tato tvrzení, jsem předal Senátu, panu navrhovateli a znovu opakuji, budu se bránit právní cestou. Považoval jsem za svou povinnost vám toto sdělit, protože někteří z vás mohou být těmito články ovlivněni.

A nyní už tedy k tomu vlastnímu, co nabízím. Jak jsem zmínil, pracoval jsem v oblasti ekonomické, ve firemní, soukromé i státní sféře. Mám dlouhodobé zkušenosti s výkonem manažerské práce jak v ekonomické, tak ve finanční oblasti, tak ve státní správě. Od roku 2000 jsem pracoval jako ředitel úřadu práce nejprve ve Vyškově, potom v kombinaci Vyškov, Brno a potom krajský úřad práce v Brně. A poslední dva roky jsem pracoval jako náměstek na Ministerstvu práce a sociálních věcí, zodpovědný za zaměstnanost a nepojistné dávky. Praktické zkušenosti mám z kontrolní činnosti, z interního auditu, ze spolupráce při auditech, případně i při kontrolách Nejvyššího kontrolního úřadu. Mám zkušenosti z této oblasti i mezinárodní. Mohu nabídnout velmi dobré znalosti fungování samostatného správního úřadu, a to v podmínkách zákona o státní službě, kontrolního řádu, správního řádu, případně zákona o přestupcích. Mám platnou úřednickou zkoušku obecnou i tři speciální. Jsem původní profesí ekonom a mám proto praktické znalosti ekonomiky, výkaznictví, bankovnictví, financování. A myslím si, že docela slušné a podrobné znalosti zákona o účetnictví, kterým se samozřejmě musí politické strany také řídit. Nechci opomenout ani znalosti zákona o finanční kontrole. Mohu nabídnout své dlouholeté praktické analytické zkušenosti včetně aktivní práce s informačními technologiemi, databázovými systémy a programy pro ratingová a scoringová hodnocení, např. stále aktivně využívám program Cribis, ze kterého lze analyzovat velmi podrobně hospodaření jak obcí, tak i dalších institucí. Mám průkazné zkušenosti se zaváděním nových systémů a agend, s tvorbou, motivací a vedením týmů. Nabízím profesionalitu, nezávislost, důslednost, orientaci na výsledek a také schopnost stát si za svým názorem, což se mi občas nevyplatí, ale přesto si myslím, že své názory držím. Mohu nabídnout také i časovou nezávislost a mobilitu.

Mojí vizí je, abych pomohl k tomu, že nově vzniklý úřad bude ústředním správním úřadem se vším, co k tomu patří, s důsledným využíváním svých zákonných možností, ale na druhou stranu s lidským přístupem. Bude muset být nezávislý, objektivní, transparentní a nestranný. A to rozhodně nebude jednoduché.

Dohled nad hospodařením politických stran a hnutí musí být permanentní proces, k tomu musí být nastavena jasná a transparentní pravidla a metodika. Rád bych proto spolupracoval při vytváření profesionálního a motivovaného týmu, zasazeného do efektivní organizační struktury, spolupracoval při nastavení řídicích, výkonných a podpůrných procesů pro výkon činnosti úřadu tak, aby byl vytvořen a dodržován funkční a efektivní, odborně nazýváno management kvality, čili to, co dělá kvalitní úřad kvalitním úřadem. Je, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, na vaší svobodné vůli, komu dáte svůj hlas, koho zvolíte. Dovolte mi, abych vám při této příležitosti poděkoval za vaše hlasy, které jste mi dali při minulé schůzi při volbě předsedy úřadu, a slibuji vám, že pokud mi dáte svou důvěru i nyní, rozhodně ji nezklamu. Děkuji za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také i já vám děkuji. Další v pořadí je kandidátka Lenka Maštálková. Prosím, máte slovo.

Lenka Maštálková:  Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, jak známo, mladé tele se tygra nebojí. Úřad pro dohled nad kontrolou politických stran a hnutí je tím účastníkem boje s tím tygrem. A co má k dispozici? Má zákon, který ne úplně ve všem mu umí pomoci, má velkou snahu zajistit rovné postavení 218 stran, má snahu zkontrolovat přísun zhruba 5 miliard korun, které každoročně těmto stranám plynou, má snahu obdobně zkontrolovat 5 mld. výdajů. Jak Sherlock Holmes řekl Watsonovi: "Je to velice jednoduché. Je potřeba, aby bylo jasné, kdo, komu, kolik a za co platil, a kdy." Nic víc tam není potřeba. A ještě, aby to bylo zapsáno v účetnictví. Toto je účelem tohoto úřadu a jak řekli mí kolegové přede mnou, úřad by neměl být jenom místem, které kontroluje a případně sankcionuje, ale také místem, které vysvětluje, učí a snaží se zavést jakousi kulturu do této oblasti, i když v žádném případě tím nechci snižovat zásluhy kontrolního výboru Poslanecké sněmovny, který nepochybně v tomto smyslu mnoho už odvedl.

Správce daně jako takový v tom mnoho nepomůže, protože už jsem včera řekla před výborem Senátu, daňové kontroly neumí posoudit, do jaké míry určitý příjem souvisí s financováním samotné strany nebo něčeho jiného. Myslím si, že úřad má dvě velká pole působnosti, která musí řešit. A to je otázka ocenění bezúplatných plnění, otázka spolupráce stran, jimi zakládaných politických institutů a také organizací a právnických osob, které si politická strana má právo zřizovat. Toto jsou jakési konsolidované celky a tyto celky musí být posuzovány dohromady. Sama pocházím z Moravy, ale už 30 let bydlím v Plzni, a jak známo, Plzeň má velké úspěchy ve fotbalu a v hokeji. Pravděpodobně jedním z důvodů toho úspěchu je umění poskládat družstvo, poskládat tým. Musí tam být nejen dobrý brankář, ale i obránce a útočník.

Takže co mohu nabídnout jakožto případný amatérský fotbalista? 25 let praxe bilančního účetního, praxi právníka v advokátní kanceláři, praxi vyučujícího na vysoké škole, který tam učil mezinárodní obchodní právo, praxi člověka, který pracoval na finančním úřadu a dělal kontroly právnických osob, praxi daňového poradce, který zajišťoval po mnoho let vzdělávání daňových poradců v západních Čechách. Je-li to málo, je-li to moc, rozhodněte sami.

Takže si dovolím parafrázovat na závěr pořekadlo mého kamaráda, "ať se rozhodnete, jak se rozhodnete, vždycky se rozhodnete dobře." Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také já vám děkuji. Dalším v pořadí je kandidát Jiří Navrátil. Prosím, máte slovo.

Jiří Navrátil:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážení páni senátoři, vážené paní senátorky, dovolte, abych se představil. Jmenuji se Jiří Navrátil. Moje představení by asi spočívalo v tom, že bych chtěl vysvětlit, v čem nabízím příspěvek k nově vznikajícímu úřadu, a to hlavně z hlediska jeho vlastností, kterou, jak se domnívám, by měla být hlavně důvěryhodnost. A to důvěryhodnost jak pro veřejnost, tak pro vás politiky. Koneckonců, interakce mezi úřadem a vámi, předpokládám, bude jeden z důležitých procesů. Ta moje vize nebo to, co nabízím, je vlastně nestrannost, neutralita, ta je z větší části zajištěna tím, že jsem nikdy nebyl spojen s žádnou politickou stranou, nikdy jsem za žádnou politickou stranu nekandidoval. Současně s tím přicházím z akademické sféry, čili nemám žádné napojení na sféru, řekněme, soukromou ani na sféru neziskovou. Odborně působím jako odborný asistent na Masarykově univerzitě a na Univerzitě Karlově. Věnuji se problematice politických organizací, kampaní, politických procesů. To souvisí s tou druhou věcí, kterou se domnívám, že mohu nabídnout, a to je expertiza. Domnívám se, že si česká veřejná správa zaslouží rozhodovat se na základě empirických dat. Domnívám se, že to je něco, co já jako akademik nebo empirický výzkumník mohu přinést jako bonus do nově vznikajícího úřadu. Dlouhodobě se věnuji metodologii sociálních věd, podílím se na celé řadě výzkumů, mám mezinárodní kontakty, pohybuji se v mezinárodním kontextu sociální vědy.

To, co bych chtěl úřadu nabídnout, je především rozhodování na základě dat, rozhodování založené na empirickém podkladu, které je podle mého názoru způsob, jak zajistit, že rozhodnutí úřadu budou přezkoumatelná, transparentní a předvídatelná. To je hlavní, domnívám se, výhoda toho, že sem přicházím jako akademik, jako výzkumník.

To je, myslím, vše, co jsem chtěl říci. Předem děkuji za případnou podporu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také já vám děkuji za vystoupení. A dalším kandidátem je Michal Pleticha. Dobrý den, prosím, máte slovo.

Michal Pleticha:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, předstupuji před vás jako jeden z kandidátů Nejvyššího kontrolního úřadu, kde pracuji již sedm let v pozici tajemníka prezidenta NKÚ Miloslava Kaly. Agenda hospodaření politických stran je této instituci známa, neboť v první polovině 90. let NKÚ pravomoc kontroly hospodaření politických subjektů měl.

A tak tomu bylo až do prosince 1995, kdy na návrh 44 poslanců Ústavní soud tuto pravomoc zrušil. Moji představu o fungování tohoto úřadu směrem k politickým subjektům bych shrnul následující větou. Žádný úřad ani politická strana nestojí nad zákonem. Vzájemný vztah mezi těmito dvěma subjekty je pak definován ústavou, zejm. články o ochraně volné soutěže politických stran a o výkonu státní moci, která má být uplatňována jen v případech, v mezích a způsobem, který stanoví zákon. Ústava tak vytyčuje pro nový úřad hranice a prostor, ve kterých se má pohybovat. A to, že to stát s ochranou volné soutěže politických stran myslí vážně, zdůrazňuje ještě v Listině základních práv a svobod, kde v článku 22 říká, cituji: "Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti." Jinými slovy, stát nejen deklaruje záruku ochrany volné soutěže politických stran, ale i současně jasně dává najevo, že nejen tvorba, ale i interpretace a aplikace zákonů, v daném případě novelizovaného sdružovacího zákona a volebních zákonů musí zohledňovat svobodnou politickou soutěž. V opačném případě bude v rozporu s ústavním pořádkem a může být předmětem soudního řízení před správními soudy, Ústavním soudem, a vzhledem k úpravě sdružovacího práva a ochrany soukromí i v úmluvě o ochraně základních práv a svobod i předmětem řízení před Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku. Zmiňuji to z toho důvodu, že jsem v průběhu projednávání těchto zákonů zaregistroval určitou obavu z toho, aby se nový úřad takříkajíc neutrhl ze řetězu a nesankcionoval hlava nehlava. Vzhledem k tomu, že jiný ústavní článek, článek 4, stanoví, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci, byl by to od úřadů a jeho představitelů opravdu sebevražedný přístup. A i kdyby přesto k takové situaci opravdu došlo, má české právo, jak jsem na výčtu možné soudní obrany již poukázal, dostatek prostředků, brzd a pojistek, aby takový nežádoucí přístup zastavilo. A v případě prohraného soudního sporu by nastoupila podle speciálního zákona odpovědnost státu, který by měl vůči politické straně odpovědnost k náhradě škody, která by pak byla hrazena z rozpočtové kapitoly úřadu. A stejně obezřetně a odpovědně bude potřeba přistupovat i k výkladu nové právní úpravy kontroly hospodaření politických stran, protože není jen otrocký jazykový výklad zákona, který je velmi ohebný a přizpůsobivý, když se chce, ale vedle jazykového výkladu jsou i další metody, zejm. Výklad teleologický, tedy výklad, který zohledňuje záměr zákonodárce vyjádřený zejm. v důvodové zprávě. A konečně i tzv. doktrinální výklad, tedy odborné práce právních teoretiků. A zde je z čeho čerpat. Zmíním například soudce Ústavního soudu, docenta Vojtěcha Šimíčka, doktorku Kateřinu Šimáčkovou nebo Mgr. Michala Bobka, našeho zástupce před soudním dvorem EU, kteří se tématu hospodaření politických stran věnují na akademické úrovni. A to by byl i teoretický základ mého přístupu k této agendě.

Základ činnosti úřadu bych si představoval v zohlednění již zmíněného nálezu Ústavního soudu, kterým byla zrušena kontrolní pravomoc NKÚ v roce 95. Je to nález 126/94. Dále judikaturu Nejvyššího správního soudu a třeba i kontrolní závěr NKÚ číslo 15/05, který se týkal kontroly majetkových účastí státu v obchodních společnostech.

Pokud jde o metodické vedení činností úřadu, určitě bych doporučoval se inspirovat kontrolní praxí NKÚ a mezinárodními auditními standardy ISSAI. Na začátku svého příspěvku jsem uvedl, že žádný úřad nestojí nad zákonem, což znamená, že novému úřadu jako veřejné instituci bude zakázáno vše, co mu není zákonem výslovně dovoleno. Ale nad zákonem nestojí ani politická strana. A protože jde na rozdíl od úřadu o soukromoprávní korporaci, je jí dovoleno vše, co jí není zákonem zakázáno. A zejm. tento základní princip právního státu je i to, co bych spolu se svými zkušenostmi z NKÚ rád do činnosti nového úřadu pro kontrolu hospodaření politických stran a hnutí vnesl já, pokud mě, vážené paní senátorky a páni senátoři zvolíte.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také já vám děkuji. Dalším kandidátem je František Sivera. Prosím, máte slovo.

František Sivera:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, předstupuji před vás jako kandidát, kterého navrhuje Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR na pozici člena Úřadu pro dohled nad financováním politických stran. Jmenuji se František Sivera, jsem ženatý, bydlím v Boskovicích, mám dvě děti. A je určitě známo, že od roku 2000 do roku 2014 jsem byl aktivní v politice v různých funkcích. Po komunálních volbách v roce 2014 jsem politiku opustil a dnes už nejsem činný v žádné politické straně ani politickém hnutí. Můj názor je, že už to nechávám na mladších.

Před vstupem do politiky a potom, když jsem z ní vystoupil, tak jsem pracoval a pracuji ve finančnictví, v oblasti dotací, úvěrů, rozpočtů veřejného a neziskového sektoru. A hlavně tyto zkušenosti bych chtěl přenést a obohatit v rámci úřadu pro dohled, protože mé zkušenosti jak z politických kampaní, jak z financování politických stran, jak z oblasti účetnictví, si myslím, že by byly dobré pro rozjezd tohoto úřadu. Vážené senátorky, vážení senátoři, v loňském roce obě komory parlamentu schválily zákony, které výrazně mění financování politických stran a volebních kampaní. Byly přijaty celé řady nových limitů, regulací, pravidel a povinností pro politické strany. A je potřeba, aby politické strany se na toto připravily, protože to bude něco jiného, než to bylo doposud.

Samozřejmě to probíhalo na základě poptávky veřejnosti, na základě diskuse s veřejností, na základě diskuse s odbornou veřejností. A to po mnoho let. A myslím si, že výsledkem by mělo být to, aby se politický život, ty politické strany zase více přiblížily občanům, aby občané měli pocit, že mají možnost lépe vidět do jejich hospodaření a do jejich fungování. Při té příležitosti se vytvořil i úřad pro dohled, který nebude mít úplně jednoduchou roli hlavně v tom počátku, protože jak všichni známe zákony, tak zákony jsou celkem statické, přijímají se v určité době, s určitým zjištěním. A samozřejmě jak život běží, tak se zjišťuje, že v zákonech není všechno úplně v pořádku, že na některé věci ty zákony nereagují a že je potřeba, aby tady byl někdo, v tomto případě to bude muset být ten úřad, který bude řešit ty každodenní změny, každodenní situace, které život bude přinášet, a bude muset na ně reagovat.

Vážené senátorky, vážení senátoři, mým cílem je, pokud budu zvolen a budu jmenován do pozice člena úřadu, aby ten úřad fungoval transparentně a předvídatelně, protože to si myslím, že pro politickou scénu je nejdůležitější. A samozřejmě aby měřil všem stejným metrem, protože jedině tak zachováme určitou politickou kulturu a rovnost politického souboje.

V tuto chvíli vám děkuji za pozornost a předem děkuji všem, kteří s rozhodnou dát mi svůj hlas. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. A posledním kandidátem je Zdeněk Varhaník. Prosím, máte slovo.

Zdeněk Varhaník:  Dobrý den, pane předsedající, dobrý den, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři. Vše o nově vznikajícím úřadu tady bylo mými předřečníky řečeno, a proto budu ve svém vystoupení stručný. Všechny podstatné údaje o mé osobě jste totiž obdrželi v materiálu, který vám byl předložen. Rád bych zde jenom uvedl, že pokud dostanu vaši důvěru, za kterou předem děkuji, tak bych rád nezklamal při vzniku nově budovaného úřadu i při jeho další činnosti, která je předpokládána příslušnými zákony. V této činnost bych rád využil své dlouholeté profesní zkušenosti zejm. z oblasti kontroly. Děkuji za vaši pozornost a pokud budete mít dotazy, tak vám je rád zodpovím. Děkuji, na shledanou.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. A jsme stále v rozpravě a ptám se vás, senátore, senátorů, zda se chcete do rozpravy přihlásit? Nikoho takového nevidím, takže rozpravu končím.

Přistoupíme nyní k hlasování o způsobu volby, jak jej navrhl předseda volební komise. Znělkou svolám senátorky a senátory do sálu k hlasování. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 16, registrováno 67, kvorum 34, pro 53, proti nikdo. Tento návrh byl schválen. A v této chvíli uděluji slovo předsedovi volební komise. Prosím, pane předsedo.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Byl bych rád, abyste se nyní před volbou, tak jako vždycky, se neodebírali do fronty, ale vyčkali tady a poslechli si pokyny, protože to bude asi nejsložitější volba, kterou jsme zde kdy zažili.

Oproti dvěma podpisům v předsalonku dostanete čtyři hlasovací lístky, protože jsou sloučeny dvě volby. Jeden hlasovací lístek bude bílý, na kterém bude jediný kandidát senátor Kratochvíle. To bude volba jednoduchá. Pokud ho budete volit, zakroužkujete číslo před jeho jménem, pokud ne, přeškrtnete číslo před jeho jménem.

Další volbou bude volba členů Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Na tuto volbu dostanete tři barevně odlišené volební lístky. Každý lístek je nadepsán a je tam podtržená číslovka, kolik členů úřadu na kterém lístku se volí.

Na modrém lístku, což jsou návrhy Poslanecké sněmovny jsou čtyři kandidáti a volíme dva členy. To znamená, že můžete zakroužkovat dva kandidáty a dva přeškrtnout, nikoliv jména, ale čísla před jménem, dvě čísla zakroužkovat, dvě přeškrtnout. Můžete samozřejmě přeškrtnout tři nebo čtyři kandidáty, a v tom případě lístek bude platný, ale nevyužijete možnost volby dvou kandidátů.

Pak tam budou lístek zelený a lístek žlutý. Na žlutém lístku jsou návrhy senátorů, je tam pět kandidátů, ale zakroužkovat můžete pouze jedno z pěti čísel. Všimněte si vždycky, že v hlavičce je buď volba jednoho člena nebo volba dvou členů, podle toho můžete udělat maximální počet kroužků. A nezapomeňte ostatní čísla přeškrtnout kroužkem. V minulé volbě byly dva hlasy neplatné, kdy jeden z kandidátů byl zakroužkován, ale u druhého číslo nebylo přeškrtnuto a byl to neplatný lístek.

Je potřeba si na toto dát pozor, abychom volbu měli opravdu důstojnou.

Co se týče volby, v prvním kole jsou zvoleni ti kandidáti, kteří získají nadpoloviční většinu přítomných senátorů. Volby budou oddělené. Může se stát, že z kandidátů Poslanecké sněmovny třeba nikdo nezíská nadpoloviční většinu, tak se volba bude muset samozřejmě opakovat. Z návrhů senátorů třeba někdo získá nadpoloviční většinu hlasů, stejně jako z návrhů NKÚ a volba bude platná a může se opakovat. (Z pléna zazněly hlasy, že ještě se nehovořilo o zeleném lístku.)

U návrhu NKÚ jsou dva kandidáti – Martin Kameník a Michal Pleticha a volí se jeden z nich. Je to v hlavičce vždycky napsáno – volba jednoho, volba dvou, volba jednoho.

Kdo dostane nadpoloviční většinu hlasů, je samozřejmě zvolen. Do druhého kola by pak postoupili nezvolení kandidáti z prvého kola, kteří mezi nezvolenými získali v prvém kole nejvyšší počet hlasů, nejvýše však dvojnásobný počet kandidátů. To znamená třeba u kandidátů z návrhů senátorů, kde je pět kandidátů, by do druhého kola, pokud nebude někdo zvolen, postoupili pouze dva s nejvyšším počtem hlasů.

A nyní si řekneme časový rozvrh voleb. Je 14.05 hodin. Minule jsme odvolili do 10 minut, nyní to bude volba složitější, takže navrhuji, aby volba probíhala do 14.30 hodin. Ve 14.30 hodin bude uzavřena volební místnost.

Prosím nyní členy volební komise, aby se odebrali do volební místnosti, aby mohla volba ihned začít. Pokud vám ještě něco nebude jasné, budou tam členové komise k dispozici, můžete se jich ještě ptát před samotnou volbou v předsálí.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Přerušuji jednání pro konání tajné volby. Znovu opakuji, že máme dvě volby, to znamená volbu členů Úřadu pro dohled a volbu místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu.

A současně vyhlašuji polední přestávku, a to do 15.25 hodin.

(Jednání přerušeno v 14.07 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.29 hodin.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Milé kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat naším odpoledním jednáním. A měli jsme přerušené jednání s ohledem na volby. Takže já bych teď poprosil pana předsedu Luďka Jeništu, předsedu volební komise, aby nás seznámil s výsledky voleb. Prosím, pane předsedo.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, kolegové.

Nejprve vás seznámím s výsledky volby místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu, kde tedy byl jediný kandidát, senátor Karel Kratochvíle. Bylo vydáno 76 hlasovacích lístků, odevzdáno platných i neplatných také 76, jeden byl neplatný. A pro senátora Karla Kratochvíleho bylo odevzdáno 58 hlasů. To znamená, že ve 2. kole 2. volby byl zvolen místopředsedou dozorčí rady SZIF. Blahopřeji.

A teď k výsledkům volby kandidátů na členy Úřadu pro dohled na hospodařením politických stran a politických hnutí. Nejprve volba z návrhu senátorů. Tam bylo 5 kandidátů, vydáno bylo 76 hlasovacích lístků, odevzdaných platných i neplatných rovněž 76. A pro pana Petra Andrášiho byly odevzdány 3 hlasy, pro pana Lubomíra Dohnala bylo odevzdáno 6 hlasů, pro pana Tomáše Hudečka bylo odevzdáno 51 hlasů, pro paní Janu Juřenčákovou bylo odevzdáno 6 hlasů a pro pana Jana Marka bylo odevzdáno 7 hlasů.

V 1. kole 1. volby byl tedy zvolen kandidát Tomáš Hudeček.

Blahopřeji rovněž. Z kandidátů navržených PS byli čtyři kandidáti a volili jsme dva. Pro paní Lenku Maštálkovou bylo odevzdáno 12 hlasů, pro pana Jiřího Navrátila bylo odevzdáno 51 hlasů, pro pana Františka Siveru bylo odevzdáno 37 hlasů a pro pana Zdeňka Varhaníka bylo odevzdáno 14 hlasů. Znamená to, že v prvním kole první volby byl zvolen kandidát Jiří Navrátil a do druhého kola postupují František Sivera a Zdeněk Varhaník.

A nyní ke kandidátům, které navrhl prezident NKÚ. Tam byli dva kandidáti. Pro pana Martina Kameníka bylo odevzdáno 23 hlasů, pro pana Michala Pletichu bylo odevzdáno 16 hlasů. Znamená to, že nebyl ani jeden z nich v prvním kole zvolen a oba postupují do kola druhého.

Jinak volební komise samozřejmě bude připravena kdykoliv uskutečnit toto druhé kolo volby, nicméně dohadovali jsme se nebo můj návrh byl, abychom toto druhé kolo volby udělali zároveň s dnešním posledním bodem, kterým je volba členů etické komise.

Protože jste se osvědčili, těch neplatných lístků bylo opravdu minimum, některé z nich ještě byly úmyslné, takže si myslím, že bychom to zvládli. A jenom taková poznámka nakonec. Když jste za tou plentou, prosím vás, neberte nám ty propisovačky, my to pak musíme tam dodávat z vlastních zásob, děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji panu předsedovi, gratuluji všem zvoleným a připomínám, tak jak asi pan předseda navrhl, že by se druhé kolo druhé volby uskutečnilo dohromady s volbou do etické komise? Je to tak. Takže jenom, abyste věděli, jaká bude následovat potom další procedura. K té volbě se potom dostaneme.

Končím projednávání těchto bodů s tím, že samozřejmě to druhé kolo druhé volby proběhne ve volbě etické komise. A hlásí se pan senátor Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolím si mít jednu prosbu, kterou tlumočím prostřednictvím pana ministra Ťoka, který požádal, zda by bod, který máme na programu jednání uveden jako bod 19 – jedná se o senátní tisk č. 24 a o návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2000 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích – jsme dnes neprojednávali a byl projednáván zítra po projednání protikuřáckého zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, předpokládám, že to je bod č. 2, bod č. 2 zítřejšího jednání. Takže to je procedurální návrh a já o něm dávám hned hlasovat. To znamená, kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 17 registrováno 59, kvorum 30, pro tento návrh 47, proti nikdo. Tento návrh byl schválen a my se vystřídáme při řízení schůze.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Dobrý den, dámy a pánové, a pojedeme z kopce. Už jsme, myslím, v diskusi vyčerpali téměř všechny zásadní připomínky. Nicméně se ptám, kdo se dále hlásí... A přece jenom, pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Nezůstal jsem sám, vážený pane místopředsedo, vážené dámy senátorky, vážení pánové senátoři. Nebudu se vyjadřovat k tomu zákonu jako celku, i když jsem obdržel spoustu e-mailů, ve kterém byly osočovány obce nacházející se na území Národního parku Šumava. Jednu věc nechápu. Tam možná u těch obcí bych uměl uvěřit některým věcem, které v e-mailem byly zmíněny, na druhou stranu jestliže se naprosto shodně vyjadřuji zastupitelstva ať už plzeňského nebo jihočeského kraje, tak tam už se úplně ztrácím. Ale teď k tomu, co chci říct. Velkou část toho už tady přednesl pan senátor Horník ohledně změny u ostatních složek integrovaného záchranného systému v této působnosti.

Tam jsou ještě dvě nesmyslné věci. Je fajn, že ty zasahující složky IZS mají povoleno jezdit po národních parcích na kole a na koni, ale nemohou používat letadla, způsobilá létat bez pilota, a ono už se přece jenom dnes píše rok 2017, a ty složky už dnes drony používají naprosto běžně, ne běžně k záchraně, ale třeba k průzkumu a vyhledávání atd., takže si myslím, že bychom toto mohli zohlednit také. Budu k tomu potom mít konkrétní návrh.

Pak je tam ještě jedna logická špatnost nebo logický nesmysl, kdy v podstatě je možné tam dělat určitá opatření v národních parcích v souvislosti s hašením požáru, ale např. při záchraně života, když nehoří, tak ta opatření dělat není možné, jenom pár rychlých čísel. V roce 2015 z 224 mimořádných událostí na území Národního parku Šumava bylo 13 požárů, to je 6 procent, ale např. 54 akutní poskytnutí první pomoci v roce 2016 to bylo z 202 už jenom 8 požárů, to jsou 4 procenta, ale 27 akutních poskytnutí první pomoci, takže nepředpokládám, že by jednotky nebo složky, ať už se jedná o hasiče, záchranku, horskou službu apod. museli zapálit les, aby tam mohli dělat nějaká opatření, protože pak by postupovali v souladu se zákonem.

Jedna perlička na závěr. K tomu budu mít také jednoduchý pozměňovací návrh, který už jste obdrželi na své stoly. To je z praxe od plzeňského hasičského záchranného sboru, když v národním parku spadl ultralight, tak stanovisko orgánu ochrany přírody bylo: "Vždyť ho tam nechme, příroda si s ním poradí." Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Větrovský. Má slovo. Není? Tak Jaroslav Doubrava. Žaloudík? Ten tam nebyl, ten se tam teď objevil. Takže Jan Žaloudík. On je prostorově nevýrazný, takže omlouvám se, pane senátore, že jsem si vás nevšiml.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já se podobně jako pan předsedající divím, že jsem se vlastně přihlásil k tomuto tématu, do kterého standardně mluví všichni, ale já jsem byl vyzván voliči, abych zdůvodnil, proč se k tomuto nevyjadřoval výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. A uměl jsem odpovědět jenom tak, že ve zdravotnictví jde o nemoci a nikoli o zdraví. A v sociální politice jde o sociální příspěvky a nikoli o sociální politiku. Tímto jsem to uměl zdůvodnit. A myslím si, že kdybychom se na to dívali z hlediska obecného zdraví společnosti, mentálního a zdraví krajiny a sociálních vztahů těch, kteří by přirozeně měli bojovat za to své území, kde staletí nebo desetiletí nebo roky nebo o rekreacích bydlí, tak že by to mohlo vypadat jinak. Evidentně v tom někteří hodně prospěli, někteří selhali, takže si toho pak musí všímat aktivisté i ze vzdálených končin vlasti, když se ti dotyční o to, o co by se měli starat ve svém okolí se zahrádkou nestarají dostatečně. A za zahrádkou je to někdy až po ten Boubín. Tento zákon možná nemá charakteristiky správně stanoveny, protože se pořád bavíme o Šumavě. A pak je tam ještě ten zbytek republiky. Nicméně je jasné, že i na té Šumavě se mohou oživit některé staré reminiscence těch oblastí buď už zprůmyslovělých lyžováním nebo natolik zakousnutých do kaňonu, že tam ani pes neštěkne, příkladně Podyjí. Ale dobře, bavmež se o Šumavě.

Velmi stručně bych jen řekl, že si myslím, že legislativci a profesionálové v právu by se měli zabývat, jestli u zákonů by se neměl posuzovat zvlášť umělecký dojem a zvlášť technická hodnota jako v tom krasobruslení, protože někdy motáme obojí dohromady a dílčí technické překlepy, kam může a nemůže horská služba, potom zaměňujeme s koncepcí, jak to bude v dalších letech. Tím jaksi se hlásím i k tradicím naší rodiny. Otec, který pracoval 50 let v Lesprojektu v Beskydech a v Jeseníkách, mě vždy učil, že les je kategorie historická. A když se chce něco plánovat, tak se má jít do archivu přes zimu a studovat rod Lichtensteinů, protože sklízíme to, co tam zasadili Lichtensteinové, a naši potomci budou sklízet to, co tam zasadíme my, nebo budou bydlet v těch domech veksláků, kteří zčásti zprivatizovali Ostravsko a pak se šli ještě vydovádět na Šumavu. Takže možná ten umělecký dojem by asi v této fázi měl předstihnout, jestli se posuneme nebo neposuneme. A pozměňovací návrhy by se možná měly zabývat tou technickou hodnotou, aby technická hodnota byla vyšší.

Ale já už nebudu mluvit. Jestliže se posuneme dál k pozměňovacím návrhům, pak bych měl ještě tři dotazy k tomu docela velkému pozměňovacímu návrhu pana kolegy, vaším prostřednictvím, Větrovského, kde bych potřeboval vysvětlit asi tři nebo čtyři body, neboť mám pocit, že vrhají celou tu věc kamsi zpět do doby před Theodorem Rooseveltem, kterého si vážím zejm. proto, že byl schopen uchránit část Spojených států od exploatace a hrůznosti, které naše developerské období umí. Jenom kdo máte doma motorovou pilu, řízněte si do stromku. A na té severní straně se to počítá hůř, ale na jižní straně to má letokruhy. A tam najdete letokruhy za každý ten rok v ideálním případě. Tak se podívejte, kolik letokruhů je potřeba, aby se vystřídala zastupitelstva, prezidenti republiky i senátoři. Než se něco stane, než něco doroste. Proto si myslím, že dnes naším úkolem je posunout ten zákon dál, upravit jeho technickou hodnotu a umělecký dojem, na něm pracovat s vědomím, že se to dělalo pro potomstvo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. A teď má slovo pan senátor Jaroslav Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, já jsem předkládal komplexní pozměňující návrh do ústavněprávního výboru a jak jsem již předeslal ve svém úvodním slovu, ústavněprávní výbor doporučil tento pozměňující návrh Senátu ke schválení. Cítím tedy za povinnost, abych se k tomuto komplexnímu pozměňujícímu návrhu vyjádřil. Já si myslím, že mi nahrál poměrně slušně pan předseda Horník, který tady říkal cosi o tom, že zákon nebyl tvořen s obcemi. Já musím říci, že ten pozměňující návrh, který jsem předložil, tak naopak byl vytvářen s lidmi, kteří na Šumavě žijí, kteří Šumavu spravují, a byl tedy sestavován ve spolupráci s místními samosprávami obcí na Šumavě. Dále musím říci, že jste našli ve svých materiálech, které byly na stole a za které velice děkuji Tomáši Jirsovi, který je zpracoval, stanoviska jak odborů životního prostředí Jihočeského a Plzeňského kraje, zároveň na tom pozměňujícím návrhu oba dva odbory krajských úřadů pracovaly. Tento pozměňující návrh byl konzultován s legislativním odborem Senátu a jak jsem již řekl, stanoviska všechna máte na stole.

Co mě tedy vedlo k tomu, že ten pozměňující návrh byl předložen tak, jak předložen byl a tak, jak byl ústavněprávním výborem schválen? Já si myslím a tak, jak jsme konzultovali s lidmi, s kterými jsem ten pozměňující návrh dával dohromady, že Šumava je natolik specifické území, že by měla mít svůj vlastní zákon, tzv. říká se tomu lex Šumava, tzn. že všechny čtyři národní parky mají svá specifika taková, že velice těžko je lze postihnout jedním zákonem.

Další důvod, který mě vedl k předložení pozměňujícího návrhu, je naprosto zásadní oslabení role obcí, ačkoli zákonem je proklamováno jejich posílení. Domnívám se, že v zákonu tak, jak nám přišel z Poslanecké sněmovny, jsou obsaženy rozpory s vodním zákonem, který podporuje kumulaci vod, nicméně zánik stromového porostu vede k destrukci vodního režimu. Když jsem hovořil o oslabení role obcí, tak v zákoně je podle mého názoru i názoru těch zpracovatelů, kteří mi pomáhali při realizaci pozměňujícího návrhu nadužíván institut obecné povahy, kdy dochází k absolutnímu odklonu od vymezení obecně závazným právním předpisem.

Jako nejzásadnější důvod považujeme nové pojetí zonace národního parku, kdy budou vymezeny čtyři zóny, kdy cíle jsou stanoveny pouze pro zóny 1-3, nikoli pro zónu kulturní krajiny. Je tedy zřejmé, že ve vztahu k NP Šumava může být jedině zóna kulturní krajiny považována za část území národního parku, kde se předpokládají hospodářské zásahy člověka. Jak zóna přírodní a přírodě blízká, tak i zóna trvalé péče o přírodu může na území NP Šumava tvořit součást území ponechaného samovolnému vývoji, tedy mediálně známé "divočiny". To jsou tedy ty zóny 1-3. Návrh zavádí zcela nové pravidlo, kterým je zařazování území jednotlivých zón ochrany přírody, které nesplňují charakteristiku jednotlivých zón, ale jejich zařazení je nezbytné z důvodu udržení jednotného způsobu péče o zónu a dosažení cíle ochrany zóny národního parku. Cíle jsou pak, jak jsem již řekl, stanovovány pouze pro zóny 1-3, nikoli pro zónu kulturní krajiny.

To ve své podstatě podle našeho názoru otevírá prostor pro libovůli při vymezování zón, kdy zonace může být vytvořena v rozporu se zákonnými kritérii jen s odkazem na to, že nerespektování zákonných kritérií bylo vynuceno zájmem na udržení celistvosti zón. Není proto vyloučen vznik stavu, kdy na území NP Šumava budou i všechny zastavěné plochy a zastavitelná území začleněna do zóny přírodní či přírodě blízké jen s odkazem na potřebu zachování jejich celistvosti.

Svěření takto široké pravomoci orgánům ochrany přírody odporuje zásadě ochrany právní jistoty a předvídatelnosti právního řádu, jakož i základním principům platným v materiálním právním státě a rovněž i zmíněnému principu proporcionality.

Podle stávající dikce vymezení a změny jednotlivých zón ochrany přírody stanoví ministerstvo životního prostředí vyhláškou po projednání s dotčenými obcemi. § 20 odst. 3 stávajícího znění zákona současně stanoví orgánu ochrany přírody povinnost, zdůrazňuji povinnost, před schválením zón národního parku dohodnout návrhu tohoto dokumentu se zástupci obcí, delegovanými do rady národního parku. Tento systém účasti obcí na tvorbě zonace je návrhem velmi omezen. Vymezení, charakteristiku ekosystémů a změny jednotlivých zón ochrany přírody národního parku stanoví podle návrhu ministerstvo životního prostředí právě opatřením obecné povahy, bez jakékoli zmínky o obcích a jejich účasti.

Je tak zřejmé, že v případě zonace dochází k omezení práv obcí ve srovnávání se stávajícím zněním zákona. Rovněž změnu formy vyhlášení zonace z prováděcího právního předpisu na opatření obecné povahy není možno označit za jednoznačný posun k účinnější kontrole zákonnosti, neboť tato kontrola je obcím a dotčeným vlastníkům v současném znění zákona zajištěna mnohem šířeji, prostřednictvím možnosti podání námitek projednávaných ve správním řízení podle § 40 odst. 3 zákona. Návrh proto v této části zasahuje i do práva obcí na samosprávu.

Zakotvení možnosti změny zonace až po 15 letech za situace, kdy je zonace sama vymezována pod zákonným předpisem orgánů výkonné moci, představuje zásah zákonodárce do pravomoci, kterou orgánům výkonné moci vyhradil.

Na závěr musím říci, že jsem senátor zvolený v Jihočeském kraji, pro nás pro Jihočechy je Šumava obrovsky srdeční záležitostí. Proto se tady k ní vyjadřuji, a proto jsem předložil tento pozměňující návrh.

Zároveň musím říci s plnou odpovědností, že jsem v životě, jsem starosta malého města a ještě jsem se nepotkal s žádným developerem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych i já avizoval podaný pozměňovací návrh, který zdánlivě s touto problematikou nesouvisí, ale jestli si vybavíte vystoupení kolegy Kubery, tak i on na tento problém v tom svém vystoupení poukázal. Oč jde? Chtěl bych vás požádat o úpravu § 70 zákona 114, druhého odstavce. Tento odstavec, jenom připomenutí, říká, že... Jedná se o účast občanů v tom legislativním procesu nebo v povolovacím procesu. Občanské sdružení nebo jeho organizační jednotka, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, je oprávněno, pokud má právní subjektivitu požadovat od příslušných orgánů státní správy, aby bylo předem informováno o všech zamýšlených akcích atd.

Já bych rád do tohoto odstavce 70. paragrafu doplnil tři, čtyři slovíčka. Slovíčka velmi důležitá.

Jde o to, že za tu právní subjektivitu bych rád doplnil ještě „a je místně příslušné“. Nevím, nakolik jste tedy informováni o činnosti těchto, já radši nepoužiji výrazu, ekoteroristů, řeknu ekologických iniciativ, které při dostavbě dálnice D8 blokovaly stavbu celých řádově 15 let. Byli to lidé z Brna. Přestože místní iniciativy velmi volaly po urychleném dokončení této stavby. Nakonec tedy stavba se dokončila, nicméně na objízdných trasách vyhaslo 54, nemýlím-li se, životů při naprosto zbytečných nehodách.

Já myslím, že kdybychom, nebo pokud mi umožníte doplnění tohoto požadavku do § 70 zákona 114, pak předejdeme celé řadě nepříjemností. Já vám za to poděkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je paní senátorka Eva Syková. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Eva Syková:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Národní park Šumava se zdá být jakýmsi gordickým uzlem. Již přes 20 let tam trvají spory. Nejprve to byl spor o návrzích na výstavbu sjezdovek v prvních zónách ochrany přírody tohoto národního parku. Potom, zda tam kácet kůrovcem napadené stromy, respektive v jakém rozsahu, jestli i v prvních zónách ochrany přírody, jestli si dokáže příroda sama pomoci. Na tuto otázku nám již za tu dobu příroda sama stihla dát odpověď. Na plochách dříve napadených kůrovcem, kde mnozí předpovídali, že již nikdy nebude les, roste dnes v průměru 3500 mladých stromků na hektar, které nikdo nevysázel. Jak již bylo řečeno, výbor, jehož jsem byla místopředsedkyní, navštívil Národní park Šumava, ověřili jsme si na místě s kolegy, jak situace v národním parku vypadá. Dnes už není podle mého názoru taková, jako tady vidíme některé ty obrázky v předsálí, i když jistě nás to netěší.

I já jsem rodačka z jižních Čech i mně závisí na Šumavě a nejsem žádná zelená aktivistka. Ale ty spory tady stále přetrvávají, jsou nové a nové spory. Je tu zase nový spor, jestli se na Šumavě neztrácí voda. Ačkoli vědecké poznatky přesvědčivě ukazují, že k vysychání tam dochází stejně nebo naopak méně než v jiných oblastech, kde není národní park.

Již 20 let se snaží zákonodárci vyřešit spory na Šumavě přijetím přesnějších zákonných pravidel. Bylo připraveno již 8 zákonů o Národním parku Šumava. Tento je první, který byl schválen Poslaneckou sněmovnou, a byl schválen jednoznačným rozhodnutím 120. Prosím, pracujme s tímto signálem. Jestli vidíme nějaké jeho vady, snažme se je opravit způsobem přijatelným i pro kolegy v Poslanecké sněmovně, k čemuž směřují pozměňovací návrhy paní zpravodajky Seitlové.

Je správné, že předložená novela zákona na ochranu přírody zlepšuje základní principy péče pro všechny naše národní parky. Je tu prostor, aby zákon zohlednil i specifika jednotlivých národních parků. K tomu slouží ustanovení tzv. bližších ochranných podmínek, které jsou pro každý národní park zvlášť v § 16a, b, c a d.

Mějme, prosím, na zřeteli, že primárním cílem národních parků je chránit přirozenou biodiverzitu spolu s hlavními ekologickými strukturami a souvisejícími environmentálními procesy a podporovat vzdělávání a rekreaci. Samozřejmě, že národní parky by měly přinášet také prospěch lidem, kteří v nich nebo okolo nich žijí. Slyšeli jsme a četli jsme stížnosti ze Šumavy, vyjadřující obavy, že jim novela zákona ublíží. Ve vlastním textu novely jsem ale nenašla žádná ustanovení nebo žádné ustanovení, které by k tomu mohlo vést, nebo které by bylo na újmu obcí. Novela zákona říká, cituji: Veškeré využití národních parků musí být podřízeno zachování jejich ekologicky stabilních, přirozených ekosystémů, § 15 odst. 2, to je asi to ustanovení, které vyvolává obavy starostů Modravy a Kvildy na Šumavě. Ale ve stejném paragrafu, v odstavci čtvrtém, je zároveň, že posláním národních parků je, cituji: Umožnit využití území národních parků k trvale udržitelnému rozvoji, ke vzdělávání, výchově, výzkumu a k přírodě šetrnému turistickému využití.

Novela zákona nově a mnohem přesněji než současná legislativa definuje čtyři zóny ochrany přírody a jejich režim. Právě zonace je nástrojem diferencovaného managementu národních parků. Na jedné straně je definována zóna přírodní, jejímž cílem je ochrana přírodních procesů a na druhé straně je definována zóna kulturní krajiny, kterou tvoří obce a zemědělské i lesní pozemky určené k trvalému obhospodařování.

Pozměňovací návrh pana senátora Větrovského, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, posouvá smysl vládního a poslaneckého návrhu. Z vládního návrhu činí v podstatné míře návrh zcela jiný. Jeho hlavním smyslem je změna navrhovaného režimu národních parků směrem k výraznému posílení pozic obcí a krajů, a to na úkor státu.

Schválení pozměňovacího návrhu by výrazně zhoršilo fungování národních parků, znemožnilo koncepční péči, umožnilo rozprodej pozemků v majetku státu na významné rozloze národních parků, převedlo většinu území národních parků do režimu trvalého lesnického obhospodařování a při prodeji nahrávalo pozemky developerům.

Osobně jsem pro podporu novely v předloženém znění, i když její vylepšení je možné, a podpořím proto i pozměňovací návrhy paní senátorky Seitlové. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Petr Orel, má slovo.

Senátor Petr Orel:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane ministře. Problematikou ochrany přírody a krajiny se zabývám už desítky let, v podstatě už od svých středoškolských let, zprvu jako úředník a posledních asi 25 let po nevládním sektoru. Nicméně necítím se ekologickým aktivistou v tom slova smyslu, že bych se někdy přivazoval ke stromu, nebo ekoteroristou, i když a priori ty přivazované ke stromu neodsuzuji, myslím si, že mohou někdy přinést své výsledky. A pokud si vzpomínám, tak na Šumavě nakonec nezávislý soud dal za pravdu těm, co se přivázali ke stromům.

Ale jsem také 25 let nebo necelých 25 let v komunální politice v Novém Jičíně, malé okresní město, a z toho 20 let jsem působil ve vedení radnice, která 20 let až do roku 2010 toto město řídila. A byla to středopravicová koalice a našel jsem tam plnou shodu s kolegy jak z ODS, tak i z KDU-ČSL ve věcech ochrany přírody a krajiny.

Říkám to proto, že rozumím připomínkám ze strany samospráv, nebo snažím se jim porozumět.

Jsem už pamětník ve věcech ochrany přírody, takže jsem se už v roce 1990 a 1991 účastnil aktivně projednávání zákona o ochraně přírody, tehdy návrhu, a když byl v roce 1992 přijat Českou národní radou, všichni jsme to z oblasti ochrany přírody přijali s velkou slávou a vnímali jsme to, že byl přijat nadčasový zákon a zákon na velmi kvalitní úrovni.

Dlužno dodat, že to bylo v době, kdy ochrana přírody a životní prostředí bylo na pomyslném žebříčku hodnot hodně vysoko a proto to také zřejmě Českou národní radou proplulo v tom znění, v jaké v současné době tento zákon je, resp. po novelizacích, které v průběhu zhruba 25 let byly přijaty.

Všechny tyto novelizace proběhly velmi dobře a tento zákon nebyl nějakým způsobem z mého pohledu změkčen. A totéž si myslím o novele zákona o ochraně přírody, který máme nyní na stole, týkající se především národních parků.

Z mého pohledu tento zákon smysluplně mění a doplňuje, dostává tam národní parky jako celek v systému zvláště chráněných území jako takových. Navrhovaná novela přispívá k jednoznačnému vymezení cílů ochrany národních parků v České republice. A za neméně významné považuji také doplnění poslání národních parků jako takových.

Osobně se ztotožňuji jak s navrženým řešením zonací, tak s rolí samospráv v Radách národních parků jako konzultačních a iniciativních orgánů.

Je samozřejmé, že v procesu schvalování zákona, meziresortní řízení, nevládní organizace, akademická sféra, tam byla celá řada připomínek, a myslím si, že tento zákon je v takovém stavu umění možného. Jsou tam samozřejmě vady, které vyplynuly z toho, že Senát má bohužel na projednání zákona jenom měsíc a ono je to při takovém množství zákonů velice složité všechno stihnout.

Přimlouvám se samozřejmě za přijetí pozměňovacích návrhů, které vychytávají drobné chyby a nedostatky, jako je návrh pana senátora Nytry, anebo rozsáhlejší pozměňovací návrh paní senátorky Seitlové.

S čím se neztotožňuji – a rozeslal jsem to také v písemné podobě – je pozměňovací návrh, který přijal ústavně-právní výbor Senátu. Domnívám se, že tento pozměňovací návrh řadou menších a větších změn zcela posouvá smysl vládního zákona a poslaneckého návrhu. Z vládního návrhu novely zákona o ochraně přírody a krajiny činí v podstatné míře úplně jiný návrh. V návrhu nejde o opravy zjevných nebo nějakých skrytých vad novely, ale posouvá české národní parky v systému našich a evropských zvláště chráněných území níže, dává je do nějaké páté kategorie národních parků, kde mezinárodní organizace na ochranu přírody IUCN je dává do druhé kategorie národních parků.

Chápu smysl tohoto rozsáhlého pozměňovacího návrhu jako posílení pozice obcí a krajů na úkor státu, v daném případě je však orgánem ochrany přírody stát zastoupený ministerstvem, nikoliv obce nebo kraje. V mnoha případech však také bourá dosavadní kompromisní formulace, které se určitě velice těžko plodily. Velmi markantní v té souvislosti je to například v návrhu na vypuštění patnáctileté fixační lhůty v první zonaci národního parku podle nových pravidel.

Úplně na závěr, možná s velkou nadsázkou, považuji zbytky divoké a polodivoké přírody v českých zemích za možná to nejcennější, co tady máme a navštěvuji je a vzhlížím k nim s velkou pokorou. A domnívám se, že navrhovaná novela může přinést to, že zbytky překrásné přírody zůstanou i dalším generacím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jan Látka. Má slovo.

Senátor Jan Látka:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, byl jsem přihlášen o něco dříve, pak když jsem viděl některé přihlášené kolegy, tak jsem v touze racio je vyslechnout jsem se vypnul a pak zase zapnul, takže jsem se dostal až na toto místo.

Nejdříve bych možná chtěl zareagovat na svého předřečníka a zároveň i vaším prostřednictvím, pane předsedající, na pana kolegu Nytru, který nejvíce zpochybnil to, že jsem přehlédnuty samosprávy a především obě krajská zastupitelstva. Kolega Větrovský vaším prostřednictvím, tady zmínil, že mají podporu v tomto sylabu obou odborů životního prostředí. Není to úplně přesné. Z Plzeňského kraje je tam vyjádření zastupitelstva Plzeňského kraje, jehož jsem já jedním ze zastupitelů, tedy jaksi záporné vůči nám předkládaného zákona, ze strany Jihočeského kraje je to vyjádření Rady Jihočeského kraje.

Mám zde i stanovisko Sdružení měst a obcí Plzeňského kraje, které má jenom 180 měst a obcí Plzeňského kraje.

Situace je především o tom, jak jsem zde již několikrát řekl, že všichni si k tomu mohli říci své, ale nebylo to jaksi bráno v potaz. Velmi mě zaujalo vystoupení některých kolegů, kteří byli součástí výjezdu na Šumavu. Já jsem se tam, byť nejsem v tomto výboru, také jel podívat.

Bohužel zde nezazněl úplně celý průřez tím prvním dnem, tak, jak se k tomu vyjadřovali zástupci samospráv a někteří i místní lesníci, odborníci i bývalí zaměstnanci NP Šumava. Trochu úsměvná mi připadá naivita kolegů, kteří nepochopili, proč na druhý den, kdy byli vedením NP Šumava provázeni po Šumavě, tito zástupci nebyli ochotní vzít mezi sebe právě zástupce těch samospráv. Ano, zástupcům Senátu bylo ukázáno to, co se na Šumavě povedlo. Myslím si, že mnozí místní obyvatelé by mohli hovořit o tom zmlazení, o tom samovolném, jak si příroda poradila sama, kdy se tedy pod jistým vedením NP Šumava vysazovalo po nocích apod. Ale k tomu se nechci vracet.

Ve svém sylabu, a nevím, jestli jste někteří z vás také dostali, já jsem ve spolupráci se Sdružením vlastníků obecních a soukromých Lesů v ČR, což taky zastupuje určité penzum veřejnosti, tak bych si dovolil vás upozornit. Myslím si, že to je poměrně velmi odborný výklad, s kterým bych si vás dovolil seznámit.

S ohledem na závažnost problematiky si vám pro vaše rozhodování v této záležitosti dovoluji předložit rozbor základních problémů na příkladu NP Šumava. Tento park je předmětem největších diskuzí, neboť se od ostatních národních parků liší mnoha limitujícími faktory. To je právě to, co bych rád zmínil, vaším prostřednictvím, panu kolegovi Orlovi, že nám právě vadí to, že Šumava nebyla vytržena, protože má úplně jiné problémy, než parky. A je to především samozřejmě v tom, jak jsem zmínil... Takže to mě právě mrzí, že nebyla dána místním samosprávám ta možnost, aby tento národní park, který se opravdu vymyká z těch ostatních parků, měl svá samostatná pravidla. Ale nevadí.

Takže popis situace. Základním problémem je zásadní rozpor mezi skutečným stavem přírody v prostoru NP Šumava a ideologicky odvozenými cíli, které nereagují na výchozí stav v době založení národního parku. A už vůbec nereagují na současný stav a vyhýbají se objektivní analýze příčin současného stavu. Vedení Ministerstva životního prostředí a Státního parku NP Šumava nezajistily povinnosti dané lesním zákonem, především co se týká vymezení a zacházení s ochrannými lesy. Nebudu tady vyříkávat čísla zákonů.

Vlastníci ochrany lesů jsou povinni hospodařit v nich tak, aby byly zajištěny především ochranné funkce. Neexistuje žádné rozhodnutí státní správy o vyřešení ochranných lesů v národních parcích. Dle našeho sestavení představují dle souboru lesních typů více než 25 % výměry lesních pozemků NP Šumava vrcholové partie hor, rašeliny a sutě. Většina těchto porostů se vlivem odmítnutí postupu při kalamitním rozložení kůrovce dle § 32 lesního zákona rozpadla. Jedná se o tisíce hektarů NP Šumava i sousedního NP Bavorský les. Jedním z příkladů je takzvaný Trojmezenský prales. Funkce živého lesa je zvláště v horské krajině, především z hlediska ochrany vod a vodní bilance, ochrany půdy, klimatu a řady dalších přirozených funkcí nezastupitelná.

Nové a prohloubené poznatky o příznivém vlivu porostního prostředí z hlediska fyzikálních a energetických efektů na vodní bilanci, vázání se, chladicí efekt vlivem asimilace a transpirace, ochranu půdy před přímým zářením, vyzařováním erozí jsou toho dokladem. Naopak ztráta porostního prostředí na velkých plochách znamená omezení nebo ztrátu těchto přirozených funkcí pro les nejen v lokálním měřítku, ale i v širší krajině. Struktura kultur determinuje charakter parku. Les, podíl 80 %, zcela dominuje kulturně, jehož zařazení do bezzásahového režimu znamená rychlý rozpad v řádu let. Spouštěcím mechanismem je kalamita, následuje kůrovcová kalamita, veřejně deklarovaný příslib Ministerstva životního prostředí a Správy Národního parku, že novela č. 114 ochrany přírody krajiny bude obsahovat krizový scénář pro případ kalamity, není naplněn.

Kulturní bezlesí, 20% podíl. Označeno jako nejsilnější část společenstev NP Šumava z hlediska druhů. Ucelená koncepce zacházení s touto kategorií společenstev nebyla dosud předložena. A ani předložená novela ji neobsahuje. Vývoj i zde směřuje k lesu. Je důvodem nákladnost a nutnost opakovaných zásahů. Zastavěná území a intravilán obcí – plocha nedosahuje 1 % plochy NP Šumava. Zodpovědnost na státním vlastnictví na těchto pozemcích byla a je na státní správě a nelze ji svalovat na samosprávu obcí. Nestátní lesy se podílí 12 %, více než 6000 hektary, na celkové výměře katastrovaných lesů v NP Šumava, které činí 50 000 hektarů. Největší podíl v NP Šumava mají kašperskohorské Městské lesy s téměř 5000 hektary a Městské lesy Volary s 1000 hektarů.

Silový způsob jednání vedení NP Šumava a Ministerstva životního prostředí dlouhodobě poznamenal způsob využívání a náhrada újmy poznamenal právě vzájemné vztahy.

V čem není novela zákona dobrá pro NP Šumava a co vůbec neřeší? Vyhnul se řešení kontroverzních rozhodnutí v zákoně a přesouvá je do pravomoci Ministerstva životního prostředí mimo rozhodování parlamentu. Zákon neobsahuje mapové ani číselné vyjádření zonace, neobsahuje prostorové vyjádření, ani nespecifikuje režim lidových území, ani jejich rozsah. Omezuje proti dosavadnímu znění zákona právní postavení obcí, které jsou buď celé, nebo částí v katastru NP Šumava z hlediska plánu péče, zonace, turistiky a jejich rozvoje. Tento přístup zásadně oslabuje právní jistotu jak vlastníků nestátních lesů, tak samospráv obcí. Posiluje pravomoci Ministerstva životního prostředí bez odpovídající oponentury zainteresovaných. Nezohledňuje specifické přírodní podmínky NP Šumava, dominance kulturního lesa téměř 87 % zásadně změněná druhová skladba s dominancí smrku se zásadní predispozicí ke kalamitám větrným a kůrovcovým, vysoký podíl ochranných lesů.

Cílová kategorie v 2. klasifikaci IUCN neodpovídá skutečnému stavu, trvá na 75% podílu územního režimu samovolného vývoje. Nereflektuje na významný podíl vlastníků nestátních lesů.

Shrnutí, návrh a záměr. Přírodní vlastnická společenská a kulturní dimenze národních parků je rozdílná zvláště u NP Šumava, a proto je nejvhodnějším řešením speciální zákon o NP Šumava. Pokud neexistuje vůle k tomuto řešení, je nezbytné všechno základní a dosud kontroverzní rozhodnutí vložit do zákona a delší období je pro obnovení důvěry neměnit. Nedůvěra mezi zainteresovanými přímými partnery trvá, každé silové řešení ji jen prohloubí. Další směřování národního parku neovlivňuje přímo systémy a obce v národním parku, ale i navazující města a nepřímo v důsledku i krajinu v regionech sousedních.

Je potřebné posílení pravomocí obcí a regionů a participace vlastníků lesů na rozhodování v národních parcích. Způsob rozšiřování bezzásahových území v minulosti je jádrem a hlavní příčinou sporů. Silovým rozhodnutím Ministerstva životního prostředí byl k 1. 1. 2008 proti vůli obcí a lesnické veřejnosti rozsah těchto území z 13 na 30 % na lesních pozemcích v době již zřetelně nastupující kůrovcové kalamity. Hranice prostorového rozmístění bezzásahovosti se v podstatě staly hranicemi suchého vyspělého lesa, prostory se rozpadly zevnitř a na ně navázaly rozsáhlé holiny ve vyvolených kůrovcových těžbách.

Je nutné stanovit startovací stav plochy ponechané samovolnému vývoji zákonem a zásadně ji dlouhodobě v zájmu zabránění dalšímu rozpadu ze shora uvedených důvodů nerozšiřovat. Návrhy Vědecké rady NP, části vědců a některých nevládních organizací směřují ke startovacímu stavu bezzásahovosti 50 % výměry lesů, což přinese další rozpad celých oblastí.

Vše se již odehrává v kulturních a nestabilních lesích, včetně shora uvedených rizik pro celou krajinu. Návrh zákona č. 114/1992 Sb., projednávaný aktuálně v Parlamentu ČR, nedává záruky stabilizace a dalšího příznivého vývoje lesních ekosystémů v NP Šumava. Naopak, svoji obecnou formou otevírá možnost rychlého postupu rozšiřování území v režimu samovolného vývoje se všemi uvedenými riziky. Požadavky na vyloučení platného lesního zákona na územích národních parků je nutno odmítnout zcela. Ustanovení lesního zákona platící pro všechny lesy v České republice je zvláště v § 32, ochrana lesa, poslední pojistkou pro zachování lesních ekosystémů a tlumení jejich rozpadu.

To zvláště v současném období probíhající a dále oficiálně předpokládané klimatické změny i v národních parcích. Po předložení novely zákona vládou ČR ve formulovaném znění Parlament přebírá zodpovědnost i za další vývoj lesních ekosystémů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, a s právem přednosti je přihlášen předseda Senátu senátor Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já osobně považuji za velkou chybu, že se nepodařilo v Poslanecké sněmovně obhájit, prosadit návrh o Národním parku Šumava, který byl iniciován Západočeským a Jihočeským krajem, a který se stal také senátním návrhem zákona.

Chci připomenout, že tehdy v Poslanecké sněmovně došlo k poměrně zvláštnímu spojení, kdy zákon odmítli ti, kteří se domnívají, že Šumava má být více chráněna z pohledu ochrany přírody a spojení těch, kteří se domnívali, že zákon je příliš vstřícný právě k těm, kteří chtějí vyšší míru ochrany přírody, že údajně je tam velký prostor pro bezzásahové zóny. Tehdy byli tito kolegové v Poslanecké sněmovně pravděpodobně výrazně podpořeni velmi jadrnými a rozhodnými slovy prezidenta Miloše Zemana, který prohlašoval, že ten zákon je příliš vstřícný, jak jsem uvedl, ekologům a ochráncům přírody a že je potřeba bezzásahové zóny omezit. Jsem zvědav, jak se k tomuto zákonu postaví pan prezident, pokud projde, a nebo udělal takový ekologický posun. To je jedna poznámka.

Druhá poznámka je ta, že já v posledních letech poměrně dost jezdím na soukromé dovolené do Rakouska a do Německa, zejména do podalpských a alpských oblastí. A musím říct, že mají štěstí. Oni toho kůrovce tam asi nemají, nebo já jsem na něj nikdy nenarazil. Ale zato jsem narazil na to, že prakticky na každém kroku jsou lanovky, vyjedete nahoru a je tam velmi turistický ruch a je tam velmi velké množství nabídky sportovního využití tohoto přírodního bohatství.

Nepřijde mi, že by se tam dávaly nějaké extrémně velké zábrany komerci. Nakonec Německo a zejména Rakousko stojí na službách. A v době hospodářské krize, díky velkému rozvoji služeb, ale i kupní síle občanů, překonali krizi bez jakéhokoli propadu, nebo výraznějšího propadu hrubého domácího produktu. A služby, zejména turistika, která se tam nabízí na každém kroku, je tam velmi využívaná.

Mně přijde, že v tomto my jsme rigidnější. A také se domnívám, že ten stav, který je na Šumavě, jsem viděl akorát zhruba před čtyřiceti lety v Krušných horách. Krušné hory se díky pomoci člověka z toho dostaly, a nevím, jestli si někdo přeje, aby Šumava v tom stavu, který byl před čtyřiceti lety v Krušných horách a dneska se tam vyskytuje po těch přírodních katastrofách a hojného působení kůrovce, se vyvíjela tím směrem. Možná jsou to ode mě docela ostrá slova, ale já jako laik nebo pololaik to takto vnímán.

Obdobně škaredou krajinu jsem viděl pouze ve Vysokých Tatrách, a to poté, co Vysoké Tatry shořely. Víte, tady je velké množství ochránců Šumavy. Chceme ji mít krásnou, chceme tam jezdit, ale nesmíme zapomínat, že jsou taky lidé, kteří tam nechtějí jenom jezdit a nechtějí se tam jenom rekreovat, ale že jsou tam taky lidé, kteří tam chtějí žít. A já si myslím, že zájmem České republiky je, aby Šumava byla osídlená, pokud možno, Čechy. Aby byla osídlená, nejsem nějaký xenofob, může být osídlena i jinými národnostmi, ale vzhledem k historii, která je stará asi sedmdesát let, si přeji, aby byla osídlená Čechy. Aby tam měli dobré podmínky.

Já nostalgicky vzpomínám na ten návrh, který byl připravený lidmi, kteří tam žijí, to znamená, západočeským a jihočeským zastupitelstvem a odborníky s nimi spolupracujícími. Ano, byli to hodně lesáci a lidé, kteří z toho lesa popravdě také žijí, nebo v něm žijí, a myslím si, že to byla chyba, že nebyl přijat. Já mám velké problémy tento zákon podpořit. A pokud bych vůbec byl schopen ho podpořit, tak jedině tehdy, když bude schválená většina těch pozměňovacích návrhů, které přednáší paní kolegyně Seitlová a pan kolega Větrovský. Pokud tyto návrhy neprojdou, tak nechci mít s tímto zákonem příliš moc společného, protože Ministerstvo pro životní prostředí si vyřešilo svůj problém. Bude mít jednu normu, což je pro něj pohodlné, ale pro Šumavu to dobrá služba není. A já jako Jihočech samozřejmě budu svůj kraj bránit, jak se říká, do poslední možné chvíle. Není to dobré pro Jihočeský kraj, jsem o tom přesvědčený. A to tady nebudu opakovat argumenty odborníků, ale i lidí, kteří tam žijí, protože samozřejmě ty maily a další stanoviska mám k dispozici. Mohl bych je tady desítky minut a možná hodiny číst. Nebudu. Já vám tady říkám svoje pocity, člověka, který celý život žije v souladu s přírodou.

Jsem ze zemědělství, vždycky jsem se ke svým majetkům, nebo k našim majetkům, které jsou převážně přírodního charakteru, choval zodpovědně. A myslím si, že na Šumavě vítězí zájem jakési skupiny lidí, kteří mají idealistické představy a zapomínají na to, že tam žijí a mají žít lidé, kteří mají mít srovnatelné podmínky s ostatními. A oni nejlépe vědí, jak se o svoji Šumavu starat tak, aby byla zachovaná pro ně i pro generace budoucí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane předsedo, a dalším přihlášeným s přednostním právem je pan senátor Petr Vícha. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, my jsme se touto problematikou tady zabývali již mnohokrát, byť to nebylo v tomto složení, které tady teď momentálně je. Přijali jsme dokonce samostatný zákon o Národním parku Šumava. A pak jsme několikrát tady projednávali petice týkající se této problematiky. A troufám si říct, jak projednávání těchto zákonů, tak z té diskuze, která tady dneska probíhá k tomuto zákonu, že jsme tady seřazeni na té škále od těch, kteří jsou ochotni vzít batůžek a z Prahy zajet jeden víkend na Šumavu, přivázat se ke stromu a bránit kůrovce, seč jim síly stačí. Až po ty, kteří na té Šumavě žijí a roní slzy, když vidí, jak jim stromy schnou před očima.

Náš výbor pro životní prostředí – já jsem tady jen 10 let – tak tam byl několikrát za tu dobu, ale vím, že se tam jezdilo i předtím. V podstatě na stejná místa. A ty slzy roní už i členové výboru, když vidí, jak jim to schne před očima. A protože i dnes je tady na té škále, kterou jsem tady popsal, podáno mnoho pozměňovacích návrhů, ve kterých bychom se chtěli orientovat, tak já poprosím, aby před hlasováním jsme měli 10 minut na poradu klubu.

Myslím si, že toto je i názor ostatních předsedů klubů, kteří se chtějí - vzhledem k tomu množství pozměňovacích návrhů poradit - a pak dospět doufám k nějakému kompromisnímu řešení. I když, přátelé, přiznejme si to, ten první návrh zákona, který jsme tady kdysi přijali a šel do sněmovny, tak tam nepodrobili ani žádné diskusi a smetli jej ze stolu. A to mi je líto, protože zdá se mi, že tady petice a zákony projednáváme. O Šumavě diskutujeme na té škále jenom my, zatímco ve sněmovně vždy dopředu vědí, co je pro Šumavu nejlepší, a zdá se mi zatím, že vítězí kůrovec.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore a dalším řádně přihlášeným je pan senátor Tomáš Jirsa. Máte slovo.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, kolegové. Musím se problematikou jako senátor, který má část Šumavy ve volebním obvodu, zabývat 13 let a nepolemizuji s panem ministrem. Protože ministři se mění, ten hlavní spor, který vedeme, je s mediálními kampaněmi Hnutí Duha. A několikrát to tady zaznělo a jestli mohu, tak bych to vzal od konce. Vážím si toho, jak pan předseda Senátu prostřednictvím předsedajícího mluvil o tom senátním zákonu. Ten senátní zákon opravdu byl připraven ve spolupráci obcí, krajů, schválila ho Rada parku, Jihočeské krajské zastupitelstvo, Plzeňské krajské zastupitelstvo, Svaz obcí a tady prošel 50:2. Hnutí Duha dostalo grant z norských fondů 1,4 mil. na posílení demokratického rozhodování o Šumavě a za ty peníze vytvořili neuvěřitelnou kampaň, že ten senátní návrh je stvořen pro developery, kšeftaře s pozemky, že má za cíl vykácet Šumavu, a to se mlelo v médiích a poté poslanci na základě těchto vět z kampaně zákon odmítli.

Se stejnou kampaní jsme prvních 10 let mého senátního mandátu bojovali, že chceme těžit dřevo. Byli jsme obviňováni v médiích, že senátoři chtějí těžit, poslanci, starostové, že jsme ve vleku těžařských lobby. I tady to zase zaznělo, že někdo chce na Šumavě těžit. Jestli na Šumavě někdo těží, tak je to Správa NP Šumava. Bez souhlasu správy nevytěžíte ani větev a je skoro absurdní, že dnes je správa z velké části financována z těžby a prodeje dřeva, a dokonce teď se projednává na ministerstvu návrh na úmyslné prořeďování lesů, aby se mohlo více těžit.

Vrátil bych se, pane ministře, krátce jenom k vaší úvodní řeči, že ty obrázky ukazují les, který se neobnovuje a že je les také, který se obnovuje. Samozřejmě, váš úřad a Hnutí Duha ukazuje obrázky, jak se les obnovuje, ale na Šumavě jsou tisíce hektarů lesa, které se neobnovují, a různí měnící se náměstci a měnící se ministři mají na to různé vysvětlení. Pamatuji si, že Tomáš Tesař, bývalý náměstek ministra životního prostředí, kde mu je konec, říkal, že příroda může být i ošklivá a že to tak má být na té Šumavě, že je příroda ošklivá. Potěš pánbůh, kdo chce ošklivou přírodu...

Vy jste, pane ministře, říkal, že jste projednal ten zákon se všemi dotčenými orgány. Dostali jsme vytištěnou brožuru, kde právě se proti ní řada zastupitelstev ohrazuje, vyzývají nás, abychom to zamítli. Myslím, že ji máte. Plzeňský kraj říká, že je uplatněno 40 připomínek a téměř žádná nebyla ve výsledné formě akceptována.

Mám také jednu otázku. Říkáte, jak se otevře Šumava veřejnosti a že bude na tu první zonaci moratorium 15 let, ale vždyť přece dnes nikdo neví, jak velké budou klidové zóny. Vždyť to dnes nevíme, vždyť nevíme, jaké bude zařazení do zón, na to jsou dva roky, takže dáváme bianko šek na něco, co ještě nevíme.

Nemohu se vyhnout tomu nejzávažnějšímu, a prostřednictvím pana předsedajícího bych paní profesorce Sykové, které si velmi vážím, řekl, že naopak to jsou zkušenosti generací, učebnice, nesčetné vědecké práce, které prokazují, že z lesnatých hor odtéká voda pravidelně a spolehlivě. Lesy přitahují dešťové srážky. Není to tak, že když někdo napíše, někdo, kdo má profesorský titul a napíše do nekorigovaného vědeckého časopisu článek o tom, že Šumava nevysychá, takže změní staleté zkušenosti, že to tak není. Ta obava, že s usychajícím lesem Šumava vysychá, ta je naprosto oprávněná. Je známo, že vzrostlý les na horách tzv. vyčesává vodu z mraků, odborně se tento jev nazývá horizontální srážky a na hřebenech Šumavy, to je ve výškách 1000 a 1100 metrů činí horizontální srážky několik set milimetrů za rok. Tedy několik set litrů na metr čtvereční za rok. To znamená, že úhyn 10 000 ha lesa znamená řádově ztrátu několika milionů kubických metrů vody. Živý les je chladný, udržuje nad sebou mlhu, udržuje oblačnost. Tam traviny v uschlém lese mají za slunného počasí povrchovou teplotu kolem 40 stupňů. Půda v uschlém lese vysychá. Vždyť to na té Šumavě zažíváme, zkuste si zajít v letním dnu od Třístoličníku na Trojmeznou a nebo od Poledníku směrem k Bavorskému národnímu parku.

Dnes je den, kdy před deseti lety zasáhl Kyrill, kdybychom ten zákon schválili v původní formě tak, jak nám přišel z PS, tak je to Kyrill č. 2 přesně po 10 letech.

Pane ministře, zeptám se tedy – posledních pár otázek. Jak se díváte na to, že váš úřad povoluje úmyslné prořeďování lesních porostů na Šumavě? Teď to paní doktorka Vopálková posuzuje, když v ostatních lesích se ukládá hospodařit tak, aby se zvýšila retence, doplňovaly se pozemní vody a právě prořeďování lesních porostů je považováno za snižování retenční schopnosti lesů a klimatické funkce lesů. Na šumavské těžby, kdy národní park těží, zpracováváte na ně EIA, protože děláte EIA na každou stezku pro turisty nebo vyhlídku, ale těžíte tisíce hektarů, národní park prořeďuje porosty a zpracovává se na to EIA.

A poslední otázka je na vás. Opravdu jste si jist tím, že usycháním Šumavy se neztrácí voda na Šumavě? Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji panu senátoru Jirsovi a jako další do rozpravy se přihlásil pan senátor Václav Hampl - a tímto ohlašuji výměnu za pultem.

Senátor Václav Hampl:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Přihlásil jsem se, i když jsem si vědom toho, že je to asi marnost, že tady hovořím asi k místnosti, kde už většina z nás má nějaký názor dopředu, ještě než jsme sem přišli, jak se k tomu zákonu postavit.

Ale přece bych chtěl říct něco, co v té debatě jsem ještě dnes nezaslechl.

Myslím si, že je hrozně moc občanů v ČR, kteří chtějí, abychom měli reálné národní parky. Pocházím z akademického prostředí z medicínské fakulty, kde hodně učíme studenty o tom, že vysokoškolské vzdělání začíná tím, že si rozumíme v termínech, že používáme slova, pokud možno, stejným způsobem, aby označovali pokud možno stejné skutečnosti. Mně připadá, že národní park je termín, který je celosvětově nějak chápán, nějak definován, celoevropsky rozhodně, a hodně lidí něco takového u nás by rádo mělo. Některé pozměňovací návrhy, které tady byly předloženy nebo i ta debata, nemohu ji vnímat jinak, než že jsou vedeny snahou sice tomu říkat národní park, ale s dovolením to fakticky vykastrovat tak, že to nebude národní park, tak jak se tomu světově rozumí. Myslím si, že zákon, tak jak je navržen s některými techničtějšími pozměňovacími návrhy, takže je rozumná dobrá cesta, kterou budeme směřovat k tomu, abychom měli nějaké reálné národní parky. Nakonec víme dobře, že v bavorské části Šumavy to celkem jde řadu let. Jsou tomu cíli podstatně blíž, než my.

Znovu připomínám, že ochrana národních parků v zásadě není o lesnictví; o lesnictví je třeba ochrana v chráněných krajinných oblastech.

Mám ještě dvě takové drobnosti, které pokud tento zákon projde do podrobné rozpravy, tak bych rád uplatnil. Jedna se týká solení, chemického ošetřování silnic I. třídy. To je podle mě skoro takové přehlédnutí, to jde o nějakých zhruba 13 km silnic, v zásadě z Harrachova na hranice a na Strážný na Šumavě. A je to divné proto, že to solení není povoleno v CHKO, což je podstatně menší míra ochrany. A v NP je povoleno. Tak je to takové trochu divné. Navíc když ty kamiony k té Šumavě projíždějí CHKO, kde to posolené není, pak si ujedou svých 8 km na Strážný, kde se to posolí, a pak projedou na bavorskou stranu, kde se to zase nesolí. Takže si myslím, že by se zase tak strašně moc nestalo, kdyby se to nesolilo v tom NP. A samozřejmě z hlediska ochrany přírody by to bylo dobře.

A druhá věc se týká přírodních zón. Já si myslím, že tak, jak je zákon definuje jako místo nebo nějakou rozlohu, kde převažují přirozené ekosystémy a cílem těchto zón je zachování přirozených ekosystémů a nerušení přirozených ekosystémů a umožnění nerušeného průběhu přírodních procesů, tak si myslím, že trvalost takovéhoto stavu patří k logice věci. Takže si myslím, že by zákon měl explicitně říct, že by se přírodní zóny neměly zmenšovat.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. S právem přednosti se nyní hlásí pan senátor Jan Veleba. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové a hosté, já se omlouvám, jsem dnes indisponován, takže teprve teď vystupuji. Zato moje vystoupení bude krátké a chci, aby vyznělo jasně bez dlouhých mých rozvitých vět.

Já jsem osobně v Šumavě byl hodně nebo jsem hodně zapojen. Stálo mě to mnoho sil, stálo mě to mnoho nervů, stálo mě to mnoho hmotných prostředků, protože jsem prohrál všechny soudy s aktivisty a se zelenými vědci. A chci tady podpořit komplexní návrh kolegy Větrovského, podpoříme ho naši členové klubu, kteří zde jsou přítomni. A moje důvody mého krátkého vystoupení a proč to chci podpořit a podpořím, jsou následující. A bylo tady ovšem hovořeno a je zbytečné to znovu a znovu rozvádět, jsou následující.

Tento komplexní návrh bere zřetel na ty, kteří na Šumavě žijí. A to, že se tady vyhrotil tak ten spor, jak vaším prostřednictvím, pane předsedající, kolegyně Sykové, jak tady kolegyně Syková říkala, že tady je dlouhý spor, tak to pro mě, a poznal jsem to tam, byl jsem tam, jezdil jsem tam, komunikuji s obcemi, se starosty, kteří jsou zde někteří přítomní, tak to je výsledek jenom toho, že se s nimi nekomunikuje, to je výsledek toho, že se jejich názory neberou v potaz. A nebo je to výsledek toho, že se předstírá, že se berou ty názory v potaz, ale ve skutečnosti se to hraje tak, aby prostě jejich názory nemohly zkrátka a dobře být promítnuty do potřeb těch obcí a aby ten kompromis, který je nutný, byl prostě nalezen.

Čili první důvod, proč to podporuji, je, že se nebere zřetel na ty, kteří na Šumavě žijí.

Druhý důvod, teď asi některé lidi rozčílím, že mnoha těm aktivistům včetně teď nehovořím o své kolegyni, která má jiný vědní obor, těm aktivistům včetně vědcům, kteří se zabývají touto problematikou, já osobně věřím velmi málo. Když jsem slyšel na našem výboru tvrzení, nebudu jmenovat, že jenom na 1 % lesů v rámci ČR je omezena nějakým způsobem činnost, a odborníci říkají, že je to 42 %, když jsem viděl tady na Malostranském náměstí, když se sbíraly různé podpisy pod petici rozšířit tu bezzásahovou zónu a nechat to přírodě, když jsem viděl, jaké argumenty používají o betonové lobby atd., v současné době přeci žádné betonové lobby. Na to stačí současný stav, současné zákony, současné směrnice, současné vyhlášky. Takže já jim zkrátka nevěřím.

A vedle toho mám osobní zkušenost. Když jsem viděl, s jakou úporností se mě snažili zadupat, když samozřejmě soud vyhrajete nebo prohrajete, a když jsem zkrátka a dobře byl na cestách, byl šum mezi mnou a mým obhájcem a já jsem nějakým způsobem, ne záměrně, zmeškal termín platby nebo blížil se konec termínu platby náhrady toho prohraného soudu, tak se začalo už připravovat insolvenční řízení atd., tak toto pro mě aspoň nejsou solidní lidé. A já osobně si myslím, že se musí domluvit s těmi, kteří zkrátka na Šumavě žijí.

Čili podporuji komplexní pozměňovací návrh kolegy Větrovského, který ve své jedné části podporuje i pozměňovací návrh kolegy Jaroslava Doubravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Jako další do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Zbyněk Linhart. Prosím, máte slovo.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, předešlu jednu osobní poznámku. Musím říci, že jsem více jak 30 let členem Českého svazu ochránců přírody a 10 let, celá 90. léta jsem byl velmi aktivní při vzniku NP České Švýcarsko. Na druhou stranu 22 let jsem starostou, resp. místostarostou města Krásná Lípa, která je sídlem Správy NP, máme na území dvě CHKO, Lužické hory, Labské pískovce, přírodní rezervace, památkové rezervace, takže z obou stran si myslím, že mám poměrně dost zkušeností i osobních a pracovních zážitků. Bohužel tady nemáme obecně v Senátu moc možností a dlouhého času na projednávání těch změn, které by asi byly potřeba. A to jak s navrhovatelem, tak potom především s Poslaneckou sněmovnou. Takže těch návrhů je pak relativně méně, jak už bylo řečeno. Já se tedy omezím na tři poznámky a také tři otázky na pana ministra.

Ale dříve, než se k tomu dostanu, odpovím na otázku kolegy Horníka, který se mě ptal, jestli se novela zákona projednávala s dotčenými obcemi v národních parcích. Tak jsem ještě volal současnému starostovi, mému nástupci a ještě dalšímu, abych si to radši ověřil. Tak za ty dva roky se neprojednávala ta novela přímo se starosty a s obcemi. Na druhou stranu musím říct, že se obecná informace říkala na radě parku. Ale u nás v našem případě je to tak, že rada parku se schází zhruba jednou za rok. Z 32 členů zhruba rady NP je 9 členů z obcí a ostatní jsou další zástupci nominováni ředitelem NP. A to jednání je zhruba jednou za rok, probírá se tam řada věcí. Takže jedna z nich byla i informace o novém zákonu. A spíše to byla obecná informace, takže projednávání v tom smyslu, jak kolega myslel, neproběhlo žádné.

Ještě možná řeknu, NP České Švýcarsko, tady se mluví hodně o Šumavě, NP České Švýcarsko je, myslím, docela relativně v klidu, není o něm moc slyšet. Myslím, že je to dané několika věcmi. Minimálně to, že při vzniku jsme se snažili omezit území na území lesů. A až na dvě výjimky se v podstatě netýká území obcí, ty jsou pak v CHKO. A tam jsou někdy konflikty, odehrávají se nějaké spory. A tou novelou se toto mění, kdy se touto novelou slučuje správa NP a CHKO dohromady. A možná problémy se teď o to víc projeví.

Druhý aspekt je možná také daný tím, že jsme se už od počátku vzniku NP snažili tu věc uchopit nějak aktivně, řekl bych ofenzivně, a jako město Krásná Lípa, ochránci přírody a správa NP jsme založili obecně prospěšnou společnost, která vytváří a dělá celou tu dobu, celých těch 15 let mnoho aktivit.

Vydává kalendář, provozuje informační střediska, dělá všechno možné pro to, aby vytvářela pozitivní pohled na České Švýcarsko. A teď k těm třem poznámkám.

Když se návrh předkládal do parlamentu, tak byl prezentován jako návrh, novela, která umožní otevřít národní parky návštěvníkům. To jsme samozřejmě obecně kvitovali. Ale chtěl bych říct, že již nyní je možné např. i v prvních zónách vyznačovat další trasy, čili by bylo možné otevírat národní parky více návštěvníkům. A i když chápu ten nový režim klidových zón, tak se domnívám, že to velký reálný dopad na možnosti otevírání národních parků mít nebude. Proto bych se chtěl zeptat pana ministra, o kolik se zvětší možnosti procenticky otevírání ploch národních parků návštěvníkům v jednotlivých národních parcích. Jestli to bude o jednotky procent nebo aspoň v řádu desítek procent? To je první otázka.

Druhá se týká postavení obcí a opět proklamovaného posílení pravomocí nebo postavení obcí v národních parcích, jak se to prezentovalo poté, co to schválila Poslanecká sněmovna. Tak tu musím říci, že dnes, když se soustředím např. na ten § 20, což je rada NP, tak se mluví o tom, že ty zásadní dokumenty se musí dohodnout se zástupci obcí zastoupenými v radě NP. A bohužel ta novela říká, že se musí dohodnout s radou NP, což je plénum v našem případě více jak 30 lidí, jak jinak než většinovým hlasováním. A v tom případě si myslím, že tím se oslabuje postavení, alespoň v tomto postavení obcí. Přičemž jde spíše o symboliku a pro mě, musím říci, důležitou, kde by se ukazovalo, že samospráva je pro správu NP, pro státní ochranu přírody partnerem, nikoli jen nějakou přítěží. A proto jsem také rád, že jeden z těch pozměňovacích návrhů směřuje k tomu, aby se toto vrátilo zpět. A zase říkám, jde o symboliku, protože v případě nedohody už dnes rozhoduje ministerstvo.

A třetí věc se týká § 44a, který byl do zákona vložen úplně nově. A tento dává úkoly pro úřady územního plánování a stavební úřady úplně nově a vlastně jim říká, že v tomto případě v chráněných územích musí zachovat, vytvářet optimální podmínky pro ekologický vývoj atd. Je to zase další nová věc, přičemž už dnes orgány ochrany přírody v chráněných územích mají poměrně silný nástroj, vydávají tzv. závazné stanovisko, přes které nejede vlak. A jestliže je negativní, tak stavební úřad nemůže rozhodnout s nesouhlasem CHKO například. Takže myslím, že v tom je to postavení docela významné. A obecně CHKO a další to uznávají, takže nevím, co tady to má znamenat. Jenom se obávám, aby za rok za dva nepřišla nějaká metodika a stavební úřady neměly ještě další potíže s vydáváním už dnes docela komplikovaného vydávání stavebních povolení v CHKO apod.

Mnohé tady již bylo řečeno, já asi nebudu moc opakovat než to, že náš výbor po té tříhodinové diskusi sice navrhl zamítnutí zákona, ale na druhé straně po těch třech hodinách vyplynula řada věcí, které by bylo užitečné opravit. A ty se, myslím, nacházejí v těch pozměňovacích návrzích kolegyně Seitlové. Za sebe musím říci, že nebudu hlasovat pro zamítnutí a budu hlasovat minimálně pro ty návrhy, jak je sepsala kolegyně Seitlová. A v tomto případě budu hlasovat pro znění zákona ve znění pozměňovacích návrhů.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. Jako další do obecné rozpravy se přihlásila paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně a kolegové, já myslím, že debata je dlouhá, a je to dobře, protože je potřeba slyšet názory vás, senátorů. A to až, řeknu, okrajových ať z jedné nebo z druhé strany. Těch zájmů, které se právě v návrhu zákona protínají, nebo, řekněme, hledání řešení situace, která tu dnes před námi leží.

Já jsem z toho, psala jsem si samozřejmě podrobně poznámky z vašich vystoupení a vyjádřím se potom jenom jako zpravodaj velmi stručně, ale z toho, co tu zaznělo, tak zaznívá velmi silně od některých senátorů, že vlastně nejsou dostatečně hájeny zájmy obcí a lidí, kteří tam žijí. Nevím, kolikrát se sešel pan ministr nebo jeho kolegové se zástupci obcí. Pokud vím, tak už dnes existují poradní orgány, rada existuje jako taková, a určitě se schází. Není možné v případě, kdy mám území, kde je jednak zájem na tom, aby se vyhovělo lidem, kteří tam žijí, aby se jim tam dobře žilo, a na druhé straně, abychom měli chráněnou přírodu a, řekněme, velmi cennou přírodu, dosáhnout ve všech případech vítězství win-win. Musí se hledat jakési kompromisy. A já jsem přesvědčena, že zákon, který před námi leží, je po velmi dlouhé debatě kompromisem a krokem vpřed. Řekl to pan ministr životního prostředí a vy víte, že nejsem tím, kdo by s ním ze zásady souhlasil jen proto, že je to Ministerstvo životního prostředí.

Já bych ráda řekla, že pokud se týká obcí, které tam jsou, tak určitě jste měli v rukách materiály, které říkají: "Lidé, kteří tam bydlí, mají nadprůměrné příjmy ve srovnání s jinými obcemi stejných velikostí, ne-li nadprůměrné vzhledem k průměru, který v ČR je." Dotace, které přicházejí do těchto obcí, jsou dvojnásobně vyšší než dotace, které přicházejí do stejných obcí na jiném území. A teď si vezměte, já mám třeba Záhoří, to je někde mezi Vsetínem a Valašskem a, řekněme, Slovenskem. Běžte se podívat na tyto obce, jak se jim tam žije. Na Šumavě jsou podle podkladů, které máme, v současné době každým rokem minimálně 2 miliony turistů, žije se z cestovního ruchu a dokonce se očekává, že cestovní ruch se zvýší. A návrh zákona, který před vámi leží, vytváří lepší předpoklady, dokonce stanovuje, že šetrný turismus se může rozvíjet. Otevírá ty první zóny, které tam jsou. A někteří to nechtějí slyšet a spekulují, že to pak bude nějak jinak vykládáno. Ale toto říká zákon. Je to tam doslova řečeno. A přímo v tomto zákoně se říká: "Nebudeme bezzásahově chránit to, co není třeba chránit např. po celou dobu," tzn. tak, jak to bylo teď. Bude to jenom v době, kdy např. dochází k hnízdění, kdy dochází k množení některých druhů, a pak to zase otevřeme.

Já chci říci, že opravdu v tuto chvíli rozumím, že je tady stesk a chápu to, že práce, která byla vynaložena pro zákon, o kterém mluvil pan předseda, že z toho máte nepříjemný pocit, že sněmovna smetla návrh, který byl návrhem Senátu a jevil se některým tady, většině Senátu tehdy, lepší. Ale jsme v jiné situaci. Sněmovna řekla, že nechce samostatný zákon. Tak to tam prostě dopadlo. Takže jsme v situaci, kdy před námi leží návrh zákona, který v mnohých ohledech, a já si teď dovolím, dokonce jsem si to tady někde vypsala a říkám: "Tak sakryš, pomáhá to těm obcím, nebo to obcím nepomáhá? Vymýšlí si ministerstvo a pan ministr?" Já si myslím, že si opravdu nevymýšlí.

Zaprvé pro obce, jak už jsem řekla, zrušení redukce některých ochranných podmínek v zastavěném a zastavitelném území, který je tam teď. V návrhu zákona je přímo stanoveno, toto platí pro celé území NP, ale toto neplatí v zastavěných a zastavitelných územích. Tzn. bude méně výjimek, méně rozhodování. Výhoda jak pro občany, tak pro obce.

Druhá věc, která je, regulace vstupu osob nebude vázána na zonaci, ale bude vázána jenom na určité období do těch klidových oblastí. Na schvalování klidových oblastí se opět budou obce podílet. Čili zrušení ochranných podmínek pro I. zónu tak, jak je dnes, k tomu dochází, nejsou stanoveny absolutně. Je to opět ústup těch, kteří hájili jakési, řekněme, nadrámcové ekologické zájmy.

Pak je tady další věc. Mám tady, na rozdíl od plánů péče, které byly dosud, budou zásady péče řešit právě i rozvojové aktivity bez přímé vazby na předmět ochrany národního parku a právě na trvale udržitelný rozvoj a šetrné turistické uvažování. Obce budou mít lepší možnost fondů, ze kterých budou čerpat přímo pro tyto turistické zájmy, které budou realizovány na Šumavě, které dodnes realizovány být nemohly.

Je tu zlepšení dostupnosti úřadů pro vydávání závazných stanovisek podle zákona o myslivosti, protože to nevydávají, jak to vydávaly, kraje, teď to budou vydávat pověřené obce. Lepší dostupnost pro projednání zásah péče pro obce. Víte, já jsem si velmi dobře prostudovala debatu ve sněmovně. Ve sněmovně někteří žehrali na vyhlášky, jiní žehrali na opatření obecné povahy. Jenom k tomu opatření obecné povahy, obec tam má postavení orgánu dotčené správy. Jaká je pozice toho orgánu dotčené správy? Velmi zásadní. Protože ne že rozhoduje ministerstvo, ale § 136 právního řádu říká, že to jde až na vládu. Pak je tu ještě druhá možnost, že samozřejmě, když bude rozhodnuto, tak se může kdokoliv proti tomuto rozhodnutí ohradit u soudu. Ale předtím proběhne celý ten dlouhý proces řízení. A pozor, my do toho § 20, jak říkal pan senátor Linhart, dáváme pozměňovací návrh, kde ještě posilujeme postavení obcí.

Dámy a pánové, myslím si, že pokud ten zákon nebude přijat, že obce na tom nebudou lépe, nebude na tom ani ochrana přírody lépe. Pokud přijmeme pozměňovací návrhy, které předložil pan senátor Větrovec, je to 34 pozměňovacích návrhů, Větrovský, 34 pozměňovacích návrhů. Ty všechny, já se omlouvám, přes pana předsedajícího, pan senátor Větrovský, já se omlouvám za to, že to říkám, ale je to 35 pozměňovacích návrhů. My přepisujeme ten zákon. Já nevím, jestli jste měli všichni možnost si je detailně prostudovat, ale jenom tedy bych ráda upozornila, co všechno se tam tedy říká.

Zaprvé se zásadně říká, že to, co je velkým pozitivem návrhu zákona, to znamená, že 15 let tam bude stabilita, bude tam, jak řekl pan ministr v Poslanecké sněmovně i tady, 20 až 23 % bezzásahového zemí. A 15 let tam bude stabilita. To je to, co teď nemáme, co se mění s každým ministrem, v neprospěch Šumavy a v neprospěch obcí. To říkám, že to je jedna z věcí, která mění zcela to, co se navrhuje.

Dále navrhuje umožnit měnit vodní režim, a to nejenom přirozenou formou, ale i umělými vodním nádržemi. To je v bodu 2 návrhu.

V bodu 6 návrhu se říká, že tedy jenom v té přírodní zóně a přírodě blízké může být stanoveno místo, kam nebude možné vstupovat po nějakou dobu, což je samozřejmě v rozporu s tím, co potřebujeme, aby se tam udržely některé druhy, které tam potřebujeme, aby právě mohly hnízdit. Jen na omezenou dobu, například i do třetí zóny.

Navrhuje stanovit výčet důvodů, kdy je možné zrušit stezky a cesty, ale tyto důvody nejsou vůbec dostatečné, jenom když si sednete, tak se podíváte a řeknete: Ano, rozumné by byly i jiné důvody. To je ale téměř drobnost.

Co je tedy zásadní, v bodu číslo 10 navrhuje v definici cíle zóny soustředěné péče vypustit ustanovení, že cílem je také obnova přírodě blízkých ekosystémů. To by znamenalo, že bychom nikdy nedosáhli toho, abychom skutečně měli ty systémy přírodní, tak, jak je stanoveno v zásadách a principech všech národních parků.

Jenom chci říci, že další návrhy jdou proti ustanovením, která jsou přímo přijata v Poslanecké sněmovně. Ani to, teď říkám z taktického důvodu, není šťastné.

Dámy a pánové, národní parky tvoří necelá 2 % našeho území. Máme sílu a chceme opravdu mít takto vzácná území na území naší republiky? Nebo chceme hospodářské lesy všude, kde je to možné? To, co chceme chránit, co už má nějakou v současné době cenu, ještě postavit do určitého ohrožení?

Připravila jsem pozměňovací návrhy v části a), které jsou návrhy kompromisní a které napravují nedostatky, které v zákonu byly. Stalo se tak při schvalování. Jednak ještě se snažím v jednom ustanovení posílit postavení obcí. To je to, jak Svaz měst a obcí požadoval na výboru.

Myslím si, že v tuto chvíli je to maximum, co můžeme dobrého udělat, pokud nechceme ponechat buď současný stav toho právního předpisu, který není lepší než to, co se navrhuje, nebo pokud nechceme na druhé straně přijmout pozměňovací návrhy, které zcela smysl a význam Šumavy mohou významně ohrozit.

Dámy a pánové, děkuji za pozornost, bylo toho řečeno mnoho. Zvažte, jak se postavíte k předloženým návrhům. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji paní senátorce Seitlové. Jako zatím poslední do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Jan Látka. Prosím, pane kolego.

Senátor Jan Látka:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Opět se mi vyplatilo, že jsem si počkal na vystoupení paní kolegyně Seitlové, vaším prostřednictvím.

Přiznám se, že mě zaskočil ne ten obsah, ten začátek, prostě v těch obcích ti lidé berou víc než v dalších obcích, co tedy vlastně chtějí? To je pro mě trochu silná káva.

Úplně mě vyděsilo to, my už jsme se s kolegyní Seitlovou vaším prostřednictvím podobným způsobem bavili na téma: Vždyť těm obcím se vlastně přilepšuje! Já jsem si to přečetla. Těm obcím se přilepšuje. Proč si tedy obce, dva kraje, Sdružení měst a obcí Plzeňského kraje, proč si tedy stěžují? Mě napadlo, paní kolegyně Seitlová, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, my bychom to možná mohli pro ně zjednodušit, pro ty obce obecně, obce, kraje, že než budeme projednávat nějaký zákon, tak by bylo možná dobré ho předložit vám, vy si ho přečtete a řeknete: Je to pro ty obce a kraje dobré. Není třeba se k tomu vyjadřovat. Myslím si, že to není fér, proto tady zástupci těch obcí a krajů jsou. To, kolikrát to s nimi bylo projednáváno, vědí oni nejlépe, já si myslím, že není důležitý počet jednání, ale jaký je výsledek. Ten výsledek je pro obce a kraje nepříznivý, nepřijatelný, a proto ta nespokojenost.

Ale abych byl konkrétní. Podporuji komplexní návrh pana kolegy Větrovského, někdo může namítnout, že to vrací ochranu přírody před rok 1989, nikoliv. Předložení komplexního návrhu vychází z vůle předkladatele v důvodové zprávě k novele. Ne sice ve všech bodech, ale v těch základních ano. A to je zajištění udržitelného rozvoje obcí, které jsou součástí národního parku, zajištění vstupu návštěvníkům do národních parků, zajištění ústavních práv místních obyvatel a návštěvníků národního parku, zajištění pravomocí obecních a krajských samospráv, zajištění veřejných zájmů, než je zájem na ochraně přírody. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji panu kolegovi Látkovi. Na obranu paní kolegyně Seitlové bych řekl, že řekla pouze svůj názor, a na to má právo. Tolik na určitou invektivu.

Nyní s přednostním právem pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já jsem avizoval už na začátku této diskuse, že bych vystoupil ještě jednou.

Musím na soukromý názor kolegyně Seitlové, prostřednictvím pana místopředsedy, reagovat. Já skutečně nevím, co si myslela tím, když řekla, že v těchto chráněných oblastech, a teď je jedno, jestli to jsou národní parky nebo národní přírodní rezervace, jsou nadprůměrné příjmy občanů. Tedy já můžu říct, že to mě dostalo do vývrtky. Ano, já tam mám nadprůměrné příjmy, protože jsem taky senátor. Ale přijďte se podívat na ty finanční prostředky, které berou lidé, kteří dělají u Lesů ČR, u lidí, kteří jsou v obcích, které jsou zasažené tím územím, a uvidíte, ve srovnání s průměrnými mzdami v ČR, jak to ve skutečnosti je. Podotýkám, že Karlovarský má nejnižší průměrné mzdy v rámci republiky. Minimálně si dovoluji tvrdit, že v Karlovarském kraji tomu tak není, ostře se proti takovémuto názoru vyhrazuji.

Paní kolegyně Seitlová taky, prostřednictvím pana místopředsedy jí chci vzkázat, že mluvila o tom, že vlastně v tomto návrhu toho zákona dochází k posílení pozice obcí. Ona to ale není pravda. Ono k nim dojde, když se udělá ten pozměňovací návrh, který ona má připraven. Ale ti, kteří nám ten zákon sem poslali, tam dochází k oslabování pozice obcí. A pokud se nám podaří dostat pozměňovacím návrhem nazpátek tu pozici obcí, tak se dostanou na úroveň, kterou mají v současně platném zákoně.

Tak jak to teď je, tak tam to jenom vrátíme nazpátek.

Já mám taky problém s tím, jak nám zástupci ministerstva vnitra na našem výboru reagovali na naše připomínky. Nevím, jestli mám říct přímo slovo arogance, ale možná jakési neopodstatněné jejich přehlížení nás senátorů, když jsme řekli nějaké názory, tak oni vlastně všechno zamítali. Tam nebyla ani chvilka kompromisu. Oni ho tam vyslovili v jediné věci, tu horskou službu tedy náhodou. To tedy jako odkývali, že s tím by se dalo něco dělat, což bylo de facto jejich pochybení.

Byl tady zmiňován Kyrill. Kyrill, když přišel do Krušných hor, tak měl rychlost větru 171 km/h. Orkán začíná při 140. My teď máme orkán za sebou, měli jsme 150. Naše porosty oproti Kyrillovi té doby velmi posílily, a to z toho důvodu, že minimálně to, co je v majetku města Boží Dar, děláme jinak než mnozí jiní, a teď možná překvapím, že to děláme hodně blízce tomu, co je v zákoně navrhováno. Teď bych chtěl vzkázat, zase prostřednictvím pana místopředsedy, Tomáši Jirsovi, jeho dotaz na ministra, o tom zákazu prořeďování lesů, já mám k tomu jiný názor. A to je o tom, jestli se posloucháme, jestli jsme ochotni jakýchkoli kompromisů, nebo aspoň nějakých kompromisů.

Já to můžu dokázat v praxi. Na 500 hektarech lesů města Boží Dar. Děláme to dlouhodobě, prořeďujeme dlouhodobě. To znamená, když se neprořeďuje, to je konzervace víceméně klasického pasečného hospodaření, které chce Správa Národního parku Šumava opustit, ve prospěch přírodě blízkého hospodaření, tak ono prořeďování neboli probírky jsou základním způsobem obhospodařování lesa. U přírodě blízkého hospodaření jsou probírky průběžný proces, který probíhá kontinuálně, od nejmladších věkových stadií, jejich cílem je nejenom výchova, ale i obnova porostů. Tyto pojmy se neoddělují významově ani časově. Každý zásah má jak výchovný, tak obnovovací obsah.

Klasické pasečné hospodaření odděluje časově i obsahově výchovu a obnovu, v lesním zákoně se to promítá tak, že v porostech pod 80 let je zakázáno snižovat zakmenění pod hodnotu 0,7, tedy více prořeďovat porosty. To vede k tomu, že se dělají slabší výchovné zásahy, kdy je v mladších porostech méně světla, a přirozená obnova, případně umělá pod porostem je velmi ztížená, přičemž s vlastní obnovou se začíná až v 80 letech silnějšími zásahy nebo holosečemi. V konečném důsledku to vede k tvorbě stejnověkých starších porostů.

Naproti tomu přírodě blízkého hospodaření provádí silnější zásahy již od nejmladšího věku porostů. Porosty jsou světlejší, stabilnější a rozmanitější.

V rámci stávajícího lesního zákona se občas pohybujeme, i my na Božím Daru, na hraně zakmenění 0,7. Je tedy logická snaha Správy Národního parku Šumavy, nevystavovat se tomu potenciálnímu riziku. Proto jejich požadavek vnímám jako logický a oprávněný. To je o tom se naslouchat a společně spolu mluvit. Bohužel, toto neumí hnutí Bláha... Pardon. Hnutí Duha, prezentované panem Bláhou, který byl jedním z těch petentů petice Za dobrý zákon o Národním parku Šumava. V té době nebylo dosaženo ještě 50 tisíc podpisů, na webových stránkách bylo napsáno: Pomozte nám dosáhnout 50 tisíc podpisů. Teď tam najdete: Pomozte nám dosáhnout 65 tisíc podpisů. Je jich teď 61 713 k tomuto okamžiku.

Když jsme tuto petici projednávali, tak tam byl komentář k této petici. Mimo jiné se podprahově útočilo na ty, kteří petici podepisovali tou cestou, že se jim říkalo: Chcete mít krásnou Šumavu, nebo tam chcete mít lunaparky? Takhle to tam bylo napsané. Když jsem to kritizoval, když jsem to panu Bláhovi vysvětlil, že to jsou podpásovky, že takhle se politika nedá, když on mi řekl: No jo, to byla jenom taková nadsázka... Ale on kdyby za mnou přišel a já o tom nic nevěděl, tak na tuto nadsázku naletím a taky to podepíši. Já mám dojem, že ani na Šumavě, ani v Krušných horách, nebo kdekoli jinde, žádné lunaparky nechceme.

Teď je tam stanovisko už zmírněné. Je tam konkrétně napsáno: Naši zákonodárci právě debatují a rozhodují o tom, jestli v národních parcích ČR budou místa ponechána přírodě, nebo nová výstavba. Zase je to podprahové. Jaká nová výstavba? Vždyť dneska všechny tyto obce, nebo většina, věřím, má územně plánovací dokumentaci. To je dokument, který, když se připravuje, když se schvaluje, tak se k němu ochrana přírody vyjadřuje, Agentura ochrany přírody, chráněné krajinné oblasti, já nevím, kdo všechno. Není to pravda, na to ani nepotřebujeme zákon. Já dám jeden konkrétní příklad.

My jsme chtěli postavit nějakou zajímavou stavbu v národní přírodní rezervaci. Stavbu, s kterou de facto nikdo neměl relativně problémy, ale měly to Labské pískovce, pod které my jsme spadali. Dvouletý vzájemný spor o tom, jak by to mělo a nemělo být, byl ukončen po dvou a půl letech, když nám to úplně zastavilo zpracování nové územně plánovací dokumentace. Byl ukončen až rozhodnutím ministra, na základě určitě jeho právníků, který postup CHKO Labské pískovce seznal za závadný.

Labské pískovce v ten okamžik předělávaly stanovisko a mezitím přišla reorganizace chráněných krajinných oblastí a od 1. ledna, mám dojem roku 2016 – to přesně nepamatuji – byly územně změněné a my jsme spadli z ředitelství CHKO Labské pískovce v Děčíně do CHKO Slavkovský les do Mariánských lázní.

Oni tuto horkou bramboru převzali. My jsme absolvovali mnoho jednání, vše o kompromisech, vhodně jsme se o tom bavili. A teď se dozvídám – nebudu říkat všechno, protože další kroky bych tím pádem možná i lidem jako panu Bláhovi prozradil, i když jsem rád, že se zajímá o Šumavu a že se nezajímá o Krušné hory, protože se nám tam ještě žije relativně dobře – že je posouzení o krajinném rázu. A tady v České republice je jeden guru, který posuzuje krajinný ráz, a lidé, kteří jsou kolem něj, je to nějaká komise, a ti rozhodnou, jestli je to hezké nebo to není hezké. Pro pána boha, tito lidé tam nebydlí, ti vědí prd jestli je to hezké nebo ne. A nejvíce mi na tom vadí to, že když žádný zákon o ochraně přírody nebyl, tak tam byl skokanský můstek, byla tam hospůdka a byla tam rozhledna. Dneska tam nic nejde. A ve zdůvodnění se dokonce dozvídám, že proti tomu samozřejmě má námitky i památková ochrana. My jsme se dobrovolně přihlásili k tomu, abychom uchovali ráz našeho města a požádali jsme stát, aby u nás vyhlásil památkovou zónu. Dobrovolně města Abertamy, Horní Blatná a Boží Dar. Takových míst v republice moc není. On sám to ale pomaličku začíná ve špatném vracet, protože je úplně jedno, jestli militantní ochranář přírody nebo militantní ochranář památek. Ale zajímavé je, že památkáři s touto stavbou souhlasili. Přesto je připraveno vyrozumění, že s tím památkáři nesouhlasí. Tohle mně vadí, když někde nějaká komise z Prahy rozhoduje o tom, jak bude vypadat náš region a co možná my přenecháme nebo nepřenecháme budoucím generacím.

Kdyby byli jenom takovíto lidé, jako tato komise, tak nebude nikdy Eiffelovka.

To je o tom bavit se spolu s územím. My se se současnou správou CHKO Slavkovský les hodně blízce bavíme, debatujeme, vedeme pětihodinové schůzky. Takhle by to mělo fungovat. Vím, že to nemají jednoduché, ale my to také nemáme jednoduché.

Víte, Kyrill. Tehdy to všechno popadalo, ona byla také velká námraza, což nyní bylo také hodně sněhu, u nás 150 cm bylo, naše porosty to, zaplaťpánbu, vydržely, to znamená posílily.

A k penězům. Většinou se bavíme o nějakých pohraničních nebo horských regionech. V rámci RUD je zohledněno, jestli máte školu, kolik žáků a nevím co všechno, ale že musíte vyklízet jeden a půl metru sněhu, aby se lidé dostali domů, aby se tam dostali třeba i turisté, tak paní Seitlová, vaším prostřednictvím, pane předsedající, se zřejmě domnívá, že i tyto obce dostanou ze sazby, kterou dostáváme za lůžka a za ubytovací a lázeňské poplatky. Ale bohužel, to je pár korun a v podstatě to nestačí ani na zimní úklid u nás v naší obci. Kdybychom nepodnikali, v podstatě tam budeme jezdit asi jenom na skútrech nebo na koních, to by bylo lepší.

Když jsem svého času navrhoval panu ministru financí Václavu Klausovi, aby se pokusil najít nějaký kompromis pro tato vylidněná místa, kdy byli lidé vystěhováni násilím, bývalí obyvatelé, přišli tam noví obyvatelé a je nás málo. Když se podíváte na počty, naše město mělo 2000 obyvatel v roce 1989, k dnešnímu dni 227, a o jaké,, obrovské území se staráme a jaké území spravujeme. Tehdy jsem navrhoval, aby nad 700 nebo 750 metrů obce, která se o tato území starají, dostaly také započítaný nějaký koeficient výškový, abychom tam udrželi lidi a abychom tam mohli žít. A víte, co mi tehdy řekl pan Klaus: No, ať tam ti lidé nežijí. V té době jsem ještě nevěděl, že je opravdu tak arogantní.

Ale dávám na zváženou, aby ty oblasti, o kterých mluvíme, kde máme přírodní parky, kde máme národní parky, tak jako jinde jsou jiná omezení, aby tyto dostaly nějaký příspěvek v rámci rozpočtového určení daní, protože my na rozdíl od jiných obcí musíme mít tak dobře vypracované materiály a všechno, co chceme schválit, rozhoduje vláda. Ostatní obce to nemají. Tady v Praze, pokud to není na nějakém konkrétním chráněném místě, asi v Šárce nebo kde, tak to mít nemusí. My musíme mít skoro na všechno rozhodnutí vlády.

Promiňte, že jsem si nakonec takhle posteskl. Nicméně chci konstatovat, že zákon, který tady máme před sebou, velkou novelu, není o Šumavě, je to i o dalších přírodních parcích. Mluvilo se pouze o jednom, o dalších jsem tady nic neslyšel, ale je to celkově o ochraně přírody a krajiny. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. Jako další do rozpravy se přihlásil pan senátor Jaroslav Větrovský, prosím.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Jen velice krátce. Prostřednictvím pana předsedajícího by mě hrozně zajímalo, paní senátorko Seitlová, z čeho jste čerpala, z jakých statistik, když tvrdíte velice odvážně, že lidé na Šumavě mají vyšší příjmy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. A zatím jako poslední je přihlášena paní senátorka Jitka Seitlová, prosím.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedající. Také jsem neměla v úmyslu vystupovat, ale debata se otevřela a budu tedy reagovat s tím, že prostřednictvím pana předsedajícího bych chtěla říci panu senátorovi Horníkovi – Honzovi – on mě nazval paní Seitlovou, tak jenom říkám, Honzo – že je to tak, že já si myslím, že právě to co řekl dokazuje, že přestože to není snadné, koexistence národního parku nebo i chráněného území, národní přírodní rezervace a obcí jde a že určitě tak, jak to popsal, i s obtížemi, o kterých hovořil, lze dosáhnout toho, že příroda je tam chráněna, že to vychází a že je tam samozřejmě i dobrý turistický ruch.

Jenom odpověď panu senátorovi Látkovi. Uváděla jsem tyto hodnoty proto, že z vystoupení, která tady byla předtím, plynul dojem, že opravdu se v těchto územích žije velmi, velmi těžce, že to tam je velmi špatné. Proto jsem řekla, že to jsou nějaké údaje, které indikují, že ano, určitě tam život není snadný, ale není to tak, že by v jiných obcích v našich zemích nebo v jiných územích nebyly zase jiné vážné problémy. To jsem tím chtěla říci, proto jsem uvedla ta dvě čísla.

A panu senátorovi Větrovskému, který vystupoval přede mnou odpovídám, že tyto údaje jsem čerpala z materiálů, které všichni senátoři dostali, dostali je právě při projednávání peticí. Tyto materiály jsou k dispozici. Nemám tady přesnou citaci, ale všichni senátoři je měli k dispozici.

Tolik jsem chtěla jenom na závěr říci. A mým pohledem na tento návrh zákona je, že opravdu kompromis, který je v tuhle chvíli možný, kde chceme opravit některé věci, které je možné opravit. A tím, že vrátíme zákon zcela přepracovaný Poslanecké sněmovně možná nedosáhneme toho, co bychom rádi, naopak to může dopadnout úplně jinak.

Takže proto jsem připravila kompromisní návrh. To je ten návrh pozměňovacích návrhů pod částí A, který jenom skutečně zlepšuje legislativně technické věci a právě postavení obcí, odbourává nejistoty z hlediska třeba rozporů s ústavou, to je ten § 40, odst. 5. Byla to moje snaha v tuhle chvíli, protože si myslím, že to, co je navrženo, je lepší než současný stav. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní kolegyně. Bohužel na vaši odpověď pan senátor Větrovský nevyčkal. Nicméně jako poslední se do debaty přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já jsem teď viděl, že se pan ministr do debaty hlásí. Já jsem se přihlásil, protože se pan ministr pořád nepřihlašoval a já jsem pořád čekal, kdy se přihlásí, abych potom po něm, až se přihlásí, mohl promluvit. Tak jsem tady před ním.

Já k tomu zákonu mám několik připomínek, které se týkají nějakých logických nesrovnalostí, které v tom zákonu shledávám, na které jsem se ptal už na výboru, kde mi nebylo uspokojivě odpovězeno. Čekal jsem, že se třeba nějakých odpovědí dočkám tady od pana ministra, proto jsem i vystupoval s nějakým dotazem v průběhu debaty. Nestalo se tak, respektive se tak možná stane až po mém vystoupení, což je mi trošku líto, možná, že jsem měl být ještě trpělivější.

Ta první věc, o které chci mluvit, se týká nějakého, dle mého názoru, logického konfliktu, který může být ale z hlediska potom koncipování toho zákona docela zásadní. V § 18 tohoto zákona je napsáno, že národní parky se člení na 4 zóny ochrany přírody. Ta první zóna, za a), je zóna, kde člověk nezasahuje, nebo zasahuje jen velmi málo. Zóna b), c) a d), to jsou ty zóny přírodě blízká, zóna soustředěné péče a zóna kulturní jsou zóny, kde ten člověk zasahuje, nebo dokonce zasahuje významně.

A já o tom mluvím proto, že v případě NP Šumava já mám informace – a bohužel pan ministr mi zatím na tu otázku neodpověděl, že určitě je to tak, že ty zóny b), c) a d) v případě NP Šumava tvoří více než 50 % území toho parku. A pokud tomu tak je, já musím mluvit v tomto podmiňovacím způsobu, tak potom já musím dospět k názoru, když se podívám na § 15, kde jsou národní parky definované jako parky s převažujícím výskytem přirozených nebo člověkem málo pozměněných ekosystémů, že vlastně v tomto smyslu je v rozporu ta definice zón, respektive územní uspořádání NP Šumava s tou definicí. A potom, pokud ten zákon je napsán tak, že vychází, že národním parkem je to, co je popsáno v té definici, to znamená území s málo pozměněnými ekosystémy, kde člověk skoro nezasahuje, tak možná ta opatření, která jsou potom v zákoně popsána, jsou pro taková území logická. Ale protože NP Šumava zřejmě tuto definici nesplňuje, tak to najednou logiku postrádá a vznikají problémy, o kterých se tady dvě, tři, nebo dokonce čtyři hodiny bavíme.

A já si nejsem jistý, jestli si to ministerstvo uvědomuje, já jsem na to upozornil už na výboru a nikdo se tím příliš nezabýval. Ale ono to je logické. Pokud si nadefinujeme nějaké těleso nebo nějaký objekt nějak a potom na něj klademe nějaké požadavky, a potom do těch objektů zařadíme i něco, co takové vlastnosti, jak jsme si nadefinovali, nemá a klademe na něj stejné požadavky, tak to samozřejmě těm, kterých se ten objekt dotýká, což je Národní park Šumava, nemůže vyhovovat. A my se nikdy nemůžeme dostat k rozumnému řešení. A mně se zdá, že logika toho zákona je tím naprosto zničená, poničená, protože NP Šumava bude zřejmě jiný. Proto asi lex NP Šumava než ty ostatní. A ten zákon to jakoby přechází a nezabývá se tím. A tím pádem dochází k tomu, že ten konflikt nemůže být řešitelný, neboť je zákon NP Šumava, nebo NP Šumava řešen ve stejném režimu jako ostatní národní parky, byť má jiné vlastnosti.

Takže to je věc, kterou já tady znovu opakuji. Říkám znovu, že jsem myslel, že se k tomu předtím vyjádří pan ministr, třeba to bude teď nyní následně.

Druhá věc se týká § 18. Opět věci, kterým nerozumím, a jsou to odstavce 5 a 6, kde tady to vždycky slyším... Tam je napsáno, že projednávání změn zón ochrany přírody národního parku lze podle § 5 poprvé zahájit nejdříve 15 let po nabytí účinnosti první vyhlášky. A teď zase stejná logika. To znamená, přijde vyhláška a je zabezpečena stabilita na 15 let. A všichni, co tady vystupují, říkají, těch 15 let je tam proto, protože to je strašně nutné, aby byla zabezpečena stabilita. A moje otázka zní, dobře, a když to bude někdo měnit podruhé, tak už nemusí čekat 15 let? A odpověď pana ministra je: „Ne, to už nemusí čekat 15 let.“ Pro vydání 3. vyhlášky už ta doba není potřeba, protože to je jenom proto, kdy je vydána ta první vyhláška, a potom po 15 letech může být vydána ta druhá vyhláška. A ta třetí nemusí být vydaná po třiceti letech, ale třeba po patnácti letech a jednom dni.

To znamená, velmi zvláštní přístup. Potřebujeme stabilitu poprvé, nepotřebujeme stabilitu podruhé. To znamená, nerozumím tomu. To je nelogické, znovu ty otázky opakuji, neboť uspokojivá odpověď na zasedání výboru nepřišla. Třetí věc je velmi zajímavá. Týká se § 19, což je návštěvní řád národního parku, kde je v odstavci 2 napsáno, že „návštěvní řád národního parku zveřejňuje orgán ochrany přírody ve formě elektronického dokumentu na svých internetových stránkách a návštěvní řád může být zveřejněn také pro část území národního parku.“

Čili návštěvní řád národního parku, já si myslím, že je určený pro návštěvníky. Návštěvníci můžou mít 50 let, 30 let atd., a zřejmě je v něm napsáno, jak se v tom parku máme chovat plus další a další věci. Přesto se může klidně stát, zákon to povoluje, že ten návštěvní řád parku bude přístupný pouze v elektronické podobě. A dokonce se může stát, že jeden park má více návštěvních řádů, pro různé části. Já jsem tedy zvědavý, jak to bude fungovat. A zase to je nelogické. Já bych čekal, že pokud někdo má za povinnost mít návštěvní řád, tak by měl být dostupný i jinak než elektronicky. A ta povinnost je tam jenom elektronická, byť ve spoustě jiných věcí se na to myslí velmi detailně.

Otázka č. 4, kterou spatřuji jako téměř na hraně diskriminace jedné části občanů vůči jiné části občanů, a to se týká § 40. V § 40 je napsáno, že v případě, že máme záměr vyhlásit chráněné území, které je národní přírodní rezervací, přírodní rezervací nebo národní přírodní památkou nebo přírodní památkou, tak potom se to všem, co tam žijí – v uvozovkách, říkám to zjednodušeně – musí ohlásit dopisem.

Takže v případě jednoho typu chráněných území se to všem ohlašuje dopisem. Potom je tam § 3, tam se vyhlašuje národní park a tam se to části těch lidí nemusí oznamovat dopisem. Je mi rozumět? Máme chráněné území jednoho typu, tam se všem musí napsat dopis, když se to území vyhlašuje. Pak máme jiný typ chráněného území, kam se nemusí psát dopis. Já jsem přesvědčený o tom a divím se, že o tom paní senátorka Seitlová nemluvila, že to není správně, že tady zase dochází k tomu, že se chováme ke stejným občanům stejného států v různých případech různě, byť jde v obou případech o chráněná území. Takže nechápu, jak tohle může někdo do zákona napsat a proč se s tím ten navrhovatel nevyrovnal nějakým jiným způsobem.

A potom už jenom poslední věc, nebo předposlední, abych moc nezdržoval, je, že rovněž považuji za diskriminační pro ta území, že když si orgán státní správy rozhodne, že zveřejní záměr vyhlášení nějakého chráněného území, aniž by to území ještě bylo vyhlášeno, tak po dva roky vlastně v tom území všichni, co tam něco dělají, musí dodržovat podmínky, které by dle toho státního orgánu, který chce to chráněné území vyhlásit, tam měly být v případě vyhlášení dodržovány.

Čili ještě to území není vyhlášeno, jenom je vyhlášen záměr s nějakými podmínkami, které jsou taky jenom záměrem, a dva roky, co se o tom může jednat, tak se tam stejně všechny ty podmínky musí dodržovat, byť to území ještě není vyhlášeno, není schváleno. To říká ten zákon. A nechápu, proč to takhle dělá a považuji to za diskriminační, protože výsledkem toho záměru vyhlásit chráněné území klidně může být, že není vyhlášeno. A přesto dva roky tam bude někdo vázán nějakými podmínkami, byť nakonec to území není vyhlášeno.

Čili zase věc nelogická a pro mě nepochopitelná atd.

Poslední moje poznámka se týká pozměňovacích návrhů. Já věřím, že paní zpravodajka si je všechny prostudovala. Věřím, že bude postupovat nějakým rozumným a logickým způsobem. Pochopil jsem to dobře, že nebude trvat na tom, že předkládá taky část B toho svého pozměňovacího návrhu, což myslím, že by tu věc některým z nás velmi ulehčilo. A bylo by asi velmi dobré, aby paní zpravodajka probrala některé své navrhované změny s ostatními navrhovateli, jako je např. pan senátor Nytra, abychom si tady potom zbytečně říkali, co je dobře a co není dobře. A pak bychom se třeba mohli v nějakém okamžiku dostat k nějakému rozumnému cíli. Osobně, po všech konzultacích, které jsem vedl, počínaje zástupci ministerstva s panem ministrem v čele po mé zážitky ze včerejší Poslanecké sněmovny mám nakonec pocit, že pokud chceme, abychom tady něco změnili, tak jedinou možností je, že to tam pošleme s nějakými pozměňovacími návrhy.

Pokud to uděláme tak, že dáme návrh na zamítnutí, tak i kdybychom tam poslali kolečko a poslanci viděli kolečko, tak klidně budou hlasovat, že vidí čtvereček. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore, a do obecné rozpravy se přihlásil pan ministr Václav Chaloupek. Prosím, pane ministře. Ne, pardon. Pardon, ne, pan senátor Václav Chaloupek, pardon. Mezi mnou a panem ministrem tady probíhala verbální komunikace o přihlášení. Co není, to může být, pane kolego. Prosím, máte slovo.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, tady v podstatě už všechno bylo řečeno. Já bych jenom chtěl připomenout, že teď hlasujete, nebo budeme hlasovat o zákoně a jsme neustále při tom ovlivňováni pohledem současnosti.

Když přijedete na Šumavu, přijedete do určitých míst, bude vám připadat, že to je strašné. Mně to tak připadalo taky, před dvaceti lety. Bylo by dobré, kdybyste viděli, jak si příroda dokázala pomoct, i když samozřejmě jeden z oponentů mě napadl, že nevím, že tam byly ty stromky vysazované. Samozřejmě že to nevím, že někdy v polovině devadesátých let tam byly vysazované. Bylo jich vysazováno 1200 na hektar, a dneska je tam 2500 stromů.

Víte, já mám trošku obavy i z té zásahovosti. Protože já jsem navštívil, nebo opakovaně jsem byl v některých chráněných územích, přísně chráněných, která jsou mimo park, ale je to pořád Šumava – na Svarohu, na Jezerní hoře – a viděl jsem, jak vypadal les, který byl..., nebo dřevo, které bylo zachraňováno po Kyrillu. Dneska jsou tam třičtvrtě metrové rýhy od vyvážeček, které tam odsud vyvážely dřevo, které se při deštích prohlubují. Z mého pohledu tak dochází částečně k odvodňování těch vrcholových partií.

Mám ještě obavy z těch problémů starostů, těm nerozumím, nemůžu do toho mluvit, ale mám obavy v národních parcích z různých výjimek. Já jsem některé ty výjimky zažil. Výjimky, které upřednostňovaly, které si někteří lidé dokázali zaplatit, dokázali vlivní lidé ovlivnit, že jestliže státní správa něco neschválila, tak opakovaně byla napomínána, vyzývána. Když ten úředník z té státní správy byl odvolán a přišel tam jiný, který to povolil, mám strach z takovýchhle výjimek. Mám strach z výjimek v tom vodním režimu. Když si představím, kolikrát už byly v minulosti nápady na Šumavě např. udělat přehradu v některých našich typických řekách, jako bylo na Křemelné, na Vydře, na některých potocích, bojím se, že v určitém momentě může dojít k tomu, že se to nějakým způsobem zdůvodní, ovlivní. Čili jsem zásadně proti výjimkám. Obávám se, že fakt Šumava v současné době je z mého pohledu taková ta poslední málo ohlodaná kost, která by se ještě dala nějakým způsobem zpracovat, nějakým způsobem vyřešit.

Víte, mluvil jsem o tom s odborníky 25 let. Byli to odborníci lesničtí, a devět z deseti mi oponovalo a tvrdilo, že to chce zasahovat, likvidovat. Když pak mluvíte s přírodovědci, říkají vám něco jiného. A mě potom, když vidím ta určitá vymezování a omezování, napadá, čím se bude v budoucnosti lišit, v případě, že to nepřijmeme, národní park od chráněné krajinné oblasti. Myslím si, že velký rozdíl tam potom nebude. Slyšel jsem nedůvěřovat a nevěřím odborníkům. Já si myslím, že budoucnost by měla být především určována odborníky a polemikou mezi odborníky. A že když mně najdou nemoc a půjdu na operaci, tak nebudu říkat, že nechci operovat, protože sousedka mi řekla, že stačí, abych si obrátil postel, že to bude v pořádku. Prosím vás, myslím si, že je nutné poslouchat odbornou veřejnost a jejich posudky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego, a táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikdo se do rozpravy nehlásí, rozpravu tedy končím. Pardon? Ne, nebyla přihlášena. Něco tam problesklo, ale... Bohužel, je mi líto, já jsem neviděl, ale budete jistě mít jako zpravodajka příležitost se k celé rozpravě vzápětí přihlásit, tedy vyjádřit. Nyní bych poprosil pana ministra, aby se vyjádřil k obecné rozpravě. Prosím, pane ministře.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Já vám děkuji, pane předsedající. A teď mi řekněte, kolik hodin na mě máte času? Já spacák mám, takže já jsem s tím počítal.

Ne, já se budu skutečně snažit být stručný. Asi nezareaguji úplně na všechno, ale to, co jsem zachytil. Především vám chci poděkovat za věcnou debatu, čekal jsem to horší. Čekal jsem to, řekněme, vyostřenější. A to u nás ve sněmovně je to někdy složitější. Já začnu panem senátorem Horníkem. My už jsme si to mezitím nějak vyříkávali v předsálí, ale myslím tu první reakci. Mě trošku zamrzelo, že on tam říkal, že to je paskvil. No, já jsem ukazoval panu senátorovi Horníkovi tohle Usnesení Vlády ČR z roku 2005, které dává Horské službě výjimku ze všech ochranných základních podmínek, to znamená, Horská služba už může od roku 2005 samozřejmě plně zasahovat v jakékoli zóně národního parku. Takže tím pádem vlastně samozřejmě ta věc je řešena.

Ten návrh, nebo ta novela byla samozřejmě velmi dlouho diskutována se všemi resorty. A já bych chtěl zdůraznit, že všechny připomínky, a byly jich stovky, z meziresortu byly vypořádány. Takže samozřejmě včetně připomínek Ministerstva vnitra, samozřejmě se tam velmi dlouho diskutoval i integrovaný záchranný systém a jeho zásahy. Proto by mě překvapilo, že by kolegové na něco takhle zásadního zapomněli. A zjevně ani Horská služba s tím problém neměla, protože i s Horskou službou to mj. bylo diskutováno. Ale nemám problém s tím, abychom tam případným pozměňovacím návrhem, který mj. je i v té sadě pozměňovacích návrhů od paní senátorky Seitlové, tak abychom to doplnili, aby třeba nebylo potřeba nějakou výjimku dávat.

Ale opravdu bych vás chtěl ujistit, pane senátore, a teď nevím, jestli musím vaším prostřednictvím, pane předsedající, jestli můžu přímo?

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Tak děkuji, tak bych vás chtěl ujistit, že to opravdu nedělali lidi z Prahy. Respektive zdaleka ne všichni byli z Prahy.

Stovky jich byly z těch regionů, a to nejenom ze Šumavy, ale ze všech národních parků. A nebyli to jenom zaměstnanci národních parků, ale byli to samozřejmě i celá řada dalších lidí. Vědci, atd.

Teď v té druhé části bych se vyjádřil k záležitosti, která tady byla několikrát diskutována a rád bych ji uvedl na pravou míru. Budu uvádět pár čísel. Několikrát tady byla zmíněna, myslím panem senátorem Látkou a dalšími kolegy, bezzásahovost a ta situace, která je dnes, popř. jak je srovnatelná s Německem.

Ono to tady už částečně padlo. Myslím, že o tom hovořil pan senátor Berka, který to za mě řekl, ale já bych si teď dovolil říct jedno nebo opravdu několik málo čísel.

Bavorský národní park. Má momentálně bezzásahovost na území 66,2 %. To je informace, kterou jsme ověřovali ještě teď během dneška. Takže 66,2 % je momentálně bezzásahovost v národním parku. Bavorský les, což je soused a přeshraniční bratr nebo dvojče sice menší než Šumava, ale myslím, že má k Šumavě nejblíž, určitě a směřuje, a to tady padlo, směřuje k 75procentní bezzásahovosti. Národní park Šumava má momentálně bezzásah přibližně na 23 % území, a to 13 % je první zóna stávající plus asi 10 % je území, kde se nezasahuje, takže řekněme, že se bavíme o 23 % a návrh té zonace, tak jak ji zatím kolegové vidí a samozřejmě zonace i klidová území pak vyjdou z odborných podkladů, ale my jsme samozřejmě vedení parků už týrali těmi dotazy, protože jsme čekali, že přijdou, tak my dnes vidíme, že rozsah té první, tedy přírodní zóny, která v zásadě by měla splývat s tou zónou bezzásahovou, by se měl pohybovat maximálně na úrovni 25 a 26 % a takto by to mělo, pokud ten zákon bude schválen, existovat po celou dobu toho moratoria, tedy minimálně do roku 2032 – 2033. Takže pokud někdo dnes tvrdí, že toto směřuje ten zákon k tomu, že skutečně ve velmi krátké době půjde polovina nebo převážná většina, jak je v té deklaraci, v tom dlouhodobém hledisku, bude směřovat k nerušeným přírodním procesům, tak mi tady z toho jasně vyplývá nebo nám, nejenom nám, takhle to bylo koncipováno, a takhle to opravdu bude, že bezzásahový režim bude v tomto konkrétním případě v rámci Národního parku Šumava, řekněme, pokud ta zonace bude do 2 let po případném schválení zákona, to znamená v roce 2019, tak se opravdu bavíme o horizontu 2034, kdy v roce 2034 by měla mít Šumava přibližně 26 % bezzásahu. To už možná ten bavorský národní park bude na sto procentech.

Takže bavme se o tom, jak to opravdu je a jak to z toho vyplývá. Asi co nejvíc provokuje, je jakási preambule, kdy tam skutečně podle konceptu a řekněme podle mezinárodních standardů je, a to byla obrovská diskuse, kterou jsme vedli s nevládními organizacemi. I toto nejlépe dokazuje, že ten zákon není ve vleku těch nevládek. Protože kdyby byl, tak Hnutí Duha velmi intenzivně usilovalo o to, a mnozí z vás jste to zaznamenali, a i ve sněmovně velmi intenzivně usilovali o to, abychom tam dali ten fahrplan, abychom tam dali ten časový harmonogram, kdy postupně každý rok budeme přidávat procentíčka, až se dostaneme k těm 50 % na Šumavě. A my jsme řekli – my to neuděláme, protože my jsme přesvědčeni, že té přírodě nemáme plánovat, jak se má chovat, my nejsme přírodní inženýři na rozloze 70 000 ha. A byly to obrovské debaty, protože oni skutečně říkali – no, ale ten Bavorský les má už dnes těch 66 % a proč vy tam nesměřujete? A mimo jiné a kolegové mi to určitě potvrdí – sedí tady pan starosta Schubert – myslím – už ne – jsem ho tady viděl, ale už ho nevidím – přijde. Tak. Kolegové mi to potvrdí, že plán péče, který existoval nebo ještě předtím byl platný, tak počítal s tím, že někdy v roce 2035 – myslím – bude 50 % bezzásahu. A ten plán péče vznikal před námi a vznikal ještě po debatě například i s panem bývalým ředitelem Mánkem. Takže my jsme v této chvíli velmi velmi velmi zdrženliví, vážené senátorky, vážení senátoři, z hlediska bezzásahu a rozhodně víc, než po nás třeba chce odborná veřejnost. Myslím si, že je to hlavní číslo.

K tomu, co tady padalo, to znamená rozsahy tzv. klidových území a pardon. Zároveň odpovím na otázku pana senátora Vystrčila. Dnes je situace taková, že dnes je první zóna 13 % v rámci Národního parku Šumava, druhá zóna je 80 % a třetí zóna je 5 %. Nově po tom rozdělení na 4 zóny se odhaduje, že první zóna bude přibližně těch 26 %, to je ta zóna přírodní, přírodě blízká zóna bude 24 %, takže celkem asi v této kategorii bude 50 % zóna 1 a 2 a zbývajících 50 % v rozdělení 40 % zóna pozměněná a 10 % čtvrtá zóna, tedy zóna kulturní krajiny.

Důležitá informace. Tak klidová území opravdu budou reálně otevírat významně větší část než mohli lidé dnes, protože třeba v případě Národního parku Šumava odhadujeme, že ta procenta zbudou někde řekněme z té přírodní zóny 26 %, tak lidová území se odhadují, že budou maximálně 20 %, ale pozor. 20 %, kdy velká část toho území z těch 20 % bude po určitou část roku otevřena, to znamená, když nehnízdí tetřev nebo tetřívek, nebo nějaký další chráněný druh, takže nebude to určitě celá přírodní zóna 26, bude to určitě méně, 26 % mi odhadujeme na 20, ale z těch 20 % bude ještě významná část otevřena po část roku, řekněme třeba pět, šest měsíců, kam lidé budou opravdu moci. Tak je to třeba i na německém území na cestě na modrý sloup, kdy ta stezka je také část roku zavřená, část roku je otevřená. Podobně to bude i v ostatních národních parcích, pan senátor Linhart se ptal, on tu informaci má, hovořil o tom s mým náměstkem panem Dolejským, takže on ví, že třeba v případě NP České Švýcarsko by se pohybovala ta situace někde na úrovni 21 % první zóna a asi 18 % by bylo klidové území, ale s tím, že odhadem, ale zase z těch 18 % určitě část bude otevřena v některých částech roku. Takže toť k zónám. Proto právě, jestliže tady zaznělo, vy nereagujete na Kyrill, vy nereagujete na klimatickou změnu. Vážené senátorky, vážení senátoři. Co jiné než to moratorium na to reaguje. Kolegové to o mně ví – když jsem poprvé na tu Šumavu přijel – na Šumavě jsem byl samozřejmě mockrát a mockrát, ale musím říct, že jsem byl třeba v jiných částech a začal jsem tam intenzivně jezdit před těmi 3 lety a dnes už tam opravdu trávím v rámci možností každou volnou chvíli, jsem houbař – ví se to o mně a jsem také opravdu, když jsem to poprvé viděl, tak já jsem byl také zděšen, protože jsem také viděl jakoby suchý les na první pohled. Říkal jsem si – to je potom Kyrillu obrovský rozsah katastrofy. Když jsem tam pak začal chodit víc, tak už jsem viděl, že to není mrtvý les, že to je jenom mrtvé to svrchní stromové patro, ale to neznamená mrtvou krajinu. Ta obnova tam opravdu probíhá. Souhlasím s panem senátorem Jirsou i s ostatními, probíhá různě v různých místech určitě kolem Prašného jezera třeba určitě lépe než jinde, ale zase velmi často tam chodím na různá místa právě v rámci toho, abych se mohl na tu obnovu podívat a to jak ta příroda si pomáhá, je neuvěřitelné, jak to jde rychle. Ale protože jsme říkali, že nebudeme hazardovat s tím, protože nevíme, kdy přijde další Kyrill, přírodě neporučíme, tak jsme se právě rozhodli dát tam to moratorium, abychom neriskovali, že otevřeme nějakou další část bez zásahu a přijde další Kyrill, pokácí tam dalších tisíce hektarů a my na to nebudeme moct reagovat, protože to bude v přírodní zóně.

A proto jsme v zásadě zafixovali tu pozici a tu polohu, kde dneska opravdu se ta přírodní zóna bude především rozkládat na území, kde upřímně řečeno už toho ten kůrovec v nejbližších mnoha letech nebude mít co sežrat, i kdyby se tam opravdu dostal, protože tam už zasáhl a významně škodil po Kyrillu před těmi 10 lety. Takže proto jsme to udělali, proto je tam to moratorium a proto jsme také čelili a čelíme tomu tlaku, že nezvyšujeme ten bezzásah, protože opravdu chceme, aby si ta příroda pomohla, aby ukázala za těch 15 nebo spíše 17 let, co dokáže na tom území. A po těch 17 letech se k tomu naši následovníci vrátí. A to je i odpověď na připomínku nebo otázku pana senátora Vystrčila. Vrátí se k tomu a řeknou, jestli těch 17 let přineslo, co se mezitím stalo, jestli nepřišla další větrná smršť, jak na to reagovalo sucho. A podle toho rozhodnou, zda budou nebo nebudou pokračovat v té snaze o zachování stability. A nebo třeba pár procent tomu bezzásahu za těch 15 nebo 17 let přihodí.

Souhlasím i s návrhem, i když určitě o tom ještě budeme hovořit, o pozměňovacích návrzích, takže tady bych na to zatím ještě asi nereagoval, to si necháme dále. Já bohužel musím, my jsme o tom také hovořili, odmítnout komplexní pozměňovací návrh pana senátora Větrovského, protože to opravdu nejsou, řekněme, jednotlivé pozměňovací návrhy, které by ten náš návrh poslanecký nebo vládní nějakým způsobem modifikovaly. Ony zásadně mění tu koncepci. A byl by to jiný zákon. A souhlasím s tím, co už tady zaznělo, že by to nebyla ochrana nebo že bychom už neměli NP, ale měli bychom spíše CHKO a dokonce by došlo podle mě ke zmírnění dosavadní ochrany až pod úroveň CHKO. Tzn. jde o naprosto koncepční změnu, která by ale rozbourala tu velmi křehkou, a věřte, že se vytvářela velmi křehce, ten velmi křehký kompromis, o který jsme se prostě pokoušeli a který zatím byl schválen vládou a Poslaneckou sněmovnou. Takže jakkoli bych byl rád velmi vstřícný k jednotlivým pozměňovacím návrhům, tak bohužel tento pozměňovací návrh komplexní jsem nucen odmítnout, protože ho nejde dobře zkombinovat s naším návrhem.

K panu senátorovi Doubravovi, to je místní příslušnost. No, to je trošku jiné téma, pane senátore. My ho teď řešíme v rámci EIA, ale ony na to jsou konkrétní judikáty Evropského soudního dvora, a ona ta místní příslušnost neexistuje. Já si tedy také z toho, řekněme, laického hlediska, než jsem do toho původně trochu nahlédl, tak jsem si myslel, že by to svou logiku mělo, protože ono to bohužel v českých podmínkách někdy vytváří podmínky pro racketeering, kdy ad hoc vzniklé sdružení začne blokovat projekt, který je na druhé straně republiky. A bohužel ty případy jsou. Myslím si, že kazí jméno a vím, že to vadí i Zelenému kruhu a dalším subjektům, protože jim to kazí jméno. Ale dnes do toho tu místní příslušnost nelze právně vtělit. My o tom dnes obrovsky budeme debatovat a v rámci EIA budeme určitě debatovat i tady, až přijde transpoziční novela ze sněmovny, protože i poslanci mají ten pocit, že by místní příslušnost pomohla věci. Ale opravdu je to věc, která je neslučitelná s evropskou legislativou.

Pan senátor Látka. On tady hovořil o silovém řešení z pohledu ministerstva. Já bych vás chtěl ujistit, a možná snad tedy doufám nehovořil o tom posledním období, tedy období, kdy jsem na ministerstvu já, protože já jsem se rozhodně, a to mohu místopřísežně říci, že já jsem se rozhodně daleko vícekrát, násobně vícekrát potkal se starosty šumavských obcí než třeba s panem Bláhou, se kterým jsem se viděl možná 3x v životě, kdežto s panem starostou Schubertem, kterého tímto zdravím, jsem se viděl mockrát. Ukazuje 3x, ono to tedy vypadalo jako jiný posunek, teď jsem si z toho přeložil, že je to naštěstí snad trojka. Ale bylo to mnohem víc. A samozřejmě nejen s panem starostou Schubertem, ale s dalšími starosty šumavských obcí. Já tam trávím opravdu hodně času, takže tam si troufám říci, že to prostě není odtrženo od té reality a že je vnímám. Ano, na řadě věcí jsme se neshodli nebo máme na to třeba jiný názor. Ale mě pak mrzí, když se objeví, že to rozhodujeme z Prahy.

Pan ředitel Hubený, pan ředitel Správy NP Šumava, jakkoli je pro někoho, řeknu to slůvko, zelenější, než byl pan ředitel Mánek, tak já jsem přesvědčen, že pan ředitel Hubený je ředitel kompromisu, že je to ředitel velmi vstřícný a že je to ředitel, který neustále objíždí starosty obcí. Dělal to také jako ředitel CHKO a dělá to jako ředitel NP. A myslím si, že mu málokdo může upřít, že by to území neznal. On ho zná velmi dobře a myslím, že ho nějakým způsobem vnímá. Takže mě tam spíš mrzí, když tam vznikne dojem jakési arogance. Já aroganci nesnáším na všech úrovních. A mám hodně diskusí se svými úředníky, protože také dostávám informace, že jsou někdy arogantní, dostává se to někdy ke mně, já to pak řeším a řeším to poměrně razantně, protože není nic horšího než právě zneužití pravomoci a toho, že si člověk myslí, že nad něj není. Také se to stává, jsme jenom lidé, stává se to všude, stává se to určitě i na Ministerstvu životního prostředí, stává se to i v CHKO. A já se s tím snažím bojovat, jak mohu.

Pan předseda Štěch tady hovořil o Německu, Rakousku. Jasně, ale zase musíme srovnávat srovnatelné. Já se kolikrát setkávám s tím, on to třeba používal nebo používá i pan prezident Zeman, kdy prostě říkal: "A co ten Hochficht?" A já říkám: "No, ale pane prezidente, ten rozdíl je v tom, že my máme na naší straně národní park a na druhé straně jsou hospodářské lesy kláštera Schlegl," což jsou klasické hospodářské lesy stejně jako tady Lesy ČR. Ale ti tam už jsou. A takhle tam jsou poměrně dlouho, troufám si říci, že desítky nebo stovky let. Takže to se dá těžko srovnávat. Takže já bych spíše tu ochranu přírody v NP srovnával s tím bavorským NP, když už jsme u té Šumavy, a ne s některými oblastmi, kde to prostě nelze srovnávat. A bráním se tomu, a nezlobte se, musím se poměrně ohradit, že tam bráníme turistickému ruchu. Správa NP, a dostává za to strašně přes uši, investovala v posledních letech poměrně hodně peněz do tzv. návštěvnických středisek. Ta návštěvnická střediska, kterým někdo říká lunapark, přivedla ale také další stovky tisíc návštěvníků už za první rok své činnosti. Je to vlčinec, je to pozorovatelna, resp. možnost podívat se na jeleny nebo na rysy, a je to sovinec na Borové Ladě. Je to velmi úspěšné, jezdí tam opravdu stovky tisíc lidí s dětmi se dívat, myslím, že z toho mají radost, obce z toho mají peníze a já pak zase slyším, že neděláme vůbec nic pro turismus. Asi kdyby tam nebylo nic pro turisty, tak by na tu Šumavu nejezdily dva miliony lidí. Myslím si, a pan starosta Schubert mi to určitě potvrdí, že když se povede počasí teď třeba v zimě nebo když je hezky v létě, tak ta Modrava třeba praská ve švech a vypadá to tam jako na Václaváku. A myslím, že mnohdy ti starostové už říkají, že by to chtělo to možná trochu limitovat. Samozřejmě to záleží na počasí.

Pan senátor Jirsa. Víte, pane senátore, já jsem opravdu přesvědčen, a já mám plný barák hydrologů, protože pod Ministerstvem životního prostředí je také Výzkumný ústav vodohospodářský. A já se s těmi hydrology poměrně hodně o tom bavím. Ono už to tady padlo, že je celá řada názorů na to, co způsobuje vysychání Šumavy. Ale já jsem přesvědčen, a potvrzují to i zcela seriózní vědecké studie, které se třeba dělají jak v Bavorsku, už to tady bylo řečeno, tak třeba v oblasti Modravského potoka. A také v oblasti, která nebyla postižena Kyrillem a není tam žádný kůrovec. A říká to jediné. Nepříliš se mění vodní, řekněme, režim, skoro se neliší vodní režim v části, která byla postižena kůrovcovou kalamitou a která nebyla postižena z jednoduchého důvodu, protože ten největší negativní vliv na vodní režim Šumavy má prostě to, že ta Šumava vysychá nedostatkem sněhu. Nedostatkem sněhu.

Teď tedy zaplaťpánbůh, že tam napadlo, ať dlouho vydrží. A tím, a to určitě víte, že třeba na 5000 ha Šumavy jsou meliorační rýhy, resp. kanály. A ta voda byla odváděna ze Šumavy cíleně pryč, protože my jsme opravdu žili ve vodním blahobytu a měli jsme pocit, že vody máme dost. A teď najednou se ukázalo v posledních letech, že té vody je čím dál tím méně. A ten důkaz je právě podle mě v tom srovnání, že i v jiných oblastech, které nebyly zdaleka tak postiženy Kyrillem a následnou kůrovcovou kalamitou, ty problémy s vodou jsou také. A to pak vysvětluje opravdu jediné, že problém je daleko více s tím, že Šumava vysychá tím, že je méně srážek. A už tam dnes není ten sníh do června, jako tam býval, postupně odtával a sytil tu houbu, která drží miliony kubíků vody. Ale že velmi rychle roztaje někdy v průběhu března, odteče do Vydry, do Otavy a dál. A pak třeba způsobí povodně. Takže já tomu opravdu věřím, že důvod je daleko více v tom. A my se musíme snažit všemi opatřeními vodu na Šumavě udržet. A opravdu jsem přesvědčen o tom, že není ten zásadní prvek, že není to, že třeba odumřelo to svrchní stromové patro, jakkoli to tam může mít nějaký vliv, ale já jsem přesvědčen, že hlavní vliv je opravdu v něčem jiném.

Vy jste se ptal i na prořeďování. Já jsem o tom vůbec nevěděl. Mimochodem podle mých informací od kolegů, tak se to neposuzuje na Ministerstvu životního prostředí, ale rozhodla o tom správa. A je to opravdu v rámci schváleného lesního hospodářského plánu skutečně jako prořeďování a prosvětlování směřující k nějaké přirozené obnově. Takže to není nic, co by mělo směřovat k větší těžbě nutně, ale také by na tomto park určitě moc peněz nevydělal, na tomto dřevu. Ale je to něco, co je v souladu s podporou a cílem přirozené obnovy.

Já bych skutečně chtěl říci, že tento zákon nepovažuji za Kyrill číslo 2, někde to dneska, myslím, napsal pan bývalý ředitel Mánek. A že bych se vůbec takto nerouhal, protože nikdo z nás si Kyrill 2 určitě nepřeje a já doufám, že dlouho nepřijde, protože to byla opravdu velká katastrofa pro Šumavu. A možná kdyby nebylo Kyrillu číslo 1, tak by ta debata tady byla daleko jednodušší, protože já jsem hluboce přesvědčen, že kdybychom se bavili o té bezzásahovosti, o tom pralese, o té divočině, a všichni bychom viděli Boubín třeba, jakkoli Boubín, to je zajímavé, málokdo ví, že třeba není úplně součástí NP, tak by to asi neprovokovalo. Tam opravdu ty lidi provokuje to, že lidé přijdou, ten první pohled, a vidí tam tisíce hektarů toho suchého lesa. A já jsem také byl v šoku, musím to říci, také jsem byl v šoku a také jsem radši na začátku říkal: "To přece nemůžeme dopustit dál." Pak jsem zjistil, ale budu se opakovat, že ten les není mrtvý, ale na druhou stranu, řekl jsem to několikrát, určitě bych nepřipustil, a dokud do toho budu moci mluvit, tak nepřipustím, abychom v této chvíli si hráli na přírodní inženýry a začali spekulovat na to, jak dopadne, kdybychom teď ten bezzásah dostali třeba na 50 %, protože si myslím, že špatné politické rozhodnutí se někdy dá relativně dobře nahradit nebo zhojit, ale příroda na to pak reaguje třeba desítky let. A v tomto konkrétním případě jsem nechtěl být ten, kdo se podepíše. A proto tam to moratorium je, kdo se podepíše pod něco takto zásadního. Já se omlouvám, že jsem rozvleklý, takže to budu směřovat ke konci.

Snad na pana senátora Linharta jsem částečně odpověděl, to je ten rozsah klidových zón. Role obcí, ano, role obcí zpět bude posílena, pokud projde pozměňovací návrh paní senátorky Seitlové. Role obcí, my ji tam opravdu vidíme ve dvou rovinách. Zaprvé role v rámci rady NP a potom role, kterou ale obce říkají, že ji zase tak dramaticky nevidí silnou, ale já si myslím, že to obce mají vyzkoušené třeba z pozice schvalování územních plánů, a to je samozřejmě role dotčených subjektů v rámci opatření obecné povahy.

Pan senátor Vystrčil. Částečně už jsem na to také reagoval. Tu definici, já jsem teď na to odpověděl. Podle našeho názoru ta zóna přírodní a přírodě blízká bude ve finále 50 %, ale k tomu, co tady zaznělo, ono je vždy potřeba posuzovat, a tak jsme se o tom bavili i na výboru, v nějakém dlouhodobém horizontu a s tou definicí, co od toho chceme, tzn. co vlastně chceme na těch zbývajících 50 %. A jestli jsem říkal, že tam je poměr přibližně 26, 24, 40, 10, tak to té definici odpovídá. Když se dnes podíváte na stávající rozdělení zón, tak je opravdu 13, 82 a 5 %, takže ta 1. a 2. zóna tvoří 95 % NP. Takže si myslím, že to odpovídá tomu dlouhodobému cíli a tomu, co jste říkal, že tam je nějaký logický nesmysl. Já ho tam nevidím. Snad jsem odpověděl i na těch prvních 15 let, ano, je to jenom prvních 15 let, ale po těch 15 letech, a už jsme se tu o tom bavili, nechť naši následovníci řeknou, jestli budou v té potřebě stability pokračovat dál. A pokud ne, tak ať řeknou, že v tu chvíli třeba, mezitím se vystřídá x dalších ministrů, x dalších sněmoven, x dalších senátorů třeba, a nechť oni se pak rozhodnou opravdu na základě toho, co se reálně na Šumavě nebo v ostatních NP dělo, ať se rozhodnou, zda vývoj je v souladu s tím, co očekávali. Ale bude to na úrovni nějaké reality. A pak třeba řeknou: "Dobře, přidáme něco na bezzásah," nebo řeknou: "ne, necháme tam třeba tu 1. zónu na úrovni čtvrtiny," jak by to mělo být do roku 2034.

Pak tam byly nějaké záležitosti, které bychom si určitě vyjasnili a už s nimi nechci zdržovat, takže jen závěrem, protože pak ještě bude vyjádření. My jsme připraveni podpořit jako Ministerstvo životního prostředí, a tak jsme to udělali i ve výborech při jednání, senátní návrhy, které budou doplňovat a opravovat některé věci, kde je tam skutečně možné je zpřesnit. Ale nejsme dnes opravdu připraveni, a to se nám, prosím, nemůžete divit, přijmout návrhy, které by úplně bouraly koncepci, na které jsme dva roky pracovali a kterou považujeme za kompromisní, vyváženou, byť nemáme radost z toho, že se nám pro ni třeba nepodařilo získat plnou podporu toho regionu. Já bych byl také šťastnější, kdyby se nám to podařilo. My jsme se snažili pro to udělat strašně moc a bohužel se nám nepodařilo stále přeskočit ten hluboký příkop, který byl vykopán někdy před 20 lety na Šumavě a potom možná ještě po Kyrillu třeba prohlouben tím, že region nevěří státu a nevěřím těm lidem. A bohužel za této nedůvěry se pak těžko pracuje. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane ministře, za vaše vyjádření. A nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, senátor Petr Šilar? Nepřeje si vystoupit. Děkuji, pane kolego. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavněprávního výboru, senátor Jaroslav Větrovský? Nepřeje si vystoupit, děkuji. A nyní bych vyzval paní senátorku garančního výboru Jitku Seitlovou, aby se vyjádřila k proběhlé rozpravě.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé dámy a pánové, tu vodu si nenesu proto, že by to mělo trvat dlouho, nebojte se. Je to tak, že tedy v debatě, která trvala přes tři hodiny, 3 hodiny a 20 minut, tak vystoupilo 19 senátorů. Rozdělení názorů nemohu přesně říci, protože někteří měli jen dotazy a nevyjádřili názor, resp. řekli, že třeba podpoří pozměňovací návrhy. A bylo to tak půl napůl, takže 8 bylo jednoznačně pro, dalších 7 bylo jednoznačně proti a někteří měli takový názor, že něco podpoří.

Já myslím, že padl návrh na zamítnutí návrhu zákona, který vzešel ze dvou výborů. Takže pro další hlasování nám teď nezbývá, než se s tím skutečně teď nějak srovnat a hlasovat o zamítnutí. Pokud neprojde zamítnutí, nebyl podán návrh na souhlas s předloženým návrhem zákona, takže pak bychom se dostali do podrobné rozpravy, kde by byly načteny pozměňovací návrhy, které nejsou součástí výboru. Já myslím, že pokud to tak bude, vidím, že se toho děsíte, ale musíme to udělat co nejefektivněji.

A pak by se hlasovalo tedy o těchto pozměňovacích návrzích. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko. Je to přesně tak. Návrh na schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou nepadl. Byl navržen... Byl navržen návrh na zamítnout, a to od dvou výborů. Ale byl panem kolegou Víchou předtím prezentován zájem na desetiminutovou přestávku před tímto hlasováním. Technická poznámka, prosím, paní kolegyně Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem přece na tom ÚPV nebyla u projednávání tohoto bodu, ale pochopila jsem, že tedy vlastně ten pozměňovací návrh, který tam podal pan kolega Větrovský, byl přijat, a tudíž byl učiněn návrh na vrácení Poslanecké sněmovně ve znění toho pozměňovacího návrhu. Takže jsou tu dva návrhy, na zamítnutí a na vrácení ve znění toho pozměňovacího návrhu. Ty ostatní pozměňovací návrhy případně, ty se tedy budou načítat. Ale ten návrh tady byl a je potřeba s ním počítat při hlasování. (Hlasy z pléna: V obecné rozpravě ne.) Ne v obecné rozpravě, ale potom tedy. Tady se rekapitulovalo, jaké návrhy padly. To byla tedy nepřesná informace.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ano, ale určitě by k tomu došlo v podrobné rozpravě, kde bude tento návrh tohoto výboru načten. Ještě paní kolegyně Hamousová, prosím, technická poznámka.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Ještě prosím procedurální návrh, když vidím, kolik je hodin, jak se to hlasování ještě přece jenom nechýlí ke konci, tak si dovoluji podat procedurální návrh, jednat a hlasovat po 19. hodině.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře, děkuji za tento procedurální návrh. Já bych tedy ještě předtím, než vyhlásíme přestávku na poradu klubů, tak bych dal hlasovat o procedurálním návrhu paní kolegyně Hamousové, že budeme jednat a hlasovat i po 19. hodině.

Takže dávám hlasovací znělku.

V sále je aktuálně přítomno 73 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 37 hlasů. Hlasujeme o tom, abychom mohli jednat a hlasovat po 19. hodině.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Procedurální návrh, hlasování č. 18, registrováno 73, kvórum 37, pro 67, proti 1. Návrh byl schválen. Nyní vyhlašuji přestávku na poradu klubů, budeme pokračovat v 18.33 hodin. Děkuji.

(Jednání přerušeno v 18.24 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 18.34 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, zaujměte místa, budeme pokračovat v jednání. Paní zpravodajko, převzal jsem řízení, takže aby bylo jasno, teď budeme hlasovat o návrhu zamítnout. Je to tak? (Zpravodajka souhlasí.)

Vážené kolegyně, vážení kolegové, byl podán návrh zákon zamítnout. V tuto chvíli je přítomno 73 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí 37... (Senátoři činí návrh na opětovné přihlášení senátorů.) Ano, odhlásit. Tak tedy činím. Vyndejte si karty, jste znova, nebo je možno se přihlásit, přihlaste se... Rychleji...

Tak, už se vám to všem podařilo, jako paní kolegyni Horské? Tak, budeme pokračovat.

Aktuálně přítomno je 70, kvórum pro přijetí 36. Zahajuji hlasování, kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 19, registrováno 70, kvórum pro přijetí 36, pro návrh 4, proti 47. Návrh byl zamítnut.

Návrh na schválení podán nebyl, a tudíž otevírám podrobnou rozpravu. Přihlaste se všichni, kteří jste podali pozměňovací návrhy až v průběhu pléna. Samozřejmě pozměňovací návrhy, které jsou součástí usnesení výborů, jsou automaticky považovány za podané pozměňovací návrhy. Děkuji vám.

Nyní vystoupí pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, kolegyně a kolegové. Já jsem avizoval dva droboučké pozměňovací návrhy, které jste dostali v písemné podobě, já je přečtu.

První je v čl. I, bodu 1, v § 16 odst. 2 písm. t) se slova „s výjimkou údržby silnic první třídy“ škrtají, zrušují.

Druhý návrh je v čl. I, bodu 1, v § 18 odst. 4 se za konec první věty doplňuje věta „rozlohu zón přírodních nelze zmenšovat“. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové. Můj pozměňovací návrh byl rozdán do lavic, já ho načtu a v krátkosti odůvodním.

V čl. I, bodu 1, v § 16 odst. 2 písm. l) a m) a v § 17 odst. 2 za slovo „základních“ vložit slovo „ostatních“ a slova „obecní policie, ozbrojených sil České republiky, Celní správy České republiky, Vězeňské služby České republiky“ vypustit a slova „při plnění úkolů“ nahradit slovy „pokud je to nezbytné pro plnění jejich úkolů“.

Důvodem je jednak otázka možnosti účasti Horské služby a dalších složek. Další složky, které vypouštíme, jsou schovány pod tím „a ostatních , ale je jich tam daleko víc. A protože v návrhu, tak jak je teď napsaný, je napsáno, že ti všichni tam mohou „při plnění úkolů" , ale nebylo řečeno jakých, takže tam někdo mohl přijít a plnit si tam úkoly, tak doplňujeme pro zpřesnění, „ ... pokud je to nezbytné pro plnění jejich úkolů".

To je první pozměňovací návrh.

Druhý pozměňovací návrh se právě týká rozšíření pravomocí obcí:

V čl. I. bodu 1 v § 20 odst. 3 v první větě za slovo „radou" doplnit slova „a dotčenými obcemi".

Tímto návrhem my nejenom, že budou návrhy klidových území řešeny radou, ale musí být řešeny i s dotčenými obcemi.

Nyní přečtu bod 3:

3. V čl. I. bodu 7 v § 38a odstavci čtyři za slovo „radou“ doplnit slova „a dotčenými obcemi'' a v odstavci 5 za slovo „rada¨ vložit slova „nebo dotčené obce“, slova „svým stanoviskem' nahradit slovy „svými stanovisky' a za slovo„radu“ doplnit slova „a dotčené obce“.

Odůvodnění platí stejně. Čili paragraf, který se týká bodu 2 a 3 pozměňovacích návrhů se týká rozšíření postavení obcí při vyjednávání o dalších podzákonných předpisech.

Bod č. 4:

4. V čl. I. bodu 8 v § 40 odst. 5 na konec doplnit větu „Pokud tím vznikne vlastníkovi nebo nájemci dotčeného pozemku újma, má nárok na její náhradu podle § 58.“

Tím vycházíme vstříc, aby jednoznačně nebylo zpochybněno, že pokud dojde ke stanovení záměru vyhlášení nějakého zvláště chráněného území, na tomto území se dotyčný musí zdržet nějakých činností, které by změnily charakter území a vznikla by mu újma, takže by to neměl uhrazené. To byl podnět pana senátora Horníka, který jsme tady řešili.

Bod č. 5:

5. V čl. I. bodu 32 v § 79 odst. 3 písm g) slova „stanoví klidová území národních parků podle § 17 odst. 3,“ vypustit.

A teď řeknu ještě bod 6, protože jsou velmi obdobné, a pak dám odůvodnění.

6. V čl. I. bodu 32 v § 79 odst. 3 písm. g) na konci doplnit slova „nebo stanovuje obsah zásad péče a postup jejich zpracování a projednání podle § 38a odst. 8“.

To jsou vysloveně legislativně technické úpravy, které řeší to, že v první části zákona došlo ke změnám v Poslanecké sněmovně a nepromítly se do dalších ustanovení a kompetencí stanovených v druhé části zákona, čili jsou to legislativně technické úpravy.

7. V čl. II. bodu 10 nahradit ve větě první a druhé číslovku „2017“ číslovkou „2018“.

Tady se jedná zase spíše o legislativně technickou úpravu, která reaguje na to, že v Poslanecké sněmovně nezměnili od počátku roku 2017 a vlastně by to nebylo možné, čili to napravujeme.

8. V čl. IV. za slova „bodu 1, pokud jde o'' vložit text „§ 15a,“.

To je opět legislativně technická úprava.

A nyní mám ještě bod 9 a tento bod 9 se týká stejného návrhu, který má pan poslanec Větrovec pod bodem č. 32. Proč? Je to opět legislativně technická úprava. Ona by nebyla úplně nezbytná, jak jsem se radila s kolegy legislativci, nicméně je jednoznačnější:

9. „V 58 se stanovuje, kdy má dotyčný náhradu za újmu, která mu vznikla z důvodu omezení užívání, a teď je tam zákonem nebo podzákonnými právními předpisy nebo rozhodnutím. A není tam opatření obecné povahy.''

Ono by tam v zásadě nemuselo být, protože se nestanovují nové povinnosti, ale je lepší, aby tam byla jistota, tak přebírám tento pozměňovací návrh, pokud by neprošel pozměňovací návrh pana senátora Větrovce, který, jak jsem byla informována, by měl hlasován celý společně.

To jsou moje pozměňovací návrhy, které tady načítám.

Pak mám část B. Část B je rozsáhlejší, ale to, co načtu, je vždycky velmi krátké.

Část B

1. V čl. I. v bodě 1. se § 16 odst. 2 písm. b) a c) nahrazuje tímto zněním:

„b) umisťovat, povolovat nebo provádět stavby s výjimkou vnitřních stavebních úprav, které nemění funkční využití již stojící stavby, nebo udržovacích prací,“

„c) odstraňovat svrchní vrstvu půdy nebo provádět terénní úpravy.“

Rady se upřesňuje, co je možné nebo není možné v rámci zastavěných území nebo nezastavěných území provádět a dává se zde výjimka z některých generálních ustanovení. Domnívám se, že znění, tak jak je, není zcela přesné a může vzbudit pochybnosti.

Bod č. 2 části B:

2. V čl. I. v bodě 1. v § 16 odst. 2 písm. t) se vypouští část věty „s výjimkou údržby silnic I. třídy“. § 16 odst. 2 písm. t) poté zní:

„t) provádět chemický posyp cest“.

Toto znění je shodné s pozměňovacím návrhem pana senátora Hampla.

A teď jsou tu tři návrhy, které se týkají stanovení doby, do kterých by měla v jednotlivých národních parcích být dosažena zonace, kdy více než polovina území je charakterizována převahou území přírodního charakteru.

Musím to načíst, nic jiného nezbývá. Je to trošku delší. Pro vaši informaci:

V Národním parku České Švýcarsko by to mělo být do 30 let do nabytí účinností první vyhlášky, v Krkonošském národním parku do 30 let od nabytí účinnosti první vyhlášky, v Národním parku Podyjí vlastně už tento stav existuje, takže tam je dnem nabytí účinnosti první vyhlášky. A v Národním parku Šumava je to nejpozději do 18 let od nabytí účinnosti první vyhlášky.

Nyní to načtu. Ale jsem připravena, protože jsem rozhodnuta, a myslím si, že to je správné, jít do kompromisního návrhu odsud ze Senátu, že část B jako takovou stáhnu před hlasováním, pokud neprojdou pozměňováky pana senátora Větrovského.

A nyní načtu pozměňováky, které jsem připravena opravdu stáhnout, pokud by se jenom přijaly pozměňovací návrhy, které se týkají změn, které jsou legislativně technické nebo dohodnuté. Musím to ale načíst, nic jiného mi nezbývá. Teď tedy budu číst:

V čl. I. v bodě 1. v § 16a se za odst. 3 doplňuje nový odstavec 4, který zní:

„(4) K dosažení dlouhodobého cíle ochrany Národního parku České Švýcarsko dle § 15 odst. 3 bude vymezena více než polovina území národního parku jako zóna přírodní postupem dle § 18, a to nejpozději do 30 let od nabytí účinnosti první vyhlášky, která vymezila zóny národního parku podle § 18 odst. 5.''

V čl. I v bodě 1. v § 16b se za odst. 1 doplňuje odstavec 2, který zní:

„(2) K dosažení dlouhodobého cíle ochrany Krkonošského národního parku dle § 15 odst. 3 bude vymezena více než polovina územního parku jako zóna přírodní postupem dle § 18, a to nejpozději do 30 let od nabytí účinnosti první vyhlášky, která vymezila zóny národního parku podle § 18 odst. 5.“

V čl. I. v bodě 1. v § 16c se za odst. 1 doplňuje odstavec 3, který zní:

3. „K dosažení dlouhodobého cíle ochrany Národního parku Podyjí dle § 15, odst. 3 bude vymezena více než polovina území národního parku jako zóna přírodní postupem dle § 18, a to nejpozději dnem nabytí účinnosti první vyhlášky, která vymezila zóny národního parku podle § 18, odst. 5. “

A v článku 1, v bodě 1, v § 16, písmeno d) se za odstavec 1 doplňuje odstavec 2, který zní: „K dosažení dlouhodobého cíle ochrany Národního parku Šumava dle § 15, odst 3 bude vymezena více než polovina území národního parku jako zóna přírodní, postupem dle § 18, a to nejpozději do 18 let od nabytí účinnosti první vyhlášky, která vymezila zóny národního parku podle § 18, odst. 5.“

Ty návrhy, které mám pod bodem 4 a 5, jsou jednoduše vyjádřeny v návrhu pana senátora Hampla v bodě 2, takže ty já v tuto chvíli nepředkládám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní senátorko, prosím, pan Vystrčil. Stále Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji. Vzhledem k vyjádření paní kolegyně Seitlové jenom upozorňuji, že náš Jednací řád neumožňuje po ukončení podrobné rozpravy jakýkoli podaný pozměňovací návrh stáhnout. Lze to učinit pouze v rámci podrobné rozpravy. Jediné, co potom může nastat, že ten návrh bude nehlasovatelný. Takže já na to upozorňuji obecně, a pokud ještě bude někdo nyní vystupovat, tak pokud chce paní senátorka Seitlová něco učinit a změnit, tak jenom v rámci podrobné rozpravy.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak, děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Kolegyně, kolegové, já přes stanovisko a vysvětlení pana ministra jsem se rozhodl, že podán ten pozměňovací návrh k vašemu rozhodnutí. Jednak neudělat to, to bych se asi přiznal, že jsem se smířil s tím, že už nejsme pány na svém písečku, alespoň proto, že tuhle úpravu považuji za nesmírně důležitou.

Tudíž pozměňovací návrh senátora Jaroslava Doubravy k návrhu zákona 114 o ochraně přírody a krajiny, 1. v § 70, odst. 2 za slova „pokud má právní subjektivitu“ doplnit slova „a je místně příslušné“.

To odůvodnění jsem vám řekl v obecné rozpravě. Jde mi o to, abychom odebrali možnost těmhle ekologickým iniciativám zasahovat do stavebního řízení na druhé straně republiky, tak jako se tomu běžně dělo u stavby dálnice D8. Já vás moc prosím o podporu tohoto návrhu. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové.

Ten můj návrh, který máte před sebou, římská I, nebudu načítat, protože je obsažený v pozměňovacím návrhu paní senátorky Seitlové, takže pouze ty dva. Oba dva se týkají článku 1, bodu 1. A v návrhu § 16, odst. 2 se za sousloví „bez pilota“ doplňuje „s výjimkou hašení požárů a záchranných prací“, s poznámkou „51, odkaz na § 2, zákona 239/2000 o integrovaném záchranném systému, prováděných základními a ostatními složka IZS“.

A druhý návrh se týká opět článku římská I, bod 1, § 18 a, odst. 1, písm. b, kde se doplní za sousloví „o požární ochraně“ sousloví „čárka, řešení mimořádných událostí“, opět „s odkazem č. 51 na § 2, zákona č. 239/2000 sbírky. A provádění preventivních opatření proti jejich vzniku podle zákona o IZS“.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, takže také děkuji. A ještě pan senátor Jan Žaloudík vystoupí, prosím.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, já si dovolím tady procesně řádným způsobem navrhnout, abychom v tom komplexním pozměňovacím návrhu, komplexním a dosti obsáhlém, který vzešel z ústavně-právní výboru, který figuruje pod jménem kolegy Větrovského, tak abychom se zamysleli nad třemi body. To je bod 30, 31 a 33. Stručně je okomentuji a navrhoval bych hlasovat o nich zvlášť pro určitou problematičnost. Vůbec nebudu rozebírat to, že můžou být jiné názory na celý ten komplexní návrh, že jsou tam terminologické, filozofické názory. Myslím si, že toto jsou body, kde bychom měli dosáhnout nějakého společného názoru.

Ten bod 30, ať už vědomě, či nevědomě, trošku zaměnil zastavěné a zastavitelné území obcí za mnohem širší zónu kulturní krajiny. A navrhoval bych v důsledku... Nebo v důsledku by bylo, že je umožněn v národních parcích rozprodej pozemků v majetku státu. Možná to bylo v dobrém úmyslu že jde již o zastavěné plochy a tam by samozřejmě ty podmínky mohly být jiné, ale tam jde o to, aby se tam nevydovádělo zase to, co tady společně všichni nechceme. Je tady uveden příklad. Nebo ti, co to připravovali, tak zjišťovali, jestli jsou nějaké precedenty, třeba v oblasti Kašperských hor apod.

Takže jde o to, že tento bod 30 navrhuji hlasovat zvlášť a vyjádříte se.

K tomu bodu 31, který taky navrhuji hlasovat zvlášť, tam jde o drobnost. Tam se zrušila ta možnost udělovat výjimku ke vstupu do klidových území. A přitom je zřejmé, že vstupy vědců, odborných exkurzí a toho, co výjimečně přijde, by se mělo. Takže určitě to není nějaké šibalství, ale je to nějaké spíš možná nedopatření. Ta výjimka by tam asi být neměla. Protože když vědci tam chtějí bádat nad osudem dalším, tak nechť je ta možnost.

A k bodu 33, který je také obecně důležitý, ten navrhuje zrušit předkupní právo státu k nezastavěným pozemků v celé zóně kulturní krajiny. V zásadě by tak zabránil státu do budoucna, aby případně mohl vykoupit tyto pozemky pro ochranu přírody a krajiny. Upozorňuje se např. obce Zhůří v srdci Šumavy, kde obejitím předkupního práva státu byly odkoupeny pozemky a dán dokonce souhlas k výstavbě nových domů, parkoviště a hotelu. Zase by to asi nebylo ideální.

Takže zpochybňuji body 30, 31 a 33. A navrhuji o nich hlasovat zvlášť, ať už tedy s jakýmkoli závěrem. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Pan senátor Žaloudík byl poslední přihlášený do podrobné rozpravy. Hlásí se ještě někdo? Tak vidím zvednutí ruky paní senátorky Seitlové, nyní elektronicky, prosím.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedo. Já jenom doplním to svoje stanovisko, že pokud bychom se dohodli na tom, že projdou jenom pozměňovací návrhy, které opravují chyby a pomáhají obcím z hlediska účasti při projednání návrhů podzákonných předpisů, tak já nedoporučím ty svoje pozměňovací návrhy. Takto je to možné řešit také.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, to je zcela, bych řekl, komfortní správný způsob. Myslím. Prosím vás, budeme hlasovat po bodech. Bude se vyjadřovat pan ministr, bude se vyjadřovat zpravodajka. Pokud zpravodajka je navrhovatelka, tak si myslím, že to budeme schopní pochopit a hlasovat i v souladu s její vůlí.

Tak. Ještě se někdo hlásí do podrobné rozpravy? Nehlásí, podrobnou rozpravu uzavírám. Pane ministře, máte možnost se vyjádřit. Závěrečné slovo. Podaný pozměňovací návrh. Pak ještě se budete vyjadřovat ke každému podanému návrhu. Nepotřebujete se vyjádřit.

Táži se pana senátora Petra Šilara, jako zpravodaje výboru hospodářského, zemědělského a pro dopravu, zda si přeje vyjádřit? Nepřeje.

Pan zpravodaj ústavně-právního výboru Jaroslav Větrovský? Ano, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Já se domnívám, že skutečně o bodech 30, 31 a 33 lze hlasovat zvlášť a poté o celém komplexním pozměňovacím návrhu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji za vaše vyjádření, a toto bude v pravomoci předložit a upřesnit garanční zpravodajky, paní senátorky Seitlové. A tu teď žádám, aby se vyjádřila k proběhlé rozpravě a následně, aby nás provedla hlasováním.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové.

Takže prvně budeme hlasovat pozměňující návrhy výboru ústavně-právního. Padl tady návrh, abychom hlasovali tedy bod č. 30, 31 a 33 samostatně. Tak já si osobně myslím, že je možné tedy hlasovat napřed celý pozměňovací návrh, kromě těchto tří bodů, pak bychom hlasovali tyto tři body. Následně byly načtené pozměňovací návrhy pana senátora Hampla, takže bychom hlasovali pana senátora Hampla. Pak byly načteny moje pozměňovací návrhy. Já jenom upozorním, že v části a) pak není hlasovatelný bod 2 a není hlasovatelný bod 5 a také není hlasovatelný bod 9. Pokud by prošly pozměňovací návrhy pana senátora Větrovského.

Následně bychom hlasovali pozměňovací návrhy pana senátora Doubravy. To je pozměňovací návrh jeden k § 70. A následně bychom hlasovali pozměňovací návrhy pana senátora Nytry. A to pozměňovací návrhy, které jsou nikoli ta jednička, protože ta už je obsahem mého pozměňovacího návrhu, a to už bychom hlasovali, to znamená dvojku a trojku. Takže takto.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, ale, paní senátorko, verbálními projevy jsem zaznamenal, že u toho prvního hlasování garančního výboru by si asi senátoři přáli, abyste nejdřív hlasovala o přijatelnosti bodu 30, pak 31, pak 33 a po ukončení těchto třech hlasování by se hlasovalo o těch pozměňovacích návrzích en bloc.

Senátorka Jitka Seitlová:  Já jsem to pochopila tak, že se o nich má hlasovat společně, ale dobrá, děkuji za upozornění a budeme tedy o každém hlasovat zvlášť.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Faktická připomínka pana senátora Větrovského.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Já bych skutečně prosil, abychom hlasovali nejprve o bodu 30, poté o bodu 31, poté o bodu 33. A poté o komplexním pozměňujícím návrhu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, to samé jsem říkal já. Možná, že se neposloucháme. Ale nic se nestalo, jsme v souladu. Tak.

Vážení, ale než začneme hlasovat, tak já přizvu ke hlasování znělkou, neboť to jsme neučinili. Máme ještě čas. Tak buďte tak hodní, pomozte někdo. Organizační odbor!

Senátorka Jitka Seitlová:  Podařilo se. Už to mám, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Takže přizveme k hlasování.

Je nás přítomno 71, kvorum pro přijetí je 36. A nyní bych prosil, aby senátorka vždycky přečetla, nebo uvedla, o čem budeme hlasovat. Pak bych prosil pana ministra, aby se vyjádřil, a samozřejmě se vyjádří i garanční zpravodajka. Tak, paní zpravodajko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Teď hlasujeme z pozměňovacího návrhu výboru ÚPV bod č. 30, který už odůvodnil pan senátor Žaloudík, s tím, že se rozšiřuje možnost prodeje pozemku a tím, že to chceme vypustit. Ano? Tak. (Ruch v sále.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. Hlasuje se o vypuštění bodu 30. A stačí.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ne, ne, ne, ne! My tímto návrhem věcně vypouštíme to, že se podle současného návrhu...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, máte pravdu.

Senátorka Jitka Seitlová:  Já jenom říkám věcně, věcně, věcně. Vypouštíme to, že se podle současného návrhu nesmí zcizit a prodávat pozemky mimo parky. A tady je to napsané – „s výjimkou zóny kulturní krajiny“. Ano, takže by se mohlo, když to projde, v kulturní krajině, která je i mimo zastavěná a zastavitelná území, prodávat pozemky. Je to tak?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Hlasujeme o bodu 30. (Ruch v sále.)

Vážení, musíme si to vyjasnit, protože by mohlo být zmatečné hlasování. Budeme hlasovat jenom o bodu 30, o tom, co je tady navrženo. A ten, kdo chce, aby to bylo vypuštěno, tak pro ten návrh nebude hlasovat. Jo? Tak, rozumíme si všichni?

Senátorka Jitka Seitlová:  Já to ještě jednou řeknu. Takže byl návrh, aby se body 30, 31 a 33 hlasovaly samostatně. A teď vycházíme z toho, že prvně budeme hlasovat o bodu č. 30, který navrhuje, aby se v kulturní krajině... Atd.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak, hlasujeme o bodu 30. Pan ministr stanovisko? (Neutrální.) Neutrální. Paní...

Senátorka Jitka Seitlová:  To je ne, nedoporučuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, negativní, tak.

Senátorka Jitka Seitlová:  Já nedoporučuji schválit ten pozměňovací návrh.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám, hlasování č. 20, kvorum 71, pardon kvorum 36, přítomno 71, registrováno 71. Pro 3, proti 43, návrh nebyl přijat.

Další hlasování, prosím.

Senátorka Jitka Seitlová:  V článku 1, bodu 11 vypustit § 17, odstavec 2 – je návrh. Bod 31 je to.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Bod 31 budeme hlasovat. Pane ministře?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Nesouhlas. Paní zpravodajka?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Prosím klid. Hlasování č. 21, registrováno 71, kvorum 36, pro návrh 4, proti 47. Návrh byl zamítnut.

Prosím další hlasování.

Senátorka Jitka Seitlová:  Další hlasování je bod č. 33.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ministr stanovisko?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Nesouhlas. Zpravodajka?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Nesouhlas. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 22, registrováno 72, kvorum 37, pro návrh 3, proti 46. Návrh byl zamítnut. Tak.

Senátorka Jitka Seitlová:  Další hlasování je tedy hlasování o všech ostatních bodech pozměňovacího návrhu, který předložil ÚPV. A je to pozměňovací návrh pana senátora Větrovského. Původně, ano, a teď je to návrh ÚPV.

Senátorka Jitka Seitlová:  To znamená, že budeme hlasovat o všech těch zbylých bodech společně. Takto to bylo navrženo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak. Pan ministr? (Nesouhlasí.) Nesouhlasí. Paní garanční zpravodajka?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Nesouhlasí. Budeme hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 23 registrováno 72, kvorum pro přijetí 37, pro návrh se kladně vyslovil 38. Návrh byl schválen.

Budeme pokračovat, paní zpravodajko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ano, takže teď budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích pana senátora Hampla, to znamená je to bod č. 1 jeho pozměňovacího návrhu a týká se výjimky z údržby silnic I. třídy, kde se tedy v zákoně navrhovalo, že se smí posypávat, tady se říká, že se nesmí posypávat. Na silnicích I. třídy jenom ale chemickým posypem.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, rozumíme. Pane ministře, vaše stanovisko. (Nesouhlas.) Nesouhlas. Paní zpravodajka?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 24 registrováno 72, kvorum pro přijetí 37, pro se vyslovilo 35, proti 12. Návrh byl zamítnut.

Senátorka Jitka Seitlová:  V bodě č. 2 návrh pana senátora Hampla je tedy o rozloze zón přírodních, které nelze zmenšovat.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pan ministr. (Nesouhlas.) Nesouhlasí. Paní garanční zpravodajka?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 25 72 registrováno, kvorum 37, pro návrh 27, proti 27, návrh byl zamítnut.

Senátorka Jitka Seitlová:  Další hlasování je z mého pozměňovacího návrhu části A, kde tedy ... Myslím si, že pan senátor Hampl má teď, tak jak jsme řekli, odhlasované. A teď tedy je ta část A, kde se v bodě 1 řeší otázka zejména přítomnosti horské služby a ostatních složek v naléhavých případech v národních parcích.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Takže budeme hlasovat o části A.

Senátorka Jitka Seitlová:  Část A bod 1.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Bod 1, ano? Tak jenom technický dotaz na upřesnění.

Senátor Miloš Vystrčil:  Myslím si, že by bylo rozumné hlasovat i ty pozměňovací návrhy pana senátora Nytry s tím dohromady, protože to je pořád o jedné věci celé. (Předsedající: Paní zpravodajka představila, jak se bude hlasovat, a nebyly žádné námitky.)

Senátorka Jitka Seitlová:  Ano, my jsme se dohodli s panem senátorem Nytrou, že to takto budeme hlasovat, že ten první můj bod, a pak ty jeho dva budeme hlasovat, ty jsou o dronech, ještě dál.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak. Slyšeli jste návrh garanční zpravodajky – hlasovat část A návrhu jejího bod 1. Pan ministr souhlas? (Souhlas.) Pan ministr souhlasí. Paní garanční zpravodajka?

Senátorka Jitka Seitlová:  Také souhlasí.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také. Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Senátorka Jitka Seitlová:  Teď by to měl být .....

Předseda Senátu Milan Štěch:  Moment, moment, ještě vyhlásím výsledky. Hlasování č. 26 registrováno 72, kvorum 37, pro návrh 68, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Prosím další návrh.

Senátorka Jitka Seitlová:  Bod č. 3. Je to v mé části A, týká se účasti .....

Senátorka Jitka Seitlová:  Bod 2 je nehlasovatelný.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, tak je to potřeba říci.

Senátorka Jitka Seitlová:  Bod 2 nehlasovatelný, už jsem to říkala na začátku a ještě to zopakuji, bod 2 je nehlasovatelný, protože je to už řešeno v pozměňovacím návrhu komplexním pana senátora... (Pobavení v sále.) Takže hlasujeme bod č. 3 části A.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pan ministr – stanovisko. Souhlas, zpravodajka také. Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 27 pro 70, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Senátorka Jitka Seitlová:  Nyní budeme hlasovat bod č. 4 z části A mého pozměňovacího návrhu. Týká se náhrady za újmy v záměrech.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pan ministr? (Souhlas.) Souhlasí.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Paní zpravodajka také doporučuje, takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 28 počet zůstává, pro návrh 70, proti nikdo. Návrh schválen.

Senátorka Jitka Seitlová:  Bod č. 5 je nehlasovatelný, protože by byl v rozporu s návrhem pana senátora Větrovského. Bod č. 6. To je legislativně technická úprava.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, pan ministr? (Souhlas.)

Souhlasí. Paní zpravodajka doporučuje. Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Účast zůstává. Pro návrh 70, proti nikdo, návrh schválen. Prosím další návrh.

Senátorka Jitka Seitlová:  Další návrh je bod 7 mé části A, kde se reaguje na to, že projednání zákona trvalo déle, takže se tam musela změnit číslovka, respektive rok.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pan ministr souhlasí, paní navrhovatelka doporučuje. Takže zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 30 účast zůstává. Pro návrh 71, proti nikdo. Návrh schválen.

Senátorka Jitka Seitlová:  Bod č. 8 v části A je opět legislativně technická úprava.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pan ministr? (Souhlasí.) Souhlasí. Paní garanční zpravodajka?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Doporučuje. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Kvorum zůstává. Pro návrh se vyjádřilo kladně 71, návrh schválen, proti nikdo. Prosím, další návrh.

Senátorka Jitka Seitlová:  Teď tedy se dotkneme části B.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Devítka je nehlasovatelná?

Senátorka Jitka Seitlová:  Devítka je nehlasovatelná, ano, to už je s obsahem pana senátora Větrovského. A teď je část B. Takže bod č. 1 v části B zlepšuje a upřesňuje, co lze stavět a umísťovat v nezastavěném území ve volné krajině, resp. národního parku.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane ministře, vaše stanovisko. Tak pozor, technická, dotaz.

Senátor Jan Horník:  Chtěl bych se zeptat zpravodajky, jestli by se to nedalo hlasovat najednou?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Hlasuje se část b), bod 1 teď. Pan ministr nesouhlasí. Paní zpravodajko?

Senátorka Jitka Seitlová:  Ano, tak já to navrhuji, tedy doporučuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ale musíte se vyjádřit vždycky. Slyšeli jste, zahajuji hlasování. Je nám všem jasno, o čem hlasujeme? Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Účast a kvorum zůstává stejné. Pro návrh 10, proti 40, návrh byl zamítnut. Prosím další návrh.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji. Část b), bod 2 je nehlasovatelný, protože už byl hlasován pozměňovacím návrhem pana senátora Hampla. A teď je tu bod 3. Ten bod 3, to jsou jednotlivé body, ale týkají se obdobného. Čili jedná se o to, že je tam stanovená lhůta, do kdy má být dosaženo toho, aby přírodní zóna byla na většině územích parku. A hlasuje se dohromady, tyto tři části bodu b).

Předseda Senátu Milan Štěch:  Budeme hlasovat v části b) o bodu 3 najednou. O všech podbodech. Dobře, rozumíme si. Pan ministr? Nesouhlasí. Paní zpravodajka? Doporučuje. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Počty stejné. Pro návrh 12, proti 35, návrh zamítnut.

Senátorka Jitka Seitlová:  Body 4 a 5 mého návrhu b) jsou nehlasovatelné, protože už byly obsahem hlasování návrhů pana senátora Hampla.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Takže 4 a 5 se nehlasují, jsou nehlasovatelné. Tím jsme vaše návrhy skončili.

Senátorka Jitka Seitlová:  Já jsem to nenačetla, pane senátore, ani. Ono je to věcně o stejném, i když je tam trošku jiná formulace, ale já jsem to nenačetla.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Nebylo to načteno, takže o tom nemůžeme hlasovat, ano, souhlasím, děkuji. Budeme postupovat dále.

Senátorka Jitka Seitlová:  Dále budeme hlasovat pozměňovací návrh pana senátora Doubravy, je jeden jediný.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Byl přečten. Pane ministře? Pan ministr nesouhlasí. Právní zpravodajka? Nesouhlasí. Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování číslo 34, registrováno 72, kvorum 37, pro návrh 22, proti 26, návrh byl zamítnut.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji. A teď tedy budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Nytry, to jsou ty drony. Ale budeme hlasovat o bodu 2 a 3. Teď hlasujeme o bodu 2. Bod 1 už byl odhlasován v mém návrhu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Takže nyní budeme hlasovat samostatně o bodu římská II?

Senátorka Jitka Seitlová:  Římská II, ano.

Předseda Senátu Milan Štěch:  I najednou římská III, nebo ne?

Senátorka Jitka Seitlová:  Ne, ne, o každém zvlášť by se mělo hlasovat.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Takže hlasujeme pouze a jen o bodu II pozměňovacího návrhu pana kolegy Nytry. Víte všichni, o čem budeme hlasovat, jasno? Tak, pane ministře, vaše stanovisko? Pan ministr je neutrální. Paní zpravodajka? Doporučuje. Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Kvorum zůstalo. Pro návrh 68, proti 1, návrh byl schválen. Prosím.

Senátorka Jitka Seitlová:  Teď budeme hlasovat o bodu III pozměňovacího návrhu pana senátora Nytry.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, pane ministře? Neutrální. Paní zpravodajka doporučuje. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Počty zůstaly. Pro návrh 68, proti nikdo, návrh byl schválen.

Senátorka Jitka Seitlová:  To jsou všechny pozměňovací návrhy, o kterých jsme měli hlasovat.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji vám, paní zpravodajko. A táži se ještě pro úplnost, má ještě někdo nějaké jiné návrhy nebo připomínky, které bychom opomněli hlasovat? Není tomu tak, takže můžeme přistoupit k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme PS ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Je tady návrh, abych nás znovu odhlásil, takže už se můžete znovu přihlásit. Jste všichni už přihlášeni, nebo se to někomu nedaří? Tak, je tady už číslo 71. Někdo zase vypadl, tak 70. Někdo má problémy. 71 už zůstalo. Je přihlášena paní senátorka, právě jsem jí doporučil, aby tu zůstala, ať nemá problémy. Budeme hlasovat o návrhu, že vrátíme tento návrh zákona PS ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Všichni víte, o čem budeme hlasovat? Pan ministr se může ještě vyjádřit. Máte právo. Nesouhlasí. Paní garanční zpravodajka?

Senátorka Jitka Seitlová:  Mám stejný názor jako pan ministr.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Nesouhlasí, ale přesto já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. O celém návrhu. Vracíme. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování číslo 37, registrováno 72, kvorum pro přijetí 37, pro návrh 54, proti 11. Návrh byl schválen a vracíme PS. A nyní v souladu s usnesením Senátu číslo 65 ze dne 28. 1. 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi PS. Navrhuji, aby jimi byli senátorka Jitka Seitlová a senátor Petr Šilar. Zároveň se ptám, zdali se svou rolí souhlasí? Takže tady ano. Paní senátorka Seitlová a pan senátor Větrovský, ano. Všichni souhlasíme. Je nějaký jiný návrh? Není. Takže budeme hlasovat o tomto návrhu. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. V hlasování číslo 38 registrováno 72, kvorum pro přijetí 37, pro návrh 67, proti nikdo, návrh byl schválen. A já děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajům, garanční zpravodajce a tento bod je ukončen. Pane Knotek, pojďte ke mně.

Vážené kolegyně, vážením kolegové, protože jsme si předávali řízení, nyní bychom měli pokračovat projednáváním návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 114/1992 Sb., O ochraně přírody? Ne. Prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, já se moc omlouvám, ale zjistil jsem, že není jasné, kdo ze dvou navrhovaných bude předkládat jako první a kdo jako druhý. A tentokrát to není úplně jasné, ve sněmovně ten návrh zákona, který jsme právě schválili, tak já si dovolím tentokrát navrhnout, abychom to pořadí určili. A navrhuji, aby jako první, kdo tam půjde, byl pan senátor Větrovský a jako druhá byla paní senátorka Seitlová, pokud pan senátor Větrovský nebude moci. Čili toto je můj návrh na upřesnění té naší nominace.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Zaprvé ten bod jsme uzavřeli, bod byl řádně uzavřen. A já bych tedy doporučil, aby došlo k dohodě. Bývá většinou logické, že jde ten, který s tím zákonem byl ztotožněn, s tím zněním. Takže věřím, že se také tyto dvě osoby dohodnou. A zadruhé, i kdyby tam šla paní senátorka Seitlová, tak je povinna hájit usnesení Senátu. Nikdy to tu nebylo zpochybňované a já si myslím, že není potřeba, abychom tak činili. Bod byl uzavřen. Teď, prosím vás, potřebuji organizační odbor, aby mi řekl, jak máme pokračovat, protože jsem tady celou dobu nebyl a mezitím se hlasovalo o změně pořadu. Je tady připomínka, že bylo odsouhlaseno pouze dokončení toho bodu, který byl rozjednán. Takže v tuto dobu budeme pokračovat dalším bodem, který byl podle pořadu, a to znamená, prvním bodem odpoledního jednání byla Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2015. Prosím, posaďte se, věnujte se jednání této schůze. A my budeme projednávat bod

 

Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2015

Tisk č. 305

Navrhuji, abychom nejprve podle § 50, odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí... Prosím o klid, klid, klid, klid. Vyslovili souhlas s účastí guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka na našem jednání. Prosím, klid! Vážení, bylo odsouhlaseno pouze dokončení bodu, který byl rozjednán. A pak nadále pokračujeme podle pevně schváleného pořadu. A prvním bodem odpoledního jednání byla Zpráva o výkonu dohledu, tisk 305. Budeme hlasovat tedy o účasti guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka na našem jednání. Prosím, soustřeďte se na jednání. Zmáčknu znělku. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování číslo 39, registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 55, proti nikdo, návrh byl schválen.

Dovolte mi tedy, abych mezi námi přivítal guvernéra ČNB, pana Jiřího Rusnoka. Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk číslo 305. A prosím guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka, aby nás se zprávou seznámil. Prosím ale o klid.

Guvernér ČNB Jiří Rusnok:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych pokud možno stručně odůvodnil v tento večerní čas tuto spíše tradiční zprávu. V souladu se zákonnou povinností předkládá ČNB každoročně Zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem. Nyní máte před sebou zprávu za rok 2015. Jsem samozřejmě připraven ve svém úvodním slově obecně aktualizovat vývoj i v průběhu roku 2016 a případně odpovědět na vaše dotazy směřující i k tomuto novému období. Tuto zprávu samozřejmě dostanete tak, jak nám ukládá zákon.

Ta zpráva je komplexní informací, která se zabývá nejen dohledem nad samotným finančním trhem, popisuje rovněž stav a vývoj regulace finančního trhu, obsahuje vyhodnocení informací o podáních veřejnosti a pojednává také o zapojení ČNB do činnosti evropských orgánů dohledu.

Velice stručně, pokud jde o strukturu finančního trhu. V roce 2015 nedošlo k žádným zásadním změnám. V tomto roce nebyla udělena žádná nová bankovní licence, na tuzemský trh v průběhu roku nově vstoupily dvě pobočky zahraničních bank. A naopak jedna pobočka zahraniční banky ukončila v roce 2015 svou činnost. Pokud jde o regulaci, tak regulace se vyvíjela velice živě, jak jsme na to zvyklí z posledních let. Byli jsme zapojeni do přípravy nových zákonů, které upravují podmínky podnikání finančních institucí a dalších osob podléhajících regulaci a dohledu ČNB. Připravili jsme proto řadu vyhlášek, výkladu a metodických stanovisek, podíleli jsme se na implementaci evropské finanční regulace.

Z těch stěžejních věcí bych snad zmínil zapojení do přípravy zákona o ozdravných postupech a řešení krizí nebo zákona o bankách. Dále jsme uplatnili připomínky k zákonu o podnikání na kapitálovém trhu, k zákonu o spotřebitelském úvěru. Vyjadřovali jsme se samozřejmě k zákonu o pojišťovnictví, který transponoval směrnici Solventnost II. Zmínil bych ještě zákon o centrální evidenci účtů. Ta už je, jak známo, v realizační fázi, brzy začne fungovat. Samozřejmě také další zákony.

Pokud jde o výkon dohledu, tak stěžejní pro nás je výkon dohledu nad úvěrovými institucemi, tzn. bankami a částečně i družstevními záložnami. Banky tvoří naprosto dominantní část našeho finančního sektoru. Věnovali jsme pozornost především oblasti kvality a dostatečnému zajištění úvěrových portfolií. Sledovali jsme a vymáhali jsme dostatečnou výši kapitálu ke krytí případných ztrát. Samozřejmě se standardně věnujeme výši likvidity a rezerv na likviditu a celkovému hospodaření bank.

Výsledky zátěžového testování, které pravidelně provádíme, potvrdily dobrou odolnost tuzemských bank. Jejich kapitálová přiměřenost by se i v nepříznivém scénáři udržela s dostatečnou rezervou nad regulatorním minimem.

Pokud jde o sektor družstevních záložen, tam ta pozornost byla založena především na kvalitu úvěrového portfolia, adekvátní tvorbu opravných položek, financování ekonomicky spjatých skupin či dodržování regulatorních limitů a původ kapitálu.

Zmínil bych se ještě o sektoru pojišťoven. V průběhu roku 2015 za dohledu ČNB byly zintenzivněny přípravy na regulaci v režimu Solventnost II. Sektor jako celek je dostatečně vybaven kapitálově a rovněž z hlediska požadavků nové regulace je schopen odolat významným změnám vybraných rizikových faktorů.

Standardně naše dohledová činnost probíhá způsobem, který nazýváme dohled na dálku. V podstatě to spočívá v tom, že dostáváme z dohlížených subjektů pravidelně na měsíční, čtvrtletní bázi, někdy i častěji, sadu informací o jejich hospodaření a fungování. Z nich samozřejmě vyvozujeme jisté závěry. Kromě toho naše kontrolní týmy provádějí dohled na místě. Těch kontrol na místě proběhlo v roce 2015 celkem 20 v úvěrových institucích, čili bankách, 22 u poskytovatelů investičních služeb, 35 u pojišťovacích zprostředkovatelů a konečně v pojišťovnách to bylo 5 kontrol na místě.

V sankční činnosti se postupuje v rámci správního řádu především.

Pravomocně bylo v roce 2015 ukončeno 282 sankčních správních...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane ministře... Pane guvernére, moment. Prosím pracovníky organizačního odboru, aby sjednali v předsálí klid. Ať buď přestanou hovořit, nebo vyklidí prostor. Omlouvám se, prosím, pane guvernére.

Guvernér ČNB Jiří Rusnok:  Děkuji vám, pane předsedo. Já už budu snad stručně a rychle směřovat k závěru svého expozé. Z hlediska dodržování pravidel ochrany spotřebitelů jsou pro nás hlavním zdrojem informací samotná podání veřejnosti, takových podání v roce 2015 jsme dostali 1059. Nejvíce v oblasti úvěrových institucí – 417, pak za pojišťovnictví, což bylo 341.

Převážně se jedná o stížnosti na nedostatečnost poskytnutí předsmluvních informací, často také o problematiku pojistného plnění. Pokud jde o bankovní oblast, tak tam nejvíce stížností spadalo do oblasti platebního styku a platebních karet.

Mezinárodní oblasti. Česká národní banka je aktivně zapojena svými zástupci do činnosti evropských orgánů dohledu nad finančním trhem, jako jsou Evropská bankovní agentura, Evropská agentura pro kapitálový trh (ESMA) a Evropská agentura pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní fondy (EIOPA). Jsme také řádnými a aktivními členy Evropské rady pro systémová rizika, která sídlí ve Frankfurtu, stejně jako ECB, ve Frankfurtu nad Mohanem.

Spolupracujeme úzce i s partnerskými národními dohledy, protože jsme velmi otevření. Finanční trh, jak jistě víte, velkou část u nás aktivních institucí tvoří vlastně zahraniční investoři, takže s partnerskými orgány z těchto zemí velice úzce spolupracujeme, jsme zapojeni do tzv. kolegií orgánů dohledu, mezinárodních bankovních a pojišťovacích skupin, které u nás působí.

Dovolte mi tedy závěrem, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, konstatovat, že finanční trh i jeho jednotlivé části v roce 2015 byl stabilizován, dosahovali jeho účastníci dobrých hospodářských výsledků.

Bankovní sektor jako nejvýznamnější část finančního trhu je stabilní, ziskový, likvidní a dobře kapitálově vybavený.

V roce 2015 se zlepšila kvalita úvěrového portfolia jak tuzemských bank, a míra úvěrů v selhání je evropsky podprůměrná, nižší než 5 % v průměru, relativně velmi nízká tedy.

Zlepšil se o něco i sektor družstevních záložen, který rovněž dosáhl malého zisku, a zlepšila se kvalita jeho úvěrového portfolia.

Obchodníci s cennými papíry zvyšovali dlouhodobě i v roce 2015 objemy aktivně spravovaných prostředků, jak co do hodnoty, tak počtu zákazníků.

Penzijní společnosti dosáhly kladného hospodářského výsledku a zvýšily hodnotu aktiv ve fondech, které spravují.

Český pojistný sektor sice zaznamenal pokles celkového předepsaného pojistného, ale meziročně došlo k mírnému zlepšení jeho hospodářských výsledků.

Děkuji vám za pozornost a jsem připraven na vaše případné dotazy.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane guvernére. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této výroční zprávy VHZD. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 305/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Strnad, kterého nyní žádám o jeho zpravodajskou zprávu.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, kolegyně, vážení kolegové, vážený pane guvernére. Pan guvernér nám velice podrobně přednesl, co obsahovala zpráva ČNB, ta se dělila na tři části, z nichž tedy část a) popisuje a vyhodnocuje legislativní změny v oblasti dohledu nad finančním trhem v roce 2015, vývoj regulace EU v roce 2015, dohled nad finančním trhem v roce 2015, informace s podáním veřejnosti o mezinárodní spolupráci, část b) popisuje a vyhodnocuje ekonomické prostředí v roce 2015, vývoj v sektorech úvěrových institucí, vývoj na kapitálovém trhu, vývoj na pojistném trhu a v části třetí jsou potom různá schémata, tabulky apod.

Se závěry zprávy nás také pan guvernér seznámil, takže já vás pouze seznámím s 233. usnesením VHZD ze dne 23. srpna 2016, ke zprávě o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2015.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Pavla Holmana, ředitele sekce regulace a mezinárodní spolupráce na finančním trhu ČNB, po zpravodajské zprávě senátora Jaromíra Strnada a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2015,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje.

Nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Jan Hajda.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedo, vážený pane guvernére, vážené a milé kolegyně, vážení kolegové. Já pochopitelně souhlasím se závěry tak, jak je přednesl za hospodářský výbor senátor Strnad. Já bych chtěl touto cestou poděkovat panu guvernérovi za mimořádnou spolupráci ČNB a hospodářského výboru, kdy v podstatě jejich orientace je pro nás důležitá při zákonech. Ta spolupráce vždy vrcholí přijetím v ČNB, kde celé dopoledne nám vysvětlují finanční situaci, v jakém se nachází jednotlivé sektory našeho národního hospodářství, takže ještě jednou, pane guvernére, vám děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan guvernér nemá, k čemu se vyjadřovat. Pan garanční zpravodaj také ne. Takže přistoupíme k hlasování o návrhu, tak, jak je v usnesení VHZD.

Budeme hlasovat o usnesení, které navrhl pan zpravodaj Strnad, které je v usnesení VHZD č. 233 ze dne 23. srpna.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 40, registrováno 63, kvórum 32, pro návrh 56, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji panu guvernérovi, děkuji i zpravodaji. Projednávání tohoto bodu je ukončeno.

A nyní projednáme

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 35

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 35. Já mezi námi vítám ministra zemědělství Mariana Jurečku, zároveň ho žádám, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dobrý večer. Dovolte mi, abych uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Cílem předkládaného návrhu zákona je úprava podmínek pro zajištění garance ministerstva zemědělství za oblast zachování biologické rozmanitosti zemědělství u vybraných plemen a druhů zvířat.

Za účelem zachování genetické diverzity těchto druhů a plemen zvířat vyhlásilo ministerstvo zemědělství v roce 1995 tzv. národní program konzervace a využívání genetických zdrojů zvířat významných pro výživu a zemědělství.

Národní program je koncipován tak, aby jeho cíle a náplň byly také v souladu s mezinárodním právním rámcem v této oblasti, to znamená úmluvou o biologické rozmanitosti a metodikami organizace OSN pro výživu a zemědělství.

Do národního programu je dnes zařazeno přes 30 plemen nebo druhů zvířat, která se historicky nacházela na našem území. Tato zvířata nepatří mezi hlavní produkční plemena využívaná v dnešní intenzivní zemědělské produkci, ale vynikají zejména zachováním svých původních vlastností, jako jsou například dlouhověkost, odolnost vůči vnějším podmínkám a nemocem, optimální využití místních zdrojů potravy nebo přirozená a bezproblémová schopnost reprodukce. Toto jsou vlastnosti, které často u moderních plemen zvířat vyšlechtěných pouze za účelem intenzivní produkce živočišných komodit postrádáme.

Genetické zdroje zvířat tak mohou v budoucnu tvořit významnou základnu pro šlechtitelskou činnost, zlepšování zdravotního stavu produkčních plemen, rozvoj alternativních forem zemědělství ve venkovských oblastech, zajištění potravin a dalších potřeb člověka, a to zejména v kontextu měnících se podmínek klimatu a dalších složek životního prostředí.

Navrhovaná právní úprava proto celkově upřesňuje podmínky pro fungování a administraci výše zmíněného národního programu. Navrhovaná změna plemenářského zákona zejména upřesňuje definice, které se vztahují k problematice genetických zdrojů zvířat, stanovuje transparentní podmínky pro zařazování všech účastníků do zmíněného národního programu, stanovuje veškerá práva, role a povinnosti všech účastníků národního programu, od vlastníků zvířat, přes chovatelská sdružení, genové banky, koordinátora národního programu, až po ministerstvo zemědělství. Dále upravuje postup ministerstva zemědělství a podmínky, na základě kterých bude možno změnit vydaná rozhodnutí a zařazení do národního programu, nebo je zrušit. V neposlední řadě též stanovuje podmínky pro ukládání genetického a biologického materiálu do genových bank a poskytování materiálu z těchto zařízení třetím osobám.

Ministerstvo zemědělství je přesvědčeno, že současná právní úprava je pro další administraci a rozvoj národního programu nevyhovující. Pokud by zákon nebyl novelizován, nebyly by například řešeny tři zásadní problémy, se kterými se dnes potýkáme.

Ministerstvo zemědělství by nadále muselo formálním způsobem zařazovat do národního programu nejen vlastníky zvířat, ale také veškerá zvířata, která odpovídají definici genetického zdroje. To v praxi není reálně možné, protože počet zvířat na žádosti jednoho vlastníka se může pohybovat i ve stovkách kusů. Ministerstvo přitom nemá možnost ověřit si platnost a aktuálnost seznamu zvířat na žádosti, protože centrální databáze tzv. genetických zdrojů zvířat neexistuje.

Novela proto navrhuje formálně zařazovat do národního programu ve většině případů pouze fyzickou nebo právnickou osobu, která je vlastníkem genetického zdroje zvířete. Povinnost evidence samotných jedinců zvířat, které odpovídají definici genetického zdroje, již potom leží na předmětných chovatelských sdruženích.

Zadruhé, nebylo by určeno vlastnictví reprodukčního a biologického materiálu, který je ukládán do genových bank, a tím by ani nebyla určena přímá odpovědnost za uchování tohoto cenného materiálu pro jakékoli využití v budoucnu.

A zatřetí, ministerstvo zemědělství by nadále nemělo možnost korigovat v mimořádných případech situaci, kdy v rámci určité genetické linie nebo celého plemene dojde k významné ztrátě genetické diverzity, a to ačkoli je vyhlašovatelem národního programu. Je odpovědné na národní i mezinárodní úrovni za naplňování jeho cílů a poskytuje vlastníkům zvířat a chovatelským sdružením dotace na zachování a využívání genetických zdrojů.

Návrh zákona byl projednán dne 11. ledna 2017 na 4. schůzi VHZD, který jako výbor garanční doporučil schválit návrh ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. Dovoluji si vás tedy požádat o schválení návrhu zákona ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 35/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého nyní žádám o jeho vystoupení.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené a milé kolegyně, kolegové. Pan ministr precizně uvedl teze tohoto zákona. Já bych jenom zdůraznil jako zpravodaj následující.

Při hlasování v Poslanecké sněmovně ze 142 poslanců pro návrh hlasovalo 112 poslanců, jeden byl proti. Bylo tam předloženo několik pozměňovacích návrhů, z nichž ten aktuální byl ten, že v § 20 k plemenitbě včel mohou být využívána pouze plemenná včelstva nebo sperma včely medonosné kraňské.

Pokud se týká tohoto pozměňovacího návrhu, který je v zákoně, při projednávání na hospodářském výboru řada včelařů tento rozporovala, a podobně naopak, drtivá většina včelařů toto podpořila, takže jakýkoli pozměňovací návrh na výboru jsme zamítli. Podporujeme návrh ministra zemědělství, tento návrh podpořit tak, jak přišel ze sněmovny. Proto mi dovolte, abych vás seznámil s návrhem na usnesení.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Jiřího Šíra, náměstka ministra zemědělství ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane zpravodaji, posaďte se ke stolku zpravodajů a plňte úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Ano, pan Lumír Aschenbrenner. (Senátor vysvětluje, že se chtěl přihlásit až do obecné rozpravy.) Nenavrhuje. Tak se vypněte, pane senátore. Nejste. Teď už jo. Děkuji.

Takže nikdo se nehlásí, my můžeme otevřít obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Ano, teď pan senátor Lumír Aschenbrenner. Připraví se pan senátor Tomáš Czernin.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Hezký večer, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Předem musím konstatovat, že jsem byl překvapen, kolik lidí v naší republice se věnuje včelařství, kolik se věnuje včelařství mezi námi.

Já se včelařství nevěnuji, včelařství se věnoval můj dědeček, dokud mu komunisti nesebrali včely, včetně pozemků, včetně truhlářské dílny, kde vykořisťoval několik truhlářů. Přesto si dovoluji navrhnout pozměňovací návrh, který mi již, přiznávám, neprošel na hospodářském výboru. Pokud k tomu dojde, ten návrh by potom blíže komentoval, myslím, že kolega, který bude hovořit po mně, bude mít asi obdobný návrh.

Takže na závěr bych pouze použil krátký verš. Rozumný homo sapiens dnes stojí všemu tvorstvu v čele. Je ale vážně rozumné poroučet větru, dešti i včele? Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Tomáš Czernin, prosím.

Senátor Tomáš Czernin:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolil bych si přednést pozměňovací návrh, a sice že v článku I. se bod 11 vypouští. Následující body by tím byly přečíslovány.

Pozměňovací návrh, který vzešel z Poslanecké sněmovny, jde jednoznačně proti smyslu a předmětu současné úpravy. Pozměňovací návrh je v právních i věcných souvislostech nedomyšlený a tedy nerealizovatelný. Vzhledem k tomu, že se včela medonosná (matka a trubci) páří ve volné přírodě, nelze zajistit plemennou čistotu chovů, technická inseminace se provádí jen u několika set matek ročně. Přitom neexistuje dostupná nezpochybnitelná metoda k určení plemenné příslušnosti včel ani autorita, která by ji dovedla zajistit. Evropa a Středomoří je původem většiny plemen včely medonosné, proto zákonitě existuje spousta přechodných typů mezi plemeny, tedy i u nás. Navíc na území České republiky je vhledem k historickému vývoji zastoupeno několik plemen včetně původního plemene včely medonosné tmavé (AMM – apis mellifera mellifera), tedy nejen kraňské (AMC – apis mellifera carnica). Deklarování a vymáhání chovu jednoho plemene včely tudíž nerespektuje reálnou situaci. Navíc snaha uzákonit jediné plemeno směřuje k potlačení biodiversity a tím možnosti šlechtitelského pokroku v populaci včely na území České republiky i ve vztahu k rychle se měnícím podmínkám klimatickým, ekologickým atd.

S ohledem na stávající znění ustanovení § 20 zákona, kdy k plemenitbě včel je užita jak přirozená plemenitba, tak inseminace, je omezení plemenného standardu pouze na AMC neproveditelné v režimu přirozené plemenitby, kdy panušky (neoplozené včelí matky) se páří s trubci na trubčích stanovištích bez možnosti ovlivnění chovatelem.

Navrhované znění by fakticky vyloučilo přirozenou plemenitbu jako způsobu plemenitby včel. Obratem by muselo dojít ke kolapsu plemenářské práce v rámci České republiky, neboť počet inseminovaných matek z vyšších chovů je značně nižší, než počet matek přirozeně spářených. Je zjevné, že pozměňovací návrh Poslanecké sněmovny je v podmínkách České republiky neproveditelný.

Pozměňovací návrh nebyl projednán v rámci jediného včelařského spolku v České republice, to znamená ani v rámci Českého svazu včelařů, PSNV, MSVV, Spolku chovatelů včely tmavé atd. Nebyl projednán ani s akademickou obcí, neprošel řádným připomínkovým řízením ve vztahu k jiným orgánům státní správy, třeba ministerstva životního prostředí.

Podstata problému tkví v tom, že takovéto uzákonění je neuchopitelné a neproveditelné. Oficiální standard včely medonosné kraňské neexistuje, není popsán v zákonném ani v podzákonném předpisu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Petr Šilar.

Senátor Petr Šilar:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vystoupil k tomuto návrhu zákona. Na úvod bych chtěl říci, že jsme návrh novely plemenářského zákona projednávali podrobně na hospodářském výboru. Proto se nebudu vyjadřovat ke všem věcem, ale chtěl bych dopředu říci, abychom podpořili návrh, který prošel Poslaneckou sněmovnou, což nedělám dost často, protože většinou ke sněmovně jsme kritičtí, ale v tomto případě i pozměňovací návrh který se týká chovu včel a především podpory včely kraňské vřele doporučuji, především jako aktivní včelař a zvláště proto, že jsem celou věc konzultoval s odborníky, kteří jsou na slovo vzatí. Jsou to především zástupci v Dole u Libčic, to je pan Dalibor Titěra, renomovaný odborník. Potom jsem čerpal z prací, které psal pan ředitel v Dole u Libčic pan Veselý a potom i ze zkušeností a podkladů, které zpracoval můj přítel včelař Evžen Vácho z Pardubic.

Říkám to schválně, protože drtivá většina 55 tisíc včelařů v celé České republice jsou velice rádi, že se na našem území právě rozšířil chov včely kraňské. Není pravda, je to názor jednoho člověka, že včela kraňská není popsána. Naopak je právě dlouhodobě šlechtěna a její linie slouží jako základ chovu našich včel.

Včela tmavá Migra tady prakticky neexistuje. Na to byly doklady a dělaly se různé populace. Pouze existují osamělí kříženci včely černé Migry právě s včelou kraňskou.

Říkám to proto, že v roce 1982 došlo v boji proti varroáze na celém našem území nařízení veterinární správy veškerých chovů včel. Zůstaly zde pouze někteří osamělí kříženci právě divoké včely. To byli kříženci, nebo jak říkají včelaři bastardi. A potom tady bylo několik včel dovezených, které byly na území vojenských újezdů, které měla ve vlastnictví ruská armáda. Víte, že tam české zákony neplatily, takže si tam ruští oficíři chovali včely, které si dovezli možná z Kavkazu, možná odjinud.

A po této plošné likvidaci včel bylo právě zavedeno několik linií včely kraňské z Rakouska a ze Slovinska. Od té doby se tato linie včely kraňské důsledně zušlechťuje nejenom křížením a formou inseminace a přenášením všech dědičných znaků, ale především důsledným výběrem. Připomínám, že ve šlechtitelství a v plemenařině je jednou z metod důsledný výběr. A dlouhodobým výběrem zde byla odchována linie matek včely i kraňské, která je zde dnes domovem, je velmi mírná, je velmi plodonosná a je levnější než včela černá.

Zavedení chovu včely černé Migry se ukazovalo a jeden z dotyčných včelařů získal na to grant u ministerstva zemědělství, aby vyšlechtil plemeno včely, které bude odolné kvůli varroáze. A k tomu právě chce využívat i včelu tmavou. Ovšem neprokázalo se, že odolnost vůči některým onemocněním, vůči roztoči Warroa destructor. Tato odolnost u včely černé nebyla validně prokázána. Čili není důvod, proč by měla tato včela nahrazovat tento druh včely kraňské.

Říkám to takto zeširoka proto, protože si myslím, že je zde snaha chovatelů včely hnědé – nevím, kolik jich je, je jich 5 nebo 10 jak jsem slyšel – protože chovem včelích matek je také podmíněno, říkám to trošku i s úmyslem, že chov včelích matek je také podporován dotačním programem ministerstva zemědělství a každý chovatel včel dostane za jednu matku 200 Kč dotace a potom, když jí ještě prodá, zpeněží ji velmi výhodně a dostane tak další peníze. Říkám to také proto, že je to pak i otázka peněz a byznysu, který kolem toho existuje pokud jde o chov včel.

A chtěl bych ještě zde říci, že bychom měli spíše poděkovat včelařům a Výzkumnému ústavu v dole u Libčic a všem včelařům, kteří zde rozšířili a chovají včelu kraňskou za to, že udrželi právě tyto čisté linie a že nedovolili a nedovolují zkřížení jiných včel. Stává se dneska, že různí včelaři sem dovezou, třeba i pokoutně včelu kyperskou, nebo se už objevily v Evropě i včely africké nebo včely z Jižní Ameriky, divoké včely a může dojít k tzv. bastardizaci a jaksi ke zkažení chovu. Říkám to laicky, možná ne odborně. Ale říkám to proto, že právě naopak proto je důležité, abychom si v chovu včel ve včelařství, kde máme tradici, desítky let jsme jedni z nejlepších v Evropě společně se Slovinci. Ostatně včela kraňská znamená, že je z Kraňska, to znamená ze Slovinska.

A tedy jsme byla jedna země Rakousko-Uhersko, když se tohle rozšířilo, takže bychom měli spíše dělat všechno pro to, abychom podpořili, a to i v zákoně, aby bylo napsané, že právě v chovu včel a ve šlechtitelském a plemenářském zákoně podpořili chov včely krańské a abychom to podpořili i v zákoně. Je to nesmírně potřeba, právě kvůli našemu chovu včel a proto, abychom neztratili v rámci biologické diverzity, jak se dneska udává, abychom si tento chov nezaplevelili. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, a nyní vystoupí pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, já nejsem včelař. Nevím, jestli můj děda byl, protože umřel, když mi byl jeden rok, ale právě proto bych se chtěl zeptat pana ministra. Jestliže v zákoně se hovoří o zachovávání biologické rozmanitosti, jestli tento problematický bod tu biologickou rozmanitost zachovává, a nebo ji spíše vylučuje?

Druhý dotaz. Jestliže přímo v návrhu novely zákona musí být prokazatelně doloženy pro zařazení zvířata do národního programu, údaje umožňující jeho odlišení od jiného druhu nebo plemene zvířete, jestli to umíme? Protože jsem se v té diskusi, respektive v té korespondenci před dnešním jednáním toho včelách hodně dozvěděl, ale obě dvě strany připouštějí, že ani včela tmavá, ani včela krańská není v podstatě stoprocentní. Což logicky nelze u hmyzu zaručit.

Pak mě zarazilo, že se o té včele mluví nebo píše pouze v návrhu § 14 h), což je financování ochrany genetického zdroje zvířete. Takže opravdu jde jen a jen o peníze.

A prostřednictvím pana předsedy bych chtěl možná vysvětlení od předřečníka, pana senátora Špilara, když tam ta věta nebude, tak to neznamená, že včela tmavá nahrazuje nebo vytlačuje včelu krańskou. Naopak. Když tam to ustanovení zůstane, tak dojde k opačnému stavu, to znamená, že včela krańská vytlačí původní plemeno včely tmavé a zůstane tady jenom plemeno, které, jak jsem se dozvěděl, je původem ze Slovinska a u nás je domovské původně na jižní Moravě, ale to není podstatné. To znamená, myslím si, že pozměňovací návrh dvou kolegů právě zaručuje jak zajištění té rozmanitosti, tak nevytlačení žádného druhu včely. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, s přednostním právem pan senátor Jan Veleba vystoupí. Pardon.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové.

Já osobně podporuji návrh, který prošel našim hospodářským výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A myslím si, že velice funguje, jak to tady vysvětlil, vaším prostřednictvím, pane předsedající, kolega Šilar. A cenné na tom je to, že sám je včelař.

Řeknu tady pár poznámek. Český svaz včelařů je obrovská organizace, která má 54 000 členů. Tady je číslo 55, ale já jsem se před chvílí ptal, takže 54 000 členů. To je ale jedno, jestli 54, nebo 55 000. Je to naprosto drtivě rozhodující většina chovatelů včel. A já tuto organizaci znám, znám ji docela dobře z dřívějšího působení na Agrární komoře, a chci tady říct, že to je demokratická organizace, která je profesně řízená. A znamená, že když Český svaz včelařů vydá nějaké stanovisko, tak je to stanovisko, které schválí většina jejích členů. Tak to, abychom jsme si to nepletli a aby tady byla nějaká proporcionalita.

Bylo už řečeno, že jsme včelařská velmoc, světově uznávaná. A to jsme mj. proto, že předchůdci, předchozí generace, včelaři, zejména Výzkumný ústav včelařský v Libčicích, zkrátka a dobře celé desetiletí cílevědomě prováděli šlechtitelskou práci, která není o rozvoji biodiverzity, která je o šlechtění. A která je o tom, aby se předmět šlechtění geneticky ukotvil, aby měl určité vlastnosti. A ne proto, aby tady byli další nějaké neřízené genetické procesy. A to, že jsme světová včelařská velmoc, tak tu máme zkrátka světově uznávaný genofond. A genofond patří do takových národních pokladů. Nejenom u včel, ale platí to pro všechna hospodářská zvířata, platí to pro polní květiny atd. Čili genofond je něco, k čemu cílevědomě směřujeme. A není to něco, co bychom měli nějakými volnými přírodními metodami, pokusy zkrátka a dobře rozvolnit.

Čili já osobně tento návrh, který přišel z Poslanecké sněmovny, podpořím a chci požádat vás ostatní o totéž. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Teď tady diskutujeme, protože máme prodloužené jednání a hlasování do 20. hodiny, déle hlasovat nemůžeme. A poslední dva body máme ještě volby. A ty volby, u nich je taky hlasování, protože se hlasuje o formě, jak se bude volit. Jestli se bude volit tajně, nebo aklamací. Takže já nechám běžet diskuzi, ale za chvilku budeme muset tento bod přerušit, nebo jestli ho dojednáme a pak přerušení, a budeme se věnovat volbám. Měli bychom v 21 hodin minimálně volit, protože poté už nemůžeme hlasovat.

Tak, teď vystoupí pan senátor Jiří Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane předsedo, dobrý den, dámy a pánové, pane ministře.

Včely pěstuji, chovám, dostal jsem od dědy včely za vysvědčení v 1. třídě, takže o tom něco vím. Diskuze o tom, co tady proběhla, tak já bych ji rád doplnil. První věc, která je, je, že včelu krańskou začali sem dovážet už za Marie Terezie, protože vychází z toho, že měla nejlepší genetické vlastnosti. Byla mírná, měla rychlý jarní rozvoj a hlavně nebodala. To je podstata věci – nebodala.

Měnila se tady nejdřív na Moravě, pak v Čechách z toho důvodu, že původní včela – my jsme jí říkali sudetská – byla poměrně bodavá, byla agresivní, šla do jarního rozvoje pomalu a využívala pouze jednu snůšku. A to medovicovou, případně, když byla řepka, řepkovou. Nevyužívala jarní snůšku. Kraňka, protože jde do rozvoje brzo, tak využívá květovou snůšku, medovicovou snůšku, akát a tyhle věci na Moravě, ale u nás se dá říct, že s včelou kraňkou jsme schopní, když je dobrý rok, jako byl loni, dělat tři snůšky. To je k tomuto.

Pravdou je, co říkal pan Šilar, že když tady byla aféra, to je kolik? 30, 35, 40 let s varroázou, tak se nevědělo, co s tím. Tak naše veterinární předpisy jsou přísné, tak se to všecko zapalovalo. Neboli se to likvidovalo ohněm. To samé se dělá, jsou-li včely napadeny nemocí, jako je mor včelího plodu nebo hniloba, tak se to také likviduje. U nás je zakázáno včely léčit penicilinem.

Což znamená, že máme jeden z nejkvalitnějších medů v Evropě i na světě. Je velmi žádaný, je cenný. To, že je požádáno, aby se tento genofond zachoval, má vícero důvodů. Jeden z důvodů řekl pan kolega Šilar. Já bych ještě řekl další věc, která tady je, a to je, že podobnou diskuzi měli v Jižní Americe, v Brazílii, někdy před padesáti šedesáti lety, kdy tam byla evropská včela dovezená, měli výnosy kolem 100 kg na úl, což je velmi dobré. Ale protože tam je teplo a včely tady byly zakódované, tak včely půl roku nedělaly. A jim to vadilo, tak začali dělat křížení apod., takže přišli na to, že v Africe jsou nějaké včeličky, které jsou čiperné celou dobu. Tak je začali křížit. Křížili, křížili je, a najednou, co se stalo, ono jim to uteklo. Měli to podchycené, že by se to nemělo stát.

Jak vypadá systém zabijáckých včel v Jižní Americe, teď už v Kalifornii apod., to asi víte. Není pravdou, že by tato včela neměla medné výnosy. Tato včela má medné výnosy. Má je skoro stejné, jako je má krańka. Nepatrně nižší, ale problém je, že tyto včely se nemůžou pěstovat v blízkosti lidí, zvířat apod., protože jsou útočné a napadají. Někteří odborníci tvrdí, že je víc odolná vůči varroáze Jacobson. To je možné, to já nevím a to neumím posoudit.

A jsou tady chytráci, kteří říkají, že kdybychom přivezli část včel, afrikanizované včely buď z Brazílie nebo z Kalifornie a začali to křížit, takže by se nám mohlo povést, že ty včely budou odolnější vůči varroáze Jacobson. Tady se hraje o varroázu Jacobson a o peníze, které dává ZIV na dotace apod. Celkem velké peníze.

Takže už byly provedeny některé černé dovozy, to je pravda. Vy, když chcete dovézt včelu, tak vám stačí, jak jsou ty bílé, centimetr a půl široká krabička, která má sítko, seshora se dá špunt, na kterém jsou tři čtyři kapky medocukrového těsta, k tomu se přidají tři čtyři včely, dáte si to do obálky, dáte si to do kapsy a provezete to kdekoliv.

Tady, že se sem může dostat, to se sem může dostat. Tomu asi nikdo nezabrání. Nezabráníme v rámci křížení včel v Evropě a v Asii, tam je to spojené, tady se to křížilo vždycky. Problém je, jestliže se tohle, včela krańka nebude chránit zákonem, protože když bude chráněna zákonem, tak ji nikdo nebude moct inzerovat, nebude ji moct nabízet. To znamená, že se stane ekonomicky nezajímavá. O to tady jde. Jde tady o peníze, o velký byznys, protože stát dotuje matku přirozeně spářenou 250, možná 300 korunami, plus včelaři si ji od chovatele koupí, tak zaplatí 250 Kč zase. Takže už je to 500 Kč. Takže tam ty peníze jdou celkem slušně.

To je k tomuhle. K tomu, co tady říká pozměňovací návrh. Já si uvědomuji, já jsem počítal s tím, že tady budou nějaké věci, tak už abych to citoval přesně: „V roce 1956 Státní zemědělské nakladatelství Praha, autoři Beránek, Geisler, Lisý, Rosický, Slavín, Svoboda, Tocháček a Vítek vydali včelařskou encyklopedii, kde se jasně popisuje, jak se provádí metodika určení druhů včel.“ Je k tomu entomologicky postaven systém, říká se tomu „loketní index“, a je to včelí křídlo, každý druh včel má křídlo nepatrně jiné, je to specifické, je to podobné, jako mají lidi prsty. To znamená, že se z toho pod mikroskopem dá přesně určit, která včela to je. To je bez diskuze. To znamená, není pravda, co říká pozměňovák, že to nelze určit. Předkladateli dám podklady.

To je jedna věc, tam je nepravda velká. Jestliže je tam nepravda, tak ten pozměňovák psal někdo, kdo měl vlastní úmysly. Protože jestliže to věděli naši otcové nebo dědové, tak si myslím, že bychom to měli vědět my. Takže to je k tomu.

Další věc, která je, včely létají v kruhu. To je taky pravda. Páří se přirozeně. Matka na pářiště, nebo trdliště, lítá do vzdálenosti 10 km. Problém u včely krańky oproti afrikanizované včele je, že protože ta včela je mírná, protože do těch včel, když si sundám sako, kravatu, tak tam půjdu takhle a nic mi neudělají, je, že ti trubci jsou pomalejší. A matka, když letí na snubní prolet, tak letí a vylučuje feromon, ti trubci letí za ní. Ona letí poměrně rychle, takže ji doženou jenom zdatní, rychlí, silní trubci. Což ti trubci včely krańky jsou nepatrně lenivější, kdežto ty afrikanizované jsou rychlejší. Tady je ten základní problém.

Druhý problém, který je, že negativní vlastnosti u včel se předávají podstatně rychleji než kvalitní vlastnosti. Ano, včelaři s tím budou umět, to je taky pravda, ale nebude se moct včelařit v zastavěných obydlích, protože kdyby se z těch včel tady vyvinul bastardní kmen, tak budou agresivní, budou poměrně agresivní.

Zvažte, jestli jste pro to, aby včelařství tady bylo s včelou mírnou, klidnou, která má velké výnosy, má velký hospodářský užitek. A nebo se pusťme do rizika, že začneme experimentovat, což souhlasím s tím, že český národ je hravý – a včelaři obzvlášť, to podotýkám, každý si to chce zkusit, takže tam to riziko je velké. Takže některé věci je zapotřebí zamezit zákonem. Ale já, ač jsem kritik zákonů z Poslanecké sněmovny, tak říkám, ano, podpořme tento zákon, protože nejde jenom o tu včelu. Jde o zachování genofondu, který tady je. A co říkal pan Šilar, Výzkumný ústav včelařský patří ne k jednomu z nejlepších v Evropě, ale v podstatě vůbec na světě. A pošlapali bychom práci, kterou tady v rámci plemenitby včely krańské zahájila Marie Terezie. To není jenom o tom.

Pak existují výzkumy, které říkají, jak je procentuálně která včela zastoupená. To znamená, včela krańka je v silných oblastech zastoupena 98 %, v slabých oblastech, jako je Šumava, 86. To znamená, převaha včely krańky je tady jednoznačná, tady není co ztratit. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já děkuji a ještě vystoupí pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, já se přiznám, že tato oblast právních předpisů doposud unikala mé pozornosti, ale vzhledem k tomu, že jsem včelař, tak mě to zaujalo a podíval jsem se na tuto právní úpravu. Je pravda, že asi ne na veškerou související.

Některé argumenty, které tady zazněly, tady teď můj předřečník asi poměrně dlouze popsal, tak to nebudu opakovat. Je pravda, že to, co říkal pan kolega Nytra, tady asi nehrozí, že by bylo vytlačováno nějaké jiné plemeno, protože tady v podstatě žádné jiné není. A když, tak jenom zlomkem své genetické výbavy. Takže pravděpodobně jde o to, co se sem případně bude dovážet odjinud, nikoli co tady bude vytlačováno. A je pravda, že se jiná plemena dovážejí. V poslední době poměrně populární plemeno Buckfast u některých chovatelů, ale na druhou stranu já si nejsem jist, jestli tady není příliš mnoho povyku pro nic. Podle mě totiž ten pozměňovací návrh, který byl přijatý ve sněmovně, nemusí moc řešit.

Mě docela zaujalo, že v zákoně o plemenitbě, nebo v plemenářském zákoně jsem nenašel definici pojmu plemenitba, byť se tam používá. Možná, že pro lidi, kteří se v této oblasti pohybují, je to něco, co je notoricky známého a nemají potřebu to definovat v zákoně. Z právního hlediska to, že tam definice není, pokud není v nějakém jiném právním předpisu, tak to pak možná může působit trošku neurčitě. Ale předpokládám, že tak, jak jsem se tady bavil s některými, kteří se této oblasti věnují mnohem více, a nejenom ve vztahu ke včelám, tak myslím, že plemenitbu neprovádí včelař, který si pro svoji potěchu chová tři, pět, deset, patnáct včelstev, a že tím se myslí především tedy plemenitba v nějakých šlechtitelských stanicích a další případná distribuce včelstev oddělků včelích matek.

A stejně tak pravděpodobně plemenitbou není dovoz. To znamená, že mám stejně pochybnost, že ti, kteří tímto návrhem chtěli možná legitimně a možná velmi rozumně chránit krajinské plemeno na našem území, že dosáhli svého účelu, protože jak už tady bylo řečeno, pokud někdo doveze jiné plemeno, jakékoliv, ať už je to ta africká včela, to plemeno buckfast nebo jakékoliv jiné, nebo odjinud, kde přežila ještě v nějaké původní podobě, včela tmavá, tak pokud splní nějaké veterinární další předpisy, tak ho zřejmě může přivést nebo tak učiní načerno, a vzhledem k tomu, jak tady byly popsány procesy u včel, nejde tímto způsobem zabránit tomu, aby k té tzv. bastardizaci, jak tady byla popsána, docházelo. Takže i já jsem dostal spoustu dopisů, e-mailů v posledních dnech, jak od odpůrců, tak od stoupenců toho pozměňovacího návrhu, ale myslím si, že ti, kteří se bojí, že jim to zabrání chovat nějakou domnělou původní včelu, takže nezabrání, protože chovat mohou, a ti, kteří si myslí, že to stoprocentně ochrání kraňku, tak že se mýlí. To je předpis pro oblast plemenitby, tak jak mi ten pojem byl odborně vyložen. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a omlouvám se, pan ministr má slovo. Už se hlásil asi třikrát, ale zjistil jsem, že nejenom včely jsou pilné, i včelaři jsou pilní.

Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka:  Děkuji. Přiznám se, chtěl jsem předejít možná i vystoupení podrobnějšímu k té diskusi, která tady teď proběhla, ale někteří senátoři tady podali opravdu velice odborný výklad, takže já se budu snažit jenom zestručnit některé věci, které úplně jasně nezazněly.

Samozřejmě jsme se také zabývali i tím argumentem, jestli to není protiústavní a v rozporu s evropskými předpisy. Takže to náš legislativně-právní odbor velice podrobně zkoumal, není to v rozporu s legislativou, ani s Ústavou. Je potřeba si uvědomit, že my v mnoha jiných oblastech zemědělství podobným principem chráníme území ČR např. v případě mnoha odrůd a hybridů, které se třeba využívají, pěstují i v jiných částech Evropy, ale na území ČR tomu tak není. Jsou tady jasně nastavené priority. Je potřeba si říct, že opravdu tady tímto návrhem, který tady je z PS, chráníme ten cenný genetický materiál, který se tady budoval více než jedno století, a je v to v zájmu chovatelů, je to v zájmu obecné široké veřejnosti, která tady byla zmiňovaná, protože dnes část je velice populární, možná si to někteří neuvědomujete, ale dnes v centrech měst máme opravdu poměrně velké počty úlů a včelařů, kteří tady aktivně včelaří včetně Prahy. A to riziko, že by tady mohlo dojít ke křížení a učit debastardizaci je tady poměrně velké. Dále bych chtěl zmínit ten argument, který tady padal, jak je to s tím zastoupením včely tmavé v ČR. Tak jenom chci říci, že my jsme v roce 2013, resp. za mých předchůdců, ministerstvo zemědělství dokonce na žádost Českého svazu včelařů o udělení statusu uznaného chovatelského sdružení pro plemeno včela tmavá z důvodu zmapování a podchycení právě výskytu včely tmavé. Ale vzhledem k tomu, že se k tomuto schválenému šlechtitelskému programu během dvou let vůbec nikdo nepřihlásil, ani jediný chovatel se nepřihlásil do tohoto programu, tak je to také jeden z důvodů, kdy se ukazuje, že nikdo tady aktivně tuto včelu nechová.

Dále bych chtěl ještě jenom tady zmínit i výsledek výzkumu z projektu české zemědělské univerzity, za který byla garantována Tačrem, kdy tady bylo mapováno na víc než 300 vzorcích na území ČR právě to, jestli se tady vyskytuje u včel tento genotyp a bylo to zjištěno pouze u 0,8 % vzorků hybridů. S podílem včely tmavé. Říkám s podílem. Takže opravdu je potřeba si uvědomit, že to, o čem tady hovoříme, že by tady byli nějací chovatelé, které bychom tímto bránili v jejich rozvoji, v jejich chovech, tak tomu tak není. A dále je potřeba si uvědomit, že nikomu nebráníme přirozené plemenitbě, jak tady zaznělo z úst už nevím kterého pana senátora přede mnou, prostě tomu tak není. Tomu běžnému včelaři není tomu bráněno. Takže je potřeba si uvědomit i tuto záležitost a už tady bylo popsáno, že tady existují nejenom morfologické, ale i genotické metody, kterými jsme schopni zjistit, jakého genotypu, jako původu ta která včela případně potom je. Tolik asi pár komentářů k té diskusi, která tu zazněla. Mohl bych tady citovat mnohem delší odůvodnění. Jenom řeknu ještě jednu důležitou věc. Byl dotazován i Český včelařský svaz s vyjádřením ještě před jednáním zemědělského výboru Poslanecké sněmovny, jaký je k tomuto pozměňovacímu návrhu její názor a Český včelařský svaz tento pozměňovací návrh z PS také podpořil.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Vím, že doba je pokročilá, že asi zdržuje, ale myslím si, že tady musí zaznít stanovisko i třeba z trochu jiné oblasti než je oblast uvnitř republiky. Jsem z hraničního regionu a mně to připadá všechno hrozně úsměvné, že si tady někdo myslí, že si natáhne sítě na hranicích nebo co a že ty včely se spolu nespojí. A musím vám říct konkrétní příklad. Mně všeobecně vadí, že takovéto věci se dávají do zákona. Podle mě by to mohla vyřešit vyhláška, která může úplně stejně jako území fungovat, dokonce by byla rychlejší, když by přišly nějaké virózy nebo cokoliv těch včel, tak by se nemusel měnit zákon a mohlo by se okamžitě zasáhnout. Nevím, proč, to je v zákoně. Nicméně. Už tady bylo řečeno, že kraňská byla dovezena z alpských oblastí Slovinska, Rakouska a že toto plemeno je mírnější s vyššími mednými výnosy. Dnes je ČR prakticky čistým územím včely kraňské. Problém je v tom, že trubci, a to už tady také bylo řečeno, že jednoho plemene mohou oplodnit matky plemen jiný, a to do vzdálenosti několika kilometrů. Takže při dovezení jednoho včelstva jiného plemene do území s jedním plemenem vzniklou v okolí několika kilometrů kříženci, a to je to důležité, s nevyzpytatelnými vlastnostmi, kolega Vosecký už o tom mluvil. Většinou jsou podstatně bodavější s nižším medným výnosem. A teď z toho, jak to funguje v tom pohraničí. Takže z naší zkušenosti je, že náš kolega v sousedním Breitenbrunnu v Sasku má několik včelstev, u něhož převládají znaky včely tmavé. Pozná se to podle loketního indexu. Kolega chová v Horné Blatné kraňku, když doveze svá včelstva na Svatý kopec, který je přímo na hranici, dva roky je kraňka v pohodě, nepíchá a nosí. Ale jakmile dojde k přirozené výměně matek, nové matky jsou zřejmě oplodněny trubci od kolegy Klause ze Saska, tak začnou píchat tak, že některé se i on bojí sám otevřít a medný výnos se snižuje. V Horní Blatné naopak jsou kraňky tímto problémem nebo s těmi kraňkami problémy nejsou. Jedná se o člověka, který je můj lesák a současně můj včelař. A vzhledem k tomu, že je pro rozmanitost, což jsem tady už říkal v jiném zákoně, který jsme tady měli předtím, o ochraně přírody a krajiny, tak samozřejmě i on sám má názor, že obecně je jakákoliv rozmanitost životaschopnější. Ale v případě včel vidí praktická rizika a vyšší nebezpečí pro lidi. A to je asi důležité. O budoucnost včel se nebojí, jelikož na rozdíl od lidí už jsou tady 5 milionů let a my jsme tady teprve pár stovek let. Vyhláška je každopádně pružnější než zákon a umožnila by zareagovat na měnící se podmínky jak klimatické, tak co se týká nových škůdců. Ale pokud má být zachována čistota plemene kraňské na většině území ČR, což je otázka na širokou diskusi genetiků, ekologů, biologů, veterinářů a včelařů, tak by se musely stanovit oblasti chovu určitých plemen a dále nárazníková pásma bez včel. To bylo v našem případě na těch hranicích, což se ale v praxi svým způsobem nedá dosáhnout. Čili já mám dojem, že tady se snažíme přírodě nějakým způsobem poroučet. Víte, ono je něco jiného chránit plemenářsky ovce, koně, krávy a já nevím co všechno ostatní, ale hmyz, který přelétá ať děláme jakékoliv zákony, zapomeňte na to, příroda je o hodně silnější než my.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, kolega Horník byl posledním přihlášeným do rozpravy. Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Pane ministře, můžete se k proběhlé rozpravě vyjádřit. Nemáte zájem. Pan garanční zpravodaj by se měl vyjádřit.

Senátor Jan Hajda:  V rozpravě vystoupilo s plným zaujetím pro včelařství 7 senátorů, padly zde pozměňovací návrhy, ale nejdřív bychom měli hlasovat o návrhu hospodářského výboru, schválit ve znění postoupeném PS.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Jenom upozorním, že byly avizovány, protože pokud by byly pouštěny do podrobné rozpravy, musí být načteny. Zahajujeme hlasování. Přítomno 64, kvorum pro přijetí 33. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a stiskne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a stiskne ruku. Registrováno 65, kvorum 33, pro návrh 42, proti 8, návrh byl schválen. Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodaji. A vzhledem k tomu, že máme poslední dva body pevně zařazené, a to jsou volby, takže body pana ministra musíme přerušit. Bude se pokračovat zítra. A my budeme nyní jednat o dalším bodu, a tím je

 

Volba členů Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu 1. volba I. kolo

Tisk č. 40

Návrhy kandidátů vám byly rozdány jako senátní tisky číslo 40. Uděluji slovo předsedovi volební komise, panu Luďku Jeništovi. Můžeš, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, já jenom pro jistotu, kdybychom se náhodou dostali v dalším programu přes 21. hodinu, navrhuji, abychom jednali a hlasovali a případně volili do té doby, dokud neproběhne 2. kolo volby členů úřadu pro kontrolu financování politických stran a 1. kolo volby členů etické komise.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Slyšeli jste tento návrh. Protože jsme před chvilkou hlasovali, tak tady znělku nebudu pouštět. Tzn. budeme hlasovat o tomto návrhu pana senátora Vystrčila. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. V hlasování číslo 42 registrováno 65, kvorum 33, pro návrh 57, proti nikdo, návrh byl schválen. Takže pokračujeme. Pane předsedo volební komise, máte slovo.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji, vážený pane předsedo. Kolegyně, kolegové, dovoluji si informovat, že volební komise obdržela ve lhůtě stanovené usnesením organizačního výboru následující návrhy na dva členy Etické komise ČR pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu. Jsou to Petr Blažek, navrhovatelem je klub Starostové a nezávislí a senátorský klub KDU-ČSL a nezávislí. Zadruhé Bedřich Koutný, navrhovatelem je senátorka Eliška Wagnerová. Zatřetí Jan Kudrna, navrhovatelem senátor Jiří Dienstbier. A začtvrté Miloš Rejchrt, navrhovatelem rovněž senátor Jiří Dienstbier. Volební komise na své 4. schůzi se seznámila s předloženými návrhy, jejich součástí byly dokumenty nutné k ověření, zda navržené osoby splňují podmínky volitelnosti. Konstatuji, že volební komise v této souvislosti přijala usnesení číslo 8, s jehož obsahem vás nyní seznámím.

8. usnesení ze 4. schůze konané 17. ledna 2017 k předloženým návrhům na členy Etické komise ČR pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu. Komise 1) konstatuje, že v souladu s usnesením organizačního výboru ze dne 8. listopadu obdržela ve stanovené lhůtě následující návrhy na členy Etické komise. Jsou to pan Petr Blažek, Bedřich Koutný, Jan Kudrna, Miloš Rejchrt. 2) konstatuje, že obdržela dokumenty potřebné k ověření, zda navržení kandidáti splňují podmínky uvedené v § 7 zákona č. 262/2011 Sb. 3) konstatuje, že navržení kandidáti splňují podmínky volitelnosti stanovené zákonem. 4) navrhuje Senátu ČR provést volbu dvou členů Etické komise tajným hlasováním. A za 5) pověřuje mě seznámit vás s tímto na plénu. To je ode mě zatím vše.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane předsedo a navrhuji, abychom nejprve podle § 50, odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí kandidátů. A to Petra Blažka, Bedřicha Koutného, Jana Kudrny a Miloše Rejchrta. Navrhuji hlasovat o všech jménech najednou. Tak, fanfára. Přítomno 66, kvorum 34. Budeme hlasovat o účasti. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování číslo 43 registrováno 66, kvorum 34, pro návrh 61, proti nikdo. Takže byl vysloven souhlas. Já kandidáty mezi námi vítám a než dostanou slovo, připomenu, že bude platit stejná lhůta jako předtím, tzn. vystoupení do 5 minut. A my se vystřídáme v řízení.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dámy a pánové, dovolte mi, abych přivítala kandidáty a otevírám k tomuto bodu rozpravu. Jako první se hlásí pan senátor Tomáš Grulich. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážená paní předsedající, milé kolegyně, kolegové, já bych chtěl za klub ODS deklarovat, že budeme podporovat pana doktora Blažka do Etické komise a že se připojujeme ke kolegům Starostům a KDU-ČSL. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Takže předpokládáme vystoupení v tomto pořadí. A já už bych požádala prvního z kandidátů, pana Petra Blažka, aby přišel se svým projevem. Tak pardon, pane doktore, omlouvám se, nevšimla jsem si. My jsme to tady teď řešili, je přihlášena samozřejmě paní senátorka Eliška Wagnerová. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Paní předsedající, kolegyně, kolegové, životopis kandidáta, kterého navrhuji, totiž pana Bedřicha Koutného, máte před sebou. Já bych k němu chtěla dodat jenom tolik.

Je to muž nezpochybnitelných morálních kvalit. Je to člověk, který kdysi podepsal Chartu, poté hned v roce 89 nebo přelom roku 89/90 se stal členem občanské komise, která prověřovala ty vysoké příslušníky StB atd. a který má autentickou znalost o tom prostředí třetího odboje na Moravě. A to je podle mého názoru tedy vlastně klíčové, protože si nemůžeme myslet, že prostředí třetího odboje bylo stejné v Praze, jako bylo na Moravě. To bylo jiné. A zatím z kandidátů, kteří jsou jinak navrženi, jsou to všechno Pražáci. Jediný právě můj kandidát je z regionu. A i s tím vědomím jsem ho vybírala a navrhovala, protože vím, že Senát dbá na to, aby ty regiony byly nějakým způsobem zohledněny. Takže bych vás prosila, abyste to vzali na vědomí, tento fakt. Dál abyste vzali na vědomí ten fakt, že on tam přinese opravdu autentickou znalost toho prostředí.

A poslední věc, že se říkalo, dobře, je to vlastně rozkladová komise nebo jakýsi odvolací orgán ve správním řízení. To je pravda. Ale z druhé strany tam nejde o žádné velké právní problémy a o nějaké velké právo. Ne, tam jde o interpretaci zjištěných a zjišťovaných skutečností, která může být velmi různá. A jedině člověk, který u toho byl, který to zná z první ruky, abych tak řekla, tak se může rozhodovat správně. A to jsou důvody, pro které si myslím, že mnou navrhovaný kandidát by mohl u vás dostat šanci. A já vás velmi prosím, abyste zvážili jeho podporu a dali mu hlas. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, za váš apel. A nyní do rozpravy přijde pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, já bych chtěl stručně zdůvodnit můj návrh na znovuzvolení dvou kandidátů do Etické komise, které už jednou Senát zvolil. Já bych tady zdůraznil to, co už tady řekla paní senátorka Wagnerová, že Etická komise je nezávislý správní úřad, který vydává rozhodnutí ve správním řízení, rozhodnutí o negativních rozhodnutích Ministerstva obrany v prvostupňových rozhodnutích, kterými se odmítá přiznat statut účastníka toho tzv. třetího odboje. Byť je Etická komise nezávislý správný úřad, tak její podpůrný aparát je součástí Legislativní rady vlády a z tohoto titulu donedávna ve funkci ministra pro legislativu jsem měl i zajištění tohoto aparátu na starosti. A proto jsem poměrně zblízka sledoval, jakým způsobem Etická komise funguje. A v zásadě na žádného z členů jsem nezaslechl nějaké výtky, že by tu činnost nevykonával řádně. Je to správní úřad, my na další funkční období budeme volit členy této Etické komise. A já jsem považoval za dobré, aby tam byla i personální kontinuita tak, aby Etická komise plynule mohla pokračovat ve vyřizování odvolání ve správním řízení.

Ještě jako ministr jsem z tohoto důvodu navrhl vládě nominovat ty samé dva zástupce vlády, a to předsedu komise Jiřího Kauckého a profesora Jana Sokola. A ze stejných důvodů jsem zde jako senátor navrhl stávající členy, tedy Miloše Rejchrta a Jana Kudrnu. Jak už jsem řekl, komise fungovala dobře. Myslím si, že už tím prokázali svou kvalitu pro to, aby mohli být znovu nominováni. A zbytek jste si mohli samozřejmě přečíst v životopisech, které máte k dispozici a všichni kandidáti tady budou mít možnost představit se sami, tak nebudu mluvit za ně. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, děkuji za váš příspěvek. A nyní dávám slovo panu senátorovi Radku Martínkovi. Prosím, pane senátore.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, kolegové, já jsem také přesvědčen o tom, že Etická komise doposud pracovala velmi dobře a v řadě sporných případů se, myslím, rozhodovala velmi správně. Po zvážení všech možných důvodů. A já osobně bych velmi plédoval za pana doktora Kudrnu, protože toho znám osobně, vím, že je to člověk nejen velkých morálních kvalit, ale také odborných kvalit. A je to velmi dobrý právník. Myslím si, že v této funkci jednak už prokázal svou schopnost a kromě toho jsem přesvědčen, že tam dokáže právě vnést do mnohdy složitých případů vklad svých nesporných odborných dovedností. Děkuji vám.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní si přeje vystoupit pan senátor František Bublan. Prosím, i vy máte slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji, paní předsedkyně. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych také vyslovil podporu. A sice panu Miloši Rejchrtovi. On to sice je Pražák, ale já s ním mám osobní zkušenost, že v 70. letech, a právě v době Charty 77 na Moravu jezdil a třeba jezdil i za mnou, když jsem potřeboval nějakou podporu, takže si vážím jeho kvalit a jeho ctností. Přimlouvám se za něho. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, i vám děkuji. Přeje si ještě někdo ze senátorů vystoupit? Není tomu tak. Takže nyní vystoupí naši kandidáti tak, jak jsem avizovala. Takže dávám slovo panu kandidátovi Petru Blažkovi. Vítejte v Senátu Parlamentu ČR.

Petr Blažek:  Dobrý večer, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji za možnost promluvit. Jmenuji se Petr Blažek, jsem historikem, který pracoval v minulosti v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd a v posledních necelých 10 letech pracuji v Ústavu pro studium totalitních režimů a přednáším na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Věnuji se přibližně asi 25 let výzkumu dějin rezistence proti totalitním režimům. Nejen proti komunistickému režimu, ale i proti nacistickému. Spolupracuji s Ministerstvem obrany v posledních 5 letech na vypracovávání posudků. Zaměřuji se na posudky, které se týkají samizdatu. Mám na starosti rešerše v Libri Prohibiti, udělal jsem těch posudků zhruba 200. A v této souvislosti jsem měl možnost spolupracovat s několika organizacemi sdružujícími bývalé politické vězně. Je to Konfederace politických vězňů ČR a sdružení bývalých politických vězňů, kterým jsem pomáhal také podávat návrhy, protože ty návrhy mohou podávat nejen lidé, kteří chtějí získat to osvědčení účastníka nebo případně rodinní příslušníci, ale za mrtvé také organizace, které sdružují právě bývalé politické vězně nebo se zabývají historií. A rád bych se při práci v Etické komisi, pokud budu zvolen, věnoval také komunikaci s těmito organizacemi, které v posledních 5 letech trochu cítily, bych řekl, problémy s vyřizováním těch žádostí. Jenom připomenu, že někteří žadatelé čekají dokonce více než 4 roky na to, aby to bylo vyřízené. A myslím si, že v této oblasti má stát, který samozřejmě garantuje plnění zákonných závazků, co dohánět. Rád bych při práci v té etické komisi zužitkoval také své zkušenosti člověka, který má, myslím, dobrou orientaci v archivních pramenech a dokáže pomoci při těch odvoláních, která má řešit ta Etická komise především. Týkají se odvolání žadatelů, kteří jsou nespokojeni s tím, jak rozhodlo Ministerstvo obrany. Často se stává, že daný úředník ministerstva není schopen posoudit váhu a závažnost nějakého kroku, který ten daný člověk učinil.

A často lidé, kteří riskovali nejenom svobodu, ale dokonce i možná životy v 50. letech, jsou odmítáni jenom proto, že některým úředníkům se zdá při tom vyřízení té žádosti, že vlastně o nic nešlo. Týká se to třeba i sedláků, tam jsou velké problémy lidí, kteří protestovali proti kolektivizaci venkova. Skutečně ta etická komise, která v některých případech vyřešila ty jejich stížnosti kladně, tak v některých úplně ta spokojenost nebyla, jako právě od Konfederace politických vězňů.

Budu rád, pokud mě podpoříte, děkuji, že jsem zde mohl promluvit.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji za vaše představení. Nyní zvuk mikrofonu pana Bedřicha Koutného.

Bedřich Koutný:  Dobrý večer, vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Přiznám se, že když jsem byl osloven paní senátorkou Wagnerovou, abych kandidoval do této komise, byl jsem tím poctěn a velmi si toho vážím. Samozřejmě, okamžitě jsem začal zvažovat a přemýšlet seriózně o tom, jaké hodnoty a jakou vlastně přidanou hodnotu jsem schopen do této etické komise přinést a dodat.

Vyšly mi dva takové stěžejní body. Jeden z nich je ten, že vlastně byl jsem přímo v centru té naší disidentské skupiny, čili znám tu problematiku zevnitř, znám ji, minimálně po 10 let jsme se věnovali vydávání samizdatových materiálů. A samozřejmě, snášeli jsme i ty represe, které jsou velmi podobné represím těch lidí, kteří dnes žádají o uznání odboje. Čili to je jedna skutečnost.

A druhá, už ji tady zmínila paní doktorka, to je to, že vlastně opravdu díky těm našim aktivitám, ať už to bylo vydávání těch samizdatových materiálů, ať už to byla činnost ve Společnosti přátel USA a tak dále, tak jsem měl možnost poznat opravdu široké spektrum lidí, kteří se nebáli tehdejšího režimu, kteří se veřejně vyjadřovali, projevovali tím nesmírnou odvahu. Dneska jsou vlastně ti, kteří jsou mezi těmi žadateli o ocenění za třetí odboj.

Potom v rámci činnosti v občanské komisi po roce 90 jsem měl možnost hovořit se spoustou lidmi, kteří byli obětí, a to nebyli jenom lidé, kteří byli perzekvováni v 70., 80. letech, ale byli to lidé i z 50. let. Opravdu můžu říct, že mám poměrně velmi slušnou a hlubokou znalost o těchto osudech lidí a o jejich problémech a jejich osudech.

To je to, s čím se na vás obracím. Žádám o vaši podporuji. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji i za vaše představení. A žádám, aby přistoupil třetí kandidát do etické komise, pan Bedřich Koutný, pardon, pan Jan Kudrna. Opravdu přistupuje pan kandidát Jan Kudrna, prosím.

Jan Kudrna:  Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, dobrý večer. Rád bych vám na prvním místě chtěl poděkovat za příležitost k vám promluvit, protože Senát je jedním z mála státních orgánů, kde kandidát má takovou příležitost, a představit se vám současně před hlasováním o členech etické komise pro ocenění účastníků třetího odboje.

Já před vás předstupuji podruhé po pěti letech, protože koncem února letošního roku končíme funkční období v etické komisi, současně vás chci požádat o podporu a znovuzvolení do tohoto orgánu.

Osobně si velmi cením toho, že jsem dostal příležitost být u ustavování a praktického zakotvování a zahajování činnosti tohoto orgánu, prostřednictvím kterého si také naše společnost, myslím, alespoň do určité míry vyrovnává svůj dluh vůči těm lidem, kteří v minulosti nelitovali často velkých obětí v boji proti komunistickému režimu a zájmu za obnovení respektu k lidským právům a obnovení demokracie v České republice.

O činnosti etické komise za posledních pět let by se toho dalo říct hodně, já uvedu jenom to, že etická komise rozhodla v 380 případech za posledních necelých 5 let. Status účastníka třetího odboje přiznala celkem 43 lidem proti rozhodnutí ministerstva obrany v prvním stupni, z těchto 43 lidí dva dostali status válečného veterána.

Já osobně věřím tomu, že jsem svojí činností přispěl také určitým dílem k tomuto výsledku, že jsem také pomohl k určitému zakotvení etické komise, která také je správním orgánem, její zrod, tak jako to je u každého podobného orgánu, tak nebyl úplně jednoduchý, stejně jako její zakotvení zpočátku v rámci například Úřadu vlády. Myslím si, že jsem snad také napomohl v tomto směru naplňování zákona o třetím odboji.

Pokud se jedná o mě osobně, tak za sebe vám můžu nabídnout, pokud mě podpoříte a dovolíte mi pokračovat v této činnosti, tak zaprvé zkušenost s činností právě etické komise, s touto složitou a citlivou problematikou, jak už také řekli někteří z předřečníků. Myslím si, že také můžu přispět ke kontinuitě činnosti tohoto orgánu, který v tuto chvíli prochází poměrně velkou obměnou.

Myslím si, že pro komisi dále může být přínosem moje právnické vzdělání a znalost jejího dosavadního rozhodování. Pokud se jedná o nějaké další podrobnosti, které by se týkaly mého osobního života, profesního působení, tak ty najdete v životopise, který je podkladem také k vašemu rozhodování. Tady nebudu zacházet do podrobností. Pokud byste náhodou chtěli znát některé odpovědi třeba na některé otázky, které by vás napadly, tak jsem vám samozřejmě k dispozici. Sám za sebe můžu říct, že jsem oproti roku 2012, myslím, poměrně významným způsobem snížil svůj handicap nízkého věku, takže v tomto směru se situace moje osobní poněkud zhoršila, tak jako u každého z nás, na druhou stranu se snad vylepšila v tom, že moje kvalifikace může být trošičku vyšší. Současně bych k případné námitce nízkého věku uvedl na svoji obhajobu snad jenom to, že nezáleží podle mého názoru na věku, nebo není nutné osobně prožít veškeré možné situace, aby člověk poznal to, co je dobré a špatné, co je spravedlivé a nespravedlivé.

To je všechno, co bych asi za sebe rád uvedl. Rád bych vám poděkoval ještě jednou za nominaci, za příležitost vystoupit. Těm, kteří mě případně podpoří, tak bych předem rád poděkoval za podporu. Děkuji vám.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  I vám děkuji za vaši rekapitulaci vaší činnosti a dosavadní práci v etické komisi. Zvu k mikrofonu posledního kandidáta do etické komise, pana Miloše Rejchrta.

Miloš Rejchrt:  Dobrý večer, paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. O mně se můžete dočíst leccos z toho životopisu, který máte před sebou. Něco z něj už neplatí. Totiž veškerá moje profesní kariéra už je v čase minulém. Jsem důchodce, což i v souvislosti s touto volbou má jistý význam. Já se práci, kterou znám, kterou jsem pět let dělal, mohu věnovat s dosti velkým nasazením. Nejsem vyrušován žádnými jinými pracovními úvazky. Ani nejsem v žádné jiné komisi nebo nejsem funkcionářem v žádné organizaci.

Ta práce, kterou jsem v etické komisi konal, mne těšila, ale dost často také bolela. Těšila mě tehdy, když jsem byl mezi těmi, kdo hlasovali pro udělení statutu odbojáře někomu, o němž jsem byl přesvědčen, že si to zaslouží, a vyšlo to. Bolelo to dost často, když buď neprošel ten můj návrh, nebo já jsem ho ani nemohl podat. Přitom bych tak rád, aby ten člověk byl nějak oceněn, ale on oceněn býti nemohl, protože zákon je zákon, a přes jeho meze konat nelze.

Lze ho samozřejmě vykládat, o to jsem se také snažil. Jsem rád, že tu bylo připomenuto takové vysoké právní niveau jednání etické komise. Skutečně jsme jednali o věcech, kde na území někoho mezi právem a etikou se odehrávaly nějaké lidské osudy. V praxi vlastně to znamenalo poměřit, zda člověk, který nepochybně za komunistického režimu trpěl a odseděl si třeba 12 let, který zcela jistě měl úžasné občanské postoje, ale nevykázal dostatečnou míru odboje či odporu, tak jak to definuje zákon, jestli tento člověk má být také uznán za oprávněného žadatele. Já jsem někdy také musel uznat, že ten zákon nám to nedovoluje. Bylo mi to líto. A samozřejmě, že mě netěšilo, když potom ti, kdo o ten status žádali, nebo jejich pozůstalí, mi vyčítali, že jsem nezapracoval tak, jak oni očekávali. Snažil jsem se, a kdybych byl zvolen, budu se nadále snažit o to, aby ten pojem odboje a odporu nebyl tak právnicky pünktlich, protože samozřejmě s tím nelze obstát před žádným rozhodujícím orgánem, ale přece jenom, domnívám se, že třeba i jen mučené tělo, třeba takového pátera Toufara, tak vykazovalo odpor, že i křik bolesti je odporem. Samozřejmě, to se do zákona nevejde. Ale alespoň tam, kde ty případy jsou takové mezní, kde se statut oběti a statut statečného člověka nějak prolínají, tak tam se lze přiklonit na některou stranu.

Již bylo zmíněno, že není toto dilema zase při našem jednání tak časté, protože tak ministerstvo obrany vykonává kvalitní práci, a podklady, které nám dává, jsou dobře připravené, takže opravdu ta desetina našich rozhodnutí, která se liší od nálezů ministerstva obrany, tak nějak odpovídá právě tomu počtu těch mezních případů.

Kdybych mohl v této práci pokračovat, byl bych rád. Děkuji vám.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  I vám děkuji za to, že jste nás seznámil se svojí dosavadní činností, a děkuji vám za tu práci. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy Není tomu tak. Rozpravu uzavírám. Nyní uděluji slovo předsedovi volební komise. O volbě už jsme hlasovali. My už nemůžeme hlasovat. Takže, forma volby byla určena. Nemůžeme hlasovat už. (Kolega nabádá předsedající, že senátoři hlasovat můžou.) Můžeme, aha, tak to jsme si nerozuměli. Takže pane předsedo. Můžeme hlasovat, tajnou volbou. Takže si odhlasujeme způsob volby. Jenom jsme si nerozuměli. Takže přistoupíme k hlasování o způsobu volby. Pane předsedo, tajná volba byla navržena. (Předseda volební komise přikyvuje.) Byla, takže o tom budeme hlasovat. Já vás svolám.

Takže hlasujeme o tom, zda budeme tajně hlasovat. V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, počet pro přijetí je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Návrh byl přijat. Pro bylo 44 ze 60 přítomných. Pardon, pro se vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Zaregistrovaných bylo 60. Prosím, pane předsedo, uděluji vám slovo.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové. Co se týká volby členů etické komise, tak dostanete v předsálí Prezidentského salonku bílý volební lístek, na kterém jsou v abecedním pořadí čtyři jména. Před nimi čísla. Budeme volit dva členy etické komise, to znamená, že můžete zakroužkovat dvě čísla před jmény. Ostatní přeškrtnete. Zároveň jsme si odsouhlasili, že s touto volbou uděláme i druhé kolo první volby na členy Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran. Takže na druhý podpis tam dostanete další dva volební lístky. Budeme volit kandidáta, druhého kandidáta Poslanecké sněmovny, rozhodovat se bude mezi Františkem Siverou a Zdeňkem Varhaníkem. Budeme volit jediného kandidáta, prezidenta NKÚ, kde se bude rozhodovat mezi Martinem Kameníkem a Michalem Pletichou. Znovu zdůrazňuji, že je třeba dbát dvě věci. Zaprvé kolik kandidátů se volí, to znamená, tolik můžete udělat maximálně kroužků. A zadruhé, že všechna čísla musí být označena. Kroužkem. Ti, co nebudou zakroužkováni, musí být přeškrtnuti, tak, aby volba byla platná.

Jinak si myslím, že po vaší volbě bude dnešní den ukončen, s výsledky budete seznámeni zítra ráno. Uvidíme, zda-li budou členové etické komise zvoleni, pokud ne, zítra by mělo proběhnout druhé kolo. Co se týká těch dalších voleb, na ty členy úřadu, pokud nebudou zvoleni, tak budou vlastně vyhlášeny zcela nové volby.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Je to jasné. Ještě něco? Tak já děkuji, přerušuji jednání pro konání tajné volby. Přeji vám šťastnou ruku a uvidíme se zítra ráno v 9 hodin, pokračuje schůze. Ještě pane předsedo?

Senátor Luděk Jeništa:  Jinak, prosím vás, tyto volby budou probíhat do 21.35 hodin. Ve 21.35 hodin bude volební místnost uzavřena. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji. Opakuji, že se uvidíme zítra ráno v 9.00 hodin. Dobrou noc.

(Jednání ukončeno v 21.20 hodin.)