Původní dokument

(1. den schůze – 19.10.2016)

(Jednání zahájeno v 9.05 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 28. schůzi Senátu. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve čtvrtek 29. září 2016.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Přemysl Sobotka, Karel Kratochvíle, František Bradáč, Leopold Sulovský, Jiří Hlavatý, Božena Sekaninová, Petr Bratský a František Čuba.

Mám informaci, že údajně je v sále špatně slyšet. Prosil bych pracovníky techniky, aby zjistili příčinu, protože hlasovací znělka před zahájením schůze fungovala. Mikrofony reagují, ale je třeba jim přidat na intenzitě...

Budu pokračovat. Slyšíte mě? (Souhlas.)

Kdo jste se ještě nezaregistroval, učiňte tak svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomínám, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní - podle § 56 odst. 4 - určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 28. schůze Senátu byli senátoři Zdeněk Papoušek a Libor Michálek. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Připomínky nejsou. Spustím znělku, aby se všichni senátoři a senátorky se mohli dostavit do sálu hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 28. schůze Senátu byli senátoři Zdeněk Papoušek a Libor Michálek.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. (Hlasovací zařízení opět nefungovalo.)

Zkusím to ještě jednou. A to je výsledek, nebyly tam bohužel uvedeny grafy. Zpochybňujete někdo hlasování? Ne.

Hlasování č. 1 registrováno 39, kvorum 20, pro návrh 37, proti nikdo. Návrh byl schválen a ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátoři Zdeněk Papoušek a Libor Michálek.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 28. schůze Senátu. Ministr zahraničních věcí požádal jednak o doplnění dvou již ve výborech projednávaných mezinárodních smluv, jsou to senátní tisky č. 322 a 325, a o projednání všech bodů jako 3. až 5. bod dopoledního jednání.

Do jeho bloku navrhuji také zařadit bod Návrh usnesení Senátu Parlamentu České republiky k vývoji situace na Ukrajině. Tyto tisky také byly projednány ve výborech.

Ministr zahraničních věcí zároveň zastoupí ministra vnitra, proto jeho body Organizační výbor navrhuje projednat jako body 7 – 10, a to včetně evropských tisků, jejich doplnění na pořad schůze navrhl VEU, senátní tisky č. N 105/10, N 106/10 a N 107/10, a ještě jeden, N 108/10.

Odpolední jednání bychom zahájili bodem ministra financí, po kterém by následoval blok tří bodů ministra životního prostředí.

Ministr obrany projednal o projednání svých tisků po 16.00 hodině. V této souvislosti navrhuji na pořad schůze doplnit senátní tisk č. 338, obsahující návrh na vyslání vojáků v rámci boje proti tzv. Islámskému státu.

Ministr kultury požádal o projednání svého bodu ve čtvrtek v 9.00 hodin. S ohledem na zahraniční cestu s předsedou vlády bohužel jiný den přijít nemůže. Proto navrhuji na základě usnesení včerejšího Organizačního výboru přeřazení tohoto tisku na další schůzi Senátu. Jedná se o evropský tisk N 092/10.

Jako poslední bod jednání navrhl Organizační výbor doplnit na pořad schůze bod, ve kterém pověříme další senátory odůvodněním senátních návrhů zákonů Poslanecké sněmovně. Je to reakce na to, že někteří pověření senátoři už nebudou nadále vykonávat mandát senátora.

Takto upravený a doplněný návrh pořadu 28. schůze Senátu vám byl rozdán na lavice. A znova připomínám, byl doplněn a upraven při včerejším zasedání Organizačního výboru.

Ptám se, má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze.

Pokud tomu tak není, dovolím si navrhnout, abychom o pořadu schůze hlasovali en bloc, to znamená, že bychom ty jednotlivé body, které jsem tady načítal, upřesnění a podobně, doplnění, nehlasovali zvlášť.

Jsou k tomu nějaké připomínky? Nejsou. Takže můžeme přistoupit k hlasování o pořadu schůze, tak, jak máte písemně na svých lavicích a jak jsem tady v předešlém vystoupení sdělil a odůvodnil. Myslím si, že nemusíme dávat znělku. Takže kdo souhlasí s navrženým pořadem této schůze, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 2, registrováno 43, kvórum pro přijetí 22, pro návrh 41, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji, budeme se pořadem schůze řídit.

A můžeme přistoupit k dalšímu bodu, a to je

 

Informace vlády o Summitu lídrů 27 zemí Evropské unie Bratislava 16. září 2016

Tisk č. 339

S jejím obsahem nás seznámí ministr Jiří Dienstbier. (Vyhlíží, zda je ministr Dienstbier přítomen.) Už je tady? Tak dobře. Pan ministr Jiří Dienstbier. Pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Stručně bych informoval o výsledcích setkání hlav států a předsedů vlád 27 členských zemí Evropské unie, které se konalo 16. září v Bratislavě. Jednalo se o summit neformální, tedy bez tradičních oficiálních písemných závěrů. Jeho hlavním smyslem bylo poskytnout prostor pro otevřenou diskusi představitelů členských zemí Evropské unie o jejím dalším směřování po rozhodnutí Velké Británie o odchodu z Unie. Z tohoto důvodu se Velká Británie summitu neúčastnila.

Samotný brexit nebyl hlavním tématem zasedání. Britská premiérka sice již naznačila konkrétnější časový horizont pro notifikaci dle čl. 50 smlouvy o EU, avšak na jeho realizaci stále čekáme.

I nadále tak platí dohoda všech členských států z června o tom, že před notifikací se s Brity žádná vyjednávání nepovedou.

Státníci se v diskusi v Bratislavě pokusili především o diagnózu současného stavu Evropské unie. V důsledku kumulace krizí v posledních letech, ekonomické a dluhové, válek v Sýrii a na Ukrajině, teroristické hrozby a především migrační krize došlo k oslabení důvěry občanů v evropskou integraci. Lídři sedmadvacítky se shodli na tom, že k opětovnému posílení této důvěry může přispět především to, pokud se Unie do budoucna zaměří na oblasti, ve kterých přináší skutečnou přidanou hodnotu a kde občané očekávají aktivní roli.

Těmito prioritními oblastmi by měly být na jedné straně zajištění bezpečnosti a na straně druhé podpora hospodářské prosperity.

Za nejdůležitější výsledek summitu lze považovat potvrzení vůle a odhodlání všech 27 zúčastněných států, pokračovat v projektu evropské integrace. Zachování jednoty Evropské unie je také klíčovým zájmem ČR. Konkrétním výstupem summitu je pak dohoda na jednotlivých opatřeních, která by s cílem potvrdit životaschopnost Unie a posílit důvěru občanů v ni měla být přijata či rozpracována v následujících šesti letech.

Pokud jde o bezpečnost, Evropská unie by se měla zaměřit jak na její vnější, tak vnitřní aspekty. V oblasti migrace se jedná o plně funkční evropskou pohraniční stráž, podporu spolupráce se třetími státy či akutní pomoc zemím v první linii.

ČR je v tomto ohledu dlouhodobě aktivní. V návaznosti na bratislavský summit vláda vyslala další dvacítku policistů s technikou na podporu ochrany vnějších hranic Unie do Bulharska.

Unie bude pokračovat také ve svých aktivitách směřujících k potírání terorismu. V této oblasti se chce zaměřit především na spolupráci jednotlivých tajných služeb, vybudovat moderní informační systémy pro správu hranic a bojovat proti radikalizaci.

Bratislava potvrdila také shodu na potřebě prohloubit spolupráci v oblasti vnější bezpečnosti, což je jedna z priorit české vlády. Půjde především o proces postupného prohlubování spolupráce v obraně tak, aby byla posílena schopnost samostatné rychlé reakce Unie, především na hrozby, které se mohou vyskytnout v jejím sousedství.

Konkrétními kroky v této oblasti by měly být například zefektivnění vojenských a civilních misí Evropské unie, posílení jejich financování nebo spolupráce ve vojenském výzkumu a průmyslu.

To vše by se mělo dít při současném prohlubování spolupráce s NATO, které i nadále zůstává hlavním garantem evropské bezpečnosti.

Další věc, která byla diskutována, byla otázka zajištění prosperity. Vláda ČR je toho názoru, že hlavním pilířem růstu by do budoucna měla být ekonomická a také sociální konvergence uvnitř i mezi jednotlivými členskými státy. Hlavním nástrojem k dosažení tohoto cíle je plně fungující vnitřní trh založený na čtyřech svobodách.

Podle dohody z Bratislavy se bude Unie na dokončování vnitřního trhu do budoucna soustředit, a to ve všech jeho oblastech. Dále bude usilovat o aktivní obchodní politiku, účinnou podporu investic a dobře fungující programy na podporu mladých a jejich zaměstnanosti.

O všech těchto opatřeních se v následujících šesti měsících bude diskutovat a rozhodovat jak na evropských radách, tak na jednáních na ministerské či expertní úrovni.

Hlavy států a předsedové vlád se kromě řádných evropských rad plánovaných na říjen a prosinec znovu sejdou ke společnému neformálnímu jednání v únoru v maltské Vallettě. Společně by pak měli završit proces politické reflexe při oslavách výročí podpisu římských smluv v březnu.

Kromě členských států bude pro implementaci bratislavských závazků klíčová pochopitelně také role Evropské komise, která má nezastupitelné místo především v legislativní a kontrolní činnosti Unie. Pro efektivní spolupráci v Evropské unii potřebujeme silnou Komisi, která nebude prohlubovat příkopy mezi členskými státy, ale naopak svou legislativní iniciativu zaměří na oblasti, v nichž si členské státy přejí více spolupracovat, a bude důsledně a nestranně dohlížet na dodržování závazků členských států a smluv.

Právě implementace dohodnutých kroků bude rozhodujícím faktorem při posuzování toho, zda dohoda z Bratislavy bude znamenat nový impuls pro další fungování Unie.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře, prosím, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal VEU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 339/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, který nyní má slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Je to tak, evropský výbor projednal bratislavskou deklaraci a bratislavský plán na svém včerejším zasedání. Obsahově jsme neměli k tomu dokumentu žádné zvláštní výhrady. Mohu-li parafrázovat diskusi na výboru, tak jsme spíše konstatovali, že zejména je ten plán poměrně příjemně konkrétním souborem smysluplných opatření. To usnesení, které vám navrhujeme, tak se spíše týká těch následujících procesů. Možná mezi řádky tam můžete cítit obavu, aby ta deklarace a ten cestovní plán nezůstal zase jenom nějakým textem na papíru, ale aby se skutečně v reálném čase proměnil do konkrétních kroků, tak, jak jsou tam narýsovány, a to je v podstatě shrnutý obsah toho navrženého usnesení, zejména důraz na to, že vzhledem k tomu, že podle evropského práva Evropská rada udává základní politický směr, a tak Evropská komise je jaksi vykonávajícím tělesem. Tento aspekt tady zdůrazňuji, protože ten, kdo by teď měl být na řadě, by byla skutečně Evropská komise, tak, aby realizovala ty kroky a v těch termínech, které v bratislavském plánu jsou načrtnuty.

Evropský výbor se za tento návrh postavil jednomyslně, a proto i já vás prosím o podporu tohoto usnesení.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane předsedo, posaďte se u stolku zpravodajů a plňte úkoly zpravodaje. A nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy?

Zájem o vystoupení v rozpravě není, takže rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan ministr ani pan zpravodaj nechtějí doplnit svá vystoupení. Proto přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, tak, jak nás s ním seznámil pan zpravodaj Václav Hampl. A tak, jak máme písemně v usnesení výboru č. 339/1.

V sále je přítomno 47 senátorek a senátorů, kvórum 24. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 3, registrováno 47, kvórum 24, pro návrh 42, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Informace vlády ČR o pozicích vlády a programu jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 20. - 21. října 2016

Tisk č. 340

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 340. S obsahem nás seznámí opět pan ministr Jiří Dienstbier. Prosím, pane ministře.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Opět se stručně pokusím představit agendu tohoto zasedání a pozice, které bude předseda vlády ČR na tomto jednání zastávat.

Evropská rada se bude zabývat, jako již obvykle, dalšími kroky v řešení migrační krize. Zaměřit by se měla na témata ochrany hranic a spolupráce se třetími státy, tedy zdrojovými a tranzitními zeměmi. Tentokrát zejména s africkými partnery. Toto zaměření vláda vítá, neboť se jedná o dvě priority, které ČR na evropské úrovni dlouhodobě prosazuje. Jde o dvě priority, které mají přímou vazbu na řešení příčin migračního tlaku.

Evropská rada by měla přivítat spuštění evropské pohraniční a pobřežní stráže, ke kterému došlo na začátku října. ČR je připravena se podílet na urychleném dosažení plné kapacity této stráže.

Evropská rada by se měla rovněž zabývat budováním robustnějších informačních systémů pro kontrolu hranic. Jejich rozvoj vláda ČR podporuje.

Pozornost by měla být věnována i pomoci členským zemím Unie, které migračnímu tlaku čelí v první linii. Jak jsem říkal u předchozího bodu, ČR posílila svou účast na bulharsko-turecké hranici. V případě nutnosti jsme připraveni naši pomoc dále navyšovat.

V oblasti spolupráce se třetími státy by Evropská rada by měla diskutovat o rámci migračních partnerství, jehož primárním cílem je zlepšit readmisní spolupráci s partnerskými státy v Africe a na Blízkém východě a přispívat k prevenci ilegální migrace.

Vláda považuje za klíčové, abychom naši pomoc a spolupráci se zeměmi původu a tranzitu uprchlíků podmínili tím, že s námi tyto země uzavřou funkční dohody o návratech migrantů. Kromě spolupráce s africkými partnery by Evropská rada měla rovněž zhodnotit dosavadní implementaci prohlášení Evropské unie a Turecka.

Vláda ČR od samého počátku migrační debaty zdůrazňuje potřebu řešení příčin migrační krize, spíše než jejích následků. Na Evropské radě proto vláda podpoří posílení dialogu se zdrojovými a tranzitními zeměmi migrace, založené na jasných kondicionalitách a závazcích pro země původu a tranzitu při readmisních nelegálních migrantů přímo z hotspotů.

K obchodní politice, která bude dalším tématem, Evropská rada by měla podtrhnout význam vzájemně výhodných bilaterálních dohod a zároveň položit důraz na ochranu zájmů občanů. Hovořit by se mělo o modernizaci nástrojů na ochranu obchodu, o dokončení dohody CETA s Kanadou a o pokroku ve vyjednáváních o volném obchodu s Japonskem či USA.

Vláda ČR dlouhodobě ambiciózní obchodní politiku, která přispívá k hospodářskému růstu a tvorbě pracovních míst podporuje.

Pokud jde o dohodu CETA, i přes aktuální problémy vláda podporuje co nejrychlejší ukončení ratifikačního procesu. V sázce je kredibilita Unie coby smluvní strany, s kterou je možné uzavírat oboustranně výhodné dohody. Neúspěch v případě finalizace dohody CETA by tuto důvěru zásadním způsobem podkopal.

Pokud se situace do Evropské rady nevyřeší, bude předseda vlády apelovat na ty členské státy, ve kterých se vyskytly problémy, abychom mohli uzavřít vyjednávání o dohodě CETA na summitu s Kanadou 27. října, tak, jak bylo naplánováno.

Ve svých závěrech by se Evropská rada měla vyjádřit také k dalším hospodářským a globálním záležitostem, k ratifikaci pařížské klimatické dohody, k vnitřnímu trhu a k podpoře investic.

Pokud jde o pařížskou dohodu, vláda ČR její ratifikaci podporuje a vítá dokončení tohoto procesu ze strany Evropské unie. Vláda vyslovila souhlas s ratifikaci v září a doufá, že ratifikační proces bude rychle dokončen i v českém parlamentu.

Na agendu jednání bylo zařazeno také téma vnitřního trhu, jak prosazovala i ČR. Jedná se o další z našich dlouhodobých priorit a je dobře, že se k této věci vrací na nejvyšší úrovni. Evropská rada zhodnotí pokrok v implementaci jednotlivých strategií pro vnitřní trh, včetně jednotného digitálního trhu.

Diskusi o vnitřním trhu na úrovni Evropské rady považujeme za klíčovou i z toho důvodu, že v poslední době v některých členských státech roste tlak na přijímání národní legislativy, která vytváří nové překážky na vnitřním trhu, konkrétně v oblasti dopravy a tranzitu. To vláda považuje za nepřijatelné.

Vláda je přesvědčena, že tento trend je v rozporu s pravidly zakotvenými ve smlouvách a ve střednědobém pohledu může vést k zásadnímu narušení vnitřního trhu.

Vláda se proti těmto tendencím intenzivně vymezuje jak na evropské, tak na bilaterální úrovni. Budeme aktivní i nadále a učiníme všechny potřebné kroky k nápravě situace.

Na Evropské radě bude třeba upozornit zejména na překážky způsobené francouzskou úpravou, v podobě tzv. Macronova zákona, a německým zákonem o minimální mzdě.

Evropská komise by měla rychle dokončit přezkum těchto opatření a jejich slučitelnost s pravidly vnitřního trhu.

Co se týče politiky podpory investic v EU, vláda v této oblasti považuje za klíčovou podporu příznivého investičního prostředí, které se opírá o fungující vnitřní trh, řádnou implementaci strukturálních reforem a odstraňování nadměrné regulace. Pokud jde o případné prodloužení fungování Evropského fondu pro strategické investice, dle vlády se mělo toto rozhodnutí učinit na základě nezávislé evaluace jeho fungování, jejichž výsledky stále čekáme.

Poslední tematickou oblastí, které se bude říjnová Evropská rada věnovat, je zahraniční politika. Diskuse by se měla vést o vztazích EU a Ruské federace a o aktuální situaci v Sýrii. Vláda ČR vítá, že se Evropská rada tématům vnějších vztahů věnuje. V obecné rovině má vláda zájem na udržení prostoru pro jednání s Ruskem, zároveň však zdůrazňuje platnou dohodu o navázání sankčního režimu na plnění minských dohod. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře, a prosím opět, abyste využil místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 340/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, který nyní má slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Pozice vlády na nadcházející Evropskou radu někdy bereme bez dalšího na vědomí. V tomto případě tam Evropský výbor neshledal nic, co by bylo potřeba nějakým způsobem rozporovat, nicméně vám navrhujeme usnesení, které tři body z té agendy vypichuje, zdůrazňuje. A je to v zájmu, řekněme, podpory těch pozic vlády, které považujeme v tuto chvíli za důležité.

První dva body z toho navrženého usnesení se týkají CETA, to jest komplexní hospodářské obchodní dohody s Kanadou. Tam jsme toho názoru, že skutečně je na místě tu dohodu, která je kompletně bezproblémově podepsaná, podepsat a začít naplňovat ty části, které nejsou závislé na vnitrostátních ratifikacích. Tento názor je ještě dále podpořen přijetím interpretační deklarace k CETA.

Další, třetí bod, se týká toho, co zde také bylo zmíněno. To je ten, když to zjednodušeně parafrázuji, problém řidičů kamionů v západní Evropě. Je to věc, ke které už jsme se sice vyjadřovali velmi důrazně, ale pro nadcházející Evropskou radu považujeme za užitečné to opět připomenout a zdůraznit.

A poslední bod se týká jednání o vztazích s Ruskem, kde jsme po debatě přijali návrh, že je potřeba zintenzivnit hledání nějakého rozumného mírového vyřešení konfliktu na východní Ukrajině.

Prosím vás o podporu tohoto usnesení. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a prosím opět o posazení u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem, rozpravu uzavírá. Opět předpokládám, že pan navrhovatel a pan zpravodaj nechtějí vystoupit, takže můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak ho přednesl pan zpravodaj a jak je i v písemném podkladu 340/1. V současném stavu je přítomno 50, aktuální kvorum pro přijetí 26. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 4, registrováno 51, kvorum 26, pro návrh 44, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji jak panu zpravodaji, tak panu ministrovi.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o přístupu Černé Hory k Severoatlantické smlouvě

Tisk č. 303

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 303, a s návrhem nás seznámí ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek, kterého mezi námi vítám. Pane ministře, máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Dobré ráno, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky a páni senátoři. Dovolte mi, abych vás požádal o vyslovení souhlasu s ratifikací protokolu, který se týká přístupu Černé Hory k Severoatlantické smlouvě. To znamená, Černá Hora projevila zájem o vstup do Severoatlantické aliance. A já bych vám jenom připomněl, že podle tzv. politiky otevřených dveří, ke které se hlásí Česká republika dlouhodobě, a ta je zakotvena dokonce i v Severoatlantické smlouvě, tak v té je řečeno, že členskou zemí NATO se může stát jakákoli země v severoatlantickém prostoru, která sdílí stejné hodnoty. Je schopna přispět k zabezpečení toho prostoru v členských zemích a je ochotna a připravena přihlásit se k závazkům a povinnostem, které s přistoupením ke smlouvě vyplývají. Takže opakuji, Česká republika vždy podporovala to, aby se s všemi možnými uchazeči zacházelo podle této smlouvy a podle stanovení politiky otevřených dveří. A pokud někdo splní požadavky a je schopen jim dostát, tak by měl být jeho zájem a jeho přihláška regulérně projednána a posouzena.

Využívání této politiky se děje dlouhodobě, v NATO proběhlo už celkem 6 kol rozšíření. NATO se v průběhu rozšiřování rozšířilo o 12 zemí, na současných 28. Je to tedy dlouhodobý několikaletý proces. A já si myslím, že ho lze pokládat za úspěch, protože se tím vymazala celá řada bolestivých dělicích čar, které byly i potenciálním zdrojem konfliktu v tom prostoru kolem nás. Takže právě proto, že se tím ruší přehrady mezi státy, a pokud někdo má zájem, tak se s ním o tom korektně bavíme a posoudíme každou takovou přihlášku, a rozhodneme se, tak se také vytváří určité prostředí a určitá atmosféra.

V případě Černé Hory je to významné proto, že přijetí Černé Hory by mohlo a mělo mít velmi pozitivní vliv na oblast západního Balkánu, která dnes vlastně není docela v klidném a jednoduchém stavu. Kdybychom se podívali na situaci zemí kolem, tak zjistíme, že v některých zemích jsou politické krize, docela vážné. Díky tomu, že EU se potýká s určitými vnitřními problémy, tak se v něčem i znejisťuje politika rozšiřování EU, a tím pádem pro země západního Balkánu není jasná strategie, nebo není jasný výhled a perspektiva k možnosti ucházení se třeba o členství v EU. A tohle – v některých zemích se to dá říct úplně konkrétně – do určité míry přispívá i k destabilizaci zemí Balkánu.

Takže to, že by Černá Hora takto byla v tom procesu přistupování pozitivně brána a přijata, je něco, co si upřímně myslím, by mohlo přispět k uklidnění. Protože právě tady by se ukázalo, že ta politika otevřenosti stále platí. Minimálně tedy v případě Aliance. V případě EU všichni tušíte, že se nějaké brzké rozšiřování EU nechystá.

Popravdě řečeno, Česká republika a některé další země střední a východní Evropy jsou jediné, které to téma v Evropské unii vrací. Asi si dovedete představit, že o ně zase tak velký zájem v současné době není. To říkám popravdě. A teď mluvím o Evropské unii.

Domnívám se, že tady tato politika přistupování nebo otevřených dveří určitě pomáhá k budování důvěry a je určitým předpokladem spolupráce. Když se zeptáte na Černou Horu a její připravenost, tak já pokládám za důležité tady zmínit to, že Černá Hora má ten cíl – vstup do EU a NATO – skutečně dlouhodobě. Jsou to dvě hlavní strategické priority zahraniční politiky. Vlastně to říká Černá Hora už od roku 2006, od vyhlášení nezávislosti v černu 2006. Dá se říci, že v současné chvíli je v zemích regionů západního Balkánu v integračních procesech určitě nejdále.

Důležité je připomenout, že 16. října proběhly v Černé Hoře řádné parlamentní volby, které měly poměrně vysokou účast. Zúčastnilo se jich rekordních 72 % voličů. A já si myslím, že výsledek voleb potvrzuje širokou podporu obyvatel právě k tomu euroatlantickému směřování země. I když nevím, jestli jsou výsledky úplně přesně sečtené, ale dá se říci celkem jednoznačně, že ty strany, které prosazují vstup do NATO, v nich získaly jasně většinu hlasů voličů.

Opakuji, tento vstup byla priorita pro Černou Horu. A pro Českou republiku je tento vstup také významnou součástí priorit české zahraniční politiky. Vy víte, že zájem o západní Balkán je stabilní součástí naší zahraniční politiky, na kterém je široký konsensus všemi relevantními parlamentními stranami, takže v tom nemáme žádné ideové spory. Zájem o západní Balkán a jeho stabilizaci je něco, co všichni tady, skoro si snad mohu dovolit říci, poměrně dost sdílíme. Máme dokonce v Černé Hoře jako Česká republika řadu poměrně významných projektů. Řekl bych teď hlavně třeba v oblasti energetiky bych zvýraznil, protože Černá Hora si vybrala Českou republiku jako strategického partnera v oblasti energetiky. To je takový konkrétní projev toho, že my tam opravdu máme spolu co dělat a jsou tam poměrně docela zásadní projekty pro českou energetiku.

To je z hlediska významu v bilaterálních vztazích. Jakkoli Černá Hora není velká země, tak si myslím, že toho děláme společně hodně. Určitě víte o poměrně dost velkém zájmu českých turistů o Černou Horu, což také není nezajímavá malá věc a také to sehrává významnou roli při poznávání té země z naší strany.

Já bych vás ještě naposledy ve svém úvodním vystoupení informoval o tom, že protokol o ratifikaci podléhá ratifikaci všech členských zemí NATO. Já jsem se účastnil jednání ministrů zahraničí, kde na tom byla shoda, všichni se na tom shodli, že se ten vstup podpoří. Teď probíhá ratifikace v parlamentech a z těch 28 členských zemí prozatím ratifikaci v parlamentech provedlo 10. Já vám je vyjmenuji, abyste věděli, kdo už ratifikoval v parlamentu. Je to Island, Slovinsko, Maďarsko, Slovensko, Albánie, Bulharsko, Polsko, Turecko, Rumunsko a Lotyšsko. Takže ratifikace, tak jako tady dnes v Praze, probíhají i v dalších městech. A opakuji, v deseti už úspěšně proběhly.

Tak to je to, co bych řekl dnes na úvod tohoto projednávání. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Garančním a zároveň jediným výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 303/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Tomáš Jirsa. Pane senátore, prosím.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, kolegové. Náš výbor projednal tuto smlouvu 23. srpna a doporučil Senátu dát souhlas s ratifikací přístupu Černé Hory k Severoatlantické smlouvě. Já to doporučuji také a přihlásím se do diskuse. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, pane zpravodaji, a prosím rovněž, abyste využil místo u stolku zpravodajů. A nyní otevírám obecnou rozpravu. Přihlášen je pan senátor Tomáš Jirsa, prosím.

Senátor Tomáš Jirsa:  Já bych, pane předsedo, dámy a pánové, jenom v této souvislosti zdůraznil význam Severoatlantické smlouvy a zároveň bych varoval před úvahami o zřízení evropské armády, která toto severoatlantické společenství může pouze oslabit.

Já myslím, že nemáme nic proti přístupu Černé Hory, Albánie, jako muslimský a sekulární stát se ukazuje jako standardní partner a v souvislosti s nejistou budoucností Turecka je nakonec dobře, že tu Albánii máme. Nicméně pan ministr se zmínil i o rozšiřování Evropské unie, a protože tyto balkánské země jsou zeměmi, které usilují o podpis asociační dohody, nebo už ji podepsaly, tak bych jen poukázal na to, že se Evropská unie mění těmi podpisy asociačních dohod na Balkán a brexitem se celá posouvá geopoliticky na Balkán. A jestli pánové a současné vedení EU, pánové jako Juncker a Schulz, si nevezmou žádné poučení, tak se za chviličku ocitneme, slovy klasika, protože víme všichni, že pánové Juncker a Schulz hrozí Británii různými tresty za vystoupení, že se v EU ocitneme, jak před 150 lety zhruba řekl Karel Havlíček Borovský, v "žaláři národů". Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se už nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám a ptám se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit? Pane ministře, přejete si vystoupit, reagovat na diskusi?

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Jenom děkuji. Já jenom, jestli dovolíte, jak tu bylo řečeno o tom klasikovi, jak říká, jak se pohybujeme na východ, tak jenom bych řekl, že si pamatuji jednu britskou Lady, která když se někdo ohradil ze střední Evropy, že je označován za východ, tak ta britská Lady odpověděla: "Pane, pro nás Brity v podstatě všechno, co začíná na kontinentu, je na východ včetně Francie." Jenomže ten východ, to se chápe velmi pohyblivě.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pane zpravodaji, vy také máte ještě právo se vyjádřit. Nechcete? Dobře, děkuji. A my můžeme tedy přistoupit k hlasování.

V sále je přítomno 49 senátorek a senátorů, kvorum 25. Byl podán návrh: Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu o přístupu Černé Hory k Severoatlantické smlouvě. Zahajuji hlasování.

Kdo s návrhem souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 5, registrováno 49, kvorum 25, pro návrh 39, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Mezinárodní úmluva o ochraně všech osob před nuceným zmizením

Tisk č. 322

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 322. A uvede ho opět pan ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Děkuji, pane předsedo, vážení kolegové, teď bych vám rád předložil Mezinárodní úmluvu o ochraně všech osob před nuceným zmizením. Ona byla schválena Valným shromážděním OSN v prosinci 2006.

V platnost vstoupila v roce 2010 a já vás žádám o vyslovení souhlasu s ratifikací, kde by to nyní měla učinit Česká republika.

Vláda vyslovila souhlas s ratifikací úmluvy dne 8. června 2016 a já jsem na základě zmocnění, které jsem měl od vlády tuto úmluvu oficiálně podepsal, dne 19. července 2016, tedy teprve poměrně nedávno v New Yorku v sídle OSN a nyní po podepsání žádám o souhlas vás o ratifikaci Parlamentu ČR.

Tato úmluva je součástí základních lidsko-právních úmluv OSN. Definuje pojem, který už jsem tady zmínil, nucené zmizení. Co to je nucené zmizení? Je to zbavení osobní svobody nějakou státní mocí nebo provedené s tolerancí státní moci, s tím, že státní moc odmítne fakt zbavení osobní svobody svého občana uznat nebo jej dokonce utají včetně místa pobytu zmizelé osoby. A zároveň k tomu patří, že dotyčnému, kterému se to stane, pokud třeba i tento stav pomine, nepřizná se mu žádná právní ochrana ani v té době, ani potom, někdy zmizení je trvalé, jak asi dobře tušíte.

Úmluva, kterou tady máme ratifikovat, zavazuje smluvní strany postihovat nucené zmizení, to znamená země, které to přijmou, se zavazují, že podobné zbavení osobní svobody občanů bude něco, co bude právně postižitelné, že to je samozřejmě něco, co se dít nesmí a nemá. A vzniká tím určitá páka na to, aby se něčemu podobnému do budoucna čelilo a aby přibývalo zemí, které tím dávají jasně najevo postoj k nuceným zmizením.

Existuje pak také určitý systém kontroly plnění závazků smluvních stran, který zřizuje úmluva tím, že vytváří Výbor k nuceným zmizením. Tento výbor již několik let úspěšně funguje v systému OSN, takže to už je něco, co je reálné.

Co my tady můžeme udělat a hlavní přínos, který můžeme mít my jako Česká republika k úmluvě, je to, že jí v této chvíli vyjádříme podporu. V řadě částí světa představuje toto zmizení, někdy dokonce i masové, bohužel docela běžný jev a myslím si, že je naprosto správné požadovat jeho potrestání a především i jakousi prevenci proti tomu, aby se to pokládalo za běžnou věc.

Kdybych měl zmínit, kde k tomu v poslední době docházelo, tak bohužel i docela blízko, v Jugoslávii, docházelo masově k nuceným zmizením, docházelo k nim také ve válce nejenom v Jugoslávii, ale také v Čečensku. V posledních deseti letech tisíce případů nuceného zmizení byly v Kolumbii, v Kongu, v Barmě, na Srí Lance. Nyní evidujeme také podezření spáchání nuceného zmizení na Ukrajině v oblasti Krymu a také na Ukrajině v oblasti Donbasu. V lednu 2016 výbor, o kterém jsem mluvil, který se zabývá nucenými zmizeními ústy komisaře OSN pro lidská práva informoval o 44 000 individuálních případů nuceného zmizení z celkem 88 států. Zmínil bych třeba Sýrii, protože o Sýrii se v poslední době hodně zajímáme, tak tam samozřejmě zmizely desetitisíce osob. Je vám asi jasné, že je to tam masové. A jsou to samozřejmě i další země – Irák, Írán, Nigérie, Kamerun, Čad, Niger, Burundi. Je to bohužel 88 zemí a jedná se o desetitisíce lidí.

Máme zde pokus toto právně postihnout a upozorňovat na to a požadovat potrestání. Celkem se smluvními stranami úmluvy, o které mluvím, stalo 53 členských států OSN, 96 podepsalo tuto úmluvu a ratifikací se přiřadíme i mezi členské státy Evropské unie, které již úmluvu ratifikovaly. V začátku října 2016 se stalo smluvními stranami už celkem 12 členských států EU, dalších 12 včetně České republiky úmluvu podepsalo.

Mohu vám ještě sdělit, že tato úmluva a její sjednání nemá vliv na státní rozpočet. Jsem přesvědčen, že je v souladu s ústavním pořádkem a se všemi ostatními součástmi právního řádu ČR i s mezinárodně právními závazky, které dnes máme, stejně tak jako s právem EU. Dle mého názoru nebude nutné, když úmluvu ratifikujeme, přistoupit k řádným změnám národní legislativy. Myslím si, že to je nástroj k posílení ochrany lidských práv a měli bychom to podpořit.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane ministře. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 322/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Garančním výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 322/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegové a kolegyně. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal tento vládní návrh na své 29. schůzi konané dne 21. září 2016. Po odůvodnění zástupce předkladatele pana JUDr. Martina Smolky, náměstka pro řízení sekce právní a konzulární ministra zahraničních věcí, zpravodajské zprávě senátora Václava Lásky a po rozpravě

I. doporučuje

Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Mezinárodní úmluvy o ochraně všech osob před nuceným zmizením s tím, že při uložení ratifikační listiny budou učiněna následující prohlášení:

1. V souladu s čl. 31 odst. 1 Mezinárodní úmluvy o ochraně všech osob před nuceným zmizením prohlašuje Česká republika, že uznává působnost Výboru pro nucená zmizení přijímat a posuzovat oznámení podávaná jednotlivci podléhajícími jurisdikci Výboru pro nucená zmizení nebo jménem jednotlivců podléhajících jurisdikci Výboru pro nucená zmizení, kteří tvrdí, že jsou obětí porušení ustanovení Mezinárodní úmluvy o ochraně všech osob před nuceným zmizením Českou republikou.

2. V souladu s čl. 32 Mezinárodní úmluvy o ochraně všech osob před nuceným zmizením prohlašuje Česká republika, že uznává působnost Výboru pro nucená zmizení přijímat a posuzovat oznámení, v nichž účastnický stát tvrdí, že jiný účastnický stát neplní své závazky podle Mezinárodní úmluvy o ochraně všech osob před nuceným zmizením.

II. určuje

zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Václava Lásku,

III. pověřuje

předsedu výboru senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Dovolte mi k tomu jenom doplnit, že i já mám za to, že ČR a její zákony, její právní úprava je zcela v souladu s touto Mezinárodní úmluvou, není třeba nic doplňovat a proto naše ratifikace je jenom připojením se k mezinárodnímu úsilí, které v rámci ČR svým zákonodárstvím již v tuto chvíli naplňujeme. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miroslav Antl? Nepřeje. Děkuji, pane zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Zájem vystoupit v obecné rozpravě není, takže ji uzavírám. Předpokládám, že navrhovatel pan ministr si nepřeje vystoupit.

Ještě se přihlásila paní kolegyně Zuzana Baudyšová. Doufám, že nikdo nebudete zpochybňovat předchozí proceduru. Nebudete. Prosím tedy, paní kolegyně Zuzana Baudyšová má ještě slovo.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Omlouvám se a určitě nechci natahovat jednání. Jenom bych měla asi velké výčitky, kdybych nepřidala k tomuto senátnímu tisku jednu větu, a to je otázka dětí migrantů bez doprovodu, které bohužel jsou předmětem zájmů; nekalých zájmů, ať je to obchod s dětmi nebo dětská prostituce, eventuálně obchod s orgány.

Čili ptám se, zda děti - vzhledem ke své bezbrannosti - by neměly být extra vytypovány v tomto tisku. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Táži se, jestli chce ještě někdo vystoupit v rozpravě. Není tomu tak, rozpravu definitivně uzavírám, omlouvám se... Táži se pana ministra, zdali si přeje vystoupit se závěrečným slovem. Pan ministr bude hovořit.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Děkuji. Mohu jenom říci, že to samozřejmě zahrnuje všechny osoby. Dnes asi nemáme možnost vstupovat do této úmluvy, nějak ji upravovat a nějakým způsobem ji ještě upravovat zvlášť, pokud jde o děti. Ale rozhodně mohu stoprocentně říct, že se to dětí týká určitě, ale není tam nějaká zvláštní kapitola „Děti“ a nemáme dnes možnost to nějakým způsobem zvýraznit. Řekněme, že jsme na začátku. Tady jde vůbec o to, aby něco jako nucené zmizení bylo postiženo, aby to bylo pojmenováno a postiženo. Když se nám vůbec toto podaří, a na tom je shoda, bude to první krok. K tomu speciálně se věnovat dětem existují řekněme jiné nástroje nebo jiné metody. Tady jde o to, aby se začalo vůbec poprvé právně postihovat něco, co do této chvíle nebylo vůbec definováno.

Ujišťuji aspoň o tom, že děti jsou samozřejmě součástí této úmluvy.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Táži se zpravodajů, zda si přejí vystoupit? Nepřejí si vystoupit, můžeme tedy přistoupit k hlasování.

Aktuálně je přítomno 54 senátorek a senátorů, kvorum je 28. Přečtu nyní návrh usnesení k hlasování. Je poněkud delší, než jsme obvykle zvyklí, tak ho prosím, vyslechněte:

Senát

dává souhlas k ratifikaci Mezinárodní úmluvy o ochraně všech osob před nuceným zmizením s tím, že při uložení ratifikační listiny budou učiněna následující prohlášení:

1. V souladu s čl. 31 odst. 1 Mezinárodní úmluvy o ochraně všech osob před nuceným zmizením prohlašuje ČR, že uznává působnost Výboru pro nucená zmizení přijímat a posuzovat oznámení podávaná jednotlivci podléhajícími jurisdikci Výboru pro nucená zmizení nebo jménem jednotlivců podléhajících jurisdikci Výboru pro nucená zmizení, kteří tvrdí, že jsou obětí porušení ustanovení Mezinárodní úmluvy o ochraně všech osob před nuceným zmizením Českou republikou.

2. V souladu s čl. 32 Mezinárodní úmluvy o ochraně všech osob před nuceným zmizením prohlašuje Česká republika, že uznává působnost Výboru pro nucená zmizení přijímat a posuzovat oznámení, v nichž účastnický stát tvrdí, že jiný účastnický stát neplní své závazky podle Mezinárodní úmluvy o ochraně všech osob před nuceným zmizením.

Tolik návrh usnesení. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 6 registrováno 57, kvorum 29, pro návrh 47, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji zpravodajům a děkuji panu ministrovi.

Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o hospodářském partnerství mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a státy SADC EPA na straně druhé

Tisk č. 325

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 325 a opět jej uvede pan ministr Lubomír Zaorálek. Pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Děkuji. Mám tady další smlouvu. Jak již zmínil pan předseda, jedná se o Dohodu o hospodářském partnerství (Economic Partnership Agreements), což je forma dohody, kdy v tomto případě bychom měli vyslovit souhlas s ratifikací se zeměmi Jihoafrického rozvojového společenství. Jednoduše řečeno, jsou to země na jihu Afriky, jako je Lesotho, Botswana, Mosambik, Namibie a samozřejmě Jihoafrická republika a také Svazijsko. Podíváte-li se na mapu, jsou to země na jihu Afriky. A v této smlouvě jde o to, že 12. června 2002 zmocnila Rada Komisi, aby zahájila jednání vedoucí k uzavření těchto dohod právě se zeměmi vyjmenovaných regionů.

Významnou součástí této dohody je samozřejmě rozvojový aspekt, kde se nabízejí určité výhody ze strany EU právě těmto státům, určitě řekněme širší přístup na trh EU a zároveň si budou moci tyto státy chránit určitá svá citlivá odvětví, protože chápete, že když se podobné státy přiblíží takovému kolosu, jako je EU, může to docela zničit některé jejich oblasti. Mají možnost si určité citlivé oblasti chránit a zároveň mají možnost trhu využívat.

Lze říci, že tato dohoda je určitou formou pomoci, právě proto se to jmenuje Dohoda o hospodářském partnerství, ale myslí se tím to, že se tady přece jenom trochu podává ruka těmto zemím.

A kdybyste se mě zeptali, co to znamená přesně pro ČR, tak neznamená to zase tolik, protože obchod a obrat řadu těchto zemí s ČR je poměrně marginální. Jedinou výjimku tvoří Jihoafrická republika, protože shodou okolností právě samotná Jihoafrická republika je země, která je největším obchodním partnerem ČR na africkém kontinentu vůbec. Jihoafrická republika se tedy vymyká, ale pokud jde o ostatní země, s nimi náš obchod je skutečně malý. Dopad této dohody může být zejména na vztahy s Jihoafrickou republikou, právě proto, že je to největší obchodní partner, a je to také vstupní brána na trhy i dalších zemí. Sehrává stále specifickou roli vůči ostatní části především jižní Afriky. Jinde to zase tak velký význam nemá. To neznamená, že se o to nesnažíme. Sám jsem byl nedávno v Mosambiku a snažíme se tam uzavřít nějakou spolupráci třeba v oblasti obrany apod. a je dokonce i určitý zájem. Ale tyto země jsou samozřejmě ekonomicky poměrně slabé. I když se tedy snažíme, dopady a efekty nejsou zas tak velké.

Na druhé straně bych to nepodceňoval, protože stále je třeba si uvědomovat, že Afrika je nejrychleji rostoucí kontinent na světě, že Afrika je kontinent, který má nejrychlejší ekonomický růst, dnes největší ze všech kontinentů světa. A jestli dnes je základ stále nižší, tak vám kdekterý prognostik řekne, že Afrika je země, která poroste rychleji než jiné, a myslím, že i výměna bude stoupat, s tím jsem si poměrně hodně jistý. Proto si myslím, že dohoda má význam navzdory tomu, že teď to vypadá, že to velký dopad pro ČR neznamená, ale perspektivně je to určitě prozíravá věc, komunikovat s těmito státy a zároveň jim pomáhat se konsolidovat.

Jižní Afrika je nejdále pokud jde o naše problémy, které řešíme s migrací, takže vám nebudu tvrdit, že to přímo souvisí s aktuálními problémy, které máme se subsaharskou Afrikou nebo severní Afrikou. Nicméně si myslím, že je také třeba uvažovat o Africe jako o celku. A jižní Afrika se podle mě bude rozvíjet stejně jako Afrika jako celek.

Dohoda je smíšenou smlouvou. To znamená, že některé části toho, co se uzavře, spadá do pravomoci členských států, některé části do pravomoci EU. Z hlediska právního je to smlouva tzv. prezidentské kategorie. A jsem přesvědčen, že uzavření této smlouvy také není v rozporu s celým právním řádem a ústavním pořádkem ČR a nebude mít ani žádný dopad na státní rozpočet ČR.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 325/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Lubomír Franc. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 325/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Libor Michálek. Pan Libor Michálek! (Není přítomen v Jednacím sále.)

Tak já si dovolím požádat, jestli má zájem zpravodajskou zprávu přednést pan senátor Lubomír Franc za VZVOB. Prosím, pane senátore.

Senátor Lubomír Franc:  Pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já budu velmi stručný. Tento tisk jsme projednávali na výboru 21. září 2016. Bylo to 169. usnesení, které jsme k tomuto tisku přijali. Je to de facto v intencích toho, co říkal pan ministr, to znamená výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Dohody o hospodářském partnerství, určil zpravodajem výboru senátora Lubomíra France a pověřili jsme senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. To znamená, bezproblémové projednání tohoto tisku.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, děkuji za to, že jste zachránil situaci. Vidím, že pan garanční zpravodaj se dostavil, takže nyní má slovo pan senátor Libor Michálek.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Omlouvám se, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Také si dovolím jenom ve stručnosti přečíst 248. usnesení z 31. schůze, která se konala 27. září 2016. To usnesení zní, že i VHZD doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci předmětné dohody, určuje mě zpravodajem a pověřuje předsedu výboru, pana Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Pane garanční zpravodaji, posaďte se u stolku zpravodajů a plňte úkoly garančního zpravodaje.

Nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem vystoupit. Takže rozpravu uzavírám.

A my přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, tak, jak navrhly oba dva výbory a jak máme v písemných podkladech. Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody o hospodářském partnerství mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a státy SADC EPA na straně druhé, která byla podepsána v Kasane dne 10. června 2016.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 7, registrováno 63, kvórum 32, pro návrh 52, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajům.

Dalším bodem je

 

Návrh usnesení Senátu Parlamentu České republiky k vývoji situace na Ukrajině

Návrhem na usnesení Senátu k vývoji situace na Ukrajině se zabývaly v Senátu dva výbory, VZVOB a VEU. Usnesení obou výborů jste obdrželi na lavice. Nejdříve bych požádal senátora Václava Lásku, aby nás seznámil s usnesením VZVOB.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegové, kolegyně. Děkuji znovu za slovo. Návrh tohoto usnesení projednal VZVOB na své 29. schůzi, konané 21. září 2016.

Byla to reakce na dopis první místopředsedkyně Nejvyšší Rady Ukrajiny a zástupců výborů pro zahraniční věci a záležitosti EU. Měl vyjádřit znepokojení nad vyostřením situace na východě Ukrajiny. Ten dopis byl ze dne 21. 7. 2016.

Po úvodním slově Ing. Radka Matuly, zástupce ředitele Odboru států severní a východní Evropy a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR, aby k vývoji situace na Ukrajině přijal návrh usnesení, který je přílohou tohoto usnesení, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Václava Lásku, pověřuje předsedu výboru, senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Ten návrh usnesení Senátu PČR k vývoji situace na Ukrajině zní.

Senát PČR:

1. je znepokojen vývojem situace na východní Ukrajině, kde dochází k intenzifikaci ozbrojených střetů za použití těžkých zbraní zakázaných dohodami z Minsku,

2. připomíná, že Krym je nadále součástí Ukrajiny. Jeho oddělení od této země je výsledkem ruské agrese a nemá oporu v mezinárodním právu,

3. konstatuje, že k nastolení klidu a implementaci minských dohod je nutné nastolit trvalé příměří, ukončit podporu povstalců z ruské strany a obnovit možnost kontroly společné ukrajinsko-ruské hranice ukrajinskými státními orgány,

4. vyzývá vládu ČR, aby využila všech prostředků, diplomatickými počínaje, které posilují snahu o trvalé nastolení příměří na východní Ukrajině a jednání o mírovém urovnání konfliktu.

Tento návrh byl v našem výboru přijat jednomyslně. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane zpravodaji. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Návrh rovněž projednal VEU. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, kterého nyní žádám o jeho vystoupení.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Evropský výbor přijal návrh usnesení pro toto plénum, který je identický s tím, který přijal VZVOB, na základě předběžné koordinace předsedů těchto dvou výborů. Kromě toho, že vás prosím o podporu toho usnesení, tak v tuto chvíli jako zpravodaj nemám, co bych dodal nad rámec toho, co už řekl kolega Láska.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Takže také děkuji, pane zpravodaji. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí. Než rozpravu uzavřu, pane ministře, chcete k tomu vystoupit? Nemáte potřebu? (Ministr Lubomír Zaorálek nemá zájem.) To je na vás, jestli chcete... Nikdo jiný v rozpravě nevystoupil, pak už není možnost. Znova byste otevřel rozpravu, kdybyste vystoupil. Takže pan ministr nemá zájem vystoupit. Rozpravu uzavírám.

A můžeme přistoupit k hlasování. Předpokládám, že zpravodajové nechtějí doplnit svá vystoupení. Není tomu tak. Budeme hlasovat o návrhu, tak, jak jej přednesli shodně oba dva zpravodajové, senátoři Václav Láska a Václav Hampl, tak také, jak mámo zapsáno v písemných usneseních, které máme k dispozici.

Chvilku počkáme, kolega Horník oznámil, že má nefunkční kartu, tak si ji jde vyměnit...

Já tedy zopakuji, o čem budeme hlasovat. Budeme hlasovat o usnesení k situaci na Ukrajině. Budeme hlasovat tak, jak navrhli oba dva zpravodajové, kolegové Hampl a Láska. Můžeme hlasovat, zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 8, registrováno 63, kvórum 32, pro návrh 45, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

Kolega Bárek mě vystřídá.

(Změna v řízení schůze.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dobré dopoledne, budeme pokračovat dalším bodem, a tím je

 

Návrh nařízení EP a Rady, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení ČS příslušného k posuzování žádosti o mez. ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (přepracované znění)

Tisk EU č. N 089/10

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk N 089/10 a N 089/10/01. Prosím pana ministra Lubomíra Zaorálka, který zastupuje ministra vnitra, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Děkuji, pokusím se o to, zastoupit ministra vnitra, protože to není zrovna jednoduchý návrh nařízení Evropského parlamentu, ale snad tedy to budu schopen předložit.

Takže vážený pane předsedající, vážené kolegyně. Toto navrhované nařízení, které by mělo stanovovat ta kritéria a mechanismy určující ten členský stát odpovědný za posuzování žádosti o mezinárodní ochranu, ony jsou vlastně součástí, měly by nahradit ta nařízení Evropského parlamentu a Rady, které jsou většinou ve veřejné debatě označovány jako Dublin III. Ten Dublin III stanovoval kritéria a postupy pro určení členského státu k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu. A teď tady máme nové nařízení, které se jmenuje Dublin IV. Ten Dublin IV má zavést sadu opatření s cílem zefektivnit existující systém. Právě i v reakci na ty události a na to nezvládnutí té situace v roce 2015.

Opatření by vlastně měla zamezit zneužívání azylového řízení a měla by odstranit druhotné pohyby těch žadatelů, tím, že se oni vlastně pohybují řadou dalších zemí a vlastně vytváří naprosto nepřehlednou situaci. Takové ty druhotné pohyby žadatelů v rámci členských států.

Aby se zabránilo tomuto nekontrolovanému a netransparentnímu pohybu po Evropě, aby se tedy zabránilo zneužívání toho azylového řízení, tak ten návrh stanoví například povinný přezkum azylové žádosti z hlediska aplikace konceptu bezpečné třetí země nebo bezpečné země původu. To znamená, že když je někde z bezpečné země, tak je možné ho tam vrátit. Případně z hlediska možnosti realizace zrychleného řízení z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, veřejného pořádku, zdraví. Takže se zrychluje celá ta procedura. Ještě před tím, než se určí ten členský stát odpovědný za posouzení azylové žádosti.

Pro žadatele azyl se pak stanovuje povinnost požádat o azyl v členském státu prvního vstupu, takže to je důležité, že tedy má ten žadatel povinnost požádat o azyl v členském státu prvního vstupu, první, do kterého vstoupí. Anebo požádat o azyl v zemi, kde se žadatel nachází oprávněně.

Významnou ambicí návrhu nařízení je rovněž snaha o zavedení tzv. korekčního přidělovacího mechanismu, v té podobě, jak tam je obsažen, tak se zase jedná o jakýsi typ kvót, které by měly být automaticky aktivovány v případě nerovnoměrného zatížení členských států v oblasti azylového řízení. Zase se tam jakoby plánuje, že v případě, že by to nějaká země nezvládala, tak se to přenáší na bedra těch ostatních států podle nějakého přidělovacího mechanismu.

Ten korekční přidělovací mechanismus, se kterým, jak víte, dlouhodobě nesouhlasíme, se navrhuje zavést jako systém, kterým by bylo zajištěno rozdělení odpovědnosti v případě, že jeden nebo více členských států budou vystaveny neúměrnému počtu žádostí o azyl, za jejich posouzení jsou odpovědné.

Návrh tohoto říká, že ten mechanismus se spustí, pokud některý členský stát bude odpovědný za počet žádostí, odpovídající 150 procentům referenčního čísla, platného pro uvedený členský stát. Takže když to... Ten stát má nějakou kapacitu, nějaké referenční číslo. Když to překročí 150 procent, ten počet žádostí, tak se spouští roztřiďovací mechanismus. Takhle bych to vlastně nazval.

To referenční číslo pro každý stát by mělo být určeno z jedné poloviny s ohledem na velikost populace, kolik má ten stát obyvatel, a z druhé na základě celkového HDP, takže to ekonomické hledisko a počet obyvatel jsou ty dvě, podle kterých se určuje to referenční číslo pro jednotlivý stát.

Každý členský stát by měl právo účast v mechanismu odmítnout. Tam je řečeno, že to můžete odmítnout, tohle číslo a přidělenou kvótu, ovšem pod podmínkou, že za jednu nerelokovanou osobu by uhradil příspěvek 250 tisíc eur, což mi připadá velmi sporné, ale je to tam, který by připadl členskému státu, který bude odpovědný za posouzení žádosti o azyl této osoby. Tolik je asi ten klíčový moment toho.

ČR v obecné rovině... My podporujeme pouze takové změny dublinského systému, které povedou ke zjednodušení pravidel spolupráce mezi členskými státy, některé ty aspekty toho návrhu, o kterém tady mluvím, jsou pro nás akceptovatelné. To znamená, jsme pro úpravu toho azylového řízení. Nicméně to, s čím striktně nesouhlasíme, a to říkáme opakovaně a pořád, že nesouhlasíme se zavedením jakéhokoliv povinného korekčního přidělovacího mechanismu. A rovněž nesouhlasíme s tím povinným příspěvkem, který by měl být jako jakýsi mechanismus na to navázán.

Z uvedených důvodů my ten návrh jako celek, jako ČR, nepodporujeme. Respektive my jsme ochotni ho podpořit pouze tehdy, pokud by ten navrhovaný distribuční mechanismus byl z toho návrhu nařízení vyňat, nebo pokud by to bylo celé založeno na dobrovolném zapojení členských států.

Případné přijetí tohoto návrhu nařízení by si nemělo vyžádat přijetí žádných českých vnitrostátních prováděcích předpisů, nicméně s ohledem na dynamiku vývoje projednávání nelze případnou nutnost adaptace prozatím úplně vyloučit. Finanční náklady na státní rozpočet není možné vyčíslit. A to ani orientačně. Neboť nelze přesně odhadnout, kdy, jak často, na jak dlouho, pro jak početnou skupinu cizinců a zda vůbec by se ten korekční mechanismus přidělovací spouštěl.

Závěrem bych ještě dodal, že ten návrh nařízení byl 13. září 2016 projednán VEU Senátu PČR, který k němu přijal usnesení č. 229, v němž setrval na své odmítavé pozici k zavádění trvalých relokačních mechanismů, povinných pro členské státy, a zároveň vyzval vládu, aby se nadále intenzivně podílela na smysluplné pomoci azylovým systémům členských států, abychom v rámci Evropské unie jako vláda podporovali také přijetí takových opatření, která posílí ochranu především vnější hranice Evropské unie. Tento výbor pak rovněž přijal odůvodněné stanovisko ohledně rozporu návrhu nařízení se zásadou solidarity v částech, týkajících se korekčního přidělovacího mechanismu a tzv. příspěvku solidarity. Výbor ve svém stanovisku rovněž uvedl, že relokace žadatelů o mezinárodní ochranu musí být věcí politického rozhodnutí každého členského státu. Evropská unie má již v současnosti k dispozici nástroje, které umožňují čelit nepřiměřenému tlaku na některý členský stát, a to v podobě možnosti Rady přijmout dočasná opatření ve prospěch takového státu, případně aktivovat poskytování dočasné ochrany hromadně vysídleným osobám.

Takže návrh nařízení byl dne 22. září 2016 projednán také výborem pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny. Ten k němu také přijal usnesení, jímž vydal tzv. odůvodněné stanovisko, na základě čl. 6 protokolu č. 2, o používání zásad subsidiarity a proporcionality, připojeného ke smlouvám. Výbor v odůvodněném stanovisku konstatoval, že návrh nařízení je v rozporu se zásadou subsidiarity. Vyzval vládu ČR, aby usilovala o vypuštění korekčního přidělovacího mechanismu z textu návrhu nařízení, v krajním případě blokovala jeho celé přijetí.

To jsou stanoviska, která máme dnes jako vláda k dispozici. Samozřejmě se jich budeme držet. Takže tolik informace k tomu, co jsem tady měl předložit.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji pane ministře. Myslím, že jste to zvládl na výbornou. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk N 089/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pan zpravodaj má slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Já mám velmi ulehčenou roli, protože pan ministr přečetl část návrhu našeho usnesení. Dovolte mi to jenom komentovat, to, co nás k tomu vedlo. Tzv. dobrovolné přerozdělování trvá již déle než rok. Ta první čísla byla z června loňského roku, když se jednalo o přerozdělení více než 120 tisíc lidí. Můžu vám říct, že po roce jsou přerozděleny stovky, protože to nefunguje, je toto přerozdělování nerealizovatelné.

My jsme už od roku 2007 upozorňovali na to, že tzv. dublinský systém, který tady pan ministr také vysvětlil, některé státy neplní. A to se jednalo o přistěhovalce v počtu stovek, maximálně řádově tisíců. Nejvíc to bylo patrné již v roce 2011. My se tedy domníváme, že přesto, že tento dublinský systém fungoval, fungoval dobře, nebyl plněn, nikdo se neptal, kromě našeho Senátu, proč není tento dublinský systém plněn, tak se přichází s návrhem tento dublinský systém úplně změnit.

Tento materiál, který máte předložený, je jakousi snahou o materiální, nebo chcete-li sociálně inženýrské, řešení migrační krize, bez ohledu dokonce na migranty a bez ohledu na přijímající země.

Proto také Senát dodržuje nebo udržuje kontinuitu svého názoru, jak jsem již začal tím rokem 2007, až do současné doby. Opět trvám na tom, protože zde, v tomto materiálu, existuje určitý skrytý způsob povinného přerozdělování, proto jsme přijali nebo navrhujeme přijmout odůvodněné stanovisko, podobně odůvodněné stanovisko přijalo Slovensko a Maďarsko. Pokud je mi známo i z jednání ministrů vnitra, tak se chystají i některé další státy.

Já nebudu to usnesení celé číst, protože je poměrně rozsáhlé. Vypíchnu jen ty důležité body, které se týkají hlavně odůvodněného stanoviska.

Senát zastává názor, že zřízení korekčního přerozdělovacího mechanismu nemá skutečný přínos oproti stávajícím možnostem jednání členských států a nevede k dosažení vytyčených cílů, a proto není naplněn požadavek, že Unie smí jednat pouze tehdy, když cílů zamýšlené činnosti nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy a spíš jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, a to z následujících důvodů.

Evropská unie má již k dispozici nástroje, které umožňují čelit nepřiměřenému tlaku na některý členský stát, zejména čl. 77, odst. 3, podle kterého ocitne-li se některý členský stát v nouzi v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí, může Rada přijmout dočasná opatření ve prospěch takového státu; a čl. 78, odst. 2, písm. c) umožňující Unii zavést společný režim dočasné ochrany vysídlených osob v případě hromadného přílivu.

Za další, výše uvedené nástroje umožňují flexibilní reakci na krizové situace, Komise však dosud využila pouze návrhy relokace žadatelů o mezinárodní ochranu, povinné pro členské státy a dotčené osoby. Naopak navrhovaný automatický korekční přidělovací mechanismus neumožňuje zohlednit okamžitou situaci a infrastrukturální kapacity jednotlivých států.

Návrh vzhledem ke svým parametrům nesměřuje k řešení situace nepřiměřeného tlaku, nýbrž k trvalému přerozdělování žadatelů o mezinárodní ochranu mezi členskými státy, bez jasných kritérií pro určení členského státu, kam má být žadatel relokován, a bez zohlednění vůle žadatelů.

Zatřetí, Senát je nadále přesvědčen, že v souladu se zásadou subsidiarity musí být relokace žadatelů o mezinárodní ochranu věcí politického rozhodnutí každého členského státu, neboť právě členský stát ponese odpovědnost za další pobyty těchto osob na svém území, jak z hlediska poskytnutí zdravotní a jiné pomoci a jiného společenského, hospodářského a kulturního začlenění, tak i z hlediska zachování veřejné bezpečnosti.

Orgány členského státu pak také musí nést politickou odpovědnost za případné selhání v tomto úkolu. Občané členského státu musí mít možnost dosáhnout změny státní politiky, což bude v případě přijetí automatického relokačního mechanismu na unijní úrovni vyloučeno.

Zastáváme názor, že nedobrovolně přemístěné osoby nebudou mít motivaci integrovat se do společnosti ve státě, kam byly přemístěny, a budou usilovat o přesun do těch členských států, kam by přirozeně směřovaly, v čemž jim nelze dlouhodobě bránit. Tím značně vzrůstají bezpečnostní rizika, která budou s jejich pobytem spojena. Zde ještě moje poznámka, dojde k radikalizaci, k silné radikalizaci společnosti, což považuji osobně také za velmi nebezpečné.

Já vám děkuji za pozornost. Myslím, že by to na úvod stačilo.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také já vám děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Já otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. A... Hlásí se pan ministr, pane ministře, samozřejmě. Prosím, pan ministr má slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Jenom mě zaujalo to, co tady říkal pan senátor ve svém vystoupení. Mohu potvrdit, že to jsou argumenty, které používáme také v těch jednáních mezinárodních, protože to je dost důležitá věc, že kdybychom se vlastně zavázali k přijímání určitých lidí z určité oblasti, a my přitom dopředu víme, že oni k nám vlastně nechtějí, tak vzniká otázka, jak to bude fungovat, protože dnes vlastně víme, že pokud se jedná o uprchlíky z jihu, nebo migraci z jihu, tak ta většinou směřuje do těch oblastí a míst, kde má určité zázemí. Mají tam rodiny, mají tam komunity, se kterými se mohou spojit. Takže jim to dalo jistou perspektivu.

Je prostě faktem, že v ČR, pokud toto zázemí neexistuje, prostě my jakoby nenabízíme to, co oni hledají, tak vlastně k nám opravdu nesměřují. Ve chvíli, kdy bychom je podle nějakého přerozdělovacího mechanismu, takového byrokratického, k nám přeřazovali, tak vzniká otázka, jak by byli nadšeni z toho, že musí do ČR. My už máme dneska příklady rodin, které tady přišly z Iráku, které vlastně v desítkách začaly utíkat pryč. To byla ta irácká skupina 150 lidí.

Kde jsme po 14 dnech zjistili, že několik desítek jich odchází jinam do Německa, protože v České republice nechtějí být. Jestli tady chceme někoho držet násilím na základě přerozdělovacího mechanismu, to je poměrně velmi zvláštní situace, kterou by takovýto mechanismus vytvořil a není úplně jasné, jak bychom ty lidi tady drželi. To je naprosto jednoznačné a objektivní, že skutečně zájem o Českou republiku jako destinaci pro tyto lidi není. K nám možná přijdou lidi z východu, kteří tady mají to prostředí daleko bližší a dokáží tady žít, jak víme, a máme tady velké množství např. z Ukrajiny. Ale tady ti z jihu ? priori nemají o Českou republiku zájem. Ať už je to důvod jazyka, neexistence příbuzné komunity, prostředí apod.

A tady se vytváří zcela chladný technokratický mechanismus, ve kterém bez ohledu na tyto okolnosti by se ty lidi někam posílali, ať si tam s nimi někdo nějak poradí a ať je přiměje k tomu, aby v té zemi nějakou dobu žili. Tohle mi připadá opravdu hodně byrokratické a není jasné, jak takovéto věci naplňovat bez vážných problémů, které by to vyvolávalo.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane ministře, další do rozpravy je přihlášen pan senátor Václav Hampl. Prosím, pane kolego.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové.

Já si jenom dovolím drobnou poznámku, v podstatě periferní, k tomu projednávanému tisku. Ale my jsme na to narazili včera na evropském výboru, kde jsme projednávali materiál, který také dorazí k projednání na plénum, a který se týká přesídlování osob do Evropské unie. Tam jde také o peníze. Je tam určena částka, kterou členský stát, který přijme takto relokovanou osobu, má obdržet. A ta částka je pětadvacetkrát nižší než ta částka, kterou má dle tohoto materiálu zaplatit členský stát, který nepřevezme nějakou takto přidělenou osobu podle kvót.

Takže jenom si myslím, že to trošku ilustruje tu značně arbitrární výši té cifry 250 000 eur, která je skutečně spíše pokutou. Nebo z tohoto srovnání to vypadá, že to je spíše jakási pokuta, než, řekněme, finanční sdílení toho břemene, náhrada za postarání se o konkrétního člověka, zaplacení peněz někomu jinému. Tak to jenom trošku na okraj. Ale přece jen si myslím, že to tuto částku dává trošku do perspektivy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, takže rozpravu končím. Ptám se pana ministra, jestli se chce ještě vyjádřit? Nechce. Ptám se pana zpravodaje? Nechce. Takže můžeme přistoupit k hlasování. A budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich. Připomínám jenom, že to je uvedeno v tisku N 089/10/02.

V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31. A já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 9, registrováno 60, kvorum 31, pro 38, proti nikdo.

Tento návrh byl schválen a já končím projednávání tohoto bodu. Vystřídáme se.

(Změna v řízení schůze.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Budeme pokračovat dalším bodem, který máme v programu, a tím je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Akční plán pro integraci státních příslušníků ze třetích zemí

Tisk EU č. K 096/10

Materiál jste obdrželi jako senátní tisky K 096/10 a K 096/10/01. A nyní bych požádal opět pana ministra Lubomíra Zaorálka, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Děkuji, pane místopředsedo, a já se opět pokusím tedy nahradit ministra vnitra a zkusím to předložit. Vážený pane místopředsedo, kolegové, teď mi dovolte, abych představil sdělení Evropské komise, které je nazvané "Akční plán integrace státních příslušníků třetích zemí".

Ten Akční plán byl připraven komisí proto, že existuje zřejmě společný zájem úspěšné integrace imigrantů do třetích zemí do členských států EU. A v tom sdělení jsou určité principy, které jsou základní, jakoby rámec toho, oč se v něm jedná. Tam se vyzývá především k jakémusi konzistentnímu přístupu k integraci, aby to mělo určitou logiku v čase a prostoru. Pak se zdůrazňuje, že kdyby se integrace nezvládla, tak náklady budou daleko vyšší než investice, které se dají do integrační politiky dopředu a promyšleně. Což je určitě pravda. Upřímně řečeno, pokud by přišel každý rok milion migrantů, tak jak jsme to viděli, do Německa, tak to má těžké důsledky. Tam nejde jen o nevyčíslení, tam jde o to, že to má destabilizační účinky.

Další argument, který tam je, že integrace se musí zaměřit nejen na nově příchozí, ale že se musí myslet i na ty, kteří už dnes pobývají. A pak je tam to, že by se měl posílit společný přístup skrz politické spektrum zapojení všech do toho společného řešení. A pak je tam napsáno, že se vyzývá také k přijímání takových opatření, které jsou ještě před tím, než k tomu dochází. Ať se to týká vzdělávání, integrace na trhu práce, odborný přístup k základním službám, účast – prostě aby se to zvažovalo i v tom širším kontextu.

A teď k pozici České republiky k tomu dokumentu. My principy i celkové zaměření vítáme jako rámec společné politiky, který by měl v této oblasti pomoci, nicméně jsme přesvědčeni, že to přece jen spadá do kompetence členských států. A zastáváme rezervovaný postoj tam, kde by se měla posilovat role Evropské komise na úkor odpovědnosti, kterou nesou jednotlivé členské země. Přestože byl Akční plán vypracován samostatně Komisí, bez přispění členských států, tak většina těch věcí se skutečně přivítat dá. Mnohé dokonce ani nejsou nové. Vlastně je to běžnou součástí toho, co už děláme.

Měl bych mluvit spíše o tom, kde jsou jiné a kde jsou výjimky. My se negativně vymezujeme především vůči integračním opatřením pro žádání o udělení mezinárodní ochrany, protože jediným účelem pobytu žadatelů o ochranu území je vedení azylového řízení. Dále se domníváme, že by členské státy neměly přebírat závazek zajistit bydlení legálně pobývajícím cizincům ze třetích zemích s dlouhodobým či trvalým pobytem. Protože dle nás zajištění bydlení je věcí zaměstnavatele, školy a také určité osobní iniciativy toho dotyčného. Nepodporujeme ani udělení volebního práva občanům třetích zemí, protože toto by měli cizince nadále získávat až s udělením státního občanství. A zároveň bych chtěl dodat, že to předmětné sdělení Komise bylo projednáno také výborem pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny. V září pak výborem pro záležitosti EU Senátu.

A pokud je mi známo, tak oba výbory tuto naši rámcovou pozici podpořily.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, a výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. A přijal usnesení, které máte jako senátní tisk číslo K 096/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, jehož nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já bych chtěl zase začít tak trochu obecně. Abychom si uvědomili, migrace byla, je a bude, a my můžeme dělat jediné to, že se s ní musíme nějakým způsobem vyrovnat a snažit se ji organizovat.

Integrace je přesně součástí celého tohoto procesu. Obecně lze říci, že můžeme přijmout tolik cizinců, kolik jich dokážeme také integrovat. Nebo takové cizince, kteří o integraci stojí a jsou jí nakloněni.

Pan ministr tady přednesl všechny důvody. My souhlasíme s rámcovou pozicí vlády a zdůrazňujeme jednu záležitost, že integrace by měla být záležitostí členských států. Česká republika je v integraci řazena mezi pět nejlepších evropských zemích. Dlouhodobě má v integraci poměrně velké úspěchy. Většina bodů, která je v tomto materiálu, je již námi realizována a o některých lze diskutovat. Myslíme si, že by to měla být jenom rada nebo shromáždění nějakých informací, které si členské státy mohou vybrat a přizpůsobit si.

Nejdůležitější bod z usnesení je bod č. 2 – Evropská unie by v oblasti integrace státních příslušníků třetích zemí měla především podporovat a usnadňovat vzájemnou spolupráci členských států, sdílení praktických zkušeností a výměnu osvědčených postupů a finančně podporovat integrační opatření členských států. Neměla by ale zasahovat do jejich pravomocí.

Já vám děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte místo u stolku zpravodajů. A já otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Pan zpravodaj? Nepřeje, takže můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o tomto návrhu, tak, jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich a tak, jak jej máte v podkladových materiálech z příslušného výboru. Zahajuji hlasování o tomto návrhu.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 10 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento bod.

A můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

 

Baliček k reformě azylového práva

Tisk EU č. N 105/10

Tisk EU č. N 106/10

Tisk EU č. N 107/10

Materiál jste obdrželi jako senátní tisky č. N 105/10 a N 107/10 a N 105/10/01 až N 107/10/01.

Požádal bych opět pana ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, který zastupuje ministra vnitra, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Ano, děkuji. Tak tady máme ty tři balíčky, které vám představím. Také se na ně dívám. Rovnou vám řeknu, že se k nim stavíme kriticky, ale přesto vám je představím.

Jedná se o tři návrhy nařízení. To jedno je nařízení Evropského parlamentu a Rady o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemích nebo osoby státní příslušnosti. To druhé je nařízení o zavedení společného postupu pro mezinárodní ochranu v unii. A to třetí je nařízení, kterým se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu. Mám-li to tedy přiblížit víc, tak v tom prvním návrhu nařízení se usiluje o zajištění jakýchsi jednotných standard pro přiznání mezinárodní ochrany, buď formou azylu, nebo nějaké doplňkové ochrany. A to právě nikoli směrnicí, jako dosud, ale nově formou přímo aplikovatelného nařízení. A jednotné standardy by měly být realizovány zavedením více konkrétních ustanovení a zásadně by se tak měla omezit ta ustanovení, která dávají členským státům na výběr z více variant.

To je jedna věc. A to nové nařízení se rovněž snaží řešit otázku nežádoucích druhotných pohybů osob s udělenou ochranou, kteří pak cestují mezi dalšími státy. Tím, že se explicitně stanovila povinnost pobývat v členském státě, který ochranný status udělil. Pak se počítá rovněž s pravidelným přezkumem důvodů udělené ochrany. To je ten první balíček, to je zhruba to, čím se zabývá.

Pak je tam druhý balíček. V něm jde o vytvoření jakéhosi společného řízení o udělení mezinárodní ochrany v rámci EU. Řízení o udělení mezinárodní ochrany by mělo být nově zharmonizováno nikoli zase směrnicí, ale přímo aplikovatelných zpřesnění procesních pravidel za pomoci výrazného omezení diskrece členských států. A v konečném efektu by mělo dojít ke sjednocení výsledků řízení v jednotlivých státech a tím k snížení pobídek pro druhotné pohyby žadatelů o mezinárodní ochranu. Návrh počítá mj. se zkrácením minimální doby azylového řízení z 18 na 9 měsíců. Také se počítá s právem na bezplatnou právní pomoc ve správním řízení. A také se stanovením lhůt pro jednotlivé fáze řízení, jakož i lhůt pro podání žaloby a pro rozhodnutí soudu o opravném prostředku.

To je tedy druhý balíček. A ten poslední, třetí, je ještě více harmonizovat přijímací podmínky pro žadatele o mezinárodní ochranu, redukovat pobídky pro druhotné pohyby a zvýšit samostatnost a integrační vyhlídky žadatelů o mezinárodní ochranu. Návrh předpokládá, že se s žadateli bude v určitých oblastech zacházet jako s občany. Např. pokud jde o pracovní podmínky. A zároveň se v některých situacích stanovují postupy pro redukci materiálních benefitů, povinně poskytovaných žadatelům o mezinárodní ochranu.

A teď naše pozice k tomu stručně. Česká republika považuje předloženou komplexní revizi za problematickou a máme k ní řadu výhrad, protože podle nás nepovedou k významnějšímu snížení přílivu migrace nelegálními spontánními kanály. A v důsledku těchto nových návrhů nedojde k odstranění hlavních motivačních faktorů druhotné migrace napříč Evropskou unií. A motivacemi jsou třeba ty rodinné, komunitní vazby, o kterých jsem tady už dnes mluvil, a především rozdílné materiální přijímací standardy pro žadatele o azyl v různých členských zemích. Ten důvod, proč migranti míří do některých zemí vybraně, je proto, že mají často neporovnatelně lepší materiální podmínky, které pro ně vytvářejí, než např. Česká republika nebo některé země střední a východní Evropy.

A zásadní slabinou je namísto prací nad zjednodušováním systému, který by mohl obstát i v době krize, naopak to, že se vytváří další administrativní zátěž. Takže kdyby opravdu přišla vlna a další počet, tak to vypadá, že zpracovávání toho bude podle těchto návrhů ještě daleko těžší než doposud. A někdy nám ty požadavky připadají úplně nerealistické, to, co bychom měli zvládnout a nabídnout. A to vše se děje bez nějaké evaluace platných směrnic, z nichž ty zásadní jsou v účinnosti zhruba rok. Takže ty nové směrnice neměly vlastně ani šanci se usadit. A pokud by předložené návrhy byly přijaty, tak by bylo třeba zcela zásadně novelizovat především stávající zákon o azylu. A přijetí návrhu by mělo rovněž významný dopad na státní rozpočet, neboť by bylo spjato s nutností financovat právě tu zvýšenou administrativní zátěž, která by se těmito opatřeními opravdu stala ještě daleko vážnější než doposud. Právě s povinností implementace nařízení by vyplynula celá řada dalších povinností a nároků, které bychom museli zvládnout a nahradit.

Myslím si, že by docela masivní byly ty dopady také na soudní soustavu. To už teď vidíme v Řecku. Takže masivní by bylo i to, co by to znamenalo pro soudy, zvládnout všechny žaloby a právo, které by se tu garantovalo žadatelům. To jsou všechno věci, které my zvažujeme, které nám připadají, že úprava by podobnou novou vlnu migrace nijak neusnadnila. Spíš naopak, bylo by to ještě těžší zvládnout.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 105/10/02 až 107/10/02. Zpravodajem výboru je opět pan senátor Tomáš Grulich, jehož nyní žádám, aby nás seznámil s touto zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Už nevím, jak oslovovat, tak dobrý den. Jedná se o balíček tří návrhů, které spojuje reforma azylového systému. Já si dovolím říci vám základní prvky všech těchto tří směrnic, tedy těchto návrhů nařízení. Jedná se zaprvé: ochrana jen po nezbytně nutnou dobu. Zadruhé je to zjednodušení a unifikace procesních předpisů. Zatřetí: postih druhotných pohybů a posílení motivace k integraci.

Kdyby si to takto člověk vybral, tak by řekl – ano, toto jsou všechno body, které jsme zdůrazňovali i v našich usneseních a považovali za důležité. Nicméně, bohužel, každý obsah, když si jej přečtete, tak má také své ale. A ta bych si dovolil tady vytáhnout z návrhu usnesení výboru pro Evropskou unii.

Senát opakuje, že mnohem větší význam z hlediska výběru cílového státu žadatele mají faktické rozdíly v životní úrovni a společenských a rodinných vazbách v jednotlivých členských zemích. Azylanti jdou samozřejmě, tak jak už tady podotkl pan ministr, především tam, kde je nějaká větší komunita. A přirozeně do České republiky putují lidé z východní Evropy a nebo i jižní Evropy, z Balkánu, tak jako tomu už bylo jak v delší minulosti, tak i v minulosti nedávné. Na příklad při balkánských válkách, kdy Česká republika přijala přes 40 000 utečenců, včetně muslimů z Bosny. A nebyla tady žádná tragédie, nikdo se ničemu nedivil. A integrace těchto lidí proběhla tak, že buď se vrátili zpátky do svých zemí, nebo tady zůstali a integrace proběhla celkem v pořádku. Protože je tady ta přirozená historická dlouhodobá vazba.

Obáváme se, že vzhledem k minimálním obsahovým změnám v jednotlivých předpisech nemusí být dosaženo vytyčených cílů a návrhy nemusejí výrazně přispět k systémovému řešení migrace. Já bych řekl, že nepřispívají prakticky vůbec.

Na závěr bych jenom zdůraznil, že souhlasíme s rámcovou pozicí vlády. A ještě z toho materiálu bych vypíchl, že je velmi důležité, aby byla prodloužena transpoziční lhůta navrhované směrnice alespoň na jeden rok. A rovněž tomu odpovídající odklad účinnosti těchto nařízení.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, opět zaujměte místo u stolku zpravodajů. A já otevírám rozpravu k tomuto materiálu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se, zda si přeje vystoupit pan ministr? Pan zpravodaj také ne, takže můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, tak, jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich a tak, jak jej máte v podkladových materiálech z výborů. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 11 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Tím jsme projednali tento bod našeho programu.

Můžeme přistoupit k dalšímu bodu, a tím je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje rámec Unie pro znovuusídlování a mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 516/2014

Tisk EU č. N 108/10

Materiál jste obdrželi jako senátní tisky N 108/10 a N 108/10/01.

Požádal bych opět pana ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, který zastupuje ministra vnitra, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Ano, děkuji, pane místopředsedo. Opět je to taková nejednoduchá materie, ale, jak už bylo řečeno, my bychom se měli zabývat návrhem nařízení, které si dává za cíl vytvořit ucelený unijní rámec pro přesídlování uprchlíků do jiných zemí Evropské unie. A to se má týkat jak procedurálních aspektů, tak také nějakých základních pravidel, kterým by se to přesídlování mělo řídit.

Návrh definuje, které osoby, nebo jaké osoby, které kategorie osob budou mít nárok na přesídlení a ustanovuje dva druhy přesídlovací procedury. Jednu takovou standardní, druhou zrychlenou. Tam, kdyby to bylo urgentní, nebo byl nějaký tlak. A zároveň zakládá tzv. přesídlovací výbor na vysoké úrovni, který by měl stanovovat politická vodítka pro to, jak by se přesídlovací rámce realizovaly.

Rada EU pak bude na základě politických vodítek, stanovených přesídlovacím výborem, a na základě návrhu Komise ve formě ročních přesídlovacích unijních plánů schvalovat priority unijního přesídlování na jeden rok. A součástí každého plánu bude určení celkového počtu osob, který by měl být přesídlen do EU, včetně těch konkrétních, které připadnou na jednotlivé státy. Za každou přesídlenou osobu pak členský stát obdrží 10 000 euro.

Abych vám řekl naši pozici, tak Česká republika pokládá přesídlení obecně za efektivní humanitní nástroj, když jde o to pomoci nejzranitelnějším skupinám. Dokonce se i do těchto přesídlovacích pohybů zapojujeme dlouhodobě. Nicméně děláme to na čistě dobrovolné bázi, a asi chápete, že bychom byli rádi, kdyby to takto zůstalo, protože jsem přesvědčen, že členské státy by si měly udržet kontrolu nad tím, kolik osob, jakého profilu a v jakém časovém rámci jsou schopny v rámci takového přesídlovacího rámce přijímat. Připadá mi, že na tom by byla asi docela shoda, že tohle bychom měli mít schopnost udržet pod svou kontrolou. A tudíž rovnou říkám, že asi nemůžeme podpořit návrh, kterým bychom zavedli povinnost pro náš stát a pro členské státy unie ročně přijmout v rámci přesídlování nějaký určený počet uprchlíků z třetích zemí.

Takže celý spor je o to, že tady je to pořád tendence vytvořit pro to nějaký mechanismus, který by museli všichni respektovat. Vlastně to vypadá, že když ne, tak budou sankcionováni. Zatímco my říkáme ano, my jsme připraveni se podílet, když je třeba, ale to musí být v kompetenci státu a musí to být něco, co se děje na základě našeho vlastního rozhodnutí. Navíc je zřejmé, že v rámci priorit pro řešení současné migrační krize se nám zdá, že bychom se měli zaměřit především na ty věci, které zdůrazňujeme dlouhodobě. Teď jsem trávil dva dny v Lucemburku, tak mohu říci, že se to přece jen prosazuje poměrně silně a soustředíme se na ochranu vnějších hranic a kontrolu migračních toků.

Já jsem se tím teď dva dny zabýval a je mi to, přiznám se, bližší, než je ta tematika Ministerstva vnitra. Ale nedovolím si udělat aspoň tu poznámku, že já si myslím, že to, co je teď podstatné pro řešení migrační krize je to, že se daří jednat s ostatními sousedními státy.

A já tady využiji toho, že tady mluvím, a řeknu, že si myslím, že obrovskou roli v tom sehrálo Turecko, protože když se podíváte na to, jakým způsobem se Turecko pohybuje na té hranici třeba mezi Sýrií a Tureckem, nevím, jestli to víte, ale ono tam zřídilo dokonce několik záchytných táborů, tuším asi čtyři, poměrně veliké, takže kdyby nebylo tady této práce a této činnosti, tak by ta situace vypadala úplně jinak. A Turecko dokonce navzdory tomu, že je po vojenském puči, tak si ty složky vojenské a jiné jsou velice výkonné v tomto směru. A de facto dokázaly splnit v tom rámci akčního plánu EU – Turecko, tak dokázaly dokonce předvést, jak se taková věc dá realizovat. A tady bych vám rád řekl, že třeba když utíkají ti lidé ze Sýrie a když Turci pro ně dnes vytvářejí podmínky, aby tam někde v tom prostoru na severu přečkali, tak tam je drtivé množství lidí, kteří by se rádi chtěli vrátit do té Sýrie. Tzn. to není tak, že by všichni říkali: "My chceme dále, my chceme do Evropy." A to, že to Turecko vytváří podmínky pro to, aby ti lidé tam mohli být, mohli tam přečkat, tak já jsem za sebe přesvědčen, že to má obrovskou cenu, protože ono je to dokonce v souladu s tím, co ti lidé chtějí. Oni si masově nemyslí, že musí utéct a žít jinde. Opravdu podle informací, které já mám, a myslím si, že nemám špatné informace, velká část těch lidí právě pořád doufá, že se budou moci vrátit do té země. A právě vytváření takovýchto míst je věc, která je podle mě nesmírně správná a záslužná. Dá se to doporučit i pro ty tzv. kompakty a dohody, které se vytvářejí s těmi dalšími státy Afriky. Evropská komise uzavřela kompakt s Mali, se Senegalem, tam je to, řekněme, nejdál. Ale dělají se kompakty s dalšími zeměmi, tedy dohody. To je vlastně jakási dohoda "my vám pomůžeme, když vy pomůžete nám". Když nám pomůžete v návratové politice, my vám pomůžeme v oblasti stabilizace toho, aby ti lidé nemuseli utíkat. A když se mě ptáte, když jsme tedy skeptičtí k tomu přesídlování, co tedy navrhujeme, já si myslím, že tady je ten prostor. My se musíme angažovat právě ve spolupráci s těmi dalšími zeměmi severu Afriky, střední Afriky. A toto postupuje. Opravdu jsem se tím teď zabýval celý včerejšek v Lucemburku a mohu vám říci, že to je skutečně zásadní práce, která se dnes dělá a která je podle mě předpokladem toho, aby se neopakovala situace roku 2015, kdy máte najednou na krku milion uprchlíků a nikdo už neví, kdo koho vlastně má. A najednou se stane ten prostor úplně netransparentní, nekontrolovaný. A to oprávněně vyvolává obrovský pocit nejistoty a dokonce i ohrožení v obyvatelích různých států Evropy, ne jen ČR.

Takže mi připadá, že tato práce, když se mě zeptáte, co dělat, tak vám říkám tady toto, na tomto se podílet, na stabilizace těch zdrojových zemí, odkud to přichází. A pomoci jim a řešit to s nimi zavčas. Ještě dřív, chápete, to je ta podstata, ještě dřív, než se to dá do pohybu. A když tak společně s nimi řešit způsob. Nejhorší je, když vám nelegální migrace pronikne do Evropy, to už je zle, to by se nemělo stát. A my musíme docílit toho, že s těmito zeměmi vytvoříme takový typ spolupráce, kdy oni nakonec přistoupí na to, že to společně s námi budou řešit. Nemusím vám říkat, že to není lehké. Některé ty země mají pocit, že Evropa a evropské státy vůči nim mají dluh a že by ho měly splácet, takže nejsou zase tak nadšené, že mají s námi nad tím spolupracovat. Nebo si představují, že to je jednostranná věc, my musíme prostě pomáhat jim. A nejtěžší je ten dialog na to "ne, to musí být společné, vy musíte pomoci nám a my pomůžeme vám". V té oblasti readmise, návratové politiky a těchto věcech. A společně to řešit. A řešíte to dnes s takovými zeměmi, jako je Niger, Nigérie, celá řada zemí dnes s velmi nejistým politickým systémem, kde dokonce dochází k bojům s Boko Haram apod. A ty země skutečně jsou schopny přijímat, mluvím třeba o Nigeru. Niger je schopen přijímat zákony a opatření, poprvé se přijímají, které skutečně vytvářejí podmínky pro to, aby se situace zvládala už v tom Nigeru, protože už tam je obrovské místo pašování, podloudnictví. A jde o to, s tímto bojovat. A mohu vám jmenovat několik zemí v Africe, kde se skutečně přijaly kroky, které znamená, že ten stát se k tomu boji s pašováním lidí, obchodováním nebo tranzitem lidí, že se k tomu prostě přihlásil, protože to je pašování lidí, to je pašování zbraní, to je pašování drog. To všechno je tam spojeno, to je obrovský proud. A s tím ty státy začaly bojovat. Neříkám, že to je hned nejúspěšnější, protože se to všelijak obchází, ty nové zákony, tam je celá řada způsobů, jak se na to snaží vyzrát. Ale jde o to, aby se to společně s námi snažily měnit. A to si myslím, že se děje. A o tom by se tady dalo velice dlouho mluvit. Já pokládám tuto část za podstatnou. My musíme docílit toho, abychom to nemuseli řešit až u nás, ale abychom to zastavili, abychom to stabilizovali už jinde. A já si myslím, že už teď se ukazuje, že to lze.

A dovolím si použít jen příklad toho paktu s Tureckem jako něčeho, co opravdu funguje. Já často pozoruji, že vůči Turecku tady je nedůvěra, ale já bych byl rád, abyste se na to podívali zblízka. Zjistíte, že tento pakt má skutečně velký vliv na to, že tato situace, co se týče Balkánu, je stabilizovaná. A když se budete dnes bavit s Bulhary a Makedonci apod., tak zjistíte, oni jsou vyděšení z toho, kdyby to přestalo fungovat. Oni vůbec nemají jistotu v případě, že by se zkomplikovala situace v Aleppu apod., a dalo se do pochodu 50, 100 000 lidí, tak to bohužel přes to Řecko projde a znova je to na Balkáně. Takže tohle je velice křehká rovnováha, která je ale podle mě významně daná naší schopností spolupracovat s těmi, kteří nám mohou pomoci. A ten případ EU – Turecko, ten si myslím, že tady není doceněn v tom, že poskytuje model, jak se to dá dělat, když je ochota na tom spolupracovat.

Takže mi dovolte, abych se vrátil k tomuto materiálu, který se zabývá těmi vnitřními věcmi a zvládnutím přesídlovacích aktivit. Já jen zopakuji, že ČR se bude nadále podílet na těch přesídlovacích aktivitách, ovšem chceme, aby to bylo tak, jak jsem řekl, aby to bylo dobrovolné a aby to bylo s tím, že zajišťujeme také dostatečně ty bezpečnostní záležitosti kolem těch osob a máme možnost si to ošetřit tak, abychom mohli garantovat, že nezvyšujeme bezpečnostní rizika v ČR. Takže tolik můj názor k tomu, co jsem tu předložil.

Mám tady ještě, že případná potřeba povinného navýšení kapacit v oblasti realizace přesídlovacích programů a následné přijímání a jejich integrace by měla přímý dopad na státní rozpočet. Takže to, co by tady bylo, kdyby se toto zavádělo, tak by to samozřejmě něco stálo, to je třeba říci také na závěr. Ale jinak ještě jednou, když se mě ptáte, jak tedy ten problém zvládnout, tak já vidím velkou část té práce právě v oblasti ne vnitřní politiky, kterou tu dnes reprezentuji, ale už i té zahraniční politiky EU, což je moje parketa. Na to se mě tady neptáte, protože mám předkládat toto, tak je mi to líto, ale neodpustil jsem si něco k tomu říci.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. A výborem, který projednal tyto tisky, je opět výbor pro záležitosti EU. A přijal usnesení, které máte jako senátní tisk číslo N 108/10/02. Zpravodajem výboru je opět pan senátor Tomáš Grulich, jehož nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Já vám chci říci, že jsem tady dnes dopoledne už naposled u tohoto pultíku. A abych vám nezevšedněl, tak budu mít takové přerušení a nastoupím zase k pultíku až odpoledne po obědě.

Chtěl bych zase říci něco k tomu znovuosídlení a výběru těchto lidí mimo EU, tzn. ze třetích zemí. ČR minimálně od roku 1993 je zapojena do řady humanitárních projektů. Přijímá a přiváží sem ohrožené lidi jak z oblasti i současných konfliktů, především z jordánských utečeneckých táborů a potom z některých států v Africe, o tom se tady zmínil již pan ministr zahraničí. A přijali jsme také řadu disidentů jak z Kuby, tak i z dalších států. Dnes máme rozjeté některé akce směřující do Venezuely, všechno jsou to akce humanitární a ČR přijala takto již stovky lidí sem do ČR. Bohužel máme sklon se sebemrskat a věci, které jsou pozitivní a úspěšné, ty se příliš neprezentují.

Z celého tohoto materiálu, který tady je, by člověk mohl opět říci, ano, je to správné, když si můžeme vybrat, ono to zní jako na krámě, ale když můžeme být účastníky řízení v té třetí zemi, přivézt sem toho člověka, je to zabránění obchodu s lidmi, to je na jedné straně.

Na druhé straně je to humanitární pomoc, kterou bychom samozřejmě činit minimálně jako křesťané měli. Samozřejmě to má zase nějaké své "ale". A kdybych to "ale" shrnul, tak je to do věty "neberme právo členským státům rozhodovat o přijetí těchto lidí".

Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Opět zaujměte místo u stolku zpravodajů. A já otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje ještě vystoupit? Nepřeje. Pan zpravodaj také ne, takže můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich a tak, jak jste jej obdrželi v příslušném tisku z výboru. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 12 se ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme projednali tento bod našeho programu a já děkuji panu zpravodaji i panu ministrovi.

A přistoupíme k dalšímu bodu, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 334

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 334. A nyní bych požádal paní poslankyni Věru Kovářovou, která zastupuje navrhovatele, dobrý den, paní poslankyně, aby nás seznámila s tímto návrhem zákona. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Věra Kovářová:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte, abych vám představila novelu zákona č. 268. Předložená novela je jednoduchá, ale řeší závažný problém. Ten závažný problém spočívá v tom, že v důsledku poslední novely zákona o pozemních komunikacích není možné ukládat infrastrukturu v zásadě do jiných než místních komunikací. A důsledky si dovedete jistě představit.

Dovolte, abych vám ocitovala úryvek z e-mailu jedné paní starostky, která mě v této věci oslovila. A myslím, že nebyla jediná a že vás také určitě starostové a starostky oslovovali.

Cituji: "Novela tohoto zákona zkomplikovala život mnoha obcím, neboť neumožňuje uložení kanalizačního řadu do tělesa komunikace kromě místních komunikací. Vzhledem k tomu, že většinu obcí logicky protínají silnice státní i krajské, jedná se o vyloženě nepovedený zákon, neboť kanalizační systémy musí být propojeny a jaksi minout tyto komunikace vyššího řádu prostě nelze. Naše obec podala žádost o dotaci na výstavbu kanalizace do Státního fondu životního prostředí a připravujeme se na tuto stavbu se vším všudy. Narazili jsme ovšem na záporné stanovisko našeho krajského úřadu ve věci povolení zvláštního užívání právě silnice státní I/11 z uvedených důvodů. Prosím, postarejte se, ať nemáme zablokovanou možnost realizace této stavby nejen u nás, ale všude jinde."

Tím chci říci, že možnost ukládat technickou infrastrukturu do komunikací krajských či státních je samozřejmě někdy trošku problematické, protože se poruší povrch této komunikace. Tak, jak jsme projednávali u vás ve výborech, zaznělo, že je třeba koordinovat ukládání kanalizačních či jiných řadů do tělesa komunikace s krajskými úřady. Nejprve položit onu infrastrukturu a teprve poté opravovat komunikaci.

Druhý novelizační bod říká, že speciální stavební úřady se přesunou z obcí I. a II. stupně na obce s rozšířenou působností. Ten důvod, proč jsme toto učinili, je následující. Obce I. a II. stupně nemají kvalifikované pracovníky, aby mohly činit ona rozhodnutí. Proto uzavíraly často veřejnoprávní smlouvy s obcemi s rozšířenou působností, což samozřejmě stojí nějaké peníze, to zaprvé. A včera na výboru zaznělo, že dokonce obce s rozšířenou působností odmítaly tyto veřejnoprávní smlouvy uzavírat.

Vzhledem k tomu, jak probíhalo jednání v Poslanecké sněmovně, kde naše novela prošla velmi snadno, vzhledem k tomu, jak probíhala jednání ve vašich výborech, kde jsem se také zúčastnila, vás prosím o podporu této novely a nebudu již dále prodlužovat svoji řeč.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní poslankyně, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máte jako senátní tisk č. 334/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Eybert. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 334/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Veleba, kterého nyní tedy žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážená paní kolegyně, vážené senátorky, vážení páni senátoři, jak naznačila předkládající, ten zákon je celkem jednoduchý a hlavně prošel velice hladce dolní sněmovnou. Ze 161 přítomných poslanců hlasovalo na 49. schůzi 14. září tohoto roku pro tento zákon 160, proti byl 1. Jde tam o to, aby se odstranily některé problémy způsobené v oblasti pozemních komunikací, které způsobila poslední novela zákona o pozemních komunikacích, kde tento předložený návrh zákona, který projednáváme, znovu umožňuje ukládat infrastrukturu do tělesa komunikací v zastavěné části obcí. Já například mám v senátním obvodu obec, kde pokud by ta novela nebyla umožněna, tak by ta obec nemohla udělat kanalizaci.

Dále tam jde ještě o jednu záležitost, že stanovuje, že působnost speciálního stavebního úřadu ve věcech místních komunikací vykonává obecní úřad obce s rozšířenou působností. Doposud je to tak, že to právo měly všechny obce a těm nezbylo nic jiného, než si to zadávat, vynakládat další náklady, čili to bylo velice nepraktické.

Můj závěr je ten, že jsem doporučil výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, aby doporučil plénu Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

A ptám se, zda si přejí vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, pan senátor Pavel Eybert? Přeje si vystoupit, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové, předložený návrh novely zákona 13 z roku 1997 o pozemních komunikacích je opravou dvou ustanovení současně platného zákona, které se v praxi ukázaly jako nevhodné. To první ustanovení se týká možnosti podélného ukládání technické infrastruktury do komunikací. Zákon o pozemních komunikacích se zákonem silně restriktivním k těmto možnostem ukládání technické infrastruktury. Jelikož byl restriktivní i před poslední úpravou, kterou Senát udělal, pokusili jsme se zde o zmírnění, bohužel nešťastně. Pozměňovací návrh, který Senát schválil, situaci zhoršil, byť jsme měli stanovisko legislativy, že to bude zlepšení. Výklad Ministerstva dopravy byl opačný a holt Ministerstvo dopravy má rozhodující slovo. Bylo by bývalo stačilo, kdyby náš pozměňovací návrh byl doplněním odstavce číslo 4 § 36 a ne jeho nahrazením. Pak by to dopadlo dobře, samosprávám by nikdo nezakazoval umístění do technické infrastruktury, do jejich místních komunikací. A k těm ostatním komunikacím by to zůstalo stejné, jako to bylo předtím.

Předložená novela vrací tento bod do původního znění. Vzápětí po zjištění, že se situace zhoršila, inicioval Senát, především pan senátor Martínek, opravu, kterou jsme se pokusili v Poslanecké sněmovně prostřednictvím poslanců podat jako pozměňovací návrh. To se bohužel nepodařilo, a tak skupina poslanců tuto opravu podala jako návrh změny zákona. Po projednání ve vládě byl pak návrh novely zákona schválen v 1. čtení podle § 90 Jednacího řádu Poslanecké sněmovny.

Druhou změnou obsaženou v této novele je vrácení pravomoci vydávat stavební povolení pro komunikace z obcí I. a II. stupně na obce s rozšířenou působností. I zde se zákon vrací do původní podoby, která byla platná v minulosti, a to ještě před tou poslední úpravou, kterou tu Senát udělal. Ukázalo se, že na obcích I. a II. stupně nejsou osoby s kvalifikací, které by mohly silniční stavební povolení vydávat a praxe, kdy zastupitelstvo obce žádající o stavební povolení pro komunikaci musí uzavřít veřejnoprávní smlouvu s obcí s rozšířenou působností a navíc si ji ještě nechat schválit krajským úřadem. Je to nepraktické, zdlouhavé a finančně ještě dražší. V praxi se stávalo, že některá zastupitelstva trojkových obcí smlouvu ani uzavřít nechtěla a svým úředníkům nedala souhlas s vykonáním činnosti nad rámec zaměstnaneckého poměru. Tím se pro některé obce zcela zamezil přístup k získání stavebního povolení pro komunikace. I zde má tato úprava plnou podporu našeho výboru.

Na základě přednesené předkladatelské zprávy paní poslankyně i mojí zpravodajské zprávy výbor doporučuje výboru plénu Senátu Parlamentu ČR schválit předložený návrh zákona ve zněním postoupeném z Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Mě určuje zpravodajem výboru a pověřuje předsedu výboru, senátora Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Protože dnes v Senátu končím a vystupuji zřejmě naposled, dovolte mi, abych vám všem poděkoval za spolupráci za celých uplynulých 20 let, popřál vám hodně úspěchů, štěstí i zdraví pro vaši další práci v Senátu i v soukromí.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Mám tak chápat přihlášky? Ano? Čili jste trošku předběhli rozpravu. Dobrá, takže tento návrh nikdo nedává a já otevírám obecnou rozpravu, do které se s přednostním právem hlásí pan senátor Jaroslav Kubera.

Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobrý den, dovolte i mně, abych poblahopřál všem, kteří obhájili i novým, kteří byli zvoleni. Já mám jen poznámku. Já s tím zákonem nemám problém, ale možná dvě poznámky.

Ta první je věta "tak to teď nějak přijmeme a potom to opravíme". To, co teď opravujeme, bylo známé už tehdy, to nebylo nic, co bychom nevěděli. A děláme to velmi často "tak pojďte teď, ať už ten zákon máme, to se potom opraví". A jak to dopadá, potom se to složitě opravuje.

Ta druhá poznámka je, ono hezky se řekne, přesuneme kompetence na ORP neboli obce s rozšířenou působností, protože ty malé obce s tím mají problém. Ale ty ORP už také začínají mít problém. Tím, že jsme zrušili okresní úřady, tak vlastně vláda a jednotlivá ministerstva nemají žádného jiného adresáta na další a další ukládání úkolů v přenesené působnosti než obce s rozšířenou působností. Oni přeci mají ty profíky, oni to přeci umí, tak ať to dělají. Ono by to ještě šlo, kdyby také následovaly peníze. Ale ty peníze jaksi nenásledují. Ono je hezké zvednout platy řidičům, úředníkům. A peníze? No, to si nějak někde sežeňte, však jste měli dobrý výběr DPH, tak si to z toho zaplaťte. Já to říkám proto, že je na čase zahájit diskusi o znovuzavedení okresních úřadů, které nám citelně a zejm. malým obcím chybí, protože u okresních úřadů to bylo jednoduché. Když vláda rozhodla zvýšit platy řidičům, tak přednosta okresního úřadu si dal do rozpočtu potřebných 11 mil. Kč pro dopravce a ty peníze dostal. Když to udělá teď, tak ORP si může tak dát do rozpočtu, co chce. Nikdo jí žádné peníze nedá. Ještě tak bude možná vláda jednat s kraji. Ale protože už je po volbách, tak to zřejmě nebude úplně úspěšné.

Takže já bych jen varoval ty obce s rozšířenou působností, což jsou většinou okresní města, už toho mají také dost. Ale ony velmi obtížně protestují. Myslíte si, že můžu přestat vydávat občanské průkazy nebo pasy? Je hrozně málo činností, kde můžeme protestovat tím, že tu činnost přestaneme vykonávat. Ale ve většině případů nemůžeme. Takže na to jenom upozorňuji a dávám na zváženou, jestli znovu tu diskusi o zavedení orgánu, který by tyto věci dělal, protože to je vysloveně státní správa, aby to nebyly obce s rozšířenou působností. Ono je hezké, když Ministerstvo práce pořád nám dává dokonce i peníze, akorát nám nedává ty budovy, kam posadíme ty dámy, co dělají sociálněprávní ochranu dětí, které přibývají rychleji, než přibývají ty děti.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Radko Martínek.

Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Paní kolegyně poslankyně, vážené kolegyně, kolegové, já musím být velmi rád, že k nám tento zákon, a skoro bych si troufal říci konečně doputoval. Tak, jak už kolega Eybert tu říkal, my jsme hned v okamžiku, kdy jsme zjistili výklad Ministerstva dopravy, který všechno způsobil, protože znovu připomínám, že jsme ten výklad podrobili kontrole naším legislativním odborem, a ten sdělil, že se v podstatě nic neděje, nicméně výklad Ministerstva dopravy byl takový, jaký je, a ohrozil celou řadu obcí v tom, aby čerpaly finanční prostředky pro budování infrastruktury. A ono prostě v řadě obcí se ty kanalizace a vodovody a další věci prostě nedají jinak než v komunikacích. Takže já bych chtěl tímto poděkovat naší kolegyni a všem kolegům v Poslanecké sněmovně, kteří ji v tom úsilí podpořili. Pro nás by to mělo být varováním v tom, že když budeme hledat nějaké dobré skutky a znovu zdůrazňuji, že ten důvod, proč se to přijalo, byl v dobré víře, aby se vyřešily problémy, protože už tehdy před účinností té novely majitelé komunikací, resp. Ministerstvo dopravy dělalo celou řadu potíží v tom, aby obce mohly použít komunikace pro věci, které jsou nezbytně nutné pro život měst a obcí.

Tímto se to řeší. Nemyslím si, že tyto spory úplně opadnou, protože se vracíme do situace před novelou, a jak jsem říkal, problémy tam určitě budou. Ale v každém případě si myslím, že odebíráme obcím možnost pro to, aby mohly čerpat evropské prostředky.

K tomu, co tady, vaším prostřednictvím, říkal pan kolega Kubera, vůbec s tímto nesouvisí. Nicméně nebudu rozvádět k tomu debatu. Nemyslím si, že řešení tím, že by se znovu zřídily okresní úřady, by se něco vyřešilo. Sám jsem pamětník toho, kdy zasedaly Rady okresních úřadů a moc dobře si pamatuji, jak všichni starostové tehdy nadávali.

V čem má pan kolega Kubera nesporně pravdu, je neuvěřitelná schopnost úředníků centrálních orgánů přenášet své zodpovědnosti jinam a zásadně bez peněz. A to je myslím hlavní problém, který vyvolává i tyto diskuse. A přestože se nám podařilo prosadit, že každý zákon by měl mít v doložce, jak se to koho dotkne, tak upřímně řečeno, předkladatelé zákonů na to vůbec nedbají. A potom trvá desítky hodin nejrůznější jednání, než se z centrálních orgánů dá vydobýt alespoň část finančních prostředků, které pro výkon činnosti jsou potřebné. Obecně si ovšem myslím, že přesto přese všecko obce, ať už samostatné nebo přenesené působnosti, jsou operativnější, rychlejší a vykonávají funkce lépe, než mnohé centrální orgány. Ale tak, jak správně tady kolega Kubera řekl, bez peněz a organizačního zajištění se to dělat nedá. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Dagmar Terelmešová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Dobré dopoledne i ode mne. Vzpomněla jsem si na nedávnou příhodu, kdy jsem se ocitla v Poslanecké sněmovně a my jako Senát jsme tam byli veřejně pochváleni za to, co děláme. A bylo nám tam řečeno panem poslancem, že to moc často nedělá. My tady také moc často nechválíme Poslaneckou sněmovnu, ale musím tady kolegyni poslankyni opravdu velice poděkovat a jsem velice ráda, že tato novela tady je, protože věřím tomu, že kdo se pohybuje v komunální politice, tak se setkal neřekla bych s názory, ale řekla bych s velkým rozezlením starostů, kamkoli se přišlo, protože samozřejmě to, co nemohou dát infrastrukturu, ano, státní, krajské komunikace, ale na malých obcích jsou to většinou krajské komunikace a oni mají přes „Súsky“ připravené projekty, ať jsou to vodovody, kanalizace a teď jim bylo řečeno, že to nejde, že jim toto vyjádření nemohou dát.

Zažila jsem podobný příklad, kdy jsme nemohli jít ke komunikaci, ale to bylo z jiného důvodu, a dávali jsme vodovodní řad přes pozemky soukromé, což by asi hrozilo. Pokud by k tomuto nedošlo, musely by obce jednat s majiteli přilehlých pozemků o tom, jestli tam mohou kanál nebo vodu uložit. A kdo zná toto vyjednávání, ví, že je to naprosto neprůchodné, nedohodnete se, stáváte se často obětí vydírání ze strany majitelů pozemků, takže třeba na dvou kilometrech položení vodovodu, protože to byly opravdu geometricky rozdělené pozemky na takové úzké nudličky, museli jsme jednat s 36 vlastníky, přičemž polovina jich ani nevěděla, že nějaký majetek má, protože to bylo předmětem nějakého dědického řízení apod.

Myslím si, že touto opravou, za kterou samozřejmě neseme odpovědnost, nebo za špatnou verzi neseme odpovědnost i my jako Senát, napravujeme tu katastrofu, říkám katastrofu, ke které by došlo.

Ještě jednou děkuji Poslanecké sněmovně, děkuji, paní poslankyně. Myslím si, že se opravdu do budoucna bude muset dávat pozor na to, co vám přes ruce projde. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Dobrý den, pane předsedající, dobrý den, paní poslankyně, dobrý den, kolegyně a kolegové. Vystoupím krátce s jednou věcí. Jsem šťasten, že je tato novelizace o pozemních komunikacích před námi, protože pokud si vzpomínáte na projednávání u nás v Senátu, upozorňovali jsme, k čemu dojde. A když dneska všichni tvrdí, prezidentem počínaje a nevím kým konče, jak je zbytečný Senát, tak si myslím, že by nás měli poslanci trošku víc poslouchat, aby, když my něco objevíme v legislativním procesu, co oni nestačí odchytit při nějakých 200 jejich pozměňovacích návrzích, které tam vznikají mezi druhým a třetím čtením, měli by potom také vědět, že v Senátu je výborná legislativa, pak jsou tady lidé z různých oblastí jako odborníci. A když se přijde na legislativně technické problémy a potom na praktické problémy ze skutečné praxe, měli by se nad tím zamyslet a neměli by nás vždycky přehlasovávat „stojedničkou“.

A potom jenom příklad z praxe. Dáme nějaký společný projekt, který je přeshraniční, platí to Brusel, je to projekt mezi ČR a Německem. A na jedné straně v Německu se dělá jedna silnice, místní komunikace, na české straně také. Podal se projekt, projekt byl úspěšný, ale ještě předtím byla vyžadována nějaká doplnění projektu a to protáhlo realizaci projektu o půl roku, protože my na české straně jsme museli mít tolik papírů a všeho možného, související zejména se stavebním povolením apod., a německá strana říkala, na čem to všechno vázne. A bylo to velice jednoduché, vysvětloval jsem jim to, a oni říkali: A to vy všechny tyto věci potřebujete, všechna vyjádření správních orgánů apod.? Říkám: Samozřejmě, vždyť vy to také potřebujete, také musíte mít stavební povolení. A pan starosta mi říká: My žádné stavební povolení nepotřebujeme, tato komunikace je liniová stavba, na to nepotřebujeme stavební povolení, a na sítě, které tam vkládáme, protože to je také liniová stavba, nepotřebujeme mít žádné stavební povolení. Čili oni se rozhodnou, že povedou nějakou komunikaci někudy, nebo např. tam budou vkládat inženýrské sítě a udělají to bez stavebního povolení, mají k tomu jenom nějaký jeden papír, že to budou realizovat.

Nad tím bychom se možná mohli také zamyslet, protože když se podíváte, jak u nás jsou čím dál tím víc složitější všechny zákony, které se třeba dotýkají oblasti stavebnictví, už se v tom skoro nikdo nevyzná a proto dopadáme tak, jak dopadáme. A proto naši sousedé mají dokonce mnohem jednodušší postup a my se musíme postarat o to, abychom dostávali všem těm našim nesmyslným předpisům, které ale od nás, prosím vás, nevyžaduje EU, nikdo jiný, jenom my sami si to tady děláme.

Vítám novelizaci tohoto zákona za celý klub a děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Miloš Malý. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, dámy a pánové, tímto návrhem zákona se vracíme zpátky k normální době. Pamatuji v 70. letech, kdy jsem chodil do školy, byla norma, jak se ukládají inženýrské sítě. Kanalizace se samozřejmě ukládala do komunikace. Pod chodníky se ukládaly ostatní inženýrské sítě, aby bylo možno se k nim snadno dostat. Zase se tedy vracíme tam, kde jsme byli původně, a je to dobře, protože je to nejjednodušší a nejefektivnější způsob, jak tyto věci dát dohromady.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zdá se, že se do rozpravy již nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se paní poslankyně, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě. Nepřeje si vystoupit. Pan zpravodaj si také nepřeje vystoupit.

Máme zde jediný návrh, který je návrhem garančního výboru, a tím je návrh na schválení.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 32. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové č. 13 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Děkuji paní poslankyni, děkuji panu zpravodaji. Končím projednávání tohoto bodu. A můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 335

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 335. Návrh uvede pan ministr Jiří Dienstbier, kterého nyní tedy žádám, aby nás s tímto návrhem zákona seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, zákon, kterým se mění zákon o střetu zájmů vláda projednala a odeslala do parlamentu již v červenci minulého roku. Ve sněmovně byl schválen v září letošního roku a následně postoupen Senátu. Obecným cílem předloženého návrhu zákona je reagovat na současný stav v této oblasti, který není zcela utěšený. Vzhledem k tomu, že chybí jakýkoli dozor nad dodržováním zákona, aplikace stávající úpravy je roztříštěná, nefunguje také sankční systém.

Kdybych měl shrnout ty nejdůležitější části návrhu zákona, tak jednou z nich je, že se určuje Ústřední správní úřad pro oblast střetu zájmů. Doposud žádný určen nebyl, nyní by to mělo být Ministerstvo spravedlnosti. To je velmi důležité právě pro metodické řízení této oblasti a pro oblast dohledu nad oblastí střetu zájmů. Ministerstvo spravedlnosti by rovněž mělo převzít roli evidenčního místa, s jednou výjimkou, ke které se dostanu později, vlastně pro všechny veřejné funkcionáře, na rozdíl od dosavadních zhruba 6500 evidenčních míst. Ať už to byly ústřední správní úřady, mandátové, imunitní výbory obou komor Parlamentu, obecní a krajské úřady.

To samozřejmě má přispět rovněž k sjednocení uplatňování právní úpravy. Navíc tato evidence, respektive oznámení má být předkládána prostřednictvím informačního systému, který bude tvořit registr oznámení. Mělo by to zvýšit i komfort pro samotné veřejné funkcionáře, protože mohou tyto údaje uvést do v zásadě internetové šablony, případně zaslat datovou schránkou. Je to samozřejmě jednodušší, než to stávající papírové oznamování a vedení jednotlivých oznámení.

Informační systém v kombinaci s určením Ústředního správního úřadu má také zlepšit kontrolu nad dodržováním zákona. Jednak samozřejmě po úřední linii, protože jsou stanoveny povinnosti správních úřadů, jak nakládat s oznámeními, jak kontrolovat, prověřovat správnost těchto oznámení z hlediska obsahu, tak ale i prověřovat případně některé skutečnosti, které jsou obsaženy v těchto oznámeních. A zároveň se cílí na veřejnou kontrolu. Je potřeba tady zmínit, že zákon nově rozlišuje dvě kategorie veřejných funkcionářů. Jednu tzv. politických veřejných funkcionářů, kde je veřejná kontrola přísnější, otevřenější, neb data ve stanovené struktuře z jejich oznámení mají být dostupná všem prostřednictvím internetu. U té druhé skupiny úřednické platí v zásadě stávající režim, že je potřeba vždy individuálně žádat o přístup k těmto údajům.

Další důležitý princip nového návrhu, respektive nové úpravy, v případě, že bude schválena, je zavedení takzvaných vstupních oznámení. Což znamená, že veřejný funkcionář, který nastoupí do funkce, bude muset podat oznámení o majetku podle stavu ke dni předcházejícímu vzniku funkce. Cílem této úpravy je tedy vytvořit srovnávací základnu, tak, aby bylo od prvního okamžiku možno sledovat a kontrolovat, zda veřejný funkcionář nezneužívá své funkce k osobnímu majetkovému prospěchu.

Zákon rovněž více rozlišuje sankce, s ohledem na různou míru a na různý typ porušení zákona, a ve svém souhrnu je také zpřísňuje. Další změna je rozšíření okruhu bývalých funkcionářů, omezených při přechodu z veřejné funkce do soukromé sféry. To jsou tedy hlavní principy vládního návrhu, tak, jak byl odeslán do Parlamentu. Musím samozřejmě zmínit i velmi podstatné pozměňovací návrhy, které byly předloženy a schváleny v Poslanecké sněmovně. Tím prvním je, že působnost zákona byla vztažena i na soudce a státní zástupce. Tady se vracím i k tomu jedinému evidenčnímu místu a k tomu principu, tedy že vše bude realizováno prostřednictvím jednoho informačního systému registru oznámení. Protože pozměňovací návrh, který zahrnul do zákona soudce, pro tuto kategorii vytvořil zvláštní registr a evidenční místo. Soudci mají tato oznámení podávat, tak jako doposud, v písemné podobě předsedovi Nejvyššího soudu.

Zároveň byla vyloučena veřejná kontrola, tedy veřejná přístupnost k informacím z oznámení soudců, ale i státních zástupců. To znamená, že kontrolní prvek se tady z toho poněkud vytrácí. Možná že ještě více sledované, nebo zcela jistě ještě více sledované byly návrhy na změny, které upravovaly zejména zákaz souběhu výkonu funkce člena vlády s některými činnostmi. A v jednom případě dokonce všech těch takzvaně politických veřejných funkcionářů.

Jeden z těchto návrhů, který se týkal právě všech politických veřejných funkcionářů, stanovuje nově zákaz vlastnit nebo provozovat média, ať už přímo, a nebo prostřednictvím právnické osoby, v které by měl podíl veřejný funkcionář. A další dva návrhy, které se týkají pouze členů vlády, zakazují právnickým osobám, v kterých má veřejný funkcionář, v tomto případě člen vlády, ať už sám, a nebo prostřednictvím ovládané osoby, 25procentní a vyšší podíl.

Na výborech byla diskuse o možnosti takové úpravy. V zásadě na všech výborech převážil názor – alespoň usuzuji podle výsledku hlasování, že stále je zachována ústavní konformita těchto návrhů. Ať už výkladem listiny z hlediska možnosti vykonávat určitá práva v mezích zákona, tak i s odkazem na článek 70 ústavy, který se týká členů vlády, tak zákon může stanovit výkon, jakých činností může být v rozporu s povahou výkonu funkce člena vlády.

Myslím si, že to jsou ty nejpodstatnější věci, které zákon přináší, ať už ve vládní části, nebo v pozměňovacích návrzích, které byly v Poslanecké sněmovny přijaty. Dále bych se případně k jednotlivým věcem vyjádřil s ohledem na průběh rozpravy.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 335/2. Zpravodajem výboru byla určena paní senátorka Zdeňka Hamousová. Dále návrh zákona projednal mandátový a imunitní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 335/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Oberfalzer. A organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 335/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miloš Malý, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, pan ministr nás podrobně seznámil s obsahem tohoto zákona, já to podrobně nebudu opakovat. Vezmu historii, legislativní proces, dopad na rozpočet státu, potom usnesení našeho výboru a informace o tom, proč jsou tam dány změny, které jsou navrženy.

Autorem tohoto návrhu změny zákona je vláda ČR, zastupuje ji ministr pro lidská práva pan Dienstbier. Do Poslanecké sněmovny byl návrh předložen 31. 7. 2015, jako sněmovní tisk č. 564, a byl taktéž pod tímto číslem rozeslán poslancům. První čtení, které se konalo dne 16. 12. 2015, sněmovna přikázala k projednání tento tisk ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu. Další výbory, které projednávají tento tisk, jsou mandátový, imunitní a výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

Při 2. čtení dne 29. 6. 2016 proběhla obecná podrobná rozprava, bylo načteno určité množství pozměňovacích návrhů. 3. čtení proběhlo dne 14. 9. 2016 na 49. schůzi. Tento návrh změny zákona byl schválen. Došlo k tomu při hlasování č. 187 na 49. schůzi, proběhlo 135 ze 182 přítomných poslanců, což je drtivá většina, a pouze 39 bylo proti. Poslanecká sněmovna postoupila tento návrh změny zákona Senátu dne 26. 9. 2016. Organizační výbor Senátu přikázal tento návrh změny zákona v podobě senátního tisku č. 335 garančnímu výboru, kterým byl ústavně-právní výbor. A já jsem byl určen jako jeho zpravodaj.

Další výbory, které projednaly tuto novelu, byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí a mandátový imunitní výbor. Dopad na rozpočet státu. Samozřejmě zde se počítá s dopadem na rozpočet státu, neboť bude muset být veden nový centrální registr. Počítá se řádově v milionech korun. Dopad rozpočtu obcí by neměl být až tak drastický, protože obce budou zadávat do tohoto systému informace o povinných subjektech. To znamená, jsou to funkcionáři radnic, případně krajů. A dále budou samozřejmě muset spolupracovat v rámci případného přestupkového řízení. A to budou obce s rozšířenou působností.

Bohužel tak, jak probíhá legislativní proces, tak se nám tam vloudila drobná chybička. Dne 21. září 2016 byl vyhlášen zákon č. 302/2016 sb., kterým se mění zákon 424 z roku 1991 sb., o udržování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů a dalších souvisejících zákonů. V jeho 5. části byl novelizován také zákon o střetu zájmů, takže veřejné funkcionáře podrobil pravidlům o střetu zájmů a mezi ně byl zařazen předseda a člen Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran, politických hnutí. Tím pádem došlo k posunu jednotlivých ustanovení v tomto projednávaném tisku a museli jsme na něj reagovat jako ústavně-právní výbor.

A proto vám přednesu usnesení č. 143 z 29. schůze, konané dne 18. října 2016, k senátnímu tisku č. 335, kdy výbor 1. doporučuje Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně, s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze. 2. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miloše Malého a pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Díky zatím za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí paní senátorka Zdeňka Hamousová? Přeje si vystoupit, takže prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobré poledne, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, zástupci veřejnosti. Dnes hojně, jak vidíme v tuto chvíli, výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se zabýval tímto návrhem zákona na schůzi dne 18. 10., to znamená včera. Už jsme měli k dispozici usnesení ústavně-právního výboru, ve kterém jsme věděli, že ústavně-právní výbor reagoval na legislativně technické nedostatky a pozměňovací návrh ústavně-právního výboru tyto nedostatky navrhuje vypořádat.

Proto tedy při projednávání zpravodajské zprávy byl současně členům VUZP předložen pozměňovací návrh ÚPV a následovalo hlasování. Současně jako zpravodajka jsem ještě předkládala pozměňovací návrh. Ten při hlasování nebyl přijat, takže si dovolím jenom přečíst usnesení výboru, kdy výbor doporučuje Senátu parlamentu vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně parlamentu s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. To jsou pozměňovací návrhy shodné s pozměňovacími návrhy ÚPV a mandátového a imunitního výboru. Určuje zpravodajem pro jednání na schůzi Senátu moji osobu a pověřuje předsedu, senátora Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

To je jenom stručná informace zpravodaje. Jinak jako zpravodaj nemusím rozšiřovat informace, které tady zazněly v rámci zprávy nebo v rámci uvedení zástupce předkladatele a předchozího zpravodaje.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Já děkuji, paní senátorko, a nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj mandátového a imunitního výboru pan senátor Jiří Oberfalzer? Přeje si vystoupit, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Pro úplnost této přehlídky podmíněného souhlasu si dovolím také vystoupit za náš výbor. Jeho usnesení zní obdobně těm předchozím. Náš výbor doporučuje Senátu parlamentu vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu usnesení. Za další, určuje zpravodajem výboru mne. A zatřetí, pověřuje předsedu výboru, tedy mne, abych toto usnesení předložil předsedovi Senátu.

Nevystupoval bych, nebýt malé technické drobnosti, přesněji řečeno nedopatření. Pokud máte před sebou usnesení našeho výboru, pak zjistíte, že na straně 3, počítám jenom vnitřní tisk, se porouchalo číslování jednotlivých odstavců, když nějakým vnitřním pochodem komputeru byla přerušena řada číslování. Tak jen, abyste se tím nenechali splést. Číslo 1 toho bodu znamená 19, číslo 2 – 20 a číslo 3 – 21. Ale nevznikne z toho, doufám, žádný problém, protože smysl našeho usnesení je připojit se k pozměňovacím návrhům, které přijal ústavně-právní výbor. Byly připraveny legislativou Senátu a, jak jste i slyšeli, mají podporu pana ministra. Čili předpokládám, že zpravodaj bude navrhovat, abychom hlasovali o návrzích z ústavně-právního výboru. Takže nám toto nedopatření promiňte. A my zase promineme tomu počítači, že nám to udělal. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. A zeptám se pana senátora Libora Michálka, který se hlásí, zda si přeje vystoupit? Vy chcete navrhnout...

Senátor Libor Michálek:  Nikoli, pouze potom v obecné rozpravě.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  To je sice hezké, v tuto chvíli jsem se ptal na něco jiného, rozprava ještě nebyla otevřena. Takže nenavrhuje nikdo. Někteří senátoři se již hlásí do rozpravy. Děkuji za tu iniciativu. Takže nyní tedy otevírám obecnou rozpravu. A jako první se do rozpravy hlásí s přednostním právem pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře.

Necítím se odborníkem na tento zákon, ale přesto se k němu krátce chci vyjádřit a vznést na předkladatele jeden dotaz, na který mi nebylo úplně stoprocentně zodpovězeno při jednání výboru.

V prvé řadě si myslím, že tím zákonem budou překvapeni poslanci, kteří jej odsouhlasili, možná i mnozí senátoři, ale zejména desetitisíce radních všech obcí. Protože když jsem s některými kolegy poslanci na to téma hovořil, tak oni až tak úplně nevěnovali pozornost některým detailům, mysleli si, že to je v podstatě o Babišovi. A o tom to tedy je až v poslední řadě.

Zatímco dnes jsme byli předmětem zájmu novinářů 30. 6., kdy se celá republika dozvěděla o tom, kdo má nějaké vedlejší příjmy, tak je to pojetí trošičku jiné. Všichni by měli dávat ke dni vzniku funkce přiznání k veškerému majetku, který mají. Protože, předpokládám-li správně, smyslem toho zákona je zjistit, zda v průběhu funkce, ať už se jedná o člena rady obce, který za to má 500 Kč, nebo senátora, nebo poslance, nebo kohokoli tam vyjmenovaného, nepřišel k jiným penězům než k těm, které řádně dostává a přiznává. V tom případě – a tam bude směřovat ten dotaz na pana ministra – to nemá smysl, jestliže přiznávají věci movité nad 50 000 a všechny ty věci, které tam jsou popsány, a nepřiznával by finanční prostředky, které má na stavebním spoření, na účtu, spořicím účtu, prostě kdekoliv. To by pak nemělo smysl, že, přiznávat obraz za 50 000, a nepřiznat, že má naspořen milion.

Předpokládám, že tedy každý veřejný funkcionář bude muset přesně říct, jaké všechny finanční prostředky má na jakémkoliv účtu. Předpokládám, že tedy včetně manželky, protože přece se jedná o společné jmění manželů. A na to nebylo úplně stoprocentně odpovězeno na výboru. Tak bych chtěl, abychom si toto všichni uvědomovali, aby pan ministr to takto přesně řekl. A pak směřuje ten dotaz k tomu, proč my, poslanci a senátoři, máme tu výhodu, že to budeme dělat až k 30. 6., zatímco ti všichni radní na obcích a ti ostatní funkcionáři už v průběhu února a března, ke dni účinnosti, kdyby to bylo 1. 1., protože nevím ještě, zda budou přijaty pozměňující návrhy.

Takže tolik jenom, abychom se o tom bavili teď a nebyl potom nikdo překvapen, až bude toto nastávat. Děkuji za pozornost a přeji příjemné hlasování.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A nyní se tedy hlásí do rozpravy pan senátor Libor Michálek. Pane senátore, teď máte slovo, prosím.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si pouze dovolím avizovat načtení pozměňovacího návrhu, pokud bude zákon postoupen do podrobné rozpravy. A to z důvodů, že jsem přesvědčen, že pokud nějakou regulaci činíme, tak musí být účinná. A ty pasáže, které se týkají zákazu vlastnictví médií, konkrétně je to ustanovení § 14a, pokud veřejný funkcionář třeba vykonává příslušné funkce. Respektive je tady nějaká povinnost, aby se té své účasti zbavil, tak se domnívám, že by regulace měla být důsledná. To bohužel v tomto návrhu není a umožňuje to velmi jednoduché obcházení zákona. Ať už vkladem majetkové účasti do svěřeneckého fondu, převodu na blízké osoby apod. Proto to avizo pozměňovacího návrhu, aby aspoň pro případy, kdy akcie té právnické osoby jsou obchodovány na regulovaných trzích, musela být ta nabídka učiněna veřejnou cestou. Aby kdokoli mohl účast nabýt a nezůstávala v okruhu osob blízkých veřejnému funkcionáři.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Zuzana Baudyšová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedající, vážené dámy, pánové. Přihlásila jsem se o slovo, abych vyjádřila své rozpoložení nad zákonem o střetu zájmů. Původně byl vládní návrh novely zákona o střetu zájmů změněn kvůli jedné osobě na lex Babiš. Myslím si, že zákony by neměly být psány a měněny účelově kvůli jedné osobě. Jsou další cesty možností, včetně určitých kompromisů. Když se tedy stalo a sněmovna přijala zákon v takové podobě, která byla postoupena do Senátu, měla by se narovnat nepodařená úprava týkající se účinnosti zákona. Jedná se, jak doufám, o pouhé nedopatření, a nikoli zlý úmysl.

Poslanci a poslankyně se totiž tak dlouho přeli o to, v jaké podobě bude zákon přijat, že nakonec nikdo neřešil otázku, odkdy vlastně bude účinný. Pravdou je, že předkladatelé pozměňovacích návrhů vždy vystupovali s tím, že jejich záměrem je, aby právní úprava platila až pro členy v nadcházejícím volebním období. Něco takového je logické a správné. Nyní se ukazuje, že část novely týkající se přijímání veřejných dotací a veřejných zakázek má platit již od 1. 1. 2017. Pokud je to pravda a má se vztahovat i na členy vlády, kteří v době, kdy přijímali své funkce nemohli tušit, že dojde k něčemu takovému a nemohli s takovou podmínkou počítat a podle ní se svobodně rozhodnout.

Z těchto důvodů apeluji na to, jsme-li kolegové a koaliční partneři, měli bychom zachovat alespoň elementární vzájemné vztahy a nečinit si naschvály. Jestliže došlo k tomuto opomenutí ze strany poslanců, můžeme jej nyní my v Senátu napravit. A já vás tímto o toto žádám a prosím.

Ukončím své vystoupení poznámkou. Čtyřicet let jsme žili v režimu, který nepřál schopným lidem. Bohužel, současná doba si někdy těch pracovitých neváží tak, jak by měla. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Chce se mi zvolat - co to tady zase máme? Protože ten zákon, když se na něj podíváte podrobně, a souhlasím, vaším prostřednictvím, s kolegou Víchou, že poslanci ve svaté válce proti panu Babišovi si nepřečetli, co tam dělají, a budou se nakonec sami nejvíc divit.

Ale já bych se chtěl zamyslet nad jinou věcí. My neustále prohlubujeme tady záležitost, co má kdo přihlašovat, jak má kdo přihlašovat. V zásadě nakonec ani sami nevíme a předpokládám, že to nakonec neví ani předkladatel, co všechno se nakonec bude muset předkládat. A to tentokrát už ani bez toho, aniž by si člověk někam zašel, ale přímo. A já bych se chtěl zamyslet, k čemu to slouží? Protože když se podíváme, k čemu slouží to, co bylo doposud, že každý z nás měl dávat nějaké daňové a další přiznání, majetková přiznání, tak to sloužilo k jedné a jediné věci, a sice že pravidelně v tom příslušném termínu, který tu kolega Vícha sdělil, tak do toho nahlédli někteří lidé a směřovalo to k jedné jediné věci, a to dehonestaci těch lidí, kteří poctivě přiznali to, co udělali. Ti, kteří to nepřiznali, tak nakonec byli vítězové, protože pokud to udělali chytře, tak se na to samozřejmě nikdy nepřišlo. A ti, kteří přiznali všecko včetně věcí, které dejme tomu nebyly úplně pod zákonem, se pak stali předmětem nejrůznějších dehonestací. Nakonec i před volbami do krajů vyšel v nejmenovaném deníku obrovský článek o tom, kdo půjčuje hejtmanům. Tak skoro každý z nás, já tedy shodou okolností teď žádnou půjčku nemám, ale téměř každý z nás má nějakou půjčku, nicméně když vyjde takový veliký palcový titulek, tak to má samozřejmě jisté dopady. Moje osobní zkušenost je strašlivá s těmito věcmi, když mi zemřela má vlastní matka. Ale mám také jinou zkušenost. Já také jako ministr a posléze jako hejtman, když jsem nastoupil do úřadu, tak jsem si svolal všechny novináře a předložil jsem jim vlastně všechno to, co tady nyní předkladatel chce, abychom předkládali. Tzn. včetně dokonce majetku a jednotlivých kont a stavu na těch kontech. Ujišťuji vás, bylo to tam vystaveno, každý se na to mohl podívat. Ujišťuji vás, že nikdy se na to nikdo nepodíval. Zato když o mně nějaký element rozšířil kdejaký šplecht, tak toho byly plné noviny. A takto to dopadne i s tímto zákonem.

Byl bych upřímně řečeno nejraději, kdybychom pro ten zákon ani nehlasovali, nakonec na výborech se rozsáhle diskutovalo o tom, co vlastně máme dělat. Ale nakonec asi budu pro to, abychom schválili ty pozměňovací návrhy, ať se to vrátí do Poslanecké sněmovny, ať si tam dělají s tím, co chtějí.

Pana Babiše vůbec nelituji. Mě opravdu mimořádně baví ty jeho výlevy v novinách a slzy, které mu tečou po tváři, jak je chudák pronásledován. Ale já bych chtěl jen lehce zdůraznit, že bych mu dokonce i věřil, kdyby desítky let byl majitelem různých deníků, rozhlasů, naštěstí ještě, myslím, televizi nemá. Ale v okamžiku, kdy si to koupil proto, aby šel do politiky, tak já s ním žádný soucit nemám. A naopak si myslím, že ve slušné společnosti lidí, kteří jednoznačně vědí, že když si někdo koupí deníky, koupí noviny a chce jít do politiky, tak si je kupuje proto, aby z toho měl prospěch. A pan Babiš z toho nepochybně prospěch má. Samozřejmě to není ten prvoplánový prospěch tak, aby ho tam oslavovali, tak daleko samozřejmě hloupý není, ale když se podíváte a pořádně si prohlédnete ty noviny, rozhlas atd., co vysílá, tak naopak vidíte velmi chytré věci.

Takže já jsem přesvědčen o tom, že by kultura v této společnosti se měla zušlechťovat, mělo by to být tak, že je prostě slušné, aby někdo, když jde do politiky, aby se choval slušně, tzn. mj. aby když má peníze, aby si nekupoval výhody proti těm, kteří peníze nemají. Ale to je sci-fi. A teď už se dostávám do reality spíše jakési utopické, protože lidé a moc spolu po celá desetiletí v historii velmi souviseli. A v celé historii to bylo tak, že kdo chtěl moc, tak neváhal a použil veškeré prostředky, které mu k tomu získání moci mohly pomoci.

Takže já bych velmi prosil, aby příště, až budeme bojovat proti korupci, protože to není osamocený zákon, takových zákonů jsme tady měli několik a všichni víme, že ty zákony jsou jen ta pomyslná čárka, abychom si všichni klepali na rameno, jak zase bojujeme dobře proti korupci. Ale pak tady dostaneme zákon o majetkových přiznáních a upřímně řečeno, my jsme to tedy přeci jen trošku zlepšili, ale stejně je to paskvil. Já jsem měl spíš dojem, že by nejen u nás, politiků, ale všech lidí a podnikatelů měly soulad mezi tím, co vydělají, co zdaní a co nezdaní, zkoumat orgány k tomu činné. A ty by měly být zodpovědné občanům za to, že všechny nesrovnalosti, které získají, tak patřičně prošetří. Ale nevidím vůbec nic na tom, aby kdejaké retardované osoby hledaly a bádaly a využívaly té nejvlastnější vlastnosti lidí, tj. závisti, a pak ji šířily všude možně.

Všude tady teď v komentářích pláčou, jak je možné, že je taková neúčast ve volbách, co se proti tomu dá dělat. No, jestliže my tady všichni bez ohledu na to, z kterých jsme stran, jsme obecně díky tomu, co se šíří v tisku, považováni za ty, co kradou, a pokud nekradou, tak krást budou, tak se nemůžeme divit, že potom si voliči řeknou: "Proč my bychom tam vlastně chodili, vždyť kradou všichni." A to je, myslím, záhuba této společnosti a my bychom tomu neměli nahrávat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil.

Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, děkuji za slovo. Já jen takové tři poznámky k projednávání tohoto zákona. První je prosba. Navazuji na vystoupení pana kolegy senátora Petra Víchy, a protože ten dotaz na výboru pro územní rozvoj, jak to tedy bude s uváděním stavů našich účtů, pokládal pan kolega Linhart a potom opakovaně ještě já a následně v závěrečném slově pan ministr odpověděl a my jsme se už nemohli ptát, protože ta odpověď nebyla úplně jasná, tak já bych velmi vítal, kdyby bylo možné, aby pan ministr neodpovídal nyní až v závěrečném slově, ale aby odpověděl teď, jak to tedy vlastně je, aby když to nebude jasné, tak jsme se třeba ještě jednou tady na plénu mohli zeptat, protože nás to všechny zajímá, jak to s tím uváděním finančních prostředků, které máme na těch různých účtech, je. A jak to tedy s tím § 10 je myšleno. To je moje první prosba, zdali bychom se to nemohli dozvědět hned.

Ta druhá věc, trošku rozšířím to tvrzení pana senátora Martínka, který říkal, že poslanci se budou divit, co nám sem poslali. A nějak naznačoval, že zase nepřemýšleli. Já si dovolím říci, že spousta věcí v tom zákoně je, o kterých se mi zdá, že nad nimi moc nikdo nepřemýšlel. A není od poslanců, je od toho, kdo ten zákon připravoval a od těch, co ten zákon připravovali. Takže zase buďme na ty poslance korektní, oni tam přidali jen lex Babiš a případně nějaké další drobnosti, ale většina je z úplně jiné dílny než poslanecké.

A třetí věc, a ta je hodně důležitá. Je to moje reakce na paní senátorku Baudyšovou. Takže prostřednictvím pana předsedajícího, paní senátorko, Ústava ČR je platná od roku 1993. A tam je napsáno v článku 70: "Člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce." To platí od roku 1993. A pak je tam další věta: "Podrobnosti stanoví zákon." Čili jediné, co je, že nebyl ten zákon, který teď stanovil ty podrobnosti. Ale to, že lidé, jako je např. pan Babiš, by neměli vlastnit významné majetky a zároveň se ucházet o veřejné zakázky apod., to platí od roku 1993, je to napsáno v článku 70, akorát je to v jedné větě.

A my teď, protože je v této zemi pořád více a více lidí, kterým ta jedna věta nestačí, protože oni z toho nic nevyvozují, tam přece nic konkrétního není, tak co já bych nepodnikal a neucházel se o veřejné zakázky a nepřebíral dotace a nepůjčoval si jako ministr financí od bank za lepších, nebo možná stejných podmínek? Tak protože ta jedna věta díky té kultuře, ke které přispíváme množením zákonů, nestačí, tak dnes přibude spousta a spousta vět, které budou k ničemu, neboť nepoctiví to budou obcházet. A ti poctiví, jak tu naznačoval pan senátor Martínek, budou trpět...

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Václav Hampl.

Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, já také chci reagovat na to, co tu zaznělo v debatě a zaznívá to i v mediální debatě nebo v mediálních zprávách na toto téma. A to sice na dvě věci. Jedna je tzv. lex Babiš. Pojďme si trochu uvědomit, že je to mediální zkratka, to samozřejmě není zákon na jednoho člověka. Tady jsou ve frontě další, kteří by měli asi zálusk na podobnou trajektorii. A pokud nejsou, tak velmi snadno mohou mít. Takže to, že potřeba toho zákona, přesně jak říkal předřečník, byla vyvolána teď nějakou konkrétní situací, to je jedna věc. Ale to je přeci u vzniku zákonů běžné, že neděláme zákony, dokud nenastane ta situace, kterou je potřeba řešit. Někdy ano, někdy se můžeme chovat proaktivně v tomto, ale poměrně často zákony vznikají nebo se novelizují podle toho, kam aktuálně vývoj společnosti dospěl.

A druhá věc, tady to bylo postaveno do podoby, že by snad ten zákon měl nepřát schopným pracovitým lidem. To si myslím, že je opravdu hodně zavádějící. Ten zákon nepřeje konfliktu zájmů. Ten se prostě snaží omezit konflikt zájmů. I slušní pracovití lidé mohou mít konflikt zájmů. Na tom není nic špatného, ten konflikt zájmů mít. Je špatné s tím něco nedělat, pokud je to konflikt zájmů ve veřejné věci. Pokud jde o konflikt zájmů mezi různými soukromými zájmy, tak je to zase věc jiné regulace.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se hlásí pan senátor Václav Láska.

Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, pane ministře, omlouvám se, že se budu opakovat, ale když už jsem se přihlásil, mě mrzí, že vůbec k nám do Senátu doputuje ta část zákona, které se říká lex Babiš, protože ona upravuje něco, co by se podle mě mělo řešit zdravým rozumem. A co se prostě zdravým rozumem absolutně popírá. Prostě pro mě je nepochopitelné, jak může někdo považovat za normální řídit zemi a zároveň podnikat, ucházet se o dotace, nastavovat dotační programy. Pro mě je to naprosto nepochopitelné, že to někdo dělá. Upřímně řečeno je pro mě i nepochopitelné, že takový člověk má pak takovou podporu, jakou má u veřejnosti. To ho asi výrazně posiluje v takových věcech.

Nicméně pokud tedy nestačí zdravý rozum k tomu, abychom se chovali tak, jak by mělo být přirozené a lidské, tak to má pak napravovat zákon, a tomu to jde vždy strašně těžko, protože je složitý, komplikovaný a vždy se dá obejít. Takže to, že sem vůbec doputovala tato část, je prohra zdravého rozumu. Situace bude komplikovaná, protože já jako právník si dokážu představit hned 10 dalších důvodů, jak ten zákon obejít. Ale aspoň ten zákon říká naprosto jasně, co považuje za mravné, co by býti mělo. A pokud bude někdo hledat cestu, jak ten zákon obejít, technicky se mu to nesporně podaří, ale doufám, že aspoň nějaká veřejnost procitne a zjistí, kdo tu zákony respektovat chce a kdo tu zákony respektovat nechce. Proto i tuto část zákona podporuji.

A co se týče majetkových přiznání, já chápu argumenty o závisti a zneužití, nicméně dám vám sem alespoň svůj příklad, že já to majetkové přiznání činím už dva roky dobrovolně, nemám s tím žádnou negativní zkušenost. Možná je to tím, že nikoho nezajímám a že nic nemám, to může býti, ale aspoň vám dávám k dobru, že za dva roky, co činím majetkové přiznání a přiznávám veškerý svůj majetek i majetek své manželky po dohodě s ní, nezaznamenal jsem jedinou negativní zkušenost. Snad to pro vás bude alespoň trošku utěšující.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A s přednostním právem se přihlásil pan místopředseda Ivo Bárek.

Prosím, pane senátore, máte slovo.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já lehce navážu na pana kolegu Lásku ne ve smyslu lex Babiš, ale spíše majetkových přiznání. Pokud si ten zákon správně přečtete, Petr Vícha tady na to narážel, tak v té části, kde jsou uvedeni ti, co budou to majetkové podání přiznávat, tak jsou např. členové rady obce, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, městské části hlavního města Prahy, kraje nebo hlavního města Prahy, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni. Dnes už máme problém na obcích vůbec, aby někdo dělal na té malé obci starostu, mají tam radu, a teď ti členové v radě budou muset dávat majetková přiznání, tak si myslím, že už úplně ti lidé ztratí zájem o nějaké veřejné funkce. A z toho mám významnou obavu. A přiznám se, že tento přístup se mi opravdu nelíbí a zvažuji, jak vůbec k tomuto zákonu mám přistoupit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane místopředsedo. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Čunek.

Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové, myslím, že někteří z vás tady říkali osobní zkušenost, jak vidí tento zákon. Já vám ji rád řeknu také. Já samozřejmě vůbec nemám žádný problém s tím, že nejen já, ale my tady dáváme majetková přiznání. V těchto patrech politiky se s tím musí počítat. Mám ale problém s tím, že ti, kteří jsou opravdu ovlivnitelní a pro tuto společnost možná poslední, kteří rozhodují v této společnosti o dobru a zlu, o tom, kdo se chová mravně a nemravně, tak to jsou soudci a pak státní zástupci. A na ty se vlastně nepodívá nikdo, protože to je uloženo. Myslím si, že není vůbec v silách předsedy Nejvyššího soudu, aby vůbec takové věci kontroloval. A možná snad v případě nějakého trestního řízení, když tam někdo zabrousí, tak to může zkontrolovat a pak se něco stane. Takže to je jedna část veřejné moci, která podle mě není v tuto chvíli pod žádnou kontrolou, ani tímto zákonem.

A jsou to lidé, kteří skutečně rozhodují o miliardách, zda je přisoudí tomu či onomu, kdo vyhraje... Myslím si, že to napětí tam je nepoměrně větší než nějaké lobbování u nějakého senátora v Senátu nebo poslance v Poslanecké sněmovně, to zaprvé.

Zadruhé. Tímto jenom připomínám, ačkoli pro ty změny hlasovat budu, ale jen připomínám, že my zase řešíme nějaký důsledek. Ale ten řešíme až ve chvíli, kdy je to špatně. A já se přikláním tady ke kolegovi, který říkal, že ten zákon lze obejít. Zvláště ti, kteří finanční prostředky mají, tak to udělají jinak než takovým přímým vlastněním médií. Mně to naopak vyhovovalo. Všichni ví, kdo co vlastní, všichni to čtou. A jak tady bylo upozorněno, vidíme, kam se to sune. To se mi zdálo lepší než to, že se to teď udělá jinak. Koupí si to někdo jiný. Někdo ze skupiny, někdo vzdálený... Známe zřejmě způsoby, jak se to dá dělat, všichni. Ale teď si hrajeme na to, že zlepšíme morálku této společnosti. Vůbec ne. Já myslím, že tu morálku společnosti máme zlepšit tím, že tady například stejně jako Poslanecká sněmovna máme určité pravomoci minimálně k veřejnoprávním médiím.

A vykonáváme je správně? Vždycky jsme se postavili za to, aby ti, kteří byli v médiích nespravedlivě napadáni, tak aby tomu tak nebylo, aby média vyváženě informovala o všem? Já jsem si na to musel počkat, kolik je to, od roku 2007? Devět let. Vydržel jsem to. Po několika letech jsem si na to zvykl a nedělalo mi to ani problémy. Dělá mi spíš problém, když o mně napíše někdo něco pozitivního, to špatně snáším, nejsem na to totiž zvyklý...

Ale ano, napsat, že bere Jiří Čunek dávky ve statisících, a tím pádem si celá republika myslela, že jsem nepracoval a žil na sociálních dávkách. No jo, no, když se spočítají čtyři mateřské, čtyři porodné, fakultativní dávka do roku 1996, brali jsme přídavky všichni, protože nebyl ten, kdo by je nebral, brali je zkrátka všichni. Když se to dalo dohromady a pak se napsalo, že jsem byl na sociálních dávkách, protože to je sociální dávka. A víte, proč to řešíme? Protože kdybych měl média, tak bych mohl vysvětlit v jiných novinách, jak to vlastně bylo. A to pominu takové drobnosti, jako že policie v úterý přijde a všechny tyto informace si vezme z příslušného úřadu a již druhý den to je v novinách. Ani to není ve spisu. A nikomu to nevadí. Je to špatně? Ozval se nějaký z těch soudců nebo někdo vůbec kompetentní, že takhle nemá probíhat vyšetřování? Já to mám za sebou, ale mnozí z vás to máte před sebou. Tuto oblast musíme změnit! A že to napsaly ty noviny takto? No, mediální rada se vyjádří, že ono se vlastně tak nic nestalo, protože ono to pod tím úsekem sociálních dávek je. To, že to je polopravdivá informace, tím se někdo zabývá? Ne. Dehonestují člověka. Ale ne mě už, mě už skoro dehonestovat ani nelze, to je velká výhoda a celkem si to užívám. Ale co ti ostatní?

A pak je tady někdo, kdo díky tomu, že nevlastní média, vlastní jen novináře nebo PR skupiny, které jim ta sousta dávají, tak zlikvidují, a prosím skutečně beze mě, zlikvidují mnohé dobré politiky, kteří to fakt chtěli dělat poctivě. A jak tady bylo řečeno, v těch radách na obcích a všude likvidují už předem ty, kteří by tam vůbec chtěli jít. Takže tam potom, a teď se vám omlouvám, nastoupí nějaká průměrnost, která protože nic nemá nebo si to neuvědomuje, tak jí to nevadí. Ale toto je ten kořen, který my máme léčit. Ne až tímto zákonem, kterým stejně nic nedosáhneme. Ale budiž, veřejnost si to přeje. To je totiž tak. Rekonstrukce státu píše, že nespolupracuji, nebo jsem dokonce proti. No, asi mi to v těch volbách neublížilo, stejně mi to bylo jedno. Ale já si myslím, že lidé nás hodnotí podle našich skutků, tzn. oni nás vidí, co děláme, jak se chováme, jestli se chováme účelově, korupčně nebo se chováme nějak jinak v politice. Ale to v té politice musíte vydržet mnoho let, ale mnozí to nepřežijí.

Když si Andrej Babiš koupil ta média, tak já jsem to svým kolegům, kteří to hned napadali, protože to bylo v té době, kdy jsme ho už všichni sledovali, tak jsem říkal: "Ten to udělal chytře, totiž to je jediná cesta k tomu, aby se mu nestalo to co mně." Měsíc po nástupu do nejvyšších pater politiky se ta mediální smršť přehnala tak, že mnozí z vás, kteří jste tady v té době byli, jste to cítili na sobě. Nikdo by nezvedl ruku nijak jinak, než psaly noviny. A ti, kteří zvedli, tak vám děkuji, byli jste stateční. I ti, co tady nejsou. Ale Andrej Babiš si zajistil, že mohl vůbec fungovat. A teď my bychom ale měli zajišťovat to, aby mohl fungovat každý, i když ta média nevlastní. Takže já jsem to bral, že udělal jediný rozumný krok, který v té době udělat měl, protože chtěl vstoupit do politiky a nechtěl být smeten, řekněme, mediální vichřicí, která by byla nespravedlivá. Nechť je smeten to spravedlivou. A já to říkám podle toho, co jsem zažil. Já jsem byl absolutně bezbranný, nemohl jsem nikomu nic říci. A ti, kteří to neprožili, naopak seděli někde v těch patrech nahoře, no, těm se ten život posuzuje z těch soudcovských míst, protože ti si vždycky myslí, že jsou absolutně... Že jich se ti nemůže týkat. Ale jich se to také jednou dotkne. Takže my bychom měli vytvářet systém už někde jinde, ne tady. Takže to jenom na margo toho zákona, že já ty změny podpořím, i ten zákon podpořím, ale pořád ještě to není to správné řešení. To není řešení toho, aby ti, kteří vstoupí do politiky a nic zlého neudělají, aby s nimi nezametl ten poslední státní zástupce někde na tom okrese na okraji s nějakým policistou, aby ho nedehonestoval, aby mu nevzal vůbec chuť v té politice být. Politiku máme dělat proto, abychom něco udělali pro tuto společnost. Ne proto, abychom se bránili proti gaunerům, kteří jsou v médiích, v policii a ve státním zastupitelství.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí s přednostním právem pan senátor Jaroslav Kubera.

Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já začnu jedním e-mailem. To už je druhá sada e-mailů. Tu první sadu jsem dostal stovky a stovky strojových e-mailů, které mi psali mí údajní voliči, že si porovnávali moje hlasování s jejich názorem, a nesešli jsme se, ať se okamžitě polepším a hlasuji tak, jak si myslí. Já jsem jim bohužel nemohl odpovědět, protože to nebyl e-mail toho voliče, tam byl jakýsi e-mail, takže ta odpověď by šla někam do jakési databáze, kde by si ji asi někdo zpracoval a udělal z ní nějaké závěry. Jistě si pamatujete, nevím, jestli číslovka je správná, 156 zákonodárců podepsalo svého času závazek Rekonstrukci státu, jak se zachová, ačkoli nebylo vůbec jasné, o jakých zákonech je řeč a co z toho vyplyne.

Ale tady se vrátím k tomu, co nám píší. A je to tak vždy, když máme něco na programu. Tak nás tedy skoro chválí, že doporučují, "znění návrhu zákona schválené Poslaneckou sněmovnou zcela naplňuje dvě ze tří parametrů definovaných Rekonstrukcí státu". To je moje otázka na pana ministra, kdo vlastně psal ten zákon? Ministerstvo nebo Rekonstrukce státu? Já už jsem se zúčastnil několika takových seminářů, kde byly tyto neziskové organizace. Např. novela zákona o obcích na Úřadu vlády. A jenom jsem žasl, kdo že to tady dělá ty zákony. Ne zákonodárci. Tam se to napíše a podle toho, jak se budete chovat, tak se my k vám zachováme a my voličům potom před volbami sdělíme, jací vy jste, aby vás nevolili. To není nic proti Rekonstrukci státu.

Jenom si připomeňte, když jsme chtěli, aby i tyto neziskové organizace zveřejňovaly smlouvy, zveřejňovaly, odkud berou peníze, komu ty peníze dávají, jaký kolem toho byl hluk a nikdy to neprošlo. Já nechápu proč. Přece ti, kteří chtějí tu transparentnost, tak by se nemohli bránit tomu, aby i oni byli transparentní. Ale ejhle, najednou to nebylo zajímavé, aby oni zveřejňovali, z jakých zdrojů berou peníze a komu ty peníze dávají, když chtějí tu veřejnou kontrolu. Takto už si prosadili, že děláme přímé přenosy, všechno je transparentní. A já začínám mít pocit, že nejlepším byznysem je boj proti korupci. Z toho se stalo úžasné... Na to dostanete. Když někam napíšete projekt, že budete bojovat proti korupci, tak je skoro zaručené, že minimálně z Bruselu dostanete nějaké peníze. Většinou je to na dva roky. Pak většinou ty organizace zmizí z internetu, už ta stránka tam není a některé dokonce tam i napíší: "Protože skončil projekt, tak končíme." Takže nebyl ten prvotní cíl ten, že my se o to postaráme.

Mně toto vadí, ale zpátky k zákonu. Dotaz na pana ministra, ptal jsem se na to už na ústavněprávním výboru. Proč tu není vyhláška? Já jsem se ptal, jak budou vypadat ty formuláře. Vyhlášku ještě nemáme, ale pan ministr je, tuším, předseda legislativní rady státu a ví, jaký má být zákonodárný proces a že vyhláška tady má být s tím zákonem a ne, že se potom dozvíme, jak se nám v minulosti mnohokrát stalo, že vyhláška trošku zákon ohne a obejde a najednou v té vyhlášce je něco, co ani ten zákon jí neumožňoval a nikdo už nemá sílu, aby to znovu napadal.

To by mne zajímalo.

Jinak navazuji na to, co tady říkal pan senátor Čunek, který to bohužel zakončil tím, že má tisíc výhrad, ale nakonec to podpoří. Já to podpořit nemohu, protože to je zkomolenina dvou zákonů. Ta první je lex Babiš a ta druhá je ostatní majetková přiznání. Kdyby to bylo oddělené, jak dnes ráno navrhoval v České televizi jistý právník, který říkal, že by se to udělalo snadno, že jsou tady i jiné zákony, kde by se to dalo pokrýt, dokonce by se tam dal pokrýt i internet, ale to asi takhle rychle nejde. Už to, jak jsme včera na poslední chvíli, den před jednáním, údajně jenom technicko-legislativní, ne údajně, byl tam nesoulad zákonů, a stát to ani nemá připravené. Ono se stane, že teď dáme delší lhůtu, ukáže se, že se někdo odvolal ve výběrovém řízení, což tak většinou u IT bývá, a ono to zase nebude připravené, oni přijdou a řeknou, nemohli byste nám to ještě prodloužit. Rovnou bych to prodloužil od 1. 1. 2018, ale bohužel ono to není tak, jak si někdo představuje, že tam vyměníme datum, ono to má samozřejmě dopady do dalších paragrafů, takže to není tak snadné jenom tam změnit datum a posunout účinnost. To nejsme asi schopni za takovouto chvilku udělat.

To je důvod, proč mně tento zákon vadí. Vzpomínám si, jak jsem vyplňoval do doznání, že jsem dostal sovětský samovar a když jsem měl napsat cenu v místě a čase obvyklou, byl jsem velmi v rozpacích. Začal jsem si to zjišťovat. Tento samovar se šesti hrnky, protože ho dělal jakýsi národní umělec Ruské federace, měl cenu 35 tisíc. Je to podobné, jako jednou jsem dostal k Vánocům reklamní pero Pelikán a pak jsem se jednou na letišti procházel v obchodech, kde jsem si ještě nikdy nic nekoupil, protože ceny jsou tam hrozné, a toto pero stálo 12 tisíc. Tak jsem si ho doma dal do vitrínky a nikdy jsem s ním ještě nepsal, protože něco tak drahého jsem v životě neměl. Mám ho tam dodnes schované, ani jsem ho ještě nenaplnil inkoustem, asi ho dám někomu z rodiny k Vánocům, takže asi ušetřím, jsem takový šetřílek.

To je tento problém, říkám to na rovinu. Není prostě možné, aby tady, byť úctyhodná nezisková organizace vybavená schopnými právníky ... Přece proč jsme dělali zákon o zveřejňování smluv? Chcete vědět pravdu? Ten jsme přece nedělali proto, aby veřejnost mohla něco kontrolovat. Ten jsme dělali proto, aby ti, kteří se tím živí, nemuseli lítat po internetu na jednotlivé úřední desky a hledat. Ale teď budu mít registr, kde si napíší – už jsem to tady jednou říkal – dají tam Octavia. A běda jim, který obecní úřad koupil Octavii a otázka bude: Proč jste si vy kupovali čtyřkolku, když tady těm stačila dvoukolka? A oni budou pracně říkat: No, víte, my jsme v horách, jezdíme do hor, takže potřebujeme čtyřkolku. Pak se to samozřejmě vysvětlí. Mezitím zřejmě odvolají starostu, protože opozice něco takového okamžitě použije, mediálně to bude velká taškařice a všichni zase budou tvrdit: Ať se očistí a potom se vrátí. Až mi někdo z vás takový příklad najdete, snad možná Jirka Čunek, ale to není tak úplně pravda, takže nikdo se nikdy nikam nevrátí, protože většinou jeho místo už je obsazené. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dále se do rozpravy hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji. Pane předsedající, kolegyně a kolegové, tento zákon je samozřejmě otázka filozofie, jak k tomu přistoupíte, jak opravdu moc se má odkrývat ze soukromí, jak moc se nemá odkrývat ze soukromí. Ale při odpovědi na tuto otázku, odpověď není jednou provždy daná, tato odpověď se vždy odvíjí od toho, jaký je stav společnosti, jaké jsou tu kauzy, jaké tady byly problémy. Kdyby společnost nebyla vláčena problémy, se kterými byla v posledních 25 letech, a to jich byla celá řada, tak by takovéto zákony skutečně být přijímány nemusely.

Další filozofie. Pan kolega Čunek říká, že rozumí panu Babišovi, že si koupil noviny na svoji obranu. A hovoří ze své vlastní zkušenosti, pan senátor Čunek se mohl bránit jinými způsoby, než se bránil a holt to nevyužil. Ale především noviny byly využity v předvolebním boji. A to je základní problém toho, ne vlastnění novin, ale vydávání novin, případně provozování audiovizuálních médií.

To je nabourání rovné soutěže politických subjektů, které se v tomto boji nacházejí. A to je samotný základ našeho pojetí demokracie. V tom případě vidím, že to je naprosto správně to, co zákon navrhuje. A není to o nepřiměřeném narušení vlastnického práva, jak jsem to včera říkala na ÚPV a pak také do televize. To je právo na podnikání. A právo na podnikání je stanoveno v čl. 26 Listiny, ale zároveň je postaveno pod tzv. výhradu zákona podle čl. 41 Listiny, kde se říká, že lze toto právo uplatňovat jenom v rámci zákonů, takže když tady bude zákon, který stanoví negativní podmínku, kdo chce provozovat audiovizuální média nebo vydávat noviny, nesmí být členem vlády, tak je to regulace povolání. A takových regulací povolání najdeme celou spoustu. A když to dáme dohromady s čl. 70 Ústavy, tak tam na tom není ale absolutně nic vadného a špatného.

Dobře, tam se odsunula účinnost, odsunula se u druhého problému. Tam jde o nepravou retroaktivitu. Nepravá retroaktivita není absolutně zakázaná, naopak nejvyšší soudní instance i mezinárodní ji poměrně zhusta připouštějí, a měří se to tak, který zájem je silnější, zda zájem, pro který se zasahuje do práva toho člověka, jehož se to dotýká, anebo zájem, v jehož prospěch je zákon přijímán. To je potom opravdu na úvaze každého, jak si toto vyhodnotí.

Mně na tom vadí víc 25procentní účast, když právnickou osobu – a to je samostatný subjekt – vylučuje právě z těchto možností ucházet se o veřejné zakázky a ucházet se o dotace, tak taková právnická osoba to může podle toho, v jakém oboru podniká, zabalit, protože bude v naprosto nerovném postavení na trhu. A tady se měl přijmout jiný způsob, jak proti tomu jít. Byl zde avizován pozměňovací návrh, ze kterého jakoby vyplývá, že trust je špatně, nebo svěřenecký fond. A já tvrdím, že nikoliv. Svěřený fond je jediné možné řešení, protože tam přestává vůle původního vlastníka být relevantní, tam se vykonává vůle fondu. A to je to, o co jde. My přece nechceme závidět, že vydělává peníze, my jenom nechceme, aby je vydělával a zároveň si nastavoval pravidla tak, aby mu to vyhovovalo. Tak nechť to převede na svěřenecký fond, a tečka. Ale tam by to chtělo ještě podrobnější úpravu, která tam bohužel v tomto případě není.

A poslední věc. K § 10, o kterém se tady zmínil pan kolega Vystrčil, jestli vlastnit peníze na účtech nebo ne a co s tím. Myslím si, přátelé, že ano, samozřejmě, protože příslušné ustanovení totiž říká písm. d): Jiné věci movité určené podle druhu.

A peníze jsou typickými věcmi movitými určenými podle druhu. Jinými slovy, je to jasné a budeme všichni muset psát, co máme na kontech. No, tak pan ministr kroutí hlavou, tak já jsem zvědavá, jak nám to vysvětlí, ale toto je můj výklad. A nakonec, jak to dopadne, to se uvidí. Ale je to potom nešťastné, protože abychom byli penalizováni za to, že něco děláme bídně, a přitom si to vysvětlujeme, že jde o nejasnou úpravu – a ta penalizace je značně vysoká – tak to by bylo tedy hodně nepříjemné!

Tak tedy dobře, ať to tady zazní, a doufám, že ten výklad bude udržitelný a že vás potom soudy nepřesvědčí o tom, že je všechno jinak.

A jenom poslední ještě, k té výtce, že soudci nemají stejný režim. Já si myslím, že to je správně. To nejsou politici. To nejsou politici, oni musí přece jenom mít jakési krytí. Není možné, aby byli pojednáni úplně stejně jako politici. Soudce má zákaz dělat jakékoli povolání. Jinými slovy, když se u něj přijde na to, že má víc peněz na účtu, než by měl mít, tak jde rovnou. Protože ten to nevysvětlí, pokud je nezdědil nebo něco podobného. Ale u politika? Tak on řekne: "Já jsem pracoval a měl jsem výhodnou smlouvu..." Takže to jsou úplně rozdílné kategorie, a proto musí být posuzovány a regulovány rozdílným způsobem.

Já nakonec pro ten zákon s těžkým srdcem, protože k němu mám určité výhrady, hlasovat budu, protože zejména právě regulace médií mně velmi leží na srdci. A bylo by potřeba si uvědomit, že za rok jsou parlamentní volby, resp. volby do Poslanecké sněmovny. Tak chcete, nebo nechcete, aby ten zákon předtím platil, nebo neplatil? Nebo chcete, aby zase měl někdo výhodu, že bude mít média a ti ostatní budou jenom koukat?! Já ne. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Pavel Štohl. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Štohl:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já víceméně navážu na to, co tady řekla paní senátorka Wagnerová o médiích.

Já s většinou zmíněných věcí souhlasím. Určitě se shodneme, že média mají obrovskou moc. Dokonce někde jsem četl, že média nepopisují realitu, ale média vytvářejí realitu. Což je docela hrůzné, když si to promyslíme do všech souvislostí. A ještě tady bylo zmíněno, že dneska v České televizi byl rozhovor s jedním právníkem, který se zmínil o tom, že média mají mj. kontrolovat politiku. Jak můžou kontrolovat, pokud to ten člen vlády bude vlastnit? Takže opravdu je to věc názoru, ale já osobně si myslím, že rozhodně by člen vlády neměl vlastnit média. A už bych se v těch argumentech tady opakoval, co říkala paní senátorka Wagnerová.

Mně se zdá taky možná trošku neštěstí, nejsem právník, že tady jsou dvě, nebo možná více věcí, které se tam míchají. Jednak tam jsou majetková přiznání, jednak jsou tady ta média apod. Ale já opravdu, pokud bych mluvil jen o médiích, tak za mě určitě názor je takový, že člen vlády by neměl vlastnit média a že opravdu to má potom i dopad na výsledky voleb apod. Takže děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se přihlásil pan ministr Jiří Dienstbier. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Já vystupuji teď, abych vyhověl panu senátorovi Vystrčilovi a nenechával to až na závěrečné slovo, na které není možno reagovat.

Já bych se napřed vyjádřil k tomu, co zaznělo už ve zprávách zpravodajů, kteří avizovali pozměňovací návrhy. Já už jsem v úvodním slovu zmiňoval, že projednávání zákona se jednak velmi protáhlo, trvalo ve sněmovně 14 měsíců, a navíc tam byly přijaty zásadní pozměňovací návrhy. To protažení projednávání mělo za následek, že mezitím nabyl účinnosti zákon, kterým se měnil zákon o politických stranách, který doplnil jednu kategorii funkcionářů. Na což ten dříve předložený zákon o střetu zájmů pochopitelně nemohl reagovat v podobě, jak šel do sněmovny. Sněmovna toto neupravila v návaznosti na to, že předtím schválila novelu zákona o politických stranách, a proto tím, že se ještě navíc doplnily další okruhy funkcionářů, zejména tedy soudci a státní zástupci, tak se rozběhly odkazy v zákonu. To znamená, ty návrhy, které jsou obsaženy shodně v usneseních všech tří výborů, tak reagují na tuto skutečnost a věcně nijak nemění obsah zákona. Jenom narovnávají tento problém, který vznikl částečně mj. i tím, že byly schváleny návrhy pana poslance Plíška. Ty paragrafy 4b, 4c, spolu s přechodným ustanovením novým bodem 1, kde v přechodných ustanoveních jsou rovněž odkazy na jednotlivé body přechodných ustanovení a opět se tam rozhodily odkazy. Takže opět v této části pouze legislativně technické.

To, co tam je podstatná změna nad rámec legislativně technických je odložení účinnosti z 1. ledna na 1. září příštího roku. Což je zjevně rozumné, protože kdyby ta účinnost zůstala tak, jak je teď, a původně kdyby standardně proběhlo jednání z hlediska času ve sněmovně, tak by to bylo dostatečné. A je to proto, že tam je potřeba určitá legisvakance na to, aby Ministerstvo spravedlnosti mohlo zadat veřejnou zakázku na vytvoření informačního systému, který bude tím registrem oznámení.

Tolik k těm návrhům z výborů. Já v tomto podpořím v celém rozsahu pozměňovací návrhy z výborů. Samozřejmě pokud dospějeme do této fáze.

Nyní k tomu § 10, k tomu, zdali se budou muset hlásit peněžní prostředky. Samozřejmě že i peníze jako takové patří mezi věci movité. Ale pokud se podíváte na ustanovení § 10, odst. 2, písm. d), tak tam jsou také stanoveny hodnotové hranice pro jednotlivé věci. A ta nejnižší, která tam je 50 000 Kč, my nemáme bankovky, které by dosahovaly jednotlivě výše 50 000 Kč, to znamená, hotové peníze samozřejmě nepodléhají tomuto ustanovení. Co se týče peněžních prostředků na účtu, tam je potřeba říci, že z právního hlediska máte-li peníze na účtu, tak vy nevlastníte peníze, ale máte pohledávku na výplatu těchto peněz, která má také majetkovou povahu samozřejmě. Tedy je předmětem vlastnictví podle nového občanského zákoníku, na rozdíl od občanskoprávní úpravy.

Nicméně na peněžní příjmy míří zejména § 11, oznámení o příjmech a závazcích. Tak, jak je to nastaveno, tak to nevytváří žádnou mezeru z hlediska sledovaného účelu, protože samozřejmě není ani v zájmu veřejného funkcionáře, aby zatajoval, že má finanční prostředky. Naopak ho zajímá, aby se vědělo, že je má, aby nebyla v budoucnu pochybnost o tom, za co pořídil nějaký jiný majetek, který oznámí. Samozřejmě že tady jsou v tomto směru jiné problémy, protože se stanoví nějaké finanční hranice hodnoty majetku, to znamená, za sebe musím říct, že já, kdybych postupoval podle toho zákona, kdybych měl jakoukoli povinnost, radši uvedu více než méně, protože v tom mi zákon nijak nebrání.

Co se týče okruhu veřejných funkcionářů, na to tady narážel pan senátor Vícha a pan místopředseda Bárek, tak já musím upozornit na to, že zákon nijak nemění okruh funkcionářů, na které se vztahuje. To znamená, členové obecních rad museli oznámení podle zákona podat, nebo musí už podle stávající právní úpravy. A pokud jsou dnes překvapeni, tak je to jenom důkazem, že ten zákon se na obcích nedodržuje, že ta oznámení se nepodávají. Nicméně v tomto směru ten zákon nepřináší žádnou změnu. Jenom to pro mě je argument, že doopravdy ta právní úprava dnes nefunguje z hlediska aplikace a že je potřeba ten zákon upravit.

Byly tady pochybnosti o nutnosti nebo správnosti takové právní úpravy vůbec, i z hlediska autorství. Já bych tady odkázal na koaliční smlouvu a vládní prohlášení, kde se současná koaliční vláda, či koalice, zavázala, že předloží právní úpravu, která vytvoří elektronický systém, prostřednictvím kterého se oznámení budou podávat a také budou zveřejňovat. Tedy je to plnění závazků této vlády z koaliční smlouvy a z vládního prohlášení. A stejně tak tento dokument obsahuje závazek uzákonit to takzvané vstupní majetkové oznámení. Tedy i v tomto bodě je to plnění vládního programu.

Pan senátor Vícha se ptal, proč mají poslanci a senátoři výhodu v tom, že nemusí podat to oznámení po účinnosti zákona. Podle přechodných ustanovení v původním vládním návrhu žádná výjimka pro poslance a senátory nebyla. To byl poslanecký návrh, který Poslanecká sněmovna schválila. Zdali to je či není dobře, to je samozřejmě otázka k posouzení každého. Nemyslím si, že to však v tuto chvíli vytváří nějaký zásadní problém, zejména s ohledem na to, pokud by prošla změna účinnosti, tak v podstatě zákon nabude účinnosti velmi krátce před předpokládanými sněmovními volbami. A nově zvolení poslanci stejně po nástupu do funkce toto oznámení budou muset podat. Jiné je to samozřejmě se senátory, zejména s ohledem na to, že máme každý ještě různě dlouhé volební období. Respektive jeho konec před sebou. Tam ta doba samozřejmě může být delší, než dojde ke srovnání kroků s novou právní úpravou.

Padly tady také poznámky k obcházení zákona, ať už ze strany pana senátora Michálka, nebo u pana senátora Lásky a dalších. Já bych se tady chtěl připojit k tomu postoji, že samozřejmě, pokud zákon stanoví něco jako standard nějakého právního nebo možná i etického jednání a někdo zákon obchází, tak v některém případě se dopustí dokonce i porušení zákona. Protože obcházení zákona není legální jednání, v závislosti na okolnostech samozřejmě, a minimálně tedy poruší etické principy.

Nicméně ono to také nebude až tak jednoduché. V tomto je úprava v těch § 4a na jedné straně, a 4b, 4c trošku odlišná z hlediska formulace. Já bych si dokonce nebyl ani jistý tím, že to ve všech případech z pohledu vlastnění či provozování médií vyřeší i svěřenský fond. Neb ta smlouva, která zakládá svěřenský fond, může znít různě. A definice ovládání je poměrně obecná. A ten § 4a vylučuje jakékoliv ovládání provozovatele médií. To znamená, že by to bylo vždy na individuálním posouzení. A pokud by to bylo pouze fiktivní zastření té situace a následně by se prokázalo, že veřejný funkcionář stále to médium ovládá, tak by se jednalo o porušení zákona o střetu zájmů. Tak, jak je ten návrh předložen.

Takže záleží samozřejmě na okolnostech. Ano, to je vždy otázka, jestli se podaří prokázat takovéto jednání při tom zastření. Ale to samé se dá říct v zásadě o jakémkoli trestání porušení zákona. Ten trest může přijít pouze v případě, že protiprávní jednání je prokázáno. Ať už na úrovni trestního, nebo třeba přestupkového práva.

Paní senátorka Baudyšová tady mluvila o tom, to je vlastně ten lex Babiš, je tady asi nesporné, že zákonodárci se inspirovali jednáním pana Babiše. Tím, že tady je doopravdy legitimní pohled na situaci, že pokud někdo vykonává takto vysokou státní funkci a zároveň na příklad vlastní média, takže to deformuje ten demokratický prostor. A v tomto smyslu inspirace konkrétní osobou tady zřejmě nesporně byla. Na druhou stranu, z hlediska formulace zákon je samozřejmě obecný a platí pro kohokoli v budoucnu od chvíle, kdy ta omezení nabudou účinnosti.

Pan senátor Čunek tady mluvil o smysluplnosti předkládání písemných oznámení soudců předsedovi Nejvyššího soudu. Já jsem stejnou pochybnost vyjádřil při projednávání ve sněmovně. Zaprvé nevidím důvod, pokud se vytváří ten systém, tak aby se vytvářel nějaký paralelní, který by udržoval tu písemnou podobu. V zásadě to bylo vedeno určitou pochybností soudců, kteří si to v jednání takhle vymohli, že když už tam budou, tak aspoň aby nebyli v tom systému. A je to zjevně nedůvěra vůči informačním systémům veřejné správy. Zřejmě nevěřili, že ta neveřejnost by byla zachována, pokud by data byla v nějakém systému.

Já si myslím, že z pohledu zákonodárce tohle není akceptovatelný přístup, protože pokud máme informační systémy veřejné správy, tak nemůžeme připustit, že z nich unikají data nad rámec zákonných limitů. I z tohohle důvodu tam nevidím vůbec žádný důvod pro to, že se vytváří nějaký jiný způsob, že se zachovává písemná podoba, že se to dává předsedovi Nejvyššího soudu. Byť přiznávám, že je legitimní debata, zdali tam státní zástupce a soudci mají být, nebo nemají bát. Já jsem si spíše myslel, že se to rozšiřovat nemá. Ale říkám, je to legitimní úvaha, jaký má být okruh funkcionářů, na které se zákon vztáhne.

K panu senátorovi Kuberovi. On se tady domáhal vyhlášky. Mám pocit, že dokonce snad argumentoval legislativními pravidly. Já bych tady jenom poukázal na to, že samozřejmě vyhláška není vydaná k dnešnímu dni, nicméně návrh ze strany Ministerstva spravedlnosti byl zpracován a každému ze senátorů je dostupný. Samozřejmě sem k nám přijde ten zákon už pouze v podobě toho textu schváleného v Poslanecké sněmovně, ale v informačním systému, který je přes webovou stránku Poslanecké sněmovny dostupný a prokliknete se tam i z naší webové stránky s informací o tomto senátním tisku, tak je materiál jako celek, který byl vládou zaslán do Poslanecké sněmovny. Obsahuje i návrh prováděcí vyhlášky. Čili ta vyhláška na základě toho, v jakém stavu byl zákon, když odcházel z vlády, tak byla zpracována. Bylo to tedy spolu se zákonem předloženo, takže to bylo komplexně možné posoudit z hlediska dopadů právní regulace.

Já doufám, že tak, jak jsem si dělal poznámky, že jsem zareagoval na všechno podstatné, případně se ještě vyjádřím v závěrečném slovu. Možná ještě jedna poznámka, protože pan senátor Michálek tady avizoval nějaké pozměňovací návrhy. Já jsem je tady viděl teď na poslední chvíli, vlastně si nejsem jistý, jestli je tady na místě možné posoudit ten dopad, ale zároveň bych také chtěl upozornit, že byť z hlediska počtu hlasů to tak nevypadalo, tak i ve sněmovně formulace těch návrhů a ta konečná podoba byla výsledkem poměrně křehké dohody. Já bych velmi nerad do toho obsahově v tuto chvíli zasahoval, pokud vůbec má být nějaká právní úprava schválena.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a s přednostním právem se hlásí pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Jen skutečně dvě krátké poznámky na základě debaty a vystoupení pana ministra.

Ta první je úsměvná, protože kdybychom dnes tady neopravili alespoň legislativní nedostatky toho zákona, tak nevím, co by vlastně platilo a jak by to platilo. Přece volají po zrušení Senátu někteří významní ústavní činitelé, takže hned máme dnes možnost prokázat, jak jsme užiteční.

A druhá poznámka, aby to bylo jasné. Musím tady vystoupit na obhajobu tisíců radnic a desetitisíců radních. Ta přiznání se samozřejmě na obcích dávají. Dávají se podle platného zákona, podle platného formuláře, kde se přiznávají příjmy za uplynulé období a nabytý majetek. Zatímco tento zákon to rozšiřuje a při vstupu do funkce dává veškerý účet celého majetku. Tvrdím, včetně peněz, i když z té odpovědi jsme moc chytří stoprocentně nebyli.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a do rozpravy se hlásí s přednostním právem pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové.

Mě zaujala jedna věc, kterou říkal teď právě pan ministr. Když si rozkliknete na Poslanecké sněmovně tento tisk, tak se dopídíte k té vyhlášce. Ona je v podstatě hodně podobná té, kterou v současné době už vyplňujeme. Ale mně se líbilo to, jak řekl, když si rozkliknete. Mně vadí, že Senát jako takový, a vím, že dlouhodobě to kritizuje tamhle Miloš Vystrčil, že si musí rozklikávat. Že musí vlastně hledat. Že musí hledat asistenti, že musí hledat jednotliví senátoři, aby se vůbec něčeho dopídili. Ale my se přece nemáme jak pídit. Přece my bychom měli mít od Senátu, od organizační části, nebo nevím, kdo by to měl zpracovávat, takové podklady, že kliknu na jednu věc a od začátku celého toho procesu tam budu mít jednotlivé věci seřazené za sebou, jak šly, a najdu si tam cokoliv. To znamená, přijde mi to v jednom balíku v e-mailu.

Vy všichni přece víte moc dobře, když se chcete podívat, tak v té směsi e-mailů, která vám chodí, tak najdete zprávu z našeho legislativního odboru, tisky tam nějakým způsobem najdete, pak si to musíte někam dávat pod svoji nějakou složku. Proč nám tato složka nechodí rovnou najednou? Nebo proč mi nemáme někde přímo umístěnou na intranetu, tak, abychom si klikli jenom jednou. Abychom nemuseli klikat na Poslaneckou sněmovnu, ale abychom si klikli rovnou na ty věci a nemuseli je vyhledávat. A nemusel nám pan ministr tady např. dávat návod, jak to máme udělat. To mám dojem, že bychom si mohli teď s novým volebním obdobím dát za úkol. A zejména by to měl vědět kancléř, aby zadal tento úkol, aby nám práci zjednodušil, abychom se konečně v ní taky mohli lépe orientovat. Takže to je jen poznámka k panu ministrovi. Ono to nebylo vlastně k němu, ono to bylo na vedení kanceláře Senátu.

Já mám ale druhý problém, o kterém jsem mluvil včera. Já jsem se ptal, do jakých pater tento zákon dosáhne, co se týče úředníků státní správy. A tam to někde končí. U některých výše postavených úředníků, a nedoputuje to k těm, kteří konkrétně rozhodují. A já mám dojem, že když dneska máme de facto pro tyto lidi jasnou definitivu, oni když neudělají chybu, tak tam budou do konce života, budou pobírat peníze, ať budou dělat, nebo nebudou dělat, jsou takové případy. Jsou případy lidí, kteří jsou na ministerstvu a mají dát za rok do kupy pouze dvě tabulky. A on nikdo nepřichází na to, že ty tabulky nikdo nepotřebuje, naopak ještě nás, obce, starosty a místostarosty, touto tabulkou otravuje.

Pak jsou tam ale také lidé, kteří jsou úplně na té nejspodnější úrovni a ti, kteří rozhodují v konkrétních věcech. To se ani k tomu vedoucímu nedostane. A vy víte, vy jste mi smetli tady návrh novelizace zákona, aby tito lidé byli za svoji práci taky zodpovědní. Oni dneska nemají žádnou zodpovědnost, oni mají jenom zákon, který jim jasně dává, co můžou, ale co zejména od státu dostávají. Oni mají jistotu v této definitivě. A můžou v podstatě, pokud se na to nepřijde, vytvářet korupční prostředí.

A dám příklad ze samosprávy. Poplatky za využití veřejného prostranství. Zastupitelstvo to schválí a samozřejmě to realizuje nějaký konkrétní úředník. Za tím konkrétním úředníkem přijde žadatel, řekne: "Měl bych zájem postavit tam dva stolečky," ano, na Žižkově, dva stolečky, to je konkrétní případ. "Ale, víte, ono..." "Já vím, já vím." Takže on musí zaplatit, aby mu to vůbec bylo umožněno, ten jistý bakšiš. A že to není bakšiš tady v Praze na úrovni tisíců, ale i desetitisíců korun. Takhle funguje ta korupce. Ona nefunguje jen u politiků. My si pořád myslíme, že ji vymýtíme, že ti politici, my ze sebe děláme, my se vlastně obnažujeme tímto zákonem úplně do naha, byť už jsme teď docela hodně obnaženi. Tak dobrý, já proti tomu nic nemám, já pro to budu i hlasovat, ale mně vadí, že pak jsou ti, kteří jsou dneska pod státní správou, a oni ani nemají zodpovědnost. Není tam někde něco špatně?

Když mám výhody, tak musím mít taky jistotu, že když na mě někdo přijde, tak to bude mít obrovské dopady. A ne nějaké tři platy, nebo něco takového. A takhle my tu korupci nevymlátíme, my se pouze trochu svlečeme. Ano, někdo v tom něco najde, Transparency International nebo další investigativní novináři, ale bude z toho možná velká ostuda pro toho konkrétního člověka, nebývá u nás zvykem jako v Německu, že politik z toho vyvodí své závěry a odejde z politiky. U nás se bojuje, pořád se bojuje, aby se ten politik udržel. Ale ti, kteří dělají tu korupci na té nižší úrovni, tak ty to nepostihne. A to mně vadí, že tento zákon neřeší všechny ty, kteří jsou dneska zaměstnaní ve státní správě. Chceš být zaměstnaný ve státní správě, chceš brát velmi, velmi a mnohdy nadstandardní finanční prostředky... Dokonce jsem se někde teď dočetl, že by ve státní správě měli dostat přidáno opět tito zaměstnanci, tak ale my si tě platíme, že nebudeš zkorumpovatelný.

Takže oni by neměli mít jenom tu jistotu, že mají práci a že neskončí na úřadu práce jako všichni ostatní, ale aby si byli pořád vědomi, že ty peníze bereš tady za to, že budeš tou osobou čistou a budeš to svoje povolání dělat, k čemuž jsme si tě tam my, naši občané, zvolili. A to tento zákon neřeší. A to je obrovská chyba. A je to k zamyšlení, jak to řešit do budoucna, aby ti, kteří jsou pod služebním zákonem, aby tyto povinnosti měli taky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Libor Michálek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jenom velmi krátce už k tomu institutu svěřenského fondu. Mělo by to fungovat, tak, jak tady popsala paní kolegyně Wagnerová, bohužel praxe je mnohdy taková, že ta osoba, která to tam vkládá, tak dá velmi jasné dispozice manažerům fondů. A ti, pokud by z této politiky jakkoliv uhnuli, tak ve svých funkcích manažerů končí. Podobně jsou tam ty otevřené možnosti převodu na osoby blízké apod.

Já jsem názoru, že když se něco dělá, tak se to má dělat pořádně. Tady to řešení v § 4a, odst. 2 je skutečně polovičaté. Takže se přimlouvám za to, aby se tam zakotvila ta povinnost veřejné nabídky, jde-li o akcie právnické osoby, které na trhu obchodovány jsou. Protože pouze tímto způsobem lze zajistit, že je osloven předem neurčený okruh osob a ten podíl se opravdu pouze tady tím způsobem může dostat úplně mimo sféru vlivu daného veřejného funkcionáře. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senáte, a do rozpravy se již nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Bylo to těsně ještě před uzavřením, takže ještě pan senátor Zbyněk Linhart. Ale, prosím, hlaste se včas, ať se zbytečně potom nedohadujeme, jestli to bylo před nebo po. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, já bych se chtěl přeci jen zeptat. Ptal jsem se včera na výboru, dnes se ptali kolegové na tu samou věc. Jestli v tom přiznání, v tom oznámení budeme uvádět stavy účtů tak, jak je máme, výpisy z účtů. A uvedu je a nevím kam. Protože mezitím jsem se podíval na tu vyhlášku, jak jste doporučil nám všem, jak zákon šel z vlády. A v tomto § 10 se neměnil. Tzn. i ta vyhláška v tom by byla shodná. A já tam tu kolonku prostě nenajdu. Pokud to tam není a nemám to kam napsat, tak celý instrument je v podstatě dost impotentní. Pokud to tam je, tak se tedy svlékáme do naha, ale připouštím, že to tam nevidím, že jsem hloupý, nerozumím tomu, ale myslím si, že ta nejasnost tam je a myslím, že jsme nedostali jasnou odpověď.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. A zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit jako předkladatel? Přeje si vystoupit. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  K tomu, co tu říkal pan senátor Horník, tak samozřejmě informační systém Senátu asi není předmětem jednání v tuto chvíli, ale mně to přijde vcelku komfortní, protože ten přehled, po kterém pan senátor Horník volal, tak je na stránkách Senátu včetně toho odkazu, tedy prokliknu na Poslaneckou sněmovnu, tzn. ty zdroje pro člověka, který pár let v Senátu je, jsou poměrně dobře dostupné. Doufám, že všichni s tím už pracovat zvládáme, byť nepochybně každý systém může být přehlednější.

Co se týče odpovědnosti úředníků, už k tomu byla debata včera na výboru. Pokud se podíváte do § 2, odst. 2 zákona, tam jsou uvedeni ať už úředníci státní správy, tak úředníci územních samosprávných celků s určitou definicí. Co se týče státní správy, vztahuje se to na vedoucí zaměstnance 2.-4. stupně řízení, což nejsou vedoucí oddělení. Jinak jsou to všichni v zásadě vedoucí pracovníci ve státní správě. Ovšem pokud se podíváte také na odst. 3, tak zákon se vztahuje na ty úředníky uvedené v § 2, kteří vykonávají některé z činností uvedených v odst. 3. Ve vztahu k tomu, co tu říkal pan senátor Horník, tak jsou podstatná písmena a) a b) v odst. 3. Tzn. že ta povinnost podávat oznámení se vztahuje na ty úředníky, kteří jsou oprávněni nakládat s finančními prostředky orgánů veřejné správy jako příkazci operace ve smyslu zákona o finanční kontrole. Pokud hodnota finanční operace přesáhne 250 000 Kč. A nebo se bezprostředně podílí na rozhodování při zadávání veřejné zakázky nebo na rozhodování při výkonu práv a povinností zadavatele při realizaci zadávané veřejné zakázky. Tzn. že zákon nestanoví povinnost podávat oznámení všem úředníkům na vedoucích pozicích, ale pouze těm, kteří vykonávají některou z těch uvedených činností.

A nepochybně by byla legitimní debata o tom, jestli má být okruh veřejných funkcionářů ještě širší, vztahovat se třeba i na vedoucí oddělení. Nevím ovšem, jestli už by bylo smysluplné ho vztahovat na veškeré úředníky státní správy nebo samosprávy. To by asi bylo poněkud přehnané. A vždy tedy ten vedoucí pracovník ať už ve státní správě nebo v samosprávě nakonec rozhoduje. V zákoně je to definováno tím, že je buď tím příkazcem operace nebo že má nějakou podstatnou roli při zadávání veřejných zakázek. To, že se vlastně na zpracování všech podkladů podílí celá řada dalších úředníků, je zřejmé. A je otázka, jestli je přiměřené i po všech těchto úřednících chtít, aby podávali oznámení podle zákona o střetu zájmů.

A co se týče těch peněžních prostředků, pokud se kouknete na § 10, já jsem ho tady citoval. Nepochybně peněžní prostředky, které máte doma, tak na ně se to nevztahuje, i když vám nic nebrání komukoli, na koho se zákon vztahuje, oznámit i ty položky, které jsou nad rámec. Já se přiznám, že v tuto chvíli nejsem schopen reagovat, já nemám před sebou návrh prováděcí vyhlášky, jak přesně to tam je popsáno. Samozřejmě věcí v právním smyslu je i pohledávka podle nového občanského zákoníku.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. A ptám se, zdali si přeje vystoupit zpravodaj mandátového a imunitního výboru, pan senátoři Jiří Oberfalzer? Nepřeje. Stejně tak se ptám paní senátorky Zdeňky Hamousové jako zpravodajky, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. A pan senátor Miloš Malý jako zpravodaj garančního výboru si samozřejmě přeje vystoupit.

Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Malý:  Já vystoupit musím. Debata byla zajímavá, spousta informací, která tady proběhla, nám nebyla známa, ale také jsme nedostali odpovědi na všechno. Samozřejmě tím, že vznikne nějaký úřad, který to bude centralizovat, tak tam vznikne i nějaké metodické středisko. Takže zase ty věci musíme nechat malinko vývoji.

A já se vrátím k tomu, že vystoupilo v obecné rozpravě 14 senátorů, z toho jeden dvakrát. Pan předkladatel, ministr Dienstbier, odpověděl na dvě otázky. Jedna otázka se týkala soudců. Samozřejmě že to je problém, to si řekněme na rovinu v tom, že soudci vždy byli trošičku někde jinde než běžní senátoři, než běžní zastupitelé nebo poslanci. A to, že mají vlastní systém, jasně ukazuje, že nedůvěřují tomuto systému. A to je špatně. Právě soudci by měli věřit tomu, že ten systém běží.

Ale není to předmětem tohoto senátního tisku, takže v podstatě bychom se měli posunout kousek dál, a to je tam, že budeme hlasovat. A protože nebyl žádný návrh na zamítnutí ani na schválení, tak by se měla otevřít podrobná rozprava a následně potom hlasovat o jednotlivých návrzích pozměňovacích, které tu jsou avizovány celkem tři. Jeden je z výborů, které projednávaly, který je komplexní a je projednán s našimi legislativci. Pak dva, které máme v písemné podobě, které s legislativci projednány nejsou a o nich budeme muset hlasovat o každém samostatně.

Takže předávám slovo zpět předsedajícímu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Je to přesně tak, protože nepadl žádný návrh, na schválení ani na zamítnutí, takže otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí paní senátorka Zdeňka Hamousová.

Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobré odpoledne, já se omezím na to, že se budu snažit být velmi stručná. Stáhla jsem i svůj záměr vystupovat v obecné rozpravě, protože tady těch názorů zaznělo tolik, že jsem si říkala, že už se omezím jenom na podání pozměňovacího návrhu. Pozměňovací návrh jsem podávala včera na jednání VUZP. Nebyl přijat většinou hlasů. Jenom věcně, v čem spočívá pozměňovací návrh. Úplně laicky řečeno, my teď v současné době měníme pravidla, za kterých ministři, veřejní funkcionáři nastupovali do svých pozic. Zněním návrhu zákona tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny, se pod bodem 6 odkládá nabytí účinnosti tam, kde se omezuje v uvozovkách a zjednodušeně řečeno "mediální moc".

Už tady byla řeč o nepravé retroaktivitě. S mým vnímáním a malým právním povědomím se domnívám, že obdobně tak, jako je odloženo nabytí účinnosti u omezení mediální moci, navrhuji odložení účinnosti u možnosti obchodních společností, kde více než 25% podíl má člen vlády nebo veřejný funkcionář, na které se to vztahuje, odložit nabytí účinnosti na stejné období tak jako v § 4 a) při záležitosti možnosti ucházet se o veřejné zakázky, o investiční pobídky a ještě se ucházet o dotace.

Dostali jste pozměňovací návrhy napsané. Nemyslím si, že je nutné ten pozměňovací návrh přesně číst. Nebo je to potřeba?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Paní senátorko, je potřeba to načíst.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Takže načítám pozměňovací návrh. V článku 2 za bod 6 vložit nové body 7 a 8, které znění: "Bod 7 – zákazy a omezení podle § 4 b) zákona č. 159/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se nevztahují na obchodní společnost, ve které veřejný funkcionář uvedený v § 2, odst. 1, písm. c) nebo jím ovládaná osoba vlastní podíl představující alespoň 25 % účasti společníka v obchodní společnosti, pokud tento veřejný funkcionář zahájil výkon veřejné funkce přede dnem nabytí účinnosti tohoto ustanovení.

Bod 8 – zákazy a omezení podle § 4 c) zákona č. 159/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se nevztahují na obchodní společnost, ve které veřejný funkcionář uvedený v § 2, odst. 1, písm c) nebo jím ovládaná osoba vlastní podíl představující alespoň 25 % účasti společníka v obchodní společnosti, pokud tento veřejný funkcionář zahájil výkon veřejné funkce přede dnem nabytí účinnosti tohoto ustanovení.

Dosavadní body 7-9 označit jako body 9-11."

Toto je načtený pozměňovací návrh. Prosím vás o zamyšlení nad souvztažností s přechodným ustanovením už teď v tom návrhu zákona a prosím vás o jeho podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jenom bych chtěl požádat, aby případné diskutující skupinky, které se tu teď rozmnožily, se přesunuly do kuloárů, protože opravdu hladina hluku už se začíná blížit téměř Poslanecké sněmovně.

Další do rozpravy se hlásí pan senátor Libor Michálek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vzhledem k tomu, že už jsem tu opakovaně k tomuto bodu vystupoval, tak pouze to načtení pozměňovacího návrhu. Jedná se o článek I, bod 17, v § 4 a) na konci odstavce 2 doplnit větu, cituji: "Jsou-li akcie právnické osoby uvedené v odst. 1 obchodovány na evropském regulovaném trhu, povinnost ukončit účast podle věty 1. se naplní nabídkou akcií na tomto trhu za cenu, která nepřesahuje hodnotu vlastního kapitálu připadajícího na 1 akcii, a to po dobu nejméně 60 dnů."

V tom vlastním odůvodnění dokazuji na písemný dokument, který máte před sebou. Ve stručnosti jde o to, když tedy skutečně chceme, aby ten vliv tam zanikl, je potřeba dostat tu majetkovou účast mimo sféru vlivu příslušného veřejného funkcionáře.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A do podrobné rozpravy se již nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu končím. A požádal bych garančního zpravodaje. Ale ještě bude chtít asi vystoupit pan ministr. Takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, jen velmi stručně. Jak už jsem zdůvodnil v předchozím vystoupení, já podpořím pouze pozměňovací návrhy obsažené v usnesení výboru s tím, že jak už jsem říkal, byla to poměrně složitá dohoda na těch formulacích a nejsem schopen posoudit ani na místě dopady pozměňovacích návrhů pana senátora Michálka.

Co se týče pozměňovacích návrhů paní senátorky Hamouzové, tak samozřejmě je to možné, ale je to otázka politické úvahy. Jak už tady bylo řečeno, nejde o pravou retroaktivitu, která by byla protiústavní, to není tento případ. Tzn. je možné, aby byl zákon schválen i v té verzi bez pozměňovacích návrhů paní senátorky Hamouzové, a to je postoj, kterého se budu držet já.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Vaše stanovisko si vyžádáme při každém hlasování. Takže prosím, pane zpravodaji, o čem tedy budeme v tuto chvíli hlasovat?

Senátor Miloš Malý:  Já tady budu chvilku zápasit s kartou, už to běží. Budeme hlasovat o třech pozměňovacích návrzích, protože je těžko můžeme sloučit dohromady. Vycházíme z toho, že budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Libora Michálka. A potom o pozměňovacím návrhu paní senátorky Hamouzové. Já bych doporučil, abychom o každém hlasovali samostatně. A ten poslední třetí bychom nechali na závěr podle toho, jak dopadnou jednotlivá hlasování.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, myslím, že to je jasné. Takže budeme hlasovat nyní o návrhu pana senátora Libora Michálka. Stanovisko předkladatele, pane ministře? Nesouhlas.

Senátor Miloš Malý:  Stanovisko zpravodaje, nesouhlas.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Svolám. A v tuto chvíli zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 14 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 12, proti bylo 25, návrh nebyl přijat.

Senátor Miloš Malý:  Teď budeme hlasovat o návrhu paní senátorky Hamousové.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Stanovisko předkladatele? Nesouhlas. Stanovisko zpravodaje? Taktéž nesouhlas. Takže zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 15 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 7, proti bylo 27, návrh nebyl přijat.

Senátor Miloš Malý:  A teď budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích, které byly řádně projednány a schváleny ústavně-právním výborem tak, jak je uvedeno v usnesení č. 143 z 29. schůze ze dne 18. října 2016. Jsou to body 1-21 uvedené v příloze.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Stanovisko předkladatele? Souhlas. Stanovisko zpravodaje? Souhlas.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 16 ze 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 64, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Teď jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy.

Nyní přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění pozměňovacích návrhů. Stanovisko předkladatele? (Pozitivní.) Stanovisko zpravodaje? (Pozitivní.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 17 se z 69 přítomných senátorů a senátorek při kvóru 35 pro vyslovilo 61, proti byli 3.

Návrh byl přijat.

Ještě musíme nyní – v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 - pověřit senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

Senátor Miloš Malý:  Samozřejmě, protože končím a v tu dobu už tady nebudu, takže nemohu být ten, který by šel vykonávat funkci zpravodaje. Musí to být někdo z vás, kdo tady zůstává do dalšího období. Doporučoval bych ty, kteří dělali zpravodaje v jednotlivých výborech.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, také jsem tak přemýšlel... Návrh je na paní senátorku Zdeňku Hamousovou a pana senátora Jiřího Oberfalzera, pokud nemají nic proti. (Domlouvání senátorů.) Tak prosím, ještě nějaký další návrh. Z ÚPV, pane předsedo? Nemyslím přímo vás, ale že byste třeba někoho navrhl... Paní senátorka Wagnerová také nesouhlasí... Jiří Dienstbier je předkladatel... Prosím ještě nějaký návrh... Radko Martínek? Pane senátore? Ano, takže máme.

Pan senátor Radko Martínek souhlasí.

Přistoupíme k hlasování o návrhu. Byl podán návrh pověřit paní senátorku Zdeňku Hamousovou a pana senátora Radko Martínka odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Tím jsme projednali tento návrh zákona. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 18 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 62, proti byl 1.

Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji pánům zpravodajům a končím tento bod.

Zároveň tímto vyhlašuji polední přestávku do 15.00 hodin.

(Jednání přerušeno v 13.52 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.03 hodin.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych zahájil odpolední jednání 28. schůze Senátu. Poprosím ty, kteří právě nyní přišli, aby se zaregistrovali, abychom měli správné kvorum.

Pokračujeme odpoledním jednáním a nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 331

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 331. Návrh uvede pan ministr financí Andrej Babiš. Pane ministře, prosím, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Dobrý den, děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, a další související zákony.

Tento zákon je v první řadě zákonem implementačním, kdy je nutné uvést náš právní řád do souladu s novou směrnicí EU o předcházení využívání finančního systému k praní peněz a financování terorismu, která byla přijata v květnu 2015. Lhůta pro její implementaci je stanovena až do června 2017. Nicméně členské státy se pod vlivem aktuální hrozby terorismu dohodly ji implementovat do konce letošního roku.

Navrhovaný zákon zavádí do systému boje proti praní peněz a financování terorismu princip hodnocení rizik, které se budou provádět na všech úrovních od EU, přes členské státy až po jednotlivé povinné osoby. Na základě výsledků tohoto hodnocení se v konkrétních případech budou vůči klientům povinných osob uplatňovat přísnější nebo naopak mírnější požadavky, pokud jde o požadavky a kontrolu klienta. Dílčí změny v souladu s uvedenou směrnicí EU dále řeší např. snížení částky hotovostní platby, při níž musí každý podnikatel identifikovat svého klienta, z 15 000 na 10 000 eur a rozšíření povinnosti na některé další provozovatele hazardních her.

V návrhu zákona se dále v souladu s doporučením z minulého hodnocení ČR výborem MONEYVAL Rady Evropy změna statusu orgánu, který plní roli tzv. finanční zpravodajské jednotky. Tímto orgánem je nyní finanční analytický útvar jako odbor ministerstva financí. Navrhuje se zřídit samostatný finanční analytický úřad jako správní úřad v rámci ministerstva financí. Fakticky vyčleněním činnosti tohoto úřadu od ministerstva financí bude odstraněn vytýkaný nedostatek nezávislosti a naplněna uvedená doporučení.

Návrh v návaznosti na požadavek zřízení rejstříku skutečných majitelů právnických osob obsažených ve výši uvedené směrnici EU a po dohodě s ministerstvem spravedlnosti řeší mimo jiné i transparentnost vlastnictví právnických osob zavedením evidence skutečných majitelů.

Dovoluji si vám doporučit tento vládní návrh zákona schválit. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také i já vám děkuji, pane navrhovateli, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 331/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máte jako senátní tisk č. 331/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Štohl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane garanční zpravodaji, máte slovo.

Senátor Pavel Štohl:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážený pane ministře. Víceméně věcně už tady panem ministrem bylo vše podstatné řečeno. Jedná se o implementační zákon, který navazuje na předpisy EU, aby byla sada opatření proti praní špinavých peněz. Technicky bylo vše vysvětleno, takže závěr hospodářského výboru bude doporučit schválit.

Zmíním se jenom o jedné nebo dvou drobných věcech. Domlouvali jsme se s zástupci ministerstva financí, že některé věci bychom v novele, která bude v prvním pololetí 2017, mohli ještě zapracovat. Jednak je tam např. u spotřebitelského úvěru rozhodně tvrdé opatření, že i kdyby byla sebemenší platba, dejme tomu 500 Kč, nějaká stará paní si vezme na ledničku spotřebitelský úvěr, bude splácet 500 měsíčně, a podle této novely bude muset platit pětistovku z účtu, nebude moci to zaplatit složenkou nebo v hotovosti. Tady jsme se domlouvali, že by to bylo napraveno v novele, která bude, jak předpokládáme, v prvním pololetí roku 2017.

Na závěr mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením hospodářského výboru:

Po úvodním slově zástupce navrhovatele Aleny Schillerové, náměstkyně ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Pavla Štohla a po rozpravě

výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou;

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Pavla Štohla;

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také já vám děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miroslav Antl? Nepřeje. Děkuji, pane senátore.

A nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím a otevírám obecnou rozpravu. Vidím, že se hlásí pan senátor Libor Michálek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Hezké odpoledne. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolím si pouze avizovat pozměňovací návrh, pokud by nebyla schválena sněmovní verze a návrh prošel do podrobné rozpravy. Tento pozměňovací návrh se týká toho, aby rejstříky, které jsou upraveny konkrétně v čl. IV, § 118c, byly veřejné. Podle předloženého návrhu by měl přístup do rejstříku pouze omezený okruh osob, nicméně odkazuji na podrobné odůvodnění tohoto pozměňovacího návrhu, kde je vysvětleno, proč příslušná směrnice mířila poněkud jiným směrem. Shrnuto, avizuji pozměňovací návrh, aby rejstříky podle § 118c byly veřejné. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Ptám se, kdo se další hlásí do obecné rozpravy. Nikoho takového nevidím, takže obecnou rozpravu končím. Ptám se navrhovatele pana ministra, jestli chce zareagovat? Nechce. Ptám se pana garančního zpravodaje. Také nechce. Ptám se dalšího zpravodaje, a už dopředu pan senátor Antl říkal, že nechce vystoupit.

Nezbývá nám tedy než pokračovat ve smyslu hlasování o návrhu schválit tak, jak jej navrhl pan garanční zpravodaj v usnesení výboru.

Všechny vás svolám. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 24. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh schválit, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 19 registrováno 51 senátorek a senátorů, kvorum 26, pro 31, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu, děkuji panu ministrovi i garančnímu zpravodaji a zpravodaji ústavně-právního výboru.

Budeme pokračovat dalším bodem dnešní schůze, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 332

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 332. Vítám v Senátu pana ministra životního prostředí Richarda Brabce a rovnou ho prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych vám představil předkládanou novelu zákona o ochraně ovzduší, kterou schválila Poslanecká sněmovna 7. září 2016.

Hlavním cílem návrhu zákona je naplnit politické závazky ČR v oblasti nízkoemisních zón, zajistit plnou transpozici předpisů EU a posílit ochranu ovzduší zavedením nových kontrolních pravomocí orgánů ochrany ovzduší a zpřísnění některých požadavků s dopadem na kvalitu ovzduší.

Vládní návrh zákona tak zavádí možnost uznávání zahraničních emisních plaket pro vyjasnění nízkoemisních zón a současně mění formu pro zřizování nízkoemisních zón obcí z vyhlášky na opatření obecné povahy. Prosím, zdůrazňuji u tohoto bodu, že nezavádí institut nízkoemisních zón, protože ten už existuje v zákoně několik let, pouze jej zpřesňuje a umožňuje vzájemné uznávání mezistátní.

Dále s platností od roku 2020 stanovuje novou nižší hodnotu imisního limitu pro tzv. prachové mikročástice Pn 2,5, což jsou nejmenší prachové mikročástice, a přináší vyšší flexibilitu při vyhlašování a ukončování smogových situací a regulací. Rovněž ve vazbě na Národní program snižování emisí schválených vládou přináší dřívější platnost přísnějších požadavků na kotle na pevná paliva uváděné na trh dle nařízení EU o ekodesignu od roku 2020.

Nejvíce pozornosti – a určitě to bude i tady, v tom se rozhodně nezmýlím – vzbuzuje novelizační bod 21 vládního návrhu, který stanoví, že v případě opakovaného důvodného podezření na porušování povinností dle zákona o ochraně ovzduší může pracovník obecního úřadu obce s rozšířenou působností přímo zkontrolovat spalovací zdroj provozovaný v domácnosti a jeho příslušenství, což mu musí provozovatel umožnit.

Rád bych na tomto místě uvedl, že cílem kontroly je ověřit, jaký konkrétní typ kotle, jaké emisní třídy je v domácnosti skutečně provozován a zda ve zdroji není spalován odpad tak, aby případnými nebezpečnými emisemi nebyli ohrožováni lidé žijící v bezprostředním okolí.

Předkladatel od počátku – a to bych rád zdůraznil, protože určitě i v tomto smyslu budou dotazy, také možná jim trochu předejdu – klade velký důraz na důkladné odůvodnění přiměřenosti takové úpravy ve vztahu k omezení ústavně zaručeného práva na ochranu nedotknutelnosti obydlí. K tomu je ale potřeba uvést, že určitou zárukou ochrany práv provozovatele spalovacího zdroje je navržená podmínka recidivy, tedy opakované důvodné podezření, a dále to, že právo na provedení kontroly úřadu vzniká až po zaslání písemného upozornění na možné porušování zákonných povinností provozovateli. Skutečnost, že během kontroly bude postupováno podle zákona o kontrole a bude také pořízen kontrolní protokol a nakonec i to, že kontrolním orgánem je obecní úřad obce s rozšířenou působností, což by mělo zaručit vyšší objektivitu a odbornost kontroly.

Dovolte mi, abych se u tohoto bodu, protože k němu bude určitě největší počet případných dotazů, ještě krátce zastavil.

V průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně jsem si prošel mnoha debatami a chci říct, že tento návrh jsme diskutovali s ústavními právníky, prošel Legislativní radou vlády, prošel samozřejmě i ústavně-právním výborem Poslanecké sněmovny, a jsme přesvědčeni, že poprvé po poměrně dlouhé době se podařilo dobře vyvážit střet ústavních práv, protože ono opravdu neexistuje pouze právo na nedotknutelnost obydlí, ale stejně tak úplně stejnou platnost má i ústavní právo na příznivé životní prostředí. A i mezi vámi, vážené senátorky a vážení senátoři, jsou starostky a starostové, kteří v uplynulých letech upozorňovali ministerstvo na to, že existuje už několik let v příslušném zákoně na ochranu ovzduší sankce, resp. zákaz např. spalovat odpad, ale odpadem nejsou pouze ty, jak tomu říkáme, ostravské rakety, byť ostravští kolegové se tomu brání, že v Ostravě se tomu říká jinak, což je plastová láhev naplněná vyjetým olejem a pilinami, ale že třeba těmi zakázanými palivy už několik let je např. chemicky ošetřené dřevo, natřené dřevo, uhelný prach a dále a že už několik let existuje tato sankce a tento zákaz pod pokutou 50 000 Kč, nehledě na to, že to asi málokdo ví, a že jediný problém, ale zásadní, je ten, že zákonodárce nedal obcím možnost, aby měly reálně schopnost porušování zákona prokázat. V mezidobí jsme o tom hovořili se stovkami lidí, hovořili jsme o tom s konkrétními lidmi, kteří provádějí kontroly.

Jeden případ z Ostravy, kdy pracovník příslušného odboru životního prostředí řekl: My jsme dostali tisíc podnětů za rok na porušování tohoto zákona a vyšetřili jsme jeden. A to byl zrovna ten nešťastník, který se sám přiznal. Takže to je skutečně něco, co prostě pro mě není přípustné nebo akceptovatelné. Věřím, že i pro řadu z vás. To znamená, že je v zákoně povinnost, ale její plnění je v zásadě nezkontrolovatelné. My jsme strávili spoustu času s odborníky o debatách jiných technických řešení. Slyšeli jsme drony, slyšeli jsme, jsme v 21. století, jsme schopni satelitními snímky se podívat s rozlišovací schopností několika centimetrů. Proč nejsme schopni dronem změřit. Bohužel, nejsme. Pracují na tom odborné týmy Českého hydrometeorologického ústavu a dalších. Ale bohužel, je tam celá řada opatření, nehledě na to, že i taková drobnost, jako že ten dron vám létá nad komínem, tak i to je porušení nedotknutelnosti obydlí. Nehledě na to, že třeba dron nemůže létat večer, podle pravidel.

Chci zdůraznit, že ten zákon nebo návrh novely nevznikal ve Vršovické 68, že jsme si někde jako ministerští úředníci naslinili prst a řekli jsme: Takhle to napíšeme. To by mohlo být hezké. To by mohlo fungovat. Vznikl po debatě se stovkami odborníků, s desítkami starostů. A vznikl i po debatě ze zahraničí, protože třeba podobný systém má Polsko, které se taky velmi potýká s tímto problémem. Chci říct, že jsme si od začátku velmi dobře uvědomovali, že tady nastane ten spor vlastně těch ústavních práv. Je pro nás samozřejmě úplně krajní možností, já si myslím, jsem přesvědčen, že k ní dojde jenom v malém počtu těch případů. Ale že velkou většinu těch případů, kdy ti notoričtí čmoudilové, kteří otravují vzduch mnoha lidem, v tom spalování lokálních kotlíků vzniká v mnohých obcích až 90 procent benzo(a)pyrenu, který je v ovzduší, především se to týká třeba těch malých obcí, kde není jiný zdroj znečištění. Když si vezmeme, že jeden lokální kotlík emituje, pokud jsou ty staré kotly, až sto kilo prachu ročně, a vlastně vynásobíte to přibližně těmi 300 tisíci malými kalními kotlíky, které se týkají té první a druhé emisní třídy, tak jsou to obrovská čísla.

Ministerstvo životního prostředí má i pozitivní programy, samozřejmě. Máme kotlíkové dotace, kde se snažíme lidi motivovat k tomu, aby si ty nejstarší kotle vyměnili s obrovskou dotací, někdy až 100procentní. Ale bohužel jsou stále stovky, bohužel, možná spíš tisíce případů v republice, kdy lidé, kteří prostě nejsou disciplinovaní, tak ve chvíli, kdy není možnost kontroly, tohoto stavu zneužívají a to okolí otravují. Musím říct, že pokud bychom připustili debatu, že dobře, on to ale ten člověk nezaplatí, tak co budeme dělat, tak se dostáváme do jakéhosi nihilismu úřednického, kdy prostě řekneme: Tak radši nebudeme dělat nic. Ve chvíli, kdy, ano, budou určitě i sociálně slabí, kteří budou mít problém to zaplatit. Úplně stejně je tady případ, jestli někdo sociálně slabý má auto, to auto má bez techničáku a jezdí s ním, tak my v tu chvíli taky řekneme: Ten člověk je sociálně slabý, tak ho necháme jezdit bez techničáku. A to jsou prostě věci, které si myslím, že ten stát by měl být schopen reálně si vynutit. Já znovu opakuji, že jsem přesvědčen, že po letech se podařilo tu novelu vyvážit, i když si uvědomujeme ten střed, šli jsme do tohoto návrhu až skutečně jako v krajní variantě. Já si myslím, že i krajní varianta to ve finále bude.

Další pozměňovací návrhy, omlouvám se za ten trošku delší úvod, ale myslím si, že trošku uvodí i tu debatu, která bezpochyby se bude týkat hlavně tohoto bodu, další pozměňovací návrhy, které vznikly přímo v Poslanecké sněmovně, se vlastně týkaly biopaliv. Cílem navržených úprav je omezení obcházení povinnosti náhrady fosilních paliv biopalivy a také povinnosti snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot, a tím omezit deformaci trhu, ke které dochází i v důsledku daňových podvodů.

Dále tam byl přidán i návrh, který se týká částečně stanovení emisních limitů na pachové látky. Ve spolupráci s paní senátorkou Seitlovou děkujeme za ten návrh. Ten se tam vlastně také dostal jako určité lepší zmocnění pro příslušnou vyhlášku.

Ještě jednou, omlouvám se za to delší úvodní slovo, ale věřím, že to možná částečně odpovědělo předem na některé dotazy, které určitě padnou.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV, usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 332/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VUZP. Přijaté usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 332/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jitka Seitlová, kterou právě teď prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní garanční zpravodajko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Zákon, který před námi leží, o ochraně ovzduší, byl opravdu zákonem, který byl v našem výboru velmi bouřlivě diskutován. Bouřlivá debata doprovází zákon po celou dobu jeho projednání. Fakticky ten zákon se podle bouřlivé debaty, kolem čeho se točí, nazývá taky někdy "kotlíkovým zákonem". Je to proto, že stěžejní část, opravdu takovou velmi zásadní, tvoří, o čem hovořil pan ministr, to znamená, že se jedná o možnost zavedení přímé kontroly provozu spalovacích zdrojů v domácnostech - v rodinných domech, v bytech, ale i v rekreačních objektech.

Není to první návrh tohoto typu, který se objevil v průběhu let, i předcházející pan ministr, možná ještě předpředcházející, vždycky se o té možnosti hovořilo, ale nebyla takto dotažena až do senátního návrhu zákona.

Mohu říci, že ten zákon není skutečně jenom o kotlících, ale lze určitě říci, že hlavním cílem ve světle dalších, novelou navrhovaných ustanovení se jeví opatření pro zkvalitňování ovzduší v obcích, ve městech. Jedná se o úpravu vyhlašování nízkoemisních zón. Ano, tato úprava už v zákoně je, ale teď je nějakým způsobem zpřesňována, zkvalitňována, mění se forma vyhlášení nízkoemisních zón, nebo je to návrh, a ten je velice pozitivní, operativnějšího vyhlašování a ukončování smogových situací, stejně jako zakotvení nového imisního limitu pro částice PM2,5, sice až k termínu roku 2020, ale je to velmi dobře, protože víme, že na tyto částice se především vážou toxické látky, které nejvíc poškozují zdraví.

Postupně do tohoto návrhu v Poslanecké sněmovně byla přidána celá řada dalších změn, které se prolínají nakonec celou právní úpravou. Jak bylo řečeno, jsou to nejenom technické úpravy, ale zejména tam byla dána opatření, zavádějící omezení obcházení povinnosti náhrady fosilních paliv nebo posílení nástrojů státní správy pro ochranu před znečištěním zápachy.

Zákon byl v Poslanecké sněmovně přijat po 10měsíčním projednání v podpoře 115 hlasů.

Ze změn, které zákon upravuje, kterých je opravdu hodně, bych chtěla jenom zdůraznit dvě, tři, které mně přijdou velmi zásadní, a to je jednak, že snižuje požadavek na povinné snížení emisí skleníkových plynů z pohonných hmot v období do 31. prosince 2017 – ze 4 na 3,5 procenta. To znamená, ČR má závazek, že do roku 2020 sníží emise skleníkových plynů z pohonných hmot o 6 procent. Musím říct, že jsem měla konzultace i se zástupci petrolejářského průmyslu. Ti mě upozornili na to, že nejsou schopni splnit mezipožadavek 4 procent ke konci roku 2017. Ale současně se debata vedla o tom, jestli splníme i požadavek do konce roku 2020. Jistota ze strany petrolejářských provozovatelů tam není. Je tu velká žádost, aby ministerstvo, nejen životního prostředí, ale spolu i s ministerstvem dopravy a ministerstvem průmyslu posílily investiční pobídky a vytvořily takový rámec, aby byl dostatečný přístup zdrojů, které sníží emise skleníkových plynů.

To jsem považovala za důležité tady říct, že přestože se Evropa zavázala ke snížení emisí skleníkových plynů, děláme malý úkrok zpátky, byť není velký. Ono prý se jedná ale skoro o jednu miliardu, když to nesplníme. V tuto chvíli jsme v situaci, kdy se vracíme malinko zpátky. Já tímto tedy žádám ministerstvo, a nejen životního prostředí, které prý se v tom chová samozřejmě nejlépe, ale ty ostatní, aby zahájily debatu o tom, abychom byli schopni to splnit.

Další výjimka, která se objevila, která mě překvapila, a nebyla zcela uspokojivě na výboru vyložena, je ta, že zatímco se u zdrojů kontinuálního měření, to jsou kontinuální měření u těch látek, které jsou vysoce nebezpečné, u mě v regionu je to například výroba titanové běloby, která je skutečně velmi nebezpečnou výrobou, tak kontinuální měření se do této doby, nebo ještě v tuto chvíli, protože novela není přijata, musí řešit jednak tím, že mám ta měření, musí být každé tři roky kalibrace zařízení, a jednak každým rokem měla být provedena nezávislá kontrola autorizovanou osobou, o které musela být pět dní předem informována Česká inspekce životního prostředí.

Pak se provedla kontrola, zda skutečně kontrolní měření probíhá, jak má, za dohledu těchto orgánů.

Tohle se vypouští. Nechává se tam jen, že kontinuální měření bude ověřované jenom kalibrací. Není tam stanoveno, za jakých podmínek, je tam napsané "podle technických norem". Podle mě ta úprava je velmi obecná, ne zcela jasná, možná to upraví vyhláška. Nicméně v tuto chvíli jsem nedostala odpověď, proč každoroční kontrola, která má být, která je velmi důležitá, je vypuštěna. Dobrá, to je jedna z věcí, která mě velice zaujala, i právě proto, že se týká mého regionu.

Při projednání ve výboru jsme se zabývali také nízkoemisními zónami. Pan ministr správně upozornil, že úprava, která je v zákoně, není nová, že nízkoemisní zóny už v zákoně jsou, teď jenom měníme některá kritéria, snažíme se tuto úpravu zlepšit. Ale faktem je, že žádnou nízkoemisní zónu nemám v ČR vyhlášenou. Žádná obec, žádné město se k tomu nepřihlásilo. Z výboru sděluji, možná, že ještě vystoupí kolegové, že hlavním problémem, který je, je to, že podmínkou vyhlášení nízkoemisní zóny je, že tam musí být buď obchvat, nebo nějaká jiná silnice, buď v té obci, nebo v sousední obci, která umožní průjezd automobilů, které nesplní podmínky, které si stanoví obec pro to, jaká auta tam mohou vjíždět. Byl velký apel na našem výboru, aby ministerstvo životního prostředí jednalo v té věci, opět v rámci vlády, aby se napomohlo obcím řešit tyto situace, že by obce velice rády tyto nízkoemisní zóny přijaly, pokud budou reálné podmínky pro to splněny.

Naposledy jsem si nechala jenom krátkou informaci o tom, že, samozřejmě, že výbor největší, bouřlivou debatu měl kolem kotlíků a kolem vstupu do obydlí.

Musím říct, že hlasování, které proběhlo, bylo velmi těsné. Bylo to tak, že z 11 bylo 5 pro to, abychom přijali pozměňovací návrh, kterým vypustíme. Zbylých 6, samozřejmě, převaha 6 zbylých, byla to převaha, 6 bylo pro to, abychom přijali to znění, které je schváleno a které nám bylo postoupeno Poslaneckou sněmovnou.

Byla jsem pověřena, abych vás seznámila s tím, že náš výbor doporučuje po tomto těsném hlasování Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. To je obsaženo ve 142. usnesení z 18. října 2016. Pokud se týká kotlíků, dovolím si pak ještě vystoupit v obecné rozpravě. A protože návrh neprošel, rozdala jsem vám to ještě do lavic. Ale to až v obecné rozpravě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko, prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů a sledovala rozpravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Miroslav Antl? Přeje, prosím, pane předsedo, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji vám, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, já budu velmi stručný. Chci vystoupit z toho důvodu, že ÚPV Senátu PČR si tento tisk vzal právě z pohledu, zdali v tom bodu 28, čl. I návrhu nedochází ke kolizi s listinou základních práv, to znamená s čl. 12, odst. 1 naší Ústavy. A to je ten zásah do svobody obydlí.

My jsme skutečně se věnovali pouze tomuto bodu. Já, ač jsem původně v neděli rozeslal velmi podrobně odůvodnění, pozměňovací návrh, jehož základem bylo právě vynechání tohoto ustanovení, to znamená, je to ten § 17, odst. 2 toho základního zákona, tak nakonec jsem i po ranní debatě s kolegy starosty, ale myslím tím starosty z klubu ČSSD, dospěl k závěru, že skutečně zájem je na tom, aby ministerstvo životního prostředí a příslušné orgány mohly účinně kontrolovat, zdali nedochází k poškozování životního prostředí. Jak už tady pan ministr říkal, skutečně občan má právo na zdravé životní prostředí. A říká to i listina základních práv a svobod. Tím chci říci, že jsem vzal ten svůj pozměňovací návrh zpět, my jsme dospěli k závěru celkem hladkému, že přijmeme usnesení, to je to krásné žluté usnesení, které máte před sebou. Bylo to naše 144. usnesení z naší 29. schůze konané včera, tj. 18. října 2016, v němž vám

I. doporučujeme, abyste tento tisk, respektive tento návrh vlády, tu zásadní novelu, abyste přijali, schválili,

II. a III. je standardní, to znamená,

II. Miroslav Antl coby zpravodaj,

III. Miroslav Antl coby předseda ÚPV vyrozumí předsedu horní komory českého Parlamentu.

Takže naše doporučení je schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já také děkuji panu senátorovi Miroslavu Antlovi a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, tím pádem otevírám obecnou rozpravu. Já se do obecné rozpravy, pokud to půjde, tak se přihlásím. Poprosím pana kolegu...

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže do obecné rozpravy se přihlásil pan místopředseda Senátu Ivo Bárek, prosím, máte slovo.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. O stěžejní změně této novely, která se týká kontroly domácích kotlů, se toho již napovídalo v minulosti i současnosti opravdu hodně. Problematiku kolize mezi právem na nedotknutelnost obydlí, správy na ochranu života a zdraví a na příznivé životní prostředí se řešila, řeší. Já jsem přesvědčen, že se řešit bude možná dál, možná i u Ústavního soudu, jak již někteří naši politici avizovali.

Ovšem z povděkem jsem vzal i včerejší schválení novely v obou výborech.

Je pravdou, že všechna zmíněná práva jsou obsažena v listině základních práv a svobod. Nejsou nadřazena jedno druhému, je povinností státu zajistit jejich dodržování. Faktem je, že s touto novelou tolik zdůrazňované právo na nedotknutelnost obydlí v současnosti není ale neomezitelné, tedy není absolutní.

Dovolím si připomenout, že již nyní naše zákony obsahují instituty, kdy lidé "strpí" vstup úředním osobám. Do domu může vstoupit za jistých, zákonem stanovených podmínek policista, pracovník stavebního úřadu, sociálně-právní ochrany dětí, ochrany veřejného zdraví a také exekutor.

Proč je podle mě tato novela potřebná. I když se životní prostředí lepší, i místní limity pro jemné prachové částice jsou ovšem trvale překračovány. V mnohých regionech mají na horším ovzduší lví podíl právě domácnosti. Průměrná obec, jak tvrdí ministerstvo, kde se topí tuhými palivy, vyprodukuje srovnatelné množství dioxinů, jako je jedna velká spalovna odpadů. A to je dost silná káva.

Ano, já rozumím argumentům okolo, že někteří z nás neumí topit a že se někdy nedaří koupit palivo, které odpovídá požadované kvalitě. V tomto smyslu máme stále co dohánět. Myslím tím hlavně v povědomí, osvětě a edukaci veřejnosti. Je mi jasné, že to je běh na dlouhou trať, bohužel stejně tak jako hrozba poškození zdraví, které se neprojeví okamžitě. Proto u nás máme zákon, který zakazuje spalování nevhodných paliv či odpadu. I když nikdo nepochybuje o jeho správnosti, přesto se smutně toleruje jeho vědomé porušování.

Jak přinutit neukázněné topiče, aby zákaz ignorovali? Domnívám se, že bez přímých kontrol se šance na změnu jejich nezodpovědného chování blíží téměř k nule. I proto také možnost kontroly přímo topenišť či paliva podporuje řada starostů obcí, kde se s tímto problémem potýkají. A já to beru jako jeden z mnoha nástrojů, možná ano, krajních, který by měl ale pomoci.

Co se týče debatovaného zásahu do soukromí jednotlivců, návrh se ho opravdu snaží minimalizovat. Hovoří se v něm o důvodném podezření podložené konkrétním zjištěním. K porušení zákona musí dojít opakovaně. A když provinilec nedoloží, čím a jak topí, může se úřad teprve dožadovat přístupu ke kotli a palivu. A uložit pokutu až do 50 000 Kč. Není to málo, ale postiženi tím mají být jen lidé, kteří trvale a vědomě poškozují zdraví ostatních spoluobčanů a i sebe. Je velice k politování, když si lidé pořídí nový kotel, topí v něm různým nekvalitním materiálem a pak zjistí, že nové drahé kotle jsou vůči chemickým látkám z odpadu a spalin více citlivé než ty staré litinové.

Co takový člověk ušetří na palivu, to zaplatí za zničený kotel. Kontrolu topenišť v Evropě zákonem má minimálně 13 zemí, a pan ministr už tady o některých případech hovořil. Např. ve Švédsku má úřad za tím účelem neomezený vstup do domácnosti. Ve většině zemí – a v tom si myslím je i zakopaný pes – ke spalování nekvalitních paliv nebo odpadů vůbec nedochází, protože by si to obyvatelé vůči sobě ani nedovolili, ani je to nenapadne. Myslím si, že zdraví máme všichni jenom jedno a je třeba si ho chránit, a proto mi přijde tento zákon jako dobrá možnost. A já tento zákon podpořím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane místopředsedo, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Ivo Valenta. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, pane ministře, senátorky, senátoři. Jednáme zde o dalším z řady zákonů, které nepřiměřeně zasahují do soukromí a svobody obyvatel. Prolomení domovní svobody v zákoně o ochraně ovzduší je druhým případem narušení tohoto základního práva v krátké době po sobě. Neboť již v minulém pololetí jsme zde porušení tohoto nedotknutelného principu řešili, a to v souvislosti s novelou zákona o zbraních a střelivu. Předkladatel se ohání tím, že toto opatření je s ohledem na kvalitu života, životního prostředí a zdraví obyvatel přiměřené, neboť právo na kvalitní životní prostředí má prý obdobnou váhu jako právo na ochranu obydlí.

Já však tento pohled nezastávám a jsem přesvědčen, že je jen důsledkem toho, jak pokřivený hodnotový systém současná společnost, či spíše její socialistická všeopatrovnická část má. Neschopnost úředníků důsledně vymáhat dodržování pravidel, využívat stávající institut kontroly a hledat alternativní způsoby, které nebudou zasahovat do základních práv, vede k tomu, že stát ještě víc vše zredukuje, zreguluje a zredukuje hlavně základní svobody. Jde o stejný princip jako u EET – nemůžeme si na tebe došlápnout, tak tě zaženeme do úzkých, uvalíme na tebe nový stupeň kontroly, a nejlépe na tvé náklady a na tvůj úkor.

Úředníci si tak zjednoduší práci, bez ohledu na principy, bez ohledu na to, co pro naši společnost bylo doposud svaté. Kontrola kotlů povede k jedinému, k bujení udavačství, práskačství, zbytečné buzeraci, zneužívání těchto kontrol i k jiným účelům. Umím si představit, že všímavý a agilní úředník totiž jistě rád kontroly využije k tomu, aby zaregistroval ještě další domnělé nedostatky v domácnosti kontrolovaného a nahlásil je příslušným místům. A nebo, aby informace získané mimoděk při kontrole, třeba jen zneužil k šíření pomluv či závisti.

V neposlední řadě jsem přesvědčen, že se v případě této normy jedná o další nebezpečný precedent k tomu, aby byla domovní svoboda prolomena kvůli dalším osvícenským cílům. Jen namátkou, co třeba příště zavést kontroly toalet a odpadů kvůli znečišťování vod, nebo kontroly lednic kvůli zdravému životnímu stylu našich obyvatel? Nebo kontroly dodržování zásad osobní hygieny nebo správného třídění odpadu. Zdá se vám to absurdní? Mně již nikoli, neboť jsem si také nedokázal představit, že by snad úředník měl pravomoc lézt mi do domu a kontrolovat kamna. Jak se zdá, je všechno možné.

Případů, kdy se chce stát vlamovat do našeho soukromí, je dnes již víc než dost a já jsem přesvědčen, že každému dalšímu je třeba všemi silami zabránit. Proto navrhuji předloženou novelu zamítnout a prosím vás o podporu pro tento můj návrh.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dalším v pořadí je přihlášen s právem přednosti pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. My jsme tady před chvilkou projednávali zákon o střetu zájmů, hlásím určitý střet zájmů, protože jsem ze severní Moravy, z Karvinska, z oblasti nejvíce postiženou špatným ovzduším a kde narůstá, protože průmysl se zlepšuje, tak narůstá vliv lokálních topenišť.

Jsou předpisy, které říkají, že maximálně třicetkrát v roce může být překročen limit polétavého prachu. A u nás k tomu dochází zhruba 15. února. Pak už se porušuje zákon na úkor těch lidí. A musím tedy říct, že jako starostové z Karvinska, Ostravska jsme dlouho volali i po tomto opatření a ministerstvo nám v podstatě vyšlo vstříc. A není to všelék, je to jeden střípek, který je možné udělat pro to, aby se ovzduší zlepšilo. A procentuálně je to nula nula nula nic, ale přesto bychom ten nástroj chtěli mít.

Zaznívají výhrady, že je to narušení práva na soukromí. Zeptám se, jsou povinné revize komínů. Udělá kominík tu revizi z ulice? Přece každý si ho musí pozvat, musí vejít do obydlí, musí tu revizi udělat. Jsou povinné revize kotlů, tak revizní technik to taky neudělá zvenku. Ani z dronů, co slýchávám. Podotýkám, že žádný z úředníků nemá zvláštní způsobilost na řízení dronu nad soukromým obydlím.

Tedy jestliže až při opakovaném porušování způsobu vytápění, po předchozím ohlášení, což už samo snižuje tu možnost, že se vůbec něco zjistí, tak to není podle našeho názoru žádné dramatické narušení. A když všichni budou topit tak, jak topit mají, tak nikdo k nikomu do domu nevejde. Jak tomu je dnes? Možná velikost našeho města, 20 - 25 případů ročně, kdy si lidé stěžují na to, že je soused dusí. Nebo na to někdy přijde při pochůzce města policie. Velké procento případů je tak, že když tam zazvoní buď městský strážník, nebo z odboru životního prostředí, oni je i pustí, jdou se tam podívat, omluví se, že zrovna zatápěli a mají snahu to zlepšit.

Ale jsou případy, v řádu jednotek, kdy se ti lidé vysmívají. Mají oni větší práva než ti lidé, kteří bydlí kolem nich, kterým oni těmi plasty topí? Já vás poprosím o podporu tohoto zákona v předloženém znění. Za severní Moraváky děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Dalším v pořadí do obecné rozpravy je přihlášena paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, ještě jednou, milé dámy a kolegové. Já vím, že většina z vás už je nějakým způsobena naladěna na to, jak bude hlasovat a tuší, jaký je poměr hlasování. Přesto, právě proto, že očekávám, že možná dojde i k podání návrhu dále, jsem se rozhodla, že vystoupím a pokusím se na celou problematiku podívat ještě z dalšího úhlu. Nejenom z pohledu – a zcela oprávněného – pana senátora Víchy a současně dobrého starosty.

Víte, ta formulace – a já se toho trošku obávám, že to bude zneužito, je to v rozporu s ústavou – co si z toho ten člověk vezme? Aha, to je nějaká formalita, zase je tam nějaký problém, přece to do toho obydlí musíme jít zkontrolovat. To je jednoduché řešení, takové fakt jednoduché. Už potřetí předložené ministerstvem, nebo možná už počtvrté. A teď je taková nálada, hodně se o tom hovoří a ta společnost to očekávání. A my jsme i pod tlakem toho očekávání, konečně se to vyřeší. Já jsem hrozně ráda, že přede mnou vystupoval pan senátor Vícha právě z té oblasti, kterou já jsem se zabývala, protože jsem tam dělala šetření, velkou zprávu o Ostravsku, proč jsou tam ty smogy.

Víte, ty smogy tam jsou určitě taky kvůli těm domečkům. Ale my jsme tam několikrát byli a těch domečků tam bylo v jednotkách, do deseti, co jsme procházeli. Ale ten hlavní smog, smrad, poškozování ovzduší, šlo z ArcelorMittalu. A z jiných firem. Ministerstvo tehdy řeklo, dáme miliardy této firmě, aby provedla nápravná opatření. To je fajn, to je hezké, nicméně pořád se to znečištění ovzduší nekonsolidovalo. A dokonce z Polska víme, že tam v určitých obdobích také dochází k velkému přenosu toho znečištění. Já jsem se teď dozvěděla, že ArcelorMittal neplatí poplatky za znečištění ovzduší. A také mi přijde zvláštní, že my máme fabriku, v té fabrice máme v zákonu napsané, že to, co jde do komína, měříme, ale to, co jde bokem, co by se dalo zcela jednoduše zjistit výpočtem, tak to neděláme. A zrovna u této firmy bychom to mohli dělat.

Mně z toho vypadl takový smutný závěr. Já jsem to už říkala na výboru – na chudý lid musí být přísnost, na ty si došlápnem, ty musíme potrestat, abychom ukázali, že něco umíme. Bohužel, není to první z takových právních úprav; první, která by takovýto směr měla. A já jsem přesvědčena, že všichni z nás, jak tady jsme jeden vedle druhého, si přejeme, aby ovzduší bylo čisté.

Položila jsem si otázku, je to tak, že skutečně musíme v těchto případech, které, jak řekl hezky sám pan senátor Vícha, byly vlastně ojedinělé, musíme tedy vstupovat do takovéhoto prolomení ochrany obydlí? Bylo uděláno vše, co není tak invazivní, abychom mohli do této ochrany obydlí vstoupit? Něco už tady bylo řečeno, sice trošku jako mimochodem, ale ono to je naprosto zásadní.

Takže první věc – prodeje nekvalitního paliva. Občan si koupí palivo, bohužel je nekvalitní, zatopí s ním a pak má problém, soused si stěžuje. Zákaz prodejů nekvalitních paliv. Skutečný zákaz a hlídání těch, co ho prodávají. Jako zástupkyně veřejného ochránce práv jsem zrovna v Moravskoslezském kraji šetřila naprosto nepovolený provoz paliva. Pět let s tím nikdo nic nedělá, protože orgánům místní správy to nešlo, trvalo to dlouho vždycky, než se něco stalo. A kdo ví, odkud to palivo bylo dováženo? Takže to je první věc. Máme v tom pořádek? Já myslím, že nemáme.

Před pěti deseti lety jsme si řekli, musíme změnit daňové zatížení, aby opravdu lidi šli do toho paliva, které je kvalitní a které nám ušetří zdraví a mnoho peněz. V tom se neudělalo vůbec nic. Tady se také zmínilo, ano, lidé nevědí, jak mají topit. Porada těmto lidem a pak osvěta. Já nevím, kdo z vás viděl tu "krásnou", říkám v uvozovkách krásnou, na 18 miliard. Já ji viděla několikrát. Je úžasná a běží na všech kanálech. Proč nemáme podobnou, řekněme, pan ministr je ze stejné strany, podobnou reklamu, která by v televizi upozorňovala na nebezpečnost spalování nekvalitního paliva? To je potřeba udělat, změnit to veřejné mínění, změnit morálku v této oblasti, protože to ti lidé nevědí. A to by strašně pomohlo. Ale zatím to nikdo neudělal.

Na výboru jsme hovořili o tom, že tady je přece kotlíková dotace. Tak já jsem zaslechla číslo, že ta dotace je dneska na 80 tisíc kotlíků, ale těch kotlíků ve skutečnosti máme 400 tisíc. Možná někde i stoprocentní, ale občan vůbec neví, kam má jít, jak má žádat, a chce to také stavební úpravy. A vezměte si důchodce, který celý život topil v nějakých starých kamnech, a teď má dát dvacet třicet tisíc ze svého důchodu na stavební úpravy. To jsou všechno věci, nad kterými je třeba se zamyslet a udělat opravdu všechno pro to, aby lidé změnili způsob topení.

Pak bych ráda položila další otázku. Je skutečně právní úprava navržena tak, aby fungovala? Ano, rozumím tomu, pan ministr řekl "musí to být opakovaně". No opakovaně, je to na základě stížnosti, a teď na výboru při tom projednání padl tento problém, který nastal v debatě. Paní náměstkyně říká: "My to nemůžeme dokázat, protože ve dne nemůžeme měřit tmavost kouře. A lidé spalují večer nebo v noci." A pak jsme se zeptali: "Takže večer a v noci budou chodit kontroly?" "Ne, to chodit nebudou, my budeme dělat stěry." "Aha. Tak jak to tedy vlastně bude? Takže kdy budou chodit ty kontroly? A co se bude kontrolovat?" "Kamna, palivo a příslušenství." "A kde se bude kontrolovat to palivo? Kde máte doma uložené palivo, když topíte pevným palivem? Ve sklepě."

Takže večer vám přijde kontrola, pěkně se podívá do kamen, vy to samozřejmě v těch kamnech už budete mít dohořelé, protože už třeba netopíte, než ona doběhne, takže projdou ten dům až do sklepa. Tak a teď je potřeba říct to druhé, co tady ještě nebylo řečeno. Tady hezky pan ministr i pan místopředseda hovořili o tom zahraničí. Já jsem si našla, tak jak jsem byla inspirovaná naším panem předsedou výboru, co je napsané v důvodové zprávě. A v důvodové zprávě se říká: "Dle údajů z konzultací se zástupci státní správy jednotlivých evropských států vyplynulo, že ošetření kontrol zdrojů je buď na celostátní úrovni, nebo regionální. Časté jsou kombinace – Rakousko, Německo. Pravidelnou, obvykle každoroční kontrolu funkce spalovacího zařízení v provozovaných domácnostech má legislativně upraveno Dánsko, Francie, Itálie, Německo, Norsko, Švýcarsko." A dále se tu říká, že ale tato kontrola je dělaná na oznámení. To znamená, jako když nám kontrolují, jestli máme v pořádku plyn, tak jak nám kontrolují, jestli máme v pořádku topidlo, oznámí a po dohodě přijdou a podívají se, co se tedy spaluje. V případě, že ministerstvo říká, že se budou dělat stěry a na základě těch dokládat, pak není důvod, proč by měly být přepadové kontroly? Opravdu není důvod.

Ještě tady jenom řeknu, že Řecko, Chorvatsko a Litva vůbec nemají vstup do obydlí řešen. Tam se to vůbec neřeší, ale pro mě byla ta první série celkem směrodatná a rozhodující.

Já se tedy zeptám. Je opravdu nezbytné, abychom prolamovali toto právo? Nedá se udělat opravdu řada jiných postupů, které nejsou takto invazivní?

Mně z toho vyplývá, že zdaleka nejenže nebyly využity všechny a na výboru ti, co hlasovali proti tomu prolomení nedotknutelnosti obydlí se fakticky shodli na tom, že říkají: "Ano, jsme pro, ať je kontrola, ale ať je to kontrola jako pro jiná zařízení, dobře, budou se dělat stěry, fajn, nahlásí, přijde, udělá stěr. Ale nebude to v noci, nebudou mi prohlížet celý dům odshora až dolů do sklepa."

Teď ještě jednu věc, kterou jsem si tady poznamenala na závěr, už budu končit. Víte, tady pan senátor Valenta hovořil o kontrole separovaného sběru. No, není to tak, že takové pokusy nebyly. Ano, v některých městech udělali to, že vysypávali popelnice a dívali se, jak kdo separuje. Velice rychle ale od toho odstoupili, protože základem naplnění nějakého smysluplného práva, smysluplné věci je, že lidé musí být přesvědčeni, že je to správné, musí se s tím ztotožnit. A následně také okolní veřejnost musí odsoudit, pokud se tak neděje. A to jsme zdaleka, zdaleka nevyužili. V tom neděláme, pane ministře, opravdu téměř nic.

Já jsem předložila ty pozměňovací návrhy, které jsou tu před vámi, jsou tam nějaké legislativní úpravy a vypuštění. Zvažte, jestli se domníváte, že opravdu je nezbytný vstup do domu, kontrola, která bude probíhat. Není to jenom o textu jakési listiny, je to o tom, že i obce, které budou provádět, tak netuší, co je čeká, protože na základě různých sousedských nesvárů budou vtaženi do toho procesu, a pak budou vymáhat vysoké pokuty. A já musím říci, že jim to opravdu nepřeji, protože to k výsledku, který všichni očekávají, možná nepovede.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další v pořadí je přihlášena paní senátorka Eva Syková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já jsem tady už vystupovala několikrát, pokud se týče ochrany životního prostředí a ovzduší. A tak, jak z té dlouhé diskuse tady vyplývá, tak všichni chceme žít v čistém ovzduší a všichni máme společný zájem, abychom si zachovali svoje zdraví.

Já bych se ráda zastavila u některých věcí, které tato novela jako přínos přináší a který by mohl v diskusi o otázce kontroly spalovacích stacionárních zdrojů v domácnostech zaniknout.

Mám na mysli změnu v příloze číslo 1 zákona, v níž se zpřísňuje imisní limit pro částice PM2,5. Děje se tak na základě evropské směrnice 2008/50/ES o kvalitě vnějšího prostředí a čistším ovzduší pro Evropu a v reakci na další řízení EU, které bylo zahájeno už v roce 2014, kdy Evropská komise upozornila na nesoulad české legislativy s článkem 15, odst. 1-3, článku 16, odst. 2, související s přílohou této směrnice.

Abych došla k tomu, o čem chci hovořit. Evropská směrnice o kvalitě ovzduší požaduje, aby členské státy zajistily, že koncentrace těch malých částic, PM2,5 zvláště, o kterých jsem tu už hovořila, jak mají významný vliv na zdraví dlouhodobé, na celoživotní zdraví obyvatel, tak aby tato koncentrace PM částic 2,5 ve vnějším ovzduší nepřekročila mezní hodnotu stanovenou v příloze té evropské směrnice. Pro snižování koncentrace PM2,5 byly směrnicí stanoveny dvě fáze. První fáze měla být do 1. ledna 2015, dosažena mezní hodnota 25 mikrogramů na 1 m3. Ve druhé fázi má být do 1. ledna 2020 dosažena mezní hodnota 20 mikrogramů na 1 m3. Usnesením vlády číslo 1077 z 15. prosince 2014 bylo proto ministru životního prostředí uloženo předložit návrh novely přílohy číslo 1 zákona, která pro částice PM2,5 stanoví přísnější imisní limit ve výši 20 mikrogramů na 1 m3. Zpřísnění imisního limitu pro částice PM2,5 je velmi důležitým krokem ke zlepšení kvality ovzduší, aby to tady v ČR nezaniklo. Jak jsem na schůzi Senátu již vícekrát upozorňovala, znečištěné ovzduší má zásadní negativní účinky na lidské zdraví. Prachové částice PM10 a PM2,5, ale i menší frakce, tzv. ultrajemné částice, o kterých se bohužel stále nehovoří dostatečně a jejichž koncentrace se systematicky nesleduje, ačkoli už k tomu existují vhodné metody, patří vedle oxidů dusíku a ozonu k nejvýznamnějším znečišťujícím látkám.

Podle studie zpracované v dubnu 2016 pro výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin Evropského parlamentu, podle ní patřila ČR mezi čtyři členské státy společně s Bulharskem, Polskem a Francií, u nichž ještě v roce 2014 došlo současně k překročení mezní hodnoty pro denní i roční průměrnou koncentraci částic PM10 i roční průměrnou koncentraci části PM2,5. V ČR, Polsku a Bulharsku byly zaznamenány nejvyšší hodnoty PM2,5 v celé EU.

Podle odhadu EK přitom částice PM2,5 způsobí až 400 000 předčasných úmrtí ročně. Podle výše citované studie lze očekávat reálné plnění mezních limitů ve většině zemí EU až v roce 2030, to je o 10 let později, než jak to předpokládá balíček opatření na ozdravení vzduchu v Evropě z roku 2013, tzv. Clean Air Policy Package.

Redukce znečištění na straně spalovacích stacionárních zdrojů je proto jistě potřebná. Emise z malých spalovacích zdrojů v domácnostech mají na emisích prachových částic velký podíl. V souvislosti s nyní projednávaným návrhem zákona si kladu otázku, zda by nebylo možné dosáhnout lepší kontroly nad dodržováním pravidel při provozu domácích spalovacích zdrojů i bez poměrně citelného omezení práva na soukromí. Chápu ale, že především spalování odpadu se bez přímé kontroly obtížně prokazuje. Považuji to tedy za daň nutnou k dosažení faktické vynutitelnosti pravidel, jejichž dodržování významně ovlivňuje ochranu veřejného zdraví a životního prostředí. Jsem nicméně přesvědčena, že pozornost je nutné věnovat také těžké nákladní dopravě a dopravní obslužnosti velkých aglomerací. Snížení míry znečištění produkovaného mobilními zdroji bude totiž mnohem obtížnější a ekonomicky náročnější než v případě zdrojů stacionárních. Bude vyžadovat celkový odklon od technologie spalovacích motorů, zejm. pak dieselového typu. Dosud uplatněná technická řešení, např. v podobě filtru pevných částic, nejsou v praxi tak účinná, jak deklarují výrobci. A navíc jsou často vědomě sabotována. V případě filtru pevných částic jeho svévolným odstraněním.

Kromě toho nelze očekávat, že by došlo k významnému poklesu celkového objemu dopravy, jak nákladní, tak osobní. Dosavadní vývoj naznačuje trend spíše opačný. Politika v oblasti ochrany ovzduší musí tudíž být úzce provázána s utvářením dopravního systému a budováním infrastruktury. Doporučuji proto dnes tento návrh schválit, abychom co nejdříve mohli začít aspoň některá opatření na ochranu veřejného zdraví a životního prostředí.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším v pořadí je do obecné rozpravy přihlášen pan senátor Peter Koliba.

Prosím, pane senátore.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já jsem rovněž z Ostravska, podobně jako pan senátor Vícha. Víte, jsme tady zástupci občanů na jedné straně, jejich práv, na druhé straně jejich povinností. A já jsem ve střetu zájmů, protože bydlím na vesnici, kde se skutečně v zimním období nedá dýchat. Nedá dýchat!

V Ostravě, když jdete dnes v různých částech Ostravy, třeba Ostrava-jih, máte lepší ovzduší než na malé vesnici, která má 250 čísel, kde já bydlím. Tam se skutečně nedá večer vyjít ven, protože tam je nedýchatelno. Takže z tohoto pohledu bych chtěl podpořit tento návrh zákona všemi svými deseti, protože si skutečně myslím, že je přínosný.

Já si nemyslím, že ti starostové budou po nocích chodit kontrolovat kotle, kdo čím topí. To je svým způsobem nesmysl. Náš starosta má problém lidi oslovit a říci jim to popravdě, že skutečně znečišťují ovzduší. A já si myslím, že přijetí tohoto zákona bude mít značný psychologický efekt pro ně samotné, protože oni budou vědět, že skutečně je tu nějaká povinnost, která je i zákonem vymahatelná. A už samotné to vědomí této povinnosti, a já si myslím, že v praxi to nebude tak drastické, aby se lidé udávali, aby se lidé nějakým způsobem mstili zrovna tímto způsobem, na to je tisíc jiných způsobů, pokud chce někdo někomu udělat zle. A ti starostové určitě o své vůli nebudou po nocích chodit kontrolovat, čím kdo topí. Ale pokud upozorní toho člověka, já osobně mám tu zkušenost, protože jeden z těch sousedů byl znečišťovatel a byl to takový nejbližší soused, zmínil jsem se, měl jsem odvahu to říct. A on skutečně mi říká: "Ty jsi něco říkal, že topím?" A já jsem říkal: "Ano, říkal jsem." "Já ne, já ne" Ale od té doby netopí, od té doby přestal... On je jeden z těch sousedů. Ale kde jsou ty desítky těch ostatních, kteří topí? Takže jde o to, aby si ti lidé skutečně vstoupili do svědomí, aby si skutečně uvědomili, že tím topením to není jen, že on ušetří pár drobných peněz. Jinak na Ostravsku je obvyklé topit "ostravskou bombou", to se naplní plastová lahev tím prachem a ono to hodně dlouho vydrží. To má výhřevnost potom kvalitnějšího paliva. Ale to, co to dělá se životním prostředím, je skutečně hrozné.

Na jedné straně paní senátorka Seitlová, prostřednictvím pana předsedajícího, se tady zmínila jednak o cenách těch paliv. Oni lidé totiž někteří topí úplně vším, co najdou. A to je další problém. Takže já si myslím, že je to v ochraně většiny obyvatel proti té menšině, která to znečišťuje. Dnes celá řada nových domků má už elektrické vytápění, má ekologické vytápění a skutečně 2-3 domečky na té vesnici znečistí celou vesnici. Takže já bych tady chtěl poděkovat panu ministrovi, skutečně si myslím, že ten zákon, i když se dotýká té citlivé oblasti možnosti kontroly, tak si myslím, že to v praxi tak dramatické nebude. Ale jde o povědomí těch občanů, kteří tyto hříchy páchají, že se o této problematice mluví, že se v praxi, si myslím, až tak tvrdě ten zákon vymáhat nebude, ale je tam skutečně to povědomí, aby se zlepšilo životní prostředí. To je hlavní cíl, aby se skutečně netopilo tím, čím se topit nemá. Je to otázka slušnosti těch lidí. Ale když nemají tu slušnost, tak musejí mít tu povinnost.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další v pořadí je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane kolego.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já se budu snažit co možná nejméně opakovat ty argumenty, které tady říkala paní kolegyně Seitlová, ale možná se tomu úplně nevyhnu. Na úvod si dovolím jenom říci, že z Listiny základních práv a svobod máme zaručeno více práv. A mezi těmi právy, která by měla být zaručena, je také právo na nedotknutelnost bydlení. A potom také právo na ochranu zdraví. A v okamžiku, kdy se nějaká dvě základní lidská práva dostávají do rozporu, tak potom by měl ten zákonodárce postupovat takovým způsobem, aby to právo co nejméně omezil. A já jsem přesvědčen, že my jako zákonodárci, pokud schválíme tento zákon o ochraně ovzduší, tak v případě toho co nejmenšího omezení práva na nedotknutelnost bydlení, se takto nechováme. A já vysvětlím, proč si to myslím.

Asi z vás nikdo nebo nevím, jestli někdo z vás má statistiku, co je hlavním důvodem toho, že někomu více, než je normální, než je obvyklé, kouří komín. Možná budete překvapeni, ale tím prvním a nejčastějším důvodem je, že lidé neumí topit. Tzn. neumí zapálit oheň, neumí uhasit oheň. A když jim to hoří, tak tam prostě nepustí dostatek vzduchu apod. A potom ten komín kouří. A tam, když přijde kontrola dovnitř a podívá se, tak nic nezjistí, dovnitř do toho bytu, protože tam nikdo nespaluje žádná paliva, která se nemají spalovat, tam prostě někdo nepustil dost vzduchu nebo udělal nějakou jinou chybu a ono to prostě kouří, celá vesnice zahalená dýmem a on přitom ani nespaluje nekvalitní palivo. Neříkám, že jsou to jenom tyto případy, ale skutečně z těch průzkumů plyne, že více než 50 % takovéhoto dýmu vzniká, protože někdo neumí topit.

Druhá velká skupina lidí, která nás zaplavuje dýmem, jsou lidé, kteří spalují nekvalitní palivo. Ti, co spalují nekvalitní palivo, tak jsou, řekněme, naši spoluobčané, které možná známe nebo je vídáme. Není to zrovna skupina, která by byla nějak zpravidla ekonomicky silná. A potom si položme otázku, co se stane, až tam tedy někdo vnikne a zjistí, že spalují nekvalitní palivo, co se asi tak stane? Tak, první věc, když tam zazvoníte, že vás vůbec nepustí dovnitř. Nebo vás pustí dovnitř až po nějaké době a mezitím ten kotel vyberou, vysypou popel, na jednu stranu dají uhlí a dřevo, na druhou stranu dají PET lahve. Vy tam přijdete, podíváte se jako kontrolor a oni řeknou: "No, my teď zrovna tady topíme tím uhlím, tady máme PET lahve, ty pak dáme do tříděného odpadu atd." Když to nakonec nezvládnou, tak dostanou pokutu. A protože topí tím nekvalitním palivem, tak většinou proto, že nemají moc peněz na to kvalitní palivo. Tak asi víme, jak to s tou pokutou dopadne. Jestli přestanou tím nekvalitním palivem topit, to nevím, ale takhle to asi nějak bude.

A to je ta druhá věc, o které mluvila paní senátorka Seitlová, a to je, jestli prostě ten krok, který dnes děláme, skutečně bude účinný, jestli to něčemu pomůže. Když nakonec ta skupina, která topí nekvalitním palivem, stejně většinou uložené pokuty neplatí nebo minimálně část této skupiny ty uložené pokuty neplatí.

Třetí příčinou toho, proč ti lidé třeba zahalují dýmem to okolí, je, že mají nekvalitní nebo špatný kotel. Tady je jakýsi program, který se nazývá zjednodušeně "kotlíkové dotace", kde se přispívá lidem na nové kotle. Je tam ten problém, že zatímco těch špatných kotlů v ČR máme asi 400 000, tak v té 1. fázi máme kotlíkové dotace na zhruba 80 000 kotlů, zbytek se nevymění.

A teď jsou tady dvě otázky. První otázkou je, kdo si asi řekne o ten nový kotel? Ti, co topí tím nekvalitním palivem a nemají ani na to kvalitní palivo nebo ti, co dnes topí kvalitním palivem, ale chtějí mít ještě lepší kotel? Kdo si asi v 1. fázi vyměňuje ty staré kotle za nové, komu tím zejm. pomáháme? Tzn. zase je minimálně otázkou, jestli těmi kotlíkovými dotacemi tak, jak je máme nastaveny, vlastně vůbec pomáháme zejm. v té skupině, která nám nejvíce způsobuje to znečištění z lokálních topenišť. Já si o tom dovolím silně pochybovat.

Ještě podle informací, které mám já z našeho Kraje Vysočina, tomu není tak, opakovaně jsem to zjišťoval. A pan ministr, předpokládám, že ve své řeči opakovaně bude říkat, že nemám pravdu, ale já říkám, že jsem to zjišťoval, že to není tak, že by v rámci udělování kotlíkových dotací se to dělalo tím způsobem, aby v první řadě a na prvním místě byla výměna těch nejhorších kotlů, tzn. těch kotlů tzv. prohořívacích, do kterých se dá přikládat nekvalitní palivo a které vlastně nejvíce kouří atd. Prostě není to tak, nerozlišuje se mezi odhořívacími kotli, prohořívacími kotli, jejich kvalitou.

Prostě jak je to kotel třídy 3 a horší, tak se vymění a tečka. Nikdo to nekontroluje. A jsem velmi zvědav, jestli dostaneme někdy nějaké agregované údaje, kolik emisí se ušetřilo, resp. kolik emisí se ušetřilo, resp. o kolik emisí se emituje díky tomu, že jsme použili peníze na kotlíkové dotace.

Takže to jsou moje pocity z této zákonné normy tak, jak je máme před sebou. Prostě my namísto toho, abychom se snažili vytvářet jakýsi společenský tlak na to, aby ti lidé netopili nekvalitním palivem, aby se s nimi o tom hovořilo, abychom našli třeba více odvahy, jako mluvil pan kolega, nebo abychom, řekněme, i pomocí samospráv tlačili na to, aby dělali ty věci tak, jak se má, tak my tu zavádíme represivní opatření, které dle mého názoru ničemu nepomůže nebo ta jeho účinnost bude mnohem menší, než si někteří myslí.

Tady k tomu ještě řeknu jednu věc, zase se budu opakovat. Prosím vás, v Rakousku ani v Německu to není tak, že by bylo možné bez předchozího ohlášení vniknout do obydlí a následně kontrolovat kotel. Není to tak. Mají tam obvodního kominíka nebo tam mají jiný úřad, který sice chodí na kontrolu, ale dopředu se ohlásí. Zase pan ministr říkal, že to u nás bude stejné. Není to pravda. Ti lidé budou nejdříve písemně upozorněni a pokud poté se opakovaně ukáže, a není jasné, co bude opakovaně, jestli nějaký anonym opakovaně bude psát atd., ti lidé poté, co opakovaně porušují a spalují nekvalitní palivo, tak potom vzniká právo úředníkovi již bez ohlášení, tedy např. i v noci vniknout do toho obydlí, resp. žádat přístup do toho obydlí, který mu musí být poskytnut, aby mohl provést tu kontrolu. Takhle je ten zákon napsán.

Že to bude v minimu případů, že se počítá s tím, že to téměř nebude využíváno, protože to bude zejm. hrozba, je sice obrana těch, kdo ten zákon psali, ale samozřejmě se to může stát, že ta nedotknutelnost obydlí bude tímto brutálním způsobem porušována. A mně se nezdá, že je to nutné.

A teď ten konec, jaké je z toho řešení? Tak samozřejmě už jsem mluvil o té edukaci, o vzdělávání, že je potřeba vytvořit společenskou atmosféru a společenský tlak na to, aby se lidé styděli za to, že jim kouří komín. A druhou věcí potom je použít nové technologie, nové postupy. A např. pomocí stěrů nebo jiných metod, které nevyžadují neohlášený vnik do obydlí, jsme dokázali ty, co přeci jen znečišťují to ovzduší více, než je možné nebo než je přípustné, potrestat. A skutečně si myslím, že bychom se v tomto směru měli dívat spíše na ten Západ než na Východ. A že bychom skutečně měli ty své svobody těžce nabyté chránit a neměli bychom je kvůli tomu, že existují jednotlivé případy, které nejsou vůbec samozřejmě pro někoho příjemné, tuto svobodu obecně a pomocí nějakého zákona porušovat.

Ještě úplně na závěr řeknu jednu věc. Já jsem se už několikrát setkal s tím, že pokud tady někdo vystoupí jako obhájce práva na nedotknutelnost bydlení, tak je potom představován jako ten, co nechce bojovat proti tomu, aby nekouřily komíny. Samozřejmě že to tak není. Samozřejmě že si všichni přejeme, aby nikdo, pokud to je možné, nespaloval nekvalitní palivo. Na druhé straně za všechno, co chce někdo nějakou represí vynutit, se zaplatí. A já si myslím, že ta cena ztráty práva na nedotknutelnost bydlení je příliš vysoká cena, kterou chceme zaplatit oproti tomu efektu, který vypadá, že by ten zákon měl mít, ale podle mého názoru mít nebude.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Já jen omlouvám pana senátora Františka Bublana z dnešní schůze, jenom pro steno. A další do rozpravy s právem přednosti je přihlášen pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já se samozřejmě připojuji k těm, pro které je nepřijatelné, aby někdo vstupoval bez ohlášení do obydlí a vůbec, aby někdo vstupoval do obydlí. A řeknu důvod, který možná nikoho nenapadl. A ten důvod se jmenuje "šmejdi". Určitě víte, co jsou to šmejdi. A představte si, jak takoví šmejdi přijdou s průkazkou kohosi kontrolovat kotel a při té příležitosti už babičce seberou celoživotní úspory a ona pak bude nucena do konce života topit PET flaškami, protože už na to vůbec nebude mít.

My jsme vyvolali zákonem, který se jmenuje jinak, to byl ten zákon o nočním klidu, a neumíte si představit, co tento zákon přinesl do obcí. Začalo neskutečné udávání. "Tady ti sousedi tam měli tady ty, tady štěká pes, pane primátore, okamžitě zařiďte, ať tady neštěká." Nebo občan napíše: "Dejte nám seznam všech akcí, které budete pořádat v příštím roce." Takže já si myslím, že důvod je jinde, důvod je v podvodu tisíciletí, který se jmenuje globální oteplování. Spolková republika Německo hodlá vynaložit půl bilionu eur na boj proti těm 2 stupňům, kde si někdo vymyslel, že se mu to podaří, samozřejmě se mu to nepodaří, ta teplota si poroste podle svého, protože my jsme si zase vymysleli, že jsme páni tvorstva. Že bychom neškodili té přírodě, o tom žádná, to samozřejmě. Ale takoví páni nejsme, ta příroda si to udělá, jak bude chtít. A když se bude mít oteplit, tak se oteplí. A kdo tomu nevěří, tak ať si něco přečte o historii planety, která se počítá na miliardy let. A tady nás někdo přesvědčuje, a celá planeta tomu věří, protože je to obrovský byznys, že za měření 350 let jsme dospěli k nějakému závěru a k nějakému grafu. 350 let je nezaznamenatelné období v historii planety. To není ani setina, to není ani měřitelné, co je to za období.

Proč ale je ten problém? Ten problém je jinde a je právě zase v tom oteplování. Podívejte se doma na fakturu za energie, kolik tam platíte. Ono se v ní tedy napoprvé nevyznáte, ať vám někdo vysvětlí, kolik tam platíte např. na soláry, kde jsou všechny ty platby zohledněné. A platí to ne stát, stát to vymyslel, resp. někteří poslanci. Ale platí to všichni ostatní daňoví poplatníci. A pro ty seniory pochopitelně, jestli moje babička platila v pečovateláku v bytě 1kk za topení stejnou částku, jako já jsem platil v rodinném domku, tak přece něco není normálně. Ona měla dálkové teplo, teď tam mají plynovou kotelnu. A ty náklady na energie, to jsou příčiny, proč musí paní ministryně Marksová vymýšlet zákon o sociálním bydlení, do toho chce zahrnout i seniory, protože senioři mají na nájemné, ale nemají na ty všechny ostatní platby, které jsou s tím spojené. Teprve když se jim vysvětlí, i u městských bytů, že nájemné je 600 Kč a to ostatní jsou ty jiné poplatky, oni totiž mají tendenci: "No, my ale platíme inkaso." No jo, ale v inkasu mají ještě jiné věci, že, například internet, kdy jim jistá telefonní firma darovala tablet současně se smlouvou na 470 Kč ročně za internet.

Nevím, otázka vaším prostřednictvím na paní senátorku, těch 400 000 lidí, to bylo v Evropě nebo v ČR? V ČR? No to je výborné.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pane senátore, musíte se obracet prostřednictvím předsedy.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vždyť jsem to udělal.

Senátor Jaroslav Kubera:  Tak jste tady svědek, říkám: "Pane předsedající, vaším prostřednictvím, ptám se paní senátorky Sykové.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Aha, tak to je v pořádku. To jste hodný, děkuji.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já znám právní řád, nebojte se. Tak to je v ČR? V Evropě. Já už jsem se lekl, protože pak bych řekl, že kouření je tedy výrazně zdravotně nezávadné, protože tolik lidí na něj neumírá.

Když jsem poprvé viděl na radnici ta sklíčka na černý kouř, tak jsem říkal holkám: "Holky, jak to poznáte v noci?" A ony říkaly: "To nepoznáme." A já říkám: "Poznáte, zkusily jste někdy baterkou zasvítit na kouř? To je krásně vidět. Když zasvítíte, dneska těch baterek je s tím šajnovým světlem, s tím kuželem, takhle zasvítíte a už to vidíte. Akorát že z toho ještě úplně nic nepoznáte." Ale já jsem chtěl nechat kouř kouřem a zabývat se jiným.

Nám vždycky unikne v tom zákoně, jak se soustředíme na tu jednu věc, ono je tam, pane ministře, ještě něco jiného, a to se jmenuje nízkoemisní zóny, že? Nízkoemisní zóny nezavedly ani ty obce, které jsou opravdu totálně postižené, a nešly do toho. A důsledek, pokud to bude schváleno, tak bude ten, že zítra budou volat novináře a budou říkat: "Už máte u vás zavedeny nízkoemisní zóny?" Tak jako volají: "Kdy budou u vás ty modré parkovací zóny?" A já říkám: "Nikdy, přestože modrá je barva ODS, tak dokud tady budu žít, tak nic tak šíleného v Teplicích nebude." Protože jestli jste si všimli, my snad postavíme tu dálnici, možná, akorát před Zdiby je každé ráno je fronta na 3/4 hodiny. Takže my sem přijedeme za 20 minut po té krásné dálnici a tady nás to zastaví. A podle mé spekulace je to proto, že tam, kde zavedli ty modré zóny, tak Pražáci z okolí zvolili tuto trasu, protože tam si nechají auto v Holešovicích a jedou potom metrem a tím pak zacpávají ten příjezd. Ale to je mimo. Takže nízkoemisní zóny, to už máme za sebou.

Ty jsme měli zavedené, jmenovalo se to jinak, byl to vjezd do lázeňského území, ale zhruba byly stejné principy – dostaneš povolenku, když tam máš trvalé bydliště, nebo tam máš krám, tak dostaneš povolenku, a ti ostatní si zaplatí.

Výsledek byl, že v oné čtvrti – nepamatuji si čísla – bydlelo dejme tomu 200 nebo 300 lidí, a povolenky mělo 1 800 lidí. A jak myslíte, že tyto povolenky získali? A teď nastražte, bojovníci proti korupci – a to ještě byl národní výbor. Oni je dostali tak, že si zašli na příslušný odbor, úředníkovi tam strčili malý bakšiš, a on jim vystavil povolenku, i když tam nebydleli.

Když jsem nastoupil, tak jsem okamžitě tyto povolenky zrušil, protože to nemělo žádný smysl.

Říkám tím to, že tyto nízkoemisní zóny jsou nesmysl. Nefunguje to, je to jenom další a další byrokracie, další obrovské náklady na značky. Výnos nikdy nemůže překonat náklady. A kromě toho, když chcete kontrolovat, bude to v klidu, protože kolik by muselo mít takové padesátitisícové město zaměstnanců na kontroly? Bude to přesně tak, když někam dáte značku Zákaz zastavení a stojí vám tam auta, tak jste to nezvládli.

A pak tady je odpor občanů k zákonům a nedodržování zákonů, protože když nikdo nekontroluje pravidla a všichni vědí, že to mohou dělat, tak se na to za chvíli vykašlou. A to je právě tento případ. To podstatné je, aby lidé nemuseli topit PET flaškami. Tak zrušte příplatky solárníkům a dejte to těmto lidem, aby nemuseli platit obrovské náklady za energie, a pak nebudou mít žádný důvod takto topit. Nikdo přece netopí PET flaškami jen tak z legrace. Senátor asi PET flaškami netopí, protože má zřejmě plynové topení. Ale co mají dělat lidé, kteří na to opravdu nemají?

Připojuji se k těm, kteří navrhují zamítnutí tohoto zákona.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Jako další v pořadí je přihlášen pan senátor Jiří Vosecký. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den. Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Řeknu, že tento zákon nepodpořím, ač jsem příznivcem ochrany životního prostředí, a to z jednoho jediného důvodu. Jako starosta vím, co to jsou sousedské spory, protože za 25 let je řeším, řešil jsem jich moc a myslím si, že nyní nebudu dělat nic jiného, než řešit spory.

To je jedna věc, kterou je nutno zvážit.

Souhlasím s Milošem Vystrčilem a s panem Kuberou, že by se s tím mělo něco dělat, ale chce to dělat trošku systémově.

Navážu na kotlíkové dotace. A to je otázkou diskuse vůbec, u nás, na ministerstvu apod. Měli bychom si k tomu sednout, tento zákon nechat padnout a začít to řešit tak, aby to bylo úplně jasné a kotlíkové dotace k tomu použít.

Můj návrh je: Technika někam pokročila, vědomosti někam pokročili. Jestliže někde – a to starosta ví stejně dobře jako i jiní – někdo topí něčím podobně, a je jedno, jestli je to uhlí nebo je to tak, že kotle jsou špatně nastaveny nebo zplynují, tak dobře, tak se řekne, že ve vesnici nebo v obci nebo na těchto místech se dá nějaká sonda, která se dá na komín oficiální cestou, bude tam od listopadu nebo od října, zjara se sundá, udělá se vyhodnocení, kdy to proběhne nějakým anonymním počítačem, tam to vyběhne, vypadne a řekne se: Ano, tento kotel má špatné zplynování, má nárok na dotaci, nebude to 50procentní, bude to 100procentní nebo to bude podle toho, jak lidé jsou finančně zdatní a jak to zvládnou. Udělejme to nějak komplexně. V případě, že to je na obnovu systému, jestliže to jsou nízkopříjmoví obyvatelé nebo mají hluboko do kapsy, teď tady něco řeknu, co – někteří se mnou nebudou souhlasit – a tak to za ně udělá stát. A jestliže má člověk byt ve vlastnictví, případně rodinný domek, tak si na katastru udělá plombu, že stát vlastní u něj za výměnu topného systému 100 000 nebo 150 000 Kč, a stát o tyto peníze nepřijde, prostě je tam má. A dotyčný je bude muset splácet, a když je bude splácet, tak stát má jištěnou nemovitost.

Kdyby to bylo takto, tak se k tomu přikloním.

A nyní se vrátím zpátky k tomu, co tady nezaznělo. Při projednávání zákona o EIA tady pan senátor kolega Bratský upozorňoval na to, že zákon je špatný, že by se neměl přijímat, případně, že by se v něm měly udělat nějaké úpravy, protože nastane to, co nastalo. Vy jste tady slíbil, že to v Evropské komisi je domluveno, že nemůže taková situace nastat. Situace nastala. A že to pak nějak dopadlo, protože byl brexit a další věci, to je vedlejší věc.

Souhlasím, protože pan Vystrčil je zdatný rétor. On tady v podstatě rozebral, když jsem to poslouchal, že ministerstvo má v tom velké nedostatky. On to zanalyzoval celkově, když jsem to poslouchal, že tam některé odbory pracují špatně, já s ním také souhlasím.

Ano, tento zákon nepodpořím, a bylo by dobře, kdybychom se k tomu sešli. Nebráním se tomu, abych v nějaké komisi byl, Miloš Vystrčil určitě také ne a bavme se o tom, udělat to komplexně, to znamená vyměnit nejhorší kotle, případně kotle, které špatně zplyňují. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dalším v pořadí s právem přednosti je přihlášen pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Už tady bylo mnoho řečeno. Jsem z malé obce, máme tam jedno z nejčistších ovzduší v ČR, a to i díky tomu, že svého času před několika lety byla vypracována pětiletá analýza, která byla placena z evropských fondů. A ta měla mapovat čistotu ovzduší v horstvech České republiky. O Krušných horách se vždycky mluvilo jako o území, kde jsou zdevastované, zničené lesy, špatné ovzduší. Ona to byla částečně i pravda, ale nebylo to nikdy úplně tak hrozné, mimo lesů, co se týče ovzduší.

Z této analýzy vyplynulo, že nejčistší ovzduší v rámci horstev ČR je v Krušných horách a v Jizerských horách, a musím říct, že to zpracovával Český hydrometeorologický ústav a Český geologický ústav, čili nebyly to žádné soukromé firmy. Mohu dnes říci, že žiji v území, kde se mi dobře dýchá, ale na druhou stranu chápu problémy, které jsou, a zmiňoval je tady např. Petr Vícha na Bohumínsku. A když jsem tady před mnoha lety vystoupil a v podstatě jsem se podivoval nad tím, o čem on mluví, když zmiňoval, jak u nich je znečištěné ovzduší, tak jsem tomu moc nechtěl věřit, až když jsem toto místo navštívil, a když jsem poznal, že je tam nedýchatelno. Změnil jsem názor, a musím ho změnit v rámci tohoto zákona natolik, že přesto, že jsem velký obhájce svobody všeho – slova, internetu, ale samozřejmě i legislativního procesu zákonů, tak musím udělat výjimku, protože už tady bylo dnes několikrát řečeno, že jsou jiné případy, kdy lze vstupovat do objektů. Jsou de facto už narušovány občanské svobody. A toto je jedna věc, která k tomu přiléhá a je zde zapotřebí vědět, že tam, kde k tomu má dojít, ti druzí ubírají na svobodě sousedům. A přestože máme nejčistší ovzduší, měli jsme tři paliče v obci. Několik let jsme s tím bojovali, šly z toho vždycky nejenom černé, ale i takové ty nažloutlé čoudy. Už jsme nevěděli, co s tím máme dělat, dělali jsme x-výzev, požádali jsme město Jáchymov, kde zaměstnali svého čichače. To vůbec nefungovalo, a nakonec se to vyřešilo samo. Jedna rodina se odstěhovala, v jedné rodině starší pán zemřel. A nyní máme největšího znečišťovatele přímo vedle radnice, a radnice už je z toho komína celá černá. A přesto, že to jsou velmi solidní lidé, bohužel to dělají pořád. Oni netopí nekvalitním uhlím, přitápějí dřevem, ale přitápějí stavebním dřevem. A v tom je problém. To není čisté dřevo, jsou tam různé překližky, jsou tam voduvzdorné překližky, kde jsou různé pryskyřice. A to jsou doopravdy věci, které se dostávají do ovzduší, jsou životu nebezpečné a my s tím nemůžeme nic udělat.

Dnes mluvím o tom, že ve městě, kde je nějakých 200 budov, je to z jednoho objektu, z jednoho rodinného domu. A co je to potom v Bohumíně?

A to je důvod, proč jsem se rozhodl tento návrh novelizace zákona podpořit a budu pro něj hlasovat. A nedivte se, že v našem klubu budeme hlasovat různě, a je to dáno životními zkušenostmi a tím, co chceme upřednostnit, každý to máme trochu jinak. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším v pořadí s právem přednosti je přihlášen pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane kolego.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, víte, že vždycky odsuzuji ty, kteří hovoří dvakrát či třikrát. Vypadá to, že nemám formu, protože dnes k tomuto zákonu vystupuji podruhé, ale nedá mi to, musím ještě reagovat na některé připomínky kolegů, které tady zazněly.

Zaprvé tady zazněla zmínka o kotlíkových dotacích, když to řeknu takto. Musím říct, že to je nesmírně úspěšný projekt, který svého času začal po dohodě ministerstva životního prostředí s Moravskoslezským krajem a stal se z toho celonárodní projekt, podporovaný EU, a to v mnohem masivnější podobě. A u nás v kraji těchto žádostí bylo dokonce o tolik více, než první výzva umožnila, že kraj z vlastních prostředků doplatil peníze, aby uspokojil úplně všechny. A pak budou další výzvy a další lidé se přihlásí.

A musím říct, že hromadně se k tomu přihlásila města a poskytují 85 procentům spolu s krajem ještě další prostředky, takže to vychází skoro až na 100 procent, což odsuzuji, protože když je něco zadarmo, není to úplně dobře, ale v tomto případě, když to slouží životnímu prostředí, tak fajn ... A poskytují mnohdy ještě i půjčky na to, aby si to mohli lidé předfinancovat. Je to tedy úspěšný projekt, neuspokojí úplně všechny, jsou i lidé, kteří se do toho samozřejmě nezapojí. A jedna z nevýhod je, že je neposkytují dotace na plyn – plyn, protože některým docházejí plynové kotle a oni si třeba z ekonomických důvodů už opět nepořizují plynové kotle, protože plyn je drahý a topí méně kvalitním palivem. Je to ekonomická záležitost. Ne všichni lidé na to mají, a bohužel tam ekonomický vliv je.

Druhá poznámka k ekologii ke kolegovi Voseckému, prostřednictvím pana předsedajícího. My říkáme, že je protiprávní vstup do kotelny na kontrolu kotle po předchozím upozornění, ale nahrazujeme to tím, že tomu člověku bez jeho svolení na komín dáme nějakou sondu. A přitom jeho vlastnictvím je komín, i kotelna, buď tak nebo tak.

A poslední věc si neodpustím k milému kolegovi Kuberovi, zase prostřednictvím pana předsedajícího. Má naprostou pravdu pokud se týče nízkoemisních zón. Města na severní Moravě nyní dostala nabídku, že můžeme získat dotaci až milion korun na studie nízkoemisních zón. Řekli jsme samozřejmě, že nechceme tuto dotaci, protože studie za milion by ukázala akorát to, že k tomu je třeba komunikací stejné nebo vyšší třídy, a dokud nám stát nevybuduje obchvat, nemůže být výsledek žádný jiný. Vždyť je to naprostý nesmysl.

Proč to říkám? Proto, že do zákona nízkoemisní zóny, i s vinětami atd., dostal exministr Drobil a ODS to tady tehdy hromadně podpořila, včetně pana senátora Kubery, jak jsem se na to schválně díval. A už jsem tehdy vystupoval – ve stenozáznamu to najdete – že je to blbost.

To je vše, co jsem k tomu chtěl říct. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji vám. A již se hlásí pan senátor Jaroslav Kubera s právem přednosti.

Senátor Jaroslav Kubera:  Nebudu vůbec s ním polemizovat, protože jsem dostal také tuto nabídku. To je přesně o tom, kolik lidí je přisáto na státní rozpočet. Jenom, co získají tito lidé z dotací na měkké projekty, za to bychom měli kotlíky pro každého důchodce. Tady je přisáto tisíce lidí a různých organizací, které dělají takovéto nesmyslné studie. My jsme to dostali také.

Ale že bys někde našel, že bych já podpořil nízkoemisní zóny, tak by to v zákoně muselo být opravdu geniálně schované, protože kdybych takovou věc viděl, tak nepřichází v úvahu, abych to podpořil. Potom si to řekneme, vedle mi to najdeš, kdy jsem to podpořil.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Je potřeba si najít, kde to je. Jako další v pořadí je přihlášen pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Víte, mám od samého začátku projednávání tohoto bodu pocit, že hřešíme nebo snažíme se řešit důsledek, ale nevidíme příčinu. A myslím, že tady je největší zádrhel. Proč to říkám? Krátce po převratu, když jsme začali mluvit o ekologizaci topení, jsem jako starosta samozřejmě nemohl topit uhlím a když jsem chtěl prosazovat ekologické topení, a protože jsem měl domek vlastnoručně postavený, ale vybavený teplovzdušným topením, takže jsem neměl radiátory. V té chvíli pro mne přišla záchrana v podobě elektrických přímotopů a nainstaloval jsem do svého domku elektrické přímotopy. Jenomže v té době cena elektrické energie byla 27 haléřů, dnes je to nějak pětkrát, šestkrát vyšší. A už jsme tady mluvili o tom, že lidé nemají na to, aby takovéto peníze platili.

Byl na ně vyvíjen velký nátlak kvůli plynu. Když jsme přežili horor jménem plynofikace obce a konečně jsme s velkou slávou spustili možnost plynového topení, přihlásilo se pár lidí, a to ještě maximálně na sporáky, ale na topení jich bylo skutečně minimum, protože v té době už se cena plynu zvedla několikanásobně a lidé na to zase neměli.

Jsem skutečně přesvědčen o tom, že problém spalování špatného paliva je v ceně energií. Jestliže se spaluje špatné a nekvalitní palivo, pak se musíme zeptat, proč se prodává, kdo ho prodává a kdo dostává povolení takové nekvalitní palivo prodávat. A jestliže tady zaznělo to, že přijde kontrola a majitel domu ji do domu nepustí, a mezi tím, než se na tom dohodnou, vymění špatné nebo nekvalitní palivo za kvalitní, a pak to považujte za velký nesmysl.

Stejně tak si myslím, že situaci, kdy lidé skutečně nemají na to, aby si koupili kvalitní palivo, chodit je přesvědčovat, aby nekvalitním palivem netopili, aby se ještě naopak styděli za to, že jim kouří komín, je také myslím trochu scestný názor, protože znova říkám, jestliže lidé nemají na to, aby si pořídili kvalitní palivo, pak mrznout asi nebudou a budou pálit to, co budou mít k dispozici.

A jestliže jsme tady mluvili o kvalitních kotlech. Víte, myslím si, že sebekvalitnější kotel, jestliže je „krmen“ nekvalitním palivem, pak jsou tyto kotle k ničemu.

Mám za sebou také cestu do Ostravy, a zrovna v okamžiku, kdy Ostrava zažívala skutečně perné dny. A jak už tady také některý z předřečníků řekl, díky této zkušenosti návrh podpoří, já ho podpořím také právě proto, že tuto zkušenost z Ostravy mám. Ale mám zkušenost i ze svého bydliště, kdy některé dny, resp. spíš noci po setmění je problém vyjít ven a nadýchnout se čerstvého vzduchu, protože někdo holt PET flašky a nevím co všechno spaluje.

Jak říkám, zvednu ruku pro tento návrh.

A teď mi ještě dovolte něco, co nesouvisí s projednávaným, ale přesto bych využil přítomnosti pana ministra. Před časem jsem ho požádal, aby se ministerstvo věnovalo možnosti instalací individuálních čističek odpadních vod u domků.

Je to skutečnost. Vím, že jste v tom pokročili hodně, že to problém už není takový, jaký byl, za to bych chtěl, pane ministře, poděkovat.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, i já vám děkuji, pane senátore. Další v pořadí je přihlášen pan senátor Jiří Vosecký. Komíny a čidla budou. Prosím.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Vaším prostřednictvím k panu kolegu Víchovi, já si myslím, že všichni víme, jak proces na městě a vstup do rodinného domku probíhá, takže jsem vás nechtěl detaily zahlcovat. Samozřejmě, že to čidlo by se muselo dávat na základě toho, že by se spustil celý systém na stavebním úřadě, bez toho to prostě není možné. Já jsem si toho vědom. Myslel jsem si, že je to zdržování, takže jsem nechtěl... Ještě jednou se panu Víchovi omlouvám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Zatím poslední v pořadí je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil... A už není.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já jenom snad na dovysvětlení jednu věc. Já možná k překvapení si také nemyslím, že kotlíkové dotace jsou špatně, protože já je spíš beru jako jakýsi projev solidarity nebo nějakého příspěvku, který slouží všem, protože nám zlepšuje životní prostředí.

Jediné, co mě na tom mrzí, je, že jsem přesvědčen, že mohly být využity efektivněji, pokud bychom skutečně ten systém nastavili tak, aby se vyměňovaly prvně ty nejhorší kotle. A zároveň si myslím, že by bylo velmi dobré, když říkám, že je to jakýsi projev solidarity, aby tu bylo zohledněno, z hlediska toho, kdo na ten kotel má či nemá. A to se nestalo. Tím pádem ten efekt z hlediska využití těch peněz na ty kotle je nižší, než mohl být. To jsem měl na mysli. Neměl jsem na mysli to, že zavedení kotlíkových dotací, se kterými začínal stejně Moravskoslezský kraj, dokonce za ministra životního prostředí, který byl z ODS, jsou jako nápad špatně. To bych byl nerad, kdyby to takhle bylo interpretováno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Zatím poslední v pořadí je přihlášen do obecné rozpravy pan senátor Jiří Burian. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Jiří Burian:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegové, kolegyně. K projednávanému senátnímu tisku č. 332 už tady toho bylo řečeno mnoho. Já bych se tedy soustředil na dva dotazy k panu ministrovi. Nežli tak učiním, tak bych se připojil k těm, kteří už se tady k této problematice vyjádřili. Já osobně si myslím jako dlouholetý starosta, že půjde o zásah do svobodných práv občana a nedotknutelnosti jeho obydlí. Myslím si také, že toto opatření může zhoršit sousedské vztahy, už to tady říkal kolega Vosecký, zejména tam, kde už jsou narušeny. A dokonce si myslím, že to může být i zneužíváno.

Výše pokuty za odmítnutí zpřístupnění zdroje nebo spáchání nebo prokázání spáchání přestupku, mohl bych to chápat jako určitý strašák. Ale co v případě staršího člověka na venkově, který dosáhl 8tisícového důchodu, bude to likvidační, s rozšířením exekucí, nebo jak?

Teď bych si dovolil položit první otázku. Včera na ÚPV jsem tuto otázku položil paní náměstkyni Peštové, kdo bude určovat pověřenou úřední osobu. Ona mi odpověděla, a to myslím, že jsem tu odpověď nakonec našel i já, že by to mohl být vedoucí odboru životního prostředí na městském úřadě, možná spolu s tajemníkem. To asi není teď to nejdůležitější. Ale mě by zajímalo, kdy bude odborně způsobilou osobou, s jakou odborností, s jakou akreditací a od koho. Aby to nedopadlo jako u revizí kotlů.

A druhá otázka, kdo bude hradit zvýšené náklady na činnost pověřeného úředníka a hlavně na tu odborně způsobilou osobu? Já jsem přesvědčen, že i na zvýšené náklady na dopravu, neboť například u nás u trojkové obce máme nejvzdálenější obec bezmála 30 kilometrů. Asi můžete odpovědět, že z vybraných pokut. Ale co v případě, že je nevyberu? To je totiž běžná praxe.

Tak prosím tyto dva dotazy mám. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další v pořadí, a teď už nebudu říkat poslední, protože vždycky to tak není, tak je přihlášena paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedající. Přihlásila jsem se jako opravdu poslední, ale protože já ve své řeči můžu jenom shrnout, kdo vystoupil, nemůžu se už vyjádřit, tak jsem se přihlásila, opravdu asi, věřím, že jsem poslední, ale...

Tady se otevřela debata ke kotlíkům. Musím jenom upozornit, že to, co se dělo s těmi přímotopy, co všichni víme, se teď může stát s kotly, na které ministerstvo dává dotace. Už jsem z mnoha toků informací a kritiky slyšela, že to není dobře, protože dává samozřejmě dotace na pevná paliva. Ta pevná paliva, to máte i v tomto zákoně, po roce 2020 se všechna budou muset proměřovat, každým rokem. Emise, zda splňují tyto emise.

Víme, že pak je tam další opatření evropské směrnice a bůhví, co ještě, že se vůbec nebude topit pevnými palivy. Víme, že už to zakázali dokonce v Polsku v některých městech. Ale my dáváme dotace na pevná paliva, kotlíky pevných paliv.

Jenom jsem to chtěla k tomu, co tady zaznělo, k tomu úspěšnému programu, doplnit, protože to je strašně důležité. Mnozí z vás tady budou ještě za čas, až budeme znovu debatovat.

Poslední věc, kterou bych ráda řekla. Není to o tom, jestli se má kontrolovat, jestli někdo spaluje paliva, ale je to o tom, jakou formou, kdy a tak, aby to bylo účinné. To tento zákon podle mého názoru nesplňuje. Kontrola může být, ale ohlášená předem, tak, jak je to na vodu, plyn, všechno ostatní. To je ten leitmotiv.

Dokonce víme, že to budou jednotlivé případy, jak říkají, pak není problém s tím, aby se udělaly stěry, a ty stěry fungovaly, a tam se prokáží chemické látky. Jenom na to upozorňuji, protože jsme se v tom trošku ztratili. Je to o tom, že ti, kteří brojí proti tomu, že je nedotknutelnost obydlí a nesmí být porušena, tak nechtějí, abychom to nechali plavat. Oni říkají: Pojďme na to jinou cestou, která není takto invazivní, a tato invazivní je zbytečná. Není třeba do tohoto práva, které je chráněno, zasahovat.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Už jste byla poslední. Já obecnou rozpravu končím. Ptám se pana ministra, protože vím, že má popsané skoro dvě stránky, tak jistě bude mít o čem debatovat. Prosím, pane ministře.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji, pane předsedající. Já mám dvě stránky těsnopisem, tak to se máte na co těšit. Ale já sem chodím rád, do Senátu, protože ta debata je košatá, je zajímavá. Já si vážím nejenom těch, kteří mě pochválili, ale i těch, kteří se do mě zase, někteří po právu, ale někteří ne tak úplně po právu, opřeli. Já se pokusím některé ty věci rozptýlit.

Jako červená nit se tady samozřejmě táhne téma, které jsem zmínil v tom svém úvodním slově, které tady těmi vašimi komentáři se hodně prolíná, a to je téma sousedských vztahů, zhoršení sousedských vztahů, šikany. Věřte, že my jsme se tím zabývali skutečně mnoho měsíců. Není to vycucané z prstu. Já se hned k tomu vrátím z pohledu průběhu té kontroly.

Ony totiž, pokud ty sousedské vztahy už tam nějaké jsou, a jsou třeba zhoršené, tak prostě už nedojde k jejich zhoršení. Proč? Z logiky věci. Protože ti lidé si stejně už stěžují dneska na ten úřad. Těch připomínek a to... Někteří z vás sami jako starostové připouštějí, chodí desítky, u těch větších měst stovky. Stovky ročně. To není podle mě rozdíl, v tom, zda budou chodit, nebo zda chodili předtím a nedalo se s tím v podstatě nic dělat, a zda budou chodit teď, ve chvíli, kdy nějaká náprava je možná. Prostě ty sousedské vztahy jsou zhoršené z logiky věci tím, že ti lidé nejsou spokojeni s tím, co se jim v tom okolí děje, a to může být subjektivní, nebo také objektivní pocit. Může to mít také subjektivní nebo objektivní příčinu.

To, co ta kontrola umožňuje, tak není o nic víc, a já tady reaguji na paní senátorku Seitlovou a i na další, proboha, nejsou to žádné a nebudou to žádné přepadovky, nebude se tam vlamovat komando s beranidlem, ani tam nepřijdou s policistou městským. Já jsem slyšel ve sněmovně neuvěřitelné příběhy, jak to bude probíhat. Probíhat to prostě bude standardně tak, a určitě to nebude probíhat v noci, probíhat to bude standardně tak, že někdo napřed bude muset poskytnout tomu úřadu, a zdůrazňuji, je to úřad s rozšířenou působností, takže to není ani ta obec jedničková, kde byste si ještě mohli myslet, že tam může existovat nějaký střet zájmů, že třeba starosta se s tím člověkem nemá rád, tak že tam na něj vyběhne. Budou to dělat ty trojkové obce s rozšířenou působností, kde by měla být zajištěna objektivita. Také jsme o tom velmi diskutovali i v rámci Svazu měst a obcí, s touto podmínkou. Musí napřed přijít určitý důkaz, který toho úředníka vůbec bude motivovat k tomu, aby se tím začal zabývat vážněji. To znamená, nemůže to být ani anonym toho typu, že někdo tam napíše: Soused mi kouří. Mně se to nelíbí. Tam musí přijít třeba obrazový záznam, minimálně 30minutový, který jde dneska udělat naštěstí už chytrým telefonem, tak, aby byl jasný důkaz, a ten úředník, v tomto případě velmi pravděpodobně z odboru životního prostředí, a my už ty lidi školíme, z ministerstva, bude na to jasný metodický pokyn. Samozřejmě školíme jak kraje, tak i potom ty obce, Těch RP, jak víte, je 200.

Takže to zase není tak velký problém, vlastně těch 200 lidí nebo 200 subjektů vyškolit. Oni na základě toho, jak vyhodnotí ten prvotní důkaz, na to určitě nestačí nějaký anonymní dopis, tak rozhodnou, co dál. Ale v každém případě, pokud rozhodnou, že tam je skutečně nějaké oprávněné nebezpečí porušování zákona, tedy například spalování odpadů, nebo třeba i to špatné topení, o kterém hovoříte, tak napíší, prostě pošlou dopis tomu možnému přestupci, porušovateli zákona, že pravděpodobně dochází k porušování zákona na ochranu ovzduší, a upozorní ho, že tedy to topení, respektive průběh toho topení asi není v souladu se zákonem.

My jsme pevně přesvědčeni, že už tento první krok může u řady těch přestupců nebo potenciálních přestupců znamenat to, že on prostě řekne: Aha, tak úřad mi píše dopis. Zamyslí se nad tím, což může být samozřejmě to, že toho jednání zanechá, a teprve v případě, když se tak nestane, přijde další, a zdůrazňuji ne opět tedy anonym, nebo jenom mail "soused toho nenechal", ale znova další jasný důkaz, samozřejmě časově označen, tak teprve potom má ten úřad možnost vstoupit do té domácnosti, a to buď podle kontrolního zákona tím, že to oznámí předběžně, nebo i neohlášené kontroly.

Takže i proto si myslíme, že tam je dobře vyvážený, protože vždycky... Správně jste na to upozornili, že u toho střetu, myslím, že pan senátor Vystrčil, u toho střetu vlastně, nebo kolize těch ústavních práv se vždycky dělají ty testy – test legality, legitimity a proporcionality. A to jsou právě ty testy, kde i námi oslovení ústavní právníci řekli, že jim připadá ten návrh vyvážený. Protože skutečně dává možnost před tou kontrolou, aby nastala náprava toho stavu.

Naším cílem, věřte, nevěřte, já věřím, že věřte, nebo že věříte, není s odpuštěním buzerace těch lidí, pokuty, to, abychom do toho šli takhle represivně. Je to především ten preventivní charakter toho, že je možné tu kontrolu provést. My jsme pevně přesvědčeni, že od toho jednání upustí celá řada lidí právě s tím, někteří si to vůbec neuvědomují, že třeba spalují něco zakázaného, že se to nesmí, že dokonce už jim dnes hrozí pokuta 50 tisíc korun, to je třeba ten případ, jak říkal pan senátor Horník, že ti lidé spalují třeba dřevo ošetřené chemicky, nebo stavební dřevo, to je opravdu zakázané palivo, za které už dnes hrozí pokuta 50 tisíc. Mnoho lidí to neví. Dřevo jako dřevo. Myslí si, že prostě se nesmí spalovat jenom komunální odpad, ale není to tak. Existuje to už několik let.

Takže já jsem přesvědčen, že ty sousedské vztahy to nezhorší, a nezhorší to ani byrokratickou náročnost těch obcí, protože ony už se tím dneska ty obce zabývat musí. Bohužel, jediný ten problém je, že s tím většinou nic neudělají.

Pan senátor Valenta a další hovořili o těch alternativních metodách. Věřte, že jsme se tím zabývali velmi dlouho, s celou řadou expertů. Ale ono bohužel dneska alternativně nic neexistuje, co by přineslo ten opravdový důkaz, například jako je rozbor popela, tedy obsah těžkých kovů, popřípadě některých organických látek, které detekují, že tam třeba jsou spalovány plasty. To nezjistíte z žádné sondy v komíně. My jsme se o tom bavili s celou řadou expertů na spalování. Ti říkali: Bohužel, dneska taková možnost není. Je to jenom jedině s možností těch spalinových cest, stěrů spalinových cest, nebo v ideálním případě konkrétně z rozboru popela.

Paní senátorka Seitlová hovořila o řadě věcí, hovořila o tom, jak průmysl... Máte pravdu, určitě i tam je ještě nějaká rezerva. Ale třeba ten zmiňovaný ArcelorMittal snížil emise prachu za těch posledních 10, 12 let o 95 procent. Oni dnes říkají, že aby snížili emise... A mimochodem, snižují i ty tzv. fugitivní, tedy ty, co unikají mimo komín. Oni říkají: Abychom snížili emise třeba o 500 tun prachu, tak by to znamenalo investovat další stovky milionů korun. Ale my tady máme mnoho tisíc tun prachu, které je možno v podstatě s nižšími náklady právě snížit z těch lokálních kotlíků. Z pohledu prodeje nekvalitního prodeje paliva, ano, máte pravdu. Ale to je věc České obchodní inspekce. Dneska probíhá, i na základě toho, co jsme rozjeli, protože ona ta kampaň probíhá, těch kampaní existuje několik, možná, že jste je ještě neviděli v televizi, ale samozřejmě, máme další způsoby levnějších kampaní přes sociální sítě, které už částečně jedou, částečně je připravujeme, takže osvěta určitě v tomto probíhá. Dokonce v Opavě je třeba velmi zajímavý projekt, který my jsme podpořili na republikové úrovni, a postupně se rozvíjí v celé ČR, a to je projekt emise, kde školáci nebo studenti středních škol se zapojují právě do tohoto projektu. Myslím si, že je velmi zajímavý.

Ony ty revize, které mimo jiné, a na to se třeba dneska trochu zapomíná, revize kotlů, ta povinnost revize kotlů, které by právě měly upozornit na nesprávné spalování, zavedla Nečasova vláda v roce 2012. Zavedla je správně. Mimo jiné, Nečasova vláda také zavedla zákaz provozu kotlů té první a druhé emisní třídy od roku 2022. Já si myslím, že také správně. Deset let dopředu upozornit lidi, že budou muset přezbrojit, že budou muset začít i tímto způsobem zásadním, a my se jim samozřejmě v tom snažíme pomoci těmi kotlíkovými dotacemi, vyměnit ty svoje zdroje topení, kterých je opravdu v ČR kolem 350 tisíc. Já nepopírám, že těch 100 tisíc, které pravděpodobně se nám podaří díky tomuto úspěšnému projektu kotlíkových dotací vyměnit, nebude stačit. Stát bude muset, ať už z evropských zdrojů, nebo třeba i z vlastních zdrojů, podle mého názoru i v budoucnu hledat peníze na to, aby takové projekty podpořil, protože jsou to projekty, které potěší, vždycky říkám, oko ekologa i šrajtofle národohospodáře, protože obvykle jsou to projekty, které na druhou stranu zase podpoří třeba české nebo domácí výrobce.

To znamená, věřte, že jsme se velmi detailně zabývali i těmi alternativními metodami, abychom, a považujeme tuto metodu za krajní, já nemám žádnou radost z toho, určitě, jak jsme byli nařčeni někdy, že se snažíme za každou cenu omezit prostě ty svobody, já z toho žádnou radost nemám. Budu rád, když to zůstane krajní poloha, a tak je to také připraveno, kdy já věřím, že v naprostém minimu případů skutečně dojde k tomu, že ty úřady budou nuceny do té domácnosti, respektive k tomu kotli vstoupit a provést tu kontrolu. Z dalších věcí... A určitě nikomu nepůjdou ani do obýváku, ani do ložnice, ani nikam jinam, ani nebudou zkoumat, co jí a co vyměšuje. To, věřím, že nenastane, nejenom za této vlády, ale ani za žádné budoucí vlády. To bych chtěl ujistit pana senátora Valentu a další. Nemá se čeho bát.

Ale když už jsme u toho, tak já nevím, jestli víte, že třeba v Německu, v tom zmiňovaném Německu nebo Švýcarsku vám klidně vlezou do té popelnice, ten úředník, a prověří, zda třídíte odpad tak, jak je podle zákona. Nikdo v těchto zemích, které jsou velmi demokratické, tak se tím prostě, určitě mu to nevadí, protože ten člověk něco slíbil, deklaruje, že tedy třídí, a ten úředník klidně zcela namátkově udělá kontrolu, že mu vysype popelnici, pak mu ji tam samozřejmě zase nasype zpátky, ten odpadl, ale mezitím mu zkontroluje, zda a jak třídí. Nikdo to nepovažuje za vlámání se do jeho soukromí, tím, že se mu úředník německé nebo švýcarské radnice hrabe v popelnici. A věřte, že to tam takhle funguje. Takže skutečně není to tak jednoznačné, jak si myslíte, že by se to nedělo.

My si chceme vzít příklad i z Polska, které tyto kontroly provádí a třeba má i velmi dobře zpracované referenční úrovně rozboru popelů a dalších věcí.

Já se tím probírám, na co jsem ještě neodpověděl, trošku na přeskáčku.

K panu senátorovi Burianovi. Ten úředník bude odborně způsobilá osoba, respektive v každém případě to bude revizní technik, certifikovaný revizní technik, kterého by si měl ten úředník vzít s sebou. A předpokládám, že tím kontrolorem reálně bude osoba z odboru životního prostředí, tedy odboru trojkové obce, obce s rozšířenou působností. A tyto úředníky také školíme.

Pan senátor Vystrčil, tam doufám, že jsem na většinu těch věcí odpověděl, s tím, že říkám, ano, nekvalitní palivo, způsob topení, máte pravdu, i to je příčinou. A také proto určitě prostě v tom prvním upozornění a i v té kontrole nutně nemusí jít o stanovení pokuty, ale především o to, abychom ty lidi vedli k tomu, aby to neopakovali, aby to nedělali. Troufám si říct, že u velké většiny případů i v rámci těch revizí prostě ti lidé jenom dostanou radu, aby topili jinak, i když můžou spalovat normálně legální palivo, ne žádný uhelný prach.

Takže znovu opakuji, cílem toho zákona není ta represe, to je až ten krajní prvek na ty, na které bohužel ta prevence a ta osvěta neplatí.

Ještě k panu senátorovi Kuberovi, šmejdi, no, tím, že tam vždycky musí být ten člověk z obce s rozšířenou působností, s nějakou jasnou legitimací nebo odznakem, vy víte nejlépe jako starosta nebo primátor takové obce, že to možná větší problém je u jiných řemesel, kde ta možnost toho šmejda se zaměnit za nějakého živnostníka nebo instalatéra nebo revizáka je určitě větší, než aby se zaměňoval za úředníka obce.

Ještě k panu senátorovi Burianovi, já jsem zapomněl tu druhou otázku, ty zvýšené náklady, tak, jak schválila sněmovna, by pak obce měly nárokovat na státu, takhle to bylo i schváleno. Je to přibližně, očekává se, že je to 10 až 15 milionů korun ročně pro všechna ta ORP. Vycházeli jsme z těch případů.

Já doufám, že jsem odpověděl na většinu, aspoň většinu těch věcí.

A úplně závěrem, vážené senátorky, vážení senátoři, já vím, že ten zákon není samospásný, že nepokryje všechny ty případy, to určitě nepokryje, to bych lhal, kdybych vám tvrdil, že to bude znamenat, že ze dne na den, z měsíce na měsíc všechny ty případy zmizí. Ale jsme přesvědčeni, že je to vyvážená možnost, jak výrazně redukovat tento nešvar, jak opravdu pomoci. Prosím, podpořte jej. Já si myslím, nebo jsem přesvědčen, jinak bych to sem nedával jako člověk uvážlivý, že to je cesta správným směrem. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Miroslav Antl? Nepřeje, děkuji. Nyní poprosím paní garanční zpravodajku, aby se nám vyjádřila k právě proběhlé rozpravě. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ano, samozřejmě. Jestli jsem to stihla, vystoupilo 11 senátorů, z toho 4 senátoři vystoupili dvakrát. Byl podán návrh už i výbory na schválit, dvakrát byl podán návrh na zamítnout. Já jsem avizovala pozměňovací návrh na vypuštění možnosti vstupu do obydlí, který máte rozdaný. Myslím, pane místopředsedo, že budeme tímto způsobem i hlasovat, tak, jak jsem to jmenovala, čili schválení, pokud neprojde – zamítnutí, pokud ne, tak pak pozměňovací návrhy.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Naprosto správně, paní zpravodajko. Takže já vás všechny svolám.

Je požadavek na odhlášení, takže já vás všechny odhlásím. Prosím, abyste si vytáhli kartičky a postupně je tam zpátky dávali. Ještě chvilku počkám.

Ještě slyším ťukání, ještě nám to naskakuje.

Tak, takže byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno... (Jitka Seitlová žádá o trpělivost.) Já právě mluvím tak pomalu, paní senátorko, abyste všichni stihli...

Já myslím, že to je technická pomoc za přítomnosti paní senátorky. Nejde to? Možná to bude chtít vyměnit kartu, paní senátorko. (Jitka Seitlová oznamuje, že se jí podařilo přihlásit.) Takže výborně.

V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 32. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh schválit, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO, kdo je proti návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 20, registrováno 65, kvórum 33, pro 43, proti 13. Tento návrh byl schválen.

Já končím projednávání tohoto bodu a děkuji samozřejmě panu ministrovi, který tady ještě bude pokračovat, ale také oběma dvěma zpravodajům. My se s paní kolegyní místopředsedkyní vystřídáme.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré odpoledne i ode mě, náš program pokračuje bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 333

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 333. Návrh nyní uvede ministr životního prostředí Richard Brabec. Pane ministře, máte znovu slovo. (V Jednacím sále je hlučno.) Já vás, kolegyně a kolegové, poprosím o klid. A v předsálí vedle, prosím, pro veřejnost – zklidněte se, děkuji.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji, paní předsedající, za slovo. Dovolte mi ještě, vážené senátorky, vážení senátoři, abych velmi poděkoval za to hlasování k minulému bodu. Řečeno slovy našeho mnohonásobného zlatého slavíka: To jsem opravdu nečekal! Tou většinou, po té debatě, která proběhla.

Já věřím, že ta debata k tomuto bodu bude možná snadnější, nebo věřím, že kratší.

Já si vám teď dovolím představit vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty a zákon o zemědělství.

Návrh novely zákona o nakládání, já to zkrátím na GMO, a genetickými produkty by byl zpracován v reakci na praktické poznatky nabyté při jeho aplikaci a rovněž také v návaznosti na přijetí nové evropské legislativy. Předmět novely se vlastně týká dvou okruhů témat. Jeden okruh je používání geneticky modifikovaných organismů pro laboratorní účely. A druhý okruh pěstování těchto GMO, respektive možností toto pěstování zakázat či omezit.

V tom prvním okruhu, v té první oblasti laboratorní využití GMO, tak tam od doby přijetí zákona po nakládání s GMO a genetickými produkty a jeho prozatím poslední ucelené novelizaci v roce 2005 výrazně vzrostl význam GMO v řadě vědních oborů i průmyslových odvětví. Je to např. lékařský výzkum, diagnostické a klinické obory medicíny, farmaceutický průmysl nebo potravinářský průmysl. A pokud jde o používání GMO právě pro laboratorní účely, navrhuje se touto novelou zákona přizpůsobit stávající regulaci pokroku v oblasti biotechnologií a potřebám praxe, tak, aby dalšímu výzkumu a vývoji nebyly kladeny zbytečné administrativní překážky, které pak mohou mít negativní vliv na mezinárodní konkurenceschopnost České republiky.

Za tímto účelem se tedy navrhuje upustit od některých povinností spojených s uzavřeným nakládáním s GMO v první, to je nejnižší kategorii rizika, které jdou nad rámec příslušné směrnice Evropské unie. Je to tedy určitě snížení byrokratické zátěže při uvědomění si, že se to týká skutečně té první kategorie, nejnižší kategorie rizika, kde nějaké nebezpečí havárie reálně v žádném případě nemůže hrozit. V tom druhém okruhu v oblasti pěstování GMO, tak tam je třeba připomenout, že tato novela reaguje na poslední vývoj v oblasti GMO v právu Evropské unie. A to přijetí evropské směrnice, nebo směrnice Evropského parlamentu a Rady, která nově umožní, umožňuje už teď, členským státům, aby pěstování GMO na svém území omezily a nebo vůbec zakázaly. Možnost takového omezení či zákazu se vztahuje jak na GMO, které již byly na úrovni EU povoleny, tak i na ty GMO, které se teprve v procesu jejich povolování nacházejí.

Aby možnost omezení nebo zákazu pěstování GMO na svém území mohla v případě zájmu využít i Česká republika, doplňují se do zákona o nakládání s GMO a genetickými produkty ustanovení, která vybavují orgány České republiky k tomu potřebnými pravomocemi. Za účelem provedení transpozice směrnic Evropského parlamentu, která členským státům EU přinesla možnost omezit nebo zakázat na svém území pěstování GMO, se dále do zákona o zemědělství doplňuje nová povinnost, dodržovat při pěstování geneticky modifikovaných odrůd stanovenou vzdálenost od státní hranice České republiky, aby se zamezilo případné kontaminaci území sousedních států.

Jenom pro zajímavost, sám jsem se kolegů teď ptal, jak taková hranice vlastně vypadá, nebo stanovená vzdálenost vypadá. Tak pro kukuřici je to 400 metrů a pro brambory 20 metrů.

A jenom úplně závěr, je to také zajímavá informace pro vás, takový vrchol pěstování GMO na českém území byl v roce 2008, kdy bylo oseto 8000 ha – jen pro srovnání z 3 500 000 hektarů zemědělské půdy v České republice – 8000 ha osetých geneticky modifikovanou kukuřicí. V letošním roce je oseto pouhých 75 ha. Takže i z tohohle vidíte, že skutečně takzvaná problematika GMO, nebo pěstování GMO v České republice nechci říct, že se nás vůbec netýká, ale je to něco, co je tady skutečně naprosto marginální.

Já si myslím, že všechny další věci mohou padnou v případné debatě, pokud bude zájem. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane navrhovateli, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 333/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Hajda.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí. Usnesení máte jako senátní tisk č. 333/1 a zpravodajem výboru je určen pan senátor Martin Tesařík, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Martin Tesařík:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. V tomto pokročilém odpoledním dni vás mohu seznámit se svojí zpravodajskou zprávou a moje vystoupení bude velmi ulehčeno vystoupením pana ministra, který ve své zprávě za předkladatele přednesl ty nejdůležitější aspekty, které souvisí s touto novelou tohoto zákona.

Mně nezbývá nic jiného, než pouze doplnit, že návrh zákona počítá s nabytím účinnosti od 1. ledna 2017. Rád bych vás ještě seznámil také s legislativním procesem. Vládní návrh zákona byl předložen sněmovně dne 23. prosince 2015. A ta jej v 1. čtení na své 42. schůzi dne 2. března 2016 přikázala k projednání výboru pro životní prostředí, jako garančnímu, a dále potom zemědělskému výboru.

Výbory návrh zákony projednaly, a zatímco zemědělský výbor doporučil schválit návrh zákona bez pozměňovacích návrhů, garanční výbor přijal 7 pozměňovacích návrhů. 2. čtení návrhu zákona se potom následně uskutečnilo dne 3. června 2016, na 47. schůzi Poslanecké sněmovny, a 3. čtení pak na 49. schůzi dne 7. září 2016. S návrhem zákona byl vysloven souhlas, ve znění schválených pozměňovacích návrhů, když se pro něj v hlasování č. 84 ze 162 přítomných vyslovilo 123 poslanců a 5 bylo proti.

Jak už bylo řečeno, tento materiál projednávaly u nás dva výbory. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se touto materií zabýval na své 28. schůzi, konané 18. října 2016, a přijal toto usnesení. Po úvodním slově Bereniky Peštové, náměstkyně ministra životního prostředí ČR, zpravodajské zprávě senátora Martina Tesaříka a po rozpravě zaprvé: výbor doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Zadruhé: určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu moji osobu. Zatřetí: pověřuje předsedu výboru, senátora Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Tolik tedy moje úvodní zpráva, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám, pane senátore, děkuji a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Jan Hajda? Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal tento zákon 11. října a doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určil mě zpravodajem a doporučil, abych toto usnesení předal předsedovi Senátu.

Vážené kolegyně, kolegové, já v rámci svého vystoupení bych měl pro urychlení dva dotazy na pana ministra. Zaprvé, v některých státech jsou geneticky modifikované potraviny povoleny. Už se stalo, že někde se zjistilo, že to škodí lidskému organismu? Já se domnívám, že ne. Já to chápu jako určitý marketingový záměr, kdy Evropa se brání dovozům levných potravin. A proto se ptám, pane ministře, jestli už víme v rámci té velké obchodní dohody, která se nazývá TTIP, Spojené státy, Evropská unie, jak budou tyto věci řešeny? Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak já děkuji i vám a nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Takže, pane ministře, vy jste byl asi vyzván zpravodajem, tak vás poprosím o slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji. My jsme zaprvé i po jednání na výboru, nebo senátních výborech, slíbili, že pro senátory připravíme jakousi souhrnnou informaci o všech těch studiích, které byly provedeny. Zatím, podle mých informací, z žádné seriózní studie skutečně nevyplynul jakýkoli negativní vliv na zdraví nebo životní prostředí. A máte pravdu, třeba Spojené státy nebo Jižní Amerika a další země nebo kontinenty jsou v tomhle liberálnější než Evropa. Evropa je velmi přísná.

Také proto Evropská unie nedořešila zatím tuto věc na evropské úrovni, a proto to nechala na členské státy, ať se každý členský stát rozhodne, zda na svém území umožní, nebo zakáže pěstování třeba geneticky modifikovaných plodin. A zatím, podle mých informací, ještě není rozhodnuto, jak to bude řešeno v rámci typu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře, a myslím, že dál se není k čemu vyjadřovat. Zpravodaj a pan ministr snad vypořádali rozpravu, takže můžeme dát tedy hlasovat. Takže vás svolám.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já ještě chviličku počkám, bylo to rychlé tentokrát. Tak. A já zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. A kdo je proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zdvihněte ruku. Děkuji.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 21 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

A my končíme tento bod. A pokračujeme

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny příloh 2 a 3 Dohody o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků přijaté v La Rochelle dne 18. května 2012 a v Bonnu 14. listopadu 2015

Tisk č. 304

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 304, a uvede ho opět ministr životního prostředí Richard Brabec. Pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji, paní předsedající, já teď slibuji už opravdu naposledy, vážené senátorky, vážení senátoři. Budu velmi stručný. Tento návrh se týká 6. zasedání smluvních stran Dohody o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků, kdy 14. listopadu 2015 byly přijaty změny přílohy 2 a 3 této dohody. Tyto změny zavádějí do příloh Dohody nový taxonomický systém, který potom reaguje na nové expertní publikace.

Dalším obsahem těchto změn je přeřazení dvou desítek druhů ptáků do vyššího stupně ochrany. A jen pro informaci, máte to i v materiálech, vlastně jediného vodního ptáka, kterého se to týká, který by se teoreticky mohl vyskytnout i prakticky na území České republiky, je morčák prostřední. Což je taková, teď jsme to hledali s panem kolegou, vypadá trochu jako kachna, aniž bych se chtěl morčáka dotknout. A ten občas velmi vzácně zimuje na území České republiky a nebo přes toto území táhne.

Takže v podstatě jde o to, že samozřejmě Česká republika jako smluvní strana této dohody se přistoupením k této dohodě zavázala plnit závazky, které z ní pro Českou republiku vyplývají. A také přispívat k naplňování cílů této dohody. Což tímto činíme. Přijetí změn přílohy č. 2 a 3 nebude vyžadovat změnu platné právní úpravy ČR, a rovněž nebude mít žádný dopad na státní rozpočet, ani veřejnou správu. A já vám děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jenž jste obdrželi jako senátní tisk č. 304/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Brož. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 304/1. Se zpravodajskou zprávou nás opět seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Martin Tesařík.

Senátor Martin Tesařík:  Tak ještě jednou odpoledne, teď už naposledy. Opět se přihlásím ke zpravodajské zprávě tohoto návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR vyslovení souhlasu s ratifikací změny příloh 2 a 3 Dohody o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků.

Jak tady před chvílí pan ministr ve svém komentáři prezentoval materii tohoto materiálu, tak bych možná jen doplnil, že celkově se jedná zhruba o tyto stěhovavé ptáky – morčáka prostředního, vodouše rudonohého a dále potom racka žlutonohého a husy polní tajgové. Jak už bylo řečeno, aspoň jsme si tady s panem ministrem měli možnost na internetu najít obrázek, jak vypadá vodouš rudonohý. Je to taková, pan ministr říkal menší kachna, já jsem to spíš odhadl jako menší husu. Ale v podstatě je to totéž.

Nicméně k vlastní materii, jak bylo řečeno, jedná se o úpravy příloh 2 a 3 této deklarace. A já bych vám mohl jako zpravodaj tohoto materiálu konstatovat, že ratifikace změn příloh Dohody bude plně v souladu s ústavním pořádkem a platným právním řádem České republiky se závazky vyplývajícími z členství České republiky v EU. Dále se závazky převzatými v rámci jiných platných mezinárodních smluv k ochraně přírody, jimiž je Česká republika vázána a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva i v souladu se zájmy České republiky.

Jak již bylo řečeno, výbor pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí byl určen garančním výborem. My jsme se touto materií zabývali na své 28. schůzi 18. října 2016, přičemž jsme přijali k tomuto toto usnesení.

Po úvodním slovu Vladislava Smrže, náměstka ministra Ministerstva životního prostředí ČR, zpravodajské zprávě senátora Martina Tesaříka a po rozpravě zaprvé: výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci změny příloh 2 a 3 Dohody o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků, přijaté v La Rochelle dne 18. května 2012 a v Bonnu 14. listopadu 2015. Zadruhé: určuje zpravodajem výboru moji osobu. A zatřetí: pověřuje předsedu výboru, senátora Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Tolik tedy ve zkratce moje zpravodajská zpráva. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám, pane senátore, děkuji, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Já nevidím pana senátora výboru pro zahraniční věci, obranu, bezpečnost Zdeňka Brože. Není povinnost se vyjadřovat, takže se nevyjádří. Takže nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí, prosím? Nikoho takového nevidím, takže ji uzavírám a můžeme opět přistoupit k hlasování.

Senát dává souhlas k ratifikaci změn příloh 2 a 3 Dohody o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků přijatých v La Rochelle dne 18. května 2012 a v Bonnu 14. listopadu 2015. Já zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 22 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh zákona byl přijat a já končím projednávání tohoto bodu. A děkuji panu ministrovi za jeho účast v Senátu. A pan zpravodaj Tesařík, pan senátor, má slovo.

Senátor Martin Tesařík:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegové, kolegyně, vážené senátorky, vážení senátoři. Toto bylo moje poslední vystoupení v tomto volebním období. Já vám chci poděkovat za šestiletou spolupráci. Byl to pro mě přínos, abych se také něco trochu naučil z oblasti legislativy, nicméně jsem neobhájil mandát. Ale budu se vždycky rád vracet do Prahy a do Senátu, protože jsem se naučil zde určitě spoustu nových věcí a bylo to pro mě i příležitostí navázat řadu důležitých známostí.

Takže vám přeji v tom novém volebním období, aby se vám dařilo, aby skutečně v Senátu byla ta atmosféra, kterou si tak trošku pochvalujeme, na rozdíl od Poslanecké sněmovny, kdy se navzájem umíme slyšet, umíme respektovat svoje názory a při hlasování samozřejmě hlasujeme podle toho, jak jsme politicky orientovaní. Ale na druhé straně vždycky dovedeme uznat i názory ostatních kolegů a kolegyň. Ještě jednou vám mockrát děkuji. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji, pane senátore i vám, a zrovna tak přejeme štěstí všem končícím senátorům. Já myslím, že všichni pracovali stejně efektivně.

A my pokračujeme. Dalším bodem je

 

Společné sdělení Evropskému parlamentu a Radě Společný rámec pro boj proti hybridním hrozbám Reakce Evropské unie

Tisk EU č. K 082/10

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky K 082/10 a K 082/10/01.

A já prosím nyní pana ministra Martina Stropnického, aby nás seznámil s těmito materiály. A zároveň vás, pane ministře, vítám v Senátu Parlamentu ČR. Prosím, máte slovo.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Děkuji, paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych uvedl tento materiál, toto společné sdělení Evropské komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku s názvem Společný rámec pro boj proti hybridním hrozbám Reakce Evropské unie.

Ten společný rámec obecně reaguje na dramatickou změnu bezpečnostního prostředí EU v posledních letech. Jeho významným rysem je posun v metodách vedení konfliktu či konfrontace, kterých užívají státní i nestátní aktéři. Můžeme očekávat častější prosazování mocenských politických cílů takzvaným hybridním válčením, respektive hybridní kampaní. Ambicí společného rámce je přispět k založení komplexního přístupu, který umožní EU a členským státům použít v boji s konkrétními hybridními hrozbami všechny příslušné nástroje za vzájemné spolupráce všech relevantních aktérů.

Společný rámec obsahuje 22 opatření, tzv. actions, která se týkají velmi širokého spektra působností státní správy. Zahrnují např. resort financí, zemědělství, zdravotnictví, vnitra samozřejmě, a také NBÚ. Neboť podobně široké je i spektrum nástrojů, kterých může hybridní kampaň využít. Souhrnně se společný rámec zaměřuje na zdokonalení porozumění problémů a zdokonalení situačního přehledu, což je úkol pro zpravodajské služby, posilování odolnosti kritické infrastruktury, kybernetickou bezpečnost, posilování prevence a reakce na krize.

Naprostá většina opatření je pouze avizem konkrétních kroků a skutečných opatření, která teprve bude potřeba navrhnout a připravit k implementaci, což je iniciativa, která leží na straně komise. Pro nás jsou v tuto chvíli konkrétní dvě opatření. Zaprvé: provedení analýzy národní odolnosti a slabin vůči hybridnímu útoku. A zadruhé: vznik unijní hybridní skupiny v rámci zpravodajského a situačního centra EU a zřízení národních kontaktních míst.

První opatření je naplňováno prostřednictvím probíhajícího auditu národní bezpečnosti, kde se Ministerstvo obrany zhostilo kapitoly hybridní hrozby a jejich vliv na bezpečnost občanů ČR. Závěry auditu budou přirozeně důležitým východiskem pro implementaci Společného rámce na národní úrovni. Výsledky auditu jako celku projedná do konce roku vláda.

K druhému opatření mohu říct tolik, že unijní hybridní skupina byla zřízena v červnu, plně funkční by měla být od léta příštího roku, a národním kontaktním místem bude Ministerstvo obrany. Celkově je postoj České republiky ke Společnému rámci kladný a vyjadřuje podporu jeho záměrům a cílům. V některých oblastech však vyjadřuje předběžnou rezervovanost k některým dílčím opatřením, neboť zatím není zcela jasné, zda nově navrhované kroky nezacházejí příliš daleko a zda nepovedou k duplikaci již existujících procesů a mechanismů nastavených v rámci EU. Což se týká např. výběru prvků kritické infrastruktury a způsobů jejich ochrany.

Našimi prioritami pro další vývoj jsou:

– posílení spolupráce a komplementarity EU a NATO,

– eliminace duplicit jejich aktivit a nástrojů,

– jasná role EU při asistenci členským státům čelícím hybridní kampani,

– pořádání pravidelných cvičení, zaměřených na testování analytických a rozhodovacích procesů.

Společný rámec nemá dopad na právní řád, ani na rozpočet České republiky. V souvislosti se spoluprací NATO – EU mi dovolte pro úplnost uvést, že hybridní hrozba figuruje na prvním místem mezi oblastmi pro posílení vzájemné spolupráce ve společné Deklaraci NATO – EU k vzájemnému strategickému partnerství, přijaté na summitu NATO ve Varšavě. Rámcová pozice ČR byla zpracována v součinnosti s ostatními ministerstvy a dalšími orgány státní správy.

A tímto vám děkuji za vaši pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K 082/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Patrik Kunčar, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Patrik Kunčar:  Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Z úst pana ministra už tady zaznělo poměrně hodně podrobných informací. Já se pokusím vyfiltrovat to, co už zaznělo a doplnit to, co ještě nezaznělo.

Co se týká tohoto sdělení Evropského parlamentu, jedná se zejména o komunikační dokument Evropské unie, který slouží především jako informační podklad, na jehož základě probíhá diskuse o dalších krocích Evropské unie. Co se týká hybridních hrozeb, tak již tady byly některé oblasti zmíněny. Je navrženo celkem 22 opatření, jako reakce na úrovni EU proti hybridním hrozbám. A jedná se především o úkoly pro Komisi a pro vysokou představitelku, aby ve spolupráci s členskými státy připravily konkrétní opatření k posílení kapacit k boji proti hybridním hrozbám.

Existují čtyři stěžejní kapitoly tohoto sdělení. První kapitola je "Zlepšování informovanosti", kdy by mělo vzniknout v rámci EU středisko pro hybridní hrozby, kde by byly analyzovány zpravodajské informace atd. Dále by mělo být zaměření na boj proti destabilizaci společnosti a politickou propagandu.

Je navržen také vznik Střediska excelence, které by mělo navrhovat programy podporující výzkum a výcvik s cílem nalézt praktická řešení stávajících problémů způsobených hybridními hrozbami. Druhá kapitola je "Posílení odolnosti konkrétních oblastí", ať už je to ochrana kritické infrastruktury, obranné schopnosti, ochrana veřejného zdraví, kybernetická bezpečnost, boj proti financování hybridních hrozeb atd. Třetí kapitolou je "Prevence, reakce na krize a zotavení" s důrazem na rychlou reakci na události vyvolané hybridními hrozbami. V této kapitole je zmíněn také článek 222 smlouvy o fungování EU, známý jako Doložka solidarity. Čtvrtá kapitola se týká "Posílení spolupráce s NATO".

Co se týká postoje zainteresovaných stran a projednání v parlamentu, tak v Senátu bylo toto sdělení projednáno výborem pro zahraniční věci, obranu, bezpečnost.

V Poslanecké sněmovně výbor pro evropské záležitosti vzal toto sdělení bez projednání na vědomí v dubnu letošního roku. Vláda ČR zaujímá kladné stanovisko. V rámci Evropského parlamentu probíhá přípravná fáze k projednání sdělení. Rada EU se zabývala v rámci Rady pro zahraniční věci ve formátu ministrů obrany na svém zasedání ve dnech 18. a 19. dubna letošního roku v Lucemburku.

Kromě ČR probíhá projednání sdělení v dalších osmi národních parlamentech.

Co se týká legislativních dopadů a dopadů na státní rozpočet, v této fázi není možné identifikovat konkrétní dopad na právní řád ČR ani na státní rozpočet.

Na základě projednání ve výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na 28. schůzi konané dne 23. srpna letošního roku po odůvodnění zástupce předkladatele, náměstka ministra obrany Jakuba Landovského a mojí zpravodajské zprávě a po rozpravě

výbor zaujímá stanovisko k tomuto dokumentu, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu senátora Patrika Kunčara a pověřuje předsedu výboru senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

V rámci usnesení přijal výbor stanovisko, ale myslím si, že není potřeba všechno detailně číst, když tak se podívejte na přílohu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, děkuji vám, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Následně tyto materiály projednal výbor pro záležitosti EU. A prosím o slovo pana senátora Zdeňka Bestu, který je zpravodajem. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Besta:  Děkuji za slovo. Paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Již mnohé bylo řečeno, ale nezdržím vás dlouho.

O projednání tohoto evropského dokumentu s názvem Společný boj proti hybridním hrozbám nás, tj. výbor pro záležitosti EU požádal garanční výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento dokument senátní tisk č. K 082 projednal výbor pro záležitosti EU na své 31. schůzi dne 13. července 2016 a v návaznosti na usnesení již zmíněného výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a po úvodním slově ředitele odboru strategického rozvoje, sekce obranné politiky a strategie ministerstva obrany a mé zpravodajské zprávě přijal stanovisko k tomuto dokumentu, které je plně v souladu s pozdějším usnesením výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost i s rámcovou pozicí vlády. Toto naše stanovisko včetně usnesení VZVOB podporuje unijní instituce v boji proti hybridním hrozbám a vyjadřuje zároveň i ocenění a podporu rámcové pozice vlády. Tuto pozici zde vyjádřil pan ministr.

Sdělení, o kterém hovoříme, je možno označit za první pilotní dokument v této oblasti, v oblasti hybridních hrozeb, které mají různou, a nejen počítačovou formu, a vymezuje společný rámec členských států EU a skutečně navrhuje, jak již bylo tady také řečeno, 22 praktických oblastí a opatření ke zlepšení informovanosti, posílení odolnosti strategických a kritických odvětví, prevenci a posílení spolupráce mezi EU, NATO v této oblasti.

Zejména z těchto důvodů vás žádám o podporu našeho pro oba výbory společného krátkého doporučení Senátu Parlamentu ČR, které je, jak jsem také již řekl, v souladu s pozicí vlády.

A nyní si dovolím krátkou odbočku.

Jelikož je to s určitostí mé poslední vystoupení před plénem této ctihodné instituce, dovolte mi ještě jednou vám všem poděkovat za korektní vztahy a spolupráci v šesti letech mé činnosti v Senátu, byť i politicky či názorově, jak už to bývá, jsme se nebyli zcela ve shodě.

Ještě jednou děkuji. Už jsem sice děkoval na minulé schůzi, nevěda, že se ještě musím zúčastnit této dnešní schůze. A přeji Senátu jako horní komoře Parlamentu ČR, jako ostatně vždycky se ctí ustála tu negativní mediální smršť po posledních senátních volbách a v součinnosti dokázala, že Senát je svou společenskou potřebností a důvěrou dalších letech. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, i vám děkujeme a přejeme hodně štěstí.

Otevírám nyní rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám a můžeme tedy přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Patrik Kunčar.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji.

Hlasování pořadové č. 23, přítomno 57 senátorek a senátorů, kvorum 29, pro 44, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji předkladateli i zpravodajům a ukončuji tento bod.

A pokračujeme. Máme nyní na programu

 

Návrh na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v Irácké republice v rámci podpory boje proti tzv. Islámskému státu

Tisk č. 338

Tento senátní tisk uvede ministr obrany Martin Stropnický. Pane ministře, opět vám předávám slovo.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Děkuji. Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Předkládám společně s ministrem zahraničních věcí k projednání a schválení Návrh na působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v Irácké republice v rámci podpory boje proti tzv. Islámskému státu. Tento návrh schválila vláda 5. října letošního roku.

Předmětem návrhu je působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v Irácké republice do počtu 30 osob ode dne schválení návrhu Parlamentem ČR do 31. prosince 2018. Vyslání bude realizováno na základě pozvání vlády Irácké republiky garantující právní postavení příslušníků resortu Ministerstva obrany. V první fázi na dobu šesti měsíců bez dotace bude v Iráku od prosince letošního roku působit polní chirurgický tým s úkolem léčit zraněné irácké a koaliční vojáky. Tento tým bude složen přibližně ze 17 osob a bude působit v sestavě polní nemocnice amerického námořnictva přibližně 80 km jižně od Mosulu. Veškerý zdravotnický materiál, jakož i nezbytnou logistickou podporu pro působení chirurgického týmu, včetně jeho ochrany zabezpečí americká strana.

Ve druhé fázi, v roce 2017 a dále, předpokládáme vyslat do Iráku instruktory pro výcvik specialistů irácké armády. Aktuálně nyní jednáme o instruktorech výcviku z řad ženijního vojska. Podmínky pro působení instruktorů budou záviset na konkrétních požadavcích irácké strany. Budou se odvíjet mimo jiné od vývoje bojů proti Islámskému státu a momentálních potřeb irácké armády.

Maximální finanční prostředky na celou dobu mise do konce roku 2018 se odhadují do 167 mil. Kč a budou čerpány z rozpočtové kapitoly Ministerstva obrany. Jedná se o maximalistický výpočet, který zahrnuje všechny myslitelné eventuality a pokrývá maximální počet vyslaných vojáků, tedy 30, na maximální období, tedy od 1. 11. 2016 do 31. 12. 2018. Ve skutečnosti budou náklady podstatně nižší a při současné variantě nasazení vojáků by měly činit zhruba 62 mil. Kč na celé zmíněné období.

Co se týče právního postavení našich vojáků, jejich působení, pozvání a vynětí z jurisdikce je v řešení s iráckou stranou ve spolupráci s ministerstvem zahraničních věcí. Současně je připravováno technické ujednání s americkým saint comp, které bude řešit detaily působení našeho týmu v rámci americké polní nemocnice.

Závěrem si dovolím sdělit, že nasazením chirurgického týmu a instruktorů pro výcvik dojde k posílení zapojení České republiky do boje proti Islámskému státu v rámci globální koalice a pokračující stabilizace regionů také samozřejmě může, a doufejme, že přispěje, ke snížení migračních tlaků do Evropy.

Společně s již působícím leteckým poradním týmem nově nasazení příslušníci rezortu obrany podpoří snahu České republiky o dlouhodobou stabilizaci a rozvoj spolupráce s Irákem.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane ministře, já vám též děkuji, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Garančním a zároveň jediným výborem, který se uvedeným návrhem zabýval, je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 338/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Josef Táborský. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Táborský:  Vážená paní předsedající, pane ministře, milé kolegyně a kolegové. Pokusím se být stručný.

Tak jak předkladatel pan ministr tady uvedl, vztahy mezi ČR a Irákem jsou na velmi dobré úrovni a již v minulosti Česká republika pomáhala především v oblasti materiální dodávkami vojenského materiálu, munice, ale i humanitární i rozvojové pomoci. Dále od léta letošního roku působí letecký poradní tým, jak bylo řečeno, v souvislosti s dodávkami letounů L-159 Alca ozbrojeným silám Iráku. A nyní je tedy myslím velice dobře, že se přichází s návrhem na vyslání polního chirurgického týmu v první etapě do konce letošního roku v počtu 16 specialistů, jak bylo řečeno, který bude působit v rámci vojenské nemocnice amerického vojenského námořnictva, pochopitelně s cílem poskytování zdravotnické pomoci nebo léčení zraněných jak příslušníků ozbrojených sil Iráku, tak i koaličních partnerů, a v další fázi vyslání instruktorů – specialistů, především ženijního vojska, pyrotechniků EOD, protože nastane doba, kdy válečné operace budou završeny a pak bude velice důležitá obnova území, především pyrotechnické práce, ale i další spolupráce v rozvoji Iráku.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal dne 18. října 2016 tento návrh a jednomyslně přijal doporučení Senátu vyslovit souhlas s vysláním této mise. V příloze máte pochopitelně kompletní usnesení.

Využil bych této příležitosti podobně, jako někteří moji kolegové, kteří končí svoji činnost v Senátu, taktéž u mne je to poslední zpravodajská zpráva, protože jsem neobhájil svůj mandát a v Senátu budu končit. Proto využívám této příležitosti, abych vám všem poděkoval za spolupráci, za pochopení a součinnost při řešení jednotlivých otázek. Myslím si, že Senát je velice dělný kolektiv a já jsem se v něm cítil velice dobře a jsem velice rád, že jsem v tomto šestiletém období mohl v Senátu pracovat. A chtěl bych vám všem pochopitelně popřát hodně úspěchů v další činnosti, a nejenom pracovních úspěchů, ale i hodně spokojenosti v osobním životě. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, totéž přejeme i vám. A nyní se, prosím, posaďte ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu, kterou nyní otevírám. Nikdo se do ní nehlásí, takže rozpravu zároveň uzavírám. Není se tedy k čemu vyjádřit a my můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak jak jej přednesl zpravodaj Josef Táborský. Připomínám, že k vyslovení souhlasu k vyslání ozbrojených sil ČR mimo území České republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech senátorů. Aktuálně je přítomno 54 senátorek a senátorů a kvorum je 41.

Zahajuji hlasování. Ale je zde nejprve žádost o odhlášení. Odhlásím vás a prosím, abyste se znovu zaregistrovali.

Zahajuji nyní hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování pořadové č. 24 47 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 41 se pro vyslovilo 46. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu zpravodaji i panu navrhovateli a loučíme se s panem ministrem a děkujeme za jeho hostování v Senátu.

Pan předseda Petr Vícha má technickou připomínku.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, dávám návrh, abychom dnes jednali a hlasovali i po 19.00 hodině, po dohodě s předsedy klubů. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dávám hlasovat. Kdo jste pro, abychom dnes jednali i hlasovali i po 19.00 hodině, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. A kdo jste proti tomuto návrhu, prosím, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku.

Je schváleno, budeme pracovat i po 19.00 hodině.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 330

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 330. Tento návrh uvede pan senátor Miloš Vystrčil, kterému nyní uděluji slovo. (Místopředsedkyně Senátu je upozorněna na chybu.) Pan senátor Vystrčil nikoli, mám tady chybu. (Porada u pultu předsedajícího.) Pan senátor Jaroslav Zeman, já jsem vám nemohla přijít na jméno... Takže vy musíte přednést za pana senátora Vystrčila jeho návrh. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Zeman:  Dobrý den, vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Dnes projednávaný návrh na změnu zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, modifikuje zbytek právní úpravy týkající se veřejné služby. Ta zůstává dobrovolná, ale její výkon bude bonifikován.

Předně bych si dovolil připomenout, že tento senátní návrh má základní ambici, a to, aby lidé, kteří přestali pracovat a jsou dlouhodobě na dávkách pomoci v hmotné nouzi, stát se o ně tudíž stará, neztratili pracovní návyky, a aby i většinová společnost viděla, že tito lidé mají určitou snahu státu něco vrátit a nežijí jen na úkor ostatních.

Systém pomoci v hmotné nouzi je od svého počátku, tj. od roku 2007, do současné doby založen mimo jiné na principu zvyšování si příjmu vlastním přičiněním, kdy tato skutečnost má vliv na nárok a výši dávky, rozumí se zvýšení příjmu, uplatněním svých nároků a pohledávek, například uplatněním nároku na dávky důchodového pojištění, na výživném a podobně, prodej nebo jiné využití majetku.

Senátní návrh sem řadí i výkon veřejné služby v rozsahu alespoň 20 nebo 30 hodin za měsíc.

To znamená, že pro výši částky živobytí se vychází z částky existenčního minima, která se navyšuje, bonifikuje v souvislosti, zdali si osoba zvyšuje příjem vlastním přičiněním, a to až do částky životního minima, a v některých případech i nad tuto částku.

V souvislosti s projednáním tohoto senátního návrhu považuji za důležité upozornit, že při jeho schvalování v Poslanecké sněmovně ve třetím čtení byla snaha prostřednictvím pozměňovacího návrhu paní poslankyně Kailové – schválit mnohem širší a vyšší bonifikaci, než je uvedená právě v tomto projednávaném senátním tisku. K tomu však naštěstí nedošlo.

Veřejná služba nějak fungovala v období let 2009 – 2011, neměla v žádném případě ambice nahradit řádný pracovní poměr. Jedná se o opatření, které osobám pomáhá k sociálnímu začlenění, k zachování pracovních návyků a k nalezení zaměstnání. Je nutné si uvědomit, že i společnost má zájem motivovat klienty v hmotné nouzi k nalezení zaměstnání a ne je konzervovat nebo udržovat v systému pomoci v hmotné nouzi navyšováním dávek.

V případě, že pracující člověk přijde o zaměstnání a přihlásí se na úřadu práce, pak je mu v podpůrčí době vyplácena podpora v nezaměstnanosti. Podpůrčí doba je od 5 do 11 měsíců, dle věku žadatele. Už v této době si žadatel má možnost hledat zaměstnání. Pokud již není nárok na podporu v nezaměstnanosti, nebo je velice nízká, a člověk se tak dostane do svízelné situace, má dalších 6 měsíců na řešení hledání si zaměstnání. Po tuto dobu pobírá dávky ve výši životního minima. Teprve poté se částka živobytí odvíjí od existenčního minima a právě zde i prostřednictvím veřejné služby je možné si dávku navýšit.

Takto je systém nyní uveden v senátním návrhu a takto veřejná služba fungovala velice dobře a byla pozitivně hodnocena jak úřadem práce, tedy státem, tak starosty a v neposlední řadě i společností.

Uvedený pozměňovací návrh další bonifikací dávky ale stírá rozdíl mezi zaměstnáním a setrváním osob na dávkách v systému hmotné nouze, což by bylo samozřejmě špatně. Zaměstnaná osoba je zodpovědná sama za sebe, za své blízké, odvádí sociální a zdravotní pojištění, platí daně, zpravidla se nedopouští drobné či závažnější kriminality, je přínosem pro stát, tedy celou společnost. A proto je důležité, aby osoby v hmotné nouzi byly motivovány co nejdříve si nalézt práci a nezůstávat na dávkách dlouhodobě.

Když jsme tento zákon tady projednávali v Senátu, což byl prosinec 2013, pak následně ve druhém čtení, tak ta situace na trhu práce byla zcela jiná, než je teď. Dneska může dělat každý, kdo chce, kdo se práci nevyhýbá, takže nemůžeme dneska říct, že by to postihovalo nějakou širokou základnu lidí, kteří přišli o práci.

Tentýž pozměňovací návrh také rozšiřuje skupinu osob, u kterých není po dobu 6 měsíců vyžadovaná žádná aktivita, a tak by částku existenčního minima měl v zásadě jen ten, kdo odmítne veřejnou službu, poruší povinnost při výkonu veřejné služby. Samotný senátní návrh ale obsahuje dostatečné ochranné mechanismy, aby osoby, které mají zdravotní problémy, veřejnou službu nemusely vykonávat.

Závěrem tedy navrhuji, abychom schválili senátní návrh, tak, jak byl doručen ze sněmovny, byť obsahuje drobné úpravy oproti našemu původnímu návrhu.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane navrhovateli, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Tiskem se zabýval VUZP, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 330/2. Zpravodajkou výboru byla určena senátorka Zdeňka Hamousová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 330/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Dagmar Terelmešová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Děkuji, dobrý večer, kolegyně, kolegové, vážený pane předkladateli. V podstatě k tomu, co tady bylo řečeno přede mnou předkladatelem návrhu, bylo víc, bylo vlastně 6 senátorů, kteří předkládali tento návrh zákona, v podstatě doplním jenom několik drobných věcí, protože ten jeho úvod byl obšírný. Jenom bych chtěla, aby se opravdu do povědomí dostalo, že výkon veřejné služby nebude pro osoby v hmotné nouzi a osoby v evidenci uchazečů o zaměstnání povinný. Je na jejich rozhodnutí, zda se o uvedenou službu budou ucházet či nikoli. V žádném případě, pokud se o ni nebudou ucházet, neztrácí nárok na hmotné zabezpečení.

Dále je důležité, co se týká kompetence krajských úřadů, krajských poboček úřadů práce, že při uzavírání smluv o výkonu veřejné služby se bude přihlížet u toho posuzovaného taky k dosaženému vzdělání a profesní praxi. Vím, že jsme už minule naráželi na problém, jak by to vypadalo, kdyby učitel, který přišel o práci, zametal někde chodník, jak by to bylo pro toho člověka dehonestující. Dále je zde, že udělování závazných pokynů či zabezpečování kontroly veřejné služby – jim má být umožněno dohodnout se s obcemi nebo s dalšími subjekty jinak.

Nyní vlastně má krajská pobočka úřadu práce povinnost poskytovat osobám vykonávajícím veřejnou službu také ochranné pomůcky a pracovní prostředky, nedohodne-li se s obcemi nebo jinými subjekty jinak. Ale nově bude poskytovat organizátorovi tisíc korun na osobu na tyto pomůcky a prostředky. To také ulehčí ten praktický výkon té služby.

Dále v tom pozměňovacím návrhu, o kterém hovořil kolega přede mnou, byl opět zakomponován výkon dobrovolnické služby. Na to upozornila vláda, že výkon dobrovolnické služby se za projevenou snahu o zvýšení příjmů vlastní prací nemůže považovat, protože se jedná o dobrovolnickou službu, která nespadá do této možnosti, aby si touto formou někdo přivydělával nebo zvyšoval příjem.

Já už jenom snad k tomu legislativnímu procesu, protože... Velice jsem ho zkrátila, protože to opravdu je dlouhodobý legislativní proces. Snad právě proto, že ten zákon byl 2,5 roku zaparkovaný v Poslanecké sněmovně, proto teď aktuálně nereaguje na situaci, která na trhu práce je.

Návrh senátního návrhu byl předložen 27. listopadu 2013, senátním tiskem 195. Senát jej v rámci prvního čtení přikázal výboru pro zdravotnictví, který jej 29. ledna 2014 doporučil ke schválení návrhu, ve znění pozměňovacích návrhů, což Senát 20. března 2014 učinil. Senát předložil návrh zákona Poslanecké sněmovně 28. března 2014. Vláda k němu zaujala neutrální stanovisko, podpořila snahu předkladatele vydělávat si finanční prostředky vlastní aktivitou a právě zmínila rozpor navržené úpravy s cílem dobrovolnické služby.

Třetí čtení v Poslanecké sněmovně se uskutečnilo 7. září 2016, na 49. schůzi dolní komory. Byla přijata většina výborových pozměňovacích návrhů, s návrhem zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů byl vysloven souhlas. Hlasovalo pro něj 89 ze 166 přítomných poslanců. Senátu byla doručena tato osnova 21. září 2016.

Sami víte, kolik jakýchsi souvisejících zákonů se v té době ještě měnilo, takže i proto znělo rozhodnutí, nebo doporučení VZSP k tomuto návrhu zákona, kdy doporučuje PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, zpravodajkou určuje mě a pověřuje předsedu výboru, pana profesora Žaloudíka, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu, Milanu Štěchovi.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu. Já nyní předávám slovo zpravodajce VUZP, Zdeňce Hamousové. Přeje si vystoupit, prosím, máte slovo.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji za udělené slovo. VUZP projednával tento senátní návrh na své schůzi 18. 10. 2016. Doporučuje Senátu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Já bych jenom doplnila stručně komentář, protože 7. září 2016 byl v Poslanecké sněmovně ve druhém čtení projednáván návrh zákona, novela zákona o hmotné nouzi. Chtěla bych říci, že tato novela zákona o hmotné nouzi veřejnou službu vůbec neřeší, není to předmětem projednávané novely, která teď je projednávána v rámci Poslanecké sněmovny.

Takže jenom stručně tedy doporučení výboru – schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní zpravodajko, nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Ne, že bych se chtěl dostat tolikrát do stena, ale ten zákon jsme tady schválili, je to skoro rekordman, protože 2,5 roku trvalo, než jej sněmovna projednala a kolegové tam nesčetněkrát stepovali v předsálí, aby se dostal na pořad jednání. Oba výbory doporučily jeho schválení, proto doporučuji nezdržovat se už jeho projednáváním ani den, aby co nejdříve začal platit.

Dávám tedy návrh nezabývat se tímto zákonem, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře. O tom tedy budeme hlasovat. Já vás svolám.

Vzhledem k tomu, že zazněl návrh, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat, budeme o něm hlasovat.

V sále je aktuálně přítomno 50 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 26. Já vám dám ještě prostor. Hlasujeme o tom – nezabývat se.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zdvihne ruku.

Takže schváleno, pořadové č. 26, 51 přítomných senátorek a senátorů, kvórum 26, pro 41, proti byli tři. Návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli i zpravodajkám.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Já bych chtěla také poděkovat, jednak za tu rychlost, po 2,5 letech si to opravdu ten zákon už zasloužil, tuto rychlost, takže děkuji. A tak jako moji kolegové, i já se chci s vámi se všemi rozloučit, protože si toho vážím, toho, že jsem tu s vámi mohla těch 6 let být, přeji vám všechno dobré v dalším životě, hlavně hodně zdraví! To člověk potřebuje pořád. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  To přejeme i vám, paní senátorko. A naše schůze pokračuje.

Na programu je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Papouška a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 297

Tento návrh senátního návrhu zákona máme jako senátní tisk č. 297. Návrh nám uvede zástupce navrhovatelů, pan senátor Zdeněk Papoušek, kterému nyní předávám slovo.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Návrh novely o sociálně-právní ochraně dětí sleduje jeden cíl, aby zlepšil zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. To jsou zařízení, která slouží týraným, zanedbávaným a zneužívaným dětem. Děti v těchto zařízeních, která pracují na rodinné bázi, tak pobývají tak dlouhou dobu, než se jejich situace vyřeší třeba tím, že půjdou do pěstounské rodiny.

Tato zařízení se dlouhodobě potýkají s nedostatkem financí. Jejich práce je omezována tímto, nemohou dlouhodobě plánovat, žijí v nejistotě, v nestabilitě. Proto tento návrh novely.

Novela počítá s tím, že by již nedostávala příspěvek ve výši 22 800 korun pouze na dítě, které je fyzicky přítomno v zařízení, ale dostávala by na lůžko 20 000 korun, což je fixní částka, pak by ještě dostávala částku, kterou nazveme variabilní. Ta by byla podle věku dítěte.

Tímto se vyřeší problém tzv. dlouhodobých propustek, to znamená, když dítě ze zařízení třeba je na chvíli v rodině, na zkoušku, jestli to tedy bude fungovat v té rodině, nebo je u příbuzných, na dětském táboře a podobně. Za současné právní úpravy nedostávalo zařízení vůbec nic. Čili teď budou dostávat těch 20 000 korun a budou moci žít v jistotě, budou moci platit energie. Ta zařízení budou moci fungovat dobře, tety budou mít jistotu, že dostanou výplatu a podobně.

To je asi zhruba, jak ta novela vypadá, ještě je tam ošetřeno také to, aby někdo nemohl třeba zneužívat to, že by si zřídil zařízení a bral by peníze na lůžko, ale je tam změna povolovacího režimu, to znamená, krajský úřad bude dávat pověření k provozu dle tzv. společenské potřebnosti na omezenou dobu, na 2 roky.

Takže to je v základních obrysech, jak vypadá ten návrh té novely. Zatím děkuji za pozornost. Pokud by byly nějaké dotazy, jsem připraven je zodpovědět.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal VZSP jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Vosecký. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 297/1. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji, paní předsedající, dámy a pánové. VZSP dne 23. srpna 2016 všemi hlasy v podstatě schválil senátní tisk č. 297. Usnesení zní, usnesení č. 91 na schůzi konané 23. 8. 2016.

Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Papouška a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 297.

Po zdůvodnění zástupce skupiny navrhovatelů, senátora Zdeňka Papouška, a zpravodajské zprávě senátora Jiřího Voseckého a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR projednaný návrh schválit, schválit ho ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou v příloze,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Jiřího Voseckého,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora, pana Žaloudíka, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu, Milanu Štěchovi.

Za předsedu výboru Jan Žaloudík, zpravodaj Jiří Vosecký, ověřovatelka – paní Božena Sekaninová. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ještě něco, pane senátore? Děkuji vám a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu.

Návrh projednal VVVK. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 297/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Zdeněk Berka, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Zdeněk Berka:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych chtěl doplnit zpravodajskou zprávu kolegy Voseckého, protože náš výbor se, jak bylo řečeno, zabýval tímto tiskem, přijal v podstatě shodné usnesení s garančním výborem, ale s tím, že součástí toho usnesení je i pozměňovací návrh, který tady nebyl zmíněn, mám pocit, je to tak, a ten pozměňovací návrh v podstatě řeší všechny ty legislativně-technické připomínky naší legislativy. Je to jenom v podstatě náprava těch chyb, které se tam staly.

Jenom bych doplnil ještě, že v současné době ten státní příspěvek, těch 22 800 korun, pokrývá zhruba 48 – 75 procent nákladů těch jednotlivých zařízení. Pokud tedy vejde ten zákon v platnost, tak současné náklady činí asi 255 milionů, zvýší se to na 362 milionů, čili je to navýšení rozpočtů těch zařízení asi o 107 milionů. V podstatě, na druhé straně nebudou muset být tato zařízení dofinancovávána příspěvky z krajských nebo obecních rozpočtů.

Takže to je k mé zpravodajské zprávě všechno. Jenom zdůrazňuji, že součástí toho je pozměňovací návrh, který řeší ty nedostatky, které tam byly shledány. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Nyní otevírám obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí? Nikdo, obecnou rozpravu tedy uzavírám. A protože zazněl návrh přijmout s pozměňujícími návrhy, tak otevírám podrobnou rozpravu. Prosím, pane senátore, pan senátor Zdeněk Papoušek.

Senátor Zdeněk Papoušek:  V případě, že byste odhlasovali tento návrh novely, tak by bylo ještě potřeba, aby v Poslanecké sněmovně byl tento návrh schválen v co nejkratší době. Proto navrhuji, aby bylo schváleno usnesení Senátu, s tím, že by navrhl Poslanecké sněmovně, aby s návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvním čtení. Čili se ptám paní předsedající, jestli mám načíst přesně to usnesení, které by mělo být potom, až...? (Miluše Horská souhlasí.)

Ano, takže to usnesení, o kterém by se hlasovalo, pokud zpravodaj s tím bude souhlasit, po schválení návrhu zákona, tak by znělo: Usnesení Senátu z 28. schůze konané dne 19. října 2016 k návrhu senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Papouška a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 297, druhé čtení. Senát

I. schvaluje návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, jako senátní návrh zákona,

II. navrhuje Poslanecké sněmovně, aby s návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvém čtení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji. Ještě se někdo hlásí do podrobné rozpravy? Není tomu tak, podrobnou rozpravu tedy uzavírám. A prosím pana zpravodaje, aby nás provedl hlasováním a vyjádřil se k podrobné rozpravě.

Senátor Jiří Vosecký:  Takže vystoupil pouze jeden senátor. A máme tady výborový návrh usnesení a pak tady máme pozměňovací návrh. Takže bych doporučil, že bychom nejdřív hlasovali o výborovém návrh, ve znění pozměňovacích návrhů, které byly přijaty na výboru, a pak bychom hlasovali ještě dodatečně o tom.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dodatečně bychom hlasovali?

Senátor Jiří Vosecký:  Ne, že bychom ještě hlasovali o tom, co tady načetl kolega Papoušek.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  O usnesení, aby to prošlo v prvním čtení. Dobře.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Takže tak budeme hlasovat. Svolám vás.

Takže zazněl návrh vás odhlásit, prosím, vyndejte si svoje hlasovací kartičky. Já vás znovu přihlásím.

Aktuálně je přítomno 45 senátorek a senátorů, aktuální kvórum pro přijetí je 23 senátorek a senátorů. Nyní můžeme přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona ve znění přijatých pozměňujících návrhů.

Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem zákona, stiskněte, prosím, tlačítko ANO a zdvihněte ruku. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zdvihněte ruku. (Jeden ze senátorů má technickou poznámku.)

Ano, prosím, pane senátore?

Senátor Miloš Vystrčil:  Já se omlouvám, ale mám pocit, že jsme nedodrželi jednací řád. Je tam pozměňovací návrh, čili musíme hlasování zřejmě revokovat a hlasovat tak, aby to bylo v souladu s jednacím řádem. To znamená nejprve pozměňovací návrhy, a potom o celku.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Takže beru zpět, budeme hlasovat znovu. Nejprve o pozměňujících návrzích.

Tak mně tady nehlasuje karta, já se omlouvám. Tak. Takže hlasujeme znovu o pozměňujících návrzích.

Takže hlasujeme o pozměňujících návrzích, tak, jak byly přijaty na výborech. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasíte s těmito návrhy, stiskněte prosím tlačítko ANO a zdvihněte ruku. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zdvihněte ruku.

Pořadové číslo 28, z 47 přítomných senátorek, senátorů při kvoru 24 se pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Pozměňující návrhy byly tedy přijaty. Nyní schválíme zákon s těmito pozměňujícími návrhy.

Takže nyní přistoupíme k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte ANO a zdvihněte ruku. Kdo jste proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Pořadové č. 29, ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24, pro se vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Navrhujeme Poslanecké sněmovně, aby s návrhem zákona vyslovila souhlas již v 1. čtení. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasíte s tímto návrhem zákona, stiskněte tlačítko ANO a dejte ruku nahoru. Kdo jste proti tomuto návrhu zákona, stiskněte tlačítko NE a dejte ruku nahoru.

Pořadové č. 30, z 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 se pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A nyní budeme hlasovat... Tak, Senát pověřuje předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání. A zadruhé: Senát pověřuje senátora Zdeňka Papouška a senátora Jiřího Voseckého, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně. O tom budeme hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasíte s tímto návrhem zákona, stiskněte tlačítko ANO a dejte ruku nahoru. A kdo jste proti, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování pořadové č. 31, 48 přítomných senátorek a senátorů, kvorum 25. Pro se vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. A já ukončuji projednávání tohoto bodu, děkuji navrhovateli i zpravodajům.

Dalším bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Jitky Seitlové a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 131/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 323

Tento návrh zákona uvede zástupkyně skupiny navrhovatelů, senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, předstupuji před vás podruhé s návrhem změny zákona 131, který by měl tedy ten můj návrh a kolegů zajistit, aby malé vodní elektrárny, kterých je zhruba 66, a nedostávají zelený bonus, ani doplatek k výkupním cenám, takže vlastně některé pracují a dodávají elektrickou energii zadarmo, tak aby tento doplatek získaly.

Stalo se to, že v důsledku přijetí znění současně platného, zákona 131, v přechodném ustanovení bylo proti skutečnosti navrženo, že v malé vodní elektrárně, které byly uvedeny do provozu v období od října 2013 do konce roku 2015, tak fakticky jsou podle zákona uvedeny do provozu až od roku 2016. Ve skutečnosti to tak nebylo, elektrárny postupně nabývaly provozu a postupně také dostaly od Evropské komise takzvanou notifikaci. To znamená, že tyto malé vodní elektrárny mají nárok právě na tuto podporu alternativních obnovitelných zdrojů.

Zákon tu situaci změnil, změnil ji zcela v rozporu se skutečností a očekávalo se – tak to aspoň tvrdil předkladatel, kterým bylo tehdy MPO – že Evropská komise bude znovu tyto zdroje notifikovat. V průběhu roku 2016 k tomu ale nedošlo. Evropská komise řekla – už jsem jednou notifikovala a znovu notifikovat nebudu.

A tady tedy je ten obrovský rozpor, kdy Energetický regulační úřad říká "dobře, ale zákon mi říká, že jsou to nové zdroje a já potřebuju notifikaci". Tato patová situace bohužel není odstranitelná jiným způsobem než právní úpravou, která před vámi leží. Je tu ještě druhá cesta jiné formy právní úpravy stejného věcného obsahu a existují dvě skupiny právníků, jedna říká "cesta, která je před vámi, je lepší", druhá říká "možná by to mělo být tou druhou cestou".

V tuhle chvíli se všichni shodují na tom, že není pochyb o tom, že malé vodní elektrárny tyto peníze mají dostat. Čili věcně je to bezpochyby s plnou podporou. Jsou tu různé názory právníků. Já musím říct, že názor právníků, kteří se kloní k této variantě, kterou tady máme, říká, že sice jde o určitou formu retroaktivity, ale že nikdo při tom, když zrušíme nebo učiníme tuto retroaktivitu, tak nikdo nebude poškozen. Čili je to ve prospěch, naopak opravujeme chybu, která nastala.

Ta druhá právní varianta je trošku jiná, že se mění jiný zákon. Já teď tedy nechám na vás, abyste zvážili, jestli důležité je to věcné řešení a jestli má smysl tedy postoupit ten návrh, který jsem předložila, dále do Poslanecké sněmovny. Ten návrh velmi spěchá, a proto i já bych potom předložila stejné usnesení jako pan senátor Papoušek. Tedy aby bylo schváleno v 1. čtení.

Stala se ještě jedna nečekaná záležitost. A to je to, že se za to velmi, velmi omlouvám, ale opravdu to byla nečekaná záležitost, kdy teď před hodinou mně právní odbor donesl ještě legislativně technickou úpravu, která je jenom legislativně technickou úpravou toho jednoho paragrafu. To znamená, že pokud bychom dále jednali, nebylo by možné schválit tak, jak schválil jeden výbor, ale museli bychom jít do podrobné rozpravy a schválit to znění legislativně technické úpravy, kterou jsem opravdu dostala před hodinou.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko, a zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů.

Senátní tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Carbol. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 323/1. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Carbol:  Vážená paní předsedající, milé kolegyně, milí kolegové.

Výbor pro územní rozvoj projednal návrh tohoto zákona a doporučuje Senátu jej schválit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy. Návrh projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 323/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Šilar, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Takže předal někomu? Nepředal? Tak co s tím? Určitě pan senátor Jiří Carbol. Prosím o zpravodajskou zprávu, děkuji.

Senátor Jiří Carbol:  Tak omlouvám se. Takže výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu zaprvé:š nepřijal žádné usnesení, když pro návrh doporučit předložený návrh senátního návrhu zákona zamítnout z 10 přítomných hlasovali 3 senátoři pro, 1 byl proti a 6 senátorů se zdrželo. Zadruhé: výbor určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Šilara. A zatřetí: pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a já otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. A, to jsem neviděl, až teď, pan senátor Petr Gawlas. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, milé kolegyně, kolegové. Já využiji toho, že jsem ještě chvíli místopředseda výboru VUZP, který doporučil návrh, nebo senátní tisk č. 323 schválit. Takže jenom potvrzuji to, na čem jsme se na tomto výboru dohodli. A protože jsem dneska nebyl zpravodajem žádného senátního tisku, využiji této možnosti, této chvíle, abych se s vámi se všemi rozloučil. Poděkoval za spolupráci, poděkoval za krásných 6 let v této komoře. Všech si vás vážím, řekl bych, že vás mám rád a přeji vám hodně zdraví, štěstí, spokojenosti a držte se. Mám vás rád, hodně štěstí. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Tak a do rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Carbol. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Carbol:  Děkuji, pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové. Já bych chtěl jen upozornit na technickou věc týkající se retroaktivity, že podle naší legislativy se jedná o pravou retroaktivitu. A to z toho důvodu, že se touto novelou zákona novelizuje přechodné ustanovení, které již bylo zkonzumováno. To znamená, že nabylo účinnosti před dnešním dnem. Zaznělo to již při 1. čtení tohoto návrhu novely zákona, že by to bylo asi poprvé, kdyby Senát svým hlasováním přispěl k tomu, že zákon bude obsahovat pravou retroaktivitu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se paní navrhovatelky, zda si přeje vystoupit? Přeje si vystoupit. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ano, děkuji. Já musím říct, že na obou výborech byla tato problematika velmi podrobně projednávána. Byla vedena diskuse k tomuto problému a ty otázky samozřejmě jsou nasnadě. Nicméně, jak už jsem řekla, případná retroaktivita nezpůsobuje nikomu žádnou újmu. Jedná se o nápravu již vzniklého stavu ohledně malých vodních elektráren rekonstruovaných v roce 2013 a 2015.

Veškeré důsledky navrhované právní úpravy směřují od nabytí účinnosti, pokud přijmeme novelu do budoucna, včetně hrazení podpory. Tato podpora je už vyčleněna, je v rozpočtu vyčleněna pro tento rok. A pokud nedojde k přijetí novely, tak bohužel propadne. Ačkoli se nejedná o běžnou praxi, je novela přechodných ustanovení možná. To znamená, není legislativními pravidly zakázaná. To je stanovisko skupiny právníků, kterou jsem dostala k tomuto podkladu.

A teď tedy jenom prosím, jestli bychom postoupili ten návrh zákona, byť tu bylo hlasování o souhlasu, do podrobné rozpravy, protože je tady ta technicko-legislativní úprava, která vám leží na lavicích. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, zeptám se pana zpravodaje? V podstatě budeme hlasovat o jediném návrhu, který je z výboru, a to je schválit. Takže v tuto chvíli zahájím hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové č. 32 se ze 45 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 9, proti byli 2. Návrh nebyl přijat.

Tím jsme vyčerpali návrhy a já tudíž zahajuji podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ano. Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, ještě jednou se omlouvám za tuto nejasnost, ale opravdu vznikla v důsledku ještě doprovodné legislativně technické úpravy, kterou jsem obdržela před chvílí. Takže teď přečtu pozměňovací návrh, který máte i na lavicích. Já ho musím přečíst pro steno.

Článek 1 upravit takto: Článek 1, v článku 15, v bodu 13, zákona č. 131/215 sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětví a o změně některých zákonů, energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony se slova "dnem nabytí účinnosti tohoto zákona" nahrazují slovy "dnem ukončení rekonstrukce či modernizace".

Obsahově se nemění to, co bylo v tom původním, skutečně je to jenom legislativně technická úprava.

A pak mám ještě druhou věc. To znamená, že si dovolím navrhnout, aby Senát schválil návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění tento zákon, který projednáváme, ve znění pozdějších předpisů atd. jako senátní návrh zákona. A navrhuje Poslanecké sněmovně, aby s návrhem zákona vyslovila souhlas již v 1. čtení.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Paní senátorko, byl jsem tady upozorněn, že jste načetla datum 215. Předpokládám, že jste chtěla načíst datum 2015.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, takže pro steno jenom pro upřesnění. Dobrá.

Do podrobné rozpravy se již nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu tudíž uzavírám. A přistoupíme k hlasování. Padl tady jeden pozměňovací návrh. Zeptám se ještě tedy, jestli si přeje vystoupit paní navrhovatelka, případně pan zpravodaj. Předpokládám, že nepřeje. A budeme hlasovat o tom pozměňovacím návrhu, tak jak byl předložen paní senátorkou Seitlovou. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 33 se ze 45 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A tím, že jsme vyčerpali pozměňovací návrhy, můžeme nyní přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 34 se ze 45 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Návrh byl schválen, a proto podle § 130, odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili zaprvé: předsedu Senátu, aby zajistil úpravu Důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání. Zatřetí, pardon zadruhé: senátory. A sice tady máme trošku problém. Samozřejmě předpokládám, že paní senátorku Jitku Seitlovou. Předpokládám... tady je navržen Miloš Vystrčil, ale potřebujeme tři. Takže další předkladatel, který... Je tam navrhovatel pan Václav... (šeptání) Já vím, ale tady měli být tři. Takže ještě pana Václava Lásku, jo? Dobrá. Takže doplníme tato tři jména.

Senátor Jiří Carbol:  Ještě, s dovolením, bych požádal, jestli bychom mohli hlasovat o tom návrhu usnesení pro sněmovnu, aby to schválila v 1. čtení, tak jak předkladatelka. Bylo to načtené? Pardon, to se omlouvám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže není hlasovatelné? Dobrá. Takže ta tři jména byla řečena a návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně. Zahajuji hlasování o tomto návrhu.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 35 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Pan senátor Vystrčil ještě.

Senátor Miloš Vystrčil:  Já jsem přesvědčen, že jsme o tom doprovodném usnesení ještě nehlasovali. To znamená, nic nebrání tomu, abychom ho nyní odsouhlasili. To znamená, navrhuji přesně to, co říkal pan zpravodaj, který měl pravdu, a nyní bychom měli hlasovat o tom doprovodném usnesení, aby ho Poslanecká sněmovna schválila v 1. čtení a tak dále, atd.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Tam je jenom jedna věc. Pokud ten návrh padl v podrobné rozpravě, a to si nejsem jistý.

Senátor Miloš Vystrčil:  Ale v podrobné rozpravě byly dva návrhy paní senátorky Seitlové. První byl návrh pozměňovací, o kterém jsme pak hlasovali, a druhý byl návrh na usnesení. My jsme hlasovali ten návrh pozměňovací, ten jsme schválili. Pak jsme schválili zákon jako celek se zapracováním toho pozměňovacího návrhu. Pak jsme schválili ty, kteří budou potom prezentovat ty věci v Poslanecké sněmovně. A nyní, dle mého názoru a názoru legislativního odboru, bychom měli hlasovat o tom druhém návrhu usnesení, který přednesla paní senátorka v podrobné rozpravě.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  V tom samozřejmě není problém, pokud to bylo předneseno, ale registroval jsem negativní stanoviska. A tudíž... Ne, pane senátore, nejste, já vám rád dám slovo, ale tohle by měl víceméně zkomunikovat pan zpravodaj. A pan zpravodaj tedy akceptoval poznámky, nebo to vyjádření, že to údajně nepadlo v té podrobné rozpravě.

Senátor Miloš Vystrčil:  Já to vysvětlím. Omlouvám se, je to fakt technická. My nemůžeme v rámci hlasování o pozměňovacím návrhu žádat Poslaneckou sněmovnu, aby projednala ten návrh v 1. čtení, když ještě není schválen. A je schválen jenom pozměňovací návrh. Pak se to schválí jako celek, teprve potom můžeme žádat Poslaneckou sněmovnu, když víme, že jsme to schválili.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane senátore, já tomu rozumím, ale ten návrh, aby byl hlasovatelný, tak měl padnout v rozpravě. Jestliže tam byl, pak je to samozřejmě v pořádku. Ale já bych požádal pana zpravodaje, aby tedy uvedl, jestli padl ten návrh v rozpravě a jestli tedy o něm můžeme pak hlasovat.

Senátor Jiří Carbol:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já si myslím, že to není nic proti ničemu, ten návrh určitě padl. Paní předkladatelka, paní senátorka Seitlová, jej přečetla. Asi ve stenozáznamu bychom dohledali, o čem se hlasovalo, jestli bylo sděleno při tom pozměňovacím návrhu, že hlasujeme i o tomto. Ale pro právní jistotu bych doporučoval hlasovat ještě jednou o usnesení, že žádáme Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR, aby tuto novelu zákona projednala v 1. čtení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, teď je to naprosto v pořádku, není žádný problém. Nechávám hlasovat o tomto návrhu.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 36 se ze 45 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 35, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já nevím, pane senátore, k čemu chcete vystupovat, ale prosím, máte slovo, ale...

Senátor Jan Horník:  Byla tam přihlášena kolegyně Wagnerová, já nevím, jestli má možnost vystupovat. Já jako předseda klubu můžu s technickou. Já jsem chtěl prohlásit všechna ta hlasování za zmatečná, protože jsme se v tom absolutně nevyznali, takže jsem teď nehlasoval. Vůbec jsem pořádně nevěděl, o čem mám hlasovat. Já to chtěl vrátit nazpátek a udělat to tak, jak se to má, protože až zjistíme ve stenu, že jsme udělali nějakou chybu, tak to, co jsme chtěli ve finále odhlasovat, jak jsme to chtěli udělat, tak můžeme zjistit, že to bylo špatně. Takže já jenom upozorňuji na to, že já jsem teď to poslední hlasování nehlasoval, protože já považuji celé projednávání, nebo hlasování tohoto bodu jako za zmatečné, děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane senátore, žádnou chybu jsme neudělali, hlasovali jsme naprosto podle jednacího řádu o návrzích tak, jak byly předloženy, usnesení bylo přijato a tímto projednávání tohoto bodu končím. Děkuji paní navrhovatelce, děkuji panu zpravodaji.

Senátorka Jitka Seitlová:  Já bych chtěla poděkovat, i teď přes ty zmatky trošku, já myslím, že jsme to odhlasovali dobře. Takže děkuji vám a snad se to podaří ve sněmovně...

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Hlásil se pan předseda? Ne. Děkuji, takže myslím, že je to všechno jasné.

Přistoupíme k dalšímu budu našeho programu, a tím je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Elišky Wagnerové, kterým se mění zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich

Tisk č. 336

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede paní senátorka Eliška Wagnerová, které nyní dávám slovo. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající. Asi všichni tušíte, že tento návrh zákona reaguje na to, že na Ústavním soudu se nyní v poslední době častěji projednávaly přestupky některých soudců, a ač jsou tam tak krátkou dobu, tak už jich bylo povícero a to snižuje prestiž této instituce, když se v novinách pak píše, že jim nelze uložit nic jiného, než důtku. Lidé to samozřejmě velmi těžce nesou a říkají si, co to je, že někdo je tu rovnější mezi rovnými.

V každém případě se věc má tak, že ústavní soudci měli původně imunitu, resp. přestupkovou exempci stejnou, jako měli poslanci a senátoři. Pak v roce 2002, a sice od 1. dubna 2002, začal platit zákon, který zavedl ten režim pro poslance a senátory, který platí dodnes. To znamená, že když se dopustí někdo z nás nebo z poslanců přestupku, může požádat, aby věc byla přesunuta do příslušné parlamentní komory a tam je to pak dál projednáváno v disciplinárním řízení.

U ústavního soudu běží kárné řízení. A já předloženým návrhem sleduji, aby režim pro ústavní soudce byl shodný, jako je pro senátory a pro poslance, protože v roce 2002 se evidentně na ústavní soudce jednoduše zapomnělo, takže ti tu zůstali jako jediní ze všech, že mají dosud přestupkovou exempci. Domnívám se, že je to opravdu neúnosné v právním státě, aby zde byla jakási privilegia pro skupinu sice úzce vymezenou, ale přece jenom pořád pro skupinu.

Obsah návrhu je ten, by to mělo být stejné, jako je to pro senátory a jako je to pro poslance. Jinými slovy, také soudce buď se podrobí správnímu řízení anebo řekne, že chce, aby to bylo postoupeno do kárného řízení k ústavnímu soudu, tam pak proběhne kárné řízení, v němž ovšem bude možné uložit sankci, kterou předvídají zákony o přestupcích. To je všechno.

Velmi vás prosím, abyste tento návrh drobné novely zákona o Ústavním soudu a přestupkového zákona podpořili a propustili ho do druhého čtení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Miloše Malého. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, dámy a pánové. Navržený zákon, jak tady bylo řečeno, opravdu narovnává stav, který je trošku pokřivený, neboť ústavním soudcům zůstala pravomoc v rámci komory. To znamená, že může ústavního soudce za přestupek trestat pouze Ústavní soud.

Paní JUDr. Wagnerová správně navrhuje tuto změnu, tak aby pro všechny ústavní činitele byl tento zákon a postup správního trestání stejný. To znamená, že mají dvě možnosti. Jedna možnost je podrobit se přímo správnímu potrestání, příp. požádat, jak to děláme my, buď Senát nebo Poslaneckou sněmovnu, aby mohli být ve správním řízení potrestáni. A zároveň tím vzniká právě druhá možnost, možnost kontroly, zda to bylo správně provedeno, to znamená, že se tam dostáváme do situace, kdy je to možno přezkoumat.

Já osobně navrhuji, abychom návrh postoupili do druhého čtení a jako garanční a jediný výbor navrhuji ústavně-právní výbor. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu. Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající. Já už vůbec nic nechci doplňovat, pouze to, že jsem vás chtěla poprosit o to, abychom zde rozhodli také o tom, že bude zkrácena lhůta pro projednání ve výborech ze 60 dnů na 30 dnů, tedy na polovinu. Návrh je celkem jednoduchý, a jde o to, aby se s tím pohnulo. Krátí se už volební období Poslanecké sněmovny a nemá-li to spadnout pod stůl, mělo by to ze Senátu rychle odejít. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Ale myslím, že zatím se Poslanecká sněmovna tak rychle nerozpustí. Ale budiž. Návrh zazněl. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu končím. A zeptám se paní navrhovatelky, zda chce ještě vystoupit? Nepřeje. Prosím pana zpravodaje, aby nám sdělil, o čem budeme hlasovat.

Senátor Miloš Malý:  Ještě bych k tomu vystoupil. Máme tady požadavek na zkrácení lhůty pro projednávání ve výborech. Vycházím z toho, že to není akutní norma, která by nezbytně nutně potřebovala zkrácenou lhůtu. Ale pokud tak rozhodnete, je to vaše vůle a budeme hlasovat o postoupení do druhého čtení, to znamená přikázání ústavně-právnímu výboru. To by bylo jedno hlasování. A druhé hlasování by bylo o zkrácení lhůty.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji. Vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování, ani jsme jej nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl ústavně-právní výbor.

Zeptám se, jestli je ještě návrh na nějaký jiný výbor? Není tomu tak. V tuto chvíli budeme hlasovat o tomto návrhu.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 37 se ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 35, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A pak zde máme druhý návrh, kterým je návrh na zkrácení lhůty na projednání ze 60 dnů na 30 dnů.

O tomto návrhu nechávám hlasovat nyní. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 38 se ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 18, proti byl jeden. Návrh nebyl přijat. Lhůtu jsme tedy nezkrátili.

Děkuji paní navrhovatelce, děkuji panu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Senátorka Eliška Wagnerová:  I tak vám děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  A my se nyní vystřídáme v řízení schůze. (Řízení schůze se ujímá předseda Senátu Milan Štěch.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Budeme projednávat bod, kterým je

 

Informace komisí Senátu o činnosti za rok 2016

Tisk č. 341

Informace jste obdrželi jako senátní tisk č. 341. Senát v 10. funkčním období zřídil pět stálých komisí a stanovil jim úkoly.

Zároveň jim uložil svým usnesením č. 13 ze dne 19. listopadu 2014, aby jedenkrát ročně informovaly Senát o plnění stanovených úkolů.

Prosím pana senátora Tomáše Grulicha, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já nebudu číst celou tu zprávu, protože ji máte v písemné podobě, kolik akcí jsme udělali, co jsme udělali, jaké výstupy atd. Jen vypíchnu jednu věc, a to je konference, která se jmenovala Diaspora, jako partner mateřského státu, která tady proběhla 19. – 20. 9. 2016. Tuto konferenci jsme spolupořádali s Akademií věd, s ministerstvem zahraničních věcí a se spolkem Česká škola bez hranic.

Poprvé se takovéhoto sezení účastnilo 10 ministerstev, zjistili jsme, že skutečně každé ministerstvo zná a ví, co by mělo, jak by mělo spolupracovat s českou diasporou žijící v zahraničí, ale co nám chybí, je skutečně koordinace, především koordinace těchto činností.

Jenom pro vaši zajímavost, k ČR se v současné době hlásí více než 2 miliony lidí, z toho bych zvláště podtrhl, že po roce 1989 odešlo mnoho lidí do zahraničí, jsou to občané ČR a mají svá práva a povinnosti. Statistika se nevede, ale odhaduje se, ten odhad je mezi 380, to je dolní hranice, a horní hranice 600 tisíc lidí, což na 10milionový národ je skutečně velké číslo. My máme, ČR a česká společnost, velký potenciál v těch lidech, kteří v zahraničí žijí, nevyužíváme ho, je to škoda. Stovky lidí jsou na vysokých vědeckých funkcích, na vysokých školách. My ztrácíme, ztrácíme s těmito lidmi kontakt. Bylo by dobré, abychom ho znovu navázali.

I v té ekonomické oblasti, podle mezinárodní banky přichází do ČR od těchto lidí – v roce 2014 to bylo 62 miliard, v roce 2015 pouhých 55 miliard, jenom pro vaši informaci je to více než vzájemný obchod s Čínou. Je nám to v podstatě jedno. Kdyby se jen ty peníze tady utratily a to DPH šlo do státního rozpočtu, tak je to přínos větší než z odhadovaných příjmů z EET. To stojí nějaké peníze, tohle nestojí nic.

My ze závěrů této konference jsme dneska na komisi si řekli, že uděláme návrh usnesení Senátu, kdy bychom požádali vládu, aby zajistila koordinaci ministerstev a spolupráci ČR s diasporou v zahraničí. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Prosím pana senátora Jana Látku, aby nás seznámil se zprávou Stálé komise Senátu pro práci Kanceláře Senátu.

Senátor Jan Látka:  Děkuji za slovo, pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte, abych vás v zastoupení paní senátorky Boženy Sekaninové, předsedkyně komise, seznámil se zprávou o činnosti.

Stálá komise Senátu pro práci Kanceláře Senátu byla ustavena na první schůzi Senátu dne 22. ledna 97, od té doby trvale pracuje již 10. funkční období jako jeden z mnoha důležitých orgánů Senátu.

Náplň komise je zcela odlišná od ostatních komisí a výborů Senátu, z toho důvodu je i její postavení s ostatními orgány nesrovnatelné.

Komise je určitým spojníkem mezi Kanceláří Senátu a senátory, čímž napomáhá k rychlému řešení vzniklých problémů a k vzájemné kvalitní komunikaci bez zbytečných průtahů. V roce 2016 pracovala komise v tomto složení: Antl Miroslav, Bradáč František, Cabrnochová Ivana, Látka Jan, Pešák Milan, Sekaninová Božena, Sušil Radek, Tesařík Martin a Vrecionová Veronika. Členové komise jsou členy různých výborů a při jejich volbě je vždy respektováno paritní zastoupení jednotlivých politických klubů. Předsedkyně komise byla v tomto období zvolena Božena Sekaninová, místopředsedy jsou Martin Tesařík a Veronika Vrecionová. Stejně jako v předchozích letech se komise scházela v pravidelných intervalech, tak, aby vždy aktuálně projednala všechny předložené náměty, žádosti, přehledy a podobně.

V roce 2016 se konalo celkem 9 řádných schůzí, na kterých bylo přijato celkem 58 usnesení.

Jak již bylo uvedeno, činnost a rozsah práce této komise má velmi široké spektrum. Při své činnosti vychází zejména ze Senátem schválených úkolů Komise v 10. funkčním období a dále neprodleně reaguje na aktuální naléhavé problémy. V roce 2016 se komise zabývala těmito tématy:

– škodní protokoly týkající se zaviněných i nezaviněných škod senátorů a doporučila vedoucímu Kanceláře Senátu další postup

– obměna výpočetní techniky, plán nákupu, výběrové řízení na nákup

– čerpání rozpočtu v roce 2016

– analýza počtu akcí a náklady na ně spojené v areálu Senátu

– udělování souhlasu vedoucímu Kanceláře Senátu na zadávání veřejných zakázek nad 6 milionů korun ke konkrétním zakázkám

– schvalování a úprava provozní doby gastronomických oddělení v souvislosti s provozním režimem Kanceláře Senátu

– škody způsobené pracovníky Kanceláře Senátu a jejich řešeních škodní komisí Kanceláře Senátu

– schvalování komerčních akcí, které se konaly v areálu Senátu

– příprava a realizace akce Kulturní léto ve Valdštejnské zahradě

– výstavní plán pro rok 2016 ve Výstavní síni Senátu

– harmonogram oprav střech budovy A Valdštejnského paláce

– nový informační materiál „Senát Parlamentu ČR“ i jeho anglické verze.

– práce související s otevřením Valdštejnské zahrady

– návrhy akcí při příležitosti významných výročí v letech 2016

– komise byla informována o veřejné zakázce na nákup vozidel

– řešily se škody v Jednacím sále způsobené návštěvníky

– velkým tématem bylo též řešení kybernetické bezpečnosti

– a dále informace týkající se plánovaného přechodu na Windows 10, informace o rozsahu poskytování roamingových služeb mobilních operátorů, informace o rizicích zasílání informací od externích subjektů na vybrané hromadné elektronické adresy v Senátu, informace o kontrole VZP

– komise také schválila návrh na výměnu výstavních vitrín v Mytologické chodbě Valdštejnského paláce.

V letošním roce se nekonala žádná zahraniční pracovní cesta, ale připravuje se cesta příští rok do Portugalska, kde proběhnou setkání na úrovni předsedů partnerských komisí a kancléřů obou komor.

Závěrem si dovoluji konstatovat, že činnost komise jako orgánu Senátu je nezastupitelná. Děkuji všem členům komise za obětavou a svědomitou práci v uplynulém roce. Věřím, že i v dalším období bude komise pracovat stejně kvalitně a že bude bez zaváhání plnit všechny jí svěřené úlohy, které vyplývají z jejího postavení a z náplně její činnosti.

Božena Sekaninová, předsedkyně komise, děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím pana senátora Miroslava Nenutila, aby nás informoval o činnosti Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Jsem přesvědčen o tom, že Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova nejen plnila, ale splnila úkoly. Plnila úkoly, jež nám byly před dvěma lety určeny, stejně tak jsme splnili povinnost předkládat jednou za rok zprávu o činnosti. Tu za končící, druhý rok, v 10. funkčním období máte ve svých materiálech, takže pokud jste nepocítili na vlastní kůži aktivitu naší komise, máte možnost si toto podrobně doma přečíst.

Možná kuriozita, po plénu tato komise je nejpočetnějším orgánem, nebo byla v tom 10. období, protože měla 24 členů.

Já děkuji všem, jež se aktivně do toho zapojovali.

A protože někteří už nebudou v té komisi dále pokračovat, tak připomínám všem členům komise, že její poslední zasedání je hned po skončení dnešního pléna.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. A prosím paní senátorku Danielu Filipiovou, aby nás informovala o činnosti Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky. Prosím.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji, pane předsedo, za slovo. Já, kolegové, nebudu zdržovat čtením zprávy. Určitě kdo jste chtěl, tak jste se s tím seznámili. Chtěla bych poděkovat všem členům za spolupráci, spolupráce byla příjemná, eventuálně se budu těšit na další spolupráci. Děkuji, hezký večer.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní senátorko. Nyní uděluji slovo paní senátorce Elišce Wagnerové, aby nás informovala o činnosti Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedo. Já rovněž nechci už zdržovat, je pokročilá doba, takže rovněž se omezím na to, že konstatuji, že písemné vyhotovení zprávy máte, můžete se s ní seznámit. Chci opravdu velmi srdečně poděkovat všem členům komise i za prima zábavnou spolupráci. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, tím jsme vyčerpali zprávy komisí, doufám, že jsme na nikoho nezapomněli. Nyní otevírám rozpravu. Chcete se někdo vyjádřit v rozpravě? Není tomu tak, takže rozpravu uzavírám. Tím pádem asi nebudu oslovovat znova předsedy komisí a přistoupíme k projednání usnesení. Budeme hlasovat o návrhu usnesení vzít na vědomí informace komisí Senátu o činnosti za rok 2016.

Aktuálně je přítomno 40, kvórum 21, návrh usnesení jste slyšeli, nikdo mezitím nepřišel, takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 39, registrováno 40, kvórum 21, pro návrh 37, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní přistoupíme k projednání

 

Informace stálých delegací Parlamentu České republiky o činnosti za 10. funkční období

Tisk č. 342

Informace jste obdrželi jako senátní tisk č. 342. Nyní uděluji slovo členu Stálé delegace PČR do Parlamentního shromáždění Unie pro středomoří, panu senátorovi Jozefu Regecovi.

Senátor Jozef Regec:  Vážený pane předsedo, děkuji za slovo. Já budu velice stručný, protože všichni jste obdrželi zprávu v písemné podobě, takže kdo chtěl, tak si ji mohl přečíst. Byl jsem jediným zástupcem této delegace. Chtěl bych velice poděkovat Radku Merklovi za to, že mě vždycky velice perfektně doprovázel a připravoval mi všechny podklady k výjezdům.

Takže toť vše, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, také děkuji, pane senátore. Prosím člena Stálé delegace PČR do Meziparlamentní unie, pana senátora Jaroslava Doubravu, aby nás seznámil s činností této delegace.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem nezahlédl tu svoji zprávu, takže se pokusím velmi rychle vám ji přečíst.

Meziparlamentní unie je mezinárodní organizace založená v roce 1889, která sdružuje představitele parlamentů suverénních států celého světa. V současné době má 170 členů (jsou to parlamenty suverénních států) a 11 asociovaných členů (to jsou různá meziparlamentní shromáždění, především z Jižní Ameriky a Afriky).

Cílem Meziparlamentní unie je prostřednictvím meziparlamentního dialogu podporovat kontakty a výměnu názorů a zkušeností mezi členy parlamentů z celého světa, zkoumat otázky celosvětového významu se záměrem aktivně zapojit parlamenty do jejich řešení a napomáhat ochraně lidských práv. Svými periodiky, publikacemi a internetovou stránkou se Meziparlamentní unie snaží přispívat k rozvoji informovanosti o fungování parlamentních institucí a k posílení a rozvoji způsobu činnosti.

Meziparlamentní unie sdílí cíle a zásady OSN, v roce 1996 uzavřela s OSN dohodu o spolupráci a v roce 2002 získala statutu pozorovatele na Valném shromáždění OSN s právem distribuovat své oficiální dokumenty. Meziparlamentní unie si klade za cíl zprostředkovat OSN stanoviska jednotlivých členských států, a poskytnout tak OSN parlamentní dimenzi. Dohody o spolupráci Meziparlamentní unie uzavřela i s dalšími orgány OSN a memorandum o porozumění s Úřadovnou vysokého komisaře pro lidská práva. Meziparlamentní unie spolupracuje s dalšími mezinárodními vládními i nevládními organizacemi a regionálními meziparlamentními asociacemi, které sdílejí stejné cíle.

V rámci Meziparlamentní unie existuje šest geopolitických skupin: africká, arabská, asijsko-tichomořská, euroasijská, latinskoamerická, Dvanáct plus (to je většina členských států Rady Evropy). Při obsazování míst v orgánech Meziparlamentní unie je dbáno na dodržení geopolitické vyváženosti.

V rámci národních skupin Meziparlamentní unie, které se zakládají v jednotlivých národních parlamentech, pracují bilaterální parlamentní skupiny přátel. Tato forma kontaktů umožňuje výměnu informací, neoficiální vysvětlování stanovisek a diskuse o konkrétních společenských zájmech mezi oběma státy.

Ve funkčním období 2014 – 16 pracovala delegace v následujícím složení: za Poslaneckou sněmovnu Stanislav Grospič (vedoucí delegace), František Adámek, Jana Fischerová, Jaroslav Lobkowicz, Radka Maxová, Milan Šarapatka, Dana Váhalová a Jiří Zlatuška. Senát zastupovala Miluše Horská, Jaroslav Doubrava, Jaroslav Malý a Jan Látka.

Akce s účastí senátorů stálé komise v roce 15 – byla to 132. statutární konference v Hanoji, ve Vietnamu, 26. 3. – 1. 4. 2015.

Za Senát se zúčastnili Jaroslav Doubrava a Jan Látka.

Hlavní téma 132. plenární konference znělo "Nové cíle udržitelného rozvoje – od slov k činům". této souvislosti byla přijata tzv. hanojská deklarace, která vyzývá parlamentáře ke spolupráci při prosazování nových rozvojových cílů. Hlavním úkolem je kontrolovat vlády a prosazovat rozpočty umožňující dosažení cílů.

Jako mimořádný doplňkový bod byl přijat bod navržený Austrálií a Belgií, který podpořila i regionální skupina Dvanáct plus, jejímž je ČR členem. Role parlamentů v potírání teroristických aktivit organizací, jako je Daesh a Boko Haram, proti nevinným civilistům, zvláště ženám a dívkám. Tento návrh podpořila česká delegace všemi 13 hlasy, kterými disponuje.

V debatě k naléhavému bodu vystoupili mimo jiné zástupci muslimských zemí a odsoudili teroristické skupiny, obzvláště ty, které se odvolávají na islám. Představitelé zemí zasažených terorismem požádali o mezinárodní pomoc. Padl návrh, aby rezoluce byla předložena Bezpečnostní radě OSN.

Dalšími tématy jednání byly:

– kybernetická válka (vážná hrozba pro mír a bezpečnost)

– vytváření nového systému vodního hospodářství (to byly parlamentní akce v oblasti vodního hospodářství)

– mezinárodní právo ve vztahu k národní suverenitě, nezasahování do vnitřních záležitostí státu ve vztahu k lidským právům.

Česká delegace během zasedání jednala s parlamentáři Sýrie, kteří jí podali informace o situaci ve své zemi, poděkovali ČR za otevření ambasády v Damašku nebo za stále otevřenou ambasádu v Damašku a vyzvali českou delegaci k návštěvě Sýrie.

133. shromáždění v Ženevě, ve Švýcarsku, 17. – 21.10. 2015.

Za Senát se zúčastnili Miluše Horská a Jaroslav Doubrava.

Obecná debata se vedla na téma: Morální a ekonomický imperativ pro humánní a spravedlivou migraci. Výsledkem debaty je Deklarace k humánnější a spravedlivější

migraci, vyzývající ke konstruktivnější a férovější migraci, která je zakončena úspěšnou integrací do nových společností.

Jako mimořádný doplňkový bod obdržel nejvyšší počet hlasů společný návrh Spojených arabských emirátů a Súdánu na téma: Role IPU, parlamentů, parlamentářů a mezinárodních organizací při poskytování ochrany a okamžité pomoci uprchlíkům z důvodů války, vnitřních konfliktů a socio-ekonomické situaci podle principů mezinárodního práva a konvencí.

Dalšími tématy jednání byly:

– terorismus, tedy nutnost posílení globální spolupráce proti ohrožení demokracie a práv jednotlivce

– jako druhý bod zajištění trvalé ochrany proti destrukci a chátrání hmotného i nehmotného kulturního dědictví

– zatřetí demokracie v digitální éře a ohrožení soukromí a práv jednotlivců.

Během jednání se česká delegace setkala s delegací Rumunska. Byla požádána o podporu rumunského delegáta Boberlyho do voleb do Výkonného výboru, který ve volbě nakonec neuspěl. Ve svých postojích k migraci došly obě země ke konsensu a vzájemné podpoře.

134. statutární konference v Lusace, v Zambii, 15. 3. – 20. 3.

Za Senát se zúčastnili Miluše Horská a Jan Malý.

Hlavní téma 134. statutární konference bylo: Omlazení demokracie – hlas pro mladé.

Přijaté usnesení upozorňuje na fakt, že více než polovina světové populace je mladší 30 let, čemuž naprosto neodpovídá 1,9procentní zastoupení této věkové kategorie v parlamentech v celosvětovém měřítku. Současné instituce vesměs zklamaly v tomto zapojení a nestíhají reagovat na současné trendy. Omlazení demokracie znamená v souladu s novými cíli udržitelného rozvoje zapojení mladých lidí do rozhodovacích aktivit a přizpůsobení parlamentů aktuálnímu dění ve společnosti. Více otevřít parlamenty, využívat nových technologií a být co nejtransparentnější. Tento prostor pro mladé je vhodné zajistit kvótami, rovněž je třeba šířit povědomí o politickém rozhodování a životě během školní přípravy a vytvářet projekty jako parlamenty mladých apod.

Jako mimořádný doplňkový bod obdržel největší počet hlasů návrh Francie na téma: Identita pro 230 milionů neregistrovaných dětí ve světě - jedna z největších výzev humanitární krize 21. století. Návrh rezoluce se snaží nabádat parlamenty a vlády, aby zvýšily vnímavost rodičů k nutnosti registrace dětí při narození, a vytvořily se tak efektivní a systematické mechanismy registrace, které dají status oběma dětem bez identity v souladu s cílem 16 ze 17 cílů udržitelného rozvoje, jež byly přijaty Valným shromážděním OSN dne 25. září 2015. Delegace ČR hlasovala pro tento návrh 13 ze 13 hlasů.

Dalšími tématy zasedání byly:

– terorismus, nutnost posílení globální spolupráce proti ohrožení demokracie a lidských práv

– zajištění trvalé ochrany proti destrukci a chátrání hmotného a nehmotného kulturního dědictví

– role parlamentů při ochraně práv dětí, především opuštěných uprchlíků, a při zabránění jejich zneužívání ve válečných a konfliktních situacích

– svoboda žen účastnit se politických procesů bez omezení, bezpečně a bez rozlišování: budování partnerství mezi ženami a muži za účelem dosažení tohoto cíle

– proces volby nového generálního tajemníka OSN.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Už to končím. V rámci konference vydal předseda Meziparlamentní unie v souvislosti s teroristickým útokem na bruselském letišti prohlášení odsuzující útok. Zároveň v něm zdůraznil potřebu mezinárodní parlamentní spolupráce v boji proti terorismu.

Podepsán Jaroslav Doubrava.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, já vám děkuji, jenom připomínám, že to má být informace, ne podrobné zprávy, ale děkuji.

A nyní prosím člena Stálé delegace PČR do Parlamentního shromáždění NATO, pana senátora Patrika Kunčara, aby nás informoval o činnosti delegace, prosím.

Senátor Patrik Kunčar:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Já se pokusím o stručnou informaci. Delegace v roce 2014 – 2016 pracovala ve složení: Tomáš Jirsa, Patrik Kunčar, náhradníci Josef Táborský a Peter Koliba.

Poslanecká sněmovna měla pět členů a pět náhradníků.

V roce 2014, 15 i 16 jsme se účastnili pravidelných zasedání Parlamentního shromáždění NATO, podrobnosti máte v příloze.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní uděluji slovo členovi Stálé delegace PČR do Parlamentního shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, panu senátorovi Janu Horníkovi. Nyní má prostor pro informaci.

Senátor Jan Horník:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Jenom pro kolegyně, kolegy velmi krátce, mám připraveno šest stránek, nebudu vás tím otravovat. Nicméně bych chtěl jenom zmínit, že to české zastoupení má celkem pět poslanců, jsou tam tři senátoři, z toho dva senátoři (jeden z nich skončil, Petr Bratský) – a já – jsme ve Výboru pro politické záležitosti a bezpečnost, Láďa Šincl z Poslanecké sněmovny – Výbor pro ekonomické otázky, vedu, technologie a životní prostředí. Petr Gawlas, který také končí, byl členem, paní Dobešová ještě a paní Bebarová-Rujbrová – Výbor pro demokracii, lidská práva a humanitární otázky.

Vše ostatní máte v té verzi, kterou jsme vám předložili. Nicméně bych vás chtěl poprosit, abyste se podívali, vy všichni, kteří se zabýváte migrační krizí, vše, co jsme projednávali na půdě OBSE, je shrnuto zhruba do dvou odstavců. Tady bych chtěl požádat, protože tady bylo poměrně hodně kolegyň a kolegů, kteří se věnovali tomuto tématu, aby se podívali, čím jsme se tam zabývali.

Chtěl bych také jenom ještě říct, že my jsme posílili v rámci OBSE, kdy členkou vedoucí, nebo vedoucí delegaci vede paní poslankyně Ivana Dobešová. Výbor pro migraci slouží jako kontakt OBSE v oblasti migrace, politických a bezpečnostních otázkách. Takže buďte tak hodní, podívejte se na to.

My tam poměrně jako ČR aktivně vystupujeme. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A prosím člena Stálé delegace PČR do Parlamentního shromáždění Rady Evropy, pana Miroslava Nenutila, aby nás seznámil se zprávou o činnosti této delegace.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Já se jenom omezím na konstatování, že Parlamentní shromáždění Rady Evropy zasedá vždycky čtyřikrát do roka. Senát ČR tam má zastoupení ve dvou členech a dvou náhradnících, pět delegátů tam má Poslanecká sněmovna.

To, o čem se jednalo, byla vždycky většinou otázka dodržování lidských práv v členských zemích, jinak všechno ostatní máte ve své zprávě. Při této příležitosti moc děkuji tajemníkovi komise, panu Radku Merklovi. A dovoluji si vsunout ještě poděkování tajemnici stálé komise Senátu pro rozvoj venkova paní Kateřině Šarmanové. Oba dva vykonávali své funkce v tom desátém období nad rámec svých pracovních povinností. A já věřím, že se s nimi budeme setkávat i příště. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím členku stálé delegace Parlamentu ČR do Středoevropské iniciativy, paní senátorku Ivanu Cabrnochovou, aby nás seznámila se svojí zprávou.

Senátorka Ivana Cabrnochová:  Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Já bych vás chtěla seznámit se závěrečnou zprávou. Nebudu to zdržovat, protože písemně ji máte samozřejmě před sebou.

Středoevropská iniciativa byla založena v roce 1989, sdružuje zhruba 18 států, předsednictví se střídá po roce. V roce 1999 Česká republika předsedala, v minulém roce předsedala Makedonie, kdy se konala dvě zasedání ve Skopje. Letos se teď v Palermu sešel výbor pro kulturní záležitosti.

Jinak bych vám chtěla touto cestou také poděkovat, protože já v Senátu končím touto schůzí pléna. Chtěla jsem vám moc poděkovat za spolupráci, protože bylo tu s vámi moc prima. Děkuji za tuto zkušenost, myslím si, že jsem se hodně posunula dopředu. A to i díky vám. Přeji vám jak ve vašem osobním životě, tak i v pracovním životě hodně úspěchů a ať máte okolo sebe jenom samé dobré lidi. Děkuji. (Potlesk.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Paní senátorko, děkujeme. A to byly tedy veškeré zprávy. A nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Budeme hlasovat o návrhu usnesení vzít na vědomí informace stálých delegací Parlamentu ČR o činnosti za desáté funkční období.

Přítomno 35, kvorum 15. Návrh usnesení jste slyšeli, takže zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 40, registrováno 36, kvorum 19, pro návrh 33, proti nikdo. Návrh byl schválen, takže tento bod je projednán.

A jsme u posledního bodu. Paní kolegyně Vrecionová si přeje vystoupit? Tak to je omyl. A jsme u posledního bodu dnešního jednání, a tím je

 

Návrh na pověření dalších senátorů odůvodněním senátních návrhů zákonů sněmovní tisky č. 221 a 744 v Poslanecké sněmovně

Senát předložil v desátém funkčním období Poslanecké sněmovně celou řadu senátních návrhů zákonů. Vzhledem k tomu, že někteří z našich stávajících kolegů nebudou již v dalším volebním období v Senátu působit, je třeba u některých návrhů zákonů doplnit nové zástupce navrhovatele.

U sněmovního tisku č. 221, senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a o změnách některých zákonů, zákon o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, končí mandát oběma našim zástupcům, a to senátorům Petru Bratskému a Petru Gawlasovi.

U sněmovního tisku č. 744, senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a některých dalších zákonů, pak končí mandát jednomu z našich kolegů, a to Zdeňku Škromachovi. Po dohodě s nimi pak navrhuji, aby jako další senátoři zastupovali Senát při projednávání našich návrhů v Poslanecké sněmovně.

U sněmovního tisku č. 221 senátor Jaromír Strnad a senátor Vladimír Plaček.

A u sněmovního tisku č. 744 senátorka Milada Emmerová.

Otevírám k tomuto návrhu rozpravu. Zdeněk Škromach, prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři. Jsou to zákony, které se nám podařilo prosadit a já jsem velmi rád, že je tady velmi věcná atmosféra, byť jsme se nemuseli se vším vždycky dohodnout, ale že jsme se dopracovali k těmto zákonům. A chtěl bych využít i této příležitosti ještě poděkovat za práci, kterou jsem tady snad odvedl ve spolupráci s vámi. A těm, koho jsem v zápalu boje třeba urazil, nebo se ho dotkl, tak se samozřejmě dodatečně omlouvám. Bylo mi ctí tady s vámi pracovat. Díky. (Potlesk.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane kolego. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám a my můžeme přistoupit k hlasování. Naposledy znělku.

Budeme hlasovat o návrhu, aby Senát pověřil senátory zaprvé: Jaromíra Strnada a Vladimíra Plačka jako další senátory, aby v Poslanecké sněmovně odůvodnili sněmovní tisk č. 221. Zadruhé: Miladu Emmerovou jako další senátorku, aby v Poslanecké sněmovně odůvodnila sněmovní tisk č. 744. V sále je přítomno 34, aktuální kvorum 18. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 41, registrováno 35, kvorum 18, pro návrh 35, proti nikdo. Takže navržené osoby byly pověřeny.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, chtěl bych vám poděkovat za odvedenou práci v 10. funkčním období. Chtěl bych zejména poděkovat a zároveň se i rozloučit z tohoto místa s vámi, kteří jste ukončili svůj mandát a nebudete v práci senátora pokračovat. Věřte, že se s vámi spolupracovalo dobře. Přeji vám, abyste i v dalším období byli úspěšní, abyste měli dobrý pocit z vykonané práce a především, abyste měli štěstí ve vašich rodinách a aby vám drželo a měli jste pevné zdraví. Věřím, že se mezi nás budete vracet, jak to bude možné. Zajisté vás budeme velmi rádi potkávat.

A jenom chci připomenout, že 25. října zde bude konference k 20. výročí Senátu.

Ustavující schůze proběhne 16. listopadu.

A dále - 15. prosince bude tradiční setkání senátorek a senátorů k připomenutí 20. výročí, ale i k připomenutí posledních dvou roků naší společné práce. Přeji vám vše dobré a těším se s vámi na shledanou!

(Jednání ukončeno v 20.00 hodin.)