Původní dokument

(1. den schůze – 27.04.2016)

(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobré dopoledne, vážené kolegyně, kolegové, milí hosté, vítám vás na 23. schůzi Senátu, která byla svolána na návrh Organizačního výboru - podle § 49 odst. 1, o jednacím řádu Senátu.

Pozvánka vám byla zaslána ve středu 6. dubna 2016.

Nejprve omluvy – senátorky a senátoři: Daniela Filipiová, Jaromír Jermář, Eva Syková, Milan Štěch, který je na zasedání V4, Stanislav Juránek, Petr Štohl.

Evidenční karty zasuňte. Kdo je nemáte, v předsálí získáte náhradní.

Nejprve budeme hlasovat o ověřovatelích této schůzi. Navrhovateli, aby ověřovateli této schůze byli senátoři Milan Pešák a Jaroslav Malý. Má někdo připomínky? Nemá, takže si dáme první znělku a pak hlasování.

Zahajuji hlasování o ověřovatelích. Milan Pešák, Jaroslav Malý.

Kdo je pro, tlačítko ANO... Nefunguje nám to... Tak teď, kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 1 ukončeno, registrováno 51, kvórum 26, pro 49, proti nikdo. Návrh schválen.

A nyní k programu.

V souladu s usnesením VZVOB vyřadit senátní tisk č. 240.

A pak už je jenom doplnění. Buďte pozorní. Máme doplnit senátní tisk č. N 077/10. Dále senátní tisk č. K 080/10. Potom jsou to senátní iniciativy, tisk č. 250 - návrh kolegy Horníka, tisk č. 196 – návrh senátorky Aleny Dernerové, tisk č. 213 – návrh senátního návrhu Elišky Wagnerové.

Má někdo dotaz, event. připomínku, doplnění? Není to tak.

Takže budeme hlasovat nejprve o vyřazení toho bodu, jak jsem řekl, a potom o doplnění.

Zahajuji hlasování o vyřazení bodu, jak jsem ho řekl. Kdo je pro, tlačítko ANO. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 2 ukončeno, registrováno 56, kvórum 29, pro 56, proti nikdo.

Zahajuji hlasování o doplnění o body, jak jsem je řekl. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 3 ukončeno, registrováno 59, kvórum 30, pro 57, proti nikdo. Návrh schválen.

Nyní budeme hlasovat v rámci přijatých návrhů o programu jako o celku.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 4 ukončeno, registrováno 61, kvórum 31, pro 57, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Takže prvním bodem podle našeho programu je

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb

Tisk EU č. N 077/10

Máme to jako tisk N 077/10 a N 077/10/01. Já bych poprosil paní ministryní Michaelu Marksovou, aby nás seznámila s tímto návrhem.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené senátorky a senátoři. Já zde předkládám revizi směrnice o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb. Tato revize měla být původně součástí tzv. balíčku mobility, který měl za cíl komplexně řešit problematiku spojenou s migrací pracovníků v rámci EU, což by bylo logické. Nicméně vzhledem k očekávanému referendu ve Velké Británii se vyjmula část tohoto balíčku, která se týká sociálních dávek, a naopak Evropská komise velice rychle předložila návrh této revize.

A to, co je podstatné v té revizi, že se zde navrhují zásadní změny pro odměňování vysílaných pracovníků. Už v tuto chvíli ta pravidla, která platí, jsou, že ten vyslaný pracovník musí mít minimální odměny platné v hostitelském státě, zároveň mu ten zaměstnavatel platí náklady na ubytování, zároveň mu platí diety. To znamená, že ten pracovník není levný, a je na tom určitě finančně lépe, než kdyby pracoval tady v ČR.

Nicméně ta revize říká, že by ti zaměstnanci podléhali kompletně naprosto všem těm "hostitelským" pravidlům, všem kolektivním smlouvám, platilo by to i na subdodavatelské vztahy. A de facto by to znamenalo, že ty firmy ze střední a východní Evropy by prostě ty zaměstnance a zaměstnankyně nezaplatily. My to v podstatě v rámci Visegrádské čtyřky a těch dalších nových členských států vnímáme tak, že ten účel této revize není tak, jak se říká, aby se srovnaly ty odměny těch lidí, bez ohledu na to, z kterého členského státu pocházejí, ale aby to vytlačilo ty naše firmy z jejich trhů.

A proto se tedy vláda k této navrhované revizi staví odmítavě, protože my se domníváme, že už ta stávající pravidla, která byla skutečně dosažena velkým kompromisem, jsou dostačující.

Dalším argumentem je, že tam se samozřejmě odehrávají nejrůznější podvody. Nicméně je nová směrnice, tzv. vynucovací, která by právě měla zamezit těmto podvodům. A ta ještě ani nevstoupila v platnost a bude platit až od léta. To znamená, že považujeme tuto revizi za skutečně velice předčasnou.

A za třetí – v této konkrétní věci nám vlastně Evropská komise říká, že ano. Že by pracovníci ze všech zemí EU měli mít stejné podmínky. Ale zároveň v jiné oblasti, kterou jsem již zmínila, která se týká třeba sociálních dávek, nám říká, že ti z nás, kdo jsou z chudších zemí, tak vlastně nemáme mít nárok na tak vysoké sociální dávky, jako lidé z bohatých. To znamená, tady se uplatňuje vlastně dvojí metr. To znamená, že to přispívá všechno právě k negativnímu stanovisku, které zaujímá jak naše vláda, tak jak jsem řekla, stejné stanovisko mají vlády v rámci V4 a dalších nových členských zemí.

Takže vlastně bych tady chtěla podpořit stanovisko, které vyšlo z vašeho garančního výboru. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, paní ministryně. Posaďte se. Tyto tisky projednal VEU. Usnesení má č. N 077/10/02. Zpravodajem je pan senátor Jaroslav Doubrava, který má slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Evropská komise, jak nás informovala paní ministryně, vydala v roce 1966 k problematice práva podniku poskytovat služby v jiném členském státě, prostřednictvím svých vlastních pracovníků - směrnici č. 96/71/ES.

Tato směrnice se celkem osvědčila. Nicméně její některé dílčí nedostatky přivedly lobbingem v roce 2012 k vydání prováděcí směrnice č. 2014/67/EU pro účinné prosazování základní směrnice 96/71/ES. Vyhodnocení této prováděcí směrnice o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb má proběhnout v červnu letošního roku.

Senát Parlamentu ČR se zabýval touto prováděcí směrnicí 2014/67/EU a přijal k ní dne 14. června 2012 usnesení č. 668. Nyní ale ještě před vyhodnocením účinnosti prováděcí směrnice 2014/67/EU přichází komise, řekl bych překvapivě, s návrhem revize směrnice 96/71/ES, který může přinést podnikům právní nejistotu a zvýší náklady spojené s vysíláním pracovníků. Svá negativní stanoviska k tomuto návrhu komise vyjádřila vláda ČR; tak rovněž výbor pro záležitosti EU Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR i Svaz průmyslu a dopravy.

Všechna tato negativní stanoviska jsou popsána ve zpravodajské zprávě, kterou, jak předpokládám, máte všichni k dispozici, a proto nepovažuji za nutné tuto zpravodajskou zprávu doslova citovat.

Rámcovou pozici vlády vypracovanou gestorem, kterým je Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, máte též k dispozici a zástupce gestora nás s ní seznámil, tedy paní ministryně.

Vzhledem ke všem výhradám, a já se přiznám, že trošku tady v srdíčku mám takovou pochybnost, kdy si nemyslím, že by pracovníci měli být za stejnou práci hodnoceni níž jenom proto, že jsou cizinci. Nicméně vzhledem ke všem výhradám k návrhu revize původní směrnice 96/71/ES navrhuje jako zpravodaj našeho výboru přijetí usnesení výboru pro záležitosti EU, jehož přílohou je doporučení pléna Senátu. Usnesení výboru pro záležitosti EU máte k dispozici. Já z něj ocituji, je to 180. usnesení ze 27. schůze konané dne 19. dubna 2016 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb. Je to senátní tisk, jak už jste byli informováni č. N 077/10. Po úvodní zprávě Naděždy Břeské, pověřené zastupováním z pozice náměstka pro legislativu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Doubravy a po rozpravě výbor

I. přijímá návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb doporučení, které je přílohou tohoto usnesení;

II. doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem;

III. zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR určuje Jaroslava Doubravu;

IV. pověřuje předsedu výboru Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR;

Vážené kolegyně a kolegové, doporučení našeho výboru máte všichni k dispozici jako přílohu usnesení. Myslím, že bych ho nemusel celé citovat. Máte ho k dispozici. A já vás žádám o schválení tohoto návrhu usnesení a děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego. Ke stolku zpravodajů se můžete posadit. Já otvírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, tak ji končím. Nepředpokládám vyjádření paní ministryně ani zpravodaje. Máme jediné doporučení, a to je schválit výborové usnesení. Takže znělku a hlasování bude za chvilku.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto usnesení, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 5 ukončeno, registrováno 68, kvorum 35, pro 65, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji paní ministryni a děkuji i zpravodajovi. Končím tento bod.

Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 245

Máme to jako tisk č. 245 a také zde máme pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, vítám vás.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Předkládaný návrh je poměrně významnou změnou v oblasti trestní odpovědnosti právnických osob, a to změnou dvojího druhu zároveň. Na jedné straně povyšujeme na princip to, co dosud bylo výjimkou. To znamená, že připomenu, že trestní odpovědnost právnických osob byla zavedena do našeho právního řádu jako výjimečná situace, zásadně za trestní odpovědnost stíhala jenom osoby fyzické a toliko za některé vyjmenované trestné činy bylo možno trestní sankci uložit i osobě právnické.

Toto pravidlo se nově navrhuje obrátit a zavést tedy naopak jako princip, že právnické osoby jsou rovny fyzickým osobám i v oblasti trestní odpovědnosti, a tedy odpovídají zásadně za všechny trestné činy, pokud je spáchají, s pochopitelnými výjimkami tam, kde takový trestný čin ze své povahy prostě spáchat nemohou, jak je typické u soulože mezi příbuznými.

Tato změna byla původně jedinou změnou předloženého návrhu, a je to změna, která je podle mého názoru navýsost potřebná, protože právnické osoby hrají dnes v našem ekonomickém i sociálním životě mnohem podstatnější úlohu, než tomu bylo dříve. A tomu musíme přizpůsobit i úpravu odpovědnosti. Je to zároveň i mezinárodní trend, který tu následujeme a ke kterému se přihlašujeme. Také dosavadní zkušenosti s dílčí trestní odpovědností právnických osob ukazovaly, že to je cesta správným směrem, to znamená, že je to úprava, která se zásadně osvědčila.

V rámci projednávání návrhu v Poslanecké sněmovně přišla ovšem na přetřes také otázka rozsahu odpovědnosti právnických osob, tj. vymezení situací, ve kterých dané kriminální jednání budeme přičítat právnické osobě a budeme za to právnickou osobu postihovat. A zde bylo správně namítáno, že dosud v zákoně použitá formulace je přehnaně široká a nerespektuje svým textem skutečnou povahu právnických osob a může tedy vůči nim být někdy nespravedlivá. Z tohoto důvodu poslanci ve spolupráci s ministerstvem nakonec dospěli k nějakému kompromisnímu řešení, které omezuje případy odpovědnosti právnických osob pouze na situace, kdy skutečně trestný čin byl spáchán v zájmu právnické osoby, a to buď managementem nebo kontrolními orgány právnické osoby, anebo prostými nebo běžnými, řekněme, ostatními zaměstnanci, pokud se tak stalo z důvodů nějakého pokynu ze strany vedení anebo alespoň zanedbání prevence ze strany vedení.

A konečně bylo navrženo zavést pravidlo o možnosti vyvinění, čili zbavení se odpovědnosti, pokud právnická osoba prokáže, že vynaložila veškeré požadovatelné úsilí k tomu, aby se trestné činnosti daný zaměstnanec nebo daná osoba pro ni nedopustil.

To reaguje na situace, kdy někdy v praxi zaměstnanci skutečně o vlastní vůli, třeba ve snaze zlepšit si svoje individuální pracovní výsledky, se dopouštějí některých kriminálních jednání a právnická osoba, přes vynaložení veškerého možného úsilí, tomu zabránit nedokáže. A v takovém případě je spravedlivé potrestat jen fyzickou osobu, právnickou osobu případně potrestat civilně právními nástroji ochrany, ale nikoliv trestně právně.

V této souvislosti musím říci, že se potom objevilo v médiích, že tu zavádíme jakýsi nebezpečný únikový prostor. Ale to je nepochopení návrhu a neznalost, řekněme, rozvinuvší se mezinárodní dobré praxe, protože veškerým rozumně požadovatelným úsilím se nerozumí, prosím, jenom to, jak se objevilo v novinách, že si tedy sepíší na nějaký kus papíru, že se trestné činy páchati nemají a kdo je spáchá, bude potrestán, ale rozumí se tím zavedení skutečně efektivního prevenčního systému. A my dnes doopravdy již máme etablované nějaké dobré praktiky takových prevenčních systémů, máme je etablované díky tomu, že některé společnosti musí podobná pravidla dodržovat v důsledku amerického a zejména britského zákonodárství celosvětově. A tyto praktiky jsou velice tvrdé, vyžadují nejenom existenci nějakých vnitřních směrnic, školení, kterými jsou tyto směrnice poskytovány soukromým osobám nebo členům, ale třeba také vnitřní ochranu whistleblowerů, existenci nějakých zelených linek vedoucích mimo právnickou osobu k nějakému nezávislému prověřovateli, existenci nezávislých forenzních auditů ve společnostech, atd. Čili skutečně se musí jednat o účinné systémy. A my chápeme případné zavedení takové možnosti vyvinění jako naopak cestu k tomu, jak propagovat tyto systémy, protože jsou samozřejmě nákladné a nepříjemné pro společnosti, ale tak, aby si je do své praxe zaváděly, protože mezinárodní zkušenost je taková, že jejich zavedením dochází k objektivnímu poklesu páchání trestné činnosti v rámci právnických osob.

Na závěr tohoto přednesu jenom dodám, že bylo i zmiňováno, zda se tím nedostaneme do rozporu s mezinárodními závazky. Hovořil jsem o tom, když jsem byl naposledy na OECD, které právě sleduje tyto otázky, jejich vedení říkalo, že v tom nevidí problém, že samozřejmě důležité je, jakým obsahem toto pravidlo pak bude naplněno, ale pokud by se skutečně jednalo o best practice, tak jak v Evropě nebo ve světě existuje, považují to také spíše za pozitivní krok.

To je na úvod všechno. Dále se pak vyjádřím k pozměňovacím návrhům, které se tu objevují, až se objeví. Zatím prosím o podporu návrhu, tak jak přišel z Poslanecké sněmovny. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním a jediným výborem byl ústavně-právní výbor, usnesení má číslo 245/1. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Antl, který má slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, pane ministře. Já bych měl vystoupit jako zpravodaj. Vy si pamatujete, že vystupuji málo, a když, tak velmi stručně, až telegraficky, většinou odkazuji na projev předkladatele. Tentokrát mohu odkázat na první šestinu předkladatele, který zmínil lehce, o čem ta novela by měla být. Ale jinak obhajoval něco, co sám nepředložil. To znamená pozměňovací návrh. Já se zeptám pak v rozpravě, proč ministr spravedlnosti do svého týmu nevezme tým poslanců, kteří napravují jeho předkládané zákony. Ale jdu k legislativnímu procesu, abych nikoho neurazil.

Návrh zákona byl předložen Poslanecké sněmovně dne 3. září 2014, první čtení, druhé čtení, vy to všichni znáte. Takže Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu dne 4. 4. 2016. Lhůta nám tedy končí 4. 5., což bychom měli stihnout.

Pokud jde o obsahové poznámky, já souhlasím s tím, co pan ministr lehce zmínil na začátku. To znamená, to, že skutečně poněkud převratné je to, že místo taxativního výčtu trestných činů, kterých se může právnická osoba dopustit, zde náhle máme všechny trestné činy, z nichž některé máme vyjmout.

To znamená, to vypadá, a tak to bylo na začátku, tak to i vláda nám sdělovala všem, i občanům, že ona zpřísňuje zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Ovšem efekt po přijetí pozměňovacího návrhu Marie Benešové je zcela opačný. Pokud jde o schůzi ÚPV Senátu PČR, já na rozdíl od pana ministra znám jednací řádu Senátu a vím, že konkrétními ustanoveními tohoto návrhu na novelu zákona se budeme, doufám, zaobírat v podrobné rozpravě. Jenom chci zdůraznit, že vy máte před sebou pozměňovací návrhy jednak ÚPV Senátu PČR, které "na férovku" jsem konzultoval s panem profesorem Šámalem, který je nejen předsedou Nejvyššího soudu ČR, pro mě je to samozřejmě autorita, ale spíše autorita je to trestně-právní, to znamená profesor, který přednáší na Katedře trestního práva Univerzity Karlovy, člověk, který píše komentáře k trestně-právním předpisům, vč. tohoto zákona. To ÚPV Senátu PČR neměl problém schválit, což mě překvapilo. Stanovisko pana náměstka, kterého si vážím, pana náměstka ministra spravedlnosti, tak řekl, že má negativní stanovisko, přesto schváleno. Naopak, on zaujal, na rozdíl od toho, co jsem zde před chvilkou slyšel, neutrální stanovisko k tomu dalšímu pozměňovacímu návrhu, který nebyl přijat a který já vám vnucuji tím, že ho máte před sebou v lavicích. A prosím, abyste si ho přečetli, abych já ho nemusel příliš komentovat, protože spoléhám na to, že ho zvážíte.

Pokud budete chtít odůvodnění k těm pozměňovacím návrhům, tak, prosím, propusťte tento návrh zákona do podrobné rozpravy. V tuto chvíli já vám pouze zkonstatuji usnesení ÚPV, které nese číslo 112, je z 22. schůze, konané 13. dubna 2016, které

I. doporučuje Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla,

III. pověřuje téhož coby předsedu výboru ÚPV, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR, což jsem udělal.

Pak v příloze máte jenom číselně označené pozměňovací návrhy, jsem ochoten je skutečně podrobně zdůvodnit. Děkuji za pozornost v tuto chvíli.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já děkuji, posaďte se také ke stolku zpravodajů. Moje otázka zní, zda někdo navrhuje nezabývat se? Paní senátorka... Už ne. Takže nikdo. V té chvíli otvírám obecnou rozpravu. Teď se přihlásila paní senátorka Zdeňka Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové. Přestože byly avizovány pozměňovací návrhy pana senátora Antla, dovoluji si načíst návrh schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, tak, jak na konci své předkladatelské řeči a zprávy požádal pan ministr. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže máme návrh schválit. A pan senátor a ministr Jiří Dienstbier. Už ne? Tak pojďte, máte přednost. Jsou pravidla, můžete se vzdát, pochopitelně.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Škoda, že pan zpravodaj Antl se tady více nevyjádřil k tomu pozměňovacímu návrhu ze sněmovny, byť udělal dost pro to, aby návrh zákona byl změněn. Já se k tomu přece jenom vyjádřím.

Protože ono může znít docela logicky, pokud se do zákona doplní ustanovení, že právnická osoba se trestní odpovědnosti zprostí, pokud vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možné spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu zabránila. Tak zní to doplněné ustanovení.

Podobné ustanovení se najde v celé řadě dalších předpisů, ale zpravidla v těch případech, kde jde o správní delikty právnických osob. Ten zásadní rozdíl je v tom, že správní delikty jsou zpravidla založeny na objektivní odpovědnosti, nezkoumá se zavinění, tedy subjektivní stránka věci. V tomto případě to máme doplněné ustanovení v zákoně, který se zabývá trestní odpovědností právnických osob. Tam jde přece jenom trošku o něco jiného, protože tam ta subjektivní stránka se uplatní, jednak tedy zavinění, pak také přičitatelnost, což je specifikum u trestní odpovědnosti právnických osob. Ale já tady musím odcitovat jiná ustanovení téhož paragrafu, aby vynikla absurdita toho pozměňovacího návrhu, který byl přijat v Poslanecké sněmovně.

Protože první odstavec téhož ustanovení, § 8 konkrétně, říká, že trestným činem spáchaným právnickou osobou je protiprávní čin, spáchaný jejím jménem nebo v jejím zájmu, nebo v rámci její činnosti, jedná-li tak:

a) statutární orgán, nebo člen statutárního orgánu, nebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat,

b) ten, kdo u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písm. a),

c) ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby.

Pak je tam ještě písmeno d), které se týká zaměstnanců. Ale osoby, které jsou uvedeny v těchto prvních třech písmenech, jsou ty, které by podle toho nově doplňovaného odst. 5 měly zajišťovat, že fungují ty vnitřní mechanismy. Ale přitom to jsou ty osoby, které vlastně páchají tu trestnou činnost. Já si myslím, že to je úplně absurdní, že vlastně ten, kdo rozhodne o tom, že se právnická osoba bude podílet na trestné činnosti, ať už je to ten, kdo vykonává ten rozhodující vliv, nebo statutárního orgánu, se vyviní tím, že přinese nějaký předpis, že má dobře nastavené kontrolní mechanismy.

Já myslím, že tento princip je uplatnitelný právě možná pouze v tom případě d), těch zaměstnanců, kteří nerozhodují. Ale tady bych odcitoval ustanovení platné dnes. A to je odst. 2, písm. b), podle něhož právnické osobě lze přičítat spáchání trestného činu uvedeného v § 7, jestliže byl spáchán zaměstnancem uvedeným v odst. 1, písm. d), na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby, nebo osob uvedených v odst. 1, písm. a) až c), těch, kteří rozhodují, nebo proto, že orgány právnické osoby nebo osoby uvedené v odst. 1, písm. a) až c) neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu, nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, nebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následku spáchaného trestného činu.

Čili ve vztahu k zaměstnancům už tam ten princip je. Ta právnická osoba se vyviní, pokud prokáže, že měla tu dostatečnou kontrolní činnost a navzdory tomu ti zaměstnanci to tedy nějak dokázali obejít, tu kontrolu, ve prospěch té právnické osoby – navzdory jejímu vedení – tu trestnou činnost spáchali.

Ve vztahu k zaměstnancům je doplnění toho odst. 5 naprosto zbytečné. Ve vztahu k těm prvním třem skupinám osob, které ve společnosti rozhodují, je doopravdy naprosto absurdní. Aby někdo páchal trestnou činnost a vyviňoval se tím, že prokáže nějaké formální mechanismy. Já si myslím, že pak ten zákon je doopravdy zbytečný.

Proto já bych chtěl také požádat, tak, jak říkal pan předseda Antl, abychom propustili zákon do podrobné rozpravy, abychom neschválili ten návrh, který tady teď zazněl, na schválení, ve znění z Poslanecké sněmovny, abychom vypustili ten nově doplňovaný odst. 5 v § 8, protože je to doopravdy naprostá absurdita.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Přihlásil se pan ministr Pelikán s právem kdykoli cokoli nám sdělit.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, pane předsedo. Vážené senátorky, vážení senátoři, já se snažím tohoto práva pokud možno nevyužívat, ale přece jenom, hovořilo se o absurditě, tak reagovat musím, protože absurdní to tedy rozhodně není.

Musíme si umět představit, že ty právnické osoby, to jsou celkem roztodivná zvířátka. Může jít třeba o situaci, kdy máme akciovou společnost, která má, řekněme, 50člennou správní radu, v Německu, tam jsou ty orgány často takhle početné, ale pojďme zpátky k těm snáze představitelným věcem. Tak 5- až 10členné představenstvo. V tom představenstvu mají ti členové představenstva nějakým způsobem rozdělené funkce, tak, jak jim to občanský zákoník umožňuje, jak toho tedy také často využívají.

Čili jeden má na starosti finanční řízení, druhý má na starosti zakázky, atd. A tady už se může docela dobře stát, že třeba obchodní ředitel, člen představenstva, ve snaze zlepšovat si svoje výsledky, se bude dopouštět třeba soukromého uplácení směrem k svým potenciálním odběratelům, aniž by to ta právnická osoba mohla včas zjistit. A ti ostatní členové představenstva, a ta dozorčí rada, compliance, kteří jsou tam od toho, aby hlídali, zda se nedopouští trestných činů.

Čili rozhodně bych neoznačil tu situaci za absurdní, za to, že něco takového nemůže nastat. Ale víc do toho v tuhle chvíli nechci vstupovat, protože předpokládám, že stejně půjdeme do té podrobné rozpravy. Tak ať to nemícháme dohromady. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Jak to víte, pane ministře? Slovo má pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, senátoři, pane ministře. Já přičiním ještě jednu poznámku před tím textem, který vám chci předložit. Protože je ryze odborný, tak jsem si zcela výjimečně ten text napsal. Ale k tomu, co řekl pan ministr, tak ta má poznámka ještě zní, že této odpovědnosti právnických osob podléhají samozřejmě také územní celky, tedy kraje, města a obce – tyto jsou vyňaty pouze na úseku státní správy. Takže pokud starosta udělá takovou chybu, nebo místostarosta, tak bude mít potom problémy celé město, byť z celého zastupitelstva všichni takovému jednání se pokouší zabránit. Hold pouze tím, že nějakým politickým klíčem někoho zvolili, ten udělá chybu, tak to město potom ponese tu odpovědnost. Ale možná to bude vyplývat i z toho textu, který přečtu.

V diskusi... A to je důvod, proč se nedomnívám, že by pan ministr měl mít pravdu, že budeme diskutovat v podrobné rozpravě, a to proto, že jsem přesvědčen, že bychom tento zákon měli schválit tak, jak navrhovala paní kolegyně, či tedy jak přišel z Poslanecké sněmovny.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já vám nerad skáču do řeči, ale říkáte, pane ministr. My nevíme, který. Máme dva, kteří vystoupili.

Senátor Jiří Čunek:  Aha, to je pravda. Nicméně já si pamatuji jenom ty čtyři minuty zpátky, to tady vystupoval pan ministr Pelikán. Nic takového neříkal pan ministr Dienstbier.

Takže já bych rád zmínil ta pozitiva současné úpravy. Hospodářský a společenský život vyspělých států, mezi něž ČR bezpochyby patří, přináší své složitosti celou řadou situací, kdy trestní právo postihující typicky fyzické osoby není v rámci prevence postihu společensky nežádoucího jednání dostačující. Resp. se ukazuje, že v řadě případů by bylo efektivnější a společensky přínosnější stíhat vedle fyzických osob pachatelů trestných činů také participující právnické osoby. A proto takto reaguje zákonodárce a předkládá tento zákon.

Přes objektivně danou nutnost zavedení právní úpravy trestní odpovědnosti právnických osob byl předmětný legislativní proces ztížen v ČR poměrně častou vadou. Tato zásadní a novátorská právní úprava nebyla provázena hlubokou odbornou diskusí umožňující adresátům právní normy adaptovat se na zcela nové správní poměry. Této premise odpovídá také vakanční lhůta, která činila v důsledku veta tehdejšího prezidenta republiky pouhých několik dnů. Z toho důvodu se právnické osoby v celé své dotčené šíři seznamovaly s nově nastoupivší trestní odpovědností takříkajíc za pochodu, už v procesu účinnosti zákona. To znamená, že k novele bylo přistoupeno poměrně brzy. A tu máme tady. Ať už tedy s tím pozměňovacím návrhem, nebo bez něj.

K dnešnímu dni je v důsledku zákona trestní odpovědnosti právnických osob ukončeno trestní řízení v cca 100 případech. Jedná se však bohužel v podstatě o nereprezentativní judikaturu dotýkající se společensky a ekonomicky nedůležitých případů. Z veřejně dostupných informací lze ovšem zjistit, že v průběhu, či v běhu tedy, jsou trestní stíhání ekonomicky velmi významných entit, jež zde nehodlám z důvodu ctění zásady presumpce neviny jmenovat. Teprve u těchto právnických osob bude možné v praxi zkoumat faktické dopady tohoto zákona.

Nyní k důvodům této novely.

Na základě konzultace si dovolím poukázat, také s odbornými poradci, jak tady jmenoval pan zpravodaj, samozřejmě, já jsem nekonzultoval s tím poradcem, nebo s těmi poradci, se kterými konzultoval své pozměňovací návrhy pan senátor Antl. Zřejmě.

První je vymezen šíří dotčených subjektů právnických osob a je dán tzv. osobní působností zákona. Zákon totiž činí trestně odpovědnými všechny právnické osoby, s výjimkou ČR jako právnické osoby sui generis a jednotek územní samosprávy, tj. obcí a krajů, a to pouze při výkonu veřejné moci, jak jsem již zmínil. V intencích zákona jsou tak coby právnické osoby v podstatě pojímány veškeré subjekty odlišné od fyzických osob.

Tento zákon tedy dopadá na všechny obchodní korporace, od veřejné obchodní společnosti, přes jednotlivá s.r.o., společnosti nadnárodního významu, až po malé firmy rodinného charakteru. Zásadnější a při debatách o úskalí zákona o trestní odpovědnosti právnických osob často zapomínaný je však dopad na veškeré právnické osoby i nekomerčního charakteru. Podle tohoto zákona jsou totiž plně trestně odpovědné také vysoké školy, nadace, neziskové organizace, podniky, které mají státní či obecní krajskou účast, církevní právnické osoby, politické strany, divadla apod.

Trestně odpovědnými a odsouzenými tak mohou být i podniky založené za účelem zajišťování veřejně prospěšných služeb, např. dopravní podnik některého města nebo např. by mohla být odsouzena Česká pošta.

Při této šířce dotčených subjektů je třeba opravdu vážit tvrdost úpravy a její možný společenský, ekonomický dopad.

Uvedl bych případ. Velmi problematické může být odsouzení velké stavební firmy, která provádí např. dneska ty ohromné opravy na dálnici a je k této činnosti, čistě k této činnosti vybavena. I když se zjistí, že to provinění bylo nějaké nepatrné, malé, ten postih bude velmi malý, tak už se nebude moci účastnit na veřejných zakázkách, a tím pádem vypadne z toho okruhu těch firem, které mohou takovéto zakázky dělat. Ale možná to je ten menší problém, který bych viděl.

Při neustálé nepředvídatelnosti nejednoznačné právní úpravy a současné judikatury nelze vyloučit ani individuální výkladové, aplikační excesy, způsobilé vyvolat negativní konsekvence na trhu práce a služeb, či na poli působících společensky prospěšných organizací.

Tato rizika je možné v současné době eliminovat pouze odpovědným přístupem orgánů činných v trestním řízení, v jejichž výhradní gesci řešení trestní odpovědnosti právnických osob je.

Nyní námi projednávaná novelizace tuto materii ale neřeší. Je však nasnadě, že použitá legislativní technika poskytuje mimořádný prostor pro zneužití pravomoci osob aplikujících zákon a v budoucnu nepochybně bude nutné přijmout další zákonná omezení, zamezující nežádoucím dopadům odpovědnosti právnických osob do rozličných sfér společenského a jiného života naší republiky.

Druhou velmi závažnou oblastí, a zřejmě tou nejproblematičtější, je v současnosti otázka odpovědnosti právnických osob za trestní jednání s ní spojených fyzických osob. Zákon o trestní odpovědnosti by měl primárně směřovat do oblasti prevence trestné činnosti, a tudíž by neměl být likvidační ve vztahu k trestně odpovědným právnickým osobám.

Zákon zavádí nový terminus technicus, který tady byl již zmíněn panem ministrem Dienstbierem, a to je tzv. přičitatelnost. Tento termín nahrazuje princip zavinění u fyzických osob. Přičitatelnost v sobě zahrnuje okruhy fyzických osob jednajících za právnické osoby, jejichž jednání je přičítáno k tíži právnické osoby. Jde v zásadě o dvě skupiny osob. Tou první skupinou, a to také bylo zmíněno, jsou osoby, jejichž jednání bude přičteno k tíži právnické osoby vždy. Jsou to tedy např. statutární orgány, osoby vykonávající řídící nebo kontrolní činnost a osoby vykonávající rozhodující vliv. Jednání těchto osob za současné právní úpravy trestně odpovědně zavazuje právnickou osobu vždy. Druhou skupinou jsou zaměstnanci právnických osob, kteří nezastávají řídící pozice. To jest zaměstnanci postaveni nejníže ve struktuře právnických osob.

Za současného právního stavu se u těchto osob pouze u nejníže postavených zaměstnanců může právnická osoba tzv. vyvinit z trestní odpovědnosti právnických osob. Pokud prokáže tedy u těchto zaměstnanců, že učinila veškerá opatření k zamezení jejich trestné činnosti.

Navrhovaná změna právní úpravy se tak může stát významným katalyzátorem prevence trestního jednání právnických osob.

Za současného právního stavu nic nenutí právnické osoby, aby apriori působily na své vrcholně řídící články ve smyslu předcházení trestné činnosti, jelikož bez ohledu na přijatá opatření trestná činnost řídících fyzických osob zaváže k odpovědnosti právnickou osobu vždy. Jinými slovy, bude-li zastupitelstvo jakkoli morální, místostarosta udělá nějakou takovouto chybu, tak nese odpovědnost to město, tedy právnická osoba, jako právnická osoba vždy.

Pokud statutární orgán, manažer či jiný vedoucí zaměstnanec, např. předák směny zklame při výkonu své činnosti, trestní čin bude přičitatelný právnické osobě. Za situace, kdy selhání jednotlivců není možné vyloučit, např. selhání předsedy představenstva nebo vedoucího účtárny krajské nemocnice, nebo např. náčelníka sboru dobrovolných hasičů, těch se to týká taky samozřejmě, plynou z toho fatální důsledky pro celou právnickou osobu. Právnické osobě lze uložit tresty, které na ni mají zásadní dopad.

Tento zákon počítá s peněžitým trestem až do výše 1 miliardy 400 milionů za každé jednotlivé porušení. Ale také s trestem zákazu plnění veřejných zakázek apod. To už jsem zmiňoval.

Zákon tak působí nejenom sankčně, ale i likvidačně, neboť jím uloženým trestem může být fakticky znemožněno pokračování činnosti právnické osoby.

Vzhledem k okruhu dotčených právnických osob, tedy de facto všech, a fatálním dopadům je v zájmu prevence trestné činnosti nutné umožnit právnické osobě přijmout veškerá možná opatření, která lze po ní spravedlivě požadovat, aby selhání jednotlivce neohrozilo chod celé právnické osoby. Zároveň je nepochybné, že právě taková možnost vyvinění bude motivovat příslušnou právnickou osobu, tzn. akcionáře v tomto případě, příp. zastupitele v případě měst a krajů, aby selhání jednotlivce neohrozilo chod celé právnické osoby.

Zároveň je nepochybné, že právě taková možnost vyvinění bude motivovat příslušnou právnickou osobu k tomu, aby tato opatření přijala.

Tím se dostáváme k navrhované právní úpravě, která dle mého názoru je pozitivní ve dvou zásadních směrech.

Zaprvé navrhovaná novela o trestní odpovědnosti právnických osob nově zavádí doposud chybějící možnost vyvinit se z trestné odpovědnosti za jednání všech fyzických osob, nikoli pouze zaměstnanců. Tím především klade důraz na prevenční a osvětovou činnost spočívající v tlaku na zavádění preventivních opatření nejen vůči zaměstnancům, ale zejména vůči nejvyšším řídícím článkům.

Navrhovaná změna právní úpravy vyjadřuje dobrodiní zákonodárce, kterého při řádném a etickém jednání právnické osoby nebude selhání vedoucích jednotlivců přičítáno právnické osobě automaticky, a ta za něj nebude bez dalšího postihována.

Právnické osoby budou vedeny k vnitřnímu očistnému procesu, a to již v průběhu aktivizace lidských zdrojů.

Dále budou tímto naplněním zákona, nebo s tímto schváleným zákonem, budou právnické osoby motivovány k zavádění vysokých etických a morálních standardů, jednání všech řídících osob a zaměstnanců.

Tím dojde k tomu, zcela jistě, že samy právnické osoby tak vytvoří vnitřní tlak na zákonné jednání svých řídících osob a zaměstnanců.

Oproti mediálně traktovanému názoru navrhovaná novela přináší podstatně větší okruh trestných činů, pro které může být právnická osoba stíhána. Současná legislativa vyjmenovává zhruba 70 skutkových podstat přičitatelných trestných činů. Navrhovaná úprava okruh trestných činů, pro které mohou být právnické osoby stíhány, zásadně rozšiřuje. Jednoznačně je tak třeba pozitivně reflektovat rozšíření přičitatelných skutkových podstat o trestné činy, jež mohou být typicky páchány právnickými osobami.

Podle současné právní úpravy není možné stíhat právnické osoby např. pro trestný čin obecného ohrožení.

Proto doposud nebylo zahájeno trestní stíhání žádné právnické osoby např. v souvislosti s trestným činem, vedoucím k výbuchu v muničním skladě v mém kraji, a to ve Vrběticích.

V kontextu novely je tak třeba důrazně připomenout, že tato kriminalizuje podstatně větší okruh jednání právnické osoby. Populistická tvrzení některá, znějící v poslední době z médií, dle kterých bude v důsledku novelizace omezena možnost stíhání právnických osob, jsou tím pádem nepravdivá a zavádějící. Ta možnost tady vždycky je a je na orgánech činných v trestním řízení, aby posoudily, jestli chtějí kriminalizovat právnickou osobu, nebo se to skutečně týká pouze fyzické osoby.

Na jednu stranu tak nastíněná novela rozšiřuje rozsah postižitelného protiprávního jednání, na druhou stranu zavedení možnosti vyvinění přináší větší motivaci k preventivnímu chování právnických osob.

V porovnání s aktuálním právní úpravou tak více naplňuje požadavky vyplývající ze zásady generální prevence.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má senátor Miroslav Antl.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové. Já jsem to nevydržel, musím zareagovat na to, co zde bylo před chvilkou řečeno.

Já vás vrátím do roku 2016, protože já tady nebudu číst pracně cizí stanoviska, která jsou prastará. My jsme totiž tady v roce 2011 už schvalovali zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. To, co jsem zde zaslechl, je dávno v § 6. To znamená, na koho se ten zákon nevztahuje. Na Český stát, na územně samosprávné celky, to jsou obce a kraje při výkonu jejich pravomoci, působnosti. To tam už je řečeno. To není předmětem této novely. Přičitatelnost je možná předmětem této novely s ohledem na pozměňovací návrhy.

V tuto chvíli chci pouze nebýt obhájcem něčeho, co je pozměňovacím návrhem. Ale, prosím, abyste před hlasováním o schválení toho návrhu, který zde byl dnes přednesen, zvážili argumenty v pozměňovacím návrhu, protože jsou moje a jsou podpořeny právními autoritami. Tam je řečeno vše, kde byste hledali otázky. Já tady nevystupuji jako obhájce nikdy, to vy víte. Ale, prosím, nechme pracovat Policii ČR, státní zástupce a koneckonců i ze stanoviska předsedy Nejvyššího soudu i soudce. Nechť oni zjistí, jak to je ve skutečnosti. Nepomáhejme uniknout viníkovi předem díky legislativní úpravě. Nechme to na orgánech činných v trestním řízení.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má senátor Libor Michálek.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já na úvod svého příspěvku se pokusím trošku odlehčit to, čím tady začínal pan ministr, a sice že z té trestní odpovědnosti právnických firem je vyloučena soulož mezi příbuznými. Chtěl bych se ho dotázat, jak by tomu bylo, kdyby šlo třeba o rodinnou firmu, a etické kodexy této rodinné firmy připouštěly ten § 188, tak jestli by potom ty osoby byly vyviněny, pokud by se proti nim vedlo řízení jako proti fyzickým osobám.

Nicméně zcela vážně. Já mám opravdu problém s tím, když jsou tady konkrétně uváděny některé ty trestné činy, které se vyjímají z té právní úpravy, a naopak jiné trestné činy, kde by to vynětí bylo možná na místě, se tady neobjevují.

Dovolím si zmínit, nechci už tady dál zdržovat, 3 – 4 příklady.

Jako první se tady vyviňuje trestný čin zabití. Když jsme byli svědky právě těch událostí, které se staly ve Studénce, evidentní pochybení stavební firmy, tak samozřejmě nikdo nevrátí život těm lidem, kteří zahynuli. Nicméně přece jenom moje zkušenost říká, že pokud se rodina, pozůstalí domáhají nějakého odškodnění, tak vždycky ta větší pravděpodobnost je, pokud se jedná o právnickou osobu. Rozumím tomu, že třeba některé charakteristiky toho trestného činu zabití jsou formulovány tak, že by úplně neseděly na činnost té právnické osoby.

Ale každopádně, a to je hned ta další pacička, účast na sebevraždě. Už dneska formulace našeho trestního zákoníku hovoří o tom, že už jenom pohnutí k tomuto trestnému činu je trestným činem, a to, čeho jsme byli svědky třeba ve společnosti France Telecom, kdy opravdu probíhala systematická šikana s posvěcením a s vědomím šéfů této firmy, tak mě spíš vede k tomu, aby takové vynětí tady nebylo.

Nechci dál zabíhat do těch podrobností, ale ještě dva případy zmíním.

Osvobození vězně. Zase § 338, kdo pomáhá organizovat útěk vězně. Zase si dovedu představit, že to může být právnická osoba, opět nerozumím tomu vynětí. A naopak, nemáme tady vyňatou třeba pomluvu, kde třeba ta trestní sazba právě u tohoto trestného činu je řádově nižší než u toho trestného činu osvobození vězně. Takže nerozumím této nekonzistenci a prosím o vysvětlení.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já začnu takovou filozofickou úvahou, kde má stát trestní právo obecně.

Já jsem tady absolvoval několik seminářů v Senátu, kde významní právníci mluvili o tom, že trestní právo má být na konci toho řetězce právního, že co se dá vyřešit jinými způsoby, tak se má vyřešit jinými způsoby. Řeknu jednoduchý příklad. Firma neoprávněně pokácí stromy, máme desítky, možná stovky zákonů z každého oboru těchto činností, kde jsou za to veliké postihy a dá se to vyřešit. Podle tohoto zákona by byla firma zřejmě trestně odpovědná. Ale tím, že ten zákon existuje a jsme členy EU, jediné, co mě mrzí, že usnesení už letité Senátu, že požaduje, aby implementace evropských předpisů byla výrazně označena, tak, abychom věděli, co je implementace, kde v podstatě údajně nemůžeme nic dělat, než někteří mohou hlasovat proti i přesto. A mezitím, co dodali naši místní úředníci nebo lobbisté, my to z toho zákona nepoznáme.

Co mě na tom zákoně trápí, je právě ta pomluva. Proto dávám pozměňovací návrh, který vrací tu pomluvu o znásilnění, to znamená mezi činy, kdy nebude právnická osoba trestná za pomluvu.

To, co tady říkal pan Čunek, je pravda. Není pravda naopak to, co říkal pan senátor Antl, že obce jsou vyňaty jako právnické osoby. Nejsou vyňaty. Vyňat je pouze stát, což je velmi zvláštní, protože stát zadává veřejné zakázky, prodává nemovitosti. Ale protože je pánem, tak si napsal, že na stát jako právnickou osobu se trestní odpovědnost právnických osob nevztahuje. U obcí je to napsáno trošku jinak. U obcí a samospráv je napsáno, že se nevztahuje při výkonu veřejné moci. To znamená, když obec vydá nějakou přihlouplou vyhlášku, která potom bude zrušena, tak za to stíhaná být nemůže. Za všechny ostatní vyjmenované trestné činy stíhána být může.

Takže ono k té pomluvě, ono je to velmi jednoduché. Ta pomluva bude zneužívána k tomu, a někteří politici jsou velmi rádi, protože říkají, konečně na ta média to dopadne, ona o nás někde špatně psala, nebo špatně mluvila, kývá pan senátor Vícha, ten je zrovna toho názoru, že patří jim to, hajzlům. Uvidíme, teď je sejmeme. Jenomže ono to tak nebude. Ono to bude vzájemné, protože ono zaútočí jedno médium konkurenční na jiné médium právě prostřednictvím trestní odpovědnosti právnických osob. A je to naprosto zbytečné, nadbytečné. A my se tady neustále zabořujeme do něčeho, z čeho pak nevíme, jak ven.

Takže já pro zákon hlasovat nemohu. A jak dopadne pozměňovací návrh ...

Ještě k jednomu návrhu pana senátora Antla k vyvinění. Byl jsem na významném právním semináři, kde právě o tom byla řeč. Bohužel, bylo to tak, jak to v Čechách bývá, že kodexy vám rádi zpracují jiné organizace za peníze, abyste měli na všechno. Na bezpečnost práce, na počítačovou síť, na všechno měli kodex, s kterým se můžete údajně vyvinit, ale nemůžete. Pokud k tomu dojde, tak teprve soud musí uznat vyvinění. To není automatické, že si uděláte nějaký kodex. Automatická odpovědnost až za hrob prostě není jednoduchý příklad. V dnešní době nechodí mateřské školy prakticky s dětmi ven. A víte, proč zůstávají děti zavřené ve školkách a na zahradách? Protože v době právního, kdy vás upozorní ve Spojených státech, že nemáte dávat kočku do mikrovlnné trouby. Dokonce jeden úžasný příběh byl, kdy jeden pán si koupil campingové auto a byl tam kávovar; a on si za jízdy vařil kávu a skončil v poli... Odkazoval na to, že to nezpůsobil, že nebylo žádné varování, že si nemůže kávu dělat za jízdy... To je přesně to, kde už se ženeme do nesmyslů. Dneska je to tak, že když dítě upadne na vycházce, tak tatínek jaksi v ovlivnění soudního bláznění, podá trestní oznámení na učitelku, že nezajistila, aby dítě neupadlo. Ono zakoplo a odřelo si koleno. Odpovědnost ani učitelky ani právnické osoby nemůže být absolutní. To je základní princip, že když člověk udělá všechno pro to, aby se něco nestalo, tak nemůže být trestán, že se to přesto stalo. Zase jeden příklad z Kanady. Možná paní senátorka Wagnerová ho zná. V Kanadě nemusíte pomáhat obětem dopravní nehody. U nás, když jedete kolem dopravní nehody, a nezastavíte, tak jste vystavení trestnímu stíhání. V Kanadě je to jinak. Tam pomáhat nemusíte, protože někdo nesnáší krev, nebo neumí, neví. Ale když pomůžete a špatně ho dáte do stabilizované polohy, tak jdete za to k soudu...

To mi připadá velmi seriózní. U nás je to tvrdě, prostě ty musíš... A on chudák vidí krev a omdlí také. Teď je další záchranáři zachraňují místo jednoho, dva.

Takže závěr z toho je, že my pro to hlasovat nemůžeme z důvodu a vůbec. Já musím říct, že mě nezajímá, že to je Evropská směrnice. Nejsem z toho oslněn a nezblázním se z toho. Hlasuji podle svého vědomí a svědomí. Je mi úplně jedno, že někdo někde něco podobného vymyslel. Opakuji znovu, máme tady stovky, možná tisíce zákonů na každou lidskou činnost. Za chvíli to uvidíme při dalším projednávaném tisku o potravinách, které umožňují správní trestání. Mimochodem pan senátor Antl potvrdí, že v dopise státních zástupců bylo na konci zvážit, jestli by vlastně nebylo možné používat správní trestání právnických osob namísto trestního. A to mi přišlo velmi přijatelné.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já jako člověk, který se v trestním právu pohybuje dvacet let, jsem návrh pročítal velmi poctivě. Připravoval jsem se k tomu říct, a nakonec ono všechno podstatné řečeno bylo.

Připojím se k tomu, že spíš z hlediska principu úplně nerozumím tomu, proč roztahujeme trestní odpovědnost na právnické osoby za pomluvu. Dlouhodobě mám názor, že trestný čin pomluvy by možná měl z našeho trestního práva zmizet jako takový, protože máme dostatek nástrojů k tomu, abychom to, jak se k sobě ošklivě chováme si řešili prostředky civilního práva. Pokud se nepletu, tak trestný čin pomluvy v tom, že bychom měli nějaké velké množství odsouzených, není. Myslím jsou to zcela zanedbatelná čísla. Ale podávat na sebe trestní oznámení pro pomluvu je velmi populární, protože ono to nic nestojí oproti tomu, když se musíte bránit v rámci civilního práva.

Roztáhnout tuto odpovědnost ještě na právnické osoby může vést k eskalaci trestních oznámení. Zase to zatíží jenom policii. Myslím si s minimálním výsledkem, protože tak, jak si máme trestní právo vykládat, tak asi k odsouzení právnických osob za pomluvu nedojde. A principiálně si myslím, že to není dobrý krok, který trošku zase naznačuje to, jestli nebudeme potírat média za to, že o nás mluví nehezky.

Takže to je první bod, který se mi tam opravdu nelíbí.

A druhé bylo řečeno panem senátorem Antlem a panem senátorem Dienstbierem, co se týče nového zavedení liberačních důvodů. Nebudu to opakovat. Jenom řeknu, že mám pohled takový, že novelizujeme a měníme zákon, když máme zkušenost, že nám to nefunguje tak, jak je to nastaveno. A to myslím, že tady u zákona není. Tak úplně nevidím důvod, proč přicházet s těmito liberačními důvody, které já ze svého pohledu považuji za chybné, špatně formulované. Ale hlavně nevidím důvod, proč se vůbec do toho pouštět, protože nejsme v situaci, kdy nám zákon nefunguje. Kdy máme nějaké špatné excesy a musíme ho napravovat. Proto bych podpořil návrh, abychom tento návrh zákona pustili do podrobné rozpravy.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Senátor Miroslav Antl.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Opět telegraficky. Prosím, my tady neprojednáváme zákon o trestní odpovědnosti právnických osob jako nový. Ten skutečně nese rok 2011. My zde mluvíme o novele. Vy, kteří jste tady byli, tak si pamatujete, že já sám, jako zpravodaj jsem zákon velmi zpochybňoval a věřil jsem tomu, že bude napraven, což se nestává.

To, co zde řekl pan senátor Kubera, ten závěr, mohu zcela potvrdit. Ano, když už, tak do správního trestání. Ono jde totiž o to, když se podíváte na tresty, které jsou tam od roku 2011, tak je tam v uvozovkách "trest smrti pro právnickou osobu". To znamená zánik společnosti. Ale to by se dalo spravit ve správním řízení. Ale v tuto chvíli my se bavíme o živých věcech. O tom, jestli vyvinění ano nebo ne. Děkuji panu senátorovi Láskovi, že řekl to; za prvé je zkušeným právníkem, a že i on, coby advokát, resp. obhájce v mnoha trestních věcech říká, není potřeba tam mít vyvinění. Soudy rozhodnou. A my se tady bavíme opravdu o tom, co je předmětem podrobné rozpravy. Ale v tuto chvíli, protože jako zpravodaj pak nemám možnost se vyjadřovat k jednotlivým obsahům, resp. obsahům jednotlivých vystoupení, tak vás znovu žádám o to, abychom propustili do podrobné rozpravy. Ostatně i pan ministr avizoval, že je připraven.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další. Končím obecnou rozpravu. Pane ministře, chcete se vyjádřit. Nechcete. Garanční zpravodaj se vrátí a vyjádří se k obecné rozpravě.

Senátor Miroslav Antl:  Teď coby garanční zpravodaj. Myslím, že diskuse, resp. obecná rozprava tak, jak proběhla, byla vzájemně komentována. V tuto chvíli tam padl zásadní návrh z hlediska hlasování. To znamená návrh na schválení. Takže je to jediné, o čem bychom měli hlasovat.

Děkuji, pane předsedající.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Ano. O návrhu schválit budeme po znělce hlasovat. Zahajuji hlasování o návrhu schválit. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 6 ukončeno, registrováno 68, kvorum 35, pro 7, proti 33. Návrh byl zamítnut. A před podrobnou rozpravou se my tady vystřídáme. (Střídání předsedajících.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dobré dopoledne, milé kolegyně, vážení kolegové. A vzhledem k tomu, že jsme návrh neschválili, tak otvírám podrobnou rozpravu. A prosím, kdo se do podrobné rozpravy hlásí. Vidím pana senátora Miroslava Antla. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, musím vystoupit, protože jsem to avizoval. Jednak jsem konstatoval usnesení ÚPV Senátu Parlamentu ČR, které navrhuje dva pozměňovací návrhy, které prošly schvalovacím režimem ÚPV a byly schváleny.

Ale hlavně bych se chtěl věnovat a fakt vás nechci zdržovat. Chci se věnovat svému pozměňovacímu návrhu, který nebyl těsně přijat. Avšak se týká a nebudu číst to, co máte před sebou. Jenom prosím, podívejte se do paragrafu vloženého paní poslankyní Marií Benešovou. Podívejte se na argumentaci, která souvisí s tím, a nerad to říkám, ale musím to říci, že paní poslankyně Marie Benešová hájila Metrostav.

Metrostav je ve třech nejzávažnějších kauzách coby právnická osoba, takže nepochybně šlo o střet zájmů. A divím se, že je to takhle okatě podáváno.

Podívejte se, prosím, i na stanoviska mnou již jmenovaného pana prof. Šámala. Podívejte se, prosím, na Unii státních zástupců. Jednoznačně, byť s tím dodatkem, že jasně, ve správním trestání. Ale o tom my tady nemůžeme v tuto chvíli rozhodnout. Podívejte se, prosím, i na podporující stanovisko Lenky Bradáčové, která nemůže být podezírána z toho, že by někomu stranila, ale prostě je tou výkonnou státní zástupkyní, která má pod sebou speciální protikorupční úřad a pro vyšetřování nejzávažnější finanční kriminality. Ona sama říká i to, že v tuto chvíli hrozí zastavení několika let pracně vedenému trestnímu stíhání právnických osob.

Podívejte se, prosím, i na stanovisko europoslance Pospíšila, ale hlavně kdysi předkladatele zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, který tam říká to, co zde bylo vyřčeno, ačkoliv já jsem to vůbec neřekl, ale je to napsáno v mém pozměňovacím návrhu, že hrozí i sankce. Já sám nemám rád sankce z Evropské komise, a i na zahraničních cestách říkám, že bychom si neměli nechat jednoznačně velet Evropou. Ale v tuto chvíli i ohrožení sankcí tady reálné je.

Nebudu vám tady pracně předčítat svoje stanovisko, protože ho znám, a věřím, že vy se podíváte do toho, co vám bylo předloženo dnes ráno a že se zamyslíte nad tím, že Senát by měl být opravnou institucí a Senát by měl být nad věcí. Senát jako horní komora českého Parlamentu by neměl mimo jiné svazovat orgány činné v trestním řízení tím, že jim řekne, koho zprostit viny, kde zastavit trestní stíhání. Ale nechme toto – a to jsem opakoval tady mnohokrát – na úvaze soudu. Necháme-li tam toto ustanovení, v tu chvíli soud bude svázán zákony. Soud by měl nezávisle rozhodovat. Máme různé názory, i já s mnohými rozhodnutími soudu nemusím souhlasit. Ale nechme to, prosím, na orgánech, které byly zvoleny, jmenovány apod.

V tuto chvíli tedy odkazuji na pozměňovací návrh. Vím, že bych ho tady mohl číst, ale věřím vám, že jste si přečetli nebo aspoň prolistovali základní podle mého názoru stručnou argumentaci. Mohli bychom tady číst i cizí stanoviska, cizí stanoviska zejména obhájců toho, co bylo vloženo Poslaneckou sněmovnou, ne to, co bylo předloženo zde přítomným panem ministrem. To je tam dodatečně vloženo. Pan ministr hájí něco, co sám on a jeho tým nevymyslel, což mě překvapuje. Vlastně nepřekvapuje. Viděli jsme to u školských zákonů apod. Osm desítek pozměňovacích návrhů, a náhle nám tady ministři říkají, že je to všechno v pořádku. Není, protože to popírá jejich předkládací návrh. Toto ustanovení není v tomto smyslu.

Ale jenom chci apelovat na vás, abyste skutečně zdravým rozumem, a zejména, my jsme zástupci lidu, my jsme konkrétně zvolení zástupci lidu, tak prosím, abychom rozhodovali za lidi, nikoliv za advokáty, za obhájce apod.

Ještě musím v tuto chvíli – vidím, že se hlásí pan senátor Jaroslav Kubera – zmínit i jeho pozměňovací návrh. A teď se zachovám i zpravodajsky.

Pokud jde o tento paragraf, je to totiž § 184 trestního zákoníku, trestný čin pomluvy tam je. Je tam od kdysi, je tam od roku 1961, pak i v rámci rekodifikace byl v rámci trestního zákoníku. A vy, co jste studovali tehdejší rekodifikaci, a my jsme tady o ni mluvili v roce 2009 na začátku a pak znovu, tak je zřejmé, že toto ustanovení bylo vždycky napadáno z hlediska svobody slova. Prosím, podívejte se na formulaci, podívejte se do trestního zákoníku. Ale formulace skutkové podstaty je úmysl, tam je pouze úmysl. Úmysl přímý či eventuální, resp. nepřímý, ale pořád tam musí být srozumění s následkem. To, co je nedbalost, není trestné. A já si myslím, že my tady uvažujeme o tom nepostihnout zločince. Ne, slušná média se nedopustí trestného činu pomluvy, ani jako fyzická osoba, to znamená konkrétní pracovník, ani jako právnická osoba, protože prostě nepustí něco, co není verifikováno z dalších zdrojů.

A ze své zkušenosti, kdy jsem byl státním zástupcem, který bojoval proti organizovanému zločinu, a ostatně i dneska si připadám jako bojovník s větrnými mlýny, doufám, že to tak nebude, tak chci říci jednu věc. Pomluva zůstala jako jeden z mála nástrojů organizovaného zločinu na existenční likvidaci, protože fyzická likvidace byla na počátku 90. let, a mohl bych velmi podrobně pojednávat o konkrétních případech. Ale pomluva, je-li zle myšlena, to znamená úmysl, v tu chvíli může nejen uškodit, ona může zlikvidovat rodiny, nejen konkrétního člověka. A všimněme si, tady totiž nebyla zmíněna skutková podstata paragrafu 184, nejen, že je tam úmysl, ale musí tam být i vážný následek. To není jakýkoliv následek, že se někdo urazí, že si budou vyřizovat sousedské vztahy nebo předvolební kampaň. Tam skutečně musí jít o to, že je někdo vážně ohrožen jako člen rodiny, v zaměstnání anebo ve společnosti vůbec.

Prosím, nevyjímejme tento trestný čin, ať tam je. A je to výzva pro média, když už tedy mluvíme o médiích, ale ono to není o médiích, ale je to o právnických osobách jako takových. Tak ať se chovají slušně, pak nemohou mít problém se svou trestní odpovědností.

Děkuji za zvážení pozměňovacích návrhů ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR a mého podrobně rozvedeného. Díky.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Dalším do podrobné rozpravy je přihlášen pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera:  Než načtu svůj pozměňovací návrh, budu reagovat - vaším prostřednictvím - na pana senátora Antla a podobně jako on budu plédovat za to, aby pozměňovací návrh, který dává alespoň minimální jistotu – to je jeho návrh – nebyl přijat, aby měla právnická osoba nějakou možnost, že když učinila vše, co učinit mohla, nebude trestně stíhána.

A pokud jde o úmysly, víte, většinou skoro úmyslně nikdo nic špatného nedělá. Ono rozlišit úmysl ... Většina nesmyslů, které bývají tady často schváleny, je vedena jenom těmi nejlepšími úmysly.

Ale načtu svůj pozměňovací návrh, je velmi jednoduchý:

V bodě 2 se v nově navrhovaném textu § 7 zařazují za slova "rvačky (§ 158 trestního zákoníku) slova: "pomluvy (§ 184 trestního zákoníku)",

Přeloženo do češtiny, dostává se to mezi ty činy, které jsou mezi těmi, kterých se právnická osoba dopustit nemůže.

Po poradě s legislativou je nadbytečné o části druhé, protože ta jenom popisuje nebo uvádí pro vás, ale je to dobré, že vidíte celý § 7 Trestné činy, takže je zbytečné podle legislativy hlasovat o druhém bodu, stačí hlasovat o prvním bodu.

Tento bod zní, že v nově navrhovaném textu paragrafu 7 se zařazují za slova "rvačky (§ 158 trestního zákoníku) slova: "pomluvy (§ 184 trestního zákoníku",

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, a omlouvám se panu senátorovi Antlovi, protože do rozpravy se hlásil pan ministr. Viděl jsem vás, pane ministře, že se hlásíte, ale nechal jsem pana senátora Kuberu, aby ještě promluvil před vámi. Prosím.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolím si stručně reagovat na to, co tady zatím v podrobné rozpravě zaznělo.

Když říká můj ctěný a milý kolega pan senátor Antl, nechme soudu prostor, nechme ho dělat jeho práci, tak to zřejmě podporuje návrh, tak jak je, protože aby mohl soud dělat svou práci a něco zvažovat, tak musí mít pro to nějakou oporu. A tuto zákonnou oporu zavádí právě úprava, která je tu navržena, protože ona odstraňuje ze zákona to, co mu bylo v odborné veřejnosti často vytýkáno, pochopitelně ne panem prof. Šámalem, protože napsal tento zákon, takže ten to tomu nevytýkal.

A to je slepý automatizmus, který je v zákoně, v současné verzi zakletý, protože dnes stačí, aby protiprávní čin byl spáchán jménem právnické osoby osobou, která má formálně určité postavení, a soud nemá možnost, státní zástupce nemá možnost zkoumat, zda to vůbec bylo ve prospěch té osoby, zda se právnická osoba snažila tomu zabránit, nebo je to tedy klubko zločinců.

Nic takového už zkoumat nemůže. Je tam automatická sankce, a to do trestního práva podle mého přesvědčení nepatří.

Na vysvětlenou, proč tady obhajuji něco, co v původním návrhu nebylo. Tam je potřeba říci, že návrh se povaloval ve sněmovně zatraceně dlouho. Předložila ho tam ještě moje předchůdkyně, a tehdy její taktika byla taková, že uděláme rychle rozšíření, protože to je přece jednoduché, na tom se všichni shodneme, a v mezidobí se zamyslíme nad druhou částí, a to je, jak odstranit slepý automatizmus ze zákona. Jenže ono to tam leželo tak dlouho, že nakonec jsme zvolili cestu takovouto, kdy ti, kdo to napsali, a to musím přiznat, nebyli poslanci. Byli jsme to my po obsahovém jednání s těmito poslanci. To znamená, že tito poslanci se s námi na něčem dohodli, co jsou ochotni podpořit a co nám už připadá také nesmysluplné, a formulace pak byly od nás. A jsou to z větší části formulace opsané z mezinárodních smluv.

Nyní podrobně ještě k jednotlivým pozměňovacím návrhům. Pan senátor Antl správně informoval o tom, že ministerstvo mělo negativní stanovisko k tomu, co nakonec ústavně-právní výbor přijal a neutrální stanovisko k tomu, co nakonec úplně nepřijal, a to se tu objevuje jako pozměňovací návrh pana senátora Antla. Vysvětlím to a potvrdím. Protože z úprav, které vám přišly z Poslanecké sněmovny a které jsou dotčeny pozměňovacími návrhy, tak některé pro nás z našeho pohledu jsou důležitější a některé méně důležité.

Doplnění slov "ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby (písm. a) a b), je to, co ústavně-právní výbor ve svých pozměňovacích návrzích navrhuje vypustit zase zpětně. To považujeme za mimořádně důležité. A abyste pochopili proč, je pochopit vůbec systematiku výčtu § 8 odst. 1. Tam jde o to, že nakonec každý, kdo nějakým způsobem intervenuje v činnosti právnické osoby, tak někde ve výčtu se najde. Ale je důležité, kde, protože písmena a) až c) jsou privilegovaná, protože se na ně nevztahuje omezující druhý odstavec, písm. b), čili v principu ten, kdo je v "áčku" až "céčku", když se nějak chová v zájmu právnické osoby, tak za to právnická osoba odpovídá vždycky. Pokud je až v "déčku", to je zbytkové, to jsou ti ostatní, tak jenom za splnění omezující podmínky druhého odstavce. Přečtu vám to: "či učinil-li tak, na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby anebo proto, že tyto orgány neprovedly taková opatření, která měly provést, aby tomu zabránily".

No, a teď, proč vás tady tímhle unavuji. Když se na to podíváte, tak začneme "áčkem". Jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat. To je, dámy a pánové, u právnické osoby v podstatě každý. I uklízečka je oprávněná za právnickou osobu jednat, pokud nakupuje mycí prostředky nebo úklidové prostředky, protože máme ustanovení občanského zákoníku, které říká, že každý zaměstnanec je oprávněn jménem svého zaměstnavatele činit právní úkony, ke kterým obvykle dochází. Ona, když ukradne, když nezaplatí u kasy Jar, naplňuje nám § 8 odst. 1 písm. a). Je to v zájmu právnické osoby? Je, ušetří za Jar. A je to osoba, která je oprávněna jménem právnické osoby jednat? Je, může nakupovat Jar jménem právnické osoby.

To je, prosím, trošku problém, specialisté na trestní právo neznají úplně detailně oblast práva soukromého. A toto je styčný prvek obou těchto oblastí, takže tady si ne vždycky přesně rozumíme.

Nám šlo o to zakomponováním prvku vedoucího postavení, aby se nám uklízečky dostaly až do "déčka", kam patří. To znamená, když jí nakáže jednatel, běž, vezmi Jar, a ne, že za něj budeš platit, je to samozřejmě něco jiného.

V "béčku" zase dosud jakákoliv osoba, která u právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písm. a), to jsou např. auditoři nebo účetní jsou také osobami, které vykonávají nějakým způsobem kontrolní činnost, a zase tam nemají co dělat.

Ještě zpětně k "áčku", protože to je oblast, která dělá velké problémy. Zmocněnci. Dnes je velký strach mezi právnickými osobami, že někomu udělí plnou moc, typicky advokátovi, a advokát udělá něco nekalého, a ono se jim to přečte tak, jak je to tam dnes napsané.

Jestli něco považuji za velice důležité, aby se změnilo v zákoně, a už jsem to říkal, abych nebyl obviňován z nějaké účelovosti, už asi před pěti lety – kdo si chce vyhledat můj příspěvek na Karlovarských právnických dnech na toto téma, tak může. Je to něco, co dlouhodobě tvrdím. Jsou to, prosím, právě doplnění vedoucího postavení – formulace mohla být i jiná, není možná ideální, ale fungovat to bude – do písm. a) a b). Čili z tohoto důvodu máme doopravdy negativní stanovisko k pozměňovacím návrhům schváleným ústavně-právním výborem.

Pokud jde o pozměňovací návrh, který načetl můj ctěný kolega Antl, který nebyl nakonec paradoxně schválen ústavně-právním výborem, tam je náš nesouhlas, přiznám se, slabší. Protože je pravda to, co tady zaznělo z leckterých stran, upozornění na to, že my tam vlastně možnost vyvinění už máme pro zbytkovou kategorii obyčejných zaměstnanců. A mně by v principu stačila, protože jakkoli říkám, že není absurdní představa, že i člen vrcholového managementu se "utrhne" z nějakého řetězu, tak jednak to není příliš pravděpodobné, a jednak asi je morálně obhajitelné právnickou osobu postihnout i v tomto případě za to, že si ho prostě špatně vybrala.

Z tohoto důvodu můj odpor proti tomu, aby se vypustil tento obecný liberační důvod v pátém odstavci, je, řeknu, slabší.

Zároveň chci ještě zdůraznit, protože se mi zdá, že je to trochu podsouváno asi i mně, když tu hájím, že opravdu tady nekopu za žádné "Metrostavy" ani nikoho podobného.

Aniž bych se chtěl vyjadřovat k nějakým konkrétním kauzám, protože to nesmím, ani k tomu nemám dost vědomostí, tak ze své předchozí praxe v této oblasti, byla rozsáhlá, v ní jsem nepotkal jedinou právnickou osobu u nás, kromě některých mezinárodních subjektů, která by podle mého názoru splňovala ty podmínky toho pátého odstavce. Takže pokud si někdo představuje, že si teď zpětně dopíše nějaký pěkný compliance program, a tím se tedy zbaví zpětně té odpovědnosti, tak to věřím, že spláče nad výdělkem.

To, že vás na to upozorňují státní zástupci, to je pochopitelné, protože státní zástupci ze své podstaty se snaží eliminovat všechna byť sebemenší rizika, pro ně to je samozřejmě komplikace, protože pokud se obhajoba vydá touhle cestou, tak oni budou muset nějakým způsobem argumentovat, vysvětlovat, že to nebylo to veškeré úsilí, že tohle nestačilo. Je to pro ně práce navíc. Je to komplikace navíc. Já tomu rozumím. Ale my bychom zase neměli jednostranně zastávat stanovisko státních zástupců.

Naposledy tedy, čili když to shrnu, k tomu, co navrhuje ÚPV, z mé strany velmi negativní stanovisko. K tomu, co navrhuje pan senátor Antl, mírně negativní stanovisko. A pokud jde o to zahrnutí, nebo tedy vyloučení pomluvy z těch trestných činů, kterých se může právnická osoba dopustit, tady já souhlasím s tím, co řekl pan senátor Antl. To skutečně musí být úmyslný trestný čin. To znamená, že ta právnická osoba, muselo by to být v jejím zájmu, třeba ke zvýšení prodávanosti těch novin. A oni museli vědět, že to není pravda, museli vědět, že je to způsobilé závažnou měrou poškodit někoho v jeho zaměstnání, rodinných vztazích apod. Já si tedy myslím, že v takových situacích je celkem spravedlivé stíhat i tu právnickou osobu, možná právě tu právnickou osobu. Protože nakonec ten redaktor to píše proto, že se to líbí jeho šéfovi nejspíš.

Takže já jsem proti tomu, aby se tam ta pomluva zpětně, aby se vyňala z té odpovědnosti právnických osob. Jakkoliv já vás tady dneska bohužel zavaluji různou škálou negativnosti svých stanovisek, tak tady je to zase mírně negativní. My jsme to tam ani v původní verzi neměli, protože jsme věděli obavu veřejnosti, aby se to nezneužívalo proti médiím. Takže já z toho důvodu, že stejně vím, že ty pomluvy se skoro nestíhají, tak jestli to tam je, nebo není, nepovažuji za tak důležité, abychom kvůli tomu strašili veřejnost. Proto jsme to tam původně neměli. Ale když to tam bude, myslím si, že svět bude o něco spravedlivější, než když to tam nebude. Takže i zde mírně negativní stanovisko k pozměňovacímu návrhu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Miroslav Antl, prosím.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo Senátu. Já jsem zapomněl technicky načíst ten svůj pozměňovací návrh. To znamená, čtu, co máme před sebou.

V čl. I bod 6 vypustit. Následující body 7 až 9 označit jako 6 až 8. Jinak já musím zareagovat na to, co zde bylo řečeno. Mě mírně negativní stanovisko pana ministra neuspokojuje. Já samozřejmě kromě lékařských nálezů bych radši slyšel mírně pozitivní stanovisko. Avšak já jsem zmínil sice Metrostav, ale on je tam i Agrotec. Pro mě jako strašlivá zpráva zní to, že ministerstvo prostřednictvím poslanců vydá pozměňovací návrh, pak si měli vybrat někoho jiného než zrovna Marii Benešovou, ale hlavně třeba poslanec za ANO to mohl načíst, pokud je to tak, ale pro mě jako legislativce, teď se vytahuji, je to špatný vztah legislativní. To znamená, vynechává to připomínková místa. Není to krok správným směrem, tvořit zákony tím, že ministerstvo obejde vládu a Legislativní radu vlády a bude něco strkat poslancům, kteří možná ani neví, co to všechno způsobí, je skutečně krok špatným směrem.

Toť asi vše. Jinak pro mě uklízečky nepatří do déčka, pane ministře, pro mě uklízečky jsou v áčku vždycky. Ale to myslím z legrace.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Zatím poslední do rozpravy je přihlášen pan senátor Libor Michálek. Než přijde k pultíku, tak já omlouvám ještě pana senátora Palase z dnešního jednání Senátu, aby to bylo ve stenozáznamu. Prosím, pane senátore.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Mě trochu mrzí, že pan ministr tady v tom svém vyjádření neodpověděl na ten dotaz, který jsem kladl, ohledně té systematiky, jak vlastně se přistupovalo k tomu vyjímání trestných činů, a to zejména právě třeba v té komparaci osvobození vězňů, která může být organizována i právnickou osobu. Ta pomluva tady byla zmíněna, ale už tady třeba nebylo zmíněno to pohnutí k sebevraždě, kde zase vlastně ten příklad francouzské společnosti France Telecom svědčí o tom, že pokud se tato věc nějakým způsobem neošetří, může to vést k sebevraždě, v tomto případě několika desítek zaměstnanců.

Takže proto já si dovoluji načíst pozměňovací návrh, a to, že v bodě 2 se v nově navrhovaném textu § 7 slova "účasti na sebevraždě (144 trestního zákoníku)" vypouští.

Odůvodnění máte v písemném textu před sebou.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, ještě se hlásí pan ministr, prosím, pane ministře. Určitě máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, já se omlouvám, že jsem na to skutečně pozapomněl. Ta metoda byla poměrně jednoduchá. Byly to takové trestné činy, kde jsme si opravdu nedovedli představit, že se jich ta právnická osoba dopustí. Čili spíše jsme byli v tomto střídmí a všude tam, kde jsme si dovedli aspoň teoreticky představit, jak se toho dopouští právnická osoba, tak jsme to tam raději nechali.

Pokud jde o tu účast na sebevraždě, to, co vy říkáte, to podle mého názoru, ale faktem je, že já nejsem odborník na trestní právo, ale podle mého názoru není účast na sebevraždě, protože v účasti na sebevraždě jedná někdo nikoli ve vlastním zájmu, když jde o tu pohnutku, ale skutečně tak jako altruisticky. Říká: No, nestojí za nic ten tvůj život, viď? Tak to bys asi už toho měl nechat. Já na tvém místě už bych toho nechal. A nemá v tom žádný vlastní zájem. Čili to je ten objekt chráněný. Je tam tedy to, aby ten člověk, který je někde na hraně, tak aby ho nikdo neponoukal k tomu, aby opravdu svůj život ukončil.

To, co vy říkáte, to už podle mě může být vražda, může být zabití z nedbalosti. Je to situace, kdy tedy můj úmysl směřuje v nějakém jiném zájmu; k tomu, aby ten člověk umřel, protože se mi to hodí. Takže já si skutečně myslím, že se toho asi dopustit právnická osoba nemůže. Organizování útěku vězňů – taky si to moc nedovedu představit. Nesmíme zapomínat, že to musí být v zájmu té právnické osoby. Čili že by existovala právnická osoba, Útěky vězňů s.r.o., tak teoreticky je asi možné všechno.

Takhle, já k tomu dodám ještě jednu věc. Jsou země, a mně je to řešení opravdu nejbližší, proto se mi tady špatně argumentuje, které říkají, že právnická osoba fyzické osobě rovná jest a může se dopustit trestných činů úplně stejně jako fyzická osoba. Neobtěžují se tím, že by se snažili vyjmout, byť jen tu soulož mezi příbuznými, protože říkají: Koneckonců, vždyť jsou i fyzické osoby, které žádné příbuzné nemají, a taky je nevyjímáme. Taky je jasné, že se každý nemůže dopustit všeho. A od toho máme dost chytré soudy, aby poznaly, že se asi tohoto právnická osoba dopustit nemůže, a nemusíme to tam vůbec psát. Jak říkám, je to přístup mně osobně nejbližší. Ale bohužel tedy, když jsme ho navrhovali, nebo zvažovali, tak nezískal vůbec žádnou podporu. Takže jsme to už dál radši ani nezkoušeli.

Já bych ten výčet nechal tak, jak je. Já myslím, že je už takhle dosti omezený a mírný. Jestli se z toho ještě něco vypustí, z důvodů, které jsem uvedl, tak mně to vlastně ani vadit nebude. Teď nevím, co to je na té mé škále, kterou tady zavádím, asi neutrální stanovisko.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Další do rozpravy je přihlášen pan ministr Jiří Dienstbier.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, k těm pozměňovacím návrhům, které tady padly ohledně výčtu trestných činů, si já myslím, že je možné vypustit z těch výjimek v zásadě cokoli. Já jsem od začátku byl pro tzv. generální klauzuli, aby obecně právnická osoba byla odpovědná za všechny trestné činy, které jsou jí podle obecných pravidel přičitatelné.

Tím seznamem výjimek tady předkladatel či zákonodárce dělá úvahu dopředu, u kterých ta pravděpodobnost přičitatelnosti je, nebo u kterých je vyloučena. Ta praxe může být poměrně barevná. Dopředu tvrdit, že u některých trestných činů ta přičitatelnost není, pokud se tady bavíme např. o té asistenci na sebevraždě, tak například běží debata o eutanásii poměrně pravidelně. Já si umím představit právnickou osobu, která bude dodávat zařízení, které bude umožňovat provádění eutanásie například. A teď nechci hodnotit, jestli má být eutanásie, nebo nemá být legální. Ale v tuto chvíli není. Bude to zjevně přičitatelné takové právnické osobě, to znamená, nemusí to být vyloučeno. Já si umím představit i u některých v zásadě absurdních skutkových podstat to, co tady pan ministr zmiňoval, soulož mezi příbuznými, myslím si, že i tam, pokud by někdo za tímto účelem například provozoval hotelové zařízení, které by pronajímalo pokoje a cíleně za tímto účelem. Takže spíše bych nepodporoval jakékoli rozšiřování těch výjimek. Naopak zužování, až k té generální klausuli, bez jakýchkoli výjimek. A podle toho se také budu řídit v hlasování o těch pozměňovacích návrzích. Ať u té asistence při sebevraždě, tak u té pomluvy. Protože i tam ta přičitatelnost může být. A ať si i provozovatelé médií posoudí, jestli třeba budou účelově zveřejňovat pomluvy, protože jim to bude zvedat sledovanost nebo čtenost. Nevidím žádný důvod, proč by tato skutková podstata měla být v tom výčtu výjimek.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Další do podrobné rozpravy je přihlášen pan senátor Libor Michálek.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Já už budu jenom velmi stručný. Pro vysvětlení, jak tady bylo zmíněno to zabití, jestli vyjímat, nevyjímat, tady skutečně ta definice je, kdo jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení, ze strachu, úleku, zmatku, jiného závažného pohnutku, takže tady by se asi obtížně ta přičitatelnost dovozovala. Na straně druhé právě u té sebevraždy, ta může být skutečně spojena s nějakou systematickou šikanou té právnické osoby, tak tady je pouze to, kdo jiného pohne k té sebevraždě. Není tady x těch dalších charakteristických znaků. Takže jenom na doplnění pro vysvětlení. Prosím o podporu návrhu vypustit tyto body, a tím pádem se přiblížit k tomu, co tady zmínil pan ministr Dienstbier, to znamená zúžit množinu trestných činů, kde právnické osoby budou z té odpovědnosti vyňaty.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  V této chvíli podrobnou rozpravu končím, protože nikdo do podrobné rozpravy už není přihlášen. Ptám se pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit k podrobné rozpravě. Nechce. Takže požádám pana garančního zpravodaje, aby se nám vyjádřil k podrobné rozpravě, a případně nás potom provedl podrobnou rozpravou.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Protože musím se vyjádřit. Kromě předkladatelů pozměňovacích návrhů, jež máme před sebou, tedy ty pozměňovací návrhy, vystoupil ještě pan senátor Jiří Dienstbier i pan ministr. Jinak pokud jde o pozměňovací návrhy, tak pořadí, v nichž by měly být hlasovány, navrhuji, prosím, takto. Zaprvé ÚPV, to jsou ty dva pozměňovací návrhy, které ovšem se dají hlasovat společně. Druhý v pořadí je můj pozměňovací návrh, protože jsem byl rychlejší. A to je vypuštění toho § 8, odst. 5 novely, to je ten poslanecký návrh, tedy dnes už i ministerstva. Třetí v pořadí, pan senátor Kubera. To jde o ten trestný čin pomluvy v § 184 trestního zákoníku. A čtvrtý v pořadí na hlasování – pozměňovací návrh pana senátora Michálka. To je ten § 144 trestního zákoníku, účast na sebevraždě.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, také děkuji. Ptám se, jestli má někdo nějaké připomínky k tomu návrhu hlasování, co tady říkal pan senátor Antl? Nevidím. Takže já si vás dovolím všechny pozvat k hlasování.

Možná bych v této chvíli poprosil pana senátora Antla, kdyby se postavil ke stolečku tady. I vzhledem k tomu, že od něj budeme požadovat stanovisko k jednotlivým pozměňovacím návrhům. Děkuji.

Já bych pomalu...

Senátor Miroslav Antl:  Takže prosím, aby bylo zahájeno hlasování o pozměňovacích návrzích ÚPV Senátu PČR, které je přílohou usnesení našeho.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano. Takže zahajuji hlasování o návrhu ÚPV. Stanovisko pana ministra?

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Velmi negativní, pokud si pamatuji tu škálu. Pan garanční zpravodaj?

Senátor Miroslav Antl:  Gativní, tedy souhlasné.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Gativní, ano, rozumíme. Takže zahajuji hlasování o tomto pozměňovacím návrhu. Kdo je pro, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 7, první pozměňovací návrh, registrováno 70, kvórum 36, pro 33, proti 12. Tento návrh byl zamítnut.

Takže teď další hlasování.

Senátor Miroslav Antl:  To je ten Antlův, tedy můj pozměňovací návrh, který tady byl nejvíc diskutován. Tedy vypuštění toho § 8, odst. 5 navrhované novely.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, zahajuji hlasování, pozměňovací návrh pana senátora Antla. Samozřejmě.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Mírně negativní. Pan senátor Antl?

Senátor Miroslav Antl:  Velmi pozitivní.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Velmi pozitivní. Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 8, druhý pozměňovací návrh, registrováno 70, kvórum 36, pro 45, proti 8. Tento návrh byl schválen.

Můžeme pokračovat.

Senátor Miroslav Antl:  Třetí je pozměňovací návrh pana senátora Jaroslava Kubery. To je § 184 trestního zákoníku, to znamená návrh na vypuštění, aby nebyl trestní.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, prosím pana ministra.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Neutrální až mírně negativní.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak to jsme se trošičku posunuli. Pan senátor Antl?

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Negativní. Takže zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 9, třetí pozměňovací návrh, registrováno 72, kvórum 37, pro 23, proti 22. Tento návrh byl zamítnut.

A máme poslední.

Senátor Miroslav Antl:  Ano, poslední pozměňovací návrh je pozměňovací návrh pana senátora Michálka. Jde tam o účast na sebevraždě, zdali má být, či nemá být trestná z pohledu právnické osoby.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano. Stanoviska pana ministra?

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Neutrální. Pan senátor Antl?

Senátor Miroslav Antl:  Moje je pozitivní.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pozitivní. Takže zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento pozměňovací návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 10, čtvrtý, poslední pozměňovací návrh, registrováno 72, kvórum 37, pro 45, proti 3. Tento pozměňovací návrh byl schválen.

Vzhledem k tomu, že jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy, přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění pozměňovacích návrhů přijatých.

Takže zahajuji o tomto hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 11, registrováno 72, kvórum 37, pro 52, proti 3. Tento návrh byl schválen.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

Navrhuji, aby jimi byli senátor Miroslav Antl a ještě potřebuji návrh na druhé jméno. (Jeden ze senátorů doporučuje jméno předkladatele druhého schváleného pozměňovacího návrhu.) Pan senátor Michálek? Je možno? Dobře. Takže pan senátor Libor Michálek.

Senátor Libor Michálek:  Vážený pane předsedající, mám akorát psychiatrické doporučení, abych se vyhýbal účasti v dolní komoře českého parlamentu, ale vidím, že musím... (Pobavení v Jednacím sále.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já si myslím, pane senátore, že vy jste silná osobnost a že to tam se ctí přežijete...

Takže zahajuji hlasování o tomto návrhu.

Kdo je pro, aby nás kolegové Antl a Michálek zastupovali na schůzi Poslanecké sněmovny, tedy obhajovali tento návrhu?

Zahajuji hlasování, kdo je pro tento návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 12, pověření, registrováno 72, kvórum 37, pro 61, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Já končím projednávání tohoto bodu, děkuji panu ministrovi, děkuji i panu zpravodaji.

A budeme pokračovat následujícím bodem (já si tady trošku uklidím...), a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 246

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 246. Opět prosím pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, věřím, že tohle bude méně vzrušená debata. Předkládaná novela má tři separátní cíle.

Tím prvním je zvýšit účinnost postihu nebo odhalování a postihu korupčních jednání, a to zavedením speciální možnosti účinné lítosti pro osobu, která poskytla úplatek, učinila tak ovšem výhradně proto, že byla o tento úplatek žádána, a bezprostředně poté se obrátila na orgány činné v trestním řízení a poskytla jim účinnou podporu při stíhání toho trestného činu, tedy toho, kdo si o ten úplatek řekl. Vlivem změn, ke kterým došlo v Poslanecké sněmovně, navíc se tento případ jakési účinné lítosti, já to dám do uvozovek, protože procesně je to jiný instrument, nevztahuje na situace, kdy již ten úplatek byl poskytnut. Ale jenom na siutace, kdy byl teprve slíben. To je první věc.

Druhá věc, ta je asi ryze technická, je to reakce na změnu na ústavně-právní úrovni, kde došlo k omezení imunity poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu. Jestli si vzpomínáte z toho systému, kde jednou nevydaný, navždy imunní, se přešlo na systém, kdy pouze tedy po dobu výkonu toho mandát trvá tato imunita, poté lze pro ten trestný čin stíhat. Akorát že se to nepromítlo žádným způsobem do trestního řádu, takže nebylo jasné, co se vlastně děje s tím trestním stíháním v mezidobí. Takže se doplňuje celkem logicky, že se po dobu trvání uvedené překážky takové stíhání přeruší.

A to třetí, co asi vyvolává největší debaty, nebo zatím vyvolávalo největší debaty, to je zavedení, já musím říct znovuzavedení trestnosti přípravy trestného činu z krácení daně, poplatků a podobné povinné platby.

Objevil se proti tomu poměrně silný tlak, který se odvážím nazvat tlakem lobbistickým, který tvrdí, nebo říká se, že tím každý, kdo půjde k daňovému poradci a tam se bude ptát, jak si snížit daně, tak už bude trestně stíhatelný. Nic takového neplatí. To je malování čertů na zeď, záměrné malování čertů na zeď. Na to, aby byla trestná příprava, tak musí se jednat o přípravu něčeho, co má potom znaky toho trestného činu. To není nějaká daňová optimalizace, ale je to skutečně tedy úmyslné zkrácení daní. Takže to, na co to reálně míří, je něco úplně jiného. Jsou to skutečně podvody daňové všeho druhu, které bohužel ve chvíli, kdy nemáme stíhatelnou přípravu, tak se velice nesnadno včas zastavují, velice nesnadno stíhají. Protože pro tuto trestnou činnost je typické právo to, že poměrně dlouhá je fáze přípravy a potom samotná fáze realizace už jde nesmírně rychle, u některých z těch typů trestných činů dokonce v hodinách, a to právě proto, že i z jiných důvodů, ve chvíli, kdy se to spustí, kdy se začne, tak je potřeba pospíchat, aby ty peníze stihly zmizet. A tím, že není trestná příprava, tak orgány činné v trestním řízení jsou v situaci, kdy ony vědí, typicky díky spolupráci s finančními úřady a poměrně pokročilým systémům detekce přípravy těchto jednání, že se tu něco chystá, ale nemohou např. nasadit odposlechy, protože pro to ještě nejsou splněné podmínky, a zajistit si důkazy, které by potřebovaly na to, aby potom ustály tu věc u soudu, natož potom aby mohly včas zastavit tu operaci, aby k té škodě na veřejných financích vůbec nedošlo.

Dalším typickým příkladem je situace, kdy např. celníci objeví tiskové stroje pro padělky např. kolků celních, a zase – to je typicky fáze přípravy, kdy teprve někdo si pořídil takovouto tiskárnu, takže oni je vlastně nemůžou ani zabavit.

My jsme tu přípravu tohoto trestného činu trestnou měli až do nového trestního zákoníku, žádné negativní efekty to nemělo, naopak to mělo efekty pozitivní. Je to tedy v podstatě náprava podle mého názoru chyby, ke které došlo při přijímání nového trestního zákoníku.

To je ve stručnosti takhle na úvod všechno. Prosím o podporu návrhu, děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. OV určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 241. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Já moc děkuji za slovo, vážený pane místopředsedové, vážené dámy, vážení pánové. Budu tentokrát velmi stručný, protože mohu zcela odkázat na předkládací zprávu pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána. Jenom bych se zdržel, ani nezdržel, protože vy ho znáte, legislativní dosavadní proces. Pokud jde vlastně o lhůty, ty jsou z toho vždycky nejdůležitější, protože to, co proběhlo v Poslanecké sněmovně, netřeba komentovat. Návrh zákona nám byl postoupen coby horní komoře českého parlamentu 4. 4., tedy nám končí lhůta 4. 5. Zatím stíháme.

Pokud jde o obsahovou část, já bych jenom zmínil něco, co je opravdu stěžejní. To znamená možnost neobvinit někoho, kdo ovšem včas oznámí, že byl vyzván k tomu, aby úplatek slíbil či dokonce předal. Ale znovu zdůrazňuji včas. Ne poté, co nevyhraje výběrové řízení apod. Úplně hned, na začátku. Ono totiž to navazuje na bývalý trestní zákon, kde v § 163 trestního zákona byla tzv. účinná lítost. A vy, pamětníci, si pamatujete, že když jsem tady byl zpravodajem k rekodifikaci trestního zákoníku, že jsem žehral proti vypuštění této účinné lítosti. Dostáváme se k tomu po x letech, nebudu je počítat, ale oklikou. A skutečně to rozhodnutí o nestíhání podezřelého, to znamená někoho, komu nemusí být sdělováno obvinění, je podle mě důležitým institutem už i z hlediska pověsti, případné pomluvy a dokonce mediální pomluvy apod. A není to tak jednoduché.

Zaprvé včasnost, to znamená hned oznámit. A zadruhé účinná spolupráce s orgány činnými v trestným řízení. A navíc ten proces k tomu, aby dosáhl podezřelý nestíhání, je velmi složitý, protože se čeká až na pravomocné odsouzení toho, kdo ho vyzval, to znamená toho pachatele trestného činu, a pak je tam, co všechno musí státní zástupce, pan doktor Čestmír Chaloupka to precizuje a velmi popisuje. Ale já vám to nechci tady číst. Zrovna tak když jsem už zmínil pana doktora Chaloupku, tak doporučuji těm, které to zajímá, jeho úvahy filozoficko-právní, řekl bych, o tom, jak by to mělo být, jak se to vyvíjelo apod. Ale jsme i u trestných činů, kterých by se to mělo dotýkat. Mně se líbí, že jsou tam ty dva povinné trestné činy, to je trestný čin podplácení a nepřímého úplatkářství, to je 332, 333, odst. 2 trestního zákoníku, ale patří sem i ty tři hospodářské trestné činy, které zde pan ministr sdělil, a jeden ten z té hlavy V. trestního zákoníku, to je trestný čin majetkové povahy, to jsou ty pletichy v insolvenčním řízení.

Pokud jde o dočasné přerušení trestního stíhání v případě dočasné nepřípustnosti trestního stíhání poslanců, senátorů a ústavních soudců, to je něco, co my jsme schválili v rámci schvalovacího procesu dlouhodobého, ale nakonec úspěšného, pokud jde o imunitu ústavních činitelů. Je to logická návaznost v rámci trestního řádu. To znamená, musí to tam být, musí tam být to ustanovení.

Pokud jde o změnu trestního zákoníku, pan ministr už vám vysvětlil, že v podstatě ten trestný čin z krácení daně, poplatků a podobné povinné platby je v tom posledním odstavci, je zvlášť závazným zločinem, to znamená, on splňuje podmínky pro trestnost přípravy, ale je třeba, aby tam byla splněna ta druhá podmínka – napsat tam ještě ten poslední odstavec a říci "ano, je trestná i příprava".

Takže já velmi souhlasím, já jsem to říkal i na ÚPV. Proto vám jenom rychle zkonstatuji způsobem svým vlastním naše 111. schůze z 22. schůze, konané 13. dubna 2016, to znamená:

I. je doporučující ve vztahu k našemu slovutnému plénu Senátu PČR, to znamená doporučení ke schválení projednávaného návrhu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje Antla coby zpravodaje, což právě plním,

III. Antla coby předsedu ÚPV, aby o tomto usnesení spravil pana předsedu horní komory českého parlamentu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Tím pádem otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Petr Gawlas jako první. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Gawlas:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně a kolegové. Jak již tady pan ministr i pan zpravodaj zmínil, novela se zabývá třemi zásadními trestně-právními oblastmi. Já se pozastavím u problematiky nestíhání podezřelého při oznámení korupce.

Musím říci, že jsem velmi rád, že se podobná úprava objevila i u nás, protože postupy navržené v této novele považuji nejen za společensky velmi prospěšné, ale troufám si říci, že budou po svém uvedení do praxe taky úspěšné.

ČR skutečně patří, je to smutný fakt, k zemím, kde má korupce hluboké kořeny. Je stále vnímána jako účinný prostředek při prosazování předpokládaných cílů. To, že se jedná o nezákonné jednání, nikoho až tolik netrápí. Tato určitá společenská akceptace korupce jako podpůrného prostředku při pohybu v konkurenčním prostředí je něco, co nám vystavuje velmi špatné vysvědčení, zejména v očích obchodních partnerů ze zahraničí, kteří na to v civilizovaných zemích nejsou zvyklí.

Vzpomeňme na kauzu Dalík, kdy hlavní aktér se nedávno dočkal zasloužené odměny za svůj požadavek na enormní úplatek při zajišťování nákupu obrněných transportérů Pandur.

To, co já osobně považuji na celé záležitosti za nejsmutnější, je to, že když se na americké ambasádě dověděli, že česká strana po firmě Steyr požaduje 18 milionů eur, což je půl miliardy korun, jen za samotné pokračování v nákupu Pandurů, nebyl tímto nikdo nijak zásadně překvapen.

Tohle jen názorně ilustruje, že v rozvinutých zemích jsme stále, i 26 let po revoluci, považováni za jakousi poloviční demokracii, kde sice platí demokratické zásady, ale pouze pokud se nedostanou do křížku s řečí peněz.

Čili jednoznačně ANO pro zavedení nového institutu o nestíhání podezřelého, kterému byl nabídnut úplatek, který spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení. Toto ujednání dle mého názoru bude mít i významný preventivní dopad. Nejistota ze strany osob nabízejících úplatek, zda v případě nebudou nahlášeni, zda osoba slibující úplatek náhodou nejedná se záměrem předat vše orgánům činným v trestním řízení, by konečně mohlo hodit písek do sebevědomého a promazaného soukolí korupce v ČR.

Já jsem senátor z nejvýchodnějšího obvodu v ČR. Sousedím s Polskem a Slovenskem. Velmi často se bavíme o korupci v těchto zemích. Tady musím říct možná trošku s potěšením, že v těchto zemích je tato záležitost ještě horší. Jsem tedy hrdý na to, že v ČR se snažíme udělat takovým způsobem pořádek. Čili souhlasím s tímto návrhem novely zákona.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Nikoho dalšího do obecné rozpravy nevidím, takže obecnou rozpravu končím. Zeptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit? Nechce. Zeptám se pana garančního zpravodaje? Také nechce, myslím si, že je to vcelku jasné.

Já vás svolám k hlasování, protože máme jediný návrh, a to tento návrh zákona schválit.

O návrhu schválit budeme nyní hlasovat. Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 13, registrováno 70, kvórum 36, pro 50, proti 1. Tento návrh byl schválen. Já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi Robertu Pelikánovi i panu zpravodaji Miroslavu Antlovi.

A budeme pokračovat dalším bodem našeho jednání, a tím je bod, který se nazývá

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Zlepšit společný evropský azylový systém a zdokonalit zákonné možnosti

Tisk EU č. K 080/10

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk K 080/10 a K 080/10/01. Prosím pana ministra Roberta Pelikána, který zastoupí ministra vnitra Milana Chovance, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, vzhledem k tomu, že skutečně zastupuji kolegu, omluvte, že budu číst, co mi připravil.

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Zlepšit společný evropský azylový systém a zdokonalit zákonné možnosti, které vám nyní představím, bylo vydáno 6. dubna 2016, na ministerské úrovni se o něm poprvé diskutovalo na posledním zasedání Rady EU pro spravedlnost a vnitřní věci 21. dubna.

Rámcová pozice byla schválena 18. dubna VEU na vládní úrovni.

Dne 26. dubna bylo výše uvedené sdělení projednáno VEU, který vyslovil souhlas s rámcovou pozicí vlády. V souladu s touto rámcovou pozicí odmítl obě navrhované varianty reformy společného evropského azylového systému, které v zásadě představují obdobu dočasných či trvalých relokačních mechanismů, s nimiž Senát již v minulosti vyjádřil jasný nesouhlas.

Komise ve svém dokumentu prezentuje ambici zahájit reformu společného azylového systému EU. Podle předloženého sdělení hodlá sjednotit azylové řízení v jednotlivých členských státech posílením společné evropské legislativy. Současně navrhuje posílit kompetence Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu a zavést nová opatření k omezení nedovoleného druhotného pohybu migrantů uvnitř EU.

Komise též navrhuje opatření na zajištění nových cest pro legální migraci do Evropy.

Ačkoliv s některými návrhy a záměry, které Komise ve svém sdělení popsala, lze souhlasit, např. s efektivnějším využitím systému Eurodac nebo se zamezováním druhotných pohybů migrantů, s hlavními komponenty reformy, které Komise navrhuje, ČR nesouhlasí dlouhodobě.

Hlavní problém spočívá v navrhované revizi tzv. dublinského systému, kde ČR nemůže podpořit ani jednu z Komisí navrhovaných variant.

V první variantě sice Komise navrhuje zachování stávajícího dublinského systému, ale současně i jeho doplnění o tzv. spravedlivý nápravný mechanismus, založený na přemisťování žadatelů o azyl z míst prvního vstupu na základě distribučního klíče. Tato forma relokace by se aktivovala v případě masivního přílivu migrantů. Tento doplňkový nápravný mechanismus by mohl vzniknout z krizového relokačního mechanismu, který Komise navrhla již v září 2015. Ve druhé variantě pak Komise navrhuje vytvořit zcela nový systém rozdělování žádostí o azyl na základě unijního distribučního klíče, vycházejícího z relativní velikosti, bohatství a přijímací kapacity jednotlivých členských států.

Obě Komisí předkládané varianty jsou v příkrém rozporu s dlouhodobou pozicí ČR v otázce povinného přerozdělování migrační zátěže napříč členskými státy.

Revize společné migrační politiky by se měla odvíjet od jiných opatření, především od posilování spolupráce se třetími zeměmi při omezování nelegální migrace do EU. EU musí napnout všechny síly k nalezení systémového řešení, které povede k celkovému snížení zatížení státu prvního vstupu smíšenými migračními toky. Redistribuce nelegálních migrantů, ani posílení evropské regulace situace samy o sobě nevyřeší. Spíše naopak, relokace povede k prohloubení systémové krize, v případě, že Komise předloží konkrétní legislativní návrh, i k prohloubení rozporů mezi členskými státy EU.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K 080/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, jehož nyní žádám, aby nás s touto zpravodajskou zprávou seznámil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, jak už pan ministr sdělil, naše usnesení evropského výboru není v rozporu s návrhem, nebo s postojem vlády. Já se nebudu zabývat tím obsahem, to už tady pan ministr řekl výstižně. Jenom se soustředím na doporučení k vyjádření Senátu, které přijal VEU na svém zasedání včera. Mě pověřil, abych toto usnesení předložil vám.

Chtěl bych zdůraznit, že se jedná o komunikační dokument, to znamená, není to žádné nařízení, je to materiál, který je dán k diskusi. To neznamená, že bychom jej nemohli odmítnout, nebo že bychom jej měli považovat nějakým způsobem za méněcenný. My uznáváme, já přeskočím ty první body, které jsou v tom bodě I. Budu se zabývat těmi body pod II.

Zaprvé uznává, že další harmonizace azylových předpisů by mohla zmírnit rozdíly v přístupu jednotlivých členských států, které ovlivňují výběr cílového státu žadatelů o azyl. Ano, my dlouhodobě hovoříme o tom, že by se mohly harmonizovat podmínky pro udělení azylu. Ale udělení azylu by mělo být výhradně v právech jednotlivých členských států.

Zadruhé je přesvědčen, že hlavním problémem evropského azylového systému jsou jednak nedostatečné kapacity azylových systémů členských států vystavených největšímu tlaku, které je třeba řešit personální, materiální a finanční pomocí, jednak faktické rozdíly v životní úrovni a společenských a rodinných vazbách azylantů v jednotlivých členských státech, které odstranit nelze. Jeden z nejdůležitějších prvků, proč migranti, kteří přichází do Evropy, chtějí třeba do Německa, do Francie, do Velké Británie, je především to, že tam jdou za příbuznými, známými nebo jdou do komunity, my takovou komunitu nenabízíme, tudíž sem samozřejmě nikdo nepřichází. Jestli nějakou takovou komunitu máme, tak je to komunita např. Ukrajinců, Vietnamců, a ti sem přicházejí zcela běžně a legální cestou.

Za čtvrté - proto nepodporuje obě navrhované varianty reformy společného evropského azylového systému, které v zásadě představují obdobu dočasných či trvalých relokačních mechanismů, s nímž Senát již v minulosti vyjádřil jasný nesouhlas, a jejichž nefunkčnost se projevila v praxi.

V poslední době z praxe jsme chtěli přijmout šest Syřanů...(řeč je přerušována kašlem)... v rámci výměny migrantů s Tureckem. A ze šesti, které jsme chtěli přijmout, tak tři zmizeli hned, jakmile byli propuštěni z detenčního zařízení a vůbec se českým úřadům nepřihlásili. A tři odmítli do České republiky přijít. (Pokašlávání.) Pardon...

Za páté - upozorňuje, že ačkoliv jsou nastíněna opatření k zabránění druhotnému pohybu v zásadě zaměřena správně, nemusejí být dostatečně odrazující v kombinaci s navrhovaným přerozdělováním žadatelů o azyl. A jsou nedostatečná, neboť neřeší otázku nespolupracujících osob, které nechtějí zůstat ve státě, kam byly přiděleny a zároveň je nelze navrátit do země původu. Nedovedeme si představit, když někdo nuceně musí přijmou azyl v některém státě, že se přestane pohybovat v rámci schengenského systému, i když toto nařízení má, tak tím, že jsou otevřené hranice, bude samozřejmě putovat po celém schengenském prostoru.

Za šesté - zastává názor, že posílení evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu EASO by mělo být vedeno snahou o co nejefektivnější odbornou podporu členských států a nesmí vést k zásahům do rozhodovacích pravomocí členských států v oblasti azylu, neboť jsou to členské státy, kdo nese odpovědnost za pobyt azylantů na svém území a kdo má primárně provádět azylovou a migrační politiku.

Tato demokratická odpovědnost nesmí být narušena přenosem pravomocí na obtížně kontrolovatelnou unijní agenturu s nejasným politickým vedením.

Za sedmé - poukazuje rovněž na to, že proudy žadatelů o azyl směřujících do jednotlivých členských států se značně liší, pokud jde o zastoupení jednotlivých zemí původu a i o společenské složení. A proto by zvažovaná centralizace azylového řízení neměla vůbec žádný praktický přínos.

Za osmé - nadále podporuje cílené přesídlování nejohroženějších skupin uprchlíků ze třetích zemí, které však musí zůstat v pravomoci členských států.

Za deváté - bude se proto podrobně zabývat návrhem revize dublinského nařízení a návrhem o strukturovaném systému přesídlování, které komise plánuje předložit. Je to již čtvrtá, nebo snaha o čtvrtou revizi dublinského systému a myslím si, že dublinský systém sám o sobě až do své, řekl bych, druhé fáze reformy byl velmi dobrý a užitečný. Nicméně státy jej přestaly plnit a ne v poslední době, ne v posledním roce, ale již tak zhruba od roku 2008.

Od roku 2010 náš Senát upozorňuje na to, že státy neplní tuto dublinskou dohodu. A je to také jeden z důvodů, který ukazuje vlastně otevřenost toho státu, tedy Evropy, těmto migračním tokům a jejich silnější příliv do Evropy.

Za desáté - souhlasí s posílením elektronického systému Eurodac, aby bylo sdílení identifikačních údajů osob přicházejících nestandardními způsoby do EU co nejefektivnější.

Za jedenácté - podporuje rozvoj legálních migračních tras do EU, neboť jejich zajištění by mohlo přispět v boji proti převaděčství migrantů. My dlouhodobě, jako Česká republika, se snažíme v boji proti nelegální migraci podporovat migraci legální. Jenom pro vaši představu – během loňského roku přibylo do ČR 50 tisíc cizinců, a ti přišli právě legální cestou. Myslím si ale, že i legální cesta migrantů by měla zůstat rozhodně v rukou členských států, protože dokáží určovat, kteří lidi přichází do naší země, kteří jsou integrovatelní v naší zemi, a které profese jsou potřebné i pro naši ekonomiku.

Žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko a o dalších iniciativách navazujících na toto sdělení.

Já vám děkuji a prosím vás o podporu tohoto návrhu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte, prosím místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. A do rozpravy se hlásí pan senátor Václav Hampl. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, chci jenom stručně informovat k tomuto tématu, že evropský výbor, kromě toho, že projednal záležitost na svém včerejším dopoledním zasedání, tak také uspořádal odborný seminář odpoledne na podobné téma připravované reformy azylové politiky EU.

A tam i po odborné stránce jsme se shodli o tom, že nějaký postoj, tak jak je vyjádřen v navrhovaném usnesení asi v tuto chvíli dobře.

Proč jsem se přihlásil, že chci informovat o tom, že jsme poměrně hodně mluvili nebo hodně se tam otáčel pojem dočasné ochrany, jakožto legálního instrumentu, který je k dispozici v EU a nebyl zatím aktivován, a je to poněkud nepochopitelné. Protože to, že celé řadě lidí, kteří jsou ve velmi obtížné humanitární situaci je na jednu straně namístě potřeba pomoci, ale nezbytně to ještě nemusí znamenat trvalé přemístění do Evropy. Může to znamenat nějaký dočasný stav, který, až se situace, doufejme jednoho dne podaří nějak vylepšit, tak třeba se budou chtít vrátit do svých domovů a pracovat tam. Na to jsem chtěl upozornit.

Až přijde zde na projednávání už konkrétní návrh evropské legislativy, to bude nejspíše na příštím našem zasedání, tak předpokládám, že evropský výbor se bude i tohoto instrumentu velmi zastávat.

Další věc, věcí na semináři samozřejmě zazněla celá řada. Další, o které bych chtěl informovat, je konstatování toho, že problém v EU není ani tak, že bychom neměli dobré legální instrumenty. Můžeme samozřejmě vylepšovat. Nic proti tomu. Nebo vymýšlet další. Ale hlavní problém je problém s vymahatelností pravidel. A to jak vůči členským státům, vidíme to velmi názorně na příkladu Řecka a ochrany jeho vnější hranice, kde jistě je zásadní kapacitní problém. O tom není sporu. Ale je tam nepochybně i problém nějaké, řekněme, vervy, s kterou se Řeckou tohoto problému zhošťuje.

A je problém také s vymahatelností práva vůči těm lidem, kteří přicházejí. Migrantům, azylantům, kteří, také to vidíme v momentě, kdy se rozhodnou, že chtějí přejít z ČR do Německa, tak samozřejmě v tom můžeme různými způsoby bránit. Různými způsoby to můžeme zkusit penalizovat, ale ve finále zásadní krok, vrácení zpět, odkud přišli, tak v řadě případů není použitelný. A pak najednou zůstáváme s rukama poněkud svázanýma.To jenom na okraj dalších a dalších revizí dublinského procesu. Dokud se nepodaří trochu něco udělat zásadnějšího s vymahatelností, tak to bude asi pořád trošičku na štíru. A možná, že úvahy, jak dále v tomto, by měly možná jít od revize Dublinu spíše k revizi vymahatelnosti stávající legislativy v rámci EU.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Nikdo další se do rozpravy nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se pana předkladatele, zda si přeje vystoupit. Nepřeje, děkuji. Pan zpravodaj také ne.

Můžeme přistoupit k hlasování. Budeme v tuto chvíli hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich a zároveň jej máte obsažen v tisku z výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 14 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím končím projednávání tohoto bodu, děkuji panu ministrovi a děkuji i panu zpravodaji.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 247

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 247. Návrh uvede pan ministr zemědělství Marian Jurečka, který je přítomen a žádám ho nyní o to, aby vystoupil s úvodní zprávou. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka:  Dobré dopoledne. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Cílem předkládaného návrhu je zajistit řádné a hospodárné nakládání se zemědělskou půdou v majetku státu. Za tímto účelem se v zákoně č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, ve znění pozdějších předpisů, navrhuje nový způsob vymezení a členění rezervy státní zemědělské půdy a úprava podmínek, za nichž Státní pozemkový úřad tuto rezervu spravuje. Nově tvoří rezervu státní zemědělské půdy všechny pozemky, s nimiž Státní pozemkový úřad příslušně hospodaří a jsou potřebné k výkonu jeho působnosti, přičemž celková minimální výměna těchto pozemků nesmí klesnout pod 50 000 ha.

V rámci výkonu své působnosti Státní pozemkový úřad provádí zejména pozemkové úpravy, které jsou nutné v návaznosti na uskutečněné změny v právních vztazích k pozemku po restituci a privatizaci. Za tímto účelem bude Státní pozemkový úřad rezervu státní zemědělské půdy doplňovat nákupem, směnou a využíváním předkupního práva státu. Rezerva státní zemědělské půdy zahrnuje rovněž pozemky potřebné pro uskutečňování rozvojových programů státu, které jsou podle dosavadní úpravy vymezeny nařízením vlády č. 218/2014 Sb. Tato část rezervy by nově měla být průběžně upravována podle budoucích potřeb státu, resp. ministerstev v rámci správního řízení, na jehož základě pak budou u dotčených pozemků prováděny zápisy v katastru nemovitostí.

V zákoně č. 229/1991 Sb., o půdě se s ohledem na aktuální výměru státní zemědělské půdy, se kterou je Státní pozemkový úřad příslušný hospodařit a omezenou možnost nabízet do veřejných nabídek pozemky k uspokojení zbývajících restitučních nároků formou poskytnutí náhradních pozemků navrhuje omezit možné formy náhrad pouze na peněžitou náhradu. Tato změna příslušných ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., má odloženou účinnost o dva roky. Důvodem odložené účinnosti je potřeba vyčerpat veškeré možnosti, které stát má k uspokojení nároků oprávněných osob, tj. formou poskytnutí náhradních pozemků. K uplatnění zbývajících nároků na peněžitou náhradu se současně navrhuje stanovit lhůtu deseti let.

Návrh zákona byl projednán dne 13. dubna 2016 na 22. schůzi ústavně-právního výboru, který doporučil Senátu Parlamentu ČR jeho zamítnutí. Dne 13. dubna 2016 byl návrh zákona rovněž projednán na 23. schůzi výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který doporučil Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR se dvěma pozměňovacími návrhy, které však nejsou v souladu s dlouhodobou koncepcí Státního pozemkového úřadu při hospodaření se státní zemědělskou půdou a vytváření její strategické rezervy.

Návrh zákona byl dále projednán dne 26. dubna 2016 na 24. schůzi výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který ho jako výbor garanční doporučil schválit, ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou.

Návrh zákona byl projednán dne 26. dubna 2016 také na 8. schůzi Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova, která ho doporučila také schválit, ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou.

V návaznosti na uvedené si vás dovoluji požádat rovněž o schválení návrhu zákona, tak jak jej schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost a těším se na diskusi.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 247/2. Zpravodajem výboru je určen pan senátor Miloš Malý. Senátní tisk také projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a také přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 247/3. Zpravodajem výboru byl určen senátor Pavel Eybert.

Návrh zákona také projednala Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova, která přijala usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 247/4. Zpravodajem komise byl určen pan senátor Petr Šilar.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 247/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Šilar, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, dovoluji si vám předložit krátkou zpravodajskou zprávu z našeho výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, s tím, že na našem výboru tento zákon byl projednáván včera a výbor přijal usnesení, které doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zároveň určil zpravodajem pro jednání na schůzi Senátu moji osobu a předseda výboru má za úkol předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Chtěl bych krátce říci k podpoře tohoto návrhu zákona, že na našem výboru proběhla diskuse a že tam byly předloženy ještě některé návrhy, protože proběhla i zkrácená debata. Byly tam předloženy návrhy, které byly projednávány i ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a také byl předložen návrh kolegy Hajdy.

Protože předpokládám, že to bude předmětem další diskuse, nebudu se k těmto návrhům vyjadřovat a dovolím si potom vystoupit v rozpravě k tomuto návrhu zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miloš Malý. Vidím, že si přeje vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Ústavně-právní výbor projednal tento senátní tisk na své 22. schůzi konané dne 13. dubna 2016. Jako zpravodaj jsem měl připraveny drobné pozměňovací návrhy, které byly přívětivější pro obce, a z pléna výboru při projednávání byl návrh, abychom tento tisk jako celek zamítli. K mému překvapení byl zamítnut, takže jako zpravodaj vám tady přečtu usnesení.

Výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR zamítnout návrh zákona,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání návrhu na schůzi Senátu senátora Miloše Malého,

III. pověřuje pana senátora Antla, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A ptám se, zda si přeje vystoupit i zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Pavel Eybert. Vidím, že si přeje vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Předkládaný návrh zákona o Státním pozemkovém úřadu, jak jsme již slyšeli od pana ministra Jurečky, přináší řadu změn oproti stávajícímu stavu. Jako zásadní změnu vnímám body zákona, které vedou k ukončení restitučního procesu, které byly zahájeny na začátku 90. let.

Je jasné, že jednou restituce skončit mají. Otázka však je, kdy a jak. Není na ni lehké najít odpověď. Stačil čas, který uběhl od jejich začátku do konce, který nám určuje návrh zákona? Sám si na tuto otázku neumím řádně odpovědět. Přesto spolu s vámi se musím rozhodnout, jak hlasovat.

Byly již dostatečně napraveny křivdy, které minulý režim přinesl, nebo ještě ne? Všichni víme, že zákon už podle svého názvu si nedělal iluze, že lze napravovat všechny křivdy a že je to možné jen u některých, neboť nelze zákonem vytvářet křivdy nové odnímáním majetku těm, kteří ho nabyli v dobré víře.

Kromě této změny novela zákona přináší úpravy kompetencí Státního pozemkového úřadu, stanovuje zákonem státní pozemkovou rezervu v objemu 50 000 ha pro potřeby státu. A jelikož rušíme v zákoně o ochraně zemědělského původního fondu možnost získávání údajů z registru obyvatel, dáváme ji zde do zákona o Státním pozemkovém úřadu. Upravují se pravidla převodu pozemků z majetku státu na žadatele.

Z těchto úprav navržených v zákoně jsou dvě, které výboru přišly jako nevhodné. Tou první je zrušení možnosti bezplatného převodu z majetku státu pozemků pro bydlení na obce a města ve schválených územních plánech v jejich zastavitelných plochách. Je asi pravdou, že takových pozemků už mnoho není, přesto určitě nějaké jsou, když to ministerstvo zemědělství navrhuje do zákona. Města a obce jsou těmi, kteří připravují územní plány a orgány ministerstev přeneseně na krajích jsou těmi, které se vyjadřují ke schvalování cestou územních plánů. Neměli bychom tedy tam, kde došlo ke schválení územních plánů, blokovat převod pozemků na města a obce k výstavbě bytů.

V těchto případech státní pozemkovou rezervu stejně asi nezachráníme. Mohl bych tady vypočítávat, kolikrát jsme psali ministrům zemědělství a dopravy, aby nebyly vydávány nebo prodávány pozemky v trasách budoucích dálnic a železničních koridorů. Zrovna tak bych mohl vyjmenovávat ty, co si je rychle přivlastnili. Ale to už je pryč.

Druhým bodem, který přišel výboru jako až nemožný, je bod zabývající se vracením pozemků zrušených zemědělských škol, které dostaly od státu pro svoji činnost pozemky zdarma, a to z majetku krajů a obcí. Snad bych mohl pochopit, že kraj nabídne Státnímu pozemkovému úřadu, aby si zpět převzal pozemky z jeho vlastnictví. Pochopit ale, jak může kraj nabízet Státnímu pozemkovému úřadu převzetí pozemků z majetku obcí, to už mi fakt rozum nebere. To bych za chvíli mohl napsat i nabízet, aby si z vašeho majetku, který jste získali, stát zase něco vzal zpět, když už jste ukončili zemědělskou činnost.

Našli bychom ještě i další body, které by minimálně potřebovaly vysvětlení od předkladatele, jako např. proč mají mít kraje podstatně delší lhůtu k vyřízení věci, šest měsíců, než obce, třicet dní (§ 8 odst. 2), nebo proč nelze převést obci pozemek určený k realizaci veřejně prospěšné stavby, např. protipovodňových opatření i mimo zastavitelná území, což by bylo vhodné doplnit do § 7 odst. 3 písm. e), nebo např. § 10 odst. 1, který říká, že lze převést na obce do jejich majetku zemědělský pozemek v intravilánu obce, tedy zastavěné území podle územního plánu, na který má obec vydané platné územní rozhodnutí. Jenže aby obec dostala územní rozhodnutí pro takový pozemek, musí mít souhlas od Státního pozemkového úřadu, a ten ho nedá. Máme s tím bohaté zkušenosti.

Naopak návrh zákona velmi vstřícně postupuje ve vztahu k zahrádkářům, kteří budou moci znovu žádat o vydání pozemku v zahrádkářských koloniích, což už několik let nemohou. Ale budiž, nezáviďme jim.

Za vysvětlení předkladatele by také stálo, jak je možné, že Státní pozemkový úřad má jiný výklad, co je to stavba, než jak jí odpovídá stavebnímu zákonu. Kanalizace, včetně svých součástí, jako jsou odlehčovací komory vpustě, revizní šachty apod. jsou podle stavebního zákona jednoznačně stavbou. V § 10 odst. 5 se říká, že Státní pozemkový úřad převede vlastníkovi stavby zemědělský pozemek, na němž je stavba. Dnes takový pozemek Státní pozemkový úřad převést nechce, tvrdí, že to nejsou stavby.

A jak to bude po přijetí tohoto zákona, který dnes projednáváme? Jak to bude v případě, že stavba reálně existuje desítky let, ale jelikož byla zhotovena v akci "Z" a nikdy nebyla zkolaudována, často ani povolena, právně neexistuje a prakticky ji nelze tzv. obílit, tedy učinit právně vzniklou – nemáš ve vlastnictví pozemek, nemáš souhlas Státního pozemkového úřadu k umístění stavby, nemáš šanci žádat o územní rozhodnutí, atd.

Otázkou také zůstává, jaká všechna opatření potřebuje žadatel o převod pozemku od Státního pozemkového úřadu do vlastnictví. Já chápu, že je třeba zjistit, zda žadatelův pozemek státu něco někde nedluží. Problém je ale v tom, že než získáte poslední potvrzení, obvykle od ministerstva financí, že nedlužíte nic za privatizaci, tak první potvrzení od sociálky, celníků apod. vám pro platnost 30 dní propadnou. Berte to jako námět k další úpravě zákona, protože pro krátkost času, které na projednání návrhu zákona v Senátu máme, jsem se s tím nedokázal vypořádat.

V závěru tedy už jenom řeknu návrh usnesení, které přijal výbor.

Výbor na svém jednání odsouhlasil a navrhuje plénu Senátu přijmout dva pozměňovací návrhy, a to k převodu majetku Státního pozemkového úřadu na obce k bydlení zdarma a k vypuštění povinnosti kraje nabízet Státnímu pozemkovému úřadu pozemky z majetku krajů a obcí tam, kde byly zrušeny krajské školy, jak jsem o tom již hovořil. V tomto duchu přijal usnesení, mne pověřil jako zpravodaje pro plénum Senátu a předsedu výboru senátora Miloše Vystrčila pak seznámením předsedy Senátu s usnesením výboru. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím a proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Veronika Vrecionová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. K předloženému návrhu bych si zde dovolila několik svých poznámek. A abych nezapomněla, možná nejdříve řeknu, že bych ráda podpořila návrh, a myslím, že to tady již kolega Miloš Malý navrhoval za ústavně-právní výbor, a navrhuji tuto novelu zamítnout.

Nyní vám vysvětlím, proč. Nejdříve bych se věnovala tomu, co je samozřejmě velice závažné, nicméně to není z mého pohledu až tak klíčové. V případě, že bude tento zákon přijat v této podobě, tak dojde k velké koncentraci majetku. Jsem pevně přesvědčena, že musí být nastaven nějaký kontrolní mechanismus. Já jsem pozorně poslouchala tu diskusi v Poslanecké sněmovně. Byla tam navrhovaná dozorčí rada nebo něco podobného. Poté to zapadlo. Nicméně bych tady velice ráda alespoň v případě, že návrh půjde do podrobné rozpravy, dostala jsem na stůl nyní pozměňovací návrh pana kolegy Hajdy, který, jestli si mohu dovolit, ještě než on vám ho představí, ho podpořit. Jde o to, že by Státní pozemkový úřad byl povinen zpracovat výroční zprávu o své činnosti a předložit ji Senátu parlamentu, tak, jak to dělají všechny ostatní významné instituce.

Tam jde o to, že jsem si vědoma, zkušenosti z minula tomu napovídají, v případě, jak už jsem řekla, koncentrace takového majetku samozřejmě může, teď tady nechci zacházet úplně do detailů, může do budoucna docházet k různým spekulacím, kdy se budou různě směňovat, nabízet pozemky. Tady vůbec nepodezírám pana ministra, nikoho z vlády, prostě ty věci se poté odehrávají na daleko nižší úrovni, tam není rozhodně nikdo schopen dohlédnout. Myslím si, že nějaké kontrolní mechanismy je nutné nastavit.

A teď k tomu, co mě trápí daleko více. Myslím, že tento návrh zasahuje zcela zásadně do vlastnických práv. Mluvím samozřejmě o té tzv. restituční tečce. Už to tady také padlo. Já sama vím, že se řada těch věcí již táhne velice dlouho, že v současné době k vypořádání zbývá již málo pozemků, spíše taky takových, nechci říct malého rozměru, kde skutečně by asi velice těžko došlo k nějakému jinému vypořádání.

Rozumím tomu, že někdy to musí být ukončeno, někdy se ta tečka musí udělat, ale ne tímto způsobem. Nesmí být ty pozemky oceňovány v cenách za rok 90.

Vím také, že na půdě Poslanecké sněmovny probíhala diskuse, že ze strany, nevím, jestli pana ministra, padaly argumenty, že prostě to musí být v těch cenách, ve kterých byli vyplaceni ostatní restituenti. Prostě tak to není možné, protože k nim již není přistupováno v tuto chvíli stejně. Ti restituenti, kteří byli vyplaceni dřív, měli možnost výběru. Tuto možnost mít nebudou. Proto si myslím, že to šlo řešit i jiným způsobem. Mohla jim být nabídnuta cena alespoň, prostě v dnešních cenách. Takto to myslím. Je to zcela nepřípustné. Sám pan ministr říkal, že již nejde zdaleka o tak velké množství, o tak moc pozemků, takže myslím si, že stát by jistě toto unesl. To je věc, která mě trápí naprosto zásadně.

Bohužel v Poslanecké sněmovně byl přijat jeden ještě další pozměňovací návrh, který opět zasahuje do vlastnických práv. Ten pozměňovací návrh byl nakonec posvěcen ministerstvem zemědělství. Jde tam o to, že v případě, že chcete dělat pozemkové úpravy, tak do dnešního dne to je tak, že musí s tímto souhlasit 70 % vlastníků té výměry, ne jako početně vlastníků, ale těch, co vlastní tu výměru. Tímto pozměňovacím návrhem se těch 75 % snižuje pouze na 60. Myslím si, že tady si stát nesmírně usnadňuje práci, myslím, že to není možné, že prostě v případě, kdy chceme, já vím, že pozemkové úpravy je nutné dělat, ale musí přijít státní úředník a musí se umět domluvit. Není to možné tímto způsobem, takto zásadním, flagrantním, prostě porušováním vlastnických práv. To prostě považuji za naprosto nepřijatelné, a proto vás prosím o podporu zamítnutí tohoto zákona.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Byla jsem to já, kdo v ÚPV navrhl zamítnutí toho zákona. Důvodem bylo, že koncepce jeho, zejména ve vztahu k té restituční tečce, ale jsou tam i další věci, které jsou velmi problematické, je v naprostém rozporu se setrvalou judikaturou Ústavního soudu, dokonce Nejvyššího soudu, a samozřejmě i Evropského soudu pro lidská práva.

V roce 2016 navrhnout, že, já nevím, za kolik let, protože je tam odklad o dva roky, čili v roce 2018 a dál, že se budou vyplácet za ty pozemky, které nebyly kompenzovány náhradními pozemky, ceny z roku 1991, je prostě nehoráznost! To je nehorázonost! A říkám, že to není jenom můj názor, opírám to právě o judikaturu, kterou jsem tady zmiňovala.

Už dnes Ústavní soud, je to nedávno, v podstatě v srpnu minulého roku, vynesl nález, kde tedy ti restituenti, nebylo jim vydáno to, co jim bylo zabráno, tudíž žádali finanční kompenzaci. A podle vyhlášky jim příslušelo 86 880 korun, byli to manželé, tak každému z nich tato suma. Nakonec zvítězil názor, který nejprve potvrdil soud první instance, který však zvrátil odvolací soud, a potom i dovolací soud potvrdil, a Ústavní soud to vrátil k rozhodnutí soudu první instance, že tedy ti manželé mají dostat skoro 3 miliony korun, 2 838 300 korun. Ve srovnání, v poměru ke 180 000. Tady se argumentuje ze strany ministerstva zemědělství, že se musí šetřit, že tedy oni už nechtějí dál vydávat ty zemědělské pozemky restituentům, protože prostě je půdy málo... A že tedy potom by ji stát musel nakupovat za drahé peníze.

Tak já říkám, pokud přijmeme tento zákon, tak se všichni budou soudit. A bude to nejen o tom, že se bude muset draze zaplatit, tedy ta původně zabraná půda, ale budou zatížené soudy, bude to mnohem větší práce a mnohem více peněz vynaložených, než by bylo, kdyby se tedy ten zákon se pokusil o nějaké opravdu slušné, podtrhuji slušné, vyrovnání s těmi restituenty.

Já jsem se schválně podívala i do nálezu k církevním restitucím, o kterých se v poslední době velmi mluví, které jsou skloňovány neustále. A koneckonců i politická strana, z níž pochází pan ministr, byla nositelem myšlenky církevních restitucí a podporovala je v té formě, ve které prošly.

Tak ten nález k církevním restitucím říká, že tedy z hlediska ekvivalence majetkových hodnot oprávněné osoby podle zákona 229/1991, to znamená tedy podle toho zákona o těch zemědělských restitucích, nejsou v zásadně odlišném postavení ve vztahu; míněno tedy k těm církevním restituentům. A proč, říká Ústavní soud? Protože oni mají především, a to je podle něj priorita, právo na náhradní pozemek. A pokud ho tedy nedostanou, tak tady pak rekapituluje právě ta rozhodnutí všech těch soudů, které už jsem zmiňovala, tak ta náhrada dnes vylézá do mnohonásobků toho, co bylo v tom roce 91. A on to posvětil i v těch církevních restitucích a říká: Uplynutí času 20 a více let od účinnosti restitučních norem vedoucích ve věcech restitučních náhrad ke zvýšení hodnoty věci řádově, resp. mnohonásobně, představuje takovou změnu poměrů, která může vést sama o sobě v konkrétních situacích k použití jiného právního řešení. To znamená nedbat na ten mechanismus, který je předvídaný tedy v zákoně, byl už tehdy, nebo dnes je stále v těch zákonech restitučních, kde se odkazuje na tu vyhlášku z roku 1991.

On taky dál říká, proč se odkázalo na tu vyhlášku. Protože v té době nebyly žádné tržní ceny. Tady neexistoval trh s těmi pozemky. To znamená, tohle bylo pomocné řešení. Dnes když už trh existuje, tak není jednoho jediného důvodu, aby se ty ceny za takto odňaté věci přinejmenším blížily k těm tržním cenám. Ony s nimi nemusí být úplně shodné, ale musí se jim alespoň blížit. A nemůže to být takovýto řádový propad. Ten je prostě nemyslitelný. Znovu opakuji, je to cesta do pekel, protože stát to bude stát mnohem víc peněz v konečném efektu, než kdyby to bylo řádně uděláno od samého počátku. Především ty soudy, víme, jak jsou dlouhé, v těchto věcech, kolik jsou platy soudců, si nemusíme povídat. A když tímto budou zaměstnáváni, tak to půjde pochopitelně na úkor řešení jiných věcí, opravdu potřebných věcí pro občany.

A ne tedy věcí vyvolaných špatnou přípravou tohoto zákona. Ony jsou tam ještě další věci, o kterých... No prostě, já to řeknu v kostce, ten zákon dál nahrává, abych tak řekla, vytváření velkých zemědělských subjektů, tím, že v podstatě tam zachovává ta předkupní práva těch nájemců, dnes pachtýřů, atd. A já jsem si nechala stáhnout data, z nich mi vyplynulo, že na celkové výměře 3,5 milionu hektarů zemědělské půdy hospodaří 29 tisíc subjektů, z nichž fyzické osoby činí cca 25,5 tisíce, právnické 3,5 tisíce, ale fyzické podnikají jenom na 1,2 milionu hektarů, zatímco ty právnické téměř na dvojnásobku. Průměrná výměra podniku na celou ČR je 156 hektarů. A je suverénně nejvyšší v celé EU. Suverénně nejvyšší!

Je to tedy tím, že prostě i tento návrh, a všechny předchozí návrhy, podporovaly ty myšlenky, které se tu táhly z před roku 89, šly na ruku zemědělských družstvům, která ale dnes zanikají, a skupují je právě ti velcí velkopodnikatelé, kteří k půdě jako takové samozřejmě nemají žádný vztah, malí farmáři, kteří mají vztah k půdě, nejsou podporováni tak, jak by podporováni být měli. A to všechno bych očekávala, že bude řešit ministr zemědělství, který sám je farmářem, nevím, malým, velkým, to jsem nezkoumala, nejsem kádrovák, ale prostě je farmářem, tak že pro ně bude mít pochopení. Ale není tomu tak. Jinými slovy, já už to dál nebudu protahovat, ale ten zákon není jeho leitmotiv, jeho idea není dobrá. A nejde tím směrem, kterým by měla jít, a proto tedy, jak jsem řekla, i tady činím ten návrh na zamítnutí toho návrhu zákona.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. S přednostním právem se hlásí pan senátor Petr Šilar. (Senátoři: Ministr se hlásí.) Vidím ministra, ale stejně... (Senátoři: Ministr má přednost vždycky!) Nevykřikujte, prosím, řídím to já. Takže pokud se hlásí pan ministr, tak se hlásí, měl by se přihlásit kartou, aby to bylo legitimní. Kartičku má. Ale vidím ho a dávám mu samozřejmě slovo, aby mohl reagovat na probíhající rozpravu. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka:  Děkuji. Já jsem původně chtěl reagovat, až nechám vystoupit všechny diskutující. Nicméně těch věcí, které tady zazněly, bylo už teď docela dost. Tak mi dovolte teď aspoň dílčí reakci.

K zmiňované restituční tečce, která tady padla opakovaně. My jsme nad tím dlouho diskutovali při přípravě novely tohoto zákona. Když se podíváme na situaci, že tady máme 25 let běžící restituční proces, tak já jsem se logicky musel ptát, jak dlouho stát chce, aby tyto restituční procesy a restituční vyrovnání vůbec probíhalo, protože to už je více než jedna generace. Dochází k tomu, že tyto restituční nároky se nám štěpí na menší a menší nároky. Já jenom pro zajímavost musím říct, že dneska máme na Státním pozemkovém úřadě 56 346 osob, které mají nějaký restituční nárok.

Jenom pro zajímavost, 48 tisíc těchto osob je do 10 tisíc korun. To je částka, kterou prakticky nelze uspokojit pozemkovým vypořádáním. A pouze 8 tisíc těchto nároků, 8 004 nároků, je nad 10 tisíc korun. A z toho nad 100 tisíc korun je pouze 44 osob. Takže to je potřeba si říci, že tady máme pořád otevřené období dvou let, kdy tito lidé mají možnost přijít a jednat o nabídkách pro vypořádání těchto jejich nároků. Řekněme si na rovinu, dnešní výměra, která je reálná k nějakému vypořádání, je víceméně u těch nároků nad 100 tisíc korun.

Takže tolik možná aspoň trošku statistiky k tomu, co říkala paní senátorka Wagnerová. A teď se vrátím k tomu finančnímu vypořádání a otázce valorizace.

Myslím si, že i vy jste, paní senátorko, nevím, jestli u vás tady v Senátu, prostřednictvím pana předsedajícího, řekla několik judikátů soudů. Evidentně i samotné soudy v tom nemají jasno. My jsme hovořili o tom se svými kolegy, říkali jsme, jakým způsobem se postavit vůči těm restituentům, aby to bylo nějakým způsobem spravedlivé. Hledat v tom tu spravedlnost je poměrně těžké, protože nikdy za těch 25 let se neuplatnil žádný systém valorizace. My jsme ve finančním vypořádání vypořádali 11 miliard korun. Jenom za posledních 5 let je to za 139 milionů. A jak já se teď mám podívat k tomu, že řeknu, rok 2015, to bylo vypořádáváno v cenách roku 91, a rok 2017 – uděláme valorizaci. Jakým způsobem je toto spravedlivé? Takže spravedlnost v tom asi 100% hledat nemůžeme. Museli bychom se podívat do minulosti a říci, jak to budeme řešit v celém tom procesu, který tady byl do dnešních dnů.

Takže já se vracím k tomu, že ti, kteří podle mě chtějí vypořádat svůj nárok, chtějí ho vypořádat pozemkově, mají tady k tomu šanci příštích dvou let. Pokud to myslí vážně, tak ten prostor je tady podle mě dostatečně dlouhý. Já se také ptám, proč to nestihli do dnešních dnů.

Druhou věcí, tady byla zmiňována otázka toho, že jsme snad řekli někdy, že stát musí šetřit. Já se vůči tomu ostře vymezuji. Já jsem takovouto formulaci nikdy při obhajobě této novely nepoužil. Pokud jsem ji použil, prosím, doložte mi ji stenozáznamem. Já jsem argumentoval tím, že stát má chránit půdu a minimální územní rezervu, nikoliv že máme šetřit.

To, že tady za předchozích vlád, tady musím říct, že paní senátorka Vrecionová mě přivedla do skoro němého úžasu, kdy se tady mluví o koncentraci velkého majetku a o tom, že by tady měly být nějaké kontrolní orgány, tak já se ptám, že je škoda, když tady byla vláda, ve které byl premiér za ODS, že se tyto mechanismy neudělaly daleko dříve. Všechny ty kauzy pozemkového fondu a rozhodnutí prezidia pozemkového fondu účelově za premiérů ODS, kteří víceméně tyto věci měli možnost jednoznačně koordinovat a řídit, za ministrů z ODS, tak proč se tyto věci nevyřešily dřív? Jsme v situaci, kdy Státní pozemkový úřad měl přes 550 tisíc hektarů zemědělské půdy. My jsme to flagrantně vyprodali. Kdyby zemědělcům! Ale ve většině případů spekulantům, kteří tuto půdu využívali k dalším prodejům. Dneska jsme v situaci, kdy máme zhruba 160 tisíc hektarů. A máme takové situace, že přicházíme do katastru například obce Jeseník nad Odrou, kde byly bleskové povodně, a my nejsme schopni dořešit pozemkovou úpravu, protože nemáme co nabídnout za státní pozemky do této pozemkové úpravy. My jsme vyprodávali za předchozích ministrů pozemky v katastrech, kde jsme věděli, že povede liniová stavba, tak jsme je úspěšně prodali. Dokonce mí předchůdci, ministři, nastavili bonifikační a odměňovací systém pro ředitele Státního pozemkového úřadu na krajích, že měli odměny podle toho, kolik prodají státní půdy. Takže se to prodávalo bez ohledu na to, kdo je ten kupující. A následně stát jako ŘSD, příp. SŽDC, přicházely jako jiná státní instituce a draze tyto pozemky nakupovaly. Takže to jenom pro připomenutí. Pokud tady voláme po kontrolních mechanismech, nějakých dozorčích radách apod., tak já taky doporučuji si přečíst, o čem je Státní pozemkový úřad, který má odpovědnost vůči svému zakladateli, a ty věci, které se děly např. na pozemkovém fondu v minulosti, se tady prostě dít nemohou, protože ten proces je jasně nastaven a nemůže se měnit.

Pokud jde o zmínění toho, že když snižujeme 75% kvórum pro schválení pozemkové úpravy na 60, že to je v neprospěch vlastníků a hlavně malých zemědělců, já to musím jednoznačně odmítnout. Právě velké subjekty, které dokázaly nakoupit velké množství půdy v daném katastru, dnes dokáže jeden jediný vlastník takovéhoto množství pozemků zablokovat celou pozemkovou úpravu, kde se jedná o desítky či stovky vlastníků, kteří se potom nemohou dostat ke svému pozemku a mít naplněno své právo vlastnické. Takže proto snižujeme toto kvórum, protože opravdu z praxe, jak od drobných zemědělců a od starostů obecních úřadů, prostě je toto velkým problémem, že se udělá pozemková úprava, rozpracuje se, ale ve finále po 2 letech přijde celá práce vniveč, protože se jeden dominantní vlastník, který vlastní, a takové katastry jsou, není jich málo, přes 75 % půdy, rozhodne celou pozemkovou úpravu zablokovat, protože jemu zrovna nevyhovuje.

Obecně bych ještě chtěl říci, když tady bylo řečeno, že zákon nahrává velkým zemědělským podnikům, tak právě proto, že budeme mít efektivnější postup v případě pozemkových úprav, snižujeme to kvórum, tak naopak, je to cesta, aby se vůbec malí a střední zemědělští podnikatelé mohli k půdy dostat. Minimálně proto, že pozemkovou úpravou padají dlouhodobé nájemní smlouvy.

Velice také varuji před tím posuzovat velikost podniků a říkat, jestli je někdo malý nebo střední, podle toho, jestli se podívám na evidenci a zjistím si, jestli je to právnická nebo fyzická osoba. Já znám spoustu zemědělských subjektů, kdy je to rodinná farma, která je s.r.o. a má třeba velikost do 100, do 200 hektarů. Když jste se ptala na moji velikost, já nejsem aktivní zemědělec, protože ministr vlády nemůže být OSVČ. Takže farma, kterou má dneska moje paní, má 30 hektarů, je to právnická osoba. Já znám spoustu farem, kdy je to naopak fyzická osoba, a výměra té farmy je přes 2 000 hektarů. Takže, prosím, tady se na to dívat trošku jinou optikou, než že si vytáhneme jednoduchou evidenci – rozdělení právnických a fyzických osob – protože to nám o velikosti těch konkrétních farem nemusí říci to podstatné.

Bylo zde kritizováno to, že jsme se rozhodli omezit převody pozemků na obce pro účely bydlení. Já bych k tomu chtěl podotknout tolik, my jsme na tyto účely převedli skoro 9 tisíc hektarů půdy obcím. Jenomže my jsme se dost často setkávali s tím, že následně se obecní zastupitelstva rozhodla tyto pozemky převést na developerské projekty, které nerealizovaly obce, ale realizovali je soukromí investoři. Takže my tady neznemožňujeme obcím výstavbu, my jenom říkáme, že tyto pozemky budou převáděny za úplatu, nebo směnou. Je mnoho obcí, které pokud chtějí ve svých územních plánech stavět zrovna v té lokalitě, tak většinou mají i jiné pozemky, tak my říkáme "pojďme to směnit", my v tom nevidíme žádný problém, nechceme nic blokovat. Jenom prostě z minulosti ta zkušenost je taková, že spousta obcí s těmito pozemky nakládala za účelem komerčních subjektů a jejich byznys plánů.

Pokud je tady kritizována otázka převodu pozemků ze zrušených školních statků na SPÚ, tak já bych chtěl uvést to na pravou míru. Prosím vás pěkně, tam se mluví o tom, že to je povinnost přednostně nabídnout, nikoli že to musí být takto převedeno. Mluví se tam o přednostní nabídce. To si myslím, že je trošku jinak, než to tady bylo panem senátorem komentováno.

Ještě bych krátce okomentoval ten vstřícný postoj vůči zahrádkářům. My se snažíme tuto možnost toho jednoduššího a efektivnějšího převodu pro zahrádkářské kolonie a zahrádkáře vrátit zpátky, protože ta úprava, která tady byla v těch posledních letech, byla příliš přísná a restriktivní, takže víceméně ty převody se skoro zastavily. Nejenom zahrádkáři, ale i spousta starostů přicházela s tím, abychom tuto možnost znovu otevřeli, tak, jak byla v tom předchozím znění.

Takže asi tolik s dovolením ty podstatné věci, které tady zazněly. Já bych prosil pěkně ty pozměňovací návrhy, které tady byly načteny, ať už jde o ty bezúplatné převody na obce pro účely bydlení, příp. i na ta školská zařízení, tak, prosím pěkně, to si myslím, že není ku prospěchu posunutí tohoto zákona, tak, aby byly naplněny ty věci, které jsme zjistili, že v praxi nefungují úplně ideálně, aby opravdu tady stát vystupoval s péčí řádného hospodáře. My tou novelou nejenže řešíme územní rezervu a řešíme restituční tečku, ale daleko více zpřísňujeme podmínky, za kterých případně stát ještě možná někdy bude nějakou půdu prodávat. Víceméně mluvíme o tom, že ten prodej bude možný na obce, příp. kraje, a na zemědělské subjekty. Víceméně vylučujeme celou tu množinu těch bílých koní, kteří tady v minulosti nemalou část té zemědělské půdy vysáli na své spekulativní účely.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, jenom upozorňuji, že jsme v obecné rozpravě a zatím žádné konkrétní návrhy nepadly. Budeme hlasovat o návrzích, teprve pak budeme posuzovat konkrétní návrhy. Hlásí se pan senátor Petr Šilar s přednostním právem. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji, pane předsedající, za slovo. Omlouvám se mému předsedovi výboru, že jsem ho předběhl, ale protože vím, co bude říkat, tak bych rád vystoupil. Hlásil jsem se také proto, že jsem chtěl reagovat na některé připomínky. Já jsem to neřekl jako zpravodaj schválně, protože jsem se chtěl zachovat jako zpravodaj výboru, ale také, pane místopředsedo, jsem zpravodajem komise a nedostal jsem slovo. Takže jsem chtěl říci, za zpravodaje komise, že komise doporučuje tento zákon přijmout v tom znění...

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Já se, pane senátore, omlouvám. Já jsem předpokládal, že je to v jedné osobě.

Senátor Petr Šilar:  Dobře, ale komise je jiný orgán než výbor. Tam mohlo být jiné usnesení. Tak to jenom na zpestření.

Já jsem chtěl vystoupit k podpoře, právě vysvětlit, proč je potřeba, z mého hlediska dlouhodobého, jednak i jako bývalého zemědělce, nebo dlouhodobého starosty, tento zákon podpořit. Ne proto, že patřím do stejné politické strany jako pan ministr, ale především proto, že tento zákon a tato novela zákona je dobrá v tom, že tady konečně, prosím vás, stát vystupuje v roli hospodáře. To znamená, že se tady hlásí k tomu, že je potřeba o naši půdu pečovat, starat se o ni. To, že tam je možnost vytvoření té rezervy, to je nesmírně důležitá záležitost tohoto zákona. Nejenom vytvoření té rezervy, ale také nakládání s touto rezervou. V současné době státu patří něco málo přes 2 % výměry zemědělské půdy, Slováci mají 13 %, šli úplně jinou cestou, nezačali rozprodávat, ale vytvořili si dostatečnou rezervu právě pro možnosti hospodařit s půdou při pozemkových úpravách nebo při vypořádání restitučních nároků nebo dalších požadavků z veřejných staveb.

Čili z toho důvodu je velmi důležité, že tato novela teď přišla aspoň v této době, aby se tato rezerva vytvořila, aby se s půdou hospodařilo.

Druhá věc, která je z mého pohledu taky velmi důležitá, já ji znovu zopakuji, přestože jsem ji říkal na výboru, je, že právě v tom zákoně o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, to je ta část třetí, se nově stanoví, nebo připomíná, to tam bylo vždycky, ale cílem pozemkových úprav je také zajišťování podmínek pro snižování nepříznivých účinků sucha, který má negativní vliv na vodní hospodářství.

Čili znovu se připomínají nejenom věci, které se týkají povodní, ale především oblast hospodaření s vodou, hospodaření s vodními toky, především malými vodními toky. To znamená na začátku, pozemkové úpravy jsou podle mého názoru i praktika velmi dobrým příkladem toho, jak lze hospodařit v krajině, jak pomocí pozemkových úprav změnit vodní systém v krajině. A znovu říkám, možnosti společných zařízení, vybudování společných zařízení, zastavit třeba odtok vody a také samozřejmě připravit tam protierozní opatření.

Z toho důvodu si myslím, že je také důležité připomenout, že ty pozemkové úpravy jsou nesmírně důležité. Z těchto důvodů bych se chtěl připojit i z hlediska praktiky právě k tomu návrhu a uvítal spíš, že tam je ten návrh na těch pouhých 60 %, že to není v žádném případě omezení vlastnických práv. Ale já zase z pohledu toho, že jsem byl svědkem, nemohli jsme realizovat některé pozemkové úpravy právě proto, že tam bylo na začátku 90. let, myslím, že v tom prvním návrhu bylo dokonce stanoveno 90 % všech vlastníků, že se musí vyjádřit pro ten projekt, tak že nebylo možné některé pozemkové úpravy řešit a vedlo to ke škodě především těch malých vlastníků půdy, protože jim byl znemožněn přístup k jejich pozemkům a možnost hospodaření. Takže těch 60 % bych vítal spíš jako pozitivum než jako negativum.

Další věc, co se týká těch školních zařízení, tady pan ministr na to reagoval.

Teď bych se ještě vrátil k té restituční tečce. Chtěl bych tady prostřednictvím pana předsedajícího paní Wagnerové připomenout jenom jednu věc, že když se tady zmiňovala o těch církevních restitucích a úloze KDU-ČSL, tak v té době, kdy se schvaloval tento zákon, tak KDU-ČSL nebyla ve sněmovně. Takže my jsme v tom neměli prsty nebo naši poslanci. To jenom tak jaksi připomínám, když jste říkala, že jsme byli podporovatelé.

To neznamená, že s tím v současné době nesouhlasím, ale jenom že v té době při tom schvalování tam nikdo nebyl, u toho. To byla jenom taková poznámka na závěr.

Ještě se vrátím k těm pozemkům na to bydlení. Byl jsem svědkem taky toho jako starosta, protože jsme mnozí starostové usilovali v průběhu, v mém regionu, když jsem dělal na kraji, tak jsem byl hodně, a měl jsem tuto problematiku na starosti, takže vím, že starostové usilovali právě o bezúplatné převody, snažili se to zdůvodňovat tou otázkou obydlení.

Samozřejmě bezúplatný převod je vždycky výhodnější než směna nebo nad to dávat peníze. Jestliže tady ta možnost byla, tak prostě šikovní starostové a šikovní zastupitelé o to žádali. Skutečně docházelo, vím o dvou případech, kdy potom ty pozemky sloužily pro developerské zájmy, především u větších měst, že se s těmi pozemky kšeftovalo, prodávaly se za velmi nehorázné ceny.

Z těchto důvodů, já jsem to zjišťoval u paní ředitelky na pozemkovém úřadě, když tento zákon byl na světě, tak jsem zjišťoval, že se jedná v současné době o případ těchto žádostí o velmi omezené množství půdy, které by se to týkalo, tento bezúplatný převod, na účely bydlení. Skutečně zůstává tam pořád možnost směny, což jsme my jako starostové často využívali k tomu, abychom mohli vyměnit pozemky, abychom mohli realizovat obecní nebo městské záležitosti.

Dále bych chtěl upozornit, že tady nadále zůstává v tom zákoně bezúplatné převedení právě pozemků na ty veřejné stavby, na veřejnou zeleň, ale také na tzv. společná zařízení. To jsou všechny stavební úpravy, které se provádí v rámci pozemkových úprav. Tam stát pod pozemky, které jsou určeny k těmto společným zařízením, také převádí bezplatně na obce. Takže tyto věci tam dál zůstaly, které nejsou předmětem spekulativních čachrů.

To jsem chtěl jenom připomenout k tomu zákonu a znovu zopakovat a doporučit nám všem, abychom tento zákon přijali i v tom znění, které bylo ve sněmovně projednáno.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další s přednostním právem se hlásí pan senátor Jan Veleba. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem neměl v plánu vystupovat, protože včera jsem byl omluven na jednání výboru, takže to jednání podrobně neznám, ale musím se k mnoha věcem, nebo cítím potřebu se tady k mnoha věcem vyjádřit, čili budu glosovat.

Zdá se mi jako nejkonzistentnější vystoupení tady doposud, je to můj názor, vaším prostřednictvím, pane předsedající, vystoupení kolegy Pavla Eyberta, kde bych souhlasil téměř se vším. A pokud se týká té restituční tečky, kde on v podstatě dal takový otazník, tak můj názor je, že stát zákonem 229/91 Sb. přijal zákon, který zkrátka a dobře tu tečku de facto ji neumožní a ta tečka nebude nikdy. A to proto, že zkrátka a dobře ten zákon je udělán tak, že to nejde se úplně do nuly zkrátka vyrovnat, protože to není možné.

Dám příklad, který jsem tady taky nechtěl moc, ale jen tak pro ilustraci, jak ten zákon je udělán. Jinak si myslím, že ta restituční tečka by měla být udělaná v zákoně, s tím souhlasím, protože přece jenom už je to strašně dlouhá doba. Paní senátorka, kolegyně, tady vysvětlovala, že, já se neumím takhle právně vyjadřovat samozřejmě, nejsem právník, ale že za tak dlouhou dobu platí jiné zákony, které se pak hodnotí, ty děje se hodnotí už prostě podle jiných zákonů.

Já jsem vydával majetek po revoluci a ta doba mě zastihla nikoliv v pozici zemědělského tajemníka, jak mě zkrátka úspěšně dal veřejnosti ve známost jeden nejmenovaný agrární analytik, který nemá ani maturitu, já jsem vždycky pracoval v minulém režimu na státním statku a na jednom školním statku, ani den nikde jinde. Čili to znám, tu dobu a aplikaci toho zákona 229/91. Měli jsme tam případ, kdy jsme vydávali restituci, velikou restituci, která se vázala k 50 hektarům, kdy se to vydávalo podle tohoto zákona. Přestože jsme našli v archivech ministerstva zemědělství materiály, zápisy s předáním tohoto statku ještě před kolektivizací, kde ten dotyčný majitel z rodinných důvodů usoudil, že nemůže hospodařit, a předal celý ten majetek, prodal celý ten majetek státu, bylo za to zaplaceno. V těch materiálech, které jsme objevili v těch archivech, byly detailní předávací protokoly, bylo to tam do poslední stoličky ve chlévě na dojení, přestože jsme našli svědka z té komise, která to přebírala za tehdejší okresní národní výbor, který byl tehdy ve Velkém Meziříčí, tak ten soud nám to neuznal a my jsme to zaplatili podruhé. Proto říkám, že ty zákony prostě byly udělané tak, že ta restituční tečka, když se to nechá, tak nebude nikdy. S tím bych se jaksi ztotožňoval, s tou tečkou.

Pak bych chtěl pár slov k té půdní rezervě. To znamená, že stát vstupuje, jak tady bylo citováno, konečně v roli hospodáře a chce si vytvořit půdní rezervu, kterou má jenom 2 % zemědělské půdy. Byl jsem u toho, byl jsem z pozice Agrární komory, z pozice Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů, což byl bývalý Svaz státních statků, byl jsem u toho, od doby ministra Josefa Luxe až po všechny ostatní ministry. A musím říct, že tato snaha přišla pozdě. Je už na to pozdě. 20 let převládala snaha prodat úplně všechno, zprivatizovat to úplně všechno. A teď najednou by se mělo zase nějakým způsobem pár hektarů vracet zpátky. Čili já si myslím, že to je pozdě, já si myslím, že se tím mnoho nevyřeší. A jsem osobně proti tomu.

Mám tady pak pro pana ministra dotaz. Pokud se týká restitučních majetků, půdních majetků církvím, jak se bude postupovat v případě vrácení půdy církvím, když ta půda z nějakých důvodů nepůjde vrátit, jestli se tam bude započítávat cena půdy těch 40 korun na metr a nějaké haléře, nebo jestli se tam bude započítávat 4 koruny, jako jsou všechny ostatní restituce, to znamená zemědělské restituce. Je to stejná půda. Fyzicky je to prostě stejná půda.

Moje otázka směřuje k tomu, jestli ta snaha o zvýšení té půdní rezervy náhodou nemá s tímto nějakou spojitost. Jen tak mě to zkrátka zajímá.

Pár poznámek ke statistice paní kolegyně.

K těm zemědělským subjektům, které jsou v České republice. Ona tady říkala, říkala to přesně, že tady máme daleko největší průměr na jeden zemědělský subjekt, 156 hektarů. A že prostě těch subjektů je 29 tisíc, že ty fyzické daleko řádově převyšují ty právnické atd. Nepřeji si to, ale chci tady říct, že asi bude hůř. Jednak tato mapa zemědělská, ta samozřejmě souvisí s minulým režimem, ta souvisí s tím vývojem, který tady byl. Ten nelze žádným zákonem zkrátka vrátit do polohy, řekněme, do 60. let, nebo poloviny 60. let. Ale chci říct, že bude hůř.

V současné době probíhá neuvěřitelně hluboká komoditní krize v zemědělství. Já vám chci říct, když tady mluvíme o těch malých, já bych nechtěl být v jejich kůži, malých zemědělcích. Chtěl bych říct, že ti, kteří teď chovají dojné krávy a mají jich málo, to znamená, mají, co já vím, 400 litrů mléka, prodávají denně, tak ti dostávají dneska už 4 koruny za litr, to je ten lepší případ. A ten horší případ, chodí jim poštou výpovědi smluv z mlékárny. A ti velcí, ti dostávají pod 7 korun a blíží se to k 6 korunám. Souvisí to, co já znám, možná těch příčin je víc, s dvěma důvody. První důvod je zrušení mléčných kvót koncem dubna letošního roku. Země staré patnáctky na to zkrátka čekaly, byly na to připraveny. Dodávají sem na trh mléčné výrobky a prostě zvyšují výrobu. A druhý důvod je ten, že i nadále probíhají sankce proti Rusku a protisankce Ruska proti EU. Když to začalo, tak mě zajímal obchod EU s mléčnými výrobky. Nechal jsem si vytáhnout nějaká čísla a pamatuji si jedno jediné, které je charakteristické. Když to začalo, tak podíl exportu sýrů, celkový export sýrů z EU do Ruské federace byl 36 %. Z toho jsem si vyvodil závěr, že je otázka času, plus to zrušení kvót, kdy ten trh se zhroutí. Není to jenom mléko, je to vepřové maso, začíná drůbeží maso, obilí má nějaké divné turbulence. A nechci tady absolutně zavádět nějakou politiku, ale neslyšel jsem jediný názor, že by možná ty sankce měly být zrušeny. Slyšel jsem ho z Itálie, z Francie, ale neslyšel jsem ho od nás.

Takže pokud tato krize potrvá, k tomu směřuje moje sdělení, tak se budou dít dvě věci. První věc, že se dál budou redukovat už beztak zoufale nízké stavy chovaných hospodářských zvířat. To tak zkrátka bude. I když ta hlavní redukce už proběhla dřív. A druhé moje sdělení je, že bude přibývat podniků, které mají živočišnou výrobu, které začnou uvažovat, že ty podniky zkrátka prodají, že to nebudou dělat a že to prodají.

Čili může se stát, že nás čeká druhá vlna, nechci tady tento pojem vyslovit, nechci vzbuzovat vášně, ale druhá vlna zvyšování podniků, megalomanského zvyšování výměry podniků, což není zcela určitě, já sám s tím nesouhlasím, což není podle mého názoru potřeba podporovat.

Sečteno podtrženo, můj osobní názor je, že tato snaha přináší pozdě, že nemá šanci vyřešit prostě to, co bylo zcela záměrně děláno opačným způsobem. Ten opačný způsob naprosto všechno zprivatizovat, naprosto všechno prodat.

My jsme chtěli třeba, aby byla půda pronajata na 50 let s předkupním právem, mluvím teď o státních statcích, která zbyla po restitucích. Na to nikdy nebylo žádného sluchu. Čili já sám si myslím, že tento zákon sleduje ještě nějaké další, skryté záležitosti. Naznačil jsem tady něco. Blíží se volby a tak. Já si myslím, že není třeba ho přijímat.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené a milé kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi pouze několik poznámek k předloženému návrhu zákona. Pokud se týká mého hlasování, podpořím, z důvodů, které tady byly řečeny, pozměňovací návrh výboru územního rozvoje. Pokud se týká, co tady padlo kolem pozemkových úprav, myslím si, že je potřeba tady obrovsky vyzvednout dvě věci. Zaprvé pozitivní práci pracovníků pozemkových úprav. Všichni můžete vyhodnotit na vašich okresech, co se všechno vykonalo v oblasti protierozních a protipovodňových opatření. Přítomným starostům bych chtěl říci jednu věc, že v podstatě systém realizace pozemkových úprav je obdobný systému v Rakousku, pokud se týká čehokoli na obci, to znamená, že starosta se domluví s pozemkovým úřadem, co chce v té obci vybudovat, jaké protierozní, protipovodňové nebo zpevněnou cestu apod. A pozemkový úřad, vč. vyhodnocení zadavatelů, podrobně za něj udělá všechno, starosta se nemůže dostat do problémů, že by byl žalován z nějaké korupce apod., poněvadž toto všechno řeší za něj pozemkový úřad a současně ho chrání. Tak je tomu v Rakousku u jakékoli akce. Myslím si, že z pohledu toho mohou být hrdý na to, pokud se týká zemědělství, kde se čerpají velké dotace, někdy se domnívám, že k nějakému obvinění z podvodu, zneužití dotace nedošlo. A to, co tady bylo, pořád nějaké to žalování a donášení, to si myslím, že, pro nás zemědělce je takové řešení trestního práva nepřijatelné. To je, pokud se týká této poznámky.

Pokud se týká těch 60 procent, které tady byly kritizovány, prostřednictvím řídícího, senátorkou Vrecionovou. Já se domnívám, že toto je krok správným směrem, poněvadž, podívejme se, kdo v těch obcích hospodaří, jestli jsou tam 2 – 3 vlastníci, ať je to s.r.o., OSVČ nebo družstvo, vždycky kdo chce hospodařit, domluví se. Tam problém není. A pokud se týká těch argumentů, že to je pro někoho výhodné, to není pravda. Poněvadž první zásada jakékoli pozemkové úpravy je, že vlastník vstupující s určitou hodnotou svého pozemku do pozemkové úpravy musí získat na konci pozemkové úpravy tu samou hodnotu, a toto je tvrdě kontrolováno kontrolními orgány. To si myslím, že tady k žádnému poškození nedochází. Nerad bych to říkal, ale poněvadž jsem hospodařící zemědělec, nezaměňujme otázku snahy hospodařit se spekulantstvím, co získat za pozemky. To je, pokud se týká tohoto.

Jinak jsem se cítil dotčen vystoupením, prostřednictvím pana místopředsedy, paní senátorky Wagnerové, poněvadž nehrajme si tady na zemědělské odborníky, když tomu nerozumíme... Shodou okolností tento týden jsem dostal z Ústavu zemědělské ekonomiky rozbor hospodaření za minulý rok včetně dotací. A mohu říci, že od okresu Břeclav až po Krkonoše, kterýkoliv vlastník, bez ohledu na velikost, hospodaří. Má stejnou platbu na hektar, že neexistuje žádné zvýhodňování malých nebo velkých. A to, jak jste se trefila do pana ministra, bylo velice nemístné z mého pohledu.

To je, pokud se týká těchto dotací. Pokud půjde tento zákon do podrobné rozpravy, budu předkládat svůj pozměňovací návrh. Obdrželi jste ho a hlavně z důvodu toho, že to, co se dělo na Pozemkovém fondu s pozemky v minulém období v této vládě, a to teď v přístupu Státního pozemkového úřadu, já věřím, ale myslím i na to, že se budou měnit vlády apod. A Senát by si měl zachovat kontrolu nad činností Státního pozemkového úřadu, který hospodaří s obrovskými majetky tak, jak jsem to popsal ve zdůvodnění svého pozměňovacího návrhu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, z celé škály novelizovaných bodů pouze několik slov z mé strany o části, jež vypouští možnost bezúplatného převodu pozemků určených pro bydlení.

Pravděpodobně se stalo, že některé samosprávy jednaly spekulativně, i když já ze svého okolí o ničem takovém nevím.

Ale nemůže to být argumentem pro vypuštění toho, nebo odůvodnění vypuštění bodu, když naprostá většina samospráv jednala seriózně. Ve Stříbře na radnici jsem působil 12 let a za tu dobu jsme dostali tři tyto pozemky – byly nám bezúplatně převedeny a bylo to chráněno smlouvou. Pokud do pěti let nebylo vydáno stavební povolení, měli jsme povinnost pozemky vrátit. My jsme povinnost plnili. Takže existují-li nějaké samosprávy, jež by chtěly spekulovat, ta možnost se jim znemožní dobře znějící smlouvou. To je jedna věc.

A druhá věc. Teď promluvím z pozice předsedy Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova – přijalo se usnesení, se kterým vás seznámil pan senátor Šilar. Chci tady říct, že podpořím pozměňovací návrh z výboru pro územní rozvoj, protože mé hlasování na jednání komise bylo mylné.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy přihlásila paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající. Ještě jednou, pane ministře, kolegyně, kolegové. Tady zaznělo, že od restitucí od roku 1989, uplynula celá řada let... (Upozornění předsedajícího na sklopení mikrofonu.) Už si to dám takto, už jsem to opravila... Uplynula celá řada let. Ano, uplynula. Ale, proč také uplynula? A nejsou dosud vypořádány? Protože tu existovala ale fatální, fatální neochota Pozemkového fondu vydávat pozemky. Já sama jsem řešila několik případů na Ústavním soudu. A s tím, čímž jsem se setkala, to bylo pobuřující. Pobuřující! Tomu se nemůžeme divit, že to trvá tedy tak dlouho. A nevím, jak je to dnes. Dobře, nevím, jak to chodí dnes na Státním pozemkovém úřadu. To skutečně nevím, a o tom mluvit nechci.

Ale slyšela jsem, že na Pozemkovém fondu ty dámy, které vyhověly, tak potom se nakonec ocitly, když odešly z místa, u těch, jimž nakonec vyhovovaly tím, že jim vydávaly lukrativní pozemky v lukrativních pozicích...

A co totiž bylo úplně nejnemravnější? Že restituentům vydáváno nebylo, ale zato bylo zhusta, a velmi lukrativní pozemky, vydávány těm, kteří skupovali restituční nároky. A tak vznikli vysloveně miliardáři, kteří skoupili toto; a byly jim vydávány velmi, velmi lukrativní pozemky. V Praze, kolem Prahy, atd. atd. Tady není máslo na hlavě restituentů, ale máslo na hlavně má bohužel stát, prostřednictvím těchto orgánů!

Faktem ovšem je, že i v důvodové zprávě k předkládanému zákonu se ukazuje, že dodnes ochota vydávat vlastně není moc velká.

Já z ní tedy budu citovat. "Současná právní úprava nebere dostatečný zřetel k ekonomickým dopadům nákladného a neefektivního naturálního řešení restitučních nároků některých oprávněných osob. Očekávání těchto osob daleko přesahující cíle, které jsou údajně dané zákonem o půdě. Očekávají veřejnou nabídku pozemků, která jim následně umožní výnosné investice, tj. pozemků ve velkých městech a v jejich bezprostředním okolí."

A na to já říkám. Pokud jim byl odňat pozemek ve velkém městě, tak nevím, proč by se měli uspokojit s pozemkem někde "v Horní Dolní"! A navíc, když je kalkulováno v cenách z roku 1991. Je mně líto. Tato logika je mi prostě cizí a rozum mi jí nebere!

Pokud tady pan ministr uváděl částky, které jaksi dneska jsou nevybaveny atd. Zase já upozorňuji, že jde o částky z roku 1991 – přepočet. Ty neplatí! Pane ministře, na to zapomeňte. Prostě na to zapomeňte! Částky jsou dneska prostě mnoho, mnohonásobně vyšší. Půjde-li věc před soud. A lidé, kteří je dali překupníkům, kteří skupovali restituce, tak jim dávali více peněz... Dokonce, než byla... trošku aspoň. Protože věděli, že se budou hojit na Pozemkovém fondu. A skutečně, jak říkám, se zhojili, mnohonásobně. Dneska už to nemůže být, protože tam, zaplaťpánbůh, Ústavní soud udělal přítrž, že restituční tečku, která tady byla v předchozích letech v roce 2005, nálezem z roku 2005 potvrdil ve vztahu právě k těmto překupníkům. Ale ve vztahu k restituentům ji zrušil. A řekl, musí to běžet dál...

Právě proto, že to běželo, jak to běželo. Musíme si tady říkat celé pravdy. A ne jen polopravdy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Hlásí se opět pan ministr. Jenom upozorňuji, že se budeme snažit projednat tento bod ještě před polední přestávkou. A pak bude vyhlášena polední přestávka, pokud to časově bude vycházet. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka:  Děkuji. Chtěl bych zareagovat na dvě věci. S dovolením na to, co tady říkal pan senátor Veleba k církevním restitucím. Chtěl bych říci, že úplně jsem nepochopil vlastně úvahu, protože stav je daný takto. Pokud církve nepožádaly, či náboženské společnosti, tak prostě už žádné vyrovnání nemohou očekávat. Lhůta uplynula. A pokud Státní pozemkový úřad v některém případě nerozhodl, tak to bude předmětem rozhodnutí soudu.

Jakýkoliv žádný pozemek, který dneska je v rezervě a nebylo o něj požádáno, už církve o něj a náboženské společnosti žádat nemohou. Tady není žádný prostor diskutovat ještě o nějakých, řekněme směnách nebo o tom, jakým způsobem to bude cenově vypořádáno. A s dovolením bych chtěl uvést jeden mýtus, který používá i pan ministr financí Babiš – ve vztahu k církvím a restitucím a k ceně, kterou jsme tady zmiňovali za metr čtvereční.

Tady se dávají dohromady dvě částky. Zapomíná se na to, že peníze, které dnes církve a náboženské společnosti dostávají; to, co je ročně vypláceno ve finančním plnění, není pouze finanční náhrada za to, co církvím a náboženským společnostem nemohlo být vyplaceno. Ale je to také částka, která v sobě pokrývá náklady, které stát na sebe vzal v roce 1948. To znamená, že bude financovat platy duchovních. Je to částka, kterou stát tady vyplácí dlouhodobě i po roce 1990. A teď jsme v procesu, řekněme deseti let, kdy probíhá právě odluka financování církve od státu. A v této částce jsou zahrnuty i platy duchovních. Takže vzít tuto částku a podělit to nějakým výpočtem metrů čtverečních a říct, že je to tato cena, je neskutečně zavádějící. A opravdu před tím výrazně varuji, protože je v tom více než miliarda korun, které dostávají církve na platy nejenom kněží, ale i obecně zaměstnanců jednotlivých diecézí.

Takže tolik k této záležitosti.

A s dovolením - ještě k paní senátorce Wagnerové - bych chtěl vyzvednout jeden fakt. Tento princip probíhal tak, že z počátku Státní pozemkový úřad, resp. Pozemkový fond uspokojoval nároky pouze v pozemcích. To byla prvotní část celého procesu. Následně se přistoupilo k možnosti i finančního vypořádání. A jak říkám, velká část restituentů v průběhu celého tohoto času i za těchto podmínek na to přistupovala, a soudní žaloby nepodávali, nebo naprosto minimálně.

A pokud v minulosti, už někdy v roce 1991, nebo v procesu 90. let nepřišel nikdo s nastavením nějaké valorizace těchto náhrad, i v jiných případech, nejenom pokud jde o restituce pozemků, tak já dnes – a dlouho jsme o tom diskutovali – neumím nastavit takový mechanismus, abych také pokryl tu záležitost, že ještě v loňském roce si spousta restituentů dobrovolně nechala vyplatit své náhrady ve finančním plnění roku 1991.

Prosím pěkně, berte toto v potaz.

A ještě k tomu poslednímu, co tady bylo řečeno, jaké jsou poměry na Státním pozemkovém úřadu. Myslím si, že jsou výrazně jiné než byly před dva a půl rokem. My máme ambici v příštích dvou letech pozemky, které tady máme, které můžeme nabídnout, nabídnout těm restituentům, kteří o to projeví zájem. Ale my je nemůžeme nikomu nutit. Pokud restituent s nabídkou, kterou máme, nesouhlasí, pak je tady "holt" finanční vypořádání, které přijalo i mnoho tisíc restituentů před nimi.

Takovouto kontinuitu v rozhodování pokud jde o finanční plnění tady zachováváme. A znovu se vracím k tomu, že tady pořád je dvouletá lhůta, aby se tyto věci mohly majetkově vypořádat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. S přednostním právem se hlásí do rozpravy pan senátor Jan Veleba. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Veleba:  Chci za prvé poděkovat panu ministrovi za vysvětlení. Já jsem se opravdu ptal, tak to tak berte. Nemusím vědět všechno, toto jsem nevěděl, proto děkuji za vysvětlení.

Za druhé, doplním to, co jsem tady říkal, ale budu už stručný. Když jsem řekl, že restituční zákon č. 229/1991 Sb. – mimochodem, on byl o zmírnění křivd, nikoliv o absolutním vyrovnání – nemůže být do nuly naplněn, tak třeba půda. Půda se bohužel stala restitučním platidlem. Toho se prostě ujali mafiáni, ale ti by se toho neujali, kdyby jim restituenti neprodali své nároky. Čili argumentovat tímhle způsobem, já nevím ... Ale to je už trošku zavádějící.

Absolutně souhlasím – a prosazovali jsme to, neprosadili jsme nic – aby pole dostal restituent tam, kde polem jel, anebo v katastru, mohlo se to třeba směnit. Ale to se udělalo záměrně a půda se stala restitučním platidlem, a pak už to šlo všechno ráz na ráz.

Poslední věta. Zapomněl jsem, jak jsem tady dával příklad dvou restitucí, jednou to dostal zaplaceno, podruhé se mu to zaplatilo znovu po přijetí zákona č. 229/1991 Sb., tak když dotyčný udělal tento krok, že neměl schopnost tam hospodařit, zemřel mu otec atd., tak za odměnu dostal místo generálního inspektora trustu statku Jihlava a kontroloval, aby socializace šla správným směrem. I takovéto věci se děly. Ale pro mě bylo naprosto nepochopitelné, nemohl jsem se s tím srovnat, že jsme to, zkrátka, zaplatili dvakrát, a tak to bylo. Čili zákon není udělán dobře.

A pane ministře, pokud se týká zákona o církevních restitucích, to je podle mého názoru bez komentáře. Ten byl protlačen na sílu, byl protlačen přes veliký odpor velikého spektra společnosti, bez diskuse byl protlačen silou jednoho jediného poslance, který po odhlasování tohoto zákona skončil někde jinde, než v Poslanecké sněmovně.

Nesrovnával bych to se zemědělskými restitucemi. Máte sice v kontextu dikce zákona trošičku pravdu, že srovnání je zavádějící, ale zemědělské restituce ve srovnání s těmito restitucemi, tak zemědělci, když bych to takto bral, byli výrazně poškozeni. A je to stejný zákon dělaný v případě půdy dvojím metrem. Ale nechci už o tom polemizovat, nežádám už žádné odpovědi. To první jste mi vysvětlil a já s tím souhlasím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. K restitučnímu zákonu lze říct jenom to, že stejným metrem se neměřilo jenom zemědělcům, ale i těm, kteří dostávali vydávány i jiné věci, než zemědělské. To se nedá vůbec srovnat, protože přístup k individuálním restituentům a potom to, co se dohodlo v restitučním zákoně, je prostě nebe a dudy.

V restitučním zákoně mi vadí jediná věc, že jsem se aspoň domníval, že to bude restituční tečka. Ani to není pravda. A obávám se, že to, že není restituční tečka, se dneska ukazuje jako vůbec největší problém, který může mít nejzhoubnější důsledky na veřejnost jako takovou.

Nicméně k tomu, o čem tady dneska hovoříme. Musím říct, že Státní pozemkový úřad je bezesporu organizace, která se zásadním způsobem změnila. To, co tady bylo řečeno, se nesporně na tomto úřadě odehrávalo, ale to je už dávno minulost a nemohu než říct, že současné chování Státního pozemkového úřadu je diametrálně odlišné.

Musím využít, pane ministře, této příležitosti a poděkovat vám zejména za pozemkové úpravy. A jediné postesknutí je to, že by na to mělo jít víc peněz a být víc lidí, aby se pozemkové úpravy dokázaly udělat rychleji, než je v současné možnosti, jenomže jak všechno, tak i tohle je v podstatě záležitost především finančních zdrojů.

Myslím si, že tento zákon je více méně dobrý. Akorát zase mi vadí, a opravdu mě to mrzí, protože si myslím, že lidovci byli jedni z těch společně s námi, kteří prosazovali podporu obcí, a bylo to myšleno především na malé obce. A mrzí mě právě, že v návrhu zákona je odebrání podpor zejména malým obcím. Vy, pane ministře, velmi dobře víte, jaká je situace na venkově, nakonec v něm sám žijete a vidíte, že obce a malá města a střední města dělají dneska zoufale všechno pro to, aby se nevylidňovaly. A myslím si, že podpora, kterou Státní pozemkový úřad poskytoval těmto městům tam, kde byly územním plánem schváleny tyto pozemky zdarma, je jenom správně. A stejně jako jeden z mých předřečníků si myslím, že lze smlouvou to opatřit tak, aby nedocházelo k tomu, aby to obce spekulativně využívaly, tedy některé obce. Přiznám se, že neznám také vůbec ani jeden takový příklad ze svého okolí a ze svého senátního obvodu, kdy by to někdo spekulativně využíval, ale byl to velmi dobrý počin, který obce velmi dobře využívají a dlouho využívají. A upřímně řečeno, čekají, že to bude pokračovat.

K tomuto návrhu zákona mám snad jedinou výtku. Doufám, že tady přijmeme pozměňovací návrh, který tuto situaci řeší, a pevně doufám, že stanovisko ministra zemědělství v tomto bude přinejmenším střízlivé. I když bych očekával dokonce podporu.

Nicméně musím říct ještě jednu věc, která sice přímo s tímto zákonem nesouvisí, ale v zásadě souvisí, a to je na minulé schůzi projednávaném zákonu o ochraně zemědělského půdního fondu.

Musím říct, že to, co se mezitím odehrálo, a stanovisko ministerstva životního prostředí a jeho náměstka a způsob, jakým znevážil celý Senát a jeho pozměňovací návrhy, za svou 22letou praxi v politice jsem se nesetkal s tím, aby státní úředník a instituce takovýmto způsobem znevážil Senát jako horní komoru a její vůli, která tady byla projevena. Nehledě k tomu, že to, co jsme zde přijali, je věc, která nikomu nebrání, v žádném případě nepoškozuje ochranu zemědělského fondu, protože se týká jenom oblastí pod územním plánem, a navíc co se týká pouze dvou věcí – individuální bytové výstavby a veřejně prospěšných staveb.

A jestliže nám ministerstvo životního prostředí tady říká, že starostové prohlásí fotovoltaické elektrárny za veřejně prospěšné stavby a budou je stavět, chtěl bych jenom připomenout, že všechny návrhy, které vedly k výstavbě fotovoltaických elektráren, vždycky vycházely z ministerstva životního prostředí, ať už přímo, anebo prostřednictvím a nástrojem různých poslanců. Proto bych prosil, aby nám to nebylo vkládáno do úst. A vám to říkám jenom proto, že jste spolupředkladatelem tohoto návrhu, a pevně doufám, až náš návrh přijde do Poslanecké sněmovny, že dojde k nějakému rozumnému řešení tak, abychom neudělali opravdu víc škod jak užitku. Děkuji vám mnohokrát.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane senátore. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Nejprve zareaguji na to, co říkal pan ministr jako komentář na mé vystoupení. Přečtu tady to, co jsem už jednou přečetl:

Snad bych mohl chápat, že kraj nabídne Státnímu pozemkovému úřadu, aby si zpět převzal pozemky z jeho vlastnictví.

Pochopit ale, jak může kraj nabízet Státnímu pozemkovému úřadu převzetí pozemků z majetku obcí, to mi fakt rozum nebere.

Čili není to tak, jak jste to komentoval, pane ministře, ale je to jinak. Neříkal jsem tady, že to má stát rovnou, ale nabízení v zákoně v tomto smyslu uvedeno je. Prosím, abyste to vzal na vědomí.

Druhá věc, kterou bych tady rád zmínil. Pan ministr tady hodil veškeré, řeknu, úniky pozemků ze státního majetku na ODS. Chci jenom připomenout, že ministerstvo zemědělství povětšinou vedl někdo od lidovců. Začalo to panem ministrem Luxem. A když zmínil jména jako Zgarba, Fencl, Palas, tak si můžeme dopočítat nebo i zjistit, které pozemky byly převedeny na ně. Nebyly to jenom náhrady za restituce, ale byly to prodeje. Obce, na rozdíl od zemědělců, od těch, kteří podnikali v zemědělství a měli 10 ha a nějakou historii, se nemohli jinak dostat k pozemkům, které byli v územních plánech schváleny pro bytovou výstavbu, než právě tím, že jim byly bezplatně převedeny od pozemkového úřadu, tenkrát od pozemkového fondu.

Dodal bych ještě jednu věc. Do majetku Státního pozemkového úřadu se dostala celá řada pozemků uvnitř intravilánu obcí a měst, které vůbec nemají žádné možné zemědělské využití. Přesto je obrovským problémem získat tyto pozemky pro města a obce na výstavbu např. chodníků nebo komunikace či na něco, co tam nějakým způsobem obec potřebuje. To jsou pozemky absolutně neobdělatelné, a přesto pozemkový úřad je nevydá, s tím, že je to zemědělská půda. Je to "blbě" zatříděné. To není žádná zemědělská půda, když to bylo přístupovou cestou do, řeknu, schwarzenberského statku, jako to je třeba u nás v Chýnově. Osm metrů na chodník – nemám nárok, nemám.

Mrzí mě, že jsme na začátku 90. let neudělali tak, jako na Slovensku. V Čechách jsme převedli na obce tzv. list vlastnický 01, kde bylo napsáno – Chýnov, čili nějaká obec, MNV, list vlastnický 02, kde bylo napsáno Česká republika, obec Chýnov, zůstal v majetku státu. Slováci to udělali obojí, převedli v intravilánu jak nula jedničku, tak nula dvojku. Ušetřili si tím hromadu starostí, hromadu problémů a také hromadu prostředků. Bohužel, přestože jsem to několikrát zmiňoval v průběhu let, po která jsem tady v Senátu, nikdy se s tím nic neudělalo.

Pane ministře, trošku vstřícnosti k městům a obcím by skutečně neškodilo. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu končím. Pane ministře, vy budete mít možnost vystoupit. Teď se vás ptám, zda si přejete vystoupit k proběhlé rozpravě. Předpokládám, že si přejete vystoupit, takže prosím, máte slovo.

Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka:  Děkuji. Jenom stručně chci ještě zareagovat na pana senátora Eyberta. Prosím pěkně, pokud máte jakýkoliv případ ve vašem senátním obvodu, u jakékoliv obce, kde z toho, co jste tady říkal, je problém převést pozemky na veřejně prospěšné stavby, komunikace, chodníky apod., a se Státním pozemkovým úřadem je nějaký problém, prosím pěkně, klidně se neváhejte obrátit přímo i na mě, protože za poslední roky jsme primárně řešili agendu církevních restitucí, nicméně teď jsou dvě priority, a to je vypořádání a komunikace s obcemi a otázka pozemkových úprav.

Prosím pěkně, nemávejte nad tím rukou, myslím to zcela vážně. Objeli jsme s naší paní ředitelkou i s našimi krajskými řediteli celou republiku. Děkuji za to, co tady řekl pan senátor Martínek. My se o komunikaci opravdu snažíme a myslíme to vážně a se spoustou starostů komunikujeme, i se Svazem měst a obcí a Spolkem pro obnovu venkova. A pokud se takové problémy někdy vyskytnou, a nelze třeba vyloučit i selhání jednoho úředníka, myslím si, že tyto věci umíme velice rychle řešit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana zpravodaje Eyberta, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Pan senátor Petr Šilar jako zpravodaj určitě vystoupí a zároveň nás bude informovat o přednesených návrzích, které zazněly nebo případně byly přeneseny z výborů.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji. Pokusím se o krátké shrnutí. Pokud jsem dobře počítal, vystoupilo devět senátorů a senátorek, z toho tři dvakrát a pan ministr vystoupil celkem čtyřikrát.

Chci říci, že během rozpravy, která byla k tomuto návrhu zákona, zazněl návrh přijmout, to je návrh hospodářského výboru, a potom také návrh zamítnout a byly zde avizovány některé pozměňovací návrhy pro případnou podrobnou rozpravu.

To je vše, co mohu k rozpravě sdělit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. V tuto chvíli máme dva návrhy na hlasování, a to jsou návrhy schválit a zamítnout.

Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 66 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 34.

Dám ještě šanci kolegům senátorům, kteří přicházejí do sálu, aby se mohli zúčastnit hlasování. Jenom připomínám, že hlasujeme o návrhu schválit.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 15 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 8, proti bylo 23. Návrh nebyl přijat.

A budeme pokračovat v hlasování o dalším návrhu, a tím je návrh na zamítnutí. V průběhu rozpravy byl podán návrh na zamítnutí.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 16 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 19, proti bylo 29. Návrh taktéž nebyl přijat.

A protože nebyl schválen žádný návrh, otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Poněvadž tento návrh neprošel výborem, tak si dovolím vám ho přečíst. Máte ho včetně zdůvodnění na stolech. A to následovně:

V čl. I za bod 57 doplnit nový bod tohoto znění: 58. Za § 21 se vkládá nový § 21a, který zní: Státní pozemkový úřad zpracuje výroční zprávu o své činnosti za minulý kalendářní rok. Tuto výroční zprávu předloží vláda ČR nejpozději do 31. března běžného kalendářního roku Senátu PČR.

A v čl. II za bod 4 doplnit nový bod tohoto znění: 5. Výroční zprávu podle § 21a zákona č. 503 ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona poprvé Státní pozemkový úřad zpracuje a vláda ČR předloží Senátu PČR v roce 2017.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dále se do podrobné rozpravy již nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu uzavírám. Zeptám se, zda si přeje vystoupit pan ministr jako navrhovatel k proběhlé rozpravě? Přeje si vystoupit, takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka:  Já se přiznám, že ze všech těch pozměňovacích návrhů, které tady zazněly nebo byly načteny na jednotlivých výborech, musím říct, že ten pozměňovací návrh, který se týká převodů pozemků pro účely bydlení na obce a města, myslím si, že o tom jsme schopni v Poslanecké sněmovně diskutovat, aby tento pozměňovací návrh byl následně podpořen. Musím říct zcela otevřeně, že ty ostatní pozměňovací návrhy z hlediska mne jako předkladatele jsou těžko akceptovatelné. Takže tolik asi ode mě obecně, abyste věděli, jaká je naše pozice i vzhledem k tomu, jak potom budeme chtít v Poslanecké sněmovně o té konečné podobě jednat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana zpravodaje Pavla Eyberta, jestli si přeje vystoupit? Nepřeje. Pan zpravodaj Miloš Malý také ne. Nyní bych tedy požádal garančního zpravodaje, pana senátora Pavla Eyberta, aby nás provedl hlasováními o návrzích, které byly podány. Ne, ne, pardon, omlouvám se, pana senátora Petra Šilara, samozřejmě. Omlouvám se.

Senátor Petr Šilar:  Takže máme zde, děkuji za slovo, chtěl bych připomenout, že zde máme dva pozměňovací návrhy. Jeden se týká pozměňovacího návrhu, který je v usnesení Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, dostali jste jej na písemně, máte jej před sebou. Takže myslím, že ten návrh je celkem jasný, týká se otázky bydlení a převodu na ta školská zařízení. A potom je druhý pozměňovací návrh, který zde přednesl kolega Hajda, a týká se právě zařazení nového bodu 21a k výročním zprávám. To jsou dva pozměňovací návrhy, o kterých bychom měli hlasovat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, takže nyní budeme hlasovat o návrhu výborovém. Ano?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže... (Znělka.) Takže zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku... (Hlásí se jeden ze senátorů.) Pardon, ještě jednou, zmatečné.

Senátor Petr Šilar:  Já se omlouvám, já jsem zapomněl říci, že výborové pozměňovací návrhy jsou dva, takže bychom o nich měli hlasovat – o každém zvlášť. To znamená, první je o tom bydlení, druhý je k těm školským zařízením, co se týká převodu z kraje, ty pozemky.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane senátore, možná bude dobře, když se zaregistrujete tady a budeme hlídat hlasování tak, abychom věděli, o čem vlastně hlasujeme.

Senátor Petr Šilar:  To se mi asi nepovede... Tak, dobře. Technický typ. Takže první bod, dovoluji si navrhnout, abychom první bod hlasovali o návrhu výborovém, to znamená bod číslo 1, to znamená čl. I, bod 12 vypustit, následující body přečíslovat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano. Takže stanovisko pana navrhovatele. Pane ministře?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Neutrální. Stanovisko pana zpravodaje?

Senátor Petr Šilar:  Já podporuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobrá. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování č. 18 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Pane zpravodaji, prosím další návrh, o kterém budeme hlasovat.

Senátor Petr Šilar:  Druhý bod je právě usnesení z Výboru pro regionální rozvoj, který se týká, máte to písemně před sebou, převodu těch pozemků na kraje. Jestli tomu dobře rozumím, nemám teď před sebou přesné znění, někde leží na stole. Ale v usnesení to máme přesně.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, čili víme. Stanovisko pana ministra?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Stanovisko pana zpravodaje?

Senátor Petr Šilar:  Neutrální.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 19 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 46, proti byli dva. Návrh byl přijat.

Asi teď bude poslední návrh.

Senátor Petr Šilar:  Třetí návrh je pozměňovací návrh kolegy, senátora Jana Hajdy, k zařazení nového bodu 21a, znovu řeknu: Státní pozemkový úřad zpracuje výroční zprávu o své činnosti za minulý kalendářní rok. Tuto výroční zprávu předloží vláda ČR nejpozději do 31. běžného kalendářního roku Senátu PČR. A potom se ještě doplní v bodě č. 2, čl. II: Výroční zpráva podle § 21a zákona č. 503 ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti toho zákona poprvé Státní pozemkový úřad zpracuje a vláda předloží Senátu v roce 2017.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Stanovisko pana ministra?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Stanovisko pana zpravodaje?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, takže zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 20 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 54, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Já se jenom zeptám paní senátorky Veroniky Vrecionové, zda si přeje s něčím vystoupit, nebo je to jenom omyl, že se přihlásila? (Veronika Vrecionová se omlouvá za chybné přihlášení.) Tak se, prosím, odhlaste, ať můžeme pokračovat.

Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 21 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat.

Nyní – v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 - pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Petr Šilar a pan senátor Miloš Malý. Vidím, že oba souhlasí...

(Ne, nesouhlasí...) Pan senátor Hajda – prošel jeho návrh – takže druhým senátorem bude pan senátor Jan Hajda.

Nyní přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh – pověřit senátora Petra Šilara a senátora Jana Hajdu – odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu.

Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Prosím...

Senátor Petr Šilar:  Přihlásil jsem se ještě. Navrhuji změnu programu. Protože pan předsedající tady navrhoval, že po tomto bodu bude polední přestávka, a potom máme podle programu návrh, aby zde byl ministr obrany Martin Stropnický se svým bodem č. 241.

Navrhuji, abychom jako první bod po polední přestávce zařadili neprojednaný senátní tisk č. 248 ministra Jurečky.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano. Čili přeřadit tento bod – bude jako první – a pak bude následovat pořadí, jak bylo schváleno. Dobrá.

O tomto návrhu hlasujeme neprodleně.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 23 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat.

Po polední přestávce budeme pokračovat senátním tiskem č. 248.

Nyní vyhlašuji přestávku do 14.30 hodin.

(Jednání přerušeno v 13.32 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.30 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážené kolegyně, kolegové, začíná náš dnešní odpolední program.

Začínáme bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 248

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 248. Prosím opět pana ministra zemědělství pana Mariana Jurečku, aby nás seznámil se svým návrhem. Prosím, pane ministře. Vítejte i odpoledne v Senátu.

Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka:  Děkuji. Vážená paní předsedající, milé senátorky, vážení senátoři, ještě jednou dobré odpoledne. Dovolte mi, abych uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony. Hlavním cílem předkládaného návrhu zákona je zvýšení ochrany zdraví spotřebitelem a zlepšení jeho informovanosti.

Pokud jde o tabákové výrobky a výrobky související s tabákovými výrobky, bude tohoto záměru dosaženo transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/40/EU ze dne 3. dubna 2014. o sbližováních právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků a o zrušení směrnice 2001/37/ES (dále jen tabáková směrnice).

Transpozice tabákové směrnice je největší změnou v oblasti tabákových výrobků a elektronických cigaret po vstupu České republiky do EU. Její hlavní principy jsou následující: Rozšíření předmětů jenom úpravy zákona, kromě tabákových výrobků, také na elektronické cigarety, náhradní náplně do nich a bylinné výrobky určené ke kouření. Povinnost označit cigarety určené ke kouření, tabák určený k ručnímu balení cigaret a tabák určený pro vodní dýmky kombinovaným zdravotním varováním, tj. zdravotním varováním, které je kombinací textového varování a odpovídající fotografie nebo vyobrazení. A je k němu připojena informace týkající se odvykání kouření. Zákaz uvádět na trh cigarety a tabák k ručnímu balení cigaret s příchutí. Tabákový výrobek nesmí dále obsahovat například vitamíny, kofein, přísady usnadňující vdechování nikotinů nebo zakázané prvky a rysy. Stanovení podmínek pro přeshraniční prodej tabákových výrobků, elektronických cigaret a náhradních náplní do nich na dálku včetně povinnosti registrace. Dále povinnost výrobců, dovozců a distributorů tabákových výrobků zaznamenávat za účelem sledovatelnosti těchto výrobků, převzetí všech jednotkových balení do svého držení, jakož i veškeré přesuny v rámcích držení a konečný výstup jednotkových balení z jejich držení. Dále stanovení podmínek pro uvádění na trh elektronických cigaret a náhradních náplní do nich, bylinných výrobků určených ke kouření a tzv. nových tabákových výrobků, tj. výrobků, které nespadají pod žádnou ze stávajících kategorií tabákových výrobků a byly uvedeny je trh po 19. květnu 2014.

Kromě transpozice tabákové směrnice se upravují také některá ustanovení týkající se potravin. Konkrétně se jedná například o tato: Upřesnění požadavků na uvádění informací u nebalených potravin, například označení země původu musí být umístěno v těsné blízkosti nabízené potraviny. Zákaz používání potravin s prošlým datem použitelnosti nebo minimální trvanlivosti k další výrobě. Stanovení regulatorního rámce pro označování potravin slovy – česká potravina a vyrobeno v České republice. A grafické znázornění formou loga uvedeného v prováděcím právním předpise. A to i při jakémkoli jiném poskytování informací se stejným významem, zejména slovních, obrazových nebo grafických, tj. prostřednictvím vlajky, mapy, grafického symbolu apod., naznačujících, že potravina byla vyrobena v České republice, nebo že země původu potraviny je Česká republika. Vytvoření zvláštního režimu umožňujícího distribuovat bezplatně charitativním a humanitárním organizacím potraviny, které zcela nenaplňují některé požadavky potravinového práva, avšak jsou stále bezpečné pro spotřebitele. Určení malého množství potravin, které bude na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 11/69/2011 osvobozené od požadavků na povinné deklarování některých výživových údajů. Součástí navrhované právní úpravy je související změna zákona o Státní zemědělské a potravinářské inspekci v návaznosti na transpozici tabákové směrnice. Směrnicí se mění také zákony o regulaci reklamy, provozování rozhlasového a televizního vysílání, audiovizuálních, mediálních službách na vyžádání.

Zákon nabude účinnosti 90. dnem následujícím po jeho vyhlášení. Je navrhováno přechodné období pro doprodej cigaret a tabáku určeného k balení cigaret v délce 3 měsíců od nabytí účinnosti zákona a přechodné období pro doprodej ostatních tabákových výrobků a elektronických cigaret do 20. května 2017.

Návrh zákona byl projednán dne 26. dubna 2016 na 24. schůzi výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který ho jako výbor garanční doporučil schválit, ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.

V návaznosti na uvedené si vás dovoluji požádat rovněž o schválení návrhu zákona, ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za podporu a pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře. A prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Vážené kolegyně, kolegové, dovolte, abych ještě omluvila z odpolední schůze našeho kolegu senátora Jana Žaloudíka. Děkuji.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 248/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda a nyní ho žádám o jeho zpravodajskou zprávu. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Výbor pro hospodářství, zemědělství se zabýval tímto návrhem zákona včera na svém zasedání. Vzhledem k tomu, že pan ministr precizně uvedl všechny části tohoto zákona, zúžím své vystoupení pouze na závěr a usnesení výboru.

Po úvodním slově zástupce navrhovatele MUDr. Viery Šedivé, náměstkyně ministra zemědělství České republiky, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy a po rozpravě výbor za prvé doporučuje Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátora Jana Hajdu a pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. I vy se posaďte ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu a případné další návrhy. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Jan Hajda:  Tak, jak jste paní místopředsedkyně uvedla, navrhuji tímto zákonem se nezabývat.

Senátor Jaroslav Kubera:  Jménem senátorského klubu ODS vetuji tento návrh.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Takže tím pádem jedeme dál... A otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první hlásí s přednostním právem pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Ještě jednou, dobrý den, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Jak tady bylo řečeno zpravodajem, mám vážné pochybnosti o tom, že všichni četli podrobně tento zákon. Podle jednacího řádu se s ním výbor zabýval opravdu po jednotlivém paragrafu, což se tady děje velmi málokdy, protože na to není čas.

Musím říci, že už jsem tady dlouho, ale podobný legislativní zmetek ještě neviděl. To je příklad přesně toho, jak zákon vypadat nemá!

Přečtu vám jenom kousky, paní předsedkyně by mě nemohla zastavit, kdybych přečetl zákon celý, což bych udělal nejraději. Ale budu číst jenom úryvky. Například písmena abecedy tady už vůbec nestačí, a to je jenom novela, to není nový zákon...

Takže za p) například v § 2 – prodejním úsekem, část prodejní plochy samoobslužné prodejny vymezená prodejním pultem.

Je-li pult bez přepážek nebo části prodejního pultu odděleny přepážkami a související prostory samoobslužné prodejny používané k úpravě a skladování potravin uváděných na trh v prodejním pultu, je-li pult bez přepážek nebo části prodejního pultu oddělené přepážkami. Tabákem listy a jiné přírodně zpracované nebo nezpracované části rostlin tabáku, včetně expandovaného a rekonstituovaného tabáku. Dýmkovým tabákem tabák výhradně určený pro užití v dýmce, který se může užívat prostřednictvím postupného spalování výrobcem nebo dovozcem výhradně určený pro užití v dýmce.

Za s) – tabákem určeným k ručnímu balení cigaret tabák, který spotřebitel nebo maloobchodní prodejce mohou použít k vlastnímu balení cigaret. Bezdýmým tabákovým výrobkem tabákový výrobek, jehož užití nezahrnuje postupné spalování, včetně žvýkacího tabáku, šňupacího tabáku a tabáku určeného k orálnímu užití. Žvýkacím tabákem bezdýmý tabákový výrobek určený výhradně ke žvýkání.

Za v) – šňupacím tabákem bezdýmý tabákový výrobek, který může být užíván nosem.

Za w) – tabákem určeným k orálnímu užití všechny tabákové výrobky vyrobené zcela nebo částečně z tabáku, určené k užívání ústy, kromě těch, které jsou určeny k inhalaci nebo žvýkání, v prášku nebo ve formě jednozrnných granulí nebo v jakékoliv kombinaci těchto forem nabízené zejména v sáčkových porcích nebo porézních sáčcích.

Za x) – tabákovým výrobkem určeným ke kouření tabákový výrobek jiný než bezdýmý tabákový výrobek.

Za y) – cigaretou tabákový provazec, který se může užívat prostřednictvím spalovacího procesu, a to za prvé tabákový provazec, který se kouří v nezměněném stavu s výjimkou doutníků a doutníčků, za druhé tabákový provazec, který se jednoduchou neprůmyslovou manipulací vloží do dutinek z cigaretového papíru, nebo za třetí tabákový provazec, který se jednoduchou neprůmyslovou manipulací zabalí do cigaretového papíru.

Za z) – doutníkem tabákový smotek, který se může užívat prostřednictvím spalovacího procesu, lze jej kouřit v nezměněném stavu a s ohledem na jeho vlastnosti a očekávání běžného spotřebitele v nezměněném stavu, určen výhradně ke kouření a obsahuje za prvé krycí list ze surového tabáku, nebo za druhé trhanou tabákovou náplň s krycím listem obvykle barvy doutníku, jež kryje celý výrobek, popř. i filtr, avšak nikoliv náústek. V případě doutníků s náústkem, přičemž jeho jednotková hmotnost nebo náústku činí nejméně 2,3 g a nejvýše 10 g, a je-li obvod nejméně jedné třetiny délky aspoň 34 mm.

Za doutník se považuje rovněž výrobek skládající se částečně z jiných látek než z tabáku, který jinak splňuje podmínky uvedené v tomto písmenu.

Doutníčkem je doutník o hmotnosti nejvýše 3 g...

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane kolego, neměl byste nás možná podceňovat, my jsme tento zákon četli...

Senátor Jaroslav Kubera:  Fakt, jo? Pak jsem zvědav, jak budete hlasovat...

Když jste ho četli, vynechám to a přečtu vám jenom tu část, kdy provozovatel potravinářského podniku, který uvádí na trh potraviny v provozovně s prodejní plochou větší než 400 m2 – všimněte si, že to je, tuším, jiná plocha než je u zavřených krámů o svátcích – je povinen potraviny, které nejsou v souladu s požadavky stanovenými tímto zákonem nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím požadavky na potraviny, ale jsou bezpečné, poskytnout bezplatně neziskové organizaci, která shromažďuje bezplatně potraviny, skladuje a přiděluje je humanitárním nebo charitativním organizacím, které poskytují potravinou pomoc klientům sociálních služeb. Tyto organizace určí ministerstvo rozhodnutím vydaným z moci úřední.

Potraviny určené klientům sociálních služeb musí být následně uváděny na trh pouze bezplatně.

Tady předkladatel zapomněl na zoologické zahrady, které jsou často na těchto potravinách závislé a bude tak vinen úmrtím několika zvířat v zoologických zahradách...

Úmyslně vynechávám ony krabičky, protože vlastně všichni se soustředili na to, že budeme mít na krabičkách nějaké obrázky.

Mimochodem, dnes ráno jsem si přečetl, že na rakovinu kůže zemřou čtyři lidé denně, to znamená víc než při dopravních nehodách. A přesto nikdo nenavrhl, aby ve všech prospektech cestovních kanceláří bylo upozornění, nejméně na 60 % plochy stránky, aby ti, kteří odjíždějí do teplých krajin, věděli, co je tam čeká. Mimochodem, v Sovětském svazu kdysi byli "děžurnyje" na plážích, kteří otáčeli rekreanty tak, aby dlouho nebyli vystaveni slunci jenom z jedné strany.

Ta část, která mluví o potravinách neziskovkám, je, pane ministře, zjevně v rozporu s Listinou práv a svobod, jak uvádí správně legislativa, a bude nepochybně předmětem ústavní stížnosti. To totiž vede k tomu, že dnes jsou to jenom tyto potraviny, zítra to ale bude také textil, který ještě neprošel, neprodal se ani se slevami, takže někdo dá do zákona, že také budou povinni dodavatelé ho dodávat. No a pozítří to budou třeba televizory, kterých je také hodně a nejdou na odbyt, nedají se prodat.

Zákon o potravinách – a mohl bych pokračovat – je prostě snůška. Vím, že zčásti je to implementace. Pane ministře, kdybyste nám řekl, z jaké části je implementace a z které ne, my to nevíme. Usnesení Senátu sněmovna nedodržuje, takže my se nikdy nedozvíme, co je implementace a co je výmysl našich úředníků. To jedině někdo, kdo si dá tu práci, tak tam hledá, že to je nebo není implementace.

Ještě horší je, že zákon obsahuje přílepek, a Senát býval v minulosti na přílepky háklivý, paní senátorka Seitlová, vaším prostřednictvím, to ještě pamatuje, jak se tady bojovalo o přílepky. Tento přílepek je evidentní, týká se přípravků pro posílení mužnosti, kdy některým poslancům nevadily ani tak ty přípravky, jako to, že je prezentuje ďábel. A to já s nimi souhlasím, a proto jsem upozornil i navrhovatele reklam, aby tam dali místo ďábla andílka, protože to bude přijatelnější.

Některé poslankyně pak zase protestovaly proti reklamě na vložky a tampóny a podobné věci, že neumějí dětem vysvětlit, co to je. Ujišťuji vás, že děti jsou chytřejší než si myslíte. Děti, tuším už od 4. třídy, mají sexuální výchovu. Ty úplně malé děti se možná bojí toho čertíka, ale velké děti se čertíka nebojí...

A kromě toho mám jednu příhodu se časopisem "Bravíčko", kdy jsem si také naivně myslel, že děti nevědí. To byl časopis, kde byly písničky a hitparády a veprostřed byla stránka sexuální výchovy. A my jsme se tam se ženou po dvacetiletém manželství dověděli, že nejlepší milování je v období menstruace. Koukali jsme na to opravdu jako jója, do té doby jsme vůbec nic takového netušili, že něco takového existuje. Proto nepodceňujte děti. Děkuji od 4. třídy nepoužívají výrazu, který pan prezident měl pro Pussy Riot, ale používají jiného, také známého výrazu, který začíná na "p", ale ony chodí pod mým oknem, a já vždycky poslouchám, ta děvčátka a jenom žasnu. A když jsem se jich jednou zeptal, proč to dělají, říkaly, to ale není sprosté, to my jsme jenom zvyklé se tak bavit.

Podal jsem pozměňovací návrh, který vypouští přílepek, protože chci zabránit tomu, aby někdo musel podávat na to ústavní stížnost. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A s přednostním právem nyní vystoupí pan senátor Jan Veleba. Máte slovo.

Senátor Jan Veleba:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Budu stručný. Je mi líto, že pokračujeme, že návrh předsedy našeho senátního klubu byl vetován. Řeknu k tomu jenom to, že je to každého věc, ale snad by se tady nemusely číst veřejně, byť jenom části zákonů, na to máme dostatek času si to každý přečíst.

Pokud se týká kouření. Já jsem s ním skončil ve 3. třídě, resp. můj otec, když jsme chodili týden za školu, takže kouření nerozumím, jsem antikuřák, a myslím si, že by to mělo být v pořádku.

A teď vážně. Pokud se týká části k potravinám, konzultoval jsem tuto novelu s vedením Potravinářské komory a Agrární komory; a chci tady tlumočit jejich stanovisko, a to jsou odborníci, že tento zákon je v pořádku. Čili doporučoval bych, hlasovat pro. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo paní senátorka Veronika Vrecionová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Hezké odpoledne. Dnes ode mne ještě jednou. Dobrý den, paní místopředsedkyně, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Naváži na pana kolegu Kuberu, i když, nebojte se, nebudu nic předčítat tak dlouhého, zase se mnou nebude taková "sranda"...

Chtěla jsem k tomuto zákonu jenom velice obecně, a on mi tím vlastně ušetřil práci. Tento zákon je velice komplikovaný, složitý. Ale hlavně přinesl obrovskou zátěž; spousta nové byrokracie. Myslím si, že to neustále uvrhuje všechny naše firmy, přičemž já se budu věnovat části týkající se potravin. Celá byrokracie nesmírně zatěžuje všechny naše výrobce a stáváme se tak více nekonkurenceschopní.

Nicméně konkrétně bych se zase chtěla věnovat jedné věci, kterou tady již také zmínil pan kolega Kubera. V Poslanecké sněmovně se tam dostal pozměňovací návrh, opět s podporou ministerstva zemědělství, který, jsem přesvědčena, že byl myšlen velice dobře, který vlastně, velice jednoduše to řeknu, stanovuje obchodníkům s plochou vyšší než 400 m2 ze zákona povinnost darovat neprodejné, ale zdravotně bezpečné potraviny humanitárním organizacím a stanovuje sankce za nedodržení této povinnosti.

Já sama za sebe říkám, že tam vidím velký problém, protože je to naprosto diskriminační. Vůbec nevím, proč se týká pouze jedné části – obchodníků, proč se netýká třeba výrobců. Jistě ten, kdo upeče více chleba, mu třeba někdy zbude a neprodá ho a mohl by ho darovat také. Je to opravdu zcela nefér z tohoto pohledu.

Druhá věc, kterou vidím jako problém, je také to, že to zmiňuje dokonce naše legislativa, která vlastně říká, že tato povinnost, návrhem se v právním řádu zakotvuje nový institut umožňující nucené poskytnutí shora uvedených potravin, to je to, o čem jsem mluvila, vlastněným příslušnými provozovateli potravinářských podniků bez náhrady. Fakticky tento institut připomíná nucené vyvlastnění bez náhrady. Podle čl. 11, odst. 4 Listiny základních práv a svobod vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

Závěr sledovaný návrhem, to jest bezplatné poskytnutí potravin příslušné neziskové organizaci s cílem, aby tyto potraviny byly v konečné fázi bezplatně poskytnuty klientům sociálních služeb, je nepochybně ve veřejném zájmu, ale ten by neměl být vynucován sankčně.

Já naprosto vítám ten pokus o to, abychom neplýtvali potravinami, je to jistě správné. Ale myslím si, že tato úprava je zcela nevhodná, bude zakládat na řadu dalších problémů. A navíc, jak už jsem řekla, tak prostě vyčleňuje zase jednu skupinu obchodníků z celého toho řetězce, od výroby až po prodej.

Proto jsme se domluvili s kolegou Aschenbrennerem, máte před sebou pozměňovací návrh, který toto, co tam bylo vloženo v Poslanecké sněmovně, vyjímá. Takže já moc prosím o postoupení do podrobné rozpravy, kde bych potom načetla pozměňovací návrh.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko. Slovo má nyní pan senátor Lumír Aschenbrenner, jak bylo avizováno. Prosím, máte slovo.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji za slovo, vážený paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Ono to, s čím tady vystoupím, už zaznělo u kolegy Kubery, ale on to potom podložil daleko zajímavějšími věcmi, takže aby to nezapadlo.

Chtěl bych zopakovat, že pokud projde tento návrh zákona, § 11, pokud bude přijat tak, jak je navržen, způsobí to, že stávající praxe, kdy ty potraviny můžou dostávat i zoologické zahrady, bude tímto naprosto znemožněna. Můžu to potvrdit i z vlastní zkušenosti, když se na mě obrátil ředitel plzeňské zoo, která je mimochodem navštěvovanější než Plzeňský Prazdroj, což je taky zajímavé. Takže já bych vás také poprosil o propuštění do obecné rozpravy, podrobné. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Rozprava pokračuje, slovo má pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře. Já začnu takovým příběhem, který se stal skutečně tyto Vánoce nebo minulé Vánoce. Mému kamarádovi, který je ředitelem dětského domova, zavolal ředitel provozu jednoho obchodu, který má také, tuším, nad 400 m2 a řekl, protože bylo o Vánocích, že mu tady zbyly nějaké vánočky, že už je určitě neprodá, jestli neví, co s nimi. On řekl, že jo, že děti určitě za vánočky budou rády. On je tam nechal dovést ty vánočky a ty děti z toho dětského domova dostaly vánočky. Jestli dobře rozumím návrhu tohoto zákona, tak v tom okamžiku by tomu obchodu hrozila pokuta ve výši až 10 milionů korun, pokud my ten zákon schválíme, protože jedinou možnost, kterou ten vedoucí provozu toho obchodu má dneska, je nabídnout ty potraviny bezplatně potravinové bance, která je potom bude distribuovat mezi charitativní a humanitární organizace.

Já musím říci, že začínám mít pocit, že tato vláda si myslí, že co ona sama nezreguluje a neřekne, jak to má být, že nebude fungovat. Bohužel jsem přesvědčen, že v tomto případě pravý opak je pravdou a že jediné, k čemu možná ten dobrý úmysl zařídit, aby prošlé potraviny nebo neupotřebitelné potraviny nacházely ještě své příjemce, nebo musely nalézt svého příjemce, způsobí, že těch příjemců bude daleko méně a těch bezplatně darovaných potravin bude také daleko méně. Je to proto, že ten zákon říká, že ty, a to je moje první otázka, proč právě nad 400 m2, že ty potravinářské podniky nad 400 m2 jsou povinny, moje druhá otázka je, proč je tam ta povinnost, nabídnout ty své potraviny potravinové bance, tam je tedy napsáno neziskové organizaci, a tato nezisková organizace je potom bude dál nabízet humanitárním a charitativním organizacím, a to je moje třetí otázka, proč jenom těm, které budou uvedeny v nějakém seznamu, který bude stanovovat ministerstvo zemědělství. Proč jenom těm? Protože ty potravinové banky budou muset dávat ty potraviny a nabízet ty potraviny jenom těm, které jsou uvedeny v nějakém seznamu, který bude vytvářet ministerstvo zemědělství. To znamená, absurdní situace, proč nad 400 m2, proč musí, proč jen potravinové bance a proč potravinová banka jenom těm, které určí ministerstvo zemědělství.

Snad ani to nechci dále komentovat. Věřím, že se dozvíme nějaké odpovědi, které nás uspokojí.

Jinak jsem pochopil, že ty potravinové podniky, které nemají prodejní plochu nad 400 m2, mohou bezplatně darovávat nebo za nějakou symbolickou cenu darovat i jiným subjektům, zaplaťpánbůh za to, doufám, že to postupně nebudeme i na ně rozšiřovat. Tady je moje pátá otázka, jestli někdo ví, co to je potravinářský podnik. Já jsem to v tom zákoně nenašel, co to je potravinářský podnik. Našel jsem tam vždycky, že někdo je provozovatelem potravinářského podniku, že něco je potravinářským podnikem, ale co to je potravinářský podnik, jsem nikde v tom zákoně nenašel. To znamená, to je moje pátá otázka.

A teď druhá část, která je ještě zajímavější, a řekl bych, ještě více tragikomická. A to je toto. Já tady mám jednak stanovisko Ministerstva financí ČR k uplatnění DPH při darování potravin, to stanovisko je z 22. května 2014. To stanovisko říká, já vám to přečtu. V případě, že plátce daně z přidané hodnoty, který si při nákupu zboží, to znamená i těch potravin, uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu, to dělá naprostá většina těch obchodů, a zboží dodá další osobě bez úplaty, dodá další osobě bez úplaty (daruje), je povinen podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, přiznat a zaplatit daň odpovídající základu daně a sazbě platné pro potraviny. Jinými slovy, pokud ty potraviny likvidujete, tak daň nejste povinni zaplatit. Pokud je bezplatně darujete, tak podle tohoto stanoviska ministerstva financí, jak jsem říkal z května 2014, to povinni udělat jste. To znamená, moje otázka je, jestli skutečně to budou muset dělat i ty potravinářské podniky, které odevzdávají ty potraviny.

A teď, aby to nebylo celé, tak někdo si to uvědomil, a 15. prosince 2014 vyšla informace Generálního finančního ředitelství, které já osobně mám velmi rád, neboť jsem se s nimi bavil o těch územních pracovištích finančních úřadů, a jejich argumentace byla asi stejně logická, jako je v této informaci. Ta informace je informace k uplatnění DPH při darování zboží do potravinových bank. Já vám to celé číst nebudu, abych se nepodobal panu kolegovi Kuberovi, protože ten je originální a napodobit se nedá, ale chtěl bych tady jenom citovat. Jelikož jsem vystudoval matematiku, tak je to úsměvné. Oni se tady snaží jaksi vysvětlit, že když se něco blíží nule, že to je nula. Ale když se něco blíží nule, tak to není nula! Oni tvrdí, že vlastně, teď čtu, cenu obvyklou blížící se nule je možné akceptovat v případech, kdy se jedná o darované potraviny, které jsou dle příslušných předpisů stále upotřebitelné. Ale já upozorňuji, když se něco daruje, tak to není za cenu blížící se nule. To je za nulu. To není za cenu blížící se nule. To je za nulu! A v okamžiku, kdy je to za nulu, tak platí to z toho května 2014, že by tam měla být odváděna nějaká DPH. Nebo být odváděna nemusí, ale potom to musí být za cenu blížící se nule, což mimochodem všichni dělali. Všichni dávali za korunu. 15 % z koruny je 15 haléřů, ale ten zákon říká, že nesmíte vy nad 400 m2 za korunu, pozor. Vy musíte bezplatně. To znamená, my všem nad 400 m2 říkáme "darujte" a jedině bezplatně. A v tom případě to ale není za cenu blížící se nule, ale bezplatně je, pane ministře, za nulu. A v tom případě podle toho přípisu to musíte zaplatit, to DPH.

Anebo jsme v Kocourkově. Já bych řekl, že b) je správně, podle toho, co tady poslouchám. A tak jsme v situaci, která je krásná, já se těším na vaše vysvětlení, je mi trošku líto, že tady není váš kolega od "B", který by mi to určitě vysvětlil ještě lépe než vy. Ale to, co tady předvádíte v tom zákoně, je neuvěřitelné. Já věřím, že konečně začneme těmto lidem věřit a pochopíme, že je naprostý nesmysl, když někdo prodává potraviny a už je nemůže spotřebovat, aby je někde vyhazoval, a rád je daruje. Ale musí pro to mít vytvořeny podmínky, např. tím, jak navrhoval pan kolega Oberfalzer, aby spíše mohl získat nějakou daňovou úlevu. Ale prosím vás, nenařizujme to, neříkejme mu dokonce, že to může dávat, mimochodem, těch potravinových bank je 14 v ČR, pro každý kraj jedna, že to musí dodat tam, aby ta banka to potom dodala nějaké charitativní nebo humanitární organizaci, kterou bude jmenovat ministerstvo zemědělství. To je výsledek vaší práce. Ježišmarjá! Bože, ochraňuj nás!

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Vladimír Plaček. Pardon, s přednostním právem... Uplatňujeme? Uplatňujeme, ano, můžeme. Máte slovo, pane kolego Horníku s přednostním právem, ano.

Senátor Jan Horník:  Vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, vážená paní předsedající. Já se nestačím divit. Oni už to v podstatě říkali předřečníci, my v podstatě zestátňujeme. Uvědomujeme si vůbec, co se děje? Tu Zeman si dovolí vyvěsit čínské a české vlajky, oproti firmě, která to má pronajaté, firmě Samsung. Všichni jezdíme okolo, všichni na to koukáme, ono je to legální, on je to pan prezident, on si všechno může dovolit. A my přicházíme s takovými zákony, kde si také asi můžeme už všechno dovolit. Začínáme zestátnění, tímto zákonem. To je první důvod, proč pro to nemůžu absolutně hlasovat.

Já bych se chtěl zeptat pana ministra, jestli mají na ministerstvu povědomí o tom, a když ano, tak jestli je o tom nějaká evidence, jak jednotlivé řetězce už dneska fungují na dobrovolné bázi, a tyto potraviny dodávají těm potřebným, kde se to nakonec dobře zužitkuje. Takže to bych chtěl vědět. Já bych chtěl taky vědět, kde ministerstvo učinilo před návrhem novelizace tohoto zákona nějaká opatření ve spolupráci s těmi, kteří by měli dávat, to znamená těmi nad 400 m2 prodejní plochy, jak by mohl takovýto systém fungovat. Proč musíme všechno dělat zákony? Já tomu nerozumím.

Pak je tady druhá věc, na kterou bych se rád zeptal. Co nastane v okamžiku, kdy supermarket bude darovat jakoukoliv cestou, tak, jak mu přikáže tento zákon, vezme to od něj nějaká osoba, která to dá do dětského domova, a ty děti se nám z toho otráví. Kdo ponese zodpovědnost? To v tom zákoně není vůbec. Na to se nepamatuje vůbec. To znamená, teď když si půjdu a koupím tuto potravinu, tak můžu ukázat – tamhle jsem ji koupil – a budeme dohledávat podle šarže, kdo to dodal, kdo je viníkem. Dneska, kdo za to ponese odpovědnost, toho najdeme. Ale v okamžiku, kdy to budeme darovat, a tomu dítěti se něco stane, nemluvím tedy o těch zoologických zahradách, samozřejmě když nám nějaká gorila uhyne, tak to bude taky asi škoda, ale lidský život je asi o hodně víc dražší.

Takže bych rád vysvětlení, jakým způsobem budou případně sankcionovány, nesankcionovány ty řetězce, které něco dodají, a ono to třeba bude zkažené a ne jejich vinou.

A co mě zarazilo hrozně moc, nepřiměřenost v tomto návrhu novelizace zákona.

Vzpomínáte si určitě dobře na distributory pohonných hmot. Tam byla nepřiměřenost kauce 20 milionů. Ústavní soud to zrušil. Vybídl tuto vládu, aby se to změnilo, tak oni udělali 10 milionů a bylo to samozřejmě opět nepřiměřené. Ale tady stát si vynucuje věci, které mu nepatří, od soukromníků, že je musí darovat. A ještě když to neudělá, tak mu dá obrovské sankce. Dovedete si představit ten kolotoč? Tento zákon tady vůbec nemá co dělat. Já pro něj nemůžu hlasovat, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní má slovo, s přednostním právem, pan místopředseda Senátu Sobotka.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já se přiznám, že ten zákon jsem četl, a musím říct velmi podrobně, a ten mediální obraz, který je kolem těch obrázků, které jsou dominantním sdělením, tak zcela zastřelí to, co v tom zákoně existuje o těch potravinách a o čem tady teď v daném okamžiku, někdo více, někdo méně, emocionálně hovoříme, nebo i já budu hovořit. Já jsem měl tu výhodu, že když mluvil před chvilkou kolega, tak pan ministr se chytal za hlavu. Tak já doufám, že otázky budou zodpovězeny, tak, aby se pan kolega nemusel chytat za hlavu.

Já začnu těmi cigaretami. Myslím si, že to byla Austrálie jako první, která začala s těmi obrázky, které mají vyplňovat téměř celou krabičku. Já jsem tady ve střetu zájmů, jenom abyste věděli, já jsem kuřák. Moje otázka, pane ministře, jak se změnil počet kuřáků, když se začalo s těmito obrázky? Protože jsem studoval medicínu a občas jsem chodil i na patologii, ty obrázky neodpovídají realitě. Takže je to strašení, nic více, nic méně. A jestli to někoho dožene k sebevraždě, tak jsme dopoledne schvalovali zákon, kdy to bude dokonce trestné. Moje otázka je, jaký je pokles počtu kuřáků a jaký to má efekt?

A pak mám ještě otázky: Proč existuje na potravinách doba, do kdy je nutné to spotřebovat? Je to zcela nadbytečný údaj, protože v daném okamžiku se to bude někomu darovat, kdo to zase bude spotřebovávat. Tak si myslím, že, dejme tam dobu nekonečnou, jak my usoudíme. Já vám povím příhodu. Když jsem svého času v Jinonicích, kdy v noci přišel Mirek Topolánek, který tam bydlel, měl hlad a já měl v ledničce pouze takové zelené párky. Tak jsem je dal pod teplou vodou a tou houbičkou jsem je umyl. Normálně bych je nejedl, ale umyl jsem je, chleba jsem musel okrojit, protože navrchu byl penicilin, tak jsem mu dal jenom ten vnitřek. Já jsem to nejedl, přestože jsem měl taky hlad. Někdo musel druhý den mi sdělit, co se stalo. Mirek Topolánek to přežil, stal se pak dokonce premiérem, nevím, jestli touto zásluhou, že měl posílenou imunitu. Takže ta moje otázka je celkem jasná, proč vůbec dáváme garanční dobu, když následně to navrhujeme, aby se spotřebovávalo.

A kdo bude o tom rozhodovat, jestli to je ještě použitelné? Budou to ty banky, sběrny, nebo uděláme nové instituce? Já jsem zvědav, jak to v tom objemu se bude řešit. Bude to další zátěž do státního rozpočtu?

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane kolego. Nyní se do diskuse hlásí pan ministr. Tak prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka:  Děkuji. Já musím říct, abych zcela jasně odlišil, tak ta část, která se týká tabáku a tabákových výrobků, je celá část povinné transpozice evropské směrnice, tak jsem to říkal i v tom úvodním slově. Mohu mít k této části já osobně spoustu výhrad, mí kolegové, mí předchůdci se v rámci projednávání této tabákové směrnice na půdě Evropské komise, Evropského parlamentu některé věci snažili upravit jinak. Nicméně toto je výsledný kompromis, který prostě transponujeme do naší legislativy.

K těm připomínkám, které tady směřují na ten obal té krabičky cigarety, tak já musím říct, že samozřejmě, mohli bychom vést principiálně filozofickou debatu, jestli bychom neměli dávat podobné obrázky na alkohol, nebo na tvrdý alkohol, nebo i na jiné druhy návykových látek. Znovu říkám, toto je věc, kterou tady vyjednávali mí předchůdci, mohou na to mít různý názor. Nicméně jednu konkrétní odpověď na to mám. Ve státech, kde se tato grafická, obrazová sdělení zavedla, byl prokazatelný pokles kuřáků o 2 – 3 %. To je prokázáno statisticky, můžete si to i případně vygooglovat, některé studie jsou veřejně dostupné na internetu. A já osobně říkám, kdyby to jednoho jediného mladého člověka mělo odradit od kouření, pak si myslím, že to není nic proti ničemu. Jestli ta krabička má vypadat a má tam být velbloud, nebo tam má být obrázek plic, tak si myslím, že mně to v zásadě jako spotřebiteli může být jedno. A pokud mě to odradí od kouření, pak si myslím, že to aspoň nějaký malý pozitivní efekt má.

Otázka nepřiměřenosti sankce. Když si ten zákon pozorně přečtete, tak ten zákon tam má nejvyšší sankci ve výši 50 milionů korun. V případě opravdu potravin se ty sankce dostávají do vysokých částek. Nicméně vždy se přihlíží k velikosti toho dotčeného subjektu, se kterým je vedeno správní řízení. Vždy se přihlíží k tomu problému toho deliktu, který tam byl zjištěn.

K té obecné filozofii, jestli máme takto nařizovat předávání potravin pro využití na humanitární a sociální účely, víte, já doporučuji, běžte se po dnešním jednání Senátu večer projít do vašich měst, kde máte obchodní řetězce. Podívejte se, co v těch kontejnerech je. Samozřejmě dneska je pro ten obchodní řetězec nejjednodušší varianta, v okamžiku, kdy tam má tyto potraviny, neřešit nic dál, ale tyto potraviny vyhodit za ten obchodní řetězec, do přistavených kontejnerů, a má vyřešeno. Já si myslím, že jestliže jsme v ČR v situaci, kdy je tady zhruba 80 kilogramů potravin na jednoho člověka, na jednoho obyvatele ČR, které se ročně vyhodí a proplýtvají, tak bychom se měli zamyslet nad tím, že ten systém by asi potřeboval určitou úpravu.

My jsme udělali v této věci několik kroků, už to tady zaznělo, vstoupili jsme v jednání právě s potravinovými bankami, nebo s Potravinovou bankou ČR, s nevládními organizacemi, které poskytují sociální služby, které se zabývají distribucí potravin. Na základě komunikace s nimi, více než před 2 lety, jsme začali dělat několik kroků. Jedním z nich je výsledek právě úpravy výkladů ministerstva financí ve vztahu k finančním úřadům, pro to, jakým způsobem právě odbřemenit tu nelogičnost, která tam byla na začátku. To znamená, jestliže tehdy ten řetězec chtěl darovat potravinu, musel zaplatit DPH za nákupní cenu. Takže proto je tady ten výklad, který aspoň umožnil např. za symbolických 50 haléřů darovat třeba jednu tunu nějaké zbylé potraviny, kterou je možné podle potravinového práva takto nabídnout. Samozřejmě, je tam nějaké minimální DPH, ale prostě, já nejsem ministr financí, já nejsem schopen změnit přímo tento zákon. Ale alespoň v rámci mezích zákona, který tady je, metodickým výkladem změnit tuto praxi. Už to byl výrazný posun. Nicméně stále došlo jenom k mírnému navýšení toku potravin ve vztahu k potravinovým bankám.

Takže já věřím tomu, že toto přispěje k tomu, aby řetězce, kterým ty potraviny zbudou, nebudou v nějaké složité situaci, která by je nějakým způsobem dramaticky svazovala. Ony budou mít jenom dohodu s poskytovatelem, buď s tím, který bude uveden v nižší zákonné normě, příp. s českou potravinovou bankou, a předají jí potraviny na rampě toho podniku – a ten se už o to postará v rámci své logistické sítě.

Tady si myslím, že, když jsem o tom mluvil i s některými obchodními řetězci, které už tuto praxi aplikují teď, tak říkaly: My s tím nemáme problém. Vy jste jenom vzali to, co je v některých západních zemích jednoznačně obvyklé. My tuto praxi, kterou děláme dosud, budeme i po účinnosti této části zákona naplňovat dál. Nemáme s tím problém.

Problém je v tom, že to dělá poměrně malá část řetězců a malá část těch prodejen. Je to různé podle jednotlivých lokalit ČR. Takže my tady jednoznačně nastavujeme ten distribuční tok. A pokud tady máte, milí kolegové, obavy o zoologické zahrady, tak já musím říct, že pokud potravinová banka neuplatní tuto potravinu pro ty humanitární a sociální účely ve vztahu k lidem, bez problémů může tyto zbývající potraviny předat např. i zoologickým zahradám. Je tady spousta prodejen pod 400 m2 a i zemědělských podniků i potravinářských, které případně mohou tyto potraviny, nebo odpady při výrobě předat zoologickým zahradám. Zoologické zahrady mohou uplatnit ještě daleko nižší parametry na to, co mohou krmit zvířatům, než je právě definice bezpečné potraviny. Takže tolik asi k těm zoologickým zahradám.

Já si nemyslím, že to je princip nuceného vyvlastnění, já si myslím, že to je nastavení určitého řetězce produktu, který má jinou hodnotu, než jste tady mluvili o obrazovkách nebo o elektrospotřebičích. Myslím si, že potravina a lidská výživa – nemůžeme srovnávat s kratochvílí člověka, který se dívá po večerech na televizi. To myslím, že je trošku jiná situace. Je to jiná hodnota, nebo aspoň já jako člověk k ní mám jiný vztah, k televizoru, a jiný principiální vztah k potravině. Takže proto tento vyšší zájem, který byl promítnut do tohoto zákona. My se snažíme ten problém řešit komplexně i v tom, že i právě česká potravinová banka, příp. jiné nevládní organizace od nás mohou čerpat v letošním roce finanční prostředky na vytváření a financování logistické distribuční sítě pro využití potravin pro tyto účely. Tyto věci se tady dlouhé roky řešily.

Padlo tady několik konkrétních otázek, jak jsme vytyčili hranici 400 m2. My jsme se touto plochou inspirovali v některých státech evropské patnáctky, kde s touto plochou oni operují. Je to nějaká hranice mezi tím malým a středním podnikem a tím velkým, kdy my u těch malých a středních nedáváme tu povinnost, ale dáváme tam to doporučení, to v tom zákoně je také obsaženo.

Proč je tam jen určitý výčet organizací? Protože my samozřejmě chceme mít definované organizace, kterým umožníme, aby v tomto řetězci byly a tyto potraviny distribuovaly i pro práci našich dozorových orgánů. Protože pokud máte výrobce potravin, pokud máte prodejce, tak ten u našich dozorových orgánů musí být registrován. Zatímco nevládní organizace, která poskytuje sociální služby, u našich dozorových orgánů k registraci povinnost nemá.

Takže proto, abychom byli schopni kontrolovat i ten tok potravin v této distribuční síti, proto je tam ta povinnost, že my budeme dávat ten výčet. Oni si u nás mohou požádat a my je potom do toho výčtu zařadíme.

Potom definice, co je to potravinářský podnik. Přiznám se, to se pokusím vám zodpovědět ještě v závěru, to jsem ještě nedokázal vykomunikovat se svými kolegy.

Otázka toho malého množství, to jsem tady vysvětloval, v návaznosti na komunikaci s ministerstvem financí a jejich výkladů teď zákona o dani z přidané hodnoty, a to, jakým způsobem jsme se snažili alespoň v rámci komunikace s nimi vyjít vstříc vůči těmto organizacím.

Takže myslím, že jsem asi zodpověděl většinu těchto otázek, pokud ne, ještě některé zkusím zjistit a rád je zodpovím v debatě. Já jsem chtěl vystoupit teď, aby případní kolegové, kteří jsou přihlášení, nemuseli případně klást některé otázky. Chtěl jsem vyjasnit teď, v tento okamžik. Takže asi tolik, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane ministře. Teď se ke slovu dostává pan senátor Vladimír Plaček. Prosím, máte slovo, pane kolego.

Senátor Vladimír Plaček:  Pěkné odpoledne, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pan místopředseda Senátu, pan doktor Sobotka, mi vzal přesně tutéž otázku, kterou jsem chtěl panu ministrovi položit, to znamená efekt označení krabiček těmi ošklivými obrázky v zemích, kde již byly zavedeny. Pan ministr na tuto otázku odpověděl.

Já se vám pokusím ještě ukázat tři různé jiné pohledy na tyto ošklivé obrázky.

Já osobně jsem vášnivým sběratelem, sbírám poštovní známky. Když se dívám na internet a hledám nové přírůstky do sbírky, tak zjišťuji, že na internetu se sbírá prakticky úplně vše. Obávám se jedné věci, že tyto ač ošklivé obrázky mohou u někoho vyvolat sběratelský zájem. Sbírat do série se stejným obrázkem různé krabičky je, myslím si, ten efekt, který bychom určitě nechtěli docílit. Takové inzeráty jako – koupím rakovinu, nebo vyměním za impotenci, nebo prodám infarkt – ono to asi bude opravdu docela zvláštní.

Na krabičkách cigaret, a to přiznávám, že jsem kuřák, i když ne příliš vášnivý zase v tomto případě, na těch krabičkách budou ošklivé obrázky. Ty někomu budou opravdu vadit. Tato transpoziční novela zase dává možná nečekaný byznys některým výrobcům, kteří budou vyrábět úplně něco jiného, to znamená náhradní krabičky, na kterých budou obrázky – právě ten velbloud, koníčci, pěkná příroda. Takže efekt bohužel zase nemůžeme očekávat. Budou kožená pouzdra, tabatěrky. Toto všechno bude mít zelenou.

Možná ještě jeden pohled. Jak víte, jsem samozřejmě patolog, je to pro odlehčení tohoto příspěvku, takže musím říct, že ty ošklivé obrázky u mě budou tedy určitě evokovat nostalgické vzpomínky.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane kolego. Slovo má nyní paní senátorka Zuzana Baudyšová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Dobré odpoledne, paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři. Projednáváme 19. novelu zákona o potravinách a tabákových výrobcích od přijetí v roce 1997.

Návrh, aby cigarety, tabákové výrobky byly označeny varováním pro kuřáky, už zažívám, pravda, pamatuji už hodně, několikrát. Má to význam? Myslíte, že některý z kuřáků se těch obrázků lekne či co? Ne, podle mého je to naprosto akce, která nedává smysl. Dospělí kouřit nepřestanou, dobře si uvědomují rizika, a přesto kouří dál.

Já bych se velice ráda zastavila a požádala vás, zda by nebylo možno změnit strategii a tuto osvětu přizpůsobit dětem. Já ráno jezdím do práce, v době, kdy chodí děti do školy, je velice tristní vidět děti základní školy, jak přichází ke škole a vesele pokuřují... Děvčata drží cigáro trochu diskrétně u kalhot a kluci bez jakýchkoli výčitek kouří.

Myslím si, že u dětí by dávalo smysl, aby si uvědomily, že kouření je závislost, že to není – jednou si prásknu a hotovo. Vyvolává to závislost a myslím si, že to dětem nedochází v plné šíři.

Pokud by byly na těch cigaretách i vzkazy inteligentně udělané, samozřejmě s odborníky vydiskutované, s grafiky, byla by osvěta jako vzkazy pro děti, myslím si, že konečně by krabičky cigaret udělaly i něco prospěšného a dobrého. Totéž platí o alkoholu, o kterém nehovoříme. Ale myslím si, že mi rozumíte, že i označení na alkoholu nebo vzkaz pro děti na alkoholu by dával též smysl.

Čili to je všechno, co chci říct. Trochu se mě dotýká, když hovoříme o potravinových bankách, aby pak potravinové výrobky končily v dětských domovech a v kojeneckých ústavech...Panebože, děti nejsou odpadkové koše. To si nezaslouží, aby všechno, co se nehodí, se dalo do dětských domovů, i když vím, že se tak děje.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko. Slovo má nyní pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já chci jenom krátkou poznámku, protože se o tom zmínil kolega Vystrčil a ten můj komentář nezazněl tady.

Jestliže někomu nařídíme, aby někomu něco věnoval, neboli poskytl, jak se praví v zákoně, tak to vlastně má povahu daru. On bezplatně daruje nějaké zboží, které má nějakou hodnotu. Dokonce zde upozornil pan kolega Vystrčil, že ho to nezbavuje povinnosti zaplatit DPH. Měl by potom ovšem v hodnotě toho zboží také mít započitatelný dar neziskovým organizacím, čili měl by mít možnost snížit si základ daně o tuto hodnotu.

Takže pokud budeme opravdu féroví a důslední, musíme vzít toto v úvahu. Nemůžeme jen tak něco někomu nařídit a nestarat se o konsekvence.

Pokud jde o tabákové výrobky, já jsem v konfliktu zájmu, ne proto, že bych byl kuřák, pracoval jsem v tomto oboru, tak se k tomu většinou vůbec nevyjadřuji. Ale přece jenom znám některé průzkumy. Ta čísla, která uvádí pan ministr, se skutečně uvádí, že to je ten efekt. Ale většinou se měří jenom ten bezprostřední. To je dobré si uvědomovat. Jakmile něco nového zavedete na obalu, tak to zaúčinkuje. Ale ten účinek je krátkodobý. Čili většinou výpovědi kuřáků jsou o tom, že zvážili, že přestanou kouřit, nebo že ještě moc nekouřili, tak se rozhodli to zastavit. Ale dlouhodobý účinek to většinou nemá. A já myslím, že k tomu dojde, že se bude muset permanentně něco na těch obalech měnit.

Jedna ze strategií Světové zdravotnické organizace také je udělat krabičky zcela bez jakéhokoli značení, a v tom asi něco bude, protože atraktivita těch obalů nějakým způsobem příznivě působí na spotřebitele. A dokonce myslím, že ve Finsku to začali praktikovat, že vůbec nejsou na regálech, musí si o ně člověk sám říct, a na obalu, který je zcela bílý, je tam snad jenom varování, vlastně skoro nepoznáte, co to je za značku. Takže ono to není tak úplně jednoznačné, jak se to uvádí.

2 – 3 % ve všech průzkumech, to je na hranici statistické chyby, taky chci upozornit. Ale já netvrdím, že lidi nepřestávají kouřit. Doufám, že ano. Jenom z povahy svého vidění světa vždycky spíš se zastávám prevence než nějakých takovýchto opatření.

Ty prostředky, které musí ti výrobci dát do těchto změn balení nebo i kvality výrobku, potom pochopitelně snižují jejich daňový základ, možná by bylo zajímavé uvážit, že by bylo tyto peníze lepší dát do osvěty a pracovat přímo s mládeží, která ještě není schopna domyslet důsledky svých rozhodnutí a je z povahy dětství přesvědčena, že to všechno špatné, co jim ukazujeme a vysvětlujeme, se jich osobně netýká.

Čili já bych vsázel raději na osvětu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Do diskuse se dále hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Jednak chci ocenit, že pan ministr reagoval v průběhu debaty. Ne každý ministr to dělá. My potom těžko můžeme také opět reagovat, takže to velmi oceňuji. Zároveň se panu ministrovi musím omluvit, náš legislativní odbor mi již vyhledal, že potravinářský podnik je definován nějakým nařízením EU, tudíž není v našem právním řádu. Já jsem hledal pouze v českém právním řádu a tam jsem tedy ten pojem nenalezl. Ale pokud je v právu EU obsažen, tak samozřejmě ta moje otázka byla nadbytečná.

Teď k těm věcem, které tady zazněly a které mě zaujaly.

První, já jsem trošku si myslel, že pan ministr i řekne, jestli se mu to líbí, že není možné, aby se opakovala ta událost, kterou jsem popisoval, že se mi stala o těch minulých Vánocích, že skutečně ten obchodní řetězec nemůže ze své vlastní vůle něco někam darovat, aniž by to šlo přes potravinovou banku, pokud má nad 400 m2. Nemusí to být dětský domov, může to být cokoliv jiného. A že vlastně když to udělá, tak mu naprosto reálně hrozí pokuta až do výše 10 milionů korun.

Jestli si myslí, že tato cesta zvolená tímto zákonem je správná, že řetězce nad 400 m2 nemohou jinak, než dávat nebo nabízet potraviny potravinové bance. Myslím si, že správné to není, a že tu měla být možnost, a nikoliv povinnost. Do jisté míry se přikláním i k tomu, co tady říkal pan kolega Horník, že to zavání i tím, že je někdo nucen, aby to, co mu přebývá, někam za každou cenu dával, byť on si myslí, že by to tak být třeba nemělo nebo nemuselo.

Druhá věc, která mě napadla, když tady pan ministr mluvil o kontejnerech a o dalších věcech, byť já takovou zkušenost nemám, je, kdo to bude kontrolovat, protože v odst. 2, v § 11 je napsáno, že provozovatel potravinářského podniku, který uvádí na trh potraviny v provozovně s prodejní plochou větší než 400 m2 je povinen potraviny, které nejsou v souladu s požadavky stanovenými tímto zákonem nebo přímo použitelným předpisem EU upravujícím požadavky na potraviny, ale jsou bezpečné; teď by mě zajímalo, pane ministře, kdo to pozná, že jsou ještě bezpečné - a už nevyhovují požadavkům ustanoveným tímto zákonem, nebo přímo použitelným předpisem EU. Co to bude za instituci, která rozpozná, že potraviny jsou bezpečné a už nevyhovují věcem, které jsem před chvílí četl. Co to bude za instituci, která potom bude vyměřovat až pokutu do výše 10 milionů korun, poskytnout je bezplatně neziskové organizaci. A v tomto případě se i ptám na to, kdybych já byl, řekněme, prodejcem, tak samozřejmě bych vždycky přece mohl tvrdit, ale já pořád čekám, jestli to náhodou neprodám. Pořád ještě čekám. Jak vy mi chcete tvrdit, že už čekám nadarmo, že už nikdo nepřijde, že už to nikdo nekoupí. Mně to připadá přímo absurdní. Nedovedu si vůbec představit, jak někdo pozná, že už jsem pachatelem správního deliktu, a že už můžu dostat pokutu 10 milionů korun, protože já vždycky budu moci říci, že bych to ještě prodal, že mě někdo telefonoval, že si proto přijede, že to koupí pro zoologickou zahradu, atd.

To je úplně absurdní věc. Nevím, jestli na to vznikne nějaký nový úřad nebo kdo to bude kontrolovat. Kdo bude vymáhat, kdo bude identifikovat, že správní delikt byl spáchán a kdo bude potom pokuty vymáhat a jaké k tomu budou používány důkazy. Mně to prostě hlava nebere. Skutečně vůbec nerozumím, do čeho se tady předkladatel zákona pouští a připadá mi to opravdu absurdní!

Teď nazpátek k DPH. Nepřečetl jsem to, přiznám, že trochu schválně celé; tam tvrzení, že něco, co je blízké nule, je nula, které je v informaci generálního finančního ředitelství, která je hodně ohnutá, končí tím, a tu větu jsem nečetl – postupy uplatnění DPH uvedené v informaci se týkají pouze darování potravin při splnění výše uvedených podmínek. Výše uvedených podmínek v tomto papíře. Výše uvedené podmínky v tomto papíře jsou podmínky, že darování zboží se týká pouze potravinových bank. To znamená, toto se netýká těch pod 400 m2, tzn. ty, když bezplatně darují, tak samozřejmě DPH musí odvést. Těch se tato informace generálního finančního ředitelství netýká, na ty neplatí. Naše generální finanční ředitelství říká, že něco, co se blíží nule, je nula, pokud to daruje někdo potravinové bance a má prodejnu nad 400 m2 a není to nula, když to prodává někdo, kdo má prodejní plochu pod 400 m2 a daruje a nedává to potravinové bance. To je přece naprostý absurdistán.

A toto vydalo generální finanční ředitelství s našim nejlepším ministrem financí v čele a takto to vypadá. Takhle vypadá, když se stát řídí jako firma. A zároveň máme ještě další stanovisko; a ministr zemědělství místo, aby se vzepřel a řekl – dejte to do pořádku, vždyť vy to přece všechno zvládáte, tak to tady ještě obhajuje. To si myslím, že je ostuda, a že bychom to tak dělat neměli, a že bychom se měli vzepřít.

Takže pane ministře, pojďte s námi do toho!

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. A slovo má nyní pan senátor Jaroslav Malý. Prosím, pane kolego.

Senátor Jaroslav Malý:  Paní předsedající, pane ministře, paní a pánové, už jsem myslel, že jste mě vyhodili ze seznamu. Původně jsem nechtěl vystoupit, protože tady už bylo řečeno skoro všechno. Jenom přibylo na nahrávku a na smeč vystoupení kolegů, kteří hovořili o kouření a kuřácích. A zejména vystoupení pana senátora Oberfalzera a paní senátorky Baudyšové, kteří mluvili o prevenci. Myslím si, že uhodili hřebíček na hlavičku. Stejně tak otázka pana místopředsedy Sobotky, kolik kuřáků přestane kouřit, je velmi sofistikovaná, protože se nejedná o kuřáky. Jedná se o kouření. Jedná se o prevenci kouření! Čili jsou to dva rozdílné pojmy.

Mohu vám říci jako lékař, že kuřák kouřit nepřestane. Kuřáka žádné krabičky neodradí. Kuřák bude kouřit až do prvního infarktu, do první mozkové mrtvice... Kuřák, který má rakovinu plic kouřit nepřestane. Kuřák, kterému uřízneme nohy pro gangrénu dolních končetin také kouřit nepřestane. To na kuřáky neplatí. Krabičky, ošklivé obrázky, které tady byly diskutovány, jsou preventivní. Jsou namířeny proti těm, kteří ještě nekouří. A proti rodinám kuřáků, aby je svým způsobem ... je to otázka vyvolání vášně. Je to otázka vyvolání určitého strachu z toho. Kouření je zlozvyk, návyk, je to vášeň. Jestliže to je vášeň, tak se to dá těžko překonat. Kuřáci budou kouřit i v Senátní jídelně u oběda. S tím se nedá nic dělat.

Je to tlak na nekuřáky a na rodiny kuřáků. Metaanalýzy, o kterých tady hovořil pan ministr, jsou docela jasné. Nejedná se o kuřáky, kteří přestali kouřit, ale jedná se o procento těch, kteří nezačali kouřit. Čili dvě až tři procenta jsou skutečně čísla, která podle Eurostatu a podle metaanalýz vycházejí. Jestliže jsou čísla správná, Eurostat uvádí, že na léčbu nemocí souvisejících s kouřením, se v Evropě vydává asi 170 až 190 miliard euro a teď máme v EU kolem 500 milionů lidí, takže si to spočítejte na Českou republiku, kolik jsou 2 procenta nových nekuřáků nebo nezačínajících kouřit. Jedná se o částky v miliardách korun, asi kolem 2 až 3 miliard korun, takže to si myslím, že má i národohospodářský význam, takže rozhodně se nejedná o boj proti kuřákům. Jedná se o boj proti kouření. Kuřáci kouřit úplně nepřestanou.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane kolego. Zatím poslední přihlášený do rozpravy je pan senátor Jiří Vosecký – tak pardon, pane ministře, samozřejmě máte přednost.

Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka:  Já se omlouvám, ještě předtím jsem zapomněl zareagovat na pana senátora Kuberu, takže s dovolením k tomu textu, který četl z různých částí zákona, já také mnoho jiným zákonům, kdybych četl tady odborné zákony od jiných resortů, např. z ministerstva průmyslu či ministerstva dopravy, zdaleka nebudu rozumět a budu mít pocit, že na to potřebuji opravdu nějakého legislativce, nějakého právníka nebo tlumočníka. Víceméně text, který vy jste četl lidé, kteří vykonávají dozor nad potravinovým právem, subjekty, které podnikají, tak se v těchto parametrech orientují.

My jsme docela dlouho jednali s představiteli tabákového průmyslu v České republice tak, aby novela opravdu vyhovovala všem zúčastněným stranám, to znamená jim. Já jsem s nimi měl poslední jednání někdy v lednu, než tato novela, řekněme šla do horké fáze legislativního procesu a oni říkají - ano, my danou verzi, která tady je, my ji respektujeme, samozřejmě nejsme ze všeho úplně nadšení. Ale umíme s tím fungovat. Například když jste hovořil o těch věcech, o prodejním pultu, apod. Já vím, že to působí možná komicky a příliš technicistně, ale my tady potřebujeme mít jasnou definici těchto prodejních prostor.

Kdo nese zodpovědnost za kvalitu potravin? V ten okamžik, pokud je to potravina na území nebo v daném obchodě, za ni nese zodpovědnost obchodník, obchodní řetězec, do okamžiku, kdy potravinu posuneme do potravinové banky nebo do konkrétní charitativní organizace, tak za ni nese zodpovědnost ta organizace, která ji nakonec distribuuje konečnému uživateli. A když je to bezdomovec, ať je to matka v nouzi nebo ať je to dítě v dětském domově. Pořád je tam pamatováno na zodpovědnost, na zdraví spotřebitele. A v celém tomto toku je zodpovědná Státní zemědělská a potravinářská inspekce, aby mohla kdykoliv tyto potraviny v řetězci kontrolovat.

Pokud jde o otázku tzv. potravinových doplňků, protože ono působí poněkud komicky, proč jsme se tady odhodlali řešit otázku reklamy na různé podpůrné sexuální prostředky na zlepšení erekce a lepších zážitků nevím čeho všeho. Ono je to opravdu definováno jako potravinový doplněk, ať se nám to líbí nebo nelíbí. Proto nakonec tady je návrh, který vzešel v Poslanecké sněmovně. Myslíme si to, co jsem teď už zdůvodnil, že to je přílepek. A nebudu s vámi tady asi úplně zajedno. Nemyslím si, že je úplně vhodné, když se dívá např. s dětmi, které jsou školního věku, v sobotu odpoledne na fotbal, aby ve dvě hodiny tam vyskočil čertík, je jedno, je-li černý nebo není, spíš jde o pozadí slečen, které to doprovázejí. Nemyslím si, že to je úplně vhodné, co bychom na televizních obrazovkách měli v tomto čase sdílet. Jestli tuto reklamu chtějí dát v 11 hodin v noci, tak s tím nemám nejmenší problém, ale to je většinou čas, kdy nepředpokládám, že by děti, ať za přítomnosti rodičů nebo samy, mohly sledovat televizní program.

Proto je tady tato změna. Musím říct, že v Poslanecké sněmovně byla podpora napříč politickým spektrem pro omezení reklamního času, který je věnován této problematice.

Děkuji za potravinářský podnik. Už jsem si to také mezitím zjistil, když tady zaznělo, že děti nejsou potravinové koše. Chtěl bych ujistit, že je to opravdu poměrně malá část potravin, které se dostanou do tohoto řetězce, ve vztahu k potřebě zařízení, ať už jsou to dětské domovy, ať už jsou to různé organizace pro bezdomovce apod., tak pořád je to minoritní část potřeby potravin v těchto zařízeních. A znovu se vracím k tomu, že tyto potraviny musí být bezpečné. A pokud jsou vyčleněny pro tyto účely z důvodu řekněme nesplnění některých parametrů a nemohou být prodávány běžnými spotřebiteli, je to ze dvou hlavních důvodů, nebo uvedu dva příklady. Například reformace obalu, to znamená, že plechovka je třeba lehce poškozena, ale není poškozen obsah, je to jenom kosmetická vada. Nebo je třeba špatně uvedeno na etiketě, je tam špatné značení výrobku, ale není ohrožena kvalita výrobku.

To jsou ty příklady, kdy říkáme, že potravina nevyhovuje plně potravinovému právu a není bezpečná pro spotřebitele, a proto ji uvolňujeme do tohoto procesu.

Tolik asi k těmto některým výtkám.

A ke grafickému zpracování, vyjadřoval jsem se k tomu. Nemůžeme teď na úrovni České republiky měnit grafické zpracování. Na tom se prostě shodl Evropský parlament, řekl, budou to tyto tři série obrázků, které se budou pravidelně střídat. A bohužel nemůžeme se nyní rozhodnout, že bychom tam udělali nějaké speciální grafické ztvárnění, kterému by rozuměly děti na druhém stupni základních škol. To ovlivnit neumím. Tolik pro vysvětlení. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane ministře, děkuji za vaši reakci. A nyní má slovo pan senátor Jiří Vosecký, prosím.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den. Paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Zvykl jsem si už tady za tu dobu, že občas nám sem přijde zákon, kdy mícháme dohromady hrušky a jablka. Dneska mi to připadá, že tento zákon tady je, když to přeženu, že mícháme brambory a med, protože řešit zákon o kuřácích a o kouření a řešit zákon co se týká potravin, neboli plýtvání potravinami, tak mi to tak připadá.

K zákonu o kouření se nechci vyjadřovat, protože když se podívám na kolegy senátory – doktory, kterých si velmi vážím, pan 1. místopředseda, paní Dr. Emmerová, jsou to vysoce inteligentní lidé, patologové a všichni vědí, co dělají a kouří. (1. místopředseda Senátu se ohrazuje.) No, tak ne, ale říkal jste, že i na patologii to znáte. K tomu bych se tedy nechtěl vyjadřovat.

Ale vadí mi tady jedna věc. Souhlasím s tím, že je zapotřebí něco dělat s plýtváním potravin. S potravinami se plýtvá, na tom se asi všichni shodneme. Měli bychom vymyslet systém a říct, ale nejdřív ano, a vyhlásit nějaký boj. Ale to už není naše parketa, to je parketa vlády. Řešme, že se potravinami plýtvá a udělejme všechno pro to, aby se potravinami přestalo plýtvat a potraviny, které už by nebyly vhodné nebo podobně, budeme nějakým způsobem řešit, distribuovat. Ale k tomu se musí udělat nějaký systém a říct, jak se to udělá. Ale abychom nařídili, že tyto potraviny se odevzdají, odevzdají se zadarmo, případně se za ně zaplatí DPH, s tím mám docela slušný problém. Ale šlo by to řešit úplně jiným způsobem: Ano, potraviny, které jsou zbytečné, které jsou na vyhození, se musí ekologicky zlikvidovat. A ekologická likvidace bude tak drahá, že se každému vyplatí ty potraviny, které je možné někomu darovat, abych se jich jaksi lacino zbavil. Ale pak tady máme jeden problém. Jestliže v každém kraji budeme mít jenom jednu databanku, která to může sbírat, tak když si vezmu Ústecký kraj nebo jiný, který je rozlehlý, tak se to v podstatě nevyplatí dělat, protože náklady na dopravu budou vyšší než nakolik vyjde potravina.

Ano, řešme to, řešme to, že je zapotřebí zamezit plýtvání potravin. Ale běžme na to koncepčně a používejme, pane ministře, jak říkáte rád, selský rozum, to znamená, abychom minimalizovali dopravní náklady a tyto věci. A zároveň přeci nemůžeme po provozovnách a majitelích chtít, aby nám něco dali a my jim za to nic nedáme. To je prostě proti logice a zdravému rozumu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, i vám děkuji. A rozprava pokračuje, slovo má paní senátorka Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, dvě glosy.

První. Rozumím kolegovi Kuberovi, který tady předčítal ze zákona podrobnosti, které jsou v něm obsaženy, a ty v zákoně skutečně nemají co dělat. Ty mají být obsaženy v podzákonných předpisech, to prostě není materie pro zákon. To je jasné. Pane ministře, nejste samozřejmě sám, dělají to i ostatní ministři. Ale je to prostě špatně, špatně, špatně. Pak, jak jsou ty sbírky, bobtnají a jsou neúnosné. A nikde ve světě to takto není.

A druhá věc, pokud jde o darování. § 11 odst. 2, který předepisuje velkému obchodu, aby to kamsi odvezl do banky atd., a bude penalizován za to, když to neučiní. To není, přátelé, žádné darování. Darování musí být svobodná vůle, že já chci něco darovat, bezúplatně převést. Ale když mi to nařídí zákon, a ještě pod tučnou sankcí, tak je to povinnost. A teď je otázka, jestli takováto povinnost, takto zkonstruovaná a pod takovou sankcí bude proporcionální. No, v mých očích tedy rozhodně ne. A to je kauza pro Ústavní soud.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Slovo má nyní paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobré odpoledne, paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, budu stručná.

Co se týče krabiček a obrázků na krabičkách cigaret, máme to nařízeno Evropskou unií. Myslím si, že to asi nebude mít příliš velký vliv jako preventivum, protože mám ve své ordinaci často adolescenty, kterým je to úplně jedno a ještě se tomu budou smát. Tam asi to na ně nezabere. Nicméně máme to nařízeno, tak tam obrázky budou.

A co se týče potravin, chtěla jsem se zeptat na řetězce tzv. levných potravin. V Mostě je třeba prodejna Levné potraviny, tak jsem tam jednou zabrousila, protože jsem na to byla upozorněna. A jsou tam potraviny vlastně již za expirací, takže jsem tehdy telefonovala, co s tím, jestli je to vůbec možné.

Volala jsem na ministerstvo zemědělství, co s tím dělat, protože jsem byla v obchodě, kde potraviny byly prošlé. Oficiálně to existuje a není snad žádné nařízení, které by zakazovalo tyto potraviny prodávat.

Dívala jsem se pak na internet a řetězce levných potravin existují i v jiných městech, nejsou jenom v Mostě, a někdo si z toho založil dokonce byznys.

Zajímalo by mě, že když se bavíme o tom, že jsou tady nějaké tyto banky a když se nedá pod sankcí do banky nějaká potravina a je prošlá, tak by mě zajímalo, když prošlé potraviny končí v oficiálních levných potravinách, jak to s tím je. Nedopátrala jsem se. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. A vidím, že do obecné rozpravy už se nikdo nehlásí, proto ji uzavírám a ptám se pana ministra, jestli si přeje vystoupit a reagovat. Je tomu tak. Prosím, pane ministře.

Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka:  Děkuji. Pokud jde o levné obchody. Pokud dodržují potravinové právo a pokud výrobky jsou po minimální době trvanlivosti, ale splňují veškeré náležitosti bezpečné potraviny, je to samozřejmě jejich zodpovědnost, ale nesouvisí to s tím, co tady řešíme ve vztahu k darování. Pokud jde o tento princip darování, to je navázáno pouze na potravinovou banku a další charitativní organizace, se kterým má mít řetězec smlouvu od roku 2018.

Nastavujeme tady systém, který na dobrovolné fázi nezačal nikdy fungovat. Proč by to řetězec vlastně dělal? Buď je tam osvícený vedoucí prodejny a manažer, tak to udělají. Ale jinak za celou dobu, i za poslední dva roky, kdy jsme intenzivně s řetězci mluvili, tak se to nepodařilo ve větší míře zavést.

Děláme tedy tento krok.

Nicméně ještě tady zaznělo, kdo to bude kontrolovat a jak to vždycky dokážeme vymoci. Jezdit padesátkou v obcích a ve městech máme všichni. Jestli vy tak jezdíte nebo my jezdíme, to je v dané situaci dáno přístupem každého z nás. Nemůžeme nikdy všechno odkontrolovat. Ale minimálně tady bude nastaven systém, dozorové orgány tam chodí, vidí, jestli tam je smlouva, vidí, jestli se tam tok potravin děje či neděje, případně jestli to likvidují jiným způsobem, pak se to může řešit. Věřím, a znovu se vracím k tomu, co mně říkali ti, kteří dnes už tuto praxi dávno praktikují. Říkají mi, my po 1. lednu 2018 nebudeme mít s tímto ustanovením žádný problém, pojedeme v režimu, ve kterém už tady několik let fungujeme.

A poslední věc. Pro pana senátora Voseckého, prosím pěkně, to je jeden zákon, byť se to možná z názvu "zákon o potravinách a tabákových výrobcích" může někomu jevit, že tady pojednáváme dva zákony. Pojednáváme jeden jediný zákon, který řeší oblast potravin i oblast tabákových záležitostí. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane ministře, děkuji vám. A nyní prosím garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi jako zpravodaji tři poznámky. Nechtěl jsem prodlužovat diskusi k tomuto zákonu.

Když jsem poslouchal některé kolegy, kteří zásadní věc v tomto zákoně podle mne přehlédli, jestli je rozhodující DPH na nějaký chleba, který se dá žirafám apod., tak nevím, co si o takové rozpravě mohou voliči myslet.

A poněvadž jsem zpravodajem a tento zákon jsem četl poctivě a zajímal jsem se i o jiné okolnosti, řekl bych k tomu tři zásadní věci.

Tento zákon je pro ochranu spotřebitele. Nebudu mluvit o cigaretách, poněvadž já jsem nekuřák. Ale pokud se týká potravin, chtěl bych říci o ochraně spotřebitele dvě zásadní věci, které jsou v tomto zákoně.

Za prvé. Je to značení českých potravin, ať již vlaječkou nebo jiným způsobem, aby zákazník byl jednoznačně orientován na spotřebu českých potravin, a více méně u každé potraviny bude i to, z čeho se mají skládat nebalené salámy, jaké mají mít procento masa apod., poněvadž doposud řada z vás tady v minulosti mluvila na ochranu obchodních řetězců, ale při kontrolách se zjistilo úplně něco jiného, takže v kvalitě a značení jednoznačně chráníme spotřebitele.

A divím se, že tady nezazněla ani zmínka o potravinářské inspekci a hygienických správách. K tomu mi dovolte říci následující:

Jsem velice rád, že v roce 2014 a 2015 jsme zakotvili potravinářskou inspekci do zákona o potravinách, kterou řídí ministerstvo zemědělství, neboť se domnívám, že došlo k zásadnímu obratu v kontrole jednotlivých provozů. U mne v kanceláři, koho to bude zajímat, je prezentace potravinářské inspekce za rok 2015, a dovolte mi, abych uvedl tři čísla.

Za prvé. Potravinářská inspekce zkontrolovala v roce 2015 1500 provozů, z toho 144 zavřela. Jak je možné, že v roce 2015 je 36 provozů prakticky nevyhovujících, uvidíte tam fotografie myšinců, hmyzu apod., a přitom tam chodí naši spotřebitelé, jak je možné, že pokud to řídily hygienické správy a nebylo v tom ministerstvo zemědělství, že v některých provozech někdo 15 let nebyl. A to je podle mě důležitější, jestli dostane bochník chleba žirafa nebo ne. Tady jde o ochranu spotřebitele! Tolik k tomuto.

A nyní k průběhu diskuse. V diskusi vystoupilo 15 senátorek a senátorů, s tím, že senátor Vystrčil vystoupil dvakrát.

Pokud se týká závěru. Jako zpravodaj doporučuji – tak jako hospodářský výbor – schválit.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a tak se také bude dít. Svolám vás k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Je zde požadavek, abych vás odhlásila. Vytáhněte si své karty z hlasovacího zařízení a prosím, znovu se zaregistrujte. V sále je aktuálně přítomno v tuto chvíli 51 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte, prosím, tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 24 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 41, proti bylo 9. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi zemědělství i panu zpravodajovi.

Náš program pokračuje. Dalším bodem je

 

Návrh na působení Leteckého poradního týmu rezortu Ministerstva obrany v Irácké republice v období ode dne schválení Parlamentem České republiky do 31. prosince 2018 v celkovém počtu do 35 osob

Tisk č. 241

Počkám si, až se hluk v sále ztiší. Děkuji. Tento senátní tisk uvede pan ministr obrany Martin Stropnický, kterého nyní žádám o jeho vystoupení. Předávám mu slovo. Pane ministře, vítejte v Senátu a mikrofon je váš.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Děkuji, paní předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, předkládám společně s ministrem zahraničních věcí k projednání a schválení návrh na působení Leteckého poradního týmu rezortu ministerstva obrany v Irácké republice, který schválila vláda. (Hluk v Jednacím sále.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já prosím o klid, kolegyně, kolegové, máme tady pana ministra, zaslouží si důstojné prostředí, když jsme ta moudřejší komora... Co říkáte? Děkuji.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Děkuji. ...Který schválila vláda ČR dne 30. března svým usnesením č. 276. Navrhuje se vyslání Leteckého poradního týmu do Irácké republiky ode dne schválení návrhu Parlamentem ČR do 31. prosince 2018. Úkolem poradního týmu bude mentorování čili vzdělávání iráckých pilotů, technického personálu a dalších specialistů pro cvičné i bojové použití letounů L-159 a jejich technickou údržbu.

Kromě poradenství při praktických činnostech budou příslušníci leteckého poradního týmu poskytovat iráckým vzdušným silám pomoc při tvorbě doktríny, taktiky, metodických postupů a základní výcvikové dokumentace k použití a údržbě letounu L-159.

Letecký poradní tým bude působit na letecké základně Balad, cca 80 kilometrů od Bagdádu, v počtu do 35 osob, bez letecké techniky, nebude se zapojovat do bojových operací. Nebude také poskytovat, ani zprostředkovávat iráckým vzdušným silám jakýkoli materiál související s provozem a zabezpečením předmětných letounů. Tým bude složen ze dvou pilotů instruktorů, šesti techniků instruktorů, osmi osob vlastní ochrany, jednoho zdravotníka, velitele a pěti členů štábu, náčelníka štábu a šesti specialistů na logistiku, spojení a zpravodajství.

V Iráku tak bude reálně působit 30 osob, zbylých 5 bude nasazeno v případě potřeby navýšení a posílení týmu.

Bezpečnost členů Leteckého poradního týmu bude zajištěna iráckými silami na základně Balad a dále, zejména ve spolupráci s armádou USA, začleněním do struktur probíhající operace globální koalice proti ISIL, Daesh, která se jmenuje Inherent Resolve. Výjezdy mimo základnu budou omezeny na minimum, přeprava do Bagdádu bude realizována letecky a tým bude mít na místě k dispozici obrněné automobily.

Maximální plánované finanční náklady na celou dobu mise se odhadují do 265 milionů korun. Finanční prostředky budou čerpány z rozpočtové kapitoly ministerstva obrany.

Vyslání bude realizováno na základě pozvání od vlády Irácké republiky, které jsme již obdrželi, a nyní zpracovávaného technického ujednání mezi ministerstvy obrany Iráku a ČR, garantující mimo jiné právní postavení členů Leteckého poradního týmu.

Zahájením činnosti Leteckého poradního týmu se touto svou vojenskou přítomností v Iráku stane ČR aktivním účastníkem globální koalice v boji proti Islámskému státu.

Vyslání Leteckého poradního týmu naplňuje dlouhodobé závazky ČR a současně snahu o rozvoj spolupráce s Irákem. Je naším zájmem region stabilizovat a tímto přispět k boji proti terorismu a řešení důvodů migrace do Evropy.

Jedná se o vítaný a adekvátní příspěvek země velikosti a možnosti ČR do probíhající mezinárodní operace na pomoc Iráku, na jehož území obdobně působí i další evropské a alianční země této globální koalice.

Děkuji za pozornost. Žádám tímto Senát, aby předložený materiál schválil. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Garančním a zároveň jediným výborem, který se uvedeným návrhem zabýval, je VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 241/1. zpravodajem výboru byl určen pan senátor František Bublan, kterého prosím o jeho zpravodajskou zprávu. Děkuji.

Senátor František Bublan:  Děkuji, paní předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já k tomuto návrhu už nebudu příliš přidávat, protože pan ministr to řekl celkem vše. Možná jenom dodám, že se jedná o 12 letounů, bitevníků, které by měly být dodány do Iráku. Dva už tam byly dopraveny a další 4 budou dopraveny, tuším, v červenci tohoto roku. Je to skutečně součást toho našeho zapojení do globální koalice a má to několik významů, několik dopadů. Nejenom na tu migraci, která je stále takovým silným tématem, ale především je to obnovení spolupráce s Irákem jako takovým. Může to mít i další významné dopady třeba do ekonomiky.

Já ještě několik slov k té legislativě. Vláda projednala tento návrh 30. března 2016, postoupila to do parlamentu a k souhlasu je třeba kladné stanovisko obou komor parlamentu, podle § 43, odst. 3, písm. a) ústavy. Pořádková lhůta k projednání ve výborech je 30 dnů.

VZVOB projednal tento návrh na své 24. schůzi, konané 19. dubna 2016. Přijal usnesení pod číslem 137.

Výbor doporučuje PČR

I. vyslovit souhlas s působením Leteckého poradního týmu resortu ministerstva obrany v Irácké republice v období ode dne schválení PČR do 31. prosince 2018 v celkovém počtu do 35 osob,

II. doporučuje požádat vládu, aby informovala Senát PČR o působení Leteckého poradního týmu resortu ministerstva obrany v Irácké republice v roce 2016, a to nejpozději do 30. června 2017, o působení Leteckého poradního týmu resortu ministerstva obrany v Irácké republice v roce 2017, a to nejpozději do 30. června 2018, a o působení Leteckého poradního týmu resortu ministerstva obrany v Irácké republice v roce 2018, a to nejpozději do 30. června 2019.

Na závěr ještě musím připomenout, že k vyjádření souhlasu je třeba nadpoloviční většina všech senátorů Senátu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám, děkuji, pane zpravodaji. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a případné další návrhy.

Já nyní otevírám obecnou rozpravu, do které, jak vidím, se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu tedy uzavírám a můžeme přistoupit k hlasování. Tak, jak nám bylo teď předneseno panem zpravodajem. Takže si vás dovolím svolat.

A my můžeme přistoupit k hlasování o návrhu usnesení, jak jej přednesl zpravodaj. Já tedy ještě jednou připomínám, že k vyslovení souhlasu s vysláním ozbrojených sil ČR mimo území ČR je potřeba souhlasu nadpoloviční většiny všech senátorů.

Takže v sále je přítomno 57 senátorek, senátorů, kvórum pro přijetí je 41. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte, prosím, tlačítko ANO a zdvihněte ruku. A kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru.

Konstatuji, že v hlasování č. 25 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 41 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Následujícím bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o posíleném partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Republikou Kazachstán na straně druhé

Tisk č. 199

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 199. Uvede ho pan ministr Jiří Dienstbier, který zastoupí oba předkladatele. Máte slovo, pane ministře, prosím.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi předložit za vládu k projednání Dohodu o posílení partnerství a spolupráce mezi EU a jejími členskými státy na jedné straně a Republikou Kazachstán na straně druhé. Dohoda byla podepsána 21. prosince 2015 v Astaně. Cílem uzavření dohody bylo dát smluvní rámec posilujícím politickým a hospodářským vztahům mezi členskými státy EU a Kazachstánem. Dohoda o posíleném partnerství a spolupráci je druhou generací dohod tohoto typu, které EU uzavírá se zahraničními partnery.

Jde o vůbec první případ sjednání dohody druhé generace se zemí středoasijského regionu. Střední Asie zdaleka není homogenní skupinou, naopak se vyznačuje rivalitou mezi jednotlivými státy. Sjednání dohody je proto i politickým gestem oceňujícím vztahy Kazachstánu a regionální a sektorovou spolupráci se zeměmi regionu.

Oceňuje pokrok v modernizace země, která v kontextu regionu střední Asie vykazuje největší míru sblížení s postupy, pravidly a principy EU a slouží jako příklad ostatním zemím regionu.

Kazachstán je důležitým politickým partnerem EU v regionu Střední Asie a v rámci tohoto regionu zdaleka největším jejím obchodním partnerem. Rovněž pro ČR je Kazachstán důležitým partnerem. Obchodní výměna ČR s Kazachstánem dosahuje téměř desetkrát většího objemu než obchod se zbylými 4 státy Střední Asie dohromady, přičemž je naším 32. největším obchodním partnerem vůbec.

I v rámci EU patříme k zemím s intenzivními ekonomickými vztahy, z pohledu Kazachstánu je ČR 10. největším exportérem mezi zeměmi EU.

Země je pro ČR důležitá i z hlediska energetické bezpečnosti. Z producentských zemí je po Rusku a Ázerbájdžánu třetím největším dodavatelem ropy do ČR.

Kultivace investičního a podnikatelského prostředí v Kazachstánu je jedním z nosných prvků dohody a je v zájmu českých podnikatelů. ČR od začátku sjednání dohody podporovala.

Stávající smluvní rámec k vedení politického dialogu je již považován za nedostatečný. S tím, jak roste důležitost Kazachstánu coby regionálního hráče ve Střední Asii, roste i potřeba spolupráce v oblasti zajišťování regionální stability, boje proti terorismu, úsilí o nešíření zbraní hromadného ničení či zajišťování bezpečnosti vesmíru.

V neposlední řadě nám dohoda přinese rámec pro dialog v oblastech, kde bychom rádi viděli další pokrok na straně partnera, např. pokud jde o lidská práva nebo dobré vládnutí.

Dohoda nebude mít přímý dopad na státní rozpočet ČR a zároveň je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR, se závazky vyplývajícími z členství v EU, jakož i se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane navrhovateli. Vy už směřujete ke stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 199/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Palas. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 199/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor František Čuba. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor František Čuba:  Vážení kolegové, výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Dohody o posíleném partnerství a spolupráci mezi EU a jejími členskými státy na straně jedné a Republikou Kazachstán a straně druhé.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane senátore, prosím, abyste se posadil také ke stolku zpravodajů. A ptám se pana zpravodaje Palase, a ten je omluven, takže si nepřeje vystoupit. A já otvírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se, pokud vidím, nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu končím. A máme tady jediný návrh, a to, že Senát dává souhlas k ratifikaci. Já vás všechny svolám.

A budeme hlasovat o tomto usnesení. Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody o posíleném partnerství a spolupráci mezi EU a jejími členskými státy na jedné straně a Republikou Kazachstán na straně druhé. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 26, registrováno 56, kvórum 29, pro 48, proti nikdo. Tento návrh byl schválen. Já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu navrhovateli, děkuji i panu zpravodaji.

A budeme pokračovat dalším bodem, a tím je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jana Horníka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 250

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede zástupce navrhovatelů, pan senátor Jan Horník, který má nyní slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já se pokusím být stručný, protože všichni máme v podstatě navrhované změny v senátním tisku č. 250, vč. zdůvodnění tohoto návrhu novelizace zákona. Zastavil bych se pouze u nějakých zásadních bodů, proč tento zákon chceme novelizovat.

To navrhované znění je důležité v následujících věcech. Nahradí-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem, nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, a teď je tam slovíčko "může", my dáváme – "je povinen" – požadovat regresivní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily, nejsou-li dány důvodu hodné zvláštního zřetele.

Na koho tento zákon dopadá? Dopadá na úředníky ve státní službě, státní zástupce, soudce, příslušníky bezpečnostních sborů, politiky ve výkonných funkcích a další osoby, to znamená, ten okruh těch osob se nerozšiřuje, zůstává to stejné, jako je to doposud.

Jaký postup stanovují zákony pro samosprávu? Obcím a krajům je na rozdíl od státu uložena povinnost včas uplatňovat právo na náhradu škody. Podle § 38 zákona č. 128/2000 Sb.

Povinné vymáhání náhrady škody, kterou stát musel uhradit z titulu své odpovědnosti, a postavení na úroveň samosprávy. To znamená, stát by měl mít stejné povinnosti, jako mají samosprávy.

Zachování všech dosavadních limitů odpovědnosti, to znamená, zodpovědná osoba odpovídá pouze za zaviněné, alespoň nedbalostní jednání, vydání rozhodnutí, nebo nekonání, za nečinnost či prodlevy do výše 4,5násobku své mzdy. Čili není to likvidační, je to 4,5násobek mzdy. Záleží vždycky na tom, jak ta mzda je velká. Samozřejmě, že premiér má mzdu o hodně vyšší, tam by to šlo do statisíců. U nás zákonodárců nižší povahy, tak by to byly peníze menší. V případě prokázání úmyslu poškodit není limit stanoven a taková osoba odpovídá do výše celkově způsobené škody. Stejné limity obsahuje zákoník práce.

Stanovit zároveň případy zvláštního zřetele hodné, kdy zákon regresní úhradu státu nepřiznává, mezi ně nově řadíme: rozdílnost právních výkladů, která je objektivně zjištěna, nedostatečný výkon metodické činnosti ze strany státu, je-li škoda způsobena obcemi či kraji přenesené působnosti. Rovněž přímý příkaz nadřízeného může odpovědnost vyloučit či omezit. Nejde, co jsem teď četl, o taxativní výčet. Z principu povinnosti vymáhání škody způsobené státu však plyne, že takový důvod pro nepřiznání škody v regresivním postihu musí uznat soud. Ten může konkrétní výši odpovědnosti snížit či zcela vyloučit.

Nečinnost úředníků či prodlevy v řízeních. To je věc, která nás velmi trápí v oblasti soudnictví. To znamená, týkalo by se to soudců a státních zástupců. Spadají již pod současné podmínky jejich odpovědnosti. Zde se však navrhuje prodloužení promlčecí odpovědnosti z 1 roku na 3 roky, od okamžiku, kdy stát škodu uhradil. Je to důležité právě pro tu justici, kde kárná provinění zodpovědné osoby státního zástupce nebo soudce by byly sankcionovány touto pokutou.

K další diskusi je v zákoně ještě povinné pojištění. Dnes platí, že odpovědné osoby se mohou pro případ své povinnosti pojistit. Na Slovensku je například pojištění takových osob povinné. Je otázkou, zdali by stát mohl na toto pojištění přispívat.

Bylo by třeba určit jediný úřad, který bude regres celostátně uplatňovat, např. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Eliminace rizika, že přímý nadřízený úředník z kolegiality stíhán regresí nebude, je to preventivní působení dovnitř státní správy.

Je zapotřebí provést analýzu centrálních orgánů státní správy, v kolika případech se regrese po úředních osobách domáhají. Podle analýzy sdružení Oživení ministerstvo spravedlnosti regres vymáhalo pouze ve 4 % případů, kdy státu vznikla škoda. Je třeba si uvědomit, že škoda vznikne sice státu, ale stát jsou občané. To znamená, újma se přenáší na všechny občany našeho státu.

Dostali jsme k senátnímu tisku 250 informace našeho legislativního odboru. Tam, když se podíváte potom na shrnutí, na připomínky a souvislosti, tak se správně konstatuje, že je to obdobný tisk, nebo shodný tisk, který byl předložen Poslanecké sněmovně. On tam byl předložen již jednou, dokonce se dostal až do třetího čtení. Bohužel tam byl rozdílem, chybělo tehdy, mám dojem, 14 hlasů, takže nebyl schválen.

Legislativa ještě taky připomíná, že ten návrh obsahuje legislativně technické i další formální vady. Samozřejmě jako předkladatelé jsme si toho vědomi. Pokud bude zákon propuštěn do dalšího čtení, tak tyto věci by se jistě v každém případě napravily.

Proč i přicházíme ze Senátu s návrhem novelizace tohoto zákona? Když se podíváte do prohlášení vlády, tak vláda zde píše, že bude prosazovat ekonomický program pro ČR, který je založen na podpoře podnikání, fungující a transparentní státní správě, efektivním trhu práce, dlouhodobě udržitelném penzijním systému, sociálním smíru ve společnosti a investicích do vzdělávání, vědy a výzkumu. To důležité, které tam je teď vypíchlé, je, že vláda bude usilovat o zkvalitnění legislativy. Občan a jeho rodina by se měli v zemi cítit svobodně, spokojeně a být na ni hrdi. Živnostníci, podnikatelé a firmy by v ní měli bezpečně a svobodně podnikat, platit daně a nabízet zaměstnání. Stát pak prioritně by měl zajistit vlastní fungování a spolu s uvedením zákona o státní službě do praxe i služby pro občany si bude vážit daňových poplatníků a zabrání plýtvání při rozdělování peněz z jejich daní. Toto sice není rozdělování, ale v podstatě je to to plýtvání, protože tím, že stát potom jenom ve 4 %, tak, jak říká Oživení, vymáhá, tak to jde k tíži právě občanů tohoto státu. To znamená, jestli vláda říká a chce vymahatelnost práva, odstranění všech forem plýtvání veřejnými prostředky, tak je zapotřebí, aby i tento zákon byl novelizován.

Já k tomu již nebudu víc uvádět. Chci vás jenom poprosit, pokud byste byli ochotni poslat do dalšího procesu návrh senátního tisku 250 tak, abychom i ty legislativní problémy, příp. i další věci ještě pozměnili, aby třeba ze Senátu vyšla novela tohoto zákona v takovém stavu, který by si zasloužil schválení potom i v Poslanecké sněmovně.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také já vám děkuji, pane senátore. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Miroslava Nenutila. A já mu tímto uděluji slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Já se oprostím od vysvětlování podstaty návrhu pánů kolegů. Připomenu jen, že tento tisk byl předložen Senátu 19. dubna a zařazen na dnešní schůzi. Vedle pana senátora Horníka patří k navrhovatelům senátoři Šesták, Linhart, Vosecký, Jeništa a Sulovský.

Základ toho všeho, co spočívá, když to řeknu jednoduše, je, že slůvko "může" se nahrazuje slovy "má povinnost". To je celkem pochopitelné. Už méně pochopitelné pro mě jako pro zpravodaje v prvním čtení je nevyrovnání se s těmi chybami, jež má už ta verze předložená v Poslanecké sněmovně. Tento text je s ní totožný a přejal i ty chyby. Nelze ani říci, že navrhovatelé si toho nemohli být vědomi, protože vláda k tomu na podzim roku 2014 vyslovila negativní stanovisko. Vyjmenovala tam jak ty chyby, tak i nejasnosti a možné problémy, které by mohl návrh zákona v této podobě mít. Nicméně předložen byl takto.

Vy máte možnost se s tím vládním stanoviskem seznámit, protože je v příloze materiálu, jež jsme dostali od našeho legislativního odboru.

Ano, i současná vláda má ve svém programovém prohlášení vypořádání se s těmito jevy. Také v obecné rovině s tím cílem novely zákona souhlasí. Ovšem ani ne senátní, ani ne poslaneckou iniciativou měla by dle názoru vláda, a nejen této, ale i těch dvou předcházejících, protože to nebylo řečeno, že vláda se tímto návrhem zabývala už potřetí, neprošly.

Je tady zvláštní i část návrhu zákona, kde se povinnost požadovat tu regresní úhradu nevztahuje na případy hodných zvláštního zřetele. Pro mne je navíc ještě divné a zvláštní, že ten výčet začíná slůvkem "zejména", což vůbec nepomáhá jednoznačnému výkladu navrhovaného novely zákona.

V neposlední řadě se v důvodové zprávě potom také mluví o pozitivech navrhovaných změn. Ovšem nehodnotí se tam ani nějak možná rizika, nebo dokonce i negativní dopady.

Tady se mluvilo o tom, že podle současného znění zákoníku práce lze po zaměstnancích vymáhat až 4,5násobek platu. Vzhledem k tomu, že toto by se mělo týkat hlavně správních rozhodnutí, průměrný plat průměrného úředníka je něco mezi 25 a 30 tisíc hrubého, vezměme potom v potaz, když se povedou, nebo většina těch sporů by se dostala asi až před soud, zdali celé to jednání by nebylo ve finále ještě dražší než nejvyšší možná, ta 4,5násobná vymahatelná částka.

Je tady řada dalších legislativně technických nedostatků, a proto by se to nabízelo vrátit k dopracování. Ale vzhledem ke všemu už řečenému by bylo vhodnější celý tento návrh zákona nechat projít standardním legislativním procesem, tedy jako vládní návrh zákona, a tam by potom měly být zohledněny už všechny zmíněné otázky a potom také zkušenosti všech dotčených správních úřadů.

Proto tedy - při vší úctě k navrhovatelům a i k drahému času naší parlamentní komory - si dovoluji navrhnout návrh zákona zamítnout.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane zpravodaji. Rovněž vás prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A otvírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera:  Bude velmi krátká. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Já jenom připomenu, že tyto tendence, které už jsme tady zaznamenali vícekrát, mohou ve svých důsledcích vést k takové té honbě proti všemu a za všechno, že například policie, která bude vyšetřovat a neuspěje se žalobou, tak bude policistům dáno k náhradě. Okresní soud, který někoho odsoudí, krajský soud mu to zruší, by měl zaplatit náklady řízení. To se ale dostaneme někam, kde nechceme být. Samozřejmě že ten zákon se týká i samospráv. Už byly první případy, kdy platili v Praze, tuším, 130 tisíc korun za to, že ÚOHS dal pokutu. Mimochodem dnes jsem viděl jednu pokutu, která klesla z milionu, byl osvobozen. To je běžné, že první pokuta je 3 miliony a po nějakých žádostech o prominutí klesne na 10 tisíc, což samo o sobě buď byla ta první nesmyslná, nebo ta druhá. Takže já budu vždycky bránit těmto úžasně dobrým snahám, které ale nakonec povedou do pekel a dopadne to s nimi jako s Lidovým domem...

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další v pořadí je pan senátor Jiří Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, pane předsedající, dámy a pánové. Já si zase myslím, že bychom měli tomuto návrhu dát šanci, aby se projednal na výborech, a všichni aby se k němu vyjádřili. Možná že z toho něco dobrého dopadne. Vezmu-li, jak se tady projednával před rokem senátní tisk č. 20, o karenční době, tak v prvním kole myšlenka dobrá, provedení špatné, prostě jsme se o tom bavili, bavili. Po roce z toho nakonec vypadlo, že je to dobré, a poslali jsme to do Poslanecké sněmovny. Já nevidím důvod, proč bychom tomu neměli dát šanci. Vezmu-li, tak všechny senátní iniciativy, které senátoři podávali, tak se jim ta šance dala. Nechť to projednáme ve výborech a na základě projednání ve výborech pak k tomu přijmeme nějaké stanovisko.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další v pořadí, s právem přednosti je přihlášen pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Kolegyně, kolegové, není to tak dlouho, když jsme tady schvalovali zákon o státní službě. My jsme v podstatě našemu úřednictvu, to znamená zejména to, co je na ministerstvech, dali do vínku v podstatě jistotu práce po celé období, co budou zaměstnáni ve státní službě, pokud nebudou chtít odejít, tak je asi těžko odtamtud budeme dostávat. I když budou dělat možná pochybení, mají jistotu. Na rozdíl od všech ostatních občanů. Ale podívejte se na to, jaké mají povinnosti. Jaké mají povinnosti ministerští úředníci?

Zažívám každý rok minimálně dvě kontroly auditního orgánu ministerstva financí. Přichází auditoři specialisté například na dopravní stavby, a protože nemají nikoho jiného, my jsme dělali štolu, tak tam pošlou specialistu na dopravní stavby. Tento specialista poprvé se dostal do podzemí, dobře, jisté věci stavařské asi umí ohodnotit, ale mnoho věcí je v podzemí jiných. Tam se musíte zabývat geologií, seismologií a dalšími věcmi. A ten člověk v ten okamžik je lidově řečeno mimo mísu. Ale jeho zvážení je, zdali vám dá na konkrétní věci korekce, nebo nedá. Můžete dělat, co můžete dělat, tak jako starosta nemáte šanci, a já zrovna jeden takovýto boj o 250 tisíc s ministerstvem financí zažívám, a ten boj nemůžete vyhrát. Protože vy můžete potom jedině toho člověka možná zažalovat nějakým soudním procesem, 2 roky, 5, 10 let, jak to bude dlouho trvat, nevím. Čili tito lidé by si přece měli uvědomit, že mají jisté povinnosti a že když je budou překračovat, když nebudou konat v tom vědomí, že i ti žadatelé nejsou zloději, ale věci jim jasně doloží, a on vám řekne třeba takovýto hodnotitel: Víte, vy jste to udělali všechno podle metodiky, ale ono je to moc tenké, ono by to mělo být silnější, ta zpráva. Takhle konají státní úředníci.

Takže podle mého toto je jediný pokus, aby neměli jenom ta práva. Ale aby státní úředníci dostali taky nějaké povinnosti. Pokud to vláda udělá a udělá to velmi rychle, nevím, jestli to stihne udělat, protože kdyby to stihla udělat, tak už jsme měli jeden takovýto návrh v Poslanecké sněmovně ve třetím čtení, teď to máme zaparkované v prvním čtení, ale vláda zatím nic nepředložila. Je tady pan ministr Dienstbier, možná by věděl, jestli na tom vláda pracuje. Ale bylo by dobře, aby plnila programové prohlášení vlády. A jestli skutečně jsme schválili zákon o státní službě, tak ty povinnosti k tomu musíme ještě taky doplnit. Možná nějak jinak, ale udělejme to.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Další v pořadí do obecné rozpravy je přihlášena paní senátorka Zuzana Baudyšová.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já mám takový víceméně dotaz a prosbu o radu. Týká se to notářů. A pravděpodobně i zákon o notářích na to pamatuje. Ale možná i vy jste se shledali v poslední době s notáři, kterým plně důvěřujeme, kteří jsou schopni zcizit uložené peníze.

Mně se to profesně stalo, bylo to velmi nepříjemné. Samozřejmě hned to velmi zajímalo bulvár. Ptám se, zda tyto situace, kdy vás vlastně okrade notář, protože zcizené peníze okamžitě uloží tak, aby je nikdo nedohledal, zda to patří pod návrh tohoto senátního zákona, či nikoliv. Omlouvám se, jestli jsem vedle, paní doktorka kroutí hlavou. Přesto mě odpověď potěší.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Byl tady dotaz na předkladatele. A je přihlášen pan senátor Jiří Vosecký. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Vosecký:  Ještě jednou dobrý den, dámy a pánové. Omlouvám se, zapomněl jsem ještě říci, že bych navrhoval přikázat to garančnímu výboru, aby to projednal. To znamená, abychom to projednali i možná v dalších výborech. Hlavně, aby garanční výbor to projednal a tyto věci nám předložil. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další v pořadí do obecné rozpravy je přihlášena paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, vážené dámy a kolegové, chtěla bych poděkovat panu senátorovi, že předložil návrh, přestože bezpochyby to není návrh, který by nevyžadoval diskusi, který by neměl řadu, řekněme právních nejistot ve formě, jak je dnes předložen. Nicméně debata k tomuto tématu je bezpochyby namístě a možná, že ve výborech se podaří dopracovat návrh tak, jak bylo předloženo znění tak, aby bylo minimálně pro sněmovnu dalším podpůrným argumentem, významným podpůrným argumentem. Zásadním podpůrným argumentem, aby tuto věc, ať už z našeho podnětu Senátu nebo z podnětu, který už tam leží, zařadil do programu. A vůbec byla nějakým způsobem projednána.

Rozumím tomu, že kolem toho je široká debata. Je to určitě namístě, i já tam mám některé právní pochybnosti, zejména třeba pro případ, že dotyčný zaměstnanec odchází. Co bude, když odejde. Jak se bude vymáhat regresní náhrada. Jak to bude v případě důchodů. Je tam řada otázek. Myslím si, že bychom měli tak, jak je naším dobrým zvykem postoupit do výborů a vím, že i výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se tímto návrhem chce zabývat. To je jenom pro tuto informaci a prosím, aby byl propuštěn do dalšího projednání výboru.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Dienstbier.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Jednak bych se chtěl vyjádřit k tomu, co tady říkal pan kolega Horník, že zaměstnanci ve státní službě, že vlastně mají jednu velkou výhodu, jakousi definitivu a proti tomu nemají žádné povinnosti.

Musím říci, že debata u služebního zákona byla vedená v dosti opačném duchu. A zejména samozřejmě odborové organizace státních zaměstnanců upozorňovaly na to, že to je přesně obráceně. Že v podstatě žádné výhody, které bývají spojované se státní službou v zákoně nejsou. I z mé zkušenosti musím říci, že za peníze, které platí státní správa sehnat někoho do státní služby, je velmi složité. A velmi často se opakují výběrová řízení, protože se třeba vůbec nikdo nepřihlásí. A pokud někdo, tak často je to velmi složitý výběr, aby vůbec z výběrového řízení vyšel někdo, kdo má předpoklady pro výkon funkce, na kterou se výběrové řízení koná. S tímto bych nesouhlasil. A musím říci, že i samotný návrh, který tady máme, tak podobný princip se právě také u zákona o státní službě diskutoval.

Musím říci, že převažoval názor, že to je velmi problematické. Protože, když do zákona dáte, že automaticky musí být uplatňována náhrada škody, což navíc stejně v návrhu sami relativizujete, protože okolnosti hodné zvláštního zřetele, co to je, kdo to bude posuzovat. Opět je tu nějaké uvážení, jestli tady okolnosti jsou dány. Čili v zásadě se v tomto směru zase tak moc nemění. Ale kdybychom uvažovali o jednoznačné povinnosti, tak problém je v tom, že často není úplně zřetelné, zda je to jediná osoba, která má odpovědnost nebo je to řetězec určitých událostí, za které odpovídá více osob. Která, v jakém poměru nebo jestli jsou to i některé objektivní skutečnosti, např. špatně nastavené procesy na straně státu, které vlastně úředníkovi nedávaly příliš dobrý návod, jak postupovat, aby ke škodě nedošlo. Typicky třeba v evropských projektech, kde je téměř nemožné udělat chybu. Tím neříkám, že za to odpovědnost nemá. Ale to, co byla velká výhrada proti tomu automatickému uplatňování náhrady škody bylo, že to povede ještě k jednomu efektu. Protože to není, že stát nebo samosprávný celek to vymáhá, to je nějaká konkrétní osoba, která za to má odpovědnost, která rozhoduje o tom, jestli regresní nárok na náhradu škody uplatní.

A v momentě, kdy má povinnost, tak když bude mít pochybnost, zdali ta osoba odpovídá za škodu, tak automaticky pro jistotu bude uplatňovat nárok a žalovat. To znamená, povede se celá řada zbytečných sporů. Protože ten, kdo o tom bude rozhodovat, tak si bude chránit samozřejmě svůj vlastní krk, protože když nebude postupovat podle povinnosti uplatnit regresní nárok, tak vzniká regresní nárok vůči němu, protože nevymáhal náhradu škody a tedy stát by to mohl chtít po něm. To znamená, může to vést k tomu, že úplně ve všech případech, kde bude pochybnost, i když bude třeba jenom pětiprocentní pravděpodobnost, že státní zaměstnanec za to mohl , tak vůči němu nárok stejně bude uplatněn včetně soudní cesty.

A to je obrovské riziko, které v automatizmu je schováno a proto já nejsem vůbec přesvědčen o tom, že bychom touhle cestou měli postupovat. A už dnes je samozřejmě možné tlačit na zodpovědné osoby ve státní správě, aby to uplatňovaly. Já vím, že se to tak úplně vždy neděje. Zrovna právě to procento v resortu ministerstva spravedlnosti asi bude nejnižší ze všech, protože tam by se to uplatňovalo vůči soudcům nebo státním zástupcům, a to je samozřejmě problematické.

Já musím říci, že skoro nikdy nesouhlasím s kolegou Kuberou. Skoro se až děsím, že v tomto případě z velké části bych se s ním shodl, na tom, že ve vztahu k soudům nebo státním zastupitelstvím je to velmi nebezpečný princip, kdyby se měl takto uplatňovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, vzácná shoda. Děkuji vám, pane ministře a ptám se, kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím, takže obecnou rozpravu končím a ptám se pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit k rozpravě. Chce. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, já bych chtěl jenom vašim prostřednictvím odpovědět paní kolegyni Baudyšové, že případ, který vylíčila, tak toho by se to netýkalo a netýká se to. A podle mého je to záležitost trestně-právní, že ano, a v žádném případě ne to, co projednáváme.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já také děkuji a teď prosím pana zpravodaje pro první čtení, aby se nám vyjádřil k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, nebudu vypočítávat kolikrát kdo kde vystoupil. Ale už jenom ta debata, která tady při prvním čtení zazněla svědčí o zájmu o potřebnosti tohoto návrhu a zároveň složitosti. Mělo by to proběhnout standardním připomínkovým řízením, přes vládu, resortní ministerstva a dotčené správní orgány. Nicméně v debatě padly dva návrhy. Jeden zamítnout a druhý přikázat garančnímu výboru. Předpokládám, že pan senátor Vosecký měl na mysli výbor pro územní rozvoj, jež tady potom byl později citován.

Navrhuji hlasovat nejprve o tom – zamítnout. V případě, že to neprojde, přikázání garančnímu výboru, případně dalším zájemcům.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, správně. Já budu o návrhu zamítnout tento návrh zákona ... za chvilku dám hlasovat. Pozvu vás znělkou. A než budeme hlasovat, všechny vás odhlásím. Prosím, abyste se znovu všichni přihlásili.

V průběhu rozpravy byl podán návrh posuzovaný návrh zákona zamítnout. V sále je přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 27 registrováno 55, kvorum 28, pro 29, proti 14. Tento návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu, děkuji panu navrhovateli i zpravodaji.

Budeme pokračovat dalším bodem. Následujícím bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona Aleny Dernerové a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 196

Tento návrh zákona uvede zástupce předkladatelů paní senátorka Alena Dernerová. Paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji. Pane předsedající, kolegyně a kolegové, předstupuji před vás s novelou zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, která není politikum. Je to věc ryze spotřebitelská. Spotřebitelem jsme každý z nás. A byla bych ráda, kdybyste se na to takto dívali, ne jako politik, ale jako spotřebitel, ten, který využívá služby operátorů každý den. Nejedná se pouze o službu mobilní, zavolám si mobilem, mám nějaký kredit. Jedná se také o využívání televizí, televizních kanálů, internetu apod. Obracela se na mne řada lidí, která v podstatě byla velmi ráda, že se někdo zastává právě jich, kteří byli ochuzeni o internetovou síť, rychlost sítě či změnu počtu televizních programů.

Tato novela má ambici srovnat nepoměr vztahu zákazník versus operátor. A tato rovnováha byla porušena v roce 2014 ve prospěch operátorů.

Návrh má tři hlavní části. První z nich má za cíl vložit do zákona povinnost operátora ujednat ve smlouvě charakter a rozsah možných jednostranných změn smlouvy. V současné době bývá dost častou praktikou, že se mění smlouva o podepsání třeba dva, tři měsíce, někdy po půl roce, a operátor vytvoří smlouvu novou. Jsme na tom tak, že buďto novou smlouvu akceptujeme, anebo ji nechceme akceptovat a pak můžeme odstoupit. Ale nemůžeme říci, já smlouvu chci v původním znění, tak jak jsem ji podepsala před dvěma měsíci, před půl rokem. To prostě v současnosti nelze. A to je špatně.

Novela má proto za cíl zajistit, aby bylo předem jasné, z jakých důvodů a v jakém rozsahu se bude moci smlouva měnit, protože pokud s vámi operátor uzavírá smlouvu na dva roky, k čemuž ho nikdo nenutil, musí být připraven tyto podmínky dodržet. Dva roky, s výjimkou naprosto neočekávaných a nepředpokládaných událostí.

Za druhé navrhujeme, aby prakticky všechny změny smlouvy, s výjimkou těch výhradně k prospěchu zákazníka, platilo, že zákazník bude informován o svém právu odstoupit. Toto ustanovení je takřka doslovným přepisem evropské směrnice o univerzální službě, která smlouvy v telekomunikacích reguluje.

Upozorňuji, že jde pouze o povinnost informovat zákazníka o možnosti odstoupit od smlouvy bez sankce, protože právo smlouvu při jakékoliv jednostranné změně vypovědět má samozřejmě automaticky a vyplývá z občanského zákoníku.

Třetí věcí, která je v této novele vlastně podstatná, je převod čísla. Převod čísla trvá 4 dny. A před převodem čísla je taková výpovědní lhůta, která může být až 50 dnů. A operátoři právě často využívají této 50denní lhůty na to, aby vás vlastně podrželi ve své moci, ačkoliv tam nechcete být a používají to pouze k marketingovým úkonům, to znamená slibují vám to, co předtím vám neslíbili, a teď si vás chtějí udržet.

Samotné přenesení čísla, které trvá čtyři dny a je to lhůta, která je stanovena Českým telekomunikačním úřadem už od roku 2013, takže není to nic nesplnitelného.

Je nutno říci, že mám podporu jednak pana ministra Mládka, také podporu předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu a největšího spotřebitelského sdružení dTestu. Vývoj pohledu ministerstva průmyslu a obchodu byl zajímavý v tom, že nejprve byl absolutní souhlas, posléze přišla skupina lidí z určité oblasti náměstkovské na ministerstvu průmyslu a obchodu s tím, že je tam nesouhlas, a pak zase souhlas, že nemají proti této novele nic, a posléze na to přistoupil i pan ministr, aby se to, co tady teď říkám, přelilo do zákona, jak tomu říkám, o digitální televizi.

Tento zákon, který se bude ve vládě teprve probírat, zhruba asi v červnu letošního roku, bude velmi komplikovaný, složitý a nebude moc dobrý pro spotřebitele, protože se bude muset uvolňovat určitý digitální kmitočet, na kterém v podstatě vysílají některé digitální televize. A tento kmitočet se bude dávat operátorům a spotřebitelé si pak budou muset koupit nové set top boxy nebo televize.

Považuji právě tu skutečnost, že by tyto tři novelizační body, které jsou tak jednoduché, prospotřebitelské, byly dány do této komplikované novely, o které nevíme, kdy bude schválena. Musí být schválena, protože to zase je evropské nařízení. Vláda se tím má zabývat v červnu, ale je otázkou, jak to bude dál, protože pak budou senátní volby, krajské volby a v roce 1917 velké volby a tento zákon nemusí být nikdy. A mám pocit, že tyto tři novelizační body by z toho vypadly. Proto jsem chtěla jít cestou senátního zákona, s tím, že je vyčítáno, že to neprošlo Legislativní radou vlády, neprošlo to vládou, není tady standardní legislativní proces. Ale kolik zákonů jsme dnes schvalovali s tím, že tam byl nějaký přílepek – říkám tomu špatně, už to přílepek není – ale vlastně návrh od poslance, který byl k zákonu, který byl projednáván klasickým kolečkem, najednou přilepen nebo přidán právě v rámci projednávání ve sněmovně, neprošel vůbec žádným legislativním kolečkem. A tento návrh našeho zákona v podstatě prošel senátní legislativou. Bude-li schválen, projde klasicky vládou a legislativním kolečkem v Parlamentu a vrátí se sem zpět. Nevidím tedy důvodu, proč bychom neměli tyto novelizační body schválit.

Další věc, která byla našemu zákonu vytýkána, bylo to, že posilujeme příliš spotřebitele. A myslím si, že spotřebitel potřebuje být posílený. Ale říkalo se, že bude měnit operátora a že operátoři budou chudáci, hlavně ti digitální, virtuální atd. Jenomže ono to tak není, protože spotřebitel musí dodržet to, co podepsal. A když to nedodrží, bude muset veškeré závazky směrem k operátorovi vypořádat.

Mám tady uvedený příklad. Pokud budete chtít, jsem ochotna vám ho tady sdělit, jakým způsobem to funguje teď a jak by to fungovalo potom. Není tady šance, aby spotřebitel nedodržel to, co operátorovi podepsal. Musí se s ním vypořádat, veškeré závazky.

Není také pravda, že bych snižovala digitální povědomí našeho národa, protože chytré telefony v podstatě nejsou už zadarmo, lidé si je musí koupit a mnohdy přeplatí i původní částku. To je také omyl.

Musím upozornit, že to, že se změní sídlo operátora nebo jméno operátora, není důvodem k vypovězení smlouvy. To všechno jsou věci, které jsou jasné, evidentní, že toto nemůže dělat spotřebitel.

Navíc český spotřebitel je myslím velmi konzervativní a nebude určitě měnit operátora, jak se mu hodí, protože byl rád, když nějaké podmínky podepsal, proč by je měnil. To znamená, že v tom nevidím nějaké nebezpečí.

A pak jsem objevila hezký text, s kterým musím plně souhlasit. A je to vlastně text z dlouhodobého programu právě sociální demokracie. Cituji:

Ochranu zájmu spotřebitelů považujeme za svůj důležitý úkol. Nelze se smiřovat s tím, aby spotřebitelé byli se svými oprávněnými požadavky nejednou zcela bezbranní proti byrokratické mašinérii privátních monopolů, byli vystavováni manipulaci s cenami, zejména síťových služeb, a dalším negativním jevům.

S tím musím plně souhlasit, pod to se podepíši. A proto vás prosím, kolegyně a kolegové, prosím vás, tak jako to dělal pan kolega Antl. Byli jsme zvoleni přímo volbou, jsme lidé, kteří reprezentují určitou skupinu lidí, vlastně všechny. A prosím vás, protože jsme všichni spotřebitelé, abyste podpořili novelu tohoto zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní kolegyně. Tento senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Kratochvíle. Záznam z jednání výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 196/1. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Kratochvíle:  Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil se zpravodajskou zprávou, neboť vás nemohu seznámit s usnesením, protože byl přijat pouze záznam z jednání 22. schůze výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu konané dne 31. března 2016 k návrhu senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 196.

Po úvodním slově zástupkyně předkladatelů paní senátorky Aleny Dernerové, po zpravodajské zprávě senátora Karla Kratochvíleho a po rozpravě výbor

I. nepřijal žádné usnesení, když pro návrh zamítnout hlasovali čtyři senátoři, jeden byl proti a pět senátorů se zdrželo. Pro návrh schválit návrh senátního návrhu zákona s pozměňovacími návrhy hlasovalo pět senátorů, proti nebyl nikdo a pět senátorů se zdrželo,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Karla Kratochvíleho,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Tolik usnesení našeho výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Své vystoupení bych ještě doplnil tím, že tento návrh senátního návrhu zákona projednaly ještě další výbory, a to ústavně-právní výbor, jehož zpravodajkou je paní senátorka Eliška Wagnerová, a Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky, jejímž zpravodajem je pan senátor Petr Bratský. Myslím si, že s jejich zprávami se seznámíme za chvilku.

Jenom bych doplnil, že jsem zpravodajem tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl již v prvním čtení. Moje vystoupení se nesetkalo s příliš kladným ohlasem zástupkyně předkladatelů paní senátorky Dernerové. A v mezidobí si na pomoc přizvala i média, aby obhajovala tento zákon.

Musím deklarovat, že nejsem proti ochraně spotřebitelů, v žádném případě. Nicméně největším problémem tohoto zákona je pro mě ustanovení bodu 3 v článku I, tedy jednoduše řečeno, aby bylo možné ze strany uživatelé služby v podstatě nikoli nerespektovat uzavřenou smlouvu a tuto bez následků zrušit jednoduchým požadavkem na odchod k jinému operátorovi.

Myslím si, že při tom, jak známe naše spotřebitele, může se to stát i čtyřikrát do měsíce, aniž by tento zákazník někomu zaplatil, vyrovnal se s operátorem apod. Je to velké nebezpečí.

V právním státě podle mne by měly být dodržovány veškeré smlouvy, a je to i precedent pro ostatní uzavírané smlouvy.

Další, co mohu doplnit, je, že vidím tento návrh zákona jako nedokonalý, že tam vůbec není řešeno přechodné období. To znamená, že ti, co už mají za nějakých podmínek dneska už uzavřené smlouvy, jak se budou vyrovnávat s tímto zákonem.

Další věc, a paní předkladatelka už nám to jednou říkala, že je připravován ministerstvem průmyslu a obchodu nový návrh zákona, kterým se otvírá tento zákon. Bude se řešit v podzimním období letošního roku, a myslím si, že to není zase tak daleko, tak dlouho. A tento by měl projít standardním způsobem, to znamená připomínkovými řízeními a měl by být řádně projednán.

Proto deklaruji, že budu navrhovat zamítnutí senátní návrh zákona.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Senátní tisk, jak už tady bylo řečeno, projednal také ústavně-právní výbor. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Eliška Wagnerová. Záznam z jednání výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 196/2. A nyní prosím paní senátorku, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Velmi krátce. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Ústavně-právní výbor nepřijal žádné usnesení. Je zbytečné, abych tady konstatovala, co, kdo, jak.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, jasně, rozumíme. Senátní tisk také projednala Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky. Zpravodajem komise je pan senátor Petr Bratský. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 196/3. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pan senátor už je tu, prosím, pane senátore.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji. Zpravodajská zpráva je poměrně krátká. My jsme se sešli v sotva usnášeníschopném stavu a poměrem hlasů 4:3, kdy rozhodl hlas Ivo Mathé, který není senátorem, ale je členem komise schválené Senátem, podpořil návrh paní senátorky.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Nyní otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu. Do obecné rozpravy je přihlášena paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Chtěla jsem jenom zareagovat na pana kolegu Kratochvíleho, vlastně v tom, že jsem tady říkala, že ti v podstatě spotřebitelé musí vypořádat veškeré závazky operátorovi. Tady není žádná obava, že by to oni nevypořádali, to jsou obavy liché, to bych neměla vůbec žádný problém.

Stejně jsem nechápala to s převodem, jak to bude. Když člověk má zájem přejít někam jinam ke konkurenci, tak číslo se převede během čtyř dnů. To není problém. Všude jinde na světě to funguje a když chcete změnit tarif, změní vám ho za půl dne, maximálně za den. V tom bych neviděla problém.

Nevidím dokonce ani problém v návrhu novely, protože pan ministr Mládek to viděl a souhlasil s tím a chtěl by právě novelizační body vzít do zákona, jak já říkám, digitální televize, tak jsem zdůvodnila, proč to tam nechci, protože to tam zanikne, zmizí to. To bude velmi problematický zákon. To jsou body, které by samozřejmě měly být samostatné.

Jinak pokud bude možnost postoupit zákon do rozpravy, načetla bych v podstatě velmi krátký pozměňovací návrh, který má ryze legislativně technický charakter. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Jako další je do rozpravy přihlášena paní senátorka Zuzana Baudyšová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Přijetím protispotřebitelské novely zákona o elektronických komunikacích v roce 2014 došlo k výraznému snížení práv v neprospěch spotřebitelů, a paradoxně na straně druhé k výraznému posílení práv operátorů.

Myslím si, že většina z nás tyto zkušenosti získala. Já je můžu doložit, povyprávět, ale na to není ani čas, ani chuť.

Původní záměr byl zcela opačný. Posílit práva spotřebitelů. Podíváme-li se na tuto situaci z pohledu podnětů, které k této problematice dostávám, je možno konstatovat, že spotřebitel se cítí jako rukojmí operátorů, kteří mnohdy nerespektují závazky, které učinili při uzavírání smluvních vztahů.

Telekomunikační právo se stalo pro běžného spotřebitele nesrozumitelné, nevýhodné a značně složité.

To, že současný stav vede ke vzniku zjevné nerovnováhy v postavení smluvních stran a k jednostrannému zneužívání podřízeného postavení zákazníka, je skutečností. Zmíněný stav bohužel není řešitelný současnými kompetencemi Českého telekomunikačního úřadu, a proto je za této situace změna podmínek velice nutná.

Považuji za potřebné ujistit, že záměrem předkladatelů určitě není vytváření žádného nového prostředí nebo podmínek, kdy by možnost rychlé změny operátora a přenesení čísla mělo být jakkoliv zneužíváno pro neplnění závazků účastníků vůči poskytovatelům služeb.

V žádném případě také nejde o poškození postavení operátorů, kteří i nadále budou mít neoddiskutovatelné právo na vypořádání všech svých závazků z uzavřených účastnických smluv. Nicméně takové vypořádání by mělo být provedeno rychle, nemělo by být důvodem pro uplatnění celé výpovědní doby v situaci, kdy je z faktu podané žádosti o přenesení čísla zcela jasné, že zákazník již nadále nemá zájem využívat služby svého původního operátora.

Proto navrhovaná úprava předpokládá přímo v zákoně stanovit okamžik ukončení smlouvy v návaznosti na průběh přenesení čísla operátorem.

Jsem přesvědčena o nezbytnosti předkládané právní úpravy a budu jednoznačně hlasovat za propuštění do dalšího čtení.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Taky děkuji, paní senátorko. Další do rozpravy je přihlášen pan ministr Jiří Dienstbier s právem přednosti... Omlouvám se panu senátorovi Oberfalzerovi.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Já jenom fakticky k tomu, co tady teď přednesla paní senátorka Baudyšová. Já myslím, že je zbytečné nám tady předčítat důvodovou zprávu předloženého zákona, protože to bylo doslovně to samé.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji za připomínku. A nyní se hlásí pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedající. Já bych jenom poopravil paní senátorku Baudyšovou. Dalšího čtení už nelze dosáhnout, toto je konečné rozhodování. Čili návrh asi byl míněn schválit...

Kde mám začít? Při prvním čtení jsem zde vedl teoretický spor s paní senátorkou Wagnerovou, dvakrát jsem porušil jednací řád. Musím říci, že po podrobnějším čtení uznávám, že jsem neměl zcela pravdu. Ale o to nejde.

Přesto si myslím, že tento kratičký návrh není úplně dokonalý, a že tudíž nese určité nedostatky.

Například nově zaváděné písmeno r) je v jistém smyslu duplicitní se stávajícím písmenem n), promiňte, m), které je také v tom prvním bodě citováno.

Čtyřdenní lhůta na převedení lhůta asi technicky možná je, ale já myslím, že bychom si měli uvědomit, že operátoři mají statisíce zákazníků a že to není tak jednoduché, aby tu administrativu s tím spojenou a zejména vyúčtování, tak, aby nedošlo k výpadku poskytovaných služeb tomu klientovi, prostě za 4 dny je skutečně nerozumný požadavek. Když si uvědomíme, že úřady mají 30 dní na vyřízení žádosti, tak si myslím, že bych snesl myšlenku na nějaké zkrácení té lhůty, ale zase jít do opačného extrému, to mi připadá nezodpovědné.

Pak bych chtěl zpochybnit tvrzení, že ta novela má podporu ministra Mládka. Já jsem získal informaci, že to tak není a že došlo k nějaké administrativní chybě, z které ten dojem vyplývá. Ale prostě nelze tím podle mě dále operovat.

Nechci tady být obhájcem ČSSD a jejího vládního prohlášení, nebo programového, teď se přiznám, že jsem nepostřehl, z čeho paní navrhovatelka citovala. Ale protože jsem poslouchal pozorně, tak se tam hovořilo o ochraně spotřebitele proti monopolům. Trh komunikací elektronických není monopolní, a dokonce má ČTÚ povinnost pravidelně prověřovat, zda nenese nějaké známky monopolizace. A to je povinnost vyplývající z evropských směrnic.

Celý problém je v tom, že zákazníci těch poskytovatelů využívají určité výhody, a tam vzniká ten spor. Ono totiž není nutné brát si paušální služby. Můžete si předplatit kartu, tu si můžete předplatit několikrát týdně a pokaždé od jiného poskytovatele. Čili není pravda, že klient je vězněm nějakého ujednání, ale vstupuje do určité smlouvy, která mu poskytuje výhody. Samozřejmě toho se nesmí zneužívat, ale podle mého soudu ta ochrana už ve stávajícím znění zákona je dostatečná a nemůže jednostranně poskytovatel znevýhodňovat postavení spotřebitele.

Takže já se připojuji k návrhu zamítnout, protože si myslím, že na to, jak malého rozsahu je ta novelka, tak má přece jenom příliš mnoho komplikovaných bodů.

Také bych chtěl upozornit, že máme občanský zákoník a § 1752. Docela bych řekl dostačujícím způsobem stanoví, jaké má povinnosti poskytovatel služeb při ujednávání smlouvy a co také musí v těch smlouvách být ujednáno – stran, výpovědi, příp. informování o změnách, které jedna strana navrhuje.

Takže toť vše. Navrhuji zamítnout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, také děkuji, pane senátore. Další v pořadí do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Karel Kratochvíle.

Senátor Karel Kratochvíle:  Já děkuji za slovo. Já jsem jenom chtěl doplnit, pan senátor Oberfalzer přede mnou už to deklaroval, že pan ministr Mládek se vyjádřil i konkrétně v posledních dnech v tisku, kdy pro Lidové noviny v nějakém obšírnějším článku sdělil, že ochrana spotřebitele je potřeba, ale že vidí lepší, když se toto udělá vládním návrhem zákona, s řádným připomínkovým řízením, než nějakým senátorským návrhem, který není úplně dokonalý.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, další v pořadí je přihlášena, a zatím poslední, je přihlášena paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Koukám, že se hraje o hodně, i když jsou to tři drobné novelizační body a lobby operátorů je zřejmě veliká. Nicméně teď mi pan kolega Oberfalzer říká, že pan ministr to podepsal omylem, že mu to někdo podstrčil, ten papír, což já jsem tedy nevěděla. Mám tady v podstatě originál od pana ministra. Takže na tom ministerstvu asi mají dost velký nepořádek. S tím, že vám můžu odcitovat, co ta druhá skupina mi napsala.

Stále platí k věcnému obsahu návrhu kladné stanovisko ministerstva průmyslu a obchodu z dopisu pana ministra, to mám tedy od pana Ing. Bärtla, který spadá pod sekci pana náměstka Novotného. Píše mi: MPO proto navrhuje začlenit návrhy úprav zákona o elektronických komunikacích, předkládané paní senátorkou Dernerovou, do zmíněné novely, to znamená o té digitální televizi, což jsem říkala, proč to tam nechci, protože nastane problém.

Nicméně chtějí začlenit komplet všechno, takže já nechápu, proč bychom to neměli vlastně schválit, když ČSSD říká – je to v pořádku – ústy pana ministra, a my tady budeme říkat, že to je v nepořádku. Tak je tady schizoidnost.

A co se týká reakce na pana kolegu Oberfalzera, já mám připravený právě pozměňovací návrh, kde ta duplicita jaksi nebude, protože se to ustanovení vztahuje pouze na větu 2 a 3, to znamená, že to není na celý odstavec, nebudou tam duplicity. A co se týká občanského zákoníku vs. telekomunikačního úřadu nebo práva, telekomunikační úřad to musí mít v té telekomunikační novele, ve svém vlastním zákonu, jinak nemůže jednat. To znamená, že ti lidé nemají nikde dovolání, on nemůže postihovat operátory, protože na to není zmocněn. Proto to chci, aby to bylo v tom zákonu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. S právem přednosti je přihlášena paní senátorka Zdeňka Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já bych chtěla ještě asi, doufám, že už naposledy dnes, z řečníků vyzdvihnout ty klady z novely zákona z pozice vysloveně prospotřebitelského návrhu. Protože ten zákon narovnává postavení spotřebitele v několika oblastech. Byl tady zmiňován občanský zákoník. Velcí operátoři, nebo Český telekomunikační úřad dneska nemůže vymáhat, ani pokutovat změnu v tom operátor jasně a předem nespecifikuje, za jakých okolností bude moci jednostranně změnit smlouvu uživateli. Poskytovatelé, operátoři, velcí operátoři toho velmi zneužívají. Smlouvy mění z libovolného důvodu. Zákazník má možnost buď tedy nové podmínky přijmout, ale už nemá možnost dál užívat služby za původně nasmlouvaných podmínek. Nemá šanci pokračovat za současného režimu v tom systému dohodnutých podmínek.

Dál potom zákon má za cíl změnit současný stav, kdy tedy při každé změně smlouvy je povinnost informovat zákazníka o jeho právu odstoupit od smlouvy bez sankce. Pokud změna, kterou operátor udělá, nezlepšuje zákazníkovo postavení, pak zákon navrhuje povinnost operátora zákazníka informovat. Toto ustanovení je takřka doslovným přepisem evropské směrnice o univerzální službě. Takže to je v podstatě implementace evropské legislativy.

Třetí záležitost, kterou bych ráda zmínila, tak v případě, kdy zákazník dá jasně najevo, že chce se svým číslem odejít od současného poskytovatele, tak 4denní lhůta je dostačující. Ty výpovědní lhůty, které jsou v dnešní době uplatňovány, spíše slouží k marketingovému působení na spotřebitele, nebo na uživatele. Proto se tedy přikláním k té podpoře široké základny spotřebitelů a současně tedy k usnesení Stálé komise pro sdělovací prostředky, která navrhuje zákon schválit.

Takže prosím vás o pohled z této strany. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. A zatím poslední je přihlášen pan senátor Petr Bratský.

Já se jenom zeptám paní senátorky Hamousové, jestli si osvojuje návrh stálé komise, protože jenom připomínám, že když přijala stálá komise návrh schválit, tak já o něm nemůžu dát hlasovat, já můžu dát hlasovat jenom o návrhu senátora nebo výboru.

Senátor Petr Bratský:  Kdyby to paní senátorka neučinila, tak já zastupuji tu komisi a samozřejmě bych to řekl i já, protože usnesení komise – jakkoliv v tom složení, v jakém byla, bídném, to usnesení přijala. Takže já jako zpravodaj bych byl povinen vám to tady říci. A nepochybně bych to učinil, to tady prohlašuji.

Pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Děkuji za udělené slovo. Já začnu z jiného soudku, mě začátkem minulého týdne oznámila moje paní asistentka tady v Senátu, že se nemůže dostat do své emailové schránky a já taky, že je máme odepnuté, protože jsem nepostřehl, vy všichni jste to zažili v uplynulých měsících, tu masáž, kterou jsme měli o ochraně Šumavy a krásných míst, a já prostě v těch stovce emailů, které mi denně chodily, jsem někde nepostřehl fakturu. Faktura mi přišla od mého providera, já jsem ji nezaplatil, pak jsem byl navíc v zahraničí na své dovolené. A prostě oni nás vypli. Nikoho se neptali. Já jsem spotřebitel, žádná ochrana. Co se děje, když si běžně v rodinách chodí, zvlášť za staršími lidmi, různí ti nosiči teplé vody a mění si smlouvy za elektřinu, za plyn a všechny tyto věci. Vždyť jsme svědky toho, že běžně starší lidé podepíší i tři změny v jednom týdnu. Protože vždycky někdo přijde – když se dáte k nám, k Pražské teplárenské, tak budete mít levnější elektriku. Pak přijdou z ČEZu a řeknou: Prosím vás, vy jste udělali asi nějakou chybu, ale budete mít levnější od nás plyn, a tu elektřinu vám ještě vylepšíme. A pak přijde někdo, co se týká kolem televizí. Kde je ochrana spotřebitele? Jestli je to kabelová televize, jestli jsou to satelity... Jestli se máme zabývat ochranou spotřebitele, tak, jak to deklarují politické strany, jak jsme slyšeli, tak pojďme to vzít nějak najednou. K tomu se chci dostat.

Tady jsme u ochrany spotřebitele v jedné sekci. Tu sekci zastupuje jeden úřad. ČTÚ. Prostě tady je. Co ty dva roky dělal, jestli ten zákon je tak špatný? Co udělá ČTÚ a jeho rada? Najda si senátora nebo poslance a bude hledat zkrácenou cestu, aby nemusel projít Legislativní radou vlády, aby nemuseli prostřednictvím svého ministerstva, aby tady neseděl pan ministr Mládek. Já jsem s ním hovořil. Já vás nebudu přesvědčovat, jestli pan ministr podporuje, nebo nepodporuje. On mi něco řekl a já vám to nebudu říkat, protože to nemohu dokázat.

Paní senátorka taky nemůže dokázat to, co píší všechny noviny. Jak to, že ty samé noviny nedají hlas druhé straně? Vycházely už dva články v Lidových novinách. Pan senátor Kratochvíle tam nedostal ani dvě věty. A tady vyjde obrovský článek jednostranně zaměřený. Mně se nelíbí, že činnost úřadu, který má něco vykonávat, má se svým ministerstvem ve věcech, pro které byl ustanoven, konat, a on využije zkrácenou cestu prostřednictvím dneska paní senátorky, příště to zkusí s někým z Poslanecké sněmovny nebo tak. To není fér ani vůči tomu spotřebiteli. Protože se tam nedodělají věci, není to 100%, nejsou domyšlenosti. Legislativní rada vlády se k tomu nemůže vyjádřit, nikdo. My tady lovíme, teď paní senátorka sama ke svému návrhu ve třetím čtení přikládá ještě pozměňovací návrh, to znamená, ona sama to ještě nějakým způsobem vylepšuje. Nezlobte se, mně se tento postup nelíbí. Z toho důvodu já budu podporovat také zamítnutí.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já vám děkuji, pane senátore. Další v pořadí je paní senátorka Alena Dernerová, prosím.

Senátorka Alena Dernerová:  Musím zareagovat. Jednak to není pro mě novum, že tady vystupuji ohledně telekomunikačního zákona, vystupovala jsem už v roce 2014, když se tady přijímala novela, která poškozovala zákazníka. Tehdy ČTÚ dělalo, co mohlo, aby to zastavilo, a bylo odmítnuto. Oni nemohou víc udělat. Prostě to nejde.

V té době jsem vůbec s ČTÚ nekomunikovala, nekomunikovala jsem ani v momentě, kdy tady probíhala spotřebitelská novela, zákona spotřebitelského, já jsem to tam chtěla prostě včlenit, protože tam je kapitola týkající se telekomunikací. Bylo mi řečeno, že to je přílepek. Tady seděl pan ministr Mládek. Přílepek to nebyl. Byl to tentýž text, s kterým chodím teď sem. Za mnou nikdo nemusel chodit, abych byla nějaký štít, který tady prosazuje zájmy telekomunikačního úřadu. Já tady reprezentuji zájmy sebe a lidí, protože ti by s tím určitě souhlasili. To je jedna věc.

Další věc, projít to kolečkem, ono to projde ještě větším kolečkem, než by to šlo právě cestou vládní. Protože tady jsme to dvakrát prošli, když se to schválí, půjde to do vlády, pak to půjde parlamentem a pak se to vrátí k nám. Takže víc čistší už to být nemůže, asi takhle.

A jak jsem řekla, dneska jsme tady měli dvakrát něco, co nám dodala dolní sněmovna, a bylo to k zákonu přidáno v rámci už konečného čtení ve sněmovně. A je to mnohonásobně horší.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Další do rozpravy je přihlášena Miluše Horská. Jenom připomínám paní senátorce Dernerové, že to půjde do Poslanecké sněmovny, pak se to vrátí do Senátu, ne do parlamentu. Prosím, paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové, ještě předtím to půjde do vlády, takže to kolečko je dostatečné.

Já chci jenom podpořit tuto novelu, protože když jsem byla u těch projednávání, tak telekomunikační úřad nás na kolenou prosil, že se nemohou dostat k tomu, aby mohli oni v zákoně toto sankcionovat. My slyšíme ze všech možných stran, že mobilní operátoři lobbují ve svůj prospěch i v Bruselu. Tak proboha proč tady nemůžeme aspoň to kolečko diskusní připustit takové, když je to takové široké téma, a my můžeme své zákony též tvořit, tak proč se tomu tak strašně, ukrutně bráníme? Já to podporuji a prosím vás o totéž.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. A paní místopředsedkyně byla poslední přihlášená do obecné rozpravy. Obecnou rozpravu končím. Ptám se paní navrhovatelky, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Chce. Prosím.

Senátorka Alena Dernerová:  Ano, děkuji za obecnou rozpravu, děkuji všem těm, kteří podporují správnou věc.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano. Nyní se zeptám pana senátora Kratochvíleho jako zpravodaje, aby se nám vyjádřil k obecné rozpravě.

Senátor Karel Kratochvíle:  Děkuji. Já bych chtěl konstatovat, že vystoupilo 10 senátorů v diskusi, z toho jeden třikrát, to byla paní navrhovatelky, kdy zazněl návrh na zamítnutí od těch senátorů a jeden návrh na schválení. Pardon, pozměňovací návrhy, schválení pozměňovací návrhy. Schválení pozměňovacích návrhů.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Byl podán návrh na schválit, zamítnout. Když neprojdou tyto návrhy, tak půjdeme do podrobné rozpravy, která je tady avizovaná. Takže děkuji.

A jenom se zeptám paní zpravodajky, paní senátorky Wagnerové, jestli se chce ještě zapojit? Nechce, děkuji.

Takže máme tady návrh na schválení. Takže já vás všechny svolám.

Takže budeme hlasovat o návrhu schválit návrh senátního návrhu zákona, tak, jak jej předložila senátorka Alena Dernerová.

Aktuálně je přítomno 51 senátorek a senátorů, aktuální kvórum 26. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 28, návrh schválit, registrováno 51, kvórum 26, pro 22, proti 18. Tento návrh byl zamítnut.

Pak tady máme návrh na zamítnutí. Takže hned budu dávat hlasovat... (Jeden ze senátorů požaduje odhlášení senátorů.) Takže odhlašuji vás, je tady návrh na odhlášení... Vložte karty. Takže máme návrh na zamítnutí. (Někteří senátoři chtějí zopakovat předchozí hlasování.) Chcete zopakovat hlasování kompletně? Dobře. (Někteří senátoři se bouří.) Tak pojďte.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Já namítám, že jsme nebyli odhlášeni a znovu přihlášeni, prostým pohledem jsem viděla, že tady prostě nebylo tolik senátorů, kolik bylo tam. Zpochybňuji hlasování, co jiného dělat.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  O této námitce budu hlasovat. Dám hlasovat. Takže kdo je pro to, abychom znovu opakovali to hlasování schválit.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti, zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku.

Takže námitka, registrováno 48, kvórum 25, pro 27, proti 15. Byla schválena. Takže já dám hlasovat o schválení tohoto návrhu. Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, schválit, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Takže hlasování č. 30, registrováno 48, kvórum 25, pro 23, pro 20. Tento návrh byl zamítnut.

Nyní budeme hlasovat o zamítnutí tohoto návrhu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 31, registrováno 48, kvórum 25, pro 21, proti 15. Tento návrh byl zamítnut. A já otvírám podrobnou rozpravu. Kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Paní senátorka Dernerová zvednutím ruky. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Máte všichni na lavicích můj pozměňovací návrh. Chtěla bych jenom říci, že jsem ho nemohla nikde načíst. Měla jsem ho připravený ne teď na toto místo, měla jsem ho připravený do výboru i prostě do komise. Nikde mi nebyla dána možnost ho načíst. Proto ho načtu až teď.

Je to vlastně to, úprava bodu 2 senátního návrhu má charakter legislativně technický. To znamená, že v souladu s legislativními pravidly se § 63, odst. 6 mění pouze v nezbytném rozsahu a současně se navržená úprava zpřesňuje. To znamená, nejsou tam duplicity. Jedná se pouze o změnu věty 2 a 3. Ne celého odstavce.

A úprava účinnosti zákona je legislativně technické povahy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Paní senátorko, já bych poprosil, abyste ho načetla. Přečíst.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobře, takže v čl. I, bod 2 upravit takto:

2. V § 63, odst 6. se ve větě druhé slova "účastníka o uveřejnění" nahrazují slovy "o této změně účastníka a úřad", věta třetí se nahrazuje větou "pokud se jedná o změnu náležitostí smlouvy uvedených v odst. 1, písm. c) až p) a r), které nevedou ke zjevnému zlepšení postavení účastníka, je podnikatel povinen prokazatelně informovat účastníka rovněž o jeho právu ukončit smlouvu ke dni nabytí účinnosti této změny, a to bez sankce, jestliže nové podmínky nebude účastník akceptovat".

Zadruhé v čl. II, účinnost, slova "vyhlášení ve Sbírce zákonů" nahradit slovy "jeho vyhlášení".

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, tak to bylo správně. Další je přihlášen do podrobné rozpravy pan senátor Karel Kratochvíle.

Senátor Karel Kratochvíle:  Já děkuji za slovo. Já bohužel jej nemám v písemné podobě, proto vám jej tady načtu. (Jeden ze senátorů se bouří.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  To bude problém, pane senátore. Jedině musím udělat přestávku, vy to napíšete, doložíte, zdůvodníte. Nebo nic.

Senátor Karel Kratochvíle:  Takže já vás žádám o krátkou přestávku 5 minut, než se namnoží pozměňovací návrh.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Takže vyhlašuji přestávku 5 minut na předložení pozměňovacího návrhu. Takže do 17.45 hodin.

(Jednání přerušeno v 17.39 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 17.45 hodin.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Je 17.45 hodin a pokračujeme v podrobné rozpravě. U pultíku stojí pan senátor Karel Kratochvíle a má slovo.

Senátor Karel Kratochvíle:  Já děkuji za slovo. Nyní už máte rozdány moje pozměňovací návrhy. Takže dovolte, abych je načetl.

V čl. I, bod 1, zaprvé bod 2 uvést v tomto znění.

Zadruhé v § 63, odst. 6, se ve větě druhé "slova účastníka o uveřejnění" nahrazují slovy "o této změně účastníka a úřad" a věta třetí se nahrazuje větou "pokud se jedná o změnu náležitostí smlouvy uvedených v odst. 1, písm. c) až p) nebo r), která vede nebo by mohla vést ke zhoršení postavení účastníka, je podnikatel povinen prokazatelně informovat účastníka rovněž o jeho právu ukončit smlouvu ke dni nabytí účinnosti této změny, a to bez sankce, jestliže nové podmínky nebude účastník akceptovat".

Odůvodnění: Je pouze změna, která povede nebo by mohla vést ke zhoršení postavení účastníka, by měla být doprovázena možností ukončit smlouvu.

Dále zadruhé bod 3 vypustit.

Následující body 5 a 6 označit jako body 3 a 4.

Odůvodnění: Celý bod je nutné vypustit, neboť není možné, aby z důvodu pouhého záměru odejít s číslem k jinému operátorovi nemusela být dodržena smlouva, ke které se účastník dobrovolně zavázal.

K čl. II, zaprvé čl. II uvést v tomto znění:

Čl. 2, účinnost. Tento zákon nabývá účinnosti 15. dnem po jeho vyhlášení.

Odůvodnění: Jedná se pouze o legislativně technickou úpravu, jak se standardně uvádí v účinnosti.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pane senátore, já bych chtěl od vás ještě upřesnění, vy jste četl v bodu 2, bod 3 vypustit následující body. A vy jste četl – body 5 a 6 označit jako body 3 a 4. Já tady mám 4 a 5.

Senátor Karel Kratochvíle:  Body 4 a 5 se musí přečíslovat, když se... Takhle, následující body 4 a 5 označit jako 3 a 4. Jo?

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, teď jste to přečetl správně.

Senátor Karel Kratochvíle:  Takže se omlouvám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do obecné rozpravy je přihlášen pan Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Ano, jsme v podrobné rozpravě. Já se chci vyjádřit k návrhu pozměňovacího návrhu paní senátorky. Jestli jsem zde polemizoval s paní senátorkou Wagnerovou o významu toho původního znění, tak touto změnou přesně nastává to, co se mi minule nelíbilo, tj., že účastník může odstoupit od smlouvy, když to zjednoduším, i tehdy, když se zjevně nezlepší jeho postavení. Čili můžu si k tomu odůvodnění půjčit větu od návrhu pana senátora Kratochvíleho, mně připadá, že jediné logické a rozumné je, aby pouze změna, která povede ke zhoršení postavení, mohla být důvodem k výpovědi. Ne změna, která nevede ke zjevnému zlepšení. To nevím. Ukládat firmám povinnost zlepšovat smlouvu, abych byl ochoten tam setrvat? Myslím si, že jdeme za rámec běžné zákonnosti.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Nikdo další do podrobné rozpravy není přihlášen. Podrobnou rozpravu končím. A ptám se paní senátorky Dernerové jako navrhovatelky, jestli se chce vyjádřit k podrobné rozpravě? Zvedá se, chce, prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Pro mě je to trošku takové šokantní, musím říct, protože tohle jsem opravdu nečekala, protože nebyl avizován vůbec žádný pozměňovací návrh. Já nejsem schopna teď tedy pořádně se soustředit na to, co tady vlastně bude předloženo, přeložit si to tedy z reklamštiny do normální řeči.

To znamená, že jinými slovy pan senátor Kratochvíle v prvním bodu říká, že pokud nejde k zjevnému zhoršení, a já jsem tam měla zjevné zlepšení, je to tak – pane kolego? To je toto... A potom je druhý návrh, to jsem nepochopila – následující body vypustit. To je ten druhý... Já jsem chtěla přenos čísla za 4 dny... A bod dva vypouštíte? Tak mi to vysvětlete. Nevím, pro co mám tedy hlasovat. Ještě bych byla schopna prohlasovat vlastně to, že jestliže nejde ke zjevnému zhoršení, tak o tom budu v podstatě hlasovat. Ale pak je otázka přenosu čísla... Co je ta druhá změna? Myslím, že kolegové jsou z toho zmatení taky, protože to je naprosto nestandardní postup. Děkuji. (Ruch v Jednacím sále.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Paní senátorka Eliška Wagnerová je přihlášená do podrobné rozpravy... (Poznámky ze sálu.)Rozprava byla ukončena, paní senátorko, máte smůlu... Podrobnou rozpravu jsme ukončili. (Senátorka Eliška Wagnerová: Podrobná rozprava byla ukončena?) Byla ukončena. (Domlouvání senátorů s poznámky na průběh.) (Hlasy z pléna: Ministr musí oživit...)

Já jsem ukončil podrobnou rozpravu...

Senátorka Eliška Wagnerová:  Ale v tom případě nemůže platit ani načtení pozměňovacího návrhu...

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já se omlouvám, paní senátorko, ale podrobná rozprava byla ukončena. Já jsem ji ukončil... (Senátorka Eliška Wagnerová: Teď? Já jsem to nepostřehla...)

Už se vyjadřovala paní senátorka jako navrhovatelka k podrobné rozpravě. Teď očekávám, že se vyjádří pan senátor jako garanční zpravodaj.

Technickou má pan senátor Horník.

Senátor Jan Horník:  Mám technickou. Dávám návrh, abychom jako Senát znovu obecnou rozpravu otevřeli hlasováním... Pardon – podrobnou. (Kratičká odmlka.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Chci říct, že jsme zásadně proti. Rozprava byla řádně ukončena. Paní senátorku spletlo, že znovu mluvili titíž, protože se vyjadřovali k průběhu podrobné rozpravy. (Rozruch mezi senátory s poznámkami.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Nezlobte se, nezlobte se... Nediskutujete u stolečku. Je přihlášen pan senátor Škromach. Prosím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Musím protestovat proti způsobu, jakým se projednává tento zákon. Ať už ze strany paní předkladatelky, tak ze strany některých senátorů, kteří nesledují jednání. A potom – teprve dodatečně – se snaží zmanipulovat jednání! Držme se jednacího řádu, jak je daný.

Podrobná rozprava byla uzavřena. Vyjádří se předkladatel. Vyjádří se zpravodaj. Budeme hlasovat. Rozhodneme hlasováním.

To jsem tady ještě nezažil – takovýto způsob jednání!

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Prosím, další. Prosím, pane senátore, jako garanční zpravodaj, vyjádřete se k podrobné rozpravě.

Senátor Karel Kratochvíle:  Děkuji za slovo. Chtěl bych se vyjádřit k podrobné rozpravě. Padly dva pozměňovací návrhy, o kterých se nechá hlasovat.

Jako o prvním navrhuji, aby se hlasovalo o návrhu paní senátorky Dernerové. Jako o druhém se bude hlasovat o mém pozměňovacím návrhu. Budou se hlasovat tyto senátní návrhy jako celek.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pane senátore, seznamte nás s průběhem hlasování o pozměňovacích návrzích. (Domlouvání senátorů.)

Senátor Karel Kratochvíle:  Ještě jsem chtěl doplnit, pokud projde první senátní návrh, tak je druhý senátní návrh nehlasovatelný.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Byl tady ještě podán návrh na otevření podrobné rozpravy. Návrh tady padl. Budu o něm muset dát hlasovat...

Než budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích, dám hlasovat nyní o procedurálním návrhu. Otevřít znovu podrobnou rozpravu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Procedurální návrh. Registrováno 49, kvórum 25. Pro 17, proti 27. Návrh byl zamítnut.

Pokračujeme v jednání. Prosím, pane zpravodaji, řekněte nám, jak budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích.

Senátor Karel Kratochvíle:  Nyní bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu paní senátorky Dernerové jako o celku.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Jako o celku. Má někdo nějaký jiný návrh? Ano, tady je další návrh. Paní senátorka Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Mám návrh, že nejprve bychom hlasovali o návrhu paní senátorky Dernerové. Pokud by neprošel, tak hlasovat o pozměňovacím návrhu senátora Kratochvíleho. Ovšem s tím, aby se hlasovalo po bodech, aby byly rozděleny body a hlasovalo se o jednotlivých bodech. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Prosím, hlaste se další, jestli máte návrhy... Nikdo nemá? (Rozruch v Jednacím sále.)

Byl tady návrh, abychom hlasovali po jednotlivých bodech, tzn. byl návrh na hlasování, a v tom se asi shodujete, aby bylo hlasováno o pozměňovacím návrhu paní senátorky Dernerové. Pak ten další o jednotlivých bodech...

Nyní hlasujeme o pozměňovacím návrhu paní senátorky Aleny Dernerové jako o celku.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

První pozměňovací návrh. Registrováno 49, kvórum 25. Pro 17, proti 22. Bylo zamítnuto.

Jako další hlasujeme o návrhu pana senátora Kratochvíleho...

Senátor Karel Kratochvíle:  Jestli můžu, pane předsedající, byl vznesen návrh, aby se hlasovalo po jednotlivých bodech. Já, když to takto slyším, tak bych se vzdal svého pozměňovacího návrhu. Stahuji ho. (Rozruch v Jednacím sále. Projevy údivu.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  To se tedy přiznám, že už nejde... Už byl podán, načten...

Senátor Karel Kratochvíle:  V tom případě, ať se hlasuje jako o celku, a ne po jednotlivých částech... (Neklid v Jednacím sále.) (Odmlka v jednání.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tady mě kolega... To znamená, pokud to chcete, ještě se o něm nezačalo hlasovat... Pokud ho stahujete, tak o něm nebudeme hlasovat. A pozměňovací návrh není...

Senátor Karel Kratochvíle:  Ano, děkuji. (Hlasy z pléna: Tím končí projednávání tohoto bodu...)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tím končí projednávání tohoto bodu. Děkuji paní senátorce Dernerové i zpravodaji.

Budeme pokračovat dalším, a to posledním bodem. (Ruch v Jednacím sále.) (Domlouvání senátorů před řečnickým pultem o průběhu jednání.) (Krátké přerušení.)

Posledním bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona Elišky Wagnerové a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 118/2010 Sb., o krajském referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 213

Tento návrh uvede zástupce předkladatelů, senátorka Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, mě vlastně udivuje, že na programu je projednání tohoto návrhu zákona, ačkoliv jsem měla za to, že bude projednáván pouze návrh, který vzešel z výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který na své schůzi z 13. dubna 2016 doporučil Senátu Parlamentu ČR odročit můj projednávaný senátní návrh a určil senátorem senátora Radko Martínka atd.

Skoro bych si myslela, že toto je jediný předmět, o kterém bychom dnes měli hlasovat. A tudíž navrhuji, i když říkám, že je to návrh výboru, abychom hlasovali o návrhu výborů, odročit bod do 30. června 2016.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano. A tak jak říkala paní senátorka, tento materiál projednal jednak ústavně-právní výbor, zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Burian a usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 213/1. A tento návrh zákona také projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 213/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Radko Martínek a zastoupí ho pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, za výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí tady zopakuji to, co tady říkala paní kolegyně Wagnerová, a to je, že výbor projednal tento senátní návrh zákona, a proto to tady, paní kolegyně prostřednictvím předsedajícího dnes projednáváme, většinou hlasů doporučil Senátu Parlamentu ČR odročit projednání návrhu zákona, aby mohl být nadále navrhovatelem upraven.

To je v tuto chvíli asi všechno z jednání výboru.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  To musí odhlasovat Senát, ale jenom upozorňuji, že tady máme dva návrhy, jeden návrh je na schválení, takže napřed o něm budu muset dát hlasovat, a následně budeme hlasovat o návrhu odročit projednání do 30. června 2016.

Otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Mám dva návrhy. Prvním je návrh zákona zamítnout a druhým je odročit projednání do 30. září 2016.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  A jako další je do rozpravy přihlášen pan senátor Libor Michálek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, mám tedy čtvrtý návrh, a to podle § 130 odst. 2 bod 1 vrácení do výborů k projednání, s tím, že výbory pro projednání by byly výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a ústavně-právní výbor. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. A ještě poprosím pana místopředsedu Senátu Přemysla Sobotku.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vzhledem k tomu, že jedno usnesení je schválit ve znění pozměňovacích návrhů, má to nižší hodnotu, než návrh na odročení. Tady nyní zaznělo několik návrhů ve smyslu výborové odročení do 30. června 2016, senátorku navrhl do 30. září 2016, a nevím ještě, jaký další návrh zazněl, návrh zamítnout, vrátit do výboru. Odročení ale znamená návrh automaticky vrátit do výboru.

V tomto pořadí, protože nemáme žádného předkladatele, žádného zpravodaje, by se mělo hlasovat.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Jsme stále ještě v obecné rozpravě, pokud si pamatuji, takže se hlásí pan senátor Libor Michálek.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Jenom pro vysvětlení a také doporučení. Jsou vlastně čtyři možné doby, o kterých můžeme hlasovat. To, co já jsem zde navrhoval, je bod 1 z odst. 2, vrácení k dopracování do příslušných výborů. A rozdíl proti odročení je tam 30denní lhůta pro projednání. Pak tady zazněly další návrhy schválit, zamítnout a odročit do 30. června 2016 a variantně do 30. září 2016. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, správně. Ptám se, má-li ještě někdo něco do obecné rozpravy? Nemá, obecnou rozpravu končím. A budeme hlasovat o návrhu na vrácení návrhu senátního návrhu zákona do výborů. (Nesouhlasné projevy.)

Podle jednacího řádu: Druhé čtení návrhu senátního návrhu. Při jednání Senátu o návrhu senátního návrhu zákona lze v průběhu obou částí rozpravy podávat tyto návrhy: 1) Návrh na vrácení, návrh na schválení, návrh na zamítnutí, návrh na odročení.

Podle tohoto budeme hlasovat. Všechny vás svolám do sálu. A dříve, než budeme hlasovat o návrhu vrátit návrh senátního návrhu zákona k novému projednání do výborů, všechny vás odhlašuji a prosím, abyste se znovu přihlásili.

Budeme hlasovat o návrhu na vrácení návrhu senátního návrhu zákona výborům k novému projednání.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 34 registrováno 42, kvorum 22, pro 18, proti 13. Tento návrh byl zamítnut.

Pak zde byl návrh na zamítnutí návrhu senátního návrhu zákona. Dávám o tomto návrhu hned hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh zamítnout tento návrh zákona, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 35 registrováno 42, kvorum 22, pro 21, proti 9. Tento návrh byl zamítnut.

A pak je zde návrh výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na odročení projednání senátního návrhu zákona do 30. června 2016.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 36 registrováno 42, kvorum 22, pro 22, proti 5. Tento návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. A vzhledem k tomu, že to byl poslední bod, končím jednání 23. schůze Senátu s náročným závěrem. Děkuji a přeji šťastnou cestu domů.

(Jednání ukončeno v 18.10 hodin.)