Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 06.04.2016

(1. den schůze – 06.04.2016)

(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 21. schůzi Senátu Parlamentu ČR. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru - podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu.

Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 16. března tohoto roku.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Václav Hampl, Jaromír Jermář, Eva Syková, Daniela Filipiová, Petr Bratský, Ivo Valenta a z dopoledního jednání Miluše Horská.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými kartami, pokud jste tak neučinili, a připomínám, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí jednacího sálu.

Nyní - podle § 56 odst. 4 - určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 21. schůze Senátu byli senátoři Pavel Štohl a Leopold Sulovský. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Žádné nejsou. Přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 21. schůze Senátu byli senátoři Pavel Štohl a Leopold Sulovský.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 1, registrováno 60, kvórum 31, pro návrh 59, proti nikdo. Mám přihlášenou paní kolegyni Veroniku Vrecionovou, je to omyl? (Senátorka Veronika Vrecionová potvrzuje přihlášení se omylem.) Ano, je to omyl.

Návrh byl přijat. Ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátoři Pavel Štohl a Leopold Sulovský.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 21. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Organizační výbor navrhuje zařadit na konec pořadu 21. schůze Senátu dva body, a to Návrh na zkrácení lhůty pro projednání návrhu senátního návrhu zákona senátora Jiřího Šestáka a dalších senátorů o veřejných kulturních institucích a o změně a doplnění některých zákonů (senátní tisk č. 183) ve výborech a Návrh na zkrácení lhůty pro projednání návrhu senátního návrhu zákona Aleny Dernerové a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů (tisk č. 196).

Následně také Organizační výbor vyhověl žádostem ministrů o pevné zařazení jejich bodů.

Jednání zahájíme projednáním třech bodů ministra financí, následovat budou dva body ministryně pro místní rozvoj.

Odpolední jednání bychom zahájili bodem ministryně školství, ovšem až po případném doprojednání dopoledních, již zmíněných bodů.

Nyní se táži, má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Kolegyně Dagmar Terelmešová, prosím.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Dobré ráno, pane předsedo, kolegyně, kolegové. Já bych prosila, jestli bychom zvážili, zda by poslední dva body, to znamená oba dva návrhy na zkrácení lhůty, mohly být hlasovány samostatně, nejlépe každý zvlášť. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, to znamená, že o těch návrzích na změnu nebudeme hlasovat en bloc, tak, jak navrhl Organizační výbor, ale budeme hlasovat po jednotlivých bodech, tak, jak byly navrženy. Má někdo z vás připomínky k průběhu hlasování? Nemáte, takže přistoupíme k hlasování. Já ještě pro jistotu radši pozvu znělkou.

Teď budeme hlasovat o návrzích, které byly projednány a navrženy Organizačním výborem do pořadu této schůze. První návrh byl návrh na zařazení bodu Návrh na zkrácení lhůty pro projednávání návrhu senátního návrhu zákona senátora Jiřího Šestáka a dalších senátorů o veřejných kulturních institucích a o změně a doplnění některých zákonů (senátní tisk č. 183). Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí se zařazením tohoto bodu, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Registrováno 63, kvórum 32, pro návrh 38, proti 7.

Takže návrh bude zařazen do pořadu této schůze.

A to samé se týká, je to návrh na zkrácení lhůty pro projednávání návrhu senátního návrhu zákona Aleny Dernerové a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích atd. (senátní tisk č. 196).

Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 3, registrováno 63, kvorum 32, pro návrh 43, proti 3. Návrh byl přijat.

Co se týká pevného zařazení, o tom většinou nehlasujeme. Nikdo na tom netrváte. Takže budeme hlasovat nyní o pořadu schůze tak, jak vám byl zaslán v písemném návrhu na svolání schůze a tak, jak byl navržen Organizačním výborem, včetně předchozích dvou hlasování. Je vám všem jasno, o čem hlasujeme?

Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 4, registrováno 64, kvorum 33, pro návrh 62, proti nikdo. Návrh byl přijat.

A my se schváleným pořadem schůze budeme řídit.

Nyní projednáme

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 222

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 222. A nyní žádám pana ministra financí Andreje Babiše, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Dobrý den, děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych stručně uvedl návrh novely o rozpočtových pravidlech. Předložený návrh zákona plynule navazuje na novelu o rozpočtových pravidlech č. 501/2012 Sb., kterou byla zavedena státní pokladna a vybraným subjektům např. státním fondům byla uložena povinnost vést své účty v rámci souhrnného účtu státní pokladny.

Navrhovaná novela o rozpočtových pravidlech obsahuje zejména ustanovení, která rozšiřují okruh subjektů podřízených státní pokladně a ustanovení, která s tímto rozšířením souvisejí. Rovněž je navržena úprava přijímání úvěrů od mezinárodních finančních institucí, zejména od Evropské investiční banky a Rozvojové banky Rady Evropy - Ministerstvem financí za Českou republiku. Je také navrženo zkrácení přechodného období pro převod prostředků státních příspěvkových organizací na účty podřízené státní pokladně. Materiál obsahuje také některé další změny, např. rušení povinnosti finančně vypořádávat dotaci poskytnutou v plném rozsahu ex post. Všechny účty podřízené státní pokladně mají podle návrhu mít státní organizace, Správa železniční dopravní cesty, zdravotní pojišťovny a svazy zdravotních pojišťoven. Přičemž podřídit tyto účty státní pokladně bude povinné v zásadě do devíti měsíců od nabytí účinnosti zákona.

Navrženým podřízením výše uvedených účtů státní pokladně Ministerstvo financí očekává možnost centralizace dodatečných minimálně 28 mld. korun oné likvidity plynoucí z veřejných prostředků, což by představovalo roční úsporu na úrokových nákladech státního dluhu v řádech stovek miliónů až miliard, v závislosti na vývoji výnosu státních dluhopisů ČR a situaci na globálních finančních trzích. V souvislosti s podřízením účtu zdravotních pojišťoven státní pokladně je navrhovaná také změna zákona o Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR a změna zákona o rezortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách.

Návrh obsahuje rovněž změnu zákona o státním zemědělském intervenčním fondu. Podstatou je zakotvení povinnosti vypořádávat některé dotace poskytnuté tomuto fondu ze státního rozpočtu.

Poslanecká sněmovna k návrhu zákona přijala několik pozměňovacích návrhů. Tyto pozměňovací návrhy se týkají příspěvkových organizací v souvislosti s majetkovým vyrovnáním s církvemi a náboženskými společnostmi, možnosti zkrácení vázací doby u dotací obcím na výstavbu bytů. K upřesnění provádění rozpočtových opatření, k upřesnění oprávnění Ministerstva financí stanovovat některým subjektům termíny a rozsah režimu realizace plateb. K rozšíření počtu subjektů, kterým může být ze strany Ministerstva financí poskytnuta zápůjčka nebo úvěr. Speciální úpravy dle požadavků zdravotních pojišťoven na prodloužení přechodného období pro zrušení účtu komerčních bank z titulu mylných plateb klientů. Vynětí účtu zdravotních pojišťoven vytvořených pro příjmy a výdaje ze zdaňovacích činností ze souhrnného účtu státní pokladny a také několika legislativně-technických úprav.

Ministerstvo financí se všemi přijatými pozměňovacími návrhy souhlasí.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře a prosím, abyste využil místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 222/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Radko Martínek.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Přijaté usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 222/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Veronika Vrecionová, kterou nyní žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobré ráno, vážený pane ministře, pane předsedo, kolegyně, kolegové. Já jsem pana ministra po celou dobu poslouchala a když si srovnávám tady svou zpravodajskou zprávu, tak si myslím, že řekl vše podstatné. Nevím jenom, jestli zmínil, že zároveň výbor pro zdravotnictví v Poslanecké sněmovně ještě neschválil dva pozměňovací návrhy, které se týkaly zdravotních pojišťoven. Omezím se na to, že bych jenom popsala, jak proběhlo jednání hospodářského výboru minulý týden, kdy já, jakožto zpravodaj, jsem navrhovala zamítnout.

Nicméně jsem byla přehlasována a prohrála jsem. To znamená, že hospodářský výbor navrhuje schválit tento návrh ve znění tak, jak nám ho postoupila Poslanecká sněmovna. Nicméně já si potom ještě v obecné rozpravě dovolím vystoupit sama za sebe.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů a plnila úkoly garančního zpravodaje. A táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan kolega Radko Martínek. Ano, pane senátore, prosím, ujměte se slova.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, já se omezím na to, jak probíhal náš výbor. Musím říct, že na naše poměry byla diskuse poměrně krátká a po úvodním slově pana Jana Gregora, náměstka ministra financí ČR a zpravodajské zprávě mé a po rozpravě doporučuje výbor Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje mě za zpravodaje a pověřuje předsedu výboru Miloše Vystrčila, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh není předložen. Takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Do obecné rozpravy se nikdo... Paní kolegyně Veronika Vrecionová se přihlásila. Prosím.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Omlouvám se, trochu jsem zmatkovala.

Avizovala jsem, že vystoupím a chci říci, proč jsem také i na hospodářském výboru navrhovala tento návrh zákona zamítnout. Mám tam problém co účty zdravotních pojišťoven, s tím, že bylo vidět, že tuto věc řešila i Poslanecká sněmovna, resp. výbor pro zdravotnictví, který navrhoval dva pozměňovací návrhy. Jeden, aby zdravotní pojišťovny neměly vůbec povinnost vést si své účty u ČNB. A pak tam byl ještě jeden, který toto alespoň zmírňoval. Nicméně můj návrh přijat nebyl, a proto jsem nechtěla podávat podobné pozměňovací návrhy.

Ale chtěla bych říci, že bych ráda navrhla tento návrh zákona zamítnout, a to z toho důvodu, že převedení účtů zdravotních pojišťoven pod státní pokladnu považuji za velice problematické, a to z toho důvodu, že tady nejde o peníze z daní, je to pojištění a jsou to peníze pojištěnců, ne státní peníze. Myslím si tedy, že je to zcela zavádějící záležitost a považuji to za problematické. Proto navrhuji návrh zákona zamítnout. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko. Kdo další se hlásí do rozpravy? Paní senátorka Eliška Wagnerová, prosím.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedo. Pane ministře, kolegyně a kolegové, považuji tento návrh do jisté míry také za problematický, a to sice proto, že pokud to mají být i veřejné vysoké školy, veřejné výzkumné instituce atd., to nejsou státní školy, to jsou veřejnoprávní instituce a ty musejí být nadány určitou autonomií. Proto také vznikl pojem veřejnoprávních institucí, aby se to oddělilo od státu a aby se autonomie těchto entit vytvořila.

To samé samozřejmě platí i pro zdravotní pojišťovny, které jsou rovněž veřejnoprávními institucemi, nikoliv státními.

A stát, pokud vydává prostředky na školy, tady správně řekla moje předřečnice, že hospodaření zdravotních pojišťoven je hospodaření s pojistným, které je nám strháváno z našich platů, ale je to stále pojistné.

Jinými slovy, domnívám se, že tímto návrhem se až příliš zasahuje do určité autonomie, kterou musejí být vybaveny veřejnoprávní instituce tak, aby nakonec nesplynuly se státem. To by byla tragédie, to jsme tady měli před rokem 1989. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko. Kdo další se hlásí do rozpravy? Pan senátor Jaroslav Kubera, prosím.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já jenom víceméně faktickou poznámku. Na jedné straně je snaha nutit někoho, aby si uložil peníze u ČNB, a na druhé straně my si nemůžeme uložit peníze u ČNB. Tuším, že jenom prezident má toto právo. Pamatuji si, že Václav Havel měl uloženy peníze u ČNB.

Ale upozornil bych zase na jeden klad u ČNB. My tam máme jako město uloženo 100 mil. Kč, dobrovolně jsme si je tam uložili, protože to je jediná banka, která nemůže zkrachovat. Kdyby stát dovolil občanům, aby si uložili peníze u ČNB, kde by byl úrok nulový, ale nehrozilo by snad, že bude záporný, což hrozí u všech komerčních bank, tak by to někdo možná uvítal. Ale jinak je samozřejmě pravda to, co tady bylo řečeno – stát se tady neustále snaží ingerovat do našeho života víc než je zdrávo a tomu je potřeba se bránit.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí? Pan senátor Miloš Vystrčil, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. My jsme tuto debatu vedli už na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a byla v obdobném duchu, jak tady vystupovali všichni moji předřečníci.

A přidám k tomu ještě jednu věc, která tam také zazněla. Pan ministr samozřejmě chce řídit stát jako firmu a chce, aby všechny instituce, které alespoň trošku souvisejí se státním rozpočtem, měly své účty u České národní banky, protože mu to zlepšuje likviditu a tím pádem je hodnocen lépe, než když tyto peníze jsou někde jinde, u komerčních bank. To znamená, že je tady tento osobní motiv, aby ministerstvo financí jako celek mohlo vykazovat lepší výsledky díky tomu, že část prostředků, které by mohly být u komerčních bank, jsou uloženy u České národní banky a tím pádem vlastně dochází ke cash poolingu a k tomu, že Česká republika jako celek je hodnocena lépe, s tím, že to má samozřejmě i finanční efekty. A to je to, o čem chci mluvit, že v rámci důvodové zprávy se můžete dočíst, že Česká republika by na tom při současné situaci měla vydělat asi miliardu korun ročně.

Moje otázka je stejná, jako na výboru, a to jestli a jakým způsobem se ministerstvo financí, pokud tento zákon bude schválen, se hodlá o tento státní zisk nebo o tento státní výdělek dělit s komerčními nebo veřejnoprávními subjekty, protože zatím je to tam nastaveno tak, ať jsou úroky jakékoliv, tak Česká národní banka a tím pádem ministerstvo financí a tím pádem stát si ponechává většinu a například zdravotním pojišťovnám zůstává nějaká částka, která se podle tohoto zákona nějak vypočítává, zatímco v současné době tomu bylo tak, že úroky byly součástí tzv. fondů prevence, které pojišťovny podle svého uvážení různě pro preventivní činnost využívaly.

Tolik moje otázka, jestli počítá stát s tím, že v případě, že by se třeba zvýšily úrokové sazby a tím pádem by se mohlo stát, že bude pro pojišťovny výhodnější nemít peníze u České národní banky, ale mít je například u komerčních bank, že by ztráty pojišťovnám potom v budoucnu někdy nějak saturoval, vracel apod.

Vím, že tato otázka je spíše řečnická a že s tím stát nepočítá, ale říkám to tady spíše proto, abychom si uvědomili, že bychom při posuzování této věci a tohoto návrhu neměli vycházet jenom ze současné situace, ale i z toho, co může nastat v budoucnu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí? Paní senátorka Zdeňka Hamousová, prosím.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobrý den. Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, dovolím si nesouhlasit a jenom uvést na pravou míru financování veřejných institucí. Jsou to veřejné prostředky, jsou to státní prostředky na základě principu financování. Jedná se o státní prostředky. Z praxe, tak jak jsme zvyklí na obcích, pokud žádáme dotační peníze a jsme příjemci dotací, není neobvyklé, ba je běžné, že poskytovatel dotace si určí, na který účet a kam budou jeho peněžní prostředky poskytovány.

V podstatě nesouhlasím s vámi, je to běžná praxe. A u veřejnoprávních institucí se jedná o státní peníze, jsou financovány ze státního rozpočtu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil, připraví se paní senátorka Veronika Vrecionová.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře. Prostřednictvím pana předsedajícího, vážená paní kolegyně, nevím, jestli by se vám líbilo, kdyby vám někdo řekl, že vaše prostředky na účtu Žatce, kde jste starostkou, jsou státními prostředky. Tak to prostě není. Je to tak, že se jedná o veřejnoprávní korporace a veřejné instituce. A je to tak, jak říkala paní senátorka Vrecionová. To znamená, že tyto prostředky jsou sice vybírány a spravovány řekněme státem, nebo pomocí státních nástrojů, ale jsou to prostředky, které platí pojištěnec a jsou potom zprostředkovávány zdravotním pojišťovnám atd. To znamená, že se nejedná o prostředky státu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane předsedo. Vaším prostřednictvím bych chtěl připomenout našim kolegům, že dobrodiní státní pokladny nám zavedla vláda ODS a ministr financí Kalousek. A máme všichni určitě v dobré paměti, jak obce si musely zřídit všechny své účty u České národní banky, takže Žatec určitě takový účet u České národní banky má taktéž.

Troufal bych si tvrdit, že obce jsou taky samostatné a nejsou jako státní instituce, ale veřejnoprávní instituce. Takže nic nového pod sluncem. Pokud se týká toho, že tady někdo řídí stát jako firmu, tak bych chtěl jenom říci, že pan Kalousek... Zatím tedy nevyšlo najevo, kterou firmu řídí pan Kalousek. Ale v každém případě to zavedl on.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní se hlásí paní kolegyně Zuzana Baudyšová.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Dobré ráno, já se omlouvám za pozdní příchod, ale pražská doprava není vůbec jednoduchá. Já bych chtěla k této rozpravě jenom dodat malou poznámku. Mám velkou radost, co jsem slyšela v dnešních ranních zprávách, že do státního rozpočtu přitečou 4 miliardy díky kontrolním hlášením za první čtvrtletí. Myslím si, že poděkování patří ministrovi financí. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, i když to bylo mimo projednávaný bod. Nyní se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, pane ministře, já se moc omlouvám, ale já musím reagovat na mého ctěného kolegu Radko Martínka, který jistě ví, že obce sice mají účty u České národní banky a že tam peníze jdou, a potom si je kdykoliv, kdy si usmyslí, může okamžitě vyzvednout. Tak to v tomto případě není. Tolik jenom má faktická poznámka k tomu, co říkal pan kolega Martínek, který to zkoušel, a já jsem nemohl dopustit, aby mu to vyšlo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Pane ministře, chcete v rámci rozpravy, nebo závěrečné slovo? Takže rozprava je uzavřena, a teď, pane ministře, můžete samozřejmě shrnout rozpravu a vyjádřit se. Prosím.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji vám za slovo. Já myslím, že tady jde u některých senátorů o nepochopení, jak funguje stát, a vůbec o nepochopení toho projektu. Tady nikdo ty peníze přece nechce ukládat. Tady jde o zřízení účtů u firem, stát není firma, ale já ministerstvo financí řídím jako firmu, a proto funguje dobře. Je škoda, že stát není firma, hlavně rodinná firma, my bychom potřebovali, aby stát byl rodinná firma, která tahá za jeden konec a funguje v týmu.

Prosím vás, ty obce a kraje, z čeho žijí? Já nevím, to snad víte, ne, že žijí z daní? RUD přece řešíme teď. A z různých... Z hazardu! Teď navrhuji vlastně, aby od roku 2018 se nám zvýšilo RUD – a ty odvody z hazardu, aby obce nedostávaly, ale dostaly o to vyšší RUD, aby ty peníze na sport šly všechny z toho hazardu postupně.

Tady jde o nepochopení. Nikdo je nebude ukládat, ty peníze. Zůstatky zdravotních pojišťoven ke konci ledna byly 19 miliard. 19 miliard! V komerčních bankách. A my nejsme tady za státní finance. My nabízíme těm zdravotním pojišťovnám... Byla debata velká v parlamentu, absolutní nepochopení, nemá to nic společného se zdravotní péčí. Vůbec nic! Místo účtu v Komerční bance bude účet u České národní, a ta zdravotní pojišťovna si bude s tím účtem dělat, co chce. V rámci cash poolingu, když tam bude zůstatek 19 miliard, tak ano, my to můžeme v rámci státu využít. Co je na tom špatného, že ČR, to není u ministra financí, ale že ČR bude mít ještě lepší rating a ještě lepší pověst a bude ještě víc nejméně zadlužena v Evropě? Dneska jsme absolutně někde mezi prvními pěti zeměmi nezadluženými.

Tady paní senátorka Wagnerová mluví o vysokých školách. Vysoké školy tam vůbec nejsou, ani vědecké instituce. Mluvíme o zdravotních pojišťovnách. Vysoké školy tam nejsou. Koho jsou to peníze? Když posloucháte teď debatu odborů a různých svazů, které by měly být nezávislé, se politizují a říkají: Chceme víc peněz do zdravotnictví! A z čeho? Státní pojištěnce! Nikdo neslyší na OECD a na Světovou zdravotnickou organizaci, kolik je rezerv v našem zdravotnictví. A kolik stát platí za státní pojištěnce? No, 65 miliard ročně. Jsou to peníze nás všech, tak já nevím, my si to tam nedáváme do kapsy. Ten stát musí platit to, co občané potřebují. Policii, vojsko, hasiče. Postavili jsme od nástupu naší vlády novou kapacitu škol kolem Prahy pro 10 tisíc žáků a ten program funguje dál. Chtěli jsme samozřejmě, aby tyto peníze nám pomohly z hlediska cash flow státu, v holdingových firmách je to normální, když nějaká firma má peníze na účtě, druhá nemá, tak si to vybartrují a neplatí ty úroky.

Ta výhoda, která je, a děkuji za podporu panu Kuberovi v první části, že ta ČNB nemůže zbankrotovat. My říkáme teď: Dejte si peníze do ČNB na účty. A neukládejte je, dělejte si s nimi, co chcete. Budeme mít jenom místo Komerční banky účet v České národní bance. My nebudeme chtít od vás žádné poplatky, ale zároveň nebudete mít úrok, ale to je možná pozitivní, protože žijeme v divném světě, kde si půjčujeme peníze jako stát a ještě nám za to dávají úroky. Takže jediný rozdíl je v tom, že ten finanční ředitel zdravotní pojišťovny nedostane pozvánku na vánoční večírek té Komerční banky. ČNB vánoční večírky nedělá. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Táži se zpravodaje VUZP, Radko Martínka, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. A paní garanční zpravodajka Veronika Vrecionová? Také si nepřeje vystoupit. Není potřeba. Není potřeba, máme jasné návrhy na hlasování.

Takže přistoupíme k hlasování.

Připomenu, že z výborů přišel návrh zákona schválit. Tady na plénu byl podán návrh zákona zamítnout.

Aktuálně je přítomno 71 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 36. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 5, registrováno 71, kvórum pro přijetí 36, pro návrh 48, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Projednávání tohoto bodu je ukončeno.

Dále projednáme

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 223

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 223. Prosím pana ministra financí Andreje Babiše, aby nás opět seznámil s návrhem zákona.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi, abych stručně uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

Návrh zákona je reakcí zejména na požadavky vyplývající z nutnosti naplnění obsahu relevantních bodů programového prohlášení vlády a koaliční smlouvy a z povinné implementace novel, směrnic Rady EU v oblasti daní z příjmů – nejpozději do 31. prosince 2015.

V souladu s programovým prohlášením vlády se navrhuje pro rok 2016 další zvýšení daňového zvýhodnění na vyživované děti, na druhé dítě, ze stávajících 15 804 Kč ročně na 17 004 Kč ročně. A na třetí a každé další dítě ze stávajících 17 004 Kč ročně na 20 604 Kč ročně. Jedná se již o druhé parametrické zvýšení daňového zvýhodnění na dítě.

V souvislosti s implementací novely směrnice o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států se explicitně stanovuje, že mateřská společnost nemůže uplatnit osvobození přijatých podílů na zisku v případě, že u dceřiné společnosti mohou snížit tyto podíly její základ daně.

Důvodem této úpravy je situace, že některé členské státy umožňují v rámci svých vnitrostátních daňových předpisů uplatnit vyplacené podíly na zisku jako položku snižující základ daně, což by při aplikaci směrnice vedlo k tzv. dvojímu nezdanění.

Další dílčí navrhované znění cílí na odstranění nedostatků právní úpravy daně z příjmů, které se projevily v aplikační praxi, nebo v souvislosti s přijetím jiného právního předpisu. Jedná se například o změny v oblasti zdaňování příjmů z výroby elektřiny u malých zdrojů, které nejsou předmětem podnikatelské činnosti, a jejichž výkon je z hlediska dopadu na distribuční soustavu omezený a slouží převážně pro vlastní spotřebu a zdaňování podílu na zisků vyplácených osobám, které nejsou členy obchodní korporace.

Na půdě Poslanecké sněmovny byly v rámci pozměňovacích návrhů přijaty další změny zákona o dani z příjmů, které spočívají v navýšení limitu daňové uznatelnosti výdaje na tvorbu fondu kulturních a sociálních potřeb a sociálního fondu veřejně prospěšného poplatníka pro rok 2016 o 0,5 procentního bodu, tedy celkově na 1,5 procenta, a zahrnují výdajů na certifikaci, která je součástí projektu výzkumu a vývoje do odpočtu na podporu vědy a výzkumu. Účinnost je navrhovaná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení. Z důvodu zachování původního záměru uplatnění změn od 1. ledna 2016 byla pozměňovacími návrhy doplněna přechodná ustanovení, která umožní aplikovat vybrané změny ve prospěch poplatníka již od začátku zdaňovacího období roku 2016.

Závěrem vás prosím o schválení návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji za předložení návrhu. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 223/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené, milé kolegyně, vážení kolegové. Pan ministr uvedl tento zákon velmi precizně. Já bych jenom doplnil, že se v podstatě jedná o tři zásadní věci. Zaprvé – provádí se transpozice směrnice o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností s cílem zamezit dvojímu nezdanění, dále se navrhuje pro rok 2016 zvýšení daňového zvýhodnění na vyživované dítě, a sice v případě druhého dítěte ze stávajících 15 804 na 17 004 Kč ročně a v případě třetího a každého dalšího dítěte ze stávajících 17 004 Kč na 20 604 Kč. Myslím, že pro mnohé z nás to může být motivační. Zatřetí – konečně lze zmínit změnu spočívající v tom, že příjmy z výroby elektřiny u malých zdrojů, které nejsou předmětem podnikatelské činnosti a slouží převážně pro vlastní spotřebu, mají být v případě přijetí novely zdaňovány jako tzv. ostatní příjmy, s čímž je spojeno jejich osvobození do limitu 30 tisíc Kč.

Pokud se týká legislativního procesu v Poslanecké sněmovně, z přítomných 169 poslanců hlasovalo pro 166 poslanců, pouze jeden byl proti. A pokud se týká VHZD, který uvedený návrh zákona projednal 31. března, po úvodním slově předkladatele, doktorky Aleny Schillerové, náměstkyně ministra financí ČR, po mé zpravodajské zprávě doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Takový návrh není předložen. Takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Pavel Štohl, prosím.

Senátor Pavel Štohl:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já jenom chci reagovat na to, co tady zaznělo, že mimo jiné ta novela se dotýká poplatníků s příjmy z fotovoltaiky, kteří ji mají zejména pro osobní spotřebu, a vlastně zaznělo tady, že je to pro ně výhodné, protože budou mít ostatní příjmy do 30 tisíc Kč osvobozené. Což na jedné straně je pravda, ale řekněme si, jak to vlastně je a proč to tak vzniklo. Protože do konce roku 2015 oni museli mít podle energetického zákona licenci, teď tu licenci nemusí mít, takže nebudou zdaňováni v § 7 jako příjmy ze samostatné činnosti, ale v § 10 jako ostatní příjmy. Kdo zná daňové zákony, tak mezi § 7 a § 10 jsou docela podstatné rozdíly.

V § 7 jako příjmy ze samostatné činnosti si může poplatník uplatnit mimo jiné 40 % paušál, mimo jiné odpisy. V § 10 nemůže ani paušál, ani odpisy. Takže chci jenom upozornit, že nejsem přesvědčen, že to je změna jednoznačně pro poplatníky výhodnější. Když říkáme – 30 tisíc osvobozeno – zase, řekněme, jak to je skutečně. Není to zisk, ale jsou to hrubé příjmy. Většina těch poplatníků bude mít podle mě ty příjmy větší jak 30 tisíc Kč, takže osvobozeni nebudou.

Protože nemám k dispozici žádné takové nějaké statistické údaje, kolika subjektů se to týká, jaké budou dopady, tak zatím nechci dávat pozměňovací návrh, ale zkusím toto zjistit. Pokud by se to týkalo většiny těch poplatníků, kteří vlastně díky této novele budou nyní platit větší daně, a znovu opakuji – to jsou vlastně ty soláry, co mají na barácích, mají to pro vlastní spotřebu, a teď najednou budou platit větší daň, tak si myslím, že by to asi nebylo cílem, co ministerstvo financí zamýšlelo.

Takže jenom chci upozornit, že to není tak úplně jednoznačné, že to je změna k lepšímu. Uvidíme podle těch statistických údajů, jak to bude. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí paní senátorka Veronika Vrecionová.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Ještě jednou hezké ráno, nebo dopoledne. Já v případě této předlohy ji vítám a budu pro ni hlasovat, i když tedy pan kolega Štohl nás tady teď upozornil na tento problém, tak uvidíme, jak to bude probíhat dál.

Nicméně já bych ráda této příležitosti využila a předložila ještě dva kratičké pozměňovací návrhy, tedy avizuji, že bych je předložila v podrobné rozpravě, ale jenom stručně bych vám vysvětlila, o co jde.

Oba dva byly předloženy v Poslanecké sněmovně a nebyly přijaty. Nicméně bych velice ráda byla, pokud byste zvážili případně jejich podporu tady u nás v Senátu.

Ten jeden pozměňovací návrh má za cíl umožnit i těm osobám samostatně výdělečně činným, které využívají paušály pro stanovení svých výdajů, aby využili slevu na manželku, resp. manžela. Jsem zaznamenala v řadě těch protiargumentů na té diskusi to, že paušály údajně mají šetřit daně, takže to není potřeba. Já jsem přesvědčena o tom, že paušály prostě žádné daně nemají šetřit, pouze mají šetřit byrokracii a zjednodušovat daňové přiznání. Myslím si, že když tuto slevu můžou uplatňovat OSVČ, které nevyužívají paušály, příp. zaměstnanci, tak si myslím, že bychom napravili nespravedlnost.

A ten druhý pozměňovací návrh, ten má za cíl zrušit 7% solidární přirážku k dani z příjmu. Já vím, že pan ministr bude říkat, že byla přijata za naší vlády. Ano, byla. Byla přijata v době hospodářské krize, v takovém tom velkém balíčku daňovém.

S tím, že byla ovšem přijata pouze na dobu určitou, do konce roku 2015. A její existence dnes nemá vůbec žádné opodstatnění. A není pravda, že dnes to má na svědomí předcházející vláda, má to na svědomí dnešní koalice, protože vlastně toto prodloužila v zákonu, který zaváděl 3. sazbu. Pokud si dobře pamatuji. Takže si myslím, že ani tady není vůbec žádný důvod, abychom v této sedmiprocentní solidární přirážce pokračovali. Myslím, že by bylo fér, kdybychom přijali tento pozměňovací návrh dnes. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní senátorko. Nyní se přihlásil pan senátor Zdeněk Škromach, prosím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, krátce budu reagovat na vystoupení paní senátorky Vrecionové.

Myslím, že je typické to, co předváděla minulá koalice, obzvláště pan Schwarzenberg s panem Kalouskem a dalšími. Kdy na jedné straně zrušili progresivní zdanění, zavedli přechodně, ale jenom na dobu své vlády, solidární daň. Aby vystavili a mohli podobným způsobem kritizovat následníky, že chtějí zdanit vyšší příjmové skupiny výše než, to bylo předtím.

Já myslím, že tady není co řešit. Ano, oni si vyřešili financování veřejných financí v době své vlády a naprosto poťouchle to zavedli jenom na určité období, pod záminkou krize a podobně, kterou tady bohužel pan Kalousek a jeho společníci dlouhodobě a účelově udržovali. A naopak díky této vládě, která přišla, se konečně dostávají veřejné finance do normálního stavu a začíná fungovat i systém solidarity v tomto systému. Takže je potřeba tyto argumenty odmítnout jako poťouchliny a zbytky po Kalouskovi, Schwarzenbergovi a dalších. A myslím si, že tento zákon je potřeba schválit tak, jak je navržen.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak, děkuji, hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nehlásí, rozpravu uzavírám. A táži se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. Garanční zpravodaj má potřebu vystoupit? Nemá, takže přistoupíme k hlasování.

V sále je přítomno 71 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 36. A budeme hlasovat o návrhu, který máme v usnesení garančního hospodářského výboru, a to je návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 6, registrováno 71, kvorum 36, pro návrh 45, proti nikdo. Návrh byl přijat a projednávání tohoto bodu je ukončeno.

Nyní projednáme

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) 806/2014 za účelem zřízení evropského systému pojištění vkladů

Tisk EU č. N 048/10

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk N 048/10 a N 048/10/01.

A já nyní prosím pana ministra financí Andreje Babiše, aby nás seznámil s těmito materiály.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi stručně uvést Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, prostřednictvím kterého má dojít k vytvoření evropského systému pojištění vkladů. Ten se má stát třetím pilířem Bankovní unie a doplnit tak již fungující jednotný mechanismus dohledu a jednotný mechanismus pro řešení krizí.

Návrh zveřejnila Evropská komise dne 24. listopadu 2015, v návaznosti na tzv. Zprávu pěti předsedů. A jeho cílem je zejména posílit Bankovní unii, zvýšit ochranu vkladatelů, upevnit finanční stabilitu a omezit vazbu mezi bankami a státy. Návrh by se měl vztahovat na systémy pojištění vkladů v členských státech účastnících se Bankovní unie a na úvěrové instituce k nim přidružené. Dle návrhu by evropský systém pojištění vkladů měl vznikat postupně, a to ve třech fázích v průběhu osmi let. Zřízen by měl být Evropský fond pojištění vkladů, který bude postupně naplňován rizikově váženými příspěvky, hrazenými jednou ročně přímo úvěrovými institucemi přidruženými k zúčastněným systémům pojištění vkladů.

V případě, že disponibilní prostředky tohoto fondu nebudou postačovat, měla by být od 4. roku fungování k dispozici také možnost výběru mimořádných příspěvků. Správou fondu by měl být pověřen jednotný výbor pro řešení krizí, který by měl mít rovněž možnost požádat systém pojištění vkladů členského státu mimo Bankovní unii o půjčku pro Evropský fond pojištění vkladů. A nebo naopak rozhodnout o poskytnutí takové půjčky.

Návrh je v současné době diskutován prostřednictvím ad hoc pracovní skupiny Rady k posílení Bankovní unie, jejímiž členy jsou rovněž zástupci České republiky. Přestože ČR není v současné době členem Bankovní unie a návrh se tedy na ni nevztahuje, považuje ministerstvo financí tento návrh za velmi důležité téma a věnuje tomu tak patřičnou pozornost.

Mezi hlavní priority České republiky patří především otázky zachování integrity vnitřního trhu EU, rovných podmínek mezi státy uvnitř a vně eurozóny a vyjasnění podmínek, za kterých budou do systému zařazeni budoucí členové Bankovní unie.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk N 048/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Lumír Aschenbrenner. A já ho nyní žádám o jeho vystoupení.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Výbor pro záležitosti EU projednal tento materiál na své schůzi 15. března letošního roku a přijal k materiálu usnesení – k Návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení EU 806/2014 za účelem zřízení evropského systému pojištění vkladů doporučení, které je přílohou tohoto usnesení a máte je v lavicích.

Zadruhé – Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k tomuto nařízení vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. Zatřetí – Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Lumíra Aschenbrennera. A konečně začtvrté – pověřuje předsedu výboru Václava Hampla, aby předložil usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Já bych jenom doplnil toto usnesení konstatováním, že usnesení výboru pro záležitosti EU respektuje usnesení výboru hospodářského. Navíc pouze přidává určité upozornění na jistá rizika spojená s tímto nařízením. A toto obsahuje doporučení, body II 5, ve kterém výbor požaduje zpřesnění o omezení zmocnění pro komisi k vydávání aktů přenesené pravomoci, neboť konkrétní postupy při určení výše příspěvků do EDIS, to je ten systém, nemohou být ponechány stranou komise. Tolik ode mě vše, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, pane senátore, prosím, abyste se posadil u stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Dále tyto materiály projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj pan senátor František Bradáč? Ano, pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bradáč:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal tento tisk na své schůzi 25. února. Pan ministr už zde řadu věcí objasnil, já jenom připomenu některé věci, které byly diskutovány na našem výboru.

Zejména je potřeba upozornit na to, že zde dochází k výraznému přenosu pravomocí na unijní úroveň. A navíc zde hrozí zvýšení rizika morálního hazardu. Pan ministr už zde také říkal, že právě i z těchto důvodů této problematice věnují zvýšenou pozornost.

Dál je potřeba ještě upozornit na jednu věc – a už to zde zmínil pan ministr, že na Českou republiku by se toto vztahovalo až ve chvíli, kdy by se stala součástí, nebo kdyby přijala měnu euro, nebo na základě dohody o spolupráci s Evropskou centrální bankou. Výbor také upozorňuje na to, že návrh tohoto nařízení postrádá vymezení podmínek pro státy, které se stanou členy Bankovní unie až v průběhu fungování.

Všechny tyto věci, na které jsem upozornil, jsou obsaženy ve stanovisku, které výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal. To usnesení č. 159 z 20. schůze 25. února 2016 je toto: Výbor

I. Projednal na žádost výboru pro záležitosti EU Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení 806/2014 za účelem zřízení evropského pojištění vkladů.

II. Zaujímá stanovisko k tomuto dokumentu, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

III. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Františka Bradáče.

IV. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi výboru pro záležitosti EU.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Pan ministr, předpokládám, že se nebude chtít vyjadřovat. Pan garanční zpravodaj také nemá potřebu se vyjádřit, takže budeme hlasovat.

Aktuálně je přítomno 69 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 35. Budeme hlasovat o návrhu, tak, jak ho přednesl pan garanční zpravodaj a jak je i uvedeno v tisku N48/10/02. Všem je jasné, o čem budeme hlasovat, takže zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 7, registrováno 69, kvorum 35. Pro návrh 51, proti nikdo, návrh byl schválen. A my jsme tento bod uzavřeli.

Já děkuji panu ministrovi, děkuji samozřejmě i všem zpravodajům.

A teď vyhlašuji pětiminutovou přestávku, protože paní ministryně je na cestě a měla by tu během několika minut být. Takže budeme pokračovat v 10 hodin 10 minut.

(Jednání přerušeno v 10.04 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 10.11 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, budeme pokračovat. Paní ministryně je už v jednacím sále, tak ji mezi námi vítám.

Budeme projednávat

 

Návrh zákona o zadávání veřejných zakázek

Tisk č. 220

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 220. Návrh uvede ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, já před vás předstupuji s velice klíčovým zákonem pro Českou republiku. Jedná se o úplně nový zákon a je i změna názvu o zadávání veřejných zakázek. Nejedná se tedy o zákon o veřejných zakázkách, protože veřejná zakázka je celá investiční akce. Toto je zákon, který stanoví pravidla, jakým způsobem se má zadávat právě veřejná zakázka.

Tento vládní návrh zákona byl Ministerstvem pro místní rozvoj připraven na jaře loňského roku a předložen následně do mezirezortního připomínkového řízení. Já bych chtěla i zde na záznam sdělit, říkala jsem to, i když jsem zde před vámi zhruba stála před rokem s novelou zákona o veřejných zakázkách, kterou už jsem dotahovala po bývalém vedení MMR, kde tuto novela, která tady byla před rokem, považuji za velice nesystémové rozhodnutí bývalého vedení MMR, protože zase tolik úspěchů a v podstatě změn nepřinesla. Akorát sebrala kapacitu zaměstnancům MMR zpracovat nový zákon. My jsme ho zpracovali i přesto po mém nástupu zhruba za osm měsíců, ale nebylo to tak, že my jsme si napsali zákon. My jsme měli mezirezortní skupinu. Mé kolegium ministryně pro místní rozvoj, kdy jsme projednávali veškeré části, změny ze strany Evropských směrnic vůči tomuto novému zákonu a zároveň jsme mezi aktéry nepřizvali jenom např. zadavatele, jako jsou samozřejmě všechny rezorty, kraje, svaz měst a obcí, zástupce starostů, ale měli jsme tam samozřejmě zástupce i hospodářské komory, odborů, zaměstnavatelů a spoustu dalších. Musím říci, že tento zákon vidělo zhruba, dejme tomu, tisíce očí, protože byl opravdu velmi diskutován zleva i zprava. Jedná se o nový zákon, který má zkultivovat zadavatelské prostředí v ČR.

Ale nejen zadavatelské, zároveň i uchazečské. Všichni víme a vzhledem k tomu, že mnozí z vás jste komunální politici nebo bývali jste komunálními politiky, tak víte, že veřejné zakázky v tuto chvíli se soutěží především na cenu. Ani toto neodbourala naše poslední novela. Stále se toto aplikuje, dělá to velké problémy do čerpání evropských peněz, ale zároveň to dělá i velké problémy vůči různým podnětům, vůči antimonopolnímu úřadu. Chtěla bych zmínit, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je spolupředkladatelem tohoto zákona. Máme velice dobrou spolupráci. Kolegové jsou gestoři dohledové a přezkumné části. Musím říci, že tento zákon vznikal opravdu za spolupráce obou – gestora i spolugestora.

K zákonu, ještě předtím, než jsem tento zákon postoupila vládě ČR, jsme obdrželi tři a půl tisíce připomínek, které jsme vypořádali. Následně do Poslanecké sněmovny byl doručen vládní návrh zákona, který byl v souladu s návrhem i Ministerstva pro místní rozvoj. V Poslanecké sněmovně došlo k několika změnám v tomto zákoně. My jsme akceptovali, a musím říci, že i některé pozměňovací návrhy tento zákon zlepšily ze strany poslanců. Já jsem jim za to také i poděkovala. Na druhou stranu jsme obdrželi spoustu pozměňovacích návrhů, které jsme odmítli. Rozdělili jsme si v podstatě veškeré připomínky i pozměňovací návrhy na tři kategorie.

Jedna je proti Evropským směrnicím. Tento zákon je transpozice tří Evropských směrnic. Není to jedna Evropská směrnice. Jsou to tři. O zadávání veřejných zakázek, zadávací řízení a jsou to dvě přezkumné dohledové směrnice. Tento zákon je opravdu veliký. Transponuje tři Evropské směrnice, ale zároveň, když jsme pročítali Evropské směrnice, tak jsme si řekli s kolegy, že my tady neuděláme zákon "copy and paste", přeložíme směrnice a hodíme ho do českého práva. Naopak. Osobně jsem objela všechny kraje ČR, kde jsem hovořila se starosty, zastupiteli. Dohromady zhruba dvanáct set starostů zastupitelů, kteří i mně dávali podněty, jak oni vnímají v podstatě to, jak fungují veřejné zakázky, zadávání veřejných zakázek na jejich úrovni.

Největšími zadavateli, pokud budu mluvit o objemu veřejných zakázek, je samozřejmě stát. Nicméně v počtu zadavatelů je to územní veřejná správa, jsou to právě starostové. Samozřejmě oni mi prominou, protože ví, že to říkám nahlas, největšími chybovateli u zakázek, resp. ne oni, ale chyby nacházejí právě v územní veřejné správě. A to např. tím, že se podsekává cena. Následně dodavatel nedodá tak kvalitní dílo, ale následně přijde to, a to bylo velmi debatováno v Poslanecké sněmovně, že dodavatel požádá zadavatele o proplacení víceprací, aby vlastně zakázku dotáhl, ač cenu podsekl. Chtěla bych zmínit, že toto v podstatě nebude příliš možné podle našeho nového zákona, který leží před vámi a který já zde v tuto chvíli přednáším ve svém úvodním slově.

Ráda bych zmínila, že tento návrh zákona byl v Poslanecké sněmovně projednán třemi výbory – pro veřejnou správu, regionální rozvoj, hospodářským výborem a ústavně-právním výborem. Uplatněno k němu bylo v Poslanecké sněmovně zhruba 350 pozměňovacích návrhů. Já jsem často dotazována, že je to opravdu velké množství, co jsme s tím udělali, že to je neštěstí. A že zákon je špatný. Naopak. 350 pozměňovacích návrhů v Poslanecké sněmovně mé kolegy i mě velmi potěšilo, protože vidíme ten zájem, aby opravdu tento zákon dával smysl a je to skrz politickým spektrem. Očekávali jsme přes tisíce pozměňovacích návrhů, takže zde mohu říci opravdu velmi otevřeně, že 350 pro nás bylo velmi příjemným překvapením. Z 350 jsme v podstatě stáhli hlasování v třetím čtení v Poslanecké sněmovně zhruba na 60, kdy jsme hlasovali o nejklíčovějších pozměňovacích návrzích.

Ráda bych tady připomněla, že se jedná o velice důležitou normu, kterou chceme zajistit férová pravidla. Chtěla bych zde zmínit ta férová pravidla, právě pro výběr dodavatele. Často i starostové se mě ptají, jak to budou zvládat, protože tento nový zákon jim přináší více pravomocí, ale i více kompetencí, ale také především více odpovědnosti. No, víte, kdo prostě zadává a chce něco zadat ve své obci – změnu, nevím, např. osvětlení nebo místní komunikaci, tak si musí být jist, že k tomu bude mít řádnou zadávací dokumentaci, kterou zpracuje podle návrhu instrumentů nástrojů, které máme v tomto zákoně. My jsme do zákona dali více kritérií, které je možné si vybrat. Dali jsme tam více povinných hodnotících kritérií, jako je např. hodnocení projektového týmu. Zde např. mohu říci, že je na zadavateli, zda u zakázky na stavební práce si sám řekne – chci stavební dozor, který má zkušenosti, dejme tomu minimálně se třemi zakázkami ve výši 50 mil. korun a stavební dozor to dozoroval. Je to na zadavateli, jaké si tam dá podmínky. Nástrojů, možností je tam opravdu velké množství.

Např. mohu zmínit dále zdravotně postižené osoby a v podstatě jaksi stávající bonifikaci firem v rámci nabídek, které zaměstnávají zdravotně postižené osoby. Ministerstvo pro místní rozvoj velmi bych chtěla na úvod říci, podporuje zaměstnávání handicapovaných osob. Nicméně určitě ne prostřednictvím bonifikace, kdy se to zneužívá.

V ČR je velmi mnoho případů, kdy právě firma, která zaměstnává zdravotně postižené osoby odprodá, vyhraje tu zakázku, a následně odprodá nebo předprodá vlastně výkon své činnosti vůči zakázce nějakému jinému dodavateli, subdodavateli, který osoby nezaměstnává.

Toto je podvod. Takto se to nemá dělat. Nicméně stávající zákon nedává možnost, aby zadavatel do toho jakýmkoliv způsobem zasáhl. My v našem zákoně dáváme tzv. sociální kritéria. Znamená to, že zadavatel si například u každé zakázky vybere a zhodnotí sám – on je odpovědný za zakázku – zda tato zakázka může být zadána pro společnosti, které zaměstnávají zdravotně postižené osoby. Uvedu příklad. Zadavatel pravděpodobně nezadá tuto zakázku na stavební práce. Nicméně například u dodávek kancelářské potřeby nebo některé služby, třeba balení do krabic, toto mohou dělat handicapované osoby, takže vyhlásí zakázku, kde uvede sociální kritéria, která si sám navolí, a následně se do zakázky přihlásí například čtyři, pět firem, všechny firmy, které zaměstnávají handicapované osoby, takže bude konkurence mezi těmito společnostmi. A to je správné a tímto narovnáme trh, že se tady nebudou odprodávat právě ty části, které mají dělat zdravotně postižené osoby a tímto zákonem jim zaručíme, že se budou podílet na těchto zakázkách.

A tato férovost nesmí být samozřejmě pouze na straně zadavatele. Férovost musí být i na straně uchazečů.

Předpokládám, že se zde můžeme shodnout na tom, že v České republice – a promiňte mi slovo, které zde použiji – je tak trochu "trendy", aby ten, kdo není úspěšný ve výběru zakázek, okamžitě podával nějaké podněty. Podněty jsou na antimonopolní úřad. Úřad nejdříve zhodnotí, zda jsou oprávněné nebo neoprávněné. V tuto chvíli vyhodnocení ze strany ÚOHS může trvat podle správního řádu až devět měsíců, na každý podnět, možná i více, několik let u větších zakázek. Nicméně ÚOHS má tři měsíce na vyhodnocení oprávněné, neoprávněné, následné realizace a tři měsíce na to, aby řízení ukončil, čili devět měsíců minimálně.

Co to znamená pro zadavatele? To, že evidentně nestihne harmonogram, který si dal do zadávacího řízení, protože má pozastavenou zakázku. Toto se snažíme eliminovat v našem zákoně. Dáváme tam samozřejmě taková kritéria, kde doufáme, že pomohou i ÚOHS, aby řádně a včas vyhodnotil oprávněnost a neoprávněnost těchto podnětů. U jakéhokoliv neoprávněného podnětu okamžitě propadá kauce a zde bude úřad velmi striktní, že kauce propadne u jakéhokoliv neoprávněného podnětu.

Ráda bych zde ještě zmínila, že tento zákon zahrnuje samozřejmě mnoho aktérů v České republice – společnosti, zadavatele, komory, asociace, svazy, kraje, stát. Je to opravdu horizontální zákon, do kterého se musí zapojit spousta aktérů a zapojila se. Chci zde říci, že je to opravdu nový zákon a očekáváme velmi protichůdné názory z mnoha stran. Nicméně jsme si jisti, že tímto zákonem pomůžeme právě veřejným zakázkám v České republice a samozřejmě k tomu, aby byly realizovány. Jedná se o novou normu, takže je klíčové se ji také naučit.

Tady bych ráda doplnila, pravděpodobně se mě můžete na to i ptát, metodiky vyhlášky. Tento zákon i s některými nařízeními vlády bude doprovázen i vyhláškami, je doprovázen právě změnovým zákonem, který je druhým zákonem, který zde budeme projednávat . A je samozřejmě doprovázen i různými metodikami. Ministerstvo pro místní rozvoj i na základě různých podnětů přistoupilo k tomu, že neuděláme jednu metodiku, která by měla vícestranný zákon, ale uděláme opravdu metodiku na dílčí krizové věci, kde v zákoně vysvětlíme, jak postupovat, např. v oblasti ceny, nebo v dalších oblastech nastavování sociálních kritérií. Dáme k tomu návod. A minulý týden jsme si už zpracovali harmonogram osvěty tohoto zákona v celé České republice. Objedeme kraje, pozveme si všechny starosty, abychom je tento zákon naučili. Dáme jim k dispozici metodiky, předáme jim je včas.

Tímto způsobem bych chtěla poděkovat i všem výborům Senátu, a dovolte mi, abych měla možnost to zhodnotit a poděkovat vám. Zúčastnila jsem se jednání dvou výborů, jednání jednoho výboru jsem se nemohla zúčastnit, protože byla schůze vlády nebo jsem byla pryč. Tyto senátní výbory projednávaly zákon velice konstruktivně, a bavili jsme se o dílčích detailech. A jsem ráda, že jsme měli možnost to opravdu vysvětlit.

Dovolila bych si na závěr říci, že jsem samozřejmě připravena reagovat na všechny vaše podněty. Jsem si vědoma – a vy sami víte, že jsem o tom hovořila posledního tři čtvrtě roku, nicméně vůči Senátu jsem to neřekla ani jednou – že tento zákon má být v účinnosti do 18. dubna. Tento termín je nyní už irelevantní, protože není možné ho stihnout, a to z mnoha důvodů. Domnívám se, že klíčově je na vině to, že jsme se zabývali jako ministerstvo novelou. Nicméně v tuto chvíli jakékoliv posunutí účinnosti samozřejmě znamená, že Evropská komise učiní tzv. řízení Evropské komise proti České republice. Nicméně budeme doufat, že v tu chvíli, kdy by nám to mělo přijít, bude pro nás i jakási ochrana, obrana vysvětlení to, že zákon už v té době snad bude v platnosti, ale čekáme pouze na účinnost. Budu v kontaktu s Evropskou komisí, takže bych vám chtěla zaručit, že i já ze své úrovně udělám maximum toho, aby nám Evropská komise nepozastavila platby v rámci našich evropských peněz.

Děkuji vám za možnost úvodního slova a děkuji vám za debatu, která zde přijde. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní ministryně, a prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 220/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Burian. Senátní tisk také projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a také přijal usnesení, které máme jako tisk č. 220/3. Zpravodajem výbor byl určen pan senátor Jaromír Strnad. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 220/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Radko Martínek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně a kolegové, vážená paní ministryně, v této chvíli bych se omezil pouze na přednesení usnesení našeho výboru, s tím, že bych se vzápětí, až otevře pan předseda obecnou rozpravu, přihlásil do debaty.

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí po úvodním slově paní ministryně a mé zpravodajské zprávě a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Radko Martínka a pověřuje předsedu výboru senátora Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane garanční zpravodaji, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Jiří Burian. Ano, je tomu tak. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Burian:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Senátní tisk č. 220 – Návrh zákona o zadávání veřejných zakázek – byl projednán na 21. schůzi ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR konané dne 30. března 2016. A v podrobné rozpravě byly podány a odůvodněny pozměňovací návrhy.

K senátnímu tisku č. 220 přijal ústavně-právní výbor Senátu usnesení č. 102, ve kterém výbor v bodě I. doporučuje Senátu vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, v bodě II. určuje zpravodajem pro projednání tohoto návrhu na plénu Senátu mne a v bodě III. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Tolik zpravodajská zpráva.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. A ptám se, zda si přeje vystoupit pan senátor Jaromír Strnad, zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ano, máte slovo, pane kolego.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, milé kolegyně, milí kolegové, i náš výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se dne 31. března zabýval tímto zákonem a valnou většinou přijal usnesení, ve kterém navrhuje vrátit tento návrh zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, shodných, tak jak byly přijaty i v předcházejících dvou výborech. Dovolte mi tedy, abych vás seznámil se 177. usnesením:

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu

I. Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátora. A táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Jako první se hlásí pan senátor Pavel Eybert.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, milé kolegyně a kolegové. Předně je třeba říci, že pracovníci ministerstva pro místní rozvoj odvedli obrovský kus práce, že se snažili vypořádat se zadaným úkolem co nejlépe. Neměli to vůbec jednoduché při obrovském počtu připomínek, které ze všech stran při projednávání přišly.

Otázkou však je, jestli tak rozsáhlý zákon – 127 stran, 279 paragrafů – bude v praxi dobře použitelný.

Paní ministryně při projednávání na našem výboru říkala, že by se ho měli všichni starostové naučit tak, aby nepotřebovali služby poradenských organizací. To by bylo fajn. Ale kdyby na naše starosty nedopadala celá řada legislativních předpisů – zákon o obcích, stavební zákon, volební zákony, sociální zákony, občanský zákoník atd. Kdybych je měl všechny vyjmenovat, tak by to trvalo hodiny. A to je ještě zasypáváme každou chvíli novelami všech těchto zákonů. Jenom dnes projednávaný zákon o zadávání veřejných zakázek, pokud se dobře pamatuji, měl kolem 22 novel, které jsme tady v průběhu let schvalovali.

Ono je to úplně něco jiného, když veřejnou zakázku zadává město, obec s rozšířenou působností, která má 200 až 250 zaměstnanců, úředníků, anebo když veřejnou zakázku zadává obec o čtyři sta, pěti stech obyvatelích, kde na radnici je více méně jenom starosta, často ani není plně uvolněný, a účetní. Veřejnou zakázku zadává jednou, možná dvakrát za rok, a my mu každou chvíli měníme pravidla. Není divu, že potom raději sáhne po zprostředkovatelské firmě. Ta ale na rozdíl od starosty, od zastupitelů není odpovědná při kontrolách, zejména u získaných dotací, zdali bylo výběrové řízení provedeno v souladu se zákonem. A na velkých radnicích, kde je platná legislativa rozdělena mezi úředníky, obvykle starosta přijde s výběrovým řízením na veřejnou zakázku do styku většinou až při podpisu smlouvy. Pak se diví, že je soudně stíhán, přestože mu právníci úřadu na průvodní košilce složky se smlouvou na zakázku doporučili výběrové řízení podepsat, s tím, že je v pořádku. Ale odpovědný je starosta, zastupitelé, a to podle nového občanského zákoníku celým svým majetkem.

Proč tohle všechno říkám? Proto, že zákony mají být stručné a jasné. Když jsem se začal zajímat o zákonnou tvorbu, učili mě, že to zákona nepatří slůvko "může". Když něco mohu, tak to prostě mohu a je zcela zbytečné dávat to do zákona. Do něj patří jenom to, co musím nebo nesmím. Ono je to tak, že si dnes kdekdo, zejména některé orgány činné v trestním řízení, vykládají zákony tak, že když je v nich něco, co mohu, tak jsem to vlastně měl udělat. Často je to zdrojem různých nedorozumění. Proto by bylo dobré nemít v zákoně, obecně v zákonech, co mohu, ale jenom to, co musím. Byly by kratší a srozumitelnější.

Paní ministryně se mě ptala na výboru při projednávání, kam se chodím ptát při postupu aplikace zákonů. Já skoro nikam, většinu věcí se dozvím zde v Senátu při projednávání jednotlivých zákonů, a jsem tomu rád. A pokud si něco nezapamatuji, mám spoustu materiálů, do kterých se mohu podívat. Ale co těch více než 5.500 starostů menších měst a obcí. Ti, co mám nejblíž v okolí, mi telefonuji nebo chodí za mnou a chtějí poradit. Radím jim, ale nevím často, jestli nepřivedu je nebo sebe do problémů, protože náš legislativní systém je prostě šíleně složitý, neustále se měnící a doplněný celou řadou podzákonných norem, které k zákonům navazují.

Bylo by možná dobré, kdybyste se všichni podívali na film, který nedávno běžel v televizi a jmenoval se "Díra vedle Hanušovic", abychom věděli, pro koho zákony také píšeme. Bylo to velice poučné.

Když jsem v roce 1990 přišel na radnici, ještě žádný zákon o zadávání veřejných zakázek nebyl. Shodou okolností se mi dostaly do rukou zápisy z jednání rady města v letech 1937 až 1939, kdy zadávali stavbu vodovodu podle tehdy platného zákonu, tzv. oferty. Jednoduše, účinně, až do roku 1994, než byl schválen zákon č. 199/1994 Sb., jsem podle oferty postupoval. Byl to zákon stručný, jasný, jednoduchý. Zde v Senátu jsem v průběhu let zpravodajoval několik novel zákona o zadávání veřejných zakázek, a většinou je měl na starosti na legislativním odboru Dr. Skalický se kterým jsme se vždy shodli, že oferta, tedy nařízení o stavebním ruchu z 10. dubna 1930 byla lepší všech projednávaných novel zákona o zadávání veřejných zakázek, které jsme zde schvalovali.

Už jsem zmínil, k čemu vede náš rozbujelý legislativní systém, a pak přejdu k vlastnímu textu zákona, tedy k tomu, co si myslím, že jsme schopni udělat.

Část obyvatel, včetně starostů a zastupitelů, a ne malá, na veškeré zákony už rezignovala a snaží se nějak přežít bez toho, aby si uvědomovala rizika vyplývající z nedodržování a z neznalosti zákonů. Další část se obává cokoliv rozhodnout, udělat z obavy porušení zákona. Ti zbylí se pak snaží za vynaložení značných nákladů pomocí specializovaných firem nenesoucí prakticky žádnou odpovědnost dostát zákonným pravidlům. U všech těchto tří skupin to znamená snížení efektivity, rozvoje. Proto bychom zákony měli mít co nejjednodušší, jednoznačné a krátké. Ale to je asi zbožný sen.

Jelikož času na projednávání takto rozsáhlé normy má Senát velmi málo, lze tedy učinit také jen málo. Přesto bychom měli, jak zde již zaznělo, podpořit oddálení účinnosti zákona. Velké veřejné zakázky například na úseky dálnic a železnic se připravují řadu měsíců. Nabytím účinnosti tohoto zákona prakticky dva měsíce po jeho schválení dojde ke zmaření jisté části přípravy těchto zakázek, které sice nebyly ještě zadány, ale na jejich přípravě už se poměrně dlouho pracovalo podle dnes platné legislativy.

Dnes také ještě neznáme doprovodné vyhlášky, které ministerstvo hodlá vydat a podle kterých se bude provádět výklad zákona. V neposlední řadě je zde pak argument, že Poslanecká sněmovna se nevypořádala s promítnutím přijatých pozměňovacích návrhů ve sněmovním tisku 637 do doprovodného tisku 638, který mění související zákony.

Mně by se líbil pevný termín účinnosti zákona, a to od 1. 1. 2017, což by legislativně bylo asi nejčistší řešení. Ale i návrh, který nakonec přijal náš výbor, a to prvního dne po šesti měsících od zveřejnění zákona ve Sbírce zákonů, je z mého hlediska přijatelný. Ono to vyjde nakonec zhruba stejně. Bude-li zákon platit od 1. 12. 2016, nebo od 1. 1. 2017, není už skoro o ničem. Každopádně bude více času na seznámení se zákonem, s provedením výběrových řízení pro rok 2016 podle stávajícího zákona.

To, že nás Evropa nutí mít zákon schválený do 18. 4., stejně nestihneme. A že ve svých sankčních řízeních není až tak prudká, to už jsme si taky několikanásobně vyzkoušeli. Navíc takových zemí, které tento termín nestihnou, není málo.

Další věc, na kterou bych vás rád upozornil, jsou koncese. Tedy konkrétně koncese malého rozsahu. Dnes – a to už po dlouhou řadu let – platí, že koncesí malého rozsahu je koncese do 20 milionů Kč. Evropská směrnice má pro hranici malých koncesí stanovenu částku přibližně 140 milionů. Koncese malého rozsahu má o dost jednodušší postup při zadávání, než koncesní řízení velkého rozsahu, tedy dle dnes platné hranice více než 20 milionů Kč.

Za dobu, co tato hranice platí, se vše významně zdražilo a v budoucnu ještě podraží. Na co obce a města koncese hlavně používají, je vodní hospodářství, tedy koncese Kanalizace a čistírny odpadních vod. Někde to mohou být např. teplárny, možná i skládka. Co znamená 20 milionů např. u obce s 2000 obyvatel? Počítejte se mnou. V takové obci je kolem 800 domácností. Průměrná spotřeba vody je 120 m3 za rok na domácnost, cena vodného, stočného se pohybuje okolo 80 Kč za m3. Když chceme dát koncesi na 5 let, tak počítejte: 800 x 120 x 80 x 5 – a jste u 38,5 milionu Kč.

Myslíte si, že starosta spolu s účetní, což je zaměstnanecké osazenstvo radnice obce s 2000 obyvatel, zvládne zadat velké koncesní řízení bez poradenské firmy? Já tedy ne. Pro koho tedy děláme tento zákon? No přece pro specializované poradenské firmy, které si obce musí najímat za nemalé peníze, aby naplnily ustanovení námi schvalovaných složitých zákonů. Je to fajn, vytváříme tím celou řadu pracovních míst, ale veškerou odpovědnost stejně pak nesou volení představitelé, kteří se u takto složitých norem stávají v podstatě statisty a rukojmími.

Proto si dovolím navrhnout pozměňovací návrh, který by onu letitou částku 20 milionů Kč jako hranici pro malé koncesní řízení zvedl alespoň na 40 milionů Kč. A to tedy bez změny § 248, který pojednává o výkonu dozoru nad zadáváním veřejných zakázek, neboť se domnívám, že finance vynakládané obcemi jsou pod mnohonásobnou kontrolou, a to nám má ještě další kontrola od NKÚ přibýt.

Nedá mi nezmínit se o poplatku za podání. Už samotné podání podnětu je v českém právu specifikem, které řada s námi srovnatelných zemí vůbec nemá. Dokud bude moci nezúčastněná veřejnost – tedy ti, co nejsou účastníky řízení z toho základního objemu – budou moci podávat bez poplatku jakékoli podání na jakékoli řízení, pak v ČR těžko postavíme cokoliv. Proto plně souhlasím s pozměňovacím návrhem přijatým v Poslanecké sněmovně, aby při podání podnětu byl hrazen poplatek. Skoro bych šel ještě dále. Firma, která se jako účastník chce odvolat proti výsledku výběrového řízení, musí složit vklad u ÚOHS, který se vypočítává z hodnoty zakázky. Jedno procento, je tam sice jisté omezení, ale v podstatě jedno procento.

Pokud uspěje, je jí vrácen, když ne, propadá. Poplatek ve výši 10 000 Kč je jedním z procentem z 1 milionu. Při zadávání 200 – 300 milionových zakázek je to tedy zcela zanedbatelná hodnota. Ale tady se zdržím a nebudu pozměňovací návrh podávat.

Dalším problémem zákona, který vidím, je místy až nesrozumitelný text. Jako ukázku bych vám mohl citovat § 222: změna závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, kde na dvou stranách máme hromadu čísel a pokynů, které si musíte přečíst několikrát, abyste pochopili, o co jde, byť si myslím, že to šlo vyjádřit poměrně jednodušeji.

Nebo § 90: normy nebo technické dokumenty, které nás odkazují pro zadávání technických podmínek výběrového řízení, jsou zhruba v deseti nařízeních Evropského parlamentu. Takže při stanovování technických podmínek zakázky potřebujete mít otevřeno oněch deset nařízení a kontrolovat, zda je vše v intencích těchto směrnic.

Co mi naopak chybí, je v § 30 – výjimky pro podlimitní zakázky – bod, který by řešil zadání těchto zakázek v případě velkých katastrof, zemětřesení, povodní apod. Ale třeba to tam někde je, a já jsem to nenašel.

Poslední, o čem se zmíním, je zveřejňování smluv. Nemám problém s tím, aby byly smlouvy, ve kterých jde o veřejné peníze, zveřejňovány. Úprava pro zveřejňování by měla být ale jedna, na jednom místě, centrálně, tak, abychom nemuseli zveřejňovat několikrát. A také by to mělo být řečeno s jednoznačnými údaji, které mají být zveřejněny. Ať už bude zveřejňování smluv kdekoli, dál už by si měly všechny další registry a státní orgány stahovat zveřejnění smlouvy automaticky.

Ono by se toho našlo ještě daleko víc, ale ten čas nebyl tak dlouhý, aby se vše dalo analyzovat. Já se vám omlouvám za delší vystoupení, ale tento zákon je tak rozsáhlý a důležitý, a proto jsem ho nemohl odbýt pár slovy. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore, a nyní vystoupí pan senátor Radko Martínek, prosím.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane předsedo. Paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové.

Já, protože s většinou toho, co kolega Eybert tady říkal, souhlasím, tak nechci pokračovat, respektive dál zdůrazňovat to, co on tady zdůraznil. Nesouhlasím tedy s jednou částí toho jeho vystoupení, která potom bude zřejmě zhmotněna v pozměňovacím návrhu. A to jsou koncese. A to z toho důvodu, že se domnívám, že by se tím způsobem mohly obcházet zákony o zadávání veřejného zadávání, a to si nemyslím, že je správné. Myslím si, že ty hodnoty by měly být v obou případech shodné.

Nicméně na začátek bych chtěl říct, že se jedná o zákon, který je opravdu velmi složitý, jeho projednávání bylo velmi komplikované. Já bych chtěl poděkovat při této příležitosti paní ministryni, ministerstvu pro místní rozvoj, ale také ÚOHS, tedy oběma předkladatelům. Protože musím říct, že se málokdy setkáme s takovým množstvím nejrůznějších aktivit a akcí, kterým mohli být přítomni jak poslanci, tak senátoři, tak odborná veřejnost, kde byly tyhle otázky tohoto zákona diskutovány.

Musím říct, že po tom průběhu více jak ročního projednávání tohoto zákona se ten zákon změnil výrazně k lepšímu. A díky zase za to, protože také to bohužel nebývá vždycky obvyklé, že předkladatel reaguje na připomínky veřejnosti. Což se v tomto případě stalo. Stejně tak bych chtěl vyjádřit velkou radost z toho, že v průběhu projednávání tohoto zákona došlo nakonec k souladu obou předkladatelů. A myslím si, že – jak paní ministryně tady říkala, že v současné době je ÚOHS s MMR a MMR a ÚOHS v souladu a jejich vztahy jsou vynikající, to si myslím, že je velmi pozitivní výsledek celého toho ročního úsilí také, protože na začátku to bylo trošku komplikovanější.

Zákon, který máme před sebou, je samozřejmě stěžejní nejen pro obce a města, ale pro celou řadu veřejných institucí. A veřejnost zcela určitě očekává, jaký bude. A to zejména potom, že je ten současný zákon momentálně tak nepřehledný a má tolik problémů, že se podle něho v podstatě nedá pořádně zadat. Téměř každý z nás, který měl kdy něco společného se zadáváním veřejných zakázek, se s touto skutečností seznámil. Téměř každý z nás si prožil to, kdy se chtěl dopracovat k nějakému cíli, a pak mu to někdo znemožnil různými nesmyslnými podáními, odvoláními a dalších věcí.

Řada z nás se seznámila s tím, že zákon o veřejných zakázkách, který by měl udělat transparentní trh ČR s veřejnými penězi, ve skutečnosti sloužil k tomu, že některé firmy si z toho dokonce udělaly živnost.

A začaly vydělávat na tom, že různým způsobem veřejné řízení komplikovaly. Nechávaly si různým způsobem vyplatit tzv. výpalné za to, aby vůbec ten chudák zadavatel se dopracoval k tomu, co chtěl. Aby mu nepropadly dotace, aby mohl zrealizovat, co chtěl. A to je opravdu výrazné memento a výrazný vykřičník. A nemyslím si, že je to jenom k tomuto zákonu. My mnohdy vytváříme tady, pod záminkou např. boje proti korupci, nejrůznější opatření, která se posléze ukáží, že jsou právě živnou půdou pro korupčníky, kteří se v tom pohybují jako ryba ve vodě. A nakonec těm, kteří se snaží postupovat transparentně, tak znepříjemňují život a v mnoha případech dokonce komplikují do té míry, že nakonec nemůže ani realizovat to, co chce.

Tento zákon v té idei má celou řadu velmi pozitivních věcí. A já mohu souhlasit s tím, že také celou řadu pozitivních věcí obsahuje. Došlo tady k přesunu mnoha pravomocí na zadavatele. Zadavatel bezesporu bude mít větší volnost rozhodování než při těch minulých variantách minulého zákona. Nicméně to, co je vkladem, se může stát také záporem, protože stejně jako kolega Eybert já se obávám toho zaklínacího slova "může". Protože v našich podmínkách si někdy někteří si to slovo "může" vysvětlují tak, že mohou všechno. A jiní si zase vysvětlují, že když někdo může, tak může jenom to, co já chci. A obávám se, že může nastat situace, že např. při nejrůznějších soudních projednáváních, které hrozí samozřejmě, to pak budou soudy, které budou určovat, co vlastně to slůvko může znamená. Co se vlastně může a nemůže.

A v okamžiku, kdy se dostaneme do precedentů, tak pak nastane to, čeho se obává kolegy Eybert taktéž, že to bude ráj především pro právníky a nejrůznější organizace, které se v tom vyznají, a ten chudák zadavatel se v tom nevyzná. Nicméně to už je osud předkladatelů, kteří mnohdy mají ušlechtilé záměry, ale realita života je potom poněkud jiná. Mně osobně na zadávání veřejných zakázek vadí nejvíc to, že ten, kdo je za všechno zodpovědný, tzn. zadavatel, tak ve své podstatě se v těch zákonech nevyzná do té míry, že je přímo odkázán na organizace, které mu tu zakázku připraví. Nicméně veškeré negativní dopady jdou potom za zadavatelem, nikoli za tím, kdo mu vlastně tu zakázku připraví.

Záměrem předkladatele je, aby tomu tak nebylo. Netroufám si v tuto chvíli říct a nejsem určitě až takový optimista jako paní ministryně, že se to podařilo. Snaha v tom zákonu určitě je, ale tak, jak říkal kolega Eybert, ten zákon je rozsáhlý a těch paragrafů je mnoho. My si mnohdy velmi zbytečně komplikujeme situaci. Není to znovu jenom tenhle zákon, ale je to celá řada zákonů.

A já bych chtěl jenom připomenout, že např. v řadě zemí např. zakázky malého rozsahu nejsou vůbec právně upraveny. A jsou to země, které my považujeme za vzor, které opravdu jsou vzorem jakési demokracie – Švýcarsko, Německo... A mohl bych jmenovat další státy. A pak se my starostové divíme, že přijedeme za svým kolegou, který je kousek za hranicemi, a teď se divíme, jak je možné, že on zadává zakázky, nebo respektive zachází s veřejnými penězi tak, jak zachází. A zachází s nimi ve prospěch toho města. A mj. i tak, že ty zakázky především směřují místním firmám. Což u nás prakticky není možné, i když si myslím, že tento zákon přece jen vytváří, tím, že nerozhoduje pouze jenom cena a jsou tam možnosti, aby si zadavatel určil zadání soutěže. Znovu říkám s tou podmínkou, že mu může potom někdo říct, co může a nemůže. Ale nicméně ten zákon vytváří určitou možnost, aby zadavatel mohl postupovat s péčí řádného hospodáře. To znamená, aby ta zakázka nepřinesla jen konkrétní peníze, dotační např., jen do toho místa, ale aby měla také sekundární efekt. To znamená, aby zadavatel mohl prostřednictvím té zakázky použít finanční prostředky také na zvýšení zaměstnanosti v konkrétním regionu, městě a rozvoji firem v tom městě.

Což mimochodem na začátku 90. let tady bylo naprostým zvykem. A já jsem z jednoho z těch tzv. problémových regionů. A musím říct, že efekt těch peněz byl mnohonásobně větší, než je v současné době. Protože se to mohlo použít tak, že ty peníze skutečně nesloužily jen k tomu konkrétnímu účelu, ale směřovaly také k zvýšení ekonomického rozvoje toho konkrétního regionu. Což téměř teď vymizelo.

Chtěl bych se vyjádřit ještě k několika věcem, které považuji za problematické. Nebudu se vracet k tomu "může", protože to samozřejmě se ukáže, jak to kdo bude vykládat. Ale bohužel v tomhle zákonu jsme se zase neubránili lidové tvořivosti. A to tedy není záležitost ministerstva, je to záležitost Poslanecké sněmovny, protože směrnice nám říká, že tzv. vícepráce mohou být až do 50 % celkové zakázky. A teď zdůrazním to, co u nás téměř nikdo nevnímá. Za předpokladu, že vícepráce jsou takové, které zadavatel nemohl prokazatelně očekávat v době zadání zakázky.

Tuhle větu bohužel v našem prostředí nikdo nechce slyšet. A jenom uvidí číslovku 50 % a začnou se mu ježit chlupy na hlavě a nevím, kde všude, začne vykřikovat, jak je to netransparentní. Pozoruhodné je, že se tímhle pravidlem řídí už téměř celá Evropa bůhví jak dlouho. Já sám jsem se setkal v roli ministra i s takovými případy, kdy jsem intervenoval u Evropské komise, proč nás trestá za něco, co jiné země ne. A oni pokrčili rameny a říkají, vy jste si ten zákon tak udělali. My jsme vám přece nenařizovali, abyste měli 20 % vícepráce, vy jste si je udělali sami. A že to jiní nemají, to je přece vaše záležitost. A je to vaše záležitost.

Já o tom mluvím proto, že v Poslanecké sněmovně vznikl zase velmi zajímavý kočkopes, kdy máme sice 30 % navýšení té zakázky, takže zase v těch statistikách budeme figurovat jako ti, kteří bojují proti korupci nejvíce. Zato tam máme systém víceprací u jednotlivých zakázek, nebo dílčích zakázek, ale, upřímně řečeno, jsem moc zvědav na to, jakým způsobem se tady tohle bude řešit. A obávám se, že to bude předmětem neustálých problémů a do značné míry i chybovosti zákonů, nebo těch výběrových řízení.

Pokud se týká zveřejňování smluv, tam plně souhlasím s kolegou Eybertem, a je to v tomto zákonu. Víme, že jsme tady zřídili vtipně ještě registr smluv a nakonec paní ministryně tady připravuje ještě další registr, který bude platit pro všechny veřejné sektory. Osobně se domnívám, že ty věci, pokud se týká zakázek, mají být tam, kde mají být, to znamená tam, kde se ty zakázky zveřejňují. A ne někde jinde. Ale o tom ostatně bude i seminář, který bude v Senátu, pokud se týká registru smluv.

Poslední věc, kterou se chci zabývat, je otázka účinnosti tohoto zákona. Paní ministryně tady říká to, co říká, a v zásadě to říká, já proti tomu nic nemám, protože to z mého pohledu směřuje především za hranice České republiky. Nicméně nemyslím si, nebo jsem přesvědčen, že nám nic nehrozí, pokud schválíme ten zákon tak, jak byl přijat s těmi pozměňovacími návrhy ve všech výborech. A to z toho důvodu, že – už to tady bylo řečeno, že řada zemí nemá ten zákon přijat, ani ho nebude mít ve stejné době jako Česká republika, ale hlavně, jakmile bude ten zákon schválen, tak vyjde ve Sbírce zákonů. Ostatně Evropská komise už má praxi, že jakmile je jeden zákon v legislativním procesu, tak už zpravidla žádná řízení nezahajuje. V našem případě to je tedy trochu složitější, protože u nás legislativní proces není několik měsíců, jak je běžné třeba v Evropě, ale třeba taky několik roků.

A pak na závěr, na konci legislativního procesu se ukáže, že nebude přijato nic. Což tedy Evropská unie poměrně těžko nese. Ale nicméně jasné je, že jakmile ten zákon nabude platnosti, tak nepochybuji o tom, že Evropská komise neudělá žádné kroky vůči České republice, aby znevýhodnila, nebo aby bojovala proti tomu, aby ti, kteří mají podle toho zákona postupovat, se s ním nemohli řádně seznámit.

A 6 měsíců je podle mého názoru minimální doba na to, aby se každý mohl řádně připravit, aby se nemohl vymlouvat na to, že když dělá zakázku, tak nebyl řádně se zákonem seznámen. A aby také nedošlo k tomu, že ne svou chybou, protože se nemohl seznámit s tím zákonem, udělal nějakou chybu, za kterou bude postihován nejrůznějšími sankcemi. Od vracení části nebo celé dotace až dokonce pro trestněprávní postihy.

Takže z tohoto důvodu je to samozřejmě bezpečnost pro zadavatele. Stejně tak se domnívám, že mají mít právo ti, kteří už v tom složitém procesu dnes jsou v situaci, kdy zákon podle stávajících zákonů postoupili až k veřejnému výběrovému řízení, aby ho udělali podle stávajícího zákona, pokud to tak chtějí provést.

To znamená, myslím si, že to, co zde všechny tři výbory přijaly, je rozumné. Nedomnívám se, že Senát má možnost do takovéhoto zákona reálně zasahovat. Navíc všichni z nás, co jsme byli zpravodaji, tak jsme byli opravdu v nezáviděníhodné situaci. Protože jsme měli fakticky čtyři dny na to, abychom připravili zpravodajské zprávy na jednání výborů. Což tedy je více než šibeniční doba pro takový zákon. Chtěl bych při této příležitosti poděkovat také legislativě Senátu, která dělala všechno pro to, aby se mohla důstojně s tímhle zákonem vypořádat. A nakonec to byla naše legislativa, která také přišla na to, že Poslanecká sněmovna udělala chybu v tom doprovodném zákonu a tu chybu my vzápětí opravíme, tak, aby nedošlo k dalším problémům s tím zákonem.

Vážené kolegyně, kolegové, já bych vás tímto chtěl vyzvat, abyste postupovali v souladu s usneseními všech tří výborů. To znamená, abychom tento návrh vrátili do sněmovny pouze se změnou nabytí účinnosti tohoto zákona. Abychom se zde nesnažili o změnu, vylepšení toho zákona, protože dle mého názoru to není možné. A pokud se o něco takového budeme snažit, tak nejsme schopni v této chvíli garantovat, že tou změnou neuděláme víc škody než užitku. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. My jsme se vystřídali v řízení schůze v této chvíli a já bych poprosil dalšího, který je přihlášen do obecné rozpravy, a tím je pan senátor Patrik Kunčar. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Patrik Kunčar:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, já do jisté míry souhlasím se svými předřečníky. Zaznělo tam hodně argumentů, se kterými se plně ztotožňuji. Vítám ten tzv. iniciační poplatek 10 000 Kč za podání podnětu k zahájení správního řízení Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Protože tento poplatek může do jisté míry odradit ty, kteří chtějí celému procesu a zejména své konkurenci pouze škodit jenom proto, že jejich nabídka nebyla vyhodnocena jako vítězná.

Zrovna dnes ráno jsem slyšel ve zprávách o případu centralizovaných nákupů ministerstva zdravotnictví, kdy zakázku stěžovatel u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže napadl a až po několika měsících své podání stáhl. Nicméně i tak se celý proces natáhl na více než rok. A za tu dobu se natolik změnila situace na trhu, že dnes je tato zakázka prakticky bezpředmětná. Dávám však na zvážení, zda by nebylo vhodné stanovit vyšší výši tohoto poplatku za podání podnětu a případně stanovit jeho diferenciaci dle objemu veřejné zakázky.

Jako zástupce zadavatele jsem se těšil na tento nový návrh zákona o zadávání veřejných zakázek, protože právě obce jsou jedním z největších zadavatelů veřejných zakázek. A týká se to jednak celkové hodnoty zakázek, tak také jejich počtu, minimálně – dle statistiky – v letech 2010 až 2014. Velmi často se však stává, že se jedná o tzv. prvozadavatele, kteří s procesem mají pouze minimální zkušenosti. Mám tedy obavu, že přes navrhované četné pozitivní změny oproti stávajícímu stavu je tento nový návrh zákon mnohem obsáhlejší, komplikovanější a složitější.

Jen co do počtu obsažených paragrafů oproti stávajícímu zákonu jich má tento nový zákon o plných 118 víc. Obávám se, že to může mít za následek výrazně vyšší chybovost v celém procesu zadávání veřejných zakázek, který již dnes v žádném případě nebyl jednoduchý. Často k různým drobným pochybením docházelo. A to bohužel i v případech, kdy si zadavatel na administraci celého procesu zadávání veřejných zakázek mnohdy za nemalé finanční prostředky musel najít specializované firmy. Také z řad odborné veřejnosti v tomto ohledu zaznívají kritické hlasy, kdy podle některých expertů je navrhovaný zákon o jeden až dva řády výkladově složitější než zákon stávající.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji já vám, pane senátore, a dalším do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Martin Tesařík.

Senátor Martin Tesařík:  Vážený pane místopředsedo, milá paní kolegyně, paní ministryně, kolegové, kolegyně. Nebudu tak ve svém projevu zabíhat do hloubky jako moji předřečníci. Zejména z toho důvodu, že řadu témat již otevřeli. Nicméně chci využít přítomnosti paní ministryně a zeptat se jí znovu na otázku, kterou jsem již položil na jednání výboru, a která se týká již teď několikrát zmíněného zákona z pohledu složitosti nebo na druhé straně slůvka "může".

Já jsem pozorně poslouchal její výklad v úvodu. A tam se objevila informace, že ministerstvo pro místní rozvoj bude připravovat metodiky a vyhlášky a že budou včas. Myslím si, že ze všech předchozích vystoupení vyplývá z dotazů, nebo názorů určitá míra nejistoty. Zejména pro ty, kteří budou tento zákon používat, jak ho mají používat? Chtěl bych tedy poprosit, jestli by se paní ministryně mohla potom ve svém závěrečném vystoupení znovu vrátit tady k této informaci. A možná trošku ji víc rozvést, protože hovořila o tom, že budou dělat výjezd do krajů. Čili tohle jsem měl na mysli v té své žádosti.

Druhé téma, na které jsem se chtěl zeptat, taky už tady několikrát rezonovalo, bylo zavedení poplatku 10 000 Kč za podání podnětu na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Možná, že stejně jako vy taky já jsem obdržel stanovisko Transparency International. Chci se jenom zeptat a ujistit, že jejich názor, který oni tady píší ve svém materiálu, že "zavedení tohoto poplatku není v rozporu se správním řádem a obecními zásadami správního řízení". Čtu tady z jejich materiálu, chtěl bych se na to zeptat, rád bych měl jistotu, že tomu tak není.

A poslední, to už je spíš taková poznámka úsměvného charakteru, nicméně prostřednictvím předsedajícího bych chtěl vzkázat panu senátorovi Eybertovi, kterého si moc vážím, který tady hovořil o tom, že ten zákon je složitý, že možná ho budou používat podobní starostové, jaké viděl v sobotním televizním filmu "Díra u Hanušovic". Tak musím říct, že z vlastní zkušenosti ani jeden starosta v Olomouckém kraji není této úrovně. Všichni jsou daleko chytřejší, pracovitější, odpovědnější, tak věříme, že tato informace je důležitá zejména pro pana kolegu Eyberta. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Myslím si, že pan senátor to bere na vědomí. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové.

Já, když tady paní ministryně vystupovala a říkala nám, že tento zákon předkládá ministerstvo pro místní rozvoj společně s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, tak jsem si uvědomil, že ten úřad sídlí v Brně. A že v Brně se také narodil jeden z nejlepších a nejznámějších světových matematiků Kurt Gödel, který kromě jiného také vymyslel slavnou větu o neúplnosti. A ta věta říká, když to zjednoduším, že pokud je nějaký soubor pravidel úplný, tak nemůže být bezesporný. A pokud je nějaký soubor pravidel bezesporný, tak nemůže být úplný.

Když to teď převedu na ten zákon o zadávání veřejných zakázek, tak chci upozornit nejen paní ministryni, ale i všechny její kolegy, že ta snaha, aby ten zákon byl úplný, potom nutně vede – v souladu s tím slavným matematikem Gödelem – k tomu, že musí přibývat sporů.

A sporných míst. Nemůže to být jinak, protože tento zákon, který nahrazuje zákon 137 z roku 2006, který měl 161 paragrafů a 3 přílohy, se mění na zákon, který má 279 paragrafů a 6 příloh. Tak to znamená, že sporných míst s velkou pravděpodobností muselo přibýt. Protože jak chceme všechno řešit, tak spory přibývají, protože některé věci v našem konání, tím pádem v tom zákoně, musí nutně jít proti sobě.

Pak je tady ještě jeden důvod, proč si myslím, že ten zákon je odsouzen k tomu, aby nebyl dokonalý, respektive byl nedokonalý. A to je způsob toho, jak vznikal, a způsob projednávání. Byť to tady již zaznělo, tak já to zkusím alespoň stručně zopakovat. Je to tak, že ten zákon byl předložen do sněmovny někdy, tuším, v září roku 2015. S tím, že paní ministryně tady říkala, že byla velmi potěšena zájmem 350 pozměňovacích návrhů. Už nám neřekla, že zhruba 100 těch pozměňovacích návrhů bylo z pera ministerstva pro místní rozvoj a pak si je osvojili jednotliví poslanci. Jinými slovy to znamená, že ten, kdo zákon předkládal, potom došel ještě k názoru, že by ve 100 případech měl být měněn. Což je tedy hodně zvláštní. A jenom upozorňuji, že pokud bychom se řídili tím zákonem při projednávání v obou komorách Parlamentu ČR, a připustíme-li, že Senát je zhruba třikrát méně početný, než je Poslanecká sněmovna, tak pokud by to paní ministryně brala dle zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace, který je jedním ze základních pravidel toho zákona, tak my bychom tady v Senátu měli zhruba předložit 100 pozměňovacích návrhů, aby paní ministryně byla spokojena s naším zájmem. To se doufám nestane. Aspoň jsem to nezaznamenal. Ale pokud to tak neuděláme, a pokud to paní ministryně neočekává, tak – to berte v nadsázce – bychom třeba mohli i vnímat to, že její přístup k nám je diskriminační.

Teď k tomu vlastnímu projednávání. Ještě tady chci zmínit jednu věc, která tady taky byla řečeno a je minimálně zčásti mýtem. A to je, že současný zákon o zadávání veřejných zakázek neumožňoval soutěžit jinak než na cenu. Umožňoval. Ale bylo to komplikovanější a málokdo si na to troufl. Ale bylo i možné podle stávajícího zákona o zadávání veřejných zakázek soutěžit jinak než na cenu. A znám i případy, kdy se tak dělo. Je pravdou, že očekáváme, že v případě tohoto zákona, pokud ho schválíme, to bude jednodušší. Na druhé straně já si myslím, že to tak úplně být nemusí a postupně se dostanu k tomu, proč si to myslím.

Co je důležité a co opět vede k tomu, že ten zákon je odsouzen k nedokonalosti je – a řekl bych, že to i nepřímo dokazují některé kroky minimálně některých pracovníků ministerstva pro místní rozvoj, je, že by ten zákon ještě nebyl schválen. A my dneska o něm budeme hlasovat, a nevíme, jak to dopadne. Navrhuje se, aby byl vrácen do Poslanecké sněmovny kvůli prodloužení legisvakanční lhůty, já to podporuji, je, že ministerstvo pro místní rozvoj poskytuje své pracovníky k tomu, aby ten zákon už byl školen. Respektive, aby o tom, jak ten zákon bude vypadat, byť ještě není schválen, byli informováni starostové a další zájemci na různých školeních, jichž se zúčastní pracovníci ministerstva pro místní rozvoj nebo spolupracovníci ministerstva pro místní rozvoj. Aby říkali, jak to všechno má být, jak se má zadávat, aby se lidé stačili připravit. Což bych řekl, že je jednoznačně nepřímým důkazem toho, že ta tříměsíční lhůta na přípravu, než ten zákon vyjde v účinnost, je krátká. A ta lhůta, kterou navrhly tři výboru Senátu, prodloužení té lhůty na 6 měsíců považuji za velmi logické a řekl bych i minimalistické řešení. A moc si nedovedu představit, i z těch důvodů, o kterých mluvil pan senátor Eybert, že některé zakázky jsou v přípravě. Ještě je potřeba vypsat podle starého zákona, co by se dělo a jaký chaos by vznikl, kdybychom tento pozměňovací návrh nepřijali a nevrátili ten zákon do Poslanecké sněmovny.

Další věc, kterou tady mám napsanou, a to jsem možná měl říct na začátku, že si uvědomuji, že ministerstvo pro místní rozvoj bylo ve velmi těžké pozici při přípravě toho zákona, protože vlastně ten zákon začalo připravovat hned poté, co byla přijata novela. Tady ale nemůžu říct nic jiného, než že to je věc této vlády. To je věc toho ministerstva. A pokud tam někdo nějakým způsobem v nějakém okamžiku rozhodl o přípravě nějaké novely, kde ještě nebyly implementovány všechny tři směrnice Evropské komise, tak bohužel jestli tím vzal nějaké kapacity ministerstvu pro místní rozvoj na přípravu toho zákona, kde potom k té implementaci dochází, tak to bohužel nesvědčí o ničem jiném než o tom, že tady někdo špatně, nelogicky, nestrategicky a netakticky postupoval. A my s tím těžko tady něco naděláme. Říká se, že přiznání je polehčující okolnost, já sám za sebe jsem ochoten, že je třeba u paní ministryně nějakou polehčující okolnost přijmout. Na druhé straně ti, co budou podle toho zákona zadávat, to nezajímá. A nemůže zajímat.

Nyní k vlastnímu obsahu zákona. V zákonu je důležitý § 6, který říká, že u zakázek, které se dělí na podlimitní a nadlimitní, ještě existuje nějaká zvláštní část podlimitních zakázek. To jsou ty veřejné zakázky malého rozsahu, kde není potřeba se řídit zadávacím řízením, ale je potřeba se řídit tím § 6. Což je paragraf, který říká, že každá veřejná zakázka, která je zadána, musí být zadána transparentně, musí být zadána přiměřeně a musí být zadána z hlediska rovného zacházení a zákazu diskriminace k dodavatelům.

Já se teď pokusím něco říci k těm třem zásadám, které by měly platit pro všechny veřejné zakázky, a říci svůj názor, do jaké míry to je, nebo není tímto novým návrhem zákona splněno.

Tak prvně k té transparentnosti. Ono se to někde trochu prolíná, ale vzájemně to souvisí, čili to dělení není úplně striktní. Zase to tady paní ministryně už zmiňovala. To je tak, že my dneska máme projednávat zákon, a chybějí nám podzákonné normy. Už se to začíná stávat tradicí. Podle informací, které jsme probírali na výboru, těch podzákonných forem, tím myslím nařízení vlády a vyhlášky, by mělo být celkem šest. Velmi zajímavá je např. norma, která říká, jakým způsobem bude zveřejnění zakázky na profilu zadavatele potom převáděno do Věstníku veřejných zakázek, kdy a v jakém okamžiku bude muset být zveřejnění, respektive zadání na profil zadavatele převedeno do strojového kódu, aby tam mohlo dojít k vyhledávání apod.

Toto vše nemáme k dispozici, to znamená k zákonu, který je velmi složitý, velmi komplikovaný, velmi důležitý, nám chybí dneska všechny podzákonné normy. Připravují se, ale nemáme je k dispozici. A to, že je nemáme k dispozici, by ještě tak moc nevadilo, ale je důležité, že je nemají k dispozici ti, co budou ten zákon používat. Jak zadavatelé, tak potom ti, co se budou o zakázky ucházet.

Paní ministryně také říkala, že budou připraveny metodiky. Dokonce říkala, že těch metodik bude více, že nebude jenom jedna. Jedna z metodik třeba bude hodně důležitá. A to je ta metodika, která bude říkat, jak se posuzuje mimořádně nízká nabídková cena. Protože dneska to je tak, že si zadavatel bude moci stanovit, co je mimořádně nízkou nabídkovou cenou. Na druhé straně ještě pořád není jasné, jak to bude dělat a ta metodika se teprve připravuje.

Co se týká podlimitních zakázek malého rozsahu, tzn. veřejných zakázek malého rozsahu, tak tady jsem zaznamenal aktivity i některých mých kolegů senátorů. Např. protože nevím, zda si to uvědomujete. A já teď neříkám svůj vlastní návrh, jenom to tady říkám nahlas. A to je tak, že veřejné zakázky malého rozsahu jsou zakázky, které nepodléhají žádné povinnosti zveřejnění. To znamená, že to mohou být zakázky, o kterých se ani nikdo nedozví, že byly zadány. Pokud se ptáte, o jaké zakázky se jedná, tak v případě služeb je to do výše 2 milionů. V případě stavebních prací do výše 6 milionů.

Podle informací, které mám, je v tomto režimu zadáno zhruba 15 % zakázek, což jsou stovky nebo přes 100 mld. Kč určitě. Já nevolám, prosím, tady po zesložitění zadávání těchto zakázek veřejného rozsahu. Já bych volal spíše po zjednodušení. Mým názorem je, že by to mělo být tak, že by byly jen dva druhy zakázek, podlimitní a nadlimitní. Ale i v tom podlimitním režimu si myslím, že by ta povinnost zveřejnění měla existovat. Nic víc, nic míň, ale takto by to mělo být uděláno. A potom by hlavně mělo dojít k tomu, o čem tady také mluvil pan senátor Eybert, že by všechna zveřejnění byla na jednom místě a nemuselo by docházet k nějakému složitému prohledávání všech možných profilů zadavatele. A to ještě s tím rizikem, že některé zakázky, když byly zveřejněny, tak ještě nebyly včas převedeny do strojového kódu.

Co se týká té věci může, musí apod., tak obecně v důvodové zprávě zákona je napsáno, že dochází k odformalizování zadávání zákona o zadávání veřejných zakázek. To odformalizování je bezvadné, protože nyní bude možné např. vyřadit nespolehlivého uchazeče o zakázku. Akorát nikdo zatím přesně neví, jak se pozná ten nespolehlivý uchazeč o dodání veřejné zakázky. Předpokládám, že to bude řešit nějaká metodika, kterou dnes nemáme. A já upozorňuji, že dochází k tomu, že díky tomu odformalizování, pokud to není dobře připraveno včetně doprovodných právních předpisů, tak dochází ke snížení právní nejistoty uchazečů i zadavatelů. A nevím, jestli naším cílem je snížení právní jistoty a jestli to bude v nějakém okamžiku dobré a účinné.

Věc, kterou musím zmínit, je rozkrývání vlastnické struktury. Vím, že nám to bylo vysvětlované na výboru a že jsme se dozvídali, že to díky právním předpisům jiných zemí, než je ČR, někdy není možné, ale evidentně se uchazeči, kteří mají sídlo v ČR, dostávají do diskriminačního postavení vůči uchazečům, kteří mají sídlo mimo ČR, zatímco ti naši uchazeči z ČR musí rozkrývat – já jsem pro to – svou vlastnickou strukturu. Tak v případě těch uchazečů, kteří jsou mimo ČR nebo mají sídlo mimo ČR, jim stačí čestné prohlášení a tím to celé hasne. A není potřeba, aby více tu svou vlastnickou strukturu rozkrývali. Nevím, jestli tohle řešení je správné. Já osobně bych jako uchazeč ČR toto cítil jako diskriminační. Takže to je ta transparentnost.

Druhá vlastnost zákona předpokládá, že by měl být přiměřený. Můj názor je, že přiměřenost z hlediska zadavatele je v případě, jak už tady říkal kolega Eybert, iluzorní. Jsem přesvědčen, že zejm. u nadlimitních, ale i části podlimitních zakázek nebude v silách zadavatele, aby zadal veřejnou zakázku sám, ale bude si muset najímat různé firmy, které se tím budou živit. V případě možná větších úřadů to zvládnou úřady samy, ale skutečně to nebude nic jednoduchého, nic standardního a jen podle toho zákona ještě dnes bez metodik a bez podzákonných norem bude velmi problematické zakázky zadávat. Tzn. tím pádem je i problematické naplnění zásady přiměřenosti.

O školeních, která dokazují nepřiměřenost, jsem už mluvil, čili to vynechám.

Co se týče podání, resp. podnětu k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a té výše 10 000 Kč, tady se ztotožňuji se svými kolegy předřečníky. Zároveň bych se také velmi přimlouval k tomu, jestli nezvážit, nebudu to navrhovat, ale jestli do budoucna nezvážit, aby to bylo vztaženo k objemu veřejné zakázky, protože ten, kdo dělá největší problémy a kde se podněty nejvíce podávaly, to se týkalo zakázek v řádu stamilionů korun. A pro ty 10 000 pořád, si myslím, není žádná velká částka. Naopak, tam by to podle mého názoru mělo být nějaké procento z toho objemu veřejné zakázky. Na druhé straně v případě menších zakázek to může být částka zase nepřiměřeně vysoká.

O přiměřenosti či nepřiměřenosti koncesních řízení už tady mluvil pan kolega Eybert, čili to také vynechám. Dostávám se k nějakému závěru nebo k závěrečné části, a to je to rovné zacházení a zákaz diskriminace. Já velmi rozumím těm problémům, které vznikaly se zvýhodňováním uchazečů, kteří zaměstnávali zdravotně postižené. Na druhé straně si nejsem úplně jistý, že tím, že jsme úplně tu věc ze zákona vyřadili, jsme nevylili s vaničkou i dítě. Že jsme se měli více zamyslet nad tím, jestli nebylo nějakým jiným možným způsobem přeci jen zaměstnávání zdravotně postižených zvýhodnit, protože když to necháme jen na zadavatelích, jak se nyní stalo, tak se může stát, že firmy, které zaměstnávají zdravotně postižené, téměř vůbec se k zakázkám veřejného charakteru nedostanou. A to si myslím, že v žádném případě není zájmem tohoto státu. Na druhé straně zadavatelé jsou veřejní, tak můžeme věřit v to, že z hlediska nějaké kultury přeci jen se nějakých zvýhodnění v rámci zadávacích řízení dočkají, jak jsem pochopil, paní ministryně tomu věří

Takže tolik ode mě. Já se omlouvám za ten delší projev. My to, že nepředkládáme žádné pozměňovací návrhy, tak někteří se možná snažíme vykompenzovat aspoň tím, že řekneme, co si o zákonu o zadávání veřejných zakázek myslíme. Na druhé straně jsem přesvědčení stejného jako např. pan kolega Martínek, že ten zákon byl z hlediska fungování Senátu neopravitelný a nebylo možné všechny problémy zákona, jak jsem je tady třeba já nebo někteří moji kolegové popsal, opravit. Tzn. pokud dnes chceme něco dobrého udělat, tak možná bych poprosil o podporu té části nebo toho pozměňovacího návrhu, který tady přednesl pan kolega Eybert, který je poměrně jednoduchý a týká se koncesních řízení. Ten výpočet, který tady provedl, byl poměrně průhledný. Na druhé straně prodloužení legisvakanční lhůty alespoň na šest měsíců je naprosté minimum, co pro zadavatele a uchazeče o zakázky může dnes Senát Parlamentu ČR udělat. To, co může udělat Ministerstvo pro místní rozvoj, je, že si vezme více k srdci např. větu Kurta Gödla a bude vědět, že pokud bude přidávat další a další podmínky a pravidla, tak těch sporných míst v každém zákoně, tzn. i v zákoně o veřejných zakázek bude přibývat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. A s právem přednosti se přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, a protože už bylo mnohé řečeno, se omezím pouze na několik poznámek, protože podobně jako pan senátor Eybert hodně pamatuji, pamatuji si, kdy byl na služby limit 5000 Kč a na stavební zakázky 10 000 Kč. To bylo v době premiérování Václava Klause. Tehdy jsme s ním měli jakousi besedu. A když jsme mu vysvětlili, že to je naprostý nesmysl, že takto se fungovat nedá, tak byl potom ten limit nějak zvýšen. Ale o tom jsem mluvit nechtěl.

První věc, která bude zajímavá, že teď se zdůrazňuje, že teď už nebude hlavním kritériem cena, že teď už tam můžeme dát jiné podmínky, abychom získali dobrého dodavatele. Mám obavu, že to nebude fungovat. A nebude to fungovat proto, že přestože tady všichni teoreticky mluvíme o tom, jak trestní právo má být na konci toho řetězce, že nejprve má být občanské právo, obchodní zákoník, potom teprve trestní právo, tak my jsme se postupem doby dostali k tomu, že trestní právo je na prvním místě, tzn. policie jakékoli podněty opozice v tisku začne vyšetřovat. Sice poté se ukáže, že podněty nebyly úplně relevantní. Mezitím mnozí lidé mají nejen zkažený život, ale jejich kariéra je dávno vniveč, protože tyto povídky, co tu často slyšíme, ať se očistí a potom se vrátí, to jsou opravdu jen povídky, protože to v praxi nefunguje.

Podobné to je s tzv. black listem. Vy opravdu věříte tomu, že nějaká firma se smíří s tím, že se dostane na black list, že napíšeme, že této už nic nezadávejte, protože to jsou šumaři? To mám obavu, že ta půjde až do Štrasburku nebo nevím kam, aby se domohla toho, aby nebyla ta firma, která bude někde označena, že je špatná.

Druhým problémem je zeměpisné kritérium. Dnes všechno dáme na internet. Takže příklad, na historické radnici potřebujete vyměnit okna. Když se konečně dohodnete s památkáři, kteří jak je známo se velmi často chovají velmi neobvykle, například nás donutili památkově udržet šroubovací panelákové okno, které kdysi za totality někdo na tu radnici namontoval, chtěli by nejlépe osvětlení loučemi, protože si myslí, když jsem se jich zeptal, jak je možné, že do té silnice, která je památkově chráněna, někdo dává umělohmotné rozvody, že tam mají být ty staré původní, nejlépe dřevěné, abychom splnili, tak se tomu diví.

Takže to nefunguje. Pak je tady cena maximální a minimální. Paní ministryně ví, že my jsme absolvovali u ní mnoho seminářů. A já jsem říkal, že jsme zabránili tomu, aby se dodavatelé domlouvali v pozadí, že sice budou soutěžit, ale nikdo nesmí jít pod cenu, na které se dohodnou, tak my jsme tomu čelili tak, že vždycky u každé zakázky dáváme maximální cenu. Ten, kdo překročí tu cenu, za kterou my jsme ochotni tu věc realizovat, tak je vyloučen. Teď to budeme muset rozšířit, že tam budeme muset dát interval, že cena nesmí být nižší než a vyšší než. Jak se to vypořádá s právem, to nevím, ale prakticky vám mohu říci, že maximální cena, kterou jsme uváděli, protože ony ty ceny podle "urzu, purzu a murzu", které se vlastně sčítají tak, že z okradené ceny se udělá jakýsi průměr a pak projektanti je do projektu napíšou. Tak vám můžu říct, že jen za loňský rok to bylo kolem 60 mil. na poměrně drobných zakázkách, které jsme ušetřili díky tomu limitu.

Druhá věc je tzv. rozdělování zakázek. A tam tedy bych uklidnil paní ministryni s tím, jak v Bruselu teď bude brečet, aby jí to nějak prodloužili, že v kuloárech Bruselu už je dávno připravena nová směrnice, která zase to, co jsme teď začali rozdělovat, bude zase slučovat. Dosud nebyla ukončena trestní řízení s různými lidmi, kteří rozdělovali zakázky. Typický byl příběh, tuším, ŘSD nebo správy silnice, kde udělali několik zakázek za 5 999 999,99 Kč, ti lidé jsou stále ještě stíhaní. Ale Evropa mezitím dospěla k jinému závěru, že je potřeba zakázky rozdělovat na menší, aby si lízly také ty menší firmy. To ovšem neznamená, že pozítří se někdo v Bruselu usmyslí, že tohle se neosvědčilo a zase bude považovat rozdělování zakázek za trestné. Takže bych se neznepokojoval, protože vzápětí, než my tento zákon schválíme, přijde nová směrnice, která přinese zase něco nového.

Co mě ale velmi trápí, je to, že když mám na radnici čtyři škodovky a chci pátou, tak je to velmi složité, protože zákon říká, že já nesmím napsat, že chci škodovku. Já musím napsat, že chci osobní automobil o obsahu bla, bla, bla. Vymyslel jsem samozřejmě způsob, jak to udělat, že koupíme jakékoli auto, pokud bude mít na té kapotě zelený okřídlený šíp. Jestli je Renault ochoten ten svůj sprostý znak vyměnit za škodovku, tak my si toho renaulta koupíme. Udělali jsme to jednou, kdy jsme si legálně koupili mazdu. Můžu vám říct, že to bylo děsivé. Udělali jsme to podruhé, kdy jsme koupili ze Slovinska autobusy tam. Ale než jsme se vzpamatovali, tak firma zkrachovala a byly s tím neskonalé potíže, protože jinak jsme měli všechny autobusy karosa. Zdá se vám nelogické, že když mám čtyři škodovky, chci pátou? Zdá se vám divné, že ve Francii, v Německu jsou jen volkswageny, že tam nikdo jiný neuspěje? Že ve Francii jsou to jenom renaulty nebo peugeoty nebo nevím jaká auta, ale francouzská? Ale jsou to státy, které jsou ve stejné EU jako my. Jak je to možné? Já tomu nerozumím, jak je to možné.

Další věc, která mě překvapila, byla ta, že jsem každý den dostával nabídky školení o novém zákoně o veřejných zakázkách, který ještě leží tady. Jak je to možné? Jak může někdo školit, když netušil, kolik z 350 pozměňovacích návrhů bude či nebylo přijato? Já vyšlu úřednice na školení, tam se něco dozvědí, je to podobné jako u finančního úřadu, kde jdou na školení, tam jim něco řeknou, za tři roky přijde úřad na kontrolu a řekne, že mezitím se změnilo stanovisko a že to, co dělali doteď, bylo úplně špatně. Úplně nejhorší je učit se zákon dopředu, protože když se ho naučíte dopředu a utkví vám to v hlavě, tak máte pak dojem, že konáte správně, ale vy konáte nesprávně, protože mezitím tam byl přijat nějaký pozměňovací návrh, který zákon úplně změnil.

Další, co mě irituje, je tzv. odhalený vlastník. Ptal jsem se na to na ústavně-právním výboru, relevantní odpověď jsem nedostal. Tzn. my uděláme zakázku, teď on se odhalí. A ejhle, on se odhalí a my si řekneme: "No, tomuhle hajzlovi, že bychom to měli?" Jako tady ta kasárna prodávali, ona se přihlásila nějaká manželka někoho, kdo se nelíbil, tak jsme kasárna neprodali, protože to je hajzlík. Co budeme dělat, když zjistíme, že dodavatel ventilků pro škodovku je hajzlík, který je v Panama Papers někde napsaný, že tam má offshore firmy? A teď my to máme vybrané, dodavatel dobrý.

Ještě se vrátím k tomu zeměpisnému. My jsme dělali na okna na radnici výběrové řízení a přihlásil se truhlář z Brna, protože my transparentně všechno zveřejňujeme na internetu. Naštěstí truhlář byl rozumný, když viděl okna a potkal se soudružkami památkářkami, tak řekl: "Tohle fakt neumím," a vzdal se. V jiném případě bohužel zateplení školy z dotací, tam se přihlásil podobný šmudla, který nabírá odborníky v hospodách u piva, říká: "Pojď, vole, budeme dělat okna." A teď zakázku nevzdal, protože by musel platit odstupné, takže zakázku dělá. Je to dům pro seniory. Jsou to hlavně seniorky, senioři většinou pomřeli, ale seniorky, které tam bydlí, jsou z toho úplně hotové, protože jsou to patláci. Ale my s tím v podstatě nic neuděláme, protože je to z dotací na ty pečovateláky, takže jsme vyřízení.

Narazili jsme i na další věc, kam až vedou ty absurdity, že máme dělat výběrové řízení na umělce, kteří zahajují lázeňskou sezonu, aby to bylo transparentní. I tudíž, říkali jsme si: "No, ale co uděláme?" Takže přihlásí se nám Karel Gott a přihlásí se nám Emanuel Gott. Karel Gott to bude za 100 000 třeba, vymýšlím si, a Emanuel za 10. A koho vezmeme? Emanuela, protože je za 10. Naštěstí s tím jsme se potom vypořádali nějakou interní směrnicí. Mimochodem před těmi varuji, teď to bude velmi volné, ale auditoři mají jiný názor. Pokud si něco dáte do interní směrnice a nedodržíte to, tak je to velmi výrazný přestupek. Čili velmi opatrně s tím, co si tam v dobré víře napíšete.

Také třeba územní plán nám dělá firma z Brna, která vůbec netuší, jak se jmenují ulice v mém městě. Ale protože jsme udělali výběrové řízení a vyhrála firma z Brna, dělá to firma z Brna. Firma z Hradce Králové nám projektovala park v zámecké zahradě. Ta vůbec netušila, kudy lidi chodí, kde jsou cesty. Ale bylo to v souladu se zákonem.

A tady mluvil kolega Martínek, vaším prostřednictvím, že si tady často vytváříme komplikace. Budu moc dobře sledovat jeho hlasování u těch zákonů, kde si vytváříme komplikace, jestli opravdu bude věren tomu, že bychom si komplikace neměli vytvářet. Vytváříme si je tady soustavně přijímáním těch zákonů, které tady neustále komplikujeme, až se z toho potom skoro všichni zblázníme. Ale říkal to tady pan senátor Eybert. Ti starostové, ti nemají jen ten jeden, na ně se valí dennodenně další a další úkoly v přenesené působnosti, takže oni nevědí, kam dřív skočit. A do toho budou teď, až je vyškolíme, budou dělat zakázky.

Odvolání firem, které se nehlásily, tady už to bylo řečeno, to je neskutečný byznys. Nikam se nehlásíte, ale poté, až se to vypíše, tak napadnete výběrové řízení a vydíráte ty firmy, které se zúčastnily, notabene která vyhrála, aby vám zaplatila odstupné, jinak tu zakázku v podstatě znemožní. Toto je velký trend a nevím, jestli mu zabrání to, že by někdo platili 10 000.

Připomínám, že jisté neziskové organizace zavalily Úřad pro hospodářskou soutěž jakýmisi připomínkami, že by tam vlastně nic jiného nedělali. Ale to přeci tady jsme také dávali těm neziskovkám, Rekonstrukci státu apod., tyto pravomoci. A to jste ještě neviděli, co se bude dít, až budeme zveřejňovat smlouvy, kde si oni na internetu velmi jednoduše budou porovnávat, že tam koupili něco za 100 a někde za 120. A udělají kauzu, jak je možné, že v této vesnici to koupili za 120, když tam v té vesnici to udělali za 100. A bude to zase taková pseudokauza, která se bude dlouho vyšetřovat, aby se pak zjistilo, že to byl nesmysl.

Takže to jen několik poznámek, že to nebude jednoduché. Stačí se podívat na počet pozměňovacích návrhů a je zjevné, že to nemůže dopadnout dobře, že to bude bramboračka. Nicméně to nemění na tom, já jsem se zúčastnil mnoha jednání, i na ministerstvu, a musím říci, že ministerstvo se snažilo opravdu to zjednodušit, udělat to tak, aby to bylo komfortní, ale bohužel proto, že veřejným zakázkám také každý rozumí podobně jako dopravě, školství a jiným oborům, tak to dopadlo tak, jak to dopadlo. Nicméně mě utěšuje to, že než konečně my to schválíme, tak přijde nová směrnice z Bruselu, která to úplně změní naopak, takže mě to zase tolik nevzrušuje.

Jenom moc prosím paní ministryni, udělejte také školení pro orgány činné v trestním řízení, protože opravdu oni si přečtou v novinách nějaký článek opozice a začnou vyšetřovat. V současné době řešíme trestní oznámení na nevýhodný pronájem kostela.

Tady byla řeč o ceně v místě a čase obvyklé. Já jsem přivezl paní doktorce Kůželové dva posudky na cenu v místě a čase obvyklou na stejný pozemek. Jeden pozemek je 40 000 Kč, druhý je 400 000 Kč. Na ten samý pozemek. Oba ti znalci mají kulaté razítko. Takže co ještě? Když my ho prodáme podle toho jednoho, tak budeme nepochybně stíháni, protože je to špatně. Takže chci říci to, že to není zdaleka tak jednoduché, to si ještě užijeme. Ale pro nás tady v lavicích, kdybych nebyl primátorem, tak mi je to celkem úplně jedno. Jenom bych připomněl, že výběrová řízení dělají také základní školy, mateřské školy a další příspěvkové organizace, kde ta kvalifikace třeba na vybrání počítačů je nulová. Oni to ženou tedy přes radnici, radnice si bohužel bere na sebe tu odpovědnost, u nás je to všechno nad 50 000, což je skoro nelidské, protože zakázek je obrovské kvantum, ale tím, že ještě nemusí být komise, ale já si myslím, že nikdo snad nepůjde cestou, že by neměl komise, mám obavu, že to by vůbec nefungovalo, to by ta rada mohla zasedat permanentně každý den, aby vůbec byla schopná. A to, co tady bylo řečeno o tom, že starosta je často stíhán proto, že podepisuje, znovu opakuji pro všechny starosti v ČR, starosta není statutárním orgánem podle obchodního zákoníku. Není! Je na to soudní rozsudek a nenechte si to vnutit. Starosta podepisuje pouze to, co mu někdo nařídil, žádnou pravomoc nemá, nemůže ani poslat blahopřání babičce k narozeninám pomalu bez souhlasu někoho. Takže když to schválí zastupitelstvo a starosta je ten, kdo podepisuje, tak nemůže být stíhán za ten podpis. Ale bohužel v praxi velmi často, protože je to jednoduché. Ono to tedy není jednoduché, někdy je stíhán starosta, někdy rada, někdy celé zastupitelstvo podle toho, jak se vyspí příslušný policista či státní zástupce. To nemyslím teď proti policii ani proti státním zástupcům, ale ten boj proti korupci, kterému jsme tady všichni podlehli a jsme z toho úplně zmagoření a myslíme si, že všechno, co se děje, určitě musí být zkorumpované, tak ono to tak není, ono je to tak jen někdy. Ale není to tak ve většině případů. Většina radnic chce něco postavit. Já už jsem říkal na výboru o té moštárně. K nelibosti zástupce ÚOHS ve Valticích dělali moštárnu a vypsali zakázku jako celek, naprosto logicky. Ale ÚOHS měl jiný názor, že na tu technologii moštů si měli udělat zvláštní výběrové řízení, že to není stavební práce, protože výrobců moštárenské technologie je více. Čili omezili hospodářskou soutěž. Představte si to třeba při stavbě stadionu nebo něčeho, kdybyste takto měl zakázku rozdělit na elektroinstalaci, osvětlení a technologie, tak bychom v životě nic nepostavili. To už je to, kdy jdeme absolutně za hranu. Samozřejmě pro toho zadavatele, ten chce věc zadat tak, aby byl odpovědný. Dokonce jsem toho názoru, že by měla být jedna zakázka, projekt i stavba, protože všichni víte, co se děje, když má někdo stavět podle projektu, který namaloval někdo jiný. Tak je někdo hovado vždycky, buď projektant je úplný idiot a něco takového nemohl vůbec navrhnout, protože se to postavit nedá, kdežto když si firma sama projektuje a sama staví, tak si může brečet akorát na svém vlastním hrobě.

Tolik jenom několik poznámek, děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další je v pořadí přihlášen do obecné rozpravy pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, paní ministryně, kolegyně, kolegové, přičiním už jen pouze jednu poznámku, nebudu podávat tento pozměňovací návrh, když tak to uděláme v průběhu platnosti již tohoto zákona. Jsem bytostně přesvědčen, že to, o čem tady mluvili téměř všichni předřečníci i paní ministryně, tzn. to je ta záležitost vydírání, na které byly založeny některé firmy tím, že se odvolávaly proti každé veřejné zakázce a vybíraly si vždy jen ty zakázky, kde byla nějaká dotace a hrozilo nebezpečí projití termínu, tak tam byly mimořádně úspěšné, protože si pak každý spočítal, že když nedostane 20 mil. Kč na zakázku, na což se menší města připravují někdy mnoho let a prošvihla by tento termín, tak byla schopna udělat cokoli. Jsem přesvědčen, že ten poplatek 10 000 Kč je velmi malý a měli bychom přejít spíše na procento, stejně jako známe již v našem právním řádu. Pokud někdo chce někoho zažalovat např. pro urážku na cti atd., tak platí 4 % z ceny, kterou žádá. Já si myslím, že tady by to mělo být určité procento placeno z ceny zakázky. Už s tím, jak říkám, máme zkušenost v našem právním řádu, takže i tady by to bylo dobré zakotvit. Takže uvidíme, co se stane po zavedení tohoto poplatku. Kdyby to nefungovalo, tak tady skutečně k paní ministryni mám tento příspěvek. Přemýšlet o tom, jaké procento by musel zaplatit ten, kdo by se chtěl odvolat. Možná že by to všechny přešlo, protože pochopitelně čím vyšší cena, tím vyšší ztráta, tím vyšší komplikace.

Pro vás, kteří to neprovádíte, zhruba necelých 10 % stojí projektová dokumentace. Vypisujete-li veřejnou zakázku, všechno musíte mít hotové. Veřejná zakázka za 50 mil., někde od 3 do 6 mil. Kč je projektová dokumentace, takže to jsou ohromné ztráty, které tím odkladem nejen z jiných důvodů, ale už jen tím, že ta příprava stála tak strašné peníze, tak zadavatel potom má, pokud se mu zakázka zdrží. Takže toto je jediná věc na margo těch ostatních.

Ano, kolega Kubera tady mluvil hodně o státních zástupcích a policii. Je to pravda, mám to za sebou. Jeden anonym napsal "starosta Čunek bere 10 % ze všech zakázek, které vypsal". Vzhledem k tomu, že v té době to byl osm let, tak přišlo 60 policistů na náš úřad, tři měsíce tam seděli a všechno šetřili, úžasná věc. Ale dobře to dopadlo, takže si jen myslím, že měli zavřít toho, kdo takovou kontrolu nařídil. Pak by je to přešlo. Ale ta spolupráce ministerstva, tzn. školení v oblasti zákona, státních zástupců, možná ne všech, ale těch, kterým to přináleží, tak by bylo určitě dobré. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Další je do rozpravy přihlášen pan senátor Tomáš Jirsa. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegové, kolegyně, velice krátce, protože po Jardovi Kuberovi říci něco navíc už skoro nejde. Já bych to jen doplnil, že ještě lepší, když chcete někoho zničit, to se stalo v jednom městečku u nás na jihu, že opozice donutila starostu, aby všechny stavební zakázky dával internetovými aukcemi. To je ještě lepší, protože do té internetové aukce se mu přihlásily firmy těsně před insolvencí, takže on šel do voleb s rozkopaným náměstím, s rozkopanými teplovody, protože ty firmy během stavby zbankrotovaly. A kdo zadává zakázky a staví, tak ví, že když zbankrotuje stavební firma v průběhu stavby, tak je to katastrofa.

Já bych použil tento zákon pro nás všechny jako varování před tím, když "veřejné mínění" a protikorupční organizace pod tím tlakem, že "všetci kradnú", přijímáme zákony pod tlakem lidí, kteří v životě žádnou zakázku nezadali, ale prostě protože "všetci kradnú", tak jsme prostě přijali takový zákon, který dnes musíme opravovat a vracet se zpátky k tomu, co fungovalo minule. Takže si dejme pozor na tlaky, jak nám chodí generované emaily "schvalte, schvalte, schvalte". Už to začalo se zákonem o ochraně přírody, o Šumavě, už vám nebo poslancům chodí generované emaily, jak je to bezvadný zákon, jak ho musíme schválit.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající. Paní ministryně, kolegyně a kolegové, já budu asi první, kdo zpochybní ten § 259, protože on je prostě špatný. Začnu tím, tady pan kolega Kubera plamenil, že trestní právo na prvním místě atd. a že by měly být vyčerpávány ty mírnější prostředky. No, to je samozřejmě pravda, ale tím mírnějším prostředkem je právě správní právo, což je přesně předmět tohoto zákona.

Ten § 259, jak známo, hovoří o tom poplatku za podání podnětu. Podání podnětu není procesní úkon účastníka, který by chtěl tím zahájit řízení, ve kterém by chtěl hájit svá práva. To není. To je vlastně úkon učiněný ve veřejném zájmu. Ono to má něco dost podobného s právem petičním, tento podnět. Za petici také nikdo nemůže vybírat žádný poplatek. Samozřejmě to, o čem jste tu hovořili, o vydírání atd., to se jistě nedálo skrze tyto podněty, ale to se dálo v řízení skrze námitky těch protiuchazečů. Čili to je něco úplně ale lautr jiného, než je podávání podnětu. A prosím pěkně, jestli chceme budovat nějaký alespoň relativně konzistentní právní řád, tak nemůžeme do tohoto zákona jednoduše napsat, že zákon o správních poplatcích se nepoužije u tohoto tzv. Poplatku. On to totiž, když to vezmu dogmaticky, tak on to totiž žádný poplatek není, je to vlastně sankce a penalizace za to, že se prostý jednotlivec nebo nějaká případně skupina jednotlivců rozhodli bránit společenství před nějakými nekalými praktikami a obtěžují tím vrchnost. A to je všechno.

Takže to je prostě špatně, toto ustanovení je naprosto vadné, ústavně se domnívám, že velmi snadno napadnutelné. A já pevně doufám, že první, kdo bude chtít dát tento podnět, bude po něm požadováno zaplacení poplatku, že se ozve a že půjde cestou správního soudnictví až k Ústavnímu soudu. A Ústavní soud toto ustanovení ale nepochybně zruší, protože to je prostě tak nesystémové ustanovení a tak opravdu bezdůvodné, protože marná sláva, ve správním řádu máme stanoveno, že správní orgán je povinen přijímat podněty. Tak to chceme škrtnout, chceme, aby se občané neměli možnost zabývat věcmi veřejnými? To asi nechceme udělat, že ano. Tak proč tady děláme takovou výjimku?

Podívejte se, v trestním řízení, když na vás někdo podá trestní oznámení a bude falešné, tak toho člověka stíhají eventuálně pro pomluvu, pro křivé obvinění. Proč namísto takto hloupého ustanovení se neudělá něco podobného ve správním řádu, že naopak ten, kdo bude dávat podněty, které budou totálně nesmyslné a bude opravdu jen zaměstnávat správní úřad, tzn. tedy antimonopolní úřad, tak že ten neúspěšný občan, který to podal, tak že bude penalizován pro nějaký správní delikt charakteru bezdůvodného podnětu. Každý si potom rozmyslí, jestli takový podnět podat nebo nepodat, když to někdo bude podávat bez důkazů, jen tak frivolně si řekne: "Tak já to tam tedy podám, ono se ukáže."

Všechno jde udělat, ale rozhodně rozumněji, než se stalo tady. Toto, co je zde, to je nonsens. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy je přihlášen s právem přednostního vystoupení pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, milé kolegové, vážení kolegové, po kolegovi Kuberovi musím vystoupit, protože on to vzal všechno tak z jedné vody načisto, převedl to do Teplic. Také se chci podělit o některé zkušenosti. Ale musím začít tím, že přestože má zákon o asi 100 paragrafů více než ten předchozí, tak když jsem si to nechal ověřovat svými kolegyněmi z investičního odboru a byli jsme předtím za náš výbor pro veřejnou správu několikrát s Ministerstvem pro místní rozvoj, probírali jsme podrobnosti přípravy zákona, tak on lepší než ten starý je. Je to zvláštní, protože obvykle každý další zákon je horší než ten předchozí, ale lepší než ten budoucí. Praxe nakonec samozřejmě ukáže, že bude mít možná nějaké mouchy, určitě je bude mít, ale přesto si myslím, že by stálo za to, dát mu šanci.

Souhlasím s kolegou Martínkem, že v tuto chvíli je asi těžké vyzobávat z toho hrozinky a zkoušet je opravovat a že to, co můžeme minimálně udělat, je skutečně prodloužit lhůtu na šest měsíců, aby se je všichni mohli naučit. A možná že když se něco v té době odhalí, tak se to ještě dá spravit.

Několik připomínek. Už dnes je výklad, že není třeba používat jedno kritérium, a to je cenu, že je možné použít jiná kritéria. Ale samozřejmě je to výklad ministerstev. A policie a státní zastupitelství bohužel používá jiné výklady, v tom jsem zajedno s kolegou Kuberou a některými dalšími. A myslím si, že tady je ještě před námi nějaká práce v tom, aby se vysvětlilo, že ne všechno, co je nejlevnější, je to nejlepší.

Nepadla tady dnes ještě žádná slůvka o tzv. horizontální a vertikální spolupráci, o tom, že tento zákon zavádí 80% hranici pro možnost využití této spolupráce. Možná kolegové, kteří nepřicházejí s veřejnými zakázkami běžně do styku, tak v tuto chvíli nemusí vědět přesně, o čem hovořím, ale já to zkusím vysvětlit. Dnes, když zadavatel, jako příklad řeknu obec, měla své technické služby ve 100procentním vlastnictví obce, tak samozřejmě jim nemusela zadávat zakázky prostřednictvím veřejné soutěže, protože oni jedno jsou. Ale dnes se říká, zadavatel to může udělat, pokud 80 % té činnost té druhé osoby je prováděno ve prospěch zadavatele. Uvedu náš konkrétní příklad.

Zřídili jsme akciovou společnost Bohumínský servis, bývalé technické služby, vložili jsme do majetku i skládku. Za tím účelem, aby nám obhospodařovali odpadové hospodářství a ještě veřejné osvětlení, chodníky atd. A samozřejmě jsme jim kladli na srdce, ať jsou konkurenceschopní, ať se snaží získávat i další zakázky. Oni svážejí i odpady i pro všechny ostatní firmy, podniky ve městě. A ejhle, pro nás jako pro zadavatele a pro 100procentního vlastníka nedělají 80 %. Spočítali jsme to teď na zhruba 74 %. Proboha, proč bych měl soutěžit odpady, když oni to pro nás dělají? Proto jsme je zřídili, aby to dělali. Já v té legisvakační lhůtě s nimi uzavřu asi smlouvu na 100 let, abych se tomu vyhnul, ale je to přeci naprostý nesmysl, naprosté popření zdravého rozumu, abychom se takto nemohli normálně chovat, když je to ve 100% vlastnictví obce.

Podobný případ, a to právě vertikální a horizontální spolupráce zde popsaná v zákoně v několika paragrafech by asi umožnit měla. Máme několik školských zařízení, která mají pod sebou i školky. A ne v každé škole za mnoho milionů korun modernizujeme kuchyň. Tak to uděláme v jedné z nich a ona pak dodává stravu do těch ostatních. No, měly by to soutěžit? Když školy jsou pod námi všechno ve 100 % v holdingu města? Měly by ony soutěžit, aby jim stravu dodával někdo jiný, když jsme za tím účelem modernizovali jednu kuchyni, aby ostatní to dělaly?

To jsou věci, které nakonec ukáže praxe. Já bych chtěl jenom ještě dvě poznámky, omlouvám se za to. Jsem pro to, ať stát podporuje sociálně postižené. Ale proboha, nemůže to činit prostřednictvím věcí, které jsou z hlediska obchodní soutěže. Uvedu dva příklady které se nám staly a jsem rád, že to v zákoně není, že paní ministryně vyslyšela připomínky.

První případ. Tak jsme soutěžili v naší bohumínské nemocnici digitální rentgen a vyhrálo družstvo invalidů. Protože by nám to zdražilo o 15 % dodání rentgenu oproti té firmě, která rentgen dělá, tak jsme zrušili soutěž, možná také protiprávně, nevím. A vypsali jsme ji tím vyšším otevřeným způsobem, kde to zvýhodnění neplatí.

Ale já si myslím, že bych měl být zavřen, kdybych to neučinil, protože bych o 15 % zdražil rentgen pro nemocnici. Druhý případ. Elektronická aukce na dodávku elektrické energie pro všechny organizace města. A ona se vám přihlásí organizace, která tam dá čestné prohlášení, že má 25 % zaměstnanců postižených. Přitom jde o elektrickou energii. Je to v elektronické aukci, kde ti ostatní uchazeči ještě ani neví, že tam jeden z uchazečů má zvýhodnění. Takže oni si myslí, že už vyhráli a ve skutečnosti vyhrál ten, kdo tam dal o 15 % vyšší cenu. No, to je přece zneužívání par excellence; nesmyslné naprosto. A jsem rád, že to v tomto zákoně není. A kdyby tady, nedejbože, někdo podal pozměňovací návrh v tomto smyslu, tak možná bych byl za asociála, ale prostě tohle já v tomto zákoně podpořit bych nemohl.

A poslední věc, která je sporná. Poplatek za to podání. A uvidíme, co se z toho vyvine. Uvedu vám příklad a myslím si, že jestli je tady někde pan Rafaj z ÚOHS, tak ten by mohl povídat o tisícovkách podání, která dostali. Uvedu jeden příklad. My jsme jako svazek měst a obcí dělali cyklostezku v rámci česko-polského projektu, asi 80kilometrovou. Tam než to zahájíte, tak vám ještě řídící dotační orgán musí odsouhlasit výběrovku. Všechno v pořádku, proběhne to. Akce probíhá už půl roku, a teď je třeba platit faktury. Pošlete je na orgán a oni řeknou – pro jistotu v rámci svého alibismu - my dáme podání na Úřad pro hospodářskou soutěž. Úřad to několik měsíců šetřil a po několika měsících konstatoval, že samozřejmě zakázka byla v pořádku. Ale my jsme několik měsíců neplatili 50milionovou fakturu za provedení dlouhé, 80kilometrové cyklostezky. A dodavatel, kdyby se choval normálně, tak by nám 2,5 mil. korun penále za pozdní platbu vyúčtoval. A kdo by to za dnešní situace zaplatil? Člověk, který dal podání z řídícího orgánu? Ne, my jako svazek obcí, nemáme vůbec žádné peníze; jenom to, co obce do toho tam dají. Možná, že by někoho zavřeli, ale rozhodně by to nebylo u člověka, který by dal podání. Takže já jsem z praktického důvodu jenom pro to, ať člověk, který dává nějaké podání, má nějaké podezření, také nesl určitý díl spoluzodpovědnosti.

To je asi všechno. Samozřejmě my všichni, co jsme tady starostové, zadavatelé zodpovědní, zatím nezavření starostové, tak bychom mohli povídat dlouho...

Jen na závěr sdělím tolik, že podpořím pozměňovací návrhy, které vzešly a cením si spolupráce všech výborů, které se tím zabývaly na prodloužení legisvakanční doby, které tady doporučoval i pan senátor Martínek. Věřím, že ani paní ministryně nebude mít moc práce s tím, abychom žádnou sankci od EU nedostali, když jiné země na to s prominutím "prdí" ještě mnohem víc, než my.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. S dalším přednostním právem je pan senátor Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, vážené senátorky, senátoři, jenom krátká reakce na dvě předchozí vystoupení. Jednak mě docela zaujalo, možná i pobavilo vystoupení paní senátorky Wagnerové, která na jedné straně tedy horovala proti poplatku. Na druhé straně, aspoň tak jsem to pochopil, v podstatě takové oznámení, říkala, že by mohlo být trestným činem. Snad dokonce by mohlo být trestáno. Takže já rozumím, ale osobně si myslím, že lepší je poplatek, než potom trestní stíhání. A protože by to někdo asi mohl považovat za odstrašování, ale problém je širší. Problém je širší, protože jsou mnohdy zakládána různá účelová sdružení, obzvláště v oblasti ekologických aktivit apod., které vstupují do těchto zakázek. Do těchto řízení a mnohdy hledají buď zvýhodnění pro sebe, mnohdy, já tomu říkám zelená korupce nebo také mnohdy účelově vůči některým firmám.

Tady je potřeba říct, že mnohé iniciativy směřují také k tomu, a to už tady bylo řečeno k podpoře mnohdy nadnárodních firem, které si mohou dovolit tzv. podsekávat zakázky a víceméně znevýhodnění malých místních firem, které nakonec stejně zakázku dostanou, ale nikoliv od radnice, od kraje, od státu, ale dostávají ji od nadnárodní firmy, která jim to samozřejmě dává za daleko horších podmínek, než které by vysoutěžily v rámci místního řízení. To je jedna věc.

Druhá věc – a tady musím nesouhlasit se svým stranickým kolegou, a to je otázka zvýhodnění pro firmy nebo družstva. Organizace, které zaměstnávají většinu zdravotně postižených, protože ano, pravda je, že v některých případech tam docházelo k takovému – až bych řekl vyloženému zneužívání, které kolega Vícha tady uvedl. Na druhé straně jednoznačně by nemělo být s vaničkou vylito i dítě a já doufám, že paní ministryně společně s dalšími členy vlády a jejími kolegyněmi a kolegy z vlády budou hledat řešení, jak pomoci těmto firmám, které reálně zaměstnávají – mnohdy lidi se zdravotním postižením. Když tam člověk přijde a dělají tam různé voňavé stromečky a různou elektrotechniku apod., tak realitou je, že tyto firmy jsou skutečně znevýhodněné, protože musí platit a dneska vlastně i jsou tlaky na to, aby platily i minimální mzdu ve stejné výši, jako platí pro všechny. Ale přitom samozřejmě produktivita práce lidí se zdravotním postižením je výrazně nižší než v jiných firmách.

Tady si myslím, že je dobrá, a nebudu navrhovat ani znovuzavedení instituce teď v této chvíli, ale určitě je nutné hledat určitou pomoc těmto firmám, a to i v rámci výběrových řízení, protože zneužívání samozřejmě, které tam bylo, nebylo dobře. Na druhé straně by bylo špatně, kdyby na to firmy, které reálně tisíce lidí zaměstnávají řekly, tak s tím končíme a proč bychom je měly zaměstnávat. Ať se o to stará stát. V konečné fázi pro stát a veřejnou správu by to bylo určitě nákladnější, takže hledejme tady řešení a budu rád, když i paní ministryně případně vyjádří dobrou vůli se tímto nikoliv nezabývat, ale naopak, zabývat.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane místopředsedo. Dalším do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Libor Michálek.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já začnu možná trochu obecně, ale hned se pak dostanu k některým konkrétním připomínkám k tomuto tisku. Když jsem před časem o tomto návrhu zákona mluvil s panem Fidlerem, který vlastně zpracovával tento návrh na Ministerstvu pro místní rozvoj, tak uváděl, že celý koncept zákona vychází z toho, že zadavatelé budou jednat poctivě, odpovědně.

Bylo to při nějaké debatě, kde na to byla replika. No, to je štěstí, že tady s těmito předpoklady se nezpracovává třeba trestní zákoník, protože to samozřejmě by se potom úplně míjelo účinkem. Nechci tady zastávat názor, že "všeci kradnú". Nicméně mám také svoji osobní zkušenost a tam právě při zadávání zakázky na právní služby, které byly v řádech desítek milionů korun, týkalo se to zajišťování právních služeb při prodeji emisních kreditů, tak byly velmi silné korupční tlaky. Takže ona určitě není pravdivá teze, "všeci kradnú". A já jsem potěšen, že tady je spousta starostů, které opravdu ke své práci přistupují odpovědně, ale je potřeba si uvědomit, že je to tady přece jenom určitá elita, a že to nemusí být běžnou praxí všude.

Tím se dostávám ke slovíčku může, které tady už x-krát zaznělo. Já jsem schválně si nechal spočítat kolikrát se tady v předloze uvádí slovo může a kolikrát je povinen. Takže je to 300krát. 300krát je ve zhruba 270, 280 paragrafech uvedeno slovíčko "může". Ne vždycky ve spojením s tím, že zadavatel může. Jsou tam i jiné možnosti.

Ale když se potom podíváme na stranu povinností, formulace zadavatel je povinen se tam objevuje asi třicetkrát. To je zhruba relace, desetkrát větší množina možností, než nějakých stanovených povinností. Pátral jsem dál a šel jsem po tom, jakou četnost má slovíčko "může" v příslušné evropské směrnici. Nebudu tady citovat všechny, ale zásadní směrnice EU z roku 2014 a tam, světe div se, slovíčko může se vyskytuje "pouze" stokrát, ale třikrát nižší četnost než v předloženém návrhu zákona. Neměl jsem bohužel prostor a ani by nebylo smysluplné pátrat, kde všude diference jsou. Na jednu jsem nicméně narazil, kde jdeme s nějakými formulacemi a výjimkami mimo rámec toho, co příslušná směrnice připouští. Připadalo mi to jako v ráji, někde jako v knize Genesis se říká z každého stromu nebo z každého paragrafu si něco "vyzobat" můžete, ale jenom tento jeden nesmíte. Velmi zajímavá je formulace v § 78 odst. 6, co naopak zadavatel nemůže. A tady je uvedeno: zadavatel nemůže požadovat ekonomickou kvalifikaci v případě veřejných zakázek na služby uvedené v oddílu 71. Pro úplnost, jsou to služby – architektonické, stavební, technické a inspekční.

Nejsem názoru, že u všech zadavatelů, když dochází k zadávání veřejných zakázek, že by to bylo spojeno s nějakými korupčními tlaky, ale zrovna tento paragraf zavání pokud ne korupcí, tak možná podezřením z určitého lobbingu, a to lobbingu stavebních, technických a inspekci provádějících firem.

Zde bych poprosil paní ministryni o vysvětlení, jak se ustanovení o výjimce do tohoto tisku dostala, když se tato výjimka v příslušné evropské směrnici neobjevuje.

Na výboru jsem se pokoušel poněkud vyvážit asymetrii, kdy, jak jsem řekl, je desetkrát větší četnost různých pravomocí než povinností, a navrhoval jsem zakotvení publikační povinnosti, konkrétně u zakázek malého rozsahu, kde podle nějakých odhadů možná až 100 miliard korun ročně proteče těmito zakázkami. A tento návrh povinností odrážel vlastně pouze jednu ze zásad – zásadu transparentnosti. Nicméně mám za to, aby se předešlo tomu, že zavedeme asymetricky nějaká pravidla. Obrazně to je tak, jako kdybychom jeli po dálnici a někde mantinely budou jenom na jeden úzký pruh, a zase popojedeme kousek dál a tam najednou pruhů bude deset vedle sebe, takže někde se nám to bude štosovat, někde zase bude zbytečně příliš mnoho prostoru. A právě s cílem dosáhnout aspoň částečného vyvážení si dovolím, pokud bude otevřena podrobné rozprava, načíst pozměňovací návrh, který alespoň stanoví jednu povinnost zadavateli, právě zásady transparentnosti, rovného zacházení, zákazu diskriminace a přiměřenosti promítnout do vnitřního předpisu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Dále je přihlášen ještě pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Čunek:  Děkuji. Pane místopředsedo, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Zcela zásadně nesouhlasím s paní kolegyní Wagnerovou, a to z toho důvodu, že právě pod těmito hesly práva toho, aby slabší mohli chránit svá práva, nebo aby každý mohl chránit svá práva, tak ti, kteří jsou v Karlových Varech, vyjadřují se k veřejným zakázkám a dávají podněty někde na Moravě, zkrátka nemají žádnou souvislost. Všichni víme, o čem mluvíme, zneužívá se tento institut, a teď jde o to, jak mu zabráníme. Pokud bychom mu měli bránit tak, jak tady bylo řečeno, tak vám řeknu velmi krátce pro vás všechny neznámý případ, kdy v roce 2016 je podáno trestní oznámení kvůli vymyšlenému půl milionu, pak po třech letech policie a státní zástupce zjistí, že se skutek nestal. A poté, kdy já jsem podal trestní oznámení na oznamovatelku, státní zastupitelství vyřešilo případ tak, že řeklo: Ano, skutek se nestal, to znamená někdo musel lhát, ale zjistilo se, že oznamovatelka nelhala, ale nemluvila pravdu, a to neúmyslně, prosím.

Pochopil jsem to tak, protože jsem zpozdilý, když jsem dostal toto oznámení, v televizi jsem řekl: Případ skončil tak, že příslušná oznamovatelka lhala, je to lhářka. A tím to celé pro mě skončilo. Příslušná oznamovatelka mě dala k soudu, protože jsem ji urazil na cti, protože jsem řekl, že je lhářka, že lhala. A skončilo to až u Ústavního soudu tak, že jsem zaplatil se všemi náklady čtvrt milionu z toho 80 tisíc korun jako odškodné za to, jak mi bylo řečeno soudem, že každý, i senátor, by měl vědět, že když se nemluví pravda, může to být neúmyslně, že lhaní je úmyslné mluvení nepravdy. Takhle to skončilo, začalo to v roce 2006 a v roce 2014 všechny tyto případy skončily.

Vám, starostové, přeji, abyste při zakázkách měli hodně síly. S tímto totiž nikam nedojdeme. Tady musí být to, že buďto zesílíme tuto bariéru a soudy, v tomto případě soudci jsou vytrženi ze života. Každý soudce a státní zástupce by měl být chvíli obviněn, aby si zažil, co to je být nespravedlivě obviněn. Pak by se možná vcítili do toho, že to není nějaký proces jeho práce. Zkrátka představte si, že tady ke kolegovi, ke kolegům lékařům přijde někdo, má rakovinu a řekne mu, to se stává. To je přece úplně jedno. Takhle oni k tomu přistupují, je to jejich práce. Je jim vlastně úplně jedno, jestli někoho soudí pět let, deset let, zničí mu kariéru, kterou měl do té doby. Tak se tady totiž postupuje. Musíme tedy najít jiný způsob, a myslím si, že způsob, který našlo ministerstvo, je jedině správný. A musíme se pak případně poprat s právem kohokoliv v této zemi, ostrakizovat nebo odsuzovat, dávat podněty jen tak: Mně to teď zrovna napadlo, tak jsem si dal podnět.

A ve chvíli, kdy vy chcete dát žalovat o peníze – pozor, musí tam být i peníze – a když řeknete, že po někom, kdo vás nespravedlivě nařkl a tím ublížil vaší cti, chcete o něm 10 milionů korun, zaplatíte 4 %. A to je správně. A tady si myslím, že to také musí být správně.

Kolikrát to podání – a to by nám právě zmíněný pan Rafaj a celý ÚOHS mohli říct – bylo skutečně spravedlivé, jak to poškodilo tuto republiku. Říkám republiku, protože peníze, které jsme z Evropské unie nedostali díky tomu, a my máme limitované období, žijeme v období 2013 až 2020, pro vás všechny N+2, tedy 2013 až 2022. A když peníze díky těmto lidem nevyčerpáme, no tak my jsme tady chránili lidská práva kohokoliv, koho se to vůbec netýká, ale on podnět dal. A myslím si, že je velmi správně, že to tak je, protože ochrana na druhé straně skončí tak, jak jsem vám říkal u mne, mně to tak skončilo Ústavním soudem. Ten se pochopitelně už nezabývá těmito věcmi, nedošlo tak k ústavnímu porušení, tak prosím. Ale tak jsme na tom. To znamená, že na jedné straně ochranu nemáme – teď myslím u soudů a státních zástupců atd. – tak musíme vytvořit bariéru nějakým jiným způsobem. A proto říkám, že by bylo lépe, aby bariéra byla zakotvena na výši poškození, a to je výše zakázky, to znamená procento. A ano, ať je to těmto lidem vráceno, pokud se ukáže, že mají pravdu. Ano, to určitě, to já chci. Ne, že v každém případě zaplatí a peníze nedostane. Pokud má pravdu, pokud se to prokáže a ÚOHS řekne, máte pravdu, podání je správné, tak bych mu to vrátil, a ještě by možná mohl dostat nějaká procenta klidně. Ale jinak to není možné, jinak to končí takto. My totiž mezi sebou máme ty, kteří dlouhodobě ve skutečném životě nežijí, žijí na obláčku toho, že jsou místopředsedy kdoví kde, vozí je auta, žijí si ve světě, který vůbec nezná ohrožení.

Mnozí lidé, kteří jsou odtrženi od reality a nebezpečí, o kterém tady mluvíme, vyplývajícího třeba i z tohoto zákona pro ně, tak ti, kteří to nedělají, jenom to případně soudí, žijí v jiném světě. Ty to vůbec nezajímá, oni toto ohrožení nemají, protože my peníze dostaneme vždycky z vás, máme to tady dáno zákonem, platy soudců se zvýšily, a jim je úplně jedno, jestli řízení je deset let, patnáct let. To není jako v Americe, kde řízení musí skončit po určité době, je to tam zakotveno.

Jsem přesvědčen, že naopak bych tady bránil ministerstvo, že to udělalo velmi dobře. A pokud by se náhodou ukázalo, že to je ústavně nekonformní, musíme udělat něco snad i s Ústavou, aby to bylo ústavně konformní.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další v pořadí a zatím poslední je do obecné rozpravy přihlášena paní senátorka Zuzana Baudyšová.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené dámy, kolegyně a kolegové. Za prvé bych chtěla vyjádřit velký respekt k práci paní ministryně, protože si asi ani nedovedu představit, co všechno za vámi je, co jste absolvovala, a myslím si, že je tu velký posun.

Vím, že v České republice existovalo, že při vypisování výběrového řízení se zadavatel dohodl s pěti uchazeči, čtyři byli falešní, jeden byl reálný. Vše se dohodlo předem, čtyři falešní jenom napsali obálku, že vstupují a v podstatě vyhrál falešný uchazeč, který dal třeba nejhorší nabídku. Jsem tedy velice ráda, že máme před námi senátní tisky 220 a 221, které přinášejí velkou změnu.

Na druhé straně pokud v České republice nebudou dobré mravy, jak nyní pan kolega Čunek hovořil, tak ať děláme, co děláme, sebelepší senátní tisk nám stejně nepomůže.

Ráda bych řekla ze svého pohledu, jaká je vlastně největší výhoda celé směrnice, kterou projednáváme. První je, že jde o podporu malých a středních podniků coby páteře zaměstnanosti. Druhá je odformalizování, kdy zatím nevíme, jak nám to půjde, ale věřím, že se pro to udělá maximum. Konečně třetí je, že dochází k podpoře politiky sociálních aspektů a politiky ekologické.

Mezi nejzávažnější a možná i jednou z nejzajímavějších změn, ke kterým došlo v Poslanecké sněmovně, je nárůst víceprací, kdy bude možno tolerovat nárůst o 50 % na dodatečné stavební práce, služby či dodávky od dodavatele, ale na druhé straně celek, to znamená 30procentní limit víceprací musí být zachován.

Nový zákon má posílit odpovědnost zadavatele. Zadavatel však za svá rozhodnutí ponese plnou odpovědnost a veškerá rozhodnutí, která se nepovedou, bude muset být schopen zevrubně zdůvodnit se všemi důsledky.

Chci věřit, že všechny změny, které zákon přináší, jsou však ku prospěchu věci. A proto jsem ráda, že se zároveň snažíme, aby odpovědnost zadavatele byla posílena.

Díky a stojím za většinou. Na pozměňovací návrhy jsme se ještě nedostali, ale doufám, že i ty budou ku prospěchu věci. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. Prozatím jako poslední do rozpravy je přihlášen pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Nebudu vystupovat v rozpravě, pane místopředsedo. Chci jenom požádat po ukončení obecné rozpravy o patnáctiminutovou přestávku pro jednání klubu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Zaznamenal jsem. Nikdo další se do obecné rozpravy nehlásí, obecnou rozpravu tedy končím. A ptám se paní navrhovatelky, zda má zájem na závěr obecné rozpravy vystoupit. Předpokládám, že určitě, protože dotazů a připomínek byla řada. Paní ministryně, máte slovo.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení pánové senátoři, dovolte mi se vyjádřit ke všemu, co zde zaznělo, a to postupně.

Nicméně v úvodu bych chtěla říci, že jsme nepsali novelu trestního zákona, nepsali jsme novelu správního řádu, nepsali jsme novelu občanského zákoníku, ani obchodního zákoníku. Psali jsme nový zákon o zadávání veřejných zakázek. Tento zákon nezmění trestní zákoník, tento zákon nezmění další zákony, které zde byly zmíněny.

To, co tady od mnohých pánů senátorů bylo zmíněno, se především týká sekundárních dopadů, ale to je celé kultury a mravní v České republice. Chtěla bych, aby tady opravdu zaznělo z mých úst:

Tento zákon jsme nedělali pro ty zadavatele, kteří se někde opravdu domluví na kartelu apod. Dělali jsme tento zákon právě pro poctivé zadavatele. A jako předkladatel já ani nemohu jako ministr, jako předkladatel vám předkládat zákon o zadávání veřejných zakázek, kde já a moji kolegové a můj resort bude řešit kartely a spol. Tento zákon je napsán tak, aby ti, co zadávají, to znamená stát, územní veřejná správa, kraje, obce, školy, školky, podřízenky, všechno, co mají starostové, všechno, co má stát, zadávali správně, korektně a férově. Podle tohoto zákona.

Ráda bych zde zmínila jednu věc, které, musíme se přiznat, opravdu nerozumím. Tady zaznělo, myslím, že od tří nebo čtyř senátorů něco v tom smyslu – všeci kradnú, apod. Nerozumím, k čemu to říkáte, nerozumím tomu, co to znamená, já tomu ani nechci rozumět, mě to nezajímá.

Tento zákon není napsán pro ty, co kradou. Tento zákon je napsán pro ty, co chtějí správně zadávat. Chtěla bych zmínit, že nikdo z vás nemá tušení, kolik debat my jsme měli o tomto zákonu. S ÚOHS, s ostatními aktéry, vše je napsáno v zákonu v důvodové zprávy, s kým jsme to projednávali. Čili v tuto chvíli já bych opravdu nerada, abyste mě a tento zákon spojovali s něčím, co se pravděpodobně zde asi někomu říká. Prosím, vylučte mě z toho, mě toto opravdu nezajímá a já se nedomnívám, že všichni v České republice kradou.

Je tady spoustu starostů, kteří zadávají správně. Je tady spoustu starostů, veřejných zadavatelů, kteří se snaží a předjímají vůbec změny podle směrnic už ve svých zadávacích řízeních. A tímto bych si dovolila je i pochválit. To jsem chtěla říct na úvod. A nyní bych se ráda zaměřila na jednotlivé body, které zde padly.

Možná takovou jenom první věc bych si dovolila říct. Zde i od zastupitelů měst a obcí padlo spoustu věcí. Já bych vás jenom chtěla informovat o tom, že za tímto sálem stojí kolegové z ÚOHS, můj spolugestor, pan předseda Rafaj, pan místopředseda Chýle, a pokud zde zmiňujete, jak zadáváte apod., tak si uvědomte, že možná právě oznamujete podněty právě k antimonopolnímu úřadu. Domnívám se, že toho bychom se všichni měli zdržet, protože je zde přítomen právě pan předseda Rafaj. Se kterým samozřejmě jsem v kontaktu a na dohledovou část jsme si právě společně sepsali odpověď a já na to budu reagovat.

Ráda bych se vyjádřila k tomu, co zde padlo naposledy, nebo téměř naposledy. A to se týká v podstatě podléhají všech organizací, takových těch, co jste zde zmiňovali – Rekonstrukce státu, Transparency International, Oživení, Good Governance a spol. Já bych zde chtěla zmínit, že já osobně a ministerstvo pro místní rozvoj jsem byla neustále propíraná, že nedržím to, co oni chtějí. Myslím si, že důkazem mých slov je to, že Rada vlády pro boj s korupcí dala k mému zákonu – a říkám opravdu záměrně k mému zákonu, protože mé jméno je propíráno – negativní stanovisko. Protože jsme tam nezapracovali vše, co tyto organizace chtějí. A nehodlám tomu ani podléhat.

Chtěla bych zde opravdu na úvod zmínit, že bez ohledu na to, co kdo chce, my jsme nepodlehli nikomu. Já jsem se nesetkávala s podnikateli, s nikým, já jsem se pouze jednou setkala s těmito organizacemi a svou zkušenost opravdu nebudu sdělovat ani nahlas. Tento zákon nepodlehl různým protikorupčním aktivitám. Tento zákon není zákon proti korupci v České republice. Tento zákon je o zadávání veřejných zakázek, tento zákon měl být doprovázen. V tuto chvíli jste tady měli mít novelu zákona o finanční kontrolách a finančním řádu v ČR, protože to na sebe navazuje.

To, co zde např. bylo zmíněno i panem senátorem Michálkem a jeho pozměňovací návrh, se týká např. zavedení vnitřního kontrolního systému na obcích. V podstatě to nezavádí náš zákon o zadávání veřejných zakázek. Nám je to jedno v podstatě, tomuto zákonu je to jedno. A my nebudeme postihovat obce, pokud nemají vnitřní kontrolní systém. To je záležitost zákona o finančním řízení v České republice. Ty dva zákony měly jít ruku v ruce.

Takže já bych tady jenom chtěla oddělit, abychom nespojovali tento zákon, že vyřeší kompletně vše, co se týká boje s korupcí v ČR. Tento zákon vyřeší – a já za tímto zákonem stojím, i přesto, co všechno zde padlo negativního, že tento zákon vylepší a zkultivuje naše prostředí.

Tady padla od několika pánů senátorů jedna věc, což mě trochu překvapilo, ale ráda se k tomu samozřejmě vyjádřím. Tento zákon ministerstvo pro místní rozvoj nepsalo pro nikoho jiného než zadavatele, veřejné zadavatele. Skrz tento zákon proudí ročně miliardy a miliardy veřejných rozpočtů, které my distribuujeme jako stát na území veřejnou správu, na naše podřízenky, na školy a ostatní organizace, které jsou součástí veřejného zadavatele, definováno v prvních paragrafech zákona, který vám zde předkládám.

Tento zákon jsme nepsali pro poradenské firmy. Já bych se chtěla ohradit proti tomu, co zde opravdu padlo. A pokud si někdo najme poradenku, je to jeho věc. My jsme se snažili napsat ten zákon tak, aby starostové, veřejní zadavatelé nemuseli měnit všechno to, co znají, ale dokázali postupovat už podle procesů, jak zadávají v tuto chvíli. Ten zákon přináší spoustu nových věcí, ale pokud zadáváte zakázku, tady nepadlo – možná je to moje chyba, měla jsem říci v úvodu, např. teď všichni víme, že hodnotící komise musí zasednout. Nejdřív se musí jmenovat, nejdříve jdou vlastně dopisy o jmenování členů hodnotící komise. Komise zasedne, řekne, kdo bude předseda. Další protokol, to už je druhý, přijmou nabídky, zhodnotí formální kritéria, další protokol a další a další.

Náš zákon, který před vámi leží, dává možnost, respektive my nechceme všechny protokoly, tento zákon říká, že chceme pouze protokol o vítězném uchazeči dané zakázky. Ostatní protokoly nejsou povinné. To, že zde padlo, že nemusí být hodnotící komise, ano, to je pravda. Protože např. u menších zakázek si to právě daná obec dokáže zvládnout sama. A my jsme o tom přesvědčeni. A samozřejmě to nevyplývá jenom z názoru lidí, kteří píšou tento zákon, nebo kteří se na něm podíleli. Toto vyplývá i z podnětů jednotlivých starostů. Takže možná někdo s tím zkušenosti nemá, nicméně někdo ano.

Co se týká účinnosti. Já bych chtěla poděkovat podnětům, kdy říkáte, že nebudu mít tolik práce vyjednávat, aby nebyla nějaká šance vůči České republice. Myslím si, že za několik měsíců zde budu s jiným zákonem, tak vám řeknu, jak to dopadlo a kolik práce či nepráce jsem s tím měla. Evropská komise je nemilosrdná. Evropská komise, co se týká České republiky ohledně čerpání fondů, všichni víte, jakou máme image. My se ji snažíme neustále správně nějakým způsobem zlepšit. Nový zákon o zadávání veřejných zakázek je předběžná podmínka, která, pokud nebude splněna, tak nám zastaví proplácení všech plateb ze strany Evropské komise vůči všem projektům v ČR. Jedna věc, kterou jsem zde neřekla na začátku tohoto jednání.

Účinnost podle směrnic 18. 4. Faktem je, Česká republika nestíhá. Co udělá komise? Já se nedomnívám, že bude čekat 6 měsíců jen tak, bez intervence, bez příslibů, bez mých dopisů apod. Víte, ono to opravdu není jednoduché. A navíc víte, že já mám v gesci Národní orgán pro koordinaci. A navíc jsem gestorem této předběžné podmínky. Takže kromě toho, že zde před vámi stojím jako předkladatel zákona, na různé věci, které zde padly, já musím reagovat vůči komisi i jako Národní orgán pro koordinaci a jako gestor této předběžné podmínky. Je to mezní řešení, pokud se komise rozhodne nám pozastavit veškeré platby. Já se domnívám, že... Já nebudu říkat, co se domnívám, jak to dopadne, nicméně ta možnost zde je.

Co se týká účinnosti, já bych zde chtěla předběžně sdělit, že moje stanovisko bude k tomuto neutrální. Je to rozhodnutí Senátu, že chcete dát více času zadavatelům, aby se naučili zákon. Já to kvituji, protože samozřejmě vy jste elita. To jsme viděli i ve vašich vyjádřeních. Vy jste elita, která navrhuje a dokončuje zákony, pokud samozřejmě se domníváte, že by měly vypadat jinak.

Já bych zde chtěla zmínit, že ministerstvo pro místní rozvoj a zároveň antimonopolní úřad mají již seznam mnohých školení. A chtěla bych zde reagovat na to, koho školíme. Jestli dovolíte, tak já bych chtěla zmínit, že např. příští týden zástupci antimonopolního úřadu, pan místopředseda Chýle bude školit orgány bezpečnostních složek v ČR. My zde na prvním místě máme ministerstvo spravedlnosti. Máme ho příští týden. Přespříští týden na prvním místě ministerstvo spravedlnosti. Za další týden ministerstvo spravedlnosti. My chceme naučit ten zákon všechny. Nejenom zadavatele, ale i resorty, i policii, i bezpečnostní složky, všechny, kteří se tím zabývají.

Já, jak jsem byla informována, jak probíhají debaty v Senátu, jak se vám předkládají zákony, musím říci, že zde někteří vystupující mají celkem protichůdné názory. Dovolím si sdělit, nebudu je jmenovat, že někteří z vás požadují, abychom vyškolili všechny už teď. Aniž by zákon byl v účinnosti, v platnosti. Někteří z vás v průběhu projednávání, a někteří z vás až po. To jsou protichůdné názory, které zde byly sděleny.

Já musím říci, že my školíme před, protože stát musí vědět, jaké jsou v zákonu změny. My školíme v průběhu, aniž by tento zákon byl vámi odsouhlasen, nebo vrácen do sněmovny, nebo jak odhlasujete. My školíme neustále. Nejenom o pozměňovacích návrzích ze sněmovny, ale o celém principu toho zákona. A ten zákon prostě je nový. A já jako předkladatel mám tu povinnost, ne vy, vy rozhodujete, ale já jsem za to odpovědná a já nesu povinnost za to, jestli to ti veřejní zadavatelé budou umět, nebo ne.

Takže vám sděluji, že budeme školit dál. Bez ohledu, omlouvám se, na to, co zde padlo. Školili jsme před, školíme teď a budeme školit nadále. Všechny – resorty, všechny kraje, zástupce krajských úřadů a samozřejmě zástupce Svazu měst a obcí, sdružení místních samospráv a podobně. Takže školit budeme.

Další věc - co se týká vyhlášek, metodik a v podstatě dalších 6 doprovodných vyhlášek, které sem měly přijít a mají přijít a přijdou. Jsou v eKLEP už mnoho dní. My jsme opravdu nezaspali, my na tom zákonu dřeme, jak můžeme. Já jsem velmi nespokojená. Pan senátor Vystrčil to řekl velmi správně - nikoho nemusí zajímat, že bývalé vedení ministerstva rozhodlo špatně, nesystémově o novele zákona o veřejných zakázkách. Já se omlouvám, ale kdybych tam byla já, tak to neudělám. Protože to byla kravina.

My jsme nepotřebovali novelu, když jsme všichni věděli, že musíme transponovat tři směrnice do roka a do dne. Kdy my jsme tady spolu seděli a vy jste mi schvalovali novelu zákona o veřejných zakázkách, kterou jste také vrátili do sněmovny. Kvůli tomu, že Senát navýšil vícepráce na 30 %. Ne sněmovna. Byl to Senát v novele.

Takže tady bych chtěla jenom reagovat. Rozumím tomu, co zde říkal pan Vystrčil, nikoho nemusí zajímat, co zavinila tato vláda, ale já ani nechci, aby jakékoli mé přiznání byla polehčující okolnost. Jsem to já, kdo ten zákon připravil se svými kolegy. A jsem to já, kdo teď nese odpovědnost i za to, že dostaneme od Evropské komise možná infringement. A jsem to já, kdo pro to udělá všechno, abychom ho nedostali. Protože mně o tento stát prostě jde. Mně jde o naše občany, mně jde o veřejné zadavatele a o všechny. Chtěla bych zde také zmínit, protože mně jde o veřejné zadavatele a o všechny.

Chtěla bych zde také zmínit, tady zde padlo, že vám sem chodí stavební zákony, stát neustále přenáší odpovědnost na obce... Ano, a víte co? Já si myslím, že by měla dojít opravdu kompletní změna kompetenčního zákona. Ministerstvo pro místní rozvoj má klíčové kompetence v oblasti místního rozvoje. Proč na ministerstvu pro místní rozvoj není zákon o krajích a zákon o obcích? Proč nedistribuuji já, respektive každý ministr pro místní rozvoj v rámci RUD peníze na kraje a na obce? Když já jsem s nimi neustále v kontaktu. Proč je to někde jinde? Nebudu jmenovat, na jakém resortu.

My máme v gesci stavební zákon. Teď děláme novelu, která vám sem přijde. Novela stavebního zákona souvisí s tímto novým zákonem o veřejných zakázkách, protože teď podle čeho se staví? Máme EIA. Už jste to tady říkali, je spousta občanských sdružení, která se napadají. Tamhle z Varů do Zlína, různé stavební projektové dokumentace apod. Teď budeme mít jednotné koordinované řízení. Vše se bude muset vyhlašovat podle tohoto zákona. Vše se bude muset vyhlašovat podle nového zákona a nových podmínek.

A otázka je, proč se kdysi rozdělilo ministerstvo hospodářství, které bylo, teď je ministerstvo pro místní rozvoj, když tam byla EIA. My máme územko, my máme stavebko, a EIA je někde jinde. Proč to není kompletně spolu, když to spojujeme? Já bych chtěla, abychom se společně, a myslím si, že vy jste ta elita, abychom se zamysleli nad tím, co tento stát potřebuje. A já věřím, že tento náš nový zákon respektuje požadavky všech zadavatelů i toho, co sem k vám bude chodit za zákony, za které budu ručit já. To znamená novela stavebního zákona, respektive novela zákona o územním plánování a stavebním řádu ČR.

Ještě bych možná chtěla dodat, protože mám tu možnost zde hovořit, ono to souvisí s naším zákonem. Ta změna kompetenčního zákona by měla být revoluční. Nás je 17 členů vlády, nás je 10,5 milionů občanů v ČR, my máme 6250 obcí. Jsme na to strašně malá země. Proč nemáme 2-3000 obcí? Proč je nesloučíme? Proč nemají větší pravomoci? Proč tady opravdu máme 14 resortů? V této malé republice. Proč nemáme deset, jedenáct? Tak, jak je to na Západě. Všichni se orientujeme na Západ. Pojďme zrušit některá ministerstva. Pojďme vytvořit opravdu sílu některých, kterých se to má týkat.

Co se týká § 222, 50/50/30. Byl to Senát, kdo zvýšil vícepráce v novele zákona o veřejných zakázkách na 30 %. Poslanecká sněmovna vám sem dala loni novelu o 20 %. Vy jste rozhodli o 30. Nyní evropské směrnice dovolují na individuální změny ve smlouvách 50 %. Nicméně komplexně celkem za změnu ve smlouvě to musí být maximálně 30 %. Ne více. A já bych zde chtěla říci, víte, my se bavíme o číslech a o procentech, ale tady ani nikdo neřekl, že je klíčové odůvodnění těch víceprací. Je to na zadavateli, jestli přijme to odůvodnění ze strany svého dodavatele, že opravdu nepředjímal tu změnu v případě projektové dokumentace a zadávacího řízení. Je to na zadavateli. Takže tady není klíčové procento – 30, 50, 100 – tady je klíčové odůvodnění. A zadavatel to buď přijme, a nebo nepřijme. Je to opravdu na něm.

Co se týká koncesí. Tady bych předběžně chtěla ráda vyjádřit i názor můj a samozřejmě i spolugestora ÚOHS, že co se týká koncesí, v tuto chvíli novela ta, co platí teď, dvaadvacátá, a teď nový zákon říká koncese do 20 milionů Kč. My se nedomníváme, že je vhodné navýšení. My se to nedomníváme hlavně v tuto chvíli, když opravdu Českou republiku zahltíme zcela novým zákonem o zadávání veřejných zakázek. Protože v tuto chvíli každý, nebo možná někdo, já zde ani nemohu předjímat jako předkladatel, si řekne – pojďme si navýšit, pojďme si udělat koncesi na danou službu do 40, 70, 100 milionů a pojďme zadávat mimo zákon. My to nechceme. Já to nechci, předkladatel to nechce. Takže zde říkám, že zde naše stanovisko je striktně negativní.

Pokud bude požadavek ze strany České republiky v dalších letech, pojďme to řešit v novele tohoto zákona. Nového zákona. Ale ne teď když už zavádíme spoustu nových věcí. Ráda bych také poděkovala vám, kteří jste se účastnili v průběhu loňského roku mé skupiny poslanců a senátorů, protože se osobně domnívám, že tímto způsobem by měly vznikat takto složité zákony, jako jsou právě veřejné zakázky a také stavební zákon. Účastnili jste se mých jednání, probírali jsme spoustu věcí, to, co zde padá, pro mě není překvapením, protože jste to říkali např. i na mých schůzkách. A za to bych vám chtěla poděkovat.

Co se týká, ještě tady padalo tak trochu zamlženě, podpora regionálních firem. K tomu musím říci, že Evropská komise zná pouze 28 regionů v Evropě. Ten region je stát. Evropská komise nezná v legislativě 14 krajů České republiky. Ona zná jenom jeden region, a to je celá Česká republika. V našem návrhu nového zákona, který je vám zde předkládán, dáváme možnosti různých instrumentů, nástrojů, které si samozřejmě zadavatel může vybrat. Je to na něm. Já zde o tom samozřejmě jako předkladatel nemohu hovořit dále, ale zvýhodňování regionálních firem není možné podle evropských směrnic. Je to na opravdu zadavateli, jaká si tam dá kritéria.

Co se týká složitosti tohoto zákona. Já rozumím, že je velmi jednoduché si vzít stávající zákon a tento nový a říct, on má o sto paragrafů více. No, ale možná si už někdo neřekl, že má o 20 % textu méně. 20 % textu méně má tento nový zákon oproti novele zákona o veřejných zakázkách, který je účinný v této chvíli. 20 % textu méně. My jsme avizovali, že tento nový zákon má jinou systematiku, je jinak seskládán, a hlavně je jinak rozčleněn, než známe ze zákona o veřejných zakázkách. Čili více paragrafů, které jsou jednodušší, kratší, o 20 % textu méně.

Co se týká ještě pana senátora Vystrčila. Tady bych chtěla reagovat na více věcí.

Já bych chtěla říci, že v žádném případě já nediskriminuji Senát, ani senátory, podle počtu pozměňovacích návrhů. Možná jsem si pouze dovolila vyjádřit, chtěla jsem předejít možným komentářům, že 350 pozměňovacích návrhů je mnoho. Možná jsem si to měla nechat pro sebe. V každém případě jsem velmi ráda, osobně jsem opravdu velmi ráda, že Senát, a na výborech, se k tomuto zákonu postavil tak, že ho řeší právě z věcného pohledu a také účinnosti. Vy jste navrhli, výbory navrhly, aby tento zákon nebyl účinný, jak navrhuje ministerstvo pro místní rozvoj, po třech měsících účinnosti, ale po šesti měsících. Protože chcete dát více času se tento zákon naučit právě veřejným zadavatelům. A toho já si velice vážím, protože tady uvažujete o tom, co to bude opravdu znamenat pro ty, co ten zákon potřebují. Jsem ráda, že zde nepadá příliš mnoho věcných pozměňovacích návrhů, nicméně i kdyby padly, tak já jsem připravena na ně reagovat.

Co se týká toho, co řekl pan senátor Vystrčil, kdy jste sdělil, že nás v podstatě jako ministerstvo pro místní rozvoj litujete. Já nechci, abyste nás litoval, já nechci, abyste hlavně litovali ani mě, protože my za tím zákonem stojíme. My stojíme za tím, s kým jsme ho projednávali, jak ten zákon vypadá, jaké jsou tam pozměňováky. To už udělala Poslanecká sněmovna.

Co se týká ještě uveřejňování. Pan senátor Vystrčil zde narazil na jednu věc, která se netýká tohoto zákona, ale týká se toho, o čem asi chcete vědět. Uveřejňování. Máme tady profil zadavatele, kde musí uveřejňovat každý, kdo zadává veřejnou zakázku. Bude tady registr smluv, propojí se to s našimi systémy. Ministerstvo pro místní rozvoj má tzv. elektronický nástroj pro veřejné zakázky. Měl být v účinnosti, respektive měla jsem ho pustit do provozu 1. 1. 2015. Jestli jste sledovali moje vyjádření, tento systém nebyl bezpečný. Já jsem ho zatrhla, udělala jsem spoustu testů, je v ostrém provozu od 1. 8. V tuto chvíli v něm máme spoustu zakázek zhruba za 10 miliard korun, zadává stát, zadávají kraje apod. Tento nástroj podle usnesení vlády, které bylo přijato před několika týdny, bude povinný pro všechny veřejné zadavatele v roce 2018. To neříká náš nový zákon, to říkáme ve strategii.

Ještě pan senátor Vystrčil sdělil jednu věc, která se týká dvou milionů a šesti milionů. Já bych chtěla zmínit, že to navrhl Senát. Navrhl to Senát svým senátním opatřením, když vláda byla v demisi. Takže to jenom, abychom tady měli v tomto případě jasno.

Zaknihované akcie, české firmy, zahraniční firmy. Tak toto je věc, kterou my jsme zde nepodcenili, jak zde padlo. My jsme velice intenzivně debatovali i samozřejmě s ministerstvem průmyslu a obchodu. Ono se to tak trošku týká i rozkrývání vlastnické struktury. Co se týká rozkrývání vlastnické struktury, tady musím říci, že dokonce i v Poslanecké sněmovně nám přišel pozměňovací návrh, abychom toto z toho zákona vyhodili. To jsem tedy opravdu velice striktně odmítla, protože odkrývání vlastnické struktury je potřeba v České republice.

Co bude potom, když se ta struktura rozkryje? Tak samozřejmě ten, kdo je v rozporu se zadáváním této zakázky, nebo se podílel třeba na přípravě zadávacího řízení, bude automaticky vyloučen i podle jednotlivých vlastníků té firmy, která vyhrála zadávací řízení.

Zaknihované akcie. My zakazujeme v České republice anonymní akcionáře. Všechny akcie musí být maximálně zaknihované. Co se týká zahraničních firem, tyto podmínky prosím platí i pro zahraniční firmy. To znamená, že i zahraniční společnosti nám, našemu veřejnému zadavateli musí doložit rozkrývání vlastnické struktury. Pokud jsou tam anonymní akcionáři, tak samozřejmě je musí také převést do zaknihovaných akcií, takže ty podmínky jsou stejné. Rozdíl je v tom, že náš zákon a žádná česká legislativa nemůže zasáhnout do národní legislativy ostatních členských států. Čili my zde musíme postupovat v souladu s národními legislativami týkající se právě zákona o zadávání veřejných zakázek.

Co se týká metodik. Chtěla bych zmínit, že já už mám ve svém emailu je kontrole návrhy metodik, návrhy vyhlášek ze strany ministerstva pro místní rozvoj. Já jsem i na výborech slíbila, že budou do měsíce hotové. A tady bych ráda také zmínila, že samozřejmě právě toto jsou věci vyhlášky metodiky, výklad zákona, návod, jak zadávat, které opravdu budeme zveřejňovat až poté, co budeme znát finální verzi toho zákona. Já nepůjdu za starostou, ani tam nepustím své zaměstnance, aby mu vykládali, jak má zadávat, když tady jsou některé pozměňovací návrhy.

Takže jakmile ten zákon bude platný, metodiky budou zveřejněny, jsou součástí našeho zákona. A jak jsem říkala, budeme mít velkou metodiku k řízení a specifické metodiky k dílčím částem paragrafovaného znění právě tohoto zákona. Např. k té ceně, nízké ceně, maximální ceně.

Co se týká blacklistu. Prosím vás, blacklist náš nový zákon žádný nezavádí. Tam nebude žádný blacklist. V žádném případě. A zadavatel sám musí mít to sebevědomí a cítění, aby si odůvodnil, že dodavatel v minulosti něco zkazil apod., ale žádný oficiální blacklist si nikdo nepovede. To v žádném případě neodsouhlasíme, není to v našem zákonu.

Chtěla bych říct, že tady padla ještě spoustu věcí, jaké dotace se tady používají. Co se týkalo evropských fondů, já tady musím říci, že jsem velmi ráda, že využíváte přeshraniční programy, česko-polský program. Jsem také ráda, že se tady zřizují nebo rekonstruují pečovatelské domy, protože to jsou dotace z našeho resortu, takže za to chci poděkovat.

Co se týká např. Karla Gotta a Emanuela Gotta, na to bych ráda reagovala. Je to na zadavateli, co si dá do podmínek. Nicméně nový zákon umožňuje, aby umělci byli zadáváni jednacím řízením bez uveřejnění. Jednak to umožní evropské směrnice, takže my jsme to také zohlednili.

Tady už několikrát padalo, že se bude měnit směrnice, tak já bych vám ráda zmínila, že oficiálně o tom my jako předkladatel nemáme žádné informace. Máme jakési šumy a aviza ze strany Evropské komise, že bude letos zveřejňovat určitý dotazník na členské státy, co by případně chtěly změnit v této směrnici poté, co už si vyzkoušely právě tuto směrnici v praxi podle těch nových zákonů ve všech členských státech. Musím zde oficiálně sdělit, že nám to může připadat taky jako to, že si Evropská komise hledá práci, protože už vlastně vyhodila směrnice, a co teď má dělat? Tak se bude ptát, jestli jsou nějaké potřeby na změny.

Já jako předkladatel vám zde říkám, že oficiálně nejsem seznámena, že bude změna směrnice. Pokud bude, samozřejmě to bude projednáváno a samozřejmě přijdeme pravděpodobně s novelou tohoto zákona.

Co se ještě týká, samozřejmě se dostanu k tomu podnětu... Co se týká, to už jsem říkala, účinnost. Tak, co se týká podnětů, není to návrh ministerstva pro místní rozvoj. Je to návrh Poslanecké sněmovny, která tento pozměňovací návrh schválila. Jedná se o podnět k ÚOHS deseti tisíc korun. Názor ministerstva pro místní rozvoj, který byl sdělen Poslanecké sněmovně ve 3. čtení prostřednictvím mé osoby, byl negativní a neutrální. Protože my souhlasíme s tím principem, ale ta částka se ministerstvu zdá příliš vysoká.

Podle informací i našeho spolugestora se nám zdá, že tam není žádné porušení nebo kolize se správním řádem. Samozřejmě to, co zde padlo, že první nezisková organizace může podat podnět k soudu. Ano, pokud se to stane, samozřejmě to budeme řešit, jakmile to přijde. Ministerstvo pro místní rozvoj podnět nenavrhlo, je to odsouhlasené Poslaneckou sněmovnou, a ne ministerstvem jako gestorem tohoto podnětu.

Ještě zde padl in-house. To si myslím, že je také důležité zmínit, protože zde padala procenta. Tady musím říci, že 80 % na in-house stanoví přímo evropská směrnice. A v tuto chvíli se nelze odchýlit ve smyslu zmírnění, zadavatel si musí rozhodnout, jestli bude mít právě podřízené organizace na in-house, a nebo bude chtít, aby ta podřízenka měla podnikat sama na trhu. Tady chci říct, že těch 80 % nelze jen tak snížit, protože je to součástí evropské směrnice.

Tímto bych si dovolila skončit své závěrečné slovo v obecné rozpravě. Předběžně jsem se vyjádřila ke všem pozměňovacím návrhům, které mi byly dodány, a chtěla bych vám poděkovat za pozornost mého závěrečného slova. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní ministryně. A nyní se zeptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Jiří Burian? Nevidím, nechce. Ptám se tedy pana zpravodaje výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pana senátora Jaromíra Strnada, zda zde chce vystoupit? Nechce. A poprosil bych o vystoupení pana zpravodaje garančního výboru, pana senátora Radka Martínka. Takže, prosím, pane zpravodaji.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové, já jenom bych chtěl říct, že ten návrh tady zase nebyl přijat tak úplně negativně. Možná paní ministryně měla takový dojem z některých připomínek, ale myslím si, že to byly víceméně jednak připomínky ke stávajícímu stavu, jednak k některým možnostem, které by teoreticky mohly nastat. Takže si myslím, že Senát přijímá tuhle novelu v zásadě velmi seriózně. Já bych se vyjádřil jen asi k pár věcem. Celkem vystoupilo 12 senátorů, z toho jeden dvakrát.

Chtěl bych se vyjádřit k jedné věci, to je záležitost prodloužení účinnosti zákona. Paní ministryně to tady řekla docela precizně, nicméně jenom jednu věc bych chtěl uvést tak, jak je, to znamená ty předběžné podmínky. Já bych měl také obavy z toho, kdyby zákon nevyšel. Dokonce i účinnost trvání těch předběžných podmínek je tedy jenom, abyste věděli, do konce letošního roku. To znamená my, když prodloužíme tu účinnost o 6 měsíců, tak v každém případě tu podmínku splníme. A z mého pohledu je to tedy jediná věc, která by mohla být opravdu vážným problémem. A z tohoto pohledu si myslím, že ten náš návrh není v kolizi.

Já bych chtěl také přivítat to, co tady paní ministryně řekla. To, že se prodlužuje doba účinnosti – a paní ministryně tady sdělila to samé, co říkala u nás na výboru, že vlastně do měsíce budou všechny metodické pokyny nachystány, tak to vytváří velký prostor pro to, aby skutečně všichni zadavatelé, než začnou zadávat podle nového zákona, tak budou mít dokonce i metodické pokyny. V tomto si myslím, že jestli to takto bude splněno, tak se tento zákon bude zcela vymykat z běžné praxe. Nechtěl bych tady zrovna zdůrazňovat některá ministerstva, jako životní prostředí, ale jsou tady některá ministerstva, kdy vyhlášky a směrnice a metodiky dokonce dávno už platí v zákoně, a ještě není nic.

Třetí věc, která mě potěšila, to, co říkala už nakonec paní ministryně i u nás na výboru a dneska to znovu zdůraznila, má tady dokonce k tomu už harmonogram. Já jsem velmi rád, že ministerstvo činí včetně s ÚOHS, že si to rozdělili a společně budou školit tento zákon. Jsem také rád, že připomínku, která padla na výboru, že někteří pracovníci ministerstva školili prostřednictvím soukromých firem, takže to nebude pokračovat a že si to vezme na starosti samo ministerstvo. Nemyslím si, že by bylo dobré – a nakonec paní ministryně to na výboru řekla úplně jasně, aby museli konzumenti tohoto zákona platit za to, když se budou vzdělávat a budou chtít zadávat podle nového zákona tak, jak mají. Takže si myslím, že aktivita toho ministerstva jako takového je velmi přínosná.

Chtěl bych se vyjádřit také k tomu, co tady byla největší rozbuška, a to je podnět. Já jsem tedy bohužel svědkem toho, jak se podnět do našeho zákona dostal. Bohužel, to musím říct, že se to stalo v době, kdy byl přijímán ten původní zákon za mě v tom roce 2005, nebo 2006, teď už si nepamatuji. My jsme tam zavedli, právě proto, že už tehdy byl zneužíván celý ten systém, tak my jsme tam zavedli ten princip kauce. A když jsme ho zavedli, tak nejmenovaná EU, nebo respektive její zástupci tady sdělili, aby bylo dáno veřejnosti zadost, takže tam musíme dát podnět, že bez toho to není možné.

Tak tam sice přes můj odpor bohužel byl dán. Hned jsem si myslel, že to nedopadne dobře, a ono to taky nedopadlo. Nicméně dneska se k tomu už Evropská komise nehlásí. Tehdy to bylo tak jako dnes. Já mám velké porozumění s paní ministryní, protože tehdy nám také vyhrožovali vším možným. Jak nám nebudou dávat peníze atd. Pozoruhodné na tom podnětu je, že u velké části takzvaných starých evropských zemí něco jako podnět vůbec neexistuje. Vůbec nic takového není. Nikdo, žádný občan nemá právo nějakým způsobem vstupovat do záležitosti, která je jednoznačně vnitřní záležitost dvou subjektů: zadavatele a vykonavatele. A pokud to chce učinit, tak to musí učinit řádnou právní cestou, to znamená eventuálním zpochybněním celé záležitosti u soudu. Ale nikoli tím, že bude podávat nějaká podání atd.

Ta praxe toho podání – a to bohužel mě mrzí, že tady paní kolegyně Wagnerová není – ta praxe podnětů je masivně zneužívaná. Ale opravdu masivně. Firmy, které se účastní řízení, tak místo toho, aby postupovaly řádně, složily kauci atd., tak buď samy podají podnět, a nebo dokonce si na to někoho najmou, kdo ten podnět za ně dá. A bohužel ÚOHS v tom okamžiku musí postupovat úplně stejně, jako by to probíhalo řádným způsobem. To znamená, jestliže tady mnozí lidé nadávají na to, jak pracuje ÚOHS, kolik času mu trvá, než vyřídí různé věci, tak ten podnět je jednou z příčin toho, proč je – ne jeden, ne sám –, proč je ÚOHS zavalen nejrůznějšími věcmi, které musí šetřit. A potom to samozřejmě vede k tomu, že ÚHOS v mnoha případech není schopen rozhodnout v relativně solidním čase to, co by rozhodnout měl v tom řádném řízení. I když musím říct, že v poslední době se tato situace začíná velmi zlepšovat.

Ale každopádně ten podnět je věc, která opravdu je na řešení. Musím zdůraznit, že to není řešení ministerstva, že je to řešení Poslanecké sněmovny. A já, jak jsem tady ve svém úvodním slově hovořil o systému řešení těch 30 nebo 50 % víceprací, což byla tzv. lidová tvořivost, to nazývám, nebo poslanecká tvořivost, tak bohužel musím konstatovat, že to řešení podnětu je také lidová tvořivost. I když já se s tímhle vůbec neztotožňuji. Myslím si, že nejlepší řešení by bylo ten podnět úplně zrušit. To si myslím, že by bylo nejlépe. A nemyslím si, že řešení, které v Poslanecké sněmovně přijali, je nejšťastnější. Když už to chtěli omezit penězi, tak si myslím, že by bývalo bylo lepší to udělat tak, jak je to řádné řízení úplně stejně. To znamená, aby byla nutnost složit kauci. A v případě, že se ukáže, že ten podnět byl správný, tak ta kauce je vratná.

Ale s tím my už teď bohužel nic neuděláme, takže budeme muset čekat, co se s tím dál bude dít. Ale já se neztotožňuji s tím, že to je předmět nějakého veřejného zájmu. Možná v některých dílčích případech ano, ale ten člověk, který hájí veřejný zájem a který chce bojovat proti nepravostem, tak určitě má spoustu jiných variant, jak proti tomu bojovat, než podání, než podnět.

A my bychom si neměli říkat, že tento zákon skutečně není trestně právní zákon. A zase si nemůžeme namlouvat, že podvodníci, zloději a korupčníci nebudou. My máme pořád představu, že čím víc vytvoříme zákonů proti těmhle neblahým jevům probíhajícím ve společnosti už od dávných věků, takže tím něco vyřešíme. Nevyřešíme nic. Ten, kdo chce být podvodník, kdo je zloděj a kdo je korupčník, tak jím bude bez ohledu na to. Konečně byly doby, kdy se takovým lidem sekaly ruce, dokonce hlavy atd., a stejně to nepomohlo.

Mě trošku mrzí to, že zde vznikla další kategorie lidí, kteří se živí tím, že proti korupci bojují. A, upřímně řečeno, v některých případech, kde působí tihle lidé, kteří se zaštiťují veřejným zájmem, jsou poměrně srovnatelné s těmi, kteří kradou, podvádějí a nebo korumpují. Myslím si, že opravdu je potřeba, zvláště teď je na místě, aby se začalo zvažovat, které věci a které postupy jsou ku prospěchu společnosti, a které věci vlastně tu společnost vnitřně rozkládají a znamenají fakticky naprostou destrukci systémů, které by měly tu společnost vést a měly by existovat tedy v této věci. Takže to je tady k téhle poslední věci.

Jinak na závěr jenom chci říct, že Hanušovice jsou krásné město, zvláště jejich okolí je krásné. Takže si myslím, že ten film nevystihoval atmosféru Hanušovic. Takže to je všechno, co jsem chtěl k tomuto zákonu říci.

Pokud vím, tak nebyl podán žádný návrh na zamítnutí tohoto návrhu. Tři výbory podaly úplně shodné rozhodnutí, tzn. s pozměňujícími návrhy, které budou projednávány v podrobné rozpravě. A poté ještě dva naši kolegové podali pozměňovací návrhy, které budou v podrobné rozpravě pravděpodobně načteny. Já jen, protože bych se k nim chtěl zachovat seriózně, tak bych chtěl říct, že návrh pana kolegy Michálka dle konzultace s legislativou je nesprávný, tedy není úplně konformní s právním systémem.

Pokud se týká kolegy Eyberta, tak zase po konzultaci s legislativou chci sdělit, že ta poslední věta není úplně právně komfortní. Říkám to proto, přestože nebudu doporučovat tento pozměňovák, tak na to chci předkladatele upozornit, aby eventuálně měl možnost teoreticky s tím ještě něco udělat.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane zpravodaji. A dříve, než otevřeme podrobnou rozpravu, správně řekl pan zpravodaj, že nepadl návrh ani na schválení, ani na zamítnutí. Tak já vyhlašuji na základě žádosti pana předsedy klubu ODS přestávku na poradu klubu. A to na 15 minut, tzn. jestli je 13.11, tak ve 13.25 bychom zahájili podrobnou rozpravu.

(Jednání přerušeno v 13.11 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 13.25 hodin.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Milé kolegyně, vážení kolegové, máme 13.25 a tímto časovým údajem nám skončila přestávka na jednání klubu ODS. A budeme pokračovat v jednání. Já jen zkonstatuji a zopakuji, že vzhledem k tomu, že Senát neschválil návrh zákona v navrženém znění a ani ho nezamítl, tak otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Pavel Eybert.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegové, kolegyně, jak jsem již avizoval v obecné rozpravě, dovolím si přednést pozměňovací návrh k návrhu zákona o zadávání veřejných zakázek. Já sice chápu, že pro paní ministryni je to komfortní, vrátit se do Poslanecké sněmovny pouze s pozměňovacím návrhem, který mění termín účinnosti zákona, ale nicméně pro obce, pro města není komfortní situace, kdy výše pro malé koncese je 20 mil. Kč. Kdybychom nevraceli tento zákon do PS, tak já bych návrh nepodával, protože rozumím tomu, že je třeba nového zákona z hlediska implementace evropských směrnic a že se na to chvátá. Ale protože to tam budeme vracet, jak jsme si řekli na základě usnesení všech třech výborů, že budeme vracet zákon s novým termínem účinnosti, tak si myslím, že i stojí za to, podívat se na tento problém.

Já jsem tady v obecné rozpravě říkal, proč se mi zdá ten limit 20 milionů malý. Ono už je to tak, že v podstatě na hranici obce o 1000 obyvatel se dostaneme při koncesi na pět let pro provozování vodovodů kanalizace a čistírny na hranici této částky 20 mil. A aby obec o velikosti 1000 obyvatel zadávala velké koncesní řízení, to je opravdu pro ni docela nepříjemná záležitost.

Jak jsem tady zmínil, tak Evropa má pro tuto hranici 140 mil. Takže já nevím, proč bychom se dál měli držet na 20 mil., které byly stanoveny před mnoha lety.

Kontrola nakládání s prostředky obce je skutečně dostatečná a každý, kdo dělá starostu, ví, jak často mu tam chodí kontroly. Nemine týden, abychom neměli u nás na městě nějakou kontrolu na jakousi část toho, co vykonáváme. Když také řekneme, že podlimitní zakázky jsou do výše 50 mil. Kč, tak proč ne 40 mil. u malé koncesní smlouvy?

Řeknu ještě tolik, a vy jako starostové nebo zastupitelé to znáte taky, já mám denně 30, 40 mailů v počítači pozvání pro své zaměstnance a pro sebe na různá školení. A je to prostě šílená záležitost.

Celý rok bych nemusel mít žádného úředníka na úřadě a jenom bych je mohl posílat po školeních, aby se naučili právní řád a výklad právního řádu, jaký máme u nás v ČR.

K tomu konci, já tady přečtu návrh pozměňovacího návrhu. Po konzultaci s naší legislativou v něm vypustím z toho, co máte na lavici předloženého písemně, tu poslední větu, protože legislativa mi sdělila, že ta poslední věta už je v podstatě obsažena v zákoně jinde, takže není nezbytně nutná v § 178, a proto ji vypustím.

Zaprvé, § 178 nově zní takto – koncese malého rozsahu, zadavatel není povinen v zadávacím řízení zadat koncesi malého rozsahu, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší než 40 mil. Kč. Toť vše.

Takže děkuji za pochopení. Já sice předpokládám, že je to velmi problematické, aby to bylo dnes schváleno, nicméně si myslím, že je dobře, že to tady paní ministryně slyší, že toto je hranice, která už se dávno přežila. A doufám, že si to bude pamatovat, až bude připravovat nějakou novelu tohoto zákona.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Dalším v pořadí je přihlášen do podrobné rozpravy pan senátor Libor Michálek.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové, rovněž, jak jsem avizoval v obecné rozpravě, předkládám pozměňovací návrh. A to na doplnění odstavce 4 v § 6 ve znění: "Zadavatel je povinen ve vnitřním předpise specifikovat způsob uplatňování zásad uvedených v odstavci 1 a 2," konec citace. A jen pro doplnění, jedná se o zásadu transparentnosti, přiměřenosti, zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace. Důvod pro předložení, jak už zaznělo v mém obecném vystoupení, v zákoně je řada možností pro zadavatele, ale těch povinností je tam řádově méně. Domnívám se, že pokud zadavatel bude chtít dodržet právě § 6 a odstavec 1 a 2, bude si muset pro sebe vyjasnit, jakým způsobem tyto zásady aplikovat bude. Vzhledem k tomu, že pravděpodobně projde pozměňovací návrh na posunutí té účinnosti, tak bude i dostatečně přiměřená doba na to, aby v této oblasti byly vydány metodické předpisy. Takže mám za to, že je to legitimní požadovat po zadavatelích určitou předvídatelnost v jejich rozhodování. A to, aby tu svou úvahu, jak zásady budou aplikovat, promítli také do písemné podoby. Tolik k pozměňovacímu návrhu.

Jen doplňující prosba na paní ministryni, v této obecné části byl vznesen dotaz na konkrétně § 78, odstavec 6, kde se oproti tomu, jak je všude "může", naopak negativně vymezuje, že zadavatel nemůže požadovat ekonomickou kvalifikaci v případě veřejných zakázek na služby uvedené v oddílu 71. Jsou to služby architektonické, stavební, technické a inspekční. Jak už jsem tu úvodem uvedl, tato výjimka nevyplývá z té směrnice, z které tento návrh zákona vychází. Proto ta prosba o dovysvětlení.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Ptám se ještě, chce se někdo přihlásit do podrobné rozpravy? Nikoho takového nevidím, takže podrobnou rozpravu končím a ptám se paní navrhovatelky, jestli se chce vyjádřit k podrobné rozpravě? Prosím, paní ministryně.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení pánové senátoři, vyjádřila bych se k otázce pana senátora Michálka, omlouvám se, že jsem na to zapomněla předtím. Tato věc se do zákona dostala, ano, prostřednictvím připomínkového řízení. A navrhla si to sama Komora architektů. Neříká to směrnice, nicméně nám to neodporuje a neodporuje to celému novému zákonu o zadávání veřejných zakázek. Nikdo jiný toto neuplatnil, čili my jsme tomuto vyhověli, nevadí nám to v zákoně, naopak je to za nás v pořádku.

Jestli dovolíte, já bych chtěla poděkovat i za pozměňovací návrhy, které zde padly. Já se k nim samozřejmě v závěru vyjádřím. A samozřejmě bych také chtěla poděkovat za to, že se o tento zákon zajímáte bez ohledu na to, jaká zde byla diskuse, něco o tom zákonu víte, jsem za to ráda, protože vy jste komunální politici mnozí z vás a víte, co to znamená právě pro veřejné zadavatele, takže opravdu vám děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ptám se teď, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru? Nechce. Ptám se, zda chce, nechce, pan senátor Strnad, zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A předávám slovo garančnímu zpravodaji, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo a myslím si, že hlasování nebude tak složité. Tři výbory mají stejné usnesení, které máte rozdány na lavice, takže se o nich může hlasovat. Jsou všechny identické, takže s nimi není problém. Jako první bych navrhoval hlasovat např. o usnesení garančního výboru, který je, jak znovu zdůrazňuji, také usnesením ústavněprávního výboru a usnesením hospodářského výboru. Poté bych navrhoval hlasovat o návrhu pana kolegy Michálka a potom o návrhu pana kolegy Eyberta. A vzápětí bych potom nechal hlasovat o zákonu jako celku.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, já vás svolám všechny před hlasováním. Měl jsem tu připomínku, abych vás všechny odhlásil, takže tímto takto činím. Prosím, abyste se všichni znovu svými hlasovacími kartami přihlásili. Poprosil bych garančního zpravodaje, jestli by si stoupl k pultíku a provedl nás hlasováním tak, jak to tady navrhl, aby nás tímto hlasováním provedl.

Senátor Radko Martínek:  Jak jsem sdělil, nejdříve bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu přijatém na výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Navrhuji hlasovat dohromady oba dva body usnesení.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, vaše stanovisko?

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Takže zahajuji hlasování o tomto návrhu tak, jak to přednesl pan senátor Radko Martínek. Kdo je, prosím, pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Hlasování číslo 8, registrováno 65, kvorum 33, pro 63, tento pozměňovací návrh byl schválen. Můžeme pokračovat.

Senátor Radko Martínek:  Nyní budeme hlasovat o návrhu pana kolegy Michálka. Je to jeden bod, takže můžeme hlasovat v jednom hlasování.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, takže zahajuji hlasování. Pardon, prosím paní navrhovatelku, jaké je stanovisko?

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také nesouhlas. Takže zahajuji hlasování o tomto pozměňovacím návrhu. Opět, kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. V hlasování číslo 9 registrováno 66, kvorum 34, pro 4, proti 35. Tento návrh byl zamítnut. A další hlasování?

Senátor Radko Martínek:  Nyní bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu přednesením kolegou Eybertem.

Jenom upozorňuji, že to, co máte na lavicích, tak je mimo poslední větu, kterou pan kolega v podrobné rozpravě odvolal. Takže je to jen ta věta první.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Táži se paní ministryně.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pan zpravodaj nesouhlas. Takže zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 10, registrováno 66, kvorum 34, pro 22, proti 26, tento návrh byl zamítnut.

A vzhledem k tomu, že jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy, tak nyní přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme PS ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Já už bez znělky nechám o tomto návrhu hned hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Hlasování číslo 11, registrováno 66, kvorum 34, pro 52, proti nikdo, tento návrh byl schválen.

A ještě musíme nechat hlasovat o tom, že pověříme senátory, aby odůvodnili usnesení Senátu na schůzi PS. A to v souladu s usnesením Senátu číslo 65 ze dne 28 ledna 2005. Navrhuji, aby jimi byli senátoři Radko Martínek a Jiří Burian. A zároveň se ptám kolegů, zda s tímto návrhem souhlasí? Pan senátor Martínek souhlasí. A pan senátor Burian? Nesouhlasí. Tak prosím, aby pravděpodobně z ústavněprávního výboru nebo někdo jiný. Pan senátor Strnad, výborně, ano. Takže místo pana senátora Buriana nás bude zastupovat v PS pan senátor Strnad.

Má někdo ještě nějaký jiný návrh? Nevidím tak, takže o tomto návrhu nechávám hlasovat. Kdo je pro to, aby nás tito dva kolegové zastupovali v PS, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. V hlasování číslo 12 registrováno 66, kvorum 34, pro 62, proti nikdo, tento návrh byl schválen.

Já končím projednávání tohoto bodu, děkuji paní ministryni i všem zpravodajům. A my se tady vystřídáme na poslední bod před polední přestávkou.

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zadávání veřejných zakázek

Tisk č. 221

Máme to jako tisk 221 a opět nám to uvede ministryně pro místní rozvoj, Karla Šlechtová. Prosím, máte slovo.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení pánové senátoři, dovolte mi zde velmi krátce uvést, že tento zákon je technickou změnou zákonů, které souvisejí právě s novým zákonem o zadávání veřejných zakázek. Zde se objevila technická chyba ohledně přečíslování paragrafů. Jsem si toho vědoma a samozřejmě i tento pozměňovací návrh podpořím, protože to musí být v souladu s vráceným novým zákonem o zadávání veřejných zakázek do PS. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení má číslo 221/1 a zpravodajem je pan senátor Radko Martínek, který má slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Paní ministryně tady sdělila, o co se jedná za zákon, takže jen přečtu usnesení našeho výboru. Po úvodním slově paní ministryně Karly Šlechtové a po mé zpravodajské zprávě doporučuje výbor Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Zároveň mě určuje zpravodajem a určuje předsedu výboru kolegu Vystrčila, aby seznámil s tímto usnesením předsedu Senátu Parlamentu ČR.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego. Vaše místo je už jasné. Dalším výborem byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení má číslo 221/3. A slovo má pan senátor Jaromír Strnad. Nechce mít slovo. A ústavněprávní výbor rovněž projednal tento tisk, usnesení má číslo 221/2 a zpravodajem je pan senátor Jiří Burian, který má slovo.

Senátor Jiří Burian:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, senátní tisk číslo 221, návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zadávání veřejných zakázek, byl rovněž projednán na 21. schůzi ústavně-právního výboru Senátu konané dne 30. března 2016. V podrobné rozpravě byly podány a odůvodněny pozměňovací návrhy, které jsou nakonec příloho usnesení ústavně-právního výboru.

K senátnímu tisku číslo 221 přijal ústavně-právní výbor usnesení číslo 103, ve kterém výbor v bodu I doporučuje Senátu vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. V bodě II určuje zpravodajem projednání toho návrhu v plénu Senátu mne. A v bodě III pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. To je vše.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Moje otázka zní, zda někdo navrhuje nezabývat se touto normou? Nikdo, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, tak ji končím. Tím pádem není důvodu se vyjadřovat. A otevírám podrobnou rozpravu. Také nikdo, takže platné jsou pozměňováky z výboru. Paní ministryně, chcete se vyjádřit eventuálně k těm pozměňovákům? Pan zpravodaj také ne? Budeme hlasovat, pojďte, pane zpravodaji, pojďte nám říct jak.

Senátor Radko Martínek:  Tentokrát napoprvé. Máme tady pozměňovací návrh, který je identický ze všech tří výborů, tzn. garančního, ústavněprávního, hospodářského. Jsou tam dva body. V prvním bodě se řeší problémy, které byly vyvolány chybným hlasováním v PS. A ve druhé části se uvádí zákon v souladu s před chvílí schváleným vlastním zákonem, tzn. nabytí účinnosti ve stejném datu, tzn. 6. kalendářního měsíce následujícího po. Takže doporučuji hlasovat dohromady.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Najednou. Dobře, takže znělku. Paní ministryně, prosím o vaše stanovisko.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 13 ukončeno, registrováno 66, kvorum 34, pro 59, proti nikdo. Návrh schválen.

A teď budeme hlasovat o tom, zda vracíme Poslanecké sněmovně ve znění pozměňovacích návrhů tento návrh zákona.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 14 ukončeno, registrováno 67, kvorum 34, pro 55, proti nikdo. Návrh schválen.

A nyní určíme dva naše kolegy nebo kolegyně, kteří půjdou obhájit toto znění. Navrhuji stejné složení, jako u předchozího návrhu, tzn. kolega Martínek a Strnad, jestli to říkám dobře. Takže jiný návrh není.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 15 ukončeno, registrováno 67, kvorum 34, pro 61, proti nikdo. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

Děkuji paní ministryni, děkuji zpravodajům a vyhlašuji 40minutovou přestávku na oběd. (Já za to nemůžu, prý ještě nebyla... Mám zapnutý mikrofon, já vás nebudu komentovat, kolego, určitě to stačí... )

(Jednání ukončeno v 13.52 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.31 hodin.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, pokračujeme v našem jednání. Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 225

Máme to jako tisk č. 225 a poprosil bych paní ministryni školství, mládeže a tělovýchovy Kateřinu Valachovou, aby nám tento návrh zákona představila. Dobrý den!

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová:  Vážené senátorky, vážení senátoři, vážený pane předsedající, dovolte mi přednést návrh zákona, kterým se mění zákon o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace).

Tento zákon, jak už název napovídá, upravuje problematiku uznávání odborných kvalifikací a byl propuštěn Poslaneckou sněmovnou při třetím čtení 2. března 2016. Jeho hlavním obsahem je harmonizace vnitrostátních předpisů v oblasti uznávání odborných kvalifikací. Jedná se tedy o transpoziční normu, s tím, že obsahem a důvodem této změny právní regulace je úprava evropského profesního průkazu a výstražného mechanismu. Evropský profesní průkaz bude elektronický dokument, který si žadatel bude moci vytisknout a který bude alternativou ke stávajícímu rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace. Smyslem je tedy realizace volného pohybu osob po Evropské unii, s tím, že právě u určitých typů povolání budou tato povolání regulována tak, abychom právě například v případě zdravotnických profesí dokázali odbornost sledovat a také využívat na území celé Evropské unie.

Účelem výstražného mechanismu bude naopak bezodkladně informovat příslušné členské státy o tom, že výkon takovéhoto regulovaného povolání je zakázán nebo omezen, a to i dočasně.

Jak už jsem zmínila, týká se tato úprava jednak zdravotnických profesí, ale také profesí týkajících se vzdělávání nezletilých nebo povolání se vlivem na zdraví a bezpečnost obyvatel.

Dalšími instituty, které v novele naleznete, je povinnost uznat odborný výcvik vykonávaný v jiném státě Evropské unie, nebo uznávání na základě společného rámce odborné přípravy a uznávání na základě společné závěrečné zkoušky z odborné přípravy tak, aby takové přiznání účinku dokladů vydávaných pro činnost v jiném státě Evropské unie, bylo obdobné těm vydaným v České republice.

A aby byla harmonizace úplná, kromě dané novely měníme a provádíme změny v souvisejících předpisech, v tomto případě v devíti zákonech.

Děkuji za projednání ve výborech Senátu, s tím, že ani jeden z výborů, to znamená výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, ani výbor pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu Parlamentu České republiky nepřijal žádné pozměňovací návrhy a doporučily plénu Senátu tento zákon schválit. Děkuji vám ještě jednou za rychlé projednání ve výborech, kde jste věnovali pozornost tomuto předpisu, ač neradi slyšíte, že pokud transpozice spěchá, tak aby spěchal Senát. Přesto moc děkuji za rychlost a děkuji a těším se na nadcházející rozpravu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já vám děkuji. Posaďte se, prosím, stolku zpravodajů. Garančním výborem je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, usnesení má č. 225/1. Zpravodajem je pan senátor Jaroslav Malý, který má slovo.

Senátor Jaroslav Malý:  Pane předsedající, děkuji za slovo. Vážený paní ministryně, vážené kolegyně senátorky, vážení kolegové senátoři. V představení podle § 59 jednacího řádu bych měl stručně seznámit s bodem programu a přednést usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Toto představení za mě udělala paní ministryně, čili jenom velice stručně. Jedná se o harmonizaci s normou Evropské unie. Jedná se o čtyři novinky, nebo chcete-li čtyři nosné body, které tady byly řečeny – evropský profesní průkaz, výstražný mechanismus, uznávání na základě společného rámce odborné přípravy nebo společné závěrečné zkoušky a uznávání odborného výcviku. První dva body – výstražný mechanismus a evropský profesní průkaz – jsou zcela novinky. Výstražný mechanismus, pro vaši informaci, se nebude týkat všech zaměstnání, ale především pedagogických profesí a taxativně potom zdravotnických profesí.

Kromě uvedených čtyř novinek nebo čtyř bodů jsou součástí předlohy ještě související změny osmi dalších zákonů, které se týkají živnostenského zákona, zákona o výkonu povolání autorizovaných architektů, inženýrů, techniků činných ve výstavbě, veterinárního zákona a konečně několika lékařských či nelékařských zaměstnání, to znamená lékař, zubní lékař, farmaceut, zákona o nelékařských zdravotnických povolání, správních poplatcích a zákona o volném pohybu služeb a zákona o zdravotních službách.

Již citovaný výbor, za který tady přednáším 150. usnesení, se na své 21. schůzi usnesl:

Senátní tisk č. 225

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky,

II. určil mě zpravodajem tohoto tisku,

III. pověřil předsedu výboru pana senátora Jaromíra Jermáře, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. I vy se posaďte, prosím, ke stolku zpravodajů. Dalším výborem byl výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení má č. 225/2. A senátorka Alena Šromová má slovo.

Senátorka Alena Šromová:  Vážená paní ministryně, pane předsedající, kolegyně a kolegové. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku projednal tento tisk č. 225 na své 6. schůzi konané dne 5. dubna 2016 a přijal toto usnesení č. 79 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 18/2004 Sb.:

Po odůvodnění zástupkyně předkladatele Mgr. Dany Prudíkové, náměstkyně ministryně školství, zpravodajské zprávě senátorky Aleny Šromové a po rozpravě výbor:

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Alenu Šromovou,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Žaloudíka, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Milanu Štěchovi.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji i vám. Otázka nyní zní: Navrhuje někdo nezabývat se předloženým návrhem? Nikdo. Otevírám obecnou rozpravu. Do té se nikdo nehlásí, tak ji končím. Není se k čemu vyjadřovat. Máme jediný návrh, o kterém budeme hlasovat po znělce, a to návrh zákona schválit.

Všechny vás ohlásím a prosím, abyste se znovu přihlásili.

Zahajuji hlasování o návrhu schválit. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 16 ukončeno, registrováno 49, kvorum 25, pro 49, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji vám, paní ministryně, ani jste se tady neohřála a už zase jdete. Děkuji i zpravodajům.

A jsme u dalšího bodu, a tímto bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 224

Máme to jako tisk č. 224 a pan ministr dopravy Dan Ťok nám návrh zákona uvede. Pane ministře, máte už slovo.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Dobré odpoledne. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Cílem předloženého návrhu zákona je zejména rozšíření okruhu činností, které může Státní fond dopravní infrastruktury ze svého rozpočtu financovat, a to zejména za účelem zefektivnění procesu vícezdrojového financování dopravní infrastruktury. Konkrétně se jedná například o možnost financovat nejen výstavbu, modernizaci, opravy a údržbu silnic a dálnic, ale nově i jejich správu, dále pak možnost financovat místní komunikace a veřejně přístupné účelové komunikace v místech, kde kříží dálnice, silnice, dráhy či vodní cesty. Nově bude možné financovat také výstavbu, modernizaci a opravy multimodálních překladišť, dále pak nákup mechanizace nezbytné pro výstavbu, opravy či údržbu dopravní infrastruktury a například i palubní jednotky vlakového zabezpečovacího systému ERTMS.

Uvedeným rozšířením účelu fondu dojde k rozšíření okruhu kvalitních projektů, na něž bude možné čerpat prostředky z fondu Evropské unie, v důsledku čehož dojde k efektivnějšímu čerpání těchto prostředků, přičemž celkový objem prostředků, s nimiž fond hospodaří, nebude navrženou změnou právní úpravy dotčen.

Návrh dále reaguje na některé dílčí procedurální a organizační problémy spojené s vnitřní činností Státního fondu dopravní infrastruktury a obsahuje i dílčí implementaci evropské směrnice o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru.

Návrh zákona byl projednán jak výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, tak i garančním výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Na půdě těchto výborů nebyly k návrhu uplatněny žádné pozměňovací návrhy a oba výbory doporučily návrh schválit. Dovolte mi proto, abych vás požádal o vyjádření podpory tohoto vládního návrhu zákona. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení má č. 224/1 a zpravodajem je pan senátor Libor Michálek. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Hezké odpoledne. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Vzhledem k tomu, že předkladatel už tady shrnul obsah návrhu zákona, dovolím si jenom drobné doplnění.

Tento návrh novely sice neřeší tzv. Junckerův investiční balíček, resp. použití finančních nástrojů, které s tímto balíčkem souvisejí. Nicméně je to věc, která čeká na rozhodnutí ministerstva financí, takže se to v této novele dosud neobjevilo.

A ještě drobný nedostatek, který ohledně tohoto předpisu byl shledán, se týká bodů 8 a 9, které upravují některé povinné náležitosti určitých smluv o poskytování prostředků ze Státního fondu dopravní infrastruktury. Jednalo se zejména o to, že v § 3 odst. 1 je poněkud užší obsah náležitostí smlouvy v porovnání s § 3 odst. 3 písm. h).

Nicméně po projednání výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal 172 usnesení z 22. schůze, která se konala 31. března 2016, a usnesení zní:

Po úvodním slově zástupce předkladatele pana Mgr. Jakuba Kopřivy, náměstka ministra dopravy, a po zpravodajské zprávě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem mne,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji zatím za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Dalším výborem byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení má č. 224/2 a zpravodajem je pan senátor Jiří Carbol.

Senátor Jiří Carbol:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych přednesl zpravodajskou zprávu. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednal tento tisk na své 22. schůzi dne 30. března 2016 a přijal usnesení, kterým doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jiřího Carbola a pověřuje předsedu výboru senátora Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  I já děkuji. Navrhuje někdo předloženým návrhem se nezabývat? Nikdo. Otevírám obecnou rozpravu. Jako první se do ní přihlásil senátor Pavel Eybert.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Chci jenom říci, že vítám tuto novelu zákona, protože máme poměrně velké problémy se zákonem č. 39/2015 Sb., který jsme tady přijali v loňském roce, tedy zákon o posuzování vlivu na životní prostředí. Díky tomu, že není uznáváno posouzení vlivu na životní prostředí u staveb, které byly posouzeny podle zákona č. 244/1992 Sb., je celá řada dopravních staveb zpožděna nebo bude zpožděna, dokud nebudou mít vypracované nové posudky a zřejmě nedokážeme v druhém plánovacím období čerpat všechny prostředky, které jsou alokovány na výstavu komunikací. Tady máme rozšíření, kdy můžeme z těchto finančních prostředků čerpat i na jiné věci, než je výstavba dálnic.

Co konkrétně velice vítám, je možnost financovat místní komunikace v místě, které kříží dálnici nebo silnici I. třídy, protože u malých obcí, které mají převzít do svého vlastnictví nadjezd nad dálnicí nebo něco podobného je vzhledem k jejich malému rozpočtu naprosto neúměrné, aby financovaly údržbu těchto dálničních nadjezdů nebo podobných staveb ze svého rozpočtu.

Údržba po nějaké době musí přijít a obce nechtějí tyto objekty přejímat do svého vlastnictví. Působí to jisté organizační potíže. Takže to je věc, kterou velice vítám. Děkuji, že ji tam ministerstvo dopravy zařadilo.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pan senátor Jiří Carbol.

Senátor Jiří Carbol:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, já bych navázal na slova předřečníka, pana senátora. Chtěl bych se přimluvit za to, aby do budoucna bylo možné z těchto fondů investovat taky do oprav místních komunikací obecně. Hlavně v souvislosti s tím, že malé obce mnohdy nemají peníze na ty opravy. Kdyby tím došlo ke zvýšení bezpečnosti provozu na těch místních komunikacích, myslím si, že by to byly účelně vynaložené peníze.

Já bych měl k panu ministrovi měl jenom jeden dotaz. Ten je v souvislosti s možností financovat opravy či správu části přístavní infrastruktury v Hamburku.

Část přístavu může Česko na základě Versailleské smlouvy využívat do roku 2028. Nedávno byla zveřejněna informace o kandidatuře Hamburku na pořádání letních olympijských her.

Můj dotaz tedy směřuje k tomu, jak je zajištěno, že případná investice do naší části přístavu nebude tímto zmařena? Protože město Hamburk má s touto lokalitou v souvislosti s případným konáním olympijských her své dlouhodobé plány.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další? Končím obecnou rozpravu. Pane ministře, máte právo se vyjádřit. Tak pojďte.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já bych rád zareagoval na ten poslední příspěvek.

Zaprvé – důvod, proč byl sjednán nebo založen Státní fond dopravní infrastruktury, je zejména, aby bylo možno sdružit prostředky na výstavbu páteřních komunikací ČR. To znamená rozšiřovat možnosti na obecné opravy všech místních komunikací se nám z tohoto důvodu nezdá úplně nejvhodnější. Myslím si, že by se měly hledat ve státním rozpočtu peníze jiným způsobem, než právě skrze Státní fond dopravní infrastruktury.

Co se týká území v Hamburku, ano, to je možné financovat. Nicméně já bych rád pana senátora a všechny z vás informoval, že ta situace v Hamburku má další rozměr. Je to tak, že v referendu občané Hamburku rozhodli, že olympiádu nechtějí. To znamená, tam ta olympiáda nebude. My dále jednáme s Hamburkem o tom, jestli ta naše dohoda o přesunu toho území, které máme na území, které by bylo pro ČR výhodnější, to znamená tam, kde by bylo možno kotvit i s námořními loděmi, je dále možná. Máme pozitivní reakci, že ta směna dále možná je, že by ji Hamburk uvítal. Takže budeme mít další jednání v Hamburku, abychom si to zpřesnili. V každém případě neuděláme žádnou investici, která by byla tzv. zbytná, že bychom investovali někde, odkud potom půjdeme pryč, takže bychom investice do stávajícího území pozastavili a čekáme na vyřešení toho, kde to naše území tedy bude, nebo nebude.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Pan zpravodaj garanční, jestli se chce vyjádřit?

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. V rozpravě vystoupili celkem dva senátoři. Padly tady z obou dvou výborů, které daný tisk projednávaly, návrhy na schválení tohoto zákona. Takže o tomto návrhu by se mělo nyní hlasovat. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Druhý zpravodaj – nepředpokládám, že se chce vyjádřit. Máme jediný návrh, a to je schválit. O tom budeme hlasovat.

(Kýchne.) Já se omlouvám... Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 17 ukončeno, registrováno 58, kvórum 30, pro 54, proti nikdo. Návrh schválen.

Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem pana ministra Ťoka je

 

Strategie a společná pravidla pro letectví v Evropě

Tisk EU č. N 062/10

Tisk EU č. K 063/10

Máme to jako tisky N 062/10, K 063/10, N 062/10/01 a K 063/10/01. Pane ministře, mikrofon je váš.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Jestli souhlasíte, já bych k oběma tiskům měl jen jedno úvodní slovo.

Evropská komise jako jednu část z tzv. leteckého balíčku předložila i návrh na řízení, které nahradí stávající stěžejní nařízení v oblasti letecké provozní bezpečnosti. Cílem předloženého návrhu nařízení je hlavně připravit regulační rámec Evropské unie v oblasti bezpečnosti letectví na úkoly v horizontu příštích 10 – 15 let a i nadále zajistit pro cestující i širokou veřejnost bezpečnou a spolehlivou leteckou dopravu šetrnou k životnímu prostředí.

Důvodová zpráva k předloženému návrhu uvádí, že letecká doprava v Evropě by měla do roku 2035 dosáhnout 50procentního růstu v porovnání s rokem 2013. Cílem Komise je proto zajistit, aby systém i nadále vykazoval stávající nízký počet nehod, do budoucna umožnil bezpečný růst odvětví letectví v Evropské unii, a přispíval tak k jeho vysoké konkurenceschopnosti.

Navrhuje proto zavést přístup k regulaci bezpečnosti založený na posuzování rizik a na výkonnosti, překonat existující nedostatky v oblasti provozní bezpečnosti a lépe zohlednit vzájemnou závislost mezi bezpečností letectví a jinými technickými oblastmi regulace, jako je například ochrana letectví před protiprávními činy, security nebo ochrana životního prostředí.

V obecné rovině ČR vítá iniciativu Komise a je připravena diskutovat o nastavení pravidel rozsahu uplatňovaných práv a nově zaváděných povinností příslušných subjektů v rámci jednotlivých kapitol i dílčích otázek.

Přivítat lze především základní právní rámec pro zahrnutí bezpilotních letadel do systému evropské regulace, jakož i přístup k regulaci bezpečnosti, založený na posuzování rizik a na výkonnosti.

Nicméně ČR bude velice pozorně vnímat zejména návrhy týkající se přednesení prováděcích pravomocí na Komisi.

Předkládaný dokument byl podrobně projednán na půdě Poslanecké sněmovny a ve vašich senátních výborech, přičemž závěry v nich učiněné se shodují se stanovisky a cíli, které si pro další projednávání na půdě orgánů Evropské unie stanovil resort dopravy.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji vám, pane ministře. Tyto tisky projednal VEU, přijal usnesení, které máme pod čísly N 062/10/02, K 063/10/02. Slovo má pan senátor Antonín Maštalíř jako garanční zpravodaj.

Senátor Antonín Maštalíř:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo Senátu, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Senátní tisky N 062/10 a K 063/10 jsme pojmenovali jako letecký balíček Evropské komise.

VEU Senátu PČR trvale věnuje pozornost problematice letecké dopravy, projednal již řadu tisků z této oblasti, ke kterým přijal příslušná usnesení, které se pak stalo základem pro usnesení Senátu.

Nyní předložila Komise dvojici dokumentů, tvořících tzv. letecký balíček. Jedná se o sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému ekonomickému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Strategie pro evropské letectví, to je tisk K 063/10 senátní, a Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 216/2008, to byl senátní tisk N 062/10.

VEU vybral tyto tisky k projednání a požádal o stanovisko k nim i VHZD, který určitě po mě vystoupí. Doporučení pro usnesení našeho výboru k tomuto balíčku, které si vám dovolím za chvíli předložit, vychází z dříve přijatých usnesení Senátu.

Obsahově vychází ze stanoviska dožádaného právě VHZD. Toto stanovisko jsme rozšířili a doplnili o dva body. Já jsem vám nechal položit na stůl ono doplnění, se kterým potom v obecné rozpravě vystoupím. Připravil jsem dva, nejsou to ani pozměňovací, ale spíš doplňující návrhy k našemu usnesení, které vždycky, pokud se jedná o nějaký složitější tisk, jsou doplněny doporučeními. Takže jsem si dovolil připravit na doplnění ještě dvě doporučení, se kterými vás později seznámím.

Já myslím, že to by ode mě na úvod stačilo, protože všechno, co letecký balíček obsahuje, už jsme slyšeli ze slov pana ministra. Myslím si, že to bylo dostatečné. Pouze vás potom seznámím s tím doplňujícím návrhem, který se prostě podle mého názoru, když jsem ho konzultoval se svými kolegy, hodí, abychom tam doplnili.

Děkuji, to je zatím ode mě všechno.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Tento materiál projednal také VHZD. Moje otázka zní, zda původně nominovaný pan senátor Petr Bratský, který je nahrazen Jaromírem Strnadem, chce vystoupit? Už je tady, takže máte slovo.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. VHZD projednal balíček dokumentů Strategie evropského letectví, přijal tedy k němu stanovisko, o kterém hovořil můj kolega, senátor Maštalíř. Toto stanovisko tedy zapracoval do svého stanoviska i VEU.

Takže mi tedy dovolte, abych vás seznámil s usnesením VHZD a konkrétně se 158. usnesením k balíčku dokumentů Strategie evropského letectví.

Výbor projednal

1) na žádost VEU balíček dokumentů Strategie evropského letectví,

2) zaujímá stanovisko k tomuto dokumentu, které tvoří přílohu tohoto usnesení,

3) určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Bratského,

4) pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi VEU Senátu.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže děkuji, otevírám rozpravu. Pan senátor Antonín Maštalíř se hlásí.

Senátor Antonín Maštalíř:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych si dovolil doplnit naše usnesení. Já vám ty body přečtu, dostali jste je na stůl. Já jsem schválně neříkal celé to usnesení, takže já ho jenom teď mírně nastíním.

Je to 169. usnesení z 25. schůze VEU konané 15. března. Je to onen letecký balíček, senátní tisky N 062 a K 063, kdy výbor přijal, a k tomuto nařízení vydal doporučení, jehož doplnění bych vám nyní řekl. Máte ho určitě na stolech.

V části II. by přibyl bod 10. Ten bod říká: Vítá začlenění bezpilotních letadel do působnosti nařízení, jelikož považuje za žádoucí sjednotit pravidla pro užívání bezpilotních letadel na unijní úrovni, a to jak s ohledem na aspekty související se soukromím a ochranou osobních údajů. Dotud to je v onom doporučení. A nově tam přibude: Tak především z důvodů bezpečnostních rizik, která bezpilotní letadla mohou představovat. Já jenom v kostce ta rizika tady, protože jsem si to vypsal, mám ještě napsány.

Co se může stát? Může dojít ke střetu dronu s jiným subjektem – pevným, nebo letícím – může dojít k následné havárii. Dron může být nosičem výbušnin či jiných nebezpečných látek. Pomocí dronu mohou teroristé navádět své členy do míst s momentálně nejvyšší koncentrací osob, či do blízkosti nějaké VIP osoby. Proto to doplnění. Řekl jsem vám důvody.

Nově v tom doporučení je zařazen v části II. bod 11., který říká: Zdůrazňuje souvislosti s opakovanými teroristickými útoky nutnost přehodnotit současná bezpečnostní opatření na letištích a zvážit případné zavedení bezpečnostních kontrol ještě před vstupem do letištních hal. Proč tam ten bod je? Klidně vám to teď zodpovím. Já jsem se nedávno vrátil z cesty po jižní Asii. Třeba na Filipínách, v Manile, je to naprosto běžné. Když vstupujete na letiště, tak je ta brána už při vchodu. V každém obchodním domě. Nejenom tam. A přitom momentálně tam žádné teroristické útoky nehrozí. Ale ta zvýšená prevence proto je, myslím si, na místě.

Takže tolik to doporučení navíc. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nehlásí. (Jitka Seitlová se podivuje.) Už nehlásí? Já jsem neskončil rozpravu, paní kolegyně, máte absolutní právo na to, abyste před ukončením vystoupila. Senátorka Jitka Seitlová má slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane ministře, pane předsedající, mám v obecné rozpravě jenom snad poznámku a dotaz na předkladatele tisku, který máme schválit usnesením.

V bodě 2. usnesení výboru pro evropskou politiku a integraci se říká: Není však přesvědčen (Senát), že systém EU pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů může efektivně plnit funkci nástroje pro snižování dopadů letecké dopravy na životní prostředí, a proto je toho názoru, že by pozornost měla být věnována zejména dalším nástrojům a technologiím.

Jinak samozřejmě to další usnesení a ty body velmi vítám a ztotožňuji se s nimi. Ale v tomto případě bych ráda věděla, co vedlo k tomuto návrhu bodu, který jsem vám teď citovala, z usnesení evropského výboru.

Měla jsem možnost být v posledních dnech, v pondělí, na jednání evropských parlamentů, zástupců evropských parlamentů v Haagu, kde se právě hovořilo o dalším balíčku, který by měl přispět k energetické unii. Tam se velice silně objevuje názor, že povolenky emisní budou nadále nástrojem, který samozřejmě bude transformován. Hovoří se o tom, že cena povolenek by se měla udržovat v hodnotě 30 eur za jednu povolenku. Dneska je 5 a postupně se snižovala. Budou vytvořeny nástroje na to a přijde to v dalším energetickém balíčku, aby nadále tyto povolenky a systém obchodování s povolenkami byl po reformaci uplatňován. Velmi se i na pařížské konvenci, když se jednalo, hovořilo právě o tom, že jedině letecká doprava je zcela vyčleněna z toho systému, kdy ostatní musí nástroje, které by vedly ke snižování skleníkových emisí a větší účinnosti realizovat právě mimo leteckou dopravu. A netýká se to jen leteckého provozu, ale týká se to i letišť.

Mám spíš dotaz, co vedlo předkladatele k návrhu tohoto bodu usnesení? Dávám ke zvážení, jestli tedy má být ponechán. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní kolegyně, to je otázka samozřejmě na garančního zpravodaje. To on pak zodpoví. Ale váš návrh není pro mě jasný. Chcete o tom hlasovat zvlášť? Nechcete. Takže teď už opravdu končím rozpravu. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Nechcete. Garanční zpravodaj s přímou otázkou.

Senátor Antonín Maštalíř:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já se vyjádřím písemně paní Jitce Seitlové, protože to není na momentální zodpovězení. Nicméně já, když už jsem se teď dostal k pultíku, tak bych tedy provedl hlasováním. Udělal bych to, co navrhovala paní senátorka Seitlová, že bychom samozřejmě o těch pozměňovacích návrzích hlasovali samostatně.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Ne, ale ona to nechce, ona kroutí hlavou, pane garanční zpravodaji. Když jsem jí položil otázku, ona nechce samostatné hlasování.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Jo, vy chcete! (Smích v Jednacím sále.)

Senátor Antonín Maštalíř:  Já si myslím... Ne, my jsme to měli na klubu, že je to vhodné, abych předešel jakýmkoliv jiným návrhům třeba kuloárním, protože některým mým kolegům se toto třeba nelíbilo. Proto! Ale já ji to potom dám třeba i písemně, proč ne... My s paní senátorkou Seitlovou se setkáváme u řady materiálů, které já zpravodajuji. Já si myslím, že se určitě posadíme spolu a můžeme to potom prodiskutovat. Můžeme? (Senátorka Jitka Seitlová souhlasně přikyvuje.) Dobře, děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Jednak nemáte právo podle jednacího řádu komunikovat...

Senátor Antonín Maštalíř:  Pardon, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Nemusíte zvyšovat u toho hlas. A zadruhé – vy jste tady jako garanční zpravodaj výboru nebo jako klubový zpravodaj klubu vašeho?

Senátor Antonín Maštalíř:  Klubu i garanční.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  A sakra! To slyším poprvé. Dobře, ale máte samozřejmě právo nám toto takto navrhnout. Pokud není žádný jiný návrh na to, jak hlasovat, tak budeme hlasovat nejprve o vašich dvou doplňujících návrzích. Pokud projdou, tak budeme hlasovat samostatně o bodu, který má kolegyně Seitlová v určitém rozporu. Podle toho, jak to dopadne, budeme hlasovat o celku. Souhlasíte?

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Když to přeložím do své češtiny. Takže po znělce o tom budeme hlasovat.

Tak, pane garanční zpravodaji, je to vaše zodpovědnost. Vezměte si kartičku, pojďte k pultu a řekněte, o čem budeme hlasovat v těch postupných krocích, které jste navrhl.

Senátor Antonín Maštalíř:  Takže budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, který jste dostali na stůl. To znamená – v tom návrhu je napsáno: Část II., bod 10.: Vítá začlenění bezpilotních letadel do působnosti nařízení, jelikož považuje za žádoucí sjednotit pravidla pro užívání bezpilotních letadel.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, to už jste přečetl. Čili je to ten váš doplňující návrh.

Senátor Antonín Maštalíř:  Ano, to je ten můj doplňující návrh.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Steno to má, všichni vědí, leží jim to na stole.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže o tom nyní budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 18 ukončeno, registrováno 64, kvórum 33, pro 48, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní bude co?

Senátor Antonín Maštalíř:  Nyní bychom hlasovali o původním našem usnesení, doplněném doporučením, bez těch dvou bodů, které jsme hlasovali samostatně.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Ne, počkejte. Předtím jste navrhoval, že budeme hlasovat samostatně o bodu, o kterém diskutovala kolegyně Seitlová.

Senátor Antonín Maštalíř:  Tak můžeme, pardon.

Senátor Antonín Maštalíř:  Já bych to vzal chronologicky, dobře. Budeme hlasovat o bodu, který navrhla...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vy jste si to osvojil jako klubový a garanční zpravodaj. Kolegyně to vůbec nenavrhla.

Senátor Antonín Maštalíř:  Tak beru ten návrh zpět v tom případě.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Budeme hlasovat o usnesení obohaceném o vaše návrhu jako o celku.

Senátor Antonín Maštalíř:  Ano, můžeme to takhle udělat. Takže budeme hlasovat naše usnesení plus pozměňovací návrhy, které už byly schváleny.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Všem je jasné, že hlasujeme o obohaceném usnesení výboru jako takového.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 19 ukončeno, registrováno 64, kvórum 33, pro 49, proti nikdo. Návrh schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajům. A my se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji panu ministrovi. Budeme pokračovat

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 226

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 226. Požádal bych ministra kultury, pana Daniela Hermana, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr kultury ČR Daniel Herman:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych ve stručnosti odůvodnil vládní návrh novely zákona o státní památkové péči.

Památkové zóny, stejně jako památkové rezervace, jsou nástroji plošné ochrany památkového fondu s dlouholetou tradicí. Hodnoty historických jader měst jsou v současné době místními samosprávami vnímány jako nositelé jejich identity a jako jejich chlouba. Většina statků zapsaných v seznamu světového dědictví UNESCO v ČR jsou právě památkové rezervace nebo památkové zóny. Důvodem předloženého, čistě technického návrhu zákona je založení výslovného zákonného zmocnění pro formu prohlašování památkových zón v § 6 zákona o státní památkové péči, a to opatřením obecné povahy. Tato jednotná forma se rovněž zavádí prostřednictvím přechodného ustanovení i pro případné změny všech dosavadních předpisů, jimiž byly památkové zóny v minulosti prohlášeny.

Novela tak reaguje na vývoj právního řádu, kdy přešla působnost pro prohlašování památkových zón z krajských národních výborů na ministerstvo kultury a byl přijat nový správní řád, který nabízí možnost využití nového institutu opatření obecné povahy. Navrhovaná úprava tedy nepředstavuje zavedení nového zmocnění. Věcná pravomoc, založená v § 6 zákona, zůstává zachována. Doplňuje se pouze forma prohlášení a současně se umožňuje v důsledku významných změn stavu poznání kulturních hodnot prohlášených památkových zón na tyto změn reagovat.

Ještě mi dovolte poznamenat, že sice je v současné době v Poslanecké sněmovně předložen nový zákon o ochraně památkového fondu – je to tisk 666, ale jeho projednání a schválení si vyžádá určitý časový prostor, kdy navíc nabytí účinnosti se předpokládá k 1. lednu 2018. A tento časový odstup je pro uskuteční některých změn v prohlášení stávajících památkových zón příliš velký. Konečně bych rád poděkoval výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který návrh zákona projednal dne 29. března letošního roku a doporučil jej schválit beze změn.

Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a páni senátoři, věřím, že předložený návrh zákona podpoříte a děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 226/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Šesták, kterého nyní žádám, aby nás s touto zprávou seznámil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Šesták:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. Novela zákona 226 je vlastně technickou novelou. Pan ministr podrobně vysvětlil důvody a podstatu novely a výslovné vyjádření právní formy, v jaké ministerstvo kultury prohlašuje památkovou zónu a jak řešit urgentní změny těchto zón prohlášených podle dosavadní úpravy a úprav dřívějších. Je to právě zmíněnou formou opatření obecné povahy.

Důležité je přechodné ustanovení, které vymezuje, že v případě změn památkových zón, které byly stanoveny podle dosavadních právních předpisů, se postupuje podle § 6, ve znění pro proponovanou novelu. Je zde ještě důležité, že požadavky měst – především to spočívá v tom, že památkové zóny byly v širší míře, než jak ukázaly potřeby daných měst a podle této úpravy vlastně potřeba měst se vejde tak, aby je oni mohli případně zúžit a mohli tam fungovat mimo vyhlášenou památkovou zónu.

Samozřejmě je nutné k tomu podotknout, že se připravuje velký památkový zákon. Nicméně ten památkový zákon má platnost až od roku 2018, respektive 2020, a to by urgentní potřeby obcí nezohledňovalo. Co se týče samotného legislativního procesu, vláda předložila návrh zákona Poslanecké sněmovně 30. dubna 2015, v 1. čtení na 29. schůzi sněmovny, 9. července byla přikázána k projednání výboru. A výbor 3. září přijal usnesení, v němž doporučil návrh zákona schválit. Potom byl sněmovnou 2. března 2016 zákon schválen ve 3. čtení, a to sice hlasy 148 ze 152 přítomných.

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice na svém 142. usnesení přijal následující znění tohoto usnesení: Po úvodním slovu místopředsedy výboru senátora Zdeňka Berky, odůvodnění návrhu zákona Ing. Vlastislavem Ourodou, náměstkem ministra kultury ČR, po zpravodajské zprávě místopředsedy výboru senátora Jiřího Šestáka a po rozpravě výbor – I. doporučuje Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. II. určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 226 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jiřího Šestáka. III. pověřuje předsedu výboru, senátora Jaromíra Jermáře předložit toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Toto usnesení bylo přijato jednomyslně. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte prosím místo taktéž u stolku zpravodajů. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se zabývat. Takový návrh neregistruji a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Nepřeje, děkuji. Pan zpravodaj také ne. Padl jediný návrh a tím je návrh na schválení.

A nyní přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 20 se ze 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento bod a já jej končím. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.

A přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu. A tím je bod

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů (zákon o audiovizi), a zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 227

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 227. A nyní bych požádala pana ministra kultury pana Daniela Hermana, aby nás seznámil s tímto návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr kultury ČR Daniel Herman:  Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, cílem návrhu zákona, který nyní projednáváme, je posílení a zefektivnění systému podpory poskytované Státním fondem kinematografie.

Fond poskytuje finanční prostředky ve dvou schématech. A to formou podpory kinematografie, respektive kulturních projektů z oblasti kinematografie, a formou podpory filmového průmyslu prostřednictvím filmových pobídek. V současné době je činnost fondu a podpora kinematografie financována především z vlastní činnosti a z poplatků od soukromých subjektů, které mají svou obchodní činnost založenou na využívání audiovizuálních děl. Podpora prostřednictvím filmových pobídek je financována ze státního rozpočtu.

Zásadní změnou navrhované právní úpravy je vytvoření nového stabilního zdroje podpory kinematografie, a to participace státního rozpočtu. Navrhuje se, aby ze státního rozpočtu byla na činnost Fondu poskytována každoroční dotace, jejíž výše bude odpovídat částce výnosů realizovaných Fondem z audiovizuálních poplatků za kalendářní rok předcházející kalendářnímu roku, v němž bude návrh rozpočtu Fondu sestavován.

Podpora bude určena zejména na vývoj a výrobu českých kinematografických děl, dále pak podporu kin, propagaci české kinematografie v České republice i v zahraničí, nebo na výchovu filmového diváka. Další zásadní změny se týkají samotného procesu poskytování podpory z prostředků Fondu a rovněž upravují schémata poskytování filmových pobídek.

Předkládaná novela činí dosavadní systém poskytování filmových pobídek efektivnější v tom smyslu, že žadatel o filmovou pobídku může podat žádost kdykoli během fiskálního roku, tedy nikoli pouze jednou v roce, jak tomu bylo doposud. Tyto změny umožní lepší využití kapacity českého filmového průmyslu a zamezí možným odchodům potenciálních investorů, rozumějme zahraničních produkcí.

Pokud jde o pozměňovací návrh garančního výboru, předběžně bych chtěl avizovat své neutrální stanovisko. Jsem si vědom jistých nedostatků projednávaného textu, nicméně z hlediska času je žádoucí rychlé přijetí této úpravy.

Děkuji vám za pozornost a za podporu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, opět zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 227/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátore Jiří Oberfalzer, kterého nyní žádám, aby nás s touto zprávou seznámil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, pokusím se být stručný.

Na výboru při projednávání tohoto návrhu – a projednávali jsme ho s přerušením, čili na dvou po sobě jdoucích schůzích – nebyly žádné námitky vůči systému změny podpory jak zahraničních produkcí, zjednodušeně řečeno, tak i domácí produkci i ostatních zájmů, které podporuje Fond kinematografie. Dokonce bych řekl, že se Fond může pochlubit tím, že za dobu své dosavadní působnosti je evidentní, že zvýšil kvalitu české produkce kinematografie, což se projevuje v oceněních našich filmů na mezinárodních festivalech.

Stejně tak se osvědčil systém pobídek. A to, že tento návrh činí systém mnohem flexibilnějším a tudíž efektivnějším, je jedině ku prospěchu českých tvůrců a českých profesních řemesel s kinematografií souvisejících.

Čili ještě jednou, zjednodušeně – výbor neměl proti věcnému obsahu návrhu zákona žádných námitek. Bohužel naše legislativa provedla analýzu tohoto návrhu a nalezla tam několik dá se říci s ústavou hraničících nedostatků. Jsou ve své podstatě zdánlivě drobné, ale skutečně si myslím, že Senát musí na tyto věci reagovat. Ty problémy vyvstávají u dvou navrhovaných ustanovení, kde zákon s odkazem na statut Fondu se dostává právě na hranu ústavnosti.

Podle ustanovení článku 2, odstavec 3 a 4 Ústavy ČR a článku 2, odstavce 2 a 3 Listiny základních práv a svobod lze státní moc uplatňovat jen v případech, mezích a způsobech, které stanoví zákon. A dále může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. To mj. znamená, že povinnost lze ukládat jen na základě zákona a v jeho mezích.

Jde asi o 3 ustanovení, kde se vlastně naznačuje, že rozsah regulací, nebo povinností žadatele bude rozšířen, zjednodušuji formulačně, či obohacen o některé další povinnosti. Až na úrovni toho statutu, což je podzákonný předpis. Pak je zde navržená odložená účinnost. Bohužel díky pomalosti legislativního procesu již účinného ustanovení zákona a tím se dostáváme do problémů retroaktivity. Pan ministr se zmínil, že garanční výbor připravil a schválil pozměňovací návrhy, které tyto nedostatky odstraňují a jsou přílohou našeho usnesení.

Já sám za sebe si dovolím říct, že je mi to velice líto, pokud by Senát samozřejmě podpořil tyto pozměňovací návrhy, že se proces schválení tohoto návrhu opozdí. Přesto si myslím, s ohledem na to, že je na tomto návrhu myslím absolutní koaliční shoda, by se dalo zařídit, aby to zdržení bylo minimální, a to způsobem zařazení tohoto případně námi vráceného tisku na program co nejdříve, tak, aby se k němu sněmovna mohla vyjádřit.

Čili závěrem – garanční výbor navrhuje schválit návrh, ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou přílohou našeho usnesení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, opět zaujměte místo u stolku zpravodajů. A já se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh nevidím a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. A protože nebyl podán žádný návrh k navrženému zákonu, ani nebyl zamítnut, ani schválen, takže otevírám podrobnou rozpravu. A do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Tomáš Jirsa. Takže se nehlásí. Do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu končím. Je tady jediný návrh, požádal bych možná pana zpravodaje, aby nás tedy uvedl do způsobu hlasování.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Tak nejprve test inteligence. Okoukal jsem to správně. Takže já nemám co říci jiného, než že jsou ve hře pozměňovací návrhy garančního výboru, které máte v příslušném tisku jako přílohu usnesení. O těch by bylo možno hlasovat en bloc.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Čili bude jenom jedno hlasování o těch pozměňovacích návrzích. Stanovisko předkladatele neutrální. Stanovisko zpravodaje.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Jsem pro samozřejmě.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže můžeme o tomto návrhu hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové č. 21 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A v tuto chvíli jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 22 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím ale naše hlasování nekončí, protože musíme pověřit. A sice návrh je na pana senátora Jiřího Oberfalzera.

Pan senátor Šesták jako druhý, ano, takže o tomto návrhu budeme v tuto chvíli hlasovat.

Já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové č. 23 se ze 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji. A tím tento bod končím.

A přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 228

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 228. Návrh uvede zástupce skupiny navrhovatelů, pan poslanec Augustin Karel Andrle Sylor, kterého nyní žádám tedy o slovo. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Augustin Karel Andrle Sylor:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Stojím tu dnes před vámi, abych obhájil návrh zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů.

Zaprvé: v § 1 se slovy "17. listopad – Den boje za svobodu a demokracii" nahrazují slovy "17. listopad – Mezinárodní den studenstva a Den boje za svobodu a demokracii".

Zadruhé: v § 4, odstavec 1 se za slova "5. květen – Květnové povstání českého lidu" vkládají slova "14. květen – Den Karla IV."

A konečně zatřetí: v § 4, odstavec 1 se za slova "27. červen – Den památky obětí komunistického režimu" vkládají slova "1. říjen – Mezinárodní den seniorů".

S obsahem novely, která vzešla ze sněmovny, souhlasím. A souhlasím samozřejmě i s návrhem, aby byl jejím prostřednictvím určen také Den narození Karla IV. Ano, vždyť to také byl cíl mého návrhu, avšak nikoli v tomto znění. V původním znění totiž mělo jít o Den Elišky Přemyslovny a Karla IV., tedy den matky a syna, den ženy a oddaného potomka, který splnil po smrti své matky její sen, aby Království české nezaniklo, a naopak se tak stalo historicky významným. A to se, myslím, stalo.

Protože v tomto znění prošel návrh dvakrát garančním výborem pro vědu, výzkum, kulturu, mládež a tělovýchovu sněmovny, přestože prošel dvakrát, sněmovna "Elišku" nakonec z toho názvu vyčlenila.

Možná se některým z vás může nyní zdát Den Karla IV. a Elišky Přemyslovny jako banální změna, ale není tomu tak. Pokusím se vám stručně vysvětlit proč. S vědomím, že v takto krátkém projevu nemohu předložit všechny její zásluhy o českou státnost.

Byla to právě Eliška Přemyslovna, výjimečná žena a skutečná česká královna, která Karla osudově ovlivnila svým vzorem. Eliška stála v naprostém popředí takřka veškeré synovy motivace, a to jak pro výběr Čech jakožto klíčového území království, tak i pro výběr kultury, k níž se hlásil. Byla to Eliška Přemyslovna, která pěstovala přemyslovskou historii a tradici Českého království, zděděnou po svém dědovi Přemyslu II. Otakarovi.

Karel IV. byl Čechem, ale po kom? Samozřejmě, že po Elišce. To Eliška byla pro celý život Karlovou hlavní inspirací nejen pro výstavbu skvostné Prahy, ale pravděpodobně také pro výstavbu Katedrály svatého Víta a pro realizaci dalších architektonických skvostů, které jsou nosným pilířem hrdé české státnosti. Toto svědectví pro nás zaznamenali soudobí kronikáři, jako jsou autor Kroniky Zbraslavské Petr Žitavský, kronikář Karla IV. Jan Marignola, kronikář Beneš Krabice z Weitmile, autor Kroniky české Václav Hájek z Libočan, či texty Přibíka Pulkavy z Radonína. A současných historiků, jako jsou Klára Benešová, Božena Kopičková, Zuzana Všetečková, Petr Kubín, Jiří Spěváček, Jaroslava Černá a další.

Velmi vás proto prosím, pokusme se opravdu opravit chybu, jež se myslím stala ve sněmovně nepochopením a vraťme část této novely k původnímu záměru. Náš národ v této uspěchané době potřebuje vzory. A právě takovým vzorem byla a je česká a polská královna. Eliška, poslední z rodu Přemyslovců, nesla v srdci a krvi odkaz velkých vladařů – svého děda Přemysla Otakara II., svého otce krále Václava II., a nikdy se nezpronevěřila jejich velkým cílům. Vždyť bez Elišky bychom tu dnes ani neseděli. Proč? Protože by se bez jejího vzoru, kterým Karla hluboce ovlivnila, vyvíjela i dnešní historie naprosto jinak.

Eliška svým sňatkem a svými činy dokázala více než ostatní vladaři mečem a bojem. Přála si službu Bohu, musela se ale obětovat své zemi a českému lidu. Poděkujme jí proto za to. Dlužíme jí to. Jak? Změňte název významného dne na Den Karla IV. a Elišky Přemyslovny. Tak, jak navrhuje výbor pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se zpravodajem Jiřím Čunkem.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane poslanče, zaujměte prosím... Ne, pane poslanče, tady prosím... Místo u stolku zpravodajů. A návrh projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 228/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Gawlas. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 228/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Čunek, kterého nyní tedy žádám, aby nás s touto zprávou seznámil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, pane poslanče, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Výbor pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se na své 20. schůzi, konané dne 29. března 2016, zabýval předlohou tohoto návrhu zákona. Zákona 245/2000 Sb., o státních svátcích, ostatních svátcích a významných dnech a o dnech pracovního klidu.

Na základě odůvodnění, které tady již bylo řečeno – a musím říct, že pan poslanec měl teď zajímavý úkol, protože on je navrhovatelem této novely zákona. Ovšem navrhl ji do tisku sněmovny tak, že to měl být návrh zákona, který významných dnem stanovil. Měl to být Den Elišky Přemyslovny a Karla IV. Po projednání, tak, jak jste od pana poslance slyšeli, sněmovna vyškrtla Elišku Přemyslovnu a stanovila pouze Den Karla IV.

Po projednání v našem výboru a po rozpravě výbor dospěl k závěru, že význam Elišky Přemyslovny skutečně nechceme pominout a že především i z důvodů výchovných chceme, aby spojitost mezi Karlem IV. a Eliškou Přemyslovnou byla dána právě názvem tohoto významného dne. Nicméně, nikdo z nás nepochybuje o tom, že význam Karla IV. samozřejmě převýšil historický význam jeho matky. A z toho důvodu jsme navrhli nebo byl doporučen naším výborem pozměňovací návrh přijmout pozměňovací návrh, kdy by tento významný den mimo již zmíněných dní byl nazván Dnem Karla IV. a Elišky Přemyslovny. V tomto smyslu výbor přijal pozměňovací návrh, a já vás žádám, abychom tento pozměňovací návrh přijali spolu s ostatními návrhy.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí? A tady pana senátora Petra Gavlase, který je momentálně nepřítomen, nahradí pan senátor Martin Tesařík. Takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Martin Tesařík:  Vážený pane předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové, dovolte, abych vás seznámil s usnesením výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který se tímto návrhem zákona zabýval na své 22. schůzi konané 30. března 2016. Po úvodním slově Augustina Karla Andrle Sylora, poslance Poslanecké sněmovny ČR, a zpravodajské zprávě senátora Petra Gavlase a po rozpravě výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí 1) nepřijal žádné usnesení, při hlasování o schválení předloženého návrhu zákona z 9 přítomných senátorů hlasovali 4 pro, 5 proti. 2) určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR pana senátora Petra Gavlase. 3) pověřuje předsedu výboru, senátora Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Hlásí se pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové, dávám tento návrh a krátké zdůvodnění. Senát využívá tento nástroj velmi výjimečně a je to takové paradoxní, říkáme nezabývat se, přestože jsme se ve výborech zákonem zabývali. A chápu i tady pana poslance, že je v určité schizofrenní situaci, kdy nás tady vlastně nabádal, byť je vyslancem sněmovny, který by měl hájit, abychom schválili zákon k tomu, abychom jej neschválili; a schválili pozměňovací návrh.

Já tady opravdu nechci být za kulturního barbara, je mi to líto, jestliže projde ten návrh nezabývat se, tak zákon vejde v platnost po uplynutí marné lhůty. A říkal jsem to už na jednání výboru, mně to přijde strašně podivné, když v této chvíli, kdy sněmovna před sebou hrne desítky zákonů, které jsou nezařazeny na pořad jednání a týkají se každodenního života lidí, a když například náš Senátem schválený zákon o veřejné službě 25. března oslavil dvouleté výročí, kdy nebyl ve sněmovně projednán a hmotná nouze, kterou od 1. 5. loňského roku měla platit, pak bylo vydáno to divné stanovisko, že souhlas obcí znamená bez souhlasu obcí a bylo řečeno "okamžitě to opravte" a rok není opraven, a spousta dalších zákonů, mohl bych uvádět příklady. A sněmovna zařadí na pořad jednání zákon, který se týká přejmenování svátku. A ještě z něj udělá to, že původní návrh byl na Elišku Přemyslovnu, ta tam nakonec vůbec není a jsou tam úplně jiné svátky. Mně to přijde prostě zvláštní, že v této době, kdy situace v Evropě je poměrně dramatická, je spousta věcí k řešení, ale sněmovna řeší přejmenovávání státních svátků. Já dávám ten návrh proto, abychom my sněmovnu nenásledovali a hodiny tady o státních svátcích nediskutovali.

To je krátké zdůvodnění mého návrhu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, ale není otevřena rozprava, takže mohou vystupovat pouze ti, kteří mají přednostní právo, což je v tuto chvíli pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Děkuji, jménem senátorského klubu ODS dávám námitku - podle § 107 - proti institutu nezabývat se.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobrá, máte pravdu, pane senátore, v tuto chvíli hlasovat nebudeme - a budeme se tímto zabývat. Otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já musím říci, že s panem senátorem, vaším prostřednictvím, plně souhlasím, protože do stroje Poslanecká sněmovna, když hodíte kuličku, tak vypadne krychlička. To je přesně příběh tohoto zákona. Ten návrh byl úplně o něčem jiném. Ale ona to není úplně legrace, protože mj. se tam změnil už několikrát se pokoušený návrh komunistické strany na téma změny svátku, ten tam vůbec nebyl předmětem, ale přesto se změnilo, že listopad 1989 byl posunut, byl mu předsunut Mezinárodní den studentstva. A byl tam ještě dodán Mezinárodní den seniorů, který už dávno takovým významným dnem je.

A já pro vaši informaci uvedu, jak to dopadá, když nastoupí inflace mezinárodních dnů.

Mám to hezky srovnané a budu číst rychle.

6. 1. Tři králové, 12. 1. Světový den manželství. 27. 1. Mezinárodní den památky obětí holocaustu. 28. 1. Mezinárodní den mobilizace proti jaderné válce. 28. 1. Den ochrany osobních údajů. 30. 1. Světový den pomoci malomocným. 3. 2. Světový den modliteb. 2. 2. Světový den mokřadů. 4. 2. Světový den boje proti rakovině. 11. 2. Světový den nemocných. 14. 2. Svátek zamilovaných. 14. 2. Světový den léčby zvukem. 20. 2. Světový den sociální spravedlnosti. 21. 2. Mezinárodní den boje proti kolonialismu. 21. 2. Mezinárodní den průvodců cestovního ruchu. 21. 2. Mezinárodní den mateřského jazyka. 22. 2. Evropský den obětí. 22. 2. Den sesterství. 1. 3. Mezinárodní den omylů v kalendáři. 2. 3. Mezinárodní den boje spisovatelů za mír. 6. 3. Den jódu. 8. 3. Mezinárodní den žen. 8. 3. ale také Světový den ledvin, takže nepít na Mezinárodní den žen, protože je Světový den ledvin... 10. 3. Evropský den památky obětem terorismu. 11. 3. Evropský den mozku. 15. 3. Světový den spotřebitelských práv. 15. 3. Mezinárodní den proti policejní brutalitě. 18. 3. Mezinárodní den nenávisti. 19. 3. Mezinárodní den invalidů. 20. 3. Světový den divadla pro děti a mládež. 20. 3. Světový den frankofonie. 21. 3. Mezinárodní den zdravého spánku. 21. 3. Světový den poezie...

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane senátore, nejsem si zcela jist, jestli to souvisí s projednáváním tohoto zákona.

Senátor Jaroslav Kubera:  Ano, samozřejmě, tam, jestli jste si všimli, tak je tam vyhlášen také Den seniorů, ke kterému dojdu, takže jednoznačně to souvisí s tímto zákonem o významných dnech. 22. 3. Světový den vody. 23. 3. Světový den meteorologie. 24. 3. Světový den boje proti tuberkulóze. 24. 3. Den Horské služby ČR. 27. 3. Světový den divadla.

Dobře, já budu vybírat jen ty pikantní. Takže 1. 4. Mezinárodní den ptactva. Vynechám Den dětské knihy... 2. 4. Světový den zvýšení povědomí o autismu, ale pozor, to přečtu, 3. 4. Mezinárodní den spodního prádla, ženy, pamatujte si to. 4. 4. Mezinárodní den proti nášlapným minám. 7. 4. Světový den zdraví.

Vynechám, vynechám, vynechám, monitoring diabetiků. 20. 4. důležitý den, Mezinárodní den svobody tisku. Pak 23. 4. Světový den knihy a autorského práva, ale pozor, 24. 4. Světový den laboratorních zvířat. Ale hned za ním, 25. Světový den malárie.

Vynechám, vynechám, sdružený kněz, to není příliš zajímavé. Mezinárodní den tance, to je hezké, 29. 4. Ale 30. 4. je hned Den pracoviště.

Pak tady máme květen, ten je velmi bohatý. Vezmu jen ty zajímavé. 3. 5. Den Slunce, 4. Den hasičů, ale 5. Mezinárodní den porodních asistentek, 5. také Den Evropy, 6. astma. Pak tu máme Den matek, ten je známý. Ale tenhle je výborný, 13. 5. je Světový den koktejlů, aneb Lufťákovo den. 13. 5. Falun Dafa. Ale 16. 5. znova Evropský den Slunce pro změnu. Pak 17. pro homofobii. Tyhle jsou tak těžké, že to ani nemůžu přečíst. Světový den kulturní diverzity pro dialog a rozvoj, to je úžasně dlouhé. Ale pozor, 24. 5. Evropský den parků. A 25. Ručníkový den, moc hezký, významný den. A pak také Týden solidarity, 25., s národy bez právního teritoria. Pak Den ztracených dětí, Den Afriky, Svátek sousedů 30. 5. A pozor, 31. Světový den bez tabáku, velmi zajímavý den.

A pak tady máme další měsíce, to je 6. měsíc, opět vyberu jen ty zajímavé. Mezinárodní den oceánů, 8. 6., abyste věděli, to jsou velmi důležité dny. Pak 16. 6. Den afrického dítěte. Ale 21. 6. Den hrdosti.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Nezlobte se, pane senátore, myslím, že to opravdu nesouvisí a je to spíše snaha o obstrukci.

Senátor Jaroslav Kubera:  Souvisí to, já vám to nechám rozmnožit, abyste si to mohli přečíst. Je to celý rok, dal jsem si s tím práci, vynašel jsem si to, takže zopakuji znovu. Ten návrh, který byl podán do sněmovny proti tomu, který ze sněmovny vypadl, je naprosto jiný. Kromě toho zřejmě z důvodu rovnosti žen a mužů tam byla dodána ta Eliška pozměňovacím návrhem. Ale ovšem tím jsme se obklíčili, protože tam nemáme menšiny, nejsou tam gayové ani lesby, takže by bylo potřeba v rámci úplné korektnosti ten zákon doplnit. A protože souhlasím s panem senátorem Víchou, že je to zákon, který je v důležitosti téměř nedůležitý, tak navrhuji jeho zamítnutí.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, za pochopení. A hlásí se pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, je mi trošku smutno, protože přesně tomu jsem chtěl, přiznám se, zabránit, ale nezabránil jsem tomu, protože my máme v jednacím řádu, že tu námitku lze vznést a já chápu, že pan Kubera potřeboval, když už si s tím dal tolik práce, tady takto vystoupit. Jestliže už tedy ten zákon projednáváme, v tom případě sám za sebe osobně, a pan poslanec si s tím dal také práci, doporučuji pak přijmout pozměňovací návrh našeho výboru, který se s tím poctivě zabýval. A jestli jsem chtěl trošku Senát povznést nad sněmovnu, tak sorry, nepovedlo se mi to, omlouvám se.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A do rozpravy se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové, já tady ještě k těm věcem, které tu zazněly, přidám jednu věc. Řekl bych, že celé jednání je vůči přítomnému panu kolegovi poslanci trošku nespravedlivé. Trošku vysvětlím více to, co tu pan kolega Kubera naznačil, že byla předložena kulička a vypadla krychlička.

Problém je v tom, že pan kolega předkladatel, který tu je dnes kvůli tomu, aby obhajoval návrh, který prošel PS, tento návrh nenavrhoval. On navrhoval, aby 31. srpen byl prohlášen významným dnem, a to proto, že došlo ke sňatku Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského. A tím pádem došlo ke spojení dvou dynastií a mělo to velmi významně kladný vliv pro další náš osud jakožto země. Bohužel díky tomu, jak PS jedná, tak postupně došlo k několika věcem. Jednak vystoupila poslankyně, která viděla příležitost, že by bylo dobré také přejmenovat Den boje za svobodu a demokracii, resp. přidat tam další název, který se týkal Mezinárodního dne studentstva, tak to udělala, využila to a PS na to kývla. Pak vystoupil jiný poslanec, předseda poslaneckého klubu, který řekl, že by bylo dobré, kdyby se tam přidal Mezinárodní den seniorů na 1. října. A potom vystoupil další nejmenovaný poslanec, který řekl, že je lepší, kdyby byl významným dnem Den Karla IV., protože to je dítě Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského a jsou v tom všichni tři.

Takže pan poslanec je tu dnes v té roli, že obhajuje něco, co nenavrhoval, resp. z velké části nenavrhoval, tak by podle mě bylo korektní a správné to tady říci. Jak my se k tomu postavíme, je na každém z nás. Já chápu jak to, co navrhuje pan kolega Vícha, tak to, co navrhuje pan kolega Kubera, protože skutečně nebylo úmyslem navrhovatele, abychom hlasovali o tom, o čem dnes musíme hlasovat. Na druhé straně je pravdou, že skutečně by PS, pokud se bude zajímat o to, jakým způsobem dnešní projednávání probíhalo, se trošku zamyslela nad tím, jestli má správně nastavené priority a zda pro náš stát nejsou důležitější úplně jiné věci než to, zda budeme mít 10 či 12 významných dnů. To je moje poslední poznámka.

Ty dny, co tu četl pan kolega Kubera, to jsou všechny možné dny, které kde kdo schvaloval nebo vyhlašoval, ale v ČR máme zatím pouze 10 významných dnů.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji a s přednostním právem se hlásí pan místopředseda Ivo Bárek. Pan senátor Juránek ještě chvilku vydrží. Takže prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já vám děkuji, pane místopředsedo. Možná pár poznámek jenom, možná i reakce na kolegu Miloše Vystrčila. Tou poslankyní, která tam předložila návrh na změnu ohledně 17. listopadu o doplnění o Mezinárodní den studentstva, byla paní poslankyně Válková. Možná to jen dovysvětlím také, ta měla svůj návrh zákona, kterým chtěla tento významný den doplnit o Mezinárodní den studentstva. Tzn. pravděpodobně se to sloučilo, takže to je jen korektní reakce na to, jak to tam v PS asi bylo.

A pokud si pamatuji, tady byl návrh Zdeňka Škromacha, když jsme tu probírali Velký pátek, o to, aby tu byl Den seniorů. Já možná z té srandy, kterou tady z toho dělá pan kolega Kubera, bych možná trošku přešel do té vážné polohy, protože já rozumím paní poslankyni Válkové a víte, že jsme tu o tom i debatovali, kdy jsme chtěli zařadit Mezinárodní den studentstva k 17. listopadu. Já jsem preferoval, aby byl 17. listopadu Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. Tam je to naopak.

Ale já jen bych chtěl říci, že jsem se 17. listopadu 2015 zúčastnil několika pietních aktů vztahujících se k tomuto dni. A byl jsem přítomen za Senát v ruzyňských kasárnách, kde bylo za protektorátu 17. listopadu 1939 bez soudu popraveno devět studentských funkcionářů. A poté došlo k internaci stovek studentů v koncentračních táborech jako pomsta nacistů za sled událostí po 28. říjnu 1939. Takže nevím, proč se z toho dělá tady takováto legrace. Musím říci, že jsou to naprosto vážné věci. My jako politici se s tím potkáváme. A dělat z tohoto legraci, si myslím, že na tomto místě není vůbec ten postup správný.

Zúčastnil jsem se i debaty u Hlávkovy koleje, kdy přítomní zástupci studentů, kteří přežili tehdejší nacistické běsnění a všude tam na nás politiky směřoval hlasitý apel ohledně Mezinárodního dne studentstva, který vznikl v roce 1941 i za tehdejší podpory československé exilové vlády právě jako reakce na zmiňované tragické události roku 1939.

Opravdu mi připadá dost neadekvátní přít se právě teď o to, zda tragédie roku 1939 či zlomový rok 1989 je v naší historii více vryt do povědomí veřejnosti. A myslím si, že jde také o to, že 17. listopad je navždy spojen se studenty a jejich odvahou postavit se na odpor proti režimu. A možná by si to i dnešní studenti měli zapamatovat. Proto si myslím, že by si zasloužil být v názvu současného svátku. A jeho přesah je zřejmý. Jedná se totiž o jediný mezinárodní svátek, který má původ, bohužel, v tragických událostech právě u nás v Československu.

Takže to jen možná krátká reakce na tu legraci, kterou tady pan kolega Kubera představil.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A pan senátor Juránek ještě chvilku opět vydrží, protože se hlásí s přednostním právem pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Tak já to zkusím znovu a česky. Já protestuji proti tomu, že to je legrace. To legrace vůbec není. Vám nepřijde divné, že vedle skutečných významných dnů tak, jak o tom tady bylo před chvílí hovořeno, jsou takové jako Mezinárodní den koktejlů a podobných? Vy jste mě nenechali dočíst. Věděli byste, jaké jsou tam nesmysly a blbosti. Je to totální inflace hovadin. A vedle nich jsou ty věci, které stojí za pozornost a které jsou významné. To bylo smyslem toho, proč jsem to četl. Ne žádná legrace!

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Stanislav Juránek. Pane senátore, dočkal jste se, máte slovo, prosím.

Senátor Stanislav Juránek:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, já bych to rád vrátil tam, kde to je doopravdy, protože skutečně to, co se tady předčítalo, nejsou významné dny tak, jak jsme v tomto měli hlasovat. A já si toto dovolím říci zaprvé, protože jestli dobře počítám, tak těch dnů je 10. A ať se na mě nikdo nezlobí, ale toto je naprosto zavádějící.

A současně je zavádějící, že toto není důležitý zákon. A to se obracím i na ty, kteří si myslí, že nedůležitý je, protože já si myslím, že tady přišel pan poslanec, a teď se na to, prosím, skutečně podívejme lidsky, on přišel s výborným nápadem. Zvednout něco v našich dějinách, co má význam po celém světě, a dokázal to otočit na osobu, která byla naše, která byla tady od nás, protože on se zaměřil na Elišku. A jestliže už to takto dopadlo a jestliže je tu tento pozměňovací návrh, tak já jsem velmi pro, abychom to vrátili PS s tím, aby mohla napravit to, co udělala a aby mohla schválit původní návrh. A v tom si myslím, že je úkol Senátu, abychom tyto věci i svým způsobem dávali do pořádku. To je tato věc.

Dovolím si nicméně zareagovat i na ty studenty a říct, ano, musíme být hrdí na naše studenty, protože mi řekněte, kde máte potom v jednom dni svátek, ať se jmenuje, jak se jmenuje, Mezinárodní den studenstva, kde byste měli někoho, kdo zároveň protestoval proti dvěma totalitním režimům v minulém století? Myslím, že Mezinárodní den studentstva s tím rozměrem proti nacismu a proti komunismu má své velké opodstatnění a z toho mám velkou radost.

Nicméně se vracím k tomu hlavnímu. Když jsem přišel, těch svátků je 10. Ne tolik, kolik se tady četlo, těch je 10. A tento svátek má význam. A já se přimlouvám za to, abychom pozměňovací návrh, který byl ve výboru, schválili.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další s přednostním právem se hlásí pan předseda Senátu, Milan Štěch. Paní senátorka Baudyšová ještě chvilku vydrží. Takže prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, pane poslanče, je mi opravdu líto, že ta diskuse takto probíhá, není to důstojné. A myslím, že kolega Vícha měl pravdu, když navrhoval návrh tady neprojednávat. Ale já musím reagovat skutečně na kolegu Kuberu, nerad, snažím se nereagovat, ale víte, večer si to někdo pustí a řekne si, co ti senátoři, a určitě řada lidí, kteří to nesledují v kontextu, řeknou, ten pan Kubera měl pravdu. No, jako často smíchal páté přes deváté, hrušky s jablky. A jak tady před chvilkou pan senátor Juránek uvedl, z pohledu našich 10 svátků a toho našeho návrhu, který tady máme, to, co tu bylo řečeno, ty Mezinárodní dny koktejlů a ty další, to je velmi necitlivé znehodnocení našich významných dnů. My kolikrát vysíláme zprávy, jak si mají spravovat a tvořit demokracii v jiných zemích. Někteří jsou kabrňáci, ale toto také chápu, že je to svým způsobem, nebudu říkat útok na demokracii, to určitě ne, ale není to na místě a není to citlivé, protože ty tzv. významné dny a nebo mezinárodní dny, to si de facto může vyhlásit každá mezinárodní organizace, která se na základě občanského sdružování a mezinárodních smluv ustaví a prostě si to odsouhlasí. Ale něco jiného je státem uznaný svátek, tzn. k čemu má ten národ nějaké kořeny nebo vztah, má nějaký kladný postoj. A o tom tady my mluvíme. A dávat to dohromady s tím výčtem, který tu byl předveden, je zavádějící, odmítám to a omlouvám se všem, kteří to poslouchají, protože si myslím, že drtivá většina Senátu se s tím nemůže ztotožnit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. A nyní se přihlásila do diskuse paní senátorka Zuzana Baudyšová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedající, vážený pane kolego poslanče, vážené dámy, vážení pánové, je mi líto, že se tato trochu nedůstojná rozprava otevírá a popravdě řečeno, úplně jí nerozumím, ale nemusíme také rozumět všemu. Myslím si, že určitě není čas, abychom znovu rekapitulovali a zdůraznili význam Karla IV., 14. května má 700. narozeniny. Je to největší Čech a myslím si, tato doba by muže obdobné Karlu IV. velice potřebovala. Velkorysého diplomata, pro kterého nic nebyl problém. Je to syn Elišky Přemyslovny a podařilo se díky Karlu IV. i spojit Přemyslovce a Lucemburky. A to se domnívám, je velká úloha, kterou v dějinách odehrál.

Já jsem velice pro to, aby mezi významné dny, pozor, nejde o žádné svátky, jde o významné dny, tzn. neřešíme, zda je to pracovní den. Je to volný den, pouze by to byl významný den Karla IV. a jeho matky Elišky Přemyslovny. Nevím, proč s tím kdo má problém, nerozumím tomu. Ale jak už jsem řekla, rozumět tomu nemusím.

Zároveň jednáme i o druhém svátku, což by byl Den studentstva. Je to Den studentstva a boje za osvobození ČR (nebo této země). A tady se domnívám, že též není o čem hovořit, protože jak můj předřečník, pan kolega Juránek hezky zdůvodnil, studenti sehráli v dějinách ČR, Československa velmi důležitou osvobozující roli. A proto i studenti by si zasloužili, aby 17. listopad byl významný den.

Díky za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A jako další se do rozpravy hlásí

pan senátor Milan Pešák. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Milan Pešák:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážený pane poslanče, dámy a pánové, myslím, že diskuse o významných dnech ukazuje, že jejich význam je možná trošku menší nebo nedosahuje takové úrovně, jak bychom si přáli a jak bychom předpokládali z toho názvu. A hlavně tím, že dlouze mluvíme o významných dnech, zastiňujeme to, co je dle mého názoru tou základní podstatou současného návrhu. Ale to tak bývá, že mnohdy se dlouze mluví o nepodstatných věcech, aby ta podstatná zanikla, zapadla, stala se méně důležitou.

Já jsem přesvědčen, že podstatou tohoto zákona je to, co se děje se státním svátkem 17. listopadu. Přejmenování tím způsobem, že slova "svoboda a demokracie" kamsi odsouváme. Odsouváme je až za Mezinárodní den studenstva. To možná leccos vypovídá o tom, jak se k těmto hodnotám vztahujeme a chováme.

Možná někomu vadí to slovo boj, které je před svobodou a demokracií v současném názvu. Ale svoboda a demokracie jsou hodnoty, o které se musí občas zápasit. A když se o ně nezápasí, nebojuje, tak se o ně velice často přichází. A mně se zdá, že tímto návrhem vskutku znevažujeme nebo odsouváme na vedlejší kolej právě tyto důležité hodnoty.

Mám velkou úctu před hrdinstvím lidí, zvláště, když za něj zaplatili cenu nejvyšší. Takže strašně nerad vykládám, co měli na mysli, či k čemu jejich boj směřoval. Ale já jsem přesvědčen, že to, co dělali studenti v roce 1939, směřovalo k zachování, ke snaze podpořit svobodu a demokracii. Opravdu si myslím, že přejmenování tohoto svátku je víc než velmi nešťastné. A proto budu jednoznačně hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona. Byl bych rád, kdyby co nejvíce z vás se zamyslelo podobným způsobem a hlasovalo stejně.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí s přednostním právem pan ministr Jiří Dienstbier. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, pokusím se jenom velmi stručně zareagovat na předchozí příspěvky. Myslím, že doplnění Mezinárodního dne studenstva ničemu neodporuje. Mezinárodní den studenstva byl vyhlášen vlastně jako ocenění právě studentů, kteří v roce 1939 bojovali za svobodu a demokracii v tehdejším Československu.

A mimochodem také 17. listopadu 1989 tehdejší studenti - a já patřil ke svolavatelům, tak jsme to svolávali jako připomínku Mezinárodního dne studenstva. Jako památky právě toho, co se stalo v roce 1939. Ano, a chtěli jsme tím vyjádřit, že jde o svobodu a demokracii v Československu v roce 1989. Takže já za sebe změnu nepovažuji jako nějakou zásadní, ale v případě, že tím vyhovíme lidem, kteří to za důležité považují, tak si nemyslím, že bychom tím prováděli nějaký hodnotový posun z hlediska toho, jak se díváme na události roku 1939 nebo 1989. Pro mě jsou obě dvě varianty přijatelné, musím říct.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore a ministře. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo, vašim prostřednictvím, já nemohu souhlasit s tím, co tady říkal pan kolega Pešák. Připomeňme si, o co šlo. V roce 1939 vlastně akce studentů – to byl první jednoznačný odpor českého národa proti fašistické okupaci. Byl to odpor, jehož výsledkem bylo zmasakrování celé jedné generace studentů – elity našeho národa. Spousta profesorů, vysokoškolských i středoškolských to zaplatila životem.

Spousta studentů to zaplatila životem a ti, kteří to nezaplatili životem, tak to zaplatili s podlomeným zdravím tím, že trpěli tím celý život. A vůbec nechápu, jak se o této záležitosti můžeme bavit. Nehledě k tomu, že z mezinárodního hlediska to byl první příklad, proč se začaly velmoci zabývat tím, jestli Mnichov byl správně. A druhá tečka to byly Lidice. A tyto dvě akce byly ty, kromě tedy samozřejmě našeho zahraničního domácího odboje, to bylo to, proč nakonec byla negována Mnichovská dohoda. Proč tady můžeme sedět a proč máme ten stát takový, jako máme. O čem se tady proboha na světě bavíme.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se hlásí pan senátor Milan Pešák. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Milan Pešák:  Děkuji, pane místopředsedo. Já jenom chci dodat jednu větu. Pan senátor Martínek říkal, že počátkem 17. listopadu bylo vystoupení našich studentů, českých studentů proti nacismu. Ale co dělal nacismus? Vždyť přece to základní bylo, že potlačoval svobodu a demokracii a ještě u toho vraždil ty, kteří svobodu a demokracii měli jako významnou hodnotu.

Myslím si, že mohu s panem senátorem Martínkem plně souhlasit, ale současně, že můžu trvat na tom, co jsem řekl a na tom trvám. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dále se do rozpravy hlásí pan předseda Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, pane poslanče, kolegyně, kolegové, každý má nějaký kus pravdy. A určitě kolega Pešák ve vystoupení vlastně hodnoty, o které nám jde, zvýrazňuje. Ale na jednu věc, prostřednictvím řídícího, mu vzkazuji, že zapomíná. A to je fakt, že mezinárodní organizace, zejména mezinárodní organizace studentů, ale i organizace v rámci OSN uznaly tento den – 17. listopad na základě událostí roku 1939, jako mezinárodní den studenstva. A je to jediný den, mezinárodní svátek, který má kořeny v České republice. A my se toho vzdáme?

Diskuse podle mě, podle mého názoru není úplně férová. Nevím, o co tady jde. Myslím si, že byla chyba, mělo to zůstat tak, jak se to teď navrhuje. Vezměte si nejvíce citlivé to je pro lidi, kteří období zažili anebo tím byli dotčení. Já sám jsem také před Hlávkovými kolejemi několikrát slyšel výhrady, proč to tam není. Oni tito pamětníci událostí, jak tady bylo řečeno, nejvíc zaplatili, požadovali to, a proč jim nevyhovět. A myslím si, aspoň bych prosil ty, kteří k tomu mají nějaké výhrady, aby také byli trochu velkorysí.

Jak říkám, přece to, že to svět uznal na základě chování českých mladých studentů, to je přece významná událost. A podtrhuji, podtrhuji to, co tady řekl kolega Martínek. S naší suverenitou po skončení 2. světové válce to nebylo tak úplně ideální. A právě zlomové okamžiky, tzn. účast českého odboje našich lidí na východní, západní frontě, ale i odpor proti fašismu zde, byly faktory, že my jsme de facto nemuseli mít nějaké velké reparace a mohli jsme po druhé světové válce začít jako svobodné Československo. Že to potom dopadlo hůř, to už je další věc.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové, první věc – nechci být puntičkář. A vypadá to, že nakonec pan senátor Vícha měl trochu pravdu, že tady debata nakonec minimálně zčásti je zbytná. Ale my tady máme návrh na tři významné dny, z nichž jeden je státním svátkem. A den, který má být státním svátkem je 17. listopad a po novu se má nazývat Mezinárodní den studenstva a Den boje za svobodu a demokracii.

Tak to je ten název. Čili není to den, který by se nazýval mezinárodní den studenstva. Je to den, který se nazývá mezinárodní den studenstva a den boje za svobodu a demokracii. Není pravda, když to vezmu úplně přesně to, co říká pan předseda Štěch. Žádný takový den mezinárodně uznán není. Pokud jsme chtěli nazpět mít nějaký den, který vznikl díky činům našich studentů, tak potom jsme měli říct, že chceme, aby 17. listopad byl Den boje za svobodu a demokracii a nechat to být. A také Mezinárodním dnem studenstva.

A byly by v jednom datu dva významné dny. Nechci to zlehčovat a nechci jít do detailů, ale takto to prostě je. A není pravdou, že když jsme přidali Mezinárodní den studenstva k názvu Den boje za svobodu a demokracii, že tím pádem jakoby nazpátek se nám vrací na mezinárodní scénu Mezinárodní den studenstva. Není to pravda, je to celý název. To je tak, jako když někdo se jmenuje, já nevím, Miloš Zeman a Miloš Vystrčil, tak by se řeklo, že je to to samé, že jsou oba Milošové. Ale pak je tam ještě příjmení...

To je první věc.

Druhá věc. Není pravdou, že pozměňovacím návrhem, který byl přijat výborem, se vracíme k původnímu návrhu předkladatele. Původní návrh předkladatele byl, aby 31. srpen byl Dnem spojení přemyslovské a lucemburské dynastie, protože 31. srpna 1310 se stali Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský. Pak to někdo někam posunul ke Dni Karla IV. a pak to zase někdo někam posunuje a přidává k tomu dopředu Elišku Přemyslovnu, která byla matkou Karla IV. Ale všechno jsou to náhražky původního návrhu navrhovatele. Jde tedy o to, abychom si říkali, jak to je.

Třetí věc, která tam podle mého názoru vůbec nepatří, protože s tím nijak nesouvisí, je významný den, kterým je Den seniorů, 31. říjen. A to všechno jsme dali dohromady s tím, že tři dny, které projednáváme, tak jeden je státní svátek a dva mají být významnými dny, kterých podle důvodové zprávy pana předkladatele je deset, podle našeho legislativního odboru je jedenáct. Přiznám se, že jak je to ve skutečnosti, jsem to nedokázal přesně zkontrolovat. V takové situaci tedy jsme.

A úplně na závěr chci říci jedno. Myslím si, že pokud má mít naše republika nějaké významné dny, měly by významné dny vznikat tak, že budou přijímány za poměrně širokého konsenzu a ne na základě nějaké rozporuplné debaty. A to se bohužel tady děje. A v tom případě je otázkou, jestli skutečně není nejlepší to odložit do některé doby, kdy budeme více schopni se shodnout a ne se dohadovat, co je a co není správně a co jak kdo myslel nebo nemyslel.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Do rozpravy se hlásí pan předseda Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já jenom krátkou reakci. Když jsem hovořil o Mezinárodním dni studenstva, hovořil jsem jako o mezinárodně uznaném svátku a nevztahoval jsem to v tu chvíli k České republice. Tento návrh je samozřejmě samostatný návrh, souhlasím s tím, že jsou tam vlastně tři druhy návrhů. Je to věcí předkladatele, je to věcí našeho rozhodnutí. Ale nemohu v žádném případě souhlasit s tím, že to tam nepatří. Mezinárodní den studenstva je světově uznávaný Mezinárodní den studenstva. Tečka. My jsme to v názvu neměli, navrhovatelé to tam dávají, a myslím si, že to je logické a proto já osobně to podporuji. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu končím. Zeptám se pana předkladatele, zda si přeje vystoupit. Nepřeje, děkuji. Pan zpravodaj si přeje vystoupit. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Jenom velmi krátce. Vystoupilo 14 řečníků, z toho jeden třikrát, další dvakrát. Moje shrnutí debaty je takové, že bych naopak myslel, že tato debata tady bude taková vždycky, a to především proto, že na blízké události, my už z podstaty věci Senátu, protože nám musí být více než 40 let, si všichni musíme pamatovat, to znamená rok 1989, ale na ty ostatní můžeme mít nějaký pohled a jiný názor.

Myslím si, že debata vyústila v to, že zazněl jeden návrh na zamítnutí tento zákon. A pak zde zazněl jeden podpůrný návrh, abychom ho podepřeli v diskusi, nicméně nebyl předložen žádný protinávrh.

Před námi tedy je výborový návrh, který jsem do výboru podal já a jenom jsem otočil význam, to znamená, že návrh předkladatele do Poslanecké sněmovny zněl Eliška Přemyslovna a byl změněn na Karla IV. a teď z výboru jde návrh Významný den Karla IV. a Elišky Přemyslovny.

Co se týká funkce pana poslance, známe to všichni, kdo z nás je zpravodajem či předkladatelem nějakého zákona, který i tady se změní a pak ho obhajujeme v Poslanecké sněmovně, tento rozpor cítíme. Nakonec i ministři bývají předkladateli zákonů, které se jim mění a pak s nimi tady souhlasí. V tomto smyslu bych byl k panu poslanci určitě velkorysý, je to jeho právo.

To je všechno, takže budeme hlasovat o zamítnutí tohoto návrhu. Tento návrh zde zazněl. A pak budeme hlasovat, pokud tento návrh ...

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ne, pane senátore, pak nebudeme hlasovat, potom otevřeme podrobnou rozpravu.

Senátor Jiří Čunek:  Ano, a bude tam hlasováno o výborovém návrhu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. A nyní budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí.

V průběhu rozpravy byl podán návrh na zamítnutí.

O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko. (Protesty senátorů, že nestačili hlasovat. – Výkřiky ze sálu.)

Prosil bych, abyste nevykřikoval. Prohlásíme toto hlasování za zmatečné a budeme o návrhu na zamítnutí hlasovat znovu.

Zeptám se paní senátorky Baudyšová, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Ale je tady žádost na odhlášení, takže vás všechny odhlašuji a prosím, abyste se znovu přihlásili. Důležitá informace je, aby vám vedle kartičky svítilo modré světélko, zkontrolujte si to. Nebudu jmenovat paní senátorku, ale je důležité si to zkontrolovat. Požádal bych techniky, zda by mohli u paní senátorky Seitlové to zkontrolovat, ale už jí svítí modré světélko, je to tedy v pořádku.

Nyní budeme opětovně hlasovat o návrhu na zamítnutí.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 25se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 9, proti bylo 37. Návrh nebyl přijat.

A protože nebyl přijat žádný návrh, otevírám podrobnou rozpravu. (Velký hluk v sále.) Poprosil bych, aby nervozní senátorky a senátoři nevykřikovali z místa, já vím, jak mám postupovat. Byla otevřena podrobná rozprava. Nyní se hlásí pan senátor Jiří Čunek. Pokud se hlásíte, prosím, máte slovo. Ale pojďte k řečništi, z místa nemůžete mluvit.

Senátor Jiří Čunek:  Vzhledem k tomu, že to pan místopředseda nedopověděl, pokud není žádný návrh do podrobné rozpravy, hlasuje se o výborovém návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane senátore, do té doby, dokud neotevřu podrobnou rozpravu, nevím, jestli není další návrh do podrobné rozpravy. To se nezlobte, ale jednací řád hovoří jasně: Pokud se nikdo nepřihlásí do podrobné rozpravy, otevřenou podrobnou rozpravu podle jednacího řádu uzavřu, což dělám nyní. Končím podrobnou rozpravu. A protože nezazněl žádný další návrh, budeme hlasovat o jediném návrhu, a je to výborový návrh.

Zeptám se pana předkladatele, jestli si přeje vystoupit. Nepřeje si vystoupit. Pan zpravodaj také ne.

Jediný návrh, o kterém budeme hlasovat, je návrh, který byl předložen panem zpravodajem a výborem.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 26 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 46, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Ještě bych prosil, abyste neopouštěli svá místa, máme před sebou ještě dvě hlasování.

Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

V sále je přítomno 56 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 27se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 46, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

A nyní přistoupíme k hlasování o pověření. Byl podán návrh pověřit senátora Jiřího Čunka a senátora Petra Gawlase odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Předpokládám, že oba páni senátoři souhlasí. (Souhlasí.) Nyní budeme o tomto návrhu hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 28 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu předkladateli, děkuji i panu zpravodaji.

Prosím, pane navrhovateli, můžete poděkovat.

Poslanec Augustin Karel Andrle Sylor:  Vážené senátorky, vážení senátoři, jsem opravdu rád, jak to dopadlo a velmi vám děkuji za váš postoj i za vaše názory a hlasování. A kdyby to mohla Eliška slyšet, určitě by byla s vámi spokojena. Mějte se hezky a děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane poslanče. Doufám, že to uslyší i páni poslanci a paní poslankyně a že tento senátní návrh, tak jak jej vracíme, schválí.

Tím tento bod končí a my se vystřídáme v řízení. (Řízení schůze se ujímá místopředsedkyně Senátu Miluše Horská.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Naše schůze pokračuje. Dalším bodem je

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí 2002/475/SVV o boji proti terorismu

Tisk EU č. N 052/10

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. N 052/10 a N 052/10/01. A nyní prosím pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, aby nás seznámil s tímto materiálem. Vítejte, pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji. Paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, velice stručně uvedu návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji proti terorismu. Je to návrh, který jsme společně s Evropskou komisí připravili zejména v návaznosti na nedávné bohužel několikeré bombové útoky.

Hlavním cílem je aktualizace stávající legislativy na úrovni Evropské unie tak, abychom mohli účinněji reagovat na nové a bohužel velmi silné teroristické hrozby. Navrhovaná směrnice by zavedla do unijního práva mezinárodní standardy obsažené v rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2178 o zahraničních teroristických bojovnících, doporučení FATF, což je finanční pracovní skupina pro boj s praním špinavých peněz a financováním teroristů, a Dodatkovém protokolu k Úmluvě Rady Evropy o prevenci terorismu, který Evropská unie podepsala v říjnu loňského roku.

Na rozdíl od dosavadního rámcového rozhodnutí návrh nové směrnice obsahuje také ustanovení kriminalizující vycestování za účelem terorismu, organizaci či jiné usnadnění takového vycestování, poskytnutí či absolvování výcviku k terorismu a financování terorismu. Takové jednání bude trestné i v případě, že teroristický trestný čin nakonec nebude spáchán nebo se vůbec nepodaří najít spojení s konkrétním teroristickým trestným činem.

Směrnice rovněž obsahuje ustanovení týkající se ochrany a pomoci obětem terorismu.

Česká republika tento projev plně podporuje. Jako člen OSN jsme ostatně vázáni jmenovanou rezolucí Rady Bezpečnosti a jako člen výboru Moneyval i doporučeními FATF a zároveň zamýšlíme v letošním roce podepsat také Úmluvu Rady Evropy o prevenci terorizmu a Dodatkový protokol, z něhož tato směrnice vychází.

Obecně, když to ještě shrnu, tato směrnice je skutečně rekordně rychlým pokusem o reakci na minulou, bohužel již minulou vlnu teroristických útoků z konce loňského roku. A je to něco, co potřebujeme, protože zejména řeší celoevropsky právě problematiku zahraničních bojovníků, tedy lidí, kteří odcházejí do nestabilních zemí zmítaných válkou, buď aby na místě samém bojovali a pak se sem vracejí válkou poznamenaní radikalizovaní, anebo odcházejí do výcvikových táborů a již se přímo připravují na spáchání nějakého teroristického útoku.

A my nejsme schopni v tuto chvíli dostatečně účinně bojovat proti těmto fenomenům, protože sice připadají v úvahu různé formy přípravy trestných činů, ale na to tam musíme mít konkrétní trestný čin na konci, a to my často ještě nemáme. Jde pak také třeba i o problematiku vydávání osob, o mezinárodní spolupráci atd.

Ze všech uvedených důvodů vás velice prosím o podporu tohoto projektu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tento tisk, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 052/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážená paní předsedající, pane ministře, milé kolegyně a kolegové. Pan ministr tady již vyjmenoval většinu věcí, které jsou v rámci této směrnice považovány za trestnou činnost. Doplnil bych to ještě tím, že se kriminalizuje i nábor a výcvik za účelem terorismu, nebo i šíření teroristické propagandy, a to i na internetu.

Máte před sebou i doporučení výboru pro záležitosti Evropské unie, která se shoduje s názorem vlády. V kapitole I. oceňujeme, že Evropský parlament a Rada velmi rychle reagovaly. A v bodě II. vyjmenováváme přesně ty trestné činy, které jsou nově zařazeny. A v bodě č. 4, kdybych ho chtěl shrnout, tak už jsme to jednou říkali.

Žádám vás, prosím, abyste doporučení, které vám předkládá VEU, odhlasovali. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  I vám děkuji, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Dále tyto materiály projednal ÚPV. Já nevidím pana předsedu, senátora Antla, nevím, jestli někoho pověřil, takže se zřejmě nechce vyjádřit, dobře. Nyní otevírám rozpravu, do které se, vidím, nikdo nehlásí. Rozpravu ukončuji. Můžeme tedy hlasovat. Předpokládám, že se není k čemu vyjadřovat. Takže budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Tomáš Grulich. V sále je nyní přítomno 51 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 26. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. A kdo jste proti tomuto návrhu, prosím, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Já konstatuji, že v hlasování č. 29 se z 52 přítomných senátorek a senátorů, při kvóru 27, pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

(Kolegové si postěžovali na nezaznějící znělku před hlasováním.) Já vám zahraji až příště, pánové, omlouvám se...

Přistupujeme k dalšímu bodu, a to je

 

Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 17. - 18. března 2016

Tisk č. 232

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 232. Předsedu vlády, který je z dnešního jednání omluven, zastoupí ministr Jiří Dienstbier. Pane ministře, vidím vás? Máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi stručně informovat o výsledcích pravidelného zasedání Evropské rady, které proběhlo ve dnech 17. a 18. března v Bruselu.

Delegaci ČR na jednání vedl předseda vlády Bohuslav Sobotka. Hlavním tématem jednání byla migrace, konkrétně nová dohoda o spolupráci s Tureckem.

Předseda vlády Turecka se části zasedání osobně zúčastnil. Během jednání se podařilo dosáhnout dohody na detailech nové spolupráce s Tureckem, které je klíčovým partnerem EU v řešení migrační krize.

Výstupem zasedání je proto vedle tradičních závěrů Evropské rady také prohlášení EU a Turecka.

Před zasedáním proběhla koordinační schůzka premiérů V4, předsedové vlád se na ní shodli na společné pozici vůči navrženým závěrům a prohlášení EU a Turecka. Požadavky visegrádské čtyřky se během jednání Evropské rady podařilo prosadit.

Samotná dohoda s Tureckem vstoupila v platnost hned 20. března. Všichni migranti přicházející na řecké ostrovy budou dle dohody vraceni zpět do Turecka, které se zavázalo je přijmout. EU za každého syrského občana navráceného z řeckých ostrovů přesídlí jednoho syrského občana přímo z Turecka. Návraty a návazné přesídlování se již v praxi rozběhly.

Cílem dohody je rozbít obchodní model pašeráků a přerušit migrační tok z Turecka do EU. Díky rychlým návratům do Turecka, otevření legální cesty přesídlování do EU má dohoda potenciál snížit motivaci migrantů podnikat nebezpečnou cestu přes moře.

Prohlášení EU a Turecka přitom nestanoví žádné nové závazky pro členské státy v oblasti relokací a přesídlování. Pro přesídlování syrských občanů z Turecka budou využity volné kapacity již schválených rozhodnutí z minulého roku, jinak asi 72 tisíc míst.

Součástí dohody na úrovni EU je urgentní pomoc Řecku, které není schopno samo návraty migrantů organizačně zvládnout a provést. V Řecku musí být migranti zadrženi, je nutno jednotlivé posoudit všechny případné žádosti o azyl a následně organizovat návrat těch migrantů, kteří nárok na azyl nemají, příp. o něj nepožádají zpět do Turecka.

Členské státy by proto měly do Řecka vyslat např. azylové experty, překladatele, pohraničníky apod. Koordinaci této pomoci bude zajišťovat Evropská komise a ČR se do ní odpovídajícím dílem zapojí, resp. už zapojuje.

Součástí dohody je ujednání o urychlení vízové liberalizace s Tureckem, s možností zrušit vízovou povinnost pro turecké občany do června tohoto roku. Toto ujednání však nepředstavuje zásadní změnu v dosavadním přístupu a nevybočuje z rámce jednání, které EU s Tureckem ve vízové oblasti dlouhodobě vede.

Dohoda nemění nic na tom, že výsledek celého procesu vízové liberalizace závisí na tom, jak Ankara naplní všechny dlouhodobě sjednané podmínky dané plánem vízové liberalizace.

Jedná se o standardní podmínky, které jsou vyžadovány vůči všem státům, s nimiž se o vízové liberalizaci jedná. Konkrétně plán vízové liberalizace s Tureckem byl přijat již v roce 2013, obsahuje 72 podmínek, které zůstávají i nadále v platnosti. Jak jsem už říkal, jedná se o stejný postup, který je uplatňován i vůči dalším státům, které o bezvízový styk s EU usilují.

Chtěl bych zdůraznit, že EU ani v nejmenším neslevila ze standardních podmínek pro vízovou liberalizaci.

Pokračujeme v několik let trvajícím procesu a pouze pokud Turecko bude schopno dostát všem požadavkům, budeme moci přistoupit ke zrušení víz. Toto finální rozhodnutí pak budou schvalovat všechny členské státy v Radě.

Případný bezvízový styk se přitom bude vztahovat pouze na cestující s biometrickými pasy. To je zárukou vysoké úrovně bezpečnosti. A pokud by se tedy Turecku podařilo podmínky splnit a bezvízový styk by byl zaveden, budeme mít detailnější přehled o tom, kdo konkrétně z Turecka do Evropy cestuje.

V určitém ohledu lze dokonce říci, že takováto důsledná kontrola s využitím biometrických pasů může být z hlediska bezpečnosti efektivnější než klasický vízový styk, který je aplikován dnes.

Schválené prohlášení dále potvrzuje dřívější závazek k práci na prohloubení celní unie s Tureckem a na oživení přístupového procesu. Do konce nizozemského předsednictví by měla Rada rozhodovat o otevření kapitoly č. 33 – Finanční a rozpočtová opatření. Všechna rozhodnutí o otevření dalších kapitol v přístupovém procesu však musí jednomyslně schválit všechny členské státy. EU a Turecko by měly rovněž spolupracovat na zlepšování humanitární situace uprchlíků v Turecku. EU se zavázala poskytnout v roce 2018 po vyčerpání nynějších finančních prostředků pro uprchlíky v Turecku na tyto účely další 3 miliardy eur. Provádění obsahu prohlášení bude i nadále monitorováno každý měsíc.

ČR se ve spolupráci se státy V4 podařilo prosadit omezení platnosti dohody na již schválená rozhodnutí o relokaci a přesídlování. Pokud by nedošlo k přerušení migračního toku a zmíněná kapacita 72 tisíc míst pro přesídlení by byla překročena, mechanismus bude ukončen. Nicméně překročení té kapacity nic nenasvědčuje, protože první zkušenosti ukazují, že ta dohoda skutečně funguje a že významně omezuje ten migrační tok z Turecka na řecké ostrovy.

Do závěrů Evropské rady se nám dále podařilo prosadit výzvu k dodržování lidských práv a svobody médií v Turecku. Evropská rada současně upozornila na další oblasti, v nichž je třeba pracovat na řešení migrační krize. Je třeba pokračovat v podpoře Jordánska a Libanonu s cílem zlepšit podmínky uprchlíků v obou zemích. Je třeba také sledovat situaci v Libyi, kde může dojít k obnovení tamější migrační trasy. Na popud V4 závěry Evropské rady opět obsahují také výzvu k prohloubení naší spolupráce se státy západního Balkánu.

Evropská rada se také krátce zabývala hospodářskou problematikou, potvrdila letošní prioritní oblasti roční analýzy růstu, kterými jsou obnovení investic, provádění strukturálních reforem a uplatňování odpovědných fiskálních politik. Zdůraznila také význam dobře fungujících pracovních trhů a sociálních systémů.

Evropská rada dále vyzvala k rychlému projednání sdělení Evropské komise k ocelářství, s cílem zajistit odpovídající reakci ze strany Evropské unie, na stávající situaci na globálních trzích.

Evropská rada také vzala na vědomí neutěšenou situaci v některých sektorech zemědělství, které jsou postiženy poklesem výkupních cen, a vyzvala Komisi k přijetí nezbytných opatření.

Evropská rada se rovněž shodla na potřebě zvýšit flexibilitu pro členské státy ve vztahu ke sníženým sazbám DPH, což by mělo umožnit snížení sazby DPH na nulu u hygienických potřeb. O detailech se bude jednat na nižších úrovních a také na zasedání Rady Ecofin.

Pro ČR se tím otevírá možnost prosadit jeden z dlouhodobých požadavků – snížení DPH na dětské pleny.

Ministr financí byl proto požádán, aby této věci při dalších jednáních věnoval pozornost.

Evropská rada dále schválila závěry ke klimatu a energetice, v nichž vyzvala k dalšímu posílení energetické bezpečnosti EU a zdůraznila význam plně fungujícího a propojeného trhu s energií. Zároveň Evropská rada připomněla závazky v oblasti klimatu z října 2014, vyzvala Komisi k předložení zbývajících návrhů souvisejících s klimaticko-energetickým rámcem a vybídla členské státy k urychlené ratifikaci pařížské dohody.

Předseda vlády z ČR s podporou Polska navrhl rozšířit text závěrů Evropské rady o výzvu k okamžitému propuštění ukrajinské pilotky a poslankyně Nadiji Savčenkové z ruského vězení. Výměna zajatců a propuštění nezákonně zadržovaných osob je součástí plněný minských dohod. Návrh byl během zasedání široce diskutován, některé členské státy se však postavily proti explicitní zmínce v závěrech. Předseda Evropské rady proto alespoň tuto výzvu přednesl na své tiskové konferenci po skončení jednání.

Toť vše, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane navrhovateli. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Informaci projednával VEU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 232/1. Zpravodajem výboru byl určen opět pan senátor Tomáš Grulich, který má nyní slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený paní předsedající, milé kolegyně, kolegové, vážený pane ministře. VEU navrhuje usnesení, které si vám dovolím přednést.

Zaprvé bere Informaci vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 17. – 18. března 2016 na vědomí.

Zadruhé zdůrazňuje v souvislosti s opakovanými teroristickými útoky potřebu bezpečnostních kontrol na hranicích EU, které by měly zabránit také pohybu radikálů, teroristů a zahraničních bojovníků.

Zatřetí připomíná, že jedním z nástrojů k zajištění bezpečnosti EU je i vízová politika.

Prosil bych vás, kdybyste podpořili tento návrh evropského výboru.

Dovolím si teď odstoupit od zpravodajství a mít jako senátor dotaz. Rád bych věděl a rád bych znal i zdůvodnění, proč nebyl akceptován na jednání Rady návrh Poslanecké sněmovny, která nedoporučovala zmírnění vízové povinnosti s Tureckem.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám, pane senátore, děkuji. Nyní otevírám rozpravu. Jako první se přihlásil... S přednostním právem pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážená pane místopředsedkyně, vážený pane ministře. Já navazuji na tu otázku, kterou jste teď dostal. Sledoval jsem jednání Poslanecké sněmovny. Zkusím na ni odpovědět. Ten důvod byl prostě ten, že Poslanecká sněmovna přijala to usnesení ex post, kdy už nebylo možné ho změnit. A protože premiér věděl, že to je tak všechno, co sněmovna může udělat, že to pro vládu není závazné, tak v podstatě, když to řeknu velmi jemně, řekl, že si takové usnesení mohou naložit, protože už dávno bylo rozhodnuto. Protože chci předejít tomu, aby se to stalo podruhé a v mnohem vážnější věci, tak jsem navrhl usnesení Senátu PČR, protože jak jistě víte, dnes Evropská komise představila svůj plán, jak to bude dál. Ten plán, když ho přeložím do češtiny, spočívá v tom, že azylová politika bude přenesena na Brusel, bude rozhodovat Evropská komise, nebo EU o tom, kdo dostane, či nedostane azyl. A opět přeloženo do češtiny – znamená to – kvóty oklikou budou přijaty.

Já jsem tedy navrhl usnesení, že Senát PČR odmítá návrh Evropské komise na přenesené rozhodování o azylu na evropskou úroveň, které by výrazně omezilo suverenitu členských států a prakticky by znamenalo zavedení trvalých kvót pro přijímání uprchlíků.

Dělám to tak proto, aby se pan premiér nemohl vymlouvat, že poté, co se vrátí z dalšího summitu, kde to bude odsouhlaseno, bude říkat: To jste si na to měli, chlapci, vzpomenout dřív. Proto to dávám jako výzvu vládě dopředu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Slovo má nyní pan kolega Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, já už jsem z tohoto místa několikrát řekl, že chování Turecka považuji za nestoudné vydírání, odmítám jakoukoliv vízovou úlevu k této zemi.

Na minulém jednání jsem tady položil otázku panu premiérovi, ten ji tu cudně přešel. Já bych předložil tu otázku znova. Doufám, že už přece jenom bych na ni odpověď dostat mohl.

Ta má otázka byla v tom, že pokud víme, tak v Sýrii se v podstatě ten válečný konflikt už dostává do situace, kdy Islámský stát je vytlačován a vytlačen, nebo natlačen natolik do kouta, že v podstatě už nemá nějaké významné postavení.

Ta má otázka zněla, jestli by nebylo už na čase jednat ne o přijímání Syřanů do Evropské unie, potažmo k nám, ale jednat o jejich návratu k nim, aby mohli začít pracovat na obnově své země. Já si myslím, že by to bylo podstatně rozumnější, než si sem je nabírat. Zajímavé je, že veškeré toky imigrantů, kteří přichází, jsou najednou všichni Syřany.

Jinak, teď jsme tady slyšeli návrh kolegy Kubery, já se pod ten návrh plně podepisuji a podporuji ho. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo paní senátorka Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Paní předsedající, kolegyně, kolegové. Já budu reagovat na senátora Kuberu. Já se nedomnívám, že je to jasné. Já nevím, neznám, nevím, jestli ho znáte, ten návrh, tedy ten evropský. Ale pokud by to byla společná azylová politika v tom smyslu, že by ji začaly dělat všechny státy, které jsou účastny v EU, tak, že by, o čem jsem hovořila od počátku, vznikaly určité tribunály složené z národních soudců, tak aby byl jednotně vykládáno to, co spadá následně pod ten politický azyl, resp. pod tu mezinárodně-právní ochranu, tak bych to jenom a jenom vítala. Protože není možné, aby každý stát měl jiný výklad, jinou interpretaci té mezinárodní úmluvy o tom poskytováním azylu, je to ta úmluva z těch 50. let.

Já si myslím, že to by bylo naprosto v pořádku. A to není vůbec nic o kvótách. Ale vůbec nic by to nebylo o kvótách. To by bylo jenom o stejném posuzování těch, kteří žádají o azyl. A znovu opakuji, to je nanejvýš žádoucí. Protože tam můžeme i my uplatňovat náš pohled na věc, můžeme usměrňovat eventuálně excesivní, případné, i když já pochybuji, že jsou, excesivní výklady té úmluvy atd.

Čili uvidíme, co to vůbec bude. Zatím to nikdo z nás neví. Takže já očekávám, kdyby to šlo tímto směrem, tak znovu opakuji – vítám to.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko. Dále se do... S přednostním právem opět pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, kdyby to šlo tím směrem, jak jste myslela, tak já bych také říkal, že je to správně. Ale tak to samozřejmě není. Ta představa, alespoň jak já jsem ji vyčetl z toho návrhu, je taková, že vznikne nový úřad evropský, který bude mít pobočky v jednotlivých členských zemích. A ten bude rozhodovat! Ne že budou rozhodovat členské země, on bude rozhodovat a on bude rozdělovat. Taková je představa!

Já jenom doufám, že tentokrát nebudeme sami, že Evropská komise si s tímto návrhem naběhne na chromované vidle, nejenom u těch zemí, které jsou takoví ti potížisté, ale že bude mnoho zemí, které budou potížisty a nebudou to chtít. V to doufám!

Ale právě proto jsem navrhl to usnesení, aby se nikdo nemohl vymlouvat, zejména premiér, že jsme si vzpomněli pozdě. Jaký bude mít to usnesení dopad nebo význam? Vláda nás nepotřebuje, samozřejmě, na to, ona má mandát nebo premiér má mandát vlády na to, co má vyjednat, nebo ne. Ale přece jenom by vláda měla alespoň vyslechnout náš názor. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane kolego. Nyní s přednostním právem má slovo první místopředseda Senátu, Přemysl Sobotka.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní předsedající, kolegyně, kolegové. Já jenom pro paní senátorku Wagnerovou – toto je oficiální text, který dnes navrhl místopředseda Evropské komise, takže to usnesení, které navrhuje kolega Kubera, reaguje na to, co se odehrávalo dnes v Bruselu.

Opravdu tam jde o to, co tady bylo řečeno. Buď budete poslouchat, nebo vám to budeme tvrdě přikazovat. Odebíráme to v podstatě z národní úrovně.

Je to opět ta finta, kdy dublinské dohody nejsme schopni dodržovat v EU, proto jsme vymysleli Dublin plus.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Nyní s přednostním právem ministr, senátor Jiří Dienstbier.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Já bych jenom rád upozornil, že to, co tady otevřel pan kolega Kubera, vůbec není předmětem dnešního jednání. Vyjadřovat se k něčemu, co jsme oficiálně vůbec nedostali a neznáme obsah, je to ve dvou variantách, které jsou velmi rozdílné. Nepochybně o tom bude debata. Senátu to zcela jistě bude předloženo, aby se k tomu vyjadřoval. Ta debata tady doopravdy probíhá úplně k něčemu jinému, asi by měl být zařazen speciální bod na program jednání Senátu, pokud to někdo chce.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Zdeněk Brož.

Senátor Zdeněk Brož:  Děkuji za slovo, paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já mám jenom velmi stručný dotaz. Jestli bych pana ministra mohl požádat o sdělení těch států, které zablokovaly to usnesení vůči Naděždě Savčenko.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji. Nyní má slovo pan senátor Tomáš Grulich.

Senátor Tomáš Grulich:  Dámy a pánové. To, co prohlásila dneska Evropská komise, tak je to zatím jenom komunikační dokument. My to sem dostaneme jako sdělení. Je tam samozřejmě více variant. Ty varianty jsou ale velmi podobné. V obou dvou variantách jsou povinné kvóty. Jedny povinné kvóty jsou automatické a druhé povinné kvóty může vyhlásit Komise v případě nějaké určité situace na poli migrace. Co já tam považuji ještě za velmi problematické, to je harmonizace sociálních dávek. Protože samozřejmě je tam také snaha zcela logická, aby státy, kam plyne velmi silná migrace a plyne tam víc za sociálními dávkami, než do jiných států, tak se to snaží srovnat tím, že by se harmonizovaly sociální dávky, a to já už si vůbec nedokážu představit. Já souhlasím s tím, abychom tam zanechali to usnesení, které navrhl kolega Kubera, protože je to jenom informace od nás navenek, ale nakonec my se tím materiálem, o kterém tady hovoříme a nikdo ho pořádně nečetl, budeme zabývat, protože je z dnešního dne.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nevidím nikoho. Takže rozpravu uzavírám. Ptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit? Ano, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Já děkuji za slovo. K tomu, co tady zmiňovali kolegové Grulich a Kubera, to usnesení sněmovny k vízové povinnosti s Tureckem skutečně bylo přijato až poté, co byla na Evropské radě učiněna dohoda s Tureckem o těch podmínkách, za jakých ta spolupráce bude probíhat. Já jsem to tady zmiňoval. Co se týká navíc vízové povinnosti, tak jak jsem také už uváděl, nejde o nic nového. Je to pokračování procesu, který se mezi EU rozběhl už v roce 2013. Bylo tam stanoveno, myslím, že to bylo 72 podmínek, které Turecko musí splnit. Ta nová dohoda s Tureckem, jejíž podstatou je spolupráce ve věci migrace a omezení těch nelegálních jednání ve vztahu k organizaci migrace, tak jenom navazuje na ty podmínky, které už byly stanoveny. To znamená, že ex post ani vláda nemohla ustoupit od už učiněné dohody. Já jsem tady říkal, že kromě těch podmínek to samotné zavedení toho nového režimu, tedy zrušení vízové povinnosti – stejně bude otázka ještě jednomyslného rozhodnutí všech členských států. Čili z tohoto hlediska tady nedochází k žádnému prodlení. Předpokládám, že by bylo z naší strany korektní, v případě, že by Ankara splnila ty desítky podmínek, které jsme stanovili a které EU dává standardně všem zájemcům o zrušení víz, abychom v takovém případě od toho záměru ustoupili. Argumentoval jsem tady naopak zvýšením bezpečnosti.

Ona je taky nesmyslná představa, že by sem mohli lépe proudit uprchlíci přes Turecko, protože to by nebylo pro cizí státní občany nacházející se na území Turecka, ale pouze pro turecké občany s biometrickými pasy, kteří by samozřejmě neměli právo setrvat v EU trvale, ale pouze v rámci těch podmínek toho bezvízového styku, pokud k němu vůbec bude v budoucnu přistoupeno. Pokud Ankara ty podmínky splní.

K tomu, co říkal pan senátor Doubrava, byť se to taky bezprostředně netýká jednání Evropské rady, o kterém jsem tady informoval, tak jednak se nedomnívám, že by v Sýrii byla situace, že by nikomu nic nehrozilo, že by tady nebyl důvod pro útěk – přinejmenším z některých částí Sýrie, ale zdůraznil bych, že se k tomu stejně nedá přistupovat plošně. A nakonec všechna ta řízení o žádostech o azyl jsou individuální. Je potřeba tu situaci posoudit u každého jednoho žadatele, zda ty podmínky u něj jsou splněny, či nikoliv. Zda má, či nemá nárok na azyl nebo jinou formu mezinárodní ochrany.

Panu kolegovi Brožovi tady nejsem schopen přesně sdělit, které státy na těch jednáních zablokovaly to, aby výslovně požadavek na propuštění paní Savčenko byl uveden v těch závěrech.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. A nyní uděluji slovo zpravodaji, panu senátorovi Tomáši Grulichovi, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Tomáš Grulich:  Já jsem nemusel tak daleko chodit, já myslím, že jsem se vyjádřil už v předchozí době. Je tady ten návrh, který předkládá VEU. Pak je tady návrh doplňující od kolegy Kubery. Měli bychom tedy hlasovat nejdřív o tom doplňujícím návrhu kolegy Kubery, je to návrh, a posléze o návrhu usnesení jako celku.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře. Takže já vás svolám.

Já vás nejdříve odhlásím, takže si, prosím, vytáhněte své hlasovací karty. Znovu je dáme do hlasovacího zařízení. A budeme tedy hlasovat, protože Senát se může usnést, tak, jak nám navrhl pan senátor Tomáš Grulich, takže nejdříve o návrhu senátora Jaroslava Kubery.

Já zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a ruku nahoru. A kdo jste proti tomuto návrhu, ruku nahoru a tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 30 se z 45 přítomných senátorek a senátorů, při kvóru 23, pro vyslovilo 18, proti nebyl nikdo. Návrh nebyl přijat.

Nyní tedy budeme hlasovat o usnesení, které k nám přišlo z výboru. Takže já zahajuji hlasování. Kdo jste pro toto usnesení, tlačítko ANO a ruku nahoru. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 31 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů, při kvóru 24, pro vyslovilo 43. Návrh byl přijat.

Ukončuji projednávání tohoto bodu a děkuji panu navrhovateli i zpravodaji.

Naše schůze pokračuje. Dalším bodem je

 

Zpráva vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2015

Tisk č. 207

Jednací řád Senátu ve svém § 119a) za b) předpokládá, že vláda nejméně jednou ročně Zprávu o přejímání závazků vyplývajících z členství v EU do právního řádu, především o provádění legislativních aktů vyžadujících transpozici. Se zprávou, která vám byla rozdána jako senátní tisk č. 207, vystoupí ministr Jiří Dienstbier, kterému nyní uděluji slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové. Tato zpráva je předkládaná na základě Jednacího řádu Senátu, který vládě ukládá nejméně jednou ročně takovou zprávu předkládat.

Údaje uvedené ve zprávě zachycují vývoj od 30. listopadu 2014 do 30. listopadu 2015. A zpráva je strukturována do pěti částí, které obsahově vycházejí z výstupů informačního systému pro aproximaci práva. První část se týká pojmu legislativních závazků. Prostřednictvím této části materiálu je Senát v obecné rovině informován o institucionálním zajištění procesu přijímání a plnění legislativních závazků vyplývajících z členství ČR v EU.

Druhá část – transpozice platných směrnic EU – tato část informuje o stavu transpozice směrnic EU, zejména směrnic vnitřního trhu. Jsou zde uvedeny výsledky hodnocení The Single Market Scoreboard, prostřednictvím kterého Evropská komise dvakrát ročně hodnotí a porovnává výsledky transpozičního úsilí členských států pro oblast vnitřního trhu.

V této části jsou rovněž uvedeny návrhy zákonů, jejichž přijetím bude dokončena transpozice směrnic uplynulou lhůtou po provedení transpozice či směrnic, které budou předmětem následujícího hodnocení. Stav notifikace právních předpisů České republiky transponujících směrnice EU, to je třetí část, v rámci které je Senát informován o průběhu procesu notifikace právních předpisů transponujících směrnice EU Evropské komisi, který představuje formální dovršení procesu transpozice. V databázi ISAP je aktuálně evidováno 13 směrnic uplynulou lhůtou pro provedení transpozice, které nebyly dosud plně transponovány.

Čtvrtá část řízení o porušení smlouvy. Tato část obecně popisuje řízení o porušení smlouvy a dále uvádí 4 rozhodnutí o podání žaloby, která v hodnoceném období Evropská komise přijala. Dosud byly doručeny České republice dvě z těchto čtyř žalob.

Pátá část – organizační zajištění kontroly slučitelnosti návrhů českých právních předpisů s právem EU, ISAP, sledování legislativních dopadů, přepisů EU a revize předkladů práva Evropské unie. A závěrečná část pojednává o činnosti odboru kompatibility s cílem podrobněji shrnout koordinační činnost vlády v oblasti plnění legislativních závazků, které vyplývají České republice z členství v EU.

Pokud jde o konkrétní stav transpozice směrnice EU, v roce 2015 byla publikována dvě hodnocení Evropské komise, podle nichž se transpoziční deficit pohyboval v rozmezí 0,3 – 0,5 %, tak jinak 4 – 6 plně netransponovaných směrnic vnitřního trhu s uplynulou transpoziční lhůtou. Tento výsledek odpovídal umístění na 9. respektive 10. místě mezi členskými státy.

Dle statistických výstupů z konce měsíce listopadu 2015 je pravděpodobné, že Česká republika na dosažené dobré výsledky zcela nenaváže, neboť v následujícím hodnocení by měl transpoziční deficit ČR činit 0,8 % s 9 netransponovanými směrnicemi.

Pokud jde o další hodnocení, k referenčnímu datu 31. května 2016, dle dosavadního vývoje a údajů lze očekávat další nárůst deficitu. Nenotifikovaných směrnic vnitřního trhu, u nichž lhůta již uplynula či uplyne ke dni 31. května 2016, je v současnosti evidováno 31. Transpozice 21 z těchto směrnic by dle vývoje legislativního procesu u příslušných návrhů mohla být dokončena včas. V takovém případě lze předpokládat alespoň dosažení transpozičního deficitu nepřevyšujícího hranici 1 %.

Z 27 návrhů zákonů, kterými bude dokončena transpozice směrnic, jejichž transpoziční lhůta již uplynula či uplyne ke dni 31. května 2016, je 19 aktuálně projednáváno v parlamentu. Jeden byl předložen vládě a u jednoho návrhu zákona proběhlo meziresortní připomínkové řízení. Ke zvrácení vývoje jsou odpovědným členům vlády ukládány průběžně prostřednictvím usnesení vlády úkoly tak, aby byly striktně dodržovány zejména lhůty pro zajištění včasné implementace, stanovené metodickými pokyny pro jednotlivé fáze legislativního procesu na úrovni vlády.

A ke dni 30. listopadu 2015 bylo proti České republice celkově vedeno 46 řízení pro porušení povinností vyplývajících z práva EU. Na počátku sledovanému období k 1. prosinci 2014 byl přitom počet řízení 42. Ke dni konečného zpracování materiálu došlo k nárůstu počtu řízení vedených proti ČR na 55. V mezidobí rozhodla Evropská komise o podání žaloby ve věci požadavků českého občanství u notářů.

Tolik ke zprávě podrobněji. Samozřejmě ve zprávě samotné. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane ministře, děkuji, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této zprávy výbor pro záležitosti EU. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 207/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, který je omluven, a zastoupí ho pan senátor Maštalíř, kterému nyní předávám slovo. Pane senátore.

Senátor Antonín Maštalíř:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, já si myslím, že zprávu, kterou jste přednesl, jste řekl tak důkladně, že já už nemám, co bych k ní dodal. Chtěl bych pouze konstatovat, že na našem výboru jsme přijali usnesení, kdy bereme informaci, kterou jsme dostali, na vědomí. Já vás s tím usnesením nyní seznámím.

Je to tedy senátní tisk č. 207 z 25. schůze, konané dne 15. března 2016. Ke zprávě vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství ČR v EU za rok 2015 výbor EU doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí tuto zprávu. Určuje zpravodajem výboru na schůzi senátora Václava Hampla, který byl omluven, já ho tady zastupuji. A zatřetí, pověřuje předsedu výboru Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedou Senátu PČR. Tolik od nás, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji a, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu, kterou nyní otevírám. Nikdo se do rozpravy nehlásí, uzavírám ji. Není se tedy k čemu vyjádřit, takže vás svolám k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Antonín Maštalíř, tedy vzít na vědomí.

V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 24.

Já zahájím hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte prosím tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 32 se z 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji navrhovateli i zpravodaji.

Naše odpolední schůze pokračuje. Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Albánskou republikou o sociálním zabezpečení, podepsaná v Praze 13. října 2015

Tisk č. 180

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 180. A uvede ho opět ministr Jiří Dienstbier, který zastoupí ministryni práce a sociálních věcí. Pane ministře, pultík je váš.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, pokusím se stručně představit návrh této smlouvy. Smlouvy o sociálním zabezpečení má ČR sjednány s řadou států celého světa. V rámci samotné Evropy je pak Albánie jednou z mála zemí, s níž Česká republika nemá provázán svůj sociální systém.

Cílem návrhu je tuto mezeru zaplnit a podpořit tak zatím nepříliš rozvinuté ekonomické vztahy mezi oběma státy. Smlouva s Albánií je standardní smlouvou tohoto typu, která obvyklým způsobem vymezuje, ve kterém státě bude migrující pracovník platit sociální a zdravotní pojištění. Podobně jako dohody o zamezení dvojímu zdanění zajišťuje, aby povinné odvody nebyly placeny dvakrát, případně vůbec. V návaznosti na určení příslušnosti k pojištění pak smlouva stanoví nároky na dávky. Taky např. nárok pojištěnce jednoho státu na zdravotní péči ve státě druhém, nebo nárok na důchod a jeho výpočet v případě zaměstnání v obou státech.

Smlouva vychází z obecně uznávaných principů rovnosti nakládání s občany o příslušnosti k pojištění ve státě zaměstnání, o sčítání do pojištění získaných v obou státech a o exportu dávek do ciziny. Z hlediska věcného obsahu zahrnuje oblast dávek nemocenského, zdravotního a důchodového pojištění a pracovních úrazů a nemocí z povolání.

Bližší informace ke smlouvě jsou obsaženy v předkládací zprávě návrhu a v souladu s doporučením garančního výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, i výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost si vás dovoluji požádat o souhlas s ratifikací.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane navrhovateli, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 180/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Hassan Mezian. Garančním výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 180/1. Se zpravodajskou zprávou nás nyní seznámí paní senátorka Ivana Cabrnochová. Paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Ivana Cabrnochová:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, milý pane ministře, nebudu vás zde déle zdržovat, protože pan ministr vás velmi podrobně seznámil s obsahem tohoto materiálu. Já jenom dodám, že náš garanční výbor vydal souhlas s ratifikací a já se k tomu také připojuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, a prosím, i vy zaujměte místo u stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit pan senátor Hassan Mezian? Ano, prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Hassan Mezian:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Zahraniční výbor též doporučuje souhlas s ratifikací.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a nyní otevírám obecnou rozpravu, do které vidím, že se nikdo nehlásí, tudíž ji uzavírám. Není se k čemu vyjádřit, můžeme tedy přistoupit k hlasování. Takže si vás dovolím opět svolat.

Senát dává souhlas k ratifikaci smlouvy mezi Českou republikou a Albánskou republikou o sociálním zabezpečením, podepsané v Praze 13. října 2015. V sále je přítomno 47 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 33 se z 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Já děkuji panu navrhovateli i zpravodajům.

Pokračujeme dále. Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Tuniskou republikou, podepsaná v Praze 20. listopadu 2015

Tisk č. 181

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 180. A uvede ho opět ministr Jiří Dienstbier. Pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, předkládám tady další obdobnou smlouvu jako v předchozím případě. Přestože Česká republika má sjednány takové smlouvy s řadou států celého světa, tak v případě Tuniska se jedná o první africkou zemí, s níž podobná smlouva byla podepsána.

I v případě smlouvy s Tuniskem platí, že se jedná o standardní smlouvu tohoto typu. Sjednání takové smlouvy umožnila především existence tuniského sociálního systému vytvořeného pod francouzským vlivem. A významnou roli mělo i celkové úzké sepětí Tuniska s Evropskou unií. Z tohoto pohledu nebyl větší problém vycházet při tvorbě smlouvy ze základních principů koordinace sociálního zabezpečení o rovnosti nakládání s občany, o příslušnosti k pojištění ve státě zaměstnání, o sčítání do pojištění v obou státech a exportu dávek.

Vymezením, ve kterém státě má migrující pracovník platit sociální pojištění, nevylučuje i smlouva s Tuniskem dvojí povinné odvody a v návaznosti na ně pak stanoví nároky na dávky. Oproti smlouvám sjednávaným s mimoevropskými státy je na místě podtrhnout zvláště úpravu o poskytování a hrazení zdravotní péče osobě pojištěné v jednom státě při pobytu ve státě druhém. To by mohlo přispět k lepšímu zabezpečení i našich turistů v Tunisku, byť je jisté, že současná situace na Blízkém východě a Africe vede občany k vyhledávání jiných destinací pro dovolenou.

Předkládací zpráva návrhu i zde obsahuje bližší informace a ve smyslu závěrů příslušných výborů bych vás i v tomto případě chtěl za vládu požádat o souhlas ratifikace smlouvy. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane ministře, děkuji, a posaďte se prosím opět ke stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 181/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Hassan Mezian. Garančním výborem je výbor pro zdravotnictví, sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 181/1. Se zpravodajskou zprávou nás opět seznámí paní senátorka Ivana Cabrnochová. Paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Ivana Cabrnochová:  Tak ještě jednou, vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové i pane ministře, opět nebudu zdržovat, protože pan ministr byl zde také výstižný. Požádám vás stejně tak, jako to učinil výbor pro zdravotnictví a sociální politiku vyslovit souhlas s ratifikací této smlouvy. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, a ptám se zpravodaje výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pana senátora Hassana Meziana. Ano, máte slovo, pane senátore.

Senátor Hassan Mezian:  Vážení, i v tomto případě zahraniční výbor doporučuje dát souhlas k ratifikaci.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám a otevírám obecnou rozpravu. Uzavírám a přestoupíme k hlasování. Dovolím si vás opět svolat.

Senát dává souhlas k ratifikaci smlouvy o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Tuniskou republikou, podepsané v Praze 20. listopadu 2015.

V sále je přítomno 48 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 25.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte prosím tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 34 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já děkuji zpravodajům i panu navrhovateli.

A přistupujeme k dalšímu bodu. A to je

 

Návrh na zkrácení lhůty pro projednání návrhu senátního návrhu zákona senátora Jiřího Šestáka a dalších senátorů o veřejných kulturních institucích a o změně a doplnění některých zákonů /senátní tisk č. 183/ ve výborech

Tisk č. 183

Nyní uděluji slovo senátoru Jiřímu Šestákovi, aby nás se svým návrhem seznámil. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Jiří Šesták:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jsem vás chtěl požádat o laskavost a zkrátit lhůtu na projednávání zákona senátního tisku 183. Tento senátní tisk má lhůtu 3. května, a protože včera byl projednán v garančním výboru, příští týden bude projednán v ústavně-právním výboru, tak bude příští týden vlastně připraven k projednávání v plénu. A protože po třetím, kolem šestého nebo sedmého května já odcestuji do zahraničí asi na deset dnů, tak se může stát, že potom na plénu bych ho mohl přivést a jednat o něm jako navrhovatel až třeba koncem května. A vzhledem k tomu, že by bylo dobře, aby se dostal do sněmovny co nejdříve, aby sněmovna mohla o něm jednat, protože to není jednoduchý zákon a určitě se o něm ve sněmovně asi hodně jednat, tak aby tam byl dostatek času. Aby to nespadlo do období, kdy sněmovna už o některých věcech přestane jednat vzhledem ke zkrácenému období, které se bude blížit.

Tak jsem vás chtěl poprosit o laskavost, zdali bychom nemohli zkrátit lhůtu pro projednání Návrhu senátního návrhu zákona senátora Jiřího Šestáka a dalších senátorů o veřejných kulturních institucích a o změně a doplnění některých zákonů ve výborech o 14, tj. do 18. dubna 2016. Budu rád, když mi vyhovíte, děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí. Uzavírám ji tedy a přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, jak jej přednesl senátor a požádal nás pan senátor Jiří Šesták. V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 26.

Já zahajuji hlasování. Kdo prosím souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. A kdo jste proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte prosím tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 35 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 26, proti bylo 6. Návrh byl přijat.

A já, i jménem pana senátora Šestáka, mohu poděkovat. Takže před dalším hlasováním vás opět odhlásím.

Posledním dnešním bodem je

 

Návrh na zkrácení lhůty pro projednání návrhu senátního návrhu zákona Aleny Dernerové a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů /senátní tisk č. 196/ ve výborech

Tisk č. 196

Nyní uděluji slovo paní senátorce Aleně Dernerové, která by nás se svým návrhem ráda seznámila. Máte slovo, paní kolegyně.

Senátorka Alena Dernerová:  Já děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, já taky předstupuji před vás se žádostí o zkrácení lhůty pro projednávání mého návrhu a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 127/2005 sbírky o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů zákon o elektronických komunikací, ve znění pozdějších předpisů ve výborech, aby byl projednán do 18. 4.

Z důvodů toho, že vlastně tento zákon byl projednán jednak v ústavně-právním výboru, jednak v hospodářském výboru i ve stálé mediální komisi, takže celé to kolečko má zákon za sebou. A já s ním. A dále je to z mého pohledu jednoduchý zákon týkající se 3 bodů. A myslím si, že více se o něm už jednat nemusí. Proto bych poprosila o možnost zkrácení lhůty. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko, a zaujměte místo u stolku zpravodajů. A já nyní otevírám rozpravu. Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. A budeme tedy hlasovat o tom, jak nás požádala paní senátorka. Takže naposledy vás dnes svolám.

Takže hlasujeme o návrhu, jak jej přednesla senátorka Alena Dernerová. A já vás tedy odhlásím, ano, takže vytáhněte si své karty. Zase se prosím přihlaste svými hlasovacími kartami. A počet se ustálil, ještě se sčítá... Takže aktuálně je přítomno 47 senátorek, senátorů, kvorum pro přijetí je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. A kdo jste proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte prosím tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 26 se z 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 30, proti byli 4. Návrh byl přijat.

Dnešní schůze končí a my se na plénu uvidíme 20. dubna.

Pěkné jaro vám přeji a šťastnou cestu domů.

(Jednání ukončeno v 17.47 hodin.)