Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
10. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 18. schůze Senátu
(1. den schůze – 13.01.2016)

(Jednání zahájeno v 9.05 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 18. schůzi Parlamentu ČR.

Chci vás hned na úvod požádat, abyste se usadili, ukončili vaše rozhovory a soustředili se na jednání našeho dnešního zasedání.

Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu.

Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána v úterý 22. prosince loňského roku.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Jaromír Jermář, Lubomír Franc, Tomáš Jirsa a Daniela Filipiová.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak neučinili. Připomínám, že náhradní karty jsou u prezence v předsálí Jednacího sálu.

Chci vás ještě jednou požádat, prosím, ukončete rozhovory, posaďte se. Rušíme se navzájem – a minimálně je to neslušné.

A nyní - podle § 56 odst. 4 - určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 18. schůze Senátu byli senátoři Tomáš Grulich a Jaroslav Malý. Má někdo z vás připomínky k tomuto návrhu? Není tomu tak. Budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 18. schůze Senátu byli senátoři Tomáš Grulich a Jaroslav Malý.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 1, registrováno 65, kvórum 33, pro návrh 61, proti nikdo.

Návrh byl schválen. Ověřovateli této schůze se stali kolegové Tomáš Grulich a Jaroslav Malý.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 18. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru, včerejšího Organizačního výboru, vám byl rozdán na lavice.

Na doplnění oproti původnímu návrhu, který jste obdrželi písemně domů, na doplnění máme dvě senátní iniciativy, a to senátní tisky č. 182 a 183.

Navrhuji je zařadit na závěr pořadu schůze.

VEU schválil dva senátní tisky K 050/10 a J 038/10, které doporučuje projednat na schůzi Senátu. Ministr dopravy požádal, aby jeho dva body byly projednány jako první.

Dále budou následovat body ministra obrany a jako první dva body odpoledního jednání budou body, které předkládá ministr Jiří Dienstbier.

Ministr vnitra požádal o přeřazení senátního tisku č. 147 – Smlouva o hraničním bodu Dyje – Morava na další schůzi Senátu.

Senátor Václav Láska požádal o vyřazení senátního tisku č. 129, a to je senátní novela zákona o regulaci reklamy z pořadu schůze.

Toto, co jsem nyní přednášel - změny - jsou usnesením včerejšího Organizačního výboru a jsou promítnuty v plném rozsahu do návrhu, který jste obdrželi na vaše lavice.

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Kolega Jiří Šesták.

Senátor Jiří Šesták:  Dobré ráno, vážený pane předsedo, vážené paní kolegyně a páni kolegové. Chtěl bych poprosit, aby poslední bod – tisk č. 183 - byl vyňat z dnešního pořadu jednání a byl zařazen na nejbližší schůzi pléna Senátu. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, děkuji. Dále se hlásí pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Také přeji dobrý den. Na žádost paní ministryně Marksové dávám návrh, abychom na příští jednání přeřadili také bod č. 11, a to je senátní tisk č. J 038/10.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí? Nikdo se nehlásí, takže uzavírám rozpravu o pořadu schůze. A navrhuji, prosím, abyste dávali pozor.

Vzhledem k tomu, že pan senátor Šesták, jako předkladatel nebo zástupce skupiny předkladatelů, navrhuje tisk 183 vyřadit a zařadit na příští schůzi, tak se domnívám, že bychom ho rovnou vyřadili z návrhu Organizačního výboru a nemuseli o něm hlasovat. Protože pořad schůze jste obdrželi a platí v tuto chvíli ten pořad, který jste obdrželi písemně. A to neodsouhlasíme, tak nebude předmětem této schůze, i když Organizační výbor postupoval v souladu s naším jednacím řádem a navrhl na první schůzi jednání Senátu poté, co jsme obdrželi tento tisk k projednání – návrh, neboť tak stanoví jednací řád.

Myslím si, že není potřeba o něm hlasovat. A co se týká bodů, který navrhl pan senátor Vícha, o tom budeme samozřejmě hlasovat samostatně. Tolik k proceduře. Jsou k tomu nějaké připomínky? Dívám se na organizační odbor, jestli nemá nějaké připomínky... Nemá. Takže takto budeme hlasovat, pokud nebudete mít připomínky. Připomínky nejsou.

V tuto chvíli navrhuji, abychom hlasovali o usnesení Organizačního výboru, doplnit ty body, které jsem tu četl, vyjma bodu č. 14 v návrhu pořadu, a to je vyřazení tisku 183, resp. jeho nezařazení, protože navrhovatel požádal o jeho vyřazení.

Hlasujeme o návrhu Organizačního výboru, mimo tisk 183. Rozumíte všichni, o čem budeme hlasovat? (Ano.)

Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 2 registrováno 70, kvorum 36, pro návrh 69, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o návrhu pana kolegy Víchy vyřadit bod č. 11, tj. tisk č. J 038/10. Nikdo nemá připomínky.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 3, registrováno 69, kvorum 35, pro návrh 65.

Návrh byl schválen.

A nyní budeme hlasovat o pořadu 18. schůze Senátu o celku, ve znění v souladu s předchozími hlasováními. To znamená bez bodu č. 11 a bez bodu č. 14. Všem je jasno, o čem hlasujeme.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s pořadem 18. schůze zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 4 registrováno 69, kvorum 35, pro návrh 69, proti nikdo.

Návrh byl schválen. Budeme se tímto pořadem naší schůze řídit.

Nyní projednáme

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 175

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 175. Návrh uvede ministr vnitra, pardon, ministr dopravy, omlouvám se Dan Ťok, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych vám stručně představil předložený návrh zákona. Při přípravě tohoto návrhu bylo vymezeno několik oblastí, týkajících se bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, které vyžadují změnu nebo doplnění zákona o silničním provozu, popřípadě zákona o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. Jedná se zejména o otázky provozů samohybných osobních vozítek typu Segway zadržení osvědčení o registraci vozidla při špatném technickém stavu vozidla, kaucí, viditelnosti chodců na pozemních komunikacích a další dílčí úpravy směřující ke zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, jeho kontrole a řízení.

Vedle cílů v oblasti zvýšení bezpečnosti silničního provozu byly zohledněny i cíle směřující k podpoře cyklistické dopravy, odstranění nadbytečné administrativní zátěže profesionálních řidičů a dopravců a částečně i zabezpečení slučitelnosti s právem EU. Předkládaný návrh zákona tak dále obsahuje změny a návrhy nové úpravy v dopravně-psychologickém vyšetření, profesní způsobilosti řidiče, zejména úprava pravidelného školení. Opravu transpozice a směrnice EU o řidičských průkazech a úpravu některých aspektů cyklistické dopravy.

Návrh byl doposud na půdě Senátu podroben obsáhlé diskusi. Projednal jej jak garanční výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, tak dále výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a výbor ústavně-právní. Garanční výbor a výbor pro územní rozvoj doporučil návrh schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Ústavně-právní výbor doporučil přijetí několika dílčích pozměňovacích návrhů. Různé návrhy a dotazy byly ovšem projednávány na všech uvedených výborech.

Na tomto místě mi dovolte sdělit, že si uvědomuji, že předložený vládní návrh přestože je poměrně rozsáhlý, nepokrývá a ani nemůže pokrývat všechna ustanovení zákona o silničním provozu, které mohou být vnímána jako potenciálně problematická.

Návrh byl však při své přípravě dosavadním projednáváním podroben odborné diskusi s dotčenými orgány i odbornou veřejností tak, abychom reagovali na palčivé problémy při aplikaci zákona a aby byl rozsah i obsah návrhu zvládnutelný.

Poctivě jsme se snažili zvažovat pozitivní a negativní dopady jednotlivých úprav a v případě potřeby hledat funkční kompromisní řešení. Mám za to, že se toto podařilo a projednávaný návrh v řadě doposud obtížně řešitelných situacích provozu i mimo něj pomůže. Jistě nikoliv ve všech problematických situacích, ale pro to ani nebyla ambice tohoto návrhu.

I proto mi dovolte, abych se připojil k usnesení garančního výboru a požádal vás o schválení tohoto návrhu, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Lze jistě zvažovat různá doplnění či úpravy v zákoně o silničním provozu, ale s ohledem na výše uvedené jednoznačně upřednostňujeme rychlé přijetí projednávaného návrhu a jeho uvedení do praxe. Ministerstvo dopravy proto mělo negativní stanovisko ke všem navrhovaným pozměňovacím návrhům. Ve vztahu k doporučení ÚPV si uvědomuji, že v návrhu jsou některé dílčí technické nedostatky, ovšem nejsou natolik závažné, aby kvůli nim bylo nutné a nezbytné vracet návrh Poslanecké sněmovně. Rovněž k návrhu na vypuštění možnosti měřit rychlost vozidel obecní policií má ministerstvo dopravy shodně s ministerstvem vnitra negativní stanovisko.

Tento návrh nebyl projednán s dotčenými orgány a není vyhodnocen jeho dopad na bezpečnost provozu i na investice obcí.

Ministerstvo dopravy přislíbilo se některými podněty vzešlými z jednání ve výborech blíže zabývat. Při ministerstvu dopravy ostatně působí i odborná skupina zabývající se právě pravidly provozu a správním trestáním v této oblasti.

V závěru ještě dlužím stručné vyjádření k pozměňovacím návrhům paní senátorky Cabrnochové, které byly podány na jednání garančního výboru. Obsahují soubor dílčích změn v oblasti cyklistické dopravy a užívání osobních přepravníků Segway. Stanovisko ministerstva dopravy k těmto pozměňovacím návrhům je nadále negativní, neboť ve svém souhrnu by vedly ke snížení bezpečnosti silničního provozu a ohrožení především cyklistů. Z tohoto hlediska odmítáme zejména zavedení zákazu ohrozit cyklistu přejíždějícího vozovku mimo přejezd pro cyklisty. Stávající úprava zákona takovéto přejíždění vozovky neumožňuje, a tedy ani pro ně nemá pravidla. Zavedení této úpravy by jistě vedlo ke zvýšení počtu zraněných a usmrcených cyklistů. Rovněž za nebezpečné považujeme rušení či omezování povinnosti užít cyklostezku či cyklistické jízdní pruhy. Do budování těchto dopravních opatření se investují nemalé prostředky právě proto, že oddělují motorový a nemotorový provoz, a zvyšují tak bezpečnost motoristů i cyklistů. Ve vztahu k osobním přepravníkům považujeme rovněž za nebezpečné umožnit jim užití obou stran vozovky, a to i v případě, kdy je k dispozici chodník. Vpuštění těchto vozítek do motorového provozu s ohledem na jejich technické i provozní charakteristiky výrazně zvyšuje riziko kolize a zranění uživatele.

Na závěr bych vás rád opětovně požádal o vyjádření podpory námi předloženého vládního návrhu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, neboť obsahuje soubor změn, které jsou pro aplikační praxi velmi potřebné.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Prosím, abyste využil místa u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 175/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý. Senátní tisk také projednal VUZP a také přijal usnesení. Máte ho jako senátní tisk č. 175/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Gawlas. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 175/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Bratský, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Bratský:  Dobré ráno, dámy a pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dobré ráno, pane ministře. Já možná pojmu tu zpravodajskou zprávu trochu netradičně v této chvíli, protože tři výbory, to znamená asi skoro většina z vás, kteří zde sedí v sále, kteří zde sedíme v sále, jste se zabývali tímto tiskem již na svých výborech. A upřímně řečeno – řada z vás, kteří v těch výborech nesedí, se stala těmi, kteří podávají pozměňovací návrhy, kterých se tentokrát sešlo nevídaně na to, jak jsme zvyklí v Senátu.

Musím říct, že navíc drtivá většina těchto pozměňovacích návrhů přišla absolutně na poslední chvíli, některé dostáváme ještě v této chvíli na stůl, takže jsem si asi 3 - 4 sem přilepil, protože se malinko změnily oproti tomu, co jsem dostal od jejich nosičů včera.

Já bych to shrnul pro vás asi takto. Novela zákona, tak, jak jsme ji dostali po 3. čtení z Poslanecké sněmovny, tak já bych ji rozdělil asi na dvě takové části. V jedné se objevují prvky kolem cyklistů, Segwayů a autoškol – tam se objevily pozměňovací návrhy na poslední chvíli, ještě než vůbec zákon stačil vstoupil v platnost, tak už profesní skupiny různé nás tady bombardují a říkají, co je všechno v zákoně špatně, co by chtěly změnit, jaké z toho mají city, pocity, jestli v autoškolách, když je motocykl takový a s dvěma řídítky, nebo s jedním... Prostě na odborné úrovni nelze tyto pozměňovací návrhy opravdu posoudit tak, abychom teď mohli rychle rozhodnout. To je moje stanovisko ke všem těmto pozměňovacím zákonům. To samé platí o Segwayích. Ještě jsme ani nezavedli v městském provozu věci, které tento zákon přináší, o kterých bylo voláno z velkých měst. Ano, ostatních se to pochopitelně netýká. Ale velkých měst ano. A už se zase ozývají připomínky, co v tom provozu na chodnících, a jestli vůbec Segwaye mají jezdit. Do toho má tedy výjimku samozřejmě městská policie. Proč zrovna oni mají mít, nebo nemají mít nějaké zvláštní k tomu výjimky? Kolem cyklistů – samozřejmě, dlouho se volalo po tom, aby byly upraveny pro cyklisty nějak podmínky. Jakmile to ministerstvo udělá, už se ozývají přímo z cyklistických spolků připomínky a už nám zase říkají, co máme udělat – ještě dneska na poslední chvíli. K těmto pozměňovacím návrhů já dopředu říkám, že jako zpravodaj budu mít zásadní NE, zásadní svoji připomínku, a to z důvodů, které jsem před chvílí řekl, že nejsou na odborné úrovni projednány. Je to na nás jenom vytvářený nějaký tlak narychlo něco změnit, aniž bychom domysleli 100% důsledky toho, co by toto mohlo znamenat.

Další připomínky, které na poslední chvíli přichází, nebo ne na poslední chvíli, některé jsou i dlouhodobé, jsou spíše možná politického rázu, nebo názoru našeho na dění ve světě. A to jsou ty věci kolem označení chodců na silnici mimo obce reflexními prvky. Jestli máme natolik chránit každého občana, co by si měl dělat sám o sobě, nebo chránit toho řidiče, protože být v kůži řidiče, který někoho přejede, možná řada z vás si to zažila, když ne sami, samozřejmě spíš tím, že vám to řekl někdo vám blízký, že se mu to přihodilo, a jaké trauma z toho na celý život má. A na druhou stranu filozofická otázka – i v jiných součástech našeho života, jak moc máme toho občana chránit zákony, nebo různými vyhláškami? Jestli to není tak trochu na každém z nás, aby sám sebe chránil. Další věc – zadržení osvědčení o technické schopnosti vozidla, nebo zadržení řidičských průkazů... Opět – nějaké naše omezování osobní svobody, nakolik to má být uváděno v praxi, nakolik se bude ještě přitvrzovat v budoucnosti. Co se týká třeba odebrání možnosti měření rychlosti městské policie, to je téma, které je tady řadu let. Část lidí si skutečně myslí, že městská policie má plnit jiné věci, ve věci pořádku, v obcích, a nikoliv zasahovat do práce Policie ČR, dopravní policie, nebo třeba i jiných – kriminální policie, chceme-li to vztáhnout i jinam.

Čili to je zase naše otázka na to, co všechno by měla dělat městská policie, co Policie ČR. A také i to psychologické vyšetření. Ano, mají se scházet skupiny, dokonce lékařů, nějaká kolegia, na to, aby zjistily, jestli je řidič způsobilý, nebo ne. To samé máme u zbraní a podobně. To je opět politický náhled na život v naší společnosti. Tady se všichni asi budeme rozhodovat podle svých názorů na dění v naší zemi. Nemíním to komentovat, to je na každém z nás. Tady bude volné hlasování, každý bude asi v tomto postupovat podle toho, jak on to cítí.

Když to shrnu, tak bych chtěl říci, že Podvýbor pro dopravu a energetiku projednal minulé úterý návrh zákona, tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny. Byly tam všechny profesní skupiny, které si dovedete vymyslet. Vyjadřovali se nám k tomu odborníci. Po dlouhé debatě bylo přijato usnesení, které později přijal i garanční výbor, tedy schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Jeden z našich odborných výborů navrhuje změnu usnesení, já to tak vnímám. Budeme samozřejmě o tom na závěr hovořit v podrobné rozpravě. Ostatně – v podrobné rozpravě, která nepochybně bude, zazní stejně všechny ty pozměňovací návrhy, které jsme teď dostali na stůl i v poslední chvíli.

Z mé strany zatím vše. Můžu jenom zopakovat, že garanční výbor doporučuje Senátu schválit novelu tohoto zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. S takovým povzdechem možná na závěr bych chtěl říci, že jsme se bavili o tom, že kdyby z tohoto zákona bylo vypreparováno něco takového, co kdysi byla vyhláška 90, nebo vyhláška 100, podle které my jsme, většina z nás, asi své řidičské oprávnění získali; a ty ostatní věci byly vloženy do zákona silničního, že by to bylo bezvadné.

Protože když se zeptám upřímně každého z vás, jestli ty novely za poslední rok, které byly, myslím, tři, jste stačili vstřebat, jestli byste dokázali pojmenovat některé ty věci, tak si myslím, že ani já sám jako garanční zpravodaj bych to nedokázal. Je to možná pro tu praxi a život trochu složité, ale o tom se budeme bavit s panem ministrem někdy zase na odborných schůzkách, které si dovolíme vyvolat tady ze Senátu. Ať už to bude seminář, nebo možná pracovní podvýbor. Možná, že opravdu dojde k nějakému zjednodušení pro běžného českého občana, aby věděl, jak má jezdit, aby nedocházelo k těm strašným nehodám. Protože tyto zákony, vážené kolegyně, kolegové, jsou jedny z mála, které jsou opravdu psané krví. Je třeba to za tím vidět, že každá snaha není jenom snahou možná omezit občana v něčem, ale snahou toho, aby těch mrtvých a těžce zraněných na našich silnicích ubývalo.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Miloš Malý? Ano, přeje si vystoupit. Prosím.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, já se omezím jenom na seznámení s usnesením č. 81 z 5. ledna 2016, kdy tento materiál projednával ÚPV.

I. doporučil vrátit tento projednávaný návrh Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou součástí usnesení,

II. určil mě jako zpravodaje pro toto zasedání Senátu

III. pověřil našeho předsedu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

K podrobnostem bych se vyjádřil v obecné rozpravě. Díky.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VUZP, pan senátor Petr Gawlas? Ano, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, seznámím vás se stanoviskem VUZP ve svém 80. usnesení z 18. schůze, která se konala 6. ledna 2016. K návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000, o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 247/2000, o získání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990, o přestupcích.

Výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu Petra Gawlase,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Já taky, stejně jako kolega, zpravodaj z ÚPV, se vyjádřím v pozdější rozpravě. Nicméně musím naprosto souhlasit s panem garančním zpravodajem, který tady hovořil o té spoustě pozměňovacích návrhů, které přicházejí na poslední chvíli. Apeloval bych na to, abychom tento zákon přijali ve znění z Poslanecké sněmovny, protože tady opravdu nám umírají na cestách chodci, cyklisté. Takže také budu apelovat pro přijetí zákona, tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny.

Zatím děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu Senátu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Už jsem chtěl říct, že se nikdo nehlásí, jste mě nějak zaskočili. Takže Miloš Malý jako první, kolega, senátor Miloš Malý.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové. Chtěl jsem nechat přednost starším senátorům, ale když se nikdo nehlásil, tak když jsem řekl, že vystoupím k tomu, abych odůvodnil, proč ty pozměňovací návrhy byly dány, tak samozřejmě musím vystoupit.

ÚPV dal pozměňovací návrhy pod body 1 – 7. Kromě bodu 6, který se týká pouze měření rychlosti prostřednictvím městské nebo obecní policie, tak jsou to všechno body, které se týkají legislativních chyb, nebo nedostatků, které ÚPV prostě musí zkonstatovat, že tam jsou. Nemůže říct, že nejsou. Ale řeknu na rovinu, tyto nedostatky nemají vliv na funkčnost tohoto zákona.

Největší problém, který nám tady vznikl, byl bod číslo 6, který navrhl pan senátor Kubera. Samozřejmě, já mu nebudu brát jeho debatu k tomuto bodu, určitě k tomu dá věci podrobnější. Ale řeknu, že v ÚPV se tím pravidelně zabýváme, a pan senátor Kubera konstantně dává tento návrh, aby městská policie, nebo obecní policie ztratily právo měřit rychlost. Není to tak jednoduchá věc, jak si všichni představujeme, protože tento proces se skládá zhruba ze tří částí. Propojení těchto tří částí v podstatě nám už několikrát vyvolalo v tomto zákoně trochu chaos.

Všichni si pamatujeme na stacionární radary. Ty stacionární radary začaly zabírat v podstatě fotografie řidičů v autě, kteří se dopustili přestupku porušení povolené rychlosti. Prostě jeli rychleji, než bylo v daném místě povoleno. Zjistilo se, že je to velmi složité prokázat, že zrovna tento člověk, který je vlastníkem vozidla, toto vozidlo opravdu řídí, protože ne všechny fotografie mohly identifikovat řidiče. Tak jsme museli upravit zákon tak, abychom zajistili, že přestupek bude potrestán, a tak tento trest padl na provozovatele vozidla, protože provozovatel vozidla prostě zaplatí, když neřekne, kdo to vozidlo v ten daný okamžik řídil. To už je taková konstrukce, která není úplně v pořádku. A právě tento problém je v tom, že není tento přestupek okamžitě realizován, to znamená, že klasické měření rychlosti, které provádí buď obecní policie, nebo státní policie, tak, že prostě se s prostředkem na měření měří. Řidič je bezprostředně zastaven, seznámen se svým porušením dopravních předpisů. Buď ho uzná, nebo neuzná. V okamžiku, kdy ho uzná, zaplatí pokutu. V případě, že neuzná, jde věc do správního řízení, ale je vše je řešeno přímo v daném čase. V okamžiku, kdy dochází k tomu, že je řidič, nebo vozidlo, které jede rychleji, než je v daném úseku povoleno, zaznamenáno technickým prostředkem, to znamená měřícím radarem se záznamovou technikou, tak v podstatě dojde k tomu, že to jsou data.

Tato data se někde musí zpracovat. A teď je otázka, kdo provozuje radar. Jestli ho provozuje policie, nebo městská policie, nebo soukromá organizace. Další věc je, zda ten materiál, ta data, která jsou sejmuta, zpracovává policie, nebo příslušník městské policie, nebo příslušník státní policie a nebo někdo další. A potom je samozřejmě dokumentace toho přestupku a vlastní projednání.

Takže toto je materiál, který není jednoduchý na to, abychom ho během 30 dnů nějakým způsobem rozumně zpracovali. Já sám říkám jedno, že bohužel jednací řád Senátu je postaven tak, že máme jenom 30 dnů na projednání pozměňovacích návrhů, případně úprav daného zákona. S ohledem na to, že většina zákonů je velmi složitých, tak tato lhůta nestačí. A abychom opravdu neudělali ještě větší problémy, než které mohou nastat, tak se přimlouvám za to, abychom se snažili tuto lhůtu prodloužit minimálně, jak už bylo navrženo, tak, abychom se mohli odpovědně zabývat těmito věcmi. A dát, jak se říká, hlavu na špalek za to, že to, co od nás odejde, bude v pořádku a nebude to jenom další problém, který řidičům vytvoříme.

Co mě tam mrzí, protože jsem motorkář, je věc, kdy zaběhnutý proces zkoušek a praktických zkoušek, které se týkají řízení motocyklů, se změní tak, že bude adept na řidičský průkaz na motocykl vpuštěn bez řidičského průkazu, bez možnosti okamžité korekce motocyklu do běžného provozu. A já si nedokážu představit, když sám řídím ten nejtěžší motocykl, který má výkon v podstatě jako formule 1, že člověk, který to neumí, který má odjet nějakých 20 – 30 hodin na motocyklu, někoho nemůže zranit. Tady nám chybí dotažení do konce, odpovědnost za to, kdo vlastně toho člověka do provozu pustil. Jestli autoškola – a odpovídá za to majitel autoškoly, který mu zapůjčil motocykl, ač ví, že ten člověk nemá řidičský průkaz, ač ví, že by se neměl pohybovat po cestě, a jestli pojištění půjde na toho řidiče, nebo na autoškolu, nebo jaké to bude pojištění, když se opravdu něco stane? Zatím se nestalo nic.

Ale my vždycky takzvaně honíme kočku za ocas, až se něco stane, tak to začínáme dotahovat do konce. Takže to jsou věci, které se opravdu nedají vyřešit za 30 dní. Chce to delší lhůty. A takové ty běžné zásahy, co do toho děláme, že vylepšíme něco, to není podstata toho, co bychom měli dělat. My bychom opravdu měli zákon upravit tak, aby byl funkční a nevyvolával další dohady.

To je všechno, co jsem k tomu chtěl říct. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a nyní vystoupí pan senátor Petr Gawlas.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Stejně jako kolega, senátor Malý, jsem avizoval ve svém úvodním vystoupení, že ještě jednou vystoupím. Tak mi dovolte, abych zvýraznil, že projednávaná novela je zákonem, který je velkým přínosem pro bezpečnost. Jak chodců, tak cyklistů. Dovolte mi krátkou, ale výmluvnou řeč čísel.

V loňském roce, tj. v r. 2015, zahynulo na českých silnicích 120 chodců. Z toho polovina v podmínkách zhoršené viditelnosti, ve tmě nebo v mlze nebo za deště. Logicky jsou v tomto ohledu nejhorší zimní měsíce, kdy jsou dny krátké a slunečního světla je velice málo. Přidá-li se k tomu i sněžení, déšť nebo mrholení, je přehled pro řidiče o tom, jaká je situace před autem, velmi omezena. Chodec se stává v daných podmínkách skutečně nebezpečným. A zvláště, když je oblečen tmavě. Spoustě z nás se už jistě stalo, že jste v takových případech před chodcem uhýbali na poslední chvíli.

120 respektive 60 zmařených lidských životů je určitě veliké číslo. A jsem proto rád, že dnes máme možnost něco udělat pro to, aby se počty usmrcených na našich silnicích do budoucna výrazně snížily. Reflexní prvky by měly být jednoznačně povinnou součástí výbavy. Pro řidiče a cyklisty to platí už léta a pro chodce by tato novela tuto povinnost měla zavést. Rozumím tomu, proč se tato povinnost vztahuje pouze na chodce mimo uzavřenou obec. Jedná se o nejrizikovější oblasti, kde převážně chybí chodníky, pouliční osvětlení a také rychlost vozidel je mnohem vyšší než v obcích. Nebyl bych ani proti povinnosti nošení reflexních prvků uvnitř obcí. Doufám, že se aspoň na tuto povinnost zaměří ta opatření a ta osvětová kampaň, o které jsme se už bavili na výboru.

Zde by mělo být zdůrazněno, že v zájmu vlastního zdraví by měli chodci reflexní prvky používat nejenom mimo obec. Udělat z toho jednoduše návyk nebo nějakou samozřejmost, tak jak je to u řidičů. Od věci by rozhodně nebylo ani uznání na příklad obyčejných baterek, o nichž v zákoně bohužel není řeč. Ostatně stejně jako většina legislativních návrhů, i tento má své mouchy. Především by některé formulace mohly být přesnější a lépe uchyceny, jak na to v několika případech poukázal ústavně-právní výbor.

Na druhou stranu nepovažuji žádný z uvedených bodů za natolik zásadní, aby kvůli němu došlo k odkladům platnosti novely. A při vší úctě k předkladateli, odejmutí pravomoci měření rychlosti obecní policii, už vůbec ne. O tomto bodu můžeme diskutovat, neříkám, že ani nejsem zásadně proti, ale nemůžeme tohle udělat nějakým odklepem na poslední chvíli. Zvláště, že v tomto případě je pro mě jednoznačnou prioritou co nejrychlejší schválení novely, tak, aby mohla vstoupit v platnost v optimálním případě v 1. čtvrtletí tohoto roku.

A ještě jedna věc, u níž bych se rád pozastavil. A tou je zpřísnění sankcí za vjezd na železniční přejezd, když bliká ono výstražné červené světlo. S ohledem na některé tragické události, které se udály v nedávné minulosti – vzpomeňme loňskou srážku Pendolina s odstaveným kamionem ve Studénce, on tam byl odstavený, ale uprostřed přejezdu. Proto velmi vítám také zpřísnění sankcí za tento přestupek. Pokud nahlédneme do statistik, tak zjistíme, že podobných nehod neustále přibývá a následky těchto srážek jsou prakticky bez výjimky velice vážné a většinou smrtelné.

Ještě pořád je mezi řidiči plno takových, kteří si neuvědomují, že srážku s vlakem nemůžou vyhrát a ve většině případů ani přežít. Jsem proto rád, že se pamatovalo i na tyto případy a podporuji snahu o zpřísnění trestů za tento přestupek. V daném případě zákazem činnosti až na 6 měsíců. Pokud ale vím, plánují se v této oblasti v blízké budoucnosti ještě daleko radikálnější změny, které podporuji, a jsou to sankce, kdy se má stávající pokuta zvýšit z 5000 na 25 000 Kč. A tento přestupek má být kvalifikovaný jako trestný čin obecného ohrožení.

Jinak tato novela ještě řeší další spoustu nebezpečných bodů, jako jsou vozítka Segwaye. Já bych je nejradši zrušil. Nebo je tam povinnost očistit vozidlo před zahájením jízdy od sněhu nebo od ledu náklad. Určitě se nám mnohokrát stalo, nebo v horských oblastech, kdy padají obrovské kusy ledu z kamionů a vy se nemůžete nějak uhnout. Už se stalo, že máte třeba proražené čelní sklo. Dále jsou zde řešeny cyklostezky, cyklopruhy, řidiči můžou odebrat malý technický průkaz při špatném technickém stavu, řeší se psychotesty.

Čili celkově bych novelu rád podpořil. Ještě bych celkově doplnil pana ministra, který říkal, že tento zákon projednával ústavně-právní výbor, výbor hospodářský, výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a taky podvýbor pro dopravu a energetiku. Čili já jinak děkuji ministerstvu dopravy za přípravu této novely, jakož i některým poslancům za dobré a rozumné pozměňovací návrhy. A v této chvíli bych doporučil Senátu přijmout tuto novelu tak, jak přišla z Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a než vyzvu dalšího řečníka, prosím o zklidnění. Tak. Nyní vystoupí paní senátorka Ivana Cabrnochová.

Senátorka Ivana Cabrnochová:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Letos před vás předstupuji poprvé, tak bych vám chtěla touto formou popřát do nového roku hodně štěstí, zdraví, pohody a ať je pro vás rok 2016 úspěšný ve všech oblastech.

Jak tady již pan ministr ve své řeči avizoval, na včerejším jednání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu jsem předkládala pozměňovací návrhy k této novele, které načtu v podrobné rozpravě. Ještě bych se chtěla zeptat pana ministra, protože se vyjadřoval zamítavě, v jaké dohledné době se případně chystá novelizace tohoto zákona, abychom mohli případně spolupracovat na té novele a některá ustanovení probírat, případně se dobrat nějakého zdárného konce. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a s přednostním právem vystoupí pan senátor Petr Vícha. Prosím.

Senátor Petr Vícha:  Omlouvám se. Vážený pane ministře, vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolím si krátce vystoupit k tomuto zákonu, který je velmi obšírný, obsahuje mnoho dobrých myšlenek, a myslím si, že i mezi těmi pozměňovacími návrhy jsou dobré myšlenky. Ale já budu hovořit pouze k jedné záležitosti, protože k těm ostatním se necítím býti odborníkem.

Nejprve jednu obecnou poznámku. Podvýbor pro dopravu se velmi důkladně zabýval tímto zákonem. A myslím si, že i příslušné odborné výbory pro veřejnou správu i hospodářský výbor, a ty dospěly k doporučení schválit tento zákon v tomto znění. Nezdržovat ten proces, aby už ty dobré věci vešly v platnost a účinnost, a pak se může vést diskuse o těch dalších námětech. Ale tím nehovořím obecně proti těm pozměňovacím návrhu.

Jen k tomu procesu, že je velmi nešťastné, když tady na stůl dostáváme pak desítky pozměňovacích návrhů. Osobně si myslím, že takto by legislativní proces probíhat neměl, ať už jde o jakýkoli zákon. Máme k tomu přece výhrady, i když to tak probíhá v Poslanecké sněmovně a jsou tam desítky, ba stovky pozměňovacích návrhů, které neprojdou připomínkovým řízením.

K čemu chci hovořit já? To je ten pozměňovací návrh kolegy Kubery, který v ústavně-právním výboru našel pochopení. Nevím, jestli proto, že je tak dobrý, tak promyšlený, tak prokonzultovaný úplně se všemi příslušnými orgány, nebo jenom proto, že většina v tu chvíli přítomných členů ústavně-právního výboru platila pokutu za rychlost u městské policie. To nevím. V každém případě si myslím, že to je přesně ta věc, že takto by se to přijímat nemělo.

Nejprve, paradoxně, já souhlasím s kolegou Kuberou, že městská policie by měřit rychlost neměla muset. Ne neměla, neměla muset. Ale bohužel v tuto chvíli, kvůli tomu, že Policie ČR, na rozdíl třeba od Rakouska, není schopna zajistit bezpečnost v silničním provozu – když jedete na hory do Rakouska, tak okamžitě zpomalíte a nikdo si nedovolí jet přes padesát v obci. Zatímco při návratu se to přes ty naše obce frčí.

Odbočím k osobnímu příkladu. My jsme se v Bohumíně 10 let bránili tomu, aby městská policie měřila rychlost. A když se u nás stavěla dálnice, to je ta hrbolatá dálnice, o které pan ministr také něco ví v tuto chvíli, tak nám tam ty náklaďáky po stovkách denně jezdily přes obec stovkou. Občané už nás chtěli defenestrovat. A my jsme prosili zoufale Policii ČR, zajistěte u nás bezpečnost. A oni ji zajistili tak, že jednou za měsíc na dvě hodiny přišli, protože mají jeden radar na okres a nebyli schopni to zajistit. Tak jsme těch hloupých, pitomých 150 tisíc za radar dali. Měříme jen velmi zřídka. Naučili jsme myslím řidiče jezdit pomalu. A dokonce máme na našem webu službu, do které se každý může bezplatně přihlásit a dostává ráno esemesku nebo mail, nohu z plynu, dnes policie měří. Samozřejmě není napsáno, na kterém místě, ale je to na těch místech, kde policie určila, že tam se měřit může.

Nám nejde o peníze, a já věřím, že většině obcí nejde o peníze, ale je to zoufalá snaha zajistit bezpečnost svých občanů ve svých ulicích. Takový názor mám, a proto proti tomu návrhu kolegy Kubery budu hlasovat. Přestože si myslím, že jednou se možná dožijeme toho, že to státní policie zajistí a městská policie se i nadále bude věnovat té činnosti, pro kterou je určena.

My v tuto chvíli nemáme žádnou analýzu, kolik městských policií měří. Kolik obce investovaly do měření, kolik je to naopak stojí na nákladech těch nekonečných správních řízení. To ani není nakonec možná výdělečná činnost. Jaký je názor Policie ČR? Známe názor ministerstva vnitra, známe názor Svazu měst a obcí. Dostali jsme dokonce dopis od Asociace strážníků obecních a městských policií, kteří tady píšou, že po tom neprahnou a nikdy neprahli, ale bohužel to teď v tuto chvíli dělat musí, protože jinak tu bezpečnost zajistit nejde.

Dostali jsme na výboru ještě takovou jednu poznámku, že snad nějaká obec, která z toho má miliony korun příjmů a má to založeno právě na tom, že měří hned při vjezdu do obce, dovolím si konstatovat dvě věci. Zaprvé, je-li to nebezpečné místo a určila to Policie ČR a má i souhlas, tak je to v pořádku. Není-li, pak pochybila policie a neměla jim dávat ten souhlas. A druhá věc, je-li to podnikatelský záměr té obce, finanční podnikatelský záměr, tak samozřejmě ten záměr zkrachuje naprosto jednoduše v tu chvíli, kdy všichni budou dodržovat zákon. To je založeno přece na nedodržování zákona. Jak můžeme argumentovat, že policie jsou lumpové, kteří nevybírají peníze? Oni přece nevyberou ani korunu, když my budeme jezdit tak, jak nám zákon říká. A nebo jestli se nám nelíbí padesátka v obci, tak změňme zákon. Ale je-li padesátka, má se dodržovat zákon, městská policie tam dohlíží, a kdo platí pokutu, tak ho prostě porušil.

To je všechno, co jsem k tomu chtěl říct a žádám vás, abychom minimálně u tohoto pozměňovacího návrhu, dojde-li na podrobnou rozpravu a budeme-li ten zákon vracet kvůli nějakým jiným pozměňovacím návrhům, tak abychom takto tuto legislativu nepřijímali a toto neměnili. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a s přednostním právem vystoupí pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. V podstatě Petr Vícha mi vzal vítr z plachet, protože řekl to, co jsem chtěl říct.

Já jsem ale byl svým způsobem některými lidmi nedostatečně pochopen při posledním jednání našeho výboru, kdy jsem mluvil o tom, že jsem úplně proti, aby městská policie řešila problémy rychlosti v obcích. A že by to měla dělat dopravní policie. Od toho my máme dopravní policii. A domnívám se, že dopravní policie by měla všechny tyhle přestupky řešit. To, že je nedostatek policistů v ulicích, to víme. Je málo policistů i u dopravní policie. Mnohdy si to Policie ČR v podstatě zavinila sama, protože schopné lidi nechala odejít velmi brzo a noví lidé, kteří přicházejí k dopravní policii, nemají takové zkušenosti, zejména ve styku s veřejností.

Nicméně podle posledních zpráv, tak, jak jsem to zaznamenal, by měly být navýšeny počty policistů České republiky. Aspoň tedy vláda takováto prohlášení vydává, ministři taky, takže se těším na to, že bude posílen stav Policie ČR v té dopravní části. Já, aby to zaznělo ale tady na mikrofon, to musím říct zcela otevřeně, protože jsem dostal hodně emailů, že jsem proti tomu, aby mohly obecné nebo městské policie měřit rychlost.

Já proti tomu skutečně nejsem, já jsem jenom proti tomu, že stát by si měl plnit povinnosti, které mu byly svěřeny občany, nikoliv to přenášet potom na městské a obecní policie, tak, aby v podstatě zabezpečily pořádek např. na ulicích.

Vzpomínám si velmi dobře na jednu z městských policií. Mám dojem, že to jsou Lázně Bohdaneč, které si doopravdy udělaly výdělečnou činnost z městské policie jako takové. Není to tak dlouho, nebo dlouho už to vlastně je, když jeden z kolegů byl těmito policisty – nebo policistkou konkrétně – tehdy odchycen za rychlou jízdu. Bylo to nějakých 50, 60, 70 metrů před koncem vesnice. Za to dostal pokutu. On ji odmítl na místě zaplatit. My jsme to tady dostali do MIV, tam jsme to potom řešil asi 2,5 hodiny, nějak jsme to vyřešili. Ale mně vadilo to, že ta policie tam vysloveně už na tom výjezdu, kde věděla, že už každý jakoby přidává, ano, měla pravdu, až teprve za tou cedulí by měl někde s 50... Tam to bylo naprosto jasné a zřejmé, že oni ty peníze vybírají a plní si tím rozpočty. Ale kdybychom vzali, a jsem také velitelem jedné městské policie, tak většina městských policií tyto své pravomoci nezneužívá, a neplní tím obecní pokladny.

Já jako velitel Městské policie Boží Dar vždycky říkám policistům: Prosím vás, vy tady jste hlavně jako prevence. Vy jste tady, abyste občanům sloužili, ne abyste je pokutovali. Někdy se jim to velmi těžko říká. Měl jsem tam taky velmi zkušeného policistu, který vždycky si myslel, že musí každý měsíc do pokladny donést min. výši pokut v jeho platu, který vždycky dostával. Takhle by to být nemělo. Trvalo mi asi 3 roky, než tuto praxi v podstatě přestal vykonávat a došel k názoru, že přece jenom ta prevence je o hodně lepší, a v té uniformě se to tomu řidič dobře říká, ve smyslu – ty, ty, ty, příště si dávej pozor, příště když tě chytím, tak už budeš mít smůlu a pokutu zaplatíš. Z mé strany – já podporuji ten zákon jako takový, jak je předložen, byť by tam bylo zapotřebí těch novelizací udělat o hodně víc u různých paragrafů.

Nicméně nechci odebírat, a to chci, aby tady zaznělo na ten mikrofon, možnost měření rychlosti městským a obecním policiím, protože to vesměs v rámci republiky neslouží k plnění obecních rozpočtů, ale slouží to zejména pro bezpečnost dopravy a ochrany zdraví spoluobčanů jednotlivých měst a obcí.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. A vystoupí pan senátor Jan Veleba s přednostním právem.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Moje vystoupení bude stručné, protože jak říkal předřečník, i mně vzal kolega Vícha vítr z plachet. Ale chci podpořit jeho vystoupení, chci ale podpořit i vystoupení kolegy Víchy. Tento návrh, který přišel ze sněmovny – silničního zákona – podpořit.

Chci vás jinak... Myslím si, že takto podpoříme i náš klub. A jinak vás chci také pozdravit jako kolegyně Cabrnochová na začátku tohoto roku, neboť minule jsem nemohl být, musel jsem odolávat náporu zelených vědců za své opovážlivé články před 2 lety o Šumavě.

Takže sečteno, podtrženo – já si myslím, že nejsem tak zkušený senátor, jako mnozí z vás, ale takto dělaný legislativní proces, kdy zkrátka a dobře po dlouhém jednání ve sněmovně, vlastně na poslední chvíli, zde dávají pozměňovací návrhy – já si myslím, že to není dobře. Měli bychom zákon, který přišel a který jsme včera schválili v našem výboru, a to velmi výraznou většinou, podpořit.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Nyní si dovolím vzít slovo já, takže se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  A nyní má slovo v obecné rozpravě s právem přednosti předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, já se omlouvám, že využívám přednostního práva od stolku řídícího, ale několikrát tady zaznělo, že policie nezvládá věci, které by měly být její povinností. Mohlo by to vyznít tak, že ten Černý Petr nebo vina je na Policii ČR.

Já bych chtěl toto objasnit. Myslím, že se v tom do určité míry budeme, nebo výrazně budeme shodovat. Ale aby nevznikl mylný dojem.

Já vám řeknu, kdyby bylo po mém, tak by nikdy městská policie v naší zemi nebyla. Všechno by měla dělat policie státní. Ale to už asi nezměníme. V 90. letech se nastartoval proces, který tu máme, že se snižovaly stavy policistů, policie. Možná, že to bylo i proto, že policie po minulé době neměla příliš dobrý image. Městská policie dneska je realitou. Především města, její zřizovatelé - by sami si měli říct, k čemu ji potřebují a pro co je to dobré.

To, že by mohla města zneužívat měření, to už tady zaznělo. Jezděme tak, abychom ty pokuty platit nemuseli. A zadruhé – já jsem přesvědčen, že tam, kde by ta města dlouhodobě to nějak zneužívala, v uvozovkách šikanovala lidi – řidiče, že by časem se to zastupitelstvu, radě a panu starostovi vrátilo jako bumerang. Lidé na takovéto věci jsou velmi citliví, a proto argument, že to je výdělečná činnost, podle mého neobstojí.

Co se týká policie státní, že neměří na vícero místech, to je velmi těžké. Já jsem zaznamenal, že teď se mají zvýšit stavy policistů o 4 tisíce. Mluvil jsem v pondělí s představitelem policie v jednom obvodě. Bylo to na Vysočině. Říkal mi – nás se to prakticky nedotkne. Stavy budou navýšeny; ne každý kraj – stejný počet lidí, ale budou navýšeny procentuálně podle počtu obyvatel a i případů, což z druhé strany má samozřejmě logiku. Zvýšení tam bude minimální. A ještě dochází k tomu, jakmile se objeví nějaké mimořádné případy, jako například teď byla výpomoc policistů některým dalším zemím – jako Maďarsku, Slovinsku a dalším – tak ti lidé se stahují z celého území. Většinou se jde tam, kde ten nápad trestné činnosti a problémů je menší.

Hovořil o tom, že ty kapacity lidí na to, aby měřili, nemají, protože musí zajišťovat např. vážení a mnoho administrace. Teď jsou to samozřejmě přestupky, přestupková činnost a další ty věci, které policie musí řešit. Takže stavy jsou nízké. Já si dovolím tvrdit, že nikdo z nás není schopen říci a ani já osobně tedy v každém případě nemám názor, že by se policie někde flákala. Chceme, aby policisté v některých obcích stáli u přechodů, kde chodí děti ráno do školy a ze školy. Takže těch požadavků na policii neustále narůstá. Ochota dát na to víc zdrojů, ta samozřejmě není. Ta je jedině tehdy, kdy se něco špatného stane. Pak je ta ochota. Teď když nám tady hrozí migrační krize, tak začínáme být drobet citlivější a vnímavější k potřebám počtu armády, k počtu policistů apod. Jakmile to pomine, tak zase tam budeme vidět, že jsou to vyhozené peníze. Jako daňoví poplatníci – řada lidí to bude kritizovat.

Já tady chci říci jednu věc. Jestli dopravní policie si údajně, jak tady bylo řečeno, zavinila sama, že je málo dopravních policistů, tak já se proti tomu musím ohradit. Já si myslím, že policie si to v žádném případě nezavinila sama. Jenom si vzpomeňme, co se dělo pár let zpátky. Když tu byl ten škrtací, tzv. úsporný rozpočet, tak dokonce situace byla tak zoufalá, nešťastná, že obce platily služebny policii, aby vůbec tam policie byla. A jak to bylo s benzínem a jak se sháněla nafta a benzín pro to, aby policie vůbec mohla jezdit, jaké tam byly pevné rozpisy, vždyť to všichni víme, jak to bylo ponižující pro policisty. Takže neříkejme, že si něco zavinili sami.

Jestli se něco stalo, tak za to můžou v každém případě vlády. Může za to parlament jako celek. Ale především Poslanecká sněmovna, kde se schvaluje rozpočet. Takže jestli chceme nadávat na policii, tak potom tedy řekněme konkrétní případy, kde jednotlivci selhali – tak to kritizujme. Ale jestli selhávají jako v systému, jako policie, tak to pojmenujme, řekněme – kde, jak a co. Ale pokud v systému neselhávají, tak bychom neměli být hnidopiši a kvůli jednomu případu to zobecňovat, jako to dělají někteří účelově jednají lidé třeba na internetu. Ale pak bychom měli hledat chybu v sobě, to znamená ve vládních řadách, parlamentních řadách. A pokud se to týká rozpočtu, tak v Poslanecké sněmovně.

Ale jinak bych byl pro to, abychom byli opatrní, aby to nevypadalo, že městská policie musí zachraňovat to, co svým liknavým přístupem nezajišťuje státní policie. Tak to podle mého není. Policie nemá vytvořeny takové podmínky, jaké by současná doba žádala. Je to zejména z důvodů ekonomických, je to i z důvodů, že společnost to nepodporovala. Podporuje to pouze tehdy, když hrozí nějaké vážné problémy – ohrožení státu, naší bezpečnosti apod. Takže to jsem tady k této diskusi chtěl říci.

Jinak já souhlasím s tím návrhem. Měření rychlosti si myslím, že policii městské má zůstat. Bylo to tady dobře řečeno. Co se týká dalších věcí... Jenom mě to ujišťuje v tom, že při první novele ústavy musíme jako Senát trvat na prodloužení lhůty na projednávání zákonů. To je cesta k tomu, abychom mohli změnit jednací řád. Že se nebudou načítat návrhy v den, kdy o tom máme hlasovat. Že si tam dáme lhůty, abychom si návrhy pořádně mohli rozmyslet, abychom je mohli s předkladateli vydiskutovat.

Předkladatelé musí počítat s tím, že v Senátu to nebude za měsíc, ale za dva. Když to ve sněmovně často může ležet půl – tři čtvrtě roku. Těch zákonů, které by šly v rychlém režimu, je strašně málo. To samozřejmě budeme muset také zajistit. Ale v každém případě nás všechny žádám – první novela – trvat na prodloužení lhůty. Jinak ta naše práce nemůže být odvedena, řekl bych, precizně a na sto procent, protože lhůty nás neustále vedou k tomu, že přivřeme oči, když tam nejsou vážné chyby, pouštíme. My bychom měli opravit každou chybu, kterou tam vidíme, opravit. Ale samozřejmě, měla by být vydiskutovaná, abychom náhodou tím rychlým postupem bez té diskuse a bez té zpětné vazby nezpůsobili ještě větší problém, nebo větší karambol, než tím, že něco chceme na první pohled napravit.

Takže já také jsem pro to – ten návrh schválit. Tak, jak k nám přišel. Myslím si, že i na tomto zákoně se prokazuje, že potřebujeme v každém případě pro kvalitní práci prodloužit lhůty a udělat určitou mezeru časovou mezi načtením návrhů a jejich schvalováním.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další, kdo je přihlášen do obecné rozpravy, je paní senátorka Zuzana Baudyšová.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dobré ráno, vážení kolegové, kolegyně. Myslím si, že novela o provozu na pozemních komunikacích je velice důležitý dokument, protože jde o bezpečí nás všech, našich dětí. A proto k ní přistupujeme s veškerou vážností.

Předkládaná novela zahrnuje jak změny a doplnění, tak i návrh nových pravidel, jejichž hlavním cílem je posílení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích.

Jsem pražská řidička, která každodenně používá motorové vozidlo, aby se dostala domů za Prahu. Z nově zaváděných pravidel oceňuji úpravu provozu samohybných vozítek typu Segway, které v Praze působí neskonalé problémy. Myslím, že minulý týden, kdy napadlo trochu sněhu – to už samo o sobě, tak, jako každý rok, jsou silničáři připraveni, ale bohužel, nějak jim to zrovna nevyjde. Takže střed města, kde se motají ve špičce auta, chodci a ještě vozítka Segway, bez jakékoliv zákonné koordinace, tak to je vskutku zážitek na dlouho...

Jsem ráda, že novela přichází s užíváním reflexních prvků na oděvu za stanovených podmínek. K tomu opět jsou okamžitě argumenty. Dostala jsem dopis různobarevně vyzdobený, že jde o nepřípustný prvek do integrity osobnosti. Takže, vážení, tady si někdo plete bezpečnost a integritu osobnosti, ale co s tím naděláme. Jsem přesvědčena, že vládou navrhovaná úprava, kterou schválila Poslanecká sněmovna, je správným krokem, a podpořím.

Naopak – při vší úctě k panu kolegovi Kuberovi - nepodpořím pozměňovací návrh, aby právo měřit rychlost v obcích bylo odejmuto obecní či městské policii. Bohužel, státní policie nedokáže, aby řádně prováděla kontrolu rychlosti. Čili je třeba, aby tato nutná povinnost byla stále respektována v činnosti náplně obecní a městské policie.

Změna zákona by odebrala možnost měření rychlostí a obávám se, že by bylo zmařeno několikaleté úsilí obcí a měst při zabezpečování vyšší bezpečnosti obyvatel těchto obcí a měst. Mluvím sama proti sobě, protože jsem sponzorkou městské policie. Velmi často ji za rychlou jízdu dotuji.

Jinak je mi líto, ale nemohu ani souhlasit s předloženým návrhem pana místopředsedy Škromacha, který se týká požívání alkoholických nápojů na místních komunikacích a silnicích III. třídy, za podmínek, že obsah alkoholu nebude vyšší než 0,8 nebo 0,5 promile. Bohužel, musím rezolutně odmítnout, musím říct, že opět mluvím sama proti sobě, protože není nic hezčího po cyklistickém výletu, než jít na jedno, ale myslím si, že nealkoholických nápojů je už dostatečná nabídka, včetně nealkoholického piva. Takže takhle vnímám alkohol u cyklistů a řidičů.

Jinak děkuji za pozornost a přeji všem hezký den.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní senátorko. Prosím o vystoupení pana kolegu Václava Hampla.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Já především samozřejmě vnímám ten jistý stesk nad tím, že pozměňovací návrhy přicházejí narychlo, na poslední chvíli, že jich je hodně, že by tedy bylo lépe ten zákon přijmout tak, jak je. Nicméně myslím, že všichni si uvědomujeme, že jsme v tomto trochu zajatci té krátké lhůty, kterou na to jako Senát máme. A ostatně je celá řada jiných zákonů, které jsou také značně komplexní a značně konsekventní – a také tam pozměňovací návrhy děláme. Takže za toto já bych se přimluvil.

Chtěl jsem okomentovat stručně důvody, proč jsem si dovolil dva pozměňovací návrhy podat. Nebo načtu je, pokud dojde na podrobnou diskusi, a na jednu věc se ještě zeptat pana ministra.

Jeden pozměňovací návrh, který jste dostali dneska, se týká zvýšení pokuty za vjezd na koleje v době, kdy se to nesmí. Toto byl návrh, který jsem požádal výbor pro dopravu, kromě jiného, aby také projednal. Nicméně tam meritorní diskuse o tom neproběhla. Tam vlastně se hlasovalo o tom, že ten návrh bude doporučeno přijmout, tak, jak přišel ze sněmovny. Ten důvod, proč toto navrhuji, a připojili se ke mně další senátoři v této iniciativě, je ten, že vjezd na koleje v době, kdy je to zakázáno, je jedním z hodně vysoce nebezpečných způsobů porušení dopravních předpisů. Jak já jsem se díval do statistik, tak na toho nejznámějšího, nejnotoričtějšího zabijáka alkoholu, pokud vím, a možná mě pan ministr upřesní, připadá ročně něco kolem 50 úmrtí. Na vjezd na koleje v době, kdy se to nesmí, připadalo loni asi 32 úmrtí, v předchozím roce někde přes 40, tuším.

Takže je to vlastně jeden z hodně velkých zabijáků. A co je horší, zatímco počty incidentů pozvolna během poslední dekády klesají a paralelně k tomu klesá i absolutní počet zabitých při těchto incidentech, tak počet zraněných vůbec neklesá, naopak mírně nebo v posledních letech dokonce možná ne tak mírně, roste. Mimochodem, pokud jde o proporci zabitých, tak je to tak říkajíc 1 : 2. V průměru při každé druhé takové nehodě někdo zahyne.

Myslím si, že to je skutečně věc, která patří do té nejvyšší kategorie nebezpečnosti, pokud jde o konání řidičů notabene v drtivé většině případů opravdu buď vědomé anebo v důsledku jako naprosto zásadní nepozornosti, a proto si myslím, že tady skutečně razantní finanční postih je zcela namístě.

Samozřejmě, že riziko zákazu činnosti je také důležitým postihem. To nechci rozhodně zpochybňovat. Nicméně pořád si myslím, že bohužel v reálné praxi víme, jak poměrně často lidé jsou ochotni zákaz řízení ignorovat, a tady přece jen ještě přidaný trest poměrně značné finanční pokuty, myslím, že by byl prostě krokem, který by k bezpečnosti provozu přispěl.

Druhá věc, kterou jsem chtěl okomentovat se týká reflexních prvků. Tady naprosto souhlasím s tím, že to je věc, která z hlediska rizika kolizí chodců s vozidly je strašně užitečná. Nicméně přiznám, že tady mám jeden problém, řekněme, takové trochu fundamentální povahy. Mně přece jen připadá, že pěší pohyb po světě je jednou ze základních svobod. A vývoj České republiky jde tak, že možností pohybovat se z místa A do místa B, mimo silnici, těch možností prostě nepřibývá, spíše ubývá. Často možnost reálně je velmi špatná, zejména potmě. Myslím si, že přece jenom to, že zákon by zcela vyloučil možnost pohybovat se pěšky mimo obec, pokud náhodou nemám s sebou nějaké příslušné reflexní prvky, takže je to příliš tvrdé. Všichni známe situace, kdy jsme nemohli plánovat, že budeme potřebovat někde večer jít, a potřebujeme to. Výluka dopravy typicky, nějaká havárie vozidla apod. Jsou to situace, které se dějí, a myslím si, že občané by neměli být nuceni de facto přestupovat zákon, chtějí-li takovouto situaci nějak řešit.

Proto si dovoluji navrhnout jistou diferenciaci mezi chodci z tohoto hlediska. Jsem přesvědčen, že člověk, který je soudný, dospělý, při smyslech, tak musí být schopen v takovéto nouzové situaci zvládnout přesun pěší potmě nebo za snížené viditelnosti mezi obcemi tím, že je pozorný, vnímá co se děje. Tak říkajíc uskakuje před autem, když je nejhůř. To, kde problémy velmi často bývají, historek známe všichni mnoho, jsou lidé nebo chodci, kteří jsou pod vlivem alkoholu a proto jeden z odstavečků mého pozměňovacího návrhu se týká, že reflexní prvky by zcela jistě měly být povinné pro lidi, kteří jsou pod vlivem alkoholu nebo nějakých návykových látek. (Smích předsedajícího...)

Druhá skupina, kde si myslím, že má cenu očekávat, že schopnost nějak detekovat rizika a adekvátně na ně reagovat, jsou děti, jsou nezletilí. Čili i tady si myslím, že povinnost reflexních prvků je namístě v případě, že dítě není doprovázeno dospělým, který zase splňuje podmínky jakési elementární soudnosti a samozřejmě ne, pokud by šlo o nějakou větší skupinu s menším počtem dospělých.

A třetí skupina jsou potom osoby, které zákon také chápe jako chodce – typu na běžkách, na bruslích, tlačí invalidní vozík, táhne kárku apod. Tam si myslím, že je to také zcela namístě.

Mě zaujalo to, co tady říkal pan kolega Gawlas. Vlastně polovina ze smrtelných úrazů chodců na silnicích se stane v noci. To je tedy, musím říci, z mého pohledu statisticky nesmírně zajímavé. Protože statisticky vzato, polovina času je tma v Česku. V létě méně, v zimě více. Ale statisticky vzato, polovina času je tma. Čekali bychom, že u nebezpečnějších situaci potmě by proporce mrtvých teoreticky měla být vyšší. Ale ona není. Ono je to fifty fifty. Mně trošku připadá, že i z tohoto hlediska možná efekt toho, že by lidem, kteří jsou soudní, střízliví atd., že by jim bylo umožněno v nouzové situaci jít i bez reflexních prvků, že by na mortalitu nemusela mít tak dramatický vliv. Nehledě na to, že si myslím, že uzákonění povinnosti pro osoby podnapilé, pro osoby pod vlivem drog apod., tak stejně povede k tomu, k reakci, že různí výrobci a prodejci oděvů, všelijakých, tak budou zvyšovat nabídku oděvů, které tak jako tak reflexní prvky v sobě už mají. A kromě nás, pokud bychom ve svých pracovních oděvech někde v noci šli, tak tam samozřejmě představa, že na saku budou našity reflexní prvky je asi hodně vzdálená. A jinak pro většinu běžných oděvů si myslím, že tak jako tak se to stane jakýmsi automatickým standardem.

A věc, na kterou jsem se chtěl zeptat pana ministra je přesně z té kategorie úplně na nejposlednější možnou chvíli vzniklého nápadu nebo návrhu. Dneska jsem dostal dopis od jednoho dopravního experta, možná jste ho dostali také někteří z vás, který se týká problému kolizí nebo havárií v situaci, kdy jeden řidič odbočuje na křižovatce doleva, za ním je auto, přes které není dobře vidět. Všichni brzdí a další auto za nimi se rozhodne pro to, že vidí zpomalení, předjíždět. Zákon mu to umožňuje na křižovatce nebo před křižovatkou předjíždět; a vznikne typicky velmi vážná havárie. Samozřejmě jsem koketoval s myšlenkou toto také zkusit, nějakým způsobem vzít za své, ale tady opravdu musím říct, že aspekt komprimovaného času je už hodně. Ale přesto se chci pana ministra zeptat, jestli toto je věc, která nějakým způsobem je vnímána jako něco, co by mělo být k dalšímu řešení. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí paní senátorka Eva Syková.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Je jasné, že četné úpravy v oblasti cyklistické dopravy, provozu osobních přepravníků neboli vozítek typů Segway a viditelnost chodců, které přináší předložená novela, mohou přinést zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích.

Chtěla bych se ale zmínit o jedné věci, o které se tady ještě nehovořilo. Za velmi přínosné považuji ustanovení paragrafu 6b odst. 1, podle něhož bude možné zadržet osvědčení o registraci vozidla, pokud se při kontrole technického stavu vozidla zjistí jeho nepříznivé působení na životní prostředí.

Doufám, že toto opatření přispěje k tomu, aby se v provozu nevyskytovala vozidla v nevyhovujícím technickém stavu.

Hovořila jsem zde, jak si vzpomínáte, již několikrát o negativním vlivu těžkých nákladních vozidel na znečištění ovzduší, který se řádově zvyšuje, například pokud vozidla nemají v pořádku brzdný systém, nebo na nich byly po absolvování povinné technické kontroly provedeny svévolné úpravy, jako přeprogramování řídící jednotky či odstranění filtru pevných částic. To samozřejmě má velmi negativní vliv.

Vzhledem k tomu, že se v návrhu zákona hovoří o prováděcím předpisu, ve kterém bude nepříznivé působení na životní prostředí vymezeno, ráda bych požádala pana ministra o vyjádření, zda tyto konkrétní problémy budou do předváděcího předpisu zahrnuty.

Pokud jde o pozměňovací návrhy ústavně-právního výboru, podporuji ty z nich, které byly přijaty na doporučení legislativního odboru kanceláře Senátu v zájmu logičnosti, přehlednosti a srozumitelnosti. Mám na mysli zejména přeformulování zákazu o provozování osobních přepravníků a vypuštění matoucí druhé definice osobního přepravníku. Jak již bylo ale řečeno a opakovala bych tady již to, co řekli moji předřečníci, další kolegové, nesouhlasím s pozměňovacím návrhem kolegy Kubery, kterým se obecní policii odebírá oprávnění měřit rychlost vozidel.

Když jsem před dvěma lety žádala ministerstvo vnitra o zintenzivnění kontrol technického stavu těžkých nákladních vozidel, bylo mi odpovězeno, že větší intenzitě kontrol brání nedostatek rozpočtových prostředků. Patrně tedy nemůžeme od služby dopravní policie očekávat, že obecní policii v těchto činnostech zaměřených na kontrolu dodržování povolené rychlosti a technického stavu vozidla v obcích zcela nahradí.

Dovolte mi, abych se ještě vyjádřila k pozměňovacím návrhům, které předložil pan místopředseda Škromach. Jejich podstatou je zvýšení tolerance zjištěného obsahu alkoholu u cyklistů, kteří se přepravují po cyklistických stezkách či vedlejších komunikacích. Je třeba říci, že i při nízkých hladinách alkoholu v krvi, tj. do 0,2 promile obecně, k významnému zhoršení výkonu nedochází. Obecně lze na základě dosud provedených studií konstatovat, že do hladiny 0,5 promile je pokles výkonu i riziko nehodovosti stále přijatelné.

Pro cyklisty, kteří se pohybují na cyklostezkách či vedlejších komunikacích to platí tím spíše. Rozumím argumentu, že obsah alkoholu do 0,5 promile se připouští ve více než deseti evropských zemích. Doporučuji proto hlasovat pro zavedení obdobné tolerance i v České republice. Přesto si myslím, že přes velké množství pozměňovacích návrhů, které mohou být i přínosné, jako např. vjezd na koleje, který má tragické následky, nemůžeme teď zodpovědně všechny pozměňovací návrhy zahrnout. A nemělo by kvůli nim dojít k odkladu zákona, který by měl co nejdříve vstoupit v platnost.

Ale jak řekl pan předseda Štěch, musíme trvat na prodloužení lhůty na projednávání zákonů, protože – jak se ukazuje – pak nemůžeme naše dobré připomínky nebo názory, které tady zazní, v podstatě aplikovat. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a nyní vystoupí pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, pane ministře, milé kolegyně, kolegové. Já jsem jedním z těch zastánců, kteří si myslí, že městská policie být vůbec nemá. Že máme mít v tak nevelké zemi, jako je naše, policii jednu. Tak to bylo dřív koncipováno a starostové měli k místní policii, tedy k tomu místnímu veliteli určité oprávnění, se kterým diskutovali o bezpečnosti v obci. Když už je to tak, jak to je, a nebudu kolem toho dlouho mluvit, tak do toho oprávnění není třeba mnoho zasahovat. Za mnoho let, co jsem starostou, jsem nikdy nenařídil, aby se měřila rychlost, protože si myslím, že úkoly městské policie jsou jiné. A také, až na případy skutečně závažného charakteru, jsme nikdy nekontrolovali cyklisty na cyklostezkách, zda si to pivo dali, nebo ne.

Protože si myslím, že v České republice jdeme úplně špatným směrem. My v zákoně trvale omezujeme osobní svobodu člověka s tím, abychom ho chránili před sebou samým. A co se týká reflexních prvků, tak protože mezi námi není snad ani jediný ne-řidič, byť jsem to nezjišťoval, tak všichni víme, co to je v tomto počasí večer, když toho chodce potkáme. Ale já jsem se zamýšlel nad tím, jak to bude, až si dva chodci vyrazí oko v lese, díky tomu, že nebudou mít reflexní prvky a půjdou lesem. Tak pak jim nařídíme ochranné brýle, protože to jinak nejde.

Všimněte si, že od roku 1990 jsme upravili zákony k ochraně člověka před sebou samým natolik, že je to obtěžující. A nechci to tady jen vyjmenovávat, ale to, co nám dříve připadalo směšné, tak se za chvíli naplnilo. Myslím – a vyzývám k tomu spíše vládu, než pana ministra, protože se to netýká jednoho resortu – já myslím, že úvaha k ochraně člověka by se měla vést jiným způsobem. Nezakazujme nám, občanům ČR a samozřejmě všem, kteří se musí podřídit tomuto zákonu, tzn. lidem v České republice, kdeco, ale měli bychom jít spíš cestou odpovědnosti člověka za sebe sama.

To znamená, jede-li někdo po cyklostezce a má 0,5, nebo 1,0 a něco se mu stane, tak pojišťovna zváží, zda s ním zahájí řízení o jeho spoluvině. Vy všichni velmi dobře víte, že za hranicemi naší republiky v některých státech je to tak, že se klidně můžete pohybovat s jakýmkoli motorovým vozidlem, když máte 0,3, případně 0,5 alkoholu v krvi. Ve chvíli, kdy dojde k nehodě, tak se výrazně zvažuje vaše zavinění. A pokud se tam prokáže, tak dostáváte trest, který je podstatně vyšší, než kdybyste ten alkohol v krvi neměli.

To si myslím, že je správná cesta, protože ta vede potom k odpovědnosti člověka. Mám v této souvislosti dotaz na pana ministra. A protože myslím, že na podvýboru jsem tu odpověď nezaznamenal, když tedy prohlasujeme povinnost občanů mít reflexní prvky a pak se stane nějaká věc, kdy ten občas reflexní prvek mít nebude, jak zvažuje ministerstvo pokutovat tohoto člověka? To je totiž taky důležitá věc. Protože jestliže za takový přestupek, samozřejmě mnoho policistů je rozumných, takže to vyřeší domluvou, doporučí mu možná jinou cestu, pokud tam bude, nebo dokonce ve městě máme v propagaci takový reflexní pásek, který se dává pro cyklisty, tak si myslím, že i města mohou jít touto cestou. V rámci sebepropagace mohou občanům tento reflexní prvek nabídnout. Ale myslím si, že pokud tam bude pokuta 50 korun, tak by se to asi řešit dalo. Pokud to bude na libovůli a bude tam někde pokuta do 2000, tak to je absolutně neadekvátní. A o tom jsme tady vůbec nemluvili. Tady určitě ne a jinde jsem to nezaznamenal. Takže tady bych poprosil pana ministra, aby nám na to odpověděl, protože možná to při tom hlasování může být také důležité.

A co se týká návrhu kolegy Škromacha, tak jak jsem možná většinou v tom filosofickém zakotvení zcela na jiné straně než on, tak v tomto případě ho podpořím. Protože to jeho zdůvodnění je naprosto logické. Opravdu mně přijde, že to je doba vyvrácená z kloubů, kdy opravdu stavíme cyklostezky za miliardy korun, Státní fond dopravní infrastruktury pro tento rok má významné prostředky pro cyklostezky – a je to vinná stezka. A souhlasím s paní kolegyní, že existuje mnoho nealkoholických náhražek. Pili jste někdy nealkoholické víno? Nic moc tedy.

Takže to celé jde proti sobě. A já si myslím, že opět tady nastupuje odpovědnost člověka za sebe sama. A upravit náš život přece nemůžeme zákonem, ale tou odpovědností. A odpovědnost, to není vyjádření v pokutě, to je vyjádření ve chvíli, kdy se skutečně něco mně stane, tak se spolupodílím díky té odpovědnosti na tom léčebném procesu. A to jistě významnou finanční částkou.

Takže prosím, aby pan ministr nezapomněl na tu pokutu, jaká bude, protože to hodně ovlivní mé hlasování v této otázce. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Taky děkuji, pane senátore, a vystoupí paní senátorka Jitka Seitlová, prosím.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, dovolte, abych se zabývala zase ještě další věcí, která je v návrhu novely, která před vámi leží, a která zatím nebyla diskutována.

Já osobně vnímám celý návrh zákona jako přínosný. Přináší mnoho pozitivních prvků, nicméně jsou tu některé pozměňovací návrhy, které určitě, pokud bude možnost, podpořím. Zejména návrh pana senátora Škromacha, neboť se shodují se slovy mých předřečníků, paní senátorky Sykové nebo pana senátora Čunka. Stejně tak podpořím návrh, pod kterým jsem nakonec podepsaná, který předložil pan senátor Hampl.

Teď tedy k tomu, s čím přicházím já. Víte, je tu nový paragraf. Paragraf 45, odst. 4, zákona o silničním provozu, a stanovuje právo policisty určit, která z osob uvedených v odstavci 1, tedy ten, kdo překážku způsobil, nebo vlastník pozemní komunikace musí tuto překážku provozu odstranit. To se týká provozu na dálnici. A já musím říct, že ještě dlouho před tím, než byl ten zákon postoupen k nám, tak jsme právě i na podvýboru pro energetiku a dopravu tento problém otevřeli. A byli jsme konfrontováni s tím, že situace zatím není dostatečně dořešena.

V tuhle chvíli před námi leží návrh zákona, tak, jak ho schválila Poslanecká sněmovna, a na výboru, tak, jak projednával tento návrh, jsme byli informováni, že zatím nedošlo k jednoznačnému systémovému řešení možné konkurence – a já to říkám velmi kulantně "konkurence", která může nastat v případě tohoto nového oprávnění.

Už dnes víme, že se objevují velmi často takzvaní "lovci nehod". Víme, že mezi odtahovými službami je obrovská konkurence. A také víme, že ten, kdo přijíždí a chce odtáhnout vozidlo, tak následně účtuje takové náklady, že pojišťovny odmítají likvidovat tzv. likviditu a neproplatí tyto náhrady. A na jednání výboru zazněla z mé strany otázka, jak je v tuhle chvíli řešena situace? Zda vlastník komunikace má zajištěné odtahové služby v cenových relacích takových, aby byly respektovány i pojistiteli a byly následně hrazeny.

Bohužel jsem se dozvěděla, že zatím k dohodě nedošlo a jednání probíhá. Následně jsem se ještě znovu informovala u dotčených subjektů a ony řekly, tak v tuhle chvíli dohoda není na obzoru. A dokonce hrozí, že zákon nabude účinnost a že tedy nebude mít ŘSD, které pravděpodobně bude pověřeno všemi těmito úkony, takže nebude mít smluvně dohody s těmi, kteří budou odtahovat. Ale ten policista má samozřejmě právo, zákon neříká, čím se má řídit, jak se má řídit, tak rozhodne, jaká to bude odtahovka, a hotovo. A může to být vůči provozovateli vozidla, protože ten to v konečném důsledku hradí, velmi nekorektní, až může docházet k tomu, že skutečně bude muset hradit cenu, která je neúměrná.

V tomto návrhu není v doprovodném usnesení stanoveno, že má být pojišťovna, nebo že má mít výhodu ten nebo jiný subjekt. Návrh usnesení, tak, jak jsem ho připravila, žádá, aby byla zajištěna taková opatření, aby byly minimalizovány náklady, aby byly pro toho provozovatele přijatelné a takové, jaké mohou být. Při zajištění podmínek bezpečnosti.

Protože vím, že v Poslanecké sněmovně byla dohoda na této formulaci, tak nepředkládám žádný pozměňovací návrh. Ale přesto mám obavy, aby v praxi nedošlo k tomu, že se skutečně setkáme s případy, na které upozorňuji. To znamená – vysoká cena, nebudou hrazena pojišťovnou – a to může být problém pro provozovatele vozidla.

Dámy a pánové, konzultovala jsem situaci s našimi odborníky z legislativního a právního odboru a oni mi řekli, že teď bych měla přečíst návrh toho usnesení v této obecné rozpravě. Takže já vás teď s tím návrhem seznámím. Řekla bych, že je naprosto znovu nekonfliktní, naopak, měl by garantovat to, že nedojde k situaci, na kterou upozorňuji – lovců nehod a nebo nelikvidního odtahu vozidla k hlediska pojišťoven. Takže čtu ten návrh usnesení. Nakonec ho máte na lavicích:

"Senát Parlamentu ČR žádá vládu, aby v souvislosti s přijetím nového znění § 45, odst 4 zákona zajistila přijetí systémových opatření, která budou garantovat včasné odstranění překážek na pozemních komunikacích a cílenou bezpečnost provozu." A teď to podstatné: "Opatření budou přitom založena na transparentních a nediskriminačních podmínkách a respektována minimalizace nákladů provozovatelů odstraňovaných vozidel."

Děkuji za vaši pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a nyní prosím o vystoupení pana senátora Václava Lásku.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, já jako bývalý policista bych mohl ke každému bodu, který jsme tu diskutovali, mluvit velmi, velmi dlouho. Ale neudělám to.

Budu se věnovat jenom jednomu. Než to udělám, chtěl jsem právě jako bývalý policista poděkovat prostřednictvím pana předsedajícího panu předsedajícímu za to, že se policistů zastal, což nebývá příliš obvyklé. Policisté to vnímají velmi pozitivně, dostanou-li zastání z takových míst. Pomáhá jim to se ke své práci a poslání stavět hrdě a zodpovědněji.

Chci reagovat na jedinou věc, která tu byla diskutovaná, a to jsou reflexní prvky. Povinnost reflexních prvků u chodců. Za mě je to věc, po které osobně velmi toužím. Myslím si, že tu měla být dávno, je to velmi prospěšná věc. A chtěl bych jenom uklidnit ty, co mají obavy, že to je něco proti nějaké svobodě nebo něco, z čeho bychom měli mít obavy.

Reflexní prvky nejdřív – pan zpravodaj to tu říkal – to není stejný případ jako třeba bezpečnostní pásy, kde skutečně chráníme jenom toho daného člověka, kterému dáváme povinnost. Tady to tak není. Tady mimo toho chodce chráníme i toho řidiče. Bylo to tu řečeno. Já se k tomu vracím zase jako policista nebo jako advokát, že jsem se setkal s mnoha lidmi, kteří usmrtili chodce. A myslím si, že je to pro ně opravdu velké trauma. A tady tímto prvkem skutečně nechráníme jenom toho, komu ukládáme povinnost, ale i ostatní účastníky silničního provozu.

Taky si myslím, že tato sankce bude mít i preventivní, nějaký edukační charakter, protože to není tak, že bychom rovnou na ty chodce vtrhli se sankcí. Já myslím, že těch preventivních akcí, výchovných akcí, co běžely na školách, co pořádal BESIP, já jsem jich viděl mraky, ale výsledek se prostě nedostavil. Pořád prostě potkáváte mladé lidi v černé bundě s kapucí, jdoucí vpravo... Prostě byl tu pokus, vyřešit to výchovou, edukací – a ten selhal. A co jiného zbývá, než prostě přijít se sankcí?

K tomu, že ukládáme lidem další povinnost, ono to nebude tak strašné. Vzpomeňte si, co všechno nosíte v kapsách. Mobilní telefony, klíče, platební karty. Tak holt si tam přidáte reflexní proužek, který v případě potřeby si dáte na ruku. Není to žádné velké omezení. Za ty zachráněné životy na obou dvou stranách, jak toho chodce, tak toho řidiče – to stojí.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Karel Kratochvíle.

Senátor Karel Kratochvíle:  Vážený pane předsedo, vážení kolegové, kolegyně. Já jsem chtěl také vystoupit, co se týká reflexních prvků. Pan kolega Láska mi trochu vzal vítr z plachet, protože samozřejmě jsem o tom chtěl mluvit taky. Jenom jsem chtěl připomenout, že se psal rok 2009 a v Poslanecké sněmovně se probíral návrh tohoto zákona, kdy já jsem v té době byl poslancem parlamentu a už jsem tam dával změnu kolem těch reflexních prvků. Tenkrát bohužel tento zákon jako takový – návrh nebyl přijat. Takže ten pozměňovací návrh spadl i ze stolu.

Docela by mě zajímalo, kolik od té doby díky tomu zemřelo lidí. Možná, že kdyby tenkrát bývalo vše prošlo, tak bychom jim zachránili život.

Ale vezměte si to, jsme většina z nás řidiči, už tady bylo řečeno panem senátorem Čunkem, když je takovéto počasí v noci, těžko něco vidíme. A kolikrát když jedeme, tak říkáme: Ježišmarjá, to bylo o chlup! Jsme řidiči takoví, že jsme řidiči řádní a najednou se může stát každému z nás, že někoho srazíme, a pak si to budeme vyčítat celý život. A o co se jedná? Mluvíme o reflexních prvcích: Je to toto, prosím vás. (Senátor ukazuje reflexní proužek.) Je to proužek, který si každý může dát na rameno, na ruku, v restauračních zařízeních jich mohou mít tisíce. Je to korunová záležitost, která mnohdy zachrání život. Takže všemi deseti – reflexní prvky ano.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. S přednostním právem pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobrý den. Já budu velmi stručný. Nebudu dokonce ani příliš mluvit o tom pozměňovacím návrhu, ale začnu tím, co jsem se dočetl včera. Každý rok zemře v ČR 1 300 lidí na chřipku. A nevšiml jsem si, že by to vyvolávalo takový fanatismus, jako vyvolává zákon o provozu na pozemních komunikacích.

My jsme zvláštní země. V naší zemi si můžete koupit bez jakéhokoliv školení řetězovou pilu, křovinořez, malotraktůrek, soustruh. A na druhé straně vám chodí hygiena vykládat o tom, jak dlouho smí úředník koukat do počítače, jaké musí mít v kuchyni body, či ne-body, jaké alergeny musí mít napsané – a nesmí to obcházet tím, že tam napíše 1, 2, 3, 4, 5 – a on to tam napíše, protože to jsou nesmysly. Chráníme sami sebe a nevíme, proč. Mimochodem, ti mrtví chodci – jak si to vysvětlujete, že tím, jak jsme zavedli takzvanou, zdůrazňuji takzvanou přednost na přechodech, která chodcům jaksi – oni ji pochopili tak, že prostě na přechodu jsou oni páni. Takže tam nejprve strčí kočárek pro jistotu, nikdo se nerozhlíží. Všimněte si, že ty doby, které jsme učili děti – rozhlédni se nejprve vlevo a potom vpravo – už jsou dávno pryč. Nikde už se nikdo nerozhlíží, jdou tam prostě... Babička s francouzskými holemi přechází na Klárově křižovatku šikmo, šoféři na ni řvou sprostě a ukazují. Já zastavím, otevřu okénko a říkám jí: Babi, vypadáte ještě dobře. Byla by vás škoda – tudy nechoďte. Na kolejích se nikdo nepozastaví nad tím, že když člověk jde po kolejích a přejede ho vlak, tak strojvůdce ani nevyšetřují. Protože na kolejích – tam jaksi nemá se chodit.

Tady byla řeč o tom, jak má chodec – že to je absolutní právo chodit. Ale proč se potom vozovka jmenuje vozovka a chodník se jmenuje chodník? Já si myslím, že je to odvozeno od toho, že po vozovce jezdí vozy a po chodníku chodci. Když jsou tyto dva provozy sloučené, tak je třeba výrazné opatrnosti. Mě opravdu pobavila vozítka Segway, která se v podstatě týkají Malé Strany v ČR, ale na Malé Straně – čirá náhoda, zrovna sídlí horní i dolní komora PČR, a někteří poslanci a senátoři se s vozítky potkali. Nevím, jestli někoho porazili. Nevím, pane ministře, kolik bylo mrtvých chodců díky nárazu vozítka Segway. Vím, že vynálezce spadl, ale to byl jiný důvod. On jel a zapomněl, že je tam díra – a spadl do té díry. Za to nemohl náš předpis.

Ale zpátky k těm našim předpisům.

Já jsem odchovanec pana doktora Frimla a pana Dalibora Janka, jejichž knížky mám stále v knihovně, protože oni například učili to, že když zatáčíte, tak máte jet takto vpravo. Já mé ženě pořád říkám – když vjíždíš na přednost, tak jeď – ne podle toho zákona – ke středu vozovky a potom odbočit doleva, ne, udělej to, co dělají kamiony. Jeď doprava. Protože ten idiot, co jede zespoda, to samozřejmě řízne. On neudělá tento výkrut, on udělá toto. A když tam ty budeš stát s tím tvým autem, tak tě prostě sebere. A v tomto všem jsou hlavní příčiny. Ne to, o čem se tady bavíme. Dívejte se v provozu, co se děje v Praze. Přijede vesničan do Prahy, Pražáci se na něj dívají občas trochu s despektem. My, někteří, co máme služební auta, tam máme pražské číslo, což je velká nevýhoda, protože zase – když se dostaneme mimo Prahu, tak si oni myslí, že jsme Pražáci, a my Pražáci nejsme. A podívejte se, co se děje na obyčejných křižovatkách v Praze. Rozsvítí se zelená, jeden mobiluje, druhý si čte SMS. Ale pokud on je u toho semaforu, tak on samozřejmě tu zelenou v pohodě stihne. Ten, co je třetí, už bohužel neprojede. Protože nedodržují tu vzdálenost, aby se mohli všichni najednou rozjet, a tu zase nedodržují proto, že když se ji snažíte dodržet, tak se vám tam hned první auto do té mezery zasune. On neví, že vy ji dodržujete právě proto, aby když začnou rychle zastavovat, abyste to ubrzdil.

To zmiňuji jenom pár věcí, které nejsou vůbec v tomto označeny. Ty jsou o výchově řidičů, o tom, že zpětná zrcátka jsou v automobilu tři. A mnozí netuší, k čemu ta zrcátka tam jsou. Ta páčka na levé straně je proto, aby se dávala doprava a doleva. Ona dokonce jde, že se ani nemusíte obtěžovat. Stačí jenom takhle trošku, většinou už to mají, a ona třikrát zabliká. Netuší, že ty blinkry jsou tam proto, aby ten, co jede za vámi, věděl, vám přijde – dokonce mi kdysi někdo tvrdil, že když jedu po hlavní doprava, tak blikat nemusím, že jsem přece na hlavní. To jsou věci, které my tady neřešíme. My tady řešíme pásky, ale vysvětlete mi, jak je možné, že v ČR není předepsáno zpětné zrcátko na kolech. To vás neznepokojuje? Zejména s rozvojem elektromobilů, které nejsou absolutně slyšet. Já jsem na všech kolech měl zpětné zrcátko, žádná vyhláška mi to nenařizovala. Dokonce když jsem ho vezl z NDR, protože tady nebylo k mání, tak pořád nebylo těm dederonům jasné – Was ist das Spiegel, was ist das? Mysleli si, bůhví co mám, a ona to byla taková tyčka na skládací kolo, které bylo taky z Německa, protože tady tehdy ta skládací kola nebyla.

Takže tady vidíte – jenom těch pozměňovacích návrhů... Uvědomte si, že ty miliony řidičů se mají tímto zákonem řídit. Vy se tady rozčilujete nad tím, že je tady neúcta. Bodejť by nebyla! Když je někde značka zákaz zastavení a ta ulice je plná aut, tak kde mají ti lidé tu úctu k tomu zákonu vzít? Já je pravidelně, ty značky, dávám dolů, aby postupně si je lidé zase vymohli. Ale nikdo není schopen zajistit, aby když je tam značka zákaz zastavení, tak tam prostě žádné auto nemůže stát. A když nemáte sílu na to, abyste vymohli, a teď se vrátím k těm pokutomániím, které tady slyším – 50 tisíc, 100 tisíc, jen jim dejte – tak já vám řeknu statistiku jednoho okresního města. Já nevím, jestli pan ministr si opatřil údaje, jak jsem ho prosil, z oněch statutárních měst, abychom věděli, jaké jsou dluhy za dopravní přestupky, když jsme tady prodloužili prekluzi na 3 roky v naivním domnění, že snad se něco stane. Jenom ty stohy těch přestupků budou narůstat... Takže já vám řeknu, jenom dopravní přestupky, dopravní, v roce 2011 – činily dluhy za tyto přestupky 29 milionů 330 tisíc korun. V roce 2012 – 35 milionů 129 tisíc korun. V roce 2013 – 37 milionů 912 tisíc korun. V roce 2014 – 38 milionů 1 tisíc korun. A konečně v roce 2015 – 43 milionů 57 tisíc korun. To jsou dluhy na pokutách, které v ČR nejsou žádným způsobem vymožitelné. Žádným! Jedině tím, který se panu ministrovi líbil, ale vám se líbit nebude, že ten, kdo nezaplatil pokutu, nedostane ani občanský průkaz, ani stavební povolení, ani pas. Paní senátorka okamžitě – jasně, vzhledem k jejím... – nejde. A proč by to nešlo, když tady neplatičům alimentů bereme řidičáky. Je to snad ústavní, paní senátorko, když už jsme u toho?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Oslovujeme se prostřednictvím řídícího.

Senátor Jaroslav Kubera:  V jiných zemích EU jsou takové postupy naprosto běžné. Občan se ke své obci nechová, tak proč ona by mu měla nějak enormně sloužit.

Další demagogie, která se projevuje, a brzy budeme svědky, protože já také nesouhlasím s tím, aby cyklisté měli nějakou výjimku, ale souhlasím s tím, aby měli 0,5, ale myslím si, že všichni mohou mít 0,5. Protože ty mrtvé na našich silnicích nezpůsobují ti, kteří mají 0,4 – 0,4, ale ti, kteří mají 2, 3 – dokonce ti, kteří nemají 0, protože daleko větší množství nehod je způsobeno těmi, kteří žádný alkohol nemají. To, že tady lidé běžně jezdí bez řidičáku, je naprosto standardní.

Ale my tady navrhujeme to, co se nám po letech podařilo, aby policista nemohl odebírat tu malou kartičku, která je registrací. To je váš doklad, že vaše vozidlo je registrováno. Promluvte s někým, kdo byl na technické prohlídce po 1. lednu, on vám bude vyprávět, jak to tam vypadá, jak musí stahovat ty počítače a hlásit. Pan ministr říká, že někde to přehání, že ani to nemusí, to, co dělají. Občas se jim to ani nepovede z těch dražších aut stáhnout, takže tam čekají. Jsou to školení technici ve stanicích technické prohlídky. Důvod, proč se to zpřísnilo, byl stejný. Některé stanice za poplatek – auto tam ani nebylo a lidé získali technickou. A proto jsme museli přitvrdit – a my jsme přetvrdili, jak je naším zvykem.

A nyní dáváme pravomoc, což tady někdo vítal, tuším – paní senátorka Syková, jak to bude výborné, že policista, který se zrovna špatně vyspal, se podívá na vaše auto a řekne: Vaše auto se mi tedy hrubě nelíbí, dejte sem malý techničák. A odebere vám ho. Kde se čeho dovoláte... Tak, jako to bylo s aukcemi, které jsme hned museli zase opravovat, protože vždycky rychle něco učiníme a pak to rychle novelizujeme.

Zrovna tento zákon by měl novelám podléhat zcela ve výjimečných případech. Měl by být stabilní, měl by mít každý tabulku, kde bude napsáno – při překročení v obci o 10 zaplatíš 1 000, o 20 – 2 000. Jak se shoduje s ústavou, že my máme bodový systém, ale občas se body nevybírají, protože když se to hodí, tak se řekne – zaplať prachy a my ti body nedáme. A kde je ta naše úžasná zásadovost? Mimochodem, já jsem přesvědčen o tom, že bodový systém by se měl zrušit, protože zdaleka nepřinesl to, co se od něj očekávalo.

Ale vždycky fungují argumenty typu – Čechovi dovolíš jedno pivo, on vypije dvě. Dovolíš mu 150, on bude jezdit 160. Prostě tyto argumenty, které opět se budou objevovat i v souvislosti s návrhy pana senátora Škromacha, jsou irelevantní. Tam jde jenom o to, jaký trest má následovat. Jestli stanovíme hranici 0,5 a současně bude stanoveno, že 0,6 je odebrání řidičského průkazu na 1 měsíc, 0,7 na dva měsíce atd., tak si spočítejte rychle, kde bude ta řada při třech promile. Ten už se papírů v životě nedočká. To bude jak ty tresty v Americe – třikrát doživotí. Takže to by fungovalo.

Jestli si myslíte, že bude fungovat na přejezdu, že tam dáte 50 tisíc, tak vám garantuji, že to číslo za rok vám budu číst jenom větší. Ti lidé mají diagnózu. Přece když jste viděli u té Studénky, když druhý den televize natočila, jak tam opět ti magoři jezdili na ta červená světla, tak takovým lidem nepomůže nic jiného – než zákaz přejíždět železniční přejezdy. To je trest pro tohoto člověka. On vám řekne – ale tím já do práce to budu mít o 20 kilometrů dál. Já říkám – když jsi blbej, tak budeš objíždět! To jsou prostě tresty. Ty vaše tresty, ty k ničemu nevedou. Já vám můžu tady číst rozsudky soudů, kdy se na tom člověku nedá nic vymoci. Marně máte všechny... Je to marné. A kde potom máte výchovný účinek, když vám přijde z Modřan obsílka, že jste před rokem v Praze na magistrále jeli 54. A že se tudíž máte dostavit a zaplatit. Vy už ani nevíte, že jste byl v Praze, natož že jste jel 54. Prostě honíme, jak říkal Ludvík Vaculík, držíme býka za rohy a někdo nám ho kope do zadku. Prostě, tudy cesta nevede. Cesta vede k osvětě – ty pásky, to je pravda, ale to chce každého přesvědčit o tom, že je to dobré ten pásek mít někde v kapse. A když taková situace se naskytne, si ho tam dát. A stále si uvědomovat, že se pohybuji po silnici. Všimněte si, jak černá barva je oblíbená. Stačí se rozhlédnout... Ona ta černá barva opravdu v noci je vidět špatně. My to tam ještě máme komplikovanější v Teplicích, protože tam ta černá barva převažuje velmi silně, zvláště večer. Ale přitom v Teplicích žádný radar není. 25 let se nic neměří. A nic se neděje! To je čistý důkaz toho, jak si myslíme, že jsme něco – a ono nic. Tam se nikdy neměřilo. Ty pokuty, které jsem vám četl, to nejsou pokuty našeho města. To jsou pokuty těch vesniček okolo, kde mají až 8 radarů v jedné vesnici. A když ten člověk nezaplatí, tak oni nám to pošlou k tomu správnímu řízení a u nás to skončí. A my máme tu pohledávku. To, co sbalí, sbalí. Kdybych vám četl maily, kde jsou popisovány praktiky městských policií v ČR, že jezdí denně 100 km na hlavní silnici, aby mohli měřit tam, protože tam je ta výtěžnost úžasná. Jestli ten Dvůr Králové má 40 milionů z pokut za rok, který byl teď předmětem televizní reportáže, tak já se na jednu stranu nedivím. To jsou docela příjemné peníze do rozpočtu města. To, že obce posunují tabule kilometry od zastavěné části obce, já jsem se pokoušel zjednat nápravu z pozice ORP, kdy já jim můžu nařídit, aby tu tabuli dali správně tam, kde končí zastavěná část, ne do polí, kde do křoví dají radar a tam mají jistou. Samozřejmě – téměř jistý výběr. Tak jsem se zlou potázal, protože já jim to sice můžu nařídit, ale oni se na to vykašlou. Já bych musel vzít pilku na železo a jít jim to odříznout, protože bohužel zase zákon nemá to b), abych já je k tomu mohl donutit, takže budu nadále ty tabule posunovat.

Já jsem přesvědčen o tom, že ten návrh dnes neprojde, jako mnohé jiné neprojdou. Na jednu stranu se nic nestane, protože já si myslím, že bychom měli spíš speciálně v tomto zákoně škrtat, očistit ho, nebo udělat jiný zákon, pane ministře, opravdu o pravidlech silničního provozu, kde by byly odstraněny takové ty lobby, jako že teď budeme mít další psychologické testy a prohlídky – za peníze pochopitelně, v naivním domnění, že tím něco zlepšíme.

Dokud se nezlepší atmosféra, dokud se nebude donekonečna vysvětlovat, co se v tom autě... Já si vzpomínám, před lety – to tady není nic nového – jsem tady vyprávěl, jak na dálnici blikám levým blikačem, když předjíždím. Takže vlastně blikám do svodidel. Vypadá to, že jsem asi blázen. No, nejsem. Protože ti, co se nedívají do zrcátka, když zapnete ten blinkr, tak ono mu to bliká v tom zrcátku, když se do něj nedívá, tak on to podvědomě vidí a neudělá mi to, co běžně ten kamion, nebo ten strejda Novák dělá, že mi to tam přesně střihne. Protože už je mám odhadnuté, tak se podívám na auto, na řidiče, a řeknu ženě: Bacha, teď tam nejdeme. Ten tam – samozřejmě bez blinkru – vjede do toho levého pruhu. Ten kamion to udělá samozřejmě, protože on ví, že já si nějak budu muset asi poradit, že by se mi nechtělo skončit v zadní části jeho vozidla.

Takže je to víceméně o cvičení těch řidičů. Já vám řeknu, jak by mohl vypadat zákon o provozu na pozemních komunikacích. Řidič jezdí tak, aby neohrožoval sebe a ostatní účastníky silničního provozu, a jezdí přiměřenou rychlostí. Opakuji znovu, že žádná konkrétní padesátka neexistuje. Jestli jste viděli, jak teď jezdili na tom ledě. Byla tam povolená padesátka! Oni jeli pětkou! A zabrzděno – a kvalt! A nic! A auto jelo a jelo a dole se zastavilo o popelnici. Jaká tedy tam byla přiměřená...? Tam byla padesátka. Možná kdyby to projela padesátkou, tak by to projela a střihla. Prostě ta rychlost se mění v čase. Každou vteřinu se ta rychlost mění. V Holešovicích nikdy 50 ráno nepojedete, to pojedete pětkou, protože tam je fronta. Ale v noci jedete přes Prahu čtyřproudovou silnicí, která stojí jeden kilometr miliardu korun – a vy jedete jako idiot 50, pokud nechcete mít problémy s těmi, kteří vás někde zavolají. Proč tam není 80? Nejsou tam žádné... Teď údajně na magistrále, jsem se dočetl, že, pane ministře, snad Praha povolila... A teď zase řidiči obráceně netuší a bojí se, jezdí 50, si nějak nevšimli, že se tam ta rychlost změnila. To je samozřejmě správně. Nikdo neví, proč v tunelu, který ani nikdo neví na D8, proč tam vlastně stojí, tam u té vesnice, ale je tam 100! Ke které najednou přijedete a máte stovku. Nikdo neví, proč. To ani není tunel, to je jenom takový skleněný oblouk. Naprosto zbytečně tam ta stovka je!

A to je nekonečný příběh těchto věcí, které pak právě vedou k tomu, že v Praze vás všichni předjíždějí, oni vědí, kde jsou radary. Vy, vesničan, to nevíte, tak vypadáte jako idiot. Mimochodem např. typicky v Holešovicích, když já chci dodržet padesát, abych to mohl udělat, musím zajet o pruh doprava, ale abych do něj mohl zajet, tak musím zrychlit na šedesát, abych neohrozil vozidlo, které jede v tom pruhu. Samozřejmě, kdyby mě v tu chvíli někdo změřil, tak se dopouštím přestupku, stejně jako když přijedu ke křižovatce a rozsvítí se žlutá. Pan doktor Friml a Dalibor Janek by vám to vysvětlili. Nejhorší, co můžete udělat, je na to "hamtnout". To je úplně špatně.

Mimochodem ve Spolkové republice dostali policisté nepodmíněný trest za to, že si nastavili semafory na křižovatce tak, aby skoro jistě měli na kameře řidiče, kteří jako jeli na červenou. Například vám svítí zelená šipka a po ní se rozsvítí červená. Zkuste se na to někde... to je něco tak zrůdného, a to existuje. Představte si to, že tam je zelená šipka, po které má samozřejmě následovat žlutá a zelená a ona po ní následuje červená. Co budete v takovém... A takto bych mohl vyprávět tady o tom hodiny. Ale to není tak zábavné, jako pokuty, které pořád tady navrhujeme do horentních výšin, které ale nikdy nevybereme. Já se klidně smířím s tím, jestli neprojde. Dal jsem pro vaši informaci ještě jeden pozměňovací návrh, který prodlužuje platnost odebrání pravomoci městským policiím o rok, protože, jak jsem zjistil, co mi chodily stanoviska, tak zhruba rok trvá, než si radar na sebe vydělá a pak už "rejžuje". Takto mi to bylo řečeno. Dokonce i prý, pane ministře, i policejní škodovky, co teď asi bude honit ÚHOZ, že si koupili škodovky, že neoslovili jiné značky, ale to je jiný příběh.

Ale oni budou neoznačené, proč budou neoznačené? Proč budou jakoby "fízlovat", proč si tam nenapíší velkým písmem "Pozor, jsem tady, dávám na tebe bacha, aby se ti nic nestalo". Proč se řídíme pořád jenom přes sankce v naivním domnění, že tím něčeho dosáhneme a dosáhneme přesně obráceného. Pokud ta spleť zákonů bude taková, jaká je, v které se ani nikdo nevyzná, tak bude docházet stále k větší a větší neúctě k právu. Neúctě k tomu právu. Základní zákon je, že zákony přece děláme pro uživatele. Ne pro sebe, že my se tady na tom vyžíváme, co tam bude. To musí číst, nevím kolik milionů řidičů, kteří mají od základního vzdělání až po vysokoškolské. A měli by tomu jasně a stručně rozumět! A zákon by měl být na třech stranách. A my máme na třech stranách vozítka Segway...

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní vystoupí pan kolega Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já si také dovolím několik poznámek k zákonu. Jinak tady vidím, že pan senátor Kubera si tady zřejmě nechal mobil.

Pocházím nebo žiji ve městě Telči. Je to město UNESCO, které má asi 5,5 tisíce obyvatel a dosud tam nemáme obecní policii. Říkám to proto, že vám chci říci, co se děje a trvá to už delší dobu. V tomto městě nám parkují na historickém náměstí auta tam, kde nemají parkovat. Stojí různě na chodnících, případně nám občané někdy poškozují zeleň a starosta města chodí na státní policii a říká: Prosím vás, pokutujte ta auta, která nestojí na vyhrazených místech. Pokutujte auta, která nestojí na chodníku. A státní policie říká: My na to nemáme kapacity, musíte si zřídit městskou policii. My tyto věci nemůžeme řešit. Je nás tady hrozně málo na obvodním oddělení. Máme na starosti celý obvod.

Přitom by stačilo, kdyby město Telč měl na starosti celý rok jeden policista státní policie. Jeden policista státní policie stojí ročně milion korun. Pokud město Telč by zřídilo obecní policii, potřebuje šest policistů, protože jinak to nemá žádný smysl. To jsou čtyři miliony korun. Čtyři mínus jedna jsou tři. Pokud město Telč bude dotlačeno nesprávným a nedokonalým výkonem státní moci k tomu, aby si zřídilo obecní policii, protože není tato schopna zařídit, aby se neparkovalo na místech, kde se nesmí parkovat, tak na tom stát a občané prodělají tři miliony korun. Tak to dneska je a takto to funguje. A nakonec pokud jste někteří četli dopis asociace strážníků obecních a městských policií, tak oni tam píší přímo, já budu teď citovat: Z obecného pohledu vám mohu – je to dopis asociace strážníků obecních a městských policií. Vám mohu po zkušenostech sdělit, že strážníci po žádných pravomocech ve vztahu k dopravním přestupkům, zejména měření rychlosti, nasazování měřících zařízení, neprahnou a nikdy neprahli. Oni to vlastně ani dělat nechtějí. Problém je v tom, že kolabuje a nefunguje státní moc. Nefunguje státní policie, která nedělá to, co by dělat měla. A my to nahrazujeme penězi z veřejných prostředků určených na opravy chodníků, na vývoz odpadů a na spoustu jiných věcí, protože nefungují věci, které by fungovat měly. To je celá věc. A pokud tady někdo řekne a navrhne, což je můj kolega, senátor Kubera, že by obecní policie neměla měřit rychlost, protože to přísluší jiné instituci, a to je státní policii, tak tady někteří argumentují, že to není možné, protože jinak by tady byl nepořádek a chaos.

Ale to přece není možné. Za chvilku by potom města mohla dělat úplně všechno. Za chvilku by státní policie mohla říct, že kromě měření rychlosti nestihne ani postihovat jiné věci a zase to budou dělat města. To znamená, myslím si, že zejména s tím dalším návrhem pana senátory Kubery, aby byl rok na to, aby se věci daly do pořádku je ten návrh na to, aby obecní policie přestaly měřit rychlost naprosto v pořádku, protože to je úkol úplně někoho jiného. A to, že to on nekoná, neznamená, že obce mají vydávat další a další peníze. Je to věc včetně konkrétního příkladu a jsem přesvědčen o tom, že řešení je úplně někde jinde než tahat další peníze z obecních pokladen a případně dávat pravomoci měřit někomu jinému než náleží, a to je státu. Protože co si budeme říkat samozřejmě o tom, kde se bude měřit a nebude se měřit se obecní policie může bavit i se svým velitelem, což je starosta města atd., atd. A to také není dobře, protože by to neměl být starosta města a nikdo jiný, kdo bude říkat, jakým způsobem se bude dbát na pořádek typu měření rychlosti, ale měl by to dělat stát. A on to nezvládá, a proto tady vznikají tyto problémy.

Druhá věc, kterou chci říci, a to se týká návrhu usnesení paní kolegyně Seitlové.

Upozorňuji, že pozměňovací návrh, který se tam dostal v Poslanecké sněmovně a já ho velmi podporuji, se týká dálnice. (Tady se telefonuje...)

(Hluk v sále.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Prosím, věnujte se jednání a nerušte! Děkuji.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji, prostřednictvím pana předsedajícího, panu senátorovi Látkovi, že přestal telefonovat, nebo možná přestane...

Tak na dálnici, když například se převrhne kamion nebo se srazí dvě osobní auta, jde o každou minutu. V okamžiku, kdy tam dojde k zablokování provozu, tak vznikají několikakilometrové fronty. A to, co se stává a stávalo a máme to zdokumentováno, znám to ze zkušenosti, jako bývalý hejtman kraje Vysočina je, že pokud byl tento odtah zařizován například pomocí nějakého centra pojišťoven, tak se stávalo, že najednou k převrácenému kamionu nebo k havárii tří nebo čtyř osobních aut přijížděla odtahová služba, která měla jeřáb a osobní auto. A vůbec nebyla schopná kamion odstranit. A teď kvůli tomu, že pojišťovny chtěly, aby odtah byl laciný, ony chtějí platit málo, tak najednou se stávalo, že tam byla tři, čtyři, pět hodin desetikilometrová, patnáctikilometrová fronta, protože někdo šetřil. A jediné řešení, které není dokonalé, protože samozřejmě ti, co odtahují, také chtějí peníze, chtějí zisky, je, že ten kdo zodpovídá za vyčištění komunikace a její zprovoznění je správce komunikace. A zákon říká, že policista má oslovit buď tu osobu, která havarovala a následně správce komunikace. Správce komunikace musí vědět, jakou odtahovou službu má zavolat, aby havárii zvládla. A to by mělo být tak v případě dálnice, že volá odtahové služby, které mají příslušné řády, příslušná silná zařízení, která to rychle odtáhnou.

To, co je důležité, aby tato povinnost byla, je na nejbližší místo vedle dálnic. Aby to zbytečně nestálo moc peněz a dále potom, aby si majitel vozidla, nebo ten havarovaný už objednal, koho chce a nebylo to pro něj drahé. A to je celý princip toho pozměňovacího návrhu, který vznikl v Poslanecké sněmovně.

Vychází z toho, že sice se může stát, když tam přijede nějaké řekněme nedokonalé odtahové vozidlo, kterému místo půl hodiny trvá tři hodiny, než naloží to auto, aby nedocházelo k celospolečenským nákladům, které spočívají v tom, že stojí celá dálnice. Aby došlo k rychlému odstranění té věci a následně potom, ať se tím klidně zabývá centrum odtahových služeb, pojišťovny a všechny další. Ale až je auto mimo.

Takže já velmi varuji před tím, abychom v tomhle směru šli do nějakých jiných opatření. Protože samozřejmě všechna ta jiná opatření potom vedou k tomu, že fronty na dálnici trvají několikanásobně delší dobu. A tím, znovu zdůrazňuji, neříkám, že na tom ty odtahové služby někdy nechtějí vydělat. Ale je to ze všech řešení, která se nabízejí, to nejlepší.

Třetí moje poznámka se potom týká toho, že jsem tady zaznamenal obrovské množství dalších pozměňovacích návrhů, tak se těším, že zákon projde do podrobné rozpravy, neboť si nedovedu představit, že by ti, co dávají pozměňovací návrhy, pro ně hlasovali. Bude možná zajímavé se potom dívat, jak ti, co podali pozměňovací návrhy, hlasovali o původním návrhu zákona, ve znění, v jakém prošel Poslaneckou sněmovnou. Někdy se mi zdá, že podávají návrhy jenom proto, aby byly podány, ale ve skutečnosti se potom může stát, že budou hlasovat pro ten původní návrh.

A poslední poznámka se týká toho, co tady říkal pan kolega, senátor Čunek. Já mám pocit, že v poslední době v našich zákonech – ať se to týká povinného chození do školky v pěti letech, elektronické evidence tržeb, kontrolních hlášení, toho, kdy mají být otevřeny obchody, reflexních vest atd. – my postupujeme tak, že nastolujeme plošné restrikce. Místo toho, abychom ty lidi, kteří se začínají chovat rozumně, zvýhodňovali, nebo naopak trestali.

Já si myslím, že by zákony neměly vypadat tak, že se řekne "všichni reflexní vesty". Ale když máš reflexní vestu a dojde k nějaké kolizi, tak ti samozřejmě bude přičteno k dobru. Jestliže např. jedeš na kole a měl jsi 0,5 promile, tak samozřejmě v případě, kdyby došlo k havárii, tak to máš ke zlu. A tak dále. Že by se mělo postupovat jiným způsobem.

Jestliže podnikáš a nechceš evidenci tržeb, dobře, ale v okamžiku, kdy ji nemáš, tak potom je to s tebou komplikovanější z hlediska kontrol atd. To je cesta, která může vést k jakési výchově a k tomu, že prostředí tady bude kultivovanější a kulturnější. Ale plošné restrikce k ničemu takovému nevedou. Ty vedou jenom k tomu, že ti poctiví se snaží pořád dělat víc a víc věcí tak, jak se mají dělat. A nakonec je to unavuje, takže buď skončí s podnikáním, nebo se na ty povinnosti vykašlou.

Kdybych to měl trochu parafrázovat, tak už jenom čekám, kdy dojde k tomu, že vyjde zákon, ve kterém bude hostinský povinen v okamžiku, kdy host odchází, se ho zeptat, jestli se chystá na cestu po silnici mimo obec, a pokud host odpoví, že ano, tak mu bude muset nabídnout reflexní vestu, aby si na sebe vzal. Protože jinak by se mohlo stát, že by ten hostinský byl postižen za to, že zkontroloval hosta, který odchází a pil pivo, a nezeptal se ho na to, jestli půjde nebo nepůjde po silnici mimo obec, tudíž mu nenabídl reflexní vestu.

Jsou to takové věci, které jsou úplně nad rámec a my si tu společnost tak přeregulujeme, že se dostaneme do situace, kdy místo dokonalé společnosti tady bude naprosto nedokonalá a už nikdo nebude schopen se v tom vyznat a normálně slušně žít. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a nyní vystoupí pan kolega Stanislav Juránek, prosím.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Já přispěji do té debaty třemi věcmi. Ta první se bude týkat statistiky, ta druhá bude poděkování a ta třetí prosba na ministra dopravy. A já to otočím, nejdřív to bude prosba na ministra dopravy a to třetí bude poděkování.

Tady jsme se zavalili řadou statistických údajů a já bych byl velmi rád, abychom je kriticky hodnotili. Já mám statistiku rád a občas poukáži také na to, jakých nesmyslů se dopouštíme. A já uvedu jenom dvě dopravní věci, které bychom si mohli ze statistiky vzít.

Ta první je, že více řidičů je střízlivých, než opilých. Zároveň to neznamená, že když tohle zjistíme, že by měli řidiči požívat alkoholické nápoje před jízdou. Stejně tak ta klamavá záležitost nastává – a tam už je to méně nápadné na první poslech – nejvíce chodců zemře na přechodu. Ale myslím si, že kvůli tomu nebudeme rušit přechody nebo nebudeme vychovávat dotyčné, aby přecházeli mimo přechod. Proto je důležité si vždycky ze statistiky vybírat důležité údaje. A já bych byl rád, abychom si uvědomili, že statistika je k nám v současné době nemilosrdná.

Ona totiž mluví o tom, že zatímco Evropa zaznamenává pokles zraněných a mrtvých účastníků silničního provozu, v České republice jich naopak přibývá, a to jak zraněných, tak mrtvých. A já bych byl také rád, abychom si uvědomili, že tam je jedna vážná věc, kterou je třeba se zabývat – a to je, že se zabýváme úmrtím do 24 hodin, ale existují úmrtí od delšího časového úseku. A samozřejmě, když budeme hodnotit třeba do měsíce, tak už se dostáváme do zcela jiných parametrů.

ale protože v této statistice jsme v té pozici, že se u nás tato statistika na rozdíl od Evropy zhoršuje, tak je třeba přivítat každý krok, který udělá vláda nebo ministerstvo dopravy pro to, aby se tato záležitost zlepšila. A proto řeknu, v rámci statistiky je jedna z důležitých věcí rychlost, a tu musíme měřit. To se nedá nic dělat. Jestli to neumíme přes státní policii, bude to měřit městská policie. A já tady nebudu mluvit o tom, že tady tato záležitost je povinností státu. Ta záležitost je samozřejmě povinností státu, ale jestliže ji v tuto chvíli není stát schopen vykonávat, a máme to takto nastaveno, tak se měřit musí. A proto omezení tady této věci u státní policie vede ke zhoršení statistiky. A proto na to jenom upozorňuji, že to povede ke zhoršení statistiky.

Stejně tak řeknu reflexní prvky a tam zdůrazním jenom jednu věc. Znám také několik šoférů, kteří už nejezdí, protože zranili nebo zabili chodce. A já myslím, že je zapotřebí, aby tato záležitost byla ošetřena, protože není jenom záležitostí svobody toho jednotlivce, ale je také záležitostí možností, které potom má řidič a účastník silničního provozu.

Já teď udělám tu prosbu. My tady nemáme 60 dnů, jak se o nich mluví, máme tady velmi krátkou dobu. A v rámci této diskuse zazněly – a to je to pozitivum – spíš takové návrhy a podněty, které by mohl vyřešit někdo. Ale já se tady obracím na pana ministra a říkám, jenom když tomu bude pan ministr naslouchat a jenom když tyhle podněty nezapadnou. Ať už jde o podnět kolegy Vystrčila ohledně dálnice, nebo pokutování na železničních přejezdech, a já bych úplně na prvním místě mluvil o systémové změně, o které mluvil kolega Čunek, tak tady mám prosbu právě na pana ministra. To je to zadruhé, aby tyhle věci nezapadly a aby byly zapracovány do budoucnosti.

A to poslední je poděkování. Poděkování za to, že tento zákon vznikl. A z mého pohledu, protože jsem začal statistikou, že statisticky zlepší situaci v rámci silničního provozu nebo provozu na našich komunikacích v příštích letech. A proto na závěr konstatuji, že tento zákon podpořím.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, pane senátore, já prosím pana místopředsedu Zdeňka Škromacha o vystoupení.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, senátoři, já bych si dovolil v rozpravě se krátce vyjádřit k pozměňovacím návrhům, které jsem předložil, které nejsou nic překvapivého a vyplývají už z návrhu, který jsem uplatnil na podzim. Je vidět, že pan ministr tento zákon novelizuje už poněkolikáté a v krátké době, předpokládám, že se k tomu ještě možná vrátíme. A pokud by tyto návrhy neprošly do možnosti hlasování a čtení přinejmenším, tak bych byl rád, kdyby se jimi, a to naprosto vážně, ministerstvo zabývalo.

A nikoli jenom setrvávalo na pozici, že jednou to bylo schváleno, tak to tak bude. Tak mi jednou paní ředitelka jednoho odboru na ministerstvu práce vysvětlovala, proč nelze změnit zákon. Protože prostě to tak je a my už 30 roků to tak děláme a jsme na to zvyklí. Nemyslím si, že my Češi, Moravané a Slezané jsme nějak horší než třeba Rakušané nebo Němci. Měli bychom vycházet z dobré praxe, nikoli jenom z různých statistik a konstatování mnohdy takzvaných odborníků.

A ten návrh reflektuje i praxi, která tady vždycky historicky byla. A berme ještě potom do úvahy jednu věc, že zatímco v Praze určitě nesednu na kolo a nepojedu do hospody, v Brně určitě taky ne, tam využiju šalinu, v Praze pojedu metrem. Ale na venkově běžná praxe vždycky byla taková, že chlapi – a dneska už i ženy, aby to bylo genderově vyrovnané – tak do hospody jezdí na kole. Na to jedno dvě piva, a určitě neohrožují žádný provoz, určitě nezpůsobí žádné škody.

Navíc pan ministr je velký zastánce restrikcí a zvyšování pokut. To já osobně považuji za hlavní problém, který souvisí s vazbou cyklisté a alkohol, protože považuji tyto pokuty za naprosto nepřiměřené společenské závažnosti, které ten cyklista může páchat. Možná jenom poznámka k té výši pokut. Pokuta by měla vychovávat, nikoli likvidovat. A jestliže u cyklisty můžu dát až 50 tisíc pokutu, pak to považuji za naprosto nikoli výchovné, ale naprosto likvidační.

Takže jenom krátce bych uvedl 4 pozměňovací návrhy, které jsou variantní, které jsem si dovolil předložit. První, o kterém bych byl rád, kdyby pan zpravodaj nechal v případě, že o tom budeme hlasovat, hlasovat jako první. To je tzv. rakouská varianta, jak já tomu říkám. To je v zásadě 0,8 promile. V Rakousku to funguje, neslyšel jsem, že by s tím měli nějaký problém u cyklistů. A samozřejmě to vychází i z naší společné historie, kterou jsme kdysi s Rakouskem měli. Myslím si, že naše povaha a mentalita je si velmi blízká. Zdůrazňuji ale, že samozřejmě se to týká cyklisty, který jede samostatně, neveze dítě, ani žádný vozík. Týká se to maximálně silnic 3. třídy a níže. A cyklistických stezek – a tady zdůrazňuji, že skutečně máme vybudované tzv. vinařské cyklistické stezky a je trošku zvláštní, když policie, která má pomáhat a chránit, se postaví na vinařskou cyklistickou stezku a nechává foukat cyklisty, kteří v dobré víře, že jsou tedy na vinařské cyklistické stezce, tak si dali dva tři pohárky víny. Nakonec platí pokuty v řádech tisíců korun, což si myslím, že je nepřiměřené.

Druhá varianta pro stejný případ a rozsah je 0,5 promile, což je taková naše možná úniková varianta. Toto číslo se často vyskytuje i v různých stanoviscích odborníků, i pokud jde třeba o řízení motorového vozidla. A pak jsou dvě doplňující varianty. Jedna, která se týká v případě, že by prošla ta varianta 0,5 promile, pak je tam omezení pokuty nad půl promile. Kdy u cyklisty by tato pokuta mohla být maximálně 500 Kč.

Myslím si, že dobrým příkladem je příklad ze Slavnosti sněženek, kdy tam stojí policajt a ti chlapi jedou z oslavy a on jim vypustí ventilek, že jim bere jejich duši. A tím je to vyřešeno a myslím si, že byli dostatečně potrestáni. Ta pětistovka je skutečně výchovná, nikoli likvidační. A v případě, kdyby neprošla žádná varianta, tak je tam úplně poslední varianta, která se týká toho, že skutečně u cyklistů bude omezena tato pokuta na 500 Kč obecně. Což bych považoval za naprosto nekonfliktní a za naprosto správné řešení.

V případě, že by nedošlo k možnosti předkládat pozměňovací návrhy, tak věřím tomu, že společnou iniciativou, vážené paní senátorky, páni senátoři, ve spolupráci samozřejmě i s panem ministrem, o kterém předpokládám, že je taky milovníkem dobrého vína, piva, případně dobré slivovice, a ví, že když Pražáci přijedou na Moravou, tak většinou přijedou autem, ale vezou si s sebou kola, pak se ubytují v kempu. A když pak vyjedou do sklípku, kde chtějí ochutnat dobré víno, tak riskují to, že ještě k tomu zaplatí naprosto nepřiměřenou pokutu. Bohužel, pokud jsou ještě např. držitelé zbrojního průkazu, tak v případě, že mají více než jedno promile, tak jenom upozorňuji, že můžou přijít i o ten zbrojní průkaz pro ztrátu důvěryhodnosti.

Takže, vážené paní senátorky, páni senátoři, v případě, že bude otevřena možnost podávat pozměňovací návrhy, požádal bych vás, abyste zvážili skutečně podporu některého z mých návrhů, který se týká cyklistů a přiměřeného požívání alkoholu. Protože – a řekněme si to na rovinu, že ti, kteří chtějí chlastat, tak chlastají a chlastat budou, bez ohledu na to, jestli tam nějaké omezení bude. Tyto návrhy se týkají slušných a poctivých lidí, kteří si chtějí i na cyklistickém výletě dát, tak, jak říkala kolegyně Seitlová, že si chtějí dát, nebo paní senátorka Baudyšová, že si dá to jedno pivo. Ano, je pravda, že nealkoholické nápoje jsou fajn, ale myslím si, že v tomto případě jedno nebo dvě piva, nebo případně dvě deci vína, určitě nejsou něčím, co by ohrožovalo.

Navíc při nedostatku policie, která nám má pomáhat a má nás chránit, tak si myslím, že daleko účelnější je, aby se policie zaměřila skutečně na řidiče motorových vozidel. A to obzvláště těžkých kamionů apod., protože určitě ti jsou pro nás z hlediska společenského nebezpečí daleko větší, než nějaký cyklista, který jede po vinařské stezce nebo jede v obci z hospody dom. Děkuji za případnou podporu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a ještě pan kolega Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Kolegyně, kolegové, nebojte se, nechci vás zdržet dalším vystupováním. Ale vlastně chci vás zdržet, protože žádám o pětiminutovou přestávku před hlasováním na poradu klubu. Vzhledem k těm pozměňovacím návrhům, které byly podány. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. Vzhledem k tomu, že se nikdo do rozpravy nehlásí, rozpravu uzavírám a prosím pana ministra, předpokládám, že bude chtít jako předkladatel reagovat na diskusi, na rozpravu. Prosím.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážený pane předsedo, vážený paní senátorky, vážení páni senátoři. Já bych chtěl jenom velmi krátce reagovat na věci, které tady byly řečeny, a hlavně na dotazy, které byly na mě položeny.

Co se týče paní senátorky Cabrnochové, tak já nejsem úplně příznivcem toho, abychom ten zákon otevírali rychle znovu. Nicméně mám pro sebe špatnou zprávu, pro vás lepší, že ho budeme muset otevřít ještě v první polovině tohoto roku kvůli nějakým technickým záležitostem, zejména evropským úpravám. Takže vám nabízím, že je možno vaše návrhy probrat a zvu vás tímto na projednání s našimi odborníky.

Co se týče poznámky a otázky pana senátora Hampla. Tam byla ta záležitost statistiky. Tak já bych chtěl jen upřesnit, statistika říká, že 60 procent chodců zemře v noci. A policie navíc dodává – 80 procent chodců zemře za snížené viditelnosti. Samozřejmě v mlze ten pásek tolik nepracuje jako v noci, ale tohle je jen na upřesnění.

Co se týče toho předjíždění. On to byl návrh, který podával pan poslanec Stanislav Berkovec. Ten problém my známe. Nicméně ono je to tak, že zakázat to, nebo udělat úpravu tím, že zakážeme absolutně předjíždění v křižovatkách, je v rozporu s Vídeňskou úmluvou, ke které jsme vázáni. My jsme s ním na to téma seděli. A budeme se snažit najít takovou úpravu, která by vyhověla jak Vídeňským úmluvám, tak tomu, aby řešila tento problém. V některých případech má pan Berkovec pravdu, že se potom v takovémto případě těžko debatuje o vině a nevině.

Potom k dotazu pana senátora Čunka ohledně pokuty. Pokuta v tomto případě je možná od nuly do 2000 Kč.

Nicméně my máme dohodu s Policií ČR a náš BESIP nakupuje reflexních prvků velké množství, vybavíme všechny policisty, a dohoda je, že nechceme pokutovat. Naším primárním zájmem je zvýšení bezpečnosti, nikoli vybírání peněz. Takže my budeme spíše ty pásky lidem dávat. A je tady taková dohoda, že bychom chtěli více vychovávat.

Tady zaznělo naposledy od pana místopředsedy Škromacha, že já jsem tady reprezentantem nějakého represivního přístupu a restrikcí. Ona to není vůbec pravda. Já jsem zastáncem toho, aby se v České republice zvýšila bezpečnost. A to, že si novináři většinou z našich návrhů vezmou restrikci, a vůbec nemluví o prevenci, já si myslím, že prevence a výchova je mnohem důležitější. Ale když jedno selže, tak musí pokračovat další.

Co se týká toho podnětu od paní senátorky Seitlové, tak je to tak, jak říkal pan senátor Vyskočil. U odtahu ve skutečnosti k velkým změnám nedochází. Vozidlo má v první řadě odstranit jeho provozovatel. Pokud tak neučiní a vozidlo stojí na dálnici a blokuje, vyzve policista správce dálnice k odtahu vozidla. Takže to není tak, že policista určí, kdo to má udělat. Policista řekne, že to musí udělat správce komunikace. V současné době my jednáme i s Asociací pojišťoven, policie, Ředitelství silnic a dálnic, jaká bude praxe. My se setkáváme s tím, že nás zejména Asociace pojišťoven kritizuje za to, že máme příliš drahé odtahy. Já si myslím, že to není úplně pravda. Je potřeba, abychom si to na tom společném jednání, které je domluvené, vyjasnili. Chceme, aby to bylo efektivní, ale tady musím trvat na tom, co už bylo zmíněno předtím panem senátorem Vystrčilem, že primární zájem je vyčistit komunikaci a umožnit další provoz. To, kolik to stojí, je problém toho, kdo způsobil nehodu, ale nechceme tady někoho zbytečně šikanovat.

Pak bych chtěl ještě velmi krátce zareagovat jenom třemi poznámkami na dlouhé vystoupení pana senátora Kubery, který samozřejmě byl velmi obsáhlý. Nicméně chtěl bych jenom říct, že nehody se vyšetřují i na železnici. To znamená, že když se na železnici stane nehoda, tak strojvůdce je bohužel vyšetřován úplně stejně. A co se týče zranění na Segwayích, ona jsou docela obsáhlá. Sice je policie neregistruje, ale já mám report z Nemocnice Na Františku. Je to tedy z Prahy, to je pravda, a není to jenom záležitost Malé Strany, ale i Starého Města, že mají přes stovku záznamů, kdy jsou velmi vážné nehody střetu Segwayí s chodci. Myslím, že to nemůžeme úplně opominout.

A úplně poslední poznámka. Souhlasím s tím, že legislativa – to se vracím k té první poznámce – legislativa v této věci je složitá. A já si beru tu poznámku o tom, že by bylo dobře zákon o silničním provozu zjednodušit, abychom to nějakým způsobem zprůzračnili a ten zákon byl jednoduchý a stálý dlouhou dobu pro všechny.

A úplně poslední poznámka. Přestože jsem se narodil v Uherském Hradišti, mám celou rodinu na jižní Moravě. Víno mám rád, ale přesto nemůžu doporučit schválení návrhu pana místopředsedy Škromacha o tom, abychom akceptovali alkohol za volantem, ani za řidítky kol.

Já bych tu chtěl říct jenom jednu věc. Když o tom debatujeme v Evropě s kolegy, tak nám všichni říkají, my bojujeme za to, abychom ten alkohol z našich zákonů dostali. Nedělejte to, že byste šli opačnou cestou, než se snažíme my všichni. Takže děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane ministře, děkuji, a táži se zpravodajů, abych nikoho nepřeskočil. Pardon, počkejte chvilku, já to najdu... Zpravodaj ústavně-právního výboru, přeje si vystoupit? Přeje.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedo, pane ministře, bude to strašně rychle. Já jenom upozorním na to, že máme pozměňovací návrh, takže ho nebudeme načítat, je součástí usnesení. Díky za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pan zpravodaj výboru pro územní rozvoj Petr Gawlas, přeje si vystoupit? Nepřeje. A já bych prosil garančního zpravodaje, aby se ujal závěrečného slova.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji za udělené slovo. Rozprava byla poměrně dlouhá, vystoupilo v ní 18 kolegyň, kolegů. Já bych se pokusil alespoň shrnout některé náměty, které zde zazněly.

Většina diskutujících, nebo velká řada z nich podpořila spíše povinnost zavést reflexní prvky. Zazněla slova o výdělečné činnosti městské policie. Já se ztotožňuji s naším panem předsedou Senátu, že velitelem je starosta. Ten vydává rozkazy, co se má a nemá dělat. Takže v obcích, kde se rozhodnou zavést měření a zákon jim to zatím dovoluje, tak to budou dělat. Ale bude to výdělečná činnost města, nikoli městské policie. To samé, zaznělo, že silničáři v zimě nevyjedou, když jsme se konečně té zimy dočkali. Víte, to zevšeobecňování není fér. Protože oni vyjedou, ale mají povinnost napřed obsluhovat dálnice, silnice 1. třídy, potom ve městech taky silnice, kde jezdí městská hromadná doprava, teprve potom ty menší. Ale obvykle lidé padají těsně u svých domovů, nebo jim kloužou auta, když to nemůžeme ani technicky provést. Nebo ne my, ale ti, kteří jsou určeni, ať už obcemi, kraji nebo svými zřizovateli – ŘSD apod.

Takže není to úplně fér. Ale samozřejmě i v okolních zemích s tím mají problémy. I v Německu, které se často dává za příklad. Nastane zima, a i když silničáři vyjedou, sypou sůl, sypou různé pevné prvky na vozovky, tak mají části vozovek po nějakou dobu, které jsou jimi neobsloužené a kdy k těmto věcem dochází.

Tak to je jenom taková moje poznámka k tomu.

Zvýšení pokuty za vjezd na přejezd budu samozřejmě podporovat i já. Pan ministr mi zrovna dneska ukázal, z dnešního dne z Orlických hor havárii, kdy řidička sousedního státu, který nebudu jmenovat, vjela na železniční přejezd a nepřežila to. Byla k tomu působivá fotografie zdemolovaného auta. Já jsem říkal na začátku, tyto zákony se píšou krví. Jako kdybych to přivolal. Zrovna dnes v Orlických horách.

Takže to, že někdo vjede na červenou ve městech, nás rozruší a budeme mu brát řidičák. Ale tady blikají dokonce dvě červené a do toho zní nějaký zvon. A ještě je tam často závora. A i tu přerazí a vjedou tam. Pokud něco s tím nebudeme dělat ve výchově, ve vyšších trestech – a tady budu souhlasit s tím, co kolega Hampl předkládá, do budoucna, pakliže by to dneska neprošlo a nebyla obecná rozprava nebo ten návrh neprošel, rozhodně na tom budeme pracovat dál a budeme se snažit tyto věci prosazovat.

Od několika řečníků zazněly řeči o osobní svobodě, omezování. Samozřejmě, ale ono v Rakousku, když přijedete na lyže, tak vlekař vás na svůj soukromý vlek bez přilby nepustí. Ani děti, ani vás se snowboardem nebo s lyžemi. A je to jeho rozhodnutí, nepotřebuje k tomu zákon. Prostě je nepustí, protože to nechce dopustit. A pojišťovny vám nezaplatí. Pokud se stane nehoda třeba snowboardistovi, který se namotá na strom, rozbije si hlavu a nebude mít přilbu, tak nedostane ani korunu, pokud to přežije samozřejmě.

Takže my často nemusíme mít ani žádné zákony, a stejně si třeba pojišťovny budou zařizovat nějakým způsobem, jak společnost trochu vychovat. Vždycky samozřejmě dochází k omezování osobní svobody. V těch případech, kteří ale předřečníci říkali, tam už to nebudu zdržovat.

Odstranění překážek na silnici je dlouhodobá debata. A pan ministr myslím, že odpovídal částečně, určitě se na tom pracuje a v další novele nepochybně k tomu dojde. K takové dohodě mezi Ředitelstvím dálnic a silnic a pojišťovnami. A o tom telefonním čísle, které bude pro všechny jednotné, kterým se bude hledat nejkratší spojení takového technického prostředku, který v nejkratší době odstraní překážku na silnici.

A potom zde zaznělo něco o meziresortním řízení Svazu měst a obcí. Kolega Vystrčil má nepochybně pravdu v tom, že čtyři strážníci, kteří mají nahradit jednoho policistu, stojí stát – stát, je to z veřejných prostředků, jestli to je obec nebo kraj nebo stát přímo, stojí to víc. Obce, které už se rozhodly a pověřily své městské policie tím, že budou třeba i měřit rychlost, a nebo si koupili nějaké zařízení a pak tím obtěžují ten pověřený úřad, jak říkal kolega Kubera, to už jsou potom další následné věci. Ale faktum je, že je třeba si uvědomit, že opravdu městská policie za peníze, které města na to dají, buď může dělat tuto činnost, a nebo vylepšovat situaci uvnitř obce, kvůli které městské policie byly původně zřízené.

Ale pokud Policie ČR nedostane dostatek prostředků a nebude mít dostatek lidí na to, aby mohla ty činnosti dělat, tak asi to nějakou dobu bude ještě někde složité a budou starostové jako velitelé rozhodovat o tom, jak to bude vypadat.

To jsou zhruba asi nejpodstatnější věci, které zaznívaly. Já osobně bych chtěl poděkovat za upřímnou snahu vás všech, kteří se snažíte pomáhat v tom, že přinášíte tyto podněty, náměty. Já to beru jako podněty pro náš podvýbor pro dopravu a energetiku velice vážně. V případě, že dneska by některé z nich neprošly jako pozměňovací návrhy, tak samozřejmě nabízím – ať už půjdu do tohoto našeho podvýboru k panu ministrovi na nějaké meziresortní řízení, protože nepochybně se bude muset jednat i s ministerstvem vnitra o některých věcech. A je to velice složité, aby ministr vnitra a jeho lidé přecházeli na ministerstvo dopravy, nebo opačně. Ono to většinou těm úředníkům taky vždycky trochu vadí, tak možná půda toho parlamentu, v tomto případě našeho Senátu, ať už pro odborný seminář, nebo pro debatu přímo na podvýboru se všemi kolegy z dalších resortů, bychom mohli odbornou debatu vést. A zapracovat některé věci tak, že to půjde jako návrh ministerstva přímo do Poslanecké sněmovny, a nikoli jako pozměňovací návrhy ať už kolegů poslanců nebo senátorů.

Teď bych asi dal prostor pro přestávku, o kterou požádal klub sociální demokracie. Já jsem za ni z fyziologických důvodů velice vděčný. A potom bychom standardním způsobem způsobili projednání. Takže asi jako první hlasování o původním návrhu, který přišel, ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou. Pokud neprojde, zahájíme podrobnou rozpravu. Já si budu činit poznámky. Všechny náměty, které zazní na pozměňovací návrhy, v pořadí, jak budou senátorky, senátoři, bychom pak o nich hlasovali, pane předsedo, a potom na závěrečném usnesení. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a vyhlašuji přestávku do 11.57 hodin. Děkuji.

(Jednání přerušeno v 11.53 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 11.58 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak, vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme hlasovat, takže bych vás chtěl poprosit, abyste se dostavili do jednacího sálu a připravili se na hlasování. Budeme hlasovat o návrhu schválit, takže teď není potřeba nás provázet. Já pouze udělám jednu věc, že ještě jednou spustím hlasovací znělku a pak nás všechny odhlásím a budeme se znovu přihlašovat.

Tak, teď nás všechny odhlásím. Můžete se znovu přihlašovat.

Počítadlo se zastavilo...

Byl podán návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je nás přítomno 72 senátorů a senátorek, kvorum pro přijetí je 37.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 5. Registrováno 72, kvorum pro přijetí 37. Pro návrh 46, proti 13.

Návrh byl schválen. Děkuji vám.

Teď budeme hlasovat o návrhu doprovodného usnesení...

Paní senátorka Seitlová oznamuje, že návrh stahuje... Řeknete to od řečniště?

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, pane ministře, vzhledem k tomu, že pan ministr vysvětlil postup, tak jak je, a vzhledem k tomu, že je tam nějaké odůvodnění, o kterém nebylo dostatečně diskutováno a mohl by s tím být problém, tak stahuji usnesení s tím, že tady máme garanci pana ministra, že bude zajištěno, co je obsahem usnesení. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Hlasovat už nebudeme.

Tím je tento bod projednán a jeho projednávání ukončuji. Vystřídáme se...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vážené kolegyně, kolegové, budeme pokračovat. Pokládám otázku paní senátorce Seitlové, jestli její přihlášení je platné či neplatné – jí je to jedno... (V této chvíli předávám slovo kolegyni Seitlové, protože je přihlášena. Paní kolegyně – přihlásím a odhlásím, vidíte, jak vám to jde...)

Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Mauricijské republiky o letecké dopravě

Tisk č. 146

Máme to jako tisk č. 146. Pan ministr Dan Ťok nám to uvede.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, vzájemné vztahy České republiky a Mauricijské republiky v oblasti civilního letectví nejsou v současné době nijak upraveny. Na základě zájmu Mauricijské strany se v listopadu 2014 uskutečnilo jednání expertních delegací, jehož výsledkem byl vzájemně přijatelný text dohody.

Vláda ČR vyslovila se sjednáním dohody souhlas svým usnesením v červnu 2015. Následně byla v srpnu 2015 dohoda podepsána. Text dohody odpovídá současnému vývoji v oblasti civilního letectví. Je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR včetně závazků vyplývajících z členství ČR v EU. Sjednání dohody nevyžaduje změny v českém právním řádu a nebude mít dopad na výdaje státního rozpočtu. Dohoda přináší leteckým dopravcům obou stran široké možnosti komerčního využití. Dohoda byla projednána v příslušných senátních výborech – ve VZVOB a ve VHZD, přičemž oba výbory doporučily vyslovit s ratifikací dohody souhlas.

Dovoluji si vám tím požádat o vyslovení souhlasu s ratifikací předkládané dohody. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Garančním výborem je VHZD. Usnesení má č. 146/1 a zpravodajem je pan senátor František Čuba, který má slovo.

Senátor František Čuba:  Vážený předsedající, vážené kolegyně a vážení kolegové, na 17. schůzi VHZD dne 1. prosince 2015 byl projednán vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu k ratifikaci Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Mauricijské republiky o letecké dopravě. Text dohody je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR. Je v souladu se závazky vyplývajícími z členství ČR v EU a se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a obecně závazných zásad mezinárodního práva.

Výbor proto doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Dohody mezi vládou ČR a vládou Mauricijské republiky o letecké dopravě.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Dalším výborem byl VZVOB. Usnesení má č. 146/2. Zpravodajem je pan senátore Zdeněk Brož. (Nechce vystoupit.)

Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí, tak ji končím, a tudíž nepředpokládám vyjádření ministra nebo zpravodajů.

Máme jediná návrh, a to je dát souhlasné stanovisko s ratifikací. Znělka – a po znělce budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí se souhlasem, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 6 ukončeno. Registrováno 63, kvorum 32. Pro 48, proti nikdo.

Návrh schválen. Pane ministře, děkuji. Děkuji zpravodajům.

Jsme u dalšího bodu, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 176

Máme to jako tisk č. 176. Poprosím ministra obrany Martina Stropnického, aby nás s návrhem seznámil.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Dobrý den. Děkuji, pane předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych odůvodnil předložený návrh souboru branné legislativy, z níž stěžejním je návrh novely branného zákona a s ním souvisejících zákonů.

Předkládaný soubor návrhů zákonů byl zpracován v kontextu změn ve vývoji bezpečnostní situace ve světě, stavu skutečných schopností Armády ČR včetně povinností vyplývajících z mezinárodních závazků.

Cílem navrhované úpravy je za současného rozvíjení profesionální armády především doplnění záloh a zvyšování účasti a vycvičenosti občanů k obraně státu. Dále pak zvyšování počtů nasaditelných osob pro plnění více či méně náročných úkolů, a to od odbojových až po asistenční činnosti. Dále snižování osobních nákladů, a to s využitím občanské zálohy, což je mnohem úspornější, než udržování stejné schopnosti silami průběžně sloužícího a placeného profesionálního personálu.

Výsledkem by mělo být větší sepětí mezi občanskou společností a ozbrojenými silami. Zapojení dobrovolníků s civilní kariérou do činností armády, čímž se zvýší identifikace obyvatel s vojenským prostředím. Při hledání nejvýhodnějšího řešení se pak ministerstvo obrany inspirovalo právní úpravou v zajišťování bezpečnosti a obrany státu ve státech Evropské unie a NATO.

Vzhledem k rozdílnosti těchto úprav jsme se soustředili na dobrovolnou účast občanů při přípravě k obraně státu a institutů vytváření záloh armády. Kromě dobrovolného vstupu do řad vojáků z povolání nebo do aktivní zálohy bude nově moci občan absolvovat dobrovolné vojenské cvičení (maximálně po dobu 12 týdnů), aniž by v době míru přejímal další povinnosti k ozbrojeným silám.

Povinnost být připraven účastnit se činnosti aktivní zálohy budou mít jen vojáci z povolání po skončení služebního poměru.

O jejich případném zařazení do aktivní zálohy rozhodne ředitel příslušného krajského vojenského velitelství do dvou let po jejich odchodu do civilu. Novela branného zákona přitom počítá s možností, že by se příslušníci aktivních záloh nejen připravovali k plnění úkolů ozbrojených sil formou vojenského cvičení, ale v případě potřeby se podíleli také na některých úkolech Armády ČR. A to nejen doma, ale také v zahraničí. Pokud by se měli účastnit operačního nasazení v zahraničí, bude to možné jen s jejich výslovným souhlasem.

Navrhovanou úpravou je rovněž sledováno posílení schopností armády bránit území České republiky i její rozvinutí na válečné počty. Reagujeme tak na skutečnost, že se válečné konflikty bohužel přiblížily i k samotné hranici členských států NATO. Při schvalování tohoto návrhu v Poslanecké sněmovně ministerstvo obrany úzce spolupracovalo zejména se členy výboru pro obranu a výsledkem této spolupráce byl komplexní pozměňovací návrh novely branného zákona, kterým se podařilo branný zákon zjednodušit, terminologicky upřesnit a zpřehlednila se jeho systematika. Poslanecká sněmovna návrh schválila 16. prosince 2015. A tento návrh byl také schválen příslušným senátním výborem.

Tímto děkuji za pozornost a prosím o vyslovení podpory tomuto návrhu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře, posaďte se ke stolku. A moje otázka zní, zda si přeje s právem přednosti paní místopředsedkyně Miluše Horská vystoupit? Vzhledem k tomu, že tady není, tak bych poprosil, aby byla vymazána, aby mě to tady nerušilo. Garančním a jediným výborem pro tento návrh zákona byl výbor pro zahraniční věci, obranu, bezpečnost. Usnesení má č. tisku 176/1, zpravodajem je pan senátor Josef Táborský, který má slovo.

Senátor Josef Táborský:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové.

Předložený novelizovaný branný zákon, jehož předmětem je vytváření a doplňování ozbrojených sil, je klíčovou právní úpravou celého vojenského zákonodárství. K těm hlavním cílům, které bych chtěl podtrhnout, sice pan ministr tady již o nich hovořil, ale chtěl bych doplnit zajištění bezpečnosti a obrany státu efektivnějším systémem doplňování ozbrojených sil. Zajištěním minimálně základní přípravy vojáků v záloze k plnění jednotlivých úkolů v době míru, ještě před vyhlášením stavu ohrožení stavu nebo válečného stavu.

Dále doplňování ozbrojených sil již v době míru připravenými zálohami, potřebnými k doplnění za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Dále se jedná o navození efektivního systému odvodů občanů jako základní část branné povinnosti. S cílem vytvořit evidenci vojáků v záloze, ověřit jejich způsobilost k výkonu vojenské činné služby nebo mimořádné služby, s vyloučením těch, kteří z různých důvodů požadavky nesplňují. Zajistit přípravu vojáků v záloze formou vojenských cvičení v době míru včetně doplnění aktivní zálohy s možností využití v operačním nasazení, jak v zahraničí, tak na území České republiky. Především na našem území k záchranným a likvidačním pracím při živelních katastrofách. A dále je to ujednotit a vzájemně sladit především vojenskou legislativu.

Dosavadní úprava, která je od ledna roku 2005, je založena na existenci profesionální armády, kde povinnost občanů k odvodů, k nástupu vojenské služby tvoří spolubrannou povinnost. Ta všeobecně nastává pouze v době po vyhlášení ohrožení státu a nebo válečného stavu. Je potřeba si uvědomit, že základní vojenská služba skončila v roce 2004. Tím i povinné zálohy stárnou, nekonají cvičení. A jenom pro zajímavost, jestliže v roce 2005 těchto záloh bylo asi 160 tisíc, tak v loňském roce 2015 se jedná asi o 8 tisíc vojáků. Přičemž v aktivní záloze v současnosti je asi 2400 vojáků. A cílem nebo potřeba by byla minimálně 5 tisíc. Pochopitelně má to i souvislost s profesionální armádou, kde jsme již dříve jednali o otázkách, kdy bude nutné doplnit mírové počty profesionální armády.

Tento návrh zákona přináší některé závažnější změny celkem v 15 jiných zákonech. Nebudu je tady přečíslovávat, ale je to řešení, které je komplexní. Branný zákon sice setrvává na povinných odvodech občanů, a to jak mužů, tak žen, až za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Ale nově se zavádí dobrovolné přihlášení se k branné povinnosti skrze žádost o účast na vojenském cvičení.

Na absolvování až tříměsíčního vojenského výcviku je poté ovšem povolán do dvou let od žádosti, jestliže je trestně bezúhonný a nesympatizuje s extremismem. Vojáci v této dobrovolné záloze mohou být povoláni k operačnímu nasazení v tuzemsku až do třiceti dnů za účelem záchranných prací. Dobrovolníci dostávají odměnu podle zákona o službě vojáků v záloze.

Novela klade důraz na posílení významu aktivní záloha, která je nejdříve a nejkvalitnější schopná posílit profesionální složku. Vojáci aktivní zálohy budou moci být až 7 měsíců v roce v operačním nasazení, včetně s jejich souhlasem v zahraničních misích. Plat a odměny vojáků aktivní zálohy se zásadně zvyšují. Zvlášť jsou preferováni studenti vysokých škol, kteří tuto odměnu mají ještě výhodnější. Nebo motivaci mají výhodnější.

Soulad návrhu novely s mezinárodními smluvními závazky, zejména vyplývajícími z členství OSN, NATO a EU, není nijak dotčen. Vláda schválila předmětné novely 8. dubna, předložila Poslanecké sněmovně. 13. dubna 2015, jak již pan ministr tady hovořil, byl přijat komplexní pozměňovací návrh výborem pro obranu, za úzké součinnosti a v souladu s předkladatelem, a to je ministerstvem obrany.

V 3. čtení 16. prosince ve sněmovně při finálním hlasování s návrhem zákona byl vysloven souhlas, když ze 159 přítomných přihlášených poslanců bylo pro 127, proti 25. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Moje otázka zní, zda někdo navrhuje nezabývat se tímto zákonem? Nikdo takový není, otevírám obecnou rozpravu. A do obecné rozpravy se přihlásil jako první pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně, kolegové, dopředu avizuji, že tento zákon podpořím, byť se mně zdá absolutně nedostatečný. Proč ho podpořím je zřejmé. Zlepšuje to znění, které bylo a dává určitou možnost, aby obranyschopnost státu byla posílena. Nicméně já jsem hluboce přesvědčen, že země naší velikosti, to znamená kolem deseti milionů obyvatel, si nemůže dovolit ten luxus, aby měla jen profesionální armádu. Nutně potřebujeme, aby u nás byla všeobecná branná povinnost, která by byla obdobná té povinnosti, která tady byla za socialismu. Ale samozřejmě nebylo by to na dva roky, ale ta povinnost by byla např. na tři čtyři pět měsíců maximálně. S tím, že mladí muži mohou a musí být, dle mého názoru, připravováni nejenom pro válečný stav, ale pro stav jiného ohrožení státu. Na příklad ohrožení povodněmi, suchem, zkrátka vším tím, s čím jednotky, které tady máme, si např. nemohou poradit s ohledem na počet mužů, které máme u hasičských sborů, policie a u armády.

Jsem dokonce přesvědčen, že dobře vedená armáda a dobře odvedená tato krátká vojenská povinnost pro mladé lidi dnes má ještě větší význam, než to bylo dříve. Protože dříve mladí lidé před desítkami let, což se týká i mě, byli více zapojeni do činnosti a odpovědnosti za rodinu, více fyzicky byli připraveni, nejen díky škole, ale také díky pracím, které museli konat. Což v dnešní době – a to víme všichni a není potřeba to dále rozvádět – u mladých lidí chybí. Chybí jim dovednosti, manuální práce. Většina z nich má velké dovednosti při počítačových hrách či při zvládání počítače, ale když přijde povodeň, tak to – jak víme – nestačí.

Takže toto je důvod, pro který já si myslím, že tento zákon, který – jak jsem ho provázel určitým sledováním na ministerstvu – tyto ambice měl. A pak je postupně ztrácel, až ten výsledek, který tady máme, tak je opět výsledek, chcete-li někdo položit život za vlast, tak můžete. A vy ostatní nemusíte. Ale tomu tak není. Pokud to ohrožení tady bude, tak ta branná povinnost je, ale budeme tady mít zástupy mladých mužů, nebo obecně mužů, kteří tu brannou povinnost budou mít. Nejenom mužů, ale občanů státu tedy, a my nebudeme vědět, kam je zařadit. Tedy armáda ani nebude vědět, kam je zařadit. A já jsem přesvědčen, že pokud už k takovému ohrožení dojde, tak nebude čas na přípravu.

A z toho důvodu nejsem samozřejmě a nenavrhuji, byť pro nás by měl být s ohledem na velikost státu takovým – a zvláště v dnešních dobách – velkým příkladem Izrael. Ale až do těchto řekněme konsekvencí s Izraelem bych určitě nešel. Ale postupně, tak, jak jsem naznačil v úvodu, to znamená ta všeobecná branná povinnost pro všechny na několik měsíců. S tím, že by samozřejmě během let nastupovali na povinné vojenské cvičení, které by mohlo být čtrnáctidenní např. Během 3 – 5 let by to určitě pro náš stát pro výchovu našich občanů bylo velkým přínosem. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Děkuji a protože se nemohu přihlásit, tak využiji tohoto mikrofonu a půjdu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže slovo má místopředseda Senátu pan senátor Sobotka. Prosím, máte slovo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem se dneska v MF DNES dočetl, že pan místopředseda vlády Babiš říká: "Vyzbrojujte, bude válka." Takže já se ptám pana ministra, jestli tenhle zákon už se připravuje na to, že bude válka, jak říká náš ministr financí Babiš...

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Při studování toho návrhu zákona mě napadla celá řada otázek. První otázka je, čí zemi vlastně bychom to bránili? Protože z velké části už ji máme rozebranou. A obávám se, že to rozebírání pokračuje dál. A s tou odpovědí mi nikdo nepomohl, a asi hned tak nikdo nepomůže. Ty další otázky už byly odborné. Obrátil jsem se na celou řadu činovníků armády a chtěl jsem vědět jejich odpovědi nebo názory na návrh zákona. A moje otázky v podstatě byly ty, které tady prezentoval před chvílí můj předřečník, respektive pan kolega Čunek, takže je nebudu opakovat.

Shodli jsme se na tom, že ten návrh zákona není ideální. To asi nebude nikdy a žádný, ale byl jsem také ujištěn, že je v dalším vývoji a že se bude pokračovat s jeho vylepšováním. Takže to byl důvod, proč jsem i těm svým rádcům slíbil, že podpořím ten návrh zákona tak, jak byl předložen. A to také udělám a děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, senátor Martin Tesařík má slovo.

Senátor Martin Tesařík:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, moje vystoupení bude krátké. Bude nicméně navazovat na některá z předchozích vystoupení.

Nejprve mi dovolte, abych jménem svým i jménem kolegy Martínka podpořil návrh, který tady před chvílí řekl náš kolega... Teď mi vypadlo příjmení, Jirka?

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Můžete, ale nesmíte ho oslovit.

Senátor Martin Tesařík:  Aha, dobře. Tak já to tedy zaonačím, kolega ze Vsetína...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Ne, ne, ne, vy můžete klidně říct senátor Jiří Čunek, KDU-ČSL, můžete i ze Vsetína. Ale nemůžete říkat "Jirko, ty". (Smích a pobavení s Jednacím sále.)

Senátor Martin Tesařík:  Tak všem se omlouvám za možná nepříliš vhodné komentování, že jsem si nemohl vzpomenout na kolegu Čunka, na jeho příjmení. A především bych chtěl říct, že chceme podpořit tu jeho myšlenku o zavedení všeobecně branné povinnosti. To je takové to první sdělení, ale to, proč jsem se původně přihlásil, pořád ještě držím v mysli. Všichni víme, pokud se týká obsahu tohoto návrhu zákona, že ten záměr je bohulibý. Je určitě dobře vidět, že Armáda ČR se snaží rozšířit své působení. A nejen, pokud se týká početních stavů.

Mě docela zaujalo, jak hovořil tady pan ministr o zlepšování kvality a zkušeností při zavedení vojáků v záloze a dalších.

A na to chci navázat jednoduchým dotazem. My jsme byli v minulosti svědky toho, že jsme velmi výrazně zredukovali vojenské výcvikové prostory. A pokud má na druhé straně dojít – řekněme i k rozšiřování počtu záloh a jejich zkvalitnění nejenom po stránce teoretické, ale zejména po stránce praktické, tak bych chtěl položit panu ministrovi jednoduchou otázku, zdali nyní po redukci vojenských výcvikových prostorů bude dostatečné území k jejich kvalitnímu výcviku. Děkuji za dotaz. Ještě jednou se omlouvám za vystoupení.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má senátor Petr Gawlas.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Také bych chtěl tuto novelu podpořit., protože projednávaný balík armádních zákonů, čili branný zákon, zákon o službě vojáků v záloze a zákon o ozbrojených silách v ČR vnímám jako reakci na neustále klesající počty záložáků v ČR a nedostatek profesionálních vojáků. Jednak na současnou nestálou geopolitickou situaci a také možná i na současné ohrožení ze strany islámských extrémistů.

Počty záloh nám povážlivě klesají. Zatímco před deseti lety po zrušení základní vojenské služby jsme měli k dispozici 160 tisíc vojáků, 160 tisíc vojáků povinné zálohy, dnes je to směšných 8 tisíc. Nevím, jestli to tady pan ministr uvedl. Já jsem tady od začátku nebyl. Ale 8 tisíc a 160 tisíc – je to nepoměr obrovský. A v aktivní záloze je to dokonce pouze 1 200 vojáků. To je skutečně málo. Jsme sice součástí NATO, ale měli bychom se také snažit ubránit se. Za 11 let od ukončení základní vojenské služby se změnilo skutečně mnoho. Technologický pokrok také samozřejmě nezastavíme a v oblasti technologií to už je řekl bych, celá doba ledová. Soudobé vybavení a možnosti armády jsou dnes úplně někde jinde. A jen málo z příslušníků současných záloh má potřebný soudobý vojenský výcvik. Vítám proto zavedení výkonů dobrovolné branné povinnosti spojené s dvanáctitýdenním vojenským cvičením. Vítám také celkové posílení významu aktivních záloh, zvláště, že česká armáda je zhruba 8 tisíc vojáků pod stav. Zde mám ale určitý problém s novinkou v podobě možnosti vysílání příslušníků aktivních záloh do zahraniční vojenské mise, byť s jejich souhlasem.

Měli bychom si uvědomit, že příslušník aktivní zálohy nebude nikdy na takové úrovni výcviku odborně a fyzické připravenosti, aby se vyrovnal vojákům z povolání. Myslím, že aktivní zálohy by měly sloužit výlučně k vnitrostátním účelům. Chtěl bych také upozornit ještě na problém, na nějž upozornil také poslanec Seďa – co se stane v případě zajetí aktivního člena zálohy v zahraničí. Jelikož aktivní zálohy dnes jsou de jure, to nejsou příslušníci odbojových sil. Mohou být klidně považováni za žoldáky, nebo dokonce za teroristy. A podle toho s nimi může být také tak zacházeno. Na tento problém volně navazuje také problematika případného pojištění příslušníků aktivních záloh. Celkově ovšem tuto novelu podporuji. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Senátorka Zuzana Baudyšová má slovo.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Přidám se k podpoře všeobecné branné povinnosti, protože vnímám, že doba je naléhavá a je třeba, aby branná povinnost existovala. Zároveň bych vzpomenula i na návštěvu v Izraeli, kde všeobecné branné povinnosti podléhají i děvčata. Já jsem měla před mnoha lety možnost, díky manželovi, s děvčaty v Izraeli mluvit, jak oni to vnímají a všechny velmi přesvědčivě řekly, že přece musí bránit svoji zem. A musí bránit svoje rodiny, aby byl klid, aby se nemusely obávat. To byl přístup, který mě nesmírně potěšil a uvidíme, jak bude vypadat situace v ČR.

Co se týká statistických čísel – trochu se rozcházíme, ale myslím si, že jednoznačně vyplývá, že aktivní zálohy je třeba významně posílit, takže já do čísel, které mám připraveny se nebudu pouštět. Řekla bych jenom, že je třeba, aby všeobecná branná povinnost začala fungovat vzhledem k tomu, že jsou snahy v některých evropských městech vytvářet samozvané struktury domobrany. Dokonce jsme zaznamenali tyto tendence i v České republice, takže i z toho důvodu, aby nedocházelo k těmto excesům je třeba, abychom posílili naši armádu.

Celý bod je pro mě nostalgií, protože můj manžel jako porevoluční ministr obrany měl za cíl vytvořit profesionální armádu a vlastně najít např. šéfa generálního štábu, který nemá komunistickou minulost, což byly naprosto nemožné úkoly. Situace teď je jiná, a já jenom musím říct, že panu ministrovi držím velmi, velmi palce, aby situaci zvládl a aby Česká republika měla armádu, na kterou budeme pyšní a zároveň jsme se nemuseli obávat, že nás nedokáže ubránit. Čili díky za pozornost, to je vše, co jsem chtěla říct.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má senátorka Dagmar Terelmešová.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Chtěla bych hned v úvodu říct, že podpořím nejen tento zákon, ale všechny návazné zákony ohledně branné povinnosti a vlastně rozšíření obranyschopnosti naší země, protože všechny tyto zákony vnímáme jako absence zákona o základní vojenské službě. To, že dnes chlapci nemusí absolvovat základní vojenskou službu vlastně má za důsledek to, že máme nejenom málo aktivních záloh, málo záložáků, ale že v podstatě, a to já vnímám z pozice občana.

Nyní velice zřetelně je, že nemáme dostatek právě schopných mužů zasahovat kupříkladu při živelných katastrofách. Chápu, že tato reakce je vyvolána bezpečnostní situací ve světě, ale pro občany teď, když musíme řešit, ať jsou to povodňové záležitosti, ať jsou to jakékoliv jiné záležitosti, kdy je zapotřebí mužské síly. A kdy je zapotřebí těchto složek, tak v podstatě možností moc není. Chtěla jsem mluvit o trošku jiné věci. Bavíme se o tom, zda vůbec budeme schopni nabrat množství vojáků, které ministerstvo obrany nabrat chce. Zda máme dostatek, a to byl předchozí bod, státních policistů. Ono jde také o to, že v současné době trošku chybí to, co jsem vnímala já, když jsem chodila do základní školy. A to byl ten pozitivní vzor. Výchovný pozitivní vzor, když jsme navštěvovali pravidelně kasárna při jakékoliv příležitosti. Měli jsme možnost neustále hovořit s policisty a byl to ten vzor pro chlapce, kteří se rozhodovali při výběru povolání.

A co se týče armády, tak tato věc dneska naprosto chybí. Chtěla bych poprosit dnes pana ministra, zdali by šlo, integrace, to spojení mezi armádou a základními školami nějakým způsobem rozšířit, podpořit. I tam, kde konkrétně není třeba nějaká vojenská jednotka. My jsme kdysi měli v našem městě dvě. Nemáme tam dnes nic, ale myslím si, že pro chlapce je to opravdu velice motivační.

Ještě k předřečníkovi, kolegovi Gawlasovi – já co mám informace, tak vím, že aktivní zálohy se ani na zahraniční mise nedostanou, protože je o to velký zájem z hlediska profesionální armády. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, obecnou rozpravu končím, protože se nikdo nepřihlásil. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Máte slovo.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, pokusím se aspoň ve vší stručnosti reagovat na dotazy, nebo na podněty, které tady zazněly. Nevím, jestli to bude úplně chronologicky, za což se omlouvám. Co se týče dnešního publikovaného interview v Mladé Frontě dnes, tak já jsem to četl. Nejsem si úplně přesně vědom, jestli tam zaznělo explicitně to, co tady zaznělo od toho pultíku, to znamená, bude válka. Ale v každém případě jsem to pochopil jako určitý apel. Důrazný apel a jakousi zkratku.

Za velice podstatné bych považoval to, co tam bylo řečeno následně. A tam bylo řečeno to, že si jak předseda hnutí ANO, tak ale celá exekutiva v podstatě, samozřejmě včetně ministerstva obrany uvědomuje naléhavost toho navýšit obranný rozpočet. Pracovat na modernizaci výzbroje, mít potřebné prostředky pro nabírání nových rekrutů a nastavení počtů našich vojáků z profese. Teď, když se omezím na tuto kategorii, na tu žádoucí úroveň.

Dovoluji si říci, že asi skutečně se muselo mezinárodní bezpečnostní prostředí poměrně dost výrazně proměnit, aby vůbec takový slovník nebo nějaké takové názory mohly tak explicitně padnout. A vlastně mi to potvrzuje i ta debata tady. Já bych i dost nesouhlasil. Já to beru samozřejmě jako nějakou metaforu nebo pokus o bonmot, že není co bránit, nepochybně je co bránit. To tady zaznělo taky, to nechám na okraji. Co se týká povinné branné povinnosti, která tady zazněla opakovaně, což je pro mě výrazná zpráva, nebo výrazný vzkaz. Já se vám musím přiznat, že já osobně jsem se tomu v poslední době nějak bránil. Věřím ale, že to chápeme společně tak, že se jedná o nějaké fáze.

Jedná se o nějakou reakci na nějakou situaci. A myslím teď ne tu bezpečnostní, ale myslím tu občanskou nebo tu společenskou. To nastavení společnosti, jak je ochotna vnímat některé věci, jak je ochotna pootočit přece jenom tím svým názorem. To není jenom bolest České republiky, ale myslím si, že celé Evropy, bohužel – a teď se to dokazuje. Že vlastně se ten nějaký mírový stav považoval za něco jako kyslík. A ono to tak bohužel není. A ty státy na to přicházejí jeden po druhém. Myslím si, že nejsme skutečně na chvostu v té reakci, že jsme relativně spíš v tom popředí.

Samozřejmě že se neustále hauzíruje s tím, že rozpočet by mohl být ještě o tolik vyšší. On by samozřejmě mohl, na druhou stranu setsakra málo zemí v Evropě např. má ten meziroční nárůst o téměř 10 %, jako máme my. Čili rozumím tomu, pro nás je takovým lakmusovým papírkem to, co tam je zakotveno, co jste si nepochybně všimli. A to vzniklo až tou prací poslanců ve výboru, protože předtím tam byla razantnější dikce, ale ta možnost té dobrovolnosti.

Čili já jenom pro přehlednost pro ty, kteří třeba neměli možnost se tomu návrhu tolik věnovat. Ale kromě profesionálů tady máme aktivní záložáky, kteří se skládají zhruba ze dvou skupin. A to jsou ti, kteří na vojně byli, to znamená ti, kterým je dneska zhruba 35 a víc, a kterých bude ubývat logicky. A potom ti, kteří mají k armádě nebo vůbec k vojenství nějaký osobní vztah. Většinou jsou to sportovci nebo lidé zaměření tímhle směrem. A potom jsou ti dobrovolní, nebo oni jsou bez označení. Já jsem chtěl, aby to bylo označeno jako občanská záloha, ale nakonec to neprošlo. Člověk nemůže vyhrát všechno. Ale to je skutečně test toho, jestli občan, občanka cítí jakousi připravenost, ochotu, disponibilitu se přihlásit, projít nějakým základním zdravotním testem, projít nějakým řekněme testem ještě toho, jestli tam nejsou jiné zábrany – náboženské, svědomí apod. Tak, jak to naše zákonodárství zná. A potom, jak tady bylo řečeno, prodělá to cvičení. V rámci dvou let musí jít o ty tři měsíce. Čili ono se to velmi blíží tomu, co tady zaznělo, že by povinná vojna mohla být tři čtyři měsíce. Tohle cvičení vlastně se tomu velmi blíží. A potom ten člověk se vrátí domů a doufá, že nenastane situace, kdy by byl povolán. Ale on se k tomu sám nabídl.

A co to redukuje? Nebo co to vylepšuje? To, co by nastalo při stavu ohrožení stavu, kdy my bychom byli nuceni povolávat patrně, ne hned, ale v nějaké časové sekvenci, lidi, kteří vůbec nějakým výcvikem neprošli. A tím my je vystavujeme relativně velkému nebezpečí. To tady zaznělo také. Jenom chci potvrdit, že vlastně myslíme velmi podobným směrem. A teď uvidíme, třeba se nám přihlásí za rok 200 lidí. Já to nevím. A třeba se nám bude někdo pošklebovat, jak jsme naivní. Já to nevím. V Polsku udělali takovéhle dobrovolné cvičení někdy loni na jaře, mělo asi čtyři nebo pět tisíc míst kapacitu, a přihlásilo se pětatřicet tisíc lidí. A spousta žen. A ze všech sociálních a věkových skupin. Víme, že Polsko je v tomhle specifické, ale uvidíme, jak to dopadne u nás. A není všem dnům konec.

Já když tady slyším tolik výrazných názorů pro ještě třeba razantnější krok, já ho vůbec nevylučuji. Já to beru spíš tak, že připravujeme krok po kroku, aniž bychom strašili a děsili lidi, ale vracíme je zpátky k něčemu, co patří k jakési občanské – aspoň z mého pohledu – povinnosti.

Vojenské újezdy budou dostatečně saturovat potřeby výcviků, i když armáda ve svých číslech poroste. Tím vás chci naprosto ujistit, myslelo se na to. A mimochodem i kasárna, která už byla zvažována, že by se s nimi nějakým způsobem armáda rozloučila, dala je k dispozici atd., jako např. Rakovník mě teď napadá, tak nebude tomu tak. Necháme si to právě pro potřebu těch záloh. Musím říct, že je potěšující, že prakticky všude tam, kde ujišťujeme, že zůstaneme jako armáda, tak je to kvitováno s povděkem, protože ta místa jsou na to zvyklá. V řadě případů to jsou i nakonec pracovní příležitosti. A také je to nějaký klient, který čerpá místní služby.

Stejně tak třeba muniční sklad, který ještě generál Pavel označil už za nadbytečný, tak ten názor jsme zrevidovali s panem generálem Bečvářem na to, současným náčelníkem Generálního štábu. Jedná se o muniční sklad v Květné, který bude armáda dál držet. Nakonec on se teď docela významně hodil při likvidaci toho problému ve Vrběticích.

Zahraniční mise ano/ne. Já bych rád zdůraznil, že je to na prosby, v podstatě bych to označil, za prosby aktivních záložáků. Samozřejmě, jednak je hluboká pravda to, že je o to veliký zájem mezi profesionály, to je jedna věc, nebo veliký a nesaturovaný dostatečně. Na druhou stranu je to ten velitel, který určí, kdo tam bude, a ne zbožné přání kluka, který má třeba dobrodružné sklony a my bychom ho vystavovali neúnosnému riziku. To vůbec nepřichází v úvahu. A do značné míry jde především o ty, kteří tam byli. Jde především o ty, kteří byli vojáky z povolání, kteří byli třeba i opakovaně na misích, ale jejich kontrakt u armády už skončil. Oni se pohybují normálně v civilním sektoru a mají svá občanská zaměstnání. Ale třeba před deseti patnácti lety venku byli. A ti to skutečně nezapomněli, jaká úskalí to s sebou nese a co to od nich vyžaduje.

A znovu říkám, ten velitel si nikdy nevezme, s prominutím, na triko to, že by tam měl v jednotce někoho, kdo by nestačil. Protože to je ohrožení pro všechny samozřejmě, nejenom pro toho konkrétního člověka. Vznik domobrany je něco, co samozřejmě člověk nemůže nějakým způsobem přehlížet. Ony, řekl bych naštěstí, já to nemyslím nijak zle, ale také občas, jak rychle vznikají a jak halasně mluví, tak rychle zanikají a tak tiše mlčí. Samozřejmě je to nějaká reakce, je to možná i někde podporováno, někde se to může i hodit jako demonstrace toho, že stát není schopen dostát svým povinnostem. A mezi ty základní samozřejmě patří obrana bezpečnosti občanů a majetku státu jako celku.

Čili myslím si, že i toto nakonec – a tím myslím tyhle předlohy, tu, kterou projednáváme i ty následné – jsou na to určitou odpovědí, protože dávají možnost těm, kteří se skutečně chtějí do toho zapojit. Tak mohou a nemusí k tomu vyhledávat žádné spolky, které někdy mohou být docela pochybné.

Nábory probíhají. My jsme otevřeli náborová střediska. Naposledy na Vítězném náměstí v Dejvicích, kde je moderně zařízený a vybavený prostor. Mělo by to být vlídné prostředí, kde člověk, který se o to uchází, dostane vyčerpávající odpovědi na všechny otázky a možnosti jeho případného využití v armádě. Ať už jako profesionál nebo jako aktivní nebo jiný záložák. Ten zájem je relativně velký. Musím říct, že první prosincový týden jsme měli za jeden týden 200 lidí v rámci celé republiky. Samozřejmě, že tam je velké procento, které neprojde. Ale pořád z toho zbývá zhruba 30 procent lidí, kteří jsou pro armádu perspektivní. Ty profese jsou nejrůznější a jdou skutečně od řidičů přes kuchaře, možná trochu překvapivě pro někoho, až po odborníky přes počítače. Čili to spektrum je široké, snažíme se, aby armáda byla atraktivní zaměstnavatel.

Padlo tady také to, jak bychom měli lépe působit ve veřejném prostoru. S tím také souhlasím, snažíme se o to, máme na to vyčleněno několik lidí. Jsou to takové výjezdové skupiny na základní školy především. Je to něco úplně jiného, než co si pamatuji já, kdy jsme se tomu posmívali. Protože přišel soudruh a začal nás lámat, ať jdeme do Vyškova na střední školu, a my jsme na něj vyplazovali jazyk. Nebo ti odvážnější. Ale teď je to skutečně jinak. Já jsem tomu jednou asistoval, ty lidi nevěděli, že tam jsem, ti naši vojáci, co dělali tu ukázku. Tam se vřítilo šest pomalovaných lidí v zeleným, z čehož mimochodem dvě byly ženy, ale měly schované vlasy, takže až na poslední chvíli se to vyjevilo. A udělali tam normální v uvozovkách "bitku" před tabulí. A ti malí kluci ani nedýchali, a ty holčičky taky ne, a odměnili je obrovským potleskem.

Tak dělá se to opravdu jinak, ta kapacita ale nestačí. V tom souhlasím a musíme toho udělat víc. Jedním s Českou televizí, abychom měli pravidelný pořad. Je to na nejlepší cestě. Má být teď nějaká schvalovací projekce, abychom měli zase pravidelný týdeník jako armáda. Ovšem nikoli toho typu, jako byl Azimut, jestli si pamatujete, ale něco podstatně dynamičtějšího a atraktivnějšího. Snažíme se také – a tím už končím, omlouvám se, že jsem to nestihl za kratší dobu, ale snažíme se v maximální možné míře, tak, jak se na nás obracíte nebo starostové, různí poslanci, saturovat potřeby jednotlivých měst i obcí, když mají nějakou víkendovou akci, rodinnou akci. Tam ta prezence armádní složky je vždycky atraktivní. A vždycky je to vlastně ta nejpřirozenější forma, jak té rodině, která jde na procházku, která si dělá nějaký volnočasový program, tak jak jí ukázat, co ti vojáci umějí. Co mají k dispozici, jak třeba pracují se psy, prostě atraktivní, snadno přístupné věci. V tom se snažíme maximálně vyjít vstříc. A věřte mi, že to naše vojáky docela zaměstnává.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má zpravodaj garančního výboru, pan senátor Josef Táborský.

Senátor Josef Táborský:  V rozpravě vystoupilo 7 senátorek a senátorů. Ve své podstatě většina těchto vystoupení byla podpůrná, s doporučením určitých otázek zkvalitnění. Jsem přesvědčený, že dobrých otázek. A jsem přesvědčen, že v mezích tohoto zákona, pokud bude schválen, tato doporučení je možné realizovat.

Snad je tady jediná možná taková víceméně rozporná otázka mezi všeobecnou brannou povinností a branným zákonem, tak, jak je předkládán, na základě dobrovolnosti.

Já jsem přesvědčený o tom, jak tady pan ministr hovořil, že v případě, kdyby v nějakém dalším postupu bylo nutné k tomuto kroku přistoupit, tak jsem přesvědčený o tom, že to armáda bude umět. Ale, řekněme si takhle. Budou odvody všeobecné branné povinnosti a tam každý občan, jak muž či žena, mají právo vyslovit případně svůj nesouhlas ve vztahu ke svědomí, náboženství atd. A ve své podstatě, jestli se dosáhne lepšího efektu než tím, že jdeme dobrovolnými zálohami s poměrně velice dobrou motivací pro ty lidi. Pochopitelně, je to i otázka vzdělávání, padlo to tady, je to i na školách, v prezentaci atd. Takže s celou řadou souvislostí. Ale neumím dost dobře teď říct, jak by to dopadlo s všeobecnou brannou povinností. Děkuji.

Ale, pane předsedající, je pouze jeden návrh na hlasování. A to je tedy stanovisko nebo doporučení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určil zpravodajem Josefa Táborského a pověřuje předsedu Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  A o tom budeme po znělce hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 7 ukončeno, registrováno 63, kvorum 32, pro 54, proti 2. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu. My se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ministr obrany zůstává ve hře i u dalšího bodu. A sice:

 

Návrh zákona o službě vojáků v záloze

Tisk č. 177

Senátní tisk č. 177. Takže nyní opět žádám pana ministra obrany, pana Martina Stropnického, aby nás s tímto návrhem seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi, abych krátce představil další ze zákonů branné legislativy, kterým je nový zákon upravující průběh služby vojáků v záloze, povolávaných k výkonu vojenské činné služby. Je to zákon, který má nahradit již historicky překonaný zákon č. 220/99 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze.

Tento návrh byl dne 12. ledna 2016, čili včera, ano, projednán výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který s ním vyslovil souhlas. Předkládaný návrh má výrazně zjednodušit celou úpravu jejím přiblížením, podmínkám služby vojáků z povolání. Současně má návrh podpořit zájem o dobrovolný výkon vojenské služby, ať už ve formě jednorázového cvičení, nebo vstupu do aktivní zálohy. Tak, jak už jsme o tom tady i mluvili v tom předešlém bodu.

Ke zvýšení atraktivity výkonu vojenské služby zákon zvyšuje finanční ohodnocení vojáků v době cvičení nebo nasazení, zvyšuje odměny vyplácené po dobu zařazení do aktivní zálohy a zavádí také podporu zaměstnavatelům vojáků v aktivní záloze po dobu, kdy je budou muset uvolnit z důvodů vojenské služby.

Legislativně technicky je zákon navázán na zákon o vojácích z povolání a přebírá většinu právní úpravy pro vojáky z povolání. A pouze v případě nutných odlišností se stanovuje zvláštní úprava pro vojáky v záloze. Přijetí zákona není spojeno s vyššími náklady, než které předpokládá již odsouhlasené posílení rozpočtové kapitoly ministerstva obrany.

Dopady na podnikatelskou sféru se sice rozšířením úkolů aktivní zálohy zvyšují, při předpokládaném počtu vojáků v aktivní záloze, cílový stav je již tady zmíněných 5000 vojáků v aktivní záloze. Nové informační povinnosti vůči zaměstnavatelům a přiznáváním finanční podpory za dobu uvolňování zaměstnanců je ale považuji za úměrně kompenzované. Zaměstnavatelé budou, pro vaši informaci dostávat dvě třetiny průměrné měsíční mzdy při povolání zaměstnance na plánované cvičení. V případě cvičení neplánovaného budou dostávat celou výši průměrné měsíční mzdy.

Při projednávání v Poslanecké sněmovně došlo oproti původnímu návrhu k navýšení odměn pro příslušníky aktivní zálohy. Původní vládní návrh zamýšlel odměňovat příslušníky aktivní zálohy 12 000 Kč za rok. A v případě studentů vysoké školy v denním studijním programu 20 000. Poslaneckým pozměňovacím návrhem došlo k navýšení těchto částek na 18 000 Kč/rok pro aktivního záložáka a 24 000 Kč pro vysokoškoláka v roce, kdy absolvuje příslušné cvičení. Oproti současným 6000 v případě studentů.

Čili to je v kostce jenom snad to nejnutnější. Já děkuji za vaši pozornost a dovoluji si i v tomto případě požádat o vyslovení podpory tomuto návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 177/1. Zpravodajem výboru je opět pan senátor Josef Táborský, kterého nyní žádám o přednesení své zpravodajské zprávy. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Josef Táborský:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové.

Tak, jak již předkladatelem bylo tady zveřejněno, jde o podstatný obrat od dosavadní úpravy, která byla orientována na překonanou povinnou základní službu a povinnou zálohu. Zákon odpovídá základnímu konceptu nového branného zákona, který jsme před chvílí projednávali, založeného na posilování dobrovolných záloh. Zejména aktivní zálohy, přiblížení se záložníkům ve službě úkolům vojáků z povolání.

Je zde celá řada pobídek pro zvýšení početního stavu záloh. A jak už v oblasti naturálních náležitostí, bezplatného stravování, stejnokroj, ubytování, cestovní náležitosti a další. Potom je to i nepodstatné peněžní náležitosti, tak, jak tady pan ministr už o tom hovořil. Kde pozměňovacím návrhem Poslanecké sněmovny ještě některé částky byly navýšeny.

Znovu je potřeba zdůraznit, že důraz se klade na aktivní zálohy. K zařazení do aktivní zálohy je potřeba splnit podmínky stanovené pro vojáka z povolání. Návrh tohoto zákona je prezentován jako souladný s ústavním pořádkem včetně ústavního zákona o bezpečnosti ČR a s mezinárodními závazky ČR. Závazek v souladu návrhu zákona s právem Evropské unie není velký, neboť vojenská služba je v národní působnosti.

Vláda schválila návrh zákona 13. března 2015 a předložila jej Poslanecké sněmovně. Výbor pro obranu ve spolupráci s předkladatelem připravil komplexní pozměňovací návrh a tento komplexní pozměňovací návrh ve 3. čtení byl ve finálním hlasování č. 307 s návrhem zákona vysloven souhlas. Když ze 154 přítomných přihlášených poslanců bylo 123 pro a 1 proti. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte místo u stolku zpravodajů. A já se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh nevidím, a proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. Pan zpravodaj? Také ne, takže máme jediný návrh k hlasování, a to je návrh na schválení.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno je 60 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 31. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové č. 8 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvorum 31 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme skončili projednávání tohoto návrhu a tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji. A máme tady další návrh a další bod, kterým je:

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 178

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 178. Opět bych požádal pana ministra obrany Martina Stropnického, aby nás s tímto návrhem zákona seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Děkuji, pane předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi seznámit vás s návrhem novely zákona o ozbrojených silách. Přistupuje se k ní proto, že zákon už nevyhovuje věcným potřebám ozbrojených sil. Za nejdůležitější změny, se kterými bych vás rád seznámil, považuji zejména rozšíření možnosti využít celou armádu v krizových situací a plnění humanitárních úkolů. Z původních záchranných útvarů, které se ruší, se tato působnost rozšiřuje na všechny útvary armády. To si myslím, že je docela zásadní, i to tady zaznělo v předchozí diskusi.

Dále pak definování pojmů "operační nasazení" a "úkolové uskupení", a to v souvislosti s plněním závazků vůči NATO. Dojde tím k usnadnění nasazování sil a prostředků armády při krizových situacích, např. při povodních a plnění mezinárodních závazků také naší republiky. Dále pak úprava k provádění technických prohlídek vojenské techniky, které se vracejí ze zahraniční mise. Dále pak novela dílčím způsobem upravuje některé již existující instituty, jako např. rozšíření omezení pořádání politických kampaní pro vojáky, začlenění vojenské přísahy do zákona apod.

Na závěr jenom chci poznamenat, že návrh byl schválen Poslaneckou sněmovnou 16. prosince loňského roku, přičemž k němu byla uplatněna pouze jedna dílčí drobná změna, která neměla na smysl novely zásadní vliv. Také tento návrh byl projednán 12. ledna tohoto roku výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a ten s ním vyslovil souhlas.

Děkuji za pozornost a i v tomto případě bych rád požádal o vyslovení podpory tomuto návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 178/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Patrik Kunčar, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Patrik Kunčar:  Dobrý den, vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost dne 12. ledna 2016 na své 20. schůzi projednal senátní tisk č. 178 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR, ve znění pozdějších předpisů. Odůvodnění přednesla zástupkyně předkladatele – náměstkyně pro řízení sekce legislativní a právní ministerstva obrany JUDr. Alena Netolická.

Jak již pan ministr zmínil, předmětem právní úpravy zákona o ozbrojených silách je zejména postavení, úkoly a členění ozbrojených sil, jejich řízení, příprava a vybavení. Nejdůležitějšími změnami jsou jednak zrušení vojenských základních útvarů, protože tuto roli prakticky přebírá celá armáda. K tomuto bodu proběhla i diskuse v rámci výborů, kde drobná připomínka byla vysvětlena. Dále je zde upřesněná specifikace operačního nasazení a úkolového uskupení. Do novely se přesouvá také vojenská přísaha, která nově obsahuje i nepřímé zavázání k plnění mezinárodních obranných závazků České republiky. Tento bod byl načten v rámci druhého čtení. Byl to pozměňovací návrh výborový a ministerstvo obrany s ním vyslovilo souhlas.

Dále se zavádí zákaz pořádání politických shromáždění volebních kampaní jednak ve vojenských objektech a také v místech plnění úkolů ozbrojených sil. Dále se zde zavádí nově rizikový příplatek pro občanské zaměstnance, kteří působí v zahraničních operacích. Tuto výši stanoví ministr obrany podle rizikovosti příslušné vojenské operace, a to ve výši 700 až 3500 korun denně. Upravují se některé záležitosti týkající se vojenské techniky, jejího provozování, resp. technických prohlídek, kdy je povinnost, pokud propadne technická prohlídka na zahraniční misi, tak do šesti měsíců tuto technickou prohlídku po návratu z mise absolvovat.

V rámci legislativního procesu byl tento návrh zákona do Poslanecké sněmovny předložen 2. června 2015 a schválen 16. prosince 2015. Do Senátu Parlamentu ČR byl doručen 21. prosince.

Co se týká dopadů na veřejnou správu podnikatelský sektor a státní rozpočet, tak vzhledem k ustanovení o rizikovém příplatku bude předpokládaný dopad na státní rozpočet maximálně ve výši 1,2 mil. korun ročně. Další dopady novela nepředpokládá.

Po mojí zpravodajské zprávě a diskusi výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určil zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu mě a pověřil předsedu výboru senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůlí návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím a otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám.

Zeptám se, zda si přeje vystoupit pan ministr. Nepřeje. Pan zpravodaj také ne. Děkuji. Takže můžeme přistoupit k hlasování o jediném návrhu, který padl, a to je návrh na schválení. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je 59 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že hlasování č. 9 se z 59 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 30 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodajovi. A tím jsme tento bod projednali. A můžeme přistoupit k poslednímu bodu před polední přestávkou a tím je opět bod pana ministra

 

Informace o působení nasaditelného spojovacího modulu v operaci NATO "Joint Enterprise" v Kosovské republice

Tisk č. 163

Tento návrh uvede pan ministr obrany Martin Stropnický, kterého nyní žádám o to, aby nás s ním seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Děkuji, pane předsedající, tak ještě jednou dámy a pánové, vás poprosím o laskavou pozornost.

Předkládaný materiál informuje o působení nasaditelného spojovacího modulu Deployable Communication Module, DCM v operaci NATO Joint Enterprise v Kosovské republice.

Působení působení Armády České republiky v misi schválil Parlament v roce 2014 v rámci mandátu pro zahraniční operace v letech 2015 a 2016 s tím, že v případě konkrétního nasazení o něm bude informována vláda a Parlament. Hlavním úkolem operace je přispívat k vytváření a udržování bezpečného prostředí, podporovat pokračující mírový proces a demokratický vývoj v zemi. Podporovat misi OSN, a misi Evropské unie Eulex.

Česká republika byla zapojena skupinou tří příslušníků DCM v období od 28. srpna 2015 do 22. prosince téhož roku. Jejich úkolem bylo podílet se na zajištění spojení jednotek jak v prostoru působení, tak i mezi velitelstvím operace a nadřízenými aliančními velitelstvími. Vedle příslušníků DCM působí v Kosovu ve velitelství mise dlouhodobě okolo 10 vojáků Armády České republiky. Financování působení příslušníků DCM v Kosovské republice je pokryto z rozpočtové kapitoly ministerstva obrany.

Celkové náklady na působení dosáhly 422 612 korun. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Garančním a zároveň jediným výborem, který se uvedeným návrhem zabýval, je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které máme jako senátní tisk č. 163/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Josef Táborský. Nyní ho tedy žádám o přednesení zpravodajské zprávy. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Táborský:  Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Naváži na předkladatele pana ministra, akorát tady zdůrazním tu otázku, že působení příslušníků v nasaditelném spojovacím modulu validační operaci v Kosovské republice je prakticky naplňováním závazků vyplývajících z členství České republiky v NATO a zároveň příspěvkem k zajištění mezinárodní bezpečnosti. Je také výrazem podpory oficiálním kosovským institucím a i široké veřejnosti při budování demokratických struktur v zemi a při zajišťování ekonomického rozvoje.

Jedná se o třetí nasazení českých příslušníků v tomto spojovacím modulu v operacích Joint Enterprise. První dvě se uskutečnily v letech 2012 a 2014.

VZVOB projednal tuto informaci na 18. schůzi dne 9. prosince 2015 a doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vzít na vědomí tuto informaci a zároveň požádat vládu, aby informovala Senát o výsledcích působení tohoto nasaditelného spojovacího modulu v operaci NATO Joint Enterprise v Kosovské republice, a to nejpozději do 30. června 2016. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte místo u stolku zpravodajů, pane senátore.

Otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Nepřeje, děkuji. Pan zpravodaj také ne. Usnesení bylo předneseno. Jedná se o usnesení VZVOB v této věci.

Můžeme přistoupit k hlasování.

Nyní budeme hlasovat o návrhu usnesení, jak je obsaženo v usnesení výboru. V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů. Potřebné kvorum je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 10 se z 62 přítomných senátorek a senátorek a senátorů při kvoru 32 se pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi. Děkuji všem zpravodajům.

V tuto chvíli přerušuji projednávání dnešního jednání do 14.30 hodin na polední přestávku.

(Jednání přerušeno v 13.23 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.33 hodin.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Můžeme pokračovat odpoledním jednáním naší dnešní schůze. A dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití

Tisk č. 174

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 174 a prosím pana ministra Jiřího Dienstbiera, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Novela tohoto zákona je předkládána s ohledem na nutnost řešení některých praktických problémů, které nastaly při aplikaci zákona po jeho účinnosti. Vztah mezi obchodními řetězci a jejich dodavateli je problém, který začal vyvstávat již v průběhu devadesátých let minulého století. Dodavatelé přitom neměli možnost bránit se proti nežádoucím praktikám ze strany odběratelů, jako je např. přenášení obchodního rizika odběratele na dodavatele. Uzavírání smluvních vztahů pod nepřiměřeným nátlakem, svévolné úpravy smluvního vztahu ze strany odběratele bez toho, že by bylo vedeno jakékoliv jednání o změně podmínek smlouvy oběma smluvními stranami apod.

Zatímco řetězec měl a má zpravidla vždy na výběr z více dodavatelů obdobného zboží pro řadu výrobců a distributorů potravin byl a je kontrakt s daným obchodníkem existenční otázkou. Prostředky soukromého práva, stejně jako regulace hospodářské soutěže v dané oblasti selhávaly. Proto je od roku 2000 hledán způsob, jak nevyvážený vztah mezi odběrateli a dodavateli korigovat.

Až v roce 2009 uspěl poslanecký návrh zákona postavený na institutu významné tržní síly a zákon vstoupil v účinnost 1. února 2010. Dohledem byl pověřen Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Platné znění zákona obsahuje pouze 11 paragrafů, avšak jeho nedílnou součástí je i 6 příloh, které obsahují relativně vysoký počet skutkových podstat zakázaných jednání. Již se subjekt disponující významnou tržní silou může za splnění dalších zákonem předpokládaných podmínek dopustit. V této souvislosti je ale řada v zákoně použitých pojmů nejasná a jejich význam je nutno dovozovat až výkladem. To v praxi vede k prodlužování správního řízení. Stávající text zákona, pokud by nebyla provedena jeho úprava vede a do budoucna může vést k interpretačním kolizím se zákonem o hospodářské soutěži.

Je nutno zdůraznit, že dodávky do maloobchodů jsou proto pro tuzemské výrobce důležitým distribučním kanálem. Na trhu maloobchodního prodeje působí osm velkých potravinových řetězců, zatímco na straně dodavatelů je zhruba 10 tisíc subjektů. Hlavním cílem vládního návrhu zákona je zejména odstranit nekoncepčnost a nejasnost některých pojmů a ustanovení a tím předejít vyvolávání množství domněnek a otázek.

Dále odstranit vztah právní i praktické nejistoty ohledně rozsahů povoleného, resp. zakázaného jednání. A dále umožnit úřadu vhodnější aplikaci zákona v rámci jím vedených správních řízení, zejména prostřednictvím vyjasnění pojmů a stanovením konkrétních oprávnění úřadů, čímž by došlo i k celkovému zrychlení správního řízení. Konkrétní cíle zde lze definovat následujícím způsobem. V první řadě vymezit jasně, srozumitelně a určitě předmět právní regulace. Jedná se zejména o přesnější vymezení významné tržní síly v § 3. Významná tržní síla je podle předloženého návrhu definována jako takové postavení odběratele, v jehož důsledku si odběratel může vynutit bez spravedlivého důvodu výhodu vůči dodavatelům v souvislosti s nákupem potravin nebo přijímáním nebo poskytováním služeb s nákupem nebo prodejem potravin souvisejících.

Vázána je na ty odběratele, jejichž obrat v kalendářním roce přesáhne 5 miliard korun, včetně společného posuzování ovládaných a ovládajících osob a nákupních aliancí. Dále jde o omezení územní působnosti zákona. V této souvislosti se navrhuje, aby se zákon vztahoval i na případy zneužití významné tržní síly, ke kterému sice došlo v cizině např. byla-li smlouva uzavřena v cizině, ale jehož účinky se projeví nebo mohou projevit na území ČR, typicky je-li zde místo plnění.

Dále jde o upřesnění základních pojmů. Nově se navrhuje definovat pojmy "dodavatel, odběratel, nákupní aliance a potravina". Nákupní aliancí bude uskupení odběratelů, vzniklé na základě smlouvy jiného právního jednání nebo jiné právní skutečnosti, které provádí spolupráci mezi odběrateli v souvislosti s nákupem potravin za účelem jejího dalšího prodeje nebo přijímáním nebo poskytováním služeb s tím související. Nebo bylo za účelem této spolupráce vytvořeno nezávisle na tom, zda toto uskupení má nebo nemá právní osobnost.

Dále je cílem upřesnit základní náležitosti smluvního vztahu subjektů. Nově se navrhuje vymezit náležitosti smlouvy mezi odběratelem s významnou tržní silou a dodavatelem, a to v zájmu ochrany dodavatelé jako slabší strany. Povinná bude písemná forma smlouvy. Ve smlouvě se bude mj. povinné uvádět splatnost kupní ceny, která nesmí být delší než 30 dnů od doručení faktury nebo ujednání, že garantovaná splatnost kupní ceny nesmí překročit tři měsíce. Nedodržení písemné formy smlouvy nebo nesjednání povinných náležitostí bude nově správním deliktem odběratele, který má tržní sílu.

Dalším cílem zákona je vymezit zneužití tržní síly s uvedením skutkových podstat v této souvislosti se vymezují jednání, která se považují za zneužití významné tržní síly a která jsou z uvedeného důvodu zakázána.

Nepůjdu teď do podrobností jednotlivých skutkových podstat. Dále jde o zajištění důsledků rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže na soukromoprávní smluvní vztahy. Úřad bude v rámci své dozorové činnosti zejména oprávněn ukládat opatření k nápravě, jež by směřovala k odstranění zneužití významné tržní síly. Dále jde o doplnění ustanovení o sankcích. Mj. se zpřesňuje vymezení subjektů deliktu a rovněž se předpokládá, že odpovědnost za správní delikt právnické osoby bude přecházet i na jejího právního nástupce.

Účinnost novely se navrhuje počínaje 30. dnem po jejím vyhlášení ve sbírce zákonů. Používání nekalých obchodních praktik, jak vyplývá ze Zelené knihy Evropské komise o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v Evropě v dodavatelském řetězci v oblasti potravinového a nepotravinového zboží ze dne 31. ledna 2013 mezi subjekty po celém dodavatelském řetězci, může vyústit v nepříznivé dopady na jednotlivé trhy národních států. A dále mohou mít negativní dopad i na přeshraniční obchod a zároveň bránit řádnému fungování jednotného trhu.

To je důležitá souvislost ve vazbě na projednávání tohoto zákona. Pro úplnost lze uvést, že zákon o významné tržní síle byl dvakrát podroben tzv. pilotnímu šetření ze strany Evropské komise na základě stížnosti ze strany obchodních řetězců. V obou případech bylo toto šetření uzavřeno s tím, že neexistují důvody zahájení sankčního řízení s Českou republikou.

Návrh novely prošel standardním legislativním procesem, kdy původní vládní návrh zákona byl upraven na základě pozměňovacích návrhů vzešlých z jednání zemědělského výboru Poslanecké sněmovny. V rámci 3. čtení byl návrh novely zákona schválen 132 poslanci. Senátní výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své včerejší schůzi vládní návrh zákona doporučil ke schválení, ve znění předloženém Senátu Poslaneckou sněmovnou. Za toto doporučení děkuji a chtěl bych požádat, abyste stejně jako výbor i vy podpořili návrh předloženého zákona ve verzi, která přišla z Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také já vám děkuji, pane ministře, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, jako obvykle. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 174/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené milé kolegyně, vážení kolegové, rovněž já vám, poněvadž předstupuji v letošním roce poprvé, přeji všechno nejlepší v novém roce, ať se nám tady v Senátu dobře spolupracuje.

Pan ministr uvedl návrh zákona o významné tržní síle tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny. Toto vystoupení bylo vyčerpávající. V této chvíli necítím potřebu k tomu něco dodat. Jsem připraven vystoupit v obecné rozpravě. Chtěl bych pouze konstatovat, že výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal k tomuto zákonu 145. usnesení, s tím, že po úvodním slovu předkladatele Bohuslava Sobotky, premiéra, předsedy Vlády ČR, který se zúčastnil jednání výboru, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy a po rozpravě: 1. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mě. Chtěl bych k hlasování na hospodářském výboru říci, že z 11 přítomných senátorů 9 hlasovalo pro, 1 se zdržel a 1 byl proti. Takže hospodářský výbor, výbor pro zemědělství a dopravu vám jednoznačně doporučuje schválit návrh zákona tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore, a vy už směřujete ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, otevírám obecnou rozpravu k této materii.

První do rozpravy se přihlásil pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové.

Novela zákona o významné tržní síle je podle mého názoru nedokonalá. Pokusím se zdůvodnit, proč si to myslím. V celém řetězci od producenta, tedy zemědělce, až k nám spotřebitelům nejsou jen prodejci, ale také obchodníci, kteří nakupují zemědělské produkty přímo od zemědělců. Pokud mám dobré informace, tak v původním návrhu zákona bylo uvažováno i s výrobci, zpracovateli potravin, a to v předloženém návrhu zákona už není. Léta máme zažitou představu, že na tomto segmentu činností nejvíce profitují prodejci. Poslední analýzy, které jsou k tomu zpracovávány, např. třeba z Francie, ale i odjinud, ukazují, že tomu tak není. Že největší profit je u výrobců, kteří tvoří mezičlánek mezi výrobcem, tedy zemědělcem, a námi občany jakožto kupujícími.

Zákon má ochraňovat české zemědělce a občany jako kupující před řetězci. Jenže naši zemědělci dodávají přímo řetězcům jenom okolo 3 – 5 % svého obratu, které ten obchod tvoří. Z toho je patrné, že minimálně 95 % zemědělské produkce je vykupováno zpracovateli potravináři. A bohužel na tuto skutečnost návrh zákona nijak nereaguje.

Představa, že zemědělci jsou s potravináři v rovnocenném postavení, je naprosto mylná. Jako dvě strany dodavatelsko-odběratelského řetězce mají své protichůdné zájmy. Dodavatel zemědělec chce prodat za co nejvyšší cenu, zpracovatel, tedy potravinář, pak chce nakoupit za cenu co možná nejnižší. Funguje to naprosto stejně jako mezi zpracovateli, tedy potravináři, a obchodníky, tedy řetězci. Tento vztah novela zákona řeší, na rozdíl právě od vztahu zemědělec – zpracovatel, který, jak jsem již řekl, je významně větší.

Takže to je jeden z důvodů, proč tuto novelu nemohu podpořit. Druhým významným důvodem je podle mého názoru způsob a výše sankcí, které jsou v této novele obsaženy. Jelikož jsou sankce vztaženy pouze na dodavatelsko-odběratelské vztahy k českým dodavatelům a jsou značně drakonické, dojde patrně u řady obchodníků k úvaze, proč bych se ohrožoval smluvními vztahy s tuzemskými producenty, když mohu nakoupit stejnou komoditu v zahraničí, bez ohrožení sankcemi a možná i laciněji.

Dalším problémem, který je v zákoně obsažený, je, že odběratel musí do třech měsíců přepracovat všechny smlouvy, kterých jsou stovky, někdy i tisíce. Opět to povede k tomu, že v této lhůtě přepracují smlouvy pouze s těmi největšími dodavateli a menší čeští dodavatelé budou buď vynecháni, a nebo na ně nedojde, až po zákonné lhůtě. Proto, pokud nebude zákon zamítnut, podpořím alespoň ty návrhy, které by tuto lhůtu prodloužily alespoň na 6 měsíců. Kdo kdy dělal nějaké smlouvy, dobře ví, že není obvykle možné uzavřít smlouvu hned na prvním jednání, nemá-li to být diktát z jedné strany. A to je to, co by měl návrh tohoto zákona řešit. A on k tomu vlastně svým textem nabádá.

Mohl bych tady uvádět celou řadu případů, jak odběratel zemědělské produkce, tedy zpracovatel, zachází s dodavateli, s producenty, a to zejména s těmi nejmenšími. Uvedu jen jeden ilustrativní příklad.

Na jednom okrese vlastník všech skladovacích prostor pro jistou komoditu zakázal přijímat do skladů tuto komoditu, pokud nebude cena nižší, než cena stanovená. A to stanovená tak, že je stanovena pod výrobními náklady zemědělců. Zkuste ji dodávat do významně vzdálenějších skladů, když dopravní náklady převýší únosnou míru. A právě v takovém typu chování vidím jeden z problémů českých zemědělců, zejména těch menších. Je to problém, který je větší nebo alespoň stejný, než problém vztahu zpracovatel – prodejce. A jak jsem říkal, bohužel to novela zákona nijak neřeší.

Zrovna tak neřeší praxi zpracovatelů ve vztahu k prodejci, když ho nutí odebírat množství, které je neúměrné prodeji v jeho prodejně. To zase vede k tomu, že to diskriminuje menší a malé prodejce a tím de facto podporuje velké řetězce a tak dál, atd. Prostě nic z toho tato novela neřeší. A dle mého názoru celou situaci spíše ještě zhoršuje, proto ji bohužel nemůžu podpořit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Dalším do rozpravy je přihlášen s právem přednostního vystoupení pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře a kolego senátore, vážené paní kolegyně, kolegové. Tento zákon je pro české zemědělce a české zpracovatele zákonem naprosto klíčovým. Tyto dva segmenty čekaly zhruba 8 let, než se k něčemu v legislativním procesu zkrátka vláda dopracuje. Ten zákon se nerodil lehce. A já bych tady na úvod vzpomenul to, co jsem včera vzpomenul na našem výboru.

Psal se rok 1994, ministrem zemědělství byl Josef Lux, bylo to někdy na podzim ve Větrném Jeníkově. Byla tam velká zemědělská sešlost. Větrný Jeníkov je místo, kde se pravidelně několikrát ročně konají významné zemědělské akce. Když to skončilo, tak si nás asi 15 vzal do salonku k diskusi. A položil nám otázku, co si myslíme, že bude největší problém velkého resortu v zemědělství v budoucnosti. Všichni jsme mu odpovídali, každým to viděl nějakým jiným způsobem. On nás vyslechl a řekl nám přibližně toto: "Pánové, máte v mnohém pravdu, ale já to vidím trochu jinak. Podle mého názoru" – a psal se rok 1994 – "podle mého názoru hlavní problém českého zemědělství bude boom potravinových obchodních řetězců."

Je škoda, že Josefa Luxe potkal osud, který ho potkal, protože tady na této epizodě nebo příhodě, která je opravdu pravdivá, se ukazuje, že ten člověk měl vizi a že zkrátka a dobře uměl. Já bych tady chtěl doplnit, mluvilo se tady o osmi obchodních skupinách a desetitisících zpracovatelů jejich dodavatelů, to znamená, obecně řečeno, potravinářů. To je jenom část potravinové vertikály. Ta základna, kde se vyrábějí suroviny pro zpracovatele, to znamená pro potravináře, oni z toho dělají potraviny, které prodávají obchodníkům, tak ta základna čítá zhruba třicet tisíc výrobních subjektů, od naprosto malých, až po takové giganty, jako je třeba Agrofert. Ale není tady v republice jenom Agrofert.

Čili ta potravinová vertikála je tak postavena, že v čele na té špičce je 8 korporací, pod nimi je 10 tisíc potravinářů a tu základnu tvoří asi 30 tisíc subjektů. Nemusíme být ani žádnými velkými znalci ekonomy a nemusíme kolem toho mít podrobné znalosti, abychom už tady z tohoto poznali, kdo má asi tak v té vertikále rozhodující roli. Stoprocentně to nejsou potravináři, jak tady řekl předřečník, i když souhlasím s tím, že zájmy prvovýrobců a zájmy potravinářů jsou v mnohém protikladné. Ale ten, kdo v potravinové vertikále velí, to nejsou potravináři, ale to jsou obchodní řetězce. A obchodní řetězce...

Já bych poprosil, pane předsedající, o trošku klidu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano. Prosím, abyste se trošičku zklidnili a nerušili vystoupení svého kolegy. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Veleba:  Já nejsem tak důležitý, ale mě to ruší.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Rozumím tomu a již náprava nastala.

Senátor Jan Veleba:  Děkuji. Děkuji.

Nejsou to tedy potravináři, ale jsou to obchodní řetězce. A přitom jsou to ty obchodní řetězce, kde hlavní roli, myslím si, že tak z 90 %, kdyby se to finančně spočítalo, jsou obchodní řetězce, které jsou v majetku zahraničního kapitálu. Čili kdyby se udělal nějaký příměr, tak obchodní řetězce pro mě – a znám tu situaci, byl jsem v tom – tak ty obchodní řetězce, to byly jednosměrné potravinové dálnice ze zahraničí do České republiky.

Včera jsem se díval na ČT24, a jedna kolegyně mě zaujala větou, vyvozuje z tohoto zákona, bude-li přijat, že tyto zahraniční řetězce nebudou riskovat a nebudou kupovat české potraviny od českých zpracovatelů. Já vás můžu ubezpečit, že čeští zemědělci a čeští potravináři už 20 let za toto riskování bojují, aby to od nich kupovali. Ale ta koncovka je taková, že když se vezme finančně prodej potravin – a ještě jsem nedodal, že ty řetězce ovládají 80 % maloobchodního trhu potravin v ČR a těch 20 % zbývá na to množství těch malých obchodů atd. –, tak ty obchodní řetězce plně využívají tuhle svou sílu. A nemůže to být tak... Ale chtěl jsem říct to, že asi 40 % potravin ve finančním vyjádření už dovážíme. A ten podíl stále roste.

A kdyby se to převedlo na nějaké komodity, tak třeba u vepřového masa, což já pokládám za naši ostudu, tak u vepřového masa už se dováží přes 50 %. A vepřové maso je jeden ze základů našeho jídelníčku z živočišné produkce. Chci říct, že výsledek této politiky, i politika obchodních řetězců, já vidím výsledky následující – ta jejich obchodní politika je následující. Zaprvé je to stlačení cen a dost často to bylo stlačení nákupních cen pod výrobní náklady, tzn. stlačení cen směrem k potravinářům, ke zpracovatelům. A ti potravináři, ti zpracovatelé neudělali nic jiného, než že to přenesli na zemědělce, na toho prvovýrobce. Ten už to neměl kam dál přenést a ten se s tím musel nějakým způsobem vyrovnat. Ta to politika, která byla volná, neregulovaná, řekl jsem, že 8 let jsme bojovali za tento zákon, dopadlo to tak, že se dramatickým způsobem – ti zemědělci se přizpůsobili, nic jiného dělat nemohli – dramatickým způsobem jsme snížili stavy chovaných hospodářských zvířat. Tam začíná potravinová soběstačnost, tam začíná základ agrární soustavy, kde pokud dobytek je, tak na polích jsou jiné plodiny, než je obilí, řepka a kukuřice, tam začíná zaměstnanost na venkově, tam začíná zaměstnanost ve zpracovatelském průmyslu atd.

A ty stavy hospodářských zvířat – a neříkám, že to je jediný důvod, ale je to jeden z hlavních důvodů – poklesly na stavy pod 50 % toho, co se tady chovalo dřív. Ale přitom neříkám, že to, co se tady chovalo dřív, že ta vysoká výroba a to vysoké zatížení mělo zůstat.

To byl extrém. Ale toto je prostě druhý extrém. Čili výsledek byl, že se prudce snížila domácí produkce živočišné výroby, zaměstnanost v prvovýrobě a zaměstnanost ve zpracovatelském průmyslu. Nepřímo to mělo vliv na krajinu, na pole, protože zmizelo třeba s redukcí stavu hovězího dobytka na 44 % – 550 tisíc hektarů zelených ploch z českých polí, to znamená krmných pícnin. Dřív byl každý třetí hektar zelený, teď je každý šestý hektar zelený.

Začala mizet potravinová soběstačnost a dováží se, jak jsem řekl ve finančním vyjádření, už 40 % naší spotřeby. Toto je vývoj u nás. Toto je vývoj v přistoupivších zemích, s výjimkou Polska a s výjimkou Slovinska. Polsko hraje jinou politiku, zejména k obchodním řetězcům. Kdo tam jezdíte, nebo kdo máte informace, tak to musíte potvrdit. Polsko je zatím soběstačné v potravinách a Slovinsko – to je malá země, která svou produkcí zkrátka je nevýznamná. Ve všech ostatních zemích – to, co jsem tady popsal, ten proces – to šlo všechno jako přes kopírák. Slovensko, Maďarsko, atd.

Naproti tomu ve starých zemích EU si výrobu podrželi. Německo například zvýšilo – už tak exponovanou výrobu vepřového masa podrželi. Do toho obchodního prostoru prostě my ty potraviny zkrátka dovážíme. Už jsem to tady jednou říkal. Zopakuji.

V ČR nemůže nastat, ať je rok jakkoliv neúrodný, tak nemůže nastat nedostatek obilí. Podle úrody, je úplně jedno, jaký je rok, jsme v situacích po žních rok co rok, že musíme vyvést 2 – 3,5 milionu tun obilí, protože to tady nemá užití, nemá to spotřebitele. Vyvezeme to zejména do Německa a do Polska. Mluvím o krmném obilí. Tam z tohoto obilí z větší části, nebo z rozhodující části tohoto obilí vykrmí, řeknu to laicky, vykrmí prasata, vykrmí drůbež, vyrobí vajíčka, zaměstnají lidi, zůstane tam přidaná hodnota a pak se to vozí sem. Proto vozíme přes 50 % vepřového masa.

Já tady nechce stavět obchodní řetězce jako absolutní strašáky, ale jeden z rozhodujících důvodů, proč tento stav je, že stát si nevšímal potravinové politiky, že prostě tomu nechal naprosto volný průchod.

Já ten zákon chápu tak, že není proti obchodním řetězcům, ale ten zákon má narovnat obchodní vztahy v té potravinové vertikále a má ochraňovat trošku zkrátka ty slabší.

Poslední poznámka – vztah k zemědělci a potravináři. Já sám jsem jednou vedl demonstraci zemědělců, chovatelů prasat. Láďa Steinhauser se jednoho dne zimního probudil a ráno měl před fabrikou 500 rozzuřených chovatelů prasat. Takže mě nikdo nemůže podezírat z toho, že prostě tu situaci neznám. Ale ty vztahy se postupně nějakým způsobem konsolidují, protože český zemědělec nemůže být bez českého zpracovatele, musí to zboží někam prodat – a všechno neprodá do zahraničí. Může prodat obilí, ale těžko prodá všechno. A český zpracovatel obráceně nemůže postavit prostě svůj výrobní program, kde není žádný český zemědělec. To nejde. Už ti zemědělci a zpracovatelé ušli kus cesty – a toto už tak úplně neplatí. Důkazem je, že prezident Agrární komory, když jsem skončil já, tak nově zvolený prezident Agrární komory, Ing. Toman, je současně prezident Potravinářské komory. Kdyby to tak bylo, kdyby ten vztah byl tak vyhrocený, tak ti zemědělci by toho Mirka Tomana před 2 lety, v březnu to budou 2 léta, nezvolili.

Sečteno, podtrženo – tento zákon je klíčový pro české zemědělce, pro české potravináře. Nepřímo je klíčový pro narovnání agrární soustavy, to znamená trošku pozvednutí živočišné výroby, která by přinesla pozvednutí pracovních příležitostí. Celé by to přineslo změnu v naší krajině, znovu by se tam vracely plodiny, které odsud zmizely. Čili tento zákon je klíčový nejenom pro zemědělce, ale i pro celou společnost. A nemyslím si, že dovozy potravin, že by tak závisely na zahraničních potravinách v této době, nemyslím si, že to je ta pravá politika. Já to takhle vidím. Není to jenom pro zemědělce, není to jenom pro potravináře, má to i daleko širší souvislosti. Čili ten zákon samozřejmě podporuji. A prosím všechny, kteří toto zváží, aby to podpořili taky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Zdeněk Besta.

Senátor Zdeněk Besta:  Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegové, kolegyně. Nebudu tak dlouhý jako můj předřečník, ale chtěl bych se trochu zmínit o tom zákoně i o jiných věcech. Možná při troše fantazie bych tento zákon zařadil mezi zákony – ne mezi klíčové zákony, ale mezi zákony zbytečné. Zbytečné v případě, kdy by všichni dodržovali dohody a smlouvy a nechtěli protistranu podrazit. Což asi není v naší společnosti možné.

Tímto zákonem stanovujeme řetězcům, které ovládly náš velko- i maloobchod, při ročním obratu 5 mld. Kč určité povinnosti. Je to ohromné číslo, těch 5 mld., které si mnozí z nás nedovedeme ani představit. Ale proto předesílám otázku, co s těmi menšími řetězci? Ty všechny jsou čisté a dokonalé? Určitě nejsou.

Zákon má chránit výhradně slabší stranu, což jsou míněni hlavně dodavatelé, ať již menší, či střední. Myslím, že to je celkem v pořádku, pokud to nezdraží potraviny, resp. všechny zemědělské a potravinové produkty. Myšleno je tím i evropské potravinové právo. Teď zdánlivě odbočím od meritu zákona a zeptám se snad sám sebe, nebo lépe řečnicky všech, kdo ochrání malé spotřebitele a domácnosti na našem venkově? A tím myslím skutečný venkov, venkov, který je vlastně – ne je, ale byl závislý na jediné prodejně, a to byly především družstevní Jednoty, někde byly i Budoucnosti. Zajímavé je, že družstevníci, tj. členové, na venkově zůstali, ale desítky – možná stovky prodejen na vesnici zanikly. A zanikly díky špatnému vedení Jednot a zanikly se vším všudy, tedy s majetkem, pozemky, budovami. A ty budovy si občané vybudovali svépomocí ve známých akcích Z. A to téměř zdarma.

Není na čase připravit třeba zákon o nevýznamné tržní síle, která by taky měla určité povinnosti, s ohledem na malé spotřebitele na vesnicích, vč. dohledání zmizelého majetku družstevníků? Bohužel stav je takový, že se tímto nikdo nezabývá a obce rezignovaly, nebo se snaží svými občany vybudované objekty koupit zpět a provozovat alespoň nějakou večerku.

Takže přes určité výhrady podpořím tento zákon a předešlá slova o zákoně o nevýznamné tržní síle dávám váženým senátorkám a senátorům na úvahu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Hlavatý.

Senátor Jiří Hlavatý:  Pane ministře, pane předsedající, kolegyně, kolegové. My jsme včera na hospodářském výboru poměrně hodně dlouho o tomto zákoně diskutovali. Velké překvapení na hospodářském výboru bylo to, že se osobně dostavil premiér Sobotka. Čili tím vlastně on dal sám osobně najevo, jakou důležitost dneska pro schválení toho zákona nebo té novely zákona tomu dává i vláda.

Podle mě vláda sebrala odvahu k tomu, a je to určitě o velké odvaze se postavit těm velkým řetězcům, protože to není o těch řetězcích, ale je to o těch zemích, kde jsou ty centrály těchto řetězců. Jedná se samozřejmě o velké a silné země. Takže znova – dobře, že ta vláda sebrala tu odvahu. Překvapilo mě docela, ani jsem to nevěděl, včera pan premiér říkal, že ten původní zákon platí od roku 2010 a že proti němu se obchodní řetězce odvolaly k Evropské komisi. Také to včera říkal. A že Evropská komise to odvolání proti tomu základnímu zákonu zamítla. Což si myslím, že je velice důležitá informace i tady pro nás, než budeme hlasovat. A vlastně tato novela tohoto zákona ten stávající zákon jenom zpřesňuje. Samozřejmě, že bude záležet na nás, na spotřebitelích, jestli budeme více vyhledávat to české zboží, to naše domácí zboží, nebo jestli se opravdu budeme klonit k tomu, že kde je napsáno "vyrobeno v Německu", nebo "vyrobeno ve Francii", že to je něco úžasného, že to je něco fantastického a že to nám dává, teď se tady bavíme o potravinách a o zemědělských výrobcích, tak že to nám dodá určitě energii a dodá nám to sílu do dalšího života a dá nám tu dlouhověkost, po které často my starší samozřejmě toužíme. Nejenom po té dlouhověkosti. Takže když si tam koupíme "vyrobeno ve Švédsku", nebo "vyrobeno ve Velké Británii", tak to bude určitě ten zázrak.

A to si koupím, místo proti tomu, abych si koupil to české zboží, takže tam bych se té dlouhověkosti asi nedožil. Žádné významné.

Jak jsem řekl, bude hodně záležet na spotřebitelích, a proto bych se i přimlouval k tomu, abychom i takhle to trochu chápali, že bychom pro tu naši republiku a pro ty české výrobce měli něco udělat. U toho obchodu, protože se v tom pohybuji vlastně půlku svého života, dlouhého života, si myslím, že mohu klidně říct, tak všude všechno záleží na osobních vztazích. Takže určitě tam jde o ty osobní vztahy, které jsou mezi těmi velkými řetězci a mezi těmi dodavateli. A ty osobní vztahy jsou určitě ze zahraničí daleko silnější, než jsou u nás.

Na samotný závěr bych řekl, že jeden z hlavních úkolů vůbec vlády, bavíme se tady o energetice, bavíme se o emisích, bavíme se o dopravní infrastruktuře, já řeknu, že to nejdůležitější je pro vládu, aby zajistila obživu národa. To znamená, aby tento stát, naše republika byla, co se týká potravin a zemědělských výrobků, aby byla absolutně soběstačná. To by měl být hlavní cíl. Proto budu hlasovat pro schválení, tak, jak bylo nám dodáno z Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Milan Pešák. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Milan Pešák:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové. Já souhlasím se svým předřečníkem v tom, že je nesmírně důležité, aby v ČR byla zajištěna co největší míra soběstačnosti, nezávislosti v oblasti produkce potravin, tedy v oblasti obživy lidí.

Nesmírně rád bych podpořil i zákon, který opravdu pomůže zemědělcům, zpracovatelům jejich produkce, tedy potravinářům a vůbec všem, kteří se na tomto podílí.

Nicméně velmi se obávám, že tento zákon takový není.

Kdybych já měl tento zákon řadit do nějaké kategorie, tak bych ho zařadil do kategorie těch zákonů, které jsou dobře míněny, jsou vytvářeny s dobrým záměrem, s dobrým úmyslem, ale vedou k něčemu jinému, ba přímo opačnému.

Ptáte-li se, které další zákony do této kategorie řadím, tak třeba zákoník práce. Proč máme tolik lidí zaměstnaných skrze agentury práce? Prostě proto, že ochrana pracovníků u normálních, běžných zaměstnavatelů je pro ně, tedy pro ty zaměstnavatele, již příliš velká. Zaměstnávání zaměstnanců činí velké riziko a velké nároky na ně. Tak zaměstnávají přes agentury. V těch agenturách ti, které jsme těmi opatřeními chránili, mají postavení podstatně horší, než by měli, kdyby ta ustanovení v zákoníku práce byla přijímána citlivěji a rozumněji. Stejně tak se obávám, že podobně dopadne i tento zákon.

Bylo tady několikrát zmíněno, že vlastníky oněch nadnárodních řetězců, proti nimž je tento zákon mířen, jsou zahraniční společnosti. Samozřejmě, pro ně není problém do svých supermarketů dodávat toho zahraničního zboží více. Já bych řekl, že když jsme byli svědky v určité době obratu v tom procentu dováženého zboží a zemědělské produkce z ČR směrem k růstu té produkce domácí, že tento zákon může způsobit, a já se obávám, že způsobí, pravý opak.

Mohl bych mluvit dlouze, mohl bych se zmiňovat o nejasnostech, nejasných formulacích, které tento zákon přináší, protože on sice nějakým způsobem třeba charakterizuje tu tržní sílu, ale které jednání tedy bude označeno za protiprávní, nebo ne, jaksi v souladu s právním řádem. Poskytování bonusů třeba. Je to v pořádku, není to v pořádku? Evropská unie to v zásadě toleruje, nebo tam je jaksi postup správný. Ze znění tohoto zákona se dá vyvodit, že poskytování bonusů je právě onou nekalou praktikou – nesprávným způsobem uplatňování té tržní síly.

Těch problémů, které tento zákon může vyvolat, je mnoho. A proto si dovolím navrhnout jeho zamítnutí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. A další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Veronika Vrecionová.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Hezké odpoledne, kolegyně, kolegové. Tedy pardon, pane ministře, pane předsedající. Já vždy při těch svých vystoupeních se snažím být stručná, ale dneska tady bohužel budete se mnou muset mít trpělivost, protože mám trošičku delší vystoupení.

Já podobně jako můj předřečník považuji tento zákon za zcela špatný. Já ho dokonce považuji za zcela nadbytečný. V první fázi budu navrhovat, tak, jako můj kolega, zamítnutí.

Pan předřečník Besta tady před chvílí říkal, že tady bohužel někteří nedodržují smlouvy. Já si myslím, že pro lidi, kteří nedodržují smlouvy, vůbec nic nezmění, když přijmeme ještě 100 dalších zákonů. Oni je stejně nebudou dodržovat. A myslím si, že jsou tady soudy, že máme v tomto případě jiné nástroje – obchodní zákon, antimonopolní zákon. To znamená – tento zákon upravovat, tak, jak je tady dnes předložen, považuji za zcela zbytečné, ba bohužel velice škodlivé.

Ten zákon jakoby na první pohled má páchat dobro, ale bohužel ve svém důsledku pouze zhorší dodavatelsko-odběratelské vztahy a obchodní řetězce se budou pouze více orientovat na zahraniční dodavatele, kde jim vůbec nehrozí žádné sankce.

Tady dlouho, několik let, co já si pamatuji, všichni se intenzivně snažíme o to – podporovat našeho českého zemědělce, producenta – na úkor toho, aby k nám – jak dříve – byly v daleko větší míře dováženy zahraniční potraviny. I s tou edukací, reklamou si myslím, že si spotřebitelé na to zvykli, začali vyžadovat české produkty. Ony se také – nejenom v těch obchodních řetězcích, ale prostě v našem maloobchodě vyskytují v daleko větší míře.

Tímto zákonem můžeme – a pravděpodobně naprosto zvrátíme tento trend. Je to z toho důvodu, o kterém jsem mluvila. Proč by, přemýšlejte, kdyby kdokoli z vás jste byl obchodník, proč byste šel do rizika nějakých vysokých sankcí, a to ještě tedy – já o tom budu mluvit dále, za předpokladu, že ten zákon je velice vágní, je tam spousta termínů, které jsou strašně problematické, můžou působit velkou právní nejistotu. Proč byste šli do tohoto rizika, když notabene ještě ty matky v tom zahraničí mohou pomoci těm řetězcům a mohou si nakoupit to zboží úplně jinde? Je to prostě zásadní chyba a myslím, že ve velmi brzké době to pocítí čeští producenti a čeští zemědělci, kterým bychom se opravdu měli snažit pomoci.

Tady asi všichni, já nevím, jestli se na vás také obracely obchodní řetězce a další s různými, jsou tady názory – a probíhalo to i v Poslanecké sněmovny, že tento zákon může zdražit výrobky pro konečného spotřebitele. Já si tím tak nejsem jistá. Může je na jednu stranu zdražit, v případě, že bude chtít zůstat u těch dodavatelů, kde je dnes, kde mu hrozí ty sankce, tak prostě on si jenom to své riziko započítá, zdraží se potraviny. Nebo naopak se klidně můžou zlevnit, protože prostě půjde nakoupit na polský trh, kde jsou potraviny levnější. Takže nevím, jestli tohoto chceme dosáhnout. Já to považuji za zásadní chybu.

Chtěla bych ještě říci tady dvě důležitá čísla, že všechny ty obchodní řetězce, ten nejsilnější z nich má asi 10 % celkového podílu na trhu. Naopak – ti dominantní výrobci potravin mají až 30 %, někteří i více. A teď, bohužel, já nechci pořád mít ten program, jak je nám vyčítáno, anti-Babiš, ale jsou to firmy pana Babiše, je to ale například Nestlé, je to Prazdroj. To jsou samozřejmě velké, silné firmy, které prostě nebudou vyřazeny, které jsou nenahraditelné pro obchodníky, kterých se to netýká. Ale ta čísla jasně mluví o tom, že zrovna tyto opravdu nepotřebují ochranu. Potřebují to ty malé, potřebují to ty střední. A ty jsou strašně snadno... Ty prostě bez problémů ten obchodník vyřadí a nahradí ho kýmkoli jiným – a pravděpodobně zahraničním.

Potom mám tady spíš k takovým těm legislativně-technickým obratům, kdy prostě argument toho předkladatele, silný, je v první větě – píše, že jde o vyjasnění pojmu "posílení právní jistoty". Já si dovolím, nezlobte se, ale jenom tady jeden odstavec přečíst. Informace k návrhu, informace od naší senátní legislativy. Jeden odstaveček, jestli dovolíte.

Legislativně-právní souvislosti a připomínky. Ponechme nyní stranou věcnou otázku, zda předmětné vztahy mezi dodavateli a odběrateli, resp. jak navrhováno nově, výslovně, též uskupením odběratelů bez právní osobnosti, podrobit regulaci, či nikoli, příp. do jaké míry zde nelze nevidět širší kontext, unijní – řekněme – rozměr problematiky, jak je prozatím dán Zelenou knihou o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v Evropě, a dodavatelském řetězci v oblasti potravinového a nepotravinového zboží. To je při současné neexistenci unifikující unijní úpravy od značné míry věc politického rozhodnutí. Bylo tak zákonodárcem již dříve učiněno, minimálně stran přijetí zákona, k jehož zkvalitnění, standardizaci je nyní předloha navrhována. Stojíme však před otázkou provedení této regulace, resp. jejího zlepšení způsobilosti vést ke kýženým výsledkům. A zde vyvstává min. jedna pochybnost věcná, a některé další, řekněme, stran zvolené textace, která místy opět hrozí výkladovými, potažmo aplikačními problémy. Snaha o zlepšení je poznamenaná určitým neumětelstvím stran dikce k pojmosloví.

A pak jsou tady vyjmenované konkrétní případy, to já vás nechci zdržovat, máte ten materiál všichni k dispozici. Takže to, co tady uvádí předkladatel hned v prvním odstavci, si myslím, že rozhodně nebylo naplněno.

Já bych si dovolila ještě tady... Zaprvé – já jsem to již řekla, budu navrhovat zamítnout, nicméně pokud bude tato předloha postoupena do podrobné rozpravy, tak máte na stole mé 4 pozměňovací návrhy. Já bych si dovolila tady zmínit dva – jsou takové velice jednoduché. Ty já vám na závěr vysvětlím. Ale k těm dvěma si bohužel budu muset dovolit přečíst celé to odůvodnění, protože to považuji za nesmírně důležité, ale je to takové spíše odborné.

Takže odůvodnění toho prvního pozměňovacího návrhu. Jedná se o to, co řeší... Tento pozměňovací návrh je ustanovení, které bylo do novely doplněno až v Poslanecké sněmovně parlamentu. Jedná se o pozměňovací návrh, předložený původně poslancem Kudelou a přijatý zemědělským výborem Poslanecké sněmovny, posléze tedy i plénem. V této části je však pozměňovací návrh přijatý Poslaneckou sněmovnou v rozporu s ostatními částmi zákona, je způsobilý ohrozit život, zdraví spotřebitelů, je v rozporu s přímo použitelnými předpisy EU, je zcela neurčitý, koliduje s principem materiálního právního státu ve smyslu čl. 1, odst. 1 ústavy.

V novelizačním bodě 1, § 3, odst. 1 definuje významnou tržní sílu jako takové postavení odběratele, v jehož důsledku si odběratel může vynutit bez spravedlivého důvodu výhodu vůči dodavatelům v souvislosti s nákupem potravin, nebo přijímáním, nebo poskytováním služeb s nákupem, nebo prodejem potravin souvisejících. V citovaném novelizačním bodě je tedy významná tržní síla definována jako určité postavení dvou smluvních stran. Zneužitím významné tržní síly tedy nemůže být nerespektování výsledku úřední kontroly potravin provedené orgány státního dozoru. Množina definice významné tržní síly a množina definice jejího zneužití se totiž v tomto případě nepřekrývají.

Přijetí takovéhoto ustanovení by bylo navíc reálně způsobilé ohrozit spotřebitele na životě a zdraví. Co když kontrolní úřad, tady je konkrétní příklad, nezjistí nedostatky určitého výrobku, ale obchodník při rozboru duplicitního vzorku, ke kterému je oprávněn, například zjistí, že se jedná o nebezpečnou potravinu. Podle návrhu přijatého Poslaneckou sněmovnou ČR by odběratel musel respektovat výsledek úřední kontroly, tedy výsledek, který nebezpečnost potraviny nezjistil. Odběratel by tedy musel spotřebitelům utajit, že podle jeho zjištění může být předmětná potravina nebezpečná.

Takovýto postup by tedy znamenal reálné ohrožení spotřebitelů a samozřejmě rozpor se stávajícími právními předpisy, vč. předpisů EU. Například nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 28. ledna 2002, kterým se ustanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva – zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy, týkající se bezpečnosti potravin. V čl. 19, odst. 1 ukládá tuto povinnost. Jestliže se provozovatel potravinářského podniku domnívá, nebo má důvod se domnívat, že potravina, kterou dovezl, vyprodukoval, zpracoval, vyrobil nebo distribuoval, není v souladu s požadavky na bezpečnost potravin, neprodleně přistoupí ke stažení dotyčné potraviny z trhu, pokud tato potravina již není pod bezprostřední kontrolou tohoto původního provozovatele potravinářského podniku. A uvědomí o tom příslušné orgány.

Jestliže se již produkt mohl dostat ke spotřebiteli, provozovatel účinně a přesně informuje spotřebitele o důvodu jeho stažení a je-li to nezbytné, převezme zpět od spotřebitelů již dodané produkty. Nestačí-li k dosažení vysoké úrovně ochrany zdraví jiná opatření.

Z odůvodnění pozměňovacího návrhu předloženého poslancem Kudelou vyplývá, že žádoucí je založit neomylnost Státní zemědělské a potravinářské inspekce a ostatních kontrolních orgánů. Metanolová aféra však jasně ukázala, že něco takového je opravdu velmi nebezpečné. Chceme další takové aféry? Musíme si přiznat, že se kontrolní orgány mohou mýlit. Závěry kontrolních orgánů prostě nemohou být dogma. Dokud obchodník přes veškeré závěry kontrolních orgánů – odběratel zjistí, že potravina nesplňuje náležitosti stanovené právními předpisy, nemůže závěr kontrolních orgánů respektovat.

Uzákonění opačného postupu by ohrožovalo zdraví a život. Vymezení tohoto zakázaného jednání je rovněž zcela neurčité. Co se rozumí pojmem nerespektování výsledků úřední kontroly? Z navrhované dikce je nutno dovodit, že se má jednat o každé nerespektování. Toto není v navrhovaném znění nijak omezeno. Z dikce navrhovaného znění tak vyplývá, že za nerespektování výsledků úřední kontroly může být považováno i brojení proti těmto výsledkům právními prostředky.

Každý subjekt má ústavou založené právo zpochybňovat závěry kontrolních orgánů v rámci námitkového řízení, v rámci správních a soudních řízení. Správní úpravou a navrhovanými ustanoveními novely zákona je chráněn tentýž objekt a postihováno totožné protiprávní jednání. V případě kolize by podle standardních metod interpretace bylo nutno dát přednost aplikaci ustanovení, které je a bude pro subjekt správního deliktu. A to na základě zásady in dubio pro libertate a zásady správního trestání in dubio mitius výhodnější.

Navrhované ustanovení tedy může při nesprávné aplikaci způsobit velké problémy. A teď vám tady čtyři můžu konkrétně vyjmenovat. Zásadou zákazu interpretace vedoucí k rozporu s jinými právními normami, zásadou příkazu k optimalizaci, zásadou proporcionality, které jsou založeny na principu bezprostřednosti práva jako jedno z principů právního státu. Zásadou nevytváření nepoužitelných nebo nadbytečných ustanovení a zásadou tematické jednoty právního předpisu nebo jeho části, které jsou založeny na principech vyloučení redundance respektive systematicky vychází z presumpce racionálního zákonodárce.

Zásadou jednoty právního odvětví, zásadou jednoty správního práva v širším smyslu, které jsou založeny na principu doktrinálního členění vycházejícího z principu vnitřního systému práva. Zásadou in dubio pro libertate, která je založena za účelem zákona ratio legis a vychází ze svobody jako ústavní hodnoty.

Pak tady mám svůj druhý pozměňovací návrh, který bych si také ráda dovolila odůvodnit. To odůvodnění je již kratší, který říká, že změna se týká zejména té části, zase opět, která byla přijata až v Poslanecké sněmovně. Nebylo to v původním vládním návrhu. Pokud je neustále zdůrazňováno, že novela není o cenách, potom část, kterou je pod bodem 3 tohoto pozměňovacího návrhu navrhováno vypustit, jasně dokazuje, že tomu tak není. Jedná se totiž zcela zjevně o snahu regulovat marže, tedy i nákupní ceny.

Navíc dikce této části je zcela neurčitá, nejasná, nesrozumitelná. Co se rozumí pojmem peněžní plnění? Patří do pojmu peněžní plnění i prosté slevy? Patří do pojmu peněžní plnění i množstevní slevy? Nebo do pojmu peněžní plnění patří jen úhrady za plnění? Nebo např. marketing? Na nic z toho nedává dikce této části odpověď. Peněžními plněními jsou bezpochyby např. i uhrazené smluvní pokuty či uhrazena náhrada škody. Pokud takováto peněžní plnění dodavatel odběrateli v důsledku porušení svých povinností uhradí, budou se započítávat do onoho tříprocentního limitu. Z navržené dikce ale nevyplývá, že by z tohoto limitu měly být vyjmuty.

Pokud se týká konstrukce smluvních vztahů, potom navržené znění neodpovídá reálné praxi, kdy je uzavírána rámcová smlouva, na jejímž základě jsou činěny individuální objednávky. Pokud by bylo ponecháno stávající znění, potom by mohl být sankcionován stav, kdy odběratel zašle písemnou objednávku a dodavatel dodá zboží, aniž objednávku písemně potvrdí.

Já se velice omlouvám, že jsem vám tady teď četla tahle dvě dlouhá zdůvodnění, jenom jsem chtěla upozornit na to, jaké jsou tam zcela jasné nejasnosti a problémy vyplývající z těchto zákonů. Já tady proto ještě mám dva pozměňovací návrhy, které máte u sebe, které jsou velice jednoduché. Ten jeden pozměňovací návrh, jelikož z toho návrhu vyplývá, že jsou obě strany povinny, jako dodavatel – odběratel, do tří měsíců od účinnosti tohoto zákona uzavřít a vyměnit vlastně všechny smlouvy – já si myslím, že si všichni dovedete představit, o jak obrovské množství jde a že se to za tři měsíce nedá zvládnout.

Tady je opět zase jasné, že budou nahrazeny smlouvy s velkými dodavateli, ale velice pochybuji, že se řetězec nebude zaobírat těmi malými. Proto ten můj pozměňovací návrh tam alespoň prodlužuje tu dobu na 6 měsíců. Je to z mého pohledu zcela nedostatečné, ale alespoň napravit tuto věc, která podle mě nebude reálná a velice poškodí zase malého dodavatele. A vlastně i v duchu toho, co tady říkal pan kolega Besta, ten čtvrtý pozměňovací návrh říká vlastně zjednodušeně, že vypouští z tohoto zákona všechny prodejny, které mají prodejní plochu menší než 250 metrů čtverečních. Jedná se právě o ty prodejny na venkově, o ty, které bychom si chtěli snažit zachovat. A od roku 2007 neustále klesá počet prodejen pod 250 metrů čtverečních. Za toto období klesl jejich počet – a to zejména na venkově – o tisíc. Tato změna by podpořila i potřebnou stabilizaci venkova.

A pak mám ještě poslední připomínku. Předkladatel se také odvolává na to, že podobné úpravy mají ve všech ostatních zemích. My jsme požádali parlamentní institut o zpracování toho, jak je to upraveno ve všech ostatních zemích. Stejná úprava platí pouze ve dvou zemích. Je to Slovensko, je to Maďarsko. A Slovensko v poslední době velice vážně uvažuje o tom, že toto zruší. Samozřejmě částečně v různých jiných zákonech je to upravováno i v jiných zemích. Ale rozhodně nikde ne takovýmhle, dokážu použít to slovo brutálním způsobem.

Já jsem podobné vystoupení měla na hospodářském výboru. Seděl tam pan premiér a pan předseda Rafaj, a naprosto nebyli schopni mé jakékoli pochybnosti rozptýlit. Takže, je mi líto, navrhuji zamítnutí. S tím, že velice váš žádám alespoň, pokud by to prošlo do podrobné rozpravy, zvážení podpoření těch pozměňovacích návrhů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. A dalším do rozpravy je přihlášen s právem přednosti vystoupení pan senátor Jan Veleba. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Veleba:  Aniž bych to chtěl všechno zlehčovat, tak v jedné písničce se zpívá: "Nechtěla jsem, musela jsem." Já zkrátka musím vystoupit, i když jsem to gró v tom svém prvním vystoupení řekl. Já musím reagovat.

Ten zákon řeší zejména způsob a podmínky uzavírání smluv mezi obchodníkem a dodavatelem, přičemž zákon nerozlišuje, jestli je to dodavatel český, nebo dodavatel zahraniční. To znamená, že tak, jak se smlouva podle tohoto zákona uzavře, tak bude muset být dodržována. Zaprvé.

Zadruhé. Obchodníci dovezou argument, že to bude znamenat zvýšení dovozu potravin ze zahraničí. Obchodní řetězce budou prodávat takové zboží, které chtějí zákazníci. A tlak na české zboží, české potraviny roste. A dokonce to je už tak daleko – a neřeknu tady vůbec žádnou novinu, že z jedné země potraviny, o kterých já si nemyslím, že jsou nějaké špatné, ale měli tam pár skandálů, tak si myslím, že zákazníci velmi pečlivě zvažují, prohlížení etikety, a pokud jsou potraviny z této země, tak je zkrátka nekupují. Takže ten obchodník není úplně svobodný v rozhodování, on se musí řídit tím, co chce občan, co chce spotřebitel. A spotřebitel chce – a ta nálada je stále větší a větší, a také jsme pro to něco udělali v minulosti, Agrární a potravinářská komora a čeští zemědělci a čeští potravináři, chce české potraviny.

Kaufland, znáte jeho billboardy "Z lásky k Česku", tak nevím, jestli to tam píší úplně jen tak mimo. Ale dělají to proto, že chtějí vzbudit dojem, že v jejich obchodním řetězci dbají, aby tam byl určitý podíl českých potravin.

Mimochodem, je to čtyři pět let, co jsme udělali akci před jedním brněnským Lidlem. Byla nás parta pěti lidí; chlapů, vzali jsme velké košíky a od každého zboží z mléčného sortimentu jsme jeden kousek do toho košíku dali. Ten nákup stál asi 6000. Všechno, co tam měli, tak od každého jsme tam dali. Sýry, mléko, máslo, já nevím co všechno, nebo 5000 to stálo. A zaplatili jsme a před Lidlem jsme vzali další košíky a roztřiďovali jsme to na české a zahraniční. Pak jsme to spočítali a Lidl měl asi jenom 36 % českých mléčných výrobků. A dělali jsme to proto, že v sousedním Rakousku ten poměr byl úplně opačný, myslím, že ještě větší ve prospěch rakouského zboží. A pak přijela policie, ale mezitím my jsme odjeli. Tak to jenom takovou epizodku, abyste pochopili, nebo abych doložil, že tady o tom něco vím.

Pokud se týká těch řetězců, může mi někdo možná... Já jsem byl i ten, který s nimi občas bojoval, ale třeba jsme měli vynikající vztahy s obchodním řetězcem Billa, Agrární komora. A zejména s jeho generálním ředitelem Jaroslavem Cipkou, který je tak dobrý, že se kdysi přestěhoval z Vídně sem. Naučil se česky, bydlí tady někde v Praze, nebo u Prahy, a velí Bille v České republice a na Slovensku. A komunikovali jsme s ním proto, že jsme tam jasně viděli, že má zájem na tom, aby se prodávalo co nejvíc českého zboží v jeho obchodním řetězci, kterému velel. Prostě českého zboží. A měl jednoduchou zásadu – že tam má být hlavně to zboží, ty potraviny, které jsou vyrobeny v té zemi, v které ten obchod je. A to nejenom, že vykládal, ale i dělal.

Příklad. Skončil s nákupem bio jogurtů z Rakouska a začal nakupovat bio jogurty z Valašského Meziříčí. Myslím, že tam dodnes jsou. Loni začal do řetězce umisťovat české regionální potraviny. Takže je naprostý nesmysl, že obchodní řetězce budou reagovat tímto způsobem. To je zkrátka hrubá neznalost. A nebo je to hrubá spekulace nebo hypotéza. Bude to tak, jak to budou chtít zákazníci.

Dávám tady příklad, jak se obchodní řetězce chovají a jak tedy je potřeba tento zákon, který zejména míří na tu část právních vztahů, která je vyjádřena v obchodní smlouvě. Pekaři. Do většiny obchodních řetězců pekaři musí ráno v příslušnou hodinu dovézt příslušné množství příslušného sortimentu pekárenského zboží. Dovezou to na rampu, z té rampy je to jednoduchým způsobem dáno do regálů. A to, co se neprodá, tak večer musí pekař přijet, to zboží si sám naložit a odvézt. To je první věc. Marže u pekárenského zboží je v průměru 38 %. Ten den je to prodané, ten den je to tržba, to, co není tržba, tak si ten den pekař odveze a peníze jsou za 30 dní. Tak já nechápu, proč tady toto bychom měli chránit?

Argument, že největší řetězec má jenom 10 % trhu, to absolutně není relevantní argument. Protože těch řetězců je jenom osm, nebo těch skupin, a ten jejich zájem je jeden. Každého – co nejlevněji nakoupit, za rozumnou cenu prodat a mít co největší zisk. Takže je úplně jedno, jestli 10, 20, nebo 5 %, ale ta obchodní politika, ta je u všech naprosto stejná. A tím, že jich je 8, že ovládají 80 % maloobchodního trhu potravin, tak ten výsledek je jasný, v jakém postavení jsou ti dodavatelé.

Dále pivovary. Ano, Prazdroj, který je v majetku teď myslím, že Američanů, po jižní Africe, tak je pravda, že se neobejde žádný obchodník bez této značky. Ale také je pravda, že malé pivovary, což je obrovský boom a stále minipivovary nekončí, už mají 7 % trhu. Takže není to tak, že zkrátka a dobře jenom ten Prazdroj.

Pokud se týká těch smluv, ano, těch smluv je velké množství. Ale, přátelé, já si myslím, že žijeme v nějaké době, že žijeme v nějakém systému organizace obchodu, jejímž základem jsou počítače, a že to je především záležitost softwaru a k tomu nutné úřednické práce. Já takový odborník nejsem, já to nedovedu odhadnout, ale myslím si, že ta doba, která tam je, že je dostatečná.

Pokud se týká prodejny na venkově, velmi dobře to znám. Mám dokonale projetý, tak jako předpokládám všichni z vás, svůj senátní volební obvod. Loni jsem to objížděl všechno znovu, tak jako ve volební kampani, dědinu od dědiny atd. A zarazilo mě, mluvím teď o okresu Chrudim, zarazilo mě, nepočítal jsem to, ale odhaduji, že venkovu chybí prodejny. Ano, je to tak. Odhaduji, že prodejna na venkově tam v té oblasti je v každé čtvrté dědině, možná v každé páté, víc ne. A víte, kdo ty prodejny nechci říct zničil? Ale víte, proč ty prodejny skončily? No kvůli obchodním řetězcům. Vždyť to přece všichni víme, tak neargumentujme tady, proboha svatého, že tento zákon bude ničit venkovské prodejny. To tak zkrátka není.

A pokud se týká slovenské politiky k obchodním řetězcům, já ji znám. A já dokonce znám i in natura názory premiéra Fica na tuto politiku. A myslím si, že jsou to hrubé spekulace, když to řeknu velmi slušně, že Slováci to budou nějak měnit. A pokud to budou měnit tak, že to prostě přitáhnou. Vždyť víte, co se děje na Slovensku. Stlačují se tam ceny hlavních výrobků, např. pekárenských, myslím, že masa a nevím, co všechno, mléčných atd. Snížilo se DPH na 10 %. A jsou tam jakési komise, které chodí po obchodnících a kontrolují, jestli obchodníci na to reagovali s cenou směrem dolů nebo ne. Čili Slovensko bych vůbec v této souvislosti jaksi nebral.

Závěrem znovu tady zopakuji, to moje vystoupení nemá být, nejsem ani rozčilený, ale protože tu věc znám velmi důkladně a léta jsme tady za to narovnání vztahů a spravedlnost určitou bojovali, víte, ono se to dobře říká, ale vrátím se k tomu číslu a pak hned budu končit. 80 % maloobchodního trhu potravin mají velké obchodní řetězce. A ty potraviny, které vyrábějí zpracovatelé a prodávají jim je, ta, podívejte, oni to dostanou nadiktováno. Většina těch obchodů je podle mého názoru elektronických, oni vysadí cenu a ten zpracovatel potravinář má dvě možnosti. Buď se do té ceny vleze a fabrika mu jede dál, nebo se do té ceny nevleze a může tu fabriku zavřít. Nebo si tedy najít rychle nějakou hypotetickou prodejní síť.

Takže já to tady takhle vykládám proto, že do té věci jsem podrobně zasvěcen, že znám jak pozici prvovýrobců, tak pozici zpracovatelů. Ale znám i díky dlouholetým korektním vztahům s generálním ředitelem Billy i pozici obchodníků, tak zkrátka a dobře to nějakým svým způsobem mohu posoudit.

Čili, znovu opakuji, že to podpořím, znovu opakuji, že ten zákon je klíčový a že je potřeba ho podpořit. Samozřejmě není dokonalý a myslím si, že po nějaké době je třeba se vrátit k některým věcem, které se týkají malých českých výrobců. S tím souhlasím.

Ale nebylo by dobré za všechno ho potopit, protože má pro české zemědělství, český zpracovatelský průmysl, zaměstnanost, krajinu atd., má zcela zásadní vliv. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další do rozpravy je přihlášen pan Jaroslav Kubera, pan senátor. S právem přednosti.

Senátor Jaroslav Kubera:  Jirka Dienstbier pronesl poznámku cestou – pohádkář. Ale já tady pohádky už slyším teď hrozně dlouho, tak nevím, kdo je pohádkář. Mě jenom zaujalo, jak říkal pan kolega Veleba, jak ty řetězce zničily vesnické prodejny. A protože jsem jeden takový případ v takové vesnic i řešil, občané si mi tam stěžovali, že tam nemají prodejny, protože vždycky, když ji tam někdo otevře, tak prodejna zkrachuje. A zkrachuje proto, a teď si vymýšlím čísla, že má cukr za 17, a v tom řetězci ho mají za 16. Má ovšem výhodu, že tam zazvoníte, paní s vámi otevře krám a prodá vám brambory. Což ten řetězec, když jednou zavře, zejména teď, když už bude mít v neděli zavřeno, jak praví náš úžasný návrh, kdy rozhodujeme i o tom, kdy já budu chodit nakupovat, ač vám do toho vůbec nic není. A teď mluvím jako spotřebitel. A nechte mě proboha žít. Já si nakoupím, jak budu chtít, kde budu chtít, sám si posoudím. A máme tady obchodní zákoník, ty smlouvy podle něj nějak mají být, a proč my jim ještě budeme říkat? Tak jestli chcete pozitivně, tak ty řetězce znárodněte, nebo ať si stát vytvoří státní český řetězec, kde bude všecko výborné, kvalitní a levné, on si to zkontroluje.

Tam se blížíte velmi rychle. Brzy začnete znárodňovat Vodovody a kanalizace, ČEZ a další, tam jasně směřujeme, protože stát si myslí, že on to nakonec všechno zvládne lépe. Já si chci nakoupit, jak chci a kdy chci, a já si rozhodnu, jestli si koupím housku ze zmrazeného těsta, která dobře vím, že když ji večer nesním, tak druhý den bude už tvrdá, ale mně to nevadí. Já si z ní udělám strouhanku, protože strouhanku, kterou mají řetězce, to se opravdu žrát nedá. To je mouka, to na tom řízku vůbec nedrží, takže já si udělám tu strouhanku sám. Ale dejte mi pokoj a pořád nedělejte ty dobrotrusy, o kterých vy si myslíte... Vy ochraňujete tak dlouho, až nezůstane kámen na kameni. Nechte tomu životu volnost!

Situace po roce 1989 tady byla taková, že tady nebyl kapitál, aby tady vznikl český řetězec ČR. Tak sem přišly jiné řetězce. Dnes, když si pan ministr financí vzpomene, tak ho o to poproste, je to váš šéf, tak ať založí český řetězec, jako byl Brouk a Babka, tak ať založí český řetězec Babiš a spol.! A ten tam prodává ty výborné české, on je v tom zainteresován, on si to tam bude dodávat ze svého, protože má taky významný podíl na trhu. A neotravujte pořád s tím, abyste regulovali, regulovali, až se nakonec uregulujete!

Ten zákon je nejen filozoficky špatně, on je ještě k tomu špatně napsaný! Takže za 14 dní přijde do vlády, tak jako přišla do vlády tuším teď hned novela vašeho slavného hlášení, které bylo také napsané špatně, takto přijde novela dnešního zákona. Protože ten je také napsán špatně a my pro řadu pozměňováků jsme neměli sílu se opravdu věnovat těm hloupým větám, které tam jsou, které se projeví za 14 dní a budeme ho tady mít zase znovu! A tak to jde pořád a pořád dokola.

Tak to nechte být, já se připojím k těm, kteří navrhují zamítnutí. A ať se tedy zemědělci spojí, pane kolego Velebo, a založí si super řetězec po celé České republice. A těmhle hajzlíkům ať tedy nic nedodávají a prodávají nám to výborné české zboží! Já jsem se ptal v jedné továrně, velká bomba, Žatec, tam ta zóna, výborný.... A byla tam továrna, tuším, Hitachi na televizory. Už není, odešla, zkrachovala... Všimli jste si, kolik probíhá likvidace těch řetězců? Jeden tam zmizí, Carrefour šel do háje, protože to podcenil, je tam teď Albert. Zítra tam bude zase někdo jiný místo něj, takže to tam probíhá. Oni někteří, dokonce si představte, krachují a jsou v obrovských ztrátách! Jak je to tedy možné, když mají takové marže a mají to takhle všechno vymakané?! Jak je možné, že jsou ve ztrátách? Tomu já příliš nerozumím.

A v té továrně se dělaly televizory, bylo to velmi zajímavé. A já, starý rýpal, říkám, prosím vás, a ty součástky – to byla japonská firma – jsou odkud? A oni říkali, no z Číny a z Japonska. Já jsem se nedal a říkám, tak dobře, řekněte mi tedy poměr těch dílů, které jsou z Číny, které jsou z Japonska? Tak se ošívali a říkali, pane senátore, z Japonska je jenom to sklo, to vrchní sklo, které je nějaké zvláštní, a to Číňani ještě neumějí vyrobit... Přece my musíme nutně už to čínské zboží tady zastavit. Vždyť to je hrozné. Všechno, co máte na stole, tam je napsáno HP, myslím, na tom počítači. A žádné HP to není! To je "China Gang Gong". V tom není z HP vůbec nic, jenom to HP, které není napsané tím čínským, ale tím evropským písmem...

A že tedy tady okamžitě neuděláme nějaký zásah? Prostě lidi budou kupovat to, co jim vyhovuje, když to bude dobré, tak to koupí. Někteří kupují ty sajrajty, protože je to pro ně přijatelné finančně, někteří kupují bio, které ale není bio, protože vy jste, soudruzi, nezregulovali ta bio. Oni to v noci hnojí! A vy to nemáte zabezpečené, protože nemáte sílu, abyste tam poslali tolik kontrolorů, aby oni nehnojili! A ti, co pálí ty flašky, je pálí v noci. A ty sklíčka, co mají ty naše holky, ty v noci jsou k čemu? No k ničemu. Protože v noci to není vidět. Přece nejsou tak blbí, aby pálili flašky ve dne, aby je hned někdo prásknul.

A takhle bych mohl pokračovat hodiny a hodiny. A vy se tady trápíte, místo abyste dělali něco prospěšného, abychom škrtali, škrtali legislativu, řekli, že je to omezená množina písmen, ne že každý zákon bude mít o sto tisíc slov víc než ten předchozí, protože se do toho zamotáme, a ta vaše slavná, pane ministře, pro nic elektronická sbírka, bude také k ničemu! Protože ani ona se nebude dát udržet v živoucím stavu, jako všechny ty vaše registry, které jsou samozřejmě chybové, protože do nich vkládají lidé. A my jim dáme registr, musíme už udělat registr registrů, abychom se v tom vůbec vyznali. Regulaci regulací, abychom se vůbec v tom vyznali, až se z toho jednou všichni zblázníme. Vždyť v této zemi už se nedá normálně žít!

My jenom proto, že to ignorujeme, protože je zastavujeme tam, kde nemáme, protože víme, že ten policajt tam nebude, takže nám ta úcta chybí. My nemůžeme mít přece k těmto paskvilům – vy říkáte, že občané nemají úctu k zákonům. K čemu by měli mít úctu? K těmhle paskvilům, co tady přijímáme? To já se jim vůbec nedivím! Vždyť to čtou a ani nevědí, co to čtou. A to ani nemluvím o evropských tiscích! Já jsem se zavázal, že vám je tady budu doslovně předčítat, abyste věděli, co za hovadiny tady schvalujete! Vy je totiž nečtete, dáte na to, že vám výbor řekne, tohle je výborný, a potom se nestačíte divit, že někdo něco prošlo!

Jak nám vlastně tohle mohlo projít, že máme mít ty čističky v obcích do dvou tisíc všude, a v těch starých státech Evropské unie v tom mají bordel. V Bruselu mají jeden záchod pro ženský i pro chlapy po schodech takhle vysokých, pozinkovanou trubku, žádnou teplou vodu. A kurník, je to stát Evropské unie jako my. Jak je to možné? Protože my nejsme ti práskači, kteří by jim to vysvětlili, že mají také dodržovat to, co chtějí po nás. My na to nemáme sílu ani odvahu, holt jsme tedy ten malý stát, s kterým se samozřejmě voře... Stačí přejmenovat kvóty na kontingenty a budeme to tady mít v jiné podobě. A vy se tady budete prsit, jak tam bojujete za Česko, aby nám nedávali kvóty. Oni nám je prostě dají a bude vymalováno. Protože my pro ně nejsme žádný rovnocenný partner, jak my si myslíme.

Takže já se jenom připojuji k těm, kteří si myslí to, že tento zákon se nic nestane, když nebude. Svět se nezboří, uprchlíků nepřijde méně kvůli tomu, my budeme dál chodit nakupovat. Ti, kteří to mají blízko do Německa, si dál budou jezdit pro ten Persil do Německa. Řezníci v pohraničí dál budou nakupovat maso z Německa, protože je měkčí a kvalitnější, jak jsem se dnes dozvěděl, jak to chodí. A oni vás zase a vždycky oblafnou. Jak jste přišli na ty metry? U uzavřených krámů je to 200 m, tady je to 250 m, jak se tak na ta čísla přijde? Do mas a map je to 70 % škol, nikdo neví, kde se to číslo vzalo. Někdo rozhodl, že 70 % škol se musí zapojit do mas, map – Pat a Mat, jak já říkám. A když se ptám, a proč 70 %? Proč ne 65, nebo 80? To my nevíme, to někdo to číslo řekl. Tak on to číslo tak někdo řekl a my ho tam prásknem.

Takže já se jenom připojuji k zamítnutí tohoto zákona, protože bez něj se nám lépe žít nebude, stejně jako s ním.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Myslím, že to už je moje poslední vystoupení. Já bych tady nerad kopíroval jednoho člena našeho klubu, který už tady není jako senátor. Jsem hrozně rád, že se tady dozvídám při projednávání zákona o významné tržní síle informace o čističkách, o vodě, o kvótách uprchlických, o metrech obchodů atd., o biozemědělcích. Ale já bych jenom chtěl k biozemědělcům, protože já rád mluvím o věcech, kterým aspoň trochu rozumím. Pokud se týká biozemědělců, tak informace pro vás. Dříve to bylo tak, to bio bylo velmi podporované, zejména politicky. A měsíční zemědělci tady byli. Říkalo se jim měsíční zemědělci, kteří hnojili a stříkali při měsíčku.

Ministři tehdy byli, vaším prostřednictvím, pane předsedající, pane kolego Kubero, ti ministři byli z vaší strany, kteří tady toto všechno řídili a podporovali. A v současné době se to vyvinulo tak, že české bio - já osobně nejsem velký propagátor bio ani příznivec, protože mně nikdo nevysvětlí, že vajíčko, rád na dětství vzpomínám, které mně maminka usmažila a pak jsem se to naučil sám, že bylo pěkně žluté. Vajíčko bylo kolikrát sebráno na hnoji nebo ve hnízdě atd., že to vajíčko je kvalitnější než to vajíčko, které slepice v drátové kleci snese. A vajíčko se nedostane vůbec s ničím, v podstatě sterilním prostředí. Nejsem propagátor bio, ale čeští zemědělci v současné době bio potraviny dělají kvalitně, protože máme jedny z největších, nejkvalitnějších kontrolních orgánů.

Prosil bych příště, až se bude argumentovat k tržní síle, biozemědělce vynechat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dalším je do rozpravy přihlášen pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Mám jenom faktickou, vaším prostřednictvím, pane senátore Velebo to, že ministr je z nějaké strany, ještě nezaručuje, že není blbec...

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dalším v pořadí je přihlášen do obecné rozpravy pan senátor Ivo Valenta.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji. Vážený pane předsedající, senátorky, vážení páni senátoři. Pokud lze některý ze zákonů označit za takový, který zcela míjí svůj cíl, pak se domnívám, že je to právě zákon o významné tržní síle. Nechci zde v žádném případě pochybovat o bohulibém záměru či motivech autorů tohoto zákona, ani autorů novely, kterou zde dnes projednáváme.

Nicméně se domnívám, že pokud je jejich cílem zlepšení podmínek, zejména pro menší domácí dodavatele, možná bude efektem této přísné restriktivní a pokřivující normy bude naopak jejich ještě větší poškození a znevýhodnění oproti zahraniční konkurenci. Jsem přesvědčen, že v dnešní kumulované ekonomice totiž jakékoliv ochranářství ztrácí smysl a je naopak na škodu. A je-li naším zájmem podpora domácí produkce, pak bychom tak měli činit spíše pozitivními, motivačními případně subvenčními kroky, které přispějí k diversifikaci maloobchodního trhu a naruší jeho oligopolní charakter a nikoliv tvrdými normami, které naopak budou mít za následek odchod některých subjektů z trhu a ještě větší jeho oligopolizaci. Nemohu být jistě podezříván z toho, že bych zde měl lobbovat za zájmy nadnárodních maloobchodních řetězců, že bych hájil jejich mnohdy dravé bezohledné praktiky či určité ochuzení rozmanitosti trhu s potravinami, které jejich globální charakter znamená.

Naopak – v rámci svého domovského regionu, kterým je Slovácko, vyvíjím řadu aktivit na podporu domácích maloproducentů potravin, farmářů, vinařů apod. Pro příklad zmíním jenom projekt slovácké tržnice, kterou jsme v Uherském Hradišti otevřeli loni v září, a která je prostorem, kde za výhodných podmínek mohou tito lidé své produkty nabízet. Ani přes tuto svou náklonnost malým a středním producentům domácích potravin ale nemohu opomenout určité základní principy, na kterých by měla naše legislativa fungovat. A mezi ně patří jednoznačně rovný přístup ke všem občanům a subjektům, které právnímu řádu podléhají. Právě tento rovný přístup je však dle mého názoru v případě zákona o významné tržní síle porušen. Není zcela zřejmé, proč zde máme mít zákon, který se vztahuje výhradně zhruba na osm potravinových řetězců.

Významná tržní síla není pojem, který by souvisel pouze se sektorem velkých obchodních sítí s potravinami. Naopak se jedná o atribut, který je příznačný i pro řadu jiných subjektů, které vstupují do různých obchodních vztahů, u kterých stejně jako v případě těch, na nichž se má vztahovat tento zákon hrozí její zneužití pro různé nekalé praktiky. To si zřejmě původně uvědomovali také tvůrci této novely z Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kteří navrhovali, aby se tento zákon vztahoval i na velké dodavatele, jejíž vyjednávací pozice má vůči jejich partnerům ze své podstaty také značný vyděračský potenciál. Ustanovení o dodavatelích se však z textu novely v průběhu jejího projednávání vládou záhadně vytratilo. Tomu se nelze divit, když místopředsedou současné vlády a ministrem financí je majitel jednoho z největších potravinářských podniků v naší zemi. Podniku, který je proslulý svým tlakem na nízké výkupní ceny od konkurenčních drobných zemědělců a farmářů. Podniku, který se v rámci konkurenčního boje a urputné snahy o maximální rozšíření svých zemědělských ploch nezdráhá využít ani takových praktik, jako je spálení cizí úrody jedovatými postřiky.

Jenže tyto praktiky zjevně současná vláda nepovažuje za nekalé a proto vychází poslušně vstříc zájmům svého ministra a jeho Agrofertu, jehož pozice významného producenta potravin s novelou zákona o významné tržní síle ještě více posílí. Těmi, kdo budou touto novelou naopak postiženi jsou paradoxně menší dodavatelé a samozřejmě následně též spotřebitelé. Je zcela zřejmé, že novelizovaný zákon o významné tržní síle bude mocným nástrojem, zejména v rukou velkých potravinářských kolosů. Obdobně silné skupiny totiž budou mít za následek vždy dostatek sil a kapacity vést s obchodními řetězci spory, vyjednat si výhodnější podmínky a nikdy se nebudou muset obávat toho, že by jejich odběratelé v důsledku tvrdosti tohoto zákona hledali alternativní dodavatele ze zahraničí. Pro malé regionální výrobce potravin zpřísnění zákona o významné tržní síle naopak znamená hrozbu, kterou jsem zde naznačil a sice, že jejich produkty mohou být velmi snadno zaměněny zahraničními, které budou dodávány na základě smluv, na které se tento nesmyslný zákon nevztahuje. A v této horší variantě pak důsledkem normy bude to, že některý z řetězců z našeho trhu zcela odejde, což už v několika případech se stalo nebo v dohledné době se má stát. A právě tito malovýrobci budou před těmito obchodními sítěmi, které tu zbudou ještě menší a budou mít ještě slabší hlas. Tím kdo na tento vývoj pak jednoznačně doplatí nejvíce bude zákazník, na kterého dopadne růst cen jak v důsledku přísných podmínek zákona a ještě přísnějších hrozících sankcí pro obchodníky, tak zmíněného snížení počtu subjektů na maloobchodním trhu. A za přínos pro veřejnost a spotřebitele jistě nelze považovat ani zánik dalších českých dodavatelů, kteří nebudou schopni konkurovat dováženým potravinám, které pro obchodníky nebudou představovat riziko. I bez zákona o významné tržní síle totiž můžeme být svědky toho, že odběratelé a dodavatelé jsou schopni se mezi sebou domluvit a nastavit si etické kodexy, jak jim je například stále se rozrůstající tzv. Supply Chain iniciativa, která vznikla jako platforma zavazující své členy k férovému nastavení smluvních podmínek a jednání s obchodními partnery.

Proto bych chtěl všechny vyzvat, abychom tu nepodléhali žádným tlakům, které jsou na přijetí této novely vyvíjeny, řídili se zdravým rozumem a hlasovali proti tomuto zákonu. Já sám tak zcela učiním. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dalším do rozpravy je přihlášen předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Snažím se tuto diskusi poslouchat s určitým nadhledem. Myslím si, že obecně čím stárneme, tak si uvědomujeme, že nadhled je nutný, i když ne vždycky se člověku daří v této pozici udržet.

Ale kdybych tady neseděl a neznal jsem, jak to v Parlamentu a bohužel i někdy v horní komoře chodí a pustil si televizi třeba někdy kolem třetí hodiny ráno, když se vysílá záznam jednání naší horní komory v tomto případě, tak bych hned v 7 hodin ráno vzbudil celou rodinu, vybral úspory a běžel rychle udělat železné zásoby aspoň na rok, abych tu katastrofu, kterou jsem se od ctihodných některých senátorek a senátorů dozvěděl, ji zabránil a ochránil svoji rodinu. Samozřejmě to říkám s nadsázkou, ale věřte mi, že někteří posluchači k tomu možná nebudou mít daleko.

Já si myslím, že je seriózní říci, že se dlouhodobě v těchto otázkách lišíme. Možná, že to je ta hranice toho dělení napravo a nalevo, nebo napravo – střed – nalevo, protože ta stará dělení, která bývala, ta už asi tak úplně nefungují. Když se podíváte do světa, tak levicová vláda provádí privatizaci, dokonce i v Řecku. Pravicová vláda v Německu se posunula, že je sociálnější než mnoho levicových vlád v západních zemích. Samozřejmě je to podle ekonomických možností a podle toho, jak ti politici chtějí vyhrát, nebo udržet si pozice vládnoucích sil.

Já si ale myslím, že pořád ta hranice je tam, kdo straní více těm finančně silným skupinám a kdo přece jenom více straní těm obyčejným lidem, kteří ovšem samozřejmě se nestanou sponzory – a oni se nestávají ani členy politických stran, takže většinou ty peníze vítězí nad tou snahou chránit ty běžné občany. Já to takto vidím, nemusíte se mnou souhlasit, ale myslím si, že tam to politické dělení jde udělat. Já si myslím, že by bylo seriózní to i možná pojmenovat. Protože já jsem přesvědčen, že ten spor vůbec není věcný, protože ta tvrzení, co to všechno způsobí, to si myslím, že nemůžou přesně říci ani odborníci. Na druhou stranu – my nemůžeme úplně vyloučit, že to nebude mít nějaké sekundární, špatné dopady. Ale jedna věc je jasná, že monopolní prodejci, zejména v oblasti potravinářství, se v ČR, dámy a pánové, chovají jinak, než se chovají v řadě západních zemí. My jsme sice postupně převzali západoevropský model našeho života ve všech sférách, ale on se díky tomu, v jakém prostředí se ten model přebíral, v praxi liší.

Ano, nechci tady vykládat o tom, že německý prodejce by si nedovolil na německém území – nebo i jiný – prodávat zboží, které nemá, jak oni říkají, německou kvalitu. A prostě v ČR si dovolí to prodávat. Tam ta německá kvalita není, protože bude tvrdit, že si to tak přeje český zákazník.

Nejhorší je to, že nakonec ta německá kvalita v tom Německu je levnější, než ta východní, já si nedovolím říci – česká, než ta východní kvalita prodávaná v Česku, Polsku, Maďarsku a na Slovensku. To je výsledek, to prostě v řadě případů lze dokázat. A nakonec, někteří jste toho svědky, protože do Německa jezdíte nakupovat.

Přátelé, já to přeženu, oni nás někteří ti prodejci mají za blbí, já to takhle musím říci, a za to, že si to prostě necháme. My jsme pro ně pouze a jen obchod. Oni dělají byznys, jako pan Valenta dělá byznys – a já mu to nevyčítám, prostřednictvím řídícího, protože je to prostě legální podnikání. Někdy mu to dá starosti, aby možná všechno udržel, aby nemohl být někým napaden, nebo nebyl stíhán, ale dělá legální byznys. Oni dělají legální byznys, protože my jsme jim to takhle dovolili. My jsme jim to takhle dovolili.

A já navážu, já často slyším – a chodím dokonce na ty akce, kde se oceňují firmy za tzv. společenskou zodpovědnost podniků. Máme tady pár podniků, které skutečně, si myslím, že zase ten západoevropský standard dodržují, nebo se mu přibližují, a jsou to ty firmy, které potřebují vysoce kvalifikované lidi, a ví, že když to nebudou naplňovat, že ty kvalifikované lidi mít nebudou. Ale pokud drobet pocítí, že můžou pracovat s lidmi, kteří o své postavení a chování té firmy vůči nim nepečují, nemají tam silné odbory, nejsou zorganizovaní ti zaměstnanci, tak s odpuštěním ořou. Ořou s těmi lidmi a ořou i třeba s těmi zákazníky. A tak to je. Mohu vám říci, že moje přesvědčení je, že firmy, resp. organizace, které provozují supermarkety, až na výjimky, žádnou společenskou zodpovědnost podniků nedělají. Ani se o to nepokouší! Podívejte se, kolik sponzorují kultury, kolik sponzorují folkloru, kolik sponzorují sportu a další. Doma, kde jsou jejich mateřské firmy, tam je nosí fotbalisté na dresech. U nás to nevidíte. U nás ty prachy nedají. A vy je tady, nebo prostřednictvím řídícího, a vy je tady takhle s potem a krví bráníte? Nebo budeme bránit? Já si myslím, že na ně musíme vytvořit určitý tlak, a toto je jedna z těch věcí, kde chceme jenom rovné podmínky. Já jsem přesvědčen, že nebudou mít horší podmínky než v domácích zemích, nebudou mít horší podmínky. My chceme jenom, aby se tu chovali solidně aspoň k těm svým dodavatelům. Tak já ten zákon vidím. Samozřejmě, ten zákon není asi dokonalý. Tam se najdou díry. Oni to budou obcházet, všechno možné. Ale my se o to musíme pokusit. Anebo tedy sklopíme oči a uši, přirazíme patky a budeme dál tedy do těch marketů chodit, že nám tam budou dávat ty buřty za 6 korun, a ona v nich nebude ani píď masa.

Já si myslím, že je potřeba, abychom se postavili za naše potravináře, za naše zemědělce. Já lidi z potravinářského průmyslu znám, samozřejmě chtějí také dělat byznys, také na tom chtějí vydělávat. Ale pokud takto mluví např. pan Toman a další, kteří s těmi obchodními řetězci chtějí také vyjít, protože jsou to jejich partneři, tak si myslím, že není důvod jim nevěřit. Z tohoto pohledu si myslím, že je správné, že se o to pokoušíme.

A to tady nemluvím o tom, jak se chovají v oblasti odměňování – a další věci. Myslím si, že v tuto chvíli některé ty obchodní řetězce si nezaslouží podle mého přesvědčení, abychom za ně nějakým způsobem bojovali, pokud oni neprokáží větší férovost – zájem o naše prostředí, skutečně tu společenskou zodpovědnost. A nejenom abychom měli pocit, že tady u nás vydělávají enormní zisky. Ty informace o tom, jak tu prodělávají, prodělávají tady tehdy, když tady zvolili naprosto špatnou a chybnou strategii obchodní politiky, ano. Ale to nakonec zanikne řada firem, které toto také podcenily, že prostě se daly na nějaký byznys, který nefunguje, nebo tady má velkou konkurenci. Co se týká konkurence, u nás je větší, než je v řadě západoevropských zemí. Jděte se podívat do města, které má třeba 20 – 30 tisíc občanů u nás, 20 – 30 tisíc občanů, v Německu, v Rakousku – a dejte si k tomu, připočtěte si k tomu tu kupní sílu, kterou tam ti lidé mají. A pak se podívejte na množství těch supermarketů. Tak určitě to pro ČR vyjde ve větším počtu. Naprosto ve větším počtu. Ano. A řada řetězců tady podle mého přesvědčení skončila proto, že jsou to dohody mezi nimi. Oni si prostě ten trh rozdělují, oni nám to neřeknou, oni nám to takhle nepřinesou. Jestli tady skončí nějaká firma, tak zase v jiné zemi skončí jiný řetězec. A oni si ten trh takto přerozdělují. Těžko se to dokazuje, ale já osobně si myslím, že to tak je. Slyšel jsem to od některých lidí, kteří se v této oblasti pohybují.

Takže znova konstatuji, myslím si, že bát se o to, že tady budou řetězce krachovat na základě tohoto zákona, je velmi podle mě zavádějící. Jenom pořád si říkám – co, jak si za to stojí – je v tuto chvíli bránit. Zkusme na ně drobet přitlačit. Vezměme si např. podíl českého zboží, které se prodává. Jsme v liberalizovaném evropském prostředí. Ale vím, jak se chovají Francouzi k firmám, které neprodávají ve větší míře francouzské zboží. Formou mimotarifních opatření a další to nedovolí... Tlak, tlak, tlak – až nakonec oni tam to francouzské zboží ve větším procentu mají. Já k tomu nevyzývám! Já si myslím, že my se k těmto formám neuchylujeme. My jsme i v obchodě velmi liberální ekonomika, otevřená. A skutečně – pojďme aspoň drobet bránit ty naše výrobce, protože skutečně prvovýrobci v zemědělství jsou naši výrobci, potravináři jsou především naši výrobci. Pojďme je taky drobet bránit, aby měli rovné podmínky. Já nechci, aby měli výhody. Rovné podmínky! Já si myslím, že to je cesta k rovným podmínkám.

Takže já pro to budu hlasovat, nechci tím ostatní přesvědčovat. Omlouvám se, že jsem taky zvýšil hlas, ale já bych si připadal, že nemám argumenty, protože stejně kolegu Kuberu nedohoním, co se týká intenzity hlasu. A ono bohužel taky někdy se to posuzuje podle toho, kdo víc křičí, že má víc argumentů. Já vím, že to je chyba, ale bohužel, někdy ten, kdo mluví potichu, tak ani pozornost pléna si jaksi nezíská.

Takže omlouvám se, já budu pro ten návrh hlasovat. A podržme si každý svůj názor, budoucnost nám dá zpětnou vazbu, jestli to funguje, nebo nefunguje. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Tomáš Grulich.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové. Já mám zase obavu, že právě tímto zákonem zamezíme lepší přístup našim výrobcům do těchto řetězců, protože ty řetězce se obrátí domů a do Německa. Bude to pro ně daleko jednodušší, než se poprat s tímto. Touto restrikcí uděláme to, že ty naše zemědělce, ty naše malovýrobce odstřihneme. Proto budu hlasovat proti.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak, do diskuse se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. A v této chvíli bych požádal o vyjádření pana ministra Dienstbiera k rozpravě. Prosím, pane ministře.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Já se pokusím být velmi stručný. Nemá smysl tady opakovat v zásadě všechny argumenty, které už zazněly. Zjevně je to otázka rozdílných politických pohledů na tuto věc.

To, co si myslím, že je zjevné, že mezi odběrateli a dodavateli v této oblasti nejsou rovné vztahy. Že dochází k predátorským praktikám na straně odběratelů, kteří využívají své výrazně větší tržní síly. Tady si ani nemyslím, že by byl relevantní argument, který, myslím, zazněl od paní senátorky Vrecionové, že jsou tady zhruba tři, myslím, silní dodavatelé, kteří to nepotřebují. Je otázka, do jaké míry potřebují, nebo nepotřebují. Těch malých je podstatně větší množství. Těch, kteří nejsou tak silní, aby si mohli rovnocennější postavení v těch smluvních vztazích vydobýt. To, že shodou okolností tři, nebo možná jestli jich je o něco více, tu sílu mají, to není důvodem pro tok, aby se takováto právní úprava nepřijímala. Pokud dokonce ani ti silnější by si vzhledem k síle odběratelů nebyli schopni to rovnocennější postavení vydobýt, pak tím spíše je to důvodem pro schválení tohoto návrhu zákona.

Dále – nakonec i v posledním příspěvku, i předtím v debatě, tady od některých, kteří nesouhlasí s tímto návrhem zákonem, zněla námitka, že naopak to může ublížit českým dodavatelům. Paní senátorka Vrecionová se tady ptala, proč by obchodní řetězce riskovaly, zdali dodrží tedy ty parametry, které zákon po nich požaduje. Já tam příliš velké riziko nevidím, protože to je přece otázka rozhodnutí, že budou postupovat podle zákona. Nakonec ty smlouvy, v tomto případě nepochybně jsou nějaké vzorové smlouvy, které ty řetězce používají. Není nic jednoduššího, než si ten mustr upravit tak, aby odpovídal podmínkám zákona, pak ho začít používat. Není tady žádné riziko, kterému by odběratel na základě tohoto zákona čelil. To znamená, že já to vidím jako neodůvodněné, toto varování před zhoršením postavení českých dodavatelů. Navíc, jak tady také padlo, v rozpravě nejde jenom o české dodavatele automaticky.

Nebudu se vyjadřovat detailně ani k těmto pozměňovacím návrhům, které tady zazněly. Jenom velmi rámcově. Co se týká prodloužení toho přechodného období, té doby 3 měsíců na 6 měsíců, tak já se domnívám, že 3měsíční doba je naprosto dostačující. Jak jsem tady už uváděl, předpokládám, že všechny řetězce mají vzorové smlouvy. Jde o to přepracovat vzorovou smlouvu. To, že tady také zaznělo, že jsou tam opakovaná jednání nutná... Já si myslím, že pokud řetězce budou postupovat podle zákona a navrhnou dodavatelům změnu smlouvy, která pro ně bude výhodná, že to zas tak náročné na vyjednání a uzavření takovýchto vzorových smluv s jednotlivými dodavateli samozřejmě upravenými na ten jimi dodávaný sortiment, že to takový problém nebude.

Byl tady avizován také návrh, který by vázal uplatnění podmínek zákona na velikost prodejní plochy. V tomto případě 250 metrů čtverečních. Paní senátorka Vrecionová říkala, že ty malé prodejny s tou menší plochou, že by se to na ně nemělo vztahovat. Kdyby se to posuzovalo k jednotlivým prodejnám, já nepředpokládám, že by měly obrat 5 miliard korun ročně, ale sama paní senátorka předpokládá jiné znění, než které tady avizovala. Nemluvila o malých prodejnách, resp. ten její návrh, ale o průměrné ploše prodejen řetězce. Ale říkám, pořád je tady ta podmínka 5miliardového obratu. Takže v tomto kontextu já podmínku plochy nepovažuji za zcela podstatnou z hlediska uplatnění těch principů.

Trochu mě překvapilo, jakou kritiku sklidila od předsedy svého senátorského klubu, pana senátora Kubery, jak vlastně přišla zrovna na těch 250 metrů, ale to předpokládám, že si kolegové z ODS vyřídí v klubu. Já si nemyslím, že je potřeba něco takového schvalovat.

Takže závěrem bych vás pouze požádal o podporu zákona ve znění zaslaném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano. A teď bych požádal pana garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k obecné rozpravě.

Senátor Jan Hajda:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Na základě některých těch vystupujících jsem se rozhodl, že nebudu v rozpravě vystupovat, poněvadž argumenty, které zde zazněly... Podle mě začíná jakási předvolební kampaň. Já bych chtěl říci následující.

Nikdo a žádný stát nezbohatl z útlumu výroby, s tím, že přistupuje na vlastní likvidaci. Slovinsko v rámci třeba přístupových řízení si vymohlo, že bude prodávat 100 % slovinských potravin v obchodních řetězcích. A to, co říkal, prostřednictvím předsedajícího, pan předseda Štěch, ve Francii není nic psáno, ale podmínka je 80 % francouzského zboží v těchto obchodních řetězcích. Mám svoje zkušenosti, vím, když jsem byl poprvé postaven do role, že ta láhev vína v obchodním řetězci musí stát 40 korun, ale z toho ještě poplatky za regálné, poplatky na narozeniny obchodních řetězců, listovné, apod. – tak bych se s bídou potázal.

Pokud se týká té situace, která je a která mě nejvíc znepokojuje... Pokud se týká, obchodní řetězce maximálně tím, že tak, jak říkal pan senátor Veleba, na dálnici sem dovážely potraviny, my jsme na to přistoupili. Naši politici v 90. letech říkali: Zemědělství nás nezajímá, potraviny. Všechno dovezeme. Ano, všechno dovezeme, ale v této chvíli, vážené kolegyně, vážení kolegové, v zelenině jsme soběstační maximálně v 20 %, ve vepřovém v 40 %. A jak toho využili naši sousedé, od kterých se dováží? Mléka vyrábíme 75 litrů na jeden hektar, v Holandsku 621 litrů. Vyrábíme 63 kilogramů vepřového na jeden hektar, v Holandsku 678 kilogramů. A tyto státy se nám smějí, protože od nich se to dováží, kam jsme to dopracovali.

Proto podle mě, pokud se týká dnešního přijetí zákona, já ho podporuji, protože bychom měli myslet na to, jak se vyvíjí situace ve světě, jak by se nás naši občané ptali, co jsme udělali pro soběstačnost potravin. Proto vás žádám, abyste návrh zákona podpořili.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Ještě bylo potřeba říci, že máme tady dva návrhy z obecné rozpravy, neboli z usnesení výboru, garančního – nebo jediného. Ve výboru garančním byl návrh na schválení a tady jsem zaznamenal, pokud si pamatuji, asi dva návrhy na zamítnutí. To znamená, padl návrh na schválení. A my o tomto návrhu nyní budeme hlasovat. Já si vás dovolím sezvat.

Je tady požadavek na odhlášení, resp. znovu přihlášení, takže já vás odhlásím a pak vás zase přihlašuji. Takže prosím, abyste to zaznamenali a podívali se, jestli vám svítí to modré světélko u svých karet.

Takže ještě znovu jenom připomenu, že jsem vás odhlásil, takže bych poprosil, abyste se znovu přihlásili, než začneme hlasovat.

Takže ještě jednou – znovu opakuji – je tady návrh na schválení z výborů. Já o tomto návrhu dávám hlasovat. Takže kdo je pro návrh schválit, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 11, registrováno 67, kvórum 34, pro 51, proti 10. Návrh byl schválen. Já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i garančnímu zpravodaji. A my se tady u pultíku vystřídáme.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Naše schůze pokračuje. Dalším bodem je

 

Sdělení Komise Roční analýza růstu za rok 2016: Posílení hospodářského oživení a podpora konvergence

Tisk EU č. K 050/10

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky K 050/10 a K 050/10/01. Prosím opět pana ministra Jiřího Dienstbiera, aby nás seznámil s těmito materiály. Máte slovo, pane ministře.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážení paní senátorky, páni senátoři. Roční analýza růstu 2016 je nelegislativním dokumentem, ve kterém Evropská komise pravidelně stanovuje hlavní ekonomické a sociální priority EU. (V sále panuje rušno.) Naštěstí jsem zvyklý z Poslanecké sněmovny, ale...

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já prosím o klid. Pane ministře, počkejte chviličku. Kolegové, kolegyně, prosím o klid. Haló, napravo!

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Dokument byl zveřejněn v listopadu loňského roku, čímž došlo k zahájení nového cyklu koordinace hospodářských politik členských zemí EU, tzv. evropského semestru. Uvedené priority by měly členské státy zohlednit ve svých plánech a rozhodováních na národní úrovni, zejména při přípravě rozpočtu.

Obecné unijní priority v zásadě bez větších změn navazují na ty loňské. Jsou jimi znovuobnovení investic, pokračování ve strukturálních reformách, vedoucích k modernizaci ekonomik, a odpovědná fiskální politika.

Investice jsou pro Komisi velkým tématem. Po zprovoznění Evropského fondu pro strategické investice se její pozornost zaměřuje zejména na zlepšování investičního prostředí. Proto byly společně s Roční analýzou růstu nově publikovány také tzv. investiční Fiche. V nich Komise identifikovala hlavní výzvy pro každou zemi v oblasti investičního prostředí. S členskými státy o nich diskutuje a bude je dále podrobněji analyzovat v nadcházejících etapách semestru. V oblasti strukturálních reforem je na úrovni EU kladen důraz na podporu zaměstnanosti a inkluzivní sociální politiky, či další zlepšení fungování vnitřního trhu se zbožím a službami.

Pokud jde o rozpočtové politiky, členské státy by měly i nadále zůstávat zodpovědné, vyhýbat se procyklickým opatřením a zvýšit účinnost a spravedlivost svých daňových systémů.

Co se týká procesních změn ve fungování evropského semestru, některé proběhly již loni, např. menší počet doporučení a jejich dřívější zveřejnění. Letos pak dochází k širšímu zohlednění aspektů vztahujících se k eurozóně a jejím členům, prostřednictvím zveřejnění doporučení pro eurozónu jako celek již na počátku semestru.

Stanovisko vlády ČR k Roční analýze růstu 2016 je pozitivní. Vláda obecně souhlasí s analýzou Komise a podporuje pokračování zmíněných tří priorit. Jejich obecná formulace umožňuje individuální národní přístup každého členského státu, při vědomí společných evropských priorit.

Vláda ocenila také více vyvážený přístup k hospodářským záležitostem na straně jedné a zaměstnaností a sociálními otázkami na straně druhé. (V sále je opět rušno.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Kolegové, kolegyně, omlouvám se, ale prosím, ztlumte svoje rozhovory. Opravdu to není důstojné prostředí, děkuji vám.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Pokud jde o zlepšování investičního prostředí, pro ČR byly identifikovány jako hlavní výzvy neefektivita ve veřejných zakázkách, složitá řízení při výstavbě či administrativní zátěž. S uvedenými výzvami vláda vesměs souhlasí, nejsou nijak překvapivé.

O plánovaných krocích v těchto oblastech je s Komisí veden na různých úrovních aktivní dialog. Počátkem prosince 2015 proběhlo bilaterální jednání, během kterého byla Komise informována o procesu schvalování zákona o zadávání veřejných zakázek a také přípravě novely stavebního zákona. Předpisy mají zjednodušit procedury a jsou vnímány jako jedny z hlavních výzev v oblasti investování.

Představení Roční analýzy růstu a prvotní výměna názorů proběhla na některých sektorových radách už v prosinci. Diskuse budou pokračovat i v nadcházejících týdnech, vč. březnové Evropské rady, která pravděpodobně vyzve členské státy k zohlednění priorit při přípravě národních programů reforem a konvergenčních programů, resp. programů stability.

Na konci ledna proběhne rovněž návštěva místopředsedy Evropské komise Dombrovskise v Praze, který je zodpovědný právě za evropský semestr.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K 050/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Lumír Aschenbrenner, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Očekávám, že tento materiál nebude tak kontroverzní jako ten předchozí, takže se rovnou budu věnovat usnesení, které bylo přijato na 21. schůzi VEU 5. ledna.

Výbor

I. přijímá ke Sdělení Komise Roční analýza růstu za rok 2016: Posílení hospodářského oživení a podpora konvergence doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

II. doporučuje Senátu PČR, aby se ke Sdělení Komise Roční analýza růstu za rok 2016: Posílení hospodářského oživení a podpora konvergence vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR mne,

IV. pověřuje předsedu výboru, Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Vzhledem k tomu, že se nacházíme v odpolední části našeho jednání, že to máte všichni na stole, tak já to vlastní doporučení číst nebudu. Leda že by o to někdo stál, což nepředpokládám. Asi správně.

Jinak jenom krátký komentář. Podstatné je to, co řekl pan ministr, že ty tři pilíře se ve své podstatě ztotožňují s těmi, které byly předloženy v loňském semestru. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Prosím, i vy se posaďte ke stolku zpravodajů. Já otevírám obecnou rozpravu, do které, jak vidím, se nikdo nehlásí, proto ji uzavírám. A můžeme tedy přistoupit k hlasování. Není se k čemu vyjadřovat.

Takže budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Lumír Aschenbrenner. Já vás svolám.

V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 30. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte, prosím, tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, zdvihněte prosím ruku a stiskněte tlačítko NE. Také děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 12 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 – pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. A my ukončujeme tento bod.

A nyní se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže budeme pokračovat dalším bodem našeho odpoledního programu jednání. Takže budeme projednávat

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Miluše Horské a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 182

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede zástupkyně navrhovatelů, paní senátorka Miluše Horská, která má slovo, prosím.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně senátorky, vážení senátoři. Omlouvám se svému kolegovi z kraje, poslanci Kolovratníkovi, ale on mi to promine. Dovolte mi nyní, abych vás ve stručnosti seznámila s podstatou návrhu, který podepsalo 36 z vás. Já za tu podporu velmi děkuji.

Tato novela si neklade, připomínám neklade ambici vyřešit otázku povinnosti či dobrovolnosti očkování. Případné zásadní legislativní změny by měly být předmětem vládního návrhu, jako výsledkem diskuse odborníků i zástupců nevládních organizací a informované veřejnosti. Cílem předkládaného návrhu je pouze napravit zjevné nelogičnosti v současné právní úpravě.

Prvním z navrhovaných novelizačních bodů je povolení účasti neočkovaných dětí na školách v přírodě a letních táborech. Jinými slovy, je to zrušení požadavku na očkování při pořádání škol v přírodě a zotavovacích akcí. Současná právní úprava je totiž rozporuplná. Děti se reálně pohybují, děti žáci, nebo i děti, pohybují ve školním kolektivu. Kromě prázdnin po celý rok. A z hlediska zákona neúplné očkování některých z nich není pro školní docházku problematické. Takovýto stav je bezpečný i z hlediska lékařské vědy. Samotná přítomnost několika neočkovaných jedinců v kolektivu totiž není z hlediska ochrany kolektivu problematická, jelikož ostatní děti očkovány jsou. Jako takové je chrání jak individuální účinky očkování, tak ty kolektivní, které zůstávají účinné, je-li očkováno alespoň 90 % skupiny.

Toto medicínské pravidlo platí jak ve škole, tak ve chvíli, kdy se děti mají vypravit na školu v přírodě či na tábor. Zatímco si ovšem věda stojí za svým, v očích zákona se cestou na tábor či školu v přírodě z neočkovaného dítěte náhle stává osoba riziková a z kolektivu je vyloučena. U táborů se zákaz přitom týká pouze akcí o 30 a více dětech, trvajících 5 a více dní, na jiné typy akcí o jiném rozsahu se přitom zákaz vůbec nevztahuje.

Takovýto přístup nemůže být z hlediska ochrany veřejného zdraví rozumně odůvodněn, proto navrhuji povinnost plného očkování pro účast ve škole v přírodě nebo zotavovací akci zrušit. Novela dále cílí na výši sankce hrozící mateřským školám, dětským skupinám a poskytovatelům péče o děti do tří let v případě přijetí neočkovaného nebo ne plně očkovaného dítěte. Výše pokuty stanovené za porušení této povinnosti je stanovena ve výši až 500 tisíc korun zcela nepřiměřeně svému účelu. Při projednávání novela zákona o ochraně veřejného zdraví byly přitom obdobné typy sankcí sníženy z původně navrhovaných 500 tisíc na 30 tisíc. Proto navrhují snížit výše sankce také u tohoto správního deliktu.

Na závěr si dovoluji zopakovat, touto novelou nechceme řešit otázku povinného či nepovinného očkování. Chceme pouze napravit zjevné nelogičnosti v současné právní úpravě. Já vám děkuji za pozornost a děkuji i za případné propuštění k dalšímu projednávání do výboru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajkou pro 1. čtení paní senátorku Miladu Emmerovou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Milada Emmerová:  Já děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, předkládaný návrh kolektivem senátorů je de facto úprava respektive novelizace, která se týká nedávno přijaté velké novely zákona o ochraně veřejného zdraví, č. 258/2000 sb. Sněmovnou byl schválen 16. září 2015, ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu.

Tentokrát je v návrhu explicitně vyjádřeno, o co předkladatelům jde. Že jde o výrazné ponížení pokut za správní delikt kvůli přijetí neočkovaného dítěte do dětské skupiny, mateřské školy a k dalším podobným službám. Se schválením tohoto ustanovení kolem pokut bychom měli vyjádřit souhlas takřka ihned. Nejenže jde o nepřiměřeně vysokou pokutu i poté, co byla snížena, ale především jsou ve stanovení kontrol proočkovanosti jistá nedopatření, která je nutno co nejdříve na úrovni vlády vyřídit formou novelizací nových zákonných ustanovení. To je např. povinná předškolní docházka do mateřské školy apod.

O dvou prvních bodech návrhu kolektivu senátorů je nutno jednat na úrovni garančního výboru. Z pozice legislativního odboru Senátu jsou zde nalezeny formální i věcné výhrady, které by šly docela jednoduše upravit. V důvodové zprávě je uvedeno, že je u nás očkování povinné. Ačkoli výskyt inkriminovaných infekcí převážně dětského věku je u nás málo. Je však třeba logicky uvážit při dalších úpravách a jednáních o této normě, že nízký výskyt je dán právě díky proočkovanosti. Argumentace budí dojem, že spíše vadí cokoli povinného, ale nezapomeňme, že plně vědecky zdůvodněného.

Svoboda je jev jistě užitečný, ale pokud je propojena s odpovědností. Jinak je velmi nebezpečná. Nejednotné přístupy v hodnocení proočkovanosti u různých skupin obyvatelstva, spíše dětí a mládeže, v našich zákonech a jejich novelách je třeba sjednotit, explicitně vyjasnit, aby plně vystihovaly proklamované zásady o užitečnosti proočkovanosti a její nutné kontrole. To je ale úkolem vlády, neboť se toto netýká jediného ministerstva.

Návrh novely zcela jistě projedná s plnou odpovědností garanční výbor, kde jsem zpravodajkou, a věřím, že dojde k plné spokojenosti. Děkuji za pozornosti.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní zpravodajko, zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. A já otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já cítím potřebu tady říct pár slov. Možná zbytných, ale není úplně obvyklé, abychom pár dní po nabytí účinnosti nedávno diskutovaného a přijímaného zákona přicházeli – já říkám záměrně přicházeli, protože jsem se tam podepsal taky – s návrhem novely.

Má to charakter legislativního akutního krvácení. A ono to až tak není, protože já jsem přesvědčen – a to jsem tady říkal někdy v září, že k problematice očkování ještě bude novel několik. Ale aby bylo jasno, tady se nesnažíme vůbec zpochybnit očkování jako takové. Konečně historicky je to jedna z nejúspěšnějších akcí nejen v České republice, ale i na světě. Zrušili jsme polio variolu, redukovali jsme tuberkulózu, s migrací se zase samozřejmě vrací apod., ale ty trendy budou.

Nechci tady ani zmiňovat, že z důvodů jakési iniciativy, ať už kohokoli, došlo k intenzifikaci očkování i nezbytné hexavakcíny. Začalo to budit pozornost ve světě. Diskutovalo se v britském parlamentu, u nás se diskutovalo zejména o tom, co už tady bylo zmíněno paní senátorkou, to znamená o tom, že někdy vnímáme povinnost velmi negativně, kdežto doporučení bychom vnímali velmi pozitivně. Zmínilo se tady, že jsou státy, které mají nepovinné očkování a vyšší proočkovanost, viz Německo, Británie.

Tou cestou nechceme jít, protože si myslíme, že naši občané jsou jiné a že by to vedlo k rozvolnění. Nechceme jít cestou omezení kolektivní imunity, což by se stalo, kdyby začaly dramaticky klesat počty proočkovaných. To se však zatím neděje. Naše matky jsou rozumné. Děti milují možná víc než stát. I když nepochybuji, že stát miluje ty děti také, ale ta matka možná trošku víc. Většina je vzdělaných, jsou si všeho vědomy.

Tato debata a tato novela vůbec není o zpochybňování očkování, ale zpochybňována je k některým nesmyslům, které my občas přibalíme do těch zákonů, které jsou potom kontradiktní z hlediska konzumace celého zákona. A já už jsem tady říkal, že zákonodárná aktivita, jako každý dar, má být věcí radostnou a nadšeně přijímanou populací, a nikoli jako obtěžující, protože pak to už není dar a je to něčeho vnucování. Myslím si, že drtivá většina našich rodičů, matek, očkování podporuje. Některé budou dále v dalších letech diskutovat, a to i na mezinárodní úrovni. V jaké míře, zda je jim umožněn individuální režim apod.

Ale já, prosím vás, neumím zdůvodnit žádné matce, ale vlastně nikomu, proč dítě, které chodí normálně do školy, a musí chodit do školy, má povinnost, není očkováno z nějakých důvodů, tak potom na týdenní nějakou školu v přírodě nemůže. A pak se zase jako neočkované do toho kolektivu vrátí. Já to epidemiologicky neumím zdůvodnit, a to asi nikdo. Můžeme vymýšlet různé konstrukce, že v té přírodě je více ohroženo. Dobře, takže potom by muselo být zavřeno jenom v té škole, nesmělo by chodit odpoledne ven. Jsou to nesmysly. To se tam objevilo, tak jako se tam objevují nějaké – budu tomu říkat – šotky v zákonech.

A potom v zájmu toho, abychom schválili i hluk a celý ten komplex v daném termínu, tam někdy zabředneme do těchto věcí. Nikdy jsem nebyl – a to i za doby pana ministra Hegera – při těch dvou velkých zákonech o drakonických sankcích, protože jsou pak stejně nevymahatelné. Dodnes máme pro doktory, když něco vypíšou špatně, stotisícové pokuty. Zkuste to vymáhat a zkuste to tomu doktorovi vůbec dát a vůbec to dát do relace. Takže některé nekonzumovatelnosti v zákonech máme. Je to důvodem k čištění. A tady neumíme zdůvodnit, proč má ředitel 5 let poté, co ani před 5 lety nemohl ovlivnit, protože ty děti už jsou pak starší, proč má zaplatit 500 tisíc za něco správně, když rozpočet jeho školy včetně opravy školy je třeba 200 tisíc.

Takže myslím si, že tím jenom přiléváme potom oleje do ohně. A vytváříme jakýsi problém s očkováním, přitom my ho nemáme. A přitom máme některé absurdity, na které tady upozorňuje v této fázi paní senátorka, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, paní senátorka Horská. Ale nepochybně bych na to upozorňovali v dalším intervalu i další z vás, nebo z nás, protože si myslím, že jsme si slíbili už tehdy, že některé ty věci přejdou v další diskusi.

Teď je to v takové fázi, že to vnímáme akutně. Máme první týdny ledna, no dobře, pusťme se tou cestou. My to máme mít 27. ve zdravotním výboru. Tam to jistě probereme i z hlediska toho, co říkala paní senátorka Emmerová, to znamená v návaznosti na nové úpravy školského zákona. A budeme se snažit nerevidovat očkování v České republice. Ale odstranit některé věci, které zbytečně zpochybňují a problematizují celou tu problematiku.

Takže já bych to skončil slovy, myslím Giovanni Battista Bernardone to byl, 1181 – 1126, říkali mu taky svatý František z Assisi, a ten říkal: "Kdo pracuje rukama," tedy hlasuje nebo podepisuje, "je dělník. Kdo pracuje rukama i hlavou, je řemeslník. A kdo pracuje rukama, hlavou i srdcem, je umělec." A vy se mnou budete souhlasit, že udržet důvěru lidu v politiky je svým způsobem umění. Takže tím bych to skončil.

A myslím si, že budeme mít dále příležitost mnohokrát ještě o tom jednat a určitě některé chyby zkusíme z těch zákonů, nebo ty zbytečnosti odstranit. A nechť žije očkování, které chrání děti.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Petr Koliba. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Peter Koliba:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, opět diskutujeme o očkování, jak už jsme nedávno diskutovali. Já bych chtěl svým hlasem podpořit tady tento návrh, vaším prostřednictvím, pane předsedající, paní senátorky Horské. Protože skutečně ho pokládám za rozumný. A to si myslím, že by nám ten zdravý rozum tady neměl chybět. My jsme už některé připomínky a diskuse měli, já to tady rozvádět nebudu. Já jenom uvedu ještě jeden faktický důvod pro podporu úpravy tady tohoto zákona. A to je to, že vůbec nechápu, jaký má být třetí subjekt, který v podstatě není účasten očkování, nemůže to očkování ovlivnit, ani ho nemůže zakázat, ani doporučit, má být trestán za něco, co vůbec nezpůsobil. Zdá se mi to nelogické i z právního hlediska zcela nepřijatelné. Je to třetí subjekt, který do očkování vyloženě nezasahuje. Takže já osobně se přimlouvám za podporu a projednání dál. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jaroslav Malý. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Malý:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Já budu mluvit velice stručně. Já se přiznám, že někdy reaguji militantně, pakliže se hovoří o nepovinném očkování. A domnívám se – jak říkal kolega Žaloudík –, že očkování je profitní, a nejen pro jednotlivce, ale pro celou společnost.

Ten výklad, tak jak jej předložila předkladatelka paní senátorka Horská, skutečně odstraňuje šotky a zbytečnosti, které zákon s sebou jakýmsi způsobem navál. A jsem rád, že bude čas na to, aby v práci ve zdravotnickém výboru v dalším čtení jsme se k němu mohli více vyjádřit. A já tu novelu samozřejmě podpořím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se hlásí paní senátorka Zuzana Baudyšová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně senátorky, senátoři. Já se přiznávám, že mám velkou radost, že tato senátorská iniciativa vznikla, protože je to konkrétní výstup naší činnosti. A po pravdě řečeno, postrádám těch výstupů z oblasti ochrany dětí více. Zatím jich bylo velmi málo.

Zaprvé, původně navrhovaných půl milionu by skutečně mohlo být likvidační nejen pro zařízení pro děti, ale i zřizovatele, organizace. A za další, rodiče mají zodpovědnost za své děti a stát je v tom má přiměřeně podporovat. Čili domnívám se, že rodič má právo z jakéhokoli důvodu se rozhodnout, jak se svými dítky bude nejenom zacházet, vychovávat, ale i pro a proti očkování si zvážit a rozhodnout se.

Takže díky za tuto iniciativu a já pevně věřím, že je to rozhodnutí dobré. A jsem zvědavá, jaký bude závěr ještě zdravotního výboru. Ale věřím, že i ten bude rozumný a v intencích dnešního jednání. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, do rozpravy se již nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se paní předkladatelky, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. Paní zpravodajka? Vzhledem k tomu, že nepadl návrh ani vrátit navrhovateli k dopracování, ani zamítnutí, takže budeme hlasovat o návrhu na přikázání výborům a výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona byl výbor pro zdravotnictví a sociální politiku a dále ústavně-právní výbor.

Má někdo jiný či další návrh?

Pokud tomu tak není, přistoupíme k hlasování.

V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 13 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní jsme tento bod projednali a já ho končím. Děkuji paní předkladatelce i paní zpravodajce.

A přistoupíme k poslednímu bodu našeho dnešního programu a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 173

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 173. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců pan Martin Kolovratník, který už zaujal místo u stolku zpravodajů a já bych jej požádal, aby tedy vystoupil s odůvodněním tohoto návrhu zákona. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Martin Kolovratník:  Tak, milé kolegyně, milí kolegové, dobrý den, dobrý podvečer. Říká se last but not least, tak doufám, že i tenhle zákon, o kterém teď budu mluvit, a poprosím vás o jeho podporu, že skutečně budete vnímat jeho závažnost a zároveň, že ho podpoříte.

Předstupuji před vás s velkou pokorou, protože se stále považuji za parlamentního nováčka, jako předkladatel návrhu zákona jsem tady v Senátu dnes poprvé. Takže doufám, že se mnou budete mít trpělivost a budete na mě případně mírní.

Každopádně k věci, abych vás dlouho nezdržel.

Asi ve svých podkladech i v těch zpravodajských zprávách ze svých výborů, kde už tento návrh byl projednán, jste si informace už získali. Já jsem pečlivě sledoval i vaši dnešní dopolední dlouhou debatu k provozu na pozemních komunikacích, protože u toho zákona jsem byl zpravodajem. Ve sněmovně se věnuji dopravě a z toho titulu mám tedy tu ambici před vás předstoupit a jsem jedním z navrhovatelů této novely zákona č. 416/2009 o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury.

Já nebudu opakovat to, co je napsáno ve vašich podkladech. Shrnu to velmi stručně. Tenhle zákon je tedy z roku 2009. Snažil se tehdy reagovat na to, že problematika vykupování, přípravy staveb a výkupu pozemků, byla skutečně složitá. Státu se nedařilo vykupovat. Bohužel ten zákon doznal několika novel, několika změn, a když v rekapitulaci té historie půjdu k posledním dvěma novelám, tak ta situace v roce 2013, od února 2013, byla taková, že právě díky ustanovením tohoto zákona bylo navrženo pouze zvýšení na dvojnásobek. Tak majitelé půdy, lidé, od kterých stát chtěl, aby prodali svou půdu, svá pole, ať už to bylo pro výstavbu silnic nebo železnic, tak odmítali. Nechtěli půdu prodat a říkali, že je to málo. Což byla škoda, bylo to samozřejmě nefér vůči majitelům těch pozemků a docházelo ke zbytečným průtahům na straně jedné. A i k tomu, co si já osobně myslím, že bylo nespravedlivé, k vyvlastňování těch pozemků.

My jsme se ve sněmovně rozhodli na tuhle situaci reagovat před zhruba rokem a půl, to znamená na jaře 2014. Navrhli jsme zvýšení té ceny. A ono při rozpravě ve sněmovně to padlo, bohužel chyby dělá každý, a to ustanovení jsme navrhli ve formulaci "ve výši bonusu až do šestnáctinásobku". To znamená, nebyla tam ta cena navržena pevně jako jedna částka, ale bylo možné se pohybovat v určitém rozmezí.

Já jsem poslancem za hnutí ANO, budu otevřený a férový, korektní. Tehdy tohle ustanovení "až do šestnáctinásobku" navrhl náš tehdejší ministr dopravy pan Antonín Prachař. A ukázalo se, že tato praxe byla problematická, protože ty výkupy se sice částečně odblokovaly, ale celkem logicky a pochopitelně řada majitelů těch pozemků, pokud jim ŘSD nabídlo osminásobek, desetinásobek, jinou cenu, tak řekli, že je to málo a že oni vidí v zákoně až šestnáctinásobek, tak proč by měli prodávat za cenu nižší.

Nebudu vás zatěžovat detaily, které spadají spíše do exekutivy. Ministerstvo to řešilo nějakými svými vnitřními předpisy, kde zpočátku o výjimkách, o úpravách cen rozhodoval pouze ministr. Poté další pan ministr dopravy Dan Ťok, který tu byl dnes dopoledne, přesunul tu pravomoc z ministerstva na jednotlivé správy Ředitelství silnic a dálnic. Ale praxe ukazovala, že je to problematické a mnohdy i neférové vůči lidem, když jedna správa nabízí např. na západě Čech šestnáctinásobky, jiná správa ŘSD, např. v mém volebním kraji, v Pardubickém, nabízí osminásobek.

Takže my jsme se ve sněmovně dohodli, rozhodli jsme se tuto situaci napravit a rozhodli jsme se a byla na tom opravdu široká politická shoda, nabídnout všem majitelům ve všech případech stejnou jednotnou cenu, a to je pevně osminásobek. To znamená, žádné ustanovení až, od do, ale pevně osminásobek. To je první a nejzásadnější obsah této novely, kterou před vámi teď obhajuji.

Je důležité říci a připomenout, že ten osminásobek se vypočítává z půdy a také z příslušenství. Je to hodně důležitý moment třeba u obcí, kdy často součástí pozemků jsou buď lesy nebo nějaká místní zeleň, tak ta tu cenu výrazně ovlivňuje a zvyšuje. Když už jsme se rozhodli tu novelu udělat, ten zákon otevřít, tak jsme po dohodě s ministerstvem dopravy udělali ještě několik dílčích vylepšení. Jen namátkově zmíním asi dvě nejdůležitější. Zaprvé, umožňujeme státním investorům, aby vykupovali pozemky, nebo kupovali pozemky také vhodné pro směnu. Protože majitelé často řeknou, my nechceme prodat, ale chceme třeba směnit, protože chceme hospodařit dál. Takže my jim dáváme možnost, aby koupili i jiný pozemek, který nesouvisí přímo s tou stavbou, ale je někde poblíž nebo nedaleko, a poté ho s majitelem smění. A druhá dvě důležitá ustanovení – pokud vykupuje, zjednoduším to, stát od státu, např. ŘSD od Lesů ČR, tak aby se nepoužilo to navýšení. Je to nelogické. A do třetice, pokud znalec v území provádí odhad ceny, tedy ten znalecký posudek, tak aby nepřihlédl k tomu, pokud už někde poblíž bylo vykupováno a byla ta cena takto navýšena.

Jinými slovy, abychom se nedostávali do spirálovitého navýšení. My jsme ve vašich podvýborech, podvýboru pro dopravu a v hospodářském výboru dlouho diskutovali právě i o té ceně. Říkali jsme si, jestli je ten osminásobek správně, nebo ne? Před malou chvílí, před hodinou jsem měl tady ze Senátu přímý vstup do Českého rozhlasu. Zástupci, Svaz majitelů pozemků, to sporovali. Říkali, ty ceny by měly být navýšeny podobně jako v Německu. Myslíme si, že tady je to málo. A to skutečně by asi bylo o nějaké debatě, ale já cítím, že ten osminásobek je opravdu jakýmsi férovým kompromisem, kde na jedné straně šetříme prostředky státu, státní rozpočet, a nezatěžujeme stavby nadměrnými náklady na výkupy. Na druhou stranu majitelům pozemků jsme schopni a ochotni nabídnout osminásobné zvýšení. Pro vaši představu, průměrná cena za zemědělskou půdu v České republice se pohybuje někde mezi 15 – 20, někdy 25 Kč. Taky my lidem nabídneme kolem 160, 170 Kč/m2. Byť jsou výjimky, např. v okolí Pardubic kolegyně, paní místopředsedkyně Horská, kterou tímto zdravím a rád jsem se nechal předběhnout svojí milou kolegyní z Pardubic, ví, že např. v našem městě řešíme severovýchodní obchvat. V blízkosti velkých měst se ty základní ceny pohybují třeba také kolem 200 Kč/m. Takže stát logicky pak nabídne až 1600 Kč. Tak abyste věděli i ty reálné částky.

Poslední, co uvedu, na podporu tohoto zákona, aby vámi byl schválen beze změn a aby prošel Senátem "rychle", tak je odkaz na hlasování. Ve sněmovně je skutečně vypjatá doba. Je těžké najít dohodu i k ustanovení programu k zařazení jednotlivých bodů a nám se skutečně povedlo, jak bod projednat poté, co se k němu vláda vyjádřila kladně, tak jsme se dohodli i na projednání ve zrychleném čtení podle § 90. I to je pro vás signál, že politická shoda byla skutečně velká. Z přítomných zhruba 150 poslanců si 135 – mohu říci odlehčeně – ústavní většinou hlasovalo pro a podpořilo návrh. Během 30 minut jsme se v celé sněmovně shodli na tom, že novela v tomto znění je v pořádku a správně. Tolik na úvod. Budu samozřejmě připraven odpovědět na vaše dotazy. A prosím o schválení ve znění, v jakém vám byl zákon předložen Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane poslanče. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máme jako senátní tisk č. 173/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Eybert. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 173/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové. Pan předkladatel nás seznámil s předkládaným návrhem zákona. Přesto bych si dovolil v krátkosti shrnout hlavní změny, které nám novela zákona o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury přináší. Zpřesňuje se základní pojem dopravní infrastruktury tak, že se do ní zahrnují bez dalších připomínek vždy stavby dálnic a silnic I. třídy tak, že se do ní zahrnují bez dalších připomínek vždy stavby dálnic a silnic I. třídy včetně staveb s nimi souvisejících.

Dále se pak mění způsob určování kupní ceny. O tom už tady bylo hovořeno. U nestavebního pozemku v tom, že se její dosavadní maximální hranice, tedy 16násobek nahrazuje pevnou kupní cenou ve výši 8násobku. Vypouští se úprava směny a stanovení minimální úhrady a u zřizování věcných břemen. Také už o tom bylo hovořeno, upravují se úplatné převody majetku ve vlastnictví ČR mezi právnickými osobami zřízenými státem. Určuje se nový způsob určování ceny pro účely zřizování věcných břemen v případě přeložek inženýrských sítí převáděných v souvislosti se stavbou dálnice nebo silnice I. třídy. Jak již zde bylo předkladatelem řečeno, umožňuje se, aby stát nebo právnická osoba ovládaná státem mohla nabýt koupi pozemek určený pro směnu za pozemek potřebný pro realizaci stavby dopravní infrastruktury.

Vláda ve svém stanovisku vyjádřila bezvýhradný souhlas k tomuto návrhu zákona. Dále bylo konstatováno, pro bylo 131 poslanců z přítomných 153. Tento návrh zákona byl projednáván též na podvýboru pro dopravu a energetiku Senátu, kde také nalezl jednoznačnou podporu. Jednomyslně pro schválení tohoto návrhu zákona se vyjádřili i všichni přítomní senátoři hospodářského výboru. Dovolte mi tedy, abych vás seznámil se 147. usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z 19. schůze konané dne 12. ledna 2016. K návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě ve znění pozdějších předpisů. Po úvodním slově zástupce skupiny předkladatelů poslance Martina Kolovratníka, po mé zpravodajské zprávě, výbor

1) doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou

2) určuje zpravodajem výboru pro projednání schůze Senátu senátora Jaromíra Strnada

3) pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil usnesení předsedovi Senátu.

To je zatím ode mě vše. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Ptám se zpravodaje výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pana senátora Pavla Eyberta, zda si přeje vystoupit? Přeje. Prosím, pane senátore. Máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové. Po dvou k cíli nevedoucích pokusech tohoto zákona přichází návrh třetí. Jak už název tohoto zákona naznačuje, má to být zákon, který by urychlil přípravu a tím i výstavbu liniových staveb infrastruktury a zároveň by měl umožnit fungování vyvlastňovacího zákona u staveb zařazených mezi stavby označené jako stavby ve veřejném zájmu.

První pokus z dílny tehdejšího ministra pro místní rozvoj Jankovského, který nás přesvědčoval ne zcela pravdivými argumenty, že se to bude dotýkat pouze pozemků, které nemají dosud charakter stavebních pozemků, a že je třeba ušetřit státní prostředky vynakládané na výkupy pozemků, nefungoval. Pravda, ušetřili jsme. Za dva roky platnosti této verze jsme ale nevykoupili prakticky nic. Kdo by také chtěl prodávat pozemek na stavbu za cenu zemědělskou, tj. 5 až 15 Kč za metr čtvereční, podle toho, jak kde. Pominu působení pana ministra žáka na ministerstvu dopravy, za jehož působení se nestalo ve vztahu k tomuto zákonu nic. Pak nastoupil na ministerstvo dopravy pan ministr Prachař, a jak bylo zde řečeno, dostalo se do zákona, který dodnes platí, hranice 8 až 16násobku zemědělského pozemku v místě obvyklém. Reagovali jsme na to tady určitými námitkami, že takto nastavené parametry povedou k tomu, že v podstatě každý vlastník zemědělské půdy bude chtít 16násobek a pak ministr to vyvracel tvrzením, že to přece budou naprosté výjimky. Nestalo se.

Pan ministr Ťok, když po svém nástupu zjistil, že má na stole stohy žádostí o výjimku a vlastníci žádají za prodej svých pozemků prakticky všude 16násobek ceny zemědělského pozemku, přenesl toto rozhodování na Ředitelství silnic a dálnic, potažmo na ředitele jednotlivých závodů. Tam ředitelé dle vlastního uvážení a statečnosti rozhodují o jednotlivých stavbách, na jednotlivých katastrech, kudy stavby vedou, jaký násobek vlastníkům zemědělské půdy uhradí. Není to spravedlivé. Ale to není to nejhorší, co nás potkalo. Tím nejhorším je skutečnost, že pokud někdo nechce prodávat za nabídnutou cenu s nižším než 16násobkem zemědělské ceny a úřady trojkových obcí jakožto vyvlastňovací úřad rozhodnou o vyvlastnění, vlastník se odvolá k soudu a tam snadno vyhraje s odůvodněním soudů, že nebyly použity všechny možnosti, které právní řád našeho státu zná. Nebyl vlastníkovi nabídnut 16násobek. Toto všechno velmi zdržuje přípravu staveb dopravní infrastruktury. A tak není divu, tedy až na ministerstvo životního prostředí, že jsou stavby připravovány 10 až 15 let a že řada z nich má posouzení vlivů na životní prostředí ještě podle zákona 244/1992 Sb. S přijetím novely zákona o EIA jsme v loňském roce přišli o možnost pokračovat v přípravě zhruba 65 silničních a 12 železničních staveb, které byly nejdále pokročilé v přípravě. Ministerstvo životního prostředí prý nevědělo, že se to týká tolika staveb, jak nám tady sdělila paní náměstkyně. A dokud stavby neprojdou tzv. verifikací, stanoviska EIA, nebude jejich příprava moci pokračovat. Tento můj úvod byl důležitý proto, abych vám vysvětlil, proč je zapotřebí novelu zákona co nejdříve uvést do praxe, aby alespoň jedna část přípravy dopravních staveb měla rychlejší a hlavně ukončitelné řešení, tedy získání majetkových práv k pozemkům nezbytným pro stavbu. Bohužel, i tak nám zůstane ještě mnoho problémů se zmíněnou verifikací EIA, stavebním řízením, ale i s výběrovými řízeními na zhotovitele.

Kromě řešení výkupu pozemků pomocí pevných koeficientů a případných vyvlastňovacích řízení tato novela zavádí i další užitečné změny. Upravují se lépe podmínky zřizování věcných břemen za používání pozemků pro ukládání sítí, upravuje úplatné převody majetku mezi právnickými osobami, zřizovanými státem, což je dosud často velký problém – převést pozemek z jednoho právního subjektu, zřízeného a vlastněného ČR, na druhý takový subjekt. Také novela zákona umožňuje ŘSD a SŽDC i ostatním právnickým osobám, ovládaných státem, nakoupit pozemek pro směnu za pozemek od jiného vlastníka pro realizaci potřebné stavby, což doposud nešlo, a města a obce musely být prostředníky, kteří pozemek od vlastníka pro výstavbu, potřebný, museli směnit za pozemek ve svém vlastnictví, a poté takto získaný pozemek odprodat ŘSD nebo SŽDC atd.

V zákoně o vyvlastnění dává možnost vyvlastnit spoluvlastnický podíl, což dosud nešlo. Byl to také jeden z velkých problémů a dělalo to problémy především tam, kde byli vícenásobní držitelé pozemků.

Je tam trošku drobný nedostatek, když se v této novele zákona nově vymezuje pojem dopravní infrastruktura, který je již ve stavebním zákoně vymezen, je to tedy vlastně duplicitní. Nicméně mi to nijak zvlášť nevadí. Patrně to nevadilo ani mým kolegům z našeho výboru, neboť novela zákona byla výborem doporučena plénu Senátu ke schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Mě pak výbor určil zpravodajem výboru na plénu Senátu a předsedu výboru, pana senátora Miloše Vystrčila, aby předsedu Senátu seznámil s tímto usnesením.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh neregistruji, a proto otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, není to tak dlouho, co jsme tady probírali celou tu záležitost s panem ministrem Prachařem, budiž mu ministerstvo lehké. Já si moc dobře pamatuji, jak jsme ho tady všichni upozorňovali přesně na to, co se dělo potom. Stál jsem u tohoto stolku a vysvětloval jsem mu, že jestli se zvolí metoda, s kterou on přišel a kterou považoval za geniální, tak výsledek bude takový, že se nevykoupí nic a že všichni budou požadovat 16násobek, což se také samozřejmě stalo. Moc dobře si pamatuji, jak se na mě tehdy osopil, jestli si myslím, že je špatný ministr a že on si s tím dokáže bez problémů poradit. Poradil si akorát s tím, že si sbalil kufry a z ministerstva odešel. Ale bohužel výstavby klíčových komunikací v ČR zůstaly ve stejném stavu, jako byly předtím, to znamená, v zásadě se nestaví nic.

Musím tady připomenout také to, co můj slovutný kolega teď před chvílí sdělil. My jsme také, když se přijímala EIA, tak shodou okolností já jsem vypracoval návrh 8bodového dotazu dopisu na ministra životního prostředí, v tomto případě musím říci, že stávajícího, kde jsme se ho ptali na konkrétní dopady EIA na výstavbu jednotlivých silnic, dálnic a na další věci. Bylo nám tehdy odpovězeno, a kdo si to chce přečíst, je to velmi zajímavá odpověď a leží u nás na výboru, tak nám bylo odpovězeno, že všechno je v pořádku. Ovšem záhy se ukázalo, že nic není v pořádku a že naopak ti stejní úředníci, kteří mu zřejmě připravovali odpověď na to osmero dotazů, tak vzápětí připravili odpověď na další dotaz z našeho výboru, kde nám sdělili ty příslušné počty silnic, které se prostě stavět nebudou.

Já, protože jsem pamětník, tak musím konstatovat, že to není první případ, kdy poslanci se snaží exekutivě vytrhnout trh z paty, těchto případů návrhů, kdy Poslanecká sněmovna nebo Senát připravovaly návrhy zákonů podle německého vzoru atd., aby se urychlila výstavba silnic, tak těch už bylo několik. A zpravidla, když se to odsouhlasilo, tak se to dostalo do tvůrčí dílny úředníků na jednotlivých ministerstvech. Výsledkem celé této tvůrčí záležitosti se ukázalo, že to vlastně nelze realizovat.

Takže podobným způsobem padla pod stůl celá řada problémů, nebo celá řada návrhů. Nejhorší na celé záležitosti je to, že to, co je tady dneska navrhováno, tak je svým způsobem zbytečné, protože kdyby úředníci ministerstva financí tehdy nezačali vykládat, že vyhláška, kterou vydalo ministerstvo dopravy, resp. ŘSD, na výkup pozemků je protiústavní, dokonce je hnali k policii a prokurátorovi, zda náhodou nehazardují se státním majetkem. Tehdy to byla stovka za metr čtvereční. Všichni houfně prodávali pozemky jak na běžícím pásu. Nicméně ministerstvo financí sdělilo, že je to okrádání státu, protože je přece podle vyhlášky možné vykupovat za 15 korun. Nikdo samozřejmě za 15 korun, jak tady správně můj předřečník řekl, tak neprodal vůbec nic, takže výsledek je, že přestože jsme tady měli obrovské množství finančních prostředků z EU v minulém období, tak na ty klíčové stavby z nich nešlo prakticky vůbec nic.

Já bych se tedy nerad dostal do situace, kdy zase další chvályhodnou iniciativu, já ten návrh velmi podporuji, je to návrh praktický, oba dva s kolegou víme, že to vychází z konkrétní situace, která se děje kolem R35, jedné z nejdůležitějších silnic pro tento stát, tak bezesporu ho podporuji. Jenom chci upozornit a chtěl bych tímto se snažit varovat úředníky na jednotlivých ministerstvech, ať už to je financí, nebo je to ministerstva dopravy, nebo nedej bože dokonce ministerstva životního prostředí, aby až tento návrh bezesporu vejde v platnost, tak aby svou invencí, se kterou přistupují k budoucnosti tohoto státu, tentokrát nechali v kufříku a řídili se tím, co zákonodárce v těch jednotlivých zákonech skutečně požaduje. Protože je neuvěřitelné u nás, a musím říct, že ta právní praxe, kdy v podstatě nám úředníci vysvětlují, co autor zákona chtěl říci, a pod zákonnými normami a nejrůznějšími metodickými pokyny převrací to, co bylo ve skutečnosti schváleno, úplně někam jinam, je skutečně neuvěřitelná. Já pevně doufám, že se jednou dožiji možná i praxe, že zákon bude platit tak, jak byl přijat, ne tak, jak ho vysvětlili jednotliví úředníci na jednotlivých ministerstvech. Takže přeji tomuto zákonu, abychom ho pokud možno schválili, aby, jak říkám, nedopadl jako všechny ty před ním.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Mnoho mně usnadnil kolega Martínek. Já bych spíš svým vystoupením chtěl mířit do našich řad, tedy do nás samotných, abychom se pokusili, protože jsme senátorky a senátoři, chovat jako ti zkušenější, kteří se nebudou chovat stádovitě. My to někdy rádi děláme, protože je to pohodlné. Když tady pan ministr Prachař tu novelu donesl a my ji kritizovali se vším, co tady bylo řečeno, tak si pamatuji, že tady paní kolegyně Vrecionová byla téměř pousmávána, protože ten její pozměňovací návrh, chtěl jsem říci zlepšovací, ale on dokonce i takový byl, mířil ještě dál. A myslím, že byl ještě lepší, než ta norma, kterou máme před sebou, protože stanovoval určité bonusy. V čem tehdy ta norma byla šílená? Především v tom, že, byť všichni víme, jak se chováme sami, jak se chovají normální lidé, tak když vím, že můžu získat 16násobek, proč bych chtěl 8násobek. To bych snad okrádal svoji rodinu! To je nelogické. Tak se nikdo nebude chovat. Možná my někteří se tak chovat budeme, někteří z důvodů toho, že chtějí, nebo se domnívají, že tak se chovají slušní lidé a jiní možná z politických. Ale my přece neděláme ty zákony pro 281 zákonodárců. Ty děláme především pro všechny občany ČR. Nebo ty, co tady něco vlastní. Takže bylo předjímatelné, jak ten zákon dopadne. Jen my jsme se nakonec podvolili tomu – tak dobře, oni to tak chtějí, tak jim to tak schvalme.

Já se domnívám, že ta norma teď je lepší, a proto pro ni budu hlasovat, protože je lepší.

Ale myslím, že ta dokonalost, o které tady bylo hovořeno, to znamená dokonalost v jiných zemích, kde to je tak, že je ta cenotvorba podobná, ale tam je ještě jiná věc, a ta je dost podstatná v tom, že když tady ten občan ten 8násobek nepřijme, půjde s tím k soudu a bude tam mít různé své důvody a různé odborné vyjádření znalců apod., tak nám bude brzdit tu dálnici či tu komunikaci dál. Tam je to ale tak, a já věřím, že v tomto duchu ten nový zákon, který přijde, už připraven bude, a tím nic nevytýkám panu kolegovi, tedy panu předkladateli, tak to bude tak, že zkrátka stát rozhodl, dostane 8násobek a nechť se občan soudí, dálnice se staví. A on se ale usoudí jenom o to, jestli tedy náhodou nemá pravdu v těch výpočtech, to znamená, jestli se nestala nějaká chyba při stanovení té základní ceny, ze které vychází ten 8násobek. Takže už ten 8násobek samozřejmě soudem nebude nijak jistě moci býti zpochybňován, jenom ta základní cena, ze které se vychází. Ale už se dávno staví! To znamená, pak se soudí třeba 10 let – a občan dostane buď tedy rozhodnutí soudu, věřím, že to tak bude ve většině případů, že jeho snaha je marná, nebo dokáže, že skutečně tam nějaká chyba byla a bude odškodněn v tomto smyslu. Ale dálnice už bude stát a už se po ní dávno bude jezdit.

Takže i tento zákon samozřejmě, věřím, že v tomto smyslu dozná změny. Ale faktem je, že – a pamatuji si to velmi dobře, nejenom proto, že jsem podporoval ty návrhy, které tady paní kolegyně Vrecionová měla, ale mnoho z nás nabádalo k tomu, že to nemůže fungovat, a opravdu to nefunguje. Ale my jsme to tehdy schválili. My jsme to měli vrátit. Neudělali jsme to. Takže to je, teď bych řekl, jaksi slovo do vlastních řad, abychom aspoň u těch věcí, které jsou lidsky naprosto předpokládatelné, abychom se chovali racionálně. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Petr Gawlas. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Gawlas:  Děkuji, vážený pane předsedající, pane navrhovateli, kolegyně a kolegové. Já jenom v rychlosti, protože kolegové už tady skoro všechno zásadní řekli.

Je třeba si uvědomit, že tento zákon od roku 2009 byl novelizován už po čtvrté, to znamená, jak zásadní problematikou se zabývá. Myslím si, že 8násobek je absolutně v pořádku. Je třeba taky říct, že jeho urychlené přijetí, schválení nám taky urychlí čerpání dotací z EU. To tady asi ještě nezaznělo. Proto apeluji na to, abychom zákon přijali tak, jak byl poslán z Poslanecké sněmovny. Já ho takhle podpořím, stejně jak jsem to udělal v Podvýboru pro dopravu a energetiku a ve VUZP.

Kdybychom tuto novelu přijali před několika lety, kamiony by už dnes duněly po obchvatech a nejezdily by nám přes centra měst a obcí.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte, abych vystoupila s názorem trochu fundamentálním, nicméně se domnívám, že Senátu sluší se zamyslet nad normou, která vstupuje do základních práv každého občana, týká se vyvlastnění a je dokonce chráněna i mezinárodními úmluvami. Musím říci, že to hlavní, to, co tato norma říká, je, že snižujeme pro vlastníky pozemků cenu výkupu – ne od osmi- do šestnáctinásobku, ale na tu nejnižší hladinu osminásobku. Dochází k redukci. Možná také proto je důležité, že tam byla podpora celé sněmovny – 135 poslanců, to bych se asi mýlila, kdybych řekla – celé Poslanecké sněmovny.

Mě na tom překvapila i doba projednání. Vstupujeme do základních práv, která jsou nesmírně citlivá. Je tu ochrana vlastnictví. My něco zrychlujeme tak, že bez projednání ve výborech, bez jakéhokoli projednání, které by prošlo Poslaneckou sněmovnou, velmi rychle schvalujeme. Mě to překvapilo. Jsem trošku na rozpacích už z tohoto procesu.

A teď tedy – co schvalujeme z hlediska podstaty kvality právní normy. Mě těší, že si lidé Senátu váží jako toho, kdo se snaží o zkvalitnění právních předpisů. Jsem moc ráda, že jsem tady v Senátu. Ale řekněme si, že jestliže právo jako takové má být spravedlivé, pokud možno, nebo se blížit spravedlnosti, musí být srozumitelné, jednoznačné a v žádném případě by nemělo být přijímáno jenom pro některé subjekty. To samo už vzbuzuje ostražitost a opatrnost, které bychom měli věnovat pozornost. Celý tento zákon už od svého počátku je jakousi výjimkou. Ano, taková výjimka může existovat, pokud je to nezbytně nutné.

Tento zákon byl přijímán v roce 2009 s tím, že máme podpořit rychlostní komunikaci R35. Jako výjimka pro tuto komunikaci. Už tady byla tato výjimka hodně speciálního. My následně – ne že bychom měnili zákon o vyvlastnění nebo stavební zákon – my tímto speciálním zákonem, výjimečným, dále ještě prohlubujeme disproporci, výjimku, kdy stát a jeho postup do určité míry zvýhodňujeme proti ostatním. Je to tak. Je na tom veřejný zájem. I na tom se můžeme dohodnout.

Ale teď je otázka, jestli skutečně je položení speciální úpravy tak potřebné, zásadní a propracované, aby bylo funkční.

Zmínila jsem se o tom, jak vypadá zákon o urychlení výstavby, jako specifická právní norma. Pro občana už tím, že je to zase specifická právní norma, se může stát, že on vůbec nebude vědět, že něco takového existuje, protože tu máme stavební zákon, zákon o vyvlastňování – a pak najednou ještě tento zákon, který neustále rozšiřujeme. Myslím si, že celý zákon měl být součástí zákona o vyvlastnění, nebo příp. stavebního zákona. To je z hlediska právního systému, tak, jak by měl být postaven. Ale dobrá, takže jsme tady teď při tom, že máme návrh zákona.

Jaké jsou argumenty pro změnu?

Velmi pozorně jsem poslouchala svoje předřečníky i předkladatele. Všichni říkají: Protože vlastníci nechtějí prodávat pozemky, kvůli tomu se u nás nestaví dálnice. Je to opravdu tak? S tímto názorem se nemohu plně ztotožnit. V tuto chvíli je to tak, že máme hodně rozpracovaných staveb, ale podle zkušenosti, kterou mám naprosto aktuálně, vím, že je to tak, že nejsou technické a organizační prostředky firem, které by měly stavět, aby to vůbec splnily, aby vůbec naplnily objem zakázek, který mají. To je současná skutečnost, která se zakládá na exaktních informacích. Ale pozor, je určitě to, že nemáme připravené dálnice, důsledkem toho, že lidé nechtějí prodávat pozemky? Je to jeden z faktorů. Není to obecně jen tím. Na tom si skutečně stojím, na tom si trvám. Tam byly řady jiných aspektů, proč se dálnice nestavěly a proč se nestaví teď. Nejsou to jenom ekologické otázky, byla to vůbec otázka toho, jak byla zabezpečena příprava. Otázky toho, že některé vlády v minulosti zastavily přípravu, nebo dokonce – že prostředky, které na výkupy byly, fakticky nerealizovaly.

Výkupy tvoří 5 – 7 procent z ceny dálnice. Musím říci, že stát, jak už to tady přede mnou někdo popsal, se snaží ušetřit právě tady.

Právě na výkupech. Celou dobu. Smyslem a cílem toho, o čem se několikrát opakovaně bavíme, čtyřikrát, po čtvrté jsme tady dneska se změnou zákona, je nalezení správného proporcionálního ohodnocení, toho, aby ty, kterým jsou pozemky vykupovány, aby ta cena byla, tak, jak má být. Aby lidé neměli pocit nespravedlnosti, nebo nejen pocit, ale nakonec se tento pocit třeba i v nějakém soudním řízení prokázal.

Chci teď jenom říci, že cena se z pohledu vlastníka může v tuhle chvíli jevit jako na té minimální hranici. A proč na té minimální hranici? Proč zrovna osminásobek?

Teď předložím další informaci, která tady nezazněla. Poprosila jsem si a požádala jsem ministerstvo dopravy, aby mi poslalo stav výkupů. Stav výkupů za platnost současné právní normy, to znamená 2008 – 2016, byla v loňském roce 852. Z 852 si 77, necelých 10 procent, požádalo o to, aby dostalo cenu vyšší, ale to ne šestnáctinásobek, cenu vyšší. Nemohu se ztotožnit s tím, co tady bylo bohužel prezentováno, ty informace zřejmě nebyly všem dostupné, že je to tak, že všichni chtějí šestnáctinásobek a že to není řešitelné. To je skutečnost, realita, která existuje. Následně mám ještě jedno číslo, které říká, že se dokonce vykoupilo 1 188 pozemků a zůstalo tam těch 77, kteří žádají výjimku.

Podívejme se na vlastníka. Vlastník má pozemek a u některých osob to má velmi silné historické a rodinné prameny. Lidé chtějí tyto pozemky dále vlastnit. Pro některé je to otázka obživy. Oni na těch pozemcích hospodaří. Když už tady někdo zmiňoval zahraniční právo, právě pro tyto případy by měla být i podle důvodové zprávy zajištěna směna. K realizaci směny se ještě vrátím. To je další pouto, které je tam velmi silné.

Budu ale hovořit ještě o jiném aspektu. Máme ceny – a tyto ceny stanovují znalci. Pozor, v důvodové zprávě, ale i ve zprávě ministerstva, které fakticky souhlasí plně s řešením, já tomu rozumím, se říká, že se mohou lišit znalecké posudky znalců, které jsou u vyvlastňovacího úřadu, a znalecké posudky znalců, které si následně v soudním řízení objedná dotyčný, kdo by měl prodávat. A že je to strašně špatně, protože oni už nemůžou argumentovat proti znaleckým posudkům, které jsou v soudním řízení. To se domníváme, že soud rozhoduje nesprávně, že si nezkontroluje znalecké posudky? Naopak, já si v tuto chvíli kladu sama otázku, jak je možné, že tam takový rozdíl může být, že znalecké posudky státu jsou pak napadány a dochází se k vyšší ceně. Není tam další problém, který způsobuje nedůvěru těch, kteří mají prodávat?

A teď ještě poslední argument. Obrovské množství pozemků je dnes skupováno zahraničními investory. Je skupováno tak, že se uvádí cena pro úřady – a cena, která je skutečná, bývá zcela jiná. Při současných výkyvech ekonomiky si řada – nejenom zahraničních investorů - ale i našich vlastníků chrání tento majetek jako hodnotu trvalého vlastnictví. Můj dědeček říkal: Pozemek? Ten vám nikdo neukradne! Do toho si vložte majetek. A takovéto hodnoty ve státech kolem nás, které neměly těch 50 let toho ponížení soukromého vlastnictví, neustále zůstávají. My najednou přicházíme a říkáme: Prodejte nám ten pozemek. On ho nechce prodat.

Jaká je reálná situace směny pozemků? Stát v tuhle chvíli má málo pozemků na to, aby vyrovnal nároky, které mu vyplývají ze zákonů. Návrh, který je z Poslanecké sněmovny, říká, že stát může koupit pozemek za účelem směny. Ale pozemek bude kupovat za běžnou cenu, která je podle znaleckého posudku. Tak to říká zákon, tady není osminásobek. Tady se říká, že může koupit jiný pozemek, ale říká se, že pro to neplatí ten osminásobek. Tak to já čtu. Kde ty pozemky získá, když dotyčný někde v okolí, který by mohl směnu realizovat, odmítne prodat?

A pak tu mám ještě jeden aspekt, který také není vyřešený, a to je aspekt toho, že dotyčný (stát, ŘSD) bude vykupovat to, co je potřeba na stavbu. Ale vznikne nám kus zbylého pozemku, který je nedostupný. Co se s tímto nedostupným pozemkem stane? Stát ho může vykoupit. Ale již za normální, běžnou cenu, ne za osminásobek. Takto to z návrhu vyplývá. Když mě pan poslanec přesvědčí, že všechno to bude vykupováno za osminásobek, je to jenom pozitivní informace. Ale já jsem to z toho takto nevyčetla. Uvidíme, dobrá, já budu jenom ráda.

To jsou tedy aspekty, na které upozorňuji.

A teď tedy, co je potřeba říci ke stanovení ceny – a ta je pro mě zásadní. Mám tady citaci z toho, co říkají některé výsledky jednání mezinárodních institucí. Říkají, že vyvlastněný majitel má právo na adekvátní, efektivní a včasnou kompenzaci, která zohledňuje hodnotu vyvlastněné věci. Pokud jde o proporcionalitu, omezení majetkového práva, musí zachovávat spravedlivou rovnováhu mezi obecným zájmem společnosti a požadavkem na ochranu základních práv jednotlivce. V rámci posuzování proporcionality Evropský soud pro lidská práva mj. zkoumá výši poskytnuté kompenzace za vyvlastnění či jiné omezení majetkového práva. Zejména zda výše kompenzace spravedlivě odráží hodnotu věci. V opačném případě zpravidla nebude požadavek proporcionality naplněn.

Na výboru jsem položila otázku a řekla jsem: Z čeho jste vycházeli, když jste stanovili osminásobek? Zdálo se nám, že osminásobek je dobrý, dohodli jsme se na tom. Zpravodaj našeho výboru říkal: Možná by to mohl být desetinásobek, proč zrovna osminásobek? Proč zrovna nejnižší hodnota v tom, co tam máme dnes? Já jsem se nedozvěděla, na základě čeho, jakých argumentů je zrovna osminásobek.

Na závěr mi dovolte jen historii. Zákon byl schválen v roce 2009. Poprvé bylo ocenění pozemku jako stavebního pozemku. Stát řekl: To je moc drahé.

Pak byla změna zákona, a to byl dvojnásobek ceny pozemku, toho jeho současného, čili zemědělského jako orné půdy, pak přišla třetí změna a ta řekla osmi až šestinásobek. A teď tu máme čtvrtou změnu a ta je tedy jenom osminásobek.

Já se dívám, zda tady mám kolegy z pravé strany spektra, kdy jejich představitel řekl v rozpravě Moravce minulý týden: "Pro demokracii jsou důležitá pravidla a stabilita." A my jednou za jeden a půl roku měníme zásadní ocenění toho, kolik má být vypláceno za pozemky při vyvlastňování. To já nepovažuji za správné, a proto se domnívám, že je třeba zvážit, zda tímto způsobem budeme dál pokračovat. Protože to není o proporcionalitě, to je o momentálním politickém rozhodnutí se snahou ušetřit peníze právě tam, kde bychom spíš tu proporcionalitu měli správně zvážit a odpovídajícím způsobem vykupované pozemky ohodnotit.

Na jedné straně rozumím kolegům s tím, že návrh podporují a domnívají se, že urychlí situaci. Pro mě osobně je ale velmi důležité, aby to urychlení nebylo za cenu ztráty důvěry. Ten systém tak, jak je. Takže já tento zákon tak, jak je navržen, nemohu podpořit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, já myslím, že pokud budeme podobným způsobem pokračovat, bylo by dobré, kdyby se předsedové senátních klubů sešli a sdělili mi, jak budeme pokračovat v jednání po 19. hodině. Nebo jestli budeme v tomto projednávání pokračovat zítra.

Dále se do rozpravy hlásí paní senátorka Veronika Vrecionová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Hezký podvečer, pane předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Já budu snad stručná. Já jsem se tady chtěla pochválit, ale udělal to za mě tady pan kolega Čunek. Já mu moc děkuji. Já jsem pevně přesvědčena, budu pro tento návrh hlasovat, protože ten zákon v té podobě, v které tady prošel Senátem před rokem a půl, je skutečně špatný a nedá se s ním pracovat. I když si pořád myslím, že ten můj původní pozměňovací návrh byl ještě lepší.

Nicméně aspoň nějaká jistota. Já asi možná trošičku zneužiji, že bych prostě ráda, protože někteří z vás z levé části spektra za mnou chodí a říkají mi, že pořád předkládám nějaké pozměňovací návrhy, viz dneska např. zákon o významné kupní síle. Já jsem přesvědčena o tom, že podobně jako tento zákon bude potřeba oprav. Týká se to kontrolních hlášení, s kterými jsme tady varovali, upozorňovali jsme, že jsou špatně. I pan ministr Babiš to přiznal. Dnes myslím vláda projednávala to, že bude potřeba to upravit. My jsme to tady také říkali. Naši kolegové ve sněmovně navrhovali alespoň oddálení účinnosti o jeden rok, aby bylo možné tyto zákony opravit.

Služební zákon už jsme opravovali. Přijde sem, uvidíte brzo, a já, protože díky tomu se stejně nebude nic stavět, pan ministr Babiš také přiznal, že zrušení poplatků u lékaře je špatně, zrušení druhého pilíře bez náhrady, bez toho, aniž byste měli nějakou variantu, prostě je to taky špatně. Já jsem jenom chtěla říci, že se na mě obrací řada voličů, kteří říkají, dobrá, my jsme schopni se smířit i s nějakým špatným zákonem. Ale – navazuji na paní kolegyni – prosím vás, furt to neměňte.

Takže jenom bych chtěla poprosit, aby třeba příště, až budeme něco projednávat, tak aby jenom proto, že kolegyně z Občanské demokratické strany dává pozměňovací návrh, abychom to rovnou nezavrhli, jenom proto, že jsem z opozice. Děkuji, hezký den.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Dále se do rozpravy hlásí paní senátorka Eva Syková. Ale pardon, omlouvám se, tady svítí červený vykřičník, s přednostním právem pan senátor Jan Horník. Prosím, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dávám návrh, abychom jednali a hlasovali i po 19. hodině. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobrá, o tomto návrhu se hlasuje bez rozpravy. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 14 se ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 27, proti byli 2, návrh byl přijat. Takže máme daný časový horizont. Prosím, můžeme pokračovat v rozpravě. A teď už tedy paní senátorka Eva Syková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, kolegyně a kolegové. Já jsem se rozmýšlela, jestli mám ještě vystupovat a zdržovat. Ale na druhé straně já bych opravdu chtěla tento návrh zákona, jak je předložený, podpořit, protože jej považuji za jeden z nejdůležitějších, které jsme v poslední době projednávali.

Skutečnost, že výstavba dopravní infrastruktury v České republice naráží na někdy až neuvěřitelně dlouhé průtahy, je všeobecně známá. V rámci mediální zkratky to bývá někdy přičítáno na vrub aktivitám ekologických organizací nebo zatvrzelosti některých majitelů pozemků. Realita je ale přirozeně složitější. Příčin je více a bohužel k nim patří i nedostatky v legislativě.

Potíže při výstavbě infrastruktury související s majetkoprávní přípravou staveb se pokoušel řešit – jak již tady bylo opakováno, ale ještě to zopakuji - před více než 6 lety zákon 416/209 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury. Pro situaci v oblasti výstavby dopravní infrastruktury je příznačné, že tento zákon byl původně předložen ve snaze urychlit výstavbu rychlostní silnice R35, dnes již D35. Stavba této dálnice, jak víme, patří k těm nejvíce odkládaným. Ačkoli vzniká fakticky od roku 1972, tedy déle než 40 let, dosud byla zprovozněna jen malá část. Protože to ale není výjimka a zákon by měl být obecný, v Poslanecké sněmovně byl tehdy návrh upraven do obecnější podoby. Od té doby byl tento zákon třikrát novelizován, naposledy v roce 2014.

Přesto se problémy nepodařilo zatím zcela vyřešit. Naopak, v návaznosti na legislativní změny se objevily některé nové. Zejména v souvislosti s novelizací zákona v roce 2012. Za zásadní přínos předloženého návrhu pokládám sjednocení majetkové přípravy staveb u pozemních komunikací ve vlastnictví státu, zejména co se týká oceňování pozemků a staveb a konstrukce kupní ceny. Od nynějška má být stanovena pevná kupní cena, nikoli v praxi problematická maximální výše, a dochází ke zpřesnění samotného pojmu dopravní infrastruktura.

Pokud bude předložený návrh schválen, příprava staveb dálnic a silnic 1. třídy se bude řídit stejnými pravidly. A to bez ohledu na to, zda jde o stavbu novou nebo úpravu navazujících staveb již existujících. Neméně významný přínos vidím v novém § 3d, který umožní, aby stát mohl nabýt pozemky, které sice nejsou bezprostředně potřebné pro stavbu – jak se tady už o kupní ceně diskutovalo, ale které mohou být vyměněny za ty pozemky, které potřebné jsou.

Podle údajů Ředitelství silnic a dálnic je v současnosti ve fázi přípravy 195 staveb. Mnohé z nich čekají na fázi realizace několik desetiletí. Jedním z příkladů, který zde jako pražská senátorka nemohu nezmínit, je také silnice R1, od ledna přeznačená jako dálnice D0, neboli Pražský okruh. Zahájení jeho výstavby rovněž sahá až do sedmdesátých let minulého století. Pokud schválením tohoto návrhu můžeme přispět k urychlení fáze přípravy stavby, mj. u zbývajících úseků Pražského okruhu, návrh si jednoznačně zaslouží naši podporu.

Žádám vás proto, abyste přesto, co tady bylo řečeno, jej schválili, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, a jako další se hlásí do rozpravy pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Já se nenechám nakonec zavést tady do debaty s paní kolegyní Seitlovou, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. S tím, co tady říkala, nesouhlasím prakticky s ničím a nemá pravdu téměř v ničem, co tady říkala. Ale jak jsem říkal, nebudu tu rozebírat jednotlivé body, protože by to znamenalo další kolo diskusí.

Já bych chtěl jenom sdělit několik věcí. Zaprvé, paní kolegyni Vrecionovou bych chtěl upozornit nebo připomenout, že tehdy, když jsem tady stál u pana ministra Prachaře, tak jsem ho přemlouval přesně k tomu, aby přijal ten váš návrh, protože to je podle mého názoru zatím to nejsolidnější, co tady bylo navrženo. Stejně tak podpořím pana kolegu Čunka, protože dokud tady to nebude skutečně tak, že bude nějaké rozhodnutí, to rozhodnutí svobodný občan může buď přijmout, nebo nepřijmout, může se soudit, ale ta stavba se musí zrealizovat. A tak přesně, jak to mají v Německu, to znamená, že stavba se realizuje a občan se může soudit, jak chce dlouho. A buď mu bude dáno zapravdu, nebo mu nebude dáno zapravdu, ale může se také stát, že v konečné míře dostane méně než to, co mu nabízel stát, v té konečné verzi.

A já bych chtěl k tomu říct ještě jednu věc, a to je konkrétní situace té pětatřicítky. Ta pětatřicítky, to je ostuda téhle republiky. Je to 80 km dálnice, téměř po rovině, až na dva malé úseky. Když si vezmete, že Chorvati za tu dobu, co my tady o tom diskutujeme, a všechno to, co tady říkala paní kolegyně, tak to už jsme tady oddiskutovali asi tisíckrát. Tak za tu dobu, co my o tom diskutujeme, tak Chorvati postavili dálnici v nesrovnatelných podmínkách prakticky až do Dubrovníku. Já myslím, že toto je memento naší neschopnosti. Totální neschopnosti. A potom samozřejmě memento některých, kteří dálnici nechtějí a dělají a zneužívají všechno pro to, co jim tenhle demokratický stát dává, pro to, aby zabránili těm stavbám. A konkrétně na té pětatřicítce – vždycky to tak bylo a je to tak i teď – slušní a solidní lidi, ti se už dávno dohodli. A to, co my tady pořád řešíme, tak řešíme jednotlivosti lidí. A v tom má jedině paní kolegyně pravdu, kteří mají opravdu silnou vazbu k té půdě. Ale to jsou opravdu jednotlivosti, ale většinou jsou to spekulanti, kteří dokonce ty pozemky nakoupili ze spekulativních důvodů. A nebo jsou to ti, kteří nějakým způsobem chtějí hatit tu stavbu jako takovou.

Takže, mám-li to shrnout, kdybychom se posunuli tam, kde jsou Němci, ať se spánembohem ten člověk soudí, jak dlouho chce, ale ta dálnice se prostě bude stavět. To je totiž o něčem jiném. Tady my se bavíme o právech jednotlivého člověka, a pak o právech většiny. A tady máme desítky nebo stovky mrtvých. Máme tady desítky lidí, kteří dnes a denně jsou zaplavováni neuvěřitelným životním prostředím, které jim smrdí přímo před barákem, a my jim nedokážeme pomoci, v mnoha případech jenom proto, že dáváme přednost několika kverulantům. A z tohoto důvodu si myslím, že je potřeba tenhle návrh zákona schválit. I když souhlasím s tím, že tehdy to, co jsme tady Prachařovi navrhovali, tak to bylo tehdy jednoduché, jasné a vůbec jsme tuhle věc nemuseli tady řešit, kdybychom ho tehdy přesvědčili.

Pan kolega Čunek má pravdu, že jsme byli zbabělí, já se k tomu přiznávám. Nicméně když mi tady ministr řekl, že se postará o to, že ten zákon nebude vůbec, tak hold jsem podlehl. Je to chyba, člověk by kompromisy přijímat neměl, ale v některých případech jsou kompromisy potřeba.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Omlouvám se a jsem přesvědčen, že sedmou hodinu nebudeme potřebovat, asi ani půl sedmou.

Já bych chtěl podotknout na margo toho, co říkala paní senátorka Seitlová, jedinou věc. Myslím, že nejdůležitější v našem nejenom právním prostředí, ale v našem prostředí České republiky, aby občané cítili, že ten bič, nebo určitá tvrdost, nebo určité omezení, jakkoli to nazveme, dopadá na všechny stejně. To znamená, že je-li tady stanoven, nebo platí-li dnes osmi až šestnáctinásobek, a tento slušný soused vyhoví starostovi a všem, co ho přemlouvají, a dá to za osminásobek, a pak se mu směje o měsíc později soused, že on to dal za šestnáctinásobek, tak to je přesně prostředí, které tady vytváříme. A to je vlastně daleko větší poškození pro stát, tady to vědomí určité disparity nebo určité nerovnoprávnosti mezi lidmi. To je to, co je možná daleko větším zásahem a poškozením i pro toho člověka samotného, než jenom ty peníze.

Tady jde o standardní přístup v tom smyslu, že ano, možná jsme nestanovili osmi- sedmi- desetinásobek správně, ale hlavně pro všechny stejně. A to je spravedlivé. Takže to se mně zdá samozřejmě neoddiskutovatelné. A ta situace v tom konkrétním případě, tak to už právě může, když ji nevyřeší ta dohoda, tak to už pak může řešit soud. Kdy on se obrátí a řekne, oni mě nevyslyšeli a nechali mi tady jeden hektar, ke kterému já se díky nějakému obklopení silnicemi, dálnicemi apod., vůbec nedostanu a chci, aby to bylo vyřešeno. To určitě si myslím, že vždycky tady bude, vždycky nastane, ale ten výkup konkrétní za stejnou cenu, nebo stejné schéma budování ceny, tak ten spravedlivý bude. A o to tady jde a já myslím, že to je důležité.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Petr Bratský. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Bratský:  Dobrý večer. Souboj demokracie versus vyvlastňování. Po 48. roku až do nějakého roku 90, řekněme, probíhaly podivné věci v naší zemi. A politici si s tím po roce 1990 nevěděli rady. Oni by rádi stavěli ve veřejném zájmu různé stavby, ale nikdo, žádná politická strana si nedovolila hovořit o čemkoliv, co by mohlo mít něco společného s vyvlastněním. Prostě to tak bylo. To bylo téma, o kterém se nesmělo téměř mluvit, natož to dávat do našich zákonů.

Dostali jsme se o něco dál. Momentálně se blížíme něčemu, k čemu přistoupili v řadě evropských zemí už dávno. Např. v Německu, pokud se rozhodne stát, že jsou některé stavby ve státním veřejném zájmu, tak přijmou zákon. A teď si vezměte, že před námi je období 5 let čerpání financí z Evropské unie. Pět plus dva, řekněme přesně. My stavby, které tam chceme uskutečnit, bychom přijali v České republice zákonem, jako v Německu, tak pak v tom Německu se začnou stavět. Pokud mají stavební povolení, EIA, vliv stavby na životní prostředí a všechny tyhle věci. Prostě začnou stavět a nabídnou majitelům všech pozemků, kterých se to týká, nějaké výkupní ceny, které stanoví zákon samozřejmě.

Mimochodem v případě Německa – odpovím paní kolegyni Seitlové – se to pohybuje někde mezi osmi až desetinásobkem. To jsou běžné výkupní ceny v těchto případech. Pokud s tím kdokoli z těch majitelů nesouhlasí, tak stavba už běží. A oni se v té době potom soudí a soudy různých stupňů určují cenu. A často skutečně dojde k tomu, že dostane menší podíl. Protože v té dané zemi, v té bonitě půdy a v tom konkrétním období prostě dochází k tomu, že dostane třeba šestinásobek, čtyřnásobek. Vždycky to je férové. A za to vlak nejede.

Dále. Děkuji kolegovi Martínkovi, že zmínil – a jako bývalý ministr, on je velký praktik – některé věci, které jsou důležité, abychom si uvědomili. Já bych chtěl nakonec říct jednu věc, kvůli které jsem se rozhodl nakonec vystoupit. A mrzí mě možná, že vás zdržuji v tomto večerním čase. Já bych chtěl poděkovat kolegovi Kolovratníkovi a skupině poslanců, kteří se ujali toho, co už dávno měla udělat různá ministerstva. Ale to není ten hlavní důvod.

Já chci zdůraznit vám všem, abyste to tady slyšeli, aby to zaznělo veřejně, že Evropská komise právě ve stavbách, které jsou ve veřejném zájmu, kde by mělo dojít k tomu výkupu, kvůli kterému se dneska bavíme, tak tyto stavby jsou napadeny v tom, že některé mají EIA, vliv stavby na životní prostředí, do roku 1998 – 2002, některé 2002 – 2009. Tam se jedná o tom, jestli se bude muset ta EIA znovu dělat. Ale k tomu všemu ještě přišel ministr životního prostředí s novými desítkami tzv. Natur, což jsou další oblasti, kde se zvlášť bude šetřit životní prostředí, kde nebude možno zakládat nějaké stavby. Ale shodou okolností ty Natury se skoro vždycky dotýkají těchto staveb. Já mám soubor, já jsem o tom dneska hovořil s panem ministrem Ťokem. Já půjdu na všechny orgány, které se těmito stavbami budou zabývat, ať to bude ŘSD, ať to bude SŽDC, ale ať to budou třeba i ta letiště nebo vodní cesty, kde všechny ty nové Natury mají být. Znovu budu chtít se všemi ministry vyvolat jednání o tom, kde všude se dotýkají ty nové Natury staveb, které jsou ve veřejném zájmu českého státu, kde ty stavby jsou vzhledem k tomu, že potřebujeme různé ty obchvaty kolem našich obcí, stavy dálnic atd., stavby, které budou chránit toho jednoho živočicha, který se taky nazývá člověk. Kde ty kamiony a auta jezdí našimi obcemi. Nestojí ten člověk vedle toho otakárka nebo mloka taky za to, abychom ho chránili? Já jsem skaut, já vychovávám mládež k tomu, aby chránila životní prostředí. Ale ne, aby byla šovinistická. Proto bych chtěl pana poslance Kolovratníka a další kolegy, kteří se tím také zabývají, vyzvat k tomu, abychom nějak spojili síly a s orgány státními, které připravují tyto stavby, kvůli kterým tento zákon chceme přijmout, abychom napnuli síly a připravili se na to, abychom jich opravdu co nejvíc mohli začít stavět. Já hovořím o práci, já nehovořím o tom, že chceme dělat nějakou opozici někomu. Já ve svém věku už nebudu bojovat s 20letými lidmi o demagogii. Já chci pouze bojovat o toho člověka.

Dám jenom jeden příklad. Všichni si možná pamatujete kauzy toho tunelu Valík za Plzní, kde se skupovaly kousky pozemků od různých zahrádkářů. Nakonec se to podařilo překonat. Zeptejte se Plzeňanů, jaká byla situace v Plzni předtím, jaká je dnes. Zeptejte se řidičů, zeptejte se kamionů, zeptejte se i ochránců přírody, těch, kterým jde o věc. A to je ten příklad. Já bych rád, aby i kolem Hradce i jinde, a když jsem u Hradce – tak, jak orgány státní správy ČR jednaly s majiteli pozemků – to byla hanebnost, to bylo zoufalství, to byla neschopnost. To nebylo to, že lidé, kteří srdečně cítili něco ke svým pozemkům, které ze svých rodů dostávali, že nechtěli pustit přes tyto pozemky nějakou stavbu. Oni je chtěli vyměnit. Tehdy úředníci řekli: V žádném případě! Žádné výměny dělat nebudeme. My jsme to jako politici museli sledovat. V různých funkcích, to je jedno v jakých. Byli jsme bezmocní, protože za nás jednali úředníci. My jsme nebyli schopni je srovnat. My jsme nebyli schopni je přinutit jednat slušně. A ta slušnost musí v naší společnosti přijít. Ta slušnost je vedena i tímto zákonem. Ten nastavuje nějaké podmínky. Ti, kteří budou jednat s těmi občany, by měli jednat tak, jak se s každým jednat má. Slušně, zdvořile, s pokorou, ale ve prospěch naší země. Ve prospěch občanů. To je gró toho všeho.

Já také podpořím tento zákon. Podpořím i tu osmičku, řekněme. Byl by blázen ten, kdo by na ni nešel. Divil bych se, kdyby se našli... Když tak by stálo za to dát jim nějaké státní vyznamenání nebo poděkovat, pokud to dají jenom za dvojnásobek třeba. Ale to je jejich osobní rozhodnutí i rodiny. Takže jenom abychom si uvědomili, že jsou tady souvislosti. Já na ty Natury upozorňuji veřejně. To není nic proti ochraně životního prostředí, ani proti těm, kteří ho prosazují. To je svaté právo. Ale musíme se snažit zabránit tomu, aby umělými překážkami jsme nečerpali prostředky a nestavěli to, co tahle země potřebuje.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane přesedající, já bych chtěl jenom vaším prostřednictvím sdělit paní senátorce Jitce Seitlové, že omezení vlastnického práva k pozemkům potřebným pro výstavbu veřejně prospěšných staveb nezakládá zákon č. 416/2009 Sb., že toto omezení je založeno v územně plánovací dokumentaci příslušné úrovně, podle rozsahu stavby – a schváleno v zastupitelských sborech k tomu určených.

Mám ještě jednu připomínku k možnosti výstavby dálnic. Dokud nezměníme ustanovení zákona č. 100/1992 Sb., tzv. o ochraně přírody a krajiny, kdy každý, kdo si založí zapsaný spolek ve třech lidech, může prakticky blokovat výstavbu kterékoli stavby – ať u má relevantní, nebo nemá relevantní připomínky, tak stavět dálnice nebudeme. A pokud nenajdeme jako zákonodárci, jak se bránit účelově podávaným odvoláním do výběrových řízení, tak taky stavět nebudeme.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Děkuji, vážený pane předsedající. Víte, já se přiznám, že jsem to nevydržel, abych se s vámi nepodělil o jednu zkušenost, nebo více. Já jsem se v polovině prosince vrátil z cesty po Číně. Měl jsem to štěstí, že jsem tam navštívil místa, která jsem navštívil před 15 lety. V té době to byly holé louky, dneska tam byla sídliště, několikanásobně větší, než je naše Praha. Tunel Blanka je proti těm tunelům, které jsou tam, jenom malým krtincem. Tak bych mohl pokračovat... Třípatrové dálnice, to všechno za 15 let. A my nejsme za 15 let schopni dokončit 16 kilometrů dálnice na D8, tak, aby konečně došlo k propojení celé té trasy, celé té dálnice, aby nám tam na objízdných trasách zbytečně neumírali lidé.

Je to záležitost, a myslím, že bychom se i měli připravit, nebo měli do toho kyselého jablíčka kousnout. Je to otázka činnosti, říkalo se, ekoteroristů, dobře, já řeknu raději těch ekologických aktivistů, protože nepochopím, jak mohl parlament dovolit, aby tato uskupení měla větší pravomoci, než mají volené orgány. Protože těch 15 let toho blokování stavby, nebo dostavby D8, to je jejich záležitost, to je jejich truc, jejich činnost. A jsou to lidé, kteří nemají k Ústí žádnou vazbu. Jsou to lidé z Brna a dalších. A to přesto, že místní iniciativy už dávno volají po tom, aby se to dokončilo.

Mohl bych připomenout i to, když jsme tady přijímali prezidenta Chorvatska. Pan předseda, myslím, že by si na to mohl taky vzpomenout, když jsem mu položil otázku, jestli mají nějakou zvláštní legislativu ke stavbě dálnic, protože mě udivuje ta rychlost, kterou ty dálnice u nich staví. On se usmál a řekl: Pane senátore, my napřed stavíme a pak řešíme to ostatní. O tom tady ostatně mluvil kolega Martínek a myslím, že i kolega Eybert, jako o zkušenosti z Německa.

Myslím, že bychom měli se touto věcí zabývat, že bychom se měli na pravomoci, které tyto iniciativy mají – omezit jim je. Protože jinak můžeme tady diskutovat léta nad tím, jak urychlit výstavby, jak urychlit stavby, ale pokud budou mít pravomoci blokovat rozhodnutí, pokud budou mít pravomoci dávat negativní stanoviska, přestože nejsou ničím opodstatněná, pokud budou v podstatě i vydírat tím, že nedají souhlas, pokud jim něčím nevyhovíme, bude to pořád špatně. A můžeme tady diskutovat hodiny a dny nad tím, jestli přijmeme ten či onen zákon.

V názvu toho zákona je vodní a energetická infrastruktura. My jsme se tady stočili na výkupy pozemků apod. Já bych jenom připomněl i problematiku Labe, vodní cesty. Myslím, že poslední léto ukázalo v celé nahotě problém vodní cesty Labe a nutnost stavby těch jezů, nebo toho jezu, ale to je o něčem jiném.

Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jenom bych žádal, opravdu se držme tématu, protože už začínáme brousit do různých oblastí, které s tím zákonem přímo vůbec nesouhlasí.

Paní senátorka Jitka Seitlová se hlásí. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Je škoda, že projednáváme tuto normu jako poslední a jsme všichni už trošku unavení. Omlouvám se, ale protože jsem několikrát byla i oslovena, tak nezbývá, než abych vystoupila.

První věc, kterou bych ráda uvedla na pravou míru, to jsme se dohodli s panem předkladatelem. Je to tak, že pozemky, které se mohou vykupovat pro směnu státními organizacemi, nemohou být vykupovány za osminásobek. Je to tak, pane předkladateli? (Předkladatel souhlasně pokyvuje.) Pan předkladatel namítal, že nemám pravdu při mém vystoupení. To jsem chtěla jenom uvést na pravou míru. Tam já vidím slabinu.

Chci říct, že tak, jak jsem hovořila o tom problému, tak ten problém vidím ve stanovení osminásobku. Nenamítala jsem nic proti tomu, že se třeba sjednocuje systém. Ptám se, proč osminásobek. Snad ten je proporcionální.

To byl důvod, proč se zdržím při hlasování.

Teď ještě jedna věc, kterou musím říct. Debata se teď posunula do jiné dimenze, než souvisí s obsahem návrhu novely. Dovolím si jenom jednu větu. To, že chráníme přírodu, chráníme prostředí právě pro člověka, aby mohl žít bez nemocí a ve zdravém prostředí. Jenom to si dovolím říci. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. A do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Povedlo se. Zeptám se zástupce předkladatelů, zda chce reagovat na proběhlou rozpravu? Nechce. Pan zpravodaj? Jenom jestli tedy padly nějaké jiné návrhy, než jaké byly z výboru.

Senátor Jaromír Strnad:  Já bych se pouze omezil na konstatování, že v obecné rozpravě se k návrhu zákona vyjádřilo 9 senátorů a senátorek, z toho dva senátoři dvakrát. Kromě senátorky Jitky Seitlové všichni účastníci v rozpravě zákon podpořili. Nepadl jiný návrh na usnesení, než který přednesli zpravodajové obou výborů. Budeme tedy hlasovat o návrhu schválit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, pane zpravodaji. Měl jsem taky ten pocit, že už žádný návrh na zamítnutí a podobně nepadl. Budeme tedy hlasovat o návrhu schválit.

V sále je přítomno 44 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 23. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 15 se ze 45 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 – pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji. Tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu poslanci i pánům zpravodajům.

A protože to byl poslední bod našeho jednání, jednání této schůze končím. Přeji vám šťastnou cestu a pěkné pořízení dnešního večera!

(Jednání ukončeno v 18.25 hodin.)