Původní dokument

(1. den schůze – 10.12.2015)

(Jednání zahájeno v 9.04 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 16. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 25. listopadu 2015.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky Jozef Regec, Hassan Mezian, Ivana Cabrnochová a Daniela Filipiová.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili, a připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 16. schůze Senátu byli senátoři Milan Pešák a Karel Kratochvíle. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Není tomu tak, přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 16. schůze Senátu byli senátoři Milan Pešák a Karel Kratochvíle.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 1 Registrováno 63, kvorum 32, pro návrh 60, proti nikdo. Návrh byl přijat a ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátoři Milan Pešák a Karel Kratochvíle.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 16. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením včerejšího Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Na pořadu máme 16 bodů, neboť z minulé schůze byla na tuto schůzi přesunuta petice vyzývající Senát Parlamentu České republiky k projednání podezření na akt velezrady prezidenta Zemana – senátní tisk č. 52. Z minulé schůze jsou zde také mezinárodní smlouva ministra životního prostředí, která už byla dvakrát odložena – senátní tisk č. 121, a prvé čtení senátního návrhu – senátní tisk č. 161.

Pro vaši informaci uvádím, že je potřeba očekávat, že se bude pokračovat v jednání zítra.

Tolik k tomu, co bylo doplněno. A co se týká postupu, měli bychom začít bodem ministryně Marksové, která o to požádala, protože odjíždí na zahraniční cestu. Dále by následoval blok ministra financí, který se ovšem v 11.45 hodin musí omluvit, má tady zahraniční návštěvu, pokud jsem byl minulý týden informován, a před polední pauzou se mohou projednat dvě informace vlády k summitu EU s Tureckem a o programu jednání Evropské rady, což je obsaženo v senátních tiscích 167 a 168. Předsedu vlády, který rovněž odjíždí na zahraniční cestu právě s ministryní Marksovou, nahradí ministr Jiří Dienstbier. Po polední pauze budeme pokračovat body ministra financí a dalšími body.

Do návrhu pořadu navrhuji zařadit senátní návrh stykového zákona – senátní tisk č. 165, dále Pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2016 a na žádost ministra obrany také senátní tisk č. 164, který projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, a to je Návrh na změnu usnesení Senátu k návrhu na působení sil a prostředků resortu ministerstva obrany v zahraničních operacích v letech 2015 a 2016 s výhledem na rok 2017, který by měl být schválen do konce letošního roku.

A ptám se, kdo z vás má návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Jako první pan senátor Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Hezký dobrý den, pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Chtěl jsem navrhnout a v podstatě i jménem našeho klubu zařadit nový bod, kterým by byla "Informace o šokujícím rozhodnutí Evropské komise o označování zboží ze západního břehu Jordánu" viditelně označkováno, proti čemuž se už ohradilo spousta kolegů poslankyň a poslanců, kteří vytvořili podpisový arch a tam vyjadřují svůj názor.

Nakonec jsme se rozhodli, že nepožádáme o zařazení, protože máme na pořadu jednání spoustu opravdu důležitých bodů. Paní ministryně již čeká. Za ní pan ministr Babiš, už jsem viděl v předsálí. Takže my vám rozešleme všem pětistránkové informace, kde získáte naprosto veškeré informace pro své rozhodnutí a zhruba po desáté hodině připravíme podpisový arch pro ty z vás, kteří by jej chtěli podepsat.

Děkuji za pozornost a omluvte, že jsem chvíli zdržel.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. A prosím paní kolegyni Elišku Wagnerovou.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedo. Kolegyně a kolegové, já navrhuji z vážných pracovně osobních důvodů pevné zařazení bodu č. 14, což je právě návrh senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury o zásadách jednání a styku Poslanecké sněmovny a Senátu mezi sebou a navenek. Tedy tzv. stykový zákon, a ten aby byl zařazen jako poslední bod dopoledního jednání. Upozorňuji, že opravdu to půjde o pět, deset minut, protože budu jenom žádat, aby byl propuštěn do druhého čtení.

Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí ke změně pořadu a doplnění. Nikdo. Takže bychom přistoupili k hlasování. Nebudu pouštět znova znělku.

Jenom stručně zopakuji, měli bychom hlasovat celkem třikrát. První bude návrh paní kolegyně Wagnerové, aby tisk č. 165 byl jako poslední bod před polední přestávkou.

Potvrzuji, že je to první čtení. Předpokládám, že to proběhne rychle. A co se týká dalších. Pak by bylo druhé hlasování, kdy bychom hlasovali o změnách a návrhu na pořadí tak, jak včera přijal OV.

Pokud tyto návrhy schválíme, což předpokládám, tak bychom třetí hlasování měli o pořadu jako o celku. Jsou nějaké připomínky? Nejsou.

Takže první bude hlasování o návrhu paní senátorky Elišky Wagnerové.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 2, registrováno 68, kvorum 35, pro návrh 64.

Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o změnách, které navrhl nebo doporučil včerejší Organizační výbor. Všem je jasno. Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 3, registrováno 68, kvorum 35, pro návrh 67, proti nikdo. Návrh byl schválen. A nyní vás požádám o hlasování, abychom odsouhlasili upravený a doplněný návrh pořadu 16. schůze ve znění předchozích dvou hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 4, registrováno 68, kvorum 35, pro návrh 66, proti nikdo. Návrh byl schválen a budeme se tedy řídit tímto pořadem.

Nyní projednáme

 

Návrh zákona o jednorázovém příspěvku důchodci

Tisk č. 157

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 157. Návrh uvede ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová, kterou mezi námi vítám a žádám, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené senátorky a senátoři. Tímto předloženým návrhem zákona se upravuje poskytnutí jednorázového příspěvku každému důchodci. Počítáme s tím, že výplata proběhne v měsíci únoru tak, jak je to zde nadefinováno, tak to bude vyplaceno v druhém kalendářním měsíci po vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů. A z Poslanecké sněmovny je návrh, aby příspěvek byl poskytnut v jednotné výši 1200 Kč.

Odůvodnění je takové, že pro příští rok vyšla velice nízká valorizace, díky tomu, jak příslušné indexy dopadly. A vyšlo to bohužel tak, že vlastně každému pobírateli důchodu se důchod zvýší pouze o čtyřicet korun. Já jsem již předtím na vládu nesla návrh, abychom navrhli valorizaci v určité výši, aby to bylo jako pro rok letošní. Průměrně dvě stě korun na důchod. Nicméně v rámci koalice to byli ministři a ministryně za ČSSD jediní, kdo hlasovali pro. A pak když se později ukázalo, že zákonná valorizace bude tak velmi nízká, tak došlo k tomu, že se to bude pro tentokrát řešit tímto jednorázovým příspěvkem.

Jinak legislativa vychází už z obdobné zákonné úpravy z roku 2004, kdy byl také rovněž poskytnut jednorázový příspěvek důchodcům. To znamená, že když se sečte teď zákonná valorizace a jednorázový příspěvek, tak to pro každého důchodce měsíčně bude znamenat částku 140 korun.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a paní ministryně máte k dispozici místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 157/1.

Zpravodajkou výboru je paní senátorka Dagmar Terelmešová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Dobré ráno, pane předsedo, paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Návrh tohoto zákona je ve své podstatě velice jednoduchý. To, co tady přednesla paní ministryně shrnuje stručně i legislativu. To znamená proces, jakým se došlo k tomu, že dochází k jednorázovému příspěvku. Ohledně legislativy bych mohla dodat jen to, že vlastně původní návrh, aby bylo o tomto příspěvku rozhodnuto - rozhodnuto rovnou v Poslanecké sněmovně - se nezdařil.

Byl dále poskytnut tento materiál výborům, kde došlo k pěti pozměňovacím návrhům a v podstatě se licitovalo o výši částky tohoto jednorázového příspěvku. Jednalo se původně o příspěvek ve výši 600 korun. Já bych k tomu možná přidala, kolik peněz to vlastně ze státního rozpočtu v konečném měřítku je. Příspěvek 600 korun, o kterém se původně uvažovalo, by činil nárůst v rozpočtu ČR 1,73 mld. korun. Pokud se týká o výši příspěvku 1000 korun, který byl také dalším pozměňovací návrh byl ... pardon. Ještě 900 korun, kde by to bylo 2,59 mld.

Potom to byla částka 1000 korun, kde byly náklady 2,88 mld., a konečný návrh – tedy 1200 korun přináší dopad do státního rozpočtu ve výši 3,46 mld. korun.

Já bych k tomu ještě dodala, jenom takové drobnosti, že zákon také stanoví, že pokud se pro jiné účely zjišťuje výše příjmů, tak k tomuto příspěvku se nepřihlíží.

Jedná se například o dávky sociální podpory nebo dávky sociální péče. Jednorázový příspěvek je osvobozen od daně z příjmů a také samozřejmě bude náležet ke každému důchodu, to znamená starobnímu, invalidnímu, vdovskému, vdoveckému, sirotčímu. Ale nesčítají se, pokud pobírá ten žadatel dva ty důchody, tak se nesčítají.

Možná, že z diskuse vyplynou ještě nějaké dotazy. Já bych jenom z té zpravodajské části ještě uvedla, že garanční Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku jednal včera o tomto návrhu zákona. Doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zpravodajkou určuje mě a pověřuje předsedu výboru, pana senátora Jana Žaloudíka, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Milanu Štěchovi. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů a plnila povinnosti garančního zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Takže otevírám obecnou rozpravu. Pan senátor Jaroslav Kubera, prosím.

Senátor Jaroslav Kubera:  (Paní ministryně se směje.) Vás smích přejde! Dobrý den, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně. Vy se usmíváte tomu překlepu, byl to opravdu překlep, i když není tak úplně nepravdivý. Kdyby byl čas, tak bychom o tom mohli diskutovat, že senátoři jsou také ohroženou skupinou. Každý si do nich vandruje a oni se nemohou efektivně bránit. Ale zpátky k tomu, ten návrh bude opraven. Já se spíš pokusím zdůvodnit, proč jsem tento návrh dal. Důvody jsou dva. Jednak je skutečností, že senioři jsou opravdu skupinou, která nemůže na rozdíl od jiných skupin obyvatel, které by mohly pracovat, a nechtějí – a vysávají ze státního rozpočtu miliardové částky, tak senioři tuto možnost většinou nemají. Oni ji nemají dokonce už i předsenioři, protože ten, komu je 55 – 56 let, tak má výrazné obtíže, pokud v jeho firmě dojde k nějaké reorganizaci, tak většinou jsou to lidé, kteří jsou tím postiženi a velmi obtížně shání zaměstnání. U seniorů je to ještě horší. Oni nemohou žádným způsobem zabránit např. vysokým nákladům na bydlení, které paradoxně nespočívají v nájemném, jak se často říká, i oni podléhají tomu, když vždycky ukazují to inkaso, kolik platí, že mají 8 tisíc důchod a 7 tisíc jim dělá inkaso, ale ten vlastní nájem je položka poměrně nízká. Ty ostatní položky – většinou energie, vytápění apod. – jsou velké.

My ale jdeme cestou, že připravujeme tzv. SPOD II. Máme tady sociálně-právní ochranu dětí a teď má být ještě sociálně-právní ochrana důchodců, která má spočívat v tom, že budou mít div ne postavení veřejného činitele, v případě nějakých trestných činů budou za to přísnější tresty. Podle mého názoru je to dehonestující. Je to vůči této skupině neseriózní. To, že se občas stane, že podomní obchodníci podvedou nejen seniory, oni podvedou i lidi ekonomicky aktivní. Včera jste viděli, že některým lidem hrozí odpojení od elektřiny, protože firma, která nabízela tzv. burzu, že jim bude dodávat levnější energie, dluží desítky milionů. A těm lidem skutečně hrozí, že jim odpojí proud. Je to vždycky to svaté nadšení pro různé novinky, které se potom ukáží jako neproveditelné.

Druhý důvod, ten je politický. ODS bývá často považována za stranu, které jsou sociální věci vzdáleny. Není to pravda. Jen si myslíme, že by podporováni měli být ti, kteří to opravdu potřebují, ne ti, kteří si postupem doby vymohli ze státního rozpočtu významné sociální dávky, které nemotivují k tomu, aby se alespoň snažili o to získat práci. A jak je to s veřejnou službou a s veřejně prospěšnými pracemi, všichni víte, je to tak složité, že vlastně nefungují, přitom by to mohlo být velmi jednoduché. Že není práce, to není pravda. Práce je v této republice dost. Vždycky dávám ten příklad s pampeliškou. Kdybychom skutečně měli z našich trávníků odstranit pampelišku, tak máme zaměstnání pro statisíce lidí. Viděl jsem to v Dánsku, jak ji vypichují. Každý to znáte doma, jak ji vypichujete, marně a marně, protože od sousedů vám zase nalétá. Takže to je ten důvod, proč tento návrh podávám.

Druhý důvod je ten, že to není mandatorní výdaj. To je podstatná informace. Není to mandatorní výdaj. Kdyby to byl mandatorní výdaj, který bude každoročně, tak bych velmi, a vždycky to tak děláme i na radnici, že rádi podpoříme cokoliv, ale nesmí to být tím, že se to zařadí do rozpočtu a budeme to mít každý rok. Divili byste se, některé žádosti neziskových organizací mají inflaci 100 procent, protože vždycky rok od roku chtějí dvakrát tolik, než na stejnou akci dostali loni.

Takže děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. S přednostním právem pan místopředseda Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Slovy mé babičky a prostřednictvím pana předsedajícího, předkladateli tohoto návrhu, že Vás hanba nefackuje! Vy, kteří jste tady v době své vlády důchodce obrali, o co se dalo, zavedli jste tady málem otrockou povinnost pracovat za to, že někdo dostane sociální dávky, tak vy si tady dovolujete teď kritizovat vládu, že málo přidává důchodcům? To přece není vůbec možné! Já si umím představit, že vás přebiji, můžu říct tady, teď – a bylo by to asi přiměřené na to, abychom vyrovnali ten deficit, který tady způsobily Topolánkovy, Nečasovy, Kalouskovy, Schwarzenbergovy, Drábkovy vlády... Ano, přidání by mělo být někde kolem 240 korun, abychom vyrovnali ten deficit, který jste tady způsobili vy a vaše vlády! Tak se nám tady teď nevtírejte s vaším návrhem, že přidáte 200 korun. Dokonce si dovolím možná spekulovat o tom, že ten dobrý úmysl je jenom zástěrkou k tomu, aby se ten zákon vrátil zpátky do sněmovny, kde doufáte, že už neprojde. Takže aby nakonec naši senioři a zdravotně postižení nedostali žádný přídavek k důchodu.

Vaší povinností a pokorou by mělo být, abyste tento návrh schválili tak, jak je předložen, nedělali tady šaškárny kolem toho, jak vy si vážíte našich seniorů a jak vy jim chcete přidat. Já myslím, že oni nezapomněli to, co tady bylo minulých 8 let. Když jste tu možnost měli a když jste naopak šli cestou, že jste schválili zákon, který ze zákona valorizoval důchody jenom o třetinu růstu životních nákladů. O třetinu růstu! To bylo těch Kalouskových 40 korun. Nikoliv těch, které jsou teď. Bohužel. Věřím tomu, když máte takovou péči o naše seniory, že podpoříte iniciativu, která by měla následovat za tímto, a to je, aby opět vláda měla možnost valorizovat důchody více, než kolik je to základní minimum, které je dneska stanoveno. A nikoliv se vymlouvat na to, že zákon něco nepovoluje. Zákon přece děláme my tady, v parlamentu, připravuje ho vláda. Napravili jsme něco málo. Důchody se valorizují o růst životních nákladů plus třetina růstu průměrných výdělků. Ale ukazuje se, že to není dostatečné. Nedává to vládě možnost, aby mohla zohlednit například tzv. starodůchodce a další, kde se rozevírají nůžky mezi lidmi, kteří odešli do důchodu za stejných podmínek, ale mají různě vyměřený důchod. Tyto možnosti minulé vlády, a právě ODS v nich měla nejvýznamnější postavení, prostě vymazaly. A teď tady chodíte a ukazujete, že budete přidávat důchodcům 200 korun, a ještě k tomu, co se podařilo prosadit ve sněmovně? Nedělejte si z nás srandu!

Naopak, jsem přesvědčen o tom, že možná využiji této iniciativy, která vznikla, a vzít si možná vzor ze Slovenska, že ten mimořádný příspěvek 1200 korun, a jak říkám – není problém se tady dohadovat, jestli to může být další 2 – 3 tisíce, vždyť dopad do státního rozpočtu zase není zdaleka tak velký, aby to státní rozpočet zruinovalo. Já myslím, že máme dobrého ministra financí, který zajistí určitě lepším výběrem daní další miliardy, ze kterých bude možné důchody a sociální zajištění výrazně zvýšit. Proto jsem přesvědčen o tom, a byl bych rád, kdyby paní ministryně, já vím, že na tom na ministerstvu už pracují, udělali dva kroky. Jednak tedy, aby se znova umožnilo vládě, aby mohla valorizovat důchody na základě svého rozhodnutí o diferencovaně více, než kolik stanoví to minimum zákona. Zákon by měl říkat, kolik minimálně, tak, aby životní úroveň našich seniorů neklesala. Tak, jak to bylo za Drábka. Myslím si, že mnozí z vás už jste to tenkrát podporovali.

A zadruhé – aby ten mimořádný příspěvek se stal řádným příspěvkem našim seniorům a našim zdravotně postiženým lidem s invalidními důchody na Vánoce. Já myslím, že by to bylo správné řešení. Nakonec to reflektuje i tu diskusi o tom, aby určitá část navýšení důchodu byla stejná pro všechny, tedy ne procentuálně, ale stejnou výší. Takže já musím jednoznačně ocenit tady snahu paní ministryně i to, že se podařilo ten původní návrh, který byl tak trošku eliminován našimi koaličními partnery ve vládě, navýšit z těch 600 na 1200 korun. Považoval bych za poměrně velké riziko v tuto chvíli vracet ten zákon do sněmovny, protože pak by taky mohlo hrozit, že žádný příspěvek pro seniory nebude.

Prosím, schvalme ten návrh tak, jak je předložen. Podpořme iniciativu vlády na to, abychom ty poměry nastavili tak, abychom už nemuseli příští rok podobný problém řešit.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí paní kolegyně Eva Syková.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážení kolegové. Jak již bylo řečeno, chtěla bych také k tomuto vystoupit, protože považuji tento návrh zákona o jednorázovém příspěvku za velmi důležitý. A cítím povinnost, protože jsem to slíbila svým voličům.

Předložený návrh tedy považuji za jeden z dalších kroků k tomu, aby se zvrátil negativní trend z předchozích let, během nichž došlo k poklesu k reálné hodnoty starobního důchodu v České republice. Jak již tady řekl Zdeněk Škromach, byl zaviněný předchozími vládami.

Prvním částečným krokem v tomto směru bylo schválení změny zákona o důchodovém pojištění v roce 2014, zásluhou které se při výpočtu částky, o níž se starobní důchod má zvýšit, přihlíží k celkovému, nikoli pouze třetinovému procentnímu přírůstku indexu spotřebitelských cen. Kromě toho bylo do této změny zákona zahrnuto přechodné ustanovení, které zaručovalo, že starobní důchod bude v lednu 2015 valorizován alespoň o 1,8 procenta.

Dosud přijatá opatření ale neřeší situaci českých důchodců a důchodkyň, řeší ji pouze částečně.

Achillovou patou systému valorizace starobního důchodu je mechanismus výpočtu, který je odvislý od růstu cen a od růstu mezd. Tento mechanismus není vhodný pro ekonomickou situaci, kdy reálné mzdy rostou jen pozvolna či vůbec ne. A nízký je také přírůstek indexu spotřebitelských cen. Valorizace důchodů je v takovém případě kosmetická a de facto neúčinná. Vývoj reálných životních nákladů důchodců přitom může mít a také skutečně má vlastní dynamiku, a to tím spíše, že bylo v předchozích letech tempo valorizace důchodů záměrně zpomalováno.

Lépe si to můžeme uvědomit, pokud se blíže seznámíme např. s indexem životních nákladů domácností důchodců. Z dat Českého statistického úřadu vyplývá, že hodnota zmíněného indexu byla v roce 2014 na úrovni 132 procent hodnoty z roku 2005. A dokonce na úrovni téměř 327 procent hodnoty z roku 1992. Rovněž z přehledu meziročních změn v nákladech domácností v letech 1993 – 2014 vyplývá, že procentní přírůstek životních nákladů byl u domácností důchodců téměř vždy vyšší než u všech domácností celkem.

Odpovědnost státu za udržení důstojné životní úrovně důchodců nelze redukovat na valorizační mechanismus, postavený na dvou ekonomických veličinách, jejichž vývoj zachycuje reálnou situaci důchodců pouze zčásti.

Ad hoc korekce nejsou trvalým řešením. Samozřejmě zcela chápu, že pokud se ministerstvu nepodařilo prosadit opakování loňské valorizace ve výši 1,8 procent, představuje jednorázový příspěvek vhodný kompromis. Do budoucna ale je třeba dosáhnout toho, aby lidé pobírající starobní důchod především nebyli přímo ohroženi chudobou. Týká se to zejména těch, jejichž důchod je nižší než minimální mzda. Údaje z roku 2013 ukazují, že starobní důchod nižší než 9 tisíc korun mělo zhruba 270 tisíc žen a 44 tisíc mužů. Méně než 5 tisíc korun pak pobíralo přibližně 17 tisíc žen a 7 tisíc mužů. Tito lidé si zaslouží naši pozornost.

Od doby mého zvolení se na mě osobně obrátilo několik důchodkyň s takto nízkými příjmy. Žádaly mě, abych na jejich situaci upozornila. Cítila jsem tedy povinnost zde k tomuto tématu vystoupit. Velmi bych uvítala, kdyby ministerstvo připravilo návrh valorizačního mechanismu, který by zohledňoval vývoj nákladů domácností důchodců, a nevzdalo se ani myšlenky na zavedení minimálního důchodu.

Přesto vše, pokud se týká aktuálně předloženého návrhu zákona, žádám vás, abyste nyní hlasovali pro jeho přijetí, bez pozměňovacích návrhů, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, tak, aby důchodci dostali alespoň tento příspěvek.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí s přednostním právem pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážený paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych chtěl k tomuto krátce vystoupit. Zaprvé bych chtěl říci, že se přikláním k hodnocení Zdeňka Škromacha, protože tak to skutečně, když to řeknu v klidu, tak to skutečně bylo. Ale hlavně tady chci jít na meritum věci.

Já osobně dopředu říkám, že z 90 procent pravděpodobně nebudu proti tomuto návrhu, protože lepší je vrabec v hrsti než holub na střeše. Nicméně bych tady chtěl říct nějaká fakta.

Mě zaráží, že podle § 67 zákona o důchodovém pojištění, kde se zjednodušeně praví, cituji – starobní penze, ale také invalidní nebo pozůstalostní důchody se navyšují podle předem daného vzorce. Ten vychází ze 100 procent růstu spotřebitelských cen a jedné třetiny růstu reálných mezd. Pokud by se dodržel tento postup daný zákonem, lze jednoduše ze statistických dat statistického úřadu, mám to číslo za osmý měsíc 2015, protože v tu dobu se o tom začalo mluvit, lze tedy dopočítat podle výše uvedeného zákona potřebnou valorizaci.

Ta valorizace, nebudu tady zdržovat tím výpočtem, to je celkem jednoduché. Ale kdyby se to počítalo podle zákona, podle tohoto vzorce a podle statistických dat ČSÚ ze srpna tohoto roku, tak ten průměrný důchod, ta valorizace by měla být od 1. 1. 2016 – 169 korun. Celkem 169 korun měsíčně.

Když si rozpočtu nebo přepočtu na měsíc tento vládní návrh, který schválila dolní sněmovna, tak je to 140 Kč/měs. To znamená, že tam chybí – 169 a 140..., takže tam chybí 39 Kč/měs., tj., že tam chybí za rok 348 Kč. Což není mnoho, ale má to jeden háček. A ten háček spočívá v tom, že jednorázový příspěvek je zcela jednoznačně nesystémová záležitost, která má za následek snížení nákladů pro příští valorizaci.

To znamená, až bude příští valorizace, tak zkrátka a dobře, ten základ tam bude nižší, než by měl být. A při současném růstu HDP 4,4 % se domnívám, že tento přístup je špatně a že by se tyto hrátky s čísly neměly hrát a mělo by se postupovat v době, v které jsme, to znamená relativního hospodářského růstu, tak by se neměly tyto koaliční hrátky hrát. Mělo by se postupovat přesně podle zákona. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Pane kolego, byla tam malá chybička. Vy jste říkal 140 a pak jste říkal 39 je 169, takže tam byla chybička.

Senátor Jan Veleba:  169, tak jsem se přeřekl.

Senátor Jan Veleba:  Jo, přesně tak. Děkuji, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  A jistě paní ministryně objasní rozhodné období, z kterého se vychází, abychom nepouštěli do veřejnosti informace, které úplně asi nejsou podložené. Děkuji. Pan Petr Gawlas nyní vystoupí.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Chtěl bych poděkovat na tomto místě paní ministryni za přípravu a prosazení tohoto zákona. Jsem rád, že poté, co bylo zřejmé, že podle platného zákona by došlo kvůli nízké inflaci k velice nízkému navýšení základních výměrů důchodu, a to o pouhých 40 Kč, se ministerstvo rozhodlo, že to tak nenechá a přistoupí k jednorázovému valorizačnímu kroku. Naši důchodci tak dostanou jednorázový příspěvek ve výši 1200 Kč jako kompenzaci změněné nízké valorizaci důchodu.

Věřte, že částka, na kterou by mnozí tady z nás mohli mávnout rukou, je pro většinu důchodců velmi vítaným příspěvkem do napjatého rozpočtu. Je jen veliká škoda, že se legislativně nestihlo vše ošetřit tak, aby mohla být tato valorizace vyplacena ještě v prosinci, jak bylo původně plánováno. A především v předvánočním čase by se tato injekce seniorům velice hodila.

Jsem si samozřejmě vědom, že ve hře byla původně jiná verze, podle níž měl být důchodcům vyplácen jednorázový příspěvek ve výši pouhých 600 Kč. Tu nejprve navýšil svým usnesením výbor pro sociální politiku na 1000 Kč, a nakonec se sněmovna dopracovala k současným 1200 Kč. O to více tady oceňuji finální návrhy. Je pravda, že důchodci by si zasloužili více. Já bych jim to také přál. Ovšem už při té částce 1200 Kč se dostáváme na celkovou sumu 3,5 miliardy Kč.

My tady dobře víme – a bylo by dobré, kdybychom to ještě jednou připomněli – a je to fakt, že paní ministryně předložila vládě návrh na zvýšení důchodů o 1,8 %. Což by při zachování všech ostatních pravidel průměrný starobní důchod navýšilo zhruba o 205 Kč. To by ale znamenalo celkově navýšit rozpočet o 7 miliard, a to už by zřejmě nešlo. Bohužel pro tento návrh nehlasovali ministři za ANO a taky za KDU-ČSL. Tedy paní ministryně a ostatní ministři z ČSSD se v tomto ohledu velice snaží.

K návrhu kolegy senátora Kubery, vaším předsednictvím, pane předsedo, zase populistické návrhy, zase nereálné návrhy. Já jsem tady měl to štěstí, že jsem si to vydýchal v lavici. Byl jsem za předsedou našeho klubu, navrhoval jsem mu, že vyskočím s pozměňovacím návrhem na 2000 Kč. Což byla jenom jako taková víceméně momentální reakce. Ale myslím si, že ti senátoři, kteří jsou zodpovědní k našim důchodcům, budou hlasovat opět pro ten jediný reálný návrh, který projde dál.

Mluví tady o pampeliškách. To je při tak závažné věci smutné, dámy a pánové. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Vzhledem k tomu, že se nikdo nehlásí, je to tak, rozpravu uzavírám. A táži se paní ministryně, zda si přeje vystoupit? Ano, prosím.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Já děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, senátorky a senátoři. Já vstupuji jenom proto, abych tady uvedla na pravou míru ten výpočet. Protože ano, po internetu skutečně začala kolovat informace, že ta částka je špatně spočítaná, že mohla být mnohem vyšší. Ale to vás ujišťuji, kolegové a kolegyně, že jsme to na ministerstvu kontrolovali opravdu hodněkrát. Ještě speciálně znovu, když se to objevilo na internetu. A je to tak, že růst spotřebitelských cen činil pouze 0,3 %. Reálné mzdy se berou v úvahu za celé období od roku, kdy byl růst reálných mezd naposledy ve valorizaci zohledněn. To znamená letos od konce roku 2011. A za ty 3 poslední roky do roku 2014 vzrostly nominální mzdy celkem o 5 %, inflace ale o 5,2 %, a za celé období posledních 3 let k růstu reálných mezd nedošlo.

Takže pro valorizaci je pro příští rok určující pouze velmi nízká inflace, a to ve výši 0,3 %. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji moc, protože bych byl nerad, aby z jednání Senátu chodily nepodložené informace. Tak a zpravodajka výboru, prosím, chce vystoupit, ano.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Děkuji za slovo. Celkově tedy k debatě vystoupilo 5 senátorů a senátorek. Padl jednak návrh z výboru i od ostatních senátorů na schválení tohoto návrhu, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A potom zde avizoval kolega Kubera písemně svůj pozměňovací návrhy, který jsme každý dostali. Hlasovat budeme tak, že první budeme hlasovat o návrhu z výboru, tedy o schválení, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno 71 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 36.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Tak, děkuji. Hlasování č. 5, registrováno 72, kvorum 37, pro návrh 66, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji paní ministryni, přeji jí šťastnou cestu, a děkuji také paní zpravodajce.

Nyní projednáme

 

Návrh zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu

Tisk č. 158

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 158. A já mezi námi vítám pana místopředsedu vlády Andreje Babiše a zároveň... Prosím, takže ještě než vystoupí pan ministr s úvodním slovem, paní senátorka Zdeňka Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážení kolegové, vážený pane ministře. Omlouvám se, nechci zdržovat, poprosím o procedurální návrh. Nevěděla jsem tu záležitost, byla jsem požádána později.

Poprosím vás laskavě přesunout v programu bod č. 13 (senátní tisk č. 161) jako poslední bod dopoledního programu jednání. Děkuji vám za ochotu a pochopení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Není to možné, protože máme poslední bod odhlasovaný zařazení tisku 165.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Prosím vás, máte ten aktualizovaný pořad? To je bod, tisk č. 161.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Mám, ano, takže opravuji. Takže jako předposlední bod dopoledního jednání.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ale to pan ministr tady skoro nic neprojedná. Já to neumím. Já neumím odhadnout, kdy je předposlední bod. Poslední umím odhadnout, ale předposlední bod neumím odhadnout.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Tak jako první bod po obědě odpoledne. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře. Tak, slyšeli jste tento návrh. Já o něm bez rozpravy nechám hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 6, registrováno 72, kvorum 37. Pro návrh 41, proti 1. Návrh byl přijat.

Takže první bod po obědě bude bod č. 13, tisk 161. Žádám hlavně řídícího, aby si to poznamenal.

Tak a nyní tedy prosím o vystoupení pana ministra a předsedu vlády Andreje Babiše. Bod už byl uveden, tisk 158. (Odmlka.)

(Není změna, pane ministře, to je odsouhlasené – Návrh zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu.)

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Dobře, ano, děkuji. Dobrý den, děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové.

Dovolte mi, abych vám stručně představil návrh zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu a rovněž související návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu a v souvislosti s úpravou systému pojištění vkladů, který je evidován jako senátní tisk č. 159.

Vzhledem k vzájemné provázanosti obou senátních tisků považuji za vhodné vás seznámit s jejich věcným obsahem současně. Důvodem předložení těchto návrhů zákona je povinnost České republiky transponovat evropskou směrnici o ozdravných postupech a řešení krizí na finančním trhu a směrnici o systémech pojištění vkladů.

Cílem evropské směrnice o ozdravných postupech a řešení krizí na finančním trhu je nastavit pravidla pro předcházení a řešení případných krizí úvěrových institucí a obchodníků s cennými papíry. Základním principem je, aby náklady případné krize těchto institucí byly neseny v první řadě akcionáři a věřiteli prostřednictvím odpisů a konverze jejich majetku. Evropskou směrnici o systémech pojištění vkladů dochází ke sjednocení výběru příspěvků do národních fondů pojištění vkladů, zkracuje se lhůta pro výplaty náhrad pojištění vkladů, v případě ČR ze stávajících 20 na 7 pracovních dnů. Upravuje se rozsah pojištění vkladů a posiluje informovanost vkladatelů.

Dovoluji si upozornit, že transpoziční lhůty obou směrnic již uplynuly a v této souvislosti již bylo zahájení řízení k porušení smlouvy a fungování Evropské unie. Považuji proto za zásadní, aby došlo ke schválení předložených návrhů zákonů pokud možno co nejdříve.

V opačném případě se zvyšuje riziko finančního postihu České republiky. Potřeba rychlého přijetí předložených návrhů zákonů má však i praktické důvody. Česká národní banka v současné době nemá zákonné zmocnění, které by jí umožnilo zahájit výkonové svěření pravomocí vybírat pravidelně příspěvky do fondu pro řešení krize či vystupovat vůči zahraničním partnerům jako orgán příslušný k řešení krize, což s sebou nese reputační riziko a riziko právní nejistoty.

S ohledem na uvedené věřím, že se podaří legislativní proces dokončit do konce letošního roku a příslušné zákony začnou platit od 1. ledna 2016. Účinnost počátkem příštího roku je pak nezbytná především k tomu, aby nedošlo ze strany komise k poslednímu kroku v řízení o porušení smlouvy a fungování EU, kterým by bylo podání žaloby na Českou republiku. V této souvislosti si vás dovolím požádat o vyslovení souhlasu s návrhem těchto zákonů.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a poprosím vás, abyste využil místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 158/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Hlavatý, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Hlavatý:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové.

Já bych nejdříve snad zdůraznil, že se samozřejmě jedná zase o Evropskou unii a diskuse, kterou vedeme v obecné rovině o její potřebnosti. Takže nejdříve bych chtěl říct, že určitě nejsem ten člověk, který by podporoval nebo by byl pro vytvoření nějakých Spojených států evropských. Podle mě Evropa jako taková bude dále charakterizovaná i do budoucna typickými národními státy. Na jednu stranu je potřeba si jednoznačně říct, že ekonomika je dneska v Evropě tak velká, že obavy z dalších hospodářských krizí, které budou stejně přicházet, vyvolávají soubor opatření, jako jsou zákony, které jsou dneska předkládány do našeho Senátu.

Co Evropská unie jako taková dneska umí, tak je to společný trh. Vlastně je o provázanosti a pak následně o implementaci všech směrnic EU a nakonec i Rady Evropy. A podle mého názoru my se tomu v žádném případě nemůžeme vyhnout. To znamená, jde tady o dodržování určitých pravidel, kterých se to týká. Já si taky nejsem zcela jist, zda všechna ta opatření jsou opravdu dobře promyšlená a zda opravdu povedou k tomu správnému nebo úspěšnému zvládnutí krizí.

Asi si všichni dobře pamatujeme, že existuje lisabonská agenda z roku 2000, která hlásala, že do deseti let bude Evropská unie nejrychlejší rostoucí a konkurenčně schopným regionem na světě. Takže k tomu můžeme říct chyby sliby, ale nám nic jiného nezbývá, než se s těmito opatřeními, které tady popsal detailně pan ministr, abychom se s nimi vypořádali. Nechci tady opakovat to, co už tady bylo řečeno. Považuji za důležité, jak se tady popisuje, že ta směrnice má zajistit harmonizaci řešení bank a družstevních záložen, obchodníků s cennými papíry a dalších osob, a tím naplnit doporučení Rady pro finanční stabilitu. Je dobře, že orgánem příslušným k řešení krize u nás je Česká národní banka. Pak tady ještě z těchto poznámek je asi důležité se zmínit o těch přeshraničních aspektech. O tom jsem tady mluvil, o té provázanosti a volném obchodu v rámci celé Evropské unie.

Hospodářský výbor, jak bylo také řečeno na včerejším zasedání, hospodářský výbor pro zemědělství a dopravu, který je garančním výborem a jediným výborem, materiál projednal na 18. schůzi včera, devátého. Svým usnesením č. 139 jej schválil, a já budu navrhovat, aby byl zákon schválen tak, jak je předložen. Pan ministr se tady zmínil již o tisku č. 159. Ten na to navazuje.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. Projednáme pouze tento tisk, nebylo navrženo spojit ty dva body.

Tak, děkuji, pane zpravodaji a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu. Pan senátor Miloš Vystrčil, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Součástí tohoto tisku 158 a toho návrhu zákona je také ustavení Fondu pro řešení krize. Takže já mám dvě otázky na pana ministra. Jednak bych se chtěl zeptat, kdo a kolik bude přispívat do tohoto Fondu pro řešení krize. To znamená – kdo a kolik bude přispívat, podle čeho se to bude určovat. A druhá otázka se týká té druhé stránky, kdo bude rozhodovat o tom, na co a jak se ty peníze použijí. To znamená – kolik a na co se budou ty peníze používat.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní ještě vystoupí paní senátorka Veronika Vrecionová.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobré dopoledne, kolegyně, kolegové, pardon – pane předsedo, pane ministře. Já si tady jenom dovolím odcitovat jeden krátký odstavec. Včera jsem to i říkala na hospodářském výboru, podle člena České bankovní asociace pana Matouška tedy teď cituji. Český bankovní trh je stabilní, kapitálově velmi silný, podle zátěžových testů ČNB velmi odolný. Povinná transpozice této evropské normy, která upravuje postupy řešení u bank, jež se dostaly do problémů, je legislativním rámcem reagujícím na problémy v jiných zemích Evropské unie, nikoli v České republice. Pro české banky bude tato evropská regulace znamenat řadu dodatečných a zbytečně zatěžujících regulatorních nákladů, včetně příspěvku do Fondu pro řešení krizí ve výši několika miliard korun ročně. I pan zpravodaj tady mluvil o tom, že tento tisk je velice problematický. Já samozřejmě pragmaticky rozumím tomu, že to je povinná transpozice. Nicméně bych se ráda zeptala pana ministra, protože to je asi v jeho gesci, co vlastně dělá pro to, aby na úrovni Evropské unie komunikoval se zástupci o tom, že pro Českou republiku taková ta transpozice je naopak škodlivá. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nikdo další se do rozpravy nehlásí, takže ji uzavírám. Pan ministr byl tázán, ptám se, jestli si přeje vystoupit? Ano.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. Tak samozřejmě ten fond my budeme tvořit, tak, jak se tvořil Fond pojištění vkladů, kde máme na účtě asi 26 miliard. Ale neočekáváme žádné krize. Výhoda je v tom, že ten příspěvek těch bank bude podstatně nižší. Podstata hlavně je, že pokud my nevstoupíme do těch systémů, mechanismů, které předcházejí vstupu do eurozóny, naše vláda určitě nepočítá, že by dělala takové kroky, tak potom samozřejmě se ty vklady těch našich bank stanou součástí toho evropského mechanismu. Ale v podstatě – výhoda v tom je, že ty odvody se vlastně sníží, teď je to asi 4 miliardy ročně, na 0,9 miliardy ročně.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pan zpravodaj – přeje si vystoupit? Ne. Není potřeba, protože diskuse byla krátká.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Je to zapsáno v usnesení hospodářského garančního výboru. Takže budeme po znělce hlasovat.

Ještě pro stenozáznam, omlouvá se z této schůze pan senátor Doubrava.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je přítomno 68 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí 35. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 7, registrováno 68, kvórum pro přijetí 35, pro návrh 45, proti 1. Návrh byl schválen. A my se vystřídáme v řízení schůze.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dalším bodem je Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti... Ne, pardon, to mi tu nechal kolega. (Kolegové radí: Senátní tisk č. 159.) Tak jsem to spletl já. Beru zpět.

Takže budeme projednávat

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu a v souvislosti s úpravou systému pojištění vkladů

Tisk č. 159

Máme to jako tisk č. 159. Já poprosím ministra financí Andreje Babiše, aby nám předlohu předvedl.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi znovu uvést, že senátní tisk č. 159 úzce souvisí se sněmovním tiskem č. 158, neboť jde o návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu. Platí tedy vše, co jsem zmínil v rámci úvodního slova k senátnímu tisku č. 158. Rád bych znovu zdůraznil, že vzhledem k uplynulým transpozičním lhůtám je potřeba, aby navrhovaný zákon nabyl účinnosti co nejdříve.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Já se zeptám a poprosím zpravodaje garančního výboru, což je VHZD, usnesení má číslo 159/01, pana senátora Hlavatého, aby přistoupil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Hlavatý:  Takže ještě jednou, pane předsedo, vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Pokračujeme vlastně v tom ozdravném zajištění toho bezproblémového chodu jednotlivých hospodářství v jednotlivých zemích Evropské unie v případě krize. To znamená implementaci směrnic Evropské unie a Rady Evropy se nevyhneme, jak jsem říkal. Je tedy podle mě úplně zbytečné mluvit o stabilitě bankovního sektoru u nás, který byl jednoznačně v těch letech 2008 – 2009, kdy významné banky v Evropské unii kolabovaly. A jenom malou poznámku, protože tady se jedná o dlouhodobý proces, ono i to sluníčko v té České republice nemusí svítit taky ještě v těch dalších 5 nebo 10 letech.

Tento návrh zákona tvoří změny v 21 částech. A v části 22., kde se mění účinnost. Těch 21, 22 jednotlivých částí číst nebudu. Jenom pro zajímavost – 1. část je změna zákona o bankách, změna zákona o spořitelních a úvěrových družstev; pak je tady změna insolvenčního zákona, změna zákona o finančním zajištění, změna zákona o auditorech – to se také musí měnit, jak tady paní senátorka přede mnou říkala o té administrativní práci, která nastoupí. Jenom pro zajímavost, změna zákona o auditorech znamená, že se rozšiřuje zaměstnancům České národní banky oprávnění nahlížet do spisů auditora, také v případech, je-li to potřebné pro řešení krize podle zákona o ozdravných postupech a řešení krize. 20. část je třeba změna exekučního řádu.

A nakonec na závěr, jak tady bylo také řečeno, garančním výborem a jediným výborem, který toto projednal, byl VHZD. Včera byl tento zákon projednán. Podle usnesení č. 140 se doporučuje Senátu PČR schválit zákon tak, jak byl postoupen ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Ptám se, zda někdo navrhuje nezabývat se touto předlohou? Nikdo, otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí, tak ji... Hlásí! Pan senátor Jaroslav Kubera. Stihl jste to těsně, pane kolego.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, mě překvapuje, že k věci, která je neméně důležitá než uprchlická krize, se nikdo nehlásí. Vláda se chystá pomoci těm, kteří se dostali do dluhové pasti, aby se z toho nějakým způsobem dostali ven, ale dluhové pasti nejsou jenom ti lidé, kteří si nabrali neuvážené úvěry a teď už nejsou žádným rozumným způsobem schopni je splatit. V té situaci jsou jednotlivé státy a v podstatě všechny státy světa jsou v dluhové pasti, protože debaty v Poslanecké sněmovně o tom, jestli schodek státního rozpočtu je menší, nebo větší, jsou sice zajímavé, ale my se nikdy nedostaneme podle mého názoru ke splátce jistiny, stejně tak jako všechny ostatní evropské státy. Už jsme v situaci, kdy – když si dáte peníze do České národní banky, a potom si je vezmete zpátky, tak vám příslušná banka, u které máte svůj účet, vyúčtuje penále za to, že máte vyšší průměrný vklad, než je v kraji zvykem. Je to normální? Je normální, aby když si dáte, a to bude následovat v brzké době, 10 tisíc do banky, tak na konci roku tam budete mít jenom 9 tisíc, protože tam bude záporný úrok? Je normální, aby se vydávaly dluhopisy, jejichž cílem je něco vydělat, a firmy si je kupovaly, ačkoliv výnos je záporný? Jestli bude něco příčinou světového konfliktu, tak to bude právě toto. Protože už neexistuje žádný ekonomický způsob, jak se těchto dluhů zbavit. Jak je známo, po válce není dlužníků ani věřitelů. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Mě přinutil přijít podruhé za tento pult dneska pan ministr financí svými odpověďmi, nebo svou odpovědí, nebo neodpovědí na mé otázky, které jsem položil u minulého bodu. Protože sám říkal, že ty body spolu velmi úzce souvisí, tak, pane ministře, se dovolím znovu optat na to, zda je možné od Vás, případně řekněte, že to není možné, nebo že to nevíte, získat odpověď, jakým způsobem budou využívány, a kdo bude rozhodovat o využití prostředků shromážděných ve Fondu pro řešení krize. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další? Končím rozpravu. Pane ministře, máte slovo, pokud se chcete vyjádřit.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Prosím vás, budou regule, to všechno – Česká národní banka. Česká národní banka to bude regulovat stejně, jako reguluje stávající systém pojištění vkladů. Takže není tam žádný rozdíl. Akorát se ty odvody bank zmenší. Ta částka tam bude kumulována. V případě, že by nějaká vláda budoucí se rozhodla vstoupit do eurozóny, tak potom se staneme součástí bankovní unie. Ale jak jsem řekl, pokud já budu ministrem financí, tak určitě se to nestane. K panu senátorovi Kuberovi – rozumím, co říká. Ale jsme v globálním světě, já se těším, že včera jsme emitovali dluhopisy České republiky, byl velký zájem, prodali jsme 15 miliard, za negativní úrok – 0,322, takže bylo fajn, že jsme hned dostali 97 milionů na účet. Celkově tento rok jsme vydali 101 miliard dluhopisů s negativním úrokem. Dostali jsme 450 milionů na účet. Takže já se těším, že si můžeme půjčovat jako Česká republika. Místo toho, abychom platili úroky, tak nám někdo zaplatí. Proč tomu tak je? To je třeba se zeptat těch, kteří investují. Předpokládám, že spekulují na českou korunu. Většinou je to na dvouleté dluhopisy, ale my jsme zkusili i pětiletý dluhopis.

Česká republika patří mezi země, které mají nejnižší zadlužení. Dokonce od nástupu naší vlády do konce roku 2016 snížíme poměrově k HDP zadlužení ze 41,3 % na 37,3 %, takže o 4 body. Ano, pravděpodobně ty dluhy se nikdy nesplatí. Nicméně náš cíl je vyrovnaný rozpočet, stabilizace dluhů. Jak se bude vyvíjet finanční trh, to skutečně nevím. Ale v každém případě my šetříme obrovské částky na obsluhu veřejného dluhu. Já jsem tomu rád. Takže to hodnotím pozitivně.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Pan garanční zpravodaj, senátor Hlavatý, chce vystoupit? Nechce. Takže máme jediný návrh, a to je schválit. Takže dáme si znělku.

Zahajuji hlasování o schválit. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 8 ukončeno, registrováno 69, kvórum 35, pro 47, proti 1. Návrh schválen. Končím tento bod. Děkuji panu zpravodajovi i panu ministrovi.

Pan ministr nám uvede další bod, a to je

 

Návrh zákona o ukončení důchodového spoření

Tisk č. 153

Máme to jako tisk č. 153. A pan ministr Andrej Babiš má slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Poslaneckou sněmovnou vám byl 20. listopadu postoupen návrh zákona o ukončení důchodového spoření. Hlavním cílem navrhovaného zákona je zastavení snižování objemu prostředků vybíraných v rámci pojistného na důchodové pojištění na výplatu důchodů.

Ukončení důchodového spoření se navrhuje realizovat tak, aby byla plně respektována vlastnická práva účastníků a byly minimalizovány dopady jak na státní správu, penzijní společnosti, zejména účastníky. Z těchto důvodů se může účastník při likvidaci důchodových fondů rozhodnout buď o využití možnosti převedení všech jeho prostředků na jím určený účet, nebo poštovní poukázkou, nebo převedení prostředků jako příspěvku do 3. pilíře. Zároveň bude mít účastník možnost doplatit si prostředky zpět do prvního státního penzijního pilíře.

Ukončení systému je také navrženo tak, aby byl respektován roční cyklus placení pojistného na důchodové spoření. Návrh je proto koncipován tak, že jednotlivé kroky jsou stanoveny vždy ke konkrétnímu datu. Tedy od 1. ledna 2016 se navrhuje ukončení placení pojistného na důchodové spoření, důchodové fondy vstoupí do likvidace 1. července 2016, prostředky budou účastníkům vráceny, vyplaceny v posledním kvartálu 2016. A likvidace důchodových fondů bude ukončena převedením prostředků, které se nepodaří vyplatit účastníkům na účet určený správcem pojistného, tedy nejpozději v prvních dnech ledna 2017.

Dovoluji si vás proto požádat o schválení tohoto návrhu zákona, které je vzhledem k nastavení harmonogramu zásadní, aby byl legislativní proces dokončen do konce tohoto roku.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je VHZD. Usnesení má číslo 153/01. Zpravodajem je pan senátor František Bradáč, který má slovo.

Senátor František Bradáč:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Hlavním cílem předkládaného návrhu zákona je zrušit fondový penzijní systém důchodového spoření v souladu s rozhodnutím vlády ze dne 12. listopadu 2014.

Upozorňuji, že s tímto předkládaným tiskem potom úzce souvisí následný tisk, který máme veden jako tisk 154. Vlastním předmětem návrhu tohoto zákona je potom právní úprava procesů postupného ukončení důchodového spoření. To je likvidaci důchodových fondů a vyplacení prostředků účastníkům. Pan ministr už tady zmínil možnosti, jaké potom účastníci důchodového spoření mají. To znamená, nárok na vyplacení prostředků buď převedením na účet, nebo na základě dohody s poskytovatelem penzijního spoření.

Důchodové fondy by měly definitivně zaniknout až vyplacením všech prostředků účastníkům. A výplata by měla probíhat mezi 15. říjnem a 31. prosincem 2016. Ještě připomenu, že penzijní společnost bude povinna při investování prostředků účastníků v důchodových fondech postupovat tak, aby nejpozději ke dni vstupu důchodových fondů do likvidace byly prostředky účastníků investovány, a to pouze do vkladů u bank. Přitom vklady u jedné banky budou moci dosáhnout nejvýše 35 % majetku v důchodových fondech.

V legislativním procesu byl tento návrh předložen vládou do Poslanecké sněmovny 26. května 2015. Při závěrečném hlasování bylo 143 poslanců a 117 hlasů pro a 24 proti. Legislativně technické souvislosti. Jsou zde z našeho legislativního odboru určité drobné připomínky, nicméně nejsou tak závažného charakteru, že by bylo nutné zákon nějakým způsobem vracet k dalšímu projednávání.

Projednávání ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Zazněly připomínky, že sice to řešení je samozřejmě potřeba, protože už teď je volání po tom, aby to prostředí penzijního spoření dostalo nějaký stabilně legislativní rámec. Na druhou stranu zazněly otázky, nebo spíše pochybnosti o tom, zda toto řešení je dostačující. A z toho potom plyne otázka i na pana ministra, jestli se připravuje nějaké další zásadní řešení důchodového systému. Jestli důchodová komise pracuje apod.

Jak už jsem říkal, zaznělo na výboru při projednávání té zpravodajské zprávy, kdy jsem se setkal s některými poskytovali penzijního připojištění, tak jednoznačně zaznělo to, že už je potřeba mít zákon, aby tady bylo stabilní prostředí. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na základě zpravodajské zprávy a po projednání a po úvodním slovu zástupce předkladatele Lenky Juroškové, náměstkyně ministra financí, přijal toto usnesení:

1. I Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. II Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Františka Bradáče. III Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil to usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Dalším výborem byl výbor ústavně-právní. Usnesení má č. 153/2, zpravodajem je pan senátor Radek Sušil. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Radek Sušil:  Dobrý den všem. Děkuji, pane předsedající, za slovo. Dovolte, abych vás seznámil s usnesením ústavně-právního výboru, který projednal tuto materii.

Vesměs souhlasím se vším, co řekl pan zpravodaj garančního výboru. Načtu 78. usnesení ze 17. schůze, konané 9. prosince, k návrhu zákona ukončení důchodové spoření, státní tisk č. 153. Po úvodním slově paní Ing. Lenky Juroškové, náměstkyně ministra financí, která vystoupila jako zástupkyně navrhovatele, a po zpravodajské zprávě, kterou přednesl senátor Radek Sušil, a po rozpravě I – Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje zpravodajem výboru pro projednání k této věci na schůzi Senátu mně a pověřuje pana předsedu, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení panu předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Já se ptám, zda někdo navrhuje nezabývat se? Nikdo. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy pan senátor Zdeněk Brož jako první.

Senátor Zdeněk Brož:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Za chvilku pravděpodobně zrušíme ten nenáviděný druhý pilíř, který byl de facto zrušen ještě dřív, než začal, v čemž je asi ta situace velmi zajímavá. Já bych také chtěl jásat s těmi, kteří tohle podporují a bude se jim to líbit, jen se bojím, že to je jásání poněkud politické, že to není jásání věcné, a už vůbec ne ekonomické v tuhle chvíli. Proto si tedy dovolím jenom několik poznámek.

Já bych jásal také, kdyby zároveň s tímto zrušením byl na stole jiný návrh, který bude kvalitnější, který nám bude dávat jistotu do budoucna, že my a naše děti budou mít v této zemi kvalitní důchodové zabezpečení. Tímto krokem se vracíme v důchodovém zabezpečení téměř do bodu nula, protože státní pilíř je deficitní. A ten třetí pilíř při průměrné úložce nějakých 600 Kč ročně, pardon 600 Kč měsíčně, nic neřeší a zatím více k ukládání nemotivuje.

To, co ignorujeme a je hrozné, je demografický vývoj, který je varující, ale my děláme, jako by se nic nedělo. V sedmdesátých letech se rodilo průměrně 150 až 190 tisíc dětí, v devadesátých letech 90 až 110 tisíc dětí ročně, a vývoj se nezlepšuje. Až se tato čísla začnou scházet po roce 2030 tak, že silné ročníky budou odcházet do důchodu a slabé nastupovat do práce, bude každý rok chybět na pracovním trhu 60 až 80 tisíc lidí, tedy pracovních sil. Kdo pak vytvoří zdroje pro státní důchody, to opravdu nevím. Ta věta, která často zaznívá i z tohoto místa a z vysokých vládních míst, že zdroje jsou, mě neuklidňuje. Zdroje nejsou a nebudou, pokud si je nevytvoříme a pokud nevytvoříme motivující systém pro důchodové spoření tak, aby se ty zdroje vytvořily. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má senátor Petr Gawlas.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři.

Já nesouhlasím se svým předřečníkem, já se tedy raduji z toho, že bude druhý pilíř zrušen. Protože od samého začátku byl špatně nastaven, ač s tím nesouhlasí pravicoví kolegové. Druhý pilíř byl jednoduše nevýhodný. Byl nevýhodný nejen pro stát, protože odebíral prostředky z průběžného pilíře, ale doslova pro každého, kdo nedosahoval vysoce nadprůměrných příjmů. A lidé, kteří vydělávali nadprůměrně, mají spoustu jiných, výhodnějších a flexibilnějších možností, jak si finančně přilepšit na stáří.

Pravděpodobně se tedy v případě toho druhého pilíře nejednalo o nějaké terno. Chtělo by to tady říci, že jakákoli přidaná motivační hodnota pro nízko a středně příjmové skupiny, která by přitáhla dostatek zájemců, toto chybělo. V desetimilionovém státě je zhruba 83 účastníků tohoto druhého pilíře skutečně málo. Nepomohla ani masivní kampaň, která zavedení druhého pilíře provázela. Jsem přesvědčen o tom, že nízký počet účastníků se odvíjel především od nevýhodnosti tohoto produktu. Na jeho nevýhodnost nakonec poukazovala i spousta ekonomů.

Jasně se zde odráží to, že reforma důchodového spoření nebyla řádně projednána. Nebyl zde ani elementární pokus o dosažení dohody na podobě reformy. Silou většiny hlasů se tehdy schválilo něco, co nemělo opodstatnění a bylo zajímavé pro menšinu občanů, a to ještě s výhradami.

Další hřebíčkem do rakve druhého pilíře byla prakticky nulová garance státu za prostředky vložené do soukromých fondů. Zajímavý tak byl skutečně pouze pro ty, kteří si mohli dovolit uložit zbytečné peníze někam, kde neměli garanci na návratnost. Sečteno a podtrženo, skutečně jsem zde od samého počátku postrádal jakékoli rozumné důvody pro vstup do druhého pilíře.

Můj názor – a za ním si stojím – je takový, že spoření na důchod musí být nastaveno tak, aby bylo zajímavé i pro nízkopříjmové skupiny. A ty skutečně nedisponují na svých účtech velkými přebytky, a proto musí spořit po menších částkách, zato dlouhodobě. Právě proto bychom se měli snažit o nastavení spoření na důchod tak, aby bylo výsledkem určité celospolečenské dohody, ne pouze silou potlačenou reformou, která nemá objektivně většině společnosti co nabídnout.

Máme tady víceméně dobře fungující třetí pilíř, a toho bychom se měli držet a snažit se o jeho zdokonalení. Další kroky na poli důchodového pojištění by měly jednoznačně směřovat k široké politické dohodě. Druhý pilíř se ruší, je to prostě fakt. Jednalo se o nepovedený pokus pro několik vyvolených, který jednoduše nefungoval. Řekl bych, že to byla slepá vývojová větev, která neměla šanci na dlouhý život. A pochopila to i většina bankovních domů, které do něj vůbec ani nevstoupily. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní senátorka Veronika Vrecionová má slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobré dopoledne ještě jednou. Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Nechci tady teď rozpoutávat žádnou diskusi o druhém pilíři. Já úplně nesouhlasím s kolegou předřečníkem, ale to v tuto chvíli nechci rozebírat, protože jsem pevně přesvědčená, že vy jste rozhodnuti druhý pilíř zrušit.

Rozumím, i když nesouhlasím s tím, že sociální demokracie měla tento krok ve svém programu. Myslím, že to je chyba, ale budiž. Nerozumím a ptám se pana ministra Babiše, protože ten, když v předvolební kampani chodil a rozdával koblihy, tak všem sliboval, jak tady bude hospodařit správně, jako ve své firmě. A když se rušily zdravotnické poplatky, tak jste pro to také zvedli ruku, a pak jste říkal, že to nebylo dobře. Ptám se, máte nějakou alternativu?

Pracuje tady dlouhodobě Potůčkova komise. Ta nepřišla zatím vůbec, ať si to čtete od A do Z, a to není můj názor, je to názor odborníků, nepřišla zatím s ničím, co by bylo použitelné. Posílení třetího pilíře, to je fajn, ale je to naprosto nedostatečné. Také to říkají odborníci. Proto se jenom ptám, protože když něco ruším, tak musím mít alternativu. Myslím, že i doma takto hospodaříme. Tak bych jenom chtěla – já už se na to rok a půl ptám všech kolegů ze sociální demokracie, ptala jsem se tady už i vašich kolegů, já už nevím, kde se mám ptát, a nedostala jsem zatím odpovědi. Tak, prosím pěkně, kdybyste mi odpověděli.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak, přihlásil se pan první místopředseda Přemysl Sobotka. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Můžeme tady dvě hodiny, tři hodiny diskutovat o tom, jestli to je dobře, nebo špatně. Já tvrdím, že je to špatně, protože tady není náhrada za zrušený druhý pilíř. Ale když se to tenkrát schvalovalo, tak se zároveň zvýšilo DPH. A já položím otázku, kdy pan ministr přijde s návrhem, aby se snížilo DPH z těch 21, když v daném okamžiku ten důvod, proč bylo navýšeno, zmizel? Já mám pocit, že zůstane vysoké DPH, zruší se druhý pilíř a státní rozpočet bude happy. Já mám pocit, že to je chybný krok. A myslím si v daném okamžiku, že destrukce není ještě program. Konstrukce, to znamená, co bude za pár let, a mluvil o tom na začátku kolega.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dalším v pořadí do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem byl naopak vždy pro zrušení tohoto pilíře. A to z jednoho prostého důvodu. Myslím, že je dobře, že tento bod navazuje na ty první dva, které jsme tady projednávali, a někteří se podivovali nad tím, že si uložíme peníze s tím, že je tam záporný úrok. To je přesně ten případ, ve kterém tady jsme. To znamená, lidé budou spořit a stejně to je určitá chiméra, co s těmi penězi bude v budoucnosti. Já si myslím, že ten průběžný systém, který tady byl a máme ho teď, tak ten je jediný správný i proto, aby se správně vyvíjela naše vlast, tedy náš národ. A teď skoro bych řekl, že si pomůžu tím, že ta naše naděje sedí tady na té tribuně. Tito mladí lidé, když za deset let budou mít ne jedno, nebo žádné, ale více dětí, samozřejmě nemyslím jenom vás tam nahoře, ale myslím tento věkový ročník, tak jedině to nás může poponést někam dál. Jakmile sem někdo přichází, tak se jich bojíme, podle mě celkem právem. My nedoplňujeme lidské zdroje v České republice a odmítáme je doplnit vlastními lidmi pro vlastní pohodlnost.

Kdybychom si dali mapu světa a překryli ji výší HDP na hlavu, tak zjistíme, že tam, kde mají nejvyšší HDP na hlavu, mají paradoxně nejméně dětí. Nás se to pochopitelně týká taky. Teď myslím Evropy atd. Takže já jsem přesvědčen, že tento systém přiměje náš stát, tedy nás všechny k tomu, abychom více podporovali rodinu jako takovou. Abychom odstranili opatřeními, která nemůžeme udělat, strach lidí a mladých lidí z toho, mít rodinu. A pak si myslím, že se nemusíme o důchodový systém bát.

Trošku problém je s tím – a to tady naznačil jeden z předřečníků, že tady vzniká už dost velká díra, kterou nějakým způsobem nezvládneme, protože stále odkládáme podporu rodiny jako takové. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. S právem přednosti předseda Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Co se týká rušení tohoto druhého pilíře, tak si myslím, že je zcela zřejmé, že ten pilíř je potřeba zrušit. Ať už ty důvody hledá každý z nás v nějaké jiné oblasti, ale nakonec ten výsledek, který je, že tam je takové malé množství lidí svědčí za všechno. A může být desetkrát nebo stokrát opakováno, že to je z důvodů politických, že tady byla nepodpora nebo nevůle druhý pilíř v současném politickém složení vlády rozvíjet.

Já si myslím, že sice něco pravdy na tom je, ale výsledky hovoří. Podívejme se, že tento druhý pilíř v této ekonomické době zavedly země jako Maďarsko, Slovensko ani pořádně ne. Všechny tyto země ho de facto zrušily nebo ho velmi omezily, aby do něj lidé nebyli de facto motivováni prostředky dávat. Ona totiž v této oblasti platí jedna zásada, která je naprosto potvrzena. Že tyto kapitálové formy spoření jsou výhodné v době, kdy je velká výnosnost kapitálu, kdy je ve světě stabilita, kdy se vyplatí investovat, kdy si investoři chtějí půjčovat peníze na investice a ty investice vynášejí a bohatnou investoři a bohatnou taky ti, kteří ty investory financují. To znamená, poplatníci, respektive ti, kteří si tam peníze spoří.

Ovšem bohužel v tomto století se zdá, že ty krásné časy západní Evropy a západního světa druhé poloviny minulého století jsou pryč, že jsme v období ekonomických turbulencí. A že výnosnost kapitálu není možno garantovat. A chci odkázat na finanční a hospodářskou krizi, když vypukla ve Spojených státech, tak právě výnosnost penzijních fondů byla velmi a velmi záporná. V té době lidi, kteří odcházeli do důchodu a začali čerpat připojištění, dostávali daleko méně, než do toho fondu za svůj život vložili.

Takže to je jedna věc, kterou kdo chce dělat seriózně reformu a skutečně myslí na budoucnost, musí brát v potaz. Na druhou stranu se ukázalo, že ten starý osvědčený bismarckovský systém, který funguje v Evropě de facto sto let, je daleko a daleko jistější. To je ten náš první pilíř. Protože ten zajišťuje jednu zásadu – že když jsou dobře nastavené parametry, a to je o společenské dohodě, kolik chceme platit jako aktivní na ty ročníky, na ty lidi, kteří jsou v důchodovém věku, tak podle toho je možné zajistit důchody pro stávající starou generaci. To znamená průběžný systém.

A pokud se ekonomice daří, rostou mzdy, tak rostou i důchody. Nakonec i my máme, léta jsme tak měli nastavený valorizační systém. Pokud se ekonomice nedaří, mzdy nerostou, tak důchodci jsou na tom zhruba stejně proporcionálně v procentech, jako je většinová společnost, což je, bych řekl, logické. To je naprosto logické, ale ta garance tam určitá je. To by muselo dojít k naprostému sesypání funkce státu, a to by nefungovalo nic, to by nefungovaly vůbec soukromo-kapitálové fondy.

Takže se ukazuje, že nejjistější, zejména ve společnosti, kde je velká skupina lidí, kteří mají nízké příjmy, je největší garance a jistota průběžný systém. To je prostě potvrzeno, ať se to líbí nebo nelíbí. A v té argumentaci nemůže nikdy neobstát. Můžete říci, že odvody zatěžují příliš náklady práce a další a další.

Dámy a pánové, ale peníze u soukromo-kapitálového spoření zatěžují ještě více, protože musíte zajistit de facto peníze na stávající důchodce a ještě si máte část odložit pro sebe na budoucí léta. Fungovalo by to vcelku jakžtakž, ale musela by společnost být bohatší. Mít větší výdělky a také být to první, co jsem říkal, určitá šance aspoň na růst či zachování úspor, garance nebude nikdy. Šance, že výnosnost kapitálu bude lepší, než je v současné době, není. Slyšeli jsme tady od pana ministra, jak to vypadá v předchozích bodech.

Takže z tohoto pohledu si myslím, že nejlepší forma, zodpovědná reforma je v ČR udělat pořádek v prvním pilíři. A ten stabilizovat, skutečně si pravdivě nastavit pojistnou matematiku, aby to bylo schopno ufinancovat slušnou reálnou úroveň důchodů. Těm, kteří na to mají, ale to je méně než padesát procent občanů, jsem přesvědčený, umožnit třetí pilíř, aby pro ně byl motivační a samozřejmě všechny formy, jako celoživotní spoření a další a další – umožnit, aby si tam lidé peníze dávali. My se musíme postarat, chtě nechtě. Ať to bude vláda, levá, pravá, středová, liberální, o skupinu lidí, která je skutečně největší, a to jsou lidé, kteří nejsou příjmy příliš vysoko a jsou těsně nad životním minimem. My tam máme ten velký balík. Nemáme tu silnou střední vrstvu a o tu skupinu se musíme prostě postarat.

Takže to podle mě je nejlepší reforma. A teď, co je potřeba v prvním pilíři udělat? Do nebe volající stav, který se tady zavedl po revoluci. Různé skupiny lidí mají různá privilegia nebo možnosti, jak do prvního pilíře platit odlišně, nebo resp. neplatit. Vždyť přece to vidíte kolem sebe. Lidé, kteří mají na první pohled vysokou životní úroveň, vysokou životní úroveň, mají perfektní bydlení. Každý člen rodiny má auto. Tráví část roku na dovolené v nejlukrativnějších částech světa. A když si ověříte a zjistíte, kolik platí sociální pojištění, tak většinou je to na úrovni – řekněme pomocné pracovní síly ve firmě, ve fabrice. To znamená nekvalifikované pracovní síly. Víte, co je to za skupinu... Jsou to OSVČ!

Když někdo řekne, že je to potřeba narovnat, tak jsme označeni jako třídní nepřátelé OSVČ! Ne. Všichni, kteří to odmítají jsou - v uvozovkách - "nepřátelé stabilního důchodového systému v ČR". To je potřeba si říci. A jestli někdo kalkuluje i v této době, že – já nevím, 700, 800 tis. nebo 900 tis. OSVČ je silná politická skupina, která samozřejmě rozhoduje volby, tak nemyslí na budoucnost, nechce žádnou důchodovou reformu. Nechce jistotu pro staré lidi i sám pro sebe, protože jednou také bude starý - a hraje jenom krátkodobou politickou hru. Krátkodobou politickou hru!

Já vím, že i v současné vládě se těžko hledá konsensus toto kyselé jablko rozříznout a pracovat s ním tak, aby v budoucnu kyselé nebylo. To je tato věc.

A ještě jednu poznámku. My jsme druhý pilíř, přátelé, mohli mít. Mohli jsme ho mít přesně takový, jaký je v západní Evropě, zejména v Německu, kde docela slušně funguje. Byl připraven tento návrh v roce 1994. Tehdejší ministr práce a sociálních věcí Jindřich Vodička prohlásil, že je to vzorný výstup z tripartity, kde se na něm dohodli zaměstnavatelé, odbory, odborné resorty. A tento návrh ovšem obsahoval to, že měli samozřejmě zaměstnavatelé na druhý pilíř platit i podle obtížnosti. On měl do určité míry nahradit důchodové kategorie, které byly v roce 1990 zrušeny. To znamená, jak je také reálná šance, že lidé budou odcházet do důchodu v určitém zdravotním stavu, který by zohledňoval např. hutníky; profese, které víme, že při prodlužování důchodového věku těžko mohou podávat do takového věku výkony, jaké zaměstnavatelé žádají. Já odbočím. Pamatuji si, když jsme to potom projednávali a říkali jsme kolegovi z Mladé Boleslavi, resp. tehdy už byl v tripartitě tehdejší předseda představenstva generální ředitel Kulhánek, když se prodlužuje důchodový věk. Jestli jsou schopni ve Škodovce zaměstnávat lidi nad šedesát let věku, tak zvedl ruce a říká: "Milane, vždyť to přece znáš, my potřebujeme lidi tak do pětačtyřiceti let věku". Protože samozřejmě na linkách se žádá velká intenzita práce.

Takže vrátím se zpátky. To znamená, že byl připraven návrh, který byl de facto kopií rakouského, německého systému druhého pilíře, ale musel by poměrně dost platit zaměstnavatel. Byla by to tehdy zátěž. Oni by si samozřejmě rozfázovali – byl tam náběh, byla tam náběhová křivka. Oni by si zvykli a dneska by to kalkulovali do ceny práce a do ceny nákladů, protože prostě svět by si na to zvykl. Když se dneska udělá skokové zvýšení ceny práce, tak to samozřejmě bude velký velký problém.

Tento návrh byl připravený, druhý pilíř, ale stalo se, že tehdejší premiér, který měl silné slovo – Václav Klaus, stoupl a řekl, že tento návrh by silně podpořil korporace, jak na straně zaměstnavatelů, tak zaměstnanců. A vymyslel se třetí pilíř. Ten se náhradně vymýšlel, to znamená pilíř, do kterého dává velké prostředky stát a zaměstnavatelé podle vlastního rozhodnutí a nejsou prakticky nijak nuceni, aby dávali více. Spíš to dneska ovlivňuje konkurence, že zaměstnanci se také dívají, jestli spoření je tam podporováno nebo ne. Tak to je jedinou, prakticky jedinou motivací. Motivací tam jinak moc není. Tam je prostor ve třetím pilíři motivace samozřejmě rozšířit, samozřejmě, aby to pro zaměstnavatele bylo zajímavé. To znamená přes nějaké daňové úlevy, ale to je věc další budoucnosti.

Takže chci jenom upozornit, že druhý pilíř jsme tady mohli mít, ale tehdejší vláda v čele s Václavem Klausem – i když to připravila odborná část vlády, tak politicky to bylo zrušeno z důvodů, o kterých jsem tady hovořil. To abychom věděli a já za sebe říkám, že ke každé reformě, která bude v této době spoléhat na soukromo-kapitálové spoření, budu přistupovat s velkou obezřetností. Budu vždycky porovnávat, jaká je současná kapitálová výnosnost. Co je reálně možné docílit, než si plánovat nějaké bledé, optimistické obláčky, ale je potřeba respektovat tvrdou realitu.

A pokud toto nedává naději na úspěch, a znovu říkám, jsme ve velmi turbulentní době, tak jsem pro to – narovnat 1. pilíř, pohlédnout pravdě do očí, nechtít se zalíbit některým skupinám a vydělat na tom krátkodobě politické body. Tzn. postupně vyrovnávat odvody, protože je nemravné, aby určitá skupina občanů platila na svoje rodiče, když to řeknu velmi polopaticky, třetinu toho, co musí platit zaměstnavatel a zaměstnanci na důchody rodičů, protože máme průběžný systém, který, jak znovu říkám, je perfektní a je dobrý, protože nic lepšího se za těch sto let nevymyslelo. Tam já vidím reformu. Tato reforma by přinesla do 1. pilíře desítky miliard korun. Žádná sanace z jiných příjmů státního rozpočtu, tzn. z daní, by se v této době nemusela provádět. Takže to jenom na doplnění, protože "u důchodů" jsem řadu let byl a většinou to, co jsme chtěli prosadit, se nám nepodařilo prosadit. Z politických důvodů. A dneska nás to stejně doběhne, a pokud se nerozhodneme pro nápravu v 1. pilíři, tak to doběhne příští generaci politiků, protože to budou muset řešit. Garantuji - a chci, aby to bylo zapsáno - nic lepšího vymyšleno nebude, než je první průběžný systém mezigenerační solidarity!

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má senátor Zdeněk Besta.

Senátor Zdeněk Besta:  Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, dovolte, abych se i já krátce vyjádřil pro podporu zrušení tzv. 2. penzijního pilíře. Nakoukl jsem do jednání Poslanecké sněmovny, do 2. čtení, kde se rozhořel lítý boj. Při projednávání tohoto zákona, ke kterému v 2. čtení vystoupilo 42 poslanců, což je veliké množství. Pravda, někdo vystoupil až sedmkrát za sebou... Převážně to byli poslanci opozičního tábora, ODS a TOP 09. Vystoupení zastánců 2. pilíře bylo jako přes kopírák, nebo možné říct, jako obehraná deska. Hlavním argumentem v PS bylo to, že se vy, myšleno vláda, že něco ruší, a nenabízí žádnou další alternativu. Je pravda, a je to škoda, že dosud neleží na stole dlouhodobé řešení důchodové reformy. Ale k tomu, aby se o tom alespoň diskutovalo vážně, je třeba širší konsensus všech politických stran, případně hnutí. Dosud se k tomu nenašla ochota.

Na druhou stranu si myslím, že není pořád potřeba strašit demografickou křivkou a demografickým vývojem, a nezmínit k tomu růst produktivity práce, o kterém nikdo nehovoří.

Zaznívá i to, že 2. pilíř nefunguje, protože tehdejší opozice, zejména ČSSD avizovala, že jej zruší. Není to pravda. Nefungovalo to, protože většina obyčejných lidí práce na toto důchodové spoření neměla prostředky. Anebo, a to se týkalo v podstatě tehdejších 600 tis. nezaměstnaných, kteří prostředky skutečně neměli. Nebo po zkušenostech s dalšími různými zkrachovalými fondy se nechtěli doživotně vázat k odvodům, ke spoření, bez adekvátní záruky, že tam později peníze, které si naspořili, budou.

Výsledkem tehdy vládní masívní kampaně pro vstup do 2. důchodového pilíře, bylo pouze 83 tis. klientů. Lze předpokládat, že to jsou – nebo vlastně byli – bonitní klienti, kteří ovšem při vstupu do 2. pilíře zároveň oslabovali příjem z toho prvního solidárního průběžného pilíře.

Nevím, jestli už to někdo spočetl, tak z toho 1. pilíře vyvedli za krátkou dobu trvání desítky milionů korun. Mám zato, že zákon o ukončeni 2. důchodového pilíře je dobrý. Zejména v tom, že stávající klienti o své peníze nepřijdou. Mají možnost je třeba alternativně přesunout do funkčního 3. pilíře, či si je nechají vyplatit apod.

Závěrem. I přes stesky, a téměř pláč pravého spektra, jsem pro zrušení 2. pilíře, který konečně tímto možná i stabilizuje důchodové prostředí, a bude pro to, doufám, i většina Senátu hlasovat. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má senátor Libor Michálek.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si konstatovat, že to, co tady bylo nazýváno důchodovou reformou, byla pouze "imitace důchodové reformy". To, jakým způsobem byl 2. pilíř nastaven, nelze označit jinak, než způsob zpackaný...

Dovolím si tady odcitovat několik čísel. Nebudu vás příliš zatěžovat. Jen pro takový rámec si myslím, že by to tady mělo zaznít.

V roce 2012, když bylo před zavedením 2. pilíře, tak tady bylo 4,7 mil. zaměstnanců, kteří odváděli 28 % na důchodové pojištění. Inverzně 2,8 mil. starobních důchodců pobíralo důchody, kde náhradový poměr byl 47 %. Odhady v roce 2012 byly, že s horizontem 30 let klesne tento náhradový poměr za jinak stejných podmínek z 47 % na 37 %, tedy slovy, o 10 % se předpokládal pokles náhradového poměru.

Vláda tehdy předpokládala v optimistickém scénáři, že do 2. pilíře se zapojí 1 milion osob. Pomíjím teď, že je to v realitě 10 %. Nicméně, i kdyby nastal tento optimistický scénář a v tomto 2. pilíře ten 1 milion osob by bylo zapojeno, tak přidaná hodnota zavedení 2. pilíře, kdy lidé odváděli 2 % ze svého do celkového budgetu, tak by v průměru zvýšil roční přítok do systému o půl procenta, protože tady máme skoro 5 mil. osob, které takto odvádějí... Půl procenta mohlo zvýšit náhradový poměr asi o 0,7 – 0,8 %.

Předpoklad, že by 2. pilíř nahradil z nějaké části předpokládaný výpadek a pokles náhradového poměru, tak o tom vůbec nemůže být řeč, protože by z těch 10 % skutečně nevykryl ani 1 % při optimistickém scénáři.

Proč si to dovolím ještě označit za zpackané? Před časem jsme tady diskutovali o regulaci marží u pojišťoven. Když se 2. pilíř zaváděl, tak byla velmi přísně nastavena regulace ve spořící fázi. Byly tady provize pojistným zprostředkovatelům nějakých 800 Kč. To pochopitelně nemohlo stačit, protože nemáme finanční trh řízení poptávkou klientů, ale tím, co cpou lidem finanční zprostředkovatelé. Takže když zprostředkovatel řeší dilema, jestli někomu nabídnout 2. pilíř nebo nějakou životní pojistku, kde má provizi deseti nebo vícenásobně vyšší, tak efekt samozřejmě nemohl být jiný, než v tuto chvíli vidíme.

Přestože byla velmi přísně regulovaná část spořící, tak úplně absentovala nějaká efektivní regulace fáze výplatní. Když bych připodobnil finanční toky vodním tokům, tak si představte, že by byly nějaké statistiky, které by říkaly, že Vltava, když jsou nějaké povodně, tak se v průměru na horním toku může zvýšit o dva metry, ale na dolním toku o osm metrů. Teď by někdo přišel s tím, že na horním toku vystaví zdi ve výši 5 metrů, a v Praze by se žádné povodňové bariéry nestavěly.

Takže přeloženo na situaci druhého důchodového pilíře, co by bylo platné nějakému důchodci, který by v té spořící fázi měl naspořen 1 milion korun, když pojišťovny zcela vesele, bez jakékoli regulace, bez jakékoli možnosti zásahu ČNB si dovolí zvýšit průměrný rok dožití ze 78 let na 83 let. Samozřejmě, musí mít pojišťovny nějaký polštář pro krytí svých rizik. Ale představa, že by v průměru si lidé naspořili 1 milion korun a potom dostávali od pojišťoven v průměru 700 tisíc, o 30 procent méně, v průměru, samozřejmě, někdo se může dožít věku 83 let, někdo se může dožít vyššího věku. Nicméně při těchto počtech – ty zákony velkých čísel opravdu fungují tak, že ty odchylky meziroční jsou v řádu procent, nikoli v nějakých řádech významnějších.

Takže tady byla přeregulace té spořící fáze a absolutní neregulace toho, co by se potom dělo v té výplatní fázi. A to vás můžu ujistit, že by si to ty pojišťovny vychutnaly. Jelikož jsem v tom dohledu pracoval, tak jsem viděl to, jak s těmi čísly nakládaly. Je to reálné, to, co jsem popsal, ty posuny ze 78 na 83 let.

Takže se přimlouvám za zrušení tohoto důchodového pilíře. Přestože jsem finančník, přestože se zabývám financováním, tak taková jedna zásada, která platí, když uděláte investici a po nějakém čase vidíte, že se nenaplňuje ten předpoklad, ze kterého jste vycházeli, když jste do té investice šli, tak je nejlepší co nejdříve z té investice vycouvat a tu expozici zrušit, protože se jinak ty ztráty budou prohlubovat.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. S právem přednosti místopředseda Ivo Bárek. Pan ministr nás neopustil, jenom si odskočil, abyste nebyli vyděšeni.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jenom velmi krátce. Já možná k té situaci a k tomu předcházejícímu období – tady pracovala ta komise Bezděkova. Myslím si, že vcelku pracovala docela slušně, akorát politici to vždycky uchopí ze svého spektra nějakým způsobem a posunou ty své vize někam, kde asi potom dochází k tomu zpackanému přístupu, jak tady říkal pan kolega Michálek. Myslím si, že nás čeká nesmírná práce kolem toho, abychom tu důchodovou změnu nějakým způsobem nastavili. Co si opravdu myslím, že k tomu bude muset přispět nějaká politická shoda. Podle mě – ta bude vypovídat o tom, jakou tady u nás my politici zvolíme tu politickou kulturu. Protože to si myslím, že je jeden z nejdůležitějších budoucích kroků, které všichni politici napříč spektrem budeme muset udělat. Takže si myslím, že snad pan profesor Potůček to nějakým způsobem uchopí. Myslím, že to uchopil vcelku rozumně. Řekl bych, ze širokého spektra se snaží dostat do té své komise všechny odborníky. Ale myslím si, že bude potom jenom na nás politicích, jak to uchopíme, abychom to neuchopili jednou třetinou, polovinou; ale abychom to udělali tak, aby ten budoucí systém tady byl na roky, desetiletí dopředu, do budoucna, a my bychom se k tomu nějakým způsobem navraceli. Protože schvalovat důchodovou reformu tím, že to tady prohlasujeme natvrdo, jedním hlasem, já si myslím, že snad už to nebude nikdo chtít, že se snad nějakým způsobem dohodneme.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Senátor Zdeněk Brož má slovo.

Senátor Zdeněk Brož:  Děkuji ještě jednou, pane předsedající. Omlouvám se, že vystupuji dvakrát, ještě jsem to vlastně nikdy neudělal. Jenom jsem chtěl velmi stručně říci, že jsem tady nestál proto, abych hájil druhý důchodový pilíř. Já jsem tady stál proto, abych řekl, že 20 let je strašně krátká doba, že za 20 let se změní opravdu strašně moc. Bylo tady řečeno, že ten průběžný systém – ten první důchodový pilíř to zvládne. Jenom chci říci, že 50 tisíc deficitu pracovní síly na trhu a 50 tisíc odchodu do důchodu na druhé straně – je krát 10 – 500 tisíc, krát 20 je to milion lidí. S tím, že se bude prodlužovat pravděpodobně průměrný věk, tak v té skupině důchodcovské bude narůstat tolik lidí, že ten průběžný systém to nemůže zvládnout, leda za cenu, že odvody do toho sociálního systému se budou zvyšovat o veliká procenta, nebo o desítky procent. Vzpomeňte si, jaká tady je debata o jakékoli zvýšení daní o jedno procento, nebo odvodů o jedno procento.

Nechci tím strašit, považoval jsem za důležité vystoupit ještě jednou, protože ta hrozba tady je. Je reálná a mně se zdá, že před ní zavíráme oči, protože se nám zdá, že 20 let je dlouhá doba. Ale není. Vzpomeňte si, jak rychle uteklo minulých 20 let.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Díky. Slovo má senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já taky jsem původně nechtěl vystupovat, protože jsem nikdy druhý pilíř nijak nehájil. Osobně, když jsem si počítal jeho výhody a díval jsem se na to, co přináší, tak jsem měl dokonce i podobné pocity jako někteří z vystupujících, kteří ho kritizovali.

Proč jsem tedy vystoupil? Nebo proč vystupuji? Vystupuji proto, že považuji za slušné a správné se tady zastat živnostníků. Protože to, co tady říkal pan předseda Štěch, je pravdou jen částečně. Je otázkou, jak přistupujeme k možnosti a právu člověka si o svém osudu rozhodnout. Živnostník to dneska má tak, že pokud málo odvádí, a tím málo přispívá do současného průběžného systému, a tím opravdu málo přispívá na průběžné výplaty třeba i své matky nebo otce, tak zároveň tím souhlasí s tím, že on jednou bude brát velmi nízký důchod. V okamžiku, kdy bude přispívat minimálními dávkami, tak jeho důchod bude zhruba 5 500 korun měsíčně. Já nevím, jestli má tento stát se starat o to, aby měl vyšší důchod a více dneska přispíval, nebo nemá. Je to věc, rozhodnutí každého z nás. Je to, řekněme, otázka toho, jak přistupujeme k tomu, do jaké míry se někdo má starat o osud druhého, nebo nemá. Ale rozhodně odmítám to, aby někdo za to byl kritizován. Je to jeho právo. On řekl – já budu dneska méně přispívat – můžeme klidně si říci, budu třeba méně solidární k těm, co dneska berou ty důchody, ale já jsem ochoten potom nést to břemeno, že můj důchod bude 5 500 korun.

Mimochodem, ten, kdo bere celou dobu minimální mzdu za svého života, tak jeho důchod bude 8 000 korun. 8 000! Živnostník – 5 500. Je to rozdíl. Je to dáno tím, že ten, kdo bere minimální mzdu a zvolil si to, že bude zaměstnán, tak potom má samozřejmě ty peníze vyšší. Tak to zkrátka je. A ta debata o tom, jestli všichni mají přispívat vyšší částkou, je i debatou o svobodě rozhodnutí. O svobodě toho rozhodnout se, jak se o sebe postarám, nebo ne. S tím souhlasím. A co je velký problém, že dneska jednoduše si spočítat, jaký budu mít důchod, je ohromně komplikované a nesmírně nepřehledné. A v tomto směru já se přimlouvám za to, aby se v prvním pilíři a v těchto věcech udělal pořádek. Ale proboha, velmi zvažme, jestli chceme lidem přikazovat, když se sami živí a třeba počítají s tím, že budou do 80 let pracovat, protože jsou spisovateli, protože jsou právníky atd. To znamená, oni potom si řeknou – já se budu živit, já nepotřebuji, abych dostával od státu, až budu starý, 10 tisíc korun měsíčně, protože to udělám jiným způsobem. Jestli když si zvolili to, že budou osobami samostatně výdělečně činnými, osobami, které neznají dovolenou, které se starají samy o sebe, nikoho jiného v podstatě k sobě nepotřebují a o nic nežádají, že je tady budeme za to kritizovat a říkat jim, že jsou nesolidární, že by měly platit více, a nějakým způsobem naznačovat, že dokonce je otázkou, zda tady do jisté míry na tom, co tady funguje, existuje, nějakým způsobem neparazitují. Říkám to ve velkých uvozovkách, to tady nezaznělo.

Takže, prosím, velmi opatrně s těmito věcmi. Je to věc o názorech, o to, jak se díváme na svobodu jednotlivce. A přestaňme povídat o tom, když někdo je ochoten nést své následky, že je nezodpovědný, nebo že se k někomu, kdo dneska bere důchody, nechová férově.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já mám teď problém, jestli s právem přednosti předseda, nebo místopředseda? Předseda je nejvyšší, i když se přihlásil po místopředsedovi.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, pane ministře, my jsme se domluvili, abych mohl reagovat na vystoupení kolegy Vystrčila. V mém vystoupení nezazněl – a ani bych nechtěl, aby tady bylo říkáno, nebo by tady mohlo zaznít, žádný útok na OSVČ jako konkrétní osoby. Já jsem útočil, kdybych to použil, nebo jsem kritizoval politickou garnituru, která v té době toto prosadila. Samozřejmě, ti lidé (OSVČ) za to nemůžou. Ti se řídí platnými zákony. To není obžaloba kteréhokoliv živnostníka. Oni se brání, jako kdybychom je obžalovávali. Já to chápu. Jestli tedy použijeme slovo obžaloba, tak je to obžaloba Vašich politických kolegů, kteří v té době rozhodovali o nastavení systému výběru sociálního pojištění. A aby bylo jasno... Do systému platí zaměstnavatelé za své zaměstnance a zaměstnanci podle zákona tak, že oni když platí 100 procent, tak de facto u osob samostatně výdělečně činných je ten odvod, dá se říci, někde kolem 30 – 40 procent.

Ale výpočet těch důchodů je pro obě skupiny stejný. Tam není žádný zásadní rozdíl. Ten poměrový způsob pro ty OSVČ, podle mého přesvědčení tedy, je de facto stejný, jako je pro ty zaměstnance. Tam je minimální rozdíl. Je naprosto jasné, že se ti zaměstnavatelé a zaměstnanci, kteří platí poměrně velké částky, solidarizují s těmi osobami samostatně výdělečně činnými. A to vůbec nemluvím o tom, že o tom to vlastně ani není. To je hlavně o té solidaritě nás, pracovně aktivních, s těmi, kteří už odešli podle platného zákona do důchodu a potřebují být zajištěni. Do důchodového zabezpečení, do pojištění míchat řešení jiných společenských problémů společnosti, to znamená politiku zaměstnanosti, abychom motivovali občany, aby když nemají zaměstnání, aby si hledali živnostenskou aktivitu a byli živnostníky, to je strašně chybné.

Kdyby tady byl normálně běžný systém, jako je na západě, to znamená, že bude sociální pojištění správou naprosto oddělenou od státu, od státního rozpočtu, bude naprosto autonomní, tak by nikdy se nemohlo toto do toho míchat. A to je také jedna z velkých chyb, které byly udělány v 90. letech. Bylo navrhováno, že tady vznikne veřejnoprávní sociální pojišťovna, která bude financována z nastaveného pojištění. Že se to nebude používat k politickým kalkulům, jestli někoho chci podporovat, nebo nechci podporovat. Politicky byly zrušeny důchodové kategorie právě v 90. letech, aby se do toho nevnášela politika, protože důchodové kategorie byly politikou státu. Paradoxně se v 96. roce znovu, nebo ještě dřív, zavedla znova do důchodů politika, tím, že se neudělala oddělená sociální pojišťovna, a vnesly se do toho prvky motivace lidi, aby, když nemají zaměstnání, byli OSVČ. To by do důchodového systému vůbec patřit nemělo. To by se ho týkat nemělo. Na to jsou jiné nástroje státu, které může používat, když se pro to rozhodne. Já jsem pro to, aby je používal.

Takže jenom na objasnění, znova chci říci, já nenapadám OSVČ, ty se chovají podle zákona. Využívají všech výhod, které můžou mít. Jinak by byli hloupí s odpuštěním. Já obviňuji politiky, že populisticky, nezodpovědně nastavili, a v době, kdy si to už lidé začali uvědomovat, někdy kolem roku 96 – 97 - řada politiků, řada ekonomů, řada lidí, kteří dělají sociální zabezpečení – pojistných inženýrů, pojistných matematiků – na to upozorňovala, tak se to neřešilo, aby náhodou se neztratily politické body.

Tady často levice je obviňována, že je populistická, že dělá kroky. Já těžko bych hledal větší populismus, než byl nastaven v 90. letech v této oblasti.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má místopředseda Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Myslím, že si můžeme připomenout téměř 3,5leté výročí, kdy jsme tady v Senátu tento návrh zákona, který teď rušíme, zamítli. Senát ten návrh zamítl.

V té době jsme říkali celkem jednoznačně: Nejde o žádnou důchodovou reformu. Důchodová reforma je zaklínadlem všech, kteří tady hovoří a říkají, jak to budou řešit. Ale nikdo to tady neřekl dneska. Důchodová reforma je proces. Důchody nejsou daně, které můžeme změnit z roku na rok. Důchodový systém je systém, který se vyvíjí léta. Ano, je potřeba, abychom měli děti, ale ty přímo s důchodovým systémem nesouvisí. S důchodovým systémem souvisí ekonomicky aktivní obyvatelstvo, které ten systém financuje. Svého času v Německu byli například přistěhovalci, většinou z Turecka, kteří ten systém vlastně táhli. Protože jim nevznikaly nároky, ale oni do toho systému platili jako zaměstnanci. Stejně tak je to u nás.

Je potřeba si uvědomit, že kdyby za první republiky někdo řekl, že budou stačit dva ekonomicky aktivní lidé na to, aby ufinancovali jednoho důchodce, když to řeknu jednoduše, tak by se jim každý vysmál. V té době byly naprosto jiné ekonomické poměry. A i takto se ten systém vyvíjí.

Říkat dneska, a nakonec, když vycházíme i z těch statistik, které jsou, že se bude apriori neustále věk prodlužovat, bohužel se ukazuje, že to tak není, poslední výzkumy v několika letech ukazují naopak, že začíná prodlužování délky věku stagnovat. Možná, že to bylo i díky tomu, že tady pravicové vlády omezily přístup našich občanů ke zdravotnímu systému, např. zavedením poplatků ve zdravotnictví. Berte to trošku jako nadsázku. Ale pokud jde o důchodový systém, já myslím, že průběžně financovaný důchodový systém má jednu velkou výhodu. Totiž, na rozdíl od jakýchkoli privátních fondů a podobně, ho nikdo nikdy nemohl vytunelovat. Protože co se na důchody vybere, to se vyplatí. A pak je velkým omylem říkat: Tady si platím pojištění na můj budoucí důchod. To přece není pravda. My tady platíme v podstatě sociální daň. Sociální daň, ze které jsou financovány důchody stávající generace seniorů a zdravotně postižených, nikoliv náš důchod. My si pouze vytváříme podmínky pro náš budoucí podíl na tomto vypláceném budgetu, který bude v té době generace našich dětí ochotna do tohoto důchodového systému přispět. To není žádné pojištění.

Já chápu, jsou tady projekty, které například preferuje pravice, tzv. rovný důchod, to je přece věc, ke které měl směřovat i tento tzv. druhý pilíř, který měl vyvést prostředky, a vyváděl prostředky ze základního systému. K tomu sice přidával nějakou korunu pro ty, kdo to udělali, aby je k tomu motivoval. Čili vlastně těmto lidem zvýšil odvod na důchodové pojištění, tím, že se rozhodli do toho pilíře vstoupit. Finančně, a to jsme říkali od začátku, ten systém byl výhodný pouze pro lidi, kteří mají nadprůměrný výdělek. Z toho se jim v podstatě vyplatí do toho systému financovat. Ale na druhé straně to byl první krok zásadním směrem k tomu, aby solidarita, která v tom systému je dána, aby byla narušena. A pod záminkou toho, že v podstatě na důchody peníze nejsou, tak realizovat ten pravicový projekt, toho tzv. rovného důchodu - na úrovni de facto životního minima. A o ostatní ať se každý postará.

Takhle to přece prezentováno bylo. Možná, že to bylo někde na úrovni 6000 Kč pro každého. Jakoby spravedlnost. Ale jaká to je spravedlnost?

Ten systém, tak jak je dneska postavený, bez ohledu na to, jestli to je živnostník, nebo jestli je to zaměstnanec nebo kdokoliv, tak ten systém je postavený na tom, že prolíná důchodový systém a sociální systém. Lidé, kteří měli nízké příjmy, a to jsou třeba i zemědělci, to jsou lidé s nízkou kvalifikací apod., mají nízké důchody, které mnohdy nedosahují ani životního minima. A tam mnohdy spadají i ti živnostníci.

Já si pamatuji, když ještě u paní Jílkové v Kotli na mě mával jeden pán důchodovým výměrem a říkal: "Já mám 3400 důchod! Celý život jsem poctivě pracoval!" No jo, jenže on posledních 15 let odváděl jako živnostník do důchodového systému minimum. Je to samozřejmě jeho rozhodnutí, ale i na něj se vztahuje to, že pokud nedosahuje životního minima, tak má nárok na sociální zajištění, jako každý jiný důchodce, který nedosahuje. Tady z tohoto pohledu musím říct, že si myslím, že není rozumné dál blokovat růst životního minima. Právě z toho důvodu, že na systém sociálního zajištění je právě navázaný i důchodový systém. Takže pak se vyvolává poptávka po tzv. minimálním důchodu. To má také své opodstatnění, na druhé straně je ale potřeba si uvědomit, že ne každý důchodce, který má nízký důchod, je chudý. Dneska je spousta lidí, která má nízké důchody, přitom majetkově se nedá počítat mezi chudé občany.

Myslím, že je dobře, že tento paskvil, který byl prohlasován ve velkém spěchu ještě za dob pana ministra Drábka, a jsem rád, že i kolegové z ODS si tady posypali hlavu popelem a říkali, že to nebylo dobré rozhodnutí, když to jejich kolegové ve sněmovně následně prohlasovali. Pokud jde o důchodový systém, tak určitě ty návrhy existují a bylo by nezodpovědné se navzájem obviňovat a vyvolávat pocit ve společnosti, že to není. Základní důchodová reforma přece byla provedena v roce 1995/96, kdy byl schválen nový důchodový systém. A od té doby je ten systém vylepšován. A hledat zdroje, hledat vyvážení je samozřejmě i našim posláním. Ale navzájem si vyčítat, že ti nebo oni nemají návrhy. Máme je všichni a mohl bych tady o tom udělat dvouhodinovou přednášku, ale to asi v tuto chvíli není zcela ideální.

Ale umím si představit, že ten systém, který dneska doplňuje ten základní, to je důchodový systém se státním příspěvkem, kde by v zásadě bylo možné zohlednit např. i ty tzv. důchodové kategorie, tzn. lidi, kteří pracují v riziku, kde zaměstnavatelé už dneska mnohdy těmto lidem přispívají na důchod, bylo by možné se možná začít bavit o tom, jestli má smysl to nekonečné prodlužování důchodového věku, které je nesmyslné a nebylo by dobré zastropovat důchodový věk např. na těch 65 letech opět. A myslím, že ta iniciativa je tady i ze strany vlády připravována.

Stejně tak bych si uměl představit to, že člověk, který celý život pracuje od 18 let a nikdy nebyl nezaměstnaný, tak aby např. v šedesáti mohl odejít do důchodu. Proč ne? Má odpracováno 42 let, 40 let, proč by takový člověk nemohl odejít do důchodu bez ztráty kytičky v 60 letech? Na rozdíl od jiných. A tady musím reagovat na mnohdy informace, které se už několik let šíří po internetu, teď nebudu jmenovat národnostní českou menšinu, že celý život nepracovala a dostává důchod vypočítaný z průměrného výdělku. To samozřejmě není pravda. Člověk, který nemá odpracované roky, nedostane žádný důchod a doživotně bude závislý na sociálním zajištění.

Z tohoto pohledu – a uvítal bych, kdybychom se na půdě Senátu opět vrátili k otázce důchodové reformy. A možná, že by bylo dobře, kdyby příslušný garanční výbor inicioval i takovouto diskusi formou semináře, kde by možná bylo dobře, kdyby se zúčastnili i zástupci dnešní komise pro důchodovou reformu, která při vládě pracuje, a hledat tady širší průřez změn, ke kterým jsme ochotni, tak, abychom systém stabilizovali. A nestrašme lidi, že na důchody nebude. Prostě to je nezodpovědné, stejně jako tvrdit, že zdroje jsou neomezené. To tak také není. Ale je potřeba hledat takový systém, který bude relativně spravedlivý, který lidem přinese jistotu, že když budou celý život poctivě pracovat, když budou celý život platit daně, tak v závěru svého života nezůstanou bez podpory státu.

A to si myslím, že průřezově přes všechny naše názorové skupiny nikdo si nedovolí tvrdit, že bychom chtěli vystavit tyto lidi nějaké nejistotě z toho, že na důchody nebude. Tak to prosím neříkejme a spíše řekněme, jak to uděláme, aby na důchody bylo, aby ekonomika rostla, aby zdroje, které budeme vytvářet, byly určeny právě těm, kteří celý život poctivě pracovali a teď jsou ve stádiu života, kdy už musí spoléhat na to, že ta společnost, pro kterou pracovali a pro kterou obětovali mnohdy zdraví, do které přispívali daně, odváděli pojištění, tak aby se o ně postarala.

Prosím, pojďme už konečně uzavřít tuto kapitolu. Naplňuje se to 3,5leté, kdy Senát už jednou tento zákon zamítl a teď tedy schvalme zrušení tohoto apendixu, který bohužel naprosto bez podpory společnosti prosadila tenkrát Nečasova vláda. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane místopředsedo, a s právem přednosti je přihlášen pan místopředseda Přemysl Sobotka. Prosím.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. S jednou větou chci tady polemizovat, kterou řekl kolega Škromach a následně řekl, že to říká s nadsázkou. Že pravicové vlády omezily přístup lidí ke zdravotnictví a tím se zhoršil růst průměrného věku. To je nesmysl všech nesmyslů. A když už kolega, prostřednictvím předsedajícího, říká slovo apendix, tak by měl vědět, co to je.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Vyřizuji a zatím posledním do rozpravy je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Takže, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, já nejdříve zareaguji na některé věci, které tady říkal pan kolega Škromach.

Já, když se měl přijímat ten druhý pilíř, tak jsem se tomu docela věnoval. A už jsem tady jednou říkal, že ne všechny vlastnosti druhého pilíře jsem chválil. Při těch debatách, které jsme potom vedli, jsem byl ubezpečen, že postupně bude docházet k jeho proměnám a změně některých parametrů. Aby skutečně druhý pilíř začal fungovat jako něco, co mohou využívat řekněme i středně příjmové skupiny.

Na druhé straně teorie nebo návrh rovného důchodu není plodem pravicového politika o rovném důchodu. A teď to neříkám v odsuzujícím slova smyslu. Bývalý premiér Rusnok psal nejpodrobnější pojednání, což tedy není pravičák, alespoň jak já jsem to mohl vnímat. A docela mě překvapuje, že pan místopředseda Škromach se vyjadřoval o tomto systému jako o systému nesolidárním nebo pravicovém. Protože rovný důchod není o ničem než o tom, když to velmi zjednoduším, že to, co se vybere v rámci průběžného důchodového výběru daně, se potom vydělí počtem seniorů a každý dostane stejně. Což je princip solidarity uvedený řekněme do nějakého maxima. S tím, že osobně nemůžu vyloučit, jestli nás to jednou nečeká, ale potom to nebude důchod, ale bude to sociální dávka. Je to tak, protože tak to skutečně bude vypadat.

A může se stát – i vzhledem k tomu, co říkal pan kolega Brož, že se k tomu dostaneme, protože zkrátka nebude jiné řešení.

Co tam ještě v návrhu pana bývalého premiéra Rusnoka bylo, byl návrh, aby byli zvýhodněni ti, kteří mají pracující děti. Kteří mají pracující děti, ti senioři. A víc to nechci rozebírat. Rozhodně bych ale polemizoval s tím, že to je nějaký pravicový koncept. Může to být koncept, který bude v nějakém okamžiku jediný možný. To bych řekl, že tak je a v tomto směru je potřeba k tomu přistupovat.

Teď co se týká polemiky s panem předsedou Štěchem, tak my jsme si tam v lavici už spoustu věcí vysvětlili. Já jsem chtěl polemizovat jenom zejména s jednou věcí. Já jsem přesvědčen, že není špatné a není na tom nic špatného, pokud někdo, kdo je osobou samostatně výdělečně činnou, má možnost si sám rozhodnout, kolika penězi, jakým množstvím si bude přispívat na svůj důchod. S tím zároveň, když přispívá na svůj důchod, to není reálné, to je jenom fiktivní, tak se to potom využívá samozřejmě k profinancování a placení současných důchodů. Protože tak to je. Ale on tím příspěvkem vlastně limituje, nebo ukazuje, implikuje, kolik bude jeho důchod. Tak to zkrátka je a osoby samostatně výdělečně činné se živí samy, nepoužívají zaměstnaneckých výhod, mají mnoho povinností a nemyslím si, že je správné je v tomhle okamžiku označovat jako ty, kteří se nechovají solidárně.

To je asi tak všechno, co jsem k tomu chtěl říci. A doufám, že do budoucna budeme více vážit slova, když budeme o někom, kdo se stará sám o sebe, kdo v podstatě neví, co je nemocenská a nikdy ji nečerpal, neví, co je dovolená, počítá i s tím, že třeba nikdy žádný důchod mít nebude, označovat jako někoho, kdo neprospívá této společnosti.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má místopředseda Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Jenom pan místopředseda hovořil o tom, co je apendix. Nejsem lékař, ale předpokládám, že to je výběžek slepého střeva. A většinou jaksi, když je zánět slepého střeva, tak se odstraňuje pouze tento výběžek. Já myslím, že když tenhle apendix odstraníme z toho důchodového systému, takže ten zánět pomine. Díky za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Končím rozpravu. Vzhledem k tomu, že nikdo není přihlášen. Pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji, pane předsedo. Já jsem rád, že jsem se zúčastnil této debaty. Myslím si, že tahle debata tady probíhá už 25 let, a žádné řešení nemá, protože tu stojí nějaké dvě ideologie o solidárním důchodu a zásluhovosti. Já jsem spíš přes ty peníze. Já určitě souhlasím s tím, že důchody měly být odděleny od státního rozpočtu, to někdo zrušil někdy dávno. A určitě to není dobře.

Takže my na ty důchody buď budeme mít peníze, nebo nebudeme mít. Ono je to relativně jednoduché. Takže r. 2014 jsme měli důchodový deficit 48,9 mld., 2015 budeme mít 38,3 mld., a 2016 vidíme na 32,5 mld. Takže jdeme správným směrem. A proč? Protože na výběru pojistného jsme vybrali už asi 20 mld. Ke konci listopadu víc než minulý rok, máme vyšší zaměstnanost, máme relativně nízkou valorizaci důchodu, podle toho vzorce, který se snažíme nějakým způsobem kompenzovat, máme nízkou inflaci.

Tady zazněly různé názory, nevím, to určitě my jako hnutí, které bylo zplozeno nevím kým, já jsem to říkal ve sněmovně, my za to nemůžeme, takže když jsme jako amatéři vyjednávali o koalici, tak nám bylo jednoduše řečeno, že sociální demokracie chce zrušit druhý pilíř. A já si myslím, že je to správně. Protože ten projekt se nepovedl, čerpalo to skoro miliardu v rozpočtu a taky bych přemýšlel, kam by společnosti dneska investovaly. Vzhledem k tomu, že dneska skutečně mít peníze, to někdy znamená negativní úrok. Ještě za to platit.

Zdravotnické poplatky, ano, to skutečně byla chyba. V rámci koalice jsme museli dělat nějaké kompromisy. Zdroje jsou, to řekl pan Špidla, nepamatuji si, že by někdo v koaliční vládě řekl, že zdroje jsou. Já říkám, že jsou peníze. Někde. A bohužel i v Senátu se všechno dělá proti tomu, abychom ty peníze získali. Takže když si vezmeme kontrolní hlášení, protože nevím, z jakého důvodu se to někomu nelíbí, tak tam je 10 miliard, EET 12 plus 6, to je 18. Dneska doufám, že rozhodnete prospekty novely hazardu, to je 2. A ještě další novela je 2,5. Tak když to všechno spočítám, tak se dostanu téměř na těch 32,5 miliardy. V čase. Takže určitě peníze v těchto projektech jsou. A já bych strašně rád, aby Senát tyto projekty, které zabezpečí peníze pro naše důchodce, podporoval. Protože si nemyslím, že když v rámci koalice teď čekáme na nějaký nový návrh paní Marksové z hlediska řešení důchodů, ale obávám se, že to nebude návrh, který pomůže státnímu rozpočtu. Spíš naopak.

Takže to bude těžká debata a důchody asi dneska nevyřešíme, a proto si myslím, že řešení je v tom cíli. To znamená vyrovnaný rozpočet a hledat zdroje. A debata, kdy se bude chodit do důchodu, jak to bude řešeno, se obávám, že de facto nemá řešení. Takže ty peníze jsou v těch projektech. A pokud dneska podpoříte ten hazard, tak zase přispějete k těm důchodům. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan předseda Milan Štěch, s právem přednosti kdykoli vystoupit k čemukoliv.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, pane ministře, já musím bránit Senát, protože tady zaznělo, že Senát taky dělá všechno, abychom ty peníze nezískali. Já prosím, aby bylo vnímáno, jestli nějaká skupina senátorů si udělá tiskovku a řekne nějaký svůj názor, tak hovoří sama za sebe, případně za své kluby, ale nehovoří za většinu Senátu. Za většinu Senátu hovoří pouze usnesení Senátu, případně podle jednacího řádu předseda. Ale žádný předseda si zatím nedovolil hovořit v rozporu s většinovým názorem Senátu, pokud je mi známo.

Takže já tady prohlašuji, že vím o tom, že velká část senátorů podporuje všechny ty kroky, které znamenají vyšší výběr daní, a dovolím si tvrdit, že to je dostatečná většina. Samozřejmě jsou různé názory na různé kroky a jejich efektivnost, ale nemůžu bez poznámky přejít to, že tady Senát dělá všechno pro to, abychom ty peníze nesehnali. Není to pravda. Není to pravda.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Já se teď všem omlouvám, ale já zneužiji tohoto mikrofonu, abych nemusel dopředu. Pan ministr mi neodpověděl na moji otázku, kdy spadne dolů DPH, když je zrušen druhý důchodový pilíř.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Ano, já se omlouvám, já jsem zapomněl. Omlouvám se panu předsedovi. Já jsem to tak nemyslel, já jsem chtěl jen apelovat, abyste dneska ty dvě miliardy podpořili, které taky potřebujeme.

My snižujeme daně. Ano, my jsme k 30. listopadu 2015 vybrali do veřejných rozpočtů o 59 miliard více daní a odvodů než minulý rok. A kdybychom zohlednili všechny výhody, které naše koaliční vláda zavedla, tak by to bylo 70 miliard. Asi o 16 miliard jsme přišli. A taky jsem zapomněl říct, jakým způsobem podporujeme mladé rodiny. Že jsme zavedli slevu na dani pro druhé a třetí dítě, a už dvakrát de facto. A taky jsme zavedli školkovné, které nás stojí miliardu. A taky jsme zavedli slevu pro pracující důchodce, co nás stojí 5,3 miliardy. A snižujeme DPH. Ano, v rámci EET je návrh snížit DPH z 21 % na 15 %. Takže to je na stole a je to v rámci EET.

Zatím se to obstruuje ve sněmovně, tak doufejme, že se to povede prosadit. Takže dlouhodobým cílem určitě – my jsme řekli, že daně nechceme navyšovat, že nejdřív je chceme vybrat, proto jsme přišli s těmi opatřeními. A to by mělo proběhnout v horizontu 2016 – 2017. A potom samozřejmě, pokud se bude dařit a dosáhneme toho cíle – vyrovnaného rozpočtu, tak není problém snižovat daně.

Ale už teď na stole máme snížení DPH.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Ptám se zpravodaje ÚPV, pana senátora Radka Sušila, jestli chce vystoupit? Nechce. Takže garanční zpravodaj František Bradáč má slovo.

Senátor František Bradáč:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Rozprava byla poměrně obsáhlá, vystoupilo celkem 11 senátorek a senátorů, téměř polovina z nich dvakrát. Nezaznamenal jsem jiný návrh k hlasování než ten, který je v usnesení. Takže k hlasování pouze jediný návrh, a to schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  A o tom budeme po znělce hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro schválit tento návrh zákona, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 9 ukončeno, registrováno 72, kvórum 37, pro 50, proti 8. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, zpravodajů a my se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Takže budeme pokračovat dalším, a to souvisejícím bodem, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ukončení důchodového spoření

Tisk č. 154

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 154. Návrh opět uvede pan ministr financí Andrej Babiš, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákone. Prosím, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení páni senátoři. Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ukončení důchodového spoření, je tzv. doprovodným zákonem, který obsahuje nezbytné změny u ostatních dotčených předpisů. Součástí předkládaného návrhu jsou i návrhy na dílčí změny ve 3. pilíři. Ty se týkají zejména umožnění vstupu do systému i pro děti, stanovení pevné věkové podmínky pro vznik nároku na dávky, uvolnění některých investičních limitů za účelem umožnění vyššího zhodnocení prostředků účastníků a daňových motivačních prvků.

Stejně jako u zákona o ukončení důchodového spoření je i nyní u projednávaného doprovodného zákona nezbytné, aby byl legislativní proces dokončen do konce tohoto roku, tak, aby proces ukončování důchodového spoření mohl začít k 1. lednu 2016.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane navrhovateli. Návrh zákona projednal ÚPV, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 154/02. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Radek Sušil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Usnesení máte jako senátní tisk č. 154/01. Zpravodajem výboru je pan senátor František Bradáč, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se svojí zpravodajskou zprávou.

Senátor František Bradáč:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, jak už jsem avizoval v předchozím bodu, tento tisk velice úzce souvisí s předchozím projednávaným bodem, z legislativního pohledu je nezbytně nutné, aby tyto body postihl stejný osud. To jenom připomínám. Jinak tento bod, jak už tady pan ministr říkal, je doprovodným zákonem, který zasahuje do 27 předpisů, převážně z oblasti práva sociálního zabezpečení, pracovního práva a částečně i práva finančního. Některé věci, které byly změněny v tom 3. pilíři, už tady zmínil pan ministr. Nebudu je tedy opakovat. Legislativní proces vládou byl předložen také 26. května 2015 do sněmovny. Poslanecká sněmovna schválila ze 160 přítomných – 135 hlasy pro, 16 bylo proti. Z našeho pohledu, nebo z hlediska našeho odboru legislativy jsou i zde samozřejmě některé legislativní, nebo legislativně-technické nedostatky, které ovšem nejsou nijak závažné. Je možné přistoupit k hlasování v tom znění, které bylo přijato. VHZD přijal po projednání a po úvodním slově zástupce předkladatele Lenky Juroškové, náměstkyně ministra financí, a po zpravodajské zprávě senátora Františka Bradáče toto usnesení. Výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Františka Bradáče,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátorek, prosím, abyste se opět posadil ke stolku zpravodajů. A nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Radek Sušil? Vstává, takže to znamená, že chce vystoupit. Prosím, pane senátore.

Senátor Radek Sušil:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegové, kolegyně. Přidávám se ke zpravodaji garančního výboru, kdy legislativně-technické připomínky nejsou závažné natolik, abychom nějakým způsobem tento zákon měnili. Dovolte, abych vás seznámil s usnesením přijatým ÚPV, s 79. usnesením ze své 17. schůze konané dne 9. prosince.

Po úvodním slově paní doktorky Lenky Juroškové, náměstkyně ministra financí, která vystoupila jako zástupce navrhovatele, po zpravodajské zprávě, kterou představil senátor Radek Sušil, ÚPV

I. doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem mě,

III. pověřuje pana předsedu, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení panu předsedovi Senátu.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane zpravodaji. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím. Otevírám obecnou rozpravu k této materii. Nikdo se do obecné rozpravy nehlásí. Obecnou rozpravu končím, nebudu se ptám ani pana navrhovatele či zpravodaje, aby se vyjádřili k obecné rozpravě. Máme tady jediný návrh, a to obou dvou výborů, schválit. To znamená, já vás pozvu znělkou.

Tak, jak jsem říkal, byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 67 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 34. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 10, registrováno 67, kvórum 34, pro návrh schválit 48. Tento návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

A pan ministr – podle informací odchází. My budeme pokračovat... Prosím, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Já se chci omluvit. Já mám teď oběd s německým ministrem financí...

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Takže potom pan ministr určitě přijde k dalším zákonům.

A my budeme pokračovat body, které tady máme na stole, a to jsou... Asi bychom o tom měli nechat hlasovat? (Kolega oponuje.) Nemusíme. Je 11,45 hodin, takže jsme skoro v pořádku.

Takže 11,45 hodin – máme tady bod číslo 8, senátní tisk č. 167, a tím je

 

Informace vlády ČR o výsledcích neformálního zasedání hlav států a předsedů vlád zemí EU dne 12. listopadu 2015 ve Valettě a zasedání hlav států a předsedů vlád zemí EU s Tureckem dne 29. listopadu 2015 v Bruselu

Tisk č. 167

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 167. S jeho obsahem nás seznámí pan ministr Jiří Dienstbier, tady ho vidím. Pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi velmi stručně shrnout a představit výsledky mimořádného summitu Evropské unie s Tureckem, který se konal 29. listopadu v Bruselu. Toto mimořádné zasedání svolal předseda Evropské rady Donald Tusk v návaznosti na intenzivní vyjednávání Evropské komise s představiteli Turecka, ohledně Akčního plánu spolupráce Evropské unie – Turecko. Výstupem summitu je společné prohlášení Evropské unie a Turecka, s jehož obsahem vás seznámím. Právě na základě dohody ze summitu a přijatého prohlášení došlo k aktivaci Akčního plánu spolupráce mezi EU a Tureckem, dojednaného na říjnové Evropské radě.

Akční plán znamená především významné prohloubení spolupráce v oblasti ochrany hranic v zamezování nelegální migraci a v boji proti pašerákům.

Turecko se zároveň zavázalo od června 2016 plně implementovat readmisní dohodu s Evropskou unií, to znamená, že migranti, včetně osob ze třetích zemí, které přišly z Turecka, budou moci být při splnění právních podmínek do Turecka navráceny.

Spolupráce mezi Evropskou unií a Tureckem je vystavena na principu kondicionality. To znamená, že Turecko musí vždy nejprve splnit svůj díl odpovědnosti, teprve na to navazuje nějaký další krok ze strany Evropské unie. Pro monitorování implementace jednotlivých opatření byl ustaven kontrolní mechanismus. Mezi hlavní konkrétní výstupy dohody patří to, že se Turecko zavázalo naplnit readmisní dohodu, již zmiňovanou. Na základě zhodnocení plnění tohoto závazku bude Evropská unie moci od října 2016 zrušit vízovou povinnost pro občany Turecka, přirozeně při dodržení všech standardních podmínek daných tzv. Akčním plánem vízové liberalizace.

Turecko je od roku 2005 kandidátským státem na členství v Unii. V prohlášení byla proto deklarována vůle dále s Tureckem jednat. Evropská komise proto zahájí technická jednání vedoucí k připravení dalších vyjednávacích kapitol přístupového procesu na otevření. To neznamená přímo jejich otevření, pouze přípravu na otevření. Konkrétní rozhodnutí o otevření každé kapitoly je i nadále v rukou členských států, které v této věci rozhodují jednomyslně.

Evropská unie dále přislíbila Turecku finanční pomoc ve výši 3 miliard eur, v průběhu dvou let. Způsob a konkrétní provedení financování není součástí dohody s Tureckem. Předpokládá se, že se bude jednat o kombinaci příspěvků z rozpočtu Evropské unie a příspěvků členských států. Hovoří se o poměru půl miliardy eur z rozpočtu Evropské unie a 2,5 miliardách z rozpočtů členských zemí.

Pokud by bylo použito kritérium hrubého národního důchodu, o kterém se diskutovalo, připadl by na Českou republiku příspěvek ve výši 300 – 400 milionů korun ročně.

Tyto prostředky budou využity opět na zmírnění a zastavení migračního tlaku. Jejich využití bude předmětem průběžné evaluace a kontroly a bude vázáno na konkrétní opatření prováděná tureckou stranou.

Prohlášení obsahuje také závazek zintenzivnění a určité formalizace vztahů Evropské unie a Turecka, například formou pořádání dvou summitů s Tureckem ročně nebo posílení spolupráce v hospodářské oblasti.

Společné prohlášení zmiňuje také možnost zahrnutí uprchlíků, kteří jsou v táborech v Turecku, do národních a unijních dobrovolných mechanismů pro přesídlování. V tomto případě však nejde o žádný nový závazek či kvótu, prohlášení se váže na existující mechanismy.

Předseda vlády na jednání přivítal především prohloubení spolupráce v řízení migrace a deklaroval připravenost vlády České republiky poskytnout Turecku případnou technickou a expertní asistenci při ochraně hranic. Současně zdůraznil, že klíčová je z pohledu vlády České republiky především implementace dohodnutých opatření. Dohoda obsahuje jasnou kondicionalitu, obě strany tedy musí plnit své závazky. Součástí dohody na úrovni Evropské unie je povinnost předsednictví Rady a Evropské komise monitorovat naplňování závazků. Vytvoření tohoto mechanismu bylo pro nás podmínkou souhlasu s dohodou.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také i já Vám děkuji, pane ministře. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů jako obvykle. Informaci projednal VEU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 167/01. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, který má nyní slovo, a už je připraveno. Prosím, pane předsedo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. My jsme na evropském výboru informace o těch mimořádných zasedáních projednali, myslím, poměrně důkladně. Upozorňovali jsme na to, že pokud jde o ten africký fond, že je to vykročení tím směrem, na který Senát dlouho upozorňoval, totiž snaha řešit ty problémy, které pak vedou k migraci, pokud možno, na místě vzniku. V tomto smyslu jsme uvítali i pozvolný nárůst prostředků, ke kterému se v tomto Česká republika zavázala. Upozorňovali jsme ovšem také současně na asi známý fakt, že problémem takovéto mezinárodní finanční pomoci velmi často bývá – a v zemích Afriky možná ještě o něco častěji než jindy – problém potom adekvátní a efektivní distribuce takovýchto prostředků. Čili zdůrazňovali jsme potřebu dohledu na to, že ty prostředky skutečně budou využity takovým způsobem, aby to ve výsledku vedlo k nějakému lepšímu zvládání migračního problému.

Nicméně usnesení výboru je v tom smyslu, jak ho máte předloženo, vzít tyto informace na vědomí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane kolego. Prosím, abyste také zaujal místo u stolku zpravodajů. Nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. A máme tady jediné, a to usnesení výboru, které máte na lavicích, a to je senátní tisk č. 167/01. Takže o tomto usnesení nechám hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Václav Hampl. V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, aktuální kvórum 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 11, registrováno 60, kvórum 31, pro 42, proti nikdo. Tento návrh byl schválen. Já končím projednávání tohoto bodu.

Dostáváme se následně k dalšímu bodu, a tím je

 

Informace vlády ČR o pozicích vlády a programu jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 17. - 18. prosince 2015

Tisk č. 168

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 168. S jeho obsahem nás seznámí nyní ministr, pan Jiří Dienstbier. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Já děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi přednést stručnou informaci o programu jednání Evropské rady, která se uskuteční ve dnech 17. – 18. prosince v Bruselu.

Zcela nepřekvapivě bude opět jedním z hlavních témat migrace. Klíčovým prvkem řešení migrační krize je ochrana vnější hranice Evropské unie. Je to téma, jemuž se vláda České republiky věnuje dlouhodobě. Vláda proto vítá, že se pozornost na unijní úrovni obrací od štěpných témat, jako byly například relokační mechanismy, k řešení systémových příčin současné situace.

Evropská rada by se měla věnovat balíčku opatření k ochraně hranic, který předloží příští týden Evropská komise. Součástí tohoto balíčku by měl být i návrh na zřízení evropské pohraniční stráže. Vláda České republiky tuto myšlenku v obecné rovině podporuje.

Pokud některé členské státy dlouhodobě neplní, či nemohou plnit povinnosti v oblasti ochrany vnější hranice, je posílení sdílené odpovědnosti logickým krokem. Je samozřejmě nutná hlubší diskuse o rozsahu působnosti, nasaditelnosti a dalších parametrech této stráže.

Ochrana vnějších hranic je prioritou i v rámci Visegrádské skupiny. Potvrdil to summit V4, který se konal 3. prosince v Praze. Předsedové vlád zemí Visegrádu se shodli, že skutečná ochrana vnější hranice Evropské unie a zachování funkčního Schengenu jsou podmínkami pro udržení volného pohybu uvnitř Evropské unie.

Druhým diskusním tématem v souvislosti s migrací by měla být funkčnost systému hotspotů, jejich zřizování v Řecku a Itálii prozatím zaostává za stanoveným harmonogramem. Vláda České republiky prosazuje, aby hotspoty sloužily jako komplexní přijímací centra pro uprchlíky.

Dalším tématem bude naplňování již přijatých rozhodnutí o relokaci a v návaznosti na summit EU – Turecko také diskuse o možném přesídlení uprchlíků z Turecka na dobrovolné bázi. Vláda České republiky i nadále setrvává na své pozici v otázce relokací a odmítá zavedení trvalého relokačního mechanismu.

Důležitou součástí řešení migrační krize, o níž se bude na Evropské radě hovořit, je také spolupráce se třetími státy. Vláda ČR zde klade důraz především na spolupráci se západním Balkánem, v níž jsme aktivní, poslali jsme materiální pomoc Makedonii, Chorvatsku, Slovinsku i Maďarsku, rozhodli jsme o vyslání vojáků a policistů na ochranu vnější schengenské hranice v Maďarsku a ve Slovinsku. I z osobní zkušenosti mohu říci, například ze Slovinska, že tato pomoc je tam ceněna jako vysoce profesionální a účinná.

Druhým velkým tématem prosincového zasedání Evropské rady bude pokračování unijní reakce na listopadové útoky v Paříži a boj proti terorismu.

Evropská rada naváže na své únorové zasedání, jehož předmětem byl právě boj proti terorismu, a zhodnotí implementaci souvisejícího únorového společného prohlášení.

Vláda České republiky je toho názoru, že základní podmínkou pro zvýšení bezpečnosti je opět obnovení kontroly nad vnější hranicí Evropské unie. Podporujeme schválení směrnice o jmenné evidenci cestujících v letecké dopravě, která po celý rok čeká na schválení Evropským parlamentem. Jednání v parlamentu se nicméně vyvíjejí dobrým směrem, na začátku příštího roku by měla být směrnice schválena.

Další opatření, které je třeba přijmout, je intenzivní potírání financování terorismu. Je nutné aktivně vyhledávat a neutralizovat zdroje financování teroristické činnosti. Z pohledu vlády České republiky jde o klíčovou oblast. Vláda podporuje rovněž kvalitnější sdílení informací mezi členskými státy a lepší spolupráci se třetími zeměmi.

Třetím diskusním tématem bude prohlubování hospodářské a měnové unie. Evropská rada by měla hovořit o dalších krocích v návaznosti na tzv. zprávu pěti předsedů. Vláda České republiky vítá zařazení tohoto tématu. Klíčová je pro nás inkluzivita diskuse o budoucnosti hospodářské a měnové unie. Stabilita eurozóny je pro vládu České republiky prioritou. Chceme se účastnit debaty o institucionálním uspořádání měnové unie.

Vláda České republiky podporuje posílení evropského semestru a zlepšení pravidel rozpočtového dohledu. Naopak opatrný postoj vláda volí, pokud jde o zakládání nových institucí, jako jsou například zvažovaná Evropská fiskální rada či národní rady pro konkurenceschopnost. Jejich přidaná hodnota je podle názoru České republiky sporná.

Tématem, které se objeví v závěrech Evropské rady, ale patrně nebude diskutováno, je téma vnitřního trhu. Očekává se, že se Evropská rada v závěrech vyjádří ke strategii Evropské komise k modernizaci jednotného trhu, která byla vydána v říjnu, a zhodnotí pokrok v oblastech digitálního vnitřního trhu a kapitálové unie.

Pro vládu České republiky představuje vnitřní trh, jeho plná integrace a podpora jeho lepšího fungování, trvalou prioritu. Z tohoto důvodu vítá zařazení vnitřního trhu do závěrů.

Vláda se spolu se zeměmi V4 dlouhodobě zasazovala o to, aby Evropská rada věnovala pozornost také tématu energetické unie a energetické bezpečnosti. Tento požadavek se podařilo prosadit. Tématem jednání by tak měla být především Energetická bezpečnost, vč. budování nových infrastrukturních projektů, s důrazem na dodržování platné legislativy a zohlednění principů energetické unie.

Na Evropské radě rovněž proběhne diskuse o britských reformních požadavcích, a to v souvislosti s plánovaným referendem o setrvání této země v Evropské unii.

Finální dohoda se očekává na některém z jarních zasedání Evropské rady. Prosincová Evropská rada by proto měla především vyjasnit další postup. Vláda České republiky podporuje otevřenou diskusi o britských požadavcích i o možných reformních krocích v Evropské unii. Není však nakloněna změnám primárního práva.

Témata posílení konkurenceschopnosti Evropské unie, prohloubení vnitřního trhu, snižování administrativní zátěže či posílení role vnitrostátních parlamentů Česká republika dlouhodobě podporuje. Naopak požadavky na odstranění formulace o stále užším svazku ze zakládajících smluv či právo veta pro nečleny eurozóny při rozhodování o záležitostech hospodářské a měnové unie by pro vládu České republiky byly problematické. V těchto oblastech však chceme hledat řešení přijatelné pro všechny.

Zcela nepřijatelné je pro vládu České republiky zavádění opatření, která by byla diskriminační či znamenala omezení volného pohybu osob.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Prosím, abyste opět zaujal místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal VEU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 168/01. Zpravodajem výboru byl určen opět pan senátor Václav Hampl. Má opět slovo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Tak, jak bývá zvykem, k tomu mandátu pro nadcházející zasedání Evropské rady jsme přijali usnesení, které vám navrhuje přijmout usnesení, které je o něco obsáhlejší, týká se meritorně některých věcí, zejména těch, které považujeme v evropském výboru za užitečné – zdůraznit, posílit pozici vlády, potažmo pana premiéra na Evropské radě. Mohu rovnou předeslat, že žádný z těch bodů, které v tom navrženém usnesení jsou, není nějakým způsobem konfliktní vůči vládě. Není to tak, že by měla dělat něco jiného, než ona sama navrhuje.

Možná bych jenom trošku okomentoval z hlediska diskuse na evropském výboru některé body. Byla tu zmíněna problematika společné pohraniční stráže. Fakt je ten, že v situaci, kdy dlouhodobě vidíme nefunkčnost ochrany vnější evropské hranice v některých státech, tak tato myšlenka je samozřejmě dost logická. Senát se nicméně opakovaně delší dobu k těmto návrhům staví zdrženlivě, zejména z důvodu nejasnosti, jak by to konkrétně bylo mezinárodně-právně ošetřeno, jak by to fungovalo. Nicméně neviděli jsme důvod v tomto usnesení se proti tomuto vymezovat, protože pozice vlády je ve smyslu – ano, pojďme to diskutovat, pojďme zkoušet řešit ty právně-technické nebo mezinárodně-právní problémy, které by to představovalo.

Nemohli jsme si znovu odpustit důraz na rozchození systému hotspotů. Myslím, že formulace, kterou použil náš kolega Dienstbier, že tato implementace zaostává, je nesmírně diplomatická. Myslím si, že ve skutečnosti tento systém je skoro úplně nefunkční, je to asi přesnější výraz v tuto chvíli a omluva tomu jednomu hotspotu v Itálii a jednomu hotspotu v Řecku, které těch pár desítek lidí denně zvládnou registrovat.

Diskutovali jsme také – a to není v navrženém usnesení, ale považuji za vhodné vás o tom informovat – dobrovolné přemístění uprchlíků z Turecka. Na výboru zazněl názor, že by vláda měla uvažovat o tom, že by v rámci této dobrovolnosti některým lidem tímto způsobem pomohla. Jednak by to mělo výrazný mezinárodní nebo evropsky symbolický efekt – nechceme povinné kvóty, ale na dobrovolné hladině jsme schopni něco udělat. A jednak to má samozřejmě tu výhodu, že tam možnost skutečně se pořádně podívat na stav lidí jak z hlediska bezpečnostního, tak z hlediska potřebnosti je pak úplně o něčem jiném, než ti lidé, kteří se valí přes hranice.

Pokud jde o bod 5 navrženého usnesení ohledně boje s terorismem - podporuje zesílení, sdílení informací mezi bezpečnostními službami. Tam specificky v tuto chvíli konkrétně jde o návrh evidence cestujících v letecké dopravě, který už nějakou delší dobu vzniká. A teď shodou okolností byl jsem ujištěn pracovníky Úřadu vlády, že to je spíše časová koincidence, že to není nějaké uspěchané pod dojmem teroristických událostí v Paříži. Tento návrh se přes peripetie, pokud jde o ochranu osobních údajů, chýlí k přijetí. A ve skutečnosti pokud jde o boj proti terorismu, je to asi věc k podpoření.

Myslím, že stojí také za to podpořit diskusi o prohlubování jednotného trhu, resp. jak jsme slyšeli, závěry k prohlubování jednotného trhu. Tato věc asi nebude příliš diskutována, ale každopádně bude v závěrech. Někdo z kolegů dnes se zmínil o tom, že jednotný trh je jednou z největších sil a jedním z největších přínosů Evropské unie a je potřeba na tom zapracovat.

Poslední, co bych chtěl specificky okomentovat, jsou poslední dva body navrženého usnesení. Ty se týkají připravovaného britského referenda o možném odchodu z Evropské unie. Diskutovali jsme na výboru, a já osobně jsem o tom velmi přesvědčen, že případný odchod Británie z Evropské unie byl pro Českou republiku, pro náš region nebyl, řekněme, dobře. Použil bych možná ještě silnější slovo, myslím, že by to byl docela velký problém. A vyzýváme proto tady relativně zdvořilým způsobem vládu, aby pokud možno proaktivně hledala způsoby, jak pomoci zejména britskému premiérovi, aby mohl přijít s takovými výsledky jednání domů do Británie, které by potom mohly ovlivnit hlasování tak, aby dopadlo způsobem, který pro nás bude dobře. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. A otevírám nyní obecnou rozpravu k této materii. Nikdo se do obecné rozpravy nehlásí, takže rozpravu končím.

Máme tady usnesení výboru pro záležitosti Evropské unie č. 168/1. O tomto návrhu budeme nyní hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Václav Hampl. V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 12 registrováno 62, kvoru 32, pro 49, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi Dienstbierovi i panu zpravodajovi Hamplovi.

Budeme pokračovat posledním bodem před polední přestávkou, a tím je

 

Návrh senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury, o zásadách jednání a styku Poslanecké sněmovny a Senátu mezi sebou a navenek (stykový zákon)

Tisk č. 165

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede zástupkyně navrhovatelů paní senátorka Eliška Wagnerová, která má nyní slovo. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající. Tak, jak jsem avizovala, moje řeč bude krátká. Jde tedy o návrh tzv. stykového zákona. Je třeba říct, že Ústava, která platí od 1. ledna 1993, tento zákon předvídá, čili tady dluh už je poměrně hodně letitý.

V Senátu se pracovalo na stykovém zákonu už snad od roku 1997 nebo 1998 a zejména na něm pracovala právě Komise pro Ústavu a parlamentní procedury. No, to mělo různé peripetie, nic nevycházelo, co bylo předkládáno. Až nyní se znovu začalo pracovat na tomto návrhu v Komisi pro Ústavu a parlamentní procedury. A návrh, který vzešel, byl zevrubně diskutován i s Podvýborem pro Ústavu a parlamentní procedury ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny. Z jejich strany tam docházelo k různým drobným komentářům k předloze, kterou jsme tam poslali, načež naše předloha reflektovala jejich komentáře a požadavky, protože už je žádoucí se na něčem dohodnout, není možné tento dluh před sebou dále strkat.

A výsledkem je návrh stykového zákona, který je vlastně zákonem velmi drobným. On má jenom 17 paragrafů. A podle mého soudu nejdůležitější změna je hned v § 1 a týká se ústavních zákonů, resp. těch zákonů, které musí být, protože mají režim článku 40, projednány v obou komorách. Tam se navrhuje systém "člunku", přičemž datum, do kdy se mohou komory o obsahu ústavního zákona nebo zákona, který musí být projednán v obou komorách, dohadovat, je vlastně vypršení volebního období Poslanecké sněmovny. Jakmile by se do té doby komory nedohodly, zákon padá pod stůl a dál už by nebyl.

§ 2 se týká součinnosti komor při projednávání zákonů, která se obecně posiluje; nebudu to dále rozvíjet.

§§ 3 až 6 se týkají součinnosti

§ 7 se týká podepisování zákonů. Tady pouze tam bylo doplněno to, když Poslanecká sněmovna skončí, kdo má posílat zákon prezidentu republiky, což logicky by měl být předseda Senátu. To tam bylo doplněno.

Zákonná opatření Senátu jsou v § 8. Tam je poměrně skrovná úprava. Původně byla delší, ale protože tam byly výhrady ze strany Poslanecké sněmovny, tak jsme ustoupili a je to ponecháno výkladu ad hoc, prostě až to vypukne, tak to bude.

V § 9 jsou řešeny Stálé delegace, kde se zavádí princip 2:1, co do počtu členů dvě třetiny budou voleny v Poslanecké sněmovně, jedna třetina v Senátu.

§ 10 umožňuje zřizování pracovních skupin komor.

Tento paragraf by patrně mohl být docela využit, jak jsme se shodli, především právě na evropské úrovni, ale to je samozřejmě otázka dalšího jednání s Poslaneckou sněmovnou a vyjádření evropského výboru, do kterého nepochybně budu ráda, když tento návrh zákona přijde a bude v něm projednán, zejména tato otázka.

Potom se tam řeší vlastně účastenství obou komor Parlamentu v řízení o tzv. kontrole norem před Ústavním soudem.

§ 13 je o informování komor o výsledcích jednání. Opět zintenzivňují se požadavky na vzájemnou informovanost komor.

Pak se řeší společné schůze komor, jakož i ochrana míst pro společné schůze komor.

A pak je tam jedno přechodné ustanovení.

A poslední ustanovení je o účinnosti, která by měla nastat první den třetího kalendářního měsíce po vyhlášení tohoto zákona.

V závěrečném návrhu vás prosím, abyste propustili tento návrh zákona do druhého čtení, kdy přijde do výborů. Garančním výborem bude zřejmě ústavně-právní výbor a bylo by asi dobré, aby se evropský výbor podíval na jeden paragráfek, který jsem zmiňovala. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, paní senátorko. Prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Miroslava Nenutila, kterému nyní předávám slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Zmiňovat se o obsahu navrhovaného zákona je teď bezpředmětné, s tím vás seznámila paní senátorka, stejně tak o peripetiích několikerého marného projednávání v Poslanecké sněmovně.

Upřímně řečeno, když jsem měl být určen zpravodajem pro první čtení, měl jsem obavy z toho, aby to nedopadlo podobně jako s jednacím řádem Poslanecké sněmovny a jednacím řádem Senátu, kdy kolegové z dolní komory řekli, že děláme něco o nás bez nás. Trochu mě uklidnilo konstatování, že to bylo projednáno s Podvýborem Poslanecké sněmovny. Trošku mě znervóznilo potom konstatování paní senátorky, že to bylo zevrubně projednáno a při vědomí toho, že Poslanecká sněmovna je už v druhé části svého funkčního období, by bylo dobré, aby nedošlo k třetímu spadnutí pod stůl podobného stykového zákona. Tolik, doufejme, neopodstatněné obavy.

Navrhuji, abychom tento návrh zákona postoupili dál a jako garančním výborem určili ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu České republiky s tím, že v obecné rozpravě mají možnost přihlásit se předsedové nebo členové ostatních výborů. Zatím děkuji za slovo.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji a otevírám v této chvíli obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážená paní předkladatelko, dámy a pánové. Jako předseda výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí bych se chtěl přihlásit o projednání tohoto návrhu zákona, zřejmě ne jako výbor garanční, ale jako výbor, který by se také k tomu mohl vyjádřit.

A zároveň bych tady chtěl říct jednu věc, kterou myslím paní senátorka Wagnerová neřekla, a to je, že pokud tento zákon bude přijat, podle mého názoru byť si toho skoro nikdo z těch, co se obvykle o tyto věci zajímají, nevšímá, velmi významně přispěje k transparentnosti projednávání zákonných norem. A jsem za to velmi rád a věřím, že se nám podaří tento zákon schválit.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Nikoho dalšího do obecné rozpravy nevidím, takže obecnou rozpravu končím. A ptám se teď paní navrhovatelky, případně pana zpravodaje, zda se chtějí vyjádřit. Nechtějí.

Provedli bychom přikázání. Jenom se zeptám paní senátorky Wagnerové, protože zaznělo, že by ráda, aby to projednal výbor pro záležitosti Evropské unie, jestli to míní takto, abychom to zařadili, jestli se může k tomuto vyjádřit.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Nevím, jak se k tomu postaví výbor pro záležitosti Evropské unie, ale domnívám se, že by to bylo dobré, tak jsem se o tom zmínila. A jinak rozhoduje Organizační výbor, komu to přidělí, ale patrně vychází vstříc tomu, kdo řekne ano a přihlásí se k tomu. Kolega Hampl kývá, že ano, tak asi by to mělo být přiděleno i tomuto výboru.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, sleduji kývání pana předsedy Hampla. Já jsem to schválně otevřel, protože tady tato připomínka zazněla. Organizační výbor navrhl, aby garančním výborem byl ústavně-právní výbor, ale může v plénu Senátu a v obecné rozpravě zaznít návrhy, jaké zde padly.

Vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování, ani jsme jej nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl ústavně-právní výbor. A pak tady zazněly dva další návrhy, aby byly výbory doplněny pro výbor pro záležitosti Evropské unie a aby tuto materii ještě projednal také výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A o tomto návrhu nechám hlasovat.

Kdo je pro návrh přikázat návrh zákona uvedeným výborům, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 13 registrováno 62, kvorum 32, pro 50, proti 3. Tento návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu a vyhlašuji polední přestávku do 14.00 hodin.

(Jednání přerušeno v 12.28 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.01 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážené kolegyně a kolegové. Začíná dnešní odpolední program.

A následujícím bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Libora Michálka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 161

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede zástupce navrhovatelů senátor Libor Michálek, kterému nyní předávám slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolím si vám ve stručnosti představit senátní návrh novely zákona o státním podniku a novely zákona o majetku České republiky.

Státem vlastněné podniky představují velmi významný segment v hospodářství. Roční obrat těchto firem představuje zhruba 500 mld. korun, což je přibližně částka, kterou mají k dispozici všechna ministerstva po odečtení mandatorních výdajů. Tento sektor nezanedbatelně přispívá k růstu hrubého domácího produktu. Navzdory ekonomickému významu ale nebyla dlouhodobě ze strany státu věnována dostatečná pozornost koncepčnímu řízení těchto entit. Selhávala i role kontrolních orgánů. Často docházelo k upřednostnění politického hlediska před hlediskem odbornosti a zkušenosti.

Průměrné odměny nebo roční příjmy ředitelů státních podniků a členů představenstvech státem ovládaných společností, se podle informací Ministerstva financí dostaly na úroveň 4,6 mil. korun. Statistika vychází z údajů asi stovky manažerů, jejichž roční příjem překročil 1,8 mil. korun. Lapidárně řečeno – bavíme se o částkách, které v součtu přesahují příjmy všech poslanců a senátorů.

Přestože vláda již v roce 2010 schválila tzv. zásady odměňování, docházelo k tomu, že odměny ve společnostech s menším ekonomickým významem a s horšími hospodářskými výsledky měly třeba roční příjem člena představenstva kolem 8 mil. korun. Zatímco v subjektech typu České národní banky se jednalo o částku přibližně 4 mil. korun ročně. Letos v létě byly sice tyto zásady novelizovány, ale stále zásady neobsahují absolutní limit pro odměňování.

Problematice státem ovládaných společností a státních podniků se v létě konal v Senátu kulatý stůl, a to s cílem identifikovat oblasti, které je vhodné nebo kde je vhodné přistoupit k legislativnímu řešení. Jednalo se např. o oblast určení vlastnické politiky, pravidel pro odměňování, pravidel pro nominační procesy, vnitřní řídící a kontrolní systémy, zajištění externího dohledu nebo problematika předcházení střetu zájmů.

V krátkosti si dovolím shrnout dosavadní legislativní aktivity, které aspoň některé z uvedených okruhů částečně řeší.

Za prvé je to senátní tisk č. 287/2014 – novela ústavy, která mj. zmocňuje NKÚ ke kontrole společnosti ovládaných státem. Tam se nicméně čeká na prováděcí předpis, který je nyní v Poslanecké sněmovně.

Za druhé je to potom novela zákona o státním podniku, z dílny ministerstva průmyslu a obchodu. Ta částečně řeší pravidla nakládání s majetkem nebo systém řízení státního podniku. Nicméně neřeší příklad odměňování a další oblasti.

Za třetí je to věcný záměr zákona o tzv. nominacích z dílny ministerstva financí, kde ovšem na Legislativní radě vlády byla konstatována řada nedostatků.

Takže cílem předloženého senátního návrhu je doplnit regulaci právě v oblastech, které zatím dostatečné legislativní pokrytí nemají, a to je právě oblast vlastnické politiky a odměňování. Původně byl v Senátu projednáván tento návrh i s rozsáhlou úpravou nominačních procesů, a právě do této oblasti nominačních procesů směřovaly prakticky všechny připomínky, jak legislativního odboru, tak i řada připomínek těch z vás, kteří vystoupili v rozpravě. Ať už k tisku č. 47 nebo k tisku č. 102. Vzhledem k tomu, že úprava nominačních procesů má být právě řešena návrhem Ministerstva financí, tak byla z tisku, který dneska projednáváme, z tisku 161 celá tato oblast vypuštěna.

Tím se návrh podstatně zkrátil, zpřehlednil a upravuje pouze základní pravidla pro odměňování a vlastnickou politiku. Návrh počítá s tím, že maximální roční příjmy spojené s výkonem funkcí ředitelů státních podniků nepřesáhnou šestnáctinásobek průměrné nominální měsíční mzdy v podnikatelské sféře. To znamená částku 4,9 mil. korun, která byla doposud průměrnou, která je však ku příkladu limitní právě ve zmíněné ČNB.

Návrh vychází z předpokladů, že poměr mezi pevnou a variabilní složkou mzdy bude stejný, jak jej definuje článek 94 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 213/36 EU.

Návrh limituje také odstupné, resp. příjmy vyplývající z konkurenčních doložek. Hlavní nástroj, který má zabránit opakování situací typu Letiště Praha, kde nejmenovanému členu představenstva byla vyplacena odměna 150 mil. korun, spočívá v neplatnosti smluv o výkonu funkce, které by v některém ustanovení umožnily výplatu odměn nad zákonem stanovený limit.

Takže vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím tímto, abyste podpořili postoupení tohoto návrhu příslušnému garančnímu výboru, který předpokládám, že by byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a prosím zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jiřího Hlavatého, kterému nyní dávám slovo. Pan senátor Hlavatý, jako zpravodaj, ano. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Hlavatý:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové. Já jsem vlastně už podruhé tady nebo potřetí, abych to řekl správně, zpravodajem tohoto návrhu, který předkládá pan senátor Michálek. Abych se vám přiznal, tak jsem se s tím trošku trápil, protože – přestože, abych řekl ještě lépe, přestože pan senátor Michálek mi úlohu ulehčil v tom, že vlastně všechno z původních dvou návrhů (poslední byl tisk 145), bylo z toho všechno vypuštěno. Zůstala jenom záležitost odměn.

Pan senátor Michálek se tady zmínil jako předkladatel, že v Poslanecké sněmovně je vlastně rozsáhlá úprava zákona o státním podniku, která už byla do Poslanecké sněmovny předložena 21. září. Tato rozsáhlá úprava státního podniku obsahuje řadu definicí a jedna z nich – jsem se tady díval, je třeba i konkurenční doložka pro ředitele státního podniku, jeho zástupce, členy dozorčí rady. A sankce za porušení.

Jenom mě zaráží vždycky, když takto zásadní materiál je teď třeba v Poslanecké sněmovně, že nikde v tom není vůbec žádná zmínka o tom, jak ředitele, vlastně dozorčí radu a představenstvo, jak je odměňovat.

Mně to připadá tak, že se všichni tomu vyhýbají. Pan senátor Michálek se taky tady zmínil, že vláda 29. července se svým usnesením schválila aktualizaci zásad těchto vedoucích pracovníků. Mám tady dále poznámku, že v legislativní radě vlády se současně projednává další vládní materiál. Vůbec tomu zase nerozumím, protože ten vládní materiál nese název: "Návrh věcného záměru zákona o výběru osob do řídících a dozorčích a kontrolních orgánů právnických osob s majetkovou účastí států.

Takže pokud takhle zásadní materiál je už dneska v Legislativní radě vlády a dá se předpokládat, že bude projednáván ve vládě ještě letos, to nevím, to už je příští týden, nevím, ale v Poslanecké sněmovně by měl být začátkem příštího roku. Takže zase je pro mě nepochopitelné, že když je tady zákon, který má řešit systém výběru těchto klíčových osob státních podniků, to je ředitel, dozorčí rada a představenstvo, jak je možné, že současně není v tomto zákonu, v tomto záměru zákona nic, žádná kapitola, žádná zmínka o tom, jak je také odměňovat.

Zase mi to připadá tak, že s tím nikdo nechce mít nic společného. Je to těžké. Protože u toho odměňování samozřejmě je rozhodující odpovědnost. A o ní tady v Senátu poměrně málo mluvíme. Takže jestliže příslušný ministr je-li zodpovědný za státní podnik, který pod něj spadá, tak by samozřejmě spolu s odpovědností měl mít logicky odpovídající pravomoci. A zásadní pravomoc v tom smyslu, že kdo se podílí nebo rozhoduje o výběru, a ten také současně navrhuje plat, současně také odměňuje a v jaké výši.

Jeden z návrhů, který se mně honil hlavou, byl samozřejmě ten nejlogičtější. Říká, že když je něco dneska v Poslanecké sněmovně a týká se to státního podniku, tak proč logicky v Poslanecké sněmovně neiniciovat návrh pozměňovacím návrhem. Nebo když ne, tak můžeme tuhle iniciativu tady mít v Senátu, do kterého to pak samozřejmě následně přijde. A nebo vůbec do toho návrhu věcného zákona, do toho záměru zákona výběru těch osob, který půjde teď v krátké době do vlády.

A když jsem se na to ptal, tak jsem k tomu nezískal žádné informace. Na druhou stranu, tak jak jsem to konzultoval ještě s kolegy a kolegyněmi (já jsem měl nejdříve říct s kolegyněmi a pak s kolegy, aby to mělo ten správný postup), jsem byl upozorněn na to, že přestože je doba dneska jiná, než byla dřív, kdy se zneužívalo postavení a zneužívalo se to jmenování, takže stejně k tomu ještě dochází v některých případech. Takže stále ten proces není čistý.

A bez ohledu na to, o čem jsem tady pochyboval, nechám víceméně na... Teď, kdybych byl v roli ministra a někdo se mě tady ptal, jaký mám na to názor, tak bych řekl taky to, co nenávidím – a to je ten neutrální. Sám ho nemám rád, ale myslím si, že bychom na to odměňování neměli zapomenout a měli bychom iniciovat nebo uložit navrhovateli, aby dál vyvinul veškerou iniciativu v tom, aby do současných dvou vládních návrhů, které se projednávají, aby usiloval o to, aby ty jeho návrhy, které se týkají odměňování, aby byly zakomponovány.

A ještě jenom v rychlosti jednu malou takovou poznámku, která se týká legislativy. Protože my jsme to pouštěli do dalšího čtení proto, aby byly odstraněny nedostatky, které se týkají legislativy. Takže vyjádření legislativního odboru Senátu říká, že navrhovatelé se snažili reagovat na legislativně technické připomínky legislativního odboru a přes snahu iniciátorů je však řada formálních nedostatků v aktuálním senátního návrhu zákona stále přítomna. Ale poznamenávají – "nicméně ty jsou případně řešitelné v rámci dalšího projednávání". Takže udělalo se na tom určitě kus práce, když i legislativní odbor Senátu říká - ano, nedostatky tam zůstaly, ale jsou řešitelné.

Takže z mé strany, já jsem proto, abychom to zkusili dostat ještě do 2. čtení. To je všechno z mé strany.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou další rozpravu, abyste mohl zaujmout stanovisko. A já teď nyní otevírám obecnou rozpravu, do které vidím, že se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám, takže se není k čemu vyjadřovat. A my budeme tedy hlasovat tak, jak bylo navrženo, to znamená přikázání dalším výborům. Je to tak. Takže já vás svolám.

Vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování, ani jsme jej nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výborů či výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto senátního návrhu zákona byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Prosím, má ještě někdo nějaký jiný návrh? Není tomu tak. Přistoupíme k hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem zákona, zvedněte ruku a stiskněte prosím tlačítko ANO. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu zákona, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 14 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 28, proti byli 4. Návrh byl zamítnut.

Já končím tento bod. Děkuji panu navrhovateli i panu zpravodaji.

Tak pan senátor Čunek, ano.

Senátor Jiří Čunek:  Já se vám všem omlouvám, ale já k tomuto hlasování dávám námitku. Nicméně nebudu se vymlouvat, že bych špatně hlasoval, ale vidím, že tady je spousta zastrčených karet, kolegové nejsou. A já bych poprosil paní předsedkyni, aby nás odhlásila, přihlásila a budeme potom hlasovat.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře. Prosím, vyndejte si svoje identifikační karty a zopakujeme dnešní hlasování. Já vás odhlásím.

Aktuálně... Já si počkám, ač naskočí konečný počet přihlášených senátorek a senátorů... Aktuálně je přítomno 49 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 25.

Já zahajuji hlasování. Kdo jste pro přijetí návrhu zákona, zdvihněte ruku a tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu zákona, tlačítko NE a ruku nahoru.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 15 se z 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 27, proti bylo 8. Návrh byl přijat a tento návrh zákona je přikázán výborům. Končíme projednávání tohoto bodu.

Tak a my nyní budeme hlasovat o změně programu. Potřebujeme předřadit bod "Pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2016", protože tady ještě není pan ministr Babiš, který má ten následující bod. Takže já vás bez znělky teď poprosím o schválení změny programu. "Pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2016", já zahajuji hlasování.

Kdo jste pro změnu programu, prosím, tlačítko ANO a zdvihněte ruku. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zdvihněte ruku. Děkuji.

Hlasování pořadové číslo 16, ze 48 přítomných senátorek pro 25, při kvoru 25, pro se vyslovilo 46, návrh byl přijat.

Takže dalším bodem je

 

Pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2016

Tisk č. 169

Pravidla jste obdrželi jako senátní tisk č. 169. S těmito pravidly nás seznámí pan senátor Jan Hajda. Prosím pana senátora Hajdu, jestli by mohl zaujmout své místo u řečnického pultu k tomuto bodu. Čekáme na pana senátora Hajdu. Změnili jsme program. Jinak bych musela vyhlásit pauzu, prosím o shovívavost. Pan senátor je zde, prosím, pane senátore, mikrofon je váš.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením hospodářského výboru, který přijal hospodaření senátorských klubů v roce 2016. Výbor pro hospodářství a zemědělství doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit pravidla hospodaření senátorských klubů na rok 2016, které tvoří přílohu tohoto usnesení. S tím, že pro rok 2016 bude ponechána výše měsíčního příspěvku pro senátorský klub, která je stanovena součtem pevné částky ve výši 31 850 Kč, a příspěvku na každého člena klubu ve výši 6615 Kč, viz usnesení Senátu č. 139 ze dne 13. května 2015, kde jsme měnili pravidla pro rok 2015.

Ve znění bodu 3, odstavce 6 se vypustí slovo "pouze". Určil výbor dále zpravodajem na schůzi Senátu mě a pověřil mě, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a zaujměte místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí, uzavírám ji tedy, můžeme hlasovat. Ale svolám si vás.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Jan Hajda. V sále je přítomno 48 senátorek, senátorů, kvorum pro přijetí je 25.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a tlačítko NE, prosím.

Děkuji, návrh byl přijat. Pro se vyslovilo 49, proti nebyl nikdo, končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu zpravodaji.

Tak já se ptám. Takže vyhlašuji přestávku do 14,35, než přijde pan ministr Babiš.

(Jednání přerušeno v 14.26 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.32 hodin.)

Já si dovolím začít dříve. Vy mě slyšíte v kuloárech, pan ministr přišel. Já vás, pane ministře, dnes podruhé vítám v Senátu a začínáme projednávat

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 155

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 155. Návrh uvede ministr financí Andrej Babiš, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s tímto návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové.

Projednávaný návrh zákona směřuje k dílčím úpravám dosavadního obecného režimu hospodaření s majetkem státu. Soustřeďuje se na vytvoření podmínek pro efektivnější využívání zejména nemovitého státního majetku a pro urychlení postupu při nakládání s nepotřebným majetkem. Reaguje na některé aktuální potřeby aplikační praxe a současně řeší základní přizpůsobení změnám, které přinesl nový občanský zákoník. Novela by měla zahájit především postupný proces soustřeďování vybraného majetku státu, v této fázi konkrétně nemovitých věcí, u specializované organizační složky státu, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, a to s ohledem na jeho rozsáhlou praxi a odborné vybavení, kterými na úseku hospodaření s majetkem státu disponuje.

Přehled o stavu a využívání vybraných nemovitostí sloužících k výkonu státní správy by měl poskytovat centrální registr administrativních budov, jehož uzákonění by tak završilo dosavadní fázi jeho budování a provozu. Jsem přesvědčen, že navrhované změny jsou potřebné a přispějí ke zlepšení právního rámce při hospodaření s majetkem státu.

Vzhledem k celkové době projednávání v Poslanecké sněmovně mi však současně nezbývá, než upozornit, že je prakticky nereálné dodržet původní koncept předlohy zákona a jeho vybraných přechodných ustanovení, pokud jde o jejich účinnost. S ohledem na tento časový průběh se senátní tisk č. 155 navíc dostal do kolize s dalším senátním tiskem č. 159 z důvodu vstupu do téhož ustanovení zákona o majetku státu. Věřím proto, že i tyto okolnosti budou při projednávání vzaty v úvahu.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Tiskem se zabýval ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 155/2. Zpravodajkou výboru byla určena senátorka Emilie Třísková. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 155/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Libor Michálek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já už tady nebudu asi znovu opakovat, co po věcné stránce řeší tento tisk 155. Zmíním se jenom krátce o legislativním procesu, protože ten potom bude souviset s některými pozměňovacími návrhy, které blíže okomentuji.

Vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh novely zákona o majetku dne 10. února 2015. První čtení proběhlo 19. května 2015 na 27. schůzi. Návrh zákona byl přikázán k projednání garančnímu rozpočtovému výboru. Ten jej projednal a doporučil, aby novela byla schválena, ve znění pozměňovacích návrhů. Druhé čtení potom proběhlo 9. října 2015 na 33. schůzi. Byly v něm podány pozměňovací návrhy pana Farského, Hovorky, Syblíka a poslankyně Lorencové. Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila na 35. schůzi, 6. listopadu 2015, když v hlasování bylo při 161 přítomných poslancích 152 hlasů pro, žádný proti.

Ty pozměňovací návrhy, které vlastně byly schváleny v Poslanecké sněmovně, jsou právě pana poslance Siblíka a paní poslankyně Lorencové. Nicméně jeden zásadní pozměňovací návrh, který tady dneska asi bude načítán, pana Farského schválen nebyl. Vzhledem k tomu, že tam byly určité legislativní technické nedostatky. A tento pozměňovací návrh se týkal majetku obcí a následně ministerstvo financí potom participovalo na přípravě pozměňovacího návrhu, který byl také projednáván na výboru pro hospodářství, zemědělství, dopravu. Nicméně tento návrh nebyl přijat, všichni se zdrželi hlasování. Na straně druhé byly ještě ve spolupráci s ministerstvem financí připraveny další pozměňovací návrhy, řekněme pracovně-legislativně-technického charakteru. A to např. z důvodu, aby nedocházelo ke kolizi s tiskem 159, který jsme tady už projednávali dopoledne.

Takže já si nyní dovolím jenom přečíst usnesení, které na své 18. schůzi, konané 9. prosince, přijal výbor pro hospodářství, zemědělství, dopravu právě k návrhu senátního tisku č. 155. Po úvodním slově zástupce předkladatele Ondřeje Závodského, náměstka ministra financí, po zpravodajské zprávě senátora Libora Michálka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mě a zatřetí, pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte další rozpravu. A já se nyní táži zpravodajky ústavně-právního výboru, paní senátorky Třískové, jestli si přeje vystoupit? Přeje. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Emilie Třísková:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři.

Ústavně-právní přijal své 80. usnesení na 17. schůzi, konané dne 9. prosince 2015.

K návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Po úvodním slově pana náměstka ministra financí, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, pana doktora Ondřeje Závodského, po zpravodajské zprávě, kterou přednesla senátorka Emilie Třísková, a po rozpravě ÚPV

I. doporučuje Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem, který je uveden v příloze,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání této věci na schůzi Senátu mě,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které, jak vidím, se nikdo nehlásí.

Obecnou rozpravu uzavírám. Není se k čemu vyjádřit, jenom nám, pane zpravodaji, řekněte, jak budeme teď hlasovat.

Senátor Libor Michálek:  Návrh je, aby byl tento zákon schválen ve znění pozměňovacích návrhů, které byly schváleny jak na VHZD, tak na ÚPV.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji. A vzhledem k tomu, že Senát neschválil návrh zákona v navrženém znění, ani ho nezamítl, otevírám podrobnou rozpravu. Prosím pana senátora Jana Horníka. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jan Horník:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem přispěchal, dá se říci, na poslední chvíli s pozměňovacím návrhem, který řeší situaci, která vyplynula na základě některých soudních rozhodnutí a některých věcí, dějících se v současné době na základě návratu majetku církvím. A to nebezpečí je v tom, že dochází vlastně k rozhodnutím o vydání majetku obcím, které je mají od 90. let, mají na nich dneska třeba svoje stavby. A v podstatě ten majetek se má vydávat církvím.

Tento relativně složitý materiál je poměrně dost složitý v tom, že řeší poměrně hodně nových bodů v § 8a. Jsem si vědom toho, že jste neměli šanci se s tím pořádně seznámit. I já jsem v podstatě tyto podněty získal z Poslanecké sněmovny až dneska. Od lidí, kteří jsou z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Pokud vím, tak to bylo konzultováno i s ministerstvem financí. Ten problém je ale zejména v tom, že jsme to neměli nikde na žádném výboru.

Já bych v této věci potom požádal jako předseda klubu, abychom měli 5minutovou přestávku, protože bych se potřeboval domluvit s ostatními, jak bychom byli schopni s tímto materiálem naložit. Bylo mi vyčítáno, že je tam jakási retroaktivita, možná v tomto pozměňovacím návrhu. To je třeba si vyříkat, jestli to má význam, nebo to nemá význam. Ale ten pokus tady je učiněn, abychom se pokusili aspoň do tohoto zákona tento pozměňovací návrh dostat a těm obcím, kterých se to týká, není jich málo, je jich hodně, zejména na Moravě, tak aby majetky, které dneska obce mají, tak aby je nemusely zpětně vydávat církvi, když už na něm mají vybudované třeba nějaké veřejné stavby.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Nyní se do podrobné rozpravy hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, paní předsedající, pane ministře, senátorky a senátoři. Já jsem už tedy shodou okolností ten pozměňovací návrh viděla předem, takže vím tak zhruba, o čem je. Ale já ho považuji za nepřijatelný z toho důvodu, že je to totiž přílepek. My tady řešíme majetek státu. A tady najednou někdo přijde s majetkem obce. Tak to už bychom mohli potom přijít taky ještě s osobním vlastnictvím atd. To prostě nejde. Teď předmětem je majetek státu. Takže prostě s tímto opravdu... To je přílepek. Nehledě na to, že tedy tam je ten problém – ještě ta retroaktivita, ale tu nechme stranou. Základ je prostě v tom přílepku. Čili já se domnívám, že bychom se tímto vůbec zabývat neměli. Měli bychom schválit návrh zákona, ve znění těch pozměňujících návrhů, které byly přijaty v obou dvou výborech.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, paní senátorko. Slovo má nyní pan senátor Libor Michálek.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Já jenom potvrdím, že to, co tady zmínila paní kolegyně Wagnerová, skutečně tady tato připomínka zazněla i právě ze strany našeho legislativního odboru. On to byl jeden z důvodů, proč právě na našem výboru nakonec jsme se zdrželi hlasování. Po věcné stránce je souhlas s tím, že je potřeba tuto problematiku řešit. Současně je ale potřeba hledat způsob, jak najít legislativně-technicky čisté řešení. Přestože, a tady bych si dovolil poněkud nesouhlasit, přestože se ten pozměňovák týká majetku obcí, tak on se týká současně i činnosti Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, protože právě tento úřad je hnán do celé řady sporů, na základě těch existujících judikátů. A to z toho důvodu, že družstva, která mají nárok na převod pozemků ze strany státu bezúplatně, tak ze strany obcí už tomu tak není. A ony právě jdou tou cestou a ženou ten Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových do toho, aby ty jednotlivé obce žaloval. Takže určitě po věcné stránce by bylo záhodno tuto problematiku řešit, protože to souvisí i s tím majetkem státu. Nicméně, abych ještě přednesl nějakou alternativu, dovedu si představit, že bychom se schválením toho zákona ve znění těch pozměňovacích návrhů, které byly jak na VHZD, tak na ÚPV – schválili i určité doprovodné usnesení právě s tím apelem na ministerstvo financí, aby pracovalo na novele zákona o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, a to v tom smyslu, aby tato problematika byla už definitivně vyřešena.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Slovo má nyní pan senátor Jan Hajda.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Pokud se týká pozměňovacího návrhu senátora Jana Horníka, je úplně totožný s tím, doslova, který předložil jako alternativu včera na výboru pan senátor Michálek, a z důvodů, které tady říkala paní senátorka Wagnerová, na hospodářském výboru byl tento pozměňovací návrh zamítnut.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Nyní se do podrobné rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já si spíše dovolím faktickou poznámku prostřednictvím vaším, ke kolegyni Wagnerové. Paní senátorko, já si pamatuji debatu, kterou jsme tady měli, která se týkala, možná to neříkám úplně přesně, ale funkčních období soudců, nejvyšších soudů nebo kolegií nejvyšších soudců a zároveň k tomu byly přidány platy. A tenkrát, já jsem tady říkal, že je to přílepek, a vy jste vystoupila a řekla, že sice to možná přílepek je, ale že je to ušlechtilý záměr. A pak jsme o tom hlasovali a normálně to prošlo. Tak já si myslím, že pomoci obcím je taky ušlechtilý záměr, tak bychom se možná mohli řídit stejným doporučením, jaké jste dala tehdy.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ono to ale teď asi nesouvisí, pane senátore. (Z pléna zaznívá: Je to faktická poznámka.) Dobře. Táži se, jestli ještě někdo se hlásí do podrobné rozpravy? Není tomu tak. Uzavírám tedy podrobnou rozpravu. Pane ministře, měl byste se asi vyjádřit k právě proběhlé rozpravě.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. Ten problém, o kterém mluvil pan senátor Horník, je nám znám. My jsme to diskutovali ve sněmovně s panem poslancem Farským. Takže určitě jsme připraveni to řešit. Ale navrhujeme to řešit novým zákonem. Myslím si, že by to bylo nejlepší řešení. Takže my jsme určitě otevřeni, budeme spolupracovat. Ale prosím, zkusme ten nový zákon, abychom to, co je dneska, schválili. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. Nyní se ptám zpravodajky ÚPV, jestli si přeje vystoupit? Ne. Pane garanční zpravodaji, prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. V rozpravě vystoupilo pět senátorů a senátorek. Byl podán návrh schválit tisk č. 155 ve znění pozměňovacích návrhů schválených VHZD a ÚPV. Takže navrhuji, aby bylo postupně hlasováno o těchto dvou návrzích. Tak teoreticky – lze i společně asi.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře. Ale teď bude 5minutová přestávka před hlasováním.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vyžádal si ji pan senátor Horník. Jestli to ještě trvá... Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Horník:  Já tento návrh stahuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře. Takže můžeme přistoupit k hlasování. Hlasujeme tedy o obou návrzích najednou, protože proběhly usnesením výborů. Pane ministře, jaké je Vaše stanovisko?

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane garanční zpravodaji, předpokládám, že...?

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Taky souhlasíte. Takže můžeme přistoupit k hlasování. Já vás svolám.

V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 28. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s těmito pozměňovacími návrhy, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 18 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 – pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Vyčerpali jsme tedy pozměňovací návrhy.

A přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. (Jedna ze senátorek prosí předsedající o chviličku strpení.) Počkáme, pan zpravodaj si potřebuje vyjasnit ještě stanovisko. Takže počkáme... Je to v pořádku, pane zpravodaji? Hlasovali jsme najednou.

Senátor Libor Michálek:  Ano, je to v pořádku, ty oba návrhy se doplňují vzájemně. Nevylučují se. Je to v pořádku.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře, takže budeme hlasovat o zákonu jako o celku. V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 30. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 19, 58 senátorek a senátorů, pro 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 z 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byl senátor Libor Michálek a senátorka Emilie Třísková. Souhlasíte? (Emilie Třísková přikyvuje.) A zároveň se ptám, jestli souhlasí i pan zpravodaj, nevidím ho. Asi ano? (Libor Michálek souhlasí.) Souhlasí, výborně. Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s pověřením těchto senátorů, stiskněte, prosím, tlačítko ANO a ruku nahoru. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 20 se z 58 přítomných senátorek a senátorů, při kvóru 30, pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat, a tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu navrhovateli i zpravodajům.

A nyní nás čeká

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 160

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 160. Návrh uvede ministr financí Andrej Babiš, kterému opět uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi, abych stručně uvedl novelu zákona o loteriích a jiných podobných hrách. Tato novela řeší vyšší zdanění hazardu. Ambicí této novely není, a ani nemůže být, komplexní regulace hazardu. Za tím účelem byl Poslanecké sněmovně v srpnu předložen balík zcela nových zákonů, které komplexně upravují jak problematiku regulace hazardu, tak problematiku zdanění hazardu.

Zatímco regulace hazardu podléhá notifikaci Evropské komise, daně notifikovat nemusíme. S ohledem na délku notifikačního procesu musí být komplexní úprava přijata s účinností nejdříve k 1. lednu 2017. Problematiku zdanění můžeme ale změnit již od 1. ledna 2016.

Předložená novela zvyšuje zdanění hazardu s cílem získat navíc pro veřejné rozpočty, a to hlavně na sport, cca 2 miliardy korun ročně. Kromě vyššího výnosu přinese vyšší zdanění u tzv. technických her, částečný pokles trhu, čímž se sníží jejich dostupnost. Omezení dostupnosti je významným nástrojem boje proti škodlivým následkům technických her.

Navrhuje se zvýšit procentní sazbu odvodu na 23 procent pro všechny hazardní hry, s výjimkou technických her, pro které se navrhuje zvýšit procentní sazbu odvodu na 28 procent. Dále se navrhuje zvýšit pevnou sazbu odvodů na 80 korun za každý den a přístroj technické hry. Procentní a pevná část sazby odvodu u technických her působí dohromady, jako by šlo o jednu sazbu ve výši 35 procent. To je stejná sazba jako v navrženém zákoně o dani z hazardních her, který byl včera Poslaneckou sněmovnou projednán v prvním čtení. Cílem novely je, aby dodatečný výnos z odvodů byl příjmem především státního rozpočtu, ale aby nedošlo ani ke snížení výnosu obcí. Dodatečný příjem státního rozpočtu bude primárně použit na financování sportu. Tato novela mění rozpočtové určení části odvodů z technické hry, ze stávajících 80:20 ve prospěch obcí – na 63:37 ve prospěch obcí. V absolutních číslech to znamená pro stát navíc asi 1,8 miliardy korun a 200 milionů korun navíc pro obce.

V této souvislosti bych rád reagoval na pozměňovací návrh, který přijal jeden ze senátních výborů. Obsahem je zavedení účelového určení jednoho procenta z výnosů odvodu na státní politiku boje proti závislosti na hazardu. Ministerstvo financí je dlouhodobě proti tomuto trendu, neboť použití výdajů má být řešeno zákonem o státním rozpočtu.

Jak jsem již zmiňoval v úvodu, ambicí novely, která má být účinná od 1. ledna 2016, nemůže být řešení otázek týkajících se regulace hazardu. Přesto jsem zaznamenal tendence doplnit do této novely problematiku tzv. kvízomatů. Takové doplnění by znamenalo nejen nutnost notifikace, na kterou není čas, ale i zpochybnění dosavadní praxe orgánů veřejné moci, které tyto přístroje postihují jako nelegální zařízení již na základě současného textu zákona.

Na závěr je třeba zdůraznit, že pokud má novela platit již pro zdaňovací období od roku 2016, nemůže nabýt účinnosti od jiného data, než od 1. ledna 2016. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 160/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Miroslav Nenutil. Senátní tisk také projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 160/4. Zpravodajem výboru byl určen senátor Petr Vícha. Následně návrh projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 160/5. Zpravodajem výboru byl určen senátor Vladimír Plaček. Jako poslední projednal návrh zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení máte jako senátní tisk č. 160/3. Zpravodajem výboru byl určen senátor Milan Pešák. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 160/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Veronika Vrecionová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Děkuji. Paní předsedající, pane ministře, hezké odpoledne, kolegyně a kolegové. Hospodářský výbor tento tisk projednal na svém včerejším jednání s tím, že proběhla delší diskuse, která se samozřejmě točila především okolo kvízomatů a okolo přerozdělování odvodů pro obce, s tím, že poté, když proběhlo hlasování, tak z 12 senátorů jich 7 hlasovalo pro schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já jsem tedy patřila mezi ty, kteří s tímto nesouhlasili, nicméně tady teď nechci zneužívat to, že jsem garanční zpravodaj a se svými výhradami se potom přihlásím v obecné rozpravě. Omezím se tedy pouze na to, že vám přečtu doporučení výboru Senátu Parlamentu České republiky, kdy hospodářský výbor doporučuje schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte další rozpravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miroslav nenutil. Ani, máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, jenom pro ty, co si nestačili přečíst usnesení ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu České republiky připomínám, že tento výbor doporučil Senátu hlasovat ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, s tím, že z 9 senátorek a senátorů 7 bylo pro, jeden proti a jeden se hlasování zdržel. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou zprávu a životní prostředí pan senátor Petr Vícha. Je tomu tak. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Teď vás pouze seznámím se záznamem z jednání výboru, do diskuse jsem se přihlásil písemně.

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí vedl poměrně rozsáhlou rozpravu na toto téma. Zaznělo i několik pozměňovacích návrhů, ale nakonec nebyl přijat žádný závěr, nebylo přijato ani usnesení schválit ani zamítnout, ani jednotlivé pozměňovací návrhy a tudíž z tohoto výboru je záznam, kdy výbor nepřijal žádné usnesení, při hlasování o schválení předloženého návrhu zákona z 10 senátorů hlasovalo 5 pro, 4 proti a jeden se zdržel, při hlasování o zamítnutí předloženého návrhu zákona z 10 senátorů hlasovalo 4 pro, pět proti a jeden se zdržel, určil zpravodajem výboru mne a pověřil předsedu výboru senátora Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A také si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zdravotnictví a sociální politiku pan senátor Vladimír Plaček. Prosím, pane senátore, i vy máte slovo.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, budu ctít přístup mých předřečníků – zpravodajů a pro začátek taktéž vás seznámím pouze s 55. usnesením výboru pro zdravotnictví a sociální politiku z 12. schůze konané včera dne 9. prosince 2015, kdy k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, se po odůvodnění zástupkyně předkladatele paní Mgr. Simony Hornochové, náměstkyně ministra financí, po zpravodajské zprávě senátora Vladimíra Plačka a o rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru senátora Vladimíra Plačka a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Žaloudíka, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A vidím, že si přeje vystoupit i zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor Milan Pešák. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Milan Pešák:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že náš výbor je ten jediný, který přijal také pozměňovací návrh, bude moje zpravodajská zpráva poněkud delší, protože si dovolím vás seznámit nejen se samotným usnesením, ale také s diskusí, když objasním, proč tento návrh byl přijat.

Jak jsem již řekl, výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se návrhem tohoto zákona zabýval na své včerejší schůzi a přijal k němu usnesení, které má č. 109. Nicméně přijetí tohoto usnesení předcházela poměrně obsáhlá diskuse, obsáhlá zejména vzhledem k tomu, že předmětný návrh zákona se nijak netýká oblasti vzdělávání, natož vědy, či kultury. Možná se ani až tak moc netýká oblasti lidských práv, protože si nemyslím, že by rozhodování člověka, který stojí u nějakého hracího automatu či sedí u herního stolu a rozhoduje se, zdali vsadí další peníze či nikoliv, mnohdy tyto peníze ani nemaje, není tak úplně zcela svobodné. A možná právě proto, že rozhodování v takovémto případě je spíše závislé, náš výbor přijal pozměňující návrh, jehož podstatou je, aby jedno procento finančních prostředků získaných z odvodu, zkráceně řečeno, z loterií a z herní činnosti, bylo použito na boj se závislostí, a to jak drogovou, protože drogy velmi často hru doprovázejí, tak hlavně se závislostí přímo gamblerskou.

Poslouchal jsem přirozeně předkládací zprávu pana ministra. Konec konců i včera na výboru pan náměstek také se celkem bránil tomu, aby takovéto návrhy byly předkládány a posléze schváleny. Nicméně jsem přesvědčen o tom, že jakkoliv státní rozpočet sestavuje a navrhuje ministerstvo financí a schvaluje Poslanecká sněmovna, tak přece jen není to úplně činnost bezbřehá, nějaké regulace, nějaká pravidla existují a bude-li existovat o jedno více nebo méně, tak se nestane nic nepřijatelného.

Na našem včerejším výboru se diskutovaly, obdobně jako na výborech dalších, také dvě další významná témata, a to téma neřešení otázky kvízomatů a vůbec v zásadě neřešení otázky černé ekonomiky v oblasti her a sázek.

Někdo může samozřejmě říci, že celý herní byznys je z etického hlediska diskutabilní. Všichni samozřejmě opět víme, že druhým mantinelem těchto diskusí je, že když je poptávka, tak ti, kteří budou takovýto byznys provozovat, se najdou vždycky, neboť budou ho provozovat jak v legální oblasti, budou-li k tomu mít příležitost, tak v nelegální oblasti, bude-li regulace příliš tvrdá a příliš přísná.

Nicméně to, jakým způsobem je tento návrh zákona koncipován, můžeme také charakterizovat způsobem, že ti, kteří se uchýlili k černé ekonomice, k obcházení zákonů, k nekalé činnosti v této oblasti sázek a her, tímto zákonem vlastně nijak dotčeni nejsou a mají život stejně pohodlný, jako ho měli dosud. Naopak ztěžujeme ho těm, kteří, byť v byznysu, který jsem označil před chvilkou jako eticky problematický, nějaká pravidla dodržují a řídí se jimi.

Z tohoto důvodu byl předkládán pozměňovací návrh, kterým jsme se snažili zahrnout do zákona také problematiku kvízomatů a obcházení stávajících předpisů a vůbec nelegální činnosti v oblasti loterií, sázek a her. Nicméně toto usnesení přijato nebylo.

A druhá věc, která byla diskutována, byla změna algoritmu rozdělování finančních příspěvků získaných z odvodů z této činnosti mezi státní rozpočet a mezi obce. Byl jsem velice rád, že pan ministr zopakoval větu z důvodové zprávy, že cílem stávajícího návrhu zákona je přinést peníze do státního rozpočtu a nepoškodit obce. Je samozřejmě chvályhodné, že obce nemají být poškozovány. Ale ptám se, když se navyšuje příjem státního rozpočtu, proč by se neměl navyšovat také příjem obcí. Pan ministr zmiňoval oblast sportu. Myslím si, že obce financují poměrně dost činností hlavně z dobrovolnického sportu, nikoliv výkonnostního, který vskutku přispívá k tomu, aby lidé žili zdravě a udržovali si kondici zdravým životním stylem.

Pro mě je ale důležitější druhý důvod, že obce se přece jen s negativy, která herní průmysl přináší, potýkají, tak řečeno, v první linii. A z toho důvodu si myslím, že poměr, který několik let platil a který je samozřejmě výrazně ve prospěch obcí 80 : 20, by měl zůstat zachován. Nicméně ani tento pozměňovací návrh nebyl přijat.

Zmíním ještě jednu věc, kterou bych za normálních okolností už opomněl, ale přece jen i tak trošku vzhledem k tomu, co pan ministr říkal dopoledne, jak Senát brání dobrým řešením, přece jen chci říct, že pro mě je nepřijatelným signálem to, že ministerstvo financí tento zákon předložilo do legislativního procesu Parlamentu, tedy předložilo ho do Poslanecké sněmovny až 13. října letošního roku. Ve chvíli, kdy znám lhůty, které při projednávání musí platit, ve chvíli, kdy znám práva třeba Senátu, horní komory Parlamentu, vrátit návrh zákona s pozměňovacími návrhy k dalšímu projednání, tak tento termín je opravdu nepřijatelně pozdní.

A znovu říkám, ani bych o tom nemluvil, kdyby dopoledne nezaznělo to, co zaznělo.

Mám přirozeně pochopení pro pragmatická řešení. Také si myslím, že je dobré uplatňovat i v řízení státu principy efektivity a směřování někam, nesmířit se s bezbřehostí, které jsme někdy svědky. Nicméně na druhé straně, i když řídím jakoukoliv organizaci, včetně soukromé firmy, musím dodržovat nějaká pravidla a musím dodržovat zákony. Toto jsem chtěl říci také.

A nyní vás seznámím v krátkosti s usnesením. Jeho podstatou je návrh, aby Senát vrátil tento návrh zákona Poslanecké sněmovně ve znění pozměňovacích návrhů. Naším výborem přijatý návrh je přílohou usnesení, vy ho máte ve svých materiálech, takže ho tady nebudu celý citovat. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Děkuji. Otevírám tedy obecnou rozpravu, do které jako první se písemně přihlásil pan senátor Petr Vícha, jak avizoval. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi k tomuto zákonu, který považuji za poměrně důležitý, několik slov.

Na první pohled se jedná o naprosto jednoduchou vládní novelu a v podstatě jde o několik čísel, o změnu výše odvodů, o změnu procent zdanění. A beru to, že je to jistá náhražka toho, že komplexní vládní návrh zákona se zpozdil, a to asi i z důvodu notifikace, a podle informací z tisku, včera prošel prvním čtením a teď by měl procházet Poslaneckou sněmovnou a pak bychom se ho měli dočkat.

Myslím, že je třeba si říct, že tady byly výtky k tomu, že byl podán pozdě. Jaká je vlastně historie projednávání tohoto návrhu? Původně byl podán jako poslanecký pozměňovací návrh pana poslance Volného, kterého vidím mezi diváky, a skutečně měl řešit pouze daně a příjmy. Původně mělo být 25procentní zdanění pro všechny druhy loterií a došlo k jakýmsi dohodám, že to bude diferencovaně, 23 až 28 %, 23 %, zjednodušeně řečeno, pro kurzové sázky, 28 % pro "bedny". Při projednávání v Poslanecké sněmovně pak došlo k obstrukcím, to jsme asi také četli. Pan poslanec Kalousek hovořil dlouho do noci a vytýkal sněmovně, že upřednostňuje některé poslanecké návrhy před jinými poslaneckými návrhy. A proto byl podán vlastně totožný návrh vládou, aby byl projednáván jako návrh vládní. A ten ve sněmovně prošel s jediným pozměňovacím návrhem, kdy z původně navrhovaných 60 : 40 %, obce a stát, bylo upraveno ve prospěch obcí na 63,37%.

A teď v podstatě o tom, o čem se vedla i poměrně rozsáhlá diskuse na našem výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a co asi tady zazní i v dalších příspěvcích a o co v podstatě se tady spoříme byť zdánlivě jde jen o pár čísel.

První věc je, a takové pozměňovací návrhy byly podávány, aby se opět zvýšilo procento pro obce, protože obce budou mít méně. Vypočítal jsem si to a vypočítat si může samozřejmě každý, o co budou mít více na základě tohoto pozměňovacího návrhu, a to proto, že kalkulačka mi vypočetla, že 63 % z 80 korun je 50,40 korun za jeden a jednu bednu, zatímco stávajících 80 % z 55 korun je 44 korun, takže obce budou mít více.

Svaz měst a obcí nám poslal výzvu, abychom zvrátili tento poměr ve prospěch obcí, protože globální čísla o dvou miliardách pro stát a 200 milionů pro obce neplatí kvůli tomu, že je vydáno 300 obecně závazných vyhlášek. Ano, ale tam, kde obce vydaly obecně závazné vyhlášky – a my jsme třeba jednou z nich – se dobrovolně vzdávají těchto příjmů, zatímco tam, kde obecně závazné vyhlášky vydány nebyly, budou mít prostě za den o 6,40 Kč více a za rok to dělá o 2 336 Kč více za přístroj.

Ano, ale tam, kde obce vydaly obecně závazné vyhlášky – a my jsme třeba jednou z nich, tak tam se dobrovolně vzdávají příjmů. Zatímco tam, kde obecně závazné vyhlášky vydány nebyly, tak tam prostě budou mít o 6,40 korun za den; a za rok to dělá o 2336 korun více za přístroj. Ano, kdyby bylo osmdesát, dvacet, tak by to bylo ještě víc, ale pak by z toho stát nic neměl. A přiznejme si, ono se to hlavně předkládalo hlavně proto, aby měl stát více peněz. Je to asi zahrnuto ve včera schváleném rozpočtu. A bylo slíbeno, že část prostředků půjde i prostřednictvím státního rozpočtu na sport.

Takže to jsem chtěl zdůraznit, abychom... a víte, že vždycky horuji pro obce a jsem starosta, takže samozřejmě bych chtěl pro ně to nejlepší, ale musím férově přiznat, že byť to není optimální, tak je to více, než je to dneska a obce na tom neprodělají. Tak to je jedna věc.

Druhá věc – problém kvízomatů. To považuji za velmi vážnou věc. Historicky jsem tady v minulosti ukazoval tyto obrázky. (Ukazuje dva obrázky.) Nerozeznáte rozdíl, samozřejmě. Ani já sám nevím, který z nich je který, ale jeden je výherní hrací automat. Druhý je videoloterijní terminál. A teď tady zažíváme určité deja vu.

My jsme v roce 2006 na obcích přijímali obecně závazné vyhlášky. Vymýtili jsme u nás konkrétně 140 hracích automatů. Zbavili jsme se dobrovolně příjmů a problémů s hernami. A pak nám Ministerstvo financí po desítkách, po stovkách, k nám přes dvě stě – povolilo videoloterijní terminály v rozporu se zákonem, jak potvrdil i Ústavní soud, posléze. A pak se tady v Senátu při projednávání jedné novely vlastně řeklo, že aspoň za to obce budou mít nějaké peníze. A to jenom způsobilo to, že když už mají obce peníze, tak pak to třeba nechtějí rušit a více to tolerují. Nicméně obce, které byly důsledné, tak teď se zbavily – musím říct po konkrétně v našem případě čtyřletém procesu rušení. Připomenu, v jednom zákoně jsme měli, že do tří let zanikne rozhodnutí. Pak Ústavní soud řekl, ne do tří let, okamžitě musí MF zahájit proces. No, a ejhle. Ono to MF trvalo čtyři roky, přičemž v některých případech neučinili úkon. A uvedu jeden nejhorší případ, kdy dali třiceti denní lhůtu k vyjádření účastníkům řízení. Účastník řízení požádal prodloužení této lhůty o třicet dnů a MF odpovědělo, že nesouhlasí s třiceti denním prodloužením, ale pouze s patnácti denním prodloužením. Ale odpovědělo až po šesti měsících, že už to prodloužilo o sedm měsíců. Údajně tam zemřela pracovnice. No, ale kdyby na obcích zemřel pracovník na stavebním úřadu a my jsme půl roku nevydali stavební povolení, tak by nás asi zavřeli... No, a teď mají pravdu ti, kteří říkají, že zase k nerozeznání to je – a já to mám černobílé – kvízomaty.

I u nás před dvěma měsíci byla zrušena herna. A minulý týden do ní umístili dvanáct těchto kvízomatů. Podle instrukcí MF samozřejmě dáváme trestní oznámení a informujeme specializovaný finanční úřad. Oni zahájí řízení. Už se to stalo před půl rokem v jednom případě a do čtrnácti dnů přístroj zmizel. Ale je vidět, že s jídlem roste chuť a zkoušejí to. A to je vážný problém, protože údajně už jich je osm tisíc v ČR.

Prosím, zde přítomného pana ministra a vím, že je to i záležitost MV a možná by se na to měla vláda zaměřit a možná ještě dřív to vyřešit ve stavu legislativní nouze, pokud je třeba legislativní řešení, než projde sněmovnou ten velký zákon, protože to problém je. A někdo se nám směje do obličeje. Přesto nepodporuji pozměňovací návrhy dnes v tuto chvíli, protože jakýkoliv pozměňovací návrh dnes považuji za šikovnou kličku k tomu, že nebude od 1. 1. platit zdanění a nebude vůbec nic.

Tím se dostávám k hlavnímu problému, že jsme tady v časovém presu. A skutečně mám obavu, že když my návrh zákona vrátíme – dneska je 10. prosince, sněmovna může až po deseti dnech od doručení jednat. Padá to tedy zhruba skoro na Štědrý den.

A nemyslím si, že je situace momentálně na politické scéně tak optimální, že se všichni sejdou...

A pro vás, kteří to nevíte, tak přesto, že byly určité dohody o zaslání tisků, které teď sněmovnou procházejí v jednom balíku, a už Organizační výbor schválil další plénum 13. ledna, tak na nátlak - asi novinářů - poslali nám dnes návrh zákona, týkající se sedmdesáti let u státní služby už dnes. Už je to tady – a už jsme per rollam - svolávali Organizačním výborem plénum na jiný termín. Ale nepotěšíme asi sněmovnu nebo ty, kteří chtěli, protože 30denní lhůta uplyne až 10. ledna. Takže plénum bude 6. ledna.

Ani nám se nechce podléhat tomu časovému presu. Chceme mít na zákony patřičný čas. A bojím se, že ani sněmovna by prostě teď o Vánocích kvůli vráceným zákonům tam, kde běží lhůta od 1. 1., se nesešla a tlak je poměrně velký...

Na závěr už řeknu jen poslední věc. Říkal jsem to na výboru trošku nadneseně, ale řeknu to i tady, protože my jsme tam nepřijali usnesení možná i proto, že jsme skoro všichni byli v takovém maličkém střetu zájmů. Tři z nás byli starostové. A těm jde tu o kvízomaty, tu o příjmy. Tak hlásím, že nemám střet zájmu z hlediska příjmů. Všechny herny už jsme vymýtili, s výjimkou, jak jsem se včera dozvěděl od naší vedoucí finančního odboru, dvou přístrojů. Všechno mělo být zrušeno, ale dostali jsme z MF...našli jsme dvě bedny, že technická zařízení s výrobními čísly – není důležité, jsou na základně rozhodnutí MF ze dne 1. 4. 2009 povolená, a to společností SYNOT TIP a.s. A protože z důsledku administrativních by nebyla tato zařízení evidována v databázi povolených MF, tak tudíž ve čtyřletém procesu nebyla zrušena. On teď zahájí proces. Já už nevím, skutečně.

Čtyřicet milionů se ročně prohrálo v Bohumíně. Čtyři roky to protahovali. Bez dalšího komentáře. A ke střetu zájmu, tři z nás byli starostové. Jeden z nás byl majitel loterijní firmy - a musím s kolegou Valentou souhlasit s tím, že kvízomaty tedy trápí je jako konkurenci legálně povolenou, tak i nás obce, protože to je výsměch. A další kolegové tam byli členové strany, která obdržela 2 mil. sponzorského daru od pana kolegy Valenty. A řeknu to v podstatě nadneseně, já věřím, že všichni rozhodujeme tady v tomto svobodně, ale myslím si, že bychom si měli skutečně uvědomovat, že kdo chce prosadit pozměňovací návrh, ve skutečnosti nechce, aby od 1. 1. bylo to vyšší zdanění.

A proto, byť jsme na výboru nepřijali usnesení, tak já se připojuji k těm výborům, které navrhovaly schválit návrh zákona, ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou, aby nám i pan ministr potom nevyčetl, že jsme připravili státní rozpočet o nějaké peníze.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A slovo má nyní senátor Vladimír Plaček.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Stejně, jako na včerejším jednání výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, já bych na začátek dovolil citovat z důvodové zprávy k tomuto návrhu zákona, poněvadž si myslím, že jedna věta říká mnohé, prakticky téměř vše.

Co je totiž hlavním cílem předkládané novely?

Hlavním cílem navrhované novely je prostřednictvím zvýšení sazeb odvodu z loterií a jiných podobných her, posílit předcházení a potírání sociálně patologických jevů, spojených s provozováním hazardním her, a ochrana hráčů. Že hazard způsobuje sociálně patologické jevy, o tom asi není třeba příliš mnoho hovořit, poněvadž to všichni dobře víme. Kam patologické hráčství dochází u jednotlivců, taktéž známe mnoho různých osudů, různých lidí, jejich doslova a do písmene lidské tragédie, tragédie jejich rodin, nezvladatelných dluhů, celospolečenské problémy, pokusy o sebevraždu, dokonané sebevraždy atd.

Patologický hráč, pokud se rozhodne léčit, je to léčení velice dlouhodobé, několikaměsíční, a je samozřejmě velice nákladné. Všechny celospolečenské náklady se pokusila zpracovat studie, zpracovaná Psychiatrickým centrem Praha při 3. lékařské fakultě. A to pod názvem Společenské náklady na hraní hazardních her v ČR. Pokusila se v té studii také vyčíslit náklady, které celospolečenské problémy způsobují patologičtí hráči. A je to číslo úctyhodné. Je to sice odhad za rok 2012, myslím si, že ale kvalifikovaný, a to ve výši 12 – 16 mld. Kč.

Je zcela zřejmé, že riziko vzniku závislostí u lidí u různých typů hazardu je různé, ale podle odborných studií dalších, i včetně této již mnou citované, je riziko vzniku největší právě u her na videoloterijních terminálech, na tzv. výherních hracích automatech. A taktéž tyto studie, včetně odborných studií ze zahraničí potvrzují to, že pokud množství těchto technických her, těchto terminálů a výherních automatů se sníží, sníží se také počet hráčů a tím i jejich komplikací z toho vyplývajících. Návrhem tohoto zákona se předpokládá snížení v ČR o 10 tisíc těchto přístrojů.

Ještě mi dovolte pár čísel, které tady zatím nezazněly a myslím si, že jsou velice vypovídající. Kolik se tedy vlastně vůbec na hazard v ČR vynakládá, jaké jsou vklady. Celkem je to 138 mld. Kč. Na výhrách je vyplaceno 106,6 mld. Kč, takže základ pro odvod je stanoven na 31,3 mld. Kč. Jsou to informace z analýzy struktury trhu hazardních her, zpracovaných tedy ministerstvem financí.

Hazard má samozřejmě několik druhů, já si dovolím tady vypíchnout jenom pár z nich, o kterých jsem i hovořil. Co se týká videoloterijních terminálů. Vklady jsou 58,7 mld., výhry 42,7 mld. Kč, a základ odvodu téměř 16 mld. Kč. Výherní hrací přístroje – vklady 15,6 mld. Kč, výhry 13,1 mld. Kč, a základ odvodu 2,4 mld. Kč. Když tyto technické hry celkem sečteme, vychází, že vklady jsou 84,2 mld. Kč. Co se týká výher, 63,9 mld. Kč, a tím pádem základ odvodu je 20,2 mld. Kč. Z toho mi vyplývá, že tady je docela velký prostor pro vyšší zdaněn, tak jak je navrhováno. Takže návrh tohoto zákona podporuji. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a slovo má nyní pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní předsedající. Pane ministře, dámy a pánové, já jsem trošku zmaten, jestli jde o daně, nebo tedy o potírání hazardu. Teď jsme slyšeli, že v důvodové zprávě se hovoří o obojím. Kolega Petr Vícha nás varuje, že když to neschválíme, tak nepřijdou ty peníze do rozpočtu. Druhým dechem říká, že zakázali všechny automaty, takže z nich není výběr žádný, a to nejen pro obec, ale taky pro státní rozpočet, protože tam, kde nejsou, tak se nevybírá nic.

Všichni víme, že ideální by bylo, kdyby to šlo zakázat. Ovšem také víme, že zákaz nikdy nevedl k tomu cíli, který sledoval, a tak se hledá samozřejmě všelijaké kompromisní řešení. Jistě znáte případ Brna, kde schválili totální zákaz, výsledkem bylo, že začaly vznikat jiné formy heren, kluby, zkrátka ne ten byznys, který chce s tímto obchodovat, ale i ten občan, který chce hazardovat, si tu cestu k sobě našli.

Myslím si tedy, že bychom si měli toto ujasnit. Zvyšováním odvodů asi snížíme zisky provozovatelů. Nejsem si jist, jestli snížíme skutečně tu závislost nebo tu zvláštní potřebu, kterou určitá část populace vždycky měla a bude mít, to jest snadno přijít k nějakému zisku. Známe příběhy z minulého století, nebo z jeho začátku spíše, kdy dědeček prohrál statek v kartách. Známe ze starých filmů záběry, jak v zadních prostorách restaurací se hrálo Plátýnko, v čase, kdy hazard byl zakázán. Takže jistě z některých starších detektivek znáte ty záběry, jak šťára odhalila hráčské doupě. Víme, že ten patologický jev je trvalý a samozřejmě se s ním musí zacházet obezřetně.

Co je ovšem také podstatným rysem naší současnosti, je, že se hráčská vášeň neuskutečňuje jenom prostřednictvím herních automatů, ať už jsou jakéhokoli typu. Ona se také uskutečňuje na internetu, protože jsme v moderní době globální komunikace. A díky tomu, že internet je přeshraniční povahy, tak zde existuje velmi rozsáhlý trh, skoro srovnatelný s tím domácím, legálním. Teď mluvím zejména o sázkových hrách, který se vlastně vyhýbá jakékoli licenční politice, jakýmkoli pravidlům a tudíž také odvodům.

Máme zde určitý byznys, který je legalizován, je registrován, má tady daňovou rezidenturu a odvádí značné prostředky pro obce i pro stát. A pak máme rozsáhlý byznys, skoro stejně velký, který protože působí ze zahraničí, neodvádí vůbec nic. To si myslím, že je nepřijatelný princip. A já bych byl velice rád, kdyby ministerstvo financí spolu s ostatními resorty, protože to není čistě jenom záležitost ministerstva financí, učinila příslušná opatření. Jedno z nich už se podařilo. To je zákaz reklamy a důsledný postih jakékoli reklamy nelegálního sázení či nějakých internetových loterijních her.

Je třeba ještě udělat další dva kroky. Je to blokování stránek, na kterých se tyto nabídky činí, čili nejenom reklamy, ale přímo internetových stránek, a blokování účtů, na které poplatky za tyto hry, čili ty sázky se poukazují. Máme v Evropské unii jeden příklad, kde už se to povedlo. Je to Dánsko. Tam se skutečně povedlo ten nelegální trh z několika desítek procent, já teď z hlavy nevím, jestli to bylo čtyřicet, nebo kolik měli, srazit na několik procent. Myslím, že do 4 procent. Díky tomu se samozřejmě také únik povinných odvodů srazil na tuhle úroveň a vydělal na tom stát.

Myslím si tedy, že by mělo ministerstvo vyvíjet aktivitu zejména tímto směrem, protože pak není třeba nic zvyšovat a ty prostředky přijdou logicky, protože nepřestanou unikat do zahraničí. Myslím si, že bychom měli ministerstvo k tomu přimět, aby tímto směrem vykročilo, a proto si dovolím bez šikovné kličky dát návrh na zamítnutí. A v případě, že dojdeme k podrobné rozpravě, tak si dovolím dát návrhy na zmírnění zvýšení sazeb.

A dovolte mi teď, ještě v rámci obecné rozpravy, jenom upozornit na jednu velikou neproporčnost. A sice spočívající v tom, že všechny sazby se u ostatních her zvyšují o 15 %, zatímco u těch beden, zjednodušeně řečeno, čili u těch herních automatů, se ta pevná, ta fixní denní sazba zvyšuje o 45 % a ta procentní o 40 %, tak si myslím, že to je trošku drastický skok a že by se mělo přemýšlet jinak.

Takže to možná v tuto chvíli stačí. Ohlašuji tedy záměr podat pozměňovací návrh, ale teď v obecné rozpravě dávám návrh na zamítnutí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a s přednostním právem nyní vystoupí pan 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já jenom na úvod řeknu, že nejsem ve střetu zájmů, protože jsem nikdy nehrál nic na automatech. Dokonce jsem ani po vzoru svého otce nikdy nesázel Sportku a nic takového, takže já nemám žádný zájem na tom, aby tyto automaty fungovaly dál.

Je jasné, že to, co provádějí dneska obce, to je v podstatě prohibice. To znamená, že se zakazují automaty a tím se dostáváme do situace, že vysychá pramen peněz pro obce. Nyní přichází vláda s jakýmsi koeficientem, malým pro obce, větším pro sebe. A z toho důvodu si myslím, že pan ministr jasně řekl, myslím, že 2 miliardy, nebo kolik, jdou do státního rozpočtu. Také jsem tady slyšel, kolik miliard stojí léčení těch gamblerů atd. A to je daleko víc, než je miliard příjmu, takže já bych v této chvíli spíše dal do úvahy, jestli bychom to neměli úplně zakázat, abychom neměli žádné automaty, nic.

Já si myslím, že historie nás poučila, že každá prohibice je špatná, že se to přelije do šedé ekonomiky, do sklepů, do heren, do klubů, a ti gambleři nám budou vznikat dál. Já jenom varuji starosty a zastupitelstva, že když zakážou veškeré automaty a veškeré hraní, takže jim vyschne pramen na kulturu, na sport, a jsem zvědav, co potom budou v té obci s těmito věcmi dělat.

Takže je to spíše úvaha. A mě fascinuje, když to poslouchám, že prevence je tam sice nějakým procentem, jedním nebo kolika, vzata, ale nejdůležitější je příjem státního rozpočtu. V tomto případě pro mě ne.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane místopředsedo, a slovo má nyní paní senátorka Zuzana Baudyšová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

Dovolte mi na tomto místě podpořit návrh podoby zákona o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění, v kterém byl projednáván a poté schválen Poslaneckou sněmovnou.

K tomuto stanovisku mě vedou dvě věci. A to zaprvé, plnění státního rozpočtu a zadruhé, i mé dlouholeté zkušenosti, co znamenají drogy a patologické hráčství u dětí.

Prvním argumentem je kompromisní poměr rozdělení výběru části odvodu mezi státní rozpočet a rozpočet obcí, který byl dohodnut na 37 % ku 63, ve prospěch rozpočtu obcí. Důležitý je i příjem pro státní rozpočet, o kterém hovořil pan ministr Babiš, tzn. 1,8 miliard a 200 milionů pro obce.

Dalším finančním přínosem pro obce a města by mělo být vedle navýšení dílčího základu odvodu z výherních hracích automatů a jiných technických zařízení i navýšení o 8 % z 20 % na 28. A navýšení sazby pro pevnou část dílčího odvodu z výherních hracích přístrojů a jiných technických zařízení z dosavadních 55 na 80 Kč. Navýšení budou mít pozitivní dopad opět na rozpočty obcí v řádu stovek milionů korun ročně.

Z mého pohledu je další velmi důležitý přínos na jednotlivých zastupitelstvích obcí a měst, zda zvolí nastavení působení hazardu na svém území v neregulované, regulované, případně nulové toleranci hazardu. Osobně si myslím, že v rámci společenské prevence a odpovědnosti je tato možnost postoje obce k hazardu mnohem zásadnějším krokem k potírání a předcházení patologického hráčství – gamblingu, který zásadně devastuje desítky tisíc dospělých a bohužel i dospívajících dětí.

Při této příležitosti bych si dovolila sdělit své zkušenosti. Věřte mi, že možnosti léčení drogově závislých dětí a zároveň i dětí, které propadly patologickému hráčství, zejména v kategorii 15 – 18 let, a dokonce i dětí pod 15 let, je téměř nulová. Tato zařízení téměř neexistují. Jediné je tady shodou okolností v Praze pod Petřínem, kde v péči boromejek se léčí závislé děti. Kapacita je samozřejmě omezena. Ale jinak po celé republice je to dohromady nula nula nic. I když x-krát jsme argumentovali zástupci vlády pro drogově závislé, tak jsou to vždycky jenom tištěné letáčky, zkrátka skutečná pomoc neexistuje. Tyto děti končí na psychiatrickém oddělení, kdy např. závislá 15letá dívka je na pokoji s 50letými alkoholičkami, takže to určitě není to, co by tyto děti potřebovaly.

Přistoupit na některé pozměňovací návrhy a návrh zákona vrátit zpět do Poslanecké sněmovny je jasnou zprávou, že navrhované pozměňovací návrhy nebudou přijaty od 1. 1. 2016, ale až od 1. 1. 2017. Já doufám, že naše společná zodpovědnost zvítězí. Zodpovědnost pana ministra za rozpočet, který shodou okolností včera úspěšně ministerstvo pod vedením pana ministra zvládlo, se postarají, aby rozpočet byl nejenom správně naplňován, ale i využíván. A já zase doufám, že i dál se budu snažit, aby konečně byla možnost i léčení dětí, které propadly drogám a automatům. Protože neléčená závislost vede velice často k schizofrenii, což vědí odborníci, ale stále se o tom nehovoří. Jsem v kontaktu i s rodiči, jejichž děti propadly dlouhodobému užívání drog a automatů, bohužel i schizofrennímu onemocnění.

Díky za pozornost, přeji vám i nadále hezký advent a panu ministrovi hodně síly při nelehké práci. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Obecná rozprava pokračuje. Slovo má nyní paní senátorka Veronika Vrecionová.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Tak ještě jednou hezké odpoledne. Já jsem moc ráda, že tady moje paní předřečnice mluvila o těch problémech s patologickým hráčstvím. Vlastně mi mluvila z duše, protože jsem chtěla tady zmínit pár příkladů.

Já jsem vlastně pracovala 8 let jako starostka. Některé ty velmi složité soudy těch rodin znám, sama mám dvě děti – 23 let, 16 let. Znám řadu jejich kamarádů. Mluvíme s maminkami. Všichni víme, že toto nebezpečí tady je. Máme o toho veliký strach. Nicméně právě proto se velice obávám, že tady ministerstvo a vláda zvolily špatný postup. Ano, dobrá, chce vybrat více daní. Nicméně, já jsem pevně přesvědčena, že je nejdříve třeba ošetřit tu šedou zónu. Dnes všichni odborníci, kteří se věnují závislostem, a tady mluvíme o závislosti na hazardu, tak říkají, že ten největší problém – a právě u mladistvých – je dnes na internetu, v internetovém sázení a v těch kvízomatech. Proto jsem pevně přesvědčená, že bychom se měli maximálně snažit o to, abychom tento návrh teď upravili. Já jsem si tady ze včerejší diskuse udělala pár takových poznámek, o které bych se s vámi nyní ráda podělila. Já tedy jenom avizuji, že tady s kolegou Horníkem budeme předkládat dva pozměňovací návrhy. K těm podrobnostem se později vrátím.

Já prostě cítím velký rozpor. I paní náměstkyně Hornochová včera po projednávání na několika výborech. Ta řekla, že hlavním cílem tohoto zákona je pouze zvýšení příjmů státního rozpočtu. Vůbec nemluvila o patologickém hráčství, o těchto problémech. Zároveň, a to už tady zmínil pan kolega Oberfalzer, v důvodové zprávě k tomuto návrhu se píše, že hlavním cílem předkládaného návrhu je snižovat škodlivé efekty hazardních her na společnost a pro samotné hráče. Já tam opravdu nevidím vůbec žádnou souvislost mezi tím, když zdaníme legální provozovatele, budiž, ale prostě vůbec neušetříme tu šedou zónu, naopak – tady hrozí to, že zase někteří vykukové se ještě přidají do té šedé zóny.

Všem kolegům bych tady chtěla připomenout Akční plán realizace národní strategie protidrogové politiky na období 2015 – 2018. Pro oblast hazardního hraní byl schválen usnesením vlády České republiky ze dne 9. listopadu 2015, č. 915. Ukládá členům vlády a vedoucím ostatních ústředních správních úřadů – realizovat úkoly a opatření obsažené v akčním plánu. Předmětem akčního plánu je zejména prevence problémového hráčství, zvýšení dostupnosti léčebných programů a redukce nelegálního provozování her. Já myslím, že se naprosto shodneme, já se pod toto podepisuje, nicméně opravdu to vůbec nesouvisí s touto novelkou.

Pak tedy ještě k panu kolegovi Víchovi, který, já nevím, jestli musím – prostřednictvím pana předsedajícího, oni se vyměnili... To nemusím. A vlastně ten argument už zazníval včera celý den, že ten, kdo nebude hlasovat pro vládní návrh, tak vlastně nahrává hazardu. Je to prostě naprosto falešný argument. Protože ty pozměňovací návrhy, o kterých tady dnes mluvíme, které jsou tu předloženy, o té problematice jsme včera celý den mluvili na výborech, mluvila o nich i Poslanecká sněmovna. Ty návrhy tam v podobné nebo ve stejné podobě ležely. Nikdo je nepodpořil. A bylo by se to stihlo, pokud by vládní koalice chtěla. Opravdu si myslím... Já tady kritizuji ten postup. Nejdříve pojďme ošetřit šedou zónu, poté můžeme mluvit o daních.

Já jsem si tady ještě... Takže možná mám konkrétní dotaz na pana ministra. Platí zvýšení státního rozpočtu, nebo platí postihování škodlivých efektů, tak, jak je to v té důvodové zprávě?

Pak jsem se ještě včera pana náměstka Závodského ptala, zaprvé jsem mu pokládala tento dotaz, a ještě právě další, na které potom navážu. Nicméně bych chtěla říci, že na žádný ten dotaz mi pan náměstek neodpověděl. To si musím postěžovat panu ministrovi, choval se velmi arogantně a za 5 let v Senátu jsem se s takových chováním nesetkala. Je to váš podřízený, samozřejmě je to věc vašeho ministerstva, ale je to pak vaše vizitka, pane ministře. To jenom jsem chtěla říci.

Chtěla jsem tady k těm kvízomatům... Mluvil o tom i pan Vícha. Pan Závodský vlastně víceméně řekl, že ty kvízomaty ten zákony neřeší, protože jich jsou jenom dva tisíce v současné době, i když tedy tomu nerozumím, protože pan ministr, je tady několik jeho mediálních vyjádření – první před rokem a půl, že je třeba zdanit kvízomaty, tak pan náměstek Závodský řekl, že jich jsou pouze dva tisíce a že to je problém policie, že to musí řešit policisté České republiky. Ministerstvo vnitra poskytlo informaci, že zadrželo pouze 300 takových zařízení a že zhruba 106 jich bude muset vracet z důvodů důkazní nouze. Tak to se tady prostě točíme v začarovaném kruhu.

Prostě mám pocit, že deklaratorní prohlášení do médií vůbec nekorespondují se skutečnými činy. Já jsem samozřejmě realista, já vím, že tady vládní koalice má většinu. Předpokládám, že tento návrh projde. Nicméně skutečně považuji za svou povinnost tady všechny tyto své pochybnosti vyjádřit a pokusit se předložit, pokud se dostanu do té podrobné rozpravy, ony avizované pozměňovací návrhy.

Vím, že jste také mluvil, a o tom jsme tedy mluvili s panem náměstkem Závodským taky, ten veliký zákon, který byl schválen včera v prvním čtení. Ten zákon se vlastně vleče už strašně dlouho, který by to měl ošetřovat. Nicméně mé informace, které visí i na veřejném portálu TRIS, jak našla moje paní asistentka, říká, že jsou tam velké problémy s notifikací. Já jsem pana náměstka Závodského prosila, jestli by nám tedy neřekl, o jaké problémy jde. On řekl, že žádné problémy nejsou, že je všechno v pořádku. Nevím, proč to tedy visí na tom veřejném portálu. Jestli jsou skutečně problémy s notifikací, tak se takového zákona vůbec nemusíme dočkat v nějakém řádu roku, dvou. Takže k tomu bych taky ráda věděla, jak to tedy ve skutečnosti je.

Potom bych tady ještě chtěla říci, že ty propočty pro ty obce, tam vidím i jeden základní problém, vzhledem k tomu, že ten návrh vůbec neprošel klasickým připomínkovým řízením. Nemáme vyjádření ani Hospodářské komory, ani Svazu měst a obcí. I když ti nám potom dodatečně psali. Ale nebyli přizváni. Neprovedla se dopadová studie RIA. To znamená, všechny ty propočty, které slyšíme, jaké to bude mít dopady na obce, jsou v podstatě skutečně jenom věštěním z křišťálové koule.

A teď jenom bych chtěla dopředu avizovat to, co by poté, pokud by se podařilo projít do podrobné rozpravy, co bychom předkládali v těch dvou pozměňovacích návrzích. Ten jeden se týká toho ponechání 80 % pro obce, máme k tomu několik důvodů. Zaprvé – jak jsem už řekla – ta absence dopadové studie RIA. Je tady taky důvod legislativní daňové zdrženlivosti, a to už proto, že ta sazba byla zavedena vládou v roce 2012, ta stávající. Z toho důvodu, že jsou to obce, které provozováním technických her mají ty přímé dopady na svém území.

Ještě bych ráda na kolegy apelovala, už proto, že jsme tady minulý týden měli takovou tu diskusi v souvislosti s novelou zákona o rozpočtovém určení daní, a vlastně těm obcím naopak jsme vůbec nepřidali. My jsme tedy hlasovali pro vyšší přidání. Myslím si, že alespoň tady bychom jim měli vyjít vstříc.

A ten druhý návrh se týká kvízomatů, kdy bychom rádi vyřešili daňové úniky z provozování kvízomatů formou pozměňovacího návrhu, který zavede jednoznačnou povinnost provozovatelům kvízomatů – splnit veškeré povinnosti ze současného loterijního zákona, ale zejména povinnost požádat si o řádné povolení a placení daní. Tento pozměňovací návrh nepodléhá notifikaci, takže neodsouvá účinnost zvýšení daňových sazeb.

To je vlastně všechno, protože ten návrh s tím jedním procentem odvodů na povinnosti spojené s akčním plánem již přednesl kolega Pešák. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí s hlasem přednostním pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, pěkné odpoledne. Jelikož jsem jeden z předkladatelů kolegyně Veroniky Vrecionové, tak si dovolím pár věcí doplnit, protože už hodně z nich tady všeobecně zaznělo.

V každém případě je asi velmi zajímavé stanovisko vlády. Stanovisko vlády k tomuto zákonu. Já musím přečíst bod 2, nebudu to celé číst, ale bod 2 je hodně zajímavý. Předložený návrh zákona, byť přináší určitý posun ve smyslu shora uvedeném, ponechává další významné nedostatky stávající regulace herního průmyslu nepovšimnuty. Těmi jsou zejména provozování nelegálních sázkových her prostřednictvím sítě internet, kde příjmy z něj nebudou dále zdaňovány, a nesoulad platné právní úpravy s právem Evropské unie. V návrhu zákona je nutno v důsledku této nekomplexnosti spatřovat ne zcela opodstatněné znevýhodnění legálních provozovatelů loterií a jiných podobných her.

V tom stanovisku vlády, když si ho získáte na internetu, tak je toho trošku víc. Je to velmi zajímavé. V podstatě z toho stanoviska jsem já vyvodil, že by ten zákon tady vůbec neměl být. Ten zákon, už to tady možná někdo řekl, předběhl 3 jiné zákony, které byly vládní. Tady to byl zákon nějakého, nebo pana poslance, neříkám nějakého pana poslance Volného. Vláda si ho potom vzala na sebe. Nicméně když už máme v Poslanecké sněmovně další tři návrhy novelizace zákona loterijního, tak proč to neřešíme komplexně, velmi rychle? Zákon se dá schválit, když bude Poslanecká sněmovna pracovat, jak by měla pracovat, tak podle mého za 6 měsíců můžeme mít všichni hotovo, včetně podpisu pana prezidenta.

Já jsem ještě očekával, když pan ministr vystoupil, že řekne, že je ve střetu zájmu. On to neřekl. Já teď nevím, jestli mám pravdu já, že je ve střetu zájmu, nebo nebude ve střetu zájmu. Ono nejde jenom o kvízomaty. Ony jsou to de facto vědomostní kvízy, kterých je několik dalších, které létají éterem. Kdo například posloucháte Rádio Impuls, tak tam je jeden takovýto kvíz. Haló, tady Impulsovi! Jestli to znáte? Já nevím, komu to rádio patří. Říkají, to patří panu ministrovi. Tam pošlete de facto přes SMS jisté finanční prostředky a ty prostředky tam přibývají a pak ti lidé mají možnost vyhrávat statisícové odměny, nebo statisícové výhry. Co to je jiného? Podle mě je to nelegální hazard, který dělá Rádio Impuls. Neříkám, že to musí být jenom Rádio Impuls, ale i mnohá jiná rádia dělají různé vědomostní kvízy. Ta problematika je o hodně širší. Já se teď ptám, kdybych si dal rovnítko kvízomat a rovnítko soutěž na Impulsu, proč nikdo nechce odsouhlasit náš pozměňovací návrh tady? Co by se stalo? My to dneska odsouhlasíme, přijde to do Poslanecké sněmovny, místopředseda vlády přece musí mít nějakou sílu, aby řekl: Pánové, tohle musíme urychleně schválit. A mají to ještě před Vánocemi schválené. Může to jít k panu prezidentovi po Vánocích, dejme tomu, a určitě se to ještě dá dát do tiskárny a ve sbírce to vyjde 1. nebo 2. ledna. Podle mého – všechno jde. Protože pan ministr říká, že všechno jde vždycky, tak já si myslím, že tohle by šlo úplně ideálně.

Nevím, proč to neuděláme. Proč je na nás vyvíjena jakási hrozba časové nouze? Proč my tady v Senátu se máme každý rok dostávat do situace časové nouze? Každý rok se to opakuje znova. Zažil jsem to už 11 let. Někteří kolegové, kteří tady jsou od začátku Senátu, tak to zažívají každý rok. Přece, to není normální, aby zákony, které jsou nějakým způsobem navázány na rozpočet, a ještě se předpokládá, že rozpočet možná bude schválen před těmi zákony, a už se tam s tím počítá, tak se dávají do Senátu na poslední chvíli. To není o Senátu. To je o Poslanecké sněmovně. To je o vládní koalici. Tady já osobně se nenechám tlačit do jakékoli časové nouze. Jsem ochoten hlasovat pro pozměňovací návrhy, nebo pro novelizaci zákonů s těmi pozměňovacími návrhy, jak je tady avizovala kolegyně Vrecionová. Pak mám dojem, že budeme všichni spokojeni. Nebo se u toho hlasování zdržím, protože pod tlak jako svobodný senátor, a je mi jedno, jestli je to ministr financí, nebo předseda vlády, nevím, proč bych se měl dostávat.

Takže jenom chci poprosit kolegy a kolegyně, aby se nad tím zamysleli, vše se dá zvládnout. Zkusme ty pozměňovací návrhy načíst, zkusme je schválit a zkusme udělat dobro pro všechny strany, včetně toho pozměňovacího návrhu, který tady byl ze zdravotního výboru, se kterým samozřejmě jednoznačně souhlasím také.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já mám připomínku k tomuto zákonu. Samozřejmě je to pouze povzdech a připomínka. Je to možná námět, návrh na to řešení té další novelizace tohoto zákona, aby bylo lépe, když už jsme u těch hesel, tak aby bylo lépe. Jsem přesvědčen, že ta zásadní věc pramení z toho, že i tento zákon je pro mě špatný proto, že on motivuje ty, kteří mají rozhodovat správně, motivuje pod tlakem. Tím myslím všechny, nejenom nás, starosty, ale všechny ostatní starosty v této zemi, aby ti, kteří chtějí nějakým způsobem omezit hazard ve svých obcích, což vyhláškou mohou, a myslím si, že dneska ty vyhlášky s ohledem na rozhodnutí Ústavního soudu atd. už jsou poměrně kvalitní. To znamená, že jsou schvalovány a jsou také v platnosti. Tak rozhodují o tom, jestli budou mít peníze, nebo nebudou. Například to naše město, Vsetín, má z těchto her zhruba 18 milionů korun. Když se rozhodne, že to vyškrtne ze svého rozpočtu, tak to není malá částka, prosím pěkně. To je hodně peněz, řekněme, že to je jedna třetina investic pro to město, které má.

Já jsem přesvědčen, že hazard má být regulován, ale má být regulován tak, aby nebyli vystavováni ti, kteří by měli tu svou podjatost nějakým způsobem vyjádřit, a to tím, že by tyto peníze měly spadnout do státního rozpočtu a pak být přerozdělovány. Pak bychom totiž tady tu hru a tu řeč tak neviděli. Viděli bychom ji pouze tak, kolik peněz, tedy kolik daní, či jak velké daně stát má uvalit na hazard, jako řemeslo ne příliš mravné, nicméně nemůžeme ho vymýtit, stejně jako prostituci. Tu byste měl, pane ministře, také zdanit. Určitě. Ale v každém případě – pak by to byla jenom naše čistá diskuse o tom, kde ta regulace je taková, aby si lidé zahrát mohli, ale bylo to v tom regulovaném režimu. A rozdělení těch prostředků ze státního rozpočtu, to by pak zůstalo na Poslanecké sněmovně pochopitelně.

Myslím si, že to je zásadní věc, protože pak tady každý přistupuje k tomuto pultu také s tím, že přemýšlí nad tím, co ho čeká, když udělá tento krok, a myslím si, že to je špatně.

Tato chyba samozřejmě provází tento zákon od začátku jeho vzniku v 90. letech, kdy ti, kteří pro původní podobu hlasovali, byli buď hlupáci, čemuž ve většině případů nevěřím, anebo zkorumpovaní politici, protože dát majitelům hazardních her a heren a přístrojů do ruky to, že potom rozdělovali benefity na základě zákona sami, a z těch které bychom měli trpět, se stali dobrodinci, bylo, myslím si, špatně už od samotného začátku.

A teď v tom v zásadě pokračujeme. My se vždycky slepě necháme zahnat do uličky. Jestli je to brzy nebo pozdě je druhá věc, ale diskuse o několika parametrech, ale v zásadě bychom měli, přistoupit, pane ministře, k tomu, aby všechny tyto prostředky šly do státu a pak byly rozděleny a nebyly tím zatěžovány obce a jejich svobodné rozhodnutí o tom, zda hazard mít budou nebo nebudou. Jestliže totiž zalidněnost České republiky není velká proti jiným, ale přece jenom města a místa, kde provozovny výherních hracích automatů a všech ostatních věcí jsou blízko sebe, tak když jedni zruší vyhláškou na svém území "hazard", tak hráči z jejich obce a gambleři v tomto významu mohou jet o kousíček dál a obec se těchto problémů nezbaví. Myslím si, že řešení je asi jenom takovéto. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Petr Bratský. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Bratský:  Hezké odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře. Současný zákon o loteriích a jiných podobných hrách vychází ze zastaralé právní úpravy, která pochází ze začátku 90. let a není schopen adekvátně reagovat na měnící se tržní prostředí. Vývoj techniky, rozvoj on-line hracích her atd. ... Vždyť tyto terminály tehdy kolem roku 1990 ani neexistovaly.

Pro nesoulad zákona s evropským právem je proto s Českou republikou již od roku 2014 vedeno řízení o porušení smlouvy o fungování Evropské unie. To je asi všeobecně známé. A chtěl bych se tedy pana ministra zeptat, jestli tento vládní návrh řeší nesoulad s právem Evropské unie a přijetím novely, zda se Česká republika nevystavuje nebezpečí finančních sankcí, v nejhorším případě jsou to ty finanční sankce, kdy nám mohou i zarazit čerpání dotací z evropských strukturálních fondů, už v příštím roce. Čili jestli tento zákon, pakliže schválen bude ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou, řeší infringement, který s námi Evropská unie vede. Toto za prvé.

Potom v rozpravě také už zaznělo, jak je to strašně obtížné, když některé obce nebezpečí patologických hráčů chce řešit tím, že úplně zruší různé možnosti herních automatů ve veřejných prostorách vyhláškami. A potom ministerstvo financí, aniž by se obcí ptalo, vydá s klidem licence na různé hrací automaty a tím se vlastně obcím mohou vysmát. Ono je vždycky jednodušší nějakým způsobem obejít pár úředníků na ministerstvu, než zajistit většinu hlasů v obecním zastupitelstvu nebo 101 poslaneckých hlasů a 41 senátorských hlasů, nebo co já vím. Pan současný ministr za to nemůže, tyto licence byly vydány v době, kdy on na ministerstvu financí samozřejmě ještě nebyl. Ale slyšeli jsme v rozpravě, jak je obtížné se toho zbavit, jaký neřád na ministerstvu panuje, že sedm měsíců neodpoví na dopis někdo a jedná se tam o nějakých lhůtách. Vždyť to je nepořádek, který bychom neměli vůbec dopustit.

Chtěl bych zde říci také ještě několik argumentů. Sněmovnou přijatá verze znamená i vyšší daň pro charitativní losy a další obdobné aktivity, tam se zvyšuje o 2 procentní body, a vyšší zdanění tombol a spolkových her.

Pane ministře, tady v Senátu je drtivá většina senátorek a senátorů, kteří buď byli buď starosty obcí nebo seděli minimálně v radách obcí, čili tato komora je asi ještě víc obcím nakloněna než Poslanecká sněmovna, ale také řada poslanců pochopitelně prošla komunálními volbami a měli různé funkce, anebo byli v krajských zastupitelstvech nebo hejtmani apod. Nicméně my jsme na toto v této komoře docela citliví a myslíme si, že veřejný život, jak se odehrává, takové ty myslivecké spolky, dobrovolní hasiči, svaz žen jsme tady někde myslím zaslechli apod., si pořádají různé svoje bály a udělají si tombolu a touto tombolou si tak trochu vydělají na spolkový život. A nyní my jim za tuto dobrovolnost napaříme o něco vyšší daň. Dobře, možná, že se řekne, že to je mizivé a že se zvyšuje všem. Jenže ve světě se to děje trochu jinak, a já vám trošku zkusím říct, jak.

Za prvé. V současné verzi připravené Poslaneckou sněmovnou, o které za chvíli budeme hlasovat, se pracuje se dvěma sazbami. Obdobné věci ve světě řeší trošku jinak, mají tři sazby nebo i více sazeb. A přečtu vám, jak. Například v Belgii sportovní sázky jsou zdaněny 15 procenty, u loterií je to vcelku jinak, než u nás. Ale kasína mají 33 % až 44 % a výherní automaty 20 % až 50 %. Oni to tam mají nějakým způsobem podle velikosti odstupňované. V Polsku sportovní sázky 20 % až 25 %, loterie 10 %, kasína 45 %, výherní automaty 45 %. Itálie: sportovní sázky 2% až 8 % – Italové, to jsou hráči – loterie 13,1 % až 100 %, kasína 30 % a výherní automaty 12,7 %, 5 %, 8 %. Francie: 7,5 % sportovní sázky, loterie 37,5 %, kasína 10 % až 80 %, výherní automaty 2 % z obratu. Velká Británie: sportovní sázky 15 %, loterie 12 %, kasína 15 % až 50 %, výherní automaty 5 % až 20 %. A mohl bych asi pokračovat údaji z dalších zemí, u Velké Británie jsem se zastavil a dál jsem si to už nenechal připravovat.

Oni minimálně tři sazby daní dělají i z toho důvodu, že mají rozděleno, jak jsou jednotlivé sázky patologické nebo jak jsou nebezpečné, veřejně nebezpečné. Například pro tuto debatu třeba Sazka, všeobecně známá, je určitě méně nebezpečná, než všelijaké cvrnkací automaty na desetikoruny, na dvacetikoruny, anebo dokonce než ty hry, které jsou nelegální, jsou v šedé vlně a zlobí nás asi všechny nejvíc.

Tolik k výpočtům. A když jsme u výpočtů, berte to ode mne jako takový povzdech. Ale kdybych byl poslancem z rozpočtového výboru, jakože jsem poslancem byl osm let, anebo kdybych byl aspoň jenom tím poslancem, když přijde takovýto zákon, chtěl bych asi od ministerstva, aby v důvodové zprávě byla tabulka výpočtů, protože to, že mi ministerstvo financí tvrdí nějaké číslo bezvadně a já mu mohu i věřit, moje víra je někdy dokonce bezmezná, proč ne. Ale od Svazu měst a obcí jsme dostali tabulku, kde to oni přesně popisují. Já to všechno panu ministrovi dám. Možná, že mu ji neposlali, možná, že poslali. A tam je to popsané velice přesně. A tato tabulka ve mně budí větší důvěru, protože mi říká nějaká čísla a oni si za nimi stojí. A konstatuje zásadní metodologický nedostatek návrhu ministerstva financí, kterým je nezohlednění stavu primární regulace trhu technických her obecně závaznými vyhláškami, v jehož důsledku se novelou předpokládaný dodatečný daňový výnos ve výši 1,8 až 2,2 mld. Kč jeví jako zcela nerealistický.

Svaz měst a obcí proto provedl objektivizaci výpočtů, zejména se znalostí místní regulace tak, že do veřejné databáze technických her, jejíž průměrný stav za rok 2014 činil 59 318 her, promítl důsledky 309 zákazových vyhlášek, 181 pozitivně vymezených a 81 negativně vymezených závazných vyhlášek k 26. listopadu 2015. A výsledkem je pokles na 41 908 her, což představuje redukci trhu technických her o 29,35 %, tedy na 70,65 % stavu roku 2014, výpočet loterijní daně v roce 2016 po korekci vypočtené na základě detailní znalosti místní regulace pak činí – a teď se musím podívat na čísla – 7 miliard 256 milionů 912 tisíc atd. Je to uvedeno v následujícím přehledu, je to tady skoro na korunu. A proto na mě působí docela reálně nebo docela slušně takový výpočet. A také nemusí mít pravdu, nechtěl bych to tady stoprocentně tvrdit.

Nicméně panu ministrovi ho pro jistotu dám. Dám vám, pane ministře, i přílohu, kterou jsem tady četl, jak to vypadá někde ve světě, třeba se to bude hodit za rok nebo za dva pro nový zákon. A budu rád a vždycky podpořím – a to tady veřejně mohu prohlásit – když budou minimálně tři sazby a když budou patřičně zvýšené pro některé typy negativních a společensky závažných loterií, které nám nejvíc ovlivňují rozpady manželství, v podstatě ztráty tátů od rodin nebo od dětí, kteří se zničí nad různými hrami na internetu apod.

To je z mé strany všechno a berte to zároveň trochu jako zdůvodnění, proč podpořím některé pozměňovací návrhy, protože Svazu měst a obcí docela jejich výpočtům v tomto směru věřím a rád bych, kde se rozhodly ještě nějaké výherní automaty ponechat a mít z toho nějaké příjmy, aby tyto příjmy odpovídaly a nebylo to v neprospěch těch obcí, které zakázaly automaty, ale část výnosu z automatů stejně dostanou, v neprospěch obcí, které si je nechaly.

Nevím, jestli to všichni tady v sále víte, ale výnos daně z loterií a ze všech těchto her jde do jednoho měšce na ministerstvu financí, tam se procento přerozděluje obcím, ale dostávají kupodivu i ty obce, které žádné automaty nemají. Je třeba, abychom si to také uvědomili. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se hlásí do rozpravy pan senátor Peter Koliba. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Peter Koliba:  Pěkné odpoledne, děkuji za slovo. Pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane ministře a místopředsedo vlády. Dovolte mi, abych také přispěl do diskuse k této velice důležité otázce. Přispěl bych spíše tak, že nemám střet zájmů, nehraji automaty, nevlastním automaty, dívám se na to pouze jako občan, dívám se na to také jako člověk, který se setkává s tragickými případy ze života, které určitě všichni z vás z okolí znají, kde celé rodiny přicházejí o majetek, dochází k rozpadům rodin, dochází k tragickým případům. Já osobně mám tedy velice negativní postoj, pokud to nelze hodnotit jako střet zájmů, k hazardu jako takovému.

A proto mi dovolte obrátit diskusi k tomuto konkrétnímu zákonu, kde bych chtěl za svoji osobu vás požádat, aby byl tento zákon přijat ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, protože to je konkrétní krok, ne mnoho slov, ale činy. A tím dojde k realizaci omezení. A každé omezení v této oblasti je pro mě vítané.

Ještě bych chtěl prostřednictvím pana předsedajícího říci, že plně bych souhlasil s místopředsedou Senátu panem Sobotkou, nejraději bych veškerý hazard zakázal, ale sami víme, že to není reálné a vedlo by to k něčemu úplně jinému. Ale zase mi dovolte prostřednictvím pana předsedajícího se přimluvit, abyste si připomněli slova pana senátora Víchy, to co říkal, protože s tím se plně ztotožňuji. A opět bych vás poprosil o podporu tohoto zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu ... Máte postřeh, jsou přihlášeni už další tři senátoři a senátorky. S přednostním právem se hlásí paní senátorka Zdeňka Hamousová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji za udělené slovo. Již pomalu blížící se hezký podvečer. Dámy a pánové, nechtěla jsem využívat přednostního práva, takže jsem čekala na rozpravu ostatních kolegů. Tak jak sleduji, a myslím si, i vy, jak vnímáte debatu, nejenom dnes, ale i z posledních dnů, která se týká novely tohoto zákona, tak si myslím, že všichni do debaty vstupujeme již se svým téměř jasným názorem, s téměř uceleným každého individuálně podle jeho osobních zkušeností nebo podle jeho pracovního zařazení, atd.

Nejsem natolik jistá, jestli argumenty, které tady zaznívají, nějakým způsobem pootočí nebo namodelují náš názor tak – vidím kolegyně, jak reagují – abychom nějak výrazně pozměnili svůj osobní postoj k návrhu tohoto zákona.

Návrh zákona a jeho předkladatel jasně říkají, co je ambicí tohoto předloženého návrhu. Je to provizorní řešení na rok 2016, protože Poslanecká sněmovna má již za sebou první čtení komplexní novely zákona. Můžeme si o tom myslet, co chceme. Několikrát tady zaznělo, v jakém časovém presu se teď ocitáme, to je jasné. A myslím si, že je férové říci, že se poprvé objevil v Poslanecké sněmovně na jaře letošního roku, tudíž časový pres tady eventuálně být nemusel.

To, že je problematika složitá, nebo kolik lidí zasahuje, jaké široké spektrum nás všech, je to, že bych projednáván v pěti výborech Senátu, z toho tři výbory přijaly usnesení schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, jeden výbor usnesení nepřijal a jeden přijal pozměňovací návrh. Jde tam celkem o jedno procento, které je účelově vázáno na státní politiku boje proti závislostem. Myslím si, že to můžeme všichni kladně kvitovat. Ovšem tak, jak se ocitáme v časovém tlaku nebo v reálném čase, tak se domnívám, že není reálné stihnout projednat pozměňovací návrh a vrátit novelu tohoto zákona Poslanecké sněmovně. Pokud se dnes nepostavíme k návrhu zákona tak, že jej zamítneme, že jej neschválíme ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, tak vidím reálně, že již nebude letos projednán a to znamená, že na rok 2016 nebude nic.

Zaznělo tady, že tento zákon je vlastně kombinací zvýšit příjmy do státního rozpočtu, ale současně nepoškodit obce. Těmi čísly, tak jak tady tato čísla byla ukázána, bylo jasně ukázáno, že obce poškozeny nebudou. Ale současně bylo také řečeno, že se očekává pokles automatů zhruba asi o 6 %.To je samozřejmě v predikci, která není jistá, ale je tady. Kvízomatů je zhruba asi 8 tisíc. Pokles legálně provozovaných automatů by měl být vyšší než počet kvízomatů.

Včera při projednávání v jednom výboru bylo řečeno, že galerka je vždycky o tři kroky před námi, to znamená před legislativou a před těmi relativně spravedlivými atd. Návrh zákona nemá větší ambici, má ty ambice, které tady zazněly, které jsem si já jenom dovolila stručně shrnout. A domnívám se, že je rozumné a praktické pro rok 2016 přijmout návrh zákona tak, jak byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám za trpělivost a věřím v rozumné kvalifikované uvažování.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte opět slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Přihlásil jsem se poté, co skončil pan kolega Koliba, protože mě vlastně k vystoupení vyprovokoval. Následně paní kolegyně Hamousová mě zase trochu zklidnila, ale už jsem se neodhlašoval, protože to, co řekla ona, je úplně přesně. To je provizorium, tento zákon je obyčejné provizorium, jehož hlavním, když neřeknu jediným cílem je navýšit příjem státního rozpočtu v roce 2016. V tomto směru si dovolím dokonce říci, že některé části důvodové zprávy uvádí čtenáře důvodové zprávy v omyl. Říkala to tady moje kolegyně Vrecionová. Když se podíváme na stránku 2 důvodové zprávy, tak se dozvíme, že hlavním principem navrhované úpravy je předcházení sociálně patologickým jevům, potírání sociálně patologických jevů, ochrana hráčů. Nic takového tento zákon neobsahuje a nic takového neřeší. Říkám to zejména kvůli panu ministrovi, aby si uvědomil, že existují možná někteří členové Parlamentu, kteří důvodové zprávy čtou a zbytečně je takovéto řeči naštvávají. Zároveň na jeho obranu říkám, že on to tady řekl správně a žádné takovéto věci nezmiňoval.

Proč nám to, proboha, do důvodové zprávy potom někdo píše, když tam jediné opatření na ochranu hráčů není. Jediné, co tam je, je předpoklad, že možná ubude šest procent automatů, což zase nikdo neví. Ale to je jenom predikce, která už není doprovázená tím, do jaké míry zvýšení daně zvýší motivaci provozovatelů výherních automatů je převést do nelegálního hazardu. O tom tam není ani slovo. My se o tom můžeme domnívat, jestli to bude šest procent nebo tři procenta nebo nula a skutečně dojde k nějakému omezení.

Takhle to prostě je a mě fascinuje prostě ta nekvalita důvodové zprávy, a to jak prostě nekvalitní materiál nám byl MF předložen. Poslední věc, když se podíváte na graf, který máte na str. 14, tak zjistíte, že vlastně současné MF se chová k provozovatelům hazardu jako ke slepičce, která snáší zlatá vejce. A ten zákon je jedině o tom, aby více zlatých vajec šlo státu a méně zlatých vajec těm, co provozují hazard. S tím, že tam nikdo nic neříká o tom, jak se bude zvětšovat kurník, do kterého stát nemůže...

Protože ten se samozřejmě zvětšovat bude, když slepička... Ale problém je v tom, že zákon nic neříká o tom, že slepička nesnáší zlatá vejce, ale jedovatá vejce. Takže já se těším, že konečně někdy dostaneme zákon, kde se budeme bavit o tom, že kromě toho, že nejsou zlatá, tak jsou také jedovatá, a že s tím začneme něco dělat! To je všechno a děkuji za pozornost. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Vosecký. Požádal bych kolegu Kratochvíle, jestli by si mohl svůj řehtající mobil vypnout... (Smích.)

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Souhlasil bych tady s Milošem Vystrčilem. To, co řekl, to je úplně pravda. Měl bych otázku na pana ministra. Zákon je připraven opravdu tak dobře, jestli tady můžete prohlásit, ano, je připraven tak dobře, že nám v budoucnu nehrozí žádná mezinárodní arbitráž ze strany toho, že provozovatelé a majitelé, kterých se to dotkne, kteří se chovají jakoby mravně a mohou mít problémy. Já souhlasím, ano, zdaňme hazard víc, jsem pro. Ale aby tito provozovatelé řekli ano, ale vy porušujete zákon, protože vy zdaňujete ty, kteří svůj byznys přiznali, a na druhé straně v podstatě my tady dáváme daňové prázdniny těm, kteří v podstatě nepřiznávají daně. Chovají se nemravně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Ivo Valenta. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Ivo Valenta:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, senátorky, senátoři. Děkuji za slovo a hned na úvod chci oznámit, že bych při projednávání tohoto senátního tisku mohl být ve střetu zájmu. Říkám to i přesto, že jsem přesvědčen o naprostém opaku, a to hned ze dvou důvodů.

Přestože mám spoustu výhrad, nebudu nijak komentovat vlastní skokovou a ve finále rdousící změnu sazby loterijní daně, která má být účinností již za extrémně krátkou dobu 22 dnů. Ve střetu zájmů nemohu být o nic více, než někteří členové vlády, kteří nejenže jako poslanci hlasují např. o daňových zákonech, ale dokonce sami denně řídí ministerskou exekutivu, která má dohlížet a kontrolovat mimo jiné i činnost firem, která sama vlastní. Ale při takovém úzkoprsém výkladu by byl ve střetu zájmů každý z nás, třeba i všichni starostové, kteří minulý týden velmi správně a odvážně zde na půdě Senátu bojovali za zvýšený podíl obcí na rozpočtovém určení daní, ale takový výklad by byl zcela absurdní. Nicméně mi dovolte, abych se na projednávanou novelu loterijního zákona podíval právě očima starostů a komunálních politiků, kteří na rozdíl od zákonodárců mají často osobní a velmi podrobnou zkušenost s tím, co to znamená provozovat loterie na území jejich měst a obcí. A troufám si tvrdit, že právě obce a města žene vláda předloženou daňovou novelou do propasti.

Za naprosto nepochopitelných důvodů jim snižuje podíl na loterijním odvodu ze současných 80 % na nově navrhovaných 63 % a zároveň neuváženým fiskálním zásahem, který de facto likviduje legální provozovatel loterií, způsobí dramatický rozmach nelegálního hazardu, který doslova ze dne na den nahradí regulovaný a zdaněný legální provoz hazardních her.

Přitom mnoho komunálních politiků již dnes marně varuje před exponenciálním nárůstem počtu kvízomatů, které doslova zaplavují města a obce v České republice. Podle odhadu je již dnes v provozu zhruba 6000 i víc kvízomatů a ročně tak způsobují daňové úniky ve výši minimálně 2 mld. Kč. Přestože ministerstvo financí se snaží tento problém bagatelizovat, samo připouští jejich dramatický růst. Jestli před rokem mluvili ministerští úředníci o desítkách kusech, dnes sami přiznávají několik tisíc kvízomatů. A to je stonásobný růst během roku a půl. Jak už jsem několikrát demonstroval na konkrétních příkladech, odvolávat se v boji proti kvízomatům pouze na represivní složky státu je naivní a neúčinné.

Provozovatelé kvízomatů si zaštiťují platným certifikátem státní zkušebny. Milionovým pokutám přiznal soud odkladný účinek a policejní vyšetřování bohužel zamrzlo na mrtvém bodě a míří maximálně k bílým koním. Precedentní soudní spory budou trvat roky a kdoví, jak ve finále dopadnou. Mezitím bují v ČR nelegální hazard. Veřejné rozpočty přicházejí ročně o několik miliard a starostové opět jen zoufale přihlížejí k tomu, jak v jejich obcích vznikají černé herny, soukromé hráčské kluby a jak eskalují problémy s rizikovým či patologickým hraním. A bohužel brzdit to nebudou ani někteří pronajímatelé budov nebo hospodští, kteří si začínají zvykat na to, že stát u nás toleruje tyto formy nelegálního hazardu. To opravdu chceme, aby starostové další dlouhé roky čekali na to, až se stát rozhoupe a konečně vymyslí nějakou legislativní změnu, která tento problém alespoň přibrzdí?

Ano, ministerstvo financí má něco takového v plánu. Včera prošel prvním čtením v Poslanecké sněmovně zbrusu nový zákon o hazardních hrách, který má ambici vyřešit jak kvízomaty, tak čím dál tím nebezpečnější hraní na internetu. Zavádí hráčské karty a snad i konečně nastaví dlouhodobě stabilní podmínky pro celý loterijní segment. Ale kdy se tak skutečně stane? Zákon se zasekl již v prvním kole evropské notifikace a Evropská komise má k němu zásadní výtky. Vláda bude muset zákon upravit a znovu notifikovat. Stejně, jako každý pozměňovací návrh, který se objeví v průběhu legislativního procesu. Při rychlosti dnešní vlády bude tedy malý zázrak, když zákon nabude účinnosti v roce 2018. Do té doby však přece nemůžeme čekat a zavírat oči před nelegálním hazardem. Nemůžeme dopustit, aby hazardní hraní bylo v rukou mafiánských struktur, které díky miliardovým nezdaněným tržbám budou schopny si vytvářet své politické, bezpečnostní a legislativní krytí. Nemůžeme slepě tolerovat miliardové daňové úniky. Nemůžeme na jedné straně vytvářet moderní adiktologické brzdy a hráčské karty, a na straně druhé vytvářet prostor pro černé herny a kvízomaty, na kterých mohou hrát mladiství a kde neexistují žádné limity ani jiné regulace.

Musíme zasáhnout hned a dát státu i obcím účinný nástroj, jak zatopit kvízomatům a nelegálnímu hazardu obecně.

Proto vítám pozměňovací návrhy, které byly včera načteny a projednány v senátních výborech. Jsem přesvědčený a opírám se o své bohaté mezinárodní zkušenosti, že navržený způsob legislativního zásahu je tou nejlepší cestou, jak se vypořádat s kvízomaty. Velmi výrazně totiž posiluje právní jistotu států i obcí v tom, že mohou regulovat a zdaňovat všechna herní zařízení, a to bez ohledu na to, jestli mají nebo nemají oficiální povolení ministerstva financí.

Pokud naplňují znaky hazardní hry, obec je může regulovat, stát z jejich provozu vybírá daně. Nic víc, nic míň. Jednoduché, srozumitelné a hlavně platné již za 22 dnů. A k tomu výrazné navýšení sankcí pro všechny, kdo se podílejí na provozování nelegálního hazardu. Nemůžeme přeci spoléhat na to, že mafián přijde na ministerstvo financí a dobrovolně řekne, že chce povolení na kvízomat. Doposud provozoval bez tohoto povolení, právě s odvoláním na certifikát státní zkušebny. To se nikdy nestane. A ministerstvo to dobře ví a pokud neví, je v této vysoce nekompetentní a odtržené od reality.

Další nezpochybnitelnou výhodou je, že předložený pozměňovací návrh nevyžaduje evropskou notifikaci. A po jeho přijetí by ani obce nemusely měnit své dosavadní obecné závazné vyhlášky regulující provozovatele. Automaticky by se jejich vyhlášky vztahovaly už v lednu příštího roku také na kvízomaty. Vnímám připomínky některých kolegů senátorů na takovou změnu, že již není čas. Nicméně jsem přesvědčen o tom, že nemůžeme jako Senát rezignovat na svoji zákonodárnou roli jen kvůli tomu, že k nám návrhy zákona dorazily jen pár dnů před koncem roku.

Nemůžeme obcím a městům říct, že jsme věděli, jak jim pomoci v boji s kvízomaty. Měli jsme to dokonce napsané, ale jenom kvůli tomu, že se někomu v PS již nechce pracovat, jsme vše vzdali a nechali jsme minimálně rok pro rozmach hazardní mafie, smířili se s daňovými úniky i patologickými jevy, které způsobí nějak nechráněné a neregulované hazardní hraní. To prostě nemůžeme. Jen malou matematiku, pokud počítáme, že únik je odhadovaný ročně na 2 mld., je to měsíčně necelých 200 mil., takže každý měsíc, který nebude legislativně ošetřen, je na daňovém úniku zhruba 200 mil. Kč a bude to růst.

A to už se vůbec nebavím o tom, že tato forma neprošla řádným připomínkovým řízením a že i mezi senátory jasně převládá názor, že jde o paskvil a velmi špatnou vizitku ministerstva financí. Ano, toho ministerstva, které je určitě ne shodou náhod slepé vůči reklamě na nelegální on-line kasina, která je vysílána v rádiu, jež samo povoluje a provozuje nepovolenou loterii. Ano, ministerstva, které řídí majitel zmíněného rádia. Ministerstva, které ponese díky této novele přímo politickou odpovědnost za rozkvět mafie a miliardové daňové úniky. Tím dáváme návod a odvahu pro nelegální firmy. Dovolím si, pane předsedající, pustil bych tady spot, který hovoří o reklamě. (Senátor předvádí ze svého mobilního telefonu reklamu...)

Na závěr – Senát už několikrát prokázal, že se nenechá poslanci zatlačit do kouta a nebude akceptovat argument o časové tísni. Věřím, že to bude i v tomto případě. Rád bych vás proto vyzval k podpoře předložených pozměňovacích návrhů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se dále nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra jako předkladatele, zda si přeje vystoupit. Předpokládám, že námětů tady bylo hodně, takže bude reagovat. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji, pane předsedající. Musím říct, že za své krátké politické kariéry jsem už zažil leccos, ale zažil jsem i ve sněmovně lidi, které považuji za korupčníky a kteří bojují proti korupci, a to jsem zažil v přímém přenosu. Boj pana senátora, občana Monaka, který nás žaluje v arbitráži, a nestydí se vystoupit a bojovat za svůj hazard. To je fakt nové poznání...

Já bych začal asi od počátku. Já jsem včera také zažil debatu ve sněmovně, kde tzv. bojovník proti hazardu nám vyčítal, že přicházíme pozdě. Protože dnes není debata o zákonu o hazardu.

Pravdu má pan senátor Vystrčil. Dnes je debata o dvou miliardách. A pokud to úředník napsal, nečetl jsem to, tak to podělal úředník... Bavíme se o dvou miliardách a ten message je úplně jednoduchý. Dvě miliardy pro sport, naše děti a mládež, aby sportovali a nehráli na automatech pana Valenty, a 200 mil. pro obce. A pokud vy schválíte jakýkoli pozměňovák, je úplně jedno, co je v tom pozměňováku, tak hlasujete proti těm dvěma miliardám, proti! To je jednoduché. A debata hazardu, já přijdu potom, pokud to hazardní lobby dovolí... Ve sněmovně jsme to konečně včera poprvé načetli. Můžeme se bavit o regulaci hazardu. Dnes to není o regulaci hazardu, dnes to je o dvou miliardách. Dvě stě milionů pro obce, 1,8 pro rozpočet a pro sport. Aby bylo jasno. Je jasné, že se to nestihne.

Pokud schválíte nějaký pozměňovák, tak jste hlasovali proti obcím a proti sportu našich dětí. Aby bylo jasno! Rád to budu opakovat na mítincích i s koblihami, paní Vrecionová. Rád to budu opakovat a rozdávat koblihy... A už se na to těším. Vraťme se k hazardu. Hazard – nikdy tady neplatil daně. Kdy začal platit daně? Když zkolaboval Hušák se Sazkou, to byl symbol, ten to vyřizoval a chodil. Nebudu říkat kde. A nějaký poslanec ve sněmovně mi vyčítá, že co jste dělali s hazardem. No, co jsem dělal 29. ledna 2014? V 17.30 hod. jsem přišel do budovy ministerstva financí, poprvé v životě. A na zákoně o hazardu nebyla ani čárka! Předložil jsem ho 19. 12. 2014 na Úřad vlády! To znamená, necelých 10 měsíců po nástupu do funkce. 25 let nic a za 11 měsíců jsem ho přinesl. Nevím, kdo mi co vyčítá. Na vládě to bylo od 20. 12. 2014 do 29. 7. 2015. To znamená, 7 měsíců to tam trčelo.

Notifikaci jsme dali 4. 8. 2015 a není pravda, co je tady řečeno, že Evropská komise má problém s notifikací. Nemá žádný problém s notifikací. Evropská komise sleduje lobbing za hazard. Hazard je mocný, vydělává desítky miliard, má obrovský vliv. Někteří dokonce sedí přímo a lobbují tady za sebe, neuvěřitelné! Já když mám střet zájmů, tak mlčím a nevystupuji k tomu. A hlasuji proti. Kdybych to udělal jednou, tak mě všichni sežerou! Také jsem nevěděl, že rádio Impuls, když tam někdo zvedne telefon, a je šťastný, že vyhrál, nevím, 10, 20 000, zapříčinil rozpad manželství, že ti lidé spáchají sebevraždu za to, že vyhráli 20 000, pane senátore. To jsem fakt nevěděl. To je pro mě fakt novinka. To si snad ze mě děláte srandu!

Připravili jsme zákon, 19. 12. 2014 jsme ho odnesli a vznikla velká debata. Nejdřív byl zákon striktní, bylo strašně moc debat, kterých jsem se nezúčastnil. A v rámci koalice se to posunulo, tak jsme nestihli notifikaci. Máme zpoždění rok.

Předtím bylo zpoždění 25 let. Teď máme rok, hrozný, to je skandál, já říkám. To je neuvěřitelné, co jsme si to dovolili vůbec, připravit poprvé v historii této země zákon o regulaci hazardu, který řeší všechno. Jak dlouho se má hrát, kdy má být otevřeno, kolik se má sázet, že je tam ukázáno, kolik se vyhrává, prohrává. A konečně včera jsme to načetli. A co to dalo za úsilí vůbec to dostat na program. Protože lobby je fikaná. Oni většinou vždycky říkají, že jsou proti, a přitom jsou pro. Ale na to si člověk musí zvyknout. Takže ten zákon sem přijde. A já předpokládám, že k tomu bude taková velká debata jako dneska.

Prosím vás, k těm kvízomatům. Kvízomaty jsou nelegální. Ano? Jsou nelegální. Jsou protizákonné, my jsme k tomu vystupovali a absolvovali jsme x-jednání. X-jednání s ministrem průmyslu o té zkušebně, která vydala absolutně nesmyslné stanovisko, že údajně kvízomat není automat. Já jsem si to dokonce chtěl objednat, jak se chodí na ministerstvo, že tam bude jeden kvízomat a automat vedle sebe a každé návštěvy se budou ptát, jestli v tom vidí rozdíl. No není v tom rozdíl. Protože když tam někdo dá otázku, jestli včelka je Mája nebo Jája, tak odpověď je Mája a už hrají. Trvá jim to dvě sekundy. Takže si z nás dělají srandu. A podali jsme desítky trestních oznámení. Jednali jsme několikrát s ministrem vnitra, s policejním prezidentem a udělili jsme několik desetimilionových pokut. Takže celá represe je v rukou policie. Jednali jsme se státním zastupitelstvím, které se k tomu stavělo divně.

Takže to není o tom, že by měla být nějaká legislativní změna, je to o důsledné práci policie. Takže to, co tady zaznělo, taky není pravda. Co se týká rušení automatů, tak to skutečně by bylo dobré, kdybychom si řekli čísla. Já, když jsem nastoupil, tak jsme zahájili zrychlené rušení automatů na základě obecních vyhlášek. A v roce 2014 jsme zrušili 25krát více těchto povolení než o rok dříve.

Takže já skutečně nevím, z čeho vycházíte, ale ta čísla jsou jasná. Já je teď musím najít tady...

Pan ministr Kalousek od 13. 7. 2010 do 10. 7. 2013 zrušil těch automatů 74. Takže výkon byl 0,1 automatu za den. Jan Fischer od 10. 7. 2013 do 29. 1. 2014 zrušil 525 takových automatů. Výkon 2,6 za den. Já jsem od nástupu do funkce 29. 1. 2014 až do současnosti zrušil 7991 automatů. To znamená 13 automatů za den. Takže opakuji, Kalousek 0,1 automat/den, Fischer 2,6, já 13, takže, neříkejte, že to nerušíme. Rušíme to a bojujeme proti tomu. Bojujeme, takže já skutečně nechápu vůbec, proč ta debata je dnes o hazardu. Není o hazardu. My jsme zjistili, že komplexní nový zákon nestihneme od 1. ledna 2016 a říkáme, že zdanění hazardu u nás neodpovídá sazbám okolních států, a proto nám bylo líto přijít o ty dvě miliardy.

A teď je otázka, jestli ty dvě miliardy zaplatí hazard a dostanou to naše děti na sport a obce, nebo vy tady schválíte pozměňovák a zůstane to hazardu. To je celá debata dneska. Celá debata. Takže já bych byl strašně rád, abychom si to uvědomili, o co tady jde. A skutečně si myslím, že je to jasné, já tomu rozumím, a sami tady říkáte – obce potřebují víc peněz, tak teď máte příležitost jim dát 200 milionů. A já vás chci poprosit, abyste skutečně hlasovali pro.

Paní senátorka Vrecionová chce nějakou dopadovou studii. Já jsem se to naučil, že v rámci koalice, když se neumíme domluvit, tak jsou impact studies... Já nevím, jakou chcete studii?

Senátorka Veronika Vrecionová:  Jaké to bude mít dopady na obce.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  200 milionů dostanou plus, to je všechno. Jakou chcete studii? Dvě miliardy se rozdělí, 1,8 rozpočet, z toho jde na sport, a obce dostanou 200 milionů. A když budete mít pozměňovák, nedostanou nic. Takže to je celá dopadová studie. Dal jsem vám ji zadarmo, nemusíme dávat prachy za tu studii. (smích) Tak přijďte, já vám ukážu ta čísla, máme tabulky, počítali jsme to zprava, zleva, tak já fakt nevím.

Takže já souhlasím s tím, co tady řekl pan senátor Vícha, že je to jenom klička. Já chápu, že je potřeba ve jménu různých věcí dát pozměňovák. Pozměňovák znamená minus dvě stě pro obce, minus jedna osm pro rozpočet, takže je to fajn. Já to tak neumím hezky prezentovat ve jménu různých dobrých věcí, jsem takový ještě nezkušený politik, takže to je asi všechno. Takže já vás znovu prosím, nehlasujte pro žádný pozměňovák. My ty dvě miliardy máme v rozpočtu a pomůžete obcím. A ten hazard, který byl konečně poprvně včera načten, tak doufejme, že ho budeme tlačit dál. Potom já rád přijdu a můžeme se o tom tady bavit.

Proč ty sazby? Je pravda, že pro ty automaty je ta sazba vysoká, ale s tou fixní sazbou je stejná jako v tom novém zákonu. To znamená, že to je stejné. Tam se navrhuje dvacet pět, třicet, třicet pět. Jeden návrh je koaliční. Pro mě to nemělo moc velikou logiku. Když máme tři sazby v tom velkém a ta sazba pro pana Valentu, pokud to tak můžu říct, je stejná jako teď, takže pro ně se nic nebude měnit. A v tom novém zákonu navrhujeme dvacet pět, třicet, třicet pět. Takže to má podle mě logiku. Tady jsme jenom chtěli využít ten rok, protože nám bylo líto přijít o peníze. Já myslím, že pokud hazard u nás neplatil nevím kolik let, 22 let daně, a tvářili se, že dávají na charitu, přitom si to dávali do kapsy, tak si myslím, že nám to všem dluží. Takže to, co navrhovali, jsou pro ně skutečně drobné.

Takže znovu vás chci poprosit, hlasujte pro bez pozměňováku, protože si myslím, že hlasujete pro obce a pro sport našich dětí. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, a požádal bych paní zpravodajku. Ale ještě než vystoupí ona, zeptám se ostatních zpravodajů, zda si přeje některý z nich vystoupit? Nepřeje, děkuji, takže prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Děkuji za slovo. Já tady nechci shrnovat celou tu diskusi, já myslím, že velice korespondovala s tím, co jsme včera slyšeli na výborech. Vlastně ani nevím, kolik senátorů, jak se to tak většinou počítá, kolik vystupovalo, ale to si myslím, že není vůbec podstatné.

Já bych tady jenom ráda reagovala teď – a to musím – na pana ministra, protože zase říkáte, že problém s notifikací není. Moje paní asistentka to našla na Veřejném portálu, tak já nevím. Prostě opravdu to je, není. Já jsem přesvědčená o tom, že ten problém tam je a že to není pravda. Tady si stěžujete na to, že se ve sněmovně všechno zdržuje kvůli lobbingu. Já jsem byla přesvědčená, že zrovna by musíte mít s lobbingem veliké zkušenosti. Já jsem ve sněmovně nikdy nebyla, ale slyšela jsem, jak lobbisté za vaše firmy tam x-let úspěšně pracovali, všechny ty fígle znají, tak jsem myslela, že budete umět s tímto pracovat.

A pak bych jenom chtěla říct, že časová tíseň je taky naprosto mylný argument. V případě pozměňovacích návrhů by se to dalo stihnout. Sněmovna by zasedla mezi svátky, pan prezident by to mohl na konci roku podepsat. Nicméně padly tady návrh na schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, návrh na zamítnout a poté padly v případě podrobné rozpravy návrhy na tři pozměňovací návrhy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní zpravodajko, myslím, že to mám poznačeno stejně. A pokud by prošel návrh na schválení, či zamítnutí, tak o žádných dalších návrzích se už hlasovat nebude. Takže ministr financí může být v klidu a může i s těmi koblihami, jak říkal, že by to šlo. Ale dobře.

Takže, pojďme, budeme hlasovat v tuto chvíli o návrhu schválit tak, jak byl podán.

Zároveň jsem vás při znělce odhlásil, takže prosím, abyste se zaregistrovali svými kartičkami. Je to důležité hlasování, tak aby skutečně hlasovali ti, kteří hlasovat chtějí. Ještě šance pro ty, kteří se nemohou přihlásit...

Tak. Předpokládám, že kdo se chtěl přihlásit, je přihlášen a může hlasovat. I paní místopředsedkyně něžnou ručkou? Ano, dobrá.

A byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 67 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 21 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 48, proti bylo 6, návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento návrh zákona. Já děkuji panu ministrovi, děkuji pánům a paním zpravodajkám.

A přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu. A tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Přílohy I Úmluvy o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice států přijaté v Ženevě dne 5. prosince 2014

Tisk č. 121

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 121. A uvede jej ministr životního prostředí Richard Brabec. A vidím, že pan ministr přichází, že je zde, takže, pane ministře, hned se do toho můžete pustit a můžete uvést tento návrh. Máte slovo, prosím. A požádal bych prosím, vím, že teď byla velmi vypjatá diskuse, ale požádal bych vás, pokud máte potřebu diskutovat, rozebírat, abyste se odebrali do kuloárů, abychom si mohli v klidu vyslechnout úvodní zprávu pana ministra životního prostředí.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři.

Je mi jasné, že to u mého bodu asi nebude tak vzrušující debata jako u hazardu, ale jsem tomu rád. Dovolte mi krátce představit vládní návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací změny Přílohy I Úmluvy o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice států, přijaté v Ženevě dne 5. prosince 2014.

Česká republika převzala závazky smluvní strany Úmluvy o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice států s účinností od 10. září 2000. V současné době má Úmluva 41 smluvních stran včetně Evropské unie. Úmluva podporuje spolupráci států při přípravě a zavádění vnitrostátních právních předpisů v oblasti prevence vzniku závažných průmyslových havárií a vzájemnou výměnu informací o zkušenostech získaných při hodnocení rizik havárií a jejich následcích.

Změna přílohy I se provádí výhradně za účelem harmonizace klasifikace nebezpečných látek, které jsou uvedeny v Příloze I, a jejich globalizace s globálním harmonizovaným systémem OSN pro klasifikaci a označování chemických látek a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU, ze dne 4. 7. 2012, o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek, tzv. směrnice SEVESO III.

Nové znění Přílohy I podpoří harmonizaci Úmluvy a legislativy EU. Změna Přílohy I Úmluvy je v souladu s právem EU a novým zákonem č. 224/2015 sbírky, o prevenci závažných havárií a její přijetí nebude mít dopad na veřejnou správu, podnikatelský sektor, ani na státní rozpočet ČR. Iniciátorem návrhu byla EU a její členské státy, které jeho přijetím prosadily své standardy na úroveň Evropské hospodářské komise OSN. V podmínkách ČR jde o změnu smlouvy prezidentské kategorie, proto je ke schválení této změny potřebný souhlas Parlamentu ČR a ratifikace prezidentem republiky.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. A návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 121/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Patrik Kunčar, garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 121/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jitka Seitlová, kterou nyní žádám, aby nás s touto zprávou seznámila. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Já jsem ráda, že se konečně tato Úmluva dostala na program jednání, protože my už jsme před několika měsíci ve výboru přijali toto usnesení. Tak já myslím, že pan ministr řekl všechno, co bylo skoro potřeba. Já jenom doplním, že Úmluva je již v právním systému České republiky zakotvena, včetně návrhu ratifikace změn Přílohy č. 1. Tato Úmluva je v zákonu č. 224/2015 sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky, protože EU sama přijala tzv. směrnici SEVESO, kterou jsme byli povinni dostat do našeho právního řádu. Tato směrnice již byla skutečně provedena zákonem 244. Takže nic se nemění. Když přijmeme, tak určitě podpoříme a přispějeme ke zvýšení ochrany lidského zdraví a životního prostředí.

Já teď, když dovolíte, tak bych jenom tak, jak je mojí povinností, přečetla usnesení našeho výboru, tak, jak bylo přijato na 14. schůzi 20. října 2015, kdy výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí doporučuje Senátu parlamentu dát souhlas k ratifikaci vládního návrhu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, a já se ptám, zda si přeje vystoupit i zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Patrik Kunčar? Přeje si vystoupit, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Patrik Kunčar:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal na své 15. schůzi již 21. října 2015 vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Přílohy I Úmluvy o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice států, přijaté v Ženevě dne 5. prosince 2014 jako senátní tisk č. 121. Odůvodnění přednesla zástupkyně předkladatele, náměstkyně ministra životního prostředí pro řízení sekce technické ochrany životního prostředí paní Veronika Peštová, která přítomné senátory výboru pro zahraniční věci, obranu, bezpečnost stručně seznámila s cíli této Úmluvy a obsaženými změnami přílohy.

Tento tisk souvisí již s dříve projednávaným senátním tiskem č. 114, a cílem Úmluvy je předcházet škodlivým účinkům závažných průmyslových havárií přesahujících hranici jednotlivých států. Důraz je kladen především na preventivní opatření. Významnou součástí Úmluvy je rovněž možnost vzájemné pomoci při likvidaci těchto havárií a jejích následků, dále výzkum, vývoj, výměna informací, technologií v oblasti prevence i likvidace.

Příloha č. 1 Úmluvy uvádí seznam nebezpečných látek pro účely vymezení nebezpečných činností. Upravený text bude v souladu s právním řádem České republiky, které odpovídá legislativě EU. Jak již bylo zmíněno, změny přílohy nebudou mít dopady na státní rozpočet, ani na veřejnou správu, ani na podnikatelský sektor, protože již jsou součástí platné legislativy EU.

Po zpravodajské zprávě a diskusi výbor přijal následující usnesení. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci změny přílohy č. 1 Úmluvy o účincích průmyslových havárií. Určuje zpravodajem výboru k jednání na schůzi Senátu mě a pověřuje předsedu výboru, senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Toť vše, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ještě jednou vstoupím do debaty. Jistě nebude tak rozsáhlá jako v předcházejícím bodu, ale přesto si dovolím otevřít tuto obecnou rozpravu. S tím, že součástí Úmluvy, kterou ratifikujeme, stejně jako úmluvy SEVESO, stejně jako senátního tisku 114 a zákona 224, který jsme novelizovali, je to, že pokud někde skladujeme látky, které jsou vysoce nebezpečné, v množství stanoveném přílohou těch všech jmenovaných právních aktů, tak je povinnost, aby provozovatel tohoto zařízení zajistil havarijní plán a zajistil maximální bezpečnost a ochranu těchto nebezpečných skladovaných látek.

A já už jsem na několika minulých jednáních žádala ministerstvo životního prostředí o nápravu situace, která přímo spadá pod tuto Úmluvu. A to je lokalita Lhenice. V lokalitě Lhenice máme bezpochyby více než kilogram, to je ten limit stanovený tou Úmluvou, více než kilogram polychlorovaných bifenylů. Ty jsou v tuto chvíli bez toho, aniž by bylo určeno, kdo je vlastník, v situaci, kdy jsou nedostatečně zabezpečené, dochází ke kontaminaci a situace už několik let není řešena.

Já jsem musela otevřít tuto debatu a znovu kladu tento dotaz panu ministrovi, protože my bychom sice přijali, ratifikovali, ale je otázka skutečného naplnění těchto úmluv a těchto směrnic. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám si pana ministra, zda si přeje reagovat? Přeje si reagovat, takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji, pane předsedající. My jsme o tom hovořili několikrát, myslím, že na tomto plénu, já jsem se k tomu několikrát písemně vyjadřoval. Ta situace je teď komplikovanější, protože dochází podle mých informací ještě k nějakému prodeji nebo k pokusu o prodej toho areálu. Problémem je to, že podle stávající legislativy, protože tam byla opakovaně kontrola České inspekce životního prostředí a dalších složek, my nemáme možnost zasáhnout efektivně. Tak jsme v jednání s krajem, jak tu situaci řešit. Kraj v této chvíli se odmítá v té věci angažovat, s tím, že jednoznačně chce, aby se angažoval vlastník toho areálu. Vlastník dnes tvrdí, že tu situaci nezpůsobil a je to velmi komplikované.

Paní senátorka to bezpochyby ví, už se o to pokouší několik let. Je to soudně řešeno, je tam celá řada velmi komplikovaných právních vztahů a věřte mi, že pokud by to bylo teď momentálně v moci ministerstva životního prostředí včetně našich akcí, které děláme právě na likvidaci podobných ekologických zátěží, ale tam potřebujeme součinnost kraje nebo součinnost obce. Nemůžeme do toho vstoupit sami, nemůže v této chvíli do toho sama vstoupit ani Česká inspekce životního prostředí nad rámec toho, co se děje. Tu situaci velmi dobře známe a jsme v tom dost aktivní.

Takže není to o tom, že bychom si to neuvědomovali. A není to o tom, že bychom se nesnažili tu něco udělat, ale nemůžeme se na druhé straně dostat zase do situace, kdy budeme žalováni vlastníkem toho areálu za to, že tam zasahujeme do jeho vlastnických vztahů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zeptám se paní zpravodajky, zda si přeje vystoupit? Děkuji. Takže nyní můžeme přistoupit k návrhu na hlasování. Máme tady jediný návrh, který je součástí usnesení příslušných výborů, a o tom budeme hlasovat.

Takže přistoupíme k hlasování. A budeme hlasovat o návrhu – Senát dává souhlas k ratifikaci změny Přílohy I Úmluvy o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice států přijaté v Ženevě dne 5. prosince 2014.

V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 29. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 22 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme skončili projednání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji paní zpravodajce i panu zpravodaji.

Přistoupíme k projednání dalšího bodu našeho programu. A tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 156

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 156. Návrh uvede ministr zemědělství Marian Jurečka, kterého tady vidím a kterému tedy uděluji slovo. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka:  Dobrý podvečer, vážený pane předsedající, milé senátorky, vážení senátoři, dovolte, abych vám představil návrh novely zákona o spotřebních daních a dalších souvisejících zákonů.

Hlavním cílem tohoto materiálu je implementovat víceletý program podpory dalšího uplatnění udržitelných biopaliv v dopravě na období 2015 – 2020, který byl dne 12. 8. 2015 schválen Evropskou komisí a který umožňuje prodloužení podpory biopaliv v dopravě do roku 2020. Tento víceletý program podpory byl vypracován ministerstvem zemědělství a schválen vládou ČR dne 6. 8. 2014. Podpora biopaliv, která je v současné době poskytovaná, je založená na předchozím víceletém programu podpory, jehož platnost skončila dne 30. 6. 2015. Od té doby až do okamžiku, kdy nabude účinnosti předložená novela zákona o spotřebních daních, bude v ČR v důsledku významného prodloužení legislativního procesu poskytovaná nepovolená podpora. To se děje od 1. července tohoto roku. Ta je nyní nejen nepřiměřeně vysoká, ale vyčerpaná také ve prospěch biopaliv, které jsou využívané k plnění povinnosti uvádění minimálního podílu biopaliv na trh, podle zákona o ochraně ovzduší.

Tato praxe již nadále nebude možná, neboli od 1. 1. 2016 nebude podle evropských pokynů pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky možné jakkoli podporovat biopaliva využívaná k plnění povinných dodávek na trh.

Součástí předložené novely je proto stoprocentní oddělení povinnosti přimíchávání od podporovaných biopaliv. Rovněž podpora jednotlivých druhů biopaliv stažená na jednotku objemu se sníží.

Evropská komise ve vztahu k uvedené nepovolené podpoře uložila České republice přijmout nápravná opatření nejpozději do 1. 1. 2016 a zároveň zajistit, aby Česká republika po přechodnou dobu stanovila navýšené sazby spotřební daně tak, aby došlo ke zpětné kompenzaci neoprávněně poskytnuté podpory za to období od 1. července tohoto roku.

V případě, že by nedošlo k zajištění příslušných nápravných opatření, tedy k přijetí tisku 156, do 1. 1. 2016, vystavuje se Česká republika riziku sankcí ze strany Evropské komise. V souladu s rozhodnutím Evropské komise by v období od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2017 měly být sazby spotřební daně následující:

Pro FAME B100 – 4590 Kč/1000 litrů a pro směsnou motorovou naftu 9265 Kč/1000 litrů. Výše vratky spotřební daně u lihu využitého pro výrobu etanolu E85 by měla činit 10 230 Kč/1000 litrů. Po skončení tohoto přechodného období by měly být sazby spotřební daně následující: U FAME B100 – 2190 Kč/1000 litrů, u směsné motorové nafty 8515 Kč/1000 litrů a vratka u lihu v etanolu E85 by měla být 10 970 Kč/litr. Úroveň přiměřenosti podpory bude každoročně vyhodnocována a v případě zjištění další překompenzace dojde k příslušné úpravě sazeb spotřební daně.

Tyto návrhy Evropské komise reflektovala Poslanecká sněmovna přijetím pozměňovacích návrhů k původně předloženému znění tak, že nyní je návrh novely zákona zcela v souladu s požadavky Evropské komise. Evropskou komisí aktuálně schválený víceletý program podpory umožňuje za celou dobu své platnosti podpořit biopaliva maximální částkou 8 699 500 miliard korun. Vzhledem k aktuální situaci na trhu a dlouhodobému vývoji lze předpokládat, že reálně bude celková výše vyplacené podpory do roku 2020 zhruba poloviční.

Původní víceletý program podpory, podle kterého byla biopaliva podporovaná do 30. 6. 2015, předpokládám maximální výši podpory 11 677 000 miliard korun. Ale po zohlednění odhadu spotřeby pro 1. pololetí 2015 se bude pravděpodobná celková využitá částka pohybovat okolo 8 530 000 miliard korun. Kromě daňového zvýhodnění biopaliv obsahuje přiložený návrh zákona také zavedení průběžného sledování plnění povinnosti dodavatele pohonných hmot přimíchávat do pohonných hmot, které uvádí na český trh, biosložku. Pokud dodavatel pohonných hmot stanovenou povinnost v průběhu kalendářního roku nesplní, bude povinen poskytnout jistotu z nedodaného objemu biopaliv.

Tato jistota se v případě nesplnění roční povinnosti tohoto dodavatele započte na pokutu z nedodaného objemu biopaliv. Zkrácení stanoveného období významným způsobem přispěje k omezení nakládání s biopalivy v rozporu se zákonem o ochraně ovzduší. Zároveň dojde ke snížení výše případného nedoplatku na pokutě z nedodaného objemu biopaliv v případech, kdy dodavatel pohonných hmot dlouhodobě uvádí na český trh pohonné hmoty, aniž by zákonem stanovenou povinnost ve sledovaném období plnil.

V souvislosti se snížením podpory biopaliv a s předpisy Evropské unie, který neumožní kumulaci podpor pro biopaliva, je součástí novely zákona o spotřebních daních změna přístupu o daňovém zvýhodnění pohonných hmot spotřebovaných v rámci zemědělské prvovýroby, tzv. zelená nafta. Nově se bude část vrácené daně odvozovat pouze od fosilního podílu pohonné hmoty, a nikoliv od podílu biosložky, tak, aby nedocházelo k jejímu dvojímu zvýhodnění. Z pohledu absolutní výše vrácené daně zemědělcům zůstane zachován dnešní stav.

Návrh novely zákona také umožňuje osvobodit od daně z elektřiny malovýrobce ekologicky šetrné elektřiny ve výrobnách o instalovaném výkonu do 30 kilowatt. Pokud je elektřina v odběrném městě zároveň spotřebovaná.

Toto opatření řeší situaci, ke které došlo přijetím novely energetického zákona s účinností k 1. lednu 2016, zákon č. 131/2015 sb., kdy bylo zrušeno osvobození ekologicky šetrné elektřiny od daně z elektřiny. Opatření bude mít kromě úspory administrativních nákladů dotčených subjektů významně pozitivní vliv na efektivitu výběru daně z elektřiny.

Děkuji za pozornost a podporu tohoto tisku. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Záznam z jednání máte jako senátní tisk č. 156/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Carbol. Organizační výbor určil jako garanční výbor pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 156/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Veleba, kterého nyní tedy žádám, aby nás s touto zprávou seznámil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Má role v tomto případě je jednoduchá, protože zpráva vystoupení pana ministra byla zaprvé vyčerpávající, zadruhé odborně na úrovni a zatřetí jasná. Já bych k tomu jenom dodal několik poznámek. První je ta, že tento předkládaný návrh zákona měl z pohledu legislativního procesu poměrně spletitou historii. Tisk Poslanecké sněmovny č. 418 byl v 1. čtení projednáván na její 26., 27. a 29. schůzi, a teprve na 31. schůzi dne 15. září bylo 1. čtení dokončeno a zákon byl přikázán rozpočtovému výboru. A to jak výboru garančnímu, dále výboru zemědělskému a výboru pro životní prostředí.

Poslanecká sněmovna tento návrh zákona schválila na své 35. schůzi 13. listopadu letošního roku s výrazným podílem hlasů pro – 117 hlasů pro a 33 proti. Ta délka hlasování nebo jednání byla proto, že ten zákon se jevil jako kontroverzní. A pan ministr tady říkal, že zkrátka a dobře se podařilo najít nějaký takový kompromis a jasně tady poukazoval na nebezpečí, pokud by tento zákon nebyl přijat.

Než tady přečtu usnesení našeho včerejšího jednání výboru, tak já tady toho využívám a mám k tomu ještě pár poznámek, ryze praktických, nebo z terénu, z praxe. Chci říct, že tento zákon – teď mluvím hlavně o biopalivech, tak výsledky tohoto zákona zcela určitě nebudou, pokud bude schválen. Nebudou podporovat jeden podnik, na kterém se to dlouhé jednání a prodlužování jednání celé točilo. Je jasné, že je to podnik Agrofert. Já vám tady chci sdělit, že zemědělci v České republice – budu zaokrouhlovat – obhospodařují 3,5 milionu hektarů půdy. Takže z toho je jasné, že rozhodující a významně rozhodující část půdy obhospodařují čeští zemědělci, nikoli jedna firma. To je jedna poznámka.

Druhá poznámka – ozimá řepka v letošním roce je zaseta na 390 tisících hektarech. Osciluje to kolem 400 tisíc hektarů. Té řepy se dělá milion až milion a půl tun ročně. A vzhledem k tomu, že biopaliva jsou v rámci Evropské unie podporována, tak ta řepka už asi pět let tvoří naprosto stabilizační faktor rostlinné výroby, to znamená celého českého zemědělství, kde cena neklesá a osciluje mezi 10 – 12 tisíci korunami za tunu.

Třetí můj pohled, nebo třetí moje poznámka je, že ozimá řepka je v osevním postupu jedna z mála zúrodňujících plodin. Možná vás to některé překvapuje, protože když kvete řepka, tak se zvedá mediální kampaň. Je to naprosto chybná záležitost. Opakuji, ta řepka je vysoce zúrodňující plodina v osevním postupu.

Ta výměra narostla na těch 400 tisíc hektarů. Pěstovávalo se dřív do 100 tisíc hektarů před takovými 25 lety. Narostla proto, že se uvolnily plochy krmných pícnin, a ty se uvolnily proto, to znamená zelené hektary, a ty se uvolnily proto, že hovězí dobytek – jeho stavy se zredukovaly postupně asi na 40 procent stavu, na který ta agrární soustava zkrátka nastavena. Čili řepka určitě není to, co se o ní mluví.

Pokud se týká našeho výboru, tak zaprvé naše usnesení je, že doporučuje Senátu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem mne a pověřuje předsedu výboru, Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Tuším, že to bylo schváleno jednomyslně včera.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VUZP, pan senátor Jiří Carbol? Přeje si vystoupit. Takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Carbol:  Děkuji za slovo, pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Já jenom krátce vás provedu usnesením VUZP, který nepřijal žádné usnesení, a to z toho důvodu, že při hlasování o schválení předloženého návrhu zákona byli 3 senátoři pro, 4 proti a 2 se zdrželi. Při hlasování o zamítnutí předloženého návrhu zákona z 9 senátorů hlasovali 4 pro a 5 se zdrželi. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu, do které se hlásí paní senátorka Veronika Vrecionová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Tak už po několikáté, pane předsedající, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já patřím k velkým odpůrcem podpory zelené nafty a podpory biopaliv. A teď mluvím o těch biopalivech první generace.

Jsem pevně přesvědčena, vím, že jsem vždycky špatně pochopena panem kolegou Velebou, já jsem přesvědčena o tom, jsem ráda, že tu není kolega Kubera, protože ten by mi vynadal, když mluvím o dotacích, že našim zemědělcům je třeba pomáhat. Je to z toho důvodu, že vlastně zemědělství je dotováno v celé Evropě, ba i ve Spojených státech. My vlastně nemůžeme nechat zemědělce v tomto prostředí bez jakékoli pomoci, protože by logicky byli zcela nekonkurenceschopní. A navíc by se neobdělávala krajina. Souvisí to prostě i s problematikou celého venkova. Takže s tímto bych souhlasila.

Myslím si, že pomoc přes zelenou naftu je už takové lámání úplně umělé přes sedmé koleno, že pokud bychom zvolili tu cestu čistě dotacemi, tak to můžeme i velmi operativně vždycky zaměřit – teď, nyní potřebujeme, resp. už dva roky mluvíme o tom, že potřebujeme pomáhat živočišné výrobě atd. Takže tady si myslím, že ta cesta je prostě špatná.

Dále k té řepce. Já vlastně ani také nemám nic proti řepce, protože třeba panenský olej z řepky olejky používám daleko raději než olivový olej, je to velmi kvalitní záležitost. Nicméně používat ji jako biopaliva, tak jenom bych chtěla připomenout, že biopalivo z řepky patří do té tzv. první generace biopaliv. U nich bylo prokázáno, že jejich produkce a užívání škodí životnímu prostředí více než těžba a užívání ropných produktů. Proto do budoucna nebude povinností členských zemí ji využívat a sankce nám nehrozí. Myslím si, že by bylo třeba pomalu od tohoto ustupovat a raději se soustředit na podporu biopaliv druhé, třetí generace.

A teď ještě k tomu konfliktu zájmů. Ano, je škoda, že tady teď pan ministr Babiš – tu dlouho byl, teď tady už není, takže tady bych chtěla zase jenom reagovat na to. Pan kolega Veleba říká, že to není podpora firmy Agrofert, že to pomáhá i jiným zemědělcům. Ta podpora Agrofertu je tady úplně někde jinde než přes ty jejich zemědělské aktivity. Já mám tady čísla, která říkají, že touto podporou dojde k výpadku – je očekáván výpadek příjmů státního rozpočtu SFDI ve výši až 9 miliard korun. A z toho by mohl Agrofert získat 5 miliard. Ne formou podpory v zemědělství, ale tou formou, že ten Babišův Preol je jediný český výrobce bionafty, to znamená, my když mu podporu zlevníme, tak je logické, že prostě jemu pomůžeme s odbytem. To je prostě úplně jednoduchá úměra. Konkurent toho Preolu byla donedávna ústecká česká společnost, ústecká společnost Kratolia, která po únorové razii daňové Kobry s výrobou bionafty skončila. I ta patřila k významným prodejcům bionafty do Čepra. Jediným akcionářem Čepra, který je největším distributorem pohonných hmot a odběratelem biopaliv, je ministerstvo financí řízené panem Babišem. Já vůbec nevím, tady je úplně jasný konflikt zájmů. Takže je úplně jasné, že návrh tohoto zákona, který biopaliva daňově zvýhodňuje, předkládá ministerstvo financí řízené prostě kým, panem Babišem. Existuje na to téma řada informací z otevřených zdrojů, myslím si, že k tomu se může dostat úplně každý. Takže já nepodpořím tuto novelu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já jsem se zúčastnil projednávání tohoto zákona ve výboru. Dopadlo tak, jak tady říkal pan zpravodaj Carbol, že jsme nepřijali žádné usnesení. A teprve potom následně jsem se ještě seznámil s jednou podrobností, nebo s jedním problémem, na který bych tady chtěl upozornit, příp. bych poprosil pana ministra o reakci, protože bych rád i od něj slyšel názor, příp. nějakou vizi nebo záměr, kterým by ministerstvo zemědělství se chtělo nadále ubírat.

Jestli jsem to dobře pochopil, všem těm doporučením a nařízením Evropské unie, nebo legislativě Evropské unie rozumím dobře. Naší povinností jako státu, členského státu Evropské unie je z celkové spotřeby paliv mít 10 procent podílu biopaliv, a to do konce roku 2020. Těch 10 procent platí, pokud se jedná o biopaliva tzv. první generace, to znamená, to jsou biopaliva, která se vyrábí z řepky nejvíce. Je tady potom druhá možnost, kterou připouští legislativa Evropské unie, a to je ta, že pokud bychom ta biopaliva první generace nahradili biopalivy druhé generace, což jsou biopaliva, která se vyrábí například z živočišných tuků, nebo z odpadových, rostlinných a živočišných olejů, že by ten podíl biopaliv na celkové spotřebě paliv mohl klesnout na 5 procent. Z 10 procent na 5 procent. To, co podporujeme dotacemi, jsou právě ta biopaliva např. v té bionaftě, nebo to můžou být také jiná paliva. Pokud by se nám podařilo v rámci České republiky více používat ta biopaliva druhé generace, tak by vlastně to celkové množství biopaliv bylo nižší, a tím pádem by se ta dotace, která se dneska počítá, že bude ve výši 10 miliard, významně snížila. Např. pokud bychom byli schopni používat jenom biopaliva druhé generace, tak by to bylo 5 miliard korun, které by ze státního rozpočtu šly jako dotace, nikoli 10 miliard korun. A to vůbec není malá úspora!

Zároveň jsem k tomuto došel tak, že mi to bylo sděleno firmou, která biopaliva druhé generace v České republice vyrábí. Má dokonce v České republice taky celní sklad, protože tato biopaliva druhé generace vyváží do Anglie, vyváží do Beneluxu a vyváží do Itálie. A vyváží je do těchto zemí proto, že nikoliv evropská legislativa, ale česká legislativa, a to je ta moje otázka na pana ministra, česká legislativa na rozdíl od italské, belgické, lucemburské, anglické neumožňuje této firmě, která vyrábí biopaliva druhé generace, prodávat a zařadit, nebo aplikovat ta svá biopaliva druhé generace jako příměsi do bionafty apod., kde je toto výlučně umožněno pouze biopalivům první generace. To znamená, oni na našem trhu z nějakého důvodu, kterému vůbec nerozumím, jsou na tom tak, že tady nemohou svůj výrobek prodávat, a vyváží ho do ciziny, kde vlastně tím pádem snižují míru dotací v cizině, protože tam stačí potom 5 procent podílu, nikoli 10 procent, zatímco u nás to není možné.

Já opakuji, že je to zatím informace, kterou mám z jedné strany. Nemám ji ověřenu z více zdrojů, proto to tady kladu jako dotaz, nikoli jako výtku. Chtěl bych znát stanovisko ministerstva zemědělství. A pokud to bude možné, tak bych rád toto stanovisko obdržel i písemně.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Dále se do rozpravy hlásí s přednostním právem pan senátor Jan Veleba. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Veleba:  Já bych chtěl reagovat na předpředchozí vystoupení. Chtěl bych k tomu poznamenat, že pokud návrh nebo úvahy o tom podporovat, že zemědělci v celé Evropské unii jsou podporováni, to je pravda, ti ve staré patnáctce více než naši, ale ten rozdíl už není tak vysoký, jako když jsme do Evropské unie vstupovali, čili nevidím v tom nějaký zásadní problém, tak je podporovat jinak, než prostě bez biopaliva. Já tady chci říci, že oni jsou podporováni i jinak, plus ještě ta biopaliva v té Evropské unii. Čili pokud bychom šli směrem, že ta biopaliva z toho vyndáme, tak budou mít naši soupeři konkurenční výhodu. Zaprvé.

Zadruhé – zelená nafta není předmětem tohoto návrhu zákona, protože toto je zákon o spotřební dani. Zelená nafta je dotační titul, který je zkrátka zvlášť. Čili ta diskuse je mimo.

Třetí poznámka – že tímto se pomůže Babišovi s odbytem, myslím si, že nafty v České republice, pokud mluvíme o firmě Agrofert, potažmo Preol, tak Preol je firma, která vyrábí řepkový metylester, jednoduše řečeno – je to lisovaný, upravený řepkový olej, a ten se přimíchává v poměru asi 6,3 % do motorové nafty. V Německu je to, tuším, 10 %. Té nafty se v té naší zemi podle mého názoru spotřebovává přibližně stále stejně. Vůbec na to nemá vliv, jestli tam bude, nebo nebude přimíchaný řepkový metylester, a kolik ho tam bude přimícháno.

Navíc si myslím, jako zemědělec, že stojí za úvahu uvažovat i opačně, jestli náhodou bychom neměli uvažovat tak, že když tady máme 3,5 milionu hektarů zemědělské půdy, která zdaleka v této výměře není potřebná pro výrobu potravin, to je spočítáno, jednotlivé varianty – procentuální hypotetické soběstačnosti, tuším, že stačí na potravinovou soběstačnost asi 1,5 milionu hektarů. Tak jestli náhodou bychom neměli uvažovat tím směrem, že ty české hektary jsou dobré na to, že si z nich vyrobíme část své energie. O to méně budeme dovážet zkrátka té nafty. Našel bych historické srovnání v tom, že v současné době je jeden z hlavních energetických prostředků v zemědělství, stejně jako v jiných oborech naší republiky, nafta. A v zemědělství před 100 lety to byl oves. To znamená, všechno se dělalo koňmi. Ti koně se krmili ovsem, a ten oves rostl na té české půdě. Takže není vůbec od věci v tomto kontextu se snažit o to, že část té půdy může být na tu řepku, a z té řepky ten olej – přimícháván do té nafty.

A už úplně mimo je konstatování, tomu nerozumím, absolutně tomu nerozumím, tuto zprávu nepředkládá ministerstvo financí. Kdyby ji předkládalo ministerstvo financí, tak tady sedí zástupce ministerstva financí. Ale protože tady sedí ministr zemědělství, tak je to zákon, který navrhl ministr zemědělství.

Pokud se týká první, druhé generace, tak když se podržím přimíchávání řepkového oleje do nafty, taky byl jeden politik, který řepku nazýval "hnusným žlutým benzínem", ten evidentně byl úplně mimo, protože ta řepka se používá na přimíchávání toho oleje do nafty, tak já nevím, jaká by tam měla být druhá generace, u toho řepkového oleje, protože ten olej se vylisuje, prostě vylisuje, a pak se to přefiltruje, nějakým způsobem dočistí – a to je hotové. Tato biopaliva druhé generace se podle mého názoru týkají báze lihové. To v tomto případě ale nevím, to jsou odborné záležitosti. V každém případě, ta druhá generace vyžaduje velké investice. V případě té řepky je to velmi jednoduché.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené milé kolegyně, vážení kolegové. Nechtěl jsem původně vystupovat, ale vystoupení paní senátorky Vrecionové mě trochu nabudilo, poněvadž se domnívám, že ty údaje jsou trochu zkreslené.

Zaprvé – proč se vůbec začala dělat v Evropě bionafta? Poněvadž to bylo v době, a Evropská unie přijala usnesení, kdy arabské země tvrdily, že dochází nafta, tak se hledalo jakékoli možné řešení pro zabezpečení soběstačnosti energie v Evropě. To je zaprvé.

Pokud se týká Agrofertu, jak říkal pan senátor Veleba, v České republice je 3,5 milionu hektarů zemědělské půdy, řepka činí 13 % v rámci osevního postupu. Je to 450 tisíc hektarů. Agrofert je vlastníkem 30 tisíc hektarů půdy, takže jeho podíl je v tomto, řekl bych, svým způsobem zanedbatelný. Někomu vadí v podstatě, že je výrobcem a dostává tu dotaci, tu vratku daně. Ale to dostávají všichni ti, kteří zásobují bionaftou trh. A myslím si, že to bylo notifikováno ze strany ministerstva zemědělství v Bruselu. Tímto způsobem jsou zainteresováni všichni zemědělci v Evropě. Proto si myslím, že je správné toto přijetí ze strany vlády a ministerstva, protože naše zemědělství musí být konkurenceschopné. Jedná se dokonce i o dopady na životní úroveň venkova apod.

Jak bylo v úvodu řečeno, hospodářský výbor to včera schválil jednomyslně, sociálně-demokratický klub, kterému záleží na venkově, na zemědělství, rovněž toto podpoří.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Už se nehlásí...

Senátorka Veronika Vrecionová:  Jednu faktickou, pane předsedo. Já jsem nehlasovala, hlasovala jsem proti. Jednomyslně jsme to nepřijali včera.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  No, takže... Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane předsedající. Vy mě mažete dřív, než dojdu k pultu. Já ještě jednou vysvětlím ten svůj dotaz. Zdůrazňuji, že to je dotaz. Já si uvědomuji, že biopaliva druhé generace, která se vyrábí z živočišných tuků, jsou vyráběna v malém množství. A toho produktu, nebo té materie, ze které se vyrábí, rozhodně není mnoho. To znamená, neholduji tady pro to, abychom biopalivo první generace nahradili biopalivem druhé generace. Můj dotaz je jiný. Můj dotaz je takový, že se ptám, proč když máme v České republice minimálně jednu firmu, která je schopna vyrobit biopalivo druhé generace, proč ho vyváží do Anglie, Belgie, Lucemburska a Itálie, a český zákon, myslím, že je to nějaká norma apod., jí neumožňuje ho zároveň prodávat tady – a využívat v rámci našich výrob například bionafty, nebo jiných produktů, protože jsou např. i trolejbusy, nebo nějaká vozidla v Praze, která jezdí jenom na čisté biopalivo atd. Což kdyby bylo umožněno, tak se v nějakém poměru nám zlepší možnost nedotovat větší část paliva. Protože když se použije biopalivo druhé generace, tak stačí příměs v poloviční procentuální hodnotě, jenom 5%, oproti 10%, aby nám to bylo započítáno Evropskou unií ve stejné výši. To je celé. To je ten můj dotaz. To znamená, ptám se ministerstva zemědělství, zda tomu tak jednak je.

A jednak – jaká je jeho vize z hlediska toho využití biopaliv druhé generace i pro náš průmysl, pro naše vozidla, která to využívají, atd. do toho roku 2020.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Já myslím, že pan ministr si to poznačil a že určitě odpoví na vaši otázku.

Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já bych navázal tam, kde skončil Miloš Vystrčil. Včera při jednání našeho výboru jsme byli zástupci ministerstva zemědělství svým způsobem tak opatrně strašeni v tom, že pokud tuto normu nepřijmeme, tak nebudeme schopni splnit nějaké podmínky Evropské unie, které nám na alternativní zdroje de facto kladou.

Já si myslím, že to tak není, protože zrovna to, co tady říkal kolega Vystrčil, je zářný příklad, že vlastně se alternativní zdroj dá vzít, nebo vyrobit v České republice – i někde jinde. A, zaplaťpánbůh, že ho možná nemusíme vyrábět zrovna z té zemědělské půdy. Já úplně nejsem přesvědčen po letech, kdy se pohybuji na venkově, o tom, že musí být veškerá půda využita, jak říkal kolega Veleba. Já mám dojem, že půda by měla taky občas odpočívat. Se zlou se potážeme, když budeme sázet, tak, jak to vídáme, pouze řepku, pouze kukuřici, které tu matriční půdu doslova a do písmene vysávají. Mám dojem, že dnešní zemědělci se nechovají tak, jak by jim velel zdravý selský rozum, jak to bylo dříve, a to dokonce i před rokem 89. Ale teď se jde zásadně po profitu. Zemědělství dělám, je to normální byznys, jako každý jiný. Já bych tady nebrečel na hrobě, že zemědělci jsou na tom špatně. V místech, kde bydlím, je to v horách, tak někteří velmi šikovní zemědělci jsou jedni z těch nejbohatších – a ještě jsme docílili toho, že dostali od státu přednostně de facto 500 hektarů. Takže my máme kolikrát problém se dneska s těmi zemědělci domluvit, protože ta půda je dneska jejich. My máme problémy s nimi třeba v rámci nějakých rozvojových aktivit obcí a měst.

Takže já bych pořád nebrečel, že na tom jsou zemědělci špatně. Mě mrzí, že mám vystudovanou zemědělskou fakultu, nebo zemědělskou vysokou školu tady v Praze v Suchdole, že jsem se na to zemědělství nedal v těch 90. letech. Dneska bych tady asi nestál, nebo bych tady stál, ale asi bych lobboval za jisté zákony, jako tady lobbují někteří vládní činitelé, konkrétně mám na mysli pana Babiše.

Já jsem trošku nepochopil, proč tento zákon předkládá ministerstvo zemědělství. Ano, budeme mi odpovězeno, předkládá to z toho důvodu, protože řepku pěstují zemědělci. Ale zástupci ministerstva nám včera řekli, že ty daňové výhody jsou de facto v celém tom řetězci. To znamená, od toho zemědělce, přes nějaká sila, přes nějaké zpracování, až k těm distributorům. A ti distributoři, jestli si dobře pamatuji, včera říkali, že vydělají těch 30 procent oproti té konkurenci. Čili všichni vydělávají. To znamená, nejenom zemědělci. Ale i distributoři těchto biopaliv. A nemalé částky! Protože ať se dívám, jak se dívám, tak nevidím nic jiného, než že to je zákon o spotřebních daních. Přece daně neplatí jenom zemědělci, platí je ti distributoři, výrobci jiných výrobků. Všichni platí spotřební daň. A najednou to předkládá ministerstvo zemědělství. Já bych tedy očekával, že tady bude ministr financí. Ale já chápu velmi dobře, že tady sedět nemůže. Protože ta čísla, o kterých se tady mluvilo, o těch miliardách, a já se taky domnívám, že my přihrajeme Agrofertu, a tím pádem panu 1. místopředsedovi vlády 5 miliard na to další období. Takže já pro to hlasovat nemůžu.

Já jsem se nechal zviklat před léty, když jsme tu novelu tehdy zaváděli, a to přesto, že jsme věděli, že výroba jednoho litru bionafty nás přijde na 1,2 litru normální nafty. Pan ministr říkal, že to je nesmysl, ale já mám dojem, že se to za ta léta nemohlo moc změnit. Rád se nechám přesvědčit, že to je jinak, když mi někdo dá nějaký pořádné, adekvátní výpočty k tomu. Ale znova – to je daňový zákon. Jde o spotřební daň a měl by tady být ministr financí.

A to, co tady bylo řečeno, zejména včera na výboru, co to všechno přinese tomu státu, já jenom – protože je tady hodně doktorů v Senátu, co to ale také přinese těm občanům. Já jsem léta těžký alergik, pro mě to žluté peklo je skutečně peklo, zdravotní peklo. Když máte tu šanci, a to asi většina z vás má, a letíte nad republikou – a najednou přejedete směrem na Sasko, Bavorsko, Rakousko – tak najednou zjistíte, že to žluté peklo tam není, a tu tam se objeví žluté políčko. Čili já si spíš myslím, že skutečně ta půda se naopak drancuje, já bych ji chtěl chránit. Myslím si, že těmito zákony, kterými my umožňujeme některým lidem vydělávat větší peníze, tak neděláme dobrou službu tomu původu, to znamená té mateční hornině. Ta zemina bude vyčerpaná – a jednou to bude velký problém této republiky. To je důvod, proč pro to hlasovat nebudu. Už se nenechám, teď řeknu, těmi zelenými teroristy jako předl léty ovlivnit.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, jenom chci upozornit, abychom se drželi věcné stránky projednávaného problému. Myslím, že pokud jde o otázku, kdo předkládá zákony, tak to jasně říká kompetenční zákon, který říká, co které ministerstvo má v kompetenci, takže tady není co řešit v tuto chvíli. Chápu pohnutky, které k tomu mohou vést. Prosím, dále se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já jsem naštěstí zemědělstvím nepolíben, také nebudu mluvit o zemědělství, ale o dotacích obecně. Já jsem tady před léty zažil takový zvláštní spor dvou odborníků, kteří se hádali, jestli je lepší šťovík nebo větrná elektrárna. Bylo to hodně na nože. Já jako nezaujatý pozorovatel jsem to poslouchal. Teprve později jsem zjistil, že to není tak, že se vypěstuje ten šťovík a ten se pak usuší a pálí, ale že z toho šťovíku se musí nejprve udělat ty pelety – a ty se potom pálí.

A náklady na pelety jsou velmi podobné, jako nám zakázali žárovky, měli jsme úsporky, teď máme všichni doma plné krabice úsporek a nevíme, co s nimi, protože mezi tím bez dotace se vyvinuly LEDky, docela výborně fungují, aniž by byly nějak zvlášť dotovány. A teď budeme řešit, jak budeme likvidovat úsporné žárovky.

Vzpomeňte na elektrovoltaiku, se kterou to zdánlivě nesouvisí, jaký je z toho obrovský průšvih, ze svatého nadšení, jak máme něco nového, protože jsme se kdysi v Bruselu zavázali, že nevím do jakého roku uděláme cosi. Odpovím vašim prostřednictvím panu senátoru Vystrčilovi, proč musí vyvážet druhou generaci, protože oni tam už první generaci nepodporují, proto musí vyvážet do zemí tu druhou. Jsem proti tomuto. Ptám se pane ministře, jakou barvu má zelená nafta, předpokládám, že zelenou, no asi nebude mít zelenou. Vzpomínám si na topnou naftu, a tady musí být pamětníci topné nafty, jak se dívám. Stála 90 haléřů a všichni, kdo mohli, tak si koupili ojetého mercedesa v Německu a jezdili na tuto naftu. Ptám se, na co jezdí zemědělci na zelenou naftu. No, nepochybně, byli by blázni, kdyby si koupili benzinové auto, kdyby jim do toho teď nevlétla aféra s volkswagenem. Ale logicky to samozřejmě svádí všechny dotace ke korupci. Vždyť vidíte ty denní aféry, které jsou jenom proto, že někdo do něčeho zasáhne. Evropská unie podporuje dlouhodobě při našem boji proti kouření pěstování tabáku miliardami eur. A protože už to bylo fakt "blbé", tak to teď nazývá podpora pěstování technických plodin, aby to tam "nečumělo" z toho, že vlastně jí nevadí, že podporuje tabák, když z druhé strany proti němu bojuje všemi prostředky.

A je pravda to, co tady říkal pan senátor Horník. Bylo to 1,1 litru nafty na jeden litr bionafty. Pan ministr nám bude určitě tvrdit, že nikoliv, proč by také říkal něco jiného. Ale to klíčové je – a proto já proti tomu nemohu hlasovat – že všechny tyto deformace škodí. Znám případy z našeho okresu, že když nebudu sekat trávu, dostanu dotaci. Když budu sekat trávu, dostanu také dotaci. A nejlepší je příběh studentů ze Sicílie, kteří si udělali projekt na chov ovcí, a přes všechny kontrolory dotací tuto dotaci skutečně dostali. Asi za pět let se na to přišlo, že si z nich jenom udělali legraci. Prostě dotace jsou svinstvo, ne-li trestný čin. Jsou zdrojem skoro veškeré korupce. A proto proti nim do své smrti budu bojovat. Nechte zemědělcům jiné peníze, dejte jim jinou podporu, ale ne takovouto naprosto nesystémovou. A vy chcete, pane ministře, ještě podpořit živočišnou výrobu, že, protože hnůj se také vyváží z pole na pole, slyšel jsem to v televizi, kde jste to říkal, že se musí i živočišná výroba podpořit. A jaká výroba ještě podpořit? Čeho všeho bychom měli podpořit ještě výrobu?

Já například pěstuji brambory tak, že do posekané trávy normálně hodím ty staré, co žena vyhazuje do popelnice, a jaká je to úrodička, jak si to pečeme bez dotací a funguje to nádherně.

Pokud nezazněl návrh na zamítnutí, tak ho právě dávám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se hlásí pan předseda Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Nechtěl jsem moc vystupovat. Nejsem odborník na zemědělství, ale všichni moji předci v agrárním prostoru nebo v agrární oblasti pracovali. Kdyby nebyla 50. léta, také bych pokračoval asi ve třistaleté rodinné tradici. Ale na venkově žiji, máme nějaké pozemky, které nám spravuje akciová společnost. A připadal bych si, že jsem srab, kdybych se k zemědělství nevyjádřil, protože to, co tady zaznělo, bylo myslím pro zemědělce velmi ponižující a nedůstojné. A když jsme tady někteří byli kritizováni, že jsme tady dneska směrem k OSVČ mluvili, i když jsme nemluvili přímo k OSVČ, ale k systému, že si toho jako nevážíme apod., tak si myslím, že je to násobně horší a je to zcela neobjektivní v tomto bodě.

Za prvé chci říci to, že takto mluvit o zemědělcích, že jsou na tom moc dobře apod., je opravdu velmi a velmi řekl bych riskantní a velmi odvážné, protože zemědělství mnoho let, a zejména v 90. letech, bylo ve velmi složité situaci, bylo v červených číslech. A jestli někomu vadí, že už dneska na venkově nejsou nějaké velké pozemky neobdělané, že tam neroste bolševník, že pole až k pangejtu nebo k talutě, jak se kde říká příkopu, jsou obdělané a jsou ve stejné výši porostu, což svědčí o tom, že do půdy se znovu investuje, že se hnojí, že deficit agrární politiky, která se tu dělala začátkem 90. let, se postupně vyrovnává, tak vůbec nic o venkově a o zemědělství neví. A hovořit o tom, že půda si musí odpočinout ... Samozřejmě, naši předci trojí úhor a další věci ctili. Ale ono je něco jiného si odpočinout a něco jiného je nechat půdu zanedbat. A ona ta půda moc odpočívat nemůže, protože to bychom nesměli přijmout i pro zemědělce naprosto silný systém tržního hospodářství, jako jsme přijali pro jiné obory. Řekněte majiteli fabriky, že si má fabrika na dva roky odpočinout. Ukáže si na hlavu a řekne, o čem to povídáte, kdo mi bude platit fixní režie, kdo mi bude platit úvěry.

Dámy a pánové, prostřednictvím řídícího – zemědělství jede na úvěry, všechna technika, často i osivo, je na úvěry, ta se musí platit. Musí se samozřejmě plánovat příjem i výdaje. To je jako v každé domácnosti, jako v každé firmě. Je opravdu nedůstojné to, co se tady hovoří.

Za další, a už jsem to tady říkal a musím vystoupit, protože bych se za Senát i styděl směrem k zemědělcům. Ano, mně se také nelíbí, že republika je při pohledu z letadla na jaře celá oranžová, resp. žlutá. Ale přijďte a řekněte, co se tam má zasít a nebo i zasadit, protože to mohou být i ovocné stromy, co se tam tedy zaseje a aby se to sklidilo a hlavně prodalo. Řekněte, co jiného tam pěstovat. Ano, mohlo by se tam pěstovat to, co se pěstuje třeba v Německu a v Holandsku, ano, jsem pro, ale pak se musí docílit, že výkupní cena z finálního produktu, což je vepřové, bude pro zemědělce realizováno na české peníze aspoň 45 korun za kilo, a ne 30 korun, nevím nyní, jak to je. Pan kolega Veleba by mi asi řekl dokonce ještě méně, protože to nemůže vydržet žádný zemědělec. A dotace jsou tam samozřejmě větší. Oni tam nevyrobí kilo vepřového za 30 korun, v žádném případě, oni ho vyrobí také za 40 a 45 korun, ale rozdíly jsou vyrovnané většími dotacemi. A že dotace jsou od čerta, to je házení hrachu na zeď. A svět prakticky celý jede na dotace. Amerika, Austrálie, Nový Zéland, Evropa. A jestli dva, tři, pět senátorů z České republiky předělá celý svět, tak Einstein je proti nim hadr. Prostě to nepředělá, takový svět je a my se mu buď přizpůsobíme, anebo naši zemědělci budou žebráci a na polích bude bolševník.

A moc bych si přál, kdyby se panu ministrovi podařilo zrealizovat to, co je v programovém prohlášení vlády a co je směrem k venkovu a k zemědělství konstruktivní. A to je vrátit na venkov a do zemědělství zvýšený podíl živočišné výroby. To je ten největší hřích, který na zemědělství děláme. Ochuzujeme se o pracnost, o zaměstnanost, aby zemědělci mohli realizovat produkt v podobě plné stáje a produktů, které půjdou na jatka, půjdou spotřebitelům. Produkce vepřového masa v naší zemi za předchozích vlád, a víme zejména kdy, klesla, že dneska dosahuje 46 %.

Pane ministře, chtěl bych vás požádat, abyste se znovu na to podíval, protože v programovém prohlášení je, že ze 49 %, kde to na konci roku 2013 bylo docíleno. Dneska je to zvýšení na 46 %. Ani současné vládě se nedaří to zlepšovat. Víme, proč to je, protože tady máme v Česku také hodně hrdinů, kteří chtějí dělat velkou světovou politiku v podobě sankcí. Zatímco my jsme přestali dovážet do Ruska mléko, potraviny a další věci včetně masa, tak vidíme, že nyní, kdy je konflikt mezi Tureckem a Ruskem, tak najednou koukáme, jaké tam Turci vozili velké množství potravin. Ano, oni nejsou v Evropské unii, ale jsou v NATO, a další a další země to bryskně nahradily a naši zemědělci a producenti ostrouhali.

Takto se situace má, mohl bych samozřejmě pokračovat, ale končím, a znovu bych prosil, aby vždycky ti, kteří mají nějakou kritiku, mají na ni právo, pokud je to možné, řekli, co tedy místo řepky pěstovat a jestli jsou schopni zajistit takový odbyt, který udrží zemědělství v černých číslech.

Nemohu připustit, aby to vypadalo tak, že zemědělci si prostě žijí jak pašové, to není pravda, mají co dělat, aby se udrželi v červených číslech.

A jenom poslední věc. Uvědomme si, že dneska, jak tady říkal kolega Veleba, cena vepřového masa je pod 35 korun, mléko, které před dvěma lety, před nasazením sankcí vůči Rusku, se vykupovalo za 9 korun i za více, se dneska vykupuje, když dobře, za 7 korun. Taková je situace.

Mluvil bych o zemědělcích velmi a velmi potichu, protože jsme pro ně moc neudělali. A že je ještě pár tisíc lidí, kteří mají k agrárnímu sektoru a k zemědělství vztah, tak klobouk dolů, protože pracovat v zemědělství není ani lukrativní v zemích, kde má dlouhou tradici a nebyla zpřetrhána rodinná pouta, rodinné kořeny, jako je Rakousko, Německo a další země. Musím se tedy zemědělců zastat, nerad jsem tady znovu diskutoval, ale myslím si, že tady některé věci, některá vystoupení byla vůči zemědělcům dovolím si říci nešťastná a možná i ne zcela domyšlená. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Myslím, že jste odstartoval další kolo diskuse k tomuto tématu podle počtu přihlášených. Jenom bych požádal v tuto chvíli předsedy senátních klubů, aby se sešli a aby navrhli další postup k průběhu této schůze, protože myslím, že se dostáváme do časové tísně.

Do rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Domnívám se, že diskutujeme zbytečně, protože jestli kolem České republiky v celé Evropě je podpora a jestli my jsme se do ní mimo jiné uvázali, stejně z mého pohledu nemůžeme dělat nic jiného. Co se týká zemědělství a netýká se to teď jenom zelené nafty, je to také tak. Jsem přesvědčen, že když v celé Evropské unii nebude žádná podpora zemědělství, tak u nás už dvakrát nemusí být. Ale pokud to je tak, že všude je, peníze tomu musíme přizpůsobit.

Jinak pro pana předsedu. Současná výkupní cena je 28 korun za kilo živé váhy prasete. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Do rozpravy se hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vaším prostřednictvím k předsedovi Senátu. Já jsem zemědělce v žádném případě nechtěl urazit.

A pokud se podíváte do stenozáznamu, tak zjistíte, že jsem mluvil o zemědělcích v prostoru, kde já bydlím. A tam, když dostanete osm a půl tisíce na hekta, dovedete si lehce spočítat, jak se tam peníze relativně dobře dělají. A jsem samozřejmě nešťastný z toho, když vidím, že poseká nebo se jenom mulčuje, tak vám zůstane, dobře ono se to jakoby zahnojí, ale já tam nevidím dobytek, který tam kdysi dávno byl, to, co jsme tam my měli, nebo naši předci.

To znamená, že jsem nechtěl zemědělce urazit, naopak já si jich vážím, v zemědělství jsem dělal. Ale jenom chci říct, že jsem mluvil o prostoru, kde já žiji. A tam je to postaveno těžce na dotovaných loukách. A o tom jsem mluvil.

Tolik jenom k tomu, abych to zdůvodnil.

A pak chci dát návrh, abychom jednali a hlasovali i po 19.00 hodině, abychom nemuseli přerušovat schůzi a zítra tady trávit čas de facto kvůli jednomu bodu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. To je procedurální návrh, o kterém nechám hlasovat bez rozpravy.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 23 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 43, proti byli tři. Návrh byl přijat.

Budeme tedy jednat a hlasovat i po 19.00 hodině, že pak můžeme jednat pouze do 21.00 hodin.

Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Předpokládám, že ano, námětů bylo hodně. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka:  Děkuji. Já jsem se poctivě snažil psát poznámky, tak jak tady probíhala rozprava k tomuto materiálu.

Paní senátorka Vrecionová tady říkala, že tady teď opravdu neřešíme zelenou naftu, řešíme biopaliva, a pod pojmem biopaliva je potřeba také říct, že to není jenom otázka řepkového oleje, ale je to např. bioetanol, který se vyrábí především z cukrové řepy, a zhruba 45 % podílu biopaliv je právě dodáváno v rámci bioetanolu a vysokoprocentního paliva E 85.

Tolik bych jenom chtěl říct na začátek mého vystoupení.

Musím také říct, že pokud jste si pozorně četli materiál novely zákona o spotřebních daních, určitě jste také zaregistrovali, že v těchto paragrafech se jasně hovoří o tom, že je právě díky této novele otevřena možnost podporovat stoprocentním daňovým zvýhodněním právě i biopaliva druhé i třetí generace, i včetně všech dalších.

Co výrobce musí splnit, a klidně, jestli kontakt máte, rovnou říkám, ať se klidně na mě obrátí. Musí u ministerstva dopravy splnit nároky na to, co je certifikované palivo, které může být přimícháváno bezpečně do motorů, aby nebyly ohroženy spalovací motory, nebo vznětové motory. Tam možnost v České republice je, musí podstoupit proces certifikace a vyjádří se k tomu ministerstvo dopravy a ministerstvo životního prostředí. A právě tato novela, říkal jsem to i kolegům v Poslanecké sněmovně, kteří nečetli do detailu tento návrh, možnost pro vyšší generace umožňuje.

Co je řekněme chybou České republiky, že v minulosti dostatečně nevěnovala pozornost oblasti vědy a výzkumu, hledání právě nových zdrojů biopaliv. Snažíme se to nyní změnit. S kolegou Pavlem Bělobrádkem jsme už udělali několik kroků pro, aby například v oblasti vědy a výzkumu, kterou spravuje ministerstvo zemědělství, bylo cíleno na to, abychom hledali zdroje biopaliv především v odpadních komoditách zemědělství. A těchto komodit je tam ještě stále dostatek.

Paní senátorka Vrecionová říkala, že je tady jediný dodavatel metyl esteru z řepkového oleje a firma PREOL. Já jsem se schválně informoval u společnosti ČEPRO, která dodává zhruba necelou jednu třetinu na náš trh, dvě třetiny dodávají soukromé společnosti, které nakupují podle toho, kdo dá nejlepší dodávku, a nakupují z celého středoevropského prostoru.

Ale pokud jde o střet zájmů a o stát, ČEPRO má model tak, že soutěží dvouleté tendry, kde uzavře rámcové smlouvy s firmami, například na dodávku metylesterového oleje má uzavřenou smlouvu s deseti firmami. A je tam víc firem z České republiky, než jenom PREOL. A pak se soutěží jednotlivé měsíční tendry, kdy na základě těchto tendrů je potom dodávka uskutečněna. A je to otázkou nejlepší podané nabídky. Myslím, že v tomto ohledu se ČEPRO chová velice zodpovědně. Pokud se nepletu, vedení ČEPRO je tam ještě z dob vlády Petra Nečase, takže i tady jsem oponoval některým našim kolegům poslancům v Poslanecké sněmovně v tom, že tam může být nějaký vliv. Myslím si, že asi by si nikdo nedovolil to tady nějakým způsobem ohýbat.

Pan senátor Vystrčil tady mluvil o tom, co nám říká evropská legislativa. Musím říct, že právě za koaliční vlády, premiérem byl tehdy člen ODS pan Mirek Topolánek, tehdy Česká republika dobrovolně přistoupila na to, že do roku 2020 budeme mít podíl obnovitelných zdrojů, tedy biopaliv v dopravě 10 %. Evropská komise nám dneska říká, maximální podíl biopaliv první generace je 8 %, s tím, že v České republice reálně nebudeme schopni naplnit víc než zhruba 5,5 %. Zbytek stejně budeme muset hledat v jiných zdrojích, jako je CNG, elektromobilita atd. Je chybou českých vlád v minulosti, že se nerozhodly vydat jít více cestou elektromobility, řekněme daňovým zvýhodněním atd. To se dneska dohání, myslím v roce 2015, hrozně těžko. Ale my víme, že stejně budeme muset i jiné zdroje vzít a využít, protože technické normy spalovacích motorů v České republice nám neumožňují dostat se s biopalivy první generace přes 6 %. To je okamžitá realita.

Dále zde bylo zmíněno panem senátorem Horníkem, že má půda odpočívat. Jsem ze zemědělské rodiny. Já si to nemyslím, myslím si, že na půdě se má smysluplně a dobře hospodařit, s tím, že se má starat o to, aby byla organická hmota, aby byly v pořádku základní agrotechnické postupy. To, že nechám půdu odpočívat, tím přicházím jenom o možnost něco produkovat, někoho zaměstnat atd. Nemyslím si, že to je šťastný model.

Ještě z otázek, které tady zazněly. Je potřeba si uvědomit, když tato byla kritizována řepka, je to jedna z plodin, která nejvíc vrací organické hmoty zpátky do půdy, protože odvážíme semeno, které je poměrně malé a z celkového habitusu rostliny celý zbytek zapravují zpátky do půdy. To je opravdu plodina, která je zlepšující. Někteří senátoři tady zmiňovali to, že se na jeden litr metylesteru řepkového oleje spotřebuje víc nafty. Pokusím se vám tady říci úplně jednoduchou logiku. Ověřte si to klidně na internetu, co říkám.

Z jedné tuny řepky uděláte zhruba 400 litrů metylesteru řepkového oleje. Výnosy řepky se pohybují mezi 3,5 až 5 tunami na hektar. V ten okamžik, když budu brát nějaký průměr třeba loňského roku, kolem čtyř tun, mám 1 600 litrů metylesteru řepkového oleje. Průměr spotřeby nafty na obhospodaření jednoho hektaru v ČR je zhruba 138 litrů. To znamená, mám tady 138 litrů, které jsem musel vynaložit, abych obdělal jeden hektar zemědělské půdy a mám tady 1 600 litrů metylesteru řepkového oleje.

Chápu, že něco málo je tam nějakou distribucí, dopravou v rámci systému. Prosím vás, tyto studie, které tady někde kolovaly, já to mám doložené, já jsem se na to díval i z energetického hlediska, jak to vychází. Jsou to studie a různé teze, které říkají nějaké teorie, nechci to tady rozvádět, ale takto vám to tady říkám, jak to je. Dále od pana senátora Kubery – tady říká: K čemu jsme se to zavázali? Byl bych samozřejmě rád, kdybychom se v roce 2008 vydali jiným směrem, pokud jde o využívání a plnění biopaliv v budoucnu. Ve vztahu k tomu, jak chceme snižovat emise. Ale prostě tehdejší vláda zase s většinou ODS rozhodla jít touto cestou. Tehdy se vyslovil dům a dnes, ti kteří ho stavěli, dnes říkají, ten dům je naprosto špatně. Chápu, že tady občas je nějaký úhel pohledu, který je potřeba někdy upravovat, aktualizovat, ale my jsme v situaci, kdy neumíme z měsíce na měsíc, z roku na rok něco, co stát se rozhodl podporovat, vytvořil prostředí a také to jednoduše zrušit. Myslím si, že nemáme primárně pěstovat plodiny proto, abychom jejich hlavní produkci dávali do energetiky. Pro energetiku máme využívat obecně jiné vedlejší zdroje, které v zemědělství jsou. Odpadní zdroje, odpadní komodity atd. Ale teď to neumíme z roku na rok změnit. Ano, máme tady čas dva, tři roky, pojďme do vědy a výzkumu investovat, pojďme se snažit to změnit, ale neuděláme to z roku na rok.

Zaznělo tady, že sankce nám nehrozí. Hrozí. U toho vyjednávání jsem poměrně intenzivně byl, byli jsme půl roku na nedovolené podpoře, Evropská komise nám vyšla vstříc. Udělala tento úkrok, který nedělá standardně, ale bylo nám řečeno, že k 1. 1. 2016 to nebudete mít legislativně v České republice zakotveno, tak zahájíme s vámi sankční řízení, které je minimálně ve výši, co jsme nevydali na podporu, tak to odvedeme jako sankci Evropské komisi. Ale hlavně se vracím k tomu, že jsme se my sami dobrovolně k tomu zavázali. Dotace, a byly tady zmíněny různé postupy, co zemědělci dostávají za sekání a mulčování. Chtěl bych říct, že od letošního roku poprvé po sedmi letech jsme řekli: Zemědělče, chceš dostávat dotaci na trvalý travní porost, musíš mít minimální průměrné zatížení 0,3 dobytčí jednotky na hektar po dobu ne jednoho dne, ale po dobu čtyř měsíců. To tady sedm let nebylo. A samozřejmě se za tím účelem manipulovalo. Zemědělci se postupu přizpůsobili. My jsme to nastavili takto jasně a od příštího roku to ještě zpřísňujeme a říkáme: Může zemědělec, pokud se rozhodne posít travní porost, tak musí zelenou hmotu, když už tam nebude pást, musí ji z toho pozemku odvést. To je ještě další zpřísnění pro příští rok. To, co tady zaznělo, vím, že v minulosti se to dělo, ale udělali jsme opatření, aby k tomu už nedocházelo. Znovu tyto systémy byly nastaveny. Bohužel to tady řeknu. Za ministrů ODS, nerozumím tomu, proč. Zazněla tady slova dotace jsou svinstvo. Můj osobní názor je tak, jak jsou dotace dneska nastaveny v EU – já s tím nesouhlasím. Ale na druhou stranu zhruba minimálně 20, 30 procent především v horských a podhorských oblastech, 20, 30 procent zemědělců by bez dotací nemohlo tam existovat.

Nemohli by fungovat v dnešním tržním prostředí. Nevytvářeli by pracovní místa. Neříkejme, že dotace jsou svinstvo. Doporučuji, pojďte se podívat, pane senátore Kubero do katastrálního území okolo Teplic do Kladrub, do Nových Dvorů apod. Tam se se zemědělci pobavte o tom, jak mohou fungovat nebo nemůžou fungovat bez dotací. Význam podpory v zemědělství, v živočišné výrobě atd. řeknu ještě na pár číslech. 5,3 % HDP se tvoří v zemědělství a potravinářství. Zhruba 5,2 % je tam lidí zaměstnáno a v návazných oborech je to 15 % tvorby na HDP. Snažíme se tady podporovat sektor, který je významný i z hlediska tvorby zaměstnanosti a z ekonomických aspektů. Živočišná výroba je extrémně důležitá proto, že dnes mluvíme o problematice erozí, sucha, zadržení vody v krajině a bez organické hmoty to prostě nepůjde a bez živočišné výroby také ne. To jsou další vlivy, které nelze vždycky ekonomicky stoprocentně vyčíslit a jsou velice důležité, a proto tu podporu zemědělství směřujeme. Protože vy neumíte ekonomicky ocenit to, že tady je nějaká absorpční kapacita půdy, která zadrží vodu, která neodteče, která nezpůsobuje povodně. Neumíme vypočítat ekologické váhy vlivu. To jenom říkám, abychom si udělali na zemědělství jiný trošku komplexní a nejenom v řeči čísel má dáti dal. Děkuji za pozornost a za podporu materiálu, o kterém budete hlasovat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zeptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Jiří Carbol – nepřeje si vystoupit. A nyní bych požádal zpravodaje garančního výboru pana senátora Jana Velebu, aby jednak shrnul rozpravu a jednak, aby nám řekl, o čem budeme hlasovat.

Senátor Jan Veleba:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, pane předsedající. Trošku bych to shrnul.

Vystupovalo zde sedm senátorů. Chtěl bych vaším prostřednictvím poděkovat nebo upřít pozornost na, ač ne zemědělec, jasné stručné vystoupení pana kolegy Čunka, který tady řekl, o čem je řeč, když všichni ostatní ví, dotace dostávají. Dostávají je proto, že EU žije v režimu společné zemědělské politiky, je to jediná společná zemědělská politika, mimochodem, Evropské unie. Když my to vypreparujeme, tak asi způsobíme to, že zemědělství sem půjde, půjde dál dolů. To je takový shrnující názor. Jinak bych si ale povšiml jednotlivých diskuzních příspěvků nebo některých diskuzních příspěvků, pokud se týká vaším prostřednictvím, pane předsedající, pana kolegy Horníka, osobně si myslím, že za posledních 4, 5 let zemědělci skutečně, pokud jsou dobří hospodáři, tak nemají důvod k nějakému velkému naříkání, to tak je, ale současně si myslím, že to v žádném případě není od věci jako každý jiný. Tu teorii už jsem tady slyšel asi před 15, 20 lety. Není to tak, protože zemědělská výroba je navázána na přírodní cyklus. To znamená, dám příklad, třeba v živočišné výrobě než se narodí telátko od jalovičky, tak to trvá 25 měsíců. Dále bych chtěl podpořit pana ministra a ještě doplnit jednu informaci, jak tady mluvil o tom vysávání půdy nebo reagoval na to vysávání půdy k řepce, řekl to naprosto přesně, z pole se odváží jenom 4 až 5 tun osiva semene, to všechno zůstane v půdě. A ještě bych doplnil, že předtím, než se zaseje řepka, tak tam musí přijít chlévská mrva nebo jiná organická hmota, čili řepka je opravdu zúrodňující plodina. Ta řepka má smůlu, k tomu žlutému peklu. Chtěl jsem vystoupit, ale nechtěl jsem to dál dramatizovat, tak jsem si to nechal na konec. Pokud se týká toho žlutého pekla, tak ta řepka má smůlu, že kvete žlutě, že to každý vidí, ale ono, když bychom přijali tuto terminologii, s kterou já nesouhlasím, tak když kvete obilí, to nevidí nikdo, mimo odborníků, protože kvete šedě, ten kvítek je šedý, a vidíte to, když fouká vítr a to pole se vlní, tak je tam takový prach na horizontu. Toho obilí je 1,5 milionu. Je to rovněž pyl alergen, ale nikdo si toho nevšímal, protože to nikdo nevidí. Pokud se týká srovnání se Saskem, Bavorskem, Rakouskem, mně osobně se to velmi těžko poslouchá. Protože jsme bojovali a skutečně bojovali, aby byla udržena potravinová soběstačnost, aby byly zachovány pokud možno stavy dobytka, atd. atd., a nic jsme nevybojovali.

Šlo to na 40 %. A tehdy byli u vlády ti, kteří to dneska kritizují. Ti čeští zemědělci ten dobytek zredukovali proto, že se jim to nevyplatilo a jenom se přizpůsobili té špatné agrární politice naší země.

A potom mě velmi mrzí termín – a ten tady byl řečen – a mě osobně to uráží, a ten termín zní "zelení teroristi". Zemědělci nejsou zelení teroristi! Zemědělci jsou ti, kteří obdělávají tuto krajinu a kteří živí tuto zemi. Jsou mezi nimi samozřejmě, ale jsou nejpoctivější v placení úvěrů atd., atd. Zemědělci v západních státech jsou vážené osoby.

Já bych dál k tomu už nemluvil, s tím, že já osobně podporuji návrh zákona, kterým se mění zákon č. 353/23 sb. o spotřebních daních, v znění pozdějších předpisů a další související zákony. A chtěl bych, nebo navrhuji, aby se hlasovalo o schválení tady tohoto zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Padly dva návrhy. Návrh schválit, který je z výboru, a myslím, že pan senátor Kubera navrhl zamítnout, pokud jsem zaregistroval. Ale budeme hlasovat nyní o návrhu na schválení, tak, jak byl předložen.

Dovolil jsem si vás během znělky opět odhlásit, protože zdá se, že řady v sále trochu prořídly, takže abychom měli správné kvorum, prosím, přihlaste se vlastními kartičkami, ať můžete hlasovat. A já zahajuji hlasování o návrhu schválit.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 24 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 36, proti byli 2. Návrh byl přijat.

Děkuji. Tím končím projednávání tohoto bodu. Já děkuji panu ministrovi, děkuji pánům zpravodajům a my se vystřídáme v řízení.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Takže dalším bodem dnešní schůze je

 

Návrh na změnu usnesení Senátu Parlamentu ČR ze dne 23. října 2014 č. 635 k návrhu na působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v letech 2015 a 2016 s výhledem na rok 2017

Tisk č. 164

Tento návrh uvede ministr obrany Martin Stropnický. Já ho tady vítám. A, pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Děkuji, pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, přeji příjemný podvečer a seznámím vás tedy s uvedeným materiálem.

Změna uvedeného usnesení Senátu se týká navýšení počtu příslušníků resortu ministerstva obrany, vyčleněných do aliančního pohotovostního systému sil rychlé reakce NATO RESPONSE FORCE v roce 2016. Návrhem na navýšení počtu osob vyčleňovaných do NRF v roce 2016 – reagujeme tím na potřeby reformovaného konceptu NRF, který je jedním z opatření posilujících obranné kapacity NATO v kontextu zhoršující se bezpečnostní situace. Nový koncept, který začne platit dnem 1. ledna 2016 přinese změnu složení a velikosti NRF a úpravu úrovně a délky trvání pohotovosti v nasazení v operaci, včetně vytvoření sil velmi vysoké pohotovosti, tzv. VJTF, to vše mj. zvyšuje nároky na velikost národních příspěvků.

Návrh na změnu výše uvedeného usnesení Senátu se týká bodu 1/10, a jedná se o navýšení počtu osob vyčleňovaných resortem MO ČR do NRF v roce 2016 z původně schválených 452 na 816 osob. I když se jedná o významné navýšení našeho příspěvku, ve srovnání s letošním rokem, kdy vyčleňujeme do NRF celkem 1500 osob, to není nijak dramatické. Materiál byl zpracován v úzké spolupráci mezi ministerstvem obrany a ministerstvem zahraničních věcí za účelem zajištění souladu mezi bezpečnostními závazky, prioritami a ambicemi zahraniční politiky České republiky a jejími vojenskými schopnostmi a možnostmi.

V případě rozhodnutí o nasazení NRF budou potřebné finanční prostředky, v souladu s usnesením vlády ze dne 22. října 2007, zajištěny mimo rozpočet resortu ministerstva obrany. Tolik ve vší stručnosti k tomuto materiálu. Já bych rád využil této příležitosti a poděkoval Senátu Parlamentu ČR za zařazení tohoto materiálu na program. Přichází s jistým zpožděním, které si vynutila řada okolností, ale tím spíš za to chci poděkovat. A chci také poděkovat za projednání a řekl bych vlídné přijetí v příslušném senátním výboru. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také já vám děkuji, pane ministře, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Garančním a zároveň jediným výborem, který se uvedeným návrhem zabýval, je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 164/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor František Bublan. A pan senátor Bublan má nyní slovo, prosím.

Senátor František Bublan:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, dámy a pánové, dovole jenom stručně, abych okomentoval tento tisk. Děkuji panu ministrovi za pochvalu za naši vlídnost, to slyšíme málokdy.

Nicméně výbor se tímto tiskem zabýval na své 18. schůzi, konané dne 9. prosince 2015, tedy včera. Tak, jak už jsme slyšeli, podstatou toho tisku je změna usnesení Senátu. My jsme přijali v říjnu 2014 usnesení, kde jsme asi v 11 bodech schválili působení sil a prostředků resortu ministerstva obrany v zahraničních operací v letech 2015, 2016 a s výhledem na rok 2017.

Nicméně v letošním roce, v červnu na summitu ministrů obrany bylo rozhodnuto o revizi těchto sil a prostředků. Jedná se o síly rychlé reakce, tzv. NATO RESPONSE FORCE. A v důsledku toho je zapotřebí navýšit možný počet vojáků, kteří by mohli v této jednotce působit. Tedy z toho počtu 452 bylo přislíbeno, že bychom byli ochotni a schopni poskytnout 816 vojáků. Ale je to skutečně do tohoto počtu. S tím také souvisí rozpočtová opatření. Nedá se odhadnout, jak velký počet vojáků by musel být nasazen v případě nějaké krize. A proto ty prostředky nebudou čerpány z resortu MO, ale rozhodne o nich vláda.

Výbor v předloze náměstka ministra obrany pana Jakuba Landovského a po mé zpravodajské zprávě přijal toto usnesení: I Doporučuje Senátu Parlamentu ČR 1. vyslovit souhlas s působením sil a prostředků resortu ministerstva obrany v operacích sil rychlé reakce NATO RESPONSE FORCE mimo území České republiky. A to v celkovém počtu do 816 osob na dobu od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2016. 2. Zrušit souhlas s působením sil a prostředků resortu ministerstva obrany v operacích sil rychlé reakce NATO na dobu od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2016, vyslovených v článku I, bod 10, usnesení Senátu č. 635 z 26. schůze, konané dne 23. října 2014. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Františka Bublana a pověřuje předsedu výboru, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane zpravodaji, a prosím, abyste se rovněž posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. A nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Já rozpravu končím a jenom bych vás chtěl upozornit, že se blížíme k hlasování, tak toto hlasování musíme odsouhlasit, aby bylo platné, 41 senátorem. A je nás přesně 41, podle toho, jak to tady vidím, zaregistrováno. To znamená, já dám pětiminutovou přestávku, protože by byla ostuda, kdybychom...

Já to nechám, ale je požadavek na pětiminutovou přestávku. Takže já vyhlašuji pětiminutovou přestávku do 18,48.

(Jednání přerušeno v 18.43 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 18.47 hodin.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Milé kolegyně, milí kolegové, jenom jsem vás předtím odhlásil, takže ti, kdo přicházejí, měli byste se podívat na svoje kartičky, jestli vám všechno svítí. Potřebujeme 41 hlasů. Už nám to zase naskakuje, tak je to suprové. Znělka zazněla, takže můžeme přistoupit k hlasování o návrhu usnesení, jak jej přednesl náš pan zpravodaj František Bublan. Připomínám, že k vyslovení souhlasu s vysláním ozbrojených sil mimo území České republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech senátorů. A to je právě těch 41 hlasů.

V sále je přítomno 47 hlasů, aktuální kvorum je 41, a já zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 25, registrováno 47, kvorum 41. Pro 47, tento návrh byl schválen. A já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi obrany i našemu zpravodaji Františku Bublanovi.

A dostáváme se k poslednímu bodu naší schůze a tím je

 

Petice vyzývající Senát Parlamentu České republiky k projednání podezření na akt velezrady prezidenta Zemana

Tisk č. 52

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 52. Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jiřího Šestáka. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisky č. 52/1 a 52/2. Petici dále projednala na žádost výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury.

Ten určil jako svou zpravodajku paní senátorku Elišku Wagnerovou.

Při zahájení projednávání petice vezme Senát na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv podle § 142 a, odstavce a, zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě je zástupce petentů pan Michal Majzner. Přistoupíme k hlasování. Já vás sezvu.

V sále je aktuálně přítomno 38 senátorů, aktuální kvorum je 20. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO, kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Návrh byl přijat hlasováním č. 26, kdy bylo registrováno 38, kvorum 20, pro 30, proti 5. Takže, dovolte mi, abych zde přivítal zástupce petentů. Senát hlasováním rozhodne, kteří představitelé orgánů úřední samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí se mohou zúčastnit schůze Senátu. Touto osobou je ředitel odboru legislativy a práv Kanceláře prezidenta republiky pan Dr. Václav Pelikán. A Elišku Wagnerovou zastoupí pan senátor Petr Bratský.

Přistoupíme k hlasování. Já už nebudu spouštět fanfáru, už jsme si to tady zahráli, jenom řeknu, že je aktuálně přítomno 39 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 20.

Já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Tak, hlasování č. 27, registrováno 39, kvorum 20, pro 38, proti nikdo. Souhlas účasti byl schválen. Takže mi dovolte, abych mezi námi přivítal zástupce stran dotčených peticí. A nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, panu senátoru Jiřímu Šestákovi. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Jiří Šesták:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený zástupce petentů, vážený představiteli Kanceláři prezidenta republiky, velevážený Senáte.

Dovolte mi seznámit vás s rekapitulací projednávání petice č. 3/15. Petice vyzývající Senát Parlamentu ČR k projednání podezření na akt velezrady prezidenta Zemana. Je to senátní tisk číslo 52. Petice byla předána vedení Senátu dne 18. 3. 2015. A převzal ji předseda výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který má projednávání ve své gesci. Petice byla Senátu předána na základě přesvědčení petentů, že prezident republiky Miloš Zeman překročil míru k ústavnímu deliktu. Byly zkontrolovány náležitosti a ověřeny podpisy, kterých bylo 11 126. Zpravodajství bylo na nejbližší schůzi výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice přiděleno senátorovi Jiřímu Šestákovi.

Vzhledem k závažnosti petice jsem se k tomu úkolu snažil přistoupit velmi odpovědně. A to jak s ohledem k podepsaným občanům pod zmíněnou peticí, tak k vážnosti úřadu prezidenta republiky, kterého se petice týká a který je viněn z porušení ústavy. Z těchto důvodů jsem oslovil 8 odborníků na ústavní právo a požádal je o vypracování odborného stanoviska k petici. Této mé žádosti vyhovělo 5 ústavních odborníků: Doc. Jan Gronský, Prof. Václav Pavlíček, Prof. Aleš Gerloch, Doc. Jan Wintr a Dr. Jan Kudrna. Vypracovaná stanoviska odborníků na ústavní právo jsem předal všem členům našeho výboru.

Výbor následně projednal petici dne 6. 5. 2015, za účasti zástupců petentů, pana Michala Majznera a pana Miroslava Patočky, a zástupce Kanceláře prezidenta republiky, ředitele odboru, legislativy a práva, Dr. Václava Pelikána. Na návrh zpravodaje bylo hlasováním rozhodnuto o uspořádání kulatého stolu, který se uskutečnil dne 28. 5. tohoto roku za účasti petentů, zástupce Kanceláře prezidenta republiky, odborníků na ústavní právo, kteří vypracovali odborné posudky k petici, dále senátorů z výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, zástupců ústavně-právního výboru, stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury a dalších senátorů.

Na jednání garančního výboru, konaném 30. června, jsem jeho členy informoval o průběhu kulatého stolu se žádostí o vyjasnění některých otázek, které z projednávání u kulatého stolu vzešly. Týkalo se to především problematiky ústavních zvyklostí a výkladu hrubého porušení ústavy ze strany prezidenta republiky. Výbor souhlasil s odložením dalšího projednání, aby mohlo být vypracované výše uvedené stanovisko, a zároveň se rozhodl požádat o stanovisko ústavně-právní výbor Senátu a senátní stálou komisi pro ústavu.

Tato stanoviska jsme obdrželi během měsíců července a srpna. Odborný názor na problematiku ústavních zvyklostí a hrubého porušení ústavy, který vypracoval Doc. Jan Winter, jsem obdržel koncem září. Všechny zmíněné dokumenty projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice na své 13. schůzi, konané 5. listopadu 2015, a přijal závěrečné usnesení.

Dovolte mi, dříve než přečtu usnesení výboru a doporučení usnesení Senátu, abych se věnoval samotné petici.

Z doprovodného dopisu petentů plyne, že petice byla založena 14. srpna 2014. V petičním návrhu ústavní žaloby je uvedeno zejména: a) systematické šíření nepravdivých informací ve prospěch válečné propagandy Ruska, b) zlehčování významu lidských práv během návštěvy Číny, c) poskytnutí návodu na mítinku v Krnově v listopadu 2014, jak docílit zrušení Senátu nepřidělováním prostředků na jeho činnost v rámci zákona o státním rozpočtu.

Z výše uvedeného je patrný rozpor v časové posloupnosti, kde některé části byly do petice přidány i po jejím založení. Tuto jistou nesrovnalost jsem akceptoval a ve snaze býti maximálně objektivní jsem ji jako celek podstoupil osmi odborníkům na ústavní právo se žádostí o jejich odborné vyjádření k textu petice a k návrhu ústavní žaloby. Dovolte mi seznámit vás s některými z těchto stanovisek.

Docent Dr. Jan Wintr. V petičním návrhu ústavní žaloby je uvedeno zejména a) systematické šíření nepravdivých informací ve prospěch válečné propagandy Ruska, b) zlehčování významu lidských práv během návštěvy Číny, c) poskytnutí návodu na mítinku v Krnově, jak docílit zrušení Senátu nepřidělováním prostředků na jeho činnost v rámci zákona o státním rozpočtu.

Ad a) Ústavní soud i v nálezu ÚS 353/03 Zeman versus Brezina citovaném v petici odlišuje tvrzení faktů od hodnotících soudů. Uvedené výroky prezidenta Zemana mají charakter hodnotících soudů. Hodnocení konfliktu jako občanské války, kritická hodnocení ukrajinského premiéra Jaceňuka, důvěra ve slova ruského ministra zahraničních věcí Lavrova o nepřítomnosti ruských vojsk na území Ukrajiny, atd.

Hodnotící soudy jsou vesměs chápány jako součást svobody projevu, svobody člověka volně vyjadřovat své názory. Samotné tyto výroky nemohou naplnit skutkovou podstatu jednání směřujícího proti svrchovanosti, celistvosti nebo demokratickému řádu republiky. Takové jednání, aby dosahovalo intenzity velezrady, musí představovat jistý stupeň nebezpečnosti pro svrchovanost, celistvost nebo demokratický řád republiky.

Dále musí jít o jednání zaviněné, tedy musí být dán úmysl prezidenta ohrozit uvedené hodnoty, nebo alespoň nedbalost, když přinejmenším věděl, nebo měl a mohl vědět, že takto ony hodnoty může ohrozit.

Petiční návrh ústavní žaloby vidí ve výrocích prezidenta podporu nedemokratického režimu, a tím jednání proti demokratickému řádu republiky. Takto ale podle mého názoru tento znak skutkové podstaty velezrady chápat nelze. I demokratickým řádem republiky je především základ státní moci v suverenitě lidu, respekt k dělbě moci a zárukám práv, tedy záležitosti vnitřního uspořádání České republiky. Těch se prezidentovy výroky nijak nedotýkaly.

Ad b) Ve vztahu k Číně uvádí petiční návrh ústavní žaloby jen dva výroky prezidenta Zemana. V prvním označuje současný stav Tibetu za lepší, než stav ve středověku, což je zase hodnotící soud – vyjádření názorů. Druhým je známý kontroverzní výrok prezidenta Zemana, že je v Číně, aby se učil, jak stabilizovat společnost. Přes kontroverznost tohoto výroku ani v extrémní interpretaci není tento výrok sám o sobě způsobilý ohrozit demokratický řád republiky, za jehož součást lze považovat i záruky základních práv a svobod. Není totiž nijak zřejmé, jak by tento výrok mohl ovlivnit stupeň ochrany základních práv a svobod, poskytovaný českými orgány veřejné moci.

Ad c) Slova prezidenta Zemana o Senátu lze chápat jednak jako vyjádření názoru, že má být zrušen Senát, jednak jako návod, jak ochromit Senát – nepřidělováním prostředků na jeho činnost v rámci zákona o státním rozpočtu. Samotný politický názor, že má být zrušen Senát, nelze považovat za jednání směřující proti demokratickému řádu republiky. Dvoukomorovost parlamentu není podstatnou náležitostí demokratického právního řádu, ve smyslu čl. 9 odst. 2 Ústavy, neboť je jistě myslitelný demokratický právní stát i s parlamentem jednokomorovým. Ani případné politické úsilí prezidenta o takovouto změnu Ústavu nelze hodnotit jako ústavní delikt.

Postup Poslanecké sněmovny, kterým by se pokusila ochromit Senát nepřidělováním prostředků na jeho činnost v rámci zákona o státním rozpočtu, by ale zásahem do ústavních principů byl. Přijímání zákona o státním rozpočtu je ale v působnosti Poslanecké sněmovny, prezident vůči němu může uplatnit jen případné suspenzivní veto, a výrok prezidenta tak zůstává v rovině politického názoru. Pokud by ale prezident začal účinně organizovat takové ochromení fungování Senátu jako vrcholného ústavního orgánu, o ústavní delikt by se jednat mohlo.

V současné době však neexistují signály, že by Poslanecká sněmovna měla v úmyslu podle prezidentova návodu postupovat. Dospívám tedy k závěru, že jednáními uvedenými v petičním návrhu ústavní žaloby se prezident ústavního deliktu velezrady, ani hrubého porušení Ústavy nebo jiné součástí ústavního pořádku nedopustil, že v tomto ohledu ona jednání nevyvolávají ani důvodná podezření.

Za zcela odlišnou považuji otázku, jaké je postavení prezidenta v ústavním systému České republiky, jak je vhodné naplňování Ústavy způsobem výkonu tohoto úřadu. V parlamentní formě vlády, parlamentní demokracii náleží politická moc parlamentu a vládě. Hlava státu je reprezentantem státu, garantem řádu a moderátorem politických sporů. Není však určena k provádění vlastní politiky. Tuto skutečnost Ústava respektuje a prohlašuje prezidenta výslovně za neodpovědného z výkonu funkce – čl. 54 odst. 3, přičemž za většinu rozhodnutí prezidenta odpovídá vláda – čl. 63 odst. 4.

V zahraniční politice platí, že vrcholným orgánem výkonné moci je vláda. Prezident má podle čl. 63 Ústavy v oblasti zahraniční politiky významné pravomoci, jež mu umožňují se na jejím utváření spolupodílet. Podle čl. 63 ale za rozhodnutí na tomto poli učiněná odpovídá vláda. Především by ale měli představitelé státu vystupovat v zahraniční politice jednotně a vzájemně spolupracovat. Způsob volby hlavy státu na výše uvedených principech vůbec nic nemění. Kontroverzní a s vládou nekoordinované zahraniční výroky prezidenta republiky z těchto principů vybočují.

Pokud jde o vztahy mezi ústavními orgány navzájem, což je otázka vystupující do popředí zejména v souvislosti s výrokem prezidenta Zemana o Senátu, jsem toho názoru, že důležitým výkladovým faktorem by vždy měl být princip vzájemné loajality ústavních orgánů, podle kterého při výkonu svých kompetencí jsou ústavní orgány povinny harmonicky spolupůsobit a zdržet se všeho, co poškozuje vážnost funkce a oprávněné zájmy jiných ústavních orgánů. Mám za to, že prezident Zeman svým výrokem o Senátu, jakož i některými dalšími výroky o jiných ústavních orgánech, např. o Nejvyšším soudu, tento princip porušil. Považuji tyto výroky za nevhodné, ale nikoli za naplňující skutkovou podstatu velezrady nebo hrubého porušení Ústavy.

Nyní citace doc. doktora Jána Gronského: Petice požadující, aby na prezidenta Zemana byla podána ústavní žaloba, protože soustavně šíří ruskou propagandu, nerespektuje hodnotový systém, z něhož náš právní stát vyrůstá, a zaútočil v Krnově na ústavní pořádek v zemi, směřuje svými rozsáhlými úvahami k naprosto nerealizovatelnému cíli. Z hlediska platného ústavního práva i hodnotových principů, na nichž je český ústavní pořádek založen, a rovněž s přihlédnutím k realitě všech vnitropolitických a mezinárodních souvislostí, nemůže ústavní žaloba na prezidenta přicházet v úvahu. Některé jeho výroky a postupy přímo volají po kritice. Ale v žádném případě dosud nedošlo k situaci, ve které by počínání prezidenta Zemana bylo v evidentním rozporu s ústavním pořádkem České republiky, nebo dokonce bylo velezradou. Rozsáhlá argumentace obsažená v doprovodném dopise nemůže být základem ústavní žaloby. Bude-li však petici v Senátu podle jednacího řádu věnována maximální pozornost, nebo vyústí-li ve veřejné slyšení, lze s tím jedině souhlasit. Byl by to jistě určitý signál prezidentovi a současně všem nekvalifikovaným interpretacím ústavního pořádku. V mnoha případech se prezident Zeman skutečně pohyboval a pohybuje na hraně svého ústavního místa a důstojnosti prezidentského úřadu. Je nesporným faktem, že prezident Zeman je kontroverzní osobou, která naprosto neplní funkce politického a morálního svorníku společnosti. Je to vzhledem k specifické prezidentské tradici tisíciletého místa Pražského hradu jako symbolu české státnosti smutné konstatování. Prezident Zeman rozděluje společnost, snižuje vážnost prezidentského úřadu. To všechno však nemůže být důvodem k podání ústavní žaloby.

A naposled profesor Aleš Gerloch. Ve věci samé upozorňuji na skutečnost, že Ústava v čl. 65 odst. 2 má na mysli, že velezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Z toho je zřejmé, že se musí jednat o jeho jednání – konání, či nekonání, směřující k naplnění některých ze skutkových podstat v Ústavě uvedených. Dle návrhu by se mělo jednat zejména o jednání proti jejímu demokratickému řádu. Výroky prezidenta republiky – byť kontroverzní, nebo nevhodné – zvláště týkající se hodnocení situace v jiných státech, těžko mohou naplnit skutkovou podstatu velezrady ve vztahu k České republice. Vámi uváděné vyjádření prezidenta republiky, a to jak v oblasti zahraniční politiky, tak ve vztahu k Senátu PČR – je podle mého názoru třeba řešit spíše politickými prostředky. Za rozhodnutí prezidenta republiky podle Ústavy odpovídá vláda Poslanecké sněmovně. Je tedy primárně úkolem předsedy vlády, aby v tomto směru na prezidenta republiky působil. Projevy prezidenta republiky v oblastech vnitřní i zahraniční politiky však kontrasignaci nepodléhají a mohou být předmětem kritiky ze strany jiných ústavních orgánů a jejich představitelů či veřejnosti. To se týká i jeho výroku ve vztahu k Senátu, který Senát, resp. jeho představitelé měli odsoudit. Na místě bylo, resp. stále je, upozornit prezidenta republiky na vhodnost diskuse o struktuře ústavního systému a místě jednotlivých ústavních orgánů v něm i jinou formou, a ne zvoleným problematickým způsobem. Tolik citace.

Výše uvedené názory byly vysloveny ústavními právníky, kteří se následně zúčastnili kulatého stolu, mimo profesora Gerlocha. Během kulatého stolu bylo mj. i vyjádřeno pochopení pro nesouhlas petentů s některými výroky prezidenta republiky, nicméně podrobně bylo vysvětleno, že hodnotící soudy nenesou v sobě důvody, které by mohly vést k žalobě prezidenta pro velezradu či hrubé porušení ústavy. Zároveň bylo konstatováno, že přímá volba prezidenta jako taková nemění postavení prezidenta v parlamentní republice. Dále bylo zdůrazněno, že při současném znění Ústavy není ani reálné takovou žalobu podat, neboť předpokládá 3/5 souhlas Poslanecké sněmovny a 3/5 souhlas Senátu. Jak ze samotného stanoviska odborníků na ústavní právo, tak i z uskutečněného kulatého stolu vyplývá, že prohlášení a postoje uvedené v petici vyzývající Senát k projednání podezření na akt velezrady prezidenta Zemana či v doprovodném textu petice nezakládají důvody podání žaloby Senátem PČR pro velezradu, či hrubé porušení Ústavy.

Zároveň ale vyplynulo, že zmíněná prohlášení a postoje prezidenta jsou problematická – a prezident republiky se některými výroky a postoji pohybuje na hraně svého ústavního místa a důstojnosti prezidentského úřadu.

A nyní mi dovolte, abych přečetl jednak usnesení VVVK a následně návrh usnesení Senátu ve věci této petice.

Návrh usnesení projednaného ve VVVK byl původně rozšířený o bod "doporučuje", který víceméně citoval názor Komise pro Ústavu. Stojí v něm, že Senát doporučuje prezidentovi republiky, aby se zdržel takových prohlášení, která mohou znevěrohodňovat pozici České republiky v očích našich smluvních partnerů či rozdělují naši společnost. Hlasování o předloženém usnesení bylo na návrh členů výboru oddělené a o doporučení prezidentovi republiky jsme tedy hlasovali zvlášť. S výsledkem 4 senátoři pro, 4 proti, 1 člen výboru se zdržel. Ostatní část usnesení výboru i návrh usnesení Senátu bylo schváleno jednomyslně. Vzhledem k počtu 9 přítomných členů výboru bylo tedy doporučení prezidentovi republiky z navrhovaného usnesení vyjmuto. Osobně však považuji toto doporučení po rekapitulaci všech jednání a v souvislosti s dalším jednáním prezidenta republiky za velmi důležité. Jsem stále toho názoru, že do usnesení patří. Nerozhodný výsledek hlasování mě jako předkladatele opravňuje k tomu, abych tento bod předložil na dnešním jednání váženému Senátu v obecné rozpravě k případnému schválení.

Nyní usnesení.

97. usnesení ze 14. schůze konané dne 11. listopadu 2015 – k petici č. 3/15 – Petice vyzývající Senát PČR k projednání podezření na akt velezrady prezidenta Zemana, senátní tisk č. 52. Výbor po úvodním slově předsedy výboru, senátora Jaromíra Jermáře, informace místopředsedy výboru, senátora Jiřího Šestáka k petici č. 3/15, senátní tisk č. 52, která byla předmětem kulatého stolu dne 28. května 2015, a po rozpravě

I. oznamuje Organizačnímu výboru Senátu, že šetření ve věci petice č. 3/15 – Petice vyzývající Senát PČR k projednání podezření na akt velezrady prezidenta Zemana, senátní tisk č. 52 – bylo ukončeno;

II. doporučuje Senátu PČR na základě seznámení a projednání petice č. 3/15 – Petice vyzývající Senát PČR k projednání podezření na akt velezrady prezidenta Zemana, na kulatém stole dne 28. května 2015, a na základě stanoviska Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury usnesení č. 2/15 z 22. července 2015, a ÚPV – usnesení č. 60/15 z 5. srpna 2015, přijmout návrh usnesení, který je uveden v příloze č. 1 tohoto usnesení;

III. navrhuje Organizačnímu výboru Senátu zařadit na pořad následující schůze Senátu bod "petice č. 3/15 – Petice vyzývající Senát PČR k projednání podezření na akt velezrady prezidenta Zemana, senátní tisk č. 52";

IV. určuje, že osobami zastupujícími petenty, které požívají práv podle § 142a odst. 2 jednacího řádu Senátu, jsou mluvčí petičního výboru petice, uvedení v příloze č. 2 tohoto usnesení;

V. doporučuje, aby na schůzi Senátu dále byli pozváni prezident republiky, popř. jím pověřený zástupce, a zástupce Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, které výbor považuje za petici dotčené, kteří jsou uvedeni v příloze č. 2 tohoto usnesení;

VI. určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 52 na schůzi Senátu senátora Jiřího Šestáka;

VII. pověřuje předsedu výboru, senátora Jaromíra Jermáře, předložit toto usnesení předsedovi Senátu PČR a Organizačnímu výboru Senátu.

A nyní návrh usnesení Senátu PČR.

Senát PČR

I. bere na vědomí petici č. 3/15 obsaženou v senátním tisku č. 52;

II. konstatuje, že vlastní petice se týká rozporuplných výroků k sankcím proti putinovskému režimu v Rusku, a že doprovodný dopis a návrh ústavní žaloby podle čl. 65 Ústavy reflektují i další výroky prezidenta republiky Miloše Zemana, nelze je chápat a projednat jako součást petice. Žádný z předmětných výroků samostatně, ani jejich souhrn nepředstavují ústavní delikt ve smyslu čl. 65 Ústavy, protože jde o výroky bez doložitelných dopadů na svrchovanost a celistvost republiky, jakož i na její demokratický řád – bez nich ovšem nelze mluvit o velezradě, nýbrž pouze o prezentaci politických názorů. Vzhledem k tomu, že nejde ani o akty realizace pravomocí prezidenta republiky, není dáno ani hrubé porušení ústavního pořádku. Posouzení podezření na akt velezrady a případné podepsání návrhu ústavní žaloby proti prezidentovi republiky pro velezradu, jakož i případné hlasování o takovém návrhu na schůzi Senátu je individuální záležitostí každého senátora;

III. z důvodu výše uvedeného Senát PČR konstatuje, že petice č. 3/15 – Petice vyzývající Senát PČR k projednání podezření na akt velezrady prezidenta Miloše Zemana – je nedůvodná.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane zpravodaji. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Dále uděluji slovo panu senátorovi Petru Bratskému. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Bratský:  Dobrý večer. Nemohu se vzdát slova, protože jsem slíbil paní předsedkyni Wagnerové, která musela už odejít, že přečtu usnesení Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, tak takto činím. Uslyšíte ostatně, že část tohoto usnesení se dostala do návrhu usnesení Senátu.

Usnesení k Petici vyzývající Senát PČR k projednání podezření na akt velezrady prezidenta Zemana, senátní tisk č. 52.

Stálá Komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury na základě žádosti VVVK posoudila Petici vyzývající Senát PČR k projednání podezření na akt velezrady prezidenta Zemana. Shledala, že vlastní petice se týká pouze rozporuplných výroků k sankcím proti putinovskému režimu v Rusku a pouze v tomto rozsahu by měla být projednána v Senátu. Ač doprovodný dopis a návrh ústavní žaloby podle čl. 65 Ústavy reflektují i další výroky prezidenta republiky Miloše Zemana, nelze je chápat a projednat jako součást petice.

Konstatuje, že žádný z předmětných výroků samostatně, ani jejich souhrn nepředstavují ústavní delikt ve smyslu čl. 65 Ústavy, protože jde o výroky bez doložitelných dopadů na svrchovanost a celistvost republiky, jakož i na její demokratický řád – bez nich ovšem nelze mluvit o velezradě, nýbrž pouze o prezentaci politických názorů, vzhledem k tomu, že nejde ani o akty realizace pravomocí prezidenta republiky, není dáno ani hrubé porušení ústavního pořádku.

Připomíná, že jelikož je prezident republiky neodpovědnou hlavou státu a jeho činy a výroky jsou navzdory tomu, že ústavně je vrcholným orgánem výkonné moci vláda, ve smyslu mezinárodního práva tomuto státu, tedy České republice, přičítány, měl by ve svých vyjádřeních být natolik zdrženlivý, aby nemohla vzniknout žádná pochybnost stran ohrožení spojeneckých závazků České republiky, potažmo její ústavně deklarované hodnotové orientace.

Pověřuje předsedkyni komise, aby předložila toto usnesení předsedovi VVVK a předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Otvírám rozpravu k tomuto bodu. Předpokládám zájem o vystoupení zástupce petentů. Takže prosím o vystoupení. Takže vystoupí pan Michal Majzner. Prosím, máte slovo.

Michal Majzner:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Více než 11 tisíc lidí z různých míst celé České republiky podepsalo naši petici. Krátce poté jsme ji odevzdali zástupcům horní komory Parlamentu. V petici vyzýváme Senát, aby projednal možnost podání ústavní žaloby na prezidenta. Respektujeme občany, kteří Miloše Zemana volili, a jeho politický mandát. Nicméně ani prezident nestojí nad Ústavou a také on musí respektovat nejvyšší pravidla této země.

Současný prezident se často pohyboval na hraně Ústavy. Podle ústavních právníků se mu zatím dařilo nebýt za hranou a my jsme tento posudek respektovali.

Situace se ale změnila. Pan prezident své činy opakovaně, soustavně, nebezpečně stupňuje. Petici jsem založil, protože prezident podporuje válečnou propagandu Vladimira Putina. Prezidentovi poradci představují konkrétní bezpečnostní riziko. Prezident podporuje extrémní síly v naší společnosti.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, nyní uvedu konkrétní příklady a zároveň hlavní důvod, proč vznikla tato petice. Je to v souvislosti s propagandou Vladimira Putina na Ukrajině. Z detailního rozboru projevů našeho prezidenta za poslední rok je jasné, že v nich systematicky označuje konflikt na Ukrajině za občanskou válku. Co je to ale občanská válka? Začíná taková válka posunováním hranic? Kdy se celý poloostrov stane součástí sousedního státu? Zpráva Amnesty International ze 7. září 2014 konflikt označuje za mezinárodní. Dokládá to satelitními snímky pohybu těžkých zbraní přes hranici a analýza s názvem Putin – válka, připravovaná zavražděným Borisem Němcovem, uvádí nasazení pravidelných ruských jednotek na Ukrajině v srpnu minulého roku.

Miloš Zeman má ale jasno. A již více než rok hovoří o občanské válce. Při rozhovorech u nás, v Rusku nebo v Číně. Například 8. prosince 2014 pro první kanál ruské televize uvádí: Podle mě nejdůležitější je pochopit, že na Ukrajině probíhá regulérní občanská válka. Navíc v době těžkých bojů, 15. srpna minulého roku, udělil prezidentskou záštitu nedávnému turné ruského armádního souboru Alexandrovci. Je to právě ten soubor, který v písni několik měsíců předtím oslavil neoznačené ruské vojáky na Krymu. Hrad tedy zaštiťuje naším jménem obdivovatele začátku války s mnoha tisíci oběťmi. Prezident tedy aktivně působí proti hodnotovému systému naší republiky a naší Ústavy.

Samostatným bezpečnostním rizikem jsou prezidentovi poradci. Jeden je ze struktur firmy China Energy, druhý je z Lukoilu a s neznámým životopisem, a hradní kancléř je stále bez prověrky. Jak vůbec může takový kancléř stále ještě na Hradě fungovat? Nevím. Asi až Národní bezpečnostní úřad nám snad pomůže osvětlit, zda není na Hradě porušován zákon o utajovaných skutečnostech a utajovaných informacích.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, Miloš Zeman své kroky ještě stupňuje a útočí přímo na demokratický řád v této zemi. Navzdory Listině základních práv a svobod pomáhá napadat lidi konkrétního vyznání, a to na základě principu kolektivní viny. Např. 16. října ve Zlínském kraji k těmto lidem řekl: Budou mít právo šaría, takže nevěrné ženy budou kamenovány, zlodějům se budou utínat ruce.

Na Albertově 17. listopadu pak nastal zlom. Prezident vystoupil na pódiu vedle zastánce koncentračních táborů a mletí na masokostní moučku. Prezident se od těchto zvěrstev ve svém projevu nedistancoval, ale například prohlásil, že opačný názor nesmí být označován nálepkami jako xenofob nebo rasista. Pan prezident byl pak oprávněně kritizován, že podpořil politického vůdce, nyní trestně stíhaného za podněcování k nenávisti proti skupině osob. A to podle § 356 trestního zákoníku. V něm se mj. píše: Kdo veřejně podněcuje k nenávisti vůči některému národu, rase nebo náboženství, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Podle situačních zpráv ministerstva vnitra je navíc Blok proti islámu hnutí extrémistické. Namísto uznání chyby ale prezident řekl v Mladé frontě DNES, že by se na to pódium postavil znovu. A přidal osobní útok na premiéra Sobotku.

Můžeme si ještě nějaký čas říkat, že Hrad zatím není tak nebezpečný, a znovu a znovu. Ale prezident má obrovský mediální vliv na společnost. V té souvislosti se odborníci obávají těch démonů hluboko v lidech, které i pan prezident bohužel pomáhá podporovat.

Jak napsal pan Marek Vácha, přednosta Ústavu etiky Lékařské fakulty: Toto je hra s ohněm. Probouzení národní nenávist vůči kterékoli skupině je probouzení temných sil, se kterými není radno si zahrávat. Dodal bych, že tyto síly známe ze 30. let minulého století, kdy se obrátily proti jinému náboženství, proti židovskému obyvatelstvu.

Myslíte, že nám se to stát nemůže? Kdo dobře sleduje protiislámské nálady v této zemi, kdo si uvědomuje rizika mezinárodní situace, ten jasně vidí nebezpečnost takové paušalizace. Nebezpečí, že ztratíme lidský přístup. Nebezpečí, že ztratíme klid v této zemi.

Vážené senátorky, vážení senátoři, naše přání jsou základní a lidská. Chceme, aby český prezident podporoval pozitivní nálady v naší společnosti. Chceme také, aby měl vždy na paměti nejvyšší kompas, kterým je Ústava ČR.

Závěrem tedy shrnuji – český prezident bohužel podpořil násilnou kampaň Vladimira Putina, a opustil tak naše ústavní hodnoty. Jeho poradci představují konkrétní bezpečnostní riziko.

Prezident pomáhá posilovat extremismus za hranou trestního zákoníku.

Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, věříme, že Senát Parlamentu ČR může v této situaci velmi pomoci. Jak říkal a dokázal Václav Havel, naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale je to jistota, že má něco smysl. A to bez ohledu na to, jak to dopadne.

Na závěr prosím, nepodceňujme lidi, kteří vládnou Pražskému hradu, nepodceňujme jejich vliv na společnost. Článek 65 ústavy byl jistě napsán právě proto, aby byla demokracie chráněna včas. Každý už vidíme velmi varovné signály, každý tedy ale také máme zodpovědnost dostatečně reagovat. A to dříve, než bude pozdě. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, pane redaktore, prosím, máte slovo, pojďte. Takže nyní vystoupí pan Dr. Václav Pelikán, ředitel odboru legislativy a práva Kanceláře prezidenta republiky. Prosím, pane řediteli. Dobrý večer.

Václav Pelikán:  Děkuji, pane předsedo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já bych jenom stručně si dovolil upnout pozornost na podstatu toho bodu, který je předmětem jednání. A to je petice, která zní takto: "Petice vyzývá Senát Parlamentu ČR k projednání podezření na akt velezrady prezidenta Zemana. Prezident Miloš Zeman svými rozporuplnými výroky k sankcím proti putinovskému režimu v Rusku zadal důvod k podezření za jednání spíše v zájmu nepřítele putinského režimu než k zájmu České republiky". Neboli to se týká zřejmě vyjádření pana prezidenta k těm sankcím. A to je ta petice. Nic jiného petice není.

Neboli podstata toho projednávaného bodu není nic jiného než tato věta. Pod ní taky potom jsou připojeny podpisy podporovatelů petentů petice. Pokud jde o velezradu, ta je v článku 65, odst. 2, části věty první za středníkem vymezena takto: "Velezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu." Což samozřejmě s eventuální kritikou sankcí proti Rusku žádná příčinná souvislost není ani při sebelepší vůli.

Jinak, jak pan zpravodaj mluvil o tom kulatém stolu, tak tam samozřejmě ta diskuse byla širší, protože petent ještě zaslal průvodní dopis, kde navrhl žalobu Senátu a tam rozebírá řadu dalších výroků pana prezidenta. Tak se stalo, že ta diskuse spíše se soustředila ne na tu petici, kterou jsem tady teď citoval, ale na ten návrh té žaloby. Což není ta petice.

Jinak v závěru, abych zbytečně nezdržoval, tak jsem si poznamenal několik výroků těch oslovených ústavních právníků, které na tom kulatém stole byly proneseny. A myslím, že jsou poučné i pro projednávaný bod. Takže já nebudu pro jistotu mluvit o jménech těch profesorů, ale "...s Čínou jednají i jiné státy včetně Spojených států. Nesmíme podléhat jen jednomu pohledu. Pronášené soudy mohou být žalovatelné až v extrémních případech, o což v daném případě nejde. Prezident republiky nemá ani takové pravomoci, jimiž by se mohl dopustit velezrady. Jde o hodnotící soudy prezidenta, na které má právo. Výroky prezidenta republiky nejsou záležitosti právního, ale politického názoru."

Ten jeden profesor říkal: "Nehodlám hodnotit výroky a je otázka, zda se v budoucnu neukáže, jak o tom svědčí četné zkušenosti z dějin, zda prezident nejedná v zájmu České republiky. Petice je to, co petenti podepsali, a nikoli návrh té žaloby. Slovy se nedá velezrada spáchat."

Takže to byla ilustrace těch výroků z toho semináře, které mě zaujaly a které podporují to navršené usnesení, bez toho doprovodného usnesení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane řediteli, a máme do rozpravy přihlášeny kolegy senátory. Prvním přihlášeným je pan senátor Lumír Aschenbrenner. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji. Hezký večer. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nebyl jsem voličem Miloše Zemana, nicméně s jeho zvolením jsem nepočítal a nepředpokládal jsem, že bude pro mě nějakým velkým zklamáním. Říkal jsem si, že k jeho životním zkušenostem a smyslu pro humor, který rozhodně má, bude patřit jeho role jako vtipného glosátora dějí na naší politické scéně. Popřípadě jsem očekával, že bude vtipný kritik k činům naší vlády.

Musím říci, že v tomto svém názoru jsem se v průběhu posledních měsíců poněkud zklamal. Nechci zde vyjmenovávat všechny činy, skutky a výroky pana prezidenta, s kterými nesouhlasím. Ten nejpodstatnější čin pro mě je, že se ne snaží sjednocovat společnost, ale naopak se ji vědomě snaží rozdělovat, a to ve svůj prospěch. S návrhem usnesení, které vzešlo z výboru, se ztotožňuji.

Na velezradu to skutečně není, byť nejsem právník. Nicméně dovoluji si navrhnout další krátké usnesení, ve znění "žádám Miloše Zemana, aby se při výkonu funkce prezidenta České republiky vyvaroval činů či výroků, které by mohly být vykládány jako hrubé porušení ústavy nebo jiné části ústavního pořádku."

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já děkuji. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Václav Hampl. Prosím, pane předsedo.

Senátor Václav Hampl:  Ano, děkuji, vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové. Já bych především chtěl poděkovat kolegovi Šestákovi za opravdu velmi svědomitou a precizní práci i prezentaci zde. A ostatně poděkovat i oběma výborům, které se tomuto tématu věnovaly a myslím si, že odvedly vysoce kvalifikovanou práci, skutečně hodnou Senátu v nejlepším slova smyslu.

Já bych nicméně chtěl ještě komentovat věcně podstatu té petice. Ta petice vyjmenovává nějaké konkrétní skutky a navrhuje je hodnotit jako velezradu. A zde souhlasím se zhodnocením ze strany výboru a dotázaných ústavních právníků. Nicméně nemohu také zapomenout na to, že vlastně podmínkou ujmutí se prezidentské volby je složení ústavou předepsaného slibu a tam se skutečně zvolený prezident slavnostně zavazuje dodržovat zákony této země. A musím říct, že nad rámec těch slov, vět a činů, které jsou v té petici, nebo v souvislosti s tou peticí jmenované, tak mi nedá nevzpomenout ještě agendu, která se týká mně blízké oblasti vysokých škol.

A to sice problémy se jmenováním profesorů. A tady skutečně nenarážíme už na věci, které by byly řekněme nějakou otázkou hodnocení toho, jestli nějaký výrok je politický, nebo není, je to prostě nedodržování zákonů. Tady si myslím, že ta dikce vysokoškolského zákona v tomto je celkem jednoznačná. A navíc tu máme i celkem jednoznačné vyjádření pana prezidenta, aspoň tak, jak to média zprostředkovala. Dokonce i kdyby soud rozhodl o tom, že jím deklarované chápání dikce vysokoškolského zákona není správné, takže by to stejně nerespektoval.

Čili mně připadá, že už teď se hodně v této věci blížíme nedodržování zákonů této země, a pokud by to bylo opravdu až tak daleko, že by to ignorovalo rozsudek, tak bych si myslel, že pak by z mého pohledu to charakteristiky velezrady už naplňovat mělo.

A ještě jsem chtěl zmínit jednu věc, kterou také v současném kontextu považuji za důležitou. Ono už to tu trochu zaznělo, ale já bych ji malinko řekl ještě jinak, protože mně to skutečně dělá velkou starost. My se tady opakovaně bavíme o bezpečnostních rizikách, kterým je tato země vystavena v souvislosti s migrační krizí, s islamistickými extremisty, teroristy apod. A současně máme hlavu státu, jejíž nejbližší spolupracovníci nemají bezpečnostní prověrku jakožto standardní kvalifikovaný proces ověření toho, že ty lidi nejsou bezpečnostním rizikem.

A mně připadá, že pan prezident tady na jednu stranu brojí, jak je potřeba tady proti islamistu udělat co možná nejvíc, abychom byli v bezpečí, a současně má na zásadních pozicích lidi, a bohužel k dnešnímu dni je tam ten plurál na místě, kteří takto zásadní instrument legitimní, kvalifikovaný, nejsou schopni projít.

Takže zase není to asi věc, která by v tuto chvíli překlopila můj názor na souhlas se stanoviskem výboru, ale myslím si, že se tomu hodně blíží. Děkuji vám moc za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Dalším v pořadí je přihlášen do rozpravy pan senátor Jiří Šesták. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Šesták:  Děkuji, pane předsedající, vážené dámy, vážení kolegové a kolegyně. Jak jsem už předeslal jako zpravodaj, tak chci vystoupit s návrhem doprovodného usnesení. Vzhledem k výsledku hlasování ve výboru, ale i k těm dalším událostem, které i po tom zasedání výboru následovaly, především události na Albertově 17. listopadu. A to s tímto odůvodněním:

"Česká republika je parlamentní demokracií, která je postavena na dělbě moci zákonodárné, výkonné a soudní. Máme tedy parlament, vládu a soudy. Tento způsob rozdělení správy a řízení státu je dán z důvodů zachování a ochrany formy parlamentní demokracie, formy, pro kterou se zakladatelé státu rozhodli a kterou občané stvrzují skrze svobodné volby a soutěž politických stran. Aby tento systém mohl být funkční ve prospěch celé společnosti postavené na principech parlamentní demokracie, musí být zajištěna spolupráce všech tří uvedených částí, jejich nezávislé chování a rozhodování.

Aby parlamentní demokracie zdárně existovala, musí všechny tři části jednat zodpovědně v mezích vymezených jim ústavou a Listinou základních práv a svobod. Musí být pod vzájemnou kontrolou zachování a naplňování principů dělby moci. Právě tato vzájemná kontrola je nejen právem, ale naopak povinností moci zákonodárné, výkonné a soudní. Kdyby tomu tak nebylo, systém parlamentní demokracie by erodoval až k možné sebedestrukci a k otevření možnosti nastolení jiného státního zřízení, které by již nebylo v zájmu většiny občanů a pro které by Listina základních práv a svobod nebyla již tou nejvyšší hodnotou společnosti.

Do tohoto systému dělby moci, který si Česká republika zvolila za svou cestu, patří prezident republiky, který má však výlučné postavení. Je prvním z rovných, ale právě to, že je prvním, předpokládá, že patří mezi nejlepší, nejpřipravenější a nejzodpovědnější. Byť ho ústava ve svém článku 54 činí neodpovědným, předpokládá se, že bude mravní autoritou, která svou erudicí, rozvahou a mravní integritou bude plnit několik funkcí, které doplňují parlamentní demokratický systém a bude tak vyvažovat problematické okamžiky, které v životě každé demokratické společnosti nastávají.

V parlamentní demokracii na rozdíl od prezidentské republiky náleží politická moc parlamentu a vládě. Hlava státu je reprezentantem státu, garantem řádu a moderátorem politických sporů. Není však určena k provádění vlastní politiky. Tuto skutečnost ústava respektuje a prohlašuje prezidenta výslovně za neodpovědného z výkonu funkce. Skutečnost, že za jednání prezidenta republiky je zodpovědná vláda, a nikoli on sám, je velmi důležitá. Prezident republiky nemá být součástí každodenní politiky, tak jako vláda a parlament. Má naopak stát nad běžným politickým životem, nemá stranit žádné politické straně nebo být aktivním symbolem některé z politických stran. Je vyvažovacím prvkem v dělbě moci. Do řešení společenských i politických problémů má vstupovat nestranně, objektivně a tak, aby společnost spojoval a nikoli rozděloval.

V tom spočívá jeho úloha moderační, protože prezidentu České republiky je přisouzeno postavení strážce hodnot. Je garantem řádu. Proto má jmenovací pravomoci, možnost vracet zákony, udělovat milost. Mají-li být na politiky kladeny vysoké nároky, na prezidenta republiky pak ty nejvyšší."

V 1. části mého vystoupení jsem citoval názor, že v parlamentní republice je důležité respektovat potřebu principů vzájemné loajality ústavních orgánů, podle kterého jsou ústavní orgány při výkonu svých kompetencí povinny harmonicky spolupůsobit a zdržet se všeho, co poškozuje vážnost funkce a oprávněné zájmy jiných ústavních orgánů.

U současného prezidenta republiky jsme konfrontováni s jednáním i názory, které z výše uvedených požadavků a potřeb parlamentní republiky bohužel někdy vybočují. Prezident republiky nejmenuje vysokoškolské profesory, protože navzdory liteře zákona nechce. Prezident republiky vystoupí na demonstraci, kde stojí vedle lidí s extremistickými názory, vyzývajícími dlouhodobě k rasové nesnášenlivosti a nenávisti, jak se tomu stalo 17. listopadu na Albertově.

Jeho projev vyřčený po boku člověka, který lidem vyznávajících jinou víru veřejně slibuje semletí do masokostní moučky, svým způsobem legitimizuje extremisty. Prezident zde vystoupí, protože navzdory výše uvedenému postavení chce. Protože chce, vyzývá muslimy, aby se zřekli své víry. Není většího zásahu do intimity člověka.

Prezident republiky vede podivnou formou mediální spor s premiérem. Dokonce lituje, že ho nemůže odvolat. Emocionálně vyostřuje napětí ve společnosti, prohlubuje příkopy mezi částmi společnosti mající jiný názor. Prezident republiky si říká, co chce, bez ohledu na své postavení a na své poslání, bez ohledu na důsledky takového chování, bez ohledu na svou ústavní roli, bez ohledu na pověst České republiky.

Velevážený Senáte, dovolte mi otázku. Vede toto chování prezidenta republiky k prohloubení důvěry občanů k ústavním orgánům? Vede toto chování prezidenta republiky k posílení spojeneckých svazků České republiky? Podtrhuje toto chování naši životně důležitou příslušnost k západní civilizaci? Vede toto chování ke smířlivosti proti sobě stojících skupin naší společnosti?

Mám velkou obavu, že budoucnost nám k těmto otázkám může přiřadit zápornou odpověď. Nevím, činí-li tak prezident republiky vědomě či nevědomě, jsou-li na vině jeho poradci či rozmar. To posoudit nedokážu. Ale hluboké znepokojení, že toto chování prezidenta republiky je pro naši parlamentní demokracii nebezpečné, se nijak nezmenšuje. Dnes jsme slyšeli, že nic z toho, co je v petici uvedeno, není ani velezradou, ani hrubým porušením ústavy.

Ale pro ústavní stát jsou stejně jako Ústava důležité ústavní zvyklosti a konvence, které mají velký význam proto, že včleňují Ústavu do funkčního celku a zaplňují prostor mezi strohým vyjádřením ústavních principů. Ústavní zvyklosti jako vzájemná loajalita a respektování ústavních institucí či naplňování různých poslání prezidenta, vybaveného institutem neodpovědnosti, jistě patří a mají být chápány jako součást správního řádu České republiky, a je třeba se na ně také podle toho dívat.

Na respektování či porušování ústavních zvyklostí mají reagovat především političtí aktéři, kteří jsou součástí dělby moci, v jejichž poslání a bytostném zájmu má být harmonické fungování všech složek parlamentní demokracie. Pokud budou političtí aktéři porušování ústavních zvyklostí ustupovat, v tomto případě prezidentovi republiky, může se ústavní systém vychýlit v neprospěch parlamentní demokracie. V tomto ohledu, vážení kolegové, neseme odpovědnost všichni. Proto nesmíme být pouhými diváky. Z výše uvedených důvodů si dovoluji, vážený Senáte, oslovit vás s návrhem na doplnění usnesení Senátu k petici 3/15. Návrh na doprovodné usnesení.

Senát PČR

I. připomíná

a) že prezident republiky není podle ústavního článku 54 odst. 3 z výkonu své funkce odpovědný a jeho činy a výroky jsou ve smyslu mezinárodního práva České republice přičítány, protože ústavně vrcholným orgánem výkonné moci je vláda; prezident republiky by měl být ve svých vyjádřeních natolik zdrženlivý, aby nemohla vzniknout žádná pochybnost ohledně ohrožení spojeneckých závazků České republiky a její ústavně deklarované hodnotové orientace;

b) princip vzájemné loajality ústavních orgánů, podle kterého při výkonu svých kompetencí jsou ústavní orgány povinny harmonicky spolupůsobit a zdržet se všeho, co poškozuje vážnost funkce a oprávněné zájmy jiných ústavních orgánů;

II. vyzývá prezidenta republiky, aby jako hlava státu, jež je garantem řádu, s posláním společnost sjednocovat a zmírňovat v ní konflikty, z této své ústavní role nevystupoval a svými projevy a činy společnost nerozděloval.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Jako poslední zatím do rozpravy je přihlášen pan senátor Zdeněk Papoušek. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já už tady nebudu příliš hovořit, abych se přiznal, už se mi nechce příliš mentálně zabývat těmi podivnými, eufemisticky řečeno, postoji naší hlavy státu. Ale po precizním vystoupení pana kolegy Jirky Šestáka, kde on zmínil, že prezident by měl být strážcem hodnot, tak jako dokladem toho, že tady tato jeho role pokulhává, tak si myslím, že o tom svědčí osoby, které vyznamenal, některé osoby, které vyznamenal k 28. říjnu. Jako hlavní bych jmenoval Ludvíka Karla, kde upozorňovali pamětníci na to, že je to člověk, který nese morální zodpovědnost za týrání a smrt několika vězňů komunistického režimu. Myslím si, že takoví lidé by neměli být v žádném případě vyznamenáváni, protože vyznamenaný člověk je zároveň výrazem, je nositelem jakýchsi hodnot, jakéhosi morálního kreditu, jakéhosi charakteru. Tady to v žádném případě není. Jenom pro vaši informovanost, pokud to nevíte, tak Ludvík Karl je tehdejší ředitel a dnešní majitel Preciosy. Tedy se jednalo o jakýsi pracovní tábor Preciosa-Minkovice, kde on byl vlastně šéfem tohoto tábora, má přinejmenším morální zodpovědnost, jak se vyjadřují pamětníci, jak už jsem zmiňoval, za ty činy, které byly v tomto táboře páchány. Tak to jenom tak na doplnění. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Zatím opět posledním je přihlášen pan senátor a místopředseda Senátu, Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Poslouchal jsem teď tu spoustu řečí, chápu, že každý z nás by si uměl představit být prezidentem. Ale je potřeba to říci na rovinu, je potřeba říci "ano" a pak přesvědčit občany této země, aby mě zvolili. Pro mě je klíčové to, co bylo konstatováno z výboru, a to je, že petice je nedůvodná. Všechny ty řeči kolem, a dovolím si říci, že vystoupení mladého pána, který prezentuje petenty, já vnímám jenom jako součást dlouhodobé štvavé kampaně. A bohužel, takové kampaně, která tuto zemi dlouhodobě rozděluje. Dávno před volbou Miloše Zemana. Já pamatuji vajíčka na Paroubka a další. Tahle země je už dávno rozdělena. Systematicky a účelově.

A vždycky je potřeba se postavit za vlastní názor. Já myslím, že tihle lidé na tom dlouhodobě pracují. Mluví o fašismu a sami se jako fašisté chovají mnohdy.

Tady bylo řečeno o vztazích s Čínou. Karel Schwarzenberg jako ministr zahraničí udělal všechno pro to, aby rozbil veškeré naše hospodářské vztahy v tradičních lokalitách, kde jsme měli naše hospodářské zájmy. Kdo ho odsuzoval? Samozřejmě, jeho mládež organizuje mítinky, demonstrace. A to už dávno před volbou Miloše Zemana prezidentem. Snaží se tady vnutit společnosti, že demokratické síly, demokraticky zvolení reprezentanti této země ji rozdělují. Ale názorově jsme rozděleni už dávno. Já myslím, že i tady jsme rozděleni na pravici, levici – sem tam někdo říká, že je nezávislý. Trošku musím říci jenom, nechci mluvit dlouho, že jsem ocenil, a myslím si, že pan senátor Šesták se hodně vyžívá, myslím, že 20x jsem napočítal, ve vyjádření "vlastizrada", které se týká pana prezidenta. Je to všechno hezké, ale ještě úplně na závěr jednou.

Můžeme soudit, můžeme hodnotit, důležitý je závěr. Můžeme i poradit přátelsky. Ale jsem přesvědčen o tom, že můžeme hlasovat pouze o jediném návrhu, a to je, že tato petice je nedůvodná. To je stanovisko odborníků a všechno kolem je balast našich názorů, na které samozřejmě máme právo, stejně jako pan prezident. Chceme-li, aby prezident dělal to, co chceme my, pak nám nezbývá nic jiného, než za 3 roky kandidovat, přesvědčit většinu občanů a potom realizovat svoji politiku. Jinak považuji celé to divadlo kolem spíše za takový balast, který opět má vyvolávat neklid ve společnosti, kde tady mnohdy velmi propagandisticky velmi orientované názory, které tady přednášel mladý pán, který prezentuje petenty, tak samozřejmě chápu jeho názory, ale musím říct, že s jeho mnoha názory není možné se ani ztotožnit, ani je přijmout.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jsem nechtěl vystoupit, slibuji vám, že budu velmi krátký. Jenom tři poznámky.

Když jsem shodou okolností po volbě prezidenta v pondělí šel po Vršovicích, tak jsem potkával mladé lidi, kteří měli placku, na které bylo napsáno "Zeman není můj prezident". To znamená, že už to bylo dopředu vyrobené, že už někdo dopředu dal podnět k tomu, aby se prostě tato kampaň začala.

Druhá poznámka. V Americe, v Spojených státech v současné době vrcholí volební kampaň před volbou prezidenta Spojených států. Mimochodem, než řeknu, co jsem chtěl říct za myšlenku, tak ve Spojených státech, když zvolí prezidenta, a jednou to bylo tak, že to musel rozhodnout Nejvyšší soud Spojených států, tak tím rozhodnutím veškeré diskuse končí, všichni to uznají a jede se dál. Současný kandidát Donald Trump navrhl, aby do Spojených států nebyli vpouštěni muslimové. Kandidát, vážný kandidát na volbu prezidenta Spojených států. Když jsem u těch Spojených států, tak nevím kolik, jestli 15, nebo 20, není to podstatné, guvernérů Spojených států prostě se rozhodlo, že do států, kde jsou guvernéři, prostě nebudou vpouštět muslimské imigranty. Tak co to tady povídáte o prezidentovi Zemanovi. Když si vezmete, ale samozřejmě, že to se nehodí. Jeho vystoupení na Albertově, které jako vždy dělal z patra, když si uděláte obsahovou analýzu, tak toto jeho vystoupení bylo jedno z nejmírnějších, které já jsem od něho slyšel.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Byl jste posledním do rozpravy. Já rozpravu končím. Poprosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Jiří Šesták:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové. V diskusi vystoupilo 5 senátorů, z toho dva předložili doprovodné usnesení, o kterých bychom měli hlasovat.

Nechci moc tu diskusi nějak analyzovat, protože samozřejmě vystoupily argumenty jak pro, tak proti, jak na podporu pana prezidenta, tak na podporu doprovodných usnesení. Jenom tolik, prostřednictvím vás, pane předsedající, myslím si, že tady nikomu nejde v této místnosti o to být prezidentem. Nevím, mně osobně ne. Nicméně chci, abych byl hrdý na svého prezidenta, aby prezident republiky skutečně plnil svou úlohu a poslání.

Jinak ještě jeden komentář – slovo "vlastizrada" bylo zmíněno tolikrát, protože to byla citace názvu petice. Já jsem si to slovo nevymyslel, ke své radosti jsem ho neříkal.

Takže jsou tady dvě doprovodná usnesení. Jedno, které připojil, nebo navrhl pan kolega Aschenbrenner, a jedno, které jsem avizoval já ve své zpravodajské zprávě. Myslím si, že ta dvě doprovodná usnesení se nevylučují, že lze o nich hlasovat – každé zvlášť. Tak jestli můžeme hlasovat o mém návrhu jako zpravodaje a potom následuje to delší doprovodné usnesení, které by se k tomu připojilo, protože tam i to slovo, které uvozuje, je jiné, než ty předcházející.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. My tady máme návrh na vyřízení petice.

Senátor Jiří Šesták:  Nejdříve bychom hlasovali o usnesení výboru a potom o doprovodných usneseních.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, já zahraji ještě znělku.

Takže přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu... Takže já vás ještě všechny odhlásím. Takže prosím, abyste se všichni přihlásili. Ještě chvilku počkám. Vidím ještě manipulaci s kartičkami. Takže všichni v pořádku? Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Jiří Šesták. Připomínám, že to je usnesení Senátu, které je uvedeno v senátním tisku č. 52/02. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 28, registrováno 37, kvórum 19, pro 37. Tento návrh byl schválen. Nyní tady máme návrh na doprovodná usnesení. Budeme hlasovat o tom prvním... Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Šesták:  Já bych zachoval to pořadí, jak bylo navrženo. Takže nejdřív to usnesení, které je kratší.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Takže není dost hlasů, protože potřebujeme 27 hlasů, takže tím pádem končím projednávání tohoto bodu. Dám slovo ještě panu předsedovi Senátu na závěr.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, končíme možná neobvyklým způsobem, chci vám popřát příjemné vánoční svátky, do nového roku hodně zdraví a štěstí. A jenom připomínám – 15. prosince je tady večer koncert, vánoční koncert. Přijďte, bude to, myslím si, velmi kvalitní kulturní zážitek. Jinak první schůze Senátu, pokud se něco nestane mimořádného, by měla být 6. ledna k tiskům, které dneska přišly. Děkuji vám, hezký večer.

(Jednání ukončeno v 20.07 hodin.)