Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
10. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 13. schůze Senátu
(1. den schůze – 22.10.2015)

(Jednání zahájeno v 9.02 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím o zklidnění. Vítám vás na 13. schůzi Senátu Parlamentu České republiky.

Na úvod chci říci. Bubnování nebyl apel na vás, abyste se dostavili včas na zahájení této naší 13. schůze, ale bylo to připomenutí velmi smutné události, která se udála před 74 lety, kdy zhruba v této době – 16. října – byl vypraven první transport spoluobčanů židovského původu do koncentračního tábora. Toto byl takový apel, varování, abychom nezapomínali na hrůzy holocaustu a uvědomovali si, že i v některých souvislostech, které dneska prožíváme, přijdou časy a doby, které by se mohly této krutosti přibližovat anebo se jí přímo rovnat. (Ještě jednou prosím o zklidnění, někteří jste opravdu "hodně slyšet".)

Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru – podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1990 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 30. září letošního roku. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Dagmar Terelmešová, Stanislav Juránek, Eva Syková. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak neučinili. Připomínám, že náhradní karty jsou v předsálí Jednacího sálu.

Nyní – podle § 56 odst. 4 určíme 2 ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 13. schůze Senátu byly senátorky Zuzana Baudyšová a Emilie Třísková.

Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Není tomu tak.

Přistoupíme k hlasování. Jsme usnášeníschopní. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 13. schůze Senátu byly senátorky Zuzana Baudyšová a Emilie Třísková.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 1. Registrováno 63, kvorum 32. Pro návrh 61, proti nikdo.

Návrh byl schválen. Senátorky Zuzana Baudyšová a Emilie Třísková byly určeny ověřovatelkami této schůze.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 13. schůze Senátu.

Návrh na jeho změnu a doplnění - v souladu s usnesením Organizačního výboru - vám byl rozdán na lavice. Organizační výbor na své včerejší schůzi navrhl plénu Senátu zařadit na pořad schůze senátní tisky č. N 033/10, J 037/10 a senátní tisky č. N 034/10, K 035/10, K 036/10 – jako balíček opatření k migrační krizi. A bod "Informace vlády České republiky o výsledcích mimořádného jednání Evropské rady, které se konalo dne 23. září 2015.

Dále Organizační výbor vyhověl žádosti ministryně práce a sociálních věcí a doporučuje vyřazení senátního tisku č. 118 z pořadu dnešní schůze.

Organizační výbor rovněž doporučil pevné zařazení jednotlivých bodů dle dispozic jejich navrhovatelů. Všechno máte v písemné podobě k dispozici.

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Není tomu tak.

Můžeme přistoupit k hlasování. Doporučuji hlasovat o všech návrzích Organizačního výboru najednou – jako o změně a doplnění. Pak bychom, pokud s tím bude souhlas, odsouhlasili pořad schůze, ve znění předchozího usnesení.

Jsou nějaké připomínky k návrhu hlasování? Nejsou.

Nyní budeme hlasovat o návrzích Organizačního výboru, jak jsem je přednesl v předchozí části mého vystoupení.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 2. Registrováno 65, kvorum 33. Pro návrh 64, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o pořadu schůze, jak jsme doplnili pořad schůze v předchozím hlasování a jak nám bylo písemně zasláno před zhruba 2 týdny.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 3. Registrováno 65, kvorum 33. Pro návrh se kladně vyjádřilo 63, proti nikdo.

Návrh byl schválen. Budeme se tedy tímto pořadem dnešní naší 13. schůze Senátu řídit.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Iva Valenty a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o znění některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 125

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede zástupce navrhovatelů Ivo Valenta, který má nyní slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Ivo Valenta:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Cílem předloženého návrhu novely je zpřesnit znění stávající právní úpravy ve vztahu k folklórním hudebním dílům, jejichž autor není znám, není anonymní či nevystupuje pod pseudonymem tak, aby jejich vynětí z ochrany poskytované autorským zákonem bylo jednoznačnější či spíše zcela zřejmé.

Novela je předkládána zejména s ohledem na praxi, kdy v minulosti docházelo a stále dochází k tomu, že dodavatelé živé hudební produkce či její provozovatelé hradí kolektivnímu správci licenční poplatky i za výtvory, které úpravě autorského zákona nepodléhají.

Druhým cílem je zbavit tyto subjekty v případě, že prezentují výhradně folklorně hudební díla, která nemají autora, ohlašovací povinnosti týkající se programu jejich produkce ve vztahu k provozovateli produkce, případně dodavatele, resp. ve vztahu ke kolektivnímu správci autorských práv.

Vzhledem k tomu, že v takových případech jsou prezentovaná hudební díla, která jsou i podle stávající právní úpravy vyňata z působnosti autorského zákona, jeví se tato povinnost v těchto případech jako nadbytečná administrativní zátěž, od které lze folklorním sdružením a organizátorům folklorních akcí ulevit, aniž by to mělo jakýkoliv negativní dopad na ochranu autorských práv.

Jedním z hybných momentů pro předložení tohoto návrhu zákona byla situace, kdy došlo z důvodu finančních problémů, do kterých se dostalo Folklorní sdružení České republiky, k vypovězení smlouvy o kolektivním placení poplatků ze strany kolektivního správce autorských práv, Ochranného svazu autorů (OSA) tomuto sdružení. Právě Folklorní sdružení České republiky do té doby zajišťovalo na základě této smlouvy za výhodný paušál poplatek plnění všech povinností a souvisejících administrativních náležitostí vyplývajících z autorského zákona pro jednotlivé folklorní soubory či organizátory folklorních akcí. Vzhledem k tomu, že tento poplatek byl více méně symbolický, nebylo nutné důsledně posuzovat, zda je produkce z působnosti autorského zákona vyjmuta či nikoliv.

Po vypovězení smlouvy o kolektivním placení poplatků jsou folklorní sdružení nucena zajišťovat si tuto agendu sama, ačkoliv se v drtivé většině jedná o nevýdělečné a mnohdy amatérské subjekty, které nedisponují dostačujícím zázemím k tomu, aby byly schopny zhodnotit dopad stávajícího znění autorského zákona na svou činnost a zajistit si rovněž související administrativní povinnosti. Přitom jde podle mého názoru o významné nositele tradiční lidové kultury a národního kulturního dědictví, jejichž role je v tomto ohledu nezastupitelná.

Z toho důvodu se domnívám, že zákon by měl být upraven detailněji tak, jak je navrženo v novele, kterou jsme spolu s kolegy předložili.

Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych závěrem podotknout, že se nejedná o nikterak složitou úpravu. Naším cílem je skutečně pouze vyjít vstříc potřebám spolků a sdružení, jejichž činnost si zaslouží spíš než administrativní zátěž náš dík a úctu. Naši spoluobčané, kteří se v drtivé většině na dobrovolné bázi věnují udržování folklorních tradic, jež jde zároveň často ruku v ruce s prací s dětmi a mládeží, by měli být ubezpečeni o tom, že jim v souvislosti s touto činností nehrozí žádné administrativní překážky či sankce. Tímto zpřesněním stávající legislativní úpravy jim tuto jistotu můžeme poskytnout, aniž by to znamenalo újmu pro ty, kterým autorský zákon poskytuje ochranu práv, na kterou mají nárok nebo aniž by to mělo nějaký negativní dopad na veřejné rozpočty.

Chtěl bych vás proto požádat o podporu tohoto návrhu zákona v prvém čtení a jeho eventuální schválení. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a sledoval průběh rozpravy.

Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jiřího Oberfalzera. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Pane předsedo, kolegyně a kolegové. Návrh tohoto zákona je velice stručný a zástupce předkladatelů pan kolega Ivo Valenta ho vyložil tak podrobně, že aby výklad k němu rozmnožoval o další věty, je skutečně nepřiměřené.

K tomuto návrhu jsme dostali stanovisko legislativy, přišel také dopis od Ochranného svazu autorského. V obou těchto podkladech jsou jisté výhrady, nicméně jsem přesvědčen, že tato předloha je do té míry jednoduchá a srozumitelná, že nebude problém, abychom se s nimi vypořádali v průběhu projednávání. Nebudu tedy, jak jsem slíbil, zmnožovat své vystoupení a doporučím rovnou, aby byl tento návrh postoupen do výborů.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane zpravodaji, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a plnil další úkoly zpravodaje.

Nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Jako první vystoupí pan senátor Martin Tesařík, připraví se pan senátor Jiří Šesták.

Senátor Martin Tesařík:  Dobrý den. Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, tak jak už říkal zpravodaj, i já budu konstatovat, že zpráva předkladatele byla vyčerpávající. Nicméně chci se přihlásit, že jsem byl požádán, abych se spolupodílel na tomto zákonu, já jsem toho velmi rád využil, protože folklor mně skutečně leží na srdci. Pocházím z Olomoucka, z Hané, kde rozkvět folkloru po období roku 1989 zažil skutečně velký boom a setkávám se s řadou souborů, které řeší obdobné problémy.

Nicméně, když jsem se s kolegou Valentou bavil na téma mého případného vystoupení, uvědomil jsem si, že vám tady dlužíme jednu informaci, a sice aspoň trošku nastínit přehled těch písní, o kterých se domníváme, že by jejich interpreti zřejmě neměli platit poplatek Ochrannému svazu autorskému.

Mám tady seznam zhruba na tři strany jakoby úvodní výčet, těchto písniček je několik desítek, ba až stovek. Ale protože si myslím, že je vždycky lepší vědět, o čem se bavíme, tak například z Moravy a Slezska jsou to písničky V Hodoníně za vojáčka, Za tú horú, za vysokú, Okolo Frýdku cestička, Piju já, piješ ty, Tovačov, Tovačov. Za střední Čechy bych tady možná zmínil příklad Já jsem muzikant, Kolíne, Kolíne, Marjánko, Marjánko, jižní Čechy – Okolo Třeboně. Myslím, že to každý známe a určitě si myslíme, že za takovéto písničky by interpreti neměli OSE platit. Západní Čechy – Čí jsou to koníčky, Čtyři koně ve dvoře, a tak bych mohl pokračovat.

Dámy a pánové, myslím si, že není potřeba vypočítávat všechny názvy krásných lidových písniček, které nám tady zanechali předci, které, když slyšíme, tak si uvědomujeme, že patříme do krásného regionu České republiky, do regionů, kde se tyto písničky zpívají, a že stojí za to se zamyslet, zdali bychom nemohli udělat malý díl práce k tomu, aby interpreti, kteří tyto písničky zpívají a přenášejí vlastně kulturní dědictví z minulosti do současnosti, a věřím, že i jejich nástupci do budoucnosti, nemuseli poskytovat Ochrannému svazu autorskému licenční poplatky.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji za vystoupení a jenom chci připomenout, i když nemám vystoupení komentovat, že pan senátor nám asi zahrál na city. Jenom konstatuji potěšení.

Nyní vystoupí pan senátor Jiří Šesták.

Senátor Jiří Šesták:  Dobré dopoledne. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pan kolega Tesařík zde zahrál na city, já bych se to pokusil dát do racionálnější roviny.

Je to sice zdánlivě banální věc a nám všem srozumitelná a dá se na ní shodnout a neměli bychom mít s tím problém. Ale je to pouze zdánlivé.

Chtěl bych upozornit na názor legislativy, kde je řada věcí, kterých bychom si měli všimnout, a to je třeba už jenom pojem, co je lidové a co je folklorní. Slovo folklorní autorský zákon vlastně nezná a pochází to z německého slova, které bychom mohli vztáhnout právě také k pojmu národní nebo lidové. Nicméně nevíme, z toho nevyplývá názor, jestli folklorní znamená česká tvorba lidová, anebo i zahraniční. A tam si myslím, že je skryto velké nebezpečí, protože když bude zodpovědností pořadatele, jak bude užívat tato lidová "folklorní" díla, jak posoudí, jestli jsou to autorská díla, či nikoliv. Zatím to za něj dělal kolektivní správce.

Ale teď se přesouvá tato zodpovědnost na pořadatele. Pořadatel nebude mít šanci se vyznat v té změti nejenom děl, kterých může mít samozřejmě seznam, ale pokud by se jednalo i o zahraniční díla, tak nebude mít šanci to dohledat. Z vlastní zkušenosti, své profese, vás mohu ubezpečit, že když jako ředitel divadla jsme zařadili folklorní americkou skladbu do díla, které se provádělo, tak zpětně nám trvalo tři čtvrtě roku, než jsme našli autora. Byl to jakýsi kovboj v Montaně, který prostě jezdil jednou za půl roku do civilizace, ale nám hrozila velká sankce od agentury, která ho zastupovala. Tam není žádná diskuse o tom, jestli jsme si mysleli, že to je anonymní, nebo není. A ono zdánlivě – anonymní díla mají své autory. To je jeden problém, který je tady skryt.

Druhý problém je, že my si tu písničku můžeme zazpívat. Ale v okamžiku, kdy ta písnička projde instrumentací, to znamená, že ta písnička může být také zkomponována nebo přepsána do podoby pro housle a orchestr, tak se jedná už o umělecké dílo, které podléhá autorskému zákonu. Je to něco podobného, jako když vezmete román a přepíšete ho do dramatizace. Když přepíšete Vojnu a mír, tak samozřejmě, tam je zcela patrný vklad nového autora. Ale můžete přepsat i Hemingwayovo Starci a moře, tak, že citujete doslova většinu toho textu, přesto je to autorské dílo, musíte ho užívat podle autorského zákona.

V tom se skrývá další nebezpečí. Pořadatelé třeba v Bonafide použijí dílo, které bude mít nějakou instrumentaci, nebude to pouze ten popěvek, ale vezmou aranžmá, které někdo napsal, ale ten někdo už je autor. A půjde o konflikt s autorským zákonem. Chtěl bych na toto upozornit. Tento návrh s tímto takto nepracuje. Nedomýšlí to. Myslím si, že tam je skryto velké nebezpečí.

Nicméně, pro mě co je nejdůležitější v tomto návrhu a v mém vystoupení, tak je upozornění na fakt, že ministerstvo kultury připravuje velkou novelu autorského zákona, který by měl vejít v platnost 1. dubna 2016. To znamená, za několik měsíců. Nevím, jestli to dodrží ministerstvo kultury, nicméně tento návrh už je hotový. Bude to velmi konfliktní materiál v Poslanecké sněmovně, protože určitě kolektivní správci, kteří se cítí být obejiti, tak budou mít k tomu velké připomínky. Dostane se to i k nám, budeme s tím mít co do činění. Ale pokud ministerstvo kultury by to mělo předložit v první polovině příštího roku, tak se nám to potká s tímto materiálem, který bude postoupen Poslanecké sněmovně. A Poslanecká sněmovna tento náš návrh zaparkuje někde stranou, protože se bude věnovat té velké novele. Kam buď tyto připomínky by se mohly vpravit, nicméně když si přečtete pozorně legislativní zprávu, tak legislativní zpráva zde zdůrazňuje, že ministerstvo kultury v rámci již připravované velké novely autorského zákona řeší, upravuje oblast kolektivní správy komplexně a zcela nově. To je, jako nefunkční opouští koncept předkládací, oznamovací povinnosti programu produkce v rozumném čase, po konání produkce, tedy ex post, v podobě nynějšího stavu materiálu. To znamená, že tam dojde k úpravě, k úpravě tohoto problému.

Proto se obracím v mém vystoupení na předkladatele, zdali by právě na tuto připravovanou novelu autorského zákona, která bude v nejbližší době, zdali by nezvážili a nevzali by tento návrh zpět.

Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Není to tedy návrh na vzetí, ale je to pouze doporučení předkladateli, jo?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře. Nyní vystoupí pan senátor Petr Bratský. Upozorňuji, že se nacházíme v 1. čtení tohoto návrhu. Prosím, pane senátore Bratský, máte slovo.

Senátor Petr Bratský:  Dobré ráno, vážené kolegyně, vážení kolegové. Protože je ráno a nechci příliš zdržovat, jsme v 1. čtení, tak budu podporovat samozřejmě, aby šel do 2. čtení, abychom aspoň vedli diskusi. Řeknu vám několik příkladů, proč si to myslím.

Za prvé, autorské právo platilo i v době socialismu, přesto se vydávaly tehdy desky vinylové, kde spousta velice známých kapel uvedla třeba tradicionál. Nebyl to žádný tradicionál. Později se, zvlášť po sametové revoluci, objevili v Americe autoři těchto skladeb. Dodnes není dořešeno, jak se vůči tomu, co bylo vydáno v Československu tehdejším, bude postupovat podle platných autorských zákonů, jestli někdo dodatečně ještě z Ameriky nám nepošle nějakou obsílku.

Zrovna tak u tzv. lidových písniček, já nevím, určitě znáte "Za vodou, za vodou, před vejtoňskou hospodou", to je refrén velice známé písně Karla Hašlera, není to žádná lidovka. Ale spousta souborů, které si někde něco nacvičí, by si myslely, že v tzv. pražské směsce nějakých polek je to normálně lidová písnička, ani by je to nenapadlo. Tím chci jenom říct jedno. Spousta těch, kteří vytváří tzv. lidovou zábavu, nebo chcete-li živé soubory, které někde zahrají na veřejném vystoupení, jsou amatérské, dělají to ve svém volném čase a zdarma, řada pořadatelů jsou malé obce, nebo tam mají někde posvícení, tak pan starosta s radou rozhodnou o tom, že si pozvou kapelu, harmonikáře, nebo, chcete-li, cokoli si domyslete. Najednou přijde někdo z Osy nebo z jiných autorských svazů a tu radost jim bere. Já to řeknu takhle na rovinu, bere jim tu radost.

A co my chceme v republice? Rozhodně nechceme zákon, jehož součástí bude 300 skladeb, které budou vyjmenovány. Jak k tomu přijdou ty skladby, které splňují to samé a vyjmenované v zákoně nejsou? To není cesta. Cesta je vytvořit takový autorský zákon, který bude chránit autory profesionálně, tak, aby to, co ty autorské svazy, které mají své právníky, mohly vykonávat svoji práci, ale nebudou trestat národ za to, že si někde zazpívá. Jestliže já k táboráku se skauty pozvu jejich rodiče a zahrajeme si tam nějaké písničky, tak to je veřejné vystoupení, zrovna tak, jako když je to někde na place, na venkově, na návsi.

Takže abychom si v tomto rozuměli. Já budu rád, když ta diskuse bude pokračovat. Podporuji, aby šel zákon do 2. čtení, přestože vzniká velká novela autorského zákona. Vsadím se s kýmkoli z tohoto místa, kdo chcete, že velká novela autorského zákona nevyřeší ty nejtíživější věci, které chceme i my řešit. Ale bude to cesta dlouhá a složitá

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Vystoupí pan senátor Petr Gawlas. Připraví se Miloš Vystrčil.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Petr Bratský shrnul ve svém závěru to, co jsem tady chtěl říct. Jsem taky členem Stálé komise Senátu pro mediální prostředky. Včera jsme dlouze diskutovali o tomto návrhu. Já ho taky doporučuji propustit do 2. čtení, ač víme, že se chystá velká novela, ač víme, že tam jsou připomínky legislativy, tak jej doporučuji propustit do 2. čtení. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji Vám, pane senátore. Prosím o vystoupení pana senátora Miloše Vystrčila. Připraví se Miroslav Nenutil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Já jenom velmi stručně. Protože jde o 1. čtení, tak dvě věci.

První je, že jsme si vědomi, že ten zákon není dokonalý. Na druhé straně to, že svým zaměřením trefil hřebíček na hlavičku, dokladuje i to, že Ochranný svaz autorský ústy, nebo písemně, díky předsedovi představenstva, panu Strejčkovi, už reagoval, ten zákon rozebral a doporučuje v žádném případě ho neprojednávat. Čili já si myslím, že udělat opak je přesně to, co bychom udělat měli. Jako předseda VUZP se zároveň, pokud ten zákon bude poslán do 2. čtení, hlásím o práci, abychom ten zákon mohli dopilovat do té podoby, aby to všem vyhovovalo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak to znamená, abychom Vám ho ještě přikázali. Dobře. Tak, prosím pana kolegu Miroslava Nenutila o jeho vystoupení.

Senátor Miroslav Nenutil:  Dobré dopoledne, vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Já žádám, aby tento návrh zákona byl přikázán i pro jednání Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova. Abych ušetřil vystoupení kolegů z jižní Moravy, mám připomenout, že v tom výčtu příkladných písní scházela píseň "Vinohrady, vinohrady, dobré vínko dáváte". Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nikdo další se nehlásí. Takže rozpravu uzavírám. A prosím, aby navrhovatel, pokud chce využít svého vystoupení, se vyjádřil. Pane senátore, chcete se vyjádřit? Prosím.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji za slovo. Možná jenom malým příkladem. Uvážíme-li celý smysl věci, v současnosti je zákonem požadováno, aby tyto osoby plnily negativní ohlašovací povinnost. Tedy aby písemně informovaly o tom, že provádění činnosti, která do působnosti autorského zákona vůbec nespadá. Porovnáme-li to v logice úpravy o rozhlasových a televizních poplatcích, o změně některých zákonů, kde má oznámit vysílání atd., popř. pověřené osobě, že se stal poplatníkem, srovnání obou případů bychom mohli parafrázovat tím, že by se aplikovala stejná situace, která platí pro folkloristy ze zákona v platném znění. Znamenalo by to, že by byla stanovena povinnost subjektů ohlašovat, že není poplatníkem rozhlasového či televizního poplatku.

Takže pokládám stávající koncepci... Ohlašování negativní zkušenosti se jeví jako zcela absurdní. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji Vám, pane předkladateli. Prosím pana zpravodaje, zdali se chce vyjádřit?

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo. V rozpravě zaznělo několik aspektů této problematiky. Upozornění na mezinárodní folklor a na skutečnost, že řada písní považovaných za lidové, tedy bez autorů, ve skutečnosti autory má. To všechno samozřejmě víme.

Nicméně žádný z účastníků debaty nenavrhl nic jiného, než zaznělo v mém vystoupení, tj. postoupit projednávání tohoto návrhu výborům. A jak jste sám zaznamenal, přihlásil se ještě jeden výbor a stálá komise.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. Nyní, vážené kolegyně a vážení kolegové, budeme hlasovat o návrhu usnesení, které vyplynulo z diskuse. Nezazněl jiný názor než přikázat, a to podle návrhu garančního výboru, aby garančním výborem byl VVVK. Dále byl předložen návrh, aby tento tisk projednal VUZP a také v té části, kde se obracíme na komise s žádostí Komise pro sdělovací prostředky, žádáme i Komisi pro venkov, aby se tímto návrhem zabývala. Rozumíme si všichni, o čem budeme hlasovat? Takže já přizvu k hlasování.

Je přítomno 70 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 36.

Budeme hlasovat o návrhu přikázat tento tisk tak, jak jsem uvedl. Obracíme se na dvě komise, které byly uvedeny, konkrétně aby se danou problematikou zabývaly. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 4, registrováno 71, kvórum pro přijetí 36, pro návrh 55, proti nikdo.

Návrh byl schválen. Děkuji.

A nyní přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Informace vlády ČR o výsledcích mimořádného jednání Evropské rady, které se konalo dne 23. září 2015

Tisk č. 130

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 130. S jeho obsahem nás seznámí předseda vlády Bohuslav Sobotka, kterého mezi námi vítám. Pane premiére, máte slovo.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Já tady dnes, jak jsem zjistil, mám dva body, a to celkem dvě zprávy, které se týkají jednání Evropské rady 23. září, a pak které se týkají jednání Evropské rady 15. a 16. října. Já vás asi nepřekvapím, když vám řeknu, že z 80 % obě jednání Rady se týkala téhož tématu, když vám řeknu, že to téma bylo migrace, tak to pro vás určitě také nebude žádné překvapení.

Já bych se rád zeptal, jestli by bylo možné, abychom spojili obě tyto zprávy, to znamená, že bych ve svém vystoupení rovnou informoval o Radě, která byla 23. září, neprodleně poté bych navázal zprávou o Radě, která se týkala 15. – 16. října. Pokládal bych za rozumné, kdyby se rozprava k oběma zprávám mohla spojit tak, aby se diskutovalo k migraci jednou a nediskutovalo se k migraci dvakrát.

Čili chci se zeptat, jestli je možné takovýmto způsobem postupovat?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já se obracím na plénum Senátu, jestli jsou nějaké výhrady... Je to možné spojit. Dokonce je tam stejný zpravodaj, takže se táži, jestli zpravodaj má námitky. (Zpravodaj kroutí hlavou.) Nemá, takže můžeme s tím souhlasit. Není to v rozporu s našimi pravidly, naším jednacím řádem. Pane premiére, můžete pokračovat.

 

Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 15. - 16. října 2015

Tisk č. 131

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji, vážený pane předsedo Senátu, za toto rozumné a praktické opatření. Dovolte mi nyní, abych přistoupil k informaci z obou jednání Evropské rady. Nejprve tedy, pokud jde o jednání Evropské rady, která se sešla 23. září letošního roku.

Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jediným tématem jednání této Evropské rady byla reakce EU na migrační a uprchlickou krizi.

Před samotným jednáním Evropské rady jsem zorganizoval tradiční koordinační schůzku států Visegrádské čtyřky. Na tomto jednání jsme se shodli na společném prohlášení zemí V4 k prioritám, na které by EU neměla zapomenout při řešení migrační krize. Mezi tyto klíčové oblasti podle názoru skupiny zemí V4 patří ochrana vnější hranice EU, přijetí seznamu bezpečných zemí původu, zefektivnění návratové politiky, zřízení a fungování hotspots v souladu se závěru červnové Evropské rady, posílení boje proti organizovanému zločinu, aktivnější zapojení EU do řešení situace v Libyi, Sýrii, na Středním východě a účinnější cílená pomoc třetím zemím s cílem bojovat proti příčinám migrační krize. Státy V4 ve společném prohlášení zároveň vyzvaly Evropskou komisi k předložení detailního harmonogramu implementace těchto opatření.

Nyní tedy k průběhu samotné Evropské rady a jejím výsledkům.

Mimořádné jednání členů Evropské rady následovalo den po odhlasování dočasného relokačního mechanismu na Radě ministrů vnitra. ČR se postavila proti relokaci založené na rozdělení v rámci povinných kvót. Povinné kvóty nepovažujeme za správný a systémový krok. Samotná Evropská rada se již k tomuto tématu nevracela, zaměřila se především na oblasti se zásadním přínosem pro řešení příčin migrační krize.

Vzhledem k tomu, že Evropská rada rozhoduje konsensem, nedalo se předpokládat, že by jednání Evropské rady mohlo cokoli změnit na jednání Rady ministrů vnitra.

Ve schváleném prohlášení z této Evropské rady vyzvali předsedové států a vlád EU členské státy k mimořádné podpoře pro Světový potravinový program a Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. ČR v rámci této výzvy přislíbila okamžité navýšení příspěvků o 5 milionů korun. A toto navýšení příspěvků jsme provedli.

Evropská rada se zároveň zavázala navýšit prostředky ve zvláštních svěřeneckých fondech, které byly zřízeny pro Sýrii, a které byly také zřízeny pro Afriku.

Vážené senátorky, vážení senátoři, chtěl bych vás informovat o tom, že Česká republika chce podpořit všechny tyto platformy, tzn., ministr zahraničí připravil pro jednání vlády materiál, ve kterém bude navrhovat konkrétní příspěvek České republiky jak pro světový potravinový program, tak pro Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, tak pro oba svěřenecké fondy, které zřídila Evropská unie pro Sýrii a Afriku.

Já pokládám za naprosto nezbytné, aby se Česká republika v tomto směru angažovala. Myslím si, že všechny strany na politické scéně se shodují na tom, že migraci je potřeba předcházet. Že je potřeba nezapomínat na pomoc v místě, kde jsou lidé dnes koncentrováni v obrovském množství v uprchlických táborech. Je potřeba pomoci zemím, ze kterých k nám nyní lidé do Evropy odcházejí. A jestliže už tady měsíce hovoříme na české politické scéně o tom, že je potřeba pomáhat tam, kde příčiny migrace vznikají, nebo tam, kde jsou lidé v uprchlických táborech, tak je také potřeba, abychom udělali konkrétní krok. Pevně věřím, že toto rozhodnutí vlády, až ho vláda učiní, bude mít podporu širokého politického spektra. Prostě očekává se od nás, že budeme skutečně solidární. Česká republika solidární zemí je, a jsem přesvědčený, že zůstane.

V prohlášení Evropská rada také 23. září vybídla k prohloubení dialogu s Tureckem. Tato iniciativa vyústila v přijetí akčního plánu vzájemné spolupráce, který byl schválen na řádné Evropské radě v říjnu, a já se tím akčním plánem pak ještě budu podrobněji zabývat.

Členské státy také opětovně potvrdily svou připravenost pomoci zemím západního Balkánu při zvládání mimořádných migračních toků. Evropská rada dále vyzvala k posílení kontroly na vnější hranici Evropské unie, mj. prostřednictvím dalších zdrojů pro agenturu Frontex, Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu a Europol. Významným krokem bylo určení nejzazšího termínu pro zřízení hotspotu, tedy přijímacích center, ve členských státech nejvíce postižených migrační vlnou.

Evropská rada ve svém prohlášení, pro které hlasovali i premiéři Itálie a Řecka, stanovila termín pro zajištění funkčnosti hotspotů na konec listopadu letošního roku. Pokud jde o kroky, které poměry uvnitř Evropské unie v oblasti migrační... Pokud jde o kroky v oblasti migrační politiky, rozhodla Evropská rada o navýšení prostředků v unijním azylovém integračním a migračním fondu a ve fondu pro vnitřní bezpečnost.

Přijaté společné prohlášení z této Evropské rady je podle mého názoru v souladu s prioritami České republiky. Obsahuje prvky, které naše země dlouhodobě prosazuje, a proto jsem přijetí tohoto závěru mohl na jednání Evropské rady plně podpořit. Uvítal jsem také ve svém vystoupení, že se diskuse konečně zaměřila na řešení skutečných příčin migrační krize, nikoli pouze jen na řešení jejích následků. Většina témat, kterými se zabývala Evropská rada na svém mimořádném jednání v září, byla také předmětem následného jednání Evropské rady, které se uskutečnilo 22. října letošního roku.

Nyní mi tedy dovolte, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, abych se dotkl závěrů jednání Evropské rady z 22. října 2015. Tato zpráva bude o něco delší, čili pokud je to vůbec možné, tak si vás dovoluji požádat, abyste se pohodlně usadili v senátních lavicích a pokusím se informovat maximálně podrobně o jednání této Evropské rady.

Hlavním tématem jednání byla migrace. Hovořilo se ale také o hospodářské a měnové unii a o vztahu Spojeného království k Evropské unii. Opět před jednáním Evropské rady proběhla tradiční koordinace států Visegrádské čtyřky. Podařilo se nám nalézt shodu nad společným postupem při prosazování změn v závěrech Evropské rady. Dohodli jsme se všichni čtyři předsedové vlád zemí V4, že budeme na jednání Rady postupovat společně. Mohu potvrdit, že všechny čtyři země vystupovaly na jednání Evropské rady koordinovaným způsobem. A tento koordinovaný způsob nám umožnil, abychom pozměnili připravené závěry Evropské rady během jednání Evropské rady.

Opět, tak jako tradičně, jsme se shodli i na společném prohlášení k našim prioritám v otázce migrace. Podpořili jsme systémová opatření, která by měla být bezodkladně a v duchu vzájemné solidarity implementována do praxe. A to jak na národní a regionální, tak také na evropské úrovni. Pokud mi dovolíte, abych se tedy zmínil o tom společném prohlášení zemí V4.

Země V4 považují za prioritní chránit schengenskou hranici, posilovat spolupráci se třetími zeměmi a zefektivnit návratovou a readmisní politiku. Ve svém prohlášení země V4 zároveň deklarovaly odhodlání být aktivní, nejenom pokud jde o klíčová opatření, ale také nadále přispívat do relevantních fondů a organizací. I na tento závěr V4 bude navazovat jednání české vlády o navýšení našeho příspěvku do příslušných fondů.

Projevem vzájemné solidarity v rámci V4 je angažmá všech zemí V4 při ochraně vnějších hranic EU v Maďarsku. Dohodli jsme se – a je to také součástí prohlášení zemí V4, že Česká republika, Slovensko i Polsko vyšlou policisty k posílení ochrany vnější hranice EU v Maďarsku. Jedná se tedy o ochranu hranice mezi Maďarskem a Srbskem. Česká republika poskytuje 50 policistů, vláda již na svém zasedání schválila vyslání těchto 50 policistů do Maďarska.

Avizovali jsme také maďarské straně, že v případě potřeby jsme připraveni naši pomoc dále navýšit. K řešení současné situace v Maďarsku jsme také na základě výzvy maďarské strany poskytli vojenskou techniku a personál. V rámci vojenského cvičení Balaton 2015 byla poskytnuta podpůrná technika včetně 21 osob z řad příslušníků Armády ČR.

Myslím si, že tato společná akce, která směřuje k posílení ochrany vnější schengenské hranice, je zaprvé, ukázkou solidarity v rámci skupiny V4, je ukázkou podle mého názoru také akceschopnosti v rámci skupiny V4, a je myslím také signálem pro ostatní země EU, že bychom takto vlastně měli postupovat společně. Že bychom takto měli postupovat společně všude tam, kde je vnější schengenská hranice a všude tam, kde státy, které leží při této vnější schengenské hranici nemají šanci svými vlastními zdroji zvládnout ten současný migrační tlak, který tady je.

Na tento aspekt chci poukázat, protože jsem ho zdůraznil i během jednání Evropské rady. Nejde jenom o solidaritu V4 s Maďarskem, jde o určitý signál toho a řekněme návrh na to, jak by v Evropa v budoucnu mohla řešit management vnější schengenské hranice. Můžeme to řešit také společnými silami. Tam, kde jednotlivé členské státy požádají o podporu a o pomoc, tam by jim Evropská unie a členské státy tu podporu a pomoc měly být schopny poskytnout.

Chtěl bych vás také informovat o tom, že ještě před jednáním Evropské rady jsem se sešel s předsedou Evropské rady Donaldem Tuskem. Hovořil jsem s ním o prioritách České republiky, které máme v rámci předsednictví V4, a mluvili jsme spolu také o připravovaných závěrech jednání Evropské rady.

Krátce před jednáním Evropské rady jsem se také sešel s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Potvrdili jsme si, že česko-německé vztahy zůstávají i nadále na velmi dobré úrovni. Bez ohledu na to, že na některé věci máme rozdílné názory. Dohodli jsme se na intenzivnější výměně informací v otázkách migrace mezi Německem a Českou republikou.

Diskuse na samotném zasedání Evropské rady nebyla jednoduchá. nakonec se však podařilo závěry Evropské rady v takové podobě, která je zcela v souladu s mandátem, s nímž jsem na jednání Evropské rady jel.

První věc, se kterou bych vás chtěl seznámit a která je podle mého názoru nejdůležitější z toho, co se odehrálo na jednání Evropské rady, a pokud se podaří tuto věc dotáhnout do konce, tak si myslím, že může podstatným způsobem ovlivnit to, co se bude odehrávat příští rok. Nemyslím si, že to ovlivní migrační toky už v letošním roce, ale pokud se bude dařit naplňovat akční plán mezi Evropskou unií a Tureckem, může to konečně změnit situaci v oblasti migrace v roce 2016.

Evropská rada vyhlásila svůj souhlas s akčním plánem spolupráce mezi Evropskou unií a Tureckem. Turecko je významný, byť složitý partner, ale při zvládání současných migračních toků hraje zásadní roli. Podle akčního plánu chce Evropská unie v první fázi navýšit finanční pomoc jak Turecku, tak dalším zemím, které se nacházejí v sousedství Sýrie.

Turecko by v první fázi mělo především posílit efektivitu relevantních zákonů, zvýšit míru registrace migrantů, zajistit dokončení započatých azylových řízení a zvýšit míru integrace uprchlíků do turecké společnosti. V rámci druhé fáze tohoto akčního plánu chce Evropská unie posílit výměnu informací, podpořit Turecko v boji proti převaděčům a organizovat společné návratové akce. Turecko by se mělo stát strategickým partnerem Evropské unie. A mělo by dojít k pokroku v dialogu o vízové liberalizaci mezi EU a Tureckem.

Turecko by na oplátku mělo zvýšit efektivitu pobřežní stráže, mělo by přijímat zpět migranty, kteří nemají nárok na azyl, a spolupracovat také více s Řeckem a také s Bulharskem v ochraně hranic. Implementace akčního plánu mezi EU a Tureckem by tak měla vést k naplnění readmisní dohody s Tureckem a společnému úsilí o zlepšení podmínek uprchlíků přímo v Turecku.

V konečném důsledku by tak společný postup měl ulevit Evropě od současného migračního tlaku. Já jsem na jednání Evropské rady podpořil schválení akčního plánu mezi EU a Tureckem. Pokládám to za jedinou možnou cestu. Turecko se v posledních letech Evropě začalo vzdalovat. Samozřejmě není to jenom odpovědnost Evropy, je to také odpovědnost Turecka a jeho vládních reprezentací.

Turecko se začalo Evropě vzdalovat, ale ukazuje se, že pokud se má Evropa aktivně zajímat o to, co se děje v její bezprostřední blízkosti, tak není možné, aby tento proces vzdalování se Turecka Evropě dále postupoval a pokračoval. Vnímám akční plán jako zastavení tohoto procesu, jako obnovení nebo restart dialogu mezi EU a Tureckem, a myslím si, že k tomu dialogu jsme prostě předurčeni. Předurčeni geografickou blízkostí, významem EU, významem Turecka a také tím, co se odehrává v bezprostředním okolí EU a v bezprostředním okolí Turecka. Řadu problémů máme společných, nicméně mohou se lišit názory EU a Turecka na to, jakým způsobem zásadní konflikty řešit.

V tomto směru akční plán samozřejmě neřeší otázku odlišných pohledů, nicméně je to výrazný krok kupředu. Na jednání Rady jsem ho za Českou republiku podpořil. A samozřejmě chci podporovat, a myslím si, že bychom měli podporovat snahu Evropské komise o naplnění a dodržování tohoto akčního plánu. Jeden krok je schválení akčního plánu, druhá věc ale bude důsledně hlídat jeho naplňování, nejen na evropské straně, ale také na straně Turecka.

Tolik tedy bod číslo 1, myslím absolutně nejdůležitější z hlediska toho, o čem Evropská rada jednala. Bod číslo 2, ochrana vnějších hranic.

Významným tématem diskuse na Evropské radě byla také ochrana vnějších hranic Evropské unie. Pro vládu je obnovení efektivní kontroly nad vnější hranicí EU dlouhodobou prioritou. Dokládá to také angažmá V4 v Maďarsku, ale také aktivity České republiky přímo při podpoře Frontexu. V těchto krocích budeme i nadále pokračovat. Situaci, kdy některé členské státy dlouhodobě selhávají v ochraně vnější hranice, je na místě uvažovat o sdílení odpovědnosti v této oblasti. V diskusi na Evropské radě se ukázal jednoznačný trend směrem ke vzniku možné evropské pobřežní a pohraniční stráže.

Prosím, ten název berte jako orientační. Nicméně v té debatě, která se odehrávala na Evropské radě, tak většina vystupujících premiérů a premiérek se k tomuto tématu vyjádřila kladně. Je třeba diskutovat o různých možnostech, jak ochranu společné vnější hranice EU posílit. A chtěl bych, aby ČR v této debatě byla nadále aktivní. Posilování ochrany hranic bude probíhat v několika fázích. První bude posilování ochrany hranice prostřednictvím bilaterální podpory jednotlivým členským státům. Tak, jak to aktuálně děláme v Maďarsku, a tak, jak to dělá řada zemí v agentuře Frontex. V další fázi pak proběhne diskuse o integrovaném systému ochrany hranic a hlubší integraci v této oblasti. Ta může jít také cestou dalšího posilování Frontexu – to je jedna varianta. To znamená, nebudeme zakládat samostatnou agenturu pro ochranu vnější hranice, ale budeme posilovat Frontex. Dáme mu další kompetence, vybavíme ho větším počtem expertů, větším rozpočtem. A nebo druhá varianta je vytvoření zcela nového subjektu, kterým by mohla být evropská pobřežní a pohraniční stráž.

V diskusi, která se k tomu odehrávala na jednání Evropské rady, tak zaznívala nejenom podpora, ale přirozeně také požadavek ze strany těch členských států EU, které leží při vnější schengenské hranici, aby případné nasazení této evropské pohraniční stráže podléhalo jejich souhlasu. To je myslím požadavek, který je zcela akceptovatelný.

Další téma, které bych chtěl zmínit, je otázka permanentního relokačního mechanismu a postupu v případě dočasných relokací. Některé členské státy v diskusi na jednání Evropské rady opět otevřely otázku permanentního relokačního mechanismu. Pozice České republiky je v tomto zcela jasná – s permanentními relokacemi dlouhodobě nesouhlasíme. Vyplývá to jak z mandátu Vlády ČR na všechna jednání, která jsme v uplynulých měsících o migraci vedli, tak to vyplývá i ze stanovisek našich parlamentních komor.

Musím říci, že tento názor sdílí mnohem větší množství členských států, než jenom země skupiny V4. V každém případě země skupiny V4 se shodují v tom, že by Evropa permanentní relokační mechanismus zavádět neměla. Návrh na zahrnutí výzvy k další práci na relokačním mechanismu do závěrů Evropské rady se nám podařilo zvrátit a udržet příslušnou část závěrů Evropské rady ve zcela obecné rovině.

Dále se nám díky společnému postupu zemí V4 podařilo prosadit změny navržených závěrů tak, aby bylo provádění již přijatých dočasných relokačních rozhodnutí jednoznačně provázáno s fungováním hotspotů a naopak. To znamená, aby fungování hotspotů vycházelo z těch schválených dočasných relokačních rozhodnutí. Tady Rada akceptovala návrhy, které Česká republika předložila jménem skupiny V4.

Schválené závěry Evropské rady tedy nepředjímají žádné budoucí eventuality v oblasti relokací, např. trvalý relokační mechanismus. Stejně jako je konzistentní pozice vlády k trvalému relokačnímu mechanismu, je konzistentní i pokud jde o implementaci již přijatých relokačních rozhodnutí dočasných. Vláda i nadále trvá na svých výhradách, které vznesla na svých jednáních o dočasných relokacích. Postup, kdy byly některé členské státy v Radě ministrů vnitra přehlasovány v takto citlivé otázce, nepovažujeme za vhodný.

Další oblast, které bych se chtěl věnovat, je spolupráce se třetími státy. V oblasti spolupráce se třetími státy vyzvala Evropská rada členské státy k navýšení příspěvků do programu na zlepšení podmínek uprchlíků. Tady platí, což jsem již řekl v předcházející informaci. Chci také připomenout, že nejde jenom o ten příspěvek do aktuálních programů a fondů, ale že pomoc zemím původu a tranzitu migrantů je dlouhodobou prioritou České republiky. A my pomáháme také prostřednictvím našich bilaterálních nástrojů.

Od letošního roku Česká republika implementuje program na asistenci uprchlíkům v regionech původu a prevenci velkých migračních pohybů. Prostřednictvím tohoto programu v roce 2015 poskytujeme 100 milionů korun na pomoc uprchlíkům ve třetích zemích.

V roce 2016 bude tato částka zvýšena na 250 mil. Kč ročně. Kromě těchto opatření vláda podporuje příslušné země a programy pro uprchlíky v rámci své rozvojové a humanitární spolupráce.

Chci zmínit, že intenzivně pomáháme zejména Jordánsku, které hostí více než 650 tisíc syrských uprchlíků. Významně podporujeme, a to zcela konkrétně, tamější největší uprchlický tábor Zátárí, ve kterém v tuto chvíli žije kolem osmdesáti tisíc uprchlíků.

Chci vás informovat také o tom, že tento uprchlický tábor osobně navštívím v neděli během své cesty do Jordánska. Na této cestě se rovněž setkám s jordánským premiérem a také s jordánským králem. Na této cestě se ale také setkám s našimi velvyslanci, kteří působí v Turecku, Sýrii, Libanonu a Jordánsku, protože chci s nimi přímo mluvit o situaci, která je v těchto zemích, tak abychom mohli vyhodnotit efektivitu pomoci, která je ze strany ČR poskytována a abychom zjistili, v jaké formě bychom mohli pomáhat efektivně v příštím období. Totéž se týká otázky efektivity pomoci, kterou poskytujeme přímo v Jordánsku. V Jordánsku chci také jednat o koordinaci spolupráce v boji s Islámským státem, protože jak Česká republika, tak Jordánsko jsou v této oblasti členy mezinárodní koalice pro boj s Islámským státem a významně spolupracujeme zejména ve vojenské oblasti.

A teď už jenom velmi stručně. Pokud jde o Hospodářskou a měnovou unii, která byla také v agendě Rady, Evropská rada se této otázce věnovala krátce a tato debata bude pokračovat na příštím zasedání v prosinci. Pro ČR je zásadní, abychom byli součástí této debaty o Hospodářské a měnové unii, aby se tato debata neredukovala pouze na členské státy eurozóny. Ve spolupráci s V4 se nám podařilo prosadit v závěru větu garantující otevřenost a transparentnost procesu dokončování Hospodářské a měnové unie, při němž nesmí dojít k narušení vnitřního trhu.

Pokud jde o druhé téma – vztah Spojeného království a EU, Evropská rada se toho dotkla velmi stručně. Spojené království zatím nepředstavilo své konkrétní návrhy na jednání této Evropské rady a mělo by konkrétní reformní návrhy představit na začátku prosince. Čili zatím není o čem debatovat. Česká republika je ale debatě otevřena a samozřejmě čekáme, jaké konkrétní návrhy Velká Británie v této souvislosti předloží.

Vážené senátorky, vážení senátoři, omlouvám se za to, že mé vystoupení bylo o něco delší než obvykle. Nicméně pokládám závěry zejména říjnové Evropské rady za natolik zásadní, že jsem cítil potřebu, abych vás s nimi podrobně seznámil. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane předsedo vlády, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Informace projednal výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 130/1, a protože projednáváme oba tisky, tak i jako tisk č. 131/1. Zpravodajem k oběma tiskům je předseda výboru pan senátor Václav Hampl, kterého nyní žádám o vystoupení, a jak jsme se domluvili, bude tedy vystupovat k oběma tiskům najednou.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážené kolegyně, vážení kolegové. Mé vystoupení bude velmi stručné. Chci především kvitovat účast pana premiéra na tomto zasedání a velmi podrobnou informaci o zasedání Evropské rady. Dlužno říct, že návrh usnesení, který jste dostali od evropského výboru, vycházel přece jen z informací, které byly možná o něco méně podrobné, nicméně to samozřejmě nic nemění na tom, že návrh usnesení platí a stojíme za ním.

Evropský výbor se rozhodl postupovat v tom smyslu, že k závěrům mimořádné Rady žádné konkrétní usnesení přijímat nebude a vám navrhovat nebude, protože bylo zřejmé, že závěry mimořádného a řádného zasedání prakticky na stejná témata, nebo na stejné hlavní téma, migrace, budou na tomto plénu projednávány ve stejný moment. Čili nám přišlo nadbytečné přijímat dvě meritorní usnesení k téže věci. A fakticky usnesení k řádné Radě se implicitně vyjadřuje vlastně i k tématům, která byla probírána na mimořádné Radě.

Pokud jde o návrh usnesení k řádné Radě, nechci ho příliš komentovat. Jenom snad bych chtěl zdůraznit to, že evropský výbor vítá, že Evropská rada se konečně zřetelně a výrazně přesunula od poměrně jednoznačně zaměřené debaty nebo od debaty, kde hodně dominovalo téma revokací kvót apod., na věcné řešení celého spektra věcí, které je třeba kolem migrace řešit a že se skutečně přesunula možná více od následků k příčinám.

V tomto kontextu bych vás možná chtěl požádat a navrhnout, abyste v debatě, která bude následovat v rozpravě, ve svých vystoupeních zvážili, pokud budete chtít komentovat právě kvóty, revokační mechanismy, budeme mít dnes na to ještě separátní bod nad konkrétními materiály k této problematice, čili případně uvažte vystoupení na toto téma zařadit až k bodu, který se toho bude bezprostředně týkat.

Jinak v návrhu usnesení za pozornost možná stojí i výzva přece jen zřetelně navýšit prostředky, kterými ČR přispívá pro organizace, agentury a úřady, které se migrací zabývají. Je to náš dlouhodobý mezinárodní závazek. Evropská rada k tomu tentokrát zřetelně vyzvala. Čili, myslím si, že to je věc, která zcela namístě.

Upozornil bych vás také na bod 6 našeho usnesení, kde máme za to, že je potřeba posilovat kapacitu agentur, které se migrací zabývají. To je samozřejmě věc, která je politicky citlivá, protože ve finále velmi snadno může jít o peníze. Peněz je vždycky málo, ale jsme přesvědčeni, že závažnost a rozsah tohoto problému vyžaduje patřičné nasazení.

A konečně na závěr jsme i kvitovali to, že Evropská rada se výslovně vyjádřila i k čerstvé zprávě o vyšetřování sestřelení malajského letadla nad Ukrajinou. Čili navrhujeme i k tomuto podporu stanoviska Evropské rady.

Tolik za evropský výbor. Budu rád, když podpoříte návrh usnesení. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Otevírám rozpravu. Slyšeli jsme doporučení pana zpravodaje, abychom k problematice kvót využili přítomnosti ministra vnitra, který zde bude hovořit ještě k dalším bodům.

Přihlásil se pan senátor Tomáš Grulich. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážení pánové předsedové Senátu a vlády, měl bych jeden dotaz, protože v řeči pana předsedy vlády zazněla informace o agentuře FRONTEX. Zaslechl jsem tam, a doufám, že dobře, že by se agentura FRONTEX měla přeměnit v jakousi evropskou hraniční policii anebo policii pohraniční. A chtěl bych upozornit, že Senát v minulosti několikrát rozporoval to, aby se agentura FRONTEX stala evropskou hraniční policií. Důvody jsou jasné, uvedu jeden příklad. Když bude jezdit agentura FRONTEX jako evropská policie po moři v mezinárodních vodách, zachytne jakoukoliv loď, nemá ji kam dát. Tyto případy se již mnohokrát staly. Jezdila tam loď a nechtěli ji ani Španělé, ani Italové, ani Řekové, protože FRONTEX je evropskou agenturou. A kdyby se zřídila tato agentura jako hraniční policie, znamenalo by to skutečně velký proces i do mezinárodního práva.

Jsme si vědomi toho, že by se agentura měla posilovat, že by měla mít k dispozici jak lidský – to je hrubé slovo – materiál, tak i technický, ale měla by vždy podléhat velení toho státu, kde existuje evropská vnější hranice.

Chtěl jsem jenom upozornit, že Senát na tom pravděpodobně bude trvat, ale zatím všechna usnesení vedla k tomu, že by se agentura FRONTEX neměla stát hraniční policií.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, kolegyně a kolegové, chtěl bych poděkovat panu premiérovi za podrobnou zprávu, kterou nám podal, nicméně přesto si dovolím několik otázek.

Pane premiére, poté, kdy jsem několikrát vyjádřil svůj podiv nad tím, že Itálie a Řecko nedokázaly ochránit vnější hranici schengenského prostoru bez jakýchkoliv důsledků pro ně, mi přišla reakce od člověka, který přijel z Řecka a podal mi informaci o tom, že součástí podmínek pro poskytnutí finančních prostředků Řecku bylo, že se Řecko zaváže, že přijme minimálně 800 imigrantů denně. Chtěl bych se vás zeptat, jestli o tom něco víte, jestli takováto podmínka v podmínkách pro poskytnutí financí Řecku byla.

Ptám se na to i z toho důvodu, že tady je to podmínkou pro to, aby Řecku peníze poskytnuty byly, to znamená, že se vlastně Řecku přikazuje nechránit schengenskou hranici, a u Chorvatska, které svoji povinnost plní tím, že dokonce hodlá postavit plot. Je to o něčem jiném, Chorvatskou je za to kritizováno a div ne perzekvováno. To je jedna věc.

A druhá věc. Přiznám se, že pro mě byla překvapením změna stanoviska Polska při projednávání kvót. Přesto, že se Polsko na jednání V4 zavázalo nebo souhlasilo se závěry V4, že společně kvóty nepodpoří, pak najednou při projednávání své stanovisko změnilo a povinné kvóty podpořilo. Chtěl bych se vás zeptat, jestli víte, co bylo příčinou takovéto změny stanoviska Polska. A další věc, jestli z tohoto pohledu vidíte spolehlivost Polska jako partnera ve V4 pro budoucnost. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Slovo má pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Já mám dvě otázky na pana premiéra, tak říkajíc mimo svoji roli zpravodaje. Jedna je – já naprosto souhlasím, že jedním z klíčových témat je Turecko, role Turecka, vztah s Tureckem. Samozřejmě z hlediska sbližování s EU je dosti klíčový postoj Kypru v souvislosti s okupací části Kypru. A to je mnoho desetiletí jaksi zamrzlý problém. Tak jsem se chtěl zeptat, jestli v tomto někdo viděl na Evropské radě nebo u souvisejících jednání nějaké světélko na konci tunelu a trochu související otázka jsou Kurdové v Turecku, protože jinak by samozřejmě také vztahy s Tureckem byly snazší, kdyby zrovna Kurdové nebyli v nárazníkových zónách, které právě Turecko nyní chce využít v souvislosti s migrační krizí.

Druhá moje otázka a možná i trochu výzva, se týká navracení neúspěšných žadatelů o azyl. To je věc, která trochu souvisí s FRONTEXEM, nebo s posilováním FRONTEXU, protože to je zrovna takový horký brambor, který by možná členské státy FRONTEXU rády přenechaly, ale podle dostupných informací to je věc, ve které ČR není moc dobrá. Tohle moc neumíme, moc se nám to nedaří. Tuším, že možná jsme v tom, pokud jde o čísla, nejhorší v Evropě. Tak jsem se chtěl zeptat, jestli je tady nějaký plán na to tento, myslím také velmi důležitý aspekt, zvládání migrační vlny nějak vylepšit. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. S přednostním právem pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobrý den, vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére. Já jsem včera viděl v televizi záběry oněch uprchlíků, kteří se brodili přes takový potok ve strašlivé zimě s malými dětmi. Říkal jsem si, že záběry by měly paní kancléřce promítat místo večerníčků každý den. Víte, ono se tady krásně poslouchá, my už jsme vás tady takto jednou poslouchali, jak si unie nedovolí nás přehlasovat kvalifikovanou většinou, protože my to přece nechceme. Samozřejmě, stalo se. Totéž nás čeká teď a můžete tady stokrát mluvit o tom, že tentokrát už se to nestane. Samozřejmě, se to stane.

Paní kancléřka pozvala 800 tisíc, ona už ví, že to byla chyba, a teď neví, jak z té chyby ven. Ještě jich 200 tisíc zbývá. To znamená, až bude 800 tisíc, tak pak teprve nastává příběh nějaké relokace. Včera oznámila, že ekonomičtí imigranti budou nakládáni do vojenských letadel a odváženi zpět. Ptám se, kam zpět... Kam je odveze a potom se ptám, když někdo ujde 4 tisíce kilometrů, zaplatí peníze, oni ho označí za ekonomického imigranta, jestli člověk dobrovolně nastoupí do letadla, aby ho odvezli kamsi. Myslím se, že ne, že tam dobrovolně nenastoupí. To znamená, že se bude muset dostat do letadla násilím. Když ho tam ale dostane násilím, tak to vyvolá další násilí. A od násilí je to už blízko k tomu, co by si samozřejmě nikdo z nás nepřál. Takže já si myslím, že to bude všechno jinak.

Proč EU nedá peníze na pomoc a je to v pořádku. Pomoci zemím, kde jsou uprchlické tábory, ale ona je nedá z rozpočtu. Ona chce další sbírku a včera jsem slyšel, že nechcete platit nikdo, že nemá peníze. Apeluje na jednotlivé vlády, aby daly peníze. Ony jich také moc nemají. Proč je tedy nedá na místo nesmyslných dotací na pomoc, protože problém je vážnější, než si myslíme. V Sýrii hrozí horká válka. Tam stačí jeden drobný incident a jsme v globálním konfliktu dříve, než si umíte představit.

To znamená, já si od toho vůbec nic neslibuji. Situace je tak vážná – podívejte se na záběry – že tam už žádným normálním způsobem postupovat nelze. K tomu je potřeba přičíst to, co se teď stane v rádoby zemích, jako je Rakousko a Německo. Tam to není tak, že všichni jásají nad kancléřkou a říkají a vítají. Vypalují se ubytovny, v Německu dvě stě, teď už to přechází do dalších zemí. Je to samozřejmě obrovská příležitost pro opravdu extrémistické strany, které budou zase obráceně ohlupovat veřejnost, že oni jsou ti, kteří jsou zastánci. Jsme toho svědky i v naši republice, i když zatím naštěstí v měřítku malém, ale to se může radikálně změnit.

Co můžeme dělat? Můžeme dělat například to, že až se situace v Rakousku a v Německu vyhrotí, pozveme občany zemí, kterým se politika jejich vlád nelíbí, že by se mohli stát vnitřními imigranty a přijít do ČR. Takový německý senior s německým důchodem – to je naprosto v souladu s tím, co jste říkal na konferenci Česko, jak jsi na tom. Ten by u nás úžasně nakupoval. Sice markety budou o svátcích zavřené, tam si nenakoupí, ale on má čas, nakoupí si jindy. To by byla jedna skupina.

Druhou skupinou by byli ti kvalifikovaní, o kterých jste mluvil, že nám chybějí, že sice máme 400 tisíc nezaměstnaných, ale ti nám nejsou nic platní, protože 100 tisíc volných míst neumíme obsadit. A takoví mladí Švédové, mladí Němci, mladí Rakušáci by tady byli docela přínosem, a kdyby nám to započítali na kvóty, žili bychom si docela dobře.

Závěrem bych chtěl říct, že tomu vůbec nevěřím. Turecko situace samozřejmě naprosto využije, udělal bych to také, vymůže si zvláštní postavení, to znamená bezvízový styk a další věci a peníze. Už jsem i slyšel, že tři miliardy mu jsou málo, bude zkoušet, aby získalo více.

Řecko bude samozřejmě žádat o odpuštění dluhů, protože když je na tom tak špatně, tak je potřeba ty dluhy odpustit. Takže já to vůbec nevidím tak optimisticky. Ono něco jiného je zakazovat vysavače na tisíc wattů, psát přihlouplé směrnice o úsporných žárovkách, to si tak sedne nějaký úředník v Bruselu a napíše. Něco jiného je pak řešit takovýto problém. Směrnice o tom, co máme, nebo nemáme, jak mají být ohnuté banány, to jsou legrácky, to umí každý. Ale když pak přijde skutečný, tak se Unie ukazuje jako neschopná, impotentní. A je tomu tak vč. OSN, které je to samé. To jsou vlky, plky, kdy komisaři nás poučí o tom, jak špatně vracíme. Na odpovědi pana ministra vnitra, nebudu vás tím teď obtěžovat, se zeptám jeho, jak mu odpověděli na jeho dotazy, které byly legitimní. Samozřejmě, že ho, lidově řečeno, poslali někam.

Takže jenom chci říct, že tento optimismus nesdílím. Budeme brzy svědky, že ten relokační mechanismus bude platit, protože ono žádné jiné řešení není. Německo až zjistí, že už je to nad jeho síly a začne mít vnitřní problémy, a ty nastanou, a v Německu jsou ty strany Pegida a spol., to není jako u nás, u nás na demonstraci pro uprchlíky a proti uprchlíkům přijde 200 lidí. V Německu a těchto zemích tam přijde 200 tisíc lidí.

Takže závěrem jsem chtěl jenom říct, že váš optimismus vůbec nesdílím, nicméně vás nekritizuji, děláte, co můžete, to je v pořádku. Myslím, že tam opravdu by opozice neměla fungovat v negativním slova smyslu, ale spíše vládě pomáhat.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, s právem přednosti pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane premiére... (Probíhá hlasitá debata mezi senátory.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Kolegové, kolegové, psst!

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane... Už můžu? Vážený pane premiére, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já to nebudu nijak dlouho prodlužovat, ani to nebudu vyhrocovat. Nezvykle mírný byl kolega přede mnou, protože ta doba je asi tak vážná, že je v této situaci každá rada drahá.

Já budu mít na závěr svého krátkého vystoupení dvě otázky. Než je řeknu, tak tady zopakuji to, co si myslím, k jakému názoru jsem došel, i to občas napíši tam, kam mě pustí. Na tomto příkladě se ukazuje, to, co se stalo teď v Evropě, že koncept EU je chybný. A EU, chce-li vydržet, já osobně nejsem pro vystoupení z EU, je to naprosto populistická záležitost, protože když 80 procent HDP dělá někdo jiný než domácí kapitán, když banky nejsou naše, když nemáme potravinovou soběstačnost a mohl bych jmenovat celou řadu, tak toto jsou výkřiky, které... Chybí k tomu ještě ten krok b). Navíc jsme malá země. Takže tam já nesměřuji.

Ale to, jakým způsobem prokázala Unie, její lídři, neschopnost tuto záležitost řešit, tak to ve mně budí podezření, že nejsou schopni řešit i další věci. Takže ta Unie, má-li vydržet, tak by se musela zreformovat. Nevím, kdo by ty reformy přivodil, kdo by to udělal, kdo by to vymyslel, protože ta Unie byla postavena úplně na něčem jiném, než se teď stalo ve světě.

První moje otázka je... Souhlasím s tím, že ty relokace, že zkrátka a dobře, až k tomu dojde, jakože k tomu asi dojít musí, tak zkrátka budeme znovu přehlasováni. Je tady ale stav ve společnosti, který tady nikdy nebyl. Nemyslím si, že to je jenom tím, že se tady vynořilo nebo vzbudilo plno radikálů, viz. to vystoupení z EU, ale je to tím, že ti lidé opravdu mají obavy. Je to tím, to, co se stalo prostě v Německu. Ráno mně jeden kolega na našem klubu, když jsme měli jednání, řekl informaci, kterou si rychle najdu v análech, jestli je přesná, a sice že před 100 lety v Kosovu bylo 10 procent muslimů a 90 procent tam bylo Srbů. To, co je teď v Německu, já nevím, kolik tam zůstane těch imigrantů, to nevím, ale vím, že za desítky let ten vývoj půjde podobně. Demografie je jednoduchá věda, jde to velice přesně spočítat. Já absolutně nechápu, proč ta Merkelová toto udělala a jakou má zodpovědnost za Němce a voliče, kteří jí dali takový mandát. Takže moje první otázka, pane premiére, je, pokud tyto procesy půjdou dál, co prostě uděláte? Co udělá česká vláda? Jestli budeme jenom mechanicky zkrátka vyjednávat, jednat, to musíme. A pak budeme přehlasovaní a ono to půjde dál. Protože ta česká společnost, a to jsem nedořekl, je velmi sjednocená. Nikdy si nepamatuji mimo dějinných převratů společenských, jako byl třeba rok 1989, nikdy nebyl tak většinový názor na téma těchto uprchlíků, jako je teď. To je první otázka, co česká vláda, jaký udělá další scénář? Protože já sám jsem třeba taky znepokojen.

A druhá moje otázka je... Já poslední dobou těžko nesu, když si pustím televizi a všude za EU jedná kancléřka Merkelová. Já bych to dokonce přejmenoval na "Německou unii" nebo nějak tak, to je moje provokativní věta. Ale jak to? Proč jenom ona? Copak ta Unie je vytvořena na hodnotách, že tam jeden stát dominuje? Druhý stát, to je Francie, tu dominanci podporuje. A ti ostatní prostě nehrají žádnou roli? Proč jenom všude Merkelová? Jakým právem mluví pořád za Evropu a zvlášť teď, když udělala to, co udělala?

Jinak já si myslím, a tím končím, nechci být opravdu negativistický, ale mně z toho nic jiného nevychází. Já si myslím, tady se mluvilo o válce, nebo jestli jsem dobře slyšel, nevím, ale já si myslím, že jsou některé věci, které nevyhnutelně nastanou. A myslím si, že něco bouchne. Myslím si, že se to stane prostě v Německu. Pak se třeba budeme divit. Nevím jak, nekritizuji, ale ptám se, co my, ČR, v této situaci, jaké má vláda další názory na tento vývoj?

Jinak, pokud se týká těch uprchlíků, nebo těch víz pro ty uprchlíky, tak podle evropských zákonů, teď to řeknu neuměle, teď to řeknu prostě jako laik, tak ta víza, ty zákony jsou konstruovány tak, že z jednotlivých válečných oblastí mají právo na vízum jednotlivé případy, ale ne miliony lidí. Tímto procesem porušuje i Evropa sama svoje zákona.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pan senátor Lumír Aschenbrenner.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji. Vážený pane předsedo vlády, vážený pane předsedající, vážené kolegyní, vážení kolegové. Já celkem rád vyslyším výzvu našeho předsedy výboru a nebudu se bavit o kvótách, opravdu rád to vyslyším.

Ale měl bych tři technické dotazy k tzv. hotspotům. Já si myslím, že to jsou zařízení, která mohou té problematice pomoci, a proto bych měl tři konkrétní technické dotazy.

Jaký je jejich předpokládaný počet, jaká je jejich lokalizace? Zda budou stanoveny nějaké standardy, které budou muset splňovat? A hlavně a především – jaký je časový harmonogram vzniku těchto zařízení?

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pan senátor František Bublan.

Senátor František Bublan:  Vážený pane premiére, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Já oceňuji vystoupení pana premiéra, protože bylo velmi konstruktivní, podrobné, určitě nás obohatilo.

Nicméně jsem si udělal několik poznámek. První se týká možná toho předjednání V4, před tou obrovskou radou. V dokumentech, ať už Evropské komise, nebo i dalších, které řeší migrační krizi, tak je vždycky na prvním místě uvedeno, že mezi základní prvky postoje EU k té krizi patří za prvé záchrana životů, za druhé humanitární pomoc, za třetí kontrola hranic a mobility. Což je dobré a určitě to všichni můžeme podepsat.

K těm prioritám V4, tak, jak to pan premiér uvedl, bylo především chránit hranice a posílit návratovou politiku.

Já bych jenom poprosil, kdyby na tom příštím zasedání V4 také zazněly tyto prvky, to znamená záchrana životů a ta humanitární pomoc. Bylo by to dobré nejenom pro naši veřejnost, ale možná i pro slovenskou veřejnost, maďarskou i polskou. Mám takový dojem, že nám to trošku chybí.

Teď k závěrům Evropské rady.

Akční plán mezi EU a Tureckem, to je skutečně krok správným směrem. Myslím si, že tudy bychom mohli vést potom další dialogy, nebo další cesty.

Já jsem si ze zahraničního tisku udělal takový přehled těch vztahů v té krizové oblasti, to znamená, Sýrie a částečně i Irák. Ono to potom navazuje i na ostatní země, třeba i na Afghánistán. Z toho jasně vyplývá, že tři klíčoví hráči v této oblasti jsou Turecko, Írán a Saúdská Arábie, resp. Saúdové, protože na to se navazují potom ještě další menší arabské země.

A teď ty vzájemné vztahy. Turecko má za spojence samozřejmě syrskou opozici, Spojené státy a částečně někde v dáli i EU. Mezi nepřátele patří především PKK na prvním místě, potom je tam Asadův režim a teprve na třetím místě Islámský stát, příp. Rusko a Írán. U Íránu jsou spojenci Asadův režim a Hizballáh. Mezi nepřátele patří Islámský stát, Saúdská Arábie a syrská opozice. U Saúdů jsou spojenci v té syrské opozici a částečně v Turecku. A jako nepřítel je definován Írán, Asadův režim a teprve na třetím místě Islámský stát. To je docela složitá matice. Když si k tomu ještě připojíme postoj Spojených států a Ruska, tak Spojené státy samozřejmě podporují syrskou opozici, podporují také PKK a podporují Turecko. Nepřítelem je Islámský stát na prvním místě, potom Asadův režim a částečně Írán, i když tam teď podle poslední dohody dochází k malinkému oteplení. U Rusů jsou spojenci především Asadův režim, potom Írán a částečně PKK. A jako nepřátelé – syrská opozice, Islámský stát a Turecko. Je to složitá matice. Já to říkám proto, že pokud chceme do toho my nějakým způsobem zasáhnout, my musíme být skutečně tou silnou součástí EU, protože jinak nemáme šanci. Docela negativně vnímám některé naše výjevy nebo výjevy některých politiků, jak se zjednodušuje ta situace, ona jednoduchá není, to vidíte z těchto vzájemných nesourodých vztahů. A také z toho vyplývá, že to nemá jednoduché řešení.

Potom jsem si ještě udělal poznámku k té permanentní relokaci. Pokud jsem dobře četl ty dokumenty, tak tam se mluví o stavu nouze. Já se domnívám, že ten stav nouze ještě nenastal, ale nastat může, to už zde i zaznělo. Vezměte si jenom – v Íránu a v Pákistánu jsou asi 3 miliony Afghánců, kteří jsou tam dočasně. Za několik měsíců vyprší doba jejich pobytu a ty 3 miliony se někam pohnou. Jestli půjdou zpátky domů do Afghánistánu, to není jisté, já se domnívám, že spíš budou hledat nějaká jiná místa. Vezměte si vyhrocené vztahy mezi Izraelem a Palestinou. To nám také může budit další migrační toky. Takže ta situace může být skutečně horší a ten stav nouze nás možná čeká někdy v budoucnosti.

Tak to jenom několik poznámek. Na závěr – ta šance na řešení je skutečně v té velké kooperaci. Já jsem rád, že ten postoj ČR se změnil v takové to pasivní, negativní zamítání některých návrhů z těch minulých měsíců, že nyní jsme v tom aktivnější a také více přispíváme k tomu, aby ta Unie byla jednotná, aby měla větší sílu, nikoli abychom se sami oslabovali a rozdrobovali postoj jednotlivých států.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane premiére, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Navázala bych na předřečníka, pana senátora, dotkla bych se otázky, kterou tady nadnesl, nebo posílení jedné oblasti, o které se hovoří, tzn. humanitární pomoc.

Jsem velmi ráda, že ČR se k ní hlásí. Slyšela jsem tady číslo 250 milionů ročně, plus rozvojová pomoc. Pro mě je toto číslo velmi fiktivní, protože z toho nedokáži srovnat, jestli ČR v rámci EU je tím, kdo poskytuje významnou pomoc z hlediska jejího hospodářského zázemí a velikosti, nebo zda jsme v nějaké střední úrovni. Poprosila bych o doplnění této informace.

Pak jsem se chtěla zeptat – 250 milionů ročně – nevím, jestli už jsme poskytli, ale měli jsme příležitost. Někteří senátoři tady hovoří s nevládními organizacemi, které působí v některých těchto utečeneckých táborech. Hovoří o tom, že situace se tam velmi zhoršila, zejména v letošním roce, že podpora, která byla poskytovaná, která se týkala částky 150 eur na osobu, můžeme hovořit o částce denně, se snížila téměř na třetinu právě počátkem roku, a proto došlo i k takové obrovské migrační vlně a tlaku, protože podmínky v těchto táborech jsou naprosto neúnosné. Nakonec to dokazuje i v současné chvíli mediální obraz z táborů, kde vidíme, že je nedostatek jídla, zhoršují se podmínky, dochází tam k napětí, dochází ke střetům mezi těmi, kteří v táborech žijí.

Proto se ptám, jaká je tedy představa EU a Evropské rady, že posílí tuto pomoc? Jak bude řešit tuto situaci?

Pak bych se ještě vyjádřila, když dovolíte, k vystoupení některých svých předřečníků.

Mě velmi trápí, jak někteří chápou pojem válka a hovoří o něm, a dokonce s ním trošku straší. Já ten pojem s tím, vším, co za tím pojmem stojí, vnímám jako něco, co je pro mě nepřijatelné, nepřípustné. Je důležité udělat všechno pro to, abychom tento pojem nemuseli ani v rizicích používat. A to si myslím, že je tím, co bychom měli jako odpovědní politici udělat v tuhle chvíli. A proto se také přidávám k tomu, že si myslím, že kooperace, spolupráce, solidarita – to jsou základní principy, které by měly fungovat v rámci EU, že by ČR měla být tím, kdo se skutečně staví za tuto jednotnou politiku, kooperaci a spolupráci. Věřím, že určitě některé věci, které nemají zásadní smysl a význam, nebudou do budoucna ze strany české vlády, ani české reprezentace žádným způsobem jitřeny nebo otevírány. Proto vítám snahu o kooperaci a pokládám otázku k humanitární spolupráci.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má senátor Zdeněk Brož.

Senátor Zdeněk Brož:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo vlády, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Myslím, že není potřeba opakovat a zdůrazňovat, že čelíme pravděpodobně nejsložitější situaci v novodobých dějinách od 2. světové války. Já jsem daleko od toho, abych kritizoval někoho za kroky, které dělá, protože považuji tu situaci za mimořádně složitou.

Nicméně bych chtěl říci dvě poznámky, když čtu chování nás všech, chování české společnosti, které považuji za velmi důležité. Myslím si, že v této věci z nás hovoří příliš mnoho strachu. Řešení ve strachu je vždycky špatné řešení. Strach nás činí malými, měli bychom dát pozor, abychom nebyli menšími a ještě menšími, až se staneme nejmenšími v Evropě nebo na celém světě a nikdo nás nebude vnímat.

Druhá poznámka, kterou velmi bytostně cítím, spočívá v tom, že nabízíme řešení, která leží mimo nás. My dobře umíme kritizovat Turecko, dobře umíme kritizovat Angelu Merkel, ale nevidím, kde je ten výstup náš a ten náš velmi konkrétní příspěvek k řešení této složité situace.

Abych byl konkrétní, zkusím porovnat atmosféru v ČR kolem této věci a atmosféru v Radě Evropy, kde jsem seděl včera odpoledne na kongresu místních a regionálních samospráv, kde byla vydána svědectví konkrétních lidí.

Jako první mě zaujal projev paní Anne Brasseur, což je prezidentka Parlamentního shromáždění, která řekla jednu důležitou věc, že ten problém je globální. Vím, že to slovo je zprofanované, ale my si to mnohdy neuvědomujeme. To není problém ani V4, ani ČR, ani EU, dokonce ani Evropy. To je problém globální, je to problém celého světa. Pokud nebudeme přijímat globální řešení, tak se z něho nedostaneme. Při vší úctě, globálním řešením není zadrátování hranic mezi Maďarskem a Chorvatskem. Tím jsme posunuli problém do Srbska, do Chorvatska a do Slovinska. Pokud zadrátuje hranice Slovinsko, na hranici Schengenu, tak ten problém zůstane v Albánii, zůstane v Makedonii, zůstane v Srbsku, zůstane v těch nejchudších zemích Evropy. Nevím, jak ony si s tím poradí. Z tohoto hlediska mě napadlo, při kritice Angely Merkel, možná kdyby Rakousko a Německo zadrátovalo své hranice, ve chvíli, kdy ta uprchlická vlna začala, tak bychom se možná divili. Protože jiná cesta než přes Slovensko a přes ČR by v té době nebyla.

Dále tam vydal další svědectví starosta tureckého města Şanliurfa, Edessa, chcete-li, Nihad Çiftçi. To je město, které leží při syrských hranicích, má necelý milion obyvatel. A kolem toho města jsou tábory pro půl milionu uprchlíků. Ten člověk mluvil naprosto klidně, rozvážně, bez jakékoli hysterie, popsal tu situaci tak, že vám jde mráz po zádech, kdy 500 tisíc lidí žije v nějakých stanových táborech, ale oni se pro ně snaží pracovat. Je tam 40 tisíc dětí, pro které se snaží zajistit vzdělání, pokud možno v jejich jazyce, nebo si dokonce mohou vybrat ten jazyk. Každý den se tam narodí asi 90 dětí v těch táborech. Dávají jim zdravotní zabezpečení, zhruba 3 tisíce z těch lidí jsou každý den rozmístěni do tureckých nemocnic. Studenti ve věku vysokoškoláků mohou zadarmo studovat na tureckých univerzitách, mohou si vybrat. Takže z tohoto hlediska mi připadá, že abych chodil kolem Turecka po špičkách, když víme, že těch uprchlíků tam není tohoto půl milionu, ale je jich tam 2 miliony, a co pro ně oni dělají, tak potom panská rada, že má Turecko zlepšit registraci uprchlíků ze strany Evropské komise, promiňte mi to, když ale jenom za poslední týden po bombardování v Sýrii, a já teď nebudu řešit, kdo ho způsobil, nebo ne, to bombardování vytvořilo 70 tisíc lidí bez domova, kteří samozřejmě – kam půjdou – protože to je na severu Sýrie, tak půjdou do Turecka.

Stejné svědectví vydal Giorgos Kyritsis, to je starosta ostrova Kos v Řecku. Mohl bych to opakovat ještě jednou, ale dělat to nebudu.

Jenom jsem chtěl říct, že možná z tepla našich domovů a z tepla této sněmovny se nám zdá ta situace nejjednodušší v tom smyslu, že ukážeme na někoho, kdo to má řešit, nebo dobře, pošleme nějaké peníze někam, ale že ve světě je to mnohem komplikovanější a měli bychom se naučit myslet hlavami těch, kteří stojí opravdu v té frontové linii, aby se nám to náhodou nevymstilo, abychom se opravdu my nedostali na okraj evropského a světového dění v této věci.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan senátor Miloš Vystrčil má slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane premiére, vážené kolegyně, kolegové. Já se s vámi jenom podělím o jeden zážitek, který je z naší zahraniční cesty VUZP.

My jsme navštívili v minulém týdnu Slovensko a Rakousko. Hlavním tématem té návštěvy bylo zkoumání, jak tam funguje registr smluv, resp. kontrola NKÚ. Ale také jsme se setkali v Rakousku se zástupci rakouského Bundesratu, to znamená Spolkové rady, v čele s panem Gottfriedem Kneifelem, který je vlastně jakýmsi předsedou Senátu v Rakousku. Ta debata byla o spoustě věcí, ale prvním tématem byli uprchlíci. Řeknu vám zde pár svých dojmů nebo pocitů.

První věc je ta, že jsem měl pocit, byť to někteří ze členů rakouského Bundesratu skrývali, že Rakousko rozumí naší pozici, rozumí naší politice, z hlediska chování k uprchlíkům, že jim je možná trochu líto, že se nechovali podobně, protože uvěřili Německu a následovali Německo, což způsobilo, že dneska mají ve své zemi spoustu uprchlíků. Docela se bojí, co se s nimi stane, kdyby Německo zásadním způsobem změnilo svou politiku a na příkaz zavřelo své hranice. Tady je ta první věc, která mě napadla – potom vlastně to budeme mít ještě komplikovanější, protože ten, kdo nás bude žádat o pomoc, nebudou ti uprchlíci, ale budou to ti Rakušané, kteří se tam v nějakém okamžiku dostali do situace, kdy tam mají spoustu uprchlíků a starají se o ně, protože něčemu uvěřili nebo možná třeba udělali nějakou chybu, nebo EU nebyla schopna ochránit schengenský prostor. Já o tom mluvím proto, že tam padly některé dotazy. Ten první byl, zda ČR nějak intenzivněji spolupracuje s Rakouskem např. ve smyslu spolupráce policií obou zemí, zda podobně, jako třeba to děláme v případě Maďarska jsme ochotni pomáhat Rakušanům v těch problémech, které oni s uprchlíky mají, zda ta pomoc jim byla nabídnuta. My jsme slíbili, že se na to pana premiéra zeptáme, tak já toho dnes využívám. Ptám se na to, jak funguje spolupráce s Rakouskem v oblasti řešení uprchlické krize, zda třeba policie spolupracují.

Druhá věc, která nám byla nabídnuta, bylo setkání členů parlamentu rakouského a českého, kteří působí v příhraniční oblasti Česka a Rakouska, projednávání některých bodů, které máme společné, a věcí, které nás společně zajímají. My jsme na to reagovali tím způsobem, že jsme jednak nabídli místo toho setkání české Slavonice, a jednak jsme na výboru přijali usnesení, ve kterém se budeme snažit pomoci s organizací celé akce, s tím, že znovu opakuji a zdůrazňuji, že ta iniciativa vzešla z rakouské strany.

A teď se dostávám k tomu hlavnímu, proč jsem se vlastně přihlásil, a to je otázka, zda ČR, když tak zdůrazňuje, že v rámci té V4 dokážeme některé věci měnit, by neměla v tomto okamžiku přemýšlet i o tom, jestli třeba Rakousko už dneska nepřemýšlí o tom, že by do toho šlo společně s námi, že by to třeba nebyla V4, ale že by některé další země, které postupně vidí, že jsme nositeli nějakého racionálního přístupu, který umožní lépe zvládat uprchlickou krizi, by nebyly ochotny se k nám připojit, jestli třeba jejich členové parlamentu tímto způsobem takovou možnost nenaznačují.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má pan senátor Miloš Malý.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, pane premiére, dámy a pánové.

Bavíme se tu o smutných věcech, ale musíme se dívat na svět z prizmatu toho, že jsme byli zvoleni jako politická reprezentace České republiky. Tudíž naši občané musí být naší prioritou. Takže takto musíme věci posuzovat. Máme jednoduché odpovědi. Máme tady 15 milionů občanů. Když tok uprchlíků z arabských zemí bude vytrvalý, jako je letos, to znamená, že odhadem se mluví zhruba o milionu a půl běženců, tak se dostaneme do situace, že ani ne deset let - a bude tady většina cizinců. Je smysl tady tohoto? Prostě pomáhat do takzvaného úplného pomožení?

Já jsem přesvědčen o tom, že máme pomáhat, ale musíme naše občany taktéž chránit a umožnit jim, aby tato země, kterou naši předkové v roce 1918 zřídili, aby tady byla další staletí.

Bavíme se o tom, jak je válka strašná. Bohužel válka už tady je. My si nepřipouštíme, že existuje regulérní válka v zemích, kde bojuje skoro každý s každým. Že do toho velmi zasahují, to je taky špatné. Ale proto bychom měli podporovat naši vládu – a já ji v tomto samozřejmě taky podporuji – v tom, že dělá všechno pro to, aby ochránila zájmy České republiky. A to, že mi někdo bude klepat po zádech a bude říkat, je to paráda, pomohl jste x-lidem z ciziny. Já samozřejmě budu rád, když mi lidé budou klepat po zádech a říkat, pomozte nám, našim.

Ale samozřejmě nemám nic proti tomu, jak už tady bylo řečeno, že pokud nastane problém v Rakousku a rodilí Rakušáci k nám budou chtít přijít, hlásím se jako první a rodilého Rakušáka rád ubytuji. To je všechno, děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má pan senátor Libor Michálek.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane premiére, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Někteří z nás jsme obdrželi dopis z nadačního fondu Generace 21, který si teď v krátkosti dovolím ocitovat. A navážu potom na to, co je tady předmětem diskuse.

"Rádi bychom vás seznámili se snahou zachránit životy 162 iráckých křesťanů, z nichž většina dlí již mnoho měsíců v uprchlických táborech v iráckém Erbilu na území ovládaném Kurdy. Tito lidé živoří v otřesných podmínkách a v podstatě čekají na smrt. Většina z nich uprchla z území ovládaného Islámským státem a přišla o vše – o domy, doklady, často i osobní věci, mnozí z nich přišli o rodinné příslušníky, kteří byli zavražděni bojovníky Islámského státu.

Pro nás projekt jsme získali podporu jak České biskupské konference, tak Ekumenické rady církví, mnohokrát jsme jednali s představiteli ministerstva vnitra a dodávali jsme vyžadované údaje. Mnozí z vás nám vyjádřili podporu, lež stále se nic neděje. V Erbilu v těchto dnech vypukly nepokoje a hrozí další kolo genocidy křesťanů. Situace beztak již děsivá se může změnit k horšímu v řádu dnů. Voláme SOS v naději, že se nám tyto lidi nakonec přece jen podaří zachránit. Připomínáme, že máme pro tyto lidi zajištěné ubytování, příslib finanční úhrady jejich letecké dopravy do České republiky, máme i prostředky a nabídky aktivit nezbytných k začlenění těchto lidí do naší společnosti."

Teď prosím o zvýšenou pozornost:

"Obáváme se, že jediným uváděným důvodem pro nepřijetí těchto lidí je, že nebudou započítáni do kvót, na kterých se dohodla Evropská unie. Nepovažujeme to za důvod, proč se snažit zachránit životy těchto lidí. Podotýkáme, že není pravda, že k nám nikdo nechce. Tito lidé chtějí. Jedná se o lidi, z nichž minimálně třetina má vyšší odborné vzdělání.

Podotýkáme, že není pravda, že církve nic nedělají, prosíme vás, abyste nám pomohli tyto lidi zachránit."

S tím souvisí můj dotaz na pana premiéra, jestli by bylo možné ve stručnosti shrnout právě ty překážky, které brání tomu, aby těch několik měsíců jednání, které v této věci už probíhaly, stále nejsou dotažené do konce. Ad 1), a ad 2), případně o vyvrácení té hypotézy, která tady zazněla, že je obava, že by těch 100 – 152 osob nebylo započteno do schválených kvót. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má místopředseda Senátu Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane premiére, vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři.

Já myslím, že tady zazněla spousta různých pohledů na otázku, která se zdá, že je velmi důležitá, a která důležitá taky je, a to je otázka migrace. A v té souvislosti, tak, jak tady zaznívaly různé názory, obzvláště těch, kteří vítají, že přijdou noví občané do této země, tak je potřeba ovšem říct, otázka taky je na pana premiéra, zda v té souvislosti neuvažuje Evropská unie o změně podmínek pro vízovou povinnost?

Protože tady jsou na jedné straně lidé, kteří chtějí do České republiky přijít studovat, nebo do Evropské unie, nebo tady mají podnikatelské aktivity, žádají o víza, jsou prověřováni. Dokonce teď jsem měl takový případ souboru, který měl přijet z Arménie. A folklórní soubor měl problém, fakticky nedostal víza – asi je zřejmě podezřelý. A na druhé straně zkoumáme do detailů lidi, kteří sem chtějí přijít utratit svoje peníze za studium, chtějí tady podnikat, chtějí tady investovat. A na druhé straně tady v podstatě přicházejí tisíce lidí, o kterých nikdo nic neví.

Problém je potřeba vnímat z tohoto pohledu. My přece nejsme schopni spasit hříchy celého světa. My můžeme pomoct, ale v tom rozsahu, v jakém se dneska tady tato krize odehrává, tak je velmi potřeba zvažovat jedno. Tady se hovoří o hranicích. Ty hranice jsou dány hranicemi Schengenu, nikoli hranicemi České republiky. Česká republika jako taková pozemní hranice zvnějšku nemá. Ale je potřeba říct, jak se chovají jednotlivé země EU z hlediska právě ochrany tohoto prostoru.

A už jsem to tady jednou říkal, lidé, kteří jsou skutečně v ohrožení života, kteří utíkají, aby ochránili svoje rodiny, tak přece by měli po překročení bezpečné hranice tam zůstat a počkat, co se bude dít. Tak se chovali i emigranti, kteří odcházeli z České republiky po roce 1968. Ale nikoli to, že se nám po Evropě pohybují tisíce lidí, o kterých nikdo nic neví, naprosto spontánně a zpupně vyžadují, že chtějí nikoli bezpečí, ale oni chtějí do Německa.

A to je potřeba v těch souvislostech zvažovat. Navíc tady do toho vstupuje další element, který je také potřeba vzít do úvahy, a to je např. snaha Bruselu o to, aby lidé, kteří tady ani nemají občanství, ale žijí v obci, aby měli např. právo účastnit se voleb. Nejsem si zcela jistý, jestli to je ten správný směr.

Ale zvažujme otázku i bezpečnosti toho, co se odehrává ve světě a ať chceme, nebo nechceme, v té válce jsme. A ta válka má různé projevy. Patří mezi ně i ta mohutná migrace, která byla vyvolána válečnými střety v těchto oblastech. A pokud se nepodaří stabilizovat oblast Středního východu, tak problém nevyřešíme.

Ale jen bych znovu upozornil na otázku, jestli skutečně potom za této situace a přístupu dnešní EU k migrantům má vůbec smysl, aby EU vyžadovala víza po lidech, kteří mají platné pasy, o kterých se ví, kdo je kdo. A na druhé straně jim bráníme ve vstupu do prostoru Schengenu. A na druhé straně sem přicházejí tisíce lidí, kteří žádné doklady nemají, a přesto tady budou žít.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já končím rozpravu, protože nikdo další není přihlášen. Ptám se pana premiéra, jestli se chce vyjádřit? Byla řada otázek. Tak máte mikrofon, pane premiére.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, dovolte mi, abych reagoval alespoň na některá vystoupení, která zde zazněla v rámci rozpravy.

Pokud jde o tu otázku toho, co se odehrává, té odpovědnosti za migrační krizi, já myslím, že si to nemůžeme příliš zjednodušovat. Ono by se dalo docela dobře říct, který evropský politik za to nese odpovědnost a pak se soustředit na útoky proti němu, ale tady je přece občanská válka v Sýrii od roku 2011. Pokud se nemýlím. Je to tak? Čtyři roky. Čtyři roky je občanská válka v Sýrii.

Já myslím, že pokud něco můžeme vyčítat Evropské unii a evropským zemím a státníkům, tak je naprostý nedostatek předvídavosti. Pocit a myšlenka, že v důsledku válek, zejména v té Sýrii, ale také v Iráku a Afghánistánu, v důsledku těchto válek je v pohybu 15 milionů lidí. 10,5 milionu lidí kvůli syrské válce, 3 miliony lidí jsou vnitřně vysídlené v Iráku, 2 miliony utekly z Afghánistánu a jsou dneska většinou v Íránu, ale také v Turecku. Tak představa, že těchhle 15 milionů lidí bude donekonečna čekat, co se v jejich zemi stane, a že čekají rok, dva, tři, čtyři – čtyři roky čekají v uprchlických táborech. A představa, že ti lidé tam budou v klidu čekat dalších 10 let spořádaně, až světové společenství vyřeší problémy, na kterých se do značné míry podílelo v řadě případů, nebo je možná zhoršilo, nebo je minimálně nezlepšilo, to je iluze. To je iluze.

Musíme být realisté. A chápu, že můžeme mít řadu výhrad k Turecku, můžeme řešit jejich vztah ke Kurdům, jejich vztahy s Izraelem nebo jejich vztahy se současnou syrskou vládou, ale přece Turecko je klíčový partner v tom regionu. A s Tureckem je potřeba jednat a je potřeba zastavit ten stav – a bylo to období bezstarostnosti... Já myslím, že to byly skutečně roky bezstarostnosti, které jsme prožívali. A ty roky bezstarostnosti byly vůči Rusku a najednou před očima se nám Rusko ze dne na den změnilo. Najednou zjišťujeme, že vlastně Rusko vypadá trošku jinak, potom, co se odehrálo na Ukrajině. Ale byly to taky roky bezstarostnosti vůči vývoji v severní Africe, radost z Arabského jara, a přitom tam nebyla žádná občanská společnost, která by v důsledku vítězství Arabského jara by tam začala budovat liberální demokracii. Žádná taková tam nebyla, nebo byla extrémně slabá, takže jediný, kdo byl organizovaný, byly různé bojůvky a islamisti. A taky to tak dopadlo v řadě zemí po Arabském jaru.

Prostě naivní očekávání, přístup nebo pocit, že to za nás někdo vyřeší, za Evropu. Nevyřešil. Nevyřešil a já myslím, že se určitě shoduje vpravo, vlevo na tom, že některé věci, které navrhuje Evropská komise, jsou špatně, že to jenom situaci zhorší, že to neřeší příčiny. Ale podle mě, na čem se neshodneme, jak by na to Evropa měla reagovat. Tady jsem slyšel různé názory.

Já si myslím, že Evropa v některých oblastech musí začít dělat silnější společnou politiku. Když přijede někam paní Mogherini, tak to musí být bráno dostatečně vážně. A když někam přijede paní Mogherini, tak musí mít také šanci říci, ano, naši zahraniční politiku podepře ale také společná bezpečnostní politika Evropské unie. Kdo se bude starat o to okolí Evropy? Budou to dělat Spojené státy? Myslíte si, že po té zkušenosti, kterou udělaly v Iráku, že to budou dělat Spojené státy? Bude to dělat Rusko? V té ekonomické situaci, ve které dneska je? Ty peníze z ropného fondu mohou velmi rychle dojít. A ony pravděpodobně rychle dojdou.

Musí to dělat Evropa. My se musíme starat o to, co je za našimi východními, jižními a jihovýchodními hranicemi. Když se o to starat nebudeme, tak jako jsme se čtyři roky fakticky nestarali o občanskou válku v Sýrii, tak pocítíme negativní důsledky toho, co se stalo. Čili to řešení musí být komplexní. Nejenom ochrana hranic, ale také aktivní společná zahraniční a bezpečnostní politika, která se bude snažit, když ne předcházet, protože to nám opravdu nejde, tak alespoň reagovat včas na věci, které se stanou.

Čili tady Evropa musí být silnější. Já vím, že můžeme mít různé názory na to, jestli se má Frontex transformovat, nebo ne, ale když se tady všichni shodneme na tom, že proboha vnější schengenské hranice by měly mít nějaký zákonný režim, a ten zákonný režim musíte mít schopnost vynutit, protože zákonný režim nebudou lidé dodržovat dobrovolně, tak musíme mít také lidi, kteří to na té hranici udělají. A když státy jako Řecko a Itálie ty lidi nemají a volají o pomoc, o podporu, tak jim ji musíme poskytnout. Takže to si myslím, že je velmi důležitá věc.

Já nejsem přehnaně optimistický, pokud jde o tu dohodu s Tureckem, ale vítám to jako dobrý krok. Je to myslím krok správným směrem. A zase je dobré, když Evropu kritizujeme kvůli kvótám, tak je dobré pochválit Evropskou komisi v situaci, kdy udělá krok dobrým směrem. A ta dohoda s Tureckem přes všechna rizika je krokem dobrým směrem.

Byla tady poznámka, že OSN jsou plky. Musím říct, že s tím hrubě nesouhlasím. OSN roky financuje uprchlíky v těch táborech. A dělá to ve větším rozsahu, než to dělá Evropská unie. A OSN už došly peníze. To, co vyčítám OSN, je, že to neavizovali dříve, že docházejí prostředky v jejich potravinovém fondu. Dneska se Evropa složila, my jsme také přispěli, Evropa dneska je dramaticky nejvýznamnější donátor do potravinového fondu, přidali jsme tam peníze.

Víte, co totiž bylo důsledkem? OSN došly peníze v potravinovém fondu a oni začali krátit potravinové dávky v uprchlických táborech. Takže když čekáte 4 roky v táboře, až skončí válka ve vaší zemi a teď zjistíte, že vám krátí potravinové dávky, tak co uděláte? Začnete přemýšlet, kde by vám bylo lépe. Čili OSN došly peníze, ale roky to platilo. My jsme jí přispívali taky, ale roky to OSN platilo. Čili OSN nejsou plky, OSN je velmi důležitá organizace, kterou tady potřebujeme, abychom vůbec ty množící se problémy ve světě byli schopni nějakým způsobem zvládat.

Návratová politika v České republice a ta čísla. Já myslím, že tady se trošku míchají hrušky s jablky. Já jsem taky zaznamenal ten dopis, který poslala Evropská komise. Mohu vás ujistit, že to posílala všem evropským zemím, že řada zemí má problém s návratovou politikou, ale vyčítat nám současně, že používáme detenční zařízení a současně nám vyčítat, že máme problém s návratovou politikou, to mi připadá absurdní. K čemu slouží detenční zařízení? K tomu, aby člověk, který nemá právo na azyl, mohl být eventuálně vrácen do země, ze které přišel. V režimu platných zákonů, které v naší zemi platí. To je přece jedna z funkcí detenčního zařízení.

A současně nám vyčítat, že neděláme návratovou politiku. Problém je, že řada lidí, kteří pak opustí po tom čase, který uplyne, detenční zařízení a mají být vráceni, tak už je ty státy potom nikdy nenajdou. To se stává nejenom v České republice, ale stává se to také v dalších zemích. Ten problém, ta statistika návratové politiky je hodně zkreslená jedním faktem. A to je vypršení pobytu pro lidí, kteří sem přišli zejména z Ukrajiny. To je situace, která tady je a nepochybně ministerstvo vnitra se tím bude zabývat. Ale nemyslím si, že to je problém dnešní Evropy, že je v České republice větší množství Ukrajinců, kterým prostě skončilo povolení k pobytu a pohybují se tady bez příslušného povolení. To není dneska hlavní problém Evropské unie.

To, co já pokládám za důležité, když se podíváme na to, co se děje dnes na Balkáně, opět já děkuji za názory, které tady zazněly, že bychom neměli vystupovat z Evropské unie. To je rozumný názor. Podívejte se, co se dneska děje na Balkáně. Jednotlivé země si vzájemně vyčítají, kdo posílá nebo neposílá uprchlíky. Dneska už jsou na většině hranic nejen policisté, ale jsou tam také vojáci. Kdyby neexistovala Evropská unie, kdyby neexistovala perspektiva evropského členství pro země, jako je třeba Srbsko nebo Albánie, tak přece se ty země chovají úplně jinak. Tady by vítězil nacionalismus. A všichni víme, jak to dopadlo za první světové války a kdy začala první světová válka. Prostě Evropská unie, její samotná existence je klíčová prevence před tím, aby se migrační vlna zvrhla do konfliktů mezi jednotlivými státy, které leží na té migrační trase. Klíčová prevence a v tomhle je její důležitá role.

Já velmi děkuji panu senátorovi Bublanovi za to, co udělal, já jsem to zatím nikdy takto neslyšel názorně popsané, jak jsou tady rozloženy jednotlivé vztahy v regionu Blízkého východu. Já myslím, že on to popsal velmi přesně. Korektně, ale myslím, že velmi přesně popsal, jak složité jsou vztahy jednotlivých aktérů té současné krize, jednou z mnoha v historii, kterou Blízký východ prochází.

Já myslím, že je dobré si uvědomit, že hranice na Blízkém východě byly narýsovány koloniálními mocnostmi po pádu Osmanské říše. A ty hranice byly narýsovány v zásadě bez ohledu, příliš se neohlížely na etnické složení. To znamená, ty čáry byly vedeny napříč, podle pravítek těch inženýrů nebo vojenských specialistů těch koloniálních mocností, které potom to území spravovaly. Takže nejprve tam byla Osmanská říše, pak tam přišly koloniální mocnosti, ty narýsovaly hranice podle pravítka, bez ohledu na etnické a náboženské složení, pak se státy osamostatnily, ale zůstaly v těch koloniálních hranicích. A to, co možná dneska sledujeme, je vlastně tlak na zhroucení těch koloniálních hranic, tak, jak byly narýsovány.

V tom je samozřejmě složitá situace Kurdů, protože oni jsou rozděleni mezi čtyři nebo pět států v regionu Blízkého východu. Jsou v Sýrii, Iráku, samozřejmě v Íránu, Turecku – v tom je jejich složitá situace. A bude to jeden z neuralgických bodů, pokud se budeme snažit o stabilizaci situace v této oblasti.

Čili to, co řekl pan senátor Bublan, bylo myslím velmi přesné a ukazuje také absurdnost těch návrhů, které se naštěstí neobjevují na jednání Evropské rady, ale občas se objevují i na naší politické scéně, že bychom měli zorganizovat expediční sbory tady z Evropy a vyrazit na to bojiště, abychom tam tedy konečně udělali pořádek. Představa, že v téhle houštině protichůdných etnických, náboženských zájmů, protichůdných státních zájmů jednotlivých hráčů na Blízkém východě evropské expediční sbory mohou nastolit nějakou trvalou stabilitu, to je iluze.

My můžeme poskytovat podporu Kurdům, Iráčanům, ale není možné, že by tam Evropa bez těchto klíčových hráčů mohla nastolit stabilitu nějakými expedičními sbory. Podívejte se, jak dlouho jsme v Afghánistánu, kolik to stálo peněz, kolik to stálo lidských životů. Já si velmi vážím lidí, kteří obětovali svůj život v zahraničních misích českých vojáků, ale i v těch dalších, třeba britských nebo amerických, ale, podívejte se, jak malé výsledky za těch x-let, které jsme v Afghánistánu, máme. To nejsmutnější je, že dneska znovu utíkají lidé z Afghánistánu do Evropy, protože se bojí toho, co bude v budoucnu.

Takže expediční sbory z Evropy skutečně nejsou řešení krize na Blízkém východě. Byl tady dotaz na Řecko, na ty podmínky. Já si toto ověřím. Skutečně nemám tuto informaci. Nejsme členskou zemí eurozóny, takže jsme neseděli u jednacího stolu, když se jednalo poskytnutí podmínek Řecku, nebo pomoci Řecku. Ale chci se zajímat o to, jestli tam tedy něco takového bylo. Ale druhá věc, o kterou se česká vláda bude zajímat, co se stalo s těmi penězi, které Řecko dostalo od Evropské unie na zajištění schengenských hranic.

Čili já se chci obrátit na Evropskou komisi a skutečně bych rád získal pro Českou republiku informace. Nebyly to malé částky, které v minulých letech směřovaly do Řecka. A my dnes vidíme, že Řecko je silně nepřipraveno, takže musíme zjistit a bylo by dobré zjistit, co se stalo s těmi penězi, které Řecko dostalo formou přímých dotací na zajištění bezpečnosti schengenských hranic.

Byl zde dotaz na Polsko, fungování V4. Já jsem tady zmiňoval, že na tom poslední jednání V4 i Evropské rady Polsko postupovalo společně s ostatními zeměmi V4 proti trvalému přerozdělovacímu mechanismu. Čili tady ty postoje byly společné. Jistě V4 je unikátní příležitost ke koordinaci ve středu Evropy, máme silný zájem na tom, aby V4 pokračovala. Když se podívám na Evropskou radu, na těch 28 zemí, tak jenom málokdo takto spolupracuje. A pokud tady byla debata o tom, že Německo hraje důležitou roli v Evropě, podobně jako ji třeba hraje Francie nebo Británie, tak V4 je jistá protiváha proti těm velkým zemím EU a je v našem zájmu, aby fungovala.

A druhý důvod, který je myslím unikátní a velmi často se k V4 přidávají některé další státy, je ta naše postkomunistická zkušenost, kterou máme. A kterou v některých případech naši kolegové v západní Evropě nemohou pochopit, prostě proto, že si to neprožili, nebo jejich rodiče si to neprožili a tu zkušenost nemají. Čili V4 je důležitá, já pevně věřím, že bude fungovat. Bez ohledu na to, jak teď v Polsku dopadnou parlamentní volby, tak věřím tomu, že Polsko má zájem na tom, aby s námi ve V4 dále spolupracovalo.

Byl tady ještě dotaz na otázku Kypru, Turecka... Ano, nepochybně, pokud půjde o nějaké další přibližování Turecka Evropě, Kypr je problém, který se v rámci toho bude muset vyřešit. Kyperská vláda jasně signalizovala, že bez dohody o Kypru Kypr nebude podporovat žádné další kroky a v řadě ohledů je potřeba dosáhnout jednomyslnosti. To znamená, ta pozice Kypru je v tomto ohledu relativně silná, pokud jde o další jednání s Tureckem.

Takže tolik několik poznámek k tomuto. Hotspoty. Byl dotaz, co by vlastně měly být hotspoty? Jestliže se bavíme o tom, že hranice by měla být lépe chráněna, pak ale na té hranici musí existovat místa, kde bude možné požádat o azyl. To znamená, měla by to být vlastně přijímací střediska, registrační střediska, která u těch lidí, kteří nedostanou, nebudou mít nárok na azyl, tak budou možná plnit po nějakou dobu, než dojde k jejich návratu, i detenční roli. To znamená, hotspoty by měla být takováto přijímací střediska pro uprchlíky na vnější hranici schengenského prostoru.

Rozvojová pomoc. Chci vás ujistit, že rozvojová pomoc je mnohem větší než ta částka 50 milionů, které jsem zmiňoval. Je to tak, že letos 100 milionů, příští rok 250 milionů je náš nový národní program nad rámec stávající rozvojové pomoci, který chceme poskytovat na prevenci migrace. Čili speciálně do těch zemí, kde cítíme, že může být migrační problém. Ale celková rozvojová pomoc, do které se započítávají i naše příspěvky OSN, nebo do příslušných rozvojových fondů EU je kolem 4 miliard korun. A ta bilaterální rozvojová pomoc, kterou my poskytujeme přímo zemím třeba v Africe nebo Asii, je kolem 800 milionů korun. To je podmnožina těch 4 miliard, které celkově vydáváme na účely např. i příspěvku do potravinového fondu OSN. Prostě 4 miliardy jdou do této široce pojaté oblasti. Z toho 800 milionů je zhruba bilaterální rozvojová pomoc a těch 250 milionů je samostatný program na prevenci migrace.

Takže tolik velmi stručně alespoň k některým příspěvkům, které zde zazněly, alespoň některé informace, které se týkají ještě této debaty. Omlouvám se, ještě možná poslední reakce.

Byl tady zmíněn paradox, zaprvé tedy otázky nedostatku pracovních sil na domácím trhu, paradox z toho, že třeba po lidech, kteří sem cestují z Ukrajiny, požadujeme víza, přitom by stačilo normálně pěšky projít hranice, kdyby šli z jiného směru. Tohle je určitý paradox té současné situace, kdy Dublin, Schengen nebyl připraven na tuto migrační krizi. Prostě pravidla Schengenu, Dublinu, jsou podle mého názoru logická, správná, ale nepočítají s tím, když se vám na hranice států dostaví 50, 100 tisíc lidí a požádají o vstup. S tím prostě Dublin, ani Schengen nepočítají. Notabene když těch lidí přijde ne 50 nebo 100 tisíc, ale přijde jich rovnou půl milionu. Na to prostě Dublin, ani Schengen nemá pravidla, to znamená, čeká nás v Evropě debata o změnách schengenských pravidel, o Dublinu.

Cílem České republiky je udržet svobodu uvnitř Schengenu, abychom si v důsledku migrační krize nezavřeli hranice mezi členskými státy Schengenu. To by byla velká chyba. Takže udržet volný pohyb v rámci Schengenu a změnit pravidla, abychom byli schopni a připraveni i zvládat tyto návaly v rámci migračních krizí.

Vízová povinnost. Souhlasím s tím, koneckonců my přece jako Evropská unie vedeme s Ukrajinou debatu o liberalizaci vízové povinnosti. Takže nejenom s Tureckem, ale měli bychom jednat také s Ukrajinou, i možná s dalšími postsovětskými státy, o liberalizaci vízové povinnosti. Myslím si, že by to bylo vhodné. A do doby, než se to stane, tak chce naše vláda připravit program, který se v první fázi bude týkat Ukrajiny. Byli bychom rádi, aby konkrétní zaměstnavatelé, když požádají o víza pro své pracovníky, které konkrétně potřebují v České republice, tak aby měli možnost ve zrychleném režimu ta víza dostat. Protože ten vízový systém na Ukrajině je zahlcený obrovským množstvím žádostí a my v tuhle chvíli potřebujeme, aby konkrétní zaměstnavatelé měli šanci získat sem do České republiky konkrétní kvalifikované zaměstnance, které potřebují.

Čili první fáze projektu se bude spouštět. Ministerstvo zahraničí předkládá do vlády příslušný návrh. V první fázi půjde o vysokoškoláky, o kvalifikované Ukrajince a v druhé fázi budeme teď jednat s odbory a budeme hledat cestu, aby eventuálně mohli přijít i další pracovníci, které se nedaří dlouhodobě na českém trhu práce najít.

Český trh práce samozřejmě velmi intenzivně analyzujeme. Opět další paradox – máme tady 110 tisíc volných pracovních míst na jedné straně a na druhé straně máme 440 tisíc lidí v evidenci úřadů práce, a nedaří se to spojit. To znamená, že je to absurdní situace na českém trhu práce. Je to prostě dáno strukturou nabídky a strukturou kvalifikace lidí, kteří jsou v evidenci. To se nepotkává. Je to dáno regionálními disparitami. Je prostě celá řada faktorů, které bohužel způsobují, že firmy volají po nových zaměstnancích, potřebují jich v tuto chvíli přes sto tisíc, a současně se nám nedaří zaměstnat 440 tisíc lidí v evidenci úřadů práce. I touto věcí se speciálně vláda bude zabývat. Požádali jsme paní ministryni Marksovou, aby nám dala podrobnou analýzu těchto 440 tisíc lidí, kde žijí, jakou mají historii, jakou mají kvalifikaci a jestli jsme vůbec schopni vůbec něco udělat v rámci aktivní politiky nezaměstnanosti, abychom ještě alespoň část z nich v této ideální situaci na trhu práce na trh práce dostali, protože v tuto chvíli je dobrá situace na trhu práce, nabídka je slušná, ale máme příliš mnoho lidí, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnáni a nedaří se nám je na trh práce dostat.

Vedle vší debaty o možném dovozu pracovních sil do ČR bych byl rád, abychom nezapomínali na naše vlastní lidi, kteří jsou v evidenci úřadů práce. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane premiére. Pan senátor Oberfalzer se hlásí s faktickou poznámkou, prosím.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Omlouvám se, pane premiére. Velmi jsem se těšil na vaši reakci na pana kolegu Michálka, asi jste byl v té době vyrušován. Šlo o možnost přesunout do ČR křesťany z Iráku, pane kolego, jestli se nepletu... Prosím, mohl byste k tomu něco říci?

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji. Určitě požádám pana ministra vnitra, aby mi k tomu poskytl písemnou informaci, jsem připraven pak tuto informaci zaslat panu senátorovi sem do Senátu. Čili bude mě zajímat, v čem jsou překážky a v čem ministerstvo vnitra identifikuje bariéry, pokud se tento projekt zatím nepodařilo realizovat.

Musím říci, že osobně ho podporuji. Myslím, že by bylo dobře, abychom to dotáhli do konce a v tuhle chvíli mě zajímá, co tomu ještě brání. Pokud jsou tady nějaké překážky, jsem připraven věc vzít na vládu a hledat nějakou cestu, abychom těmto lidem pomohli.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Nyní prosím pana zpravodaje senátora Václava Hampla, aby nás hlavně provedl systémem hlasování o spojených bodech.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Jako zpravodaj se chci znova zastat našeho návrhu usnesení. Zazněly tady věci na téma neschopnosti EU řešit tento problém. Myslím, že Evropská rada právě ukazuje zcela konkrétní kroky. Můžeme se samozřejmě bavit o tom, jestli měly být dřív nebo ne. Souhlasím, že jakési dopředu vidění tady malinko chybělo.

Nicméně usnesení kvituje a podporuje celou řadu konkrétních kroků pro zvládnutí počtů. Byla tady řeč o tom, že nemůžeme zachránit celý svět. Myslím, že vědomí, že je potřeba počty nějak dostat pod kontrolu, je zcela zřejmé, jak z výsledků Evropské rady, tak z podpory v našem usnesení.

Čili znova vás prosím o jeho podporu. Jestli mohu navrhnout způsob hlasování, je to prosté. Nejdříve bychom hlasovali o tom vzít na vědomí závěry mimořádné Rady a potom v druhém hlasování přijmout usnesení, které navrhl evropský výbor k závěrům řádného zasedání Evropské rady 15. – 16. října 2015. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Všem je jasné, jak budeme po znělce hlasovat. Nejprve budeme brát na vědomí výsledky mimořádného jednání Evropské rady. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 5 ukončeno, registrováno 73, kvorum 37, pro 63, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní budeme hlasovat k druhému bodu o usnesení, tak, jak nám navrhl náš výbor pro záležitosti EU.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto usnesení, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 6 ukončeno, registrováno 73, kvorum 37, pro 62, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Pane premiére, děkuji a zároveň děkuji i zpravodajovi. A my se vystřídáme v řízení schůze.

(Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Ivo Bárek.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Budeme pokračovat dalším bodem naší schůze a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 127

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 127. Návrh uvede paní ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová, kterou v Senátu vítám a prosím ji, aby nás seznámila s návrhem zákona. Prosím, paní ministryně.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, ráda bych zde za ministerstvo pro místní rozvoj stručně uvedla návrh novely zákona o některých podmínkách podnikání v cestovním ruchu.

Hned v úvodu bych sdělila, jaké jsou cíle této novely a jaké vždycky byly tyto cíle. Musím říci, že tato novela vznikala po dobu pěti let, od roku 2010 vznikal tento návrh, legislativně se to postoupilo do vlády a Poslanecké sněmovny vloni na podzim.

Jaké jsou hlavní cíle této novely? Je to především ochrana spotřebitele v případě úpadku cestovní kanceláře. A tady bych ráda zdůraznila, že cílem ministerstva pro místní rozvoj a především mým cílem i proč jsem tuto novelu po pěti letech pustila do legislativního procesu je právě ochrana našich občanů, našich lidí, kteří jezdí na dovolenou, a pokud je cestovní kancelář v úpadku, pak je nemá kdo přivézt zpátky. A tato novela to má vyřešit.

Dalším cílem této novely je uvedení terminologie zákona do souladu s občanským zákoníkem a živnostenským zákonem, eliminace podvodného jednání ze strany cestovní kanceláře, úpravy preventivní povahy, které se týkají rozšíření informačních povinností pro cestovní kanceláře i pojišťovny a zavedení opatřeních na zvýšení ochrany spotřebitele, kde ministerstvo pro místní rozvoj povede veřejně dostupný seznam cestovních kanceláří, který bude přístupný na našich internetových stránkách.

Dalším cílem je zavedení správního trestání včetně sankcí pro podnikatelské subjekty a stanovení dozoru nad dodržováním zákona.

Ráda bych také uvedla, že se jedná v tuto chvíli o dílčí novelu, která reflektuje pouze nejaktuálnější diskutovaná témata a cíle této technické novely.

Zásadnější revize zákona si vyžádá implementace evropských směrnic, respektive evropské směrnice o souborných cestovních službách, která by měla být v těchto dnech, v těchto týdnech, zveřejněna ze strany Evropské komise a následně do dvou let musí být implementována do národní legislativy každého členského státu EU. Po projednání novely zákona, kterou vám zde dnes předkládám, Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR ve třetím čtení, MMR obdrželo oznámení o výpovědi pojistných smluv, jako i informace, že pojišťovny nebudou uzavírat nové pojistné smlouvy s cestovními kancelářemi. A rovněž nebudou s cestovními kancelářemi prodlužovat pojistné smlouvy stávající.

Já, vzhledem k tomu, že samozřejmě tato věc je velice aktuální a velice nepříjemná, tak bych ráda se k tomu ve svém úvodním slově přímo vyjádřila. K tomuto kroku pojišťovny přistoupily za platného zákona, znění tohoto zákona, vyloženého nálezem Ústavního soudu ze dne 21. července 2015. V tuto chvíli se nám tedy v létě seběhlo to, že tato novela prošla druhým čtením a zároveň následně byl výrok Ústavního soudu, kde Ústavní soud dal za pravdu MMR v soudním sporu s pojišťovnou Generali, ohledně právě výplaty pojistného v rámci úpadku cestovních kanceláří a pojištění.

Ústavní soud potvrdil, že cestující má nárok na plné vrácení vložených prostředků bez ohledu na stanovený limit pojistného plnění. Ústavní soud potvrdil tedy nezbytnost euro konformního použití při výkladu zákona č. 159/1999, který vám je dnes předkládán.

Povinné pojištění záruky pro případ úpadku je jedním z nutných předpokladů pro koncesovanou živnost provozování cestovní kanceláře. MMR v reakci na jednání pojišťoven začalo okamžitě činit patřičné kroky k řešení nastalé situace, aby zabránilo hrozícímu nebezpečí ukončení hospodářské činnosti podnikajícím subjektům, protože samozřejmě ač cílem této novely je ochrana spotřebitele, MMR v žádném případě nechce, abychom ohrozily podnikatelské subjekty a abychom tady jakýmkoliv způsobem zajistily úpadky cestovních kanceláří apod. Proběhla jednání se zástupci pojišťoven, Asociací cestovních kanceláří, ministerstvem financí i ČNB, která vydává licence pojišťovnám. Výsledkem bylo nalezení akceptovatelného řešení pro všechny strany. Došlo ke shodě se zněním pozměňovacího návrhu, týkajícího se úpravy povinného pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře.

Přičemž MMR reflektuje skutečnost vytvoření garančního fondu. Vlastně v krátké době a především při implementace evropské směrnice, kterou budeme muset implementovat do roku 2017. Již současné nastavení zákona ve znění předkládané novely by však mělo zcela postačovat nastavení limitu pojistného plnění tak, aby cestující obdrželi vždy plnou náhradu. Za sjednání limitu ponese odpovědnost jak cestovní kancelář, tak pojišťovna.

Cestovní kancelář je povinna pod sankcí vždy hlásit pojišťovně změnu pojistného rizika a nesmí prodat žádný zájezd, který by nebyl kryt plným pojištěním. Hlavní cíle novely tedy zůstávají zachovány i přes tento navržený pozměňovací návrh. Jedná se o uvedení zákona v souladu s občanským zákoníkem, živnostenským zákoníkem (Promiňte mi.), zákonem. Úpravu dozorů správních orgánů a další.

14. října 2015 proběhlo jednání ústavně-právního výboru Senátu ČR, který přijal usnesení, ve kterém navrhuje Senátu schválit návrh této novely ve znění pozměňovacího návrhu, jehož vznik iniciovalo MMR, a které jednání i vyvolalo a doporučuje Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem.

20. října 2015 se uskutečnilo jednání výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu ČR, který přijal usnesení k návrhu novely zákona, ve kterém doporučuje Senátu vrátit projednávaný návrh také Poslanecké sněmovně, právě ve znění pozměňovacího návrhu.

MMR se zněním pozměňovacího návrhu souhlasí. Já vám velmi děkuji za pozornost a ráda bych vás požádala o podporu návrhu této novely. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také i já vám děkuji, paní navrhovatelko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů.

Tiskem se zabýval ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 127/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Eliška Wagnerová. Organizační výbor určil garanční výbor pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 127/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ivo Valenta, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Ivo Valenta:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, senátorky a senátoři. Děkuji za slovo a dovolte mi z tohoto místa krátce shrnout legislativní proces projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně a Senátu.

Vládní návrh zákona byl Poslanecké sněmovně předložen 29. července minulého roku a byl zařazen na projednávání 19. schůze. Organizační výbor určil zpravodajem paní Mgr. Martinu Berdychovou a navrhl tisk přikázat k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jako garančnímu výboru. V Poslanecké sněmovně kromě tohoto výboru návrh zákona ještě projednal hospodářský výbor.

Návrh zákona byl schválen ve třetím čtení ve znění komplexního pozměňovacího návrhu 16. září letošního roku.

Do Senátu byl zákon doručen 29. září 2015, to znamená, že oficiální lhůta pro projednání v Senátu skončí 29. října. Organizační výbor přikázal senátní tisk garančnímu výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Návrh zákona byl dále přikázán k projednání ÚPV, kde je zpravodajem paní senátorka Eliška Wagnerová.

Během projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně došlo v rámci konzultačního procesu mezi ministerstvem pro místní rozvoj, ministerstvem financí a Českou národní bankou v průběhu projednávání v Poslanecké sněmovny k zapracování připomínek, které byly přijaty ve výborech, jako komplexní pozměňovací návrh. Dovolím si shrnout nejvýraznější z nich.

Za prvé byl odstraněn původně navrhovaný pevně stanovený limit pojistného plnění, a to ve výši 1 milión až 4 milióny korun podle druhu dopravy. Nově na základě požadavku České asociace pojišťoven byla do návrhu zákona vložena povinnost pro cestovní kancelář sdělovat pojišťovně určité údaje, např. počet cestujících, počet prodaných zájezdů, souhrnná cesta, prodané zájezdy, výše záloh atd. Cílem je, aby pojišťovna získávala pravidelné informace o činnosti cestovní kanceláře. Tato skutečnost může významně přispět k přesnějšímu nastavení limitů pojistného plnění.

Dále návrh zákona zakotvil alternativní možnost poskytovat neomezené bankovní záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře jako další možné alternativy zajištění.

A v neposlední řadě byla na základě požadavku České národní banky navýšena pokuta pro cestovní kanceláře týkající se správních deliktů a přestupků z 500 tisíc Kč na 1 mil. Kč. Zároveň byly doplněny správní delikty pro cestovní kancelář, v případě neinformování pojišťovny nebo banky ve věci pojistného rizika.

Nyní bych rád upozornil na hlavní úskalí návrhu zákona, které je obsaženo v ustanovení § 8 odst. 2 znění návrhu. V tomto ustanovení je dána povinnost pro cestovní kanceláře postupovat při pojišťování tak, aby byly v případě pojistné události úpadku cestovní kanceláře uspokojeny nároky zákazníka v plné výši. Protože není stanoven žádný limit, ustanovení § 8 odst. 2 návrhu v podstatě říká, že na smluvním sjednaném pojistném limitu mezi cestovní kanceláří a pojišťovnou nezáleží a pojišťovna je povinna v případě krachu cestovní kanceláře plnit i nad tento sjednaný limit. Tímto navrhovaným ustanovením vznikla patová situace, kterou pojišťovny začaly řešit neprodlužováním pojistných smluv cestovním kancelářím. Pojišťovny se podle mého názoru zcela oprávněně obávaly, že v případě úpadku cestovních kanceláří budou muset plnit něco, k čemu se nezavázaly. Taková právní úprava představuje výrazný zásah do soukromoprávních vztahů a není podle mého názoru akceptovatelná.

Na VUZP jsem jako zpravodaj z toho důvodu nedoporučil přijmout návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V této souvislosti jsem navrhl pozměňovací návrh.

Na závěr si vás dovolím seznámit s usnesením VUZP, který se návrhem zákona zabýval dne 20. října 2015 na své 14. schůzi.

Po úvodním slově paní ministryně, mé zpravodajské zprávě a po rozpravě přijal výbor toto usnesení:

1. výbor doporučuje Senátu PČR vrátit projednaný návrh zákona Poslanecké sněmovně PČR s pozměňovacím návrhem, který tvoří přílohu tohoto usnesení;

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Ivo Valentu;

3. pověřuje předsedu výboru, senátora Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

S důvody, které nás na výboru vedly k přijetí pozměňovacího návrhu, vás seznámím v obecné rozpravě.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste se také posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se paní zpravodajky ÚPV, zda si přeje vystoupit? Ano, chce, prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové. Schůze ÚPV proběhla 14. října 2015 a na ní bylo přijato usnesení, které co do návrhu je vlastně totožné s tím, které zde odcitoval můj předřečník, takže dál k němu nebudu už nic uvádět. Samozřejmě, to usnesení se liší v těch dvou dalších obligatorních bodech, v určení zpravodaje, osoby zpravodaje, a v určení osoby, která má tlumočit to usnesení předsedovi Senátu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, paní senátorko. Nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se hlásí jako první pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Já v zásadě souhlasím s oběma usneseními, která tady byla přijata. Nicméně musím poněkud poopravit z mého hlediska to, co tady říkal zpravodaj našeho výboru, kolega Valenta, a to z toho důvodu, že si myslím, že to je trošku jinak.

Ono by to mohlo vzbuzovat takový dojem, že třeba ministerstvo nebo někdo jiný něco pokazili, ale ono to tak není. Já bych chtěl říci a trošku připomenout tu historii. Před nějakým časem byly velké problémy s cestovními kancelářemi, které krachovaly, to povinné pojištění nebylo. Vláda, resp. český stát to všechno platil. Posílal tam letadla, která přivážela ty nešťastné turisty zpátky. Díky tomu nebo právě proto přijalo ministerstvo návrh zákona, který stanovil povinné pojištění pro cestovní kanceláře jako předpoklad pro to, aby vůbec mohly existovat. A to zejména proto, aby ta zátěž na český stát nebyla, ale aby ta zátěž byla přenesena v zásadě na cestovní kanceláře, resp. pojišťovny, které je pojišťují.

Dá se říci, že tento krok pro pojišťovny byl velmi výhodný, protože tím pádem došlo k tomu, že zákonem jim bylo určeno, že mají, a ony se můžou samozřejmě svobodně rozhodnout, koho pojistí a koho ne, ale měly poměrně velmi solidní job, když to takto řeknu.

Nicméně bez ohledu na ministerstvo, stát nebo cestovní kanceláře – nějak rozhodl Ústavní soud. To znamená, v tom původním zákoně skutečně nebyly cestovním kancelářím dány žádné povinnosti, nicméně Ústavní soud svým rozhodnutím sdělil jednoznačně, jaká práva mají klienti, čímž se dotkl jistých povinností, které mají ti, kteří pojišťují. Doposud to u nás bylo, jak všichni víte, tak, že pojišťovny, když se něco podobného událo, mohl bych mluvit o celé řadě opatření, které přijal stát, tak na to reagovaly zpravidla tím, že si zhodnotily rizika a zpravidla zvýšily pojištění. To znamená hodnotu té pojistky, resp. toho, co má platit ten, který se pojišťuje.

Nicméně v tomto případě zvolily pojišťovny, myslím si, velmi neadekvátní řešení. Dokonce bych si troufal tvrdit, že to řešení je na hranici zákonnosti, a to sice tím, že se rozhodly, že nebudou pojišťovat cestovní kanceláře.

Vzhledem k tomu... Ony samozřejmě můžou pojistit, koho chtějí, nebo nechtějí, ale vzhledem k tomu, že se tak rozhodly všechny, tak je tady vážné a důvodné podezření, že tam došlo k jistým domluvám. Já nechci tady teď dramatizovat tu situaci, protože to, co je v tom pozměňovacím návrhu, určitě pro cestovní kanceláře to řeší, ale na druhé straně – pojistitelé – jejich rizika se po přijetí tohoto pozměňovacího návrhu limitně blíží nule, což je tedy pěkné podnikání. Říkám znovu, že nechci situaci dramatizovat, ale na druhé straně bychom měli vědět, co se stalo, a rozhodně si myslím, že do budoucna bychom měli být velmi opatrní. Pro mě osobně je prostě takovýto přístup, ať je to kdokoliv, poměrně nepřijatelné. Pevně doufám, a tímto za svou osobu vzkazuji pojišťovnám, že by se, myslím, měly vyvarovat takovýchto činností v budoucnu, protože pak nepochybně by se tím musela zabývat vláda i příslušné instituce, zejména antimonopolní úřad, pak vláda, event. i zákonodárné sbory.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dalším v pořadí do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Ivo Valenta... Miloš Vystrčil, pardon. Omlouvám se, přehlédl jsem. Omlouvám se panu senátorovi Vystrčilovi. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  My oba začínáme na "V"... Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Já budu muset ve svém vystoupení trošku reagovat na mého kolegu Radka Martínka, se kterým se podezřele dlouho shoduji, tak dneska se aspoň shodovat nebudeme. Takže to bude možná i dobře.

První věc, kterou chci říci, je, že skutečně tomu pozměňovacímu návrhu předcházela složitá jednání. Já si myslím, že všechny strany si zaslouží za to, že byly ochotné hledat nějaké řešení, poděkování. Jak ministerstvo pro místní rozvoj, tak obě dvě asociace cestovních kanceláří i Česká asociace pojišťoven, že nalézt ten kompromis nebylo jednoduché. Je pravdou i to, že do jisté míry, řečeno s určitou nadsázkou, ten problém je způsoben tím, že tady je jakýsi nález Ústavního soudu, a do jisté míry všechny ty ostatní věci byly vlastně vynuceny tím, že bylo zřejmé, že pokud nedojde k nějakým změnám, tak na základě toho nálezu Ústavního soudu dál to pojištění nemůže fungovat. Protože pokud Ústavní soud naznal, že to pojištění musí být do nekonečně vysoké výše, tak samozřejmě já nevím jak vy, ale já žádné pojištění na nekonečně vysokou výši nemám. To je ta věc, kde já s panem kolegou Martínkem nesouhlasím, protože já si nemyslím, že riziko pojišťoven v tom případu, který nastal, se limitně blíží k nule, protože když si představíte situaci, že by ve stejný čas např. všechny cestovní kanceláře žádaly pojistné plnění ve výši 30 procent roční tržby, všechny pojištěné cestovní kanceláře, tak si nemyslím, že by to znamenalo, že pojišťovny vydělávají. Tak to přece není! Každé pojištění je vždy spojené s nějakým rizikem. Souhlasím s tím, že to riziko těch pojišťoven se snížilo na úroveň, kdy už pro ně má smysl cestovní kanceláře pojišťovat. Ale nesouhlasím s tím, že se jejich riziko limitně blíží nule. Zvláště když vím, co to znamená – limitně se blížit nule. Jako bývalý učitel matematiky a fyziky.

A teď ještě jedna věc, která tady zmíněna nebyla, kterou jsme také na výboru projednávali, a to je, že výbor kromě toho návrhu na přijetí toho pozměňovacího návrhu přijel ještě doprovodné usnesení, ve kterém doporučuje ministerstvu pro místní rozvoj, aby tu věc nenechalo spát, aby vytvořilo podmínky pro vytvoření jakéhosi garančního fondu, který případně ty náklady, které už nebudou moci krýt pojišťovny, dokryl, protože to hlavní – a paní ministryně to na tom našem výboru několikrát říkala – je ochrana spotřebitele, ochrana klienta. A pokud garanční fond co možná v nejbližší době nevznikne, tak si myslím, že samozřejmě v tom případě je pravda, že spotřebitel není chráněn tak luxusně, tak dobře, jak by to mělo být.

Další věc, která je docela důležitá pro naše hlasování, a já nevím, zda si to všichni uvědomujeme, že pokud chceme, aby dál cestovní kanceláře mohly provozovat svoji podnikatelskou činnost a zároveň byly pojištěny pojišťovnami, tak jiné dobré řešení, než přijmout ten pozměňovací návrh, nemáme. Protože když ho nepřijmeme, tak máme potom už jenom dvě možnosti – nechat zamítnout, nebo navrhnout schválit v původním znění.

Když navrhneme "zamítnout" a sněmovna, což nepředpokládám, by také akceptovala a zamítla, tak stejně ten problém zůstává. Díky Ústavnímu soudu problém zůstává. Pojišťovny by stejně nepojišťovaly, protože i podle stávající podoby zákona díky nálezu Ústavního soudu už pojišťovat nemohou, protože riziko pojištění by bylo nad rámec toho, co jsou ochotny podstoupit. A jestli se na tom domluvily, nebo ne, nevím, nechci to tady rozebírat. Ale já, kdybych byl majitelem pojišťovny, tak nekonečně vysoké pojistné plnění bych zakázal.

A pokud tedy ten návrh nepřijmeme, a bude tedy tím pádem platit to, co prošlo Poslaneckou sněmovnou, tak samozřejmě ten problém také setrvává. Tady je ještě taky jedna věc, abychom si řekli, jak to je. Není pravda, že se nikdo v Poslanecké sněmovně nepokusil ten problém řešit. Existoval pozměňovací návrh Jany Fischerové, která dávala obdobný návrh tomu, který tady dneska navrhujeme, a Poslanecká sněmovna ze mně neznámých důvodů ten návrh nepřijala. My to tady jako druhá komora a zároveň záchranáři a sjednotitelé zachraňujeme. Takže vás prosím, abyste k tomuto pozměňovacímu návrhu přistoupili z tohoto pohledu, a pokud možno jej schválili.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. A další v pořadí je opravdu Ivo Valenta, pan senátor.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji. Poznáte nás podle vlasů, pane předsedající.

Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegové, senátoři. Děkuji za slovo. Nyní navážu na to, co zde bylo již řečeno, a to, že hlavní úskalí v § 8 (2) znění návrhu je podle mého názoru v nedávném nálezu Ústavní soudu z července letošního roku. Ústavní soud ve sporu mezi klientem zkrachovalé cestovní kanceláře a pojišťovnou Generali rozhodl o tom, že pojišťovna musí plnit sjednaný limit, to už tady řekl kolega Vystrčil, takže to nebudu opakovat. Není sporu o tom, že je správné, aby měl klient cestovní kanceláře v případě jejího krachu nárok na úhradu veškerých nároků.

Za vhodné ale považuji, aby stát transponoval směrnici způsobem, že za podnikatelské riziko cestovní kanceláře bude odpovídat pojišťovna. Správným řešením je vznik garančního fondu, do kterého si budou přispívat samy cestovní kanceláře, aby pro případ úpadku pokryly klientům jejich nároky.

Rušení zájezdů a krach cestovních kanceláří, který by mohl nastat, může dopadnout i na zákazníky a stát. Pouze v souvislosti s ukončením činnosti menších cestovních kanceláří by se snížily příjmy státu o cca 250 milionů. Pokud by velké cestovní kanceláře přesunuly svá sídla do zahraničí, což by se dal považovat s ohledem na jejich možnosti za velmi reálný, by byl dopad do státního rozpočtu výrazně větší. V řádech by se jednalo o miliardy.

Samozřejmě, pokud by zákon prošel v podobě, která by pojišťovnám neumožňovala poskytnout cestovní kanceláři pojištění, záruky pro případ úpadku, bylo by českým cestovním kancelářím ze zavinění státu znemožněno legální podnikání. Předpokládáme, že tyto cestovní kanceláře, které mají zahraniční spoluvlastníky, akcionáře by se mohly dožadovat po státu náhrady škody za využití mezinárodního práva.

Tržby největších českých cestovních kanceláří jsou v sezóně v řádech několika desítek milionů korun denně. Tedy stovek milionů týdně. Hrozba přesunu cestovních kanceláří na zahraniční trh by měla být pro stát v tomto případě hodně velkým strašákem.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové. Já budu první hlas, nebo po kolegovi Martínkovi, ten byl také částečně v opozici, ale já budu úplně. V úvodu mi dovolte, abych navrhla, abych učinila návrh, a sice aby Senát schválil návrh zákona ve znění přijatém v Poslanecké sněmovně. Teď mně dovolte odůvodnit tento můj návrh.

Bylo tady mnohé řečeno o tom, jak za všechno může Ústavní soud, který jednal neracionálně atd. Já k tomu chci dodat toto. Právo cestovního ruchu je velmi, ale velmi regulované evropským právem. Existuje směrnice, která je již z roku 1990, a sice je to 90/314/EHS, která se věnuje právě této problematice, to znamená, tedy pojištění klientů cestovní kanceláře, jejich odškodnění v případě úpadku cestovní kanceláře. Tato směrnice tedy je 25 let stará. 25 let! Do dnešního dne, zdá se, nebo ne zdá se, ale je vidět, nebyla do našeho právního řádu transponovaná řádně. Nebyla! Dobře. Teď se říká, vyložil ji Ústavní soud. Ale ono tomu tak není úplně. Protože od toho roku 1990 tady k ní judikoval jako ten soud, který je ve vztahu k evropskému právu poslední instancí, a to je tedy Soudní dvůr Evropské unie. Tento Soudní dvůr Evropské unie judikoval už od roku 1996, Dillenkofer a další proti Spolkové republice Německu, přes rok 1999, Rechberger a další proti rakouské republice, potom tedy tady bylo rozhodnutí z roku 2012. Nakonec i poslední rozsudek ze 16. ledna 2014. A všechna tato rozhodnutí říkají v podstatě, že z článku 7 směrnice, ani z preambule směrnice nelze vyčíst, že by záruky požadované článkem 7, a to je právě stoprocentní záruka za to, co klient vydal, mohly být omezeny, jako tomu bylo v tomto případě v Rakousku, v posledním případě v Maďarsku, kde tedy to Maďarsko vlastně vyplácelo, resp. ta pojišťovna klientům jen 22 procent z toho, co vložili, protože prostě pojistka nebyla dostatečně vysoká.

Za této situace, kdy šlo o tzv. acte clair, jak se říká, kdy se Ústavní soud už nemusel obracet na Soudní dvůr Evropské unie, protože výklad toho předmětného článku byl naprosto jasný, naprosto zřetelný, opakovaně dávaný ze strany toho Soudního dvora Evropské unie. Čili Ústavní soud už mohl začít sám judikovat. České právo byl povinen vyložit ve smyslu té směrnice, protože koneckonců, když stát nereaguje, tak musí prostě soud. A co já teď mám vlastně za zlé do jisté míry, nebo co vytýkám paní ministryni? Já si myslím, že ona neodvedla, resp. její předchůdci, protože to není samozřejmě jenom její práce, ale neodvedli dobrou práci. Protože to, co předkládali, opět tedy vlastně se neimplementovalo dokonale a ve smyslu judikatury Soudního dvoru EU tu směrnici, která už tady je, která 25 let už tady je. Tak to je po mém soudu, když se novelizuje a neudělá se to tak, jak 25 let už má býti, tak to je pro mě poměrně skandální záležitost.

Víte, pojišťovny se brání. Tady pan senátor Vystrčil je brání, že prostě ony nemohou podnikat, pan senátor Valenta tím spíše, takto rizikově atd. Na ÚPV jsem se zeptala zástupce Asociace pojišťoven, kolik vybraly pojišťovny na tom pojistném za pojištění těch zájezdů. On neměl přesná čísla, nicméně odhadem prohlásil, že to bude kolem 100 milionů. Kolem 100 milionů za rok! Pak jsem se ho ptala: Kolikpak jste vynaložili, nebo ty jednotlivé pojišťovny, za ty zkrachovalé cestovní kanceláře? Hm, tak to taky nevěděl přesné číslo. Ale když se ho senátor Antl zeptal: No, tak mohlo by to být třeba 20 procent? Tak on říká: Ale kdepak! Ale kdepak! To jsou jednotky.

A v této situaci tito finanční siláci, kteří samozřejmě jsou mnohem silnější než jakákoli cestovní kancelář pojišťovny, si troufnou vydírat cestovní kanceláře, já to řeknu naplno, to je prostě vydírání, je to jednání ve shodě, které by si zasluhovalo posouzení antimonopolním úřadem. A zase se ptám, co dělala vláda, proč tedy okamžitě nenavrhla nějaké postupy u toho antimonopolního úřadu. A výsledek je takový, že se tady nakonec couvá právě těmto dravcům, finančním žralokům. Nevím, jakou vy máte zkušenost s pojišťovnami jako takovými, ale většinou, co jsem mluvila s lidmi, tak nikdo ne příliš dobrou, protože všichni máme pojistky, ale když pak přijde na věc, tak nechtějí platit. Nebo platí velmi omezeně, a to je přesně i tento případ. Tak se chtějí chovat tak, jak jsou zvyklí. Jenomže v tomto případě jim to znemožňuje evropské právo. A my tím, že teď přijmeme ten pozměňovací návrh, tak potvrdíme tuto nemravnou praxi. A s tím já tedy absolutně nesouhlasím, protože koneckonců jsem byla zvolena jednotlivými voliči – fyzickými osobami, nikoliv tedy pojišťovnami tohoto státu. To chci opravdu podtrhnout.

A potom tedy pochopitelně, a to je další efekt takového rozhodnutí, pokud bude přijato, erodujeme ústavní pořádek. Protože ten říká, že nálezy Ústavního soudu jsou závazné pro všechny orgány a osoby. Senát je tedy orgán státní, par excellence. A teď my řekneme – ach, nějaký nález Ústavního soudu nás nezajímá! Tak potom jak budeme chtít od lidí, aby dbali na právo, aby ho respektovali? Když se sami chováme tímto způsobem a nerespektujeme ani ústavu v tomto smyslu. Proto já v žádném případě ten návrh, který vzešel jak z ÚPV, tak tedy z toho garančního výboru prostě podpořit nemohu. A učinila jsem návrh, který jsem učinila. Prosím, abyste zvážili, zda je možné ho podpořit.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. A další do rozpravy je přihlášen pan senátor Peter Koliba.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já při vší úctě a s plným souhlasem, co se týká své předřečnice, nemám ani patřičné právnické vzdělání a naprosto respektuji a sdílím tuto úctu k Ústavnímu soudu.

Přesto mi dovolte, abych se já osobně přiklonil k pozměňujícím návrhům, které přišly z jednotlivých výborů. Ty důvody jsou zcela praktické.

Já se obávám skutečně toho, že v konkrétní situaci, přestože souhlasím s tím, že pojišťovny by se neměly takovýmto způsobem chovat, ale praxe je trošku jiná. Já se obávám, že skončí možnost podnikat pro celou řadu středních a menších cestovních kanceláří, protože pojišťovny je nebudou pojišťovat a bankovní garance za podmínek novely zákona není reálná a podle zákonů – cestovní kanceláře v České republice podnikat nebudou moci, pokud nemají tuto garanci nebo pojištění.

Z toho dále plyne, že tím nebude naplněno další ústavní právo, a to je možnost svobodně podnikat. Poslední věc, kterou bych chtěl podotknout, že podle mých informací již nyní je v Radě Evropy schválena nová směrnice o podnikání v cestovním ruchu, která bude muset být během dvou let implementována i do naší legislativy. Do té doby bude čas mnohé věci vyřešit v souladu s pozměňujícím návrhem.

To je můj osobní postoj. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Zuzana Baudyšová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Při vší úctě k paní doktorce, k paní kolegyni Wagnerové, mně mrzí, že tuto rozpravu jsme nezačali trochu dřív, protože situace je nelehká. Ráno jsme mluvili o migrantech, teď pomalu s blížícími se Vánoci budeme řešit dovolenou. Podle posledních informací z praxe vypadá situace tak, že pojišťovny přestaly uzavírat nové smlouvy a staré neprodlužují. Podle informace předsedy Asociace cestovních kanceláří ČR jen za měsíc září to bylo 35 případů a údaje za říjen, byť neúplné, hovoří o dalších 20. Čili je, řekla bych, velký zmatek. Já po pravdě řečeno sama, když jsem se začala tímto senátním tiskem zaobírat, tak mě překvapilo, a nejsem právník, že se hovoří obecně o úpadku CK, v podstatě se nerozlišuje, o jaký úpadek jde, jestli je to úpadek z titulu špatného hospodaření, nebo úpadek z nějaké ekologické či jiné katastrofy. To mně trochu chybělo. Nakonec – není všem dnům konec. Jinak vzhledem k tomu, že se obávám, že není dobré další zmatek v celé oblasti cestovních kanceláří podporovat nejasnými postupy, tak se kloním též, aby byl pozměňovací návrh zákona přijat, aby i občané byli uklidněni, že budou příští rok pohodlně a bezpečně cestovat.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také i já Vám děkuji, paní senátorko. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Petr Bratský... A pardon, vidím, s právem přednosti pan senátor Jan Horník. Omlouvám se.

Senátor Jan Horník:  Dobré poledne, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně. Já budu vystupovat velmi krátce, protože mnohé bylo řečeno. Samozřejmě i to nejhorší řešení je nějakým řešením. O to se teď ministerstvo – předkladatel snaží. Jsem z regionu, kde cestovní ruch je de facto dneska už pomalu jediný průmysl, který nám tam zbyl. Točí se v něm velké peníze. Je v tom zaměstnáno obrovské množství lidí. Pokud nebudou moci fungovat cestovní kanceláře, které přiváží zejména klienty ze zahraničí, dělají ten tzv. incoming, na Karlovarsku shodou okolností je také největší cestovní kancelář dělající toto v ČR, tak smlouvy, které jsou doposud platné, se uzavírají zhruba ke konci roku a na začátku příštího roku a uzavírají se cca na 1 rok.

Čili jsou případy – a já už je ve svém volebním obvodu mám – cestovních kanceláří, které momentálně musely přerušit svoji činnost, protože nemají pojištění. Budou přicházet další, a to v rámci celé České republiky. Asi by nebylo dobře, aby tyto cestovní kanceláře začaly hledat náhradu a začaly svá sídla nebo hlavní stany přesouvat hned do sousedního na příklad Německa, tak, aby mohly dostát evropským pravidlům tak, jak jsou daná ve směrnicích.

A proto se velmi přimlouvám – a už to tady bylo řečeno, že paní ministryně nemůže za tento zákon tak, jak ho zdědila, ale je to dneska snad jediné řešení. A proto se přimlouvám za náš klub STAN, který ho podpoří v rámci pozměňovacího návrhu, který jde z našeho výboru VUZP, v plné šíři. A prosím za to, aby to udělali i ti ostatní. A je to v zájmu lidí, kteří pracují v cestovním ruchu. A věřte mi, že na Karlovarsku a nebo v celém Karlovarském kraji to nejsou tisíce lidí, ale desetitisíce lidí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, nyní vystoupí s právem přednosti pan senátor Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane ministře, paní ministryně, pane místopředsedo. Já poslouchám diskusi a zdá se mi, že tady se pouští informace, jako by nastala nějaká velká tragédie. My jsme splnili naše poslání, děkuji panu zpravodaji, který se od začátku ujal toho problému. Je přece dohodnutý pozměňovací návrh, na kterém se shodlo ministerstvo pro místní rozvoj, na kterém se shodla Asociace pojistitelů a shodly se na tom i cestovní kanceláře. Takže já se domnívám, že když tyhle tři subjekty se shodly, tak nemá cenu tady říkat a pouštět a strašit lidi, že hrozí nějaké nebezpečí, že budou cestovky krachovat. Já si myslím, že se udělalo maximum, co se v té krátké době mohlo udělat, že je na nás, jestli ten pozměňovák přijmeme. Já jsem tedy pro.

Jestli k tomu jsou výhrady, že se někomu na tom něco nelíbí, nebo že mohou být nějaké jiné názory, ale pro mě je rozhodující, že tyto tři subjekty se na tom shody. Kdo jiný by o tom měl odborně rozhodovat nebo odborně se k tomu vyjadřovat, když všichni tři jsou tam účastni a každý tam má drobet jiný zájem, ale ve své podstatě potom nakonec mají zájem společný. Takže proto bych velmi varoval, aby si občané nemysleli, že sem na ně ze sněmovny spadla nějaká hrůza a že pojedou na nepojištěné zájezdy. Zase že budou někde zůstávat, že nebudou zajištěni, to není pravda. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane předsedo, a teď další do rozpravy pan senátor Petr Bratský. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Bratský:  Ještě jednou dobrý den. Samozřejmě pan předseda mi malinko zvlhnul můj pušný prach, jak říkají na Slovensku, protože to je pravda. Ale diskuse v Senátu, zrovna tak jako v Poslanecké sněmovně často vede k tomu, abychom se navzájem jako zákonodárci informovali. Já jsem rád, že ta diskuse zde je, poslance poslanci, až to tam připutuje ze Senátu, to budou vědět dopředu, že došlo k dohodě těch tří stran. Že Senát se stal tím nosičem vody v dobré věci, protože nám jde o ochranu někoho, tady spotřebitele. Ono nehrozí jenom to, že by zkrachovaly cestovní kanceláře, nebo že by občané potom nedostali zaplaceno, ať už se jedná o cesty do zahraničí nebo právě cesty na naše hory a různá ta krásná místa naší vlasti, že by nedostali v plné míře zaplaceno to, co do toho dali v případě krachu. Ale přece se jedná o to, aby vůbec vyjeli. Aby třeba měli možnost přes nějakou cestovku vyjet.

Ty menší kanceláře jsou třeba v okresních městech malé, a když zaniknou, tak ti lidé budou muset jezdit do krajských měst nebo do Prahy si koupit zájezdy. To přece nechceme zřídit zase jeden státní Čedok, abychom ho měli, a necháme to být. Ten bude pojištěn a všichni s ním budou vesele jezdit. Tak my se snažíme mluvit i za občany, i za cestovky, a nakonec i za ty pojišťovny, protože každý z nich svým způsobem něco podniká.

Občan podniká v tom, že si jede odpočinout, zrekreovat, aby potom mohl odvést naší vlasti zase více výkonů, a cestovka mu to pěkně připravuje. Zase pojišťovna z toho taky žije, tak pro všechny dobře. Tak pojďme si říct, že jsme se shodli, ale že to je dobrá věc, ať ty naše hlasy ze Senátu slyší ve sněmovně, ať to pěkně schválí a máme na chvíli klid, než připutuje nová směrnice z Evropy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, další do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, já se omlouvám, že vystupuji podruhé, ale já musím reagovat na některé věty paní kolegyně Wagnerové. Já chci říct, první věc je, že je hrozně jednoduché zastávat principiální postoje, zvláště v okamžiku, když víte, že to všechno dobře dopadne a věci budou fungovat. A další věc, kterou k tomu chci říci, je, že já jsem nikoho neslyšel, kdo by tady řekl, že Ústavní soud jednal neracionálně. Nikoho jsem tady neslyšel, že by to řekl, já jsem to tedy nebyl. A podle toho, jak fungují naše soudy, tak já vůbec v této rovině, jestli to je racionální, nebo neracionální, ani dneska neuvažuji. To se přiznám. Je to podle práva, a jestli to je rozumné, nebo není to rozumné, to je věc, která ani nepřísluší tomu, jak se to rozhodnutí má posuzovat. Já jsem neslyšel, že by to někdo udělal v případě Ústavního soudu, tak bych prosil, aby to tak tady nebylo používáno.

Druhá věc je, která tady zazněla úplně natvrdo: "Vystrčil brání pojišťovny." To je fakt legrace. Já jsem řekl jedinou věc. A to je to, že kdybych vlastnil pojišťovnu, že bych zakázal, aby se uzavíraly smlouvy na nekonečně vysoké pojistné plnění. To je celé. A jestli tím člověk brání nebo nebrání pojišťovny?

Já si myslím, že nebrání. Mně jsou pojišťovny šumafuk, ale je to zkrátka tak, že jsme v situaci, kdy jedinou možností, aby ten systém dál fungoval, aby kanceláře podnikaly, byly pojištěny a ti, co chtějí, tak s kancelářemi mohli jezdit na dovolené apod., je skryt v tom pozměňovacím návrhu, který tady máme. Jestli do budoucna to budeme schopni vyřešit jiným způsobem, jedině dobře, ale velmi bych se ohrazoval proti tomu, že ti, co tady podporují ten pozměňovací návrh, erodují ústavní právo, brání pojišťovny, říkají o soudu, že jedná neracionálně, atd., tak to prostě není. A mě mrzí, že tímhle tím způsobem se tady o tom musíme bavit.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dalším do rozpravy je přihlášen pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Kdyby, vaším prostřednictvím, pan ctihodný kolega Vystrčil byl majitelem jedné z těch pojišťoven, kterých se to týká, tak bych byl bezesporu velmi bohatý člověk. Ale tady nejde, a proto já jsem pro to, aby se ten pozměňovací návrh přijal. V zásadě pan kolega Koliba, jestli se na něho můžu obrátit přímo nebo prostřednictvím, to tady řekl pregnantně.

My jsme v situaci, kde nic jiného udělat bohužel nemůžeme, protože to není o pojišťovnách, ale je to o cestovních kancelářích. Přičemž cestovní kanceláře jsou mnohdy jediný rodinný příjem a vlastnictví jedné rodiny třeba. Nemluvím teď o těch velkých, ty velké to vyřeší, ty se posunou někam jinam a bude to. Ale ty malé to těžko vyřeší. A my to musíme vyřešit teď okamžitě, a proto v tomto okamžiku nám vlastně nezbývá nic jiného. Ovšem je potřeba vědět, že to není pro stát bez ztráty kytičky, protože ten zajišťovací fond jednak půjde zase k tíži cestovních kanceláří, tedy vlastně k tíži klientů, ale druhá věc je, že než se naplní ten zajišťovací fond, tak to bude muset asi zajistit stát, předpokládám, ze svých prostředků. A pak se to nějakým mechanismem možná bude vracet do státní pokladny, ale možná taky ne.

Ale co mně na tom vádí a co je opravdu na zváženou, je postup pojišťoven. Ten je opravdu neuvěřitelný. Jo, kdyby pojišťovny přišly, předložily podklady, řekly, my nemůžeme pojišťovat, řešte to nějak, nebo budeme muset něco udělat. Ne, ono to bylo tak, my vypovíme smlouvy a vy si to řešte, jak chcete. A to není možné, to není přijatelné. Ostatně co bychom se tím teď zabývali, co nevidět zde budou různé zákony o pojišťovnictví, no tak budeme mít příležitostí dost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně. Zvažovala jsem, jestli vystoupit, protože už z toho, co jsem tady chtěla říct, bylo opravdu už hodně řečeno. A já jen doplním to, co tady řečeno nebylo.

Podle mého názoru se v mnohém shoduji s paní senátorkou Wagnerovou. A to musím říct, že jsme spolu vůbec tu věc nekonzultovaly, vůbec jsme se nepotkaly před tímto jednáním, abychom si mohly říct stanoviska. Víte, na jedné straně je pravda, že teď přibývají nějaké povinnosti, které by měly mít pojišťovny vůči cestovním kancelářím. Na druhé straně ale přibyla také jejich oprávnění. Já nevím, jestli jste ten zákon všichni prostudovali, ale tam je spousta nových oprávnění, to znamená informací, které musí téměř pravidelně – a myslím, že měsíčně – předávat cestovní kanceláře pojišťovnám.

Já tedy nerozumím tomu, jak to, že pojišťovna není schopna si podle těchto informací zvážit rizika a říct, ano, tuhle pojistím a tuhle nepojistím. Jak to, že došlo k dohodě, že nepojistím nikoho? Já myslím, že to je úplně nový fenomén, který se tu stal. Ta debata se vede o cestovních kancelářích, kterých je mi v tuhle chvíli opravdu nesmírně líto. Ano, ony jsou téměř vydírány tím, že jim není poskytnuta žádná smlouva. Opravdu 35 cestovních kanceláří je na tom tak, že podniká natolik rizikově, že by pojišťovny byly opravdu v tak velkém riziku? Tak to se mi nezdá vůbec pravděpodobné.

Dámy a pánové, souhlasím s paní senátorkou Baudyšovou, ano, v tuhle chvíli je tady zmatek. Ale my chytáme kočku za ocas, když říkáme, že je nám líto cestovních kanceláří, a proto ustupujeme, ve smyslu toho, co řekl pan senátor Radko Martínek, pojišťovnám. Já si nemyslím, že to je úplně správné. Rozumím tomu, proč k tomu přistoupilo ministerstvo, vážím si snahy o nějakou dohodu a řešení, ale jádro toho problému nám uteklo. Uteklo a málo jsme se mu věnovali.

Jenom ještě jednu věc bych chtěla říct k tomu, co tady zaznělo ze strany pana zpravodaje. Víte, já musím říct, že není možné přijmout to, že riziko za to, že cestovní kanceláře zkrachují, musí nést do určité míry stát. To bych považovala za nesprávné, protože to je právě to pojištění, které v běžném normálním společenství, které máme v tržním hospodářství, funguje. Od toho tu pojišťovny jsou. A jestliže podnikáš rizikově, nad míru toho, abychom my na tom něco vydělali, tak samozřejmě pak rozumím tomu, že nepojistí. Ale tento princip byl jakoby zcela porušen a v tuhle chvíli tu máme 6 pojišťoven, které řekly, my teď nepojistíme nikoho.

To nepovažuji za správné a shoduji se s panem senátorem Martínkem, že to může být skutečně na hraně legálnosti. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko, a zatím poslední do rozpravy je přihlášen pan senátor Ivo Valenta.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji, budu krátký. Já bych rád reagoval na předřečníky, třeba na paní senátorku Wagnerovou, která mě jmenovala. Já samozřejmě podnikám již 25 let, a musím tady bránit principy podnikání jako takové. Pojišťovna musí vytvářet rezervy na budoucnost a budoucí krachy. Nemůžeme teď říct, že vybraly 100 milionů a možná 10 pokryly, ale co bude za rok, za dva, za tři? Takže může potom zkrachovat nějaká jedna velká, a pak už bude potřebovat sta miliony, a kde je nabere? Ona je musí nashromáždit, takže určitě bych tímto způsobem neposuzoval pojišťovny v takovém krátkém období. A když někdo přece podniká a je úspěšný, tak nemůže být znevýhodněný, pranýřovaný, nebo v nadsázce, aby se mu říkalo dravec, že to je něco špatného.

Já si myslím, že to je velmi dobře, že je někdo úspěšný, bohatý a tím vytvoří pracovní místa a pohne se dopředu celá ekonomika. Já se vůbec nedivím pojišťovnám, že nechtějí pojišťovat bez limitu, protože nikdo nebude chtít nic dělat bez limitu. Dám jenom jeden příklad. Když si necháte pojistit dům, tak taky je pojištěný na nějakou skutečnou hodnotu a není možné ho pojistit na nějakou tržní hodnotu, která bude za dvacet, za třicet let, nebo za deset let, že to vyhoří za deset roků, tak někdo bude posuzovat něco podle něčeho. To prostě není jistota.

A kdybych připustil, že přece jen by ten zákon přinutil pojišťovny, aby takto pojišťovaly, tak si myslím, že by se prudce zvedlo pojistné, a to by dopadlo na občany. Protože ti lidé by to museli v těch zájezdech zaplatit. Každý by si to riziko tam chtěl nějakým způsobem dát. A co by udělali? Tak raději potom půjdu k Fischerovi nebo někam do Německa a tam si ten zájezd můžu koupit i přes internet, to je daleko levnější.

A paní senátorka Seitlová. Já jsem tam naznačil, že nahrazení institutu státu by mohl být garanční fond, o kterém by se dle mého názoru mělo uvažovat, a který by si měly doplňovat cestovky samy, aby si v případě krachu mohly přikrýt toto riziko. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji a ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. A ptám se paní navrhovatelky, zda se chce vyjádřit k rozpravě? Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, já děkuji za proběhnutou diskusi. Já bych se ráda vyjádřila k několika sděleným věcem.

Jednak k panu senátorovi Vystrčilovi a k pozměňovacímu návrhu paní poslankyně Fischerové. Ten pozměňovací návrh by nevyřešil stávající situaci, protože by ten zákon vrátil úplně do původní podoby. Takže to je jenom jedna věc.

K panu senátorovi Valentovi. Tady bych chtěla ještě upřesnit jednu věc. Za co v podstatě odpovídá nebo ručí pojišťovna. A pojišťovna neručí za veškerou podnikatelskou činnost cestovní kanceláře. Oni neručí za tu veškerou činnost, ale pouze za tržby za prodané zájezdy. To je nutné, abychom s tímto tady pracovali a věděli to.

K paní senátorce Wagnerové. Já děkuji za všechno, co jste zde řekla. Já zde mám roli ministra pro místní rozvoj, který je předkladatelem. Já tady musím také sdělit Senátu ČR, že jsem navrhla Vládě ČR zpětvzetí této novely. Nicméně poté, co jak Asociace cestovních kanceláří, tak pojišťovny, tak všechny zúčastněné strany deklarovaly, že tato novela je v pořádku, tak jsme ji pustili do legislativního procesu. Nicméně chci říct, že MMR navrhlo zpětvzetí této novely. Následně, po nálezu Ústavního soudu, se roztočila všechna kolečka.

Tady se domnívám, že je nutné také si položit otázku, co by se stalo, kdyby ta novela zde v legislativním procesu nebyla a ten nález Ústavního soudu byl tak či onak. Tady je otázka, opravdu je tato novela tím, co by mělo řešit stávající situaci? A je tím viníkem stávající situace? Nebo je to opravdu něco jiného?

Já musím říct, že já osobně jsem velmi nešťastná z celé situace, která se stala díky novele, kterou předložilo ministerstvo pro místní rozvoj. Musím říct, že návrh toho pozměňovacího návrhu, který je zde předkládán, je v souladu se všemi zúčastněnými a Česká asociace pojišťoven deklarovala, že poté, co tento pozměňovací návrh projde Senátem, že budou obnovovat pojištění cestovních kanceláří.

Já osobně si o tom můžu myslet samozřejmě, co chci, nicméně to je stav, ve kterém jsme. Ten zmatek zde opravdu nastal. Já musím ještě říci, že každá cestovní kancelář je povinna informovat ministerstvo pro místní rozvoj o úpadku či o tom, pokud jim skončí pojištění. A těch cestovních kanceláří k dnešnímu dni je 23, které my evidujeme.

Ráda bych ještě zmínila, že ten návrh pozměňovacího návrhu již vychází z principu i té nové směrnice. A tady musím také sdělit, že opravdu nelze předvídat nekalé praktiky nebo podvodná jednání. A to jak ze strany cestovních kanceláří, tak i pojišťoven.

Přičemž ten návrh pozměňovacího návrhu, který vám leží na stole, má sankční mechanismus.

Já tady chci ještě říci, že novelu, kterou jsme předložili do legislativního procesu, jsme předložili v dobré víře, abychom ochránili spotřebitele. Musím říci, že nastalá situace je velmi nepříjemná pro nás všechny, nicméně ten kompromis, který vám leží na stole, pozměňovací návrh vzhledem k tomu, že pojišťovny deklarovaly, že s tím souhlasí, tak pro nás jako numero je to jediné řešení, jak tu situaci v podstatě vyřešit.

Samozřejmě legislativní či právní či zákonné jednání všech zúčastněných, to je asi předmětem jiného šetření. Já bych chtěla poděkovat za proběhnutou diskusi, chtěla bych vám říci, že za nás je ten pozměňovací návrh jediným možným kompromisem, jak situaci teď řešit. Bohužel se stalo z mnoha důvodů – jednak novela, jednak rozhodnutí Ústavního soudu –, nicméně bych vás chtěla požádat, abyste tento pozměňovací návrh přijali, abychom tuto situaci společně vyřešili.

Já osobně jsem velmi vděčná senátorům za veškeré vaše komentáře, poznámky, protože všechny, bez ohledu na vaše názory, byly naprosto oprávněné. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také já vám děkuji, paní ministryně, a ptám se zpravodajky ústavně-právního výboru, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se prosím k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Ivo Valenta:  Dovolte mi shrnout, že k tomuto vládnímu návrhu se vyjádřili a vystoupili 3 senátorky a 7 senátorů, to znamená celkem 10 senátorů. Co se týká návrhu podávaných k projednávanému návrhu zákona, pokud jsem správně zaznamenal, máme zde návrhy usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a navracení návrhu zákona Poslanecké sněmovně, s pozměňovacími návrhy. A návrh usnesení ústavně-právního výboru rovněž na vrácení návrhu zákona Poslanecké sněmovně, s pozměňovacími návrhy.

Upozorňuji, že tyto návrhy jsou totožné. A dále pak padl návrh paní senátorky Wagnerové, která navrhuje schválení zákona, předloženého Poslaneckou sněmovnou ve stejném znění. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano. Takže přistoupíme k hlasování. Já vás svolám.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 66 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 34. Já zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh schválit, nechť zmáčkne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku.

Vhlasování č. 7 tento návrh nebyl schválen. Registrováno bylo 67, kvorum 34, pro 8, proti 18. A vzhledem k tomu, že nebyl tento návrh schválen a tento návrh jsme ani nezamítli, tak otevírám podrobnou rozpravu.

Takže máme na stole dva návrhy, oba dva stejné, z výboru pro územní rozvoj a z výboru ústavně-právního. Takže prosím, pane zpravodaji.

Senátor Ivo Valenta:  V podstatě pozměňovací návrh nebyl podaný žádný. Byl, pardon. Byly vlastně dva, a to je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí a ústavně-právní výbor. To znamená, že tyto dva, jiný nebyl podán. Jestli mohu, tak bych doporučil hlasování toho prvního, to znamená výboru pro územní rozvoj a veřejnou správu a životní prostředí.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Takže ty návrhy jsou shodné, takže já bych v této chvíli ještě pro přesnost ukončil podrobnou rozpravu. Máme tady dva shodné návrhy. Já vás opět svolám, ať učiníme zadost...

Pan zpravodaj doporučuje tyto návrhy schválit. Ještě se zeptám paní navrhovatelky... Také doporučuje, takže zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 8, pozměňovací návrhy byly schváleny, registrováno bylo 68, kvorum 35, pro 58. A ještě musíme přistoupit... Všechny pozměňovací návrhy jsme odsouhlasili, takže teď bychom měli hlasovat o tom, že tento návrh vrátíme zpět Poslanecké sněmovně, s přijatými pozměňovacími návrhy. Zahajuji toto hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku.

V Hlasování č. 9, to znamená vrátit Poslanecké sněmovně, registrováno 69, kvorum 35, pro 62. Tento návrh byl schválen.

A ještě musíme provést souhlas s pověřením, to znamená, já doporučuji, abychom doporučili pana senátora Ivo Valentu a paní senátorku Elišku Wagnerovou, ptám se, s tím, aby odůvodnili toto usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovně. Paní senátorka Wagnerová s tím nesouhlasí, takže já se ptám, kdo další je ochoten se podílet? Radko Martínek? Nebo pan senátor Vystrčil? Tak pan senátor Martínek, děkuji.

To znamená, máme tady návrhy pověřit pana senátora Ivo Valentu a pana senátora Radka Martínka odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

V sále je přítomno 68 senátorů a senátorek, aktuální kvorum 35, zahajuji o tomto hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Tento návrh byl vhlasování č. 10 schválen, registrováno 69, kvorum 35, pro 67. A já tímto končím projednávání tohoto bodu.

A budeme pokračovat posledním bodem před polední přestávkou, a tím je

 

 

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 128

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 128. Návrh opět uvede paní ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, velice nestandardně začnu své úvodní slovo poděkováním za vaše předešlé rozhodnutí, velmi děkuji.

Návrh novely zákona o podpoře regionálního rozvoje je potřebný pro vytvoření podmínek v oblasti regionálního rozvoje a pro nastavení implementační skupiny programů EU v současném programovém období. Část pojednávající o podpoře regionálního rozvoje sleduje zlepšení podmínek pro přípravu a využívání strategických celostátních i regionálních dokumentů. Cílem této novely je uvést právní úpravu podpory regionálního rozvoje do podoby odpovídající současným potřebám a podmínkám, neboť dosavadní zákon vychází ze stavu z roku 2000 a za uplynulých patnáct let jsme se v mnohém velmi posunuli.

V části, která je zaměřena na politiku v hospodářské, sociální a územní soudržnosti je navrhováno přesnější vymezení působnosti a vytvoření podmínek pro nastavení implementační struktury programů EU, včetně zákonného ukotvení koordinační role ministerstva pro místní rozvoj, která mu byla dosud svěřena pouze usnesením vlády. Potřeba posílení centrální koordinace podmínek a požadavků obsažených v nařízeních EU a samozřejmě také za našeho strategického materiálu, a to dohody o partnerství pro programové období 2014 až 2020.

V důsledku vyjednávání operačních programů s Evropskou komisí bylo upuštěno od vytvoření podmínek pro další působení regionálních rad regionů soudržnosti. Tady bych vás chtěla informovat o tom, že tato novela byla postoupena do prvního čtení v Poslanecké sněmovně s tím, že regionální rady budou zprostředkujícími objekty integrovaného regionálního operačního programu, kde je řídícím orgánem ministerstvo pro místní rozvoj. Následně po načtení prvního čtení v PS ještě mojí předchůdkyní Evropská komise rozhodla, že toto neakceptuje, takže i z tohoto důvodu se vám tato novela dostává na stůl až nyní, po roce, kdy vlastně bylo načteno první čtení, protože jsem musela vyřešit tuto situaci s tím, co vlastně bude s regionálními radami.

Po zapracování pozměňovacího návrhu do vládní předlohy jsou navrhovány pouze dílčí úpravy působnosti regionálních rad související s dokončováním úkolu řídícího orgánu regionálních operačních programů. Novelou by mělo být potvrzeno začlenění Centra pro regionální rozvoj jako služebního úřadu do právního řádu, což dosud v podstatě nebylo, a vytvořeny právní podmínky pro výkon působnosti některých statutárních měst, jako zprostředkujících subjektů operačních programů v oblasti integrovaných územních investic.

Pro vaši informaci: Centrum pro regionální rozvoj je organizace, kterou zřizuje ministerstvo pro místní rozvoj. V tuto chvíli zastává funkci zprostředkujícího subjektu programu přeshraniční spolupráce, integrovaného operačního programu v období 2007 až 2013, ale zároveň je potřeba, aby Centrum pro regionální rozvoj mělo více zaměstnanců, protože tyto zaměstnance chceme mít v regionech a v každém krajském městě vytváří své pobočky jako zprostředkující subjekt integrovaného regionálního operačního programu právě prostřednictvím Centra pro regionální rozvoj.

Poslanecká sněmovna vládní návrh přikázala k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, který doporučil PS vládní návrh projednat a schválit ve znění svých pozměňovacích návrhů. Tyto návrhy jsou spojeny s již zmíněnými úpravami pro činnost regionálních rad, center pro regionální rozvoj a také určení statutárních měst.

Teď mi dovolte se vyjádřit k otázce odpovědnosti měst, protože je nutné, aby z mé strany zde byla vysvětlena celá tato situace a znění, které máme v novele. Statutární města jakožto nositele integrovaných teritoriálních investic to je jeden z integrovaných nástrojů, které ČR bude implementovat v budoucích sedmi, osmi letech. Evropská komise jednoznačně určuje nositele těchto integrovaných strategií jako zprostředkující subjekty nejenom v ČR, ale kompletně v celé EU. Určit města jako zprostředkující subjekty bylo velmi náročné, velmi široce jsme debatovali přenesení delegovaných činností řídícího orgánu IROPu, tzn. MMR na tato statutární města, kde musím říci, že zprostředkující subjekt bude mít delegované pravomoci řídícího orgánu, ale to pouze za hodnocení souladu projektu se strategií integrované teritoriální investice. Vím, že některá města se obávají odpovědnosti, že po nich stát bude vymáhat škodu za všechno, co udělají, ale jejich odpovědností je napsat, resp. gestorovat strategii tohoto integrovaného nástroje a následně vzhledem k tomu, že tento integrovaný nástroj, například v Praze, pojímá 500 obcí jako součást tohoto integrovaného nástroje, v dalších městech je to 200 obcí, tak projekty jednotlivých obcí budou muset mít soulad s touto strategií, a to je to, za co nositel této integrované strategie nese odpovědnost. Stanovená odpovědnost je v přenesené působnosti. To znamená, že pokud by vznikla státu škoda, ale opravdu jenom prokazatelná škoda ze špatného vyhodnocení souladu projektu se strategií integrované strategie, tak následně bude stát regresem tuto škodu moci vymáhat. Ale, jak říkám, jedná se o soulad projektů a jejich smyslu se strategií celého integrovaného nástroje.

Musím tady zmínit, že tyto integrované nástroje velmi podporuji, a to i vzhledem k tomu, že se chystám pojmout trošičku jinak i regionální rozvoj, a domnívám se, že tato místa mohou být důkazem a opravdu i velice důležitým urbanizačním subjektem v celé ČR; máme jich sedm, nepůjdu zde do detailů.

Ve třetím čtení na 31. schůzi PS Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s předlohou ve znění pozměňovacích návrhů garančního výboru a pozměňovacího návrhu, který je spojen s vypuštěním ustanovení o ukončení činnosti regionálních rad. Tady se jedná o tu záležitost, že zákon byl předložen s tím, že působnost regionálních rad je jako zprostředkující subjekt IROPu. V rámci souladu s poslanci jsme podali pozměňovací návrh, který toto napravil. Při hlasování o návrhu tohoto zákona jako celku bylo přítomno 181 poslanců, z nich bylo 132 pro a proti 35. K návrhu přijala PS usnesení.

Návrh zákona byl doručen Senátu 29. září, 14. října jej projednal ÚPV a navrhl schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Rovněž výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který jednal o návrhu dne 20. října, jej schválil ve znění postoupené PS.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, věřím, že tento zákon může pomoci, a hodně pomoci, regionálnímu rozvoji v ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní ministryně. Návrh projednal ÚPV, usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 128/2, zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Burian. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 128/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Radko Martínek, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji. Pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové, jak již bylo avizováno, náš výbor se zabýval touto materií, a to na své 14. schůzi dne 20. října 2015. Po úvodním slově paní ministryně a po mé zpravodajské zprávě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném PS Parlamentu ČR.

Krátké zdůvodnění: Návrh zákona řeší bezesporu významný problém ČR, jímž jsou zásady, podle kterých se má řídit regionální rozvoj, má tedy přímý dopad na činnost měst, obcí a krajů ČR.

Zákon, jak už zde avizovala paní ministryně, prošel poměrně složitým vývojem, v kterém se řešila celá řada témat, např. stanovisko EU, jak už tady bylo avizováno. Já k tomu jenom dodám, že ne vždycky lze duševní postupy úředníků v EU úplně pochopit, ale nicméně to tak je a musíme se tomu přizpůsobit, protože jsou to jejich peníze.

K původně navrženému zákonu byl po dohodě mezi MMR a garančním výborem přijat komplexní pozměňovací návrh, který řešil většinu sporů. Pak tam byl ještě přijat pozměňovací návrh, který tady avizovala paní ministryně, který měl drobné legislativní chyby, které se ale podařilo vyřešit. To znamená, že na základě toho se domnívám, a domnívá se tak celý náš výbor, že zákon naplňuje požadavky zadání, pro které byl připraven a je možné jej schválit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan senátor Jiří Burian. Vidím, že přichází k řečništi. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Jiří Burian:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Senátní tisk č. 128 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – byl projednán na 14. schůzi ÚPV Senátu Parlamentu ČR konané dne 14. října 2015. Na tomto jednání ÚPV nebyl předložen žádný pozměňovací návrh a po krátké obecné rozpravě ÚPV přijal 69. usnesení, ve kterém v bodě I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Jiřího Buriana,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR

To je z mé strany vše.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji vám, pane kolego. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takové nevidím. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí jako první pan senátor Jiří Vosecký. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, pane předsedající, dobrý den, paní ministryně, dámy a pánové se zákonem souhlasím, nemám s ním žádné problémy. Co existují evropské fondy a program Česko-Sasko, s nimi spolupracuji. A musím konstatovat, že tam byli vždycky velmi vysocí odborníci a uměli poradit.

V této chvíli mám pouze jednu informaci a chtěl bych paní ministryni poprosit, protože to je pouze organizační záležitost MMR. Ziel 3 Česko-Sasko, protože Liberecký kraj je v Trojmezí, tak ano, Česko-Polsko zůstává v Liberci CRR a Česko-Sasko bude prý odsunuto. Já bych chtěl poprosit - kvůli malým obcím, kvůli dopravní vzdálenosti apod., jestli by se v rámci organizačních záležitostí MMR nemohla udělat reorganizace tak, aby tam, kde je to Trojmezí, to znamená třeba Liberecko a na druhé straně Karlovarsko a dál, které mají jiné hraniční regiony, nebyly oba programy vždycky dány tam, kde se potkávají. To znamená, v Liberci, aby bylo Česko-Polsko i Česko-Sasko. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Dalším do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, vážená paní ministryně, s tímto zákonem už nemůžeme mít problémy, protože doba je už tak přešlá, že v zásadě, jako v mnoha jiných případech, nelze nic jiného dělat.

Ale je-li to zákon o regionálním rozvoji, aniž bych analyzoval, kdo za co může, tak v ČR jsme opět určili minimálně ne dvoj, možná i trojrychlostní občany, okresy a kraje. A to ty, kteří mají podmínky, které jsou samozřejmě dány novým programovým obdobím. A jsou pro některé skutečně významně lepší.

Všichni možní žadatelé do všech programů z celé ČR mohou dosáhnout na jednotlivé programy, ale pak tady máme jenom několik krajů, které mají tzv. ITI projekty, a to je území, které se netýká ani celého kraje, ale týká se jenom určité oblasti, kterou si určí. Většinou je to kolem krajského města, nějaká spádová oblast. A pak tady máme programy tzv. IPRÚ. Kdysi to tyto programy jmenovaly IPRM. A tam mohli žádat všechna města. Do IPRÚ mohou žádat jenom ti, kteří ho dostali, což jsou jenom města určité velikosti. Například ve Zlínském kraji je to jenom Zlín. Určitá oblast kolem těchto měst samozřejmě do této podpory spadá.

Ale co ti ostatní? Ti ať si žádají individuální projekty. Ale ti, kteří dostanou dva programy tedy ITI a IPRÚ, o kterých jsem mluvil, ti tam mohou žádat také. Ale mají něco nadto. Pak zbývá úvaha, jestli náhodou ministerstvo financí, když si spočítá, co dostanou tamti, a tamti jiní ne, tak jestli to bude chtít řešit RUDem, což říkám s nadsázkou, protože to samozřejmě dost dobře nejde. Ale skutečně nám tady vznikly opět více rychlostní kraje a občané v těchto krajích, kteří budou mít více a města a obce, kterých se to bude týkat; a ti ostatní z rozhodnutí de facto státu, který určuje, jaké programy budeme mít, budou mít méně.

Není vždycky na tuto moji výtku, a není samozřejmě jenom moje, a věřím, že tady o tom nebudu mluvit jenom já, je odpovězeno. Ale oni mohou všichni žádat. No jo, ale když některé zdroje jsou určeny jenom pro někoho, a ten je může použít, tak je to podle mě špatně. Ptám se paní ministryně, jestli si to uvědomuje, jestli po období, které má být v roce 2017 jako srovnávací, což jak vidíme, když jsme ztratili už celé dva roky, protože jsme měli čerpat v roce 2014 a 2015. Tzn. něco z čerpání se zachrání asi teď, teď se začíná. Tak srovnávací období 2017 asi nebude parametricky příliš dobré, to znamená já bych skoro doporučoval, jestli by to nemohlo přejít až na rok 2018. Zda potom určité realokace mezi programy mohou nastat tak, aby se ČR, její občané rozvíjeli stejnoměrně po celé ploše českého státu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Zdeněk Brož.

Senátor Zdeněk Brož:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, mám úplně stejné téma, jako můj předřečník. Budu ale o něco stručnější.

Týká se to také vytvoření ITI. Mně dává logiku, že tyto oblasti byly vytvořeny na Ostravsku, na Brněnsku, skutečně v metropolitních oblastech, ale pak to pokračovalo tak, jak to v ČR často pokračuje, když můžou oni, tak my také. Skončilo to vytvořením ITI v Olomouckém kraji, který já jsem doteď nepochopil, protože zabírá více než polovinu plochy kraje a dvě třetiny obyvatelstva. A zbytek kraje, tím pádem se musí rozléhat až k Mohelnici, tím pádem sever kraje – Zábřeh, Šumperk, Jeseník, jsou odstřihnuty od této možnosti podpory a poperou se o ohlodanou kost v IROPu.

Neříkám to pro to, abych si ztěžoval. Města si dokázala poradit vždycky sama, ale myslím si, že je v tom skryté jedno nebezpečí, na které bych chtěl upozornit a slyšet od paní ministryně ujištění, že to tak nebude. Zatím všechny dotační programy, které se tvářily tak, že mají vyrovnat ekonomicky území ČR, tak prohloubily rozdíly na jeho území. Já bych se strašně přimlouval za to, aby to tak nebylo a abychom se podívali na příhraniční oblasti skutečně jinou optikou a abychom jim opravdu pomohli. Tento vznik ITI v Olomouckém kraji mě nepřesvědčuje, že to tak bude. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. A zatím poslední do rozpravy je přihlášen pan senátor František Bradáč.

Senátor František Bradáč:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, milé kolegyně, milí kolegové. Já s návrhem zákona nemám problém, podporuji to, jak je nám ten materiál předkládán. Mám jenom dotaz na paní ministryni. V poslední době se na mě obrátilo několik starostů, zejména z menších obcí, kteří mají problém ten, nebo tak, jak mi říkali, že jsou zahlceni nabídkami různých agentur, že jim zpracují různé programy, které přesně ví, na co se budou čerpat, na co to bude. Říkají mi, že když oni si chtějí tuto informaci ověřit, jestli je to skutečně pravda, tak na ministerstvu pro místní rozvoj nejsou schopni se k těm informacím dostat. Ta informace pro ně není dostupná. Tak se chci zeptat, jestli s tím se dá něco dělat, jestli tento zákon třeba tu situaci nezlepší. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Ptám se paní navrhovatelky, určitě bude chtít reagovat. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři. Já bych jenom chtěla připomenout, že tento zákon není zákon o evropských fondech. Nicméně samozřejmě řeší část, která s tím souvisí. Já budu reagovat na některé podněty, které zde padly. Centrum pro regionální rozvoj.

Centrum pro regionální rozvoj – vztah k Úřadu regionálních rad a vůbec – co s nimi bude žádný můj předchůdce příliš neřešil. Já jsem se dostala na ministerstvo, kdy zákon byl předložen – zprostředkující subjekt je Úřad regionálních rad. Komise pak řekla "ne", a teď co s tím. Co s tím? Máme tam 460 zaměstnanců, jsou to lidé, kteří to umí, jsou to lidé, kteří patří do toho území a umí to v tom území. Po všech právních analýzách, které jsem si nechala udělat, já už jsem vám zde jednou přednášela, myslím si, že úplně ideální by bylo, kdyby ti zaměstnanci přešli na ministerstvo pro místní rozvoj, nicméně tady byla jedna velká bariéra. Úřady regionálních rad a myslím si, že i mnozí další, tehdy, když se dával dohromady služební zákon, zákon o státní službě, odmítli patřit jako služební úřad pod ten služební zákon. To je enormní problém. I tímto zákonem já v podstatě teď řeším, že zaměstnanci Úřadu regionálních rad, pokud se přihlásí do výběrového řízení na Centrum pro regionální rozvoj, tak jejich kvalifikace je tímto zákonem splněna. Nepřímou novelou zákona o státní službě. Tady musím říci, že toto byla situace, kde já jsem si nechala udělat asi tři právní analýzy, protože samozřejmě my, ani stát, ani území nechce o tyto zaměstnance přijít. Proto jedinou možnou variantou bylo zrušit Centrum pro regionální rozvoj, čili já ho zrušila ke konci května, abych ho 1. 6., následující den, vytvořila nové, rekonstruované, nová struktura, více lidí. Samozřejmě o tom, jak probíhaly těžké debaty o počtu lidí, o absorpční kapacitě, o činnostech zaměstnanců Úřadu regionálních rad, kdy jim bude klesat ta činnost, ono se to úplně nedá předvídat, protože např. ještě dnes v roce 2015 my nemáme např. ukončen Společný regionální operační program, tzv. SROP, z let 2002 – 2006. Já řeším korekce ještě za to období.

Čili zpátky k Centru pro regionální rozvoj. My jsme v tuto chvíli přijali asi 100 zaměstnanců z území. Ono není úplně jednoduché usadit zaměstnance státu do jednotlivých měst nebo i místností, kanceláří apod. My jsme prošli v podstatě mnoha dislokačními komisemi, ve spolupráci se všemi kraji, kterým chci ještě tímto způsobem poděkovat, abych vůbec mohla mít pobočku Centra pro regionální rozvoj v každém krajském městě.

Tady bych ráda zmínila, že Centrum pro regionální rozvoj v Chomutově zůstává, takže tam samozřejmě to mít nebudeme, protože vím, že je funkční. A osobně – přeshraniční programy považuji za velice úspěšné programy, např. bavorsko-český program pro vaši informaci je 3. nejlepší z EU. Krát 28 členských států, krát počet operačních programů – a ČR je s Bavorskem na třetím místě.

Liberec – tam nebude pobočka Centra pro regionální rozvoj. Nicméně jsme se domluvili, že tam budou dojíždět zaměstnanci z Hradce Králové. Budeme tam mít otevřené dny. A samozřejmě i žadatelé se musí naučit fungovat tímto způsobem. A tady chci také říct, víte, ono založit 13 poboček Centra pro regionální rozvoj je dost drahé. To si asi umíte představit. Takže samozřejmě, u jiného zákona já jsem bita za to, že rozšiřuje počet zaměstnanců ministerstva pro místní rozvoj asi o 300, abychom mohli vypomoci i tím, že zaměstnanci Úřadu regionálních rad se mohou přihlásit do našich výběrových řízení. Je to náročné finančně, je to náročné samozřejmě, pokud jdeme do komerčních prostor, nájemné, vybavit ty kanceláře. Takže jenom tady bych ráda, aby zde z mých úst zaznělo, že jsem se jakýmsi způsobem postarala o zaměstnance v území. Velmi rádi samozřejmě přijmeme zaměstnance z Úřadu regionálních rad, pokud vyhrají výběrové řízení. Protože není jiný způsob delimitace nebo převodu těchto zaměstnanců na MMR nebo Centrum pro regionální rozvoj.

Já bych tady chtěla zmínit jednu věc. Integrované teritoriální investice schválila vláda v roce 2012. Olomoucká ITI k nim byla přidaná. Národní orgán pro koordinaci nesouhlasil s tím, aby olomoucká ITI byla součástí, o tom rozhodla vláda. V tuto chvíli my musíme počítat s tím, že je jedna z těch sedmi. Nicméně ten rozdíl mezi integrovanými nástroji a individuálními žádostmi. Víte, ono to má svůj smysl. Pokud chceme integrovat území, já například vám mohu sdělit, že např. pražská integrovaná strategie, ta ITI, já to zkrátím, má s sebou 515 obcí, ostravská ITI 233 obcí, brněnská 167 obcí, ústecko-chomutovská 75 obcí, olomoucká 230 obcí, hradecko-pardubická 145 obcí a plzeňská 117 obcí. Ono když se to všechno sečte, tak toto jsou obce, které jsou jakýmsi způsobem, integrovaným způsobem přidruženy k tomu nositeli integrované strategie. V podstatě mají tím, že napíší tu strategii, kterou jim schválí MMR, nárok na určitou sumu dotací. Ale není to samozřejmě nárokové. Když projekt bude špatně, tak prostě neprojdou. Nicméně toto je jakási záruka i peněz pro tyto nástroje.

Integrovaný plán rozvoje území – já jenom jednou větou vysvětlím, že to v podstatě není integrovaný plán rozvoje města, protože mnohé integrované plány rozvoje města byly v podstatě soubory, nebo seznam projektů, které to město potřebuje, bez jakékoli strategie. Unie i MMR chce, aby všechny projekty měly smysl, aby na něco navazovala, by tady existovaly strategie, aby pro každé území jsme měli strategii na – v podstatě kam se táhneme, kam to všechno směřuje.

Chtěla bych ještě tedy zmínit k poslední poznámce ohledně agentur a poradenek. Ministerstvo pro místní rozvoj spravuje stránku dotaceeu.cz, kde je úplně všechno k operačním programů, jsou tam v podstatě kalendáře výzev, které byly, které budou, máme tam informace o všech dotačních programech apod.

Já ač samozřejmě pocházím z poradenské minulosti, tak se domnívám, že těch minulostí je nyní tolik, že jsou dohledatelné na našich stránkách, detaily jsou na stránkách řídících orgánů. Tady pro vás mám jednu informaci. Vzhledem k tomu, že i já jsem zjistila, že opravdu města a obce např. třeba dostávají nějaké brožury z poradenek, kde můžou žádat, tak ministerstvo pro místní rozvoj v průběhu 3 týdnů zpracuje, my už to máme hotové, ještě to prochází i u mě kolečkem, newsletter, resp. brožuru pro města a obce, aby věděly od nás jako gestora regionální politiky, národního orgánu pro koordinaci a také řídícího orgánu IROPu, kde můžou žádat, jaký je plán výzev apod. Takže MMR zpracovává tento newsletter, který my následně budeme rozesílat na města a obce, skrz Svaz měst a obcí apod.

Já si myslím, že jsem tímto způsobem pokryla všechny. Ještě bych ráda zmínila možná jednu věc. Malé obce. Malé obce se tedy tak trošku přehazovaly v roce 2012 za tehdejší vlády, např. místní akční skupiny. V období 2007 – 2013 byly MASky financovány pouze z Programu rozvoje venkova. V roce 2012 tehdejší vláda rozhodla nějakým způsobem, že se do kohezní politiky ze zemědělské převede 300 milionů eur. O to nikdo nestál, protože mandát, který tehdy měl pan premiér na radě, byl, požádat o prodloužení způsobilosti výdajů za období 2007 – 2013 o rok 2016. Asi víte, a já to říkám všude, kde jsem, všechny projekty za období 2007 – 2013 musí být ukončeny do prosince 2015. Když nebudou ukončeny, vrací se dotace. My jsme chtěli, aby se nám prodloužila tzv. n+2 na n+3, aby i rok 2016 jsme mohli dokončovat projekty, takové dopravní stavby. Proč řešíme fázování, proč to nestíháme, i kvůli zakázkám? To je prostě jedno velké kolo. Ale to asi není předmětem této novely. Jenom tady vysvětluji, že MASko si vzalo ministerstvo pro místní rozvoj. V IROPu máme jednu velkou prioritní osu na podporu CLD a místních akčních skupin, to znamená, budou hrazeny z koheze. Takže to jenom pro vás, abyste věděli, že je tam jedna celá prioritní osa pro MASky. A malé obce – malé obce si příliš nesáhnou na financování z evropských zdrojů. Nicméně na příští rok, abych podpořila ten regionální rozvoj, tak jsme se domluvili i s panem ministrem financí, že na ministerstvu pro místní rozvoj vznikne národní program na podporu např. místních komunikací pro obce do 3 tisíc obyvatel, což ten program dosud nikde nebyl. Já jsem velmi ráda, že může vzniknout u nás na resortu. Myslím si, že tím, například hodně pomůžeme těm malým obcím. Zatím tam mám "pouze" 100 – 150 milionů, ale je to začátek, na rok 2016.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také já vám děkuji, paní ministryně. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Jiří Burian? Nepřeje si. A poprosím pana zpravodaje garančního výboru, aby se nám vyjádřil k proběhlé rozpravě. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji mnohokrát. Pokud jsem zaznamenal správně, vystoupili tři kolegyně, kolegové. Já se stručně vyjádřím. Paní ministryně vám tady obšírně komentovala nejenom tento zákon, ale do značné míry i s tím související čerpání evropských fondů. Já musím říct, že to, co tady řekla, plně podepisuji. Navazuji na to, co jsem říkal ze začátku. Některé ty potíže, které tady líčila, nám způsobila EU naprosto nepochopitelným postupem, jako např. to využití těch Rad soudržnosti, které reálně existují. Ony budou existovat dál, jenom na ty zbytky těch předcházejících programů. Vedle toho bude muset paní ministryně díky EU zřizovat nové instituce, což je tedy opravdu na pováženou.

Já musím říct, že paní ministryni velmi tleskám za to, co řekla úplně naposledy. Já nevím, jestli si uvědomujete, ale je to zcela přelomová záležitost, protože takovéto národní programy tady samozřejmě byly. Ale už kdysi dávno, než se začaly čerpat evropské fondy, a toto, pokud vím, tak je první ministerstvo, které znovu obnovuje národní zdroje, resp. národní fondy, oni to totiž budou muset dělat všichni, protože tohle období bude s velkou pravděpodobností poslední, a jsem sám zvědav, jak se s tím vyrovná např. takový MPSV a některá další ministerstva, která v této chvíli prakticky stoprocentně využívají evropských fondů, a téměř všechny národní programy zrušili.

Musím říct jenom už poslední věc, nebo poslední dvě věci k tomu. Já s tím systémem tak, jak je tady nastaven, za což paní ministryně vůbec nemůže, protože ta převzala to, co jí předchůdci dali, tak vůbec nesouhlasím. Bojoval jsem proti tomu systému, dokud jsem mohl. A to nejenom proto, že bych protestoval, ale my jsme dokonce měli alternativní návrh, který, dnes musím jenom smutně konstatovat, je téměř úplně shodný s tím, podle čeho se čerpá, zdůrazňuji "už" čerpá v Polsku. Rozhodnutím tehdejší vlády to bylo hozeno do koše. Paní ministryně už s tím nemůže nic jiného dělat, než zmenšovat škody. Tohle období bude bezesporu, ať byly v minulosti ty různé palcové titulky, jak bude všechno jednodušší atd., nakonec to, co tady říkala paní ministryně, vám jasně na to odpovídá. Nic nebude jednodušší. Bude to v mnoha případech ještě složitější, než je současné období. Ale s tím, jak znovu říkám, paní ministryně nemůže nic dělat. Já jsem velmi rád, že ministerstvo se snaží škody z minulosti, říkám to zcela jasně, snaží se prostě likvidovat, snaží se změnit to, co se ještě změnit dá, tak, aby to fungovalo. A to hlavně proto, že máme už teď dva roky zpoždění, což je vlastně katastrofa, když si to vezmete do důsledků.

Abych se vrátil k tomu, co mám říkat... Pane místopředsedo, Vaše úloha i má je velmi jednoduchá. Padl zde jeden jediný návrh, a to jest, abychom schválili tento návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A toto Vám též doporučuji. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane zpravodaji. Přistoupíme tedy k hlasování. Já vás svolám.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 68 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 35, zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh schválit, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Máme tady hlasování č. 11, registrováno 68, kvórum 35, pro 62, tento návrh byl schválen.

Já končím projednávání tohoto bodu a vyhlašuji polední přestávku do 14.00 hodin.

(Jednání přerušeno v 13.17 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.01 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážené paní senátorky, páni senátoři, zaujměte, prosím, svá místa v Jednacím sále, abychom mohli pokračovat v našem odpoledním programu. Jako první bod je zařazen

 

Návrh rozhodnutí Rady, kterým se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie, Řecka a Maďarska

Tisk EU č. J 037/10

Materiál jste obdrželi jako senátní tisky J 037/10 a J 037/10/01. Ano, je tady pan ministr vnitra Milan Chovanec. Takže bych požádal, aby nás s těmito materiály seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Děkuji. To je vždycky taková milá atmosféra.

Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dne 22. září mimořádná Rada pro spravedlnost a vnitřní věci kvalifikovanou většinou schválila rozhodnutí Rady, kterým se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka. Jde o tzv. druhé relokační rozhodnutí, které navýšilo původní dobrovolnou kvótu ČR na přijetí 1100 žadatelů o azyl z Řecka a Itálie.

Nově by ČR měla přijmout 1591 osob, tedy v obou relokačních programech dohromady 2691 žadatelů o azyl, a to z Itálie a Řecka, jak jsem již konstatoval. Jak jistě víte, ČR spolu se Slovenskem, Maďarskem a Rumunskem hlasovala proti přijetí tohoto rozhodnutí. Důvody, které nás k tomu vedly, jsou vcelku zjevné. Toto rozhodnutí zavádí povinné kvóty, které se neslučují s duchem solidarity a jsou nebezpečným precedentem. Navyšování původní kvóty považujeme za unáhlené a nekoncepční, zatím se z EU a z těchto zemí, které jsou dotčené migrační krizí, relokoval velmi malý počet osob a nejsou tedy zkušenosti s tím, jak tato relokační schémata budou fungovat.

Dlouhodobě také vyjadřujeme pochybnosti o samotné podstatě fungování konceptu relokace, který vychází z přesouvání žadatelů o azyl napříč EU bez zohlednění jejich vlastní vůle, tedy vůle dotčené osoby se relokovat do země, kam nesměřovala.

ČR nadále zastává pozici, která říká, že proces relokací bude možné spustit až v okamžiku plného fungování hotspotů, dále zastáváme stanovisko, že je potřeba se zaměřit i na jiné oblasti spojené s migrací, jako je ostraha vnější hranice, debata a diplomatická ofenziva v zemích, z nichž k nám migranti přicházejí, jejich pomoc na místě. ČR takto funguje například v Jordánsku. V Jordánsku jsme jedním z největších sponzorů největšího uprchlického tábora. Z ČR tam směřoval dar převyšující 40 milionů korun, za nějž byla zlepšena elektrifikace tohoto zařízení.

To znamená, jsme připraveni s Evropou debatovat, jsme připraveni pomáhat potřebným. Ale na dobrovolné bázi. Nejsme připraveni do té rovnice o té neznámé, tedy o tom počtu celkově relokovaných pro jednotlivé roky, tak bez té znalosti a bez těch opatřeních, o kterých jsem hovořil, tak nejsme připraveni a nebyli jsme připraveni tzv. systém povinných permanentních kvót schválit.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk J 037/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, jehož nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedající, pane ministře. My jsme dlouho ve výboru uvažovali o tom, jestli nevzít tento materiál pouze na vědomí, vzhledem k tomu, že na minulé schůzi Senátu již k němu proběhla diskuse. Sice jsme tento materiál neměli, ale z jednání Rady jsme měli informace o tom, že dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany byla přijata. My s tím teď stejně již nemůžeme příliš mnoho dělat.

Nakonec jsme se rozhodli, že usnesení přijmeme, a to z několika důvodů. Za prvé, abychom znovu konstatovali, že nesouhlasíme s nařízením relokace, protože mezi tím se také objevily informace o tom, že se chystá i trvalý relokační mechanismus, proto jsme se rozhodli toto usnesení přijmout. Je ze 7. 10. a my za chvilku budeme ještě hovořit o trvalém relokačním mechanismu, takže já se soustředím zatím jenom na tento bod. Časově to všechno rychle navazuje, jenom tak pro vaši zajímavost vás upozorním na to, že v tomto doporučení k vyjádření Senátu a vůbec tedy k tomu materiálu, ten je nazván Mezinárodní ochrana ve prospěch Itálie, Řecka a Maďarska, najednou vám v tom textu to Maďarsko vypadne – je to proto, že když se o tomto materiálu jednalo, tak v Maďarsku bylo kolem 50 tisíc uprchlíků. Když se začal tento materiál realizovat, tak se zjistilo, že už v Maďarsku nikdo není. Já chci tím jenom demonstrovat, že ta situace nastává daleko rychleji, než EU dokáže reagovat.

Rád bych upozornil ještě na jednu věc z tohoto usnesení, a to, že nikdo neví, jakým způsobem ti lidé budou vybíráni, jakým způsobem, jak se bude řešit to, když řeknou, že v ČR nechtějí být. Je řada neznámých. Proto jsme se to snažili nějakým způsobem specifikovat v tom bodu 3, jak by ČR měla v tomto případě postupovat.

Já si myslím, že na ten úvod to stačí. Tady to písemné vyjádření máte. O migraci budeme ještě hovořit dvakrát dneska.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Já otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. Pan zpravodaj? Také nepřeje. Usnesení jsme obdrželi v písemné podobě, takže o tomto návrhu na usnesení budeme nyní hlasovat.

Takže nyní budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich, a tak, jak je součástí tisku J 037/10/02. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji, hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 12 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 34, proti byli 4, návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji. A tím projednávání tohoto bodu končím.

Nyní budeme hlasovat o návrhu, tak, jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich a tak, jak je součástí tisku J 037/10/02. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 12 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 34, proti byli 4.

Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodajovi, a tím projednávání tohoto bodu končí.

Jako další bod je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje krizový relokační mechanismus a mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013

Tisk EU č. N 033/10

Kterým se stanoví kritéria a postupy členského státu příslušného posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států. Materiály jste obdrželi jako senátní tisk N 030/10 a N 033/10/01.

Požádal bych opět pana ministra vnitra Milana Chovance, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři.

Evropská komise v rámci tzv. druhého implementačního balíčku na řešení migrační krize v Evropské unii předložila k projednání návrh na změnu dublinského nařízení, kterým má být zřízen krizový relokační mechanismus. Návrh přichází s myšlenkou zřízení trvalého krizového relokačního mechanismu, který by umožnil spuštění relokace v případě náhlé politické krize. A to v jednom nebo více členských státech Evropské unie.

Aktivace relokačního mechanismu a stanovení konkrétního počtu realokovaných osob je závislé na rozhodnutí Evropské komise. A to na základě v nařízení navržené kvótě, která zohledňuje velikost populace, hrubý domácí produkt, počet předešlých žádostí o azyl a míru nezaměstnanosti.

Z důvodů do značné míry totožných s tím, o čem jsem hovořil v předešlé době v předešlém vystoupení, a to především proto, že ještě stále nejsou známy ani vyhodnoceny dopady těch prvních relokačních opatření, jsme proti tomu, aby se zaváděl stálý relokační mechanismus pro potřeby migračních krizí.

Česká republika především požaduje, aby před samotným zahájením úvah o zavedení nových systémových prvků v podobě trvalé relokace byl řádně a zevrubně zhodnocen přínos obou těchto relokačních opatření, o kterých jsem hovořil, v rámci nichž se má tedy realokovat 160 tisíc osob z území Itálie a Řecka. Takto radikální systémový prvek by měl být zároveň zvažován v kontextu ostatních částí současného společenského azylového systému a nastavení společných pravidel.

Ve své podstatě my jsme poslali jako ministerstvo vnitra právní analýzu stávajícího stavu, s tím, že Vláda ČR byla informována, a nemáme stále odpovědi od Evropské komise. Byť jsem se včera v tisku dočetl, že už nám nějaká odpověď byla odeslána. My ji zatím nemáme v písemné podobě. Vzhledem k tomu, že jsme o odpovědi Evropskou komisi žádali minulý pátek, nemyslím si, že je možné, aby na poměrně rozsáhlý text Evropská komise byla schopna odpovědět. Pokud jedinou odpovědí na legitimní dotazy členského státu je odpověď, která byla včera v médiích, že se máme soudit, nebo máme tu možnost se soudit, tak mi to jako korektní debata nepřijde.

My jsme vztahovali tu debatu nebo ty otázky primárně k lidským právům těch osob, které se chtějí realokovat. A to i v kontextu projektu EUROMAC, který tady byl v letech 2009 až tuším 13, kdy byl pokus v rámci výrazného nárůstu žadatelů o azyl a migrantů na Maltu. Už tehdy byla tendence tyto lidi realokovat do jiných členských států EU. A tento projekt jednoznačně selhal.

A selhal především na tom, na čem my dnes stavíme svoji argumentaci, a to je neochota jednotlivých lidí, těch příchozích se realokovat do států, do kterých se prostě realokovat nechtějí. Devět z deseti lidí přicházejících do Itálie podle italských úřadů míří do Spolkové republiky Německo. Devět z deseti. V České republice je to 98 % těch, které zachytíme, chtějí do Spolkové republiky Německo. Samozřejmě jsme už blízko Spolkové republiky Německo. Ten nárůst devět z deseti na 98 % je zjevný a logický.

My si nejsme jisti, že je možné realokovat někoho proti jeho vůli. To znamená toho člověka omezit na svobodě, převézt ho do země, kde má být realokován, a i kdyby se to povedlo – a my moc nevíme, v jakém právním statutu a statusu by to bylo, tak my nevíme, jak ho udržet proti jeho vůli na území členského státu. Nelze ho omezit na pohybu. Ten člověk bude požívat stejná práva volného pohybu v Schengenu. Jediné úvahy, které se vedou, je omezení čerpání sociálních systémů a sociálních dávek v jednotlivých zemích. Ale to může koneckonců znamenat, že tito lidé se stanou součástí již dneska poměrně velké množiny, která se odhaduje až na 20 milionů lidí, kteří jsou v Evropě mimo jakýkoli systém a mimo jakýkoli dohled členských zemí, včetně bezpečnostních orgánů.

Já jsem byl, vážené dámy senátorky a páni senátoři, minulý týden v Bavorsku, kde jsem mluvil se svým resortním kolegou bavorským ministrem vnitra a Bavorsko vzkázalo české vládě a České republice poděkování za dodržování evropských a národních zákonů v oblasti migrace. Žádali nás o to, abychom se nestali kordonovou zemí, tak jako to udělaly mnohé jiné, a jednoznačně deklarovaly, že proces migrace, tak jak je teď nastaven v rámci Evropy, Bavorsku nevyhovuje.

Bavorsko je bohužel součástí Spolkové republiky Německo, je to jeden pohled spolkového státu. Ale spolkového státu, který je bezesporu významný. Uvidíme, kam se úvahy a debaty v rámci Evropy posunou. My jsme připraveni pomáhat dobrovolně, cíleně, pomáhat v zemích, odkud migranti přicházejí. V okolních zemích, tam, kde jsou dnes vytvořeny velké uprchlické tábory, a udržet ty lidi co nejblíž od svých domovů, aby se tam mohli po ukončení konfliktu vracet.

Také nechceme, aby ti lidé trpěli. To znamená, dnes vysíláme mezinárodní pomoc. Na volání Maďarska jsme vyslali 40 stanů, do Maďarska teď vysíláme dalších 40 stanů včetně vytápění, do Slovinska, Chorvatska a Makedonie – to jsou stany, které budou odjíždět v následujících dnech. Do Chorvatska myslím, že se ten transport odehrává zrovna dneska. Srbsku jsme poskytli 10 milionů finanční pomoci na zvládání migrační krize a jsme připraveni takto postupovat. S každým členským i nečlenským státem Evropy, který má tyto problémy, a pomáhat samozřejmě i mimoevropským destinacím, jak už jsem říkal, např. v Jordánsku, Turecku, Kurdistánu a v jiných oblastech světa.

Děkuji za možnost vystoupit a jsem připraven na debatu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, a opět zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 033/10/02, a zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého nyní žádám o přednesení této zprávy. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Já vám dneska nezevšedním, protože přijdu ještě za chvíli dvakrát.

Teď jsme se dostali k tomu materiálu, o kterém jsem hovořil před chvílí. A to je k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje krizový relokační mechanismus, kterému zkráceně říkáme zkrácený relokační mechanismus.

Než se přímo dostanu k tomuto materiálu, mám potřebu říct ještě jednu z mého hlediska docela důležitou věc. A to je to, co jsme říkali již mnohokrát, můžeme přijmout tolik cizinců, kolik dokážeme integrovat, tak, abychom nevytvořili tady vnitřní napětí v tomto státě.

Ta integrace má ovšem samozřejmě dvě polohy. Jedna, nebo respektive dvě strany – tu integrovanou stranu a tu stranu integrující. A my právě musíme pořád balancovat, a nejen tak, jak jsme hovořili doteď, mezi bezpečností a humanismem, ale samozřejmě musíme k tomu přidat strach z radikalismu uvnitř těchto států. Trvalý mechanismus považuji za velmi předčasný, neb byl přijat mechanismus jeden dočasný s realokací 40 tisíc lidí, pak druhý s realokací 120 tisíc lidí, a teď se objevuje mechanismus trvalý, aniž bychom vůbec měli zkušenost s tím, jak tato realokace může vypadat.

Z té první části těch 40 tisíc bylo s velkým mediálním humbukem dopraveno 17 Eritrejců do Švédska, pak – už za méně informované veřejnosti ze Sýrie odjelo asi 15 Syřanů do České republiky, a to je zatím celková zkušenost v Evropě, co se týče realokací. Proto považuji za velmi nebezpečné, abychom přijímali ještě realokaci trvalou, když s tím nemáme vůbec žádnou zkušenost.

Usnesení, které předkládáme, je koncipováno především jako polemizace s cílem, jež si vytkla Evropská komise. Dle našeho názoru, že nařízení deklarovaného cíle nemůžeme dosáhnout právě tímto mechanismem, lze je jen dosáhnout rychleji na území členských států. Já bych dal příklad teď Slovinska, které v nedávné – myslím, že to bylo tento týden, když zjistilo, že nemůže použít armádu ve spolupráci s policií na ochranu hranice, tak během 12 hodin zasedla vláda, navrhla novelu zákona. Během těchto 12 hodin se sešel slovinský parlament a tento zákon odhlasoval. Nedovedu si představit, jak by na tak rychle měnící se situaci mohla reagovat Evropská unie. Vzpomeňte si na to, co jsem říkal před chvílí, když se hovořilo o tom, jak budeme realokovat utečence z Maďarska, a oni už tam žádní v té době nebyli.

Proto jsme se rozhodli podat takzvané odůvodněné stanovisko na základě článku 78, odstavce 2, písmena C Smlouvy o fungování EU, a na základě – tato informace myslím stačí – a odůvodněné stanovisko, o kterém my tvrdíme, že tento trvalý relokační mechanismus je v rozporu se subsidiaritou. Podobně projednala tento materiál Poslanecká sněmovna, která přijala také podobné stanovisko. Stejně tak to bylo projednáno se Slovenskou národní radou. A pokud mám informace, je tento mechanismus připraven i v Maďarsku a bude projednáván 2. listopadu. To je ode mě vše.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, a já otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí... A hlásí se paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové. Dovoluji si vystoupit, protože teď tady projednáváme mechanismus, který je zpochybňován, tzv. relokační. Ono to trochu navazuje na to, co už proběhlo v té předchozí debatě. Takže já se prvně dotknu té debaty předtím, protože to s tím, co teď projednáváme, velmi souvisí.

Vystoupil tu pan milý kolega, kterého já si samozřejmě jinak vážím, pan senátor Malý. Ale v tomto případě si dovoluji vyslovit některé informace, které jsou s jeho vyjádřením velmi nesouladné. Víte, to je tak, že pan senátor tady hovořil o tom, že když tedy čeká těch 15 milionů migrantů v zahraničí, takže Česká republika už nebude tou Českou republikou, když k nám přijdou. A on to tak hodně spojil a propojil. A skutečně, jestliže nás nějací posluchači třeba v televizi poslouchají, tak určitě mají obavu.

Tak já bych jenom chtěla upozornit na to, že 15 milionů je proti 509 milionům obyvatel Evropské unie zhruba 3 procenta. Tak to je jenom potřeba říct, že o tuto masu se jedná. A že vzhledem právě k malé České republice by to opravdu bylo samozřejmě neúnosné, ale pokud se jedná o celou Evropskou unii, jejíž jsme součástí a kde bychom také měli postupovat podle mého názoru společně, tak jsou to 3 procenta.

Problém migračního tlaku není v tom objemu, ale je v tom velice náhlém a rychlém tlaku, který vznikl. A já si dovolím ještě další věc. Podle jednání, které jsme někteří z nás měli, tak je to právě tím, jak už jsem řekla, že v utečeneckých táborech ti lidé jsou už téměř čtyři roky. Čtyři roka je doba, která je podle sociologických průzkumů doba, kdy jsou tam lidé schopni vydržet. A navíc k tomu přibylo to, co nám tady řekl i potvrdil pan premiér, že klesla potravinová pomoc a velmi se snížily dodávky potravin a napětí je tam obrovské.

To bylo jednou z hlavních příčin, že se ta obrovská skupina lidí pohnula. Není to o tom – jak to pořád slyším –, že odcházejí ti, kteří jsou jenom ekonomickými migranty. Proboha, uvědomme si, že ti lidé většinou žili v těch táborech čtyři roky s rodinami ve strašných podmínkách. A to je to gró migrantů, kteří přicházejí.

A teď tedy mám dotaz, a proto jsem vystoupila k tomuto bodu. Rozumím tomu, že je tu jakási pochybnost, jak tento mechanismus bude fungovat. Kdosi nám řekl, ono je jednoduché něco kritizovat, daleko složitější je něco navrhnout. Něco, co by fungovalo, něco, co by bylo skutečně konstrukčně a konkurenceschopné proti tomu, co tady před námi leží.

Já se tedy ptám, co Česká republika připravila kromě toho, že pošleme 40 stanů, což mi připadá poměrně málo, když nevládky stanů pošlou násobně víc. Nebo nevládky, dokonce dobrovolníci, občané ČR, kteří se tady dají dohromady a řeknou, pomůžeme migrantům. Tak ta čísla se mi zdají poměrně nízká. Ale o tom není tahle debata. Tahle debata je o tom, jak tedy budeme postupovat tak, abychom v rámci jednotné Evropy tuto jednotu ještě neštěpili spory, které fakticky nemají význam. A abychom se skutečně snažili o řešení této situace, protože to je problém nikoli jenom Německa, Rakouska, Bavorska, to je problém celé Evropské unie. A já si myslím, že v poměru těch tří procent se s tím Evropská unie dokáže vyrovnat.

Takže já se ptám pana ministra, jaké on má návrhy jiné, než je tedy tento návrh, který tak možná oprávněně, možná neoprávněně, kritizuje.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, a do rozpravy se hlásí pan 1. místopředseda Přemysl Sobotka. Prosím, pane senátore, máte slovo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedající, pane ministře, já nevím, jestli jsem se nepřeslechl, ale říkal jste, že 20 milionů lidí se pohybuje po Evropské unii bez jakýchkoli dokladů, mimo jakýkoli systém. V té chvíli já musím polemizovat s mojí předřečnicí, protože ona tvrdí, že je to strašně malé číslo, které přichází do Evropy. Já si myslím, že toto je obrovské číslo, protože zavdává příčinu k vytváření různých ghett, různého podsvětí atd.

A já mám strach, protože jestli jste dobře zachytili informaci, průzkum mezi islamisty v Dánsku, tak 40 % chce prosadit právo šaría do právního systému Dánska. Já nejsem xenofob, nejsem člověk, který by se dramaticky bál.

Tady se všichni ohánějí lidskými právy. Já je budu uctívat v plném rozsahu, ale také existují občanská práva, která s sebou nesou povinnosti. A já se ptám, jestli ti, co tady mluví jenom o lidských právech, a já, věřte tomu, navíc jsem doktor medicíny, tak vím, co to je utrpení a vím, jak je potřeba pomáhat.

Takže moje otázka zní: Budou ti, kteří přicházejí do České republiky, ať už dobrovolně – a to číslo je zatím velmi malé, ale ti, co budou přicházet a přicházejí do celé oblasti Evropské unie – uctívat také občanská práva? A to je pro mě obrovský otazník a já mám strach, že to nebude. A jestliže nás kritizuje vysoký představitel OSN a nebo dokonce naše paní ombudsmanka za to, jak zacházíme s migranty v našich centrech, tak já se ptám, jestli v daném okamžiku ti lidé – a hlavně ten vysoký představitel OSN – vůbec tuší, jak to tam probíhá?

A já tady musím poděkovat panu ministrovi za to, že se vzepřel té kritice a že jasně deklaroval, že vše, co se odehrává, je podle našeho právního systému. Každý, kdo bude tak obrovským způsobem vítat migranty, tak já mu budu tleskat. Ať si jich vezme taky jednoho, dva, deset, a za čas podle scelování rodin padesát, do svého bytu, domu. A já si myslím, že tak velký optimismus mít nebudou.

To, že se Česká republika rozhodla finančně a materiálně pomáhat – a kolegyně Seitlová tady trošku s posměškem řekla 40 stanů, ale to jsou velkokapacitní stany, to nejsou ty malé kopule, které používáte při horolezectví, i když nevím, jestli – prostřednictvím pana předsedajícího – paní kolegyně někdy v takovém stanu spala. Takže já si myslím, že my postupujeme podle právního systému, který je u nás. A přesto, že jsem opoziční politik, tak děkuji v daném okamžiku vládě a děkuji panu ministrovi za to, jak bojují. Čas ukáže, že to naše stanovisko bylo dobré. A potvrdil to před chvilkou i pan ministr, když bavorský ministr vnitra řekl totéž. Díky.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Václav Hampl. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Já jsem chtěl jenom zdůraznit jeden aspekt toho usnesení, které máme navrženo, které možná mohlo trochu zapadnout, zejména pro nás stále ještě trochu relativní nováčky v Senátu. A totiž, že se to navrhuje přímo formou odůvodněného stanoviska. To je řekněme poměrně silná forma vyjádření nesouladu se zásadou subsidiarity, která kromě jiného také má ten charakter, že potenciálně může vést mechanismus tzv. žluté karty. Což nastane v případě, že podobně odůvodněné stanovisko v dané věci přijme výrazná část komor parlamentů členských států EU. A v takovém případě je potom skutečně nutné, aby Evropská komise přezkoumávala znovu soulad se subsidiaritou.

Tak jenom, abychom si tohoto byli s jistotou vědomi. Já musím říct, když jsme o tom hlasovali na evropském výboru, docela chvíli jsem se nejen rozmýšlel, ale i vedl s kolegy debatu, jestli skutečně ta forma odůvodněného stanoviska je v tuto chvíli dobře. Ona je nepochybně dobře z hlediska právního. Tady si myslím, že nepochybně, podle mého názoru, ty věcné důvody jsou v pořádku. A je to samozřejmě také trochu ten aspekt řekněme spojenecký – s kým se kamarádíme více, s kým se kamarádíme méně.

Nicméně já jsem nakonec dospěl k závěru, že ve skutečnosti toto usnesení, když dovolíte, to vlastně není tak strašně moc o migraci. To je o fungování Evropské unie. A to, že v této věci skutečně má být předána trvale pravomoc Evropské komisi výrazně nad rámec zakladatelských smluv, to je pravda. A myslím, že je zcela na místě tuto skutečnost konstatovat a vymezit se vůči ní. Takže v tomto smyslu se i já připojuji k doporučení toto odůvodněné stanovisko přijmout.

Myslím, že pro naši komunikaci s veřejností, s voliči bych si ale dovolil zdůraznit jednu věc. Tím, že se nám nelíbí, přijmeme-li toto usnesení, tak vyjadřujeme nesouhlas s tímto mechanismem. Prosím pěkně, nechť to není projevem toho, že nesouhlasíme s evropskou solidaritou v této věci. Myslím si, že to, co zmínil dneska dopoledne pan premiér, ten příklad, kdy my posíláme posily do Maďarska k nějakému aktuálnímu zvládání tamní situace, tak je dobrý příklad toho, že jsou i jiné možnosti, jak společně tu situaci zvládat, než jenom zrovna ten relokační mechanismus. Nějakým způsobem to zvládat musíme a při těch počtech, které jsou, tak to musíme nějakým způsobem zvládat společně. O tom si myslím, že není pochyb.

Tady občas zaznívají slova na téma obrovské vítání migrantů apod. Já si myslím, že dneska už je v Evropě dosti jasné, že při těch počtech, které jsou, tak je to spíše věc veliké zátěže pro Evropu, veliké zkoušky pro Evropu. Ale cítím potřebu taky v kontextu diskuse, která tady probíhá, probíhala už dopoledne a probíhá opakovaně, tak připomenout jednu věc. Jeden z důvodů, proč ti lidé utíkají ze svých zemí a proč ve velkých počtech směřují také do Evropy, je vláda práva. To je něco, čeho se ve spoustě zdrojových zemí té migrace se nedostává. A v Evropě při všech vadách na kráse, které my dobře známe, kde je našim úkolem se snažit ty vady na kráse minimalizovat, tak v zásadě vláda práva platí.

A právo na azyl je jedním z práv zakotvených mezinárodními smlouvami, které je součástí našeho právního řádu. Čili nemá cenu zpochybňovat, prosím pěkně, právo na to, aby řádně proběhlo azylové řízení. To je něco úplně jiného, než jakési fiktivní právo ten azyl potom získat. Výsledek azylového řízení závisí na podmínkách a pravidlech azylového řízení, ale to, aby azylový proces proběhl, to je právo. Čili je důležité toto nějakým smysluplným způsobem zvládat.

Myslím, že portfolio představené dneska dopoledne je velmi rozumným vykročením, od spolupráce s třetími zeměmi po návratovou politiku. A všechno mezi tím, to si myslím, že je potřeba v relativním klidu, bez velké hysterie odpracovat. Je to velké sousto, obrovská zátěž, ale není to nezvladatelné. Co si myslím, že je mnohem horší, je dlouhodobější perspektiva.

Jestliže se podíváme na demografické výpočty – to nejsou žádné odhady, to jsou poměrně exaktní výpočty, které ukazují, že za čtvrt století v této zemi bude o třetinu lidí méně, rozuměno přirozenou biologickou reprodukcí, jak to bude za sto let, nevím. Ale to, bude-li takovýto trend pokračovat – a nejsme v tomto v Evropě sami (Německo je na tom ještě hůř) – tak otázka, jak bude Evropa vypadat za sto let, což tedy v mém případě je doba, kdy se dá očekávat, že budou žít vnoučata, která ještě mám šanci možná poznat, tak je myslím z mého pohledu docela depresivní. Ale to není samozřejmě předmět našeho řešení v tuto chvíli. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se s přednostním právem hlásí pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Vážený pane ministře, vážený pane místopředsedo, já osobně samozřejmě naprosto souhlasím se stanoviskem a postupem vlády. A oceňuji, až na tu jednu sice vážnou kolizi, i stanoviska a postoje V4. Osobně si myslím, že kdyby se V4 chovala tak, jako se chovaly nejsilnější státy západní Evropy – Francie, Německo, tak by situace byla ještě horší.

Uvědomme si, že stanoviska naší vlády, ale i nakonec naše, protože my jsme tedy zhruba před třemi týdny přijímali také stanovisko, které bylo podpůrné vůči vládě, tak by tyto země neměly žádnou oponenturu, neměly by žádné protipostoje.

A myslím si, že by paní Merkelová možná ještě pokračovala ve svých projevech, které jsou velmi humánní a vyznívají, jakože jsme schopni přijímat velké množství běženců. A myslím si, že postoje V4 – České republiky, Slovenska, Maďarska, ale i Polska a některých dalších zemí, ať už to je Finsko a další země, spíše z Balkánu – upozorňuji na to, že nejsme připraveni a nejsme připraveni v klidu tyto velké počty běženců přijmout.

Myslím si, že jsme již určitý díl práce splnili a odvedli tím, že jsme vyvolali jinou, než jednostranně se vyvíjející diskusi, že se bude jednat jenom o přerozdělení a o kvótách. To znamená, že jsme upozornili na nutnost řešit příčiny a zajistit režim na vnějších hranicích Schengenu, lépe řečeno, možná Evropy a také dát najevo, že Evropa nemůže přijímat každého, kdo se rozhodne sem přijít.

Zaznělo tady už mnoho věcí, že těmto lidem jde samozřejmě o to, aby přežili a měli dobrou pozici se vrátit do své země, měli by asi mít tendenci zůstávat v takových zemích, jako je Srbsko, jako jsou země Balkánu, jako jsme my, ale jejich konečná cesta je většinou do Německa nebo do Švédska, takže je vidět, že asi plánují dlouhodobější pobyt.

A napadá mě také jedna věc, nad kterou se ještě nikdo příliš nezamýšlel, nebo se o ni nezmiňoval. Včera jsem o ni hovořil i za účasti prezidenta Státu Izrael. A to je věc, když se podíváme, že třeba ze Sýrie z jejích 30 nebo 40 milionů – nyní přesně nevím, kolik tam je občanů – odešlo zhruba pět, šest milionů převážně mladých mužů. Tak si položme otázku, jak bude vypadat po ekonomické stránce tato země v případě, že by se podařilo situaci zklidnit. Kdo se tam bude starat o starce a o staré rodiny? To je podle mne humanitární bomba. A co s tím budeme dělat? Ti mladí, kteří by vlastně měli bojovat za lepší řád pro ženy, pro děti a pro ty, kteří se nemohou bránit, měli by tak jako evropané v minulosti museli bojovat za svobodu, samozřejmě i s pomocí spojenců, oni by neměli jenom utíkat, ale měli by také přemýšlet, jak tam nastolit lepší řád. Kdo jim ho tam má nastolit? Jsem přívržencem toho, aby velmoci využily nejmodernější techniky a technologií a likvidovaly Islámský stát jako přednostní, prioritní záležitost, pak jsou na řadě ostatní diktátoři a další. Ale pravda je, kdo tam udělá pozemní operaci. A staré vojenské pravidlo tvrdí, že pokud nevstoupí noha vojáka na dobyté území, nemůže se hovořit o vyhrané válce nebo o vyhrané bitvě. A to mají být vojáci NATO, to mají být vojáci Spojených států, to mají být vojáci dalších velmocí nebo dokonce naši vojáci? S tím bychom asi u lidí neuspěli. My jsme totiž pořád na začátku řešení problému. My se pořád nebavíme, a nevím, jestli se baví Evropská komise třeba o tom, o čem jsem nyní hovořil, jak bude vypadat Sýrie, jak budou vypadat další země, které se dneska vylidňují, ať už je to Libye, možná že i Irák a Írán, jak budou vypadat bez těchto silných mladých lidí, kteří mají zajišťovat ekonomickou prosperitu? To vidím jako vůbec největší problém, který tam bude vznikat. A tím, že se my tady dohadujeme o kvótách, a chtěl bych přívržence, kteří nám tvrdí, že se máme k tomu postavit humánně atd., upozornit, že po zkušenostech každá věta, která se tady řekne a jde proti oficiální politice vlády, a děkuji našim kolegům z pravé strany politického spektra, že tady v tom vzali rozum do hrsti a nehrají levnou opoziční hru proti politice vlády, že všechno bude proti nám zneužito, ať tu bude vládnout kdokoliv, protože oni se toho chytají velmi lacině, protože oni jiné informace nemají. Vždyť oni tady nebyli, oni naše tábory neviděli, nevědí, jak tady situace vypadá, ale přečtou si to v českých novinách, slyší to v různých vyjádřeních. Tím neříkám, že se nemá kritizovat, ale vždycky je třeba domýšlet také důsledky toho, co můžeme spustit.

Osobně se domnívám, že vláda postupuje rozumně. A ještě jeden postřeh. Kdybychom se za současné situace chovali v ČR, jako se chovala kancléřka Merkelová, jsem přesvědčen, že by netrvalo dlouho a byly by u nás předčasné volby a prakticky nikdo z těch, kteří mají nějaký rozumný, umírněný a více bránící český zájem nebo více bránící lidskou stránku a občanskou stránku, by ve volbách neuspěli. A mohli by zde nastoupit populisté, protože lidé dnes nehledí často ani na svoji životní úroveň, nehledí na své výdělky, ale vlastně se rozhodují při preferenci politických subjektů třeba podle postojů k tomu, jak se stavíme k migraci. Mně se to nelíbí, je to zásadní chyba, jsou tady další a další věci, podle kterých by se lidé měli rozhodovat. Ale my to nezměníme. Už jsem to řekl několikrát a řeknu to znovu – abychom nedopadli jako Jakeš v roce 1989, když říkal, že tam stojí jako kůl v plotě. Lidé si prostě mysleli něco jiného a oni v politbyru říkali také něco jiného, a pak najednou koukali, že jsou jako kůl v plotě.

Je potřeba domýšlet důsledky. A chtěl jsem zejména upozornit na to, aby se nezapomínalo, že to, co se nyní ještě diskutuje, není všechno, že právě situace v zemích, odkud migranti přicházejí, se nemůže vyřešit bez toho, když tam nebudou samy bojovat za svobodu a za lepší řád a bez toho, aby také byla nějaká perspektiva jejich dalšího ekonomického vývoje, to znamená, aby tam normálně probíhal plnohodnotný hospodářský proces, protože podle mého názoru není Evropa schopna, a ostatní svět se k tomu moc nemá, finančně a hospodářsky neustále tyto země podporovat. To není jenom 30 milionů, 40 milionů Syřanů, ale tato oblast má spíše několik stovek milionů občanů, kteří se mohou dostat do velmi složité ekonomické pasti. Nezapomeňme, že jenom třeba pokles cen, cen ropy bude způsobovat v řadě zemí velmi vážné hospodářské problémy, protože oni nic jiného neprodukují než suroviny.

Já osobně tedy se domnívám, že vláda postupuje správně, že stanovisko nebo návrh našeho výboru je rozumný, spíše ještě na vládu tlačí. Myslím si ale, že je to pro vládu i dobrý podklad k tomu, aby mohly hájit svoje postoje. Takže to je k tomu mé stanovisko. Samozřejmě mně by bylo vlastnější a byl bych radši, kdybych viděl také nad ten možný konec případu a mohl říci – bude to trvat rok, pojďme tady bez nějakých řečí ubytovat – já nevím, deset tisíc běženců. Pojďme býti velkorysí, dejme na to tolik a tolik peněz, ale já to říci nemůžu, protože já na pomyslný konec vůbec nevidím a naopak vidím to velké množství problémů, které jsou s tím spojené. To, co tady říkali kolegové zleva, zprava, všechny problémy nechci opakovat. Podle mého nejsme schopni vyvrátit, že nemůžou nastat a občané nás budou vinit z toho, že jsme nebyli prozíraví, že jsme koukali jenom na současný stav, že jsme se nechali převálcovat silnějšími zeměmi. V zemích, jako je Německo, Francie, možná země Beneluxu, víte, tam se s tím hraje i politická karta, protože tam už dneska je velké množství voličů, kteří mají svůj původ v arabských zemích, a zejména ve Francii, tam je to hra i politická. Tam to není jenom hra o lidská práva, o svobody a humanitární postoj. Tam je to podle mého i hra politická a samozřejmě to bychom měli my také vědět a brát to v potaz a řídit se svými podmínkami a možnostmi, které máme, abychom byli schopni je vůbec zvládnout, a aby občané ještě více neztratili důvěru, resp. neměli ještě větší nedůvěru k politickému spektru. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. A jako další se do rozpravy s přednostním právem hlásí pan ministr Jiří Dienstbier. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Já z pozice ministra pro lidská práva nemohu nereagovat na to, co tady zaznělo z úst místopředsedy Senátu Přemysla Sobotky ve vztahu k režimu v tzv. detenčních zařízeních.

Já jsem zařízení v Bělé-Jezové osobně navštívil před pár týdny. Byla to dopředu neohlášená návštěva, zcela úmyslně, protože jsem chtěl znát reálnou situaci v tomto zařízení, a ne takovou, která bude dopředu na takovou návštěvu nachystána.

Velmi vítám to, co tady řekl pan kolega Hampl, že ČR, tak jako ostatní země EU, jsou právními státy, a že musí ctít určitá pravidla, včetně práva na řádné projednání těch, kteří žádají o azyl. A stejně tak je potřeba dodržovat pravidla ve vztahu k řízení o osudu osob, které o azyl nepožádali a provádíme s nimi řízení o přidání nebo o návratu, v případě vyhoštění do jiné země.

Zmínil bych, že v zásadě všechna pravidla EU, ať už jde o nařízení tzv. Dublin III, nebo o návratovou směrnici nebo procedurální směrnici. Všechny tyto normy požadují po členských zemích EU, aby všem účastníkům těchto řízení zajistily právní pomoc, resp. garantovaly právo na dostupnost právní pomoci. Včetně toho, aby tato právní pomoc jim byla poskytnuta pro ně ve srozumitelném jazyce, protože jinak samozřejmě by se nejednalo o poskytnutí právní pomoci. A musím říct, že zjištění na místě – v Bělé-Jezové, nejsou z tohoto hlediska ideální, a že český stát má rezervy v zajišťování tohoto práva.

Myslím si, že v tu chvíli, já doufám, že od té doby se situace aspoň o něco zlepšila, neplatí ani, že by tam byly příliš důstojné podmínky pro lidi, kteří jsou v těchto detenčních zařízeních, nebo v případě mohu mluvit z vlastní zkušenosti o Bělé-Jezové, tak, že by tam byly lidsky důstojné podmínky zajištěny.

Rád bych tady zdůraznil, že přesto, že ti lidé, jak se někdy říká, jsou tady protiprávně, což samo o sobě není také tak jednoznačné, tak to, čeho se dopustili je maximálně na úrovni přestupků. Překročení státní hranice, zejména ze strany uprchlíka nepochybně není trestným činem. K těmto lidem bychom se měli chovat úměrně v této situaci. V předchozí debatě dopoledne tady dokonce zaznělo, že by měli zůstat v prvním bezpečném státě. I z tohoto hlediska není situace tak jednoznačná, na základě soudní judikatury nepochybně takovým bezpečným státem není Turecko, a to bez ohledu na to, jestli ho zařadíme na nějaký seznam. Dokonce můžeme vytvářet jakékoliv seznamy, ale seznamy budou podléhat soudnímu přezkumu. Soudy mohou rozhodnout, že podmínky v jednotlivých státech, byť jen na nějaký seznam zařadíme, nesplňují parametr bezpečného státu z hlediska nakládání s uprchlíky.

Z tohoto hlediska ani právně není jasné, kde tito lidé vlastně poprvé vstupují na území bezpečné země a kde stále ještě mohou podle všech mezinárodních pravidel žádat o azyl. Z tohoto hlediska ani není jasné, do jaké míry porušují nějaké právní předpisy.

Myslím si, že v této oblasti bychom měli doopravdy garantovat jak právo na právní pomoc ve srozumitelném jazyce, tak zajistit lidsky důstojné podmínky. Myslím, že nejsme žádná rozvojová země a že je i v našich finančních možnostech tato práva garantovat.

To neznamená, že bych tady nějak zásadně chtěl zpochybňovat pozici, že se nemá zavádět nějaký povinný relokační mechanizmus. Sám mám pochybnosti o tom, že by takový povinný mechanizmus nutně mohl fungovat, a rozhodně nebylo dobré, že se celá debata soustředila především na tyto tzv. kvóty a že se neřešily stejně intenzivně všechny další otázky, které by mohly přispět k řešení krize.

Je ovšem zcela zřejmé, že krize nemá úplně jednoduché řešení. To, o čem mluvíme, o stabilizaci situace ve zdrojových zemích, je otázka zjevně na léta, momentálně se tam pravděpodobně situace spíše zhoršuje. Vypadá to, že za poslední týdny se daly na útěk další statisíce Syřanů díky bombardování a ofenzivě Asadovy armády, že tady prostor ke zlepšení není. Je otázka, jestli se nám podaří něco rozumného domluvit s Tureckem, které asi jediné má doopravdy možnosti a kapacity na to příliv uprchlíků do EU, do schengenského prostoru zamezit. A problém je samozřejmě se všemi dalšími opatřeními, která zdůrazňujeme, ať už je to důsledná ochrana vnější schengenské hranice, hotspoty, návratová politika, protože důsledná ochrana vnější schengenské hranice neznamená zmenšení počtu lidí, kteří přicházejí, ale jejich důsledná registrace do evropského systému.

To může vnést určitý řád do procesu migrace, ale automaticky to neznamená omezení přílivu uprchlíků.

To, to tady bylo zmíněno v předchozí debatě, jestli česká vláda přichází také s nějakým pozitivním řešením. Dle mého názoru pravděpodobně v tomto největší posun přinesla pozice, se kterou odjížděl premiér na jednání mimořádné Evropské rady, z níž tady dnes zpráva byla projednávána, kde byl požadavek na to, aby se otázka ochrany vnější schengenské hranice, zřizování, provoz a také financování hotspotů přeneslo na evropskou úroveň, aby to tedy nebylo ponecháno na hraničních státech schengenského prostoru, které to objektivně nemají šanci samy bez výrazné evropské pomoci zvládat. A stejně tak, aby se sjednotil azylový režim, zavedlo vlastně jednotné azylové řízení prostřednictvím nějaké evropské azylové agentury pro celou EU, čímž by se také odbřemenily jednotlivé členské státy. Vlastně by tím padla pravidla Dublinu3, kdy zpravidla hraniční země, kdyby dodržovala všechna pravidla, musela by provést azylové řízení v podstatě se všemi těmi, kteří přicházejí, což by Řecko samozřejmě zcela položilo.

To považuji za poměrně silné vykročení k nějakému evropskému řešení, se kterým česká vláda přišla.

Je třeba upozornit i na slabiny, protože zároveň součástí tohoto řešení má být i návratová politika, která se skloňuje v jednom kuse. Je potřeba si uvědomit, a byť je jedno, jestli těch, které dokážeme vracet, je 8 % nebo 45 %, ale pořád platí, že minimálně zhruba polovinu lidí, kteří jsou ti tzv. neoprávnění nebo nelegální migranti nebo neoprávnění žadatelé o azyl, ať už to budeme nazývat jakkoliv, stejně nedokážeme vrátit, a je tedy potřeba vědět, co s těmito lidmi budeme dělat, jestli budou zůstávat v hotspotech někde na pobřeží Řecka nebo Itálie a po jakou dobu, a především je potřeba vědět, jaká práva přiznáme těm, kterým bude uděleno právo azylu, i kdyby se zavedlo společné nebo jednotné evropské azylové řízení, protože když jim azyl udělíme, tak v zásadě jsou jen dvě možnosti – buď budou mít volný pohyb po Evropské unii, tak jako občané EU, což by zcela jistě neřešilo problém preferovaných cílových zemí, jako je Německo nebo Švédsko, anebo se znovu vrátíme k debatě, jakým způsobem se o toto břemeno podělit.

V zásadě z toho není příliš úniku, chceme-li dodržovat principy naší civilizace včetně panem kolegou Hamplem, zmiňovaného právního státu, uznání práva na azyl a řádného řízení, které bychom měli garantovat všem cizincům, kteří přicházejí.

Protože jednoduché odpovědi neexistují. Ale myslím si, že ta jediná, aspoň trošku možná, trošku přijatelná je povýšit řešení na celoevropskou úroveň, pravděpodobně to spousta lidí nebude slyšet ráda, ale je to v podstatě prohloubení evropské integrace v této oblasti.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Vidím, že jste svým vystoupením vyvolal další vlnu reakcí. Nyní se tedy hlásí pan 1. místopředseda s přednostním právem, Přemysl Sobotka. Prosím, pane senátore, máte slovo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedající, pane ministře, já jenom malou reakci na svého předřečníka, pana kolegu senátora, ale zároveň ministra pro lidská práva české vlády.

On řekl – "měli bychom" zajistit právní pomoc všem, kteří přijdou do ČR. Moje otázka zní: Co s tím udělal ministr pro lidská práva a jak tuto situaci pomáhá řešit? Určitě dostanu na to odpověď.

A pak, když trošku zpochybňoval roli Turecka, že to není bezpečná země, tak si trošku protiřečil, protože následně řekl, že Turecko je vlastně jediná země, která může pomoci řešit ten konflikt, který probíhá v Sýrii apod.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A s přednostním právem se hlásí pan ministr Jiří Dienstbier. Předpokládám – reakce na to, k čemu byl vyzván. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Byl jsem vyzván v podstatě k odpovědi na vznesený dotaz. Začnu tím Tureckem. Ano, je to paradox, je to tak. Ale pokud se podíváme do judikatury, tak paradoxně ani členská země schengenského prostoru – Řecko – není považována soudy za bezpečnou zemi z hlediska předávání migrantů. Proto jsem upozorňoval, že jedna věc je, jakou zemi zařadíme na nějaký seznam bezpečných zemí a jaký bude výsledek konkrétního řízení, vč. soudního přezkumu.

K té otázce, co jsem udělal se zajištěním práv osob v detenčních zařízeních, jednak samozřejmě jsem navštívil ta detenční zařízení, abych si sám udělal obrázek, veřejně jsem sdělil názor na tuto věc. Mimo jiné Rada vlády pro lidská práva, které předsedám, schválila dva podněty na základě jednání svých dvou výborů pro práva dětí a pro práva cizinců, které já budu buď zítra, nebo v pondělí posílat do meziresortního připomínkového řízení, které směřují právě ke zlepšení režimu v těchto zařízeních.

Jinak – a já jsem rád v tomto směru, že ministr vnitra reagoval na zprávu veřejné ochránkyně práv, že přistoupí k nějakým krokům, které mají zlepšit situaci v detenčních zařízeních, protože to je prostě potřeba udělat. Já využívám ty nástroje, které mám, např. podnětu mnou vedené rady na vládu ČR.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Malý. Konečně se dočkal! Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Nikdo s přednostním právem se nehlásí, takže po šesté mohu vystoupit. Děkuji za slovo.

Já bych poděkoval panu ministrovi vnitra za to, že věci, které jsou pro nás připraveny, mají hlavu a patu. My tady pořád mluvíme o tom, že běženci mají práva, musíme zajistit, ale nikdo se nedívá na to, že pro ně to zajišťuje policie a pracovníci ministra vnitra. Tito lidé, protože pro ně nebyly připraveny žádné podmínky, v podstatě v polních podmínkách zajišťují bezpečnost, prší jim na hlavu, neměli ze začátku kde pořádně si odpočinout, ale nikdo z nich nereptal. Prostě pracují, protože ví, že je to potřeba, že dodržují zákon. To je to samé, co tady říkal pan ministr. My chceme jenom to, aby se zákon dodržel, abychom se nestali průtokovým zařízením. To je v pořádku. Právě proto já tuto věc doporučuji ke schválení. Tento návrh usnesení. Když jsme se bavili o tom, jaká je bezpečná cesta. My zazdíváme to, že všichni zaplatili za to, aby se sem dostaly. To jsou nemalé částky. Když hraniční agentura Frontex někde zadrží loď, která nefunguje, které nejde motor, která je těsně před potopením, tak každá ta loď má nějaký domovský přístav. Nebo ji zastaví pár desítek kilometrů od pobřeží. Je záhada, proč ji přetáhne směrem do Řecka, když blíž je domovský přístav. To jsou věci, které je potřeba vysvětlit, jakým způsobem ty věci fungují.

Pak jsme se tady bavili o jedné věci, že největším problémem jsou ozbrojené skupiny, které vedou v Sýrii boj jedna proti druhé. Když se podíváte, jak jsou vyzbrojeny, jakou mají výstroj, tak si musíme uvědomit, že naše armáda není ani tak dobře vyzbrojena a nemá takové zásoby. Je to obrovské množství munice, obrovské množství pohonných hmot. Hlavně peníze, které ti lidé musí dostávat proto, aby bojovali. Nikdo tam nebojuje zadarmo, z přesvědčení. To jsou věci, které my tady nechceme slyšet.

Jednoho krásného dne prostě opravdu se může stát, že z pohledu celé EU 3 procenta není mnoho. Ale oni se nerozmísťují v průměru, to je to samé, jako když jsme se bavili o tom kuřátku. Já prostě sním jedno celé kuře, někdo tady nedostane žádné, ale v průměru máme každý polovinu. Toto jsou věci, které se nedají srovnávat. Až naši spoluobčané nám to všechno spočítají.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Tomáš Jirsa. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Jirsa:  Pane předsedající, dámy a pánové. Jako občan tohoto státu se musím ozvat na řeč pana ministra pro lidská práva. Musím říct, že mě fascinuje, jak relativizuje právo a říká: Není jasné, zda migranti porušují právní předpisy. Proč máme systém pasů, víz, hraničních kontrol? Vzkazujeme vlastně do třetího světa – můžete vstoupit. Protože když vstupujete do EU, je potřeba, aby vás bylo dost, jenom jste prostě prorazili tu závěru – a můžete klidně vstoupit, protože neporušujete právní předpisy. Stejně absurdní přístup zvolilo Německo, když zcela flagrantně Řecko začalo porušovat primární právo EU – Dubin II – a řekli: Už to neplatí a my to nebudeme dodržovat. Výsledkem těchto vzkazů je to, že před dvěma dny jsem viděl v České televizi v hlavních zprávách, jak se v tom dešti nějaký ten migrant rozčiluje a křičí tam – viděla to řada z vás – já jsem zaplatil 5000 eur za cestu do Německa, tak přece tady nebudu stát v dešti. Otevřete tu bránu, já jsem si to zaplatil! To je výsledek těchto vzkazů. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Petr Gawlas. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Někteří moji předřečníci tady zmínili detenční tábory. Já mám taky takový jeden, je to ve Vyšních Lhotách. Je to můj senátní obvod. Řekl bych, že by to měl být ten nejhorší, protože se tam svážejí migranti, kteří už mají nějaké přestupky. Ale mně se zdá, že je tam celkem pořádek v tom detenčním zařízení. Já tam nechodím na nějaké ohlášené, nebo neohlášené návštěvy. Já tam jezdím průběžně, komunikuji s paní starostkou, já, kdyby tady byl pan ministr, tak ho pochválím, protože požadavky, které byly vzneseny paní starostkou, třeba na osvětlení v obci, nebo Vyšní Lhoty ještě nemají ten azylový poplatek 8 Kč na osobu, ale když to spočítáte, kolik je tam lidí a kolik to za rok stojí pro malou obec – třeba 1,5 milionu – tak už je to nějaká taková významná částka do rozpočtu. Co se týká mého detenčního zařízení, v mém senátním obvodu, vevnitř si tam oni hrají fotbal, hraje Sýrie proti Afghánistánu, pak se pokopou, nebo se pohádají o tom, jestli se budou dívat na al-Jazeeru, nebo na jiný program. Ale zařízení je dobře hlídáno. Nikdo tam odsud neutekl. Nejsou hlášeny žádné mimořádné události. Sem tam se poperou mezi sebou nebo s nějakým příslušníkem ostrahy, ale vcelku to funguje dobře. Takže to je moje zkušenost z detenčního zařízení ve Vyšních Lhotách.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, ale možná jenom pro upřesnění, to není soukromé zařízení, které byste provozoval, nýbrž ve vašem volebním obvodu, aby zde bylo úplně jasno, aby vás někdo nechytil za slovo, že máte privátní zařízení tohoto typu. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Zdeněk Papoušek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážený pane předsedající, vážený pane – ministr tady není, vážené dámy, pánové. Já jsem chtěl položit panu ministrovi dotaz, ale jelikož tady není, tak nevím, jak to mám učinit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  On Vám určitě rád odpoví, ale musel si odskočit, takže se omlouvá.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Tak já bych jenom udělal takový krátký úvod, protože bych chtěl tady pohovořit o jedné věci. Je samozřejmě rozdíl mezi tím, jak se sem uprchlíci dostávají, a potom, jak se k nim chováme. Já bych chtěl jenom zmínit tady jeden rozhovor, který byl veden s Martinem Rozumkem, což je ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům. Zatímco on hodnotil uprchlický tábor v Zastávce jako velice dobrý, že tam žádné problémy nejsou, což mohu potvrdit, protože jsem tento tábor navštívil a myslím si, že tam žádné problémy nejsou, tak hovořil o táboře v Bělé jako o místě, kde se s těmi uprchlíky zachází špatně. Zde bych právě chtěl odkázat na jeho slova, kdy říkal, že dominantní postavení v tom, jak se chováme k uprchlíkům, má odbor azylové a migrační politiky ministerstva vnitra, konkrétně Tomáš Haišman.

Tak bych se rád zeptal pana ministra, jestli mohu, jakou úlohu v této politice migrační, azylové, hraje tento odbor. A podle slov pana Martina Rozumka, tak tento odbor záměrně vytváří atmosféru takovou, aby ti uprchlíci tady nechtěli být. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Šesták. Prosím, pane senátorek, máte slovo.

Senátor Jiří Šesták:  Děkuji, pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové. Já jsem se chtěl zeptat pana ministra na číslo, které tady padlo, těch 20 milionů uprchlíků, protože to je pro mě nové číslo, tedy uprchlíků – jestli to jsou uprchlíci z této vlny, jaká je struktura, protože jsem neslyšel, že by v této době do Evropy přišlo ať už italskou cestou, nebo balkánskou cestou 20 milionů. A my potom tady s tímto číslem tady pracujeme, odpočítáváme tady, kolik procent to je na celkovou EU. Já vycházím z čísel jiných. A především číslo, které patří pro ČR pro letošní rok je asi 2000. Takže na jedné straně my se právě dostáváme do toho bizarního vztahu, toho jakéhosi imaginárního tlaku lidí, kteří tady nejsou, u toho pocitu strachu, a těm se to zvětšuje. A ta skutečnost je jiná. Takže jenom proto, abychom skutečně pracovali s nějakými reálnými údaji.

Samozřejmě, že z mého pohledu, už jsem to říkal minule, uznávám všechny argumenty, nebo – řada argumentů, která tady padla, ty kvóty – to lpění na kvótách je past, do které jsme upadli, a teď nevíme, jak z ní. Pan ministr nám řekl svoji zkušenost s panem ministrem Bavorska. Já tam mám přátele, zrovna jsem se s nimi setkal v Pasově. Já jsem odjížděl se studem. Protože ti lidé se mě ptali, proč se nás to netýká, proč ty stovky lidí, kteří v tom Pasově jsou, a musí to řešit oni, proč my se tváříme, že to není náš problém. Přitom, nechci mluvit o nějakých evropských dotacích, které teď jdou z EU, ale proč jsme počítali s tím, že když utíkali od nás lidé v roce 1968, nebo předtím v roce 1948, tak počítali s pomocí, počítali s tím, že nebudou vraceni nazpátek do toho režimu, ze kterého utíkali, jestli je to režim, nebo válečná zóna, to je druhá věc. Já na to neumím odpovědět. Ty lidi se o ty lidi starají. Jsou jich tam stovky, které tam jsou přeřazeny. Já si připadám hloupě, když si přečtu SWOTky, kolik bylo zadržených za týden imigrantů v čísle 5, kolik je tady, nikoho neubytováváme, protože k nám nikdo nechce. Samozřejmě, udělali jsme ze sebe obraz nehostinné země, která je až nepřátelská vůči těmto běžencům, tak se nám vyhýbají. Cítím se velmi trapně jako občan, mám výčitky tím pádem i jako senátor, že v tom nedokážu nic udělat. Humanitární pracovníci, které člověk vidí na těch hranicích slovinsko-chorvatských, kteří pracují v zoufalých podmínkách, tak najednou mi vyvstává jiný obraz. Pan kolega Jirsa tady uváděl, a já jsem to viděl taky, toho člověka, který absurdně vykřikoval, že si zaplatil a že chce, aby za tu cenu něco dostal. Na druhé straně jsem tam viděl v těch obrázcích spoustu malých dětí, které se brodily v bahně, a ženy, které byly po porodech. To je pro mě daleko strašnější situace, než to, že nějaký člověk nesmyslně vykřikuje, že někde dal 1000 dolarů a není vpuštěn do dané země, to je jeho problém. Ale ty děti a ty matky, ty rodiny – to je náš problém.

Rád bych to udržel v té racionální rovině. Nejsme schopni řešit, nebo velmi těžce jsme schopni řešit tu krizi, která je celoevropská. Nevíme, co nastane v příštích letech. Ale pojďme se starat o ty lidi, kteří tady jsou, o ty lidi, kteří jsou v té zoufalé situaci, kteří z nějakých důvodů sem přišli. Je mezi nimi skutečně spousta malých dětí, rodin s dětmi, žen. To je podle mě naše povinnost, toto je morální povinnost. Říkáme, že bráníme své hodnoty – jaké hodnoty? Ty hodnoty musíme realizovat právě tou pomocí. Jenom pro připomenutí určitých dějinných souvislostí, Sýrie byla několik set let součástí Římské říše. My její součástí nebyli nikdy. Řada římských císařů měla syrskou krev.

Jenom taková poznámka, proč nevracíme ty lodě, ano, ono se to nabízí, aby se vracely ty lodě nazpátek, ale to jsou výsostné vody cizího státu. Tam nemají právo do nich vplout. Takže tam je celá řada překážek, které my nemůžeme řešit. Určitě by nebylo správné, abychom se my tady dostávali do konfrontační roviny a vzájemně se osočovali. Ale pojďme řešit tu situaci lidí, kteří tady jsou, kteří nemají návratu, protože mladí lidé utíkají, protože nechtějí jít do války a nechat se zabít. Copak mladí lidé odsud neutíkali v roce 1939? V roce 1948? V roce 1968? Taky utíkali, protože věděli, nebo byli přesvědčení, že nemají šanci. A ti, co tady zůstali, tak se tady ten režim zavřel, popř. je zabil.

Takže to je složitá situace. Nemůžeme soudit ty lidi, jejich motivy a důvody, proč dělají to, co dělají, ale postarejme se o ty bezbranné, o ty nejzoufalejší lidi. To je naše povinnost. A na tom budeme růst. To je naše výzva, to je naše příležitost. Na tom ukážeme, jaká jsme společnost. Nebo si na tom poškodíme tu svoji duši natolik, že se nám to vrátí v těch dalších generacích, kterých se tak bojíme. Protože to je ten šrám na té naší přirozenosti, na tom našem vybavení duchovním. To je to měřítko, které si nastavíme do naší budoucnosti. A jestliže dokážeme řešit tu situaci teď vlastními silami, budeme schopni daleko lépe řešit i ty další, možná daleko vážnější a dramatičtější situace, které přijdou potom.

Děkuji vám za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor František Bublan.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Domnívám se, že je poctivé říci si, o čem ten návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady mluví. On přichází s myšlenkou zavedení relokačního mechanismu, který by v situaci, kdy se členský stát EU vyskytne v situaci velkého přílivu žadatelů o mezinárodní ochranu, umožnil přesun předem nedefinovatelného množství osob, u nichž existuje vysoká pravděpodobnost, že se kvalifikují pro udělení mezinárodní ochrany. A to z postiženého členského státu do dalších států EU.

To určení, kdy nastal ten krizový stav, je zatím dáno na rozhodnutí Komise. To je možná asi ten největší problém. Nicméně je to skutečně o tom stavu, který ještě nenastal. Já jsem dopoledne říkal, že může nastat někdy v příštích měsících, v příštích letech, že ta situace se může vyhrotit a může být daleko silnější, než ji máme teď.

Ale pokud by ta situace nastala a byl by postižený stát, a tím může být i ČR, my nevíme, co se stane na Ukrajině nebo někde jinde, i když zatím máme tedy pověst země nehostinné, ale může se to změnit, nebo může nastat nějaká jiná situace. My můžeme být také tím postiženým státem. A potom možná budeme žádat Evropskou komisi nebo EU, aby učinila nějakou relokaci. A nevím, jestli ten náš dosavadní přístup je takový, že by nám všichni vyšli vstříc. Takže mluvíme skutečně ne o tom, že by to teď nastalo, že by příští měsíc začali nějací migranti relokovat, ale je to pouze v tom stavu, kdy se některý z těch členských států ocitne v této krizové situaci. Je to o solidaritě. Solidarita je jedna ze základních myšlenek EU. Říkám to proto, že já nemohu hlasovat pro usnesení evropského výboru.

Už z toho důvodu, že nevychází z toho, že se jedná o krizový stav. Také proto, že je to takové neustálé omílání, tak, jak už jsem dnes slyšel, je to taková hudební smyčka, která se neustále opakuje. A to je – nechceme kvóty, nechceme relokace. Ono nás to zavádí... My jsme v té smyčce uvízli a nemůžeme se z ní dostat ven.

Ale abych jenom nekritizoval, já mám na pana ministra takový dotaz, zda česká delegace navrhovala, aby se použil institut dočasné ochrany. Ten by možná vyřešil to, že by zmizel ten rozpor v tom právním základě. Pokud byl navržen tento institut dočasné ochrany na řešení té krize, tak zda vůbec Rada o tomto institutu uvažovala.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Čunek. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já mám pro pana ministra takový návrh, který by možná částečně zmírnil rozhořčení, které vyjádřili mnozí jiní, vč. kolegy Šestáka. Protože vím o aktivitě křesťanů v ČR, kteří za souhlasu ekumenické rady církví a biskupské konference sdružili finanční prostředky, a je jich 152. Já bych rád znal nějakou odpověď, protože určitě z těch 152 křesťanů, kteří někde v Erbilu jsou, tak pan premiér Sobotka jim přislíbil, že se ta situace bude řešit, a ona skončila tak, že jim na ministerstvu vnitra úředníci řekli, že nemají politické zadání, aby tu situaci řešili.

Teď je tady pan ministr vnitra. Já bych byl velmi rád, kdyby tito lidé, kteří jsou zmapovaní, mají doporučení hodnověrných orgánů o tom, že to jsou skutečně ti konkrétní lidé, kteří by k nám mohli jít, jsou to lidé, kterým byly zmasakrovány rodiny, a oni kvůli vzrůstajícímu napětí v tom Erbilu mají obavy o život. Já si myslím, že tito lidé by mohli nějakým způsobem být přijati do ČR, protože ti, kteří je volají, je ubytují u sebe, zaplatí jim ze svých, ne státních prostředků, tu dopravu a postarají se o ně. To znamená, ČR to bude stát jen tu aktivitu. Tak bych celkem rád, kdybychom takto této aktivitě mohli pomoci. Protože jak říkám, údajně mluvili s panem premiérem, ten přislíbil pomoc, nicméně na ministerstvu vnitra narazili.

A pak bych se rád vyjádřil k jednomu ze svých předřečníků, a to s ohledem na ty výsostné vody, kam ty naše lodě nemohou. Já jsem přesvědčen, že jestliže někde zuří válka, probíhá genocida, tak my bychom měli být ti, kteří i s Evropou to vezmou v potaz a nebudou tak rigidní v mezinárodních vodách se dívat na to, jak se někde vraždí. Ty vody klidně mohou porušit a lodě, které provozují a obsluhují pašeráci, tak stejně jako Španělé potopit. Příp. se chovat ještě nějak jinak. Ale to už jsem tady jednou říkal.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Hlásí se ještě pan senátor Jaroslav Kubera, což je naprosto překvapivý element, ale budiž, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane místopředsedo. Já celý den tady o tom přemýšlím a pořád na to nemůžu přijít, chtěl bych, aby mi to někdo vysvětlil. Takže znovu... To, co my si tady vyprávíme, si můžeme vyprávět. Poté, co jsme někteří, já tedy ne, ale někteří odhlasovali Lisabonskou smlouvu, tak se tady bavíme o něčem, na co nemáme sebemenší vliv. Prostě bude rozhodnuto a hotovo. Takže jestli my si tady vyprávíme – tak nebo onak, nebo co uděláme, já jsem se ráno ptal na to, kam bude paní kancléřka posílat ta letadla, jak jsem se včera dočetl, s těmi ekonomickými uprchlíky, kde budou ta letadla přistávat. Dnes mi jeden vtipálek řekl, že zřejmě budou mít padáky. Ono to není tak, jak říká tady pan kolega Čunek, že můžeme vjet do výsostných vod Libye nebo někam jinam, to můžeme, ale jenom jednou. Oni zahájí palbu a pak jsme tam, kde nechceme být. Tady už žádné smírné řešení neexistuje. Ti lidé nebudou chtít dobrovolně, znovu to opakuji, jestli někdo ujde 4 tisíce kilometrů a zaplatí 50 tisíc korun nebo eur nebo nevím, tak rozhodně nebude chtít, aby nastoupil dobrovolně do letadla, které ho někam – nikdo neví kam – zaveze. Včera byl pan poslanec Korte v České televizi, nevím, jestli jste to někdo viděl, on tam zdůrazňoval, že tajné služby mají odposlouchávat politiky, že je to jejich úkol. To tedy znamená, že určitě někdo z našich zpravodajských služeb ví, jaké úmysly má paní kancléřka, protože ji odposlouchávají, a mohl by nám to třeba sdělit. Nežijte tady v iluzi. Vy se tady vybavujete. Mě také mrzí ty rodiny, které pan Čunek chce, abychom se o ně postarali. Ale současně jsem četl od jednoho faráře: Proboha, nikdy nedopusťte, abyste si doma ubytovali tyto uprchlíky. On přímo k tomu vybízí a vypráví o těch zkušenostech, které s nimi měl, že to není tak jednoduché, jak to tady někdo líčí.

Ten problém je přece v tom množství. Tady už to bylo řečeno. Jaké je to číslo? Víte ho někdo? Je to 150 milionů, je to miliarda? Za dva roky to může být miliarda, protože světový konflikt se bude eskalovat, nikoli uklidňovat, jestli někdo znáte ty recepty, tak je řekněte, ty by mě zajímaly. Žádné takové recepty nejsou. A ČR není nepřátelská země, ona není nepřátelská. Vzpomeňte na ty syrské rodiny, které měly být operovány u nás, a zůstaly tu, tuším, dvě. Pan ministr možná ví přesněji. Ostatní se nechali operovat ve Spojených státech. To je legitimní, já to nenapadám, to je možné. Nebo měli nějaké lepší podmínky tam, nevím. Ale prostě nežijte tady v iluzi, že EU funguje demokraticky. Ta přece nefunguje, vždyť to vidíte. Komise rozhodne, nikdo se nebude obtěžovat s nějakým hlasováním, nebo aby se s někým bavil. Jestli si vzpomenete, když jsme tady probírali tu smlouvu se Spojenými státy, kdy my musíme hlásit ty, co mají účty u nás Američané, já jsem se ptal, proč obráceně to není, a tehdy pan ministr financí mi tady řekl: My jsme jiná kategorie! My jsme jiná kategorie? My jsme nula, dámy a pánové. My tam vůbec nic neznamenáme. Jsme nula v moři.

A my jediné, co nám zbývá, hájit si to, co si ještě dokážeme uhájit. Nic víc nám nezbývá. Žádné nenásilné řešení tohoto stavu v tuto chvíli už neexistuje. Podívejte se na ty davy, které se valí. Teď se uklidníme, bude zima, tak některé cesty budou mírnější, protože to nepůjde. Na jaře přijde druhá vlna, s kterou si už vůbec nebudeme vědět rady.

Takže ono to žádné racionální a jiné než násilné řešení nemá. A vzpomeňte si na moje slova, že tomu tak bude.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, jenom možná vzhledem k průběhu a k časovému průběhu dnešního jednání bych požádal zástupce senátorských klubů, aby se možná dohodli, jak budeme zítra pokračovat. Děkuji. A nyní se do rozpravy hlásí pan senátor Václav Hampl. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Já se omlouvám, že ještě protahuji tu debatu, ale přece jen v reakci na předchozí vystoupení cítím potřebu jako předseda Evropského výboru se, prostřednictvím pana předsedajícího, obrátit na senátora Kuberu, jestli své vystoupení myslel v tom smyslu, jestliže demokracie v EU není, že se tedy nemá Evropský výbor pokoušet nadále připravovat nějaká stanoviska.

Pro mě to z toho jeho vystoupení bylo jako krásný pláč, ale trošku bez nějakého konkrétního obsahu, co tedy se navrhuje konat. Já si myslím, že všichni víme, že je to těžká věc. Myslím si, že v této místnosti není nikdo, kdo by v té věci trpěl nějakými iluzemi, jako že míříme ke krásným zítřkům. Myslím si, že je potřeba svědomitou konkrétní prací zkoušet vymyslet, jak to co nejlíp udělat. A já jsem to z toho opravdu nepochopil. A cítím jakožto předseda evropského výboru přece jen tady jistou zodpovědnost, abych tomuto plénu pomáhal přednášet návrhy, se kterými by se pak mohlo ztotožnit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, do rozpravy se již nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. A zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Určitě ano, protože dotazů a připomínek byla spousta. Takže, prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, já za tu debatu chci poděkovat. Je vidět, že to je téma, které zajímá veřejnost, zajímá samozřejmě i politickou scénu a zajímá bezesporu i Senát Parlamentu ČR, což je v naprostém pořádku.

Tady zaznělo, že Sýrie byla součástí Římské říše. Když se vrátíme do historie, tak si taky řekněme, jak ta Římská říše skončila. A že i Římská říše stavěla své zdi a ploty. A ta Římská říše z mého pohledu skončila primárně na tom, že přestala bránit svoji vnější hranici. Že začala uplácet ty kmeny kolem sebe a kmeny nakonec zjistily, že těch pár sesterciů, co dostanou, že je lépe si vzít vše. Takže myslet si, že dostaneme dneska ve světě, který není úplně přátelský, všechno zadarmo, že to, co jsme si vydobyli, že Evropa je ostrůvkem, jak říká pan prezident, pozitivní deviace na mapě světa, že to je místo, kde se dobře žije, kde funguje právní řád, to si ale musíme také uchránit. To za nás, přátelé, nikdo neudělá.

A to je to, s čím přišla Česká republika na debatu do Evropy. A my jsme si troufli, vážené dámy a pánové, mít vlastní názor. A já myslím, že se shodneme tady na tom, že nechceme žít v unii, kde nemůžeme říct vlastní názor, aniž bychom se báli, že nás větší státy potrestají. Nebo že tam budeme v roli nějakého potížisty. V takové unii asi žít nechceme. Já tedy ne. Já jsem zažil bývalý režim, můj děd prošel koncentrákem za druhé světové války a já si umím cenit svobody. A cením si volného pohybu osob.

Pamatuji si, jak jsem nějakým omylem v roce 1988 vycestoval tehdy do Západního Německa, měl jsem ve slipech zašitých 300 marek. Pamatuji si na ten samopal u hlavy a na toho policistů s tím psem. A já už to nechci zažívat. A nechci, aby to zažívaly moje děti. A my tady stále hovoříme o právech uprchlíků. Ano, mají svá práva, bezesporu, jsou to lidské bytosti, ale také právo mají starousedlíci a také ty naše děti mají nějaká práva. A máme povinnost jim zařídit svět, v kterém se jim bude dobře žít. A my dáváme důraz na některé otázky, na které se v minulosti prostě a jednoduše zapomnělo. Evropa zaspala a hysterický běh k povinným kvótám to nespasí, z našeho pohledu. To je ta debata, kterou chceme vést. Ta legitimní debata, kterou chceme vést.

My jsme si dovolili, dámy a pánové, poslat Evropě právní rozbor stávajícího stavu a požádat o odpovědi. Dodneška je nemáme. Ale to je přece legitimní debata s partnery v Evropě, to není nějaký potížista, který křičí kvóty ne, ne, ne. To je jenom, milá komise, odpovězte nám na to, proč se vracíme k modelu EUROMAC, který selhal na Maltě? Když nefungoval tam, proč by fungoval teď? A hlavně pro ty, pro které jsou na té pomyslné misce vah důležitější lidská práva nad bezpečností a zájmy státu, já myslím, že to musí být vyrovnané. A pro mě lidská práva jsou bezesporu důležitá. Já se považuji za pragmatika, ale s velkým sociálním cítěním.

Tak jakým způsobem budeme tedy dbát práv těch realokovaných proti jejich vůli? A, dámy a pánové, nezlobte se na mě, já nemůžu souhlasit s tím, že jsme nepřátelskou zemí. V této zemi žijí 4 % cizinců, více než 450 tisíc cizinců je v této zemi, každý rok jich přibývá 10 tisíc. My nejsme nepřátelskou zemí, ale ti lidé, kteří dneska přicházejí v té migrační vlně, sem prostě a jednoduše nechtějí. Těch důvodů je několik. Oni mají rodiny v těch státech, kam míří – v Německu, Švédsku, Dánsku. Oni jdou za svojí rodinou, za známým prostředím. To je jedna věc.

A druhá věc, náš sociální systém neposkytuje takové zajištění jako dánský nebo německý. Jestli tu někdo chce v budoucnu, až se Evropa federalizuje, až bude daleko větší koncentrace v rukou Evropské komise v rámci některých politik, až někdo bude tehdy řešit kvóty, až bude sociální systém v Německu, Dánsku, České republice, Polsku, tak jednou ty kvóty mohou fungovat. Jednou. Za deset let, za dvacet let? Ale teď je to slepá cesta.

Naše řešení bylo jednoduché. Já jsem před půl rokem tady vyřkl, že se chystá projekt kvót. A říkal jsem, Česká republika, pokud by to měly být kvóty stálé a povinné, by se měla zamyslet i nad referendem. Tehdy mi mnozí říkali, že jsem blázen, že kvóty nebudou, že jsem si to vymyslel. Ejhle, za pár měsíců je to téma na světě, to téma je v plném proudu, to téma je na stole.

A tehdy jsme se o tom bavili se svým partnerem, panem kolegou de Maiziere ze Spolkové vlády, a já jsem už tehdy chápal, že ty kvóty mají primárně pomoct Německu. Němci přece věděli, že všichni ti migranti, kteří přicházejí do Evropy, že devět z deseti chce do SRN. Vždyť oni to přece vědí. A my jsme připraveni pomáhat. My jsme připraveni pomáhat i těm Bavorům, ale jakým způsobem? A je to tedy o tom, že budeme realokovat běžence z Německa, a nebo je realokujeme z Itálie a Řecka? Jak to vlastně je? Jsou ještě dneska ti běženci v Itálii a Řecku, nebo se velice rychle dostávají dál do Evropy a končí dneska ve Slovinsku? Je otázkou, které země jsou bezpečné – mluvil o tom pan kolega Dienstbier. Když migrant projde Maďarskem, Rakouskem, jsou to bezpečné země, nebo nejsou? To je debata, která se přece musí vést.

A hlavně je to o tom, že musíme také řešit to, co je v zájmu České republiky i Evropy. A to je z mého pohledu vyslání jasného signálu, že 3 miliardy lidí, které dneska na světě žijí pod úrovní chudoby, tedy asi za méně než dolar, nebo jak se to měří, my jim přece nemůžeme vystavit pozvánku do Evropy. To není o deseti, dvaceti, třiceti milionech, to je o třech miliardách lidí, kteří žijí na světě, a žijí si hůře než my. Pomáhejme potřebným, bezesporu, uprchlíkům. Statut uprchlíka – musí mu být pomoženo. Ale u té ekonomické migrace si vybírejme. Vybírejme si. Je to legitimní požadavek. A znovu říkám, z těch 500 tisíc cizinců mnozí z nich obohatili českou společnost, pracují tady, dnes a denně se s nimi setkáváme.

Lidé z průmyslu říkají, potřebujeme 30, 40 tisíc dělníků, zaměstnanců do našich závodů. A česká vláda na to reaguje. Připravujeme dva systémy podpory legální migrace. Té prorůstové, té pro ekonomiku potřebné. Když se podíváte na naši natalitu, tak je zjevné, že my se do budoucna bez lidí, kteří přicházejí z jiných zemí, neobejdeme. První část je vysoce kvalifikované zaměstnanci, kde chceme lovit v Rusku, v bývalých republikách Sovětského svazu, lékaře, inženýry IT specialisty. A tam ta poptávka ze strany těchto lidí do České republiky existuje a stát nabídne systém, jak se k nám legálně dostat, jak velice rychle zapadnout, jak se rychle integrovat. Výborný příklad jsou volyňští Češi. Za méně než půl roku většina z těch lidí měla práci, měla ubytování a de facto přestali být pro ten stát, když to řeknu ekonomicky, být přítěží.

A vzhledem k tomu, že velice rychle začnou platit daně, tak budou pro stát ekonomicky přínosní. Pomohli jsme svým lidem z Ukrajiny, kteří se dneska zapojili do tohoto systému.

To znamená, my jsme předložili Evropě celý soubor opatření. My nejsme ti, kteří stojí v rohu a říkají kvóty ne, ne, ne. Ale říkáme, zaprvé, zadruhé, zatřetí, zapáté, zadesáté, zapatnácté... A když jsme posílali tu zprávu v rámci právního přezkumu, tak tam bylo asi dvanáct bodů, které souvisí s migrační krizí, odpovědi byly na dvě. Ty odpovědi jsou velmi vágní a u toho zbytku odpověď nemáme. Odpověď pana Osborna zněla, zeptejte se komise. Tak jsme se zeptali.

Když se dneska podíváte na výrok pana Husajna, teď neznám ta další jména, omlouvám se, vysokého komisaře OSN, tak on se mj. ve své zprávě upírá k výrokům některých členů vlády, třeba pana Pelikána. Já si vážím kolegy Dienstbiera, že do toho zařízení aspoň dojel, podíval se, seznámil se. A ta nabídka, dámy a pánové, platí pro všechny senátory, poslance. Kdokoli by se chtěl podívat, teď mě napadá pan senátor Láska, bavili jsme se o tom, že se chce podívat do těch zařízení, kdo z vás se chce podívat do toho zařízení, je-li to vůle volebního obvodu, přijeďte, seznamte se, podívejte se. Není-li to vůle vašeho volebního obvodu, je to jedno. Nahlaste se a přijeďte.

My jsme byli požádáni některými velvyslanci evropských zemí, aby se mohli podívat do těch zařízení. Jsou vítáni. Budou-li chtít jiní velvyslanci, opět jsou vítáni. V našich zařízeních byli zástupci americké ambasády. Ať se podívají, nemáme co tajit.

Ministerstvo vnitra na svých stránkách otevřelo stránku k migraci, kde vkládáme nové informace. Budou tam fotografie, videa, jídelníčky, to, co se tam vaří. Když si přečtu, že ti lidé tam mají třikrát za den rohlík se sýrem, tak to už je opravdu úsměvné, když jsem tam byl a vím, že děti mají pětkrát jídlo denně, dospělí třikrát denně. Vaří se i vzhledem k jejich zdravotnímu stavu, vaří se i vzhledem k tomu, jaké mají náboženské cítění nebo jaké vyznávají náboženství. Takže i to je zohledňováno v tom, jak se tam vaří.

Ten hlavní problém, který zmiňuje pan Rozumek, a to je i debata s paní ombudsmankou Šabatovou, která byla velmi příjemná a z těch deseti bodů, které jsme spolu rozebírali, tak jsme se u sedmi shodli, že tam došlo nebo dojde k nějaké nápravě. A nerozumíme si v některých věcech, a to je rozdílný pohled na svět. To tak prostě je. I v té demokracii, zaplaťpánbůh za to. Tak ta nápravná opatření se budou realizovat, já v tom nevidím žádný problém.

Jenom bych vám rád řekl ještě jedno číslo. Za loňský rok průměrně v našich detenčních zařízeních bylo 60 lidí. Šedesát. V roce 2015 je to několik set. V současnosti 500, ale taky 1200, 1400. My jsme dobíhali ten problém, tak, jak nastával, a otevírali jsme postupně jednotlivá zařízení. Připravovali jsme se na různé imigrační krize.

Měli jsme informace, že Spolková republika Německo po dvanáctém tohoto měsíce zvažuje po dohodě s Rakouskem omezení vstupu na německé území. Proto byla společná akce policie a armády. My jsme se připravovali na informace, které jsme měli. To není mrhání veřejných prostředků, že si někde policisté a vojáci hrají na hranici, to je jasné vyslání vzkazu státům, jsme připraveni. Jsme připraveni řešit věci, které přicházejí. Budeme je řešit efektivně, jsme tady. A je to vzkaz i občanům České republiky, že má stát, na který se mohou spolehnout.

Já si myslím, že od toho jsme tady. Já neumím politiku dělat jinak než ve prospěch státu, který mi platí. A chápu, že se to nemusí některým neziskovým organizacím líbit. Nebo dejme tomu se to nelíbí částečně – a vedl jsem teď debatu s panem poslancem Okamurou na to samé téma –, že se to nemusí líbit dejme tomu populistům. A já znovu říkám, že tady je spoustu příkladů – a jeden sedí mezi vámi – lidí, kteří se integrovali do společnosti, jsou oporou té společnosti, obohacují. A my se cizinců nebojíme, my chceme nastavit jasná pravidla. Jasná pravidla fungování.

Pan kolega Hajšman, to je člověk, který je srostlý s migrační politikou v České republice léta. Je to odborník, který nevytváří politiku ministerstva, politiku státu vytváří vláda. On pro to může maximálně připravovat podklady. Ty podklady jsou podrobovány meziresortní debatě a on sám o sobě samozřejmě nemá vliv na to, jak fungují uprchlická zařízení. Od toho je Správa uprchlických zařízení, která má svého ředitele.

Ty Vyšní Lhoty, tam je hlavní neuralgický bod, a to jsou rodiny s dětmi. A samozřejmě děti, které jsou nejvíc postižené krizí, jsou v novém prostředí, tak tam je debata o tom, jestli mají být ve stejném režimu jako dospělí. To znamená, jestli mají být za mřížemi a mají být za ostnatým drátem. No, oni jsou zadrženi rodiče. Teď je otázka, jestli ty děti oddělit, což si myslím, že je ještě méně humánní, než je neoddělovat, nebo jestli postupně hledat jiné prostory, kde by podmínky pro zadržení byly humánní. Já se kloním k tomu ty prostory hledat, vybudovat. Stojí to peníze a čas.

A pořád si myslím, že těm lidem, byť byli omezeni na svobodě, bylo lépe v detenci, než aby někde mrzli u hranice ve Slovinsku nebo trávili bezesné noci na nádraží Keléti. A to ještě zaplaťpánbůh v době, kdy bylo teplo. Teď samozřejmě Maďarsko se z té migrační krize dostalo – dostalo se stavbou plotu. Otázka je, co bude se Slovinskem. Slovinsko dnes už volá po tom, abychom tam vyslali policisty. My vysíláme 50 policistů do Maďarska, otázkou je, jestli se nebudou redislokovat jiným směrem, pokud v Maďarsku ta krize skončí. A tady to vypadá, že V4 opět zafunguje, že i Poláci vyšlou policejní sbor do Maďarska.

V oblasti té pomoci – ty stany jsou samozřejmě velkokapacitní. Jsou to stany, jejichž hodnota je v řádech milionů korun. A my jsme vyslali 40 do Maďarska a teď vysíláme dalších 40 stanů do těch třech zemí, o kterých jsem hovořil. To vyslání do Slovinska, Makedonie a Chorvatska je zhruba za 2,5 milionu korun. Je to rychlá pomoc. To volání o pomoc přišlo předevčírem, dneska odjíždějí první stany do Chorvatska. Sto milionů korun každý rok dává ministerstvo vnitra na rozvojovou pomoc, 40 mířilo do Jordánska, 10 do Turecka, 10 do Srbska a do dalších zemí, kde bylo potřeba pomoct.

Systém MEDEVAC, který tady funguje několik let, to je systém, kdy naši lékaři buď na území České republiky, nebo na území jiných států pomáhají pacientům. Pomáhali jsme v Jordánsku, operovali jsme šedý zákal. Byli tam naši specialisté chirurgové, kde se pomáhalo lidem se zraněními z války, dětem především. To znamená, naše týmy tam fungovaly. I v rámci projektu MEDEVAC jsme utratili desítky milionů korun. To znamená, pomáháme tam, kde je potřeba a těm, kdo si o tu pomoc řeknou.

Jeden projekt, který mě velmi mrzí, že se nedaří naplňovat ze sta procent, to je příchod 15 syrských dětí včetně jejich rodin do České republiky za účelem léčby. Tak abyste věděli, jak to vypadalo. My jsme vyslyšeli žádosti vysokého komisaře OSN o tento projekt a nechali jsme si předložit seznam dětí, které by připadaly v úvahu. Z těch 15 dětí, které jsme dostali po dlouhé době, tak jedno jediné bylo schopné léčby v České republice. Všechny ostatní diagnózy jsou u nás neléčitelné nebo jsme ty nemoci po diskusi s lékaři z Motola nebyli schopni na území České republiky řešit. A u toho jednoho dítěte selhal bezpečnostní scanner rodiny. To znamená, my jsme z té první várky nebyli schopní přivézt vůbec nikoho. Z těchto důvodů. Je to doložitelné, zdokladovatelné, nemám problém to kdykoli dokázat.

Takže jsme vyslali svůj tým do Jordánska, naše specialisty z ministerstva vnitra, aby ve spolupráci s lidmi z OSN našli další vhodné adepty k léčbě. Nakonec jich přijede pět. Přijede jich pět, protože kdosi mezi ně rozšířil, že jdou na léčení do Spojených států, a oni se těsně před odletem dozvěděli, že to je Česká republika, takže valná část z nich, tedy sedm, to postupně odmítla a snaží se dostat do Spojených států. Jaké k tomu mají důvody, já nevím. My jsme tu ruku pomoci dali, nebyla přijata, takže přijede pět dětí se svými rodinami. Jsou to lidé, kteří prošli bezpečnostním scannerem a kde jsme připraveni je efektivně léčit ve spolupráci s Motolem.

Já teď úplně přesně nevím, jestli se mi povedlo zodpovědět všechny otázky, ale snad ano. Tak děkuji za ně, děkuji za tu debatu a kdyby bylo potřeba ještě něco, tak jsem... Prosím? Aha, dočasná ochrana. Děkuji.

Dočasná ochrana, pane senátore, použita nebyla. A to je jeden z dotazů, které posíláme Evropské komisi v rámci těch deseti bodů. Proč tohoto institutu nebylo využito? Nám by přišlo daleko efektivnější, rychlejší a smysluplnější. Přesto jsme v situaci, kdy řešíme povinné kvóty, které nemůžou fungovat. Tento institut dočasné ochrany by měl svůj smysl – já vám klidně, i všem kolegům v Senátu, pošlu tu naši pozici k této věci. A speciálně se dotkneme toho tématu, o kterém hovoříte.

To byl jeden ze základních dotazů toho dopisu. Nezlobte se na mě, ale jestli mám hlasovat, tak jsme od té komise chtěli odpovědi, jak ten systém bude fungovat. Teď máme své specialisty v Itálii, v takzvaném funkčním hotspotu. A ještě tedy, jestli mohu chviličku. Nás Evropa kritizuje za detenci, ale k ní sama začíná přistupovat. Oni velice rychle pochopili, že jestli hotspoty mají fungovat, a řekněme si, že funkční hotspoty v Řecku, Itálii, nemůžou být na kapacitu 8000, ale tak 50. Tak jestli chtějí efektivně ty lidi přerozdělovat a vyřizovat jejich žádosti, tak je budou muset omezit na svobodě.

Už ty úvahy dneska v té komisi tam směřují. Dneska tam přijde kdokoliv – a 60 % migrantů je stále ekonomických, podle údajů Evropy – a 20 milionů lidí jsem ještě slíbil vysvětlit. K tomu se vrátím. Já budu rychlý.

To znamená, funkční hotspoty mohou fungovat pouze tehdy, pokud ten člověk tam stráví dobu toho rozhodnutí. Musí být rychlé. Dneska to funguje tak, že ten člověk přijde, je zaregistrován a okamžitě odchází. Okamžitě odchází a ten, kdo ví, že nemá nárok na omezenou ochranu, tak utíká. A nechce tam zůstávat.

A teď se dostanu k těm 20 milionům lidem. To jsou lidé, kteří mají třeba 7 let už rozhodnutí o vystěhování do země původu a stále jsou na území Evropy. Oni prostě prošli řízením, nebylo jim umožněno a ta Evropa není v rámci návratové politiky schopná je vracet. Takže odhad, že 18 – 20 milionů takových lidí je dneska na území Evropy, to není v této vlně. To jsou lidé nastřádaní dejme tomu za posledních 15 let, kteří tady žijí. Je to stejné jako nelegálové ve Spojených státech. Jsme ve stejném systému jako nelegálové ve Spojených státech. A je otázkou, jestli po osmi deseti letech, kdy ty lidi, byť nejsou v žádném systému, má smysl ještě vracet. Mají už tady vazby, možná podnikají, možná tu mají nějakou rodinu. Pak se bude muset znovu přezkoumávat tenhle systém.

Jinak, pro vaši informaci, podle tajných služeb – a ta informace je veřejně dostupná, tak v utečeneckých táborech a vnitřních vysídlenců je dneska 22 milionů. Jenom ve vlastní Sýrii jich je šest a půl. A já se děsím vojenských útoků Ruska a netleskám jim, protože se bojím, že to bude znamenat další migrační vlnu na jaře. A vůbec neřešíme Ukrajinu. Ukrajina 1,5 milionu vnitřních vysídlenců, ve vlastní Ukrajině, vevnitř.

A poslední – migrace, to neskončí za rok, za dva, za pět, ale asi ani za deset. Protože když se podíváte na to, jaký je růst populace v Egyptě, podíváte se na to, jestli vůbec Nil a povodí Nilu bude schopné ty lidi uživit, za posledních 20 let Egypt narostl o 25 % lidí. A ti lidé se jednou rozhodnou, že půjdou za lepším životem, protože je ta vlastní země neuživí. Evropu migrace jako téma čeká na léta, možná na desítky. Jsme na začátku nějaké migrační vlny. Jestli je silná, nebo není silná umíme říct časem, podle toho, co zažijeme. A jestli se nebudeme schopni jasně domluvit na pravidlech fungování, což nejsou povinné kvóty, tak kdo ví, co nás čeká. Nechci končit smutně, ale tak to je.

Děkuji za pozornost, omlouvám se za to, že jsem byl dlouhý. Ježíš - křesťani ještě... Tak, křesťani 152 lidí. No, my nemáme problém lidi přijmout. My jsme se zavázali v první fázi k resettlementu u 400 lidí, to znamená přesídlení. Jsme připraveni do toho započítat děti a rodiče, to je těch 70, s čím jsme počítali, zatím je to asi 30, těch 5 dětí plus rodinní příslušníci. A počítali jsme s tím, že tam zakomponujeme i těchto 150 lidí, křesťanů, kteří by přišli ve spolupráci s Charitou, nebo s těmi organizacemi. A teď v současné době nikdo na ministerstvu vnitra nemohl říct, že nemá politické zadání to řešit. To mi toho člověka ukažte. A já si myslím, že je to dneska jenom o tom, že jednáme s UNHCR, pokud to říkám správně, které nám musí povolit proces přestěhování v souvislosti s tím resettlementem. A naši lidé na ministerstvu vnitra – a jednal jsem o tom s panem náměstkem Nováčkem naposledy včera, tak velice s tou organizací komunikují, aby se to stalo. My samozřejmě nemáme důvod tomu bránit. 400 jsme slíbili, vejdou se do té kvóty, nechť přijedou. Jsou-li to křesťané, je to bonus, ale já bych to takto nebral.

Ale teď jsme v situaci, že mezinárodní organizace nám to musí schválit. Chápu situaci těch lidí a věřte tomu, že budu pana kolegu Nováčka, který má na starosti se velmi často dotazovat, nejlépe každý den, kam se to posouvá. Děkuji za pozornost a případně ještě po jednání jsem připraven na nějaké osobní dotazy nebo na čtyři oči. Díky.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit? Přeje si vystoupit, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Já myslím, že budu jenom lehce konstatovat, že bylo 16 vystoupení, z toho 3 senátoři vystoupili dvakrát, pouze 2 se dotkli toho usnesení, které bylo předloženo. Ostatní se týkalo migrace obecně. Z toho jeden vyslovil, že nebude hlasovat pro toto usnesení, druhý ho podpořil. Já vás prosím, abyste podpořili usnesení výboru pro EU.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji, pane zpravodaji, a můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme nyní hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich, a tak, jak je uvedeno v tisku N 032/10/02.

V sále je přítomno v tuto chvíli 60 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 31. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 13 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji. A tím tento bod končí a my se zároveň vystřídáme v řízení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré odpoledne i ode mě. Naše schůze pokračuje a dalším bodem je

 

Balíček opatření k návratové politice a vnější dimenzi migrační krize

Tisk EU č. N 034/10

Tisk EU č. K 035/10

Tisk EU č. K 036/10

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky N 034/10, K 035/10, K 036/10, N 034/10/01, K 035/10/01 a K 036/10/01. A já opět předávám mikrofon panu ministru vnitra Milanu Chovancovi.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji za slovo.

V rámci tzv. druhého implementačního balíčku na řešení migrační krize v Evropské unii je připravena Evropská komise i dokumenty, které cílí na zlepšení v oblasti návratů a lepší zapojení do Evropské unie, do řešení migrační krize za svými vnějšími hranicemi. Což je samozřejmě i odpověď na mnohé otázky, které jsme tu před chviličkou řešili.

První z dokumentů je návrh nařízení, kterým se stanoví společný seznam bezpečných zemí původu pro účely návratů. Vítáme, že se jedná o seznam minimální a státy se budou moci na národním seznamu zařídit tak, aby tam zařadily i jiné země na základě vlastního uvážení. To znamená, bude možné, abychom ho ještě rozšířili.

Česká republika je připravena přijetí společného seznamu podpořit. Očekáváme, že splní cíl, který do něj vkládáme, to znamená, že zlepší možnost návratové politiky, které, ruku na srdce, se Evropě v minulých letech moc nedařila. Druhým dokumentem je Akční plán EU v oblasti navracení, který reaguje na dlouhodobě neuspokojivou situaci v EU v oblasti efektivní realokace návratů. Navrhovaná sada opatření je cílena na zvýšení efektivity, realokace návratů státních příslušníků třetích zemí pobývajících na území EU v neregulérním postavení. Což je těch téměř dvacet minut, ve kterých jsem hovořil ve svém minulém vystoupení.

Spolu s Vládou ČR je akční plán dobrým základem pro efektivní návratovou politiku a její zlepšení oproti stávajícímu stavu. Těší mě, že výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny se minulý týden při projednání těchto zmíněných návrhů přiklonil k pozici vlády. Předpokládám, že mám tady chybu, že to je Senátu. Omlouvám se.

Zvládání migrační krize za vnějšími hranicemi EU je klíčovou součástí řešení. Součástí balíčku o vnější dimenzi je proto boj proti organizovanému zločinu, zejména operace Sophia ve Středozemním moři. Dále pak prohloubení migračního dialogu s klíčovými třetími zeměmi, především Tureckem, a také africkými zeměmi.

Region západního Balkánu představuje dlouhodobě zahraničněpolitickou prioritu i České republiky. Zdůrazňujeme spolupráci se zeměmi západního. Balkánu s ohledem na jejich budoucí status členských zemí EU. Velice důležitá je slibně se rozvíjející spolupráce s Tureckem. O tom jsem již hovořil. Dynamiku a rozvoj vztahů s některými balkánskými zeměmi dokázala vláda ČR i svou nedávnou návštěvou Srbska.

Vítáme tedy dohodu říjnové Evropské rady na vytvoření akčního plánu mezi Evropou a Tureckem, který by měl zintenzívnit spolupráci mezi EU a Tureckem v otázce podpory uprchlíků.

To je tedy k 3 dokumentům, které máte předloženy ze strany ministerstva vnitra a ministerstva zahraničí. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám, pane ministře, děkuji. Prosím, buďte tak laskav a sledujete další rozpravu od stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU a přijal usnesení, která máte jako senátní tisky č. N 034/10/2, K 035/10/02, K 036/10/02. Zpravodajem výboru je opět senátor Tomáš Grulich, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, tyto 3 materiály velmi dobře popsal pan ministr. Jenom zmíním, že první část se věnuje návratové politice a střednědobému opatření v této návratové politice. Dále je to vnější činnost EU při řešení uprchlické krize. To je, po čem stále voláme, tzn. práce v místech a ve státech, odkud sem migranti přicházejí. Poslední oblastí je i jmenování tzv. bezpečných zemí. Z toho bych nejvíc vyzdvihl to, že EU odsouhlasí nějaký konvolut bezpečných zemí a nechává na vůli členských států, které samozřejmě tyto státy zahrne mezi bezpečné země, ale nechá jim ale vůli pro bilaterální jednání k tomu, aby ještě k tomuto seznamu si přibraly další stát.

Tady bych trochu zmínil problém Turecka, který dominoval i minulé debatě. Chtěl bych jenom podotknout, že bychom si Turecko měli hýčkat. Protože Turecko výrazně nese tíhu migračního tlaku. Je tam asi kolem 2,5 mil. utečenců – a nemá to Turecko jednoduché. Řekl bych, že je na světě, z tohoto důvodu, na tom nejhůř.

Co se týče usnesení, tak na rozdíl od minulého usnesení, toto je velmi pozitivní. Když se podíváte jenom na ta tučná písmena, tak se seznámil, souhlasí, podporuje, dále vítá, oceňuje, vítá rovněž... Stavíme se tady kladně ke všem těmto bodům, které jsme jmenovali.

Prosím, podpořte toto usnesení výboru.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkujeme, pane senátore. I vy se posaďte ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu, do které, jak vidím, se nikdo nehlásí... Pan senátor Doubrava, se zamhouřením obou očí... Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Děkuji, omlouvám se, ale měl jsem tlačítko založené, a než jsem se k němu dobral, tak jste vyhlásila málem konec...

Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, jak ministr Dienstbier, tak i pan ministr Chovanec tady líčili – a mluvili – o návštěvách detenčních zařízení. Líčili, jak bezvadně se imigranti mají, jak dobře se jim tam daří, jak dobře je o ně postaráno...

Já jsem ale dostal takové povídání o tom, konkrétně se jednalo o Drahonice, že o imigranty je tam sice velmi dobře postaráno, ale je tam velmi špatně postaráno o policisty, kteří tam slouží. Je tam minimální počet lůžek. Jsou nevytopené prostory. Není postaráno ani o jejich možnosti stravování apod.

Chtěl bych se vás, pane ministře, zeptat, jestli je to tak. Jestli by bylo možné se tam i s vámi na to dojet podívat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do diskuse. Uzavírám ji.

Prosím, pane ministře, byl jste dotázán.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, k těm Drahonice převzali od ministerstva spravedlnosti. V budoucnu se počítá, že se tam vrátí Vězeňská služba. Policie je tam krátkodobě. V současné době se tam podmínky pro výkon policistů zlepšují. Toto bylo na základě stížností jednoho policisty, který se obrátil na Unii bezpečnostních sborů. Sama Unie bezpečnostních sborů dneska říká, že malinko asi přestřelili medializací v takovém rozsahu. Sami policisté – nerad odkazuji na média, ale odkážu na dnešní Blesk, kde 99,9 % policistů, kteří tam slouží, prohlásili, že "jsou chlapi, policisté", a že jsou na chvilkové nepohodlí prostě zvyklí. A že se trošku stydí i za toho svého kolegu, který si stěžoval na to, že mu není teplo a nemá jídlo jeden den... Policisté jasně říkali – byli jsme upozornění, bylo to zabezpečeno. Musíme si uvědomit, že policie je polovojenský sbor, který občas bude v podmínkách, které úplně nejsou komfortní pro nás, ale pro policisty a vojáky krátkodobě to snesitelné je. Většina policistů si to tedy nemyslí. Začali jsme zlepšovat podmínky nejenom v Drahonicích, ale i ostatních zařízeních, protože i tam práce policistů byla ve ztížených podmínkách. Dbalo se především na vybavení vnitřku. Tady je to potřeba ještě dodělat. Ve všech zařízeních budou standardní podmínky pro výkon služby. Ne žádný nadstandard, ale standardní podmínky pro výkon služby policie, která je polovojenským sborem.

Děkuji za otázku, byť je tématu drobně vzdálená. Ale to nevadí. Je potřeba se ptát. Já budu odpovídat.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. Táži se pana zpravodaje, jestli je třeba se vyjádřit (Ano.)

Máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  V rozpravě vystoupil jeden senátor, který ovšem nehovořil k tomuto materiálu. Doporučuji vám, abychom přijali usnesení, které vám předložil VEU.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám. Můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Tomáš Grulich. V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro návrh, tlačítko ANO a ruku nahoru. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, ruku nahoru a tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 14 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 se pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Děkuji panu předkladateli i zpravodaji. Děkuji panu ministru Chovancovi za přítomnost v Senátu.

Pokračujeme ve schůzi. Dalším bodem je

 

Návrh zákona o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv)

Tisk č. 126

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 126. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců Jan Farský, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pan poslanče, vítejte v Senátu Parlamentu ČR a máte slovo.

Poslanec Jan Farský:  Dobrý den. Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych jenom ve zkratce představil zákon o registru smluv, který je zde pod tiskem č. 126. Projednávali jsme ho zeširoka ve 3 výborech, takže předpokládám, že jste s ním zevrubně seznámeni. Tak jenom základní teze, na kterých stojí.

Prvotní myšlenka, která je do zákona vtělena je, že tam, kde se hospodaří s veřejnými prostředky, musí se tak dít veřejně.

V další části zákona jsou definovány povinné subjekty, které se postupně – 3 roky nazpět by tento zákon poprvé spatřil světlo světa, tehdy jako sněmovní tisk č. 740 v červnu roku 2012 – tak byl řízen odkazem na "106", kdy říkal, že tam, kde jsou povinné subjekty, podle zákona 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, tak tam se tyto subjekty stanou povinnými i pro tento zákon.

Ale právě proto, že jsme přišli k tomu, že výčet se mění judikaturou a ne všichni respektují rozhodnutí soudu hned napoprvé, takže bude bezpečnější udělat výčet, tento výčet jsem konstruoval pro návrh zákona, který byl tiskem 42 ve Sněmovně od prosince roku 2013 a ve finále si výčet, asi nejdůležitější a také řekněme nejkomplikovanější záležitost vzala na sebe koaliční skupina, a to je výsledek návrhu, který je v § 2.

§ 3 pak říká a vyjmenovává smlouvy, na které se tento zákon nevztahuje a které se zveřejňovat nebudou. Jde o adhezní smlouvy, smlouvy s nepodnikajícími fyzickými osobami, tak aby celý systém nebyl zahlcen smlouvami, které v podstatě nenesou v sobě žádnou zásadní informaci.

Systém zveřejňování od původního přísného a absolutní neplatnosti, byť pro takřka formální pochybení, se dostal až do situace, kdy dnes se říká, že smlouva, která není zveřejněna do tří měsíců od podpisu, se stává absolutně neplatnou. Ale dala se možná oprava tím, že pokud se rozhodne, že nebyla zveřejněna formálně přesným způsobem, tak pokud to konstatuje nadřízený orgán nebo dozorová instituce, tak máte ještě třicet dnů na to, abyste náležitosti doplnili a pokud tak učiníte, smlouva se neruší od počátku.

A tím se dostávám k tomu nejdůležitějšímu, k tomu, co v tomto zákoně je šémem, pilířem a který je samovymahatelnou sankcí, a ten říká, že smlouva, která není zveřejněna, jakoby nebyla. Je to to nejjednodušší a také nejlevnější řešení, protože nemusíme zřizovat žádný dozorový orgán, nemusíme zaměstnávat stovky až tisíce úředníků, kteří by kontrolovali, jestli smlouvy všech subjektů, a těch smluv budou sta tisíce až miliony, jestli tyto smlouvy jsou zveřejněny, jestli jsou zveřejněny správně. Ale tuto kontrolu necháme na občanech ať již budou občané v tu chvíli vystupovat v pozici konkurence nebo opozice, toho prostého zvědavého, který se chce jenom podívat, za co se zrovna jeho veřejné prostředky utrácejí.

Z toho vychází tento zákon. Po dlouhé genezi a chodem legislativního procesu se dostává na projednání v Senátu a tímto předávám slovo všem těm, kteří k němu jistě chtějí vystoupit. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane navrhovateli, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů a sledujte rozpravu. Návrh zákona projednal ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 126/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý. Senátní tisk také projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a také přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 126/3. Zpravodajem výboru byl určen senátor Miloš Vystrčil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 126/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, milé kolegyně, milí kolegové. Jsem zpravodajem garančního výboru návrhu zákona, který v PS prošel k mému podivu poměrně jednoduše, co se týče počtu hlasů, ale mám pocit, že u nás to tak jednoduché nebude.

Osobně jsem absolvoval převážnou část jednání tohoto bodu ve výboru pro územní rozvoj a samozřejmě jsem absolvoval jednání na našem výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a musím říct, že velká část senátorů byla k přijetí tohoto zákona velmi kritická. Hovořilo se samozřejmě o nákladech na provoz tohoto registru, které se odhadují až na jednu miliardu korun. Vedla se debata o tom, proč výjimku mají mít státní organizace, které spoluvlastní stát nebo nemají mít výjimku – jako např. Budvar, Aeroholding a další obchodní společnosti, které realizují obchodní činnost a jejich činnost není vázána na čerpání veřejných zdrojů. Přitom je zcela jasné, že pro tyto organizace bude mít uveřejňování smluv v registru z hlediska konkurenceschopnosti nedozírné důsledky. Úplně se pak vymyká logice, proč má mít výjimku např. Parlament ČR.

Dále se např. hovořilo o tom, jak naložit s plněním smlouvy, která bude zrealizována v době evidenční smlouvy, správně zaregistrována a následně se zjistí, že tomu tak nebylo a dílo bude hotové. Velmi mě ale překvapili poznatky senátorů, kteří kvůli tomuto zákonu navštívili sousední Slovensko, kde podobný zákon několik málo let mají. Navštívili přitom také Rakousko a představitelé obou zemí se jemně řečeno podivili nad tím, co nás to napadlo takovýto zákon přijímat. Diskuse v našem výboru byla velmi dlouhá a negativních připomínek padlo daleko více než o kterých jsem se zmiňoval. Při projednávání tohoto zákona se v našem výboru – musím konstatovat, že v našem výboru byla většina senátorů pro to, aby se předložený návrh zamítl. Proč jsme se ale nakonec nerozhodli pro to tento návrh zamítnout v plénu, nebyl z důvodu nějaké mediální kampaně rekonstrukce státu, nýbrž z toho důvodu, že toto zamítnutí by bylo s největší pravděpodobností přehlasováno v Poslanecké sněmovně a platil by zákon v původním znění.

Pozměňovací návrhy, které by zmírnily negativní dopady tohoto zákona aspoň částečně, i když jsme si vědomi, že k plné nápravě zdaleka nevedou, jsou tyto:

Pozměňovací návrh 1 a 5 jsou víceméně technického charakteru. Pozměňovacím návrhem č. 3 chceme vyjmout z povinnosti národní podnik Budvar. V pozměňovacím návrhu č. 4 navrhujeme, aby výjimka se týkala neuveřejňovat smlouvy Státního zemědělského intervenčního fondu. Dále, protože jsme si vědomi, že tím, že bychom z povinnosti vyjmuli Budvar, celou záležitost neřešíme. Navrhujeme, aby nebyla povinnost uveřejňovat smlouvy, při jejichž plnění žádná ze smluvních stran nepoužije prostředky z veřejných rozpočtů.

Dále navrhujeme, aby pozměňovacím návrhem č. 6, navrhujeme zrušit původně následky uveřejnění a zavést místo toho do paragrafu to, kdo bude provádět kontrolu, a § 7, který se původně nazýval Zrušení smlouvy, přejmenujeme na Smluvení sankcí za porušení tohoto zákona.

Dále pozměňovací návrhy 7 a 8 reagují na pozměňovací návrh č. 6.

Nyní mi dovolte, abych vás seznámil se 117. usnesením z 15. schůze konané 20. října 2015 k návrhu zákona o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv). Po úvodním slově zástupce skupiny navrhovatelů, poslance Jana Farského, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě:

1. výbor doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení;

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada;

3. pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

To je zatím ode mě vše, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já Vám děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy. Ptám se, jestli si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Miloš Malý? Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, seznámím vás, kolegyně a kolegové, s 66. usnesením ze 14. schůze ÚPV, která byla konaná 14. října 2015. K senátnímu tisku č. 126. Naše jednání bylo dlouhé, bouřlivé, měli jsme tři návrhy. Jeden návrh jako takový zamítnout, druhý návrh přijmout ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, třetí návrh byl vrátit s pozměňovacími návrhy.

Ale vyhrál návrh schválit. Bylo to 4 hlasy pro, 2 se zdrželi a jeden byl proti. Bylo nás celkem 7. Takže teď bude standardní usnesení.

Po úvodní zprávě poslance Jana Farského, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, po zpravodajské zprávě přednesené senátorem Milošem Malým a po rozpravě výbor:

1. doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou;

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání této věci na schůzi Senátu Miloše Malého;

3. pověřuje našeho pana předsedu, senátora Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Podrobně v obecné rozpravě. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já Vám, pane senátore, děkuji. Táži se, zda si přeje vystoupit... Přeje, zpravodaj VUZP, pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. VUZP projednal tisk velmi důkladně. Dokonce se na něj připravovala i část členů výboru tím, že podnikla zahraniční cestu, kterou tady už zmiňoval pan kolega Strnad. V rámci jednání potom to probíhalo tak, že jsme dokonce jednání výboru přerušili a pokračovali jsme poté, co jsme vyvinuli maximální snahu získat maximum informací pro naše správné rozhodnutí. Výsledek byl takový, že jsme hlasovali o všech třech možnostech, jak o návrhu na schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, který nebyl přijat, tak o návrhu na zamítnutí, který nebyl přijat, a o návrhu navrhnout plénu Senátu, aby byly přijaty pozměňovací návrhy, což nakonec získalo potřebnou většinu hlasu. A tudíž já vás můžu informovat o tom, že po úvodním slově Jana Farského, poslance Poslanecké sněmovny ČR, zpravodajské zprávě senátora Miloše Vystrčila a po rozpravě výbor:

1. doporučuje Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně PČR s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení;

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Miloše Vystrčila;

3. pověřuje předsedu výboru, senátora Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já Vám děkuji, pane senátore. Nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Prosím, pan kolega Michálek.

Senátor Libor Michálek:  Vznáším tento návrh, abychom se jako Senát tímto zákonem nezabývali. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já teď prosím radu, protože tady čtu, že by to mělo být více senátorů, prosím, z organizačního výboru, stačí jeden, bez rozpravy... Takže dáváme hlasovat. Tak já kolegy svolám, protože je to asi nečekané...

Vzhledem k tomu, že zazněl návrh, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat, budeme o něm takto hlasovat. Prosím kolegy, aby se dostavili k hlasování. Ještě chviličku počkám...

V sále je aktuálně přítomno 54 senátorek... 57 senátorek a senátorů. Kvórum pro přijetí je 29. Ještě chviličku počkám... Zahajuji hlasování. (Do sálu dobíhá jeden ze senátorů.) Tak, pan kolega, také mu dopřejeme, aby mohl hlasovat... To se mi už taky stalo, tady se to občas stává, bohužel.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru.

Konstatuji, že v hlasování č. 15 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 8, proti bylo 35. Návrh nebyl přijat.

Já otevírám obecnou rozpravu, do které přednostně písemně je přihlášen jako první pan senátor Radko Martínek. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane kolego poslanče, vážené kolegyně, kolegové. Dle mého názoru máme před sebou vskutku nelehký úkol, vyjadřovat se k návrhu zákona, který v podobě, jak nám byl poslán z Poslanecké sněmovny PČR, dle mého mínění v zásadě nenaplňuje nic z toho, co by zákony obsahovat měly.

Ušlechtilým záměrem je ho tvůrců bylo bojovat proti korupci tím, že se zveřejní úplně všechny smlouvy, objednávky, faktury vydávanou celou veřejnou správou a jí zřizovanými organizacemi na speciálně a k tomu účelu vytvořenému registru smluv.

Zákon, který máme před sebou, však tento záměr nenaplňuje ani náhodou. Protože jsou z něj vyňaty nejdůležitější centrální instituce a státem zřizované organizace, jako např. překvapivě ČEZ.

Úlitbou za to je skutečnost, že jsou vyňaty obce do 5 tisíc obyvatel.

V minulých dnech, jak už dva kolegové přede mnou říkali, jsme byli na služební cestě na Slovensku a v Rakousku, kde jsme si ověřovali jednak praktické zkušenosti s tímto zákonem, to na Slovensku, a názory na něj v Rakousku. Zároveň jsme řešili i druhý významný zákon, kterým je rozšíření pravomocí NKÚ. Bylo pozoruhodné, jak se názory na tyto dva zákony v obou zemích shodovaly. Zdůrazňuji, že jsme nejednali jenom s tvůrci zákona, ale také s konzumenty a institucemi, které vztah k těmto zákonům mají v popisu práce.

Mám-li hovořit za sebe jako dlouholetého poslance, tak myslím, že jsem málokdy zažil ve své kariéře, aby ať už parlament, a o Senátu se nechci takto vyjadřovat, protože tady tu zvyklost neznám, ale aby nějaký senátní výbor uspořádal, nebo tedy parlamentní výbor, abych mluvil přesně, aby uspořádal speciálně účelovou cestu v případě určitého zákona. Musím říci, že tato skutečnost se dle mého názoru velmi osvědčila. Bylo by nanejvýš vhodné, aby v zákonech, kde jsou příklady v zahraničí, abychom takové cesty absolvovali často.

Zatímco jediný praktický pozitivní názor na Slovensku i v Rakousku na rozšíření kompetencí NKÚ na obce a kraje... Pardon... Zatímco prakticky je jednotný pozitivní názor na Slovensku i v Rakousku na rozšíření kompetencí NKÚ, nebo samozřejmě v případě Rakouska – Účetního dvora, na obce i kraje, a my jej budeme také v budoucnu podporovat, tak úplně stejně jednotný, ale negativní je názor na Slovensku, kromě autorů tohoto zákona, i v Rakousku na registr smluv.

Zatímco na Slovensku nás podrobně seznamovali s tím, jak zákon funguje, či spíše nefunguje, v Rakousku na nás jen nevěřícně zírali. Když konečně pochopili, na co se jich ptáme, tak jediné odpovědi byly: Nemožné, nemyslitelné, neuskutečnitelné.

Jako příklad bych snad použil názor starosty jednoho z rakouských desetitisícových měst: Žijeme přece v tržním hospodářství. Já jako starosta jsem povinen zajistit, aby městem zřizované podniky v konkurenčním boji ustály. Pokud bych udělal něco takového, jak naznačujete, tak neuspěji.

Autoři zákona a jeho prosazovatelé podle mého názoru na sebe berou při takto nedomyšleném a do značné míry populistickém a rizikovém zákoně značnou odpovědnost, pro kterou je charakteristické, že si někteří neuvědomují tyto důsledky. I kdyby si je uvědomovali, tak je jim to jedno.

Důsledky tohoto zákona totiž můžou fatálním způsobem ohrozit úspěšnost veřejných subjektů všude tam, kde jsou v konkurenčním boji se soukromým kapitálem. Přestože zákon nemá ve svých cílech omezení veřejných institucí, tak se, myslím, oprávněně domnívám, že jeho fungování tyto cíle zcela jistě naplní.

Autoři zákona se ohánějí tím, že hájí zájmy veřejnosti, chtějí zpřístupnit informace občanům. Zdánlivou záhadou potom zůstává, proč tak striktně trvají na tom, aby se sta tisíce smluv zveřejňovaly na jednom registru, a proč zcela odmítají, aby stačilo, že obce, města, kraje zveřejní tyto informace na svých webových stránkách.

Je přece nad slunce jasné, že angažovaný občan, který chce mít informace o svém městě, o jeho zastupitelích, o jeho činnosti půjde především na stránky města a zcela určitě se nebude chtít probírat stovkami smluv na bůhví jakém registru. Ostatně, skutečnosti a zkušenosti na Slovensku to jenom potvrzují.

K čemu tedy vlastně slouží centrální registr?

Jsem přesvědčen, že především k tomu, aby se pro některé stal dobrým byznysem, to zejména pro ty, kteří chtějí na informacích vydělávat. Nebo je použít k podobným bohulibým cílům. Jak snadné bude vybrat si konkrétní instituci či problém a volně s ní nakládat a pracovat. V lepším případě proto, abych byl informován. Ale mnohem častěji, abych mohl zlikvidovat konkurenci, či výběrově pracovat s informacemi.

Informace v dnešním světě, jak je všeobecně známo, jsou tím nejcennějším zbožím. Náš vztah v takovém rozsahu jako jediný v Evropě, protože ani na Slovensku to tak nemají, možná i na světě, je dá volně k dispozici. Naděje, že budou využity pouze k ušlechtilým cílům, jak předpokládají autoři, je podle mého názoru mizivá. Zato šance, že jejich zneužití nastane, je obrovská.

Hlavním hlasatelem potřebnosti tohoto zákona je organizace, která se nazývá Rekonstrukce státu. Její humpolácké chování už teď před přijetím zákona je dle mého názoru zárukou toho, že všechny mé temné obavy budou bezesporu naplněny. Kdo vlastně je Rekonstrukce státu? Musím říct, že je velmi zajímavé pravidelně navštěvovat jejich stránky, což tedy pravidelně činím. Žádné dlouhé představování této iniciativy je nepředstaví víc, než způsob a forma, jakým se vyjadřují, jakým vytváří své webové stránky.

Jedná se zcela jednoznačně o nátlakovou organizaci skupiny lidí, kteří mají s touto činností dlouhodobé zkušenosti. Po podrobném pročtení jejich stránek se nakonec dopátráte k zjištění, že hybatelem této organizace je organizace, která se nazývá Frank Bold. Asi je nikdo neznáte? Ale mnozí z nás ji důvěrně znají pod jiným jménem, a sice Ekologický právní servis. Ona se totiž přejmenovala. Mají sice transparentní účet, ale otevřete si ho a uvidíte sami, jak je transparentní, a kolik se dozvíte o těch, kteří této organizaci přispívají a kolik dávají.

Organizace uvádí ve svých výdajích, že má na svou expertní a lobbistickou práci zhruba 1,3 milionu korun. Bylo by moc zajímavé, kdyby kdokoli z nás senátorů na svém transparentním účtu uvedl, že pro svou expertní a lobbistickou činnost má třeba jen 500 tisíc korun, které stejně jako Rekonstrukce státu získal z neveřejných zdrojů, tedy od soukromých subjektů. Myslím, že konec takového senátora by byl velmi rychlý.

Zajímavé je také to, jaké soukromé subjekty a jací jsou podporovatelé této organizace. Mezi jedním z přispěvovatelů je všeobecně známý pan Jančura. Tedy člověk, který se netají tím, že by nejraději co nejdříve převzal roli národního dopravce. Je s ní v neustálém konfliktu a v současné době dokonce u evropských institucí. Jestliže instituce, která je mimo jiné placena tímto pánem, požaduje, aby České dráhy jako národní dopravce odhalil veškeré své smlouvy, objednávky a faktury, pak je zcela zřejmé, jak konkurenční boj těchto dvou institucí dopadne.

Jestli to je, nebo není střet zájmů, nechám na vašem uvážení. Nicméně si myslím, že ani další příklady uvádět není třeba. Pozoruhodné však na celé záležitosti je to, že zřizovateli Českých drah, tedy ministerstvu dopravy, to nevadí, ale v kontextu posledních událostí a zpráv to zase tak překvapivé není.

Vážené kolegyně a kolegové, v politice jsem od roku 1994. Místo přísežně tady prohlašuji, že za celou dobu své politické kariéry jsem nikdy při žádném rozhodování nebyl vystaven tak hrubému ovlivňování jako v tomto případě. Zvláště pak, jestli se ve veřejné zprávě BIS dozvím, že svými postoji fakticky napomáhám šíření organizovaného zločinu v naší zemi. Jsem konsternován z toho, že BIS, organizace, o které jsem byl doposud skálopevně přesvědčen, že je jedním z nejdůležitějších ochránců a jejím hlavním a jediným cílem je chránit zájmy tohoto státu, mně jako senátorovi, který má rozhodovat o takto problematickém zákoně, nechce dát odpověď na to, zda se riziky, na které jsme byli mimo jiné opakovaně upozorňováni jak na Slovensku, tak v Rakousku, jestli se tím vůbec zabývala. A když se zabývala, tak že je garantem toho, že naše obavy jsou liché.

V této atmosféře budeme o tomto zákoně hlasovat.

Musím říci, že přemýšlením o svém vlastním postoji jsem strávil mnohé hodiny a zvažoval jsem všechna rizika. Vím ze své bohaté parlamentní zkušenosti a při chladném rozboru situace, že nejrozumnější, pokud nechci mít problémy, je pro tento zákon hlasovat. Stejně tak rozumné je vrátit tento zákon zpět do Poslanecké sněmovny s přijatými pozměňovacími návrhy, které by alespoň částečně možné dopady tohoto zákona eliminovaly, a ve sněmovně by byla jejich ochota je akceptovat.

Nicméně rozhodl jsem se, že zákon je do té míry nejasný, nerovnoprávný a jeho důsledky nepředvídatelné, že se nemohou podílet na přijetí, byť dílčí zodpovědnosti na tom, že tento zákon bude přijat. Proto jsem se rozhodl navrhnout zamítnutí tohoto zákona.

Mnohé důvody, proč tak budu činit, vyplývají už z toho, co jsem vám doposud sdělil. Nicméně jsou zde ještě dva vážné důvody, které mě k tomu vedou.

Za prvé, neustále si stěžujeme, že lidé nemají zájem o politiku, a to ani na komunální úrovni, že nechodí k volbám. Ale jak mají lidé chodit k volbám a proč, když centrum a zákonodárné sbory se čím dál více domnívají, že je třeba obcím, krajům a městům všechno nadiktovat, a zastupitelstva se tak fakticky stávají jen vykonavateli cizí vůle. Mají tak stále zmenšující se prostor pro to, aby mohli sami rozhodnout. Např. i o tom, že budou veškerou svou činnost zveřejňovat na svém webu, tak, aby se odlišili od politické konkurence nebo od praxe v sousední vesnici.

Za druhé, všehubící byrokracie a administrativní náročnost zabíjí aktivitu lidí a jejich iniciativu. Tento zákon jen přidává další povinnosti a obce, města a kraje tak budou muset informace o výsledcích své práce posílat vedle desítek míst, kam je musí posílat už teď, ještě na další. Aniž by to mělo pro ně jakýkoli praktický smysl. Proto navrhuji zamítnutí tohoto zákona.

Domnívám se zároveň, že rizika tohoto zákona jsou opravdu tak vážná, znovu upozorňuji na to, na co nás upozorňovali kolegové jak na Slovensku, tak v Rakousku, že ať dopadne hlasování, a já samozřejmě respektuji, ať dopadne hlasování v Senátu jakkoli, tak doporučuji, abychom k tomu výslednému hlasování přijali doprovodné usnesení Senátu, které zřejmě musím potom přečíst v podrobné rozpravě, jestli je tomu tak, tak vás nyní nebudu s tím zdržovat. Nicméně máte je všichni před sebou na lavicích. A podstatou toho doprovodného usnesení je, protože samozřejmě bude určitá doba, pokud ten zákon bude přijat, a tím, kdy vstoupí v platnost, nebo resp. bude podle něho se konat, tak, aby stát si znovu nechal nezávisle posoudit všechna rizika, ať už jednotlivých organizací, nebo jednotlivých skupin organizací.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já Vám děkuji. Diskuse pokračuje. Jako další je písemně přihlášen senátor Pavel Eybert. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, milé kolegyně, kolegové. Já začnu trošku z jiného soudku, ale dostaneme se k těm věcem, tak, jak tady o nich hovořil pan kolega přede mnou. Dneska jsme projednávali novelu zákona o autorském zákonu. Tento zákon nařizuje všem, kteří veřejně produkují písničku nebo skladbu, hudební dílo, aby autorům či spíše některým organizacím hradili poplatek za užití díla. To je vcelku v pořádku.

Teď tady projednáváme zákon o zveřejňování smluv. Smluv, které si za nemalé peníze dáváme zpracovat od renomovaných právníků.

Podle této navrhované novely budou smlouvy v celé řadě případů veřejně přístupné, kdokoli bude chtít, bude z nich moci opisovat, používat pasáže textů, bez toho, aby tomu, kdo smlouvu sepsal, a tomu, kdo ji hradil, zaplatil jakoukoliv částku.

Mně to tedy přijde jako jistá nerovnost, nerovnost postavení pro část našeho obyvatelstva.

Autorství bychom měli chránit i v tomto případě. Řada smluv obsahuje zcela specifická ustanovení, která nebylo jednoduché sestavit a je uhradit. I tuto skutečnost bychom měli vzít v potaz při svém rozhodování, jak hlasovat při projednávání pozměňovacích návrhů, příp. konečném hlasování.

Jinak bych chtěl zde říci věci, a tedy pár slov k zahraniční cestě našeho výboru na Slovensko a do Rakouska.

Na Slovensku jsme se dozvěděli, že za 5 let fungování registru smluv nebyl nikdo sankcionován za nezveřejnění smlouvy. Nikdo z vládního sektoru nesleduje a nevyhodnocuje, zda povinné subjekty smlouvy zveřejňují, či nikoli. Ponechávají to pouze na veřejnosti, tak, jak už zde bylo řečeno, zda upozorní na neplnění povinnosti. Takový přístup, nebo celá tato záležitost se mi jeví jako nedostatečná, a to zejména ve spojitosti s tím, jak některé organizace data takto získaná stahují, zpracovávají a soubory takto vzniklé předávají těm, kteří si u nich tuto práci za finanční obnosy zadávají. Prostě za peníze státu, obcí, které jim data bezplatně poskytnou, provozují svůj byznys. Ale to už tady bylo v podstatě také řečeno.

Když vzpomenu na situaci v Rakousku, kde jsme se též ptali na systém registrace smluv v centrálním registru, dívali se na nás všichni, se kterými jsme hovořili, a byli to jak pracovníci nejvyššího Spolkového účetního dvora, starostové, úředníci obcí velmi nechápavě. Po dvojím, trojím vysvětlení toho, co obsahuje náš navrhovaný zákon, který teď projednáváme, a dotazů, co na to říkají pro případné zavedení podobné normy v Rakousku, byla jejich odpověď, tak, jak jste to tady slyšeli od mého předřečníka, jediná. Nemyslitelné! Bylo nás tam pět, slyšeli jsme to několikrát.

U nás dnes existuje zveřejňování smluv na profilu zadavatele. Docela to funguje. Kdo chce, může se na smlouvy podívat. Jen to dá víc práce těm, kteří chtějí poskytnutá data mít pěkně na hromádce, aby je mohli zpracovávat ke svému komerčnímu využití.

Dalším důvodem, proč bychom to neměli měnit na centrální registr smluv, je častá špatná zkušenost s takovými registry. Nejen že jejich pořízení je drahé, často nefunkční, při svém zřízení, ale i potom při svém provozu, výběrová řízení na tyto registry jsou napadána u ÚOHS, a teď také při obrovském množství dat, které v něm bude soustředěno, se pro běžného uživatele, občana, stanou velmi nepřehledným.

Jsou i další důvody, které mě vedou k tomu, že nemáme měnit od základu systém, který dnes existuje. Stále se potýkáme s tím, co musíme ve smlouvách znečitelnit, ze zákona na ochranu osobních údajů, a naopak, co nesmíme znečitelnit dle zákona o poskytování údajů. Čím větší objem smluv se bude muset zveřejňovat, tím více možných chyb, tím i možných postihů, ale také více práce, času, který bude muset každá povinná osoba za své prostředky k naplnění zákona vynaložit. Navíc duplicitně a ještě rozdílně od dalších povinností.

V kontextu toho, co jsem zde zmínil, ale i nezmínil, existuje dále i riziko vyplývající z toho, že vládní sektor s obchodní činností a komunální sektor zcela odkryje své karty v hospodářském styku a stane se snadnou kořistí svých konkurentů. Bylo by nejlepší navrhnout vám, abychom tuto normu zamítli, a tento návrh tady již padl.

Jelikož je ale jasné, že by nás Poslanecká sněmovna zřejmě přehlasovala, tak se alespoň pokusme, pokud neprojde zamítnutí, pozměňovacími návrhy zákon upravit tak, aby škody z jeho aplikace byly co možná nejmenší.

Já se vám omlouvám, že v podstatě opakuji to, co řekl můj předřečník. Má to smysl v tom, že on je z tábora koalice a já z tábora opozice a že se v tom naprosto shodujeme, což nebývá tak časté, a proto si myslím, že máme pravdu.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane kolego, a slovo má nyní pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové. Nemám to tak hezky připraveno jako kolegové, takže to bude možná trošku pelmel myšlenek. To, co jsem chtěl říct, bylo trošku nabouráno tím, co tady přednesli moji dva předřečníci. Já bych na to možná navázal.

Tenhle zákon se připravoval velmi dlouho. A to, co míří k nám do Senátu, je výsledkem poměrně složité shody, poměrně složitého kompromisu. A některé pozměňovací návrhy, které tu byly avizovány, zejména ty, které odnímají šanci neúčinnosti smluv, které nebudou zveřejňovány, jsou velmi tvrdým zásahem do toho kompromisu. V podstatě zásahem, který ten zákon úplně zneschopní.

Nechci používat nějaké emoční výrazy jako zmrzačení, ale pokud úplně vyrvete srdce toho zákona a pak ho pustíte dál takhle zmrzačené, tak nevím, jestli to úplně Senátu přísluší a jestli je to správně. Já vnímám legitimnost diskuse ten zákon schválit, nebo ho zamítnout, to je v pořádku, to mi přijde čisté, použil bych i slovo transparentní, ale postup, který by měl znamenat, že ten zákon zmrzačíme, pak ho pošleme dál, pak ho třeba budeme i kritizovat, jak nefunguje... Zvláště poté, když tento zákon k nám přišel opravdu po velmi dlouhé diskusi, po velmi dlouhé diskusi, nevím úplně, jestli máme právo do něj takhle tvrdě a razantně zasáhnout.

Já jsem příznivcem toho, byť k tomu zákonu mám také výhrady, byť asi jiného charakteru, než moji předřečníci, tak budu se zasazovat nebo budu hlasovat pro to, aby zákon byl schválen ve znění postoupeném sněmovnou. Znovu říkám, že rozumím legitimitě diskuse o tom zamítnout ho s těmi argumenty, které tu jsou. Úplně nerozumím pozměňovacím návrhům, které by ho měly zneschopnit. Ty mi nepřijdou úplně fér.

A ještě rychle jsem si sem přidal jeden bod, na který jsem musel zareagovat. To je rekonstrukce státu. Já nechci být nějak negativní, ale ten útok proti rekonstrukci státu mi přijde... přijde mi chybný. Myslím, že bychom měli stát – a teď musím říct, že já přicházím sám sem do politiky jako občanský aktivista, takže nejsem úplně asi objektivní v danou chvíli –, ale myslím si, že bychom měli stát o to, aby se lidé, občané o politiku zajímali. Aby si nesplnili jenom ten svůj úkol, že jednou za čtyři roky jdou a hodí někam volební lístek, aby se starali o to, co se děje.

A proti rekonstrukci státu můžete mít výhrady veliké, ale je to fenomén, který přivedl stovky, tisíce lidí k zájmu o politiku. Po celé republice přivedli do politiky občany jako své ambasadory, aby se zajímali o to, co dělají jejich politici. Je to prostě prvek propojení občanů s politikou a jako takový, jako všechny obdobné projekty za mě je velmi úspěšný a chtěl bych ho bránit před takto tvrdými útoky. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a nyní má slovo pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. Já jsem se v rámci své zpravodajské zprávy zdržel popisu toho, jak jednání našeho výboru probíhalo. Protože by se mohlo stát, že bych tam vkládal nějaké názory, které nemá celý výbor, a proto jsem se rozhodl, že to sdělím až v rámci standardního vystoupení senátora.

Já v tom vystoupení považuji za důležité, abych na úvod řekl, v jaké situaci ten zákon přijímáme a projednáváme, do jaké míry je to vlastně relevantní vzhledem k tomu, co už máme k dispozici. K dispozici máme tři věci. Ta vůbec nejzajímavější, zejména pro ty z nás, kteří, řekněme, velmi respektují Evropskou unii, je zpráva Parlamentního institutu 0042P, ze které, když si ji prostudujete, tak se dozvíte – a teď budu citovat – že "Evropská unie má na zveřejňování smluv jiný názor", než je publikován nebo doporučován v tomhle zákonu. Když budu citovat a vynechám nějakou úvodní pasáž, tak se tam píše – a to jsou přímo věty z evropské legislativy, z jejich směrnic: "Z výše uvedeného je tedy patrné, že právní předpisy Evropské unie poskytují důvěrným informacím větší míru ochrany než návrh zákona o registru smluv, který v této věci odkazuje na zákon o svobodném přístupu k informacím. Tento zákon zaručuje sice ochranu obchodního tajemství, jež povinnosti zveřejnění nepodléhá, avšak nikoli již informacím, které byly hospodářskými subjekty označeny za důvěrné. A které zpravidla, nikoli však pouze a výlučně, zahrnují obchodní tajemství.

Vzhledem k výše uvedenému by bylo žádoucí návrh zákona o registru smluv upravit tak, aby odpovídal zmíněné právní úpravě Evropské unie, to jest povinnosti zveřejnění vyloučit kromě obchodního tajemství také informace, které byly hospodářskými subjekty sděleny a jimi označeny za důvěrné."

To znamená, Evropská unie nám říká, že existuje směrnice, která chrání hospodářské tajemství více, než to, co navrhuje registr smluv. A my, aniž bychom to jakkoli respektovali, tak si připravujeme zákon, kde jsme papežštější než papež, nebo – jak říká můj kolega – bruselštější než Brusel.

Druhá věc, která je také velmi zajímavá. Vzhledem k tomu, jak se pořád říká, že ten zákon byl projednán, je stanovisko vlády ČR. Vláda ČR není spokojena – aspoň podle jejího stanoviska – s tím, jak ten zákon vypadá. Protože říká, že nezveřejnění smlouvy by spíše mohlo být správním deliktem, než tím, aby byla zneúčiněna. To znamená, vláda nemá stejný názor jako to, co tady popisoval např. pan kolega Láska, co je úhelným kamenem toho zákona. A to znamená, ona si nemyslí, že je správné, když v nějakém okamžiku dochází k tomu, že smlouva nenabude účinnosti nebo je vlastně zrušena.

Já to nechci posuzovat, já jen vysvětluji, v jaké jsme situaci. Jednak tady jsou stanoviska a směrnice EU, které říkají, že jsme příliš otevření a že málo chráníme svá data. A jednak je to stanovisko vlády, které říká, že také ten zákon minimálně v jedné své části není dobrý. A třetí věcí, kterou chci říct na úvod, je to, že navíc existuje důvodová zpráva k tomu zákonu. A ta důvodová zpráva k tomu zákonu říká – teď nebudu úplně přesný, kdyby někdo měl zájem, tak je to samozřejmě k dispozici – že všechna ta data, která chce zákon, aby byla zveřejňována, již dostupná jsou. Nejsou veřejná ve smyslu toho, že by si je přímo mohl někde naťukat, ale ke všem datům se už občan může dostat. Tak na tom dneska jsme.

Evropská unie říká, jste na sebe příliš přísní, řekl bych, jste hloupí, neboť chcete zveřejňovat více, než my doporučujeme, nebo než my ve své směrnici říkáme. Vláda říká, není to minimálně v jedné části dobře, my si myslíme, že spíše by tam měl být delikt. A v důvodové zprávě říkáme, že kdo chce, tak se ke všem datům, které chce ten zákon zveřejňovat, už můžeme dostat. Já nevím, jestli to znamená, že ten zákon máme, nebo nemáme přijímat, ale minimálně je dobré se nad tím před tím, než budete hlasovat zamyslet.

Co z toho plyne? A co vlastně je dobře, nebo není dobře z hlediska projednávání těch věcí? První věc – a tady se třeba budeme lišit, je, jak se má na obyvatelstvo – teď se velmi omlouvám, ale jak se na něj má působit? Z hlediska politické scény vlády, jak se má, učitel by řekl, vychovávat? Jestli to má být tak, že máme tvrdě prosazovat princip paternalismu. To znamená, jestli mám říkat, o nic se, občane, nestarej, o nic se nezajímej, my ti všechno zveřejníme a budeme se starat, abys všechno měl na stříbrném podnose a abys k tomu okamžitě mohl přijít. Anebo budeme chtít, aby měl příležitost, možnost, pokud mám zájem, tu informaci zjistit.

A já nevím, já si myslím, že vždycky existuje nějaká mez, kam až stát v tomhle okamžiku má jít, a nejsem si jistý, že v případě tohoto zákona nepřekračujeme tu mez v tom smyslu, že rizika, která přicházejí s dalším a dalším zpřístupňováním těch věcí z hlediska dosažitelnosti, z hlediska možnosti si někam kliknout neohrožujeme jiné vlastní zájmy tohoto státu.

Druhá věc, která s tím souvisí, je, jak stát chceme budovat. Jestli na principu toho, že v občana věříme, nebo na principu toho, že paušálně v občany nevěříme. Já musím říct, že tenhle zákon mi zapadá do všech těch dalších. Říkáme, protože vy, co spravujete veřejné podniky, vy, co jste na městech, vy, co jste na ministerstvech, určitě neděláte všechny věci správně. Tak je potřeba, aby to bylo pod nějakou veřejnou kontrolou, aby se na to všichni v každém okamžiku, jak chtějí, mohli podívat.

Já nevím, jestli je to správné, abychom takhle přistupovali k řízení státu a k ovlivňování chodu státu, protože příklady už máme jinde. Jsou to ta malá rozpočtová pravidla. Když starosta chce, jak říkal Jan Horník, udělit 500 Kč dotaci dětem, které jedou na lyžařský vlek, tak se to musí vyvěsit a pak schvalovat. Jsou to kontrolní hlášení v rámci DPH. Protože víme, že někdo šidí v DPH, tak všichni musí podávat DPH. Je to ten příkaz, aby všechny děti musely do školky rok před školou, protože některé děti neumí potom dobře česky. Je to ten příkaz, že všichni musí dávat všude účtenky, protože někteří účtenky nedávají. A dneska tu máme další příklad, všichni musí dávat smlouvy na web, protože někteří můžou švindlovat.

Já tedy nevím, jestli plošnými nálety chceme zatěžovat celou společnost, protože někteří ve společnosti nedělají to, co mají, tak si myslím, že to není správně. V tomhle směru bychom si měli uvědomit, že existuje nějaká míra, kdy už to potom není dobře. Takže já nevím. Můj závěr z tohohle, co jsem říkal, je takový, že bychom se měli v tomhle směru možná chovat střízlivěji a možná bychom měli více v občana věřit. Ne mu za každou cenu nedůvěřovat, zvláště když nástroje existují a když možnosti si věci zkontrolovat stát již má.

Teď nutně přichází na řadu otázka, komu to slouží? V čí prospěch se ty věci dějí? Tady už moji kolegové mluvili o zkušenostech ze Slovenska. Neříkají tam jednu věc, že Slováci, jak se jim to úplně nepodařilo, tak texty smluv nejsou strojově čitelné a některá data nejsou na jednom místě, protože obce si ta data a své smlouvy dávají na své weby a tudíž není to pro ty, kteří chtějí data sumarizovat, případně prodávat, úplně jednoduché. A proto už vznikly společnosti, které ta data shromažďují, následně z toho dělají různé sestavy na objednávku a následně ta data prodávají.

To znamená, ten registr na Slovensku neslouží k tomu, aby někdo zjistil, jestli se něco děje nebo neděje špatně nebo dobře, ale protože někdo to potřebuje. Na příklad ke svým obchodním nebo jiným zájmům. A já nevím, jestli to je správně, jestli náhodou tady neprojevujeme něco, čemu pan Sobotka v jiné souvislosti říkal nedostatek předvídavosti.

A teď k tomu, jak to bylo důkladně projednáno a co jsme zažili při projednání toho výboru. Protože jsme chtěli vědět, jestli naše domněnky nebo úvahy o tom, zda ta rizika, která jsou spojena s přijetím zákona, nejsou třeba větší než přínosy, tak jsme si říkali, že by bylo dobré se na to zeptat. Jestli někdo analyzoval dopady toho zákona, jeho hospodářské důsledky, jestli budou zveřejněny některé dodavatelsko-odběratelské vztahy nebo jiné informace, bude ve prospěch nebo v neprospěch toho státu, atd. Tak jsme se za tímto účelem obrátili na Bezpečnostní informační službu a zeptali jsme se jí, jestli tuto věc analyzovala, jestli ty informace má k dispozici, případně zda bychom se nemohli něco dozvědět z hlediska výsledků.

Ta odpověď byla taková, že nejdříve nám pan náměstek Špaček řekl, že si myslí, že nic takového neexistuje. Pak si ale uvědomil, že by to mohlo být zneužito, tak řekl, že neví, jestli něco takového existuje nebo ne a že nám odpoví, až to projedná s panem ředitelem BIS. A poté se stalo to, že jsme dostali dopis, nebo jsem dostal já jako předseda výboru dopis, ve kterém bylo sděleno, protože nejsme oprávněnou osobou, tak nám BIS nebude sdělovat, jak dopadla její analýza. Nevyplynulo z dopadů těch smluv, zda ji má, nebo nemá, a že všem subjektům, které měly právo na tu informaci, ta informace sdělena byla.

Proto velmi podporuji návrh pana senátora Martínka na to doprovodné usnesení, protože např. premiér české vlády patří mezi oprávněné subjekty. Tak předpokládám, že on by se té BIS mohl zeptat za náš výbor, zda si nemyslí, že takovéto široké zveřejňování dodavatelsko-odběratelských vztahů z veřejného sektoru je, nebo není nebezpečné a do jaké míry to ohrozí některé zájmy našeho státu, nebo může ohrozit. Možná jsem paranoidní, ale myslím si, že zeptat se na to by bylo velmi vhodné. A že se tak nestalo před tím, než ten zákon projednáme v Senátu, považuji za chybu.

Neméně zajímavé jsou potom reakce jednotlivých ministerstev na naše dotazy, protože náš výbor dostal spoustu žádostí od různých podnikajících subjektů ve veřejném sektoru, které jsou ovládány většinou ministerstvy, abychom je z toho zákona vyřadili. A my jsme se zeptali těch ministerstev, co si o těch žádostech myslí. Abych byl konkrétní, tak dostali jsme žádosti od ČEPSu, který spadá pod ministerstvo průmyslu a obchodu. A my jsme se zeptali ministerstva průmyslu a obchodu, zdali si myslí, že ČEPS může přijetí toho zákona ohrozit.

Odpověď ministerstva průmyslu a obchodu, byť jenom mailem, zní, ano, může. Hlasování pana ministra Mládka, v Poslanecké sněmovně je nepřítomen, vytáhl kartu. Pak jsme se zeptali ministerstva zemědělství, jak to vypadá s Budvarem, který velmi prosil, a např. s Lesy ČR apod. Odpověď ministerstva zemědělství byla, ano, cítíme, že tím zákonem a zařazením Budvaru mezi povinné osoby by byl Budvar ohrožen. Hlasování pana Jurečky, pana ministra zemědělství v Poslanecké sněmovně – je omluven.

Teď najednou přišla, probrala se Česká televize a Český rozhlas. Dali nám několikastránkový rozklad, jak ten zákon může zničit Českou televizi, respektive naprosto velmi snížit její konkurenceschopnost. Podobně se vyjadřoval i Český rozhlas. Dali jsme dotaz na pana ministra kultury, jestli to taky tak vnímá, nebo ne. Odpověď byla, pan ministr kultury Herman to tak nevnímá, hlasoval pro. Zajímavé, že jo.

Takže potom jsme se zeptali na ministerstvu dopravy, co České dráhy a ČD Cargo. Odpověď pana ministra byla briskní – mně to nevadí. Zapadá to velmi do toho, co tady říkal pan kolega Martínek panu Ťokovi, to, že České dráhy, případně ČD Cargo bude zveřejňovat smlouvy, mu nevadí. Zeptali jsme se i ministra vnitra z hlediska toho, jak to vypadá s Českou poštou. Ta také je dneska v konkurenčním prostředí, dokonce jsme přijímali zákon, který otevíral poštovní trh. Tak přestože jsme přijali zákon, který otevírá poštovní trh, pošta se dostává do soutěže s ostatními subjekty, které se zabývají poštovními službami, tak panu ministrovi vnitra to nevadí. Hlasoval pro.

Takže tak to vypadá. Já to jenom tady sumarizuji. Jestli to je dobře, nebo není, pardon, omlouvám se, pan ministr Chovanec byl omluven. Omlouvám se, to by byla chyba, to bych mu ublížil. Byl omluven, to znamená ještě zajímavější – já to říkám proto, že to souvisí s tím zákonem a velmi to souvisí s tím, co zde říkal pan kolega Martínek – a to je o tom brutálním nátlaku. Tady nebudu jmenovat. Mám několik zprostředkovaných přání od poslanců Poslanecké sněmovny PČR napříč stranami, kteří hlasovali pro tento zákon, jestli my bychom v tom Senátu nemohli udělat ještě nějakou výjimku. Nebo nemohli zařídit, aby v tom zákonu bylo něco jinak. To znamená, ti poslanci hlasovali pro. Proč asi? A následně prosí a píší někomu, jestli by nebylo možné, aby to v tom zákonu nebylo jinak. Tak to dneska vypadá, tak vypadá atmosféra v Poslanecké sněmovně. A takovou atmosféru se snaží vyvolat síly, které chtějí, aby zákon byl přijat tady, v Senátu. A já nevím, jestli to je náhoda, nebo jestli to je jinak, ale jsou to fakta.

Já to můžu dokladovat, ale nebudu to dělat, protože v tomhle směru nebudu ta jména prozrazovat, nebylo by to ode mě kolegiální ani férové. Takže já nevím, co je větší problém? Jestli to, že nemůžeme ke všem smlouvám, že všechny smlouvy nejsou transparentní, že na všechny smlouvy se nemůžeme podívat. A nebo to ohrožení veřejného sektoru a věcí s tím souvisejících. Já vždycky jsem byl a myslím, že je rozumné a chvályhodné snažit se o větší transparentnost a o snížení korupčního prostředí. Ale myslím si, že daleko lepší by bylo, kdybychom snížili množství dotací, případně udělali některé jiné kroky, než abychom přijímali takový zákon, který vlastně prozrazuje, že je provázen jakousi zbabělostí, pokrytectvím nebo nějakými jinými úmysly. Strachem, populismem. Protože tak to je.

Tady to tak vypadá, že ten, kdo je proti zákonu, je dneska v situaci, že není dobrým člověkem. Ten, kdo je pro zákon – a třeba aniž by si to přál – je potom ten, kdo podporuje spravedlnost. Mně z toho vychází, že my nemůžeme přijmout dobré řešení. Mimochodem, to tady mám jako poznámku, pokud bychom se drželi toho zákona, tak mně tam chybí povinné osoby, kterými měly být všechny firmy, jejichž majitelé jsou ministři české vlády. Ti by tam určitě patřili, protože to je přesně v duchu toho zákona. Ti by tak měli být, protože tam je také jasný důvod, proč by tomu tak mělo nastat, protože tam je jasné ovlivňování hospodaření s veřejnými prostředky.

Teď k tomu, co může nebo by měl udělat Senát.

My to můžeme schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V tom okamžiku dojde k některým problémům, uvidí se, zda dopady budou fatální, nebo nebudou. Uvidí se, zda dojde k tomu, že některé firmy, které jsou doposud ovládané veřejným sektorem, budou velmi rychle zprivatizovány. Předpokládám, že za nižší hodnotu, než ve skutečnosti mají, protože nebudou konkurenceschopné. Nebo se nestane vůbec nic. My to nevíme, analýzu nemáme.

Druhá možnost je, že zákon můžeme zamítnout. Potom bude na Poslanecké sněmovně. Co udělá? Jelikož 116 poslanců hlasovalo pro, nedovedu si představit, že by najednou začali hlasovat všichni proti a že by nedrželi svoje původní ano. To znamená, s velkou pravděpodobností by ten zákon zůstal v té podobě, jak jsme ho obdrželi.

Třetí možnost je, že ten zákon vrátíme s pozměňovacími návrhy. A potom je otázka, jaké ty pozměňovací návrhy propustíme nebo schválíme a jaké nikoliv. Tady máte k dispozici vlastně dvě sady pozměňovacích návrhů z výborů, které jsou v něčem podobné. Myslím tím výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí plus další pozměňovací návrhy od kolegů a kolegyň, které byly předloženy během tohoto jednání.

Ty pozměňovací návrhy se týkají jednak Budvaru, jednak Státního zemědělského intervenčního fondu. Pak tam přibyly návrhy, které se týkají různých neziskových organizací. Paní kolegyně Horská tam doplňuje ještě různé podnikající subjekty, což za sebe říkám, že má logiku, protože by tam měly být všechny ty subjekty. Na druhé straně je otázkou, jestli to má být tak, že potom ty subjekty by zveřejňovaly jen ty smlouvy, ve kterých byly využity prostředky veřejných rozpočtů, nebo všechny smlouvy.

Což upozorňuji, že souvisí s tím pozměňovacím návrhem, který je v obou dvou výborech označen pod písmenem n. Takže to zase je velmi dobré si to rozmyslet. Já věřím, že pan zpravodaj na to bude důrazně upozorňovat, protože pokud by bylo jedno schváleno bez druhého, tak by to zásadně změnilo smysl těch pozměňovacích návrhů.

Potom je tam ta věc, která se týká vyhození objednávek a faktur, které tam zůstaly, přestože už zveřejňovány býti nemusí. A poslední velké téma – a tady já mám na příklad jiný názor, než je názor vlády, nebo než je názor, který je vyjádřený v pozměňovacím návrhu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A to je, zda má být ta – teď to řeknu lidově – ta neplatnost nahrazena deliktem.

Já si myslím, že skutečně, pokud má vůbec smysl, aby ten zákon fungoval atd., tak by tam ta neplatnost nebo neúčinnost u toho měla zůstat. Protože jednak je tam poměrně velmi slušná možnost, aby ten, kdo měl tu smlouvu zveřejnit, v případě, že tak neučiní nebo tak učiní s chybou, mohl udělat opravu. Ta možnost tam je docela korektně udělaná. A jednak, pokud by tam vznikl delikt, tak tam vznikne obrovská další možnost byrokracie, že někdo musí hlídat, vyřizovat a tak dále, atd.

Čili tady to moje stanovisko je jasné, že pokud bychom se dostali do podrobné rozpravy, a pokud bychom přijímali pozměňovací návrhy, tak já rozhodně budu pro to, aby tam zůstala ta neplatnost. Nikoli, aby byla zaměněna nebo nahrazena tím trestem za delikt.

Na konci toho svého povídání, u kterého se omlouvám, že je tak dlouhé, ještě několik věcí.

Kromě toho, že si skutečně myslím, že jsme úplně nepřemýšleli o důsledcích toho zákona – a mám strach, aby tady nedošlo k nedostatku předvídavosti, stejně jako se to stalo např. u té migrační vlny, tak nevím, jestli také neprokazujeme nedostatek odvahy a odpovědnosti. A je to na každém z nás, jak se k té věci postaví, ale určitě je dobře, abychom k tomu zákonu přistupovali s širším pohledem, než jenom, že jde o transparentnost a omezení korupčního prostředí. Jde ještě o další spoustu věcí, které souvisejí s fungováním veřejného sektoru. A tady to zopakuji: skutečně můj pocit je, že minimálně část veřejného sektoru, kde se podniká a kde někdo něco vlastní, by musela být privatizována. Což by mi jako pravičákovi mělo vyhovovat, protože by se ukázalo, že díky tomu, že musí aspoň některé věci zveřejňovat, tak není konkurenceschopná.

A to říkám při vědomí toho, že samozřejmě je možné chránit některá data, protože jde o obchodní tajemství. Na druhé straně jsou věci, kterou jsou v té smlouvě uveřejněny. A nejde jenom o čísla a ceny, a které také toho soupeře vždycky mohou informovat. Já to někdy přirovnávám k tomu, že ty podniky, které fungují v rámci veřejného sektoru, by potom v rámci konkurenčního boje byly v situaci, kdy mají obě dvě strany karty. A hrají ty karty a ten soupeř z toho veřejného sektoru by se vždycky do těch karet mohl podívat a potom by dál hráli spolu. Nevím, jak by to dopadlo.

O tom tlaku, který tady byl, jsem mluvil. Mě napadla, když jsem to poslouchal, jediná věc. Pokud dneska někdo za každou cenu tlačí na to, aby se zvýšila transparentnost a snížilo korupční prostředí, např. tím způsobem, jak je prezentováno v tom zákonu, a myslím tím různé neziskové organizace, tak by bylo férové a správné, kdyby vstoupili do politiky. Vstoupili do politiky, založili stranu a snažili se ty věci prosadit jinak než tak, že v době konání výborů popisují, jak se který člen výboru chová, co dělá a co se tam zrovna děje. Je to mnohem férovější, mnohem pravdivější a také mnohem správnější. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a nyní obecná rozprava pokračuje. Slovo má pan kolega, senátor Karel Kratochvíle. Prosím, pane senátore. S přednostním právem, omlouvám se, diskusní příspěvek byl dlouhý. Ano, pane kolego, samozřejmě, vás jsem nemohla přehlédnout. Omlouvám se, mikrofon je váš...

Senátor Jaroslav Kubera:  Ještě jednou dobrý den. Já navážu na kolegu, který poměrně přesně popsal ty věci technické, já budu spíš mluvit o těch věcech politických.

Mám výhodu, že jsem nepodepsal. Na rozdíl od 2000 slov, které jsem podepsal. Nelituji toho, ale nebylo to úplně jednoduché. Pak už jsem se jenom řídil tím Werichovým: "Nemysli. Když už myslíš, tak nemluv. Když už mluvíš, tak nepiš. A když už píšeš, tak nepodepisuj. A když se podepíšeš, tak se nediv."

Protože my jsme v situaci, kdy já sledují ty různé kriminální kauzy a jsem zděšen. Teď zřejmě odmítnu podepsat vyhlášku o regulaci hazardu, protože v případě, že bychom prohráli případný spor, tak policie občas stíhá toho, kdo podepsal. A on často podepsal, ani nechtěl podepsat. Starosta nemusí hlasovat v zastupitelství pro prodej zahrádky, ale podepsal. Podepsal smlouvu, a proto je to on, že někdo si myslí, že on je ten statutár. Ale to jsem říkat nechtěl.

Ale protože jsem nepodepsal ani destrukci, ani konstrukci, naopak založili jsme neformální sdružení Konstrukce státu, protože já si myslím, že máme ne destruovat, ale konstruovat. Dva z nich, u kterých vás budu prosit o vaši podporu, se jmenují... Ten první se jmenuje "Zákon o zákazu zákazů". Velmi stručně, obsahuje, to, že co lze učinit bez zákazu, učiní se bez zákazu. Když to převedu do dopravy, tam, kde není nutné, aby byla značka zákaz stání nebo zastavení, tak tam ta značka nebude. Tam, kde není nutné, aby lidi nepili na veřejnosti, tak tam pít můžou. Můžou i sedět. Jak víte, teď je to velká móda, neseďte nám tady na kandelábrech, z důvodů, které nechci rozebírat. A tak to pokračuje.

Připomenu jenom, že zákon č. 106 jsme také přijímali s velkými iluzemi, a kam jsme se dostali! 90 procent není o tom, že občané chtějí něco vědět, o tom, jak se hospodaří, 90 procent je – dělám právě dizertační práci, MBA a chci od vás, teď poslední, který jsme dostali, 50stránkový zahltí úřad asi na tři měsíce. Když mu ale dáme a spočítáme to, tak nás zase někdo obviní, že dáváme moc velkou částku za informace. Zcela běžná jsou stavební povolení za posledních pět let, prodané domy, aby firma mohla nabízet své služby při rekonstrukci atd. Ty skutečné, které se zajímají o něco, což bylo účelem tohoto zákona, samozřejmě nejsou.

Tady už bylo zmíněno panem kolegou, že boj s korupcí je správný, akorát jednu věc vynechával, a to je zvláštní – nejkorupčnější potenciál, kterým jsou dotace naprosto nepochybně, stačí se podívat na internet, do novin, skoro všechny kauzy, kterých jsme svědky, souvisely s dotacemi. No, sakra, když někdo dává zadarmo prachy, to, abych si nepřismažil, tu golfové hřiště, tu chrám piva či něco jiného, paní starostka promine. Prostě jednou tady je, tak musíme čerpat, až se přečerpáme a nakonec se z toho úplně vyčerpáme. Tam kupodivu není tolik.

A že tento zákon je legislativní zmetek, je způsobeno tím, že motivací nebylo to, aby tento zákon byl dobrý, ale to, aby se nemuselo hledat na jednotlivých radnicích, víte, jaká je to práce na internetu, když máme 6 200 obcí. Takhle to máte pěkně naservírované. Jako taková drobnost, že někdo může opsat smlouvu, kterou někdo jiný zaplatil, že žádná smlouva není dokonalá a řada advokátů a řada advokátů postavila byznys na tom, že budou říkat, že článek 3 v této smlouvě je naprosto nesmyslný, jak vůbec někdo mohl takovou smlouvu přijmout. Žádná smlouva samozřejmě není dokonalá, zejména když se na ni díváme s odstupem, tak si říkáme: Ježíšmarjá, takhle bych to nikdy neudělal.

Ono by bylo správné řešení. Všimněte si, jak se tento zákon postupně vykosťuje. Nejprve ze 6 200 obcí zbylo 205, protože ono prý je to tak jednoduché, ale pak se řeklo, no jo, jednoduché to je, ale sakra, ti neuvolnění starostové by s tím měli starost, tak to vyškrtneme. Teď dostáváme denně další a další, a to je nekonečné. I když to dnes schválíme, tak budou neuspokojeny ještě některé organizace, které by také chtěly tam nebýt.

A když jsem se zeptal jednoho člověka z jednoho takového spolku, jestli je pro, aby tam byly také tyto organizace, které jsou na vrcholu boje se vším nepravým, tak řekl: My se nad tím zamyslíme. Říkal jsem: Nad čím se budete zamýšlet, to je přece samozřejmé, že sami byste nebyli ti, kteří by tam nechtěli být, když říkáte, jak je důležité, aby tam všichni byli.

Navrhoval jsem jedno znění, které bohužel nejsme schopni přijmout, a to by bylo v tom, že nejprve bychom tam skutečně nechali skutečně jenom stát a státní organizace, nikoli žádné firmy ani organizace, abychom si vyzkoušeli, jestli to s ním dopadne, tak jako to dopadá s registrem vozidel, anebo jestli to dopadne lépe. Všimněte si, že když se to projednávalo ve Sněmovně, pane poslanče, tak vy jste ani nevěděli, kdo to bude spravovat. Teprve ve Sněmovně se rozhodlo, kdo bude vlastně registr spravovat, ono se to nevědělo, když se to projednávalo. Bude to ministerstvo vnitra, ministerstvo pro místní rozvoj? Pak se tuším rozhodlo, že to bude ministerstvo vnitra, ono má blízko ke kriminálce, tak to bude výborné, bude to mít hned na stole. Skutečným cílem tohoto zákona tedy je lehká práce. A proto jsem proti rozšíření pravomocí NKÚ, a neoslní mě to, že byli v Rakousku, že u nás to bude tak, že sice NKÚ řekne, že bylo něco jenom špatně, ale opozice podá okamžitě trestní oznámení. A než se člověk z toho dostane, tak už se nikam nevrátí. Tady jsme v trošku jiné situaci. Tady se podává až tisíc trestních oznámení denně.

Co, paní senátorko, máte nějakou námitku? Paní senátorka Wagnerová říká, že je unavena, já také, já mám také tisíc námitek.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Myslím, že můžeme pokračovat.

Senátor Jaroslav Kubera:  Nebudu už dál pokračovat. Vyjádřím se k pozměňovacím návrhům, jenom řeknu dva, které považuji za klíčové. První je to, aby i druhá strana mohla zveřejňovat, protože kdo jiný ví lépe, co nechce, co chce začernit, než dodavatel, který má know-how. Jak to bude vědět úředník na radnici? Ten riskuje, když začerní špatně, tak na něj může být nějaká žaloba, že způsobil škodu. To by tam tedy mělo zůstat. A tam se navrhuje to vyškrtnout. Já vás na to ještě upozorňuji, abyste si na to dali pozor, aby to tam zůstalo. K detailům se vyjádřím, až bude podrobná rozprava k jednotlivým pozměňovacím návrhům. Přeji vám hodně úspěchů.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane kolego. S přednostním právem vystoupí senátor Petr Vícha, prosím.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové, vážený kolego Kratochvíle, prostřednictvím paní předsedající. Omlouvám se za využití přednostního práva. Ale chci to mít již za sebou. (Smích.) Nebojte se, nechci k tomu hovořit příliš dlouho, protože na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí jsme se tomu věnovali velmi dlouho. Kromě čtyřdenní pracovní cesty vysloveně zaměřené na tu věc, a nebudu opakovat to, co tady řekli kolegové, asi šest hodin v sumě jsme o tom jednali na výboru a na ostatních výborech se o tom jednalo také dlouho. Dnes to máme nějakým způsobem uzavřít, protože máme tu povinnost a máme třicetidenní lhůtu, bohužel krátkou k tomu, abychom vyřešili to, co několik let bylo ve sněmovně a vyšla z toho takováto bramboračka.

Nejprve dvě obecná postesknutí. Věnovali jsme dnes mnoho hodin jednání věci, která ohrožuje Evropu, záležitosti imigrace, zaznívala tady slova o válce, a válka v některých zemích je, je tady obrovská hrozba. A ve srovnání s tím, co se tady na Evropu valí a co tady hrozí a my přijímáme jednu věc za druhou, která ještě ztěžuje v Evropě život, tak mně to přijde z tohoto pohledu strašně malé, směšné. A v tomto se přidávám asi ke kolegovi Kuberovi, který tady uváděl i jiné záležitosti týkající se štítků, emisí atd., které nám to všechno ztěžují, a ostatní se věnují úplně jiným věcem.

Druhá věc je vážnější. Před dvěma lety jsme tady vedli diskusi o Nejvyšším kontrolním úřadu. Mnozí kolegové senátoři tady hovořili o tom, že zde existuje duplicita, multiplicita kontrol a že nemají možná nic proti tomu, ať je NKÚ jako nejvyšší nezávislý úřad, ale aby se při jedné věci vyřešily ty záležitosti, které nás trápí. A v životě by nás nenapadlo, že svobodná diskuse v Senátu povede k těmto dvěma věcem. Ta první nás možná mohla napadnout, že osobně jsem byl vyhlášen korupčníkem roku v Senátu. Na tiskové konferenci Rekonstrukce státu to bylo vyhlášeno. Když mě teď navštěvovali zástupci Rekonstrukce státu, tak jsem se pořád ucházel o cenu, ale oni řekli, že to nebyla věcná cena, ale jenom taková mediální. Čili člověk po 20 letech v komunální politice, kde dostává 60 % ve volbách, zejména proto jsem přesvědčen, že nekrade, je vyhlášen korupčním roku v Senátu, že vyjádří svobodný názor při diskusi v Senátu.

Ale dobře, to jsou neziskové organizace. Ale že se jako Senát objevíme ve výroční zprávě Bezpečnostní informační služby, kolegyně a kolegové, to přece je něco, co jsem si myslel, že po roce 1989 už tady nemůže být. Nemůže být! Ukradl jsem něco, když jsem tady řekl, nebo to bylo v kapitole Organizovaný zločin, podporuji organizovaný zločin, když tady svobodně říkám svůj názor na zákon? A to se týká nás všech. A zástupce BIS jsme si proto pozvali, a skoro jsem si říkal, že dnes to nechám na kolezích a že nebudu vystupovat, protože já už nechci být ve správě Bezpečnostní informační služby, já už chci jít do důchodu a mít klid v této zemi, protože jestli se tady vrací takové věci, co tady byly před rokem 1989, tak toho já se tady dožít nechci!

Promiňte mi tuto odbočku.

A teď k registru smluv a velmi stručně. Na výboru jsem řekl, že tak důležitý zákon s tolika dopady, které to může mít, nebyl projednán řádnou legislativní cestou. Za to se omlouvám panu kolegovi Farskému, protože ten upozornil, že poslanecký návrh, stejně jako když my tady v Senátu jako těleso se usneseme a pošleme do Sněmovny návrh zákona, je řádná legislativní cesta. Je. Takto to nemyslím. Chci tím jenom říct, že nejzákladnější legislativní cesta, kterou bychom se měli snažit využít nejvíce množství případů, je, aby to byl vládní návrh zákona, který má připomínkové řízení, vnitřní, vnější, kde se odhadnou všechny dopady zákona, všichni se mohou vyjádřit, připomínky se musí vypořádat, a pak to jde do Sněmovny. Jsou samozřejmě možnosti jiné, my můžeme dát návrh, poslanec může dát návrh, a u některých drobných pozměňovacích návrhů to chápu, ale v přijímání úplně nového zákona s mnoha dopady to takto dobře není. A neodpustím si poznámku, že svého času jsme tady projednávali totální změnu koncepce úřadů práce poslaneckým návrhem, zpracovaným tehdejším exministrem panem Drábkem. A k čemu to dnes vede z hlediska ubytoven, doplatků na bydlení a vůbec této situace, tak to dneska tady máme. A toho bych se nechtěl znovu dožít.

Poznámka druhá. Nejsou vyčísleny náklady a dopady tohoto zákona. Ano, při diskusích s panem poslancem i s kolegy z Rekonstrukce státu, s přáteli z Rekonstrukce státu jsme si to určitě už odpustili. A oni teď na výboru to tak dělali a určitě teď, když se podíváte na jejich stránky, tak to tam velmi pečlivě sledují a kdo to podporuje, tak je dobrý a kdo ne, tak ne. Ale v pohodě, to samozřejmě mohou dělat.

Bylo řečeno, že na Slovensku registr stál 600 000 Kč, v přepočtu z eur, protože oni to přijali až před koncem roku, měl od 1. ledna platit, tak to na koleně udělali přímo pracovníci na ministerstvu. Tak nám to tam řekli, takže to bylo velmi levné. Také nám řekli, že to vůbec nefunguje, ale to už není asi podstatné. Co je podstatné, že my u nás tady umíme různé registrační systémy, různé IT systémy vyrobit mnohem dráž, a jsem přesvědčen, že i v tomto případě by se to podařilo. Šest set, osm milionů korun by byla asi optimální cena. Ale dobře. Když to má přinést miliardy, tak fajn ...

Nejsou zhodnoceny možné dopady na povinné subjekty z hlediska konkurenceschopnosti. A to považuji za velmi vážnou věc. Kolega Martínek to tady v doprovodném usnesení v podstatě řekl. Účinnost je ještě odložena, a myslím si, že by se tím někdo vážně zabývat měl. A tady nejde jenom o Budvar, Aeroholding a další, my tady vyřešíme možná pozměňovacím návrhem Budvar, ale tady může být i nějaký pivovar městský, proč Budvar ano, proč jiný pivovar, který také dělá jenom komerční činnost, ne.

Čím víc pozměňovacích návrhů tohoto typu a výjimek a výjimek z výjimek, tím hůř pro zákon a pro celkové prostředí a spíše je to svědectvím toho, že zákon prostě dobrý není.

Zato Poslaneckou sněmovnu a Senát poslanci vyňali. Nevím proč, ale shodli se na tom velkým počtem. Nezaznamenal jsem tady žádný pozměňovací návrh na lavici, abychom to tam vrátili, když tak transparentně chceme hospodařit. Není takový návrh.

Vážná věc. Použiji možná tvrdé slovo, možná je to nadsázka. V průběhu projednávání tohoto zákona došlo k vydírání. Za tímto slovem si stojím, protože bylo to už před volbami – podepiš, když nepodepíšeš, my to zveřejníme. A teď se k tomu v podstatě zase odkazují: Podepsal jsi, tak musíš hlasovat pro. Ano, neziskové organizace mohou dělat všechno. Ale osobně si myslím, že je to už jistým způsobem za hranou toho, jak by to mělo být. Ano, chodí za námi zástupci všech různých profesí, teď jsme tady projednávali pojišťovny, cestovní kanceláře. Každý řekl svůj názor, ale aby to bylo až tou formou – podepiš nebo uvidíš, to si myslím, že tady nebylo dlouho a myslím si, že by to tak být nemělo. Z Rekonstrukce státu říkali, že možná také tehdy použili nedobrou metodu a že se z toho poučí. Přímé přenosy z našeho jednání nesvědčí o poučení, ale nevadí.

Jak jsem řekl, můžeme tento zákon dnes vylepšovat mnoha pozměňovacími návrhy. Kolega Láska řekl, že v případě přijetí pozměňovacích návrhů by se jednalo o zmrzačení zákona, že je legitimnější hlasovat pro schválení nebo zamítnutí. Ano, to je teď otázka naší taktiky a co sledujeme, protože skutečně mám tyto obavy a v mnoha zákonech v minulosti jsme tady měli těžké rozhodování. Při vědomí toho, že Poslanecká sněmovna nás kdykoliv může přehlasovat, hledání nějakého kompromisu, možná odstranění nejhorších vad, které tam cítíme, když to má šanci, že to pak projde a bude to platit, může být více než prosté zamítnutí, vyjádření svého názoru a přehlasování a bude to platit v horší podobě. Ale to si musí každý rozhodnout při svém hlasování. Já si stejně jako kolega Martínek myslím, že nejférovější jednání, aspoň já takto podpořím jeho návrh, a pro návrh zákona hlasovat nebudu. Ale když zamítnutí neprojde, budu se samozřejmě snažit podpořit některé pozměňovací návrhy, aby to mělo šanci aspoň na vylepšení ve Sněmovně.

Co může být pro nás nejjednodušší řešení, nejméně problémové řešení? Schvalme to. Schvalme to, na stránkách Rekonstrukce státu budeme pochváleni, v tisku budeme pochváleni, i Česká televize nás pochválí, i když se jich to také týká, jak zjistili, jejich ministerstvo ne, ale nevadí. Jenomže si myslím, na rozdíl od neziskových organizací, které nikdo nevolil a nemají žádnou zodpovědnost, my prostě máme zodpovědnost dopady, které zákony mohou být, a to musíme zvážit při svém hlasování.

A nyní už jen pár drobných poznámek. Děkuji Poslanecké sněmovně, že přijala návrh, tuším pana poslance Stanjury, vyňala nejmenší obce, kde starosta večer po práci přijde na dvě hodiny, možná tam má někdy sekretářku, možná ani ne, a teď by se měl vypořádat s administrativními věcmi. Nedej bože, aby na něco zapomněl, smlouva by byla neplatná, vytrhali by za tři měsíce dlažbu, kterou položili nebo strhali zateplení, anebo nevím, jak by v případě použití toaletního papíru to vrátili zpátky, to už opravdu nevím ...

Druhá poznámka. Zlomyslnost by mě vedla k tomu, abych podal pozměňovací návrh, matematický pozměňovací návrh: Tisíckrát nula je nula, že. Autoři říkají, že to nenese žádné administrativní náklady, že to je pár kliknutí a máte to, máte začerněno, pošlete to a je to v pohodě. Tak když to je nula, tak tisíckrát nula je nula, i sto tisíckrát nula je nula, tak ať si to na ministerstvu vnitra, když povedou rejstřík, pošleme jim to tam a oni ať si to čtou a začerňují, nebude je to stát žádné administrativní náklady, možná tisíc právníků, jak jsme se o tom bavili. Nenavrhuji to, byla by to zlomyslnost a hloupost.

Stejně tak musím říct, že trošičku považuji za zlomyslné to – tak tam zahrňme i neziskové organizace, ať to přiznávají, cítím to trošku z pozměňovacích návrhů a bojím se, aby to nevedlo k tomu, že v Poslanecké sněmovně to nebude mít šanci.

To je z mé strany pro tuto chvíli všechno. Omlouvám se, že ač jsem avizoval krátké vystoupení, tak nakonec mi to tak nepřipadalo, ale už nebudu vystupovat podruhé a svůj názor vyjádřím hlasováním. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji a teď má slovo pan senátor Karel Kratochvíle, prosím.

Senátor Karel Kratochvíle:  Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři. Je mi dost těžké mluvit o tak dobrých řečnících, jako byli přede mnou, ale můj názor je trošku podobný.

Dovolte mi několik slov k předloženému návrhu zákona.

Předložený zákon o registru smluv se rodil velice těžce. Jedná se o poslanecký návrh, ačkoliv se pod něj podepsalo několik poslanců, kteří jsou zároveň i členy vlády. Jakkoli si zákon klade za cíl upravit a zprůhlednit finanční toky v oblasti veřejné správy, neboť toto je jediným smyslem celého uveřejňování smluv, tedy vědět, jaké finanční toky nastaly.

Zákon nebyl připraven a předložen vládou, která byla k předložení takového návrhu zákona nejpovolanější, připravili jej jenom poslanci. To už tady bylo řečeno již několikrát. Možná právě proto legislativní proces předloženého návrhu zákona v Poslanecké sněmovně byl tak dlouhý, tak náročný. Zákon byl předložen ještě v roce 2013, ale projednáván byl v prvním čtení až 21. 1. 2014 na 5. schůzi Poslanecké sněmovny. Nyní pro zajímavost probíhá schůze 32. až 34. Tolik času uplynulo, a jak je vidět, poslanci zvládají mít rozjednané i tři schůze najednou. Někdy ovšem Poslaneckou sněmovnou vyprodukovaný zákon není tolik kvalitní, aby byl přijat i Senátem, jako v tomto případě.

Budu tedy stručně rekapitulovat. Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj Poslanecké sněmovny, stejně jako výbor ústavně-právní, kontrolní, hospodářský Poslanecké sněmovny přerušily rozpravu v projednávání předloženého zákona, aby nakonec výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj usnesením z 11. 6. 2014 doporučil návrh zákona zamítnout.

Slova, která nyní pronesu, již byla vyslovena některými mými předřečníky, jsou slova, která budou nejspíše špatně vykládána, budou označena vpravdě jako kacířská. Každý, kdo z nás tato slova pronesl, bude označován za osobu, která brání otevřenosti veřejné správy, brání boji proti korupci, brání transparentnosti, brání všemu pozitivnímu a každý volený orgán by tedy měl těmito slovy ohrozit své případné znovuzvolení, pokud by po těchto slovech měl odvahu ještě vůbec znovu kandidovat. Nicméně ta slova pronesu. Vede mě k nim odvaha nebát se vyslovit názor, že dobrý úmysl je zde naplňován úplně špatnými prostředky. Ten dobrý úmysl je právě ta transparentnost veřejné správy a boj proti korupci. Špatným prostředkem je dosažení těchto cílů návrhem tohoto zákona.

Po prostudování celého návrhu zákona jsem bohužel toho názoru, že předložený návrh by si zasloužil, aby bylo hlasováno pro jeho zamítnutí.

Důvody pro toto přesvědčení jsou následující.

Předložený návrh zákona je prezentován tak, že vlastně se nic moc neděje. Dotčené subjekty budou od určitého data skenovat své smlouvy a vkládat je do příslušného registru. Podle předkladatelů bude jednodušší a levnější, méně nákladné a nezatěžující. Nejsem toho názoru. Po prostudování předloženého návrhu zákona, který mimochodem od jeho prvotního předložení se poměrně výrazně proměnil, jsem názoru, že tato úprava přinese všem více administrativy, více nákladů, aniž by přinesla kýžené efekty, které jsou slibovány.

Předložený návrh zákona v podstatě předpokládá uveřejňování všech smluv. Smluv jak soukromoprávních, smluv o poskytnutí dotace, což jsou verze smlouvy veřejnoprávní poskytující dnes většinou evropské finanční prostředky.

Zejména těchto smluv budou desetitisíce. V celkovém součtu pro následující programové období 2014 – 2020 to bude jistě více než několik desetitisíc smluv o poskytnutí dotace z evropských fondů.

Zde je skutečně výrazně palčivá potřeba tyto smlouvy do posledního uveřejnit na internetu. Je poskytování dotací z evropských fondů skutečně v ČR natolik prohnilé, že náprava se musí sjednat pouze uveřejňováním každé dotační smlouvy? Jsem přesvědčen, že tomu tak není. Pokud by to tak mělo být, správnou a efektivní cestou by mělo být posílení kontrolních mechanismů, vedoucích k zavedení případných podvodů, zamezení případných podvodů, nikoli uveřejnění smluv a čekání na ohlasy z veřejnosti. Ostatní soukromoprávní smlouvy, které orgány veřejné správy běžně uzavírají, by samozřejmě za předem jasně stanovených podmínek uveřejňovány být neměly a také jsou.

Předložený návrh se tváří, že tomu tak bude bez větších obtíží. Smlouvu příslušný úředník oskenuje, odešle na registr, kde se stane volně přístupnou. Nebude tomu tak. Samotná důvodová zpráva v původní verzi předloženého zákona připouští, že již dnes jsou všechny smlouvy, na jejichž základě se nakládá s veřejnými prostředky a veřejným majetkem, jejichž stranou je státní orgán, územně samosprávný celek nebo jeho orgán, veřejná instituce, orgán veřejné moci poskytované samozřejmě po vyloučení chráněných informací na základě individuální žádosti podle zákona č. 106 z roku 1999, o svobodném přístupu k informacím.

Současně předpokládané důvody v důvodové zprávě uvedly, že zřizování individuálních žádostí o informace s nutností jejich individuálního posuzování, provádění, anonymizace, vydávání rozhodnutí, dodržování lhůt, zpoplatňování a další administrativy je výrazně náročnější a méně komfortní pro žadatele, tak povinné subjekty, než v případě zveřejnění způsobem podle předloženého návrhu zákona.

Předložený návrh zákona však bude stejně administrativně náročný. Nemálo komfortní. Uveřejněnou smlouvu obsahující tzv. chráněné údaje nebude možné změnit jen tak bez dalšího, tedy ji jen oskenovat a odeslat do registru smluv, bude-li taková smlouva obsahovat utajené informace, zejména osobní údaje, což obsahuje i u druhé smluvní strany vždy. Tak bude obsahovat informace o majetkových poměrech osoby, za kolik korun taková osoba koupila nebo prodala. A především takové smlouvy obsahují obchodní tajemství a informace, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví a autorského práva.

Sami předkladatelé v důvodové z právě připouštějí, že uvedené informace, pokud by se vyskytovaly u povinně uveřejňované smlouvy, je třeba před uveřejněním vyloučit, pokud by tyto informace tvořily celý obsah smlouvy, pak se tato smlouva neuveřejní vůbec.

Není tak možné ani souhlasit s tvrzením předkladatelů, jež je obsaženo v důvodové zprávě, že osoba, která bude scan smluv do registru odesílat, bude osoba na úrovni účetní s platovou třídou okolo desítky. Je nanejvýše pravděpodobné, že tuto činnost budou nakonec muset provádět právníci, aby se eliminovala rizika spojená s případnými žalobami, od žalob na ochranu osobnosti až po prozrazené osobní tajemství, což se týká obchodních tajemství. Jako nesmírně důležité považuji uvést, že předložený návrh zákona předpokládá rovněž uveřejňování smluv, které uzavírají státní podniky, národní podnik a další právnické osoby, v nichž má stát nebo samosprávný celek většinou účast. Třeba i akciové společnosti s ručením omezeným.

Nejen obchodní korporace, ale státní podnik a národní podnik Budvar jsou zřízeny tak, že jsou v zásadě podnikajícími subjekty, byť podnikají s majetkem státu. Tento majetek jim byl transparentně svěřen, je kontrolovatelný, je dohledatelný a veškeré aktivity těchto podniků jsou kontrolované svými zakladateli nebo zřizovateli. Zakladatel kdykoli může ve státním podniku nebo národním podniku provést kontrolu a vyvodit z ní důsledky. Proto je otázkou, co má přinést uveřejňování smluv u těchto zásadně pouze hospodářských subjektů, kromě vyšší administrativy a rizika prozrazení obchodních tajemství, aktivit, plánů, cílů a jiných postupů, které všechny mohou být jakkoli zneužity v rámci konkurenčního boje.

Pivovarnická společnost Anheuser-Busch se nyní po ovládnutí rivala a dvojky na světovém trhu, skupiny SAB, jistě ráda přečte smlouvy uzavírané národním podnikem Budvar. Stejně tak ostatní státní podniky, které se zabývají hospodářskou činností, považují předložený návrh zákona za návrh, který v zájmu všeobecné transparentnosti může přinést problémy s ochranou citlivých informací.

Závěrem bych rád uvedl, že připomínky vlády, která uplatnila ve svém stanovisku předloženém v návrhu zákona nebyly v plné míře zohledněny. Dá se dokonce konstatovat, že byly zohledněny naopak ve velmi malé míře. Jinak řečeno, většina výhrad obsažených ve stanovisku vlády zůstává platných i dnes, kdy projednáváme tento zákon na půdě Senátu.

S ohledem na vše uvedené jsem přesvědčen, že by bylo potřeba podat návrh na zamítnutí tohoto zákona. Avšak z důvodu možné zamítavé reakce Poslanecké sněmovny tento návrh nepodám. Na stůl vám byly rozdány pozměňovací návrhy, které napravují tyto nesrovnalosti. Důvodem pro předložení těchto pozměňovacích návrhů je moje přesvědčení, které vyplývá z mé dosavadní praxe, že příspěvkové organizace založené státem nebo územním samosprávným celkem, jakož i státní podniky nebo národní podnik nemusí nutně podléhat povinnostem dle navrhovaného zákona, neboť státní podnik a národní podnik jsou vystaveny zároveň podnikajícím právnickým osobám a jsou velice důkladně a hloubkově kontrolovány zakladateli. Současně i příspěvkové organizace mohou být kontrolovány svým zakladatelem.

Současné zákony v ČR kontroly příspěvkových a státních organizací a národního podniku umožňují. Není proto podle mého názoru aktuální potřeba, aby hospodaření těchto jmenovaných subjektů podléhalo další veřejné kontrole, a to navrhovaného typu.

Závěrem potvrzuji slova mého předřečníka, kolegy Vystrčila, o situaci v parlamentu a žádosti poslanců o změny tohoto zákona v Senátu. Já bych úplně závěrem chtěl říci, abychom s vaničkou nevylili i to dítě.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Slovo má nyní pan senátor Lubomír Franc. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Lubomír Franc:  Paní předsedající, pane předkladateli, vážené kolegyně, vážení kolegové. Tady bylo mnoho řečeno a já si dovolím vám teď říci pohled zástupce krajské samosprávy, to znamená toho subjektu, který s tímto návrhem zákona, nebo zákonem, pokud bude přijat, bude denně pracovat, ale bude samozřejmě mít za něj i zodpovědnost, a všechny důsledky, které z toho zákona vyplývají.

Já souhlasím s tím, aby veřejnost byla velmi informována i podrobně o fungování a práci krajské samosprávy a třeba i o těch smlouvách, o kterých tady mluvíme. Už to tady zaznělo, dneska ta možnost tady je, veřejnost ji má. My dneska zveřejňujeme jako krajský úřad všechny smlouvy nad 50 tisíc, které vyplývají z dotačních titulů, to je mnoho desítek a stovek smluv v každém roce. My zveřejňujeme smlouvy nad 500 tisíc, ty se zveřejňují na profilu zadavatele. Už tady o tom také bylo mluveno. A pak zveřejňujeme samozřejmě smlouvy, o které si občané požádají podle č. 106. Jen pro vaši zajímavost, v roce 2014 na krajský úřad přišlo 79 žádostí podle č. 106, z toho byla jedna žádost na smlouvu, na ty smlouvy, o kterých my dneska mluvíme. Rok 2015 – zatím nám přišlo 85 žádostí, z toho... (Hluk v sále.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pardon, pane kolego, já poprosím kolegy, aby se uklidnili, protože debata je vážná. Děkuji.

Senátor Lubomír Franc:  Z toho byly dvě smlouvy, které kraj uzavřel. Z toho vyplývá i má první poznámka, zda zákonodárce opravdu provedl jakýsi test nezbytnosti a vhodnosti této právní úpravy. Já jsem se dodnes nesetkal s tím, že by si na kraji někdo stěžoval, že jsme něco neuveřejnili. Podle č. 250 nebo podle zákona o veřejných zakázkách nebo podle č. 106. Tady už také zaznělo, že návrh zákona neprošel standardním připomínkovým řízením. Bylo vysvětleno, že nemusí projít tím standardním připomínkovým řízením. Z hlediska kraje nastalo to, že jsme dostali na kraj pouze jakýsi dotazník z ministerstva vnitra k vyplnění. To znamená, opravdu to neprošlo žádným kompletním posouzením a názorem ze strany kraje, jak se k věci, se kterou budeme denně pracovat, jak se k ní stavíme.

Jak to bude s náklady na provoz tohoto systému, a teď budu mluvit jenom o těch nákladech krajských, mám tady poznámku, že budeme muset napojit centrální registr na datovou schránku a systém spisové služby, což nás bude stát 500 tisíc korun, a dále budeme muset opatřit scannery a software v ceně 200 tisíc korun. To samozřejmě není zásadní částka, 700 tisíc korun – pro kraj není částka problematická, až na to, že máme dalších 200 příspěvkových organizací, které se budou muset s tímto, o čem já mluvím na úrovni kraje, vyrovnat také. Samozřejmě ne s těmi obrovskými náklady, s těmi 700 tisíci, s menšími náklady, ale budou tyto věci muset také zajistit. Budou muset zajistit to, že ty smlouvy budou uloženy v otevřeném a strojově čitelném formátu atd.

Nejasnost je i se současným zveřejňováním, s tzv. duplicitou smluv. Pokud jsem si ten návrh zákona dobře přečetl, tak jsem zjistil, že ty smlouvy, které my dnes dáváme na profil zadavatele, to jsou ty smlouvy nad 500 tisíc korun, tak již nebudeme muset zveřejňovat na profilu zadavatele, ale každopádně tam ještě dál budeme muset zveřejňovat seznam subdodavatelů a výši skutečné uhrazené ceny, to znamená, že tady jdeme do další duplicity. Nedáme na profil zadavatele smlouvu, ale budeme tam podle toho zákona, který dnes platí, muset dávat ještě tyto dva údaje, takže nevím, jak tyto věci budeme vysvětlovat i lidem, kteří na tom pracují, kteří ten náš profil zadavatele zajišťují a provozují.

A úplně tu nejpodstatnější poznámku mám k tomu, že nezveřejněním smlouvy dojde k neplatnosti. Tady se zase o tom mluvilo, takže se nebudu opakovat. Je to podle mě obecné narušení zásad smluvních vztahů a stát by měl opravdu zasahovat do těchto věcí, jen když je to nezbytné. Zazněl tady i názor parlamentního institutu, takže se o něm zmiňovat také nebudu. Ale to, co by pro vás při hlasování mělo být důležité, to je postoj i dalších krajů, a teď nemluvím jenom za Královéhradecký kraj. Touto problematikou se zabývala Asociace krajů, konkrétně Komise pro veřejnou správu a legislativu a legislativní skupina Komise pro veřejnou skupinu. A když to velmi zjednoduším, tak s tímto závěrem.

Krajské samosprávy nemají problém se samostatným zveřejňováním. Koneckonců většina smluv se již dnes zveřejňuje, jak jsem o tom již mluvil. Někdy to je na bázi dobrovolnosti, tak to dělá Liberecký kraj, tak to dělá, myslím, Jihomoravský kraj, ale většinou to je podle těch ustanovení, o kterých já jsem se tady zmiňoval, avšak, a to je to podstatné, zcela nesouhlasí se zakotvením principu zrušení smlouvy v případě nezveřejnění.

Vážení kolegové, mně vadí, že dopředu předkladatel říká, že zákon nebude respektován, a protože je potřeba nasadit fakticky ten nejtěžší právní postih, to znamená neplatnost smlouvy. Já si osobně neumím představit, že pokud by... (Hluk v sále.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já znovu poprosím o klid. Prosím, kolegové senátoři, věnujte pozornost tomu, co se tady děje. Děkuji. Rušíte nás.

Senátor Lubomír Franc:  Já si osobně neumím představit, že pokud bude platit ta povinnost zveřejňování smluv, že by někdo na kraji, a mluvím teď jenom za kraj, nemluvím za jiné instituce, že by se odvážil tam nevložit smlouvu, nějak záměrně to torpédovat, to se prostě nestává, nestane, může se to stát jedině výjimečně nějakým administrativním nedopatřením.

Dneska ta každá naše smlouva krajská je v našem krajském registru. Ta veřejnost se o tom samozřejmě dozví velmi jednoduše, protože každá smlouva musí být schválena buď radou kraje, nebo zastupitelstvem kraje. Každý si pak samozřejmě může vyžádat tuto smlouvu nebo všechny smlouvy pomocí č. 106.

Takže já z toho vyvozuji to, že nebudu hlasovat pro tento návrh zákona. Pouze s pozměňovacím návrhem. A to s tím minimálním pozměňovacím návrhem – zrušení neplatnosti smluv v případě nezveřejnění.

Takže děkuji vám za pozornost a doufám, že i tento pohled od krajské samosprávy bude pro vás i určitým vodítkem pro vaše rozhodování.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, pokračujeme v obecné rozpravě. Slovo má nyní pan senátor Jiří Šesták.

Senátor Jiří Šesták:  Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové. V krátkosti se jenom vyjádřím k tomuto zákonu. Nemám ani tak problém se zveřejňováním smluv, protože jsem jako člen Rady města České Budějovice hlasoval pro to, že město už v roce 2011 zveřejňuje všechny smlouvy, což je tři a půl tisíce smluv na internetu. Samozřejmě, jedná se o smlouvy konkrétně města, ne jeho podniků.

Nicméně si myslím, že to bylo dobře, věděli jsme, proč to děláme. Tento návrh bych v této podobě, jak je, nepodpořil Ale podpořím ho s případnými pozměňovacími návrhy.

Zastavil bych se pouze u jednoho. Řeknu vám, proč. Paragraf 2 písm. k) je státní podnik nebo národní podnik. Národní podnik v tomto smyslu je pouze národní podnik Budvar. Dovolil bych si říct, proč bych se velmi na vás obrátil a apeloval, aby tato část, slovo "národní podnik" bylo vyškrtnuto. Budvar je právnická osoba ve vlastnictví státu, ale není založen za účelem plnění veřejných potřeb, nýbrž jde o podnikatelský subjekt pohybující se v tvrdém konkurenčním prostředí rychloobrátkového zboží ve více než 70 zemích světa.

Budvar nehospodaří s veřejnými financemi. Není napojen na veřejné rozpočty a finanční prostředky získává výlučně z vlastní podnikatelské činností, jímž účelem je vytvářet zisk. Působnost zákona se vztahuje na všechny smlouvy, bez ohledu na rozhodné právo. Budvar jako významný exportér piva uzavírá smlouvy se zahraničními partnery, přičemž celá řada smluv se řídí jiným, než českým právem, a v každé jsou ustanovení o ochraně obchodních a důvěrných informací.

S ohledem na povinnosti zveřejňovat tyto smlouvy tak vzniká reálné nebezpečí sankcí vůči Budvaru za porušení smluv.

Potřeba rozlišování obchodního tajemství a know-how. Za obchodní tajemství považuje občanský zákoník konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejíž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení. Tolik citace.

Naproti tomu know-how nemá legální definici. Avšak odborná literatura je popisuje jednoznačně jako výrobně technické, ale i technologické, organizační, obchodní, či jiné poznatky, jež nejsou obvykle výsledkem tvůrčí činnosti, ale dlouholeté zkušenosti s optimálním průběhem určitého procesu technologie a receptury. Tolik citace.

Argumenty z pohledu sporů se společností Anheuser-Busch, která už byla tady zmíněna. V případě povinnosti zveřejňovat smlouvy dle zákona o registru smluv, získá společnost Anheuser-Busch informace o tuzemských a zahraničních obchodních aktivitách Budvaru, které bude zneužívat v rámci soudních sporů, vedených s Budvarem v celé řadě států. Výsledkem bude výrazně zhoršené postavení Budvaru v uvedených spore, s rizikem ztráty obchodních aktivit a poškození jeho rozsáhlého duševního vlastnictví.

A nyní dva argumenty obchodního charakteru. Zveřejněním smluvních obchodních podmínek bude Budvar postižen nerovným a nevýhodným postavením vůči svým konkurentům v pivovarském oboru. Současně bude také znevýhodněn při jednáních se stávajícími i potenciálními i obchodními partnery, jak na straně nákupu, tak především prodeje do českých a světových obchodních řetězců.

Zveřejněním dojde k odkrytí know-how nákupní i obchodní strategie Budvaru a tudíž k přímému ohrožení tvorby zisku, jehož podstatná část je odváděna do rozpočtu ČR. V roce 2014 odvedl Budvar do státního rozpočtu 800 milionů a v letošním roce 500 milionů korun. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže děkuji a slovo má pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Omlouvám se, že jsem zde znovu, ale byl jsem upozorněn, že teoreticky nemusí být podrobná rozprava, a protože bych chtěl být také konstruktivní, aby v případě, ať to dopadne jakkoliv se zákonem, tak abychom měli jistotu, že ten, kdo pečuje o tento stát, bude vyzván k tomu, aby znovu zhodnotil, jestli rizika a naše obavy jsou oprávněné nebo ne. Takže bych si dovolil přečíst doprovodné usnesení Senátu. Bohužel kolega Láska tady není, tak vaším prostřednictvím... (Musím to, bohužel, paní kolegyně, přečíst, nedá se nic dělat... Byl bych radši, kdybych se mohl odkázat, ale nejde to.) Ale kolegovi Láskovi někde do kuloáru chci jenom sdělit – znáte mě, víte, že většinou mluvím spatra a i v tomto případě jsem si to napsal právě proto, abych se někde neuřekl. Když si podrobně prozkoumáte, co jsem řekl, tak žádná konkrétní obvinění, kromě toho, co je reálně na webu příslušné instituce, tak nejsou. Jsou to všechno věci, které jsou obecné a mohly by nastat, nikoliv neříkám, že to dělá kdokoliv konkrétní.

Doprovodné usnesení Senátu - číslo se doplní - ze dne 22. září 2015 v souvislosti s projednáním návrhu zákona o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv) /senátní tisk č. 126/, Senát:

I. Konstatuje, že zákon v sobě může obsahovat celou řadu předkladateli nepředvídaných rizik vyplývajících zejména z možného konfliktu tržního prostředí a konkurenčního boje s povinnostmi, které tento zákon nařizuje právnickým osobám zřizovaným či založeným veřejnoprávními subjekty, popř. právnickým osobám, v nichž se tyto subjekty majetkově účastní.

II. Žádá vládu, aby si nechala před nabytím účinnosti tohoto zákona zpracovat nezávislý rozbor rizik pro jednotlivé právnické osoby či skupiny právnických osob tak, aby si mohla být jista, že obavy z ohrožení jejich činnosti a snížení jejich konkurenceschopnosti jsou liché.

III. Pověřuje předsedu Senátu, aby o tomto usnesení informoval předsedu vlády a jsem na závěr podepsán.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Milé kolegyně, kolegové, pane poslanče. Jsem lékařka, není to mé téma, není to můj šálek kávy, ale musím říci asi takto. Mně nedělá problém, když jsou zveřejněné smlouvy. My jako lékaři vlastně smlouvy prostřednictvím zdravotních pojišťoven již máme zveřejněné nebo budou zveřejněné na internetu. Je to dáno zákonem.

To, co teď se dovídám o tomto zákonu, který je připraven poslaneckou iniciativou, nikoliv vládní, tak mě trošku zaráží. My jsme tady už myslím několikrát v Senátu měli situaci takovou, že buď je tu zákon, o kterém říkáme – ano, zákon není dobrý, je špatný, tak ho nepodpoříme a zamítneme. Ale budeme si jisti, že špatný zákon bude v dolní sněmovně schválený.

Pak je tady druhá polovina úvahy; a říkáme si dobře. Schválíme ho tedy s pozměňovacími návrhy, které trochu mohou zmírnit dopad zákona, který teď se nám jeví jako špatný. Jsme tu opakovaně vlastně s tímto dilematem. Myslím si, že vlastně zákony mnohdy jsou šity absolutně horkou jehlou, a pak je novelizujeme a už se třeba k novelizaci ani nedostaneme nebo i novelizace kulhá. Zákony by měly vypadat asi trochu jinak. Jsme všichni zákonodárci a měli bychom vytvářet zákony, které mají hlavu a patu.

Za sebe mohu říct, že v podstatě naprosto souhlasím s kolegou Radko Martínkem. Velmi ráda bych podpořila - zamítnout, ale když zamítneme, tak to dopadne tak, že ani zlepšení, které tady chceme, tak to prostě nebudeme moci realizovat.

Takže já asi dilema mám vyřešené. Podle mě ale špatně, protože radši bych to zamítla a chtěla, aby se zákon přepracoval. Vím, že říkáte, pane poslanče, že nikoliv. To je právě to špatné, a na to bych také apelovala, aby se změnil zákon v tom směru, když Senát něco opraví, tak dolní sněmovna by neměla přijímat původní návrh zákona i s titulky – jak já říkám. To znamená, že byste měli brát v úvahu námitky Senátu, které jsou mnohdy mnohonásobně lepší a mají mnohdy větší hlavu a patu, než návrhy přicházející z dolní sněmovny.

A proto pro doprovodné usnesení budu hlasovat. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Petr Bratský má slovo.

Senátor Petr Bratský:  Dobrý podvečer všem ještě jednou. Pan kolega Vícha, když hovořil, zmínil jeden aspekt toho nového zákona, a to byla ta krátká zmínka o tom, že tam někdo z poslanců vsunul malý odstaveček, že malé obce budou vyňaty z povinnosti z tohoto zákona, jenom trojkové obce tam zůstávají. Je zřejmé, proč to bylo dané, aby opravdu starostové malých obcí, kteří nemají takový aparát, nemuseli každou smlouvu zveřejňovat. Jenže, ono čertovo kopýtko je v tom přece jen, v tom smyslu, že já se domnívám, že tím obyvatele těchto obcí stavíme do dvou rolí. Do dvou kategorií. Jedna jsou ti, kteří mají právo na informace, to budou ti těch velkých obcí, a pak ti z těch malých nemají právo na informace, ačkoli jejich obec je sice malá, ale třeba zrovna nedávno jste určitě viděli reportáž malé obce těsně u hranic, v přepočtu na obyvatele nejbohatší v ČR, postavili si bazén, teď nové zastupitelstvo říká: Stojí nás hodně peněz, my ho nechceme, tak vymyslíme, co s ním. Asi to zasypeme a budeme tam pěstovat kytky. Obyvatel této obce nebude mít právo na informace ze zákona, ačkoli se tam točí možná víc peněz než v některých trojkových obcích. Tak jenom abychom si to uvědomili, jestli to je, nebo není dokonce neústavní. Já už jsem o tom hovořil i na našem výboru. Nejsem si zcela jist, jestli někdo na neústavnost tohoto ustanovení zákona upozorní, z těch menších obcí, tak na Ústavním soudu podle mého názoru nepochybně dospějí k závěru, nechci předjímat, protože soudy jsou nezávislé, ale myslím si, že by docela s úspěchem dospěly k závěru, že to neústavní je, čili tato část toho zákona se bude muset vyjmout. A pak si uvědomme, že všechna zastupitelstva v celé ČR to budou muset dělat. Tam to bude směřovat do budoucna.

Jenom abychom občas, když děláme různé pozměňovací návrhy, ať už v Poslanecké sněmovně, nebo tady v Senátu, nevymýšleli některé věci, které myslíme dobře, ale ne zcela dobře se z toho někomu může udělat, a z hlediska ústavnosti, kterou speciálně Senát má dělat, si myslím, že to komfortní zcela není.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má s právem přednosti senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený kolego poslanče, kolegové, kolegyně. Za prvé bych chtěl dát návrh, abychom mohli hlasovat i po 19. hodině, a nejenom hlasovat, ale...

Senátor Jan Horník:  Jednat a hlasovat, vzpomínám si na Vaše slova, jak jste nám to jednou zatrhl, protože jsme zapomněli slovo "hlasovat". To je první věc. Druhá věc, zdali bychom mohli následující tři zákony přenechat na projednání Senátu následující, protože oni nemají lhůtu. A potom bych chtěl požádat jménem klubů, v podstatě čtyř, před vlastním hlasováním, ke kterému dojde, abychom měli 15minutovou přestávku.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tak, to jsou všechno procedurální návrhy, předpokládám, tak o nich budeme hlasovat. Ale nechám hlasovat o každém zvlášť. Nejprve budeme hlasovat, že Senát může jednat a hlasovat po 19. hodině. Takže znělku si dáme.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro prodloužení doby, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 16 ukončeno. Registrováno 59, kvórum 30, pro 51, proti nikdo, návrh byl schválen.

A pak druhý návrh byl, abychom body, které bude předkládat pan ministr dopravy Dan Ťok, z nichž v jednom zastupuje ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, byly odloženy, to znamená na příště... Kolegyně má faktickou...

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobrý večer, vážené kolegyně, kolegové. Chci se jenom ujistit, že někdo zkoumal, že odložení dalších dvou bodů nemá časovou prodlevu. Zkoumal to někdo? (Senátor J. Horník souhlasně pokyvuje.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Bavíme se o bodech, které po přečíslování mají číslovky 10, 11 a 12. Je to tisk č. 120, usnesení Senátu k informaci vlády ČR o změně rámcové pozice a pak je to senátní tisk č. 129. O tom budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro vyřazení těchto bodů z našeho dnešního jednání, tlačítko ANO. Kdo je proti, tlačítko NE.

Vyřazujeme tři body, které nemají lhůtu.

Hlasování č. 17 ukončeno. Registrováno 59, kvórum 30, pro 52, proti nikdo, návrh schválen.

Budeme pokračovat v naší rozpravě. Slovo má senátor...

Senátor Jan Horník:  Ještě ta 15minutová přestávka...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Ale to je právo každého předsedy klubu, aby si řekl o přestávku, vy jste ji chtěl před hlasováním.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  A to teď nemáme. Takže o tom nebudeme hlasovat.

Senátor Jan Horník:  To byly jenom body k projednání, mám ještě připravený další text.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Kolego, vy jste se přihlásil s procedurálním návrhem. Opustil jste mikrofon, tak se přihlaste, a když se přihlásíte, tak s právem přednosti můžete pokračovat.

Senátor Jan Horník:  Takže už žádné zdravice nebudu podávat. Já bych chtěl jenom reagovat na věci, které se tady dneska probíraly. Cením si velmi toho, co říkali všichni kolegové napříč spektrem, ať jste byli z ČSSD, z ODS, od nás. Víte, já si hrozně moc cením toho odborného náhledu a toho času, který jsme s návrhem tohoto zákona strávili. Nebylo to jednoduché. Nicméně musím také po pravdě říct, když se spolu kolikrát setkáváme na našich výjezdech, tak si uvědomme, kolikrát sedíme v nějakém hloučku a debatujeme a de facto jak nadáváme. Nadáváme na to, jak jsou zákony, jak to všechno nefunguje, jak se i někde krade apod. A samozřejmě tento zákon by tomu měl být nápomocen. Já se ale bohužel obávám, že to nezasáhne všechny korupčníky, které to má zasáhnout. Asi těžko mně někdo bude říkat, že já toto prostředí bych chtěl nějakým způsobem pěstovat.

Mluvila tady přede mnou chvíli paní kolegyně Dernerová. My dva jsme si osobně užili a víme, co to je vstoupit do protikorupčního prostředí v rámci ROP Severozápad, víte, jak jsme to tady kritizovali v minulosti? Těžko nám někdo bude podsouvat, že s takovým zákonem nesouhlasíme. Ale bohužel jsou věci, se kterými souhlasit v tom zákoně nejde. Zde jeden z předřečníků, mám dojem, že to byl kolega Martínek, nebo nevím kdo, mluvil o tom, že vlastně návštěvu, kterou udělal náš klub VUZP v sousedním Slovensku a Rakousku přinesl zkušenosti, které neodpovídají tomuto navrženému zákonu, hlavně jeho rozsahu. Budeme asi první v EU.

Já jsem uváděl případ stejný, ze sousedního Německa. Protože jsem dneska měl příležitost, když sem přišli zástupci státní saské banky, to jsou ti, kteří spravují peníze v rámci přeshraniční spolupráce Sasko–Česko. A protože mi nebyl nikdo schopen odpovědět na otázku, co se bude dít se smlouvami, které budou uzavírat samosprávy třeba se samosprávami nebo s kýmkoli jiným, se sousedními státy.

Chvíli sledovali rozpravu. Když jsme jim všechno řekli, o co jde, tak řekli, vážení, ale vy budete muset dodržovat evropské právo. A evropské právo, evropská směrnice jasně říká, co se u veřejných prostředků musí uvést. S tím my nemáme problém a to uvést budete moci. Ale smlouva, která se např. dělá u Sächsische Aufbaubank, kde české obce kooperující s německými dostanou dotaci 4 milionů eur na svoje projekty a je tam lead-partner, tak pokud on bude v sousedním Německu, tak to není problém. Ale pokud bude z České republiky např. tato obec nebo kraj, tak by vlastně měl vzít tu smlouvu, která je zhruba 30-40stránková, a měl by ji zveřejnit. Ale to bude porušení nejenom asi toho práva, té směrnice, evropského, ale v tomto případě německého. Ale to se týká všech těch, kteří jsou kolem hranic, ať to je Česko-Polsko, Česko-Rakousko atd.

Nikdo mi nebyl schopen říct, co s tím uděláme. Kde se ten starosta, který to bude podepisovat, případně proviní, nebo nikoliv. Kdo ho z toho vyseká, bude to řešit Evropský soudní dvůr, nebo kdo vlastně bude řešit? Na toto jsem nenalezl otázku. A byl bych rád, kdyby se předkladatel k tomuto mohl vyjádřit.

A teď mi dovolte ještě reagovat na věci, které už zde také řekli moji předřečníci. Byla to záležitost týkající se rekonstrukce státu. Víte, já de facto jsem byl velmi rád, když rekonstrukce státu vznikla, protože jsem očekával seriózní diskusi a jakousi páku na stát, že bude nápomocna tomu, abychom korupční prostředí co nejvíc utlumili. Bohužel včera při jednání našeho výboru v 8,35, kdy jsem měl otevřené stránky Rekonstrukce našeho státu, tak se tam mj. objevilo: "V našem koutě sedí předkladatel původní verze Jan Farský, ale také lobbisté" – a teď tam bylo – "ČEZu, ČEPSu včetně nás".

Když jsem upozornil, protože oni to vysílali de facto přímo z Frýdlantského salonku, když jsem je na to upozornil, že tam nikdo z ČEZu, ani z ČEPSu není, tak to rychle zmizelo. Na to se můžete podívat. A sami se hlásili k tomu a nechali tam: "ale také lobbisté včetně nás". To znamená, oni sami mi říkali, my de facto jsme lobbisté. My jsme lobbisté. Ono to tam je, můžete se podívat.

Takže teď se dostáváme na úplně jinou půdu, než já jsem si představoval, že bude fungovat rekonstrukce státu. A pak je tam také ještě jedno krásné sdělení nakonec: "Sledujeme zápas odtajnění". Prosím vás, jaký zápas? My jsme tam včera fakt nezápasili, my jsme vedli seriózní debatu, demokratickou, ale byl to podle všeho zápas. A já se ptám, jako jsem se ptal včera, co tím vlastně Rekonstrukce státu myslí? A právník Rekonstrukce státu mi řekl, pane senátore, s úsměvem, musíte Facebook brát s nadsázkou." Ano, on i s nadsázkou vznikl, byl o tom, aby se lidi spojovali, aby si sdělovali své zážitky a tak dále, atd. To všichni víme, ale my jsme v jiném prostředí. My nejsme prostředí nadsázky.

My nejsme prostředí bulvárního tisku, my nejsme prostředí humorného tisku, ale my jsme prostředí – a já se domnívám, že zde debatujeme naprosto vážně, to znamená, kdybych to měl přirovnat na tiskoviny seriózního tisku, ten, který je i de facto žalovatelný, když uvádí nepravdy. A mně hrozně vadí na tom včerejším sdělení, že vlastně na svých stránkách podprahově ty svoje fanoušky na tom Facebooku ovládají. Oni jim poskytují nepravdivé nebo zkreslené nebo vnucující myšlenky. A to vidím jako hrozně nebezpečné.

A pokud se Rekonstrukce státu z tohoto neponaučí, a taky jsem rád, že jsem nepodlehl, že jsem nepodepsal – jako kolega jsem taky podepsal Několik vět, a to bylo o hodně větší riziko, ale začínám se bát toho, že kdo podepsal toto, tak to taky může začít být riziko. Zvláště když jsme slyšeli věci kolem naší Bezpečnostní informační služby.

Takže to jsem vám chtěl sdělit, protože všechno ostatní už tady bylo řečeno. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já děkuji. Jenom pro – steno. Omlouvají se z dnešního jednání senátoři Pešák a Filipiová. S právem přednosti nyní senátorka Zdeňka Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobrý večer, vážený pane předsedající, vážení kolegyně, kolegové. Nechtěla jsem využívat přednosti práva, už jsem se přihlásila po vystoupení kolegy senátora Lásky. Pak jsem stáhla svoji přihlášku. Teď reaguji.

Chci jenom potvrdit ten průběh včerejšího jednání VUZP, kdy předchozím řečníkem tady bylo řečeno, že Rekonstrukce státu přivedla masivní zájem mladých lidí a nebo lidí o politiku. To je pravda, ale pokud chce Rekonstrukce státu, aby se stala partnerem při jednání, a seriózním partnerem, tak takový způsob, který včera použila, já neřeknu předvedla, protože to byla moje první osobní zkušenost se zástupci a reprezentanty Rekonstrukce státu.

Takže takový způsob, který zástupci – a musím říct, že je vnímán jako reprezentanty, protože včera byli vysláni na jednání výboru Senátu pro ně o důležitém zákonu, tak že přímo z jednání pouštím repliky na Facebook, a to ještě repliky podbarvené takovou atmosférou, která se ve skutečnosti neodehrávala, neprobíhala, tak musím podpořit všechny ty, kteří tento postup a jednání kritizují. Není to způsob toho, aby si někteří z těch zástupců získali pozici seriózního partnera a seriózního elementu nebo prvku, který vstupuje do politiky.

Obecně všichni můžeme vidět, že je velká nedůvěra v politiku, v transparentnost, kulturu politiky. Toto jednání k té politické kultuře nepřispělo. Nicméně podporuji návrh zákona o registru smluv, jsem pro pozměňovací návrhy z VUZP, protože jsou praktické a věcné. Takže zástupci Rekonstrukce státu nemohou říci, že jsem nespravedlivá vůči jejich návrhům, ale musím otevřeně vyjádřit nesouhlas s jejich postupem, kterého jsem byla včera svědkem. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Já jsem vás nechtěl přerušovat, protože jste vystupovala poprvé, ale bavíme se o tomto návrhu zákona, ne o Rekonstrukci státu jako takové instituci. A konečně pan senátor Libor Michálek má slovo.

Senátor Libor Michálek:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, vážení kolegové. Přestože rozprava není o Rekonstrukci státu, tak si dovolím tady říct, že já jsem podepsal. Podepsal jsem i doporučení týkající se registru smluv. Považuji to za důležitý krok pro zvýšení transparentnosti a mám za to, že ta rizika, o kterých tady byla řeč, lze legislativně ošetřit.

Osobně mám relativně pozitivní zkušenost, samozřejmě nebyl jsem včera přítomen na jednání výboru pro územní rozvoj. Ale to, co samozřejmě tady říkal pan předseda Vícha, tak pokud toto nastalo, tak skutečně to není věc, která přispívá dobrému jménu. Na straně druhé, jednu věc považuji za velmi pozitivní. A to je to, že tady vzniklo určité uskupení, které se dívá na to, jestli politik, pokud něco voličům slíbím, tak taky následně plní.

Určitě, pokud se tady máme bavit o kultivaci, tak i to, co zaznělo, pokud tady došlo k nějakým pomluvám, vydírání, je na místě asi podat trestní oznámení. Na straně druhé, je asi legitimní, že pokud některý politik něco slíbí, následně nehodlá plnit, tak je zase legitimní upozornit i na tuto skutečnost.

Osobně jsem se s nátlakem, nebo nějakým silným nátlakem Rekonstrukce státu nesetkal. Ale zase při jednání výboru pro hospodářství, zemědělství, dopravu byl jednoznačný tlak lidí z Budvaru, aby tato společnost byla vyňat z povinnosti zveřejňovat smlouvy. A nepochybně muselo volat i ČEZ, když máme v § 3, odstavec 2 výjimku v písmenu h). Na straně druhé, nevidím v tom zákonu nějaké body, které by snad byly výslednicí silného lobbingu rekonstrukce státu.

ČEZ jsem tady zmínil záměrně, protože já jsem měl s touto společností velmi negativní zkušenost už asi před dvěma lety, když se cokoli podepisovalo. A když jsem požádal o vysvětlení, komu byly společností ČEZ, respektive Skupinou ČEZ poskytnuty dary, na základě darovacích smluv v celkovém objemu přes 400 milionů korun, jednalo se o rok 2012, tak mi bylo sděleno, že tato skutečnost je obchodním tajemstvím. A ve chvíli, kdy dotaz směřoval na ministerstvo financí, jako na hlavního akcionáře, tak přišla odpověď, že ministerstvo financí také nezná seznam osob, kterým byly tyto dary v celkové výši přes 400 milionů poskytnuty, protože jsou v pozici jakéhokoli jiného akcionáře. A žádný akcionář tuhle informaci neví.

Já tady nechci plédovat za to, aby ČEZ zveřejňoval smlouvu o výstavbě dalších bloků jaderné elektrárny Temelín, na straně druhé, v tom svém pozměňovacím návrhu, který také máte před sebou, se velmi přimlouvám za to, aby právě smlouvy o poskytování právních poradenských služeb, zvláště smlouvy uzavřené s veřejnými funkcionáři, ve smyslu zákona o střetu zájmů, nebo ty smlouvy darovací byly dostupné. Protože toto jsou cesty, kudy jsou odčerpávány nikoli sice v případě společností ovládaných státem prostředky z veřejných rozpočtů, to pochopitelně nikoliv. Ale je-li tato společnost takhle státem ovládaná, tak si myslím, že voliči mají právo vědět, komu ty peníze jdou. My se občas samozřejmě dozvíme, třeba včera z Hospodářských novin, že nějakých 9 milionů šlo nejmenované komunální političce, ale otázka je, kolik takových dalších smluv tyto subjekty mají uzavřeny.

Já se budu snažit být konstruktivní, ale předně, vzhledem k tomu, že tady zazněla řada názorů právě k pozměňovacím návrhům, tak si dovolím ocitovat, co vlastně k těmto pozměňovacím návrhu uvádí přípis Rekonstrukce státu. Ale transparentně deklaruji, nejsem jejich lobbistou. To, že budu citovat z tohoto dokumentu, je jenom z toho důvodu, že nebyl časový prostor zpracovat stanovisko na základě nějaké uzavřené smlouvy o poskytnutí expertiz. Kdybychom chtěli jít příkladem, tak musíme čekat 30 dnů na to, než bude zveřejněna.

Takže k těm jednotlivým pozměňovacím návrhům. Začnu tím pozměňovacím návrhem, který byl schválený v úterý na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který nahrazuje mechanismus sankce neplatnosti pro nezveřejněné smlouvy právě tou finanční sankcí.

"Pro tuto změnu skutečně není důvod, protože právní řád zná a běžně aplikuje sankci neplatnosti a institut tzv. vrácení bezdůvodného obohacení. Analogický postup je zakotven např. v § 39, odstavec 1 a v § 41, odstavec 2 zákona č. 128 z roku 2000 o obcích, podle něhož musí obec v případě dispozice s vlastním nemovitým majetkem takový záměr zveřejnit a záměr musí schválit zastupitelstvo. Nahrazení sankce neplatnosti finančních sankcí je v případě registrů nevyhovující, jelikož by došlo k naprosto zásadnímu snížení činnosti té sankce," uvádí se tedy ve stanovisku.

A já doplňuji, a to už na základě své zkušenosti s výkonem dohledu v oblasti finančního trhu, že ve chvíli, kdy někomu uložíme povinnost dohlížet respektive kontrolovat plnění nějakých povinností a máme informace, že se to skutečně ročně může týkat třeba statisíce smluv nebo i většího množství, tak potom si položme otázku, jestli má třeba Úřad pro ochranu hospodářské soutěže takovou kapacitu, aby ten výkon mohl vykonávat efektivně. A pokud by efektivní nebyl, může čelit tomu, čemu také tady v minulosti čelily orgány dohledu na finančním trhu. Žaloby pro nesprávný úřední postup apod.

Takže, zase si dovolím citovat dál. "Pokuta by zřejmě nemohla zajistit prevenci porušování zákona, jelikož by neměla ten efekt, jako když je tam riziko neplatnosti smluv." Samozřejmě tato skutečnost nijak nemusí dopadnout na tu smluvní stranu, která je účastníkem té smlouvy." Tak, jak už tady zaznělo, v tom návrhu zákona je možnost zveřejnění té smlouvy i tou druhou smluvní stranou. A opět je určitým minusem toho schváleného pozměňovacího návrhu na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu právě toto souvětí vypustit.

Takže kdybych přešel k těm dalším pozměňovákům, které jsou navrhovány – a sice – "pozměňovací návrhy vyjímající smlouvy, při jejichž plnění žádné ze smluvních stran nepoužije finanční prostředky z veřejných rozpočtů, tak k nepřímému vyloučení prakticky veškerých smluv uzavíraných obchodními společnostmi ovládanými státem nebo územně samosprávními územními samosprávami dochází proto, že tyto obchodní společnosti hospodaří s de iure vlastními, tedy soukromými finančními prostředky, přičemž se jedná o subjekty, které mají již dnes podle zákona 106/1999, i podle ustálené judikatury Ústavního a nejvyššího správního soudu povinnost informace přesně v rozsahu, v jakém je aktivně publikovaly v registru smluv."

To jenom uvádím pro doplnění, protože samozřejmě malé obce, které podle toho poslaneckého návrhu budou vyňaty z té povinnosti, tak se samozřejmě na ně vztahuje ta povinnost podle zákona o svobodném přístupu k informacím. A jediné, co tam vlastně není za tu přidanou hodnotu, že budou dostupná ta metadata, která právě umožní srovnání toho, jestli služby poskytované na základě uzavřených smluv jsou uzavírány za nějaké přiměřené ceny.

"Ta výjimka dedukuje hospodaření s veřejnými prostředky pouze na nakládání s finančními prostředky z veřejných rozpočtů. Zveřejnění v registru smluv by tak nepodléhaly smlouvy, v nichž právě dochází k nakládání s veřejnými prostředky, které nemají formu finančních prostředků, ale jiného majetku. Typicky nemovitostí ve vlastnictví územně samosprávného celku. V této souvislosti pak není jasné, proč by uveřejnění neměly podléhat smlouvy týkající se ostatních veřejných prostředků, konkrétně ostatních věcí, majetkových práv a jiných majetkových hodnot.

Návrh přináší značnou právní nejistotu v otázce, které smlouvy mají být zveřejněny. V řadě případů totiž nebude exaktně určitelné, zda při plnění užít či neužít prostředky z veřejných rozpočtů či nikoli. A typicky tak nastane u subjektů financovaných částečně z veřejných prostředků a částečně ze soukromých."

Já to tady zmiňuji jenom z toho důvodu, že ty pozměňovací návrhy, které se nám tady nabízejí, jsou zdánlivě jednoduché. Ale ty otázky, které by jejich schválení mohlo vyvolat, si myslím, že je dobré tady zmínit. Tím třetím, a to už se dostávám doprostřed toho svého vystoupení, ta třetí poznámka se týká pozměňovacího návrhu, který má vyjímat dotační smlouvy uzavřené Státním zemědělským intervenčním fondem.

Tento návrh tedy vede k tomu, že by z povinného uveřejnění v registru byly vyňaty prakticky veškeré dotace, poskytované Státním zemědělským intervenčním fondem. Odůvodnění pozměňováku hovoří o tom, že Státní zemědělský fond zveřejňuje přehled o rozdělování dotací prostřednictvím zveřejněného seznamu příjemců. Ten je sice dostupný na webu fondu, avšak obsahuje jen údaje typu: rok, požádání o podporu, fond, typ podpory. Ale další skutečnosti, které se navrhují právě v té pasáži týkající se metadat, už tam nenajdeme. Takže zase je otázkou, proč zrovna tento subjekt, Státní zemědělský intervenční fond, by měl nějaké výjimce podléhat.

O národním podniku Budvar už jsem tady hovořil, takže na závěr si dovolím komentovat už jenom ten pozměňovací návrh, který směřuje k plošnému zveřejňování smluv spolků, ústavů, nadací, nadačních fondů obecně prospěšných společností. K tomu se tady uvádí ve stanovisku, že "veřejná kontrola užití prostředků z veřejných rozpočtů, které čerpají spolky a další subjekty, je řešena už současným zněním návrhu zákona a není tedy nutné činit další legislativní úpravy. Stávající znění návrhu u registru smluv má totiž v § 2, odstavec 1 požadavek na zveřejnění všech dotačních smluv nad 50 tisíc korun.

Takže ze všech těchto důvodů, které jsem tady uvedl, tak docházím k závěru, že byť samozřejmě není zcela optimální ta verze, která byla schválena, ta v Poslanecké sněmovně, tak pokud člověk klade na tu misku vah, jestli schválit tuto verzi, nebo se pustit do pozměňovacích návrhů, které by naopak mohly vnést nějakou vyšší míru právní nejistoty, tak tady vznáším návrh schválit. Schválit to znění, které nám přišlo z Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má pan senátor Jiří Carbol.

Senátor Jiří Carbol:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážený pane poslanče, dovolte mi, abych odůvodnil pozměňovací návrh, který se předkládal při jednání výboru pro územní rozvoj a týkal se jedné položky. A to je poskytování dotací Státním zemědělským intervenčním fondem.

Na úvod bych ale chtěl říct jednu věc, že jsem tady v takovém zvláštním postavení. Prakticky jsem ve střetu zájmů. Po 21 letech v aktivní politice jsem se dozvěděl, že jsem riziko, protože jsem podepsal před volbami do Senátu Rekonstrukci státu závazek, že budu podporovat 9 zákonů, které mají za cíl všech těchto 9 zákonů dobré a lepší vládnutí v této zemi. Podepsal jsem mj. proto, že zástupcem Rekonstrukce státu je mj. paní profesorka Vladimíra Dvořáková, což je veřejně známá osobnost, které si osobně velmi vážím.

Podporuji přijetí toho zákona, protože jsem přesvědčen, že může zvýšit důvěru občanů ve svůj stát. Ale podporuji také právo senátorů, aby mohli předkládat a hlasovat o pozměňujících návrzích. Byť jeden pan senátor tady v diskusi řekl, že ten zákon vykostí a není to správné a nesmí se to. Tak já podporuji, abychom mohli demokraticky pozměňovací návrhy předkládat a také o nich hlasovat. Všichni známe ty případy, které se odehrávaly v naší republice, ať už to je ProMoPro, nebo Tunel Blanka, či Opencard, které lidem vadí. A mně vadí také.

Při jednání výboru jsem hodnotil rizika možného ovlivnění hospodářské soutěže a snížení konkurenceschopnosti státních či obecních podnikajících společností, podobně jako mé kolegyně nebo kolegové, kteří jsou členy tohoto výboru. Ale na jednání výboru bylo veřejně prezentováno stanovisko Bezpečnostní informační služby, že takové riziko nehrozí. Přesto podporuji přijetí doprovodného usnesení pana senátora, které bylo předloženo.

A nyní k tomu vlastnímu odůvodnění pozměňovacího návrhu. Když se k němu dostaneme, tak bych byl rád, abyste věděli, o čem se bude hlasovat. Už tady pan kolega Michálek řekl, proč ho nemáte podpořit, a já vám chci říct, proč si myslím, že ten pozměňovací návrh je správně.

Podle § 11, odstavce 4, zákona 256 z roku 2000 sbírky poskytuje Státní zemědělský intervenční fond na základě dohody o poskytnutí dotace pouze dotace na opatření, jehož součástí je vypracování a předložení projektu žadatelem o dotaci. Ten pozměňovací návrh najdete pod bodem 4 VUZP. Jedná se tedy o tzv. investiční opatření programu rozvoje venkova. Ostatní dotace poskytuje Státní zemědělský intervenční fond ve správním řízení rozhodnutím.

Toto je ta důležitá informace, z tohoto důvodu je účelné, aby dohody o poskytnutí dotace, které SZIF zveřejňuje podle evropských pravidel, již nemusel zveřejňovat, protože by se jednalo o nežádoucí duplicitu. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, s právem přednosti senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážené kolegyně, kolegové, pane poslanče. Vzhledem k tomu, že už tady padají jakési návrhy na pozměňovací záležitosti tohoto zákona, jenom chci předeslat, že i já jsem jeden připravil s kolegy. A ten se týká toho, aby byla účinnost až od 1. 1. 2017. Takže budu taky předkládat.

A jinak bych chtěl poprosit pana předsedajícího, a je to de facto pro – steno, že při předchozím hlasování, že budeme hlasovat až po té 19. hodině, takže to je myšleno do 21. hodiny.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tak o tom budeme hlasovat, protože předtím budeme jednat a hlasovat po 19. hodině až do 21. Jasné, takže já dám znělku, protože někteří se rádi proběhnou.

Senátor Jan Horník:  Omlouvám se kolegům. Tak, prosím vás, i po 21. hodině. Takto je to správně.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Po 19. i po 21., třeba do dvou v noci. Takhle jste to myslel?

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře. O tom nechám hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, procedurální tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 18 ukončeno. Registrováno 56, kvorum 29, pro 37, proti 4.

Návrh byl schválen a můžeme jednat až do rána. A budeme pokračovat. Paní senátorka, místopředsedkyně, s právem přednosti Miluše Horská.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobrý večer. Pane předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové. Chci vystoupit s reakcí na senátní pozměňovací návrh senátního tisku 126/3, který přijal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí jako usnesení č. 70 ze dne 21. října 2015.

Myslím si, že to bylo míněno tak trošku jako na potrestání zlobivé Rekonstrukce státu, a nemám ráda, když se tady příliš bagatelizuje, a ono se to děje při našich příspěvcích, že všichni ti zlí politici, nebo hodní anebo ty zlé neziskovky dělají to špatné. Myslím si, že jsme zde dnes zaslechli zprávu, která nás všechny asi velmi zajímá co se týká uprchlíků a migrantů. A když si vzpomeneme nedávnou minulost, když první vlaky opravdu začínaly jet a záznamy, které jsme viděli, byly dost tristní, tak jsem se zajímala o to, kdo se o tyto lidi opravdu stará, protože jsem byla i připravena vzít do auta nákup a někam dojet, protože mi těch lidí, matek s dětmi bylo líto. A zjistila jsem překvapivě, že to má ve své kuratele Červený kříž. A je to nezisková organizace a my je tady každoročně opakovaně vyznamenáváme.

Myslím si, že bychom našli takových příkladů na všechny světové strany mnoho, takže je potřeba, aby nám tady zákony fungovali. A je to, přátelé, tak trošku na nás, my je tvoříme, takže bychom měli přispívat tak, abychom se nemuseli dohadovat, promiňte, o blbostech.

Dovolila jsem si zaměřit se na to, že citovaný pozměňující návrh se zcela neopodstatněně zaměřuje jenom na skupinu právnických osob, která je již v současné době více transparentní než ostatní právnické osoby, na které se však zamýšlená povinnost nevztahuje. Administrativní náročnost je v případě dobrovolnických organizací, např. hasičů, skautů atd. neúměrná.

Ale abych začala trošičku od začátku. Návrh výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí opomíjí, že i jiné soukromoprávní korporace mohou být příjemci finančních prostředků z veřejných rozpočtů. A protože předložený návrh rozšiřuje okruh subjektů, na něž se povinnost vztahuje, o obchodní korporace, tedy akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, komanditní společnosti, veřejné obchodní společnosti a družstva, čímž dochází k rovnoprávnému postavení všech typů právnických osob soukromého práva.

Touto úpravou se stávají ke zveřejňování smluv nad 50 000 Kč bez DPH nově veškeré tzv. neziskové právnické osoby. Hranice jednoho milionu byla zřejmě stanovena jako ochrana malých organizací typu místních spolků hasičů, skautských středisek, zahrádkářů, turistů apod. jako neopodstatněnou administrativou. V takovéto formě navrhoval úpravu již poslanec Foldyna při projednávání v Poslanecké sněmovně. Hranici stanovil na 2 mil. Kč – viz citace tohoto pozměňujícího návrhu.

A teď mi dovolte si toho všimnout trošku podrobněji. Jestliže se zveřejňovací povinnost přenáší do oblasti soukromoprávních subjektů, není nikde vysvětleno, proč není navrhováno zahrnutí všech těchto subjektů, tedy i obchodních společností, popř. i dalších, jako jsou třeba církevní právnické osoby, odbory, profesní komory atd. Po zavedení povinnosti registrace ve veřejném rejstříku v novém občanském zákoníku a prováděcí normě je transparentnost neziskových a ziskových právních norem postavena v podstatě na rovinu. Není známa statistika, která by hovořila o tom, že zneužití veřejných prostředků je u neziskových právních forem četnější nebo ve větším rozsahu. Není důvod je vyčleňovat a stavět pro ně speciální pravidla. Přidělení dotace předchází podrobné žádosti, kde se náklady rozepisují podle požadavku donora do jednotlivých nákladových kategorií, někdy i několikráte podle různých rozpočtových pohledů. Stejně tak probíhá kontrola rozhodnutí o dotaci, stejně jako žádosti včetně příloh jsou již dnes na veřejně dostupných webových stránkách dotinfo.cz. Zveřejňovací povinnost není na straně příjemce, ale na straně státu.

Naprostá většina dotací není příspěvkem na provoz neziskových organizací, ale na realizaci specifických projektů těchto organizací. Tyto projektové žádosti musí korespondovat s platnými resortními politikami. Podrobná studie je každoročně schvalována vládou pod názvem Rozbor financování nestátních neziskových organizací z veřejných rozpočtů, opět dostupné na vládních webových stránkách, atd. Dodám vám odkazy, abyste se mohli přesvědčit.

Hlavní oblasti státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím jsou tedy veřejně dostupné.

Dalším typem organizací, které jsou příjemcem dotací, jsou organizace poskytující sociální služby – jednu jsem tady na začátku zmínila. Zde je dotována konkrétní péče o ohrožené skupiny obyvatelstva. O tom mezi námi asi nebude sporu. Organizace opět vedou velmi detailní evidenci o nakládání s dotací a zneužití těchto prostředků je velmi omezené.

V České republice existuje něco přes 100 000 neziskových organizací a znamená to, že ze státního rozpočtu jsou pravidelně podporována zhruba 3 procenta všech těchto organizací, přičemž počet příjemců má dlouhodobě klesající trend. Opět se můžeme přesvědčit na Státní politika vůči neziskovým organizacím na léta 2015 až 2020 na str. 46, je to zase všechno dostupné na webových stránkách vlády. Tyto organizace jsou vysoce transparentní a splňují už dnes podmínky nad rámec běžného legislativního standardu. Dodatečné požadavky na transparentnost jsou dány Zásadami vlády pro poskytnutí dotací ze státního rozpočtu České republiky nestátním neziskovým organizacím ústředními orgány státní správy, dostupné na dalších webových stránkách.

Dotace v řádech milionů jsou většinou vypláceny spolkům, které mají pobočné spolky – viz např. ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, výsledky dotací podpořené projekty program č. 1 za rok 2015, opět dostupné na ministerských stránkách. Je to i příklad hasičů, skautů, turistů apod.

A teď možná překvapení. Dotace na pobočné spolky tzv. protéká kvůli usnadnění administrativy na resortech přes spolek hlavní. Pobočný spolek dobrovolných hasičů, jak předpokládal správně pan poslanec Foldyna, nedostane dotaci většinou vyšší než milion korun, jeho mateřský spolek ovšem ano. Zveřejňovací povinnost je tedy jasná. Hlavní spolek musí získat smlouvu, kterou uzavřel pobočný spolek a zveřejnit ji. Pravidlo, které mělo vyfiltrovat malé spolky a těm ulevit, naopak uvrhuje tyto většinou dobrovolnické skupiny do další povinnosti. Vedle toho větší spolek, který ale není pobočným spolkem, zveřejňovat vlastně nebude muset. Počet organizačních jednotek pobočných spolků lze sledovat ve veřejném rejstříku. A to už jsme tady, přátelé, schvalovali, že dnes už rejstřík není anonymní, ale pod jednotlivými organizacemi jsou konkrétní jména.

V případě Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska se jedná o tisíce až pět tisíc pobočných spolků. U Junáka jsou to stovky, ale přidejme k tomu sportovce, zahrádkáře. Jde o to, abyste jenom věděli, kdo se na vás ve vašich regionech obrátí a poděkuje nám, jak jsme tady byli papežštější než papež.

Návrh se zcela neopodstatněně zaměřuje na skupinu právnických osob, která je již v současné době více transparentní než ostatní právnické osoby, na které se však zamýšlená povinnost nevztahuje. Administrativní náročnost je v případě dobrovolnických organizací, např. zmiňovaných hasičů, skautů a dalších, neúměrná výsledku. Zavedením hranice jednoho milionu neřešíme problém velkých spolků, které mají pobočné spolky, ba právě naopak. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. A rád bych všechny upozornil, že jsme v obecné rozpravě a nejsme v podrobné rozpravě, takže mnohé pozměňovací návrhy vůbec ještě nebyly předloženy a už jsou komentovány. K tomu máme prostor, až na to dojde, pokud dojde k podrobné rozpravě. Pan senátor Martin Tesařík už je připraven hovořit, prosím.

Senátor Martin Tesařík:  Děkuji za udělení slova. Vážený pane místopředsedo, pane poslanče, kolegyně a kolegové, budu dodržovat přesně to, co tady před chvílí řekl řídící schůze a budu tedy využívat obecné rozpravy k tomu, abych položil pár dotazů předkladateli. Jsou zhruba tři a teď mi dovolte, abych nejprve začal registrem smluv po stránce technické.

V návrhu zákona se říká, že správcem registru smluv je ministerstvo vnitra a uveřejněním smlouvy prostřednictvím registrů smluv se rozumí vložení elektronického obrazu textového obsahu smlouvy v otevřeném a strojově čitelném formátu metadata podle odst. 5 do registru smluv.

Tolik úvodem, abych mohl položit otázku. Už tady dnes zaznělo, že smluv bude řádově sta tisíce, za roky možná budou plynout miliony. A ptám se, jak je v registru smluv technické zařízení zabezpečeno proti napadení hackerů. A nejenom tato otázka je k tomu důležitá položit, ale hned i druhá: Jak bude řešena platnost či neplatnost smluv v případě zásahu hackerů? Myslím si, že to je velmi důležité proto, že pokud jsou tam sankce ve smyslu toho, že pokud smlouva není uveřejněna v určitém čase, v meritu je neplatná a kdo za to ponese odpovědnost v tomto případě? Čili jednoduchá otázka a prosil bych na to odpovědět.

Potom bych poprosil, protože se tady dnes několikrát bavíme o tom, které státní podniky mají či nemají mít povinnost smlouvy v tomto registru, jestli by mi mohl předkladatel vysvětlit, jaký je rozdíl mezi obchodním tajemstvím u firmy ČEZ a u ostatních českých státních podniků, jako jsou např. České dráhy, Lesy České republiky, ČSA, Budvar a řada dalších, prostě úhel pohledu na obchodní tajemství u jedné firmy, která toto nemusí mít, a o ostatních, které vlastní stát, to musí.

A poslední třetí otázka. Uvedl bych v podstatě otázku a pak bych ji zdůvodnil, jestli by mohl pan poslanec vysvětlit, jaká je kompatibilita tohoto návrhu zákona s právem EU. Můj dotaz vychází z informací, které jsem si přečetl v materiálu, který zpracoval Parlamentní institut, který se vyjadřoval k tomuto návrhu, a mám zde z tohoto materiálu částečný text, protože si nemyslím, že bych ho tady měl číst celý s ohledem na čas a počet dalších vystupujících. A tak mi dovolte, abych citoval z tohoto materiálu:

Jako problematický je třeba vyhodnotit také § 7 návrhu zákona o registru smluv. Automatické zrušení smlouvy v případě jejího nezveřejnění ani ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy byla uzavřena, lze vyhodnotit jako příliš rigidní a formalistický následek tohoto opomenutí. Takový přístup je v rozporu i se základními principy zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který vychází z presumpce, že právní jednání, byť trpící nějakou vadou, je třeba vždy vykládat spíš jako platné než neplatné. Je-li neplatnost přece jen dána, musíme dát přednost neplatnosti relevantní před absolutní. Relativní neplatnosti se pak oprávněný subjekt musí včas dovolat, jinak bude jeho jednání považováno za platné. Bude-li smlouva bez dalšího zrušena pouze na základě nesplnění povinností k jejímu zveřejnění, nastane nežádoucí situace spočívající ve zrušení právního jednání na soukromoprávní úrovni, jež si ani jedna smluvní strana nepřála a jež bude mít nepříznivý právní následek spočívající v nutnosti vypořádat bezdůvodné obohacení vzešlé z takto zrušené smlouvy. Je tedy vhodné doporučit řešení otázky nedodržení povinností ke zveřejnění smlouvy spíše stanovením vhodných, dostatečně přísných sankcí na úrovni správního práva.

Tolik zdůvodnění mé třetí otázky, jaká je kompatibilita tohoto návrhu s právem EU. Předem děkuji za zodpovězení všech tří dotazů.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Paní senátorka Zuzana Baudyšová má slovo.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Dobrý večer, pane předsedající, dobrý večer, paní místopředsedkyně, dobrý večer, kolegové. Mám jednu možná kacířskou myšlenku, jaké jsou vlastně výhody centrálního registru. Za prvé výjimek je mnoho a myslím, že o výjimku se bude snažit kde kdo. Další věc. Pokud budou mít firmy a instituce svůj registr v pořádku, pak vlastně není problém, za prvé bude v pořádku celkový registr, na druhou stranu, pokud bude registr firemní lajdácky udělaný, přenese se to i na centrální registr.

Další, co bych chtěla říci. Co se týká výjimek, už např. nyní hlásí ČEZ, mimo míru mého chápání to je, a ptám se, do jaké míry kdo bude vlastně rozhodovat o udělení výjimky?

Dále co se týká nestátního sektoru, už o tom hovořila paní místopředsedkyně Horská. A já bych jenom připomněla darovací smlouvy, že ne všechny neziskové organizace nebo ne všichni sponzoři chtějí, aby byli uvedeni. Máme s tím trochu problém, protože sponzoři mají své důvody, proč nechtějí být uvedeni. A v podstatě je to i problém politických stran a dárců na kampaně, kdy se každoročně řeší černí dárci, kteří podporují volební kampaň politickým stranám. A možná, že tady by určitý registr i těchto černých dárců byl velmi vítán.

To je vše. Sama, jak jsem už úvodem řekla, úplně nechápu smysl registru, a je to práce na dlouhou trať. A proto vítám, jak kolega předřečník řekl, začneme-li od roku 2017, pokud vůbec, tak se domnívám, že je to zcela dostatečné. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Senátorka Jitka Seitlová má slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, dámy a pánové. Já také na úvod musím uvést, že i já jsem podepsala a proto mohu být ve střetu zájmů. Jen mě trošku mrzí, že ti, kteří mohou být také ve střetu zájmů, podle zákona o střetu zájmů, zejména § 8, tuto informaci nepodali, a možná, že je to jenom otázka, že si to neuvědomili.

To je úplně na začátek naší rozpravy, kterou tady dnes vedeme.

Dámy a pánové, vyjádřím se k tomu, co tady ještě nezaznělo, přestože debata byla dlouhá. Ano, je to tak, že podle zákona č. 106 mají být smlouvy zveřejňovány. Ale jaká byla praxe? Praxe byla taková, a vím to z osobní profesní zkušenosti, že se stávalo, a ne ojediněle, že ti, kteří měli zveřejnit na základě zákona č. 106, nezveřejnili. Nyní, co proběhlo. Diskutovalo se o tom, pokud to byla samospráva, kdo vlastně může, samosprávě např. obce, uložit, aby zveřejnila, nebo podniku, který patří ke samosprávě, řeknu velmi zjednodušeně. No, a to byla velká právní bitva. Nakonec se stalo, že přes všechny tyto problémy rozhodl soud. Rozhodl jeden, rozhodl druhý, rozhodl třetí, s konečnou platností. A teprve pak bylo vymáhání veřejné smlouvy dokonce exekucí. A teprve pak se někdy podařilo, že taková smlouva byla zveřejněna, a teprve pak se prokázalo, že tam byly, řekněme, obrovské úniky, ale protože čas uběhl, nebyla možná náprava. A to nebyly ojedinělé případy.

Víte, já rozumím všem námitkám a obavám, které tady zazněly ze strany senátorů a starostů i zastupitelů, že mají obavu z toho, aby to nezvyšovalo administrativu, aby zbytečně nevznikaly komplikace.

S tím samozřejmě souhlasím a rozumím tomu. Je oprávněná debata o tom, co tady zaznělo. Ano, podívejme se, jak nám to bude fungovat. Nebude to způsobovat komplikace, nebo dokonce bezpečnostní rizika. Tady se zastavím a musím se trošku usmát. Bezpečnostní rizika se používají, a protože nikdo neví, co ve zprávě BIS bylo, proč to tam bylo, ať už se to týkalo obecného stanoviska, nebo jednotlivých dílčích osob, nevíme. Můžeme vzít jen zprávu BIS – BIS je zatím korektním, všemi respektovaným institutem, který zprávy vydává. Vláda je bere na vědomí. Pokud by tam byly nějaké závažné nedostatky, jistě by vláda, parlament se s nimi musel vyrovnat, s tím, že tento orgán nefunguje, velmi zásadní orgán, tak, jak by měl.

To je jenom odpověď ke kolegům, kteří si stěžovali: Já nevím, co je to bezpečnostní riziko? Tady se všichni dostáváme na velmi tenký led, vycházejí ze spekulací, o kterých zde nedokáži snad ani spekulovat. To je jedna otázka. Nevím, jestli v tuto chvíli je zcela korektní hovořit o tom, že tady bezpečnostní riziko vzniká. Prostudovala jsem materiál, zákon, který přišel. Nemyslím si, že by nebylo možné, aby se uváděly do registru jen základní údaje, které jsou nezbytné. Když se podíváte na to, co je v zákoně napsané, i výklad, který je k tomu poskytnut, vidíte, že údaje jsou právě v případě státních podniků velmi redukovány. Ale dobrá! Např. souhlasím s tím, abychom zahrnuli Budvar, protože když je tam obava tak silná, pojďme si říci: Fajn, pro 100% jistotu dejme pozměňovací návrh.

Ale teď tedy k pozměňovacím návrhům, které byly vzneseny, které podle mě zcela paralyzují zákon, jak je. To je, o čemž již hovořili moji předřečníci, pozměňovací návrh, který nahrazuje mechanismus, neplatnosti pro nezveřejněné smlouvy finančních sankcí. Mám k tomu dlouhé povídání, které bych nerada četla, které ale jasně říká, že to není jediný institut v našem právním systému, který používá zneplatnění, pokud nebude zveřejněno. Je to např. katastr. Tam bychom měli třeba zvažovat, jestli tam je toto zveřejnění na místě. Domnívám se, že to není relevantní argument. Víme, že pokud schválíme, že tam bude sankce, že to bude velmi těžce fungovat. Kdo bude kontrolovat, kdo bude sankcionovat? Celý systém kontroly vyžaduje, aby tam bylo mnoho těch, kteří budou kontrolovat. My naopak, tím, že dáváme neplatnost, fakticky vytváříme bariéru, vytváříme prevenci samotného působení – zveřejním – tudíž mělo by být v pořádku. V tom je nádhera pojetí toho systému. To je první věc, která není ve prospěch funkčnosti zákona, tak, jak si stanovil.

Druhá věc, která mně také přijde, že je také v neprospěch toho, jak nakonec byl přijat kompromis v Poslanecké sněmovně po mnoha jednáních, a to je pozměňovací návrh, který vyjímá smlouvy, při jejichž plnění žádná ze smluvních stran nepoužije finanční prostředky z veřejných rozpočtů. Na našem výboru pan předkladatel upozornil, že definice, tak, jak je použita v tomto pozměňovacím návrhu, je velmi nejasná. Je to tak, že výjimka představuje nepřímé vyloučení prakticky veškerých smluv uzavíraných obchodními společnostmi ovládanými státem, nebo územními samosprávnými celky. To by v důsledku znamenalo, že by např. jednostranně nevýhodné smlouvy uzavřené mezi Dopravním podnikem hlavního města Prahy a některými právnickými osobami nepodléhaly uveřejnění v registru smluv. Dávám to jako příklad.

Výjimka redukuje hospodaření s veřejnými prostředky pouze na nakládání s finančními prostředky. Ale pozor! Máme tam i majetky. Uveřejnění v registru smluv by tak nepodléhaly smlouvy, při nichž dochází k nakládání s veřejnými prostředky, které nemají formu finančních prostředků, ale jiného majetku. Typicky nemovitosti ve vlastnictví např. územního samosprávního celku. Není jasné, proč by uveřejnění neměly podléhat smlouvy týkající se právě těchto veřejných prostředků, konkrétně ostatních věcí, majetkových práv a jiných majetkových hodnot.

Tyto dva pozměňovací návrhy opravdu nepovažuji za to, co by bylo přínosné...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní kolegyně, já už jsem jednou upozorňoval plénum, že nediskutujeme v podrobné rozpravě, že jsme v obecné rozpravě, Vy jste mi to zase vrátila. Takže buďte tak laskava, obecná rozprava.

Senátorka Jitka Seitlová:  Dobrá, děkuji, pane předsedající. Omlouvám se, jestli jsem vstoupila... Je to již předložený návrh, takže za to se omlouvám, že jsem to teď řekla.

Dovolím si ještě repliku na to, co tady zaznělo z hlediska zkušenosti ze Slovenska. Rozumím kolegům, že si třeba při osobních návštěvách postěžovali na Slovensku s některými problémy, ale já tady můžu uvést toto.

Podle expremiérky Ivety Radičové, díky povinnému zveřejňování smluv došlo k úsporám ve veřejných rozpočtech v průměru o 30 procent oproti období, kdy smlouvy zveřejňovány nebyly. Zveřejňování smluv na Slovensku nezpůsobilo nezvladatelný nárůst byrokracie, nesnížila se právní jistota smluvních stran, ani nedocházelo k únikům citlivých informací. Zřízením registru smluv, aktualizace a zpráv za první čtyři roky vyšla na Slovensku v přepočtu na 600 – 700 tisíc. Cena údržby pro další léta je odhadována na 81 tisíc korun za rok. To je konkrétní údaj. Nechci uvádět další. Ale pro mě je docela zásadní.

Dámy a pánové, hlásím se k tomu, že podpořím návrh tak, jak před námi je. Je jasné, že budou přijaty pozměňovací návrhy. Já proto, z debaty to jasně vyplynulo, jenom upozorňuji, že některé z pozměňovacích návrhů mohou způsobit problémy, které nejsou ve prospěch funkčnosti tohoto zákona.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Pan senátor Miloš Malý.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové. Všichni mluvíme o smyslu tohoto zákona. Kdyby tento zákon byl navržen před 10 lety, tak zvednu všech 10 prstů pro to. Protože to bylo období, kdy se prostě potřebovalo zveřejnit všechno. Teď se v podstatě vlamujeme tímto zákonem do otevřených dveří, protože jsou tady starostové, místostarostové, která obec nezveřejňuje? Všechny! Takže my přicházíme o něco později s nápadem, který v podstatě už všichni zrealizovali, ale protože ho dobráci zrealizovali, tak jim musíme dát sankce, protože přece všechno musíme nějakým způsobem regulovat. Takže i toto bude regulováno. A když to náhodou uděláte špatně, tak prostě budete mít sankci.

Teď tedy takový nápravník všeobecných omylů. Mluví se o tom, že přece máme v našem zákoně o obcích č. 128 řečeno, že pokud obce nezveřejní záměr prodat nemovitost, 15 dní vyvěšenou na úřední desce, před dnem, kdy se prodává, je tato smlouva neplatná. To je v pořádku, protože to je před úkonem. To jsou věci. Já chápu, kdyby něco bylo řečeno, kdybyste tuto smlouvu zveřejnili před podpisem a po podpisu ji zrealizovali, předtím nezveřejnili, to je v pořádku. Ale tady uděláme úkon obecního zastupitelstva, které je tímto označeno jako nesvéprávný orgán, protože ještě to musí někde zaregistrovat, abychom to všichni zkontrolovali, protože my jsme je nekontrolovali na tom zastupitelstvu. Pak se bavíme o tom, že tady máme v podstatě už zavedenou registraci smluv. Ano, ale máme veřejnoprávní smlouvy o nakládání s nemovitostmi. Tam to není proto, že bychom nechtěli, aby obce nekšeftovaly s nemovitostmi, ale tam je to pro jistotu té smlouvy, že opravdu smlouva je uzavřena a je v tomto znění, aby obě dvě strany, kupní i prodejní, měly svou jistotu v tom, že někdo nezpochybní obsah toho ujednání. Toto, o čem se bavíme, je něco úplně jiného. Tady jde v podstatě o to, že potřebujeme vytvořit nějaké ovzduší, abychom mohli kontrolovat. Já vycházím z toho, že to ve mně evokuje takovou věc, že někdo si vytvořil program, k programu vytvořil skupinu, která ho prosazuje a teď ho musíme přijmout. Když ho nepřijmeme, tak v tom programu uděláme díru a těžko se pak bude vyhodnocovat.

Teď je otázka, jestli potřebujeme tento zákon. Já říkám, že nepotřebujeme. Ale když už tady je, tak musíme udělat aspoň ty nezbytné, nutné opravy, které Senát musí udělat, aby tato věc byla funkční, aby zbytečně nezatěžovala adresáty této právní normy, aby se v tom všichni vyznali. Věřím, že budou pár měsíců tyto věci v účinnosti a budeme se k tomu vracet, protože to vyvolá nějaké problémy, a budeme to upravovat. Ale bohužel tato společnost, v které jsme, má ráda problémy a sama si je vytváří.

Když jsem vstupoval do politiky, tak mně jeden člověk, můj volič, říkal: Víte, co pro Vás bude nejjednodušší? Zakažte všechno a pak dávejte výjimky. A my se k tomu pomalu blížíme. To je mé poznání z této právní normy.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Senátor Miloš Vystrčil má slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. Já jenom pár poznámek k některým tvrzením mých předřečníků. Zejména tedy ke kolegyni Jitce Seitlové, Vaším prostřednictvím, pane předsedající, případně.

Senátor Miloš Vystrčil:  Co se týká praxe dostupnosti při použití zákona o svobodném přístupu k informacím, ano, je to pravda, že v některých případech, když žadatel žádal o poskytnutí informací, tak je nedostal, resp. je dostal po poměrně velkých problémech a procesu, který tady paní senátorka popisovala.

Upozorňuji, že přijetím tohoto zákona se na této praxi nic nezmění. Na této praxi se může něco změnit pouze v případě, že dokážeme v tomto státě prosadit vymahatelnost práva. Vysvětlím, proč se na této praxi nic nezmění. Paragraf 7 tohoto zákona říká, že smlouva pozbývá účinnosti, pokud nebyla zveřejněna do 3 měsíců. Zveřejnění probíhá tím způsobem, že tam pošlete datovou schránkou smlouvu, nazpátek vám přijde oznámení, že byla zveřejněna – a je tam datum. A teď pozor, to je nejdůležitější. Paragraf 7, odstavec 2 toho zákona říká: Odstavec 1, to znamená ta sankce, že ta smlouva ztratila účinnost, se nepoužije, pokud nebyla prostřednictvím registru smluv uveřejněna pouze část smlouvy. To znamená, vy tam můžete poslat klidně jenom dvě věty té smlouvy, a v tom okamžiku už se paragraf 1 o neplatnosti smlouvy, neúčinnosti té smlouvy nepoužije. Použije se teprve tehdy, když vás na toto někdo upozorní, a vy do 30 dnů nezjednáte nápravu. Protože tento zákon nepředstavuje, že bude existovat jakýkoliv kontrolní orgán. Nepředpokládá, že by kdokoli mohl se do té smlouvy podívat jiný, protože to tak není, tak samozřejmě, pokud z té smlouvy vynecháte nějakou důležitou část, tak v podstatě není síly, která by mohla přijít na to, že tam ta část chybí. Pokud to někdo z toho úřadu nevynese. To znamená jinými slovy, že vy tam klidně můžete poslat smlouvu, která není celá, dokonce může být chyba i v metadatech, a to v identifikaci těch stran smluvních, a dokonce může být chyba i v ceně. A pokud na to někdo nepřijde a neupozorní, tak se vůbec nic neděje a všechno je v pořádku. A pokud na to někdo upozorní, tak máte 30 dní na opravu. A když to ve 30 dnech upravíte, tak se zase nic neděje a smlouva zůstává účinná. To znamená, to je oprava, která se tam dostala. Proto nejsem pro zavádění deliktů, protože ti lidé, co zveřejňují smlouvu, jsou dostatečně chráněni. Ale ten proces bude úplně stejný u těch nepoctivých, jako byl předtím. Jediné, co se děje, tak trestáme poctivé. Nepoctiví zase mají možnost, jak to celé obcházet. To znamená, nechci některé věci ze smlouvy zveřejnit, pošlu ji tam a vynechal jsem tři odstavce. Chytře. V tom okamžiku první věc je, jak na to přijdu, že jsou vynechány. Jak na to přijdu? Jedině kdybych šel podle zákona o svobodném přístupu k informacím, nechal si ji předložit v původní podobě, nebo ji vynese někdo z toho úřadu. Když na to nepřijdu, tak tím pádem nikdy nevznesu tu námitku, a tím pádem ta smlouva je normálně účinná a realizuje se i s těmi třemi řádky, které tam nejsou.

To není v silách lidských sestavit právní předpis, který bude dokonalý. Tady ty možnosti toho úniku pro ty nepoctivé znova existuje. Jediný, kdo je znova potrestán, jsou ti poctiví, protože kromě toho, že poctivě odpovídali v případě žádostí v rámci zákona o svobodném přístupu k informacím, nyní budou zase poctivě zveřejňovat na registru smluv. Ale chceme to, máme to.

Takže nic se nemění a není pravda, že tím, že zavádíme registr smluv, odstraňujeme to, že někdo bude podvádět, může podvádět. A když bude podvádět, tak na to prvně musí být upozorněn. Když na to bude upozorněn a do 30 dnů to napraví, tak je to všechno v pořádku, protože on prohlásí, že to nevěděl, že tam byla ta chyba, on nevěděl, že tam chybí 4 řádky, a v tom okamžiku to může napravit, protože je tam napsáno: S tímto zákonem ve lhůtě do 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o tom, že uveřejnění není souladné s tímto zákonem. Čili on se dozvěděl a potom to dělá. A ty nepoctivci to budou stejně dělat. To znamená, ta cesta je úplně jiná. Musí dojít k vymahatelnosti práva a musí dojít ke snížení množství dotací, když se dívám na Jardu Kuberu.

Takže to je k tomu, co tady zaznělo.

Bezpečnostní, hospodářské riziko. Já jsem to vnímal tak, že nikdo neříká, že ví, že tady tím vzniká bezpečnostní, hospodářské riziko, co ale víme určitě, že nevíme, jestli vzniká. Protože BIS to odmítla říci. Víme, že se tím nikdo nezabýval, ministerstva dokonce některá potvrdila, že v případě jejich firem vzniká. A ty ostatní se nevyjadřují nebo odpovídají: Já jsem pro, protože jsem hlasoval pro. A to je neuvěřitelné. My máme na základě toho tady zavádět nový zákon, o kterém nevíme, nevím, z jakého je to důvodu, co vlastně to pro nás bude znamenat z hlediska jiného, než z hlediska transparentnosti a těch dalších věcí.

A teď, co se týká těch majetků a podobně... Přece každá obec, i když chce zveřejňovat majetek, tak musí vyvěsit záměr atd., na elektronické úřední desce. Každý se to může dozvědět. To jsou věci, které... Jsou to zástupné problémy, které tady umíme všichni říkat, ale není to nebezpečí. Reálné nebezpečí to není.

A teď to poslední – zkušenosti ze Slovenska. Tak si ten zákon slovenský přečtěme. První – ve slovenském zákoně o registru smluv jsou vyloučeny smlouvy z běžného obchodního styku v rozsahu podnikání. Jinými slovy, Budvar tam vůbec nemá žádné povinnosti. Protože Budvar když má výrobu piva a prodej piva, tak to je prostě v rozsahu jeho podnikání a on to nemusí dělat. To znamená, všechny tyto problémy, o kterých my se tady bavíme, Slovensko nemá, protože to dopředu vyřadilo. My to tady prostě máme a teď se o tom bavíme.

A druhá věc je, že se to týká jenom veřejného sektoru, těch firem, které mají výlučně, to znamená 100%, ve vlastnictví samosprávy nebo někdo jiný. Jakmile je tam 5 % někoho jiného, už se tak neděje. A to už vůbec nemluvím o tom, že ten slovenský model je udělaný tak, že si každý ty smlouvy zveřejňuje na své webové stránce v případě měst a obcí, kde to je zveřejněno tím způsobem, že se v tom skoro nikdo nevyzná, protože to nemá žádná přesná pravidla. Je to tam dohledatelné stejně nebo ještě hůře, než je to na stránkách ministerstva financí. Kdo z vás si zkusil dohledat nějakou smlouvu na stránkách Ministerstva financí ČR, tak tedy ví, o čem mluvím. To není žádná sranda. A ten, kdo se tím chlubí, tak se chlubí věcmi, které nefungují, nebo jsou velmi uživatelsky nepříjemné. To jsou všechno věci, které si neuvědomujeme, odkazujeme na Slovensko, kde mají třetinu povinností, nefunguje to tam, není možné jednoduše zpracovávat hromadná data. Budeme říkat, že to je všechno v pohodě, že ten model můžeme použít a že je to bezvadná věc.

A poslední věc, to měla paní senátorka Baudyšová velkou pravdu, obecně existuje projekt, kterému se říká "open data". Ten projekt spočívá v tom, že obce by měly na svých stránkách podle nějakých pravidel zveřejňovat veřejná data, která by se potom stahovala a uveřejnila na nějakých společných adresách, a nebylo by to tak, že to někdo musí do nějakého centrálního registru posílat. Přestože ten projekt funguje už v ČR, přestože už je rozjet, tak někdo nějakým speciálním zákonem říká, a já v případě zveřejňování smluv půjdu jinou cestou, protože proč byste mi nezaplatili dvě cesty, registr smluv a projekt open data. Uděláme to, vždyť peněz máme dost.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan senátor Hlavatý... Už se odhlásil? Takže senátor Jiří Čunek. A už zase mám senátora Hlavatého, ale až potom.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové, pane poslanče. Já vám chci oznámit, že ráno jsem byl pln rozporu. Teď jsem si jist, že pro tento zákon hlasovat nebudu. Ale já mám na rozdíl od vás tu výhodu, že jsem zároveň starostou, který zajistil, že zveřejňujeme smlouvy více než podle tohoto zákona. Navíc je mi to úplně jedno, co o mně řekne nejenom Rekonstrukce státu, ale mnoho jiných, což by byla nepravdivá informace, protože my to zveřejňujeme. Ale vím, že všechno ostatní v rámci toho zveřejnění, to nebude zadarmo.

My jsme totiž, možná to někdo z vás udělal, my jsme si zkoušeli, jak to bude fungovat, když budeme chtít ten zákon plně uvést v život. Zjistili jsme, že úplná jistota pro tu obec, to znamená, že to čisté podepsané znění příslušným člověkem, který je odpovědný a podepíše tu smlouvu, se naskenuje a pak se to tam dá, aby nebyly žádné rozpory. Protože máme spoustu věcí, kdy ve Wordu ta smlouva připutuje na zastupitelstvo, pak někdo zvedne ruku a řekne "ale prosím vás, my tam", a pak ta může nastávat to, co tady říká pan kolega, on řekl mnoho důležitých věcí, "vždyť zkrátka ta smlouva bude v zásadě úplně jiná". Ale že by ti, kdo o ní hlasovali, že by si ji znovu četli na tom serveru? Jsme rádi, když zastupitelé, senátoři a poslanci přečtou to, co mají. Ne že by to četli dvakrát. Je jisté, že na to skutečně nepřijde nikdo. Pak jsou to paskvily.

Takže proto, abychom zajistili, že tento zákon bude dobře fungovat, se bude skenovat. Co to znamená skenovat, to víte. Paní kolegyně, vemte to, doneste to, skenujte to, odesílejte to, pověste to. A to ještě nebudu vůbec diskutovat o tom, co tady někteří kolegové napadli, a to je ten registr. Ten zákon, byť je dobře míněn, já v tomto nechci být vůbec ironický, to bych byl, kdyby pan poslanec nebyl starostou, a neviděl bych, že skutečně ty věci dělal také. Ale v tom výkonu dělat ty věci je trošku něco jiného, než to zobecnit pro úplně všechny, protože k tomu, abychom to my dělali, tak k tomu jsme museli udělat spoustu opatření, která třeba mnozí ani nemají, a vůbec to žádní korupčníci nejsou.

Já jsem přesvědčen, že tento zákon v takové podobě, jako je, má tolik nedostatků, že budu hlasovat proti. Když to samozřejmě projde, tak budu hlasovat pro ty pozměňovací návrhy. Musím ale říct, že asi podpořím pozměňovací návrh paní místopředsedkyně, protože k těm společnostem si myslím, že bychom zbytečně nevlídní, jenom bychom je zatáhli do věcí, které se nám nelíbí.

A teď jenom krátce, protože jsem tady minule vystupoval, když jsme mluvili o č. 106, že vás budu informovat o jedné věci, která souvisí s touto, to pro pana předsedajícího jenom, tak my jsme už dospěli při č. 106 k rozhodnutí soudu minulý týden ve věcích, o kterých jsem tady informoval, to znamená, žadatel si zažádá, stojí to velké peníze, on to odmítne. Zažádá si o něco jiného a úřad platí a platí. Tak ten stěžovatel si zažádal třikrát, stálo to dohromady 35 tisíc. A dvě ta zažádání – soud řekl, že byla v pořádku, byť si to nevyzvedl. A to potřetí, že to už nás zřejmě šikanoval, takže to si zaplatí. Je to nepravomocné, půjde to tedy dál.

V tomto případě si nedovedu představit, k tomu se vrátím, jakým způsobem skutečně vymoci na tom, kdo bude chtít fixlovat, a teď už nebudu dál mluvit, protože bych opakoval, co řekl pan kolega, ti, kdo budou chtít fixlovat, tak to zase takto udělají a budou čekat těch 30 dní. Já vůbec nemám nic proti tomu, teď mluvím spíš k váženým kolegům, abychom tu normu přijali, protože ono to není pro úřad, který to umí, tak těžké. Není. Ale ta norma musí být pochopitelná. My to děláme proto, že jsme vstřícní ke svým občanům. Mimo jiné, první zasedání zastupitelstva ve Vsetíně minule bylo bohatě inzerováno, že budeme platit ten přímý přenos, tak jsme zjistili, že se na to dívaly jednotky lidí, podle počítadla. Vyzval jsem tedy kolega, aby udělali něco pro to, aby se zvýšila sledovanost. Ale pokud se tak nestane, tak je to skutečně všechno toto, když ti občané věří těm, kteří je vedou, tak se na to dívat nebudou. A ta drtivá většina – 99 % – je pro ty kverulanty, kteří chtějí něčeho dosáhnout.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Díky. Faktickou – pan senátor Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Jen abychom nešli slepou cestou, Vaším prostřednictvím, nic se skenovat nebude. Nemaťte se tady! Nic se skenovat nebude. Údajně, jak jsem konzultoval s Rekonstrukcí státu, tak se nebude nic skenovat, protože prý to nechtěl Svaz měst a obcí, protože malé obce by musely vynakládat náklady na skenovačky, ale malé obce už nebudou nic vynakládat, protože ty jsme ze své lásky vyškrtli jako všechny ostatní, takže ono už to zůstalo takové hodně vykostěné a teď ještě kostíme dál. Takže já po dlouhé úvaze, pokud padne návrh zamítnout, mám pocit, že bychom tady z toho udělali ještě větší bramboračku, než to je, takže budu hlasovat pro zamítnutí. Nechť ti, co to vymysleli, si to v praxi vyzkouší. Ono se do roka a do dne ukáže. Jen tak mimochodem, faktická, vede se velký právní spor, že to, co uveřejníte na elektronické úřední desce, tak není platné. Protože platí jenom kamenná deska, na kterou se to ale nevejde. To jen na okraj...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan senátor Jiří Hlavatý.

Senátor Jiří Hlavatý:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Velice často, v každém projevu každého z vás, se mluví o tom, že dojde k poškození firmy v rámci konkurenčního prostředí. Já jsem si to hlavně uvědomil včera při vystoupení pana ředitele Bočka na našem hospodářském výboru. Jsou to věci, kterým bohužel já jako podnikatel... Vůbec tomu nerozumím. Protože mě přece jako podnikatele, a dneska ten státní podnik je také podnikatelem, i ten Budvar je podnikatelem, takže přece ten státní podnik, šéf toho podniku, jestli je to ředitel nebo jednatel, nemůže nikdy jednat a nemůže si nikdy dovolit jednat tak, aby to poškodilo tu firmu, kterou přece řídí.

Dneska odpoledne nebo na začátku této diskuse tady jeden kolega citoval to nejdůležitější, co tady je, o čem se tady mluvilo jenom jednou, a to je občanský zákoník z roku 2012, který jasně říká, já jsem si to tady přepsal, abych to dobře citoval. Obchodní tajemství, to je o tom, o čem se tady bavíme, říkáme Budvar, jakmile něco zveřejní, budou to náboje a bude to zbraň proti té konkurenci, nebo pro tu konkurenci. Okamžitě ten Budvar, místo toho, aby udělal 800 milionů zisku za rok, on neudělá zisk žádný. Takže občanský zákoník jasně říká, že obchodní tajemství tvoří konkurenčně významné a určené a ocenitelné, v obchodních kruzích běžně nedostupné informace. Jestli nemůžu běžně zjistit určitou informaci, tak je to moje obchodní tajemství. A o tom není vůbec žádná diskuse. Já přece musím si sám určit, co je mým tajemstvím pro tu firmu, za jejíž chod odpovídám, a musí to naplňovat všechny tyto znaky. A když se podíváme ještě na ten zákon, který jsem tady citoval, neexistuje přece žádný zákon, který detailně určuje svým vlastním výčtem, co je a co není to obchodní tajemství.

Od takového zákona nemůžeme nic dneska očekávat. Musí to být obě strany, to znamená ta, která zveřejňuje a ta, která uzavírá smlouvu s tím povinným, a to jsou strany, které se dohodnou na tom obchodním tajemství, co je pro každou stranu důležité. Nemůžu dát informace, které by mě poškodily.

Takže když jsem včera poslouchal na hospodářském výboru, že Budvar má uzavřenou smlouvu se švýcarskou firmou, a já nevím, s německou firmou a že v té smlouvě je jednoznačně uvedeno, že toto je obchodní tajemství, že se to nesmí dostat do rukou třetí strany, tak samozřejmě ředitel, který řídí chod firmy, to nemůže žádné třetí straně dát. O tom není ani pochyby. A žádný soud ho k tomu nikdy nemůže odsoudit.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, senátore, a nyní je přihlášen do diskuse pan senátor Libor Michálek.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážený pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové.

Já si dovolím navázat na svého předřečníka a zdůraznit ustanovení § 5, konkrétně odstavec 6, kde se už v tomto Poslaneckou sněmovnou schváleném návrhu zákona říká, že z uveřejnění prostřednictvím registru smluv lze vyloučit metadata uvedená v § 5, nějaká písmena, jsou-li tato metadata obchodním tajemstvím osoby, uvedené v příslušných paragrafech povinných osob. A to také tehdy, pokud by obchodním tajemstvím bylo už více takto uveřejněných informací zároveň.

To znamená, že my, pokud budeme hlasovat o návrhu schválit, ve zněním schváleném Poslaneckou sněmovnou, tak máme tuto problematiku ošetřenou. Nehrozí tady to, co se tu opakovaně v diskusích objevovalo, a to sice ohrožení konkurenceschopnosti. K té administrativní zátěži opět jenom krátká citace, § 5, odstavec 2:

"Osoba uvedená v § 2, odstavec 1 nebo smluvní strana smlouvy zašle smlouvu správci registru." Takže kde je problém, aby si povinné osoby už v té smlouvě zajistily to, že to bude ta druhá smluvní strana, která data do registru pošle. A mají s jakoukoli administrativní zátěží vymalováno. Budvar – opět byla argumentace, že tady dojde k nějakému ohrožení v existujících právních sporech. Ale jak máme postavený zákon? Opět se informační povinnost vztahuje pouze na nově uzavřené smlouvy, nikoli na nějakou historii, na to, o čem vedou třeba i několik let soudní spory.

Já to tady uvádím jenom pro přehlednost, abychom si byli vědomi, že ten návrh, jak jsme jej dostali z Poslanecké sněmovny, má tyto věci ošetřené. A samozřejmě, může se jevit jako relevantní ta poznámka o fixlování a o tom, že pokud se pouze interně bude vědět o tom, co bylo uzavřeno, a nelze to nějakým orgánem dohledu odkontrolovat, takže samozřejmě k podvodům docházet může. Ale vezměme si opět realitu a ta je taková, že se mění osoby ve vedení státních institucí, státních podniků.

Ty osoby mají pochopitelně pravomoc zadat si audit, jít po tom, jaká peněžní plnění nastala. Já jsem tady mluvil o právních službách, poradenských službách, darovacích smlouvách. Není problém, aby nově nastoupivší garnitura v té dané státní instituci ve státním podniku nebo těch dalších povinných subjektech šla po tom, komu bylo plněno bezdůvodně. A vymáhat toto bezdůvodné obohacení. Takže pokud tam byl nějaký manažer, který si na Letišti Praha zkasíroval na odměnách 150 milionů korun, tak pochopitelně nové vedení Letiště Praha může efektivně vymáhat takhle neoprávněně vyplacenou odměnu.

A jestli tady někdo žije v domnění, že už jsme dneska v daleko lepší situaci, není tomu tak. Opět odkazuji na informace zveřejněné včera v Hospodářských novinách. Stále je to běžnou praxí. Stále je běžnou praxí ta skutečnost, že se uzavírají ať už právní, poradenské, darovací smlouvy. Proto vlastně jsem tady zmiňoval, že pokud by neprošel některý z těch návrhů, o kterém doufám, že v blízké budoucnosti budeme hlasovat, tak je relevantní se bavit o tom, které typy smluv by měly zveřejňovat i ty společnosti, které jsou státem ovládané. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak, já vám děkuji a ještě se do diskuse hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, pane poslanče, omlouvám se, třikrát a dost, ale já musím reagovat na některé věci, které tady zazněly. Zase to není pravda. To, co tady říkal pan kolega Michálek ohledně § 5, odstavce 6 a odkaz na obchodní tajemství, tak se to týká jenom některých povinných subjektů a např. příspěvkových organizací státu nebo příspěvkových organizací krajů se to netýká. To znamená, že § 5, odstavec 6 se tam nedá aplikovat.

To, co jsem ochoten připustit, je, že může mít pravdu pan kolega Hlavatý, ale pak to znamená jedinou věc. A to je, že když se ty dvě smluvní strany dohodnou, tak to můžou začernit celé. A pak se tedy ptám, jaký to má smysl? Protože jakmile tam bude nějaký předražený nákup apod., tak to bych byl blázen, kdybych byl se smluvní stranou, se kterou jsem si ten byznys domluvil, abych tyhle věci nezačernil. Protože řeknu, že to je obchodní tajemství. To nemá dobré řešení.

A co tu říkal, abych vysvětlil to předchozí, protože jsem byl možná na některé moc rychlý, co se týká možnosti ty věci obejít, ty jsou velmi jednoduché. To znamená, vezmete smlouvu a teď, protože se tam nesmí dávat scan, musí to být textově čitelné, ve strojovém kódu textově čitelné, aby bylo možné fulltextové vyhledávání. A tam, co nechcete, aby bylo zveřejněno, vynecháte a v okamžiku, kdy to vynecháte, tak když na to někdo přijde, tak vás na to musí upozornit. A vy máte 30 dní na to, abyste to opravil. A samozřejmě prohlásíte, že jste si toho nevšiml, že jste to v dobré víře myslel, že to uděláte celé.

A zrovna tak můžete říci, že v případě smluvní strany, nebo v případě ceny jste to považovali za obchodní tajemství, v tom okamžiku ty dvě věci nemusíte uvést. A když vám potom někdo dokáže, že to není obchodní tajemství, tak to zase, protože jste si mysleli, že to je jinak, do 30 dnů můžete opravit. A zase je to všechno v pořádku. To znamená, takhle to tam je napsáno. To znamená, pro ty naše nepoctivce ten návod je jasný. Já jsem ho tady nechtěl dávat, proto jsem to v prvním vystoupení neříkal, ale byl jsem přinucen těmi argumenty, že se nic neděje, abych to tady celé řekl, jak to je. A jestli nemám pravdu, tak ať někdo vstane a řekne, že nemám pravdu, že tady ta možnost nejde.

Předpokládám, že to pan poslanec Farský udělal. Ideální je, pane poslanče, když to třeba děláte v průběhu rozpravy. Protože když budete jako zpravodaj poslední vystupovat, tak já nemám možnost argumentovat nazpátek. To vy asi víte, a proto jste počkal. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní s přednostním právem pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Moc se omlouvám za druhé vystoupení, které jsem si sám zakázal. Ale byl jsem vyzván nepřímo tady kolegyní, která říkala, že bychom měli ohlásit střet zájmů. Já to tedy musím učinit. Jsem rovněž starostou města s rozšířenou působností. Musím říct, že si vedeme již nechci říct desítky let, ale mnoho let svůj vlastní registr smluv. Rozlišujeme jej podle ne čtyř, jak říká zákon, ale šestnácti kritérií, abychom se v tom mohli orientovat, ale nezveřejňujeme jej. Samozřejmě podle sto šestky může požádat kdekdo. Z toho prostého důvodu, že by nás to stálo spoustu času, abychom museli začerňovat některé údaje, které nám zákon zakazuje.

Když jsem si dělal teď ten rozbor se svými lidmi, co to pro nás znamená, tak neznamená to v podstatě pro nás vůbec nic. My jen dokoupíme nějaký software, ale to uhradíme, to je v pohodě, na to jsme zvyklí, že vláda přijímá nějaká rozhodnutí, které nás stojí nějaké prostředky, viz mzdy atd. A aby ten software uměl členit ta čtyři data a aby uměl říct, že nad 50 tisíc se někam pošle.

Co mě však vyděsilo, je, že jsem si zjistil, že podle rozpočtových pravidel, co teď musíme zveřejňovat, tak je metodický pokyn, který říká my nesmíme zveřejňovat tu podepsanou smlouvu, ale v podstatě se zveřejňuje nepodepsaná smlouva. A tam já nemám jako starosta nejmenší možnost ověřit, že to je to, co jsem skutečně podepsal. Já myslím, že z té diskuse bohužel víc a víc vyplývá, že ten zákon je strašný.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan senátor Jiří Vosecký má slovo.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, pane předsedající, dámy a pánové. Já bych tady uvedl pár věcí na pravou míru.

První věc, která je a které nevěřím, je, že Svaz měst a obcí řekl, že malé obce nemůžou a neumí scanovat. Protože z jednoho jediného zákona je jasné, že každá obec má datovou schránku. Jestliže má datovou schránku, tak má scaner, má počítač, má tiskárnu a má všechno k dispozici.

Tak toto, jestliže tady někdo říká, že to je ze Svazu měst a obcí, je lež jako věž. To je první věc, která je. Jestliže to tam někdo dal, tak to tam dal z nějakého důvodu, že to tam chce mít a potřebuje mít, aby s tím mohl vytěžovat, aby si s tím mohl dělat, co chce. To je první věc.

A druhá věc, jak to tady hezky poslouchám. Já jsem říkal, že nebudu vystupovat ze spousty důvodů. Mně tady připadá, že já, když si udělám nějakou smlouvu, k tomu si vezmu dobrého právníka, ten dobrý právník mi tam napíše všechno, co potřebujeme, co se bude týkat obchodního tajemství, rozepíše, to tam popíše, my si to tam dáme. Máme to jasné, máme to smluvně svázané a v podstatě to dáme a my se odvoláme. A to je všechno obchodní tajemství. Ale pak tady vytváříme dobrý a dobře placený byznys pro právníky a bavme se o tom, jestli už nejsme v nějakém kolečku právníků, kteří si dělají byznys. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Končím rozpravu, protože se nikdo další nepřihlásil. Pan navrhovatel, pan poslanec Jan Farský má slovo, aby se vyjádřil k naší bohaté diskusi. Doufám, že budete mít dost papíru na všechny odpovědi.

Poslanec Jan Farský:  Já bych předně chtěl poděkovat za celou debatu, která tady proběhla. Ona v podstatě shrnula v té relativně krátké době celou debatu, která probíhala dva roky v Poslanecké sněmovně. A tak i odpovědi na připomínky, které tady zazněly, pro mě nebudou až tak složité.

Chápu zcela vaše zděšení, protože kdybych ty dva roky těch debat neabsolvoval a slyšel tady tu debatu, tak bych v tuto chvíli asi buďto opouštěl sál, vypínal se, nebo každopádně hlasoval proti tomuto návrhu. Já se pokusím vás těchto obav zbavit vysvětlením toho, co v tom zákoně je napsáno.

Nejprve krátce ke genezi. Ten zákon na Slovensku v podobné verzi platí od 1. ledna 2011, schválen byl 9. prosince 2010, 3 týdny trvalo naprogramovat systém na Slovensku a vzápětí byl spuštěn. Na Slovensko jsem vyrazil někdy v březnu 2012, a setkal jsem se s kolegy jak z exekutivy, tak z legislativy, kteří se na tomto zákonu podíleli. Ať už to byl poslanec Miroslav Beblavý nebo tehdejší ministryně spravedlnosti Lucie Žitňanská, zaměstnanci Úřadu vlády, kteří ho měli už více jak rok na starosti. Gabriel Roxer, pan JUDr. Dobrovodský... A s nimi jsme probírali, jak ten zákon funguje nebo nefunguje a v čem jsou jeho slabiny.

A oni mně také pomáhali s první verzí zákona v roce 2012. A ty slabiny, které oni identifikovali, a které omezují funkčnost zákona na Slovensku, identifikovali dvě. A to, že ten systém na Slovensku je rozprostřen do stovek a tisíců serverů, webových stránek obcí a různých povinných subjektů, který vede k tomu, že se v tom skutečně málokdo vyzná. A proto tento zákon český navrhuje zřídit jeden registr. Je to i kvůli tomu, že je to samozřejmě nejlevnější řešení. Nemusíme vytvářet 20 tisíc úprav jednotlivých webových stránek subjektů, které někteří možná ani nemají. Byť debata se vedla většinově o obcích, tak obce mají z toho objemu financí, který se bude zveřejňovat, a objemu smluv, které se budou zveřejňovat v registru smluv, to nebude ani 10 % toho objemu. A jsou subjekty, které hospodaří s velkými částkami, ale webové stránky byste těžko hledali.

A než budovat 20 tisíc stránek a 20 tisíc stránek upravovat, tak je samozřejmě nejjednodušší, nejefektnější, ale i nejbezpečnější, vzhledem k tomu, jaké následky jsou spojeny se zveřejněním smlouvy, udělat jeden registr, zabezpečený, funkční a jistit ho státem.

Tak jako stát dokáže provozovat Katastr nemovitostí. Obchodní rejstřík. Evidenci obyvatel. RÚIAN. A další věci, tak samozřejmě dokáže provozovat i registr smluv. A o tom se dokonce můžete přesvědčit, protože ten český registr smluv už od února 2013 funguje. Najdete ho na Portálu veřejné správy pod ikonou rejstříky a mnoho subjektů do něho smlouvy už vkládá. Zavedení tohoto registru smluv vyšlo na nějakých 6 milionů korun, pokud mám správné informace, stoprocentně to nevím, ale podstatná informace je, že už existuje. Portal.gov.cz - vpravo dole čtyři ikony, pravá spodní z nich je nadepsána rejstříky, kliknete a jste v registru smluv.

Chci ještě jednu věc říct z hlediska obcí. Já bych si nikdy nedovolil navrhovat zákon a povinnost, kterou bych sám jako starosta na své obci a tam, kde politicky nějakým způsobem funguji, nedělal, neprovozoval a nepodporoval. Takže Semily zveřejňují všechny smlouvy bez limitu, zveřejňují faktury, objednávky... A stejně tak zveřejňuje všechny smlouvy i Liberecký kraj. A náročnost práce? V Semilech při 200milionovém rozpočtu jsou to asi dvě smlouvy denně, při průměrném času na zveřejnění 10 minut. Což 10 minut času denně myslím, že je zvládnutelné. A stejnou informaci mám z Libereckého kraje, kde těch smluv je daleko víc, ale také daleko víc zaměstnanců. Ono to nezní jenom tak, že se zveřejněním té smlouvy je spojená energie a čas, který potřebujete. Ale ono to také čas šetří.

Když se někdo potřebuje podívat, ať už z úřadu, nebo z občanů, do nějaké smlouvy, tak nemusí na ten úřad volat a chtít po právníkovi, sekretářce nebo někom, kdo zrovna má přístup k tomu šanonu, k té smlouvě, aby vyhledal údaj, který ho zajímá. Třeba to, kdy bude dostavěna a kdy bude hotová ulice, která se právě opravuje a do které se dělají chodníky. On se na to může podívat buďto sám, a nebo se na to podívá kdokoli z úřadu. Ne ten, kdo zrovna stojí u toho šanonu a třeba zrovna je ve stavu práce neschopných.

A je samozřejmě i určitým vzorníkem smluv. Já to tedy jako právník nedoporučuji. Myslím si, že smlouvy jsou v mnohém unikátní, ale také ve státní a veřejné správě používáme mnoho smluv, které jsou v podstatě kopírované, shodné, protože ty činnosti jsou také shodné. A mně nepřijde vůbec nic špatného na tom, že když jeden veřejný orgán za veřejné prostředky nechá připravit smlouvu, takže tu smlouvu někdo další může použít. Samozřejmě právníkům se to nelíbí, ale je dobře, když to může udělat. Ta smlouva už je jednou z veřejných prostředků zaplacená, tak proč ji máme platit ještě někde jinde znovu? To přece nedává smysl.

A další – žádné scanování tam samozřejmě není, to už tady zaznělo a obhájili ji jiní. Co se týká firem, tak samozřejmě obchodní tajemství není dáno tím, jak kdo co nadepíšete ve smlouvě pod nadpis "obchodní tajemství", ale to musí splňovat zákonné požadavky. A když to nesplňuje, tak můžete smlouvu nazývat obchodním tajemstvím, jak chcete, a stejně to obchodním tajemstvím v tu chvíli není.

Ale k tomu, tento zákon ještě zvyšuje případnou ochranu obchodního tajemství nad rámec zákona 106 z roku 1999. Pokud má nějaká smlouva pro konkurenci hodnotu u podniku, který je státní, národní nebo ovládaný subjektem, a to i ČEZ, tak samozřejmě si tu smlouvu už mohl kdokoli z jeho konkurentů vyžádat a dostal ji. Pokud pro něho má nějakou hodnotu. To se registrem smluv nezmění.

Ke konkrétním dotazům, které tady zazněly. Na hackery už jsem reagoval. Stát provozuje víc rejstříků. Samozřejmě ty rejstříky mají svoji důležitost a také věříme tomu, že katastr nemovitostí někdo nepřepíše, že obchodní rejstřík někdo nepromění, majetkové struktury, že nikdo nevymění, zveřejněné účetní uzávěrky. To stát umí a dělá. A věřím tomu, že ministerstvo vnitra, tak, jak už to několik let ukazuje, zvládne i tuto činnost.

Padly tady námitky na to, proč tam nejsou všechny obce? Není problém, stačí vypustit v § 3, odstavec 3, písmeno l, a v tu chvíli tam budou úplně všechny obce.

Padly tady námitky na to, proč tam není ČEZ? Není problém, stačí v § 3 vypustit odstavec 2, vypustit písmeno h, a bude tam ČEZ.

A k tomu, což se jako právník nemůžu zbavit určité profesní ješitnosti, když tady je napadána kvalita tohoto zákona, tak bych chtěl jen uvést – i ústavně-právní výbor Senátu doporučil schválení, a to beze změn. A ke všem pozměňovacím návrhům, které jsem tady viděl, žádný, až na jeden z nich, neřeší kvalitu zákona. Všechny řeší jenom obsah zákona. A obsah, to je názor. To je o názoru. Může tam být Budvar, nemusí tam být Budvar, ale není to o tom, jestli ten zákon je, nebo není kvalitně napsán.

A to je asi to podstatné, co jsem chtěl říct. Ono tady toho zaznělo tolik, že jsem se možná ne na všechno dostal. On někdo tady za mě některé otázky i zodpověděl dříve, takže já myslím, že to je všechno. Asi by se slušelo říct, který z těch pozměňovacích návrhů je o kvalitě zákona, ale to si nechám samozřejmě do podrobné rozpravy, abych tady nebyl opraven panem předsedajícím, protože by měl pravdu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Jednací řád je také zákon. Slovo má zpravodaj garančního výboru pan senátor Jaromír Strnad.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo. V rozpravě vystoupilo 21 senátorů a senátorek, z toho 4 dvakrát a 1 senátor třikrát. Slyšeli jsme, že většina názorů senátorů a senátorek byla negativní. Zazněly tady návrhy jak schválit, tak zamítnout, takže o těchto návrzích budeme hlasovat před tím, než bychom eventuálně propustili projednávání do podrobné rozpravy.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Jasné. A ještě zazněl návrh na usnesení. V případě, že nějaký závěr by plénum schválilo, budeme hlasovat o usnesení. Ptám se pana zpravodaje výboru pro územní rozvoj, kolegy Vystrčila? Nechce vystoupit. Kolegy Malého z ústavně-právního? Také nechce vystoupit.

Takže máme před sebou 15minutovou přestávku, kterou si vyžádal pan kolega Horník. Stačí vám 12 minut? Takže ve čtvrt na devět pokračujeme.

(Jednání přerušeno v 20.00 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 20.15 hodin.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Kolegyně a kolegové, nejprve vás všechny odhlásím a zase se přihlaste a po znělce budeme hlasovat.

Nejprve budeme hlasovat o schválení.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro schválení, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti schválení, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 19 ukončeno, registrováno 58, kvorum 30, pro 9, proti 30. Návrh byl zamítnut.

Druhé hlasování je o zamítnutí.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnutí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti zamítnutí, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 20 ukončeno, registrováno 57, kvorum 29, pro 26, proti 11. Návrh byl zamítnut.

Otvírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Radko Martínek jako první.

Senátor Radko Martínek:  Pane místopředsedo, chci se jenom zeptat, jestli mám svůj návrh opravdu číst, když jsem ho četl již jednou?

Senátor Radko Martínek:  Není potřeba, dobře.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Usnesení, které jste navrhl, bylo přečteno, je ve stenozáznamu, všichni ho znají a budeme o něm na závěr hlasovat.

Pan senátor Karel Kratochvíle.

Senátor Karel Kratochvíle:  Vážený pane místopředsedo, dovolte mi, abych předložil tři pozměňovací návrhy:

1. V § 2 odst. 1 písmeno c) vypustit.

Dosavadní písmena d) až n) označit jako písmena c) až m).

2. V § 2 odst. 1 písmeno g) (dosavadní písmeno h) vypustit.

Následující písmena h) až m) (dosavadní písmeno i) až n) označit jako písmena g) až l).

3. V § 2 odst. 1 písmeno i) (dosavadní písmeno k) vypustit.

Následující písmena j) až l) (dosavadní písmena l) až n) označit jako písmena i) až k).

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Hlásí se paní místopředsedkyně Miluše Horská.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Můj pozměňovací návrh zní:

1. V § 2 na konci odstavce 1 tečku nahradit čárkou a doplnit písmeno o), které zní:

"o) obchodní korporace, spolek, ústav, nadace, nadační fond a obecně prospěšná společnost, které v předchozím rozpočtovém roce použily, obdržely nebo hospodařily či spravovaly finanční prostředky z veřejných rozpočtů v celkové výši nad 1 000 000 Kč.".

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nyní senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, můj pozměňovací návrh je následující:

1. § 9 upravit takto:

"§ 9 Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2017.".

2. § 10 vypustit.

Odůvodnění:

k bodu 1.

Návrhem tohoto pozměňovacího návrhu má být vyřešen problém, který by mohl reálně nastat z důvodu technické nepřipravenosti na zavedení registru smluv, pokud by účinnost zákona nastala dnem 1. července 2016. Odložení účinnosti zákona na 1. ledna 2017 by mělo být dostatečným časovým posunem pro spuštění systému, ale současně také pro ty, kteří do systému budou data vkládat.

k bodu 2.

Jde o důsledek použité legislativní techniky. Vzhledem k tomu, že dochází k přesunu účinnosti do § 7 (čímž se zároveň vypouští závěrečné ustanovení obsažené v dosavadním znění § 9) je třeba dosavadní § 10 vypustit.

Bod 1 a 2 je třeba hlasovat společně.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan senátor Miloš Vystrčil. Nehlásí se. Dále pan senátor Libor Michálek.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Načítám svůj pozměňovací návrh, který zní:

V § 3 doplnit odstavec 3, který zní:

"(3) Výjimka uvedená v odstavci 2 písm. h) se nevztahuje na smlouvy

a) týkající se poskytování právních nebo poradenských služeb,

b) uzavřené s veřejnými funkcionáři,

c) darovací.".

Odůvodnění:

Společnosti Skupiny ČEZ, které jsou dle navrhovaného ustanovení § 3 odst. 2 písm. h) vyňaty z povinnosti zveřejňovat všechny uzavřené smlouvy, poskytly podle výroční zprávy za rok 2014 (strana 154) finanční dary ve výši téměř 328 mil. Kč. Podotýkám, pouze finanční dary, nejsou v tom započteny ty částky, které šly na právní poradenské služby. Dostupná je přitom pouze informace o příspěvku do Nadace ČEZ. Navzdory judikatuře se společnost ČEZ nepovažuje za povinný subjekt ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím a dle dostupných informací nemá k dispozici seznam všech osob, kterým Skupina ČEZ dary poskytla, ani ministerstvo financí jako hlavní akcionář. Proto se navrhuje, aby podléhaly povinnosti zveřejnění všechny darovací smlouvy, a dále právě ty smlouvy týkající se právních poradenských služeb a smlouvy s veřejnými funkcionáři. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Končím podrobnou rozpravu, protože nikdo další se nepřihlásil. Pane navrhovateli, máte šanci vyjádřit se. Mikrofon je váš.

Poslanec Jan Farský:  Děkuji za slovo. Vezmu to podle toho, jak byly připomínky a dotazy předloženy.

Co se týká pozměňovacích návrhů pana senátora Karla Kratochvíle, jde o to, že by se měly vyřadit další výjimky, měly by z toho vypadnout státní příspěvkové organizace, příspěvkové organizace územních samosprávních celků a státní podniky a národní podniky.

Myslím, že výjimek už je v tom teď víc než dost. Takže asi pochopíte, že s tím nesouhlasím.

Další návrh, který je od paní senátorky Miluše Horské. Ten napravuje částečně to, že ve verzi, která prošla ve výboru, je, že spolky zveřejňují všechno, ale spolky, které by dostaly milion korun, by musely zveřejňovat všechno, ale firmy, které dostávají miliardy, by nemusely zveřejňovat nic. To je hodně nevyrovnané. To by měl napravovat tento návrh. Uvedu jenom jeden příklad, a jestli to bylo v úmyslu, aby to tak proběhlo.

Zemědělec dostane dotaci na plochu 1 005 000 Kč, ale podle toho, jak je to napsáno, bude muset zveřejnit úplně všechny smlouvy, ne milion korun, ale jestliže jeho obrat je 20 mil. Kč, bude muset zveřejnit všechny smlouvy za 20 mil. Kč. Pokud je to vůlí Senátu takto to schválit, nechť to udělá, ale považoval jsem za nutné to takto popsat, což mi nepřipadá úplně odpovídající.

Tato snaha byla i ve sněmovně. Myslím si, že je škoda, že někdo do toto nevepsal procento obratu, že by byly dva limity, jedna částka a že by to muselo tvořit třeba 51 % obratu v tom roce, pak by to teoreticky dávalo z mého pohledu větší smysl.

Chtěl jsem jenom říct, jestli chceme, aby všichni zemědělci, kteří mají pár hektarů, zveřejňovali, ale nejenom tyto smlouvy, ale úplně všechny smlouvy. A to se týká všech spolků, jak už tady zaznělo i v dalších návrzích. V tomto případě z tohoto důvodu budu proti. Myslím si, že bychom do soukromého sektoru neměli vstupovat tímto způsobem, veřejný prvek je tam podstatný.

Co se týká účinnosti od 1. ledna 2017. Možná paradoxně, ale já toto podpořím, podpořil bych i 1. červenec 2016 podle návrhu hospodářského výboru. Myslím si, že je to stihnutelné, i vzhledem k tomu, že registr dneska už existuje a je škoda to odkládat. Oba návrhy řeší jeden z velkých problémů tohoto zákona, alespoň z mého pohledu. Ale není to chyba, je to úmysl zákonodárce, že oddělil účinnost zákona od účinnosti sankce. Nemyslím si, že je správné, aby zákon od 1. července 2016 dal povinnost pro všechny zveřejňovat smlouvy, ale sankce za to, že je nezveřejňují, se začaly aplikovat až 1. července 2017. Kdo pak bude první rok zveřejňovat smlouvy? Ten slušný, který to vezme tak, že má povinnost ze zákona, tak ji bude plnit. Ale ty smlouvy, o které jde v registru smluv, neuvidíme, takže rok budeme jenom otravovat lidi. A to je z Poslanecké sněmovny. Snažil jsem se proti tomu bojovat, nepodařilo se mi to. Proto jak jeden, tak druhý pozměňovací návrh podpořím.

Co se týká pozměňovacího návrhu od pana senátora Michálka, reaguje na to, že je z toho kompletně vyňat ČEZ a vrací tam část jeho smluv. Mně se nelíbí vynětí ČEZu, tak jestli někdo navrhuje alespoň částečné vrácení ČEZu, jsem určitě pro.

Co se týká pozměňovacích návrhů z výborů, částečně se kryjí. Začnu pozměňovacím návrhem výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tam pod bodem 1 a 2 se vypouštějí a nahrazují slova. V podstatě to nemá žádný vliv na zákon, jenom to bude méně česky. Podíváte-li se do textu zákona, tak podle tohoto návrhu by pak zněl: Tento zákon upravuje zvláštní podmínky účinnosti některých smluv, uveřejňování některých smluv prostřednictvím registru smluv a registr smluv. A původní znění je: Tento zákon upravuje zvláštní podmínky účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto, myšleno některých smluv, neopakuje se tam dvakrát ob slovo některých, obsahově se vůbec nic nemění, ale původní návrh je z mého pohledu lepší češtinářsky.

Návrh pod bodem 3 je zachování povinnosti pro státní podnik, je vypuštění národního podniku Budvaru. To je věc názoru, jak se k tomu Senát postaví. Já jsem proti, ale Senát je samozřejmě součástí legislativního procesu a hegemon, je to váš názor, jak znění schválíte.

§ 3 bod 4 říká, že se nebudou zveřejňovat dohody o poskytnutí dotace ze SZIFu. To mně přijde škoda. SZIF rozdá ročně 40 mld., a to je velká díra do toho. Není důvod, proč by tam neměla být, a proto budu proti.

Stejně tak pokud jde o návrh: n) smlouvu, při jejímž plnění žádná ze smluvních stran nepoužije finanční prostředky z veřejných rozpočtů. To je tak vágní ustanovení, které má ale vést zároveň, bude-li špatně použito, k absolutní neplatnosti. To bych opravdu nechtěl, protože hranice, kdy se z veřejných prostředků stanou soukromé prostředky a ze soukromých prostředků veřejné prostředky, je tak nejasná, že toto ustanovení jednoznačně nedoporučuji.

Co se týká bodu 5, proti tomuto tady vystoupil i jeden ze senátorů. To je možnost zveřejňovat smlouvy pro obě strany. Myslím si, že je správně, když je možnost zveřejňovat z obou stran, protože ani jeden nebude v silnějším postavení a nebude moci druhou stranu tlačit k nějakému chování, které by druhá strana třeba nechtěla.

Co se týká bodu 6, z pozměňovacích návrhů výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, je to nahrazení sankce neplatnosti s právním deliktem. Znamená to nabrat stovky, možná tisíce právnicky vzdělaných úředníků, totálně zahltit ÚOHS a nefunkční systém. Pokud by toto mělo projít, tak možná teď vám prozradím něco, co bych, kdybych byl více politicky zkušený, neměl. Potom ať raději žádný registr smluv není.

Protože by to bylo totálně nefunkční. To by bylo nefunkční a jenom by to likvidovalo. Tak jestli chcete návod na to, tak jsem vám ho teď dal. Ale skutečně, to ať radši neděláme, opravdu mně vadí administrativa, a tohle by byla ještě k tomu nefunkční administrativa.

Co se týká bodu 7 a 8, to je to, co jsem zmínil, to je to posunutí a sjednocení účinnosti. S tím bych určitě souhlasil.

Pozměňovací návrh z ÚPV, tam nebyl pozměňovací návrh, tam pozměňovací návrh souhlasil se zněním poslaným z Poslanecké sněmovny.

Takže poslední je VUZP. Poslední z hlediska předložených návrhů a projednání, ne snad určitě z hlediska důležitosti. V bodu 1 se opakuje vypuštění Budvaru, je to autonomní rozhodnutí Senátu. Bod 2 – znovu tam vkládá, to jsou ty milionové spolky, nadace. To, co paní senátorka Horská, jak jsem pochopil, chtěla poopravit tím, že se to nebude týkat jenom spolků a zapomeneme na ty miliardové příjemce dotací, kteří by z toho vypadli. Obě ty konstrukce z mého pohledu nejsou správně a neměly by v tom zákoně být. Co se týká trojky, to je ten pozměňovací návrh, který jsem říkal, že zvýší kvalitu zákona. V zákoně se pozměňovacím návrhem v § 3 odst. 2 písm. f) skutečně – pozměňovací návrh, který byl schválen ve sněmovně, byl ještě schválen ve verzi v zákoně, ve kterém byly ještě faktury a objednávky, tak tam zůstaly. Nemá to žádný právní význam. To, když je tam dneska napsáno "objednávky a faktury", pokud tam zůstanou, nic se nestane, pokud to vymažeme, bude ten zákon právně čistší. Takže tady jsem pro. Čtyřka je SZIF. K tomu už jsem svůj názor řekl. To je těch 40 miliard. A veřejné rozpočty – ty jsou také opakují, také jsem řekl názor, to je to ustanovení, které je z mého pohledu tak obtížně vykladatelné, že bych byl nerad, kdyby se do zákona dostalo. A teď je to samozřejmě na vás. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže v této chvíli máme navrhovatele. Ptám se pana zpravodaje ÚPV, Miloše Malého, nechce... Miloše Vystrčila? Nechce. A slovo má garanční zpravodaj, pan senátor Strnad, který nás provede hlasováním. Nejdřív shrne a pak provede a pak řekne.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo. Nyní budeme hlasovat o jednotlivých pozměňovacích návrzích. Začneme pozměňovacími návrhy VHZD. Tady navrhuji, abychom se věnovali pozměňovacím návrhům, které ruší § 6 a 7 – Následky uveřejnění a zrušení smlouvy, a to § Kontrola, tímto paragrafem se stanovuje, kdo bude vykonávat kontrolu nad dodržováním povinností, a § 7 se navrhuje – Správní delikty.

Vzhledem k tomu, že těchto změn se týkají pozměňovací návrhy 1, 2, 6, 7, 8, navrhuji, aby se o těchto pozměňovacích návrzích hlasovalo dohromady. 1, 2, 6, 7. (Nechápavé reakce z pléna.)

1 je název, který koresponduje potom s tím pozměňovacím návrhem.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Arabská číslice 1, 2, 6 a na druhé stránce 7.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Navrhuje zpravodaj, a 8 také, navrhuje zpravodaj hlasovat najednou. Nikdo nemá připomínku, všichni jsou zorientovaní. Takže já dám znělku, protože začneme hlasovat.

Takže zopakujte tedy ještě číslice, kdyby si to někteří nepamatovali.

Senátor Jaromír Strnad:  Jedná se o čísla pozměňovacích návrhů 1, 2, 6, 7, 8.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento pozměňovací návrh?

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan zpravodaj už se dávno vyjádřil, pan navrhovatel taky. Kdo je pro, tlačítko ANO, kdo je proti...

Hlasování č. 21 ukončeno, registrováno 58, kvórum 30, pro 35, proti 13, návrh byl schválen.

Senátor Jaromír Strnad:  Nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu č. 3 VHZD. Tento pozměňovací návrh se týká vypuštění národního podniku z povinných subjektů.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan navrhovatel už nám shrnul své stanovisko, takže zpravodaj?

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Doporučuje. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 22 ukončeno, registrováno 58, kvórum 30, pro 52, proti nikdo, návrh byl schválen.

Senátor Jaromír Strnad:  Dále budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu č. 4, a ten se týká jednak vyjmutí Státního zemědělského intervenčního fondu ze seznamu povinných a dále vyjmutí smluv, při jejímž plnění žádná ze smluvních stran nepoužije finanční prostředky z veřejných rozpočtů. Opět doporučuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 23 ukončeno, registrováno 58, kvórum 30, pro 47, proti 7, návrh byl schválen. Dále.

Senátor Jaromír Strnad:  Tak, tím jsme se vypořádali s pozměňovacími návrhy VHZD. Nyní přejdeme...

Senátor Jaromír Strnad:  Jo, pardon, omlouvám se, omlouvám se. Ano, pětka. Pozměňovací návrh č. 5, vypustit v § 5 odst. 2 a 7 slova "nebo smluvní strana smlouvy". Toto po diskusi nedoporučuji.

Senátor Jaromír Strnad:  Nedoporučuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře. Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO... Kdo je proti, tlačítko NE...

Hlasování č. 24 ukončeno, registrováno 58, kvórum 30, pro nikdo, proti 45, návrh byl zamítnut. Dále...

Senátor Jaromír Strnad:  A dále tedy pozměňovací návrh VUZP. První pozměňovací návrh – vypustit "národní podnik", ten už jsme si odhlasovali, dále potom... V odstavci 2, na konci odstavce, zavést do povinných spolek, ústav, nadace, nadační fond a obecně prospěšnou společnost, jejichž finanční prostředky z rozpočtu jsou v celkové výši nad milion korun. Tohoto návrhu se týká pozměňovací návrh č. 2. Současně pozměňovací návrh č. 6. Navrhuji, aby se o těchto pozměňovacích návrzích hlasovalo dohromady. Já nedoporučuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Senátor Jan Horník má faktickou...

Senátor Jan Horník:  Z kterého tisku je toto?

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Taky faktickou? A takové mačkátko je na přihlašování...

Senátor Miloš Vystrčil:  V jednacím řádu je, že se můžu přihlásit i zvednutím ruky, tak využívám toho druhého způsobu. Je to v jednacím řádu napsáno...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Když já nevím, jak se jmenujete... (Pobavení v sále.)

Senátor Miloš Vystrčil:  Já mám dotaz na legislativu, protože paní místopředsedkyně Horská podávala pozměňovací návrh, který je nadmnožinou tohoto. Otázka moje zní, jestli je možné hlasovat nejprve VUZP a potom její, protože kdybychom odhlasovali její, tak pod něj spadne tento, co už jsme odhlasovali, kdyby to vyšlo. Čili se ptám, jestli by to nemělo být tak, že prvně by se hlasoval pozměňovací návrh paní místopředsedkyně Horské, teprve potom případně, kdyby neprošel, tak ten VUZP. (Senátor M. Vystrčil se radí s kolegy.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tak jste se poradil u legislativy? Neznám ten pohyb rukama...

Senátor Miloš Vystrčil:  Já tedy nevím...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Ne, počkej, počkej... Počkejte, pardon.

Senátor Miloš Vystrčil:  Senát se vždycky vyznačuje tím, že se chová jako gentleman. Pokud budeme prvně hlasovat VUZP, tak pokud to projde, tak bude nehlasovatelný pozměňovací návrh paní senátorky Horské.

Já si myslím, že pokud tomu tak je, tak bychom měli nejdříve hlasovat její návrh, protože pokud neprojde, tak bude hlasovatelný ten VUZP, naopak to neplatí.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  A tohle Vám řekla legislativa? To říká kolega po poradě s legislativou, která řekla něco jiného. Ale máme tady v této chvíli návrh garančního zpravodaje.

Senátor Jaromír Strnad:  Takže já navrhuji – nedoporučuji schválit návrhy pozměňovacích návrhů 2 a 6 VUZP.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Jsou to návrhy VUZP, číslo 2 a 6, které budeme hlasovat najednou. Zpravodaj nedoporučuje. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tyto pozměňovány, tlačítko ANO. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 25 ukončeno, registrováno 58, kvórum 30, pro 9, proti 33, návrh byl zamítnut. Dále.

Senátor Jaromír Strnad:  Dalším bodem je hlasování o pozměňovacím návrhu pod bodem 3. Tento pozměňovací návrh navrhuje v § 3 odst. 2 písm. f) slovo "objednávky a faktury" vypustit. Jde o legislativně-technickou změnu. Doporučuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento pozměňovací návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 26 ukončeno, registrováno 58, kvórum 30, pro 55, proti nikdo, návrh schválen. Dále.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji. A přecházíme k pozměňovacímu návrhy kolegy Kratochvíleho.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já tam mám ještě čtyřku a pětku.

Senátor Jaromír Strnad:  Ty už jsou nehlasovatelné, protože...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tak je potřeba ale říci, že je to nehlasovatelné, jo?

Senátor Jaromír Strnad:  Protože se odhlasovaly v pozměňovacích návrzích hospodářského výboru.

Senátor Jaromír Strnad:  Pozměňovací návrhy senátora Kratochvíleho nedoporučuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Hlasovat najednou. Zpravodaj nedoporučuje. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 27 ukončeno, registrováno 58, kvórum 30, pro 18, proti 13, návrh byl zamítnut.

Senátor Jaromír Strnad:  Dále budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu senátorky Miluše Horské. Opět nedoporučuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 28 ukončeno, registrováno 58, kvórum 30, pro 14, proti 21, návrh zamítnut.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji. Dále měl být na pořadu pozměňovací návrhy kolegy Horníka, i když bych ho přivítal, tak je nehlasovatelný vzhledem k tomu, že jsme si účinnost odhlasovali v prvním pozměňovacím návrhu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Čili kolega Horník je kompletně nehlasovatelný?

Senátor Jaromír Strnad:  Ano. Tak, a potom je na pořadu pozměňovací návrh senátora Libora Michálka. Nedoporučuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento pozměňovací návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 29 ukončeno, registrováno 58, kvórum 30, pro 27, proti 14, návrh byl zamítnut. A tím jsme vyčerpaní.

Nyní budeme hlasovat o tom, že přijímáme znění tohoto návrhu zákona, ve znění pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 30 ukončeno, registrováno 58, kvórum 30, pro 48, proti 6, návrh byl schválen.

Pověření – navrhuji, aby to byl senátor Strnad a Malý... Co říká kolega Malý? (M. Malý s kolegy doporučují J. Hajdu.) Pan předseda Hajda... Takže kolega Strnad a kolega Hajda budou přednášet na schůzi Poslanecké sněmovny. Ještě se nerozcházejme, ještě máme usnesení. Takže zahajuji hlasování o tomto pověření. Tlačítko ANO... Kdo je proti, tlačítko NE.

Hlasování č. 31 ukončeno, registrováno 58, kvórum 30, pro 54, proti nikdo, návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o usnesení, které navrhl kolega Radko Martínek, které znáte. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 32 ukončeno, registrováno 56, kvórum 29, pro 51, proti nikdo, návrh schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Končím dnešní plénum. A myslím si, že 11. listopadu se všichni opět sejdeme. Hezkou cestu, pokud někam jedete.

(Jednání ukončeno v 20.50 hodin.)