Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 22.07.2015

(1. den schůze – 22.07.2015)

(Jednání zahájeno v 13.03 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 10. schůzi Senátu Parlamentu České republiky.

Než začneme projednávat pořad dnešní schůze, dovoluji si navrhnout, abychom uctili minutou ticha dvě oběti tragédie, ke které došlo dnes ve Studénce na Severní Moravě. Prosím, povstaňte. (Přítomní povstávají.) Děkuji vám. (Přítomní usedají.)

Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru - podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 1. července 2015.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Lubomír Franc, Milada Emmerová, Petr Gawlas, Dagmar Terelmešová, Václav Hampl, Božena Sekaninová, Alena Dernerová, Radko Martínek, Miluše Horská, Leopold Sulovský a Ivo Valenta.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili. A připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze.

Navrhuji, aby ověřovateli 10. schůze Senátu byli senátoři Jaroslav Malý a František Bradáč. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Není tomu tak, přistoupíme k hlasování.

Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasová ní č. 1 registrováno 61, kvorum 31, pro návrh 57, proti nikdo. Sděluji, že ověřovateli této schůze Senátu byli hlasováním určeni senátoři Jaroslav Malý a František Bradáč.

Organizační výbor na svém včerejším jednání doporučil plénu Senátu vyřadit z pořadu schůze senátní tisky č. 63 a 69, což jsou body předkládané ministrem zahraničních věcí Lubomírem Zaorálkem, který o to požádal. A dále to samé se týká senátního tisku č. 72 – Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Přílohy I. a Přílohy II. Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu.

Organizační výbor dále navrhl doplnit na pořad schůze Senátu návrh senátního návrhu zákona senátora Jana Veleby, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 107). Připomínám, že nám tak ukládá jednací řád, abychom na nejbližší schůzi tyto návrhy předložili do prvního čtení.

Organizační výbor rovněž doporučil pevné zařazení jednotlivých bodů dle dispozic jejich navrhovatelů. Takto upravený návrh pořadu vám byl rozdán na lavice. Připomínám to, co je doufám známo, že tisky předkládané vládou a ministry jsou na zítřejší den zařazeny z důvodu výjezdního zasedání vlády na Severní Moravu; tak jsme se domluvili na Organizačním výboru.

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu této schůze? Ano, pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo. Navrhuji, abychom zařadili do pořadu jako bod č. 8 projednání podání pana Adriana Portmanna ve věci neslučitelnosti s funkcí člena Rady ÚSTR u pana Jana Bureše a pana Michala Uhla.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Má někdo z vás další návrhy? Není tomu tak, můžeme nyní přistoupit k hlasování o jednotlivých návrzích na změnu a doplnění pořadu 10. schůze. Přivolám znělkou senátorky a senátory do sálu k hlasování.

Budeme hlasovat o změnách oproti písemnému návrhu, který jste obdrželi, tak jak navrhl Organizační výbor na včerejším zasedání, a také o nyní předloženém návrhu panem senátorem Oberfalzerem. Navrhuji, abychom nejdříve hlasovali najednou o vyřazení senátních tisků č. 63, 69 a 72, a dále o zařazení návrhu senátního návrhu zákona senátora Jana Veleby.

To znamená, hlasovat jedním hlasováním o návrhu včerejšího Organizačního výboru.

Druhé hlasování o návrhu, který přednesl pan senátor Jiří Oberfalzer, tzn. doplnění nového bodu 8, který se týká podání pana Portmanna.

Jsou nějaké námitky k mému návrhu? Není tomu tak, takže teď budeme hlasovat o návrzích, které byly předloženy Organizačním výborem.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 2 registrováno 64, kvorum 33, pro návrh 64, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní budeme hlasovat o doplnění pořadu schůze o nový bod č. 8, tak jak navrhl pan senátor Oberfalzer a týká se to podání pana Portmanna ve věci členů Rady ÚSTRu. Rozumíme všichni, o čem budeme hlasovat?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 3 registrováno 64, kvorum 33, pro návrh 30, proti 22. Návrh byl zamítnut.

A nyní vás, vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím, abychom dalším hlasováním odsouhlasili pořad schůze, a to ve znění nebo v souladu s předchozími dvěma hlasováními. Všem je jasno.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 4 registrováno 64, kvorum 33, pro návrh 54, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Následujícím bodem je

 

Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2014

Tisk č. 56

Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedkyně Rady ÚSTRu, paní Emílie Benešové. O tomto návrhu budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování, kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 5 registrováno 64, kvorum 33, pro návrh 63.

Ještě mi dovolte, než paní předsedkyně přijde sem k nám, prosím pojďte dál, pojďte ke stolku zpravodajů, abych mezi námi na galerii přivítal - na pozvání jednoho z našich senátorů - pana Edího Martineze s manželkou z Austinu v Texasu ve Spojených státech amerických. Pan Martinez se jako jeden z hasičů podílel mimo jiné na záchranných pracích v New Yorku, po útoku na Světové obchodní centrum 11. září 2001. Pane Martinezi, vítejte! (Potlesk v Jednacím sále.)

Mezitím paní předsedkyně se nám dostavila a dovolte mi, abych zde jí oficiálně přivítal a zároveň ji požádal o její úvodní vystoupení. Obdrželi jsme senátní tisk č. 56, který máme k dispozici. Prosím, paní předsedkyně, máte slovo.

Emílie Benešová:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Je mou zákonnou povinností předložit vám ke vzetí na vědomí výroční zprávu o činnosti ÚSTR za rok 2014. Tato výroční zpráva jakkoliv se může zdát útlá, vypovídá pravdivě o činnosti Ústavu i o činnosti Archivu bezpečnostních složek. Vypovídá o tom, že činnost Ústavu ani Archivu nebyla v ničem utlumena, i když jste byli často ujišťováni o opaku. A vypovídá o tom, že obě organizační složky státu plní řádně své úkoly, které jim ukládá zákon.

V roce 2014 začal procházet Ústav i Archiv zásadní proměnou a modernizací. Veškeré změny byly a nadále také budou prováděny vždy v mezích zákona a směřují k větší otevřenosti, transparentnosti a uvolněnosti z dosavadního ideologického sevření. Dovolte mi, abych jen velmi stručně shrnula ty nejdůležitější počiny i problémy, s nimiž jsme se museli během uplynulého roku potýkat. K 1. květnu loňského roku jmenovala Rada novým ředitelem Ústavu pana Zdeňka Hazdru. Tím bylo ukončeno jakési přechodné období, jehož cílem byla snaha o nastolení pořádku především po formální stránce. To znamená zajistit, aby Ústav začal pracovat jako skutečný úřad státní správy a aby byly nastartovány procesy směřující k podpoře jeho odborných aktivit. Například k získávání grantu. Tedy Ústav i Archiv byly zapsány na seznam vědecko-výzkumných institucí a ústavní i archivní periodikum byly zařazeny na seznam recenzovaných časopisů. Bylo toho samozřejmě mnohem více, co bylo potřeba v přechodném období vykonat. Ostatně o tom se lze dočíst i ve výroční zprávě za rok 2013. Přechodné období především umožnilo novému řediteli, aby mohl hned po svém nástupu začít naplňovat koncepci, kterou předložil Radě v rámci výběrového řízení. To znamená především to, že Ústav bude zřetelněji profilován jako vědecko-výzkumná a vzdělávací instituce, přičemž výzkum i vzdělávání budou postaveny na roveň bylo naprosto nezbytné, aby se Ústav zbavil pověsti pouhého digitalizačního pracoviště. Tedy, aby se zbavil onoho dovedně rozšiřovaného mýtu, že jedině digitalizace nám umožňuje vyrovnat se s minulostí. Závažné chyby v digitalizaci zjištěné interní a posléze i interní kontrolou, která byla v historii existence tohoto pracoviště provedena vůbec poprvé, nás přiměli tuto situaci řešit zavedením několika systémových opatření. Ta se zásadněji promítla do nového organizačního řádu. Samozřejmě to vyvolalo vlnu nevole, především ze strany dotčených zaměstnanců a několika jejich příznivců. Někteří totiž byli zvyklí pracovat dlouhá léta zcela bez kontroly a samozřejmě se jim nelíbilo, když byli upozorněni na zásadní chyby v jejich práci.

Ujišťuji vás, že toto zásadní opatření bylo nutné, a to především proto, aby proces digitalizace začal konečně probíhat v intencích zákona č. 181/2007 Sb., a to ve znění § 4 odst. d) tohoto zákona, který ukládá Ústavu převést bez zbytečného odkladu převzaté dokumenty do elektronické podoby. A odhlédněme od skutečnosti, že Ústav vlastně nikdy žádné dokumenty nepřevzal, neboť o tom není nikde ani zmínka. Tedy teprve spolu s novým organizačním řádem může Ústav toto zákonné ustanovení začít naplňovat, a sice s odvoláním na § 5 odst. 2 citovaného zákona. Velmi důležitým krokem byl také přechod od dosud chaotického řízení vědeckého výzkumu, kdy si každý v podstatě dělal co chtěl na tzv. projektové řízení. Byl vydán a Radou schválen řád projektového řízení, jehož cílem je vytvoření zcela transparentního prostředí z hlediska řízení jednotlivých výzkumných, dokumentačních a vzdělávacích činností Ústavu a v souvislosti s tím také vytvoření zcela transparentního systému hodnocení jednotlivých zaměstnanců.

Kromě toho je na základě tohoto řádu vytvářeno otevřené prostředí pro spolupráci s externími partnery na společných projektech a také přehledný systém, který umožní financování odborných aktivit Ústavu také z externích zdrojů.

Ke konci roku 2014 začala pozvolna vznikat koncepce dlouhodobého odborného rozvoje ve spolupráci s nově jmenovanou Vědeckou radou. Ta byla dokončena, když ji letos v červnu schválila Rada ústavu.

V podobě této koncepce jde o zcela zásadní a strategický dokument, jehož snahou je definovat přesněji, než to umožňuje zákon, okruhy činností ústavu. Jde o dokument, který má sdělit obsahové priority pro nové projekty a zároveň má deklarovat vědecký profil ústavu. Jeho cílem je také ujistit veřejnost o tom, že ústav se i nadále bude věnovat svému poslání, které je definováno zákonem, ale za zcela odlišných podmínek. Jedním z dalších cílů je pak umožnit veřejnou debatu, podněcovat ji, nikoli do ní zasahovat nějakým autoritativním výkladem.

V koncepci je také deklarováno, že výzkum probíhající v ústavu je zcela svobodný a nikomu nejsou vnucována žádná interpretační kritéria. Mezinárodní spolupráce se rovněž rozvíjela nebývalou měrou, a to i přes vystoupení z Platformy evropské paměti a svědomí, kromě spolupráce s českými centry v zahraničí a s podobně zaměřenými institucemi v celé řadě zemí se podařilo mj. získat evropský grand na společný projekt ústavu ÚPN, litevské komise a Univerzity Karlovy na téma "Historie v médiích".

Velkou výzvou je také snaha o zapojení ústavu do programu HORIZONT 2020, v jehož rámci se ústav připojil k velkému mezinárodnímu konsorciu a připravuje se společná grantová žádost na téma "Kulturní opozice a role samizdatu". Ani publikační činnost ústavu nebyla v žádném případě utlumena a byl vydán plánovaný počet publikací. Já jen doufám, že pro příští období bude vedení dbát více na kvalitu než na kvantitu vydaných publikací. Obě organizační složky státu rovněž plní své úkoly, které vyplývají ze zákona č. 262 z roku 2011 Sb. V roce 2014 bylo pro ministerstvo obrany zpracováno 720 odborných stanovisek a zástupci ministerstva obrany potvrzují, že tato agenda není archivem ani ústavem nijak brzděna.

Vážené dámy a pánové, jsem přesvědčená, že s výsledky naší společné práce můžete být spokojeni, i když jsme se téměř po celý rok potýkali s velmi nepřátelskou mediální kampaní. Dlužno ovšem podotknout, že nepřátelské útoky a často také osobní urážky jak členů rady, tak také členů vedení obou institucí byly vedeny téměř výhradně zevnitř ústavu. Je mi velmi líto, že tato kampaň dopadala také do vašich řad a byli jste nuceni naslouchat celé řadě lží či polopravd, jak už to bývá ve věci ústavu obvyklé.

Je mi líto, že tomu někteří z vás museli věnovat svou pozornost. A opět, stejně jako v předešlém roce, musím podotknout, že někteří tomu věnovali pouze pozornost jednostrannou. Aniž by si vyžádali stanovisko druhé strany. Je mi líto, že kampaň vedená zastánci dřívějšího vedení ústavu dopadala také na vládu a především na jejího předsedu, který byl opakovaně interpelován – po mém soudu – naprosto nesmyslnými a ničím nepodloženými výhradami a dotazy.

Veškerá snaha rady i vedení ústavu o jeho depolitizaci tak zatím nemohla zaznamenat tak jednoznačný výsledek, jaký bychom si přáli. Chtěla bych ovšem poděkovat všem, kteří odolali těmto tlakům, chápu to jako výraz důvěry. Důvěry v naši práci, která především díky tomu má smysl a jejíž výsledky vám předkládáme k posouzení.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, paní předsedkyně, a jak už jsem uvedl, je vám k dispozici místo u stolku zpravodajů.

Zprávu projednával výbor pro vědu, kulturu, lidská práva a petice, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 56/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Šesták. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této Výroční zprávy ústavně-právní výbor. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 56/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážený pane předsedo, paní ředitelko, milé kolegyně, vážení kolegové. Předložením této Výroční zprávy si ústav plní svoji povinnost, jak už se paní ředitelka zmínila, danou mu zákonem.

Nebudu vás tady zahlcovat čísly, přehledy, statistikami, jež si můžete najít v přehledné Výroční zprávě. Začal bych pochvalou, protože Výroční zpráva za rok 2014 na první pohled vypovídá o činnosti ústavu, aniž by člověk musel listovat desítkami stránek. Je přehledná, graficky dobře zpracovaná. Tolik na začátek.

Neobvyklé je společné úvodní slovo paní předsedkyně a pana ředitele. Oba společnou řečí za klíčové změny v roce 2014 považují jednak volbu nového ředitele ústavu, mezi jehož priority pak patří ukotvení ústavu ve společnosti jako vědecké instituce. Což je jistě chvályhodné. Paní předsedkyně se zmínila už o existenci nového organizačního řádu. Cílem je i posílení oddělení, které vyřizuje agendu spojenou s 3. odbojem. A ústav se chce profilovat jako vědecko-výzkumná a vzdělávací instituce.

O digitalizaci tady už bylo vše řečeno. Z té zprávy vyplývá konstatování – cituji – "jako velmi varovný stav dřívější digitalizaci archiválií". Za další prioritu si předsevzali projektové řízení – to se týká činnosti ústavu a hodnocení zaměstnanců. A o koncepci dlouhodobého odborného rozvoje zde bylo už také zmíněno paní předsedkyní.

Jestliže k další prioritě patří mezinárodní spolupráce, pak trošku protichůdné je ukončení činnosti ústavu v Platformě evropské paměti a svědomí, přičemž ústav byl jedním ze zakládajících subjektů. Odůvodnění je tam takové, dle mého soudu, zvláštní. Ale kdo o to má zájem, ten si informace získat může.

Mluvilo-li se tady o Radě ústavu, pak je též dobré, že v roce 2014 zvolením pánů Bárty a Stehlíka členy rady se stala Rada ústavu kompletní. Což se nedá říct o vědecké radě, jejíž činnost poznamenaly poměrně časté personální změny. Vždyť předseda se měnil třikrát a i to složení nebylo stoprocentní. V současné době je rada třináctičlenná a předsedou je pan profesor Detlef Brandes.

Ve Výroční zprávě se můžete dočíst o badatelských projektech. Jenom namátkou: Představitelé nacistického represivního aparátu protektorátu Čechy a Morava. Protižidovská opatření na území protektorátu. Vývoj státních bezpečnostních složek. Vztah StB a Stasi. Šlechta v konfrontaci s totalitními režimy 20. století – a řada dalších. Znovu opakuji, v přehledně řazených tabulkách, komentářích a přílohách lze najít podrobnosti.

Ústav se zaměřil i na vzdělávací činnost. Mě osobně tam zaujala Letní škola pro učitele. Nicméně je-li dvoudenní, tak to bych asi využil trošku na delší dobu, když jeden den přijedou, druhý den odjedou, co se tam toho dozví? Ale i to je svým způsobem pokrok. O publikační činnosti se tady paní předsedkyně také zmínila. Já snad konstatuji, že v Archivu bezpečnostních složek, neboť ten byl posílen o 30 nových rozpočtovaných míst, tak, aby mohl plnit úkoly dané mu zákonem.

Obvykle se tu zmiňuji o hospodaření ústavu. Jenom krátce, rozpočet byl čerpán na 97 procent, takže nedošlo k překročení.

Závěrem. O kladech jsem mluvil na začátku, pochválil jsem přehlednost. A jsem rád, že zpracovatelé výroční zprávy dali na připomínku Senátu, kdy v jednotlivých tabulkách jsme doporučovali, aby bylo porovnání minimálně s předcházejícím rokem. Mnohdy je to tam i s dvěma nebo třemi.

Jestliže na jedné straně jsem chválil, pak musím říct, že nedostatkem nebo výtkou k této zprávě by byla občasná emotivní vyjádření a někdy i neurčitě laděná vyjádření. Myslím si, že do výroční zprávy – "konečně se začalo něco dělat, z jistých míst jsme se doslechli" – to by tam asi být nemělo.

Závěrem mé zpravodajské zprávy a Senátu Parlamentu ČR doporučuji vzít tuto výroční zprávu na vědomí. Děkuji zatím za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu a lidská práva a petice pan senátor Jiří Šesták? Ano, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Šesták:  Vážený pane předsedo, vážené paní kolegyně, páni kolegové.

Já nebudu opakovat, co zde řekl můj předřečník, kolega Nenutil jako garanční zpravodaj. Dovolím si ale některé věci doplnit a následně vás seznámit s usnesením našeho výboru. Připojil bych se také k určité pochvale, která se týká přehlednosti toho materiálu, který určitě čtenáři usnadňuje základní orientaci. Podle Výroční zprávy se ÚSTR zřetelněji profiluje jako vědecko-výzkumná a vzdělávací instituce. Přičemž důležitost výzkumu a vzdělávání bude postavena na roveň. Proto také dosavadní odbor zkoumání totalitních režimů dostane název odbor výzkumu a vzdělávání.

Nemohu se ale zbavit dojmu, že se touto koncepcí ÚSTR odklání od původních důvodů, s jakými byl založen. Myslím, že časem bude třeba konfrontovat úvodní poslání s budoucími výsledky současného vedení a říci, zdali ÚSTR poslání naplňuje. Rád bych upozornil na jednu věc, která je tam zmíněna a která může uniknout naší pozornosti. Myslím si, že by bylo dobré ji registrovat a akceptovat. A to je rozpor, na který ÚSTR v této zprávě upozorňuje, že Archiv jako správní úřad se stává služebním úřadem, na který se vztahuje služební zákon.

Služebním orgánem ABS je ale ředitel ústavu, kterým však ÚSTR služebním úřadem není. To znamená, že ředitel ABS skládá slib do rukou ředitele ÚSTRu, který ale není jeho nadřízeným, protože ředitel ABS je podřízen superúředníkovi. Tato nelogičnost může přinést nejenom kompetenční spory v běžném provozu, které mohou ohrožovat plnění úkolů obou ústavů, ale v neposledním případě i možná komplikovanou trestněprávní odpovědnost. Je to úkol pro vedení ÚSTR, ale i pro Senát, aby tento problém vyřešil. Dovoluji si na něj touto cestou upozornit.

Není mým úkolem zde hodnotit plány ústavu po věcné a odborné stránce, neboť vychází většinou z koncepce nového ředitele pana magistra Zdeňka Hazdry, se kterou byl na místo ředitele vybrán. Osobně jsem se sešel s jednotlivými představiteli ÚSTRu i ABS několikrát a snažil jsem se v chodu a problematice ústavu orientovat. A mohu říci, že to byl pro mě docela nelehký úkol, protože je stále patrná přítomnost objektivních sporů, ale i jakýchsi vztahových animozit ustrnulých v osobní rovině. A asi bude nějakou dobu trvat, než se s touto situací ústav vyrovná.

Tudíž jsem se zaměřil, při hodnocení činnosti ústavu, orientovat podle výsledků, které jsou do určité míry měřitelné, a tím pro mě byl základní plán práce a tedy publikační činnost, na kterém se i současné vedení z velké části podílelo a tak nese i svou manažerskou odpovědnost.

Co se týče fyzického počtu vydávaných titulů, může se konstatovat, že ediční plán byl splněn. Nebyly však splněny plánované tituly. A to z části převyšující 40 procent. Právě skrze schopnost realistického plánování, jeho plnění a kvality výsledků, je možné rozeznat kvalitu vedení dané instituce. Rozumím tomu, že vydavatelská činnost není výroba cviček, ale právě skrze plán jsou i kulturním nebo vědeckým institucím uvolňovány patřičné obnosy soukromých či veřejných finančních prostředků.

Byť mi byly vysvětleny důvody, proč se nepodařilo splnit vydání konkrétních titulů, musel jsem jako zpravodaj konstatovat, že nevydané tituly byly většinou monografie zkoumající protiprávnost fašistického a komunistického režimu, což je jedno z hlavních poslání ústavu. Tento úkol měl být splněn především.

Daleko méně by určitě vadilo, kdyby nebylo vydáno tolik publikací formou spoluvydavatelství, na kterém se odborná pracoviště ÚSTRu až tak nepodílejí. Či CD nosičů. Z tohoto důvodu jsem navrhl výboru pro vědu, vzdělávání a kulturu usnesení, které tuto skutečnost reflektuje. Dovolte mi, abych vás s tímto usnesením seznámil.

Po úvodním slovu předsedy senátora Jaromíra Jirmáře, po odůvodnění paní Dr. Emílií Benešovou, předsedkyní Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, po zpravodajské zprávě místopředsedy výboru senátora Jiřího Šestáka a po rozpravě výbor:

I – Bere na vědomí Výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2014.

II – Uvědomuje si složitou situaci v roce 2014, vzhledem ke změnám v ÚSTRu, ale přesto výbor vyslovuje názor, že by se měl v maximální míře dodržovat ediční plán ÚSTR.

III – Doporučuje Senátu Parlamentu ČR Výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2014 vzít na vědomí.

IV – Určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 56 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jiřího Šestáka.

Tolik 46. usnesení výboru pro vědu, vzdělání a kulturu. A potom v rozpravě bych si dovolil vystoupit ještě jako senátor. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore, a otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Zdeněk Papoušek, připraví se pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážený pane předsedo, vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Zřízení Ústavu pro studium totalitních režimů v naší zemi byl krok správný i nezbytný. Země, která se ocitla několik let pod vládou nacistické diktatury a zejména dlouhá desetiletí v komunistické totalitě by se měla vůči těmto temným obdobím své minulosti jasně vymezit, popsat je a jejich praktiky odsoudit. To je úkol dlouhodobý, ne-li trvalý. Je to nejen kvůli tomu, abychom poznali a porozuměli svým dějinám, ale také jako upozornění, výstraha či memento.

Nebezpečí vzniku totalitních režimů existuje a bude existovat až do konce věků a stále budou lidé, kteří nebudou umět na počátku klíčící totality rozeznat, že se jedná o totalitu. Ideolog usilující o tyranii či totalitu se vždy snažil a snaží své trpké ovoce zabalit do lákavého balíčku tak, aby lidé po něm sáhli.

Odhalit tyto ideologické mechanismy a principy, vedoucí k nesvobodě a despocii, by mělo být jedním ze stěžejních poslání ústavu. Zdá se mi, že v tomto ohledu není ústav dostatečně hlasitý. Hlas ústavu musí být jednoznačně artikulovaný, musí neustále zdůrazňovat, že komunistický režim nelze relativizovat, a že byl organizovaně zločinný.

Vidíme v současné době, že totalitní praktiky, které se nás bezprostředně dotýkaly po celou dobu komunistického režimu, nás zasahují stále. Jedná se o způsoby, které používala KGB. Překrucování skutečnosti, práce s polopravdami či doslova pusté lhaní.

Je zřejmé, že tyto propagandistické taktiky a praktiky jsou v Rusku uplatňovány stále a jejich adresátem je i naše země. Dobrým příkladem je dokument o okupaci Československa v srpnu 1968, nedávno odvysílaný ruskou státní televizí. Jelikož je tomu tak, představoval bych si, že by ústav měl vyvinout velkou iniciativu a aktivitu směrem ke svým partnerským institucím na Ukrajině, které spravují archivy bývalé KGB. Jestliže se v poslední době učinily na Ukrajině razantní kroky k otevírání těchto archivů, je potřeba toho využít, dokud je čas. Ústav by v tomto ohledu podle mého soudu mohl pracovat lépe.

Třetí věcí, kterou bych ústavu vytknul, je jeho nedostatečná snaha včlenit se zpět do Platformy evropské paměti a svědomí, kterou v roce 2011 zakládal a která měla své sídlo právě v samotném ústavu. Z této platformy ústav vystoupil poté, co mu bylo pozastaveno členství a byl vyzván, aby podal vysvětlení, proč zaměstnává lidi s komunistickou minulostí. Ústav by se měl do platformy vrátit. Je to důležité když už pro nic jiného, tak pro jasný signál evropskému společenství ve shodě se svými partnery v platformě, že naše země se hlásí ke svobodě a demokracii, a odsuzuje veškeré totalitní praktiky a projevy, a nechce se k nim vrátit, ať už se skrývají pod čímkoli.

Dále bych se chtěl také vyjádřit k nebezpečí politizace ústavu, neboť je zřejmé, že mnohdy neplatí, že s velkou mocí přichází velká odpovědnost, jak říká Ben Parker. Období, které je předmětem činnosti ústavu, je z pohledu historie dobou nedávnou. Koneckonců dodnes politickou scénu v naší zemi ovlivňují lidé, kteří v řadách komunistické strany či přímo StB pomáhali tento systém aktivně spoluvytvářet. Obava z toho, že by mohla být činnost ústavu ovlivňována, je tak namístě.

V případě některých členů rady ústavu jsou vážné pochybnosti, že zákonné ustanovení o tom, že je členství v radě neslučitelné s členstvím v politické straně, je namístě. Někteří z nich ke dni zvolení do rady ústavu nevystoupili ze svých stran a nevyvázali se z jejich formálních či faktických vazeb. Mělo by být pro nás senátory poučením pro budoucí volby členů rady, aby byli vybíráni z osobností, jež skutečně nejsou spjaty s žádnou politickou stranou. Myslím, že je z koho vybírat.

Téma politizace ústavu se stále vrací. K tomu by stěží docházelo, kdyby veřejnost skutečně důvěřovala radě, že práce ústavu probíhá zcela nezávisle na jakýchkoli vnějších vlivech a je vedena pouze a jen snahou podat věrný obraz o době totality. Myslím, že jako Senát jsme odpovědní za vybudování této důvěry.

A na závěr bych měl dvě nebo tři otázečky na paní předsedkyni.

První otázka. Jaké konkrétní kroky podniklo vedení ústavu od roku 2013 k realizaci projektů, jejichž výsledek bude publikování synteticky zpracovaných dějin StB? Toť první otázka.

A druhá otázka. V jaké časové perspektivě předpokládá vedení ústavu vydání dějin StB pro období let 1945-1989? Kdo konkrétně se bude na této publikaci podílet?

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Oberfalzer, připraví se pan senátor Jiří Šesták.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo. Paní předsedkyně, kolegyně a kolegové, já mám jednu zásadní připomínku. Paní předsedkyně zde konstatovala, že ÚSTR se nemůže stát pouhým digitalizačním pracovištěm. To je samozřejmě teze, s kterou nelze než souhlasit. Na druhou stranu nemůžu opomenout skutečnost, že zpřístupnění informací z archivu byl hlavní motiv pro zřízení této instituce po vzoru Gauckova ústavu. Mám prostě obavy z toho, že archivy byly přesunuty pod archivy bezpečnostních složek, že tento krok znamená znepřístupnění faktické nebo přinejmenším formální zkomplikování přístupu k těmto zdrojům informací v době, kdy zejm. by společnost je měla mít k dispozici. Digitalizace může jistě probíhat pod jakýmkoli režimem, ale já se obávám, že tento úklid těchto informačních zdrojů zhorší možnost, aby se společnost informovala o své minulosti a byl bych rád, kdyby nám paní předsedkyně k tomu něco řekla.

Pak jsem nalezl informaci, že ústav měl navýšen rozpočet ze zdrojů ministerstva financí. Rád bych se zeptal, kolik prostředků bylo věnováno na 3. odboj. A jestli jsem správně četl, a měl informace o činnosti ústavu, tak se mi zdá, že poklesl počet odborných stanovisek ve vztahu ke 3. odboji. Jestli by tedy bylo možno k tomu dát nějaký komentář, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Šesták, připraví se pan senátor Patrik Kunčar.

Senátor Jiří Šesták:  Vážený pane předsedo, vážené paní kolegyně, vážení pánové kolegové, jak jsem předeslal, rád bych nyní vystoupil za sebe jako senátora. Chtěl bych poděkovat, že při těch setkáních, která jsem měl s vedením ÚSTR i ABS, tak jsem se setkal se vstřícnosti a snahou mi řadu věcí vysvětlit. Některá vysvětlení jsem přijal a některá ve mně vyvolala naopak otázky. A k těmto nejasnostem bych se rád nyní obrátil na paní ředitelku s následujícími dotazy.

Když jsme se setkali naposled, kde nás bylo asi 15 senátorů přímo v instituci ÚSTR, tak při setkáních jsem se několikrát ptal, zdali převod digitalizace z ÚSTR na ABS nevybočí ze zákona číslo 181/2007 Sb., který ústavu mj. ukládá povinnost převádění převzatých historických dokumentů do historické podoby, a to bez zbytečného odkladu. Od roku 2008 ústav digitalizoval 30 milionů stran dokumentů, což jak nám bylo sděleno na poslední návštěvě, je asi kolem 20 % z celkového objemu archiválií, které by se měly podle zmíněného zákona digitalizovat. Byl jsem ujištěn, že převodem digitalizace na ABS se bude zákon plně respektovat. O to více mě zaskočila reakce paní ředitelky, když se pan poslanec Gabal zeptal, kdy bude asi vše digitalizováno, tak paní ředitelko, vy jste odpověděla: "Řekněte mi důvod, proč bychom měli vše digitalizovat?" Tudíž já se vás zeptám, bude vše digitalizováno tak, jak ÚSTR ukládá zákon 181/2007 Sb.?

Dále, pokud ano, v jakém termínu se plánuje dokončení digitalizace? Jaký je plán počtu digitalizace dokumentů pro rok 2015? A prosím ještě jednu odpověď na otázku, jaké je měsíční plnění od začátku tohoto roku digitalizace těchto dokumentů? Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Patrik Kunčar. Připraví se pan senátor Tomáš Jirsa.

Senátor Patrik Kunčar:  Vážený pane předsedo, paní předsedkyně, kolegyně a kolegové, já bych využil tuto příležitost a také bych se zeptal na jednu otázku, protože krátce po svém zvolení do funkce ředitele ÚSTR pan Zdeněk Hazdra v rozhovoru pro Lidové noviny, bylo to dne 18. dubna 2014, uvedl, že se v ústavu vyvíjí softwarové rozhraní, které umožní spuštění dálkového přístupu k digitalizovaným archivním pramenům. Dále řekl, že pevně věří, že tento dálkový přístup se podaří spustit během příštího roku, tedy během roku 2015.

Já se tedy ptám, kdy k tomu dojde, v jakém konkrétním stadiu jsou přípravné práce v současné chvíli a jaké konkrétní kroky byly v této věci od roku 2013 podniknuty? Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Tomáš Jirsa. Připraví se pan senátor Zbyněk Linhart.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedo, paní předsedkyně, kolegyně, kolegové, úplně to nesouvisí s tou výroční zprávou, ale na padlo mne, že bychom se měli zamyslet nad tím, že pracovníkům StB, kteří před soudem potvrdili, že falšovali dokumenty a zapisovali agenty do seznamů bez jejich vědomí jako v případě našeho pana vicepremiéra, tedy neplnili služební úkony, tak by měli přijít o služební důchod, si myslím. Ostatně přijít o služební důchod měli všichni bývalí estébáci, ale to jsme bohužel nikdy nedokázali. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Jenom malou poznámku, nejsem si jist, jestli náhodou nejsou na Slovensku, ale dobře. Teď vystoupí pan senátor Zbyněk Linhart a připraví se pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych se chtěl zeptat paní předsedkyně. V prosinci loňského roku byl schválen nový organizační řád ÚSTR, který nabyl účinnosti v dubnu letošního roku. A v této souvislosti bych měl dvě otázky. Zaprvé, kolik zaměstnanců ústavu bylo v souvislosti s touto reorganizací, resp. v jejím důsledku k dnešnímu dni propuštěno? A zadruhé, jaká je výše celkových nákladů veřejných prostředků, které ústav k dnešnímu dni vynaložil v souvislosti s tímto propouštění, a to včetně vyplácení pěti měsíčních platů, jak zní v kolektivní smlouvě? Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil, připraví se pan senátor Tomáš Grulich.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, já jsem byl také inspirován projevem paní předsedkyně ke dvěma dotazům, které vycházejí z toho, co nám tu říkala. V závěru své řeči nás jednak informovala o tom, že jsme byli možná někteří dobrovolně seznámeni s celou řadou lží a polopravd, a že se nám za to omlouvá. Já bych docela byl rád, paní předsedkyně, kdybyste alespoň některé, tím myslím minimálně třeba 2-3 ty největší lži a polopravdy tady případně řekla, abych věděl přesně, co máte na mysli, protože takovéto nekonkrétní vyjádření mi neumožňuje rozpoznat, co za ty lži a polopravdy považujete. Ale prosím, kdybyste mohla být konkrétní.

A druhá moje otázka se týká toho, že jste říkala toho, že publikační činnost sice splněna byla, ale že byste do budoucna spíše myslela, že byste se měli více soustředit na kvalitu a ne na kvantitu, takže to mě opět vede k otázce, jestli považujete některá díla, která byla publikována v té minulé době, které se týká ta zpráva, za nekvalitní? A pokud tomu tak je, tak to jsou, ta nekvalitní díla, která byla vydána ÚSTR? Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A zatím poslední přihlášený do rozpravy je pan senátor Tomáš Grulich. Prosím, pane kolego.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedo, paní předsedkyně, kolegyně, kolegové, já bych se k některým věcem, které tady zazněly, velice rád vrátil, ale ne jen proto, abych je opakoval, ale abych je uvedl do trošku jiných souvislostí. A je to otázka hlavně digitalizace. Paní předsedkyně říká, že je to pro některé lidi mantra, digitalizace, digitalizace, ale ona je uvedena v zákonu o existenci ÚSTR a je zcela logické, že se na ni, na tu digitalizaci ptáme. To, že poklesla digitalizace, je nanejvýš patrné oproti minulým letům. A chtěl bych se zeptat, protože paní předsedkyně hovořila o tom, že řada dokumentů byla špatných, nebo si nedovedu představit, jak špatných. A chtěl bych vědět jednak procento té špatné digitalizace. A pak bych chtěl znovu podtrhnout to, že v zákoně stojí, že digitalizaci provádí ÚSTR, nikoli ABS. A přenesení digitalizace z ÚSTR do ABS je tedy protizákonné a mělo by se vrátit. A zde bych chtěl podtrhnout, protože jsem jeden z těch lidí, kteří předkládali zákon o založení ÚSTR, takže mohu říci, že zákonodárce měl především na mysli, aby byla oddělena správa dokumentů do ABS, a digitalizace. Aby byl zachován dvojí přístup k těmto materiálům a nedocházelo k tomu, že by některé materiály mohly být veřejnost zatajovány.

Zmíním se ještě k dějinám StB, protože to byl jeden z důvodů, proč bylo odvoláno předchozí vedení. Tak se chci zeptat, jak je skutečně s dějinami StB tento ústav daleko.

A pak mám ještě jednu výtku formální, protože když jsme projednávali tuto zprávu ještě za ředitelování předchozího vedení, tak nám bylo řečeno, že toto předchozí vedení včetně současné paní předsedkyně odevzdává tuto zprávu příliš pozdě a že se zavazují, že ji budou odevzdávat vždy v 1. čtvrtletí. Je, prosím, červenec.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedo, vážená paní předsedkyně, kolegové a kolegyně, první věc, která mě velmi zaujala, jakési konstatování, že digitalizace v předešlém období za minulého vedení nebyla provedena kvalitně. Já tedy nevím, co se dá udělat nekvalitního na digitalizaci? Všichni určitě digitalizujeme různé dokumenty s činnostmi, které provádíme. A existují hrozně jednoduché kontrolní mechanismy, že zjistíme, zdali bylo dobře nebo špatně zdigitalizováno. A v ten okamžik přeci pracovníci toho předešlého vedení tyto věci mohli bez problémů napravit. Nicméně mi to připadá, že je to spíše jakési odvádění pozornosti od toho, co se děje dnes v ÚSTR. A chce se to svádět na to bývalé vedení. Mě by doopravdy zajímalo, co byla ta chybná digitalizace, jestli to, že stránka A4 nebyla celá zkopírovaná anebo část nebyla zkopírovaná? A v jakých procentech. Bylo to u 5, u 10 nebo to byla polovina? Čili to by mě zajímalo, jestli bych mohl na toto dostat odpověď.

A protože už tu bylo hodně řečeno ve věci rozvoje evidencí a plnění plánu činnosti za rok 2014. Já se domnívám, že je tam hodně nesplněných slibů, které si ÚSTR předsevzal, to nové vedení. A de facto nebyly splněny. Domnívám se, že byl zastaven rozvoj evidencí a jde to dobře demonstrovat na tom, jak se postupně ztěžuje přístup k citlivým archiváliím, zejm. k materiálům z provenience StB. To jsou určitě věci, které by nás neměly nechávat klidnými a veřejnost, ale i my, ústavní činitelé, bychom měli mít k těmto záležitostem přístup, ať někdo byl oprávněně či neoprávněně StB veden, ať je v jakékoli funkci tohoto státu.

Na webových stránkách ÚSTR je zveřejněn plán činnosti ústavu za rok 2014. Já jsem v té výroční zprávě nerozpoznal nebo nenašel žádné informace, které by potvrzovaly, že došlo do konce roku 2014 k realizaci následujících úkolů, a to ani na stránce 20, kde je stručně popsána činnost v oblasti rozvoje evidencí.

To znamená, kdy od stránky 74 jsou uvedeny činnosti oddělení rozvoje evidencí ÚSTR, tak se ptám, zdali byly tyto úkoly nakonec do roku 2014 naplněny a realizovány. V případě, že došlo jen z části k realizaci daných úkolů, žádám o přesné uvedení dosažení stavu prací, výsledků k 31.12.2014 a případně uvedení důvodů, proč daný úkol nebyl zcela splněn.

S tím mám nějaké související otázky. První se týká rozšíření informačních systémů o tematickou kartotéku fondu 5, kde je uvedeno: "Plánujeme realizovat na základě metodiky Archivu předpokládaný rozsah 38 zásuvek. Úkol je v gesci vedoucího oddělení."

Druhá otázka: "Rozšíření vytěžování kartotéky akce 48 dle povahy předlohy se bude realizovat nasazení automatického rozpoznávání textů, rozpoznávání informací z datových souborů, kontrola a příprava pro rozšíření databáze pro tématickou lustraci dle metodiky Archivu".

Za třetí: "Příprava a realizace zveřejnění blokačních karet evidence zájmových osob na webových stránkách Archivu. Jde o společný úkol s Archivem, kde na základě metodiky Archivu revize analýzy dat a karet zrealizujeme přípravu potřebných údajů k 15.2.1990 pro zveřejnění na webu Archivu. Úkol je plánován s výhledem do roku 2015 a je v gesci ředitele odboru a vedoucího oddělení."

Další věc, jejíž stav mi není zcela znám nebo v jakém stavu se nachází: "Výhledově pro nejbližší období specifikovat ze strany Archivu s vytěžováním fondu 323, což je kabinet StB materiálu, rozsah velikosti 3,5 bm".

Pátý dotaz: "Po realizaci digitalizace kartotéky jednotného poznatkového fondu plánujeme zahájení přepisů dat osobám dle metodiky Archivu. Rozsah kartotéky činí cca 5.600 karet a úkol bude v gesci vedoucího oddělení."

A poslední dotaz, jak byly úkoly plněny, z toho, jak si ÚSTR předsevzal: "V roce 2014 ze strany ABS byly poskytnuty výše zmíněné potřebné metodiky". Bylo tomu tak doopravdy? Jsou tyto metodiky veřejně přístupné? A pokud nejsou veřejně přístupné, tak se ptám, anebo se ani neptám, ale žádám o jejich poskytnutí.

A protože se domnívám, že nelze výroční zprávu ÚSTR za rok 2014 vzít pouze na vědomí, výtek tady zaznělo poměrně docela dost a mám dojem, že to nelze spláchnout pouze takto jednoduchým usnesením Senátu, tak mi dovolte, abych vám přečetl návrh usnesení Senátu.

Je to návrh usnesení Senátu, senátora Jana Horníka, k Výroční zprávě Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2014:

Senát

I. bere na vědomí Výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2014.

II.

a) nesouhlasí s omezováním úseku informačních technologií a digitalizace na Ústavu pro studium totalitních režimů, neboť díky této situaci není naplňován jeden z důležitých, zákonem stanovených úkolů – převedení převzatých dokumentů do elektronické podoby bez zbytečného odkladu;

b) zdůrazňuje že Rada ÚSTR i vedení obou institucí nesou plnou zodpovědnost za to, že proces digitalizace proběhne v souladu se znění zákona (viz ustanovení § 4 písm.d) a návazně ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů);

c) vyjadřuje obavu, že přesun zaměstnanců a majetku ÚSTR i samotných digitalizovaných dokumentů do ABS ve svém důsledku hrozí vést k omezení digitalizace pro badatelskou veřejnost i státní instituce, zejména pak ministerstvo obrany při naplňování zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu.

Děkuji za pozornost a za možnost dalšího vystoupení. Jinak toto usnesení vám bude rozdáno.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, usnesení musí být rozdáno písemně, abychom o něm mohli se znalostí věci hlasovat. Nyní vystoupí pan senátor František Bublan.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane předsedo. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi na úvod jenom malou poznámku. Zazněla tady výzva, abychom využili situaci na Ukrajině a získali nějaké poznatky třeba z archivů KGB. Bylo by to samozřejmě nádherné, ale po zkušenostech z 90. let, kdy jsme se naivně snažili a mysleli jsme si, že když byly změny i v Rusku, že získáme nějaké poznatky o tom, jak tady KGB působila, ať už to byla KGB z Ukrajiny anebo přímo z Ruska, že něco takového získáme. Ale byla to velká naivita. Nedělejme si v tom nějaké velké iluze. Oni vám zkrátka řeknou, že se to nedělá. A neudělali by to ani Američané, neudělali by to ani Britové, Francouzi, kdokoliv jiný. Tady bohužel musíme zůstat odkázání jenom na naše zdroje a archivy. Ale to jenom říkám na úvod.

Chtěl bych se zmínit o jiné věci. Několikrát tady už bylo řečeno, že smyslem ÚSTR je skutečně studium totalitní doby, popsat, co se vlastně dělo, jak se i naše veřejnost, naše společnost měnila, že jsme propadli nějaké takové beznaději, zlomení páteří, co bylo příčinou těchto pochodů. A obávám se jedné věci, že my se tak trošku soustřeďujeme pouze na to, že za to mohla Státní bezpečnost. Státní bezpečnost byl nástroj, velmi účinný, velmi výkonný nástroj. Ale to nebyla příčina toho. Hodně spisů Státní bezpečnosti jsem musel prostudovat ve svém dřívějším zaměstnání a také jsem pak četl hodně publikací, které vytvořil Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, což byl takový trošku předchůdce dnešního ÚSTR, který působil na ministerstvu vnitra a ještě do dneška tam působí. A ten vydal skutečně hodně kvalitních publikací, popsal třeba události v Babicích a další takovéto zajímavé kauzy. A nabyl jsem pak z toho takového dojmu, že samotné poznatky, nebo to, co zpracovala Státní bezpečnost, to je pouze možná velký, ale je to zlomek, zlomek toho, co se celkově dělo. A když Úřad dokumentace a vyšetřování zpracovával nějakou kauzu, tak si nevzal jenom svazky Státní bezpečnosti, ale šlo se do archivů místních národních výborů, okresních národních výborů, všelijakých stranických výborů, uličních výborů apod. A řeknu vám, že to je síla. A to je možná větší síla než svazků Státní bezpečnosti, jak jsme možná my všichni na sebe, jak lidé na sebe žalovali, jak se udávali, jak se zamezovalo tomu, aby sousedův kluk šel studovat, jak se na něho něco napsalo, apod., jaká byla úloha stran, co byly v Národní frontě. To je skutečně mnohdy daleko silnější. Státní bezpečnost to stihla dělat ve své působnosti a bylo to.

Jde mi o to, že pokud chceme studovat totalitní dobu, musíme využít i těchto archivů a těchto poznatků. A tady je možná dotaz na paní ředitelku, jestli skutečně využívali ostatních archivů, když zpracovávají nějaké téma nebo nějakou dobu a jak dalece se dostávají do těchto archivů, jak dalece jim to pomáhá. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. Pan senátor František Bublan, byl poslední přihlášený do rozpravy, nikdo další se do ní nehlásí, rozpravu uzavírám. A předpokládám, že paní navrhovatelka se bude chtít vyjádřit k velkému množství dotazů, až na posledního vystupujícího všechna předchozí vystoupení obsahovala dotazy na předkladatele. Paní předsedkyně, máte možnost se ujmout slova a my se vystřídáme v řízení schůze. (Řízení schůze se ujímá 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.)

Emílie Benešová:  Pokusím se zodpovědět co nejvíce dotazů, ovšem některé byly velmi konkrétní. A ráda bych požádala pana senátora Horníka, kdyby byl tak laskav a zaslal nám své dotazy písemně a písemně mu na ně odpovíme, protože jsem si nestačila všechny dotazy poznamenat.

Pan senátor Papoušek tady říkal, že hlas ÚSTR není dostatečně hlasitý a že by měl vyvinout své snahy směrem k Ukrajině. Myslím, že na to velmi dobře odpověděl pan senátor Bublan.

Tato jednání byla zahájena, v podstatě se jednalo v rámci grantu, ve spolupráci s ministerstvem zahraničních věcí, o zřízení jakéhosi vyslance v ruských archivech, ale s ukrajinskou krizí tato snaha zůstala zatím jaksi v propadlišti dějin, a pokud bude možné ji obnovit, tak toho docela jistě využijeme, protože všichni určitě víme, že v zemích bývalého Sovětského svazu bude neuvěřitelné bohatství dokumentů a archiválií, které se týkají naší minulosti.

Členové Rady ÚSTR jsou členy politických stran. Tady pan senátor zřejmě narážel na stížnost podanou panem Portmannem. To je záležitost, která nepřísluší řešit Radě ani Ústavu, to je věc Senátu. A pokud výbor, který věděl tyto skutečnosti a znal, měl dispozici prohlášení nás všech, tak jistě nezpochybnil volbu členů a vy jste je zvolili. Myslím, že k tomu se příliš vyjadřovat nemohu.

Tak zde byl dotaz na konkrétní kroky k realizaci projektů, které by směřovaly k syntéze dějin StB a kdy a kdo vydá dějiny StB. No, to se tak nějak deklarovalo i v minulých letech, ale uděláno pro to bylo velmi málo. A vlastně teprve v loňském roce se začalo pracovat na korpusu jazyka StB, což je v podstatě jakoby základní předpoklad pro zpracování celkových dějin StB. Jistě uznáte, že je to takový materiální moloch a odborný moloch ovlivněný ze všech možných sfér lidského života, že to bude jistě nějakou dobu trvat. Ale jistě se na tom pracuje a požádám pana 1. náměstka, aby vám zpracoval zprávu o tom, jak tyto práce si stojí a jak se na nich pokračuje. Vím jenom tolik, že se zřizují granty, grantové týmy, které se budou zabývat právě konkrétně těmito věcmi.

Teď jsem si zpřeházela papíry a nevím, jestli budu postupovat podle pořadí, v jakém byly dotazy položeny.

Pan senátor Oberfalzer tady mluvil o přesunu digitalizace a vyslovil obavu o to, že je to všechno vedeno snahou po znepřístupnění archivů. Ale to je naprostý nesmysl. Přístupnost archiválií a otevřenost archivů je přece dána platnou legislativou. Máme zákon o archivnictví, máme přímo zákon o zpřístupnění svazků StB, zákony č. 107 a č. 140, které přímo řeší tuto problematiku. Máme zákon o ÚSTR. A to je jedna ze lží a polopravd, které se tady vyskytují a které jsou vám předkládány, že Archiv co si nepředkládá protizákonně a znepřístupňuje a zatajuje a vůbec má nekalé úmysly. Je to nesmysl. I zákon č. 181 má určitá omezení a rozhodné období. To znamená, že archiválie, které vznikly po 1. lednu 1990 nemohou být předkládány a § 15 pak ještě umožňuje rozvědce, aby vytypovala archiválie nebo dokumenty, které mohou být ještě živé a mohou vést k ohrožení našich zpravodajských služeb.

Pokud se týká této stížnosti, vím přesně, na co asi narážíte, na dvojitého agenta Köchera, na kterého teď chodí žádosti a požaduje se zpřístupnění tohoto spisu a Archiv odmítá porušovat zákon a začerňuje nebo vyjímá na základě správního řízení a na základě dalšího šetření strany, které byly označeny jak naším Úřadem pro zahraniční tisk a informace, tak dokonce i CIA byly označeny za archiválie, které se nesmějí zveřejňovat, nesmějí se publikovat. To, že je minulé vedení v jejich celé úplnosti poskytlo, na té věci nemůžeme nic změnit, bohužel je tomu tak. Ovšem tady se může Archiv dostat do zásadních problémů.

Díky digitalizaci se rozhodně nezhorší přístup k archiváliím, protože archivy jsou otevřené. Tady bylo řečeno po vzoru Gauckova ústavu. Připadá mi, že v Gauckově ústavu asi málokdo byl, protože byste tam byli, tak víte, že tam zaměstnávají 60 lidí jenom na to, aby začerňovali údaje, které nesmějí být zpřístupněny. Tam je zákon velmi přísný. Pokud požadujete cokoliv, tak vám začerní všechna jména, bez diskuse, vůbec nic takového vám nedají, kopii znovu zkopírují, abyste nemohli náhodou nějakým způsobem odstranit začernění a teprve pak vám kopii vlastně pouze půjčí k přečtení, nemůžeme si ji ani odnést, zatímco naše archivy vám umožňují zadarmo si zhotovovat jakékoli informace vlastním zařízením, ve studovnách. Začerňuje se minimálně. Pokud ještě platí § 37 odst. 11 zákona č. 499, o němž by měl rozhodnout Ústavní soud, zdali bude či nebude zachován. Pakliže nebude zachován, budeme na tom stejně skutečně jako Gauckův ústav a budeme začerňovat a archivy se tím do značné míry uzavřou a stanou se méně otevřenými a méně přístupnými. Digitalizace je skutečně jenom záminka, není to prostředek k zpřístupnění.

Chyby v digitalizaci. Tady někdo říkal, kolik procent. Nevím, kolik procent a nikdo z nás to neví.

Bylo zhotoveno 35 milionů skenů, zkontrolován byl nepatrný zlomek a v tomto nepatrném zlomku byla objevena celá řada chyb. Špatná čitelnost, strany vzhůru nohama, zpřeházené strany. Nebylo to považováno za chyby. Byly to skutečně jenom kardinální chyby. Když mi někdo řeknu, co to je za chyby v digitalizaci, kde chybí kus strany. No, promiňte, v případě svazků StB si myslím, že to je dost závažná informace. Jsou tam případy, kdy dokument je delší než je snímací pole skeneru, takže tam je uříznutý poslední řádek, což zjistíte pouze srovnáním originální archiválie se skenem. Představte si 35 milionů skenů, list po listu, stranu po straně zkontrolovat. Trvá to velmi dlouho, někde se to vůbec nevyplatí. Chyb je tolik, že se některé archivní soubory musí redigitalizovat, což je třeba případ celé desáté zprávy.

Abychom se stále nebavili, chtěla jsem už na výborech, abychom mohli na nějakém zařízení vám předvést tyto chyby, alespoň ty kardinální chyby, nikoliv marginální. Ale nebyla potřebná technika. Dovolím si panu předsedajícímu předat flash, kde jsou soubory s digitalizačními chybami. Je ul toho i písemný záznam, abyste věděli, kde chyby hledat, abyste vůbec byli na to upozorněni, protože běžný uživatel to možná nepozná. V řadě případů i ano, když se skenuje balík archiválií a najednou mezi tím máte logo ústavu a je tam naskenován nějaký interní pokyn o 100 stranách a zatím pokračují další archiválie. Promiňte, ale to je šlendrián a takovouto digitalizaci nepovažuji za něco, co by mělo být přínosné pro studium naší minulosti. (Předává flashku předsedajícímu Přemyslu Sobotkovi.)

Pokud budete mít zájem, pan předsedající vám určitě rád poskytne. Takže bude vše digitalizováno, pokud ano, tak kdy plán v počtu digitalizace 2015, bavíme se o výroční zprávě 2014. Já jsem se na to skutečně nepřipravovala, že bych si měla vytáhnout data za rok 2015. Ale pokud budete mít zájem, jistě vám to zašleme zase písemně. Nevidím v tom problém.

Říkala jsem, proč bychom měli všechno digitalizovat, ano, to je pravda, některé archiválie potřebují badatelé, jednou jak se říká v jednom filmu – jednou za 10 let. A na to, jak si plýtvat silami a drahou technikou a časem a zařízením je docela problém. Archiváři mají kritéria, podle nichž se digitalizuje. Jednak je to fyzický stav archiválií, který je brán v úvahu především, potom je to četnost badatelského využití a pak jsou to další případy.

Netvrdím, že to nebude zdigitalizováno. Já jen tvrdím, že pokud to má být přístupné tak, abyste si mohli sednout doma k počítači nebo v archivu k PC a vyhledat si příslušný dokument, tak to nestačí jenom zdigitalizovat.

Pokud se podíváte, jak vypadají scany, jsou to sloupce nepřehledných čísel - a jak byste v tom chtěli něco hledat, to opravdu netuším. Tam opravdu mají práci archiváři, aby jednotlivé scany roztřídili, zařadili do nějakého systému a zpřístupnili veřejnosti, ať už on-line nebo v badatelnách archivů.

S tím souvisí věc, myslím pana senátora Vystrčila, který se ptal na zpřístupnění. Vzpomínám si, že poprvé byl elektronický archiv a jeho on-line verze prezentován někdy v roce 2009, podruhé 2010. Nakoupilo se drahé vybavení, které dneska je velmi zastaralé a v podstatě nikdy nebylo uvedeno do provozu.

Pokud jsme slibovali ve výroční zprávě, že zpracujeme systém, který nám umožní on-line přístup k archiváliím, tak věřte, že na něm pracujeme. Probíhá nyní určitý zkušební provoz a nejpozději do konce roku, jak v něm bylo přislíbeno, a doufám, že tomu tak skutečně bude, bude tento systém uveden do provozu. Vzhledem k platné legislativě to ovšem nebude moci být jen tak on-line, ale bude to podléhat nutnosti nějaké registrace, případně první návštěvy badatelny, kde se vyzvednete heslo, protože prostě legislativa nám nic jiného neumožňuje.

Pokud se týká organizačního řádu, který začal platit od 1. dubna, tak kolik bylo v této souvislosti propuštěno lidí a kolik to stálo. Tyto údaje asi bude možno sdělit na základě písemného dotazu, já to přesně nevím. Ale jednak personálie, personální otázky nespadají do působnosti Rady, takže bych se k tomu vyjadřovat neměla, ale vím, že z původně předpokládaného hromadného propouštění, kdy mělo být propuštěno asi 21 osob, nakonec k hromadnému propouštění nedošlo. Většina osob pracuje dále v archivu bezpečnostních složek a pracuje dále na digitalizaci. Ještě k té digitalizaci.

Mám vždycky dojem, že se nám tady nějak tak míchají pojmy, protože samozřejmě existuje zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě samozřejmě v platném znění, který definuje některé zásadní pojmy. A tento zákon byl vydán dříve než zákon o Ústavu pro studium totalitních režimů, takže zákonodárce jistě tyto pojmy a jejich definici znal.

Zákon o archivnictví definuje pojem dokument a definuje pojem archiválie. Pokud má Ústav digitalizovat dokumenty, tak tato možnost mu zůstala zachována. Samozřejmě může digitalizovat digitalizační pracoviště, i když v nějakém omezeném množství tam zůstalo. Pokud si vzpomenete na má úvodní slova, tak jsem se tam zmiňovala právě o tom, že Ústav nikdy žádné dokumenty nepřevzal. Maximálně si je může zapůjčit apod. A digitalizovat cokoliv, dokumenty i archiválie mu umožňuje § 5 příslušného zákona. Není v tom vůbec žádný problém. Pokud se týká § 4 odst. d) zákona č. 181, o tom, že Ústav převede bez zbytečného odkladu převzaté dokumenty do elektronické podoby, nejsem právník, řada z vás jistě ano, ve mně tento paragraf a tento odstavec poněkud vzbuzuje rozpaky, protože převede bez zbytečného odkladu do elektronické podoby převzaté dokumenty. V pořádku, žádné dokumenty nepřevzal, takže s tím mám docela problém.

A další věc je, říkáte nebo pan senátor tady říkal, že zákon ukládá Ústavu digitalizovat. Ale to není pravda. On mu ukládá převést bez zbytečného odkladu do elektronické podoby dokumenty. A jak to udělá? Jestli to udělá vlastními silami, což vycházelo vždycky velmi draho nebo jestli to udělá nějakým outsourcingem nebo nějakou vzájemnou spoluprací. Zákon toto vůbec neříká. To je zde tato věc. Další věci, mně se zdá, že se netýkají výroční zprávy roku 2014, ale záležitostí roku 2015. Připravovala jsem se skutečně na výroční zprávu, takže údaje nemám, ale pokud samozřejmě máte zájem, tak dodáme.

Chtěla bych velmi poděkovat senátorům a poslancům KDU-ČSL, kteří v hojném počtu navštívili Ústav a kteří tam vznášeli kromě kritických připomínek i různé dotazy. Doufám, že jsme je zodpověděli k jejich plné spokojenosti. A pokud se týká ještě posledního dotazu, co tady tak v rychlosti si nacházím, co jsem si poznamenala, byl dotaz pana senátora Bublana o využívání ostatních archivů při zpracování témat, který to ÚSTR zkoumá. To je základní problém. Až doteď to tak nebylo. A my právě chceme, aby se dějiny zkoumaly prostě v celé šíři. Vždycky se uplatňovala politika cukru a biče, nikoliv jenom toho biče, ale vždycky totalita byla založena na několika různých fázích a je potřeba to zkoumat ve všech souvislostech. Ujišťuji vás, pracuji v národním archivu a vím, že je tam spousta velmi zajímavých dokumentů, které právě dokládají třeba i ovlivňování Moskvy po roce 1948. Tak, jak zasahovaly do naší politiky a je tam strašná spousta zajímavých informací, které dodnes nikdo neprozkoumal a dodnes archiválie, tváříme se tady, že svazky nás jaksi spasí a ze svazku vyčteme všechno. Ale není tomu tak. Skutečně tam je to gro informací, které pro toto období jsou rozhodné a jistě je tomu tak i v jiných archivech. V případě třeba regionálních dějin apod.

Velmi se omlouvám, pokud jsem na něco zapomněla. Samozřejmě jsme vám k dispozici, kdykoliv, jak k návštěvě – stačí zavolat, tak i samozřejmě vám písemně odpovíme na případné další dotazy. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Faktická za předsedu klubu pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Já se moc omlouvám, ale mám faktickou poznámku, která se týká dvou věcí.

Obě jsou k paní předsedkyni. První, že mě spojila s dotazem, který jsem nepoložil, a druhá, že vůbec nezmínila mé dva dotazy.

Jeden se týkal konkrétních příkladů polopravd nebo lží, o kterých tady mluvila, a druhý se týkal uvedení některých publikací, které nebyly příliš kvalitní.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Samozřejmě, pojďte nám ještě zareagovat, paní předsedkyně.

Emílie Benešová:  Velmi se omlouvám, že jsem panu senátorovi vložila do úst jiný dotaz.

Pokud se týká lží a polopravd, pan senátor chtěl alespoň dvě nebo tři, tak honem a rychle... Tak to je například zavírání archivů a znepřístupňování archiválií a dále pak to byly informace o hromadném propouštění, o nichž vás informovaly naše odbory. Neustále se řeší otázka relativizace komunistického režimu.

To jsou prostě lži nebo polopravdy a kdybychom se mohli setkat a vydiskutovat si to, tak byste věděli, že to skutečně není tak, jak se vám to popisuje z druhé strany.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan senátor Jan Horník s faktickou. Ještě vydrž, paní předsedkyně ještě doodpoví.

Emílie Benešová:  Ještě ta díla. Nepovažuji to, co bylo vydáno v roce 2014, byť to byly náhradní tituly a jakoby náhradní plnění, díky tomu, že někteří autoři právě nedodali rukopisy, které byly předpokládány plánem anebo byly natolik nekvalitní, že je vedení muselo odmítnout. Tak nepokládám ani náhradní řešení, k němuž došlo, za nekvalitní.

Nekvalitní knižní tvorba podle mě pochází z minulých let a zase jsem tady poněkud v takové situaci, kdy neumím reagovat takhle z hlavy rychle, ale jediné nebo co se mi teď vybavuje, je třeba ona edice Vypovídat pravdu a nic nezamlčet, která není edicí, ale je to jen boom a na jejímž základě se tvrdilo, dokonce veřejně v médiích, že sovětská vojska, pobývající tehdy v roce 1989 na našem území, zasáhnou proti Lidovým milicím, a toto se vyvodilo z výpovědi jakýchsi lidí, kteří navštívili obchod jakéhosi obuvníka; a on to pak někde vypověděl apod. To je jedna z publikací, kterou nepovažuji za kvalitní.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře, a nyní s faktickou pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Pane předsedo, faktická spočívá v tom, že jsem položil několik otázek. Je mi jasné, že na všechny se dá odpovědět ihned, ale i kolegové dali otázky, a bylo zodpovězeno minimum. A není to tak, že by to byly věci týkající se roku 2015, ale je to rok 2014. Jasně jsem to konkretizoval.

Čili se chci zeptat, jak mně a případně dalším bude na tyto otázky zodpovězeno a chtěl bych, aby ty odpovědi samozřejmě šly všem kolegům v Senátu, a samozřejmě dotazy lze lehce najít na našem stenu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Teď už se nám to zase rozvíjí do velké debaty, protože paní předkladatelka nám zodpověděla valnou část, tak ještě vám teď dám prostor na to, abyste odpověděla na poslední dotaz - a technika půjde samozřejmě přes organizační odbor - všem 81.

Emílie Benešová:  Já se velmi omlouvám, v té rychlosti, co jsem si stačila poznamenat, to jsem si poznamenala.

Prosím, pokud jsem tedy skutečně opomněla nějaké dotazy, domnívám se, že většinu jsem ji zodpověděla, ty konkrétní. Pana senátora Horníka ne, protože to je natolik konkrétní, že na to tady nemám žádné podklady. Pokud nám je pošlete písemně nebo si je vytáhneme ze stenozáznamu této schůze, pověřím ředitele Ústavu, aby vám na ně bylo odpovězeno. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan předseda Milan Štěch má slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, paní předsedkyně, místopředsedo. Jsem přesvědčen, že předkládací zpráva; a vůbec to vystoupení paní předsedkyně bylo pravděpodobně nejkvalitnější vystoupení, které tady ke zprávě o činnosti ÚSTRu bylo předneseno.

Kolegyně a kolegové ruku na srdce, když tady vystupovala paní Kavalírová, ke které jsme měli řada z nás úctu, většinou na žádný dotaz skoro nereagovala. Toto jsme respektovali a děje se to v jiných věcech. Ona paní předsedkyně hned na úvod řekla, že dotazy kolegy Horníka, je jich tolik, a je jasné, že asi nemůže "z fleku" odpovědět na všechno, to je horší než interpelace v Poslanecké sněmovně, o kterých máme, řada z nás, velmi velké pochybnosti, kde aspoň dotazovaný to dostane předem a může se na to připravit.

Nedělejme tady z toho, promiňte mi to, určitý výslech, dejme to tedy písemně, zve k návštěvě... Mně se zdá, že tady zbytečně vyostřujeme situace kolem tohoto Ústavu. My, kteří jsme byli názoru, že by to mělo být součástí historického ústavu Akademie věd, dnes, myslím si, plně se nám dostává za pravdu, protože nebezpečí a chutě politizovat tento Ústav bylo, a možná může být. Já si myslím, že bychom všichni měli udělat krok, abychom nedávali k tomu žádné další příčiny. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Žádná faktická už ani přednostní žádost není... Položím otázku panu senátorovi Jiřímu Šestákovi, zda chce vystoupit jako zpravodaj? Ne. A v tom případě slovo má pan senátor Miroslav Nenutil jako garanční zpravodaj.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane 1. místopředsedo, než se dostanu ke konstatování o proběhlé rozpravě, chci vyjádřit přesvědčení nebo spíš poznatek, že tato rozprava byla asi vůbec nejobsáhlejší k jakékoliv výroční zprávě, jež tady Senát poslouchá. A chce se mi věřit, že se to zároveň obrazí i v činnosti Ústavu, a že potom až tady bude paní předsedkyně přednášet výroční zprávu za rok 2015, bude moci konstatovat posunutí podle vůle Senátu.

Milé kolegyně, vážení kolegové, v rozpravě vystoupilo tentokrát pouze 10 senátorů, a padl tady přímo jeden návrh usnesení. Nicméně předtím byly podány dva návrhy usnesení garančním výborem a potom dalším výborem, který projednával, jehož zástupce tady byl pan senátor Šesták.

Ještě, než navrhnu způsob hlasování, krátká poznámka k panu senátoru Grulichovi. Tady se musím paní předsedkyně zastat, protože zpráva přišla sem na Senát 1. dubna letošního roku a bylo, řekněme, naší vinou, že jsme minimálně dvakrát tuto zprávu odročovali. Takže podali výroční zprávu dříve, než tomu bylo v letech předcházejících.

Nyní už k vlastnímu návrhu hlasování. Podle podle § 73 našeho jednacího řádu se tedy bude hlasovat v pořadí, v jakém byly návrhy předloženy.

Tedy poprvé to bude o návrhu usnesení ústavně-právního výboru, které je jednobodové. Senát bere výroční zprávu na vědomí.

Neprojde-li, bude se hlasovat o návrhu do dalšího výboru, jehož zpravodajem byl pan senátor Šesták. To je dvoubodové, bere na vědomí plus poznámka.

Nebude-li schváleno ani toto, pak se bude hlasovat o návrhu pana senátora Horníka, které je dvoubodové, bere na vědomí, a za druhé tři jednotlivé odstavce. Potom bychom se případně domluvili, jak hlasovat.

Tolik tedy můj návrh hlasování, pane 1. místopředsedo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Ještě se s faktickou poznámkou hlásí pan senátor Horník.

Senátor Jan Horník:  Chtěl bych se zeptat naší legislativy, jestli tento navržený postup je správný. (Je.) Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan předseda Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Jsem rád, že potvrdil, že se potvrdilo, že tento postup je správný. Akorát jednu maličkost. Ve výboru, jehož zprávu přednášel pan kolega Šesták, je pouze doporučení Senátu - vzít na vědomí; a tam to druhé to je konstatování výboru. To není doporučení plénu schválit.

Obě dvě usnesení výboru jsou stejná, v tom, co bylo doporučeno Senátu. To vlastní, to druhé, je konstatování samostatného výboru, který má na to samozřejmě právo. Usnesení jsou stejná a návrh pana kolegy Horníka to rozšiřuje o bod II.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Také bych do toho trošku vstoupil...

(Změna řízení schůze.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Slovo má pan 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. Prosím, pane místopředsedo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové. Chápu postoj, který byl prokonzultován, ale jestliže máme v daném okamžiku vzít na vědomí ve všech třech usneseních, a to kolegy Horníka to rozšiřuje, tak podle mého názoru bychom měli hlasovat o vzít na vědomí; a potom o té druhé části, kterou předložil kolega Horník. Myslím si, že to má logiku. Ne, že po prvním vzetí na vědomí ostatní je nehlasovatelné, to ne...

(1. místopředseda Přemysl Sobotka se po svém vystoupení opět vrací k řízení schůze.)

Tak, jestli budete souhlasit, s tím, co jsem řekl, pane garanční zpravodaji – kýváte hlavou, takže budeme hlasovat o vzít na vědomí. Pokud bude přijato, tak budeme hlasovat ještě o druhé části, kterou přednesl kolega Horník. Nikdo nemá námitky, takže si dáme znělku.

Pan kolega Šesták s faktickou - na mikrofon. (Osoba přes mikrofon...)

Senátor Jiří Šesták:  Jenom bych požádal, jestli by usnesení našeho výboru, kde máte pravdu, že římská "II konstatuje", tak přesto si myslím, že o tom můžeme hlasovat a plénum to může vzít na vědomí.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  To já vás trošku vyvedu z omylu – takto jste to nepřednesl během obecné rozpravy, ani zpravodajské, takže váš návrh je už v této chvíli nehlasovatelný, protože nebyl přednesen v obecné rozpravě. Je mi líto, tak je to podle jednacího řádu.

Senátor Jiří Šesták:  Děkuji alespoň za soucit, pane předsedající.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  (Smích.) Soucit, já si myslím, že to je správné slovo.

Takže bereme průnik, to znamená, Senát bere na vědomí ve všech třech usneseních.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku.

Hlasování č. 6 ukončeno, registrováno 66, kvorum 34, pro 51, proti 3. Návrh schválen.

A nyní budeme hlasovat o té druhé části usnesení kolegy Horníka.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 7 ukončeno, registrováno 66, kvorum 34, pro 28, proti 14. Návrh byl zamítnut.

A tím končím projednávání tohoto bodu.

Děkuji, paní předsedkyně a za účast a za to, co jste nám přednesla. A jsme u dalšího bodu a tím je

 

Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2014

Tisk č. 61

Máme to jako tisk č. 61. Nejprve budeme muset vyslovit souhlas účasti předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů Igora Němce na našem jednání. O tom budeme nyní hlasovat beze znělky.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro to, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 8 ukončeno. Registrováno 60, kvorum 31, pro 50, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A vítám pana předsedu Úřadu na ochranu osobních údajů pana Igora Němce při jeho myslím 3. pokusu nám říci svoji Výroční zprávu.

Máte slovo, pane kolego, mikrofon je váš. Já si myslím, že je hezké, že jste si sedl, ale vy jste tady od něčeho jiného.

Igor Němec:  Vážený pane předsedající, vážený Senáte. Dovolte mi, abych jako předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů nezávislého dozorového orgánu nad dodržováním zákonů, které se týkají ochrany osobních údajů, tak i soukromí, vám předložil Výroční zprávu za rok 2014.

Je to moje vystoupení zde podesáté a naposled. Jako i v minulých letech přinášíme především podrobný přehled o kontrolní činnosti úřadu. Opět jsme se ji snažili napsat tak, aby nebyla jenom bilancí, ale namnoze také detailním poučením o rozhodování úřadu a jeho výkladu zákona o ochraně osobních údajů.

Jako i v minulých letech je to jakási snaha předložit něco jako judikaturu, která by mohla sloužit všem. Jak odborné, tak i laické veřejnosti, těm, co přicházejí do styku se zpracováním osobních údajů. Podle toho jsou také uspořádány kapitoly.

Vážený Senáte, jak jsem řekl, je to moje desátá Výroční zpráva. Na našich webových stránkách jsou všechny. Kdybychom se podívali do té první, co jsem předkládal, tak bychom asi byli překvapeni, jak se doba změnila. Což je právě vidět na problematice ochrany osobních údajů a soukromí.

Funkci jsem přebíral v době, kdy nebyly mobily s fotoaparáty. Nikdo netušil, co jsou to sociální sítě nebo Google Street Wiew. Big data apod.

Jenom náš zákon byl 25krát novelizován. Jinými slovy, museli jsme společně reagovat na změny, které přinášela jak politická situace – tím myslím např. 11. září 2001 ve Spojených státech, kdy vznikl obrovský tlak na zpracování osobních údajů v souvislosti se zajištěním kolektivní bezpečnosti, tak i na rychlý rozvoj informačních technologií.

Ve snaze zabránit neúčelné invazi do soukromí občanů a důslednému trvání na dodržování zákonů jsme naráželi někdy na nepochopení jak politické reprezentace, tak i veřejnosti.

To ovšem neplatilo o Senátu. Zde jsem vždy cítil oporu a za to vám všem děkuji. Byli jste to vy, Senát ČR, který chápal, že ochrana osobních údajů a soukromí je předně ochrana základního lidského práva, že tady jde o individuální svobodu.

Vážený Senáte, jsem si jist, že právě postoj Senátu má a v budoucnu bude mít v tomto ohledu obrovský význam i dopad na ochranu soukromí občanů České republiky. Přeji vám ve vaší nelehké práci do budoucna mnoho úspěchů, radost z vykonané práce a šťastnou ruku při dnešní volbě mého nástupce. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane předsedo. Organizační výbor určil garančním výborem ústavně-právní výbor, usnesení má č. 61/1 a zpravodajem je pan senátor Jiří Burian, který má slovo.

Senátor Jiří Burian:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo Úřadu na ochranu osobních údajů, kolegové, kolegyně, dámy a pánové.

Vyslechli jsme informaci k Výroční zprávě Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2014, spíše přednesenou ve vazbě na uplynulé období. Nicméně přednesenou předsedou úřadu panem Dr. Igorem Němcem. Já si osobně myslím, pokud jste tu zprávu studovali, že k ní nebo k té informaci není třeba nic co dodávat či doplňovat.

Vlastní Výroční zpráva je velmi rozsáhlá, podrobná a vypovídající. Zpráva nepředstavuje pouze bilanci, jak uvedl i pan předseda, ale je také detailním poučením o rozhodování úřadu a jeho výkladu zákona o ochraně osobních údajů. To vyplývá z části zprávy týkající se poznatků inspektorů z kontrolní činnosti, poznatků ze správních řízení a poznatků ze soudních přezkumů.

Úřad je v dobré personální i kvalifikační situaci, plní své zákonné poslání v působnosti České republiky a je rovněž aktivním reprezentantem v odpovídajících strukturách Evropské unie.

Připomenu, že ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu ČR se touto zprávou zabýval již 29. dubna tohoto roku.

Zpráva byla projednána i ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a ve výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Dovolte mi proto, abych vás seznámil s usnesením ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR č. 32 ze dne 29. 4. 2015.

1. Ústavně-právní výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2014 na vědomí.

2. Určil zpravodajem výboru po projednání této věci na schůzi Senátu senátora Jiřího Buriana.

3. Pověřil předsedu výboru Senátu Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Závěrem bych chtěl vyslovit panu předsedovi Igoru Němcovi v souvislosti se skončením jeho mandátu poděkování za jeho desetileté kompetentní řízení této instituce.

To je vše.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, posaďte se prosím ke stolku zpravodajů.

Touto zprávou se zabýval i výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení má č. 61/2, a zpravodajkou je paní senátorka Zuzana Baudyšová, která má slovo.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedo, vážený předsedající, vážený pane předsedo Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Vaše předložená Výroční zpráva je již desátou, a tedy – jak jste sám uvedl – je to poslední Výroční zpráva a dnes bude záležet na naší volbě, kdo bude váš nástupce. Výroční zpráva byla pojata standardním způsobem.

Musím říct, že pro mě byla trošičku nepřehledná, ne zcela výrazná grafika, ale každopádně informace, které jsou uveřejněny, jsou velmi zajímavé a dokládají, že zpráva úřadu byla velmi intenzivní.

Mimo provedené kontroly jste poskytovali i konzultace, obracely se na vás fyzické i právnické osoby, takže jste víceméně v některých případech sloužili i jako bezplatná advokátní kancelář. Což myslím v tom nejlepším, nikoli jako kritiku. Dále jste spolupracovali v oblasti schengenské spolupráce, o které bych řekla, že na ni bude kladen stále vyšší a vyšší důraz, vzhledem k migrační situaci na hranicích Evropské unie a bude to jeden ze zásadních úkolů tohoto úřadu.

Domnívám se, že podmínky, které byly kladeny na Výroční zprávu, byly splněny. Vysvětlili jsme si chybějící zprávu auditora, ale to máte v jiných materiálech, ze kterých vyplývá, že všechno proběhlo tak, jak má.

Čili jestli mohu přečíst usnesení, pane předsedo, k Výroční zprávě Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2014.

Výbor po úvodním slovu předsedy výboru, senátora Jaromíra Jermáře, po odůvodnění výroční zprávy Dr. Igorem Němcem, předsedou Úřadu pro ochranu osobních údajů, po zpravodajské zprávě senátorky Baudyšové a po rozpravě bere na vědomí Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2014.

Doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2014.

Určuje zpravodajkou pro projednání senátního tisku 61 na schůzi Parlamentu ČR senátorku Zuzanu Baudyšovou.

Toť je usnesení. Já se domnívám a dovolím si ještě panu předsedovi popřát, aby se mu vedlo co nejlépe a ve své další profesní kariéře byl stejně spokojený a úspěšný jako v té dosavadní. A je to přání i výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, petice a lidská práva. Takže všechno nejlepší a hodně zdaru.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. A v této chvíli nás můžete opustit směrem ke svému místu, protože budeme pokračovat.

Tento tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení má č. 61/3, původním zpravodajem byl pan senátor Leopold Sulovský, ale je omluven. Zastoupí ho pan senátor Jaromír Strnad.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo Senátu, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové.

I náš výbor se zabýval touto Výroční zprávou Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2014, na schůzi dne 16. června, dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením výboru.

1. Výbor doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2014.

2. Určuje zpravodajem výboru k projednání v diskusi Senátu senátora Leopolda Sulovského, kterého tady zastupuji.

3. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Také děkuji. Otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí, tak ji končím. V této chvíli nemá pravděpodobně co říci pan navrhovatel, ale může se vyjádřit. Ne. Zpravodajové také ne. Takže máme před sebou jediný návrh – usnesení vzít na vědomí. (Svolám vás znělkou...) Protože řady jsou prořídlé, tak nás všechny odhlásím. A znovu prosím, abyste se zaevidovali. (Hlasy z pléna: Není odhlášeno...) Ale odhlásil, to víckrát nejde tady tlačit. Co mám dělat, když je zapocený stroj? (Pobavení v sále.)Pojďte mně někdo z organizačního spravit hlasovací zařízení... Pane řediteli - fofr! Já jsem to chtěl resetovat, to nešlo. Já to chci všechno odhlásit... Chtělo to jiné prsty...

Takže se znovu zaevidujte, modré světýlko... Dobrý?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro vzetí na vědomí, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 9 ukončeno. Registrováno 48, kvorum 25, pro 48, proti nikdo. Pane předsedo, vynikající výsledek hlasování.

Děkuji vám za desetiletou práci a končím projednávání tohoto bodu.

A my se tady vystřídáme s panem kolegou Škromachem...

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Budeme pokračovat dalším bodem našeho programu. A tím je

 

Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2014

Tisk č. 71

Navrhuji, abychom nejprve podle § 50, odst. 2 našeho Jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedy rady Českého telekomunikačního úřadu Jaromíra Nováka na našem jednání. O tomto návrhu budeme nyní hlasovat.

V sále je v tuto chvíli přítomno 48 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 25. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 10 ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dovolte mi, abych zde přivítal pana Jaromíra Nováka, předsedu Rady Českého telekomunikačního úřadu. Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 71, a prosím pana předsedu Rady Českého telekomunikačního úřadu Jaromíra Nováka, aby nás s Výroční zprávou seznámil. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Jaromír Novák:  Děkuji, pane předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi stručně představit Výroční zprávu Českého telekomunikačního úřadu za rok 2014.

ČTÚ předkládá svoji Výroční zprávu, zpracovanou podle požadavků § 110, zákona o elektronických komunikacích, a tato zpráva obsahuje především jednak ucelené hodnocení vývoje trhu elektronických komunikací za dané období a detailní informace o jednotlivých regulačních činnostech úřadu a kontrolních aktivitách v jednotlivých oblastech, v mezinárodních vztazích i o tzv. týlovém zabezpečení úřadu a jeho chodu.

Z pohledu situace na trhu elektronických komunikací byly pro rok 2014 významné zejména tyto faktory a události:

– růst datových provozů, zejména v mobilních sítích,

– rozvoj nových 4G sítí v souladu s požadavky na pokrytí podle podmínky aukce, kterou úřad zahájil v r. 2013 a finálně byla realizovaná v r. 2014,

– vstup dalších virtuálních mobilních operátorů na trh, jejichž tržní podíl dosáhl ke konci roku celkem asi 8,29 %, měřeno počtem SIM karet, bez toho, abychom zahrnuli značkové předprodejce je toto číslo 5,79.

Tento segment trhu obsluhuje zákazníky se speciálními potřebami a ČTÚ i nadále chce dohlížet na to, aby tento prvek konkurence na trhu fungoval a rozvíjel se.

Dalším momentem je dohoda o sdílení, kterou uzavřely společnosti T-Mobile a O2. Dobrovolná separace společnosti O2, která byla oznámena právě v roce 2014 a byla realizována k 1. 6. 2015. A naopak fúze společnosti T-Mobile a GTS.

Na českém trhu vidíme i nadále malý rozvoj moderních optických sítí. Tento rozvoj probíhá nikoli ne na úrovni inkumbenta, tedy dominantního operátora, ale u regionálních operátorů.

Pokud bych se měl věnovat poštovnímu trhu, rok 2014 byl druhým rokem po tzv. liberalizační novele. Na konci roku bylo registrováno 18 poštovních provozovatelů. Nicméně z pohledu základních poštovních služeb, tak, jak to předvídá zákon o poštovních službách, vidíme i nadále klíčovou roli České pošty.

I nadále je zde málo rozvinutá konkurence v jiných segmentech poštovního trhu, než jsou expresní a balíkové služby. Nicméně v r. 2014 jsme již začali řešit první spor o přístup do infrastruktury České pošty.

V roce 2014 jsme začali ověřovat první nárok na zaplacení čistých nákladů na tzv. univerzální poštovní službu za rok 2013. Požadavek České pošty ve výši 1,7 miliard, kdy jsme přezkoumali a ověřili ho na výšce 770 milionů, toto rozhodnutí bylo již potvrzeno v druhém stupni.

Z pohledu klíčových oblastí, na které se Český telekomunikační úřad v roce 2014 zaměřil, bych rád zmínil zejména dokončení 3. kola analýz relevantních trhů, kde jsme jako jeden z mála evropských regulátorů dokončili 3. kolo těchto analýz. Naše aktivity v oblasti ochrany spotřebitele, kromě kontroly smluvních podmínek operátorů, jsme rozjeli aktivitu zaměřenou na vzdělávání seniorů. Takzvanou telekomunikační akademii, se kterou děláme přednášky v klubech důchodců.

Připravili jsme podmínky aukce na kmitočty 1-8-2-6, která by měla být realizována poté, co vláda rozhodne o výši poplatků za využívání těchto kmitočtů. Protože současné poplatky činí tyto kmitočty neprodejné.

Další stěžejní agenda – problematika řešení rozhodování sporů o peněžité plnění. V roce 2014 úřad rozhodl v této oblasti 127 tisíc sporů a snaží se tak napravit stav, do které se nevlastní vinou v minulosti dostal. Nicméně tady musím upozornit na materiál, který schválila vláda, kdy uložila úkol ministru spravedlnosti připravit novelu zákona, který by měl tuto agendu – tedy rozhodování sporů o peněžité plnění – přesunout do gesce obecních soudů, protože současný stav je nekoncepční.

Výroční zpráva také obsahuje detailní informace o dalších aktivitách v mezinárodních oblastech – zapojení úřadu do činnosti Sdružení evropských regulátorů, do sdružení ERGP a současně další povinné informace, jako např. informace o poskytování informací podle zákona 106, zprávu o zajištění univerzální služby a zprávu o vyřizování stížností.

Co se týče hospodaření úřadu, zmínil bych nestandardní příjmy úřadu, které právě byly ovlivněny realizovanou aukcí. Tedy příjmy úřadu byly v roce 2014 ve výši 9,5 miliardy, výdaje byly ve standardní výši 743 milionů.

Závěrem mi dovolte, vážené dámy a vážení pánové, poděkovat vám za dosavadní spolupráci úřadu a Senátu, jak jeho orgánů, tak jednotlivých senátorů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo, a zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Zprávu projednala stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky, která přijala usnesení, které máme jako senátní tisk č. 71/2. Zpravodajem komise byl určen pan senátor Petr Bratský. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této Výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 71/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor František Bradáč, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bradáč:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal výroční zprávu Českého telekomunikačního úřadu za rok 2014 na své schůzi 24. června. Ta zpráva je poměrně obsáhlá a pan předseda už zde ty podstatné věci zmínil. Já jenom drobnosti na doplnění.

Jen taková zajímavost, že počet aktivních SIM karet k 31. 12. 2014 už u nás byl téměř 14 milionů kusů. To jen taková drobná zajímavost. A potom ještě jednu drobnou připomínku, o které jsme i na výboru hovořili. S rozvojem rychlého internetu a uvolňování těch pásem po televizním vysílání se začínají objevovat problémy, o kterých se zmiňuje i ta výroční zpráva. A jedná se o rušení televizního signálu. Už jsme o tom hovořili na výboru a pan předseda tam říkal, že se to řeší. Na druhou stranu jsem zase v minulých dnech zachytil někde zprávu, že lidé, kterých se to týká, že se ty problémy stále objevují a je předpoklad, že se ještě letos s dalším rozvojem mohou problémy zvětšovat. Tak bych jen chtěl malou připomínku, aby se dalo do nějakého širšího povědomí těm lidem, co mají dělat, kam se mají v případě rušení televizního signálu obrátit. To jen taková drobnost.

Jinak výbor přijal usnesení číslo 87, s kterým vás nyní seznámím. Po úvodním slově předkladatele Jaromíra Nováka, předsedy rady ČTÚ, po zpravodajské zprávě senátora Františka Bradáče a po rozpravě výbor:

1. Doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí výroční zprávu ČTÚ za rok 2014.

2) Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Františka Bradáče.

3) Pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, pan senátor Petr Bratský. Kývá na mě, že si nepřeje vystoupit. Děkuji. Otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se pana předsedy, zda si přeje vystoupit? Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Jaromír Novák:  Já bych si dovolil reagovat na pana zpravodaje a trošku tu šířit osvětu. Samozřejmě ten problém nezmizí jednorázově. Tím operátoři, jak rozvinuli ty nové sítě, tak teď je budou zahušťovat. My máme poměrně sofistikovaný systém včasného hlášení a operátoři, než uvedou ty své vysílače do trvalého provozu, existuje zkušební provoz, kdy v případě zjištění akutního rušení, a byli jsme toho teď svědky např. v Karlových Varech při festivalu, kdy operátoři zahustili to místo, tak my můžeme vydat nařízení a okamžitě vypnout tu závadnou stanici a odstranit ten problém. Nad rámec toho jsme ještě nad ty standardní metody připravili zjednodušený formulář, který bude viset na našich stránkách. Je velmi jednoduchý tak, aby byl rychle popsán závadový stav, a odeslán emailem, datovou schránkou či standardní poštou k nám, abychom mohli situaci řešit. Takže určitě se snažíme toto nepodceňovat. Je to technika, ale snažíme se na to být připraveni. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Zeptám se ještě jednou zpravodaje Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, pana senátora Petra Bratského, zda si přeje vystoupit? Nepřeje, děkuji. A požádám ještě pana zpravodaje garančního výboru. Nechce. Máme usnesení v podkladech, čili podle toho budeme hlasovat. A můžeme přistoupit k hlasování. Ještě před hlasováním se hlásí paní senátorka Seitlová. Předpokládám, že s nějakým procedurálním návrhem? Diskuse už byla ale uzavřena, to bylo pozdě, omlouvám se. Dobrá. Jenom se, prosím, odhlaste, ať mě nematete do budoucího času. Budeme tedy hlasovat. Přítomno je 49 senátorů a senátorek, potřebné kvorum je 25.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh usnesení, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji, hlasování skončilo, a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 11 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Tím jsme tento bod projednali. Já děkuji panu předsedovi, děkuji i pánům zpravodajům. A tento bod končím.

Jako další bod, který máme projednat, je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Libora Michálka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 102

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 102. Tento návrh nám uvede navrhovatel, pan Libor Michálek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, senátní návrh novely zákona o státním podniku a zákona o majetku ČR byl projednáván již jako tisk číslo 47 na květnovém plénu a byl vrácen k dopracování. Ve stručnosti připomínám dva hlavní cíle tohoto návrhu.

Šlo o zvýšení transparentnosti při výběru členů statutárních a dozorčích orgánů ve státních podnicích a státem ovládaných společnostech. A zadruhé posílit spravedlivé odměňování těchto osob.

Oproti tisku 47 jsou v dnes projednávané verzi především tyto změny, čtyři hlavní. Zaprvé, nepředpokládá se, že by se ad hoc sestavovaly výběrové komise, počítá se pouze s existencí dvou výběrových komisí. Jak pro státní podniky, tak pro státem ovládané akciové společnosti. Zadruhé, byla odbourána podmínka, že jmenována může být pouze osoba s nejvyšším bodovým hodnocením a výběr by tak měl být možný ze seznamu tří nejúspěšnějších kandidátů. Zatřetí, podrobnosti hodnocení ani odměňování se neřeší už v tomto návrhu zákona, ale uvažuje se o zakotvení zmocnění k vydání příslušného vládního nařízení. A poslední bod, doporučuje se vyjmout z regulace ty státní podniky, které mají menší hospodářský význam. Šlo vlastně o reakce k diskusi, která tady v květnu proběhla.

Vzhledem k tomu, že jednou z těch připomínek bylo i to, že by se měla trošku podrobněji rozpracovat analýza dopadů tak, jak to navrhoval legislativní odbor, tak jsem požádal právě ty dotčené subjekty o podání informací. Připomínám, že podle údajů ministerstva financí za rok 2013 bylo u těchto 77 vrcholových pozic v průměru vypláceno 4,6 mil. na jednu osobu ve vedení. Nicméně nebyly k dispozici ty maximální údaje v jednotlivých subjektech.

Když jsem ovšem informace dožadoval podle zákona o svobodném přístupu k informacím, tak nastalo určité kličkování, přesné údaje dalo pouze 25 % subjektů a to těch, které mají to odměňování na nejnižší úrovni.

Na straně druhé právě znalost tady tohoto vzorku umožnila učinit odhad i v horní úrovni.

Minule jsem zde uváděl příklady, jak generální ředitel jedné ztrátové finanční instituce pobíral 8 mil. Kč ročně, dvojnásobek odměny guvernéra ČNB. Dnes dodávám, že částka 8,2 mil. byla např. u České pošty v roce 2011 průměrem. I když se situace možná zlepšila oproti tomu stavu, který tady byl v roce 2012, resp. 13, tak samozřejmě nelze vyloučit, že ještě jsou někteří manažeři, které mají podobné tendence jako pan Dvořák v Letišti Praha.

A to je jeden z důvodů, proč se přichází s návrhem zákonné úpravy. Připomínám, že v případě Letiště Praha šlo o vyplacení 150 mil. Kč jednomu členovi představenstva. A pokud by byla ta zákonná úprava, pokud by byl tento limit, tak pochopitelně lze žalovat takhle neoprávněně vysokou vyplacenou částku jako bezdůvodné obohacení.

Jinak ty limity, které jsou dnes v návrhu zákona a stanovují poměr mezi základní a variabilní složkou mzdy, tak vycházejí z článku 94 směrnice Evropského parlamentu. Tato směrnice se týká sice pouze finančních institucí, mám nicméně za to, že se jí lze inspirovat i u jiných subjektů.

Ve stručnosti se zmíním jenom k některým připomínkám legislativního odboru. Ono jich máte v tom stanovisku více, ale mám za to, že řada z nich je skutečně pouze technického charakteru.

Článek 1, bod 3, zde je například připomínka k tomu, že ustanovení týkající se ředitele by neměla být v tom navrhovaném § 13, ale k tomu podotýkám, že už dneska v platné verzi zákona o státním podniku, konkrétně § 13, odstavec 4 má nebo obsahuje i pravidla pro ředitele. Pak se v tomto článku reaguje na připomínku, kterou měl k návrhu minule pan zpravodaj Hlavatý, tzn. kromě explicitních důvodů pro odvolání ředitele se připouští i jiné důvody, pokud budou zveřejněny.

V článku 1, bod 5, zde se vytýká, že v § 13b, odstavec 1 byli opomenuti občané Švýcarské konfederace, ale tady bych chtěl upozornit, že úprava výběrových řízení byla prováděna přesně podle zákona o státní službě, konkrétně podle § 25, odstavec 1. Nicméně není problém této připomínce vyhovět.

V témže článku nebyla legislativnímu odboru jasná formulace 13b, odstavec 6, kde se hovoří o správních deliktech, za jehož spáchání byla uložena pokuta vyšší než 1 mil. Kč. Zase tato konkrétní formulace byla konzultována s právníky, kteří spolupracují s iniciativou Rekonstrukce státu. Byla jim celkem jasná, tak skutečně jde o to, že musela být pravomocně uložena v té hodnotě 1 mil. Kč nebo více.

Poslední zmínka, článek I, bod 6. Tady bych si dovolil určitou polemiku s celkovým návětím, které se k připomínkám vztahuje, protože jsou považovány legislativním odborem za vážnější, ale osobně nepovažuji za vážnou například připomínku, že místo slov "agrární" nebo "hospodářská komora" měla být použita slova "Agrární komora ČR", "Hospodářská komora ČR". Pochopitelně ani zde není problém před 2. čtením toto upřesnění provést.

Před přečtením konečného návrhu bych si vás ještě dovolil pozvat, pokud budete mít o tuto problematiku zájem, ke kulatému stolu, který se koná příští týden v úterý 28. 7. od 9 hodin. Ten návrh zákona byl již s řadou osob konzultován. Nelze vyloučit, že i z toho kulatého stolu ještě nějaké případné připomínky vzejdou. I zde je možnost jejich načtení před 2. čtením.

Závěrem si dovoluji požádat, aby Senát přikázal předložený návrh zákona k projednání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A to v souladu s § 128, odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro 1. čtení senátora Jiřího Hlavatého, kterého nyní požádám o vystoupení. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Hlavatý:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, rád abych to vzal ve správném pořádku. Byl jsem zpravodajem minulého návrhu na úpravu novely státního podniku. Kontroloval jsem si, že jsem vystupoval 11 minut. 11 minut teď určitě mluvit nebudu, měl jsem rozpaky, protože ve státním podniku jsem pracoval. Pan senátor Michálek řadu věcí na základě našeho doporučení ve vráceném materiálu (myslím, že to bylo 13. května, kdy jsme ho vrátili k dopracování), udělal rekapitulaci a řada věcí je nyní v změněna. Necítím žádnou potřebu, abych je dál opakoval.

Stále tam zůstává jedna věc, se kterou si nevím rady, a to je vliv zakladatele na jmenování ředitele a člena dozorčí rady, který je naprosto v rukách výběrové komise. A to jsou věci, se kterými se nemůžu určitým způsobem smířit.

Návrh dále obsahuje úpravu výběrového řízení u státního podniku, vyhlašované zakladatelem. A ustanovení výběrové komise.

Dále jsou tam samozřejmě podmínky odměňování, to všechno zůstává, jsou tam také některé úpravy, například osminásobek průměrné mzdy v podnikatelské sféře. U odměňování, myslím, že se mnou všichni souhlasíte, mně nezbývá nic jiného, než věřit, co tady říkal můj předřečník. Jestli je tady 150 mil. Kč a vysoké platy v této sféře, tak můj názor je takový, že za všechno nese odpovědnost zakladatel, to je ministr. Ministr se musí z toho zpovídat. A my jsme tady od toho, abychom také zpovědi ministra vyzvali a hledala se náprava. A hledala se nejen náprava, ale hledal se "viník". Teď nemám na mysli trestat viníka nějakými soudy, ale je to stále, aspoň z mé strany, o morální zodpovědnosti, kterou příslušný funkcionář má.

Přetrvávají stále tedy mé pochybnosti, jak jsem říkal, v procesu navrhování a odvolávání členů statutárních orgánů. Je to dnes na pováženou. Stále se potýkám s možností, o které jsem mluvil už i minule, a to je, že je potřeba se zamyslet nad tím, zda tento problém výběru statutárních zástupců řešit podzákonnou úpravou činnosti existujícího vládního výboru. Vládní výbor tady máme, měl by fungovat tak, jak by měl fungovat... A pokud nefunguje, tak zase za to nese někdo odpovědnost. V prvé řadě je to o tom, že by to měl být především vládní výbor, který má celý legislativní proces a předkládání materiálů na starosti. Dále, jak říkám, se tady potýkám s první eventualitou předkladu, aby za to zodpovídal už existující vládní výbor a eventuálně oba naznačené problémy, o kterých je tu mluveno. A to je výběr členů komise. Bude to opravdu Českomoravský odborový svaz, který tam bude mít jednoho člena v komisi tak, jak je navrženo? K tomu legislativní odbor Senátu jednoznačně říká, že požadavek, aby ČMKOS dával návrh vládě na jmenování jednoho člena výběrové komise, je potenciálně v rozporu s Listinou lidských práv a svobod.

Ta zakazuje zvýhodňovat některé odborové organizace v podniku nebo v odvětví. Další věc, která souvisí s výběrem členů komise: Ano, to je Agrární komora. Kdo řekl, že to bude Agrární komora? Proč to nebude jiná organizace, která tam bude jmenovat svého člena té komise. Dále je to jmenování statutárů jako takových, tzn. ředitele a dozorčí rady. Jmenování je pravomocí komise. A co zakladatel, co ministr? Teď komise vybere z prvních tři a teď ministr, když se mu nelíbí ani jeden, tak co, bude znovu probíhat výběrové řízení na ředitele? Nebo to bude ministr, který si řekne, přivede si do komise osobu, jeho favorita a řekne: "Ale já bych byl rád, abyste mi prověřili tohoto, o něm mám dobré reference."

Další věcí jsou odměny pro ředitele a pro dozorčí radu. Je eventuální možnost všechno zahrnout do vládou připraveného materiálu novely zákona o státním podniku. Nevím, jestli to víte, jestli to víme, já jsem se to dozvěděl teprve nedávno, že 29. července, to je příští týden, se projednává na vládě novela zákona o státním podniku. Tak já vidím chybu nebo možnost, abychom toto zahrnuli do novely zákona o státním podniku a neměli tu dnes jednu novelu a vláda projednávala 29. novelu zákona o státním podniku. Protože jde samozřejmě také, pokud by to bylo ze strany vlády, a myslím si, že je to naprosto v souladu s koaliční smlouvou, tyto veškeré procesy dostat pod kontrolu. A mít tam zahrnutá jasná pravidla. Tento proces by zaručil určitě vyšší kvalitu legislativního zpracování.

Stále mi chybí výrazný důvod, proč by se navrhovaným zásadním způsobem měla omezovat role zakladatele, to jsem tady už řekl. Je to přece zakladatel, který je naprosto zodpovědný nejen za výsledky hospodaření podniku, ale je potřeba si také uvědomit, že zakladatel je zodpovědný za reputaci podniku, tzn. jak konkrétní podnik je také vnímán společností. A tomu zakladateli za to zodpovídá samozřejmě ředitel, který tam byl jmenován.

Je to o ministrovi, který je nominovaný do této funkce ze strany politických stran. A tyto politické strany by měly vybírat takového ministra, který tam jde s čistým kreditem a který si je vědom toho, že je schopen ustát veškeré tlaky, které na této funkci jsou. A také dále s vědomím, že si za veškeré své kroky ponese zodpovědnost.

Mám asi všechno, co jsem potřeboval k tomu říci. A své stanovisko k projednávanému návrhu sdělím v rozpravě.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. A já otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první hlásí pan senátor Miroslav Antl. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, budu velmi stručný. Poslouchali-li jsme velmi bedlivě, tak sám předkladatel, resp. zástupce předkladatelů se spontánně doznal k tomu, že jsou tam nedostatky, což já považuji za výraznou polehčující okolnost. A pan zpravodaj nám tady před chvilkou sdělil sice na začátku smířlivé stanovisko, ale posléze vytkl to, co vytýká i legislativní odbor. A já s tím naprosto souhlasím. Můj jediný procesní návrh, který může být, je vrátit navrhovateli k dopracování, toť vše, děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Návrh byl zaznamenán. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Hlásí se, paní senátorka to teď stihla. Takže se hlásí paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, dámy a pánové, se zájmem jsem vyslechla zprávu pana zpravodaje a rozumím tomu, že v naději, kterou má, a ve víře v pány ministry, kteří budou zvolení a budou těmi odpovědnými, tak to je velmi krásná situace. Rozumím tomu, že nejste v politice chvilku, takže je hezké, že tu naději máte... Musím říci, že za minulé období známe velmi mnoho případů, kdy se vysoké prebendy, které plynuly do kapes dozorčích rad, opakovaly, ať už to byla kterákoli vláda. A páni ministři se nám také střídají. A střídají se nám velmi rychle!

Někde je statistika, že někdo vydrží 8 měsíců, teď nevím, jestli to byla doprava nebo zdravotnictví. Já věřím, že se bude dařit také v budoucnosti, aby ministři jako zakladatelé, jak bylo hezky řečeno panem zpravodajem, nesli morální odpovědnost. Nicméně, pokud se podaří do právní úpravy začlenit taková opatření, která systémově a preventivně brání tomu, aby nastávaly tyto situace, které občany, musím říci, velice iritují, když se vždy dozví informace o částkách a co se děje v radách. Tak já si myslím, že by to bylo velice dobře.

Vnímám to, že bude předložen vládní návrh zákona, to bude skvělé, to je výborné, to je dobrá zpráva! Víme, jak takové vládní návrhy těžko, velice těžko prochází. Teď jsme dostali informaci, že bude předloženo do vlády, pak půjde ještě do dalších institucí, Legislativní rada vlády k tomu má připomínky, pak to jde do sněmovny; a ve sněmovně to může ležet další 2, 3 roky, to víme. Tam to tak je a někdy, někdy jsou jednání velmi složitá.

Vůbec nevidím důvod, proč by Senát neměl udělat ten vstřícný krok a vyjít vstříc takové právní úpravě. Pokud se stane, že by se Senát nakonec dohodl na znění, ve kterém by výtky, které tu byly řečeny, byly napraveny a zpřesněny, nakonec jsme v 1. čtení, pak nic nebrání tomu, že když dojde tento návrh do sněmovny, aby sněmovna sloučila případný návrh vlády, který jistě může být velmi zajímavý a jistě může být i lepší. Ale ona může sloučit nebo upřednostnit jeho projednání. Nic tomu nebrání, Senát jako takový může reagovat a může předložit vlastní návrh.

Tuším a vím, slyšela jsem informaci, a nevím, jestli se zakládá na pravdě, ale přesto ji tady řeknu, že dokonce je tady jakýsi požadavek od pana předsedy vlády, že by senátní návrhy neměly procházet, že by to mělo být trošku umrtvené, protože proč by Senát měl být aktivní? Já si myslím, že by měl. A že by měl vycházet vstříc tomu, možná se omlouvám, jestli ta informace nebyla správná, ale každopádně nevidím důvod, proč by Senát jako takový neměl být tím, kdo vychází vstříc řešení problémů, které v naší společnosti jsou, a měl také svým způsobem, který má daný právními předpisy, přispívat k tomu, abychom kultivovali prostředí, ve kterém se pohybujeme, které se nakonec týká věcí, které iritují občany této země.

Takže, dámy a pánové, jsme v 1. čtení. Ano, sám pan předkladatel přiznal, že kulatý stůl nebo další připomínky mohou odstranit určité nejasnosti nebo určitá diskusní témata, která jsou obsahem tohoto návrhu. Propusťme návrh po 1. čtení do 2. čtení a mezitím je možné všechny věci podle mého názoru dořešit.

Přimlouvám se za to, aby návrh byl v 1. čtení přijat a propuštěn do další debaty. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se už nehlásí nikdo, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana předkladatele, zda si přeje vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Jenom upřesním jak vlastně v tuto chvíli probíhají legislativní procesy. Pravdou je, že skutečně má být novela projednávána příští týden na vládě, míněno novela zákona o státním podniku, nikoli už o majetku České republiky, kde se vlastně navrhuje řešení v případě akciových společností ovládaných státem. Nicméně vládní novela zákona o státním podniku řeší pouze stanovení koncepcí, strategií, aby se posílila odpovědnost ředitele. Nejsou tam řešeny ani nominační procesy, ani problematika odměňování. Problematiku nominačních procesů má řešit vládní návrh ministerstva financí, ten je ovšem zatím pouze v tezích a opět tyto teze neobsahují odměňování. A právě u odměňování já osobně vnímám největší rizika, byť tady bylo zmíněno s odpovědností ministrů, tak právě v případě Letiště Praha dnes není vlastně možné dokázat ministrovi financí, že on byl informován o těchto skutečnostech, které nastaly někdy v roce 2007, 2008, protože tam schválení měla realizovat dozorčí rada a už tam nebyla linka na ministerstvo financí podle dostupných informací. Z tohoto důvodu vnímám zákonnou úpravu jako potřebnou.

Zazněly tady některé připomínky k tomu, že by přece jenom zakladatel měl mít volnější ruku a neměl by být přímo závislý na tom, co navrhuje výběrová nebo nominační komise. Lze si představit – a to potom můžeme samozřejmě diskutovat i v rámci kulatého stolu – že pokud by ministr k takovému rozhodnutí přistoupil, měl by ho zdůvodnit, proč nevybral ze tří navržených kandidátů, ale někoho, kdo skončil v pořadí někde dál.

A co se týče vlastní výběrové komise, jenom komentuji to, co tady zaznělo. Úprava, tak jak ji máte před sebou, plně koresponduje s úpravou, která je ve služebním zákoně. A tam je natvrdo v § 28 tento postup, že se vybírá ze tří navržení, formulace jsou naprosto přesné, proto i můj mírný údiv nad řadou některých legislativně technických připomínek, kdyby byly ke služebnímu zákonu, asi by měly sto stran. Nicméně pokud se bavíme o složení výběrové komise, proč třeba Agrární hospodářská komora, tady je šest hlavních zakladatelů nebo šest hlavních akcionářů. V případě státních podniků je to ministerstvo zemědělství, ministerstvo obrany a ministerstvo vnitra. To jsou hlavní zakladatelé. Proto se doporučuje, aby mohli nominovat svého zástupce do výběrové komise. V případě akciových společností zejména ministerstvo financí, ministerstvo dopravy a ministerstvo průmyslu a obchodu. Nicméně z odborných diskusí zazníval požadavek, že by bylo velmi vhodné, aby výběrová komise nebyla složena pouze z osob jmenovaných řekněme politicky, ale aby tam byli i zástupci profesních skupin nebo akademické sféry, proto třeba Rada vysokých škol.

Toto jenom doplňuji na dovysvětlení a také se přimlouvám za to, aby tomuto návrhu byla dána šance ve druhém čtení. Rozsah legislativních připomínek dle mého názoru opravdu není tak velký, aby nebylo možné je překlenout. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit. Je tomu tak. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Hlavatý:  Ještě jednou, pane předsedající, kolegyně a kolegové. V rozpravě vystoupili, pokud se pamatuji, pan senátor Antl a paní senátorka Seitlová. Oba se přimlouvají za to, pokud jsem tomu dobře rozuměl, aby tento návrh byl postoupen do druhého čtení.

Když jsem nyní poslouchal pana předkladatele, pan předkladatel tady vlastně i svým způsobem ustupuje v tom, o čem jsem já tady mluvil a co jsem zdůraznil, že si neumím představit vůbec úlohu ministra – zakladatele, který by neměl šanci rozhodovat o tom, kdo mu bude dělat ředitele státního podniku nebo že ho bude odvolávat dozorčí rada. Pokud to bude v tomto případě takhle dál zpracováno, že ministr dokáže zdůvodnit a uvede jasné a objektivní důvody, které ho vedly k tomu, stejně budu navrhovat, aby tento návrh byl vrácen k dopracování. A to je všechno, co jsem chtěl říct.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. O slovo se hlásí předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane místopředsedo, aby bylo jasno, aby nevznikly zmatky. Kolega Antl zcela jasně navrhl vrátit návrh předkladateli k dopracování. O tom se musí hlasovat jako o prvním. Pokud to neprojde, pak bude přikázání výborům v duchu vystoupení paní kolegyně Seitlové. Jde o to, aby to bylo naprosto srozumitelné.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, řekl jste to přesně, pane předsedo. Hlásí se ještě asi s procedurálním návrhem pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, jménem senátorského klubu sociální demokracie žádám před hlasováním o pětiminutovou přestávku pro jednání klubu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobře. A protože máme v tuto chvíli před hlasováním, vyhlašuji pětiminutovou přestávku do 15.51 hodin.

(Jednání přerušeno v 15.46 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.51 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážené paní senátorky, páni senátoři, čas na přestávku pro klub sociální demokracie uplynul a budeme pokračovat v jednání.

V rozpravě zazněl jediný návrh, a to je návrh vrátit návrh navrhovateli k dopracování. Je to tak, pane zpravodaji? (Zpravodaj souhlasí.) Předpokládám, že pan navrhovatel nesouhlasí. (Navrhovatel nesouhlasí.)

Budeme v toto chvíli hlasovat o návrhu vrátit návrh navrhovateli k dopracování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 12 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 48, proti bylo 6. Návrh byl přijat.

Návrh byl vrácen navrhovateli k dopracování.

Tím končím projednávání tohoto bodu.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho pořadu, a tím je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Libora Michálka, Ivany Cabrnochové a Jitky Seitlové, kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 103

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 103 – první čtení. Návrh zákona uvede zástupce navrhovatele pan senátor Libor Michálek, kterému nyní uděluji slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Problematika pojistného byla na půdě Parlamentu České republiky diskutována již mnohokrát. Před dvěma lety jsme zde schvalovali novelu, která zaváděla odvod tří procent z povinného ručení, v minulém roce se například snižovala v zákoníku práce hranice pro správní režie u úrazového pojištění. Minulý měsíc probíhaly v Poslanecké sněmovně velmi živé debaty o regulaci nákladů na životní pojištění. Ale často se stává, že se diskuse zaměřují pouze na některou z položek, která je z pojistného hrazena a zapomíná se na jiné, které ale ovlivňují cenu produktu pro spotřebitele.

Jenom v krátkosti shrnu hlavní položky, které se z placeného pojistného hradí. Je to pojistné plnění, to, co dostává osoba v souvislosti s nějakou škodní událostí, pak je to zajištění, které se většinou platí zahraničním zajišťovnám, a pak už jsou to správní režie pojišťoven – provize zprostředkovatelům a samozřejmě ostatním.

§ 365 odst. 2 zákoníku práce reguluje pouze správní režii, pouze jednu z těchto položek, ostatní položky nelimituje. Návrh poslance Šincla, který byl minulý měsíc diskutován v Poslanecké sněmovně, zase směřoval pouze k regulaci provizí zprostředkovatelů, nikoli k regulaci správních režií. (Velký hluk v Jednacím sále.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pardon, pane senátore. Požádal bych o klid a pozornost kolegyň senátorek a senátorů k přednášenému návrhu. Hladina hluku už se blíží hladině hluku v Poslanecké sněmovně, a myslím si, že to si Senát nezaslouží.

Prosím, pokračujte, omlouvám se.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji. Jenom shrnu, že vždycky legislativní návrhy řeší určitou výseč, ať už jsou to správní režie, provize zprostředkovatelů, a nikdy vlastně nepokryjí komplex, což potom vede k přelévání nákladů mezi jednotlivými položkami.

Návrh zákona, který máte nyní před sebou, právě na rozdíl od přístupů, které jsem zmínil, pojímá komplexně tzv. hrubou marži, což je rozdíl mezi penězi, které pojišťovna přijme, a tím, co odvede zahraničním zajišťovnám, a tím, co ona potom vyplatí na pojistných plněních. Tato hrubá marže za celý sektor pojišťovnictví byla v roce 2014 20,6 %. A v důvodové zprávě pak máte údaje o tom, kolik byly hrubé marže za povinné ručení v letech 2011 až 2013 – mezi 15 % až 18 %. To, co se stalo v roce 2014, že vlastně povyskočila hrubá marže u povinného ručení na 27 %, to znamená téměř 7 % nad to, co je vlastně průměrem v rámci pojištění, považuji skutečně za něco, co by mělo být podmětem k zamyšlení, zda k regulaci nepřistoupit, protože pokud jsou takto vysoké marže tam, kde spotřebitel je povinen pojistnou smlouvu uzavřít a převyšují tyto marže celý sektor pojišťovnictví, kde přece jenom spotřebitel má nějakou možnost volby, zda do smluvního vztahu vstoupit či nikoliv, pak by tomu pozornost měla být věnována. Návrh, který máte před sebou, přichází s limitem 20 % pro hrubou marži, je to tedy těsně pod průměrem marží za celý sektor pojišťovnictví. Připomínám, že u povinného úrazového pojištění je limit na správní režii 4 %, původně byl 9 %, ale jak jsem řekl, správní režie je jenom část toho. A prakticky by placení pojistného mělo probíhat podobně, jako když se platí zálohy na elektřinu, na plyn, to znamená odvody jsou realizovány a poté, co je provedeno vyúčtování, se zjistí, je-li potřeba nějakou část z této části vrátit zpět.

Stanovisko legislativního odboru k tisku 103 zase hovoří o řadě legislativně technických nedostatků. To tam zřejmě bylo zkopírováno z předchozí zprávy, protože když se věcně podíváte do stanoviska, tak jsou tam slovy dvě konkrétní legislativně technické připomínky. Jedna se týká přímo návrhu zákona, druhá se týká jenom přechodných ustanovení. Tady bych se přimlouval, aby tento návrh do druhého čtení opravdu postoupen byl. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Organizační výbor určil zpravodajem pro prvé čtení pana senátora Františka Bradáče. Nyní ho tedy žádám o vystoupení. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bradáč:  Vážený pane místopředsedo, pane zástupče předkladatelů, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nejdříve obecně k předloženému návrhu. Některé věci už tady zmínil zástupce předkladatelů, přesto se pokusím ještě některé věci připomenout i s případným komentářem.

Jak už tady říkal pan kolega senátor Michálek – cílem je regulovat tzv. hrubou marži pojistitelů, která by neměla přesáhnout stanovený limit. V tomto případě je navržený limit 20 %. Pojistníci by měli mít možnost na vrácení částky pojistného, pokud by marže stanovenou hodnotu překročila. Proponovaná účinnost je dnem 1. ledna 2016 a tisk byl předložen předsedovi Senátu 30. června 2015.

Nyní k legislativním připomínkám. Jak už tady zmínil zástupce předkladatelů, legislativně technické připomínky nejsou nijak závažné a daly by se případně v následném legislativním procesu zcela jistě odstranit. Není ani proti ničemu snaha nějakým způsobem regulovat. Není to v rozporu s Listinou základních lidských práv a svobod ani s některými nálezy Ústavního soudu. Tady by problém nebyl. Je tady samozřejmě otázka stanovené výše 20 %. Proč zrovna 20 %? Ale to je zřejmě věc další diskuse.

Samozřejmě je tady ještě několik dalších otázek. Přiznám se, že ve mně vzbuzuje určité obavy nebo otázku, jestli vůbec tento segment pojištění regulovat. Nejsem si tím úplně v tuto chvíli jistý.

Jak už tady zmínil pan zástupce předkladatelů, návrh počítá s tím, že placení pojistného by bylo svým způsobem zálohovou platbou. Jako je např. za elektřinu, za plyn apod. Což ovšem v tomto případě není dost dobře možné, protože toto pojištění není takto koncipováno, ale je koncipováno jako fondové. To znamená, že jiný legislativní předpis určuje pojišťovnám, že musí vytvářet fondy. Jednak zajištění a další fondy. V prvním odstavci § 4 se uvádí, že přesáhne-li v určitém roce u daného pojistitele celkové předepsané hrubé pojistné očištěné od zajištění o více než 20 % celkovou hrubou výši atd. Ale nemluví se tam o fondech. Čili co by se potom počítalo do částky, která by se měla vracet. Domnívám se totiž, že nelze provádět to - za období kalendářního roku tuto částku vyúčtovat. Tady to není úplně zřejmé, protože pojišťovny musí vytvářet fondy, které se potom mohou protahovat, jejich výplata několik let dozadu. Nebo ještě následně několik let. To si myslím, že tady není úplně otázka vyjasněná, měla by být podle mého názoru ještě dopracována. Navíc data, o kterých tady také pan zástupce předkladatelů hovořil, jsou sumou tří různých pojištění. I když gro v sumě pojištění, může to být zhruba 90 až 95 %, tvoří povinné ručení nebo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Ale stejně by se to muselo nějakým způsobem potom, pokud by se to mělo vracet, tak by se to muselo nějakým způsobem dělit a vytáhnout z toho částku, aby se nevracelo z jiného druhu pojištění.

Legislativní odbor má i připomínky k matematické formulaci, která je zde uvedena a jedna ještě zásadní věc, chybí zde zcela sankce nebo povinnost není promítnuta do sankčních ustanovení zákona. Čili jestliže tam ukládáme nějakou povinnost bez jakékoliv sankce, tak je to z mého pohledu jen takové plácnutí, které nikoho zavazovat a nutit.

Dále, jak už jsem říkal, návrh nereflektuje tvorbu rezerv, které pojišťovny v tomto segmentu pojištění musí vytvářet. A jsou tady další věci. Jednak, už jsem o tom hovořil, přerozděluje peníze i z typů jiných pojištění. Je to suma tří pojištění, které by se musely nějakým způsobem oddělit. Není tady zatím nikde řečeno, jak.

A další věc. Nerespektuje princip zásluhovosti u pojistníků. Tzv. bonusy nebo malusy, které v tomto segmentu pojištění fungují. Takže z mého pohledu to ve mně vzbuzuje určité obavy, jak s tím naložit. Myslím si, že zatím návrh není připraven na to, aby mohl být přikázán určitému konkrétnímu výboru.

Dávám proto návrh, aby byl vrácen ještě k dopracování. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Jenom - návrh na vrácení - by měl potom ještě zaznít v rozpravě.

Otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan předseda Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Byl jsem panem Michálkem osloven také, zda bych se nepřipojil. Samozřejmě, že když se řekne marže a pojišťovny a banky a další, tak já osobně jsem pro to, aby ty věci se hlídaly a aby tam nějaké limity byly. Ale musím říct jednu věc. Dal jsem to posoudit lidem, kteří určitě nemají žádný vztah k sektoru bankovnictví, peněžnictví a pojišťovnictví, a přišly veliké otazníky a velké rozpaky nad tímto návrhem. Samozřejmě, že je na nás, jak k tomu každý z nás přistoupíme.

Ale já chci říci, že my jsme v nedávné době rozhodli o tom, že se výrazně sníží marže u povinného pojištění zaměstnanců, kde samozřejmě také pojišťovny mají povinnost vytvářet rezervy, a v případě, že by pojišťovny nebyly, tak povinnost má stát, to je jedna věc.

Druhá věc. Rozhodli jsme, že musí z pojištění z provozu motorových vozidel dávat prostředky pojišťovny na záchranný integrovaný systém, zejména na hasiče. Minulý týden byla pěkná reportáž v TV, kde ukazovali, kolik aut si za to hasiči pořídili. Hlasoval jsem tehdy pro to, ale nebyl jsem z toho nadšen, protože vím, že pojišťovny si to vyberou někde jinde, kde my to ani tak nebudeme umět ohlídat.

A tady je věc, do které se pouštíme, ta je podle mne také riskantní. Mám obavy, aby se to neprojevilo ve svých důsledcích v tom, že budeme nakonec platit víc za jiné pojištění, např. za pojištění z domácnosti, ze staveb, prostě z bydlení, což považuji, že je to prioritní věc pro občana, aby to pojištění bylo dostupné. Viděli jsme nedávno příklad v TV, kde shořela střecha nad hlavou, a lidé neměli pojištění, protože na to pojištění prostě neměli. Celá vesnice a okolí se na ně sbírají a já bych nechtěl, aby takové případy byly, aby výše pojištění nutila lidi, že pojistky budou rušit.

Považuji to za velice riskantní. Ne, že by to nemělo jaksi smysl a že je potřeba o tom uvažovat, ale necítím se jako senátor, který k tomu nemá výbavu, abych do této problematiky zasahoval. To je jako problematika daní. My si můžeme vymyslet, že daň zaměstnanců snížíme o třetinu, ale ty důsledky... My neumíme důsledky vždycky úplně spočítat. A pokud tedy s tím chce skupina navrhovatelů něco dělat, tak si myslím, že je namístě se obrátit na ministerstvo financí a na vládu a tyto argumenty předložit, aby to bylo předložené profesionálně. Toto je totiž tenký led, na který se pouštíme. Myslím, že toto nejsou předlohy, které jsou na základě matematických propočtů pojistné matematiky, které by byly zrovna pro Senát dělány. Možná, že se některý z nás tady cítí tak fundován..., Požádal jsem o stanovisko lidi, kteří tyto věci v minulosti dělali na ministerstvu financí a považují to za velice riskantní a prostě neumí to vůbec dohlédnout.

Obdivuji, že předkladatelé to umí dohlédnout, jak to v praxi nakonec dopadne a bude fungovat.

Tento návrh v žádném případě nepodpořím a myslím si, že se do těchto věcí nemáme pouštět.

Navrhuji tento návrh hned v prvém čtení zamítnout.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Do rozpravy se hlásí paní senátorka Veronika Vrecionová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Hezké odpoledne, kolegyně, kolegové. Pan předseda mi vzal vítr z plachet, mluvil mi zcela z duše, řekl vše, i pan zpravodaj Bradáč tady řekl vše podstatné. Chtěla jsem vystoupit s tím, že jsem chtěla navrhnout zamítnutí a opravdu jsem přesvědčena o tom, že tady došlo k nějakému úplně zásadnímu nedorozumění. Zmiňuje to mimochodem pan předkladatel. Říká, že naše senátní legislativa tam zmiňuje pouze nějaké legislativně technické nedostatky. To není pravda, tam právě říká, že tam vychází návrh z úplně chybných čísel - na základě informací České národní banky, ale je tam spletených několik pojištění dohromady. Prostě jsou tam spletené hrušky s jablky. Myslím, že návrh... opravdu je špatné, toto pojištění vůbec nemá být regulováno. A proto podporuji zamítnutí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Antl. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedající, vážené dámy, kolegyně, kolegové. Přišel jsem sem bez větru v plachtách, ale oba předřečníci řekli všechno. Ano, je to na zamítnutí. Jednoznačně. Z jednoho důvodu, že máme před sebou všichni připomínky ctěného mnou - už sedmým rokem jsem v horní komoře českého Parlamentu - našeho legislativního odboru; a tam je řečeno vše. Když si to přečteme a podíváme se, tak ze tří stránek je dolní polovička až dvě třetiny věnována obecným poznatkům a pak už jsou tam jenom legislativní připomínky. A ty jsou velmi vážné.

V předchozím svém vystoupení jsem byl velmi mírný, až jsem se zarazil, jestli už to není nástup nějaké mé senilní demence, ale souhlasím s tím, co řekl vážený pan předseda horní komory českého Parlamentu. Ano, vlastně i vážená paní senátorka. Měli bychom to zamítnout a musíme si uvědomit - a to jsem vám chtěl říct navíc - my vždycky říkáme, že horní komora českého Parlamentu je ta, která opravuje nejen legislativně technické nedostatky, případně narovnává anebo zamítá a my bychom si neměli dovolit vůbec diskutovat o něčem, co má na začátku tyto nedostatky. Navíc, uvědomme si prosím, že při druhém čtení už by to šlo do konkrétního výboru, a víme, jaké jsou s tím peripetie, odročování, komplexní návrhy, které to mění - a budeme se jimi zabývat anebo to dostaneme hodinu předtím...

Prosím, vyvarujme se toho při podávání našich senátních návrhů a navrhuji zamítnout, resp. připojuji se k předchozím dvěma návrhům. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Malý. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, děkuji. Dámy a pánové, my máme vždycky touhu něco napravit, aby to fungovalo ještě lépe. Ale je to jeden z mála segmentů - pojišťovnictví - který funguje. Jistě si pamatujete, jak řekl náš pan předseda, že tento segment byl upraven tím, že byly zařazeny povinné odvody na záchranné sbory, tzn. hasiče. A byla tady velká debata o tom, že dojde ke zdražení pojištění. Samozřejmě, všichni, co máme vozidla, jsme dostali většinou dopis, ve kterém bylo s ohledem na to, že .... tak bylo potřeba zdražit. Ale on opravdu v tomto segmentu trochu trh funguje, takže já jsem udělal jednu věc, prostě jsem neakceptoval toto zdražení a našel jsem si v podstatě v široké nabídce pojišťoven – dokonce jsem na tom ještě vydělal, takže jsem zásadně proti tomu zasahovat do určitého segmentu trhu, který funguje jenom proto, že se mi zdá, že má velké marže. Když se povídáte, jaké velké marže mají jiné segmenty trhů, tak bychom se do zasahování museli pustit skoro všude. Napoprvé to přestalo fungovat, takže já jsem vždy byl proti tomu, abychom vytvářeli ad hoc nějaký zákon pro něco, protože se nám to zdá momentálně špatně. Bohužel, většina zákonů, které přicházejí, opravdu přicházejí ad hoc na něco. A je to špatně. Není to koncepční práce a právě proto navrhuji taktéž to zamítnout, protože je to jenom proto, že se nám zdá, že určitá věc je příliš drahá. Řekněte mně obecně, která věc není drahá. Všechny. Tím končím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A do rozpravy se už nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se pana předkladatele, zda si přeje vystoupit? Přeje si vystoupit. Takže prosím, máte slovo, pane senátore.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Samozřejmě k té regulaci, pokud se o ní tímto způsobem bavíme, tak se samozřejmě musíme potom zamyslet i nad tím, proč tedy máme regulaci u povinného úrazového pojištění, jestli tam tedy jsme také případně neměli rezignovat na nějaká omezení a už vůbec, jak tady bylo nastíněno fondový princip v pojištění by pak neměla být diskuse o životních pojistkách a diskuse jak jsme mohli vidět minulý měsíc, byla velmi živá. Co se týče připomínek k údajům, údaje, které máte před sebou, skutečně zahrnují tři typy pojištění, protože bohužel nejsou dostupné údaje jiné, to by musel být novelizován zákon o svobodném přístupu k informacím. Nicméně já jsem 14 let dělal v oblasti regulace finančního trhu, jak v komisi pro cenné papíry, tak v ČNB, takže vím, že tato čísla, která máte před sebou, tak z 95 % jsou tvořeny právě tím pojistným placeným v režimu povinného ručení. A protože jsem také svého času měl možnost porovnávat ceny finančních produktů, tak já vám tvrdím, že nyní jak nastalo navýšení cen v minulém roce u povinného ručení v průměru o 10 %, tak já osobně tuto marži z téměř 27 % považuji za nepřiměřenou. Jak tady byly zmíněny dílčí věci, týkající se tvorby rezerv na nějaká budoucí plnění, tak ta se pohybují kolem 2,5 %. Takže tam rozhodně ve 20 % polštář je a to, že se pojišťovny vejdou do 20 %, to lze právě ilustrovat na datech ČNB, a to až 7 let zpět, a právě díky tomu, kolik pojistných smluv je tady v této oblasti, tak tady platí zákon o velkých číslech a je na nich vidět, že vlastně ta data jsou téměř konzistentní. Poměry se tam skutečně liší maximálně o nějaké procenta meziročně. Co samozřejmě tady bylo zmíněno z hlediska legislativního odboru, matematický výpočet, tak když se dobře podíváme na připomínku, tak on mířil pouze do důvodové zprávy, nikoliv do dikce zákona a myslím si, že vycházel z určitého nepochopení. Samozřejmě velmi relevantní diskuse by mohla být na téma sankcí, které vlastně tady zmínil pan zpravodaj a tam je potřeba se skutečně zamyslet nad tím, jaké jsou relace, o kterých se bavíme. A jsou to řády stovek milionů korun, to znamená, aby pojišťovna byla pod určitou jakoby efektivní hrozbou sankce, tak hranice by musela být někde na 100 mil. Zase moje zkušenost z finančního trhu v okamžiku, jak tam je povinnost, které se spotřebitel může domáhat soudní cestou. Tak finanční instituce, protože jsou velmi dobře kapitálově vybavené a je velká pravděpodobnost, že spotřebitel se domůže náhrady škody, pokud by to finanční instituce ignorovala, tak samozřejmě oni to vyplatí. ČEZ ani RWE také nemají nikde žádné sankční ustanovení, že mají vracet přeplatky elektřiny nebo plynu a každý to na účet dostává.

Takže tolik k připomínkám, které tady zazněly.

Snad ještě ohledně toho profesionálního zpracování. Právě to, co předvedlo ministerstvo financí u finančních zprostředkovatelů, je klasická ukázka neprofesionálního přístupu. Česká národní banka jasně navrhovala, jak konstrukce regulace má vypadat. Ministerstvo financí to ignorovalo. A to, jak jsem zmínil, ten poslanecký návrh je zase jen o pokus o dílčí regulaci jedné z pěti položek. Proto byl ten návrh, regulujme ty položky všechny. Takže tolik k těm připomínkám.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Pozval bych pana zpravodaje. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bradáč:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové.

V diskusi vystoupili celkem 4 senátoři. Padl zde návrh na zamítnutí návrhu. K tomu ještě dodám to, že já jsem volil ve své úvodní zpravodajské řeči tu mírnější variantu, ale v podstatě to cítím také tak, že je to na zamítnutí. Takže k tomu dávám kladné stanovisko.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Takže jediný návrh, který padl, je zamítnout, ano? Zeptám se pana předkladatele na jeho stanovisko. Samozřejmě předpokládám, že je negativní. Stanovisko pana zpravodaje bylo vyjádřeno jako pozitivní a o tomto návrhu budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu, který padl v průběhu rozpravy, a to byl návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 13 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 51, proti byl 1. Návrh byl přijat. Čili návrh zákona byl zamítnut. Tím končí projednávání tohoto návrhu zákona. A my se nyní vystřídáme v řízení.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dobré odpoledne. Nyní projednáváme bod, kterým je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jan Veleby, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 107

Je to senátní tisk č. 107. Jedná se o 1. čtení.

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel, pan senátor Jan Veleba, který má slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Veleba:  Přeji dobrý den, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

V úvodu bych chtěl sdělit, že jsem už opustil svůj první legislativní návrh, který se týkal novely zákona o koncesionářských poplatcích, kde se nepodařilo odsouhlasit k tomu senátní slyšení.

Soustředil jsem se na tento návrh, který dle mého názoru je jednoduchý, nekonfliktní, apolitický a myslím si, že by tento návrh přinesl víc demokratičnosti a prvek konkurence do práce České televize.

Můj návrh novely zákona o České televizi se skládá ze tří částí. První část je obecná – zhodnocení platného právního stavu, hlavní principy navrhované právní úpravy a nezbytnost navrhované právní úpravy. Návrh vychází z toho, že je nesprávné, aby televizní vysílání trpělo neodůvodněnou centralizací a posiluje postavení regionálních studií ČT, což je regionální studio Brno a regionální studio Ostrava.

Dále zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky a s mezinárodními smlouvami.

Tento návrh zákona je dle mého názoru v souladu s ústavním pořádkem, respektive dopředu říkám, že ústava se Českou televizí nezabývá. Návrh zákona je rovněž v souladu se závazky ČR, které vyplývají z mezinárodních smluv.

Třetí část obecné části se týká předpokládaného hospodářského finančního dosahu navrhované právní úpravy na státní rozpočet na rozpočty krajů a obcí. Jednou větou - tento návrh nic nemění. Chci tady jenom ještě zdůraznit, že se nijakým způsobem nedotýká ani koncesionářských poplatků.

Pokud se týká té zvláštní části, tak návrh zákona vychází z toho, že Česká televize by měla být skutečně televizí celé České republiky. Současný stav, který určuje stávající platný zákon, je takový, že ve studiu v Brně a Ostravě je ČT ze zákona povinna tvořit minimálně 20 procent svého vysílacího času, což znamená, že zákon umožňuje 80 procent tvorby televize v Praze.

Tento návrh posiluje minimální zastoupení vysílání regionálních studií Brno a Ostrava z 20 na 30 procent. Televizní studia Brno a Ostrava mají ve své územní působnosti Moravu a Slezsko, kde žije zhruba 40 procent obyvatel. To se rovná prakticky 40 procent televizních poplatníků. Takže i z tohoto pohledu návrh logiku má.

I po přijetí tohoto zákona připadne průměrně na jedno televizní studio asi jen 15 procent vysílání a 70 procent bude tvořeno v centru. Ale nejde jen o Českou televizi, ale jde i o široké dopady na ta území. A sice v tom smyslu, že návrh posiluje nejen vlastní studia, ale prostřednictvím jejich činnosti v regionu i regionální kulturu. Lze samozřejmě předpokládat, že větší činnost televizních studií povede k většímu uplatnění místních herců, režisérů, ale i celých souborů, např. filharmonií atd., ve vysílání a tím posílí financování regionální kultury, sportu a dalších oblastí uplatnitelných v České televizi.

Není to tak, že si to jenom myslím a spolu s právním odborníkem, s kterým jsem tento návrh připravoval, jsme to tam napsali. Ale tuto záležitost jsem konzultoval s představiteli uměleckých kruhů v Brně, kteří mi tuto myšlenku potvrdili. A navíc mám písemnou podporu uměleckých svazů z Opavy a z tohoto regionu.

Pokud se týká článku 1, ve zvláštní části, článku 2 a 3, ve zvláštní části, jen návrh dělán tak, aby byl realizovatelný a aby to nepřineslo časové, organizační a jiné obtíže. To znamená, že účinnost je navržena s novým kalendářním rokem, na přípravu je dán České televizi dostatečný prostor, s účinností až od roku 2017, přičemž je navrženo přechodné období tří let. To znamená z 20 na 30 procent s podílem vysílání studií 25 procent.

Takže já bych závěrem tohoto představení – pak tady mám připravené ještě některé další záležitosti pro rozpravu – závěrem bych vás chtěl požádat o propuštění do 2. čtení. Minimálně bych chtěl požádat ty senátorky a senátoři, kteří cítí k těm dvěma regionálním televizím nějaký vztah, kteří zkrátka a dobře na tom území žijí. Nemyslím si, že to je něco kontroverzního, pokud se k tomu přistoupí pragmatickým způsobem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro 1. čtení senátora Jiřího Oberfalzera. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi nejdřív začít poznámkou mimo toto téma, protože takovou poznámkou začal i pan kolega.

On zde konstatoval, že stáhl svůj návrh na změnu koncesionářských poplatků, ale jestli si dobře pamatuji, tento návrh zákona byl podepsán asi deseti senátory a pak jeden z nich nemůže stáhnout ten návrh. Toto všechno musí dělat samozřejmě v souznění, čili ve vzájemném souhlasu. Ale to je spíše technická poznámka. Jinak samozřejmě souhlasím s tím, že tento návrh zákona skončí v minulosti.

Teď stojíme před další iniciativou pana senátora Veleby ve vztahu k České televizi. Sleduji v Berounském deníku dlouhodobě kampaň za navrácení České televize občanům nebo poplatníkům. Takže rozumím tomu, že tento návrh je také jedním z prvků tohoto navracení. Návrh sám je jednoduchý. Přesto je mrzuté, že není příliš dokonalý po formální stránce. Já se budu ovšem spíše věnovat věcné stránce.

Cíl tedy je dosáhnout navýšení podílu, předpokládám v celoměsíčním úhrnu, regionálních zpravodajství na vysílání a zvýšit ho z 20 na 30 procent. Přičemž se zde dává – je to tedy legislativně technicky velmi nešikovně napsáno, ale my asi rozumíme tomu úmyslu, dává se tady šance během tří let se dostat na polovinu. Přesněji řečeno, nejdřív na půlku, do tří let na celý. Tento způsob je kritizován i z pozice legislativy a myslím si, že by to stálo za trochu více péče. Zejména když návrh zákona je takhle kratičký, aby se formulace opravdu zpřesnily.

Když se podívám do důvodové zprávy, tak musím říct, že jsem trošku na rozpacích. Pan senátor zde dává do kontrastu 40 tisíc obyvatel Moravy a Slezska oproti 12 procentům obyvatel Prahy. Nepřímo – není to tam takhle řečeno, ale nepřímo z toho vyplývá, že tedy Praha ukořistila větší podíl na vysílání, než by náleželo z tohoto počtu těm 60 procentům. Ale on počítá těch 12 procent obyvatel Prahy.

Ale jestliže české země mají pouze 12 procent obyvatel Prahy, je to zavádějící. Já chci říci, že Praha v tom případě reprezentuje celé Čechy. A Morava, na rozdíl od Čech, má dvě regionální studia, zatímco Čechy mají jenom jedno. Ale to jenom k té logice, protože bychom měli být i trošku logičtí v té argumentaci.

Pokud jde o výzvu ke kolegům, kteří by mohli svým hlasováním vyjádřit vztah ke svým regionálním studiím, tak musím říct, že já mám velmi dobrý vztah, ačkoli pocházím ze západních Čech a momentálně pobývám ve středních Čechách, mám velmi dobrý vztah ke studiu v Brně a ke studiu v Ostravě zvlášť. Myslím si, že dělají mimořádně zajímavé věci, že si vybudovali za ta léta, kdy působí – a víme, že to je dědictví už z minulého období – vybudovali osobité postavení, vysokou úroveň a zajímavou dramaturgii. Chci říci, že já rozhodně nejsem nějaký pragocentrista, ale mám tato studia velice rád.

Dovolte mi odcitovat kratičce z legislativní zprávy právě k otázce toho technického řešení navýšení, kdy je v článku 2 řečeno, že Česká televize může po dobu tří let navýšit podíl vysílání na 25 procent sledovaného cíle přechodu na 30 procent, podíl v horizontu tří let od účinnosti lze nicméně dosáhnout ku příkladu vymezením obou výší v jednom článku. A sice předpisem dikce ustanovení § 12, odst. 4, zákona s č. 30, a vložením úpravy z 25 pro období od 1. ledna 2017, kdy má být účinnost tohoto návrhu, až do 31. prosince 2019.

Jinými slovy, ten návrh zákona mohl už tu postupnou navýšenou část na vysílání navrhnout i v nějakých krocích. Takhle je to takové zvláštně vágní, od 1. ledna 2017 zvýšíme na 30, ale v dalším ustanovení říkáme, ale může to být jenom 25. To si myslím, že z hlediska formulace zákona je nedokonalé a bylo by dobré, kdyby se to opravilo.

Pak mi dovolte k té věcné stránce. Měli bychom si všimnout, co se v zákonu o České televizi ukládá. Ona má za úkol provozovat multiplex veřejné služby, vysílat díla domácí a zahraniční tvorby, zřizovat síť vlastních zpravodajů a mj. i povinnost zajišťovat v oblasti zpravodajských a publicistických pořadů regionální vysílání prostřednictvím televizních studií pro území jejich působnosti.

V zákoně je posléze (konec závorky, abych vás nezdržoval) stanovena další povinnost týkající se podílu vysílání televizních studií na celostátních vysílacích okruzích. To je těch 20 procent. V roce 2001 zákon 39 novelizoval zákon o ČT. A ten mj. stanovil, že časový rozsah regionálního vysílání zpravodajských a publicistických pořadů musí činit alespoň 25 minut denně. A také uložil povinnost, že podíl vysílání studií musí být 20 procent. Čili to je novelou z roku 2001.

Je třeba říct, že Česká televize má především za úkol vyrábět a také vysílat pořady zejména podle kvality scénáře a podle potřeb obyvatel České republiky. V současné době Česká televize provozuje 15 regionálních zpravodajských studií. Ve Zlíně, Olomouci, Krnově, Liberci, Ústí nad Labem, Chomutově, Karlových Varech, Plzni, Klatovech, Českých Budějovicích, Táboře, Jihlavě, Pardubicích, Hradci Králové a Trutnově.

Jednou z možností, kterou by Česká televize mohla naplnit navržené procento, je vybudování dalšího velkého studia. Ale to by mohlo být např. v Plzni nebo Hradci Králové, protože regionální neznamená moravský. A je třeba říct, že je-li zde pražské centrum, pak je to jediné regionální studio pro českou část našeho státu.

Pokud bychom mechanicky stanovili navýšení procenta, mohli bychom se setkat s tím, že se naplní čistě formálně. Programy, které vznikly v brněnském nebo ostravském studiu, mohou být reprízovány tak dlouho, až bude dosaženo 20 procent na vysílání.

Čili já si myslím, že bychom neměli jít touto cestou. Televizní výroba a vysílání je technologicky a finančně náročná činnost. Rozhoduje kvalita scénáře, jak jsem zmínil, žánr pořadu, technologické možnosti, u přímých přenosů rovněž místo, kde se událost koná. Pro výslednou kvalitu daného pořadu není rozhodující místo bydliště jednotlivých tvůrců, ani regionální lokace. Díky tomu může vzniknout situace, že i přes zařazení projektu do regionálního studia, třeba seriálu do Brna, se nakonec takový seriál natáčí pražským režisérem, v projektu hraje několik regionálních herců, ale také několik centrálních, když to tak chcete říct, stejně tak i lokace jsou voleny podle potřeby scénáře. Takže jestli se něco má odehrávat v nějakém prostředí, nemusí to vždy být k nalezení na Moravě.

Toto platí zejména o dramatické tvorbě. A to si myslím, že má zejména vztah k tomu argumentu, že by posílení toho procenta bylo větší příležitostí pro regionální umělce. Pokud jde o sport, tak si myslím, že Česká televize vysílá sportovní události ze všech koutů České republiky. Tam si myslím, že povinné navyšování procenta by mohlo třeba znamenat, že Česká televize bude muset organizovat nějaké sportovní události, aby měla zrovna tuto, třeba z Moravy.

Odkud to vzít?

Já shledávám tento návrh čistě technicistní. V podstatě lze porozumět, ale na druhou stranu toto není cesta, jak toho dosáhnout. Myslím si, že se musíme bavit s Českou televizí o procentech. Jaké to má konsekvence na počet zaměstnanců, jaké to má konsekvence na další náklady, rozšiřování studií, jejich technologického vybavení. A to nemůžeme tady od stolu, byť s velmi dobrým úmyslem, určit navýšením procenta.

Já jsem přesvědčen – a nechám se opravit panem navrhovatelem - že tomuto návrhu nepředcházela žádná solidní debata. V Senátu máme dva orgány, které se zabývají médii. Je to výbor pro vědu, vzdělávání, kulturu, lidská práva a máme zde také mediální komisi. Ani jeden z těchto orgánů nebyl vyzván, zapojen do nějaké debaty k tomuto tématu, ze které by případně mohlo vzejít, jakým způsobem by se to dalo realizovat.

Já si myslím, že nemůžeme odsud od stolu nařídit České televizi, ať něco udělá. Co když to bude znamenat, že bude požadovat více prostředků? Já myslím, že nejsme připraveni teď momentálně navyšovat koncesionářské poplatky. Co když to bude znamenat, že bude třeba přesouvat nějaké armády zaměstnanců z jednoho do druhého studia? To jsou všechno věci, které je třeba domyslet.

Takže já myslím, že dobré úmysly je třeba ještě vyfutrovat – s odpuštěním za to slovo – také nějakou odbornou znalostí a hlavně diskusí s dotčenými stranami. Můj názor je, že Česká televize za poslední roky výrazně zlepšila kvalitu své produkce, zvýšila kvalitu, ale i množství své produkce, která odpovídá – samozřejmě až na nějaké výjimky, všechno se vždycky nepodaří – odpovídá tomu, co by veřejná služba měla reprezentovat. Nemám pocit, že by regionální studia byla nějakou popelkou a bylo třeba je pozdvihnout navýšením určitého procenta.

Již směřuji k závěru. Já jsem na začátku chtěl začít tím, že mám jisté déj? vu, že totiž rozprava, která proběhla k předchozím dvěma návrhům, by se dala v podstatě překopírovat i k tomuto. Myslím si, že tento návrh není kompetentní, není podložen znalostí a může vytvořit – nebezpečné je možná silné slovo, ale velmi obtížné situace, které bychom uvalili na ty, kteří tuto službu realizují.

Vzhledem k tomu, že je kratičký, nenavrhuji, abychom ho vrátili k přepracování, ale doporučuji, abychom ho zamítli a vyzvali navrhovatele, aby podstoupil nejprve nějakou důkladnou diskusi, inicioval ji, já sám jsem členem výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, lidská práva, jsem ochoten se toho ujmout. Abychom se skutečně, než se do něčeho takového pustíme, bavili s dotčenými stranami.

Děkuji za pozornost. Jenom prosím zaznamenat návrh na zamítnutí.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Zaznamenáno. Děkuji, pane zpravodaji, a prosím vás, abyste rovněž i vy zaujal místo u stolku zpravodajů, samozřejmě sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy.

A aniž jsem řekl to kouzelné slovíčko, otevírám obecnou rozpravu, protože je tam značný seznam kolegů a kolegyň. Ale já to akceptuji samozřejmě, to znamená otevírám obecnou rozpravu. A první do rozpravy tady byl s právem přednosti pan senátor Horník – a pak bude následovat pan senátor Jan Veleba. Prosím, pane předsedo.

Senátor Jan Horník:  Nebojte se, já budu velmi stručný, kolegyně a kolegové. Dávám návrh, aby tento senátní návrh zákona pana Veleby, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, se zamítl.

V podstatě reaguji na to, co řekl zpravodaj, ale on to neřekl v rozpravě. Takže já to teď říkám a platí na to všechno, co tady bylo řečeno i u těch předchozích zákonů. Je to jednoznačně nesystémové, a podle mého to tady na naší půdě nemá co dělat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Přejdu konstatování, že to tady nemá co dělat, protože si myslím, že mám právo podávat návrhy zákonů.

Budu se věnovat poznámkám nebo stanovisku pana zpravodaje.

Samozřejmě bych rád tady tento návrh podrobil diskusi. Spěchat není potřeba. Ale ale poraďte mi, jak to mám udělat, když jsem se o totéž snažil v předchozí legislativní aktivitě, což byly koncesionářské poplatky, pokud se týká pléna, mluvím o návrhu na veřejné slyšení k tomuto zákonu. Ne k tomuto, ale k tomu předchozímu. Tak to bylo zamítnuté. A když jsem šel o stupeň níž a požádal jsem o souhlas se slyšením VVVK, tak jednání proběhlo, dohoda mezi předsedou výboru a mnou byla, že ve dvanáct hodin se to bude probírat v bodě "Různé". Ale probralo se to dřív, a já jsem u toho nebyl... I když jsem tady byl pět minut od Senátu, a čekal jsem, kdyby byla změna času. Takže mi zkuste poradit, jakým způsobem se v tomto Senátu o věcech diskutuje...

Mám tady - po této zkušenosti - dojem, že připuštění k diskusi je vysoce selektivní.

Dále, co k tomu mám. Nechtěl jsem tady mluvit o České televizi, protože jsem si myslel, že návrh opravdu není kontroverzní. Česká televize zvýšila kvalitu své produkce. Já jsem teď asi posledních 14 dní nesledoval denní svodky nejen České, ale všech televizí. Je zvýšení kvality hlavní zpravodajský pořad, Události České televize, který sleduje 400-440 000 diváků? A obsahově stejný pořad Novy sleduje 1,5 milionu? U té České televize je to do 5 % sledovanost. Takže to opravdu zasluhuje diskusi, tyto záležitosti. Ze všech stran, nejen z mého pohledu, ale opakuji, nevím, jak diskusi tady zkrátka docílit.

Pokud se týká formulace přechodného období, já jsem se seznámil s legislativním stanoviskem našich legislativců. A nechal jsem si zpracovat právní analýzu. A já vám mohu ten názor přečíst.

Přechodné období lze jistě upravit i jinak, ale navrhovaná úprava je možná a vhodná. Vychází ze staré právní zásady, že speciální úprava má přednost před obecnou. Tedy obecně je zavedena povinnost podílu 30 % studií na vysílání, ale speciálně je možné použít na přechodné období 25 %. Nižší objem je možnost, nikoli povinnost. Záleží na úvaze vedení ČT. A pokud bude chtít zavést vyšší podíl i během přechodného období, zákon tomu nebrání. Návrh senátní legislativy je sice možný, ale jeho nevýhoda je, že přechodné období zůstane natrvalo součástí přímo textu zákona o České televizi, a tím tento zákon znepřehlední.

A pak ta právní analýza, nebudu vás tady unavovat paragrafy, odstavci a písmeny, pak ta právní analýza na konkrétním příkladu senátního návrhu, na konkrétním příkladu soudního správního řádu ukazuje, jak přechodné období tímto způsobem, který je v této novele, zkrátka je možné. Takže to k tomu přechodnému období.

Za další, jednu věc uznávám a uvědomil jsem si ji opravdu až dnes. Jistě jste si všimli, že při seznamování se svou novelou jsem tuto větu vynechal, protože má pan zpravodaj zkrátka pravdu, že nelze stavět proti sobě 40 % obyvatel Moravy a Slezska proti 12 % Prahy. To pravda zkrátka je a s tím souhlasím, to mi ulítlo.

Jinak si myslím, že o mnoho nejde, že zkrátka a dobře podpora těchto dvou regionálních studií pro ta území má velké výhody, má velké výhody pro umělecké kruhy atd. A to časové období je natolik dlouhé, že jsem si jist, že by to absolutně vůbec nic nezpůsobilo. Takže vás znovu žádám o propuštění do 2. čtení, děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dalším do rozpravy je přihlášen s právem přednosti předseda Senátu, pan Milan Štěch. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, asi jako každý tady z nás se na některé tisky připravuji víc, na některé méně. A protože jsem původně chtěl návrh Jana Veleby podpořit i z lidských důvodů, tak jsem si nechal vytáhnout nějaké údaje, a musím říct, že jsem se přímo zhrozil, do čeho bych se pustil.

A říkám to tady otevřeně, neměl jsem čas o tom s ním pohovořit. Já si myslím, že touto cestou se nemůžeme vydávat. Už dnes limity, že musí být minimálně 20 %, jsou diskutabilní. Podle mého názoru nejde o to, odkud to bude vysílané, kdo to bude zpracovávat, ale jakou to bude mít kvalitu a úroveň.

Mě třeba nejvíce mrzí na České televizi, víte co? Že úplně vypadly filmy, pořady, které byly ve slovenštině. Naše děti a vnoučata budou umět výborně anglicky, španělsky, italsky, já nevím, další světové jazyky. Ale už dnes naše děti nerozumí z polovičky slovenštině. Přitom říkáme, Slováci jsou naši nejbližší partneři, bratři. A já si myslím, že Slováci se v tomto chovají jinak. Možná je to i z pragmatických důvodů, že v Česku jich více studuje a další a další, ale mně by vyhovovalo, kdyby se tam občas objevil nějaký pořad převzatý od Slovenské televize, který má samozřejmě kvalitu a úroveň, protože se domnívám, že by to bylo potvrzení skutečně těch výborných vztahů, o kterých hovoříme a které jsou. To jen taková poznámka mimo tento návrh.

Já jsem si nechal vytáhnout, jak se to v minulosti vlastně vyvíjelo. A mohu vám říci, že například v roce 2002 byl podíl zmiňovaných regionálních studií na vysílání v procentech 9,5 % na ČT1, a 8,5 % na ČT2. V současnosti ČT1 má pořady, které jsou z prostředí regionálních studií 24,9 % a ČT2 má 24,4 %. Že průměr za všechny kanály je 17,1 % je proto, že přišel ČT sport, dále ČT24, ČT art a podobně. To jsou pořady, které jsou skutečně velmi specifické a já si myslím, že diváka nezajímá, odkud jde ten koncert, ale zajímá ho, jakou kvalitu má ten koncert nebo zrovna tak to sportovní utkání. ČT, jak jsem se informoval, umí vyhovět například tomu, řeknu absurdní případ, ale bylo by to možné, že sportovní přenos Sparta – Slavia bude vysílat z Prahy brněnský televizní štáb přes Brno a pouštět to do sítě. Je to možné, akorát to bude stát o několik milionů více korun. Oni se s tím vyrovnají. Ale pozor, abychom my tady tomu neotevírali prostor.

Na druhou stranu, my jsme každý odněkud. Já jsem Jihočech a částečně Vysočina, vy jste Západočeši, Severočeši. A proč naše regionální studia nemají mít také nějaký podíl? My bychom tam také chtěli zaměstnat na tom více lidí. Touto cestou nemůžeme jít, opravdu nemůžeme jít.

Je mi skutečně jedno, jestli je to z Prahy, z Ostravy, z Brna, nebo to bude zpravodajství odněkud jinde, ale mě zajímá ten obsah. Takže kritizujme ČT jako veřejnoprávní za obsah. Já si myslím, že v podtextu drobet je takové to neuspokojení z jejich zpravodajství. Já jsem léta dělal v odborech a co jsem si vyslechl ve veřejnoprávních televizích o našich akcích a názorech, tak bych si pomalu připadal jako vyvrhel společnosti. Ale člověk se s tím musí vyrovnat a dlouhodobě přesvědčit, že to s tou společností myslí dobře a nemůže podléhat momentálním náladám, které třeba z toho zpravodajství na nás působí. Je to prostě tak.

A na konec musím říci, že si myslím, co se týká Senátu, že ČT o Senátu informuje objektivně a Senát také samozřejmě zvýšil svůj mediální obraz poměrně výrazně za poslední léta, takže bych tady zrovna nechtěl se ani do tohoto pouštět, že máme nějaké důvody ČT v tomto, co se týká zpravodajství, výrazně kritizovat. Můžete mít jiný názor, já říkám svobodně svůj názor.

Takže já také nechci jít touto cestou. Když to dáme k dopracování, já nechci, aby se pracovalo na nějakých procentech, která se budou přidělovat jednotlivým studiím. Mě by to dostalo do situace, že se musím ptát, proč např. jižní Čechy, kde je velký turistický ruch a další a další, nemáme také nějaké procentíčko?

Jistě by kolegové ze západních Čech říkali, proč také nemají nějaké procentíčko. Vždyť o to vůbec nejde. Já musím říci, že si třeba v řadě věcí víc rozumím s lidmi ze severní Moravy než s lidmi z Prahy nebo z Čech. A prostě je to tak a je to v pořádku. Ale to neznamená, že tu budeme porcovat republiku. Myslím si, že věci, které by zaváněly nacionálním přístupem, a to je přehnané slovo, nebo regionálním přístupem, nejsou namístě. Buďme rádi, že máme republiku pohromadě. A řešit to přes vysílání studií jednotlivých televizí, si myslím, že není šťastné. A připomínám, dámy a pánové, v roce 2002 v průměru 9 %, v roce 2014 skoro 25 % na těch nejsledovanějších kanálech, což je ČT1 a ČT2. Já si myslím, že to jsou čísla, která jsou naprosto výmluvná, že se zvyšuje podíl regionálních televizí. Pokud je kvalita, tak po ní tady pražské centrum sahá. A bude tomu, věřím, i v budoucnu. A na to může dohlédnout televizní rada, na to může upozorňovat a dohlížet naše komise, ale není potřeba provádět administrativní zásah, že budeme procentuálně přikazovat nějaká procenta. Takže je mi to líto, že to musím takto říci, ale nemůžu být k tomu lhostejný, protože se domnívám, že by to nebyl správný postoj Senátu a v tomto případě i mě osobně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Petr Bratský. A má slovo.

Senátor Petr Bratský:  Dobré odpoledne, pane předsedající, kolegyně a kolegové, můj cit mi říká, že nálada je tady spíše tu novelu zamítnout, ale přesto bych se s vámi rád podělil o některé věci. Osm let jsem jako poslanec byl ve Stálé komisi pro sdělovací prostředky. Od roku 2002 jsme sledovali výroční zprávy ČT, kde vždy byla ta kolonka právě procentuálního počtu práce regionálních studií. Tehdy jen Brno, Ostrava, později, jak ČT i její vedení vyslyšelo určité prosby, názory, tak se to měnilo natolik, že už máme dnes všechny ty pořady, o kterých před chvílí hovořil i pan předseda Štěch, tzn. ČT sport, ČT art a ty další, které úplně smazávají ten podíl regionálních studií.

Já bych chtěl možná říci, že co se týče zpravodajství, to nemá vůbec cenu, tam přispívají úplně všichni a sbírá se to z celé ČR. A je opravdu čím dál vyváženější a lepší. Ale dramaturgové, scénáře z těch regionálních studií, dokonce ze všech, i z těch, co byly jmenovány panem zpravodajem, který to velice výstižně předtím říkal v tom svém poměrně dlouhém příhovoru k nám, tak dramaturgové a scénáristi by měli dodávat kvalitní věci, kde potom se bude rozhodovat ve vedení, co se bude točit a co ne za peníze, protože i ČT si musí svůj rozpočet chránit a svým způsobem rozhodovat o tom, co a kde se bude točit. A na nich je ten podíl určitě větší než na tom, abychom zákonnou normou nařizovali, v jakém studiu jaké procento má být. Tady naprosto souhlasím se všemi předřečníky.

Chtěl bych vám ještě říci, že Stálá komise pro sdělovací prostředky Senátu má a vyjednává návštěvu ČT i Českého rozhlasu. Bohužel je to spíše o tom, že když jsme od nich dostali dobrou nabídku na nějaký čas, tak většina senátorek a senátorů zrovna v tom čase nemohla. To je prostě tak, že my jsme také ve svých regionech a pracujete tam, máte další povinnosti, takže spíš je to o tom čase. Ale nepochybně už i to, že pan kolega Veleba tento námět zde podal, je jakýmsi signálem pro ČT, aby se znovu ještě zamyslela a spolupracovala s těmi studii a více se podívala na to, jaké náměty tam vznikají. Ale jsem bytostně přesvědčen o tom, po té dlouhé době, co sleduji tyto věci, že to je skutečně jen o kvalitní přípravě od scénáristů a dramaturgů. Říkám, o zpravodajství nemá cenu se v tuto chvíli určitě bavit.

Děkuji vám za pozornost, chtěl jsem to říci jen jako svou osobní zkušenost. A kdo z vás to chce sledovat víc, tak nechte si vytáhnout právě ty výroční zprávy, tam uvidíte, že od roku 2001 podíl regionálních studií neustále rostl, procento za procentem až na nynějších téměř 25 %. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další do rozpravy je přihlášen teď pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Já bych chtěl, dovolte, průběžně reagovat na předchozí vystoupení. Já si myslím, že tu bylo řečeno, že nemá smyslu procentuálně přikazovat. Ale ono přikázáno je. 20 Brno a Ostrava dohromady, a Praha 80. Takže je to jen o mírné úpravě tohoto, podle mého hlubokého přesvědčení, nepoměru.

Pokud se týká objektivních informací o Senátu, já si rovněž myslím, že ČT o Senátu informuje poměrně slušně, nepoužil bych ve všech případech slovo "objektivní", ale poměrně slušně. To ale nevylučuje vůbec to, co tu říkám pod tímto úhlem pohledu. Neměli bychom to hodnotit. A pak si myslím to, že zkrátka a dobře je tu podle zákona organizační struktura ČT, a ta říká, že je ústředí, Kavčí hory, hlavní sídlo televize a gró ČT. A pak jsou dvě organizační složky, to je regionální studio Brno a Ostrava. A není vůbec nic proti ničemu, když v těch 70, teď 80 % jsou tam zahrnuta ta regionální studia v Čechách. To podle mého názoru, o nic neusiluji, jen chci v tom návrhu, aby ty organizační složky, které jsou dané zákonem, aby byly posíleny. A jsem přesvědčen, že by to mělo velmi příznivý dopad. Doba rozložení je dostatečně dlouhá.

Pokud se týká výroční zprávy ČT, já to tady zatím v tuto chvíli nebudu otevírat, to je na dlouhou debatu. Jenom tu chci znovu podotknout, že rozpočet, který budu zaokrouhlovat v řádu 7 mld. ročně, tak ten nemůže kontrolovat NKÚ. A nemám informaci o tom, i když jsem se po tom pídil, že by Rada pro ČT si vyžádala nějakou kontrolu. Nic takového se tam zkrátka neděje. Mě udivuje, že nikomu toto nevadí. Ale to jsem tady nechtěl, to tu jen podotýkám, protože předřečník o tom mluvil. Takže to je tak všechno zatím, děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, také děkuji. Dalším do rozpravy s právem přednosti je pan senátor Jaroslav Kubera. A má slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Hezký teplý den. Já v úvodu jen řeknu, že s odvoláním na nález Ústavního soudu, číslo TZ54 z 24. 6., který jinými slovy říká, že si tady máme povídat mezi sebou a nikoli navenek, jinak bychom nemuseli mít imunitu, dokonce když tamhle řeknete totéž, co řeknete tady do té kamery, tak už nemáte imunitu, což mě trošku překvapilo, ale nevadí. Tak já se obracím vaším prostřednictvím třeba na pana senátora Velebu, a budu jakoby hovořit k němu, ale nebudu ve skutečnosti.

Takže co je to objektivní zpravodajství, to je o tom, z jakého úhlu pohledu se na to podíváte. Když bude pro vás příjemné a příznivé, tak se vám bude zdát objektivní. A když bude nepříjemné, tak budete říkat, že je neobjektivní. To je první věc.

Druhá věc je, že ČT čelí obrovské konkurenci soukromých televizí. Nejen televizí, ale médií všeho druhu včetně internetu. A bulvarizace české společnosti už dosáhla takové úrovně, že by se s tím mělo něco dělat, ale ono není co s tím dělat. Kdyby někdo posuzoval českou společnost podle internetových a facebookových diskusí, tak si řekne: "Kristepane, co to tady je za národ?" Ale ono to tak není. Tam velká část lidí jsou frustrovaní jedinci, kteří se buď předvádějí, zejm. anonymně, to je baví nejvíc. Já to vím z vlastní zkušenosti, když si přečtu mail a pak tomu člověku zatelefonuji, tak najednou už to nejsou ta slova. A když ho dokonce mám možnost pozvat, když je z města, tak už najednou je to normální slušný člověk. Je to podobné tomu, jako když vidíte člověka, kterého znáte, on jde na fotbal a vy ho pozorujete, tak si říkáte: "To přeci vůbec není možné, jak se může z tohoto doktora stát zvíře? On tam řve, nadává rozhodčímu, hází něco, blázní, dokonce někteří i dělbuchy hází." A potkáte ho na ulici a je to normální člověk. Tam zřejmě funguje nějaká ta masová... A ono to funguje při všech demonstracích. Tam první hodí kámen a už se hází Molotovy...

Takže to je velmi těžké, konkurovat té těžké konkurenci. A samozřejmě i ČT se chce prezentovat, tzn. že se tomu podřizuje. Pokud bude chtít, aby se lidé nedívali na konkurenční televizi, tak musí také zařadit první zprávu vlakového neštěstí, které se dnes stalo, protože jinak zaostane a je to vidět na tom, je to velmi smutná příhoda, zemřeli tam lidé, ale za tu samou dobu se na silnici zabilo možná 5 účastníků silničního provozu, nevím, to bude za chvíli, ta statistika. A ten policejní člun, co přejel toho plavce v černém neoprenu, který se nadechuje pod vodou a vidět ho není, tak čekám, kdy někdo ze senátorů navrhne nějaký zákon. Buď zakázat motorové čluny a skútry, a nebo nařídit světelný maják všem plavcům, aby byli vidět. To je ta příhoda jednotlivá. Pochopitelně zase se dneska určitě utopí minimálně tři lidé v ČR, protože tady neumí plavat nebo skočí do lomu a budou na vozíku.

Ale abych se vrátil k tomu problému, jak pomoci ČT a zejména regionálním. Je to údaj o něco starší, můžete si dohledat novější, ale svého času činila osvobození různých skupin obyvatel, a nejsou to senioři, aby bylo jasno, jsou to jiní obyvatelé. Jsou to ti, co ráno se dívají na televizi a večer chodí krást. A neplatí ani poplatek, který mají platit. Tak to činilo v té době pro ČT 500 mil. Kč ročně. A pro Český rozhlas 250 milionů. Takže pokud bychom navrhli senátní návrh zákona, pane senátore Velebo prostřednictvím předsedajícího, tak máte dostatek prostředků i pro regionální studia. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, také děkuji. Dalším v pořadí je paní senátorka Eva Syková.

Senátorka Eva Syková:  Pane předsedající, kolegové, už se téměř rozpakuji tady hovořit, protože se budu opakovat v některých věcech. Ale dovolte mi, abych vyjádřila také svůj vlastní názor. Nepovažuji za šťastné, že byl předložený návrh zákona zařazen na pořad dnešní schůze teprve včera večer. Ale o nic šťastnější není bohužel ani obsah tohoto návrhu. Není z něj zřejmé, jaké jsou relevantní důvody pro zpřísnění regulace struktury vysílacího času ČT. Není zřejmé ani to, jak by schválení předloženého návrhu mělo vést k zamýšlenému výsledku. Argumenty v důvodové zprávě návrhu jsou buď příliš obecné, nebo dokonce zavádějící. Už tady bylo řečeno, že je pravda, že v Praze žije zhruba 12 % obyvatel, ovšem mezi počtem obyvatel a počtem poplatníků televizních poplatků není tak jednoduchá přímá úměra.

Kromě toho důvodová zpráva a priori předpokládá, že programy vznikající v Praze, se netýkají regionů, a naopak. Pomíjí i možnost, že může být ekonomicky výhodnější některé výrobní kapacity koncentrovat na jednom místě, z čehož ještě neplyne, že to nutně musí mít vliv na obsah vyráběných programů.

Jediným výsledkem přijetí tohoto návrhu zákona bude, že pořady vyrobené v Praze budou vysílány z Ostravy nebo Brna, aby bylo možné splnit požadavek zákona na podíl regionálních studií na celkovém vysílacím času. Předkladatel bohužel pominul, že je podstatný rozdíl mezi výrobou a vysíláním. Kýženého navýšení výroby pořadů s regionální tematikou v celostátním vysílání tímto způsobem nelze dosáhnout.

Předložený návrh zákona má ale jedno pozitivum. Odhaluje totiž nesmyslnost celého odstavce 4 v § 12 zákona o ČT, tedy tu povinnost 20 %. Jako zákonodárci bychom po ČT neměli požadovat něco, co je prakticky nesplnitelné. Zejména po vzniku, jak už bylo řečeno, nových celostátních stanic, jako je ČT24, ČT sport, ČT art, ČT D.

Ráda bych zde připomněla, že záměr zvýšit podíl pořadů vyrobených z regionálních studií ČT, a tím zvýšit prostor pro krajskou kulturu a mimopražské dění v celostátním vysílání, není nijak nový. My starší si ještě pamatujeme, že počátkem 80. let minulého století bylo v reakci na politický tlak tehdejších vedoucích tajemníků krajských výborů KSČ Severomoravského a Jihomoravského kraje, soudruhů Miroslava Mamuly a Karla Neuberta, tehdejší Československé televizi uloženo výrazně zvýšit výrobu a vysílání krajských studií. Tehdejší předkladatelé si naštěstí alespoň nepletli pojmy výroba a vysílání. Výsledek byl ale bohužel přesto tristní. Záměr nevycházel z reálných kapacit technického zařízení ČT Ostrava a Brno, kde neměli a ani dnes nemají dostatečné kapacity pro výrobu dramatické tvorby, nemají dostatečné kulturní zázemí ve výkonných umělcích a realizačních týmech. Výsledkem bylo několik pokusů s hereckým obsazením z Prahy a s pražskými realizačními štáby. Aby se nakonec splnilo závazné procento, jezdily dokonce přenosové vozy z Ostravy a z Brna vysílat fotbalová a hokejová utkání přes celou republiku až do Prahy.

Jsem přesvědčena, že bychom vytváření takovýchto Potěmkinových vesnic neměli v žádném případě podporovat. Proto vám navrhuji, abychom předložený návrh zákona dále neprojednávali a zamítli již v 1. čtení tak, jak již tady bylo navrženo. Ráda bych zdůraznila, že se stavím proti předloženému návrhu zákona, nikoli proti vyšší míře přítomnosti regionálních témat ve vysílacím čase ČT. K ní je však pomoci zejm. rozvojem kulturního a společenského života v regionech, nikoli kontraproduktivní technokratickou regulací struktury vysílacího času. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. A jen pro pořádek, podle jednacího řádu jsme povinni zařadit podaný senátní návrh zákona na nejbližší schůzi Senátu PČR, čímž jsme vyhověli jednacímu řádku. Takže to jen pro pořádek. A dalším je přihlášený pan senátor Jan Veleba s právem přednosti.

Senátor Jan Veleba:  Teď už budu stručný. Já potom při určitém výsledku hlasování možná zvážím, že připravíme další návrh. A možná že by to mohl být takový návrh, že by se podíly regionálních studií úplně zrušily tak, aby se to mohlo centralizovat zkrátka úplně totálně. Jinak si myslím, že vzpomínka na Mamuly a já nevím na koho všeho, je naprosto nemístná, že je to nekompetentní způsob argumentace.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Další v pořadí je pan senátor Jaromír Jirmář. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, nebudu hovořit přímo k tomuto zákonu, ale spíše co se týká otázky případného veřejného slyšení na podobné téma. Ano, my jsme byli domluveni s panem senátorem Velebou, že se ve 12 hodin vrátíme k tomu návrhu, kdy on nám poslal program veřejného slyšení. Diskuse se na výboru rozvinula dříve, protože dva členové výboru, kteří jsou zároveň členy mediální komise, potřebovali odejít. Takže tam se diskuse rozvinula, na základě toho se členové výboru neztotožnili s obsahem návrhu veřejného slyšení a dohodli jsme se, že ano, problematice ČT budeme věnovat pozornost jako náš výbor ve spolupráci s mediální komisí. A že na příští jednání výboru, pokud bude chtít pan senátor Veleba, že to zařadíme a budeme o tom diskutovat. A domluvíme se, jakým způsobem a kdo všechno by na veřejném slyšení vystoupil. Tato nabídka platí i pro další případná jednání výboru, takže u nás dohoda pořád platí, že ve spolupráci s mediální komisí se chceme této problematice ale věnovat komplexněji. Ne jen tak, jak bylo v původním návrhu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Zatím poslední do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Stanislav Juránek. A pan senátor má slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedající, vážený kolego Velebo a všichni senátoři a senátorky. Já vás prosím, abyste si teď uvědomili, že jsme tady více než hodinu mluvili a vystupovali, a během tohoto vystoupení nevystoupil ani jeden člověk z Moravy. Jsem první. Já to chci jen pro úvod, a nebudu diskutovat, protože to není diskuse s někým, kdo sedí v přední řadě, ale chci říci, že není v tuto chvíli...

Já jsem z těch, kteří předkládají, kolega Veleba je zvolený za okres, který je v Čechách. To znamená, že chci tuto věc uvést před tím, než budu mluvit.

Nemá smysl v tuto chvíli, pokud někdo máte tento záměr, dělit mezi sebou Moravu a Čechy. Chtěl jsem tady jenom zdůraznit, že za Moravu jsme necítili tu potřebu, abychom v této věci takto vystupovali a říkali, došlo k tomuto rozdělení.

Přesto je docela dobré si říci, že já mám konkrétní zkušenost, a chtěl bych, aby některé hlasy z Prahy nezněly tak samolibě, jako že všechno nejlepší je v Praze a že se pro to musí dojíždět z Brna a z Ostravy. To bych byl také velmi rád, aby toto tady nezaznívalo, prostřednictvím pana předsedajícího bych prosil, aby to bylo paní senátorce sděleno.

Jiná věc v tuto chvíli je, že mám jasnou zkušenost, když jsem byl osm roků hejtmanem, a to bylo od roku 2000 do roku 2008. A chci tady popřít i to, že zpravodajství je vyvážené. Ujišťuji vás, že když se na to podíváte, a teď prosím, očima všech, kteří nejsou z Prahy, abyste se podívali na to a porovnali si, kolik zpravodajství o krajích a o konkrétních lidech, jako byli krajští hejtmani a primátoři hlavních měst v krajích bylo v letech 2000 až 2008 a kolik je jich v tuto chvíli.

Ujišťuji vás, že nemám žádný průzkum v tuto chvíli, ale je velmi prostý a jednoduchý. Vedl jsem si jenom statistiky jednotlivých hejtmanů v daných krajích na základě sledování televize, a ty si můžeme jistě dohledat zcela bez problémů, že se o nich vědělo. V současné době se ví o jednom jediném hejtmanovi. To je náš jihomoravský hejtman, ale nikoliv na základě zpravodajství, které by bylo z Brna, ale na základě toho, že je šéfem Asociace krajů a že toto zpravodajství je vedeno z Prahy.

Neříkám, že tento zákon je dobře postavený a že zvolil dobrou dobu a především způsob projednávání. A nemyslím si, že je třeba tento zákon přijmout. Ale chci jenom, abychom si uvědomili, že tyto věci, které zde jsou skutečně nejsou v pořádku, a rozumím předkladateli, že se zaměřil na jediný prvek, který lze snadno zmínit, a to je právě procentuální prvek v této věci.

Říkám, že tomu rozumím, protože žádným jiným způsobem v současné době nelze navýšit regionální zpravodajství kdekoliv v České republice. Rozumím mu, nicméně myslím, že je mnohem důležitější, aby se o tom vedla debata a aby tato debata byla bez hranice Čechy – Morava, protože čistě náhodou organizačními složkami je pouze Ostrava a Brno.

Proto mi dovolte, abych poděkoval prostřednictvím předsedajícího, ale tady možná mohu i nepřímo, že se neurazí kolegovi Velebovi, že zvedl tuto diskusi a prosím příslušné činitele, kteří jsou v mediálních radách, aby se nad touto věcí zamysleli, i z pohledu Hradce Králové, i z pohledu Plzně, i z pohledu Českých Budějovic. Jsem přesvědčen o tom, že situace v letech 2000 až 2008 byla příznivější i v kulturních záležitostech, než je v současné době, ale i ve věcech, které se týkají zpravodajství. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. A teď navazuje místopředseda Senátu Zdeněk Škromach, senátor to z Moravy. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, nechtěl jsem vystupovat, protože si myslím, že každý na to máme jiný názor. Ale musím trošku říci, že paní kolegyně Syková mě k tomuto vystoupení přinutila. Domnívám se, že takovéto necitlivé vyjadřování z Prahy vůči Moravě a nám Moravanům, že nám musejí jezdit dělat kulturu Pražáci na Moravu .... No přijeďte, paní senátorko, na naše hody, přijeďte na naše různé kulturní počiny, přijeďte navštívit Moravu třeba do sklípků, a věřím tomu, že většina slavných pražských umělců pochází právě z Moravy.

A je to takové trošku necitlivé připomínat si ještě Mamulu, to bychom mohli vzpomenout také slovenského Pražáka Husáka, apod.

Ale v této chvíli držme se věci. Myslím si, že Morava má své, Praha má své, české kraje mají své a navzájem se takhle štengrovat není úplně rozumné, protože potom samozřejmě my moravští Slováci s naší horkou krví potom začínáme se zvedat ze židličky, a to nedopadá vždycky zcela dobře.

Ale chápu to a jsem velmi tolerantní vůči své kolegyni, a vnímám to samozřejmě tak, že si neuvědomila, že tím zbytečně vyvolává některé emoce, které právě v diskusi k tomuto tématu by tady zcela nemusely zaznívat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Jako další do rozpravy je přihlášen předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Máme drobet času a rozvinula se tady diskuse, tak si dovolím zareagovat na vystoupení pana kolegy senátora Juránka, že si do určité míry posteskl, že v určitém období, možná i nyní, třeba krajská zastupitelstva, kraje jsou málo prezentovány. Mohu vám říci, že když jsem doma na jihu Čech, pouštím si regionální televize, které jsou soukromé, v některých městských televizích mají podíly i zastupitelstva. A mohu vám říci, že jako druhá ústavní osoba se během roku prakticky v televizi neobjevím, i když v regionu jsem prakticky každý týden, a kdybych tam nebyl, nebyl bych asi 4 x zvolen senátorem. A mě tam nepustí.

Hejtman, starosta a další tam jsou. Je to v pořádku, protože oni informují o regionální politice, o komunální politice a veřejnoprávní televize to zase vyvažuje tím, že informuje ve větší míře o celostátní politice.

Kdybych to samozřejmě pojal jenom z toho pohledu, že místní televize a regionální televize, když tam jsem a otevírám třeba nějaký domov, nebo jsem tam na nějaké akci, nebo jsem tam na jednání, které vedeme, třeba kolega Eybert je tam velmi aktivní kolem D3. My tam prakticky nejsme a jsou tam jiní, a je to v pořádku.

Myslím si, že není možné, když máme takové množství krajů, aby byl dán každému takový prostor v celostátní televizi. A nakonec, když se podíváte na televizní zpravodajství v 18.30 hodin, a když jsem byl nyní nemocen, tak jsem si to pouštěl, to je jenom o krajích A když si vezmete, že další půlhodinové zpravodajství máme v 18.00 hodin a komentáře a události jsou jiný typ zpravodajství, takže Česká televize věnuje krajům stejný podíl zpravodajství, hlavní skutečné zpravodajství, jako věnuje celostátní politice.

Musel jsem vystoupit poněkud na obranu tohoto, protože si myslím, že je potřeba záležitosti posuzovat skutečně ze všech úhlů pohledu. A souhlasím s tím, že hodnocení, jestli vysílání je nebo není objektivní, je individuální záležitost.

Musím říci, že zpravodajství České televize přes všechny problémy, které jsem s ní v životě měl, považuji vcelku za objektivní. Jsou to samozřejmě jenom lidé, mohou mít nějaké názory, to musí člověk někdy i skousnout, že to není podle jeho představ.

Chtěl jsem tady osvětlit, že kraje nejsou podle mého názoru odstrčeny.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Jako další je do rozpravy přihlášen pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Omlouvám se, že zdržuji, ale já nikdy takhle často nevystupuji, ale protože jsem o této věci přesvědčen a znám názory lidí i ze svého volebního obvodu, tak zkrátka a dobře svůj názor chci a budu hájit.

Technická připomínka k Moravě, jestli jsem z Moravy. Jsem sice senátor za volební obvod 44 Chrudim, ale tento obvod je složen z větší části okresu Chrudim a z menší části okresu Havlíčkův Brod, a Havlíčkův Brod už je Morava.

I z tohoto punktu jsem tedy Moravák, ale to je detail.

Za druhé chci prostřednictvím, vás, pane předsedající, trošku poděkovat kolegovi Juránkovi, který zatím jako jediný řekl, že některým věcem, o kterých tady mluvím, rozumí a že jsem zvedl diskusi. V diskusi bez ohledu na to, jak to dnes dopadne, budu pokračovat. A bylo tady také řečeno, že v současné situaci technické prostředky a politická vůle, která je, v tomto případě není, že jediným možným nástrojem je změnit tato procenta, na tom samozřejmě něco je.

Nebudu tady dnes diskusi dál rozvíjet, nechám si to mimo Senát, protože cítím, že tady pravděpodobně vůle nebude, tak chci jenom podotknout, že obrovské prostředky, které tam jsou, mělo by nás a vás zajímat, jakým způsobem se utrácejí. Jenom namátkou jsem si vzpomněl, nemám tady rozbor, protože jsem sem nechtěl zatahovat kontroverzní záležitosti, ale Česká televize má agenturu, která sleduje legislativní návrhy, aby jí náhodou něco "neulétlo", nějaký návrh. Česká televize, považte, platí agenturu, která má za úkol vytvářet příznivý PR, Česká televize, která má studia, která má kamery, která má dramaturgie, atd., platí za samostatnou PR agenturu. Mluvím o pražské televizi.

Chtěl jsem, aby byly skutečně víc podpořeny ty organizační složky, které, a nemohu za to tak, že je to tak uděláno, že jsou dvě statutárně nebo institucionálně, to znamená Brno a Ostrava. Stejně bych mluvil, kdyby to bylo třeba Brno a Plzeň, protože problémy by byly stejné.

A poslední poznámka. Nikomu to nevnucuji, ale je to můj názor, k hejtmanům, co tady dva předřečníci zmínili. Ono je rozdíl regionální zpravodajství, kde hejtmani být musí, a je rozdíl hlavní vysílací čas od 19.00 hodin, kdy se na vysílání dívá daleko větší počet diváků, kde hejtmani zkrátka nejsou, zmizeli, vyjma hejtmana Haška. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Poděkování panu senátoru Juránkovi vyřizuji. Další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové. V této debatě jsem vůbec nechtěla vystupovat, ale příspěvek pana senátora Juránka mě k tomu v podstatě donutil, protože nemohu připustit, aby si zde někdo usurpoval mluvení jenom jaksi za Moravu.

Ale co chci říct? Nemluvím za Moravu. Ve smyslu Ústavy všichni jsme byli zvoleni jako senátoři, kteří zastupují vlastně veškerý lid v tomto státě. To je totiž potřeba si uvědomit. My nejsme žádní krajští lobbisté, my jsme senátoři, kteří mají celorepublikovou působnost. A sémantika, která tady byla navozena tímto příspěvkem a která vzbuzuje právě emoce moravsko-pražské, atd. je špatná. Je špatná a tímto způsobem se diskutovat nemá.

Druhá věc. Budu si teď trochu hrát na advokátku a chci být advokátkou paní senátorky Sykové. Pan senátor Škromach, vaším prostřednictvím, pane předsedající, neměl pravdu, že ona promluvila arogantně pražsky ve vztahu k nám "vidlákům" bydlícím mimo Prahu. Toto totiž nemí pravda. Pokud jste ji pozorně poslouchali, tak ona mluvila o poměrech, které byly před rokem 1989, kdy se posílali reportéři, aby se naplnily kvóty, protože krajská studia tehdy ještě nebyla, atd. Toto je také těžká dezinterpretace. A prosím, poslouchejme se, nevnášejme tyto animosity. Česká republika je prostě unitární stát, marná sláva, a z toho vycházejme.

A pokud jde o to, zda tento návrh zákona je přínosný, skutečně přínosný pro příležitosti umělecké v tom kterém kraji, a teď, dobře, mluvím o Brně, kde to znám pochopitelně nejlépe, anebo zda větší příležitostí je eventuálně angažmá i těchto umělců bydlících v různých regionech, přes Prahu.

Všichni si možná pamatujete, anebo alespoň někteří z vás, na to spoléhám, na to, jaký boj byl kolem brněnského studia, jaký boj tam sváděla určitá část brněnských umělců, a zejména těch alternativních sdružených například kolem divadla Na provázku, atd., kteří se nemohli dohodnout s šéfy studia a nedostávali příležitost v brněnském studiu. A tak to je. Blízkost a relativní malost vždycky vede k tomu, že upřednostním kamaráda, názorového oponenta upozadím, zatím co vzdálenost a distance od Prahy naopak myslím docela pravidelně zakládá možnost, že umělecká nabídka, kterou umělec předkládá, je hodnocena přece jenom bez těchto emocí, které opravdu vznikají na lokální úrovni.

A věřte mně, že vím o čem mluvím, protože konec konců moje zvolení bylo velkým dílem právě i brněnské umělecké fronty. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. Dalším do rozpravy je přihlášen pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Pane předsedající, omlouvám se, musel jsem si vzít na pomoc počítadlo.

Někdy loni v září, říjnu, jsem poslal generálnímu řediteli České televize tento dopis:

Vážený pane generální řediteli, žádám vás o stanovisko České televize k následujícímu problému: Od července se v mé kanceláři množí rozhořčené dotazy ohledně vysílání České televize, včetně stížností těch, kteří písemnou formu odpovědi přímo od vás, generálního ředitele ČT, a nejsou spokojeni s formální odpovědí na jejich dotazy. Jedná se o velké množství repríz, zejména v průběhu letních měsíců. Zpracoval jsem si stručnou analýzu programu České televize. Z jejích závěrů vyplývá, že vysílání v červenci a srpnu se opravdu skládá téměř výhradně z repríz pořadů, dokonce i zábavné soutěžní pořady AZ kvíz a Taxík, ten, jestli si dobře vybavuji, byl dokonce v červenci vysílán ze zasněžené Prahy, mohli diváci sledovat pouze v reprízách. Aktuální publicistika Černé ovce vysílala vydání z jara tohoto roku, kromě letního vydání pořadu Hobby naší doby, Kluci v akci, Reportéři ČT, opravdu nic, co by mohlo nazváno výrobou. To je podle mého názoru velmi málo. Dramatický pokles výroby je ve srovnání s ostatními měsíci patrný, protože v poslední době připomíná programové schéma spíše okénko do zlatého archivu České televize. Během července a srpna vybere Česká televize od koncesionářů 18 % na výrobu televizních pořadů. Pokud během tohoto období není schopna nebo ochotna plnit svou zákonem danou povinnost, měla by zvážit vrácení poměrné části svým poplatníkům. Poslední dopisy, které jsem obdržel, se dokonce zmiňují o pokračování repríz v pořadech aktuální publicistiky označených v programu jako premiéry; to byly Černé ovce.

Tolik stručně obsah mých dotazů koncesionářů, se kterými se ztotožňuji a děkuji za odpověď.

Přečetl jsem dopis, protože jsem na něj jednak do dnešního dne nedostal žádnou odpověď od pana generálního ředitele. Přečetl jsem ho také proto, že si myslím, že kdyby na pořadu nebo na sestavení pořadu televize měli možnost se podílet více regionální studia, o kterých tady mluvíme, že by takovéto dopisy nebylo nutné posílat.

Žádám, abychom pustili návrh zákona do dalšího projednávání. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Zatím posledním do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Mám k tomu jen dvě poznámky.

První je, že obecně se mi zdá, že se velmi obtížně tato země brání zpětně nastupující centralizaci a vzhledem k tomu, jak se zvyšuje možnost komunikačních prostředků, tak si nejsem jistý, jestli je možné se tomu dlouhodobě bránit. V současné době se to netýká řekněme jenom vysílání České televize, která má tendenci vysílat a dělat věci na jednom místě, protože všude si dojede nebo dolétne, nebo něčím jiným. Ale týká se to prostě jejího fungování, celé spousty úřadů. Např. nevím, kdo z vás si všiml toho, že pan ministr financí rozhodl, že se zruší finanční úřady na začátku roku 2016 v poměrně velkém počtu obcí s rozšířenou působností. V případě Vysočiny se to týká Pacova nebo má týkat Pacova, Telče a Náměště, protože to všechno zvládnout elektronicky. Nejlépe asi z Prahy. Takže to je moje první poznámka. Říkám to jako nějaký obecný poznatek, který mě napadl při debatě tady; a je otázkou, jestli je to úplně dobře, když jsou všichni v Praze, protože všude a kamkoliv vždycky dojedou. A více to nebudu rozpitvávat. Jenom mě to napadlo a možná je dobré o tom trochu zapřemýšlet.

Druhá věc. Musím to tady říci – prostřednictvím pana předsedajícího - pane senátore Velebo, Havlíčkův Brod není na Moravě. Není na Moravě! Opravdu ne. Jediný senátní obvod – když mluvím za náš senátní obvod – tak jsem jediný, prostřednictvím pana předsedajícího, paní Wagnerová, který mluví za Čechy i za Moraváky. Protože můj senátní obvod a náš kraj Vysočina drží Českou republiku pohromadě - a já se budu snažit, aby tomu tak bylo i nadále. (Pobavení v sále.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji za vysvětlení pozice senátních obvodů. A to byl poslední pan senátor přihlášený do obecné rozpravy. Ptám se, zda se ještě někdo chce vyjádřit, pokud ne, tak obecnou rozpravu končím a samozřejmě požádám pana navrhovatele, aby se k provedené rozpravě vyjádřil nebo jestli se chce vyjádřit, prosím, pane navrhovateli.

Senátor Jan Veleba:  Děkuji za tuto možnost. Vše podstatné jsem řekl, dál už nemám potřebu k tomu mluvit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. A samozřejmě požádám pana zpravodaje pro první čtení, pana zpravodaje Jiřího Oberfalzera, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane místopředsedo. Neobšťastním vás statistikou vystoupení, protože některá vystoupení mě do té míry šokovala nebo naopak zaujala, že jsem zapomněl dělat čárky, tak to se omlouvám. Někteří jste vystupovali vícekrát, pravidelně vystupoval pan navrhovatel a reagoval v průběhu jednání. Neměřil jsem ani čas a myslím, že to trvalo všechno dlouho. Všimněte si jedné zákonitosti. Nejdéle hovoříme o věcech, kde se všichni, skoro všichni shodujeme na stanovisku. Všimli jste si toho? Nezní to logicky, ale je to tak.

Pár poznámek k diskusi. Přece jenom si neodpustím. Myslím si, že srovnávat zpravodajství České televize a televize Nova není opravdu jaksi kvalitativně namístě. Čísla, která zde pan navrhovatel uvedl, se mi nezdají být pravdivá. Myslím si, že je to trošku jinak. Ale v každém případě snad všichni rozumíme, jakou informační kvalitu přináší zpravodajství České televize a televize Nova. Tím se nechci nikoho dotknout, každý má své diváky a myslím si, že sledovanost spíš vypovídá o tom, jaké máme sledovatele a jaký zájem mají občané o zprávy, přesněji řečeno, o jaké zprávy mají zájem. Takže to jenom na okraj.

Pan předseda zde pronesl jistý postesk za slovenskými pořady. Ono je to dneska trošku složité. Dneska máme nějaké terestrické vysílání, ale také kabelové a satelitní. A všechny slovenské kanály jsou ve standardní nabídce, čili kdo chce sledovat slovenskou televizi, má možnost.

Pokud jde o výměnu, na kterou my vzpomínáme rádi, protože to bylo nesmírně osvěžující, to jest ty pondělní inscenace ze Slovenska. To dneska se bojím, že není možné, protože nevím, v jaké aktuální kondici je slovenská televize. Ale my, když jsme tam byli s komisí, jsme viděli, že ve srovnání s Českou televizí je to absolutní popelka. Běžte se tam nyní podívat, v jakých podmínkách tam přežívají. To se týká i slovenského rozhlasu. Dneska je to jedna společnost. Rozhlas, televize, Slovensko. A oni prostě prostředky nemají a závidí nám, jak jsme zařídili financování České televize, které je velkorysé. Na naše poměry souhlasím. Ale mně to spíš dělá radost. Herci, umělci. Já nevím, jaké procento Pražáků tvoří Moravané. Myslím, že je to vysoké procento. Myslím, že je to dobře, protože tím se osvěžuje náš genus i atmosféra ve společnosti. Ale všimněte si, že televize a i filmové produkce nasávají umělce z regionů. Čili ono to trošku jde proti směru, o který zde pan senátor Veleba usiluje, který by chtěl jít za nimi, ale oni prostě směřují do ústředí. Někteří jenom dojíždějí, někteří se ovšem přemisťují a nejde dokonce ani o moravské herce, ale jde i o slovenské herce, zejména herečky, které jsou většinou překrásné. Takže i to nám dělá radost a fakt je, že se na to nelze dívat tak rigidně, odkud kdo je nebo kde bydlí, tak prostě je to umělec regionu a není umělec.

Když se tady bavíme o tom, co bychom rádi dosáhli, všimněte si tohoto grafu – myslím, že čerpám, pane předsedo, ze stejné předlohy. Toto je vyjádření, jak stoupá podíl regionálních televizí v průběhu. Ty odlišné barvy jsou s nástupem nových kanálů. Čísla, která uváděl pan předseda Štěch, jsou naprosto přesná. Doplním vám ještě, že ČT Sport reprezentuje dneska asi 7 %, dětský kanál 7,5 %, což na to, že existuje dva roky a že běžný výrobní cyklus je nejméně 3 roky, tak to je si myslím dobrý výsledek. A kupodivu ČT Art, a to směřuje prostřednictvím předsedajícího, pane navrhovateli, k vám, má už 15,2 %, což za dva roky existence znamená, že musí být vysílány programy právě z regionů atd. Takže tady si myslím, že televize spontánně směřuje dobrým směrem a že bychom ji nemuseli úkolovat způsobem, který by se, jak tady mnohokrát zaznělo v diskusi, mohl zvrtnout proti dobrému úmyslu. Financování ČT sleduje finanční výbor Rady ČT a výroční zprávy projednává Poslanecká sněmovna, tam je to dáno ze zákona, my jsme to kdysi dělali také, ale ona Rada vůči nám žádné povinnosti nemá. Ale není nic proti tomu, abychom znovu si vyžádali projednávání výročních zpráv a případně si je sami stáhli na internetu a podívali se, jak to s tím je. Velmi často, když politici mluví o televizi, mluví vlastně o zpravodajství. To se tady provalilo celkem v nemalé míře, že tak dalece nás nezajímají dokumenty a nějaké osvětové pořady nebo zábavné, ale zajímá nás zpravodajství.

Tak já zopakuji. Česká televize vysílá denně 25 minut regionální zpravodajství dokonce i paralelně, to znamená, že tedy to není jako sběrně z celého území ČR. Tam se pochopitelně regionální politici mohou ukazovat.

Jsem přesvědčen, že znám všechny hejtmany, protože se o to zajímám. Když vidím nějaký šot z daného regionu, tak si všímám, kdo je hejtman, jak vypadá... I když, kdybyste mě zkoušeli ze jmen, tak to se přiznám ke značné skleróze...

Co bych ještě řekl? Letní programy. (Smích ze sálu.) Co se děje? (Že už nemůžete?) Končím. Jenom – letní vysílání. V létě vysílají všechny televize reprízy. Kolikrát jsme viděli Vinnetoua? Kolikrát jsme viděli Louis de Fun?se a jiné estrády... Prosím vás, to tak prostě je. Protože hlavní divácký zájem se koncentruje na to, co bych nazval "divadelní nebo školní sezónou", a tam se televize koncentrují. Tam rozjíždějí nové formáty. Snaží se nás zaujmout svými programovými plány.

V rozpravě zazněla častokrát podpora mého původního návrhu na zamítnutí. Smím-li brát návrh, nebo přesněji řečeno, vyjádření pana kolegy Doubravy, který nás prosil, abychom to propustili, jakože navrhuje, abychom to propustili, tak zazněl i návrh na propuštění do výboru.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, eviduji, pane zpravodaji. Přistoupíme k hlasování. Sezvu vás znělkou.

Jak konstatoval pan zpravodaj, v průběhu rozpravy byl podán návrh – posuzovaný návrh zákona zamítnout. V sále je přítomno 62 senátorů a senátorek. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zmáčkne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 14. Registrováno 64, kvorum 33. Pro 39, proti 11.

Tento návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu.

Pokračuji dalším bodem, a tím je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha a dalších, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 20

Tento návrh senátního návrhu zákona jsme odročili na naší 8. schůzi dne 13. května. Návrh nám uvede senátor Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, myslím, že tento bod by mohl proběhnout – na rozdíl od toho předchozího – poměrně rychle. Návrh je velmi jednoduchý. V podstatě už bych se asi opakoval. Protože tady vystupuji před vámi potřetí v tomto pololetí.

V zásadě jde o to, aby první tři dny nemoci byly placeny. Možná jenom reakce na některé mediální reakce. Jednoznačně – první 3 dny by měl platit zaměstnavatel, protože tak stojí zákon. Prvních 14 dnů platí zaměstnavatel jako formu náhrady mzdy. Možná ještě z debaty, která proběhla v rámci posledních týdnů, bych jenom rád řekl, že mě docela mrzí, že zaměstnavatelé nevyužili možnosti, kterou jim zákon dává např. v rámci kolektivního vyjednávání, kde by mohli např. domluvit, aby první 3 dny byly vlastně placeny náhradou mzdy, např. jednou do roka, nebo něco podobného. Tak, aby se reagovalo na některé připomínky, které k zákonu mají.

V rámci jednání na výboru jsme hovořili o tom, že by v rámci dalšího času proběhla diskuse, kde bychom pozvali zástupce jak vlády, tak zástupce sociálních partnerů, odborů a zaměstnavatelských svazů, abychom o této problematice pohovořili a abychom hledali řešení, které by bylo přijatelné pro všechny strany. Protože to je určitě cílem návrhu, který tady – i podle přehledů, které jsme připravili a které jsme předložili, byť tam byly někde nějaké drobnější "chyběnky" – tak je potřeba říct, že je to naprosto běžná praxe v naprosté většině evropských zemí. Důvod je jednoduchý. Protože i zaměstnavatel by měl mít určitou zodpovědnost za zdravotní stav svých zaměstnanců, proto by tam určitá spoluúčast měla být. Na druhé straně, k určité úlevě pro zaměstnavatele už v minulosti došlo snížením pojistného, které zaměstnavatel odvádí.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk znovu projednal VZSP jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Vosecký. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk 20/2. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, pane předsedající, dobrý den, kolegyně, kolegové. Pokusím se zestručnit.

Senátní tisk 20 byl minule odročen. To je pravda. S tím, že bylo zapotřebí připravit statistická data. Protože u tak důležitého posunu je zapotřebí, abychom měli některé věci vyvážené. Některá statistická data jsme obdrželi. Ale základní statistická data, na které byl požadavek, a to je, kolik to bude stát zaměstnance, ty jsme nedostali. Následně, když jsem si četl podklady pro dnešní plénum, dostal jsem se k tisku 96. Když jsem začal číst, zjistil jsem, že tady bude možná nějaká kolize s tiskem 96, což na výboru legislativa potvrdila. Požadavek, který jsem vznesl na pana místopředsedu, že je zapotřebí statistická data doplnit. Říkám znovu, statistická data doplnit. Vyjádření tam bylo takové trochu divné. Nechtěl bych to komentovat.

Pak tady mám další věc. Jako starosta, sice malé obce, jsem byl vždycky zvyklý, když někde řeknu, že přidám peníze, tak musím říct, kde je uberu. To mi tady chybí. Řeknu na rovinu, že když někdo někde říkal, že tam máme přidat, říkal jsem, ano, souhlasím s tím, přidejme, ale řekni mi, kde ubereme; tam-tam-tam.

Tady souhlasím s tím, co řekl pan předseda, že se máme chovat uvážlivě. Rozhodnutí mají být podložena přesnými daty. Pak létají data, která nejsou...

Navrhl jsem (musím si teď vzít brýle, pardon), abychom tento senátní tisk odročili do 31. 10. 2015 s tím, aby byl čas na kvalitní dobrou přípravu. Zároveň, a to už tady předkladatel řekl, že bude jakýsi seminář nebo něco, aby se všichni potkali a aby si mohli věci říct.

Protože na výboru padla jedna věc, a já s tím nemůžu souhlasit. Je zapotřebí peníze zaplatit, a je nám jedno, kde je vezmeme.

Myslím si, že tohle se nedělá ani na vesnici, a my to tady dělat nemůžeme ani na výboru. S tímto nesouhlasím.

Co se týká vnitřní filozofie, že zaměstnanci 3 dny nejsou placení a ze statistiky vychází, že prodělávají, je pravda. To znamená, a já jsem to na výboru řekl, že s filozofií tohoto zákona souhlasím. Chci, abychom se o tom dál bavili, abychom o tom diskutovali. S panem Hlavatým, Zemanem, a všichni – musíme dojít k nějakému konsensu. Ano, takhle by to bylo dobře. A ne říct, bude to tak – a víc mě nezajímá. To je prostě špatně.

Když jsem dostal tabulky, tak jsem si je přečetl. Tam jsou analýzy, jsou tam grafy. Tady z tohoto posledního grafu vychází, že zaměstnavatelé jsou v plusu 3,77 mld.

To je pravda. Takže bychom mohli říct, že tady máme polštář, z kterého by to mohli zaplatit. Jenže já jsem trošku občas šťoura, a najednou jsem si uvědomil, že sem asi půjde zákon o státním svátku, Velký pátek, který jde za zaměstnavateli taky. A v tu chvíli musím říci, že zaměstnavatelé už nemají polštář. Řekl bych, že když budou na nule, tak budou rádi. A v tuto chvíli nemůžeme tvrdit, že by to měl platit zaměstnavatel. Nebo ano, on to zaplatí, ale my mu musíme vytvořit podmínky, tak, aby na tom nebyl tracen.

A to bych zase chtěl panu předkladateli poděkovat, já se omlouvám... Tady v minulosti, když se to všechno upravovalo, tak tady je vývoj povinnosti odvodů na nemocenské pojištění, jak se snižoval tak, aby byla kompenzace. Jestliže se opravdu budeme bavit seriózně a jestliže je zájmem všech, já si myslím, že by to měl být zájem jak zaměstnavatelů, tak zaměstnanců, tak nás tady, abychom se dobrali skutečným správným datům, tak, aby nikdo na nikom nevydělával. Musíme říct, že v této tabulce, když předpokládáme, že platnost tohoto zákona by mohla být někdy 2017, že zároveň tady řekneme ano a sníží se odvod. Já teď nevím, jestli o tři desetiny nebo o čtyři, to všechno musí spočítat. Ale ta data musí sedět a musí být jasná. A dokud ta data nesedí, tak to není možné.

Tak se bavme o tom, že si k tomu sedneme, dejme si k tomu čas a dobře to zpracujme. A proto já říkám, ano, kdyby pan předkladatel ještě připravil tabulku, kolik to zaměstnavatele bude stát a o kolik je zapotřebí snížit odvod nemocenského, tak pak si myslím, že bychom se dostali k nějakému konsensu. A myslím si, že budou spokojeni všichni. Ano, někdo řekne – bude vyšší nezaměstnanost. Ze statistiky, kterou jsem si dohledal sám, nevím, jestli jsem měl správná data, tam to vychází asi 5000 případů ročně. Což zase kolektivní vinou není možné uplatňovat, takže tam je to o tom, jaké se nastaví mechanismy, aby se to nezneužívalo.

Někdo může říct, ano, ale bude stačit, když tady zase snížíme dávku z odvodů nemocenského? Protože tam to zase někde může chybět. Tak já vám na to odpovím, to jsou zase data, která jsme obdrželi... Vteřinku. Takže tady je: kumulovaný rozdíl mezi příjmy a výdaji od roku 1990 dosáhl v roce 2014 výše 78 miliard korun. To je třikrát vyšší, než jsou současné roční výdaje na dávky.

Já to zase řeknu na rovinu. Bývalý pan ministr financí je hodně schopný člověk, protože když tohle vymyslel a všechno mu to prošlo, tak když do kasy nasypal 78 miliard, tak je dobrej. Ale to neznamená, že bychom z toho něco mohli odebrat tak, abychom dobrou věc prosadili a nebylo to na žádný úkor. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak. Dobrá. Já možná jenom k tomu, že by bylo dobré trošku se vrátit k tomu usnesení. To znamená jenom zakonstatovat, že proběhlo nějaké jednání výboru, ne, atd., prosím.

Senátor Jiří Vosecký:  Pardon. Z 8. schůze, konané 15. 7. 2015, k senátnímu návrhu Zdeňka Škromacha a dalších, kterým se mění zákon č. 262/2000 Sb. zákoník práce, a ve znění dalších zákonů a ve znění pozdějších předpisů senátní tisk č. 20. Po zdůvodnění zástupce skupiny navrhovatelů Zdeňka Škromacha a zpravodajské zprávě senátora Jiřího Voseckého a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR odročit návrh zákona, a to do 31. 10. 2015. Zadruhé, určuje zpravodajem výboru projednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Jiřího Voseckého. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, také děkuji, pane zpravodaji.

V této chvíli otevírám obecnou rozpravu k této materii. Nikdo se nehlásí, takže... A, hlásí se pan senátor Jiří Hlavatý, prosím, ještě to stihl. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Hlavatý:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové.

Je vidět, že už nikdo nemá sílu diskutovat. Když jsem se trošku zaobíral analýzou stávajícího zákona, tak jsem si uvědomil jednu věc. Když dneska první tři dny nemá nemocný člověk hrazené a chce si vzít na ty tři dny dovolenou, tak mu to stávající zákon neumožňuje. A já se teď jasně ptám: proč diktujeme lidem to, kdy si mají vzít dovolenou? Proč si to vůbec můžeme dovolit? V tom vidím první věc, která je podle mě úplně nesmyslná. Jestli ten člověk je dvakrát nemocný, tak si vezme tři dovolenou. Ať si třeba ty tři dny dovolenou vezme. A je to na jeho svobodném rozhodnutí.

Mluví se o dovolené, ale dovolená je na co? Na zotavení, na odpočinek, na relaxaci, na to, abychom si odpočinuli od každodenního nebo celoročního shonu. Když si začnete počítat, kolik vlastně my té dovolené v roce máme a spočítáte si, že máme 52 týdnů v roce, z toho jsou 2 soboty, pokud se nemýlím 52 krát 2 je 104 dnů, když si k tomu napočítáte standardní dvacetidenní dovolenou a když si k tomu napočítáte 10 dní svátků, dostanete se k číslu 134 dní. 134 dní z 365 dní v roce, řeknu v uvozovkách, máme dovolenou, máme volno.

Když si ta čísla podělíme, tak zjistíme, že to je 37 %, skoro 40 % času máme obecně volno. Proč by si nemohl člověk, když má skoro 40 % volno v roce, vzít na první 3 dny dovolenou? Jak mu to může někdo zakazovat? Je to přece jeho vůle a jeho právo na to vybrat si dovolenou.

To je první věc. Druhá věc je, co se týká návrhu jako takového, nerozumím jedné věci. Víme, že 4. den, kdy platí zaměstnavatel 14 dní tu nemocnost, tak je to 60 %. Kde je řečeno, jak budou placeny ty první 3 dny? Taky 60 %, nebo 40, nebo 30, nebo 50? Ptám se zcela jasně. Pokud to bude 60 %, určitě budu tvrdě proti, protože to bude totálně zneužívané. Těch 60 % bude určitě zneužíváno. Když se jenom podíváte na ta čísla, která jsou odstrašující, v roce 2007 jsme měli 2,8 milionů ukončených případů pracovní neschopnosti. V roce 2013, po zavedení karenční doby, to bylo jenom 1,3 případů.

Když někdo říká o tom, že lidi přecházeli chřipky a pak z toho byli tisíckrát víc nemocní, není to tak. Já jsem hodně v kontaktu jak s naší nemocnicí, hodně s lékaři, a to, co mi vypravují o plných čekárnách, které v té době byly, a kolik práce jim ubylo.

Takže moje hlavní otázka je – proč si nemůže nevzít na první 3 dny nemocnosti dovolenou? O tom bychom se určitě měli bavit. Dále bychom se měli bavit o tom, jaká bude náhrada za ty první 3 dny a určitě ne těch 60 %.

Je tady ještě jedna malá poznámka k tomu, kolik volna je. V minulosti zaměstnavatel vyplácel nemocenské dávky a vyplacenou náhradu si odečítal z měsíčního odvodu pojištění. To byl naprosto jasný fakt. Nyní jsou ty 3 dny bez náhrady atd.

Jsem pro to, aby začala odborná diskuse, ve které by se tyto věci, o kterých jsem dneska mluvil, promítly. Aby kolem této věci byl tady kulatý stůl, protože to je velice vážná věc pro nás - pro zaměstnavatele. Protože pokud náklady přesáhnou určitou výši, tak se samozřejmě oslabujeme v rámci konkurence. Určitě zcela jistě všichni víte, nebo možná všichni nevíte, že první 3 dny pracovní neschopnosti běží v takových sociálních zemích, jako je třeba Finsko, jako běží stále ve Francii, jako běží v Itálii, jako běží ve Švýcarsku nebo ve Velké Británii, Španělsku a v dalších zemích. Čili my v tomto směru nejsme vůbec žádnou výjimkou.

Čili já se přikláním k tomu, aby se o tom diskutovalo. A pokud by mělo dojít k tomu, že první 3 dny bude vyplácet zaměstnavatel, pak se zdá nejlepší, aby první dny do těch 14 dní včetně prvních 3 dnů vyplácel zaměstnavatel a náhradu za ty první 3 dny si zaměstnavatel kompenzoval měsíčním pojištěním, tak, jak to bylo. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Dalším do rozpravy je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové.

Já tady řeknu pár věcí, které se týkají toho, co teď říkal pan zpravodaj. Řeknu jakýsi odhad, co si myslím, že by museli zaměstnavatelé navíc zaplatit, pokud by první 3 dny musely být jimi také propláceny.

Když jsem se díval na data, která máme k dispozici, která jsou velmi neúplná, tak přece jen z nich některé věci plynou. Taková jedna, která je celkem logická, říká, že pokud tomu nebylo tak, že by první 3 dny nemoci byly neplaceny, tak obecně bylo v daném roce více lidí nemocných, ale stonali kratší dobu v průměru. Když potom se stalo to, že první 3 dny nebyly propláceny, tak bylo méně lidí nemocných a stonali v průběhu delší dobu.

To znamená, počet prostonaných dnů se lišil od sebe, ale méně, než bychom čekali z hlediska toho, že se průměrná doba stonání prodlužovala nebo zkracovala. Z čehož potom plyne, že pokud by první 3 dny nemoci byly znovu propláceny, tak by se to nedalo spočítat ve výkazu zaměstnavatele jenom tak, že by se vynásobil nějakou průměrnou platbou, ale muselo by se počítat i s tím, že stonajících lidí by první 3 dny přibylo. Když jsem to potom zkusil spočítat, tak to vychází v rozmezí 4 – 6 miliard korun, které by pro zaměstnavatele navíc vyplynuly.

Takže to je věc, která tady, kromě těch ostatních věcí, je dáno na stůl. A pokud by někoho zajímalo, kolik by to bylo procent z hlediska omezení pojištění, tak je to zhruba půl procenta. Tzn., pokud se dneska platí 2,3, tak by to bylo asi 1,8 %.

Takže tolik nějaký odhad, který vychází z neúplných čísel. Rozhodně si myslím, že by bylo dobré, pokud si můžu dovolit panu předkladateli radit, aby si zjistil data, která říkají něco takovému, čemu by se říkalo nějaký "histogram nemocnosti". Když si představíme, že by všichni lidé v daném roce, kterých je asi milion tři sta tisíc, onemocněli v jeden den najednou, tak první den jejich nemoci je 1,3 milionu, druhý den 1,25 milionu, 3. den 1,2... A tak to jde dál a dál. Tím pádem zjistíme, jak cifra nemocnosti vypadá a z toho se potom dá zjistit, co by to udělalo z hlediska finančních a z hlediska nákladů na úhradu nemocenských dávek.

A to si myslím, že by určitě součástí dalšího materiálu, který doufám dostaneme, mělo být.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Zatím poslední do rozpravy je přihlášena paní senátorka Zuzana Baudyšová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové.

Já mám velmi krátký příspěvek. Chci položit otázku, jestli sem zbytečně nevnášíme takový trochu složitý systém. Já se domnívám, že nestátní firmy mají tzv. kolektivní smlouvu. A co si do té kolektivní smlouvy ukotví, pokud tam mají 3 dny ročně, ať tam mají 3 dny ročně. Čili spíš jde o sféru státních organizací než privátních a nestátních. Myslím si, že to fakultativní rozhodnutí je mnohem lepší.

Ono nejde jenom o 3 dny nemoci, placené, neplacené, s povolením, bez povolení, s potvrzením od lékaře, s neschopenkou, nebo bez neschopenky, ale jsou to také maminky, které mají třeba 2 malé děti a jsou bez protějšku, jsou na děti samy. A to je další kapitola, kterou jakmile otevřeme možné 3 dny, tak se ozvou matky s dětmi a řeknou, co my? My jsme v mnohem naléhavější situaci. Když mám dítě s horečkami, tak nemůžu jít do práce. A firma co? Buď bude velkorysá, ví, že je to naléhavé, že se nedá nic dělat, nebo si bude hledat eventuálně jiné zaměstnání, kde jí vyjdou lépe vstříc?

Čili já jsem spíš pro volnou úpravu v rámci možností firmy a přikláním se ty 3 dny bez papíru od lékaře. Zkrátka fakultativní rozhodnutí, pokud je to v možnostech té či oné společnosti. A státní firmy si netroufám řešit, ale domnívám se, že též bych pravidla zvolnila, ať si to nastaví, jak je třeba. I když asi u státní firmy není možné, aby u jedné to bylo tak a u druhé jinak. Tam asi musí být jasná pravidla hry. Díky.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, také děkuji. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já jen reaguji na to, co řekl kolega senátor Hlavatý; ani ne vaším prostřednictvím. Chci ho jenom doplnit a podpořit, protože, uvědomme si, kolik volných dní všeobecně máme. Vezměte si naše svátky, které jdou dva za sebou, a když vám vyjdou na úterý, na středu, nebo vám naopak vyjdou na středu, čtvrtek, tak se berou prodloužené víkendy. V podstatě lidé si berou dovolené, pokud to jde, takže republika částečně stojí.

Ale my přece musíme vyrábět, vydělávat, abychom si tohle všechno, s čím sem Zdeněk Škromach přichází, prostřednictvím pana předsedajícího, vydělali. Musíme na to vydělat. A já mám dojem, že Česká republika není v situaci, že by mohla začít zase přijímat všechna možná opatření. A že se teď shodou okolností dobře daří ekonomice, dobře, ale ony zase přijdou horší časy a je třeba myslet na zadní kolečka. Je třeba umazávat státní dluh, který je šílený. A také je třeba si uvědomit, že v Poslanecké sněmovně, nebo nevím, jestli je to ve vládě, ale mluví se o tom, že by měl přibýt další státní svátek, a to by měl být Velký pátek.

Takže si vezměte, co jenom tento den s vámi udělá, s podnikateli. My jsme Velký pátek tady kdysi dávno už odsouhlasili. Došel do Poslanecké sněmovny, ale ona ho potom nepřijala.

Takže buďme hrozně obezřetní a jako v těch předešlých zákonech zkusme trošku respektovat to, co nám funguje a populisticky nehledat jen proto, abych se zviditelnil, možná při volbách, já nevím, při čem, že budeme měnit zaběhlé relativně dobré pořádky. To dělejme, až budeme hodně bohatí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jan Žaloudík.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych vás chtěl jenom pozvat na seminář k tomuto tématu, který výbor pro zdravotnictví a sociální politiku uspořádal 22. 9. od 14 hodin. Asi by tam měla zaznít stanoviska všech hlavních dotčených subjektů a potom bohatá diskuse do pozdních večerních a nočních hodin. Čili nemusíme to expandovat dnes. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, také děkuji. Myslím, že to je důležitá informace. Pak je přihlášen do rozpravy pan předseda Senátu Milan Štěch. Pan senátor Petr Vícha, prosím. Dobře, pane předsedo.

Senátor Petr Vícha:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já jen vzhledem k času a k tomu, že máme tři body, po dohodě navrhuji, abychom jednali a hlasovali i po 19. hodině, ať ten dnešní program, kde máme ještě tři body, dojedeme.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, já teď požádám ještě pana předsedu Senátu. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, budu stručný. Samozřejmě k tomuto tématu bych měl mnoho názorů, poznatků a sdělení, ale chci říct jednu věc. My víme, že je potřeba zodpovědná podrobná diskuse s propočty, víte, ona ta diskuse by chtěla být širší. Opravdu širší.

Po revoluci představitelé státu hovořili o tom, že za 20, 30 let doženeme západní Evropu životní úrovní. To se nepodařilo a hned tak se to nepodaří. A mluvit tady o systémech, který mají ve Finsku, Německu a Rakousku, kde mj. velký význam mají kolektivní smlouvy a u nás bohužel kolektivní smlouvy na takovéto úrovni nejsou, protože systematicky, zejména za doby předsedy vlády Klause, byly likvidované. A slušným podnikatelům a slušným zaměstnancům to skutečně myslím chybí, tak my máme velký problém v tom, že v Německu a Rakousku na tu kupní sílu, když oni první tři dny nemají placené, oni ty rezervy mají.

A my si vezměme jednu věc. My dneska dosahujeme – a to je prokazatelné – dvoutřetinové úrovně tvorby hrubého domácího produktu Německa. Ale co se týká příjmu, tak jsme někde na jedné třetině, maximálně 40 %. A to se týká i parity. Když se podíváte dneska v Německu, tak pominuly služby a bydlení, tak všechno ostatní je v Německu stejně drahé nebo dokonce levnější, než je u nás. A to nehovoříme o kvalitě, která je většinou u výrobků lepší.

A já si myslím, že my se musíme začít bránit. Třeba v oblasti kvality, proč se tady má stejný výrobek pod stejnou značkou prodávat s menší účinnou hodnotou, ať už kalorickou nebo u chemických výrobků, týkajících se např. pracích prášků, než se prodávají za de facto stejnou nebo nižší cenu v Německu?

My jsme dneska vůči Německu např. – Němci mají průměrný výdělek, který je sice zavádějící, 3500 euro, a my nemáme ani 1000 euro. A co je horší, je medián. My máme 50 % lidí s výdělky do 20 tisíc. Mluvíme o hrubé mzdě. A tito lidé, když první 3 dny nemoci nedostanou ani korunu, předně se to týká většinou matek samoživitelek, pro ně je to vážný problém.

Já bych daleko radši tady hovořil o tom, abychom s podnikateli, s vládou našli řešení, jak se budeme životní úrovni toho Rakouska, Německa přibližovat ve všech úrovních. Když se podíváte na firmy, investoři, kteří sem přišli a mají tady třeba montážní pásovou výrobu, tak pásové linky montáže jsou většinou nastavené stejně nebo rychleji, než jsou v Německu, kvalita produkce je srovnatelná, někdy i lepší, jediný rozdíl je, že my za to bereme třetinovou mzdu.

My skutečně jsme takoví slouhové Evropy. Já vím, že to není možné vyřešit šokově, ale nám se ten medián, o kterém hovořím, kolegyně a kolegové, za osm let propadl o 800 korun. Reálně se propadl o 800 korun. Lidi, kteří brali v roce 2007 určitou částku, dneska berou do toho mediánu, do těch 50 %, berou v průměru o 800 korun méně. V tom medianu, to znamená do těch 20 tisíc. To je realita. Ti zaplatili tu hospodářskou krizi. Ten první decil, ti nejbohatší, ti to nezaplatili, to zaplatila tahle skupina lidí. A pojďme se tedy o tomto bavit. Pak nepotřebujeme mít nemocenskou první tři dny.

Ale já věřím, že diskuse o tom, o čem jsem tady teď hovořil, bude daleko těžší, protože řada lidí si na to zvykla. A to je to, co nás čeká s exportem. Česká národní banka si plácá po ramenou, že máme levnou korunu, vyvážíme, jsou to liberálové, až to jednou přijde. Už tam ta bankovní rada nebude, bude tam jiný guvernér, tak to bude pro podniky takový šok! Protože já nevěřím tomu, že koruna má reálně 24 korun, jak někteří říkají. Podle mého má 20 – 22 korun. A to není můj výmysl, to je propočítáno některými ekonomy. To bude šok pro podnikatelský sektor.

Ale to budeme mít my všichni při našich mzdách. Já si myslím, že Česká národní banka – to odbočuji – to dělá zejména kvůli tomu, že nechce euro. Oni nechtějí euro. Samozřejmě doba jim dneska nahrává.

A já si myslím, že jdeme po falešné stezce, jak zaměstnavatelé, tak celá společnost, že si nalháváme, protože máme dobré ekonomické výsledky, ale země, Česká republika, z toho podle mého má málo. Tady by víc mělo zůstávat bohatství. Od nás odtéká skoro 250 – 300 mld. Kč na dividendách. Když si vezmeme daňové ráje, když si k tomu vezmeme ještě, že si tady snižují náklady, že tady dělají řadu činností, které jsou pro celé koncerny v rámci celé Evropy, tak my jsme, s odpuštěním, a to musím říct, do určité míry slouhové a hlupáci zbytku vyspělých zemí.

Já vím, že to nemůžeme udělat skokově, ale měla by se v tomto politická reprezentace, podnikatelská i zaměstnanecká sjednotit a působit k tomu, aby se to alespoň částečně průběžně zlepšilo.

Protože tady nebude stabilita. Vždyť ti lidé vidí, jak se situace vyvíjí. Když slyším třeba některé svoje příbuzné, mně je až někdy trapno, protože já jsem v jiné ekonomické situaci, jak oni musí otáčet každou korunu, tak se nedivím, že lidi jsou naštvaní a že podporují každého nového, kdo do politiky přijde, protože počítají s tím, že přivede nějakou změnu. Když ji nepřivede, dopadnou jako ti předchozí politici. Takže to je jenom můj příspěvek k tomuto tématu, že to je širší diskuse. Já absolutně upřednostňuji, aby byl slušný vývoj nárůstu reálné mzdy, který bude odpovídat produktivitě práce. Ale to srovnání, které jsem tady říkal, dvoutřetinová výkonnost HDP Německa, mzdy jednotřetinové. To je fakt, který jde těžko nějak vyvrátit. Nelze to řešit skokově, to přiznávám, ale měli bychom se tímto směrem vydat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já vám také děkuji, pane předsedo. A aby nezapadl ten procedurální návrh pana předsedy Petra Víchy, tak já o něm dávám hlasovat. To znamená, abychom dokončili všechny body, hlasovali po 19. hodině, abychom dokončili všechny body, které máme naplánované pro dnešní jednací den. Jednali a hlasovali, ano.

Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 15, registrováno 62, kvorum 32, pro 57. Tento návrh byl schválen. A my pokračujeme v obecné rozpravě. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy k této materii je pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Já myslím, že jsme při diskusních příspěvcích dneska zapomněli na podstatnou část odůvodnění. Když se v dobách, kdy se ustanovily ty 3 dny, to v tehdejším odůvodnění bylo, a to je spravedlnost. Stává se nám totiž a stávalo se, a z těch všech grafů a tabulek to vyplývá, že někteří občané významně zneužívali tohoto institutu a posléze, když zjistili, že se to příliš nevyplatí, protože 3 dny nebudou mít placeny, tak ustoupili z toho, že s těmi řekněme fiktivními nemocemi – mluvím jenom o těch, co podváděli – k lékaři chodili.

A mě zajímá hlavně nejen to, kdo to zaplatí, o tom jsme částečně diskutovali, a jistě i budeme, minule. Ale mně jde hlavně o to, jak zabráníme tomu, aby se odlišilo, rozdělilo zrno od plev, tzn. ti poctiví zaměstnanci, kteří skutečně onemocní, a těm to nikdo z nás opravdu brát nechce. Proti těm, kteří nemocenské zneužívají. A podíváte-li se kolem nás, to je jeden z velkých problémů zaměstnanosti v ČR, protože my máme velký podíl zvláště mladých lidí, kteří jsou povětšinou díky bohu většinou zdraví, kteří do zaměstnání odmítají nastoupit, protože jim stačí už ne dávky z úřadu práce, tzn. těch 6 měsíců, ale už jsou dávno za tou dobou a několik let jim stačí pobírat 3410 Kč. Pak jim stačí bydlet v jednopokojovém bytě jako singlové, dostávají z těch dvou dávek na bydlení, je jim bydlení zcela sanováno. A pak už využívají jen toho mamahotelu a případně ani to ne. A případně nějakou tu černou práci. Takhle de facto přežívají v tom našem solidárním systému. A když je chceme vzít do práce, a firmy dnes úpí, že nemají zaměstnance, nakonec to všude čtete, dokonce do oborů, které nejsou vyloženě odborné, ale na práce, kde stačí zaučení těchto lidí, tak je nemohou nabrat. A dováží dnes lidi už ani ne z Ukrajiny, ale dováží lidi z Rumunska. A nejsou to přitom práce, které by byly na úrovni, samozřejmě ani nemohou být s ohledem na minimální mzdu, 3410 Kč. Nemohou je získat na práci za 12, 13, 14 000 Kč.

A tady musíme u této diskuse dříve než o penězích mluvit o tom, jakým motivačním systémem zabráníme, aby nemocenská byla zneužívána těmi, kteří si chtějí udělat zkrátka volno. A to si myslím, že by mělo být také obsahem té diskuse, kterou máme vést.

Jinak ještě dopředu, protože při mém minulém podobném vystoupení pan kolega Škromach využil svého přednostního práva, obrátil se na kamery a řekl, ať si to mí voliči zapamatují, co tady KDU-ČSL říká, tak já nejsem KDU-ČSL, já jsem Jiří Čunek, toho času tady senátor. A vzkazuji těm voličům, že kohokoli z vás v bazénu při jakékoli volební kampani napadne nějaký nesmyslný nápad, tak ho tady nenoste, prosím, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Hlavatý.

Senátor Jiří Hlavatý:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, spíš jsem chtěl odpovědět tady panu předsedovi o tom, jak říká, že souhlas s širší diskusí. Určitě jsme všichni pro to, aby se to vzájemně vydiskutovalo. Ale chtěl jsem říci jednu věc, my nejsme zase tak malý podnik, vyvážíme za 6 mld. Vy si myslíte, že v EU vyspělé západní země od vás koupí výrobek za stejnou cenu, za kterou ho kupují od výrobců z vyspělých západoevropských zemí? Tam u stolu jednoznačně řeknou: "Buď ten výrobek bude u vás o 10, 15 % levnější, než kupuji doteď, jinak nemám žádný důvod změnit dodavatele." To je postavení ČR. Postavení ČR!

Teď jsme zaměstnali nového zaměstnance pro obchod pro Bavorsko, tzn. celou oblast Mnichova. Včera jsem s ním telefonoval na téma zemědělské výrobky a on mi jednoznačně oznámil: "Mám obrovský problém, Bavorsko jako takové je stát ve státě a všude mi jen říkají: "Výrobek z východu? Vy mi nabízíte výrobek z ČR z východu, proč bych ho kupoval?" Takže to je druhá věc.

Třetí věc je, která souvisí s tím, co děláme s penězi z EU, za co je dokážeme utratit, ty peníze. Má tam být první kritérium, které říká: "Peníze z EU se budou jenom utrácet za akce, které zvýší konkurenceschopnost ČR," vždyť je to jednoduché. A ostatní mě nezajímá. Jak je možné, že za peníze EU budujeme golfové hřiště a nevím co, při tom ještě hotely a všechno možné? To jsem řekl jenom jako příklad. Teď jsem byl nedávno tady u nás blízko ve Svobodě nad Úpou, tak jsem se tam musel svézt na bobové dráze, kde nikdo vůbec nebyl. Postavené za peníze EU. To zvýší konkurenceschopnost tohoto státu? Vždyť jsme sakra hrozně malí.

Měli bychom především myslet sami na sebe tak, jak myslí každá země. Dnes je to jen o tvrdém konkurenčním boji. Amerika bojuje tvrdě proti Evropě a my v Evropě bojujeme každý stát proti sobě, abychom měli to nejlepší postavení. Samozřejmě s heslem postarat se o lidi.

Já jsem předtím nechtěl mluvit, když se tu projednávaly záležitosti kolem měst, ale jedno si myslím, že bychom o něčem měli přemýšlet do budoucna. Jaké bude – teď mám na mysli návrh, který tady byl o ČT, 30 % atd. – jaké bude postavení měst obecně za desítky let? Bude to postavení měst posilovat? Tzn. postavení starostů, samosprávy. Nebo bude oslabovat? Zásadní otázka. Já si myslím, že bude tvrdě posilovat postavení měst. Začněme o těchto věcech i takto přemýšlet v souvislosti třeba s tím zákonem o té ČT. A města budou podle mě do budoucna pilíře státu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, dalším a zatím posledním je přihlášen pan 1. místopředseda Přemysl Sobotka. Prosím, pane senátore, máte slovo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych se vrátil zpátky. Pojďme se bavit o zákonu, který tady máme na stole, protože naše debata se opravdu rozvinula až k tomu, kolik máme ve srovnání s Němcem produktivitu, kolik máme HDP a mzdy. Já si myslím, že to sem možná patří, ale spíše ne.

Osobně si vzpomínám, když tady probíhal návrh zákona na zrušení zdravotnických poplatků. Tady seděl pan ministr Němeček a já jsem mu položil otázku, kdo to zaplatí. A on mi odpověděl: "No, na letošek mám peníze." A on už nemá na letošek peníze, už chce po ministrovi financí, na příští rok také nemá peníze. Teď se budou přidávat další peníze státním zaměstnancům. A já se ptám, kdo ty peníze vydělá? Utratit je přeci umíme jednoduchým způsobem, to umí každý. Dokonce si umíme i půjčit na to, abychom mohli utrácet peníze.

Takže já jsem původně měl návrh zamítnout tento návrh zákona, ale nebudu tento návrh dávat. Když jsem slyšel od kolegy Žaloudíka, že 22. 9., tak já navrhuji, protože to bude začátek debaty, já chci slyšet ministra financí a další odborníky, kteří tomu reálně rozumí a nestřílí se populisticky od pasu. Já navrhuji, aby do toho usnesení, které je z výboru do 31. října, se to datum změnilo na 31. prosince, ať máme ten prostor. My zase vystřelíme, pak tu zase budeme diskutovat, že se nám líbí to nebo ono, a navíc budeme mít nějakou v podstatě další tabulku, která nám umožní získat informace. Já odmítám v této chvíli zadlužovat ČR dál.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, to byl zatím poslední pan senátor. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím. A samozřejmě požádám pana navrhovatele, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, já jsem celkem se zájmem si vyslechl diskusi a zavzpomínal jsem, když ještě jako ministr jsem absolvoval dva roky obdobných diskusí se sociálními partnery. Jsem na to připraven a myslím si, že když zapojíme ministerstvo a jejich úředníky, tak pak budeme schopni získat od nich možná i tabulky, ale víte sami, jaké máte možnosti k nějakým podkladovým materiálům, takže je potřeba ale vycházet z toho, a možná jsem trošku v tomto podujatý, protože tady se stále říká, kde na to vezmeme, ale možná ten podklad, který jste dostali, je celkem jednoznačný. Ten zákon, když byl, a já se k němu hlásím, protože jsem ho tenkrát v rámci naší vlády prosadil, a jeho cílem bylo právě to, o čem tady někteří i hovořili, aby byla možná kontrola nad zneužíváním toho systému. Ale jsme dnes v úplně jiné době. Tenkrát, vzpomeňte si, se platily kalendářní dny. Bylo výhodné jít marodit v pátek a skončit v pondělí další týden. Dohromady to bylo 9, 10 dnů nemoci, které byly zaplaceny, a když se to spočítalo, tak za pracovní týden to vyšlo v průměru lépe, než kdyby to bylo placené náhradou mzdy jako teď.

Když mluvíme o prvních třech dnech, tady byla připomínka, tak první tři dny, ano, měly původně nižší sazbu, ale, a to je potřeba si říci i ve vztahu k zaměstnavatelům, ale ty další dny byly placeny 69 %. Dneska je sazba 60 %. Dobrá, bavme se tedy o tom, že ty další dny budou ve vyšší sazbě, protože ta úspora už v tom byla. V té době ta diskuse byla taková, že to snížení pojistného pro zaměstnavatele stačilo poloviční oproti tomu, jaké bylo velkoryse schváleno. A myslím si, že to tady někteří, pan zpravodaj, vyčetl z grafu jednoznačně, že každým rokem, a to je každým rokem, to není od počátku, každým rokem šetří zaměstnavatelé oproti tomu stavu, který tady byl předtím, řádově miliardy korun.

A když už tady byla taková pestrá diskuse, bylo tady porovnávání, jak je to v jiných zemích. A zase, když se podíváte do té tabulky přehledu, jak je to v jiných zemích, a tady je potřeba zdůraznit, že v mnoha zemích se chovají zaměstnavatelé kultivovaně vůči svým zaměstnancům a v rámci kolektivního vyjednávání jim vyjednávají daleko lepší podmínky pro nemocenskou, a tak původně i ten návrh zákona byl i s tou sníženou sazbou a nižším plněním, že zaměstnavatel v zásadě bude mít motivaci k tomu, aby si sjednal stejné podmínky.

Jenom pokud se podíváme, tak malé Lucembursko platí 13 týdnů zaměstnavatel 100 %. V Německu nemají první tři dny neplacené, ale zaměstnavatel platí šest týdnů 100 %. A nikdo neřeší otázku, jestli to zaměstnanec zneužívá. Jestli zneužívá, tak přece víme, jak se zaměstnavatel zachová, tak ho prostě při první příležitosti vyhodí. Taková je dnes realita. Dneska se naprostá většina lidí bojí to zneužívat.

Já chápu, kolega Čunek, já jsem tedy nevěděl, že vystoupil z KDU-ČSL, ale možné to je. Tak chápu, že jeho představa je, že lidé budou pracovat za pozdrav pánbůh, ale za to rodinu neuživí.

A když už porovnáváme i ty podnikatelské podmínky, já myslím, že máme možná o něco nižší produktivitu, ale je věcí managementu, aby dokázali tu produkci prodat, aby dokázali těm lidem slušně zaplatit. A když se podíváme na produktivitu práce v těch zemích na západ od nás a u nás, a poměr k tomu, jaké výdělky jsou, tak potom z tohoto pohledu ta nemocenská je skutečně málo.

A nevymyslel jsem to v bazénku, byť jsem tam vymyslel spoustu dobrých věcí, ale je to programový požadavek, který nakonec je i ve vládním prohlášení, čili to není nic, co by si vymyslel Škromach nebo kolegové a kolegyně, s kterými ten návrh předkládáme, ale je to legitimní požadavek, který je ve vládním prohlášení. A je legitimní k němu vést i diskusi. A bylo by dobře, kdyby ti senátorky a senátoři, kteří skutečně chtějí vést diskusi a chtějí odborně do toho proniknout, aby se tedy té diskuse zúčastnili. Já jsem na to připraven a myslím si, že přizveme i další odborníky, kteří se v tom vyznají. Ale musím říci, že mě vždy zvedne ze židle takový ten jednoduchý a populistický argument "a kdo to zaplatí?". No, kdo to zaplatí, copak jsme malé děti a nevíme, z čeho je financován stát? A kdo zaplatí dovolenou, kterou stanovuje také zákon? Kdo zaplatí ošetřování člena rodiny, tzv. paragrafy? Kdo zaplatí další svátek? Vždycky to někdo bude muset zaplatit. Ať už je to forma daně nebo přímé spoluúčasti zaměstnavatelů. A jsou zase státy v Evropě, kde mají daleko vyšší mzdy, kde mají daleko vyšší mzdové náklady, personální náklady. A když se o tom tak bavíme, tak náhrady mzdy za nemocenskou jsou přeci součástí personálních nákladů firmy. A z toho vychází také plánování té firmy, dalších nákladů na další období. A i o tom, jak porostou mzdy, kdo té firmě nahradí růst mezd, kde na to ta firma vezme. Kde stát vezme na své výdaje? Samozřejmě na daních. Výnosy ze státních účastí firem jsou minimální, to všichni víme.

Já se omlouvám trochu za emotivnost, ale ten návrh je velice jednoduchý. Návrh je pouze o tom, že první tři dny nemoci by měly být placeny. A určitě můžeme vést diskusi znovu a znovu o tom, jak čelit případnému zneužívání. A já jsem přesvědčen o tom, že právě ta změna zákona, která byla a kterou jsme prosadili, tak vedla k tomu, že z velké části dnes už spíše mají lidé obavu vůbec marodit. Nechci diskutovat o tom, že by na nemoc měli vybírat dovolenou, ostatně nástup dovolené ze zákona určuje zaměstnavatel, tak to je dané. A samozřejmě pak je to otázka vztahů se zaměstnanci.

Ještě je potřeba možná říci jednu věc. Když tady byla pravicová vláda a myslím, že i tento Senát o tom hlasoval, myslím, že jsme s tím nesouhlasili, a to byla změna, kdy se hovořilo o těch prvních třech dnech placení nebo neplacení, ale kdy na druhé straně za doby pana ministra Drábka a myslím, že premiéra Nečase, bylo zavedeno, že zaměstnavatel bude platit ne prvních 14 dnů, ale prvních 21 dnů. A nikdo neřešil, z čeho to ten zaměstnavatel zaplatí, prostě se to schválilo, tak to je.

Víte, že na začátku jsem říkal, že předpokládám, že o tom budeme mluvit rámci semináře, ale když už tedy taková obsáhlá diskuse byla, tak jsem musel na to reagovat. Samozřejmě o tom můžeme diskutovat půl roku, rok, ale jednou stejně budeme muset rozhodnout. A znovu opakuji, prvních 14 dní nemocenské platí formou náhrady mzdy zaměstnavatel. Připadlo by mi naprosto nelogické hledat nějaká jiná řešení. A samozřejmě potom, pokud mají být jiné varianty, pak bychom do toho museli vložit další věc, a to je otázka náhrady za další dny. Pokud chceme hovořit o tom, že tady došlo ke změně, která by nebyla vstřícná. Ale porovnávat, jak to bylo v dobách, kdy se platily nebo neplatily první tři dny, je téměř nereálné, protože když se podíváte do té časové linie, tak zjistíte, že první tři dny se téměř neplatily nikdy. A starý systém s novým je možné porovnat, samozřejmě, a ukazuje se, že to rozhodnutí o změně systému a zainteresovanosti i zaměstnavatelů do celého systému bylo správné.

Na druhou stranu bych mohl kontrovat, že právě ta spoluúčast, a je minimální v porovnání s jinými evropskými zeměmi, tak vedla i k tomu, že byly zaregistrovány případy, kdy i zaměstnavatelé ten systém zneužívali. Když to platila pojišťovna nebo náhrady, tak neměly zakázky, tak řekly: "Jděte, chlapi, marodit, on vám to zaplatí stát nebo potažmo Česká správa."

Takže si myslím, že je správné, aby tyto věci byly vyrovnané, ale zkusme to udržet na té bázi věcné, na bázi toho, že chceme řešit placení prvních tří dnů nemoci pro zaměstnance. A berme do úvahy, když porovnáváme s jinými zeměmi, když už jsme k tomu došli, také mzdovou úroveň, jaká je u nás a jaká je v těch zemích. Pak možná paradoxně zjistíme, že v těch zemích platí zaměstnavatelé zaměstnancům daleko vyšší procento náhrady mzdy za nemoc a nediskutují o tom, jestli to zaměstnanec zneužívá nebo ne. Ale samozřejmě bohužel se to potom obrátí mnohdy proti tomu zaměstnanci tím, že v situaci, kdy zneužívá nebo zneužíval nemocenskou, tak většinou při prvním propouštění v té firmě končí. Takto to funguje a neříkejme si, že to tak není. Děkuji za pozornost a těším se na plodnou diskusi na dalších seminářích a setkáních.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pane zpravodaji garančního výboru, prosím, abyste se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Jiří Vosecký:  Dámy a pánové, jak už jsem říkal předtím, materie je dobrá, ale to zpracování zaostává za tím, že jsme Senát, takže bych pana předkladatele poprosil, aby dopracoval tento materiál, aby ho všichni dostali včas a ne 12 hodin večer, v 7 nebo v 9 hodin mailem před zasedáním výboru, to je první věc, o to bych chtěl poprosit. Když nějaký materiál dostanu, tak si ho chci přečíst. A jestliže má 25 nebo 28 stran, tak na to prostě potřebuji sobotu, neděli. A abych jenom řekl: "Dobré," tak já bych potřeboval od paní doktorky nějaký papír, že jsem nesvéprávný, protože když se mě někdo bude ptát: "Proč jste to podepsali, když jste to měli přečíst?" Tak to nejde. To je k tomuto.

Ano, jsem rád, že jsme se dostali k tomu, k tomu bude diskuse, protože bez té diskuse to nejde, hledejme systém, kde a jak v tomto materiálu systém je. Snížíme o 0,3 nebo o 0,4 odvod a řekl bych, že budeme na nějaké nule, že to nebude stát podnikatele.

A co se týká zpravodajské zprávy, takže vystoupilo 8 senátorů, 1 senátorka a pan Hlavatý vystoupil 2x.

Návrh na usnesení, dovolím si přečíst. Senátní tisk číslo 20, po zdůvodnění zástupce skupiny navrhovatelů, Zdeňka Škromacha a zpravodajské zprávě senátora Jiřího Voseckého, po rozpravě doporučují. A teď bych nechal hlasovat o tom posledním návrhu. To je pana místopředsedy Sobotky, že Senát PČR doporučuje odročit návrh zákona, a to do 31. 12. 2015. A určuje zpravodajem výboru k projednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Jiřího Voseckého, prosím.

Takže doporučení, bude to orientační hlasování, takže ještě jednou, že odročit návrh zákona do 31. 12. 2015.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, já o tomto nechám hlasovat. Hlasujeme o orientačním hlasování, toto bude orientační hlasování pouze o datu.

Takže první datum na odročení tady máme 31. 12. 2015. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Pro tento návrh hlasovalo při kvoru 31 pro 32.

A teď budeme hlasovat o druhém návrhu, a to byl návrh výborový do 31. 10. 2015. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a tlačítko NE. Datum 31. 10. 2015, kvorum 31, pro 25, tzn. tento návrh měl menší počet. A teď v této chvíli, protože zvítězil orientačním hlasováním návrh 31. 12. 2015.

Budeme hlasovat o tom, že odročíme tento návrh zákona, a to do 31. 12. 2015. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Hlasování číslo 18, registrováno 60, kvorum 31, pro 53, návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu a my se tady vystřídáme.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  A nyní budeme projednávat bod

 

Návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání

Tisk č. 106

Máme to jako tisk číslo 106 a odůvodní nám tento návrh předseda Senátu Milan Štěch. Máte slovo, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, v úvodu předkládací zprávy vás seznámím, jak postupoval podvýbor organizačního výboru Senátu pro státní vyznamenání ve věci shromažďování návrhů na propůjčení státních vyznamenání prezidentem republiky.

První schůze podvýboru Organizačního výboru Senátu pro státní vyznamenání se konala 3. února letošního roku. Následně byli osloveni všichni senátoři a senátorky s tím, že návrhy na státní vyznamenání je možno podávat do 31. března letošního roku. Na internetových stránkách Senátu byla zveřejněna informace o možnosti zasílat návrhy na státní vyznamenání prostřednictvím jednotlivých senátorů nebo senátorských klubů nejpozději do 31. března letošního roku.

Druhá schůze Organizačního výboru Senátu pro státní vyznamenání se konala 28. února. Celkem bylo přijato 37 návrhů od senátorů a senátorek nebo i od senátorských klubů. Tři náměty nebo tři návrhy od občanů si neosvojil žádný ze senátorů, a proto byly z evidence písemných podkladů podvýboru vyřazeny, protože jak jsem uvedl, nikdo se za ně nepostavil.

Návrhy k ověření byly rozděleny jednotlivým členům podvýboru, kteří je prověřili, ověřili, podklady, informace, a dali stanovisko k jednotlivým návrhům do 29. května, a ty byly podvýborem shromážděny.

Třetí schůze Podvýboru Organizačního výboru Senátu pro státní vyznamenání se konala 10. června 2015. Celkem bylo schváleno všech 37 návrhů a s návrhy seznámeny senátorské kluby i nezařazení senátoři. 11. června 2015 byl návrh předložen Organizačnímu výboru Senátu a ten doporučil návrh předložit dnešnímu plénu.

Pane řídící, za prvé navrhuji, abychom po rozpravě hlasovali aklamací, jako se hlasovalo vždycky v minulosti. A za druhé navrhuji hlasovat o všech návrzích najednou, s výjimkou těch, kde bude ze strany vás, senátorek a senátorů, vznesen požadavek na oddělené samostatné hlasování, tak aby se to mohlo posoudit na základě vašich názorů a požadavků.

Tolik i procesní návrh, jak o tomto návrhu nakonec rozhodnout hlasováním. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane předsedo. Omlouvám se, že jsem rušil, ale zavinil to předseda vašeho klubu, který mě tlačil do nějakých debat s ním, nebylo to úmyslné...

V této chvíli otevírám rozpravu. Nikdo se do rozpravy nehlásí, takže ji končím. Je asi zbytečné, aby se pan předseda vyjadřoval k něčemu, co neproběhlo. Mám jediný návrh, a to je hlasovat en bloc, aklamací o všech jménech, která máte předložena.

Po znělce budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí se všemi návrhy, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo nesouhlasí, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasová ní č. 19 ukončeno. Registrováno 55, kvorum 28, pro 41, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji, pane předsedo a končím tento bod.

Jsme u dalšího bodu a tímto bodem je

 

Volba osoby navrhované Senátem k jmenování do funkce předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů

Tisk č. 117

Máme to jako tisk č. 117. Nejprve musíme podle § 50 odst. 2 jednacího řádu vyslovit souhlas s účastí kandidátů, kterými jsou paní Ivana Janů a pan Josef Vacula. O tom budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro jejich účast, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 20 ukončeno, registrováno 55, kvorum 28, pro 46, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Vítám v Senátu oba kandidáty.

Vzhledem k úkolům volební komise, která přebírala návrhy a ověřovala předpoklady, že kandidáti splňují podmínky volitelnosti a neslučitelnosti, uděluji nejprve slovo předsedovi volební komise panu senátorovi Luďkovi Jeništovi.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovoluji si vás informovat, že volební komise Senátu obdržela do 15. června 2015, tj. ve lhůtě stanovené usnesením Organizačního výboru č. 58 ze dne 26. května 2015, tyto návrhy kandidátů na osobu navrhovanou Senátem ke jmenování do funkce předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů. Jsou to paní Ivana Janů, kde navrhovatelem byl senátorský klub KDU-ČSL a nezávislí, senátorský klub Starostové a nezávislí a senátorský klub ANO+Severočeši.cz, a druhým kandidátem je pan Josef Vacula, kde navrhovatelem je senátor Petr Vícha.

Volební komise Senátu na své 5. schůzi konané dne 21. července 2015 konstatovala, že ve stanovené lhůtě obdržela dva návrhy kandidátů, včetně všech dokumentů potřebných k ověření předpokladu volitelnosti navržených kandidátů. Těmito dokumenty byly: životopis kandidáta, osvědčení o státním občanství, lustrační osvědčení a s tím související čestné prohlášení kandidáta, doklad o ukončeném vysokoškolském vzdělání, a výpis z rejstříku trestů, četné prohlášení o neslučitelnosti funkcí podle zákona o ochraně osobních údajů.

Dovoluji si vás informovat, že oba předložené návrhy obsahovaly výše uvedené dokumenty a proto volební komise ověřila, že navržení kandidáti na předsedu Úřadu splňují podmínky stanovené v § 32 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

V této souvislosti přijala volební komise Senátu usnesení č. 5, s kterým vás nyní seznámím.

5. usnesení k předloženým návrhů kandidátů na osobu navrhovanou Senátem k jmenování do funkce předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Komise

1. konstatuje, že v souladu s usnesením Organizačního výboru č. 58 ze dne 26. května 2015 obdržela ve stanovené lhůtě následující návrhy kandidátů na osobu navrhovanou Senátem k jmenování do funkce předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů. Jsou to paní Ivana Janů a pan Josef Vacula.

2. konstatuje, že obdržela dokumenty potřebné k ověření, zda kandidáti splňují podmínky uvedené v § 32 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů;

3. konstatuje , že navržení kandidáti splňují podmínky uvedené v § 32 zákona o ochraně osobních údajů;

4. pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát.

To je pro tuto chvíli ode mne vše.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Řešíme tady skutečně věci, které jsou provozní. A jednou z provozních věcí je, než odejdete k volbám, abych vám sdělil, že zítra bude vjezd do Senátu z Valdštejnské ulice do Senátu uzavřen kvůli plynu a jediná šance je sjet od Poslanecké sněmovny, porušit přikázaný směr doprava a zajet do Senátu. Jenom vás na to upozorňuji, až zítra do Senátu pojedete.

Děkuji předsedovi volební komise a zahajuji rozpravu. Předpokládám, že budou chtít vystoupit oba kandidáti. Navrhuji, aby to bylo podle abecedy. Nejprve to bude paní Ivana Janů a pak pan Josef Vacula. Vítám paní Ivanu Janů, mikrofony jsou vaše.

Ivana Janů:  Vážený Senáte, dámy a pánové. Stojím před vámi jako jeden z kandidátů na předsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů, který před 15 lety vznikl na této půdě z vaší vůle přijetím zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Vznikl jako silný nezávislý orgán v souladu s právem Evropských společenství. Do jeho činnosti lze zasahovat jen na základě zákona.

 

Zákon o ochraně osobních údajů a v jeho rámci Úřad slouží k naplňování práva každého na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromí.

Teď bych se zmínila o důležitosti tohoto práva na soukromí. Na úrovni naší psychiky hluboce pociťujeme jako nutnost určitou míru zcela nerušeného soukromí, bez jakýchkoliv zásahů, podle naší potřeby a volby. A to ne proto, že bychom dělali něco špatného, ale prostě proto, že jde o bytostnou potřebu být ponechán sám sobě, která nám umožňuje vnitřní prožívání vedoucí k rozeznávání povahy věcí a vlivů, kterým jsme vystaveni. Jestliže stát nezajistí dostatečnou ochranu soukromí, osobního a rodinného života, poškodí občana v jeho základní potřebě mít prostředí, ve kterém se utváří jeho charakter a základní mezilidské vztahy důvěry. Soukromí je rovněž prostorem, kde se utváří i naše duchovní substance, kde se tvaruje naše integrovaná osobnost, aby dokázala v okolním nepřehledném terénu neztratit směr, jednat podle svého svědomí a nést za své jednání odpovědnost. Jen integrovaná osobnost je schopna demokracii nejen chápat, ale i nesobecky rozvíjet spolu s druhými a pro druhé. Jen takovýto člověk je schopen vyšších sociálních činů a skutečné solidarity s druhými.

V době prudkého rozvoje elektronické komunikace, informační a digitální společnosti se dostává do hry i druhé ústavní právo, a to je právo na informace, svoboda projevu. Obě tato práva směřují do samého centra demokracie, která z nich vyrůstá. Jestliže je omezen svobodný přístup k informacím a jejich šíření, dojde k vytvoření sterilního prostředí, ve kterém se utlumí myšlenková názorová pluralita a tím i impulsy pro rozvoj společnosti. Občan, má-li svobodně a aktivně utvářet a rozvíjet svůj život, talent a sociální prostředí, které ho obklopuje, musí mít co nejširší přístup k informacím a jejich vyhledáváním a šíření bez ohledu na hranice a musí mít možnost tyto myšlenky svobodným projevem prezentovat ve formě, kterou si zvolí slovem, tiskem, obrazem aj. V podústavní úrovni jsou tato dvě práva v námi sledovaném pohledu rozvedena v zákoně o ochraně osobních údajů a v zákoně o svobodném přístupu k informacím.

Demokracie brání stát a lidská práva jsou nedělitelná. Bez demokracie nelze lidská práva garantovat a garance lidských práv není udržitelná bez demokracie. Lidská práva jsou však omezitelná, pokud pro jejich omezení existuje ospravedlnění. Základní práva, ale i jejich omezení se odvozují ze stejného základu, kterým je Ústava, resp. ústavní pořádek v naší zemi.

Meze základních práv a jejich používání stanoví celkem velmi přesně Listina. Koncept omezení v naší Ústavě je jednoznačně limitován zákonnými mezemi, kdy omezené právo si musí uchovat zřetelné kontury své podstaty a smyslu, za který nelze jít. Cílem by mělo být postavit tato dvě zdánlivě protikladná práva do vzájemné koexistence, ale je to úkol těžký.

Dámy a pánové, ochrana osobních údajů se nyní v Evropské unii stává plnohodnotným regulovaným odvětvím. Právě připravované obecné nařízení o ochraně osobních údajů zcela zásadním způsobem upraví řadu otázek týkajících se zpracování osobních údajů na internetu, mj. profilování, prodej dat, a o přeshraničních a globálních otázkách bude společně rozhodováno na Evropské radě ochrany osobních údajů, do jejichž činnosti bude každý národní stát povinně zapojen.

Co je třeba udělat, aby Úřad byl pro následující změny připraven? Obecně je třeba říct, že je potřeba udržet i nadále nezávislost Úřadu, a dále je nutné zlepšení a zpřesnění výkladové praxe zákona o ochraně osobních údajů, téma ochrany údajů je třeba podat veřejnosti srozumitelně a jednoznačně, edukativně, což se nebude dařit, pokud bude Úřad nadále pouze vykladačem vlastního zákona. Praxe Úřadu musí nově respektovat a zohledňovat judikaturu vyšších soudů, Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu a přijmout myšlenku, interpretaci a aplikaci, myšlenku zákona v materiálním smyslu. Rovněž je potřeba věnovat větší pozornost a pečlivost při používání testu proporcionality a dopad zvláštních předpisů včetně principů nového civilního kodexu.

Dále je nutné zavedení veřejné konzultace při přípravě stanovisek Úřadu jako součást pravidelné komunikace se zainteresovanou částí veřejnosti. Důležitá je zejména v přípravě technicky závislých otázek. Aktivní práce s dozorovými poznatky, např. podněty k legislativním změnám a pravidelné zobecňování výsledků kontroly, zvážit jejich prezentace častěji než jednou za rok ve Výroční zprávě. Dále tvorba plánu kontrol takovým způsobem, aby se věnoval aktuálním problémům ochrany údajů včas a koncepčně. S tím ovšem souvisí přeskupení kapacit Úřadu, aby nebyl pod stálým tlakem i banálních stížností, obecních stížností jsou tisíce již dnes.

Neméně důležité je i zajištění provázanosti dozorové praxe s tématy evropské pracovní skupiny W29 a dalších zahraničních expertních skupin.

Ochrana osobních údajů je ochranou soukromí, které je velmi ohroženo. Ptáme se, jak a čím je ohroženo. Je ohroženo množstvím informací, které jsou o nás shromažďovány a mnohdy vzájemně propojovány v různých registrech a úložištích, údaje zdravotní, finanční, daňové, personální, pracovní, vzdělávací a další. Je také ohroženo vlastní neopatrností při užívání sociálních sítí, zejména mladých lidí – internet, facebook twitter. Ale zejména je ohroženo novými technologiemi – mobily, GPS, kamery, odposlechy, DNA, využívání biometrie jako posledních velmi intenzivních invazivních prostředků a metod.

Čím důslednější bude Úřad ve své kontrolní a dozorové činnosti, tím opatrnější budou správci a zpracovatelé na případné průniky a průsaky dat a informací. Zejména by se měl Úřad zaměřit na řádné zabezpečení uložených údajů včetně prokazování jejich likvidace, bezpečné likvidace. Pokud jde o vstupy do databází, měla by existovat přesná evidence těchto vstupů, kdo, kdy, z jakých důvodů a na základě jakého pověření se o osobní údaje jiných subjektů zajímá a chce je zpracovávat, tzv. lobbing. Shromážděné údaje databáze jsou cenným vlastnictvím a jsou dnes již vyhledávanou obchodní komoditou. Proto je spíše pravidlem než výjimkou, že každý správce chce více dat, než k deklarovanému účelu skutečně potřebuje. Nebezpečné je, že informace mohou být i dobře použity k případné manipulaci.

Neměli bychom připustit, aby možnosti nových technologií otevíraly ještě šířeji dveře našeho soukromí a pohlcovaly zbytky toho, co jsme ještě z pohodlnosti, naivity či neinformovanosti neodevzdali ke zveřejnění dobrovolně.

Naopak bychom proti tomuto trendu měli stavět nové technologie, které se umí bránit.

Závěrem ještě jednu zásadní větu. Dozorové orgány jsou pro občana ze zákona garantem, že komplexní informační systémy – státní, finanční, komerční – jsou nastaveny účelně a férově, aby nedocházelo k zneužívání našich osobních údajů a tím k zásahům do našich ústavních práv a současně do lidské důstojnosti.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. A nyní bych požádal, pokud si přeje, o vystoupení – přeje si, ano – druhého z kandidátů, a to Josefa Vaculu. Prosím, máte slovo.

Josef Vacula:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a pánové senátoři.

Já jsem měl přichystané podrobně dlouhé a podrobné povídání o ochraně osobních údajů a o situaci na Úřadu pro ochranu osobních údajů. Bohužel mi bylo v předkole na dvou klubech naznačeno, že jsem moc rozvláčný. A proto mi nezbylo, než řadu odstavců vyškrtat, s velkou lítostí, protože ochrana osobních údajů je moje hobby.

Já jsem prožil většinu života v režimu, kdy nad námi bděl Velký bratr, takže jsme se nemuseli o nic starat, staral se o nás on. Před 25 lety jsem se domníval, že s odchodem Velkého bratra tohle všechno končí.

Místo jednoho institucionalizovaného Velkého bratra se ovšem objevila řada malých, velkých bratříčků, že to pilní mravenečkové sbírají o vás informace. Zásadní změna je jen v tom, že mravenečkové se už nepoptávají u domovních důvěrnic, ale sbírají informace, které jim lidé na sebe sami prásknou. A to ve virtuálním světě informačních a komunikačních technologií, s tím můžu plně souhlasit se svou předřečnicí.

Je tam další problém navíc. Jestliže informace jednou pustíte ven a dostanou se na internet, tak už nejdou vzít zpátky. Existuje tzv. right to be forgotten, právo být zapomenut. Ale řekl bych, že je velmi bezzubé, protože informace, kterými vás chce někdo poškodit, si prostě uloží do svého počítače a vytáhne je v okamžiku, kdy to bude potřebovat.

Ty informace jsou sice z větší části používány pro obchodní účely, protože obchod s osobními údaji je dneska už miliardový kšeft. Opravdu miliardový. Je to sice obtěžující, ale není to tak nebezpečná forma zneužití osobních údajů. Existuje druhá, něco, co tady připomíná toho Velkého bratra z minula, který chce ovlivnit vaše rozhodování a k tomu používá tyto údaje. Něco, čím vás může vydírat, se mu docela šikne.

Já jsem inženýr ekonom, nejsem ani filozof, ani právník, a tudíž se soustředím spíš na situaci v úřadě a v rozhodovací činnosti. Předseda úřadu v sobě slučuje tři funkce a žádné z nich se nemůže vyhnout. Je to funkce manažerská, protože je to zároveň šéf úřadu. Něco jako ředitel řídí úřad a zabývá se i problémy provozními nebo personálními. O finančních ani nemluvě. Pak máme funkci odvolacího orgánu v kontrolním i správním řízení. To znamená poměrně značnou moc.

Celý úřad, zejména dneska kritizovaný systém sedmi inspektorů, se může snažit, jak chce, ale když se předseda rozhodne, že veškeré námitky, případně rozklady uzná, tak dotyčný to vyhrál. Přirozeně úřad má možnost obrátit se na soud, ale proč by to dělal, když o tom de facto rozhoduje předseda.

Další věcí – já se nerad opakuji, ale říkala to opět moje předřečnice, je předvídatelnost v rozhodovací činnosti. Tam jsou poměrně velké problémy. Úřad má jednak zákony, kterými se řídí, ale má dozorové pravomoci na řadu dalších zákonů, např. zákonu o občanských průkazech nebo evropské nařízení vízový kodex.

A třetí jsou jasná stanoviska při vyjednávání. Mám na mysli vyjednávání také v rámci evropské instituce nebo evropského orgánu sdružující předsedy jednotlivých národních úřadů.

V současné době se blíží do finiše vyjednávání o nařízení Evropské unie, nová regulace ochrany osobních údajů. Tím prvním problémem, který, zdá se, už vyřešil – on to nebyl problém, ale nebylo to jedné stanovisko –, bylo, že některé státy a některé orgány, dokonce i parlamenty se domnívaly, že nařízení není nutné. Že to může být směrnice, což byla předchozí norma, kterou řada států převzala, některé v nezměněné formě, a některé si ji trochu upravily podle místních podmínek.

A řekl bych, že nejrazantnější v tomto je stanovisko Spolkové rady, která natvrdo říká, že návrh nařízení je v rozporu se zásadami subsidiarity, podle čl. 5, odstavec 3 Smlouvy o EU. Já toho mám ještě hodně, ale slíbil jsem, že to hodně proškrtám a nebudu číst to, co už jsem přeškrtal, protože už bych to stejně nepřečetl.

Takže já vám velmi děkuji za pozornost a těšilo mě.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. A ptám se, zda se někdo hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. A požádal bych předsedu volební komise, pana senátora Luďka Jeništu, aby nás seznámil s dalším postupem. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji, vážený pane místopředsedo. Dámy a pánové, provedeme volby rychle, ale kvalitně. Dovoluji si vás informovat, že osoba navrhovaná Senátem ke jmenování do funkce předsedy úřadu se volí většinovým způsobem tajným hlasováním.

Pro tuto volbu se použije přiměřeně ustanovení čl. 2 volebního řádu, týkající se volby předsedy Senátu. Takže tímto způsobem se bude volit. Na hlasovacím lístku jsou uvedena dvě jména navržených kandidátů. Před každým jménem je uvedeno pořadové číslo kandidáta, řazeno je abecedně.

A teď pozor, souhlas s jedním kandidátem vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem a pořadové číslo před zbývajícím kandidátem přeškrtnete písmenem x. Nesouhlas s oběma kandidáty vyjádříme přeškrtnutím pořadového čísla před jejich jmény. Neplatný je hlasovací lístek odevzdaný na jiném než vydaném tiskopise a ten, který je upraven jiným způsobem, než jsem před chvílí uvedl.

Protože při každých volbách se nám tam objeví pár neplatných hlasovacích lístků, tak to ještě jednou, prosím vás, zdůrazňuji. Ten lístek musí být označen jedním kroužkem, jedním křížkem, a nebo dvěma křížky. Nic jiného neexistuje. Ostatní hlasovací lístky jsou neplatné. Takže si na tohle dejte pozor. V 1. kole je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Nezíská-li žádný z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů, koná se 2. kolo volby. A do 2. kola 1. volby postupují nezvolení kandidáti z 1. kola.

Ve 2. kole je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Připomínám, že pokud by k této situaci došlo a nebyl v tomto 1. kole zvolen kandidát, tak bychom uskutečnili 2. kolo. Pravděpodobně zítra, jako poslední bod před obědem, před polední přestávkou.

Pokud by se nerozhodlo ani v 2. kole, vyhlásí organizační výbor novou lhůtu pro podávání návrhů. Volební místnost je připravená, jsou tam 3 urny, takže předpokládám, že to proběhne rychle, v Prezidentském salonku. Nyní žádám členy volební komise, aby se dostavili do volební místnosti. Vydávání lístků pro hlasování potrvá, prosím vás, 15 minut. Budeme velmi rychlí a bude nám stačit 10 minut na vyhodnocení.

To znamená, že výsledky hlasování zde budou vyhlášeny...

Senátor Luděk Jeništa:  Přesně ve 20.00.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ne, přerušíme to do zítřka devíti hodin. (Dohadování.)

Takže přeruším v tuto chvíli jednání do 20.00 na konání 1. kola volby. Do 20.00 hodin. A jenom upozorňuji, pokud mě slyšíte, že zítra budeme pokračovat jednání v 9.00. Ano, takže ve 20.00 hodin budou vyhlášeny výsledky a v 9.00 hodin zítra budeme pokračovat v jednání. Děkuji za pozornost.

(Jednání přerušeno v 19.34 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 19.56 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Tak dáme ještě možnost, aby mohli přijít kolegyně a kolegové, aby se mohli zúčastnit vyhlášení výsledků voleb. Jak jsem byl informován, komise už svou práci ukončila. Vidím tady pana předsedu. Takže dovolte, vážené senátorky, páni senátoři, abych zahájil přerušené jednání. A dávám slovo předsedovi volební komise, aby nás informoval o výsledku 1. kola 1. volby. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Senátor Luděk Jeništa:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, děkuji vám, že jsem nezůstal osiřelý, takže výsledky volby osoby navrhované Senátem ke jmenování do funkce předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů. Bylo vydáno 57 hlasovacích lístků, odevzdáno bylo 57 hlasovacích lístků. Z toho jeden neplatný. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků tedy nula. Pro kandidátku Ivanu Janů bylo odevzdáno 32 hlasů, pro kandidáta Josefa Vaculu bylo odevzdáno 20 hlasů. Mohu tedy konstatovat, že v 1. kole 1. volby byla zvolena kandidátka paní Ivana Janů, čímž jí blahopřeji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo, za dobře odvedenou práci volební komise. A tím, že volba proběhla, tento bod končím.

Přerušuji jednání do zítřka do 9.00 hodin ráno. Přeji vám hezký večer a hezké zážitky v Praze.

(Jednání ukončeno v 19.58 hodin.)