Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
10. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 7. schůze Senátu
(2. den schůze – 19.03.2015)

(Jednání zahájeno v 9.01 hodin.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobré ráno, dámy a pánové, vážené kolegyně, kolegové, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na pokračování schůze Senátu. Z dnešní schůze se omluvili následující: Milan Štěch, Václav Homolka, Jaroslav Zeman, Lumír Aschenbrenner, Jaroslav Palas, Dagmar Terelmešová, Tomáš Jirsa, Milan Pešák, Jan Hajda, Daniela Filipiová a Patrik Kunčar.

Standardní postup, zaregistrujte se. Kdo jste zapomněli, máte v předsálí možnost získat náhradní kartu. Jsme u prvního bodu, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 32

Máme to jako tisk č. 32. Návrh uvede ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, kterého tady vítám.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, návrh zákona o hospodaření energií má především upravovat zvyšování energetické účinnosti v ČR a podporovat energetické úspory.

Hlavním důvodem pro novelizaci zákona je nutnost implementace Směrnice č. 212/27EU o energetické účinnosti, kterou měla ČR povinnost transponovat již v uplynulém roce.

Druhým klíčovým důvodem je reakce nabídky Evropské komise, která shledala některé části národní legislativní úpravy relevantních evropských předpisů za nedostačující. Část směrnice o energetické účinnosti, která je implementována do této novely, upravuje zejména oblasti energetického auditu, energetického posudku, hospodárné využívání energie ústředními institucemi a energetické služby.

Zde je třeba zdůraznit, že oblast energetických úspor je jednou z klíčových priorit EU, ale i české energetické politiky, a to nejen její aktualizace, ale i platné koncepce z roku 2004.

Zásadní novinka, která byla navržena na základě zkušenosti z aplikační praxe stávajícího znění, se týká povinnosti zpracovat průkaz energetické náročnosti budovy. Novela přináší úlevu od povinnosti mít zpracovaný průkaz v případě prodeje či pronájmu budovy postavené před rokem 1947. Tato možnost je podmíněna písemnou dohodou obou stran.

Po projednání Poslaneckou sněmovnou došlo dále k odstranění tzv. plošné povinnosti zpracovat průkaz pro bytové domy a administrativní budovy. Povinnost pro tyto budovy zůstává pouze v případech prodeje nebo pronájmu, což je minimum požadované směrnicí a je již běžnou praxí ve většině států EU.

Návrh zákona byl projednán VHZD, který doporučuje Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Dále byl návrh zákona projednán VUZP, který doporučuje Senátu vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy.

Pozměňovací návrh řeší otázku z případných výjimek z povinnosti instalovat přístroje registrující dodávku tepelné energie, a to rozšířením zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu.

Další pozměňovací návrh řeší otázku oprávnění vlastníka budovy nebo společenství vlastníků vstoupit do budovy, a to zavedením povinnosti vlastníka nebo uživatele bytu nejdříve vyzvat.

Přestože rozumím některým důvodům, které vedly k podání těchto pozměňovacích návrhů, chtěl bych vás i přesto požádat o schválení návrhu zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, protože věc relativně spěchá, aby nedošlo k infringementu.

Na druhou stranu musím poctivě říct, že pokud budete trvat na pozměňovacích návrzích, nepřinese to žádný zásadnější problém a předpokládám, že PS by to pak schválila, ve znění navrženém Senátem.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je VHZD. Usnesení má č. 32/1. Zpravodajem je pan senátor František Bradáč, který má slovo.

Senátor František Bradáč:  Pěkné dopoledne, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, návrh zákona, kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, projednal VHZD. K věcem, které zde už uvedl pan ministr, jenom doplním některé drobnosti.

Skutečně se jedná o zásadní důvod, proč se tato novela dělá, aby byly implementovány evropské směrnice do naší legislativy. Ale nejenom ta, která už tady byla zmíněna z roku 2012, ale i starší. Novela modifikuje některá ustanovení, o kterých tady ještě řeč nebyla. Vzpomenu např. zpracování státní energetické koncepce, která se z dosavadních let bude přijímat nově na 25 let. Stejně tak to bude i krajská energetická koncepce, která se bude zpracovávat také na 25 let. Tam se sjednocuje lhůta.

Nově nebude muset energetickou koncepci přijímat statutární město. Obce jako takové tyto energetické koncepce nemusí přijímat, ale pokud se rozhodnou tuto energetickou koncepci zpracovat a přijmout, pak musí být v souladu s krajskou energetickou koncepcí, tedy s vyšším územním celkem.

Zrušuje se povinnost Státní energetické inspekce. Nejvíce diskutované bylo ustanovení týkající se povinnosti stavebníka, vlastníka budovy nebo společenství vlastníků o tom, že mají vybavit vnitřní tepelná zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie. Vlastníci a uživatelé bytů a nebytových prostor jsou povinni umožnit instalaci, údržbu a kontrolu těchto přístrojů.

Na druhou stranu je potřeba kvitovat to, že některé, a už to tady pan ministr zmínil, povinnosti byly odstraněny. Takže nemusí být prováděny požadavky na energetickou náročnost budov; nemusí být splněny u staveb pro rodinnou rekreaci a u budov zvláštního určení, což je docela jistě významná úleva.

Na druhou stranu se nově zavádí, že velcí podnikatelé budou muset povinně zpracovat energetický audit pro jimi užívané nebo vlastněné energetické hospodářství, a to pravidelně nejméně jednou za 4 roky. Toto ustanovení se významně dotkne velkých podnikatelů. V důvodové zprávě MPO se uvádí, že tato povinnost se dotkne cca 2150 subjektů.

Z hlediska legislativního projednávání se vyskytly se vyskytly jisté dohady při projednávání v podvýboru pro energetiku, ve VHZD, kde se zavádí v zákoně nově pojem "malý a střední podnikatel". Zástupci ministerstva průmyslu a obchodu byli požádáni o stanovisko.

Stanovisko bylo podáno a bylo akceptováno. Následně VHZD přijal usnesení na své schůzi 11. března 2015.

Usnesení je následující.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Pavla Šolce, náměstka ministra průmyslu a obchodu ČR, po zpravodajské zprávě senátora Františka Bradáče a po rozpravě výbor:

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Františka Bradáče.

3. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. A pokládám otázku kolegovi Jaroslavu Doubravovi, jestli něco chce anebo jestli se jenom zmýlil? Zmýlil, dobře.

Dalším výborem, který tento návrh zákona projednal, byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení má č. 32/2 a zpravodajem je pan senátor Pavel Eybert, který má slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Náš výbor pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí se velmi široce zabýval předloženým zákonem č. 406/2000 Sb., tedy jeho novelou poslanou nám do Senátu z Poslanecké sněmovny. Konstatoval, že v celé řadě bodů, a zejména u energetických štítků pro nemovitosti, je zákon upraven pragmatickým způsobem, který nezatěžuje občany, vlastníky nad míru nutnou, a je třeba poděkovat ministerstvu průmyslu a obchodu i Poslanecké sněmovně, že zde došlo k odstranění těch povinností, které překračovaly míru požadující od nás Evropská unie.

Základním problémem, kterým se výbor v tomto zákoně zabýval, je otázka povinnosti umístit v domech, bytech měřidla, která budou měřit spotřebu tepla na vytápění, ale také množství tepla spotřebovaného při dodávce teplé vody. Zde se jednalo o implementaci směrnic EU č. 27/2012 a také směrnice č. 31/2010. U této druhé směrnice jde o dodatečnou implementaci, neboť Evropská komise požaduje do zákona doplnit všechny požadavky směrnice, jinak by nám mohla blokovat alokované prostředky z operačních programů. To bychom samozřejmě nechtěli.

Jelikož zákon, tak jak je navržen, je značně tvrdý ke všem skupinám nájemníků i vlastníků bytového fondu, hledal výbor ve spolupráci se zástupci ministerstva průmyslu a obchodu a naší senátní legislativou takovou úpravu zákona, která by sice naplnila směrnice EU, ale nešla by nad rámec těchto směrnic. Není to vůbec jednoduché. Aby mohla Česká republika požádat o výjimku pro některé typy bytového fondu, musí Evropské komisi předložit kvalifikovanou studii, která prokáže v některých typových případech, že je instalace měřidel technicky velmi problematická a ekonomicky nevýhodná. Taková studie není v současné době k dispozici, nicméně ministerstvo průmyslu a obchodu ji již zadalo. Teprve po jejím vyhodnocení pak může ČR požádat o výjimku v některých typech bytového fondu, kde nebude nutné měřice instalovat.

Při hledání možností, jak to v budoucnu zakotvit v českém právu, došel výbor po složitých dohadováních ke shodě se zástupci MPO, že nejméně riziková je cesta přijetí takových pozměňovacích návrhů, které dají ministerstvu průmyslu a obchodu větší prostor pro vypořádání se s touto problematikou v podzákonném předpisu, vyhlášce, která v rozsahu a způsobu popíše, který bytový fond bude muset mít měřiče instalovány a který na základě výjimky opřené o kvalifikovanou studii nikoliv.

Problémem zůstává skutečnost, že podzákonná norma může být tvořena jen v mantinelech zákona a nemusí postihovat úplně všechno, co bychom chtěli. Lepší řešení jsme bohužel nenašli, neschválili.

Další pozměňovací návrhy, které výbor přijal, směřují do oblasti lidských práv a svobod. Tak, jak je novela došlá do Senátu z Poslanecké sněmovny, mohl by vlastník nemovitosti kdykoliv by si zamanul vstoupit do bytů nájemce za účelem instalace měřidel, odečtu měřidel a jejich kontrole. Představte si situace, ke kterým by na základě tohoto zmocnění mohlo docházet. Máte například rodinnou oslavu, spíte po noční směně nebo nespíte sám a vlastník nemovitosti se urgentně dožaduje vstupu do vašeho bytu, a to na základě zákona. Proto vznikl další pozměňovací návrh, který vkládá do zákona povinnost vlastníkovi bytového fondu před vstupem do bytu za účelem naplnění povinností ukládaných tímto zákonem zaslat nájemníkovi bytu výzvu, ve které oznámí, kdy hodlá instalaci měřidel, jejich odečty nebo kontrolu provést. Můžete sice namítnout, že slušný vlastník to udělá i bez povinnosti uložené zákonem. No, nedá se předpokládat, že všichni vlastníci jsou slušnými vlastníky. Tímto ustanovením uchráníme obě strany od zbytečných střetů.

Jelikož ostatní body novely zákona, které zde již okomentoval jak pan ministr, tak garanční zpravodaj, nebyly naším výborem rozporovány, byly přijímány kladně, nebudu je zde již znovu komentovat a omezím se na doporučení výboru, který doporučuje plénu Senátu schválit návrh novely zákona ve znění pozměňovacích návrhů, které přijal výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, které máte k dispozici v usnesení výboru a které vám spolu s výborem doporučuji. Mne pak výbor určil zpravodajem na plénu Senátu, předsedu výboru pana senátora Miloše Vystrčila pak, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji a ptám se, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona? Nikdo se nehlásí. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážený pane ministře, dámy a pánové. Pan zpravodaj kolega senátor Eybert tady poměrně velmi podrobně popsal problém, který jsme řešili. Pokusím se o něm zmínit ještě z trošku jiného úhlu pohledu, který by snad do budoucna mohl být poučný z hlediska našeho přístupu k normám, které k nám přicházejí z EU.

Když jsme posuzovali tento návrh zákona o hospodaření energií, tak jsme samozřejmě vnímali, že se jedná o implementaci evropské směrnice č. 2012/27 a zároveň jsme byli informováni, že ještě dochází k dodatečnému narovnání implementací z nějakých předchozích evropských směrnic č. 31 z roku 2010 a č. 32 z roku 2006. To je věc, která nám potom posuzování zákona a jeho relevanci velmi ztěžovala, protože zatímco poslední směrnice, kterou implementujeme a kvůli které vlastně původně zákon je novelizován, je k dispozici a má např. lhůty plnění až do 31. 12. 2016, tak předchozí směrnice, které jsou z roku 2006 a 2010, zachraňují vlastně už něco, co už dávno mělo být realizováno, a my v tomto zákoně jsme nebyli schopni rozlišit, co ještě můžeme nějakým způsobem reaktivizovat, resp. napravovat a dávat nějaké lhůty na nápravu a co je potřeba, aby bylo okamžitě přijato, neboť jinak hrozí, že by ČR vlastně byla pod sankcemi EU za nesprávnou implementaci evropských směrnic.

To je jeden moment, který byl pro nás docela komplikovaný a byť někteří z nás původně byli tímto zákonem velmi rozladěni, nakonec jsme, řekl bych, volili po dohodě s ministerstvem pro místní rozvoj, kterého se také tento zákon týká, protože se týká následné normy, kterou dnes budeme projednávat a po dohodě s ministerstvem průmyslu a obchodu, svolili k nějakému kompromisu, o které nyní krátce něco řeknu.

Evropská směrnice je napsána tím způsobem, že jednak říká, že všichni musíme měřit, kolik spotřebujeme tepla a všichni musíme mít na to nějaké měřící přístroje.

To samo o sobě už je jakýsi zásah do soukromí, do práva na vlastnictví nemovitostí atd. Na druhé straně je asi zřejmé, že stejně jako dnes už máme všichni měřiče elektrické energie, kterou spotřebováváme nebo měřiče, já nevím, vody, kterou spotřebováváme apod., tak něco podobného se asi dá čekat i u tepla.

Druhá věc, a ta byla mnohem komplikovanější a někteří z nás se s ní vyrovnávali mnohem obtížněji, bylo to, že zatímco evropská směrnice říká, že tyto naše povinnosti musíme splnit pouze, pokud je to technicky možné, finančně únosné a úměrné vzniklým úsporám. Jinými slovy, pokud je to nákladově efektivní, tak potom tak musíme činit. A bohužel v našem zákoně, o kterém se dnes bavíme, o posouzení technické možnosti, finanční únosnosti, úměrnosti k potenciálním úsporám, resp. nákladové efektivnosti, o tom není ani slovo. A my jsme teď začali hledat možnost, jak do tohoto zákona dostat to, aby vlastník nemovitosti a případně řekněme i nájemci mohli, pokud se ukáže, že to není opravdu nákladově efektivní, se vyhnout některým povinnostem, jako instalace indikátorů, instalace měřičů, nějaký způsob rozpočítávání tepla atd., atd. Výsledkem poměrně těžké debaty je to, že výbor přijal pozměňovací návrh, který tady komentoval pan senátor Eybert a který umožňuje ministerstvu v podzákonné normě, což bude vyhláška, stanovit rozsah toho, jakým způsobem bude potřeba měřiče instalovat. A bylo na čestném slově pana náměstka Šolce, a dnes bych poprosil případně i pana ministra, pokud by to mohl zopakovat, že poté, co vláda ČR, resp. ministerstvo bude mít k dispozici studii, kterou bohužel dnes ještě nemáme, která bude nějakým způsobem definovat typově, pro která zařízení vytápějící naše bytové domy, resp. nějaká multifunkční řízení, se nevyplatí instalovat indikátory a pro která se to vyplatí, pro která se nevyplatí instalovat měřiče a pro která se to vyplatí, že následně tato pravidla zapracuje do podzákonné normy, vyhlášky a následně pak bude umožněno těm majitelům nemovitostí a těm nájemcům, kterým se vlastně nevyplatí instalovat měřící přístroje, protože to není nákladově efektivní, že tak nebudou muset činit. Správnější by asi bylo, kdyby toto bylo přímo uvedeno v zákoně, ale my jsme prostě nebyli schopni v tento okamžik jít jinou cestou, než řekněme dát jakýsi bianco šek, samozřejmě v rámci zákona, ministerstvo průmyslu a obchodu a spolehnout se na jeho čestné slovo, že tuto možnost, která není v zákoně a přitom se nachází v evropské směrnici, to znamená nedělat věci, které jsou nákladově neefektivní, zapracuje alespoň do podzákonné normy, kterou je vyhláška.

Pokud se tak stane a pokud to tady pan ministr následně potvrdí, tak potom říkám, že jsme připraveni podpořit pozměňovací návrh a jsme pak připraveni podporovat celou zákonnou normu, protože považujeme to, abychom se někam dál posunuli a abychom dodržovali jiná ustanovení, která jsou v evropských směrnicích a jejichž nedodržování by nám potom způsobilo řekněme i finanční škody a hrozbu sankcí, za tak důležitou, že jsme ochotni, byť tato norma zdaleka není dokonalá, ji podpořit.

V tuto chvíli děkuji za pozornost, děkuji svým kolegům za poměrně intenzivní práci, kterou v této věci museli odvést, a nakonec i, pokud se dnes dohodneme, tak si dopředu dovolím poděkovat i zástupcům ministerstva průmyslu a obchodu a ministerstva pro místní rozvoj, kteří několikrát s námi tyto věci diskutovali. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. Byla jsem nucena se zabývat tiskem č. 32 proto, že jsem zpravodajem k následujícímu tisku č. 40. Ten první je zákon o hospodaření energií, druhý je zákon o rozúčtování nákladů na energii v rámci bytových služeb.

Musím říct, že po seznámení s touto právní úpravou jsem byla překvapena tím, jak velmi silně je snaha ministerstva a předkladatelů soustředěna na naplnění směrnice, ale na druhé straně ostatní souvislosti, které by měly být sledovány, tzn. legislativní čistota, např. jenom z hlediska terminologického, tak to jsou věci, které zřejmě nebyly předmětem větší pozornosti při přípravě tohoto zákona.

Jak řekl již pan předseda našeho výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, je to tak, že tento zákon má řadu nedostatků a opravdu s těžkým srdcem budeme novelu nějakým způsobem upravovat. Je zde řada termínů, které nejsou jednotné v zákoně, přitom mají stejný obsah a které nejsou terminologicky definovány.

To je první věc obrovské náročnosti práce s tímto zákonem. A to si myslím, že je vůči těm, kteří s ním budou pracovat, zejména třeba běžnému občanovi, kterého se samozřejmě v konečném důsledku týká, je velký problém této právní úpravy.

Nicméně, jak už bylo řečeno, panem předsedou výboru a zpravodajem výboru, tato právní úprava je novelou zákona o hospodaření energií, kdy zásadní změny byly provedeny již v roce 2012. A tehdy fakticky ministerstvo a následně parlament stanovil, že všichni mají plošnou povinnost instalovat do svých bytů buď měřidla tepelné energie a rozvodu tepla, anebo že mohou použít indikátory a tyto indikátory pak musí být na každém tělese, na to upozorňuji. To bylo něco, co samozřejmě vzbudilo u obrovského množství občanů zájem a všichni se tedy odvolávali na EU, co si to zase vymyslela za nesmysl.

No, musím říct, že jsme byli v té chvíli, kdy jsme přijímali tento zákon v roce 2012, bohužel papežštější nežli papež, a skutečně jsme přijali plošnou povinnost, ačkoliv směrnice umožňovala, abychom přijali tuto povinnost jenom tam, kde je to efektivní, kde to povede k dosaženému cíli a kde náklady nebudou neúměrné.

A tak, jak nám bylo řečeno na výboru, EK skutečně při debatách, které následovaly, řekla, ale nikdo z ČR nám neřekl, že by tady byly nějaké takové skutečnosti, že by někde to nebylo efektivní, někde to nebylo nákladově smysluplné.

To se podle mne stalo a z této situace, kdy už máme právní předpis, který platí, v tuhle chvíli vycházíme a z toho také plynula obrovská složitost, jak tedy teď, alespoň zčásti respektovat nařízení EU, tedy směrnici, to není nařízení, a na druhé straně respektovat to, že tu máme občany, kteří mají plnit nějakou povinnost a která by v některých případech mohla skutečně být nesmyslná.

Je pravdou, že následně bylo přijato ještě další rozšíření evropské směrnice, která řekla: Pokud nemůže být přímo měřeno těmi měřiči, tak musí být alespoň v každém domě, v každém bytě indikátory, které stanoví alespoň poměrný náměr tepla, ale znovu řekla – pokud je to ekonomicky únosné, pokud náklady jsou přiměřené.

A v tuhle chvíli jsme v situaci, že ani tato výjimka zatím se nemůže plně do návrhu zákona promítnout právě proto, že nemáme studii, která by řekla, kterých subjektů se to týká. A je pravdou, že jsem dostala obrovské množství podnětů, e-mailů i osobních kontaktů, kde mne upozorňovali běžní občané, kteří za mnou chodili do kanceláře: Tady u nás máme stupačku, jak to tam budeme dělat, kdy teplo je vedeno vlastně přímo nahoru, jak my to budeme instalovat, to je pro nás téměř nemožné.

Na základě toho proběhla debata ve výboru a chci říct, že postup, který jsme zvolili, a já za to děkuji nakonec i vstřícnosti zástupců ministerstva průmyslu a obchodu a zejména také ministerstva pro místní rozvoj, a dospěli jsme k tomu, že bude zadána studie, resp. zřejmě už je zadána v tuhle chvíli, která se pokusí vyhodnotit ekonomické náklady a technické podmínky pro určité skupiny domů a bytů.

Tam by potom vyhlášky, podle vyhlášky, která bude vydaná, nebylo nutné instalovat tato měřidla nebo tyto indikátory měření tepla. To je situace, ve které se nyní nacházíme. Já tedy se ještě vrátím k té druhé věci, která je důležitou součástí zákona, a to jsou povinnosti, které stanovujeme. Opravdu, jak už o tom hovořil pan zpravodaj, je to tak, že návrh zákona říká jednoznačně, že všichni vlastníci a uživatelé bytů nebo nebytových prostor jsou povinni umožnit instalaci, údržbu a kontrolu těchto přístrojů. Beze všeho ostatního, čili tak jak bylo řečeno panem senátorem, hrozí riziko, že kdykoliv může přijít někdo večer, ráno, říci, tak a teď jdu instalovat a vy mi to musíte umožnit.

To samozřejmě by nebylo v pořádku už proto, že tu máme třeba občanský zákoník, který řeší vztahy těch vlastníků, těch bytových domů a těch, kteří jsou vlastníky třeba, nebo nájemci jednotlivých bytových jednotek nebo uživateli bytových jednotek. Takže proto jsme připravili spolu s legislativou a zejména ministerstvem, za což mu velmi děkuji, návrh pozměňovacího návrhu, který před vámi leží, bod 3 a 4 výboru, který bude potom podrobně projednán v podrobné rozpravě, který říká, že je tam podmínka, že musí být vyzváni osobou odpovědnou za správu domu.

V této souvislosti chci říci, že tak, jak je zákon koncipován, tak nám dalo opravdu trošku práce i s naší legislativou, zjistit na koho je vlastně kompetence umožnit vstup směřována. A teď je tady jedna věc, kterou bych ráda položila panu ministrovi. Kontrolu zákona o hospodaření s energií podle dalších právních předpisů vykonává Česká energetická inspekce. Vykonává ji i vůči právnickým osobám, ale fakticky může i vůči fyzickým osobám. Česká inspekce energetická se řídí podle jejího speciálního zákona zákonem o státní kontrole. Zákon o státní kontrole stanovuje v § 11 odkaz na článek ústavy základní listiny, článek 12 a ten říká, že fakticky není možné, aby pokud to není naléhavé z důvodu ochrany bezpečnosti, naléhavé ochrany zdraví. Aby někdo vstoupil do soukromého obydlí. Je to ochrana soukromí, soukromého obydlí.

Já se tedy ptám, já vnímám § 7, odst. 4, písm. g) jako vztah vlastníka domu nebo toho, kdo tedy je vlastníkem celého objektu, to je i sdružení nájemníků, tak vnímám jako vztah tohoto subjektu vůči uživateli bytu, nebo vlastníku bytové jednotky. Domnívám se, že nemůže být tímto zákonem změněno postavení státní energetické inspekce tak, aby ona mohla vstupovat do obydlí jednotlivých bytů a domů. Ptám se, mám tu otázku vůči panu ministrovi. Domnívám se, že to není speciální zákon vůči zákonu o státní energetické inspekce, přesto bych byla ráda ujištěna, aby mě o tom pan ministr ujistil. Takže děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má pan senátor Ivo Valenta.

Senátor Ivo Valenta:  Dobré ráno, pane předsedající, dobré ráno pane ministře, kolegyně, kolegové. Já tady vystupuji poprvé, ale všechno musí být někdy na začátku a já jsem vždy vystupoval proti regulacím všeobecně a omezování vlastně nějakého svobodného rozhodování lidí, a tady v tomto zákoně je to přímo ukázka toho, jak z lidí děláme nějaké panáky na provázku a chceme jim diktovat co mají dělat a nedáváme jim selský rozum, který tito lidé pořád mají.

Na mě obrátili a obrací lidé ze Slovácka každým dnem, i v minulosti a teď velmi intenzivně, a velmi prožívají projednání tohoto zákona, této normy, protože s touto normou zásadně nesouhlasí. Tato povinnost přináší zbytečné náklady na vlastníky bytových jednotek, zasahuje do soukromoprávních vztahů, bere lidem svobodu se domluvit. Domluvit se na způsobu měření a rozúčtování vlastně měření spotřeby tepelné energie, a to ještě nehovořím o měření nebo respektive rozpad na teplo, chladno, atd. To jsou věci ze science fiction, které jsme si tady před deseti lety vůbec nikdo ani nepřáli, ani nedokázali představit.

V této chvíli se nacházíme v situaci, kdy tato povinnost vyplývá z evropských norem a řešíme to pět minut po dvanácté. Myslím si, že vláda by měla být daleko aktivnější při vyjednávání v Bruselu a měla by lépe chránit zájmy občanů. Namísto toho vláda provedla implementaci této normy extenzivněji než bylo třeba, a já to nenazvu papežtější než papež, ale bruselštější než Brusel. Mně se to slovíčko víc líbí, protože papeže mám rád, a je to něco úplně jiného než Brusel.

Já si myslím, že implementaci měla předcházet důsledná analýza, zda je to pro nás nákladově efektivní, analýzu chce vlastně MPO provádět bohužel až nyní, důslednější. Zaplať pánbůh aspoň za to, ale to mělo proběhnout dávno a navíc, když jsem se seznamoval s tím materiálem, tak do teď jsem nepochopil vzorec rozúčtování. To je tak komplikované, že tomu vůbec nikdo nerozumí a myslím, že ani ten, kdo to vymyslel. S kolegou Vystrčilem jsem se o tom bavil, ale on je studovaný fyzik a tak se mě to snažil vysvětlovat, nemyslím, že jsem úplně "blbej", ale já jsem to nepochopil ani od takového odborníka.

Nejlepším řešením si myslím, že je ponechat svobodu majitelům bytů, nájemníkům, developerům. I naše společnosti staví spoustu domů, bytů a argumenty, že někdo má rohový dům a že tam musí platit tím pádem jakoby menší nájmy, je to nevýhodnější, jsou tam tepelné ztráty. Dneska developeři a všichni kdo staví anebo jsou majitelé domů, tak se snaží vlastně rohové byty víc vyteplit, aby nemuseli ztrácet na nájmu a je to malá investice oproti tomu, že v tom domě budu mít nájemníka třeba 10, 15, 20 let a nebudu chtít mu dávat menší nájem a nezvýhodňovat vlastně jakoby svoji ekonomiku. Ale zároveň tomu nájemníkovi říkám, já ti garantuji to, že ztrátu tepelnou tam nebudeš mít a můžu ti to dokázat i v prodeji bytu i ve smlouvě, kterou vlastně budeš mít od nás.

Myslím si, že argumenty, že Evropská unie nám všechno nařizuje a že bychom měli vlastně normy zachovávat, je nesprávná, protože senátoři jsou voleni v regionu lidmi a ti lidé se nás potom budou ptát, co jsme to tady vlastně protlačili a prosadili. A my jsme v jiné pozici než jsou lidé v parlamentu, kde to je jejich práce a kde nějakým způsobem musí procesovat, nebo na ministerstvech. Myslím si, že bychom na to měli myslet a myslím si, že kdokoliv z vás, když se na vás podívám, tak se na vás určitě obracejí lidé z regionu kvůli tomu zákonu a jiných. Za poslední dobu co tu jsem, tak tady přišlo hodně a nebo, které se tu chystají.

Myslím si, že ukázkovým příkladem, kdy v minulosti byla spousta takových nařízení, jsou třeba energetické štítky nebo zateplování domů a my dneska zjišťujeme, že jsme zateplili domy tak, že se tam dusíme, že musíme větrat a to souvisí s tímto zákonem, protože když budeme utěsňovat, když budeme měřit teplo, tak pan někdo řekne za dva roky, že musíme větrat. A tím, jak budeme větrat, tak zase to teplo půjde pryč. A víte dobře, když máme v bytech nebo kdekoli málo kyslíku, tak si zkracujeme život a pak jsme i pesimisté, ale my jsme optimisté, protože, když nás někdo dusí pod krkem fyzicky i hypoteticky, tak je to vždycky nepříjemné.

Já bych měl na pana ministra, jestli můžu, nevím, jestli z tohoto místa…

Senátor Ivo Valenta:  Výborně, děkuji. Já už jsem si říkal i příště, že když něco nebudu vědět, že se na vás obrátím, abyste mě vedl za ruku, protože se nestydím za to, když jsem v něčem první. I když jsem poprvé byl na rande, taky jsem se radil s kamarádem. Takže otázka, pane ministře, proč spěcháte s přijetím této normy, když vlastně ta povinnost je až do roku 2017.

Druhá otázka – kdo bude kalibrovat tato zařízení? Protože jsem si malinko zjišťoval v metrologických ústavech, a ony zatím o tom nic moc neví.

Takže děkuji za pozornost. A budu se těšit na další zákony.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Já bych si dovolil jenom takovou malou poznámku k tomu tisku a pak dotaz.

Jedním z našich závazků vyplývajících z členství v Evropské unii je včasná a správná implementace směrnice Evropské unie, to ostatně víme. Bohužel jsme ale často nad rámec požadavků těchto směrnic a sami iniciativně do příslušných legislativních předloh vnášíme další prvky.

Někdy z přílišné horlivosti, někdy jako důsledek různých lobbistických tlaků, někdy se s tím naučíme žít, někdy se musíme příslušným zákonem zabývat opakovaně a korigovat jeho obsah.

Apeluji na to, abychom se do budoucna, a to především v průběhu legislativního procesu v Poslanecké sněmovně, této praxe přílišné horlivosti či podbízení se lobbistickým tlakům vyvarovali. Škodí to našim občanům, škodí to podnikatelské sféře, škodí to ale i naší České republice, a to i navenek. O tom se ostatně zmínil i kolega Vystrčil.

Ale dovolte mi jednu prosbu vůči panu ministrovi. Ostatně myslím, že v tom úvodním vystoupení se o tom problému zmínil.

Touto novelou se zavádí totiž do zákona o hospodaření s energií pojem malý a střední podnikatel, aniž by byl tento pojem blíže určen. V důsledku absence zákonného vymezení malého a středního podnikatele může v praxi nastat problém, že i u pojmu podnikatel, rozumím tím velkého podnikatele, neboť je vymezen negativně pomocí pojmů malého a středního podnikatele, přičemž velkému podnikateli se v zákoně stanovuje větší rozsah povinností.

Má prosba panu ministrovi je, jestli by tuto nejasnost, či dokonce, řekl bych, rozpor v předkládané novele mohl objasnit. Určitě to přispěje k lepší orientaci jednotlivců, subjektů, jichž se zákon o hospodaření energií dotýká, a budou tak moci na základě jeho kvalifikovaného vyjádření obsaženého v zápisu z dnešního jednání novely zákony 406/2000 Sb. v Senátu správně postupovat.

A já za to děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má pan senátor František Bradáč.

Senátor František Bradáč:  Tak ještě jednou, já už jsem tady říkal, že nejvíce připomínek bylo právě k těm bodům, které se týkají instalace měřičů. Já vzhledem k tomu, že ta jednání skutečně probíhala ještě i po jednání VHZD, a vzhledem k tomu, co už tady zaznělo od předřečníků, i k tomu, co tady říkal pan ministr, za což mu děkuji, za jeho vstřícnost, tak bych chtěl podpořit to, abychom propustili tuto normu do podrobné rozpravy.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Senát Radko Martínek má slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já bych tu situaci zase tak nedramatizoval. Myslím si tak, jak tady už bylo správně řečeno, tak ta povinnost měřit už je tady dávno. Možná je potřeba připomenout, že samozřejmě pokud se týká nové směrnice Evropské unie, tak tam máme dost času. Ale my jsme bohužel nesplnili tu starou směrnici Evropské unie, a to je ten problém, proč se teď musí spěchat. Nicméně je potřeba konstatovat, že v současné době už asi 90 procent všech lidí, kteří bydlí v nějakých bytech, tak měří.

Já osobně bydlím v bytovce o 105 bytech, paneláku, měříme dávno, není s tím žádný problém. Protože jsme v družstvu, není ani žádný problém s tím, že nás předem upozorní, že přijdou snímat ta poměrová měřidla. Samozřejmě, že tady můžeme donekonečna diskutovat, co je spravedlivé. Nic není spravedlivé, protože pokud se týká měření, tak speciálně v takovém domě, v jakém bydlím, tak nikdy nenajdete spravedlnost, protože zcela objektivní jsou jiné podmínky na vytápění v bytech nahoře u střechy, jiné dole, jiné v prostředku, jiné v bytě, kde soused dlouhodobě nebydlí a netopí, anebo šetří a netopí, a vy pak vytápíte jeho byt atd. Těch otázek je spousta. Nicméně asi se v podstatě přihlašuji k tomu, co jsme schválili na výboru pro veřejnou správu.

Myslím si, že pro jednoduchost je třeba osvětlit, v čem je rozdíl.

Ten rozdíl je v tom, že pokud bychom nechali ten zákon být tak, jak je, tak by ministerstvo potom, co budou ty příslušné studie udělány, a pokud by se ukázalo, že je možné vyčlenit z toho určité byty, tak by muselo novelizovat zákon. Pokud se schválí to, co tady paní kolegyně Seitlová, a musím říct a poděkovat panu ministrovi za velkou vstřícnost ministerstva, tak co se tady podařilo připravit, a myslím si, že je to legislativně naprosto v pořádku, tak ta varianta je jednoduší v tom, že nebude třeba nové právní normy, ale bude stačit podzákonná norma, to znamená upravit je to možné vyhláškou. Bude to tedy rychlejší, bude to snadnější a svým způsobem bude tak moci ministerstvo i do budoucna reagovat pružněji na nějaké změny v této oblasti.

Ta druhá věc je zase jednoduchá, je to proti nepoctivým nebo ne příliš morálním majitelům, kteří mnohdy se chovají ke svým nájemníkům tak, jak by neměli. Potom by si mohli vnucovat vstup do bytu způsobem, který, dejme tomu, není morální, nebo není z mezilidských vztahů normální. V tomto smyslu tady tato změna taktéž pomáhá, myslím si, že pak už není o čem diskutovat, i u těchto případů, kterých, jak se domnívám, je ovšem ne mnoho.

Takže já se přimlouvám za to, abychom schválili tento návrh znění, který byl schválen na výboru pro veřejnou správu, chtěl bych poděkovat taky všem, co se toho aktivně účastnili, jak jsem říkal, jak tedy našim kolegům, tak oběma ministerstvům, protože tak, jak tady paní kolegyně Seitlová správně řekla, ono se to týká dvou zákonů, nikoho jednoho.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má paní senátorka Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Zatím tady bylo ministerstvo, respektive snad obě ta zmíněná ministerstva schválena. Já je nechválím, já vlastně vůbec nechválím českou exekutivu za to, jakým způsobem implementuje evropskou úpravu.

Ta je totiž víceméně pravidelně implementována velmi nedbale, nedbale v tom smyslu, že je vlastně opsána ta úprava, která je tam, ta povinnost stanovena, avšak úplně se přehlíží právě to, že jsou tam určité změkčující podmínky. Také se přehlíží to, a to je tedy ten největší nešvar, že tedy ta úprava, ta povinná, je jakýsi konečný cíl, kterého je třeba dosáhnout. A teď jde o tu volbu prostředků. Ty prostředky musí být, jak říkám, proporcionální. O tom je právě tedy i ten zásah do onoho soukromí atd., ať je to ze strany státních orgánů, ať je to ze strany nájemců, pronajímatelů bytů, já nevím, družstev, všech těch forem, v nichž se sdružují tedy případně ti vlastníci bytů atd.

Tento zákon tak, jak byl zformulován, rozhodně trpěl právě tou neproporcionalitou ve vztahu k úpravě možnosti toho zásahu. Já velmi podporuji alespoň ten návrh pozměňovací, který vzešel z výboru. Takže rozhodně ho podpořím. Jenom jsem chtěla říct, dobře, pan senátor Vystrčil zejména vysvětloval podrobně, proč nebylo možné tam dát, lépe upravit ty podmínky pro to, kdy to tedy možné nebo nutné nebude, instalace těch měřičů atd. A že je potřeba udělat jakousi studii. Ano, asi ta studie je v pořádku, že bude dělaná.

Ale promiňte mi, minimálně ovšem už dnes mohlo být v tom zákoně stanoveno, a to je otázka opravdu jakési úvahy racionální, kde je ta, řekněme, finanční, nákladová mez ve vztahu k platbě za tu energii, která je odebíraná. Já si prostě neumím představit, že tedy, řekněme, desetinásobek bude proporcionální. Nebo stonásobek, nebo já nevím, kolika násobek. Já nejsem v tomto směru odborník, takže bych tady asi říkala „hausnumera“. A ten, kdo je odborník, tak to bude vědět lépe. Ale prostě minimálně tento údaj už dneska prostě mohl být stanoven jako mez. Že tam, kde to přesáhne ty nároky na tu instalaci takovouto hranici, tak že tam to prostě už dnes v žádném případě nebude. A rozhodně bychom se tím dostali do té klauzule, která je uvedena právě v té samotné evropské směrnici o té nákladovosti, efektivnosti, atd.

Čili jde jenom o náš národní úradek, o nic jiného. Jak my si to definujeme. A to tedy nechápu, proč nebylo provedeno, proč nebylo uděláno a uděláno tedy povolanými osobami.

A znovu opakuji, evropské směrnice jsou naší exekutivou implementovány velmi nedbale, velmi povrchně a k neprospěchu českých občanů.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Mě paradoxně návrh tohoto zákona v té části, kdy v zásadě majitel ze zákonných důvodů může vstoupit neohlášeně do bytu, svým způsobem potěšil, a to především proto, že při řešení problémů s mnohými nepřizpůsobivými neplatiči to by byla jediná možnost, jak zabránit některým rozkrádáním. A to především, dříve, když to bylo tak, kdy přes sociální odbory nebo spíše, bych řekl, přes sociální dotace se platilo úplně všechno, tak s rozkrádáním velké problémy nebyly, protože bylo úplně jedno, kolik kdo spotřeboval z těchto rodin.

Bohužel ve chvíli, a je to zároveň bohudík, kdy se i tyto prostředky začaly sledovat a neplatí se zcela všechno, tak se dějí neuvěřitelné věci, s magnety, předělávání zaplombovaných přístrojů apod. A když ta kontrola je ohlášená, tak pak se samozřejmě tyto zařízení odstraňují tak, aby při kontrole bylo všechno v pořádku. Pak se vychází z těch proporcionálních věcí atd.

Takže já kolem sebe mám naopak dost lidí, kteří tento návrh zákona uvítali. Bohužel ale musím uznat, že by to významným způsobem mohlo postihnout ty, kteří jsou občané chovající se morálně a slušně, proti možná některým majitelům, kteří by je z nějakých jiných důvodů, než z důvodů skutečného odhalení, řekněme, krádeží, tak z nějakých jiných důvodů chtěli šikanovat.

Takže já podporuji, a to říkám na margo toho, že jsme tuto diskusi vedli s některými senátory. Tak já také podporuji to, aby musela být dána povinnost majitelům oznámit předem ve vhodném termínu, který ale nemusí být ani měsíční, ve vhodném termínu, kdy navštíví příslušný byt. Takže proto podporuji také tu změnu.

Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další. Končím obecnou rozpravu. Pane ministře, chcete se vyjádřit? (Hlasy: Ještě faktickou.) Faktickou ještě, omlouvám se, pane ministře. Zástupce...

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, jako zastupující předseda klubu ODS si dovoluji požádat o 5minutové přestávky před hlasováním.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře, čili pan ministr má slovo. Aktuálnost požadavku bude až za chvíli.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Především bych chtěl poděkovat za konstruktivní diskusi, jak na obou výborech, tak zde na plénu. Jsem rád, že ta diskuse vyústila do pozměňovacích návrhů, které jsou podle mého názoru hlasovatelné a akceptovatelné.

Nicméně dovolte mi vyjádřit se k některým věcem, které byly zvednuty v diskusi.

První otázku zvedli páni senátoři Vystrčil a Valenta, a to ve smyslu toho, že je to zásah do vlastnických práv, že to je omezování osobní svobody. Ano, je to tak, ale z dobrých důvodů, protože každé soukromé právo má jedno omezení, právo jiných soukromých vlastníků. To, o čem tady mluvíme, je férové rozpočítání mezi soukromými vlastníky, tedy většinou, kterými jsou majitelé bytů, sdružení v SVJ. Tam je největší problém. Menší problém je v družstvech. Čili my když zasahujeme do něčích soukromých práv, tak jenom proto, aby byla ochráněna práva jiných. A to je legitimní, tak je to správné.

Zároveň bych chtěl to dát do širšího pohledu. Já jsem rád, že tady jsme na konci dlouhé cesty, která začala po revoluci, kdy nebylo měřeno dodávané teplo, ani to, které šlo do celých čtvrtí. Postupně se dodávaly měřáky, aby to teplo bylo pečlivě měřeno, řádně fakturováno. A jsme na té poslední metě, aby se to férově rozpočítalo mezi ty majitele bytů.

Chtěl bych také sdělit, že toto, prosím, vůbec není o nových domech a bytech v nich. Tam je to vyřešené. To, co řešíme, je minulost. Řešíme staré domy, kde to rozpočítávání je z mnoha důvodů složité.

Tím se dostávám k té vyhlášce, která by měla vyřešit ten problém, až bude provedena ta studie. Protože je to sice, jak už tady bylo řečeno, tak, že Evropská komise to umožní změkčit. Ale ne automaticky, musí být provedena ta studie, která doloží, že tady existují některé typy domů, kde je důvod neměřit. To mohu slíbit, jak jsem byl tady vyzván, že to provedeme. Tu studii provádí ČVUT. Měla by být hotová zhruba v září. A pokud projde tento zákon, tak ministerstvo vzápětí vydá vyhlášku.

S tím, že slíbím ještě víc. Tento zákon bude muset být novelizován i dále, nejdéle tak zhruba za rok. Pak tu vyhlášku samozřejmě promítneme i do toho zákona, ale v tuto chvíli to nejsme technicky schopni udělat.

Proč spěcháme, už tady vysvětlil Radko Martínek. Spěcháme ne kvůli té jedné směrnici, ale těm předchozím, kde stále to ještě nemáme vyřešeno.

Zároveň bych chtěl poděkovat paní senátorce Seitlové, která, protože se na to podívala nejen z pohledu tohoto zákona, ale i toho druhého zákona o rozpočítávání, tím se na to podívala z pozice občana, což musím přiznat, úřadům občas uniká, protože ony řeší svoji problematiku a neřeší ten komplexní dopad, který je v tomto relevantní, protože občan konzumuje nikoli jenom tu naši práci, ale to společně s MMR.

Takže s tím zpřísněním těch povinností a dokládání rozhodně nemáme žádný problém, byť původně jsme se domnívali, že toto ošetřuje občanský zákoník, který by měl vyřešit tento problém.

Byla tam ještě jedna věc ohledně té kontroly, jestli ta Státní energetická inspekce by vstupovala do těch soukromých bytů, není tomu tak. Státní energetická inspekce kontroluje právnické osoby, v tomto případě SVJ, která musí doložit fakturami nebo nějak jinak, že skutečně namontovala měřidla, že to má v pořádku.

Já doufám, že jsem reagoval na všechny hlavní připomínky.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Garanční zpravodaj, chce se vyjádřit? Ano, máte slovo, pane kolego.

Senátor František Bradáč:  Děkuji, pane místopředsedo. Jenom shrnu rozpravu. V rozpravě vystoupilo celkem 7 senátorek a senátorů. Na podněty reagoval potom pan ministr. Byl podán pozměňovací návrh z výboru pro územní rozvoj a veřejnou správu.

To je všechno, děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Včetně podpory návrhu kolegyně Seitlové, zaznělo z úst pana ministra?

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tak... Ptám se kolegy Eyberta.

Senátor Pavel Eybert:  Já bych chtěl jenom v závěru poděkovat ministerstvu průmyslu a obchodu za pomoc, kterou nám věnovalo při řešení těch problémů, které tady jsme dneska zmínili.

Víme, že jsme nemohli udělat asi nic víc tak, abychom neohrozili čerpání evropských prostředků. Já si dovolím vám doporučit i za sebe, abyste podpořili pozměňovací návrhy, které jsou z výboru. Chápu, že pan ministr by měl lehčí situaci, kdybychom mu to schválili, ale myslím si, že občané si zaslouží, abychom tyto pozměňovací návrhy, alespoň tyto, do zákona dostali, když už se nepodařilo sjednat výjimku na základě studií, které by byly provedeny.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. A vyhlašuji 5minutovou přestávku, do 10.07 hodin.

(Jednání přerušeno v 10.03 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 10.07 hodin.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vážené kolegyně, kolegové, budeme pokračovat, a to hlasováním o návrhu hospodářského výboru, který zněl schválit. Takže dáme ještě jednou znělku... Pan kolega Jaroslav Doubrava se mi hlásí. Tak pojďte. S faktickou poznámkou.

Senátor Jaroslav Doubrava:  S faktickou. Omlouvám se, ale pan ministr nám odpověděl, myslím, na všechny dotazy kromě toho mého, a to je ten rozdíl mezi malým a středním podnikatelem, a pojem velký podnikatel. Prosím o odpověď.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže pane ministře, byl na vás doplňující dotaz.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Omlouvám se, že jsem na to nezareagoval, ono už to tady zaznělo od zpravodaje, myslím, z hospodářského výboru, že se to řeší odkazem na doporučení Komise 2003/361. Je tady celý papír o tom, jak je tento problém vyřešen.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře, vyřešeno. Takže znělka a budeme hlasovat o schválit.

Zahajuji hlasování o schválit. Kdo je pro, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru.

Hlasování č. 23 ukončeno. Registrováno 66, kvórum 34, pro 3, proti 14, návrh byl zamítnut.

Otvírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy, vzhledem k tomu, že máme písemně výborového návrhy, zdá se, že se nikdo nehlásí. Takže v této chvíli je nám jasné, že pan ministr své stanovisko už řekl, zpravodaj nás provede hlasováním a navrhne způsob.

Senátor František Bradáč:  Je podán 1 pozměňovací návrh z VUZP. Návrh obsahuje celkem 4 body a pokud nebudou připomínky, navrhuji, abychom hlasovali o všech 4 bodech, které jsou v tom pozměňovacím návrhu uvedeny, abychom hlasovali současně. Jedním hlasováním.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Nikdo nenamítá, budeme tak hlasovat. Jenom mám problém, abyste se zaevidoval, protože máte s tím lehký...

Senátor František Bradáč:  Už je to v pořádku.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobrý, svítí vám modré. Takže znělku dávat nebudu. Zahajuji hlasování o těchto pozměňovacích návrzích. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 24 ukončeno. Registrováno 67, kvórum 34, pro 65, proti nikdo, návrh schválen.

Nyní budeme hlasovat o tom, zda ve znění přijatých pozměňovacích návrhů budeme hlasovat o tom zákonu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 25 ukončeno. Registrováno 67, kvórum 34, pro 65, proti nikdo, návrh byl schválen.

Nyní musíme pověřit a navrhuji, aby senátor František Bradáč a senátor Pavel Eybert přednesli v Poslanecké sněmovně na návrh, tak, jak my jsme ho ve znění pozměňovacích návrhů přijali. Má někdo námitku? Nemá.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tyto dva, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 26 ukončeno. 67 registrováno, kvórum 34, pro 65, proti nikdo, návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu a my se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Tak... My jsme se vystřídali. A budeme pokračovat dalším bodem našeho programu, a tím bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 33

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 33. Návrh uvede opět ministr průmyslu a obchodu, pan Jan Mládek, kterého nyní žádám, aby nás s tímto seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Novela zákona o investičních pobídkách byla připravena zejména v návaznosti na přijetí nových evropských předpisů představujících rámec pro právní úpravu veřejné podpory, kterým je třeba adekvátně reagovat přizpůsobením české právní úpravy.

Se změnou samotného zákona souvisí ještě změna zákona o daních z příjmu, zákona o zaměstnanosti a zákona o dani z nabytí nemovitých věcí.

Z pohledu investičních pobídek se jedná především o dvě zásadní změny. Zaprvé je to plošné snížení přípustné míry veřejné podpory v českých regionech na 25 procent způsobilých nákladů oproti dřívějším 40 procentům, v situaci, kdy v některých členských státech EU může veřejná podpora dosahovat až 50 procent. To neplatí pro Prahu, kde možnost veřejné podpory byla a je 0.

Klíčové je proto zachování naší konkurenceschopnosti v mezinárodní soutěži. Tímto účelem je nevyhnutelné kompenzovat nižší míru podpory zvýhodněním českého systému investičních pobídek v jiných směrech.

Zadruhé je to omezení blokové výjimky pro režimy podpory s ročním objemem nad 150 milionů eur, které musí být nově evaluovány na základě plánu hodnocení schváleného Evropskou komisí. Ten bude nově každoročně vyhodnocovat efektivnost celého systému investičního pobídek pro stát, který představuje nadlimitní veřejnou podporu v režimu blokové výjimky podle evropského práva.

Na závěr shrnu, co novela zákona přináší. Je to rozšíření možnosti poskytování hmotné podpory na tvorbu nových pracovních míst do více regionů, navýšení maximálního limitu kapitálové podpory pro strojírenské a investiční akce, zavedení osvobození od daně z nemovitosti a nemovitých věcí ve zvýhodněných průmyslových zónách jako nová forma investiční pobídky, lepší zpřístupnění pobídek projektům technologických center a center strategických služeb.

V neposlední řadě dojde k snížení administrativní zátěže a zvýšení právní jistoty. A tím k posílení pružnosti systému, usnadnění čerpání pobídek pro investory a zrychlení návratnosti podpořených investic.

Návrh zákona projednal VHZD jako garanční výbor, také VUZP. Oba svými usneseními doporučily návrh zákona schválit ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou.

Vážené paní senátorky, páni senátoři, dovoluji si vás proto požádat o podporu tohoto návrhu zákona. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Návrh zákona projednal VUZP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 33/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Martin Tesařík. OV určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 33/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Štohl, kterého nyní žádám, aby nás s touto zpravodajskou zprávou seznámil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Štohl:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Jak už pan ministr tady řekl, cílem tohoto návrhu zákona o investičních pobídkách je zajistit implementaci obecného zařazení Komise o blokových výjimkách do právního řádu České republiky. Má zjednodušit právní úpravu poskytování veřejné podpory, má zajistit soulad poskytování veřejné podpory s relevantními předpisy Evropské unie a udržet konkurenceschopnost národního systému investičních pobídek v soutěži s okolními státy.

Už tady bylo zmíněno, že vlastně tato oblast investičních pobídek je upravena jednotlivými zákony. Mimo jiné je to ten zákon o investičních pobídkách, kde uvedu, co se tam vlastně mění. Je tam nově zavedení zvýhodněných průmyslových zón, odstraňuje se například podmínka financování investice z vlastního kapitálu žadatele, zpřesňuje se vymezení způsobilých nákladů, snižuje se minimální počet nově vytvářených pracovních míst apod.

Potom další zákon, který to upravuje, je zákon o dani z příjmu, kde zejména dochází k úpravě mechanismu výpočtu slevy na daních z příjmů.

Dalším zákonem je zákon o zaměstnanosti, kde se rozšiřuje počet regionů, v nichž je možnost poskytnout podporu na vytváření nových pracovních míst, a to snížením podmínky podílu nezaměstnanosti z o více než 50 procent na o více než 25 procent průměrného podílu v České republice.

A poslední zákon je zákon o dani z nemovitých věcí. A zase už tady bylo panem ministrem zmíněno, že dochází k osvobození od daně z nemovitých věcí, které lze poskytnout na dobu do 5 let, na pozemky a stavby ve zvýhodněných průmyslových zónách.

Na závěr mi dovolte seznámit vás s usnesením VHZD. Po zpravodajské zprávě senátora Pavla Štohla a po rozpravě výbor doporučuje Senátu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VUZP, pan senátor Martin Tesařík? Přeje si vystoupit. Takže prosím pane senátore, máte slovo.

Senátor Martin Tesařík:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Pro dnešní jednání Senátu je má práce velmi usnadněna tím, že vystoupili předchozí 2 předřečníci, jak vážený pane ministr, tak potom pan kolega zpravodaj z výboru.

Chci vás jenom informovat, že VUZP se zabýval touto materií 11. března 2015. Po úvodní zprávě JUDr. Ing. Tomáše Novotného, náměstka ministra, a mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR.

Nicméně když už zde stojím u tohoto mikrofonu, tak bych chtěl říct, že potom v obecné rozpravě bych rád ještě vystoupil a položil doplňující otázku panu ministrovi, aby nás informoval, podle jakého klíče a mustru bude ministerstvo průmyslu a obchodu doporučovat vládě ty zvýhodněné průmyslové zóny, na které se mají vztahovat tyto investiční pobídky.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh neregistruji, a proto otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Martin Tesařík. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Martin Tesařík:  Omlouvám se, že tedy se opět vracím k mikrofonu. Mohl jsem tu otázku položit již při tom předchozím vystoupení. Nicméně tak, jak jsem avizoval, ta otázka se bude týkat pana ministra, podle jakého klíče bude ministerstvo průmyslu a obchodu vybírat tzv. zvýhodněné průmyslové zóny, na které se bude tento zákon vztahovat. V materiálu, který jsme měli k dispozici, jsem vyčetl, že zatím ministerstvo průmyslu a obchodu uvažuje o 3 průmyslových zónách, a to průmyslové zóně v Ostravě-Mošnově v Moravskoslezském kraji s rozlohou asi 200 hektarů, dále je to průmyslová zóna Holešov ve Zlínském kraji s rozlohou 280 hektarů, a ta třetí, poslední, o které se uvažuje, že by byl předložen návrh vládě, aby jej schválila, je průmyslová zóna u Mostu v Ústeckém kraji s rozlohou 190 hektarů.

Já když jsem se připravoval na svoji zpravodajskou úlohu pro VUZP, tak jsem konzultoval s ministerstvem průmyslu a obchodu a dozvěděl jsem se, že průmyslových zón v České republice je několik set. A je otázka, které z nich mohou na tyto investiční pobídky dosáhnout. Ten můj zájem samozřejmě vyplývá i z toho důvodu, že v mém regionu je několik desítek takových průmyslových zón. Určitě by tyto investiční pobídky pomohly tyto průmyslové zóny zaplnit investory a jde mi tedy o odpověď na tuto otázku, kterou jsem položil.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dále se do rozpravy, předpokládám, pane senátore, nehlásíte. Dobře. Takže do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. A zeptám se pana předkladatele, zda si přeje vystoupit? Přeje si pan ministr vystoupit, takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi reagovat na ten dotaz. Ano, ty navrhované zvýhodněné průmyslové zóny jsou tři: Ostrava-Mošnov, FPZ Holešov a FPZ Most-Joseph.

Ministerstvo průmyslu a obchodu se bude řídit politikou vlády, která je vyjádřena tím, že vláda má zvláštního zmocněnce pro Moravskoslezský a Ústecký kraj. To jsou ty oblasti, kde je nejvyšší míra nezaměstnanosti. Tam samozřejmě budeme hledat ty průmyslové zóny především, plus se debatuje ještě o okrese Sokolov, který zatím formálně není součástí těchto oblastí, ale podle mého názoru tam také patří.

Co se týká těchto stávajících zón, tak tam se trochu odráží ten problém, že my jsme mezi dvěma mlýnskými kameny. Občas se stane, že přijde investor a není připravená průmyslová zóna. Pak je kritika, proč není zóna. Občas se také stane, že se udělá průmyslová zóna, a nejsou investoři. Což je případ těch 2 zón, které jsou tady zmíněny, to je Holešov a Joseph v Mostě.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit? Nepřeje, děkuji. Takže můžeme přistoupit... Jo, pardon, ještě se zeptám zpravodaje, pane Martina Tesaříka, zda si přeje vystoupit. Nepřeje si vystoupit, děkuji. Nyní můžeme tedy přistoupit k návrhu, který tady byl předložen, a to je návrh na schválení.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 31, zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 27 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31, pro vyslovilo 47, proti byli 2. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji. A tím jsme projednávání tohoto bodu skončili.

A přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 34

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 34. Opět nám jej uvede pan ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Cílem předložené novely zákona o metrologii je vyhovět potřebám praxe a odstranit některé vývojově překonané požadavky.

Návrh zákona mimo jiné zpřesňuje práva a povinnosti subjektů v oblasti metrologie. Novela rovněž umožňuje konstrukční změny stanovených měřidel, která již nejsou nově uváděna na trh, ale podléhají metrologické kontrole.

Předkládaný návrh dále upravuje možnost prodloužení platnosti ověření stanovených měřidel.

VHZD, který tento senátní tisk projednával, ho svým usnesením doporučuje schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Závěrem si vás, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, dovoluji požádat, abyste svými hlasy podpořili schválení předkládané novely ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. OV určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 34/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Libor Michálek, kterého nyní žádám, aby nás s touto zpravodajskou zprávou seznámil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Poslanecká sněmovna tento návrh zákona projednala na 19. schůzi. Předloha byla přikázána 29. října k projednání hospodářskému výboru. Ten přijal dne 14. ledna 2015 usnesení, v němž plénu sněmovnu doporučil pozměňovací návrh legislativně-technické povahy.

Dne 20. ledna předloha ve 2. čtení na 25. schůzi prošla obecnou, poté i podrobnou rozpravou. Žádné další pozměňovací návrhy k tomuto návrhu zákona nebyly. Na téže schůzi 11. února byla předloha ve 3. čtení při kladném stanovisku ministra i zpravodaje schválena ve znění tohoto návrhu, a to 160 poslanci.

Jak už tady zaznělo, základním cílem předkládaného návrhu je reakce na potřeby praxe a odstranění vývojově překonaných požadavků. Ten návrh zákona je rozdělen do 2 částí, nejobsáhlejší je část I., která se rozpadá na 22 novelizačních bodů. Za všechny asi jen zmínka k bodu 3 a 5, kde se otevírají výrobcům certifikovaných referenčních materiálů ve smyslu zákona možnosti tyto vyrábět, uvádět na trh též na základě akreditace Českého institutu pro akreditaci.

Jak už tady zaznělo, návrh zákona byl projednán VHZD. Usnesení č. 49 máte před sebou, takže jenom v kostce. Výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh tohoto zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zpravodajem určuje mě. Pověřuje předsedu výboru, pana senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji pane zpravodaji, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh nevidím. Proto otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. Pan zpravodaj taky ne.

Takže můžeme přistoupit k hlasování. A sice v průběhu rozpravy byl podán návrh... Pardon, nebyl podán, bylo to přímo z výboru, takže abychom tedy byli úplně jednoznační. Čili je tady návrh na schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo. A já mohu konstatovat, že v hlasování č. 28 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32, pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji pánům zpravodajům. A tím tento bod končí.

Můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 41

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 41. Návrh uvede ministr školství, mládeže a tělovýchovy, pan Marcel Chládek, kterého nyní vidím přicházet a vítám ho tady v Senátu. Požádal bych ho tedy hned o uvedení tohoto návrhu zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek:  Já děkuji za slovo, pane předsedající, vážené bývalé kolegyně, vážení bývalí kolegové, dovolte mi, abych vás v krátkosti seznámil s poměrně širokou novelou školského zákona, která má, řekněme, asi 16 zásadních změn. Vás jistě potěší, že jsou tam 2 změny, které prosazoval v minulosti Senát. A bohužel se nám nepodařilo to protlačit Poslaneckou sněmovnou.

Konkrétně se jedná o ředitele škod. Dobře si vzpomínáte, ti služebně starší z vás, kdy jsme chtěli, aby ředitelům bylo zaručeno, že když skončí 6leté období, tak že zůstanou na škole. Teď je to nastaveno tak, že po tom 6letém období by museli školu opustit. Proto my toto měníme. Měníme to z toho důvodu, aby mohli dále zůstat na škole jako učitelé, pokud neobhájí svoji pozici ředitele. Ale zároveň to také měníme z toho důvodu, když ředitelé neměli smlouvu na dobu neurčitou, měli velký problém například hypotéku si vzít, vzít si půjčku apod. To je první z těchto změn.

Další poměrně rozsáhlá změna je § 16, který se takto říká zkráceně, jedná se o možnost vytvořit podmínky, aby děti se speciálními vzdělávacími potřebami mohly být co nejvíce v hlavním vzdělávacím proudu. O tom byla poměrně velká, široká diskuse, nejenom v Poslanecké sněmovně a na výborech, ale ještě předtím, protože se na tom podílela široká odborná veřejnost. Nám se podařilo najít určitý kompromis a konsensus, dokonce ten zmiňovaný odstaveček 5 jsme vypustili po jednání výboru školského, protože psychologové a psychiatři se prostě na něm neshodli.

Cílem této změny je vytvořit podmínky, aby děti, které mají mentálně na hlavní vzdělávací proud, tak mohly být v tomto hlavním vzdělávacím proudu. Neznamená to na jedné straně bezhlavá inkluze, kdy zrušíme praktické a speciální školy. Praktické a speciální školy mají své místo v našem vzdělávacím systému. Myslím si, že dlouho budou mít. Patří tento segment mezi klíčové segmenty vzdělávací soustavy. Ale našim cílem samozřejmě je, aby se nám nestalo, že dítě, které je schopno být v hlavním vzdělávacím proudu, tak aby z něj bylo vyřazeno.

Ta účinnost tohoto návrhu je s odkladem od 1. září 2016. Je to z jednoho prostého důvodu, je to otázka finančních prostředků. My teď v tuto chvíli dáváme na inkluzi 2 miliardy ročně a podle naší analýzy ne vždy tyto prostředky jsou efektivně vynaloženy. Takže první krok, který chceme udělat, aby tyto 2 miliardy byly vynaloženy efektivně. A poté bude následovat i další krok. Já bych chtěl, abychom dostali ještě navýšení finančních prostředků na asistenty do škol, protože nyní to funguje tak, že tyto prostředky sice máme, ale máme je formou programu, kdy asistent je v té samé situaci jako ředitel, kdy v podstatě má smlouvu třeba jenom na rok a neví, jestli na té škole zůstane, nebo ne, jestli ty prostředky dále budou, nebo nebudou. Naším cílem je, aby asistenti, resp. školy věděly, že budou mít finančních prostředky dlouhodobě, proto chceme udělat i změnu financování regionálního školství tak, aby škola věděla, jaké prostředky bude dlouhodobě na součinnost dostávat.

Další změna, která se také toho týká, tak je otevření přípravných tříd základních škol pro všechny děti bez rozdílu. V současné době to bylo tak, že to bylo pouze pro děti ze sociálně vyloučených lokalit, ze sociálně vyloučených skupin, dělalo to mnohde velké problémy. Problémy například, že přípravnou třídu obec chtěla otevřít, ale vzhledem k tomu, že měli jenom 3 děti, které to splňovaly, tak to otevřít nemohli, nebo to naopak bylo příliš drahé. Proto obce i ředitelé škol přivítali tuto možnost, kdy oni si mohou rozhodnout, jestli rozšíří například kapacitu v předškolním zařízení typu mateřské školy, nebo využijí prázdné kapacity v základní škole a otevřou další třídu přípravné třídy. To je další významná změna.

Na obě tyto změny, které se týkají v podstatě inkluze, reagujeme nejenom tím, že dáváme finanční prostředky, které má dávat stát, ale vytváříme i možnost pro obce, aby si mohly zažádat o finanční prostředky jak na ministerstvu školství, tak v Evropské unii. Je to ve dvou rovinách. První je fond na ministerstvu školství, který je na rozšíření kapacit mateřských a základních škol. A druhý fond, který bude spuštěn letos, a tato novela je velmi klíčová, protože je to jedna z kondicionalit, to znamená, jedna ze základních podmínek schválení této novely, abychom mohli čerpat prostředky z Evropské unie ve výši 93 miliard, a tyto prostředky jsou alokovány i v jednom z fondů, v IROPu, řádově 12 miliard korun, a ty jsou právě na rekonstrukce, rozšíření nejenom kapacit, ale i vytvoření třeba bezbariérových přístupů, protože v dnešní době je situace taková, že až 2/3 škol nemají vytvořený bezbariérový přístup.

My tu novelu nastavujeme poměrně citlivě, to znamená tak, aby ne každá škola, ale aby v dostupnosti byla škola, minimálně jedna bezbariérová, aby prostě dítě, které je na vozíčku, ale má mentálně na to, aby bylo v hlavním proudu, tak aby v dojezdné vzdálenosti mohlo navštěvovat běžný proud, vzdělávací proud, a nemuselo být ve speciální škole.

Další změna, která je poměrně zásadní, tak je jednotné zadávání závěrečných učňovských zkoušek. Ty budou fungovat tak, že prostě kominík, ať se vzdělává v kterémkoli kraji, tak bude mít jeden typ zkoušky; kuchař – jeden typ zkoušky. Neznamená to tedy tak, že by všichni měli jednu, ať je to kominík nebo kuchař, ale prostě stejný typ učebního oboru po celé republice bude mít stejnou zkoušku. Praktická samozřejmě budou tou formou dělaná na úrovni konkrétní školy.

Dnes momentálně, protože to bylo děláno jinak, jak kritizovaná maturita, bylo to děláno postupně, spíše evolučně než revolučně, tak dnes se k tomu hlásí již asi 90 procent učňovských škol, takže to neměl být problém a masivně je to vítáno.

Další bod, který už v minulosti schválil Senát, a vzhledem k pádu vlády to již dál neprošlo, to je zavedení těch státních zkoušek. Jestli si vzpomínáte, řada obchodech akademií… Z nějakého důvodu vypadl paragraf a pasáž, která se týkala státnic, psaní na klávesnici, těsnopisu, zpracování textu na počítač; využívají to především obchodní akademie nebo odborné školy, které připravují administrativní pracovníky, tak nemohli dělat v poslední době státnice na své škole. My to dáváme zpět do zákona. Je to v podstatě obdoba toho, co již Senát v minulosti schválil.

Další změnou, která stojí jistě za zmínění, tak je tzv. zákaz prodávání potravin a propagace nezdravých potravin na českých školách. Je to z toho důvodu… Někdy zkráceně se tomu říká automaty, pro klid některých z vás, nejedná se o výherní automaty, jedná se o automaty, které se zabývají produkty, jako je pití, jídlo.

My jsme si dělali průzkum, musím vám říci, že jsme z toho byli zděšeni, protože v těch automatech se z 82 procent prodávaly slazené nápoje, nechci jmenovat značky, ale typu vyloženě těch přeslazených, kde máte x kostek cukru v té jedné třetince. A argument některých ředitelů byl spíše argumentem dealerů těchto automatů, kteří říkali: No, když mi jim to nedáme tady, tak oni vlastně si za tu samou cenu koupí někde dvoulitrovku, mimo školu, a tím vlastně my jim šetříme zdraví, protože za tu samou cenu tady mají tu předraženou třetinku. Já si myslím, že škola by neměla vycházet takto vstříc. Stává se nám, že máme automaty, kde jsou například nápoje s vysokým obsahem kofeinu na první stupni základní školy. Máme dokonce v tom průzkumu, že přes 20 procent nabídky jsou smažené brambůrky a chipsy. A to má být jakoby alternativa svačiny.

Proto my chceme ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví ne jít cestou Slovenska, kde zakazovali konkrétní produkty, ale my chceme pouze omezit prodej těch produktů, kde je vysoká míra škodlivosti. A je nám jedno, jestli to bude formou automatu, jestli to bude formou bufetu nebo školního stravování, formou jídelny.

Mimochodem, když se zastavím u tohoto bodu, jedna významná nadnárodní společnost mě navštívila před projednáváním tohoto bodu v Poslanecké sněmovně. Já jsem cítil obavu, že spíše bude tlak, abychom to tam nedávali, a k mému překvapení paradoxně i tato nadnárodní společnost to podporuje a říká: Že oni se vůbec nezaměřují na děti pod 15 let a že jejich cílem je naopak, aby produkty, které se prodávaly např. na základní škole, tak aby byly vyvážené výživově, aby splňovaly tyto parametry. A že oni tento sortiment mají. Takže to k tomu jenom na okraj.

Co se týká věci, která byla z toho vypuštěna v Poslanecké sněmovně, to je registr pedagogických pracovníků. Já to jenom zmíním, protože bych chtěl, aby tento registr byl součástí novely zákona o pedagogických pracovnících při zavádění kariérního řádu, protože to považuji za nezbytné. Vzhledem k tomu, že v Poslanecké sněmovně jeden z poslanců ten den začal říkat, že to stojí 100 milionů korun, a ono to v žádném případě tolik prostředků nestojí, je to 2 miliony, ale to už je spíš věc vedlejší. Naším cílem je snížit administrativu na školách, proto chceme ten registr zavádět.

Tím se dostávám ke stanovisku i legislativy. My jsme to projednávali široce na školském výboru. Je tam několik pasáží, které stojí za to pročistit. My jsme na školském výboru nabídli vzhledem k tomu, že již běží další novela, která má jiné body, tak že v rámci této novely bychom v rámci legislativní čistoty pročistili ty body, které pročistit lze, že to nemá žádný dopad na implementaci tohoto zákona. A konkrétně u 2 věcí… My tam čekáme na jeden zákon, který putuje za námi, je z dílny ministerstva zdravotnictví. Pokud by sem nedoputoval čistě teoreticky, tak ta naše následná novela vyndá tu pasáž, která v podstatě reaguje na ten nový zákon.

Co se týká toho registru, tak jsem to již zmiňoval, ta část, která tam v podstatě zůstala jako odkazem na registr a v podstatě v tuto chvíli tam nemá opodstatnění, tak jestli by takto slovutný Senát dovolil, tak bychom to pročistili tou druhou následnou novelou z toho důvodu, abychom nezdržovali tu kondicionalitu, která tady je u těch jiných klíčových bodů, abychom mohli vyjít i vstříc ředitelům škol u těch bodů, které jdou vyloženě do praxe.

Takže, vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji za pozornost. Chtěl bych vás požádat o podporu tohoto návrhu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A tento návrh zákona projednalo několik výborů. Jednak ÚPV, který nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 41/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Senátní tisk také projednal VUZP a také nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 41/4. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Eybert. Tiskem se zabýval i VZSP, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 41/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Milada Emmerová. OV určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VVVK, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 41/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Berka, kterého nyní tedy žádám, aby vás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Berka:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Postoupený návrh novely školského zákona napravuje jednak řadu nedostatků současného znění zákona, dále přináší zásadní změnu v pojetí vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami.

Já jsem chtěl udělat v té první části mé zpravodajské zprávy výčet těch důležitých změn a v té druhé části se podrobněji zabývat § 16, to znamená systémem podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Nicméně pan ministr mi značně ulehčil práci, protože o mnohých či důležitých změnách hovořil. Já bych jenom doplnil, že to, co já pokládám za důležité, je v § 8 – oprávnění ministerstev a ostatních organizačních složek státu zřizovat mateřské školy. Dále se nehovořilo o § 36, to je řešení situace těch obcí, na jejichž území nezasahuje školský obvod, žádné spádové školy. A pak tady nebylo řečeno ještě o § 165, kde tedy výkon státní správy týkající se všech škol bez ohledu na zřizovatele, tedy nově i škol soukromých a církevních. Tak to je nové. Dále je tam řada drobnějších úprav.

To, co tedy pokládám ze za zcela zásadní změnu, je změna přístupu ve vzdělávání, to je podpora dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami.

Dle zcela nově formulovaného § 16 předložené novely mají tito žáci se speciálními vzdělávacími potřebami právo na bezplatné poskytování podpůrných opatření školou nebo školským zařízením.

Většina z 9 navržených podpůrných opatření byla již součástí stávajícího zákona, to je nutno si uvědomit. Nově je zařazeno poskytování vzdělávání nebo školských služeb v prostorách stavebně a technicky upravených. To jsou ty bezbariérové přístupy.

Novela § 16 již nedělí žáky podle druhů diagnózy, ale podle potřebné míry podpory, a to na stupně I. – V. podle organizační, pedagogické a finanční náročnosti. Klíčovou roli při stanovení podpůrných opatření bude mít poradenská pomoc školského poradenského zařízení, přičemž výsledkem bude zpráva a doporučení podpůrných opatření I. – V. stupně, které odpovídají speciálním vzdělávacím potřebám a možnostem dítěte, žáka a studenta. To je § 16a).

Nově je zařazen § 16b) – revize, kdy dítě, žák, nebo student, nebo jejich zákonný zástupce, ale i škola nebo školské zařízení, mohou požádat právnickou osobu zřízenou a ověřenou ministerstvem o revizi, doporučení a zprávy školského poradenského zařízení. Konkrétní detaily aplikace podpůrných opatření se ukládají stanovit ministerstvu formou vyhlášky.

Předložená novela školského zákona neruší dosavadní systém základních škol praktických a speciálních a ve zmíněném § 16 není striktně specifikováno, v jakém typu školy budou podpůrná opatření aplikovaná.

Stejně jako v dosavadním platném znění je i v navržené novele možnost zřizovat školy nebo ve školách třídy, oddělení a studijní skupiny pro děti, žáky a studenty s mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým a dalšími postiženími. Zařazení do takové třídy, studijní skupiny nebo oddělení je možné jen v případě, že by samotná vyjmenovaná podpůrná opatření nepostačovala k naplňování vzdělávacích možností a k uplatnění práva na vzdělávání.

To podle mého názoru dává ředitelům i zřizovateli určitý prostor, aby se vyrovnali s těmito novými požadavky s ohledem na místní podmínky

Lze tedy učinit ten závěr, že navržená podpora žáků se speciálními vzdělávacími potřebami nevnáší do školského zákona revoluční změnu, protože řada nástrojů k podpoře byla již v minulosti využívána, je to však další významný krok k inkluzi a šanci na lepší naplňování rovných příležitostí žáků ve vzdělávání.

Po určité době bude nutné účinnost navrhovaných změn vyhodnotit a případně navrhnout nezbytné korekce.

Před vlastním projednáním této novely na výboru pro vzdělávání proběhla široká diskuse se zástupci neziskových organizací, přičemž naprostá většina zúčastněných podpořila pojetí podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami tak, jak jsou definovány v novele školského zákona. Ve stejném duchu proběhlo i vlastní jednání výboru. Nebyly předloženy žádné pozměňovací návrhy, takřka všechny námitky a připomínky našeho senátního legislativního odboru byly prodiskutovány s tím, že oprávněná výtka týkající se § 183 a), bod 8, která má přímou vazbu na Poslaneckou sněmovnou neschválený paragraf o registru pedagogických pracovníků, bude napravena tím, že registr bude zapracován do jiné zákonné normy. Pan ministr hovořil o tom, že to bude zapracováno do novely zákona o pedagogických pracovnících.

Z výše uvedeného důvodu navrhuji schválit novelu školského zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Toť vše, celá má zpravodajská zpráva. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Miroslav Nenutil? Vidím, že si přeje vystoupit. Takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Členové ÚPV Senátu PČR vědomi si své touhy po správnost, úplnosti, komplexnosti navrhovaných zákonů na straně jedné a zároveň i v tom okamžiku, kdy byla materiál projednáván, nemožnosti nápravy legislativně technických nedostatků návrhu zákona, nakonec nepřijali žádné usnesení. Bylo to i po ujištění náměstka pana ministra pro legislativu o napravení těch legislativně technických nedopatření v nejbližší době.

Tolik jenom na vysvětlenou, proč ÚPV nepřijal žádné usnesení.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VUZP, pan senátor Pavel Eybert? Přeje si vystoupit. Takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Musím hodnotit kladně celou řadu ustanovení, které jsou v zákoně tak, jak k nám doputoval z Poslanecké sněmovny napsány. Řeší celou řadu problémů, které se objevily v minulém období od poslední novelizace.

Já jen namátkou zmíním třeba tu spádovost škol, kterou tady přede mnou již zmiňoval jeden ze zpravodajů. Ano, máme některé obce, které nemají přiřčenu spádovou školu, a rodiče mají problém se zápisem dětí do školy. Je to zde řešeno na 2 roky, kdy tedy krajský úřad má určit, která ta škola bude onou spádovou školou.

Je i celá řada dalších dobrých věcí, o kterých mluvil jak pan ministr, tak zpravodaj garančního výboru. Já zmíním ještě pár dalších, které tady třeba nebyly tak akcentovány. Je to třeba řešení důvodů, proč uvolňovat některé z žáků z tělesné výchovy, což považuji za poměrně důležité. Je to i ve vazbě na ten zdravý životní styl, který tady zákon se snaží nějakým způsobem řešit.

Nebyla zde zmíněna ještě třeba náhrada maturity českého jazyka jazykovým certifikátem. Když někdo složí jazykovou zkoušku patřičného stupně, tak je podle mého názoru tady zbytečné, aby dělal ještě maturitu nebo část maturity z českého jazyka, když to může nahradit tento certifikát.

Nebylo zde řečeno, že jde o vládní návrh zákona projednávaný ve školském a sociálním výboru Poslanecké sněmovny, kde tedy byla řada pozměňovacích návrhů, z nichž jenom některé byly přijaty.

Jako jeden z těch přijatých zmíním prodloužení lhůty pro zápis na vyšší odborné školy o měsíc, ale také možnost ředitele vystupovat jako mediátor mezi studentem a soukromou osobou při uzavírání smlouvy o stipendiu, ovšem je tam dovětek, pokud mu to zřizovatel dovolí, což je z některých krajských zastupitelů, radních pro školství, připomínáno jako poněkud nadbytečná kompetence.

Co je tedy problém trošku, že se předpokládá vydání dalších 7 vyhlášek, nových vyhlášek, které svým způsobem již dost rozsáhlý a ne vždy úplně přehledný zákon jaksi rozšiřuje.

Jsem si vědom toho, že ta rozsáhlost školského zákona je způsobena tím, že jsme shrnuli veškeré normy pro mateřské, základní, střední školství, umělecké školství, v podstatě do jedné normy. Nicméně ta přehlednost je v některých částech poměrně problematická.

Jak už zde bylo řečeno, vypuštěním paragrafu, který měl zavést registr pedagogických pracovníků, došlo k tomu, že nebyly některé návazné části zákona, které se vázaly k tomuto ustanovení, ze zákona vyškrtnuty, a jsou tam tedy dnes obsolentními, čili navíc.

Máme tam problém ještě s jednou věcí, která už zde byla zmiňovaná, a to je ta otázka odkazu na § 92 d) zákona o ochraně veřejného zdraví. Již zde bylo řečeno, že tento zákon zatím neexistuje, je před druhým čtením, aspoň byl v té době, kdy jsem se o to zajímal, v Poslanecké sněmovně.

Mám názor, že to není jaksi zrovna dobrá vizitka Senátu, pokud bude souhlasit s takovouto praxí, abychom tvorbu zákona měli odkázanou na zákon, který ještě neexistuje.

Trošku problematickou je též účinnost zákona, která je dělená na tři termíny, kdy část vstoupí prvním dnem měsíce po vydání ve Sbírce, část k 1. 9. 2015, část k 1. 9. 2016, což také zákon dále znepřehledňuje.

Z hlediska toho, jaké jsme tam viděli drobné nedostatky a i některé věcné záležitosti, padaly na výboru různé návrhy. První byl – návrh schválit. Ten výbor nepřijal. Dále byly předneseny pozměňovací návrhy, které též nebyly schváleny.

Výbor se neusnesl na žádném usnesení.

Mohu zde konstatovat pouze to, že byl proveden záznam z jednání výboru. Výbor mě určil zpravodajem a pověřil předsedu výboru senátora Miloše Vystrčila, aby předložil tento záznam předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Tolik moje zpravodajská zpráva. Děkuji vám za pozornost. Dovolím si ještě vystoupit jako senátor. Díky.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Táži se paní zpravodajky VZSP, zda si přeje vystoupit. Paní senátorka Milada Emmerová. Prosím, máte slovo.

Senátorka Milada Emmerová:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážení přítomní, VZSP se tímto zákonem nebo novelou zákona zabýval v několika ohledech, které tady zdůraznil i pan ministr.

Zabývali jsme se samozřejmě vzděláváním žáků se speciálními potřebami, kde akceptujeme a schvalujeme všechna navržená opatření. Význam vidíme v tom, že zákonem bude vlastně určeno anebo přiznáno, co takový človíček má zapotřebí, kterou pomůcku a má tedy na ni – podle zákona – nárok.

Dále jsme se také zabývali tím, že PS neschválila registr pedagogických pracovníků, což se domníváme, že je ke škodě, neboť právě kariérní řád toto vyžaduje. Zvláště poté, co jsou určité požadavky na vzdělávání pedagogů a kontrola jejich plnění, tak to má jistě svůj význam. Předpokládám, tak jak i pan ministr řekl, že to bude znovu v další novele tohoto zákona.

Také jsme se souhlasem akceptovali to, že pracovní poměr ředitelů veřejných škol bude upraven tak, že po šestiletém případném nepokračování ve funkci ředitele představuje to, že tento člověk bude nadále členem pedagogického sboru dané školy a nebude z titulu své předchozí funkce zcela vyřazen.

Zabývali jsme se podrobně zákazem nezdravého jídla a pití ve školách. Plně to schvalujeme. To, že jsou tam některé potraviny, nápoje neslučitelné s dětským věkem, tak to je samozřejmě špatně. Pokud se to napraví, tak to bude určitá správná reklama toho, co by dítě mělo požívat. Také i s ohledem na obezitu, která, bohužel, i v dětském věku je velmi početná v našich podmínkách.

Bude to určitý zdroj pro stravování, třeba mimo hlavní jídlo, a to si myslíme, že je velmi významné.

To, že to zpracuje ministerstvo ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví, představuje určitou záruku, že tam budou správné přídavky anebo svačiny, jak bychom to nazvali. Rozhodně odstraňování automatů je sice možné, ale také je možné je dát do ředitelny, aby na ně měli nárok pouze dospělí, u kterých tento nápoj bývá zvykem popíjet po celý den.

Dále jsme také kladně akceptovali, že budou zavedeny nulté ročníky. Nejen pro děti se sociálním znevýhodněním...

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Požádal bych pana senátora Kratochvíle, aby si svůj mobil s řehtající melodií nosil u sebe, aby nám tady neřehtali koně... Sice jsme v "Konírně", ale přesto si myslím, že není příliš důstojné, aby se nám tady ozývaly zvuky ptáků a koní. Děkuji panu senátorovi, že zajistil vypnutí tohoto mobilu.

Prosím, paní senátorko, pokračujte, omlouvám se.

Senátorka Milada Emmerová:  Mně to popravdě řečeno vylekalo, že je to nějaký poplach, ale dobře, nerozeznala jsem zcela ty zvuky, že jsou zvířecí... (Smích v Jednacím sále.)

Abych tedy pokračovala. Uvítali jsme, že bude povinná předškolní docházka, tzv. nulté ročníky, protože to bude právě výrazným pokrokem v zařazování dětí buďto do praktických zvláštních škol anebo do školy většinové.

To by byly asi hlavní body, kterými jsme se zabývali. Potom také mnohé z toho už bylo řečeno, že jsou tam některé chyby, které ovšem právník nazval, že jde o opravu chyb, spíše o vyčištění návrhu zákona nežli o nějaké věcné chyby.

Náš výbor přijal usnesení, kdy doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a mě pověřil, abych toto tady přednesla.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Táži se, zda někdo navrhuje – podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat.

Takový návrh neregistruji.

Proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Pavel Eybert. Vidím, že rozprava bude bohatá... Prosím, pane senátore, máte slovo.

 

Senátor Pavel Eybert:  Ještě jednou, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych vás chtěl upozornit na některé aspekty projednávaného zákona nazývaného školský zákon, které zde doposud nezazněly anebo nebyly řečeny s důrazem, který si zaslouží.

Předem řeknu, že zákon je celkově dobře napsán. Správně řeší celou řadu problémů, které se vyskytly a objevily. Řešení si zasluhují. Za to je třeba ministerstvu školství i Poslanecké sněmovně poděkovat.

O novelizačních bodech se zde již dostatečně hovořilo. Mě však mrzí, že pod dojmem chvatu nechceme některé vady na kráse, které zákon má, řešit.

Drobné 2 – 3měsíční zpoždění ničemu neublíží, co se v zákoně řeší. Můžeme chyby zákona, ať už ze samotné vládní předlohy nebo ty, které vznikly v PS vcelku bezproblémově odstranit.

Vždycky jsem si myslel, že druhou hlavní úlohou Senátu, po jeho ústavní roli, je dbát na čistotu zákonů z hlediska tvorby zákonných norem, odstraňování chyb, nepřesností a dbát na provázanost práva. Po jednání našeho výboru jsem však došel k závěru, že někteří z nás na tuto roli Senátu již rezignovali, a to mě docela mrzí. Mrzí mě, že na to rezignoval i pan náměstek Mlsna, který kdysi dělal šéfa Legislativní rady vlády; také myslím, ministra. I když chyby v zákoně nejdou všechny na vrub ministerstva, ale i PS, mrzí mě, že byly natolik bagatelizovány, že nebyla vůle ve výboru navrhnout jejich odstranění.

Je to s podivem, když si uvědomíme, že pan Mlsna pracoval jako předseda Legislativní rady vlády.

Teď k oněm chybám, které v zákonu jsou. Není důvod, aby mateřské školy zřizované různými ministerstvy měly různý režim pro uzavírání pojištění pro případ odpovědnosti za škodu, zdraví, život dětí i zaměstnanců. Lze to snadno spravit rozšířením o jeden odstavec v § 8.

Přijetím pozměňovacího návrhu v PS vypadl odkaz na evropskou směrnici o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí. Myslí se tím těch, které nejsou v EU, za účelem výkonu zaměstnání s vysokou kvalifikací.

A další odkaz se stal zmatečným.

Jde sice "jen" o odkaz pod čarou, srozumitelnost zákona zde však zase utrpěla a náprava by byla též velmi jednoduchá. Je jenom potřeba uvést správné číslo, k čemu se poznámka váže.

Poslanecká sněmovna vypustila z vládního návrhu ustanovení o registru pedagogických pracovníků. To už jsme zde slyšeli. Jenže už se nikdo nezabýval promítnutím tohoto pozměňovacího návrhu do celého textu zákona. A tak v něm zůstalo několik neaplikovatelných obsolentních ustanovení, které s registrem pedagogických pracovníků počítají. I zde by byla náprava velmi jednoduchá. Vypusťme tato neaplikovatelná ustanovení, ať je zákon méně zmatečný a přečíslujme odstavce.

Jediný pozměňovací návrh, který věcně zasahuje do obsahu, který jsem podával na našem výboru, je vypuštění novely zákona o veřejném zdraví ze školského zákona. Jednak se tím vyhneme legislativnímu paskvilu, což je odkaz v tomto zákoně na dosud neexistující normu, resp. její ustanovení, které je teprve před schválením. Taková praxe by v Senátu při jeho existenci jako komory dbající na čistotu vzniku práva, rozhodně neměla být. Také není vhodné, abychom obsahem zákona porušovali hospodářskou soutěž tím, že ve školním bufetu zakážeme jisté potraviny prodávat, kdežto naproti v obchodě lze tyto potraviny koupit a celá řada dětí si je přinese z domova do školy.

Zboží ve škole takto zakázané dostává pak určitou nálepku zakázaného ovoce, a to, jak je známo nejvíc chutná. Může to tedy mít opačný efekt, než je vůbec zamýšleno.

I když má určovat ministerstvo zdravotnictví, co je a co není možné ve škole prodávat, máme svoji letitou zkušenost s tím, že náhled na celou řadu potravin se různí, a to nejen v čase, ale i osoby od osoby. Obávám se téhož, co se děje ve školních jídelnách po zavedení tzv. zdravé výživy. Jako zřizovatel škol a stravoven vím, že od té doby, co se v některých jídelnách na přání a nátlaku několika, opakuji, velmi málo několika jedinců, propaguje zdravá výživa a zavedla se tato jídla do jídelníčku, např. cizrna po italsku, zeleninový burger, pohanková kaše, kuskusový nákyp, kukuřičná kaše a další, byl efekt jednoznačný – objem vraceného jídla se více než ztrojnásobil, často celé obědy jsou vraceny bez toho, aby dítě vůbec něco teplého snědlo. Děti prostě neobědvají, jídlo vracejí. Tak nevím, co je lepší, jíst možná i méně zdravý oběd, nebo jít do obchodu a koupit si tam každý den, na co mám chuť, ať je to sebenezdravější, nehledíc na náklady, které to rodinám nese. A věřte, že vím, o čem mluvím. Než jsem přišel na radnici a sem do Senátu, tak jsem 17 let učil na základní škole a každý den v poledne jsem si odstál hodinu dozoru ve školní jídelně. Jakmile je uvedeno nějaké takové jídlo do jídelníčku a na tác dětem, podívají se na to, olíznou, vrátí to kompletně celé. Prostě sociální inženýrství ve školních bufetech nemůže přinést to, co se od něj očekává. Dle mého názoru do školy nepatří reklama, a to žádná reklama. Proto bych rád podal i v tomto smyslu pozměňovací návrh, který by ve školách jakoukoliv reklamu a propagaci některých jídel zakázal.

Budeme-li zákon vracet do Poslanecké sněmovny, pak přestává být prakticky rozdíl mezi termínem účinnosti zákona, tedy prvním dnem měsíce po jeho vyhlášení ve Sbírce, což by přicházelo v úvahu asi tak koncem května nebo v červnu, podle projednání v Poslanecké sněmovně, a po podpisu prezidenta. A termín 1. 9. 2015 je již tak blízko, že to ztrácí smyslu. Proto v účinnosti zákona bych navrhl tyto dva termíny sloučit a pro ostatní pak ponechat jako termín nabytí účinnosti 1. 9. 2016, tak jak je to v návrhu došlém z PS. Tato úprava by též prospěla přehlednosti zákona, neboť dělená trojí účinnost, to je pro orientaci v zákoně docela nepřehledné.

Závěrem jen připomenu, že nejen v našem výboru, ale též v ústavně-právním výboru, nebyl návrh zákona podpořen a z jednání výboru je jen záznam, nikoliv doporučení na schválení. Senát by skutečně neměl rezignovat na svoji funkci na odstraňování chyb a nepřesností v zákonech, zejména bychom neměli žádný časový tlak si nechat v tomto smyslu vnutit, zvláště není-li to nikde nezbytně nutné.

Pak mám ještě jeden námět od krajského radního pro školství za Jihočeský kraj, a sice, tak jak jsem zde říkal, že ředitel může dělat mediátora mezi studentem a právnickou osobou při sjednávání příspěvku na výuku pouze se souhlasem zřizovatele. Zdá se mi to poněkud nadbytečné, ta kompetence není nijak dramatická a ředitelé škol mají kompetence k daleko důležitějším úkonům, např. při výběrových řízeních. Zrovna tak jako nadbytečné se mi jeví ustanovení zákona ohledně procesů výmazu střední školy z registru škol a školských zařízení, když výmaz lze provést pouze se souhlasem kraje v samosprávné působnosti. Existuje mechanismus, které obory školy, které nejsou naplňovány, kdy zanikají po třech letech ze zákona automaticky. Obor, v němž dosud žáci studují, je pak označen za dobíhající a není nutné žáky převádět na jinou školu.

Děkuji vám za pozornost. A to, co jsem zde říkal, tak v intencích toho jsem připraven podat pozměňující návrhy, pro které je možné hlasovat jednotlivě. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Stanislav Juránek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolím si zde říct tři záležitosti. Za prvé poděkování, za druhé legislativní připomínky a za třetí jedno docela důležité upozornění.

K tomu prvnímu – a já to nebudu číst tak podrobně, jako kolega Eybert – chci říci, že tam byly zapracovány návrhy Senátu, které jsme zde podali. A to je poděkování, a chci říci, že kdyby tyto návrhy, které jsme zde podali, byly zapracovány a kdyby byly schváleny Poslaneckou sněmovnou, tak hlavní důvod pro přijetí tohoto mezikroku před něčím, co ministerstvo chystá, by nebylo zapotřebí. To je první poděkování.

Druhá věc je, a to je i důvod, proč v ÚPV tato záležitost neprošla, je to, že legislativně to není dobře nachystáno. Dovolím si říct, že k těm připomínkám, které řekl kolega Eybert, mám zde připravené ještě další tři zcela věcné na vypuštění odstavců, které se staly nadbytečnými buď na základě návrhů v Poslanecké sněmovně, anebo na základě prvotního dokumentu. To znamená, že kdybych k tomu přidal tři své připomínky, tak je zde šest věcných připomínek od kolegy a nikoliv měnících smysl tohoto zákona, což nesvědčí o tom, že tento zákon je dobře napsaný.

Za třetí. Tady jenom avizuji, že pokud se neshodneme na tom, že materiál schválíme, vystoupím ještě s pozměňovacím návrhem na doplnění pozměňovacího návrhu kolegy Eyberta.

Třetí věc je upozornění pro ministerstvo. Bavili jsme se i o tom, jak velké náklady způsobí záležitosti, které se týkají asistentů na všech možných úrovních. A tady chci říci, že dávám dohromady úroveň státní, krajskou i obecní, a chci říci, že zde neumím přesně vyčíslit částku na navýšení těchto asistentů, která by byla nutná, ale zcela určitě můžeme říct, že stavební úpravy v ČR by činily, ať už by to byly náklady obcí, krajů anebo ministerstva, minimálně 2,5 mld. Kč, a při minimálních úpravách, které jsou nutné pro děti, které budou spadat pod inkluzi.

Toto je důležité a dávám to jenom jako podnět, aby se tímto ministerstvo zabývalo, protože teď se ještě dá něco napravit, ale při definitivním schvalování zákona by z toho vyplynuly také zákonné požadavky na to, abychom tento zákon uvedli společně, teď myslím ministerstvo, kraje i obce, do života, tak jsou to poměrně velké nároky a je zapotřebí je pak uplatnit při žádosti ve státním rozpočtu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Předložený návrh, který projednáváme, je za deset let od jeho přijetí již 36. novelou zákona. Nyní zde tedy máme novelu, o níž ministr školství Marcel Chládek tvrdil při postoupení do PS, že vychází z podnětů z terénu, které byly dlouhodobě získávány a napravuje některé věci, které v minulosti byly nebo se ukázaly jako problémové.

Původní vládní nebo ministerský návrh zákona byl ale v průběhu projednávání v PS pozměněn cca třemi desítkami pozměňovacích návrhů, které, až na jeden z nich, pan ministr akceptoval, takže je určitě přesvědčen o správnosti i této verze návrhu zákona.

Školský zákon je často oprávněně kritizován pro svou obsáhlost, malou srozumitelnost a velké množství chaotických prováděcích vyhlášek. Obávám se, že předložená novela zákona ale tyto nedostatky vůbec neodstrańuje, ale naopak ještě je dále prohlubuje.

Navíc naše senátní legislativa uvádí ve svém stanovisku celkem pět myslím velmi zásadních připomínek. S určitou mírou nadsázky tak lze konstatovat, že přijetí novely školského zákona v předložené podobě bychom přispěli dalším dílem k více než dvacetileté destrukci našeho kdysi tak kvalitního školství.

Pakliže má být naše horní komora českého parlamentu skutečně strážcem ústavnosti, čistoty a preciznosti právního pořádku, měli bychom tedy vrátit tento návrh novely školského zákona Poslanecké sněmovně s příslušnými pozměňovacími návrhy v souladu se stanoviskem senátní legislativy, nebo je zamítnout.

Přiznám se, že jsem původně přicházel s návrhem zamítnout tento návrh. Nicméně poté, když jsem slyšel vystoupení svých dvou předřečníků a máme na stole pozměňovací návrhy, tak neučiním a prosím jenom, abychom projednali tyto pozměňovací návrhy a návrh zákona vrátili Poslanecké sněmovně s přijatými pozměńovacími návrhy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A s přednostním právem o vystoupení se nyní hlásí paní místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, milé dámy, milí kolegové. V těchto dnech jsme vzpomněli významné výročí narození prezidenta Masaryka. Já si tak vždycky říkám, a nám politikům by to tak mělo přijít, jak by se asi dívali oni svým pohledem na naši současnost. A nezbývá mi při tomto zákoně říct, co by tomu asi řekl Jan Amos Komenský. Jako první se totiž zabýval edukací postižených ve svých dílech a nabádá tak ke změně v postojích k dětem, které bylo pro nějakou odlišnost nebo nedostatek výchovného či vzdělávacího procesu vylučováno. A až do 18. století byly děti řazeny, dle dobové terminologie, mezi hluchoněmé, zmrzačené, mravně narušené nebo nezhojitelně choré. Jak aktuální, viďte!

Tyto přelomové myšlenky vlastně vydržely a kopírujeme je až do dnešních dnů. A v počátku 20. století, které bylo vyhlášeno stoletím dítěte, bylo jasné a někteří se za to drali a praktikovali to, když malý hloupý pomalý Jeník špatně čte, že si k němu sedne starší chytřejší Lojzík a bude to ku prospěchu obou. Začalo se dbát na vlastní právo, dětskou svéráznost, dětské hodnoty a v rámci možností vývoje dětí je připravovat na praktický život. Byla však dána snaha i učitelům dávat metodickou volnost, a jedno z hnutí, třeba za uměleckou výchovu, můžeme aplikovat při aplikaci dodnes.

Dovolila jsem si tento historický exkurz, protože si myslím, že zákon, který dnes projednáváme, který nastavuje základní parametry předškolního, základního, středního, vyššího odborného vzdělávání, použila jsem pro ilustraci, protože jsme ve školství a máme Jana Amose Komenského, udělat takový příměr:

Představme si školství jako vlak, který má dovézt naše děti do budoucnosti. Školský zákon je pomyslnou lokomotivou, která táhne přes 10 a půl tisíce vagonů, tedy škol, kterých se týká. Naše současná lokomotiva je v provozu v podstatě jedno desetiletí – to je současný zákon, který se tady vlastně snažíme nějakým způsobem opravit. Za těchto deset let jsme tuto lokomotivu už mnohokrát opravovali, jak bylo zmíněno, 35krát, současnou verzi a vylepšovali, až se z ní stal takový robustní a složitý stroj. Máme před sebou 36. opravu, a je to asi také dáno, a dáte mi jistě zapravdu, tím, že neustále v tomto směru měníme strojvedoucího, který řídí tuto lokomotivu, a ne každý s patřičným citem a umem. A tak neustále opravujeme, vylepšujeme. A je otázkou, jak to ještě dlouho bude trvat, než si uvědomíme, že vylepšujeme a opravujeme parní lokomotivu, s technologickým základem z předminulého století, zatímco ve světe okolo nás jsou běžné lokomotivy s elektrickým výkonem, ba i rychlovlaky, které my už asi v tomto směru, a jak hovoří i různé výsledky, srovnávací studie, tak naši žáci se bohužel propadají.

Myslím si, že nám chybí dlouhodobý koncept a směřování našeho školství. A pan ministr, náš bývalý kolega, sám dobře ví, co všechno kritizoval a co teď všechno musí zvládnout, a já si budu přát, aby on byl ten strojvedoucí, který naše školství dovede do obrazu patřičného, abychom ho nemuseli pořád novelizovat a měnit a nebyly to jenom kosmetické úpravy.

A zůstanu-li u svého příměru, samostatnou otázkou je, kam vedou koleje, po kterých náš školský vlak jede. Trať, po které jezdí ty nejlepší světové vlaky, nám nezůstává utajena.

Možná takový jeden pohled, protože já jsem z terénu, a to, jaké obavy tento zákon přináší, se svými kolegy sdílím. Myslím si, že i tady jsme byli svědky, když k nám přišla petice za zachování zvláštních škol, a pan ministr správně deklaroval, že tyto školy zachovány budou, že tímto zákonem dotčeny nebudou.

Ale ono už těch deklarací, které jsme ve školském systému zaznamenali, a dokonce i zákonných norem bylo akorát tolik, že nedošlo k praktickému naplnění potom, protože s přísliby nešly finanční prostředky, a pan ministr tady o nich dlouhodobě mluvil, nebo s tím dlouhodobým pohledem, ale praktická situace jak ve školách základních, tak ve školách, řekněme základních školách praktických, které jsou bývalé zvláštní, není jednoduchá v tom, že jsou tam děti umístěny v tuto chvíli bez rozmyslu, řekněme bez podpůrných prostředků, tak jak se to snaží tento zákon řešit. A protože to dlouhodobě nefunguje, tak ta nálada, naše česká "blbá" nálada, je ve školách velmi patrná. To bohužel ve školách základních, kde jsou umístěny děti pouze podle stanoveného inteligenčního kvocientu a není přihlíženo k jejich další adaptabilitě.

Abych nebyla nespravedlivá, tak si myslím, že ministerstvo má svoji strategii do roku 2020, kde se snaží zaměřit na snižování nerovnosti ve vzdělání, podporovat kvalitní výuku a učitele jako její klíčový předpoklad a odpovědně a efektivně řídit vzdělávací systém. Asi budeme klást velký důraz a v tomto směru, když vezmu zmiňovaný § 16, o kterém jsem začala hovořit, tak vlastně jde o velký akcent na vzdělávání učitelů, o to, jaký kariérní růst jim připravíme a o to, jakou podporu v základních školách inkluzivní vzdělávání bude mít.

Katalog podpůrných prací je to, co je vlajková loď našeho vlaku. Přesto, že se strojvedoucí naší lokomotivy měnili často, nepřestala práce na vytváření podpůrných podmínek, podpůrných katalogů, které mají inkluzi připravit. Není to tedy tak, že by se najednou někdo zbláznil a pod tlakem Evropské unie zahájil proinkluzivní vzdělávání. To, jak my aplikujeme evropské směrnice do našeho práva, už tady dneska několikrát zaznělo, že býváme papežštější než papež anebo deklarujeme něco, co nemůžeme naplnit, jak se v našem školském zákoně už několikrát objevilo. Přesto si dovoluji býti velkým optimistou, že se podaří skloubit finanční zátěž nastaveného nového vzdělávacího systému tak, aby byl ku prospěchu dětí, protože chytrý stát – a už to tady zaznělo několikrát v Senátu za posledních pár let – si vždycky spočítá, že investice do dobrého školství a do spolupráce rodiny a školy a do podpory rodin je vlastně ta nejlevnější a nejefektivnější, která se mu vždycky vyplatí.

Přes všechny problémy, které tady budou zaznívat a zaznívají a přes všechny obavy z terénu, které sdílím díky tomu, že praxe byla deklarována, bohužel, často jenom slovně nebo se odvíjela od toho, že několik nadšených ředitelů, učitelů nebo několik rodičů protlačilo si své svobodné právo tak, že to pak ve škole činilo třeba i potíže, protože systém podpory dlouhodobě nastaven nebyl. A myslím si, že není dobře, že v tuto chvíli jsou ve školách nálady proti tomuto zákonu, protože vlastně po roce 1989, kdy jsme všichni říkali, že je potřeba rozpustit velké ústavy, ať už jsou to dětské domovy nebo ústavy pro lidi s mentálním postižením, tak teď vlastně najednou jsou silné hlasy pro to, aby zase tyto děti byly vzdělávány někde mimo hlavní proud. Způsoby hlavního proudu jsou přece různé, mohou se odrážet od organizace pracovního dne, děti se mohou potkávat jenom některé hodiny, nemusí to být celý vzdělávací proces a musí to být s velkým akcentem, a na to zdvihám prst a upozorňuji, pro děti talentované, protože my potřebujeme to, aby u nás také vyrůstaly elity, aby elity nebylo sprosté slovo.

Já vás prosím, abyste tento zákon přijali, ale především se v přeneseném slova smyslu, pan ministr má rád, když se žertuje, popřála strojvedoucímu, který má ještě bohužel nad sebou i jiné velitele, kteří kasu budou držet, aby bylo akceptováno nastavení podpůrných prostředků, je to katalog, který je návodem jak pro školy, ale tak stejně druhý katalog vzniká i pro poradenská zařízení, která by měla tu podporu nastavit. Já se přiznám, že v této chvíli si nejsem úplně jistá, jak tyto dvě podpory spolu budou konvenovat, jak se budou podporovat, zdali se zase nedostaneme do nějakých teoretických rovin toho, že poradenské zařízení něco doporučí, co nebude v praxi aplikovatelné a nemusí to být jenom penězi.

Přála bych tedy nový radostný start, chtěla bych říci, že Jan Amos Komenský by se jistě zaradoval, protože my vlastně naplňujeme jeho myšlenku, a možná že kdyby i on neměl své ochránce, tak jako tomu byla Jednota bratrská, Karel ze Žerotína, který byl jeho ochránce a chlebodárce a my bychom dneska neměli takový velký odkaz, tak možná i ten zákon bude teď potřebovat více podporovatelů, než odpůrců, protože si myslím, že v podstatě chápání, tolerování odlišností je možné jenom z praxe. Pokud mladá generace nebude vzájemně ve vhodných přiměřených podmínkách vyrůstat, tak z ní nikdy citlivé jedince nevychováme. Chci poděkovat za tento velký boj, který se odehrával, jsem ráda, že jsme v Senátu, že jsme nebyli v Poslanecké sněmovně a už proto myslím, že by nebylo dobré ho v tuto chvíli vracet, ale zároveň si myslím, že by bylo potřeba směřovat k novému zákonu, který by opravdu nebyl nabubřelý zpomalený stroj, ale byl to nový důstojný, moderní školský zákon. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko a jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Eva Syková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážení kolegové. Já nebudu mluvit tak dlouho, protože my ve vědecké sféře jsme zvyklí mluvit krátce a výstižně. Tím samozřejmě nekritizuji krásné vystoupení paní místopředsedkyně, ale já se domnívám a chtěla bych předložené novele školského zákona vyjádřit všestrannou podporu a požádat vás o její schválení. Tento zákon totiž urgentně potřebuje změnu a ta změna, pokud bychom to jakýmkoliv způsobem prodlužovali, tak by to bylo špatně. Čili, vítám všechny změny, o kterých už tady byla řeč, a samozřejmě nebudu je tady opakovat, které umožní organizačním složkám státu zřizovat mateřské školy, zpřístupní přípravné třídy širšímu okruhu dětí, systematizují opatření na podporu žáků se speciálními potřebami, vyřeší nejasnosti ohledně spádových škol a omezí dostupnost nezdravých potravin, atd. ve školních budovách.

Ovšem na základě občanského podnětu, který jsem dostala, jsem zvažovala, že podám pozměňovací návrh, který by umožnil zakládání přípravných tříd na všech základních školách bez ohledu na zřizovatele. Dosud přípravné třídy mohly vzniknout pouze ve školách, jejich zřizovatelem byly obec, svazek obcí nebo kraj. Předložená novela rozšiřuje tuto možnost na školy, jejichž zřizovatelem je registrovaná církev nebo náboženská společnost. Nabízí se proto legitimní otázka, proč by měly být opomenuty školy, jejichž zřizovatelem je soukromý subjekt. Existují totiž soukromé školy, které se zaměřují například na pomoc dětem s vadami řeči nebo jiným handicapem či speciálními potřebami.

Touto otázkou jsme se zabývali také na schůzi VVVK. Pan ministr Chládek, který byl na jednání přítomen, se k možnosti zřizování těchto přípravných tříd nezávisle na typu zřizovatele stavěl kladně. Přislíbil, že záležitost bude řešena ve smyslu našeho doporučení a v nejbližší novele školské zákona bude zohledněna i tato možnost.

Změna aktuálního návrhu zákona by vyžadovala jeho vrácení Poslanecké sněmovně, jak jsme tady slyšeli, a to si samozřejmě asi teď v tuto chvíli nikdo nepřejeme. Pan ministr to nepovažuje za žádoucí. Protože tím skutečně mohlo dojít k oddálení účinnosti celé té novely, jak už jsem se zmínila.

Z tohoto důvodu jsem se rozhodla pozměňovací návrh nepodávat, ale bylo by dobré, aby se zřizovateli přípravných tříd mohly stát i soukromé subjekty, které například hrají velkou roli ve vzdělávání takto handicapovaných dětí, a v nejbližší novele školského zákona, kterou pan ministr přislíbil, aby došlo v tomto směru k nápravě.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Zuzana Baudyšová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegové. Musím říct, že ke škole a ke školskému zákonu mám velký respekt, protože pro děti, kterým se nepodaří rodina, tak to nejbližší a to, co jim může pomoct a doslova je zachránit, je dobrý učitel a dobrá škola, která vytváří těmto dětem zázemí.

Myslím si, že na panu ministrovi leží velká odpovědnost, budeme se snažit mu pomoci.

Jinak mám několik připomínek.

Zaprvé děti se speciálními potřebami, mám velkou radost, že se berou s plnou zodpovědností tyto děti v úvahu. Je hrubý odhad, že všechna ta opatření by přišla zhruba na 2 miliardy korun. Myslím si, že by bylo velmi dobré začít jednat s ministrem financí, aby byla tato částka pro děti vyčleněna a zablokována. Říkám to… Asi zrovna nepoužívám termíny odborné, ale myslím si, že mi pan ministr rozumí.

Dále, co se týká individuálního vzdělávání na druhém stupni základní školy, já sama mám dvě vnoučata v individuálním vzdělávání, z toho je jedna holčička v pěstounské péči, kterou má můj syn; a jsou děti, rodiče i učitelé velice spokojeni. Čili ptám se, myslím si, že je to drobná úprava, zda by nebylo možné i na druhém stupni základní školy, pokud jsou vytvořeny předpoklady, aby individuální vzdělávání fungovalo.

Ptám se, proč se řeší extra ministerské mateřské školy, mně to trochu zavání minulým režimem. Ale asi ministerstvo školství ví, co dělá.

Trochu mě mrzí, že jsem nenašla příliš o dětských domovech se školou, které jsou vlastně výchovnými zařízeními pro děti s výchovnými problémy a nesmí opustit budovu, takže škola je součástí dětského domova. I tyto dětí potřebují… Jsou to zničené děti ze zničených rodin a potřebují extra vnímání.

Jinak, co mi dělá velký problém, myslím si, že i s paní místopředsedkyní bychom to mohly v klidu probrat, je celá ta otázka kvalifikace učitelů. Já se přiznávám, že jsem byla předevčírem v jedné škole Středočeského kraje, kde jsme zafinancovali kyberinteraktivní představení o kyberšikaně. To, co jsem zažila, musím říct, že to bylo jako zlý sen, protože děti, přestože představení bylo výborně podané, tak děti se neskutečně chovaly a učitelé je naprosto pasivně přehlíželi, tak jsem si říkala: Probůh, co toto je? Musím říct, že jsem odcházela hodně otrávená, na jednu stranu s velkým otazníkem, jestli učitelé už rezignují, nebo jak vůbec toto pojmout. Ale ptám se, kdybychom chtěli vydefinovat, jaké vzdělání by měli mít učitelé, zda pedagogickou, střední pedagogickou nebo vysokou školu, určitě nepodceňuji vzdělání. Vzdělání je velice důležité, ale řekla bych, že je tu dvojí pohled. Buď mohou mít skvělé vzdělání, mohou sbírat kredity a navštěvovat x vzdělávacích kurzů a možností pro další vzdělávání, ale zároveň se ptám, zda někdy není lepší paní učitelka se středoškolským vzděláním, která má srdce, která má děti ráda, ke které mají děti důvěru, děti se jí svěří, ona zná své děti stejně tak, zná děti ve své třídě zrovna tak jako své děti, své, jako biologická maminka. Čili kvalifikaci učitele školský zákon neřeší, hovoří se o tom registru. Já nejsem schopna to posoudit, jestli ten registr by byl ku prospěchu, nebo nebyl.

Ale tak, jak je to u ředitelů, zda je dobré těch 6 let, které by měl mít ředitel, ptám se, proč má mít dobu určitou, pokud je dobrý, ať slouží dál, a nemá své funkční období limitováno. Pokud není dobrý, může být odvolán třeba za rok.

To jsou snad drobnosti, já nejsem schopna to posoudit. Na jednu stranu si říkám, novelu zákona neuspěchávat, na druhou stranu se přidávám, že je asi skutečně na místě, aby už nějaký pevný základ existoval. Takže nechci dělat žádné problémy, popřát jenom panu ministrovi, aby to zvládl.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Zdeněk Papoušek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já si myslím, že navrhovaná novela zákona je vykročení dobrým směrem, ovšem musí existovat ještě další kroky, které budou následovat.

Ale měl bych pouze jediný dotaz na váženého pana ministra. Tam je vlastně zákonný nárok na ty asistenty pedagogů. Zajímalo by mě, vrtá mi trošku hlavou, takže položím jednu otázečku, co by se stalo, kdyby poptávka po těch asistentech převyšovala nabídku.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Ivo Valenta. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Ivo Valenta:  Díky. Dobrý den, pane místopředsedo, říkám to dobře, pane ministře, dobrý den, kolegové, kolegyně. Já dneska mám ten nelehký úkol, vždycky v nějaké regulaci, dát nějaký příspěvek, protože mi to nedá a musím se k tomu vyjádřit.

Nejprve mi dovolte, abych popřál všem Josefům, Josífkům, Pepíkům, mají dneska svátek. Takže to je takový ten český zvláštní den, takže bych jim chtěl popřát, ať se mají dobře. Rád bych jim dal slivovici, ale nevím, jestli… Tady je to asi zakázané, ale slivovice je lék, takže možná pan místopředseda mi to dovolí, že tady dám štamprli. (hlas z davu: To není zakázaný.) My můžeme? Výborně.

Takže teď vážně.

My jsme vlastně ten školský zákon projednávali na našem posledním zasedání Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. A již na tomto zasedání jsem se zmínil o tom, že se nedovedu ztotožnit s návrhy na regulaci prodeje zdravotně závadných potravin.

Celý ten zákon je výborný. Já si myslím, že pan ministr má dvě děti, já jich mám pět… (ministr: Tři mám.) Tři? To je výborné, ale v životopise máte napsané jenom dvě, měl byste si to opravit. Takže gratuluji. Jsme na tom stejně, já mám ještě 4 děti, které mi chodí do školy, některé ještě mají 8 měsíců, takže teprve začnou. Nicméně proto sleduji tento zákon, jak se bude vyvíjet.

Já si myslím, že… Jediné, co mi tam vadí, tak to je zákaz prodeje nezdravých potravin. Ne že bych prosazoval a chtěl, aby děti jedly nezdravě, ale myslím si, že to je úkol v rodině. Úkol v rodině. Pak je to úkol i té školy, která by vlastně měla nastavit pravidla a disciplínu, aby k tomu nedocházelo, aby prostě ty děti byly vedené preventivně. A taky si myslím, kritika tady padla na to, že děti jsou tlusté z větší části, že nesportuji. Pan ministr Chládek chystá nový zákon o sportu. Ten určitě rádi podpoříme, aby šel správně na ty dětské sporty.

Já si myslím… Navíc, že to, co je zakázané, tak pro ty děti je strašně lákavé. Jestli si někteří z vás vzpomenete, tak za mých mladých let prodávali tzv. kočičí mýdlo. My jsme ho kupovali v obrovských množstvích, protože to bylo od rodičů řečeno, že to je nezdravé a zakázané. Přesto nemám pocit, že bych byl nezdravý a dožil jsem se a dožiji se určitě vyššího věku.

Kdo a na základě jakých kritérií bude definovat, co lze a nelze ve škole prodávat, to si nedovedu představit, protože i v minulosti se říkalo, že třeba máslo je nezdravé, pak jsme říkali, že je zdravé. Pořád se to prostě mění. Myslím si, že za 5 let prostě budou jiné potraviny, nezdravé, a jiné zdravé. Ty děti podle mého soudu i tím, že to bude definované, tak si ráno půjdou ty věci koupit do obchodu a já si dnes nedovedu představit, že další potom regulace bude, že v blízkosti škol do okruhu 100 – 200 metrů ty věci, resp. zákaz těch potravin budeme zakazovat regulovat.

Já si myslím, že pro stát je výhodnější občany k odpovědnosti motivovat, než je této odpovědnosti přímo zbavovat.

Aby se neopakovalo, že nám bude diktováno, co smíme jíst, co nesmíme, co můžeme si oblékat, jak vychovávat naše děti, co smíme říkat, co je pro nás prospěšné a co není.

Proto se přimlouvám za pozměňovák, který tady načte pan kolega Eybert, myslím si, že nemusíme spěchat na ten zákon, že bychom ho mohli vrátit a nechat dopracovat aspoň v této podobě.

K ostatním věcem určitě vůbec žádný problém nemám.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já nejsem učitel, já jsem dětský neurolog, jak jsem tu už několikrát deklarovala. Leč tedy k těm problémům, o kterých tu hovoříme, mám velmi blízko, protože v mé ordinaci končí řada dětí, které mají tzv. specifické poruchy chování, mají poruchy pozornosti, koncentrace, tzv. ADHD, dneska takové zaklínadlo. Právě pro ty děti je připravena ta integrace inkluze, nebo jsou jedni z nich. To je jedna stránka, jeden odbor.

Další je ten, že samozřejmě do integrace inkluze spadají také mí pacienti. To jsou děti, které mají třeba nějaké neurologické postižení, mají poruchy hybnosti, a v podsadě jsou zcela mentálně v pořádku. Pokud takové dítě je tedy mentálně úplně v pořádku, jsem všemi deseti pro integraci, pro inkluzi takovýchto dětí.

Ale pokud ty děti mají opravdu to mentálno někde jinde a musím říci, že pedagogicko-psychologické poradny jsou v současné době podle mě ve velkém presu, protože ony se bojí napsat, že dítě má mentální problém, ony napíší: Lehká mentální retardace. To dítě, když vidím v ordinaci, je s těžkou mentální retardací. Oni se bojí, protože by mělo ten glejt, musí do té speciální nebo zvláštní školy, pomocné školy, tak vlastně tyto děti potom v té třídě, když tam budou zaintegrované, tak to nevidím vůbec dobře. Protože pak já tomu říkám průměrnost všude a vlastně kde budou ty chytré děti? Kde je máme? My děláme vždycky prostě velké ústupky na jednu stranu, ta druhá strana mince, ta je někde jinde. Já říkám, kde jsou ty děti, co nás jednou budou živit.

A to by se mělo také zohlednit. Další věc, o které bych chtěla říci, je to, že my máme vlastně zákon, že se musíme všichni vzdělávat. Ano, ale pokud na to vzdělání mám. V mé ordinaci prostě řada pacientů a jejich rodičů absolutně nešťastných odváží děti do jakéhosi zařízení, kde s nimi pracují ti pedagogičtí pracovníci, a ty děti naprosto nevnímají to okolí. Pro ně je to i stres v tom zařízení být. Je velký problém je zbavit té školní docházky. Chodí prostě za mnou, za jinými odborníky, a ti pak musí napsat: Ano, toto dítě je nevzdělávatelné. Ale tak to je. Někteří prostě jsou nevzdělávatelní. Mají těžká mentální postižení, hybná postižení, těžké skoliózy. Tak toto mělo být také prostě bráno v potaz, protože my vyučujeme prostě všechny. A ti učitelé, jak já říkám, skončí na neurolepticích, protože tak to prostě nelze.

Ve třídách je 30 dětí. Když jich budeme mít 10 – 15 integrovaných, kde bude ta výuka? To je prostě taky to, o čem bychom měli hovořit. Já zákon podpořím, protože jsou tam věci, které se mi líbí. Je tam otázka těch tříd, které jsou jakoby přípravné, nejen pro sociálně slabé, ale i pro ty běžné rodiny, které chodí a nemohou tedy ty děti do té přípravky dát. A takových dětí do těch přípravek prostě patří hafo.

Další záležitost je ta, že vlastně v souvislosti s tím, kdy byla otázka, budou speciální školy, nebudou, tak vlastně nastává moment, kdy jsem se setkala s učitelkami, které, protože se bojí, co s nimi bude, učí vlastně na speciální škole, tak si vlastně dodělávaly další pedagogické vzdělání, a to na Univerzitě Jana Amose Komenského, jejíž kauzu známe všichni. Já jsem se tam tedy od nich dozvěděla, od těch paní učitelek, že vlastně v tom prvním ročníku bylo nejprve 600 lidí, kteří byli přijati. V listopadu bylo přijato dalších 300. Takže první ročník této vysoké školy soukromé měl 900 nastoupivších jedinců. Každý z těch jedinců platil 25 tisíc korun za jeden semestr. Takže ptám se, je toto možné? Já vím, že to řešíte, pane ministře, ale prostě nevím, jak se tito lidé teď budou dál vzdělávat, protože pokud je jich 900, a ty ženy mi neměly důvod proč lhát, kdo je bude přezkušovat? Ony mi říkaly, že tam budou nějaké komise, ale jak to všichni zvládnou? Takže toto jsou věci, které by se neměly dít. Měli bychom toto mít asi ošetřené, protože zase nemůžeme mít prostě těch škol soukromých jako máku. Spíš jak šafránu. Nebo by měly prokazovat, že absolventi této školy mají zaměstnání a seženou je vždycky. Tady by mělo být nějaké měřítko. Takže to je, myslím, dost záležitost, která nás bude trápit, protože to je byznys v tomto případě.

A co se týká potravin – zdravých, nezdravých – ve škole, že nemáme určené, co je zdravé, co je nezdravé. Tak zhruba každý z nás lehce víme, co to zdravé je, co to zdravé není. V podstatě pravdou je, že ty děti si to mohou koupit někde jinde, kdekoliv v supermarketu. Můžou si to koupit v Mekáči, ve fast foodu, ale ta škola by měla jít určitým příkladem. Máme dost dětí, které mají diabetes. Ty si tam prostě v tom automatu nakoupí, co chtějí.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A jako další se hlásí do rozpravy paní senátorka Ivana Cabrnochová. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Ivana Cabrnochová:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové. Já se budu vyjadřovat k novele školského zákona ze dvou rovni.

Jednak jsem matka 3 dětí, které – všechny tři – už vlastně prochází školním vzdělávacím procesem. A dále se k tomu budu vyjadřovat coby speciální pedagog.

Jednoznačně vítám, že se školský zákon posouvá směrem novým, modernějším přístupem ke všem studujícím. Tedy podporuji inkluzi. Z toho mi plyne jedna poměrně zásadní otázka. Už tady o tom někdo z mých předřečníků hovořil. Aby poptávka po asistentech pedagoga nepřevýšila nabídku. Já se ptám ještě trochu jiným způsobem.

Máme tady skupinu lidí, kteří jsou neslyšící nebo mají vady sluchu. Jejich mateřským jazykem je znakový jazyk. Zhruba na 150 lidí se sluchovým postižením připadá jeden tlumočník do znakového jazyka. Ptám se pana ministra, jestli má ministerstvo nějakou představu, jak tuto otázku řešil. Jestli bude chtít zřídit při, předpokládám, třeba nějaké pedagogické škole obor, který vlastně bude vyučovat a připravovat tlumočníky do znakového jazyka, protože tlumočníky do jiných světových jazyků se vyučují na vysokých školách a je pro ně zřízený regulérní magisterský obor. Ptám se, jak to bude tímto směrem, protože zatím u nás se znakový jazyk vyučuje pouze formou různých kurzů. Myslím si, že to není dostatečné. Tak bych byla ráda, kdyby pan ministr mohl nastínit nějakou představu, jakou v tomto směru má.

Dále bych se podívala na věc jako rodič. Jednoznačně podporuji, aby v zákoně bylo omezení prodeje nezdravých potravin ve školách. Já bych to rozšířila i dál, a to i na reklamu na určité produkty nebo služby. Myslím si, že školské zařízení není místo, kde by mělo toto probíhat.

Nezdravé potraviny by se ve školách neměly prodávat, protože už obědy nebo svačiny v mateřských školách jsou regulovány podle výživových hodnot. Nevidím logiku v tom, že tam budou automaty nebo nějaké bufety, které budou dětem prodávat nezdravé potraviny. (Hlasy ze sálu: To je věc rodiny.)

Ano, je to věc rodiny, ale myslím si, že bychom měli zde použít výchovnou rovinu i té školy a podpořit vlastně rodinu v tomto směru.

Tento zákon podpořím, vítám ho a budu se těšit na jeho další vylepšování.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí s přednostním právem pan senátor... Paní senátorka, pardon, Zdeňka Hamousová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobrý den, vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já jsem nechtěla využít přednostního práva, proto jsem tak čekala, co zazní u mých předřečníků.

Mám 2 konkrétní dotazy, nechci prodlužovat debatu, a jeden stručný komentář.

Viděla jsem v podstatě souhlasné reakce pana ministra na vystoupení paní MUDr. Dernerové, dětské neuroložky. Takže celkem jsem uklidněna, dejme tomu, že ten vývoj ve školství by se měl odvíjet tedy tím směrem, tak, jak si všichni představujeme.

Nově se zavádí institut podpůrných opatření, nebo režim podpůrných opatření. Slyšeli jsme, že tedy finanční náročnost je poměrně značná, v současné době asi 2,1 miliardy korun. Takže aby inkluze a režim podpůrných opatření plně mohly fungovat a byly funkční, tak, jak je záměrem ministerstva a této novely, tak mám dotaz, jestli doopravdy tedy pracovníci ve školství budou mít záruku plně saturované finanční podpory podpůrných opatření, tak, jako kolega Papoušek.

Co se stane, když se ukáže, že tedy ta potřeba míry podpůrných opatření převyšuje finanční možnosti resortu. Ruku v ruce je také potřeba, abychom nesnížili kvalitu toho hlavního vzdělávacího proudu na základních školách, aby také tomu nějakým způsobem korespondoval počet žáků ve třídách. Dneska i v loňském školním roce, v letošním roce také, podle demografického vývoje to ještě pár let, ta situace bude obdobná, je běžné, že v prvních ročnících základní školy jsou počty žáků ve třídě: 30 žáků, na výjimku 31 – 32. Je to celkem běžný stav. Za tohoto stavu můžeme inkluzi i tedy za plně finančně saturovaných podpůrných opatření velmi těžko kvalifikovaně provádět, takže by bylo potřeba také nějakým způsobem v reformě financování regionálního školství pracovat s tím optimálním počtem žáků ve třídě.

Dotaz k § 16 b), kdy se nově zavádí pojem revize, a budu citovat, mám dotaz na pana ministra, doufám, že uspokojivě odpovídá, nebo předpokládám. Na základě zprávy nebo doporučení školského poradenského zařízení může do 30 dnů ten, kdo obdržel zprávu, požádat právnickou osobu zřízenou a pověřenou ministerstvem prováděním revizí o jejich revizi. Bavíme se také o tom, že tedy určitý orgán nebo institut, nevím kdo, bude provádět revizi školských poradenských zařízení, to znamená revizi i komplexních psychologických posudků. Takže jaká to bude instituce, jaký to bude orgán, jak tedy bude profesně nebo kvalifikačně obsazen.

A potom ještě § 19 říká: ministerstvo stanoví vyhláškou… A teď je tam spousta bodů, kde je potřeba vypracovat provádějí vyhlášky. Takže se ptám, v jakém stádiu jsou prováděcí vyhlášky, a jestli ten harmonogram je tak nastaven, aby byl dostatek času na vypořádání připomínek těch prováděcích vyhlášek.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Peter Koliba. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Peter Koliba:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Jak vidíte, školský zákon vyvolal bouřlivou diskusi v Senátu, protože je velice důležitý a týká se toho nejdůležitějšího, co máme, tedy našich dětí a jejich budoucnosti, protože na těch stojí všechno.

Já se chci pana ministra, jestli můžu, zeptat. Proběhlo tady veřejné slyšení na téma science center. Dovolte mi, abych to připomněl právě v souvislosti se školským zákonem. Bohužel se ho zúčastnilo relativně velmi málo senátorů, což je škoda. Chtěl bych upozornit, že tyto science centra představují velice důležitou část praktické výuky na školách, nebo nabízí tuto možnost. Tak jsem se chtěl zeptat, určitě to není otázka této verze školního zákona, ale budu rád, když tyto věci se znovu zopakují, připomenou. Myslím si, že využití právě pro praktickou část výuky, a hlavně pro ty předškolní a školní děti, ta možnost té praktické výuky a poznávání současného poznání vědy v praxi je velice důležitá. Takže toto bych chtěl z pohledu svého osobního podpořit.

Další dotaz mám na otázku vzdělávání na středních zdravotnických školách, protože jsou tady různé návrhy a možnosti převedení těchto škol pouze na vysoké školy. Tady bych se ze své pozice přimlouval, jako senátor, na kterého se obrátili zástupci těchto středních škol. Chci tlumočit, že ten problém nastal, když nekontrolovaně vzrostl počet soukromých škol, jinak středních, vyšších, odborných i vysokých, a ze vzdělávání se stal byznys. Slibovaná regulace trhem neměla šanci udržet vyrovnaný vztah mezi počtem nabízených míst ve školách s počtem odborníků požadovaných praxí.

Tady nastal neskrývaný boj, ne o studenta, který má zájem o daný obor, ale o každý "kus", který přináší vzdělávací instituci dotaci. Bez ohledu na to, zda je po jejich absolventech poptávka, nebo zda jsou vzděláváni v požadované kvalitě a s praxí.

Tady bych chtěl zdůraznit, že právě praxe na středních zdravotnických školách toto nabízí, na rozdíl od VŠ. Tady nechci brojit proti vysokým školám nebo vzdělávání zdravotníků na vysokých školách ve formě bakalářského studia, ale přece jenom určité návyky, které získávají tyto studentky na střední škole, po absolvování základní školy, jsou svým způsobem nenahraditelné. Je zcela něco jiného, když nějaké studentce, která už má maturitu, a je na vysoké škole, prostě po ní požadujete určité úkony, které zdravotní sestra musí dělat, než když to požadujete po absolventce základní školy ve věku 16 let. A jde nejenom o vzdělání, ale jde taky o praktické návyky.

Sami dobře víme, že v současné době je značný nedostatek zdravotních sester v České republice. Byl bych nerad, abychom tuto věc řešili jenom „dovozem“ sestřiček ze zahraničí, což se může stát. Takže tady se přimlouvám, aby se i tato problematika z pohledu ministra školství do budoucna brala na zřetel.

Rozhodně podporuji inkluzi, tak, jak je navrhovaná v daném zákoně. Co se týká potravin, já nejsem za nějaké regulace. Ale skutečně děti nejsou plnohodnotní občané, tak, jak jsme my, co si můžeme vybrat, jestli si některou potravinu zvolíme, nebo nezvolíme Nabídka pro děti by skutečně měla zohledňovat jejich zdravotní stav a neměla by být přímo ve školách ve formě, tak, jak se tam nenabízí cigarety, alkohol, tak by jsem tam stejně neměly nabízet potraviny, o kterých víme, že nejsou pro tento věk vhodné. Takže tuto část bych rozhodně podpořil.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se s přednostním právem do rozpravy hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem v podstatě nechtěl vystupovat, protože všichni jsme v této oblasti velmi chytří, protože všichni jsme chodili do školy, všichni máme děti. Nicméně jsem si uvědomil jednu věc, která mě dlouhodobě trápí, už ji tady trošku naznačila kolegyně Dernerová. Já bych chtěl poprosit pana ministra. My zde máme jednu novelizaci, kterou dneska projednáváme. Včera podepsal další novelizaci, dneska jde do připomínkového řízení. To znamená, budeme mít šanci zřejmě o další novelizaci velmi rychle jednat zase na plénu Senátu.

Což je na jedné straně určitě chvályhodné, protože jsou věci, které se konečně daly do pohybu. Ale mě zaujala ta záležitost těch dětí, které nejsou schopné dosáhnout na některé z těch vzdělávání, protože na to nemají. Ale, a to říkali tady kolegyně a kolegové, ti, co na to mají, a ti, co na to mají špičkově, já bohužel.

Ty dvě děti měly asi normalizační učitele, protože ti je stříhali do jedné roviny. To znamená, těch 30 dětí v té třídě nebyli schopní vzdělávat jako jednotlivce zvlášť, nebo z nich udělat aspoň nějaké skupiny. Mám teď 11letého kluka, je v 5. třídě, mám to štěstí, že se dostal na školu, kde jsou schopní učitelé, kteří vidí a umí z něj vzít to lepší a podporovat ho v tom, co mu jde nejvíc. Je nesmysl, aby ten, třeba jako můj syn starší, tak neměl zrovna matematické vidění, ale má humanitní. Přesto musel jít do matematických věcí, které mu nic neříkaly, protože mu to ta hlava nedávala. Ale má úplně jiné, a podle toho, jak pokračuje, jsem v životě… Má úplně jiné myšlení a myslím si, že se v té společnosti jednou uplatní. Ale škola mu k tomu nedala skoro vůbec nic. Protože to řezala všechno do takového průměru. Normalizačního.

Já chci požádat pana ministra, aby u všech budoucích novelizací, které bude dělat, aby se pokusil se svým týmem tuto záležitost řešit. Protože tam není problém v dětech, je ale problém v učitelích, protože bohužel ti jsou těmi, kteří si to mnozí zjednodušují. A bohužel se také domnívám, že asi 2/3 jsou ti, kteří si to zjednodušují, a jenom ta 1/3 pro další život vychovává dobré budoucí občany. Byl bych rád, kdybych to překlopilo, a těch učitelů, kteří si to zjednodušují, zůstala aspoň 1/3. 2/3 byli tedy ti, které by nám naše děti připravovali do budoucího života tak, aby se uplatnily, aby naše společnost se dostala tam, kam podle mě ve světě patří.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaromír Jermář. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Budu velice stručný. My jsme pořádali i takovou besedu k tomuto zákonu, jak s odbornou veřejností, tak se zástupci neziskových organizací. I na základě této besedy, ale i ostatních kontaktů jsem přesvědčen, že tento zákon je rozumným kompromisem.

Vidíme, že i tady máme rozdílné názory na mnohé věci. A právě proto, že jsem přesvědčen, že je rozumným kompromisem, tak ho jednoznačně podpořím a prosím i vás o tu podporu, protože se obávám, že pokud by se vrátil do Poslanecké sněmovny, a víme, že i tam byly nějaké dohady, že už k takovému rozhodnému kompromisu nemusí dojít. Takže bych vás poprosil také o podporu tohoto zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Václav Hampl. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře. Já také už nechci dlouho zdržovat, nicméně téma školství samozřejmě je téma, které stojí za to probrat důkladně, byť vlastně věcných problémů v tom zákoně asi mnoho není.

Já jsem chtěl jenom připomenout to, nebo dotknout se dvou témat. Jedno je ta inkluzivita. Já si myslím, že ta novela představuje nebo bude představovat, pokud bude přijata, důležitý posun, otevřený, našeho školství směrem k tomu inkluzivnímu školství a tedy naplnění závazků, které Česká republika už na sebe v tomto přijala v mezinárodním smyslu, zejména v článku 24 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.

Zatím ta novela ještě nedělá až tak radikální krok, že by ta inkluze byla zakotvena jako princip, na kterém je celý vzdělávací systém postaven, z něho spíše jsou důvodné výjimky. Ale nicméně já si myslím, že v tomto případě jistý postupný proces je docela na místě, jakkoli jinak obecně nemám moc rád dělání zákonů tím, že každou chvíli ho novelizujeme. Obecně by bylo lepší napsat jeden pořádně a pak se ho moc nedotýkat. Ale v tomto případě si myslím, že skutečně ten posun k té inkluzivitě je dosti zásadní posun paradigmatu, to je, myslím, vidět i z této debaty, že mnozí z nás, mě v to počítaje, si vlastně to ani do úplných důsledků neumí představit, protože to vlastně nikdy pořádně nezažili. Umí si to trochu představit ti, kteří se na to jeli někam podívat, kde to funguje. A to je nepochybně něco, co opravdu se neudělá přes noc a rozhodně se to neudělá jednou změnou zákona.

Takže v tomto smyslu, metoda, řekněme, jakýchsi postupných kroků, si myslím, že je v pořádku. Z tohoto důvodu já jsem také připraven pro toto hlasovat, zejména s vědomím, nebo s tím konstatováním, příslibem, že další kroky budou následovat.

Druhý aspekt, který s tím velmi těsně souvisí, jsou ty finanční nároky, které to bude obnášet. O tom už tady hovořili jiní. Je to z toho důvodu také pro mě vodítko k hlasování.

Druhé – už jenom stručně – téma, nezdravé potraviny, zákaz v zákoně. Já si samozřejmě myslím, že je velmi dobře u dětí, aby děti byly vedeny k tomu, jak mají jíst, aby to nebyla nějaká živelná záležitost, je to dost jiný příběh než u dospělých. Ale jenom nevím, jestli to patří do zákona. To se mi zdá věc, která v podstatě může souviset s metodickým vedením škol. Prostě ministerstvo školství nepochybně má standardní nástroje, kterými řídí ředitelé… A podle mě to by stačilo do této úrovně, netřeba v zákoně. Nicméně slyším argumenty, které zde znějí, a nepodávám v tomto smyslu pozměňovací návrh.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další a zatím poslední se do rozpravy přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jen stručně navážu na pana kolegu Hampla, protože on většinu toho, co jsem chtěl říci, už řekl. Mám na mysli potraviny a propagaci a zákaz reklamy.

Já ne, že si nejsem jistý, ale jsem přesvědčen, že tím způsobem jako dneska máme v tom § 32 omezeno, nebo resp. definováno, co je a co není zdravá potravina, není dobře.

Když si položíme otázku, kdo je lepší učitel, jestli ministerský úředník, vyučující anebo rodina, tak si myslím, že je jednoznačně je odpověď taková, že je to učitel, vyučující, že by to měla být škola. Případně její zřizovatel, kdo si hlídá, zda se ve škole dělá anebo nedělá dobrá reklama, zda se ve škole konzumují nebo nekonzumují závadné potraviny apod.

Protože všechny ostatní pokusy nějakým způsobem to definovat – selžou, nebudou fungovat. Omezují aktivitu, iniciativu lidí, kteří za výchovu nejvíce odpovídají a vedou k úplně opačnému efektu, že si děti nakupují např. nezdravé potraviny úplně někde jinde.

Druhá věc, která s mojí kritikou souvisí je, že pojmosloví, které je tam používáno, je nejasné. Jestliže někdo na ministerstvu bude psát vyhlášku, v které bude definovat potraviny, které jsou zdravé nebo odpovídající správné výživě, tak to prostě nejde. Nejde to i proto, pane ministře, že prostě pro každého žáka je to jinak. Úplně jinak zdravě jí zdravý sportovec na sportovním gymnáziu. A úplně jinak zdravě jí, nevím, studentka nebo dívka, která se učí v učebním oboru švadlena... Proto je nutné nechat to na školách, na učitelích, na ředitelích a nedávat to do zákona.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dále se do rozpravy přihlásil ještě pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já jsem si právě vzal pití, abych dodržoval zdravý režim, protože mám křeče v žaludku, a tohle je nejlepší lék na ně... (Předsedající: Tak ještě cigárko... Smích.)

Kdyby někdo namítal, že senátor nesmí dělat reklamu, což je v zákoně, tak nesmí, když je za to honorovaný. Opravdu za to honorován nejsem. A piji konkurenční značku, mimochodem. Ne tuto, ale konkurenční.

Já jsem chtěl mluvit o zákonu trošku z jiného pohledu. On má daleko širší souvislosti. Vynechám to, že je tam 7 zmocnění k vydání vyhlášek. To je samo o sobě naprosto šílené. Připomenu jednu z nich. Kdysi jsme tady projednávali také novelu tohoto zákona, kde bylo napsáno, že úhradu školného v mateřských školách má na starosti ředitel. Vyhláška ovšem zcela protizákonně stanovila, že to bude polovina investičních nákladů uplatněných ve škole v minulém roce. Samozřejmě jsou s tím obrovské potíže, protože mají nesmyslně různé ceny, různé školky. Protože v jedné se zateplovalo minulý rok, ve druhé se nezateplovalo. To ponechám stranou.

To základní je, že tato souvislost – a mluvím právě o paragrafu, který zakazuje reklamu a prodej potravin, které jsou v rozporu s výživovými požadavky na zdravou výživu (už ta věta je sama o sobě v rozporu s výživovými požadavky za zdravou výživu, kdo ty požadavky dává). Která müsli tyčinka, a mnoho lidí jedí müsli k snídani, je právě ta zdravá. Když bude slazená cukrem, tak ji úředník vyřadí, když bude medem, tak ji zařadí. Prostě je to absolutně celé nesmyslné a širší souvislost je v tom, a nebudu používat výstižného výrazu "dobroseři" a "dobroserky", aby to bylo genderově vyrovnané, ale mého mírného nového názvu "dobrotrusi" a "dobrotrusky", kteří se nám přemnožují jako králíci. A není to jenom tento zákon. A stále konají dobro...

Včera naposledy jsem četl od jedné z představitelek takových "dobrotrusek" paní ministryně Marksové, které já říkám Marksová-Engelsová, a můžete být v klidu, ona se neurazí. My jsme jinak kamarádi, ačkoliv spolu nesouhlasíme. Mužským představitelem je Jiří Dienstbier, kterého mám mimochodem raději, než někteří jeho přátelé v sociální demokracii, aby zase nebyl nějaký omyl, že je to něco osobního proti němu. Vůbec ne. Ale prostě – to už nemá obdobu!

To už nemá obdobu! Brusel – to je přímo "dobroprůjem". To je dennodenně další směrnice, která na nás "páchá dobro". Naposledy s těmi chňapkami, nevím, jestli znáte směrnici, že se ukázalo, že chňapky nedosahují takové izolační schopnosti a lidé se nám opařují a popalují. Byla vydána směrnice, jak má vypadat taková chňapka v kuchyni, aby paní nebo pán – dneska vaří i muži; hodně muži vaří, aby se nám nepopálili. Problém bude, protože jednou se stalo, že paní žehlila, zazvonil jí mobil, ona vzala žehličku, říká, prosím – a spálila si ucho. Takže zřejmě bude muset být stanovena maximální teplota žehličky...

Mám na to názor, že lékař dá sádru i opilcovi, který si zlomil nohu. A mohl by říct – opilec, ať si trhne, žádnou sádru mu nedám. On mu ji dá. Zrovna tak učitel má přednostní povinnost učit děti matematice, českému jazyku, občanské nauce, kde jim může vyprávět právě o tom, jak jsou některé potraviny nezdravé. A měl by jim k tomu dát někdo metodický pokyn, protože každý učitel by na to mohl mít nějaký jiný názor.

Pokud to připustíme... My o svobodu přicházíme pomalu každý den. Až o ni přijdeme úplně, tak budeme říkat, proboha, co jsme to dopustili. Budeme tady mít za chvíli ještě další zákony, kde jsou podobné věci.

Silové složky všech států zneužívají terorismus k tomu, že si dále a dále posilují své pravomoci. Ingerují se do života lidí pod záminkou boje proti terorismu. Nikdo si toho nevšimne.

Další takové velmi populární bezhotovostní placení kartami – to je sice příjemné a hezké, než dostanete výpis z účtu. Ale na druhé straně, opět vám někdo... dnes je tam jenom krám, zítra už tam bude zboží. A každý bude vědět, kdo si co kupuje, což mimochodem bude obrovský obchodní artikl, s kterým se bude kšeftovat. Protože když obchodníci zjistí vaše zájmy, bude to pro ně velmi zajímavé.

Já jsem zásadně proti tomu, abychom postupovali tímto způsobem a diktovali.

Vzpomenu si na zákaz kouření ve školách, kdy mi napsal zoufalý školník, že kouřil v bytě fajfku a že se asi rozvede, protože – jak je známo – v areálu školy se nesmí kouřit. Řeknu vám, jaká je praxe. V naší průmyslové škole mají velkou zahradu. Ale tam se kouřit nesmí, protože to je v areálu. Takže kouří na schodech před školou a vajgly hází na městský chodník, který já musím uklízet. Dokonce u jiné nejmenované školy jim pan ředitel říká, ať to neházejí u školy, ale přejdou cestičku, kde už je městský park, a tam vajgly hází, protože jim tam nikdo nedal žádnou nádobu na vajgly. Je to marné, marné. Když budou chtít kouřit, tak kouřit prostě budou. My jim nepomůžeme.

Pokud bychom to chtěli dotáhnout opravdu do konce, tak je potřeba udělat nějaké občanské výbory, které by chodily kontrolovat domů. Protože marně ve škole budeme dětem dávat pohankovou kaši, když doma jim dá maminka bůček. Je potřeba vytvořit nějaké kontrolní orgány, které by chodily kontrolovat ledničky, jestli tam není Cola anebo něco, co je zdraví škodlivé.

Musím říct, že jsem tady ve střetu zájmů, protože můj vnuk kdykoliv ke mně přijede, tak mi vypije všechny zásoby Coly, což nesu s nelibostí, protože když se to stane v pátek, tak podle jiného zákona "dobrotrusů", který zakáže prodej v neděli, si nebudu moci koupit – leda u Vietnamců, ti budou mít otevřeno – ale v normálním krámě si ji koupit nebudu moci...

Ze zákona mě zaujala tato část. Mimochodem, už jenom kombinace státní správa a samospráva ve školství, vám každý starosta může potvrdit, že samo o sobě je to zničující.

Přeji zákonu a jeho uplatňování mnoho úspěchů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jenom taková poznámka. Aby to bylo i trošku národně vyrovnané... Myslím, že kromě Coly existuje i Kofola...

Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Stanislav Juránek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Nebudu oslovovat kolegu Kuberu. Ani prostřednictvím ani přímo. Ale chtěl bych z toho vytáhnout jednu věcnou záležitost. A to je skutečně otázka věcí, které se ve škole prodávají a neprodávají. A jestli tam mají být, nebo nemají být.

Zaznělo tady od mé předřečnice už před delší dobou, jak byla zklamána tím, jak navštívila divadelní představení a jak musela zkonstatovat, že škola naprosto rezignuje na výchovu a nechává to jenom na vzdělávání. Jsem přesvědčen o tom, že škola jako celek se má starat všemi svými prostředky, které má, i o výchovu.

Jedna z možností výchov je tato záležitost, a já velice rád podpořím právě tady tuto myšlenku, protože je prostředků velmi málo, které se dají použít. A samozřejmě, že tím vůbec neomezujeme ani svobodu dětí, které Coca-Colu chtějí, rodiče jim ji koupí a ony si ji odnesou do školy, protože tady není žádný zákaz, aby to používaly, když si to donesou samy. Ani nenarušíme výživový proces. Ani sportovců, ani kohokoliv jiného, kdo má třeba diabetes.

To znamená, jsem přesvědčen o tom, že bychom si měli uvědomit, že škola jako taková na věci už rezignuje, a toto je spíš taková pobídka, aby se naše školy zamyslely nad tím, jaké další prostředky mohou použít, aby splnily svůj výchovný rozměr.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a protože do rozpravy se už nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Samozřejmě pan ministr pozorně sledoval celou rozpravu, dělal si poznámky, takže předpokládám, že bude chtít vystoupit. Ano. Takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek:  Děkuji za velmi podnětnou debatu a jsem velmi rád, že v drtivé většině se debata držela věcné roviny a tak jako vždy v Senátu jsme na to zvyklí, tak to bylo dodrženo i při projednávání tohoto zákona a tím bych vám chtěl za to poděkovat. Když si vzpomenu na debatu v dolní komoře, tak to o některých vystoupeních některých poslanců říci nemohu. A to je právě taky ten příběh, proč některé technické nedostatky novela má a kterou chceme odstranit posléze z jednoho prostého důvodu, protože v Poslanecké sněmovně nemůžete mnohdy ovlivnit některé návrhy poslanců, byť jsou dobře míněny, ale samozřejmě oni pak nejsou schopni, byť jim nabízíme legislativní podporu, nejsou schopni to promítnout do celého toho návrhu.

Já souhlasím s tím, že školský zákon, pokud to takto pracovně budeme nazývat, je velmi rozsáhlý. Ale on je rozsáhlý logicky. Vezměte si, že to je norma, která pojímá vzdělávání od mateřských škol přes základní školy, speciální, praktické, střední až po vyšší odborné školy. A zcela logicky zákon musí být hodně obsáhlý. Je pravdou, že také každý se zabývá oblastí školství, jak já s oblibou říkám, každý do toho mluví, protože každý kdysi chodil do školy nebo zná minimálně jednoho, kdo chodil do školy, a proto také třeba ve Sněmovně bylo těch 25 pozměňovacích návrhů a já očekávám, že další návrhy budou při každé novele tohoto zákona, protože ta novela po určité době se mění a toto je jeden z důvodů, proč se mění. Ne, že by napravovala chyby předchozí, ale prostě ta doba se někam posunula a určité věci už jsou zastaralé, přežité, a proto je na to nutné reagovat.

Jsem velmi rád, že tady zaznělo několikrát, že převažují pozitiva nad negativy. Proto bych byl velmi rád, pokud v té vyvážené podobě tak, jak to je, i u té inkluze, a u těch dalších bodů se také k tomu vrátím. Kdyby prošla v této podobě, protože zároveň my nabízíme i tu alternativu, kdy jsou tam dvě technické záležitosti, které v podstatě – a bylo to tady již zmíněno, můžeme napravit další novelou, která poběží za tím zdravotnickým zákonem, a v podstatě buď ten zdravotnický zákon nás předběhne a nemusíme na to reagovat, anebo ne a my to pak pročistíme. Protože kdybychom to udělali teď v tuto chvíli, tak samozřejmě se může stát, že za chvíli tady budete mít ten školský zákon, omlouvám se, zdravotnický zákon a my si řekneme, no, tak my jsme vyndali ten odstaveček a vzápětí ho tam budeme zase dávat nazpátek.

Co se týká vyhlášek, naopak dojde ke snížení počtu těchto vyhlášek. Uvedu příklad u § 16, kdy bude navazovat vyhláška, která nahradí dvě vyhlášky č. 72/2005 a vyhlášku č. 73/2005, takže naší snahou je jakoby snižovat tu administrativu, ale bez prováděcí vyhlášky se v podstatě také nikam nepohneme.

Odpověď paní senátorce: momentálně práce na prováděcí vyhlášce jsou poměrně daleko s tím, že jsou připravené dokonce i teze, které teď v tuto chvíli se projednávají na vládním výboru, kde nejsem teď účasten, ale jsou tam naši zástupci. A pokud budete mít zájem, tak vám samozřejmě už tu podobu rozpracovanosti můžeme i představit. Samozřejmě, že nebude úplná, protože čeká na schválení zákona, abychom mohli ty vyhlášky dopilovat.

Účinnost. Účinnost různá je tam záměrně. A je to z toho důvodu, že některé kroky se musí připravit.

Inkluze. Zcela jednoznačně tady prohlašuji: inkluze bez dalších kroků, bez další podpory, bude neúčinná, bude naopak škodlivá. Pokud si někdo myslí, že inkluze je o tom, že nahrneme všechny děti do jedné třídy a pak řekneme v těch třiceti dětech, dělejte si tady, co umíte, a paní učitelko, tady máte jednoho asistenta na čtvrt úvazku, to fungovat nebude. Proto my kromě toho, že chceme lépe zaměřit finanční prostředky, které na inkluzi už jdou nyní, tak chceme navýšit finanční prostředky i na asistenty, a zároveň chceme, aby to bylo v rozpočtu školy, aby to nebylo tou formou, jako to děláme dnes, kdy děláme vlastně rozvojový program, kde posíláme škole peníze na asistenta, v lepším případě na celého, v horším případě na čtvrtku, a to je tak, že ten asistent samozřejmě má ty čtvrtky na různých školách a teď různě přebíhá a podobně. Ale chceme to dát, aby ředitel jasně věděl, že tyto prostředky bude mít dlouhodobě ve svém rozpočtu, že to nebude zase jenom na rok a zase bude čekat, co s ním bude dál. Zcela jednoznačně musí být vytvořené prostředky i pro obce. My jsme připravily dva fondy. Já jen zrekapituluji, že v tom fondu, jak tady bylo řečeno, že to bude stát něco přes dvě miliardy. V tom fondu je připraveno 12 miliard. Neočekáváme, že bychom tedy neuspokojili přípravu tak, jak je zapotřebí. A proto je tam ta různá účinnost, to znamená od září 2016, z toho důvodu, abychom to všechno stihli připravit.

Registr. Zcela jednoznačně, pokud chceme kvalitní školství, pokud chceme kvalitní učitele, bez registru se neobejdeme. Vy jste to zažili. Paní senátorka se o tom zmínila. Co se týče pedagogů, tak to neřeší samozřejmě tento zákon, ale zákon o pedagogických pracovnících. A ta předchozí novela tady byla o tom, že jsme měli 18 tisíc nekvalifikovaných pedagogů. Nikdo nevěděl, kolik jich je jakého zaměření, ale 7 tisíc učitelů jsme měli na úřadu práce. A to z jednoho prostého důvodu. Školy nám chrlí učitele jednoho zaměření, většinou humanitního směru, ale pak nezavadíte o obor matematika, fyzika. Takže naším cílem je, abychom nejenom vytvořili podporu pro učitele, ale abychom záměrně se zaměřovali i na oblast vzdělávání pedagogů, protože nositelem změny by měl být učitel. Já se k tomu ještě pak dostanu při těch jednotlivých poznámkách.

Nekalá soutěž, potraviny, atd. Já si nemyslím, že vyřešíme všechno zákazem automatů, když to takto zjednoduším. Ale jak tady bylo řečeno, já mám tři malé děti, také mi chodí do školy. Já tomu dítěti dám peníze na svačinu. To dítě chodí na první stupeň a jde to hodit do toho automatu o přestávce, kde to mají dnes a denně na očích. Vypadlo mu z toho "kafe", nechci tady diskutovat, jestli je nebo není zdravé v té podobě instantní, které tam je pro dítě ve čtvrté třídě, a to jenom z jednoho prostého důvodu, protože žila v domnění, že to je kakao. A my jsme chtěli apelovat, pokračujeme v systému zdravého životního stylu, ale v tomto případě se bohužel apel na školy, aby pokud možno využívaly co nejvíce automatů se zdravými produkty, se minul účinkem. Po tom apelu přesto máme 86 % balených cukrovinek v těchto automatech. 86 % automatů je s balenými cukrovinkami. Pak tam máme ty brambůrky, které jsem říkal, kolem 20 %, slané tak zvané chuťovky v 61 %. To jenom namátkou. My jsme zjistili, že mnohdy to ve školství nefunguje tak, že se to nechá otevřeno, a že každá škola zareaguje, dokonce školy požadují po nás nějaký návod, nějakou metodickou pomůcku. Příklad – školní řád. Já jsem mnohdy na svých výjezdech žádal od ředitelů škol, dejte nám nějaký "mustr", jak má vypadat školní řád, protože je celá řada problémů, které se na nás valí. My máme veškerou zodpovědnost za všechno a nejsme schopni to zvládnout v našich kapacitách. Takže proto – to byl ten důvod, proč jsme přistoupili k tomu, že jsme neviděli jinou cestu, než zakázat určité produkty. Tím ale nezakazujeme automaty, nezakazujeme bufety, ale chceme podporovat školní jídelny, protože si myslíme, že školní jídelna nemá jenom roli stravovací, ale i výchovnou, a že by tam měl být i určitý způsob vzdělávání, jak správně stolovat, jak správně jíst, jak se k tomu chovat. Dokonce také jsme si vědomi, že ne všude, co je zdravé, takže je chutné.

Spojili jsme se se svazem kuchařů, s panem předsedou tohoto svazu, panem kuchařem Sapíkem, kteří připravují ukázky, že lze vařit zdravě, ale i chutně. O dietě tady hovořit nemusím, protože ta vyhláška už dávno je. Čím dál tím více dětí máme, které potřebují zvláštní, speciální stravu. A my nejsme schopni to samozřejmě v těch automatech potom ohlídat.

Co se týká nákladů na asistenty, já už jsem se o tom zmínil, o těchto finančních prostředcích. To znamená, tento zákon v podstatě otvírá dveře, otvírá cestu a musí další kroky následovat. My jednáme i s panem premiérem o tom, že čtyři priority, které budou ve školství, tak jedna z nich je finanční priorita navýšení prostředků na asistenty do škol. Nejenom aby byly peníze v té podobě, jak jsou teď, ale aby se jim zvýšily finanční prostředky. Za ty peníze, které se dnes dávají do školství, které je dlouhodobě podfinancováno, tak nelze zaplatit kvalitní odborníky. A o té kvalitě to je. Je to i o kvalitě učitelů. Řada z vás si možná vzpomíná, on se vrátil Mika Risku, profesor z Finsta, který říkal, když měl tiskovku, jedné paní novinářce: Proč děláte novinářku? A ona mu odpověděla: Protože chci změnit svět. On řekl: Tak to je ta zásadní chyba České republiky. Ve Finsku kdo chce změnit svět, tak jde učit. Ale pokud chceme kvalitu, aby šla kvalita učit, musíme na to vytvořit podmínky, včetně finančních podmínek. Proto jsme v letošním roce navýšili rozpočet českého rezortu školství o 3,8 miliardy. Ale musíme pokračovat dál.

Co se týká jednoho vystoupení, tady si dovolím zásadně nesouhlasit. A to s vystoupením pana senátora Doubravy. Já se dlouhodobě zabývám oblastí školství. Řeknu vám všem zcela otevřeně, že můžu dát ruku do ohně za to, že tato novela a přijetím této novely, že nenastane destrukce českého školství. Naopak školství bylo zmítáno řadou nesmyslných změn. Toto jsou změny, které jsou k lepšímu, které jsou vítány drtivou většinou i pedagogické veřejnosti. Ano, má pravdu paní místopředsedkyně, je tam ta obava, pokud nebudou ty kroky následovat, tak ten zákon, samozřejmě, žádný zákon nebude fungovat, pokud nebude následovat podpora. A já jsem velmi rád, že tady v Senátu zaznívají právě hlasy, které chtějí podporovat školství a chtějí podporovat vzdělávání. A je to tak dobře, protože jestli chceme být konkurenceschopnou zemí, tak musíme podporovat školství. A musí to být priorita číslo jedna. Proto máme také tu strategii 2020, kdy po dlouhé době jsme pětadvacet různých dokumentů a strategií sloučili do jednoho jasného dokumentu, který nám říká, odkud jdeme, kam jdeme a kam chceme dojít. A mimochodem součástí tohoto dokumentu je i strategie vzdělávání nadaných žáků. Inkluze není jenom o tom, že se staráme o děti, které mají nějaký handicap, a mají tu smůlu, že nejsou na tom třeba zdravotně tak dobře, jako ostatní spolužáci. Ale také o tom, jak se starat a chovat k dětem s mimořádným nadáním. Řeknu vám opět jeden příběh.

Přišla za mnou rodina z Plzeňského kraje s dítětem, kterému bylo čtyři a tři čtvrtě roku. Náš systém nebyl schopen toto dítě z předškolního zařízení dostat do základní školy a připravit mu individuální plán, protože zákon na to nemyslel. To dítě bylo mimořádně nadané, inteligenční kvocient 150. Dopadlo to tak, že skvěle kreslil a po dvou, třech měsících přišel domů a začal kreslit takové ty "pajďuláky". Když se ho rodiče ptali, proč to dělá, říkal: Já chci zapadnout do té třídy. Takže my musíme vytvořit podmínky i pro nadané žáky, a to tak, aby mohli být se svými vrstevníky, protože sociálně jsou na úrovni jejich myšlení, inteligenční kvocient je na úrovni někde jinde, a my musíme vytvořit podmínky, kdy ta inkluze je oboustranná, obousměrná.

Další bod, který tady padl, individuální vzdělávání, tzv. domácí vzdělávání. Domácí vzdělávání na druhém stupni má samozřejmě celou řadu výhod, ale také celou řadu nevýhod. To bylo zmiňováno v Poslanecké sněmovně a vzhledem k tomu, že tam ta podpora byla tak padesát procent na padesát, tak jsme se dohodli, že kdo bude chtít z poslanců, tak že si připraví vlastní poslanecký návrh, aby kvůli tomu nespadl celý zákon. Já jsem chtěl upozornit, že již dnes je možno vzdělávat individuálně na druhém stupni, a to dvojím způsobem. Buď v běžné škole, že má individuální plán, anebo například i formou toho domácího vzdělávání, protože dnes to máme rozšířeno na 19 školách, a těchto 19 škol to tak zvané domácí vzdělávání může lépe ohlídat. Mám obavu a říkám, toto je spíš můj osobní pohled, pokud to pustíme do těch 4 100 základních škol, že tam může dojít k problémům, a to zneužití tohoto systému.

Co se týká dalších dotazů, které tady byly – mateřské školy. My jsme to rozšířili na ostatní ministerstva z jednoho prostého důvodu, protože ten předchozí zákon hovořil pouze o třech ministerstvech – o školství, které má na starosti školství, a pak o vnitro a obranu. Vnitro – že může dělat školství z toho důvodu, že má Policejní akademii, a ministerstvo obrany proto, že má Univerzitu obrany. A to se samozřejmě díky této větě aplikovalo, že mateřské školy můžou mít jenom tyto tři ministerstva a ne ty ostatní, proto jsme to rozšířili pro ty ostatní, jiný důvod tam nebyl. To znamená dnes mateřskou školu si může založit, pokud bude schválena tato novela, kterýkoli státní orgán. V minulosti nebo za současné novely to tak není.

Dál tady bylo řečeno hodně o integraci dětí. Já myslím, že už jsem se k tomu vyjádřil hodně, ale byla tady zmínka o učitelích, která sice nesouvisí s tímto zákonem, ale cítím potřebu na to odpovědět z toho důvodu, že se na to ptají, a to je ta záležitost UJAKu. Jenom pro vaši krátkou informaci, těchto devět set učitelů - v současné době je to připraveno tak, že garantovat dovzdělání těchto učitelů na této soukromé škole bude konsorcium pedagogických fakult s tím, že ministerstvo školství posílá i svého zástupce na státní závěrečné zkoušky a tito učitelé by neměli být ohroženi v tom, že si platí někde vzdělání a potom by ho nedostudovali anebo by změnili obor. Je to především důležité pro ně z toho důvodu, že si dodělávají kvalifikaci podle námi schváleného zákona o pedagogických pracovnících.

Co se týká podpůrných opatření, já jsem si tady udělal jenom takovou malou poznámku při další debatě, která byla, že to chce zdravý rozum. Pokud bude zdravý rozum v rámci inkluze, pokud bude změna financování regionálního školství, tak jak ji připravujeme, tak bude fungovat. Nemůžeme již dnes platit školy za počet žáků. Pokud budeme dávat peníze na žáka, tak samozřejmě budeme mít školy, které se budou snažit nabrat co největší množství žáků právě z toho důvodu, že co žák, tak to jsou peníze, které potřebuje on na fungování školy. My chceme naopak financovat v kombinaci, a abych nezdržoval, bude to pak, pokud budete chtít, přes školský výbor představeno senátorům v té pracovní podobě tak, aby nemusely nabírat školy kvanta žáků a ve středním školství například i ty, kteří prostě nemají na obor s maturitou.

Další dotaz tam byl k vyšším odborným školám, zdravotnickým školám. To je debata, která se netýká našeho zákona, já o tom vím, byl tady i v minulosti, a to je zákon, který by chtěl, a týká se ministerstva zdravotnictví, který by chtěl, aby každá sestra, když to zjednoduším, a každý záchranář měl bakaláře. Já si myslím, že to možná je také ovlivněno tím, že jak je tam boj o žáky, takže je snahou, aby zabezpečil určitý přísun studentů na bakalářské obory. Já si myslím, že to nebude třeba, protože i u vysokých škol jdeme tím směrem, že chceme financovat za kvalitu a ne za počet studentů a žáků.

Tak. Pak tam byla ještě otázka, kde se ptala paní senátorka, kdo to bude řešit. Já tady mám poznámku, ale teď ji nemohu najít, až ji najdu, tak bych jí to pak řekl dodatečně. Národní ústav zdraví. To je to odvolání, ta revize. Jak se ptala na tu revizi paní senátorka.

Tak. Já myslím, že jsem prošel, aspoň podle těch poznámek, které tady vidím, všechny dotazy, které tady byly, které tady proběhly. Pokud jsem na někoho zapomněl, tak nebylo to úmyslem, ale když tak mě můžete potom ještě oslovit po skončení projednávání tohoto bodu. Nezapomněl jsem doufám tedy na nic zásadního. V závěru bych vás chtěl požádat o podporu této novely a předem vám za to děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže děkuji, pane ministře. A nyní bych požádal pana zpravodaje, ale ještě předtím se zeptám i ostatních zpravodajů, zda si přeje vystoupit pan zpravodaj Miroslav Nenutil. Nepřeje. Pan zpravodaj Pavel Eybert. Nepřeje. Paní zpravodajka Milada Emmerová. Nepřeje. Takže teď máte, pane zpravodaji, slovo.

Senátor Zdeněk Berka:  Děkuji za slovo. Takže vystoupilo dohromady 17 senátorů a senátorek, obráceně jsem to měl říct, z toho jeden senátor dvakrát. Někteří senátoři avizovali pozměňovací návrhy, ke kterým se můžeme případně dostat až v podrobné rozpravě. Byla tady řada připomínek, pan ministr se snažil na mnohé z nich odpovědět, nicméně jediný návrh zazněl, a to znamená schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a o tom budeme tedy nyní hlasovat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, je to tak. Takže budeme o tomto návrhu hlasovat.

Takže přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno je 57 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 29, zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 29 se ze 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 50, proti byli 2, návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji i všem zpravodajům a tím tento bod končím. Hlásí se ještě pan senátor Bublan s procedurálním návrhem. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane předsedající. Dovolte mi, abych přednesl procedurální návrh, který se týká toho posledního dnešního bodu, je to senátní tisk č. 50 – Informace o rozhodnutí vlády o průjezdu jednotky ozbrojených sil Spojených států amerických přes území České republiky ve dnech 29. března až 1. dubna 2015.

Navrhuji, abychom tento bod vyřadili z dnešní schůze a vůbec z projednávání. Já vám řeknu jenom krátké odůvodnění. Domnívám se, že trošku jednáme nad rámec nebo jsme chtěli jednat nad rámec jednacího řádu, protože podle ústavy vláda to rozhodnutí o průjezdu ozbrojených sil jiných států předá Parlamentu, oběma komorám a Parlament může rozhodnout o tom, že se toto rozhodnutí vlády zruší. Podle jednacího řádu Senátu měl Organizační výbor přikázat tento návrh výboru a výbor ten návrh měl projednat, což se také stalo. Pouze v případě nesouhlasu toho výboru se to potom předkládá plénu. My jsme ten návrh projednali ovšem už s tím, že ten návrh byl zařazen na schůzi, tak jsme ho postoupili schůzi Senátu. Ale domnívám se, že je to nadbytečné, protože postoupit jsme to měli pouze v tom případě, kdybychom vyjádřili nesouhlas. My jsme vyjádřili souhlas, resp. vzali jsme to na vědomí, tak se domnívám, že projednávání na plénu je nadbytečné. Prosím, pane předsedající, abyste o mém návrhu dal hlasovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji, pane senátore. A zahajuji hlasování. Máme přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 30 se ze 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 48, proti byl jeden, návrh byl přijat. Takže tento bod byl vypuštěn z našeho programu.

A v tuto chvíli vyhlašuji polední přestávku do 14.00 hodin.

(Jednání přerušeno v 12.55 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.00 hodin.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Milé kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat naším odpoledním programem.

Prvním bodem odpoledního programu je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, a zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 40

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 40. Návrh měla uvést ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová. Paní ministryni zastoupí pan ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Vítám ho tady. Vítejte poprvé v Senátu, pane ministře. Vítáme vás. Máte slovo, prosím.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych stručně uvedl tento bod. Důvodem zpracování novely zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytu a nebytových prostorů v domě s byty, a zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon, je především úprava zmocnění k vydání prováděcího předpisu, konkrétně vyhlášky, kterou se stanovují podrobnosti pro rozúčtování nákladů na dodávku tepla a centralizované poskytování teplé vody mezi příjemce služeb.

V této souvislosti je zde upraveno i zrušovací ustanovení, kterým se ruší zmocnění k vydání stávající vyhlášky, které je dosud obsaženo v energetickém zákonu. Novelou zákona o službách budou odstraněny problémy, které jsou vyvolány současnou úpravou zmocňovacího ustanovení, které je – podle názoru vládní legislativy - pravděpodobně v rozporu s ústavními principy ČR na požadavky stanovení mezí zákona při vydávání podzákonných předpisů.

Novela reaguje i na změnu zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, kde je, mimo jiné, uvedena povinnost instalovat do bytů přístroje registrující dodávku tepelné energie, a to úpravou obsaženou v § 6,

Dalšími důvody k úpravě zákona o službách je především odstranění zbytečné tvrdosti zákona v případě uplatnění pokuty při neplnění povinnosti poskytovatele služeb nebo příjemce služeb, kde se zákonem stanovená výše pokuty jeví značně vysoká. Je to 100 Kč za každý započatý den prodlení.

Dále zrušení ustanovení o možnosti uplatnění poplatku z prodlení, protože občanský zákoník již nadále s tímto institutem nepočítá a pro případy prodlení s peněžitým plněním upravuje pouze možnost účtovat úrok z prodlení. V praxi působí tato dvojkolejnost velké problémy.

Dále pak sjednocení názvosloví tak, aby zákon o službách byl v souladu s předpisy MPO.

Současně mi dovolte, abych vyjádřil souhlas s pozměňovacími návrhy, které byly přijaty na jednání VUZP Senátu dne 18. 3. 2015.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VUZP, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 40/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jitka Seitlová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se svojí zpravodajskou zprávou. Prosím, paní zpravodajko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, pane místopředsedo. Pane ministře, dámy a pánové, dlouho jsem přemýšlela, jak začít svou zpravodajskou zprávu. Mám ji opravdu napsanou, jak má být, zcela formálně. Ale řekla jsem si, že si dovolím začít jinak. Přišel za mnou do regionální kanceláře velice starý pán. Přišel a řekl mi. Mně teď nakazují, že si musím pořídit měřidlo nebo indikátor. Ale my šetříme. My jsme SVJ, jsme 4, jsme všichni staří, a věřte, že strašně šetříme. A proč tedy máme ještě měřit? Vždycky jsme si to rozpočítali, a nikdy jsme neměli problém. Už nic víc neušetříme, protože už by nám opravdu byla strašná zima, kdybychom to stáhli ještě víc... A proč mám teď platit nějaké tři tisíce za nějaké indikátory? Já jsem mu říkala, no tak dobře, ale asi byste to měl měřit, abyste aspoň věděl... A on mi říká, kdepak, zákon říká, že já to měřit nemusím.

A to je celá pointa problému, který dneska budeme řešit. Musím říct, že zákon o hospodaření s energií, který jsme projednávali na počátku dnešního dne, skutečně stanovil, že tedy mají být měřidla anebo indikátory. Ale nestanovil, že je povinnost měřit. Teprve MMR se dostalo do situace, že musí vlastně dořešit koncovku a vlastně to, jestli nám evropská směrnice splní stanovený cíl. Protože cíl je ušetřit energii. Dobrá, ale když si dám měřidlo, a nemám povinnost měřit, nebo dokonce to někde započítat, tak proč bych tou energii šetřil? Bude ta, řekněme, motivační složka tak velká a silná, aby lidé opravdu šetřili? A to je základní otázka, s kterou se muselo MMR fakticky poprat. Není to vůbec jednoduché. Není to jednoduché už proto, že víme, že samozřejmě máme měřidla, to jsou kalorimetry. Kalorimetry skutečně měří dodávku energie přesně podle zákona o metrologii, jak říká evropská směrnice. Jenže ty máme většinou na patě domu. A ve skutečných bytech jich máme výjimečně několik jednotek procent. Většinou jsou tam indikátory.

No, a teď podle odborné diskuse, která běžela, tak si dovolím tady říct, a je důležité, aby to tady zaznělo. Nelze přijmout tvrzení, že velikost součtu náměru v místnostech je měřítkem hospodaření teplem v bytě. Indikátory nejsou měřiči tepla ve smyslu zákona o metrologii. Indikace nevypovídá tím pádem ani o spotřebě tepla ve vytápěné místnosti. Spotřeba tepla je prvoplánově daná tím domem, jehož spotřeba je měřena kalorimetrem. A to celé je jeden celek. Vytápěné místnosti nejsou izolovanými tepelnými soustavami. Poměrným měřením nelze určit spotřebu předanou do bytu. Ale na základě zvolené metodiky jen odhadnout, zda vlastně se užívalo nebo neužívalo z toho náměru, kolik poměru. Ale jen odhadnout. Poměr není přesný. Získané teplo je kumulací provozního výkonu otopného tělesa, tepelných zisků z rozvodu tepla a prostupu tepla zvenku. Navíc ještě velmi záleží na tom, jak je indikátor instalovaný. Jaký je např. povrch tělesa. Jestli je tam třeba keramické topidlo. To jsou věci, které naprosto mění, a dokonce odborníci říkají, že mohou až o sto procent zcela změnit to, co je naměřeno, a to, co skutečně bylo dodáno do obytné místnosti nebo do bytu.

Tím, že měříme, tak fakticky máme jenom jakýsi hrubý odhad, velmi hrubý odhad toho, co do bytu vlastníka bytové jednotka nebo uživateli přichází.

A teď tedy stanovit, jak to udělat, aby to bylo co nejvíce spravedlivé? Musím říct, že druhý problém nastává v tom, o čem hovořil pan senátor Vystrčil a pan senátor Valenta.

Zákon č. 67 o službách pro byty je speciálním zákonem k zákoníku občanskému. S tím ale, že jak je deklarováno všude v důvodových zprávách, tak velmi vychází z volnosti, ze smluvní volnosti uživatele, toho, kdo mu to pronajímá, toho, řekněme, správcovství společenství vlastníků bytů, vlastníků jednotlivých bytových jednotek.

A teď najednou nám do toho vstupuje nějaký náměr, který si ještě velmi těžko spočítá. Je závislý na velmi mnoha faktorech. A odborníci říkají, no to se nedá nikdy stejně přesně dohodnout, aby všichni, kteří jsou do toho zainteresovaní, byli spokojení, protože takový výpočet není. Výpočet, jak se to bude následně provádět, by měl platit pro každý dům zvlášť.

Za této situace ministerstvo pro místní rozvoj připravilo novelu, kterou se snažilo poprat s tímto nelehkým úkolem. Musím říct, že stav tak, jak je předložen, v první, řekněme velmi krátké formulaci, říká: Ano, když se všichni dohodnou, tak se mohou domluvit jak chtějí, ale musí zohlednit náměr. Ovšem neříká, jak tento náměr má zhodnotit. Čili bude to vůbec motivační? Budou tam měřidla k něčemu?

A pak je druhý paragraf, a ten říká: Nebude to tedy tak, že když se nedomluví, všichni se musí domluvit, tak pak se postupuje podle vyhlášky. A to je druhá část zákona, který teď projednáváme, té novely, která říká, že zmocňuje ministerstvo pro místní rozvoj vydat tuto vyhlášku.

A teď tady zabrousím přímo do odbornosti pana ministra, přestože zastupuje paní ministryni, s tím, že existuje vyhláška č. 237, která říká, jak se tedy má postupovat v rozpočítávání. Nicméně tato vyhláška byla oprávněně napadena Legislativní radou vlády, s tím, že zákon má stanovit meze a vyhláška má být jenom tím skutečně provozně technickým dokumentem, vyhláškou, podle které se pak postupuje. Ale zákonné meze musí stanovit právě některý ze zákonů.

A proto také v novém zákoně, který teď schvalujeme, v zákoně č. 67/2013, který teď schvalujeme, je zmocnění k tomu, aby takováto vyhláška byla vydána a meze jsou tam stanoveny.

A to je právě debata, která se znovu otevřela, protože je otázka, jestli tyto meze jsou skutečně stanoveny dostatečně. Meze jako takové, to je to, co je politická dohoda, to je to, co mají rozhodnout politici na základě všech odborných informací, které mají, požadavků, stížností. Tam musí být nějaký konsensus. A nejčastějším problémem je právě to, jaká bude složka základní, to znamená to, co všichni platí stejně nebo podle metrů, a jaká bude složka spotřební z náměru. Ale to nám tento zákon neříká. To je to politikum, které tam vlastně je a které by mělo být předmětem dohody politiků v Poslanecké sněmovně a Senátu.

Druhá věc je, a to je potom ještě otázka regulace, která do toho vstupuje z hlediska toho, jestli dotyčný bude platit stoprocentně to, co má navíc proti ostatním, nebo jenom 50 % nebo jenom 40 %, jak je tomu vlastně doposud.

Problematika je skutečně opravdu takto rozsáhlá a podle mne nebyla řádně vydiskutována v PS, a vlastně i předložena ze strany ministerstva, ale rozumím tomu, jaké byly důvody.

Teď jsme v situaci, kdy před námi leží tato novela, a ještě nám do toho vstoupila novela zákona č. 406/2000. kdy jsme schválili tu možnost, že vlastně někdo nebude, podle vyhlášky, kterou následně vydá ministerstvo k zákonu č. 406, nebude muset vůbec měřič mít.

Musím poděkovat ministerstvu pro místní rozvoj, jehož ministryně tady není, s tím, že nám řeklo: Dobrá, my připravíme takovou změnu, která umožní obě varianty. To znamená, když projde zákon č. 406 tak, jak jste navrhli, jak jsme tady odsouhlasili, a bude možnost, že někdo nemusí mít měřič, tak aby se zákon nemusel měnit, a nebo pokud projde a pak se skutečně zjistí, že někteří nemusí platit, aby zase zákon tomu vyhovoval. A to jsou pozměňovací návrhy, které přijal náš výbor.

Ale přijal právě ještě jeden a ten se týká spotřební složky, kde se říká, že minimální hodnota spotřební složky bude 50 %. Musím říct, že podle starších vyhlášek, jejichž návrhy jsem viděla, to odpovídá. Současná říká 40 % až 60 %, v návrhu nové vyhlášky, který samozřejmě není, je minimálně 50 %. Tolik by měla tvořit spotřební složka, aby to bylo podle názoru ministerstva i řekněme většiny odborníků vůbec motivační.

Druhá věc ovšem je, že tato záležitost nebyla řekněme předmětem celého procesu, a proto pak vystoupím v obecné rozpravě a předložím pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu výboru.

Toto je moje zpravodajská zpráva s tím, že výbor navrhl – znovu to zde přečtu, aby to bylo ve stenozáznamu – doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkujeme, paní senátorko, a prosím, abyste se také posadila ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, takže v této chvíli otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Vidím pana senátora Jaroslava Kuberu. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera:  Budu velmi stručný. Budu citovat Vladimíra Justa, je to ještě z elpíčka, toho "černého". Jmenovalo se to Ozvěny malých scén a on tam hovořil: Měříme, měříme, měříme a už ani sami nevěříme tomu, co všechno naměříme.

To je jednoduché vyjádření tohoto problému, kdy se z naprosté zbytečnosti udělá kauza. Jenom axiom konstatování: Každá úspora vede ke zvýšeným nákladům. Kdo tomu nevěří, ať se podívá na ceny vody. Donutili jsme občany šetřit, a cena voda stoupá logicky, protože všechny čističky musí fungovat, i když spotřeba vody je malá.

Druhý příklad. Zateplíme, takže stoupne cena tepla, protože i tam některé věci musí fungovat bez ohledu na spotřebu.

Já tedy navrhuji zamítnutí tohoto návrhu zákona.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Další v pořadí je paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ještě jednou děkuji, pane předsedající. Vrátím se znovu k tomu, co už jsem dnes řekla. V tuhle chvíli máme pozměňovací návrhy výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, které jednak reagují na to, že jsme změnili zákon hlavní o hospodaření energií, a jednak je tam nová věc, která stanovuje, že složka, která je pohyblivá, spotřební bude minimálně 50 %. Musím říct, že ministerstvo s tím vlastně vyslovilo souhlas. Myslím si, že to odpovídá. Nicméně upozorňuji na to, že to není dostatečně projednáno s Poslaneckou sněmovnou a nebylo to předmětem široké diskuse odborníků a může se tedy stát, že 50 %, které tam teď natvrdo dáme, bude negací toho všeho, co jsme schválili jak v senátním tisku č. 32, tak pravděpodobně i toho navazujícího, tisku č. 40, protože víme, že PS musí přijmout všechny naše pozměňovací návrhy a tím pádem by naše práce přišla myslím vniveč. Nemáme tady paní ministryni, ale věřím, že tato věc bude předmětem další novely, která se stejně chystá, takže pak by to tam ministerstvo po řádné diskusi podle mne mohlo dát s jistotou, že to nebude předmětem řekněme další ze zásadních věcí, které jsme se v tuhle chvíli pokusili dát do pořádku, aby je to blokovalo.

To je jenom moje vysvětlení situace, která teď byla. Je na vás, jak se rozhodnete. Je to prostě na vašem hlasování. Připravila jsem pozměňovací návrh k pozměńovacímu návrhu výboru, ten budeme pak hlasovat napřed a poté výborové pozměňovací návrhy. Je to na vás, na vašem rozhodnutí. Je tam určitá míra rizika, kterou poneseme s tím, jak se k tomuto návrhu postavíme.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, paní senátorko. Jenom bych připomněl, že pan ministr Mládek váš pozměňovací návrh podpořil.

Dalším přihlášeným je pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane předsedo výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  V podstatě chápu základní filozofický směr, který vede mého kolegu Jaroslava Kuberu k návrhu na zamítnutí tohoto zákona, a tak si dovolím říci, že v rámci nějakého hlasování, které tady proběhlo na začátku dnešního dne, jsme nakonec velkou většinou přijali za své, že budeme postupovat tak, že se "smíříme" s tou hrůzou, která nám sem byla předložena jednak ze strany ministerstva průmyslu a obchodu, tak – a teď bohužel to říkám bez toho, aniž by tady byl zástupce – z ministerstva pro místní rozvoj, byť nám potom pomáhali s nápravou a že uděláme všechno, abychom škody, které díky nekvalitě těchto dvou zákonů, by mohly vzniknout, minimalizovali.

První minimalizace byla provedena tím, že jsme do zákona č. 406/2000 Sb. dostali změnu, která umožňuje ministerstvu průmyslu a obchodu udělat to, že v nějakém okamžiku se pomocí vyhlášky ti, co jsou v pronájmu v nějakých bytech nebo vlastní bytové domy, dozvědí, jak poznají, zda se jim vyplatí nebo nevyplatí instalovat měřiče a budou tím pádem vědět, zda je musí nebo nemusí instalovat a tím pádem dojde k tomu, že v některých případech ušetříme některým majitelům bytových domů a případně nájemcům bytů zbytečné výdaje.

To jsme schválili a to máme za sebou.

Teď máme před sebou druhý krok, který souvisí s vlastním provedením platby. Byť existují puristické názory některých právníků, že tento zákon vlastně neříká, že se podle toho, jak se to rozpočítá, musí platit. To tam plně přímo napsáno není. Tak se předpokládá, že tomu tak bude a potom tento zákon tak, jak je podán pozměňovací návrh našeho výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, říká: Pokud se ukáže, že jste ten, komu se nevyplatí instalovat měřící přístroje nebo měřící zařízení ke spotřebě tepla, tak potom si platbu za spotřebu tepla domluvte, "jak chcete". Pokud se ukáže, že jste ten, kdo musí instalovat měřiče spotřeby tepla, tak potom platba bude probíhat tím způsobem, že část této platby bude rozdělena podle podlahové plochy. A to je ta část základní, o které mluvila paní kolegyně Seitlová a která navrhovala, aby byla 50 % a méně. A část budete potom platit podle toho, kolik tepla spotřebujete, což by se mělo poznávat podle indikátorů.

Víc s tím v tomto zákoně neděláme. A necháváme tam třetí problém, o kterém všichni víme a který není malicherný. A to je to, že výpočet přerozděleného tepla v rámci jednoho zdroje mezi bytové jednotky se dělá na základě měření, které je děláno velmi pochybnými přístroji, tzv. indikátory, jejichž měření může být zatíženo poměrně velkou chybou. Pokud byste si to chtěli nějak představit, tak indikátor neměří teplo, ale měří teplotu a podle toho, jak se vám mění teplota v bytě, tak následně se uvažuje o tom, kolik tepla do vašeho bytu přišlo, resp. odešlo. To je samozřejmě velmi nebezpečné, neboť se například může stát, že indikátor bude na sluníčku, anebo, že indikátor bude měřit teplotu, která tam vznikne díky tělesnému teplu, neboť tam máte hodně lidí na návštěvě. A v obou těchto případech indikátor indikuje zvýšenou teplotu a tato zvýšená teplota je základním podkladem pro to, aby vám byla naúčtována větší spotřeba tepla, byť zvýšená teplota byla způsobena větším počtem lidí, a vůbec ne topením, nebo zvýšení teploty způsobilo sluníčko.

Ale toto my dnes neřešíme, protože to neumíme vyřešit v daný okamžik, a je nešťastné, že takovýmto způsobem se to do zákona dostalo. A jediným naším cílem, a podle mne i cílem obou ministerstev by mělo být prokázat maximální množství případů, kde se vůbec instalace indikátorů nevyplatí. V tom okamžiku se dostáváme do režimu 1, který my umožňujeme, to znamená, že se lidé s nájemci mohou dohodnout a zaplatí to tak, jak jsou dlouhodobě zvyklí.

To je vlastně jinými slovy řečeno to, co tady říkala už paní kolegyně Seitlová, která v tomto zákoně odvedla veliký kus práce. Chci jí za to poděkovat. A chci vás požádat, abyste zákon propustili do podrobné rozpravy a abychom pro větší jistotu nebo bezpečí toho, že bude mít větší naději, projít Poslaneckou sněmovnou, přijali pozměňovací návrh paní senátorky Seitlové, protože ten je řekněme vlídnější vůči Poslanecké sněmovně. A pokud jsme se už vydali na cestu toho, že opravujeme něco špatného pro to, aby to bylo méně špatné, bylo by i dobré, abychom do toho započítali Poslaneckou sněmovnu a poslali jí upravený návrh v té podobě, aby pro ni byl co možná nejpřijatelnější a že tato pravděpodobnost potom potvrdí verzi, která přijde ze Senátu, že by měla co možná největší naději na úspěch. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Milé kolegyně, vážení kolegové, poprosil bych jenom o jednu drobnost, abyste se znovu přihlásili, protože ve chvíli, kdy mluvil pan senátor Vystrčil, tak nám hlasovací zařízení trošinku zastávkovalo. Prosím, znovu se přihlaste. Já už jsem to učinil, takže by měla naskakovat modrá světélka. Pokud to takhle je, tak dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane předsedající. Zlí jazykové tvrdí, že jsem to pokazil, že už vystupuji příliš často, tak se omlouvám. Ale budu velmi stručný.

Myslím si, že jednak nemáme možnost tím, že jsme schválili dopoledne znění našeho výboru pokud se týká části, kterou mělo na starosti ministerstvo průmyslu a obchodu, tak dnes, protože ty dva zákony jsou kompatibilní, tak nyní musíme vlastně hlasovat o stejném pozměňovacím návrhu našeho výboru, tak jak jej tady představila paní kolegyně Seitlová. Já si akorát myslím, že paní kolegyně nemusí mít žádný pozměňovací návrh, protože stačí v podstatě, když bude řídit hlasování a řekne, že o inkriminovaném bodu 50 % se bude hlasovat zvlášť a tím pádem my ho zamítneme a bude to vyřešeno a není potřeba pozměňovací návrh.

Řeknu sám za sebe, co pro mě je motivace, že nemáme schvalovat 50 % nákladů. Důvod je jednoduchý, protože v řadě míst, jak jsem to říkal už dopoledne, tak 90 % účastníků už dneska nějakým způsobem měří a mají nějaká pravidla. Pokud my jim tam řekneme 50 % a oni náhodou mají jiná, tak by to museli zbytečně měnit, a protože víme, že se celá situace po tom, až budou vyhodnoceny jednotlivé studie, může měnit, zbytečně bychom je nutili k něčemu, co je v této chvíli zbytečné.

Budu určitě podporovat pozměňovací návrh bez 50 %.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Jako další je do rozpravy přihlášen pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Myslím, že porucha nebyla kvůli kolegovi Martínkovi, ale proto, že už ani technika nechtěla poslouchat, co tady povídáme.

Pane ministře, chtěl bych jenom upřesnit jednu věc, a myslím, že by bylo dobře to jednoznačně objasnit. Možná, že jsem to opět přehlédl nebo přeslechl, doufám, že ne.

Pozměňovacími návrhy přijatými Poslaneckou sněmovnou byla v § 6 odst. 1, 2 a 3 slova "dodávka tepla" nahrazena slovem "vytápění", přičemž termín dodávka tepla zůstal zachován v § 3 odst. 1 a v § 9 odst. 4. Moje otázka zní: Shodují se slova "dodávka tepla" pojmově se slovem "vytápění" či nikoli? Prosil bych to objasnit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Zeptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Do obecné rozpravy se již nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím a požádám pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit? Nechce, děkuji. A požádám paní garanční zpravodajku, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě? Je tomu tak, prosím.

Senátorka Jitka Seitlová:  Dámy a pánové, mojí povinností teď je shrnout debatu a závěry, které z ní vyplývají. V debatě vystoupilo pět senátorů a zazněl jeden návrh na zamítnutí tisku č. 40. A pak zazněl návrh z výboru postoupit návrh zákona do podrobné rozpravy, resp. schválit jej s pozměňovacími návrhy.

Vyjádřím se jenom ještě k otázce pana senátora Doubravy. Ano, na výboru zazněla tato zmínka, pan náměstek řekl, že to odpovídá, takže takto jsme se s tím smířili. V tuhle chvíli je to tedy tak, že já navrhuji, abychom postoupili do podrobné mé rozpravy. Ale budeme muset o tom hlasovat.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Správně, paní senátorko. Máme tady v této chvíli návrh na zamítnutí. O tomto návrhu budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Aktuálně je přítomno 44 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 23.

Kdo je pro zamítnutí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování č. 31 registrováno 46, kvorum 27, pro zamítnutí 7, proti 34. Návrh byl zamítnut.

Tím pádem se dostáváme do podrobné rozpravy, kterou otevírám a ptám se, kdo se do podrobné rozpravy hlásí? První je paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Načtu nyní znění pozměňovacího návrhu, který vypouští 50 % a je pozměňovacím návrhem k pozměňovacímu návrhu výboru č. 3. Dovolím si ho teď přečíst:

Bod 3 pozměňovacího návrhu výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí zní:

V čl. I bodu 2 v § 6 odst. 2 slova "Nedojde-li k ujednání podle odst. 1" nahradit slovy "Pokud je jiným právním předpisem stanovena povinnost instalace stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům z náměrů vodoměrů na teplou vodu".

Tím pozměňovací návrh končí. Je tam vypuštěna poslední věta z pozměňovacího návrhu výboru.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy? Do podrobné rozpravy se již nikdo nehlásí, proto podrobnou rozpravu končím.

Zeptám se ještě pana ministra, zda se chce vyjádřit k navrženým pozměňovacím návrhům. Nechce. Prosím paní zpravodajku.

Senátorka Jitka Seitlová:  Dámy a pánové, tak, jak jsem se radila, nejprve bychom měli hlasovat o mém pozměňovacím návrhu k pozměńovacímu návrhu výboru k bodu 3. Budeme hlasovat o tom, že to bude bez 50 % povinné spotřební složky.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Zeptám se ještě na stanovisko pana ministra a paní zpravodajky. (Ministr i zpravodajka návrh podporují.)

Zahajuji hlasování, ale nesvítí mi tady tlačítko. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 32 o prvním pozměňovacím návrhu. Registrováno 47, kvorum 24, pro 46, proti nikdo. Pozměňovací návrh byl schválen.

Prosím, paní senátorko, můžete pokračovat.

Senátorka Jitka Seitlová:  A teď bychom hlasovali o pozměňovacích návrzích výboru pro místní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Myslím si, že můžeme hlasovat společně o bodech 1, 2, 4 a 5, s tím, že bod 3 byl fakticky už odhlasován.

Má někdo námitku? Poprosím pana předsedajícího, aby zjistil, zda někdo chce hlasovat jednotlivě?

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Už jste to řekla za mě. Zeptám se ještě jednou, jestli chce někdo hlasovat jinak? Nikoho takového nevidím, takže bychom mohli hlasovat podle doporučení paní zpravodajky.

Předpokládám, že paní zpravodajka má kladné stanovisko, stejně jako pan ministr.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Hlasovací zařízení nestartuje. Vyhlašuji pětiminutovou přestávku na opravu hlasovacího zařízení.

(Jednání přerušeno v 14.38 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.40 hodin.)

Kolegyně a kolegové, hlasovací zařízení mi už svítí, takže se všichni zkuste znovu přihlásit.

Zahajuji hlasování o pozměňovacích návrzích, které zde uvedla paní senátorka Seitlová. Kdo je pro tyto pozměňovací návrhy, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a také zvedne ruku. Děkuji.

V hlasování č. 33 registrováno 41, kvorum 21, pro 41, proti nikdo. Pozměňovací návrhy byly schváleny.

Paní senátorko, předpokládám, že tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ano, jsou to všechny pozměňovací návrhy.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Přistoupíme tedy k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 34 – vrátit návrh zákona do Poslanecké sněmovny – registrováno 44, kvorum 23, pro 44, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byla senátorka Jitka Seitlová a ...

Senátorka Jitka Seitlová:  Myslím, že by to měl být i předseda našeho výboru pan senátor Miloš Vystrčil.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, druhým by měl být pan senátor Miloš Vystrčil, děkuji vám. Ptám se, jestli s touto rolí souhlasí? Pan senátor Vystrčil už kývá, viděl jsem ho, paní senátorka Seitlová je pověřena automaticky.

Budeme hlasovat o těchto dvou návrzích. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tyto návrhy, aby nás paní senátorka Jitka Seitlová a pan senátor Miloš Vystrčil zastupovali v Poslanecké sněmovně, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V hlasování č. 35 registrováno 46, kvorum 24, pro 46, proti nikdo.

Tento návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu, děkuji panu zastupujícímu navrhovateli, děkuji i paní zpravodajce.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji kolegyním senátorkám a kolegům senátorům.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další body už jsou originální body pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána. Nyní projednáme bod

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, a další související zákony

Tisk č. 35

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 35. Prosím pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Předmětný návrh zákona je předkládán za účelem zajištění implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/99/EU o evropském ochranném příkazu. Jejím cílem je posílit přeshraniční ochranu obětí trestné činnosti a osob jim blízkých před pachatelem trestného činu, který může ohrozit jejich život, zdraví nebo důstojnost.

Upozorňuji, že implementační lhůta bohužel již uplynula 11. ledna 2015.

Citovaná směrnice upravuje novou formu justiční spolupráce, jež umožňuje, aby v případě, že je v jednom členském státu EU vydáno opatření na ochranu obětí trestné činnosti, která má zamezit v jakékoliv formě obtěžování, únosům, nebezpečnému pronásledování a jiným formám nepřímého nátlaku ze strany pachatele trestného činu a tato oběť se poté přestěhuje nebo déle zdržuje v jiném členském státu, mohla požádat o vydání evropského ochranného příkazu, na jehož základě potom členský stát EU, v němž se takto bude zdržovat, přijme odpovídající opatření na její ochranu.

V návaznosti na směrnici předkládaná novela zákona včleňuje proto do zákona o mezinárodní justiční spolupráci novou 10. hlavu, ve které tento nový druh spolupráce upravuje. V ČR bude moci být vydán evropský ochranný příkaz zejména na základě předběžného opatření zákazu styku s určitými osobami, předběžného opatření zákazu vstupu do obydlí, předběžného opatření zákazu zdržovat se na konkrétně vymezeném místě a rozhodnutích o odklonech, rozhodnutích ukládajících tresty nebo přiměřené povinnosti či opatření a rozhodnutích činěných ve vykonávacím řízení, pokud se budou týkat této materie.

Pokud bude v ČR naopak uznán evropský platební rozkaz vydaný jiným členským státem, lze jako odpovídající opatření na ochranu oběti trestné činnosti uložit některé z předběžných opatření upravených trestním řádem.

Návrh zákona dále doplňuje do zákona o soudnictví ve věcech mládeže určitá specifická ustanovení týkající se uplatňování mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních vůči mladistvým, jež zohledńují odlišnou terminologii užívanou tímto zákonem a zvláštní typy rozhodnutí, které mohou být vydány pouze ve vztahu k mladistvým pachatelům.

Vzhledem k tomu, že tento návrh zvyšuje ochranu obětí trestné činnosti, věřím a doufám, že jej podpoříte. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane navrhovateli. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 35/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane předsedo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji vám. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, budu velmi stručný. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních se v podstatě vydělil z trestního řádu a dneska už je samostatným soběstačným zákonem, a my zde budeme hlasovat o jeho doplnění o poslední hlavu.

Vážený pan ministr tady řekl prakticky vše, co je obsahem této předkládané novely, a mně nezbývá, než přičinit několik poznámek k legislativnímu procesu.

Vláda schválila bez problému tento návrh zákona a předložila Poslanecké sněmovně 3. dubna 2014. Tamní ústavně-právní výbor přičinil 7 drobných legislativně-technických připomínek včetně nutné korekce data účinnosti a ve třetím čtení byl tento návrh zákona zcela jasně schválen.

Dolní komora českého parlamentu nám postoupila tento návrh 24. února 2015 a lhůta projednání nám teď končí 26. března 2015.

Pokud jde o obsah, zbytečně bych četl zde svou dlouhou zpravodajskou zprávu a nechci vás s tím unavovat.

Jedině poznámka závěrem, a to je usnesení ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, jež nese č. 21:

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru senátora Miroslava Antla pro projednání věci v plénu Senátu,

III. téhož coby předsedu ústavně-právního výboru horní komory českého parlamentu, aby o tomto usnesení zpravil pana předsedu Senátu Parlamentu ČR.

Toť ve stručnosti vše. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkujeme, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. V této chvíli tedy otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, obecnou rozpravu končím. Ani se nebudu ptát, zda se někdo chce vyjádřit k neproběhnuté rozpravě.

Máme tady jediný návrh, a tím je návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já teď svolám naše kolegy a kolegyně.

Nyní budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona. Aktuálně je přítomno 45 senátorů a senátorek, aktuální kvórum je 23, zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 36. Registrováno 47, kvórum 24, pro 43, proti nikdo, tento návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu, děkuji panu ministrovi, děkuji našemu zpravodaji a my se v tuto chvíli vystřídáme.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak, a máme před sebou poslední 2 body. Nyní nás čeká

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 36

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 36. Já prosím opět ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji. Vážený paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Předkládaný návrh zlepšuje vymahatelnost majetkových nároků obětí trestné činnosti, zpřesňuje a doplňuje stávající právní úpravu zajištění majetku v trestním řízení a jeho správy, odstraňuje výkladové nejasnosti a posiluje tak právní jistotu osob dotčených trestně-právními zajišťovacími instituty.

Byl zpracován za účelem zpracování úkolů vyplývajících z vládou schválené strategie vlády v boji s korupcí na období let 2013 – 2014. A také mimo jiné vychází ze závěrů schválené analýzy, zefektivnění správy zajištěného majetku a prodeje zajištěného majetku, reflektuje výstupy pracovní skupiny, příslušné poznatky aplikační praxe. Aplikační praxí je naléhavě očekáván.

Jeho hlavní cíle mohu shrnout následovně.

Jednoznačně koncipovat správu zajištěného majetku, zefektivnit ji a snížit její finanční náročnost, dále zlepšit postavení obětí trestné činnosti při zajišťování jejich majetkově-právních nároků v trestním řízení, a konečně rozšířit možnosti efektivního zajištění a odčerpání majetku osobě, proti níž se vede trestní řízení.

Za tímto účelem se navrhuje: rozšířit a zpřesnit podmínky prodeje zajištěného majetku. Majetek bude možné prodat, pokud je to u něj obvyklé, že ztrácí rychle na tržní hodnotě, to se týká zejména motorových vozidel a elektrospotřebičů. Dále bude možno prodat i majetek, jehož správa je pro stát spojena s nepřiměřenými obtížemi či náklady. To se týká zejména tedy některých živých zvířat.

Dále jasně vymezit práva a povinnosti správce zajištěného majetku, přičemž rozsah těchto oprávnění a povinností se bude odvíjet od charakteru zajištěného majetku, pouze u movitých hmotných věcí se předpokládá jejich faktické převzetí do správy.

Upustit od faktické správy zajištěných nemovitostí. Zde se naopak jako dostačující jeví mít administrativní zajištění prostřednictvím katastru nemovitostí, kdy vlastník nemovitosti nemůže nemovitost převést nebo zatížit.

Dále upravit jednoznačně postup při správě zajištěného podílu v obchodní korporaci, neboť stávající právní úprava je v tomto směru zcela nedostatečná. Měli jsme s tím i nedávno nepříjemné zkušenosti.

Dále rozšířit podmínky pro zajištění majetkových nároků osobě poškozené trestným činem. K zajištění majetkového nároku poškozeného již nebude vyžadováno prokázání důvodné obavy, že uspokojení takového nároku bude mařeno nebo stěžováno.

Dále umožnit zajištění pouze části majetku obviněného pro účely výkonu trestu propadnutí majetku, protože podle stávající úpravy je možné zajistit pouze celý majetek obviněného, a to je zase někdy zbytečně invazivní.

Krom toho obdobně jako u právnických osob umožnit zajištění majetku pro účely výkonu peněžitého trestu. Jde o jedinou majetkovou sankci, u níž dosud není upraven zajišťovací institut.

A konečně – po vzoru zahraničních právních úprav upravit obligatorní propadnutí majetku, který byl získán trestnou činností, nebo jako odměna za něj, a nelze jej vrátit poškozenému. Jde tu o důsledné provedení principu, že pachateli trestného činu by mělo být důsledně odčerpáváno to, o co se trestnou činností obohatil.

Opakuji a znovu zdůrazňuji, je to úprava, která zlepšuje postavení poškozených, aniž podle mého názoru nepřiměřeně zasahovala do práv obviněných, jinak účastníků trestního řízení. Je to úprava, která je aplikační praxí skutečně naléhavě očekávána, a proto velmi věřím, že ji podpoříte.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. OV určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 36/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Určitě. Vážený paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, senátorky, vážení kolegové, senátoři. Společně s vámi jsem pečlivě sledoval vystoupení pana ministra spravedlnosti a mohu konstatovat, že on vám tady řekl vše, co je obsahem tohoto návrhu zákona, resp. novely několika zákonů, spočívající a související i s trestním řízením.

Takže pouze legislativní poznámky jako obvykle.

Poslanecké sněmovně vláda předložila tento návrh 3. září loňského roku, projednán ÚPV. Ve 2. čtení byl podán poslanecký pozměňovací návrh, kterým se vypouští možnost zajištění majetkových nároků poškozeného na majetku podezřelého již před zahájením trestního stíhání, pokud je zde důvodná obava, že by uspokojení nároku bylo mařeno nebo stěžováno.

Tady jenom svoji poznámku. Samozřejmě, mě osobně se líbil víc ten původní návrh vládní, před vypuštěním této části, protože tady je ten rozdíl, že vlastně v tom návrhu zůstává, že až po zahájení trestního řízení, to znamená, potom usnesení podle § 160, odst. 1, trestního zákona, po faktickém sdělení obvinění; nikoli předtím na základě záznamu o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158, odst. 3, trestního řádu. Takže až tedy je obviněný stíhán.

Jinak samozřejmě ty možnosti stále jsou, trestní řád je zná. V § 79 a) až f), to znamená zajištění peněžních prostředků na účtu banky, zajištění nemovitostí atd.

Ale zpátky k tomu… Byla nakonec tedy vypuštěna tato část, byl akceptován pozměňovací návrh, stejně tak, jako další. Ten návrh zákona byl dolní komorou českého parlamentu zcela jasně schválen, nám předložen 24. 2. letošního roku. Lhůta nám končí 26. 3. 2015. Takže mohu přeskočit až na samý závěr, kterým je usnesení našeho ÚPV Senátu PČR, které nese č. 22, a navrhuje nám, abychom doporučili…

I. doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru senátora Miroslava Antla,

III. určuje předsedu tohoto výboru, senátora Miroslava Antla, aby informoval o tomto usnesení předsedu Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já taky děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 našeho jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Otevírám tedy obecnou rozpravu, do které se, jak vidím, nikdo nehlásí... Hlásí? Hlásí. Prosím, paní senátorka Wagnerová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já mám trochu odlišný názor, než ten, který zde prezentoval pan ministr a koneckonců i předseda ÚPV a zpravodaj náš, tedy senátní, k této věci.

Jako východisko si třeba při posouzení toho návrhu zákona uvědomit, že zde jde o velmi, bych řekla, citelné zásahy do jednoho ze základních práv, které máme všichni, a to práva vlastnického, a sice u osob, které nejsou pravomocně odsouzeny, které jsou toliko tedy případně obviněny, nebo možná v lepším případě nepravomocně odsouzeny, tedy třeba prvoinstančním soudem.

Ale to už je tedy spíš ten nejzazší případ, tady jde o ta samotná raná stádia.

Já na rozdíl od senátního zpravodaje ÚPV, svého předřečníka, velmi vítám, že byla vypuštěna poslaneckým pozměňovacím návrhem ta možnost toho postupu proti majetku osoby toliko podezřelé. To znamená, jejíž postavení ještě v trestním řízení není nijak formalizováno.

V každém případě máme prostě co do činění s osobami, jimž svědčí presumpce neviny, který, a platí jako ústavní princip, je povinen ctít každý státní orgán, všechny státní orgány jsou povinni tuto presumpci neviny ctít, a tudíž tedy i šetřit základní práva při všech svých úkonech, které činí ve vztahu k té osobě, šetřit veškerá základní práva této osoby, proti které se vystupuje.

Mně nejvíce, řekla bych, vadí onen institut prodeje zajištěného majetku, tedy to je vlastně prodej toho majetku bez souhlasu osoby, znovu zdůrazňuji, že je to před jejím odsouzením, v době, kdy je opravdu toliko obviněna. Tady se samozřejmě namítá z druhé strany, že tedy na místo toho majetku tady zbudou peníze, čili dojde-li ke zproštění, tak se té osobě dají prostě ty peníze jako výtěžek z toho prodeje. Ale co si budeme říkat? Jsou prostě věci, k nimž mají různé osoby může být vztah, ba citová pouta, a ta jim už nikdo tedy vlastně nevrátí. Nikdo nevrátí. Navíc tedy já jsem se jenom velmi povrchně tázala, jak je to v zahraničí. Nevím, zda ta informace, neověřovala jsem si to…

Ale přesto to povím, údajně například ve Francii je možný takovýto postup jenom v případech, že jde o vyjmenované, závažné trestné činy. Rozhodně to prostě není postup, který by bylo možné používat plošně u čehokoli. Přičemž u těch dalších institutů, jakože vždy je potřeba postupovat ve vztahu k tomu majetku jen do té výše škody, případně zajištění toho, co požaduje ta oběť té trestné činnosti, to znamená, nikoli tedy zajišťovat anebo prodávat dokonce majetek, který by šel nad tuto trestně stíhatelnou a stíhanou a případně poté možná přiznanou hranici. To už jsou přece jenom jakési limity. Proč tam jsou? Proč to všechno?

Zase, toto je prostě zásah do základních práv. Každý zásah do základních práv musí být proporcionální. My se u všech těch zásahů musíme tázat, jsou opravdu přiměřené? Nelze dosáhnout stejného účelu prostředky, které by byly mírnější? Dosáhli bychom téhož, ale prostě skrze prostředky mírnější.

Já si zároveň hned odpovídám, pokud jde o ten prodej majetku. Já se domnívám, že tady by se měl obligatorně vyžadovat souhlas od té osoby, o jejíž majetek tedy jde, když budou splněny ty zákonné předpoklady toho, že já nevím, je zpráva nákladná, že se rychle kazí atd. Ale pokud ta osoba řekne: Ne, já si to nepřeji, já případně, budu-li odsouzena, se budu podílet třeba na té zprávě toho majetku na uhrazení. Tak už by to pro mě tedy byla docela jiná káva, než tedy v tomto případě, kde se nikoho na nic neptám, prodám atd.

Potom na ÚPV zazněl takový příklad, např. vy jste tam uváděl jako barely s naftou, které jsou obtížně skladovatelné, že je to zbytečné na to vynakládat peníze atd. Tak ty prodat. Já říkám, ale to je přesně ten příklad, který dokazuje, že to není úplně dobře upravené, ten zákon, a to z toho důvodu, že nafta je věc druhově určená. To znamená, samozřejmě ten stát si může prodat tu naftu, kterou tedy někde tam zabavil a teď ji má na starosti a starat se o ni. Když změříte její kvalitu a když prostě poté, kdyby došlo ke zproštění, té osobě vydal to množství zajištěné a posléze prodané a vrátil jí to samé množství v téže kvalitě, protože, a proč to říkám, protože v době, kdy třeba stát to prodá, budou ceny nafty nesmírně nízko. Když se mu to bude mít vracet, tak ta cena nafty najednou vyletí a bude vysoko, a ten stát prostě nebude ochoten dávat tu cenu v tu dobu, kdy bude vracet, ale bude říkat: Obdrželi jsme tolik a tolik, dáme jenom tolik a tolik. Jak k tomu ta osoba přijde? Proč?

To jsou všechno nuance, které je potřeba domýšlet, promýšlet. A to se v tomto případě po mém soudu tedy rozhodně nestalo. Jinými slovy, já se domnívám, že ten návrh jakkoli sleduje různé bohulibé účely, a to já nechci opravdu zpochybňovat, jistě, že tedy zajištěním postavení, pak oběti a jejího odškodnění atd., je velmi důležité, to je velmi důležité. Ale prostě rozumně proporcionálně a mít stále na paměti, že tady zajišťuji, příp. disponuji s majetkem osob, které prostě ještě odsouzeny nebyly a které mohou být, a s tím musím počítat, dokonce zproštěny. Pak je tady velký potenciál, pokud to nerespektuji, pro to, aby se taková osoba domáhala náhrady škody na státu. A potom už slyším zase ten křik, jak to, že stát vyplácí takové vysoké náhrady škody pro nesprávný postup.

Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko. Slovo má nyní pan senátor Jaroslav Kubera... Jaroslav Kubera, prosím! Děkuji. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já tentokrát použiji stanovisko Unie obhájců a navážu na paní senátorku Wagnerovou tím, že ho přečtu, protože ono velice čistě a právně vysvětluje ten příběh. Jen do úvodu řeknu, že je zvláštní, že školský zákon, nepamatuji si, kolik bylo diskutujících, bylo to hodně, nebo poměrové měřice, kolik vydýcháme v místnosti vzduchu, tady byla kolem toho velká diskuse. A tento zákon z hlediska Senátu je jeden z nejdůležitějších, které jsme tady vůbec kdy projednávali. Jenom bych na to chtěl upozornit, protože ne každý… Málem se do diskuse skoro nikdo nehlásil.

Takže stanovisko Unie obhájců k části novely zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení.

V Poslanecké sněmovně PČR byl dne 11. 2. 2015 schválen sněmovní tisk č. 305, vládní návrh novely zákona č. 279/2003, o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení, dále jen novela. V § 12, odst. 2, novely se navrhuje právo soudu rozhodnout o prodeji určitého, obecně vymezeného, zajištěného majetku obviněného, a to bez souhlasu obviněného a předtím, než byl obviněný pravomocně odsouzen.

Důvodová zpráva uvádí, že důvodem návrhu je snížení finanční a administrativní náročnosti správy zajištěného majetku a fixace hodnoty zajištěného majetku. Podstatou novely je rozšíření možnosti prodeje zajištěného majetku, tj. transformace zajištěného majetku na peněžní hodnotu. Návrh je veden ekonomickou stránkou věci, kdy zřejmým účelem je zabránit, aby stát musel držet a dlouhodobě vynakládat náklady na majetek a věci, které zajistí, a aby hodnota majetku byla fixována v penězích.

Podle čl. 3 zákona č. 1/1993, Ústava České republiky, je součástí ústavního pořádku České republiky Listina základních práv a svobod. Podle čl. 11 této listiny usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, má každý právo vlastnit majetek.

Podle čl. 40, odst. 2, téhož platí, že každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena zásada presumpce neviny, která je opakována v § 2, odst. 2, zákona č. 141/61 Sbírky o trestním řízení soudním, dále jen trestní řád.

Právo vlastnit majetek a zásada presumpce neviny jsou základní ústavní práva. Návrh, aby zákon umožnil prodej majetku osoby bez jejího souhlasu po zahájení jeho trestního stíhání a předtím, než je pravomocně odsouzena, nepřípustně omezuje základní právo vlastnit majetek.

V případě prodeje majetku, který bude rychle ztrácet na tržní hodnotě, ekonomický zájem státu na snížení finanční a administrativní náročnosti správy zajištěného majetku i ve spojení se zájmem na fixaci hodnoty majetku nemůže odůvodnit přivlastnění si vůle vlastníka, nakládat se svým majetkem v situaci, kterou stát sám přivodil, a která se může ukázat jako nesprávná.

V případě zajištěného majetku, s jehož správou budou spojeny nepřiměřené náklady, nebo jehož výkon správy bude vyžadovat zvláštní podmínky nakládání nebo odbornou způsobilost, kterou lze zajistit jen s nepřiměřenými obtížemi, ryze ekonomický zájem státu na snížení finanční a administrativní náročnosti správy zajištěného majetku nedosahuje takové intenzity, aby odůvodnil popření výše uvedených ústavních práv.

Návrh je v této části v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a současně v rozporu s trestním řádem, tedy právní normou stejné síly. Trestní stíhání osoby jako obviněného podle § 160, odst. 1, trestního řádu, se zahajuje, nasvědčují-li tomu prověřováním zjištěné a odůvodněné skutečnosti, že byl spáchán trestný čin určitou osobou.

Jde o pravděpodobnost, nikoli o prokázaný stav. Pravděpodobnost, byť podložená nějakou konkrétní skutečností, umožní státu za účelem šetření vlastních nákladů a za účelem fixace hodnoty majetku, prodat majetek obviněné osoby, a to bez jejího souhlasu.

Prodej zajištěného majetku dle návrhu lze tak považovat již za trest, obrat o na samém začátku vyšetřování. Návrhem opomíjenou skutečností je, že věci mají nejen peněžní hodnotu, ale i hodnotu osobní, citovou, která bezesporu existuje, byť je subjektivní a obtížně hmotně vyjádřitelná. Nicméně citová hodnota věcí může přesáhnout její faktickou hodnotu peněžní, i v tom tak lze spatřovat trestání obviněného.

Pokud návrh § 12, odst. 2, písm. a) až d), vymezuje majetek a věci, kterých se právo prodeje bez souhlasu obviněného týká, jde o zcela nedostatečné vymezení, když prodej se může týkat prakticky jakékoli věci. Je možné si představit, že v souvislosti se správou rozlehlé nemovitosti bude třeba vynaložit nepřiměřené náklady, a není tedy vyloučeno, že stát prodá takovou nemovitost obviněného, nikoli proto, že by snad ztrácela na hodnotě, ale z důvodu nákladnosti na její správě, tj. z důvodu na straně státu, nikoli obviněného.

Nelze si ani nepovšimnout, že například v období realitní krize došlo k výraznému poklesu cen nemovitostí, tedy stát by prodal všechny zajištěné nemovitosti? Legislativní vymezení podmínek je vágní, široké. Důvodová zpráva uvádí, že vadou dosavadního vymezení je, že je příliš úzké a umožňuje zcela subjektivní posouzení.

Bude rychle ztrácet na hodnotě, není vymezeno, což je rychle a co je ztráta, nepřiměřené náklady apod.

Návrh § 12, odst. 4, novely nezaručuje 100% tržní výnosnost prodeje zajištěného majetku. Použitými metodami prodeje totiž v praxi nedosahuje trestní ceny majetku. Návrhu v tomto směru chybí odpovídající odůvodnění tak, aby bylo zřejmé, že nedojde k újmě na majetku obviněného postupem státu. Například už jen skutečnost, že se bude k prodeji nabízet majetek či věc zajištěná v trestním řízení, může způsobit razantní snížení ceny a nedostatek cenotvorné poptávky, tedy škodu pro obviněného, které se stát vyhne poukazem na návrhem vymezené způsoby prodeje.

Bude-li novela v této podobě přijata, znamená to, že v rozporu se zásadou presumpce neviny - majetek, který je zajišťován, popř. náhradu škody, nebo pro výkon trestu propadnutí majetku, bude fakticky prodán ještě dříve, než bude o vině rozhodnuto.

V případě, kdyby bylo rozhodnuto opačně, bude zproštěnému nahrazena škoda. To ale v praxi znamená, že na místo majetku obdrží peníze, což především také může znamenat, že v důsledku posunu cen si již stejné věci nepořídí. Zejména to ale může také znamenat, že ztratí věci, ke kterým měl citový vztah, typicky dům, zařízení bytu, včetně předmětů majících pro něj význam, nebo pojících se s určitými vzpomínkami apod.

Kromě toho se také může takováto úprava stát nástrojem různého vydírání, s tím, že proto, aby někdo utrpěl zásadní újmu, vůbec není třeba, aby byl odsouzen, postačí, že bude obviněn. Extrémní nárůst trestních oznámení a s tím související náklady státu na prověřování, které ve svém důsledku mohou být vyšší, než na pár zajištěných luxusních vozidel, což je zřejmý motiv návrhu, dojde k zajištění jeho majetku k následnému prodeji a poté dostane jakési neodpovídající odškodnění.

Dále návrh nestanoví úročení peněžní hodnoty získané za prodaný zajištěný majetek. Návrh také nedoprovází odpovídající změna pravidel odpovědnosti státu za škodu vzniklou nezákonným rozhodnutím, či nesprávným úředním postupem.

Je velmi komplikované domoci se odpovídající náhrady škody na státu.

Taková právní úprava by ale také znamenala zánik všech práv vážících se k majetku, typicky například práva zástavního, tedy poškozeny by byly i třetí osoby, věřitelé apod.

Závěrem je třeba zmínit… (ztratil se v textu) Vydržte… Závěrem je třeba zmínit, že prodej majetku pouze obviněné osoby může této osobě, která může být posléze zproštěna, či její trestní stíhání zastaveno, způsobit zásadní existenční potíže majetkového charakteru.

Vzhledem k uvedeným nedostatkům navrhované úpravy a k tomu, že novela již byla přijata Poslaneckou sněmovnou, Unie obhájců směřuje toto stanovisko k senátorům Senátu PČR a dovoluje si je vyzvat k zamítnutí tohoto návrhu a vrácení Poslanecké sněmovně PČR.

Já, protože se s tímto stanoviskem ztotožňuji, navrhuji zamítnutí návrhu tohoto zákona.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak, rozpravu uzavírám. Prosím pana ministra, aby zaujal stanovisko.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Zazněly tady mnohé závažné věty směřující ke snaze chránit to, co je nám samozřejmě všem drahé, a to jsou základní lidská práva, zde jmenovitě právo vlastnit majetek a nedotknutelnost vlastnictví.

Musíme si ovšem uvědomit, že v této problematice vždy jde o poměřování těch práv a koneckonců často i téhož práva u různých osob, to znamená, že zajišťováním majetku u obviněného pro případ, že se ukáže, že skutečně tedy trestný čin spáchal, a po pravdě snad většinově, čímž nepopírám princip presumpce neviny, ale snad většinově to tak bývá, tak chráním vlastnické právo toho poškozeného.

Ta věc není rozhodně tak černobílá, že bych mohl říci, princip presumpce neviny je tou absolutní hodnotou, protože ve chvíli, kdybych takto absolutně chránil to domnělé vlastnické právo toho obviněného, tak tím možná ubližuji vlastnickému právu poškozeného.

Ale vraťme tu debatu možná zpět na zem. Uvědomme si, že tento zákon nezavádí vůbec ten institut zajišťování majetku, ani nic takového. Uvědomme si, že skutečně ta změna spočívá, je tam tedy ještě řada dalších změn, které jsou spíš ve prospěch těch obviněných, to se týká například těch nemovitostí, to Unie obhájců zcela přehlédla, když uvádí jako ten svůj příklad, že snad tedy tomu obviněnému bude prodán dům, ale vždyť my naopak tam zavádíme, že se opouští ten princip, že pokud se zabaví dům, tak že se také spravuje, prostě to se jenom poznamená do katastru. Tam naopak nic takového nastat nemůže.

Jediné, co se tu děje, je, že skutečně nově vystavujeme obviněného nebezpečí, že tedy bude-li mu zabavena věc, kterou je velmi obtížné skladovat nebo velmi rychle ztrácí na hodnotě, tak že skutečně i bez jeho souhlasu bude prodána.

Řekněme si k tomu ale několik korektivů.

V první řadě si řekněme, že toto je princip, který prochází i celým soukromým právem. Protože ve valné většině případů, odhlédnu od těch případů citové hodnoty, je nakonec pro toho vlastníka. Stejné pravidlo najdeme v občanském zákoníku, například u nálezů, kde přesně takto vymezené věci také ten nálezce, resp. ta obec prodá a neschovává je in natura.

Stejné pravidlo najdeme u komisionářské smlouvy a v řadě dalších případů. V podstatě všude, kde se setkáváme s podobnou situací.

Druhá, velice důležitá věc je, že pochopitelně všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny nakládat s nástroji jednoduchého práva ve shodě s naším ústavním pořádkem. To znamená, že, aniž to tam bylo třeba psát, ani by nebylo rozumné to tam psát, pokud by se dostali do situace konfliktu s ústavně zaručenými právy, typicky tedy ta situace, kdy jde o věc, řekněme, hodnoty poměrně nízké, leč vysoké emocionální hodnoty pro toho postihovaného, tak oni nesmí v tu chvíli využít ten nástroj, protože předpis vyšší právní síly je nutí k ústavně konformnímu výkladu.

A konečně – a to je, myslím, to nejdůležitější z hlediska těch případných obav, stát skutečně odpovídá a vlivem judikatury, která se vine naším právem již od začátku 90. let, odpovídá absolutně, objektivně, čili bez ohledu na své vlastní zavinění jakožto státu, za veškerou škodu i nemajetkovou újmu, kterou někomu způsobí jeho trestním stíháním, pokud se ukáže, že tedy byl nevinný ten člověk. To znamená, že přijmeme-li přepočet všeho na peníze, což pochopitelně nelze tak docela, ale do značné míry ano, i tu afektivní hodnotu té věci, o kterou případně ten člověk byl připraven, nakonec on bude moci si nárokovat po tom státu, pokud by se ukázalo, že byl nevinný.

Poslední, co chci adresovat, jsou ty námitky, proč se ho nezeptáme, vždyť přece, když to bude výhodné, tak on nám to přece určitě odsouhlasí. Bohužel, praxe trestních řízení ukazuje, že zdaleka ne vždycky, že často se tam setkáváme se šikanózním chováním těch obviněným. To znamená, on naopak chce ztížit situaci těm orgánům činným v trestním řízení, on chce na ně vytvořit tlak, který úspěšně vytvoří tím, že naopak bude odpírat takový souhlas. A pak skutečně to vede k tomu, že my jako stát začínáme provozovat různé hřebčíny a autoparky apod., a utrácíme značné částky za takovéto uchovávání věcí či tvorů, které není nikterak racionální uchovávat.

Takže ze všech těchto důvodů trvám… A chci zdůraznit, že jsme samozřejmě pečlivě zvažovali otázku ochrany vlastnického práva a neprolomení presumpce neviny. Jsem i nadále přesvědčen o tom, že ta mez, na kterou jsme se vydali, je ta správná mez, je to mez, která není protiústavní, není proti principům dobrého práva.

Takže proto znovu prosím o podpoření tohoto návrhu.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře, a prosím garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k rozpravě.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Jen velmi telegraficky. Pokud jde o vystoupení obou senátorů, resp. paní senátorky, pana senátora, tak pan ministr reagoval. Já bych k tomu dodal, že mám jiné smýšlení než oba diskutující senátoři. Mě v trestním řízení vždycky zajímalo zajištění práv poškozených. A tento návrh zákona jasně zlepšuje postavení poškozeného, v trestním řízení jeho postavení jako poškozeného, jemuž se skutečně má dostat nějaké, aspoň majetkové náhrady.

Jinak slyšeli jsme zde stanovisko Unie obhájců, samozřejmě, kdybychom zde slyšeli stanovisko unie zmocněnců, to asi neexistuje, ale advokátů, kteří zastupují poškozené v trestním řízení, tak by jejich argumentace byla zcela opačná.

Takže v tuto chvíli jenom konstatuji, že zde kromě výborového návrhu na schválení byl přednesen ještě návrh na zamítnutí. Takže v tomto pořadí navrhuji hlasovat.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A tak budeme hlasovat, děkuji.

Takže já si dovolím vás svolat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů, 47, aktuální kvórum pro přijetí je 24. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, ruku nahoru a tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 37 se z 47 přítomných senátorek a senátorů, při kvóru 24, pro vyslovilo 25, proti bylo 11. Návrh byl přijat a já končím projednávání tohoto bodu.

Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.

Máme před sebou dnešní poslední bod

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s účinností rekodifikace soukromého práva

Tisk č. 37

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 37. Znovu prosím pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Návrh, který vám předkládáme, je skutečně spíše technickou normou, kterou se dotahují některé věci, které se tak docela nedotáhly v souvislosti s přijímáním nového občanského zákoníku, a to z oblasti práva procesního.

Nebudu vás asi unavovat tím, že bych vás prováděl všemi těmi jednotlivými, značně technicistními body, takže zdůrazním jen několik.

Prvním důležitým momentem toho zákona je, že konečně umožní ty tzv. přímé zápisy notářů do obchodního rejstříku a jiných veřejných rejstříků, ačkoli zákonodárce tuto vůli měl a veřejnosti to bylo slíbeno již od počátku minulého roku, tak vlivem nedotažení do poplatkové oblasti se to nedaří spustit, nebo nejde to spustit, a tento zákon to tedy řeší a vylepšuje.

Krom toho napravujeme některé nedostatky v oblasti věcné příslušnosti soudů, kde se zcela nelogicky a trochu špatným možná čtením těch zákonů, některé věci nám objevili na krajských soudech, ačkoli patří nepochybně na soudy okresní, to se týká tedy zejména sporů společenství vlastníků jednotek o poplatky, o dlužné poplatky, které zcela nesmyslně dnes soudí krajské soudy.

Zároveň také, a to je poslední, co asi zdůrazním, osvobozujeme nebo vyjasňujeme, že skutečně od poplatku registračního, když to tak řeknu, mají být osvobozeny ty neziskové spolky, kterým jsme uložili povinnost se zapsat do těch veřejných seznamů, a zároveň nebylo jasné, zda náhodou za to nemusí platit ten poplatek, což pro ně bylo velice tíživé a zcela zbytečné.

Takže to ve veliké stručnosti jsou asi ty hlavní důležité prvky toho zákona. Jinak jste s ním nepochybně dobře seznámeni. Je to zákon, který potřebujeme pro to, aby nám hladčeji, nechci říct hladce, ale hladčeji, fungoval občanský zákoník. Takže prosím o podporu tohoto návrhu.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, zaujměte opět místo u stolku zpravodajů. OV určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 37/1. Zpravodajkou tohoto výboru je paní senátorka Eliška Wagnerová, kterou prosím, aby nás seznámila se svojí zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, paní předsedající. Tak znovu, pane ministře, dámy a pánové. Pan ministr v podstatě sdělil obsah onoho zákona, skutečně jde o velmi technickou novelu několika zákonů. Takže bližší informace k obsahu by byly asi nad možnosti porozumění při tlumočení ústním, já se do nich rozhodně nepustím.

Jenom snad doplním, že vlastně subčásti týkající se osvobození od soudních poplatků jsme se tady věnovali v podstatě nedávno, v podstatě nedávno, na sklonku minulého roku. Ten zákon, který jsme tu projednávali, vyústil tedy v zákon publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 335/2014 Sb. Účinnosti nabyl 29. 12. 2014. Čili před ani ne třemi měsíci. Tento zákon tedy vlastně už je ale rovněž předmětem novelizace tímto zákonem, což jaksi nevytýkám, jenom to říkám, a říkám to jenom proto, že upozorňuji na to, protože je asi potřeba lépe promýšlet to, co se předkládá, v jakém sledu se to předkládá, protože jednoduše tady jde o velmi cenný statek, přímo tedy ústavní zase statek, a sice tím je předvídatelnost práva. Prostě tady když se budou ty úpravy, drobně jenom, měnit v řádu 3 měsíců, tak tedy uživatelé z toho budou opravdu jeleni, když dovolíte. A samozřejmě s tím budou mít problémy i soudy, advokáti a prostě úplně všichni.

Tak to je jenom tak jako na okraj drobná kritika. Ale jinak je to naprosto srozumitelné, poč se tedy ta novela předkládá. Já tedy jenom řeknu, jak k tomu přistoupil, k tomu tisku, ÚPV jako garanční výbor. Ten po projednání dospěl k závěru, že navrhl nebo doporučil Senátu schválit tedy návrh ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, a ty dva obligatorní body, tedy určení zpravodaje – mě, a pověření předsedy výboru k tomu, aby spravil o tom předsedu Senátu.

Pokud jde o proces přijímání toho zákona, ten jsem ani tedy vlastně nechtěla rekapitulovat, protože na něm nebylo nic pozoruhodného. Snad jenom řeknu, že návrh toho zákona byl v Poslanecké sněmovně schválen 175 hlasy z přítomných 179. Takže vidíte, že tam panoval jednoznačný konsensu. Takže si myslím, že by to asi obdobné mohlo být i tady.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, otevírám tedy obecnou rozpravu, do které, jak vidím, se nikdo nehlásí. Není se tedy k čemu vyjadřovat. Dovolím si dát hlasovat tak jak tady zaznělo. Paní zpravodajko, asi s tím souhlasíte, viďte? Budeme hlasovat – schválit. Já vás svolám.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 42 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 22. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 38 se z 42 přítomných senátorek a senátorů, při kvóru 22, pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Já končím projednávání tohoto bodu, děkuji vám, pane ministře, za vaši účast v Senátu.

Končím dnešní schůzi a pravděpodobně se uvidíme v první části května, vypadá to tak. Dovolte mi, abych jménem všech přítomných senátorů poslala pozdrav panu předsedovi Senátu a popřála brzké uzdravení. Na shledanou, přátelé, šťastnou cestu domů.

(Jednání ukončeno v 15.36 hodin.)