(1. den schůze – 04.04.2018)

Audiozáznam celého jednání
Videozáznam celého jednání

(Jednání zahájeno v 9.04 hodin.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobrý den, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, prosím, zaujměte místo, budeme začínat uctěním památky, takže bych vás prosil, abyste zaujali místa. Ještě jednou tedy vás vítám na dnešní 13. schůzi Senátu Parlamentu ČR. Než přistoupíme k projednávání pořadu této schůze, prosím vás, abychom minutou ticha uctili památku našeho zemřelého kolegy, pana senátora Jana Hajdy.

(Senátoři minutou ticha uctívají památku zemřelého senátora.)

Děkuji vám.

Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru - podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána v úterý 13. března tohoto roku. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Eliška Wagnerová, Karel Kratochvíle, Peter Koliba a Daniela Filipiová.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak neučinili. Připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí jednacího sálu.

Nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 13. schůze Senátu byli senátor Luděk Jeništa a senátorka Zdeňka Hamousová. Vidím, že tady má mobil... Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Není tomu tak. Připomínky nejsou. Přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 13. schůze Senátu byli senátoři Luděk Jeništa a kolegyně, senátorka Zdeňka Hamousová. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 1, registrováno 68, kvórum pro přijetí 35, pro návrh 68, proti nikdo. Návrh byl schválen. Konstatuji, že ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátor Luděk Jeništa a senátorka Zdeňka Hamousová.

Pan kolega Petr Vícha se hlásí? (Senátor se přihlásil omylem.) Děkuji.

Nyní přistoupíme k projednání a schválení pořadu 13. schůze Senátu. Upravený a doplněný návrh pořadu 13. schůze Senátu v souladu s usnesením včerejšího Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Z návrhu pořadu na základě návrhu včerejšího Organizačního výboru navrhuji vyřadit senátní tisk č. J 096/11, návrh rozhodnutí Rady o zajištění zřejmého nebezpečí, závažného porušení zásady právního státu ze strany Polské republiky. VEU nepřijal usnesení k tomuto tisku, čímž nedoporučil projednat tento bod na našem plénu. Dále VEU navrhuje zařadit na pořad této schůze do bloku svých předkladatelů Balíček k oběhovému hospodářství, jedná se o senátní tisk K 108/11 a K 109/11, dále senátní tisk č. K 113/11, Balíček ke vzdělávání, což je senátní tisk č. K 105/11, J 106/11 a J 107/11, a senátní tisk č. N 102/11. Na žádost Stálé komise pro krajany žijící v zahraničí navrhuji zařadit na poslední místo pořadu bod Návrh usnesení Senátu PČR, pomoci krajanské komunitě ve Venezuele.

Dopoledne projednáme body ministra zdravotnictví, předsedu vlády a ministra dopravy zastoupí ministr spravedlnosti, který na ministra zdravotnictví naváže. Poté bychom projednali body ministra průmyslu a obchodu. Odpolední jednání bychom zahájili body ministra vnitra, ministryni financí zastoupí ministr životního prostředí, jehož body by následovaly. Nicméně, dva z bodů paní ministryně, a to senátní tisky č. N 092/11 a N 093/11, navrhuji na základě včerejšího rozhodnutí Organizačního výboru přesunout na příští schůze, neboť Organizační výbor se domnívá, že účast paní ministryně je nezbytná.

Ona, jak jsem se dozvěděl dnes ráno, je na zahraniční cestě. Tyto body bychom projednali na příští schůzi, která má být podle usnesení Organizačního výboru 25. dubna tohoto roku zahájena.

Na zítra jako první bod navrhuji zařadit tisk N 095/11, návrh směrnice o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v EU. Poté jsou na pořadu bez pevného zařazení body ministra zahraničních věcí, ministra školství, senátní iniciativy, informace komisí, zpráva o peticích.

Navrhuji, abychom tradičně volbu člena Rady pro studium totalitních režimů, včetně vystoupení pěti kandidátů, zařadili jako poslední bod před polední pauzou v dnešním dni.

Takže tolik návrhy, znova připomínám, všechny ty návrhy byly včera projednány a doporučeny formou usnesení Organizačním výborem.

Přesto se vás ptám, má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu této schůze? Není tomu tak. Pan kolega Jan Horník? Prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jan Horník:  Dobrý den, dámy a pánové, já jsem se včera v nočních hodinách dozvěděl, že náš výbor zahraniční a pro bezpečnost odsouhlasil usnesení ve věci některých záležitostí týkajících se prezidenta republiky. Já bych chtěl, aby tento bod byl projednán na dnešním nebo zítřejším plénu, protože ty výstupy přišly sice pozdě, ale my bychom se k tomu měli podle mého vyjádřit. Takže, prosím, nemám ten podklad, protože se to ke mně dostalo v noci, aby tento bod byl zařazen možná jako poslední bod zítřejšího jednání. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já bych prosil, aby hlasování, které následně o tomto provedu, nebylo zmatečné, aby přece jenom bylo naformulováno, co to má být za bod, a jeho pevné zařazení. Pevné zařazení bylo tedy jako poslední bod zítřejšího... Nebo poslední bod této schůze. Poslední bod této schůze. Musím říci, že v usnesení zahraničního výboru jsem nic takového, aby se to zařadilo na plénum Senátu, nenašel. Proto jsme vám to taky nepředložili. Prosím vás... Nebylo to tak prý myšlené, ale já nechci... Prosím, hlásí se pan senátor a předseda výboru František Bublan. Prosím. A prosím vás, nevede se rozprava. Pouze návrhy na rozšíření nebo zúžení programu této schůze.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane předsedo, já bych k tomu návrhu nebo k tomu usnesení našeho výboru chtěl dodat to, že úmysl nebyl v tom, abychom to projednávali zde na plénu, protože těžko bychom se měli čeho chopit, byly by to pouze nějaké mediální zprávy. Ale představa je taková, abychom si o celém tom tématu udělali tzv. veřejné slyšení, které se tady v Senátu dříve dělávalo, a pojali celou otázku trošku obšírněji. Takže bych se spíš přimlouval za tuto formu. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ptám se pana kolegy Horníka, jestli trvá, nebo to chce vzít zpět? Jinak chci říci, že by bylo velmi komplikované, jak se to projedná, protože tady nikdo za strany dotčené není, a není ani pozván, takže by to mohlo být považované, že je to problematické k projednání. Prosím, kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jan Horník:  Já děkuji za vysvětlení kolegovi Bublanovi. Mám dojem, že to je rozumné. Děkuji za tu informaci, že proběhne veřejné slyšení v této věci. Děkuji. Takže to stahuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Takže návrh se nepředkládá, dobře. Děkuji. Kdo další má nějaký návrh? Není tomu tak. My přistoupíme k hlasování. Na základě toho, že nejsou žádné připomínky k tomu návrhu, který máte písemně před sebou, který byl včera projednán a doporučen Organizačním výborem, tak si dovolím hlasovat o pořadu 13. schůze en bloc, tak, jak je navržen, jak máme v písemné podobě na našich pracovních stolech. Dám znělku.

Zahajuji hlasování o pořadu této 13. schůze Senátu. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 2, registrováno 72, kvórum 37, pro návrh 72, proti nikdo. Návrh byl schválen. A my se tímto pořadem budeme řídit. Děkuji vám.

Prvním bodem je

 

Potvrzení volby předsedy výboru Senátu

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Já prosím o úvodní slovo pana senátora Jaromíra Strnada, aby nás seznámil s výsledkem jednání VHZD.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil se 167. usnesením VHZD k volbě předsedy výboru. Výbor v souladu s ustanovením § 38 odst. 2 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů a po rozpravě:

I. zvolil ve veřejném hlasování do funkce předsedy výboru senátora Jaromíra Strnada,

II. pověřil senátora Jaromíra Strnada, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu. Kdo chce se vyjádřit, vystoupit v rozpravě? Není zájem, takže rozpravu uzavírám. Budeme hlasovat o potvrzení předsedy výboru. Přednesu návrh usnesení. Nejdřív ale přizvu k hlasování.

Budeme hlasovat o usnesení:

Senát potvrzuje ve funkci předsedy výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu senátora Jaromíra Strnada.

Přítomno je 71 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 36.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 3 registrováno 72, kvorum 37, pro návrh 70, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o hodnocení zdravotnických technologií a o změně směrnice 2011/24/EU

Tisk EU č. N 110/11

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. N 110/11 a N 110/11/01. Vítám mezi námi ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Dobrý den, pane ministře. Zároveň ho žádám, aby nás seznámil s těmito materiály.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové. Předmětem tohoto projednávaného bodu je návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o hodnocení zdravotnických technologií a o změně směrnice 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči.

Hodnocení zdravotnických technologií, které je obecně známo pod pojmem HTA – Health technology assessment je multidisciplinární proces, který posuzuje dopady použití zdravotnické technologie na základě hodnocení dostupných klinických a neklinických údajů a porovnává její náklady a léčebné přínosy s jinou zdravotnickou technologií s cílem usnadnit rozhodování o cenách a úhradách ze zdravotního pojištění.

Stanovování cen a úhrad léčivých přípravků z veřejných prostředků spadá dosud do výlučné působnosti členských států Evropské unie. Tato skutečnost je potvrzena výslovně nejen judikaturou Soudního dvora Evropské unie, ale tento princip je obsažen v článku 4 odst. 3 směrnice 2001/83/ES o kodexu společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků.

Návrhem nařízení, které je projednáváno, se nově zřizuje koordinační skupina složená ze zástupců HTA orgánů jednotlivých členských států, na kterou se přenáší kompetence členských států provádět klinické hodnocení vybraných skupin zdravotnických technologií, a to zejména léčivých přípravků registrovaných centrálně a zdravotnických prostředků s vysokou mírou rizika. Klinické hodnocení bude vydáno formou zprávy schválené koordinační skupinou konsenzem nebo není-li to možné, prostou většinou. Členské státy budou muset použít zprávy o společném klinickém hodnocení na národní úrovni a nebudou moci provádět vlastní klinická hodnocení. Návrh nařízení zároveň zakotvuje pravidla pro spolupráci na klinickém hodnocení zdravotnických technologií.

Na návrh nařízení lze pohlížet z různých aspektů. Podle našeho názoru není možné souhlasit s návrhem povinnosti přijmout výsledek společného klinického hodnocení při hodnocení zdravotnických technologií na národní úrovni ve smyslu jediného možného a konečného závěru, neboť by tím došlo k porušení principu subsidiarity. Podle článku 168 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie jsou totiž členské státy odpovědny za stanovení jejich zdravotní politiky a za organizaci zdravotnictví a poskytování zdravotní péče.

Vedle toho také upozorňujeme na fakt, že závaznost zprávy o společném klinickém hodnocení je v rozporu s článkem 6 odst. 2 transparenční směrnice Rady č. 89/105/EHS, který ukládá, aby žadatel o stanovení úhrady léčivého přípravku ze systému zdravotního pojištění měl možnost opravného prostředku proti vnitrostátnímu rozhodnutí. Možnost odvolání a soudního přezkumu rozhodnutí o úhradě léků z důvodu nesouhlasu se závazným klinickým hodnocením léku by byla fakticky vyloučena, což je v rozporu s právem na soudní ochranu.

Byť návrh nařízení deklaruje, že rozhodování o ceně a úhradě má zůstat v pravomoci členských států, shledáváme toto prohlášení jako problematické, protože klinická část hodnocení léků je logicky a podle vnitrostátních právních předpisů neoddělitelně spjata s určením výše ceny a úhrady léku. V některých případech by nemohl Státní ústav pro kontrolu léčiv zrušit nebo naopak přiznat léku úhradu z důvodu odlišného posouzení účinnosti, bezpečnosti a klinického využití na centrální úrovni. Posouzení účinnosti a bezpečnosti může někdy záležet i na demografických faktorech nebo odlišných tuzemských doporučení v klinických postupech.

K návrhu nařízení se vyslovil i výbor pro záležitosti Evropské unie a výbor pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu Parlamentu České republiky tak, že nesouhlasí se stanoviskem vlády pokud jde o preferenci dobrovolné spolupráce. Máme za to, že výbory Senátu dostatečně a úplně nevzaly v úvahu, že výše a podmínky úhrady se řídí klinickým posouzením, dostatečně nezhodnotily veškeré dopady návrhu nařízení do systému veřejného zdravotního pojištění České republiky a braly v potaz faktory, které s návrhem nařízení až tak úplně nesouvisejí.

Domníváme se, že je třeba odmítnout v této oblasti, která je podle Smlouvy o fungování Evropské unie v kompetenci jednotlivých členských států jít dál, než je dobrovolná spolupráce a dobrovolné přijímání výsledků takovéto spolupráce. Zdravotnický systém každého členského státu Evropské unie je z pohledu jeho struktury a také způsobu financování jedinečný odpovídající bohatství daného státu a prioritám fiskální politiky, a tomu musí též odpovídat míra ochoty přijímat nové zdravotnické technologie.

Lze tedy závěrem shrnout, že sice vítáme snahu Evropské komise o koordinaci hodnocení zdravotnických technologií, avšak musíme odmítnout snahy o povinné účasti na společném hodnocení a o zavedení povinnosti akceptace a implementace těchto výsledků do národního systému zdravotnictví. Toto je dle platného primárního práva Evropské unie, tedy tzv. zakládajících smluv, plně v kompetenci toho kterého členského státu, a máme za to, že takto je to i plně v souladu se zájmy České republiky a jejích občanů. Děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 110/11/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Eva Syková, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, vážený pane ministře. Výbor projednal na své schůzi tento návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady a přijal k němu usnesení.

Jak už jste tady slyšeli, obecným cílem návrhu je zajistit lepší fungování vnitřního trhu zdravotnických technologií a přispět k vysokému stupni ochrany lidského zdraví.

Specifickým cílem je zlepšení dostupnosti inovativních zdravotnických technologií pro pacienty v Evropské unii. Dalším cílem je zajištění účinného využívání zdrojů a zvýšení kvality hodnocení zdravotnických technologií v celé Evropské unii. A dále zlepšení obchodní předvídatelnosti.

Návrh se vztahuje na nová léčiva a hlavně na inovativní zdravotnické prostředky a má poskytovat základ pro trvalou spolupráci na úrovni Evropské unie, která bude probíhat v takových oblastech, jako jsou společná klinická hodnocení zdravotnických technologií se zaměřením na ty nejvíce inovativní s maximálním přínosem pro pacienty, dále na společné vědecké konzultace, kdy se firmy vyvíjející technologie mohou obracet na příslušné úřady. A dále je to identifikace nových zdravotnických technologií, aby byly slibné technologie odhaleny co nejdříve.

Musím říci, že ze svých zkušeností vím, že toto je v Evropské unii nebo v Evropě vůbec pomalé, mnohem pomalejší, než je tomu třeba v USA nebo v Japonsku a v dalších asijských zemích.

A dále je to průběžná dobrovolná spolupráce v ostatních oblastech. Dobrovolná spolupráce.

Členské státy nicméně budou stále odpovídat za hodnocení neklinických aspektů, např. ekonomických, sociálních a etických těchto zdravotnických technologií a za rozhodování o stanovení ceny technologie a jejím proplácení. Z pozice vlády je negativní, jak jsme tady slyšeli, a nebudu opakovat, v čem je negativní, pan ministr to shrnul, a náš výbor se domnívá, že s tímto shrnutím pozice vlády nelze úplně souhlasit. My shledáváme určité výhody v tomto a dobrou vůli Evropské komise se přiblížit, bych řekla, k účinnějšímu zavádění nových technologií. Takže bych si dovolila přednést vám usnesení našeho výboru.

Senát oceňuje a podporuje v obecné rovině úsilí Evropské komise zlepšit spolupráci mezi členskými státy při hodnocení zdravotnických technologií, jehož cílem je zlepšení dostupnosti inovativních zdravotnických technologií pro pacienty v EU, odstranění dvojího hodnocení, tj. na úrovni EU a vnitrostátní úrovni a zvýšení kvality prováděných hodnocení zdravotnických technologií a zlepšení předvídatelnosti pro podniky.

Nesouhlasí se stanoviskem vlády tak, jak je v současnosti formulováno. Zejména pokud jde o preferenci dobrovolné spolupráce na úrovni EU a prosazování principu subsidiarity ve věci metodologie klinických hodnocení. Zastává v tomto ohledu názor, že vysoce kvalifikované kritické objektivní a respektované hodnocení přínosu konkrétních medicínských inovací nelze trvale zajišťovat pouze na národní úrovni, nebo jen na bázi dobrovolné spolupráce a že tuto činnost je třeba zvládat standardizovaně, spolehlivě a bez zbytečné prodlevy. Naopak v kompetenci státu má ale zůstat rozhodování o způsobu úhrad, ekonomických a sociálních přínosech i důsledcích mezinárodně doporučených inovací v dané zemi podle vlastních podmínek. Zdůrazňuje, že komise má povinnost dbát vysoké úrovně ochrany zdraví při předkládání návrhů opírajících se o článek 114 Smlouvy o fungování EU, jehož účelem je primárně sbližování právních a správních předpisů členských států se záměrem vytvořit fungující vnitřní trh. A dále zdůrazňuje, že cílem návrhu a veškerých opatření s tím souvisejících by v prvé řadě mělo být zvýšení kvality prováděných klinických hodnocení na úrovni EU.

Požaduje vyjasnit pravidla rozhodování koordinační skupiny, neboť považuje formulaci, že koordinační skupina schvaluje zprávy pokud možno na základě konsensu, případně prostou většinou členských států, je-li to nezbytné, uvedenou v čl. 6 odst. 12, za vágní.

Nesouhlasí s rozsáhlým zmocněním pro komisi k vydávání aktů v přenesené působnosti nebo prováděcích aktů, neboť to značně zatěžuje komplexní posouzení obsahu návrhu, v této souvislosti připomíná usnesení Senátu č. 26 ze dne 30. listopadu 2016 k výroční zprávě komise za rok 2015 o vztazích komise s vnitrostátními parlamenty a o subsidiaritě a proporcionalitě.

Dále výbor poukazuje na skutečnost, že návrh svěřuje komisi pravomoc stanovit procesní pravidla pro společné vědecké konzultace a společná klinická hodnocení, tedy např. pravidla pro předkládání informací, údajů a důkazů subjekty zabývajícími se vývojem zdravotnických technologií či pro jmenování hodnotitelů a spoluhodnotitelů. Požaduje, aby byly tyto otázky substantivně upraveny přímo v legislativním aktu, který je přijímán transparentnějším způsobem na základě projednávání na Radě a v Evropském parlamentu. Výbor tedy žádá vládu, aby Senát informoval o tom, jakým způsobem zohlednila toto usnesení, a o dalším vývoji projednávání, a to v okamžiku dosažení politické shody potřebného počtu členských států na hlavních prvcích návrhu, neboť již předtím by se výsledky projednávání v Radě začaly výrazně odchylovat od postoje ČR vyjádřeného v rámcové pozici vlády. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní senátorko a prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů a plnila úkoly garanční zpravodajky.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se uvedeným materiálem rovněž zabýval a já se táži, zda si přeje vystoupit pan senátor Jan Žaloudík jako zpravodaj tohoto výboru? Ano, přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku si o stanovisko k tomuto bodu vlastně řekl, když bych využil lidového vykuňkal, protože nejde jenom o záležitosti EU, ale záležitosti naše a nejen o zdraví naše, ale o zdraví v EU.

Pokud bude prostor, nutnost, zájem, tak případně se přihlásím se svými názory, ale abych je nemixoval, tak bych si dovolil pouze přečíst stanovisko výboru k tomuto, které v šesti bodech je velmi podobné, ne-li totožné, jako to, co tady četla vážená paní kolegyně Syková, a ty tři doplňující body potom vycházely z některých právních věcí. Tak jenom velmi stručně připomenu, že i náš výbor oceňuje a podporuje v obecné rovině toto úsilí EU, zlepší spolupráci mezi členskými státy při hodnocení zdravotnických technologií. Dodal bych, že i dnes i včera, i zítra ve zdravotnictví inovujeme, inovujeme, inovujeme... Takže je to taková dnešní praxe. Má to stránky samozřejmě zdravotní a má to stránky ekonomické.

Nesouhlasíme s tím stanoviskem vlády, jak je v současnosti formulováno, pokud jde o preferenci dobrovolné spolupráce a prosazování principu subsidiarity ve věci metodologie. Zastáváme názor, že vysoce kvalifikované kritické objektivní a respektované hodnocení přínosu konkrétních medicínských inovací nelze trvale zajišťovat pouze na národní úrovni nebo jen na bázi dobrovolné spolupráce, že tuto činnost je třeba zvládat standardizovaně, spolehlivě a bez zbytečné prodlevy. Naopak v kompetenci státu, a to je důležité, má zůstat rozhodování o způsobu úhrad, ekonomických a sociálních přínosech i důsledcích mezinárodně doporučených inovací v dané zemi, a to podle vlastních podmínek to má zůstat. Zdůrazňuje, že komise má povinnost dbát vysoké úrovně ochrany zdraví opírající se o článek 114 smlouvy o fungování EU, a že cílem návrhu a veškerých opatření s ní souvisejících bych v prvé řadě mělo být zvýšení kvality prováděných klinických hodnocení na úrovni EU, což není na optimální úrovni v ČR. Máme se kde učit, ve stručnosti.

Požaduje vyjasnit pravidla rozhodování koordinační skupiny zejména pro situaci, kdy skupina rozhoduje konsensuálně a kdy přistoupí k hlasování prostou většinou, neboť považuje formulaci, že koordinační skupina schvaluje zprávy, cituji: Pokud možno na základě konsensu, případně prostou většinou členských států, je-li to nezbytné", v článku 6, a to pokládáme za vágní, čili je možno na tom ještě trošku pracovat, aby moloch EU zase to byrokraticky nepřežvýkal, takže to potom bude složité. Čili tady souhlasíme, že je tam o čem diskutovat v té věci upřesnění. Je to návrh.

A doporučujeme postoupit dokument k projednání plénu Senátu, což činíme a postoupit případné stanovisko Senátu Parlamentu ČR Evropské komisi. Čili je to víceméně v souladu s tím, co předchozí výbor, jehož závěry tady uvedla paní senátorka Syková, s tím souhlasíme a tady jsem to upřesnil. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Václav Hampl. Prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych se chtěl zastat toho usnesení evropského výboru, nebo podpořit ho, zejména pokud jde o tu část, kde se vyslovuje jistý nesouhlas s rámcovou pozicí vlády. To je ta část, kde se argumentuje tím, že by bylo proti principu subsidiarity, víte, že moje důležitá role v této komoře je dbát na dodržování principu subsidiarity, nebo upozorňovat na jeho případné porušování. Ale v tomto případě si myslím, že ta argumentace principem subsidiarity, pořád je na místě si to hlídat, aby nebyla porušena subsidiarita. Ale tady si myslím, že ta argumentace tím, že by nám to potom dávalo nějaké povinnosti něco hradit a podobně, to já v té směrnici jako takové nevidím, resp. pokud by tam nějaké háčky tímto směrem byly, tak myslím, že je na místě během dalších jednání je odstranit.

To, že ten materiál má podle mě jasnou přidanou hodnotu pro pacienty v EU, to je, myslím, pro mě zřejmé. Prostě vede k tomu, že účinnější léky, zdravotnické technologie budou k dispozici dříve, to je, myslím, evidentní.

Tak jak je v tom stanovisku jak zdravotnického, tak evropského výboru uvedeno, v moderní medicíně je dlouhodobě neudržitelné, aby se ten obrovský objem klinického testování dělal fragmentovaně v každé zemi zvlášť. Po té stránce té účinnosti zdravotnické, bezpečnosti a podobně, tak je zcela na místě si nějak rozdělit úkoly, koordinovat se a dělat to společně. Jiná věc je potom rozhodování na národní úrovni, co z toho může být hrazeno, do jaké míry, v jakém čase a podobně.

Jeden z pohledů, kterým se na to dá také koukat, není asi moc populární, ale myslím, že je reálný, léky a zdravotnické technologie kromě jiného jsou také zbožím, jsou to věci, které se prodávají a nakupují, jestliže budujeme v EU společný trh, volný pohyb zboží, tak si myslím, že se to v zásadě logicky by mělo vztahovat i na léčivé přípravky a zdravotnické technologie. U nich směřujeme k tomu, abychom měli jednotné normy na ty parametry, které to má splňovat. U sekaček se domluvíme, co v celé Evropě znamená posekat trávu. Tady si myslím, že tato analogie se dá použít i na léky a zdravotnické technologie.

A ještě jenom připomínám, je to v tom navrhovaném usnesení obsaženo, možná trochu mimo ten hlavní proud té zdravotnické argumentace, ale je to ozvání se proti přílišnému používání aktu v přenesené působnosti, to je nešvar současné komise, který my opakovaně tepeme. Myslím si, že toto je další dobré místo, kde se proti tomu ozvat.

Děkuji vám moc za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, nyní vystoupí pan senátor Jan Žaloudík.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, já jenom dodám svůj osobní názor, který může rezonovat i s tím, co bylo řečeno ve výboru, co jsme diskutovali ve výboru, v čem je podstata věci. Všechny ty novinky, které se na nás hrnou, ať už v lécích nebo v materiálu, jsou vítané, ne všechny musí být dostatečně přínosné.

Jedna věc je registrace, to, že lék, pomůcka nebo přístroj je bezpečný, nový, přináší něco třeba, že může být používán. Druhá věc je vyhodnocení za rok, za dva, někdy bohužel za tři až za pět, nakolik se věci ukázaly s nežádoucími účinky, nakolik jsou třeba jinak indikovány, měly by být vyčleněny pro tu či onu skupinu nemocných, případně nakolik je tam ještě cost effectivity, to znamená, abychom za maličký přínos neplatili potom obrovskou částku, nebo musíme se taky rozhodovat, jak jsme ochotni financovat prospěch pro jednoho pacienta, třeba podávání další stovce, které to prospěšné nebude. A to se zjistí až časem. My na to mechanismy účinné v Česku de facto nemáme, ač o nich mluvíme. Hovoříme o HTA, samozřejmě, některé ústavy, kliniky, obory se o to snaží různě. Vyhodnocení těchto technologií, připomenu, 10 let se tady dělá robotická chirurgie. Znám jednu HTA analýzu, která srovnává klasické operování prostaty s robotickým, 900 versus 450 případů, dodneška si toho třeba ani nikdo nevšímá. Ani to vyhodnocovat nechce.

V této věci jsou nepochybně dál Němci, především, Angličané, když je EU nutí k přechodu, tak dobře, ale určitě NHS se o to tím systémem stará celá léta. A samozřejmě jsou příklady Švédska, Francie a dalších. Nedělejme si iluze, že když velké země dojdou po nějaké HTA analýze k něčemu kvalifikovanému, ty kapacity mají větší nejenom odborné, ale i finanční, my dojdeme k úplně jinému závěru, tak ten závěr může platit pro nás, ale těžko ho někdo bude respektovat v tom zahraničí. O tomto se před mnoha desítkami let bavili už v USA, takže ti také nemají subsidiaritu, Západní Virginie nebo Arizony, v tom, když FDA prostě se postaví k nějakému léku tak či onak. Nelze to udělat hned v té fázi registrace, protože až život přináší ta upřesnění. Je to prakticky vždy.

Čili my říkáme jednu věc, účastněme se toho procesu, jsme v pozici žáka. V mnohém se tam poučíme. Nevypadávejme z toho procesu, samozřejmě, bojujme tam proti byrokracii, proti tomu, co nás v té EU často zlobí. Ale buďme v tom aktivní, učme se tam, protože neexistuje subsidiarita nemocí na národní úrovni. Nemoc nekončí u Mikulova, nezačíná v Poysdorfu v Rakousku. Ty věci jsou těžce nadnárodní, my bychom se k nim nadnárodně měli stavět.

Samozřejmě, že je třeba si hlídat to, aby nám někdo něco potom nevnucoval, ale ono je to spíš opačně. Spíše některé ty věci se budou přehodnocovat a škrtat, zda miliony věnované do nějaké takzvaně velice převratné léčby se nakonec vracejí ku prospěchu pacientů. Takže je to spíš o upřesňování a někdy i vracení se k těm původním konceptům. Myslím si, že tento metodologický koncept by měl být nadnárodní. A co je tam uvedeno, to tady zdůraznil pan ministr také, je, že tu stránku, jestli potom jsme schopni nějakou vysoce inhalativní léčbu zaplatit, za jakých podmínek, nebo se to může týkat také různých etických hledisek, různých názorů v rámci Evropy, tak máme právo si to hlídat sami, to v tom návrhu té směrnice je uvedeno.

Já vůbec nepochybuji, že ta cesta té směrnice ještě bude i v Evropě trošku komplikovaná, protože zejména větší státy typu Německa si tam uplatňují svoje hlediska. Samozřejmě i velmi racionálně. Ale hodně bych varoval před tím, abychom se procesu neúčastnili, říkali, my chceme být vysoce subsidiární a dobrovolní. Já jsem z oboru chirurgie, tam ta dobrovolnost operování je taková, buď se operuje, nebo se neoperuje, buď je to potřeba, nebo to není potřeba, a pak se do toho musí jít. Takže takové to dobrovolně, subsidiárně v některých věcech, nevím.

Já nechci tady působit jako eurohujer, ale na druhé straně jaksi nemám důvod, zejména v této věci, napadat maminku Evropu, že se snaží trošku synchronizovat věci, nebo koordinovat věci, ze kterých můžeme mít obecně všichni prospěch. Takže to je můj osobní názor. Myslím si, že bychom měli zejména tam vyslat lidi, účastnit se toho, být v tom aktivní. V medicíně je to tak, že můžeme být malý stát a můžeme tam mít svoje velice významné zástupce. Tam to naštěstí není armáda, kde musíme vykazovat pluky. Osazoval bych všechno, co se dá, v rámci toho procesu hodnocení, reálného hodnocení přínosu nových zdravotnických technologií, protože na jedné straně jsou nadějí, na druhé straně jsou jistotou, že to bude dražší a dražší, že to budeme těžko v některých aspektech zvládat.

Takže to je takový výlev spíše emoční, aby to dnešní dopoledne bylo zahájeno taky srdcem, nepochybuji, že rozumem z vaší účasti. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Tomáš Grulich.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych chtěl upozornit na to, tady se samozřejmě hovoří odborně, já bych do toho těžko samozřejmě jako filozof mohl zasahovat. Nicméně, chtěl bych upozornit na to, že Poslanecká sněmovna, resp. její evropský výbor přijal odůvodněné stanovisko právě kvůli subsidiaritě, chtěl bych, jestli by nám pan ministr vysvětlil, nebo zaujal k tomu postoj k tomu, co přijala sněmovna, my tady odůvodněné stanovisko odmítáme, sněmovna ho přijala, tak jestli byste nám mohl k tomu říct postoj vlády a postoj ministerstva.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Ptám se... Hlásí se ještě pan senátor Jiří Čunek, prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já myslím, že bychom měli při tomto tisku ještě dbát než na ty odborné záležitosti, kterým stejně nakonec rozumí jenom ti, kteří se v tom výzkumu přímo pohybují, nebo tu aplikaci toho výzkumu potom provádí vlastně, to znamená to testování, které když přejde ze zvířat, tak potom už do té klinické působnosti, tak to je samozřejmě odbornost, které drtivá většina z nás, do které nemůžeme zasahovat, ale můžeme zasahovat do jiné věci, a to je diskuse o tom, jaká je normotvorba a cenotvorba. Faktem je, že to tady naznačil kolega Koliba, pardon, kolega Žaloudík, omlouvám se, a to jsou věci, které pro nás zůstávají zahaleny proto, že kdo nerozumí tomu procesu nebo nepronikne do toho procesu výzkumu, tak pak i cenotvorba je neuvěřitelná záležitost.

Jak víte, já se teď zabývám zdravotnictvím. Jsou to záležitosti, nad kterými zůstává rozum stát, proto, že to, co minulý rok bez diskusí stojí 14 milionů, tak to tento rok už stojí jenom sedm, a to jenom proto, že jsme udělali nějakou soutěž mezi těmi dodavateli léků. Celkově to třeba jenom v našem kraji dělá zhruba 150 milionů rozdílu na čtyřech nemocnicích, to znamená 5 miliardách. Jenom za léky. Já si myslím, že tento postup, kdy nechci vůbec mluvit o výzkumu, ale o společném modelu evropském, kdy ČR je vydána de facto na pospas tomu, jestli se proti nám jednotliví dodavatelé různých farmak spojí nebo nespojí, jestli soutěže, které děláme u cytostatik, jsou dostatečně dobré, zda celý stát se do toho má zapojit, nebo jenom jedna nemocnice. Tady si myslím, že ten směr evropský je potřeba podporovat a zapojit se do něj. Ta otázka, která tady padla od kolegy Grulicha, tu nechávám stranou. Ta je taky důležitá, samozřejmě. Ale ten samotný proces toho, aby se Evropa zapojila do těch společných věcí, tak jak se zapojila do cen operátorů mobilních telefonů, kdy bez toho společného tlaku by nemohlo skutečně dojít k tomu, aby cena volání nebyla naprosto nepředražená a nadhodnocená, jak jsme to viděli předtím, tak stejně tak tady u této záležitosti si myslím, že jedině ten společný tlak může vést k tomu, aby cena nejenom za nové léky, ale zkrátka cena za léky byla přiměřená, protože se bude sledovat ten proces od začátku. To je v zásadě moje připomínka k tomu, aby když pan ministr nebo vláda obecně, naši vyjednavači budou v evropských strukturách vyjednávat tyto věci, tak jedna věc skutečně je, jedna záležitost je ta odborná, to jsou ty odborné pohledy, a druhá je věc společné hlídání cenotvorby nových léků. To je připomínka směrem de facto k panu ministrovi. Já bych mu tím položil tedy otázku, jestli tyto věci se také společně diskutují, zda vůbec takovýto názor je v evropských strukturách teď diskutován mezi evropskými státy.

Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já tady na úvod se připojím k tomu, co tady říkal můj kolega, pan senátor Grulich, poprosím pana ministra, aby pokud možno ještě v rámci rozpravy reagoval na zdůvodnění, která tady přednesli postupně tři profesoři, paní profesorka Syková, pan profesor Žaloudík a pan profesor Hampl, neboť my máme k dispozici návrh na usnesení našeho VEU, kde v tom bodě 2 je napsáno, že ten výbor nesouhlasí se stanoviskem vlády, tak, jak je v současnosti formulován, a tak dále. Pokud my ostatní, kteří jsme se tou tématikou tak podrobně nezabývali, máme zaujmout nějaké stanovisko ze znalosti té věci, tak bych čekal, že navrhovatel, jinými slovy obhájce toho stanoviska nebo pozice vlády, v rámci té rozpravy vystoupí, zdůvodní, proč to stanovisko, resp. pozice vlády je jiná, než je pozice, řekněme, našich kolegů senátorů, profesorek a profesorů, abychom my si potom mohli udělat názor, zatím to za něj udělal pouze pan senátor Grulich, který tady zdůraznil ten princip subsidiarity jako věc, která není dodržena v té přípravě toho nařízení.

Takže tolik můj apel na pana ministra, neboť pokud on bude argumentovat až v závěrečném slovu, tak právě naši kolegové už nebudou moci vystoupit, nebudou moci reagovat případně na jeho jistě velmi dobré zdůvodnění, které tady přednese.

Takže to je moje jedna věc a jedna prosba.

A druhá, já bych poprosil pana ministra, aby také řekl tady, kdo z ministerstva zdravotnictví nás v rámci té skupiny, která na přípravě toho nařízení pracuje, připravuje ty podklady potom pro jednání Rady ministrů a podobně, zastupuje ČR, co to je za člověka, do jaké míry konzultuje ta svá stanoviska, řekněme, s ostatními ministerstvy a expertními skupinami, které se touto problematikou zabývají. Já sám mám zkušenost, která mě provází poté, co jsem mapoval nebo se snažil zjistit, kdo a jakým způsobem vyjednával v rámci přípravy obecného nařízení o ochraně osobních údajů, tam jsem zjistil, že příslušný zástupce ministerstva vnitra vůbec nekomunikoval s Úřadem pro ochranu osobních údajů, tudíž potom vzniklo nařízení, které dneska přináší určité problémy, tak proto ten můj dotaz, jakým způsobem a jak je zapojeno ministerstvo zdravotnictví do té skupiny, která to nařízení připravuje a která ho potom předkládá Radě ministrů, kde pan ministr bude také sedět a bude potom zaujímat stanovisko k nějakému schválení a případně dalšímu předložení Evropskému parlamentu.

Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Pan ministr, prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

K tomu, co tady bylo řečeno, bylo toho několik, doufám, že na nic nezapomenu. Stanovisko vlády z hlediska právě udržení principu subsidiarity se v tomto směru opírá o primární dokumenty, zejména smlouvu o fungování Evropské unie, která v článku 168, odst. 7. jasně stanoví, že členské státy jsou odpovědny za stanovení jejich zdravotní politiky a za organizaci zdravotnictví a poskytování zdravotní péče. A ten náš pohled je takový, že tímto nařízením se vysloveně zasahuje právě do tvorby oné zdravotní politiky členských států, protože se ukládá povinnost přijmout výsledek toho společného klinického hodnocení při hodnocení zdravotnických technologií na národní úrovni, ve smyslu jediného možného a konečného závěru.

To znamená, vysloveně v tomto směru se o „oktrojuje“ tento závěr společného klinického hodnocení a z našeho pohledu to skutečně není namístě. Ostatně i směrnice o Kodexu společenství týkajícího se humánních léčivých přípravků jasně říká, že stanovování cen a úhrad léčivých přípravků z veřejných prostředků spadá do výlučné působnosti členských států Evropské unie. A tam samozřejmě to klinické hodnocení je spojeno i s cenotvorbou a s přiznáním úhrady z veřejného zdravotního pojištění. Takže tam jsou ty věci propojené a my si myslíme skutečně, že by v tomto směru měly mít členské státy a Česká republika možnost si přizpůsobit to hodnocení vlastním našim podmínkám.

Neřku-li ještě můžu zmínit jednu důležitou skutečnost, že tímto nařízením se v zásadě eliminuje možnost podání opravného prostředku proti vnitrostátnímu rozhodnutí, tak, jak je to dnes. Protože dnes při stanovování cen a úhrady a hodnocení nákladové efektivity je jasně umožněna možnost, aby celý proces probíhal ve správním řízení. A je tam samozřejmě pak možnost podání správní žaloby a soudního přezkumu. Tímto nařízením se tato možnost vylučuje. To znamená, nebude možno to finální rozhodnutí jakkoli přezkoumat v rámci soudního řízení, tak, jak je tomu dnes podle naší vnitrostátní úpravy. Což taktéž považujeme za rozpor v právu na soudní ochranu, která dnes je umožněna. Ostatně vychází to opět i z transpoziční směrnice Rady 89/105 EHS, která skutečně ukládá, že žadatel o stanovení úhrady léčivého přípravku ze systému veřejného zdravotního pojištění má mít možnost opravného prostředku proti vnitrostátnímu rozhodnutí.

Takže myslíme si, že tato možnost soudní ochrany, soudního přezkumu se takovýmto nařízením, které jasně stanovuje, že je možné přijmout pouze tento jediný konečný závěr onoho společného klinického hodnocení, vylučuje. Z tohoto pohledu si myslíme, že to tedy není namístě a není to správné. A chceme, aby v tomto směru byla určitá volnost pro členské státy v rámci jejich vnitřního procesu. My nemáme nic proti tomu skutečně na evropské úrovni spolupracovat. Ostatně už dnes to děláme v rámci sítě EUnet a GTA, což je takové skutečně spíše dobrovolné sdružení, projekt, který má za cíl se vzájemně inspirovat v rámci členských států. Takže my nemáme problém s tím skutečně takto spolupracovat na dobrovolné bázi, ale máme problém s tím, přijímat závazná a jediná řešení, která vznikají právě z onoho procesu klinického hodnocení, toho společného, které tak, jak je navrhováno oním nařízením.

Z tohoto pohledu skutečně si nemyslíme, že to je ve prospěch České republiky, z těch všech důvodů, které jsem tady doufám zmínil a případně můžu doplnit. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře za vaše vyjádření. A nyní vystoupí paní senátorka Eva Syková.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Eva Syková:  Pane ministře, vážení kolegové, já bych ještě chtěla upozornit na několik věcí. Ona to není tak úplně pravda, že některá rozhodnutí nebudou závazná. Budou závazná, a je to dobře, že budou závazná. Ony už teď jsou, protože my máme evropskou medicínskou asociaci, tzv. EMu, která spolupracuje úzce s naším Státním ústavem pro kontrolu léčiv a jakákoli klinická zkouška, která se schvaluje u nás, je zároveň schválena, nebo musí být schválena tou evropskou asociací. Tady to znamená, že my ani nebudeme moci stejně rozhodovat o tom, jestli bude nějaký inovativní přípravek uznán jako léčebný prostředek, protože to za nás stejně udělá někdo jiný.

Stejně, pokud jsou moderní terapie natolik inovativní, tak dochází k tzv. multicentrickým studiím. To znamená, ta studie nemá žádnou velkou validitu, pokud se stejně provede pouze na národní úrovni. Takže už dneska probíhají klinické studie. Např. slovenská studie na Alzheimerovu chorobu, na vakcínu proti Alzheimerově chorobě dneska probíhá ve čtyřiceti pracovištích po celé Evropě. A je to takhle schváleno tou medicínskou asociací. Čili já si myslím, že to je jen o tom, že EU chce, aby se posílila, aby se usnadnilo to, že to nebudeme za mnoho peněz dělat v jedné zemi, ale že rychleji se nové medicínské technologie do praxe dostanou, protože bude stimulováno to, aby to bylo testováno v různých zemích. Když to takhle v těch různých zemích bude testováno a ty výsledky tam budou, tak ty země to budou lépe přejímat. Samozřejmě že cena je naše záležitost a myslím si, že není nikde řečeno, že by nám někdo nařizoval nějakou cenu, nebo něco podobného.

Víte, ještě je tady jeden aspekt. Ta registrace toho prostředku, která bude učiněna v nějaké zemi, je zároveň z hlediska už existující Evropské medicínské asociace vlastně registrována pro všechny země. Takhle to je. To není tak, že v jedné zemi samozřejmě náš Státní ústav pro kontrolu léčiv to přijme a je to tak ve všech zemích. Čili kdybychom se my k tomu nepřipojili, tak co budou dělat naši pacienti? Oni budou jezdit do Německa? Už jsme to tady zažili s Protonovým centrem a s protonovou terapií, že naši pacienti, když to nemohli tady mít a bylo to schváleno v Německu, tak jezdili za tou terapií do Německa. Tak tohle si myslím, že je taky jeden z aspektů, který Evropská unie chce odstranit, aby to bylo závazné, když bude jasně prokázána účinnost, že se to ty země skutečně pokusí zavést. Neříkám, že jim to někdo úplně nařídí, ale že se to pokusí zavést. Aby tady nebylo to, že naši pacienti budou jezdit do Švédska a tamhle španělští pacienti budou jezdit do Německa a něco podobného. Tak to si myslím, že je také jeden z těch důvodů, proč tomu tak je.

Já bych to skutečně viděla z hlediska vědeckého, že to stojí strašné peníze. Už tady bylo řečeno o zvířatech, bylo tady řečeno o klinických studiích, tak bych to považovala za čin z hlediska Evropské unie velice prospěšný a vhodný. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko, a nyní vystoupí pan senátor Václav Hampl. (Hlas z pléna.) Tak to já jsem nevěděl. Tak teď pan senátor... Možná, že bude lepší, když vystoupí pan senátor, že budete reagovat i na něj. Pane senátore, pojďte, už jsem vás ohlásil. Pan senátor Hampl má slovo. Pane ministře, máte tam tlačítko. A vy nemáte kartičku, viďte? Tak se hlaste rukou.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové.

My jsme tu argumentaci cenotvorbou slyšeli už na evropském výboru, slyšeli jsme ji teď v úvodním slově pana ministra a teď jsme ji slyšeli znovu od pana ministra v té replice. Ale já mám pocit, že já se asi dívám na nějaký jiný dokument, protože když se podívám tady na shrnutí – a teď nechci listovat v celém tom návrhu nařízení, ale když se podívám na shrnutí, tak to říká, že „má poskytovat základ pro trvalou spolupráci na úrovni Evropské unie, která bude probíhat v těchto oblastech: 1. Společná klinická hodnocení zdravotnických technologií se zaměřením na ty nejvíce inovativní, s maximálním přínosem pro pacienty.“

Jinými slovy klinická účinnost, jestli to funguje, jak dobře to funguje? Ne, kolik to stojí.

„2. Společné vědecké konzultace, kdy se firmy vyvíjející technologie mohou obracet na příslušné úřady.“ To moc nesouvisí s penězi, souvisí to s tím, aby to fungovalo. „3. Identifikace nových zdravotnických technologií, aby byly slibné technologie objeveny co nejdříve.“ Moc to nesouvisí, kolik to bude stát. Nebo souvisí s tím, kolik to nakonec bude stát, ale nesouvisí to s tím, jestli to bude nějaká pojišťovna proplácet nebo ne. A „4. Průběžná dobrovolná spolupráce v ostatních oborech.“ Tak s tím doufám už není vůbec žádný problém.

Takže já samozřejmě naprosto souhlasím, že cenotvorba souvisí s klinickým hodnocením. Když něco nebude fungovat, asi to nebude stát moc peněz. Když to bude fungovat dobře, možná to bude stát víc peněz. Ale to, že si podělíme práci, že nebudeme dělat čtyřikrát nebo čtyřiadvacetkrát ten stejný klinický test, on je náročný na ty lidi. To se dělá na pacientech. Je potřeba, aby velký počet pacientů souhlasil s tím, že nějaký nový lék na sobě odzkouší. Tak tohle si nějak podělit mezi těmi státy a pak následně na národní úrovni si rozhodneme, co z toho budeme platit, v jaké míře, komu a kdy.

Takže já si myslím, že jak já to čtu, tak ta argumentace suverenitou státu, pokud jde o cenotvorbu a způsoby proplácení a hrazení pojišťovnami atd., což je důležitá věc a rozhodně patří do subsidiarity, tak já tady nevidím její bezprostřední ohrožení. A říkám, pokud by tam náhodou z nějakého detailu vykukovalo, tak ten proces vyjednávání, který je před námi, tak naprosto podporuji, aby se tam tohle vyřídilo.

A to samé v podstatě platí, pokud jde o tu nemožnost přezkumu. Ten přezkum se netýká klinické účinnosti těch technologií a léků, toho, jestli to funguje nebo nefunguje. To nemá cenu, aby soud přezkoumával. To jsou tvrdá čísla, která buď platí, nebo ne. Přezkoumává se to rozhodnutí, jestli to hradit, nebo nehradit, je nějakým způsobem košer. A to podle mě může klidně zůstat zachováno. Děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a pan ministr se hlásil o slovo. Prosím, pane ministře.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, dámy a pánové.

Já chápu tu argumentaci pana senátora, že to takto není explicitně stanoveno. Na druhou stranu z našeho pohledu a z praxe i v rámci fungování Státního ústavu pro kontrolu léčiv, tak to jsou spojité nádoby. Pokud posuzujeme onu účinnost, onu nákladovou efektivitu, tak s tím je pak spojeno přiznání ceny a úhrady. A v tomto směru vidíme ten potenciální problém pro Českou republiku, tak, abychom měli vliv na to, že nebudeme zkrátka mít např. z našich prostředků veřejného zdravotního pojištění, protože nejsme tak bohatá země, např. jako Německo nebo jiné státy, na to, abychom hradili tyto technologie. Které samozřejmě jsou bezpečné, jsou registrované. To není otázka bezpečnosti, to je skutečně otázka oné účinnosti a nákladové efektivity v rámci HTA, v rámci posuzování zdravotnické technologie. To nejsou jenom léky, u těch léků, to je jeden případ, ale toto nařízení se týká i různých nových technologií dalších.

A tady byl zmíněn proton, což je samozřejmě docela dobrý příklad, kdy u nás řada odborníků, přestože sice v Německu to je hrazeno, bylo to nějak vyhodnoceno nejspíše, tak řada odborníků z oblasti onkologie nepodporuje hrazení protonové léčby jakožto neefektivní. Takže se pak může stát, že tato léčba bude vyhodnocena na evropské úrovni jako účinná, bezesporu, a my budeme nuceni ji hradit, přestože odborné názory – zrovna třeba v tomto příkladě – jsou velmi rozporuplné z hlediska účinnosti té léčby a efektivity. Takže z tohoto pohledu my se skutečně obáváme, že toto jsou spojité nádoby a že ten společný proces, kdy skutečně je tam závazné ten finální integrální závěr konečný a závěr v rámci toho hodnocení, takže může znamenat to, že dojde k navýšení výdajů z veřejného zdravotního pojištění v případech, kdy možnosti našeho systému tomuto nebudou odpovídat.

Jinak ještě, abych řekl panu senátorovi Vystrčilovi, omlouvám se, předtím jsem na to zapomněl, za Ministerstvo zdravotnictví vyjednávají zástupci Ministerstva zdravotnictví, odboru farmacie, a pak zástupci Ústavu pro kontrolu léčiv. Konkrétní jména kdyžtak mohu dodat. Takže si myslím, že jsou to lidé, kteří jsou kompetentní a jejich stanovisko je i obsaženo v tomto mém, které jsem přednesl. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pan senátor Jan Žaloudík vystoupí nyní.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové.

Já myslím, že teď došlo k podstatě věci, tak řeknu tři slova. Víte, vždycky když je nějaký problém, tak je za tím strach. A tady je strach tří skupin. Ta mezinárodní analýza, která už bude těžko zpochybnitelná nějakým soudním znalcem z Horní Lhoty, může mít trojí důsledek. Buď se zjistí, že je něco úžasně fungující, úžasně levné – o tom nikdo nebude pochybovat, a zítra to bude všude. Nebo se zjistí, že je něco úžasně účinné a fungující po léta, ale úžasně drahé. A z toho má samozřejmě oprávněně strach celý ten komplex států, ať už jde o mandatorní zdravotní pojištění, anebo ministerstvo. Takže tam se bojí o něco, co se dalo zatím zadržovat a zpochybňovat, takže se do toho bude muset jít naplno.

Pak je tam třetí skupina, která si myslím, že je hodně zajímavá, hodně nadějná, a to je skupina strachu farma firem, že něco, co se tady po léta platí, co nezvládáme, má to miliardové nárůsty, tak se v HTA analýze těchto spojených sil, spojeneckých sil po třech pěti letech – a nemůžu jmenovat jednotlivé preparáty, ale můžu říkat třeba o skupinách různých biologických léčeb a imunoterapií a tak. – ukáže, že to až tak účinné není. Nebo jenom v nějaké skupině, v nějaké indikaci, a tam se upíšou zisky. Tak to ty firmy nebaví. Protože takhle, když něco upíšou v Holandsku, tak se dá jít ještě do Maďarska a do Česka a tam to ještě chviličku běží. A dají se také dělat různé cenotvorby a tam zvýhodňovat. My totiž celá léta jedeme v takové mezinárodní skupině v Holandsku, a je to taková spíš zájmová činnost, ale srovnáváme si třeba ceny léků, proč a tak.

Takže to by se najednou narovnalo. A v čem je teď náš strach? Byli tady jmenováni profesoři, dobře, tak profesorů je hodně, spíš na práci je potřeba lidi. Ale já bych řekl k celé té lékařské veřejnosti, která se oprávněně bojí toho, že v tom nadále tak trošičku budeme pořád vlát, plát, plápolat, a budeme pacientům vlastně prosazovat, protože my to děláme, pacienti si neříkají u pojišťoven o hrazení, proboha. Vy si myslíte, že bychom nějakého pacienta tomu vystavovali? Ne, my za ně bojujeme v paušálu a vymáháme to za ně u pojišťoven. A přitom tak úplně zase nejsme přesvědčeni o tom, že jim to prospívá. Ne prospívá, ale že to má ten přínos za ty peníze, samozřejmě jim to neškodí, a tam se zase bojíme, že jsme ve víru.

Pojišťovna řekne, ne, ne, toto už ne, protože už je listopad, to už je podzimní rakovina, tady už na to peníze nejsou. Na jarní možná budou. Mezitím, co nám firmy hlásají, jak je to všechno úžasné, a když to zázemí není, tak ta argumentace není. Čili trojí strach, přátelé, trojí strach. Strach státu, že to, co bude seznámeno jako vysoce účinné, a vysoce také náročné, nákladné, najednou nám přinese vyšší náklady – takové příklady jsou. Strach firem, že to, co bylo proklamováno jako vysoce účinné a vysoce nákladné, se najednou ukáže jako jenom částečně účinné, nebo nepříliš účinné, a tam upíšou ty firmy. A strach lékařů, že se pořád budou pohybovat v takovém tom prostředí, kdy se řekne na jednu stranu: "Bezvadné, udělali jste studii v Horní Lhotě, je to bezvadné, ale co to znamená v evropské studii a bude se to používat, jak se to hodí a podle reklam.

Takže to jsou ty tři strachy, které se prolínají. A jak říkám, nelze tomu asi odolávat jinak, než hledat, jak říkal Mistr Jan Hus, tu pravdu.

A tato pravda musí být trošku robustnější, každý máme svoji pravdu.

Pana ministra bych jenom požádal v druhé věci, ke které ho vyzvali vážení kolegové Zeman a Vystrčil, aby zástupci, kteří nepochybně budou kooperovat a pharma skupina na ministerstvu je kvalifikovaná, superkvalifikovaná. Jak sám zdůraznil, jde také o přístroje, o materiál, jsme teď v procesu, jak se vyrovnat s kategorizací zdravotnických prostředků, a ten, kdo rozumí pharma byznysu, pharma průmyslu, nemusí tak úplně rozumět zrovna třeba protonům anebo robotice, tak kdyby i z toho, co zbylo z přístrojové komise, zda ještě nebo není, kdyby i lidé, kteří jsou zodpovědní za přístrojový rozvoj, se tam objevili také, víte co, už jsme dostali na kolena mnoho režimů a dostali jsme na kolena i protony. Protony nejsou tak velký problém. Tam stačí, kdyby se držela trošku pravidla, protože to, že vážená nejmenovaná Vojenská zdravotní pojišťovna mimo pravidla hradila úplně všechno, teď to přehodnocuje, protože si vyměnila ředitele, tak to už s vědou nemá nic moc společného. Proto nemají svoje indikace. A proto evropská HTA by ukázala, jestli má smysl za toho půl milionu máte reklamy v televizi, týkající se zabránění prostaty nebo ne. To by ukázala HTA analýza, to neukáže protonové centrum v Praze na Bulovce nebo při Bulovce. To neukáže, protože to bude říkat, že ano. A to neukážou lidé, kteří budou říkat, že ne. A také v Mnichově, kde se září 10 roků protony , tam mají i své indikace, tam také nezáří napříč.

To je velice správný příklad z oblasti nelékové, jak dosáhnout robustního zjištění, kdy máme používat nákladnější protonovou léčbu.

To je spíše jenom replika, a pana ministra bych požádal, aby tam, když bude jednání o přístrojích, nebyla jenom pharma skupina. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Pan senátor Žaloudík byl poslední přihlášený do rozpravy, takže si dovoluji rozpravu uzavřít. Pane ministře, vy máte nyní ještě jednou slovo, nebo právo na slovo, a to je zhodnocení a vyjádření se k diskusi. Chcete ho využít? Nechcete. Proto poprosím garanční zpravodajku, aby zhodnotila diskusi a uvedla nám, o čem budeme hlasovat.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Eva Syková:  Vážení, já bych shrnula, že v diskusi vystoupilo osm senátorů, někteří z nich dvakrát, a dvakrát pan ministr, odpověděl na dotazy a přednesl svůj názor.

Existuje zde doporučení dvou výborů, které se v podstatě shoduje, A doporučovala bych, abychom schválili usnesení výboru pro záležitosti Evropské unie.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní zpravodajko. Přizvu další senátorky a senátory do sálu k hlasování.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak jak jej přednesla senátorka Eva Syková a jak máme v písemné podobě žlutý tisk č. N 110/11/02. Je to doporučení k vyjádření Senátu.

O tom budeme nyní hlasovat. Přítomno je 71 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 36.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 4 registrováno 72, kvorum 37, pro návrh 5, proti 6, návrh byl schválen. (Poznámka: Počet hlasů pro zřejmě nesouhlasí.)

Děkuji všem aktérům.

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o jakosti vody určené k lidské spotřebě (přepracované znění)

Tisk EU č. N 111/11

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. N 111/11 a N 111/11/01. Prosím opět pana ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, aby nás s těmito materiály seznámil.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji za možnost představit návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o jakosti vody určené k lidské spotřebě.

Návrh této směrnice byl dlouhodobě avizován a připravován pracovními orgán Evropské komise, a to i za expertní účasti České republiky. V současné době již proběhla i první jednání pracovních orgánů Rady EU.

Součástí návrh je i posouzení dopadů, které zohledňuje výstupy veřejné konzultace a staví na několika podpůrných studií jak Evropské komise, tak např. i Světové zdravotnické organizace. Během konzultace a jejího následného vyhodnocení byly identifikovány četné problémy, například zastaralé ukazatele kvality vody či zastaralý přístup k monitoringu kvality vody. Identifikovány byly také bariéry pro vnitřní trh ve vztahu k výrobkům pro styk s pitnou vodou, nedostatek transparentnosti a dostupných informací či omezení ve vlastním přístupu k pitné vodě.

Hlavními cíli revize směrnice jsou lepší ochrana zdraví a životního prostředí. Dalšími cíli jsou zajištění vysoké kvality pitné vody, její finanční dostupnost či modernizace, prevence a integrovaný přístup k zajištění kvality vody.

Česká republika dlouhodobě novelu směrnice vítá, i když zdaleka ne se vším v prvním návrhu souhlasí a předpokládá proto aktivní diskusi v rámci pracovních orgánů Rady. Jako problematické vnímáme zejména rozšíření působnosti směrnice nad rámec směrnice stávající. Předložený návrh nad rámec zajištění bezpečnosti a kvality vody požaduje zajištění dostupnosti vody pro okrajové společenské skupiny a širou dostupnost vody na veřejných místech zdarma či řeší její úspory.

Uvedená hlediska je třeba vyhodnotit z hlediska subsidiarity ve vztahu například k oblasti sociální politiky.

Nad rámec stávající směrnice zachází také poskytování informací spotřebitelů o různých technických a finančních otázkách výroby a spotřeby vody. Většinou těchto informací provozovatelé vodovodů sice již disponují, avšak zveřejnění některých údajů bez uvedení náležitého kontextu může být pro spotřebitele zavádějící.

Jednou z významných nových oblastí, které směrnice zavádí, je analýza rizik. Česká republika již při současné transpozici směrnice Evropské komise 2015/17/87, kterou se mění přílohy č. II. a III. stávající směrnice zavedla tzv. posouzení rizik pro systém zásobování vodou pro provozovatele vodovodů. Návrh směrnice nyní požaduje i analýzu rizik vodních útvarů. Zavádí také analýzu rizik vnitřních vodovodů na výskyt legionel a olova u tzv. prioritních budov definovaných jednotlivými členskými státy, jakými mohou být např. zdravotnická zařízení, školy, ubytovací zařízení či věznice.

Výrazné změny jsou navrhovány i v oblasti rutinního monitorování kvality pitné vody provozovatelem vodovodů. I když se v návrhu počítá s flexibilním přístupem na základě provedení místní rizikové analýzy daného systému zásobování, z návrhu vyplývá, že pro menší vodovody by přijetí návrhu v současném znění znamenalo podstatně vyšší četnost monitorování a tudíž i nákladů, což však nemusí být ve všech případech odůvodněné.

Česká republika nesouhlasí s tím, že z přílohy I. popisující požadavky na kvalitu vody, byly vypuštěny všechna tzv. indikátorové ukazatele, včetně např. senzorický, jako je pach a chuť vody. Za problematické považujeme také zrušení možnosti výjimek.

Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tento tisk, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 111/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Orel, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo. Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře. Výbor pro záležitosti EU projednal návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o jakosti vody určené k lidské spotřebě na své 21. schůzi 21. března t. r.

Blíže vás seznámím s doporučením, které výbor přijal.

V bodě I. souhlasíme s potřebou revize předmětné směrnice v obecné rovině a podporujeme cíle návrhu a oceňujeme návaznost návrhu na evropskou občanskou iniciativu právo na vodu. V té souvislosti připomínáme usnesení Senátu z roku 2014 ke sdělení komise o evropské občanské iniciativě, ve kterém Senát nepovažoval původní reakci komise na tuto iniciativu za dostatečnou.

V bodě II. doporučujeme v souvislosti s požadavkem zajištění přístupu k vodě určené k lidské spotřebě zranitelným a marginalizovaným skupinám provést sociogeografickou analýzu, která by vyhodnotila situaci v ČR a doporučila, zda je tento přístup v této souvislosti ke konkrétním opatřením vůbec žádoucí. Osobně se domnívám, že ČR s tímto nemá žádný zásadní problém. Možné jiné státy EU. Za druhé podporuje novelizaci směrnice, pokud jde o požadavky na kvalitu vody a její kontrolu. Výčet sledovaných ukazatelů vychází z aktuálních vědeckých poznatků o dopadu na lidské zdraví a je předpoklad, že směrnice bude opět platná velmi dlouhou dobu. Ta směrnice platí 20 let. Je potřeba počítat s jinými druhy znečištění ohledně ekosystému zajišťující zdroje pitné vody a domníváme se, že je nutné zaujmout nějaký proaktivní přístup podpořit rozšíření a zpřísnění monitorovacích indikátorů, kterou tato směrnice nebo ten návrh směrnice navrhuje. Víme všichni, že se v posledních letech nebo v loňské roce zjistilo zhoršení nebo podstatné zhoršení podzemních vod v souvislosti s aplikací pesticidů v rámci pěstování energetických plodin.

Za třetí. Výbor považuje také poskytování informací spotřebitelům o technických a finančních otázkách výroby a spotřeby vody za žádoucí přispívající k větší transparentnosti. Je však toho názoru, že namísto automatického poskytování informací všem spotřebitelům by bylo asi vhodnější řešení podávání informací na vyžádání. Považujeme tu transparentnost za žádoucí. Jedná se o veřejný zájem, většinu už tady pan ministr zmínil. Většinou informací provozovatelé disponují a pokud je tam nějaký problém s uvedením do kontextu, tak si myslíme, že je potřeba kontext adekvátně komunikovat.

Za čtvrté. Nesouhlasí v souladu s rámcovou pozicí vlády ČR s vyřazením indikačních ukazatelů jako je pach, chuť, barva vody důležité pro spotřebitele z přílohy 1, jelikož je toho názoru, že tento krok nepovede ke zvýšení důvěry spotřebitele ve vodu z kohoutku. Ono je vůbec alarmující, že pouze 19 % občanů EU důvěřuje kvalitě vody z kohoutku a smyslem té směrnice nebo cílem té směrnice je asi, abychom se mohli napít vody z kohoutku v kterékoli zemi EU bez toho, abychom měli obavy o své zdraví. Co se týká vlastního usnesení, výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu směrnic Evropského parlamentu a Rady o jakosti vody určené k lidské spotřebě vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem, určuje zpravodajem výboru senátora Petra Orla, pověřuje předsedu výboru Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. A otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Jaroslav Větrovský má slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. K přijetí směrnice. Pokud směrnice bude přijata tak jak je navržena, tak přinese pouze nové povinnosti pro provozovatele. Bude se jednat o povinnosti, které budou zvyšovat pouze byrokracii a neproduktivní činnosti. To znamená, že tyto činnosti bude muset někdo vykonávat a ten někdo bude muset být také zaplacen. Kdo tyto náklady uhradí, je nabíledni. Rozhodně to nebude provozovatel, ale zcela nepochybně celá tato směrnice, pokud bude přijata tak, jak je navržena, povede poměrně k dramatickému nárůstu ceny vody, tedy nikoliv tak, že na svých bedrech ponesou nadnárodní nejlépe provozovatele tyto činnosti, tak jak říká ve svém stanovisku Sdružení oboru provozovatelů vodovodů a kanalizací. Toto stanovisko je součástí celého materiálu. Když jsem si návrh směrnice četl, tak jsem si říkal, zda jakost vody zlepší, když bude více údajů a informací na faktuře. Vzal jsem si fakturu, kterou dáváme my jako městský provozovatel, a myslím si, že se brzy přiblížíme, pokud budeme všechny požadované dokumenty nebo požadované záležitosti dávat na fakturu za vodu, tak bude faktura vypadat asi tak takhle, jako vypadají faktury za elektřinu. Mě by zajímalo, kdo se v těch fakturách vyzná. To je další moment, takže myslím si, že povinné zveřejňování parametrů, které směrnice říká, je úplně a naprosto zbytečné. Domnívám se, že jediná záležitost, která může zlepšit jakost vody, nejsou tyto byrokratické povinnosti, ale nepochybně větší investice do obnovy vodohospodářského majetku. Avšak. Pokud budeme zatěžovat provozovatele byrokratickými povinnostmi, tak jak to chce tato směrnice, tak prostředků do obnovy a investic vodohospodářského majetku půjde čím dál tím méně a naopak voda bude stát podle mne čím dál tím více. Dále nejsem bytostně přesvědčen o tom, že zásobování pitnou vodou v místech, kde lidé nemají v tuto chvíli přístup k pitné vodě, zlepší analýza rizik. Vždycky jsem si myslel, že by to mělo zlepšit vybudování vodovodů do těchto míst. Nevím, jestli analýza rizik zrovna zlepší zásobování pitnou vodou pro lidi, kteří v tuto chvíli přístup k vodě nemají.

A na závěr. Můj pocit z celé směrnice, když jsem si ji přečetl, je ten, že celá má nahrávat – možná jsou to silná slova – velkým provozovatelům, velkým nadnárodním společnostem, které u nás zprivatizovali provozováním vodohospodářských majetků. V tomto velmi kvituji postoj vlády, která se snaží o opak, o trend reprivatizace, a proto tuto směrnici zkrátka nemohu podpořit. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Kdo další se hlásí do rozpravy? Pan senátor Václav Hampl.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Jenom rychlou reakci na tu dosavadní rozpravu. Jsem návrh usnesení v Evropském výboru podpořil a myslím, že částečně právě proto, že v bodě II. 3 se právě mluví o tom, že poskytování podrobných informací by bylo lépe, kdyby bylo dobrovolné a ne povinné. Čili jedna z výhrad, které tady zazněly, si myslím, že v tom našem stanovisku je obsažena. A jinak si myslím, že podstatná část směrnice se týká update parametru kvality po hodně dlouhé době, to, že se objevují nové způsoby znečištění, nová rizika ve vodě apod. a to, že je v zájmu spotřebitelů vody, těch, kteří ji pijí, aby tato rizika byla ošetřena. To já si zase myslím, že snad není nic, co by nezbytně automaticky mělo nahrávat jaksi velkým provozovatelům vodovodů. Pak jsou tam samozřejmě některé věci, které se týkají analýz rizik apod., ale to je řekněme povinnost spíše pro dohledové orgány než nezbytně až pro provozovatele, i když samozřejmě něco z toho na ně nejspíš také připadne.

Takže já bych spíše vás také požádal o podporu stanoviska evropského výboru, protože si myslím, že kvalitní, zdravotně nezávadná pitná voda je jedním z největších výdobytků civilizace. Starat se o její udržitelnost, aby nám nerostl počet lidí, kteří nevěří kohoutkové vodě, místo toho si kupují balenou vodu, pak zase řešíme, co s plastovými odpady, zaručená kvalita pitné vody na aktuální úrovni poznatků o způsobech znečištění je, myslím, cestou civilizace vpřed. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Nikdo další se do rozpravy nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan ministr se k rozpravě vyjádří?

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, ta rozprava byla poměrně stručná, já v tomto směru musím souhlasit s tím, co říkal pan senátor Větrovský. Z našeho pohledu některé ty požadavky jsou poměrně výrazné, proto to stanovisko je takové, jaké je, že jsme trošku rezervovaní k tomu, že ta směrnice není pouze určitou novelou stávající právní úpravy, ale zavádí požadavky, které jdou nad rámec stávající směrnice. A skutečně z toho může vyplývat to, že vyhovují možná těm velkým hráčům na trhu, takže my nemáme nic proti tomu, aby voda byla kvalitní, aby byla kvalitní pitná voda. O tom to určitě není. My jakožto ministerstvo zdravotnictví, potažmo orgány ochrany veřejného zdraví, na toto velmi pečlivě dbáme. Ale je otázkou, jestli ty požadavky, které stanovuje právě ten návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, nejsou nepřiměřené. Takže v tomto směru to naše stanovisko je skutečně poněkud rezervované. Ale je pravdou, že jsme na začátku, proběhla nějaká první jednání. Těch jednání určitě ještě bude celá řada. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Prosím nyní zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě, shrnul ji a připomenul, o čem budeme hlasovat.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Petr Orel:  V rozpravě vystoupili dva senátoři. Návrh usnesení je pouze, zaznamenal jsem jenom náš návrh usnesení z VEU, jak už říkal pan ministr, je potřeba asi zdůraznit, že jde o návrh směrnice, ČR bude mít určitě ještě řadu možností tu směrnici ovlivnit. Takže na stole je návrh výboru.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, děkuji. Přivolám k hlasování.

Budeme hlasovat o usnesení, tak jak jej navrhl senátor Petr Orel, jak je také zapsáno, uvedeno v oranžovém tisku N 111/11/02, a to doporučení k vyjádření Senátu. O tomto doporučení budeme nyní hlasovat.

Aktuálně přítomno je 70, kvórum pro přijetí je 36. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 5, registrováno 70, kvórum je 36, pro návrh bylo 43, proti 7. Návrh byl přijat. Já děkuji za předložení i za zpravodajskou zprávu. Pan ministr má u nás dneska odpracováno, takže děkuji. Na shledanou.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 22. - 23. března 2018

Tisk č. 253

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 253. S informací nás seznámí ministr spravedlnosti Robert Pelikán, který dnes zastoupí předsedu vlády Andreje Babiše. Pane ministře, vítejte, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi tedy, abych v zastoupení pana premiéra vás seznámil s výsledky jednání Evropské rady.

Březnová Evropská rada má tradičně ekonomické zaměření, tak tomu bylo i tentokrát, jakkoliv nakonec hlavními diskusními tématy byly některé zahraničně politické otázky a také obchodní agenda, především s ohledem na aktuální kroky Spojených států.

Nejprve k těm tématům, která nebyla tolik diskutována. K vnitřnímu trhu byly bez větší diskuse přijaty závěry. Evropská rada vyzvala k dokončení jednotlivých iniciativ, souvisejících s vnitřním trhem, do konce současného legislativního cyklu, to jest do května 2019. Lídři mluvili také o sociální agendě a evropském pilíři sociálních práv. V souladu s pozicí ČR předseda vlády zdůraznil, že primární kompetence v této oblasti jsou na úrovni členských států. Na diskusi o konkrétních návrzích, které komise zveřejnila v březnu, například zřízení Evropského orgánu pro pracovní záležitosti, musí být poskytnuto dost času.

Pokud jde o ochranu klimatu a energetiku, Evropská rada se věnovala ochraně klimatu. Předsedové vlád se shodli, že při přípravě nové strategie EU pro redukci emisí skleníkových plynů, v souladu s pařížskou dohodou, je třeba brát v úvahu také národní energetické a klimatické plány. V oblasti digitální agendy, proběhla diskuse o digitální agendě a ochraně osobních údajů, také v kontextu nedávných odhalení zneužití osobních údajů uživatelů facebooku. To je oblast s velkým ekonomickým potenciálem. Na druhou stranu má také určitá rizika, která je třeba reflektovat, pročež se lídři shodli, že EU a její členské státy musí vymáhat respektování evropské a národní legislativy, a tím chránit soukromí našich občanů. V oblasti bankovní unie informoval předseda euroskupiny v závěru plenárního zasedání o pokroku v dokončování bankovní unie. Diskuse neproběhla, k tématu se Evropská rada vrátí v červnu.

Migrace nebyla avizována jako téma k diskusi, předseda vlády Bulharska, které nyní předsedá Radě EU, ovšem informoval o pokroku jednání, o reformě společného ruského azylu a systému, hlubší debata ale neproběhla. Pozice ČR se nemění, chceme konsensuální řešení, odmítáme kvóty, aktivně a solidárně se podílíme na pomoci.

V rámci tzv. agendy lídrů proběhla debata o zdanění v digitální sféře. Pro nás je důležité nalézt společné dlouhodobé řešení, ale je třeba také postupovat v souladu s vývojem na mezinárodní scéně a s OECD.

Proběhla také debata o tom, jak EU může bojovat proti daňovým odklonům a podvodům. Náš předseda vlády připomněl důležitost oblasti nepřímých daní, včetně návrhu tzv. reverse charge. K daňovým tématům bychom se měli vrátit v červnu.

Evropská rada přivítala konání summitu EU – západní Balkán 17. května v Sofii. Pro nás je důležité potvrdit věrohodnou evropskou perspektivu zemí regionu a pokračovat v procesu rozšíření.

Rozsáhlejší diskuse proběhla k útoku v Salisbury a možné reakci na něj ke vztahům s Tureckem a k obchodu. O incidentu v Salisbury mluvili premiéři během pracovní večeře. Všichni vyjádřili podporu a solidaritu Spojenému království. Co se týká možných opatření, panovala shoda, že každý stát o konkrétních krocích rozhodne sám, s tím, že se mezi sebou budou koordinovat. Vláda ČR, jak asi víte, se rozhodla vyhostit tři ruské diplomaty. Společně pak bylo rozhodnuto o dočasném povolání velvyslance EU v Moskvě na konzultace.

Vztahy EU – Turecko. Diskutováno bylo o aktuálním vývoji ohledně Turecka. Evropská rada odsouhlasila jeho nelegální aktivity ve Středozemí a v Egejském moři, vyzvala Turecko k dodržování mezinárodního práva. To je věc, který se týká Kypru a průzkumu ložisek zemního plynu. Současně Turecko i nadále zůstává důležitým partnerem při řešení migrace či v oblasti bezpečnosti. Strukturovaný dialog s Tureckem by měl pokračovat, neboť případná izolace Turecka by byla spíše kontraproduktivní.

Minulý týden se uskutečnil summit EU – Turecko ve Varně, kde se hovořilo o budoucnosti vztahů mezi EU a Tureckem, včetně otázek diskutovaných na Evropské radě. Summit potvrdil otevřenost obou stran k další spolupráci, stejně jako rozdílný pohled na některé oblasti, např. aktivity Turecka v Sýrii.

V oblasti obchodu bylo jednání zaměřeno na aktuální dění navazující na opatření ze strany USA. EU byla nakonec udělena přechodná výjimka z cel na ocel a hliník. Pro českou i evropskou ekonomiku je však důležité dosáhnout dlouhodobého řešení, chránit obchodní systém založený na pravidlech a trvat na dodržování pravidel WTO.

Evropská rada vyjádřila podporu postupu Evropské komise, která bude s USA nadále vyjednávat o trvalé výjimce. USA zůstávají naším strategickým partnerem, musíme usilovat o to, aby transatlantická vazba nebyla oslabena.

Na jednání klasické Evropské rady pak navázalo jednání informátorů 27 členských států a nakonec Evropská rada k brexitu. Předsedové vlád schválili pokyny pro vyjednavače Michaela Barniera, promiňte, k jednání o budoucím vztahu EU s UK. Jedná se o základní dokument, který stanovuje obecné cíle a limity pro vystupování zástupců EU v druhé fázi vyjednávání se Spojeným královstvím.

Součástí těchto pokynů bylo i konstatování pokroku v rámci vyjednávání dohody o vystoupení. Tohoto pokroku si ceníme, zejména u práv občanů jsme dosáhli maximum možného, míněno evropských občanů. Je to něco, co se ještě před měsícem zdálo nemožné. Další otázky však stále přetrvávají, zejména otázka irské, severoirské hranice. Dalším milníkem bude červen.

Co se týká budoucího vztahu, chceme i po brexitu zachovat se Spojeným královstvím blízký vztah, nejen v oblasti obchodu, ale také bezpečnosti, obrany, zahraniční politiky.

Pokyny, které byla na Evropské radě přijaty, odráží realitu současné pozice Spojeného království. Zároveň jsou i flexibilní. Pokud Spojené království přehodnotí svou pozici, můžeme tak učinit i my. Na okraj rady pak ještě proběhly bilaterální schůzky předsedů vlád s premiérkou Spojeného království a prezidentem Rumunska. Před samotným jednáním Evropské rady proběhla také tradiční koordinační schůzka V4.

Děkuji vám za pozornost a trpělivost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal VEU. Přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 253/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl. Prosím, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, je to tak, evropský výbor projednal informaci vlády o výsledcích jednání Evropské rady 22. a 23. března na svém včerejším zasedání. Návrh usnesení pro toto plénum z rukou výboru jste obdrželi, doufám, že ho máte k dispozici. Já si dovolím ho stručně okomentovat, parafrázovat na vysvětlení.

Předtím bych chtěl nicméně sdělit jednu věc, a to sice, že evropský výbor projednává nejenom výsledky, závěry jednání Evropské rady, ale projednává také mandát vlády před konáním Evropské rady. To jsme udělali i tentokrát. Ale bohužel ten časový rámec zasedání Evropské rady a zasedání tohoto pléna byl takový, že nebylo možné projednat ten mandát také tady na plénu.

Takže teď máme možnost až jaksi reagovat společně ex post na, řekněme, fait accompli, ale mohu rovnou deklarovat na začátek, že evropský výbor v tom nevidí žádný věcný problém, v zásadě ty věci, na které upozornil evropský výbor předem, tak jsou v zásadě reflektovány. V těch závěrech Evropské rady. Nebo jsou také zmíněny v tomto našem návrhu usnesení pro naše dnešní jednání.

Každopádně, v tom usnesení nebo návrhu usnesení pro naše plénum, které bylo evropským výborem přijato včera jednomyslně, tak navrhujeme především vzít ty výsledky jednání Evropské rady jako celek na vědomí, protože tam v zásadě není nic, s čím by bylo potřeba zásadně nesouhlasit. Kromě toho navrhujeme explicitně ocenit postoj, který Evropská rada zaujala k vražednému útoku nervovým jedem ve Spojeném království, a navazující opatření na diplomatické úrovni, a to včetně reakce ČR, rozumí se tím to vyhoštění tří ruských diplomatů. A také navrhujeme zdůraznit, že je velmi žádoucí, aby vrcholná politická reprezentace ČR v této věci vystupovala jednotně. Doufám, že nemusím doplňovat, že se tím skutečně naráží na některé kroky pana prezidenta, které vlastně tu pozici vlády v této věci de facto zpochybňovaly nebo podkopávaly. Odkazuji v tomto na včerejší, mnohem podrobnější usnesení bezpečnostního, zahraničního výboru, tak jak ho připravil kolega Václav Láska.

Další část toho navrženého usnesení se týká Turecka. Souhlasíme s kritickým stanoviskem Evropské rady k protiprávním akcím Turecka v oblasti Egejského moře a východního Středomoří. Tam jde o konflikt zejména s Kyprem a také s Řeckem, pokud jde o průzkum těžby zemního plynu ze dna moře. Nicméně, my už v tom výborovém usnesení před Evropskou radou jsme upozorňovali, že kromě tohoto by bylo velmi žádoucí, aby se Evropská rada také vyjádřila k akcím Turecka v Sýrii, k recentním akcím Turecka v Sýrii, kolem Afrínu. Byli jsme informováni včera na výboru, že ke krátké debatě na toto téma v rámci Evropské rady skutečně došlo, nebo to téma že bylo zmíněno, nicméně, do těch písemných závěrů se to nedostalo. My navrhujeme v našem dnešním návrhu usnesení nad tímto vyjádřit politování a explicitně ty útoky na civilní obyvatelstvo v Sýrii ze strany Turecka odsoudit.

Další věc, na kterou jsme upozorňovali jako výbor už před zasedáním Evropské rady, je balíček sociální spravedlnosti. Tam totiž jde o to, že ten balíček byl předložen komisí velmi krátce před termínem Evropské rady, tuším, něco jako týden nebo nějaká taková lhůta. A přitom už v návrhu závěrů Evropské rady k tomu byla navržena nějaká stanoviska. My jsme říkali, že to je nepřijatelné, každá takováto legislativní iniciativa musí mít dostatečný čas na nějakou vnitrostátní diskusi. Nyní tedy v tom návrhu usnesení kvitujeme s povděkem, že skutečně Evropská rada odmítla přijmout v této věci nějaké konkrétní závěry, pouze vyzvala radu, aby se těmi návrhy dále zabývala.

A poslední tři body toho usnesení navrženého se týkají těch dovozních cel na ocel a hliník ze strany Spojených států. Samozřejmě, oceňujeme to, že Evropská rada se k tomu jaksi postavila kriticky, k těm clům, že se podařilo dosáhnout udělení aspoň zatím té dočasné výjimky, protože, to je další bod, je rozhodně v bytostném zájmu ČR, aby takováto cla na nás nebyla uvalována, aby se prostě protekcionistická opatření v mezinárodním obchodu nezvyšovala, neeskalovala. A to dokonce konkrétně, pokud jde samozřejmě o ocel. Takže je zřejmé, to je poslední bod navrženého usnesení, že ochrana před takovýmito praktikami je jednou z evidentních a jasně viditelných benefitů členství ČR v EU, protože představa, že si výjimku z takovéhoto opatření Spojených států vyjedná ČR samostatně, je samozřejmě hodně idealističtější, řekněme, než představa, že se trvalou výjimku podaří vyjednat EU jako celku.

Tolik stručný komentář a parafráze návrhu usnesení z pera evropského výboru. Děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, a otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor František Bublan.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane předsedo, za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, já bych možná ještě jednou zmínil a zdůraznil to, co už zde tak trochu zaznělo, a to je ten konflikt v oblasti východního středomoří a Egejského moře. Tam skutečně Turecko blokuje snahu Řecka a Kypru o těžbu zemního plynu. Je to asi 100 km jižně od Kyperského ostrova. A já vím, že Evropa vyjádřila solidaritu s členskými zeměmi Evropské unie, to znamená s Kyprem a Řeckem, ale možná by ten apel mohl být trošku silnější. Protože stále ještě jsme pod vlivem toho, že Turecko nám pomohlo v oblasti migrace, tím, že velkou část migrantů pojalo a stará se o ně, ale to ještě neznamená, že by nás mohlo nějakým způsobem tolik vydírat a nutit k tomu, aby si svoje mocenské zájmy prosazovali bez jakéhokoli mezinárodního dopadu.

Ono to trošku souvisí i s tou válkou v Sýrii, která dneska už tak trochu zmutovala. Islámský stát už je téměř neviditelný, nicméně ty mocnosti, které se tam do toho vtáhly, tak mezi sebou bojují. A Turecko vytrvale útočí na Kurdy a ti se úplně paradoxně dovolávají pomoci od Bašára Asada, aby jim pomohl proti Turecku. Do toho se ještě vmísil Izrael, který zase útočí na íránské cíle. Íránci zase posílají do Izraele drony. Al Káida mezitím sestřelila ruskou stíhačku a Kurdové zase turecký vrtulník. Když čtete ty zprávy, tak vidíte, že je to skutečně směsice několika vektorů, které jdou proti sobě. A ta válka nemůže skončit, dokud si jednotliví aktéři neurvou kus toho, co by chtěli z tohoto území získat.

Takže já to jenom připomínám, že ten vztah k Turecku, které bylo nějakým velkým zájemcem o členství v Evropské unii, to asi už pominulo, ale stále nějaký vztah tam je. Tak abychom to měli na zřeteli a možná Evropské unie by se měla chovat tvrději k tomuto mocnému státu. děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, vystoupí pan senátor Jiří Cieńciała, prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jiří Cieńciała:  Vážené senátorky, senátoři, vážený pane předsedo, vážený pane ministře.

I když závěry ze zasedání Evropské rady z 22. března se dotýkají celé řady otázek, dovolil bych se zmínit o problematice týkající se uvalení dovozních cel na produkty z oceli na úrovni 25 % a hliníku 10 %. Ale zejména oceli, jak to pan předseda zdůrazňoval. To znamená objemu exportovaných do S pojených států amerických. Evropská rada sice vyslovila politování nad rozhodnutím Spojených států uvalit na dovoz oceli a hliníku clo a vzala na vědomí, že Evropské unie byla z těchto opatření dočasně vyňata. A zároveň žádá, aby se toto vynětí stalo trvalým. Nicméně vyhlášení obchodní války v každém případě významně poškodí všechny evropské výrobce, protože nadbytečné světové výrobní kapacity, zejména v případě oceli, se ještě více zvýrazní. A jenom v Číně je těchto nadbytečných výrobních kapacit asi tři sta milionů tun z celkové světové produkce miliarda šest set milionů tun oceli. Z toho si dovedeme odvodit, jaké to může mít obrovské dopady.

Průměrné roční objemy dovozu oceli do Spojených států se pohybují okolo třiceti až třiceti pěti milionů tun, přičemž nejvýraznějšími exportními zeměmi na americkém trhu je Brazílie, Rusko, Korea, Turecko a v neposlední řadě Čína, ale i státy Evropské unie. Zavedením dovozních cel lze očekávat, a to bez ohledu na to, zda EU bude trvale vyňata z těchto opatření, nebo budou od dovozních cel osvobozeny některé evropské země, že na trhu bude oproti minulosti o patnáct až dvacet objektivně, nebo optimisticky, oceli více. Myslím si, že toho bude mnohem víc. Až do dvojnásobku. Značný podíl této oceli skončí především na evropském trhu. To je zkušenost historická.

Není to dobrá zpráva pro žádného evropského výrobce oceli, českého nevyjímaje, protože trh EU je pro nás, pro výrobce oceli, klíčovým, když na něm končí více než 80 % produkcí Czech made. Čili české oceli pro světový trh.

Nejvíce ohroženými produkty jsou např. z Třineckých železáren, např. tyče SBQ, to je Special bar quality, pro automobilový a strojírenský průmysl, bezešvé trubky směřující na olejářský trh a do olejářského průmyslu, kolejnice a další produkty pro železniční segment. A to v oblasti železnictví nebo ocelářství je hi-tec. A např. z produkce ArcelotMittal, dalšího výrobce v České republice, kromě trubek pro olejářský průmysl také trafoplechy. Společnost Vítkovice Steel svoji ocelářskou výrobu výrazně utlumila skoro na nulu a do USA přímo nevyváží ani válcované tlusté plechy. Z České republiky bylo do USA v roce 2017 vyvezeno sto třicet tisíc tun oceli, což představuje necelé 3 % celkového českého ocelářského exportu, ale ve finančních objemech je to celkem slušná částka, větší jak čtyři miliardy korun. Zcela jistě lze v naší republice očekávat další zvýšení obchodního salda z dovozu ocelářských produktů, když importovaná ocel už delší dobu významně převažuje nad naším exportem této komodity.

Obchodní válka, ačkoli je vedena zájmy národní bezpečnosti a ochranou amerických výrobců oceli, je ve svých důsledcích postihem pro evropské ocelářství, které je světovým lídrem v dodržování nejpřísnějších ekologických limitů při výrobě oceli. A to jsou obrovské náklady. Ti pánové kolegové senátoři, kteří byli v Třineckých železárnách, se mohli o tom přesvědčit osobně.

Závěrem bych chtěl připomenout, že ocel a uhlí byly před více než 100 lety u zrodu Evropské unie a vyslovuji tak přesvědčení, že se našemu evropskému společenství, vybudovanému na tomto základě podaří zvrátit nešťastný trend a obnovit obchodní dialog na principu společných spojeneckých zájmů. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Kdo další se hlásí? Pan senátor Václav Hampl.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo.

Já bych jen chtěl reagovat na to, co tu teď zaznělo. Já jsem to nepochopil jako nějakou kritiku toho navrženého usnesení, nebo že by to směřovalo k nějaké modifikaci toho usnesení. Je jisté, nebo jisté... Spojené státy mluví o tom, že to nové opatření, ta cla nejsou primárně namířena proti Evropě. S tím asi souvisí to bryskní udělení té dočasné výjimky. A já věřím, že v závislosti na jednání, která intenzivně běží, takže to udělení trvalé výjimky je dosti realistická perspektiva. Ale to, že to Evropské unii, nebo země Evropské unie a její výrobce postihuje nepřímo, přes zahýbání s celosvětovým trhem, to je jistě pravda. Ale trochu nevím, co v této věci Evropské unie nebo její členské státy mohou udělat, kromě řekněme diplomatických jednání s administrativou Donalda Trumpa, v situaci, kdy ani Američané sami na tuto věc nepohlížejí jednotně. A dokonce ani politická strana Donalda Trumpa na tuto věc nepohlíží jednotně.

To samozřejmě by se dalo chápat i jako jisté zrnko naděje, že ty hlasy proti těmto protekcionistickým opatřením ve Spojených státech nakonec mohou převážit, ale je to skutečně mimo naši přímou kontrolu.

Myslím si, že to jen trošku ilustruje jednu věc, o které jsme tady opakovaně jednali v uplynulých letech, a to bylo úsilí dosáhnout nebo uzavřít komplexní obchodní dohodu se Spojenými státy. Kdyby se to bývalo včas podařilo, tak bychom samozřejmě tenhle problém neměli. Za předpokladu, že by administrativa Donalda Trumpa celou tu smlouvu nevypověděla. To je samozřejmě také možné. Ale to by samozřejmě byl mnohem razantnější a obtížnější krok z hlediska Spojených států. A také by evidentně byl mnohem víc cílený na Evropské unii, než je to zavedení těch současných cel. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a pan senátor Hampl byl poslední, který se přihlásil do rozpravy, takže rozpravu uzavírám. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Nemáte zájem. Pan zpravodaj teď vystupoval, ale shrne ještě rozpravu, prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Já jen shrnu rozpravu v tom smyslu, že nezazněl žádný alternativní návrh k usnesení. Čili si vás dovoluji požádat o hlasování a požádat vás o souhlas s návrhem usnesení, které vám předložil evropský výbor. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano a my přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o usnesení, které přednesl pan senátor Václav Hampl, a které máme v písemné podobě v tisku. Bílý tisk 253/1.

Přítomno 69, kvorum pro přijetí 35. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 6, registrováno 70, kvorum pro přijetí 36. Pro návrh se kladně vyslovilo 55, proti nikdo, návrh byl schválen.

A my se vystřídáme v řízení schůze.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  A budeme pokračovat bodem

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru Akční plán EU na období 2017-2019 Boj proti rozdílům v odměňování žen a mužů

Tisk EU č. K 086/11

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Technická, aha, pardon. Ano, prosím, máte slovo, paní senátorko.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobrý den, děkuji, dobré dopoledne. Mám jenom procedurální návrh. A to sice původně plánovaný bod č. 12 už je senátní tisk N 084/11. A potom ještě původně plánovaný bod č. 13, senátní tisky č. N 098/11 a N 099/11. Všechno materiály pana ministra Hünera. Prosím o vyřazení z 13. schůze Senátu z časových důvodů. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, záznam jsem zaznamenal a budeme o něm po znělce hlasovat.

Aktuálně je přítomno 71 senátorů, aktuální kvorum je tedy 36. Ale hlásí se pan senátor Horník? Nebo ne? Ano, prosím, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jan Horník:  Já bych se jenom chtěl zeptat paní kolegyně, z časových důvodů, že nemůže pan ministr, nebo? Jo, já myslel z našich časových důvodů, děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, vysvětleno. A já zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Změna pořadu, registrováno 71, kvorum 36, pro 49. Návrh byl přijat.

Takže body budou vyřazeny.

Tohoto bodu se to netýká, já tady nemám ten aktuální, ale my jsme u Sdělení Komise Evropskému parlamentu... Tady mi to kolegové vyškrtají. Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 086/11 a K 086/11/01.

Prosím pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, který zastupuje předsedu vlády Andreje Babiše v demisi, aby nás seznámil s tomuto materiály. Máte slovo, pane ministře.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři.

Zde tedy v zastoupení pana premiéra, ale vlastně i trochu za svou agendu, protože agenda rovných příležitostí nyní je mou agendou. A je to pro mě důležitá agenda k tomuto akčnímu plánu. Akční plán, který představila..., nebo který vychází z představení komisařky Jourové, si klade za cíl průběžně odstraňovat takzvaný gender pay gap, tedy nerovné odměňování žen a mužů ve stejných pozicích za stejnou práci. Reaguje na přetrvávající vysoké rozdíly v průměrných mzdách žen a mužů v neprospěch žen a jen velmi pozvolné snižování tohoto rozdílu. Aktuálně v Evropské unii činí tato mezera 16 % v neprospěch žen. A bohužel musím říci, že Česká republika v tomto opravdu neexceluje. Gender pay gap je u nás dokonce 22 % a je to po Estonsku druhá nejvyšší hodnota v celé Evropské unii.

Tento rozdíl se přes zvyšující se míru zaměstnanosti žen dlouhodobě nesnižuje a je přibližně stejný jako před třiceti lety. U nás přitom platí, že ženy v tom prvním období, ve věku 25 – 29 let, mají tu mezeru jen kolem 10 %. A ten příjmový propad nastává až v dalších věkových kategoriích. Když už potom ve skupině 35 – 39 let vydělávají ženy o 28 % méně. Čili ten rozdíl se tam zvyšuje na více než dvojnásobek, zvyšuje se z 10 o 18 procentních bodů. U vysokoškolsky vzdělaných žen je to úplně nejhorší. Tam tyto ženy vydělávají dokonce o 29 % méně než muži. Vysokoškolsky vzdělaný muž vydělává v průměru 52.695 Kč a vysokoškolsky vzdělaná žena jen 37.654, tedy o 15.000 Kč méně. Rozdíly se pak odrážejí pochopitelně i ve starobním důchodu, kdy ženy mají v průměru o 18 % nižší důchody. A jsou tedy ve věku nad 65 let také dvakrát častěji ohroženy chudobou.

Dle odborných studií, ale ono bych jich skoro asi nebylo ani třeba, patří ke klíčovým příčinám gender pay gap dlouhé kariérní výpadky žen způsobené rodičovstvím. Jejich nízké zastoupení v rozhodovacích pozicích, nízké zastoupení v lépe placených povoláních a nakonec někdy i přímá platová diskriminace. Akční plán jako dokument Evropské komise obsahuje úkoly adresované Evropské komisi. Jde celkem o 24 opatření. Většinou se jedná o tzv. měkká opatření. To jsou různé osvětové aktivity, podpora sdílení dobré praxe či financování národních projektů v oblasti rovnosti žen a mužů. Obsahuje také obsahy na některé legislativní iniciativy Evropské komise. Zde jde o návrh směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob.

A směrnice o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčí rady a nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách a souvisejících opatření. V obou případech ČR tyto iniciativy dle svých rámcových pozic podporuje. Vláda také podporuje ostatní opatření uvedená v akčním plánu a je třeba říci, že snižování ekonomických nerovností mezi muži a ženami patří k prioritám naší vlády vyjádřené ve vládní strategii pro rovnost žen a mužů a v koncepci rodinné politiky. Některá z opatření, která vyplývají z těchto dokumentů, dokonce již byla uvedena do praxe, například týdenní otcovské volno po narození dítěte a podpora zřizování dětských skupin a mikrojeslí, využívání flexibilních a částečných úvazků a další opatření ke sladění pracovního a soukromého života. Důležitým opatřením je i větší motivace mužů k zapojení se do péče o děti. V současnosti na rodičovskou odchází jen 1,8 % mužů a o děti tak nadále pečují hlavně ženy. Skutečně je třeba říci, že z pohledu české vlády to, na co se nyní považujeme zaměřit, je právě zkrácení kariérních výpadků žen, které o to samozřejmě stojí. Tzn. umožnit ženám, aby se mnohem dříve po narození dítěte vracely do práce a aby tak měly skutečně rovné příležitosti s muži. Považuji to za ztracený lidský kapitál, který zbytečně brzdí naši společnost. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU, a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk číslo K 086/11/02, zpravodajkou výboru je paní senátorka Šárka Jelínková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, paní senátorko.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Šárka Jelínková:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, pan ministr tady, myslím, docela podrobně zhodnotil tuto situaci nerovnoměrného odměňování žen a mužů především s ohledem na ČR, která, jak již bylo řečeno, je na 2. místě v EU v tom velkém rozdílu, kdy jsou muži odměňováni až o 22 % více na svých průměrných mzdách než ženy. To 2. místo máme po Estonské republice. Myslím si, že není nutné zbytečně dál o tom hovořit, protože ta zpráva pana ministra byla docela podrobná. Dovolte mi, abych vám tedy přečetla usnesení, které schválil výbor pro evropské záležitosti k tomuto akčnímu plánu, který se věnuje právě boji v nerovnoměrném odměňování žen a mužů. Výbor pro evropské záležitosti se dne 21. 3. 2018 usnesl na tomto znění: "Senát se seznámil s akčním plánem EU na období 2017-2019 Boj proti rozdílům v odměňování žen a mužů předloženým komisi v listopadu 2017, podporuje nelegislativní opatření na podporu rovného odměňování žen a mužů navržená komisí v akčním plánu. Je si vědom, že nerovnost příjmů žen a mužů v ČR náleží k nejvyšším v rámci zemí EU a že tato nerovnost má zásadní dopady na kvalitu života žen a jejich dětí v produktivním i důchodovém věku. Je přesvědčen, že by vláda měla přijmout opatření k nápravě této nerovnosti. Je přesvědčen, že tato opatření zahrnují nástroje pro sladění rodinného a pracovního života, například podporu částečných úvazků a flexibilních pracovních podmínek či dostatečnou kapacitu předškolních zařízení a zařízení v péči o dlouhodobě nemocné. Upozorňuje v tomto ohledu na své předchozí usnesení číslo 254 ze dne 16. srpna 2017 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a rady o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení této směrnice Rady z roku 2010/18 EU. Vyzývá proto vládu, aby připravila komplexní dlouhodobou strategii pro postupné snižování nerovnosti příjmů žen a mužů v produktivním i důchodovém věku, žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto usnesení a o dalším vývoji projednávání. A pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil EK." Děkuji zatím za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, paní senátorko, a prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu, do které se hlásí pan senátor Jiří Dienstbier. Máte slovo, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já bych se chtěl stručně vyjádřit k návrhu usnesení výboru, resp. doporučení na usnesení Senátu, které tady právě paní zpravodajka přečetla. A sice k bodu II/3, tam je výzva pro vládu, aby připravila komplexní dlouhodobou strategii pro postupné snižování nerovnosti příjmů žen a mužů v produktivním i důchodovém věku. Pan ministr tady v předkladu zmiňoval vládní strategii pro rovnost žen a mužů do roku 2020, kde samozřejmě tato oblast je také zahrnuta. Plus jsou další navazující akční plány a opatření a různé další dokumenty, které tu strategii rozpracovávají. Tzn. obecně vláda má strategické dokumenty, podle kterých by v této oblasti měla postupovat. A myslím si, že ta opatření, která tam jsou z oblasti priority, že to docela vyčerpávajícím způsobem tu oblast pokrývá. Tady je jiný problém, že obecně, když ta opatření jsou naznačena, tak je s tím všeobecně souhlas. Každý souhlasí s tím, že by měla být spravedlnost v oblasti odměňování, tzn. že ten gender pay gap by se měl snižovat postupně, ideálně zcela vyrovnat. Rovněž to, co máme v bodě II/2 v návrhu našeho usnesení, že se mají přijímat nástroje pro sladění rodinného a pracovního života, ať už jsou to úvazky nebo třeba dostatečná kapacita předškolních zařízení a zařízení v péči o dlouhodobě nemocné. Když pak dojde potom na debatu o těchto věcech, tak už podpora není tak jednoznačná. Já bych třeba zmínil to, že se v PS nyní objevily návrhy, které mají např. zrušit povinnost zajistit místo ve školkách pro děti od dvou let věku, což je přesně to opatření, které mělo v tomto pomoci, tedy v té oblasti slaďování rodinného a profesního života. Stejně tak už panem ministrem zmiňovaná koncepce rodinné politiky, kde se dokonce počítá s tím, že by mělo být zajištěno místo v jiných typech zařízení než školkách i pro děti mladší dvou let věku. Jsem samozřejmě zvědav, jak vřele bude přivítáno konkrétní opatření v této oblasti ať už legislativního nebo jiného charakteru. Chtěl jsem upozornit na to, že v tomto směru nemám problém s tím, že to máme v usnesení, naopak je to v pořádku. Co se týče strategií, jen upozorňuji na to, že už je. Ono by to šlo vnímat tak, že samozřejmě ta strategie je do roku 2020, čili v tuto chvíli už vlastně začíná hořet čas k tomu, aby se připravila navazující strategie, která by zase ovšem měla být komplexnější nejen na tuto oblast, protože to by byla mnohem omezenější ambice, než jakou mají stávající strategické dokumenty vlády. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Růžička. Máte slovo, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jiří Růžička:  Dobré dopoledne, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Vůbec jsem neměl v úmyslu vystupovat k tomuto bodu, protože to usnesení považuji za důležité a vůbec celý postup za velmi správný. Rozhodně nehodlám zpochybňovat to, že by pracovní a mzdové podmínky žen a mužů neměly být rovné, ale dovolím si dvě malé poznámky. Jednak mě trošku rozesmálo konstatování pana ministra, tím se omlouvám, že jsem trošku vyprskl v smích, protože průměrný plat vysokoškoláka 52 000 zcela jistě neplatí pro oblast školství, kde jsou všichni vzdělaní, muži i ženy, vysokoškolsky. A o 52 000 průměrného platu se nesní ani ředitelům těch škol.

Zcela nepochybně v oblasti školství ale rozdíl 22 % mezi muži a ženami neplatí. Platí pro jiné obory, ale pro školství určitě ne. To je jedna poznámka, kterou jsem chtěl říct. A druhá se týká toho, o čem se tady několikrát mluvilo, o čem posledních x měsíců mluvíme velice často, dokonce jsme uspořádali veřejné slyšení v Senátu na toto téma, a to je zařazování dvouletých dětí do mateřských školek. Já rozumím té myšlence využívat, pan ministr to nazval jistým ekonomickým potenciálem žen atd., ale také bychom měli brát do úvahy požadavky a potřeby dětí, také na to bychom měli myslet a neměli bychom myslet jen na ekonomický potenciál. A je zcela jisté, že dvouleté děti do mateřských škol, což jsou vzdělávací zařízení, to nejsou žádné úschovny dětí, to jsou vzdělávací zařízení, nepatří. Jiná věc je, že samozřejmě potřebujeme určité možnosti pro ty ženy, které musí do práce, které chtějí do práce, které nemají jinou možnost atd., a to jsou zmiňované dětské skupiny, mikrojesle. Využívá se jich neuvěřitelně málo, dětských skupin je neuvěřitelně málo a především je nezřizují zaměstnavatelé, což bych považoval za normální, ale zřizují je především neziskové organizace. To, myslím, úplně správné není. A neměli bychom zapomínat i na to, že jsou i jiné možnost, nižší pracovní doba, zcela jistě to souvisí i s daněmi, které zaměstnavatel platí za ty, kteří nemají úplný pracovní úvazek atd. A my tady ty možnosti vůbec nevyužíváme. Kratší pracovní úvazek v této zemi má asi 6,5 % lidí na rozdíl třeba od Holandska, kde na kratší pracovní úvazek pracuje 50 % lidí. To pak samozřejmě všechno má dopady na celou politiku zaměstnanosti žen a i, řekl bych, možnosti pečovat o děti v tom nejútlejším věku. To bylo jen pár poznámek, děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, já přemýšlím, jak začít. Možná bych mohl parafrázovat Maxima Gorkého a říci, že za vše, co je ve mně dobrého, vděčím ženám, protože si myslím, že pokud chceme nějaké nerovnosti odstranit, tak si ty věci musíme nejprve pravdivě pojmenovat. A já jsem přesvědčen, že v tomto případě se tak neděje. A vysvětlím proč. V určitém slova smyslu mi to připomíná to bláznovství a, řekněme, tu atmosféru strachu a přehánění, která tady vznikla v okamžiku, kdy má vstoupit v účinnost nařízení o ochraně osobních údajů, kdy je to vlastně tak, že instituce, která dodržuje současný zákon o ochraně osobních údajů, tzn. 101/2000, nemusí mít žádný velký strach, že se něco významného stane, až vstoupí v účinnost to nařízení. Ale přesto všichni strach mají, obchod se strachem funguje. A straší se a fakturuje. A teď tedy k tomu, jak to souvisí s přímou diskriminací v oblasti odměňování žen a mužů. Asi na úvod bychom si měli říci, co rozumíme tou přímou diskriminací v odměňování žen a mužů, co to je, jak to definujeme. Já tedy za sebe jsem si vždy myslel, že k platové nebo mzdové diskriminaci dochází, pokud někdo, kdo má, dva lidé, kteří mají stejné schopnosti, stejné vzdělání, stejné pracovní zkušenosti, stejné soustředění na tu práci, dostávají za stejnou práci různou mzdu, různý plat. Tak jsem já chápal platovou diskriminaci a chápal jsem, že bychom to, jestli někdo je nebo není platově diskriminován, měli posuzovat mezi lidmi, kteří, když to zjednoduším, zastávají zhruba stejnou pozici. Ten druhý možný přístup je ten, že si řekneme, že by bylo správné, kdyby zdravotní sestra, doktor i primář měli stejný plat, protože všichni pracují zodpovědně, plní příslušný počet hodin měsíčně, že by horník měl mít stejný plat jako úředník, který například vyřizuje nějaké administrativní práce na malém úřadě, protože také oba pracují poctivě a plnou pracovní dobu. Kdybychom přistoupili na tu druhou definici, na to, že tedy všichni, kteří poctivě pracují, ať dělají cokoli a ať jsou vzdělaní jakkoli, mají mít zhruba stejnou odměnu, tak potom je správné, abychom porovnávali to, zda je někdo diskriminován, například skupinu mužů a skupinu žen tím, že zjistíme průměrný plat všech mužů a průměrný plat všech žen. Pak je to v pořádku, vyjde nám rozdíl 22 % v případě ČR a je to tak. Ale v tom případě připouštíme, že to východisko, podle kterého posuzujeme tu diskriminaci, je takové, že pokud někdo poctivě pracuje, tak ať dělá cokoli, tak by měl mít zhruba stejnou odměnu. Tzn., že by to mělo být tak, že na ministerstvu pana ministra by ministr měl mít stejný plat jako poctivě pracující referent. Anebo v případě Senátu by senátor měl stejný plat jako předseda Senátu. Protože kdybychom přistoupili k posuzování toho, zda dochází k diskriminaci v Senátu, tak už na úrovni předsednictva Senátu dochází, řekl bych, tak 2-3%. Protože máme předsedu Senátu muže a v místopředsedech máme jen jednu ženu, tak diskriminace, tipuji, tak 3%. Kdybychom posuzovali podle toho, jak to dělá ten materiál, diskriminaci senátorek a senátorů, tak tuším, že to bude takových 5-6 %, protože více předsedů výborů jsou muži, více členů předsednictva jsou muži a tím pádem ta diskriminace vyjde na 3, 4 až 5 %, já jsem si to nepočítal, je to prostě můj odhad. A pak je otázka, jestli takhle máme postupovat, jestli to je správné, jestli máme tu diskriminaci, a já neříkám, že neexistuje, jestli ji máme správně pojmenovanou a jestli se zase nestrašíme, abychom následně mohli fakturovat. A to je právě ten problém, kterým bychom se měli vážně zabývat. Já vám řeknu, jak vypadá výzkum, který dělala jakási agentura, jejíž výsledky převzal časopis Economist, a ten říká, že pokud vezmeme všechny práce a průměrnou mzdu všech profesí, tak potom v případě Británie je rozdíl mezi muži a ženami 28 %, v případě Francie 17 % a v případě Německa 15 %. Pokud vezmeme profesi příslušné dané úrovni vzdělání, například střednímu vzdělání, vysokoškolskému vzdělání atd., tak se u Británie dostaneme z 28 % na diskriminaci 9% mezi muži a ženami. V případě Francie na diskriminaci 4% mezi muži a ženami. A v případě Německa na diskriminaci 3,6 %. Pokud vezmeme porovnání průměrných mezd u těch, co dělají stejnou práci na stejné úrovni ve stejné společnosti, tzn. učitelé atd., tak se dostaneme u Velké Británie z původních 28 % na 2,6 %, ve Francii na 3,1 % a v Německu na 3,1 %. A pokud vezmeme profesi tak, že ten člověk dělá stejnou práci na stejné úrovni se stejným vzděláním ve stejné společnosti a je ve stejné funkci, tak se dostaneme v případě Británie na 0,8 %, ve Francii na 2,7 % a v případě Německa 3 %. Já to tady říkám proto, že vás určitě napadlo, jak je to tedy v Česku? A já řeknu, když jsem pátral, jak je to v Česku, tak já to nevím, já to prostě nevím, jak to tady je z hlediska porovnání profesí. U vysokoškoláků je ten rozdíl naprosto logický, on ho tu řekl pan senátor Růžička, protože většina vysokoškoláků žen jsou učitelé a učitelé jsou nízce placeni, tak potom v rámci toho musí dojít, že mezi muži vysokoškoláky a ženami vysokoškolačkami je velký rozdíl, protože většina vysokoškoláků, která pracuje za nízkou mzdu, jsou ženy.

Proto ten velký rozdíl. Je to logické. Kdybychom vzali samotné učitele, tak by se ukázalo, že mezi diskriminovanými učitelkami jsou i učitelé muži, rozumíme si, protože oni jsou tam také, oni také berou zhruba stejné platy nebo mzdy, jako berou diskriminované ženy, případně mučitelé. Tak to prostě je. A musíme si v tomto směru nalít čistého vína.

Mimochodem jestlipak víte, co jsem našel, jaká je v Česku diskriminace, to znamená rozdíl průměrných mezd v oblasti IT techniky. Víte kolik? Nula. V oblasti IT je to nula, ženy jsou placeny stejně jako muži.

Takhle to dneska máme. A můj názor je, že bychom si měli říct, jak nahlížíme na diskriminaci, jak ji definujeme a co třeba uděláme pro to, aby více vysokoškolaček mohlo dělat primářky, lékařky, aby více vysokoškolaček mohlo dělat ministryně, měli bychom ministryni spravedlnosti, nikoliv ministra, aby více vysokoškolaček mohlo dělat různé další pozice, které jsou mnohem lépe honorovány, než ty, které vysokoškolačky – ženy – dělají. A to je správná cesta. Ale nejprve si to musíme po profesích zanalyzovat, říci si, jak definujeme diskriminaci a kde se s ní setkáváme a kde ne.

A pak je zde ještě jedna věc, a tu si musíme také uvědomit, že pokud se do toho pustíme a přijmeme nějaký Akční plán, můžeme narazit na jednu svobodu, na ohrožení jedné svobody, a to je svoboda volby preferencí, svoboda volby toho, co chci dělat. Já, když chci učit, tak chci prostě učit a tím pádem se pak smiřuji s nějakým nižším platem. A svoboda preferencí jde proti Akčnímu plánu, který dneska prosazuje Evropská unie, a proti nařízením, která prosazuje Evropská unie. A to není samozřejmá věc. A měli bychom si zase říci, do jaké míry tuto svobodu preferencí budeme ovlivňovat tím, že tam přidáme nějaké motivace nebo nějaké kvóty nebo něco podobného. A vždycky, když se někam přidávají kvóty nebo se něco omezuje, limituje, vždycky to pak v sobě má skryto nebezpečí. A toto nebezpečí je obecné, že se potom ohrožuje nějaká svoboda.

A úplně na závěr. Pokud bychom se ptali, co by nejlépe mohlo vyrovnat diskriminaci mezi obměňováním žen a mužů, tak kromě jiného je to určitě svobodný trh, protože ten vždycky řekne, že by to mělo být tak, že ten, kdo odvádí nějakou práci, nějaké schopnosti, vzdělání, atd. musí dostat mzdu nebo plat, který si zaslouží.

A prosím, abychom toto všechno při boji za zrovnoprávnění odměňování mužů a žen měli na paměti, protože pokud to nebudeme mít na paměti, tak se to obrátí proti mužům, proti ženám, proti celé společnosti a proti našemu dalšímu normálnímu fungování. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Chtěl promluvit pan ministr. Bojí se, aby nebyla ministryně místo něj.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, původně jsem chtěl reagovat až na závěr, ale teď musím, aby debata nesklouzla někam, kam nemá.

Obávám se, že můj předřečník tak docela nepochopil, proč sledujeme gender pay gap. Rozhodně není cílem to, aby všichni brali stejně bez ohledu na práci, kterou dělají. Ale gender pay gap je pro nás velice dobrým ukazatelem nejenom přímé, ale právě i nepřímé diskriminace. Co tím mám na mysli? Mám tím na mysli to, že můžeme vycházet z toho – je to konec konců vědecky potvrzeno, snad i zkušenostně pro většinu z nás – že rozptyl schopností a vloh mužů a žen je shodný. To znamená, že mezi muži je stejně tolik nadaných lidí, jako mezi ženami a že tedy pokud by byly rovné příležitosti, tak by nám také rovnoměrně obsazovaly celou distribuci pozic z hlediska různosti obměňování těchto pozic a nevznikal by gender pay gap. A jestliže vzniká, a to takto markantní, znamená to, že ačkoliv na začátku jsou stejně schopné ženy a muži, tak na konci z nějakého důvodu ženy obsazují méně placená povolání a muži více placená povolání. A zmínil to tady skutečně i pan senátor Růžička, bylo to nakonec zmíněno i mým předřečníkem, že ženy jsou vlastně všechny učitelky. Proč jsou všechny učitelky? Jestli všechny ženy rády učí a že muži učí neradi? Máme prostě zažitý model rodiny, ve které muž vydělává peníze a živí rodinu a žena si dělá něco pro zábavu, když zrovna nerodí děti, anebo není s dětmi čtyři s každým z nich, protože to je to dětské právo, jak jsme tady slyšeli, mít ženu doma, matku, otce ne. A to je skutečný stav.

A Akční plán není o tom, že budeme platit všem stejně bez ohledu na to, co dělají. Ten je o tom, aby ženy, ačkoliv se narodily s dělohou, měly jinak stejné možnosti na světě jako muži. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. S přednostním právem pan senátor Vystrčil. Máte slovo, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo. Nechci, aby se debata zvrhla v debatu s mým předřečníkem, ale dvě věty tady musím zopakovat.

První je, že rozptyl schopností mužů a žen je shodný. Tak minimálně z hlediska fyzické konstituce nikoliv. Opravdu to tak není. A v tom okamžiku, když máme Moravské kovárny na Vysočině, kde lidé pracují těžce a tvrdě na lisu a berou 40 tisíc měsíčně, tak ženy, i kdyby chtěly a měly k tomu všechny podmínky, tak tam dělat nemohou.

A já znovu říkám, že nic proti ženám nemám, že tady vystupuji – jsem přesvědčen – na jejich obranu, protože to, že ženy a muži si uvědomí, že jsme rozdílní a že rozptyl našich možností a schopností není shodný, je základ fungování rodiny. A jestli tomu někdo nerozumí, je pak těžké se o tom bavit. Díky tomu, že nemáme stejný rozptyl schopností a možností, díky tomu fungujeme v rodině a díky tomu úspěšně vychováváme děti, proboha!

A druhá věc. Vůbec jsem nepochopil, jak zažitý model rodiny souvisí s tím, že zejména ženy chodí dělat učitelky. To fakt nechápu, to je hyperbola, které nerozumím. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Další přihlášenou je paní senátorka Eva Syková, paní senátorko, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Nyní se debata trošičku začíná sunout do jiné roviny. Tento problém se trošku začíná bagatelizovat.

Musím říct, že plně tady s panem ministrem souhlasím, a trošičku mi vadí přístup kolegy senátora Vystrčila, protože o tom to tady vůbec není, že si myslíme, že by všichni měli mít stejně ve všech profesích atd. To přece vůbec nebudeme říkat.

Ale analyzujme tento problém. Proč jsme někde úplně na chvostu evropských zemí, proč to tak je? Proč je u nás tato situace horší, než je někde jinde? Možná, že tak není. Ale je to pravda. A my ještě také máme ženy, které jsou nejdéle s dětmi doma. To také máme v Evropské unii. Podle mne to trošku souvisí, ale jsou to dva problémy. Jeden ten, že ženy ve stejných funkcích jsou skutečně odměňovány někdy méně. A hlavně, pro muže se vytvoří funkce ve firmě nebo v instituci, na jejímž základě se jim plat navyšuje. To je běžná praxe. Je prostě předseda něčeho nebo vede více lidí atd., takže tam dochází k diskriminaci.

Ty ženy nemají děti a jsou stejně na tom, stejně vystudované atd.; a víme dobře, že zastávají mnohem méně vedoucích funkcí. Některé země k tomu přistoupily tak, aby toto pokud možno odstranily. Například v severských zemích ve vedení firem je žádáno, aby tam bylo zastoupeno více žen. Tak to samozřejmě taková opatření a to, že ženy zastávají důležitější funkci ve stejné profesi vede k menší diskriminaci žen. Ještě bych se zde chtěla zmínit o tom, co tady bylo veřejné slyšení, a my s panem senátorem Růžičkou povedeme teď polemiku i v senátním časopise. Chtěla bych se vyjádřit k tomu zavádějícímu titulu, že dvouleté dítě patří do náruče mámy. No, všechny děti patří do náruče mámy, a také tam jsou. A také do náruče otce. A jsou tam celý život, a někdy ještě, když je jim 50, tak se o ně rodiče starají. Ale šťastné dítě je jenom tehdy, pokud má také šťastnou mámu. A to zase je můj titulek k tomuto problému. Víte, tato diskuse o skupinách a o tom. Ano, je pravda, že jsou skupiny. Je pravda, že jsou zařízení. Ale není jich dost a nejsou v dostatečné blízkosti, jako jsou školky. A proto si myslím, že samozřejmě dvouleté dítě nepatří do školky dohromady s tříletými, čtyřletými atd. dětmi, které jsou tam vzdělávány. Potřebují úplně jiný typ péče. Potřebují mít jesle, které jsou pro ně vhodné, ale i tam musí být už ten pedagogický aspekt. A to je dokázáno světovými studiemi vědeckými atd., že pro jejich vývoj je to daleko přínosnější, než když tyto děti zůstávají jenom a pouze v rodinách. Aspoň některé děti. Samozřejmě jsou děti, pro které to vhodné není. Ale je to volba. Je to otázka volby a je to také to, co pomůže k tomu, aby se vyrovnaly platové rozdíly. Protože někdy ani tříleté děti se nedostanou do školky. Velmi často mi píší lidi, že u nich se nemohou dostat ani tříleté děti do školky. Takže když žena je dvakrát 4 roky doma, tak potom je velmi těžké, aby měla stejné platové ohodnocení jako má muž. Ale co navíc je strašné, podle mého názoru, že tyto ženy potom mají malé důchody. Toto nevede jenom k tomu, že mají menší platy, ale mají také malé důchody a jsou skutečně na hranici chudoby, když zůstanou třeba jednou samy. A proto tedy za prvé si myslím, že by měla být povinně zřízena zařízení pro matky nebo rodiny, které děti tam chtějí dát. Jenom ty, co tam chtějí dát. Není to žádné pravidlo, že tam všechny děti mají chodit. A taková vhodná zařízení by měla být dostupná. Čili zákon, novela školského zákona by měla odstranit to, že mají chodit do školky, ale mají pro dvouleté děti být zařízena povinně taková zařízení, která jsou pro ně vhodná. I když tam bude chodit 10 % jenom dětí. To je jedno, ale aby tady tato možnost byla. To samozřejmě skutečně umožní i snižování pak těchto platových rozdílů a pozdějších rozdílů v důchodu. Tato problematika je samozřejmě dána tím báječným bych řekla přínosem českého státu, kdy ženy dostávají poměrně dlouho finanční podporu, aby mohly s dětmi zůstat doma. Pokud to chtějí, tak je to samozřejmě v pořádku. Já bych ale zavedla za to ... chceme, aby se zvýšila porodnost. Čím to končí? Že ženy mají děti ve čtyřiceti, protože nejdřív si musí udělat kariéru, protože pak by měly špatné platové ohodnocení a nízkou penzi atd., čili chceme, aby tyto ženy, ty vysokoškolačky měly více dětí. To chceme. A ony to také chtějí. Ale ony pro to nemají podmínky. A proto tedy je nutné, aby ... a nemají třeba peníze ze začátku, aby je dávaly do nějakých soukromých zařízení drahých a ne ani třeba někdy z hlediska vzdělávání dětí dobrý. Takže tam máme sice tuto obrovskou výhodu, ale pak ženám ze zákona za každé dítě přiznejme o 1 000 Kč třeba větší důchod. Vždyť tedy jsou ty čtyři roky doma, nebo tři roky. Jsou v tom náručí mámy. Tak dobře, když to takto chceme, tak jim přiznejme za každé dítě o 1 000 Kč větší důchod. Vždyť pracovaly doma, ony tam neměly žádnou dovolenou, jak se říká, prostě tam měly tu práci. Takže to je další řešení této situace. Protože není to jenom o tom produktivním věku, ale je to opravdu i o tom důchodovém věku, kde jsou ženy tímto diskriminovány. Anebo tedy zaveďme, že budou mít oba dva manželé stejnou penzi, že se jejich příjmy rozdělí a že jejich penze výsledná pak u obou dvou bude stejná, protože žena se starala třeba 10 let o rodinu doma. Čili jsou tady problémy. Chtěla jsem jenom upozornit na to, že názory můžeme mít různé, některé děti ve dvou letech se do školy těší. Osobně moje vnučka, která chtěla chodit do školky už ve dvou letech a úplně s pláčem si vydupávala to, že už chce také chodit do školky, jako ty starší děti. Čili je to individuální. Některé děti opravdu tam ani v pěti letech nejsou šťastné a tady bylo kdysi to dokumentováno konkrétním případem. Ale jiné jsou už dostatečně vyvinuté. Nechci tady rozvádět neurofyziologické podklady pro to, že to tak skutečně je, že je dokázáno, že různorodé působení na děti skutečně vede k lepšímu vývinu jejich mozku a k lepšímu sociálnímu a kolektivnímu potom začlenění se do společnosti, pokud chodí. A další věc, kterou ČR neumí vůbec uchopit a je to běžné v Německu, Anglii a všude, že ty děti tam mohou jít jen třeba dvakrát týdně. Jenom dvakrát týdně a jenom na dopoledne. Nechme jim tu volnost toho předškolního tohoto typu zařízení pro dvouleté děti a dokonce si dovolím říct třeba i mladší, aby měly tu volnost, aby si tam mohly jít pohrát a ta žena mohla si třeba dostudovat. Protože máme i studentky, které mají děti. Čili jenom bych chtěla, aby se tady ten problém nebagatelizoval. Je to tady skutečně problém. Větší problém v Česku než některých jiných zemích a myslím si, že společnost je různorodá a pro ty ženy některé věci skutečně v současné době jsou nevýhodné a já vítám tady to úsilí vlády o tom to nějakým způsobem uchopit a napravit. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným pan senátor Jiří Dienstbier. Máte slovo, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Nevydržel jsem a přihlásil jsem se během vystoupení pana kolegy Vystrčila. Mezitím tedy mluvil pan ministr a paní senátorka Syková, ledacos toho zaznělo, takže už jenom pár poznámek.

Za prvé. Víra, to, že svobodný trh všechno vyřeší, je krásné východisko. Poukázal bych na to, že svobodný trh má potenciál zlikvidovat i sám sebe, jak jsme se v některých krizových situacích v historii přesvědčili. Proto máme také pravidla na ochranu hospodářské soutěže. Stejně tak to neplatí, že by vyřešil otázku pay gapu nebo obecně nerovnosti mezi muži a ženami. Pak možná ještě jednu poznámku. To, co tady pan senátor Vystrčil tvrdil o té rovnosti, to, že jestli se tím míří na to, že všichni by měli být stejně odměňováni na základě svého vzdělání, ne. Tam ten problém doopravdy není. Něco z toho tady zmiňovala paní senátorka Syková. Například tlak na místa v předškolních zařízeních. Souvisí s tím, že doopravdy tady máme velmi dlouhou rodičovskou dovolenou, je to naprosto neobvyklé v evropském srovnání. Zpravidla je to někde kolem půl roku, a to maximálně, ve většině zemí na západ od nás, a je pravda, že podle tradičně vnímaných rolí žen a mužů zpravidla ženy bývají delší dobu s dětmi doma, a pokud je žena 4, 5, 6 let na rodičovské dovolené, tak v podstatě zcela ztrácí kvalifikaci v některých profesích. A logicky potom jsou ženy méně zastoupeny, třeba ve vyšších manažerských pozicích v soukromé sféře, stejně tak na vedoucích pozicích ve veřejném sektoru, a to se pak následně promítá do všeho, co už tady bylo zmiňováno.

To znamená, je potřeba vytvářet podmínky pro to, aby se ta, v tomto případě doopravdy nepřímá diskriminaci, překonávala. Ta opatření mají smysl, ten materiál, který tady projednáváme, respektive stanovisko k němu stejně tak jako ty strategické a koncepční materiály a na ně navazující legislativa na úrovni České republiky.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Václav Láska. Máte slovo, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Láska:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové.

Taky jsem se přihlásil v reakci na vystoupení kolegy Vystrčila. Ono to téma diskriminaci mužů a žen není úplně jednoduché k uchopení. Někdy se diskuze točí okolo třeba témat, kterým já úplně nerozumím. Někdy se to zvrhne v diskuzi o tom, jestli máme mít jednotné záchody, kam budou chodit muži i ženy. Někdy se bouřlivě diskutuje o tom, jestli máme přechylovat jazyk, takže na konference zveme nejenom hosty, ale i hostky. A odvádí to pozornost od věcí, které jsou podstatné, které přijdou teď. A to podstatná věc je. A pak trošku dochází k marginalizaci tohoto tématu. Přitom tohle téma opravdu marginální není. Jestli je něco nejdůležitější téma ve vztahu mužů a žen a k možné diskriminaci, tak je to právě odměňování za práci.

A pokud tu kolega Vystrčil vyzýval, vaším prostřednictvím, pane předsedající, k tomu, abychom si nalili čistého vína, tak já to udělám. Česká společnost je maskulinní. Je velmi maskulinní. Je to dáno historicky, je to dáno výchovou. A možná víc než nějaké grafiky a čísla vám uvedu dva příklady z praxe.

Ve 21. století, když jste třeba ve sporu, u rozvodového sporu nebo o vypořádání SJM, tak stále velká část mužů je ochotná zcela otevřeně – a věří tomu – říct, že veškeré společné jmění patří jim, protože zatímco oni vydělávali, tak žena jenom vychovávala děti. To řeknou s vážnou tváří v 21. století. Druhý příklad. Mám dva nebo tři kamarády, kteří jsou na mateřské. To, co oni musí slyšet od ostatních mužů, tu lítost, jak se jim něco tak strašného stalo, že šli na mateřskou, to jsou věci svědčící o tom, že naše společnost je maskulinní. Je to dáno historicky, je to dáno výchovou, a tak to je. A pokud si máme nalít čistého vína, tak si ho nalijme takhle. A přitom u odměňování mužů a žen ta odpověď na otázku, proč tu rozdíly jsou, je strašně jednoduchá. Žena rodí děti, ona nosí děti. Když to zkombinujete s ohledem české společnosti, že výchova dětí, zejména malých, je otázkou žen a povinností žen, tak tady se vytváří ten obrovský rozdíl pro jejich kariérní růst, pro jejich zaměstnávání, pro ten rozdíl.

Takže nedělejme z toho nic komplikovaného. Tady je jádro pudla a předřečníci tady několikrát naznačili, kam máme zaměřit svoji pozornost, abychom odstranili tu nepřímou diskriminaci, která spočívá v tom, že ženy rodí děti. A ty cesty vedou dvě. Jednak ve výchově, abychom přestali být tak maskulinní, abychom si uvědomili, že výchova dětí je úplně stejná role mužů i žen. A ta druhá je faktická podpora a náhrada za to, že žena má tu přestávku v té odbornosti objektivně danou jinou. Já jsem advokát, mám v kanceláři advokátky, jsem manžel, moje žena je učitelka, na vlastní oči jsem viděl, jak pro ženy je těžké v době mateřství udržet krok ve své odbornosti. Takže nedělejme nic z toho, že by muži neměli rádi ženy. Tady máme objektivní problém, pojďme napomoci k jeho vyřešení.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, dalším přihlášeným je paní senátorka Zuzana Baudyšová. Máte slovo, paní senátorko.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové.

Já chci jenom dosvědčit, jak v některých zemích jsou skutečně rozdíly mezi muži a ženami. V roce 1967 jsem byla s mým partnerem a vlastně celoživotním manželem v Anglii ve Velké Británii. Byli jsme na farmě, strávili tam hezké léto a pracovali. Moje velké překvapení bylo, když za stejný košík ať fazolí, angreštu, nebo rybízu jsem měla výplatu o 30 % nižší. Tak jsem si počkala na pana farmáře a položila jsem mu otázku, cože to znamená, proč mám méně za stejnou práci jako můj partner. A pan farmář odpověděl, že tak to je. A jestli se nám to nelíbí, takže můžeme klidně jít někam jinam a zkusit to někde jinde. Je to tak zakořeněné, že žena se ani nesnaží, aby se ty věci měnily, rozhořčeně jsem povyprávěla dalším brigádníkům, a studentka, Britka, říkala: „A co se ti na tom nelíbí? Tak to je.“ Takže jak mám hezké vzpomínky na Británii, tak tohle nepatří k těm veselým...

Jinak co bych chtěla říct, že co dneska a mnoho let platí, že některé ženy se upozaďují samy. A sice, když se jim narodí děti, tak se starají o děti, o domácnost a jsou spokojené. A mnoho žen, nebo většina, ani vlastně nechvátá do práce, protože jsou spokojené s dětmi. Myslím si, že pokud to nepřekračuje určité meze, ať to tak je. A je to v pořádku a dětem je dobře a maminkám taky.

Horší situace je v rozvedených rodinách, když se manželství rozpadne a žena zastává tu roli finančně zabezpečit rodinu, pokud muži buď neplatí alimenty, nebo vůbec nemají zájem o rodinu, tak se ta situace pro ženu skutečně velmi těžko zastává. Všechny ty role muže a ženy. Takže to je všechno, co jsem chtěla říct. A myslím si, že by bylo velmi dobré, aby si to každá rodina uspořádala tak, jak vyhovuje rodičům i dětem a aby byli všichni spokojeni. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Čunek. Máte slovo, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

Když vystoupil pan ministr po slovech pana senátora Vystrčila, tak jsem si povzdechl, pročpak senátoři musí mít asi čtyřicet let, aby tady mohli být, a vláda to nemá? Já si myslím, že ministři by měli mít nejméně čtyřicet let, protože ta exekutiva významně ovlivňuje víc než my tady jednotlivé procesy. Druhá věc je, že určitě není samosebou, že jestliže téměř polovina vládců Evropy nemá děti, ať už chce, nebo nechce, to určitě také je zkušenost, o kterou jsou připraveni, jak říkám dobrovolně či nedobrovolně, se kterou nemohou počítat.

Tady mezi námi je mnoho lékařů, mnozí z nás byli u porodů, možná několika, ač nelékaři, a přesto všechno nikdo z mužů nemůže říct, jaké to vlastně je, jaké pocity prožívá žena, která nosí dítě pod srdcem a porodí dítě. A může být do tisíců porodů. Ale stejně tak nikdo nemůže říct rodičům, kteří vychovávají děti, rodičům, kteří ty děti také chtějí mít, jakou vlastně získali zkušenost. A kdo tu zkušenost nemá, tak tomu asi těžko rozumí. Pak vidí věci bez souvislostí, takže se tady věnujeme nějakým vyrovnávacím platbám apod.

Já paradoxně ten materiál příliš nenapadám. Já jsem si ho přečetl a myslím si, že je tam spoustu věcí, kterých si máme všímat. Já jsem na svém úřadu, jsem na krajském úřadu teď, vůbec bych na to nepřišel, ale protože to byla jedna z kolegyň vedoucí kanceláře, která má na starosti asi šestnáct lidí pod sebou, velice šikovná paní, otěhotněla. Přišla mi to říct nějak strašně smutně, tak jsem jí říkal, že my na ni rádi počkáme, protože tu práci dělá dobře, a budeme ji držet to místo.

Také jsme vyhlásili pak výběrové řízení, protože to holt podle zákona musíme. Vyhrála to další paní, která tam bude do doby, než ona se vrátí. A pro ten úřad to není vůbec žádný problém. Zkrátka jsme to udělali. A tak si myslím, že to má být. A tím podporujeme rodinu. Zajímavé ale bylo, že ona ještě teď – protože ta žena musí v určité fázi těhotenství odejít z toho zaměstnání, ale ona nemá žádné problémy, tak říkala, já budu pracovat z domu. Klidně zadarmo, jenom jí budu pomáhat. Pak jsem ji potkal někde ve městě, zcela náhodou, a ona mi říkala, že jí vzali telefon, všechno, kvůli tomu, aby prý přenos dat neohrozil náš úřad. Takže teď se řeší to, že to tak zkrátka nebude, protože to jsou překážky naprosto nesmyslné. Ať ona je, když chce, propojena telefonem, mailem a pomáhá svým kolegyním. Vůbec nejde o peníze, jde o to, aby byla v té práci.

Zatímco moje žena, která je zubařka, tak asi těžko mohla v těhotenství pracovat, a hned po porodu, protože stejně tak jako ta žena, která by chtěla dělat u letectva a nebo u lisu, těžkého bucharu, takže jsou různá povolání... A my jsme se smířili s tím, že ta žena zkrátka není stejná jako muž. Nemůže mít stejné příležitosti, protože musí jít přece... Je jiná, fyziologicky jiná a má jiné poslání.

To, co tady bylo řečeno o tom, že společnost je maskulinní u některých mužů, ale těm to zákon soudce velmi jednoduše vysvětlí. To známe všichni. Soud nikdy na tuto notu naštěstí nepřistoupí. A mezi společností je spousta hloupých žen, které žádají nesmyslné požadavky, stejně jako hloupých mužů, kteří si neuvědomují, co jejich manželka pro ně vykonala tím, že mají společné děti. A pak tady paní kolegyně Syková naznačila mnoho dobrých směrů, kterými společnost může podpořit rodiny. A to je např. to, že se bude vypočítávat důchod. A my jsme to tady už diskutovali. Tedy mnozí z vás si to nepamatují, už je to hodně let, tak se diskutuje o důchodových reformách, jak vlastně i k tomuto problému přistoupit. A já jsem přesvědčen, že by bylo výborné, kdyby manželům skutečně byl vypočítáván důchod ze společného základu. Nechť ta žena má stejný důchod. Já neznám tady muže, kterému by to vadilo jako manželovi. Žádnému to nevadilo.

Takže určitě toto jsou způsoby a trendy, bez toho, aniž bychom popírali přirozenost člověka, bez toho, aniž bychom tady hlásali, že ta žena je stejná jako muž, protože není. Ale společnost může udělat spoustu věcí pro to, aby skutečně – protože doba se vyvíjí, je spousta povolání, kde ta žena opravdu může dělat i home office tři měsíce po porodu. A je potřebná. A tady někdo říkal, nevím, kdo to byl z předřečníků, že třeba v IT sféře nejsou žádné rozdíly. To je právě proto, že je úplně jedno, jestli ten program tvoříte doma, nebo sedíte v tom office. To zkrátka je jedno. A i ty ženy to takto mohou dělat, pokud chtěly. Ale ta nejdůležitější věc pro tu ženu – a nakonec to všichni víme – není to vzdělávání, není nakonec kariéra, ale její rodina. To, jestli je matkou, jestli má své děti atd. A je to stejné pro muže snad. A kdo to nechce, tak se toho vzdá a dělá kariéru.

Ale určitě společnost má udělat všechno pro to, aby bez násilí, dokonce násilí na té společnosti, tak, aby umožnila těmto matkám, zvláště dneska, kdy doba se obrací. Vezměte si, že před padesáti nebo šedesáti lety bylo 46 % lidí v zemědělství a převážná většina to byly ženy. Dneska v zemědělství jich je méně než 2 %. Naopak, podívejte se, kolik je administrativních činností, kde zkrátka lze nastavit způsob a styl, aby se ženám pomohlo, které chtějí pracovat, aby pracovat mohly. A pak je tady ta poslední věc, všechno souvisí se vším. A my máme dneska téměř 70 % mladých lidí na vysokých školách. Všichni víme, jak to vypadá, protože my jich potřebujeme tak akorát 40 % možná. Protože 70 % je úplný nesmysl, protože některé vysoké školy nemají žádnou hodnotu. Nicméně proč to je? Pomiňme to, že to chtějí možná vysoké školy samy, ale pak ti neschopní, které si ze špatné vysoké školy donesou papír, tak obsazují pozice, které v administrativě požadují dosažené vzdělávání, a vůbec se nikdo nedívá na to, jaká je to škola, jaký směr studovali apod. Už se ta situace mírně lepší, ale v tomto smyslu taky ne. A to potom těm schopným ženám bere také práci.

Já jsem přesvědčen, že byť jsem mediálně možná označován za někoho, kdo brojí proti tomu, aby ženy měly příležitosti, tak téměř zcela jistě většina dost vysokých pozic, které jsem nějakým způsobem obsazoval a rozhodoval, tak zcela jistě nadpoloviční většinu obsadily ženy. Bez ohledu na to, jakého byly věku, ale spíš jaké měli schopností. A to je tak, že ta pozornost se rozostřuje, ano, musíme tedy řešit důchody, musíme řešit jejich příležitosti, a to řekněme těmi vysokými školami. Ale především, co nesmíme dělat, tak popírat úlohu ženy jako ženy, tedy matky také. A úlohu muže, který má v době, kdy ona pečuje o dítě, tak on má zajistit to prostředí. A to se mi dnes zdá, že tato úžasná role těch dvou se nějakým způsobem zesměšňuje. A naopak podporujeme jakoby ten volnostyl, to znamená to, ať si každý dělá, co chce. Ať si ta žena pořídí to dítě sama, vychovává si ho sama. A dostane samozřejmě více od společnosti než ta žena, která žije v manželství, protože pochopitelně tím společným příjmem je ta vdaná žena, nebo žena žijící v manželství, handicapovaná. A my vlastně tak podporujeme možná negativní jevy ve společnosti, které tímto nastávají, protože holt nabídka zvyšuje poptávku. Tak to bude a bylo vždycky.

Takže já bych poprosil všechny, abychom si uvědomovali, že aspoň v Senátu bychom si neměli plést rozdílnost žen a muž a v té rozdílnosti naopak viděli velkou výhodu. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, další přihlášenou je paní senátorka Šárka Jelínková. Máte slovo, paní senátorko.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Šárka Jelínková:  Děkuji za slovo. Tak, jak moji předřečníci se přiznávám, že jsem se trošku přihlásila z důvodů reakce na vystoupení kolegy Vystrčila. Samozřejmě že nemůžeme mluvit jednoznačně jen o přímé diskriminaci. Je tam velká část nižšího platového ohrožení žen, to je nepřímá diskriminaci. Ale najdeme tam i prvky té přímé diskriminaci. Já si dovolím přečíst výsledky jednoho výzkumu, který proběhl na začátku února 2018. Takže čerstvý výzkum. A byl to rozsáhlý průzkum s názvem „Českou veřejnost trápí nerovnosti v odměňování žen a mužů i diskriminaci“. Byl provedený Sociologickým ústavem Akademie věd. A autoři dospěli k následujícím zjištěním: „Vůbec nejvyšší podíl lidí se domnívá, že ženy berou nižší mzdu z důvodu péče o děti a kariérních přestávek spojených s péčí o děti.“ To je 86,2 %. Následuje důvod, že jsou ženy často zaměstnány v oborech, které jsou špatně finančně ohodnoceny, ve srovnání s obory, kde obvykle působí muži. To si myslí 81,6 % našich obyvatel.

V těsném závěsu následuje důvod, že jsou v ČR špatné podmínky pro kombinaci pracovního a soukromého života, to je 78,8 %. A dále to, že muži obvykle kladou kariéru na první místo a jsou ochotni jí více obětovat, 77,3 %. A také to, že jsou ženy méně často než muži zastoupeny ve vedoucích pozicích, 77 %. Zde připomínám, že máme vyšší podíl vysokoškolsky vzdělaných žen než mužů. Nerovnost žen a mužů přetrvává po celou dobou jejich pracovního života, protože průměrná hodinová mzda muže je o 22,5 % vyšší než mzda ženy. Rozdíl lze částečně vysvětlit oborovou segregací, muži pracují v oborech, které jsou lépe placeny. Avšak více než 2/3 tohoto rozdílu vysvětlení nemají, což svědčí o potenciálně významné předpojatosti. A myslím si, že právě cílem tady tohoto je, abychom směřovali toto naše povídání k platové transparentnosti, aby se naše společnost tímto zabývala. A znovu připomínám i to, co máme v usnesení našeho výboru pro evropské záležitosti, a to je ta kvalita nejen žen, ale mnohdy i dětí, o které se ženy starají. Vezměme si, jak moc se u nás zvedá procento žen samoživitelek. A i tyto ženy i z tohoto důvodu péče o děti, že jsou i samy, určitě si i hůře shánějí zaměstnání a pokud ještě nejsou úplně rovně platově ohodnoceny jako muži, tak se snižuje velmi kvalita života i jejich dětí. Takže nezapomínejme, že se to týká často i těchto dětí. A také si dovolím ještě jednu osobní zkušenost. Trošku už kolega Jiří Čunek o ní mluvil. Když jsem pracovala jako ředitelka obecně prospěšné společnosti, tak při přijímání, pracovala jsem v sociálních službách, tam také pracuje více žen, tak jsem vedla přijímací rozhovory také v tom duchu motivace pro práci atd., ale aby mi člověk i na sebe prozradil nějakou svou dobrou vlastnost nebo proč bych jej měla přijmout, ale aby mi třeba i sdělil nějakou svou slabinu nebo nějaký nedostatek, protože mám ráda, když se člověk umí přirozeně ohodnotit. A nesetkala jsem se s tím jednou, že ženy mezi těmi "slabinami" uvedly: "Víte, mám dvě malé děti a nemám babičku." Takže ženy už při žádosti o zaměstnání chápou to, že mají malé děti, kde je pravděpodobnost vyšší nemocenské a nemají zajištění jiné péče v době nemoci, takže je předpoklad častějšího vybírání nemocenské nebo péče o děti v době jejich nemoci. Takže takto je naše společnost nastavena. A říkám to proto, že je opravdu důležité, abychom o tomto mluvili a aby se hledaly cesty, jak těmto ženám pomoci. A také si ještě dovolím prostřednictvím pana předsedajícího na pana kolegu Vystrčila, nechceme omezovat. Myslím si, že zatím i v našem usnesení je, ať hledáme především nelegislativní opatření. Ať jsou to příklady dobré praxe mezi jednotlivými členskými státy, ať jsou to pořádání seminářů třeba i ne za velké finanční prostředky. Hledejme i tyto příklady, hovořme o tom a veďme i třeba těmito zatím nelegislativními cestami i zaměstnavatele, aby je to vedlo k platové transparentnosti, aby ženy byly za stejnou práci ohodnocovány stejně jako muži. Děkuji zatím za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Dalším přihlášeným je pan senátor Luděk Jeništa. Máte slovo, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji, vážený pane předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové, projednáváme tady akční plán EU v boji proti rozdílům v odměňování žen a mužů. Trošku jsme se od toho možná odchýlili. Já si myslím, že tady nesedí nikdo, kdo by byl proti tomu, aby muž a žena za stejnou práci, za stejný rozsah, za stejnou kvalitu práce byli odměňováni jinak. To samozřejmě tak není. Já u odměňování zůstanu a zabrousím trochu do světa sportu. Bude to možná trochu vypadat, že se zastávám kolegy Vystrčila, ale řeknu to spíše pro takové naše zamyšlení. Představte si tenisový Wimbledon. Jeho vítěz dostane nějakou odměnu. A představte si cyklistický Tour de France, kde odjedou asi 23 etap, každá má více než 200 km a je to v horských lokalitách. Vítěz Wimbledonu dostane asi 10násobnou odměnu než vítěz Tour de France. A já si naopak myslím, že ten cyklista po fyzické stránce musí odvést daleko větší práci. Není to diskriminace? No, samozřejmě je to oblast sportu, takže jsme na poli popularity sportu, jsme na poli ochoty sponzorů v závislosti na popularitě atd. Dobře, je to tak, bereme to. Ale teď se vrátím k tomu Wimbledonu. Byly doby, kdy muži měli vyšší odměnu než ženy. Před několika lety se to na nátlak zejm. žen srovnalo. Takže vítěz Wimbledonu má úplně stejnou odměnu jako vítězka Wimbledonu, ačkoli muži hrají na tři vítězné sety a ten vítěz musí k tomu vítězství dospět po souboji třeba v 30 setech za turnaj, kdežto ta žena vyhraje setů třeba 12, 15. A mají stejnou odměnu. Já netvrdím, že to je špatně, v pořádku, ať to tak je, když to tak chtějí organizátoři, když to tak chtějí sponzoři. Ale je to možná trošičku taková otázka k tomu, co tady říkal kolega Vystrčil. Stejné je to třeba v atletické Diamantové lize. Výškař skočí 235 cm a výškařka 200. Podají stejný výkon, nebo nikoli? A je to, že dostanou stejnou odměnu, je to správné? Pokládám to jako řečnickou otázku, nikoli jako názor, že bych byl proti. Jenom říkám, že i nad těmito věcmi je třeba se zamyslet. A potom možná dospějeme i k tomu, že jsou profese, kde pracují muži a ženy, ale jak tu bylo řečeno, někdy i ty fyzické předpoklady, které jsou rozhodující ve sportu, někdy i ty tam samozřejmě mohou hrát svou roli. Děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Václav Hampl. Máte slovo, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se omlouvám, nemohl jsem být přítomen celé této debaty, protože byl tiskový brífink, kde jsem se snažil stručně informovat o našem usnesení k Evropské radě, takže se omlouvám, pokud budu částečně říkat něco, co už tu zaznělo. Jenom chci znovu připomenout, že v tomto tisku, v této věci opravdu nejde o věcnou, natož biologickou rozdílnost mezi muži a ženami, ale jde tu o spravedlnost versus o nespravedlnost. To, co velmi oceňuji na usnesení evropského výboru, které velmi podporuji, je zejm. ten aspekt na důchodový věk. Prostě ta celoživotní rozdílnost v příjmech žen a mužů se nakonec přelije až do důchodového věku. Osamělé ženy, často ovdovělé v důchodovém věku, jsou vlastně jednou z nejchudších, ne-li vůbec chudobou ohrožených skupin u nás. A myslím si, že je to věc, která je opravdu vysoce nazrálá s tím něco poměrně razantního udělat, protože to prostě je nespravedlnost. Já jsem se ale přihlásil kvůli jiné věci. Já si myslím, že Senát projednává-li věci, na které dosáhne, tak by měl mít sám zameteno na svém vlastním prahu. A chtěl jsem se zeptat, jak je v této otázce na tom Senát? Když se podívám na Senát jakožto nás, senátory a senátorky, tak počítám, že kdybychom se podívali na peníze, které si každý z nás nosí domů a zprůměrovali to na muže a na ženy, tak že asi my muži na tom budeme lépe, protože když se podíváme na předsedy výborů, což je pozice, která dostává víc peněz než ti, kteří nejsou předsedy výboru, tak nemáme žádného předsedu výboru, který by nebyl mužem.

Když se podíváme na stálé komise, je to lepší, tam je to půl napůl, ale zase počítám, že těch peněz je z toho trochu méně. Když se podíváme na předsedy klubů jako zase extra honorovanou záležitost, tak tam je to 4:1. Čili už v této věci jsme dnes prošvihli jednu možnost, jak to vylepšit s těmi výbory. Opět jsme si zvolili muže. Já to nekritizuji, jenom to konstatuji, že takhle to běží. A pokud jde o Senát, tak tam asi těžko budeme vysvětlovat třeba mateřskou dovolenou. To tou 40letou věkovou hranicí pro vstup do Senátu se malinko dostáváme za obvyklý věk, kdy si lidé mateřskou nebo rodičovskou dovolenou vybírají, byť to samozřejmě není zcela nemožné. Ale má otázka spíše směřuje k aparátu Senátu, jak jsme na tom na této frontě. Je mi naprosto jasné, že nemůžu dostat nějakou exaktní formulaci teď v tuto chvíli, když jsem si vzpomněl až během projednávání tohoto bodu dnes tady, ale přesto bych považoval za docela užitečné, kdyby se nám, vážený pane místopředsedo, mohlo časem následně této informace třeba cestou předsedů klubů dostat. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Další přihlášenou je paní senátorka Eva Syková. A než dojde, připomínám jen panu senátoru Hamplovi, že paní místopředsedkyně má stejný plat jako pan místopředseda, takže tady to vůbec tak není, jsme úplně mimo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegové, já už jsem jednou mluvila a myslím, že už tady bylo řečeno hodně. Ale jenom krátce. Je jasné a nezakrývejme si to, že diskriminace skutečně není jenom na základě toho, že ženy jsou matky. Není tomu tak. I ženy, které nejsou matky, jsou na tom stejně. A ten krásný příklad z Wimbledonu, který jsem tady chtěla také uvést, protože jsem tenistka od mládí, tam, že se to srovnalo, tak je to skutečně správné. A o té fyzické síle, myslím si, bylo tady řečeno dost, ale neredukujme tento problém na rozdílnou fyzickou sílu mezi muži a ženami. Ty ženy skutečně nechodí do dolů a většinou nedělají tu těžkou práci. Tam ten problém není a tam to nikdo nerozporuje, jestli jeden dělá těžší fyzickou práci než ten druhý, že je za to víc odměňován. Tohle sem nepleťme, protože to si myslím, že sem nepatří. Já bych chtěla jen upozornit na jednu věc. Nestavme ženy do pozice, že buď děti nebo kariéra. Tohle my vlastně děláme. My je do té pozice vysloveně manipulujeme a společnost jim dokonce říká, že pokud nejsou s těmi dětmi dostatečně dlouho doma, tak že jsou špatné matky. Takto to skutečně společnost chce, aby to ženy vnímaly. A často tomuto tlaku ženy vlastně podléhají, aniž by chtěly. Dále bych chtěla říci, že nikdo nerozporuje roli ženy jako matky, to rozhodně ne. Tady většina žen má určitě děti, máme je rády atd. Ale zase nezaměňujme to s výchovou dětí. Dvouleté dítě může zrovna tak dobře vychovávat otec jako matka. Kde je ta náruč té matky? Náruč otce je stejně dobrá, někdy dokonce lepší pro toho dvouletého chlapce, než je náruč té matky. To vlastně popíráme schopnosti mužů někoho vychovávat, děti vychovávat. To popíráme, protože matky jsou v tomto lepší? To si také nemyslím. A pak tu máme ještě jeden velký ekonomický problém, že my dnes na trhu práce nemáme dostatek lidí. To je právě v těch vysokoškolských povoláních. My třeba i ve vědeckých kruzích nebo firemních kruzích skutečně nemůžeme najít odborníky. A my je tady máme. Máme tady ty ženy vysokoškolsky vzdělané, které by se podle mého názoru mohly dříve začlenit do pracovního procesu. Takže se podívejme na problémy, jak skutečně jsou, a nemluvme o tom, jestli je někdo fyzicky zdatnější. To už dnes opravdu tak velkou roli nehraje, jako tomu bylo dřív. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Miloš Vystrčil. Než dojde, já už jsem mnohokrát navrhoval, aby to u senátorek byla horní hranice těch 40 let, nikdy mi to neprošlo, jedna kolegyně mě dokonce bila kvůli tomu. Měli bychom tady zase jinou zkušenost od těch mladších. Prosím, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, protože jsem tady byl několikrát zmiňován, tak se aspoň krátce pokusím reagovat. První věc je, že je to úplně naopak. Já v žádném případě neměl v úmyslu, jak někteří naznačovali, problém marginalizovat, naopak. Já jsem jenom říkal, že pokud ten problém máme a máme mít šanci ho vyřešit, tak to musíme správně popsat. A pokud popisujeme problém tím, že vezmeme všechny ženy a spočítáme jejich průměrnou hodinovou mzdu, všechny muže a spočítáme jejich průměrnou hodinovou mzdu a vyjde nám rozdíl 22 % a řekneme: "Takhle je ten problém velký," tak to prostě není správné. To je celé. Fakt to není správný přístup, protože nepopisuje pravdivě situaci. A to je ten největší problém, který jsem tady já napadal. Nikoli to, jestli tady je nebo není diskriminace, to je vedle. Tzn. že to musíme popsat jinak. A několik z vás mi dalo za pravdu. Ať to byla paní senátorka Šárka Jelínková nebo paní senátorka Baudyšová. Říkaly: "Já jsem byla na té farmě, dělala jsem tam dělnici a byla jsem vůči mužům diskriminována." To je přesně ono. Kdyby existovala analýza po těch pozicích, tak pozice dělnice, dobře, průměrná mzda taková, muži tolik, ženy tolik a víme přesně, o čem to je. A víme, že dělnice na farmě ve Velké Británii jsou diskriminovány vůči mužům na farmě ve Velké Británii. A víme, co to je. A mimochodem, tato analýza, a na to jsem se ptal pana ministra, neodpověděl mi, kdyby existovala, tak bychom dokonce zjistili víc. Zjistili bychom, jestli některé vysokoškolské profese nejsou diskriminovány z hlediska toho, jak my to cítíme, jaký tam vynakládají výkon a kolik za to dostávají. A tímto se takto nikdo nezabývá a jenom někdo vystoupí a s odkazem na předřečníka řekne, že jsou tady lidé, tím jsem myšlen já, kteří ten problém marginalizují. Tak to prostě opravdu není. Já jenom říkám, že jestli chci tu situaci řešit, tak si ji musím popsat tak, abych měl potom nějaký výchozí stav, který mi říká, že bych to potom mohl úspěšně řešit. A to není to, když budu porovnávat průměrné mzdy všech mužů a všech žen. To není výchozí stav, který vede k možnosti problém úspěšně vyřešit, proboha. Opravdu to tak je. A prosím zejm. ty, co připravují podklady panu ministrovi a všem dalším, takhle k tomu v ČR nemůžeme přistupovat, protože pak to nemůžeme vyřešit, protože potom jedině musíme říci, že opravdu, a to přeci nikdo nechce, já jsem to říkal jako důsledek a ne jako východisko, že vycházíme z toho, že potom, kdybychom porovnávali průměry, že by všechny profese měly mít stejnou mzdu. A z toho přece my nevycházíme, to je nesmysl. A protože z tohoto nechceme vycházet, tak nemůžeme porovnávat celkové průměrné mzdy. Já už nevím, jak to mám vysvětlit. To je potom špatný přístup. To je jedna věc. Co s týká toho ostatního, co tady zaznělo, ještě spíše jako legraci k panu senátorovi Hampovi prostřednictvím pana předsedajícího, pane senátore, tam je to jednoduché, jak to můžete trochu narovnat. Já jsem o tom také mluvil, vzdáte se svého předsednictví ve výboru a předáte ho paní senátorce Sykové nebo paní senátorce Jelínkové. To je možnost, kterou tu věc částečně napravíte. Samozřejmě tím popřete svobodu, o které jsem mluvil. A to je svoboda preferencí neboli svoboda volby, která tím bude potlačena, pokud vy tu volbu, která vás vynesla do místa předsedy, budete nerespektovat a řeknete, že pro vás je důležitější genderová rovnost. Já jsem tady o tom mluvil, že se k tomuto dostáváme a že ta jedna svoboda je potlačena tím, že něco chceme vyrovnávat. A zase jsem tady viděl různé pobavené úsměvy, ale tohle je typický příklad. A my se s tím nějak musíme poprat a nějak rozumně k tomu přistoupit. Rozumně znamená tak, že to nebudeme populisticky zveličovat ani marginalizovat. A k tomu měl směřovat můj příspěvek, protože jak jsem řekl, za vše, co je ve mně dobrého, vděčím ženám. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Čunek. Máte slovo, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, velmi rychle. Chápal jsem příspěvek kolegy Hampla jako procedurální návrh na rozšíření programu schůze o odvolání jednotlivých funkcí a novou volbu. Uvidíme, jak to dopadne.

A pak je tady druhá věc. Představte si v jaké atmosféře, ne my tady, ale ve společnosti žijeme. Procedury jednání Senátu neumožňují, abychom se tady hlásili, nebo se vyjadřovali v diskusi, ale zodpovězme si otázku vážnou, myslím to vážně, co kdyby se poté, kdy bychom podělili všechny platy v institucích, zjistili, že je mnoho institucí, kde ženy berou více. Určitě jsou takové instituce. Co by se stalo? Anebo dokonce, kdy by to bylo 22 % naopak. Řešil by to někdo? Nikdo by si nedovolil ani ozvat. Taková je atmosféra. A to je samozřejmě atmosféra nepřijatelná, nesmyslná, zavedená úplně někam jinak. A příklady právě ze Senátu, no, já se trošku stydím. Podívejme se všichni, až možná na nějaké výjimky, nevím, kdo z nás kandidoval na hlasy, které sbíral apod., když jednotlivé strany navrhovaly své kandidáty. Někde snad u vás padla nějaká jediná zmínka – to je ženská, tu nekandidujme, nebo to je chlap, toho kandidujme, nebo naopak. Je nějaké portfolio kandidátů a všichni diskutovali, kdo má možnost se tam dostat. Je to tak, bylo to tak. Znám mnohé z vás, milé kolegyně, které jsme preferovali právě proto, že jsme si mysleli, že mají větší příležitost, větší preferenci u voličů a proto se tam dostanou. A vůbec nechci diskutovat, proč to bylo, jestli jejich odbornosti a nevím co, tisíc věcí. Ale takhle jsme se na to nedívali. A proč se teď tady budeme vyjadřovat k tomu, že to bylo možná nějak jinak. Ne, to byla normální volná soutěž. A když se kandidáti hledají, hledají se ti, kteří mohou v soutěži ostatních zvítězit. A žádná diskriminace tam zcela jistě nebyla. A stejně tak není diskriminace tady. Když se bavíme, zaznělo někde nějakým stínem, že je to senátorka a proto nemůže dělat předsedkyni? Naopak, hrozný je klíč, že to tam někdo přinese. A jsem přesvědčen, že všechny ženy senátorky, které tady znám, tedy všechny senátorky by snad víc uráželo, kdybychom řekli – protože je to žena, proto ji tam dejme. To snad ne! Ona získává tento post proto, protože je vhodná pro tento post a proto tam nastupuje.

A nikde v žádné diskusi v Senátu se o tom nediskutovalo, a my teď do veřejného prostoru tady dáváme takové otázky, že by si snad lidé venku mohli myslet, že tady tato otázka byla na stole. A nikdy nebyla! Tak ji tady nezavádějme, ani ji nezavádějme do voleb. A stejně tak neříkejme, to ať si strany dělají co chtějí, ty, které to zaváděly, už to opustily, povinné kvóty, protože je nebyly schopny ani naplnit, jedno procento, dvě, první místo, druhé atd. Podle mne je to zavádějící nesmysl, a možná žiji v jiné společnosti, než někteří z vás, kteří o tom tady pořád mluví, ale kolem mne takováto společnost není. Ženy mají minimálně ve volebním klání stejné příležitosti jako muži, v Senátu zcela jistě stejně, o sněmovně nechci mluvit, ale myslím si, že to bude podobné. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Václav Hampl. Máte slovo, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, pane místopředsedo. Chtěl jsem se jenom omluvit, že jsem svým lehce sarkasticky míněným příspěvkem vyvolal zase poměrně dlouhý příspěvek. Nemyslel jsem to procedurálně, myslel jsem to jako poukázání příkladmo na komplexnost problému, že je to opravdu věc, která je výsledkem velkého množství různých vektorů, které v řadě případů nejsou pod naší kontrolou. Ale přesto a proto jsem se přihlásil, jinak bych s tím neotravoval. Ale přihlásil jsem se především proto, že jsem chtěl připomenout to, že si upřímně myslím – a souhlasím v tomto s kolegou Vystrčilem – že nějaký kvalifikovaně dobře udělaný pohled na naši vlastní Kancelář by vůbec nebyl neužitečný pro naši vlastní potřebu, nemyslím pro nějakou další práci navenek. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Vladimír Plaček.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Vladimír Plaček:  Pěkné odpoledne. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. K tomuto mému opravdu krátkému vystoupení inspiroval pan kolega Jiří Čunek, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, protože říkal, co když náhodou existuje instituce, kde ženy jsou odměňováni lépe, než muži.

Přiznám se jako ředitel Centra sociálních služeb, že mě nikdy nenapadlo to zkoumat. Ale jak jsem si takhle rychle v hlavě propočítal, nechám to prozkoumat a myslím si, že dojdu přesně k tomuto závěru. Pan ministr kroutí hlavou, že ne, že to není možné. Ale jelikož nás mužů je tam asi desetkrát méně zaměstnanců v celkovém počtu, a co se týká i manažerských postů, je nás pětkrát méně než žen. A když to rychle propočítám, tak si myslím, že zrovna toto Centrum sociálních služeb v rovině přesně spadá do této kategorie. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Další přihlášenou je paní senátorka Eva Syková. Pan senátor Plaček má pravdu, manekýnky jsou placeny výrazně lépe než manekýni.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegové, budu mluvit už velmi krátce. Ale chtěla bych se, vaším prostřednictvím, pane předsedající, zmínit o tom, co řekl pan senátor Láska, že česká společnost, přiznejme si to, je opravdu maskulinní, hodně maskulinní společnost. Ne, že by mi to tak strašně vadilo, ale je to tak, je to fakt a je správně to tak nazvat.

A správně řekl – zase vašim prostřednictvím, pane předsedající – pan senátor Hampl, že příklad ze Senátu to dokumentuje. Já zas nemám nic proti tomu, že to tady tak je, ale ve skutečnosti to jenom dokazuje, jak tato společnost je maskulinní.

A ještě vaším prostřednictvím, pane předsedající, k panu senátorovi Vystrčilovi. Jakou svobodu, pane senátore, má žena, která je samoživitelka, nebo žena, jíž bývalý partner neplatí alimenty. Jakou má svobodu tato žena, tedy svobodu rozhodnutí?

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, váš dotaz vyřizuji. Chce pan senátor Vystrčil odpovědět, jakou svobodu má taková žena? Nehlásí se, takže dobrá zpráva – do diskuse se už nikdo nehlásí, takže diskusi končím. A prosím pana předkladatele, který se určitě bude chtít k bohaté diskusi vyjádřit.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Chci vám zejména asi poděkovat za tuto debatu, byť, jak jste asi pozorovali, s čím, co zde zaznělo, nesouhlasím, někde i zásadně, s lecčím jiným zase velmi souhlasím. Zejména musím říct, že paní senátorka Syková mi tady mluvila z duše.

Chceme se skutečně zaměřit zejména na otázku nepřímé diskriminace a na otázku rovnosti příležitostí. Tyto věci jsou dávno popsané. Simon de Beauvoir napsala druhé pohlaví před sedmdesáti a pětašedesáti lety. A ono bohužel v podstatě všechno, co se tam píše, u nás platí dodnes. Ženy jsou od počátku, od narození touto společností směřovány do určitých rolí. A tyto role jsou role podřadné. A ženy, které chtějí opustit toto směřování musí překonat mnohé překážky a musí činit mnohé volby, které my muži činit nemusíme. A pro to není v dnešní společnosti žádný důvod. Chvilku to vypadalo, že se všichni živíme tím, že někde přenášíme těžká břemena, a kolik takových pozic je a jak jsou placené, to nejsou zrovna nejlépe placené pozice.

Naše společnost je stále více přece společností, která se živí duševní nebo lehkou manuální prací, na tu těžkou manuální práci máme přece dávno stroje. A v této společnosti je zbytečné, aby existovaly takovéto nerovnosti přístupu takovéto nerovnosti příležitostí a pokud odstraníme nerovnosti příležitostí, tak nebudeme muset se zabývat nějakými kvótami a podobnými věcmi, protože to není řešení příčin, to je velmi nevhodné řešení následků. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane předkladateli a poprosím paní zpravodajku, aby se vyjádřila k proběhlé rozpravě.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Šárka Jelínková:  O tom, že toto téma je opravdu velmi ožehavé, aktuální a je dobře, že jsme se o něm bavili, svědčí to, že věnujeme se asi už hodinu a půl tady tomuto tématu. Vystoupilo celkově 12 senátorů, z toho tři senátoři vystoupili dvakrát. Jedna paní senátorka, jeden pan senátor dokonce třikrát. Co se týká návrhu usnesení výboru pro evropské záležitosti, pouze od pana senátora Dienstbiera byla nějaká lehká připomínka k tomu, že vyzýváme vládu, aby vypracovala strategický dokument věnující se této oblasti. Ale jelikož tady v tomto usnesení vládu neúkolujeme, nějak časově tedy neohraničujeme, a jak již zaznělo, tak strategické dokumenty, které tak nějak souběžně existují a věnují se i této problematice, jejich účinnost končí v roce 2020, tak určitě vláda to pojme i tak, že už začne pracovat na dalších těchto dokumentech strategických, které se budou tomuto narovnání příležitostí, sjednání platové transparentnosti, že bude vláda připravovat. Takže nezazněl žádný jiný návrh na usnesení, takže nechám prosím hlasovat o návrhu usnesení výboru pro evropské záležitosti.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji paní senátorko. Můžeme přistoupit k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 64 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je tedy 33. A já zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 8 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 34, proti bylo 6, návrh byl přijat. Děkuji předkladateli i paní zpravodajce, končím projednávání tohoto tisku a konstatuji, že přesto, co jsem tady vše vyslechl, bych byl raději ženou.

A dostáváme se k dalšímu bodu před polední přestávkou, a tím bodem je

 

Návrh kandidátů na členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů

Tisk č. 243

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Návrhy na nové členy Rady vám byly rozdány jako senátní tisk č. 243. Uděluji slovo předsedovi volební komise panu Luďku Jeništovi a prosím, aby nás seznámil s usnesením volební komise, které máte jako senátní tisk č. 243/1. Máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, dámy a pánové. Volební komise Senátu obdržela ve lhůtě stanovené Organizačním výborem celkem 5 návrhů kandidátů na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Návrhy kandidátů předkládané volební komisi příslušnými občanskými sdruženími obsahovaly doklady ověřující splnění podmínek volitelnosti stanovených zákonem. Nyní vás seznámím s usnesením, které volební komise přijala dne 3. dubna na své 11. schůzi.

Toto usnesení máte pravděpodobně před sebou a obsahuje čtyři body, z nichž tři body jsou standardní, tzn. že konstatujeme, že ve stanovené lhůtě jsme obdrželi návrhy kandidátů, a to pěti kandidátů. Jsou to Jan Bureš, navrhovatel Masarykova demokratická akademie, Martin Palouš, navrhovatelem Knihovna Václava Havla, Karel Světnička, navrhovatel Klub Porta Praha, Luboš Velek, navrhovatelem Akademie věd ČR a Leo Žídek, navrhovatelem Konfederace politických vězňů ČR.

Za druhé. Volební komise konstatuje, že navržení kandidáti splňují podmínky volitelnosti stanovené zákonem o ÚSTRu a archivu bezpečnostních složek.

Bod třetí je trochu nestandardní, kde si volební komise dovolila informovat Senát, že rada ÚSTRu nebude ani po případném zvolení jednoho z navržených kandidátů stále úplná, neboť oprávněný navrhovatel prezident republiky zatím nepředložil volební komisi žádný nový návrh kandidáta na tuto uvedenou funkci. Takže to jen pro vaši informaci.

A za čtvrté, že mě pověřuje, abych s tímto usnesením seznámil Senát. Děkuji. To je zatím vše.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám. Můžeme tedy přistoupit k hlasování o usnesení volební komise.

Aktuálně je přítomno 67 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je tedy 34. A já zahajuji hlasování. Prosím, kdo je pro, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 9 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo a návrh byl přijat.

A já navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí následujících kandidátů.

Jedná se o Jana Bureše, Martina Palouše, Karla Světničku, Luboše Velka, Leo Žídka.

Nyní budeme hlasovat o všech jménech najednou.

Aktuálně je přítomno 67 senátorů, aktuální kvorum je 34. A já zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 10 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Vítám schválené řečníky a navrhuji stanovit řečnickou dobu pro vystoupení kandidátů na tři minuty. A hned bez znělky zahájím hlasování.

Aktuálně je přítomno 68 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 35 a budeme hlasovat.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 11 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl tedy přijat a já otevírám k tomuto bodu rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Předpokládám, že kandidáti budou mít zájem. Nemají zájem. Mají? Nemají karty, ale je přihlášen pan senátor Jaroslav Větrovský, takže oni zatím se budou moci rozmyslet.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážení kandidáti, vážené senátorky, vážení senátoři, já využiji této prodlevy k tomu, abych požádal o podporu kandidáta, o kterém jsem tady již hovořil na minulém plenárním zasedání, a to pro pana doc. Martina Palouše. Mám tu čest ho prohlásit za svého osobního přítele i přítele města, v kterém mám tu čest dlouhou dobu starostovat. Znám, a nebudu o tom tady hovořit již, protože jsem o tom hovořil na minulém jednání pléna, osobní i rodinnou anamnézu této rodiny. A jsem si naprosto jistý tím, že by byl vynikajícím členem, který by v Ústavu pro studium totalitních režimů pracoval.

Vím, jakými těžkostmi rodina procházela v dobách minulých, a proto prosím – a dělám to od srdce – o podporu pana doc. Martina Palouše. Děkuji vám za to.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. A já poprosím pana Jana Bureše, aby se ujal slova. Máte slovo, zapínám stopky.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Jan Bureš:  Dobrý den, děkuji, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Děkuji především za možnost předstoupit před vás v souvislosti s volbou členů Rady Ústavu. Považuji toto za svoji povinnost, složit vám účet ze svého působení v Radě, do které jste mě před pěti lety zvolili. A zároveň bych vám rád předestřel své představy a záměry do dalšího funkčního období, o které se nyní ucházím.

Jsem přesvědčen, že personální a organizační změny, které jsme v Ústavu s kolegy radními v uplynulých pěti letech uskutečnili, výrazně zkvalitnily fungování Ústavu, vnesly do jeho řízení mnohem větší míru profesionality a také výrazně zlepšily obraz Ústavu v očích veřejnosti, odborné i laické, v České republice i zahraničí. Ústav dnes nezásobuje veřejnost žádnými problematickými kauzami, které byly výrazem politického zneužívání historie, ani neobtěžuje svými vnitřními spory či rozvratem. Naopak. Odborní pracovníci Ústavu i Archivu dnes daleko více než dříve vystupují v médiích se svými komentáři k otázkám moderních českých dějin.

Vím, že jsme byli obviňování z levicového puče, z toho, že naším prostřednictvím levice ovládla ÚSTR. Po pěti letech je myslím jasně vidět, že to byl nesmysl. S odstupem času je každému zřejmé, že ÚSTR neovládli ani komunisté, ani žádná jiná strana. Nikdy jsem nevnímal svou práci v Ústavu jakou politickou, ale ryze jako záležitost odbornou. Učinili jsme z Ústavu skutečně nezávislou badatelskou a vzdělávací instituci tak, jak to odpovídá liteře zákona. Rozumím tomu, že zejména personální změny, které jsme provedli, byly bolestivé. Nešlo ale o žádný politický puč, ani o žádnou levicovou revoluci, ale o odvolání lidí, kteří podle našeho názoru neměli odborné ani manažerské schopnosti pro kvalitní řízení této instituce.

Hlásím se k těmto změnám a jsem přesvědčen, že současné vedení Ústavu i Archivu představuje kvalitativně výrazně pozitivní posun. Ústav je dnes respektován především odbornými akademickými ústavy zvenčí. Mnohé z nich, které dříve byly rezervované k možné spolupráci, právě z obavy politizace odborné historické práce, dnes s ÚSTRem spolupracují na významných projektech. Zvýšila se odborná úroveň vydávaných publikací, ÚSTR byl zapsán na seznam výzkumných organizací, ústavní časopis se podařilo zapsat do seznamu recenzovaných časopisů, ÚSTR je pravidelně každým rokem schopen získávat granty Grantové agentury ČR, pořádá více konferencí, výstav pro veřejnost i seminářů pro učitele historie.

Ostatně výsledky této práce můžete občas vidět i zde v Senátu, se kterým ÚSTR v poslední době úzce spolupracuje. Pořádá zde výstavy, koná se tu pravidelně předávání cen Ústavu, a to vždy s aktivní účastí vás, senátorů a senátorek. Ústav se výrazně podílí na veřejné diskuzi o období obou totalit a na výrobě dokumentárních filmů. Jeho historici jsou dnes často prvními, kdo jsou médii žádáni o odbornou konzultaci či komentář. Dali jsme jako Rada Ústavu nová organizační pravidla, uspořádali transparentní výběrové řízení na ředitele a jmenovali kompetentní lidi do funkcí. Schválili jsme koncepce vědecké a vzdělávací činnosti Ústavu, respektující současné trendy ve výzkumu moderních dějin. Nic takového ÚSTR do té doby nikdy neměl.

Do Ústavu začali přicházet noví vědečtí pracovníci, mezi nimi špičkoví odborníci z Univerzity Karlovy. O 30 % se zvýšil počet pracovníků s vysokoškolským vzděláním. Zavedli jsme pravidelné hodnocení práce vědeckých pracovníků Ústavu. Archiv bezpečnostních složek převzal pod svou správu digitalizaci archiválií, kterou začal provádět skutečně odborně a systematicky. Výsledkem je především stále se rozrůstající elektronická badatelna. Stojí před námi ale celá řada dalších úkolů. Chceme provést rozsáhlou evaluaci dosavadní odborné činnosti Ústavu, je třeba zdárně dokončit rekonstrukci hlavní budovy Ústavu, zavést pravidla vyplývající ze směrnice o GDPR a také připravit se na legislativní změny v archivnictví a zároveň vyřešit otázku budoucnosti Archivu v souvislosti s předpokládanou změnou podle zákona k roku 2030.

Za velmi významnou činnost do budoucna, na kterou bych se rád zaměřil, by bylo zkvalitnění a zvýraznění občanského vzdělávání, které Ústav již dnes dělá. A které myslím je zvláště dnes důležité, v době, kdy ve střední Evropě obecně pozorujeme tendence k omezování demokracie a je třeba na to upozorňovat a před tomuto tendencemi varovat. Ústav je dnes podle mého názoru ve velmi dobré kondici, která není srovnatelná se situací v roce 2013. Žije ale také ve vnitřním napětí z toho, jaké změny přijdou spolu s novou Radou. Rád bych věřil, že i nová Rada si je vědoma pozitivního obrazu, který si ÚSTR a Archiv bezpečnostních složek za poslední roky vydobyl. A že bude pokračovat v trendu posilování nezávislosti, zvyšování kvality vědecké činnosti a zlepšování vzdělávací činnosti Ústavu.

Nejsem si tím ale vůbec jist. Někteří noví členové Rady jsou pod silným tlakem těch, kteří se dosud nesmířili se změnami, které jsme v Ústavu uskutečnili, a podle mého názoru usilují o změnu současného vedení Ústavu. Přál bych vám i Ústavu, aby byl vyslyšen naopak hlas těch, kteří jsou si vědomi toho, že kvalitní vyrovnání s dědictvím obou českých totalit je možné pouze cestou vysoké profesionální vědecké práce, nazatížené žádnými politickými tlaky a snahami o vynášení zjednodušujících rozsudků nad dějinami.

Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dále poprosím pana Martina Palouše. Aha, pardon, s přednostním právem pan Horník.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jan Horník:  Pane místopředsedo, byl bych rád, aby pro všechny byly stejné podmínky. A ty podmínky byly vyslovené třemi minutami. A říkal jste, že to budete sledovat. Ale asi vám to uteklo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano. Neuteklo. To sleduji bystře. Takže prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Martin Palouš:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Jako každý člověk mé generace mám s totalitarismem a jeho metamorfózami v druhé polovině 20. století své vlastní zkušenost. Nemohu tedy zastírat, že studium tohoto patologického politického jevu, o němž jsem v posledních desetiletích hojně publikoval, jak doma, tak v zahraničí, pro mě nikdy nepředstavovalo pouhou čistě akademickou záležitost, ale osobní problém. Věc, ve které je třeba se angažovat, a kterou je třeba znovu a znovu důkladně promýšlet a seriózně se jí zabývat.

I když lze všechny dosud známé varianty tohoto politického druhu – fašismus, nacismus a komunismus – považovat za věc minulosti, je zřejmé, že ani ve světě, který se formuje v prvních desetiletích století jednadvacátého, nejsou totalitní ideologie bez šance. Dalo by se dokonce říci, že postupující globalizace možnost totalitního ohrožení ještě zvyšuje. V této souvislosti myslím není sporu, že Ústav pro studium totalitních režimů má důležitou funkci nejen jako vědecká instituce zabývající se důležitým aspektem české historie 20. století, ale jako orgán národní paměti mající své nezanedbatelné místo ve veřejném prostoru, v němž probíhá aktuální diskuze. A to nejen mezi odborníky, historiky, profesionálními politiky, ale všemi českými občany, kde se střetávají různé názory a perspektivy, kde se předává historická zkušenost z generace na generace, kde se rodí rozhodnutí ohledně budoucnosti naší české společnosti.

Dívám-li se na vývoj této instituce, včetně s ní úzce spolupracujícího Archivu bezpečnostních složek, je myslím nepochybné, že je na co navazovat. Důraz by měl být v budoucnosti kladen na spolupráci s podobnými institucemi v zahraničí. Do té doby spíše opomíjenou. Téma totalitarismu je totiž z definice a svou povahou nejen vnitrostátní, ale mezinárodní. V tomto ohledu si myslím, že bych ho mohl vzhledem k svým předchozím zkušenostem a i v současné práci Ústavu výrazně prospět. V případě, že bych byl do Rady ÚSTRu zvolen, jsem připraven k tomuto cíli přispět...

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Třicet vteřin!

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Martin Palouš:  ... dle svých nejlepších možností a schopností. Vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji za dodržení času a poprosím pana Karla Světničku. Prosím, máte slovo, pane Světničko.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Karel Světnička:  Vážený pane předsedající, vážení senátoři a senátorky.

K ÚSTRu nabízím jediné. Zatím jsou tam dva tři pedagogové nebo historici nebo politici, mnohdy i s různými doporučeními politických zákulisí apod., ale já mám za sebou patnáct let praxe na NKÚ, kde se kontroluje účelnost a hospodárnost. Vezmu-li zápisy z Rady ÚSTRu včetně dvou kontrol ÚSTRu z NKÚ, tak v těch Radách není nikde nikdy nic o tom, že by se vůbec zápisy NKÚ řešily. Jako by to v podstatě neexistovalo. Tomu odpovídá i to, že závěry, které v posledních letech vycházejí, které předkládá Rada, tak Senát s nimi nebyl nijak spokojen. I když má omezené možnosti svou nespokojenost vyjádřit, maximálně to, že po pěti letech předchozí členy Rady nezvolí.

Zároveň by bylo zajímavé možná připomenout, že v posledních pěti letech opozice, nebo letitá opozice, které se činnost ÚSTRu týká, respektive její minulosti, vůbec v posledních letech proti tomu neprotestovala. Dokonce ani nedávný ministr financí neprotestoval proti činnosti ÚSTRu. Což by mělo být určitým způsobem varování, že něco je jinak, než by ve skutečnosti mělo být.

Ostatně ani žádná kontrola finanční nepřišla, přestože byli varování několikrát z hlediska ministra financí i z hlediska předchozího premiéra, že některé činnosti nejsou v souladu se zákonem. To je ta účelovost, kterou by měla provádět kontrola. Proto já nabízím jenom tady tuto činnost, která by měla být přesně podle toho, jak stanoví zákon, a ne, aby se na to nabalovalo něčí zdání, jakékoliv.

Tímto bych vám možná usnadnil práci v tom, že se v blízké době nebudete muset zabývat jiným zněním zákona, vytvořením nového institutu ÚSČ ÚSTR, což je Ústav pro studium činnosti Ústavu pro studium totalitních režimů. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji za dodržení času a poprosím pana Luboše Velka. Máte slovo, pane Velku.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Luboš Velek:  Pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dobrý den.

Dovolte mi, abych se nejprve krátce představil. Jsem profesí historik, asi dvacet let přednáším moderní české a středoevropské dějiny na Univerzitě Karlově, deset let jsem současně zaměstnancem Akademie věd. A z toho posledních osm let jsem ředitelem Masarykova ústavu a Archivu AV ČR. Kromě těchto profesních zkušeností mám za sebou i zkušenosti zahraniční. Kromě toho, že jsem studoval na univerzitách v Německu a Rakousku, tak jsem i aktuálně členem vědeckých rad dvou německých výzkumných institucí.

Přinejmenším z titulu své profese se dlouhodobě zajímám o ÚSTR a od počátku sleduji nejrůznější debaty o jeho poslání, o tom, zda ho plní, či neplní. Ústavu se vyčítá mnoho chyb a nedostatků. A skutečně – o tom jsem přesvědčen – se potýká s řadou závažných problémů. Některé pramení přímo ze zákona, jiné vyplývají z nejrůznějších politických bojů okolo obsazení jeho Rady. Vyčítá se Ústavu často pomalá digitalizace, absence zpracování dějin KSČ, StB, vyčítá se malá práce s veřejností apod.

Kromě problémů plynoucích z oblasti legislativy či politiky je zde však i řada důvodů, které leží spíše v oblasti vědy a výzkumu. ÚSTR má velmi specifické postavení v našem vědeckém prostředí. Je něco mezi úřadem a vědeckým ústavem. Nicméně to nemění nic na tom, že ÚSTR se pohybuje ve vysoce soutěživém vědeckém prostředí, ale bohužel ne vždy tak se chová. Jeho postavení v uplynulých deseti letech mi často připomínalo solitéra, který jako by nežil ve vědeckém prostředí, jako by ostatní, ať již akademie, nebo univerzitní instituce, neexistovaly.

Toto postavení se domnívám podepisuje především na jeho relativně malém výkonu, i na někdy problematické kvalitě výstupů, byť tato situace se v posledních letech zřetelně zlepšuje. Všechny tyto faktory, spolu s vnitřní nestabilitou instituce...

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Třicet vteřin.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Luboš Velek:  ... i střídáním ředitelů se podepisují na nedostatečné kondici této instituce.

Dámy a pánové, mohu za sebe nabídnout vlastní profesní zkušenost, manažerské zkušenosti z řízení oblasti vědy a výzkumu i zkušenosti z řízení instituce s velmi podobnou strukturou, která v sobě zahrnuje jak výzkumnou část, tak část archivní. Mým nominantem je – nominující institucí – Akademie věd České republiky. Dámy a pánové, Akademie věd tímto krokem chce Senátu nabídnout něco jako pomocnou ruku. Pomocnou ruku v tom smyslu, že Akademie – i já osobně jsem přesvědčen, že v Radě ÚSTR by měl být slyšen akademický hlas. V současné době to tak není, myslím si...

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Čas, pane Velku!

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Luboš Velek:  ...Dámy a pánové, děkuji vám za vaši pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji a poprosím pana Leo Žídka, aby se ujal slova.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Leo Žídek:  Vážený pane předsedající, vážení členové Senátu, dámy a pánové.

Nepřicházím k vám pouze jako kandidát pro zvolení do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, ale jako politický vězeň, pamětník a svědek totalitní minulosti z doby komunistického režimu. A jako takový bych vám chtěl vyslovit své poděkování a prosbu. Poděkování za to, že v převážné většině podporujete Ústav pro studium totalitních režimů, který má za úkol mj. odhalovat zločiny totalit 20. století, usilovat o jejich spravedlivé odsouzení a posílit tak i naši stále více ohrožovanou demokracii v současnosti.

Řada výbušných a důležitých událostí, ať už na domácí scéně, či v zahraničí, dnes poněkud odvádí pozornost veřejnosti od často skrytých a nenápadných aktivit mnohých českých politických stran a extremistických skupin. Jejich počínání je však nutné odhalovat a zabránit např. dalším pokusům o obsazování důležitých pozic v politické i ekonomické sféře státu, nebo dalšímu nerozvážnému a podlézavému směřování v zahraniční oblasti.

Nemůžeme se smířit s líbivou formou oligarchického způsobu vlády a řízení společnosti. A nesmíme podléhat nenávistným tendencím fašizujících politiků. Neméně stejně životně důležitá je důsledná obrana před znovu bezostyšně expandující komunistickou ideologií v teoretické i praktické rovině. Byla by to neodpustitelná chyba, nevidět a nehájit se před komunisty, kteří stále tvrději vyrážejí do útoku. Řídí se starou bolševickou zásadou, že je-li to nutné, mohou soudruzi i o jeden krok ustoupit, aby mohli později vyrazit o dva kroky vpřed. Dnes jsme toho bohužel svědky. Naši občané, voliči, však již asi zapomněli nebo ještě nezjistili, že komunismus a demokracie jsou neslučitelné pojmy. Neustále si také musíme připomínat, že komunismus ve světě má na svědomí asi 100 milionů lidských životů. Dovolil jsem si zmínit jen letmo komunistické zločiny, abych tím více zdůraznil vaši poctivou snahu uchránit naši republiku před takovou zkázou. Vaší práce v Senátu si my, političtí vězni, velmi vážíme a jsme si vědomi její dnešní důležitosti. Proto mám v závěru k vám i prosbu. Zachovejte své pevné postoje vůči těm politikům a extremistickým skupinám, které chtějí různými způsoby rozvrátit demokracii a strhnout na sebe i moc, i nadále. Šťastnější osud našich příštích generací ve svobodné společnosti za to stojí. A všichni jsme za to i zodpovědní. Děkuji vám za vaše porozumění.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji panu Leo Žídkovi. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak. Proto rozpravu končím a uděluji slovo předsedovi volební komise, panu Luďku Jeništovi, který nás seznámí s organizačními pokyny k volbě.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji, vážený pane místopředsedo. Milé dámy, pánové, volba proběhne opět v Prezidentském salonku, který je připraven. Podpisem před ním obdržíte hlasovací lístek. K úpravě hlasovacího lístku – volíme jednoho kandidáta z pěti. Úprava má tedy dvě možnosti. Kandidáta, kterého budete volit, tak číslo před jeho jménem zakroužkujete, ostatní čísla přeškrtnete křížkem. Pokud si nevyberete ani jednoho z kandidátů, všechna čísla přeškrtnete křížkem. Toto jsou jediné dvě možnosti, aby byl hlasovací lístek platný. Zvolen bude v 1. kole kandidát, který dostane nadpoloviční většinu vydaných hlasovacích lístků. Pokud by se tak nestalo, do 2. kola postupují dva nezvolení kandidáti z 1. kola, kteří měli nejvíce hlasů. Co se týče času, tak jakmile začne volba, jakmile bude komise připravena, tak odměříme 15 minut na vydávání lístků. S výsledky vás pak seznámím na začátku odpoledního bloku. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ten si přejete, pane předsedo, aby začal v kolik hodin? Kolik vy potřebujete času? Jak dlouhou přestávku mám vyhlásit pro vás? S obědem, záleží na mně? Dobře, tak když záleží na mně, tak já jsem přísný. Takže 14.45? Do 14.30 by prý stačilo, říká pan předseda. Tak 14.30, to se dobře pamatuje. Takže díky a vyhlašuji přestávku do 14.30.

(Jednání přerušeno v 13.24 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.29 hodin.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, zahajuji přerušené jednání a dávám slovo Luďku Jeništovi, aby nás informoval o výsledku 1. kola 1. volby. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji, vážená paní místopředsedkyně. Milé kolegyně, kolegové, výsledky 1. volby, 1. kolo o volbě jednoho člena rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Bylo vydáno 66 hlasovacích lístků, odevzdáno platných i neplatných rovněž 66, tady vás musím pokárat, protože pět lístků bylo neplatných, což je docela dost, asi jste nedávali pozor. Počet neodevzdaných hlasů nula. Pro Jana Bureše byly odevzdány 4 hlasy, pro Martina Palouše bylo odevzdáno 51 hlasů, pro Karla Světničku byl odevzdán 1 hlas, pro Luboše Velka byly odevzdány 3 hlasy a pro Leo Žídka byly odevzdány 2 hlasy. Znamená to, že v 1. kole 1. volby byl členem rady Ústavu pro studium totalitních režimů zvolen pan Martin Palouš, čímž mu srdečně blahopřeji. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane předsedo volební komise, všichni gratulujeme zvolenému kandidátovi a my pokračujeme naším odpoledním programem. Dalším naším bodem je

 

Reforma Hospodářské a měnová unie

Tisk EU č. N 089/11

Tisk EU č. N 090/11

Tisk EU č. K 091/11

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky číslo N 089/11, N 090/11 a K 091/11 a dále N 089/11/01 a N 090/11/01 a K 097/11/01. A já prosím znovu pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, který zastupuje předsedu vlády Andreje Babiše, aby nás seznámil s těmito materiály. Vítejte po obědě, pane ministře, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, doufám, že oběd byl dobrý a k příjemnému zažívání vám tu představím reformu hospodářské a měnové unie v zastoupení pana premiéra. Nejprve širší kontext projednávaných materiálů. Ty je třeba chápat v kontextu širší a dlouhodobější debaty o reformě hospodářské a měnové unie. Dokumenty byly Evropskou komisí představeny dne 6. 12. 2017 jako nejnovější příspěvek do této rozsáhlejší debaty. Kromě institucionálních návrhů přichází komise i s iniciativami v oblasti rozpočtových nástrojů zacílených na podporu provádění strukturálních reforem a makroekonomickou stabilizaci v případě velkého hospodářského šoku nebo krize. Právě ty jsou předmětem dnešního jednání. Nyní k jednotlivým návrhům. V oblasti rozpočtových nástrojů EK přichází s mnoha ambiciózními návrhy, přičemž řada z nich by měla být na dobrovolné bázi testované již v rámci tohoto rozpočtového období, tedy do roku 2020. Jedná se zejm. o zvýšenou podporu provádění strukturálních reforem prostřednictvím navýšení financování a tematického rozšíření programu na podporu strukturálních reforem. Další mechanismus podpory představuje návrh na vytvoření tzv. víceletých reformních závazků, jejž chce komise začlenit do mechanismů koordinace hospodářských politik, tj. do evropského semestru. Komise předpokládá, že většina iniciativ bude plně realizována až v rámci nového rozpočtového období, tedy po roce 2020. V rámci stávajícího období jsou, jak už jsem řekl, uvedené nástroje na podporu provádění strukturálních reforem navrženy jako dobrovolné. Materiály rovněž zmiňují mechanismus jištění, tzv. final backstop pro bankovní unii, či makroekonomickou stabilizační funkci, které by se aktivovaly v případě velkého hospodářského šoku. Konkrétní podoba však zatím není jasně definována a bude představena společně s návrhem nového víceletého finančního rámce pro období po roce 2020. Pokud jde o českou pozici, rád bych zdůraznil, že ČR se aktivně zapojuje do diskusí o reformě hospodářské a měnové unie. Koneckonců stabilita a prosperita eurozóny je ve strategickém zájmu naší země. ČR přitom podporuje takové kroky, které povedou k lepšímu fungování hospodářské a měnové unie a to nejen z důvodu závazku ČR v budoucnu vstoupit do eurozóny, ale i kvůli naší ekonomice, která je s eurozónou velmi silně provázána. Zároveň však vláda považuje aktuální balíček materiálů k prohlubování hospodářské a měnové unie v mnoha ohledech za velmi ambiciózní a k mnoha návrhům se s ohledem na nevyjasněnost dopadů na fungování EU a budoucí postavení ČR staví obezřetně. Obecně vláda v rámci jednání usiluje, aby v žádném případě nedošlo k narušení integrity vnitřního trhu a aby byl respektován princip rovného zacházení se všemi členskými státy EU. Vláda obecně podporuje důraz kladený na provádění strukturálních reforem na národní úrovni, nicméně u nově navrhovaných nástrojů považuje za nutné vyjasnit řadu technických aspektů, jejich fungování v praxi. To se týká především navrhovaného nástroje na podporu provádění strukturálních reforem. V novém víceletém finančním rámci by tyto nové nástroje mohly mít samostatnou finanční alokaci. Je proto třeba vyjasnit jejich fungování, dopady a stávající alokace v rámci politiky soudržnosti a využitelnost ze strany ČR. V neposlední řadě vláda v případě návrhu v oblasti rozpočtových nástrojů oceňuje možnost dobrovolného zapojení členských států v rámci stávajícího víceletého finančního rámce a otevřenou inkluzivní debatu o jejich nastavení a budoucím fungování. Závěrem bych rád poznamenal, že vláda bere na vědomí výstupy diskuse v příslušném výboru Senátu a bude o průběhu vyjednávání o návrzích komise Senát informovat. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisky číslo N 089/11/02, N 090/11/02 a K 091/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Jeništa, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, návrh na řízení N 090/11 se týká programu na podporu strukturálních reforem, který má na období 2017-2020 rozpočet 142,8 mil. Eur. Tento program byl vytvořen s cílem posílit kapacitu členských států pro přípravu a provádění prorůstových a strukturálních reforem. Komise zde navrhuje navýšit tento rozpočet programu o 80 mil. eur z původních 142, a to převodem prostředků v rámci unijního rozpočtu pomocí tzv. nástroje pružnosti. Tím by se celkové finanční krytí programu na podporu strukturálních reforem zvýšilo na 222 mil. Eur. A další prostředky tak, aby dosáhlo částky 300 mil., tedy dvojnásobku původní kapacity podpory, chce komise doplnit prostřednictvím výzvy členským státům, aby využily možnost převést část svých zdrojů alokovaných pro jednotlivé státy na technickou pomoc v rámci evropských strukturálních a investičních fondů. Jen pro zajímavost, ČR se ucházela v těchto programech o finanční prostředky. V rámci výzvy 2017 se o toto financování ucházelo od nás 16 projektů, EK bylo následně podpořeno 10 projektů ve výši asi 1,2 mil. eur. A v roce 2018 bylo za ČR podáno 19 projektů v celkové hodnotě přes 3 mil. eur, přičemž komise předběžně schválila sedm projektů v hodnotě necelého milionu eur. Návrh na řízení 089/11 představuje pilotní verzi nového nástroje na podporu strukturálních reforem, který komise hodlá zavést pro období po roce 2020. Nástroj by se měl zaměřit především na ty reformy, které mohou co nejvíce přispět k odolnosti domácích ekonomik. Co se týče sdělení, komise předkládá náměty na nové rozpočtové nástroje pro stabilní eurozónu. Sdělení představuje určitou vizi komise týkající se možnosti koncipování určitých rozpočtových funkcí v rámci současných i budoucích veřejných financí EU.

Výbor pro záležitosti Evropské unie schválil doporučení k vyjádření Senátu, ve kterém se v obecné rovině vyjadřuje pozitivně, tak jako je stejné stanovisko i České republiky. Pouze tam zdůrazňujeme to, aby využití kohezních prostředků členských států k těmto účelům bylo na bázi dobrovolnosti. Je samozřejmě důležité, aby nevedlo k odklonu od tradičního zaměření kohezní politiky. To je pro Českou republiku důležitý postoj a vyjednávači budou pravděpodobně v tomto kontextu i v budoucnu konat.

Nezbývá mi než vás požádat o podporu doporučení našeho výboru. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Předpokládám, že se není k čemu vyjádřit, že pan ministr necítí potřebu ještě vystoupit. Pan zpravodaj už nám vše potřebné řekl, takže můžeme přistoupit k hlasování. Svolám další senátorky a senátory do sálu.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Luděk Jeništa. V sále je přítomno 51 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 27. Počkám ještě chviličku na kolegy, kteří dobíhají.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Návrh byl přijat, pro bylo 38, proti 6.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu navrhovateli i zpravodaji.

Pokračujeme bodem

 

Zpráva vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2017

Tisk č. 234

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Jednací řád Senátu ve svém § 119a b) předpokládá, že vláda předkládá nejméně jednou ročně zprávu o přejímání závazků vyplývajících z členství ČR v Evropské unii do právního řádu, především po provádění legislativních aktů vyžadujících transpozici.

Se zprávou, která vám byla rozdána jako senátní tisk č. 234, vystoupí opět ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Pane ministře, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, vezmu to stručně. Předkládáme vám pravidelnou zprávu o stavu přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii. Bohužel, když to shrnu, tak tato zpráva sice ukazuje určitý pokrok, ale spokojeni s ní určitě být nemůžeme.

Transpoziční deficit ve dvou sledovaných termínech Evropskou komisí, tj. vždy k 31. květnu a 30. listopadu, činil 1,5 % a 1,6%, čímž jsme se umístili v prvním případě na 14. místě, v druhém případě dokonce na 20. místě, ale tam to souviselo s tím, že u nás končíme volební období a tím se samozřejmě přerušily legislativní práce, nebo minimálně schvalování legislativních návrhů, s tím, že další čísla podle zatím neoficiálních údajů by měla být lepší, mělo by to být 1,2 %. Nicméně je třeba říci a nezastírat, že až do roku 2016 jsme se pohybovali pod 1% a že tedy celkový stav je v tuto chvíli horší, než býval dříve.

Vláda se snaží na to reagovat. Proto také upravila metodické pokyny pro jednotlivé gesční resorty. Jednak jsme si zavedli povinnost v průběhu vyjednávání o návrzích právních aktů prosazovat dostatečně dlouhé lhůty pro provedení implementace předpisů a dbát na to, aby byla vyjednávána výjimka způsobnosti předpisů EU, mají-li být předmětem úpravy situace nebo činnosti, které u nás nemohou právně nebo fakticky existovat. Změny metodických pokynů reagují také na otázky tzv. gold-platingu.

Nicméně popravdě hlavní důvod transpozičního deficitu se nachází ve velmi vleklém komparativně s jinými členskými státy legislativním procesu, kdy zejména ve sněmovně právě transpoziční normy často nepřicházejí na řadu, bývají pomíjeny, vždy něco jiného prioritního dostane přednost. My jsme jako vláda také vyzvali Poslaneckou sněmovnu, kde je největší část zdržení, k tomu, aby se pokusila reorganizovat svou činnost tak, aby transpoziční věci měly své vyhrazené okénko. Zatím bohužel Poslanecká sněmovna k tomu nepřistoupila, ale my na tom budeme dále pracovat, protože je to škoda. Není to tak, že bychom měli nějaký obsahový problém s transpozicemi, není to ani tak, že by ministerstva byla líná a nepřipravovala včas transpozice, naopak pravidelně býváme mezi prvními zeměmi, které mají připravený legislativní transpoziční návrh, ale potom nás všechny ostatní země předběhnou, protože u nich proces schvalování trvá řádově kratší dobu. Třeba v Rakousku nebo Německu je to měsíc nebo dva měsíce, než je věc projednána parlamentem, u nás rok i dva.

Tolik můj komentář k této předkládané zprávě. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, zaujměte opět místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této zprávy výbor pro záležitosti Evropské unie. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 234/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl. Pane kolego, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Toto je druh materiálu, který projednáváme každý rok, je to každoroční zpráva. A evropský výbor obvykle necítí potřebu se k tomu nějak příliš meritorně vyjadřovat, protože jeden rok se transponuje o něco rychleji, druhý rok o něco pomaleji. A ty bolesti, nebo řekněme jisté nedostatky, o kterých mluvil pan ministr, jsou v zásadě systémové a z roku na rok se nějak dramaticky nemění. Samozřejmě inherentní našemu politickému systému je, že v době okolo voleb a zejména v době, kdy dlouho čekáme na plnohodnotnou vládu, se tempo transpozice logicky musí snižovat, ale to zase není nic, co by bylo potřeba v našem usnesení nějakým způsobem opakovat.

Nicméně máte před sebou v tomto smyslu řekněme možná trochu unikátní návrh usnesení, který se vyjadřuje trošku delším způsobem, nicméně ne ani tak k obsahu zprávy, ale spíše k tomu, jak se k tomu postavila vláda.

Podíváte-li se na náš návrh usnesení, tak v podstatě připomíná naše zdejší usnesení, které je v tuto chvíli skoro přesně rok staré, asi příští týden to bude rok, co jsme přijali usnesení ke Sdělení Komise k lepším výsledkům díky lepšímu uplatňování práva Evropské unie.

A tam jsme navrhovali nebo doporučovali několik věcí, například jsme žádali vládu, aby v Radě prosazovala dostatečné dlouhé transpoziční lhůty u směrnic a dostatečně dlouhé lhůty pro nabytí účinnosti u přímopoužitelných předpisů EU. Protože to byla věc a ještě do jisté míry stále je, která nám trochu vadí. Tam se dostáváme do presu právě díky dlouhým lhůtám zejména v Poslanecké sněmovně, ale někdy i na vládě nebo v příslušných ministerstvech. A přitom většinou tam není nějaký věcný spěch, takže v principu je možné vyjednat další transpoziční lhůty. Žádali jsme tam, aby legislativně technické připomínky byly důsledně prosazovány, uplatňovány už při vyjednávání právních aktů na úrovni EU. A také jsme varovali, nejsme v tom sami, to je celoevropská bolest, varovali jsme proti tzv. gold platingu – pozlacování by se dalo říct, to znamená té praxi, kdy se pod rouškou řekněme transpozice nějaké evropské směrnice udělá podstatně obsáhlejší změna domácí legislativy a tak říkajíc se to schová pod argumentaci Evropa to po nás chce. To je samozřejmě všeobecně ne úplně dobrá praxe, protože jednak často to znamená, že na EU házíme věci, které doma z nějakého důvodu nejsou populární a přitom je chceme udělat, a také to zesložiťuje transpozici a zvyšuje pravděpodobnost, že se v transpozici něco nějakým způsobem nepovede, udělá nějakým způsobem špatně. Tak. Teď se dostávám k té podstatě usnesení, a to je ocenění vlády v tomto případě, že tyto naše požadavky zhruba rok staré se dostaly do metodických pokynů vlády, o kterých se pan ministr zmínil nově, to je záležitost začátku tohoto kalendářního roku. Takže to je z našeho pohledu dobře. A to poslední drobné, co zbývá, je, aby tyto metodické pokyny byly také v tomto patřičně dodržovány. Čili to je to, co žádáme v posledním bodu navrženého usnesení. Moc děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já vám děkuji, pane kolego a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a sledoval rozpravu, zaznamenával případné další návrhy. Zprávu též projednal ústavně-právní výbor. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 234/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Dienstbier. Máte slovo, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Budu velmi stručný, neb pan ministr a zpravodaj garančního výboru tady uvedli některé podstatné záležitosti, tak abych je neopakoval. Pouze zkonstatuji, že jsme materiál projednali, projednali jsme, neb už jsme ho znali, i usnesení výboru evropského a my sami jsme k tomu přijali závěr, že doporučujeme plénu Senátu vzít zprávu na vědomí. Další částí usnesení bylo určení mne jako zpravodaje a pověření pana předsedy Antla, aby informoval o závěrech výboru. Toť pro tuto chvíli vše.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore a nyní otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu tedy uzavírám. Není se k čemu vyjadřovat, přistoupíme k hlasování. Takže si vás dovolím svolat.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Václav Hampl. V sále je nyní přítomno 62 senátorek, senátorů, potřebný počet pro přijetí je 32. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, prosím, zvedněte ruku a tlačítko NE. Děkuji.

Návrh byl přijat. Pro 53 senátorek, senátorů, proti 0. Děkuji panu předkladateli i zpravodajům a ukončuji projednávání tohoto bodu.

Pokračujeme. Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dodatkový protokol k Trestněprávní úmluvě o korupci (Štrasburk, 15. 5. 2003)

Tisk č. 221

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 221 a uvede ho opět ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Pane ministře, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, vážená paní předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři. V tomto případě také se pokoušíme dohnat nějaký deficit, zde tedy deficit v přístupu nebo v ratifikaci jednotlivých smluvních instrumentů Rady Evropy. Jedná se už o dosti starý Dodatkový protokol k Trestněprávní úmluvě o korupci, je z roku 2003 a je velmi jednoduchý. Rozšiřuje pokrytí původní trestněprávní úmluvy o korupci, která zavazuje členské státy stíhat korupci, i na rozhodčí řízení a na porotce. To se nás tolik netýká, ale na rozhodčí řízení nebo přísedící řekněme. Naše právo je obsahově v souladu s těmito požadavky, ale ten protokol jsme nějak zapomněli v minulosti ratifikovat, a teď se to pokoušíme napravit, takže vás prosím o podporu. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 221/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Brož. Garančním výborem je ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 221/1. Se zpravodajskou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Miroslav Antl. Máte slovo, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové. Skutečně jde o jednoduchý senátní tisk. Pan ministr tady řekl v podstatě vše, co se k tomu dá říci. Ještě bych trestněprávně dodal, že skutečně máme všechna tato ustanovení po nás požadovaná ve zvláštní části trestního zákoníku - § 331 až 333. Máte vyčleněny úřední osoby v § 127 a v tom 334 se zabýváme i těmi dalšími okruhy potenciálních pachatelů, takže skutečně není co doplňovat do trestního zákoníku. Projednali jsme a 31. ledna letošního roku jsme k tomu přijali usnesení č. 90, které je doporučující, tzn. dát doporučení k souhlasu s ratifikací 2. Tam je Antl zpravodajem a další bod pod trojkou je Antl, coby předseda má spravit předsedu horní komory českého Parlamentu, což jsem učinil řádně a včas. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore a táži se, zda se chce vyjádřit? Ano, pan zpravodaj Zdeněk Brož, prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Brož:  Děkuji, vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Velice stručně. Usnesení z 11. schůze konané dne 14. února 2018 výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací Dodatkového protokolu trestněprávní úlohy o korupci, určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Zdeňka Brože a pověřuje předsedu výboru senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  I vám děkuji, pane kolego a otevírám nyní obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám, opět se není k čemu vyjádřit, takže můžeme přistoupit, pane zpravodaji, k hlasování. Tak. Svolám vás.

Senát dává souhlas k ratifikaci Dodatkového potokolu Trestněprávní úmluvy o korupci (Štrasburk 15. 5. 2003).

V sále je přítomno 68 senátorek, senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 35.

Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Návrh byl přijat. Pro 56 senátorek, senátorů, proti nebyl nikdo. Děkuji oběma zpravodajům i panu navrhovateli a končím projednávání tohoto bodu.

A my pokračujeme

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o předávání odsouzených osob (Hanoj, 7. 6. 2017)

Tisk č. 229

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 229 a uvede ho opět ministr spravedlnosti Robert Pelikán.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři.

V současné době mezi Českou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou není žádná dvoustranná smlouva, která by nám umožňovala realizovat předání odsouzené osoby tak, aby si svůj trest mohla zcela nebo zčásti, tedy trest odnětí svobody, vykonat ve své domovské zemi. Proto jsme takovou smlouvu sjednali, s tím, že jejím základním principem je možnost takového předávání, a to tehdy, pokud zbývá z trestu ještě aspoň jeden rok. A zároveň, pokud s tím daná osoba, o kterou jde, tedy ten odsouzený, souhlasí. Prosím vás o podporu tohoto návrhu. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 229/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Patrik Kunčar. Garančním výborem je ústavně-právní výbor. A tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 229/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Miroslav Antl. Podruhé, pane kolego, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Miroslav Antl:  Ano, děkuji i za slovo, vážení všichni. Já jenom dopovím z pozice zpravodaje, tedy garančního zpravodaje. Chtěl bych říct úvodem, že to je smlouva, na kterou my jsme nejen čekali, ale – v uvozovkách – na ni i tlačili. Ústavně právní výbor na své zahraniční pracovní cestě ve Vietnamu i v tomto oslovil ministra spravedlnosti i ministra pro národní bezpečnost, protože je v zájmu České republiky, aby tato byla ratifikována.

Takže v tuto chvíli já vám asi nebudu říkat nic k jejímu obsahu, on to učinil pan ministr, přimluvím se stejně jako on. A to pro schválení našeho usnesení, které má číslo 91. A pod I doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací smlouvy mezi Českou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o předávání osob, podepsané dne 7. června 2017 v Hanoji. II – zpravodajem určuje Miroslava Antla. III – téhož pověřuje, aby informoval předsedu Senátu Parlamentu ČR. Toť vše, děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane kolego, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu, bezpečnost? Ano, pan senátor Patrik Kunčar má slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Patrik Kunčar:  Dobré odpoledne, paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně, kolegové. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal senátní tisk č. 229 na své 12. schůzi dne 7. března 2018. A já si dovolím doplnit informace, které tady nezazněly. Vzhledem k nemalé přítomnosti vietnamských občanů v České republice má Česká republika velký zájem na uzavření této smlouvy. To už tedy zaznělo. Česká republika má s Vietnamem platnou smlouvu o právní pomoci ve věci občanských a trestních, ale ta je z roku 1982. Takže bylo potřeba přistoupit k povýšení této smlouvy a ke sjednání nové smlouvy.

Co se týká finančních dopadů na státní rozpočet, tak se nepředpokládají zvýšené finanční dopady, protože všechny finanční nároky bude platit jednak vietnamská strana z vlastních zdrojů a jednak na straně České republiky Vězeňská služba ČR. Jak již tady zaznělo, máme zájem na ratifikaci této smlouvy, proto také výbor pro zahraniční věci, obranu, bezpečnost po odůvodnění zástupce předkladatele Petra Jägera, náměstka ministra spravedlnosti, mojí zpravodajské zprávě a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci smlouvy mezi Českou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o předávání odsouzených osob. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Patrika Kunčara, pověřuje předsedu výboru senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já vám děkuji, pane senátore, a otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám, můžeme tedy přistoupit k hlasování.

Senát dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o předávání odsouzených osob (v Hanoji 7. 6. 2017).

V sále je přítomno 70 senátorek, senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 35.

Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a tlačítko NE.

Schváleno. Pro 61 senátorek, senátorů, proti nebyl nikdo. Děkuji oběma zpravodajům i panu ministrovi. Jeho angažmá zatím v Senátu nekončí.

Dalším bodem je

 

Sdělení Komise EP, Radě, EHSV a VR Širší využívání alternativních paliv Akční plán pro zavádění infrastruktury pro alternativní paliva podle čl.10 odst.6 směr. 2014/94/EU, včetně posouzení vnitrost. rámců politiky podle čl. 10 odst. 2 směr. 2014/94/EU

Tisk EU č. K 082/11

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Včetně posouzení vnitrostátních rámců politiky podle článku 10, odstavec 2, směrnice 214/94/EU. Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 082/11 a K 082/11/01.

Prosím, pane ministře, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, vážená předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Ještě nekončí, ale v nejlepším se má přestat, takže potěším vás, tohle je poslední bod, který tady dnes přednáším.

V úvodu mi dovolte konstatovat, že i když se tento dokument jmenuje Akční plán pro zavádění infrastruktury pro alternativní paliva, jde o poměrně komplexní dokument, který obecně řeší problematiku širšího zavádění alternativních paliv v dopravě. Z tohoto důvodu jsem rád, že se na přípravě této rámcové pozice podíleli i kolegové z ministerstva průmyslu a obchodu, kteří jsou garantem za Národní akční plán čisté mobility i za implementaci směrnice 2017/94 o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva.

Z našeho pohledu – míním tím z pohledu ministerstva dopravy, jež tu nyní zastupuji, bych rád zmínil zejména problematiku rozvoje infrastruktury pro alternativní paliva, ke které ministerstvo dopravy přistoupilo velmi aktivně v podobě již zmiňovaného dotačního programu na podporu rozvoje dobíjecích stanic pro elektromobily a plnicích stanic jak na CNG, tak na LNG, tak ale i na vodík.

Celková alokace v rámci tohoto programu je 1,2 mld. Kč, což by mělo vést k podpoře této infrastruktury v dostatečném rozsahu, abychom splnili cíle, které si Vláda ČR vytyčila v roce 2015 v rámci zmiňovaného Národního akčního plánu čisté mobility. Z tohoto hlediska je ministerstvo dopravy přesvědčeno, že dobíjecí a plnicí infrastruktura by v České republice minimálně v nejbližších pěti až šesti letech neměla být bariérou pro rozvoj čisté mobility. Tím – tou bariérou – je v tuto chvíli, zejména v případě elektrických a vodíkových vozidel – jejich pořizovací cena, která výrazně překračuje pořizovací cenu běžných benzinových či dieselových vozidel.

Možnosti státu, jak za této situace motivovat zákazníky k nákupu těchto vozidel, jsou spíše omezené. Některá opatření jsou obsažena v Národním akčním plánu čisté mobility a ministerstvo dopravy i další resorty dělají vše pro to, aby byla tato opatření postupně realizována. Určitě bychom však uvítali, kdyby se stimulací poptávky po vozidlech na alternativní paliva více věnovala i sama Komise.

Nesouhlasíme ani s kritikou ze strany Komise na nízkou ambicióznost členských států, pokud jde o jejich národní strategie rozvoje národních alternativních paliv v dopravě. Komise by si měla uvědomit, že výchozí podmínky v jednotlivých státech v oblasti čisté mobility nejsou v současnosti totožné a že tudíž logicky nelze v této oblasti předpokládal totožnou míru ambicióznosti. Ambice České republiky v této oblasti tak nelze srovnávat s ambicemi státu typu Německo či Nizozemsko, ale spíše s ambicemi států V4 či dalších zemí východní Evropy. A v tomto srovnání na tom nejsme úplně špatně. Ministerstvo dopravy i celá vláda má zájem na rozvoji čisté mobility.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, sdělení bylo projednáno dne 8. března 2018 na výboru pro záležitosti Evropské unie. A já si vás dovoluji požádat o schválení doporučení, který tento výbor k tomuto tisku přijal. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já vám děkuji, pane ministře, a dnes tedy naposled zaujměte místo u stolku zpravodajů.

výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 082/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Doubrava, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jaroslav Doubrava:  Děkuji, vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové.

Dneska bychom měli ukončit posledními dvěma tisky projednávání takzvaného druhého dopravního emisního balíčku. Jedná se komunikační dokument, Akční plán pro zavádění infrastruktury pro alternativní paliva. Je to senátní tisk K 082/11, kde jsem zpravodajem já. A návrh legislativního aktu výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily pro nová lehká užitková vozidla, senátní tisk N 084/11, kde je zpravodajem náš vážený kolega senátor Petr Orel. Ostatní tisky tohoto balíčku, tedy tři návrhy legislativních aktů, jsme v plénu Senátu projednali již minule a přijali k nim usnesení číslo 354 a 352.

A teď mi dovolte k Akčnímu plánu pro zavádění infrastruktury pro alternativní paliva. Vlastní text tohoto dokumentu Evropské komise máme všichni k dispozici. Stejně tak rámcovou pozici vlády ČR, vypracovanou ministerstvem životního prostředí. Dále máme k dispozici usnesení výboru pro záležitosti Evropské unie s doporučením pro usnesení našeho Senátu. Číst zde kterýkoli z těchto dokumentů, či z nich cokoli doslovně citovat, by bylo asi nadbytečné. Takže se jenom pokusím tyto materiály propojit a současně je provázat s tím, co bylo řečeno při projednávání ve výboru pro záležitosti Evropské unie.

Cca 95 % silničních vozidel stále využívá ke svému pohonu komerční paliva, tedy naftu a benzin. Do těchto paliv jsou pak často v přímém rozporu s pokyny výrobců vozidel přimíchávány určité podíly biopaliv. Jakékoli rozšíření jiných vozidel využívajících takzvaná alternativní paliva, je vedle vývoje, výroby a uvádění na trh takovýchto vozidel závislé na existenci infrastruktury, která jim umožní doplňovat tato jiná paliva. V současné době hovoříme o těchto alternativních konvenčních palivech. Je to elektromobilita, tedy dobíjecí stanice elektro, zkapalněný ropný plyn, tedy propan butan LPG, kde tyto plnicí stanice jsou myslím docela hustě zasídleny v jednotlivých čerpacích stanicích. Dál je to zkapalněný zemní plyn. Tady je to zase otázka plnicích stanic, stlačený zimní plyn, opět tedy problém plnicích stanic. A vodíkové palivo, to se obávám, že je teprve hudbou budoucnosti. V České republice je téměř 4000 čerpacích stanic pohonných hmot, konkrétně 3960. Na těchto stanicích dotankujeme konvenční paliva, naftu a benzin. Na relativně mizivém počtu z nich můžeme dotankovat jako pohonné hmoty médium plyn v některé jeho podobě či dobít akumulátory elektromobilů.

Evropská unie má vizi, že roku 2025 vznikne podél hlavní globální transevropské dopravní sítě TNT – infrastruktura pro alternativní paliva dobíjecí stanice pro elektromobily, plnicí stanice pro veškerou z forem plnicí stanice i pro vodík. Jako zpravodaj mám k tomuto komunikačnímu dokumentu Komise řadu výhrad. Všechny zásadní jsou včleněny do návrhu doporučení pro usnesení Senátu, které projednal a schválil náš výbor pro záležitosti Evropské unie a které máte k dispozici. Zmíním zde pouze některé z nich.

Infrastrukturu pro alternativní paliva je zapotřebí budova plošně, aby byla dostupná všem potenciálním uživatelům. Pro pořízení vozidel, která by využívala k pohonu alternativní paliva, je důležitá nejen dostatečná nabídka těchto vozidel a jejich dostupná cena, ale i existence plošné sítě umožňující dotankování paliva, respektive dobití akumulátorů. A tady vidím já ten zásadní problém.

Vybudování této infrastruktury bude velmi nákladné. Její rentabilita se odvíjí mj. od množství zákazníků, bude ale především technickým problémem. Není jasné, zda by vznikla v rámci existujících zařízení, to je čerpacích stanic konvenčních paliv, či mimo tuto síť, nebo i kombinovaně. Z důvodů současné vysoké závislosti na konvenčních palivech, tedy naftě a benzinu, bude přechod na alternativní paliva vyžadovat delší časové období. Pozornost je proto nutné zaměřit také na vývoj technologií, které jsou sice založené na ropě a jejich produktech, ale mají výrazně nižší emise skleníkových plynů a dalších znečišťujících látek. Ostatně tímto směrem se ubírá řada renomovaných výrobců, a proto jakékoli zatracování konvenčních pohonů není myslím v tomto okamžiku namístě.

Komise dále nemá zcela jasno v tom, co považovat za čistou mobilitu. V tomto komunikačním dokumentu předpokládá vybudování infrastruktury pro všechny druhy alternativních paliv. V návodu nařízení o podpoře čistých a energeticky účinných silničních vozidel, které jsme projednali minule a přijali k němu usnesení 352, a v návrhu nařízení, kterým se vysloví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily a nová lehká užitková vozidla, které projednáváme dnes, se navrhuje definice čistého vozidla. Respektive vozidla s nulovými či nízkými emisemi, která ale vylučuje jakákoli alternativní paliva kromě elektřiny a vodíku. Což, jak určitě uznáte, je v určitém rozporu s úmyslem vybudovat infrastrukturu pro všechna alternativní paliva.

Vážené kolegyně a kolegové, VEU na svém posledním zasedání přijal 174. usnesení z 20. schůze, která se konala 8. března. Ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Širší využívání alternativních paliv, Akční plán pro zavádění infrastruktury pro alternativní paliva podle čl. 10 odst. 6 směrnice 2014/94/EU, včetně posouzení vnitrostátních rámců politiky podle čl. 10 odst. 2 směrnice 2014/94/EU, tedy senátní tisk č. K 082/11, kde po úvodní informaci Tomáše Čočka, prvního náměstka ministra dopravy, Jana Zaplatílka, ředitele odboru plynárenství kapalných paliv ministerstva průmyslu a obchodu, Olgy Letáčkové, náměstkyně ministra pro místní rozvoj, a zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Doubravy a po rozpravě výbor

I. přijímá ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Širší využívání alternativních paliv, Akční plán pro zavádění infrastruktury pro alternativní paliva podle čl. 10 odst. 6 směrnice 2014/94/EU, včetně posouzení vnitrostátních rámců politiky podle čl. 10 odst. 2 směrnice 2014/94/EU, doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

II. doporučuje Senátu PČR, aby ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Širší využívání alternativních paliv, Akční plán pro zavádění infrastruktury pro alternativní paliva podle čl. 10 odst. 6 směrnice 2014/94/EU, včetně posouzení vnitrostátních rámců politiky podle čl. 10 odst. 2 směrnice 2014/94/EU, vyjádřil se ve smyslu doporučení přijatého naším výborem,

III. určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu PČR senátora Jaroslava Doubravu,

IV. pověřuje předsedu výboru Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Vážené kolegyně a kolegové, návrh doporučení máte spolu s tím usnesením našeho výboru k dispozici, dovolte tedy, abych se odvolal na znění, které máte na svých stolech, nemusel ho celé předčítat.

Na závěr mi dovolte, abych vám jednak poděkoval za pozornost, abych vás poprosil o to, abyste v hlasování vyjádřili souhlas s usnesením našeho výboru, tak jak vám byl předložen na stoly. Děkuji vám.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Nikdo se nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Není se k čemu vyjadřovat. Takže budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Jaroslav Doubrava. Přistoupíme k hlasování.

Ještě jednou, budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Jaroslav Doubrava. V sále je přítomno 69 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 35. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, ruku nahoru a tlačítko NE. Děkuji.

Návrh usnesení Senátu byl přijat, pro 56, proti nikdo. Já děkuji panu zpravodaji a děkuji za dnešní vystoupení pana ministra, loučíme se s vámi, na shledanou, pane ministře.

Naše schůze pokračuje. Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 244

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 244. Tento návrh uvede ministr vnitra Lubomír Metnar, kterého nyní vítám v Senátu PČR, prosím vás, pane ministře, abyste nás seznámil s tímto návrhem zákona. Dobrý den, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr vnitra ČR Lubomír Metnar:  Dobrý den, vážená paní předsedající, dobrý den, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon o volbách do PČR, zařazený jako senátní tisk č. 244.

Jedná se o technickou novelu, která reaguje na změnu v počtu obyvatel ve volebních obvodech do Senátu. Cílem předkládaného návrhu je změna vymezení těch volebních obvodů, obsažených v příloze č. 3 k zákonu, ve kterých došlo k poklesu nebo navýšení počtu obyvatel pod, resp. nad hranici stanovenou v § 59 odst. 2 zákona, to znamená, plus minus 15 procent oproti průměrnému počtu obyvatel připadajícímu na jeden mandát v ČR.

Tyto změny se týkají osmi volebních obvodů, v nichž došlo k rozhodné změně počtu obyvatel. Dále se mění území 9 sousedních obvodů, do nichž jsou převáděna území v souvislosti s potřebou upravit počet obyvatel ve výše zmíněných osmi obvodech. Změny územních volebních obvodů byly připraveny na základě návrhů příslušných krajských úřadů. Dále zákon obsahuje formální opravy vymezení dalších 9 obvodů, které však nemají vliv na samotné území volebních obvodů.

Změna volebních obvodů sleduje legitimní cíl, jímž je zmenšení rozdílu v počtu obyvatel mezi jednotlivými volebními obvody, jelikož jejich nerovnováha by mohla vést k porušení jedné ze základních zásad volebního práva, a to zdůrazňuji, zásady rovnosti.

ÚPV i VUZP přijaly usnesení, kterým navrhují návrh zákona zamítnout. Chtěl bych zde zdůraznit, že předložený návrh novely je čistě technickým provedením zákonného požadavku v § 59 odst. 2 zákona o volbách do PČR.

Ministerstvo vnitra si je nedostatku stávajícího systému vyžadujícího opakované změny volebních obvodů do Senátu vědomo. Diskuse o tom, jakým způsobem systém nastavit tak, aby byla zachována rovnost volebního práva a zároveň posílena stabilita volebních obvodů do Senátu, jsou vedeny již několik let. Z těchto diskusí však dosud nevzešel takový návrh právní úpravy, na kterém by byla politická shoda.

V tomto ohledu tedy vítám návrh ÚPV přijmout k návrhu zákona doprovodné usnesení, kterým vláda byla k předložení návrhu odpovídající právní úpravy vyzvána. Je však třeba si uvědomit, že řešení spočívající v prostém zamítnutí nyní předkládané novely ve skutečnosti žádným pozitivním řešením není. V důsledku zamítnutí návrhu novely dojde pouze k tomu, že bude vážně hrozit zpochybnění legitimity voleb do Senátu. A to jak ze strany neúspěšných kandidátů či voličů, tak i ze strany médií, případně soudu. V případě, že by Nejvyšší správní soud následně rozhodl o neplatnosti voleb, bylo by nutné celý volební proces zopakovat, byl by další postup velmi problematický vzhledem ke skutečnosti, že důvod neplatnosti by spočíval v samotné právní úpravě.

Považuji za nutné vás na tato rizika nyní upozornit. Co se týká předkládaného návrhu, toto zdůraznit, protože vidím v tom určité riziko, takže vás žádám o podrobné a uvážlivé posouzení.

Závěrem bych chtěl ještě jednou připomenout, že vnitro je připraveno vést diskusi o návrhu budoucí právní úpravy, která povede k předložení návrhu zákona, jenž by uvedený nežádoucí stav uspokojivě a systémově vyřešil. Děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane ministře, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal VUZP. Usnesení máte jako senátní tisk č. 244/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Petr Vícha. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV. Usnesení vám byla rozdána jako senátní tisky č. 244/1 a 244/3. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Nenutil, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážená paní 1. místopředsedkyně, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Trocha z historie. Tento návrh zákona byl předložen v lednu letošního roku. K nám doputoval počátkem března. Nejsme vázáni žádnou časovou lhůtou a zároveň pro to, aby mohl platit, musí s jeho zněním souhlasit obě komory.

Jak už tady řekl pan ministr, je to téměř už tradice, každé dva roky se tady tím zabýváme. Předložený návrh je skutečně vyloženě technickou novelou dosud platných zákonů. Proto mi jako garančnímu zpravodaji nezbylo v podstatě nic jiného než do ÚPV navrhnout schválit znění postoupené Poslaneckou sněmovnou. Při vědomí ale nejen vaší, vlastně i mé nespokojenosti s tou nestabilitou senátních obvodů nakonec ale ÚPV přijal takové usnesení, s jehož závěrem už vás tady seznámil pan ministr. Já bych v této chvíli považoval své vystoupení jako garančního zpravodaje za skončené a více se vyjádřím potom v obecné rozpravě.

Snad ještě jedna technická, ještě mi dovolte tři čísla, abyste měli představu o velikosti nebo o potřebě jmění těch obvodů. Průměrný počet na jeden senátní obvod je něco přes 130 tisíc obyvatel. Nejnižší hodnota, klesne-li pod 111 tisíc nebo stoupne-li nad 150 tisíc, musí k těm změnám docházet. Ke změnám v současné době dochází v 8 obvodech, v nichž ale pouze v pěti se týká těch obvodů, kde jsou volby. Aby to nebylo jednoduché, ty změny se nedotknou osmi, resp. šestnácti, ale šestadvaceti volebních obvodů. Ale to už by bylo nad rámec garančního zpravodaje, proto vám teď děkuji za pozornost. Více v obecné rozpravě.

Ještě formální věc. ÚPV doporučil návrh tohoto zákona zamítnout.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VUZP, pan senátor Petr Vícha? Přeje, máte slovo, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Jen stručně doplním, z rozpravy, která probíhala na VUZP. Zaprvé: Ministerstvo vnitra dělá to, co mu zákon ukládá, nelze jej z ničeho vinit, zákon říká, že se vždy ve volebním roce, to znamená co dva roky, mají posoudit ty volební obvody, mají se uzpůsobit tak, aby se neodchylovaly od průměru o více než 15 procent obyvatel, ne voličů, ale obyvatel. Průměrný počet je 130 603, podle statistického úřadu. 111 013 je minimum. 150 193 je maximum. Zdůraznil jsem podle statistického úřadu, paradoxně, nikoli podle evidence obyvatel, jejímž správcem ministerstvo vnitra je. Ale zákon říká, podle statistiky, což neodpovídá přesnému počtu obyvatel.

Co dva roky se mění obvody nejen ty, kde se volí, ale i ty, kde se nevolí. A to někdy proto, že to vyplývá z toho, že když se mění obvod, kde se volí, tak se musí někde vzít, a druhá věc je, že se volí a posuzují všechny obvody, to je proto, kdyby se náhodou v tom daném obvodě, v tom následujícím dvouletém období, konaly doplňovací volby. A tak se může stát, že se v průběhu těch šesti let postupně jedna obec dostane ven, pak zase zpátky, což se i tedy skutečně fakticky děje.

Je to dáno demografickým vývojem, kdy z některých oblastí, zejména Moravskoslezský, Ústecký, Karlovarský kraj se vylidňují, naopak okolí velkých měst, Brna, Prahy, Středočeský kraj, tam obyvatel přibývá, a proto dochází k těmto změnám.

Postupně tedy obvody ztrácejí i přirozenou návaznost, někdy se dostávají do jiného okresu, někdy i do jiného kraje, protahují se různě. Mění se.

Jsou případy, kdy senátor šest let poctivě jezdí do všech svých obcí, my mu pak některé obce vezmeme, pět měsíců před volbami, naopak mu přidáme obec, do které v životě nezabrousil. Ale to je samozřejmě život. Ta otázka je, co je větší zlo. Jestli to, že se nedodrží litera zákona z toho pohledu, že se v té hranici 111 013 až 150 193, poměrně široká hranice, odchylujeme, někdy skutečně jenom o pár set obyvatel, nikoli voličů, nebo že v některých obcích, kde mají právo co šest let volit, tak nevolí. Příklad velká obec, která má 5000 voličů, tudíž ještě víc obyvatel, Vítkov, která je zde navržena, aby se vzala z volebního obvodu Opava, kde před 6 lety volili, a oni by přišli do okresu Bruntál, kde se bude volit až za 4 roky. Tam 6000 občanů bude volit až za 10 let. Ale na to si nikdo nestěžuje, my se bojíme, že si bude někdo stěžovat, že nebyl zvolen proto, že jeho obvod nebyl změněn o 500 obyvatel.

Oslovil jsem tedy všechny kolegyně a kolegy emailem, dostal jsem hodně odpovědí, moc vám za to děkuji, musím si ale postesknout, že jsem v rámci té emailové adresy ťuknul na „senátoři“, což si myslím, že by ženy měly protestovat, protože to neodpovídá genderovému vyvážení, ta skupina by se měla nazvat jinak. (Předsedající: To se netýká platu. To vám odpustím. Pardon.) Musím říct, že ty výhrady, které jsem teď tady shrnul, zaznívají co dva roky tady v Senátu a zaznívají i ve sněmovně, i teď ve sněmovně padly ty připomínky, ale nakonec v prvním čtení jako menší zlo to schválili. To vše, co jsem tady vyjmenoval, vedlo k tomu, že i náš výbor velkým poměrem hlasů 7:1, jeden se zdržel, navrhl zamítnutí toho zákona. Z ÚPV vzešel i nějaký návrh doprovodného usnesení. Musím říct, že jsme byli seznámeni s pozměňovacím návrhem kolegy Dienstbiera, projednávali jsme to i napříč kluby, zdá se nám to, že je to velmi dobré kompromisní řešení, které zachovává ty obvody tak, jak dneska jsou, totéž jako při zamítnutí toho zákona, ale zbavuje ministerstvo vnitra té povinnosti co dva roky to pořád o pár občanů měnit, a když bude i to doprovodné usnesení, tak bude vláda vyzvána k tomu, aby našla lepší řešení. Myslím si, že to je dobrý kompromis. Tím bych skončil. Děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Nyní otevírám obecnou rozpravu. Jako první se hlásí pan senátor Jiří Dienstbier.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, jak už tady naznačil kolega Petr Vícha, já se chystám předložit pozměňovací návrh, nikoli v tuto chvíli, protože jsme v obecné rozpravě, ale přesto bych ty okolnosti do jisté míry okomentoval. Zaznělo tady, že tento návrh se předkládá každé dva roky na základě instrukce, která je součástí zákona o volbách do Parlamentu ČR, konkrétně v § 59, odst. 2, kde se říká, že v případě, že počet obyvatel v některém volebním obvodu poklesne nebo se zvýší o 15 % oproti průměrnému počtu obyvatel připadajícímu na jeden mandát v ČR, změní se území volebních obvodů. Kdo změní, logicky Ministerstvo vnitra jako gestor musí každé dva roky, protože každé dva roky k té situaci reálně dochází, navrhnout obdobný návrh zákona, jako tady právě projednáváme. Já si myslím, že praxe je doopravdy velmi neblahá, instrukce, která je obsažena v zákoně, vychází z představy, že by mělo být rovné volební právo všech občanů v ČR. Tzn. že občané by se stejnou vahou měli podílet na zvolení svých senátorů, proto ten požadavek na přibližně stejný počet voličů, resp. obyvatel v jednom volebním obvodu. Na druhou stranu je tady jiná otázka rovnosti volebního práva, kterou už senátor Vícha také zmínil, že v zásadě by každý volič přeci měl mít možnost jednou za šest let zvolit svého senátora. Na příkladu Vítkova tady bylo uvedeno, že v případě, že se takto mění hranice volebních obvodů, tak se může stát, že někdo jde volit svého senátora znovu až po 10 letech, aniž by se kamkoli přestěhoval prostě jen proto, že jeho obec je přesunuta z jednoho do jiného volebního obvodu. Někdo naopak může dostat příležitost volit mnohem častěji, třeba už po dvou letech, když zrovna se v tom dvouletém cyklu přesune jeho obec z obvodu, kde se právě volilo, do obvodu, kde se volit bude. A to si myslím, že je také zásah do rovnosti volebního práva. Můžeme se samozřejmě dohadovat, který ze zásahů je podstatnější, nicméně si myslím, že ta situace vyžaduje úvahu o tom, jak změnit naši volební legislativu tak, aby se tento problém odstranil. V zásadě věcně souhlasím s tím návrhem, který vzešel z výboru, že bychom měli zamítnout nebo chcete-li odmítnout věcně ty změny hranice volebních obvodů tak, jak probíhají. Je pravda, že kdybychom zákon pouze zamítli, tak by tu zůstal ten vnitřní rozpor, protože ten pokyn měnit hranice volebních obvodů, nastane-li ta změna počtu nad nebo pod stanovenou hranici, by tam zůstal, a přitom by se tak nestalo. Proto si myslím, že by bylo vhodnější, abychom schválili pozměňovací návrh, který v případě, že se dostaneme do podrobné rozpravy, načtu, všichni jste ho dostali na lavice. Podstata spočívá v tom, že se změní článek 1, který v tuto chvíli obsahuje právě změnu hranic obvodů. To se fakticky vypustí a nahradí se to změnou § 59 zákona, konkrétně vypuštěním odstavce 2, který právě zahrnuje instrukci měnit volební obvody. Tím se odstraní vnitřní rozpor. Je samozřejmě otázka, jestli i poté si někdo nemůže stěžovat v případě, že pro něj nedopadne dobře výsledek volby v některém z dotčených senátních obvodů. Stěžovat si může vždycky každý, je otázka, jak by tu věc posoudil Nejvyšší správní soud, případně následně na základně stížnosti Ústavní soud, protože samozřejmě to kritérium rovnosti volebního práva vychází z nějakých obecných ústavních principů i mezinárodních standardů. Nicméně já si myslím, že pro tuto chvíli je to vhodnější řešení a otevírá to prostor pro debatu, jak lépe volební zákonodárství upravit. Já si myslím, že okruhy témat, které se nabízejí, jednak je to možnost bavit se o ústavní změně, která by zavedla stálé volební obvody, kde by na ústavní úrovni bylo řečeno, že je holt akceptovaná jistá míra nerovnosti, resp. síly, váhy toho hlasu v jednotlivých volebních obvodech. A nebo například je možné na úrovni běžného volebního zákona, konkrétně tedy zákona o volbách do Parlamentu ČR se např. bavit o variantě, že se budou měnit volební obvody, ale například v šestiletém cyklu. Tzn. během každých šesti let každý občan odvolí jednou svého senátora. Po šesti letech by se pravidelně vždycky přistoupilo ke změně hranic a běžel by další šestiletý cyklus. Otázka je, jestli je přijatelný třeba 12letý. Prostě to otevírá prostor pro tuto debatu, jak upravit volební zákonodárství tak, aby se odstranil ten stav, který je tady vesměs v Senátu kritizován, to pravidelné dvouleté měnění hranic volebních obvodů a nahrazení nějakým smysluplnějším dlouhodobějším systémem. A jak jsem říkal, v případě, že nebude schválen výborový návrh zamítnout návrh zákona, tak bych načetl v podrobné rozpravě ten avizovaný pozměňovací návrh.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. My jsme se krátce vystřídali v řízení schůze. Dalším v pořadí v obecné rozpravě je Miroslav Nenutil, pan senátor. Prosím, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Mně už teď vlastně nezbylo nic jiného, než se přihlásit, protože jsem to avizoval ve svém úvodním vystoupení, jelikož jsem se obával, že se tady strhne tvůrčí atmosféra, kdy bychom chtěli Ministerstvu vnitra radit, jak by mělo obvody stabilizovat. Jsem rád a jsem vám za to vděčný, že tomu tak není. Tak mi jen dovolte upozornit vás na, řekněme, doprovodné usnesení ústavně-právního výboru, které máte rozdáno a jehož podstata tkví ve větě, že Senát Parlamentu ČR žádá vládu ČR, aby připravila takovou úpravu volebního zákona, která zajistí větší stálost volebních obvodů pro volby do Senátu. Pan náměstek pana ministra Mlsna i pan ministr tady slíbili, že to nedopadne tak jako vždycky, když my jsme tady před dvěma, čtyřmi, šesti roky si stěžovali, ale pořád to nic nebylo. A já tedy věřím tomu, že to uchopí za správný konec a nebude docházet k takovým excesům, kdy se zvolením obvodu senátorky nebo senátora vyjme město, kde dotyčný bydlí, nebo tam dokonce starostuje. A potom ještě to, že v pozici garančního zpravodaje, abych upozornil na hlasování. Zatím děkuji za pozornost a vám za, doufám, pochopení.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Dalším v pořadí v obecné rozpravě je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, jednak bych chtěl ocenit aktivitu mého kolegy Petra Víchy, že inicioval něco, co snad způsobí konečně změnu v zákoně, který bych řekl, že k některým kolegům a obyvatelům daných senátních obvodů nebyl spravedlivý a férový. Rovněž musím ocenit přístup Ministerstva vnitra, které zatím vystupuje tak, jako by na nějaký takový návrh, který je tu dnes předložen, čekalo, a že je připraveno začít přemýšlet o tom, jakým způsobem zákon upravit jiným způsobem, než je tomu dnes. A to znamená takovým, aby senátní obvody byly více předvídatelné. Mimochodem tady jen upozorňuji, že paradoxně senátní obvod, kde nejvíce obyvatel ubude, není obvod, který by měl ten daný problém, tzn. že by se nacházel mimo vymezenou hranici počtu obyvatel. Je to ten obvod, o kterém mluvil pan senátor Vícha, Opava. A ten, přestože má odpovídající počet obyvatel, tzn. v tom intervalu 111 000-150 000, tak přesto se bude měnit, a to tak, že mu ubude skoro 6000 obyvatel. I takové věci se některým obyvatelům senátních obvodů stávají a ta změna je nevynucená, nikoli vynucená. A teď k tomu poslednímu, co jsem chtěl říci. Pokud já podporuji pozměňovací návrh Jiřího Dienstbiera, myslím si, že je to nejrozumnější řešení a věřím, že vyvolá na Ministerstvu vnitra aktivitu, která by se hlouběji zamyslela nad tím, jak budou do budoucna určovány senátní obvody, a to minimálně z hlediska dvou kritérií.

První je, kolik je tam skutečných voličů, tzn. trvale bydlících obyvatel, což mimochodem ta statistika Českého statistického úřadu neříká. A druhá věc, která podle mého názoru by také měla být brána v úvahu, je to, zda by tam nemělo být zapracováno nějaké hledisko geografické? Protože já si nejsem úplně jistý, že jediné kritérium, které je, by měl být počet trvale bydlících, protože některá území, byť tam nežije tolik obyvatel, by si zasloužila mít svého senátora právě třeba z důvodu principů, které tady někteří zuřivě obhajují, abychom potom následně ta území, která jsou vylidněná, zaostalá, kde nikdo nechce bydlet, potom toho senátora neměla proto, že tam nikdo nebydlí a muselo by se to zvětšovat a zvětšovat, aby tam vůbec někdo senátorem mohl být. Tolik ode mě jako podnět pro práci ministerstva na změně tohoto zákona. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane kolego. A nyní dávám slovo panu senátoru Ladislavu Kosovi.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Ladislav Kos:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, my jsme tady postaveni před dvě špatné možnosti. Buď pokračovat v současné praxi a míchat s obvody tak, jak se míchalo doteď, nebo odmítnout tuto zavedenou praxi a vytvořit právní nejistotu tak, jak tu bylo řečeno již na úvod. Víte, my na jednu stranu chceme a děláme všechno pro to, a je tady i další návrh o změně volebního systému při volbách do Senátu, děláme všechno pro to, abychom nějakým způsobem přitáhli voliče k volbám do Senátu. A myslím, že tímto opatřením je naopak odrazujeme, protože na mnoha místech vytváříme pro ty voliče chaos. Já bych uvedl takové dva příklady, s kterými jsem se setkal před dvěma lety při přípravě voleb. Jeden můj kolega ze Strany zelených, starosta malého městečka, kandidoval ve svém volebním obvodu a půl roku, pár měsíců před volbami mu to jeho městečko vyřadili ze senátního obvodu, přeřadili ho do jiného, takže on kandidoval v obvodu, kde jeho město nebylo, a byl tak trochu za podivína. Druhý příklad je přímo z mého volebního obvodu, který tvoří jakýsi prstenec městských částí. A uprostřed prstence je městská část, která do mého volebního obvodu nepatří. Takže je to absurdní situace, protože ten region tvoří geograficky i různými problémy jeden jediný celek, ale pro volby do Senátu ta vnitřní městská část byla jakýmsi apendixem vytažena a přiřazena do jiného volebního obvodu. Bylo by asi dobré tyto různé absurdity odstranit a do doby, než se vytvoří nějaký smysluplný návrh, kde se budou senátní obvody stabilizovat, ať už na geografické poloze a odstraní se třeba to pravidlo o počtu obyvatel, protože já bych spíš preferoval geografickou polohu, tak do té doby jsem příznivec a vítám návrh senátora Dienstbiera, který při hlasování podpořím. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. A nyní je do rozpravy přihlášen pan senátor Jan Horník. Máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jan Horník:  Dobrý den, pane ministře, vážená paní místopředsedkyně. V podstatě už to řekli kolegové, já jsem to říkal u nás na výboru. Když se podíváte v Praze na volební obvod, tak zjistíte, že je to de facto jedno velké sídliště. A když přijdete do vylidněného pohraničí, tzn. do bývalých Sudet, tak zjistíte, že kolega předkladatel tady má úzký pás při bývalé západní hranici, tzn. Tachovsko, potom takový úzký pruh kolem Mariánských Lázní až do Aše. A mezi tím tam navazují sokolovské obce. Naprosto nesmyslné. Před chvílí jsme slyšeli, že Karlovarsko a pohraničí se vylidňuje. A nám tam ubývají obyvatelé, ale správa toho území tam zůstává. Tam je naopak méně lidí, kteří budou pracovat v lesích, polnostech a všude možně. Ale my se jako senátoři o problémy toho prostoru musíme starat. Nechci tady poukazovat na některé kolegyně a kolegy, kteří mají to jedno velké sídliště a trápí je jeden problém. Možná to, že tam zrovna nemají stanici metra. Kdežto u nás, my tam nemáme dopravu, máme tam všechno dané nově ÚSES, Ministerstvem životního prostředí, všude máme nějaké ochranářské věci, ať je to ochrana památek nebo ochrana životního prostředí a krajiny. A my s tím bojujeme. A bojujeme za naše občany v tom území. Proto se hrozně moc přikláním k přiklonění se na stranu té geografické záležitosti. Ono je to podobně i v tom RUD, bohužel ten se změnil a obce dneska už nemají tolik finančních prostředků na rozlehlost území, bylo jim to poníženo. Ale skutečně ti senátoři, kteří mají tyto volební obvody, tak se o to starat musejí a nikdo jim to neodpáře, ať tam ty obyvatele mají nebo ne. A naopak, když jim budou ubývat, tak se jim to území bude jenom zvětšovat, protože někde jim ještě přibude, ale všude okolo jsou vesnice, které mají málo lidí. Lidé se nám stěhují do Prahy, stěhují se bohužel ani ne do těch Karlových Varů jako do spádových věcí. I Karlovy Vary vymírají a Karlovy Vary se dostaly pod 50 000, což byl také jeden z těch limitujících ukazatelů na jejich rozpočtové určení daní. Čili problematika je o hodně širší a mám dojem, že na Ministerstvu vnitra jsou takoví odborníci, a bylo nám to panem náměstkem Mlsnou i naznačeno, že oni jakési varianty už mají vypracované, tak si dovedu představit, že se s tím velmi dobře popasují. A už asi nastal ten čas, abychom tuto změnu tady udělali a tu povinnost na ministerstvo nekladli, že musí pravidelně předkládat novelu zákona, jak teď učinila. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji, pane senátore, ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak. Rozpravu uzavírám. A pane ministře, prosím, jestli se vyjádříte k proběhlé rozpravě? Ano.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr vnitra ČR Lubomír Metnar:  Děkuji vám, vážená paní předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já tomu rozumím a ba naopak, 20 let některé, řekněme, praktické překážky a některé věci od roku 98 samozřejmě řešeny nejsou. I systémově jsme některé věci začali řešit už koncem minulého roku a začátkem letošního roku. A to, co se týče systémově nastavených v rámci Ministerstva vnitra. Ale pokud se budu držet tady této předlohy, tohoto návrhu novely, musím ještě jednou opravdu upozornit, že zrušením ustanovení § 59, odst. 2 zákona o volbách dojde k odstranění rozporu stavu se zákonem. Ale opravdu to neznamená, že by se úplně eliminovalo riziko zpochybnění voleb do Senátu a to s odkazem na to, že zásada rovnosti, která je zakotvena v článku 18 Ústavy a v článku 21 Listiny základních práv a svobod. Tato skutečnost, že výslovná zákonná interpretace bude ze zákona vypuštěna, neznamená, že by nebylo možné se dovolat rovnosti volebního práva s odvoláním přímo na Ústavu či Listinu základních práv a svobod. A dále ještě s odkazem k tomu, že jak Ústavní soud, tak Nejvyšší správní soud judikoval při řešení těchto problémů a z hlediska zásady rovnosti upřednostnil stálost obvodu před četností z hlediska voleb. Takovéto judikované závěry už máme a vycházeli jsme i z tohoto. Děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane ministře. A táži se pana zpravodaje Petra Víchy, výbor pro územní rozvoj, zdali si přeje vystoupit? Ne. Takže poprosím garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Mně nezbývá, než konstatovat, že v obecné rozpravě vystoupilo pět senátorek, nepadl žádný jiný návrh než ten, co je v usneseních obou výborů. A čekají nás teď tedy dvě hlasování. První je podle usnesení návrh zákona zamítnout. Tady v tom případě se omlouvám za to školometství, ale původním povoláním jsem učitel, tak ze všech těch diskusí i vašich souhlasných přikyvování vyplynulo, že je naprostá většina sžita s pozměňovacím návrhem senátora Dienstbiera, tak u zamítnutí se, prosím, omlouvám se, zdržte. Druhé hlasování bude potom takové o doprovodném usnesení, které je platné, ať to předchozí hlasování dopadne jakkoli.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, já vám děkuji. Budeme hlasovat tak, jak jste řekl. Svolám senátorky a senátory k hlasování

Byl podán návrh posuzovaný návrh zákona zamítnout.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Zamítnuto. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 17 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovili tři, proti byli dva. Návrh nebyl přijat.

Nyní musíme otevřít podrobnou rozpravu.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Miroslav Nenutil:  Vzhledem k tomu, že nebyl žádný jiný návrh, otevře se podrobná rozprava. Hlasování o doprovodném usnesení může být nyní nebo až potom. Nechám na zkušenějších. Vzhledem k tomu, že doprovodné usnesení bylo součástí usnesení výboru, asi nebráním hlasovat o doprovodném usnesení teď ...

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, vzhledem k tomu, že Senát návrh zákona neschválil, otevřeme nyní podrobnou rozpravu.

Otevírám podrobnou rozpravu a do té by se měl přihlásit pan senátor Jiří Dienstbier, který nás seznámí s doprovodním usnesením , abychom postupovali podle zákona. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jiří Dienstbier:  Děkuji za slovo. Podle jednacího řádu musím zde nyní přečíst celý text pozměňovacího návrhu, včetně řady novel volebního zákona.

Pozměňovací návrh k předloženému návrhu zákona zní takto:

Článek I upravit takto:

"Čl. I

Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 243/1999 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 64/2001 Sb., zákona č. 491/2001 Sb., zákona č. 37/2002 Sb., zákona č. 171/2002 Sb., zákona č. 230/2002 Sb., zákona č. 62/2003 Sb., zákona č. 418/2004 Sb., zákona č. 323/2006 Sb., zákona č. 480/2006 Sb., zákona č. 261/2008 Sb., zákona č. 320/2009 Sb., zákona č. 195/2010 Sb., zákona č. 222/2012 Sb., zákona č. 58/2014 Sb., zákona č. 59/2014 Sb., zákona č. 114/2016 Sb., zákona č. 322/2016 Sb., a zákona č. 90/2017 Sb., se mění takto:

1. V § 59 se odstavec 2 zrušuje a zároveň se zrušuje označení odstavce 1.

2. V § 97 se odstavec 1 zrušuje a zároveň se zrušuje označení odstavce 2.".

Konec pozměňovacího návrhu. Tímto je formálně předložen a žádám o jeho podporu.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Hlásí se ještě někdo do podrobné rozpravy? Není tomu tak. Podrobnou rozpravu uzavírám.

Pan ministr ani garanční zpravodaj se nechtějí vyjádřit. Prosím o jejich stanoviska k předloženému pozměňovacímu návrhu. (Stanovisko ministra neutrální, garanční zpravodaj souhlasné.)

Po znělce budeme hlasovat.

Aktuálně je přítomno 73 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 37.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Schváleno. Ze 73 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 bylo pro 70, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatého pozměňovacího návrhu.

V sále je přítomno 73 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 37.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Schváleno. Pro 69, proti nikdo. Návrh byl přijat.

A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji pana senátora Miroslava Nenutila a pana senátora Jiřího Dienstbiera. (Oba navržení souhlasí.)

Přistoupíme znovu k hlasování. Kdo souhlasí s tímto pověřením, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Schváleno. Návrh byl přijat, ze 73 přítomných senátorek a senátorů bylo pro 70, proti nikdo.

A nyní budeme ještě hlasovat o doprovodném usnesení.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Schváleno. Ze 73 přítomných senátorek a senátorů bylo pro 70, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji pánům zpravodajům a panu ministrovi a končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o spolupráci v boji proti trestné činnosti, podepsaná dne 7. června 2017 v Hanoji

Tisk č. 220

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 220 a uvede ho pan ministr vnitra Lubomír Metnar. Pane ministře, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr vnitra ČR Lubomír Metnar:  Ještě jednou děkuji, paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Oblast policejní spolupráce není v současné době ve vzájemných vztazích s Vietnamem smluvně upravena. Účelem předkládané smlouvy je poskytnout bezpečnostním orgánům potřebný právní rámec pro efektivní spolupráci v boji proti nejzávažnějším formám trestné činnosti a stanovit tak základní pravidla pro jejich kontakty a zásady nakládání s předávanými informacemi. Smlouva obsahuje standardní ustanovení o rozsahu a formách spolupráce, orgánech příslušných k jejímu provádění, náležitostech žádostí o spolupráci, možnostech odmítnutí spolupráce, možnosti vysílání styčných důstojníků, předávání a ochraně osobních údajů a utajovaných informací a hrazení nákladů. V neposlední řadě dává české straně možnost sdílet informace poskytnuté vietnamskou stranou s dalšími členskými státy EU nebo Schengenského prostoru bez dodatečného souhlasu. Smlouva je na výslovnou žádost vietnamské strany navenek sjednávána jako mezivládní. Z hlediska vnitrostátního právního řádu se jedná o smlouvu prezidentské kategorie, která je po podpisu předkládána oběma komorám Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací a následně bude předložena k ratifikaci prezidentu republiky. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře a prosím, zaujměte opět místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 220/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Patrik Kunčar. Garančním výborem je ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 220/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Miroslav Antl. Mikrofon je váš.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Znovu dobrý den všem. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři. V podstatě bych opakoval to, co jsem řekl v dopoledním jednání, resp. hned po poledním jednání, ale jde zase o další smlouvu s Vietnamskou socialistickou republikou. Opět jde o smlouvu, na kterou jsme čekali a která by měla být určitě ratifikována, protože je prospěšná pro ČR, zejména pro orgány policejní, protože nejde o smlouvu o právní pomoci, ale jde o formu, tedy policejní spolupráci při organizování té nejzávažnější trestné činnosti, zejména organizovaného zločinu. Takže naše usnesení, tj. usnesení ústavně-právního výboru, bylo 92. 31. 1. 2018 jsme měli svoji 15. schůzi a na ni jsme vám doporučili dát souhlas k ratifikaci. Předmět té smlouvy pod II. Antl coby zpravodaj a pod III. Antl coby předseda výboru vyrozuměl pana předsedu Senátu Parlamentu ČR. Toť vše, děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Patrik Kunčar? Máte slovo, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Patrik Kunčar:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Mám pocit, že už tady zaznělo téměř vše kromě dopadu na státní rozpočet, takže tady nepředpokládáme zvýšené dopady na státní rozpočet, protože náklady budou hrazeny z prostředků příslušných resortů. Čili výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 11. schůzi konané dne 14. února projednal vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR vyslovený souhlas s ratifikací Smlouvy mezi vládou ČR a vládou Vietnamské socialistické republiky o spolupráci v boji proti trestné činnosti. Po odůvodnění zástupce předkladatele Jaroslava Strouhala, náměstka ministra vnitra a mojí zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací této smlouvy, určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu mě a pověřuje předsedu výboru senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. To je vše, děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Není se k čemu vyjádřit, takže můžeme přistoupit k hlasování. Svolám vás.

Senát dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi vládou ČR a vládou Vietnamské socialistické republiky o spolupráci v boji proti trestné činnosti, podepsané dne 7. června 2017 v Hanoji. V sále je přítomno 69 senátorek, senátorů, potřebný počet pro přijetí je 35. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

A je schváleno, 70 přítomných senátorek, senátorů. Pro 51, proti nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji zpravodajům i panu ministrovi.

Dále máme na programu

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Republiky Kazachstán o spolupráci v boji proti trestné činnosti, podepsaná dne 23. listopadu 2017 v Astaně

Tisk č. 228

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 228 a uvede ho opět ministr vnitra Lubomír Metnar. Pane ministře, mikrofon je váš.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr vnitra ČR Lubomír Metnar:  Děkuji vám. Předkládaná smlouva je standardní úpravou v oblasti policejní spolupráce s nesousedním státem. Upravuje tedy spolupráci při předcházení odhalování trestné činnosti, a to zejména formou výměny informací. Dále smlouva umožňuje například spolupráci při pátrání po osobách, věcech, spoluprací v oblasti ztracených a odcizených cestovních dokladů, vysílání expertů jako poradců v konkrétních případech, nebo spoluprací při vzdělávání policistů. Smlouva ve vzájemných vztazích nahradí dohodu mezi vládou České republiky a vládou republiky Kazachstánu spoluprací v boji proti organizovanému zločinu, nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami, terorismu a dalším nebezpečným druhům trestné činnosti z 9. dubna 1998, která již plně nevyhovuje potřebám bezpečnostních orgánů. Opět na vyslovenou žádost kazašské strany je smlouva navenek sjednávána jako mezivládní. Z hlediska vnitrostátního právního řádu se jedná o smlouvu prezidentské kategorie, která je po podpisu předkládaná oběma komorám Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací a následně bude předložena k ratifikaci prezidentu republiky. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane ministře vám a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 228/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Patrik Kunčar. Garančním výborem je ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 228/1 a se zpravodajskou zprávou nás seznámí opět pan senátor Miroslav Antl.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Miroslav Antl:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové. Máme před sebou další policejní smlouvu, resp. smlouvu o policejní spolupráci. Je třeba říci, že klasickou smlouvu o vzájemné právní pomoci v trestních věcech, tzn. to je taková ta oficiální spolupráce, již uzavřenou máme. Tato policejní nechci říci přímo operativní, ale je o rychlejší spolupráci mezi policií obou států. Pokud jde o legislativní proces, není třeba zmiňovat, takže slyšte usnesení, které vám předkládá ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu ČR, má číslo 93. Je ze stejné schůze, jak jsem říkal v předchozích třech vystoupeních.

A ze stejného dne. A my jím vám pod I – doporučujeme dát souhlas s ratifikací smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Republiky Kazachstán o spolupráci v boji proti trestné činnosti, podepsané dne 23. listopadu 2017 v Astaně. II – zpravodajem výboru pro projednávání v této věci na schůzi Senátu určuje senátora Miroslava Antla. II – pověřuje téhož, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, já vám děkuji a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu s dalšími návrhy. Ptám se pana senátora Patrika Kunčara? Nepřeje si vystoupit, děkuji. Takže otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám, není se tedy k čemu vyjádřit. A my můžeme přistoupit k hlasování, tak, jak jsme slyšeli od zpravodaje Miroslava Antla. Takže vás svolám.

Senát dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi vládou ČR a vládou Republiky Kazachstán o spolupráci v boji proti trestné činnosti, podepsané dne 23. listopadu 2017 v Astaně. V sále je přítomno 69 senátorek, senátorů, počet pro přijetí je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a tlačítko ANO. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Návrh byl přijat. Pro 51, proti nikdo. Děkuji zpravodajům a děkuji panu ministrovi. A my se vystřídáme v řízení.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Následujícím bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva Rady Evropy o komplexním přístupu k ochraně, bezpečnosti a poskytování služeb při fotbalových zápasech a dalších sportovních akcích(3. července 2016, Saint - Denis)

Tisk č. 230

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 230 a uvede ho ministr vnitra Lubomír Metnar. Prosím, máte slovo opět, pane ministře.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr vnitra ČR Lubomír Metnar:  Děkuji vám, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Bezpečnost na stadionech nebo v jeho blízkosti během sportovních utkání, zejména fotbalových zápasů, a mezinárodní spolupráce v této oblasti byly smluvně upraveny takzvanou Úmluvou o diváckém násilí z roku 1985. Tato smlouva nereflektuje změny postupu a dobré praxe v této oblasti, ke kterým došlo v posledních letech. Na půdě Rady Evropy tak byla připravena nová komplexní smluvní úprava. Předkládaná Úmluva Rady Evropy o komplexním přístupu k ochraně, bezpečnosti a poskytování služeb při fotbalových zápasech a dalších sportovních akcích se nesoustředí pouze na bezpečnostní opatření, ale uznává potřebu zajistit spolupráci všech dotčených subjektů z veřejného i soukromého sektoru při zajištění ochrany a bezpečnosti na fotbalových zápasech, případně na jiných sportovních událostech.

Jde o rámcový dokument, který ponechává na jednotlivých členských státech, aby tyto principy přizpůsobily vnitrostátním podmínkám a svému právnímu řádu. Závazky vyplývající z nové úmluvy Česká republika již plní a není třeba tak přijímat nová legislativní opatření, ani navyšovat státní rozpočet. Důležitou součástí Úmluvy jsou ustanovení o mezinárodní spolupráci. Ta je zajišťována zejména prostřednictvím takzvaných v národních fotbalových informačních střediscích. Tato střediska fungují již nyní na základě původní Úmluvy o diváckém násilí. Síť těchto středisek je rozhodující pro výměnu informací a usnadnění mezinárodní policejní spolupráce v souvislosti s mezinárodními fotbalovými zápasy. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře, návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 230/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Garančním výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 230/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Jaroslav Zeman.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jaroslav Zeman:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

Vládní návrh, který je předložen Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluvy Rady Evropy o komplexním přístupu k ochraně bezpečnosti a poskytování služeb při fotbalových zápasech a dalších sportovních akcích. Česká republika již plní všechny závazky, jež pro ni z této Úmluvy vyplývají, není tak potřeba měnit vnitrostátní právní normy v této oblasti. Nová Úmluva má nahradit Evropskou úmluvu z roku 1985. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučuje dát souhlas s ratifikací. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. A ptám se pana senátora Miroslava Antla, zpravodaje ústavně-právního výboru, zda si přeje vystoupit? Nepřeje, děkuji. A otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, my jsme se v minulosti těmito úmluvami zabývali na podvýboru pro sport a jedna věc nám tam přišla velmi nápadná. A to, že my se snažíme regulovat to násilí v hledištích – říkejme tomu takto. Ale ono kolikrát to násilí pochází i z těch vlastních hřišť. Tam se mluví neskonale sprostě, naše mládež, která je podporovaná velkými finančními prostředky, tak tam mluví tak hrubě, že ani ta slova nemůžu opakovat, nebo vůbec je tady nemůžu říct, tady u pultíku.

Čili já bych velmi přivítal, kdyby Evropa jako taková se zabývala nejen tím násilím, které je v okolí toho, co se děje uprostřed toho, ale aby i vlastní sportovci – a podívejte se někdy na prvoligové zápasy, jak se někteří ti super sportovci, velmi dobře placení, třeba v HET lize, chovají, jakým způsobem mluví, a v podstatě se jim skoro nic neděje. A tady mám, mám dojem, Evropa obrovský dluh možná také proto, protože já pocházím z fotbalového prostředí německého a tam to funguje trošku jinak. A když jsem přešel minulý rok, je to necelý rok, do českého prostředí, tak jsem zjistil, že tady lítá jedno přirození za druhým. To se v Německu fakt neděje.

Takže možná ani Evropa nemá potíže s tím, co se děje na vlastním hřišti. A já bych tady chtěl vyzvat ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy – a samozřejmě i ministerstvo vnitra, které má v gesci tu bezpečnost na stadionech, aby zapůsobily na rozhodčí, aby zapůsobily na kluby, aby zapůsobily na ty, kdo pracují s mládež a chtějí peníze ze státního rozpočtu, aby se zaměřilo na tuto problematiku, aby se to změnilo. Je to doopravdy tak hrozné. V Německu půjdete na druhou ligu do sousední obce, která hraje druhou ligu, to je na úrovni asi té naší první. Mám dojem, že mnohé naše kluby by se ani nechytly v té druhé lize, nicméně tam chodí normálně babičky s vnoučaty. Tam to funguje, tam je to záležitost pobavení se sportem. Nikoli jako u nás, tady já nemůžu malého kluka pomalu vzít na zápas, kde hraje Ostrava, kde Sparta, kde hraje Slavie.

Zamysleme se nad tím. A není to jenom o těch rowdies, ale je to o těch, kteří ten sport dělají, je to o těch trenérech, je to o těch rozhodčích, protože tyhle sprosťárny se přelévají do těch ochozů a pak se to zase vrací jako vlna. Čili zkuste se nad tím taky trochu zamyslet a zkusme pro to něco udělat, zejména pro budoucí generace. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, další do rozpravy se přihlásil s právem přednosti pan místopředseda Jaroslav Kubera. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Pan senátor Horník má pravdu. Já když jsem poprvé slyšel Miroslava Kalouska ve sněmovně, kde je také poněkud drsnější prostředí než tady, a on tam řekl dvě slova – já nevím, jestli je můžu opakovat, protože ony prý nejsou sprostá, jak mně bylo vysvětleno – byla to slova „Baník pičo“. A já, protože jsem neznalý a nedívám se na kopanou, nýbrž na fotbal, právě na ten německý, který je fotbal – u nás se hraje kopaná, to není fotbal, fotbal se hraje úplně jinde, tak jsem z toho byl celý vykulený. Tak jsem se na to ptal jako neznalec a bylo mi vysvětleno, že to žádné sprosté slovo není. Že je to podobné, jako když se na předávání Oskarů fakuje sem tam. Takže tam to je jenom takové slovní spojení. Ale já jsem pak zjistil, že děvčata ze čtvrté třídy, které procházejí pod radnicí, tak to slovo je tam nejpoužívanější. A jsou to děvčata, která říkají to slovo, a je jim osm až devět let. Takže zřejmě už některá slova se stala tak běžná, že už ani nejsou sprostá.

Mě spíš fascinuje, co všechno ta šílená Evropa chce regulovat. V čem je toto evropský problém? Že se to děje i jinde? Samozřejmě, děje. Zajímavé ovšem je, proč se to neděje i na hokeji? Umí mi to někdo vysvětlit, proč na hokeji se toto v takové míře neděje? Proč se to děje jenom na fotbale? Je tomu tak proto, že na fotbal chodí víc lidí než na hokej. A je to přesně to davové šílenství. V davu, když jeden vykřikne „Hrr na ně!“, tak všichni běží. Já si vzpomínám, už je to promlčené, když jsem byl na vojně v Milovicích, tak nám dozorčí v letním kině řekl, že kdo není v uniformě a je v teplácích, tak jde zpátky na ubikaci a nepustí promítání dříve, než se převlékneme do uniforem. Bylo to večer, takže to bylo jedno. A někdo v tom davu zakřičel „Na ně!“ A ten dav se rozběhl a zdemoloval vrátnici. Nikdy se nevyšetřilo, kdo vyřkl ta slova, a potrestat ten dav, což bylo asi pět set lidí, nebylo možné.

Takže já si myslím, je to podobné jako s tím fetováním u sportovců. To je velmi podobný příběh. Neustále budeme dodávat další a další látky, které už by neměli používat. A víte, co se dělo s olympijským výborem teď na olympiádě, to bylo až za hranou normálnosti, kdy samozřejmě fetují všichni, jenomže u všech se na to ještě nepřišlo. Ne všichni to dělají se státní pomocí, dělají to soukromě. Já zastávám velmi radikální názor, že to je věc těch sportovců a co s nimi bude, až jim bude padesát, je jejich problém, mně je to úplně jedno. Já nehodlám vychovávat všechny až do nekonečna.

Takže ono to je o výchově v rodině, pane senátore, prostřednictvím pana předsedajícího, to vám žádná úmluva, ani žádné nařízení, ani žádný zákon nezajistí. To vám zajistí to, když budou děti vychovávány tak, aby se takto nechovaly. Ale představa, že tady něco zařídíme, že tady něco odhlasujeme a od té doby už ta dvě slova nikdy neuslyšíte, to vás ujišťuju, že tomu tak nebude. Já prostě považuji tyto regulace za nadbytečné, zbytečné, a žili bychom bez nich stejně, jako budeme žít s nimi. Akorát to stojí samozřejmě obrovské peníze. Já si jenom uvědomuji, když jsou ty klíčové zápasy, co to stojí město, co to stojí policii, to zajišťování toho, aby to tam nějak proběhlo, pan ministr kývá, jsou to neuvěřitelné peníze. Profesionální fotbalisti jsou profesionální jenom jako, protože skoro všichni chtějí od měst peníze na to, aby mohli dělat ten svůj profesionální sport.

My tedy dáváme dvacet devět tisíc na jednoho mladého sportovce, ale profesionální fotbal, což je absurdní, podporovat ani nemůžeme, protože ona je to akciová společnost. A tam platí de minimis. Takže my ani více podporovat nemůžeme, i kdybychom chtěli. Oni nás za to kritizují, a my říkáme: „Kluci hrajte, hrajte evropské soutěže, ať vám tečou tisíce eur. A radnice je taková nezisková organizace, že byste jim mohli třeba na provoz něco přispět.“ Obávám se, že se toho ale nikdy nedočkáme.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore, další v pořadí je přihlášen pan senátor František Bublan.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já se jenom podělím o takovou zkušenost, už je to tedy několik let nazpátek, kdy jsem se účastnil jedné bezpečnostní konference, která se konala před mistrovstvím Evropy ve fotbale. A tam nám Britové řekli takovou zajímavou zkušenost, protože u nich je to na většině zápasů zavedeno tak, že každý návštěvník si koupí vstupenku na jméno a na místo. Je to v podstatě místenka, mají tam všude kamery, takže oni se mohou potom, když nastane nějaký konflikt, tak přesně mohou identifikovat, z jakého místa to bylo a kdo to vlastně byl a kdo to způsobil, kdo začal třeba nějakou rvačku apod. A oni si to potom vyhodnocují a zjistili zajímavou věc, že kromě takových těch rváčů a těch rowdies, tak dobrá třetina až polovina výtržníků jsou naprosto slušní lidé, většinou úředníci, kteří se tam o tom víkendu vlastně vyřádí. A potom zase v pondělí zasednou do té své kanceláře, navléknou si klotové rukávy a pracují jako řádní občané.

Takže také musíme trošku počítat s tím, že ta fotbalová aréna je tím místem, kde se někteří lidé musí nějak vyřádit a udělat pro to všechno možné, aby se to dalo nějak identifikovat a zamezit tomu. Takže já v podstatě s tímto návrhem mohu jenom souhlasit. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji a do obecné rozpravy už se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím a ptám se pana ministra, zda se chce vyjádřit k rozpravě? Nechce. A pan garanční zpravodaj? Nechce. Takže máme tady jediný návrh, a to dát souhlas k ratifikaci. Já si vás dovolím sezvat.

Takže budeme hlasovat o následujícím usnesení. Senát dává souhlas k ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o komplexním přístupu k ochraně, bezpečnosti a poskytování služeb při fotbalových zápasech a dalších sportovních akcích (3. červenec 2016 v Saint-Denis). V sále je přítomno 72 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 37.

A já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové číslo 24, registrováno 72, kvorum 37, pro 53, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

A já končím projednávání tohoto bodu a děkuji zpravodajům i panu ministrovi. A pan ministr bude pokračovat.

A následujícím bodem je

 

Interoperabilita informačních systémů EU

Tisk EU č. N 100/11

Tisk EU č. N 101/11

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 100/11 a N 101/11. A dále N 100/11/01 a N 101/11/01.

Prosím tedy pana ministra vnitra Lubomíra Metnara, aby nás seznámil s tomuto materiály. Prosím, pane ministře.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr vnitra ČR Lubomír Metnar:  Děkuji vám, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Je to můj poslední materiál. Takže dovolte mi, abych vás seznámil s obsahem dvou návrhů nařízení Evropského parlamentu a Rady.

Tyto návrhy si kladou za cíl vytvořit vzájemnou propojenost mezi informačními systémy Evropské unie v oblasti migrace a vnitřní bezpečnosti. Tato navrhovaná funkcionalita by měla přispět k vyšší míře efektivity využívání informačních zdrojů a tím napomoci lépe se vyrovnat s aktuálními problémy v oblasti bezpečnosti a boje s nelegální migrací. Propojení se týká celkem tří stávajících informačních systémů, jimiž jsou schengenský informační systém, vízový informační systém a systém eurodat. Měla by zahrnovat rovněž tři připravované centralizované systémy EU, kterými jsou systém vstupu a výstupu, evropský informační systém pro cestovní povolení a evropský informační systém rejstříku trestů pro státní příslušníky třetích zemí.

Dále jsou zahrnuty některé databáze Interpolu a vybraná data Europolu. Základní technické komponenty propojení by měly být podle návrhu nařízení založeny na vytvoření společného evropského vyhledávacího portálu, který by měl být funkčně podpořen zřízením sdílené služby pro porovnávání biometrie, vytvořením společného úložiště identit a aplikace detektoru vícečetných identit.

Oba návrhy nařízení v obecné rovině velmi vítáme a podporujeme, neboť oblast informačních systémů považujeme za optimální způsob reakce na aktuální bezpečnostní a migrační výzvy. Zároveň je nezbytné, aby byl v průběhu projednávání obou návrhů nařízení kladen důraz na ochranu osobních údajů. Rovněž je nezbytné myslet na potřeby koncových uživatelů informačních systémů, tak, aby pro ně návrhy změn nepředstavovaly nepřiměřenou zátěž a zajistily efektivní využití systému.

Pokud by byly oba návrhy nařízení přijaty, bylo by třeba v souvislosti se zavedením některých nových institutů novelizovat zákon o Policii ČR, dále zákon o pobytu cizinců na území ČR a taktéž zákon o rejstříku trestů.

Z rozpočtu EU budou financovány centrální systémy, včetně národních rozhraní. Přizpůsobení národních informačních systémů centrálním systémům EU však bude třeba hradit z rozpočtu členských států.

V současnosti nelze odpovědně odhadnout finanční náklady. Je však možné důvodně očekávat, že k zajištění dostatečných finančních prostředků pro národní systémy bude třeba navýšit rozpočty na jednotlivé oblasti. Jak konkrétně, v jakých výších, bude záležet, tak jak to jednotlivé členské státy mají, ty své jednotlivé informační systémy, kolik funkcionalit bude třeba v uvozovkách připravit na toto, takže konkrétní částku zatím nevíme. Až dojdeme k tomu samotnému způsobu, pokud návrh bude schválen, připojení, tak potom budeme schopni kvalifikovaně ty náklady odhadnout.

Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře, vám. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisky č. N 100/11/02 a N 101/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové. Myslím si, že to nebude komplikovaný úkol pro mě. Požádat vás, abyste schválili doporučení k vyjádření Senátu PČR, který připravil VEU. Vzhledem k tomu, že se jedná o databáze, které již jsme zde odhlasovali, které fungují a existují, jde prakticky jenom o propojení těchto databází, tak VEU se shoduje v tomto případě s vládou, vtělil to do svého usnesení, akorát tady upozorňuje hlavně na to, že to bude taky něco stát. Ale o tom se zmínil již pan ministr. S tím budeme muset počítat. Holt, bezpečnost něco stojí. Já vám děkuji za pozornost a žádám vás, abyste podpořili tento návrh.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore, a otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Máme tady jediný návrh, a to návrh, tak jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich, to znamená tak, jak je uvedeno v tisku č. N 100/11/02. Já si vás dovolím sezvat.

V sále je přítomno 70 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 36. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 25, registrováno 71, kvórum 36, pro návrh 45, proti nikdo. Tento návrh byl schválen. Já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji zpravodaji a děkuji i panu ministrovi za blok, který tady měl.

Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Republikou Kosovo o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Prištině dne 26. listopadu 2013

Tisk č. 224

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 224. Uvede ho pan ministr životního prostředí Richard Brabec, který zastoupí ministryni financí Alenu Schillerovou. Prosím, pane ministře, máte slovo. Vítejte v Senátu.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Nemohu samozřejmě plně nahradit paní kolegyni Schillerovou, to není možné, ale přesto se vás budu snažit aspoň provést těmi dvěma body, které dneska za ni tady vám budu prezentovat.

K prvnímu bodu tedy, ve snaze omezit daňové zatížení daňových poplatníků a vyloučit mezinárodní dvojí zdanění, k němuž bez existence daňových smluv dochází v mezinárodních hospodářských, obchodních, ale i kulturních stycích, jehož příčinou je kolize daňových zákonů jednotlivých zemí, je mezi zeměmi obvyklé sjednávat bilaterální smlouvy o zamezení dvojímu zdanění.

Ve vzájemných daňových vztazích mezi ČR a Republikou Kosovo se v současné době žádná takováto mezinárodní komplexní daňová smlouva neuplatňuje. Neuplatňuje se ale ani daňová smlouva s bývalou Jugoslávií, ani daňová smlouva se Srbskem a Černou Horou. Pro vaši informaci uvádím, že tato smlouva již jednou byla Senátem projednávána, v dubnu 2014 již Senát vyslovil souhlas s její ratifikací. Bohužel, Poslanecká sněmovna nestihla v průběhu minulého volebního období tuto významnou smlouvu projednat ve druhém čtení, a tudíž je potřeba tuto část legislativního procesu zopakovat.

Zdůrazňuji, že tato mezinárodní daňová smlouva standardně upravuje mimo jiné základní formy spolupráce mezi příslušnými úřady obou zemí, tedy především neformální řešení sporů, případně vzniklých při jejím provádění, a současně zajišťuje relevantní výměnu informací mezi příslušnými úřady obou států, která se týká daní všeho druhu a pojmenování.

Jde o komplexní daňovou smlouvu, která tak upravuje zdaňování a vyloučení mezinárodnímu dvojímu zdanění všech možných druhů příjmů. Tato důležitá smlouva rovněž přispěje k objektivnímu rozdělení práva na daň, z jednotlivých druhů příjmů mezi oba státy, to je mezi stát zdroje příjmu a stát jeho příjemce, navíc bezesporu zvýší právní jistotu investorů obou států.

Smlouva byla sjednána na základě vzorových modelů OECD a OSN a standardně vychází z daňových zákonů obou států, přičemž nestanoví daňovým subjektům žádné další povinnosti než ty, které již jsou v těchto zákonech obsaženy. Tato smlouva je tedy důležitá nejen pro naše subjekty pobírající příjmy ze zdrojů na území Kosova, kdy lze předpokládat, že v čase bude postavení Kosova jako jednoho z našich obchodních partnerů nabývat dále na významu, ale i pro českou daňovou správu, a to například v kontextu zabraňování daňovým únikům atd.

Ze statistických dat lze zmínit, že obrat obchodu mezi ČR a Kosovem v roce 2016 činil víc jak 14 milionů eur, přičemž vývoz se na obratu podílel zhruba 95 procenty, což ve srovnání s předchozím rokem vykazuje nárůst obratu zhruba o 13 procentních bodů.

Navrhuji proto, aby Senátu PČR vzal v úvahu zmíněné skutečnosti při projednávání této smlouvy, a dovoluji si doporučit, aby opakovaně vyslovil s její ratifikací.

Vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 224/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 224/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Ladislav Kos. Prosím, pane senátore, mikrofon je váš.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Ladislav Kos:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, pan ministr tady udělal docela rozsáhlý obecný úvod k této smlouvě. Jedná se o klasickou smlouvu v zabránění dvojího zdanění. Ta smlouva má běžné kapitoly, zdanění příjmů z nemovitého majetku, z činnosti podniků, z mezinárodní dopravy, dividend, licenčních poplatků, zcizení majetku, zdanění fyzických osob. Smlouva zajišťuje rovné podmínky pro instituce a občany obou smluvních států, tím, že upravuje zásadu rovného nakládání, zajišťuje rovněž výměnu informací, včetně bankovních. Sjednání této smlouvy nevyžaduje změny v českém právním řádu, nedotýká se závazku z jiných mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána. A nemá vliv na státní rozpočet.

Co se týká těch hospodářských styků mezi ČR a Republikou Kosovo, jsou, jak tady bylo řečeno, docela nízké, možná i zásluhou právě neexistující smlouvy mezi oběma státy. Jen takovou perličku možná na závěr. Do Kosova se dováží cca v roce 2016 asi 350 automobilů Škoda, nicméně, jsou dováženy přes firmu Porsche Macedonia a její dceřinou společnost Porsche Kosovo, právě proto, aby se vyhnuly tomu přímému kontaktu, což právě třeba tato smlouva umožní, a tím se i touto administrativní formou zvýší ten obchodní obrat mezi oběma státy.

Na závěr bych vás seznámil se 161. usnesením VHZD, kde výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas s ratifikací smlouvy mezi ČR a Republikou Kosovo o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsaná v Prištině dne 26. listopadu 2013.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil také ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit, už ho vidím, zpravodaj VZVOB, pan senátor Tomáš Jirsa? A Tomáš Jirsa už stojí u mikrofonu. Prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážený pane ministře, je to pro mě po dlouhé době bod, kdy s panem ministrem nejsme ve sporu. Já bych jenom krátce dodal, že na našem výboru před hlasováním o této smlouvě, kterou jsme doporučili k ratifikaci, proběhla krátká debata, s jakým státem to vlastně uzavíráme smlouvu. Se státem, kde ani jeden z prezidentů, ani prezident Klaus ani prezident Zeman, nejmenovali velvyslance kvůli výhradám, které k fungování toho státu máme, se státem, kde vládnou velitelé bývalé kosovské osvobozenecké armády, kteří vyšli, někteří, z haagských vězení. Ale nakonec jsme si řekli, Kosovo jsme uznali, smlouvu, protože nějaké obchody tam probíhají, musíme schválit. Takže doporučuji ke schválení.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Václav Hampl. Prosím, pane senátore,.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych navázal na předřečníka Tomáše Jirsu. My za chviličku, nebo za chvíli, podle toho, kolik si za to vezmeme času, budeme projednávat materiál, který se týká věrohodné evropské perspektivy pro země západního Balkánu, které zahrnují také Kosovo. Je, myslím, evidentní, že Kosovo ještě hodně dlouhou dobu zůstane vůbec nejneuralgičtějším bodem z celého toho neuralgického regionu.

Je to země, pro kterou přesně platí to, že leckterá z jejích demokraticky zvolených reprezentací má nad sebou někdy otazníky, někdy možná vykřičníky. Je to země, která se vzájemně drží pod krkem se Srbskem, je to země především, kterou několik našich partnerů v EU vůbec neuznává jako samostatný stát. Ostatně, celá řada dalších zemí na světě ji také neuznávají jako samostatný stát. Čili je to velmi problematická záležitost. Ale na druhou stranu, ten jistý džin, který se vypustil z láhve, uznáním samostatnosti Kosova, tak i kdybychom nakrásně souhlasili se Španělskem jakožto asi s nejhlasitějším odpůrcem samostatnosti Kosova, na argumentech, tak ho prostě do té flašky zpátky nenamačkáme. A v této situaci si myslím, že co možná konstruktivní příležitost k této zemi, v těch věcech, kde to rozumně jde, kde to má smysl, kde to přináší nějakou přidanou hodnotu nám, potažmo bilaterálně nebo oboustranně, tak si myslím, že je prostě dobře. Z tohoto hlediska vidím tuto bilaterální smlouvu jako jeden z kamínků té mozaiky nebo té stavby, která možná časem, když nám to dobře půjde, tak vybuduje něco jako stabilní západní Balkán. Takže i já se připojuji k podpoře této smlouvy. Děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikoho takového nevidím, takže obecnou rozpravu končím. Musím se zeptat pana ministra, jestli se chce vyjádřit? Nechce. Ptám se pana garančního zpravodaje.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Ladislav Kos:  Já jenom zkonstatuji, že v diskusi vystoupil jeden řečník, že nepadl žádný pozměňovací návrh, takže budeme hlasovat o usnesení v intencích usnesení výboru.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, ptám se ještě pana senátora Jirsy, jestli se chce vyjádřit? Omlouvám se, že jsem ho nejmenoval jako prvního. Budeme tedy hlasovat o souhlasu k ratifikaci. Já si vás dovolím sezvat.

Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o následujícím. Senát dává souhlas k ratifikaci smlouvy mezi Českou republikou a Republikou Kosovo o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Prištině dne 26. listopadu 2013. V sále je přítomno 72 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 37. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 26, registrováno 72, kvórum 37, pro 45, proti 2. Tento návrh byl schválen. Já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji zpravodajům i panu ministrovi.

A pan ministr bude pokračovat samozřejmě bodem, kterým je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě a Evropské centrální bance Evropský ministr hospodářství a financí

Tisk EU č. K 094/11

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 094/11 a K 094/11/01. Prosím pana ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby nás seznámil s těmito materiály. Připomínám, že opět v zastoupení paní ministryně financí Aleny Schillerové. Prosím, pane ministře.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Ještě jednou děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi představit sdělení na zřízení funkce evropského ministra financí a hospodářství, který je jedním z návrhů tzv. mikulášského balíčku EK k prohloubení hospodářské a měnové unie. Hlavní myšlenkou diskutovaného sdělení komise je snaha propojit dvě doposud oddělené funkce, a to místopředsedy EK a předsedy euroskupiny. Úkolem evropského ministra hospodářství a financí by bylo prosazovat obecný zájem hospodářství EU a eurozóny a reprezentovat EU a eurozónu navenek. Ministr by měl dále posilovat koordinaci politik a dohlížet na hospodářská, fiskální a finanční pravidla, pomáhat s nastavením odpovídající fiskální politiky pro eurozónu a dohlížet na používání rozpočtových nástrojů EU a eurozóny. Kumulace funkcí by podle názoru komise měla novému ministrovi pomoci účinněji hájit a prosazovat zájmy EU a eurozóny jako celku. Dovolte mi říci, že ČR tento návrh nepodporuje. Jako zcela zásadní problém vnímáme riziko narušení stávající institucionální rovnováhy v EU, předložený návrh by velmi pravděpodobně značně posílil politický význam EK a naopak významně oslabil roli členských států, Rady EU, ale i Evropské rady a členů euroskupiny. V navržené pozici ministra financí by podle našeho názoru byla koncentrována příliš velká míra pravomocí a funkcí. ČR se domnívá, že v zásadních a strategických otázkách, jako je například prohlubování hospodářské a měnové unie, by měla mít aktivnější roli Rada EU, v níž jsou zastoupeni ministři všech členských států spíše, než aby byly svěřeny do rukou jednoho ministra. Navíc se na rozdíl od komise domníváme, že navržená institucionální změna by nemohla být provedena bez úpravy primárního práva, přičemž ČR zásahy do primárního práva EU v danou chvíli odmítá. Jsme si vědomí toho, že současné nastavení správy hospodářských záležitostí se vyznačuje mnoha slabinami. Obáváme se však, že navržený krok v podobě vytvoření postu ministra financí a hospodářství EU s mnoha pravomocemi by řešení současných problémů nepomohlo, spíš by mohlo vést k jejich prohloubení. Děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. A přijal usnesení, které máte jako senátní tisky číslo K 094/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Vladimír Plaček, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Hned na úvod je třeba říci, že výbor pro záležitosti EU se plně ztotožnil s rámcovým stanoviskem vlády a ztotožňuji se i já s tím, že odmítáme vytvoření funkce evropského ministra hospodářství a financí. Ty důvody tady byly řečeny. Především bych viděl asi ten nejpodstatnější, nutnost změny smlouvy o EU, kterou tato komise vlastně nenavrhuje a chce to řešit pouze jakýmsi vnitřním pokynem, aby se tento ministr hospodářství a financí vytvořil. Takže mi nezbývá, než poděkovat panu ministrovi za perfektní výklad problematiky a seznámit vás s usnesením výboru pro záležitosti EU z 21. schůze 21. března 2018 jako senátní tisk číslo K 094/11, kdy po úvodní informaci Václava Klusáka, vedoucího oddělení řízení a koordinace Úřadu vlády, Lenky Dupákové, náměstkyně ministryně financí, zpravodajské zprávě senátora Vladimíra Plačka a po rozpravě výbor I) přijímá ke sdělení komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě a Evropské centrální bance, evropský ministr hospodářství a financí doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. II) doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se ke sdělení komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě a Evropské centrální bance, evropský ministr hospodářství a financí vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. A III) určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Vladimíra Plačka. A IV) pověřuje pana předsedu výboru, pana senátora Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Jak jsem říkal, to doporučení je přílohou tohoto usnesení a o tom tady bylo celou dobu hovořeno, že bych se chtěl přiklonit k tomu, abyste podpořili stanovisko usnesení výboru pro záležitosti EU. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji vám, pane senátore, a prosím, směřujte tam, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Vidím, pane senátore, pojďte. Hlásí se pan senátor Václav Hampl, samozřejmě, prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Já se omlouvám, já jsem se nestihl přihlásit, tím pádem jsem se nemohl přihlásit elektronicky. Chtěl jsem jen poznamenat na jistou ilustraci, osvětlení té věci. V té argumentaci komise se objevuje také paralela s tzv. evropským ministrem nebo v tuto chvíli ministryní zahraničí. Tzn. ta kumulovaná role místopředsedkyně komise pro zahraniční agendu na jedné straně a současně představitelkou pro zahraniční věci rady. Ale ta paralela kulhá v tom, že ta role této tzv. evropské ministryně zahraničí je skutečně ukotvena v evropských smlouvách. Ta je ukotvena v Lisabonské smlouvě a není jenom výsledkem nějakého gentlemen´s agreement mezi radou, parlamentem, komisí, nevím kým. Takže to si myslím, pokud by skutečně role tzv. evropského ministra financí měla plnohodnotně odpovídat té roli evropské ministryně zahraničí, tak si myslím, že bez té změny smluv je to těžko představitelné. Ta konstrukce, že by to bylo na gentlemen´s agreement, si myslím, že by to neměla jednoduše tu sílu. Nehledě na to, že si myslím, že než by se k takovémuto kroku přistoupilo, tak by asi stálo za docela seriózní vyhodnocení toho, jak se osvědčila ta role tzv. evropské ministryně nebo ministra zahraničí, po kolika, deseti letech nebo zhruba dekádě fungování, protože se asi dá říct, že ne úplně všichni představitelé členských států by tuto situaci hodnotili úplně optimálně, když to řeknu s pokusem o nějaké diplomatické vyjadřování. Děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji vám, pane senátore. A ptám se, jestli se ještě někdo chce přihlásit do rozpravy? Nikoho takového nevidím, takže rozpravu končím. Ptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit? Nechce. Pan zpravodaj také nechce. Takže budeme hlasovat o návrhu, který tu přednesl pan senátor Vladimír Plaček. Já si vás dovolím pozvat. V sále je přítomno 72 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 37. A já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. V hlasování pořadové číslo 27 registrováno 72, kvorum 37, pro návrh 53, proti nikdo. Tento návrh byl schválen a děkuji panu zpravodaji i panu ministrovi. A pan ministr se dostává už ke své materii.

A tím následujícím bodem je

 

Balíček k oběhovému hospodářství

Tisk EU č. K 108/11

Tisk EU č. K 109/11

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky číslo K 108/11, K 109/11 a K 108/11/01 a K 109/11/01. Prosím pana ministra Richarda Brabce, aby nás seznámil s těmito materiály.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Potřetí děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, teď skutečně k mé materii. A musím říci, že k materii, která je mi osobně blízká, protože v posledních dnech jsme sami jako Ministerstvo životního prostředí představili některé nové aktivity týkající se plastů. Na počátku roku 2018 Evropská komise představila sdělení o Evropské strategii pro plasty v oběhovém hospodářství a sdělení o rámci pro sledování oběhového hospodářství. Dovolte mi tedy nyní, abych stručně popsal obsah těchto dokumentů. Prvním je Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství. Podle Evropské strategie způsob, jakými jsou v současnosti plasty vyráběny, používány a odstraňovány, příliš často škodí životnímu prostředí. V EU zůstává z velké části nevyužit potenciál recyklace plastového odpadu. Země EU nechávají významný podíl plastového odpadu zpracovávat ve třetích zemích. Recyklace plastových odpadů je na velmi nízké úrovni zejm. ve srovnání s jinými materiály, jako je papír, sklo nebo kov. Zároveň přetrvává vysoká míra skládkování plastu. Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství uvádí následující zjištění problémy v oblasti nakládání s plasty. Zvyšující se produkci plastů, nízkou úroveň recyklace, špatný design plastových výrobků, ohrožení mořského prostředí plasty, zvyšující se množství mikroplastů v životním prostředí, nízké ceny primárních surovin, nízkou poptávku po recyklovaných plastových výrobcích, neexistenci jasného legislativního rámce pro biologicky rozložitelné plasty, nízkou úroveň separovaného sběru plastů. Pro zlepšení situace navrhuje EK zejm. tato opatření. Revizi směrnice o obalech tak, aby do roku 2030 byly všechny plastové obaly uvedené na trhy EU opětovně používány nebo recyklovány nákladově efektivním způsobem, revizi požadavků na ekodesign výrobků, omezení jednorázových plastů, omezení mikroplastů, zvýšené množství recyklovaných výrobků prostřednictvím posílení pobídek k využívání recyklovaných materiálů, zlepšení úrovně separovaného sběru plastu v zemích EU, vytvoření norem kvality pro recyklované plasty, podporu investic a inovací v průmyslu, podporu dobrovolných aktivit průmyslu, zlepšení sledovatelnosti chemických látek vstupujících do recyklačního procesu a konečně zavedení jednotného rámce pro biologicky rozložitelné a kompostovatelné plasty. Druhým dokumentem je Sdělení k rámci pro sledování oběhového hospodářství. Obsahem tohoto sdělení je stanovení indikátoru pro sledování pokroku v oběhovém hospodářství. Vzhledem k tomu, že oběhové hospodářství se týká celé ekonomiky, bylo vybráno 10 indikátorů seskupených do čtyř skupin podle fáze oběhového hospodářství. První skupina Produkce a spotřeba, druhá skupina Odpadové hospodářství, třetí skupina Druhotné suroviny a čtvrtá skupina Konkurenceschopnost a inovace. A závěrem k pozici vlády. K oběma sdělením byly přijaty rámcové pozice. ČR podporuje dlouhodobě udržitelné nakládání s plasty a plastovými odpady v kontextu oběhového hospodářství. Podle ČR strategie dobře identifikuje relevantní problémy v oblasti nakládání s plasty a strategie musí napomoci ke zlepšení situace v oblasti využívání výrobků obsahujících recyklované plasty v průmyslu i veřejné sféře. Ale ČR vidí strategii jako příliš optimistickou s ohledem na reálný stav nakládání s plasty v EU a výhled, který je rovněž značně ovlivněn např. kroky Číny k zákazu dovozu plastů. Tyto skutečnosti nejsou reflektovány a strategie nestanovuje konkrétní řešení. ČR bude podporovat stanovení jasného právního rámce na úrovni EU pro systémy tříděn plastů, mikroplasty, biologicky rozložitelné plasty a plasty na jedno použití. ČR podporuje například prostřednictvím operačního programu Životní prostředí budování kvalitní recyklační infrastruktury. Efektivnost financování této infrastruktury je jednoznačně podmíněna zajištěním poptávky po výrobcích, které obsahují recyklované plasty. Strategie ale neuvádí konkrétní kroky, jak toho bude dosaženo. Ministerstvo životního prostředí rovněž aktivně diskutuje s dotčenými subjekty oblast snižování produkce jednorázových plastů prostřednictvím dobrovolných aktivit. Jenom chci říci, že včera jsme v rámci Ukliďme Česko představili náš projekt Dost bylo plastu, kde navrhujeme konkrétní kroky a první dobrovolné rámcové dohody s jednotlivými hlavními spotřebiteli plastů, především těch jednoúčelových plastů. U Sdělení k rámci pro sledování oběhového hospodářství ČR vítá snahu vymezit omezený počet indikátorů pro sledování vývoje oběhového hospodářství a v současnosti nezavádět ve zvýšené míře zcela nové indikátory. ČR považuje za důležité se dále zaměřit na harmonizaci získávaných údajů zejm. v oblasti odpadového hospodářství. Děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. A přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 108/11/02 a K 109/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Orel, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Petr Orel:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážené senátorky, vážení senátoři, pane ministře, pane ministr velmi podrobně ten materiál nebo ty dva senátní tisky uvedl. Já bych chtěl říci, že jako zpravodaje mě sdělení komise Evropského parlamentu po dlouhé době potěšilo, protože se konečně rozhýbala v této oblasti, která je nesmírně složitá a myslím si, že na řešení té problematiky nastal čas. Nevím, jestli už není pozdě. Podle mého názoru je to učebnicový příklad naprosto neudržitelného rozvoje lidské činnosti, přičemž se všichni hlásíme a chceme a potřebujeme udržitelný rozvoj. Situace s plasty a plastovými obaly se určitě zdramatizovala na začátku tohoto roku, kdy Čína přestala odebírat separovaný plast. A opět z mého pohledu je bláhové a možná i nebezpečné se spoléhat v této oblasti na dalekou Čínu, případně jiné státy jižní Asie. My nevíme, co se s tím plastem tam u nich děje a vůbec si nemůžeme být jisti, že třeba část tohoto plastu netvoří ony obrovské ostrovy plastu v Tichém oceánu. Určitě se nechceme podílet na další devastaci oceánu, na vážném narušení mořských ekosystémů mikroplasty, takže je logické, že tady máme navržena nějaká celoevropská řešení.

Náš výbor pro záležitosti EU na včerejším jednání přijal usnesení č. 95 z 22. schůze a já bych si vás teď dovolil seznámit s doporučením, které je přílohou tohoto usnesení.

Chtěl bych ještě poznamenat, že toto usnesení je společné s výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. "Senát ČR I. oceňuje snahu řešit narůstající problematiku nadměrného využívání plastů, problematiku jejich dopadů na životní prostředí jakož i úlohu plastu v rámci oběhového hospodářství a vnímá předloženou strategii jako důležitou součást k dosažení cílů udržitelného rozvoje do roku 2030. Rovněž oceňuje, že strategie má podpořit nový plastový průmysl, který bude při navrhování designu a výrobě plastů a plastových výrobků vycházet z nutnosti jejich opětovného použití či recyklace. Senát upozorňuje na skutečnost, že první priorita odpadového hospodářství týkající se prevence vzniku odpadů není ve strategii dostatečně zdůrazněna. Strategie by měla obsahovat opatření, která budou tyto druhy plastových výrobků minimalizovat. Senát je toho názoru, že v současné době je hlavním problémem především nadprodukce velmi levného plastu, jemuž nemohou přírodní materiály ani recyklovaný plast z důvodu vyšších výrobních nákladů konkurovat. Senát podporuje proto úsilí zaměřené na řešení problematiky plastů už v počátku životního cyklu produktu, jakož i snahu o používání recyklovaných plastů, zvýšení poptávky po recyklovaných materiálech a omezení množství nebezpečných látek v recyklovaných materiálech.

Senát za šesté upozorňuje v souladu s pozicí vlády ČR na skutečnost, že předložená strategie pro plasty může být vnímána jako velmi optimistická, která nebere příliš ohled na reálný stav nakládání s plasty v EU a výhled, který je velmi ovlivněn například kroky Číny k omezení dovozu plastů; za sedmé zdůrazňuje, že významnou úlohu v oběhovém hospodářství hrají inovace a výzkum, produktový design, parametry veřejných zakázek či specifických projektů na národní a regionální úrovni; za osmé považuje za zásadní zvyšování obecného povědomí o negativním vlivu plastů na životní prostředí prostřednictvím informování veřejnosti a také dostupnost informací o obsahu nebezpečných látek v plastových produktech; za deváté podporuje další hodnocení rozvoje oběhového hospodářství a z toho plynoucí stanovení nových dlouhodobých priorit oběhového hospodářství v EU; za desáté konstatuje, že existující monitorovací povinnosti a údaje, které jsou v současnosti předávány Eurostatu, jsou pro sledování oběhového hospodářství dostatečné. (Nějaké navýšení by určitě vyvolalo negativní reakci.).

II. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto pověření postoupil Evropské komisi.

Výbor v usnesení doporučuje Senátu přijmout toto doporučení, zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu pověřuje mne a předsedu výboru Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolečku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí s přednostním právem pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, budu se snažit dlouho nezdržovat, ale musím zde říct něco, co jsem říkal již před několika měsíci na výborech a teď také. Evropský záměr je velice krásný, ale mohli bychom dělat o hodně víc, a bohužel ministerstvo životního prostředí dle mého názoru v tom nekoná. Jde mi o oběhové hospodářství plastů, ale nadměrného využívání plastů. On to není jenom plast, ono se to týká i kartonů, papírů a samozřejmě i dalších odbouratelných hmot, kdy koupíte výrobek a tento výrobek je do půlky v papírové nebo umělohmotné krabici. Kupte si chia oříšky a zjistíte, že v plechovce je jich jenom půlka. Čili tady se vozí přes celou Evropu de facto vzduch, využívá se zbytečně zrovna plastový materiál, který by vůbec nebylo zapotřebí recyklovat, protože on by z poloviny ani nebyl.

Poslal jsem na ministerstvo životního prostředí prosbu, aby to řešilo. Poslal jsem nafocenou krabici významného výrobce na myčky, kde jsou tablety, a když to otevřete, máte jich tam sotva půlku nebo něco přes půlku, všechno ostatní je vzduch. A požádal jsem, aby ministerstvo s touto záležitostí něco dělalo.

Výsledek byl, že jsem dostal informaci o tom, že ministerstvo koná, dlouhodobě. A dostal jsem také zprávu, a doopravdy pak jsem dostal zpětnou vazbu z České obchodní inspekce, která údajně má obalové záležitosti na starosti. A ČOI to nyní řeší s výrobci a dodavateli prášků do mycích automatů.

Chci se zeptat: Je to takový problém, abychom jednoznačně řekli, že v obalu nesmí být volného prostoru víc než 5 % vzduchu? Je to problém? Je to velice jednoduché. Mám dojem, že na to by nemusel být ani zákon. A najednou přestanou jezdit míň kamiony, poberou toho víc, víc dozásobují. Chápu spotřebitele a řetězce, když dostanou takovouto krabici, tak mám dojem, co si domů nesu. Ale ono by stačilo to nést v půlce.

Toto opatření lze udělat velmi jednoduše. A proč tohle nevymyslí Evropa? Koluje to tu celou Evropou, my se bavíme o tom, jak to budeme znovu recyklovat a znovu využívat. Ale tímto jednoduchým opatřením bychom najednou třetinu plastů ani nepotřebovali.

Pane ministře, upozorňuji na to dlouhodobě, a chci se zeptat, jestli doopravdy se zaváže vaše ministerstvo k tomu, aby v tom konalo, a ne, že můj podnět vezmou a pošlou na Českou obchodní inspekci, které to prý náleží. Když tak předem děkuji za odpověď.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  S právem přednostního vystoupení stiskl knoflíček pan místopředseda Senátu Jaroslav Kubera. Prosím, pane místopředsedo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Pane místopředsedo, jenom chvilku, mám jenom faktickou poznámku, abych vysvětlil vaším prostřednictvím panu senátorovi Horníkovi to, co asi neví, proč oříšků je tam půlka. No proto, že za ty prachy, kdyby to bylo plné, tak byste z toho neměl ten požitek. Měli jste tady ráno konferenci na téma léky, léčiva, čemuž jsem vůbec nerozuměl. Ale rozumím tomu, když si jdu pro prášky, tak je to krabice jako hrom a tam je jedno platíčko s pár prášky, protože když za to platíte pět stovek, tak kdyby vám to dali v malé krabičce ... Když ještě byly programy na CD, tak jsem si koupil jakýsi program. To byla opravdu takhle veliká (ukazuje) krabice a v té bylo jedno CD. A k tomu tedy byla knížka.

Ale všimněte si, že státy, které nejsou členy naší dobromyslné, dobrotrusové Evropské unie. Kdo z vás si koupil Samsung nebo iPhone, tak jste viděli, jak se balí správně. Ten už nikdy do krabičky nedáte. To je tak naštosované, taková malinkatá krabička, to vyndáte a už to tam nedáte. To samé, když si koupíte japonskou televizi nebo rádio, v životě byste to už do obalu zpátky nedostali. A nepotřebují k tomu žádné naše směrnice, takže to, co říká pan senátor Horník, je sice krásné, dobře se to poslouchá, ale myslím, že pan ministr ho rychle přesvědčí o tom, že tudy cesta nevede. Je potřeba vydat ještě více směrnic. Jenom, co nás stojí, abychom lidi přesvědčili, aby na petflašku šlápli, že.

Ale řeknu něco pozitivního. V našem městě máme už dávno, a nepotřebujeme na to žádné směrnice – každý rodinný domek má jednu popelnici na směsný odpad, jednu popelnici na bioodpad a jednu dvoupopelnici na plasty a na papír. To má každý u domu. Jednou týdně mu to vyvážíme. A mohu vám říct z vlastní zkušenosti – máme stále prázdnou popelnici na směsný odpad. Zato tu na plasty, přesto, že to tam sešlapáváme, máme pořád narvanou. To svědčí o tom, že třídění má význam, jenom by to ještě chtělo, aby list na petflašky, který si můžete koupit, že vám to slisuje do opravdu malého balíčku, ale on stojí 360 korun. No, to nedám, jsem lakomý, to raději na to takhle šlapu a vždycky volám: Pozor, šlapu, a celá rodina má z toho trauma, protože to je strašná rána, když ta flaška praskne.

My tady pořád řešíme směrnice. Kdybyste se vážně zamysleli nad počtem evropských tisků, které tady máme, tak Evropa si opravdu

koleduje o velký průšvih. Je tam nechuť k tomu tyto věci projednávat, které nemají vůbec žádný praktický význam, jenom proto, že hodně úředníků hodně vymýšlí. U nás už je tomu podobně – čím víc úředníků, tím víc nápadů, aby byla práce. Bez směrnic bychom se minimálně ze dvou třetin obešli, vůbec nic by se nestalo. Někdy stačí obyčejný zdravý rozum a nepotřebujeme řešit to, co tady celé hodiny řešíme, ale pak zjistíme, že ono se to směrnicí stejně vyřešit nedá.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další v pořadí je pan senátor Jaroslav Větrovský. Prosím, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. I my v Mladé Vožici máme separační místa, i my třídíme odpad stejně tak, jako v Teplicích. A máme minimum odpadu, kterému se říká směsný komunální odpad. My to tedy zadarmo nemáme.

Musím říci, že my jako město si plasty sami zpracováváme. A tady bych chtěl požádat pana ministra o informaci, zda třeba vláda neuvažuje, protože je obrovský problém s odbytem plastů, o nějakém opatření proexportním, neumím ho jinak nazvat, aby pomohla nám městům s ním, jak s plastovým odpadem nakládat. Myslím si, že to by nám všem velice moc pomohlo.

A pak mě zaujala ještě jedna věc, a to bylo, že vláda uvažuje nebo v současné době probíhá jakýsi pilotní projekt, že by PET lahve, tedy plasty se mohly zálohovat. Myslím si, že to by mohl být ten krok správným směrem a krok preventivní k předcházení odpadů, tak bych prosil, jestli už existuje nějaká validní informace, kterou byste nám, pane ministře, tady mohl říci. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a ještě se hlásí do rozpravy pan senátor Jan Horník.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, dovolte mi, vaším prostřednictvím vzkázal kolegovi Kuberovi, že právě, kdyby se zavedl systém toho menšího objemu vození doopravdy toho, co kupujeme, tak nebude mít plné plastové nádoby. Minimálně o třetinu by se mu to snížilo a nemusel by jich mít tolik. Jinak to co říká kolega Větrovský, vím, že společnost Karlovarské minerální vody zkouší se teď zabývat tímto systémem, o kterém tady mluvil. Nám za čárou funguje, čili tam jezdím s flaškami, dávám to do té mašiny a když potom projdu tím nákupním centrem, tak na konci mi odpočítají ty finanční prostředky. Ale byl to docela problém, musím říct, než jsem naučil lidi v našem podniku ty věci nevyhazovat, protože ono to stojí asi 6 Kč, když to přepočítáte. Oni si to neuvědomují a takhle to vyhazovali. Čili cesta tady tudy určitě vede, ale aby kolega Kubera, vaším prostřednictvím, v podstatě tyto nápady zesměšňoval, mám dojem, že není úplně ideální a měl by se skutečně zamyslet nad tím, co jsem tady říkal a co jsem požadoval a k čemu doopravdy nepotřebujeme evropské směrnice, o kterých on mluvil.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Myslím, že pan senátor Kubera to slyšel všechno a hned se samozřejmě hlásí, takže má slovo. Prosím, pane místopředsedo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ale nebudu reagovat na kolegu Horníka, protože s tím souhlasím, s tím nemám problém, ale mám jeden dotaz, pane ministře, a ten se týká podobného problému. Dočetl jsem se, že když to řeknu velmi zjednodušeně, teď zdražíme skládkování. Víte, že je nějaký limit, dokdy se bude skládkovat. A představa byla taková – nebudeme skládkovat, ale spalovat, akorát mi není jasné, jak budeme spalovat, když tady máme organizace jako Děti země a jim podobné, které při současném stavu legislativy nejenže znemožňují stavby dálnic, liniových staveb, ale nepochybně zamezí i výstavbě spaloven, takže potom nevím, co budeme dělat. Kromě toho spalovny mají jeden problém, že když je dojezdová vzdálenost větší než 20 km, tak už se to nevyplácí. To znamená, že pokud budeme chtít spalovat, tak musíme jít cestou minispaloven, které budou minimálně v každém okrese, nějaká menší spalovna. Víte, co se děje v Pardubicích se spalovnou nebezpečného odpadu. Když jsem viděl ten naplněný stadion, tak mi bylo líto, že tam nemohu být. Já bych ty lidi lehce přesvědčil, proč tu spalovnu potřebujeme, a to tak, že bych jim vysvětlil, že pokud ji nechtějí, tak si musí připravit, do čeho si vezmou obvazy z nemocnice, injekční stříkačky, které ze zákona budou muset povinně ekologicky zlikvidovat. To by na ně jediné platilo. Někdy na lidi neplatí ... mám pocit, že někdy si lidé myslí, že už máme všechno hotové, takže už nechtějí nic stavět, protože oni už bydlí, tak kdo by tady stavěl. Tam, kde bydlím já a mě tam vyrušoval nějakým novým domkem, a to je tady za užívané a bohužel ty tzv. úžasné neziskové organizace, které my jsme dovolili, my jsme jim dali ty EIA, PEIA a všechny tyto nápady, my jsme jim umožnili činnost a ještě je dotujeme... Ještě jim dáváme státní peníze na to, aby mohli sabotovat ty stavby. Teď se pokoušíme udělat cosi s tím, aby se tak nestalo, ale tam zase narazíme na úžasné evropské směrnice, které nám to znemožní v nějakém rozumném ranku. Takže bych se zeptal, jaká je tedy představa. Myslím si, že to bude tak, že to skládkování bude zakázáno, podobně jako územní plány mají být do toho roku, ale pak se udělá prodloužení do roku 2025 a když to ještě nebude stačit, tak do roku 2030. Spalovny nebudou. Evropa je nebude dotovat, takže bych chtěl dát vědět, jaký tedy máme plán, jak to uděláme.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, a další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Jitka Seitlová a má slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, pane místopředsedo, pane ministře. Debata nad odpady je vždycky hutnou debatou, každý máme co říct, tak určitě i pan senátor vystoupil a já rozumím jeho obavám. Jistě, že z toho laického pohledu to tak vnímá a bude dobře, když pan ministr mu to trošku objasní. Zaprvé bych chtěla prostřednictvím pana předsedajícího říct, že na to mačkání plastových lahví sežene i takový jakýsi mačkač, který stojí jen 100 Kč, nestojí 350 Kč, a jde to. To jenom první poznámka.

Druhá poznámka, která je, správný dotaz na pana ministra, co když tedy nebudeme mít ty spalovny, my nechceme, abychom měli zas tak moc těch spaloven, jak si to někteří představovali, aby nás to stálo obrovské peníze, ale naopak chceme, aby se využívaly plasty i materiálově a na to potřebujeme dotační programy, které už jsou sice připraveny, ale moc nám to nefunguje. Takže opravdu je potřeba větší podpora ze strany i ministerstva průmyslu a obchodu, i ministerstva životního prostředí, abychom měli pro oběhové hospodářství, pro to, co se vyseparuje, abychom měli zpracovatelské závody, zpracovatelská místa, kde skutečně bychom to mohli využívat. Je také potřeba udělat další věc, aby třeba i ty státní organizace, které za veřejné peníze nakupují, upřednostnily kvalitativně stejné výrobky, které jsou vyrobeny z druhotných materiálů, tzn. máme tam třeba ŘSD, které kupuje betonové stěny, a ony by mohly být i z recyklátu, je příkladů opravdu hodně. Dalo by se také podpořit využití recyklovaných výrobků, resp. výrobků z recyklátů ještě různými dalšími mechanismy, ale to všecko o tom všem, to všechno je věc balíčku a nejenom balíčku, ale našich rozhovorů v ČR, kterému se bezpochyby ministerstvo věnuje a kterému jsme se věnovali i na našem výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Takže jsem jenom trošku nadběhla panu ministrovi, aby potom měl ten prostor ještě větší pro to vysvětlení pro pana senátora Kuberu. Chtěla jsem jen říct, že opravdu spaloven mělo být 14, pane senátore, a 14 spaloven, to by všichni občané v ČR, ty miliardové investice zaplatili, to mi věřte, a to by nebylo dobře. Potřebujeme možná ještě jednu nebo dvě, možná někde na Ostravsku, o tom se hovoří, ale 14 určitě ne. A o tom bylo tedy velké pozdvižení a proti tomu tedy skutečně nejenom Děti země, ale běžní občané protestovali, protože by to museli zaplatit v poplatcích za odpady. To by se někde muselo vracet.

A teď tedy jenom ještě poslední věc. Chtěla jsem jenom připomenout panu ministrovi, že jsme při projednávání zprávy o stavu životního prostředí hovořili o obalech, o kterých hovořil také pan senátor Horník. A tehdy jsem připomínala, že jsem si udělala analýzu toho, jakým způsobem je objem, ta velikost obalu skutečně kontrolována, a že zákon o obalech nám říká, že by tedy kontrolovaná měla být a že jsme to svěřili zákonem šesti institucím různým, podle toho, o jaký výrobek se jedná. Všechny instituce jsem oslovila a z toho vyplynulo, že se to nedá příliš kontrolovat, protože formulace zákona je taková, že nejenže to má odpovídat tomu, co výrobek potřebuje, ale především to také musí odpovídat tomu, co spotřebitel očekává. Jestliže spotřebitel očekává velkou krabici, tak pokud by inspekce česká, kterákoliv česká, nebo kterákoliv jiná uložila pokutu, tak samozřejmě na velmi tenkém ledě. Tehdy mi pan ministr slíbil, že se chystá nový zákon o obalech, tak bych jenom poprosila o informaci, v jaké je fázi a určitě má pan kolega senátor Horník pravdu v tom, že obaly jsou někdy opravdu někdy nepřiměřené. 80 % plastového obalu tvoří právě obalově. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji a dalším do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Vosecký. Prosím, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Dobrý den, pane ministře, dámy a pánové. K tomu bych měl jednu věc. Jako starosta si troufám říct to, že komunální odpad každá obec produkuje, je to na území obce, je to majetek obce, obec v podstatě za to zaplatí, následně pro to má právo vybírat poplatky. Jestliže ty peníze se budou vybírat, tak lidi samozřejmě se snaží šetřit, tzn. teď se třídí.

Já, podle zkušenosti, kterou mám, a to potvrzují tady všichni, třídí se poměrně dobře. To je jedna věc. Teď v tuto chvíli, jestliže postavíme jednu spalovnu ještě na Ostravě a budeme to rozvážet po okolí, tak budou poměrně velké náklady na dopravu. To znamená, že se nám zvedne cena za likvidaci toho odpadu. Když převáží druhá strana, že postavíme v každém kraji nebo v určitém radiusu spalovnu, tak ta je drahá, ta se také musí zaplatit, tak se nám také zvedne cena, což pro firmy jako byznys je to dobré, protože budou vydělávat. Budou vydělávat na občanech a v podstatě, když to nedá občan, tak to zaplatí obec ze svého. To je možné, jako to dělají v Teplicích, protože mají hodně peněz a nevědí, co s tím. My jako malí to musíme naúčtovat, protože nemáme.

Ale jestli by nebylo lepší, kdyby pan ministr příště připravoval jakousi analýzu toho, kolik procent odpadů – bavíme se o plastech – se druhotně využívá, k čemu a jak, a jestli by nebylo vhodné, aby stát připravil program na podporu vývoje inovací, abychom vyrobili nové produkty, nové výrobky. Vždyť ty odpady, to je druhotná surovina, to jde poměrně využít. A když to budeme ne vozit po České republice, případně to spalovat, ale něco z toho vyrobit, tak vytvoříme pracovní místa. Ten odpad se dá pak dobře prodat, to znamená, obec bude mít z toho ekonomický zisk a lidi z toho ještě budou mít práci a v konečné fázi z toho recyklátu bude užitek. Jestli by nebylo vhodné, kdyby ministerstvo šlo touhle cestou. Případně dalo nějaké peníze na výzkum a vývoj v této oblasti. Děkuji za pozornost.

Jo, a co se týká ještě toho odpadu, mimo tady Teplic, co já mám informaci, a Okrouhlé, v rámci Severočeského a Libereckého kraje všechny obce mají na plasty podepsanou nějakou smlouvu s EKO-KOMem, která je dlouhodobá, a kdyby se s tím něco dramaticky stalo, tak obce, které tuto smlouvu podepsaly, tak mají klauzuli, že budou uhrazovat ztrátu EKO-KOMu. Takže tady je ještě zapotřebí, to je spíš pro pana ministra, zvážit, abychom obce neposlali, když něco podobného provedeme, do problémů.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak dalším v pořadí je přihlášen pan senátor Petr Holeček. Prosím, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení pane ministře. Já bych chtěl chvilkově reagovat přes pana předsedající na pana kolegu Kuberu a na paní kolegyni Seitlovou ve věci, co se týče spaloven. Já si myslím, že nelze házet všechnu vinu pouze na nějaké dobrovolné organizace, které brání spalovnám. Já si myslím, že ten problém je daleko vážnější a ten problém se nazývá, kde ty spalovny uděláme a jakým způsobem tam ten odpad dostaneme.

Já jsem byl minulý týden na jednání s vládou na Mělnicku a tam jedna ze spaloven by měla být v elektrárně v Horních Počáplech. Všechny obce, které jsou okolo, tak s výstavbou, nebo s realizací té spalovny nesouhlasí. Ale nesouhlasí z důvodů ekologických, že by jim vadilo, že se tam budou spalovat odpady. Všichni ti starostové a starostky jsou rozumní a vědí, že spalovny se dneska řídí určitými velmi tvrdými ekologickými pravidly, hygienickými pravidly, a že to spalování je v podstatě jediná možnost, kdybychom od roku 2024 měli odpady likvidovat. Tam jde spíš o to, že obce nesouhlasí s tím, aby se stovky a tisíce tun převážely po silnicích přes jejich obce. Ty obce na to nejsou připraveny, hlavně jejich komunikace na to nejsou připravené. A já se tady trošku obávám, že třeba i toto zrovna se malinko opomnělo a zapomnělo se právě na způsob dopravy a jak se tam ty odpady dostanou.

A já si myslím, že je to záležitost samozřejmě vlády, ale že i my, senátoři a senátorky, bychom měli na toto obrátit zřetel a sledovat, jak se toto bude řešit. Protože to se netýká jenom obcí třeba v mém volebním okrsku, ale bude se to týkat i vás, protože ty obce s tím budou mít problémy a pak se k tomu dostaneme i my, jako zástupci občanů. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. A do rozpravy se hlásí ještě pan senátor Horník.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jan Horník:  Já se všem omlouvám, ale tato debata je velmi důležitá a já vám chci říct, že my máme obavu před tím, jak budeme ve spalovnách něco spalovat a budeme dýchat špatné ovzduší. Ale představte si, že tato vláda, nebo možná už ta předešlá vláda, ministerstvo životního prostředí určitě na to muselo kývnout, že z ostravských lagun se veškerý ten bordel, který se tam za ty desítky let nashromáždil, převáží přes celou Českou republiku vagóny do Vřesové, což je na Karlovarsku, doprostřed lázeňského trojúhelníku. Spaluje se to při zplynování hnědého uhlí a v podstatě k tomu nebyla udělaná ani žádná EIA. Všechny ty srágoroviny, kdy Ostraváci jsou z toho chudáci desítky let – v tom je síra, já nevím, co všechno možné, těžké kovy, tak se dneska vozí přes celou republiku do Karlovarského kraje, bez jakékoli EIA, bez jakéhokoli dostatečného projednání. A bude se to tam balit ve velkém a všechno se to tam na Karlovarsku spálí. Tak mi řekněte, jaká je ochrana při těch spalovnách?

Já jsem zvědavý, pane ministře, jestli se vás nějaký občan zeptá čtrnáctého, až přijede vaše vláda do Karlovarského kraje, na tuto šílenost, která byla povolena dokonce krajským úřadem, a není k tomu zapotřebí vůbec nic. Nějakou ten tendr vyhrála společnost AV, která to tam vozí, a samozřejmě Sokolovská uhelná to velmi ráda spálí, protože ona to všechno má pod kontrolou. Ale lítají v tom podle mého stovky milionů, možná miliardy. Protože já si pamatuji, že od té doby, co jsem tady, tak nikdo nevěděl, co s tím udělat. Takže to není jen o těch odpadech, které teď řešíme, ty plastové odpady, ale ony se ty spalovny už dějí a je to vlastně ve zplynovací elektrárně Vřesové. Takže to je podle mě šílená zrůdnost. A my se tady bojíme pár tun nějakého plastu, kdy už je dneska možná zplynování nějak lépe vymyšleno, než to, co tam vozíme do toho Karlovarska. Protože ono to nezmizí.

Kde se potom uloží ten úplný zbytek, který se nevypaří. Všechny ty prvky tam přece zůstanou. A nebo jdou do ovzduší a my to dýcháme. Nebo budeme dýchat na Karlovarsku. To je jedna připomínka. A druhá – víte, minulý týden, nebo předminulý už to bylo, řidič, který odváží plasty, my jsme obec s nejlepším sběrem plastů a papíru a skla v Karlovarském okrese v naší velikosti. Každý rok jsme vyhodnocováni, dostáváme za to šedesát tisíc a já nevím, co všechno. Co je mi to ale platné, když plasty doposud od nás společnosti odebíraly, dokonce za něj i platily, a řidič, který se mi vrátil před těmi čtrnácti dny, tak mi oznámil: „Honzo, už od nás plasty nebudou odebírat zadarmo. Už budeme za jedno kilo platit dvě koruny padesát.“

Já jen upozorňuji na to, že my v každém případě – nejen tím skládkováním, ale cokoli budeme s plasty dělat a zbytečně je vyrábět a dávat do těch obalů, o třetinu bychom si to mohli ušetřit, to všechno bude obyvatele stát velké peníze.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak další v pořadí do rozpravy je přihlášena paní senátorka Alena Dernerová, prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, pane ministře, já jen navážu na svého ctěného kolegu Honzu Horníka, protože my jsme ty kaly měli u nás taky, na Celiu. Tam se také převezly. S tím, že náš krajský úřad k tomu dal pozitivní stanovisko, předtím tomu dal místopřísežný úřad životního prostředí v Litvínově také kladné stanovisko, takže ty kaly, které připomínaly rašelinu, ale hrozně páchly, se vozily z celé republiky, přes celou republiku do Kopist. Tam se z toho vlaku přesýpaly na auta a vozily se do lagun. A pak se spalovaly v čížkovické spalovně, cementárně, kde potom byla také kolem toho velká bouře.

Takže já jsem se účastnila různých akcí, takže naše skládka na Celiu je momentálně vyprázdněná. A pak byla „Hra o jablko“, kam půjdou ty zbylé kaly z té Ostravy. Takže jsem neustále atakovala také pana ministra, dotazovala jsem se, zdali skončí opět na Celiu. Říkal, že ne, ale ty kaly se potom dostaly směrem k vám do Vřesové, s tím, že opravdu ten tendr já nevím, jestli stojí šest set milionů, nebo kolik? Nevím, teď si vymýšlím. Takže to vyhrála skutečně společnost AVE pana Křetínského.

Takže to je jedna věc. Říká se, že spalování v té elektrárně u vás je ekologičtější než to, co bylo v té cementárně v Litoměřicku. Jen pro uklidnění. A pak je další věc, že jsou další kaly, které jsou ale na skládkách. To je třeba vratimovská skládka, která je obrovská. Tam je nějaká kupa těch kalů, a tam je otázka, co se s tím bude dít také? Takže teď máme z toho problém, jestli to neskončí zase v té cementárně u nás.

Takže my máme těch odpadů u nás strašně moc a je otázka, co s tím bude dál, abychom se nezamořili zcela. Upřímně panu ministrovi životního prostředí vůbec tu roli nezávidím. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak zatím poslední do rozpravy je s právem přednosti přihlášen pan... Vzdáváš se? Takže pan senátor Zdeněk Berka. Prosím, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Berka:  Já bych si dovolil reagovat na příspěvek, prostřednictvím pana předsedajícího, senátora Horníka. Vřesová, to je v mém volebním obvodu a měl jsem možnost se detailněji seznámit s tím, jakým způsobem se tam takzvaně spalují ty kaly z Ostravska. Takže já bych si dovolil to poopravit. Nejedná se o spalování, ale zplynování hnědého uhlí, kde k tomu hnědému uhlí se přidávají tyto kaly. To probíhá v generátorech na výrobu svítiplynu. Je to nikoli v oxidačním režimu, ale v redukčním režimu, a následně plyn, který se z toho získává, se vypírá v systému Rektizol, to znamená v podchlazeném metanolu, a postupně se všechny ty škodliviny, to znamená síra, případně fosfor a další, z toho získávají. A výsledkem je čistý svítiplyn, který se následně používá v paroplynové elektrárně.

Takže, uvědomte si, že to je systém zcela odlišný od spalování. A měl jsem možnost se seznámit i s tou dokumentací, která jasně říká, že vlastně z toho nic ani nemůže unikat, protože i následně se to používá, ten čistý plyn, v té paroplynové elektrárně. To přimíchávání do hnědého uhlí se využívá už celá léta, snad deset patnáct let. Likvidace dehtových kalů, které jsou v laguně nedaleko Vřesové, a není s tím žádný problém. Takže byla to trošku zavádějící informace od pana kolegy a já bych doporučil, aby se s tím detailněji seznámil. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak další v pořadí v rozpravě je pan senátor Miloš Vystrčil.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

Já si k té debatě dovolím jenom dvě poznámky. Ta první, kterou asi všichni víme, je, že aby mohly vzniknout obaly, a zejména ty umělohmotné, tak se musí vyrobit. A že se vyrábějí z primárních surovin, jako je třeba ropa nebo uhlí, také všichni víme. A že se zemním plynem, ropou a zejména potom uhlím také topí, jinými slovy, že se z nich vyrábí teplo, to také všichni víme. A pak je tedy otázkou, jestli není logičtější, když se spalují ty druhotné suroviny, namísto těch primárních surovin, ze kterých se ty druhotné dají vyrobit.

Když se podíváme na to, jak to dělají v těch nejvyspělejších zemích, tak zjistíme, že ty údaje nejsou úplně nejnovější. To upozorňuji, že ve Švýcarsku spalují 80 % svého komunálního odpadu, v Lucembursku 80 %, v Dánsku 65 %, ve Švédsku 60 %, v Belgii 60 % a např. v Japonsku 75 % tuhého komunálního odpadu. To znamená, ty poměrně vyspělé země skutečně zvládly technologii spalování nerecyklovatelného nebo obtížně recyklovatelného tuhého odpadu a spalují ho s tím, že u nás to bohužel dopadá tak, že když se potom postaví nějaká spalovna, nebo se rozhodne o spalování komunálního odpadu, třeba toho umělohmotného, tak se tak stane tím způsobem, že všechna ta pravidla a normy, které u nás platí stejně jako v jiných Evropské unie, nejsou dodrženy. A následně potom vznikne fobie ze spalování komunálního odpadu, se kterou se velmi těžko bojuje. A pak se to třeba přenáší do některých diskuzí.

Já bych se proto pana ministra rád zeptal, jakým směrem by v tomto měla podle jeho názoru jít Česká republika? Jestli si troufneme někdy říci, že dokážeme také správně vytřídit tuhý komunální odpad tak, aby ten, který se má recyklovat nebo znovu vrátit do země atd., se tam vracel. A ten, který se nevyplatí recyklovat, protože jde o druhotnou surovinu, budeme raději spalovat, protože tím ušetříme a nebudeme muset těžit buď uhlí, anebo dovážet ropu.

Takže tolik moje otázka. Asi si myslím, že bychom měli myslet na budoucnost. A to nejcennější, co dneska máme, jsou ty primární suroviny, nikoli ty druhotné. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. A dalším v pořadí je pan senátor Hassan Mezian. A má slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Hassan Mezian:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové.

Můj dotaz bude hodně krátký, o to je závažnější, že pan ministr je také zvolen za Litoměřicko. Tak můj dotaz je takový, jak je to vlastně se spalováním kalů v čížkovické cementárně? Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak pan ministr si píše a další v pořadí je pan senátor Miroslav Nenutil. Odpad je téma. Prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Já budu jenom krátký a také s dotazem na pana ministra. Pan senátor Berka mě trošku uklidnil s tím zplynováním. On je chemik profesí, takže nemám důvod mu nevěřit, ale zareaguji na pana senátora Horníka. Tam v jeho příspěvku správně zaznělo, že kaly se vozí přes celou republiku. Já jenom specifikuji to, co se nás týká – Praha, Plzeň, Mariánské Lázně, Cheb, Františkovy Lázně, až do toho Sokolova.

Není neobvyklé, že zrovna na této vytěžené trati dochází k různým haváriím. Mě by zajímalo, když nehrozí nějaké nebezpečí při tom zplynování, jak je zabezpečena vlastní přeprava? Pokud mám správné informace, tak by to snad mělo být minimálně sto vlakových souprav, než se to všechno odveze. Tedy jde mi o to, jak je to zabezpečeno v případě nějaké havárie. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak a zatím poslední do rozpravy je přihlášena paní senátorka Anna Hubáčková. Prosím, paní kolegyně.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Anna Hubáčková:  Už skoro dobrý podvečer... Pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, pane ministře. Naše republika má jakýsi plán odpadového hospodářství, má ho každá naše obec. Zřídili jsme systémy, kolektivní systémy, které mají vlastně v podstatě pomoci s likvidací toho odpadu. A teď, když se vrátíme zpátky k plastu, skutečně nevím, jak třeba společnost EKO-KOM je kontrolovaná, jak tady všechny ty odpady odebírá, jak s nimi dále nakládá.

My můžeme mít jakoukoli smlouvu, ale jako obec – a teď vystupuji i jako starostka – s EKO-KOMem, ale já nevím, kam ten plast v podstatě jde, protože naše zpracovatelské závody rozhodně, nebo podniky, rozhodně kapacitu mají jenom částečnou. Takže určitě bych uvítala podporu nějakých projektů nebo nějakých dotačních programů do této oblasti. Nevím v tuto chvíli, jak plníme ta stanovená kritéria. Možná, že třídění odpadů je u nás skutečně na dobré úrovni. Horší, jestli víme skutečně, kolik toho odpadu máme, protože evidence odpadů je dvojí a nějak se nám čísla Českého statistického úřadu a ministerstva životního prostředí vlastně ani neschází.

Takže spíš jak máme pod kontrolou kolektivní systémy a jestli tyto umí připravit podmínky pro zpracování.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se nám už nikdo nehlásí, rozpravu končím. Pan ministr má popsanou A4, prosím, pane ministře, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji, pane předsedající, mohl jsem si popsat čtyři, ale budu vás šetřit. Ty debaty už tady probíhaly několikrát, já vás můžu ujistit, že ta hlavní debata o této věci se tady strhne možná odhadem na konci tohoto roku nebo spíš na začátku toho roku příštího, protože my teď momentálně, to je uvozující poznámka, čekáme na výslednou podobu balíčku oběhového hospodářství, kterou už má Evropská komise téměř hotovou, kde bude odpověď na celou řadu otázek, které tady pokládáte. My tuto podobu toho evropského balíčku oběhového hospodářství zapracujeme do nového zákonu o obalech, který momentálně máme připravený, čekáme na tu finální podobu balíčku evropského z pohledu čísel, procent, motivací atd. Takže budeme potom předkládat tři nové zákony. Nový zákon o obalech, nový zákon o výrobcích s ukončenou životností a nový zákon, resp. novelu zákona o obalech. Tyto tři odpady, pardon, zákony budou bezpochyby velmi diskutované, já si troufám říct, možná minimálně rok, v Poslanecké sněmovně a Senátu. I když bych byl radši, kdyby to bylo kratší, ale nepochybuji o tom, že ta debata bude obrovská, budeme na ni připraveni.

Nicméně, v této chvíli k vašim dotazům. Budu se pokoušet nějak stručně je projít.

Pan senátor Horník... Pane senátore, vy si myslíte to, co já, jenže problém je ten, že on to zatím nikdo nedokázal popsat. Jestliže vy říkáte, teď myslím ty nadrozměrné obaly, zamyslete se, prosím, nad tím, proč ta Evropská komise, která umí uregulovat takřka všechno, i věci, které někdy sami říkáme, že to není možné, tak ani ta Evropa se do toho nepustila z hlediska nadrozměrných obalů. Já mám tu odpověď prostě na to jednoduchou. To je to, že si na to nikdo moc netroufnul, že to zdaleka není tak jednoduché. Ale samozřejmě, v rámci nového zákona, nového oběhového balíčku, už je tam přísnější odpovědnost, tzv. rozšířená odpovědnost výrobce za obaly, ona by se měla promítnout i do toho našeho nového zákonu o obalech, kde určitě tato záležitost bude řešena. Já říkám, přivítáme jakýkoliv vstup do toho, určitě na tom budeme spolupracovat s experty, já vás ujišťuji, že to bude nesmírně těžké, protože se o to někdo zjevně v minulosti několikrát pokoušel, pak to nakonec skončilo tím velmi vágním zněním, které je v zákoně o obalech, které ve finále vlastně je určitý kompromis kompromisů, že si na tom všichni vylámali zuby, protože to někdo navrhl, ale nikdy to neprošlo. Neprošlo to ani na vládě, protože to, co chtělo ministerstvo životního prostředí, tak samozřejmě nikdy neprošlo přes různé asociace výrobců. To je ten problém. Já se na tu debatu těším, protože já bych také řekl, když se nad tím zamyslím, že by to nemuselo být tak složité, říct si, že ten obal a velikost té krabice bude nějakým způsobem procenticky alikvótní velikosti toho výrobku. Ale ujišťuji vás, že tak jednoduché to nesporně nebude. Budeme na to mít všichni možnost, protože v rámci novely zákona o obalech tato debata samozřejmě se otevře, já přivítám, budou na to určitě i pracovní skupiny, jakýkoliv vstup. Pokud vím, tak žádná evropská země dneska nemá, my jsme to zjišťovali, legislativu vnitřní, která by regulovala velikost obalů, což je u těch zemí typu Švédsko, Norsko, Dánsko, Německo, Rakousko velmi zvláštní, protože co si budeme povídat, oni umí zatlačit na ty výrobce, a přesto to tam není. Bude to tak, jak říkal pan senátor Kubera, že celá řada zemí, tam už je to tak, že rozhoduje skutečně, protože i ten obal něco stojí, takže ono je to o ekonomice, ušetřím na obalu, o to víc mohu vydělat na tom výrobku. Znova říkám, těším se na tu debatu. Uvidíme, jestli bude nějaké kritérium, které bude použitelné univerzálně samozřejmě na většinu těch obalů.

Pokud se týká dotazu pana senátora Větrovského, ony byly dva, tak odbyt plastů... Proexportní opatření, to právě dopadlo tak, jak to dopadlo. Oni totiž všechny ty evropské země nebo řada z nich tak krásně plnily svoje recyklační plány, tak, že to sebraly a naložily to na loď, odvezly to do Číny. Z Evropy se odvážely miliony tun plastových odpadů, netříděných, nečištěných, do Číny a ta Čína řekla dost. To byla ta recyklace v tom evropském pojetí. Ti mnozí z nás poučovali, jak máme recyklovat. Ale oni zrecyklovali kolikrát tak, že to naložili a odvezli to do té Číny. Z ČR do Číny přímo nemizel žádný plastový odpad. My jsme řádově desítky tisíc tun, řádově se vyváží třeba do Německa, do Rakouska, ČR, já už jsem o tom mluvil, možná vás to překvapí, ale je to hezká zpráva, patří mezi tři nejlepší země v Evropě z hlediska procenta třídění plastových odpadů, nejenom plastových odpadů, ale i papírů, skla a dalších, to znamená, že my jsme v tomto velmi silní. Také proto ty naše plastové odpady, především PET lahve a další, protože je umíme třídit, umíme je čistit, tak byly hodně poptávány na trhu a dosud jsou. Ale skutečně třeba netříděných odpadů už je dneska cena nula. Ale pořád u vytříděných PET lahví, když vytřídíme třeba barevné od bílých, tak pořád poptávka je, dokonce i v té Číně. Ale Čína opravdu, tím, že zabrzdila tvrdě během několika málo týdnů nebo měsíců ten obrovský dovoz z Evropy, tak vytvořila samozřejmě velký tlak na evropské země. Ten balíček, o kterém jsme před chvilkou hovořili, to sdělení, co ono říká... Že ti, kteří nám říkali, jak to máme dělat, tak sami mají obrovské problémy s tou recyklací. Řada těch evropských zemí zdaleka není tak silná v té recyklaci, jak se nám možná snažili říkat. Neříkám, že je dobré, že když sousedovi chcípla koza, tak nám má chcípnout taky. Samozřejmě, to ne. Ale jenom se bráním tomu, když mnohdy nás poučují třeba země, které, když potom zjistíte ten detail té likvidace odpadů, tak to je tak, že my třeba spalujeme 12 procent. 12 procent komunálního odpadu se spaluje v ČR. V Evropě je průměr 24 procent. Pan senátor Vystrčil správně citoval ta čísla. V Německu je 90 spaloven, ve Švýcarsku 35, v ČR 4. To je i odpověď na paní senátorku Seitlovou. My rozhodně nemáme nadkapacity, ani se nepřipravují nadkapacity spaloven, protože my spalujeme zhruba 800 tisíc tun odpadu, 850 tisíc, včetně Kotíkova, je obecně názor, že tady zbývá nebo schází zhruba 700 tisíc tun kapacity spaloven, protože evropská norma nám předepisuje recyklaci. My dneska recyklujeme zhruba 38 až 40 procent odpadu komunálního a podle nového evropského balíčku bychom měli recyklovat 55 procent v roce 2025, 60 procent v roce 2030 a 65 procent v roce 2035. Jinými slovy, my máme samozřejmě co dohánět v recyklaci, tam určitě, to je zároveň i odpověď na pana senátora Vystrčila, protože kdybychom nakrásně spalovali třeba všechny plastové odpady, tak my nesplníme ty recyklační cíle, protože jsme špičkoví v recyklaci plastů a dalších odpadů, skla, papíru atd., ale máme docela co dělat ještě v otázce recyklace bioodpadu. Tam je největší prostor. Tam tu recyklaci můžeme tzv. nahnat a taky k tomu připravujeme další opatření.

Já se omlouvám, nechci opravdu dlouho zdržovat. Máte ještě další body. Mohli bychom o tom povídat hodiny a taky budeme. To vám můžu slíbit v rámci nového zákona.

Ano, spalování také, máme tady prostor, ale určitě budeme zvyšovat i recyklaci a jdou do toho velké peníze. My jsme jenom z operačního programu životní prostředí investovali v uplynulých letech mnoho miliard korun do tisíců různých opatření, do třídíren, systém sběru, stovky obcí mají od nás ty hnědé kontejnery nebo různý další systém, třeba pytlového sběru, recyklovaných, resp. tříděných odpadů. Já si myslím, že v tom jsme hodně daleko. Už dneska plníme parametry třídění plastů, které Evropa má naplánované na rok 2025. My už jsme je splnili v letošním roce.

Určitě recyklované, resp. technologie recyklace, motivace recyklace, tak to je něco, s čím, zjevně se zase odkazuji na to sdělení EU nebo Evropské komise, s tím zjevně má problém celá Evropská komise, protože velmi malé procento, řádově možná 8 procent nebo 10 procent celkové spotřeby plastů jsou recyklované plasty. Prostě to je ten problém, že opravdu tady věda, výzkum... My tady máme desítky společností, které na tom pracují. Podporujeme to. Ono to není ani tak z operačního programu životní prostředí, věda, výzkum, ale je to TAČR, Technologická agentura, je to OPPIK a další programy, které směřují do podpory vědy a výzkumu. Máte plnou pravdu, potřebuje to nové nápady a novou podporu, protože ta poptávka po těch recyklovaných výrobcích je opravdu malá. Bohužel, je to i sentiment, takový negativní sentiment těch zpracovatelů, resp. těch společností typu stavebních společností, protože oni samozřejmě chtějí nějaké užitné vlastnosti. Ty recyklované výrobky je mnohdy nemají. Zjevně s tím bojuje celá Evropa. Tam taky Evropská komise míří. To je zároveň odpověď na otázku pana senátora Voseckého. Rozhodně tohle podporujeme jako ČR, z těchto programů. To je taky jediná podle mého názoru naděje i pro celou Evropu.

Pan senátor Horník ještě, i když to úplně nesouviselo, ale je tam celá záležitost kolem Vřesové, my jsme jako ministerstvo na tom začátku, když se schvaloval projekt, tak vůbec nebylo jasné, kde budou ty kaly likvidovány. To nebylo ani předmětem projektu. Prostě tam bylo jasně řečeno, že musí splňovat ta koncovka, to koncové zařízení musí mít integrované povolení platné na ten konkrétní druh odpadu. Já si myslím, že společnost AVE jako společnost, která vyhrála, já chci říct, naprosto otevřené výběrové řízení, velmi tvrdé výběrové řízení, troufám si říct, možná na rozdíl od toho, co bylo dřív, z hlediska ceny je to úplně někde jinde, je to daleko levnější než první vlna likvidace kalů z Ostravy, tady bylo to výběrové řízení opravdu konkurenční, stálo to možná řádově méně než to první, tak oni, myslím, velmi dlouho také hledali nějaké koncové zpracování. To byl také důvod, protože ta elektrárna Vřesová má dneska platné integrované povolení na celou škálu odpadů, které jsou podobné tomuto odpadu. A taky proto nebylo potřeba dělat EIA, protože to opravdu zapadlo do toho stávajícího integrovaného povolení, tak to vyhodnotil i krajský úřad. Ale já vás chci ujistit, stejně jako v Čížkovicích, to je zároveň pro pana Meziana odpověď, podle mých informací, ona to tady paní senátorka Dernerová už říkala, tam už spalování skončilo. Tam už vlastně je spáleno všechno. Ty Čížkovice, byla to tenkrát opravdu velká aféra, když se to tam tenkrát vozilo, tak ty Čížkovice byly celou dobu pod obrovskou kontrolou České inspekce životního prostředí, různých nezávislých organizací, které to měřily, někdo tam měl i nějakou německou organizaci, která tam měřila emise, protože třeba nevěřili České inspekci životního prostředí. A co já vím, tak se nikdy nepotvrdilo, že by tam byly nějaké emise, které byly nad rámec poměrně přísných limitů. Nepochybně, stejně, nesmírně přísná kontrola bude i ve Vřesové, to vás můžu ujistit, že tam bude, myslím, že kontinuální měření, nepochybně tento region bude kontrolovat, resp. bude vyžadovat velmi přísnou kontrolu.

Pokud jde o tu dopravu, tam se přiznám, to byl, myslím, pan senátor Nenutil, který se na to ptal. Tam já samozřejmě nemám úplně přesnou informaci, ale určitě budou jezdit kontejnerové vozy, železniční vozy, které by měly mít i opatření proti tomu, kdyby nedejbože v případě nějaké nehody se ten odpad nemohl dostat ven. Ale samozřejmě, pak kdyby se něco takového stalo, tak přirozeně by následoval rychlý zásah těch sanačních firem. V rámci toho projektu samozřejmě se muselo myslet i na dopravu, logistiku a zabezpečení toho, aby např. při nějaké havárii nebyly kontaminovány podzemní vody nebo další složky životního prostředí. To je všechno k projektu. Já se omlouvám, nemám úplně detaily. Takže to je odpověď pro pana senátora Nenutila. Pro pana senátora Meziana.

Myslím, že panu senátorovi Vystrčilovi už jsem odpověděl. A pro paní senátorku Hubáčkovou, závěrem, kam jde plast EKO-KOMu, část se zpracovává tady v ČR, ale zase, vracím se k tomu, i když tady máme desítky firem, které se zabývají recyklací plastů, především dělají různé granuláty, které se pak používají jako recyklované výrobky, tak opravdu část toho odpadu plastového jde nebo šla do zahraničí. Máte pravdu, určitě to Německo, Rakousko a další země, tak ta poptávka klesla, protože oni zase v řadě případů to zpracovávali, něco zase vozili do té Číny. A protože ta vrcholová koncovka skončila, tak samozřejmě znovu říkám, nebudu se opakovat, ta Evropa s tím má významný problém.

Takže závěrem, omlouvám se za trošku delší povídání, ale snad jsem aspoň částečně vyčerpal vaše dotazy, my se k této debatě brzy vrátíme, v horizontu měsíců, kdy připravíme komplexní řešení, tam bude i to směřování. A úplně poslední, to tady taky padlo jako dotaz, jak to bude fungovat. Jestliže dnes jsme zhruba v roce 2016 v situaci, kdy skládkujeme 48 procent komunálních odpadů, 12 procent spalujeme, zbytek recyklujeme nebo materiály využíváme... Tak podle plánu odpadového hospodářství po roce 2025 bychom se měli dostat k tomu, že skládkování klesne zhruba na 10 až 15 procent, zvýší se spalování, zhruba na nějakých 24 procent, 25 procent, zbytek tedy, kolem 60 procent, jestli dobře počítám, v každém případě by mělo být materiálové využití, tedy recyklace. Tam je naše ambice nejvyšší, tam bychom se chtěli dostat, na těch minimálně 60 procent po roce 2025. K 70 procentům možná v roce 2030.

Děkuji vám.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře, jak jste se vyjádřil k rozpravě. Poprosím pana zpravodaje, aby se nám vyjádřil k právě proběhlé rozpravě. Prosím, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo. V rámci diskuse vystoupilo 12 senátorů a senátore. Z toho jeden senátor třikrát, jeden senátor dvakrát. Ta diskuse byla hodně široká. Mnohdy trošku mimo ten obsah projednávaných senátních tisků, ale myslím si, že to je úplně v pořádku, vzhledem k složitosti toho problému. Řada těch kritických připomínek, co zazněla, je obsažena v usnesení, resp. v příloze usnesení, v tom našem doporučení. Já bych se chtěl určitě zastat nevládních ekologických organizací, protože ta kritika tady opět zazněla, nejde je házet do jednoho pytle. Mnohdy navrhují velmi rozumná řešení, mají mezi sebou odborníky. Určitě prostě patří mezi iniciátory řady těch očistných akcí v krajině, kde se právě vysbírávají ty plasty a jiný odpad. Z hlediska estetiky je to, myslím, velice přínosné.

Nezazněl žádný jiný návrh, co se týká usnesení, takže dle mého názoru by se mělo hlasovat o usnesení VEU.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, je to tak, pane zpravodaji. Já si vás dovolím sezvat k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Petr Orel. Jenom připomínám, že je to uvedeno v tisku K 108/11/02. V sále je přítomno 71 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 36. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 28 registrováno 71, kvorum 36. Pro návrh 60, proti nikdo, tento návrh byl schválen. Já děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji. A hlásí se paní senátorka Zdeňka Hamousová. A my, než přijde k mikrofonu, se vystřídáme.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Hezký podvečer, dámy a pánové. Dovolím si přednést procedurální návrh a současně si vás dovolím požádat o jeho podporu. Předběžně jsme jako předsedové klubů domluveni, a to sice ve smyslu dneska jednat a hlasovat po 19. hodině, pouze ale u senátních tisků bod číslo 27 a 28, což jsou senátní tisky pana ministra školství Roberta Plagy, protože je připraven již a z časových důvodů by měl velký problém se zítra zúčastnit projednávání na plénu. Takže vás poprosím o podporu dneska dojednat a hlasovat pouze tyto dva tisky, zbytek nechat na zítřejší dopolední nebo denní program. Děkuji vám za podporu.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Hezký večer, jestli tomu tedy rozumím, ale jedná se o body 25, 26, 27 a 28, ano?

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Jsou to body 27, 28. Pan ministr Stropnický je připraven a předpokládáme, že v té lhůtě do 19. hodiny stíháme program podle plánu. A jedná se o body 27, 28, senátní tisk číslo K 105/11, J 106/11 a J 107/11. A potom senátní tisk číslo N 102/11. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ano, ale musíme jednat po 19. hodině, kdyby k tomu došlo, aby i body pana ministra Stropnického do toho spadaly, abychom nehlasovali bez těchto bodů, aby nenastal zmatek.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Ano, děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře, všichni jste slyšeli, o čem budeme hlasovat. Dám vám znělku, abyste byli svoláni. Aktuálně je přítomno 70 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 36. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 29 se ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 51, proti byl 1. Návrh byl přijat. Děkuji.

A nyní přistoupíme k dalšímu bodu, a tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Japonska o vízech k pracovní dovolené, podepsaná v Tokiu dne 27. června 2017

Tisk č. 222

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 222. A uvede ho ministr zahraničních věcí Martin Stropnický. Vítám pana ministr, dobrý den, pane ministře, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

2. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Martin Stropnický:  Dobrý podvečer, já velice děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, já věřím, že tento bod není vůbec kontroverzní, dovolím si říci naopak, cílem dohody mezi vládou ČR a vládou Japonska...

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Pardon, dámy a pánové, prosil bych o klid, vydržme. Prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

2. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Martin Stropnický:  Děkuji. O vízech k pracovní dovolené, který byl podepsán v červnu roku 2017 v Tokiu, je umožnit mladým lidem ve věku od 18 do 30 let uskutečnit až roční poznávací pobyt na území druhé smluvní strany a umožnit jim v jeho průběhu přivydělat si na náklady s tím spojené. Smlouva má pro mladé občany obou států tím pádem, myslím si, jednoznačný přínos. Dohody tohoto druhu má ČR sjednány např. s Novým Zélandem, s Kanadou, s Korejskou republikou, s Izraelem a s Chile. A v praxi se ukazuje jako velice prospěšná, a to zejm. pro naše mladé občany, jejichž zájem na uskutečnění takových pobytů v cizině většinou převažuje. Na nesmluvní bázi pak takový program funguje ve vztahu k Tchaj-wanu a od 1. března tohoto roku začal fungovat rovněž ve vztahu k Austrálii. A nemusím zdůrazňovat, že zvláště u některých teritorií, která jsem tu zmínil, jde často o pobyty spojené s výukou nebo s osvojením si jazyka. A tímto opatřením my, myslím si, podstatně rozšiřujeme spektrum mladých lidí, kteří si to mohou dovolit. Proto věřím, že předložený vládní návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací této dohody podpoříte. Děkuji vám za vaši pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Garančním a zároveň jediným výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 222/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Tomáš Jirsa. Prosím, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, jak říkal pan ministr, jedná se o pozitivní a přátelskou dohodu, která je určitě ku prospěchu ČR a jejích mladých občanů. Náš výbor projednal tuto materii 14. února tohoto roku a všemi hlasy vyslovil souhlas s ratifikací této dohody. A o to vás také prosím. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy. Otevírám obecnou rozpravu, do které vidím, že se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu končím. A protože nebyla provedena obecná rozprava, tak myslím, že ani pan ministr? Pane ministře? Ani pan zpravodaj? Pan zpravodaj nemá, pan ministr také ne. Takže děkuji vám. Jediný návrh je návrh vzešlý z výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. A to dát souhlas s ratifikací. Takže dám znělku, kterou svolám.

Dámy a pánové, budeme hlasovat o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci dohody mezi vládou ČR a vládou Japonska o vízech v pracovní dovolené podepsané v Tokiu dne 27. června 2017. Aktuálně je přítomno 67 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 34. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 30 se ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 51, proti bylo 0, návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi a zároveň děkuji i zpravodaji. Jako další bod dnešního jednání je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Přesvědčivá perspektiva rozšíření pro západní Balkán a větší angažovanost Unie v tomto regionu

Tisk EU č. K 113/11

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky číslo K113/11 a K113/11/01. Prosím pana ministra zahraničních věcí Martina Stropnického, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

2. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Martin Stropnický:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, tento strategický dokument zveřejnila EK ve formě sdělení dne 6. 2. tohoto roku. Vyšla tak vstříc požadavku členských států včetně ČR, aby potvrdila, že region západního Balkánu a proces rozšíření stále zůstávají v centru pozornosti EU. ČR ve skupině 12 názorově blízkých členských států předala EK v prosinci loňského roku příspěvek se svými představami. Řada z nich byla EK v dokumentu zohledněna. V úvodní části šlo o potvrzení významu regionu západního Balkánu a politiky rozšíření v období do roku 2025. Dále pak zdůraznění nutnosti skutečného pokroku v reformách v kandidátských zemích. 2025 je orientační datum pro vstup Černé Hory a Srbska. U ostatních zemí nejsou žádná bližší časová určení. Dále potom v té první části sdělení je zmíněno připomínání reforem k realizaci. A těch není málo. Právní stát, správu věcí veřejných, posílení hospodářství a uplatňování pravidel a norem EU. Důraz je kladen na usmíření, dobré sousedské vztahy a regionální spolupráci. V druhé části sdělení je šest stěžejních iniciativ pro podporu transformačního procesu v zemích regionu, a to je opět, jak jsem zmiňoval, právní stát, bezpečnost a migrace, ekonomický a sociální rozvoj, dopravní a energetické propojení, digitální agenda, usmíření a dobré sousedské vztahy. A potom ve třetí části jde o vnitrounijní institucionální reformy v kontextu rozšíření. EK má záměr většího využití hlasování kvalifikovanou většinou, vytvoření mechanismu pro případy systémového ohrožení nebo porušování hodnot EU a závazek neblokovat přistoupení dalších kandidátských zemí regionu. Pozice ČR k tomuto sdělení je následující. Tu rámcovou pozici ČR v březnu schválil výbor pro EU. ČR vítá sdělení EK, především tu otázku podpory politiky rozšíření. My víme, že je to kompromisní text, který zčásti vychází vstříc těm členským státům, které jsou k dalšímu rozšiřování EU spíše skeptické. Ale vítáme, že dokument zahrnuje všechny země regionu. Juncker chtěl např. pouze původně Černou Horu a Srbsko. A my jsme chtěli rozšířit tu nabídnutou ruku, řekněme, i pro ostatní členy tohoto nesmírně citlivého a důležitého regionu z mnoha důvodů, o kterých se tu jistě nemusím dlouze rozepisovat. Ale nepochybně i z hlediska bezpečnostního. My vítáme také v dokumentu silnější důraz na rozvoj regionální spolupráce, na to usmíření, které tu vlastně říkám už potřetí za tu krátkou dobu, ale určitě je to v případě Balkánu na místě. A řešení bilaterálních sporů. Podporujeme také výběr oblastí, v nichž EK identifikovala šest stěžejních iniciativ i jejich konkretizaci v podobě akčního plánu. A teď stručně k dalším krokům ČR ve vztahu k tomuto sdělení. Ministerstvo zahraničních věcí svolalo meziresortní schůzku 6. dubna k projednání aktivit, jimiž chceme přispět k implementaci sdělení a zmíněného akčního plánu. 17. 5. tohoto roku potom proběhne summit EU se zeměmi západního Balkánu v Sofii v Bulharsku, které má předsednictví, jak dobře víte. Hlavními tématy bude dopravní a energetické propojení a bezpečnostní spolupráce. Naší snahou bude prezentovat naše aktivity v těchto oblastech a podpořit prohlubování spolupráce mezi EU a západním Balkánem. Obecněji se problematice rozšíření budou věnovat každoroční hodnotící zprávy EK a závěry z Rady EU k rozšíření. V případě pozitivního vývoje Evropská rada může rozhodnout o zahájení přístupových rozhovorů s Makedonií a Albánií. ČR bude na všech jmenovaných fórech vystupovat v souladu se svým dlouhodobým přístupem k západnímu Balkánu a politice rozšíření EU. Děkuji vám za vaši pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. A přijal usnesení, které máte jako senátní tisk číslo K 113/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Hampl, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, víte, že evropský výbor, když vybírá evropské tisky k projednání, snaží se soustředit především na dokumenty legislativního charakteru. Toto je "pouhé" sdělení, nicméně si troufám říci, že je to jedno se sdělením s poměrně vysokou důležitostí a závažností. My tady problematiku západního Balkánu a vůbec toho východního a jihovýchodního pomezí EU dlouhodobě sledujeme, zabýváme se jím, řekl bych, fandíme těm zemím. A jsme si především vědomi toho, že jistá starost o jejich budoucnost, o jejich evropskou perspektivu je především starostí o naši vlastní budoucí bezpečnost a stabilitu. A jak víte, tak ten proces reforem směřujících k evropským standardům v zemích západního Balkánu se v posledních letech tak trochu zadrhl. A to ani ne tak, řekněme, vinou nebo přičiněním těch zemí západního Balkánu, ale spíše jistým odrazením, které se jim dostalo v prohlášení předsedy EK Junckera začátkem jeho mandátu o tom, že během těch pěti let jeho mandátu k žádnému rozšíření nedojde, což, já připomínám, se dá samozřejmě chápat také jako celkem banální konstatování reality na jednu stranu, ale to, že to bylo čteno jako něco ve smyslu "ani se nemusíte moc snažit, protože to stejně nedopadne", to je prostě realita, s kterou se v debatách s lidmi z těch zemí setkáváme znovu a znovu. Já o tom mluvím proto, že z tohoto hlediska tento materiál je skutečně jakýmsi prošťouchnutím, dovolíte-li tento termín, tohoto pocitu, že vlastně nemá moc cenu se snažit. Pan ministr už to řekl, tento materiál je na jednu stranu jistým kompromisem v rámci EU, ale je, řekněme, z našeho pohledu kompromisem docela úspěšným, protože původně se měl zabývat pouze perspektivou dvou z těch zemí, Srbska a Černé Hory, čili to, že se zabývá všemi těmi zeměmi, je, myslím, z našeho pohledu dobře, byť pořád ty dvě země, Srbsko a Černá Hora, tam jsou traktovány s jistou preferencí nebo prostě to, že pro ně je tam určeno jisté indikativní datum, indikativní rok. To je pozitivní výjimka proti ostatním zemím, i když je také užitečné si všimnout, připomínám vám jistý posun, který v tom nastal, protože původně, když předseda Juncker hovořil o perspektivách rozšíření na západním Balkáně ke konci roku 2017, tak mluvil o roce 2025 jako o možném roce vstupu Srbska a Černé Hory do EU. Nyní tento materiál mluví o stejném roce, o stejných dvou zemích, ale ve smyslu doby, kdy mohou být připraveny ke vstupu, což je přeci jen trošku něco jiného. Ale to je možná trochu teď na okraj. Já bych ještě, než se dostanu trochu k obsahu navrženého usnesení, tak bych zmínil to, že si myslím, že jak mezi těmi členskými zeměmi EU, které politiku rozšiřování, pokud jde o západní Balkán, vnímají jako důležitý nástroj budoucí stabilizace a bezpečnosti i pro nás, tak i mezi těmi zeměmi západního Balkánu, tak vzbuzuje docela velké naděje to, že předsednickou zemí v Evropské radě je nyní Bulharsko, které k tomu regionu má velmi blízko.

Teď pokud jde zrovna o Srbsko, jsou tam také některé třecí plochy. Potom letos v létě nastupuje Rakousko, kterého je to vlastně historická doména, taková ta historická znalost a blízkost těchto zemí je tam nasnadě. A pak následuje Rumunsko, které zase k tomuto regionu má geograficky a historicky blízko.

Je možné, že skutečně v této věci, kterou dlouhodobě sledujeme a v posledních letech je taková trošku zaražená, že bychom mohli vidět skutečně nějaký pozitivní posun, což, znovu připomínám, bych považoval za velmi dobré.

A nyní mi dovolte velmi stručně parafrázovat a okomentovat usnesení, které vám evropský výbor navrhuje.

Nemůžeme nezačít podle mého názoru tím, že znovu zopakujeme svoji dlouholetou pozici podpory politiky rozšíření Evropské unie jako dobrého nástroje pro zajišťování míru, demokracie, prosperity a dobrých vztahů v Evropě. A také připomínáme, že vnímáme politiku rozšíření jakou dlouhodobý proces založený na rovných přístupových kritériích pro všechny kandidátské země, čili ne nějaké vybírání premiantů, ale sada objektivních kritérií, která buď jsou splněna nebo splněna nejsou.

V dalším bodě připomínáme zásadní bezpečnostní význam a geostrategický význam západního Balkánu. A připomínám, že je z toho důvodu dobře to nenechávat jenom na těchto zemích a na jejich vlastním reformním úsilí, ale že je dobře, aby Evropská unie tam konala, aby podporovala reformní procesy a reformní úsilí a v rozvíjení dobrých sousedských vztahů.

Vítáme to, že Evropská komise v tomto dokumentu potvrzuje perspektivu členství v EU. To je to, o čem jsem mluvil, to je jakési překonávání Junckerovy stovky. Je to zásadně důležitý motivační faktor pro provádění nutných ekonomických i politických reforem. V tomto smyslu pozitivně hodnotíme i indikativní termín 2025, byť jeho faktické naplnění bude záležet ještě na spoustě faktorů.

Připomínáme také to, co už jsme dnes zmínili v jiném kontextu, v kontextu bilaterální smlouvy České republiky s Kosovem, že Kosovo je neuralgickým bodem a že nějaké, řekl bych dořešení, můžeme-li tento termín použít situace na západním Balkánu, tak je obtížně představitelný bez toho, že se nějak posuneme v diplomatické nejednotnosti členských států EU pokud jde o uznání samostatnosti Kosova. To je obrovský oříšek. Víme, že těch, tuším pět, jestli si to dobře pamatuji, členských států EU, které Kosovo neuznávají, představují poměrně široké spektrum od těch, kteří sice Kosovo neuznávají, ale zase to nemají jako úplně na krev, jako je třeba Slovensko až po země, které třeba i pod vlivem svých vlastní vnitřních současných potíží problematiku Kosova vnímají velmi těžce. Tady mám především na mysli Španělsko.

Další bod, který si myslím, že rozhodně stojí za to zmínit a ve sdělení komise je obsažen, je pochvala zemí západního Balkánu za pokrok, který se tam nepochybně v posledních letech stal nebo byl odpracován a on se nestal sám, tyto země ho odpracovaly, byť to zdaleka neznamená, že by měly hotovo, je potřeba celou řadu dalších důležitých referend jednak udělat ve smyslu právním a pak ve smyslu faktického zavedení do života. Tady podtrhujeme zejména to, co už třikrát výslovně zmínil, nejméně třikrát, pokud jsem dobře počítal. A to je skutečně proaktivní práce na překonávání problémů z nedávné minulosti nebo i starší minulosti, ono to má někdy dlouhé historické kořeny, prostě překonání válečných jizev. My sami víme, jak hodně umějí s naší vnitřní politikou zahýbat jizvy ještě z druhé světové války, a to je hodně daleko, a to jsme leccos proaktivního pro jejich překonání udělali, natož tedy západní Balkán.

A pak jsou tam dva body, které se vlastně až tak primárně netýkají zemí západního Balkánu, jako Evropské unie samotné, a sice to, že je potřeba na případné přistoupení být připraveni jak pokud jde o rozpočtové záležitosti, další finanční rámec, je prostě dobře připravit se na možné přistoupení. A pak institucionální záležitosti. Tady si myslíme, že není potřeba tak, jak sdělení Komise navrhuje, přecházet k širšímu využívání hlasování kvalifikovanou většinou, protože opravdu nelze čekat v dohledné době nějakou masovou vlnu velkého rozšíření o velký počet nových států.

A pak je tam taková záležitost, že nové přístupové vyjednávané smlouvy by neměly být používány vlastně nepřímo ke změně primárního práva Evropské unie. To by bylo žádoucí, pokud je to potřeba udělat transparentním standardním způsobem změny smluv.

A na závěr navrhujeme pověřit předsedu Senátu, aby toto usnesení, pokud ho přijmeme, postoupil Evropské komisi.

Moc vám děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor František Bublan. Prosím, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, dámy a pánové, dopoledne už jsme slyšeli závěry poslední Evropské rady a tam byla také zmíněna otázka Sdělení Komise ohledně zemí západního Balkánu a vytyčit nějaké perspektivy těchto zemí do budoucích let, včetně termínu 2025 pro Srbsko a Černou Horu.

Následně bude pokračovat toto jednání tuším v květnu v Sofii, kde summit mezi Evropskou unií a zeměmi západního Balkánu. A potom v červnu se bude Evropská rada znovu zabývat tímto tématem. Je to tedy něco, co nyní asi Evropou bude hýbat a je to docela silné téma.

Chtěl bych zmínit jenom jednu věc, která se objevuje i v usnesení evropského výboru, a to je zlepšení sousedských vztahů a vyrovnání se s minulostí. Myslím si, že to bude asi daleko nejhorší problém. Byli jsme s naším výborem v podstatě ve všech zemích západního Balkánu. Ještě nás čeká Makedonie. Máme tedy zl toho nějakou zkušenost. A mohu říct, že v otázkách právních a sociálně ekonomických a dalších určitý pokrok nastal. Je také vidět, že se trošku obměnila administrativa nebo vedení resortů. Byl jsem v těchto zemích asi před deseti lety, a to už jednáte s úplně jinými lidmi. To jsou mladí lidé, kteří jsou absolventy západních univerzit, včetně Kosova, Srbska a dalších zemí. To je jako pozitivní.

Ale co jsme tam viděli a co jsme zažili jako vlastní zkušenost jsou skutečně vztahy mezi jednotlivými zeměmi. Uvedu jenom dva příklady, které to jasně ukazují.

Mezi Kosovem a Černou Horou byl určitý hraniční spor, o pár čtverečních kilometrů, nebylo to žádné velké území. Ale spor byl docela silný. A Černá Hora byla ochotna přistoupit na nějaký kompromis, ale Kosovo nikoliv. A Evropská komise řekla Kosovu – když přistoupíte na tento kompromis, budete mít lepší vízový režim, na základě biometrických pasů budete moci cestovat do Evropské unie. To bylo velice lákavé. A my jsme s lidmi z jejich parlamentu mluvili a čekali jsme, že snad na to přistoupíte. Ale oni říkali ne, ne, nepřistoupíme. Zkrátka těch pár kilometrů jim stálo zato, aspoň té straně, se kterou jsme mluvili, že na to nechtěli přistoupit, protože to byla Černá Hora.

A nakonec jsem asi minulý týden četl v novinách, že kosovský parlament na to přistoupil, a jednání bylo velmi bouřlivé, létaly v parlamentu slzné granáty, ale nakonec to nějak schválili. To je jeden příklad.

A druhý příklad. Letěli jsme tam speciálem a měli jsme naplánovanou trasu letu. A piloti nám říkali, ale my nemůžeme z Kosova letět do Srbska, s tím máme špatnou zkušenosti.

Ne, že by nás zastřelili, ale zkrátka oni mají špatné vztahy mezi sebou a dali by nám nějaké obstrukce ohledně letové trasy atd., takže jsme museli napřed letět do Černé Hory a z Černé Hory potom do Srbska. Je to další takový příklad, že skutečně mezi těmi zeměmi historicky je to tak zakořeněno, že tam bude asi největší problém. Věřím tomu, že ostatní kritéria splní, ale tady na tom by se mělo nějak zapracovat. Nevím, asi nějakými společnými projekty nebo pomocí nějakých studijních pobytů atd., ale bude to trvat ještě asi hodně dlouho. Tak děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, vám pane kolego. Jako další se do rozpravy nehlásí nikdo, takže rozpravu končím. Táži se pana ministra, jestli se chce vyjádřit k rozpravě? Ano, chce, prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

2. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Martin Stropnický:  Děkuji, pane předsedající. Budu velice stručný a nechci vám už plnit ten ještě dneska plný program víc, než je bezpodmínečně nutné. Ale hrozně rád bych se připojil k tomu, co tady zaznělo z úst obou pánů senátorů. Je to nesmírně výbušná část Evropy, všichni to víme, a ta pobídka je hrozně důležitá, aby byl nějaký motiv, aby byla nějaká vidina, nějaké světlo na konci pomyslného tunelu, tak je hrozně důležité tu naději zemím dát. Vůbec to není vyřešeno, tam jsou třeba i spory územní ještě mezi Slovinskem a Chorvatskem, jako členskými státy. Čili je to o důvod víc ten region brát nesmírně vážně jako investici a teď to řeknu hodně sobecky – ale i jako investici do naší vlastní bezpečnosti. Zdá se, že na jakés, takés nadějné cestě je i otázka odblokování případného budoucího členství, nebo aspoň toho jednání Makedonie, kdy se zdá, že by mohl projít název Severní Makedonie, že snad by Řecko se s tím dokázalo smířit nebo alespoň podstatná část Řecka. Ale tam jsou právě ve hře ty nastřádané tenze a také ten nedávný velice brutální konflikt. Už jenom na závěr, to neberte prosím jako nějaké poučování, berte to spíš jako takové laskavé doporučení na hranici vylehčení, pokud budete v kontaktu s bulharskými kolegy nebo rumunskými, šetřte názvem Západní Balkán, oni jsou potom trochu nervózní, že oni jsou nějaký Východní Balkán nebo co? Takže jenom to říkám, že jsem se s tím sám setkal a překvapilo mě to. Občas člověk z té Prahy nedohlédne na všechny nuance těch emocí. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane ministře a táži se pana zpravodaje, zdali se chce vyjádřit? Nechce. Dobře, pan zpravodaj se vším souhlasí, takže můžeme přistoupit k hlasování.

Dávám znělku.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Václav Hampl a jak je uvedeno v tisku č. K 113/11/02. Aktuálně je přítomno v sálu 67 senátorek a senátorů, 66, aktuální kvorum je 34. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 31 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 57, proti byli tři. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi a budeme pokračovat dalším bodem, a tím je

 

Balíček ke vzdělávání

Tisk EU č. K 105/11

Tisk EU č. J 106/11

Tisk EU č. J 107/11

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Materiál jste obdrželi jako senátní tisky č. K 105/11, J 106/11 a J 107/11, K 105/11/01, J 106/11/01 a J 107/11/01. Prosím pana ministra školství, mládeže a tělovýchovy Roberta Plagu, aby nás seznámil s těmito materiály. Vítám vás, pane ministře.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení senátoři, hezký večer. Dovolte mi uvést tři evropské legislativní tisky, které se týkají oblasti vzdělávání, tedy ten vzdělávací balíček. A to první je sdělení Evropské komise o akčním plánu digitálního vzdělávání, které navazuje na výzvu Evropské rady, která ve svých závěrech ze 14. prosince 2017 vyzvala k přezkoumání možných opatření, pokud jde o výzvy v oblasti dovedností souvisejících s digitalizací, kybernetickou bezpečností, mediální gramotností a umělou inteligencí a celkově k vytvoření tzv. evropského vzdělávacího prostoru. Evropská komise nad tímto svým sdělením neboli zprávou o současném stavu a o své vizi budoucího vývoje přispívá k diskuzi na téma digitálního vzdělávání. V akčním plánu, který je možná nejzajímavější součástí toho sdělení, se Evropská komise zaměřuje na provádění digitálních a inovativních vzdělávacích postupů a na potřebu, resp. apel na to, aby byly tyto postupy posilovány, podporovány a účelně využívány ve větším měřítku. Akční plán má několik prioritních oblastí. Jedno je lepší využívání digitálních technologií ve výuce, druhá oblast je rozvoj příslušných digitálních kompetencí a dovedností pro digitální transformaci a třetí je zlepšení vzdělávání prostřednictvím lepší analýzy údajů a prognóz. Pro každou z priorit stanovuje nebo doporučuje ten akční plán opatření, celkem jich je 11. V rámcové pozici, kterou MŠMT také sdělení Evropské komise zpracovalo, uvádíme, že principy tohoto akčního plánu vítáme a podporujeme rozvoj agendy digitálního vzdělávání. Jeho základní priority jsou totiž v souladu s cíli národní strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 a co se týče konkrétních jednotlivých iniciativ a opatření, návrhy lze od Evropské komise očekávat v průběhu již zmíněného časového horizontu, tzn. do roku 2020. Nicméně v současné době to zastřešující sdělení není rozvedeno do velkých detailů a v rámcové pozici ČR jsme se tedy k nim vyjadřovali spíše obecně ve smyslu co v dané věci v ČR činíme, a to zejména v již zmiňované národní strategie digitálního vzdělávání.

Druhá část balíčku je návrh doporučení Rady o podpoře společných hodnot, inkluzivního vzdělávání a evropského rozměru ve výuce. Tedy tento dokument je návrh nelegislativního doporučení, který vydala Evropská komise k projednání v Radě. Dokument si klade v preambuli za cíl propagaci společných hodnot členských států, a to zejména těch, které jsou uvedeny v článku 2 Smlouvy o EU. A to na všech úrovních vzdělávání a posílení evropského rozměru ve výuce a podporu učitelů a vlastní výuky. Pokud jde o to zmíněné prosazování společných hodnot, tak v návrhu se doporučuje, aby členské státy podporovaly poskytování vzdělávání v oblasti aktivního občanství a etiky, podporovaly kritické myšlení a mediální gramotnost. Napomáhaly aktivní účasti studentů, rodičů a učitelů nás správy škol, tedy zapojení občanského života. V oblasti evropského rozměru ve výuce návrh doporučuje podpořit učení o EU a jejích členských státech a podpořit účast na mobilitě a iniciativách tzv. eTwinningu, tedy projektu spolupráce konkrétních škol a na projektech, které budou realizovány v terénu. V zájmu dosažení těchto cílů návrh doporučuje podporovat učitele, náležitou počáteční a další odbornou přípravou a usnadnit jim účast na výměnných pobytech a vzdělávacích programech. V naší rámcové pozici uvádíme, že ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy návrh doporučení vítá jako cenný podnět, impuls k probíhajícím úpravám vzdělávacího systému, ale na úrovni ČR množství navrhovaných opatření do systému vzdělávání, jejichž postup je implementováno, a toto doporučení Rady považujeme za významný krok pro to, aby se společné hodnoty a hodnotové vzdělávání dostalo do větší pozornosti vzdělávacích politik a došlo k dalšímu kvalitativnímu posunu.

Třetím představeným dokumentem je návrh doporučení o klíčových kompetencích a pro celoživotní učení. Tento dokument reaguje na doporučení Rady o klíčových schopnostech z roku již 2006, který vytvořil tzv. evropský referenční rámec klíčových schopností pro celoživotní učení, kde je vymezeno 8 klíčových kompetencí.

Podotýkám, že národní vzdělávací systémy jsou stále výlučnou kompetencí členských států Evropské unie a Komise tak respektuje tuto záležitost. Přesto bere za nutné, nebo cítí, že od roku 2006 došlo v klíčových schopnostech docela k zásadnímu posunu i co se týká pracovního trhu a navrhuje reakci v podobě revize tohoto původního rámce. Cílem navrhovaného doporučení je zlepšit rozvoj klíčových kompetencí pro všechny lidi a pro celoživotní učení jako celek. A ta původní doporučení z původního evropského dokumentu jsou již součástí strategických dokumentů České republiky a ministerstva školství pro oblast celoživotního učení, nebo vzdělávání.

Reakcí na doporučení o klíčových schopnostech pro celoživotní učení z roku 2006 byl vznik strategie celoživotního učení, kde byla společná gesce MPSV a MŠMT, a následně byla podstata těchto doporučení rovněž vtělena do strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020. A na strategii vzdělávací politiky České republiky do roku 2020 na rozjezd strategie digitálního vzdělávání a na úrovni vzdělávacího obsahu ve školách jsou doporučení zapracovávána do rámcových vzdělávacích programů.

V rámcové pozici ministerstvo uvádí, že návrh doporučení vítáme jako cenný podnět a východisko k úpravám vzdělávacího systému, a to ve všech jeho úrovních. Návrhy doporučení Rady, ty jsou již momentálně v pokročilé fázi projednávání na výboru pro vzdělávání Rady EU. A předpokládá se i přijetí Radou ministrů pro vzdělávání, mládež, kulturu a sport v květnu tohoto roku. Děkuji za úvodní slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk číslo K 105/11/02, J 106/11/02 a J 107/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Hampl, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Evropský výbor si v této věci vyžádal před tím, než o této věci jednal, stanovisko našeho výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení tohoto výboru máte rovněž k dispozici, mohu vám nicméně sdělit, že Evropský výbor přijal stanovisko vzdělávacího výboru ve zkratce v podstatě zasvé. Kromě několika možná spíše kosmetických úprav. Především je tam lehký posun důrazu a trošku jsme poškrtali některou kritiku přílišné obsáhlosti a vágnosti těch textů. Ono u těch sdělení v oblasti, která nepatří do bezprostřední pravomoci Evropské unie, tak na jednu stranu trošku je asi namístě očekávat, že ty dokumenty budou trošku méně konkrétní. Takže v tomto jsme si dovolili ubrat na kritice.

Ale dovolte mi, abych stručně zase shrnul obsah toho usnesení, tak, jak ho navrhuje evropský výbor. Seznámili jsme se v obecné rovině, ta doporučení podporujeme. Jsem pevně přesvědčen, že jakkoli text je možná trošku obsáhlý, trošku vágní, tak obsahuje celou řadu dobrých podnětů a zajímavých doporučení. Pak je tam část, která je řekněme jakousi připomínkou vůči Evropské unii. To, co už pan ministr také zmínil, připomínáme to, že v této věci, pokud jde o vzdělávání, tak role Evropské unie je podpůrná, koordinační a doplňující, nikoli přímá a rozhodovací.

A pak je tam řekněme část, která možná primárně by měla být spíš chápána jako směrem „pro domo“ , pro naši vlastní politikou reprezentaci, primárně pro vládu, pro sněmovnu, pro nás, a to je sice důraz na význam celoživotního vzdělávání, celoživotního učení a podpory těchto aktivit na jedné straně. A na druhé straně důraz o starost o nové výzvy, před kterými vzdělávací systémy stojí. Specificky je tam jmenovaná třeba kybernetická šikana nebo šíření falešných zpráv. To jsou věci, na které zatím vzdělávací systémy neumí v dostatečné míře reagovat.

Další dva body se týkají toho, že některé klíčové hodnoty, jako je demokracie, demokratická forma vládnutí, mají mezi mladými lidmi klesající podporu, jak u nás, tak v řadě dalších zemích Evropské unie. A naopak vidíme u řady skupin mladých lidí příklon k podpoře autoritářských forem vládnutí, a proto podporujeme zahrnutí debaty o těchto hodnotách, o klíčových hodnotách demokratické společnosti do vzdělávání na všech stupních. Myslím, že v České republice opakovaně narážíme na to, že asi ve většině škol znalosti žáků, studentů v takových věcech, jako je naše moderní precentní historie, demokratické hodnoty, demokratické instituty, demokratické mechanismy vládnutí, mechanismy Evropské unie, pozice České republiky v Evropské unii apod., takže nejsou příliš kvalitně zvládnuty, pokud jde o jejich vštípení žákům a studentům.

Poslední částí navrženého usnesení je pověření předsedy Senátu, aby toto usnesení, pokud ho přijmeme, postoupil Evropské komisi. Děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů.

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se uvedenými materiály zabýval. A já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj pan senátor Václav Chaloupek? Přeje si vystoupit. Prosím, máte slovo, pane kolego. Prosím, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Chaloupek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři.

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se se stanoviskem zabýval poměrně obšírně. A myslím si, téměř ve všem se shodujeme, nebo jsme se shodli s tím, co vám před chvílí říkal pan senátor Hampl. Tady opravdu jediná věc, na které jsme se neshodli, byla připomínka, která v konečném hodnocení byla vyškrtnutá. To znamená, že tyto dokumenty jsou zbytečně obsáhlé a někdy vágní. A také jsme chtěli požádat ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, aby požadovalo na zpracovatelích Evropské komise trochu stručnější vyjádření. Jinak doporučujeme postoupit případné stanovisko Senátu Evropské komisi. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego, otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan kolega Zdeněk Brož. Prosím, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Brož:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, pane ministře. Já se v první řadě musím omluvit oběma svým kolegům, protože my jsme projednávali materiály včera na klubu, a tento materiál z toho nějakým způsobem vypadl a nebyl tam. Tak prosím to neberte ve zlém, jen jsem chtěl říct jednu myšlenku.

Já jsem si přečetl to usnesení výboru, kde píšeme o tom, že to je dlouhé a Evropská komise, tak nám do toho nepiš a moc nám do toho nemluv. A pak jsem si přečetl to usnesení v té podobě, proti kterému nic nemám, ale mrzí mě, že zrovna ta část, kterou já považuji v současném vzdělávání za velmi důležitou, a to je ta digitalizace, vůbec v těch usneseních není zmíněna. A to zrovna není dlouhý materiál. A myslím si, že to je docela obsažný materiál. Nevím, jestli s tím jde ještě něco dělat, ale byl bych klidnější, kdyby v tom doporučení byla někde odrážka, že Senát vítá agendu týkající se Akčního plánu digitálního vzdělávání. A pak bych pro to zvedl ruku úplně klidně. Pokud to tam už nemůžeme doplnit, tak mám potřebu to tady aspoň říct, protože to považuji za velmi důležité. Vytvoření digitální infrastruktury, získání vyučujících pro tyhle obory bude v příštích letech naprosto klíčová záležitost a budou to naprosto klíčové kompetence.

A pokud nám v tom západní Evropa ujede, tak ji budeme těžko dohánět. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. Jako další se přihlásil do rozpravy pan místopředseda Senátu Jaroslav Kubera. Prosím, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane místopředsedo. Já jen bych potřeboval vysvětlit nějaké věci, protože já tomu nějak nerozumím. Tak buď je to nějaké doporučení, já mám ovšem obavu, že to je standardní systém, že my vezmeme na vědomí doporučení, pak odešleme zprávu, jak doporučení realizujeme, z toho doporučení se stane směrnice a z té směrnice se postupně stane nařízení. Takže já tomu nerozumím, na co to vlastně je?

My to přece také víme, že chceme digitální vzdělávání, na to nepotřebujeme tenhle obsáhlý blábol, který je opravdu blábolem, v kterém se skoro nikdo nevyzná. Tak jediné usnesení by mělo být „bereme na vědomí toto sdělení“, ale ono to není o ničem. Tady se nám montují do něčeho, co je evidentně v kompetenci České republiky. Cílem cvičení je samozřejmě vychovat řádného pracujícího evropského člověka. Školit děti ve školách tak, jako jsme je školili kdysi za totáče. Že musí být řádným pracujícím člověkem a obdivovat Radu vzájemné hospodářské pomoci a Sovětský svaz. To je úplně to samé, akorát se to tváří, že to tak není. Ale je to tak. Je to tak! Je to opak toho, co už jsme si tady zažili, a proto jsme na to tak hákliví. Přece my to víme i bez těchto hraběcích rad. A my se tady hodiny těmito nesmysly zabýváme. A já se obávám, že to je jenom začátek dalšího.

Nejprve nám soudruzi podejte zprávu, jak jste naše doporučení realizovali. Pak ji podáme, a výborně, to bude základ pro směrnici, kterou také tady slavnostně projednáme. A poté to bude nařízení, kde se vzpamatujeme podobně jako s GDPR. Ježišmarjá, ale tohle jsme snad už nechtěli. Takže já to netuším, ale rád si to nechám vysvětlit, jaký zásadní význam bude mít, jestli tam doplníme digitální, nebo nedoplníme digitální. Jak mi tady kolega správně říkal, ve škole mají učit číst a psát a počítač. A počítat. Což většinou neučí, ale učí většinou jiné věci. Takže já jsem dneska celý den zděšen z těch balíčků. To už je tolik balíčků, že to by byly ty obaly, jak říká senátor Horník, to jsou velké obaly a uvnitř je prázdno.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore, do rozpravy se přihlásil pan senátor Václav Hampl.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, milé kolegyně, milí kolegové.

K tomu, co říkal kolega Zdeněk Brož. Já si myslím, že by to asi nebyl velký problém, udělat lehkou změnu ve smyslu, že Senát se seznámil s návrhem doporučení a v obecné rovině podporuje. A další bod – vítá sdělení o Akčním plánu digitálního vzdělávání. Určitě by to šlo relativně snadno předělat. Ale na druhou stranu si myslím, že to současné znění, že jsme se seznámili se všemi třemi těmi texty a v obecné rovině je podporujeme, tak to víceméně zahrnuje také.

K tomu, co říkal předřečník pan místopředseda Kubera. Já jsem se pokusil to tady říct, že ta část toho usnesení, která je stručňoučká, na rozdíl od těch textů, o kterých se bavíme, tak to usnesení je poměrně stručné. Tak je to skutečně spíše příspěvek k domácí debatě. To není o tom, že bychom potřebovali, aby nám tohle někdo „majstroval“. Ale jsou to podněty, které tady jsou na stole, jsou nějakým způsobem zpracované a myslím, že stojí za teď toto využít v tom, abychom si řekli, že tohle jsou důležité věci, na které se musíme zaměřit. A trošku se ohrazuji proti tomu, aby se bývalá občanská výchova na komunistické škole přirovnávala k vysvětlování dětem, jak fungují demokratické mechanismy. To přece je strašně důležité. Nemůžeme mít demokracii bez toho, že by občané tušili, jak ty demokratické mechanismy fungují. Když se nechají zblbnout, s dovolením, předsedou strany, která se jmenuje Strana přímé demokracie Tomio Okamura, aby věřili, že to, co on říká, je demokracie, tak fakt máme problém.

Vzděláváme ty děti v tom, aby uměly fungovat v moderní společnosti, a když nebudou umět fungovat v politickém systému moderní společnosti, tak zase skončíme špatně. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Táži se pana ministra, jestli se chce vyjádřit k rozpravě? Prosím, pane ministře.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Děkuji za slovo. Já bych jenom potvrdil, co tady padlo před chvilkou. Rozhodně tyto legislativní texty nemají povahu až tak závazných knížecích rad. A je to o sdílení dobré praxe. A chtěl bych ubezpečit, že tady nehrozí to, že by se to přetavilo ve směrnici nebo nařízení z jednoho prostého důvodu. A to je to, že vzdělávání je výlučnou kompetencí členských států a k tomu, aby tomu bylo jinak, tak by bylo nutné změnit a ratifikovat celou smlouvu o fungování EU. Takže to je taková pojistka, že to není jako v jiných oblastech, kde souhlasím s tím, že to může být lakmusový papírek, který je nastrčen a následně se to změní v závazný právní text. Tady si myslím, že to riziko nehrozí. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane ministře, a, pane zpravodaji, chcete se vyjádřit k proběhlé rozpravě? Prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Byť tu zaznělo kritické vyjádření, tak jsem ho nevnímal jako návrh na alternativní usnesení, takže si myslím, že máme jedno usnesení, o kterém bych vás poprosil o hlasování a o jeho podporu. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. Takže můžeme přistoupit k hlasování. Dávám znělku, aby nás sezvala.

Dámy a pánové, budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Václav Hampl. Aktuálně přítomno je 60 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 32 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 44, proti bylo 9. Návrh byl přijat.

A přistoupíme k poslednímu bodu dnešního jednání a tím je

 

Návrh nařízení Rady o zřízení Evropského společného podniku v oblasti vysoce výkonné výpočetní techniky

Tisk EU č. N 102/11

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky číslo N 102/11 a N 102/11/01. Prosím pana ministra školství, mládeže a tělovýchovy Roberta Plagu, aby nás seznámil s tomuto materiály. Prosím, pane ministře.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, ještě jednou děkuji za slovo. A co se týká ustavení Evropského společného podniku v oblasti vysoce výkonné výpočetní techniky, tak je vyústěním iniciativy EuroHPC a má sloužit k samotné realizaci těch cílů, které jsou uvedeny v Deklaraci v rámci spolupráce na HPC. Což je velmi výkonná výpočetní technika v Evropě.

A prozatím se k této iniciativě připojilo 15 členských států, evropských států, s tím, že Česká republika přistoupila v lednu 2018. A cílem této iniciativy, kterou tady představuji, je ustavení Evropského společného podniku, s tím, že jde o to, aby Evropa se stala výrazně konkurenceschopnější v celosvětovém měřítku právě v oblasti výkonné výpočetní techniky. Aktuálně totiž není žádná z nejvýkonnějších superpočítačových kapacit provozována v členských státech Evropské unie. Pro zajímavost, z deseti nejvýkonnějších superpočítačů se jeden nachází ve Švýcarsku a z dvaceti nejvýkonnějších superpočítačů je jich v Evropě pouhých pět.

A k tomu motivu. Je nutné si říct, že každý členský stát investuje do svých superpočítačů určitou finanční částku, ale tyhle výdaje nejsou příliš efektivní, neboť Evropa v tomto nedokáže konkurovat světovým superpočítačovým velmocem, tedy Spojeným státům, Japonsku a Číně. Investice v Evropě jsou do této chvíle velmi roztříštěné, každý členský stát je velmi limitován tím, jak výkonný superpočítač si dokáže z vlastních prostředků pořídit. Díky této evropské iniciativě EuroHPC se tyto fragmentované výdaje mají vynakládat společně a cíleně na vývoj a nákup tak vyspělé techniky, kterou by si jednotlivé členské státy samy za sebe dovolit nemohly.

Využívání těchto systémů se v moderní vědě a výzkumu stává jedním z klíčových předpokladů pro excelentní výzkum, ale nejenom excelentní výzkum, ale moderní průmyslová odvětví. Tyto HPC systémy hrají velmi důležitou roli rovněž v rozvoji a vývoji bezpečnostních infrastruktur. Je to tedy jeden z kroků k tomu, jak to znalostní a technologické zaostávání Evropy v kontrastu s těmi ostatními vyspělými zeměmi posunou. Společný podnik pro implementaci cílů této iniciativy bude založen v souladu s článkem 187 smlouvy o fungování EU, své činnosti zahájí v roce 2019. V nadcházejících letech bude poté za účasti Evropské komise a těch zainteresovaných států, kterých je, jak jsem říkal, v tuto chvíli patnáct, budou vypisovány otevřené výzvy k předkládání návrhu projektů a zakázek v oblastech výzkumu a inovací pro financování vývoje technologií HPC a jejich aplikací.

ČR, to je, myslím, dobrá zpráva, má podstatný potenciál aktivně se zapojit do této iniciativy HPC a podílet se na naplňování jejích cílů, zejména vzhledem k existenci národního superpočítačového centra IT4Innovations v Ostravě, které je provozováno Vysokou školou báňskou, Technickou univerzitou Ostrava, které bylo financováno z evropských zdrojů a ze strany státního rozpočtu, přes MŠMT. Rovněž, ale nejenom z tohoto důvodu je ČR připravena podílet se na činnostech společného podniku a zapojit se do těch rozvíjených aktivit s rozpočtovou alokací, která je dedikována k úhradě nákladů výzkumných organizací a podniků ČR, které se podílejí na realizaci mezinárodních projektů výzkumu, vývoje a inovací, to znamená těch projektů, které budou přijaty k financování. Takže bych chtěl vás v úvodním slově ubezpečit, že se nejedná o nějaké paušální platby bez efektu ČR, ale pouze o vynakládání stávajících prostředků a jejich centralizaci na úrovni právě té společné evropské iniciativy.

Děkuji za úvodní slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane ministře. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 102/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dušek, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jiří Dušek:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, VEU se tímto materiálem zabýval včera na své 22. schůzi. Doporučení k vyjádření Senátu vychází z toho, co již hodně zmiňoval i pan ministr. Superpočítače, i když to vypadá jako hračka, jsou velmi důležité. Díky nim můžeme studovat klimatické změny, předpovídat lépe počasí, počítat různé fyzikální modely, slouží také v medicíně k objevování nových chemických látek a léků. A proto je dobré, že se do takovéhoto projektu zapojí i ČR, že budeme součástí takové úžasné věci, jako je evropský superpočítač. Už jenom proto, že se nebude jednat o jednorázovou záležitost, ale dlouhodobý projekt, na kterým se můžou podílet čeští vědci. Proto si vám dovoluji doporučit přijmout náš návrh usnesení. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu, do které se hlásí pan senátor Václav Hampl. Prosím, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, milé kolegyně, milí kolegové, já už nechci zdržovat moc dlouho, ale mám několik drobných otázek k této věci. Naprosto souhlasím se zpravodajem, že toto je vysoce významná záležitost, hledící do budoucna.

Ale několik věcí. Ten materiál, přestože je v prvotních fázích projednávání, tak už celkem explicitně mluví o tom, že sídlo té instituce bude v Lucemburku. Trochu nevím, proč zrovna v Lucemburku. Otázka trochu je, jestli tam bude jenom administrativní sídlo, nebo tam fakticky budou bydlet i ty stroje. Jestli by nebylo lepší, aby ty stroje byly distribuované na více míst. Jestli vlastně i nějaké, počítám, že něco z toho by bylo Německo, jestli něco z toho by nemohlo být Česko. S tím související druhá otázka, dneska hodně se lpí na těch gridových řešeních, že ty superpočítače nejsou nezbytně koncentrovány fyzicky na jedno místo, ale jsou propojeny hodně rychlými spojeními. My máme, jak už tady zaznělo, v Česku teď relativně nová centra, byť velmi rychle zastarávají, jestli by nějakými gridovými řešeními i v tomto nemohla být možnost nějakého zapojení. A poslední moje otázka je na CERN, protože CERN, kromě toho, že je to super úžasné středisko na částicovou fyziku, tak je to jedno z nejkapacitnějších počítačových center v Evropě, není na území EU, ale je uprostřed EU, jestli tam se počítá taky, je to věc, na které se podílí, počítám, asi všechny, nebo drtivá většina členských zemí EU, ale samozřejmě také některé další země, tak jestli se tam počítá nějaká interakce s CERNem. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Protože nevidím, že se hlásí další do rozpravy, tak rozpravu končím. Táži se pana ministra, jestli chce odpovědět na krátkou rozpravu a dotazy?

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Děkuji. Já jenom zodpovím to, co bylo nadhozeno, co se týká lokace těch strojů. Pokud já mám čerstvé informace, tak se počítá s tím, že to bude distribuováno, infrastruktura, část těch strojů bude v Německu. Takže ten Lucemburk je v tuto chvíli uvažované sídlo, tedy administrativní umbrella, která bude nad tím celým dohlížet. Každopádně, jinak se počítá se zapojením těch států právě těmi věcnými vstupy, což je pole nejenom pro naše výzkumníky, ale i pro naše firmy. Takže by to mělo mít tuto vazbu. Co se týká toho CERNu, já, tím, že jsem dělal náměstka pro vědu a výzkum, vysoké školy, tak jsem bytostně přesvědčen, že ta kooperace bude muset být, ne že je to libovolné, bude muset být poměrně úzká. Tak to jsou ty odpovědi na vaše dotazy.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane ministře. Táži se zpravodaje, jestli chce vystoupit? Nechce vystoupit. Takže budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Jiří Dušek. Dávám znělku, která nás svolá k hlasování.

Aktuálně je přítomno 60 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 33 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 51, proti bylo 1. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi.

A protože to byl poslední bod dnešního jednání, tak dnešní jednání končíme, zítra budeme pokračovat v 9 hodin ráno. Děkuji vám, dámy a pánové, a přeji příjemnou noc.

(Jednání přerušeno v 19.29 hodin.)