(2. den schůze – 12.10.2017)

Audiozáznam celého jednání
Videozáznam celého jednání

(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.)

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, přijměte první ranní pozdrav tentokrát ode mne a dovolte mi, abych vás přivítala na pokračování 10. schůze Senátu.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: František Bublan, Hassan Mezian, Zdeněk Brož, Tomáš Czernin, Tomáš Grulich, Milada Emmerová, Luděk Jeništa, Jan Horník, Peter Koliba, Jaroslav Zeman, Miroslav Antl, Miroslav Nenutil, Petr Šilar, Radek Sušil, Jan Žaloudík, Ivo Valenta, Václav Láska, Jaroslav Kudera, Jiří Burian, Jiří Vosecký, Patrik Kunčar, František Čuba, Jiří Dušek a také Daniela Filipiová.

Prosím vás nyní, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. Jenom pro vaši informovanost připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 200

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 200. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců Martin Plíšek. Pane poslanče, vítejte u nás v Senátu, je to vlastně v tomto volebním období poslední možnost. Mikrofon je váš.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Poslanec Martin Plíšek:  Vážená paní místopředsedkyně, milé senátorky, vážení senátoři, dámy a pánové, děkuji za slovo. Chtěl bych vám představit poslanecký návrh novely zákona o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky.

V tomto návrhu, který podepsali zástupci všech poslaneckých klubů zastoupených v Poslanecké sněmovně, je obsažena významná kvalitativní změna právního řádu v České republice, která zavádí povinnost pro stát, aby v samostatných přílohách právního předpisu byl vyhlašován přehled povinností podnikatelů, které pro ně vyplývají z právních předpisů.

Zároveň je zakotvena povinnost Hospodářské komory České republiky spravovat právní elektronický systém pro podnikatele, který umožňuje podnikateli získat na jednom místě a v jednom informačním systému komplexní přehled o tom, jaké povinnosti pro něj vyplývají ze všech právních předpisů vyhlašovaných na území České republiky, s výjimkou právních předpisů Evropské unie a mezinárodních smluv.

Právní řád České republiky je podle vyjádření mnohých odborníků, ale i občanů, podnikatelů a firem, nepřehledný, nesrozumitelný a vykazuje značnou míru vzájemné nekonzistence. V mnohých případech zákony nezvládá jednoznačně vykládat ani navrhovatel zákona, ani zákonodárce, ani soudy a už vůbec nezvládají zákony jednoznačně vykládat jejich adresáti, tedy občané, podnikatelé a firmy. Tento stav je dlouhodobě neudržitelný a povede k čím dál většímu odtržení práva a celého právního systému od reálného života, ve kterém by měl transparentně a předvídatelně upravovat pravidla chování.

Právní řád je nezpochybnitelným základem funkční demokratické společnosti, která o vládu práva opírá nejen existenci vyvážené dělby moci mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní, ale také je na vládě práva založen princip nedotknutelnosti práv občanů a jejich ochrany.

Nezbytnou podmínkou efektivního právního řádu je vedle srozumitelnosti, dostupnosti a přehlednosti také vymahatelnost práva, která je dlouhodobě kritizována a nedaří se ji viditelným a především prokazatelným způsobem zlepšit. Pokud stát svými zákony či jinými nařízeními či jinými normami stanovuje pravidla chování, činí tak nepochybně se záměrem, aby byla tato pravidla chování dodržována, a pokud nejsou dodržována, pak jsou státem vymáhána nebo jsou zákonem zmocněny nezávislé soudy, aby rozhodovaly spory ve věcech, kdy se může domáhat svých práv sama fyzická nebo právnická osoba.

Staré latinské úsloví říká Neznalost zákona neomlouvá a je uplatňováno v rozhodovací praxi jak výkonnou, tak soudní mocí, a to v době, kdy objektivně není možné platné právo znát pro jeho komplexnost, složitost, nesrozumitelnost, nejednoznačnost a mnohdy rozporuplnost. Je proto relevantní se ptát, zda je tedy vůbec spravedlivé odvolávat se na starou právní zásadu, že neznalost zákona neomlouvá a trestat za neznalost zákona běžného občana, podnikatele či firmu, když samotné orgány státu mnohdy tápou při výkladu, naplňování a uplatňování práva, kdy by bylo z mnoha pohledů žádoucí, není možné, ať již na národní úrovni nebo na úrovni Evropské unie reálně utlumit legislativní iniciativu a tvorbu práva, to znamená jeho množství právních předpisů a množství regulací. Proto návrh zákona přichází se zavedením nového principu do normotvorby, resp. do aplikace práva, a to vytvoření jednoduchého, uživatelsky přívětivého a srozumitelného přehledu povinností, které vyplývají pro uživatele práva z právních předpisů. Pokud je zájmem státu stanovovat pravidla chování a vymáhat jejich dodržování donucovacími prostředky, pak stát musí nejen zcela jednoznačně tato pravidla stanovit, ale také je ve srozumitelné podobě zveřejnit, aby každý, kdo se těmito pravidly má řídit, věděl, co je jeho povinností.

Přesto, že by bylo přirozené, aby takový nástroj měl každý uživatel práva v České republice bez ohledu na jeho postavení v právních vztazích, návrh se v první fázi zaměřuje pouze na uživatelskou skupinu podnikatelů, pro které je rozsah regulací a z nich vyplývajících povinností bezpochyby největší ze všech uživatelů práva a nepřehledným právním prostředím jsou dotčeny nejvíce. Zejména malí a střední podnikatelé jsou skutečně často odkázáni na tuto nepřehlednost. Oni nemají například zázemí nebo finanční prostředky na právní poradce, advokáty, daňové poradce, a je to vše pro ně z hlediska regulací státu složitější, například na rozdíl od velkých firem nebo např. na rozdíl od zaměstnanců, kteří nenesou všechny povinnosti v tom rozsahu, jako například osoby samostatně výdělečně činné.

Ostatně tato mnou uvedená skutečnost vyplývá i z ankety na téma regulatorní zátěže, kterou na přelomu prosince 2016 a ledna 2017 vedla Hospodářská komora v rámci své členské základny, která čítá 15 000 členů. Bylo získáno 805 odpovědí od podnikatelů, právnických i fyzických osob všech velikostí a zaměření. Jako nejhorší opatření v rámci celé ankety byla zvolena část změna zákonů, nařízení vlády a vyhlášek. Dělené druhé místo obsadilo jednak velké množství zákonů, nařízení a vyhlášek, jednak velký prostor pro libovůli státních orgánů. Tato tři opatření spadají pod problém netransparentnosti právního rámce, na který cílí navržená právní úprava v souvislosti s kodifikací povinnosti státu publikovat jako samostatné přílohy právních předpisů přehled podnikatelských povinností a jejich následným zveřejněním v právním elektronickém systému pro podnikatele. Po úspěšném zavedení tohoto principu pro uživatelskou skupinu podnikatelů je možné takový princip zavést i pro další uživatelské skupiny, které se v právních předpisech a z nich vyplývajících povinnostech neorientují.

Přesto, že byl přijat nový zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a na základě něho bude publikováno právo elektronicky v elektronické sbírce zákonů, tedy tzv. eLegislativa, podobně, jako to dnes nabízí komerční subjekty, ale není tam samozřejmě garance validity a garance přesnosti právní úpravy, nepředstavuje tento zákon, který je námi předkládán, žádnou kvalitativní změnu směřující ke kvalitě legislativní tvorby. Žádné ustanovení tohoto zákona ani jiný právní předpis nestanoví podrobnější pravidla, jejichž smyslem by bylo docílit většího uživatelského komfortu pro uživatele práva spočívajícího například ve zveřejňování přehledu práv a povinností, které z příslušného právního předpisu vyplývají pro uživatele práva.

V současné době sice existují právně nezávazné výklady právních předpisů, které jsou publikovány právními poradci, poradenskými společnostmi nebo profesními sdruženími, ve kterých je možné získat informace o právních předpisech v možném výkladu tohoto právního předpisu a z něho vyplývajícího souboru povinností, které musí adresát práva plnit. Ale právě jejich právní nezávaznost pro uživatele práva je jejich zásadním nedostatkem.

Zavedení institutu povinného vyhlašování přehledu povinností podnikatelů v samostatných přílohách právních předpisů a následné zveřejnění přehledu povinností podnikatelů v jednotném informačním systému, je zásadní kvalitativní změnou, která by měla být zavedena do právního řádu. Toto doplnění právního řádu o povinnost státu zveřejňovat přehled povinností vyplývajících z jednotlivých zákonů v samostatných přílohách právních předpisů a komplexně pak prostřednictvím právního elektronického systému pro podnikatele, je důležitým opatřením ve snaze omezit další nesystémový a nadměrný nárůst právních předpisů v právním řádu a také zamezit nárůstu neodůvodněných zásahů státu do soukromoprávních vztahů stanovováním dalších a nových regulací.

Jak už jsem zmínil v úvodu, tento zákon podepsali zástupci všech poslaneckých klubů v Poslanecké sněmovně. Vláda k němu zaujala neutrální stanovisko. Všiml jsem si, že při třetím čtení v Poslanecké sněmovně se najednou, dokonce i někteří, kteří tento zákon podepsali, možná probrali a začali řešit některé detaily uvedené v tomto zákoně. Zaznamenal jsem dvě výhrady, a všiml jsem si samozřejmě i stanovisek vašich dvou senátních výborů. A tyto výhrady hovořily o dvou problémech. Jedna o údajné protiústavnosti, a druhá z toho vyplývající nerovnosti v zacházení se subjekty a uživateli práva.

Dovolím si tady poznamenat něco k nerovnosti, protože tento zákon ve skupině podnikatelů nedělá žádné rozdíly a dopadá skutečně na všechny podnikatele. Ale dovolím si tady tvrdit, a myslím, že v Senátu ten zákon prošel, dokonce se ani nevracel do Poslanecké sněmovny. Byl schválen zákon o evidenci tržeb. Připomínám, že zákon o evidenci tržeb už rok a půl posuzuje Ústavní soud. Už rok a půl čekáme na jaksi rozhodnutí Ústavního soudu. Z doby, kdy Ústavní soud se tímto zákonem zabývá, vyplývá, že to skutečně není jednoduché rozhodování pro Ústavní soud. A dovolím si tvrdit, že z mého pohledu zákon o evidenci tržeb založil daleko více nerovností, než se vyčítá tomuto zákonu. Uvedu zcela konkrétní příklady. Zákon o evidenci tržeb některé skupiny podnikatelů navždy vyjímá z této povinnosti, pak zmocňuje vládu svými nařízeními stanovit dočasné výjimky povinnosti evidovat tržby. Vedle toho zavádí čtyři fáze, které jsou časově nějaký způsobem ohraničeny. Zanedlouho nás čekají volby do Poslanecké sněmovny a slyšíme, že už je snaha například třetí a čtvrtou fázi buďto oddálit nebo dokonce zrušit.

Velmi bych apeloval na to, až budeme hovořit o nerovnosti nebo nerovném zacházení s podnikateli, abychom si vzpomněli na zákon o evidenci tržeb, který myslím, jestli se nepletu, Senátem prošel a je součástí našeho právního řádu, a přitom tam nerovnost a nerovností z mého pohledu je velmi mnoho. A opakuji, Ústavní soud už rok a půl posuzuje návrh skupiny poslanců na zrušení tohoto zákona nebo jeho částí.

K protiústavnosti. Tady se omlouvám, nechci to hodnotit. To je skutečně – a před chvílí jsem o tom hovořil – případně pak věcí Ústavního soudu. My z hlediska proporcionality skutečně vidíme zátěž z hlediska různých regulací a nesrozumitelnosti, kdy jako předkladatelé jsme dokonce zjistili, že na některých úřadech a ministerstvech nám nebyli schopni na opakované dotazy zveřejnit povinnosti podnikatelů v rámci jednotlivých odborů a odvětví, která tato ministerstva spravují, přitom za to nesou věcnou příslušnost podle kompetenčního zákona. To znamená, z našeho pohledu to test ústavnosti unese z hlediska zásady proporcionality už z toho důvodu, že zátěž právě na podnikatele ve srovnání s ostatními adresáty právních norem je skutečně nejvyšší. A to se samozřejmě dá doložit rozsahem regulací povinností, které jsou dány nejenom zákony, nařízeními vlády, vyhláškami, ale i dalšími případnými normami, které musí podnikatel dodržovat.

Jsem si samozřejmě vědom stanoviska vašich výborů. Za předkladatele, ať už výsledek vašeho hlasování bude jakýkoliv, chci říci, že i do budoucna budeme v případě, že by náhodou tento zákon tady byl buďto zamítnut nebo vrácen s podmiňovacími návrhy do Poslanecké sněmovny a sněmovna už se nestihne s tímto krokem Senátu v tomto volebním období vypořádat, a určitě bude snaha relevantních poslaneckých klubů po volbách tento systém připravit. A jak jsem zmínil, vzhledem k tomu, že to bylo předloženo, jak se říká, napříč politickým spektrem, tak v nějaké podobě zveřejněné povinnosti, ať už v přílohách právních předpisů, resp. zákonů.

A tady bych chtěl ještě připomenout, že ten systém má nějaký náběh, že to není okamžité, skokové. Nejdříve by vláda měla svými nařízeními u těch stávajících právních předpisů ty povinnosti popsat, a teprve u těch nově připravovaných, na ně by se to potom vztahovalo. Já chci za předkladatele říct, že my samozřejmě v té snaze setrváme do budoucna. To nám slíbili i zástupci ostatních poslaneckých klubů a poslaneckých frakcí v Poslanecké sněmovně, kteří se pod tento návrh a jeho myšlenku podepsali.

Já vám děkuji v tuto chvíli za pozornost a těším se na diskusi.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji, pane poslanče, vám, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal ÚPV. Usnesení máte jako senátní tisk č. 200/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Jiří Dienstbier. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 200/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Veleba, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jan Veleba:  Vážená paní předsedající, paní první místopředsedkyně, vážený pane navrhovateli, vážené kolegyně, vážení kolegové. Návrh tohoto zákona, kterým se mění zákon č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, je to jeden zákon, tyto dvě instituce, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 200.

Návrh předpokládá vytvoření právního elektronického systému pro podnikatele pod správou Hospodářské komory, ve kterém by byl veden zejména přehled povinností podnikatelů, jejichž plnění je kontrolováno a vymáháno orgány veřejné moci. Uvedený záměr se má týkat právních předpisů s celostátní působností. Ale třeba i obecně závazných vyhlášek obcí, hlavního města Prahy či krajů.

V případě nových právních předpisů by k jejich základním i pozměňovacím návrhům měla být vždy zpracována samostatná příloha, která bude veškeré povinnosti podnikatelů sumarizovat. Hospodářská komora pak v předmětném elektronickém systému přehled povinností podnikatelů neprodleně zveřejní. U stávajících předpisů by měl být v určité lhůtě formou samostatné přílohy stanoven nebo doplněn přehled povinností podnikatelů, a to buď z vlastní iniciativy, nebo prostřednictvím chválení návrhu Hospodářské komory, za jehož zpracování vznikne komoře nárok na úhradu, včetně vynaložených nákladů.

Zásadním problémem zde je, že pokud nebude povinnost podnikatele uvedena v samostatné příloze právního předpisu, není orgán veřejné moci oprávněn rozhodnout o uložení správní sankce za případné porušení nebo nesplnění povinnosti, i když tato bude součástí textu zákonné úpravy. Příloha zákona je tak povýšena nad zákon samotný.

Dalším zásadním problémem navržené právní úpravy je zásah do ústavou zaručené samosprávnosti působnosti obcí, krajů. Návrh tohoto zákona by velmi výrazně narušil legislativní proces. Navíc návrh předpokládá účinnost změny od 1. 1. 2018, což na jeho implementaci je velmi krátká doba.

K legislativnímu procesu. Návrh zákona byl skupinou poslanců v čele s poslancem Zbyňkem Stanjurou Poslanecké sněmovně předložen 5. dubna 2017. Hospodářský výbor Poslanecké sněmovny doporučil jej projednat a schválit v předloženém znění. Druhé čtení se uskutečnilo 12. července 2017 na 59. schůzi Poslanecké sněmovny. Pozměňovací návrhy přednesené poslancem, panem Kudelou, včetně návrhu na zamítnutí, nebyly přijaty. Ve třetím čtení 8. září 2017 na 60. schůzi Poslanecké sněmovny byl návrh zákona v hlasování pod č. 109, ve kterém se z 81 přítomných poslanců vyslovilo 47 pro a 13 bylo proti. Byl schválen ve znění pozměňovacích návrhů legislativně-technického charakteru poslance Zbyňka Stanjury, čili 47 poslanců dolní sněmovny tento zákon schválilo.

Vláda k návrhu zákona zaujala neutrální stanovisko, přestože zároveň poukázala na celou řadu závažných výhrad, a to celkem v 19 bodech. K nejzávažnějším připomínkám patří skutečnost, že návrh představuje podstatný zásah do principu demokratického právního státu a v mnoha ohledech vyvolává pochybnosti o souladu s ústavním pořádkem ČR. Ačkoliv je snaha, a s tím já coby zpravodaj se naprosto ztotožňuji, o zpřehlednění podnikatelům jejich povinností jistě opodstatněná a správná, představuje předložené zpracování výrazný zásah do základních právních principů legislativního procesu. Navíc je zde problém v nejasnosti výkladu a samotné aplikace.

Závěr, který jsem předložil, pak přečtu usnesení, nikoliv stanovisko našeho výboru, je, že jsem doporučil zamítnout tento zákon. A usnesení, 138. usnesení z 15. schůze našeho VHZD, nebudu už tu košilku opakovat, zní:

1) výbor doporučuje Senátu PČR zákon zamítnout,

2) určuje zpravodajem výboru pro jednání na této schůzi mne,

3) pověřuje předsedu výboru, pana senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Já se k tomu jinak dál vyjádřím v rozpravě, v tuto chvíli děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou další rozpravu. Ano, vidím, že pan zpravodaj ÚPV, senátor Jiří Dienstbier, chce promluvit. Máte slovo, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Jak už tady zaznělo, tento návrh zákona projednal ÚPV. Já myslím, že to bylo zcela na místě, neb návrh zákona obsahuje principy, které zásadním způsobem zasahují do principů, které jsou obsaženy v ústavním pořádku ČR, a to jak v ústavě, tak v listině základních práv a svobod. Pokusím se tedy neopakovat to, co už tady zaznělo, alespoň ne ve velkém rozsahu, protože si myslím, že zpravodaj garančního výboru tady velmi podrobně popsal obsah zákona i některé výhrady.

Bylo tady zmíněno předkladatelem stanovisko vlády, s důrazem na jeho neutrální vyznění. Je pravda, že toto slovo neutrální se ve stanovisku objevuje, nicméně, samotné stanovisko vlády svým obsahem obsahuje zcela zničující kritiku návrhu zákona. Z tohoto hlediska se asi naše legislativa oprávněně ptá, jak je to možné, nicméně, takových stanovisek vlády je přijímána řada z různých politických důvodů. Nicméně, z hlediska věcného je doopravdy zdrcující pro samotný návrh.

Naše legislativa tyto výhrady přebírá, shrnuje a zároveň sdílí a doplňuje o některé další. Podobné výhrady jako ve stanovisku vlády a naší legislativy jsme si mohli přečíst i v dalších stanoviscích, které jsme obdrželi, jednak ve stanovisku Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, dále ve stanovisku reprezentace části podnikatelů, tj. Svazu průmyslu a dopravy, a rovněž v dopise nám adresovaném ze strany více jak 90 špičkových legislativních a právních expertů, profesorů, docentů práva, dvou děkanů právnických fakult.

ÚPV samozřejmě přísluší zabývat se právě tím ústavně-právním hlediskem. Tady je zarážející, kolik principů ústavního pořádku tento zákon narušuje. Jednak je to zásah do dělby moci. Už to tady bylo zmíněno. Ten návrh zákona předpokládá, že vláda svým nařízením jednak stanoví strukturu právního předpisu, závaznou i pro zákonodárný orgán, tedy pro parlament, jeho obě komory, což je zcela nepřípustné. Zároveň se v tomto případě jedná i o zásah do práva na samosprávu územních samosprávných celků, protože vláda nařízením nemůže zasahovat do samosprávné působnosti krajů a obcí.

Byla tady zmíněna i nerovnost. Předkladatel, pan poslanec Plíšek, tady zdůrazňoval to, že podnikatelům se ukládají různé povinnosti, že jich mají více než běžní občané.

To, co se v těch výhradách, v těch stanoviscích, která jsem zmiňoval, ovšem uvádí, je, že tam není argument, že nemůžou být jinak stanoveny povinnosti pro různé skupiny. Ten princip rovnosti a nediskriminačního jednání, ten v tomto případě nelze uplatňovat tím způsobem, že to je v neodůvodněných případech, protože pokud se bavíme o povinnostech, které se vztahují k účetnictví, k daňovým povinnostem podnikatelů, což je otázka například té elektronické evidence tržeb, můžeme se bavit o tom, jestli v tomto případě je to dobře nastavené či nikoliv, tak tam se dá zdůvodnit ten rozdílný přístup ukládání těchto povinností.

V případě tohoto návrhu zákona ovšem ta nerovnost je zcela neodůvodněná. Dokonce můžeme dospět v nějakých, když to dovedeme ad absurdum, i doopravdy k naprosto neobhajitelným situacím. Já bych uvedl příklad například úvěrového podvodu. Když nebude v příloze k trestnímu zákonu uvedeno, že podnikatel nesmí podvádět, doopravdy, je to ad absurdum, tak v momentě, kdy se dopustí někdo úvěrového podvodu v souvislosti s podnikatelskou činností, tak nebude možné za něco takového uložit sankci, zatímco když někdo, kdo není podnikatelem, spáchá úvěrový podvod, tak protože tam to nebude podmíněnou přílohou k zákonu, to ukládání takové sankce, tak tam bude moci být odsouzen. Já si nemyslím, že to je úplně pravděpodobná situace, ale jenom jsem tím chtěl ilustrovat, jak absurdní mohou být výklady té normy, která je nám tady navrhována ke schválení.

Myslím si, že ty výhrady jsou tak zásadní z ústavně-právního hlediska, že není akceptovatelné přijetí takovéto normy.

Já bych zdůraznil ještě jednu věc. Protože ten úmysl je v zásadě jako šlechetný, normy by měly být přehledné, měly by být srozumitelné pro jejich adresáty, nicméně, ta cesta, kterou navrhovatelé zvolili, je podle mě velmi nešťastná. Bude mít zcela opačný efekt v případě, že by se návrh zákona schválil, protože představa, že povinnosti, které jsou v zákoně, se budou ještě jednou přepisovat do nějaké přílohy, otázka je, jakým způsobem tedy, jestli to přepisování bude tedy kvalitnější, než jak jsou psány samotné normy, jestli se bude otrocky jenom přepisovat ta povinnost, která je v zákoně, pokud možno stejnými slovy do přílohy nebo naopak tvůrčím způsobem se bude někdo snažit jinými slovy popsat totéž, tak to samozřejmě založí velkou nejistotu, protože i třeba při aplikaci právních norem soudy, je otázka tedy, z čeho ty soudy budou vycházet. Ze samotného znění zákona? Nebo z obsahu přílohy? Pokud bude možno vykládat přílohu a zákon jiným způsobem, jaké budou právní důsledky? Samozřejmě v tom extrémním případě, že nebude možno uložit sankci za nějakou naprosto jinak jednoznačnou povinnost.

Takže já si myslím, že i pro samotné podnikatele paradoxně by se právní řád mohl stát ještě méně přehledným, než je v současnosti. Přitom už dnes samozřejmě, například při předkládání návrhů zákonů ze strany vlády, platí legislativní pravidla, která samozřejmě ten požadavek přehlednosti obsahují, hodnotí se dopady regulace, měly by se posoudit dopady na různé skupiny nebo oblasti, které jsou právem regulovány, všichni víme, že ten proces není dokonalý. Že ta přehlednost není zrovna vždycky nejlepší u všech právních norem. Nicméně, tou cestou je tedy dodržovat ty principy, jak se mají právní normy navrhovat, jak se mají psát.

Já bych tady ale zdůraznil ještě jednu věc. Když se předkládají vládní návrhy zákonů, tak ten legislativní proces je poměrně propracovaný, i docela složitý a zdlouhavý. Navrhovatel, kterým je zpravidla nějaký ministr, resp. ministerstvo, tak připraví návrh právního předpisu, provede vnitroresortní připomínkové řízení, kde má nějaký okruh zainteresovaných subjektů, na které ta právní úprava může dopadat, následně předloží návrh zpravidla zákona nebo jiného předpisu do meziresortního připomínkového řízení, kde se k tomu opět ještě širší okruh připomínkových míst vyjadřuje, kde se pak i hodnotí provázanost s dalšími oblastmi. To připomínkové řízení se vypořádává, pak se návrh projednává na legislativní radě vlády, kde jsou špičkoví právní experti, kteří dávají doporučení vládě, jak s právním předpisem naložit. Pak toto vyhodnotí vláda, schválí nějaký návrh, v případě zákona pošle do parlamentu.

Ale tady, myslím, že nastává ten největší problém, že často po tomto důkladném procesu se návrh zákona v parlamentu zcela změní. Samozřejmě, parlament je v tomto suverénní, může přijmout téměř jakýkoliv zákon. Nicméně, v zásadě se tím znehodnotí ten proces, který předchází přípravě zákona, pokud tedy poslanci nebo následně my senátoři k tomu nepřistupujeme odpovědně. Já jsem přesvědčen, že největší část těch nepřehledností a nepřesností v zákoně vzniká způsobem přijímání pozměňovacích návrhů, často velmi komplexních. To znamená, pokud máme zájem na tom, aby normy byly přehledné, tak bychom neměli tímto neuváženým způsobem, ať už poslanci nebo my zde v Senátu, zasahovat do právních norem. A to, co tady je předloženo, doopravdy není cestou, jak pomoci podnikatelům, spíše je to vytvoření dalšího zmatku.

Připomněl bych možná ještě jednu věc, která zazněla na ÚPV, která není naprosto zřejmá. Zmiňoval tam pan profesor Kysela tu skutečnost, že tento návrh zákona je i nepřímou novelou jednacího řádu Senátu, neb vlastně se mají ukládat povinnosti při projednávání návrhu zákona i senátorům, protože i když tady třeba kdokoli předloží návrh, pozměňovací návrh k zákonu, tak by k němu zároveň měl zpracovat přehled povinností pro podnikatele. Já to uvádím jenom proto, že pan profesor zmiňoval, že to je zákon, u kterého je nutný souhlas obou komor parlamentu. Tolik možná jako poznámka pro pana poslance Plíška, protože jsem vyrozuměl z toho předkladu, že se počítá s tím, že po volbách, nevíme tedy, jak volby dopadnou, kdo bude zastoupen v Poslanecké sněmovně, je tady záměr předložit jej znovu, včetně náznaku možnosti přehlasování Senátu.

Myslím si, že jsem shrnul ty podstatné věci, které zazněly v diskusi na ÚPV, byť ta šíře debaty byla ještě větší. A po této diskusi ÚPV výraznou většinou přijal usnesení, ve kterém jednak doporučuje Senátu zamítnout předložený návrh zákona, pověřil mne jako zpravodaje výboru a předsedu výboru tím, že má informovat předsedu Senátu o závěrech jednání ÚPV. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, děkuji za vaši edukativní zpravodajskou zprávu. A nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu.

Už dlouho je přihlášen, a asi to tedy platí, pan senátor Lumír Aschenbrenner. Máte slovo, pane kolego. Vydobyl jste si tu první pozici, kterou by lehce mohl přeskočit váš předseda... Je to v pořádku.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Hezké dopoledne, vážené paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jak zde již zaznělo, projednávaný návrh zákona byl ve VHZD zamítnut téměř jednohlasně. Konkrétně tedy bez mého hlasu. To je samozřejmě třeba akceptovat, s tímto faktem se smířit. Smířit se však nemohu a nechci se způsobem, kterým na výboru argumentoval ministr spravedlnosti Pelikán. Myslím, že výrazy jako Kocourkov, megalomanské ambice či dokonce nesmysl nejsou pozice ministra hodny. A už vůbec ne na adresu kohokoliv, kdo má dobrou vůli něčemu pomoci.

Dalším bodem, který stojí za naši pozornost, je stanovisko vlády. Je neutrální. Je neutrální, ale zároveň poukazuje na 19 závažných výhrad. Pokud jsou opravdu tak závažné, proč nepřišla vláda s návrhem vlastním? Zajímavý je i ten fakt, že většina diskutujících se přitom shodla, i zde to zaznělo, že návrh zákona je motivován dobrým úmyslem.

Závěrem bych se chtěl vrátit ještě jednou k výroku pana ministra spravedlnosti, který na výboru zazněl. Uvedl, že přijetí tohoto návrhu zákona by poškodilo náš právní řád. Ten je dle něj souhrnem povinností. Předpokládám, že se jednalo o pouhé opomenutí, ale náš právní řád obsahuje i práva. Možná ale do tohoto přístupu pana ministra zapadá i jeho odpověď na senátní dotaz ohledně uplatňování zákona o střetu zájmů, který jsme na něj vznesli.

Ale abych se vrátil k projednávanému návrhu zákona, ano, určitě není dokonalý. Je to alespoň pokus trochu ulehčit život podnikatelům v naší republice. Vláda se vyjma neutrálního stanoviska a 19 závažných výhrad k něčemu podobnému ani neodhodlala. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Miloš Vystrčil.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. My jsme tady slyšeli v podstatě z řad našich kolegů nebo od pana kolegy Dienstbiera zdrcující kritiku kvality toho zákona. Na druhé straně, tady úplně jasně nezaznělo, že pod tím zákonem kromě jiných jsou taky podepsáni předseda poslaneckého klubu ČSSD, pan Sklenák, předseda KDU-ČSL, pan Bělobrádek, a předseda hnutí ANO, pan Babiš. A další... Pan poslanec Plíšek, pan poslanec Stanjura atd.

Potom přece toho člověka musí napadnout otázka, jak je to možné. Jak je to možné, že tak nekvalitně připravený zákon je podepsán hlavními představiteli vládních stran, projde v Poslanecké sněmovně a je nám sem zaslán. A vláda, když k němu se má vyjádřit, tak poté, co tam najde 8 nebo 9 zásadních problémů, dá neutrální stanovisko... Pokud z toho mám něco vyvozovat, tak to, že vládní koalice nefunguje dobře, nebo ještě přesněji, že funguje špatně, nebo se chová, já nevím, nelogicky, populisticky, pokrytecky. A my tady dostaneme zákon, který obsahuje dobrý úmysl, ale z těch všech rozborů, které tady udělali mí ctění kolegové plus legislativci, plyne, že v této podobě by to pravděpodobně nefungovalo nebo nemohlo fungovat. Je na nás, jestli se zase zachováme v duchu Poslanecké sněmovny, protože je před volbami, nebo zda si řekneme, dobře, dobrý úmysl ještě nemusí být zásadní důvod pro to, abychom schvalovali normy, které mají zásadní problémy s realizací toho dobrého úmyslu, nebo mohou mít.

Takže já v tuto chvíli, byť jsem o tom velmi uvažoval, tak nebudu navrhovat schválení tohoto zákona, neboť si myslím, že bychom měli být tady v Senátu schopni se zdržet některých, řekněme, populistických kroků, na druhé straně bych byl velmi rád, kdyby si současná vláda a současní představitelé, zejména těch vládních stran, a potom budoucí vláda uvědomili, že nesou odpovědnost za to, jak ten stát bude fungovat na prvním místě a teprve na druhém místě potom by měla být ta snaha za každou cenu, ať to stojí, co to stojí, získávat hlasy voličů, příp. v tomto případě zřejmě těch, co se zabývají podnikáním a zaměstnáváním.

Takže tolik ode mě, ještě na závěr si dovolím přes to všechno poděkovat aktivitě Hospodářské komory za to nakopnutí. A doufám, že v nejbližší době se naši podnikatelé dočkají nějakého rozumného kroku, kterým jim umožní se v té právní džungli, která dneska existuje a kterou oni se musí řídit, aby je potom někdo například z nějakých úřadů mohl sankcionovat, vyznali. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Jan Veleba.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jan Veleba:  Děkuji za slovo. Já bych chtěl jenom doplnit pár nějakých teď ryze svých postřehů na základě konkrétních faktů, kterými jsem nechtěl zatěžovat svou zpravodajskou zprávu. Podívejte, zákon o Hospodářské a Agrární komoře... Hospodářská a Agrární komora jsou organizace, které jsou dobrovolné, to znamená, není tam povinné členství jako u některých třeba jiných, obdobných organizací. Hospodářská a Agrární komora je stanovena jedním zákonem, z roku 1992.

To znamená, že tam musí být prostě určitá parita při vyjednávání zákonů, které se týkají členů obou dvou, musí tam být parita i v jiných ohledech, jako příklad můžu uvést rozhodčí soud, můžete na něj mít názory jakékoli, nicméně, ta instituce existuje, je hojně využívaná. Rozhodčí soud při Hospodářské a Agrární komoře, tam ta parita je udělaná tak, že teď nevím, jestli má 11 členů nebo 13. Pokud je to 11, pět jsou nominanti Hospodářské komory, pět jsou nominanti Agrární komory. A jeden se volí, prostě prezident této instituce, se volí prostě... Většinou to je z Hospodářské komory. Já tím chci dokladovat to, že si neumím představit, nebo neuměl jsem si představit, dokud jsem vedl jednu tuto instituci, byla to Agrární komora, nedovedl jsem si představit závažnější jednání, řešení závažnějších zákonů atd., bez nějaké vzájemné spolupráce.

Já jsem se informoval. Bylo to připraveno tak, že s novým vedením Agrární komory, Agrární komora měla volební sněm koncem března tohoto roku, má nového prezidenta, má nové vedení, tak s tímto vedením to nebylo projednáno. Prostě, nebylo projednáno. Už to samo o sobě jaksi je zarážející.

Když jsme to projednávali na hospodářském výboru, tak tam vyšlo najevo, že, byl tam jeden z viceprezidentů Svazu průmyslu a dopravy ČR, ten svaz je nejvýznamnější, nebo dřív to tak aspoň bylo, já si myslím, že se to nezměnilo, nejvýznamnější, nejpočetnější a nejvlivnější, hodnoceno subjektivně, členská organizace Hospodářské komory. Takže tam vyšlo najevo, že viceprezident, aspoň to tam zkrátka do stenogramu říkal, do mikrofonu, že s tím nesouhlasí. Ten Svaz průmyslu a dopravy.

Pan prezident Hospodářské komory, který tam byl, ten říkal něco jiného. A já k tomu dodávám, já nevím, jak to bylo, ale dopis, který coby zpravodaj od prezidenta Jaroslava Hanáka prostě mám, nebudu zdržovat, nebudu ho tady číst, protože pan kolega Dienstbier tady velice kvalifikovaně, je to obor jemu blízký, tak velice kvalifikovaně prostě to popsal.

Další záležitost. V našem výboru to prostě proběhlo, jak proběhlo. Nakonec kolega Aschenbrenner to tady řekl. A pak bych k tomu řekl ještě tyto náležitosti. Ale bylo to řečeno.

Legislativní odbor Senátu k tomu zaujal krajně negativní stanovisko, nebudu to tady číst, to si můžete vyhledat. Je tady ještě jedna záležitost. Nebylo to projednáno v tripartitě, takto důležitý zákon. To prostě nevím proč.

Aby bylo jasno, já osobně znám situaci v oboru zemědělství, jak je to strašně složité, jak ti podnikatelé, jak ti hospodáři, jak ty podniky, jaké mají problémy, jaká je to spleť zákonů, v zemědělství je to ještě složitější, protože jsou tam dotace, ty dotace se vztahují nebo jsou řešeny v rámci společné zemědělské politiky EU, je to jediná společná politika zatím v EU. Takže znám to velmi podrobně.

Myslím si, že je třeba zkrátka a dobře se pokusit do toho nějakým způsobem sáhnout, zjednodušit to, ale zcela určitě to nemůže být děláno tímto způsobem a s tímto mandátem. Jsem tady, stále se cítím jako služebně, věkově nikoliv, ale služebně mladý senátor. Já nevím, nesleduji to tak, ale zkuste sáhnout do paměti, který zákon tak důležitý sem doputoval s mandátem 47 poslanců dolní sněmovny. Takže toto je spíš výsledek práce dolní sněmovny. A to bych ale opakoval kolegu, předsedu senátorského klubu ODS, ten to tady zhodnotil.

Pokud se týká argumentace, že ministr spravedlnosti tam používal termíny, jaké používal, tak to není argumentace, já na to nedovedu odpovědět. Já dovedu odpovědět na svoji argumentaci, dovedu komentovat argumentaci kolegů z výboru, ale nedovedu komentovat argumentaci prostě tohoto ministra spravedlnosti, který mimo jiné tam přišel sám jako od sebe. Tam bylo více lidí. Byl tam šéf Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, byl tam prezident Hospodářské komory, byl tam tajemník Agrární komory, který nepožádal o slovo. Proto jsem se ho zeptal, jak to s nimi bylo projednáno. Takže to je moje poznámka k tomu.

Jenom bych prostě opakoval to stanovisko, nejenom svoje, ale i výboru. A nakonec to rezonuje s dalšími kolegy zde, senátory, zkrátka a dobře, tento návrh zamítnout, čili nebylo by asi dobře se jím nezabývat, protože je potřeba, aby tyto názory zkrátka spatřily světlo světa. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. A o slovo teď požádala paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, máte slovo, paní kolegyně.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. Tady někdo zapomněl brýle... Nebudou někomu chybět? Teď jsem si toho všimla... (Jeden ze senátorů se zvedá z lavice.) Byl byste bez nich trošku handicapovaný, a proto vám je ráda předám.

Zvažovala jsem, jestli vystoupit k tomuto zákonu, ale nakonec jsem se rozhodla, že to je důležité říct. Je tu ještě jeden aspekt, který nebyl řečen z hlediska předloženého návrhu zákona. Samozřejmě si nesmírně vážím práce podnikatelů, jejich činnosti v rámci naší společnosti, která je bezpochyby nesmírně významná, a to ještě si myslím, že je potřeba říct k tomu mému vystoupení na začátek.

Ale když jsem dostala do ruky ten materiál, který přišel, tak jsem se opravdu vyděsila. Proč? Někteří z vás si skutečně, když přijde zákon, dají tu práci a vezmou si všechny ty podklady, které přichází. Nevím, jestli jste měli tu sílu někdy, si to všechno přečíst? Samozřejmě, že je to návrh zákona. Samozřejmě, že to je ještě to zapracování do toho zákona. A pak je tam důvodová zpráva. A pak je tam ještě tzv. RIA. A pak je tam ještě zohlednění genderové a já nevím, co všechno. A když to čtete, tak jsou to desítky, někdy stovky stránek. Ale co je obsahem těch stránek? Opakování vět, opakování stejného, kdy tím jsem naplnil tu povinnost formálně, že jsem zopakoval v genderu, že jsem to opakoval i z hlediska dopadu jakéhokoliv, že jsem to zopakoval i z hlediska toho, jaké budou náklady, což je tam třeba třikrát. Zkuste si udělat tu analýzu. A ty návrhy zákonů nám nabývají. Ale kvalita nám zřejmě nenabývá. Nejenže nenabývá, ona se skutečně stává nepřehlednou. A k těmto všem materiálům přibude ještě jedna tabulka, která navíc může být ještě v rozporu konfliktní, nepřesná, nejasná, z hlediska obsahu zákona. To určitě není dobrá cesta.

A pak mě napadla ještě jedna věc, protože vím, že někteří moji kolegové zprava hájili ten zákon, já jsem si říkala, fajn, ještě jedna tabulka... Kolik na to zase budeme potřebovat úředníků? Kolik znovu ještě připojíme dalších stránek a kolik znovu budeme potřebovat rozšířit administrativu, aby naplnila tuto věc, která je tady předložena? Já si myslím, že to není správná cesta. A že to opravdu není to, co bychom si všichni přáli. To bychom si přáli jak pro podnikatele, ale navážu na mého předřečníka Miloše Vystrčila, víte, já si nemyslím, že by měla být celá legislativa a právní předpisy zpřehledněny jen pro podnikatele, ale pro všechny občany.

Teď ještě si dovolím jednu, poslední poznámku. V poslední době jsem zaslechla několik takových silných názorů. Podnikání a výroba, to je to nejdůležitější v naší zemi. To je to, co musíme jenom podporovat. Já si trošku připadám, že jsme možná se zahleděli v některých těch rozvojových zemích, nebo už rozvinutých, nebudu jmenovat, protože pro nás v naší demokracii je nejenom výroba a nejenom podnikání, ale celá hodnota života důležitá. Kdyby tu nebyl současný systém vzdělávání, který musíme podporovat, zdravotnictví, dopravy a všech dalších oborů, těžko by ta výroba mohla existovat.

Takže i tohle, prosím, abychom vzali v úvahu, že bychom neměli stavět privilegia a význam jedné skupiny nad významy ostatních skupin v této zemi. O tom, on o tom hezky hovořil pan senátor Dienstbier, je ta naše ústava, a proto také formou právních formulací se proti tomu postavilo tolik právníků. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, paní senátorko. S přednostním právem pan předseda Milan Štěch.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane poslanče, vážená paní 1. místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, chtěl bych v této souvislosti objasnit záležitost, která se tady objevila, a to, že byla vznesena kritika – aspoň při jednání jednoho výboru, že předseda Senátu nepostupuje, řekl bych, stejným způsobem k jednotlivým subjektům, které se k zákonu vyjadřují, resp. k tomuto zákonu vyjadřují...

Chci uvést, že poté, co nám zákon přišel, tak se za mnou dostavil prezident Svazu průmyslu, pan Hanák. Přinesl poměrně krátký dopis. Objasnil mi situaci. Požádal mě, abych dopis předal všem senátorkám a senátorům. Bezodkladně jsem tak učinil. Hned asi druhý nebo třetí den, velmi rychle, na to reagoval prezident Hospodářské komory, který poslal další dopis s určitým odborným výkladem. Ale nikde nebylo uveden, že chce, abych dal dopis senátorkám a senátorům. Já chci jenom informovat, že vyjádření na mojí adresu přichází během měsíce stovky... Někdy jsou – vážený pane senátore. Někdy – oslovení na předsedu. Já vám samozřejmě všechno nedávám. Dávám vám to, kde jsem vyloženě osloven, že si pisatelé přejí, abych vám materiál předal. V tomto se snažím postupovat naprosto férově. Už jsem se o tom zmiňoval. Když jsem se o tom dozvěděl, tak jsem okamžitě materiál Hospodářské komory rozeslal. Dal jsem vám ho k dispozici. Ale musí si sekretariáty uvědomit, že je nějaký systém práce a že nemůžu každý papír, který dostanu na sekretariát, okamžitě dávat senátorkám a senátorům, protože za prvé bych vám vaše adresy takto asi velmi zaplňoval. Tolik k tomu.

Jinak vřele souhlasím s vystoupením paní kolegyně Seitlové. Víte, mně někdy přijde, když jsem za minulého režimu pořád slyšel, a bohužel jsme tomu asi také propadali, že tady máme vedoucí úlohu někoho, a pak že tu máme nejsilnější dělnickou třídu, a další – tak víme, kam nás to dovedlo. Měli bychom si na to dávat pozor, abychom opravdu jednu skupinu neupřednostňovali, jakože je to superdůležité. Myslím, že je velmi důležitá každá skupina. Zejména je velmi důležitá sounáležitost nebo vzájemná úcta všech subjektů. Ať už jednotlivců nebo sdružení v rámci společnosti, protože každý má svůj význam. Nebylo by šťastné říkat, že někdo je ten nejdůležitější, a ostatní jsou méně důležití...

Z pohledu člověka v určitých životních momentech a situacích se priorita důležitosti může velmi měnit. Neměli bychom na to zapomínat.

Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane předsedo. Nyní má slovo pan senátor Jaroslav Větrovský.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, byl jsem jeden z těch dvou senátorů na ÚPV, který hlasoval pro návrh zákona.

Chtěl bych tady velice krátce pouze říci, že mou motivací, a dnes budu tedy konzistentní, a chtěl bych říci, co bylo tou motivací. Myslím si, že povinností pro podnikatelské subjekty, a připouštím, že jak pro sociální pracovníky, učitele a pro další a další obory, je spousty. Když nic jiného, tak tento zákon, registr povinností, když by vedl k tomu, že bychom se začali zabývat tím, jak zaplevelený je český právní řád, a vedlo to k tomu, že začneme právní normy redukovat, tak je to krok správným směrem. Předkladatelům vůbec za tu myšlenku děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další do obecné rozpravy je přihlášena paní 1. místopředsedkyně Miluše Horská. Prosím, paní senátorko.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane poslanče, pane předsedající, kolegyně, kolegové, jenom krátce. Celou problematiku jsem si ve své krajské hospodářské komoře velmi probrala s lidmi a předsedou představenstva, s lidmi, kterých se to týká. Musím říct, že mám pro tu aktivitu asi porozumění, leč výsledek už jste tady zhodnotili. I zpravodajové, i vy ostatní. Cestu nakonec i pan poslanec Plíšek také naznačil, jaká je možná dál...

Dovolila bych si asi jeden povzdech, že členství v našich komorách je dobrovolné. Jestli jste navštívili jiné komory, kde členství je povinné, tak jste viděli, jakou možnost, jakou sílu i jakou odpovědnost potom jednotlivé komory mají. U nás si stěžujeme úplně na všechno. To znamená, že i zaměstnavatelé říkají, že k nim nechodí dostatečně připravené, vzdělané děti. A to je právě to, co já teď akcentuji. Protože hospodářské komory s velkou silou, s tím povinným členstvím vlastně mají i odpovědnost směrem ke školám. Daleko více spolupracují. Mají i různá centra, ke kterým se vůbec ani školy nemohou dostat. Je to prostě propojené. Já říkám, že zodpovědné.

Pokud jsou mé informace správné, tak jeden pokus učiniti povinné členství aspoň hospodářské komoře už vznikl. Myslím, že současný prezident to navrhl, a neprošlo to. Jestli by nebylo také – a teď se obracím prostřednictvím pana předsedajícího – na pana zastupujícího poslance, vést i tyto hovory, když se bude oprašovat ten zákon. Aby tady už někdo, a když víme, jak výroba je pro stát důležitá, aby už někdo příklad dal, jak by komunikace měla vypadat. Protože my všichni dojíždíme na nepropojenost resortů. Voláme po ní i my, tady v politice, a boje je tak trošku marný.

Já to vidím, protože jsem optimista, jako novou příležitost třeba pro to, aby to tady v této zemi lépe fungovalo. I s odpovědností, o které mluvil pan předseda Senátu.

Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další v pořadí je přihlášena do obecné rozpravy paní senátorka Eliška Wagnerová.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající. Pane poslanče, kolegyně, kolegové, já jenom – vaším prostřednictvím, pane předsedající – k panu kolegovi Aschenbrennerovi – já tedy sdílím názor ministra spravedlnosti. Opravdu tento návrh zákona považuji za jeden z nejhorších, co sem kdy doputoval. To je marná sláva... Ale o tom už se tady mluvilo, z jakých důvodů, to se už říkalo.

Podívejte se, zákon vnímám jako opravdu zákon zavádějící nerovnost mezi občany z důvodu jejich postavení. Jsi podnikatel, dostaneš servis. Nejseš podnikatel, nedostaneš servis. Z jiného pohledu ho mohu vnímat jako zákon, který zavádí pozitivní diskriminaci, a to právě tedy podnikatelů. Tím, že je takto zvýhodňuje, že mají dostat servis, který nikdo jiný v tomto státu nedostane. Ale pozitivní diskriminace, jak je vykládána v celém státu, v celém světě, se poskytuje těm, aby se vyrovnávalo postavení těch, kteří jsou na tom nejhůře, což u podnikatelů, domnívám se, že to asi nebude úplně pravda. I když připouštím, že někteří na tom mohou být také špatně, a z důvodu toho, že zákony, které jim ordinujeme, tak jsou místy tak velmi špatné.

Mimochodem, pokud tady pan zástupce předkladatelů hovořil o EET, tak pro vás – pane poslanče – já jsem pro něj nehlasovala! A právě z důvodu nerovnosti. Takže v tomto smyslu mám naprosto čisté svědomí.

Paní kolegyně Seitlová a následně pak i pan předseda hovořili právě o nedělání rozdílů mezi skupinami obyvatel atd. To samozřejmě je pravda. Všichni mají svou funkci a svoje jakési místo ve společnosti.

Co je tady ale důležité? Tady je důležité to, a zaznívalo to na ÚPV, že právě ta výroba je to, co tady vytváří statky, a nějací právníci, že statky nevytvářejí, to tady zaznívalo, atd. Ale ono ve skutečnosti nejde o právníky. Ono jde o právo. A právo je prostě předpolí všeho. Vzpomeňte si na 90. léta. Tady byl také úprk před právníky, a jak to pak dopadalo? A dokonce právě i mezi podnikateli, kteří byli tehdy také tak preferováni.

Ti šťastnější skončili na Seychelách nebo na Kajmanských ostrovech, a ti méně šťastní na dně Orlické přehrady... Tak já se opravdu už do tohoto stavu vracet nechci, protože právo má nějaké parametry. A právě tento zákon nevykazuje parametry dobrého práva, co dobrého, ale prostě ústavnost je tam deficitní v mnoha a mnoha ohledech.

Když vyjdu z toho, že podnikatelé opravdu mají problém s tím seznat, jaké všechny mají povinnosti. To ale máme místy my všichni. Vezměte si, když začnete jednat s finančním úřadem. Předpisy, to je změť, a jsme všichni v koncích.

Moje teze je, že stát, právní stát, ke kterému patří i to, že se má chovat podle principů dobré správy, patří tedy i maxima, že má-li nějakou povinnost uloženou právním řádem, kterou mi uložil právě stát, tak mám i oprávnění se státu optat, jak ji mám vykonat, resp. jakou povinnost mám. A stát je povinen mně odpovědět. A pokud neodpovídá, tak je potřeba jeho chování nějakým způsobem změnit. To je pole pro veřejného ochránce práv, atd. I ze strany podnikatelů. Stát mi neodpovídá. Pane ochránče, tak to nejde, vyzvěte je, ať tedy koná. A jsem přesvědčena, že ochránce by se do takovýchto věcí pouštěl, protože on vypracovává i principy dobré správy a mezi ně toto patří. A jak říkám, ve vyspělých státech, které jsou opravdu právními státy, nejenom na papíře, ale i opravdu, tento princip dobré správy patří samozřejmě mezi ty, jimiž se takový stát řídí.

Jinými slovy, připojuji se samozřejmě k tomu, aby toto bylo zamítnuto, s tím, že jakékoliv další pokusy, které půjdou podobným směrem, jsou v mých očích odsouzeny opět k zániku, když ne přímo v Parlamentu, bezpochyby před Ústavním soudem. A myslím si, že směr by měl jít tím, kultivovat chování správních úřadů, aby s občany, ať už jde o podnikatele nebo nepodnikatele, komunikovaly tak, aby jim jejich povinnosti přibližovaly. Děkuji vám.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  To byla tečka za obecnou rozpravou. Děkuji vám, paní senátorko. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí? Nehlásí. Pane navrhovateli, aby právo bylo zdrávo, chcete se vyjádřit k proběhlé rozpravě? Máte na to právo u nás v Senátu.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Poslanec Martin Plíšek:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Milé senátorky, vážení senátoři. Děkuji za rozpravu, vezmu si z ní to pozitivní, protože i to tam zaznělo. V řadě vystoupení bylo řečeno, že myšlenka je správná, provedení nikoliv, nebo ne zas tak, jak by uneslo jaksi roli a rozhodování Senátu.

Bylo tady popisováno i panem senátorem Dienstbierem, jak ideálně probíhá tvorba zákonů a legislativy. Ale my bohužel často vidíme něco jiného. Často i vládní návrhy mají výjimku a nejdou třeba do Legislativní rady vlády nebo jsou rychle sepsány či dodány do sněmovny. Kéž by to bylo u zásadních věcí, tak jak říkal pan senátor, ale vidíme tady bohužel v celé řadě případů úplně jiný způsob tvorby práva a legislativy. Pak se nemůžete divit i předkladatelům, ale i občanům, že volají po zpřehlednění právního systému. A já určitě za předkladatele říkám, že my si připomínky Senátu vezmeme k srdci. Pokud dostaneme důvěru ve volbách, předložíme obdobnou úpravu znovu, ale samozřejmě zohledníme připomínky, které zazněly, protože si myslím, že informační systém, který by v sobě měl obsahovat povinnosti adresátů právních norem. A jestli skutečně jde jenom o to, aby to nebyli jenom podnikatelé, ale byli to všichni adresáti právních norem, aby tam nebyla nerovnost, pak se pojďme o takovémto systému do budoucna bavit. A nejde jenom o přílohu zákona, a souhlasím, že její validitu je potřeba do budoucna upravit, ale jde o samotný informační elektronický systém. A myslím si, že stát by pro adresáty právních norem měl takovou službu i v elektronické formě připravit, to znamená výčet povinností, které stát nejenom na podnikatele, ale i na ostatní občany klade. A myslím si, že pak již nemusíme vést debatu o nerovnosti nebo o protiústavnosti. To by měla být služba státu vůči všem občanům. A já se na takové úpravě do budoucna rád budu podílet. A ještě jednou děkuji za vaše připomínky.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane poslanče. A k obecné rozpravě si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru Jiří Dienstbier. Máte slovo, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, jenom velmi stručně. Pan senátor Aschenbrenner tady měl výhradu, že pokud vláda zaujala obsahově kritické stanovisko, měla řadu připomínek, že měla sama konat a předložit vlastní návrh. Neměla. Takovýto nebo obdobný návrh nemá být vůbec předložen. Vláda se má starat o to, aby normy, které posílá do Parlamentu, návrhy zákonů, aby byly přehledné a srozumitelné pro adresáty, kterým se ukládá nějaká povinnost.

A pan poslanec Plíšek má samozřejmě pravdu, že ne vždy se tak děje. Ať už jde o samotný návrh, nebo přílohy, o kterých mluvila paní senátorka Seitlová, ne vždy tato pravidla jsou dodržována. Ale vláda nemá obdobnou normu lépe, protože lépe to nejde, nedává to smysl, ale má usilovat o srozumitelnost a přehlednost právních norem, které připravuje, a shodně všichni další, kteří připravují návrhy právních předpisů. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím, k proběhlé rozpravě. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jan Veleba:  K tomuto zákonu vystoupilo v rozpravě celkem 9 senátorů, včetně předsedy Senátu a 1. místopředsedkyně Senátu. Já to nebudu koreferovat, jenom moje poznámka. Já osobně – vyslovuji svůj názor – bych si přál, jestli by byl nějaký pokus, který by vedl pro subjekty, jestli podnikatelské nebo vůbec subjekty obecně, to znamená právnické osoby a soukromé osoby, které podnikají, o to by se příští vláda ve spolupráci s příští Poslaneckou sněmovnou pokusit měly, protože je opravdu pravda, že je tady tato džungle. A tuto džungli nedělá jenom ...

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, já se omlouvám. Ale vy byste se měl vyjádřit k proběhlé rozpravě. Na vaše přání byl čas právě během rozpravy. Prosím k rozpravě a k hlasování.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jan Veleba:  Vystoupilo 9 senátorů, nikdo nevystoupil zásadně proti tomu, takže to hodnotím v souladu s návrhem, takže navrhuji, aby se hlasovalo tak, jak předložily oba výbory, to znamená tento návrh zákona zamítnout, neschválit. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, o tomto návrhu budeme hlasovat. Svolám senátory a senátorky do sálu k hlasování.

V průběhu rozpravy byl podán návrh posuzovaný návrh zákona zamítnout. V sále je aktuálně přítomno 53 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 44 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 42, proti byli tři. Návrh nebyl přijat.

Ale prosím, nyní musíme ještě v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověřit senátory, kteří by měli odůvodnit usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Není žádná taková, ale ladili jsme to zde a musíme tuto povinnost splnit, aby byla naplněna litera zákona.

Navrhuji dva senátory, Jana Velebu a Jiřího Dienstbiera. A byť formálně, zahájím hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu poslanci, přeji mu hodně štěstí, na shledanou!

Naše schůze pokračuje. Hlásí se paní senátorka Zdeňka Hamousová, prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobré dopoledne. Předpokládám, že mám jenom jednoduchý procedurální návrh. Vzhledem k tomu, že pan ministr Stropnický je již přítomen, dovoluji si požádat o to, abychom o 10 minut dříve zahájili projednávání bodů č. 24 a 25 dnešního programu, abychom nerozjednali bod č. 23. Prosím nyní tedy o devět nebo o osm minut dříve zahájení projednávání bodů č. 24 a 25. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Paní senátorko, vy jste to vysvětlila dostatečně, proto dám neprodleně o tomto vašem procedurálním návrhu hlasovat. Jde o změnu v pořadí bodů 24 a 25 dnešního pořadu schůze.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Návrh byl přijat. Naše schůze tedy nyní pokračuje bodem (poznámka – předsedající v tomto okamžiku uvádí omylem programový bod 24 včetně nesprávného označení tisků)

 

Balíček k evropskému obrannému průmyslu a fondu

Tisk EU č. N 055/11

Tisk EU č. K 056/11

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. J 058/11 a J 058/11/01. Prosím nyní pana ministra obrany Martina Stropnického, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře. Vítejte opět v Senátu a mikrofon je váš.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Paní předsedající, děkuji za vlídné přijetí i za předchozí hlasování. Pokusím se ve stručnosti seznámit všechny přítomné s předloženým materiálem. On není úplně stručný, abych řekl pravdu, ale přesto se pokusím, případně podle dotazů nebo podle detailnosti diskuse rád zodpovím případné dotazy.

Budu hovořit o problematice zajišťování evropské obrany v kontextu evropského obranného akčního plánu zvaného EDAPu, který, jak si možná vzpomenete, představila Evropská komise v závěru loňského roku. Byla to původně francouzsko-německá iniciativa, která zazněla zhruba před rokem úplně poprvé. Hned z počátku musím říct, že jsme se k tomu jako republika aktivně přihlásili.

Jde o to, že hlavním cílem tohoto akčního plánu je využití nástrojů Evropské unie k podpoře evropského obranného průmyslu a k pobídkám mnohonárodní spolupráce. V programu jsou tři hlavní odvětví. Je to vznik evropského obranného fondu, za druhé podpora investic do dodavatelských řetězců s obranným materiálem a za třetí posílení vnitřního nebo řekněme jednotného obranného trhu EU.

Základní částí EDAPu jsou dva následující dokumenty. Je to návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje program rozvoje evropského obranného průmyslu s cílem podpořit konkurenceschopnost a inovační kapacitu obranného průmyslu EU a Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů vznik evropského obranného fondu jako takového. Čili abych to řekl úplně zjednodušeně, ten je jádrem tohoto projektu a má dvě základní části. Je to tzv. okno výzkumu a okno schopností.

Už pro nejbližší roky se počítá s poměrně výraznou finanční podporou z rozpočtu Evropské unie na tyto programy. Pro roky 2019 a 2020 se počítá s alokací ve výši 500 mil. EUR, pak s každoroční alokací ve výši jedné miliardy EUR.

Nedílnou součástí je také zajištění podpory pro malé a střední podniky a posílení vnitřního obranného trhu EU, jak už jsem řekl.

Cílem programu rozvoje evropského obranného průmyslu je podpora konkurenceschopnosti inovační kapacity obranného průmyslu Evropy prostřednictvím podpory spolupráce mezi podniky usazenými v členských státech. Program v podstatě vyzývá k tomu, aby řekněme dva členské státy se shodly na vývoji nebo na prezentaci určitého programu výzkumného, inovačního atd. a společně se přihlásily o prostředky, které by tento výzkum umožňovaly.

Dále bych snad ještě ve stručnosti řekl tolik, že naše pozice jako České republiky v obou případech vychází z přijatých strategických dokumentů, kterými jsou bezpečnostní strategie České republiky, aktualizovaná obranná strategie a strategie vyzbrojování a podpory rozvoje obranného průmyslu ČR do roku 2025.

Za zásadní požadavek pro implementaci tohoto programu považujeme transparentnost, která zaručí, že při nastavování podmínek bude přihlíženo k podstatným bezpečnostním zájmům České republiky.

Dále si dovolím v tomto kontextu uvést i to, že je znovu nezbytné připomenout, že pro nás je základním východiskem pro zajišťování obrany členství v NATO. Na to určitě nesmíme zapomínat.

Dále bych snad ještě uvedl, že jsme si vědomi, že implementace celého záměru EDAPu bude vyžadovat určité změny v naší legislativě. Budeme sledovat, jak bude umožněno našim menším zemím a malým společnostem účastnit se společných aktivit a čerpat finanční prostředky z evropského obranného fondu.

Rád bych v tomto kontextu připomněl, že už od samého počátku toto je pro nás řekněme ústředním motivem nebo červenou nití toho, protože by samozřejmě nebylo žádoucí, aby se toho zmocnily především ty největší evropské státy. Je samozřejmě potřeba myslet i na střední státy s tradičním obranným průmyslem. A toto budeme od prvopočátku opakovat a urgovat, trvat na tom, a dovolím si použít slovo hlídat. Máme v tom i spojence, a to spojence relativně významné.

I třeba taková země jako Itálie se svým objemným obranným průmyslem si určitě bude chtít pohlídat svoji pozici na tom evropském trhu, stejně tak třeba Švédsko nebo Polsko. Ale to možná zacházím za čáru toho úplně úvodního slova, jenom jsem chtěl upozornit, že tento aspekt toho si uvědomujeme od samého počátku a že rozhodně nechceme, aby to jakýmkoliv negativním způsobem mělo mít dopad na náš obranný průmysl. Já myslím, že je to třeba spíš chápat jako příležitost zajistit s podporou EU rozvoj našeho obranného průmyslu a efektivně ho zapojit do evropských dodavatelských řetězců. Čili já ten návrh, a nejenom já, považuji za krok správným směrem. Děkuji za vaši pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VZVOB. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. J 058/11/02. Zpravodajem výboru je pak pan senátor Lubomír Franc, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. (Senátor Lubomír Franc má jiný názor...) Tak nevím, jak to tady je...Kdo je tady zpravodaj?

Prosím organizační odbor. Já tady mám pana France, takže se rozhodněte... Trubte na poplach, zrušte poplach... Jak jsem dostala, tak prodávám.

(Probíhá diskuse senátorů a zástupců organizačního odboru. Padne jméno Václava Hampla.) Pan kolega Hampl dostane slovo, ale až jako druhý, já to tady mám všechno...

(Probíhá diskuse senátorů a zástupců organizačního odboru. Padne jméno Luďka Jeništy, kterého zastoupí Václav Hampl.)

Takže v tuto chvíli výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisky č. N 055/11/02, K 056/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Jeništa, který je omluven. Zastoupí ho pan senátor Václav Hampl, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Takže došlo k záměně tisku, ale svítilo to tady, tak jak já jsem četla. Prosím, už jsme v pořádku. Pan senátor Hampl hovoří. Seznámí nás se svojí zpravodajskou zprávou. Děkuji, máte slovo, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, jsou to poměrně náhlé změny, naštěstí to není příliš fundamentální změna tématu. Víceméně je to samozřejmě na podobnou notu. Já vás s dovolením se zpravodajskou zprávou příliš podrobně seznamovat nebudu, protože by to bylo opakování toho, co možná, a podrobněji, tady řekl pan ministr. Kromě toho, že ta zpravodajská zpráva je samozřejmě obohacena navíc o návrh usnesení, které vám evropský výbor předkládá k vašemu uvážení a doporučuje, abyste něco takového přijali. To usnesení máte před sebou, tak já doufám, že ho netřeba nijak podrobně rozebírat... V podstatě tam jde o to, že evropský výbor v zásadě souhlasí s rámcovou pozicí vlády a podporuje ty postoje, které se vláda rozhodla v této otázce zastávat na úrovni EU, a totéž tedy doporučujeme i vám. Upozorňujeme pouze na některé, řekněme, relativně drobnější aspekty, jako například to, že tam trochu hrozí, že by financování programu rozvoje evropského obranného průmyslu a Evropského obranného fondu mohlo jít částečně na úkor prostředků, které nyní jdou na programy Galileo a Kopernikus, to je něco, co nepovažujeme za dobré, jednak vlastně i proto, že tyto programy, program Galileo sídlí u nás v Praze, ale zejména i proto, že to jsou samozřejmě programy, které se společnou obranou velmi úzce souvisí, jako systémy družicové navigace. Takže krátit a škrtit tyto programy by bylo trochu kontraproduktivní vůči cíli celé této iniciativy.

A pak jsme považovali ještě za důležité zdůraznit, aby se těchto programů mohly zúčastnit i malé a střední podniky, nejlépe v rámci přeshraniční spolupráce, a stejně tak aby financování té výzkumné části bylo otevřeno i vysokým školám a veřejným institucím. To, prosím pěkně, není tak, že by ten materiál výslovně říkal, že tomu tak nebude, a my jsme říkali, že by tomu tak být mělo, jenom zdůrazňujeme, aby se na to nezapomnělo při formulaci těch definicí programů.

Možná bych ještě vaši pozornost zaměřil na bod II, 6., poslední v té II., kde vlastně upozorňujeme na nutnost co nejvíce zohlednit priority a zájmy jednotlivých členských států v oblasti obranné politiky, zejména obranného průmyslu. Jde nám tady trochu o to, aby ta společná iniciativa skutečně neznamenala nějaké poškození těch průmyslových aktivit, které u nás v tuto chvíli běží.

To je asi stručný komentář návrhu, který vám evropský výbor předkládá jako možnost, jak se vyjádřit k tomuto balíčku. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, i za vaši pružnost. Nyní otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu tedy uzavírám. Není se k čemu vyjádřit. Takže můžeme přistoupit k hlasování. Pan zpravodaj nechce k tomu nic říct? Vše bylo řečeno. Můžeme hlasovat. Je to tak? Tak! Já vás svolám.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Václav Hampl. Vy máte uvedeno v tisku č. N 055/11/02. V sále je přítomno 49 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 25. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE, ruku nahoru. Děkuji.

Schváleno, návrh byl přijat. Kvórum 25, pro 40, proti nikdo. Děkuji panu ministrovi i zpravodajovi a ukončuji projednávání tohoto bodu. My se vystřídáme při řízení.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Hezké dopoledne, dámy a pánové. Nyní projednáváme bod, kterým je

 

Diskusní dokument o budoucnosti evropské obrany

Tisk EU č. J 058/11

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. J 058/11 a J 058/11/01. Prosím pana ministra obrany Martina Stropnického, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Děkuji, pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte, abych představil rámcovou pozici k Diskusnímu dokumentu o budoucnosti evropské obrany. Diskusní dokument o budoucnosti evropské obrany vydala Evropská komise v červnu tohoto roku jako vstup do diskuse, nejedná se o formálně projednávaný ani schvalovaný návrh, je v pořadí čtvrtou z dílčích úvahových studií, které rozpracovávají Bílou knihu o budoucnosti Evropy. Dokument identifikuje tři scénáře, jak by se obranná spolupráce v EU mohla vyvíjet.

1) Je to spolupráce v oblasti obrany. Jedná se v zásadě o zvýšenou intenzitu spolupráce v podobě, jakou již známe dnes.

2) Sdílená bezpečnost a obrana. Ta předpokládá mnohem užší spolupráci s většími ambicemi v oblasti krizového managementu a ochrany členských států.

3) Společná obrana a bezpečnost. Ta by znamenala nejužší integraci v oblasti obrany a bezpečnosti EU.

Ten uvedený dokument a jím představené scénáře jsou sice příspěvkem do diskuse, ale nepovažuji je však za příspěvek, který by aktuální diskusi nějak zásadně ovlivňoval. Společná bezpečnostní a obranná politika EU si i přes snahy členských států o její posílení, a to je zásadní, zachová čistě mezivládní charakter daný smlouvou o EU. A toto si přejeme uchovat. Role komise, která návrh předkládá, zůstane v oblasti obrany jen velmi omezená. Jsme přesvědčeni, že je to tak správně.

Popsané scénáře jsou spíš tedy akademickým konstruktem. Aktuální iniciativy posilující evropskou spolupráce v bezpečnosti a obraně zatím postupují paralelně, spíše nezávisle na sobě, tak jak se v jednotlivých oblastech daří nalézt shodu mezi jednotlivými členskými zeměmi.

Hlavní úsilí v oblasti posilování bezpečnosti a obrany EU je nyní orientováno na spuštění stálé strukturované spolupráce, tzv. PESCO, což je nástroj podle smlouvy o EU, který zainteresovaným zemím umožňuje koordinovanější spolupráci ve výstavbě obranných schopností a lepší operační spolupráci v misích a operacích v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky. Očekáváme, že tato stálá strukturovaná spolupráce bude aktivována do konce tohoto roku. To je také ambice EU i summitu, který se bude konat v měsíci prosinci. Čili tam bude s největší pravděpodobností deklarována, těmi zeměmi, které přistoupí k té stálé strukturované spolupráci, ta připravenost v tomto smyslu prohlubovat svoji spolupráci na poli obrany.

Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji vám, pane ministře. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VZVOB. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. J 058/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Lubomír Franc, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Lubomír Franc:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já se pokusím doplnit pár informací k tomu, co zde řekl pan ministr. Myslím si, že dostatečným způsobem. Náš výbor si vybral tento dokument k projednání na své 7. schůzi, která se konala v červenci. Ten dokument byl, tak jak tady zaznělo, poslán do Senátu v červnu. Je to dokument Evropské komise. Je evidován pod číslem Rady EU.

Bylo tady řečeno, že ten dokument vychází z Bílé knihy o budoucnosti Evropy. My jsme tady už včera například projednávali podobný diskusní dokument, který se týkal financí. Ten dokument jste měli k dispozici elektronicky, bylo k dispozici i stanovisko ministerstva obrany, bylo k dispozici i stanovisko oddělení EU tady ze Senátu. My jsme ještě jako výbor dále požádali o stanovisko, teď myslím VZVOB, jsme požádali o stanovisko VEU, kde bylo vytvořeno usnesení, na základě kterého jsme pak i tento dokument projednávali. Pan ministr tady řekl o všech těch třech scénářích, které v tomto dokumentu jsou. Jsou to scénáře od spolupráce, která je na současné úrovni, až po společnou obranu a bezpečnost. Pan ministr tady i definoval ten postoj naší republiky, ministerstva obrany. Já k tomu jenom chci doplnit, že ČR, tak jak tady bylo řečeno, podporuje například tu aktivitu ve spuštění stálé strukturované spolupráce PESCO. Dokonce jsem se ještě dneska dočetl, pan ministr to tady neuvedl, tak snad je to pravda, že vláda včera schválila i mandát pro předsedu vlády k tomu, aby o těchto věcech mohl jednat na summitu, který se uskuteční.

Dále ještě možná poznámku, že tento materiál projednávají různé instituce, Evropský parlament, Evropská rada, národní parlamenty atd. Mám tady ještě poznámku, že Senát se otázkami bezpečnosti a obrany v rámci EU zabýval, některými otázkami. My jsme se tady loni, i když to nemá úplně souvislosti, zabývali hybridními hrozbami, ale letos v červnu se Senát vyjádřil k závěrům Evropské rady s tím, že Senát vítá iniciativu Evropské rady, právě ohledně strukturované spolupráce v oblasti společné obrany, to je to PESCO, o kterém jsme tady mluvili.

Jak zde bylo řečeno, jde o diskusní materiál, který nastoluje samozřejmě i další nové otázky a problémy, vztah k NATO, postoj jednotlivých států a schopnost dohody těchto států, vznik nových obranných a bezpečnostních evropských institucí atd.

Možná ještě jedna poznámka. Na všechno to, o čem se tady mluví, tak samozřejmě budou potřebovat peníze. My při projednávání na výboru jsme se dotkli i závazku, že ČR v roce 2024 by měla vynakládat na obranu 2 % HDP. Já jenom upozorňuji, že to více jak dvojnásobná částka proti současnému stavu.

Výbor navrhl usnesení, které říká. Výbor:

I. přijímá k diskusnímu dokumentu doporučení,

II. doporučuje Senátu PČR, aby se vyjádřil ve smyslu doporučení přijatým výborem,

III. určil mne zpravodajem na schůzi Senátu,

IV. pověřil předsedu výboru Františka Bublana, aby toto usnesení předal předsedovi Senátu PČR.

To doporučení byste měli mít k dispozici. Já z něj odcituji jenom několik věcí.

Senát ČR:

I.

1. se seznámil s diskusním dokumentem,

2. zastává názor, že oblast bezpečnosti a obrany je jednou z klíčových priorit, které by se měla EU věnovat,

3. zdůrazňuje význam efektivní spolupráce mezi EU a NATO, o tom se zde také mluvilo,

4. podporuje navázání stálé strukturované spolupráce mezi členskými státy v oblasti společné obrany, to je ta zkratka PESCO, tak, jak jsem o tom mluvil.

Na závěr v tom doporučení II. vám navrhujeme, abychom pověřili předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Takže z mé strany vše.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Materiály také projednal VEU. Já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Luděk Jeništa, který je ale omluven, a zastoupí ho pan senátor Václav Hampl? Má zájem pan senátor. Prosím, máte slovo, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Jenom velmi stručně, děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Doporučení evropského výběru se tedy vtělilo, jak jste slyšeli, do doporučení zahraničního, bezpečnostního výboru. Já bych jenom chtěl připomenout, že skutečně to je věc, která navazuje na ten diskusní dokument Bílá kniha o budoucnosti EU, který jsme diskutovali poměrně podrobně a zaujali k němu poměrně obsáhlejší stanovisko, kde jsme právě věci společné obrany identifikovali jako jednu z hlavních priorit, na které by se mělo společné konání zaměřit. Nicméně, myslím, že ta délka tohoto usnesení, navrženého relativně skromněji oproti té Bílé knize, reflektuje právě to, co je důležité, aby v této věci zůstal ten mezivládní charakter, tedy role společných evropských institucí relativně malá. Myslím si, že je to důležité zejména z hlediska demokratické kontroly ozbrojených složek. To je velmi důležitá věc. V zásadě si tady můžeme trochu hrát jako se sirkami. Ty ozbrojené složky jsou potenciálně velmi mocné. A když se někde ve světě vymknou demokratické kontrole, tak to nebývá moc dobré. A to je v Evropě v tuto chvíli usazeno velmi solidně. Přebudovávat tento systém, myslím si, že by vůbec nebylo tak triviální, jak by se možná někomu mohlo zdát.

Jinak si myslím, že nebudu zdržovat. Jsem samozřejmě případně připraven čelit nějakým otázkám na to, co se dělo na výboru v této věci. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji vám, pane senátore. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Ptát se pana ministra či pana zpravodaje, jestli se chtějí vyjádřit k rozpravě, nemá zjevně smysl. Takže přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Lubomír Franc. V sále je v současné chvíli přítomno 48 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 28. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 48 se z 48 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 25 pro vyslovilo 41, proti bylo 0. Návrh byl přijat. Děkuji předkladateli, panu ministrovi, i zpravodajům.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Stanovisko Senátu k projevu prezidenta republiky na Parlamentním shromáždění Rady Evropy dne 10. října 2017

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

O úvodní slovo k tomuto bodu bych požádal pana senátora Václava Hampla, kterého tímto zvu k řečnickému pultu. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Je celkem asi logické, že budu hovořit první, neb jsem tento bod navrhl zařadit do našeho programu, a ještě jednou vám děkuji za to, že jste tento návrh akceptovali.

Mně připadá, že nějak podrobněji zdůvodňovat potřebu se vyjádřit k výrokům pana prezidenta na posledním zasedání Parlamentního shromáždění Rady Evropy, to snad ani není příliš potřeba, senátoři jsou lidé, kteří prokázali svůj politický úsudek, sledují politické dění, takže by to, myslím, mělo být vcelku jasné. Nicméně, samozřejmě, je třeba zrekapitulovat, v čem je možno vidět problém.

V zásadě si myslím, že se to dá rozdělit na dvě části. Jedna je oficiální projev sám, tak jak je k dispozici věrně na stránkách webových prezidenta, v českém překladu, a pak jsou některé problematické pasáže, podle mě značně problematické v následné diskusi. Ta v českém překladu oficiálním k dispozici zatím, pokud vím, není, nebo nepodařilo se nám ji získat. Ale je k dispozici v angličtině. I když ty problematické pasáže, tak samozřejmě existují v překladu různých médií, takže předpokládám, že také jste měli možnost se s nimi seznámit.

V tom projevu si myslím, že velký problém je opravdu nahlodávání společné pozice, pokud jde o sankce v reakci na anexi Krymu a na válku na východní Ukrajině. Tam si myslím, že ten problém je jednak tedy věcný, ale já nechci moc věcně polemizovat s prezidentem, on tu není, těžko může reagovat, ale přesto aspoň stručně řeknu, v čem si myslím, že je věcně problém. My především nevíme, jak by ten konflikt zejména na východní Ukrajině se odvíjel dál, nebýt nějaké razantní odpovědi EU, potažmo civilizovaného světa. Takže říkat, že sankce nefungují, ano, nezafungovaly tak úplně, že už by Krym byl zpátky ukrajinský. Ale to, co by se dělo na východě Ukrajiny, to opravdu těžko říct.

Ale to důležité, myslím, je v tuto chvíli, při tomto projednávání, až tak ten věcný obsah, i když nemůžeme od něj samozřejmě zcela odhlédnout, ale klíčové tady je prostě, aby EU v tomto postupovala společně, protože to je nepochybně jedním z cílů té intervence ruské na Ukrajině, oslabení EU, potažmo nás. Pokud by se v tomto rozklížila EU, tak nám to rozhodně nijak neprospěje.

Tady prostě se dostáváme pořád a pořád dokola k tomu, že prostě ústava jakožto ústava prostě určuje, kdo určuje zahraniční politiku ČR. Prezident to není. Takže tady je prostě potřeba, aby prezident jakožto oficiální reprezentant země na oficiálním fóru prostě držel tu linii, kterou drží česká zahraniční politika. A tak tomu nepochybně nebylo.

Pokud jde o tu část v diskusi, to jste asi v médiích zahlédli, tam skutečně z mého pohledu především jde o to, nebo především, v podstatě, výlučně o to konstatování, že obsazení Krymu je fait accompli, nebo respektive jeho přičlenění k Rusku, a že tedy by se místo toho měla Ukrajina pokusit vyjednat nějakou finanční kompenzaci. Tady zase znova oficiální stanovisko české zahraniční politiky nepochybně je uznávání územní celistvosti Ukrajiny a prostě zabrání Krymu nepochybně je proti tomu. To je mimochodem i stanovisko tohoto Senátu, prosím pěkně, výslovné, z asi rok starého našeho usnesení.

Mimochodem, myslím si, že to je věc, která legitimizuje výsledek mezinárodní agrese, bezprecedentní, za poslední dobu. Myslím si, že to je velký problém i z hlediska toho, co se, mně zdá, občas trochu zapomíná, že garantování územní celistvosti Ukrajiny bylo jednou z podmínek, ke kterým přistoupilo kromě jiného i Rusko, když došlo k jadernému odzbrojení Ukrajiny. A to je prostě pořád věc, která trochu visí ve vzduchu. Tato věc rozkomíhala i ty otázky kolem jaderné bezpečnosti.

Mimochodem si myslím, že takovéto uznání toho, že když se něco vojensky obsadí, tak pak už nikdo s tím nic neudělá, tak může tedy také potenciálně velmi zhoršit tu situaci na východě Ukrajiny, kterou, znovu připomínám, můžeme vám tady s některými dalšími členy evropského výboru osobně dosvědčit, že opravdu růžová není.

Výsledkem tohoto, myslím, že zase se v médiích dá velmi snadno vidět, v našich médiích, neřkuli v zahraničních, že prostě mezinárodní vnímání ČR takovéto vystupování velmi rozmlžuje, znepřehledňuje a v zásadě ho dělá špatným. My už tak nejsme vnímáni nijak zvlášť skvěle v Evropě, kvůli tomu, co je tam viděno jakožto naše ne příliš velká ochota k solidaritě, a takovéto jakoby rozmlžování toho, kde vlastně stojíme, na co se dá spolehnout, tak to dále zhoršuje. Proto si myslím, že je zcela na místě, aby Senát klidně stručně, ale prostě jasně se vyjádřil, deklaroval prostě svůj postoj k této věci, jak se věci mají.

Dovolte mi lehké odlehčení na závěr. Před chviličkou jsem viděl, protože se čestně přiznám, že periferním viděním při projednávání některých tisků sleduji i novinové titulky, někdy, a teď jsem to před chvílí udělal. Zahlédl jsem tam kreslený vtip karikaturisty Miroslava Kemela, na němž je vyobrazen tedy pan prezident Zeman, a říká: Ukrajina by mohla od Moskvy požadovat kompenzace za Krym, třeba bezplatnou vojenskou obranu své integrity. Děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nejprve pro tento bod ale určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stala paní senátorka Eliška Wagnerová, které se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasí. (Eliška Wagnerová přikyvuje.) Ano, souhlasí. Děkuji. A nyní budeme o tomto návrhu hlasovat. Svolám všechny k hlasování.

Vážení kolegové, budeme hlasovat o tom, že k bodu Stanovisko Senátu k projevu prezidenta republiky na Parlamentním shromáždění Rady Evropy dne 10. října 2017 se stane zpravodajkou paní senátorka Eliška Wagnerová. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 49 se z 47 přítomných senátorek a senátorů při kvórum 24 pro vyslovilo 38, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

Nyní bych poprosil paní senátorku Elišku Wagnerovou, aby zaujala místo u stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala všechny návrhy, aby se k nim potom mohla vyjádřit.

Nyní otevírám rozpravu. Do rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, kolegyně, kolegové. Stojíme před typickým bodem, který obvykle zkonzumuje hodinu až několik hodin našich diskusí. Já jsem přesvědčen, že snad až na malý počet výjimek všichni rozumíme tomu problému, rozumíme jeho ožehavým aspektům. Snad jsme i zajedno s postojem navrhovatele.

On navrhl usnesení, které podle mého soudu je velice kultivované, naprosto jasně říká, co na té situaci není dobré a činí závěr, který je v souladu s ústavou a který jediný v podstatě můžeme navrhovat nebo přijímat. Já jsem se přihlásil jenom proto, nechci opakovat, co zde zaznělo, jinými slovy říkat totéž, že bych vás chtěl vyzvat k tomu, abychom udrželi stavidla své výřečnosti, pokud se nemýlím a jsme víceméně zajedno, pak co nejrychleji přistoupili k rozhodování hlasováním. Děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji panu kolegovi za jeho výzvu. Nyní předávám slovo panu senátorovi Jiřímu Dienstbierovi. Prosím, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Já jsem vždy na vážkách, když se tady navrhuje jakýkoli takový diskusnější bod, zejména po zkušenostech z Poslanecké sněmovny, kde to často zcela blokuje jednání parlamentní komory. V tomto případě si ale myslím, že ta výjimka zde na půdě Senátu je docela odůvodněná, protože vystoupení prezidenta republiky na půdě Rady Evropy se doopravdy týká základních principů zahraniční politiky našeho státu. Chtěl bych se připojit k poděkování nebo k ocenění našeho kolegy, pana senátora Hampla, za jím připravené usnesení, protože to je doopravdy velmi uměřené, nejde nikam zbytečně daleko a postihuje tu základní podstatu věci.

Co se týká těch vyjádření, která byla zmiňována a převážně kriticky hodnocena v médiích, vyjádření prezidenta republiky, ta se týkala toho výroku o fait accompli, tedy o definitivnosti anexe Krymu Ruskem, a toho doporučení, aby v nějakém dialogu Rusko s Ukrajinou, resp. Ukrajina spíše s Ruskem si vyjednala nějaké finanční nebo surovinové kompenzace.

Já bych chtěl zdůraznit, že podle mého názoru anexe Krymu byla doopravdy tím nejbrutálnějším porušením principů mezinárodního práva v evropském prostoru, a to od druhé světové války. Myslím si, že v tomto prostoru se nikdy nestalo, že by někdo násilím zabral území jiného státu a připojil ho ke svému území. S tímto není srovnatelné ani Kosovo, ke kterému já jsem také velmi kritický, ke způsobu, jak problém Kosova řešilo mezinárodní společenství.

Myslím si, že nějaká reakce mezinárodního společenství, ať už EU nebo i samotné ČR, byla zcela nezbytná, že není možné s naší historickou zkušeností akceptovat takovéto zacházení s jiným státem ze strany velmoci. Představa, že velmoc si může učinit, co chce, když se jí zalíbí, tak že si prostě vezme kus území jiného, menšího, slabšího státu, je princip, který my díky naší historické zkušenosti doopravdy nikdy akceptovat nemůžeme. Proto nemůžeme akceptovat ani to, že by anexe Krymu byla fait accompli. Ta reakce, musím říct, že ten projev prezidenta republiky je v řadě směrů, jak jsme zvyklí v jeho případě, dosti manipulativní z hlediska citací a odkazů na jiné zdroje. Protože mezinárodní společenství, resp. ta jeho civilizovaná část byla před těžkou volbou. Nereagovat z důvodů, které jsem uváděl, nebylo možné. Je pravda, že tak, jak prezident Zeman cituje prezidenta Gaucka, kdybychom chtěli tu situaci napravit okamžitě, znamenalo by to tedy zřejmě válku v Evropě. Nicméně, ani prezident Gauck netvrdil, že nemáme reagovat nijak. Německo samozřejmě bylo důležitým hráčem při shodě na postupu vůči Rusku v této věci, stejně tak ve věci východní Ukrajiny.

Ještě k tomu výroku nebo doporučení, aby si Ukrajina vyjednala nějaké kompenzace s Ruskem... Já toto doporučení samo o sobě považuji za nemravné. Ta jeho nemravnost ovšem ještě více vynikne, když se člověk neorientuje pouze podle toho, jak zjednodušeně nebo prostě v tom omezeném čase ta věc byla vyložena v našich médiích, ne že by tam byla zkreslena.

Ale pokud se podíváme v přepisu projevů, otázek a odpovědí na dotaz pana Gončarenka, na který prezident odpovídal, tak dotaz v zásadě zní, co by měla dělat Rada Evropy a mezinárodní společenství, aby přiměla Rusko zastavit represivní politiku a zhoršování lidských práv na Krymu. To znamená, pan Gončarenko směřoval svůj dotaz na zlepšení situace lidských práv.

Ve své odpovědi prezident Zeman zcela ignoroval tuto otázku. Vůbec se nevyjádřil ke stavu lidských práv na Krymu, který je tragický, zejména vůči tatarské komunitě. Ale také samozřejmě vůči těm, kteří tam zastávají proukrajinské postavě. Místo toho Ukrajině doporučil, ať si vyhandluje nějaké prachy nebo suroviny...

Myslím, že to jsou okolnosti, ke kterým nelze mlčet. Senát musí zaujmout nějaké stanovisko. Jak jsem říkal, návrh, který pan kolega Hampl předložil, vystihuje ty nejpodstatnější věci, ale je docela umírněný.

Není tady jenom to vystoupení, ale ještě nějaký kolorit – např. výroky na adresu kameramana ČT, které to samozřejmě posouvají do nějakých dalších souvislostí. Myslím si, že pokud to takto bude pokračovat, že zejména v případě jistého výsledku prezidentské volby nám nakonec nezbude, než se zabývat možnostmi, které jsou naznačeny v čl. 66 naší Ústavy.

Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. Jako další do debaty se přihlásil pan senátor Jiří Růžička. Prosím, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jiří Růžička:  Děkuji, pane místopředsedo. Dobré dopoledne, dámy a pánové. Všechno, co jsme slyšeli od pana senátora Hampla, samozřejmě platí. Platí to, že postoje prezidenta a zahraniční politika České republiky nejsou v souladu. Platí to, že postoje prezidenta členské země Evropské unie a postoje Evropské unie nejsou v souladu. To je ale trošku výš a dál, než jenom zájmy ČR. Platí i to, že naše renomé klesá, jak říká pan senátor Hampl. Nebo lépe řečeno, renomé prezidentů naší země. A neklesá už jenom na západ od naší země. Klesá, bohužel, už i na východ od naší země, což považuji za trošku tristní.

Přestože rozumím tomu, co tady říkal pan senátor Oberfalzer, tak si nemůžu pomoct, a musím říct, že mě osobně uráží postoj prezidenta země, která má zkušenost s anexí, která má zkušenost i s tím, jak země funguje, či lépe řečeno – nefunguje, když v té zemi stojí cizí armády po osmašedesátém roce, a rozhoduje se se zbraněmi za zády...

Všichni také víme, že právě postoj představitelů demokratických zemí - po Mnichovské dohodě - v osmatřicátém roce, kteří přijížděli do svých zemí a konstatovali, že to tak je, slovy prezidenta této země, která pronesl předevčírem, že je to hotová věc, stála na počátku druhé světové války. A také víme, nebo člověk má asi představu, jak by dopadlo referendum, na které se někteří lidé odvolávají, v Karlových Varech v roce 1938.

Prostě a krátce. Musím říct, že prezident vyjadřuje svoje názory, které víc než zájmy ČR a EU, hájí zájmy Ruska. Proti tomu se musíme jasně ohradit. Rozumím tomu, že chceme vyjádřit kultivovaně nesouhlas. Přesto si myslím, že by v usnesení mohla být ještě přidána tři slova. Že nejenom je v rozporu s mezinárodním právem, ale také poškozuje Českou republiku.

Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. S přednostním právem se nyní přihlásil do rozpravy pan senátor Miloš Vystrčil. Nevyužívá svého přednostního práva... Dává přednost svému kolegovi Tomáši Jirsovi. Prosím, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Tomáš Jirsa:  Pane předsedající, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, kdokoliv se zastane prezidenta, tak bude mediálně zneuctěn. Takže dopředu prohlašuji, že souhlasím se všemi předřečníky, že anexe Krymu je nepřijatelná, a nemám na tom co měnit.

Na druhou stranu několik zmínek. Nevím, jestli si je prezident vědom toho mediálního rozruchu a skandálu, který způsobí; pravděpodobně, protože všichni víme, že je provokatér, ano. Nicméně, on se to pokusil zmírnit tím, že v projevu – děkuji tomu, kdo nám ho rozdal, těžko jsem ho hledal na internetu a volal jsem poslancům Parlamentního shromáždění, aby mi řekli, jak to bylo. On tam dvakrát zdůraznil, že je to pouze jeho osobní pohled a že je to pouze jeho osobní návrh. Nic víc. Je samozřejmě otázka, jestli může prezident oddělit svůj osobní pohled od funkce prezidenta...

Hlavní projev byl o sankcích, o kterých řada lidí má pochybnosti. I řada politiků. Západoevropští novináři už publikují, že sankce nás poškozují. Já v nich vidím určité pokrytectví. Protože kdybychom opravdu chtěli Rusko potrestat, tak přece přestaneme kupovat plyn. A Rusko zkrachuje. My jsme se omezili na sýry a víno. Když Američani přijali sankce, které zahrnuly i energetické podniky, tak EU protestuje, protože samozřejmě se staví plynové potrubí do Německa, a Německo zakázalo jaderné elektrárny a zvyšuje odběr ruského plynu. Takže kdybychom chtěli být opravdu tvrdí, tak můžeme, ale nejsme.

Hodně cestuji i díky funkci, kterou jste mi přidělili. Hodně cestuji po světě. Řekněme - co dál s tou věci? Ale musíme ji asi nechat, jak je. Byl jsem se několikrát osobně podívat v Podněstří. Tam je to 25 let zamrzlý konflikt. Nemá řešení. Rusové tam sedí se svými bílými přilbami. Ale Moldávie je 25 let rozpadlá země s nepevnými hranicemi. Nikdo tam neinvestuje. Nejchudší země Evropy. Je to tak, a nedá se s tím nic dělat. Je to devět let, co Saakašvili vletěl s tanky do Podněstří a Abcházie. To vyvolalo válku. Ani Gruzínci to nepřijali. Saakašvili pak prohrál volby. Ale je to zamrzlý konflikt. Rusové se nehnou. Gruzie je rozpadlá země.

Sám nevím, kudy z toho ven. Mnohokrát v řeči prezident zmínil, že se musí jednat, jednat, jednat. I na závěr místopředseda Parlamentního shromáždění, který vedl diskusi, poděkoval. A zdůraznil, cituji, že „pan prezident ve své řeči zdůraznil základní srdeční ideu Rady Evropy, kterou je budování partnerství mezi evropskými národy“.

Můj závěr je, že humbukem, který tomu média přidělují, děláme prezidentovi Zemanovi reklamu.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. Jako další do diskuse se přihlásila paní senátorka Zuzana Baudyšová. Prosím, paní senátorko.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedající, vážené dámy, pánové. Krátce bych vyjádřila mé vidění věcí, co se týká výroku pana prezidenta. Myslím, že to není poprvé, kdy nás trochu překvapil velmi neočekávaným postojem k zahraniční politice, ke Krymu. Velmi těžko se jeho chování vysvětluje, když se nás ptají. Mně, jako senátorky, co tomu říká. Nebo když jsme v zahraničí, tak také nevíme, jak se z toho vykroutit.

Všichni si přejeme, abychom mohli být na našeho prezidenta hrdí. A ne, abychom uhýbali z komunikace o něm. Domnívám se, že to je velice důležité. Je otázka, zda budeme čekat do voleb, nebo zda pan prezident nemá vážné zdravotní potíže...

To je asi všechno, co chci říct. Myslím, že v té situaci nejsem sama. Že jsme ve věku, kdy máme vnoučata, a když se mě moji vnuci a vnučky zeptají, babi, a co se děje s panem prezidentem, jak to s ním je? Vysvětli nám to... Tak se ta odpověď hledá velice těžko.

Jsme, řekla bych, před takovým zásadním stanoviskem. Vím, že to není jednoduché. Ale měli bychom si zachovat tvář a být pravdiví. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, paní senátorko. Další diskutující bude paní 1. místopředsedkyně Miluše Horská. Prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte mi malou poznámku. Dlouhodobě totiž víme, že Hrad a vláda se zásadně rozcházejí v pohledu na klíčové zahraničněpolitické problémy. Děje se to opakovaně. Nedá se to příliš omlouvat ani vysvětlovat v zahraničí, ve světě. Místy to na mě dokonce působí tak, že pan prezident vůbec nereflektuje naše členství v Evropské unii. Ani to, že naše kroky je potřeba koordinovat.

To je vždy problém funkcí, takříkajíc, funkcí solitérních a funkcí kolektivních. Jinými slovy, prezident si může říkat, co chce, aniž by to procházelo jistou oponenturou. To v případě projednávání na vládě, nebo zde, v obou našich komorách Parlamentu, neplatí.

Ovšem, kolegyně, kolegové, někdo by mu tu oponenturu měl dělat. A kdo jiný, než ministerstvo zahraničních věcí. Těší mě sice, že se tentokrát pan ministr Zaorálek ozval, ale je to jistě dáno i tím, že jsme ve volební kampani. Jindy tak nečiní. A tak často se neozývá.

Chci tím tedy říci, že i prezidentovy názory na zahraniční politiku by měly být oponovány, diskutovány v kontextu naší zahraniční politiky. Pokud se to nebude dít, dopadne to s podobnou ostudou, jaká se konala na projednávání Rady Evropy v tomto týdnu.

Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se přihlásil do diskuse pan senátor Václav Hampl. Prosím, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Přihlásil jsem se, protože se chci zúčastnit diskuse, a nemít poslední slovo potom jako navrhovatel (třeba ho budu mít také...).

Především děkuji těm, kteří mi pochválili text navrženého usnesení. Samozřejmě mě to těší, a doufám, že to přispěje k tomu, že se Senát vyjádří k této věci.

Chtěl jsem reagovat na to, co tu zaznělo, zejména – vaším prostřednictví, pane předsedající – co říkal kolega Tomáš Jirsa.

Několik věcí. Ano, prezident v diskusi, a dokonce, pokud si dobře vzpomínám, jednou v té hlavní řeči, tak zdůraznil, že jde o jeho osobní pohled, a je otázka, jestli to lze oddělit. Řekl bych, že nelze. Ukazují to mezinárodní reakce. Reakce zahraničních diplomatů jsou prostě velmi razantní. Je vidět, že hodně šlápl do porcelánu. To, že se předtím řekne, že je to jeho osobní pohled, tak na tom, bohužel, se nemění zhola vůbec nic.

Je to trošku, jako kdyby náš velvyslanec někde promluvil na nějakém veřejném shromáždění, a říkal tam – sice je to můj osobní názor, ale věci jsou přesně opačně, než jak říká česká vláda... To prostě nemůže udělat. Může to udělat u kafe, u skleničky vína, když se baví s jedním člověkem, tak říct, no, já osobně to přece jenom vidím trochu jinak, i když u toho velvyslance i toto bych vnímal, že je to trošku na hraně.

Prezident má také Ústavou předepsáno, co má v zahraniční politice dělat. Hlásat na veřejném zasedání, byť v diskusi, ale na veřejném zasedání, které je nahráváno, přenášeno, překládáno atd., tak hlásání svých názorů, které jsou v rozporu s oficiální zahraniční politikou ČR, tak to k tomu nepatří. Tím pádem není vůbec divu, že se politici a diplomati ostatních zemí ohrazují.

Sankce. To asi všichni víme, že není úplně ideální nástroj. Ale znovu opakuji, aspoň nutnost ukázat Rusku, že aspoň něco jsme schopní společně udělat, je evidentní. Když už jsme nechtěli do té věci jít tanky, což jsem rád, že jsme nechtěli, tak něco se udělat muselo. To, že bychom to mohli ještě krásně pilovat, pojďme to pilovat. Nic proti tomu.

Potřeba jednat. O tom není vůbec pochyb. Pojďme jednat. Ochota Ruska jednat v této věci si myslím, že je poměrně mizivá. Ale rozhodně to není tak, že by na straně EU byla neochota jednat. Ochota je. Jenom to zatím moc nikam nevede. To, že předseda Parlamentního shromáždění prezidentovi zdvořile na závěr poděkoval za diskusi, myslím, že je věc spíše zdvořilostní. A že jako prezident zmínil, že rolí Rady Evropy je budovat partnerství – pochopitelně.

Poslední věc. Média z toho dělají humbuk, a tím vlastně dělají prezidentovi reklamu. No, právě proto si myslím, že je potřeba se k tomu vyjádřit. Já jsem se to dozvěděl z médií. Musím říct, že já reagují na ten mediální humbuk. V momentu, kdy mediální humbuk tady je, tak je potřeba se k tomu nějak postavit. Mimochodem, mediální humbuk není jenom u nás. Je mezinárodní humbuk mezinárodní. Znovu opakuji. Jsou na to četné, poměrně razantní mezinárodní reakce. Takže to opravdu není v tomto smyslu jenom nějaká naše mediální lokální bouře ve sklenici vody.

Děkuji za pozornost. A omlouvám se panu senátoru Oberfalzerovi, že jsem nerespektoval jeho, jinak velmi uvážlivou výzvu.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. Pan senátor Oberfalzer odešel, takže nemá dohled nad průběhem diskuse. S přednostním právem se přihlásil pan předseda Milan Štěch.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, na úvod vystoupení říkám, že usnesení podpořím. Myslím si, že je rozumné a v souladu s našimi předchozími postoji, které jsme vyjádřili také v našem usnesení k anexi v Krymu.

Chci ale využít prostor, abych také řekl, že nepovažuji sankce proti Rusko za naprostou chybu. Ale co mi přijde, opakuji to tady, protože někdy moje osoba je spojována s tím, že jsem proti sankcím... Ne. Já jsem proti pokrytectví, které u sankcí existuje. Pokrytectví vidím v tom, že jsme na určité druhy zboží v rámci EU do Ruska uplatnili embargo. Samozřejmě Rusko udělalo protisankce na komodity, výrobky, které může postrádat, ale kterých máme docela nadbytek; to byly potraviny. Ale co mi právě přijde, že je pokrytectví, je to, že některé země, které mají poměrně velkou ekonomickou sílu, mají silné investory, vesele do Ruska dováží investice. A za tyto investice se tam staví zařízení, které na dlouhou dobu bude znamenat, že Rusko nebude potřebovat naše bývalé dovozy... To funguje. To je osvědčeno. Rusko začíná být v některých komoditách soběstačné. Samozřejmě je to donutilo, aby se třeba více starali o rostlinnou a živočišnou výrobu a zajistili si další trhy. My, i kdyby sankce skončily, se už na trhy nedostaneme. Ale ti silní hráči, investoři v našich západoevropských partnerských zemích, budou desítky let z Ruska dostávat dividendy. A to já považuji za nerovný přístup. Země, které jsou bohatý, tak v dlouhodobém horizontu na tom neprodělají, spíše vydělají. A země našeho typu, které potřebují mít obrat v obchodě, protože na dlouhodobé investice, které by nám zajišťovaly přísun dividend do naší země, tak prostě nemáme. Jsme ti, kteří taháme za kratší konec. To mi na tom vadí. Proto jsem o tom mluvil i před paní kancléřkou Merkelovou. Ta to uzavřela tím, že je to taky bolí. Zemědělce to taky bolí. Ale k tomu, že oni budou mít dlouhodobě dividendy, a my v Česku ne, tak k tomu se nevyjádřila.

A dovolte mi ještě asi dvě poznámky.

Po nástupu této vlády vzhledem k tomu, že se vědělo, že pan prezident zaujímá svoje často řekl bych provokativní nebo nečekaná stanoviska, dříve nečekaná, pak už později očekávaná, ale provokativní. A protože byla očekávaná, zavedl se systém koordinace ústavních činitelů k zahraničně bezpečnostní politice. Mohu říci, že na těchto poradách se podařilo některé věci sladit, aby zejména Hrad a vláda nepůsobily řekl bych rozdílným způsobem navenek.

Dovolím si říci, že po aféře kolem čínské návštěvy a čínského prohlášení, se tyto akce prakticky přestaly konat, protože Hrad tyto koordinační porady nesvolává a myslím si, že to má svoje důsledky, protože, znovu opakuji, se tam předtím podařilo několikráte výroky, které mohly zaznít, zastavit nebo se nestaly.

V této souvislosti bych chtěl říci, že naprosto uznávám, že určujícím subjektem v zahraniční politice je vláda a hlavním, kdo provádí tyto činnosti, je ministerstvo zahraničních věcí. Je to v pořádku. A chtěl bych to použít i do vlastních řad. Setkal jsem se už s tím, že někteří z nás, když vyjíždějí na zahraniční cesty, jakoby se chtěli od oficiálních postojů vlády a ministerstva zahraničních věcí oddělit. Já jsem se vždycky snažil, i když tady byla vláda, kterou tvořily subjekty jiné a sociální demokracie v té době byla v opozici a já už jsem byl předsedou nebo místopředsedou Senátu, respektovat vládní zahraniční politiku. Ne všechno mi úplně sedělo. Měl jsem možnost, že jsem nemusel na cestu jet, když jsem tam to riziko cítil, anebo jsem mohl říci, že se k té věci nebudu vyjadřovat.

Myslím si, že právo říci odlišný názor od oficiální politiky vlády a ministerstva zahraničních věcí máme tehdy, když se tady Senát usnese jinak, dokonce si myslím, že představitel Senátu musí říkat to, na čem se Senát usnesl. Ale stává se, že se někdy chceme i oddělit. A chtěl bych říct, abychom oprávněně nejenom kritizovali prezidenta, ale abychom si i my na to dávali pozor, a když vyjíždíme ven, tak si to rozmysleli. Když jedeme do těžkého regionu, složitého, kde jsou napjaté bilaterální vztahy nebo jsou tam jaksi globálně tyto země velmi problematické, je třeba si tyto věci uvědomovat, že když tam jedu, tak bych tam měl držet stanovisko vlády a ministerstva zahraničních věcí, a pokud je v té věci usnesení Senátu, tak Senátu. Ale za poslední léta jsme prakticky, až na výjimky vždycky tato usnesení měli shodná.

O to bych chtěl poprosit. Jinak toto usnesení podpořím. A hodně se přimlouvám za to, abychom ho nerozšiřovali a nepředělávali. Pokud by se rozšiřovalo, už bych asi pro to ruku zvednout nemohl.

Moc bych prosil, a myslím si, že pan předseda výboru pro záležitosti Evropské unie Hampl citlivě a věcně vyjádřil možné stanovisko do návrhu usnesení dát. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane předsedo. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Václav Homolka. Prosím, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Homolka:  Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Když jsem se díval na tabuli ještě před chvílí, byl jsem tam pod kolegou Hamplem a uvědomil jsem si, že tam jsou vlastně dva Václavové pod sebou, a že vlastně i tady před prezidentem byli dva Václavové a také s nimi byly různé nechci říci problémy, ale také jsme se dívali na jejich chování s nějakým kritickým pohledem. Ale tam si myslím, že jsme vždycky zachovali takový nějaký odstup a jako Senát jsme byli pojistkou a počkali jsme si, až k tomu byla taková vyjádření a co by se dalo zhodnotit a trošku zobecnit.

Myslím si, že jde o obdobný případ, jako jsme včera řešili. By to takový rychlý postup Senátu při zařazení problematiky lithia, kdy některé politické strany nebo spíše jejich vlivní představitelé měli připravené usnesení proti ANO a KSČM. Naštěstí někteří senátoři a senátorky se tématu věnovali do hloubky bez ohledu na volby a na stranickou příslušnost, za to tedy bych jim chtěl ještě takhle poděkovat. A tak vlastně vyplavala na povrch podstata věci. A ta byla v tom, jak vláda, potažmo stát, hospodaří nebo spíše nehospodaří se surovinami státu, jeho občanů. Ale občanům, my Senát, jsme nakonec vzkázali, že ti, co prosazují, aby naše nerostné bohatství sloužilo potřebám našich lidí, jdou proti zájmům České republiky.

Ve volební kampani si to občané určitě vyhodnotí, takže tady nevím jestli usnesení úplně vyhovuje těm, kteří si to připravili. Já si myslím, že to ještě bude mít svoji nějakou dohru. Podle mne takové doporučení od Senátu spíše sníží důvěru u veřejnosti. Já jsem tady dlouho a vždycky při takovémto řešení věcí hned bylo vidět, že občané se na nás dívají trošku jakoby jinak, že naše role je jinde a my suplujeme v mnohém spíše Poslaneckou sněmovnu nebo já nevím co. Proto také včera jsem navrhoval, abychom to lithium neprobírali a počkali až to proběhne cestou standardní Poslaneckou sněmovnou a my potom jako nějaká pojistka, ne nějaká, ale pojistka systému, který tady máme, ústavní pojistka, tak pak třeba můžeme jednat. Ale to neprošlo, sice poměrně těsně, ale neprošlo. Chci tím jenom říci, aby Senát byl zdrženlivější, abychom si všechno promýšleli, než takhle narychlo pak něco řešit a házet tady různé myšlenky a neumíme to potom dobře vyhodnotit. Role Senátu, té ústavní pojistky tady je.

A zrovna tak, tím jsem chtěl navodit včerejší případ do dneška, vyrobit stanovisko Senátu k tomu, že co zrovna řekne prezident republiky a zdůrazňovat, že to je jeho osobní názor, je si vědom toho, že mezinárodní politika vychází od vlády, ale řekl prostě svůj názor. Je to prezident zvolený přímo občany. Na to my jsme si zatím nezvykli, protože jsme to nechtěli, ale dobře, občané si to přáli, takže tak to je, tak on také mluví i za občany, on mluví jakoby za většinu občanů. My jsme nevyčkali na žádné větší reakce, i když některé byly. Ale možná jsme si mohli také poslechnout, co tomu říkají občané. A to vám mohu říct. Říkají to možná mně nebo já nevím, jestli vám také, ale slova prezidenta oni berou jako nějaké možné řešení vztahu Rusko – Ukrajina mírovou cestou. Prostě mírovou cestou, a to si myslím, že to je hlavní. Jestli chceme to nějak jinak, no, tak to chápu, někdo třeba má zájem na konfrontaci s Ruskem, ale nám, České republice, to myslím nic nepřináší. A nepřináší nám to nic ani v oblasti sankcí ekonomických, to tady bylo řečeno. Mluvil o tom i pan předseda. Oslovil mě docela projev kolegy Jirsy, ano, je zde. Chtěl jsem se mu též podívat do očí, ale moc se k tomu nehlásí, takže chápu, sedíme úplně úhlopříčně, tomu rozumím. Ale přece jenom bychom se měli vnímat jako Senát, jako celek a ten má nějakou roli.

Nám to nic nepřineslo, nepřináší, naopak na tom vydělávají jiní, kteří se bijí v prsa. O tom také trošku hovořil pan předseda. Já se jenom ptám, co by nám přineslo válečné řešení. To chceme, nebo jsme proti tomu? Až jednou se zase budeme vracet tady k této situaci, tak třeba bude před válkou...

Nechci tím strašit, ale můj názor je takový, že jsme to neměli zase projednávat, nějak to pitvat a spíš se obracet na občany. Nevím, kdo by šel bojovat do války, já určitě ne, a věřím tomu, že občané by se do toho nehrnuli, že tady nějaká láska k NATO určitě neexistuje.

Ale to jsem se teď rozpovídal, to už bylo možná nadmíru, to jsem ani nechtěl říct, a už možná jsem i zbaven vojenské služby. Ale určitě budu prosazovat, aby vojenská služba zase přišla, aspoň na půl roku, na pořad. Ale to už je zase o něčem jiném. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji panu senátorovi. Jako další do rozpravy se přihlásil pan senátor Petr Holeček. Prosím, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Petr Holeček:  Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, děkuji za slovo. Přicházím sem s možná trošku jiným názorem. Když jsem se rozhodoval, že vystoupím, měl jsem v hlavě daleko údernější a prudší slova, než vám nyní asi řeknu, protože tím, že přede mnou vystupovali kolegyně a kolegové, kteří hovořili velmi rozumně, kteří problém, který my vidíme, rozebrali dopodrobna a našli v tom i určité věci, které jsem v tom já nehledal a ani nenašel. Proto můj projev bude kratší a bude asi méně výraznější, než jsem si připravoval nebo který jsem tady chtěl říct.

Naváži jenom, což se mi hodí, na slova mého předchůdce, protože já naopak od svých známých přátel, kamarádů a občanů vím, že oni očekávají, jak se k tomu ústavní činitelé postaví, jestli budou mlčet anebo jestli řeknou, ano, je to dobře nebo špatně. A to je právě úloha Senátu, a to je úloha instituce, která by měla na celou věc pohlížet nejenom s nadhledem, ale vyjádřit se k tomu. A jsem moc rád, že pan kolega Hampl tady předložil návrh usnesení, který já podepíši a se kterým souhlasím.

Víte, historie České republiky, Československa a českého státu byla vždycky založena na nějakém ublížení, a lidé, kteří u nás žili, ať už to bylo v roce 1938, ať už to bylo v roce 1948, v roce 1968, tak vždycky věděli, že se jim nespravedlnost stala, ale na druhou stranu věděli, že někde za hranicemi, někde v jiné zemi jsou lidé, kteří jim fandí, kteří jim pomohou a kteří tuto nespravedlnost odsuzují. A myslím si, že to byl vždycky takový základ, který nás trošku držel nad vodou, protože jsme věděli, že pomoc, ať už bude vojenská, přijde. A to si nemyslím, že bychom kvůli tomu šli do války, já jsem také nebyl aktivní voják, ale asi si nemyslím, že to je to podstatné. Ale oni věděli nebo my jsme věděli, že to tak je.

Bohužel si myslím, že řeč pana prezidenta právě spoustu lidí na Ukrajině těchto iluzí zbavila. Sám mám několik známých na Ukrajině a myslím si, že jim budu těžko vysvětlovat, že prezident České republiky, i když přímo zvolený, nehovořil jako prezident České republiky, ale že mluvil jako Zeman Miloš. To jim nevysvětlím, a také jim to vysvětlovat nebudu, protože ono to tak samozřejmě nebylo.

To je jenom tak trošku, co jsem vám chtěl říct, že musíme za tím vidět také něco jiného, něco morálního, a takový ten kredit České republiky, protože jsme bráni jako země demokratická, jako země, která právě přes svou historickou zkušenost a minulost by měla takováto slova odsuzovat, a samozřejmě hlavně činy, které k okupaci – a je to okupace – Krymu vedly. Děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. A jako poslední řečník v této rozpravě, věřím, vystoupí pan senátor Tomáš Jirsa.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Tomáš Jirsa:  Pane předsedající, pět krátkých poznámek. Dovolte mi řečnickou otázku: Může si předseda Senátu České republiky, s jehož projevem jsem souhlasil, dovolit ve své veřejné řeči pochybovat o účinnosti sankcí, dokonce pochybovat o tom nebo zmínit to, že někteří investoři z velkých zemí tyto sankce de facto obcházejí, což je samozřejmě proti linii Evropské unie? Myslím si, že může. Jsme v situaci – ale je to podobné jako u pana prezidenta – kdy Rusové Krym neopustí, to víme. NATO, tedy my, do války nepůjdeme, protože Ukrajina není členský stát. A vzniká tak na desetiletí zamrzlý konflikt, který bude dál devastovat už tak zdevastovanou Ukrajinu,

Nebylo to tématem této schůze, ale nezazněl tady, kromě prezidentova, který říkáme, že je špatný, žádný návrh, kudy z toho ven. Někdy bychom se třeba o tom mohli bavit.

Umíte si představit mediální humbuk, kdyby už některý bývalý český premiér byl jmenován do dozorčí rady Rosněftu? To by se prostě média zbláznila. Je to takhle.

A poslední věc. Mám ještě pět let do voleb a tak moji voliči zapomenou, že mě chválil kolega z komunistické strany, děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  A zatím jako poslední se přihlásil pan senátor Jan Veleba. Prosím, pane senátore. Jinak věřím, že svá individuální stanoviska vyjádříte co nejdříve hlasováním.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Chci jenom velmi podpořit vystoupení mého kolegy ze senátního klubu pana Homolky. Mohl bych vaším prostřednictvím, pane předsedající, samozřejmě komentovat další, třeba poslední vystoupení, rovněž rozumné. Hlavně chci podpořit vystoupení pana Homolky. Je to názor můj, je to zřejmě názor většiny našeho klubu. A já sám dnes nebo během půl hodiny vydám do ČTK nějaké své stanovisko. Včera jsem je neumělým způsobem řekl v Českém rozhlase, kde jsme byli v improvizovaném studiu, ve zdejším rozhlasovém studiu Senátu, kde ani nemůžete pořádně číst materiál, je tam polotma, a bylo to hrozně narychlo. Zraje ve mně myšlenka, kterou vydám.

Sám jsem přesvědčen o tom, a to je poslední věta, aby se stávalo pravidlem, že horní komora Parlamentu České republiky, Senát, který řídí druhý nejvyšší ústavní činitel, kdy máme takový mandát, jaký máme, nechceme to samozřejmě slyšet, mně to je také nepříjemné, když mi to říkají. Když se pravidelně zařazují body směrem k nejvyššímu ústavnímu činiteli, tak mně osobně to připadá, že náš politický systém by se měl, počínaje Ústavou, nějak upravit, v návaznosti na přímou volbu hlavy státu. Jak, to je k diskusi. Já osobně své stanovisko vyjádřím během dneška písemně. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. A protože se už nikdo do rozpravy nehlásí, rozpravu končím. (Hlásí se jeden senátor z pléna do diskuse.) Pane kolego, ale nejste přihlášen, je mi líto, rozpravu jsem ukončil.

Přeje si vystoupit k právě proběhlé rozpravě pan senátor Václav Hampl? Přeje si vystoupit.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Jenom velmi stručně. Děkuji za rozpravu a cítím potřebu reagovat na jednu jedinou věc. Už nyní z debaty, a což tímto usnesením není samozřejmě nijak podporováno – válečné řešení.

Chci všechny uklidnit. To, co tady zaznělo, trochu znělo, jako kdyby prezident oponoval vládnímu postoji, který je v té věci proválečný. Naopak. Ten postoj EU a ČR má za cíl zamezit válečnému konfliktu. Děkuji. Jinak vás ještě jednou prosím o podporu toho usnesení.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. A nyní uděluji slovo zpravodaji, paní senátorce Elišce Wagnerové, aby se vyjádřila k proběhlé rozpravě. Prosím, paní senátorko. A prosil bych o klid.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající. V této věci předkladatel zahájil, zdůvodnil ten návrh svého usnesení a pak v závěru ještě vystoupil, kde tedy se vyjádřil závěrečně. V diskusi vystoupilo 11 senátorů, přičemž jeden z nich vystoupil dvakrát, čili bylo tady celkem 12 vystoupení. Jeden senátor, a sice byl to senátor Růžička, navrhl doplnění usnesení, a sice na konci bodu 1 ještě přičinit dodatek, který zní: „a poškozuje zájmy ČR“. Toť vše.

Takže bychom měli hlasovat asi nejprve o tom dodatku a posléze tedy případně pak o celém usnesení.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře, myslím také. Takže budeme hlasovat tak, jak navrhla paní zpravodajka, senátorka Eliška Wagnerová. Já dám znělku a jenom po znělce potom vás všechny odhlásím a přihlásím.

Vážení kolegové, ještě než budeme hlasovat, upozorňuji, že jsem vás všechny odhlásil, takže vysuňte a zasuňte své kartičky, tak, aby vám svítilo modré světlo. Budeme hlasovat tak, jak řekla paní senátorka Eliška Wagnerová. Nejdříve o návrhu pana senátora Jiřího Růžičky, o doplnění třech slov do předloženého usnesení. Pan navrhovatel by se mohl k tomu vyjádřit?

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Já věcně s tím samozřejmě souhlasím, ale vzhledem k tomu, že to bylo avizováno, že by potom to celé usnesení bylo pro někoho problematičtější, tak zastávám k tomu stanovisko neutrální.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, slyšeli jsme slovo předkladatele. Zahajuji hlasování. Aktuálně přítomno je 49, aktuální kvórum 25. Kdo souhlasí s návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 50 se z 49 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 25 pro vyslovilo 11, proti bylo 10. Návrh nebyl přijat.

Nyní budeme hlasovat o prohlášení jako celku, tak jak jej předložil pan předkladatel, senátor Václav Hampl. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 51 se z 47 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro vyslovilo 38, proti bylo 3. Návrh byl přijat. A my se nyní vystřídáme u pultíku řídícího. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  My jsme se vystřídali v řízení. Následujícím bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Vladimíra Plačka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve znění pozdějších zákonů

Tisk č. 190

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede zástupce navrhovatelů, senátor Vladimír Plaček, který má nyní slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Vzhledem k polední hodině se omezím co možná nejstručnější výklad k senátnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon o evidenci tržeb.

I v důvodové zprávě v rámci tohoto návrhu je poměrně přesně zdůvodněno, proč tento návrh skupina senátorek a senátorů podává. Jedná se o nápravu určité nerovnosti v záležitosti elektronické evidence tržeb, která už tady byla také zmiňovaná, a to z pohledu zařízení sociálních služeb a zdravotnických zařízení. V § 12 odst. 1 stávajícího zákona již v tuto chvíli jsou z povinnosti evidence tržeb vyjmuty příspěvkové organizace. Značná část těch příspěvkových organizací působí právě v sociálních službách a ve zdravotnictví. Ovšem, jsou i organizace jiné formy, které zabezpečují tutéž formu...

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Milé kolegyně, vážení kolegové, hlavně kolegové, pokud máte nějaké diskuse, tak je veďte mimo sál a nerušte, prosím, pana předkladatele. Ještě jednou vás prosím, abyste, pokud vedete nějaké diskuse, abyste je vedli mimo sál.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Vladimír Plaček:  Já to zestručním ještě víc... Čili zabezpečují stejnou službu a nejsou příspěvkové organizace a měly by tržby, by které jsou v hotovosti, podle zákona od 1. března 2018 evidovat. Co se týká objemu těchto plateb v hotovosti, jsem bytostně přesvědčen o tom, že jsou v malých částkách, dle mého se jedná o tisíce, maximálně desetitisíce za rok. K tomuto závěru docházím právě z toho, že vím, jaká je praxe například v ambulantních zdravotnických zařízeních, kterých by se to mělo týkat, např. praktických lékařů, kde za pár korun, 200 – 300 korun, přichází pacient, který žádá o potvrzení například na řidičský průkaz, na zbrojní průkaz, na potvrzení na letní dětský tábor apod. Čili když to nakonec sečteme, tak je zcela zřejmé, že to jsou minimální částky. Je třeba říci, že tato situace má i jiné řešení, a schválně říkám řešení, nikoliv obcházení zákona, a to v tom smyslu, že se lékař především nestátního zdravotnického zařízení dohodne s pacientem, aby neproběhla úhrada hotovostní, ale aby to byla úhrada bezhotovostní, aby tu příslušnou částku složili na číslo účtu toho zdravotnického zařízení, třeba na poště nebo převodem z účtu toho pacienta na účet zdravotnického zařízení. Čili je to řešení. Takovýmto způsobem jsem přesvědčen, že by asi zřejmě jednala většina těch zdravotnických zařízení, aby opravdu ty tržby evidovat nemusela. Evidence se týká pouze hotovostních tržeb. Je to samozřejmě řešení časově náročnější a je to diskomfortní především pro toho pacienta, protože bude muset udělat pár kroků navíc.

Z tohoto důvodu si myslím, že tento návrh je na místě. Možná ještě jedna zmínka, proč tedy z tohoto návrhu jsou vyjímány některé odbornosti, jsou to odbornosti především stomatologické, reprodukční medicína a lékárenská zařízení. Takže jenom krátké vysvětlení. Především v těch stomatologických odbornostech jsou opravdu ty platby v hotovosti větší, i když pořád platí to, že i tady to lze řešit tou bezhotovostní platbou. A lékárenská zařízení, ta už v tuto chvíli tržby evidují. Takže bych neviděl v tomto zase krok, který by šel zpět, když už opravdu evidenci tržeb mají. Obdoba těch stomatologických odborností je reprodukční medicína, kde ty doplatky těch pacientek jsou opravdu v řádu desetitisíců, a ten obrat, i když předpokládám, že většina stejně jde zase bezhotovostně, tak ten obrat tam může být větší.

Takže naprostá většina těch zařízení sociálních služeb a zdravotnických zařízení má příjmy bezhotovostně, především od zdravotních pojišťoven. Toto vidíme jako marginální záležitost, proto předkládáme tento návrh. S prosbou pro vás, aby se mohl projednat ve výborech a následně potom v druhém čtení zase v Senátu. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. A prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Pavla Štohla. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Pavel Štohl:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já samozřejmě podporuji, aby to prošlo do druhého čtení, ale dovolte mi pár čísel. Koho se obecně zákon o EET týká? Máme v ČR 980 tisíc aktivních, samostatně výdělečných osob, plus 440 tisíc právnických osob, což je zhruba 1 400 tisíc podnikatelských subjektů. V prvních dvou vlnách, které už platí, se to dotklo zhruba 11 procent, což máme asi 154 tisíc nebo 155 tisíc subjektů. Další dvě vlny, to znamená třetí vlna, bude 1. března 2018. A poslední, čtvrtá vlna 1. 6. 2018. Pokud si to spočteme, tak se to bude týkat 1 250 tisíc podnikatelů. Pokud bychom měli udělat nějaký pozměňovací návrh, tak já vidím hlavně problém časový. Říkáme, že ta třetí vlna bude platit 1. března. Já mám pochybnosti, pokud to nestihneme do 1. března, ty různé samostatně výdělečné osoby tam spadnou, ať to budou praktičtí lékaři apod., už bude poměrně složité udělat nějakou zase výjimku, pozměňovací návrh apod. Takže já určitě vítám, abychom o tom jednali, aby to šlo do druhého čtení. Ale je otázka, nakolik jsme opravdu schopni to časově zvládnout. Takže to je moje stanovisko. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, také děkuji, pane zpravodaji. A prosím, abyste také zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jiří Oberfalzer:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já mám veliké porozumění pro každého, koho nesmyslně obtěžuje elektronická evidence tržeb, zejména v systému online přenosu. Je ovšem spousta subjektů, které mají velice malý obrat, mají podmínky „polní“, takže je pro ně velice nevýhodné se touto technologií zatěžovat. Řekl bych nejdříve takovou obecnou poznámku nad tím. Za ta poslední léta jsme prosadili, teď myslím obecně, často bez mé účasti, některé zákony, které ve své paušálnosti zacházely opravdu do nesmyslných extrémů. Prosadili jsme je proto, že to byla prostě programová vůle, protože jsme přesvědčovali občany o tom, že to spasí naši ekonomiku a že to odstraní, nevím jaké podvodníky. Ale připomíná mi to jedno heslo, které znám z 50. let, když se kácí les, létají třísky okolo, podobným přístupem se dělaly zákony paušálně pro všechny, bez důkladné znalosti jednotlivých konkrétních resortů, jaké potíže jim to přinese, bez důkladné debaty s podnikatelskými kruhy, které by se k tomu mohly vyjádřit a upozornit na určitá specifika, která je obvykle dobré vzít v úvahu. Ne, prosadili jsme to silou buldozeru, parního válce, aby dílo bylo hotovo a mohli jsme postavit pomník naší záchraně společnosti a ekonomiky.

Nicméně, pak přichází vždycky tato fáze, že začínáme v praxi objevovat, co všechno vlastně úplně do toho nezapadá. Život je pestrý, situace jsou rozmanité. Objevujeme, že například prodejce na trhu s tím má obtíže, že jsou malé provozovny, kde ty obraty nestojí za tu administrativu a že se těm podnikatelům nevyplatí investovat do té technologie, protože si na to nevydělají apod. Nyní zjišťujeme, já tomu rozumím a chápu to, že ordinace praktického lékaře kvůli několika poplatkům za určité úkony, které jsou opravdu ve výši 100 – 200 korun, si musí zřizovat tato zařízení a evidovat tržby, obstarávat unikátní kódy na ty platby apod. Připomínám nedávno zde projednávanou třetí verzi centrálního úložiště smluv, registru smluv, ke které Senát přijal řadu rozumných pozměňovacích návrh, se kterými byl vykázán ve sněmovně. Sněmovna poslala jinou verzi. Týkala se Budvaru. Senát k tomu opět i ještě o něco střídmější postoj než poprvé. A zase byl vykázán. A přišla třetí verze, která nakonec přece jenom vzala v úvahu některé naše postoje. Vzpomeňme, že při druhém projednávání zde byl pan ministr zdravotnictví, který nás prosil, abychom do toho vládního návrhu o centrálním registru smluv přijali pozměňováky, které měly umožnit, aby nemocnice fungovaly, aby nemocnice byly schopny obstarávat určité léčebné prostředky, třeba i o víkendu nebo při pohotovostních službách, protože nemohly dopředu vědět, jakou smlouvu mají uzavřít na nákup toho či onoho zařízení nebo nákup toho či onoho preparátu. Jedná se o tak drahé věci, které nemocnice neskladují, protože si v nich nemohou nechat vázat peníze.

Takže jak vlastně ty zákony přijímáme? Jak je možné, že ta debata, která je spojena s přípravou, a teď já nemyslím ve sněmovně nebo v Senátu, ale už vůbec jako ve vládě, jak je možné, že ta debata neodhalí tyto problémy? Jak je možné, že ten který resort se nedotáže svých organizací a nezjistí, že tady by to nějak skřípalo, tady bychom narazili? Čili my postupujeme úplně opačným způsobem, my prostě něco paušálně schválíme, protože to je to absolutní dobro, pak začnou létat ty třísky okolo, a protože přece jenom nejsme komunisti, tak bereme ohled na to, že někoho občas zraní, a doděláváme ty zákony dodatečně. Vždyť je to naruby! To má přece probíhat v té meziresortní fázi přípravy legislativních návrhů.

Já nemám nic proti té úpravě, pane kolego, ale mě toto rozčiluje. Dneska jsme vykázali odsud novelu zákona o Hospodářské komoře a dalších asociacích, protože to, je potřeba přiznat, byl zpackaný návrh. Ale proč vůbec vznikl? Protože tímto způsobem vzniká takový chaos v té legislativě, že se v něm opravdu nedá vyznat. A byl to akt obrany, sebeobrany těch subjektů, které se mají řídit zákony, ve kterých se už ale opravdu nedá vyznat. Na každé schůzi něco upravujeme, přiopravujeme, přičesáváme. Dámy, když se na vás dívám zrovna, tak když jdete ke kadeřníkovi, tak chcete odejít s hotovým účesem, že jo? Nechcete si nejdřív umýt vlasy a za týden přijít na barvení, já ani nevím, jak ten postup probíhá. Nakonec je ondulovat či co. Vždyť to není fér vůči těm subjektům, které se mají zákony řídit, abychom jim to dělali takhle po fázích. Tak tady jsem si prostě dovolil trošku zaplakat nad falešným hrobem. Ale nevím, ještě nevím, co udělám, ale sympatizuji s každým, koho nesmyslně, odpusťte mi to slovo, buzeruje systém, který má spasit svět.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, další do obecné rozpravy je přihlášena paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní kolegyně.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já podporuji návrh kolegy Vládi Plačka. Já si myslím, že to je zase další administrativní zátěž lékařů. V podstatě se musím ostře ohradit proti výrokům pana ministra, který říká, že lékařů je hodně a je to dáno tím, že jsou nakumulováni na jednom místě, na druhém chybí, což je nesmysl. Kdyby se podíval na portfolio věkové, tak zjistí, že to je úplná katastrofa. A teď ještě tyto doktory zatížíme EET, ePreskripcí a dalšími věcmi. Já vím, že to je o prsa, ale myslím si, že bychom měli podpořit do druhého čtení. Snad se zadaří smysluplně zastavit EET pro doktory, tak jak to kolega navrhoval. Musím říct, že to, co mi vadí silně, je to, už tady o tom mluvil kolega Jirka Dienstbier, že vládní návrhy zákona, já jsem to řekla i panu ministrovi Ludvíkovi, že to, co je vládní návrh, s tím většinou nemám vůbec žádný problém, nebo mám, ale malý. A pak přijde ten návrh do sněmovny a tam ta kreativita je obrovská. A vlastně navalí se na to kvanta těch návrhů, které vypadají dost špatně. A my se je snažíme opravit. Ale když je opravíme, tak potom oni to přehlasují i s titulky. Proto jsem říkala, že by bylo dobré pravomoci Senátu posílit v tom, že by ta dolní sněmovna pak už nemohla odsouhlasit ten špatný návrh, tak jak my to tady opravíme, protože pak ty zákony vypadají, jak vypadají. Jsou tady novely novel a už se v tom vůbec nikdo nevyzná. Takže jenom chci říct, že podporuji návrh zákona pana kolegy Plačka. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, paní senátorko. Vidím, že se nikdo do obecné rozpravy nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Ptám se pana senátora Plačka jako zástupce navrhovatelů, zda se chce vyjádřit k rozpravě? Nechce. Prosím pana zpravodaje, aby nám řekl, komu to budeme přidělovat.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Pavel Štohl:  V rozpravě vystoupili dva senátoři, v podstatě oba dva souhlasili s tím postoupením do druhého kola. Předpokládám, že zpravodajem bude VHZD.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, je to tak. Takže vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování, ani jsme jej nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru k projednání. Organizační výbor, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl VHZD. Ptám se, zda má někdo ještě jiný či další návrh? Nikoho takového nevidím, takže si vás dovolím sezvat.

V sále je aktuálně přítomno 47 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 24. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 52, registrováno 47, pro 38, proti nikdo. Tento návrh byl přijat. Já děkuji navrhovateli a zároveň děkuji i zpravodaji. A končím projednávání.

Dalším bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Vladimíra Plačka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 70/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších zákonů

Tisk č. 191

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede zástupce navrhovatelů, pan senátor Vladimír Plaček, který má právě teď slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji opět za slovo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, předně chci nejprve za pacienty, především za pacienty poděkovat, že jsme propustili projednávání předchozího návrhu zákona k dalšímu projednání. Nicméně, ten předchozí tisk byl takovým zahřívacím kolem k tomu, co se bude dít asi zřejmě v tuto chvíli. Jak již bylo řečeno, další senátní návrh zákona se týká zákona o léčivech, který podpořili další senátorky a senátoři. A tím zásadním bodem je návrh změny, té všeobecné povinnosti, pro všechna zdravotnická zařízení vydávat elektronické recepty, resp. všechny recepty pouze v elektronické podobě k 1. lednu 2018. O té historii, kdy se dospělo k tomuto datu, asi nemá smysl hovořit. Ale důležitý je ten návrh, který tento senátní návrh říká, a to v tom smyslu, že toto datum nechť je odloženo k 1. lednu 2020. Je nám předkladatelům samozřejmě zcela zřejmé, že elektronizaci rozhodně nezastavíme, ani nechceme, a musím říci, že když jsem byl kontaktován mnohými jednotlivci, ale především organizacemi, tak v žádném případě nikdy nikdo nerozporoval to, že bychom neměli v elektronizaci ve zdravotnictví jakýmkoli způsobem pokračovat. Ovšem, ten největší problém je v tom, že systém na tak razantní změnu v tuto chvíli prostě, zdravotní systém, není připraven. Elektronický recept není žádná novinka. Ta už tady funguje od roku 2007. Troufám si říct, že ta zdravotnická zařízení, kterým vydávání receptů v elektronické podobě vyhovovalo, tak už tento systém dávno provozuje. Nicméně, v tom obrovském množství milionu receptů, tuším, že jich bylo nějakých 140 milionů za rok, ty elektronické recepty v tuto chvíli představují pouze 7 % z nich. Když si tedy představíme, že za 2,5 měsíce by se mělo přidat těch elektronických receptů min. do výše 90 %, při znalosti těch problémů, se kterými jsme se potkávali za celou tu dobu, co jsme připravovali se na toto vystoupení, tak jsem bytostně přesvědčen o tom, že je tady obrovské riziko, že po 1. lednu 2018 pacienti se nebudou moci dostat opravdu ke svým lékům, které bezprostředně a nutně k životu potřebují.

De facto lze říci, že k té problematice elektronického receptu k 1. 1. 2018 se vyjadřovaly dvě velké skupiny poskytovatelů zdravotních služeb. Jedna z nich byli lékárníci. Je to docela s podivem, protože by si člověk řekl, že lékárny jsou vybaveny už v tuto chvíli perfektně přístrojově, veškerými možnostmi, které by potřebovaly jenom k tomu, aby ten nával zvládly. Ovšem, není tomu tak. Ne všechny, některé ano, některé nikoli. Je třeba říci, že mě opravdu zkontaktovaly snad všechny skupiny lékárníků. Všichni mluvili totéž. Že ten systém prostě připraven není. Těch problémů, které přináší i normálně běžný život, je celá řada. Za dva měsíce se opravdu nevyřeší. Už sama manipulace s elektronickým receptem je časově náročnější, to je třeba si taky říct, je třeba připravit pacienty na to, že v lékárnách budou čekat déle, než jim bude léčivý přípravek vydán. Ale to se dá samozřejmě zvládnout. To se dá nějakou změnou organizace práce zvládnout, aby to tak dlouho netrvalo. Nicméně, co je velice zajímavé, běžně se to děje, v tuto chvíli, když přijde pacient a má na receptu tři balení určitého léčivého přípravku, lékárna má pouze jeden, tak to je obrovský problém pro elektronický recept a pro centrální úložiště elektronických receptů. To prakticky nejde. To je prakticky neřešitelné. Běžný poznatek nebo běžné vyjádření lékaře nezaměňovat léčivý přípravek je obrovský problém pro centrální úložiště elektronických receptů.

Ten léčivý přípravek prakticky nejde vydat, resp. vydat jde, ale lékárna ho nevyúčtuje, protože to centrální evidence elektronických receptů nezpracuje. To nemluvíme o jakýchkoliv výpadcích v celé té trase, v lékárně samotné, výpadek internetu, výpadek elektrické energie. To by asi zřejmě každá lékárna měla mít záložní zdroj elektrické energie, protože jinak nevydá recept nebo lék na recept. Asi perfektně fungující vysokorychlostní internet, který taktéž všude není běžnou záležitostí. A také čtečky, kdy na těch elektronických receptech můžou být čárový kód, ale také QR kód. A to je další obrovský problém. V lékárnách nesmí, resp. nemohou opravit vadný elektronický recept. Čili jakákoliv chyba na něm, třeba v rodném čísle, směřuje toho pacienta zpátky k lékaři. Samozřejmě, toto je řešitelné, je třeba si na to dát pozor. Nicméně, těch problémů já mám asi čtyři A4. Abych nehovořil jenom negativně, tak ti lékárníci zkusili jednu záležitost sami. Lékárník tady blízký ve Strančicích se domluvil s panem doktorem Kalábkem, který tam je praktickým lékařem, vyzkoušeli to, co mělo být vyzkoušeno jako pilotní projekt, a vyzkoušeno nebylo. Udělali v malém takový malý pilotní projekt, jak by to všechno vypadalo, ve chvíli, kdy lékař bude vydávat pouze elektronické recepty a pacienti budou chodit do té lékárny, kam obvykle chodí. A potvrdili všechny ty problémy, o kterých všichni ostatní lékárníci hovořili. Takže zásadní problém z tohoto pohledu je ten, že tak razantní změna nebyla ověřena v žádném pilotním projektu. Samozřejmě, nabízí se například Kraj Vysočina, který v té elektronizaci zdravotnictví je hodně daleko. Tak se ptám, proč zrovna tam ten pilotní projekt neproběhl. Mohly se zjistit právě tyto vady, mohly se vychytat a mohla se udělat opatření tak, aby byla řešitelná.

Dále je nutno říci, že ta povinnost vydávat elektronické recepty je vázaná také k sankci, pokud by nebyla plněna, tak je tam sankce až 2 miliony korun. Hovořil jsem pořád o tom, že všechny recepty musí být v elektronické podobě. Má to už samozřejmě určitý vývoj. Nicméně, pouze částečný. Všechny opravdu nebudou v elektronické podobě. Je v připomínkovém řízení, stále ještě teď, v tuto chvíli, je v připomínkovém řízení vyhláška, která by měla stanovit, za jakých okolností jsou recepty přípustné v papírové podobě. Je pravdou to, že to řeší ty křiklavé problémy lékařek na mateřské dovolené, lékařů seniorů, lékařů paraklinických oborů, např. mikrobiologie, radiologie, patologie, a těch, kteří nemají svoji vlastní praxi, tak těm je umožněno dále předepisovat léčivé přípravky pro sebe a pro rodinné příslušníky, pokud mají smlouvu s příslušnou zdravotní pojišťovnou, v papírové podobě. Ovšem, ani tato vyhláška, je pravda, je v připomínkovém řízení, končí 16. října, neřeší bezpečně vydávání léčivých přípravků v elektronické podobě s nutností schválení revizním lékařem, neřeší dalších několik záležitostí právě v souvislosti s tímto. Neřeší podle mě dostatečně vydávání léčivých přípravků, tzv. magistraliter, to znamená individuálně připravovaných léčivých přípravků, kde by podle těch informací, které máme, předepisující lékař, řekněme si, že to jsou vlastně všichni lékaři, ale především asi lékaři kožní, u kterých třeba tento způsob předpisů dosahuje až 40 % předepisovaných léčivých přípravků, by měli mít kódy k jednotlivým těm částem tohoto individuálně přípravného léčiva, a kódovat to s centrální evidencí léčivých přípravků, přičemž katalog těch kódů není zpracován. Řekněme, toto je záležitost, týkající se té části lékárenské.

Druhý pohled je pohled od lékařů. Už tady zaznělo při projednávání toho předchozího bodu, struktura našich lékařů, co se týká věku, je taková, že především v těch odbornostech praktických lékařů pro dospělé a odbornostech praktických lékařů pro děti a dorost převažují naše starší kolegyně a kolegové. Ale to platí i pro ambulance ambulantních specialistů. Já zásadně nesouhlasím s argumentací, že je nutné v každém případě k 1. 1. 2018 spustit povinnou elektronickou preskripci, s dovětkem, že tyto lékařky a lékaři, když nepoužívají počítač, nepoužívají internet, tak se vlastně nevzdělávají a ve zdravotnickém systému nemají co dělat. To je podle mě naprosto nehorázné. A s takovou argumentací jsem se bohužel už setkal.

Nikde není napsáno, že za každou cenu ten internet přináší ty informace, které ten lékař/lékařka potřebují. Je spousta materiálů samozřejmě v tištěné podobě k vzdělávání, k celoživotnímu vzdělávání lékařů. Takže je tady obrovské nebezpečí, že tito lékaři a lékařky staršího věku prostě své ordinace jednoduše zavřou. Já se ptám, kdo je ve svých ordinacích nahradí. Praktické lékaře, obávám se, že nenahradí nikdo, protože to mohou být zase jenom jiní praktičtí lékaři. Takže bude spousta pacientů, kteří nebudou mít k dispozici svého praktického lékaře. Ovšem, co se týká ambulantních specialistů, tak já si představuji jednoduchou cestu řešení, to znamená, že ty jejich zavřené praxe převezmou odborníci, kteří opustí nemocnici. Já si říkám, proč by tento člověk z té nemocnice neměl odejít? V nemocnici je stresové prostředí, šel by do méně stresujícího prostředí, bez povinnosti služeb, každý víkend volný. A ještě za více peněz. A pak se ptám, a kdo zůstane v těch nemocnicích?

Samozřejmě, řeknete, jsme v obrovském časovém presu. Je to pravda. 1. ledna 2018 je za 2,5 měsíce. My to projednáváme tady v Senátu. Já bych vás rád požádal, abychom zase pustili projednávání tohoto návrhu do výboru, s tím tedy, že pak na dalším jednání bychom se mohli k této záležitosti definitivně vyjádřit a přeposlat takto tento závěr do Poslanecké sněmovny, je tam tedy samozřejmě požadavek na projednání v 1. čtení. Má to samozřejmě úskalí, předpokládá to funkční Poslaneckou sněmovnu, to znamená se zvoleným předsedou, a ochotu samozřejmě to projednat v 1. čtení.

Co se týká dalšího postupu, na jednání v Moravskoslezském kraji při příležitosti návštěvy pana prezidenta, ačkoli jsem se ho chtěl původně na toto zeptat, jaký má k tomu názor, tak už z té předchozí debaty vyplynulo, že se dá předpokládat, že by rozhodně tedy podporu neblokoval.

Ještě pár slov k vypořádání připomínek legislativního odboru. Já chci moc poděkovat panu doktoru Krišicemu, který je tady přítomen, za perfektní spolupráci v tom smyslu, že se připravil komplexní pozměňovací návrh, který je legislativně naprosto komfortní, protože si řeknete, změna pouze jednoho data v zákoně přece nemusí být problém. Ano, je to problém, protože novelizujeme novelu, která ještě stále není účinná. Je provázaná se spoustu dalších. A to je svým způsobem nad rámec běžného senátora i se svým perfektním právníkem.

Takže já chci poděkovat opravdu za perfektní spolupráci legislativnímu odboru, s tím tedy, že by se tento komplexní pozměňovací návrh načetl na projednávání výboru. Ještě jednou vás moc, vážené kolegyně, kolegové, prosím, abychom pustili tento zákon k projednávání do dalších kol. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste opět zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajkou pro první čtení senátorku Alenu Dernerovou. Předávám jí nyní slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Vláďa Plaček, kolega, velmi podrobně informoval o situaci, jaká je, já chci jenom říci teď pro první čtení to, že elektronická preskripce, kterou teď bychom schválili, není to, že bychom zastavili elektronizaci zdravotnictví, není to, že nechceme ten elektronický recept. My to vnímáme, že to je nutné a v podstatě souhlasíme s tím, ale je tam problém v tom, že to je od 1. 1. 2018. Zaznívají hlasy, že jsme o tom věděli od roku 2008. Ale vždyť to úložiště nějakým zásadním způsobem nefungovalo. Nejvyšší kontrolní úřad prováděl i kontrolu financí, která byla dána do toho úložiště. Bylo to prostě obrovské finanční zatížení. Ale prostě ta funkčnost systému tady v podstatě nebyla. Musím říci, že já jsem ta, která stále pracuje, ambuluje. Mám kontakt se svými kolegy. Nezaslechla jsem ani jeden hlas, který by řekl: Ano, to je fajn, že od 1. 1. najedeme. Všichni totiž máme strach z toho, že to dopadne jako s registrem aut, že prostě ten systém nebude připravený a že ta preskripce těch receptů bude ohrožena pro ty pacienty. Já za sebe musím říct, že když někdo přijde, zaťuká na dveře a řekne: Já chci jenom recept... Takových lidí je 5, 10... Tak já budu muset přerušit ordinaci a začít se napojovat do centrálního úložiště. Ale já nevím, jestli se mi to podaří napoprvé, nebo co udělám. Takže já ty lidi pošlu asi zpátky, prostě 2, 3 recepty třeba takhle napíšu, a pak budu pokračovat v ordinaci dál. Takže by to chtělo skutečně postupné nabíhání. A to, co tady chceme, je opravdu postupný proces elektronizace do roku 2020. Já jsem přesvědčena, že to všichni pak dáme a nebude žádný problém. Momentálně, co nám přináší elektronická preskripce? Nic. Je to vlastně tentýž recept, kde bude čárkový kód, nebo se vyprodukuje takový QR kód. Ale to je všechno. My tam neuvidíme vůbec žádné interakce léků, které ten pacient bere, aby to bylo nějakým bonusem, přidanou hodnotou. Jeden můj kamarád říká: Hele, je to vlastně tak, že všichni používáme internet, mobilní telefony, protože to je pro nás dobré, přináší nám to efekt. Ale ta ePreskripce, proč ji nikdo nechce? Protože tady nevidíme tu přidanou hodnotu. Elektronická preskripce, recept jako takový funguje určitě v nemocnicích, funguje to v krajské zdravotní, funguje to někde jinde i jinde. Ale to jsou prostě nemocnice. Funguje to v Motole. Ale toto, uvědomte si, že jsou to drobné ordinace praktiků, kteří mají detašovaná pracoviště, kde třeba je špatný internet, nebo tam mají ti kolegové prostě důchodce, kteří v těch ordinacích ambulují. A ti vám řeknou, mám kolegyni, která zaměstnává tři důchodce, a ti jí řekli: Končíme! Takže ona zavře tři detašovaná pracoviště na vesnici, protože tam prostě nikoho nedostane. Ona nestačí prostě všechny ty ambulance obstarat. Takže to jsou prostě ta úskalí, která tady opravdu tou elektronickou preskripcí nastávají. Já vím, že ten termín je velmi hraniční, problematický, ale zase je to dáno tou legislativou, která přichází z dolní sněmovny, takže my jsme na to nějakým způsobem reagovat rychleji nemohli. Přimlouvám se za to, abychom návrh zákona postoupili do druhého čtení a pak, děj se vůle boží. Ale zkusit to musíme. Já jsem v podstatě svým kolegům lékařům, kteří se mnou o tom komunikovali, slíbila, že prostě budu za to bojovat a podporovat, protože si myslím, že je to smysluplné. Vím, o čem mluvím. Jsem z praxe. Nebráníme se elektronizaci, bože, takhle se to nedá stavět, ano, ale postupně a rozumně. Takže děkuji a prosím o podporu.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, paní zpravodajko. A prosím, abyste také zaujala místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy... Ojojoj, to to naběhlo! První se přihlásila paní senátorka Alena Šromová. Prosím, paní senátorko.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Alena Šromová:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Chtěla jsem říci ještě řadu věcí, které už tady byly řečeny, tak se budu snažit neopakovat. Úvodem bych chtěla říct, že nejsem proti eReceptům. Naopak, vítám všechno, co by mi aspoň trochu usnadnilo práci lékaře v terénu, ale mám výhrady. Výhrady mám k tomu, že přestože bylo zavedení a používání eReceptů potom s odloženou účinností schváleno již před několika lety, cíleně se pro to nic nedělalo, nepracovalo se na tom. Návrh vlastní prováděcí vyhlášky k připomínkování spatřil světlo světa až na konci září, tedy v podstatě 3 měsíce před používáním eReceptů. Je pravda, nebo myslím si, že kdyby během těch uplynulých let byla větší informovanost nejen pro lékaře, ale byla poskytnuta i pomoc těm starším kolegům, kteří si s tím sami neporadí, já musím tedy říct, že vyřízení všech potřebných certifikátů, přes SÚKL, není věc jednoduchá. V podstatě já osobně řeknu, že nemám šanci ji zvládnout bez pomoci IT odborníka nebo aspoň mladší generace.

Samozřejmě, to není vlastně o tom, že by ti lékaři s tím počítačem nepracovali, nechtěli pracovat. Ale je to právě o té složitosti a odbornosti všech těch certifikátů. Navíc, k tomuto bych si dovolila dodat ještě jeden poznatek, že o zažádání na certifikáty na SÚKL nyní požádala část lékařů, kteří je neměli, a doba vyřízení z vlastní zkušenosti trvá teď 6 týdnů, takže když vezmu, že většina lékařů o to požádá v listopadu, ne-li v prosinci, tak stejně nevím, jak do konce roku bude toto vlastně vyřízeno.

Samozřejmě, tyto věci pro lékaře v nemocnicích jsou jednodušší, protože mají za sebou IT odborníky, nejsou vázáni na to, že si musí obstarat vyhovující program, vyhovující tiskárnu, pořádnou náplň, aby to bylo vše řádně vytištěno.

Já si ještě dovolím uvést takový příklad. Vždycky je nám za vzor digitalizace, a to nejen ve zdravotnictví, dáváno Estonsko. Po mé návštěvě tam jsem se dozvěděla, že byť je tam také povinnost eReceptu, ale ani tam nejsou všechny recepty v elektronické formě. Na rozdíl od nás, kdy nám je vyhrožováno pokutou až dva miliony korun, tam se ten stát obrátí na ty lékaře, kteří nepíší nebo nepoužívají eRecepty a snaží se zjistit proč, a pomoci jim. Ne dávat hned nějaké sankce.

Mohla bych ještě jmenovat řadu důvodů, proč chci podpořit tento souběh eReceptu a papírového receptu. Podle mě je to asi jediná poslední šance, jak lékař může v klidu přejít právě na psaní eReceptů. Vím, že ve vyhlášce také není ještě dořešena řada věcí, už tady padla otázka zástupu lékaře. Já teď možná jenom takovou poznámku. I lékař je člověk, což si pacienti většinou neuvědomují, a i lékař může onemocnět. Již v dnešní době, kdy nejsou eRecepty, ten praktik těžko shání někoho na zástup. V případě, že onemocní praktik se zavedeným eReceptem začátkem ledna, bude shánět někoho, kdo bude i ochoten si vyřídit veškeré ty podpisy nebo ty certifikáty, tak nevím, jak to časově stihnu, a proto tu ordinaci asi v podstatě zavře.

Těch příkladů by byla celá řada. Ještě se možná zmíním... Padlo tady, že v podstatě pacient od nás teď stejně odejde s papírovou průvodkou, když to tak řeknu, do té lékárny, to je i na rozdíl od toho Estonska, kde na té digitalizaci pracují a mají ty své ID karty. Tady pacient půjde v podstatě s papírem a těch pacientů, kteří by si nechali napsat lék někde elektronicky nebo formou té SMS či QR kódu, těch bude samozřejmě málo, protože většina, aspoň tedy u nás praktiků, receptů se vystavuje po klinickém vyšetření. Těch příkladů by bylo ještě asi hodně. Jak již zde padlo, bude složitější i ten výdaj, nebo časově složitější výdej v lékárně, protože takhle když přijde chronický pacient, a to je většina té starší generace, bude mít například 3 a více receptů, tak lékárník ty nutné údaje pro vyřízení zadá zatím 1x, kdežto takto bude muset vše znovu zadávat u každého receptu zvlášť. Myslím si, že nějaká ta prodleva tam bude.

To by asi bylo tak stručně z mého pohledu všechno. Děkuji za pozornost. Obracím se na vás s žádostí o propuštění do dalšího čtení. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. A další v pořadí je do obecné rozpravy přihlášen pan senátor Jaroslav Malý. Prosím, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jaroslav Malý:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové, vážený pane kolego Plačku, já chápu obavy, které tady byly řečeny, jak vámi, tak paní zpravodajkou, tak paní kolegyní předřečnicí, platí taková zásada audiatur et altera pars. Tak já se pokusím být altera pars.

Pravdou je, všechno, co tady bylo řečeno, je pravda. Já s tím nijak nepolemizuji. Z toho vyplývají dvě věci, obava, ta jedna obava je s dostupností internetu a internetové dovednosti, a ta druhá obava je z obavy sankcí. Já jsem o tom hovořil s kolegou Žaloudíkem, pravdou je, že ve velkých nemocnicích to funguje už teď. My běžně vydáváme elektronické recepty. Pravdou je, že ministerstvo zdravotnictví soudí, že všechno je připraveno. Pravdou je, že SÚKL tvrdí, že všechno je připraveno, pravdou také je, že praktičtí lékaři a Česká lékařská komora je zásadně proti. Těch pravd by tady bylo možná ještě mnoho a mnoho.

Já se domnívám, že ta snaha je bohulibá, co dělá kolega Plaček, na druhou stranu musím říci, že jsou pracoviště, kde to prostě funguje, kde s tím velké problémy nejsou a těch strachů tam není tolik, tak jak bylo řečeno tady těmi předřečníky. Pro velké nemocnice to zřejmě nebude problém. Je otázkou, jak se s tím srovná populace lékařů, kteří za sebou nemají tu armádu IT nebo tato pracoviště IT, která máme my k dispozici. Elektronické recepty podporují i někteří lékárníci. Nepravdou je, že to všichni lékárníci odmítají, v těch velkých nemocnicích jsou z toho lékárníci víceméně nadšeni, jako novátoři.

Čili já to kupodivu podpořím. Já to podpořím. Ale mám ty výhrady, které jsem tady řekl. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane senátore. Další v pořadí je přihlášen pan senátor Zdeněk Nytra.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Asi budu černou vránou, ale... Mně se nelíbí argument, když už ta povinnost platí delší dobu, prohlášení praktických lékařů, tak my to zavřeme. Která další povinnost příště bude takhle vynucována, aby se nemusela plnit ze zákona? Tak tu ordinaci zavřeme. Kdo se ptal hostinských, když mají problém s připojením na EET? Nikdo se jich neptal. Prostě musí. Kdo se ptal městských strážníků, kteří nesplňují vzdělání, a taky měli přechodnou dobu... Nikdo se jich neptal. Ti, co nesplnili, tak museli odejít. Kolegyně Filipiová zjišťovala na zdravotní pojišťovně Všeobecné, ani jedno procento lékařů nekomunikuje papírově se zdravotní pojišťovnou. Jinými slovy, více než 99 %. Takže to, že by doktoři neuměli s počítači, je nesmysl.

Já potom řeknu svůj závěr. Já se neodvažuji hodnotit to, co je v důvodové zprávě, kdo všechno by nemohl předepisovat recepty. Jenom chci upozornit, že jsme byli několikrát upozorněni tady, že nikdo není proti eReceptům, že to v podstatě podporujete, ale v důvodové zprávě čtu, že příští vláda může vyhodnotit tuto povinnost a případně navrhnout její zrušení zcela nebo nechat na dobrovolnosti, což je totéž.

Nejdůležitější je, opravdu neumím posoudit, jak je to připraveno, na ministerstvu zdravotnictví jsou asi buď sebevrazi, nebo lidé, kteří nevědí, co dělají, protože všichni tvrdí, že to je připraveno. Neumím to posoudit. A to je věc, která mě vede k závěru, že tady chybí někdo z ministerstva zdravotnictví. Jestliže se to týká vyloženě tohoto resortu, tak by tady měl sedět někdo z ministerstva zdravotnictví a měl by umět odpovědět na to, jak to vlastně je, jestli je to připraveno, nebo to není připraveno.

To je možná otázka na jednací řád Senátu, jestli když u všech zákonů nám je musí předkládat ministr, když se jedná o senátorský návrh, že tady nikdo z toho ministerstva není, podle mě je to špatně. Asi by ta diskuse vypadala trochu jinak.

Kolega Plaček zmínil prohlášení pana prezidenta v Moravskoslezském kraji, jenom pro vaši informaci, zdravotní výbor zastupitelstva Moravskoslezského kraje přijal k této věci usnesení, že nepodporuje odložení eReceptů.

Můj závěr, vzhledem k tomu, že se jedná o první čtení, já určitě podpořím posunutí do druhého čtení, ať se o tom můžeme relevantně bavit. Ale všechny ty mé výhrady, které jsem řekl, tady trvají. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pan senátor Plaček chce reagovat. Hned vzápětí. Takže má slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo. Já chci velice poděkovat panu kolegu Nytrovi, protože on si opravdu dal tu obrovskou práci a k tomu návrhu dal celou řadu připomínek, se kterými jsem se snažil vypořádat a vysvětlit jednotlivé ty části. Ale dovolte mi, prosím, rychle zareagovat na komunikaci zdravotnických zařízení se zdravotními pojišťovnami v 99 %, ano, tomu já rozumím, ale nikde není napsáno, že to dělá ten samotný lékař. To může dělat účetní firma, kterou on pověří. Takže to je číslo, které nemusí být tak vypovídající, jak se tváří.

A pak samozřejmě ten vývoj jde velice rychle, od podání návrhu tohoto senátního návrhu zákona na ministerstvu vypracovali návrh vyhlášky, který právě, o tom jsem už hovořil, připravuje možnosti vydávání receptů také v papírové podobě a pro koho. To jsem právě říkal už v tom předchozím výkladu. Takže to jsou ti senioři, ženy na mateřské a parakliničtí lékaři. Takže zatím ode mě vše.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jaroslav Větrovský.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jaroslav Větrovský:  Jen velice krátce. Obrovské poděkování pro pana předkladatele. Já samozřejmě jsem hovořil ve svém volebním obvodu s lékaři, zejména v zájmu zachování zdravotnictví na venkově je třeba tento zákon podpořit. Takže obrovský respekt a poděkování. Díky.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Václav Hampl.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Václav Hampl:  Já také děkuji za připravení tohoto návrhu novely zákona, ale přitom, musím říct, s tím mám veliký problém. A to sice ne proto, že bych si myslel, že zdravotnictví je připraveno na eRecepty a že to můžeme klidně spustit od nového roku. Myslím si, že to není připraveno, že formulace ministerstva zdravotnictví v tomto skutečně jsou trošku, řekl bych, bohorovné, že prostě to, že vydání certifikátu trvá šest neděl, prostě to není připraveno z toho systému. Ale to, v čem já vidím obrovský problém, je to, že tento problém přece nespadl z nebe. To není teď najednou, že bychom rozhodli před měsícem o zavedení elektronického receptu od nového roku. To je věc, která je v zákoně dva roky nebo kolik. Za tu dobu mělo ministerstvo zdravotnictví konat. Ten systém měl být připravený. A on není. My to teď tady pytlíkujeme tím, že posunujeme o dva roky termín, tak, aby za dva roky jsme ho znova o dva roky posunuli, protože zase nebude nic udělaného. Já nemám dobré řešení na toto, resp. obávám se, že toto je asi jediné, co se asi v této situaci dá udělat, ale myslím si, že, a dovolil bych si to možná vznést i jako podnět k našemu zdravotnickému výboru, že prostě je tady nějaký tlak na to ministerstvo, aby nespalo na vavřínech, aby ta věc opravdu se stala. Těch několik věcí, které tady zazněly, ty certifikáty, že trvají šíleně dlouho... A mimochodem, to je děsně složité k tomu certifikátu přijít, to je děsně složité. To není o tom, že by doktoři byli computeroví analfabeti, to nejsou, to fakt nejsou. Drtivá většina není. Jenom si to zkuste, ten certifikát získat. To prostě, kdo z vás je computerově nejschopnější, tak si to zkuste. My se vám budeme dívat přes rameno. Hodně se zapotíte. A podle mě to není systém, který by byl připraven na hromadné zavedení pro celý zdravotnický systém. A to se musí odpracovat. To se nemůže jenom posunout a čekat, že mezitím si ti doktoři holt nějak tím martyriem projdou, tohoto.

Další věc, která nefunguje podle mě pořádně, nebo není dobře udělaná, jsou opravdu ty výjimky z té stoprocentní povinnosti. Je celá řada situací, kdy ty elektronické recepty prostě z dobrých důvodů nepůjdou udělat. Já se velmi zastávám elektronických receptů, elektronizace zdravotnictví. Nesouhlasím s tvrzením, které tu zaznělo, že je nikdo nechce, já je chci, já je strašně chci. Já nevím, proč bych... Já tady prozradím důvěrný osobní údaj. Mnoho let pojídám léky na snižování cholesterolu, hladinu mám stabilní, dávkování mám stabilní, tak nevím, proč bych musel fyzicky běžet k doktorovi pro každý další balíček, když se to může vyřídit emailem. Ale je celá řada situací, kdy to prostě z různých důvodů nejde, a to prostě není dostatečně ošetřené.

Další věc, která podle mě taky není odpracovaná, pokud vím, je volání odborné veřejnosti po tom, aby se v této věci taky udělalo nějaké mezinárodní porovnání. My nejsme ti, kteří v tomto objevují svět. Už to tady trochu zaznělo. Pokud jde o Estonsko. Ale těch zemí je celá řada, kde tohle už běží docela dobře. Stálo by za to mít tohle také udělané.Takže já bych chtěl, říkám, podpořím tento návrh, s trochu skřípějícími zuby, protože prostě je to flikování podle mě nedostatečné činnosti ministerstva zdravotnictví v této věci.

A rád bych to využil jako velmi silnou výzvu směrem k ministerstvu zdravotnictví, aby se tyto věci rázně pohnuly. Odborná veřejnost, odborné společnosti na tom hodně odpracovaly, hodně to podporovaly. Ale velmi ztrácí motivaci to podporovat, protože prostě ta odezva je chabá. Děkuji za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Další v pořadí je přihlášen pan senátor Lumír Kantor. Prosím, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Lumír Kantor:  Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, kolegyně. Já jenom dvě věci. První je to, že si myslím totéž, co Václav Hampl, že ta věc připravena není, je to takové to flikování, které už jsem za ten rok zažil několikrát, že přichází zákony, které jsou, v podstatě už víme, že jsou špatné. My je pouštíme dál, protože někdo tady řekne: Ale když nám to neprojde, bude ohroženo, já nevím, zdraví lidí, bude ohroženo vzdělávání sester atd. A přitom je tam spousta věcí, které by se měly zmínit.

Tohle je stejný příklad. Něco prostě se děje, jenom aby to bylo od 1. ledna. To si myslím, že je špatně. Myslím si, že měl ten systém vznikat úplně jinak, měl vznikat vyjasněním elektronického podpisu, měl vznikat vyjasněním základních, globálních věcí. A potom přichází ty další věci, ty moduly, jako je třeba elektronický recept atd. Jsou problémy v nemocnicích, jsou problémy v tom, že se vystavují vyšetření různá na magnetické rezonanci, není tam ten digitální podpis atd., jsme nuceni v nemocnicích, kolegové lékaři, jaksi už hned na tom začátku porušovat ta pravidla. A jenom navenek si říkáte, že to je všechno v pořádku.

Druhá věc, co se mi nelíbí, je ta argumentace. To je vrtěti psem... Příklady, že máme staré lékaře, kteří neumí s počítači, že máme kolegy, kteří prostě dělají v Horní Dolní a nemají tam připojení a tak, v tom ten problém není. To je opravdu mizivé procento. Ten problém je v tom, že ten systém není nachystaný a že měl jít úplně jinou cestou. To je všechno, děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Další v pořadí je přihlášen pan senátor Ladislav Václavec.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Ladislav Václavec:  Dobrý den, kolegyně, kolegové. My lékaři jsme tady už jako právníci, protože co výstup, to malinko jiný názor. Já musím říct, že za lékaře, které mám v nemocnici, a v těch dvou nemocnicích mám 250 lékařů, nemáme problém se zavedením ani s výdejem elektronického receptu. Nemáme. Je to tím, máme IT oddělení, nejsou velká, jsou po čtyřech lidech, máme certifikační autoritu, takže si to řešíme sami. Všichni lékaři budou mít k 1. lednu elektronický podpis. Všichni lékaři budou vydávat elektronický recept. Naše lékárny jsou schopné jak brát, tak vychytávat všechny ty mouchy. To je věc jedna.

A osobně si myslím, že elektronický recept by měl být zaveden. Pokud mu nedáme termín a budeme ho odkládat, tak se budeme posouvat pořád ve stejné situaci, to je ta, jako když zavádíme nové věci v čemkoliv. Když se to měnit nemusí, tak se to nezmění. To je věc jedna.

Jsem pro elektronický recept, jsem pro něj, vzhledem k tomu, že jeho výhody, myslím si, že převažují nad těmi nevýhodami. Bavil jsem se v minulém týdnu s panem ředitelem Blahutou ze SÚKL, který mě ujistil, že ač nejsou prováděcí vyhlášky a sypou si popel na hlavu, že je to opravdu na poslední chvíli, protože už máme říjen, že všechno zvládnou a nebude žádný problém. To je ta skupina jedna, pro kterou bych byl jednoznačně. Skupina b) je, kde měl Vláďa Plaček absolutně pravdu, jsou u nás lékaři, kteří opravdu píší ještě na psacím stroji. Ve svém senátním obvodě, jsem ze senátního obvodu Bruntál (64), máme tam zubaté žáby, těžíme bahno, a jsou tam lékaři, kteří píší na psacích strojích. Není to problém, je jich opravdu, věřil bych tomu, procento. Ale pro tu lokalitu, pro tu vesnici, případně dvě tři, to problém je, protože ti lékaři tam skončí.

Já ač nechci, tak podpořím v prvním čtení Vláďu Plačka. Osobně bych byl pro to, aby zákon byl přijat, aby byl v působnosti a jenom aby se odložila vymahatelnost sankcí na ty dva roky. Kdybych do toho měl co mluvit, do prováděcích vyhlášek, omezil bych vymahatelnost sankcí na dva roky a poté bych nechal naběhnout povinnost elektronického receptu. A kdo to neudělá, tak by se mu snižovala kapitační platba od praktických lékařů. Myslím si, že nebudou mít žádný problém ani nemocnice, ani ambulantní specialisté. A opravdu jenom část praktiků.

Ale osobně v této fázi to podpořím. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, další v pořadí do obecné rozpravy je přihlášena paní senátorka Eva Syková.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedající, vážení kolegové. Už tady bylo prakticky všechno řečeno. Ale já bych vás chtěla požádat, abyste tady přijali souhlasně tento návrh skupiny senátorů, ve kterém taky jsem, pana kolegy Plačka. To, co jsem tady slyšela, to nebudu opakovat, jsem zásadně proti zavedení elektronických receptů. Ale to, aby se řeklo, že tady zanedbatelná skupina to nemůže mít, že na tu nebudeme brát zřetel, to se mi opravdu zásadně nelíbí. Já si myslím, že penzisti lékaři, kteří žijí třeba 20 let, protože se celý život starají o své zdraví atd., není zanedbatelná skupina, matky-lékařky na mateřské dovolené atd. Nebo lékaři žijící na svých chalupách. Nemají tam třeba ani internet de facto. Ale je tam malá lékárna ve městě.

Takže toto omezovat, tu jejich svobodu, že si pro sebe a pro svoji rodinu a pro svoje vnoučata nemůžou napsat recept, tak to jako... Já vím, že můžou, ale je to prostě tak, že by tady skutečně v té prováděcí vyhlášce mělo být jasně řečeno, kdo a kdy a napořád, ne na dva roky atd. Napořád je v tomto případě možné, aby ty recepty psali.

Druhý je to rozpisování těch receptů, o tom tady nikdo nemluví. Ale já zásadně souhlasím s tím, že když se budou tedy ty recepty rozpisovat, nejsou na to kódy, že to je taky docela závažná věc. A taky ambulantní lékaři předepisují mastičky pro děti, když mají něco, já nevím.

Takže prostě to jsou zásadní věci. Já nevím, proč tady musí být taková stoprocentní restrikce. Tak ať je nějaká restrikce, ať to nemocnice musí dělat samozřejmě atd. Ale proč tady musíme pod pokutou šílenou hnát ty lidi třeba k lékaři, aby jim napsal recept, zaměstnávat je tím atd.

Čili já bych vás poprosila, abyste toto podpořili, protože už samo o sobě, že lékařská komora je přece nějaký orgán odborný opravdu, reprezentuje někoho, tak když je lékařská komora proti tomu, tak bychom to asi měli vzít v úvahu. Děkuji vám za pozornost.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Další v pořadí je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já nebudu mluvit k obsahu toho zákona, toho zaznělo už tady hodně. Ale já jsem si tam přečetl, že ten současný zákon má být účinný od 1. 1. 2018. Já bych teď poprosil paní ředitelku, aby pana navrhovatele nerušila. Tam jde o to, že se chci zeptat, jak se to stihne, resp. jak se budou případně aplikovat ty přechody tam a nazpátek. Protože my když to tady dneska pošleme výborům, tak to přinejlepším projednáme na plénu 29. listopadu, pak to pošleme do Poslanecké sněmovny, ta to obdrží někdy v polovině prosince, to tedy předpokládám, že zasedat nebudou, potom když to obdrží, tak 30 dní má na vyjádření vláda, zároveň oni to můžou dát v devadesátce, to znamená, jsme někde v dubnu nebo v březnu, při tom nejoptimističtějším případu, to znamená, od 1. 1. 2018 začne platit to, co je schváleno. Všichni na to najedou. A budou tak konat. Následně potom až tedy dojde k tomu, že bude schválen tento návrh zákona, který tady navrhuje pan senátor Plaček, tak se bude dít co? Zase se z toho vycouvá a zase se vrátíme nazpátek k tomu, aby ten zákon, který už je účinný od 1. 1. 2018, přestal platit? Nebo budeme v nějakém stavu, kdy budeme tolerovat neplnění toho zákona? Nebo co se bude dít? Já se ptám, jak si to navrhovatel v tomto smyslu představuje. Tím neříkám, že mu nefandím. Ale prostě když třeba v 95. minutě už se těžko dá vyhrát fotbal, který se hraje 90 minut.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Někdy jo, ale... Já samozřejmě děkuji panu senátorovi, já už jsem tady sám, nemůžu se k tomu vyjádřit, ale já jsem panu senátoru Plačkovi tady o tom vyprávěl, že prostě má mít taky jisté pochybnosti, jestli jsme vůbec schopni to k tomu určitému datu, kdy má účinnost nabýt ten zákon, jestli jsme schopni to stihnout. Ale pan senátor Plaček má slovo v obecné rozpravě.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Vladimír Plaček:  Ano, děkuji za to slovo. Já samozřejmě nejprve zareaguji na ten fotbal, protože pan kolega Vystrčil stoprocentně ví, že já se o víkendu bavím tím, že jezdím pískat ten fotbal. Řeknu čerstvou informaci z minulého týdne. V 85. minutě byl stav utkání 1:4, v 86. už byl 2:4, v 88. byl 3:4 a v 90. 4:4. Takže během čtyř minut dali domácí tři góly, aniž bych jim nějakým způsobem pomáhal, to je třeba říct. A v 92. minutě jsem samozřejmě zápas ukončil za stavu 4:4.

Teď k tomu postupu, samozřejmě, rád na to odpovím. Já to chápu, jako na poslední chvíli. Nicméně, počítá se s tím, že my bychom to mohli projednat toho 29. listopadu, na tom našem jednání, v průběhu prosince při dobré vůli by se dalo předpokládat, že by to sněmovna na nějaké té schůzi projednat mohla v prvním čtení.

To, když se to nepodaří, já si říkám, že by se to podařit mělo, protože věřím tomu, že nově zvolení poslanci budou natolik odpovědní, že budou vnímat tento problém jako velice potřebný řešit. Je tam účinnost 31. 12. 2017. Takže pokud se to nepodaří projednat, tak po novém roce je to obsolentní. (Ivo Bárek: Děkuji.)

A potom ještě, pardon, musím ještě jednu věc... Chtěl bych požádat pro formu o zkrácení projednávání, pokud tedy se takto plénum Senátu rozhodne ve výboru, na 45 dní. Já samozřejmě vím, že výbor plánuje jednání 22. či 23. listopadu, ale pro formu je třeba tuto žádost přednést. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Pan senátor Jiří Oberfalzer má slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, já plynule navážu, to byla důležitá podmínka, aby vůbec ze Senátu to odešlo včas, ne až po 60 dnech. Ale nezapomínejme, že proces ve sněmovně nekončí. Ten návrh půjde zpátky sem do Senátu a to už prostě dřív než v lednu nemůže nastat. To kdybychom se postavili na hlavu... Pak je tam samozřejmě ještě 14 dní pro prezidenta. Takže mně se zdá, že to je předem prohraný boj s ohledem na ten čas. A nastavení, které může být 5 minut, s tím souhlasím, tak se obávám, že v účinnosti zákona asi tak úplně nelze uplatnit.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. A obecnou rozpravu končím. Ptám se, jestli se chce ještě vyjádřit pan navrhovatel k obecné rozpravě? Haló, haló... Jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě?

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Vladimír Plaček:  Ano, děkuji za závěrečné slovo. Já možná jenom poukážu na některé věci, které vystupující řekli. Pan kolega Hampl se zmiňoval o tom, že jsou určité výjimky, které budou v papírové podobě. Ano, to má řešit právě ta vyhláška, o které jsem hovořil. Možná jsem zapomněl ještě říci, že v té papírové podobě by to mělo být řešeno v návštěvní službě. Teď je taky otázka, když se bude jednat o pacienty v pobytových zařízeních sociálních služeb. Bude to jako návštěvní služba, nebo to bude taky povinně elektronicky další věc, která není dořešena?

Další, co říkal pan kolega, vaším prostřednictvím, pane předsedající, kolega Václavec, ohledně SÚKL, já samozřejmě věřím, že tam dělají absolutní maximum, co mohou, ale bohužel, připraveno to opravdu není. A to riziko je obrovské. Co se týká toho návrhu na odložení sankcí, to právě byl ten náš původní návrh, ale on nebyl vlastně legislativně komfortní. Tak právě proto je to přepracováno ve spolupráci s legislativním odborem do té podoby komplexního pozměňovacího návrhu, aby to bylo prostě všechno v naprostém pořádku.

A možná ještě jenom tři body velice stručně, jenom ještě informace, jsou prostě okresy v této republice, kde ještě ani jeden jediný lékař, když nebudu počítat nemocnice, v nemocnicích to samozřejmě funguje, tam je to naprosto jasné, je to pro nemocnice výhodné, nemocnice, jak říkal pan kolega Václavec, vaším prostřednictvím, pane předsedající, mají na to IT oddělení. My nejsme IŤáci ostatní všichni. Takže nebyl předepsán v některých okresech ani jeden elektronický recept do této doby. To si dost dobře nedokážu představit, jak by to mělo od 1. ledna vypadat.

Znovu upozorňuji na ten zásadní problém. Celý ten systém v tak velkém rozsahu nebyl ověřen pilotním projektem. Kdyby ten pilotní projekt proběhl, vychytaly se chyby, na to se reagovalo, tak bychom asi v této situaci určitě nebyli. A ještě, to už jsem říkal i tady jednou na ten mikrofon, odkaz na Českou správu sociálního zabezpečení, která také si mínila vynutit už dokonce k 1. lednu 2014 povinně elektronické neschopenky, pak si opravdu udělala analýzu, zjistila, že to je nereálné, víte, že jsme na tom minulém jednání tady schvalovali, že bude možnost elektronické neschopenky k 1. lednu 2019, ale dobrovolně. Komu to bude vyhovovat, tak takto bude jednat.

Takže ještě jednou vám moc děkuji za pozornost. A znovu se přimlouvám k tomu, abychom pustili návrh zákona do dalšího čtení.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, je přihlášen pan předseda klubu Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji. To je v podstatě podle mého názoru faktická poznámka spíš na naši legislativu nebo na váženou kolegyni, paní senátorku Wagnerovou, jestli lze posunovat účinnost zákona, který již vešel v účinnost. Jinými slovy, jestli lze znovu zahájit fotbalový zápas, který už byl ukončen. To zřejmě nastane, nebo o tom se tady bavíme.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak, prosím paní zpravodajku, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě?

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Alena Dernerová:  Ano, mám taky problém s tím termínem. O tom jsme tady říkali všichni od samého začátku, že v podstatě to je na poslední chvíli. Je to šibeniční termín. Ale prostě, asi bychom se o to pokusit měli.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano. Já se přiznám, že to jsou dotazy, které měly podle mě být vyřešeny už před jednáním. Já bych pokračoval... Já bych asi pokračoval dál. To znamená, máme tady návrh na přikázání, takže končím obecnou rozpravu. Máme tady návrh na přikázání do výboru. Já si vás dovolím... Já si vás dovolím sezvat k hlasování.

Máme tady návrh. Vzhledem k tomu, že jsme návrh nevrátili ani nezamítli, tak přikazujeme návrh senátního návrhu zákona výboru. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl VZSP. Ptám se, zda má ještě někdo jiný návrh. (Nevidím.)

Přistoupíme k hlasování. V sále je přítomno 39 senátorek a senátorů. Aktuální kvórum je 20.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 53. Pro 36, proti nikdo.

Tento návrh byl schválen.

Ještě tady padl návrh pana senátora Plačka, abychom zkrátili lhůtu pro projednávání tohoto návrhu ve výboru. Podle § 128 odst. 4 můžeme takto učinit. On navrhoval na 45 dnů. Zeptám se, zda má někdo nějaký protinávrh. (Nevidím.)

Dal bych o tomto návrhu ihned hlasovat, tzn. zkrácení lhůty pro projednávání výboru na 45 dnů.

Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 54. Registrováno 37. Pro 33, proti 1.

Tento návrh byl rovněž schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

Dostáváme se k poslednímu bodu našeho jednání, a tím je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Iva Valenty, Lumíra Aschenbrennera, Michaela Canova, Zdeňky Hamousové a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích

Tisk č. 193

Audiozáznam k bodu schůze
Videozáznam k bodu schůze

Tento návrh uvede zástupce navrhovatelů. Mám tady napsaného zástupce Michaela Canova. (Je to tak.) Prosím, pane senátore, máte slovo.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, je mi ctí, že můžu předložit návrh skupiny senátorů, kterým se mění zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích.

Podstatou zákona je, že zavádí nový přestupek – zákaz pobytu. Přičemž zákaz pobytu, pokud se budou akumulovat tři podmínky, tzn., že a) byl přestupek spáchán úmyslným jednáním významně narušujícím místní záležitosti veřejného pořádku, b) byl spáchán opakovaně v posledních 12 měsících takovýto přestupek, a z toho původního byl pravomocně už uznán vinným, ten dotyčný, c) uložení takového správního trestu je nezbytné k zajištění ochrany místních záležitostí veřejného pořádku.

Doplňuji, že zákaz pobytu se nemůže vztahovat – podle návrhu zákona – jednak na mladistvé. Jednak se nemůže vztahovat na místo nebo obvod, kde má pachatel trvalý pobyt, nebo hlášený pobyt podle jiného zákona.

Je mi známo, a také naše legislativa na to poukazuje – na diskusi ohledně toho, jestli zákon odpovídá Listině základních práv a svobod. Připomínám, že čl. 4 odst. 3 zní, že tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného zdraví, ochranu práv a svobod druhých, a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody.

Naše legislativa ovšem poukazuje ještě na čl. 4 odst. 4, který zní, že při používání ustanovení omezení základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Takováto omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. My, jako předkladatelé, jsme přesvědčeni o tom, že se nejedná o zneužití práva, že je to v pořádku – podle čl. 14 odst. 3, protože zákaz pobytu je uveden v trestním zákoníku, kde zákaz pobytu podle tohoto trestního zákoníku může být na délku 1 až 10 let. Zde se jedná o hranici, která je nižší. Doba pod jedním rokem není vlastně obsažena v trestním zákoníku. Podle našeho názoru to naopak doplňuje výklad, aby ta doba mohla být něčím postižena. Zdůrazňuji navíc, že v návrhu o přestupku, na rozdíl od trestního zákoníku se jedná o věc, která musí být učiněna opakovaně. To znamená, že dle našeho názoru je celá věc v souladu s ústavním pořádkem. Připomněl bych ještě tu věc, že v obdobném znění toto ustanovení už bylo v minulém zákoně o přestupcích. Od roku 2012 do roku 2016, nevím o tom, určitě ne, nebyla proti němu podána žádná ústavní stížnost. Naopak zkušenosti u obcí, které ho použily, s ním byly hodnoceny vždycky kladně.

Jestli toto stačí jako úvodní slovo ode mě.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Určitě, pane senátore. Děkuji. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jiřího Dienstbiera. Pan senátor Dienstbier má slovo. Prosím, pane kolego.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, předkladatel tady do jisté míry zastoupil i mou roli, neb sám – poukazem na stanovisko našeho legislativního odboru zmínil některé kritické body této novely.

Začnu od začátku. Tou předloženou novelou zákona o odpovědnosti za přestupky a zákona o některých přestupcích se opětovně zavádí, jak to už také zaznělo, správní trest zákazu pobytu na dobu, v tomto případě až 6 měsíců, předtím to bylo 3 měsíců. Jedná se o obdobu toho, co bylo v minulosti doplněno do starého přestupkového zákona. Poslaneckou novelou, byl to tisk 431 z minulého volebního období, novela byla publikována ve Sbírce pod č. 494/2012 Sb. Tady stojí za zmínku, že vláda už tehdy ve svém stanovisku upozorňovala na možný rozpor, řekl bych, zřejmé rozpor trestu zákazu pobytu s ústavním pořádkem ČR. Poslanecká sněmovna přes toto stanovisko vlády se rozhodla zákon přijmout. Přehlasovala zamítnutí Senátem, přehlasovala i následné veto prezidenta.

Je pravda, že Ústavní soud se nedostal k posouzení ústavnosti tohoto typu trestu, neb vzhledem k době, která uběhla, se tam zjevně žádný z případů nedostal, přes všechny kroky, které je potřeba vyčerpat k tomu, aby na základě individuální stížnosti mohl soud rozhodovat. Nenašla se ani skupina senátorů nebo poslanců, kteří by tuto věc k posouzení Ústavnímu soudu předložili.

Nicméně při projednávání nového zákona odpovědnosti za přestupky se vláda rozhodla přihlédnout právě k ústavním výhradám, které opakovaně zněly jak v minulosti, tak i při projednávání nového zákona od celé řady připomínkových míst.

Také od Legislativní rady vlády – tedy nezahrnula trest zákazu pobytu do nového zákona o odpovědnosti za přestupky. Odcitoval bych tady výhrady Legislativní rady vlády, která se v zásadě shodují s těmi připomínkovými. Konstatovala, že sankce zákazu pobytu je v případě přestupků pravděpodobně v rozporu s čl. 14 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod – to jsou články, které tady už předkladatel zmiňoval. Ale také v čl. 2 odst. 1 a 3 protokolu č. 4 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, které stanoví případy, kdy je možné omezit svobodu pohybu a pobytu. Jak Listina základních práv a svobod, tak protokol č. 4 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod předpokládají nevyhnutelnost, resp. nezbytnost takových omezení.

Sankce zákazu pobytu znamenající na rozdíl od peněžité pokuty omezení jednoho ze základních ústavních práv by zřejmě jen obtížně obstála v testu proporcionality z hlediska čl. 4 odst. 4, věta první Listiny základních práv a svobod, který používá Ústavní soud při posuzování zákonných ustanovení omezujících z důvodu veřejného zájmu základní práva a svobody. Legislativní rada vlády také odkázala na celou řadu nálezů Ústavního soudu v tomto směru.

To jsou důvody, ke kterým vláda přihlédla. Nezahrnula tento typ trestu do nové právní. A takto ji Parlament; jak Poslanecká sněmovna, tak Senát schválil.

Ještě bych zmínil okolnost, že nejenom proporcionalita, která je jedním z dalších kroků při posuzování ústavnosti, je jedním z těch testů. Myslím, že je tady sporná i legitimita účelu, resp. cíle, kterého chtějí navrhovatelé opětovným zavedením trestu zákazu pobytu dosáhnout. Upozornil bych tady na to, že se jedná nikoliv o řešení toho problému, který je spojen s pácháním přestupků. Je to vlastně přesunutí z jedné obce do druhé. Nedá se předpokládat, že takovýto druh trestu by byl způsobilý odstranit příčiny protiprávního jednání, nebo na pachatele jakkoliv preventivně působit. Naopak může situaci ještě zhoršit v sociální oblasti pachatele, tak i z hlediska motivů nebo příčin páchání protiprávního jednání.

Předkladatel tady zmínil, že návrh vylučuje použití trestu na místo nebo obvod, kde má pachatel trvalý pobyt. Tady je však potřeba upozornit, že dnes trvalý pobyt vlastně nemá žádnou vypovídací hodnotu o tom, kde člověk reálně žije. Protože podle odhadů dnes už jeden až dva miliony občanů ČR vůbec nemají hlášen trvalý pobyt na místě reálného pobytu. Často je to na druhém konci republiky.

Prakticky tak může být pachateli uložen zákaz pobytu ve vztahu k místu, kde on sám skutečně bydlí, kde případně žije jeho rodina, nebo kde má nějaké jiné sociální zázemí.

Z tohoto je zjevné, že přinejmenším v těchto případech legitimita ukládání takového trestu je zcela zřejmá, resp. nelegitimita, přesněji řečeno. Půjde doopravdy spíš o přenášení problémů z jednoho místa do druhého, protože příčiny to žádným způsobem neřeší. V zásadě si myslím, že kromě ústavních výhrad je to jakési vyjádření sobeckosti jedné obce vůči druhé, resp. jednoho starosty k druhému starostovi, byť vím, že samozřejmě trest bude ukládán v přestupkovém řízení. Nicméně, nemusíme si asi nic říkat o propojenosti zejména v menších obcích, kde vlastně tlak na toto řešení i od samosprávy nepochybně bude. Ale v případech, kde se věci řeší doopravdy, nepůjde o řešení problému, tedy o předcházení páchání přestupků, a doopravdy přenášení problémů jinam.

Myslím, že je to jenom pro dokreslení nelegitimity, a tedy i neústavnosti tohoto navrhovaného řešení. Argumenty zaznívají opravdu dlouhodobě.

Z tohoto důvodu budu navrhovat, abychom zamítli tento návrh již v prvním čtení. Protože výhrady, které jsem uvedl, se nedají odstranit diskusí na výborech Senátu.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Zdeňka Hamousová. Prosím, paní kolegyně.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Budu stručná. Vážené kolegyně, kolegové, právě proto, že na výborech ještě neproběhla obecná rozprava, zazněly tady dohady, pravděpodobně důvodné, ale protože nejsem právník, věřím právní fundovanosti kolegy, že tady nebude konformita s Listinou základní lidských práv a svobod.

Pojďme, prosím, propustit – k té debatě a průkaznosti, zda je to konformní v souladu s Listinou základních práv a svobod, nebo ne. Protože vlastně senátní návrh se snaží řešit, nebo alespoň napomoci řešit té bezbrannosti obcí k tomu vymoci peněžní sankce udělené přestupkovou komisí. Zvláště v období, kdy nabyl účinnosti přestupkový zákon, kde se prodloužila lhůta promlčenosti přestupků z jednoho na tři roky. Agenda, musím říct, narůstá. Přestupky se stále tlačí před námi, před přestupkovou komisí, před obcemi...

Ze zkušeností, kde tento nástroj byl využit v minulosti, jeho použití nebylo časté, tak se ukázalo, že problém neřeší, to my víme. Ale přesto jsou určité skupiny osob, u kterých motivace pozitivní a edukativní stránka příliš nezabírá. A takový represivní možný způsob – je tam účinek ve smyslu, že opakovanost určitých nežádoucích prvků jednání je menší.

Protože se v minulosti tohoto nástroje příliš nevyužívalo, protože jeho využití nebylo jednoduché v rámci průkaznosti, tak to má také za následek, že není vyjasněna žádnou soudní judikaturou vyšších soudů. Prosím, postupme do druhého čtení na projednávání ve výborech, aby se prokázalo další věcnou debatou, abyste nás opravdu přesvědčili – zpravodajové, event. cupováním, použila jsem velmi familiérní výraz... Ale rozborem kvalifikovaným tohoto senátního návrhu, že návrh má chyby, nepatří do současného způsobu řešení, a my určitě ty kvalifikované názory přijmeme.

Prosím, abyste vyslyšeli naši žádost o postoupení do druhého čtení. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další je do obecné rozpravy přihlášena paní senátorka Alena Dernerová.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. podporuji návrh paní senátorky Zdeňky Hamousové, protože pak bych chtěla – při diskusi – ať někdo navrhne lepší řešení. Protože nějaký instrument obce musí mít. Víme, o čem hovoříme. Jiný je život v Praze, ve vyloučených lokalitách, nebo kde jsou problémy. Tady to není, že bychom někoho chtěli vykazovat, ale je to určitý instrument, nástroj obce. Určitě to nikdo nebude zneužívat.

Jsem pro, aby se to propustilo do druhého čtení. Potom pomozte s řešením, pokud se to tady zamítne. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Nehlásí. Obecnou rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit. Prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Michael Canov:  Dovolím si, pana zpravodaje si vážím jako odborníka, nicméně všimněte si, že i on použil slovo – pravděpodobně. Čtyři roky na to byl čas – vyzkoušet to v praxi, když ten zákon platil, nikdo to nevyzkoušel. Na rozdíl od něj jsem přesvědčen, že by zákon obstál v testu proporcionality.

Znovu připomínám, že trestní zákoník stanovuje minimum jeden rok. Co je pod tím... Je tam ta lhůta do jednoho roku.

Navíc zdůrazňuji, že podmínky jsou, že jednání musí mít významně narušující místní záležitosti, a to oba – ty dva v jednom roce. Třetí podmínka je, že je to nezbytné k zajištění ochrany místních záležitostí veřejného pořádku. Už se nebojíme, když to někdo napadne, že by to pak šlo k Ústavnímu soudu. Dopředu se sázím s panem kolegou Dienstbierem, jestli sázku přijme, že pokud to bude přijato, a dostane se to k Ústavnímu soudu, tak o láhev něčeho dobrého, kdo bude mít pravdu, uvidíme... On pak to namítal i z věcné stránky. Říkal příklady, když někdo má trvalé bydliště někde, a ve skutečnosti žije jinde. Pokud je mi známo z judikatury soudů, při posuzování takové té zákonnosti, se bere místo, kde člověk dlouhodobě žije, vlastně se dává do stejné váhy jako místo trvalého pobytu. To znamená, že pokud by někdo s trvalým pobytem dlouhodobě žil ve skutečnosti v Praze, tak by mu trest nemohl být udělen ani na území Prahy. Rozhodují to správní úřady, takže by to nepoužily.

Pak ještě k námitce, že by to byl boj starosty proti starostovi. Myslím, že to tak není. Hlavní je, že dotyčný někde žije. Tam, kde má trvalý pobyt, nebo někde jinde žije. Tam se ho to netýká. Týká se ho to tam, kam jezdí. Pokud on jezdí do obce X, jakmile nebude moct jezdit do obce X, tak bude jezdit do obce Y; to nikde není napsáno, právě naopak. Pravděpodobně zůstane doma, a tak podobně. To je prostě neopodstatněná podmínka. Dokonce tu mám uveden příklad z července 2017, kdy v obci Střekov bylo za doby účinnosti několika osobám uložen tento trest. Ony jej splnily, vykonaly. Když jim pak uplynula lhůty, opět tyto osoby začaly do Střekova jezdit, a už doteď ony osoby nic neprovedly. Prostě dostaly za vyučenou, že všechno má svoje limity, a už si to nedovolili.

Z důvodů, co jsem vám říkal, prosím, žádám a navrhuji, aby se zákon propustil do dalších čtení. Děkuji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ptám se pana senátora Dienstbiera, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Prosím, pane zpravodaji.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Jiří Dienstbier:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. K tomu, co tady říkal pan senátor Canov, že třeba i v citovaném stanovisku se používají slova – pravděpodobně... Podmíněnost se používá, protože je to nějaký názor, s vědomím toho, že Ústavní soud se k pouzení této věci ještě nedostal. Ale nevím, kdo ještě by mohl přesvědčit třeba paní senátorku Hamousovou a další kolegy, jestliže je tady shodné stanovisko, které varuje v tomto směru; Legislativní rada, kde jsou experti na správní a další oblasti práva, naše senátní legislativa, která má všeobecně dobro pověst. Vláda zaujala toto stanovisko. Můžeme tato varování opakovat stále dokolečka, dokud nerozhodne Ústavní soud, tak to samozřejmě stoprocentní nebude.

Nechci tvrdit o rozhodování žádného soudu, že dopředu vím, jak rozhodne. Nicméně optimismus pana kolegy Canova o tom, jak by v té věci Ústavní soud rozhodl, bych rozhodně nesdílel, protože si myslím, že by tam převážil právní názor, který vesměs právní autority uvádějí. Osobně považuji neústavnost takového řešení za zcela zjevnou.

Pan senátor Canov nemá pravdu ani v tom, že není důležité, jestli nějaká osoba má, nebo nemá trvalý pobyt skutečně v tom místě, kde reálně bydlí, hlášen, a na které by se případně trest zákazu pobytu vztahoval, na obec nebo obvod. Navrhovatelé se s tímto nevypořádali. Neuvedli i ten skutečný pobyt, bez ohledu na hlášení do okolností, které vylučují uložení takového trestu.

Upozornil bych i na to, že v případě, že někde někdo reálně bydlí, bude mu uložen trest zákazu pobytu, a on ten trest zákazu pobytu nebude respektovat, tak se může, a taková judikatura tady už je, dopustit maření výkonu úředního rozhodnutí, což je vlastně přečin, trestný čin, a může být dokonce odsouzen. Staly se takové případy k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. A to se bavíme o uložení zákazu ve vztahu k místu, kde osoba reálně bydlí. To znamená, že dopad do práv takové osoby může být doopravdy značný, a těžko tady někdo obhájí ústavní konformitu, nebo dokonce přiměřenost proporce takového řešení. V té souvislosti ještě upozorňuji, že nový zákon odpovědnosti za přestupky sice nezná zákaz trestu pobytu, ale zná omezující opatření, která lze pachateli přestupku uložit, a to včetně zákazu pobytu na nějakém veřejně přístupném místě, na kterém dochází právě k páchání nějakého protiprávního jednání, což může být mnohem přiměřenější postup vůči pachateli, než obecný zákaz pobytu na území dané obce se všemi dalšími souvislostmi, které jsem uváděl.

Doopravdy neočekávám od projednávání ve výborech, že by mohly zaznít nějaké jiné argumenty, než které všichni máme v podkladech od naší legislativy nebo které jsem zmiňoval. Nevím tedy, jak přesvědčit kolegy, kteří jsou přesvědčeni, že řešení ústavně konformní je. Ve výborech se nic dalšího z tohoto hlediska nestane.

Proto bych setrval na tom návrhu – zamítnout návrh zákona už v prvním čtení, protože si myslím, že všechny možné argumenty zazněly.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tady se ptáte... Není už otevřena rozprava, skončila už dávno... Pan senátor vystupuje už jen jako zpravodaj. Už jsme skončili.

Přistoupíme k hlasování. Dovolím si vás sezvat.

Je tady technická poznámka. Prosím.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Senátor Miloš Vystrčil:  Nikoliv technická, ale faktická... Omlouvám se panu senátoru Tomáši Jirsovi, že jsem ho poslal ještě mluvit, neboť z vyjádření a ze způsobu argumentace pana kolegy Dienstbiera jsem nabyl dojmu, že se jedná o obecnou rozpravu, a nikoliv o zprávu zpravodaje. Děkuji, omlouvám se, Tomáši.

Audiozáznam vystoupení
Videozáznam vystoupení

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Máme tady návrh na zamítnutí, který zazněl.

Nejprve budeme hlasovat o návrhu – zamítnout. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Je nás aktuálně přítomno 34, aktuální kvórum je 18.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Tento návrh byl zamítnut.

Hlasování pořadové č. 55, protože bylo registrováno 34. Pro návrh hlasovalo 13, proti 12.

Tento návrh byl zamítnut.

Vzhledem k tomu, že jsme návrh nevrátili a ani jsme ho nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl ÚPV. A dále, aby návrh zákona projednal VUZP.

Ptám se, jestli má ještě někdo nějaký jiný návrh. Nemá.

Přistoupíme opět k hlasování. V sále je přítomno 33, aktuální kvórum je 17.

O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové č. 56. Registrováno 34, pro 33. Tento návrh byl schválen, byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli i zpravodajům. Končím projednávání tohoto bodu. Končím 10. schůzi.

Mám tady připomínku, že je svolána 18. schůze Organizačního výboru, která se uskuteční ve Valdštejnově pracovně Valdštejnského paláce, a to za 15 minut.

Ještě jednou děkuji, šťastnou cestu domů.

(Jednání ukončeno v 13.42 hodin.)