Albrecht z Valdštejna

Albrecht z Valdštejna

Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (1583-1634) byl významná osobnost raně novověkých dějin, a to nejen v kontextu domácích událostí vztahujících se k bitvě na Bílé hoře, ale i na mezinárodním poli v souvislosti s dějinami třicetileté války. Právě jeho charakter a vlastnosti dělaly z frýdlantského vévody obratného hospodáře, taktika a politika. Jeho vrozený talent a schopnosti se projevovaly již od útlého mládí, avšak skutečně se Valdštejnovi vyplatily zejména v době politických machinací, po porážce stavovského povstání a nejvíce v průběhu navazující rekatolizace.

Společenský vzestup

Snaha o rozšíření majetku a získání společenské prestiže hrála v životě Albrechta z Valdštejna, který pocházel ze zchudlých šlechtických poměrů, vždy významnou roli. Snadnou cestu k nim představovala sňatková politika. I proto byl pro něj zásadní sňatek jeho mladší sestry Kateřiny Anny za váženého a velmi vlivného pána Karla ze Žerotína.

Sám Albrecht z Valdštejna z pragmatických důvodů konvertoval ke katolicismu a v roce 1609 se oženil s dědičkou značného majetku Lukrecií Nekšovnou z Landeku. Díky tomu se stal velmi bohatým šlechticem a zároveň se mu otevřely dveře k císařskému dvoru. Po smrti Lukrecie z Landeku se jeho druhou manželkou v roce 1623 stala Isabela Kateřina z Harrachu, sestra vysoce postaveného rádce císařské koruny, arcibiskupa pražského Arnošta Vojtěcha z Harrachu. Téhož roku byl Albrecht z Valdštejna povýšen do knížecího stavu. Vévodským titulem disponoval frýdlantský kníže o pouhé dva roky později.

Vojenská kariéra

S vojenskou kariérou započal Albrecht z Valdštejna po ukončení studií a návratu ze své kavalírské cesty Evropou. V hodnosti fendrycha (praporčík) se Valdštejn účastnil bojů proti Turkům v Uhrách, kde díky své odvaze a neohroženosti údajně získal přezdívku „bláznivý Valdštejn“ (der Dolle von Wallenstein). Z té doby pocházejí také první záznamy o horečnatém onemocnění, které ho postihlo a jemuž se dobově říkalo „uherská nemoc“. Zdravotní potíže pak Valdštejna provázely po celý zbytek života.

U vojska zůstal Valdštejn i po návratu z Uher a úspěšně působil například ve friulské válce (1617). Na počátku třicetileté války sloužil u moravských stavů jako nižší důstojník. Poté, co moravští stavové podpořili české povstání, zběhl na stranu Habsburků.

Bitvy na Bílé hoře se Valdštejn osobně neúčastnil. Pro císařské vojsko však v Čechách neúprosným způsobem zajišťoval výběr kontribucí, tedy plateb na jeho fungování. Valdštejn se rychle zorientoval v probíhajících konfiskacích, kdy byl při rekatolizaci zabavován majetek nekatolických šlechticů. Velmi levně získal vetší pozemky a z Jičína učinil hlavní město svého šlechtického impéria, jemuž se i v zuřící třicetileté válce říkalo šťastná země, terra felix. Výrazně si přilepšil také účastí na podvodném měnovém konsorciu.

Již v roce 1625 se Valdštejn stal vrchním velitelem císařské armády. Pochopil, že úspěch ve válce armád o desítkách tisíc mužů je podmíněný ekonomickou výkonností a dobrým zásobováním. Z Frýdlantského panství tedy z velké části na vlastní náklady zásoboval císařskou armádu. Jeho válečné postupy a taktické manévrování přispěly k vítězství v mnoha bitvách. Od roku 1626 disponoval titulem Supremus campi generalis (nejvyšší vojenský velitel).

Během tzv. dánské války (1625–1629), konkrétně v roce 1628, byl císařským dekretem jmenován generálem celé císařské námořní armády, jakož i generálem Oceánského a Baltského moře.

Disponoval také talentem diplomatického jednání a dokázal velmi efektivně a strategicky plánovat i mimo bitevní pole. Svůj vliv u dvora si zajišťoval mimo jiné i tím, že část vojska postavil na vlastní náklady s příslibem, že mu císař vynaložené prostředky vrátí zúročené, nebo se mu jinak odmění různými ústupky, pozemky či tituly.

V roce 1628 získal ocenění nejvyšší společenské i vojenské prestiže Řád zlatého rouna.

Neslavný konec slavného Valdštejna

S rostoucím politickým vlivem ambiciózního a nepředvídatelného Valdštejna přibývalo i jeho nepřátel. Především byl podezříván, že tajně vyjednává s nepřátelskou švédskou armádou. Některé zdroje dokonce spekulují, že Švédové Valdštejnovi nabídli českou korunu výměnou za zradu císaře. Sám císař nakonec sílícímu tlaku Valdštejnových odpůrců podlehl, prohlásil Valdštejna za zrádce, zbavil ho vedení armády a rozkázal ho přivést živého nebo mrtvého. Podle tohoto císařského rozkazu Valdštejna zavraždili 25. února 1634 v Pachelbelově domě na chebském náměstí.

Valdštejnský palác

S příběhem cílevědomého Valdštejna se váže i historie Valdštejnského paláce. Palácový areál na Malé straně v Praze bývá označován za nejvýraznější stavbu raného baroka v Čechách. Stavba probíhala mezi léty 1623–1630, jejím výsledkem byl komplex o čtyřech nádvořích, s velkým množstvím obytných i reprezentačních prostor, konírnou a zahraním areálem s velkolepou salou terrenou.