Informace o Senátu Parlamentu České republiky

Ustavení Senátu

Ústava České republiky, která nabyla účinnosti dne 1. ledna 1993, svěřila zákonodárnou moc Parlamentu České republiky, který má dvě komory: Senát a Poslaneckou sněmovnu.

Senát je ústavní institucí trvalou, nemůže být rozpuštěn a každé dva roky je z jedné třetiny obnovován.

Senát sídlí na Malé Straně v Praze, ve Valdštejnském, Kolovratském a Malém Fürstenberském paláci.

První volby do Senátu byly vyhlášeny v roce 1996 a 18. prosince téhož roku se v Hlavním sále Valdštejnského paláce konala Ustavující schůze Senátu. Řídil ji doyen senátorského sboru Jaroslav Musial. Prvním předsedou Senátu byl zvolen Petr Pithart.

Volby do Senátu

Horní komora Parlamentu má 81 členů, mandát senátora trvá šest let.

Do Senátu může být zvolen každý občan ČR, který má právo volit a dosáhl věku 40 let. Kandidáti mohou být navrženi politickou stranou, hnutím nebo mohou kandidovat jako nezávislí.

Každé dva roky se volby konají ve třetině obvodů. Probíhají podle zásad většinového systému v jednomandátových obvodech a jsou dvoukolové. Senátor může být zvolen již v prvním kole, získá-li nadpoloviční většinu odevzdaných platných hlasů. Do druhého kola postupují dva nejúspěšnější kandidáti. V případě, že některému senátorovi zanikne mandát, konají se volby doplňovací.

S funkcí senátora je neslučitelný například výkon úřadu prezidenta, funkce poslance nebo soudce. Senátoři ale mohou být naopak zároveň ministry, hejtmany nebo starosty.

Slib senátora

„Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ Tak zní Ústavou předepsaný slib, který senátoři po zvolení skládají na ustavující nebo první schůzi, které se po volbách zúčastní. Odmítne-li někdo slib složit nebo ho složí s výhradou, jeho mandát zanikne.

Slavnostní akt probíhá tak, že celý slib přednese jeden, zpravidla nejmladší, senátor. Další senátoři pronesou slovo „slibuji,“ a podají ruku předsedovi Senátu nebo předsedajícímu schůze. Složení slibu pak senátor stvrdí svým podpisem.

Kompetence Senátu

Hlavním posláním Senátu je činnost zákonodárná. Senát projednává návrhy zákonů postoupené Poslaneckou sněmovnou, které může zejména schválit, zamítnout či vrátit dolní parlamentní komoře s pozměňovacími návrhy.

Ústavní a volební zákony nelze přijmout bez výslovného souhlasu Senátu.

Senát jako celek má zákonodárnou iniciativu, a může tedy navrhovat zákony.

V případě, že je rozpuštěna Poslanecká sněmovna, přísluší Senátu přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona. Taková zákonná opatření může horní komoře navrhnout jedině vláda. Na první schůzi nově ustavené Poslanecké sněmovny pak musejí být přijatá zákonná opatření Senátu schválena poslanci, jinak pozbývají další platnosti.

Senát dává souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv a spolu s Poslaneckou sněmovnou vyhlašuje válečný stav, vyslovuje souhlas s pobytem cizích vojsk na území ČR či s vysláním ozbrojených sil mimo české území.

Senát se vyjadřuje k návrhům legislativních aktů a dalším dokumentům Evropské unie. Mezi jeho kompetence patří rovněž podání žaloby ve věci porušení zásady subsidiarity aktem EU.

Kompetence Senátu ve vztahu k ostatním institucím ČR

Senát disponuje celou řadou kompetencí vztahujících se k ostatním institucím České republiky.

Předseda Senátu vyhlašuje volbu prezidenta republiky. Nově zvolený prezident skládá slib do rukou předsedy Senátu na společné schůzi obou komor a předseda Senátu taktéž přijímá abdikaci prezidenta. Pouze Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat žalobu proti prezidentovi k Ústavnímu soudu.

Mezi další kompetence Senátu patří vyslovení souhlasu se jmenováním soudců Ústavního soudu, které horní komoře Parlamentu navrhuje prezident republiky.

Senát předkládá prezidentu republiky návrhy na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání. Taktéž mu navrhuje kandidáty na funkci předsedy a inspektorů Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Senátorům náleží volba členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

Poslanecké sněmovně navrhuje Senát dva kandidáty na funkci Veřejného ochránce práv a dva kandidáty na jeho zástupce.

Legislativní proces

Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně. Učinit tak může poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda a zastupitelstvo kraje.

Všechny návrhy zákonů s výjimkou zákona o státním rozpočtu, který projednává pouze Poslanecká sněmovna, jsou po schválení v dolní parlamentní komoře postoupeny Senátu.

Organizační výbor Senátu přikáže tyto návrhy zákonů výborům k projednání. Zároveň doporučí předsedovi Senátu termín a pořad schůze. Na projednání návrhů zákonů, vyjma zákonů ústavních nebo volebních, má Senát pouze třicetidenní lhůtu.

Senát může předlohu schválit, zamítnout, vrátit s pozměňovacími návrhy Poslanecké sněmovně nebo vyjádřit vůli se předlohou nezabývat. Pokud Senát nepřijme v zákonné lhůtě žádné usnesení, má se za to, že je návrh zákona přijat.

V případě, že je předloha vrácena s pozměňovacími návrhy do Poslanecké sněmovny, rozhodují o ní poslanci znovu. O všech pozměňovacích návrzích hlasují najednou, nemohou si vybrat pouze některé z nich. K přijetí návrhu zákona ve znění, které schválil Senát, je potřeba souhlas nadpoloviční většiny přítomných poslanců. K opětovnému přijetí návrhu zákona ve znění, které Poslanecká sněmovna schválila původně, je potřeba souhlas nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy alespoň 101 hlasů.

V případě, že Senát předlohu zamítne, hlasuje Poslanecká sněmovna o návrhu znovu. K jeho přijetí je potřeba souhlas nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy opět nejméně 101 hlasů. Nezíská-li návrh dostatečnou podporu, není přijat.

Návrhy ústavních zákonů a novel Ústavy musejí být schváleny oběma komorami Parlamentu. K jejich přijetí je nutný souhlas tří pětin všech poslanců a tří pětin přítomných senátorů. Poslanecká sněmovna nemůže v tomto případě Senát přehlasovat. Obdobně je tomu v případě volebních zákonů, zákona o jednacím řádu Senátu a zákona o styku obou komor. Při projednávání těchto návrhů neběží Senátu třicetidenní lhůta.

Průběh legislativního procesu

Zákonodárná iniciativa Senátu

Zákonodárnou iniciativu, tedy pravomoc podat Poslanecké sněmovně návrh zákona, má také Senát jako celek. K projednání v Senátu mohou předlohu navrhnout jednotliví senátoři, skupina senátorů, výbor nebo komise Senátu. Senátní návrh zákona se projednává ve dvou čteních. Pokud plénum Senátu předložený návrh schválí, postoupí jej předseda Senátu na základě usnesení Senátu Poslanecké sněmovně. Zároveň je některý ze senátorů pověřen, aby předlohu v Poslanecké sněmovně odůvodnil.

Funkcionáři Senátu

Na začátku každého funkčního období, které je zahájeno ustavující schůzí po senátních volbách a trvá dva roky, zvolí plénum předsedu a místopředsedy Senátu.

Výbory, komise a stálé parlamentní delegace

Kromě zákonem předpokládaného Organizačního a Mandátového a imunitního výboru se na první schůzi každého funkčního období zřizují další odborně zaměřené výbory a komise. Jejich počet, název a agenda není zákonem stanovena.

Ustaveny byly tyto výbory:

  • Organizační výbor (dle zákona)
  • Mandátový a imunitní výbor (dle zákona)
  • Ústavně-právní výbor
  • Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu
  • Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí
  • Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice
  • Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost
  • Výbor pro záležitosti Evropské unie
  • Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku

Výbory projednávají věci, které jsou jim přikázány, a věci, na jejichž projednávání se usnesou. S výjimkou Organizačního a Mandátového a imunitního výboru může být senátor členem pouze jednoho výboru. Předseda a místopředsedové Senátu jsou členy pouze Organizačního výboru. Senátor, který je členem vlády, nemůže zastávat post předsedy nebo místopředsedy Senátu a taktéž není členem žádného výboru ani komise komory.

Výbory mohou pro řešení určité problematiky zřizovat také podvýbory. Jejich členy mohou být i senátoři z jiných výborů.

Komise se zřizují zejména za účelem projednávání agendy, která se dotýká působnosti více orgánů Senátu, nebo agendy, která není v působnosti žádného orgánu Senátu. Ustaveny mohou být také dočasné komise. Členy komisí mohou být kromě senátorů i další osoby. Na počátku funkčního období bere Senát jako první na vědomí ustavení Volební komise.

Zřízeny byly tyto komise:

  • Volební komise
  • Stálá komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí
  • Stálá komise Senátu pro práci Kanceláře Senátu
  • Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova
  • Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury
  • Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky

Plénum Senátu rovněž volí své zástupce do meziparlamentních organizací. V nich působící stálé delegace jsou složeny z členů obou komor Parlamentu.

Senátorské kluby

Senátoři se mohou sdružovat v senátorských klubech. Každý senátor může být členem pouze jednoho klubu. K ustavení klubu je zapotřebí alespoň pěti senátorů.

Zahraniční politika Senátu

Horní komora Parlamentu je významným aktérem zahraniční politiky České republiky.

K rozvoji mezinárodních vztahů přispívají jednání se zahraničními partnery v sídle Senátu, ale rovněž aktivní působení senátorů ve stálých parlamentních delegacích a v rámci multilaterálních platforem.

Představitelé Senátu svými zahraničními cestami, které se obvykle konají v doprovodu podnikatelské delegace, podporují hledání nových příležitostí pro české exportéry a posílení stávajících zahraničních vazeb českých firem.

Zahraniční cesty senátorů schvaluje senátní Organizační výbor. Výběr zemí, do nichž senátní delegace v daném roce zavítají, je zpravidla konzultován s Ministerstvem zahraničních věcí a Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR tak, aby měla oficiální návštěva konkrétní země co největší přínos pro rozvoj hospodářství, cestovního ruchu a dalších odvětví České republiky.

Evropská agenda

Senát patří mezi nejaktivnější parlamentní komory členských zemí EU v projednávání unijní agendy.

Vláda informuje horní komoru Parlamentu o výsledcích jednání Evropských rad a dalších svých klíčových aktivitách, které se k unijní agendě vztahují.

Návrhy legislativních aktů EU, stanovisky vlády k nim a komunikačními či jinými unijními dokumenty se pravidelně zabývá zvláště senátní Výbor pro záležitosti Evropské unie.

Konference, semináře a diskuse s odbornou veřejností v Senátu

Konference a semináře konané na půdě Senátu pomáhají k nalezení řešení či objasnění problémů spojených s tvorbou zákonů. Intenzivní dialog s odbornou veřejností umožňuje senátorům nahlížet na připravovanou a projednávanou legislativu co nejkomplexněji.

Pořádání slavnostních konferencí při příležitosti významných národních či mezinárodních výročí zase přispívá k zachování historické paměti národa, reflexi národních tradic a k posílení povědomí občanů o zásadních dějinných momentech, které se jich přímo nebo zprostředkovaně dotýkají.

Za účelem zintenzivnění spolupráce mezi zákonodárci a akademickou sférou bylo v roce 2011 podepsáno Memorandum o stálé konferenci mezi Senátem Parlamentu ČR a Akademií věd ČR.

Stříbrné pamětní medaile Senátu

Výjimečným osobnostem ze světa vědy, ale také z oblasti hospodářství, kultury, sportu a společenského života, které se významně zasloužily o svůj obor či přispěly k dobré pověsti České republiky v zahraničí, uděluje předseda Senátu Stříbrné pamětní medaile. Oceňováni jsou tímto způsobem také ti, kdo se svou odvahou vyznamenali při záchraně lidského života.

Od roku 2012 pořádá předseda Senátu pravidelně v předvečer Dne české státnosti slavnostní společenské setkání, v rámci něhož Stříbrné pamětní medaile předává oceněným za přítomnosti významných hostů a televizních kamer, které tuto událost zprostředkovávají občanům.

Senát pro veřejnost

Schůze Senátu jsou veřejné a občané je mohou sledovat z galerie, která je pro ně v Jednacím sále Valdštejnského paláce vyhrazena. Na webových stránkách komory www.senat.cz si mohou zájemci pustit přímý přenos jednání nebo si dohledat senátní tisky či stenozáznamy ze všech proběhlých schůzí.

Senát se může usnést, že je schůze neveřejná, projednávají-li zákonodárci utajované otázky související například s obranou nebo bezpečností státu.

Projednávání návrhů zákonů a zákonných opatření je vždy veřejné.

Petice a veřejná slyšení

Senátu jsou adresovány petice, které následně zpravidla za účasti petentů a zástupců zainteresovaných stran projednává pověřený senátní výbor. Získá-li petice podporu nejméně 10 tisíc občanů, je po prošetření výborem zařazena k projednání na schůzi Senátu. Na základě návrhu alespoň pěti senátorů nebo senátního výboru se může plénum Senátu usnést na konání veřejného slyšení. Veřejná slyšení pořádají taktéž výbory Senátu k aktuálním problematickým otázkám, které spadají do jejich působnosti.

Cílem projednávání petic a pořádání veřejných slyšení je výměna informací a hledání konsenzu mezi skupinami občanů, správními orgány a dalšími stranami, kterých se konkrétní problém týká.

Akce pro veřejnost

Senát zpřístupňuje své sídlo co nejvíce občanům. Do Valdštejnské zahrady mohou návštěvníci zavítat každý den od dubna do října. Historické prostory Valdštejnského paláce jsou otevřené od dubna do října každý víkend, v zimním období první víkend v měsíci, a státních svátcích. Pro organizované školní skupiny je možné rezervovat prohlídku v pondělí a pátek. Denně mohou navštívit občané Trčkovskou galerii se stálou výstavou protokolárních darů a Výstavní síň, kde se výstavy konané pod záštitou senátorů střídají. Ve všední dny je pro návštěvníky otevřeno Informační centrum.

Mezi pravidelné akce, na které je veřejnost do sídla Senátu zvána, patří Setkání senátorů s občany ve Valdštejnské zahradě, Dny otevřených dveří, koncerty Kulturního léta a další.

Senátoři v regionech

Kromě rozhodování na schůzích Senátu a odborné práce ve výborech a komisích se senátoři intenzivně věnují podpoře, rozvoji a propagaci regionů, které zastupují.

Šíře regionálních aktivit senátorů pokrývá oblast hospodářskou, často směřující ke zlepšení infrastrukturní dostupnosti oblasti a podpoře malých a středních podniků, dále oblast sociální, obvykle s důrazem na zkvalitnění služeb pro mládež a seniory, oblast kulturní a další.

Senát v mezinárodním kontextu

Existence dvoukomorových parlamentů není v Evropě ani ve světě žádnou výjimkou. Hlavní smysl dvoukomorových parlamentů obecně spočívá především ve zkvalitňování zákonodárství, reprezentování specifických zájmů (například regionálních) a realizaci principu dělby moci a principu brzd a protivah, pročež mívají parlamentní komory některé specifické kompetence a zároveň omezující a kontrolní pravomoci vůči sobě navzájem i vůči dalším institucím.

Členské země EU s dvoukomorovým parlamentem:

  • Belgie
  • Česká republika
  • Francie
  • Irsko
  • Itálie
  • Německo
  • Nizozemí
  • Polsko
  • Rakousko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Španělsko
  • Velká Británie
Členské země EU s dvoukomorovým systémem

Legenda: Světle modrou barvou jsou označeny členské země EU s jednokomorovým parlamentem, tmavě modrou barvou členské země EU s dvoukomorovým parlamentem.

Některé další země s dvoukomorovým parlamentem:
Austrálie, Brazílie, Indie, Kanada, Japonsko, Jihoafrická republika, Ruská federace, Spojené státy americké

Historické souvislosti

Senát Parlamentu České republiky má svého předchůdce již v období Rakouska a Rakousko-Uherska. Členy rakousko-uherské Panské sněmovny byli například příslušníci šlechtických rodů, církevní hodnostáři a osoby jmenované. Zástupce v ní měly také české šlechtické rody, například Kinští, Šlikové nebo Chotkové. Od 2. Poloviny 19. století v ní zasedli i císařem jmenovaní významní Češi. Vůbec prvním takto jmenovaným Čechem byl v 60. letech 19. století František Palacký. Na přelomu 19. a 20. století ho následovali například Emil Škoda, František Ringhoffer, Josef Hlávka, František Křižík, Josef Václav Myslbek, Jaroslav Vrchlický nebo Antonín Dvořák.

Dvoukomorový parlament zakotvila také ústava samostatného československého státu z roku 1920. Tvůrci ústavy se přitom inspirovali ústavou rakouskou, ale také francouzskou a americkou. Národní shromáždění Československé republiky se skládalo z Poslanecké sněmovny, v níž zasedalo 300 zákonodárců, a Senátu, který měl 150 členů. Do obou komor volili občané poměrným systémem. Mandát senátora trval 8 let a usilovat o něj bylo možno až po dovršení věku 45 let. Senát sídlil v Thunovském paláci v Praze, dnešním sídle Poslanecké sněmovny. Tehdejší Poslanecká sněmovna sídlila v Rudolfinu.

První volby do československého Senátu se konaly v roce 1920. Po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava v březnu roku 1939 byla komora rozpuštěna a po 2. světové válce již nebyla obnovena.

Dvoukomorový parlament byl znovu ustaven až po přijetí ústavního zákona o československé federaci. Federální shromáždění, které nahradilo předchozí jednokomorové Národní shromáždění, se skládalo ze dvou rovnoprávných komor, tedy Sněmovny lidu, která měla 200 poslanců, a Sněmovny národů, v níž zasedlo 150 zákonodárců. Zatímco počet mandátů ve Sněmovně lidu se odvíjel od počtu obyvatel, ve Sněmovně národů měli Češi i Slováci stejný počet mandátů. Dvoukomorové Federální shromáždění zasedalo od roku 1969 až do rozpadu federace v roce 1992.

Kontakt

Kancelář Senátu
Valdštejnské náměstí 17/4
118 01 Praha 1

www.senat.cz

+420 257 075 707

Informační materiál ke stažení (ve formátu PDF)