Slavnostní setkání v Senátu PČR u příležitosti 20. výročí podpisu Smlouvy mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Spolkovou republikou Německo o dobrém sousedství a přátelské spolupráci

Vaše Excelence, vážený pane předsedo Národní rady Slovenské republiky,

vážení páni ministři zahraničních věcí České republiky a Spolkové republiky Německo,

vážení členové diplomatického sboru,

vážení senátoři a poslanci,

dámy a pánové,

dovolte mi, abych vás přivítal v sídle Senátu Parlamentu České republiky. Sešli jsme se zde, ve starobylých prostorách Valdštejnského paláce, abychom si připomenuli významnou událost našich moderních dějin. Podepsání smlouvy o dobrém sousedství a přátelské spolupráci, která byla nepochybně šťastným následkem konce studené války, tedy poválečného rozdělení světa, především Evropy.

Tato mezistátní smlouva se stala důležitým zlomem v sousedských vztazích mezi nejprve Československem, následně Českou republikou a Spolkovou republikou Německo. Přestože je dnes v paměti lidí často poněkud překryta pozdější, z ní vycházející Česko–německou deklarací z roku 1997, nesmí být zapomenuta. Existují k tomu závažné důvody.

Někteří si dnes mohou položit otázku, proč mezistátní úmluva o dobrém sousedství a přátelské spolupráci nevznikla dříve, vzápětí po „roce zázraků“. Co způsobilo, že my dnes slavíme v uvozovkách teprve dvacáté výročí od jejího vzniku? Je potřebné připomenout, že její sjednání nebylo jednoduché, na vzájemných vztazích ležela řada otázek spojených se složitou minulostí. Počátkem 90. let minulého století bylo tudíž potřeba tyto otázky, často i veřejně kladné, důkladně diskutovat i odstranit mnohé obavy, mezi něž patřily například otázky spojené se snahami o revizi výsledků druhé světové války.

My dnes víme, že takové obavy jsou liché, i když se čas od času připomínají ti, kteří se snaží je vyvolat zejména proto, aby na sebe upozornili. Minulostní otázky jsme ale naštěstí postupně přenechali především historikům a těšíme se ze vzájemně kvalitních a oboustranně prospěšných vztahů.

Základy k této příznivé proměně položili bezesporu signatáři československo-německé smlouvy. Na německé straně to byli především Helmuth Kohl a Hans-Dietrich Genscher. Na československé loni bohužel zesnulí státníci Václav Havel a Jiří Dienstbier, které nedávno pan Genscher, a jistě nejenom k mé potěše, označil za skutečné Evropany.

Mohu, myslím, bez přehánění prohlásit, že rovněž díky všem dobovým aktérům, pravým Evropanům s dobrou vůlí vytvořit nový „starý“ kontinent, bylo mezi Prahou a Berlínem, nyní jinak partnerskými městy, nastoleno směřování, jež trvá podnes. Všem, kteří se o to zasloužili patří naše poděkování a úcta. I díky nim jsou dnešní vzájemné vztahy přátelské, oproštěné od výraznějších problémů. Přičemž se stále, zejména od našeho vstupu do Evropské unie a následně do „Schengenu“, prohlubují.

Úzce spolupracujeme v oblasti politické, hospodářské, bezpečnostní, dopravní, kulturní, školské a výzkumné; řada výrazných vazeb vznikla mezi přeshraničně sousedícími regiony, obcemi, spolky a občany. Jsem přesvědčen, že uzavření smlouvy o dobrém sousedství a přátelské spolupráci výrazně napomohlo našemu začlenění do politických, hospodářských a bezpečnostních struktur do té doby pro nás západního světa. Jsme spojenci v Atlantické alianci a partneři v Evropské unii. Společenství, o jehož budoucnost musíme dvojnásob dbát, protože k němu v Evropě není významem odpovídající alternativa. I když na některé postupy máme rozdílné názory ve světovém globálním hospodářském systému je úzká evropská spolupráce a integrace existenční nutností. Chci jen stručně zmínit, že v českém Senátu v posledním měsíci bylo vládě ČR 2x doporučeno, aby podepsala Fiskální úmluvu a podpořila zavedení daně z finančních transakcí. Rozhodnutí české vlády znáte.

Vážení hosté, dámy a pánové,

Když se dnes ohlížíme za lety uplynulými od podpisu Československo-německé smlouvy o dobrém sousedství a přátelské spolupráci, vidíme, jak velký kus společné cesty jsme ušli. Přeji si z celého srdce, abychom z ní ani napříště neuhýbali. A kráčeli spolu jako dobří, rovnoprávní sousedé.

Děkuji vám za pozornost…