Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku

Zdraví, práce, sociální zabezpečení, to jsou hodnoty ovlivňující život každého - byť v jednotlivých fázích života různou měrou a s rozdílnou intenzitou. Zákony, které tyto oblasti upravují a které by měly tvořit hlavní záruku jistot občana, jsou velmi citlivě vnímány širokou veřejností. Názory na ně nevytvářejí pouze skupiny odborníků, ale komentuje je ze svého úhlu pohledu téměř každý. Odlišit často velmi emotivní názory jednotlivců od skutečně závažných poznatků a návrhů je úloha nelehká a vyžaduje delší zkušenosti. Tento fakt mohou potvrdit i senátoři pracující ve Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Již v roce 1996, kdy byl výbor ustaven, si přinášeli téměř všichni jeho členové kromě běžných občanských zkušeností i zkušenosti profesní. Jako lékaři, členové zastupitelských orgánů působící ve zdravotnické či sociální oblasti, vnímaliminimálně dva pohledy na tyto oblasti. Nově k tomu přistupoval i pohled politický.

Právě rozdílná váha jednotlivých pohledů je to, co odlišuje výbor Senátu od partnerského výboru Poslanecké sněmovny. Senátoři, díky užší vazbě na občany ze svých regionů, silněji vnímají jejich bezprostřední, individuální zájmy než zájmy, které jsou zobecněny a někdy i zjednodušeny ve formě politického programu. Po doplňujících senátních volbách v r. 1998 se sice počet členů výboru snížil a částečně i změnil, ale bylo výhodou, že většina senátorů mohla ve své práci pokračovat. Kontinuita je jak ve zdravotnictví, tak v sociální oblasti velmi důležitá. Cíle, které se zde staví, jsou dlouhodobé, změny většinou postupné, a proto by měly zákony umožňující jejich dosažení vznikat za širokého veřejného i politického konsensu. Senátor, jehož jednání by mělo reprezentovat stabilitu a širší souvislosti, by měl proto více než kdo jiný dbát na to, aby zákony, které schválí, směřovaly k jasně definovanému cíli a nebyly účelové, poplatné pouze silněji prezentovanému skupinovému názoru.

Potřeba průběžné a hlubší znalosti posuzované oblasti a velmi krátká doba, kterou má výbor na projednání zákona postoupeného Poslaneckou sněmovnou, vedly k rozhodnutí o postupné užší specializaci členů výboru a ke stanovení tzv. pozorovatelů zákona již v době, kdy je zákon vládou zaslán do Poslanecké sněmovny. Pozorovatel, který se později změní ve zpravodaje, si získává s předstihem informace o tom, jak byl zákon na jednotlivých úrovních přijímán, jaké byly vzneseny námitky při projednávání ve vládě i ve Sněmovně i jaké vyvolává reakce veřejnosti. Z nich pak lze odvodit, jaké praktick dopady bude mít zákon i případné pozměňovací návrhy.

Na začátku druhého funkčního období se členové výboru rozdělili do tří pracovních skupin - pro zdravotnictví, sociální péči a pro pracovně-právní problematiku. V rámci pracovní skupiny získávají senátoři hlubší znalosti nejen o zákonech z dané oblasti, ale shromažďují i další podněty a zkušenosti, což jim umožňuje mimo jiné i velmi erudovaně reagovat na dopisy, stížnosti a podněty občanů.

V minulém roce členové výboru dospěli k poznatku, že jsou v současnosti tři oblasti, kterým je třeba věnovat zvýšenou pozornost. Je to důchodová reforma, nové možnosti začlenění zdravotně postižených a systém péče o rodinu. Navrhli proto zřídit samostatné podvýbory. Podvýbor pro důchodovou reformu si vzal za cíl během několika měsíců shromáždit názory parlamentních stran na klíčové body vládou navrhované reformy důchodového systému a rozdělit je na ty změny, které mají většinový souhlas, na ty, které vyžadují delší diskusi a konečně na ty, které zatím nemají širší podporu.
Podvýbor pro rovné uplatnění zdravotně postižených ve své práci vychází z „Národního plánu vyrovnání příležitostí pro občany se zdravotním postižením“ a zaměřuje se na ty body, které zatím nebyly naplněny a měly by vyústit v zákonnou úpravu.
Podvýbor pro rodinnou politiku shromažďuje podněty k dosud přijatým zákonům (zákon o rodině a zákon o sociálně-právní ochraně dětí) a současně mapuje názory odborné veřejnosti na to, jaké klíčové body by měla obsahovat rodinná politika státu.

Jednací řády Poslanecké sněmovny i Senátu zatím zcela nedostatečným způsobem upravuje styk obou komor. Přitom pochopit záměry předkladatelů všech pozměňujících návrhů nebo důvody, pro které Senát dospěl k závěru, že návrh zákona je třeba upravit nebo dokonce zamítnout, vyžaduje od zákonodárců, tedy jak senátorů tak poslanců dostatečný prostor pro vyjádření jejich dotazů a názorů. Z těchto potřeb vycházela dohoda mezi senátním a sněmovním výborem pro zdravotnictví a sociální politiku. Podle ní se zákonodárci mohou zúčastnit rozprav při jednání v partnerském výboru, pravidelně se scházejí předsednictva obou výborů a vzájemně se informují o aktuálních záležitostech i o budoucím programu. Většina seminářů k odborným tématům je také brána jako společná akce. V roce 1999 se dokonce uskutečnila společná cesta na Slovensko. Tento způsob získávání informací i výměny názorů je jak senátory, tak poslanci velmi příznivě hodnocen.

Osou jednání výboru je práce na tvorbě zákonů, které se dotýkají péče o zdraví, sociálního zabezpečení a pracovně-právních vztahů.
Zdravotnictví je upraveno několika klíčovými zákony, převážně formulovanými na počátku devadesátých let. Nejdelší historii má zákon o péči o zdraví lidu, který pochází již z roku 1966. Každý z těchto rozsáhlých zákonů byl opakovaně novelizován, řada přijatých pozměňovacích návrhů byla účelová, zajišťující dočasné a ne vždy systémové řešení. Členové výboru jsou toho názoru, že nelze již dále postupovat dílčími úpravami. Je potřeba zcela zákony přehodnotit a pravděpodobně i změnit jejich strukturu. Přestože záměry i nově připravená paragrafová znění již předložilo několik ministrů zdravotnictví a na půdě obou komor Parlamentu k nim proběhla jednání, na klíčové problémy, jako je např. celkový objem zdrojů i jejich vzájemný poměr, vztah mezi zdravotním a nemocenským pojištěním, systém kontroly kvality zdravotní péče, postavení zdravotních pojišťoven zatím nebylo nalezeno řešení akceptovatelné potřebnou parlamentní většinou.

Předmětem trvalé diskuse jsou i reformní změny v sociální oblasti. Změna důchodového systému, zákony upravující důsledky restrukturalizace průmyslu - pracovně-právní vztahy, nezaměstnanost, sociální síť, změny sociální i pracovně-právní pomoci zdravotně postiženým. Výbor má zvláště v posledním období velmi dobrý kontakt s Ministerstvem práce a sociálních věcí. Získává tak v předstihu návrhy zákonů a vyhlášek, organizuje odborné akce a pracovní jednání, která reagují na podklady zpracované právě tímto resortem.

Podíváme-li se na strukturu zákonodárné práce výboru za tři roky jeho působení, největší podíl mají zákony, případně mezinárodní smlouvy z oblasti sociální (tvořily téměř 40 % projednávaných předloh). Zákonů dotýkajících se některé z oblastí zdravotnictví bylo projednáno podstatně méně (cca 20 %). Kromě toho výbor projednával i předlohy, které se jej dotýkaly nepřímo nebo jen okrajově (např. zákon o přestupcích, o odpadech, jednací řády obou komor Parlamentu a další).

Občané nespokojení s některými zákony, především s jejich praktickými dopady, se na výbor nebo na jednotlivé senátory obracejí svými dopisy, případně osobně během jednání přístupných veřejnosti. Nejčastěji se podněty občanů týkaly rozdílů mezi jednotlivými kategoriemi důchodů a jejich souběhů, sítě zdravotnických zařízení, stížností na kvalitu poskytnuté zdravotní péče, nedostatků v současném zákonu o veřejné zdravotní péči, zákona o rodině, zákonů upravujících postavení a zabezpečení zdravotně postižených. Reakce veřejnosti také byly podnětem pro uspořádání veřejných slyšení ke spoluúčasti pacientů na úhradě léčebných přípravků a k praktickým zkušenostem s aplikací zákona o rodině.

K dalším akcím přístupným veřejnosti a jdoucím nad rámec projednávaných zákonů patřily:

  • společná zasedání výborů obou komor k zákonu o veřejném zdravotním pojištění a k zákonu o zdravotní péči,
  • seminář „Základní psychické potřeby dětí a dospělých“,
  • dvě konference na téma Sociální doktrina ČR,
  • seminář k současnému stavu a trendům vývoje trhu práce a k zákonu o sociální pomoci,
  • konference s mezinárodní účastí „Evropské nemocnice 21. století“,
  • konference s mezinárodní účastí „Končí éra rodiny, nebo je rodina nadějí společnosti?“,
  • seminář k novelizaci zákoníku práce ve vztahu k legislativě EU.

Podněty k zákonným úpravám i zkušenosti s fungováním zdravotních a sociálních systémů získávají senátoři i při svých zahraničních cestách. Kromě návštěvy parlamentní komory se chtějí dozvědět více o historii, fungování a změnách státem garantované zdravotní a sociální péče a o jejich zakotvení v zákonech.

Návštěva Finska a Dánska přinesla pohled na dvě severské země, které přes rozdílný ekonomický potenciál sjednocuje historicky založené silné sociální cítění. V sociální péči, v jejím financování i organizaci, hrají rozhodující roli obce. Ve srovnání s převážně ústavní péčí o staré, chronicky nemocné občany tak, jak ji známe u nás, jsou domovy pro seniory ve Finsku nebo Dánsku vlídnější, respektují individualitu a osobitost lidí, kteří v nich žijí. Pozoruhodná je i citlivost k přírodě, pěstovaná od útlého věku tak, jak mohla delegace poznat v ekologické mateřské školce nedaleko Helsinek.

Nizozemí a Švýcarsko mohou být příkladem států, které dík vysokému domácímu produktu mohou v rámci rozdílných systémů, různými cestami, poskytovat značný komfort. Nizozemí má velmi dobře rozpracován dlouhodobý program posilování pracovní aktivity lidí. Stručně řečeno: cestou snižování mzdových nákladů zvýšit počet pracovních příležitostí a umožnit tak dosavadním příjemcům sociálních dávek přechod mezi zaměstnance, případně drobné podnikatele. Ve zdravotnictví nás zaujal systém koordinace zdravotní péče, jehož hlavní článek, Ústřední orgán pro tarify a rozpočet ve zdravotnictví, vyvažuje zdroje plynoucí z různých typů zdravotního pojištění s náklady na zdravotní péči poskytovanou převážně privátními zdravotními zařízeními. Podnětné byly i informace o tom, jak nezávislý orgán - Banka pro sociální pojištění - zajišťuje s využitím fondů hospodaření se sociálním pojištěním. O složení vedení banky rozhodují rovnou měrou zástupci zaměstnavatelů, zástupci zaměstnanců a příslušný ministr.

Koexistenci různých systémů, prolínání konfederačních, kantonálních i komunálních kompetencí bylo zajímavé sledovat při návštěvě Švýcarska. Návštěva ženevských sídel mezinárodních organizací, Světové zdravotnické organizace, Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce, Mezinárodní organizace práce a Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení umožnila komplexnější pohled na zdravotní a sociální problémy nejen Evropy, ale mnohdy i velmi chudých zemí třetího světa. Tato cesta byla spojena i s návštěvou nedávno vybudovaného Centra pro paraplegiky, které představovalo to, co pro nás je zatím přáním budoucnosti. Velmi rychlou, kvalitní a především komplexní péči o lidi náhle ochrnuté, která zahrnuje nejen léčbu a rehabilitaci, ale i získání nových pracovních dovedností a návrat do aktivního života.

Velmi detailně propracované systémy aktivní politiky zaměstnanosti jsme měli možnost poznat při návštěvě Velké Britanie i Irska. Vyvíjely se v období restrukturalizace průmyslu, případně ekonomických obtíží a jejich hlavní účinek je nasměrován především na mladou generaci čerstvých absolventů škol, u nichž by dlouhodobá nezaměstnanost přerostla v celoživotní vyloučení ze společnosti. Na druhé straně i tyto, v evropských poměrech prosperující země, se mohou potýkat s problémy zdravotního systému, které jsou nyní aktuální i u nás. Paušální financování lůžkové péče bez dostatečné motivace velmi rychle vede k odmítání pacientů a neúměrnému nárůstu čekacích dob.